26.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 230/1

A.

vzhledem k tomu, že proces hospodářské obnovy dosud nebyl dokončen; vzhledem k tomu, že řešení rostoucí nezaměstnanosti zůstává nejvýznamnějším a nejnaléhavějším úkolem; vzhledem k tomu, že Evropská unie v červenci 2009 čelila 9,5 % nezaměstnanosti, čímž dosáhla maxima za posledních deset let, a že se očekává další zvyšování počtu nezaměstnaných,

B.

vzhledem k tomu, že má-li být opětovně zajištěn nástup hospodářského růstu, je nutné především obnovit soukromou poptávku; vzhledem k tomu, že pro dosažení výrazného hospodářského růstu, který bude vyvážený a trvalý, je nutné zásadně pokročit při provádění reforem,

C.

vzhledem k tomu, že by bylo vhodné využít současné hospodářské potíže jako příležitost k prosazování lisabonských a göteborských cílů a k připomenutí závazku bojovat proti nezaměstnanosti a změně klimatu, snížit spotřebu energie a vytvořit strategii EU, která zajistí přechod od krizového řízení k dlouhodobě udržitelné hospodářské obnově,

D.

vzhledem k tomu, že k současné krizi do velké míry přispěly značné nedostatky v regulaci a dohledu spolu s lehkomyslným, nezodpovědným a riskantním chováním některých finančních institucí, jakož i přebytky likvidity v důsledku laxní měnové politiky v některých částech světa,

E.

vzhledem k tomu, že pro hospodářství má klíčový význam lepší mezinárodní koordinace, a že má-li se zabránit jakýmkoli protekcionistickým tendencím, je třeba navázat intenzivní multilaterální spolupráci; vzhledem k tomu, že politická nečinnost může finanční instituce svádět k tomu, aby se jejich jednání vrátilo do starých kolejí,

F.

vzhledem k tomu, že vedoucí představitelé zemí G-20 nesou společnou zodpovědnost za zmírnění sociálního dopadu krize, a to zejména v rozvojových zemích, které byly vážně zasaženy vedlejšími účinky této krize,

G.

vzhledem k tomu, že offshorová centra znemožňují finanční regulaci a představují překážku pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí,

1.

vítá dohody uzavřené na summitu skupiny G-20, včetně závazku, že nebudou předčasně ukončena stimulační opatření; se znepokojením však konstatuje, že veřejný dluh a rozpočtové schodky prudce narůstají; zdůrazňuje, že je důležité co nejrychleji ozdravit veřejné finance a zajistit dlouhodobou fiskální udržitelnost, nechceme-li nadměrně zatížit budoucí generace; důrazně žádá, aby se nyní vypracovaly účinné „strategie odchodu“, které budou uplatněny, jakmile to obnova umožní;

2.

domnívá se, že je zapotřebí nových ukazatelů a účetních rámců pro udržitelný rozvoj mimo rámec HDP, aby bylo možno změřit prosperitu a dopad lidské činnosti na životní prostředí, a aby tedy sloužily jako vodítka usnadňující orientaci a hodnocení celosvětové obnovy;

3.

zdůrazňuje, že mezi priority musí patřit dosažení výrazného a udržitelného růstu reálné ekonomiky, zajištění řádného fungování kapitálových trhů a poskytování úvěrů, zachování a podpora zaměstnanosti a ochrana lidí, zejména těch nejchudších a nejzranitelnějších, před negativními dopady krize;

4.

vítá skutečnost, že se summit skupiny G-20 zabýval otázkou světové nerovnováhy, která je základní příčinou finanční krize; zdůrazňuje, že má-li se v budoucnu zabránit opakování finanční krize, je třeba řešit její zásadní příčiny (včetně nadměrných obchodních schodků a přebytků), které se zdaleka neomezují jen na oblast bankovnictví, regulace finančního systému či institucionální správy; domnívá se, že má-li být odpověď na tuto krizi účinná a mnohostranná, je nezbytné v mnohostranných rámcích řešit příčiny nerovnováhy směnných kurzů a kolísavé ceny komodit;

5.

lituje však, že vedoucí představitelé zemí G-20 nevyhodnotili zásadní nedostatky regulace a dozoru, které stály na počátku finanční krize, což by umožnilo zabránit opakování stejných chyb v regulaci a dozoru, a tudíž i další podobné krizi; lituje, že vedoucí představitelé zemí G-20 nedosáhli žádného pokroku v oblasti financování celosvětového boje proti změně klimatu;

6.

vítá, že bylo potvrzeno úsilí o dosažení rozvojových cílů tisíciletí a závazků v rámci oficiální rozvojové pomoci, včetně pomoci v oblasti obchodu, úlev v zadluženosti a závazků přijatých v Gleneagles;

7.

vítá skutečnost, že se vedoucí představitelé zemí G-20 dohodli na vypracování mezinárodního rámce pro zdanění finančních transakcí, a vyzývá, aby v tomto ohledu bylo dosaženo rychlého pokroku tak, aby se finanční sektor spravedlivou měrou podílel na úsilí o hospodářskou obnovu a rozvoj, neboť náklady plynoucí z krize zatím nesou daňoví poplatníci, ostatní občané a veřejné služby;

8.

vítá rozhodnutí vedoucích představitelů zemí G-20 učinit z důstojných pracovních míst klíčový prvek obnovy a reformy a je obzvláště potěšen dohodnutou úlohou pro MOP;

9.

vítá závazek vedoucích představitelů zemí G-20 bojovat proti dopadům krize na zaměstnanost na mezinárodní úrovni a posílit podporu poskytovanou těm nejbezbrannějším, neboť jsou to právě oni, kdo je krizí nejvíce postižen a kdo nejvíce potřebuje, aby byla přijata společná opatření; v této souvislosti vítá vytvoření Globálního systému včasného varování před zranitelností vůči otřesům (Global Impact Vulnerability Alert System);

10.

žádá, aby se závazek mezinárodního společenství promítl do konkrétních kroků a aby byl skutečně uplatňován, zejména podporováním robustního programu na vytváření pracovních míst v oblasti ekologie;

11.

souhlasí s tím, že je důležité budovat rámec budoucího hospodářského růstu, který by byl zaměřen na zaměstnanost, a učinit z podpory důstojných pracovních míst ústřední prvek plánů obnovy;

12.

vítá globální pakt o pracovních místech MOP a vyzývá k jeho urychlenému uplatňování, především prostřednictvím vytvoření anticyklického fondu pro pracovní místa na mezinárodní úrovni a přijetí ctižádostivých balíčků fiskálních opatření, které by podporovaly vytváření nových pracovních míst a zachování míst již existujících za pomoci účinných pracovních služeb, silné sociální politiky na podporu zranitelných skupin obyvatel a zaručením kupní síly minimálních mezd;

13.

zdůrazňuje, že ratifikace a uplatňování úmluv MOP jsou v tomto ohledu klíčové, a žádá, aby byly tyto úmluvy začleněny do dohod Světové obchodní organizace o obchodu; vyzývá také k dalšímu posílení spolupráce mezi klíčovými mezinárodními organizacemi;

14.

podporuje iniciativy zaměřené na nové typy finančních služeb, jako například mikrofinancování, jejichž cílem je zlepšit přístup nejchudších osob k finančním službám;

15.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat sociální dialog na všech úrovních, což umožní zabránit deflaci mezd a zajistit růst mezd, který by odpovídal růstu produktivity;

16.

vítá skutečnost, že ministři financí a guvernéři centrálních bank v zemích skupiny G-20 byli vyzváni, aby sjednali dohodu o mezinárodním rámci pro reformu těchto kritických oblastí ve finančním sektoru:

17.

souhlasí s tím, že je třeba změnit systém globální finanční regulace a že již v této oblasti bylo dosaženo významného pokroku, ale současně je přesvědčen, že mnoho ze změn, o nichž již bylo dosaženo dohody, dosud nebylo plně uplatněno a že ještě zbývá mhoho učinit;

18.

bere na vědomí skutečnost, že vedoucí představitelé zemí G-20 přislíbili, že budou provádět komplexní dohled nad všemi systémově významnými institucemi a finančními nástroji; je přesvědčen o tom, že má-li se předejít dalším krizím, je nezbytné, aby byl dohled nad finančním trhem centralizovanější, a domnívá se, že cílem Evropské unie musí být silnější architektura finančního dohledu s jediným orgánem finančního dohledu;

19.

zastává názor, že mezinárodní koordinace musí vést k postupné aktualizaci pravidel obezřetnosti na globální úrovni s cílem vyhnout se rozdílům v regulaci; zdůrazňuje, že pokrok dosažený v rámci širšího kontextu skupiny G-20 je založen na „minimální harmonizaci“, což nesmí Evropské unii bránit v uplatňování vyšších standardů; vítá v této souvislosti skutečnost, že Evropská unie si stanovila ambicióznější plány, pokud jde o rozsah a požadavky regulace a dohledu, jak vyplývá z nedávno přijatých právních předpisů, tak z právních předpisů, které se v současnosti projednávají;

20.

vítá, že bylo znovu potvrzeno, že je třeba usilovat o zpřísnění pravidel, kterými se finanční instituce řídí při přijímání rizik a systému jejich řízení, v němž odměny odpovídají dlouhodobým výsledkům, a o celkové zvýšení transparentnosti; vřele vítá závazek přijmout předpisový rámec Basilej II do roku 2011 a zavést mezinárodně harmonizovaný koeficient zadlužení; domnívá se, že těmito obecnými zásadami a cíli by se měly řídit všechny subjekty na trhu, kdykoli je v sázce ochrana investorů, daňových poplatníků a spotřebitelů;

21.

vyzývá Komisi, aby závazky přijaté na summitu skupiny G-20 a týkající se bonusů urychleně převedla do závazných právních předpisů ES; vyzývá vedoucí představitele zemí G-20, aby ve svých návrzích zpřísnily postihy za nedodržení požadavků v oblasti akumulace kapitálu a reformy poskytování odměn a aby zajistili, že pokud jde o uvalení sankcí, budou orgány dohledu postupovat na celém světě jednotně;

22.

zastává názor, že je třeba neodkladně zavést zásady přeshraniční spolupráce při řešení krizí; vyzývá Radu pro finanční stabilitu, aby předtím, než schválí návrhy, které mají být přijaty v souvislosti se systémově významnými finančními institucemi do konce října 2010, vedla konzultace s Parlamentem;

23.

uznává, že v boji proti nespolupracujícím jurisdikcím („daňovým rájům“) bylo dosaženo významného, avšak stále nedostatečného pokroku; vybízí Globální fórum pro transparentnost a výměnu informací (Global Forum on Transparency and Exchange of Information) ke zlepšení daňové transparentnosti a výměny informací, aby tak jednotlivé země byly schopny plně vymáhat dodržování svých daňových předpisů na ochranu své daňové základny; podporuje záměr skupiny G-20 přijmout od března 2010 opatření proti daňovým rájům, nebudou-li tyto spolupracovat;

24.

vítá, že byl učiněn pokrok, pokud jde o bankovní tajemství, a především o rozšíření Globálního fóra pro transparentnost a výměnu informací OECD; upozorňuje nicméně na skutečnost, že několik jurisdikcí, které slíbily uplatňovat určité standardy, tak dosud neučinilo; vyzývá k zavedení účinného systému, který by předcházel daňovým únikům, tyto úniky odhaloval a stíhal; zdůrazňuje, že je důležité vytvořit standardizovaný systém podávání zpráv;

25.

lituje, že vedoucí představitelé zemí G-20 nevěnovali pozornost otázce morálního hazardu a že otázka vztahu mezi obezřetnostními standardy pro systémové instituce a náklady spojenými s případným selháním těchto institucí je přesunuta na říjen 2010; žádá, aby se návrhy zabývaly otázkou restrukturalizace a přezkumu obchodních modelů finančního odvětví s cílem řešit problematiku institucí, které jsou příliš velké na to, aby zkrachovaly;

26.

vítá plán vedoucích představitelů zemí G-20 reformovat Mezinárodní měnový fond a Světovou banku a vyzývá k co nejrychlejšímu zahájení těchto reforem; očekává, že bude provedena rozsáhlá reforma světové hospodářské a finanční správy; podporuje zlepšení fungování Mezinárodního měnového fondu a Světové banky jako klíčového prvku v úsilí o zlepšení důvěryhodnosti, legitimity a efektivnosti těchto institucí; vyzývá, aby se zlepšilo zastoupení rozvojových zemí v mezinárodních finančních institucích; vítá přijetí závazku provést změny v rozdělení kvót ve prospěch zemí s dynamicky rostoucími trhy a rozvojových zemí; připomíná, že pokud chceme nalézt cestu k obnově, je velmi důležité vyhnout se procyklickým politikám;

27.

vyzývá k vytvoření mechanismu, kterým by byla zvláštní práva čerpání Mezinárodního měnového fondu, přidělená některým členským státům Mezinárodního měnového fondu, převedena na země s nízkými příjmy, což by mohlo zdvojnásobit kapacitu v oblasti střednědobých půjček za zvýhodněných podmínek;

28.

vítá závazky vedoucích představitelů zemí G-20 týkající se otevřené světové ekonomiky; domnívá se, že oživení světového obchodu je nezbytné pro obnovu růstu na celém světě; připomíná v této souvislosti svůj negativní postoj k jakékoli formě protekcionismu a i nadále vybízí k dosažení pokroku, pokud jde o zajištění přístupu na trh odstraňováním plošných celních a necelních překážek a zajištění toho, aby byla dodržována pravidla volného a spravedlivého obchodu; je i nadále rozhodnut usilovat v souladu se svým mandátem o globální, ambiciózní a vyvážené uzavření kola jednání z Dohá a vyzývá vedoucí představitele, aby nezapomínali na základní rozvojový cíl tohoto kola;

29.

vítá, že vedoucí představitelé zemí G-20 uznali význam udržitelnějšího světového hospodářství; zdůrazňuje, že uzavření závazné dohody o změně klimatu na nadcházející konferenci OSN o rámcové úmluvě o změně klimatu v Kodani (konference UNFCCC) má rozhodující význam; zdůrazňuje však, že vedoucí představitelé zemí G-20 by měli vzít na vědomí, že spektrum globálních úkolů v oblasti udržitelnosti je široké; vyzývá ministry financí zemí G-20, aby zajistili přísun zdrojů na podporu okamžitých opatření týkajících se změny klimatu v rozvojových zemích jako klíčový prvek kolektivní reakce na globální hospodářskou krizi;

30.

zdůrazňuje, že všechny závazky přijaté vedoucími představiteli zemí G-20 musí být plně dodržovány, urychleně realizovány a dále upřesněny na vnitrostátní i mezinárodní úrovni s cílem obnovit důvěru a dosáhnout co nejvýraznějšího hospodářské oživení;

31.

domnívá se, že je třeba, aby tři hlavní orgány EU a členské státy vedly o zastoupení EU na schůzkách skupiny G-20 rozsáhlou diskusi; je přesvědčen o tom, že se Evropská unie musí shodnout na společném postoji, který bude zaujímat na mezinárodních fórech, zejména s ohledem na setkání skupiny G-20, a trvá na tom, že Evropská unie musí mít při mezinárodních jednáních jednotnější zastoupení;

32.

zdůrazňuje jak význam dosažení dohody o finančních prostředcích na pomoc chudým zemím adaptovat se na změnu klimatu na konferenci UNFCCC, tak význam zajištění mechanismů silného a předvídatelného financování, které půjdou nad rámec oficiální rozvojové pomoci; lituje, že tato otázka byla odložena na jednání konference UNFCCC, a opakuje, že Evropská unie by měla přispět spravedlivým dílem k finančním prostředkům na mitigační a adaptační úsilí, a to v poměru k vědeckým poznatkům o závažnosti změny klimatu a výši souvisejících nákladů;

33.

upozorňuje na přetrvávající potravinovou krizi a vítá rozhodnutí podpořit potravinovou iniciativu Světové banky; vyzývá dárcovské země, aby zajistily transparentní a odpovědnou distribuci potravinové pomoci;

34.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské centrální bance, vládám a parlamentům členských států, vládám a parlamentům zemí skupiny G-20 a Mezinárodnímu měnovému fondu.

26.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 230/7

1.

zdůrazňuje, že rozvojové země celosvětovou finanční a hospodářskou krizi nezpůsobily, ale jsou jí neúměrně postiženy, neboť musí čelit dramatickému zpomalení růstu a zvýšení míry nezaměstnanosti, negativním dopadům na obchodní a platební bilanci, prudkému poklesu čistého přílivu soukromého kapitálu a přímých zahraničních investic, omezenému přístupu k úvěrům a financování obchodu, poklesu objemu remitencí, velkým a nepravidelným pohybům směnných kurzů, zhroucení rezerv, většímu kolísání a propadu cen přírodních surovin i nižším příjmům z cestovního ruchu;

2.

souhlasí s názorem generálního tajemníka Organizace spojených národů Pan Ki-Muna, že celosvětová finanční krize zapříčinila rozvojovou nouzi, neboť ohrožuje nebo někdy i neguje těžce vydobytý pokrok v oblasti omezování chudoby, hladu, mateřské a dětské úmrtnosti, zlepšování dostupnosti základní školní docházky, zajišťování rovnosti mezi ženami a muži, přístupu k nezávadné vodě a hygieně, a tak celosvětová finanční krize ohrožuje pokrok při plnění rozvojových cílů tisíciletí, zejména pokrok v oblasti zdravotnictví;

3.

s velkým znepokojením konstatuje, že krize, jež následuje tak těsně po krizi cen potravin a paliv, si již vyžádala velký počet lidských obětí a má ničivý dopad na ohrožené skupiny v nechudších zemích: očekává se, že počet nezaměstnaných vzroste o 23 miliony, počet extrémně chudých se jen v roce 2009 zvýší o 90 milionů, bude ohrožena možnost léčby léky zachraňujícími život pro 1,7 milionu osob s HIV a počet dětských úmrtí vzroste v období let 2009–2015, kdy rok 2015 je v rozvojových zemích závěrečným rokem plnění rozvojových cílů tisíciletí, v průměru o 200 000 až 400 000 ročně;

4.

zdůrazňuje, že řada rozvojových zemí shledává, že všechny zdroje financování jejich rozvoje byly krizí zasaženy a že bez rozsáhlé vnější pomoci nebudou schopny zabezpečit své těžce vydobyté hospodářské zisky;

5.

vyzývá EU, aby přijala opatření k vymýcení zneužívání daňových rájů, daňových úniků a nezákonného úniků kapitálu z rozvojových zemí; vyzývá proto k přijetí nové závazné globální dohody ve finančních věcech, která by nadnárodní společnosti automaticky zavazovala k tomu, že budou zveřejňovat dosažené zisky a placené daně podle jednotlivých zemí tak, aby byla zajištěna transparentnost ohledně částek placených v každé z rozvojových zemích, v níž působí,

6.

konstatuje, že skupina G20 uznala svoji „kolektivní odpovědnost za zmírnění sociálních dopadů krize s cílem omezit dlouhodobé škody na globálním potenciálu na minimum“ a že znovu potvrdila existující závazky pomoci a přísliby nových zdrojů, včetně 50 miliard USD na podporu sociální ochrany, oživení obchodu a zajištění rozvoje v zemích s nízkými příjmy jako součást podstatného zvýšení podpory rozvojových zemí v případě krize a většího objemu zdrojů na sociální ochranu v nejchudších zemích;

7.

vítá rozhodnutí vedoucích představitelů zemí G8 na summitu v italské Aquile v červenci 2009 věnovat 20 miliard USD na rozvoj venkova a bezpečnost potravin;

8.

obává se, že přislíbené finanční prostředky nemusí stačit, nemusí být soustředěny na nejchudší země a skupiny obyvatelstva a nemusí být poskytnuty dostatečně rychle ani pružně na to, aby přinesly nezbytná zlepšení situace v rozvojových zemích;

9.

podporuje žádost vedoucích představitelů zemí G8, aby byl v roce 2010 proveden mezinárodní přezkum politik zaměřených na plnění rozvojových cílů tisíciletí;

10.

konstatuje, že byly zvýšeny zdroje, které má k dispozici MMF a další mezinárodní finanční instituce; vítá nedávné reformy MMF včetně zvýšení úlohy rozvíjejících se zemí;

11.

je vážně znepokojen skutečností, že 82 % nově vypůjčených zdrojů MMF bylo v červenci 2009 poskytnuto evropským zemím a jen 1,6 % zemím v Africe, což naznačuje, že většina dostupných zdrojů by mohla být věnována rozvíjejícím se trhům s vysokými příjmy a zemím se středními příjmy, které budou spíše schopny své půjčky splatit; zdůrazňuje, že přerušení procesu rozvoje má ve střednědobé perspektivě destruktivnější a trvalejší dopady na nejméně rozvinuté země než na rozvinutější země během omezeného období krize;

12.

vyzývá k rychlému uvolnění dalších 6 miliard USD z odprodeje zlatých rezerv MMF na zvýhodněné a flexibilní financování pro nejchudší země; se značným znepokojením konstatuje, že MMF může podle svých odhadů pokrýt jen přibližně 2 % (celkových) vnějších finančních potřeb zemí s nízkými příjmy, což zdůrazňuje skutečnost, že je třeba, aby i jiné instituce a dárci poskytli další zvýhodněné finanční zdroje a granty;

13.

vyjadřuje politování nad skutečností, že účinná reakce na krizi by vyžadovala novou a rozsáhlou finanční injekci, a přes přísliby skupiny G20, že „poskytne nejchudším zemím zdroje na sociální ochranu, a to i prostřednictvím investic do dlouhodobého zajištění potravin a dobrovolných dvoustranných příspěvků do rámce ohroženosti Světové banky, včetně krizového nástroje pro infrastrukturu a Fondu rychlé sociální reakce“, disponovala Světová banka pro svou reakci převážně jen vlastními existujícími zdroji a nástroji;

14.

domnívá se, že základní prioritou by mělo být zcela jednoduše podporovat politiky k omezení chudoby tak, aby peníze daňových poplatníků přinášely co největší užitek, v přesvědčení, že každý jednotlivý člověk žijící v rozvojovém světě má svoji svrchovanou lidskou důstojnost;

15.

soudí, že spravedlivý a oboustranně výhodný obchod je základním kamenem mezinárodní stability na finančním trhu; konstatuje, že rovněž EU musí přispět svým dílem, a to snížením subvencí narušujících trh a omezením překážek obchodu, které tolik škodí ekonomikám rozvojových zemí;

16.

konstatuje, že kapitálová struktura libovolného hospodářství je poškozována „odlivem mozků“; bere dále na vědomí vážné a trvalé znepokojení, které to vyvolává v mnoha oblastech světa, protože nejlepší a nejschopnější lidé, které si rozvojové země sotva mohou dovolit ztrácet, odcházejí do zahraničí; požaduje proto, aby byly přijaty kroky s cílem podpořit kruhovou migraci;

17.

konstatuje s velkým znepokojením, že tyto okolnosti vedly k tomu, že Světová banka není schopna reagovat na situaci v řadě zemí, které byly v důsledku krize obzvláště ohrožené, avšak nesplňují kritéria způsobilosti Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj ani Mezinárodního sdružení pro rozvoj nebo požadavky modelů přidělování, které vyžadují úvěruschopnost a historii „dobrých výsledků“; domnívá se, že tento neodpovídající způsob financování poukazuje na klíčové problémy v řízení Světové banky, která minimalizuje rizika hrozící instituci a jejím členům, kteří si úvěry neberou, na úkor jejích potřebných členů z řad rozvojových zemí;

18.

zdůrazňuje, že příčinou neschopnosti brettonwoodských institucí reagovat na potřebu zemí s nízkými příjmy v souvislosti se zvládáním krize je skutečnost, že se nepodařilo uskutečnit již dlouho potřebné správní reformy těchto institucí, jejichž cílem mělo být zvýšení jejich významu, legitimity, efektivity a citlivosti vůči rozvojovým zemím a schopnosti reagovat na jejich potřeby; vyzývá k okamžitému uskutečnění těchto reforem;

19.

žádá EU a její členské státy, aby přijaly svou odpovědnost hlavních mezinárodních aktérů a usilovaly o rychlé provedení potřebné reformy brettonwoodských institucí a současně odstranily zásadní nedostatky reakce skupiny G20, MMF a Světové banky na krizi, a to rychlým dodáním pomoci rozvojovým zemím a zajištěním rychlého vyplacení prostředků zemím, jejichž investice do plnění rozvojových cílů tisíciletí jsou nyní ohroženy v důsledku vnějšího šoku, konkrétně finanční krize, s níž tyto země nemohly počítat a jež je mimo jejich kontrolu; přitom by EU a její členské státy měly vždy sledovat nejvyšší standardy odpovědnosti a efektivity pomoci, pokud jde o využívání veřejných prostředků příjemci pomoci;

20.

vyjadřuje vážné znepokojení nad skutečností, že pomoc z některých členských států EU se v roce 2008 reálně snížila; vyzývá naléhavě členské státy EU, aby splnily své závazky oficiální rozvojové pomoci do roku 2010 a zohlednily přitom skutečnost, že většina rozvojových zemí byla vážně postižena důsledky celosvětové finanční krize;

21.

vítá záměr EU uvolnit okamžitě 8,8 miliard EUR na rozvojovou pomoc, rozpočtovou podporu a financování zemědělství a navrhovaných 500 milionů EUR na podporu sociálních výdajů v rozvojových zemích prostřednictvím ad hoc mechanismu FLEX pro ohrožené země, určeného africkým, karibským a tichomořským zemím (AKT); doporučuje zaměřit rozpočtovou podporu na oblasti zdraví, důstojných pracovních podmínek, školství, sociálních služeb a ekologického růstu v podobě rozpočtové podpory vyčleněné na jednotlivá odvětví; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby dostály svým finančním závazkům naplánovaným v programu EU pro činnost související s rozvojovými cíli tisíciletí; uznává zásadu vlastnictví a zdůrazňuje úlohu, která přísluší rozvojových zemím při stanovení jejich vlastních politik, strategií a rozvojových programů, a vzájemnou odpovědnost EU a jejich partnerů za zajištění výsledků rozvoje;

22.

upozorňuje rovněž, že Parlament opakovaně požadoval, aby byl Evropský rozvojový fond (EDF) začleněn do rozpočtu Společenství, aby byla zajištěna demokratická kontrola jeho využívání;

23.

vyjadřuje však politování nad tím, že kromě 100 milionů EUR určených svěřeneckému fondu EU–Afrika pro infrastrukturu pocházejí veškeré další zdroje z předchozích závazků, a vyzývá ke zvýšení dodatečného financování; vyjadřuje obavy z toho, jak Komise zaplní mezery v budoucím financování, které vzniknou dřívějším vyplacením rozpočtové podpory;

24.

zdůrazňuje, že objem oficiální rozvojové pomoci nestačí k tomu, aby pokryl naléhavé potřeby rozvojových zemí, které jsou v důsledku krize mnohem vyšší, a vyzývá Komisi a členské státy, aby dostály svým mezinárodním závazkům a nadále přispívaly k plnění rozvojových cílů tisíciletí; naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila nové návrhy inovativních mechanismů financování;

25.

zdůrazňuje, že je nutná větší vzájemná provázanost mezi obchodní politikou EU, její rozpočtovou politikou, politikou boje proti změně klimatu a rozvojovou politikou;

26.

doporučuje proto, aby byly dohody o hospodářském partnerství (dohody EPA) používány jako prostředek odpovídající potřebám rozvoje a přinášející zemím AKT obchodní výhody a podporující dosažení rozvojových cílů tisíciletí, a zároveň aby měly země AKT možnost vyjmout z vyjednávacího procesu citlivé produkty a odvětví, jako jsou investice a služby;

27.

upozorňuje, že z tohoto důvodu musí dohody EPA sloužit jako prostředek na podporu regionální integrace a k rozmachu hospodářství zemí AKT, že je nutno dodržet přislíbené financování;

28.

zdůrazňuje, že Evropská investiční banka (EIB) musí být mnohem aktivněji a transparentněji zapojena jako vůdčí činitel při vytváření nových finančních mechanismů;

29.

naléhavě vyzývá Komisi, aby se ujala vedoucí úlohy při rychlém posilování těchto mechanismů, včetně mikroúvěrů a středně velkých úvěrů, zejména s cílem poskytnout přístup k finančním prostředkům zranitelným skupinám, jako jsou ženy a zemědělci;

30.

vyzývá EU, aby se zasadila o zavedení vhodných celosvětových regulačních opatření s cílem zabránit vzniku další finanční krize;

31.

vyzývá členské státy, aby dodržovaly a plnily své závazky oficiální rozvojové pomoci;

32.

zdůrazňuje, že pro rozvoj je důležitá koherentní politika v oblastech ekonomiky, obchodu, životního prostředí a zemědělství s cílem předejít ještě vážnějším dopadům globální finanční a hospodářské krize na rozvojové země;

33.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, organizacím OSN, MMF a Světové bance, guvernérům MMF a Světové banky z členských států EU a zemím G20.

26.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 230/11

1.

se rozhodl zřídit zvláštní výbor pro finanční, hospodářskou a sociální krizi, který je pověřen následujícími úkoly:

2.

rozhodl, že pravomoci stálých výborů Parlamentu odpovídajících za přijímání, sledování a provádění právních předpisů Společenství v této oblasti zůstávají beze změny a že zvláštní výbor může, v úzké spolupráci se stálými výbory, vydávat doporučení týkající se opatření nebo iniciativ, jež je třeba přijmout;

3.

rozhodl, že zvláštní výbor má 45 členů;

4.

rozhodl, že délka funkčního období zvláštního výboru je dvanáct měsíců počínaje 8. říjnem 2009 a že může být prodloužena; rozhodl, že tento výbor předloží Parlamentu zprávu v polovině období a závěrečnou zprávu obsahující doporučení ohledně potřebných opatření a iniciativ.

26.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 230/13

1.

schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

2.

pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s přílohou Radě a Komisi.

26.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 230/15

1.

schvaluje podnět České republiky, Polské republiky, Republiky Slovinsko, Slovenské republiky a Švédského království v pozměněném znění,

2.

vyzývá Radu, aby odpovídajícím způsobem změnila návrh;

3.

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.

vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit podnět České republiky, Polské republiky, Republiky Slovinsko, Slovenské republiky a Švédského království;

5.

vyzývá Radu, aby tento podnět formálně nepřijímala před tím, než vstoupí v platnost Lisabonská smlouva, aby mohl být dokončen závěrečný akt a zajistilo se plné zapojení a kontrola ze strany Soudního dvora Evropských společenství, Komise a Parlamentu (Protokol o přechodných ustanoveních připojený k Lisabonské smlouvě); pokud k tomu dojde, zavazuje se, že případné další návrhy projedná naléhavým postupem;

6.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Radě a Komisi a vládám České republiky, Polské republiky, Republiky Slovinsko, Slovenské republiky a Švédského království.