1.7.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 175/1

83. PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ VE DNECH 9. A 10. ÚNORA 2010

Stanovisko Výboru regionů – Koordinovaná a udržitelná řešení problémů evropského automobilového průmyslu a posílení jeho územních vazeb

(2010/C 175/01)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

1. připomíná, že automobilový průmysl je pro Evropskou unii strategickým odvětvím, neboť představuje přibližně 12 milionů přímých a nepřímých pracovních míst. Automobilový průmysl je prostřednictvím výrobců automobilů a mnoha výrobců automobilových součástí přítomen na celém evropském území;

2. konstatuje, že automobilový průmysl prochází vážnou krizí, která by se v nadcházejících měsících mohla prohlubovat a která bude mít dopad na celou evropskou ekonomiku;

3. domnívá se, že současná politická a ekonomická situace musí Evropskou unii přimět k tomu, aby znovu zvážila, jak podpoří hospodářská odvětví, jež jsou klíčová z hlediska zaměstnanosti a potenciálu udržitelného rozvoje;

4. požaduje pro celý evropský automobilový průmysl plán „New Deal“;

5. domnívá se, že pro další vývoj je rozhodující, aby hlavní výrobci a příslušné orgány veřejné správy vynaložily nezbytné úsilí a dohodly se;

Zásadní otázky

6. domnívá se, že po skončení výjimečných dotací z evropského plánu hospodářské obnovy a národních plánů hospodářské obnovy vyjde najevo, že evropský automobilový průmysl má značnou nadměrnou kapacitu. Bude tedy muset svou výrobní kapacitu snížit. Četné montážní provozy a mnohé MSP v Evropě jsou tímto ohroženy;

7. zdůrazňuje, že podniky a zaměstnanci automobilového průmyslu musí čelit rostoucím požadavkům v oblasti odborné přípravy, vnitřní a vnější restrukturalizace a sociální inovace;

8. zdůrazňuje, že poptávka se vyvíjí a spotřebitelé žádají vozidla méně škodlivá pro životní prostředí, spolehlivější a za přijatelné ceny;

9. zdůrazňuje, že automobilový průmysl musí řešit nové technologické otázky. Je třeba hledat nová řešení v oblasti udržitelné mobility;

Flexibilita stávajících evropských nástrojů

10. lituje, že stávající evropské nástroje nejsou všechny uzpůsobeny k rychlé reakci na vzniklé situace, s nimiž se hospodářské subjekty setkávají;

11. lituje zejména, že postup získávání prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci je dlouhý a nepřímý;

12. mrzí jej, že se některé regionální orgány setkávají s potížemi, když chtějí pozměnit svůj operační program EFRR ve snaze přizpůsobit jej kontextu krize. Komise přitom tyto změny původně povzbuzovala;

13. žádá Evropský parlament, aby se těmto otázkám věnoval;

Vytvoření fóra pro strategickou dohodu

14. zdůrazňuje, že budoucnost mnoha evropských regionů v podstatě závisí na rozhodnutích, která přijmou výrobci automobilů;

15. doporučuje zintenzivnění dialogu v rané fázi jednání mezi Evropskou komisí, členskými státy, příslušnými územními orgány, výrobci automobilů a odbory (1). Takový dialog by umožnil předvídat nevyhnutelné velké restrukturalizace a zavést opatření nutná k řízení přechodného období;

16. přeje si dále, aby skupina na vysoké úrovni Cars 21 pokračovala v činnosti a mohla se hned v prvních měsících roku 2010 věnovat hledání společné dlouhodobé reakce na palčivé otázky, s nimiž se potýká automobilový průmysl. V tomto fóru musí být zastoupeny příslušné územní orgány, aby bylo možné vyslechnout názory všech stran;

17. doporučuje zřídit evropské středisko pro sledování vývoje automobilového průmyslu, jehož úkolem bude podpořit činnost skupiny Cars 21, subjektů tohoto průmyslu a příslušných orgánů veřejné správy;

Plán „New Deal“ pro automobilový průmysl

18. vyzývá Evropskou komisi, aby připravila dlouhodobou průmyslovou politiku pro automobilový průmysl, jež bude skloubena se stávajícími iniciativami, zohlední regionální rozměr a přispěje k dosažení evropských cílů konkurenceschopnosti, územní soudržnosti, udržitelného rozvoje a boje proti změně klimatu;

19. žádá Evropskou komisi, aby věnovala zvláštní pozornost zachování průmyslových kapacit vytvořených prostřednictvím evropských strukturálních fondů;

20. nabádá Evropskou komisi, aby při úvahách o této politice využila subjekty zastoupené ve skupině na vysoké úrovni Cars 21;

21. doporučuje, aby tato průmyslová politika byla integrovaná a obsahovala zejména následující opatření:

Přístup k financování pro výrobce automobilových součástí

22. doporučuje Evropské komisi rozšířit možnosti nabízené místním a regionálním orgánům, jak v rámci vnitřního trhu podporovat podniky v nesnázích;

23. zdůrazňuje velké potíže spojené s přístupem k úvěru, s nimiž se navzdory ekonomické udržitelnosti z dlouhodobého hlediska potýkají výrobci automobilových součástí malé a střední velikosti;

24. doporučuje Evropské komisi a členským státům, aby usnadnily zavádění systému financování pro tyto podniky (2);

Ambiciózní politika výzkumu a inovací

25. nabádá Evropskou komisi, aby po dohodě s příslušnými subjekty a na základě solidních vědeckých analýz vybrala omezený počet technologických možností, které bude prioritně podporovat s cílem usnadnit rozvoj „bezuhlíkového“ automobilu;

26. doporučuje, aby byly přiděleny dodatečné finanční prostředky iniciativě „ekologické automobily“ a tematickému okruhu „doprava“ 7. rámcového programu pro výzkum a vývoj;

27. zdůrazňuje, že je nutné provádět systematickou informační a osvětovou činnost a prosazovat u spotřebitelů technologie orientované na čistou mobilitu;

28. doporučuje, aby byla rychle vytvořena infrastruktura a normy nutné pro vývoj nových technologií a jejich uvedení na trh (např. elektrického vozidla) (3);

29. žádá Evropskou komisi, aby zahájila průzkum možností, jak podporovat inovace v automobilovém průmyslu prostřednictvím veřejných nabídkových řízení ve fázi před komercializací;

Nabídka vhodné odborné přípravy

30. zdůrazňuje, že konstrukce, výroba a údržba vozidel vyžadují znalost stále pokročilejších technologií a dávají tedy vzniknout novým potřebám v oblasti odborné přípravy;

31. doporučuje Evropské komisi a členským státům, aby již nyní usnadnily vznik kurzů úvodní a průběžné odborné přípravy na tyto nové technologie a přístup k této přípravě;

32. doporučuje Evropské komisi a členským státům, aby usnadnily aktivity orientované na vnější restrukturalizaci, tedy na nové sektory;

Regulační stimuly

33. zdůrazňuje, že evropská regulace může účinně urychlit technologický přechod na čistší vozidla;

34. vyzývá Evropskou komisi, aby pokračovala v úsilí zaměřeném na snížení ekologické stopy vozidel a vzala přitom v úvahu schopnost podniků přizpůsobit se;

35. doporučuje, aby všechny nové předpisy byly doplněny údaji o finančních prostředcích pro V&V, které podnikům a zejména MSP umožní pustit se do řešení odpovídajících technologických problémů.

V Bruselu dne 10. února 2010

Předsedkyně Výboru regionů

Mercedes BRESSO

(1) Neformální setkání, které proběhlo 13.3.2009 a na které Evropská komise sezvala ministry příslušných států a zástupce firmy General Motors, je třeba zopakovat a systematicky pořádat s ostatními výrobci působícími na evropském území.

(2) Například po vzoru zpětného odkoupení pohledávek („reverse factoring“), které zavedli ve Spojených státech a které požaduje CLEPA (evropské sdružení výrobců automobilových součástí).

(3) Francouzsko-německá pracovní skupina orientovaná na průmyslovou politiku je výborným příkladem postupu, jehož cílem je urychlit rozvoj nutných norem a standardů. Má za úkol prozkoumat možnosti spolupráce a nové francouzsko-německé iniciativy v oblasti „elektromobility“.

1.7.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 175/4

Stanovisko Výboru regionů – Šestá zpráva o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti

(2010/C 175/02)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

Úvod

1. VR vítá Šestou zprávu o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti, která je zaměřena na tvořivost a inovace s cílem, aby Unie ze současné hospodářské krize vyšla rychleji a stala se silnější. Zpráva ukazuje, které faktory mohou zvýšit kreativitu a inovace ve všech regionech EU. VR vítá také shrnutí diskuze o územní soudržnosti po vydání zelené knihy v loňském roce;

2. konstatuje, že svět prochází velkou finanční a hospodářskou krizí. Orgány veřejné moci a finanční instituce bojují o to, aby tyto problémy překonaly. Finanční potíže mají malé i velké společnosti a podniky. Krize ohrožuje domovy i zaměstnání mnoha mužů a žen po celém kontinentě a další se loučí se svými pracovními vyhlídkami. Krátkodobé a střednědobé hospodářské a sociální perspektivy nejsou dobré–: nezaměstnanost, uzavírání podniků, pokles příjmů státních a obecních rozpočtů a omezené rezervy veřejných financí;

3. uznává, že změna klimatu reálně ohrožuje životy mnoha lidí a druhů živočichů a rostlin po celém světě. K omezení nárůstu teplot je třeba zakročit již nyní na všech úrovních. Změna klimatu však zároveň představuje významnou příležitost k tomu, jak dělat věci jinak ve prospěch životního prostředí, společnosti i ekonomiky;

4. je si vědom toho, že současná situace, v níž se nacházíme, se podstatně liší od situace, v níž byly stanoveny parametry programu pro období 2007–2013. Do roku 2014, kdy začnou nové programy, však stále zbývá více než polovina současného programového období. Třebaže Výbor uznává, že funkcí politiky soudržnosti je stanovovat a plnit dlouhodobé strategické cíle, věří zároveň, že určitým přínosem by mohly být malé změny provedené nyní ke zmírnění dopadu současné hospodářské a finanční krize na členské státy a územní orgány a k podpoře obnovy. Výbor je přesvědčen, že toho lze dosáhnout v rámci současných strategických cílů této politiky;

5. uvědomuje si, že současné programové období nebude plně hodnoceno v polovině období, a proto je důležité chopit se příležitosti, kterou nabízí 6. zpráva o pokroku v oblasti soudržnosti, a využít osvědčených postupů, které byly dosud zavedeny. Je to příležitost prozkoumat, jak evropské strukturální fondy fungují v místním a regionálním měřítku a jak je lze lépe využívat. Z důvodu rostoucího zájmu o vlastní budoucnost politiky soudržnosti EU je třeba využít tohoto vstupu k předání účinného sdělení prostřednictvím 5. zprávy o soudržnosti, která se očekává na podzim 2010 jako podklad k diskusi o budoucím programovém období po roce 2013 a která se podle článku 175 nové Smlouvy o fungování Evropské unie bude napříště týkat hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

6. uznává, že politika územní soudržnosti, která je novou Smlouvou stanovena jako nový cíl EU, se musí také vztahovat k lisabonské agendě. Při přezkumu agendy v roce 2010 bude mít EU další příležitost zhodnotit, ve kterých otázkách dosáhla úspěchu a kde je zapotřebí větší pružnosti, která by umožnila členským státům, a hlavně místním a regionálním orgánům, úspěšně provádět programy, které budou mít skutečný přímý dopad na blahobyt a příležitosti občanů. Bude to také příležitost lépe začlenit otázky změny klimatu do budoucího směrování EU, zvláště prostřednictvím přezkumu mechanismu zaměření strukturálních fondů na základě nových cílů nové Lisabonské strategie;

7. je zklamán tím, že v případě 6. zprávy o pokroku v oblasti soudržnosti bohužel chybí analýza současných ekonomických a environmentálních podmínek. Zpráva opomíjí to, aby zasadila současnou situaci do kontextu nejhorší hospodářské krize od velké hospodářské krize, a nečiní žádná důležitá rozhodnutí, která by zmírnila dopady změny klimatu. Rozhodně nevěnuje pozornost jejímu dopadu na naše regiony a města a jejich obyvatele;

8. domnívá se, že je třeba lépe analyzovat územní dopad inovačních politik EU, aby bylo možné stanovit a prosazovat opatření, která se na evropské úrovni ukazují jako nejlepší na podporu investic do inovací v místním a regionálním měřítku. Konkurenceschopnost regionů, jež je hnací silou udržitelného růstu, lze zajistit pouze pomocí dobře uvážených veřejných investic do inovací ve zpracovatelském průmyslu a především ve službách;

9. vypracoval toto stanovisko tak, že hledal řešení problémů nikoli z mezinárodní perspektivy, ale z perspektivy regionů, měst a mužů a žen, kdo v nich žijí;

Současná situace v místních a regionálních ekonomikách

10. je si vědom toho, že domácí podniky, které organicky vyrůstají ve městě či regionu, přispívají k hospodářské síle a stabilitě území. Takové podniky – ať již malé a střední podniky, sociální podniky či místní iniciativy – mohou být katalyzátorem obnovy celé oblasti. Aby však tyto podniky mohly růst, je nutné nejdříve provést zásahy do ekonomických, ekologických a sociálních podmínek, jako například zlepšení dovedností, uskutečňování nejrůznějších podpůrných programů, omezení příčin deprivace a investování do veřejné infrastruktury, aby se podnikům dařilo;

11. uznává také význam investic přicházejících zvenčí. Regiony a místní komunity se snaží přilákat investice ze strany podniků a přivést zručné pracovníky a svou úlohu mají i pokud jde o udržení těch, co v regionu již žijí nebo zde vystudovali. To znamená sledovat hospodářské a sociální problémy té oblasti a stanovit, jak je řešit tak, aby dokázali využít jedinečnou nabídku svého regionu a veškeré komparativní výhody, co se týče nabídek pracovních míst, bydlení, vzdělávání a kvality života;

12. uznává, že analýza Evropské komise, obsažená v Šesté zprávě o pokroku, týkající se situace různých typů regionů (konvergenční, přechodové, konkurenceschopnost a zaměstnanost) odráží různou socioekonomickou situaci všech tří typů regionů, především co se týče jejich kapacit tvořivosti, inovace a podnikatelského ducha. Aktuální hospodářská krize, ale i různé proměnné ovlivňující možnosti regionálního rozvoje (demografie, přístupnost, schopnost inovace atd.), jsou faktory, které poukazují na existenci důležitých údajů, jež je třeba zohlednit při hodnocení stavu místních a regionálních ekonomik a vytváření účinné politiky soudržnosti. Proto je pro klasifikaci regionů vzhledem k programovému období po roce 2013 nezbytné k HDP na obyvatele přidat nové ukazatele;

Územní soudržnost

13. vítá 6. zprávu o pokroku týkající se reakcí na Zelenou knihu o územní soudržnosti, k níž významně přispívají i místní a regionální orgány. Podle šesté zprávy o pokroku je cílem územní soudržnosti podporovat harmonický a udržitelný rozvoj všech územních celků na základě jejich charakteristik a zdrojů. To vyžaduje také rozčlenění území pomocí dopravních a komunikačních spojení, která jsou nezbytná pro efektivní tok zboží, služeb i kapitálu. VR také zdůrazňuje poselství, že neexistují dva totožné regiony – každý může nabídnout něco jedinečného k tomu, aby bylo dosaženo jejich plného potenciálu;

14. vzhledem k široké podpoře tohoto nového územního cíle a současné hospodářské situaci nicméně VR lituje nedostatku konkrétních návrhů na zařazení a provádění územní soudržnosti v současném a budoucím programovém období;

15. připomíná, že s použitím Lisabonské smlouvy nabývá územní soudržnost na významu, protože se stala politickým cílem EU a třetím rozměrem politiky soudržnosti. Výbor proto znovu připomíná svůj požadavek formulovaný ve stanovisku k Zelené knize o územní soudržnosti, že po ratifikaci Lisabonské smlouvy by mělo následovat zveřejnění bílé knihy o územní soudržnosti, která přesněji nastíní, jak bude tento cíl začleněn do všech politik EU a jak se bude realizovat;

16. opakuje, že v oblasti územní spolupráce musí být programy založeny na řešení společných problémů a poskytování přidané hodnoty EU a musí vycházet ze zkušeností a výstupů, které program v současnosti přináší. Přidaná hodnota se bude získávat prostřednictvím práce s místními a regionálními orgány, širšími funkčními oblastmi, společného využívání oblasti na souši či na moři nebo tematické výzvy ve dvou nebo více členských státech. Je možné vyvinout a podpořit v tomto programovém období několik pilotních projektů propojujících funkční hospodářské oblasti na území dvou nebo více členských států; to by přispělo k rozvoji strategičtěji zaměřeného přístupu. Výbor regionů rád přispěje v roce 2010 k přezkumu nařízení o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) a využije přitom zkušenosti místních a regionálních orgánů;

Začleňování inovací a tvořivosti do politiky soudržnosti

17. věří, že cílem všech přezkumů politiky soudržnosti musí být poučit se z toho, co je úspěšné a nesetrvávat v tom, co nefunguje. Sama politika soudržnosti tak musí být tvořivá a inovační a musí využívat znalosti a zkušenosti místních orgánů, měst a regionů a poučit se pro současnost i pro budoucnost;

18. je si vědom toho, že inovace a tvořivost nenáleží pouze největším společnostem nebo institucím vysokoškolského vzdělávání. I místní a regionální orgány musí být tvůrčí a inovační a musí umožňovat tvořivost a inovace. Strukturální fondy jsou nástrojem, jak jim v tomto pomoci. Je však zapotřebí větší pružnosti k tomu, aby bylo možné tyto fondy svižně přidělovat a zaměřit je nejen na vysoký růst či vyšší dovednosti, ale na podporu podnikání v celé škále oblastí. To umožní lidem na místní úrovni, kteří vidí příležitost k založení nového podniku, přístup k poradenství a vedení, které je zapotřebí k tomu, aby učinili další krok;

19. uznává pokrok Evropského inovačního a technologického institutu, považuje jej však za nástroj určený hlavně velkým společnostem a výzkumným institucím. Inovace a tvořivost musí v celé EU podporovat všechny úrovně správy a všichni občané EU. Výbor proto doporučuje Evropské komisi prověřit možnost vytvoření virtuální sítě pro tvořivost a je připraven se podílet na jejím obsahovém uspořádání. Tak jako mnoho sítí EU pro otevřené učení by byla otevřená všem a nabízela by poradenství, podporu a přístup k rizikovému kapitálu a technickým službám. Všechny relevantní místní a regionální orgány spolu s ústředními veřejnými orgány i soukromý sektor, obyčejní muži a ženy, kteří mají nápady, zkušenosti a představivost, dostanou příležitost a možnost sdílet své myšlenky v širší síti;

20. uznává, že tvůrci inovací a autoři vynálezů potřebují čerpat inspiraci od podobných lidí a skupin a potřebují jejich podporu. Virtuální síť pro tvořivost by pomáhala toto rozvíjet – vytvářela by zastánce inovací a poskytovala by poradenské vedení a odborné znalosti. Přínos virtuality spočívá v tom, že by umožnil i těm, kdo žijí v ostrovních, v nejvzdálenějších regionech, venkovských, horských či málo obydlených oblastech, které mohou být daleko od univerzitních kampusů, využívat přístupu k odbornému poradenství, vzdělávání a znalostem, přístupu i k podpoře v podnikání a finančnímu poradenství a rozvíjet se jako virtuální – když už ne skutečná – komunita;

21. je přesvědčen, že tvořivost a inovace jsou v současném programu zapotřebí také proto, abychom se mohli co nejlépe postavit výzvám udržitelnosti a změny klimatu. Zvyšování energetické účinnosti na místní a regionální úrovni má nejen potenciál k tomu snížit emise, ale také vytvořit nová „zelená“ pracovní místa a podniky a poskytovat bezpečné a dlouhodobé zaměstnání a rozvíjet dovednosti, což by měla politika soudržnosti EU podporovat. Některé regiony již mají ve svých programech stanovené cíle v oblasti snižování uhlíku a tento osvědčený postup lze rozšířit na zbytek programového období;

22. domnívá se, že je zapotřebí partnerství sobě rovných zastupující veřejný nebo soukromý sektor – přístup, který stimuluje inovace a zapojení na regionální a místní úrovni a není uzavřený, ale otevřený všem. Partnerství, ať již veřejného a soukromého sektoru či uvnitř veřejného sektoru, ať už v rámci jedné či mezi různými správními úrovněmi, má v tomto ohledu neocenitelné místo – místní a regionální orgány a jejich partneři jsou možným řešením inovační mezery, pokud se jim dostane podpory;

23. uvádí, že nadešel čas k tomu, abychom byli inovační a tvůrčí a dali místním a regionálním orgánům příležitost k tomu, aby vynikly jejich odborné poznatky a znalosti. Jde například o kulturu a cestovní ruch, které jsou ze své podstaty řízeny místně a regionálně a mají potenciál k vytváření pracovních míst a investic. Mnoho evropských měst a regionů demonstrovalo svou efektivitu v těchto oblastech politiky, ať již jako evropská hlavní města kultury či svébytná kulturní centra, čímž přispěly k přitažlivému a specifickému obrazu a čerstvému potenciálu pro zaměstnanost, což může také přilákat nové investice;

Zjednodušení řízení pro vyšší účinnost a lepší kontrolu

24. vítá zjednodušující opatření, která byla dosud přijata, a podporuje další diskusi se zainteresovanými stranami, aby se zjistilo, jaké další úpravy lze v tomto programovém období učinit. Výbor má za to, že nadměrné finanční řízení a kontrola narušuje politiku soudržnosti a ta může být kvůli tomu kontraproduktivní, protože sponzoři projektů se od politiky odvracejí v důsledku velké zátěže finančními požadavky a kontrolou. Přestože Výbor uznává, že přísná finanční kontrola veřejných financí je důležitá, neměla by nutit místní a regionální orgány k tomu, aby se stavěly odmítavě k rizikům a vyhýbaly se inovačním a tvůrčím programům ze strachu z neúspěchu či překročení finančních omezení. Řízení je také nutno zjednodušit, vyhnout se různým výkladům a zajistit stabilní a přesný právní rámec pro každé programové období prostřednictvím jasných a přesných ustanovení;

25. domnívá se, že prostředky, které zůstanou kvůli pravidlu N+2 nevyužité, by se neměly vracet Komisi a pak navracet do členského státu, ale mohly by být využity na regionální fondy rizikového kapitálu a kapitálu pro začínající podniky nebo na Evropský fond Komise pro přizpůsobení se globalizaci. Další možností je nový evropský fond pro přizpůsobení se změně klimatu, jehož cílem by bylo podpořit financování místních projektů zaměřených na přizpůsobení různých hospodářských odvětví současným a budoucím environmentálním omezením. Tato přizpůsobení se by mohla mít formu rekvalifikačních projektů či projektů zaměřených na přechod dotčených pracovníků k ekologicky vyhovujícím povoláním. Také by mohla zahrnovat programy restrukturalizace environmentálně neživotaschopných podniků. Prostředky poskytnuté do fondu rizikového kapitálu prostřednictvím EIB by mohly nabídnout malým a středním podnikům, sociálním podnikům či místním iniciativám přístup ke krátkodobému financování i k financování růstu, jehož se za současné ekonomické situace obtížně dosahuje. V každém případě by bylo vhodné přizpůsobit pravidlo N+2 vzhledem k cílům politiky soudržnosti a dopadům cyklických ekonomických změn v oblasti veřejných financí a soukromých investic;

26. domnívá se také, že dalšího zjednodušení bude dosaženo, až Komise analyzuje postupy auditu členských států a zjistí, zda lze dosáhnout „dohod o důvěře“ a zabránit tak duplicitě v postupech auditu. Přitom by nemělo jít o zesílení kontrol, ale v prvé řadě o vyvarování se chyb a o hodnocení výsledků. Aby se snížila zátěž, měla by se uplatňovat zásada přiměřenosti předpisů, které se vztahují na malé projekty;

Rozsáhlejší a lepší znalosti; pohled do budoucnosti…

27. uznává pilotní režimy, které Komise bude uplatňovat od roku 2011, aby se zavedly dodatečné ukazatele, které ukazují víc než HDP. Výbor prosazoval v různých stanoviscích zavedení nových ukazatelů, které by umožnily lepší zohlednění územních rozdílů ve veřejných politikách obecně, a v politice soudržnosti zvláště;

28. podporuje výměny zkušeností mezi regiony EU a rozvoj klastrů inovačních a ekoinovačních podniků, které mohou mít značný přínos k omezení nadměrné koncentrace těchto aktivit do některých oblastí a ke snížení rozdílů mezi regiony;

29. uznává, že se tyto informace málo sdílí a málo se staví na úspěších z minulosti. Proto VR úspěšně zahájil iniciativu Evropský podnikatelsky zaměřený region, jejímž cílem je sdílení osvědčených postupů a ocenění nejlepší strategie pro hospodářský rozvoj podnikatelsky zaměřeného regionu v EU. Výbor rovněž vítá iniciativy, jako jsou Inforegio a udílení cen RegioStars; uživatelsky přívětivější databáze projektů, která by byla širší než fondy regionální politiky, by však umožnila učení. Z interaktivní databáze, která by se inspirovala některými komerčními internetovými stránkami či nástroji sociálních sítí, by měli prospěch všichni;

30. uznává, že nynější nedostatek údajů – údaje o finanční situaci a jejích důsledcích pro místní a regionální orgány jsou staré dva roky či více – bude mít dopad na realizaci programů, zpomalí pružnost reakce a omezí změny nutné ve vnitřních předpisech;

31. má za to, že přidělování strukturálních fondů výlučně na základě HDP zastírá skutečnou ekonomickou situaci v regionech a ignoruje nárůst chudých regionů v členských státech s vysokým HDP;

32. domnívá se, že je třeba se podívat na další zjednodušení kombinace EFRR, ESF a programů pro rozvoj venkova. Výchozím bodem pro takovou úvahu by mohl být přístup založený na jednom správním místě. To by mohlo regionům umožnit lépe využívat příležitosti k financování a nastavit služby na základě potřeb, tj. kombinace EFRR a ESF k rozvoji dovedností a zajištění práce pro případné zaměstnance;

33. soudí, že budoucí politika soudržnosti musí uplatňovat pružnější přístup, který městům a regionům umožní rozvíjet programy založené na potřebách jejich regionů a místních komunit, místo toho, aby se pokoušela přizpůsobit potřeby rámcům diktovaným shora. To znamená, že programy by se měly budovat na regionálních strategiích rozsáhle konzultovaných se všemi zainteresovanými stranami;

34. zdůrazňuje, že vypracování strategií na makroúrovni, např. strategie EU pro Baltské moře, musí přispět k tomu, že bude posílena úloha místní a regionální úrovně při provádění politiky EU z širšího hlediska; rovněž navrhuje pokračovat v přípravě nových strategií v dalších zeměpisných oblastech, které by měly k dispozici dostatečnou podporu dotčených států i evropských institucí;

35. navrhuje, aby se snaha o energetickou účinnost budov a dopravy stala podstatnou součástí financování soudržnosti jakožto požadovaný pilíř rozvoje, jenž může být financován EU;

Doporučení

36. navrhuje, že užitečným přístupem by byla bílá kniha o územní soudržnosti a ptá se Komise, co zamýšlí učinit se 400 odpověďmi na Zelenou knihu o územní soudržnosti, aby podpořila pojetí a provádění územní soudržnosti v budoucích politikách EU;

37. znovu připomíná, že je nutné, aby politika soudržnosti po roce 2013 pokračovala jako nástroj rozvoje Evropské unie, jenž je stále potřebnější, v neposlední řadě s ohledem na těžkou hospodářskou krizi, která Evropu zasáhla. Požaduje proto, aby pátá zpráva o soudržnosti potvrdila podporu ambiciózní politiky soudržnosti se silným místně podmíněným přístupem, která by měla být v souladu s článkem 174 Lisabonské smlouvy zaměřena na podporu hospodářské, sociální a územní soudržnosti a která by byla přístupná nejen zaostávajícím regionům, ale všem územním celkům EU v zájmu řešení existujících hospodářských a sociálních nerovností, tak s cílem využít výhod daných území;

38. žádá Evropskou komisi, aby zřídila uživatelsky přívětivou databázi osvědčených postupů v nejrůznějších oblastech veřejné politiky (např. podpora inovací, podpora začleňování, opatření pro klima). Je to klíčová oblast technické pomoci pro všechny programy financované EU, která umožní skutečnou výměnu a vycházení z osvědčených postupů;

39. poukazuje na to, že některé regiony propagují inovační iniciativy a iniciativy v oblasti životního prostředí, jež aktivně podporují podniky, a zároveň si uvědomují, že je potřeba, aby byly programy udržitelné jak z hlediska sociálního, tak z hlediska životního prostředí. Kromě toho je nezbytné dát místním a regionálním orgánům možnost poučit se o osvědčených postupech od jiných členských států (1).

40. připouští, že je třeba uvažovat o používání alternativních ukazatelů, jiných než HDP, avšak upozorňuje, že dosud nejsou v EU harmonizovány a nejsou k dispozici ani na úrovni NUTS II. VR proto podporuje návrh Evropské komise v jejím sdělení Překročit HDP, aby byla nejpozději v roce 2012 podána zpráva o vývoji evropských ukazatelů;

41. vyzývá Evropskou komisi, aby se dále zamýšlela nad tím, jak lze provádění dále zjednodušit a usnadnit. Může to být v rámci vnitřního fungování a nemusí to vždy vyžadovat změny předpisů. Jednoduchá opatření, která by poskytla jasný výklad a jednoznačné vedení všem řídícím orgánům, by napomohla tomu, aby se zabránilo zbytečným zdržením a těžkostem při provádění programů. Užitečné by v tomto kontextu bylo rovněž vydání prováděcích pokynů k nařízení projednaných v koordinačních výborech Komise a členských států; v každém případě by bylo velmi vhodné, kdyby se v regulačních předpisech v různých obdobích u problematiky řízení zachovalo stejné názvosloví i obsah, jelikož je přirozené a logické, aby se toto neměnilo;

42. doporučuje, aby bylo možné uchovat všechny nevyužité prostředky N+2 a N+3 pro fondy rizikového kapitálu a kapitálu pro začínající podniky na regionální bázi, a to za výslovným účelem zavedení projektů na podporu malých a středních podniků pro inovace a rozvoj, jakož i pro Fond pro přizpůsobení se globalizaci, nebo pro budoucí fond pro přizpůsobení se změně klimatu;

43. doporučuje, aby měly všechny programy přístup k současným osvědčeným postupům, jak snižovat uhlíkovou stopu při provádění EFRR, ESF a programů pro rozvoj venkova, aby tak ostatní mohli toto začlenit do svých programů pro řešení našeho společného problému se změnou klimatu. Budoucí programování se bude muset zabývat tím, jak strukturální fondy postupují nejen směrem k lisabonským cílům, ale i k celoevropskému nízkouhlíkovému hospodářství, a to s využitím osvědčených postupů v programech s nulovými emisemi uhlíku;

44. doporučuje Evropské komisi prověřit možnost vytvoření virtuální sítě pro tvořivost a je připraven se podílet na jejím obsahovém uspořádání;

45. doporučuje transformaci politiky soudržnosti tak, aby se zásada subsidiarity uplatňovala na místní a regionální úrovni a nejen na úrovni členských států;

46. vyzývá Komisi, aby uplatnila proporcionalitu na administrativní postupy také v příštím programovém období a požadovaná dokumentace byla přiměřená poskytnutým částkám, čímž by se omezila byrokracie.

V Bruselu dne 10. února 2010

Předsedkyně Výboru regionů

Mercedes BRESSO

(1) VR se zájmem upozorňuje na následující projekty: www.train2000.org.uk/wiced – příklad podniků a inovací, jež se drží ve světové špičce. Mezinárodní centrum žen pro hospodářský rozvoj (W.I.C.E.D., Women's International Centre for Economic Development) – projekt propaguje ženské podnikání v Liverpoolu a poskytuje mu podporu; http://www.deaca.dk/ – příklad z Dánska – Podniky a životní prostředí. Regionální centra rozvoje podnikání investovala v roce 2007 zhruba 42 milionů eur, přičemž podpořila 28 projektů – ty se týkají podpory rozvoje udržitelné energie, biopaliv a biomasy či projektů z praxe zaměřených na úsporu energie- Mezi příklady projektů zaměřených na úsporu energie patří projekt inteligentního řízení energie v podnikatelských inkubátorech v jižním Dánsku, díky němuž klesla spotřeba energie v testovaném inkubátoru o 50 %; http://dev.nwdacarboncalculator.com – udržitelnost z hlediska životního prostředí – tzv. „uhlíková kalkulačka“ umožňuje koordinátorům projektu v Severozápadní Anglii vypočítat, jaký dopad má jejich iniciativa na životní prostředí, a zejména výši emisí CO2; http://www.goeast.gov.uk/goeast/european_funding/project_case_studies/ – udržitelnost z hlediska životního prostředí – region Východ Anglie podporuje hledání a šíření inovačních řešení a realizací projektů; http://www.em-lyon.com/english/emlyon/who/index.aspx – EMLYON (Francie) je evropská podnikatelská škola, jež se zaměřuje na celoživotní vzdělávání v oblasti podnikatelského a mezinárodního managementu.

1.7.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 175/10

Stanovisko Výboru regionů – Příspěvek k udržitelnému rozvoji: role spravedlivého obchodu a nevládních koncepcí záruk udržitelnosti v souvislosti s obchodem

(2010/C 175/03)

I. OBECNÉ PŘIPOMÍNKY

VÝBOR REGIONŮ,

1. výslovně vítá sdělení Komise ze dne 5. května 2009 Příspěvek k udržitelnému rozvoji: Role spravedlivého obchodu a nevládních koncepcí záruk udržitelnosti v souvislosti s obchodem. Evropská komise v tomto sdělení objasňuje současnou situaci, pokud jde o spravedlivý obchod a další nevládní (tj. soukromé) koncepce záruk udržitelnosti v souvislosti s obchodem;

2. konstatuje, že trh s produkty pocházejícími ze spravedlivého obchodu prodělal v posledních letech rychlý růst. Spotřebitelé v EU dnes kupují výrobky s certifikací spravedlivého obchodu v hodnotě zhruba 1,5 mld. EUR ročně, což je 70x více než v roce 1999, kdy Komise předložila své první sdělení k tomuto tématu;

3. považuje za nezbytnou jednoznačnou definici spravedlivého obchodu, aby se zamezilo tomu, že budou dobromyslní spotřebitelé konfrontováni s velkým množstvím značek a certifikátů, které budou shodně tvrdit, že jsou zárukou produktů vyrobených výhradně za spravedlivých, eticky nenapadnutelných alternativních podmínek. Sdělení Komise ze dne 5. května 2009 odkazuje na kritéria spravedlivého obchodu, která definovalo hnutí spravedlivého obchodu a Evropský parlament je připomněl ve svém usnesení o spravedlivém obchodu a rozvoji ze dne 6. června 2006. Termín „spravedlivý obchod“ (Fair Trade) se používá v souladu se standardy stanovenými organizacemi pro stanovování mezinárodních standardů a posuzování shody, které jsou členy ISEAL, a v souladu s tím, jak termín používají organizace spravedlivého obchodu;

4. pozorně bere na vědomí, že míra obeznámenosti spotřebitelů se značkou spravedlivý obchod ve Spojeném království v roce 2008 přesáhla 70 % (ve srovnání s 12 % v roce 2000) a ve Francii v roce 2005 74 % (ve srovnání s 9 % v roce 2000). V Německu se podle průzkumu z roku 2009 značka spravedlivý obchod dostala na první místo mezi 407 značkami a neziskovými organizacemi;

5. je potěšen, že celosvětový prodej zboží s certifikací „spravedlivý obchod“ překročil do konce roku 2007 2,3 miliard EUR (tento prodej je ale podstatně nižší než prodej ekologických potravin a tvoří méně než 1 % celkového obchodu). Evropa je baštou spravedlivého obchodu, neboť se zde uskutečňuje 60 % až 70 % celosvětového prodeje. Existují však velké rozdíly mezi nejrychleji rostoucím trhem (ve Švédsku) a novými členskými státy, kde je tato koncepce stále ještě relativně neznámá;

II. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

Znaky spravedlivého obchodu

6. zdůrazňuje, že jedním z nejnápadnějších znaků spravedlivého obchodu a dalších koncepcí záruk udržitelnosti je zásadně dobrovolný, dynamický mechanismus, který se vyvíjí současně s informovaností a poptávkou společnosti a spotřebitelů;

7. vyzdvihuje názor Komise, že hierarchizace nebo regulace kritérií pro soukromé koncepce záruk udržitelnosti v souvislosti s obchodem by nijak neprospěla cílům udržitelného rozvoje. Naopak by omezovala dynamiku soukromých iniciativ v této oblasti a mohla by stát v cestě dalšímu rozvoji spravedlivého obchodu;

8. požaduje, aby značka spravedlivý obchod zcela veřejně a transparentně zaručovala, že všechny fáze výrobního řetězce splňují jasná kritéria;

9. konstatuje, že trvale udržitelnému rozvoji mohou sloužit i koncepce slučující environmentální, sociální a hospodářské prvky. V zájmu dobrého fungování trhu je důležité, aby spotřebitelé a výrobci měli přístup ke spolehlivým informacím o těchto koncepcích. Pomoci mohou i nezávislé značky a certifikáty, jimž mohou spotřebitelé důvěřovat a které jsou kontrolovány nezávislými orgány;

Veřejné zakázky

10. výslovně vítá směrnice EU o veřejných zakázkách z roku 2004. Ty jsou základem mnoha zákonů o zadávání veřejných zakázek jednotlivých členských států a umožňují, aby se zadávání řídilo sociálními a ekologickými kritérii;

11. konstatuje, že veřejné orgány vydávají částku odpovídající 16 % HDP EU, a proto představují klíčový strategický trh. Zohledňování udržitelného rozvoje a spravedlivého obchodu při zadávání veřejných zakázek umožňuje místním a regionálním orgánům, aby rozhodujícím způsobem přispěly nejen ke střednědobé a dlouhodobé rentabilitě a účinnosti svých služeb, ale i k sociální spravedlnosti a udržitelnému rozvoji;

12. zdůrazňuje, že produkty pocházející ze spravedlivého obchodu nabízejí spotřebitelům i veřejným orgánům ideální možnost přispět svou kupní silou k soudržnosti mezi cíli obchodní politiky a politiky rozvoje;

13. zdůrazňuje, že místní a regionální orgány nesou odpovědnost za značnou část výdajů na veřejné zakázky. Z této důležité funkce musí být také zapojeny do podpory opatření v oblasti udržitelného rozvoje a spravedlivého obchodu v celé Evropě. Orgány územní samosprávy musí zohledňovat nejen hospodářské, technické či právní, ale i politické aspekty spravedlivého obchodu;

14. v minulosti konstatoval, že i platné předpisy o zadávání veřejných zakázek jsou dosti složité a mnoho územních orgánů má velké problémy s jejich řádným uplatňováním. Proto žádá Komisi, aby napříště vydávala jasné a podrobné směrnice o sociálních veřejných zakázkách, které by místní a regionální orgány mohly při zadávání veřejných zakázek na produkty pocházející ze spravedlivého obchodu použít;

15. se zájmem vzal na vědomí, že v zájmu podpory zadavatelů veřejných zakázek při udržitelnějším zadávání veřejných zakázek Komise nedávno přijala sdělení o ekologickém zadávání veřejných zakázek (doplňující pokyny Komise k zadávání veřejných zakázek při zohlednění ekologických aspektů) a v současnosti připravuje zveřejnění paralelních pokynů k zadávání veřejných zakázek při zohlednění sociálních aspektů. Všechny tyto pokyny společně představují ucelená doporučení k udržitelnému (ekosociálnímu) zadávání veřejných zakázek;

16. vítá oznámení o vypracování dalších doporučení a vzhledem k rychlému vývoji v této oblasti žádá Komisi, aby zajistila jejich bezodkladné zveřejnění;

17. nabízí se, že se sám zasadí o šíření příslušných pokynů tím, že využije síť svých kontaktů a zároveň i spolupráce s Evropskou komisí k provádění výměny informací mezi místními a regionálními orgány. Územní orgány (zejména orgány s podobnými požadavky) by mohly vybudovat vlastní sítě pro šíření osvědčených postupů se zacházením s produkty pocházejícími ze spravedlivého obchodu;

18. předkládá ke zvážení, zda by k vzájemnému informování mohl posloužit nový projekt. Evropská komise a VR v současnosti pracují na vytvoření diskusního fóra decentralizované spolupráce s cílem usnadnit a koordinovat přípravu opatření v oblasti decentralizované spolupráce mezi místními a regionálními orgány v EU a jejich partnery v rozvojových zemích. Toto diskusní fórum bude mít formu služby on-line, jejímž účelem bude provázat požadavky na podporu a žádosti o podporu s příslušnými projevy zájmu či nabídkami. Členové VR jsou vybízeni, aby tento elektronický nástroj (plánovaný pro rok 2010) využívali k zadávání relevantních údajů. Tím bude podstatně usnadněna výměna informací mezi evropskými místními a regionálními orgány činnými v oblasti rozvojové spolupráce a umožněna koordinace mezi projekty územních orgánů v EU a v rozvojových zemích;

19. projekty decentralizované spolupráce by v tomto ohledu mohly být využity k asistenci vývoje produktů spravedlivého obchodu, sběru dopadových studií a podpoře malých výrobců na jihu;

20. kromě stimulace zadávání veřejných zakázek v oblasti spravedlivého obchodu upozorňuje také na možný přínos v podobě podpory zadávání soukromých zakázek podle standardů spravedlivého obchodu. Proto vyzývá místní a regionální orgány, aby vypracovaly pobídková opatření pro stimulaci zadávání zakázek podniků v oblasti spravedlivého obchodu, např. soutěže inspirované již existujícími soutěžemi jako např. „Hlavní město spravedlivého obchodu“ či „Města spravedlivého obchodu“;

Podpora ze strany Komise

21. vítá úsilí Komise s ohledem na potenciální přínos spravedlivého obchodu a dalších soukromých koncepcí záruk udržitelnosti, pokud jde o udržitelný rozvoj, a ochotu takové koncepce podporovat;

22. považuje za nezbytnou dobrou rovnováhu mezi přáním obchodu, investic a hospodářského růstu jakožto součásti agendy stavějící na liberalizaci a globalizaci na jedné straně a dodržováním zásad udržitelného rozvoje, nutnosti transparentních a spravedlivých obchodních podmínek a jasného uznání neodkladných problémů méně rozvinutých zemí při obchodních jednání ze strany bohatých průmyslových zemí na straně druhé. Různé organizace spravedlivého obchodu jsou přesvědčeny, že obchod může být účinným nástrojem na podporu udržitelného rozvoje a snížení chudoby, pokud je spravedlivý a odpovědný. Dosažení tohoto cíle však vyžaduje zásadní změnu koncepce obchodní politiky. Současný převládající tržní přístup nebude schopen odstranit stávající nerovnováhu ve vyjednávacích pozicích nadnárodních koncernů a malých výrobců. Pouze systematické zapojení marginalizovaných malovýrobců v chudých zemích do koncipování obchodní politiky může přispět k odstranění bezpráví, které vzniká ze stávajícího obchodního systému;

23. je potěšen, že Komise poskytla finanční podporu pro účely spravedlivého obchodu a ostatních činností udržitelného obchodu převážně prostřednictvím nástrojů rozvojové spolupráce. V období od roku 2007 do roku 2008 bylo na různé akce vyčleněno 19,466 milionů EUR. Jednalo se přitom především o informační kampaně v Evropské unii. V letech 2008 a 2009 byly poskytnuty další prostředky, pokaždé ve výši 1 milion EUR;

24. žádá však Komisi, aby vzhledem k bouřlivému vývoji v oblasti spravedlivého obchodu v některých členských státech přezkoumala, zda není třeba vyčlenit dodatečné prostředky pro členské státy, které se zatím tolik neangažují;

25. stvrzuje záměr Komise zahájit posuzování dopadu a vynaložit úsilí o větší transparentnost trhu a navíc věnovat více pozornosti posouzení obtíží při provádění koncepcí a při získávání certifikací. To by mohlo být dále podpořeno podobnými opatřeními ze strany členských států EU, například financováním studií o dopadu spravedlivého obchodu;

Angažovanost územních orgánů v rozvojové politice

26. výslovně vítá uznání důležité úlohy místních a regionálních orgánů v politice obchodování s produkty pocházejícími ze spravedlivého obchodu. Angažovanost územních orgánů v rozvojové politice přitom není nová věc. Hodně evropských regionů a místních a regionálních orgánů již dlouhá léta spolupracuje s partnery z rozvojových zemích na projektech spravedlivého obchodu. Partnerství musí stavět na oboustranné důvěře partnerů a na transparentnosti ve vzájemném styku. Smlouvy uzavřené ve znamení spravedlivého obchodu se musejí řídit zásadami rovného zacházení, vzájemného uznání a proporcionality;

27. kromě toho konstatuje, že vzhledem k decentralizaci přistupují místní a regionální orgány ke spravedlivému obchodu stále profesionálněji. Místní a regionální orgány mají cenné znalosti o územích, která mají pro rozvojové země a pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí zásadní význam. Proto musejí být považovány za důležité činitele politiky spravedlivého obchodu;

28. vítá přání Komise zachovat nevládní povahu spravedlivého obchodu a podobných koncepcí udržitelnosti v celé EU. Regulace ze strany veřejných orgánů by mohla narušit vývoj popř. působení dynamických soukromých koncepcí;

29. domnívá se však, že v oblasti veřejných zakázek jsou nezbytné určité zákonné normy pro jejich zadávání, aby měli předkladatelé nabídek na produkty pocházející ze spravedlivého obchodu možnost se o zakázky ucházet;

Vzdělávání

30. je potěšen rozvojem spravedlivého obchodu a rostoucí ochotnou evropských obcí a regionů zavádět ekosociální kritéria pro veřejné zakázky. Tato ochota má za současné finanční a hospodářské krize ještě větší význam. V počátcích spravedlivého obchodu v 70. letech 20. století byla středem pozornosti kritika nespravedlivých struktur světového obchodu. Spravedlivý obchod, který byl původně zahájen jako vzdělávací hnutí, na sebe dnes upozorňuje v užším smyslu především z hlediska politiky obchodu díky růstu obratu;

31. připomíná, že decentralizované struktury vzdělávání v Evropě jsou významnými partnery spravedlivého obchodu a stejně jako organizace na ochranu spotřebitelů by měly být systematicky zapojovány do uskutečňování cílů rozvojové politiky. Přitom by se mělo podporovat vyjednávání s nespravedlivými strukturami světového obchodu, zejména evropské obchodní a zemědělské politiky, o individuálních možnostech „spravedlivého“ nákupu. Vzdělávání zůstává nástrojem boje proti chudobě, zaostalosti, vykořisťování, hladu a devastaci životního prostředí;

32. s uspokojením konstatuje, že se místní a regionální orgány Evropské unie v uplynulých letech prosadily a osvědčily jakožto úroveň, která je občanům ve spravedlivém obchodu a spravedlivém zadávání veřejných zakázek nejblíže. Města a vysoké školy propagující spravedlivý obchod výrazným způsobem snížily práh pro účast mnoha tisíc lidí na spravedlivém obchodě a poskytly konkrétní možnosti zasazování se o něj. Města propagující spravedlivý obchod existují již od roku 2001 i ve Velké Británii, od roku 2008 také v Německu. Velká Británie ostatně zaujímá druhé místo na světě ve spotřebě produktů pocházejících ze spravedlivého obchodu na jednoho obyvatele. V EU-12 je více než 700 „měst spravedlivého obchodu“ a mnohem více kandidátů na toto označení;

33. upozorňuje na nutnost posílit spotřebitelský trh prostřednictvím informování a vzdělávání za účasti místního a nadregionálního tisku a v přibývající míře i elektronických médií. Spolupráce s organizacemi na ochranu spotřebitelů nabízí další potenciál;

34. vítá nedávné iniciativy úřadu na podporu spravedlivého obchodu, jejichž cílem je pobídnout poslance Evropského parlamentu, aby slíbili podporu marginalizovaných producentů a chudých pracovníků z globálního jihu. Domnívá se, že by takové iniciativy bylo možné rozšířit i na další správní úrovně;

35. zdůrazňuje, že evropské obce a regiony již dávno čelí výzvám globalizace. Aby na ně mohly odpovídajícím způsobem a perspektivně reagovat přímo na místě, je zapotřebí další odborná příprava, profesionalizace a síťové propojení místních, regionálních a celostátních subjektů. Tato práce je v Evropě zatím na úplném počátku a naléhavě si žádá systematický rozvoj;

Podpora obcím a regionům

36. se zájmem konstatoval, že například Německo v roce 2001 zřídilo „agenturu pro obce v jediném světě“ (Servicestelle Kommunen in der einen Welt), která v mezičase spolupracuje s 2 600 německými obcemi a často i s jejich mezinárodními partnery (i partnerskými městy). Agentura je podporována německou spolkovou vládou, většinou spolkových zemí, svazem obcí a zastřešujícím svazem nevládních organizací a zásadním způsobem přispěla ke zvýšení úsilí německých obcí v oblasti rozvojové politiky zaměřeného na podporu spravedlivého obchodu a ekosociálních veřejných zakázek;

37. předkládá místním a regionálním orgánům doporučení s cílem 1) posílit a propojit prostřednictvím systematické podpory jejich potenciál v souvislosti s přibývajícími globálními výzvami pro udržitelný rozvoj v zájmu odstranění chudoby a v zájmu boje proti devastaci životního prostředí a 2) zejména usnadnit výměnu mezi starými a novými členskými státy EU. Výměna informací by měla být podpořena prostřednictvím portálu decentralizované spolupráce VR za účelem sdílení zkušeností a zavedení referenčního srovnávání, jež napomohou jihoevropským a východoevropským zemím rozvíjet myšlenky podpory spravedlivého obchodu v rámci jejich strategií udržitelného rozvoje a strategií přizpůsobení se klimatické změně;

38. domnívá se, že finanční podpora ve výši 19 milionů EUR, o níž se ve sdělení hovoří, a plánované navýšení o 1 milion v zájmu posílení spravedlivého obchodu je začátkem, který stojí za zmínku, nicméně upozorňuje, že vzhledem k šíři problémů, ale i nabízejícím se příležitostem k posílení existujícího potenciálu, bude v budoucnosti zapotřebí dalších finančních prostředků;

39. upozorňuje na to, že místní a regionální orgány mohou k úspěchu spravedlivého obchodu přispět i zcela přímo, a to:

—	nabízením kávy a čaje pocházejících ze spravedlivého obchodu během jednání, v kancelářích a jídelnách;

—	podporováním příslušných kampaní ze strany městských a obecních radních;

—	uznáním činnosti obchodů se zbožím pocházejícím ze spravedlivého obchodu ze strany obcí;

—	úsilím co největšího počtu měst o udělení titulu města spravedlivého obchodu;

Přijetí evropské strategie spravedlivého obchodu

40. v zájmu podpory spravedlivého obchodu a ekosociálních veřejných zakázek doporučuje přijmout společnou evropskou strategii spravedlivého obchodu pro místní a regionální orgány, kterou bude doprovázet akční program splňující ekologická a sociální kritéria. Tato strategie by mohla být vypracována po předchozí přípravné fázi na vnitrostátní a meziregionální úrovni spočívající v pořádání seminářů a konferencí za účasti zainteresovaných stran a zájemců ze sféry politiky, veřejné správy, nevládních organizací a soukromého sektoru;

41. domnívá se, že tato strategie by měla přijata jak na konferenci pořádané Výborem regionů či příslušným předsednictvím a představena a prodiskutována i v Bruselu v rámci akce Open Days, kterou pořádá VR a která má velký ohlas;

42. tímto postupem zamýšlí, aby byla vzhledem k finanční a hospodářské krizi a hrozící klimatické katastrofě zaměřena pozornost i na klíčové subjekty z jižních zemí, které by měly být do celého procesu zapojeny, a udržována informovanost o dopadech globalizace. V tomto směru má velký význam posílení struktur spravedlivého obchodu a významu ekosociálních veřejných zakázek na místní a regionální úrovni i větší propojení s partnery ze zemí výroby;

43. poukazuje na to, že spravedlivý obchod a ekosociální veřejné zakázky měly dosud v zásadě pozitivní vliv převážně na zemědělské výrobky drobných zemědělců z tzv. rozvojových zemí. V budoucnosti by bylo vhodné rozšířit paletu produktů a služeb procházejících ze spravedlivého obchodu díky přebírání zkušeností a kritérií a jejich dalšího rozvoje v zájmu posílení právní jistoty. Musí se usilovat o rozvoj propojení mezi výrobci a konečnými spotřebiteli a podporovat ho. Širší paletou produktů se míní řemeslné a průmyslové výrobky ze všech zemí původu, jakož i poskytování služeb spravedlivého obchodu, mezi něž patří např. „spravedlivý cestovní ruch“. Rozvoj struktur se týká v prvé řadě hodnocení dodržování ekosociálních kritérií a minimálních standardů MOP, ale i otázek dopravy a prodeje;

44. upozorňuje na to, že při dosavadním projednávání tohoto tématu nebyly odpovídajícím způsobem zohledněny směrnice Komise z roku 2008 o posílení práv osob se zdravotním postižením. Zkušenosti získané z mezinárodních partnerství mezi obcemi jsou důkazem povzbudivých zkušeností s intenzivnějším zapojením osob se zdravotním postižením do spravedlivého obchodu a ekosociálních veřejných zakázek. Doporučuje, aby bylo toto téma projednáno a prohloubeno v navrhované strategii a při přípravných pracích na vnitrostátní a meziregionální úrovni;

45. je si vědom toho, že spravedlivý obchod představuje méně než 1 % celkového obchodního obratu v Evropě. Naproti tomu však vedoucí země se svým podílem přesahujícím 10 % (např. Švýcarsko, Anglie, skandinávské země, Nizozemsko, Rakousko a Lucembursko) dodávají příkladnou odvahu k většímu nasazení zejména v jižní a východní Evropě. Díky spolupráci nevládních organizací, obcí a místních ekonomik s partnery z jihu, která je často vynikající, byly vypracovány působivé zodpovědné modely pro celou Evropu. Jsou podnětem pro všechny evropské obce a regiony, které tak mohou zároveň významným způsobem přispět k dosažení rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015.

V Bruselu dne 10. února 2010

Předsedkyně Výboru regionů

Mercedes BRESSO

1.7.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 175/15

Stanovisko Výboru regionů – Jakost zemědělských produktů

(2010/C 175/04)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

Všeobecné aspekty

1. vítá a velmi příznivě hodnotí sdělení vydané Evropskou komisí, jelikož je v něm patrný zájem o kvalitní zemědělské produkty a zejména o vypracování vhodného rámce, jenž by podpořil a zvýšil produkci kvalitních zemědělských produktů v EU a zlepšil jejich akceptaci spotřebiteli;

2. domnívá se, že výroba kvalitních zemědělských produktů je důležitá zejména pro udržitelný rozvoj venkova a přispívá k dlouhodobému zachování krajiny daných regionů a jejich identity, jež jsou utvářeny zemědělci a chovateli dobytka a jejich výrobními postupy, kteří se tak podílejí na budoucím regionálním rozvoji;

3. připomíná, že tyto produkce jsou důležité, a proto si zaslouží podpůrný rámec, jenž by jim zajistil dlouhodobou stabilitu a návratnost investic, a to prostřednictvím opatření s tržní orientací, včetně právních předpisů, které by umožňovaly zavést označování s uvedením země produkce, a jenž by podpořil výrobní standardy Společenství, zejména z oblasti potravinové bezpečnosti, ochrany životního prostředí a tradičních výrobních metod;

4. vítá skutečnost, že sdělení Komise uznává, že jakost zemědělských produktů zásadním způsobem souvisí s tradicemi, rozvojem a udržitelností regionů; ty je však třeba podpořit a chránit prostřednictvím takových systémů jako zeměpisné označení, jehož duševní vlastnictví musí být respektováno na celém světě;

5. rád by Komisi připomněl, že musí být tím, kdo bude prostřednictvím konkrétních opatření prosazovat informování spotřebitelů, zejména těch evropských, o specifických vlastnostech produktů se zeměpisným označením, o jejich charakteristických znacích a jejich zvláštní vazbě na udržitelný rozvoj venkova;

6. souhlasí s Komisí, že základními aspekty, jimž se je třeba při přípravě vhodné politiky věnovat, musí být informování a koherence a že je třeba se vyhnout přílišné komplikovanosti;

7. má za to, že bude třeba vypracovat hlavní směry, které by zajistily správné fungování modelu systémů certifikace a určitou jednotnost, co se týče tak důležitých aspektů, jako jsou minimální požadavky na kontrolu, aby se tak předešlo možné nevyváženosti mezi podobnými systémy;

8. přiznává, že v případě opatření týkajících se označování produktů je třeba stanovit obchodní normy EU, které by však měly být zároveň zjednodušeny;

9. je přesvědčen, že ambiciózní politika jakosti potravin je nezbytná, pokud se má dosáhnout zásadního vývoje udržitelného evropského zemědělství, jež by bylo schopno odpovídajícím způsobem uspokojovat potřeby evropské společnosti a zvýšit svůj podíl na zahraničních trzích;

10. je rovněž toho názoru, že je třeba náležitě před celou evropskou společností uznat, že evropští zemědělci a chovatelé dobytka vyvinuli značné úsilí s cílem přizpůsobit se náročným požadavkům týkajícím se životního prostředí, potravinové bezpečnosti a dobrých životních podmínek zvířat;

O požadavcích na hospodaření stanovených EU

11. má za to, že by bylo možné zvážit zavedení dobrovolného označení, jež by uvádělo místo hospodaření (místo sklizně zemědělských plodin, narození a chovu hospodářských zvířat, místo dojení dojnic atd.). Rovněž se lze zamyslet nad možností povinného uvádění místa původu produktu (v případě zpracovaných produktů se jedná o místo posledního podstatného zpracování), přičemž by se předem vyhodnotily výhody a nevýhody, které by přineslo toto opatření, jež je v případě některých produktů již povinné. To by nabídlo – díky uvedeným údajům – možnost odlišit evropské producenty a spotřebitelům by byly poskytnuty rozsáhlé a konkrétní informace;

12. podporuje návrhy na vytvoření označování dobrých životních podmínek zvířat a uhlíkové stopy. Dále navrhuje, aby byla na evropské úrovni právně upravena integrovaná produkce;

O obchodních normách

13. uznává význam obchodních norem, které si musí zachovat svůj povinný charakter; je však třeba zvážit jejich významný přezkum, co se týče zjednodušení a odstranění přebytečných prvků, při zachování těch, které mají skutečný význam pro uvádění na trh jednotlivých produktů. Tento přezkum je třeba provést v úzké spolupráci s provozovateli a je nutné zavést mechanizmus přezkumu, který by umožnil zavést změny dostatečně rychle a pružně. Pro usnadnění porozumění normám a jejich uplatňování musí být rozhodně zachovány specifické rysy odvětví;

14. považuje za podnětný návrh prozkoumat proveditelnost stanovení zvláštních nepovinných vyhrazených údajů pro „produkty horského hospodaření“ a „tradiční produkty“, přičemž se domnívá, že právě regionální orgány mohou hrát při jejich definování velmi důležitou roli;

O zeměpisných označeních

15. je proti sloučení tří stávajících systémů, aby tak byla zachována koherence systému a specifické rysy jednotlivých produktů. Stejně tak prosazuje zachování nástrojů CHOP (chráněné označení původu) a CHZO (chráněné zeměpisné označení). Oba tyto nástroje prokázaly svou užitečnost a byly velmi dobře přijaty producenty. Výbor však má za to, že je zásadně nutné zvýšit informační a propagační činnost související s těmito nástroji;

16. nezbytné je dle názoru Výboru rovněž zjednodušení nejen administrativních postupů, ale rovněž otázek, které se týkají registrace, údržby a správy, jež se mají vztahovat na provozovatele registrované v jednotlivých systémech;

17. souhlasí s možným uváděním těchto údajů na zpracovaných produktech v případech, kdy je možné dostatečně jasně určit původ použitých přísad a kdy producenti, na něž se uvedené chráněné označení vztahuje, povolí jeho používání;

18. zajímavé by dle jeho názoru bylo zvážit možné rozšíření požadavků na certifikaci na různé hospodářské subjekty v dodavatelském řetězci i na případy čerstvých výrobků, jako tomu bylo u ekologických produktů, a to s cílem zhodnotit jeho možné pozitivní aspekty;

19. zdůrazňuje, že celá řada subjektů zapojených do systémů CHOP a CHZO upozorňovala na to, že je nezbytné mít k dispozici nástroje umožňující regulaci výroby, a rovněž na skutečnost, že pokud tyto systémy nebudou mít k dispozici uvedené nástroje, hrozí jim zánik či ztráta hodnověrnosti a jejich charakteristické kvality, což by ohrozilo také sociálně výrobní síť na venkově v mnoha evropských regionech;

20. vyzývá Evropskou komisi, aby pro systémy CHOP a CHZO našla potřebné nástroje pro řízení produkce. Rozvoj regionů často souvisí s udržitelným rozvojem venkova; rozvoj venkova však nebude udržitelný, pokud systémy CHOP a CHZO nebudou mít k dispozici nástroje pro regulaci výroby, jež by zajistily rozumnou rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou a umožnily zvýšení produkce v míře úměrné růstu prodeje;

21. označení CHOP a CHZO patří mezi práva duševního vlastnictví, a proto by měla být povolena jejich dobrovolná regulace, tak jako u jakékoliv obchodní značky, a to jak z kvalitativního, tak z kvantitativního hlediska; tato regulace by navíc neměla být považována za čistě teoretický cíl, nýbrž měla by vést k udržitelnosti;

22. doporučuje prozkoumat otázky týkající se ochrany systémů CHOP a CHZO. Provozovatelé a regiony jsou názoru, že by měla existovat jen jedna úroveň mezinárodní ochrany. Proto žádáme Evropskou komisi, aby vyvinula úsilí s cílem zajistit maximální ochranu jednotlivých CHOP a CHZO i mimo hranice členských států, bez ohledu na její počáteční důsledky;

23. přál by si, aby Evropská komise zdvojnásobila své úsilí o zpřísnění pravidel v rámci Světové obchodní organizace, aby došlo k pokroku v oblasti bilaterálních smluv se strategickými zeměmi a trvalo se na ochraně CHOP a CHZO v rámci ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement, obchodních dohod o boji proti padělání);

O ekologickém zemědělství

24. vítá nedávné legislativní změny v této oblasti a rozhodnutí začít od roku 2010 používat nové ekologické logo EU; je přesvědčen, že toto opatření spolu s intenzivní prací evropských ekologických zemědělců zajistí významný rozvoj tohoto systému produkce, jenž je nanejvýš ohleduplný k životnímu prostředí;

O tradičních specialitách

25. souhlasí s Komisí v tom, že tento režim zatím nevyčerpal svůj potenciál, a podporuje návrh prozkoumat možnost zavedení konceptů jako tradiční produkt, za předpokladu, že tyto výrobky budou splňovat jasně vymezená a ověřitelná kritéria;

26. žádá Komisi, aby prozkoumala a následně zavedla potřebné systémy specifických podpor pro tradiční produkty i produkty horského hospodaření, které by v obou případech nakonec skutečně nahradily tzv. zaručené tradiční speciality;

O soudržnosti nových systémů EU

27. doporučuje Komisi, aby se ujistila, že budoucí systémy a iniciativy v oblasti jakosti budou soudržné, a to prostřednictvím proaktivního a pragmatického zhodnocení jejich přidané hodnoty a užitečnosti. Domnívá se, že je třeba zohlednit také potřeby spotřebitelů a jejich skutečný zájem na zavedení nových systémů;

O obecných zásadách pro soukromé a národní systémy certifikace potravin

28. podporuje iniciativu Komise zaměřenou na vypracování obecných zásad osvědčených postupů v oblasti fungování systémů souvisejících s jakostí zemědělských produktů a potravin a rovněž rozhodnutí nevypracovávat právní předpisy v oblasti regulace státních a soukromých systémů certifikace;

Závěrečná doporučení

29. vyzývá Komisi, aby vyvinula významné úsilí v oblasti informování o evropském systému jakosti potravin a jeho propagace, tak aby byl orientován na evropského spotřebitele; je třeba systém posílit, ujasnit koncepty používané v jeho rámci a prosazovat spotřebu těchto produktů, čímž by se dosáhlo toho, že by se celá evropská společnost podílela na zachování výrobní sítě evropských venkovských oblastí;

30. Doporučuje Komisi, aby více ocenila strategickou úlohu, kterou my regiony plníme v oblasti produkce jakostních zemědělských produktů a potravin, a věnovala maximální pozornost požadavkům regionů v tomto ohledu, jenž je obzvláště důležitý pro lepší socioekonomický rozvoj regionů;

V Bruselu dne 10. února 2010

Předsedkyně Výboru regionů

Mercedes BRESSO

1.7.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 175/19

Stanovisko Výboru regionů – Podpora zemědělcům v oblastech s přírodním znevýhodněním

(2010/C 175/05)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

Připomínky k zemědělství a rozvoji venkova

1. konstatuje, že sdělení Evropské komise se jasně zaměřuje na přechodné znevýhodněné oblasti, důrazně podporuje návrh Komise na jasné vymezení přechodných znevýhodněných oblastí a zdůrazňuje, že horských oblastí se toto sdělení přímo netýká a že účelem není soustředit se na souvislost mezi různými typy oblastí s přírodním znevýhodněním;

2. vítá pracovní metodu, kterou Komise navrhla a která je v souladu s doporučeními Výboru z Bílé knihy Výboru regionů o víceúrovňové správě věcí veřejných (1);

3. upozorňuje, že zemědělství je velmi důležitým hospodářským odvětvím EU, které poskytuje pracovní místa téměř 30 milionům lidí. Zemědělci mají zásadní význam pro zachování sociální struktury ve venkovských oblastech i životního prostředí a krajiny. Důležité je rovněž udržovat zařízení sloužící k zemědělské produkci v celé EU, aby byla Evropa i nadále schopná vyrábět vysoce kvalitní potraviny. Tato úloha nabývá stále více na významu, neboť změna klimatu snižuje kapacity v jiných částech světa. Systém pomoci pro znevýhodněné oblasti je neodmyslitelný pro kompenzaci ztrát způsobených přírodním znevýhodněním určitých oblastí a přispívá v nich k udržení zemědělství;

4. zdůrazňuje, že toto sdělení se místních a regionálních orgánů týká přímo, jelikož v roce 2005 představovaly oblasti s přírodním znevýhodněním 31,2 % zemědělsky využívaných oblastí v Evropě, v nichž je zemědělství významnou součástí hospodářství;

5. konstatuje, že od začátku roku 1975 se požadavky na opatření pro znevýhodněné oblasti značně změnily. Klíčovou prioritou při minimalizování ztrát způsobených přírodním znevýhodněním se stalo odpovídající hospodaření s půdou. Zemědělství ve znevýhodněných oblastech rovněž přispívá k zachování atraktivity regionu, biologické rozmanitosti a kulturní krajiny;

6. zdůrazňuje, že vyrovnávací platby by měly zůstat nástrojem na kompenzaci ztrát způsobených přírodním znevýhodněním nebo nepříznivými podmínkami pro zemědělskou produkci a že nejsou zamýšleny jako agroenvironmentální opatření;

7. upozorňuje na skutečnost, že požadované simulace musí být chápané jako cvičení, nikoli jako závazný právní základ. VR nadcházející návrhy Komise v každém případě znovu prozkoumá na základě vyčerpávající a důkladné analýzy jejich očekávaného dopadu;

8. bere na vědomí poznámku uvedenou ve zprávě Účetního dvora, že Komise nepředložila dostatečné důvody pro pokračování v současném způsobu vymezování znevýhodněných oblastí, což má nežádoucí vliv na účinné a cílené uplatňování režimu pomoci (odstavec 76);

Konkrétní aspekty vymezování znevýhodněných oblastí (kritéria, doladění atd.):

9. domnívá se, že rozhodnutí stanovit biofyzikální kritéria v zájmu lepšího určování oblastí s přírodním znevýhodněním je správnou cestou k vytvoření objektivnějšího, ucelenějšího a srovnatelnějšího systému, který zajistí, že pomoc těmto oblastem bude přidělována spravedlivěji a účinněji;

10. požaduje jednoduchá a snadno použitelná společná kritéria a jasná kritéria způsobilosti v zájmu zaručení transparentnosti a srovnatelnosti plateb. Tímto způsobem by měla být zaručena existence účinného systému kompenzací, který bude přínosem pro zemědělskou činnost a kapacitu zemědělské produkce v oblastech s přírodním znevýhodněním. Je mimořádně důležité zajistit, aby všechny systémy byly pro zemědělce srozumitelné, právně závazné a pro správní orgány snadno použitelné;

11. navrhuje, aby se vymezování oblastí postižených jedinou přírodní nevýhodou řídilo i geografickými kritérii a kritérii územního plánování a neuplatňovala se pouze biofyzikální kritéria a aby se braly v úvahu faktory jako územní uzávěry, přístup k infrastruktuře a citlivost zvláštních ekosystémů;

12. konstatuje, že se ve sdělení navrhuje vymezit určitou oblast jako znevýhodněnou, pokud alespoň 66 % zemědělsky využívané půdy splňuje alespoň jedno z osmi kritérií. Účelem celého vymezování oblastí je podpořit ty oblasti, které mají klíčový význam pro zachování zemědělství, nicméně navržený limit by neměl být příliš vysoký a neměl by způsobit případné vyloučení oblastí postižených značným přírodním znevýhodněním. Konečné stanovení procentuální hranice pro oblast navrženou jako znevýhodněnou oblast by tedy mělo být pečlivě zváženo a mohlo by se o něm dále diskutovat, teprve až budou k dispozici simulace a mapy;

13. doporučuje přemýšlet o kumulativních kritériích nebo systémech indexů v heterogenních oblastech, které trpí několika znevýhodněními zároveň. Použití složeného ukazatele by umožnilo kombinaci několika kritérií, takže by bylo možné vymezit určitou oblast jako znevýhodněnou, přestože by jednotlivá kritéria toto vymezení neumožňovala;

14. dále navrhuje zvážit použití dodatečných kritérií jako např. „dnů polní kapacity“, což je nástroj, na jehož základě se udává „obdělatelnost“ půdy a měří se vzájemný vztah mezi vlhkostí půdy a klimatem. Do seznamu kritérií by měl být také zahrnut podíl trvalých travních porostů, neboť oblasti, v nichž převažuje využívání pastvin, mají podstatně méně alternativ pro využití než orná půda;

15. žádá o přezkum, zda i nové vytyčení tzv. přechodně znevýhodněných oblastí lze provést na základě menších územních jednotek jako LAU 2 (např. katastr obce nebo jednotlivé parcely), pokud jsou k dispozici potřebné údaje. Tím by byly vyrovnávací platby přidělovány přiměřeněji, pro zemědělce pochopitelněji a právně závazněji;

16. bere na vědomí návrh Evropské komise, aby členské státy „doladily“ vymezení oblastí použitím biofyzikálních kritérií v kombinaci s příslušnými ukazateli souvisejícími s produkcí, tj. systematicky vyjímaly oblasti, kde byly problémy překonány pomocí umělých zásahů a kde jsou příslušné ukazatele spojené s produkcí srovnatelné s vnitrostátním průměrem;

17. doporučuje však, aby regionálně uzpůsobená kritéria s vhodnými mezními hodnotami nahradila „doladění“ navrhované Komisí. Členské státy a regiony jsou v pozici, která se lépe hodí k určení vhodných kritérií a odpovídajících prahových hodnot pro vymezení rozsahu znevýhodněných oblastí v jednotlivých regionech. Ať již uplatňování „doladění“ nebo regionálně uzpůsobených řešení však v každém případě musí být fakultativním nástrojem a nesmí se stát povinností;

Zajištění postupného vyřazování

18. oceňuje cíl sdělení zavést transparentnější, přiměřenější a srovnatelnější metodu vymezování zemědělsky využívaných oblastí s přírodním znevýhodněním, které jsou tudíž způsobilé k získání vyrovnávací pomoci, a zabývat se tedy připomínkami uvedenými ve zvláštní zprávě Evropského účetního dvora o této problematice;

19. je však znepokojen potenciálním vyřazením mnoha regionů, jež by mohlo způsobit zrušení sociálně-ekonomických kritérií či vyzkoušených a osvědčených systémů indexů, které se v současnosti při vymezování oblastí používají. Určitým přínosem by nicméně mohly být úvahy o tom, jak zapracovat geografická kritéria a kritéria územního plánování do režimu pro překlasifikování oblastí s přírodním znevýhodněním;

20. domnívá se rovněž, že je nutné zajistit postupné vyřazování regionů a/nebo obcí, které již do této klasifikace nespadají. Mělo by být určeno odpovídající přechodné období, které by zemědělcům umožnilo přizpůsobit se novému režimu podpor pro znevýhodněné oblasti. Tento postup by měl být zohledněn i při rozhodování o politickém směřování SZP v budoucnosti;

Subsidiarita

21. souhlasí s tím, že používání souboru společných biofyzikálních kritérií by skutečně mohlo být zrodem transparentnější, jednodušší a srovnatelnější metody vymezování, která by vedla k účinnějšímu hospodaření s finančními prostředky. Vzhledem k existujícímu riziku rozdílů se úroveň Společenství (v souladu se zásadou subsidiarity) zdá být úrovní, která je k přijetí opatření nejvhodnější;

Lepší tvorba právních předpisů

22. upřímně vítá postup, který byl při vypracování sdělení zvolen. Při posouzení dopadu se berou v úvahu různé možnosti a podrobně se analyzují. Je důležité mít na paměti dodatečné náklady, které budou s novým modelem spojené, a to především v počátečních fázích;

23. zdůrazňuje nicméně, že reforma současného systému a přechod k systému založenému na biofyzikálních kritériích bude mít sociálně-ekonomické dopady, které budou muset být při uplatňování nové metody zohledněny;

24. v neposlední řadě pevně doufá, že určení společného souboru kritérií pro vymezování znevýhodněných oblastí by rovněž mohlo zjednodušit uplatňování režimu pomoci pro kompenzování přírodních znevýhodnění na evropské úrovni, a zaručit tak větší transparentnost a účinnost.

V Bruselu dne 10. února 2010

Předsedkyně Výboru regionů

Mercedes BRESSO

(1) CdR 89/2009 fin.

1.7.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 175/22

Stanovisko Výboru regionů – Obnovená strategie EU – Investování do mládeže

(2010/C 175/06)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

Obecné připomínky

1. se domnívá, že mladí Evropané jsou budoucností společnosti. Všichni mladí lidé by měli mít možnost plně rozvinout svůj talent a schopnosti. Rozvíjení talentu probíhá nejen ve školách (vzdělávání), ale také v rodině, v různých sdruženích (sportovních, hudebních či v jiných kulturních zařízeních), organizacích mládeže, v neformálních skupinách mladých lidí a v místních komunitách (kde jsou knihovny, hudební školy, sportovní kluby a další zařízení). Místní a regionální orgány mají k životu mladých lidí nejblíže, a proto jsou velmi důležité při zajišťování rámce tohoto vývoje;

2. prohlašuje, že se vyplácí investovat do mládeže a posilovat její postavení. Obce a regiony, jež mládeži zajišťují kvalitní formální a neformální vzdělání a sportovní, kulturní a volnočasová zařízení, budou v budoucnosti hospodářsky vzkvétat, budou bezpečnější a budou mít silný sociální rozměr, pro nějž je typická tolerance a vzájemná úcta;

3. je přesvědčen, že strategie týkající se mládeže by se měly vyznačovat na mládež zaměřeným přístupem, jehož východiskem je jednotlivec, jeho talent a jeho potřeba plně rozvíjet vlastní schopnosti;

4. uznává, že mladí lidé jsou příliš často jednou z nejzranitelnějších skupin ve společnosti, zejména za současné hospodářské a finanční krize, a že v naší stárnoucí společnosti by se mládež měla považovat za cenný a velmi důležitý zdroj pro společnost, jenž může a musí být mobilizován za účelem dosažení sociálních a hospodářských cílů (1);

5. podporuje potřebu aktivní pozitivní a průřezové politiky mládeže, která se věnuje schopnostem všech mladých lidí a poskytuje jim příznivé podmínky k rozvíjení jejich talentu a dovedností týkajících se života, práce a aktivního zapojení do společnosti a nezaměřuje se pouze na mladé lidi vyžadující zvláštní péči s ohledem na jejich problémy;

6. obzvláště zdůrazňuje význam proaktivních a preventivních opatření (2) a konstatuje, že je důležité poskytovat mladým lidem lepší životní podmínky (1) a vytvořit společnost vhodnou pro děti a mládež (3);

7. vítá uvedené sdělení Evropské komise o obnovené otevřené metodě koordinace přístupu k problémům a příležitostem mládeže a přístup navržený v tomto sdělení týkající se investování do mládeže a posílení jejího postavení;

8. uznává, že politika mládeže je ze své podstaty rozsáhlá, a proto podporuje horizontální přístup EU, kterým se zájem mládeže začleňuje do celé řady politik (v meziodvětvové podobě) a současně probíhá další vypracování konkrétnějších politik v oblasti práce mladých lidí;

9. doporučuje, aby Evropská komise vzala v úvahu zkušenosti a porozumění problematice, jež jsou dostupné na místní a regionální úrovni, a aby příští aktivity vycházely ze stávajících iniciativ, jako je např. iniciativa „Evropské město mládeže“, a rámců, jako je například Úmluva OSN o právech dítěte;

10. připomíná, že v mnoha členských státech jsou k vytváření, uplatňování a provádění politiky mládeže oprávněné a za to odpovědné hlavně místní a regionální orgány; Ukázaly to výsledky konzultace (4) provedené sítí VR pro monitorování subsidiarity v rámci tohoto stanoviska; doporučuje Komisi, aby s ohledem na důležitou úlohu místních a regionálních orgánů při rozvoji a provádění politiky mládeže vzala v úvahu zvláštní specifické rysy regionů, například geografické;

11. žádá, aby se důsledně braly v potaz příspěvky místních a regionálních orgánů v oblasti rozvoje politik určených mládeži, jelikož ve většině členských států mají tyto orgány pravomoci v této oblasti;

12. upozorňuje na klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů při plnění navržené strategie EU a uvítal by jasnější zmínku o úloze a pravomocích místních a regionálních orgánů v textu sdělení. Povzbuzuje místní a regionální orgány, aby v úzké spolupráci se všemi zainteresovanými stranami na všech úrovních, zvláště s mládeží a organizacemi, které ji zastupují, přispěly k navrhované strategii EU;

Začlenění rozměru mládeže a spolupráce

13. podporuje přístup EU, kterým se rozměr mládeže začleňuje do celé řady politik, aby se tak zájmy mladých lidí braly soustavně v úvahu v různých oblastech politik;

14. podporuje flexibilní přístup politiky mládeže zaměřené na tři nadřazené dlouhodobé a vzájemně provázané cíle, které jsou spjaty s oblastmi činností, jež budou pravidelně hodnoceny. Považuje za nutné, aby byly cíle a související činnosti účinně a důsledně sledovány na všech pro to příslušných úrovních, a vyzývá orgány místní a regionální samosprávy, aby se připravily na to, že se budou muset vybranými hlavními tématy zabývat delší dobu, aby tak byla posílena účinnost;

15. podporuje oblasti činnosti uvedené ve sdělení a činnosti navržené pro členské státy a Evropskou komisi v rámci jejich příslušných pravomocí;

16. domnívá se, že je velmi důležité, aby byly potřeby a aspirace mladých lidí vzaty v úvahu při každé reformě EU, a doporučuje, aby byla mládež zapojena jako cílová skupina do rozsáhlejších strategií, kampaní a činností EU, jako jsou strategie navazující na Lisabonskou strategii, sociální agenda EU, tematické strategie a činnosti plánované a prováděné v budoucnu EU (institucemi a budoucími předsednictvími EU) snad v úzké spolupráci s místními a regionálními samosprávami, jakož i Výborem regionů;

17. připomíná v této souvislosti, že mladí lidé představují hlavní faktor pro dosažení cílů nové Lisabonské strategie, a má za to, že je nezbytné, aby jim bylo poskytnuto lepší vzdělávání, odborná příprava, mobilita, vstup do zaměstnání, sociální začlenění a služby pro mladé rodiny;

18. požaduje střednědobou evropskou strategii mládeže, která by se měla zaměřit na dlouhodobější perspektivu s důrazem na kvalitu a omezit se na nízký počet priorit. Je třeba spojit vynaložené úsilí a prostředky, a posílit tak jejich efektivitu;

19. vítá ustanovení roku 2011 Evropským rokem dobrovolné činnosti. Vyzývá Evropskou komisi, aby do jeho programu výslovně zahrnula děti a mládež jako skupinu, na kterou bude zaměřen, a rozhodně podporuje místní a regionální orgány, aby se aktivně zapojily;

Provádění a výměna zkušeností

20. podporuje názor, že účinná politika mládeže vyžaduje meziodvětvový přístup na úrovni EU, na národní, regionální a místní úrovni, aby byly dosaženy výsledky v oblastech, jako je např. politika týkající se dětí a rodiny, vzdělávání, rovnost žen a mužů, zaměstnanost, bydlení a zdravotní péče;

21. je potěšen, že sdělení uznává zásadní význam místních a regionálních orgánů při provádění meziodvětvových strategií týkajících se mládeže, připomíná však, že v mnoha členských státech jsou k vytváření, uplatňování a provádění politiky mládeže oprávněné a za to odpovědné hlavně místní a regionální orgány;

22. s ohledem na zásadu subsidiarity se domnívá, že by se Evropská komise měla zaměřit na podněcování, povzbuzování a podporování nových a stávajících iniciativ v oblasti politiky mládeže v úzké spolupráci s místními a regionálními orgány;

23. souhlasí, že je důležité zavést strukturovaný dialog s mládeží na různých úrovních státní správy a zapojit do něj i zainteresované strany;

24. podporuje aktivní zapojení místních a regionálních orgánů do vzájemného učení pro lepší tvorbu politik a také do formulování, provádění a šíření příkladů osvědčených postupů v politice mládeže a spolu s mládeží. Dobrým příkladem tohoto přístupu je síť CLIP (Evropská síť měst pro politiku integrace migrantů na místní úrovni) a síť ERY (Evropské regiony pro mládež) (5);

25. domnívá se, že volba obnovené otevřené metody koordinace může být vhodný nástroj pro provádění strategie; je třeba dbát na to, aby ze strany Evropské unie nedocházelo k překročení pravomocí a aby nebyla uvalena dodatečná byrokratická zátěž na správní orgány členských států;

26. zdůrazňuje, že místní a regionální orgány jsou úrovní státní správy nejbližší dětem, mládeži, jejich opatrovníkům, infrastruktuře pro vzdělávání mládeže, zdraví a péči o ni, a v souvislosti s tím klade důraz na požadavek přímého začlenění a zapojení místních a regionálních orgánů jako klíčových subjektů ve všech fázích navržené otevřené metody koordinace v zájmu zajištění strategie EU;

27. posílení různých forem účasti mládeže v těchto institucích umožní dosáhnout flexibilnějších a dynamičtějších vztahů a zvýšit možnosti mladých lidí ovlivňovat veřejná rozhodnutí, což je záruka jejich účinného zapojení do hospodářského, sociálního a politického života regionů;

28. zdůrazňuje, že využití otevřené metody koordinace nesmí mít za následek přesun pravomocí z nižších úrovní státní správy ve prospěch států. Zdůrazňuje, že tato metoda nesmí vést k harmonizaci nebo zasahovat do pravomocí členských států stanovováním ukazatelů či dalších povinných hlášení. Upozorňuje na již zveřejněnou bílou knihu VR o víceúrovňové správě věcí veřejných (6);

29. připomíná požadavek předložený Výborem regionů Evropské komisi, aby způsoby uplatňování metody otevřené koordinace přiměřeně zhodnotily roli místních a regionálních orgánů, co se týče jejich pravomocí, a aby byly zohledněny již zahájené iniciativy (7);

30. žádá členské státy, aby podpořily metodu otevřené koordinace pomocí místních a regionálních akčních plánů a aby naopak pomohly zajistit, že tyto plány budou zohledněny v celostátních plánech a budou předmětem víceúrovňových písemných ujednání;

31. souhlasí s tím, že tvorba politiky založené na důkazech je potřebná, a podporuje návrh na lepší využití stávajících nástrojů pro získávání informací;

32. podporuje návrh na sestavení pracovní skupiny s cílem diskuse o možných „deskriptorech“ (jednoduchých ukazatelích) za účelem posouzení dopadů politických opatření v prioritních oblastech, uznává, že místní a regionální orgány jsou pro praktické provádění nezbytné, a rozhodně podporuje jejich aktivní zapojení do pracovní skupiny pro diskusi o „deskriptorech“;

33. vyzdvihuje, že by podávání zpráv mělo být zjednodušeno a mělo by se zaměřit na klíčové deskriptory v prioritních oblastech, a zdůrazňuje, že by důsledkem podávání zpráv neměla být zvýšená administrativní zátěž;

34. žádá Evropskou komisi, aby zajistila dostupnost všech příslušných fondů EU pro zainteresované strany na místní a regionální úrovni a aby podpořila viditelnost a přitažlivost těchto programů tím, že sníží administrativní zatížení související s fondy EU, jako je například program Mládež v akci;

35. vyzývá členské státy, aby vyčlenily dostatečné finanční prostředky pro místní a regionální orgány a zainteresované strany k naplnění společných cílů pro dobrovolné činnosti mladých, a podporuje je, aby využily fondy a programy EU nabízející podporu a pomoc celostátním, místním a regionálním dobrovolnickým organizacím (např. Evropský sociální fond a program Mládež v akci), aby se zvýšila kvalita mezinárodních dobrovolnických programů (8), měla by být zvýšena transparentnost postupu vypsání veřejné soutěže a přidělení prostředků a snížena náročnost požadavků na podání žádosti, vykazování a dokumentaci;

36. souhlasí, že je potřeba spolupracovat s jinými orgány EU a mezinárodními organizacemi, aby jednotlivé činnosti mohly vzájemně stavět na svých silných stránkách a být si vzájemně prospěšné.

V Bruselu dne 10. února 2010

Předsedkyně Výboru regionů

Mercedes BRESSO

(1) CdR 334/2006.

(2) CdR 337/2008.

(3) CdR 255/2007.

(4) Zpráva o konzultaci sítě pro monitorování subsidiarity a členů komise EDUC ke sdělení Strategie EU pro mládež, CdR 325/2009.

(5) http://www.eurofound.europa.eu/areas/populationandsociety/clipabout.htm.

(6) CdR 89/2009.

(7) CdR 253/2005.

(8) CdR 252/2008.

1.7.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 175/26

Stanovisko Výboru regionů – Snížení funkční negramotnosti – Ambiciózní evropská strategie proti vyloučení a na podporu osobního rozvoje

(2010/C 175/07)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

A. Obecné zásady a připomínky

Skoncovat se zmatkem provázejícím definici negramotnosti

1. připomíná, že negramotnost a analfabetismus jako jev existují ve všech zemích světa a postihují 960 milionů lidí. Podle definice UNESCO z roku 1958 je analfabetem každá osoba, která se nikdy neučila číst a psát. Pojem negramotnost pak označuje stav, v němž se nacházejí osoby, které prošly školním vzděláním trvajícím určitou dobu, ale přesto si po dobu školní docházky nedokázaly osvojit schopnosti číst, psát a počítat, které daný vzdělávací systém považuje za základní, a nedokáží tudíž číst a psát. Je třeba rozlišovat zvláštní druh negramotnosti, tedy funkční negramotnost, což je stav, kdy si osoba nikdy správně neosvojila úroveň čtení, psaní a počítání nutnou pro každodenní život za rovnosti příležitostí;

2. konstatuje na základě průzkumu PISA, který provedla OECD, že v Evropské unii roste počet mladých lidí, kteří mají problémy se čtením. Mezi roky 2000 a 2006 se jejich podíl zvýšil z 21,3 % na 24,1 %. Toto znepokojivé zjištění vyžaduje zvýšenou pozornost evropských institucí;

3. připomíná, že cílů Plánu vzdělávání a odborné přípravy na rok 2010, v němž se počítalo s 20 % snížením podílu žáků, kteří mají problémy se čtením, nebylo ani zdaleka dosaženo a že v novém strategickém rámci pro evropskou spolupráci v oblasti vzdělávání a odborné přípravy („ET 2020“) byla stanovena odpovídající evropská referenční úroveň: v roce 2020 by podíl 15letých žáků, kteří mají problémy se čtením, matematikou a přírodními vědami, měl být nižší než 15 %. Požaduje také evropskou definici negramotnosti;

4. připomíná, že posouzení problému funkční negramotnosti a hledání jeho řešení je nejvhodnější svěřit místní úrovni, neboť je pro negramotné často prvním kontaktním místem;

5. připomíná, že Evropský sociální fond, který ve většině členských států Unie podporuje programy zaměřené na boj proti negramotnosti, je vhodným finančním nástrojem, je však nesprávně nebo nedostatečně využíván z důvodu nedostatku rámce strategických směrů k tomuto tématu;

6. zdůrazňuje, že v době krize ekonomiky a zaměstnanosti je více než kdy dříve nutné zvládnutí klíčových schopností, aby byl umožněn přístup na trh práce. Schopnost číst a psát je základní kvalifikací pro budoucnost, jak ukazuje studie CEDEFOP, z níž vyplývá, že v roce 2015 bude 75 % pracovních míst spadat do kategorie vysoce nebo středně kvalifikovaných;

7. konstatuje, že aplikace Lisabonské strategie, která měla učinit Evropskou unii nejrozvinutější znalostní ekonomikou na světě, má sklon zaměřovat se na osoby nejvíce kvalifikované. Znalostní a inovační ekonomika se nicméně nemůže opírat pouze o předvoj vysoce kvalifikovaných profesionálů – je nutné, aby si celý trh práce osvojil klíčové dovednosti, které mu zajistí celoživotní vzdělávání a odbornou přípravu. Kromě toho tato strategie nemůže splnit své hospodářské cíle, budou-li v Evropě přetrvávat stále značně nerozvinuté oblasti. Boj proti negramotnosti je tedy pro Evropskou unii rovněž ekonomickým imperativem;

Skoncovat se stereotypy

8. Výbor regionů a subjekty působící v praxi, vzhledem k potřebnosti charakterizovat profil osob ohrožených funkční negramotností, ale i k nutnosti zabránit případným stereotypům, které jsou s tímto jevem spojené, konstatují následující skutečnost:

—	negramotnost není výlučným problémem mladých lidí, neboť se týká všech věkových skupin, zejména pak osob starších 45 let;

—	negramotnost je komplexním způsobem rozložena napříč územími, takže je obtížná jakákoli generalizace; ze statistik však vyplývá její silné zastoupení v městských oblastech postižených vyloučením a ve venkovských oblastech s omezeným přístupem ke službám;

—	negramotnost se netýká pouze osob vyloučených z trhu práce, neboť je prokázáno, že polovina lidí trpících negramotností má zaměstnání;

—

negramotnost nelze zaměňovat s přistěhovalectvím, neboť tři čtvrtiny negramotných hovoří jazykem dané země až po uplynutí pěti let od příjezdu. Boj proti negramotnosti proto nesmí být zaměňován s jazykovou politikou zaměřenou na migranty; boj proti negramotnosti je nedílnou součástí celoživotního vzdělávání;

—	funkční negramotnost nerovnoměrně postihuje muže i ženy v různých věkových skupinách. V určitých případech je nutno pro účinné řešení tohoto problému přihlédnout i k genderovému hledisku;

9. připomíná, že Listina základních práv, jež se stala právně závaznou se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, v článku 14 zaručuje právo na vzdělání a právo na přístup k odbornému a dalšímu vzdělávání. Vzhledem k tomu, že čtení a psaní je nezbytným článkem každého vzdělávacího procesu, musí Evropská unie, má-li respektovat toto právo na vzdělání, doplňovat a koordinovat činnost členských států a bojovat intenzivněji proti negramotnosti;

10. připomíná zájem na upřednostnění analýzy vzdělávacích potřeb v rámci programů celoživotního vzdělávání, zejména v úřadech a podnicích, s cílem identifikovat osoby trpící funkční negramotností a pomoci jim se zvládnutím základních schopností. Řada zaměstnaných negramotných se totiž uchyluje k úhybným strategiím a svoji negramotnost skrývá;

11. negramotnost je jako faktorem přispívajícím k vyloučení a chudobě, který brání občanům pracovat, omezuje jejich demokratickou a společenskou účast a závažně škodí jejich osobnímu rozvoji a obraně jejich práv;

B. Plánovaná opatření

Prevence, vstup mladých lidí na trh práce a profesní rozvoj

Výbor regionů doporučuje:

12. podporovat výměnu osvědčených postupů na evropské úrovni, zejména výměn mezi místními orgány, které již vypracovaly pokročilé strategie boje proti negramotnosti. Mohl byt být zřízen rejstřík osvědčených postupů v podobě stálého fóra osvědčených postupů. V případě strategií, které mají být zavedeny u mládeže, by bylo nutné zohlednit typologii obtíží při čtení tak, aby bylo možné poskytnout odpověď přiměřenou skutečným potřebám;

13. zařadit boj proti negramotnosti mezi průřezové cíle obnovené Lisabonské strategie po roce 2010;

14. podporovat prostřednictvím Evropského sociálního fondu podniky a úřady, které zavádějí programy odborné přípravy zaměstnanců trpících negramotností, a začlenit do nich příslušné postupy identifikace s nejvyššími zárukami na ochranu soukromí a identity pracovníků;

15. podporovat programy vzdělávání dospělých pokrývající potřeby negramotných občanů, kteří se neúčastní placené pracovní činnosti;

16. zařadit boj proti negramotnosti mezi strategické hlavní směry Společenství pro řízení Evropského sociálního fondu;

17. vypracovat evropskou definici negramotnosti včetně funkční negramotnosti;

18. zakotvit místní a regionální úroveň jako nejvhodnější ke sladění prostředků k plnění strategických cílů a akčních plánů a zavést meziregionální a nadregionální koordinační mechanismy, které zaručí sbíhavost při aplikaci těchto prostředků. Je třeba podpořit ji ze strany vnitrostátních a evropských orgánů tak, aby bylo možno vypracovat plány, které všem občanům zajistí přístup ke čtení, psaní a základním schopnostem. Je třeba dbát především na to, aby příslušné vnitrostátní orgány při schvalování svých strategických cílů a stanovování programů postupovaly koordinovaně. V zásadě je třeba dát najevo přínos státu, územních orgánů, hospodářských subjektů a občanské společnosti;

19. navrhnout, aby orgány územních celků šly příkladem zavedením programů odborné přípravy pro své negramotné zaměstnance, v nichž budou začleněny příslušné postupy identifikace, a programů odborné přípravy pro ty, kteří mají potíže při výkonu svého zaměstnání. Tyto programy by mohly být finančně podporovány Evropskou unií;

20. podporovat rozvoj prevence a boje proti negramotnosti na trhu práce:

—	V podnicích: Informováním řídících pracovníků o smluvní politice, dohodách odvětví a meziodvětvových dohodách o vyrovnávacích fondech umožňujících realizaci programů odborné přípravy, zajištění profesních postupů či uznání profesních poznatků;

—	U zaměstnanců: Informováním zaměstnanců o právu jednotlivce na vzdělávání a zajištěním jejich přístupu ke vzdělávacím poradcům, kteří jim pomohou s orientací;

21. zařadit do programu Evropského roku boje proti chudobě a vyloučení problematiku boje proti negramotnosti, která je faktorem prohlubujícím sociální vyloučen;

22. podporovat přístup k tisku – tištěného nebo elektronického – a mediální gramotnost zejména u mladých lidí, což jim umožní rozvoj kritického myšlení a seznámí je s kulturou psaného projevu s cílem lepší adaptace na moderní svět;

23. zahájit komunikační kampaň Evropské unie zabývající se tímto nešťastným jevem. Taková iniciativa by pomohla odstranit tabu provázející negramotnost a podnítila by postižené, aby vyhledali pomoc;

24. zlepšit mechanismy odborné přípravy negramotných občanů, kteří nejsou kvůli tomu, že nevykonávají pracovní činnost, obvykle identifikováni coby negramotní, a hrozí jim riziko vyloučení ze vzdělávacích programů. Jedná se o skupiny dlouhodobě nezaměstnaných, pracujících v domácnosti apod.;

25. zlepšit celoživotní vzdělávání u skupin samostatně výdělečně činných osob, jako jsou drobní zemědělci a drobní vlastníci, s cílem zlepšit jejich klíčové dovednosti a eliminovat funkční negramotnost, která je brzdou hospodářského rozvoje určitých výrobních sektorů;

26. věnovat zvláštní pozornost ženské populaci, zejména starším pracovnicím, mezi nimiž by se mohl vyskytovat vysoký podíl negramotných jako důsledek různého typu vyloučení;

27. podpořit evropský systém posuzování negramotnosti, který by obsahoval ukazatele a metody hodnocení, jež by byly společné všem členským státům Evropské unie;

28. podporovat integraci a koordinaci snah v oblasti celoživotního vzdělávání, regulovaného vzdělávání a vzdělávání dospělých s cílem dosáhnout společné strategie pro snižování negramotnosti;

C. Závěry výměn zkušeností se subjekty působícími v praxi

29. boj proti negramotnosti je nedílnou součástí politiky celoživotního vzdělávání (základního a navazujícího vzdělávání). Nelze ji zaměňovat s jazykovou politikou ve prospěch migrantů. Jedná se o podporu přístupu všech ke psaní, počítání a základním schopnostem;

30. gramotnost zlepšuje hospodářskou výkonnost podniků a usnadňuje profesní a osobní rozvoj zaměstnanců. Čím lépe se budou cítit v práci, tím spokojenější budou i v životě;

31. základní vzdělávání umožňuje předvídat změny a přecházet ztrátám zaměstnání. Posiluje ty nejzranitelnější a je prevencí rizika vyloučení;

32. politika prevence a boje proti negramotnosti by měla být čím dál více součástí politik v oblasti základního práva tak, aby se jí každá veřejná politika mohla přímo či nepřímo trvale účastnit;

33. po téměř 10 letech od zahájení Lisabonské strategie hrají místní a regionální orgány významnou roli coby poskytovatelé celoživotního vzdělávání, avšak také jako subjekty sociálního a hospodářského života členských států coby zaměstnavatelé a poskytovatelé služeb. Problém negramotnosti se jich přímo dotýká při poskytování služeb veřejnosti. Je třeba obrátit jejich pozornost k příkladům osvědčených postupů v příloze, podpořit výměny, vyzvat k dialogu se zainteresovanými stranami, což umožní zapojení místní a regionální úrovně do přípravy a realizace iniciativ na evropské úrovni.

II. PŘÍLOHY

Graf 2: Žáci s problémy s porozuměním textu (ve věku 15 let) v EU a vybraných třetích zemích v roce 2000 a 2006 podle měřítka používaného průzkumem PISA pro porozumění psanému textu (zdroj: OECD)

Příklady osvědčených postupů:

—	nabídnout poradenství a iniciativy v oblasti čtení a psaní formou telefonické asistenční služby,

—	programy odborné přípravy dospělých určené konkrétním cílovým skupinám,

—	udělování diplomů za navazující vzdělávací programy ve spolupráci s univerzitami,

—	vzdělávací, kulturní, společenské akce určené rodinám s cílem usnadnit pomoc dětem a bojovat proti přerušení školní docházky,

—	zavedení kulturních aktivit určených zejména kočovným rodinám v rámci rodinných programů,

—	četba jako prevence negramotnosti ve venkovském prostředí,

—	vzdělávací a preventivní aktivity pro malé a starší děti v knihovnách,

—	odborná příprava rodičů na podporu školní docházky jejich dětí,

—	přístup ke kultuře základních poznatků pro vězně,

—	asistence zaměřená na vstup mladých lidí s dokončenou školní docházkou a s vážnými problémy se zvládnutím základních poznatků na trh práce,

—	základní učení a začleňování pomocí přípravy využívající elektronické nástroje,

—	příprava na míru šitých programů základní odborné přípravy pro zaměstnance,

—	zavedení programů základní odborné přípravy pro zaměstnance územních orgánů,

—	přístup k základním poznatkům pro zemědělské pracovníky na prvním stupni kvalifikace,

—	identifikace potřeb v oblasti základní odborné přípravy v návaznosti na pracovní místa,

—	základní odborná příprava v podnicích,

—	zvyšování informovanosti vedoucích pracovníků,

—	rozvíjení regionálních strategií a akčních plánů s místními subjekty,

—	rozvíjení práva na odbornou přípravu v podnicích,

—	konsolidace základních schopností pro žáky v rámci postupu profesionalizace a validace nabytých zkušeností,

—	základní odborná příprava v podnicích k zajištění profesního postupu,

—	zavedení programů odborné přípravy s praxí v podnicích ke zlepšení přechodu ze školy do zaměstnání,

—	odborná příprava v oblasti IKT a internetu,

—	zřízení kontaktních míst pro veřejnost, jež usnadní orientaci v systémech veřejné dopravy,

—	program identifikace negramotnosti v územních orgánech.

V Bruselu dne 10. února 2010

Předsedkyně Výboru regionů

Mercedes BRESSO

1.7.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 175/31

Stanovisko Výboru regionů – Zelená kniha – Podpora mobility mladých lidí ve vzdělávání

(2010/C 175/08)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

1. vítá, že Komise svou zelenou knihou Podpora mobility mladých lidí ve vzdělávání zamýšlí rozproudit celoevropskou diskusi, aby bylo možné hovořit o možnostech větší podpory mobility, určit stávající překážky pro přeshraniční mobilitu mladých lidí a vyzdvihnout užitečnost zkušeností s mobilitou;

2. stvrzuje svoji opakovaně vyjádřenou podporu mobilitě v Evropě i mimo ni a spolu s Radou a Komisí zastává názor, že studijní pobyty v zahraničí se pro mladé lidi v Evropě postupně stávají pravidlem a neměly by být jen výjimkou;

3. upozorňuje na skutečnost, že podpora mobility studentů a vyučujících je hlavní součástí spolupráce v rámci politiky vzdělávání v Evropě a jasným smluvním cílem činnosti Evropské unie v oblasti vzdělávání;

4. v této souvislosti se domnívá, že řešení této tematiky na evropské úrovni přináší značnou evropskou přidanou hodnotu a může poskytnout důležité podněty pro vypracování evropských, ale i národních, regionálních a místních programů, nástrojů a iniciativ zaměřených na přeshraniční podporu mobility mladých lidí ve vzdělávání;

5. považuje intenzivní výměnu informací a zkušeností mezi členskými státy za velmi přínosnou a v této souvislosti přisuzuje mimořádný význam zejména šíření osvědčených postupů členských států prostřednictvím Komise;

6. podporuje široký přístup zelené knihy, jejímž cílem je obsáhnout situaci všech mladých lidí v různých vzdělávacích kontextech a zahrnout přitom všechny oblasti formálního, neformálního a informálního vzdělávání;

7. poukazuje na významný přínos k podpoře mobility ve vzdělávání, který mají místní a regionální orgány v souvislosti s informováním, poradenstvím a zvyšováním povědomí, i na jejich většinou podpůrná opatření v oblasti zajišťování kvality a financování;

K rostoucímu významu mobility ve vzdělávání

8. souhlasí s názorem Komise, že mobilita ve vzdělávání, tj. pobyt v zahraničí za účelem získání nových dovedností a schopností, je jedním ze základních způsobů, jímž mohou mladí lidé urychlit svůj osobní rozvoj, získat přístup k novým znalostem, rozšířit své jazykové znalosti, získat mezikulturní schopnosti a zvýšit své příležitosti na trhu práce;

9. je přesvědčen, že v době stále pokračující globalizace a přeshraničního propojování všech oblastí života a práce jsou mezikulturní schopnosti, jazykové znalosti a mezinárodní znalosti stále důležitější;

10. dává Komisi za pravdu, že mobilita podporuje u mladých lidí hlubší smysl pro evropskou identitu a evropské občanství, jakož i boj proti xenofobii. Kromě toho prohlubuje šíření znalostí, které jsou klíčem k budoucnosti Evropy stavějící na znalostech;

11. souhlasí s Komisí, že by se mobilita ve vzdělávání měla stát neodmyslitelnou součástí evropanství a měla by být příležitostí pro všechny mladé lidi v Evropě, neboť by tím přispěla k zajištění konkurenceschopnosti Evropské unie, k budování znalostně intenzivní společnosti, a tím i k dosažení cílů Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost;

12. sdílí sice názor Komise, že za účelem vzdělání nebo odborné přípravy odchází do zahraničí celkově zatím stále příliš málo mladých lidí, upozorňuje však na to, že se zelená kniha nezabývá četnými finančními a organizačními opatřeními na podporu mobility mimo rámec programů EU, které jsou v členských státech nabízeny;

13. zdůrazňuje, že členské státy i místní a regionální orgány, ale také školy, vysoké školy a jiná vzdělávací zařízení a zařízení pro mládež, podniky, spolky a svazy podporují celou řadu projektů mobility, které slouží k formálnímu, neformálnímu a informálnímu vzdělávání;

14. poukazuje na skutečnost, že často jsou to právě malé projekty mobility, o nichž se rozhoduje na místní, regionální či národní úrovni, které mají rozhodující vliv a přispívají k posílení evropské myšlenky, aktivního evropského občanství a demokracie;

K předpokladům větší mobility mladých lidí

15. za hlavní kritérium uskutečnění a úspěchu mobility považuje dostupnost dostatečného množství cílených informací a odborného individuálního poradenství přímo v místě a na míru;

16. uvědomuje si potřebu dalších informací, zejména co se týče opatření na podporu mobility nad rámec programů EU, a domnívá se, že v této souvislosti by mohly pomoci přehledy o takovýchto programech, které již v členských státech existují, a to např. ve formě „příruček“ – i v elektronické podobě;

17. je toho názoru, že kromě kvality, transparentnosti, kompatibility a přijímání zahraničních nabídek vzdělávání a diplomů mají na ochotu k mobilitě vliv především institucionální a sociální rámcové podmínky a finanční faktory;

18. považuje za nezbytné přiblížit mladým lidem různé výhody mobility, ukázat jim stávající možnosti podpory a přesvědčit je o užitečnosti mobility;

19. upozorňuje na to, že mnoho překážek mobility lze zvenčí ovlivnit jen částečně, a zdůrazňuje své přesvědčení, že větší mobilita vyžaduje vysokou míru ochoty, času, úsilí a otevřenosti na všech stranách;

20. postrádá proto v zelené knize zmínku o individuální odpovědnosti mladých lidí dokázat navzdory přetrvávajícím překážkám mobility vlastní úsilí a iniciativu, např. při snaze o překonání existujících překážek díky účasti na organizovaných výměnách, a upozorňuje v této souvislosti na význam opatření, která v mladých lidech probouzejí a podporují vlastní iniciativu;

21. dále v zelené knize postrádá důraz na důležitou roli domova, jelikož základy pro připravenost odejít za vzděláním do zahraničí musí být včas položeny již v rodině; to vyžaduje, aby si rodiče byli vědomi mimořádné prospěšnosti zahraničních pobytů, motivovali své děti k mobilitě a pokud možno je podporovali při přípravě na pobyt v zahraničí a jeho uskutečnění; v tomto ohledu je velkou výzvou oslovit společenské vrstvy bez vzdělání a ekonomicky znevýhodněné skupiny;

22. důrazně se zasazuje o to, aby ekonomicky nebo sociálně znevýhodněné skupiny, osoby se zvláštními potřebami a mladí lidé z rodin migrantů byli více zapojeni do programů mobility a byla jim v případě potřeby poskytnuta dodatečná pomoc ve formě vyšších stropů finanční podpory, neboť právě tyto skupiny obyvatelstva se často potýkají se specifickými překážkami;

23. nehledě na oprávněný požadavek rozvoje přeshraniční mobility ve vzdělávání varuje před opomíjením dalších úkolů a potřeb škol, vysokých škol, učilišť a jiných vzdělávacích zařízení – např. v souvislosti s rozvržením školního roku resp. dlouhodobějším plánováním výuky – na úkor kvality vzdělání;

24. vyslovuje se pro to, aby vzdělávací programy EU podporující mobilitu pokračovaly i po roce 2013, a vyzývá Komisi, Radu a Evropský parlament, aby při přípravě víceletého finančního rámce na období 2014–2020 včas naplánovaly dostatečné finanční prostředky;

25. je potěšen, že se zelená kniha opakovaně zabývá zásadním přínosem místní a regionální úrovně k podpoře mobility; apeluje proto na Komisi, aby při vypracování a provádění programů mobility tuto základní úlohu územních orgánů více zohlednila tím, že je natrvalo zapojí do přípravy programů;

26. zasazuje se o to, aby se požadavek podporovat mobilitu mladých lidí i mezi obory odrazil i při vypracování programu Společenství pro celoživotní učení; žákům na všech typech škol by například mohla být poskytnuta možnost, aby absolvovali praxi v podnicích nebo v jiných mimoškolních zařízeních v zahraničí;

27. doporučuje podstatným způsobem omezit administrativní náklady spojené s opatřeními EU v oblasti mobility a zjednodušit složité formuláře žádostí;

28. připomíná příslušným orgánům na národní, regionální a místní úrovni, aby finanční prostředky v oblasti vzdělávání, které se uvolnily z důvodu snížení porodnosti v členských státech Evropské unie, zůstaly zachovány a mohly být použity mj. na podporu mobility ve vzdělávání s ohledem na množství i kvalitu;

29. vyzývá členské státy a místní a regionální orgány, aby v rámci své oblasti odpovědnosti a působnosti přijaly opatření, která budou podporovat mobilitu a přispívat k odstraňování jejích překážek;

30. domnívá se, že makroregiony, které hrají v Evropské unii s nyní již 27 členskými státy stále významnější roli, mohou významným způsobem přispět i v souvislosti s podporou mobility ve vzdělávání;

31. doporučuje místním a regionálním orgánům, aby prostřednictvím svých opatření v oblasti mobility zaměřených na partnerství regionů a měst přispěly k neformálnímu vzdělávání;

32. domnívá se, že ve stále globálnější znalostní společnosti je nezbytné vypěstovat povědomí o významu mezinárodních kompetencí i u učitelů, školitelů, zaměstnavatelů a veřejnosti obecně;

K novému partnerství pro mobilitu

33. sdílí názor Komise, že k výraznému zvýšení možností mobility u mladých lidí je nutný společný postup ve všech oblastech a že je k tomu třeba nového partnerství, v jehož rámci budou veřejné orgány spolupracovat v oblasti vzdělávání a mládeže s občanskou společností, podniky a mnoha dalšími subjekty;

34. zasazuje se o to, aby bylo ve všech oblastech a na všech úrovních vyvinuto úsilí o využití veškerého dostupného potenciálu mobility a nalezení nových způsobů podpory mobility;

35. dává za pravdu Komisi, že „šiřitelé“ (např. učitelé, školitelé, pracovníci s mládeží a bývalí účastníci programů mobility) hrají v podpoře mobility mladých lidí klíčovou roli, a doporučuje proto více zdůraznit tuto důležitou funkci šiřitelů v budoucích veřejných soutěžích a generacích programů;

36. vítá novou iniciativu Comenius Regio, která umožňuje zapojení mimoškolních zařízení a usiluje o podporu evropské spolupráce v oblasti škol na úrovni obcí a regionů a při níž mohou partneři spolupracovat na tématech společného zájmu, vyměňovat si zkušenosti a budovat udržitelné struktury;

37. vzhledem k rozvržení kompetencí v oblasti vzdělávání a různorodosti subjektů v této oblasti je zdrženlivý vůči požadavku Komise na povinnou spolupráci evropských, celostátních a regionálních orgánů se vzdělávacími zařízeními, subjekty občanské společnosti a místními orgány s cílem sloučit jednotlivé možnosti financování;

38. ponechává k uvážení, že i přes sloučení finančních prostředků se společný základ finančních zdrojů nezvýší, a proto se zasazuje především o zvyšování kvality stávajících programů a lepší informovanost o existujících nabídkách;

39. vyzývá místní a regionální orgány, aby za účelem podpory mobility ve vzdělávání uskutečňovaly nejen projekty v rámci programu celoživotního učení, ale také podrobně přezkoumaly, do jaké míry lze opatření na podporu mobility v oblasti odborné přípravy např. v rámci dvoustranných a vícestranných partnerství regionů financovat také z prostředků evropských strukturálních fondů;

40. vybízí vysoké školy, aby v zájmu podpory mobility nalezly nové formy spolupráce mezi veřejnými zařízeními a soukromým sektorem;

41. apeluje na podniky, aby přispěly k podpoře mobility především v oblasti odborného vzdělávání a přípravy a výzkumu a aby nehledě na z části značné strukturální rozdíly v systémech odborného vzdělávání podporovaly projekty mobility pro učně a aby i za obtížné hospodářské situace investovaly do znalostí, schopností a kompetencí;

42. připomíná svoji podporu pilotní iniciativě „Erasmus pro zvolené místní a regionální představitele“ (1), díky níž mají tito představitele získat možnost rozšiřovat své znalosti, sbírat nové zkušenosti a vyměňovat si osvědčené postupy;

43. zastává sice názor, že virtuální mobilita může zkušenosti s fyzickou mobilitou pouze podpořit a ne nahradit, nicméně je přesvědčen, že virtuální mobilita může být pro fyzickou mobilitu cenným přínosem tím, že mladým lidem podstatným způsobem usnadní přípravu na fyzickou mobilitu a udržitelným způsobem zlepší její kvalitu;

K vytyčení cílů mobility na evropské, regionální a místní úrovni

44. odkazuje na závěry ze zasedání Rady dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, v nichž je Komise vyzývána, aby do konce roku 2010 předložila návrh referenčních úrovní evropských průměrných výsledků („evropské referenční úrovně“), které by zohledňovaly aspekty množství a kvality, a s velkým zájmem očekává výsledky této práce;

45. připomíná, že evropské referenční úrovně neznamenají stanovení cílů jednotlivých států a neudávají žádná rozhodnutí, která musejí přijmout jednotlivé vlády, i když národní opatření budou na základě priorit jednotlivých států příspěvkem k dosažení referenčních úrovní;

46. vzhledem k podnětu Komise stanovit vedle evropských referenčních úrovní průměrných výsledků také zvláštní referenční úrovně pro regiony, vysoké školy, školy, podniky a sdružení upozorňuje preventivně na to, že určení národních nebo regionálních referenčních úrovní spadá do pravomocí jednotlivých členských států;

47. dále důrazně poukazuje na to, že zavedení nových ukazatelů a referenčních úrovní může za určitých okolností vést ke značnému dodatečnému administrativnímu a finančnímu zatížení pro národní, regionální a místní úroveň, a proto by k němu vzhledem ke snahám Komise o odbourání byrokracie mělo dojít pouze v případě, že podrobná analýza nákladů a výnosů bude pozitivní;

48. vyzývá proto Komisi, aby po vyhodnocení výsledků konzultací vytvořila soupis osvědčených postupů s konkrétními a praktickými možnostmi řešení současných problémů v oblasti podpory mobility a tento soupis následně postoupila příslušným národním, regionálním a místním odpovědným činitelům.

V Bruselu dne 10. února 2010

Předsedkyně Výboru regionů

Mercedes BRESSO

(1) Bílá kniha Výboru regionů o víceúrovňové správě věcí veřejných, CdR 89/2009.

1.7.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 175/35

Stanovisko Výboru regionů – Internet věcí a opakované použití informací veřejného sektoru

(2010/C 175/09)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

1. vítá iniciativu Komise přezkoumat provádění směrnice o opakovaném použití informací veřejného sektoru a podpořit akční plán pro internet věcí, neboť mohou mít hodnotný přínos pro občany, podniky a veřejnou správu a mohou přispět k vytváření nových pracovních míst a zlepšení kvality veřejných služeb;

2. zdůrazňuje význam opakovaného použití informací veřejného sektoru ke komerčním i nekomerčním účelům, a investic do výzkumu pro podporu specifických činností a rozvoj budoucích aplikací pro zvýšení hodnoty internetu věcí;

3. zdůrazňuje, v souladu se strategií i2010 pro evropskou informační společnost, význam místních a regionálních orgánů, protože představují motor ekonomického růstu na místní úrovni a vytváří, užívají a vlastní mnoho produktů a služeb s informacemi v digitální podobě; z tohoto důvodu by měly být místní a regionální orgány plně a účinně zapojeny do správy a rozvoje internetu věcí;

4. zdůrazňuje, že na místní a regionální úrovni může internet věcí podpořit kvalitu života a sociální a hospodářskou činnost občanů, stimulovat regionální rozvoj a místní podnikání a poskytnout občanům účinnější, konkrétním potřebám přizpůsobené veřejné služby. Existuje několik způsobů, jež mohou regionům a občanům pomoci zajistit, aby byl tento potenciál plně využit; místní a regionální orgány patří mezi hlavní adresáty zásad správy internetu věcí a jsou klíčovou hnací silou rozvoje a provádění;

5. žádá nalezení vhodných řešení pro sběr a řízení informací z veřejného sektoru, při zohlednění kulturních a administrativních rozdílů mezi členskými státy a místními a regionálními správami;

6. zdůrazňuje úlohu logistiky nutné ke zvládnutí obrovského objemu dat, jež budou využívat aplikace vyvinuté a provozované orgány veřejné správy;

7. vítá skutečnost, že směrnice o opakovaném použití informací veřejného sektoru usiluje o minimalizaci dodatečné administrativní zátěže, vznikající v souvislosti s takovými informacemi veřejným subjektům;

8. vyzdvihuje význam a nutnost nových společných pravidel a postupů pro správu opakovaného použití informací veřejného sektoru, které zajistí totožné základní podmínky pro všechny účastníky evropského informačního trhu, podmínky pro to, aby opakované použití takových informací bylo průhlednější, a které by zabránily narušování vnitřního trhu;

9. zdůrazňuje potřebu podpory začleňování do informační společnosti (e-inclusion), což znamená informační společnost, jež je otevřená všem, je spravedlivá z regionálního a sociálního hlediska a využívá v širším rámci internetu věcí IKT ke zvýšení konkurenceschopnosti a podpoře veřejných služeb;

10. zasazuje se o to, byl v Evropě stimulován rozvoj laboratoří s kombinovaným financováním univerzitami a soukromými společnostmi, jenž by prohloubil dopad aktivit v oblasti výzkumu IT v Evropě;

11. zdůrazňuje, že přístup k informacím veřejného sektoru a jejich opakované použití mohou podpořit zavádění internetu věcí. Města a regiony jako hlavní držitelé a nositelé informací veřejného sektoru mají klíčovou úlohu při usnadňování vytváření internetu věcí;

Směrnice o opakovaném použití informací veřejného sektoru

12. zdůrazňuje, že proto, aby mohl být vyvinut trh pro opakované použití informací veřejného sektoru, je nutné odstranit exkluzivní dohody subjektů veřejného sektoru a soukromých firem, a uplatnit přístupy, které používají modely udělování licencí a poplatků, které usnadňují a maximalizují opakované použití informací veřejného sektoru (zejména díky uplatňování marginálních nákladů); je rovněž důležité zvážit a vyjasnit, jaké druhy mechanismů použít pro tvorbu a řízení veřejných informací;

13. s ohledem na princip konkurenceschopnosti trhu s informacemi veřejného sektoru zdůrazňuje, že je nutné zajistit pro soukromé poskytovatele služeb stejné podmínky jako pro veřejné instituce, umožnit soukromým uživatelům přístup k veřejným informacím a jasně definovat podmínky, za kterých mohou být tyto informace použity ke komerčním účelům;

14. zdůrazňuje, že je nutné určit objektivní způsob měření hospodářské hodnoty informací, protože mají veřejnou povahu a souvisí s vládními institucemi;

15. navrhuje, aby byl v plném souladu s pravidly pro ochranu údajů odlišován přístup a opakované použití veřejné informace za účelem zvýšení zisku producenta informace, jenž nemusí být schopen plně pokrýt náklady na produkci této informace, a minimalizovat počet případů, kdy je poskytován jen omezený přístup k veřejným informacím;

Místní a regionální orgány – klíčoví činitelé a příjemci informací veřejného sektoru

16. žádá, aby byla věnována větší pozornost zvyšování vědomí na místní a regionální úrovni, kde chybí znalosti a/nebo mechanismy potřebné pro identifikaci informací vhodných k opakovanému použití, a pomoci veřejným subjektům při tom, aby byly transparentnější a při podpoře opakovaného použití informací veřejného sektoru;

17. zdůrazňuje, že plného potenciálu opakovaného použití informací veřejného sektoru může být dosaženo užším zapojením místních a regionálních orgánů, což by mohlo výrazně přispět k využití opakovaného použití informací veřejného sektoru ke zlepšení konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst;

18. zdůrazňuje, že je důležité, aby měly veřejné orgány na místní a regionální úrovni odpovídající kapacity a udržitelné finanční zdroje pro digitalizaci. Partnerství veřejného a soukromého sektoru a rozvoj trhů pro e-learning poskytují alternativy financování digitalizace. Informace veřejného sektoru mohou vytvářet vlastní příjmy, využitelné pro tvorbu a digitalizaci údajů. Důležité jsou kromě toho rovněž sítě a interaktivní společenství, umožňující snižovat náklady, například vývojem softwaru s otevřeným zdrojovým kódem (open software);

Internet věcí

19. zdůrazňuje, že rozvoj informačních technologií je pro naši společnost a pro jednotný evropský trh úkolem zásadního významu, pokud EU zajistí dostatečné hospodářské prostředky pro inovaci, základní výzkum, výzkum a vývoj, jakož i politické prostředky pro správu budoucího internetu;

20. konstatuje, že vývoj interaktivních platforem, např. Web 2.0, je momentálně užitečnější, a to díky jejich komplexní funkčnosti při sdílení informací a pokročilé interoperabilitě s celou řadou sítí, protože umožňují jednotlivcům i skupinám vytváření nebo přenos obsahů; proto je nezbytný rychlý vývoj technologií hromadného ukládání dat pro databáze veřejné správy, které budou obsahovat popis daných věcí identifikovaných pomocí jejich internetové adresy;

21. navrhuje, aby byla věnována zvláštní pozornost internetu budoucnosti, který by mohl spočívat v kombinaci internetu věcí a vysoce kvalitních obsahů a služeb využívajících technologie Web 2.0. Jeho nové vzory nově definují místo a úlohu všudypřítomných sítí v životě občanů a v hospodářském růstu, což může přinést velké sociální změny;

Správa internetu věcí, ochrana soukromí a údajů

22. zdůrazňuje, že vývoj internetu věcí nemůže být s ohledem na hluboké společenské změny, které sebou přinese, přenechán pouze soukromému sektoru. Pouze zapojení tvůrců evropské politiky a veřejných orgánů, a to včetně místních a regionálních, zajistí, že používání informačních a komunikačních technologií – mimo jiné – podpoří ekonomický růst, pomůže reagovat na výzvy stárnoucí společnosti a podpoří účinné využívání energie;

23. zdůrazňuje, že správa internetu věcí musí být navržena a vykonávána způsobem, který bude odpovídat všem veřejným politickým aktivitám, jak se uvádí v Bílé knize Výboru regionů o víceúrovňové správě věcí veřejných (1), jejímž cílem je posílení efektivity činnosti Společenství koordinovaným působením Evropské unie, členských států a místních a regionálních orgánů, založeném na partnerství a zaměřené na vypracování a uvedení politik EU do praxe;

24. zdůrazňuje nutnost řešit velkou strategickou výzvu, jakou představuje internet věcí, na základě principů a mechanismů víceúrovňové správy, a to jak vertikálně – mezi místními a regionálními orgány na straně jedné a vnitrostátními vládami a Evropskou unií na straně druhé, tak horizontálně – mezi místními a regionálními orgány na straně jedné a občanskou společností na straně druhé, případně uplatnit na místní a regionální úrovni některé inovační experimenty;

25. zdůrazňuje, že při vytváření struktury internetu věcí a rozvoji služeb který přináší, bude důležité zajistit, aby byly na všech úrovních dodrženy veškeré bezpečnostní požadavky zabezpečující nejvyšší úroveň soukromí a ochrany osobních údajů, a aby se zabránilo neoprávněnému sledování jakýchkoliv druhů osobních informací a profilů, včetně nákupních preferencí, údajů o zdravotním stavu, lékařských záznamů apod.;

26. konstatuje, že ochrana soukromí závisí na určitých faktorech, zahrnujících vytváření struktury veřejných subjektů (z nichž většina je na místní úrovni), konvergence legislativy EU, posílení inovační kultury mezi úředníky veřejných orgánů, včetně používání společného etického kodexu, a správným řízením aplikací IKT;

27. domnívá se proto, že aby byla zvýšena ochrana údajů a soukromí, musí být zvláštní pozornost věnována vypracování směrnic a doporučení, zaměřených na definici strategií IKT, pravidel, standardů a společných formátů, které přinesou;

28. požaduje extenzivní školení všech zaměstnanců, se zvláštním zaměřením na odborné techniky (např. sítě, systémy, zabezpečení, ochrana soukromí atd.), zaměstnance pracující přímo s bezpečnostními postupy při zohlednění různých metodik, a zaměstnance všeobecně nebo nepřímo zapojené do inovací a modernizace (např. školení počítačové gramotnosti spotřebitelů);

Socioekonomické dopady internetu věcí

29. domnívá se, jak již vyjádřil v předchozích stanoviscích (2), že místní a regionální orgány by měly velkou měrou spolupracovat při zlepšování interoperability ve veřejné správě a účinnosti poskytování veřejných služeb;

30. zdůrazňuje, že místní a regionální orgány mohou a také přejímají vedoucí úlohu při podpoře evropské konkurenceschopnosti, zlepšování podnikatelských příležitostí a zkvalitňování veřejných zdravotnických služeb, jakož i při používání IKT ke zlepšování energetické účinnosti, a to díky výměně osvědčených technologických postupů, identifikaci projektových partnerů a přidělování finančních prostředků;

31. zdůrazňuje, že samotná opatření na posílení IKT nepřinesou lepší hospodářské výsledky bez aktivní podpory a účasti místních a regionálních orgánů; Občanská společnost, místní a regionální orgány a vláda musí spolupracovat, aby spustily koloběh zlepšení lidských zdrojů, organizačních změn, IKT a produktivity;

32. zdůrazňuje, že politiky zaměřené na posílení základních znalostí v oblasti IKT, rozvíjení schopností v oblasti IKT na vysoké úrovni, podpora celoživotního učení v této oblasti a posílení dovedností v oblasti řízení a vytváření sítí, jež jsou potřebné pro účinné využívání IKT, mají zásadní význam a patří mezi klíčové pravomoci místních a regionálních orgánů;

Výzkum, vývoj a inovace

33. chválí Komisi za její závazek i nadále podporovat výzkum a technologický rozvoj internetu věcí za využití 7. rámcového programu nad rámec současných vynikajících úspěchů, a schvaluje využití rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace jako vynikající platformy na podporu zavádění budoucích aplikací internetu věcí. Místní a regionální orgány by se proto mohly ukázat jako velmi prospěšné při provádění pilotních projektů, a to jak díky snadnému provádění, tak díky poměru užitku a nákladů;

34. vyjadřuje svou podporu posílení úlohy národních a regionálních subjektů pro rozvoj významných evropských iniciativ, jako jsou ERA-NET nebo Joint Technology Initiatives (3). Proces vytváření potenciálu pro výzkum a inovace pro zajištění udržitelné konkurenční výhody Evropy, a tím rychlejší dosažení cílů internetu věcí, tak může být úspěšný pouze tehdy, budou-li do něj zapojena ta města a ty regionální orgány, které zařadí výzkum a inovace mezi hlavní priority veřejného financování;

35. žádá, aby se existující politiky a spolupráce lépe doplňovaly, a rovněž koordinaci 7. rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj, strukturálních fondů a rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace, aby tak nabídly investiční možnosti v souladu se specifickými aspekty různých výzkumných projektů;

36. zdůrazňuje, že je nutné získat vynikající vědecké pracovníky ze zemí mimo Evropu, a vyzdvihuje proto význam regionů jako hlavních poskytovatelů vzdělávacích služeb, a vzrůstající potřebu posílení regionálních investic do lidských zdrojů; zvláštní pozornost by měla být věnována místním politikám inovací, technologickým centrům, podnikatelským líhním, vědeckým parkům a rizikovému kapitálu;

Mezinárodní dialog

37. zdůrazňuje, že v rámci mezinárodní spolupráce jsou regiony, s ohledem na své podpůrné programy, strukturální a legislativní rámcové podmínky svých politik výzkumu, zvláště důležité;

38. vyzdvihuje, že i malé instituce na místní a regionální úrovni mohou přinášet poznatky celosvětového zájmu ve vybraných specializacích, zejména pokud jsou zapojeny do globálních sítí a spolupracují s podniky založenými na znalostech;

39. zdůrazňuje v této souvislosti, že vazby a spolupráce mezi regiony v rámci jedné či několika zemí nabývají na významu, zejména díky opatřením na podporu klastrů, sítí a inovačních systémů; jejich podpora se také zaměřuje na vytváření center světové úrovně, která by propojila globální inovační řetězce namísto geograficky definovaných klastrů.

V Bruselu dne 10. února 2010

Předseda Výboru regionů

Mercedes BRESSO

(1) CdR 89/2009 fin.

(2) CdR 10/2009 fin.

(3) CdR 83/2007 fin.

1.7.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 175/40

83. PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ VE DNECH 9. A 10. ÚNORA 2010

Stanovisko Výboru regionů – Evropský rok dobrovolnictví (2011)

(2010/C 175/10)

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ,

1. vítá rozhodnutí Evropské komise stanovit rok 2011 Evropským rokem dobrovolnictví a kladně hodnotí její analýzu mnohostranného přínosu dobrovolnictví pro evropskou společnost a analýzu výzev a politických požadavků, před nimiž toto odvětví stojí;

2. vítá, že Evropská komise uznává dobrovolnou činnost za klíčovou složku aktivního občanství na místní, regionální, národní i celounijní úrovni. Pro mnoho jedinců je dobrovolná činnost osobním projevem sociální soudržnosti a sociálního kapitálu a ve své nejryzejší formě je pravým ztělesněním aktivního občanství;

3. zdůrazňuje důležitost role, kterou hrají místní orgány a regiony v propagaci, rozvoji a podpoře dobrovolné činnosti, což dokazuje objem této činnosti přímo prováděný na těchto úrovních, a vítá, že v předloze návrhu došlo k uznání role místních a regionálních orgánů;

4. vítá, že Evropská komise chápe význam dobrovolnictví v souvislosti se zaměstnatelností a celoživotním učením; ačkoliv je tento význam v současnosti ještě zdůrazněn hospodářskou krizí, jde o klíčovou záležitost i dobách ekonomického blahobytu, neboť se jím posiluje sociální soudržnost;

5. zdůrazňuje ekonomický přínos dobrovolnictví pro místní, regionální, národní a evropská hospodářství a skutečnost, že jde o významný faktor při investicích a vytváření pracovních míst, a je toho názoru, že Evropský rok (2011) bude příležitostí k větší reflexi tohoto přínosu v rámci obnovené evropské (Lisabonské) strategie pro růst a zaměstnanost a národních programů reforem;

6. zdůrazňuje však, že dobrovolníci nesmějí být využíváni jako náhražka nebo zastoupení zaměstnanců v jakémkoli prostředí; veřejné orgány by měly v rámci svých pravomocí zajistit, že se k takové praxi nebudou uchylovat ani ony ani jejich smluvní partneři;

Právní základ a název Evropského roku

7. souhlasí s přejmenováním roku 2011 na Evropský rok dobrovolné činnosti na podporu aktivního občanství podle právního základu, z něhož vyšla předloha návrhu, avšak je přesvědčen, že by se původní název měl nadále veřejně používat, aby bylo možné stimulovat podporu, uznání a porozumění tomuto evropskému roku a vyhnout se oslabení jeho hlavního tématu, kterým je dobrovolnictví;

8. navíc požaduje, aby nedošlo ke zdlouhavým diskuzím o právním základu a aby co nejdříve došlo k finalizaci rozhodnutí o tomto návrhu, a to s cílem poskytnout dostatek času na přípravu, která má proběhnout v roce 2010;

9. uznává, že dobrovolnictví je klíčovou dimenzí aktivního občanství a demokracie, avšak zdůrazňuje, že jde jen o jednu stránku této problematiky a že evropský rok musí také propagovat rozsáhlý přínos, jaký dobrovolná činnost přináší evropské společnosti;

Lepší vzájemná součinnost Evropských roků

10. je toho názoru, že stanovení roku 2011 Evropským rokem dobrovolnictví by mělo navazovat na některé aktivity Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení v roce 2010, vzhledem k tomu, jakou roli dobrovolnictví hraje i v tomto ohledu, a dále navrhuje, aby evropský rok podpořil doplňkové akce OSN v rámci 10. výročí Mezinárodního roku dobrovolníků;

11. dále se staví za to, aby výsledky Evropského roku dobrovolnictví (2011) byly využity při plánování a realizaci činností souvisejících s příštími podobnými evropskými roky, např. Evropským rokem aktivního stárnutí (2012) a Evropským rokem občanství (navrhovaným na rok 2013);

12. doporučuje, aby Evropská komise rozvinula lepší součinnost mezi evropskými roky obecně, než aby byly vnímány jako jednorázové akce, čímž by mohla poskytnout vyšší přidanou hodnotu a posílit zúročení aktivit a výsledků všech evropských roků;

13. v tomto ohledu naznačuje, že je potřebné širší zapojení a horizontálnější spolupráce různých útvarů Evropské komise a silnější závazek ze strany členských států i větší snaha o zapojení úrovní správy na nižší než státní úrovni, aby bylo zajištěno účinné navázání na aktivity roku 2011 a dosažené úspěchy;

Cíle Evropského roku 2011

14. vítá čtyři cíle Evropské komise pro Evropský rok dobrovolnictví, jelikož jsou praktickým a jasným rozpisem procesů souvisejících s dobrovolnou činností jednotlivců i organizací zahrnujících dobrovolnou činnost;

15. poukazuje na různé formy, oblasti a tradice dobrovolnictví v členských státech a zdůrazňuje, že v letech 2010 a 2011 je zapotřebí porozumění a pružného přístupu, a je toho názoru, že Evropský rok dobrovolnictví je jedinečnou příležitostí k sestavení soupisu zkušeností a osvědčených postupů a vytvoření vhodných fór k jejich sdílení na národní, regionální i místní úrovni mezi jednotlivými státy EU;

16. podporuje myšlenku vypracovat společný přístup členských států s cílem stanovit dobrovolnou činnost za klíčové téma v rámci třetího cíle – oceňovat a uznávat dobrovolnické aktivity;

17. zdůrazňuje nutnost využít Evropského roku dobrovolnictví ke zlepšení podmínek dobrovolnictví v Evropské unii, se zvláštním zřetelem k poskytování finančně silné, efektivní a viditelné infrastruktury s cílem usnadnit přístup veřejnosti k dobrovolným činnostem;

18. zastává se toho, aby byl v závěru roku 2011 určen konkrétní den, který by se v rámci celé Evropské unie stal dnem dobrovolnictví s tím, že je nutné přihlédnout k rozmanitým tradicím v oblasti dobrovolné činnosti, které mezi členskými státy existují. Tohoto dne by bylo možné každoročně využít k vytváření pocitu solidarity mezi občany EU, kteří provádějí dobrovolnou činnost, a k propagaci dobrovolnictví směrem k širší veřejnosti, a to souvislou a inovační formou;

19. dále navrhuje, že vzhledem k roli, již může veřejná politika hrát na místní/regionální úrovni při podpoře a usnadňování dobrovolné činnosti, by během roku 2011 mělo být na úrovni Společenství i jednotlivých členských států zavedeno ocenění, udílené každé dva roky, pro město, nebo místní či regionální úřad, který bude poskytovat nejlepší podmínky pro dobrovolnou činnost. Podpořil by také ocenění „dobrovolník roku“, které by odměnilo snahy a úspěchy jednotlivců v oblasti dobrovolnictví;

20. poukazuje na nutnost zapojit zástupce veřejnosti (se zvláštním důrazem na zástupce sociálně vyloučených skupin), kteří se již podílejí na dobrovolné činnosti, do příslušných komunikačních akcí na propagaci účasti v dobrovolných činnostech pro všechny občany EU;

21. zdůrazňuje, že komunikační akce by se měly soustřeďovat na témata zahrnující místní dobrovolnou činnost, přeshraniční dobrovolnou činnost a dobrovolnou činnost v rozvojovém světě;

Výstupy z Evropského roku 2011

22. zdůrazňuje, že k úspěchu evropského roku při dosahování stanovených cílů je nutné kritické množství iniciativ, které budou mít trvalý účinek na dobrovolnictví po celé Evropské unii; Evropský rok dobrovolnictví musí usilovat o získání politických závazků v oblasti:

(a)	řešení chybějícího právního postavení dobrovolníků, které by bylo kompatibilní v celé EU;

(b)	systematičtějšího sběru dat týkajících se dobrovolníků a služeb, které poskytují, aby bylo možné přesně posoudit hospodářskou hodnotu tohoto odvětví;

(c)

řešení rozmanitých překážek bránících lidem v dobrovolné činnosti (např. chybějící systematický proces policejního prověření u těch osob, které si přejí pracovat s dětmi a zranitelnými skupinami dospělých, v celé EU, či hrozba odebrání dávek nezaměstnaným, kteří se chtějí podílet na dobrovolné činnosti atd.);

23. podotýká, že Evropský rok dobrovolnictví dává základ pro formulování akčního plánu dobrovolnictví, který by měl přinést větší uznání a podporu dobrovolnictví v různých oblastech a programech politiky v EU a domnívá se, že by se tematické konference plánované na rok 2011 měly využít k identifikaci klíčových prvků a priorit tohoto akčního plánu;

24. je toho názoru, že evropský rok by také mohl umožnit diskuzi o vhodných politikách na národní úrovni, a to s cílem podnítit a podpořit dobrovolnou činnost a dále rozvinout iniciativy a úspěchy roku 2011;

25. podotýká také, že je nutné dále zohlednit obecnější uznání peněžního ekvivalentu dobrovolnictví jako částečného financování programů financovaných EU po roce 2013, a je toho názoru, že k tomu je zapotřebí většího důrazu na finanční pravidla a na široké konzultace mezi útvary napříč příslušnými generálními ředitelstvími;

Finanční zdroje

26. je zklamán z relativně nízké úrovně financí přidělených Evropskému roku dobrovolnictví (zvláště v porovnání se 17 miliony EUR vyčleněnými na rok 2010). Je zde riziko, že kvůli tomuto objemu financí nebude možné plně realizovat cíle pro tento rok a že plánované aktivity možná neproniknou různými strukturami až ke sluchu obecné veřejnosti;

27. proto navrhuje, aby oněch 6 milionů uvedených v předloze návrhu bylo považováno za minimální objem a aby došlo v k vyčlenění dalších prostředků na evropský rok 2011 podle dostupnosti. Přál by si, aby Evropská komise jasněji formulovala rozsah dalších možností financování v rámci příslušných programů Společenství, které by mohly být využity k dosažení cílů evropského roku;

Úloha Výboru regionů

28. zavazuje se k aktivní podpoře cílů Evropského roku dobrovolnictví a hodlá se případně podílet na jeho aktivitách a nabízí spolupráci Evropské komisi a členským státům při praktické realizaci Evropského roku dobrovolnictví.

II. DOPORUČENÉ POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Pozměňovací návrh 1

Předložený pozměňovací návrh k návrhu rozhodnutí Rady o Evropském roku dobrovolnictví

Článek 4

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Každý členský stát jmenuje orgán odpovědný za organizování své účasti na evropském roku (dále jen „vnitrostátní koordinační orgán“). Do jednoho měsíce od přijetí tohoto rozhodnutí oznámí tento členský stát Komisi, koho jmenoval.

Každý členský stát zajistí, aby výše zmíněný orgán náležitě zapojil široké spektrum účastníků na celostátní, regionální a místní úrovni.

Vnitrostátní koordinační orgán je odpovědný za vypracování vnitrostátního programu/opatření a priorit evropského roku v souladu s cíli uvedenými v článku 2 a podle požadavků upřesněných v příloze.

Každý členský stát zajistí, aby výše zmíněný orgán náležitě zapojil široké spektrum účastníků na celostátní, regionální a místní úrovni.

Odůvodnění

V rámci přípravy národních programů a stanovení cílů existuje potřeba procesu konzultací se zúčastněnými stranami.

Pozměňovací návrh 2

Předložený pozměňovací návrh k návrhu rozhodnutí Rady o Evropském roku dobrovolnictví

Článek 7 odstavec 1

Text navržený Komisí	Pozměňovací návrh VR
Rozpočet na provádění tohoto rozhodnutí v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011 činí 6 000 000 EUR.	Rozpočet na provádění tohoto rozhodnutí v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011 čin6 000 000 EUR, .

Odůvodnění

K dosažení skutečných výsledků je nutné, aby se rozpočet evropského roku navýšil, a současný návrh musí být vnímán jako minimum.

Pozměňovací návrh 3

Předložený pozměňovací návrh k návrhu rozhodnutí Rady o Evropském roku dobrovolnictví

Článek 9

Text navržený Komisí	Pozměňovací návrh VR
Komise společně s členskými státy zajišťuje, aby byla opatření stanovená tímto rozhodnutím v souladu s ostatními programy a iniciativami Společenství a programy a iniciativami na celostátní a regionální úrovni, které napomáhají dosáhnout cílů evropského roku.	Komise společně s členskými státy zajišťuje, aby byla opatření stanovená tímto rozhodnutím v souladu s ostatními programy a iniciativami Společenství a programy a iniciativami na celostátní, a regionální úrovni, které napomáhají dosáhnout cílů evropského roku.

Odůvodnění

Je také třeba přihlédnout k souladu s místními iniciativami.

V Bruselu dne 10. února 2010

Předsedkyně Výboru regionů

Mercedes BRESSO

		ISSN 1725-5163 doi:10.3000/17255163.C_2010.175.cze
Úřední věstník Evropské unie		C 175

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 53 1. července 2010

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	I Usnesení, doporučení a stanoviska
	STANOVISKA
	Výbor regionů
	83. plenární zasedání ve dnech 9. a 10. února 2010
2010/C 175/01	Stanovisko Výboru regionů – Koordinovaná a udržitelná řešení problémů evropského automobilového průmyslu a posílení jeho územních vazeb	1

2010/C 175/02	Stanovisko Výboru regionů – Šestá zpráva o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti	4

2010/C 175/03	Stanovisko Výboru regionů – Příspěvek k udržitelnému rozvoji: role spravedlivého obchodu a nevládních koncepcí záruk udržitelnosti v souvislosti s obchodem	10

2010/C 175/04	Stanovisko Výboru regionů – Jakost zemědělských produktů	15

2010/C 175/05	Stanovisko Výboru regionů – Podpora zemědělcům v oblastech s přírodním znevýhodněním	19

2010/C 175/06	Stanovisko Výboru regionů – Obnovená strategie EU – Investování do mládeže	22

2010/C 175/07	Stanovisko Výboru regionů – Snížení funkční negramotnosti – Ambiciózní evropská strategie proti vyloučení a na podporu osobního rozvoje	26

2010/C 175/08	Stanovisko Výboru regionů – Zelená kniha – Podpora mobility mladých lidí ve vzdělávání	31

2010/C 175/09	Stanovisko Výboru regionů – Internet věcí a opakované použití informací veřejného sektoru	35

	III Přípravné akty
	Výbor regionů
	83. plenární zasedání ve dnech 9. a 10. února 2010
2010/C 175/10	Stanovisko Výboru regionů – Evropský rok dobrovolnictví (2011)	40