27.8.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 232/1

Stanovisko Výboru regionů – Solidarita v oblasti zdraví: snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU

(2010/C 232/01)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ

Úvod

1. vítá odhodlání Komise podporovat a doplňovat úsilí členských států a orgánů místní a regionální samosprávy při řešení nerovnosti v oblasti zdraví v Evropské unii. Uznání rozsahu výzvy představované nerovností v oblasti zdraví mezi členskými státy a uvnitř členských států je významné. Názor Komise, že nerovnost v oblasti zdraví představuje výzvu pro solidaritu, sociální a hospodářskou soudržnost, lidská práva a rovnost příležitostí, k nimž se EU zavázala, je postaven na dobrém základě a argumentech. Komise však mohla více zdůraznit cíl „územní soudržnosti“, jenž byl nově zařazen do Lisabonské smlouvy;

2. uznává definici zdraví, kterou používá WHO, podle níž je zdraví stav úplného duševního a tělesného blahobytu, a ne pouze nepřítomnost vady nebo nemoci, a k této definici se hlásí;

3. připomíná Komisi, že po institucích uvedených v článku 3 Lisabonské smlouvy se nyní požaduje, aby podporovaly blahobyt evropských občanů;

4. upozorňuje Komisi na práci Michaela Marmota z WHO s názvem „Closing the Gap in a Generation – Health Equity through action on the social determinants of health“ (Překlenutí rozdílů za jedno generační období – Dosahování rovnosti ve zdraví prostřednictvím působení na sociální determinanty zdraví). VR se domnívá, že tato zpráva by měla být pro EU hlavním zdrojem při zabývání se nerovností v oblasti zdraví;

5. souhlasí s hodnocením Komise, že problematika nerovnosti v oblasti zdraví je velmi komplexní a její vývoj závisí na mnoha faktorech, zejména na: a) uznání, že nerovnost lze pozorovat na všech úrovních, od evropské až po úroveň městských částí, b) úloze sociálního gradientu a úzké spojitosti mezi zdravím a bohatstvím, c) zdravotních důsledcích nevýhod pro zranitelné a sociálně vyloučené skupiny, d) rozdílných účincích rozhodnutí v oblasti sociální politiky pro poskytování zdravotní péče a sociální podpory;

6. vítá, že zpráva Komise udržela z velké části v rovnováze evropskou spolupráci a subsidiaritu v souladu s článkem 168 Smlouvy o fungování Evropské unie; v této souvislosti však poukazuje na skutečnost, že i podle Lisabonské smlouvy spadá snížení nerovností v oblasti zdraví v jednotlivých členských státech do rámce celostátní politiky veřejného zdraví;

Přínos politiky EU ke snižování nerovnosti v oblasti zdraví

7. uznává přínos, jehož může EU dosáhnout sdružováním politik obvykle v souladu s cílem stanoveným v článku 168 Smlouvy o fungování Evropské unie a v článku 35 Listiny základních práv EU, které uvádějí, že „při vymezení a provádění všech politik a činností Unie je zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví“;

8. připomíná, že „právo na přístup k preventivní zdravotní péči a na obdržení lékařské péče za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi“ je zakotveno v článku 35 Listiny základních práv EU;

9. vítá stěžejní cíle strategie EU v oblasti zdraví, jež podporuje přístup ke zdravotní péči a prevenci chorob a propagaci zdravého životního stylu;

10. vybízí Komisi, aby Výbor regionů ujistila, že návrh směrnice týkající se uplatnění práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči plně zohlední dopad na nerovnost v oblasti zdraví, pokud by měl být tento návrh realizován;

11. s ohledem na důraz kladený v článku 168 Smlouvy o fungování Evropské unie na zlepšení zdravotních služeb v příhraničních oblastech vyzývá Výbor regionů, aby byly podporovány sousedící regiony z různých členských států při vytváření dobrovolných ujednání zaměřených na snížení nerovnosti v oblasti zdraví na obou stranách hranice. Výbor regionů v této souvislosti zdůrazňuje možnosti, jež nabízí nástroj v podobě evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), které již několik skupin realizovalo. Výbor regionů si je však vědom toho, že ujednání zaměřená na rozsáhlejší přeshraniční zdravotní péči musí být podrobena pečlivému posouzení, aby se zajistilo, že pohyb pacientů přes hranice nebude zvýhodňovat skupiny, které již mají prospěch ze zdravotní péče na úkor ostatních, což by ještě zvýšilo nerovnost v oblasti zdraví. Všem regionům by mělo být jasně přislíbeno, že přeshraniční ujednání umožní spravedlivý přístup k podpoře výsledků v oblasti zdraví zranitelných a špatně fungujících skupin, u nichž si jejich práva navzájem konkurují v získávání zdrojů zdravotní péče. Přístup k přeshraniční zdravotní péči by měl být umožněn pouze po předchozím schválení, aby jednotlivci s nízkým příjmem měli ke službám rovnocenný přístup;

12. vítá uznání úlohy společné zemědělské politiky v souvislosti s otázkami v oblasti zdraví a uznává přínos programů (jako např. mléko pro školy, potraviny pro nejchudší osoby a ovoce do škol) pro podporu stravování a zdravého životního stylu. Potraviny poskytované ve veřejných zařízeních, jako jsou školy a nemocnice, by měly především zajišťovat zdravou a výživnou stravu z místních zdrojů, je-li to možné. Vítáme také, že byl uznán dopad na zdraví ve venkovských oblastech, který mohou mít SZP a další politiky prostřednictvím opatření týkajících se sociálních determinantů zdraví. VR uznává, že venkovské oblasti stojí před specifickými výzvami v oblasti zdraví: nedostatečný přístup ke zdravotní péči ve venkovských oblastech může mít za následek nerovnost v oblasti zdraví v některých členských státech a vztah mezi ekonomikou zemědělství a migrací může mít za následek vznik komunit, pro něž budou charakteristické specifické potřeby v oblasti zdraví a nerovnost v oblasti zdraví. V obou případech může SZP sehrát určitou roli při zlepšování životních podmínek, a proto je důležitá;

13. nesouhlasí s tím, že postačuje říct, že politika EU v oblasti životního prostředí a politiky týkající se trhu vyplývající ze společné zemědělské politiky podporují celou řadu iniciativ, které mohou přispět ke zlepšení zdraví. Ačkoli společná SZP může být přínosná, není v podstatě vytvořena tak, aby upřednostnila výsledky v oblasti zdraví nebo nerovnost v oblasti zdraví. Je tedy opodstatněné, aby byl zvážen záporný dopad na výsledky v oblasti zdraví, jenž může vzniknout nevyváženým přístupem k produkci mléčných a masných výrobků ve srovnání s ovocem a zeleninou. Je zde možnost přezkoumat tuto nevyváženost při reformě SZP. V každé fázi reformního procesu by měl být prosazován význam podpory dobrých a nestranných výsledků v oblasti zdraví;

Nerovnost v oblasti zdraví a hospodářské otázky

14. lituje, že se Komise plně nezabývala otázkou nadměrného požívání alkoholu a jiných návykových látek při vytváření špatného zdravotního stavu a zvýrazňování nerovnosti v oblasti zdraví. Co se týče alkoholu, VR připouští, že tvůrci politik stojí před mimořádně obtížnou otázkou, jelikož musí zohlednit dopady, které má na místní a regionální ekonomiku a které jsou spojeny s veřejnými i soukromými aspekty. V této souvislosti je vhodné připustit, že usměrňování konzumace je obtížné, ale to není důvodem k přehlížení jejího dopadu na zdraví ani ke snížení pozornosti k problému škodlivé konzumace alkoholu a požívání jakýchkoli látek, které mohou ovlivnit psychický stav;

15. uznává, že členské státy v celé EU čelí vážné finanční a hospodářské krizi, což bude mít nevyhnutelně dopad na zdraví a blahobyt jejich občanů. I když je pravda, že ekonomická situace může způsobit zvětšování rozdílů ve výsledcích v oblasti zdraví, neměla by být výmluvou, proč nejsou politiky přizpůsobovány, aby se lépe vypořádaly s nerovností. Selhání finančních institucí po celém světě zavazuje členské státy, regiony a obce, aby přehodnotily svůj přístup k vytváření udržitelných komunit. Politiky, které jsou příliš intenzivně zaměřeny na ekonomickou prosperitu, mohou způsobit nerovnost v oblasti zdraví. Ačkoli ekonomické potíže mohou mít za následek sníženou ekonomickou prosperitu, nejsou překážkou k tomu, aby snižování ekonomické a sociální nerovnosti a nerovnosti v oblasti zdraví nemělo větší přednost. Komise má nyní v souvislosti s RP7 a plánováním rozpočtu příležitost přehodnotit priority a klást větší důraz na opatření směřující k vypořádání se s nerovností;

16. prohlašuje, že stávající ekonomické potíže znamenají, že ekonomický rozměr služeb zdravotní péče a ekonomický dopad zdravého obyvatelstva jsou stále více důležité. Služby zdravotní péče jsou významným zaměstnavatelem a vytvářejí ekonomickou prosperitu prostřednictvím přidružených sektorů, například výzkumu a inovací v oblasti zdraví, přičemž příležitosti vznikají zvláště v rozvojových ekonomikách. Zároveň ztráta pracovních sil v důsledku předčasného úmrtí a pracovní neschopnosti představuje snížení produktivity a zvýšení tlaku na systémy sociální podpory;

17. v souvislosti se stárnutím obyvatelstva souhlasí s uznáním důležitosti lepšího zdravotního stavu ve všech skupinách obyvatel. Systémy sociální ochrany již pociťují důsledky změněných demografických faktorů. I když je třeba uvítat prodloužení délky života, musí být učiněna další opatření za účelem vyrovnání se s poptávkou po službách, mají-li systémy sociální ochrany zůstat na úrovni, na niž si Evropané zvykli. Zvýšení počtu let zdravě prožitého života těch, kteří mají nejhorší vyhlídky, je proto prioritou. S ohledem na rozsah socioekonomických změn, jež budou vyvolány stárnutím obyvatelstva v EU, chce VR zdůraznit důležitost výzkumu a vývoje zaměřeného na zlepšování zdravotní péče pro starší občany;

Přínos politiky soudržnosti EU k nerovnosti v oblasti zdraví

18. souhlasí s tvrzením, že politika soudržnosti EU je pro dosahování cílů EU do roku 2020 – ekonomické a sociální soudržnosti – nejdůležitější a může být mocným nástrojem k řešení nerovnosti v oblasti zdraví. V roce 2010 máme díky vypracování a dojednávání strategie EU do roku 2020 významnou příležitost k tomu, abychom uvážili vyčlenění strukturálních fondů od roku 2013. Výbor očekává, že strategie EU do roku 2020 bude výrazně zaměřena na boj proti vyloučení, což následně zajistí jasnou vazbu na nerovnost v oblasti zdraví;

19. domnívá se, že by strukturální fondy EU mohly být využity k rozvoji zdravotní péče přímo v místě jakožto součásti regionální strategie rozvoje. Tato nerovnost existuje proto, že ne všichni evropští občané mají přístup k rovnocenným možnostem, včetně možností souvisejících se zdravím, což je jeden z hlavních cílů politiky soudržnosti a strukturálních fondů EU;

20. bere na vědomí, že Komise určila tři oblasti, v nichž by bylo možné provést zlepšení: zlepšení znalostí o možnostech využívat finance v této oblasti; koordinace mezi národními útvary pro tvorbu politik a technické kapacity k rozvíjení investic v této oblasti. Z toho však nutně nevyplývá, že právě v těchto oblastech je nejdůležitější přednostně provést zlepšení. Větší dopad může mít zejména koordinace mezi regionálními a místními organizacemi, pokud jsou odpovědné za přímé poskytování služeb. Technické kapacity také mohou existovat na celostátní úrovni, ale ne v organizacích na regionální či místní úrovni zabývajících se oblastí zdraví. Opatření by proto měla být zaměřena na odpovídající úroveň, aby bylo dosaženo požadovaných výsledků;

Sběr dat, sledování a analýza

21. podporuje návrh, že by měření pokroku k programu EU do roku 2020 mohlo být dále rozšířeno, aby odráželo důležitost snižování nerovnosti v oblasti zdraví. Ukazatel počtu let zdravě prožitého života poskytuje měřítko výsledků v oblasti zdraví, měl by však být doplněn měřítky, která odrážejí důležitost zmenšování rozdílů mezi nejzdravějšími a nejméně zdravými jedinci;

22. souhlasí se zhodnocením rozdílů mezi členskými státy při sběru a analýze dat. Je užitečné, že Eurostat vypracoval ukazatele týkající se zdraví. Navíc považuje vzájemnou podporu členských států při zlepšování zdravotní péče pro obyvatelstvo prostřednictvím předávání know-how za účinný prostředek k odstranění nerovností mezi členskými státy;

23. vybízí Komisi, aby uznala, že sledování výsledků v oblasti zdraví u migrantů a jejich komunit představuje zvlášť obtížný úkol. U dočasného nebo migrujícího obyvatelstva jsou méně pravděpodobné dobré výsledky v oblasti zdraví a toto obyvatelstvo může narazit na překážky při získávání sociální podpory. Migranti jsou ve sdělení označeni jako zranitelná skupina. V případě migrujících skupin či skupin dočasně přítomných je pro dosažení účinného sledování dat třeba věnovat pozornost problémům typickým pro sledování výsledků v oblasti zdraví u těchto skupin;

24. vyzývá Komisi, aby uznala nerovnosti v oblasti zdraví na základě pohlaví a podpořila sběr, monitorování a rozbor údajů o zdraví roztříděných podle pohlaví a genderových statistik. Zvláštní pozornost by se měla věnovat právu žen a mužů na přístup k preventivní zdravotní péči s cílem účinně se vypořádat s rozdíly mezi členskými státy navzájem a uvnitř jednotlivých členských států;

Role regionálních a místních samospráv

25. vítá, že byla uznána role regionálních a místních samospráv jak při plnění výsledků v oblasti zdraví, tak při poskytování služeb, které se zabývají sociálními determinanty zdraví;

26. navrhuje, aby se kladl větší důraz na důležitost místních opatření na podporu zdravého životního stylu a na předcházení podmínkám, které jsou příčinou špatného zdravotního stavu. Některé regiony již vypracovaly své vlastní strategie, s jejichž pomocí uskutečňují cíle uvedené ve sdělení a které poskytují rámec pro celkovou politiku podpory zdraví. Výbor zdůrazňuje, že pro podporu zdravého stravování a zdravého životního stylu jsou velmi důležité vzdělávací programy ve školách. Možnost přispět k rozhodnějším preventivním opatřením má mnoho organizací, avšak účinná prevence mnohdy vyžaduje čistě místní činnosti přizpůsobené potřebám konkrétních komunit. Zatímco povaha problémů vedoucích ke špatnému zdravotnímu stavu může být pro členské státy společná, předávání informací o zdravém životním stylu často vyžaduje opatření malého rozsahu vycházející z místních znalostí. Tyto zásahy mohou být účinné v obcích mnoha členských států – zeměpisně oddělené oblasti mohou mít podobné problémy, jako například vysokou nezaměstnanost kvůli uzavření těžkého průmyslu. Budoucí opatření by se měla snažit propojit malé komunity z celé EU, jež stojí před podobnými problémy, které nemusejí být totožné s problémy jejich bližších regionálních sousedů. Spolupráce na národní úrovni nemusí být efektivní při získávání poznatků o přístupech účinných ve zvlášť malých komunitách;

27. rozhodně souhlasí s názorem Komise, že díky zlepšení výměny informací a lepší koordinací politik mezi různými úrovněmi správy a různými odvětvími lze jednat účinněji a dosáhnout širších a konzistentnějších účinků. Výbor by si dovolil tvrdit, že tento názor lze vyjádřit ještě jasněji: nejen že díky takové koordinaci a výměně informací lze jednat účinněji a dosáhnout širších účinků, ale že jde o důležitý předpoklad snížení nerovnosti v oblasti zdraví. Závazek snížit nerovnost v oblasti zdraví je důležitou příležitostí pro členské státy, aby uvážily úroveň spolupráce na svém území a poučily se u členských států, které byly nejúspěšnější při vytváření partnerství mezi úrovněmi veřejné správy a různými odvětvími;

Struktury spolupráce na úrovni EU

28. posiluje svůj již dříve projevený zájem o zahrnutí nerovnosti v oblasti zdraví do regionální spolupráce v této oblasti. Výbor regionů je věrný zásadě strukturovaného vzájemného působení řízeného členy Výboru. Výbor má také zájem na využití tohoto strukturovaného vzájemného působení k tomu, aby se zapojil do spolupráce s GŘ SANCO a do jeho práce zabývající se nerovností v oblasti zdraví;

29. domnívá se, že by strukturované vzájemné působení Výboru regionů mělo být doplněno o zastoupení Výboru ve výborech a v pracovních skupinách zabývajících se zdravím. Přestože uznáváme, že členské státy mohou jmenovat zástupce do těchto pracovních skupin dle svého uvážení, bylo by prospěšné posoudit pokrok na místní a regionální úrovni, pokud jde o potírání nerovnosti v oblasti zdraví;

Zranitelné skupiny

30. vítá, že byly uznány potřeby zranitelných skupin a zvláštní pozornost, jež musí být věnována chudým lidem, znevýhodněným lidem přistěhovaleckého původu nebo příslušníkům etnických menšin, osobám se zdravotním postižením, starším osobám a dětem žijícím v chudobě;

31. žádá, aby se vzaly v úvahu potřeby dalších zranitelných skupin, zejména tam, kde se nerovnost v oblasti zdraví může objevit až časem. K řešení nerovnosti, jíž lze předejít, je nesmírně důležité pochopit měnící se povahu společnosti a nerovnosti, které v důsledku toho vznikají. Sem mohou být zahrnuty potřeby dospělých, kteří se dostali do izolace v důsledku rozpadu rodiny, potřeby osob, které byly zbaveny svobody či umístěny do ústavní péče, nebo potřeby lidí žijících ve venkovských oblastech s upadající ekonomikou. Mělo by se také vzít v úvahu, že je důležité pochopit sociální a kulturní vlivy převládající v různých komunitách, protože mohou významně ovlivňovat chování jednotlivce;

32. zdůrazňuje, že opatření na podporu zranitelných skupin by měla uznat nejasnost při určování „migrantů“. Pro účely nerovnosti v oblasti zdraví může jakýkoli pohyb obyvatel, bez ohledu na to, zda jde o pohyb uvnitř EU nebo ze zemí mimo EU, zapříčinit sociální znevýhodnění, špatný přístup k sociální podpoře, a tak vyvolat nerovnost v oblasti zdraví. Skupiny obyvatel, které se přesunuly v rámci EU, mají nerovný přístup ke službám, jako je bydlení, a mohou se stát bezdomovci. Bezdomovectví může mít vážný dopad na zdraví. Měly by být učiněny konkrétní kroky, aby se zvážily výsledky v oblasti zdraví u obyvatel pohybujících se v rámci EU;

Úloha regionálních a místních orgánů ve financování a poskytování služeb

33. domnívá se, že v případě, že jsou stávající zdroje financování zaměřeny na zdraví, měly by být místní a regionální orgány oprávněny k tomu, aby se mohly pružně rozhodovat, zda se zaměří na rozvíjení dovedností, znalostí a schopností v organizacích poskytujících služby, nebo na rozvoj infrastruktury zdravotní péče. Investice do infrastruktury v oblasti zdraví může být prioritou pro některé členské státy a některé regiony nebo obce, v nichž je infrastruktura málo rozvinutá, zatímco v jiných oblastech s výraznou nerovností v oblasti zdraví je infrastruktura v oblasti zdraví rozvinutá dostatečně. V těchto oblastech může být potřebné směřovat investice na čistě místní úrovni do rozvíjení dovedností, znalostí a schopností jak v organizacích zabývajících se zdravím, tak u místních obyvatel;

34. konstatuje, že i když uznáme, že vnitrostátní provádění právních předpisů Společenství týkajících se zdraví a bezpečnosti při práci přispívá ke snižování nerovnosti v oblasti zdraví v daném státu prostřednictvím ochrany zdraví pracovníků, mohou také místní a regionální orgány sehrát svoji roli při formování osvědčených postupů v oblasti zaměstnanosti. Pro místní a regionální orgány to je důležité jednak proto, že jsou významnými zaměstnavateli ve svých regionech a obcích, a jednak proto, že jsou schopné ovlivňovat praxi jiných organizací a zainteresovaných stran ve svých regionech a obcích v oblasti zaměstnávání;

35. připomíná svůj požadavek týkající se větší právní jistoty pro poskytovatele sociálních služeb obecného zájmu, pokud jde o pravidla hospodářské soutěže EU, a očekává, že se Komise bude tímto návrhem zabývat ve svém pracovním programu na rok 2010. V této souvislosti si všímá příslibu předsedy Evropské komise vypracovat rámec kvality veřejných služeb;

Doporučení

Výbor regionů doporučuje

36. poskytnout v rámci strategie Evropa 2020 větší uznání zdraví a dobrým životním podmínkám jako klíčovým prvkům v boji proti vyloučení;

37. umožnit využívání strukturálních fondů jako pomoci při řešení nerovnosti v oblasti zdraví;

38. zahrnout ukazatele počtu let zdravě prožitého života do sledování lisabonské agendy, zejména ukazatelů, jež odrážejí rozdíly ve výsledcích v oblasti zdraví v různých skupinách;

39. uznat, že současná finanční krize dále prohloubí nerovnost v oblasti zdraví u občanů EU, kteří se ocitnou bez práce, bez domova, nebo upadnou do chudoby. Místo toho vyzývá k větším investicím do programů financování, jako jsou RP7 a PROGRESS, aby se poskytla pomoc místním a regionálním orgánům při řešení nerovnosti v oblasti zdraví, a to jak krátkodobě během ukončování stávajících programů, tak dlouhodobě při řešení zvětšujících se rozdílů v oblasti zdraví;

40. uznat a šířit na úrovni EU činnost komise WHO pro sociální determinanty zdraví a také odpovědi národních vlád této komisi;

41. zavázat se k používání otevřené metody koordinace jako nástroje pro sdílení osvědčených postupů a referenčního srovnávání v zájmu řešení nerovnosti v oblasti zdraví ve všech členských státech, aniž by bylo narušeno úsilí, které již bylo vynaloženo na místní a regionální úrovni.

V Bruselu dne 14. dubna 2010

první místopředseda Výboru regionů

Ramón Luis VALCÁRCEL SISO

27.8.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 232/7

Stanovisko Výboru regionů – Řešení dopadu stárnutí populace v EU (Zpráva o stárnutí populace za rok 2009)

(2010/C 232/02)

I. ÚVOD

VÝBOR REGIONŮ,

1. oceňuje sdělení Komise s názvem „Řešení dopadu stárnutí populace v EU“, v němž se konstatuje, že stárnutí bude mít značný dopad na důchody a na zdravotní a dlouhodobou péči. Ve sdělení Komise se zdůrazňuje, že orgány veřejné správy mají k dispozici příštích necelých deset let, než začnou silné ročníky odcházet do důchodu. Naléhavost jednat, výzvy a rizika jsou vysoké a vyžadují cílené politické kroky. Opatření, která se budou přijímat s cílem vypořádat se se stárnutím této generace, musí být velmi úzce provázána s politikami rovnosti žen a mužů, aby bylo možné napravit stávající situaci, kdy jsou starší ženy více postiženy chudobou či žijí v horších sociálně-ekonomických podmínkách a navíc je horší i kvalita jejich života, vzhledem k jejich větší nemocnosti a vyšší závislosti, jež je do značné míry ovlivněna faktory souvisejícími s příslušností k určitému pohlaví;

2. děkuje místním a regionálním orgánům, nevládním organizacím a dalším partnerům Výboru za jejich aktivní přispění k přípravě tohoto stanoviska. Jde zejména o příspěvky ze schůze komise ECOS konané 4. září 2009, setkání u kulatého stolu konané 18. listopadu 2009 a setkání pracovní skupiny konané 14. prosince 2009;

3. zdůrazňuje, že stárnutí populace není osamoceným jevem, ale je součástí rozsáhlé demografické změny. Tato změna způsobuje, že počet a složení obyvatelstva na místní a regionální úrovni se podstatně mění. Na konkrétní vývoj a dopad této demografické změny má vliv mnoho různých faktorů (porodnost, úmrtnost, rezidenční mobilita a přistěhovalectví). Stárnutí populace je autonomním procesem. Uvědomit si a uznat tento autonomní proces je podmínkou pro úspěšné řešení dopadu stárnutí populace;

4. konstatuje, že současný poměr čtyř osob v produktivním věku na jednu osobu nad 65 let se podle dlouhodobé prognózy změní na dvě ku jedné. Je sice vhodné sledovat dlouhodobé předpovědi, avšak demografické změny nejsou problémem, který vyvstane zítra či pozítří. Tento problém existuje již nyní. Již ve více než 60 regionech přesahuje míra ekonomické závislosti seniorů 29 % a více než 70 regionů čelí poklesu populace, který v některých z nich přesahuje 1 % ročně;

5. poukazuje na to, že starší ženy, zdravotně postižené osoby a přistěhovalci se mohou v souvislosti se zdravým stárnutím setkat se zvláštními problémy, jimiž je třeba se zabývat;

6. považuje stárnutí populace za téma, které je třeba zpracovat v rámci strategie Evropa 2020. Výbor usiluje o to, aby byly využity perspektivy, jež nabízí stárnutí, k posílení sociální, hospodářské a územní soudržnosti. Strategie Evropa 2020 stanoví, že každý občan a každý region na základě svých specifických kvalit a vlastností přispívá k síle Unie. Aktivní a zdravě stárnoucí evropští občané představují široce nevyužitý potenciál. Je tedy nutné provádět nejen politiku orientovanou na starší osoby, ale také vypracovat politiku orientovanou na všechny evropské občany všech věkových skupin;

7. konstatoval již dříve, že stárnutí populace má dopad především na decentralizovanou úroveň. Místní a regionální orgány mají důležité úkoly v oblasti zdraví, blahobytu, placené a neplacené péče, trhu práce a nabídky služeb a zařízení v oblasti bydlení, (veřejné) dopravy a vzdělávání. Místní a regionální orgány nesou odpovědnost za to, že dopad stárnutí populace bude v jejich regionu řešen kreativním a inovačním způsobem v rámci strategie Evropa 2020. Podmínkou je solidarita mezi generacemi, mezi oblastmi vykazujícími nárůst a pokles obyvatelstva, mezi venkovem a městem, i mezi regiony a členskými státy.

II. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

8. doporučuje tři hlavní priority jako součást nového plánu pro řešení dopadu stárnutí populace v EU, pro které je třeba podrobněji rozpracovat meziregionální a/nebo nadregionální pilotní projekty. Tyto priority jsou v souladu s cíli Komise. Důraz je kladen na primární povinnosti místních a regionálních orgánů v oblasti zdraví a péče, trhu práce a nabídky služeb:

—	zdravé stárnutí, jehož cílem je podněcovat evropské občany, aby co nejdéle zůstali v dobrém zdravotním stavu a aktivní;

—	účast na trhu práce a produktivita práce, orientované na podporu evropské společnosti, kde je každý schopen se po celý život vzdělávat, zapojovat se do dění ve společnosti, spolupodílet se na utváření společnosti, včetně možnosti placené či neplacené práce;

—	dostupnost služeb a zařízení, orientované na obohacení nabídky služeb pro stárnoucí obyvatelstvo;

9. poukazuje na přímou spojitost mezi těmito třemi prioritami a doporučuje tedy zaujmout horizontální přístup. Stárnoucí osoby v dobrém zdravotním stavu mohou snáze využívat služby a zařízení a mají více možností na trhu práce. Pro zvýšení produktivity práce je nezbytným předpokladem zdravá populace v produktivním věku a dobrá nabídka služeb a zařízení. Služby a zařízení mohou především přispět ke zdravějšímu stárnutí občanů a také ke zvýšení účasti na trhu práce a produktivity. Výbor rovněž doporučuje genderově zaměřený přístup, který by podpořil zdravé stárnutí za rovných podmínek pro muže a ženy;

10. rozeznává v těchto prioritách výrazně sociální agendu. Ve styku se staršími osobami prokazuje evropská společnost svou solidaritu. Jde mimo jiné o to čelit všem formám diskriminace (zejména diskriminace na základě věku), odstranit překážky bránící starším osobám v zapojení do společnosti a nabídnout cílenou sociální záchrannou síť. Uživatelé této záchranné sítě si musí zejména být jisti tím, že se jim dostane důstojného zacházení. Za tuto sociální agendu jsou společně zodpovědné orgány veřejné správy a jejich (sociální) partneři;

11. podporuje iniciativu vyhlásit v průběhu nadcházejícího období Komise „rok zdravého a aktivního stárnutí a solidarity mezi generacemi“ s plnou účastí dětí a považuje priority a navrhované pilotní projekty za důležitou součást tohoto roku;

12. konstatuje, že je možné čerpat inspiraci u místních subjektů, které se snaží občany (a z nich v rámci tohoto stanoviska zejména ty starší) aktivně zapojit do společnosti. Řešení dopadu stárnutí populace vyžaduje spolupráci s celou občanskou společností. Proto je třeba aktivně zapojit občany, společenské organizace, znalostní instituce a soukromé organizace. Společenská iniciativa těchto subjektů má rozhodující význam a je nezbytná pro přípravu a realizaci navrhovaných pilotních projektů;

ZDRAVÉ STÁRNUTÍ

„Zůstat co nejdéle zdraví a aktivní“

13. rozumí pod termínem „zdravé stárnutí“ veškeré snahy, které pomáhají tlumit negativní účinky procesu tělesného, psychologického a sociálního stárnutí. Zdravé stárnutí vyžaduje celostní přístup k životní dráze (který začíná již v dětství). Pozornost se zaměřuje na příčiny zdravotních problémů, které se v průběhu lidského života vyvíjejí. Současně se usilovně hledají možnosti cílené prevence a také faktory okolního prostředí, jež mají vliv na zdraví;

14. považuje stárnutí evropského obyvatelstva za především pozitivní (autonomní) vývoj a výraz dobrých životních podmínek. Zdravé stárnutí se zabývá otázkou, jak si obyvatelstvo může co nejdéle uchovat dobrý zdravotní stav a dobré životní podmínky a nadále se aktivně podílet na životě společnosti, důraz je přitom kladen na dosažený společenský a ekonomický přínos. Nezabývá se tedy (biologickým) věkem, ale životní situací;

15. poukazuje na to, že zdravé stárnutí nabízí příležitosti, jak zmírnit růst nákladů spojených se stárnutím populace. Občané, kteří stárnou a přitom si udržují dobrý zdravotní stav, se mohou déle společensky a ekonomicky zapojovat do života společnosti. Jako motivace ke zdravému stárnutí jsou nutné nové koncepce sociální politiky, inovace, výzkum (způsobů léčby a dalších oblastí, jako je například oblast technických pomůcek) a výrazná orientace na město „vhodné pro starší osoby“ nebo prostředí s odpovídající nabídkou produktů. Rovněž je třeba motivovat schopné odborníky zejména v sociální a zdravotnické oblasti – je nutné posílit výuku o problematice stárnutí v rámci studijních programů univerzitních i mimouniverzitních studijních oborů s cílem připravit schopné odborníky v oblasti řešení otázky stárnutí populace ve všech jejích aspektech; zejména je nutné podpořit ty profesní specializace, které souvisejí s péčí, závislostí a podporou zdraví. Zdravé stárnutí touto cestou přispěje k realizaci strategie Evropa 2020;

16. ve snaze snížit náklady související se stárnutím populace by příslušné orgány měly zavést politiky, jež umožní starším občanům zůstat co nejdéle doma a podporovat je v tom;

CÍLE

17. usiluje o to, aby regiony Evropy aktivně hledaly styčné body ve svých politikách týkajících se zdravého stárnutí. Společně mohou hledat způsoby, jak co nejlépe podporovat inovace a výzkum v oblasti zdravého stárnutí a monitorovat dosažený pokrok. Pro úspěch tohoto přístupu je nutná cílená inovační politika. Orgány veřejné správy se musí společně a se svými partnery (z oboru vědy) stát hnací silou zdravého stárnutí;

18. doporučuje spolupráci v oblasti zdravého stárnutí jak v rámci jednotlivých regionů, tak i mezi nimi, a formuluje tyto hlavní úkoly (důraz je zde kladen na zdraví; ostatní priority kladou důraz na ekonomické zapojení, respektive na nabídku služeb a zařízení):

—	vybudovat zdravé základy v raném věku. Zdravé stárnutí vyžaduje dobrý start. Čím dříve se budeme zabývat zdravotními riziky jako jsou nadváha, stravovací zvyklosti a životní styl, tím lepší bude další perspektiva;

—

vhodná péče a rychlá zpětná integrace. Dojde-li během života k výskytu zdravotních problémů, musí být řešeny rychle a cíleně, tedy nákladově efektivním způsobem. Tak se jednotlivci mohou optimálně integrovat zpět do společnosti a nadále se účastnit jejího života. To významně přispívá ke zvyšování mimo jiné účasti na trhu práce a společenské podpory;

—

(dlouhodobá) péče o starší osoby. Péče o seniory vyžaduje speciální přístup. V prvé řadě proto, že starší osoby jsou více či méně zranitelné, což může mít výrazný dopad na úspěch léčby. Ve druhé řadě proto, že zdravotní problémy starších osob bývají stále častěji výsledkem kombinace několika neduhů. Nabídka přiměřené (dlouhodobé) péče o starší osoby vyžaduje, aby pečovatelský personál prošel dostatečnou dodatečnou přípravou v oblasti moderních a cílených pečovatelských metod a jiných aspektů zdraví (například v oblasti rehabilitace);

ÚČAST NA TRHU PRÁCE A PRODUKTIVITA PRÁCE

„Celý život se učit, pracovat a zapojovat se“

19. zdůrazňuje, že starší občané musí mít právo na starobní příjem nad hranicí chudoby, který jim zajistí důstojný život. Mnoho seniorů, zejména žen, žije v chudobě, nebo jsou chudobou ohroženy;

20. konstatuje, že zapojení (do společnosti) významnou měrou přispívá k dobrému životnímu pocitu seniorů. Účast na trhu práce je jeho nejdůležitější podmínkou. Zvýšení účasti na trhu práce a produktivity práce je především významnou podmínkou pro udržení zdravé ekonomiky, ale také veřejných financí a systémů sociálního zabezpečení, v kontextu stárnutí populace. Zapojení do společnosti je pro každého občana právem, avšak s ohledem na blízkou budoucnost také povinností. Vyžaduje nutnou flexibilitu ze strany zaměstnavatelů i pracovníků. Pro sociální partnery a orgány veřejné správy to rovněž znamená povinnost umožnit účast na trhu práce bez omezení. V této souvislosti Výbor regionů podporuje široce pojatou směrnici o nediskriminaci, která se zaměří na dostupnost různého zboží a služeb (jejíž významnou součástí by měl být boj proti diskriminaci na základě věku). V současnosti existují v míře zapojení do pracovního procesu velké rozdíly mezi regiony a cílovými skupinami. V moderní (stárnoucí) společnosti musí být schopnosti seniorů optimálně využívány. Díky úsilí vynaloženému na nabídku kvalitních (tedy přizpůsobených) pracovních míst budou občané moci déle zůstat v pracovním procesu. Nejde pouze o pracovní podmínky, ale také o různorodost pracovních úkolů atd. Narušení plynulosti kariéry a vyloučení z trhu práce na základě věku a např. také pohlaví či (etnického) původu nebo zdravotního postižení jsou nepřípustné;

21. zdůrazňuje, že vzdělávání hraje významnou roli při zvyšování produktivity a účasti na trhu práce. Nastala doba, kdy je třeba se v rámci naší kultury zaměřit na celoživotní učení, práci s cílem celoživotní zaměstnatelnosti a zapojení (do společnosti), které budou orientovány na schopnosti. Znamená to, že musí být zaručen přístup ke službám a zařízením nabízejícím kurzy, školení a vzdělávání. Jedná se o zodpovědnost, kterou musí sdílet občané, orgány veřejné správy, zaměstnavatelé, pracovníci i znalostní instituce;

22. je toho názoru, že v souladu s celoživotním učením a prací orientovanými na schopnosti je možné přispět k tomu, že se důchod postupně změní na období „přizpůsobené a na schopnosti orientované práce“. „Stříbrná ekonomika“ poskytuje řadu možností k posílení ekonomické síly Evropy. Zejména dobrovolná činnost a péče představují hodnotné možnosti, jak naplnit toto období přizpůsobené práce. Nejdůležitějším požadavkem je, aby občané zůstali po celý život aktivní;

23. domnívá se, že pomocí (selektivní) migrace pracovníků lze čelit nedostatku pracovní síly. V této souvislosti Komise prohlašuje, že pomocí dobře organizované politiky v oblasti zákonného přistěhovalectví lze do značné míry zaplnit nedostatek pracovních sil. V této souvislosti zasluhuje pozornost uznávání diplomů a zjednodušení postupů, přičemž je třeba nezapomínat na riziko možných negativních následků „úniku mozků“ ze země původu;

CÍLE

24. usiluje o zlepšení zaměstnatelnosti celé populace v produktivním věku. Je třeba optimálně využít schopnosti a dovednosti každého jednotlivce, tedy i seniorů. Zdraví a kvalitní pracovní podmínky jsou klíčovými faktory zaměstnatelnosti občanů. Lepší využití dostupných schopností je především odpovědností sociálních partnerů. Na občany by se mělo apelovat, aby se celý život vzdělávali a byli tak vzhledem ke stále se měnícím požadavkům a výzvám schopni smysluplně zaujmout místo ve společnosti a ekonomice a zapojit se. Orgány veřejné správy musí tento přístup usnadňovat a podněcovat. Je třeba maximálně využít kreativitu a podnikatelského ducha občanů a soukromých subjektů. Vzdělávací a školicí instituce musí sladit své programy s potřebami starších lidí, aby jim umožnily získat příslušné nezbytné znalosti a schopnosti. Zvláště důležité je povzbuzovat seniory k potvrzování a validaci jejich kompetencí a poskytovat jim při tom asistenci;

25. doporučuje povzbuzovat produktivitu práce a účast na trhu práce prostřednictvím řady cílených politik a opatření přizpůsobených regionům a cílovým skupinám. K základním prvkům patří:

—	investovat do vzdělávání, odborné přípravy a získávání dovedností ve snaze povzbudit vzhůru směřující mobilitu mladých lidí na trhu práce;

—	podněcovat opatření na lepší sladění pracovního a soukromého života, v této souvislosti lze mimo jiné uvést zařízení péče o děti, dovolenou na péči o rodinné příslušníky, rodičovskou dovolenou a technologické inovace (práci na dálku);

—

podporovat zdraví na pracovišti. Ačkoli průměrná střední délka života v EU stoupá, neuchovávají si občané déle dobrý zdravotní stav. Trh práce musí být přizpůsoben tak, aby do něj občané mohli být zapojeni i přes možná omezení a zdravotní problémy. Nutnou podmínkou je zdravé či zdravější a lépe vybavené pracovní prostředí;

—	potvrzovat a validovat kompetence a zkušenosti seniorů;

—	hledat možnosti, jak pracovníkům ze zemí mimo EU usnadnit přístup na evropský trh práce v profesích, kde je nedostatek pracovní síly (jako je tomu v současnosti v některých částech pečovatelského sektoru a některých sektorech náročných na znalosti, ale v budoucnu možná i v jiných sektorech);

26. zdůrazňuje, že častým důvodem, proč starší pracovníci nezůstávají aktivní, bývá riziko v podobě ztráty části nebo všech nároků na důchod za to, že po dosažení důchodového věku získávají prací dodatečný příjem. V této souvislosti je třeba prozkoumat možnosti přijetí flexibilnějších pravidel na vhodných úrovních;

27. zdůrazňuje, že je důležité připravit podniky, zejména ředitele pro lidské zdroje a oddělení pro nábor pracovníků na to, že mají přijímat zaměstnance v pokročilém věku, zejména ženy. Je třeba podporovat podniky, které vyvíjejí zvláštní úsilí k zajištění interní mobility starších pracovníků, poskytují flexibilní pracovní podmínky, nebo které orientují odbornou přípravu či strategie služebního rozvoje na specifické potřeby starších pracovníků. Evropská komise by měla shromažďovat a šířit osvědčené postupy v této oblasti. Otázkou zásadní důležitosti je rovněž příprava samotných starších pracovníků na tuto problematiku a zajištění jejich informovanosti;

DOSTUPNOST SLUŽEB A ZAŘÍZENÍ

„Obohatit nabídku služeb“

28. chápe „nabídku služeb a zařízení“ jako rozsáhlou sociální, ekonomickou a územní (fyzickou) infrastrukturu, jež přispívá ke kvalitě místního a regionálního společenského života. Přitom je na místě rozlišovat mezi místními a regionálními službami a zařízeními (kam patří veřejná doprava, péče, vzdělávání, kolektivní aktivity, asistence) a celostátními mechanismy (důchody). Nabídka služeb a zařízení vyžaduje globální a koherentní přístup umožňující využít sociální, ekonomické a geografické možnosti;

29. konstatuje, že současná nabídka služeb a zařízení nedrží krok s poptávkou, která se z důvodu stárnutí populace mění. Politika musí zaměřena na to, aby občané mohli optimálně využívat služby a zařízení, jež jim umožní nadále se aktivně účastnit života společnosti. V kontextu rostoucí poptávky a nepostačujících veřejných prostředků to znamená, že nabídka služeb a zařízení musí být obohacena. Inovační potenciál je třeba maximálně využít nebo jej použít jinak. Stárnutí populace s sebou navíc nese další náročný úkol, tedy nábor dostatečného počtu kvalifikovaných pracovníků, kteří budou hrát zásadní roli pro dostupnost služeb a zařízení; zvýšení produktivity a účasti na trhu práce k tomu přispějí (jsou však zapotřebí další paralelní přístupy);

30. zdůrazňuje, že v oblastech procházejících silnou demografickou změnou již není vždy možné nabízet služby a zařízení tradičním způsobem. Mimo jiné se o dosažení jiné a pevné záruky přístupu usiluje v oblasti začlenění občanů do informační společnosti (e-inclusion). Zde se nabízejí on-line služby v oboru zdravotnictví, vzdělávání, péče a asistence. Tradiční a často s věkem související rozdíl mezi fyzicky poskytovanými službami a elektronickými službami se postupně stírá. V budoucnosti je třeba zavést nový regionálně orientovaný přístup. Ten by měl vést k vytvoření regionálně přizpůsobené sítě fyzicky poskytovaných, avšak také (digitálně) dostupných služeb a zařízení. Prvním krokem je např. automatické hromadné zasílání zpráv;

31. zdůrazňuje dále, že cílený a kvalitní systém veřejné dopravy ve značné míře přispívá k zajištění dostupnosti služeb a zařízení, zejména pokud jsou tato zařízení situována centrálně. Dobrý systém (veřejné) dopravy je pak může učinit snadněji přístupnými. To platí jak pro pečovatelská zařízení pro seniory, tak pro školy a znalostní instituce pro mládež a dospělé. Proto je důležité přizpůsobit systém veřejné dopravy regionálním podmínkám;

32. odkazuje na iniciativu Světové zdravotnická organizace zaměřenou na podporu zdravých měst, v nichž jsou zařízení a služby spolu s fyzickou infrastrukturou lépe přizpůsobeny stárnoucímu obyvatelstvu. Aktivní účast seniorů hraje významnou roli při přípravě této iniciativy. Tento přístup se příliš neliší od přístupu doporučovaného Výborem v oblasti dostupnosti služeb a zařízení;

CÍLE

33. prosazuje, aby co nejvíce občanů mohlo optimálně využívat služby a zařízení, jež jim umožní nadále se aktivně účastnit života společnosti. V nadcházejících letech bude nutné obohatit nabídku místních a regionálních služeb a zařízení v závislosti na měnící se poptávce. Přitom platí, že poptávka nesmí být založena pouze na věku, ale spíše na životním stylu. Osoby se zdravým životním stylem totiž vyžadují menší počet méně různorodých zařízení než osoby žijící nezdravě;

34. doporučuje věnovat pozornost rozvoji a výměně znalostí o nabídce služeb a zařízení jak v rámci jednotlivých regionů, tak i mezi nimi. Zásadním úkolem je:

—

posílit spolupráci. Nabídka služeb a zařízení vyžaduje kvalitní spolupráci. Nezbytný podnět pro posílení nosné báze co do kvality, tak i kvantity, poskytuje spolupráce prováděná na regionální a místní úrovni mezi orgány, znalostními institucemi, organizacemi působícími ve společnosti (především nevládními organizacemi) a sférou podniků;

—

stimulovat kreativní podnikání, inovace a digitální začleňování tím, že se fenomén stárnutí evropské populace pojme jako velká příležitost ke zvýšení konkurenceschopnosti hospodářských subjektů. Místní a regionální činitelé, jak veřejní, tak soukromí, čelí výzvě, kterou představuje využívání nových konceptů a technologií pro lepší organizaci a financování nabídky služeb a zařízení. Patří sem širokopásmový internet a začlenění občanů do informační společnosti (automatizace v oblasti bydlení, léčba na dálku, internetové obchody a dálkové studium), ale také vývoj nových systémů regionální dopravy či modernizace existujících systémů veřejné dopravy;

—	přizpůsobit nabídku. Nabídka služeb a zařízení, jak elektronických služeb, tak neformálních pečovatelských služeb, musí být přizpůsobena měnící se poptávce ze strany občanů;

—	podporovat používání IKT za účelem dosažení vyšší úrovně sociálního a územního začlenění starších osob;

KONEČNÉ ZÁVĚRY

35. doporučuje uplatnit regionálně orientovaný přístup k řešení dopadů stárnutí populace založený na těchto směrech: 1. zdravé stárnutí 2. účast na trhu práce a produktivita práce 3. dostupnost služeb a zařízení. Přitom Výbor regionů prosazuje globální přístup ke stárnutí populace jako součásti rozsáhlé demografické změny. Tento přístup se týká celého života, vychází z optimálního využití možností a zohledňuje regionální rozdíly. Cílem je vytvořit nový plán pro řešení dopadu stárnutí populace v EU, který zohlední odpovědnost místních a regionálních orgánů za hledání kreativních a inovačních řešení pro jejich region;

36. žádá Komisi, aby zejména:

—	pobízela všech subjekty v Unii (nevládní organizace, znalostní instituce, soukromé subjekty a orgány veřejné správy) ke zlepšování povědomí o této problematice, výměně znalostí, technologickým inovacím a rozvoji osvědčených postupů a intervenčních strategií;

—	monitorovala a předvídala stárnutí populace na regionální úrovni, což je nezbytným krokem pro přípravu a provádění politik. Mezi regiony existují značné rozdíly, které nejsou patrné z celostátních průzkumů, ale přesto nezbytné pro předvídání dopadu stárnutí populace;

—	začlenila téma stárnutí populace jako součást rozsáhlé demografické změny do různých evropských programů jako nástroj na podporu regionálních, odvětvových, globálních a inovačních přístupů. Regiony požadují úzkou a přímou spolupráci s Komisí;

37. navrhuje ve spolupráci s Komisí zahájit na nadregionální či meziregionální úrovni různé pilotní projekty vycházející ze tří popsaných priorit. Pilotní projekty budou především zaměřeny na výměnu znalostí a osvědčených postupů. V pilotních projektech nejde pouze o to informovat, ale také uplatnit a vyměňovat konkrétní přístupy. Vzhledem ke komplexní povaze problematiky stárnutí obyvatelstva klade Výbor velký důraz na šíření znalostí nejen v uvedených prioritních směrech, ale rovněž horizontálně mezi nimi. Pilotní projekty by měly usnadnit rozvoj znalostí. Pro realizaci obsáhlých programů mohou partneři v pilotních projektech nezávisle využívat různé zdroje financování EU. V brožuře „Jak podporovat kvalitní stárnutí v Evropě: dostupné nástroje pro místní a regionální subjekty“ Výbor společně se sdružením AGE sestavil přehled existujících zdrojů financování (VR, 2009). Brožura je cenným nástrojem pro zahájení pilotních projektů. Členové Výboru připraví návrhy pro tuto oblast;

38. stanovuje pro pilotní projekty následující rámec. Pilotní projekty musí být zaměřeny na získání praktických a vědeckých znalostí (jak aplikovaných tak základních), které přispívají k řešení dopadu stárnutí populace v EU. Základní výzkum musí v dlouhodobém horizontu přispět ke snížení budoucí zdravotní péče. V této souvislosti jsou studie skupin a biobanky významným zdrojem informací. Abychom zjistili, jak mohou lidé zdravěji stárnout a tedy vyžadovat zdravotní péči později, musíme znát buněčné procesy způsobující stárnutí. K usnadnění navazování meziregionálních a/nebo nadregionálních partnerství mezi znalostními institucemi budou decentralizované orgány veřejné správy a soukromé subjekty vyvíjet inovační regionálně orientované přístupy a testovat je v praxi. Přitom mohou hrát významnou roli sociální partneři, instituce sociálního a zdravotního zabezpečení a další nevládní organizace. Regionální partnerství mohou být založena na specifických znalostních kompetencích či řetězcích spolupracujících sdružení dostupných v daném regionu, nebo na konkrétních otázkách spojených se stárnutím, které v daném regionu vyvstaly. Jednou z možností je navázat na stávající programy INTERREG. Jako doplněk k úkolům uvedeným u jednotlivých priorit je třeba se zaměřit na následující body:

—

zdravé stárnutí: posílení pečovatelských sítí (celková péče jako výsledek spolupráce různých partnerů poskytujících péči v průběhu života a odpovídající poptávka po péči ze strany občana) díky zhodnocení výsledků výzkumu při vývoji nových výrobků, technologií a služeb a využití praktických zkušeností ve výzkumných programech;

—	účast na trhu práce a produktivita práce: orientované na podporu evropské společnosti, kde je každý schopen se po celý život vzdělávat, zapojovat se do dění ve společnosti a spolupodílet se na utváření společnosti, včetně možnosti placené či neplacené práce;

—	dostupnost služeb a zařízení: rozvoj regionálně orientovaných přístupů k obohacení nabídky služeb;

39. žádá Evropský parlament, aby podpořil výzvu Výboru regionů, jež prosazuje regionální přístup k naléhavému a aktuálnímu tématu stárnutí populace (jako součást rozsáhlé demografické změny) a pomocí meziregionálních a nadregionálních pilotních projektů, a přispěl k jejich zahájení.

V Bruselu dne 14. dubna 2010

první místopředseda Výboru regionů

Ramón Luis VALCARCEL SISO

27.8.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 232/14

Předběžné stanovisko Výboru regionů – Budoucnost politiky soudržnosti

(2010/C 232/03)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

Úvod

1. vítá, že Evropská komise prostřednictvím čtvrté zprávy o soudržnosti z května 2007, zelené knihy o územní soudržnosti ze září 2008, „Barcovy zprávy“ z dubna 2009, jakož i zprávami o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti včas zahájila výměnu názorů o budoucí podobě evropské politiky soudržnosti po roce 2013;

2. je potěšen, že Evropská komise požádala Výbor regionů o předběžné stanovisko o tom, jak může politika soudržnosti zůstat účinným nástrojem harmonického a trvalého rozvoje Evropské unie a jak se může vyrovnat s budoucími výzvami týkajícími se provádění politik EU;

3. zdůrazňuje, že v souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy musí zůstat i v budoucnu prioritním cílem rozvoj politiky zaměřené na posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti, aby byl podporován harmonický rozvoj Evropské unie jako celku. Specifický cíl spočívá zejména ve snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů a ve snižování zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů. Obzvláštní pozornost je v rámci dotyčných regionů třeba věnovat venkovským oblastem, oblastem postiženým průmyslovými přeměnami a regionům, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami. Také nejsevernějším regionům s velmi nízkou hustotou obyvatelstva, jakož i ostrovním, pohraničním a horským regionům bude třeba věnovat zvláštní pozornost. Mělo by také dojít k posouzení problémů městských oblastí, tj. obcí a měst, které trpí dlouhodobou sociální deprivací;

4. domnívá se, že další vývoj evropské politiky soudržnosti se musí zaměřit na to, aby i v budoucnu tato politika pomáhala trvale překonávat zaostalost, posilovala udržitelný růst a zaměstnanost v regionech Evropy, podporovala sociální začleňování a konkurenceschopnost ve všech členských státech a regionech, zachovávala subsidiaritu a finanční udržitelnost a dále zlepšovala účinnost politik Společenství;

5. je toho názoru, že debata o budoucnosti evropské politiky soudržnosti musí předcházet debatě o přezkumu evropského finančního systému vzhledem k tomu, že politické cíle je třeba stanovit před vymezením prostředků, jež se budou vyčleňovat. Otázky finančního rámce budoucí politiky soudržnosti nejsou předmětem tohoto stanoviska. Ty budou vyjasněny v rámci plánovaného přezkumu finančního systému a jednání o příštím finančním výhledu. Výbor regionů se však již dnes vyslovuje pro to, aby i v budoucnu byla značná část prostředků rozpočtu EU určena na strukturální podpůrné činnosti na úrovni regionálních a místních orgánů;

Budoucí výzvy politiky soudržnosti po roce 2013

6. sdílí názor Evropské komise, že s ohledem na hospodářskou, sociální a územní soudržnost vznikají nové výzvy, při jejichž řešení bude nutné brát v úvahu konkrétní charakteristiky územního rozvoje, dostupné zdroje a strategii rozvoje. Základem regionální a strukturální politiky je přizpůsobit se měnícím se problematikám a příležitostem. Výbor regionů je proto přesvědčen, že regionální úroveň může při zapojení subjektů na místní úrovni a za podpory úsilí nadřazené úrovně poskytnout zvláštní příspěvek k zvládání výzev, k nimž patří např. změna klimatu, bezpečnost energetické politiky, demografický vývoj nebo globalizace. Důležité je, aby byly uplatňovány zásady víceúrovňové správy a různé úrovně správy vzájemně spolupracovaly;

7. poukazuje na to, že tyto výzvy, pokud přispívají ke zvětšení hospodářských a sociálních rozdílů v regionech Evropy, se týkají politiky soudržnosti. V tomto smyslu by mělo být přezkoumáno, do jaké míry musí být více zohledněny i nové výzvy při tvorbě politiky soudržnosti. Při tom by mělo být přezkoumáno, zda se tyto výzvy nemusí promítnout také do právních úprav či obecných politických procesů;

8. zdůrazňuje, že rovněž evropská politika soudržnosti může přispívat ke zvládání nových výzev tím, že posiluje konkurenceschopnost a atraktivitu regionů. Již dnes například přispívá prostřednictvím podpory ekologických inovací a opatření k posílení energetické účinnosti a rozvoje obnovitelných energií k ochraně klimatu, k zvládání různorodých následků změny klimatu a k energetickému zabezpečení. Evropská strukturální politika se prostřednictvím této flexibility již v minulosti s výzvami vyrovnala. Je schopna to činit i nadále;

9. nevidí s ohledem na nové výzvy potřebu zásadních nových strukturálních nástrojů nebo vytváření nových dodatečných cílů. I na pozadí nových výzev je zapotřebí zohledňovat nadřazený strukturální cíl posilování konkurenceschopnosti a zaměstnanosti ve všech regionech Evropy a dodatečně urychlovat přibližování dodnes ještě zaostalých regionů. To musí být i po roce 2013 cílem evropských strukturálních fondů ve všech regionech Evropy, aby byla zaručena hospodářská a sociální soudržnost a omezeny územní rozdíly mezi regiony a v regionech;

10. podporuje tímto snahu územní agendy EU a hlavní výsledky debaty týkající se zelené knihy o územní soudržnosti, aby integrované regionální strategie rozvoje zaměřené na výkon byly považovány za slibné nástroje v otázce úspěšné intenzivnější soudržnosti Evropy. Evropa si nemůže vzhledem k nadcházejícím výzvám dovolit vzdát se společného směřování politik různých úrovní a různých odvětví. Novým výzvám lze účinně čelit pouze za konsensuálního spolupůsobení evropské, vnitrostátní a regionální politiky;

11. vyslovuje se tedy pro podrobný přezkum toho, do jaké míry mohou být co nejúčinněji využity kromě jiných nástrojů nástroje strukturálních fondů EU, zejména k využití příležitostí spojených s novými výzvami k rychlejšímu srůstání Evropy, lepší konkurenceschopnosti Evropy ve světě a transformaci na nízkouhlíkové hospodářství. Tento přezkum musí jít ruku v ruce s přezkumem vzájemného působení mezi politikou soudržnosti a Lisabonskou strategií na období 2007–2013 a zejména toho, zda mělo nasměrování strukturálních fondů na základě cílů této strategie dopad na soudržnost. Tento přezkum by v případě potřeby umožnil nové nasměrování strategických obecných zásad pro politiku soudržnosti;

12. konstatuje, že strukturální fondy EU již během stávajícího období podpory 2007–2013 podstatně přispěly k provádění Lisabonské strategie tím, že regiony byly více zapojeny do provádění, a považuje proto za důležité, aby byl potenciál evropské strukturální politiky využit k provádění obnovené Lisabonské strategie a aby byla zachována orientace politiky soudržnosti na cíle obnovené Lisabonské strategie. Je přitom nutné zachovat prvotní cíl politiky soudržnosti spočívající ve vyrovnávání rozdílů v oblasti rozvoje mezi méně vyvinutými územními celky a zbytkem Evropské unie. Účinnost a působení politiky soudržnosti závisí v podstatné míře na příslušných makroekonomických podmínkách. Pro dosažení soběstačného hospodářského růstu regionů je zásadní podporovat vhodné hospodářské rámcové podmínky, konkurenceschopnost a zaměstnanost v regionech. Politika soudržnosti je v této souvislosti nejdůležitější politikou pro posílení konkurenceschopnosti zaostalých regionů;

13. zdůrazňuje také, že účinnost a působení politiky soudržnosti závisí v podstatné míře na příslušných makroekonomických podmínkách. Pro dosažení soběstačného hospodářského růstu regionů je zásadní podporovat vhodné hospodářské rámcové podmínky, konkurenceschopnost a zaměstnanost v regionech. Politika soudržnosti je v této souvislosti nejdůležitější politikou pro posílení konkurenceschopnosti zaostalých regionů;

14. vítá proto názor vyjádřený Evropskou komisí v jejím sdělení ke strategii Evropa 2020, že hospodářská, sociální a územní soudržnost zůstává oblastí klíčového zájmu strategie Evropa 2020. Politika soudržnosti a strukturální fondy jsou nejen důležitými nástroji politiky Unie, ale také rozhodující katalyzátory pro uskutečňování inovativního, udržitelného a integrativního růstu v členských státech a regionech. Úzké propojení hospodářských, sociálních a environmentálních cílů je předpokladem úspěchu této strategie. Navrhované stěžejní iniciativy však nesmí vést ke zúžení evropské politiky soudržnosti. Strukturální fondy musí i nadále umožňovat integrovaná řešení na regionální úrovni a nesmí být redukovány na plnění odvětvových kritérií;

15. zdůrazňuje, že evropská politika soudržnosti přispívá významnou měrou k podpoře sociální soudržnosti a ke snižování sociálních rozdílů v Evropské unii. Výbor regionů poukazuje proto na to, že právě na pozadí sociálních dopadů finanční a hospodářské krize musí politická forma sociální soudržnosti tvořit jeden celek spolu s hospodářskou a územní soudržností a ani v budoucnu nesmí být zanedbávána. Přesto je třeba mít na zřeteli, že politika soudržnosti musí být dlouhodobou politikou, ačkoli by měla umožnit reagovat na krátkodobé změny vyvolané zhoršenou hospodářskou situací;

16. je přesvědčen, že na základě dopadů finanční a hospodářské krize na trhy práce získá evropská strategie soudržnosti zaměřená na zaměstnanost v budoucnu ještě na významu. Evropský sociální fond (ESF) je jako podpůrný nástroj Společenství zaměřený na trh práce a zaměstnanost pro uskutečňování této strategie nepostradatelný. Evropský sociální fond musí být i v budoucnu zachován jako finanční nástroj sloužící cílům sociální soudržnosti v rámci politiky soudržnosti. Navíc je nutné zachovat integrovaný přístup k aplikaci strukturálních fondů v evropských regionech. ESF musí disponovat dostatečnými finančními prostředky, aby bylo možné spolehlivě dosáhnout cílů Společenství v oblasti trhu práce, zaměstnanosti a sociálního začlenění;

17. domnívá se, že zvláštní hodnota evropské politiky soudržnosti musí být měřena na jejích výsledcích a poukazuje v této souvislosti na stanovisko Výboru regionů týkající se pákového efektu politiky soudržnosti. Evropské strukturální fondy jsou důležitým nástrojem pro to, aby všechny regiony měly možnost využít svůj vlastní rozvojový potenciál pro udržitelný růst, zaměstnanost a blahobyt. Programy zaměřené na společné evropské priority se zakládají na konsensuálních strategiích rozvoje a jsou prováděny na decentralizované úrovni. Tím citelně přispívají ke spouštění potenciálů růstu v místních a regionálních orgánech;

18. konstatuje, že z širokého spektra úspěchů evropské politiky soudržnosti je třeba poukázat na impulzy pro podporu, inovace a služby založené na znalostech. Mnoho projektů důležitých pro strukturální rozvoj – zejména také v oblasti vědeckotechnické infrastruktury a při rozvoji inovačních přístupů v oblasti politiky trhu práce a zaměstnanosti – bylo možné uskutečnit pouze díky podpůrným prostředkům ze strukturálních fondů EU, a to jak v zaostalých regionech, tak i v ostatních regionech Evropy. V celé Evropě byla uskutečněna řada projektů, které vynikajícím způsobem poukazují na evropskou přidanou hodnotu strukturální podpory EU. Regionálně zaměřená politika soudržnosti zajišťuje jako doplněk evropské podpory excelentnosti, že evropská politika inovací bude mít dostatečně široký záběr, aby strategie Evropa 2020 byla úspěšná. Pro maximalizaci a posílení dopadů a výsledků v oblasti výzkumu a inovací v regionech je nutné podtrhnout význam koordinace programů a nástrojů financování politik zaměřených na inovace a výzkum a politiky soudržnosti;

19. poukazuje zároveň na to, že evropské strukturální fondy působí nejen přímo prostřednictvím vynaložených prostředků podpory. Přispívají zásadně k tomu, že se regionální a strukturální strategie subjektů působících na různých úrovních zaměřují na společné cíle. Výbor regionů je proto přesvědčen, že tímto způsobem je podstatně zvyšována účinnost evropských, vnitrostátních, regionálních a místních prostředků, které jsou vydávány na hospodářskou, sociální a územní soudržnost. Systém víceúrovňové správy s decentralizovanou zodpovědností za programy v oblastech podpory zajišťuje, že Evropa sleduje společné cíle se soudržnými opatřeními a zároveň otevírá prostor pro stanovení hlavních zájmů na regionální a místní úrovni. V tom spočívá dle názoru Výboru regionů přidaná hodnota evropské strukturální politiky, která přesahuje rámec finanční solidarity;

20. je toho názoru, že právě probíhající zpětné hodnocení posledního období podpory a následné průběžné hodnocení by měly být využity k tomu, aby bylo poukázáno na pozitivní působení a na potenciál strukturální podpory;

Zásady politiky soudržnosti po roce 2013

21. souhlasí s konstatováním z Barcovy zprávy, že strukturální politika musí souviset také s nadřazenými cíli Evropské unie, musí zvyšovat růst, blahobyt, soudržnost a zachovávat mír, a považuje za významné, aby tato politika byla nadále uplatňována ve všech regionech Evropy s tím, že zvláštní pozornost se bude věnovat nejslabším regionům. Strukturální politika je nosným pilířem evropského integračního procesu a umožňuje, aby se občané s projektem „Evropy“ identifikovali. Definice budoucí evropské politiky soudržnosti by mohla tedy znít: Evropské programy podpory se strategickými rámcovými cíli a regionální a místní pravomoci pro řešení problémů rovná se hospodářská, sociální a územní soudržnost;

22. domnívá se, že by bylo užitečné zamyslet se nad metodou pro vyhodnocování uhlíkové stopy projektů financovaných ze strukturálních fondů. Zejména doporučuje, aby východiskem budoucího programování bylo hledisko uhlíkové neutrality. Investiční bilance by neměla přinést další emise skleníkových plynů, což už v některých státech platí;

23. poukazuje v této souvislosti na to, že se decentralizovaný přístup politiky soudržnosti osvědčil a měl by zůstat zachován. Stejně tak by mělo být přezkoumáno, jaké postupy by mohly být dále zjednodušeny, aby byla omezena byrokratická zátěž související s prováděním politiky soudržnosti;

24. vyslovuje se za diferencovanou koncepci v používání pečlivě vybraných a přesvědčivých ukazatelů pro hodnocení politiky soudržnosti, aby bylo dosaženo přesné a cílené vynakládání prostředků a mohlo být podrobně znázorněno působení strukturální politiky;

25. poukazuje na to, že také jiné oblasti politiky EU mají vliv na hospodářskou, sociální a územní soudržnost a proto by také měly zohledňovat cíle politiky soudržnosti a žádá Evropskou komisi, aby ex-ante provedla studie územního dopadu legislativních či nelegislativních návrhů v oblastech s jasnou územní dimenzí (veřejné služby, doprava, energetika, životní prostředí, hospodářská soutěž, zemědělství atd.). VR dále žádá Evropskou komisi, aby této okolnosti věnovala při vypracovávání 5. zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti zvláštní pozornost. Výbor regionů důrazně vítá snahy Komise o lepší propojení politiky soudržnosti s dalšími politikami, které mají jasný územní dopad, a o dosažení součinnosti;

26. vidí politiku soudržnosti EU také v úzké souvislosti s ustanoveními právních předpisů EU upravujících státní podpory a předpisů vztahujících se na služby obecného hospodářského zájmu. Reforma politiky soudržnosti EU by měla být provedena současně s přezkumem právních předpisů EU upravujících státní podpory. Právě globálně si konkurující místa a investice do špičkových odvětví mohou vyžadovat diferencovaná řešení. V oblasti služeb obecného hospodářského zájmu Výbor regionů vyzývá Komisi, aby použila nový právní základ nabízející se v článku 14 Smlouvy o fungování Evropské unie, především k upřesnění kompatibility mechanismů financování těchto služeb s odpovídajícími podmínkami Unie;

27. zdůrazňuje, že se zásada partnerství a s tím související zapojení hospodářských a sociálních partnerů a jiných regionálních a místních aktérů do všech fází podpory ze strukturálních fondů osvědčila, a bylo tak dosaženo většího přijetí činnosti a jejího přesného zaměření, a navrhuje v této souvislosti, aby byla více podporována výměna osvědčených postupů s cílem posílení partnerství mezi regiony. Dalekosáhlejší právní předpisy týkající se formy partnerství na evropské úrovni Výbor naopak nepovažuje za nutné;

28. uznává nutnost opakovaně přezkoumávat výkonnost a účinnost evropské politiky soudržnosti, zejména i v souvislosti se stále omezenějšími finančními prostředky. V této souvislosti skýtá získávání dalších soukromých zdrojů dodatečné šance pro provádění politiky soudržnosti. V každém případě musí být využívání soukromých zdrojů v oblasti politiky soudržnosti vždy pobídkou, a nikoliv náhražkou;

29. zdůrazňuje v této souvislosti nutnost usnadnit uplatnění revolvingových fondů v rámci politiky soudržnosti v oblastech, které jsou pro to vhodné, a vsadit tak při provádění politiky soudržnosti více na úvěrové nástroje a oceňuje v této souvislosti roli Evropské investiční banky a nástrojů jako jsou JEREMIE a JASPERS při rozvoji a provádění programů strukturálních fondů spočívajících na úvěrech;

30. vyslovuje se za důsledné uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality v politice soudržnosti. Tyto zásady nesmějí však být omezeny na úvahy o výkonnosti. Dosavadní decentralizovaný systém evropské politiky soudržnosti s vypracováním operačních programů na vnitrostátní a regionální úrovni v partnerském dialogu s Komisí se osvědčil, stejně jako provádění těchto operačních programů se zodpovědností vnitrostátních, regionálních a místních orgánů. Je nutné ho zachovat a rozšiřovat ve smyslu dalšího posílení vlastní zodpovědnosti regionů a obcí za operační provádění evropské politiky soudržnosti;

31. důrazně vítá krok, který byl učiněn v období podpory 2007–2013, ke strategičtějšímu řízení strukturální politiky EU. Řízení pomocí cílů místo pravidel o způsobilosti umožňuje regionům, aby zvolily jim vyhovující katalog opatření a nástrojů a v případě potřeby ho přizpůsobily, aniž by byla zanedbána soudržnost s cíli v celé EU;

32. potvrzuje potřebu lépe koordinovat opatření zaměřená na rozvoj venkova v rámci 2. pilíře SZP s regionální politikou, aby tak byla zajištěna vyšší komplementarita mezi rozvojem venkova a rozvojem měst. Tato koordinace by mohla vyústit ve vytvoření strategického rámce na evropské úrovni v podobě strategických směrů Společenství společných pro strukturální fondy a EZFRV;

33. je přesvědčen, že informování a kontrola důsledně zaměřené na evropské strategické cíle, jejichž cílem je hodnocení pokroku a přezkoumání spolehlivosti kontrolních a auditních postupů uplatňovaných v jednotlivých členských státech, v kombinaci s přehledným a stabilním auditním systémem by vzhledem k záměru provádět méně kontrol, zato však důsledněji velmi dobře odpovídalo přístupu strategického řízení. Tímto způsobem by bylo možné zamezit zbytečné administrativní zátěži;

34. domnívá se, že se osvědčily také zavedené programy tvořené jediným fondem pro Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropský sociální fond (ESF). Zásada jediného fondu podstatně zjednodušila postup povolování a změn oproti dříve uplatňovaným programům sestávajícím z více fondů. Potřebná flexibilita byla vytvořena předpisem, který umožňuje provádět do určité míry i opatření příslušných dalších fondů programu. Koordinace mezi fondy a jejich příslušnými operačními programy by se měla dále posilovat s konečným cílem dosáhnout vyšší míry komplementarity mezi ESF a EFRR na místní a regionální úrovni;

35. zdůrazňuje trvalou snahu o odbourávání byrokracie a důsledné zjednodušování administrativy, co se týče přidělování, využívání, vyúčtování a kontroly finančních prostředků ze strukturálních fondů EU. To by mělo platit i pro předpisy budoucích programů;

36. konstatuje, že požadavky na systém provádění a předpisy týkající se finanční kontroly byly v současném období podpory zpřísněny. Ohlášená zjednodušení se částečně proměnila v protiklad. Tím vznikla nepřiměřená zátěž. Při následném hodnocení se navíc ukazuje, že narušují účinnost v oblasti vývoje. Výbor regionů se vyslovuje za jednoduchý a transparentní, avšak výkonný kontrolní postup. Za tímto účelem není z hlediska Výboru nutné, aby v každém období podpory proběhlo kompletní ověřování shody postupů. Spíše by mělo dostačovat uznání osvědčených vnitrostátních právních předpisů o příspěvcích. S cílem zjednodušení je třeba přezkoumat také strukturu kontrolních instancí, standardů kontroly a definice a zjišťování výskytu chyb. Zpětné stanovování předpisů a norem, k němuž opakovaně dochází, vede ke komplikacím, podstatně ztěžuje řádnou správu a je nutné se mu v budoucnu vyhnout. Jedno z možných doplňkových řešení, které je třeba prozkoumat, by byla aplikace obecné zásady proporcionality za účelem adaptace požadavků na kontrolu daných předpisy na velikost projektů financovaných ze strukturálních fondů;

37. poukazuje na to, že na základě zapojení členských států do zodpovědnosti za provádění rozpočtu EU, které je nově definované v Lisabonské smlouvě, vznikají případně nové možnosti zjednodušení. VR navrhuje, že dalšího zjednodušení bude dosaženo, až Komise analyzuje postupy auditu členských států a zjistí, zda lze dosáhnout „dohod o důvěře“ a zabránit tak duplicitě v postupech auditu. Aby se snížila zátěž, měla by se uplatňovat zásada přiměřenosti předpisů, které se vztahují na malé projekty;

Budoucí podoba politiky soudržnosti po roce 2013

38. vítá, že strukturální politika EU od roku 2000 reformovala systém podpor díky tomu, že upustila od původního velkého počtu cílů a specifických iniciativ Společenství, a bylo tak dosaženo jasného pokroku směrem k jasnosti a zjednodušení. To by se nemělo stát znovu předmětem úvah;

39. je toho názoru, že se v zásadě osvědčilo omezení na malý počet cílů, zapojení všech regionů Evropy za specifického zohlednění zaostalých regionů a rozdělení pravomocí mezi úrovně se zodpovědností regionů za decentralizované rozvíjení a provádění programů;

40. považuje však za nutné i nadále za pomoci evropské politiky soudržnosti zlepšovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost Unie i její konkurenceschopnost, aby tak byl zajištěn udržitelný hospodářský růst, vysoká zaměstnanost, sociální začleňování i kvalita a účinnost veřejných služeb, a zdůrazňuje, že je třeba zajistit rovné zacházení se všemi příslušnými zeměmi a regiony Evropy. Zaostalé regiony by měly být podporovány i do budoucna, bez ohledu na to, ve kterém státě leží. Politika soudržnosti je klíčem k místní a regionální angažovanosti občanů v průřezových politických strategiích EU;

41. je toho názoru, že evropská politika soudržnosti se stala z velké části také politikou pro podporu inovací, konkurenceschopnosti a růstu a tím politikou pro podporu udržitelné zaměstnanosti;

42. souhlasí s názorem Komise, že podpora hospodářských procesů dohánění ve slabších regionech nových členských států musí zůstat zvláštní prioritou evropské politiky soudržnosti. Souhlasí tedy s odpovídajícím soustředěním nástrojů politiky soudržnosti na tyto členské státy a regiony. Politika soudržnosti by měla při tom pomáhat celkově podporovat příležitosti vnitřního trhu a evropské integrace. Je třeba zamezit tomu, aby se z politiky soudržnosti EU stal pouhý nástroj přenosu finančních prostředků;

43. je toho názoru, že i v budoucnu bude pro posílení soudržnosti v Evropě nutné, aby většina podpůrných prostředků evropských strukturálních fondů byla uplatňována v regionech, jejichž rozvoj zaostává, aby bylo dosaženo dalšího pokroku ve vyrovnávání největších regionálních rozdílů. Při určování regionů se zaostávajícím rozvojem se osvědčila dosavadní mezní hodnota 75 % hrubého domácího produktu na obyvatele v poměru k průměru EU na úrovni NUTS-II jako mezní kritérium pro výběr regionů způsobilých pro podporu. Při hodnocení politiky soudržnosti bude také nutné nalézt ukazatele pro nižší úroveň než NUTS II, aby bylo možné lépe ukázat specifické regionální rysy;

44. souhlasí s tím, že i regiony, které nedosahují na nejvyšší podpory, ještě potřebují podporu prostřednictvím spolehlivých a dostatečných plošných podpůrných nástrojů, které vyhovují specifické situaci těchto regionů, aby mohly i v zájmu EU jako celku trvale využívat existující potenciál. Pouze tímto způsobem lze zajistit udržitelnost dosavadních úspěchů podpory ze strukturálních fondů v těchto oblastech. Pro tyto regiony (včetně regionů, ve kterých se projevuje tzv. statistický dopad) musejí být tedy v rámci cíle konvergence vytvořena přiměřená a spravedlivá přechodná opatření, aby se zamezilo náhlému ukončení podpory při překročení hranice 75 % a dotyčné regiony tak měly jistotu při dalším posilování konkurenceschopnosti. V každém případě musí zůstat zachována finanční pomoc pro regiony, které poprvé vypadnou z cíle konvergence, a to nezávisle na budoucí struktuře regionální politiky a jejích cílů;

45. vítá, že Evropský parlament a Evropská komise výslovně uznaly specifickou situaci regionů, které po roce 2013 budou vyřazeny z nejvyšší podpory v rámci cíle konvergence;

46. vyzývá Komisi společně s Evropským parlamentem, aby vytvořily „komplexnější systém postupné přechodové pomoci regionům, které již brzy překročí mez 75 % HDP, s cílem zajistit jim jednoznačnější status a větší zabezpečení v rámci jejich rozvoje“;

47. zdůrazňuje, že v cílových regionech programu „regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“ by po roce 2013 měla plošná podpora v rámci evropské politiky soudržnosti pokračovat, jelikož v těchto regionech se napříč Evropou vyskytují výrazné oblasti chudoby a prohlubují sociální a územní rozdíly. Tyto regiony významně přispívají k provádění Lisabonské strategie. Pouze podaří-li se neustále nově formulovat konkurenceschopnost, inovace a vysokou míru zaměstnanosti v souladu s požadavky udržitelnosti, mohou tyto regiony trvale přispívat k soudržnosti a konkurenceschopnosti;

48. vítá, že – jak uvedla Evropská komise ve své páté zprávě o pokroku v oblasti soudržnosti – většina členských států se vyslovila pro pokračování cíle regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost, což je také obsaženo v koncepčním dokumentu bývalé komisařky pro regiony Danuty HÜBNEROVÉ z dubna 2009, jakož i ve studii pana BARCY o reformě evropské politiky soudržnosti;

49. souhlasí s Komisí, že i strukturálně silnější regiony, které dnes spadají do druhého cíle strukturálních fondů „regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“, musejí zvýšit své investice do kreativity a inovací a urychlit přeměnu nových nápadů do nových výrobků, služeb nebo postupů;

50. vychází z toho, že s ohledem na předpisy obsažené v nové Smlouvě o EU o územní soudržnosti získá územní aspekt v politice soudržnosti do budoucna na významu. Vyzývá Evropskou komisi, aby v rámci svých úvah o budoucnosti politiky soudržnosti vzala v potaz 400 příspěvků získaných při konzultaci k zelené knize o územní soudržnosti (viz stanovisko VR). Regiony by měly za tímto účelem samy definovat své silné stránky a rozvíjet strategie přizpůsobené příslušným potřebám. Územní rozvoj bude spadat i v budoucnu do pravomocí členských států EU a je nutné zohlednit jejich interní rozdělení pravomocí. Zapojením regionální a místní úrovně by měl být zaručen jak územní rozvoj, který bude orientovaný na provádění, věcný a územně propojený, tak i účinné využívání finančních prostředků;

51. vyslovuje se za zachování městského rozměru v rámci evropské politiky soudržnosti. Města jsou – stejně jako metropolitní oblasti – důležitými motory růstu a inovací. Pro naplnění této funkce jsou i do budoucna zapotřebí opatření pro sociální a hospodářskou stabilizaci měst a městských problematických oblastí, především v nejméně rozvinutých regionech Evropské unie. Města a metropolitní oblasti jsou také faktorem šíření rozvojových procesů do okolí. Kromě toho zaručují přístup ke znalostem, službám a zboží na odpovídající úrovni. Formování městské politiky musí vycházet z podpory vnitřních činitelů rozvoje městských oblastí a z posilování vztahů a uspořádání mezi městskými centry;

52. navrhuje, aby politika soudržnosti rostoucí měrou zohledňovala propojenost městských a venkovských oblastí v rámci širších funkčních hospodářských oblastí. Politika soudržnosti je v ideální pozici k uplatňování integrovaného přístupu k rozvoji, pomocí něhož se budou moci řešit otázky v rámci různých kombinací městských a venkovských oblastí i navzájem mezi nimi. Z tohoto důvodu je zapotřebí vyšší koordinace cílů a nástrojů strukturálních fondů a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV). Protože problémy regionů vykazují regionální zvláštnosti, žádá, aby každý region mohl v rámci jistých hranic definovat vlastní cíle a opatření, aby tak mohl za pomoci prostředků EU řídit svůj vlastní rozvoj;

53. je toho názoru, že je třeba klást silný důraz na podporu venkovských oblastí a roli menších a středních měst, které se nacházejí ve venkovských oblastech. Pouze tak je možné řešit strukturální nedostatky a tendence k vysídlování, jakož i demograficky nadprůměrný věk obyvatel v mnoha venkovských oblastech Evropské unie. Pro rozvoj venkovských oblastí je nutná užší shoda cílů a nástrojů Evropských strukturálních fondů a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova;

54. poukazuje na nutnost věnovat v rámci uplatnění zásady územní soudržnosti, kterou zavádí Lisabonská smlouva, obzvláštní pozornost také oblastem postiženým průmyslovými přeměnami a regionům, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami. Jedná se například o nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva, jakož i o ostrovní, pohraniční, horské a nejvzdálenější regiony;

55. zdůrazňuje, že se dosavadní podpora přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce v rámci třetího cíle strukturálních fondů územní spolupráce v Evropě osvědčila a měla by pokračovat a být posilována i po roce 2013. Územní spolupráce nepostradatelným způsobem přispívá k posílení výkonnosti Evropské unie a její hospodářské, sociální a především územní soudržnosti tím, že využívá potenciálů, které vznikají dodatečně propojením místních a regionálních orgánů. Dosavadní programy, např. ESPON, Regiony pro hospodářskou změnu nebo URBACT by při tom měly být v budoucnu sloučeny jako tzv. horizontální opatření územní spolupráce a být prospěšné pro všechny tři druhy spolupráce. Pokud jde o příhraniční regiony, musejí všechny, které splňují požadavek přispívání k hospodářské, sociální a územní soudržnosti, být i nadále způsobilé k získávání podpor v rámci cíle územní spolupráce;

56. pozitivně hodnotí v této souvislosti práci Evropské komise s ohledem na vytvoření Evropského sdružení pro územní spolupráci, a vyzývá místní a regionální orgány k tomu, aby tento nástroj využívaly víc než doposud při provádění územní spolupráce, a žádá Evropskou komisi, aby řešila anomálie v současných nařízeních, např. v jejich přeshraniční části, které brání vytváření funkčních oblastí námořní spolupráce mezi regiony (kvůli 150km limitu stanovenému v nařízení) a aby v jejích návrzích o budoucí podobě územní spolupráce blíže popsala také roli makroregionů a tematických strategií. Přitom je třeba zajistit, aby místní a regionální samosprávy byly více zapojeny do vytváření a provádění strategií;

57. vyzývá k přezkoumání návrhu pana Barcy, aby v příštím období podpory byla menší část rozpočtu politiky soudržnosti určena pro inovační opatření, která by byla spravována přímo Evropskou komisí, a tím se podporovaly v celé EU inovační přístupy v regionální politice;

Systém provádění politiky

58. je toho názoru, že se decentralizovaná odpovědnost regionů, která je již několik programových období zapojena do systému konsenzu a partnerství s nadřazenými úrovněmi, za vypracovávání operačních programů na základě regionálních strategií rozvoje a za provádění těchto programů, osvědčila. Systém sdílené správy prostředků s plánováním a prováděním na regionální úrovni má proto zůstat i v budoucnu zachován. Zásady subsidiarity a proporcionality je nutné posílit. Zejména na místní a regionální úrovni mohou být využity stávající potenciály rozvoje, aktivováni místní a regionální aktéři a mohou být vzájemně propojeni;

59. rozhodně se proto vyslovuje pro zachování regionálních pravomocí v evropské strukturální politice a proti tomu, aby došlo k přesunu např. zodpovědnosti za výběr projektů na evropskou úroveň;

60. zdůrazňuje, že je třeba dále vyvíjet a zintenzívnit snahy o odbourávání byrokracie a zjednodušování postupů, a navrhuje, aby ve stávajícím období podpory byly zohledněny poznatky pracovní skupiny Komise, která se zabývala zjednodušením administrativy, při tvorbě budoucích správních postupů a aby byl Výbor regionů do této tvorby včas zapojen. Jednodušší a transparentnější postupy jsou důležitým předpokladem pro účinné vynakládání prostředků;

61. je toho názoru, že by dodatečně stálo za zvážení, zda by neměly být části evropské politiky podpor, které doposud centrálně spravuje Evropská komise, např. z oblasti podpory inovací, přesunuty do decentralizovaného systému strukturálních fondů EU a přesunuty pravomoci regionálních orgánů, neboť podpora inovací je již dnes základní součástí programů strukturálních fondů EU. Tím, že regiony při vypracovávání svých regionálních strategií rozvoje využívají místních koncepcí rozvoje měst a subregionů a při provádění programů mobilizují nestátní regionální a místní aktéry, dochází k aktivnímu zapojení úrovně pod regiony do provádění strukturální politiky EU;

62. zdůrazňuje skutečnost, že místní a regionální orgány nasbíraly v posledních letech mnoho zpravidla pozitivních zkušeností s koncepcemi rozvoje, se zavedením regionální správy v subregionech a s integrovanými koncepcemi rozvoje měst, které byly shrnuty nedávno generálním ředitelstvím pro regionální politiku pod pojmem místní metody rozvoje. Tyto zkušenosti již pronikly do operačních programů období 2000 až 2006 a 2007 až 2013 a do jejich provádění;

63. je toho názoru, že strukturální fondy EU jsou prostřednictvím systému politiky podpory, který je víceletý, zaměřený na společné evropské priority a současně postaven na regionální strategii rozvoje a regionálně prováděn, přidanou hodnotou vůči vnitrostátní regionální politice. Víceleté programové plánování tvoří spolehlivý rámec pro všechny zúčastněné a umožňuje také zejména, aby vznikaly inovační politické přístupy. Zaručuje zaměření strukturální politiky na strategické cíle a priority a chrání před nebezpečím politiky podpory, která by byla krátkodobá či akcionistická, čímž by často zachovávala staré struktury. Sedmileté programy, které jsou uplatňovány od roku 2000, se osvědčily. Programový cyklus by neměl být v žádném případě zkracován. Regionální politika je důležitou součástí politiky Společenství a každý pokus o její zpětné převedení na národní úroveň musí být odmítnut;

64. výslovně vítá kulturu hodnocení, která se se strukturálními fondy EU postupně více uplatňovala v politice podpory všech regionů a umožňuje trvalý nárůst kvality strategií a nástrojů. Zapojení všech regionů do podpory evropských strukturálních fondů zaručuje výměnu zkušeností mezi vnitrostátními a regionálními orgány v celé Evropě, jakož i možnost učit se vzájemně prostřednictvím osvědčených postupů. Současně vzniká v tomto procesu široký a podložený základ pro další rozvoj evropské strukturální politiky;

Budoucí role místních a regionálních samospráv a Výboru regionů

65. vidí kriticky, že existuje tendence provádět programy strukturálních fondů stále více na vnitrostátní úrovni, a navrhuje k tomu, aby se v rámci zpráv o pokroku o hospodářské, sociální a územní soudržnosti pravidelně informovalo o zapojení místních a regionálních orgánů do provádění politiky soudržnosti, a poukazuje v této souvislosti na práci lisabonské monitorovací platformy Výboru regionů;

66. zdůrazňuje nutnost ve smyslu subsidiarity a blízkosti občanům dále posilovat roli místních a regionálních orgánů při rozvoji, provádění a hodnocení politiky soudržnosti;

67. navrhuje využívat Výbor regionů i nadále jako partnera pro včasnou a rozsáhlou spolupráci s místními a regionálními orgány na evropské úrovni při budoucí tvorbě a provádění politiky soudržnosti;

Závěry

68. hospodářská, sociální a územní soudržnost je s jejími cíli harmonického rozvoje Evropské unie dosahovaného vyrovnáváním významných rozdílů v úrovni rozvoje různých regionů a snižováním zaostávání těch nejméně pokročilých regionů hlavní součástí evropského integračního modelu, který byl dále posílen Lisabonskou smlouvou, a za tímto účelem je nezbytné, aby se v ní pokračovalo i po roce 2013;

69. politika soudržnosti je na základě svého decentralizovaného přístupu a systému víceúrovňové správy jedinou politikou Evropské unie, která spojuje cíle strategie EVROPA 2020 a nové výzvy místních a regionálních orgánů. Proto je nutné, aby se politika soudržnosti i nadále zaměřovala na cíle udržitelného růstu, sociálního začlenění, zaměstnanosti a boje proti změně klimatu. Politika soudržnosti propojuje jednotlivé správní úrovně a posiluje místní a regionální rozměr. Na sedm hlavních iniciativ uvedených ve strategii EVROPA 2020 je třeba přitom pohlížet jako na dodatečná a doplňková opatření;

70. politika soudržnosti musí i nadále věnovat většinu prostředků nejpotřebnějším a nejproblematičtějším členským státům a regionům Evropské unie za účelem pomoci překonat zaostalost a konkrétně tím přispět k rovnosti příležitostí regionů a k evropské solidaritě. Kritéria uplatňovaná pro určení způsobilosti regionů se osvědčila;

71. i přechodové regiony potřebují zvláštní podporu, aby nebyly ohroženy úspěchy, kterých bylo dosaženo pomocí strukturálních fondů, tím, že přestanou dostávat podporu. Udržitelnost evropských aktivit má těmto regionům zabezpečit rozvoj a reagovat na jejich zvláštní situaci;

72. cíl „regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“ musí i nadále podporovat všechny ostatní regiony Evropské unie v posilování zejména inovací, sociální soudržnosti a konkurenceschopnosti;

73. územní soudržnost musí i v budoucnu zůstat z důvodu své vysoké evropské přidané hodnoty samostatným cílem na podporu přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce, aby aktivně přispívala zejména k územní soudržnosti v Evropské unii;

74. politika soudržnosti by také mohla zahrnovat možnosti rozvíjet nové inovační přístupy regionální politiky. Proto vyzýváme k prostudování možnosti, že by v budoucnu mohla být k dispozici malá část prostředků Evropské komise na podporu inovačních opatření;

75. současné zásady politiky soudržnosti se s ohledem na systém víceúrovňové správy, víceletého programového plánování, partnerství, soustředění, programového řízení na základě ukazatelů a hodnocení osvědčily. Zkrácení sedmiletého programového období se proto zamítá;

76. současný systém správy prostředků je komplikovaný a náchylný na chyby. Proto musí být i nadále společným cílem všech zúčastněných snížení míry chyb a zjednodušení správy prostředků zúčtovacích a kontrolních postupů. V této souvislosti by mělo být více než doposud usilováno o nalezení řešení, která jsou přizpůsobená jednotlivým vnitrostátním podmínkám, a konkrétně přijmout zásadu proporcionality;

77. subsidiární přístup politiky soudržnosti musí zůstat zachován a být dále rozvíjen. K tomu patří zejména další posílení role místních a regionálních orgánů ve všech fázích tvorby programů, provádění a evaluace politiky soudržnosti;

78. výsledky dosažené na místní a regionální úrovni musí být více než doposud hlavním bodem hodnocení politiky soudržnosti. Z tohoto důvodu podporuje Výbor regionů všechny snahy řídit provádění politiky soudržnosti touto premisou.

V Bruselu dne 15. dubna 2010

první místopředseda Výboru regionů

Ramón Luis VALCÁRCEL SISO

27.8.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 232/23

Stanovisko Výboru regionů – Strategie Evropské unie pro region Baltského moře

(2010/C 232/04)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

1. Strategie Evropské unie pro region Baltského moře (KOM(2009) 248 v konečném znění) je důležitý dokument z hlediska rozvoje Evropské unie. Vytváří rámec regionální spolupráce v regionu Baltského moře a současně otevírá cestu pro vznik makroregionů v Evropské unii. Rozšíření Evropské unie urychlilo politické vytváření makroregionů. Členské státy, jež jsou si geograficky blízko, mají stejné problémy a cíle, jež se snaží řešit prostřednictvím regionální spolupráce.

2. Sdělení Evropské komise upozorňuje na to, že region Baltského moře je sice velmi heterogenní, avšak země tohoto regionu mají řadu společných zájmů a jsou na sobě v mnoha směrech závislé. Dále uvádí, že by tato oblast mohla být vzorem regionální spolupráce, kde mohou být odzkoušeny nové myšlenky a přístupy a pak dále rozvíjeny jako příklady osvědčených postupů. Výbor regionů připomíná, že strategie by měla podporovat cíle politiky soudržnosti Evropské unie. Na regionální a nižší úrovni jsou v oblasti veřejných služeb a infrastruktury veliké rozdíly.

3. Strategie Evropské unie pro region Baltského moře je v první řadě otázkou vnitřní politiky EU, jež se vztahuje jak na opatření, jež spadají do jejího rozsahu působnosti, tak na témata, jež jsou mimo její působnost. Cílem strategie je podpora lepší koordinace politik a účinnější legislativa, čehož se hodlá dosáhnout prostřednictvím integrovaného přístupu.

4. Ve sdělení Komise se uvádí: „Lepší koordinace a strategičtější využití programů Společenství jsou, zejména v období krize, klíčovými prvky, které zabezpečí, aby finanční prostředky a politiky v regionu plně přispívaly ke strategii.“ V mnoha různých souvislostech bylo zdůrazněno to, že strategie musí EU přinést přidanou hodnotu. Stávající finanční a právní rámec také nabízí možnosti realizace účinných opatření prostřednictvím užší spolupráce a koordinace.

5. Strategie Evropské unie pro region Baltského moře (KOM(2009) 248) je důležitý dokument nejen pro region Baltského moře, ale rovněž pro další makroregiony vznikající v Evropě. Baltský region je oblastí, na níž se v EU testuje tvorba makroregionů. Řešení, jež budou v tomto regionu nalezena, co se týče propagace a provádění strategie, budou vzorem pro další potenciální makroregiony a poskytnou osvědčené postupy. Regionální a místní subjekty v regionu Baltského moře stanoví postupy pro další regiony v Evropě. Komise právě připravuje strategický dokument pro dunajský region. Zároveň se také odehrávají diskuse o potřebě obdobných strategických dokumentů pro další makroregiony.

6. Vznik makroregionů v Evropě není jednoznačná záležitost. Z pohledu místních a regionálních orgánů je zapotřebí, aby se mezi nimi posílila a rozvinula spolupráce, tak aby zahrnula různé oblasti politiky EU a měla průřezový charakter. Makroregiony se nemají stát novou institucionální úrovní mezi EU a členskými státy, ale nástrojem spolupráce regionů, členských států a EU. Evropské integraci přinesou přidanou hodnotu pouze v tom případě, že posílí spolupráci mezi vnitrostátní úrovní a regionální a místní úrovní, a potažmo zefektivní politiky EU.

7. Ze sdělení vyplývá, že rozsah makroregionů se liší v závislosti na tematické oblasti. Jde v podstatě o interní strategii EU, jež se dotýká osmi členských států. Sdělení však upozorňuje na to, že k vyřešení řady regionálních záležitostí je také nutná úzká spolupráce mezi EU a Ruskem. Výbor regionů zdůrazňuje, že důležitým partnerem v regionu Baltského moře, který není členem EU, je také Norsko. Navíc existuje potřeba konstruktivní spolupráce s Běloruskem.

Vnější rozměr

8. Ačkoliv jsou regionální strategie vnitřní strategie EU, mohou mít svůj význam také pro státy mimo EU, jež sousedí s makroregiony. V regionu Baltského noře jsou takové státy dva, Norsko a Rusko. Norsko už je s regionem Baltského moře svázáno Dohodou o EHP. Tato dohoda propojuje Norsko s vnitřním trhem EU. Postavení Norska se v tomto ohledu nezmění. Strategie pro Baltské moře však zahrnuje oblasti politiky, na než se Dohoda o EHP nevztahuje. Jedním z těchto odvětví je například námořní politika EU, jež má pro Norsko velký význam a při jejímž provádění hraje Norsko zásadní roli.

9. Postavení Ruska a jeho vztah k EU je další otázkou. Tento vztah určují jiné dohody a programy. Zakládá se na Dohodě o spolupráci a partnerství mezi Ruskou federací a EU a jejími členskými státy (1994). Kromě ní existuje celá řada dohod mezi Ruskem a EU o specifických záležitostech. Existuje také mechanismus politické konzultace mezi oběma stranami. Provádění dohod nepokročilo tak, jak se očekávalo, a přes veškeré snahy nebylo ani možné uzavřít revidovanou dohodu o spolupráci a partnerství.

10. Základem vztahu mezi Ruskem a EU v regionu Baltského moře jsou do značné míry bilaterální vztahy a programy.

11. Sdělení Komise o strategii EU pro region Baltského moře zdůrazňuje politiku Severní dimenze EU. Uvádí se v něm, že „[…] vztahy se třetími zeměmi by měly být primárně realizovány prostřednictvím Severní dimenze, s možností použít alternativní cesty, pokud je to užitečné“.

12. Politika Severní dimenze – politická strategie EU – doplňuje strategii pro region Baltského moře. A právě prostřednictvím politiky Severní dimenze je do spolupráce v regionu Blatského moře zapojen také Island.

13. Při provádění strategie by mělo být věnováno více pozornosti otázkám souvisejícím s její vnější dimenzí. Rozsah vnější dimenze regionu Baltského moře by měl být rozšířen tak, aby pokrýval i Bělorusko a Ukrajinu, ležící v jeho úmoří. Užší zapojení těchto zemí do provádění strategie by napomohlo jejich přiblížení evropským hodnotám.

14. Úspěšné provedení strategie pro region Baltského moře závisí na účasti třetích zemí z regionu. Například v oblastech životního prostředí, dopravy, logistiky a národní bezpečnosti je zapotřebí spolupráce přesahující vnější hranice EU. Energetická politika v regionu Baltského moře je další politikou v této oblasti, jež sahá za vnější hranice EU.

15. Praktické provádění strategie pro Baltské moře má podobu konkrétních projektů. To nemusí nutně předpokládat existenci rozsáhlých politických vazeb. Právě konkrétní projekty jsou příležitostí ukázat, jak může být vzájemně prospěšná například spolupráce s Ruskem.

16. Místní a regionální orgány budou hrát důležitou úlohu při realizaci vnitřní i vnější dimenze strategie. Jsou zapojeny do mnoha partnerství, jež přesahují vnější hranice EU. Například programy partnerství měst nabízejí řadu možností využití různých prvků této strategie. EU a další subjekty v rámci regionu by měly hledat a navrhovat způsoby, jak posílit vnější dimenzi strategie, s cílem zlepšit její realizaci a posunout vpřed její vývoj.

17. V regionu Baltského moře jsou využívány klasické programy a nástroje financování EU. Specifickým úkolem je dosáhnout toho, aby byly využívány pro účely plnění cílů strategie pro region Baltského moře. Toto téma je o to důležitější, že sdělení Komise nenavrhuje žádné zvláštní financování či dodatečné prostředky. Je třeba zajistit, aby příslušné stávající prostředky plynoucí z EU mohly být nyní i v příštím programovém období plně využity ke splnění cílů strategie.

18. Strategie EU pro region Baltského moře je a musí být založena na uplatňování zásady subsidiarity. Jinak řečeno, strategie by se měla přednostně zabývat tématy, jež nemohou být vyřešena pouze na vnitrostátní či místní úrovni. Sdělení představuje priority strategie ve formě čtyř hlavních úkolů:

—	vytvoření udržitelného životního prostředí,

—	posílení prosperity regionu,

—	zvýšení jeho dostupnosti a atraktivity,

—	zajištění bezpečnosti a ochrany v regionu.

19. Provedením strategie se zabývá zvláštní akční plán, jejž doplňuje sdělení Komise. Tento plán má tři úrovně. Nejdříve jsou definovány čtyři pilíře, jež odpovídají výše uvedeným čtyřem hlavním úkolům. Ty jsou poté rozděleny na 15 prioritních oblastí a ty na 78 stěžejních projektů. Kritériem pro výběr prioritních oblastí bylo provádění strategie – oblasti buď podporují plnění cílů strategie pro region Baltského moře, nebo umožňují řešení nejdůležitějších výzev stojících před tímto regionem. Z tematického hlediska jsou obecné a často velmi široce zaměřené. Stěžejní projekty jsou naopak konkrétní a mají více praktický charakter.

20. V rámci přípravy strategie zahájila Komise rozsáhlé konzultace se zainteresovanými stranami, jež měly tři hlavní složky: pracovní dokumenty od vlád a jiných oficiálních orgánů z regionu; akce pořádané zúčastněnými stranami, umožňující účastníkům z vládního, nevládního a soukromého sektoru přispět svými zkušenostmi; veřejné konzultace prostřednictvím internetové stránky Europa, jichž se zúčastnily mnohé subjekty z tohoto regionu.

21. Celkem se do konzultačního procesu zapojilo 109 skupin zúčastněných stran, včetně všech osmi členských států regionu a tří států, které členy EU nejsou (Rusko, Norsko, Bělorusko). Kromě nich vyjádřilo svůj názor také 48 nevládních organizací, 31 místních a regionálních orgánů a 19 zástupců soukromého sektoru. Konzultační proces přinesl celou řadu nápadů a návrhů regionálních zúčastněných stran, které se týkaly přípravy strategie.

22. Strany, jež se konzultací zúčastnily, a především zástupci organizací místních a regionálních orgánů by měli dostat příležitost zapojit se i do dalšího rozvoje strategie. Výbor regionů se domnívá, že je třeba věnovat zvláštní pozornost hodnocení a sledování sdělení a akčního plánu, jenž je doplňuje. Návrh pořádat výroční fóra, s nímž sdělení přichází, je dobrý, ale není dostačující. Výbor má za to, že hodnocení by mělo být průběžné a otevřené všem zúčastněným stranám, jež mají zájem se do něj zapojit.

23. Na základě konzultačního procesu došla Komise k závěru, že provádění strategie nevyžaduje zřizování nových institucí. V regionu Baltského moře existuje řada programů spolupráce a není důvodu pro zřizování dalších, jež by pouze navýšily administrativní náklady, aniž by přispěly k zefektivnění činnosti. V tomto regionu existují stovky různých organizací a sítí. Mnohé z nich byly zřízeny počátkem 90. let 20. století po pádu systému, jenž panoval za studené války, s cílem pomoci zemím, jež se chtěly stát členy EU, přizpůsobit se systému evropské spolupráce.

24. Navzdory tomu, že v regionu existuje velký počet organizací a sítí, mnohé z nich ztratily raison d'être a po rozšíření v roce 2004 přestaly být potřebné. Ne všechny organizace, jež byly původně zřízeny, aby poskytovaly podporu v otázkách členství v EU, byly s to pro sebe nalézt novou úlohu a úkoly. Strategie pro region Baltského moře a její provádění by mohly těmto organizacím nabídnout nové úkoly. Všechny zúčastněné strany musí společně zvážit a posoudit, jaký rozsah sítě je vhodný k provádění strategie.

25. Taková aktivace organizací a sítí vyžaduje rozsáhlou informační a komunikační kampaň o otázkách obsahu strategie a příležitostí, jež nabízí. Komise se ve svém návrhu tomuto aspektu nevěnuje. Výbor regionů doporučuje, aby zastoupení Evropské komise v členských státech dostala za úkol uspořádat vhodný počet tematicky rozsáhlých informačních akcí.

26. Výbor by však chtěl zdůraznit, že spolupráce mezi regionálními a místními orgány se po rozšíření zintenzívnila a organizace a sítě zřízené těmito orgány se staly aktivnějšími. Tyto skupiny během konzultací prokázaly značný zájem a jejich stanoviska byla často velmi dobře připravena.

27. Komise ve sdělení konstatuje také následující: „Neomezit se pouze na strategii. K řešení problémů, kterým region čelí, jsou potřebné konkrétní a viditelné akce. Komise proto ve svém akčním plánu zdůrazňuje, aby členské státy a jiné zúčastněné strany na sebe vzaly odpovědnost jako vedoucí partneři pro specifické prioritní oblasti a stěžejní projekty […].“

28. Výbor regionů by chtěl připomenout, že toto přání nebylo v první fázi schvalování splněno. V akčním plánu byla odpovědnost za realizaci prioritních oblastí určena v první řadě členským státům. Pouze jedna z 15 prioritních oblastí byla přidělena regionální úrovni. Jedná se o rozvoj politiky cestovního ruchu na regionální úrovni; odpovědnost za koordinaci převzala spolková země Meklenbursko-Přední Pomořansko. V rámci též prioritní oblasti byla odpovědnost za podporu zdraví přenesena na platformu Severní dimenze „Northern Dimension Partnership in Public Health and Social Wellbeing“ (NDPHS) (partnerství pro veřejné zdraví a dobré sociální podmínky v rámci Severní dimenze). Prioritní oblasti by měly být realizovány v úzké spolupráci s Komisí.

29. V době, kdy bylo sdělení přijato, nebyla regionům vyhrazena vedoucí úloha v žádném ze (78) stěžejních projektů. Právě ve stěžejních projektech by regiony mohly plnit důležitou roli. Výbor regionů je toho názoru, že až budou v budoucnosti přijímána rozhodnutí o stěžejních projektech, měly by místní a regionální orgány dostat příležitost aktivně se zapojit do jejich realizace.

Provádění strategie

30. Výbor regionů konstatuje, že sdělení nevěnuje dostatečnou pozornost procesu provádění strategie. Strategie pro region Baltského moře je pilotním projektem nového druhu makroregionální spolupráce, jehož klíčovými prvky je zapojení aktérů různých úrovní správy a koordinace činnosti. Výbor regionů vyzývá Komisi, aby kladla zvláštní důraz na podporu flexibilního, avšak účelného provádění a řízení strategie.

31. Sdělení pro provádění stanoví tříúrovňový přístup, který odpovídá modelu víceúrovňové správy. Navrhovaný přístup je v souladu s metodou Společenství uplatňovanou v Evropské unii. Návrh pro provádění určuje standardní postup EU. Na Radu byla přenesena odpovědnost za přípravu politiky, jež bude vycházet z doporučení Komise. Úkolem Komise je rovněž podávat Radě zprávy o pokroku strategie. Výbor regionů se domnívá, že je důležité použít metodu Společenství, která zajistí, že bude zavedena víceúrovňová správa. Díky ní bude zaručeno, že se do provádění strategie zapojí také místní a regionální úroveň.

32. V souladu s přístupem založeným na víceúrovňové správě má při provádění strategie klíčovou úlohu Komise. Komise bude zodpovědná za „koordinaci, monitoring, zprávy, usnadnění realizace a následné kroky. V součinnosti se zúčastněnými stranami z regionu by měla připravovat pravidelné zprávy o pokroku a využívat svého práva iniciativy k předkládání návrhů na úpravu strategie a akčního plánu, kdykoli to bude potřebné. Koordinací se rozumí mít přehled o tom, jak využívání finančních prostředků přispívá k prioritám strategie“.

33. Sdělení neobsahuje žádné návrhy, jež by se zabývaly organizací práce Komise související se strategií. Vychází se z toho, že „orgány odpovědné za programy mohou přezkoumat kritéria přidělování zdrojů a usnadnit výběr projektů, které jsou v souladu se strategií. Komise kromě toho v případě potřeby uvítá příslušné změny programů.“ Při tom hrozí, že vzhledem k četným kompetencím Komise nebude pro provádění strategie vyčleněn náležitý objem zdrojů. Mohlo by být užitečné zřídit v rámci Komise týmy úředníků typu víceodvětvové „pracovní skupiny“, které by se věnovaly úkolům souvisejícím se strategií. Komise má natolik zásadní roli při provádění strategie, že by jí měly být přiděleny přiměřené zdroje pro plánování, monitoring, koordinaci a zprávy.

34. Třetí úroveň provádění se týká „partnerů“. Praktická úroveň provádění má pro provádění zásadní význam. Dokument Komise poskytuje pouze zběžný popis této úrovně. Stěžejní myšlenkou je to, že provádění v praxi a prováděcí orgány budou sledovat cíle strategie. I zde má Komise zásadní úlohu: „Komise bude spolupracovat s ostatními institucemi, členskými státy a regiony, mezinárodními finančními institucemi, orgány odpovědnými za nadnárodní programy a mezivládními organizacemi, jako je HELCOM, na identifikaci koordinačních subjektů na úrovni prioritních oblastí a vedoucích partnerských subjektů pro stěžejní projekty.“

35. Sdělení Komise definuje makroregion jako region pokrývající více administrativních oblastí, které ale mají dostatek společných problematik, což je důvodem pro jednotný strategický přístup. Definice se zmiňuje o administrativních oblastech, nikoliv o zemích, což znamená, že místní a regionální správní subjekty mají jakožto základny pro region stejnou váhu jako národní vlády. Výbor regionů je toho názoru, že místní a regionální orgány by měly hrát v tomto procesu hlavní úlohu. Regiony a místní subjekty jsou nejblíže občanům. Pokud se viditelně zapojí, mohly by pomoci strategii přiblížit občanům, což je klíčový předpoklad jejího úspěchu. Blízkost a legitimita jsou nezbytnou podmínkou úspěchu strategie. Tyto zásady lze nejlépe uplatnit ve spolupráci s místními a regionálními orgány.

36. Místní a regionální úroveň má rovněž důkladnou znalost poměrů a potřeb v regionu Baltského moře. Místní a regionální orgány mají dlouholetou a praktickou zkušenost se vzájemnou spoluprací a se spoluprací s nevládními organizacemi. Je také třeba připomenout, že místní a regionální orgány mají rovněž dlouholetou zkušenost s tripartitní činností ve spolupráci s Evropskou komisí a s vládami členských států, co se týče správy finančních nástrojů a politik EU. Jsou veskrze kompetentními orgány, pokud jde o politiky EU obecně. Dále je třeba upozornit na to, že místní a regionální orgány se s velkým zájmem zapojily do konzultací zúčastněných stran.

37. Výbor regionů doufá, že Komise uzná ústřední roli místních a regionálních orgánů při provádění strategie a jejich způsobilost pro tuto činnost. Tyto orgány by měly mít jakožto zavedení účastníci klíčové postavení v systému víceúrovňové správy při identifikaci a výběru koordinačních subjektů na úrovni prioritních oblastí a vedoucích partnerských subjektů pro stěžejní projekty.

38. Výbor regionů s uspokojením konstatuje, že na žádost Evropského parlamentu byly v rozpočtu EU vyhrazeny prostředky na propagaci strategie. Výbor má za to, že tyto prostředky, ač jsou v porovnání s potřebami skromné, jsou povzbudivým prvním krokem, a doufá, že v dalších letech budou navýšeny. Domnívá se, že by měly být určeny především na zvyšování schopností a možností regionů a četných zainteresovaných skupin, jež v regionu působí, zapojit se do zlepšování provádění strategie.

39. Výbor regionů podporuje myšlenku výročních fór, avšak nedomnívá se, že jsou tyto fóra dostačující z hlediska monitoringu provádění strategie. Nestačí, že „toto fórum umožní, aby partnerské subjekty, kterých se týkají různé aspekty strategie (včetně zainteresovaných třetích zemí), posoudily a prodiskutovaly pokrok strategie a připravily návrhy na realizaci“. Dohled nad prováděním strategie rovněž vyžaduje jednoznačnější monitoring v souvislosti s praktickým prováděním. Zde by se mělo zvážit, jak nejlépe poskytovat informace o výsledcích jednotlivých opatření. Je třeba také najít způsob shromažďování existujících údajů o regionu Baltského moře, aby se podpořilo dosahování cílů vytyčených strategií.

40. Akční plán se často zmiňuje o důležitosti úsilí zúčastněných stran. Úspěšné provedení strategie vyžaduje rozhodné politické úsilí subjektů z regionu. Je velmi důležité zajistit a udržet toto politické úsilí. Strategie EU pro region Baltského moře se zveřejňuje za výjimečných okolností, uprostřed vážné celosvětové recese.

41. Hospodářský region Baltského moře byl touto recesí těžce zasažen. Není tomu tak dávno, co byl tento region nejrychleji rostoucím regionem v Evropě. V červnu 2009, době zveřejnění akčního plánu, byl jedním z regionů nejhůře postižených krizí. Krize by mohla být faktorem, který přispěje k rychlejšímu provedení akčního plánu. Strategie pro region Baltského moře by mohla nabídnout nové možnosti, jak překonat hospodářskou krizi. Na druhou stranu v akčním plánu se odhaduje, že harmonogram provádění opatření obsažených ve strategii by mohl být pozdržen z důvodu krize veřejných financí.

42. Předpoklad, že se zúčastněné strany zavážou k plnění strategie, vychází z aktivního zájmu, jenž prokázaly během přípravy strategie. Vlády členských států mají, co se týče závazku, klíčové postavení. Stanoví cíle strategie a rozhodují o jejích hlavních rysech a prioritách. Hrají ovšem zásadní úlohu také při podnícení zájmu a úsilí dalších subjektů z regionu. Svými rozhodnutími musí vlády vytvořit podmínky, jež povedou další zúčastněné strany k aktivnímu zapojení.

43. V regionu Baltského moře byly zřízeny instituce mezivládní spolupráce. V rámci spolupráce severských zemí, jež byla započata v 50. letech 20. století, existují specifické orgány, jsou to Severská rada a Severská rada ministrů. Tři baltské státy si obdobně založily Baltskou radu ministrů a Baltskou radu. V roce 1992 vznikly dvě organizace, jež pokrývají celou oblast Baltského moře – Rada států Baltského moře a příslušný orgán složený ze zástupců parlamentů, Parlamentní konference zemí Baltského moře.

44. Posílení mezivládní spolupráce nevyžaduje zřizování nových orgánů. Je třeba spíše zefektivnit existující instituce a využít je pro provádění strategie Baltského moře. Strategie pro region Baltského moře těmto organizacím také nabízí nový záběr činnosti.

45. Tyto tři organizace složené ze zástupců parlamentů by mohly být fórem pro diskusi politických zástupců o politice zaměřené na tento region. To by mohlo pomoci zvýšit zájem politických stran a poslanců parlamentů o politiku zaměřenou na tento region a jejich úsilí v tomto směru, což by mohlo být zajímavé z hlediska provádění strategie pro Baltské moře.

46. Vedle nich existují další subjekty, v jejichž rámci by mohla být strategie prováděna a jež by zejména mohly zajistit závazek zúčastněných stran vůči strategii. Strategie by také mohla znovu rozproudit činnost četných organizací, které ztratily svůj raison d'être.

V Bruselu dne 14. dubna 2010

první místopředseda Výboru regionů

Ramón Luis VALCÁRCEL SISO

27.8.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 232/29

Stanovisko Výboru regionů – Akční plán pro městskou mobilitu

(2010/C 232/05)

I. OBECNÉ PŘIPOMÍNKY

Úvod

1. V roce 2008 reagoval Výbor regionů (1) na zelenou knihu Evropské komise – Na cestě k nové kultuře městské mobility (2). V reakci na zprávu z vlastní iniciativy Evropského parlamentu (3) poté v dubnu 2009 následoval Akční plán pro městskou mobilitu (4), v němž Výbor regionů uvítal četné iniciativy v oblasti městské mobility, jež vznikly na úrovni EU;

2. Výbor regionů prosazuje model, v němž se plány městské mobility realizují pomocí udržitelných dlouhodobých dohod v rámci veřejného sektoru, dohod veřejného a soukromého sektoru či dohod o mobilitě, a žádá, aby Komise zřídila finanční nástroj v rámci politiky soudržnosti, který by byl přímo k dispozici regionům i městským oblastem a který by motivoval městské oblasti k přípravě plánů mobility. Za přípravu a provádění plánů městské mobility by měla nést odpovědnost města sama;

3. Evropská komise byla dále požádána, aby celému procesu přidala na hodnotě tím, že bude financovat pobídky, systémy pro udělování ocenění a výměnu osvědčených postupů pomocí ekvivalentu celoevropského plánu „modrých vlajek“ pro kvalitní pobřežní oblasti, který by byl udělován na základě konkrétních ukazatelů městským oblastem s nízkou mírou znečištění a dopravního přetížení;

4. domnívá se, že je potřeba harmonizovat na evropské úrovni zejména technické požadavky na vozidla (např. dovybavení současných vozidel výfukovými filtry pro dieselové motory), zařízení infrastruktury a dopravní služby, ale i označování (značky a tabule) přístupu motorových vozidel do zelených pásem v souladu s evropskými normami pro výfukové plyny a hluk;

5. Výbor regionů navíc vyjádřil názor (5), že sociální rozměr městské mobility zasluhuje větší pozornost, neboť se jedná o nástroj podpory sociální a územní soudržnosti v městských a příměstských oblastech;

6. Komise nyní přijala Akční plán pro městskou mobilitu (6), v němž navrhuje dvacet opatření, jak povzbudit místní, regionální a celostátní orgány, aby plnily své cíle v oblasti udržitelné městské mobility, a napomáhat jim v tom. Poprvé se předkládá komplexní program podpory na poli městské mobility;

7. Akce navrhované Komisí se mají odvíjet po celou dobu čtyř let od přijetí akčního plánu, nicméně v roce 2012 Evropská komise provede přezkum provádění tohoto akčního plánu a posoudí potřebu dalších akcí;

Připomínky k Akčnímu plánu pro městskou mobilitu Evropské komise

8. Výbor regionů by rád poblahopřál Evropské komisi k tomu, že konečně zveřejnila Akční plán pro městskou mobilitu, který reflektuje hlavní aktuální problémy na cestě k lepší mobilitě v našich městech;

Hospodářské a environmentální argumenty pro akční plán

9. Evropská komise uvádí, že 72 % (7) evropských obyvatel žije v městských oblastech. Tento počet se do roku 2050 zvýší na 84 %. Městské oblasti tak stojí před úkolem, jak učinit dopravu udržitelnou z hlediska konkurenceschopnosti (přetížení dopravy, náklady na dopravu) a životního prostředí (kvalita ovzduší, hluk);

10. Výbor regionů uznává klíčový význam městské mobility a městské dopravy pro budoucnost Evropy, jelikož se dotýká tří hlavních pilířů udržitelného rozvoje:

—

hospodářský pilíř, protože přetížení dopravy je překážkou hospodářské konkurenceschopnosti (obchodní průtahy, vyšší náklady na přepravu zboží atd.). Městské oblasti jsou hlavním hospodářským motorem Evropy, protože se v nich vytváří více než 70 % hospodářského bohatství. Avšak 7 % tohoto bohatství spolknou externí náklady na nehody/úrazy, zácpy, zdravotní a environmentální škody;

—

environmentální pilíř, jelikož znečištění produkované automobilovou/nákladní dopravou a zácpami v metropolitních oblastech a městech a meziměstskou dopravou je jednou z hlavních překážek úspěchu EU při dosažení cíle 20-20-20. Motorizovaná doprava ve městech představuje 40 % z celkového objemu emisí skleníkových plynů v silniční dopravě a až 70 % ostatních znečišťujících látek. Je zřejmé, že přechod k jiným druhům městské dopravy (hlavním řešením by byla veřejná doprava) přispěje k udržitelnosti evropského rozvoje;

—

sociální pilíř, protože lepší systémy veřejné dopravy a snižování přetížení budou mít pozitivní dopad na kvalitu života občanů a veřejné zdraví; dále poskytnou znevýhodněným městským čtvrtím a komunitám lepší přístup do městských center, a tím i lepší přístup k pracovním příležitostem, službám (zdraví, vzdělání) a kultuře;

Úkoly a odpovědnost

11. Výbor regionů vítá plné pochopení zásady subsidiarity ze strany Komise, neboť Evropská komise v akčním plánu uznává, že odpovědnost za politiku městské mobility spočívá především na místních, regionálních a celostátních orgánech, přestože rozhodnutí přijímaná na místní úrovni se často vztahují k rámci stanovenému politikou na celostátní úrovni a na úrovni EU;

12. Evropská komise zastává názor, že lze mnoho získat partnerským přístupem při plném respektování zásady subsidiarity a různých pravomocí a povinností všech úrovní správy;

13. 20 opatření navrhovaných v tomto akčním plánu se zejména týká nástrojů na pomoc městům a regionům v přípravě politiky udržitelné mobility. Tato opatření také odrážejí většinu předchozích doporučení VR. Mezi těmito nástroji jsou:

—	výměna informací a osvědčených postupů;

—	zveřejňování informací a pokynů týkajících se zřizování plánů městské mobility;

—	dialog s provozovateli veřejné dopravy s cílem stanovit dobrovolné závazky ohledně práv cestujících;

—	internetová příručka o čistých vozidlech a diskuze s členskými státy o opatřeních k zavedení takových způsobů řízení, které šetří energii, do řidičských zkoušek;

—	středisko pro sledování městské mobility;

—	různé studie v oblasti městské mobility včetně toho, jak různé druhy „zelených pásem“ v EU fungují;

14. Akční plán Komise pro městskou mobilitu je příležitostí k tomu, aby byl v EU zaveden rámec, který by napomáhal místním, regionálním i celostátním orgánům při jejich akcích v městských oblastech, kde je třeba rozvíjet udržitelné dopravní sítě a zavádět nová technologická řešení, a to vše za respektování pravomocí a povinností, při zavádění opatření, jež občanům EU nabídnou čisté druhy dopravy v městských oblastech, a při změně návyků v městské mobilitě tak, aby EU dosáhla environmentálních cílů a cílů hospodářské konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti;

15. Akční plán Evropské komise uvádí šest témat, jež vyplynula z konzultací k zelené knize a jež všechna stojí za další připomínku;

Podpora integrovaných politik

16. Asi nejdůležitějším z těchto tří navrhovaných opatření v rámci tohoto tématu je podpora místních orgánů při vytváření plánů udržitelné městské mobility, které zahrnují nákladní a osobní dopravu v městských a příměstských oblastech. Toto opatření bylo hlavním doporučením Výboru regionů (8);

17. Zajímavým dodatkem, který si zaslouží podporu, je však návrh na začlenění rozměru městské mobility do plánů udržitelné energetiky, které připraví města účastnící se Paktu primátorů (9), aby podpořila integrovaný přístup, který spojuje energetiku a změnu klimatu s dopravou;

18. Komise dále plánuje poskytnout informace o propojení opatření pro udržitelnou městskou mobilitu a cílů regionální politiky, včetně propojení městské dopravy s transevropskou dopravní sítí;

Zaměření na občany

19. Tímto tématem se uznává, že práva cestujících a dostupnost informací o spolehlivosti, bezpečnosti atd. mají pro přitažlivost dopravy autobusem, tramvají, metrem a dalšími druhy veřejné dopravy rozhodující význam. Komise hodlá stanovit osvědčené postupy v celé EU a zavést dobrovolné závazky pro posílení práv cestujících v městské veřejné dopravě, což je iniciativa, kterou Výbor regionů již v minulosti podpořil (8);

20. Komise zamýšlí spolupracovat s veřejnými dopravci a dalšími orgány na snazším způsobu poskytování dopravních informací s konečným cílem poskytnout uživatelům internetový cestovní portál veřejné dopravy na úrovni EU se zvláštní pozorností věnované hlavním uzlům v síti TEN-T a jejich místním a regionálním spojům – jak Výbor regionů již dříve navrhoval (8);

21. Komise navrhuje zahájit studii o pravidlech přístupu k různým druhům zelených pásem v EU, jejímž cílem by měla být výměna osvědčených postupů. Tento návrh vychází z podnětu Výboru regionů (8) k zavedení evropské ceny, jež bude každým rokem udělována za vynikající a obecně využitelné iniciativy v oblasti dopravy, a to v rámci zřízení ekvivalentu celoevropského plánu „modrých vlajek“, který by se uděloval oblastem s nízkou mírou znečištění a dopravního přetížení (plán „zelených vlajek“). Evropská komise navrhuje, že pro Evropský týden mobility vylepší stávající systém pro udělování ocenění a zváží zvláštní cenu na podporu přijímání plánů udržitelné městské mobility;

22. Vzhledem k tomu, že energeticky účinné řízení vozidel je povinnou součástí školení a zkoušení profesionálních řidičů, projedná Komise s členskými státy, zda a jakým způsobem by bylo možné začlenit energeticky účinné řízení vozidel do zkoušek k získání řidičského oprávnění pro neprofesionální řidiče;

Ekologizace městské dopravy

23. Evropská komise se domnívá, že opatření na úrovni EU může napomoci posílení trhů s novými, ekologicky čistými technologiemi pro vozidla a alternativní paliva. Navrhuje proto, že by se měly trvale podporovat výzkumné a demonstrační projekty financované z prostředků sedmého rámcového programu, aby bylo usnadněno zavádění vozidel s nižšími a nulovými emisemi a alternativních paliv na trh – odkazuje zde konkrétně na evropskou iniciativu pro ekologické automobily (10), která se zaměří na vozidla na elektrický pohon a související infrastrukturu v městských oblastech;

24. Dojde k vypracování internetové příručky o čistých a energeticky účinných vozidlech, která poskytne podporu v oblasti společného zadávání zakázek na vozidla pro veřejné služby;

25. Jakmile bude stanoven rámec EU pro internalizaci externích nákladů, zahájí Komise studii o urbanistických aspektech internalizace, která se bude zabývat efektivitou a účinností cenových řešení, jež nutí uživatele nést externí náklady (náklady na životní prostředí, přetížení dopravy a jiné);

Posílení financování

26. Konkrétním doporučením Výboru regionů (8) bylo, aby podmínkou podpory financování a spolufinancování projektů městské dopravy z finančních prostředků EU byla existence integrovaných plánů městské mobility, což bude dalším podnětem ze strany EU k přípravě těchto plánů. Výbor regionů se vyslovil pro vytvoření evropských finančních nástrojů, které umožní spolufinancování městských plánů mobility. Podmínkou pro čerpání z těchto nástrojů byla existence dohod o městské mobilitě v rámci veřejného sektoru či mezi veřejným a soukromým sektorem, které získávají finanční prostředky od soukromého sektoru a z místních, regionálních a celostátních programů;

27. Akční plán Evropské komise uvádí, že využití finančních prostředků EU, včetně nástrojů Evropské investiční banky, může znamenat výrazné pobídky a pomoc při získávání soukromých prostředků – což místním orgánům pomůže při vypracovávání novátorských režimů partnerství veřejného a soukromého sektoru. Komise by si přála pomoci orgánům a zúčastněným stranám s prozkoumáním stávajících finančních možností a s vypracováním novátorských režimů partnerství veřejného a soukromého sektoru;

28. Komise dále konstatuje, že bude i nadále finančně podporovat úspěšnou iniciativu CIVITAS, jejíž třetí generace projektů byla zahájena v roce 2008, což Výbor regionů již dříve obhajoval (8);

Sdílení zkušeností a znalostí

29. Komise hodlá zahájit studii, která se bude zabývat tím, jak zlepšit shromažďování údajů pro městskou dopravu a mobilitu, a za účelem sdílení informací, údajů a statistik, monitorování vývoje a usnadnění výměny osvědčených postupů Komise zamýšlí zřídit virtuální platformu, a to v návaznosti na stávající iniciativy (11). Výbor regionů toto opatření přivítal již dříve;

Optimalizace městské mobility

30. Evropská komise se snaží napomoci přechodu k používání druhů dopravy šetrnějších k životnímu prostředí a účinné logistice nákladní dopravy a v rámci tohoto úsilí plánuje uspořádat v roce 2010 konferenci týkající se městské nákladní dopravy. Jedná se o iniciativu, kterou Výbor regionů přivítal již dříve;

31. Komise dále předpokládá, že nabídne pomoc v souvislosti s používáním inteligentních dopravních systémů – snad s pomocí interoperabilních komunikačních protokolů a datových přenosů na zlepšení městské mobility, např. pokud jde o elektronické jízdenky a elektronické platby, řízení provozu, dopravní informace atd.;

II. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

32. vítá akční plán pro městskou mobilitu Evropské komise a podporuje navrhovaná opatření, jelikož nenarušují zásadu subsidiarity a základní odpovědnosti místních, regionálních a celostátních orgánů, a je přesvědčen, že výzvy městské mobility jsou stejně významné jako regionální a dálková dopravní infrastruktura, a v každém případě se vzájemně doplňují ve všech oblastech působení, a to jak územních, tak i funkčních;

Financování přechodu k veřejné dopravě

33. věří, že samotná opatření založená na technologiích (technologie nových motorů, lepší paliva a další zlepšení) s podporou sedmého rámcového programu nebudou dostačující k zajištění vysoce kvalitních, bezpečných a cenově dostupných systémů veřejné dopravy, a tím i k dosažení zásadnějšího přechodu k jiným druhům dopravy a menší míry přetížení dopravy v městských oblastech; musí být podporován přechod k veškerým druhům hromadné dopravy, jízdě na kole a chůzi.

34. v souladu s tím vyzývá Komisi, aby věnovala pozornost městské mobilitě za jasných kritérií udržitelnosti v městských a příměstských oblastech, a to pomocí prostředků ze strukturálních fondů a politiky soudržnosti, Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD);

35. dále v rámci nadcházejícího finančního výhledu pro EU vyzývá k zohlednění potřeb městské dopravy – zejména kvůli zásadnímu přínosu, který by financované plány městské mobility mohly znamenat ve vztahu k hospodářským, environmentálním a sociálním pilířům udržitelného rozvoje v metropolitních oblastech;

36. podporuje návrhy Evropského parlamentu, aby byla ve finančním výhledu na období 2014–2020 prozkoumána možnost vytvořit evropský finanční nástroj, jenž by umožnil spolufinancovat:

—	plány městské mobility;

—	investice do městské a metropolitní mobility, které budou v souladu s environmentálními a socioekonomickými cíli EU;

37. věří, že tato opatření jsou oprávněná, jelikož zajištění vysoce kvalitních, bezpečných, cenově dostupných a rozsáhlých systémů veřejné dopravy v evropských městech a příměstských oblastech by umožnilo:

—	posílit hospodářský růst a konkurenceschopnost redukcí dopravních zácep a nákladů na dopravu, zlepšením řízení přepravy cestujících a zboží, vytvořením pracovních míst na podporu systémů veřejné dopravy a pákovým efektem takovýchto investic (12);

—	zlepšit kvalitu životního prostředí snížením emisí skleníkových plynů a jiných znečišťujících látek, redukcí objemu silniční dopravy a úsporami energie (13), zvyšováním kvality ovzduší a snižováním dýchacích a kardiovaskulárních zdravotních dopadů;

—	posílit sociální a územní soudržnost (14) pomocí zvýšení mobility obyvatel, zejména vyloučených komunit žijících v chudých okrajových částech, a zároveň v městských centrech zlepšit prostředí obytných čtvrtí a turistických památek;

Volba integrovaného přístupu k městským politikám

38. je přesvědčen, že je zapotřebí vyšší míry sladěnosti mezi evropskými politikami a iniciativami a zejména integrovaného přístupu k městským politikám a politikám územního plánování tak, aby iniciativy na řešení dopravního přetížení a environmentálního znečištění vypracováním integrovaných, udržitelných plánů městské mobility v městských oblastech nebyly anihilovány např. politikami v oblasti územního plánování a poskytování bydlení;

39. znovu opakuje svou podporu rozvoje plánů udržitelné městské mobility alespoň u větších měst, městských a příměstských oblastí, které by řešily problémy dopravní obslužnosti pro všechny občany a potřeby nákladní dopravy v těchto oblastech, jakož i dopravní přetížení, environmentální a zdravotní dopady;

40. vyslovuje se ve prospěch zavedení pobídek na úrovni EU tak, aby ve vhodných městských a příměstských oblastech byly evropské prostředky a spolufinancování projektů městské a metropolitní dopravy podmíněny existencí dohod o udržitelné městské mobilitě a přijetím dohod o mobilitě, které by prostřednictvím dohod o partnerství veřejného a soukromého sektoru získávaly finanční prostředky od soukromého sektoru a z místních, regionálních a celostátních programů;

41. schvaluje, že mnohá města již vypracovala plány mobility, ale je přesvědčen, že pokud by takový přístup byl přijat napříč všemi hlavními městskými oblastmi za aktivní účasti zainteresovaných stran, měla by tato města i nadále volnost v přizpůsobování plánů mobility jejich vlastním podmínkám a Komise by byla schopná prokázat přidanou hodnotu opatření na úrovni EU;

42. poznamenává, že Evropská komise, podobně jako v předchozích případech, vyzvala místní orgány k vypracování a provedení plánů udržitelné městské dopravy (15); Komise by měla vyzvat členské státy, aby toto stanovily za povinnost pro všechny velké městské či příměstské oblasti, a měla by pro místní a regionální orgány vytvořit odpovídající pobídky, aby jim vypracování těchto plánů usnadnila;

43. vyzývá k navýšení prostředků pro iniciativu CIVITAS, avšak pouze za předpokladu, že se tato iniciativa posune nad rámec demonstračních projektů a výměny osvědčených postupů a bude se podílet na podpoře a provádění plánů městské mobility;

44. vyzývá Komisi, aby dále podněcovala rozvoj a provádění plánů městské mobility zavedením evropské ceny, jež bude každým rokem udělována za vynikající a obecně využitelné iniciativy v oblasti dopravy v rámci zřízení celoevropského plánu „zelených vlajek“, který by se uděloval například oblastem, které přijmou plány městské mobility a vykážou nízkou míru znečištění a dopravního přetížení anebo zvláštní úspěchy ve změně volby dopravních prostředků (rozložení druhů dopravy);

45. doporučuje Komisi přijmout soubor ukazatelů, které by podnítily udělování „městské zelené vlajky“, avšak uznává, že dosažení nízkých úrovní znečištění (atmosférického i hlukového) a nízké míry dopravního přetížení (rychlosti a spolehlivosti přesunů) bude pro města proměnlivou výzvou vzhledem k vysokému stupni různosti individuálních vlastností měst i městské dopravy;

46. doporučuje při udělování zelené vlajky městům zohlednit také podporu zelenému nebo ekologickému myšlení, např. zohlednit využívání alternativních způsobů dopravy (výstavba stezek pro pěší a cyklisty, propagace alternativních dopravních prostředků atd.);

Podněcování přechodu k jiným druhům dopravy

47. uznává, že občané EU mohou být nyní – vzhledem k tomu, že si naléhavěji uvědomují otázky změny klimatu – mnohem ochotnější přijímat opatření, která nutí uživatele nést externí náklady (náklady na životní prostředí, přetížení dopravy a jiné) tam, kde veřejné orgány neinvestují do veřejné dopravy – podle zásady „znečišťovatel platí“;

48. vyzývá Komisi, aby neprodleně zahájila navrhovanou studii urbanistických aspektů internalizace externích nákladů různých druhů dopravy, aby mohla být přijata opatření, která umožní obnovení rovnováhy v nákladech na různé druhy dopravy (16) (17) a dosažení udržitelnějších dopravních systémů v městských oblastech;

49. je přesvědčen, že metodické pokyny Evropské komise k různým možnostem, jak zohlednit externí náklady na mobilitu v cenách v dopravě, budou stimulovat veřejnou podporu čistých druhů dopravy a napomáhat přechodu k jiným druhům dopravy a umožní objasnit občanům, že individuální doprava se „zdá“ úspornější jen proto, že do hospodářských účtů dopravy nejsou zahrnuty vnější náklady;

50. vítá podporu ze strany Komise zaměřenou na výzkum čistých, energeticky účinných vozidel a alternativních paliv, avšak poznamenává, že zatímco technologický pokrok napomůže environmentální agendě, jsou opatření k dosažení přechodu k jiným druhům dopravy také nutná, aby bylo možné řešit problémy v oblasti životního prostředí i přetížení dopravy v městských oblastech;

Zvyšování práv cestujících

51. vítá návrhy Evropské komise v oblasti práv cestujících a dostupnosti informací o bezpečnosti a spolehlivosti, avšak – jelikož se tyto návrhy budou rozšiřovat pouze na dobrovolné závazky na základě osvědčených postupů z celé EU – vyzývá Komisi k posílení pravděpodobného dopadu těchto návrhů podporou komunikačních a osvětových kampaní ve všech členských státech ve spolupráci s celostátními, regionálními a místními orgány;

52. vyzývá k tomu, aby tyto osvětové kampaně obsahovaly informace o dopadu opatření v rámci městské mobility a možnosti, které jsou evropským občanům v rámci mobility k dispozici, pokud jde o životní prostředí a hospodářskou konkurenceschopnost Evropy a jejích regionů.

V Bruselu dne 15. dubna 2010

první místopředseda Výboru regionů

Ramón Luis VALCARCEL SISO

(1) Stanovisko Zelená kniha o městské dopravě (zpravodaj: sir Albert Bore) – CdR 236/2007 fin.

(2) KOM(2007) 551.

(3) Zpráva o Akčním plánu pro městskou mobilitu (zpravodaj: Gilles Savary) - 2008/2217(INI).

(4) Stanovisko k Akčnímu plánu pro městskou mobilitu (zpravodaj: sir Albert Bore) – CdR 417/2008 fin.

(5) Stanovisko k Zelené knize o územní soudržnosti (zpravodaj: Jean-Yves Le Drian) – CdR 274/2008 fin.

(6) KOM(2009) 490.

(7) OSN, World Urbanization Prospects (Perspektivy světové urbanizace), přezkum z roku 2007.

(8) Viz pozn. pod čarou 3.

(9) www.eumayors.eu.

(10) http://ec.europa.eu/research/transport/info/green_cars_initiative_en.html.

(11) Např. www.eltis.org.

(12) Investice do veřejné dopravy mají 2 až 2,5násobný multiplikační účinek na místní a regionální ekonomiky – Pátý rámcový program EK (2005): studie Transecon.

(13) Úspor energie ve výši přibližně 400 až 500 kg paliva na obyvatele ročně je možné dosáhnout ve městech s vysokým podílem veřejné dopravy – UITP.

(14) Viz pozn. pod čarou 5.

(15) Tematická strategie pro městské životní prostředí – KOM(2005) 718.

(16) Jízdné v osobní železniční a autobusové dopravě roste rychleji než náklady na používání osobního automobilu – Evropská agentura pro životní prostředí, zpráva 3/2004.

(17) Udržitelná budoucnost pro dopravu: vytváření integrovaného dopravního systému řízeného technologiemi a vstřícného k uživatelům (zpravodaj Vaino Hallikmägi) – CdR 146/2009 fin.

27.8.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 232/36

Stanovisko Výboru regionů – Strategie rozšíření a hlavní výzvy na období 2009–2010: kandidátské země

(2010/C 232/06)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

Obecná doporučení

1. opakuje, že cílem Evropské unie je podporovat mír, své hodnoty a prosperitu svých národů. Právě z tohoto důvodu je otevřena všem evropským demokratickým zemím, jež splňují kodaňská kritéria;

2. poznamenává, že proces rozšíření je důležitým faktorem pro zaručení míru a stability na evropském kontinentu a pro občany kandidátských zemí představuje novou příležitost, jak těžit z prosperity, jíž se dosahuje díky společnému hospodářskému prostoru;

3. připomíná, že Evropská unie musí potvrdit, že se rozhodně zasazuje u všech evropských zemí splňujících přístupová kritéria a podmínky způsobilosti k zapojení do procesu stabilizace a přidružení ve prospěch budoucí integrace;

4. uvádí, že úspěch integrace závisí na způsobu, jímž se daná kandidátská země připravuje na svůj vstup a plní kodaňská kritéria;

5. zdůrazňuje, že plně podporuje opatření a reformy prováděné kandidátskými zeměmi vedoucí ke splnění přístupových kritérií;

6. upozorňuje, že zásadní význam pro integrační proces má respektování zásady dobrých sousedských vztahů a regionální spolupráce; vyzývá kandidátské země, aby řešily přetrvávající problémy ve vztazích se sousedními zeměmi pro obě strany přijatelným způsobem a působily tak v rámci priorit, principů a hodnot Evropy;

7. zdůrazňuje, že je důležité, aby se místní a regionální samosprávy a jejich sdružení účastnily integračního procesu od jeho počátečních stádií, protože se jedná o strukturální a hluboce demokratický krok, který není možné uskutečnit jenom na centrální úrovni, bez aktivní účasti všech správních úrovní a bez plného respektování zásad subsidiarity a blízkosti;

CHORVATSKO

Pokrok dosažený Chorvatskem v procesu přistoupení

8. blahopřeje Chorvatsku k trvalému pokroku, jehož dosahuje v oblasti plnění kritérií přístupu k Unii a povinností, které z tohoto přistoupení vyplývají;

9. vyjadřuje uspokojení nad dvoustrannou dohodou uzavřenou k urovnání hraničního sporu se Slovinskem, jež umožnila v této otázce najít vzájemně přijatelné řešení;

10. vybízí Chorvatsko, aby zvýšilo své úsilí o splnění všech nezbytných kritérií a referenčních cílů, zejména v plné spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v případech, které jsou nadále problematické, a urychlilo reformy v některých klíčových sektorech, protože představují podmínku nutnou k uzavření přístupových jednání v roce 2010;

11. soudí, že v boji proti korupci bylo dosaženo pokroku; poznamenává však, že v četných sektorech je nadále rozšířená, a doporučuje, aby Chorvatsko vyvinulo další úsilí a zvýšilo administrativní kapacitu orgánů zodpovědných za boj proti korupci a vyvinulo kulturu politické zodpovědnosti na všech úrovních;

12. oceňuje právní záruky vztahující se na svobodu a pluralitu médií a vítá, že obě tyto zásady budou respektovány; připomíná však výhrůžky a politický nátlak, jemuž jsou vystaveni novináři zabývající se korupčními aférami a organizovaným zločinem;

13. vyjadřuje znepokojení nad nedostatky, jimiž trpí uplatňování antidiskriminační legislativy. Nedávné rozpočtové škrty nesmí být důvodem k neúplnému provádění právních předpisů. Výbor zdůrazňuje, že specifický problém představuje diskriminace ve vztahu k menšinám, vzhledem k tomu, že v praxi neodpovídá ochrana proti diskriminaci a její trestní postihování standardům Evropské unie;

Rozšíření kapacit místních a regionálních orgánů

14. vyjadřuje uspokojení nad tím, že první přímé volby starostů a prefektů, jež proběhly v květnu 2009, proběhly spořádaně, vyznačovaly se velkou volební účastí a rozšířily politické zastoupení žen;

15. vítá přijetí „národní strategie přípravy představitelů a zaměstnanců místní a regionální správy pro období 2009–2013“ a oceňuje její přínos pro zlepšení schopností místního správního aparátu poskytovat občanům decentralizované služby; poukazuje však na závažné slabiny v administrativních postupech a zastává mínění, že právní základ pro budování moderní a profesionální veřejné správy je stále ještě nedokonalý;

16. připomíná, že vzhledem k nedostatečnému nasazení v politické rovině nebyla přijata strategie decentralizace, a vyjadřuje politování nad tím, že chybí všeobecná koordinace mezi politickou a technickou úrovní, stejně jako mezi ústřední správou a místními orgány; vyzývá vnitrostátní orgány, aby zavedly postupy, které jim umožní, aby byly uspokojivým způsobem reprezentovány v legislativním procesu, a doporučuje přijetí opatření zaměřených na zlepšení hospodářské situace místních a regionálních orgánů;

17. vyzývá ke konkrétnějším krokům, které by zajistily přípravu, zlepšení profesních schopností a znalostí chorvatských orgánů veřejné správy na úrovni celostátní, regionální i místní; navrhuje, aby v této otázce navázaly spolupráci s členskými státy EU, aby mohly rychleji využít jejich zkušeností a co nejrychleji splnit podmínky Smlouvy o přistoupení k EU;

18. oceňuje pokrok, jehož bylo dosaženo při zjednodušování zápisu podniků do určených rejstříků, ale zdůrazňuje, že podnikatelské prostředí negativně ovlivňuje velké množství parafiskálních subjektů na celostátní a místní úrovni, korupce a závady ve veřejné správě;

19. domnívá se, že místní a regionální orgány a jejich sdružení se musejí podílet na procesu provádění acquis EU; zdůrazňuje také, že místní a regionální orgány musejí být dobře připraveny převzít povinnosti vyplývající z budoucího přistoupení a využít příležitosti, které jim poskytne;

BÝVALÁ JUGOSLÁVSKÁ REPUBLIKA MAKEDONIE

Pokrok dosažený Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií v procesu přistoupení

20. zaznamenal doporučení Komise a závěry Rady ve složení pro obecné záležitosti z prosince 2009 a vyzývá vládu Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, aby zajistila dobré sousedské vztahy, a zejména aby zintenzivnila úsilí vyvíjené s cílem nalézt – prostřednictvím jednání – vzájemně přijatelné řešení otázky jejího pojmenování, a to pod záštitou OSN;

21. připomíná význam dobrých sousedských vztahů a vyzývá vládu Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, aby spolupracovala se všemi partnery na dalším rozvoji regionální spolupráce;

22. vítá rozhodnutí EU, na jehož základě mohou občané Bývalé jugoslávské republiky Makedonie od 19. prosince 2009 cestovat v schengenském prostoru bez vízové povinnosti;

23. žádá orgány Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, aby pokračovaly v reformním úsilí, především v oblasti reformy veřejné správy a spravedlnosti, práv žen a vztahů mezi etniky v souladu s dohodou z Ochridu z roku 2001, která předpokládá zejména, že osobám různé etnické příslušnosti budou zaručena práva větší měrou se podílet na veřejném životě a správě;

24. vítá uspokojivý pokrok, jehož země dosáhla v oblasti posílení a aplikace rámcových podmínek pro boj proti korupci, i když je korupce nadále rozšířená a představuje stále ještě vážný problém; vyzývá k dalšímu vynaložení potřebného úsilí, zejména v uplatnění právního rámce;

Rozšíření kapacit místních orgánů

25. vyjadřuje uspokojení nad vytvořením nové komise pro místní samosprávu;

26. oceňuje využívání přeshraniční spolupráce k posílení dialogu místních a regionálních orgánů sousedících zemí;

27. vyjadřuje uspokojení nad tím, že pozorovatelé vyslaní Úřadem pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) OBSE a Radou Evropy dospěli k závěru, že prezidentské a místní volby, jež proběhly v roce 2009, respektovaly většinu kritérií OBSE a mezinárodních norem pro demokratický volební postup; žádá vládu, aby pokračovala v uplatňování zbývajících doporučení OBSE-ODIHR, a očekává, že se energicky zasadí o objasnění konstatovaných narušení průběhu voleb;

28. vyjadřuje svou podporu další decentralizaci a podstatnějšímu přenosu pravomocí na obce, což je základním principem rámcové dohody z Ochridu, připomíná však, že se musejí těšit silnější podpoře, především pokud se týká poskytovaného finančního rámce; podporuje mimo jiné úsilí vyvíjené sdružením obcí ZELS, které významně přispívá k pokračování v procesu decentralizace;

29. vítá, že vstoupil v platnost zákon o spolupráci obcí z června 2009, a doufá, že bude efektivně uplatňován, stejně jako v případě obdobné legislativy, která se připravuje;

30. klade důraz na zlepšení výběru místních poplatků a na kroky, které byly podniknuty k posílení možností obcí řídit daně z majetku, vlastní hospodářské zdroje, zadluženost a finanční audit;

31. poznamenává, že určité obce, zejména s malým počtem obyvatel, mají zatím jen omezené administrativní možnosti řídit své hospodářské prostředky, daně a finanční audit, a vyjadřuje politování nad nedostatky, jež nadále ovlivňují místní orgány v oblasti transparentnosti a zodpovědnosti;

32. je přesvědčen, že je nutná lepší spolupráce ústřední a místní úrovně a ministerstvo pro místní správu by mělo více usilovat o podporu procesu decentralizace;

33. požaduje zvýšené nasazení v boji proti novým formám obchodování s lidskými bytostmi prostřednictvím dalšího provádění národního akčního plánu boje proti obchodování s lidmi a proti nelegálnímu přistěhovalectví (NAP) a prostřednictvím lepší koordinace na místní úrovni;

34. s uspokojením konstatuje, že zaměstnanci obecní správy se postupně školí, aby mohli provádět části acquis EU, které se týkají místního měřítka, a řídit zdroje poskytované Evropskou unií; vyjadřuje svou podporu dalšímu postupu tímto směrem;

35. připomíná, že pro vypracování legislativy životního prostředí a k jejímu provádění nemůže být správní kapacita ani zdaleka dostatečně kvalifikovaná, ať se jedná o měřítko celostátní nebo místní, a zdůrazňuje, že tuto situaci je třeba účinně napravit; rovněž je třeba brát v úvahu případné důsledky pro životní prostředí v sousedních členských státech;

TURECKO

Pokrok dosažený Tureckem v procesu přistoupení

36. s uspokojením konstatuje, že probíhá široká veřejná diskuse o řadě otázek, které tradičně mají citlivý charakter, jako je úloha soudnictví, práva občanů kurdského původu a alevitů, role armády nebo vztahy Turecka k jeho sousedům, a žádá tureckou vládu o konstruktivní přístup a kroky směřující k rozvoji tohoto dialogu;

37. připomíná, že v roce 2009 země téměř nepokročila v konkrétních reformách a vyzývá vládu, aby své politické iniciativy realizovala formou konkrétních změn v oblasti legislativy a jejího následného uplatnění;

38. se zklamáním konstatuje, že země sice přijala legislativu odpovídající kodaňským kritériím, ale v jejím provádění je ještě třeba mnohé udělat, zvláště pokud se jedná o práva žen, nediskriminaci, svobodu vyznání, svobodu slova, nulovou toleranci vůči mučení, potírání korupce;

39. vyjadřuje znepokojení nad situací, která převládá v oblasti svobody slova a svobody tisku, zejména vzhledem k bezprecedentní pokutě, která byla uložena skupině médií;

40. je zklamán nedostatečným pokrokem dosaženým v oblasti svobody vyznání a vyzývá vládu, aby přijala právní rámec, který by byl konformní s Evropskou úmluvou o lidských právech a jurisdikcí Evropského soudu pro lidská práva a poskytoval všem nemuslimským a alevitským náboženským komunitám možnost pracovat, aniž by byly vystaveny nespravedlivým omezením;

41. s politováním konstatuje, že turecká vláda nadále vyjadřuje své výhrady ohledně respektování práv menšin, jak je zaručuje mezinárodní právo; vyzývá ji proto, aby svou politiku přizpůsobila mezinárodním standardům v této oblasti, a žádá politické strany, aby její úsilí podpořily. Vybízí Turecko rovněž k tomu, aby přijalo opatření v souladu s doporučeními Parlamentního shromáždění Rady Evropy týkajícími se řecké menšiny na ostrovech Imbros (Gökçeada) a Tenedos (Bozcaada), s cílem zachovat mezikulturní charakter těchto dvou ostrovů jako vzor spolupráce mezi Řeckem a Tureckem;

42. odsuzuje přetrvávající porušování závazků vyplývajících z protokolu tvořícího přílohu k dohodě o přidružení uzavřené Evropskou unií a Tureckem; vyzývá tureckou stranu, aby tento text aplikovala v jeho celistvosti a jednotně;

43. vyzývá všechny zainteresované strany, aby energicky podpořily probíhající jednání o kyperské otázce a konkrétně přispěly k zajištění celkového uspořádání, které se musí zakládat na principu konfederace dvou oblastí a dvou komunit s jedinou identitou a mezinárodní právní subjektivitou v souladu s rozhodnutími Rady bezpečnosti OSN v této věci i v souladu se základními principy Evropské unie; vyzývá je rovněž k vytvoření vhodné atmosféry pro jednání prostřednictvím stažení tureckých jednotek z Kypru, členského státu Evropské unie, vyřešení otázky osadníků a vrácení uzavřené oblasti Famagusty jejím legitimním obyvatelům;

44. připomíná význam Turecka jako tranzitní země pro nedovolené přistěhovalectví; upozorňuje na možné obnovení jednání, které Turecko vede s cílem uzavřít readmisní dohodu s Evropskou unií, a doporučuje mu, aby v období, jež je dělí od tohoto závěru, plně uplatňovalo dvoustranné readmisní dohody, které již uzavřelo s členskými státy; vyzývá tureckou vládu, aby intenzivněji spolupracovala s Unií při řízení migrace, a to i v rámci systému Frontex, zajišťujícího dohled na vnějších hranicích;

45. s ohledem na další regionální otázky vítá zlepšení vztahů Turecka s jeho sousedy, především společnou dohodu s Arménií, a zdůrazňuje velký význam rychlé ratifikace protokolů o navázání diplomatických vazeb a dalšího rozvoje bilaterálních vztahů s Arménií. VR požaduje po Turecku, aby pokračovalo v úsilí o dobré sousedské vztahy a mírové urovnání sporů;

Rozšíření kapacit místních orgánů

46. je potěšen skutečností, že místní volby, které proběhly v březnu 2009, byly obecně svobodné a spravedlivé;

47. vyjadřuje nespokojenost nad zdlouhavostí postupu přenášení pravomocí na místní orgány, především pokud se týká vytváření funkčních obecních rad; jedná se totiž o základní podmínku posílení spoluúčasti obyvatelstva na přijímání rozhodnutí v místních orgánech;

48. požaduje vyšší míru transparentnosti a zodpovědnosti, především v oblasti vnitřní a vnější kontroly financování místních samospráv a zdůrazňuje význam decentralizace a posílení schopností místních samospráv vykonávat pravomoci, jež jim byly předány;

49. schvaluje prioritu, kterou v jednání získala plná zaměstnanost, a přijetí národního programu převzetí acquis, je však možné vyzdvihnout jen omezené kroky, pokud se jedná o účinnou konkretizaci politik a ústavních reforem;

50. upozorňuje na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora, jenž se v čísle 16/2009 věnoval řízení předvstupní pomoci udělené Turecku Evropskou komisí a vyzval ji, aby zde aplikovala doporučení, tedy stanovila cíle a prováděla programy na základě přístupových kritérií;

51. vyjadřuje uspokojení nad vytvořením rozvojových agentur a je potěšen skutečností, že se zainteresované regionální a místní subjekty účastní vypracování všech jejich rozpočtů; upozorňuje však na nejasnosti, které zahalují výběrová kritéria, a nedostatečně transparentní postup;

52. připomíná, přizpůsobení pravidel acquis Společenství v oblasti regionální politiky a koordinace strukturálních nástrojů stagnuje na nízké úrovni;

53. vyjadřuje svou naději a přesvědčení, že turecké orgány a další instituce uvedené nedostatky a kritické poznámky zevrubně analyzují a přijmou přiměřená právní a administrativní opatření k jejich odstranění.

V Bruselu dne 14. dubna 2010

první místopředseda Výboru regionů

Ramón Luis VALCÁRCEL SISO

27.8.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 232/41

Stanovisko Výboru regionů – Zlepšení směrnic EIA a SEA

(2010/C 232/07)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

A. Obecné připomínky a úloha místních a regionálních orgánů

1. konstatuje, že směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí a směrnice EIA (posuzování vlivů na životní prostředí) jsou důležité jakožto základní nástroje politiky životního prostředí na místní a regionální úrovni, které umožňují předcházet pravděpodobným dopadům programu, plánů nebo projektů veřejných či soukromých investic na životní prostředí;

2. souhlasí s tím, že používání obou směrnic může představovat dodatečné náklady pro podniky a veřejnou správu;

3. upozorňuje však na to, že ani jedna ze směrnic nestanovuje povinné environmentální normy, a ponechává se tak na vnitrostátních orgánech, aby zaručily kontrolu jakosti posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) a strategického posuzování vlivu na životní prostředí (SEA);

4. uznává, že ačkoliv je ve směrnicích EIA a SEA zaručena účast veřejnosti a transparentnost rozhodovacího procesu, ještě existují mezery, které je třeba vyřešit, konkrétně fázi zahájení veřejné konzultace a formu veřejných informací a přístup k nim;

5. upozorňuje na skutečnost, že některé části těchto dvou směrnic se překrývají. Ačkoliv se směrnice týkají rozdílných témat, uplatňuje se směrnice SEA „směrem nahoru“ na určité veřejné a soukromé plány a programy a směrnice EIA na testování veřejných a soukromých záměrů, přičemž není vždy možné jasně vymezit hranice mezi plánem, programem nebo záměrem, a trvají tak pochybnosti o tom, zda předmět posuzování splňuje kritéria pro uplatňování obou směrnic či pouze jedné z nich. Posuzování je tedy třeba provádět ve dvou krocích;

6. potvrzuje, že je nezbytné, aby v rámci obou směrnic existovaly formální vazby na směrnici o přírodních stanovištích, především pokud jde o její aspekt přiměřeného hodnocení, a na akční plán pro biologickou rozmanitost a aby obě směrnice obsahovaly metodiku pro určování dopadu změn klimatu;

B. Směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA)

7. potvrzuje, že všechny členské státy vytvořily kompletní regulační rámce a uplatňují směrnici EIA a v některých případech byly překročeny minimální požadavky stanovené směrnicí;

8. potvrzuje nicméně, že v některých oblastech požaduje EIA zlepšení, a požaduje, aby byla mezi členskými státy vedena odborná diskuse, konkrétně pokud jde o výběr záměru, který je třeba posoudit, o účast veřejnosti, kvalitu údajů, o postupy při posuzování vlivů na životní prostředí na přeshraniční úrovni a o sladění EIA s dalšími směrnicemi a problematikami;

9. mechanismus výběru záměru, který je třeba posoudit, stanovený v článku 4 a současně v přílohách II a III, by měl být zjednodušen a objasněn – měla by být stanovena kritéria výběru uvedená v příloze III a ve směrnici by měla být stanovena kritéria či spouštěcí mechanismy. Potvrzuje se, že některé členské státy při stanovení prahových hodnot často překračují svou míru svobody rozhodování tím, že zohledňují pouze některá kritéria výběru uvedená v příloze III nebo některé záměry předem z procesu vyloučí. Kromě toho stále existuje několik případů, v nichž se nezohledňují kumulativní účinky, a zároveň přetrvávají postupy „rozdrobování záměrů“, zejména v případě velkých investičních záměrů. Dále navrhuje podrobněji rozvést technické aspekty záměrů obsažených v příloze I a II, aby se vyjasnila konkrétní oblast působnosti;

10. doporučuje, aby byla ve směrnici stanovena závaznost určení oblasti působnosti, která vymezuje obsah a rozsah témat, jež by měla být zahrnuta do environmentálních informací v rámci posuzování vlivů na životní prostředí, a také transparentní proces akreditace poradenských společností tam, kde budou využity;

11. v zájmu přispění ke kvalitě posuzování vlivů na životní prostředí, a potažmo v zájmu jeho účinnosti doporučuje rovněž, aby byly ve směrnici stanoveny jako závazné: hodnocení prozkoumaných alternativních řešení, stanovení délky trvání platnosti posuzování vlivů na životní prostředí a povinné sledování možného výrazného dopadu realizace záměrů na životní prostředí, jakož i účinnosti stanovených ochranných a nápravných opatření;

12. zdůrazňuje, že veřejnost musí mít včasné a reálné možnosti pro účast na rozhodovacím procesu. Veřejná konzultace musí být zahájena co nejdříve, například ve fázi stanovení rozsahu a výběru záměru. Měly by také existovat minimální požadavky, co se týče nejlepšího způsobu zpřístupňování dokumentace k posouzení vlivů na životní prostředí dotčené veřejnosti;

C. Směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (SEA)

13. upozorňuje na skutečnost, že celkový stav uplatňování a účinnosti směrnice SEA se v jednotlivých členských státech liší, pokud jde o institucionální a právní stránku a o to, jak členské státy vnímají svou roli (1);

14. vyzdvihuje, že ačkoliv je nutné získat více zkušeností v uplatňování směrnice SEA, existuje soubor prvků směrnice, v nichž je členským státům ponechána volnost rozhodování a které mohou být specifikovány v rámci přezkumu. Zdůrazňuje, že je nezbytné:

—	jasně stanovit oblast působnosti směrnice (čl. 3 odst. 2 písm. a)) se zřetelem k dopadu daného plánu či programu na životní prostředí;

—	lépe definovat, jaké informace má obsahovat zpráva o vlivech na životní prostředí (článek 5 a příloha I); vymezit správný rozsah údajů a úroveň podrobnosti posouzení a standardní soubor kritérií týkajících se životního prostředí – to může zvýšit účinnost směrnice;

—	ve zprávě o životním prostředí (čl. 5 odst. 1) povinně stanovit specifickou definici rozumných řešení;

—	stanovit povinným zavedení metod a ukazatelů, jež umožní monitorování významných vlivů plánů a programů na životní prostředí (článek 10), jakož i účinnosti stanovených ochranných a nápravných opatření;

15. připomíná, že zkušenost ukazuje, že zavedení strategického posuzování vlivů na životní prostředí do místního a regionálního plánování využívání půdy zvyšuje provozní náklady o přibližně 0,1 až 1 % a prodlužuje dobu potřebnou k jejich schválení o 20 až 25 % obvyklého času; to musí být zohledněno ve změnách SEA, které budou případně schváleny;

16. považuje za zásadní nezbytnost rozvoje kapacit v členských státech k zajištění účinného provádění směrnice SEA. Za tímto účelem je nezbytné budování kapacit silně podpořit, a to zejména prostřednictvím cílených kampaní zaměřených na získávání a školení odborníků na strategické posuzování vlivů na životní prostředí a na vytváření dokumentů s pokyny;

17. navrhuje, aby všechny iniciativy, které se budou uskutečňovat, zahrnovaly zásadu subsidiarity, proporcionality a zlepšování právní úpravy, aby se zahájil dialog, do něhož by byly zahrnuty všechny zúčastněné strany, aby se zlepšila ochrany přírody, zvýšila úroveň harmonizace a zjednodušily stávající postupy;

18. podotýká, že lze ušetřit čas a finanční prostředky a také zabránit zbytečné práci, neboť při přípravě územních plánů během veřejného slyšení již občané mají příležitost informovat se o zamýšlených řešeních; proto je posouzení vlivů na životní prostředí jako opatření pro zajištění účasti veřejnosti nadbytečné. Lze jej provádět u posouzení alternativních možností, pokud jde o účel, použité technologie nebo dopad na životní prostředí konkrétního projektu, jenž může být škodlivý z hlediska životního prostředí.

V Bruselu dne 15. dubna 2010

první místopředseda Výboru regionů

Ramón Luis VALCÁRCEL SISO

(1) Další informace o provádění a účinnosti obou směrnic lze nalézt v následujících studiích Evropské komise:

http://ec.europa.eu/environment/eia/pdf/eia_study_june_09.pdf

http://ec.europa.eu/environment/eia/pdf/study0309.pdf

27.8.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 232/44

Stanovisko Výboru regionů – Digitální dividenda, zdroj sociálních přínosů a hospodářského růstu a partnerství veřejného a soukromého sektoru na internetu budoucnosti

(2010/C 232/08)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

Společné připomínky k oběma sdělením

1. vítá sdělení Komise s názvem Digitální dividenda, zdroj sociálních přínosů a hospodářského růstu a sdělení Komise nazvané Partnerství veřejného a soukromého sektoru na internetu budoucnosti, protože využívání digitální dividendy a rozvoj internetu budoucnosti může významnou měrou přispět k překlenutí digitální propasti a k plnění cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020, která po ní následuje, a uspokojit některé důležité sociální, kulturní a ekonomické potřeby evropských občanů;

2. připomíná, že opakovaně uvedl skutečnost, že přetrvávající digitální propast způsobuje sociální vyloučení a hospodářskou zaostalost. Realizace rovných příležitostí v digitální oblasti, pokud jde o přístup a elektronické dovednosti, je tedy ze sociálního a ekonomického hlediska nutná;

3. připomíná rovněž, že začleňování občanů do informační společnosti má klíčový význam při plnění cílů iniciativy „i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“ (1) a jeho prostřednictvím také cílů Lisabonské strategie pro hospodářský a sociální rozvoj (2);

4. zdůrazňuje, že požadavek zajistit dostupný přístup k širokopásmovému internetu je základním předpokladem sociální a územní soudržnosti a hospodářského růstu a začleňování do informační společnosti v Evropské unii, zejména v současném kontextu hluboké hospodářské a sociální krize;

5. konstatuje, že jako služba, která je srovnatelná s jinými veřejnými službami, např. dodávkami vody a elektřiny, je širokopásmové připojení stále častěji považováno za veřejnou službu (3). Z tohoto důvodu by mělo být širokopásmové připojení cenově dostupné všem občanům Evropské unie;

6. zdůrazňuje v souladu se strategií i2010 pro evropskou informační společnost význam místních a regionálních orgánů, protože představují motor ekonomického růstu na místní úrovni a vytváří, užívají a vlastní mnoho produktů a služeb s informacemi v digitální podobě; v některých členských státech mají zároveň tyto orgány v této oblasti pravomoc. Z tohoto důvodu by měly být místní a regionální orgány plně a účinně zapojeny do správy informační společnosti (4);

7. zdůrazňuje v této souvislosti klíčovou úlohu a odpovědnost místních a regionálních orgánů v úsilí zajistit spravedlivý přístup k dostupnému širokopásmovému připojení v oblastech, kde trh v tomto selhal, při vedení pilotních projektů zaměřených na překonávání rozdílů v přístupnosti elektronických technologií a při vyvíjení nových přístupů ve veřejných elektronických službách zaměřených na občany (2);

8. se domnívá, že místní a regionální orgány by měly velkou měrou spolupracovat při zlepšování interoperability ve veřejné správě a účinnosti poskytování veřejných služeb (5);

9. zasazuje se o to, aby byl plně využíván potenciál Evropy v oblasti rozvíjení služeb IKT ve veřejném a soukromém sektoru, a IKT tak byly používány jako prostředky ke zlepšení služeb místních a regionálních orgánů v takových oblastech, jako je zdravotnictví, vzdělávání, veřejný pořádek, bezpečnost a sociální služby. Partnerství veřejného a soukromého sektoru mezi místními a regionálními orgány, které EU podporuje, a rozvoj IKT v malých a středních podnicích v oblasti veřejných služeb IKT mohou být vynikajícím základem, na němž lze budovat místní schopnosti a znalosti na úrovni celé EU (6);

Konkrétní připomínky ke sdělení Komise – Digitální dividenda, zdroj sociálních přínosů a hospodářského růstu

10. je s Komisí zajedno v tom, že díky zvýšené účinnosti digitálního přenosu vysílání uvolní přechod z analogového na digitální pozemní televizní vysílání v Evropě velmi cenné rádiové frekvence. Tato „digitální dividenda“ má ohromný potenciál pro poskytování velké řady služeb, protože rádiové signály v tomto pásmu mají daleký dosah a zařízení lze snadno používat uvnitř budov. Výbor je proto přesvědčen, že to pro Evropu představuje jedinečnou příležitost, jak uspokojit rostoucí poptávku po rádiovém spektru, zejména pokud jde o poskytování bezdrátového širokopásmového připojení ve venkovských oblastech, čímž překlenuje digitální propast, a jak podpořit zavádění nových bezdrátových služeb, jako např. příští generace mobilních širokopásmových služeb, a stejně tak i rozvoj pozemního vysílání;

Digitální dividenda – nástroj hospodářského růstu

11. bere na vědomí, že podle studie „Exploiting the digital dividend – a European approach“ (Využití digitální dividendy – evropský přístup), kterou si Komise objednala, se odhad celkové hodnoty, kterou by mohla digitální dividenda během období 15 let přinést, pohybuje v celé Evropské unii mezi 150 a 700 miliardami eur; zdůrazňuje v této souvislosti, že podle nedávno revidovaných ustanovení evropského předpisového rámce pro sítě a služby elektronických komunikací (7)jsou rádiové frekvence veřejným statkem, který má významnou sociální, kulturní a ekonomickou hodnotu;

12. konstatuje, že uvolnění digitální dividendy usnadní poskytování širokopásmových služeb v celé Evropské unii, přispěje tak k realizaci jednotného trhu elektronických komunikačních služeb, a v důsledku toho bude představovat jeden z hlavních prvků produktivity a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky;

Digitální dividenda – nástroj boje proti digitální propasti

13. je přesvědčen, že přetrvávající rozdíly v používání digitálních technologií narušují rozvoj a udržování sociální soudržnosti a prosperity a způsobují sociální a hospodářské vyloučení. Iniciativa i2010 by měla v tomto ohledu přispět ke zlepšení životních podmínek občanů a obecně i společnosti (2);

14. připomíná, že se trhy potýkají s problémy, když mají poskytovat cenově dostupné vysokorychlostní širokopásmové sítě některým geografickým oblastem. Výbor proto vyzývá Komisi, aby podporovala využívání rádiových frekvencí, které budou uvolněny, a vypracovala tak politiky a pokyny, které zohlední neúspěch trhu a usnadní iniciativy ve státním a veřejném sektoru, jejichž cílem je vytvořit v takových oblastech otevřené sítě, jež budou funkčně oddělené od služeb (3);

Otevření spektra a jeho výhody pro rozvoj veřejných služeb

15. opakuje, že širokopásmový přístup ve vysoké kvalitě za rozumné ceny může zlepšit dostupnost a kvalitu služeb, které místní a regionální orgány poskytují, a současně usnadnit mikropodnikům a malým a středním podnikům nabízení jejich produktů k prodeji. Rozšíření a zrychlení přístupu k širokopásmovým službám by mělo být velmi přínosné pro okrajové regiony a obce, zejména ty nejvzdálenější (8);

16. domnívá se, že využívání digitální dividendy by umožnilo rozvoj služeb tzv. elektronické správy, jejíž oblast působnosti by pokrývala zejména následující oblasti: vztahy mezi uživateli a správními orgány; přispění správních orgánů k řízení veřejné debaty (zpřístupnění základních veřejných údajů, veřejné fórum, online konzultace a v širším smyslu nové mechanismy konzultace občanů); vztahy podniků se správními orgány (hlášení sociálních údajů, oznamování o přijímání pracovníků, přenos daňových a účetních údajů); používání technologií elektronického obchodu u veřejných zakázek (elektronické zadávání veřejných zakázek); nové způsoby práce a organizace v rámci správy (změna oborů, spolupráce, práce na dálku). Využívání digitální dividendy by tak umožnilo kompenzovat znevýhodnění spojené s odlehlou polohou venkovských oblastí díky lepší komunikaci mezi správou a uživateli, a to jak jednotlivci, tak podniky;

17. zdůrazňuje, že jedním z hlavních témat pro realizaci cíle hospodářské modernizace evropské politiky soudržnosti pro období 2007–2013 je zvýšení přitažlivosti členských států, regionů a měst díky přístupnosti a zajištění kvalitních služeb na odpovídající úrovni. Výbor se domnívá, že tento postup podpoří rozvoj elektronických veřejných služeb, růst znalostní ekonomiky a dynamičnost výzkumných a inovačních kapacit (2);

Koordinovaný přístup na úrovni EU

18. bere na vědomí, že podle výše citované studie Komise „Exploiting the digital dividend – a European approach“ (Využití digitální dividendy – evropský přístup) by vhodná evropská koordinace spektra digitální dividendy jako celku, pokud by byla dosažena před rokem 2015, zvýšila potenciální ekonomické přínosy v rozmezí 15 let o dalších 20 až 50 miliard EUR v závislosti zejména na aktuální úrovni budoucí poptávky po službách, jako jsou pokročilé technologie pozemního vysílání a bezdrátové širokopásmové služby;

19. konstatuje rovněž, že jak CEPT (9) (Evropská konference správ pošt a telekomunikací), tak i RSPG (10) (Skupina pro politiku rádiového spektra) trvají na nezávazné povaze jakéhokoli harmonizovaného přístupu. Pro tento nezávazný charakter svědčí několik důvodů – rozdíly způsobené různou velikostí a topografií států, míra konkurence ostatních platforem poskytování služeb, jako jsou satelity nebo kabelová síť, nebo dokonce využívání rádiových frekvencí v okolních zemích, jež nejsou v Evropské unii. Výbor se mimo to domnívá, že z důvodu zásady subsidiarity přísluší členským státům – nebo místním či regionálním orgánům, pokud mají tuto pravomoc – rozhodovat o přidělení rádiového pásma k určitému využití. Uznává nicméně, že je nezbytná celoevropská koordinace technických podmínek jeho využívání, aby se maximalizovaly úspory z rozsahu v rámci investic a zajistilo účinné využívání spektra;

20. má proto za to, že harmonizovaný přístup k digitální dividendě je odůvodněný pouze pokud bude nezávazný a bude zohledňovat charakteristiky členských států a politik, které hodlají provádět. Výbor taktéž vítá záměr Komise rozhodnout o harmonizaci technických podmínek využívání pásma 800 MHz, avšak neukládat členským státům povinnost otevřít toto pásmo novým aplikacím kromě rádiového vysílání;

Digitální dividenda a vnitrostátní politiky v oblasti médií

21. konstatuje, že politika EU v oblasti digitální dividendy bude mít dopad na politiky členských států v oblasti médií, a zejména v oblasti rozvoje pozemní televizní sítě. V současnosti má každý členský stát Evropské unie k dispozici stejný počet vnitrostátních televizních pokrytí. Přidělení dílčího pásma rádiových frekvencí jiným službám než rádiovému vysílání bude mít však dopad na pokrytí, které se bude lišit podle členských států a ohrozí tak zásadu rovného přístupu všech členských států k rádiovému spektru. Výbor má tedy za to, že politika EU v oblasti digitální dividendy by měla brát ohled na tento problém a měla by zajistit, aby měly všechny členské státy stejné možnosti vést své vnitrostátní politiky v oblasti rozvoje digitálních médií;

22. zdůrazňuje zásadní úlohu služby médií při podpoře kulturní rozmanitosti, plurality a participativní demokracie a při budování a posilování identity místních, regionálních i celostátních komunit v Evropě. Poznamenává, že pozemní televizní sítě zůstávají nejdůležitějším prostředkem, jak nabízet tyto služby občanům. Uznává očekávání a potřeby občanů, pokud jde o rozmanitost programů, kvalitu služeb, mobilitu a poskytování služeb s přidanou hodnotou i prostřednictvím pozemních platforem;

Digitální dividenda a politiky v oblasti územního plánování a ochrany životního prostředí

23. poznamenává, že využívání digitální dividendy k bezdrátovým komunikacím bude vyžadovat rozmístění většího počtu antén, než je tomu u rádiového vysílání, což může mít dopad na územní plánování a životní prostředí. Dále konstatuje, že místní a regionální orgány mají v těchto otázkách obvykle své pravomoci. Upozorňuje tudíž na to, že je zapotřebí najít správnou rovnováhu mezi nevyhnutelným rozmisťováním nových sítí a výkonem těchto pravomocí;

Konkrétní připomínky ke sdělení Komise – Partnerství veřejného a soukromého sektoru na internetu budoucnosti

Výzkum a vývoj

24. blahopřeje Komisi k závazku, že bude i nadále podporovat výzkum a technologický rozvoj v oblasti internetu budoucnosti prostřednictvím 7. rámcového programu (7. RP), a doporučuje využít rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace, jenž představuje vynikající základ k propagaci používání budoucích internetových aplikací. Jak Výbor uvedl v předchozích stanoviscích (11), konkrétně usiluje o „koordinované využití 7. rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj, strukturálních fondů, a rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace, které je zásadním předpokladem konkurenceschopnosti EU a vzájemné synergie mezi politikou soudržnosti, politikou výzkumu, vysokoškolského vzdělávání a politikou inovací na národní a regionální úrovni“ (6);

25. konstatuje, že existuje obecný nedostatek koordinace úsilí v řadě různých oblastí jako vzdělávání, inovace, výzkum, investování a uvedení inovujících řešení IKT na trh. V tomto ohledu může být pojem inovací řízených uživateli klíčovým nástrojem ke zlepšení, který se používá ve stále více regionech a městech v celé Evropě, a ukázalo se, že je hlavní hnací silou investic do výzkumu a vývoje a pro vstup nových inovací na trh. Výbor také žádá, aby se na tento pojem kladl ve sdělení Evropské komise větší důraz (6);

26. připomíná, že již zdůraznil význam úzkého propojení výzkumu a vývoje s průmyslovými postupy, a proto naléhá na členské státy a Komisi, aby vyvinuly maximální úsilí a podpořily rychlý přenos výzkumu do každodenní obchodní a veřejné praxe (6);

27. připomíná, že místní a regionální orgány mohou vytvářet inovativní prostředí podporující výzkumnou činnost a hledat nové cesty institucionální spolupráce veřejného a soukromého sektoru nebo přeshraniční regionální spolupráce. Kromě investic ze strany místních a regionálních orgánů by bylo rovněž vhodné vyčlenit finanční prostředky od členských států a Unie; (12)

Interoperabilita

28. konstatuje, že vývoj interaktivních platforem, např. Web 2.0, je momentálně užitečnější, a to díky jejich komplexní funkčnosti při sdílení informací a pokročilé interoperabilitě s celou řadou sítí, protože umožňují jednotlivcům i skupinám vytváření nebo přenos obsahů; proto je nezbytný rychlý vývoj technologií hromadného ukládání dat pro databáze veřejné správy, které budou obsahovat popis daných věcí identifikovaných pomocí jejich internetové adresy (13);

29. domnívá se, úspěšnost úsilí o podporu vzniku nových trhů pro inovace a dosažení interoperability a společných norem závisí na neustálé podpoře a účasti vnitrostátních, regionálních a místních orgánů a toto úsilí je třeba doplnit opatřeními na regionální a místní úrovni;

Bezpečnost dat a ochrana soukromí

30. je toho názoru, že při vytváření infrastruktury internetu budoucnosti a při rozvoji služeb, který přináší, bude důležité zajistit, aby byly na všech úrovních dodrženy veškeré bezpečnostní požadavky zabezpečující nejvyšší úroveň soukromí a ochrany osobních údajů, a aby se zabránilo neoprávněnému sledování jakýchkoliv druhů osobních informací a profilů, včetně nákupních preferencí, údajů o zdravotním stavu, lékařských záznamů apod. (13);

31. má za to, že ochrana soukromí závisí na určitých faktorech, zahrnujících vytváření struktury veřejných subjektů (z nichž většina je na místní úrovni), konvergence legislativy EU, posílení inovační kultury mezi úředníky veřejných orgánů, včetně používání společného etického kodexu, a správným řízením aplikací IKT (13);

32. požaduje extenzivní školení všech zaměstnanců, se zvláštním zaměřením na odborné techniky (např. sítě, systémy, zabezpečení, ochrana soukromí atd.), zaměstnance pracující přímo s bezpečnostními postupy při zohlednění různých metodik, a zaměstnance všeobecně nebo nepřímo zapojené do inovací a modernizace (např. školení počítačové gramotnosti spotřebitelů) (13);

33. připomíná, že již dříve doporučoval, aby bylo obnoveno úsilí a kladen silnější důraz na předcházení problémům v oblasti bezpečnosti sítí a informací a jejich včasné řešení a odstraňování, což je činnost, kterou podporuje Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) (2);

Nutnost společné činnosti na evropské úrovni pro rozvoj internetu budoucnosti

34. vítá záměr Komise propojit fórum pro internet budoucnosti (FIF – Future Internet Forum) s prováděním ustanovení uvedených ve sdělení, a to vzhledem k tomu, že na evropské úrovni je zapotřebí koordinovat činnost, aby se tak zabránilo rozdrobení sil a vytyčily se společné cíle veřejného zájmu. S ohledem na to, že místní a regionální orgány jsou významnými aktéry rozvoje internetu budoucnosti, Výbor se domnívá, že by místní a regionální orgány měly mít možnost účastnit se FIF, a žádá Komisi, aby předložila návrhy zaměřené tímto směrem.

V Bruselu dne 15. dubna 2010

první místopředseda Výboru regionů

Ramón Luis VALCÁRCEL SISO

(1) KOM(2005) 229 v konečném znění.

(2) CdR 5/2008 fin.

(3) CdR 304/2008 fin.

(4) CdR 247/2009 fin.

(5) CdR 10/2009 fin.

(6) CdR 156/2009 fin.

(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009, Úř. věst. L 337, 18.12.2009.

(8) CdR 252/2005 fin.

(9) Zpráva CEPT č. 22 – zpráva B, kterou CEPT vypracovala pro Evropskou komisi v reakci na svůj mandát, „pokud jde o odbornou stránku možností harmonizace v souvislosti s digitální dividendou v Evropské unii“ (1.7.2008).

(10) Stanovisko RSPG ze dne 14. února 2007 k důsledkům digitální dividendy pro politiku EU v oblasti kmitočtového spektra (18.9.2009).

(11) CdR 263/2007 fin.

(12) CdR 84/2007 fin.

(13) CdR 247/2009.

27.8.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 232/49

Stanovisko Výboru regionů – Vývoj společné strategie pro klíčové technologie v EU

(2010/C 232/09)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

1. vítá iniciativu Evropské komise v souvislosti s přípravou sdělení „Příprava na budoucnost: vývoj společné strategie pro klíčové technologie v EU“ (sdělení o klíčových technologiích);

2. konstatuje, že tyto technologie vykazují potenciál stát se cennými prostředky pro občany, podniky a orgány veřejné správy a mohly by přispět ke zlepšení výrobků a kvality veřejných služeb;

3. vítá doplňkové odkazy a zprávy, například sdělení Nanovědy a nanotechnologie: Akční plán pro Evropu 2005–2009, kvůli v něm obsažené podpoře budoucímu rozvoji klíčových technologií; konstatuje, že sdělení o klíčových technologiích uznává nanotechnologie jako jednu z pěti strategicky nejvýznamnějších klíčových technologií;

4. poukazuje na klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů při prosazování informovaného dialogu s širokou veřejností a při zabývání se obavami veřejnosti co nejblíže občanům;

5. souhlasí s tím, že sdělení o klíčových technologiích navrhuje, aby se nejen EU a členské státy, ale i regiony více zaměřovaly na společné strategické programování a ukázkové projekty i na strategičtější a koordinovanější postup;

6. vítá, že se sdělení o klíčových technologiích zmiňuje o podpůrných regionálních inovačních sítích a skupinách (klastrech) jako o základu pro vytváření a udržení světové úrovně v oblasti inovací a způsobu, jak pevně svázat znalosti s daným regionem;

7. potvrzuje význam klíčových technologií pro mezinárodní konkurenceschopnost a udržitelný rozvoj EU; zdůrazňuje, že je třeba zintenzivnit výměnu zkušeností a osvědčených postupů mezi členskými státy a ostatními evropskými regiony a vyzdvihuje důležitost využívání osvědčených postupů z celého světa;

8. znovu potvrzuje význam synergií mezi RP, strukturálními fondy a vnitrostátními politikami s ohledem na širší cíle EU v oblasti konkurenceschopnosti a soudržnosti;

9. uznává význam přezkumu rámce státní podpory, pokud jde o inovace, a žádá Komisi, aby ho informovala o příslušných vývojových trendech;

10. souhlasí s návrhem Komise zřídit skupinu odborníků na vysoké úrovni, jejímž úkolem by bylo vyvinout společnou dlouhodobou strategii pro klíčové technologie, a žádá Komisi, aby ho od počátku informovala o vývoji v souvislosti s touto skupinou, včetně jejích analýz a politických doporučení;

11. souhlasí s tím, že je třeba začlenit zdravotní, bezpečnostní a environmentální hlediska do rozvoje nanotechnologií a navázat účinný dialog se všemi zúčastněnými subjekty, jak uvádí Akční plán;

12. uznává, že je důležité pečlivě přezkoumat stávající evropské právní předpisy, jak požaduje Evropský parlament, a uvést je do souladu s regionálními předpisy a normami, protože přílišná různorodost právních předpisů by mohla poškodit mezinárodní konkurenceschopnost evropských regionů a členských států;

13. zastává mínění, že navrhované činnosti, tak jak jsou nyní popsány ve sdělení o klíčových technologiích, nezadávají žádný důvod k námitkám ohledně jejich souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality;

Vliv klíčových technologií na konkurenceschopnost a inovace

14. zdůrazňuje důležitost klíčových technologií při vytváření základu praktických aplikací, jejich možnou roli v novém evropském plánu pro inovace a jejich potenciál zlepšovat kvalitu života a konkurenceschopnost v evropských regionech;

15. uznává, že kromě nutnosti věnovat trvalou pozornost konkurenceschopnosti jednotlivých odvětví je důležité vzít na vědomí, že budoucí prosperita Evropy bude stále závislejší na meziodvětvových činnostech (1);

16. konstatuje, že stimulace velké rozmanitosti používání určitých znalostí v několika inovačních řetězcích by mohla vést k vytváření nových pracovních míst na všech úrovních a zabezpečit znalosti pro regiony (1);

17. vyzývá k přezkumu rámcového programu EU pro výzkum a technologický rozvoj a jeho většímu přizpůsobení potřebám malých a středních podniků, aby se usnadnila jejich účast na evropských společných projektech a zajistil se lepší potenciál pro rozvoj klíčových technologií na regionální úrovni;

18. konstatuje, že Evropa je již dnes méně atraktivní pro průmyslové investice v této oblasti;

Společenská hlediska klíčových technologií

19. uznává význam povědomí veřejnosti o klíčových technologiích a porozumění jim a význam proaktivní strategie, která by svedla dohromady zúčastněné strany, aby se vyjádřily k obavám veřejnosti a otevřeně informovaly o přínosu a rizikách nových technologií, jak bylo uvedeno ve sdělení o klíčových technologiích;

20. připomíná, že je třeba dobře porozumět přínosu a rizikům nových technologií a informovat o nich, jak se již VR vyjádřil v předchozích stanoviscích (2), a provádět studie za účelem lepšího porozumění možným rizikům ve vztahu k očekávanému přínosu;

21. vítá v této souvislosti výraznější roli Evropské skupiny pro etiku v informované diskusi o možnostech a rizikách biotechnologií a nanotechnologií;

22. souhlasí s tím, že je důležité zabývat se společenskými očekáváními a obavami, jak bylo uvedeno v Akčním plánu a doprovodných dokumentech;

23. podporuje stimulaci spolupráce EU s národními a regionálními úrovněmi v etických a socio-ekonomických otázkách;

24. domnívá se, že EU by měla zřídit evropskou pracovní skupinu pro sociální inovaci, která by nebyla nezávislá na evropské průmyslové politice, ale spíše by tvořila její centrální prvek (1);

25. vyzývá členské státy, aby koordinovaným způsobem a společně s regiony vypracovaly své inovační politiky, jakož i opatření a nástroje pro jejich stimulaci, aby tak výsledky politiky korespondovaly se stávajícími potřebami místní a regionální úrovně (3);

26. vítá, že se Komise v rámci obchodní politiky a dvoustranných dohod zamýšlí zasazovat o ukončení nepřípustných praktik subvencování ve třetích zemí a tím i soutěže v oblasti subvencí. Pokud k tomu třetí země nejsou ochotné, měla by EU a členské státy bez ohledu na to prostřednictvím účinných opatření bránit své technologické a hospodářské zájmy, aby byla zaručena existence klíčových technologií a znalostní ekonomiky v Evropě;

Infrastruktura a soudržnost

27. požaduje větší zaměření na to, aby se zvyšovalo povědomí na regionální a místní úrovni a podněcovalo zdokonalování infrastruktury jako nezbytných prvků rozvoje a zavádění klíčových technologií;

28. upozorňuje, že evropské výzkumné infrastruktury jsou umístěny převážně v západní Evropě a že by v tomto ohledu mělo být podporováno lepší zeměpisné rozložení;

29. uznává, že je třeba vytvořit na evropské úrovni rámec, který zajistí, že výzkumné infrastruktury budou fungovat účinněji a že budou odstraněny překážky pro mezinárodní výzkum;

30. vyzývá k tomu, aby se bral zvláštní ohled na evropská seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) jakožto další právní nástroj pro vytváření výzkumných infrastruktur evropského rozměru;

31. zdůrazňuje význam místních a regionálních orgánů při podpoře programů společného výzkumu, neboť místní a regionální orgány jsou klíčovými subjekty při rozvoji regionálních strategií výzkumu a inovací; často řídí výzkumné ústavy a podporují inovační prostředí;

32. navrhuje, aby byly vytvořeny další pobídky v rámci strukturálních fondů na podporu výzkumu a inovací, včetně diferencovaných investičních dotací na podporu investic do výzkumných a inovačních projektů;

33. vyzývá města a regiony, aby podporovaly přenos znalostí a inovací z vědecké základny do průmyslu, zlepšovaly poskytování rizikového kapitálu (i pro přeshraniční spolupráci) a podporovaly uživatele uplatňující technologické vynálezy při udělování patentů i při jejich používání;

34. zdůrazňuje zvláštní úlohu politiky soudržnosti při podpoře inovačních činností v regionech;

35. konstatuje, že Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) může poskytnout finanční podporu rozvoje dovedností a modernizace vzdělávacích struktur a systémů tím, že bude financovat podnikatelské inkubátory a vědecké parky, a tak usnadňovat budování vazeb mezi malými a středními podniky a vysokými školami;

Zlepšení zapojení malých a středních podniků do partnerství veřejného a soukromého sektoru

36. znovu potvrzuje, že evropská průmyslová politika by měla věnovat jednoznačnější pozornost interakci mezi velkými podniky a malými a středními podniky, zejména pak mezi malými a středními podniky a výzkumnými středisky (1); zdůrazňuje, že pro tuto interakci a zakotvení průmyslu na regionální úrovni je velmi důležitá kvalifikovaná pracovní síla;

37. připomíná zásadní roli spolupráce mezi veřejnými institucemi a soukromým sektorem, se zvláštním důrazem na zapojení vysokých škol, vyšších odborných škol a výzkumných ústavů (4); konstatuje, že je důležité navázat učební plány vysokých škol na technologie, které jsou pro pracovní síly v regionu relevantní, aby se v daném regionu udržely znalosti a konkurenceschopnost;

38. vyzývá, aby došlo k významnému posunu ve využívání strukturálních fondů ze strany regionů, především ke stimulaci poptávky po výzkumu a inovacích, což by napomohlo rozvoji otevřených inovací vycházejících z uživatelských potřeb jako regionálního potenciálu (5);

Rozvoj ve specifických sektorech

39. uznává, že v mnoha odvětvích již začíná docházet k občasným skvělým inovacím výrobků a marketingu, například v potravinářském a farmaceutickém odvětví (vědy o životě), v biomedikálních technologiích a také v automobilových a vysoce technicky vyspělých systémech (1);

40. poukazuje na to, že biotechnologie kromě svého uplatnění ve zdravotnictví a v oblasti potravin a krmiv představuje do budoucna alternativy pro chemický průmysl (2);

41. požaduje rozvoj koexistence různých zemědělských zvyklostí, a to nejen s ohledem na dobrou zemědělskou praxi, ale také na toleranci a důvěru mezi sousedícími zemědělci při výměně informací, koordinaci a spolupráci (2);

42. vítá činnosti Komise směřující k bezpečnému a účinnému využívání moderní biotechnologie v rozvojových zemích stejně jako k podpoře jejich kapacit pro posouzení a řízení rizik v zájmu podpory zachování a trvalého využívání genetických zdrojů v těchto zemích (2);

43. zdůrazňuje, že je třeba vypracovat odpovídající metodiku posouzení bezpečnosti nanotechnologií a před tím, než dojde k dalšímu pronikání na trh, zavést do praxe odpovídající politiku a regulační rámec;

44. zdůrazňuje, že je třeba preferovat rozvoj důkladnějšího posouzení udržitelnosti technologií a zejména se zaměřit na rané fáze jejich vývoje dlouho před tím, než se dostanou do fáze, kdy jsou téměř připraveny k uvedení na trh; konstatuje, že to by mohlo nakonec vést k vytvoření nezávislých metodických rámců pro posouzení a řízení rizik a pro studie sociálního dopadu;

45. žádá o posílení zaměření všech útvarů Komise na budoucnost, zejména v oblasti technologií, s cílem včas identifikovat nová témata. Je nutné prověřit relevanci, koherenci a účinnost právních předpisů a politik, jejich provádění i vliv na společnost a hospodářství (2).

V Bruselu dne 14. dubna 2010

první místopředseda Výboru regionů

Ramón Luis VALCÁRCEL SISO

(1) CdR 39/2006 fin.

(2) CdR 174/2007 fin.

(3) CdR 283/2008 fin.

(4) CdR 83/2007 fin.

(5) CdR 263/2007 fin.

		ISSN 1725-5163 doi:10.3000/17255163.C_2010.232.cze
Úřední věstník Evropské unie		C 232

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 53 27. srpna 2010

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	I Usnesení, doporučení a stanoviska
	STANOVISKA
	Výbor regionů
	84. plenární zasedání ve dnech 14. a 15. dubna 2010
2010/C 232/01	Stanovisko Výboru regionů – Solidarita v oblasti zdraví: snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU	1

2010/C 232/02	Stanovisko Výboru regionů – Řešení dopadu stárnutí populace v EU (Zpráva o stárnutí populace za rok 2009)	7

2010/C 232/03	Předběžné stanovisko Výboru regionů – Budoucnost politiky soudržnosti	14

2010/C 232/04	Stanovisko Výboru regionů – Strategie Evropské unie pro region Baltského moře	23

2010/C 232/05	Stanovisko Výboru regionů – Akční plán pro městskou mobilitu	29

2010/C 232/06	Stanovisko Výboru regionů – Strategie rozšíření a hlavní výzvy na období 2009–2010: kandidátské země	36

2010/C 232/07	Stanovisko Výboru regionů – Zlepšení směrnic EIA a SEA	41

2010/C 232/08	Stanovisko Výboru regionů – Digitální dividenda, zdroj sociálních přínosů a hospodářského růstu a partnerství veřejného a soukromého sektoru na internetu budoucnosti	44

2010/C 232/09	Stanovisko Výboru regionů – Vývoj společné strategie pro klíčové technologie v EU	49