5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/2

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 15. dubna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Handens Tingsrätt — Švédsko) — trestní řízení proti Larsi Sandströmovi

(Věc C-433/05) (1)

(„Směrnice 94/25/ES a 2003/44/ES - Sbližování právních předpisů - Rekreační plavidla - Zákaz používání vodních skútrů mimo veřejně splavné vodní cesty - Články 28 ES a 30 ES - Opatření s rovnocenným účinkem - Přístup na trh - Překážka - Ochrana životního prostředí - Proporcionalita - Směrnice 98/34/ES - Článek 8 - Změna vnitrostátní právní úpravy - Oznamovací povinnost - Podmínky“)

2010/C 148/03

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Handens Tingsrätt

Účastník původního trestního řízení

Lars Sandström

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Handens Tingsrätt — Výklad článků 28 až 30 ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/44/ES ze dne 16. června 2003, kterou se mění směrnice 94/25/ES o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se rekreačních plavidel (Úř. věst. L 214, s. 18; Zvl. vyd. 13/31, s. 409) — Zákaz používání vodních skútrů mimo veřejně splavné vodní cesty

Výrok

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/25/ES ze dne 16. června 1994 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se rekreačních plavidel, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/44/ES ze dne 16. června 2003, nebrání vnitrostátní právní úpravě, která z důvodů ochrany životního prostředí zakazuje používání vodních skútrů mimo vymezené vodní cesty.

Články 34 SFEU a 36 SFEU takové vnitrostátní právní úpravě nebrání za podmínky, že:

—	příslušné vnitrostátní orgány jsou povinny přijmout prováděcí opatření stanovená za účelem vymezení vodních ploch nacházejících se mimo veřejně splavné vodní cesty, na kterých smějí být vodní skútry používány;

—	tyto orgány skutečně vykonaly pravomoc, která jim byla v tomto ohledu svěřena, a vymezily vodní plochy odpovídající podmínkám stanoveným vnitrostátní právní úpravou a

—	taková opatření byla přijata v přiměřené lhůtě po vstupu této právní úpravy v platnost.

Je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda jsou ve věci v původním řízení tyto podmínky splněny.

Článek 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů [v oblasti technických norem a předpisů] musí být vykládán v tom smyslu, že změna provedená do návrhu technického předpisu, který již byl oznámen Evropské komisi v souladu s prvním pododstavcem tohoto ustanovení a jež znamená oproti návrhu, který byl oznámen, pouze zmírnění podmínek používání dotyčného výrobku, a jež v důsledku toho omezuje případný dopad technického předpisu na obchodní vztahy, není zásadní změnou návrhu ve smyslu třetího pododstavce uvedeného ustanovení a nemusí být předem oznámena Komisi. Vzhledem k neexistenci takové předchozí oznamovací povinnosti neovlivňuje skutečnost, že změna technického předpisu, která není změnou zásadní, nebyla před svým přijetím oznámena Komisi, použitelnost tohoto předpisu.

(1) Úř. věst. C 36, 11.2.2006.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/3

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 13. dubna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour constitutionnelle — Belgie) — Nicolas Bressol, Anthony Wolf, Cédric Helie, Valérie Jabot, Claude Keusterickx, Denis Wilmet, Charlène Meurou, David Bacquart, Ayhar Gabriel Arslan, Yves Busegnies, Serge Clement, Sabine Gelaes, Etienne Dubuisson, Caroline Kinet, Dominique Peeters, Robert Lontie, Yannick Homerin, Isabelle Pochet, Walid Salem, Karin Van Loon, Olivier Leduc, Annick Van Wallendael, Dorothée Van Eecke, Olivier Ducruet, Céline Hinck, Nicole Arpigny, Eric De Gunsch, Thibaut De Mesmaeker, Mikel Ezquer, Constantino Balestra, Philippe Delince, Madeleine Merche, Jean-Pierre Saliez, Véronique de Mahieu, Muriel Alard, Danielle Collard, Pierre Castelein, Dominique De Crits, André Antoine, Christine Antierens, Brigitte Debert, Véronique Leloux, Patrick Parmentier, M. Simon, Céline Chaverot, Marine Guiet, Floriane Poirson, Laura Soumagne, Elodie Hamon, Benjamin Lombardet, Julie Mingant, Anne Simon, Anaïs Serrate, Sandrine Jadaud, Patricia Barbier, Laurence Coulon, Renée Hollestelle, Jacqueline Ghion, Pascale Schmitz, Sophie Thirion, Céline Vandeuren, Isabelle Compagnion v. Gouvernement de la Communauté française

(Věc C-73/08) (1)

(„Občanství Unie - Články 18 a 21 SFEU - Směrnice 2004/38/ES - Článek 24 odst. 1 - Svoboda pobytu - Zásada zákazu diskriminace - Přístup k vysokoškolskému vzdělání - Studenti, kteří jsou státními příslušníky některého členského státu a kteří se stěhují do jiného členského státu za účelem studia - Omezování počtu studentů-nerezidentů zapisovaných ke studiu na univerzitách v oblasti veřejného zdraví - Odůvodnění - Proporcionalita - Riziko pro kvalitu vzdělávání v lékařských i nelékařských zdravotnických oborech - Potenciální nedostatek absolventů v odborných odvětvích veřejného zdraví“)

2010/C 148/04

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour constitutionnelle

Účastníci původního řízení

Žalobci: Nicolas Bressol, Anthony Wolf, Cédric Helie, Valérie Jabot, Claude Keusterickx, Denis Wilmet, Charlène Meurou, David Bacquart, Ayhar Gabriel Arslan, Yves Busegnies, Serge Clement, Sabine Gelaes, Etienne Dubuisson, Caroline Kinet, Dominique Peeters, Robert Lontie, Yannick Homerin, Isabelle Pochet, Walid Salem, Karin Van Loon, Olivier Leduc, Annick Van Wallendael, Dorothée Van Eecke, Olivier Ducruet, Céline Hinck, Nicole Arpigny, Eric De Gunsch, Thibaut De Mesmaeker, Mikel Ezquer, Constantino Balestra, Philippe Delince, Madeleine Merche, Jean-Pierre Saliez, Véronique de Mahieu, Muriel Alard, Danielle Collard, Pierre Castelein, Dominique De Crits, André Antoine, Christine Antierens, Brigitte Debert, Véronique Leloux, Patrick Parmentier, M. Simon, Céline Chaverot, Marine Guiet, Floriane Poirson, Laura Soumagne, Elodie Hamon, Benjamin Lombardet, Julie Mingant, Anne Simon, Anaïs Serrate, Sandrine Jadaud, Patricia Barbier, Laurence Coulon, Renée Hollestelle, Jacqueline Ghion, Pascale Schmitz, Sophie Thirion, Céline Vandeuren, Isabelle Compagnion

Žalovaná: Gouvernement de la Communauté française

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Cour constitutionnelle (dříve Cour d'arbitrage) Belgie — Výklad čl. 12 prvního pododstavce ES a čl. 18 odst. 1 ES ve spojení s články 149 ES a 150 ES — Přijímací kvóty pro studenty–nerezidenty pro obory vyučované univerzitami a vysokými školami v oblasti veřejného zdraví — Zásada zákazu diskriminace — Odůvodnění a přiměřenost omezujících opatření — Zachování širokého a demokratického přístupu ke kvalitnímu odbornému vzdělávání pro obyvatele dotyčného členského státu — Potencionální nedostatek držitelů diplomů v dotčených odborných odvětvích ohrožující veřejné zdraví

Výrok

Články 18 a 21 SFEU brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která omezuje počet studentů nepovažovaných za belgické rezidenty, kteří se mohou poprvé zapsat do lékařských a nelékařských zdravotnických studijních programů ve vysokoškolských zařízeních, s výjimkou případu, kdy předkládající soud poté, co posoudí všechny relevantní informace předložené příslušnými orgány, dospěje k závěru, že uvedená právní úprava je odůvodněná s ohledem na cíl ochrany veřejného zdraví.

Příslušné orgány se nemohou dovolávat čl. 13 odst. 2 písm. c) mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech přijatého valným shromážděním Spojených národů dne 16. prosince 1966, pokud předkládající soud dospěje k závěru, že nařízení Francouzského společenství ze dne 16. června 2006 o omezení počtu studentů v některých studijních programech prvního cyklu vysokoškolského vzdělávání není slučitelné s články 18 a 21 SFEU.

(1) Úř. věst. C 116, 9.5.2008.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/4

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 13. dubna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Frankfurt am Main — Německo) — Wall AG v. město Frankfurt nad Mohanem, Frankfurter Entsorgungs- und Service GmbH (FES)

(Věc C-91/08) (1)

(„Koncese na služby - Řízení o udělení - Povinnost transparentnosti - Následné nahrazení subdodavatele“)

2010/C 148/05

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Frankfurt am Main

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Wall AG

Žalovaní: město Frankfurt nad Mohanem, Frankfurter Entsorgungs- und Service GmbH (FES)

za přítomnosti: Deutsche Städte Medien (DSM) GmbH

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Landgericht Frankfurt am Main (Německo) — Výklad článků 12, 43, 49 a čl. 86 odst. 1 Smlouvy o ES, zásad transparentnosti, rovnosti a nediskriminace, jakož i čl. 2 odst. 1 písm. b) a odst. 2 směrnice Komise 80/723/EHS ze dne 25.června 1980 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky (Úř. věst. L 195, s. 35), ve znění směrnice Komise 2000/52/ES ze dne 26. července 2000, kterou se mění směrnice 80/723/EHS o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky (Úř. věst. L 193, s. 75), a čl. 1 odst. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114) — Přidělení koncesí na služby — Pojem veřejného podniku — Důsledky nedodržení povinnosti transparentnosti při pozdější změně subdodavatele pro plnění smlouvy

Výrok

Mají-li změny provedené v ustanoveních smlouvy o koncesi podstatně odlišné charakteristiky, než jsou ty, jež odůvodňovaly původní udělení smlouvy o koncesi, a prokazují-li v důsledku toho vůli stran sjednat znovu podstatné prvky této smlouvy, je v souladu s vnitrostátním právním řádem dotyčného členského státu třeba přijmout veškerá opatření nezbytná k obnovení transparentnosti řízení, včetně nového řízení o udělení koncese. Případné nové řízení o udělení koncese by mělo být vedeno podle postupů přizpůsobených specifikům dotčené koncese na služby a mělo by podniku nacházejícímu se na území jiného členského státu umožňovat před udělením koncese přístup k odpovídajícím informacím o ní.

Uzavírá-li podnik, který je koncesionářem, smlouvu týkající se služeb, které jsou součástí koncese, jejímž naplňováním byl pověřen ze strany územně správního celku, nevztahují se na tento podnik povinnost transparentnosti, jež vyplývá z článků 43 ES a 49 ES, jakož i zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti tehdy, jestliže:

—	byl tímto územně správním celkem uvedený podnik založen za účelem odstraňování odpadu a čištění ulic, ale současně rovněž působí na volném trhu;

—	uvedený územně správní celek vlastní obchodní podíl na tomto podniku ve výši 51 %, avšak k přijetí rozhodnutí o řízení podniku je třeba tříčtvrtinová většina hlasů valné hromady tohoto podniku;

—	je územně správním celkem jmenována pouze čtvrtina členů dozorčí rady tohoto podniku včetně jejího předsedy; a

—	tento podnik dosahuje více než poloviny svého obratu ze synallagmatických smluv o odstraňování odpadu a čištění ulic na území uvedeného územního správního celku, přičemž tento celek tyto činnosti financuje prostřednictvím místních poplatků vybíraných od obyvatel.

Zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, zakotvené články 43 ES a 49 ES, jakož i povinnost transparentnosti, která z nich vyplývá, nevyžadují, aby vnitrostátní orgány vypověděly smlouvu, ani aby vnitrostátní soudy vydaly soudní příkaz v každé situaci, v níž je údajně tato povinnost v rámci udělování koncese na služby porušena. Je na vnitrostátním právním řádu, aby upravil procesní postupy k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům z této povinnosti plynou, a to tak, aby nebyly méně příznivé než obdobné postupy na základě vnitrostátního práva a prakticky neznemožňovaly nebo nadměrně neztěžovaly výkon těchto práv. Povinnost transparentnosti vyplývá přímo z článků 43 ES a 49 ES, které mají přímý účinek ve vnitrostátních právních řádech členských států a mají přednost před veškerými ustanoveními vnitrostátního práva, která jsou s nimi v rozporu.

(1) Úř. věst. C 142, 7.6.2008.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/5

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 15. dubna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Pest Megyei Bíróság — Maďarská republika) — CIBA Speciality Chemicals Central and Eastern Europe Szolgáltató, Tanácsadó és Keresdedelmi Kft. v. Adó- és Pénzügyi Ellenőrzési Hivatal Hatósági Főosztály

(Věc C-96/08) (1)

(„Svoboda usazování - Přímé daně - Příspěvek na odborné vzdělávání - Vyměřovací základ příspěvku, který hradí podniky usazené v tuzemsku - Započtení mzdových nákladů na zaměstnance zaměstnané v organizační složce v jiném členském státu - Dvojí zdanění - Možnost snížení hrubé částky příspěvku“)

2010/C 148/06

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Pest Megyei Bíróság

Účastníci původního řízení

Žalobce: CIBA Speciality Chemicals Central and Eastern Europe Szolgáltató, Tanácsadó és Keresdedelmi Kft.

Žalovaný: Adó- és Pénzügyi Ellenőrzési Hivatal Hatósági Főosztály

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Pest Megyei Bíróság — Výklad článků 43 ES a 48 ES — Právní úprava, podle které se při určení základu pro příspěvek na odborné vzdělávání podniku se sídlem v tuzemsku zohledňují mzdové náklady na pracovníky zaměstnané v organizační složce v jiném členském státu, i když je dotčený podnik povinen z důvodu zaměstnávání těchto pracovníků platit obdobný příspěvek v takovém jiném členském státu

Výrok

Články 43 ES a 48 ES brání právní úpravě členského státu, podle které je podnik, jehož sídlo se nachází v tomto členském státu, povinen platit takový příspěvek, jako je příspěvek na odborné vzdělávání, jehož výše se vypočte na základě jeho mzdových nákladů včetně mzdových nákladů týkajících se organizační složky tohoto podniku, která má sídlo v jiném členském státu, pokud takový podnik v praxi není s to v souvislosti s takovou organizační složkou využívat možnosti stanovené uvedenou právní úpravou ke snížení uvedeného příspěvku nebo k nim mít přístup.

(1) Úř. věst. C 142, 7.6.2008.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/5

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. dubna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof — Německo) — E. Friz GmbH v. Carsten von der Heyden

(Věc C-215/08) (1)

(„Ochrana spotřebitelů - Smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory - Oblast působnosti směrnice 85/577/EHS - Přistoupení k uzavřenému nemovitostnímu fondu ve formě osobní společnosti - Odstoupení“)

2010/C 148/07

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: E. Friz GmbH

Žalovaný: Carsten von der Heyden

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bundesgerichtshof — Výklad čl. 1 odst. 1 a čl. 5 odst. 2 směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory (Úř. věst. L 372, s. 31) — Rozsah působnosti — Přistoupení spotřebitele k uzavřenému fondu působícímu v oblasti nemovitostí ve formě osobní společnosti, jejímž hlavním cílem je investování kapitálu — Právní účinky odstoupení

Výrok

Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory se použije na smlouvu uzavřenou za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, jež se týká přistoupení spotřebitele k uzavřenému nemovitostnímu fondu ve formě osobní společnosti, pokud účelem takového přistoupení není především členství v uvedené společnosti, ale finanční investice.

Článek 5 odst. 2 směrnice 85/577 nebrání za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, vnitrostátnímu pravidlu, podle kterého v případě odvolání projevu vůle směřujícího k přistoupení k uzavřenému nemovitostnímu fondu ve formě osobní společnosti učiněného v rámci nevyžádaného podomního prodeje může spotřebitel vůči této společnosti uplatňovat nárok na vypořádací podíl vypočtený v závislosti na jeho podílu k datu jeho vystoupení z tohoto fondu, a získat tak případně zpět menší obnos, než byl jeho vklad, nebo může být povinen nést podíl na ztrátách uvedeného fondu.

(1) Úř. věst. C 209, 15.8.2008.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/6

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. dubna 2010 — Claudia Gualtieri v. Evropská komise

(Věc C-485/08 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Přidělený národní odborník - Denní příspěvek - Zásada rovného zacházení“)

2010/C 148/08

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Claudia Gualtieri (zástupci: P. Gualtieri a M. Gualtieri, advokáti)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupce: J. Currall, zmocněnec)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) ze dne 10. září 2008, Gualtieri v. Komise (T-284/06), kterým Soud odmítl návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 30. ledna 2006, kterým se zamítá návrh navrhovatelky, aby byla v důsledku jejího rozvodu upravena výše příspěvku vypláceného podle článku 17 rozhodnutí Komise K(2002) 1559 ze dne 30. dubna 2002 o režimu použitelném na přidělené národní odborníky, ve znění pozdějších předpisů.

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	C. Gualtieri se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 32, 7.2.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/6

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 15. dubna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof — Německo) — Handelsgesellschaft Heinrich Heine GmbH v. Verbraucherzentrale Nordrhein-Westfalen eV

(Věc C-511/08) (1)

(„Směrnice 97/7/ES - Ochrana spotřebitele - Smlouvy uzavřené na dálku - Právo odstoupit od smlouvy - Požadování nákladů na dopravu zboží po spotřebiteli“)

2010/C 148/09

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Handelsgesellschaft Heinrich Heine GmbH

Žalovaná: Verbraucherzentrale Nordrhein-Westfalen eV

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bundesgerichtshof — Výklad čl. 6 odst. 1 druhého pododstavce a odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku (Úř. věst. L 144, s. 19) — Vnitrostátní právní úprava umožňující vyžadovat od spotřebitele náklady na zaslání zboží v případě, že odstoupil od smlouvy.

Výrok

Článek 6 odst. 1 první pododstavec druhá věta a čl. 6 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která dodavateli umožňuje, aby ve smlouvě uzavřené na dálku požadoval po spotřebiteli náklady na dopravu zboží v případě, že tento spotřebitel uplatní své právo odstoupit od smlouvy.

(1) Úř. věst. C 32, 7.2.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/7

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 15. dubna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal de grande instance de Paris — Francie) — Fundación Gala-Salvador Dalí, Visual Entidad de Gestión de Artistas Plásticos v. Société Auteurs dans les arts graphiques et plastiques, Juan-Leonardo Bonet Domenech, Eulalia-María Bas Dalí, María del Carmen Domenech Biosca, Antonio Domenech Biosca, Ana-María Busquets Bonet, Mónica Busquets Bonet

(Věc C-518/08) (1)

(„Sbližování právních předpisů - Duševní vlastnictví - Autorské právo a práva s ním související - Právo na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla - Směrnice 2001/84/ES - Osoby oprávněné k přijímání autorské odměny po smrti autora díla - Pojem ‚nabyvatelé práv‘ - Vnitrostátní právní předpisy zachovávající právo na opětný prodej po dobu 70 let po roce smrti pouze ve prospěch dědiců autora ze zákona, nikoli však dědiců ze závěti a jiných právních nástupců - Slučitelnost se směrnicí 2001/84“)

2010/C 148/10

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de grande instance de Paris

Účastníci původního řízení

Žalobci: Fundación Gala-Salvador Dalí, Visual Entidad de Gestión de Artistas Plásticos

Žalovaní: Société Auteurs dans les arts graphiques et plastiques, Juan-Leonardo Bonet Domenech, Eulalia-María Bas Dalí, María del Carmen Domenech Biosca, Antonio Domenech Biosca, Ana-María Busquets Bonet, Mónica Busquets Bonet

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunal de grande instance de Paris — Výklad článku 6 a čl. 8 odst. 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. září 2001 o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla (Úř. věst. L 272, s. 32; Zvl. vyd. 17/01, s. 240) — Osoby, které mají právo na opětný prodej po smrti autora uměleckého díla — Slučitelnost vnitrostátní právní úpravy zachovávající v platnosti po období 70 let právo na opětný prodej vyhrazené dědicům ze zákona, nikoliv však dědicům ze závěti nebo právním nástupcům

Výrok

Článek 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. září 2001 o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takovému ustanovení vnitrostátního práva, jako je ustanovení dotčené ve věci v původním řízení, které přiznání práva na opětný prodej vyhrazuje dědicům umělce ze zákona, s vyloučením dědiců ze závěti. Přísluší ovšem předkládajícímu soudu, aby pro účely použití vnitrostátního ustanovení provádějícího uvedený čl. 6 odst. 1 řádně zohlednil všechna relevantní pravidla, která řeší otázku rozhodného práva v oblasti dědění práva na opětný prodej.

(1) Úř. věst. C 32, 7.2.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/7

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 15. dubna 2010 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden, Gerechtshof te Amsterdam — Nizozemsko) — X Holding B.V. v. Staatssecretaris van Financiën (C-538/08), Oracle Nederland BV v. Inspecteur van de Belastingdienst Utrecht-Gooi (C-33/09)

(Spojené věci C-538/08 a C-33/09) (1)

(„Šestá směrnice o DPH - Nárok na odpočet daně odvedené na vstupu - Vnitrostátní právní úprava vylučující nárok na odpočet u určité kategorie zboží a služeb - Možnost členských států zachovat pravidla pro vyloučení nároku na odpočet existující v okamžiku vstupu šesté směrnice o DPH v platnost - Změna po vstupu šesté směrnice v platnost“)

2010/C 148/11

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden, Gerechtshof te Amsterdam

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: X Holding B.V. (C-538/08), Oracle Nederland BV (C-33/09)

Žalovaní: Staatssecretaris van Financiën (C-538/08), Inspecteur van de Belastingdienst Utrecht-Gooi (C-33/09)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Hoge Raad der Nederlanden Den Haag — Výklad čl. 11 odst. 4 druhé směrnice Rady 67/228/EHS ze dne 11. dubna 1967 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Struktura a způsoby použití společného systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 1967, 71, s. 1303) a čl. 6 odst. 2 a čl. 17 odst. 2 a 6 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) — Vyloučení nároku na odpočet daně — Možnost členských států zachovat vyloučení existující v okamžiku vstupu šesté směrnice v platnost — Úprava přijatá před vstupem šesté směrnici v platnost, která stanoví vyloučení nároku na odpočet daně pro kategorie zboží a služeb určených pro soukromou dopravu — Definice zmíněných kategorií

Výrok

Článek 11 odst. 4 druhé směrnice Rady 67/228/EHS ze dne 11. dubna 1967 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Struktura a způsoby použití společného systému daně z přidané hodnoty, a čl. 17 odst. 6 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání daňové úpravě členského státu, která vylučuje odpočet daně z přidané hodnoty pro kategorie výdajů týkající se jednak poskytování „individuálního dopravního prostředku“, „jídla“, „pití“, „ubytování“, jakož i „nabídek odpočinkových aktivit“ pro zaměstnance osoby povinné k dani, a jednak poskytování „reklamních dárků“ nebo „jiných pozorností“.

Článek 17 odst. 6 šesté směrnice 77/388 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která byla přijata před vstupem této směrnice v platnost a podle níž osoba povinná k dani nemůže při pořízení určitého zboží a využití určitých služeb, které jsou využívány zčásti pro obchodní účely a zčásti pro soukromé účely, plně odpočíst uhrazenou daň z přidané hodnoty, ale může ji odpočíst pouze v poměru k užívání pro obchodní účely.

Článek 17 odst. 6 šesté směrnice 77/388 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát po vstupu uvedené směrnice v platnost provedl změnu vyloučení nároku na odpočet, jež má v zásadě omezit rozsah vynětí, přitom ale není možné vyloučit, že rozsah omezení odpočtu bude v jednotlivém případě a v určitém daňovém roce rozšířen z důvodu paušální povahy pozměněné úpravy.

(1) Úř. věst. C 55, 7.3.2009.

Úř. věst. C 90, 18.4.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/8

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 15. dubna 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgerichtshof — Rakousko) — Friedrich G. Barth v. Bundesministerium für Wissenschaft und Forschung

(Věc C-542/08) (1)

(„Volný pohyb osob - Pracovníci - Rovné zacházení - Zvláštní příplatek za odsloužená léta, poskytovaný univerzitním profesorům na základě vnitrostátních právních předpisů, jejichž neslučitelnost s právem Společenství byla zjištěna rozsudkem Soudního dvora - Promlčecí lhůta - Zásada rovnocennosti a zásada efektivity“)

2010/C 148/12

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Friedrich G. Barth

Žalovaný: Bundesministerium für Wissenschaft und Forschung

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Verwaltungsgerichtshof — Výklad článku 39 ES a čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15) — Vnitrostátní právní úprava stanovící zvláštní příplatky za odpracovaná léta univerzitním profesorům, jejíž neslučitelnost s právem Společenství, v jejím dřívějším znění, byla konstatována rozsudkem Soudního dvora ze dne 30. září 2003, Köbler (C-224/01) — Pozměněná právní úprava, která tím, že upravuje pozastavení promlčecí lhůty, stanovené pro uplatnění nároků na dotčený příspěvek, až ode dne výše uvedeného rozsudku Soudního dvora, znevýhodňuje profesory, kterým byly tyto příspěvky na základě předchozí právní úpravy, neslučitelné s právem Společenství, odepřeny

Výrok

Právo Unie nebrání takovým právním předpisům, jaké jsou dotčené ve věci v původním řízení, jež upravují tříletou promlčecí lhůtu u žádostí o vyplácení zvláštních příplatků za odsloužená léta, které byly pracovníkovi, jenž využil svých práv na volný pohyb, před vydáním rozsudku ze dne 30. září 2003 ve věci Köbler (C-224/01) odepřeny na základě vnitrostátních právních předpisů neslučitelných s právem Společenství.

(1) Úř. věst. C 90, 18.4.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/9

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 15. dubna 2010 — Ralf Schräder v. Odrůdový úřad Společenství (OÚS)

(Věc C-38/09 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Přezkum Soudního dvora - Nařízení (ES) č. 2100/94 a 1239/95 - Zemědělství - Odrůdová práva Společenství - Odlišitelnost odrůdy, která je předmětem žádosti - Obecná známost odrůdy - Důkaz - Rostlinná odrůda SUMCOL 01“)

2010/C 148/13

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Ralf Schräder (zástupce: T. Leidereiter, Rechtsanwalt)

Další účastník řízení: Odrůdový úřad Společenství (OÚS) (zástupci: M. Ekvad, B. Kiewiet, zmocněnci, A. von Mühlendahl, Rechtsanwalt)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (sedmého senátu) vydanému dne 19. listopadu 2008 ve věci T-187/06, Ralf Schäder v. OÚS, kterým Soud zamítl žalobu na neplatnost podanou účastníkem řízení podávajícím kasační opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího senátu Odrůdového úřadu Společenství (OÚS) ze dne 2. května 2006 zamítajícímu odvolání proti rozhodnutí OÚS, kterým se zamítá přihláška odrůdového práva Společenství pro rostlinou odrůdu „SUMCOL 1“ — Rozlišitelnost odrůdy, která je předmětem žádosti — Prvky, jež mají být vzaty na zřetel při zjišťování obecné známosti odrůdy — Nesprávné posouzení skutečností — Porušení práva být vyslechnut

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	R. Schräderovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 82, 4.4.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/9

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. dubna 2010 — Evropská komise v. Francouzská republika

(Věc C-64/09) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2000/53/ES - Článek 5 odst. 3 a 4, čl. 6 odst. 3, jakož i čl. 7 odst. 1 - Nesprávné provedení“)

2010/C 148/14

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: P. Oliver a J.-B. Laignelot, zmocněnci)

Žalovaná: Francouzská republika (zástupci: G. de Bergues a A. Adam, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí veškerých právních a správních předpisů nezbytných k řádnému a úplnému provedení čl. 2 (bodu 13), čl. 4 (odst. 2 písm. a)), čl. 5 (odst. 3 a 4), čl. 6 (odst. 3), čl. 7 (odst. 1) a čl. 8 (odst. 3) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností (Úř. věst. L 269, s. 34; Zvl. vyd. 15/05, s. 224) — Pojmy „informace pro demontáž“ vozidel s ukončenou životností a „rozebrání“ při jejich zpracovávání — Povinnost výrobců vozidel a součástí poskytnout pro každý typ nového vozidla uvedeného na trh informace pro demontáž v podobě příruček nebo s využitím elektronických médií

Výrok

Francouzská republika tím, že nepřijala veškeré právní a správní předpisy nezbytné k řádnému a úplnému provedení čl. 2 bodu 13, čl. 4 odst. 2 písm. a), čl. 5 odst. 3 a 4 — v rozsahu, v němž jsou podle posledně uvedeného odstavce likvidátoři, kteří akceptovali převzetí vozidla s ukončenou životností, vyloučeni ze systému kompenzace nákladů na zpracování — a dále čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Evropská komise a Francouzská republika ponesou každá vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 90, 18.4.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/10

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 15. dubna 2010 — Evropská komise v. Irsko

(Věc C-294/09) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2006/43/ES - Povinný audit ročních a konsolidovaných účetních závěrek - Neúplné provedení ve stanovené lhůtě - Neoznámení prováděcích opatření“)

2010/C 148/15

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: G. Braun a A.-A. Gilly, zmocněnci)

Žalované: Irsko (zástupce: D. O'Hagan, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí nebo neoznámení opatření nezbytných k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (Úř. věst. L 157, s. 87) ve stanovené lhůtě

Výrok

Irsko tím, že nepřijalo ve stanovené lhůtě všechny správní a právní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS a v každém případě tím, že neoznámilo Komisi Evropských společenství ustanovení vnitrostátního práva, pomocí nichž mělo být tohoto souladu dosaženo, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 53 uvedené směrnice.

2)	Irsku se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 220, 12.9.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/10

Usnesení Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 5. února 2010 — Volker Mergel, Klaus Kampfenkel, Burkart Bill, Andreas Herden v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-80/09 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Nařízení (ES) č. 40/94 - Článek 7 odst. 1 písm. C) - Zamítnutí zápisu - Slovní ochranná známka Patentconsult - Absolutní důvod pro zamítnutí - Popisný charakter - Kasační opravný prostředek z části zjevně nepřípustný a z části zjevně neopodstatněný“)

2010/C 148/16

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Volker Mergel, Klaus Kampfenkel, Burkart Bill, Andreas Herden (zástupce: G. P. Friderichs, Rechtsanwalt)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: S. Schäffner, zmocněnec)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) ze dne 16. prosince 2008, Mergel a další v. OHIM (T-335/07), kterým Soud zamítl žalobu na neplatnost proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 25. června 2007, zamítajícímu odvolání proti rozhodnutí průzkumového referenta, kterým se zamítá zápis slovní ochranné známky Společenství „Patentconsult“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 35, 41 a 42 — Rozlišovací způsobilost ochranné známky, která je tvořena výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit k označení vlastností dotčených výrobků a služeb

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	V. Mergel, K. Kampfenkel, B. Bill a A. Herden ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 90, 18.4.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/11

Usnesení Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 18. března 2010 — Caisse fédérale du Crédit mutuel Centre Est Europe (CFCMCEE) v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-282/09 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Článek 119 jednacího řádu - Ochranná známka Společenství - Nařízení (ES) č. 40/94 - Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) - Zamítnutí zápisu - Globální posouzení s ohledem na výrobky a služby dotčené přihláškou k zápisu - Výrobky a služby tvořící stejnorodé skupiny - Kasační opravný prostředek zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti zjevně nepřípustný“)

2010/C 148/17

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Caisse fédérale du Crédit mutuel Centre Est Europe (CFCMCEE) (zástupci: P. Greffe a L. Paudrat, advokáti)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (třetího senátu) ze dne 20. května 2009, CFCMCEE v. OHIM (spojené věci T-405/07 a T-406/07), kterým Soud zamítl žaloby podané navrhovatelkou proti rozhodnutím prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 10. července a 12. září 2007, kterými zamítl její odvolání proti zamítnutím průzkumového referenta zapsat, jakožto ochranné známky, slovní označení PAYWEB CARD a P@YWEB CARD pro výrobky a služby spadající do tříd 9, 36 a 38 ve smyslu Niceské dohody ze dne 15. června 1957 o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek — Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a článku 73 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994 L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) — Nezbytnost samostatného přezkumu každého důvodu zamítnutí zápisu uvedeného v čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení — Požadavek odůvodnění zamítnutí zápisu s ohledem na každý z výrobků a služeb dotčených přihláškou k zápisu — Výrobky a služby tvořící stejnorodé skupiny

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Caisse fédérale du Crédit mutuel Centre Est Europe (CFCMCEE) se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 233, 26.9.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/11

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Düsseldorf (Německo) dne 29. prosince 2009 — Generalbundesanwalt beim Bundesgerichtshof v. E a F

(Věc C-550/09)

2010/C 148/18

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobce: Generalbundesanwalt beim Bundesgerichtshof

Žalovaní: E, F

Předběžné otázky

Má být — případně s přihlédnutím k postupu pozměněnému na základě rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 28. června 2007 (2007/445/ES) (1) — zařazení organizace, která nepodala žalobu proti rozhodnutí, které se jí týká, do seznamu na základě článku 2 nařízení (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 (2) považováno za od počátku účinné, i když bylo provedeno v rozporu se základními procesními zárukami?

Mají být články 2 a 3 nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 vykládány v tom smyslu, že o zpřístupnění finančních prostředků nebo jiných finančních nebo hospodářských zdrojů právnické osobě, skupině nebo subjektu uvedeným v seznamu podle čl. 2 odst. 3 nařízení, o podílení se na takovém poskytování nebo o účast na činnostech, jejichž cílem je obejít článek 2, se může jednat i v tom případě, kdy poskytovatel těchto prostředků je sám členem této právnické osoby, skupiny nebo subjektu?

Mají být články 2 a 3 nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 vykládány v tom smyslu, že o zpřístupnění finančních prostředků nebo jiných finančních nebo hospodářských zdrojů právnické osobě, skupině nebo subjektu uvedeným v seznamu podle čl. 2 odst. 3 nařízení, o podílení se na takovém poskytování nebo o účast na činnostech, jejichž cílem je obejít článek 2, se může jednat i v tom případě, kdy tato právnická osoba, skupina nebo subjekt již poskytnutými finančními aktivy (byť nepřímo) disponuje?

(1) 2007/445/ES: Rozhodnutí Rady ze dne 28. června 2007, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a zrušují rozhodnutí 2006/379/ES a 2006/1008/ES (Úř. věst. L 169, s. 58).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu (Úř. věst. L 344, s. 70; Zvl. vyd. 18/01, s. 207).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/12

Kasační opravný prostředek podaný dne 12. února 2010 France Télécom SA proti rozsudku Soudu prvního stupně (třetího senátu) vydanému dne 30. listopadu 2009 ve spojených věcech T-427/04 a T-17/05, Francouzská republika a France Télécom v. Komise

(Věc C-81/10 P)

2010/C 148/19

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): France Télécom SA (zástupci: S. Hautbourg, L. Olza Moreno, L. Godfroid a M. van der Woude, advokáti)

Další účastnice řízení: Evropská komise, Francouzská republika

Návrhová žádání navrhovatelky

—	zrušit napadený rozsudek;

—	rozhodnout s konečnou platností ve věci samé v souladu s článkem 61 statutu Soudního dvora a vyhovět návrhovým žádáním podaným společností France Télécom v prvním stupni;

—	podpůrně vrátit věc Tribunálu;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka předkládá na podporu svého kasačního opravného prostředku pět důvodů.

Ve svém prvním důvodu tvrdí, že Soud prvního stupně porušil pojem státní podpory, jelikož v projednávaném případě takovou kvalifikaci připustil, zatímco na druhé straně uznal, že existence (či neexistence) případné výhody nezávisí v tomto případě na zvláštnostech dotčeného režimu, ale na faktorech, které leží mimo samotný režim, jehož účinky mohou být zjištěny až ex post. Soud prvního stupně tak nerespektoval smysl vlastního systému předběžné kontroly státních podpor, upravený v článcích 107 a 108 SFEU, jenž je systémem ex ante založeným na objektivní analýze zvláštností režimů na základě předchozího oznámení ze strany vnitrostátních orgánů.

Svým druhým důvodem navrhovatelka uplatňuje, že Soud prvního stupně porušil pojem výhody, jelikož odmítl provést celkovou analýzu všech ustanovení upravených odchylným daňovým režimem. Tato úprava, která byla zavedena zákonem č. 90-568, totiž předvídá dva druhy zvláštního zdanění, a to „paušální zdanění“ za roky 1991 až 1993, které mělo za následek nadměrné zdanění navrhovatelky ve srovnání se všeobecnou právní úpravou, a zdanění podle všeobecné právní úpravy za roky 1994 až 2002, které bylo pro navrhovatelku z daňového hlediska výhodné. Soud prvního stupně se několikrát dopustil nesprávného právního posouzení tím, že za obě dotčená období odmítl porovnat účinky odchylné daňové úpravy jako celku se všeobecnou právní úpravou.

Ve svém třetím důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že byla porušena zásada ochrany legitimního očekávání, jelikož Soud prvního stupně odmítl zohlednit, že skutečnost, že se Komise ve svém rozhodnutí ze dne 8. února 2005, které se týkalo společnosti La Poste, nevyjádřila k zavedené daňové úpravě, mohla vést k tomu, že se navrhovatelka spoléhala na soulad dotčených opatření z hlediska pravidel upravujících státní podpory. Soud prvního stupně navíc nezohlednil určité výjimečné okolnosti, které s touto věcí souvisejí, a které odůvodňují uplatnění zásady ochrany legitimního očekávání.

Ve čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku France Télécom napadá nedostatečné odůvodnění rozsudku, jelikož Soud prvního stupně v odpovědi na její argumenty k porušení zásady promlčení režimu podpor nahradil své vlastní odůvodnění odůvodněním Komise. Desetiletá promlčecí lhůta upravená v čl. 15 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 (1) měla začít běžet od 2. července 1990, tedy data, kdy zákon č. 90-568 upravil dotčený daňový režim, a nikoli od data, kdy byla podpora příjemci skutečně poskytnuta.

V pátém a posledním důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka uvádí, že se Soud prvního stupně dopustil nesprávného právního posouzení tím, že rozhodl, že Komise může, aniž by porušila zásadu právní jistoty, kvanitifikovat podporu na základě „rozpětí“ a nařídit její vrácení, i když nebylo možné určit skutečnou výhodu, ze které by mohla mít prospěch. Krom toho Soud prvního stupně neposoudil všechny argumenty vycházející z porušení zásady právní jistoty.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Belgie) dne 5. března 2010 — European Air Transport SA v. Collège d'Environnement de la Région de Bruxelles-Capitale, Région de Bruxelles-Capitale

(Věc C-120/10)

2010/C 148/20

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: European Air Transport SA

Žalovaní: Collège d'Environnement de la Région de Bruxelles-Capitale, Région de Bruxelles-Capitale

Předběžné otázky

Musí být pojem „provozní omezení“ uvedený v čl. 2 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/30/ES ze dne 26. března 2002 o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Společenství (1) vykládán tak, že zahrnuje pravidla stanovící meze úrovně hluku měřené na zemi, které je třeba respektovat při přeletu území v blízkosti letiště a při jejichž překročení může být pachateli těchto překročení uložena sankce s tím, že letadla jsou povinna respektovat dráhy a podrobit se postupům příletu a odletu stanoveným dalšími správními orgány, aniž by bylo zohledněno dodržování těchto mezí hluku?

Musí být čl. 2 písm. e) a čl. 4 odst. 4 téže směrnice vykládány v tom smyslu, že jakékoliv „provozní omezení“ musí být „založeno na výkonu“, nebo tato ustanovení umožňují, aby jiná ustanovení týkající se ochrany životního prostředí omezila přístup na letiště v závislosti na úrovni hluku měřené na zemi, kterou je třeba respektovat při přeletu území v blízkosti letiště a při jejímž překročení může být pachateli těchto překročení uložena sankce?

Musí být čl. 4 odst. 4 téže směrnice vykládán tak, že zakazuje, kromě provozních omezení výkonu, která jsou založena na hluku působeném letadlem, aby pravidla týkající se ochrany životního prostředí stanovila meze úrovně hluku měřené na zemi, které je třeba respektovat při přeletu území v blízkosti letiště?

Musí být čl. 6 odst. 2 téže směrnice vykládán tak, že zakazuje, aby pravidla stanovila meze úrovně hluku měřené na zemi, které je třeba respektovat při přeletu území v blízkosti letiště a při jejichž překročení může být pachateli těchto překročení uložena sankce, když tato pravidla mohou být porušena letadly, která splňují normy svazku I druhé části kapitoly 4 přílohy 16 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví?

(1) Úř. věst. L 85, s. 40; Zvl. vyd. 07/06; s. 96.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 8. března 2010 — Waltraud Brachner v. Pensionsversicherungsanstalt

(Věc C-123/10)

2010/C 148/21

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Waltraud Brachner

Žalovaná: Pensionsversicherungsanstalt

Předběžné otázky

1)	Je třeba článek 4 směrnice Rady 79/7/EHS (1) vykládat v tom smyslu, že se zákaz diskriminace stanovený v článku 1 této směrnice vztahuje také na systém roční valorizace důchodů, který je stanoven právem zákonného důchodového pojištění?

V případě, že bude na první předběžnou otázku odpovězeno kladně:

Je třeba článek 4 směrnice 79/7/EHS vykládat v tom smyslu, že odporuje vnitrostátnímu ustanovení o roční valorizaci důchodů, podle kterého je pro určitou skupinu příjemců minimálního důchodu stanoveno potenciálně nižší zvýšení než pro jiné příjemce důchodu, jestliže tato úprava znevýhodňuje 25 % mužů, ale až 57 % žen, které jsou příjemkyněmi důchodu, přičemž pro to neexistuje objektivní důvod?

V případě, že bude na druhou předběžnou otázku odpovězeno kladně:

Může být znevýhodnění žen, které jsou příjemkyněmi důchodu, při ročním zvyšování jejich důchodu odůvodněno dřívějším věkem, od kterého je důchod poskytován nebo delší dobou vyplácení dávek nebo skutečností, že směrná sazba pro minimální důchod stanovená právními předpisy o sociálním zabezpečení (směrná sazba vyrovnávacího příspěvku) je nepřiměřeně zvýšena, jestliže ustanovení o zabezpečení minimálního důchodu stanoveného právními předpisy o sociálním zabezpečení (vyrovnávací příspěvek) upravuje započtení ostatních vlastních příjmů příjemce důchodu a také příjmů jeho manžela, který s ním žije ve společné domácnosti, zatímco u ostatních příjemců důchodu dochází ke zvýšení důchodů bez započtení ostatních vlastních příjmů příjemce důchodu nebo příjmů jeho manžela?

(1) Směrnice 79/7/EHS Rady ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 6, s. 24; Zvl. vyd. 05/01, s. 215).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal de première instance de Bruxelles (Belgie) dne 12. března 2010 — Corman SA v. Bureau d'intervention et de restitution belge (BIRB)

(Věc C-131/10)

2010/C 148/22

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de première instance de Bruxelles

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Corman SA

Žalovaný: Bureau d'intervention et de restitution belge (BIRB)

Předběžné otázky

Lze ustanovení nařízení [Komise] (ES) č. 2571/97 ze dne 15. prosince 1997 o prodeji másla za snížené ceny a o poskytování podpory pro smetanu, máslo a zahuštěné máslo určené k použití při výrobě cukrářských výrobků, zmrzliny a jiných potravin (1), prováděcího nařízení k nařízení [Rady] (ES) č. 1255/99 [ze dne 17. května 1999 ] o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (2), považovat za odvětvovou právní úpravu Společenství, jež se odchyluje od čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 (3) a brání použití vnitrostátních právních předpisů o promlčení?

Je třeba čl. 3 odst. 3 nařízení 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 chápat tak, že se použije pouze na případy, ve kterých je nesrovnalost způsobena příjemcem podpory, přičemž obecné pravidlo o čtyřleté promlčecí době se použije ve všech případech nesrovnalostí způsobených smluvními partnery příjemce, a to vzhledem k maximální době 4 let použitelné na právní úpravu [Společenství] smluvních partnerů v rámci společné organizace trhu s mlékem a mléčnými výrobky?

(1) Úř. věst. L 350, s. 3; Zvl. vyd. 03/22, s. 147.

(2) Úř. věst. L 160, s. 48; Zvl. vyd. 03/25, s. 366.

(3) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 340).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/15

Žaloba podaná dne 15. března 2010 — Evropská komise v. Belgické království

(Věc C-133/10)

2010/C 148/23

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: V. Peere a K. Walkerová, zmocněnci)

Žalované: Belgické království

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Belgické království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Komise 2005/81/ES ze dne 28. listopadu 2005, kterou se mění směrnice 80/723/EHS o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční průhlednosti uvnitř určitých podniků (1), nebo v každém případě tím, že o nich neuvědomilo Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice;

—	uložit Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2005/81/ES uplynula dne 19. prosince 2006. Ke dni podání této žaloby přitom žalované dosud nepřijalo veškerá opatření nezbytná k provedení této směrnice, nebo o nich v každém případě neuvědomilo Komisi.

(1) Úř. věst. L 312, s. 47.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Belgie) dne 15. března 2010 — Evropská společenství v. Région de Bruxelles-Capitale

(Věc C-137/10)

2010/C 148/24

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobce: Evropská společenství

Žalovaný: Région de Bruxelles-Capitale

Předběžné otázky

Musí být článek 282 Smlouvy o založení Evropského společenství a konkrétně výraz „pro tento účel je zastupováno Komisí“ obsažený v druhé větě tohoto článku vykládán v tom smyslu, že orgán je platně zmocněn k zastupování Společenství již na základě pouhé existence plné moci, kterou Komise na tento orgán přenesla své pravomoci vystupovat před soudem za Společenství bez ohledu na to, zda tato plná moc jmenovitě určila fyzickou osobu zmocněnou k zastupování zmocněného orgánu?

V případě záporné odpovědi, je takový vnitrostátní soud, jako je Conseil d’Etat, oprávněn ověřit přípustnost žaloby evropského orgánu řádně zmocněného k vystupování před soudem Komisí ve smyslu čl. 282 druhé věty Smlouvy o založení Evropského společenství tím, že přezkoumá, zda je tento orgán zastoupen náležitou fyzickou osobou, která je zmocněna k podání žaloby před vnitrostátním soudem?

Podpůrně a v případě kladné odpovědi na předchozí otázku, musí být čl. 207 odst. 2 první pododstavec první věta Smlouvy o založení Evropského společenství a konkrétněji výraz „jemuž je nápomocen náměstek generálního tajemníka odpovědný za chod generálního sekretariátu“ vykládán v tom smyslu, že náměstek generálního tajemníka Rady může Radu platně zastupovat pro účely podání žaloby před vnitrostátními soudními orgány?

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Sofia-grad (Bulharsko) dne 15. března 2010 — DP Grup EOOD v. Direktor na Agentsia „Mitnitsi“

(Věc C-138/10)

2010/C 148/25

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Administrativen sad Sofia-grad

Účastníci původního řízení

Žalobce: DP Grup EOOD

Žalovaný: Direktor na Agentsia „Mitnitsi“

Předběžné otázky

Je třeba článek 63 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství vykládat s ohledem na okolnosti původního řízení v tom smyslu, že celnímu orgánu ukládá, aby provedl pouze kontrolu shody celního prohlášení s podmínkami stanovenými v článku 62 tohoto nařízení tím způsobem, že provede toliko kontrolu dokladů v rozsahu uvedeném v článku 68 nařízení a pouze na základě předložených dokladů vydá rozhodnutí o přijetí celního prohlášení, když vyvstala pochybnost o správnosti kódu celního sazebníku pro zboží a pro určení tohoto kódu je nutný znalecký posudek?

Je nutno s ohledem na okolnosti původního řízení chápat rozhodnutí celního orgánu o okamžitém přijetí celního prohlášení podle článku 63 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (1), jako rozhodnutí celního orgánu ve smyslu ustanovení čl. 4 bodu 5 ve spojení s čl. 8 odst. 1 první odrážkou celního kodexu, a sice ohledně celého obsahu podaného celního prohlášení, když jsou dány současně následující okolnosti:

a)	rozhodnutí celního orgánu o přijetí celního prohlášení bylo provedeno pouze na základě dokladů, které byly předloženy společně s celním prohlášením;

b)	při provádění potřebných kontrol před přijetím celního prohlášení existovalo podezření, že uvedený kód celního sazebníku pro zboží není správný;

c)	při provádění potřebných kontrol před přijetím celního prohlášení byly informace ohledně obsahu zboží uvedeného v celním prohlášení, které měly význam z hlediska správného určení kódu celního sazebníku, neúplné;

d)	při provádění kontrol před přijetím celního prohlášení byl odebrán vzorek k vypracování posudku za účelem správného určení kódu celního sazebníku pro zboží?

Je třeba článek 63 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství vykládat s ohledem na okolnosti původního řízení v tom smyslu,

a)	že umožňuje, aby legalita přijetí celního prohlášení byla po propuštění zboží zpochybněna před soudem, nebo v tom smyslu,

že přijetí celního prohlášení nemůže být předmětem žaloby, protože tímto přijetím se pouze konstatovalo deklarování zboží u celních orgánů a určil se časový okamžik vzniku celního dluhu při dovozu a přijetí celního prohlášení nepředstavuje žádné rozhodnutí celního orgánu ohledně otázek správného sazebního zařazení a výše cel dlužných na základě tohoto prohlášení?

(1) Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kammergericht Berlin (Německo) dne 18. března 2010 — Berliner Verkehrsbetriebe (BVG), veřejnoprávní subjekt v. JPMorgan Chase Bank N.A., Frankfurt Branch

(Věc C-144/10)

2010/C 148/26

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Kammergericht Berlin

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Berliner Verkehrsbetriebe (BVG), veřejnoprávní subjekt

Žalovaný: JPMorgan Chase Bank N.A., Frankfurt Branch

Předběžné otázky

Zahrnuje oblast působnosti čl. 22 bod 2 nařízení Rady ES č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1) (dále jen „nařízení“) také spory, v rámci nichž společnost nebo právnická osoba namítá proti vůči ní uplatněným nárokům vyplývajícím z právního úkonu neplatnost usnesení svých orgánů, vyplývající z porušení stanov, která vedla k uzavření právního úkonu?

2)	Pokud bude otázka 1) zodpovězena kladně, použije se čl. 22 bod 2 nařízení také na právnické osoby veřejného práva, jestliže je třeba přezkoumat platnost usnesení jejich orgánů občanskoprávními soudy?

Pokud bude otázka 2) zodpovězena kladně, je soud členského státu, v němž bylo řízení o právním sporu zahájeno později, podle článku 27 nařízení povinen přerušit řízení také tehdy, jestliže se vůči ujednání o soudní příslušnosti namítá, že toto ujednání je rovněž neplatné z důvodu usnesení orgánů strany sporu neplatného podle jejích stanov?

(1) Úř. věst. L 12, s. 1.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Handelsgericht Wien (Rakousko) dne 22. března 2010 — Eva-Maria Painer v. Standard VerlagsGmbH, Axel Springer AG, Süddeutsche Zeitung GmbH, SPIEGEL-Verlag Rudolf AUGSTEIN GmbH & Co KG, Verlag M. DuMont Schauberg Expedition der Kölnischen Zeitung GmbH & Co KG

(Věc C-145/10)

2010/C 148/27

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Handelsgericht Wien

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Eva-Maria Painer

Žalovaný: Standard VerlagsGmbH, Axel Springer AG, Süddeutsche Zeitung GmbH, SPIEGEL-Verlag Rudolf AUGSTEIN GmbH & Co KG, Verlag M. DuMont Schauberg Expedition der Kölnischen Zeitung GmbH & Co KG

Předběžné otázky

Musí být čl. 6 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1) vykládán v tom smyslu, že použití tohoto ustanovení a tedy ani společnému řízení nebrání skutečnost, že žaloby podané proti více žalovaným z důvodu obsahově totožných porušení autorského práva jsou založeny na vnitrostátně rozdílných, ale po obsahové stránce v zásadě shodných právních základech — jak je tomu ve všech evropských státech, pokud jde o nárok na zdržení se určitého jednání, které nesouvisí se zaviněním, nárok na přiměřenou náhradu vyplývající z porušení autorského práva a nárok na náhradu škody v případě protiprávního užití?

Musí být čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (2), s ohledem na její čl. 5 odst. 5, vykládán v tom smyslu, že použití tohoto ustanovení nebrání skutečnost, že tisková zpráva, která cituje dílo nebo jiný předmět ochrany, není literárním dílem chráněným autorským právem?

b)	Musí být čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice, s ohledem na její čl. 5 odst. 5, vykládán v tom smyslu, že použití tohoto ustanovení nebrání skutečnost, že u citovaného díla nebo u jiného předmětu ochrany není uvedeno jméno autora nebo výkonného umělce?

Musí být čl. 5 odst. 3 písm. e) směrnice 2001/19, s ohledem na její čl. 5 odst. 5, vykládán v tom smyslu, že podmínkou jeho použití v zájmu trestního soudnictví vykonávaného v rámci veřejné bezpečnosti je konkrétní, aktuální a výslovná výzva bezpečnostních orgánů ke zveřejnění podobizny, tedy že zveřejnění podobizny pro účely pátrání musí být úředně nařízeno a že se v opačném případě jedná o porušení práva?

b)	V případě záporné odpovědi na otázku 3a): Mohou se sdělovací prostředky opírat o čl. 5 odst. 3 písm. e) směrnice i tehdy, pokud i bez příslušné žádosti o pátrání ze strany orgánu rozhodnou, zda se zveřejnění podobizny uskuteční „v zájmu veřejné bezpečnosti“?

V případě kladné odpovědi na otázku 3b): Je v takovém případě dostačující, aby sdělovací prostředky dodatečně tvrdily, že zveřejnění podobizny sloužilo k účelům pátrání, nebo je v každém případě nutná konkrétní výzva čtenářům, aby pomohli při pátrání za účelem objasnění trestného činu, která musí být přímo spojena se zveřejněním fotografií?

Musí být čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29 a článkem 12 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl (Pařížský akt ze dne 24. července 1971), ve znění změn přijatých dne 28. září 1979 (Revidovaná Bernská úmluva), především s ohledem na článek 1 Prvního dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 20. března 1952 a s ohledem na článek 17 Listiny základních práv Evropské unie, vykládán v tom smyslu, že fotografická díla nebo fotografie, zejména podobizny, požívají před zpracováním „slabší“ nebo vůbec žádné ochrany autorským právem, protože taková díla mají, vzhledem k „realistickému zobrazení“, velmi malou možnost úpravy?

(1) (Úř. věst. L 12, s. 1; Zvl. vyd.19/04, s. 42).

(2) (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/18

Žaloba podaná dne 26. března 2010 — Evropská komise v. Rakouská republika

(Věc C-146/10)

2010/C 148/28

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupce: A. Marghelis a M. Adam, zmocněnci)

Žalovaná: Rakouská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Rakouská republika tím, že nepřijala všechny právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES ze dne 15. března 2006 o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES (1), nebo v každém případě tím, že Komisi o uvedených předpisech v plném rozsahu neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

—	uložit Rakouské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice uplynula dne 1. května 2008.

(1) Úř. věst. L 102, s. 15.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (England and Wales), Chancery Division dne 29. března 2010 — British Sugar plc v. Rural Payments Agency, an Executive Agency of the Department for Environment, Food and Rural Affairs

(Věc C-147/10)

2010/C 148/29

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court of Justice (England and Wales), Chancery Division

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: British Sugar plc

Žalovaná: Rural Payments Agency, an Executive Agency of the Department for Environment, Food and Rural Affairs

Předběžné otázky

Je nařízení Komise (ES) č. 1193/2009 (1) neplatné s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 8. května 2008, Zuckerfabrik Jülich AG v. Hauptzollamt Aachen (C 5/06 a C 23/06 až C 36/06, Sb. rozh. s. I 3231) a usnesení Soudního dvora ze dne 6. října 2008, SAFBA, (C 75/07 až C 184/07, Sb. rozh. s. I 142*)?

2)	Je nařízení Komise (ES) č. 1193/2009 neplatné s ohledem na právní základ, podle kterého bylo přijato, tedy nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (2)?

Má být použitelný směnný kurs a datum převodu při výpočtu náhrady, která má být zaplacena z důvodu přeplatků na dávkách z výroby cukru v hospodářských letech 2002/2003, 2003/2004, 2004/2005, 2005/2006, určen podle práva Evropské unie? Je třeba v případě kladné odpovědi článek 6 nařízení Komise (ES) č. 1193/2009 vykládat tak, že vyžaduje, aby náhrada byla zaplacena za použití směnných kursů, které se použily v době, kdy byla přeplacená dávka původně vypočtena? Je článek 6 nařízení Komise (ES) č. 1193/2009 v případě kladné odpovědi platný?

Ve vztahu k úrokům:

Brání právo EU tomu, aby osobě v postavení žalobkyně byly vnitrostátním orgánem příslušným pro vybírání dávek z výroby zaplaceny úroky z částek přeplacených v důsledku neplatného nařízení Komise za okolností, kdy vnitrostátní orgán příslušný pro vybírání dávek z výroby není oprávněn požadovat od Komise zaplacení úroků z odpovídajících částek, které mu mají být vráceny?

ii)

Je-li odpověď na otázku i) výše kladná, brání správný výklad právních předpisů EU týkajících se vlastních zdrojů [rozhodnutí 2000/597/ES, Euratom (3) a jeho prováděcí nařízení (ES) č. 1150/2000 (4) ] tomu, aby za okolností v projednávané věci vnitrostátní orgán příslušný pro vybírání dávek z výroby získal úroky z částek, které mu mají být vráceny Komisí?

iii)	Je-li odpověď na otázku i) výše záporná, brání právo EU tomu, aby vnitrostátní soud či orgán vykonal svou případnou posuzovací pravomoc a nepřiznal úhradu úroků za takových okolností, kdy je vydáváno soudní rozhodnutí vůči osobě v postavení žalobkyně?

(1) Nařízení Komise (ES) č. 1193/2009, ze dne 3. listopadu 2009, kterým se opravují nařízení (ES) č. 1762/2003, (ES) č. 1775/2004, (ES) č. 1686/2005 a (ES) č. 164/2007 a kterým se pro hospodářské roky 2002/03, 2003/04, 2004/05 a 2005/06 stanoví částky na dávky z výroby v odvětví cukru (Úř. věst. L 321, s. 1).

(2) Úř. věst. L 178, s. 1.

(3) Rozhodnutí Rady ze dne 29. září 2000 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (Úř. věst. L 253, s. 42; Zvl. vyd. 01/03, s. 200).

(4) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 130, s. 1; Zvl. vyd. 01/03, s. 169).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Dioikitiko Efeteio Thessalonikis (Řecko) dne 29. března 2010 — Zoi Chatzi v. Ypourgos Oikonomikon

(Věc C-149/10)

2010/C 148/30

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Dioikitiko Efeteio Thessalonikis

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Zoi Chatzi

Žalované: Ypourgos Oikonomikon (ministerstvo financí)

Předběžné otázky

Je možné mít za to, že ustanovením 2 odst. 1 směrnice Rady 96/34/ES o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, vykládaným ve světle článku 24 Listiny základních práv Evropské unie, který se týká práv dítěte, a s ohledem na zvýšení úrovně ochrany těchto práv, které přinesla uvedená listina, je zároveň ustanoveno právo na rodičovskou dovolenou za každé dítě, takže by přiznání jediné rodičovské dovolené v případě narození dvojčat bylo v rozporu s článkem 21 Listiny základních práv Evropské unie, z důvodu diskriminace na základě narození a omezení práva dvojčat, které je neslučitelné se zásadou proporcionality?

V případě záporné odpovědi na otázku 1), má být výraz „narození“ uvedený v ustanovení 2 odst. 1 směrnice 96/34/ES vykládán v tom smyslu, že pro pracující rodiče se stanoví dvojí nárok na rodičovskou dovolenou, který se opírá o skutečnost, že dvojčetné těhotenství končí dvěma po sobě následujícími narozeními (dvojčat), nebo v tom smyslu, že rodičovská dovolená se přiznává z pouhého důvodu narození, bez ohledu na počet narozených dětí, aniž by za tohoto předpokladu byla porušena rovnost před zákonem, která je zakotvena v článku 20 Listiny základních práv Evropské unie?

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Højesteret (Dánsko) dne 31. března 2010 — Unomedical A/S v. Skatteministeriet

(Věc C-152/10)

2010/C 148/31

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Højesteret

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Unomedical A/S

Žalovaný: Skatteministeriet

Předběžné otázky

Je třeba vak pro dialýzu vyrobený z plastu, který je speciálně navržen pro použití s dialyzačním přístrojem a může být používán pouze s tímto přístrojem, zařadit do

—	kapitoly 90 podpoložky KN 9010 90 30 jako „část, součást“ nebo „příslušenství“ dialyzačního přístroje, viz poznámka 2 písm. b) ke kapitole 90 společného celního sazebníku nebo

—	kapitoly 39 podpoložky KN 3926 90 99 jako plasty a výrobky z nich?

Je třeba močový drenážní vak vyrobený z plastu, který je speciálně navržen pro použití s katetrem a může tedy být, a ve skutečnosti je, používán výhradně s tímto přístrojem, zařadit do

—	kapitoly 90 podpoložky KN 9018399030 jako „část, součást“ nebo „příslušenství“ katetru, viz poznámka 2 písm. b) ke kapitole 90 společného celního sazebníku nebo

—	kapitoly 39 podpoložky KN 3926 90 99 jako plasty a výrobky z nich?

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/21

Kasační opravný prostředek podaný dne 6. dubna 2010 Karenem Goncharovem proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 21. ledna 2010 ve věci T-34/07, Karen Goncharov v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM: DSB

(Věc C-156/10 P)

2010/C 148/32

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Karen Goncharov (zástupci: A. Späth a G. N. Hasselblatt, advokáti)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), DSB

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 21. ledna 2010 (věc T-34/07),

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 4. prosince 2006 (věc R 1330/2005-2) a

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení před Soudním dvorem, před Tribunálem a před odvolacím senátem, jakož i nákladů navrhovatele.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Rozsudek Tribunálu ze dne 21. ledna 2010 (T-34/07) je údajně třeba zrušit, jelikož porušuje ustanovení o vyloučení zápisu z relativního důvodu zamítnutí podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství).

Tribunál údajně nesprávně uplatnil obecné zásady posouzení nebezpečí záměny. Zejména dostatečně neposoudil okolnosti tohoto případu, jelikož nevzal v úvahu, že předmětné ochranné známky jsou vytvořeny z akronymů.

Tribunál údajně své rozhodnutí nakonec opírá výlučně o pravidlo zkušenosti, podle kterého spotřebitel obvykle přikládá první části slov více váhy. V tomto smyslu údajně nestačí rozdíl ve formě písmene „W“ v napadené ochranné známce k tomu, aby byla odstraněna vzhledová a fonetická podobnost.

Tribunál přitom údajně přehlédl, že v případě kolidujících ochranných známek nejde o slova, ale o akronymy. Odůvodnění rozsudku ukazuje na skutečnost, že Tribunál neprovedl žádný rozsáhlý přezkum nebezpečí záměny, nýbrž se spíše opřel pouze o pravidlo zkušenosti, které je údajně navíc nepoužitelné na projednávaný případ, o němž má být rozhodnuto.

Spotřebitel je totiž podle navrhovatele zvyklý zaměřovat u akronymů svou pozornost na každé jednotlivé písmeno zvlášť. Pravidla zkušenosti týkající se slovních ochranných známek, sestávajících ze slov, tedy nebylo bez dalšího možno použít na ochranné známky, která sestávají z akronymů.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal de grande instance de Paris (Francie) dne 6. dubna 2010 — Olivier Martinez, Robert Martinez v. Société MGN Ltd.

(Věc C-161/10)

2010/C 148/33

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de grande instance de Paris

Účastníci původního řízení

Žalobci: Olivier Martinez, Robert Martinez

Žalovaná: Společnost MGN Limited

Předběžná otázka

Musí být článek 2 a čl. 5 bod 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1) vykládány tak, že přiznávají soudu členského státu příslušnost k rozhodování o žalobě podané z důvodu porušení osobnostních práv, ke kterému mohlo dojít v důsledku zveřejnění informací nebo fotografií na internetové stránce provozované v jiném členském státě společností se sídlem v tomto druhém státě nebo také v dalším členském státě, v každém případě v jiném, než je první členský stát:

—	buď za jediné podmínky, že tuto internetovou stránku lze prohlížet z tohoto prvního státu,

—

nebo pouze pokud mezi škodnou událostí a územím tohoto prvního státu existuje dostatečná, podstatná anebo významná souvislost, a v tomto druhém případě, může tato souvislost vyplývat z:

—	rozsahu připojení na spornou stránku z tohoto prvního členského státu, v absolutní hodnotě nebo poměrně ke všem připojením na uvedenou stránku,

—	bydliště, nebo i ze státní příslušnosti osoby, která si stěžuje na porušení svých osobnostních práv, nebo obecněji dotyčných osob,

—	jazyka, ve kterém je šířena sporná informace, nebo jakékoli jiné okolnosti, která je způsobilá prokázat vůli provozovatele internetové stránky oslovit zvláště veřejnost tohoto prvního státu,

—	místa, kde došlo k uváděným skutečnostem, nebo místa, kde byly vyhotoveny fotografické snímky, které byly případně zveřejněny na internetu,

—	jiných kritérií?

(1) Úř. věst. L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/24

Rozsudek Tribunálu ze dne 28. dubna 2010 — Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise

(Věc T-446/05) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Evropský trh s průmyslovými nitěmi - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP - Pojem ‚jediné protiprávní jednání‘ - Vymezení trhu - Pokuty - Maximální výše pokuty - Závažnost a délka trvání protiprávního jednání - Polehčující okolnosti - Spolupráce - Proporcionalita - Rovné zacházení - Práva obhajoby - Pokyny k metodě stanovování pokut‘)

2010/C 148/41

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Amann & Söhne GmbH & Co KG (Bönnigheim, Německo) a Cousin Filterie SAS (Wervicq-Sud, Francie) (zástupci: A. Röhling, M. Dietrich a C. Horstkotte, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: F. Castillo de la Torre a K. Mojzesowicz, zmocněnci, ve spolupráci s G. Eickstädtem, advokátem)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise K(2005) 3452 ze dne 14. září 2005 týkajícího se řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/38.337 PO/Fil), ve znění rozhodnutí Komise K(2005) 3765 ze dne 13. října 2005, a podpůrně návrh na snížení pokuty uložené žalobkyním uvedeným rozhodnutím

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnostem Amann & Söhne GmbH & Co. KG a Cousin Filterie SAS se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 60, 11.3.2006.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/24

Rozsudek Tribunálu ze dne 28. dubna 2010 — Oxley Threads v. Komise

(Věc T-448/05) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Evropský trh s nitěmi určenými pro automobilový průmysl - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP - Pokuty - Závažnost protiprávního jednání - Polehčující okolnosti - Spolupráce - Proporcionalita - Rovné zacházení - Pokyny o metodě stanovování pokut“)

2010/C 148/42

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Oxley Threads Ltd (Ashton-under-Lyne, Lancashire, Spojené království) (zástupci: G. Peretz, barrister, M. Rees a K. Vernon, solicitors)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: N. Khan a K. Mojzesowicz, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise K(2005) 3452 ze dne 14. září 2005 týkajícího se řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/38.337-PO/Fil), ve znění rozhodnutí Komise K(2005) 3765 ze dne 13. října 2005, a podpůrně žádost o snížení pokuty uložené žalobkyni uvedeným rozhodnutím.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Oxley Threads Ltd se ukládá náhrad nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 48, 25.2.2006.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/25

Rozsudek Tribunálu ze dne 28. dubna 2010 — BST v. Komise

(Věc T-452/05) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Evropský trh s průmyslovými nitěmi - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP - Pokuty - Závažnost protiprávního jednání - Polehčující okolnosti - Spolupráce - Mimosmluvní odpovědnost - Vyzrazení informací důvěrné povahy - Újma - Příčinná souvislost“)

2010/C 148/43

Jednací jazyk: nizozemština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Belgian Sewing Thread (BST) NV (Deerlijk, Belgie) (zástupci: H. Gilliams a J. Bocken, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Bouquet a K. Mojzesowicz, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh jednak na zrušení rozhodnutí Komise K(2005) 3452 ze dne 14. září 2005 týkajícího se řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/38.337-PO/Fil), ve znění rozhodnutí Komise K(2005) 3765 ze dne 13. října 2005, a podpůrně na snížení pokuty uložené žalobkyni v uvedeném rozhodnutí, a jednak na uložení Komisi náhrady škody, která údajně vznikla žalobkyni, z titulu mimosmluvní odpovědnosti Evropského společenství.

Výrok rozsudku

1)	Výše pokuty uložené společnosti Belgian Sewing Thread (BST) NV v článku 2 rozhodnutí Komise K(2005) 3452 ze dne 14. září 2005 týkajícího se řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/38.337-PO/Fil) se stanovuje na 856 800 eur.

2)	Návrh na zrušení se ve zbývající části zamítá.

3)	Návrh na náhradu škody se zamítá.

4)	Společnost BST ponese 90 % vlastních nákladů řízení a nahradí 90 % nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí, přičemž posledně uvedená ponese 10 % vlastních nákladů řízení a nahradí 10 % nákladů řízení vynaložených společností BST.

(1) Úř. věst. C 60, 11.3.2006.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/25

Rozsudek Tribunálu ze dne 28. dubna 2010 — Gütermann a Zwicky v. Komise

(Spojené věci T-456/05 a T-457/05) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Evropský trh s průmyslovými nitěmi - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP - Pokuty - Závažnost protiprávního jednání - Skutečný dopad na trh - Délka trvání protiprávního jednání - Polehčující okolnosti - Spolupráce během správního řízení - Proporcionalita - Pokyny o metodě stanovování pokut“)

2010/C 148/44

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Gütermann AG (Gutach-Breisgau, Německo) (věc T-456/05) a Zwicky & Co. AG (Wallisellen, Švýcarsko) (věc T-457/05) (zástupci: J. Burrichter, B. Kasten a S. Orlikowski-Wolf, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně F. Castillo de la Torre, M. Schneider a K. Mojzesowicz, poté F. Castillo de la Torre a K. Mojzesowicz, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise K(2005) 3452 ze dne 14. září 2005 týkajícího se řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/38.337 PO/Fil), ve znění rozhodnutí Komise K(2005) 3765 ze dne 13. října 2005, a podpůrně žádost o snížení pokuty uložené žalobkyním uvedeným rozhodnutím.

Výrok rozsudku

1)	Žaloby se zamítají.

2)	Společnostem Gütermann AG a Zwicky & Co. AG se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 60, 11.3.2006.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/26

Rozsudek Tribunálu ze dne 13. dubna 2010 — Esotrade v. OHIM — Segura Sánchez (YoKaNa)

(Věc T-103/06) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství YoKaNa - Starší obrazová ochranná známka Společenství a starší národní obrazová ochranná známka YOKONO - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Podobnost označení - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009)“)

2010/C 148/45

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Esotrade, SA (Madrid, Španělsko) (zástupci: J. de Rivera Lamo de Espinosa a J. E. Astiz Suárez, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: J. García Murillo a O. Montalto, zmocněnci)

Další účastník řízení před odvolacím senátem OHIM: Antonio Segura Sánchez (Alicante, Španělsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 10. ledna 2006 (věc R 217/2004-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi Antoniem Segurou Sánchezem a Esotrade, SA.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 121, 20.5.2006.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/26

Rozsudek Tribunálu ze dne 15. dubna 2010 — Cabel Hall Citrus v. OHIM — Casur (EGLÉFRUIT)

(Věc T-488/07) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Řízení o prohlášení neplatnosti - Slovní ochranná známka Společenství EGLÉFRUIT - Starší slovní ochranná známka Společenství UGLI a starší národní obrazová ochranná známka UGLI Fruit - but the affliction is only skin deep - Relativní důvod pro zamítnutí - Neexistence nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) a čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 40/94 (po změně čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009)“)

2010/C 148/46

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Cabel Hall Citrus Ltd (George Town, Grand Cayman, Kajmanské ostrovy) (zástupce: C. Rogers, barrister)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zástupce: D. Botis, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM: Casur S. Coop. Andaluza (Viator, Španělsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 19. září 2007 (věc R 293/2007-1) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi Cabel Hall Citrus Ltd a Casur S. Coop. Andaluza.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Cabel Hall Citrus Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 64, 8.3.2008.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/27

Rozsudek Tribunálu ze dne 20. dubna 2010 — Rodd & Gunn Australia v. OHIM (Vyobrazení psa)

(Věc T-187/08) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Obrazová ochranná známka Společenství ztvárňující psa - Výmaz ochranné známky po uplynutí doby platnosti - Žádost o obnovu zápisu ochranné známky - Žádost o navrácení do původního stavu - Článek 78 nařízení (ES) č. 40/94 (po změně čl. 81 nařízení (ES) č. 207/2009)“)

2010/C 148/47

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Rodd & Gunn Australia Ltd (Wellington, Nový Zéland) (zástupci: B. Brandreth, barrister, a N. Jenkins, solicitor)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: Ó. Mondéjar Ortuño, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 12. března 2008 (věc R 1245/2007-4) týkajícímu se žádosti o navrácení do původního stavu

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Rodd & Gunn Australia Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 171, 5.7.2008.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/27

Rozsudek Tribunálu ze dne 21. dubna 2010 — Coin v. OHIM — Dynamiki Zoi (Fitcoin)

(Věc T-249/08) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Společenství Fitcoin - Starší národní a mezinárodní obrazové ochranné známky coin a starší obrazová ochranná známka Společenství coin - Relativní důvod pro zamítnutí - Relevantní veřejnost - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009)“)

2010/C 148/48

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Coin SpA (Benátky, Itálie) (zástupci: P. Perani a P. Pozzi, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zástupce: Ó. Mondéjar Ortuño, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM: Dynamiki Zoi AE (Atény, Řecko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 15. dubna 2008 (věc R 1429/2007-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi Coin SpA et Dynamiki Zoi AE.

Výrok

1)	Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 15. dubna 2008 (věc R 1429/2007-1) se zrušuje.

2)	OHIM se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 209, 15.8.2008.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/28

Rozsudek Tribunálu ze dne 22. dubna 2010 — Itálie v. Komise

(Věc T-274/08 a T-275/08) (1)

(„EZZF - Schválení účetních závěrek platebních agentur členských států týkajících se výdajů financovaných z EZZF - Částky, které má Italská republika vrátit, nedojde-li ke zpětnému získání ve stanovených lhůtách - Pojem ‚finanční důsledky‘ - Přihlédnutí k úrokům - Článek 32 odst. 5 nařízení (ES) č. 1290/2005“)

2010/C 148/49

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Italská republika (zástupce: S. Fiorentino, avvocato dello Stato)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: F. Jimeno Fernández a P. Rossi, zmocněnci)

Předmět věci

Ve věci T-274/08, návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise 2008/396/ES ze dne 30. dubna 2008 o schválení účetních závěrek platebních agentur členských států týkajících se výdajů financovaných z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) pro rozpočtový rok 2007 (Úř. věst. L 139, s. 33) v rozsahu, v němž připočítává úroky k částkám, které byly zpětně získány od Itálie podle čl. 32 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 209, s. 1) a ve věci T-275/08, návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise 2008/394/ES ze dne 30. dubna 2008 o schválení účetních závěrek některých platebních agentur v Německu, Itálii a na Slovensku týkajících se výdajů financovaných záruční sekcí Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) pro rozpočtový rok 2006 (Úř. věst. L 139, s. 22) v rozsahu, v němž připočítává úroky z částek k tíži rozpočtu Italského státu ve smyslu čl. 32 odst. 5 nařízení č. 1290/2005.

Výrok rozsudku

1)	Věci T-274/08 a T-275/08 se spojují pro účely rozsudku.

2)	Žaloby se zamítají.

3)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 30.8.2008.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/28

Rozsudek Tribunálu ze dne 21. dubna 2010 — Peek & Cloppenburg a van Graf v. OHIM — Queen Sirikit Institute of Sericulture (Thai Silk)

(Věc T-361/08) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství Thai Silk - Starší národní obrazová ochranná známka představující ptáka - Přípustnost žaloby - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009)“)

2010/C 148/50

Jednací jazyk: německo

Účastníci řízení

Žalobkyně: Peek & Cloppenburg (Hamburk, Německo); a van Graaf GmbH & Co. KG (Vídeň, Rakousko) (zástupci: V. von Bomhard, A. Renck, T. Dolde a J. Pause, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zástupce: S. Schäffner, zmocněnec)

Další účastník řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastník před Tribunálem: The Queen Sirikit Institute of Sericulture, Office of the Permanent Secretary, Ministry of Agriculture and Cooperatives, Thailand (Thajsko) (Bangkok, Thajsko), procesní nástupce Office of the Permanent Secretary, The Prime Minister’s Office, Thailand (Thajsko) (zástupce: A. Kockläuner, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 10. června 2008 (věc R 1677/2007-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi Peek & Cloppenburg a Office of the Permanent Secretary, The Prime Minister’s Office, Thailand

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnostem Peek & Cloppenburg a van Graaf GmbH & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 301, 22.11.2008.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/29

Rozsudek Tribunálu ze dne 14. dubna 2010 — Laboratorios Byly v. OHIM — Ginis (BILLY’S Products)

(Věc T-514/08) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství BILLY’S Products - Starší slovní ochranné známky Společenství BYLY a byly - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Podobnost označení - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009)“)

2010/C 148/51

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Laboratorios Byly, SA (Barberà del Vallès, Španělsko) (zástupce: L. Plaza Fernández-Villa, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: J. Crespo Carrillo, zmocněnec)

Další účastník řízení před odvolacím senátem OHIM: Vasileios Ginis (Atény, Řecko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 15. září 2008 (věc R 469/2008-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi Laboratorios Byly, SA a Vasileiosem Ginisem.

Výrok

1)	Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 15. září 2008 (věc R 469/2008-2) se zrušuje.

2)	OHIM se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 19, 24.1.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/29

Rozsudek Tribunálu ze dne 21. dubna 2010 — Schunk v. OHIM (Ztvárnění části sklíčidla)

(Věc T-7/09) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Přihláška ochranné známky Společenství, která představuje část sklíčidla se třemi čelistmi - Absolutní důvod pro zamítnutí - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Nedostatek rozlišovací způsobilosti nabyté užíváním - Článek 7 odst. 1 písm. b) a odst. 3 nařízení (ES) č. 40/94 (po změně čl. 7 odst. 1 písm. b) a odst. 3 nařízení (ES) č. 207/2009)“)

2010/C 148/52

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Schunk GmbH & Co. KG Spann- und Greiftechnik (Lauffen am Neckar, Německo) (zástupce: C. Koppe-Zagouras, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Pohlmann, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 31. října 2008 (věc R 1109/2007-1) týkajícímu se zápisu označení představujícího část sklíčidla se třemi čelistmi jako ochranné známky Společenství.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Schunk GmbH & Co. KG Spann- und Greiftechnik se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 69, 21.3.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/30

Rozsudek Tribunálu ze dne 28. dubna 2010 — Claro v. OHIM — Telefónica (Claro)

(Věc T-225/09) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška trojrozměrné ochranné známky Claro - Starší slovní ochranná známka Společenství CLARO - Nepřípustnost odvolání podaného odvolacímu senátu - Články 59 a 62 nařízení (ES) č. 40/94 (nyní články 60 a 64 nařízení (ES) č. 207/2009) - Pravidlo 49 odst. 1 nařízení (ES) č. 2868/95“)

2010/C 148/53

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Claro, SA (São Paulo, Brazílie) (zástupci: E. Armijo Chávarri a A. Castán Pérez-Gómez, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: J. F. Crespo Carrillo, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Telefónica SA (Madrid, Španělsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 26. února 2009 (věc R 1079/2008-2), které se týká námitkového řízení mezi Telefónica, SA a BCP S/A

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Claro, SA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 180, 1.8.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/30

Usnesení Tribunálu ze dne 13. dubna 2010 — Diputación Foral de Álava a další v. Komise

(Spojené věci T-529/08 až T-531/08) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Státní podpory - Daňové výhody - Navrácení státních podpor prohlášených za protiprávní - Použití režimu složitých úroků - Potvrzující akt - Nepřípustnost“)

2010/C 148/54

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobci: Territorio Histórico de Álava — Diputación Foral de Álava (Španělsko) (věc T-529/08); Territorio Histórico de Guipúzcoa — Diputación Foral de Guipúzcoa (Španělsko) (věc T-530/08); a Territorio Histórico de Vizcaya — Diputación Foral de Vizcaya (Španělsko) (věc T-531/08) (zástupci: I. Sáenz Cortabarría Fernández a M. Morales Isasi, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupce: C. Urraca Caviedes, zmocněnec)

Předmět věci

Návrh na zrušení dopisu Komise ze dne 2. října 2008, kterým se žalobkyním oznamuje, že je třeba uplatnit složité úroky v rámci navrácení státních podpor prohlášených za protiprávní rozhodnutí Komise 2002/820/ES, 2002/894/ES a 2003/27/ES ze dne 11. července 2001 o režimu státních podpor poskytovaném Španělskem ve prospěch podniků provincií Álava, Guipúzcoa a Vizcaya v podobě daňového úvěru 45 % investic (Úř. věst. 2002, L 296, s. 1, Úř. věst. 2002, L 314, s. 26, Úř. věst. 2003, L 17, s. 1) a rozhodnutí Komise 2002/892/ES, 2002/540/ES a 2002/806/ES ze dne 11. července 2001 o režimu státních podpor poskytovaném Španělskem ve prospěch některých nově založených podniků v provincii Álava, Guipúzcoa a Vizcaya (Úř. věst. 2002, L 314, s. 1, Úř. věst. 2002, L 174, s. 31 a Úř. věst. 2002, L 279, s. 35), rozhodnutí byla potvrzena rozsudky Soudu ze dne 9. září 2009, Diputación Foral de Álava a další v. Komise (T-227/01 až T-229/01, T-265/01, T-266/01 a T-270/01, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí) a Diputación Foral de Álava a další v. Komise (T-230/01 až T-232/01 a T-267/01 až T-269/01, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí).

Výrok

1)	Žaloby se zamítají jako nepřípustné.

2)	Territorio Histórico de Álava — Diputación Foral de Álava, Territorio Histórico de Guipúzcoa — Diputación Foral de Guipúzcoa a Territorio Histórico de Vizcaya — Diputación Foral de Vizcaya ponesou každý vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

(1) Úř. věst. C 32, 7.2.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/31

Usnesení Tribunálu ze dne 23. března 2010 — Marcuccio v. Komise

(Věc T-16/09 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Úředníci - Přiměřená lhůta pro předložení návrhu na náhradu škody - Opožděnost - Kasační opravný prostředek zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný“)

2010/C 148/55

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Luigi Marcuccio (Tricase, Itálie) (zástupce: G. Cipressa, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: J. Currall a C. Berardis-Kayser, zmocněnci, ve spolupráci s A. Dal Ferrem, advokátem)

Předmět

Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 4. listopadu 2008, Marcuccio v. Komise (F-87/07, dosud nezveřejněnému ve Sbírce rozhodnutí) a směřující k zamítnutí tohoto usnesení.

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Luigi Marcuccio ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v rámci tohoto stupně.

(1) Úř. věst. C 55, 7.3.2009.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/31

Žaloba podaná dne 6. dubna 2010 — Ayadi v. Komise

(Věc T-527/09)

2010/C 148/56

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Chafiq Ayadi (zástupci: H. Miller, solicitor, B. Emmerson a S. Cox, barristers)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit nařízení Komise č. 954/2009 v rozsahu, v jakém se týká žalboce;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V projednávané věci se žalobce domáhá částečného zrušení nařízení Komise (ES) č. 954/2009 ze dne 13. října 2009, kterým se po sto čtrnácté mění nařízení Rady (ES) č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem, a to v rozsahu, v jakém je žalobce uveden na seznamu fyzických a právnických osob, skupin a subjektů, jejichž prostředky a hospodářské zdroje se zmrazují v souladu s uvedeným předpisem.

Žalobce na podporu své žaloby uvádí čtyři žalobní důvody.

Zaprvé uplatňuje, že Komise zneužila svoji pravomoc, když zahrnula žalobce do přílohy I nařízení č. 881/2002, aniž by pečlivě a nestranně přezkoumala veškeré relevantní skutečnosti týkající se žalobce.

Zadruhé žalobce uplatňuje, že přijetím napadeného nařízení bylo porušeno jeho právo na účinný soudní přezkum, neboť nařízení není založeno na důkazech, a v důsledku toho soud nemůže ani zahájit výkon své povinnosti zvážit takové důkazy.

Zatřetí žalobce tvrdí, že přijetím napadeného nařízení bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Uplatňuje, že Komise nepředložila důkazy, ale uvedla pouze tvrzení Výboru pro sankce. Bez důkazů nemohl žalobce Komisi upozornit na omyly v důkazech či nepochopení skutečností.

Začtvrté tvrdí, že napadené nařízení představuje neodůvodněné omezení jeho základního práva vlastnit majetek, neboť zmrazilo majetek žalobce jak zpětně, tak na dobu neurčitou do budoucnosti.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/32

Žaloba podaná dne 5. března 2010 — Itálie v. Komise

(Věc T-117/10)

2010/C 148/57

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Italská republika (zástupci: P. Gentili, avvocato dello Stato, G. Palmieri, avvocato dello Stato)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Evropské komise K(2009) 10350 ze dne 22. prosince 2009 o částečném zrušení příspěvku z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) určeného na operační program POR Puglia, cíl 1 (2000-2006)

—	uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Italská republika napadá u Tribunálu rozhodnutí Evropské komise K(2009) 10350 ze dne 22. prosince 2009, oznámené dne 23. prosince 2009, o částečném zrušení příspěvku z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) určeného na operační program POR Puglia, cíl 1 (2000 — 2006).

Na podporu své žaloby uplatňuje Italská republika následující důvody.

První důvod: porušení čl. 39 odst. 2 písm. c) a odst. 3 nařízení č. 1260/99 (1) a článku 4 nařízení č. 438/2001 (2). V tomto ohledu žalobkyně uvádí, že inspektoři Společenství dospěli k závěru o systémových nedostatcích v kontrolách prvního stupně, které vyplývaly z určitých nesrovnalostí neodhalených na základě těchto kontrol v rámci zadávání a provádění veřejných zakázek na služby. Přestože napadené rozhodnutí fakticky nevyvrátilo analytické argumenty uplatňované Regione, které vylučovaly existenci systémových nedostatků, uplatnilo paušální opravu ve výši 10 % ve smyslu článku 39 nařízení č. 1260/99, jako kdyby systémy regionální prvostupňové kontroly nebyly v souladu s článkem 4 nařízení č. 438/2001. Komise tak rovněž porušila zásadu partnerství.

Druhý důvod: porušení čl. 39 odst. 2 písm. c) a odst. 3 nařízení č. 1260/99, jakož i článku 10 nařízení č. 438/2001. Žalobkyně v této souvislosti upřesňuje, že druhý důvod je obdobný prvnímu důvodu, s tím rozdílem, že se týká kontrol druhého stupně stanovených v článku 10 nařízení č. 438/2001, které audit Společenství rovněž shledal systémově nedostatečnými z důvodů neoznámených nesrovnalostí zjištěných v několika vzorcích, přestože všechny tyto nesrovnalosti byly Regione podrobně popřeny skutkovou a právní argumentací, která nebyla vyvrácena napadeným rozhodnutím.

Třetí důvod: nedostatek odůvodnění a další porušení čl. 39 odst. 2 a 3 nařízení č. 1260/99. Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí je stiženo nedostatkem odůvodnění, neboť tím, že Komise shledala systémové nedostatky odůvodňující paušální opravu ve výši 10 %, vychází ze situace, tak jak se jevila inspektorům v roce 2007 a 2008, kdežto zcela opomíná kvantitativní a kvalitativní pokroky doložené Regione až do konce roku 2009 a argumenty namítané proti konkrétním výtkám inspektorů uvedené v předchozích důvodech. Rozhodnutí Komise, že existuje vážné nebezpečí pro Fond, není tudíž odůvodněné.

Čtvrtý důvod: porušení článku 12 nařízení č. 1260/99, čl. 4 odst. 1 nařízení č. 438/2001 a 258 SFEU, jakož i nepříslušnost žalované. Podle žalobkyně Komise připsala rozhodující význam neuvedení údajných porušení předpisů o veřejných zakázkách. Ze správného výkladu článku 12 nařízení č. 1260/99 a článku 4 nařízení č. 438/2001 však vyplývá, že soustavná porušení těchto ustanovení nemohou přímo vyvolat paušální opravu, nýbrž musí vést k zahájení řízení pro porušení práva a zároveň k pozastavení plateb podle čl. 32 odst. 3 písm. f) nařízení č. 1260/99 v souvislosti s opatřeními, k nimiž se porušení vztahuje.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech (Úř. věst. L 161, s. 1; Zvl. vyd. 14/01, s. 31).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů (Úř. věst. L 63, s. 21; Zvl. vyd. 14/01, s. 132).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/33

Žaloba podaná dne 10. března 2010 — USFSPEI a další v. Rada

(Věc T-122/10)

2010/C 148/58

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Union syndicale fédérale des services publics européens et internationaux (USFSPEI) (Brusel, Belgie), Giuseppe Calo (Lucemburk, Lucembursko), Jean-Pierre Tytgat (Mamer, Lucembursko) (zástupci: J.-N. Louis, A. Coolen, B. Cambier, L. Renders, S. Pappas, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobců

—

zrušit nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1296/2009 ze dne 23. prosince 2009, kterým se s účinkem od 1. července 2009 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a opravné koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody, a zároveň zachovat jeho účinnost do okamžiku přijetí nového nařízení Radou na základě návrhu Komise, s účinkem od 1. července 2009;

—

uložit Radě, aby žalobcům G. Calovi a J.-P. Tytgatovi, jakož i dalším úředníkům a zaměstnancům Evropské unie, zaplatila dlužné odměny a důchody, na které mají nárok od 1. července 2009 navýšené o úroky z prodlení vypočtené, ode dne splatnosti dlužných odměn, podle sazby stanovené ECB pro hlavní operace refinancování zvýšené o dva procentní body;

—	uložit Radě, aby USF symbolicky zaplatila jedno euro odškodnění za morální újmu utrpěnou z důvodu úředního pochybení při přijímání protiprávního nařízení č. 1296/2009 ze dne 23. prosince 2009;

—	uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci se touto žalobou domáhají zrušení nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1296/2009 ze dne 23. prosince 2009, kterým se s účinkem od 1. července 2009 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a opravné koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody (1).

Na podporu své žaloby žalobci uplatňují protiprávnost nařízení č. 1296/2009, zneužití řízení, jakož i porušení zásad loajální spolupráce a soudržnosti vyplývajících z čl. 4 odst. 3 SEU.

Uplatňují rovněž porušení článků 65 a 65a jednacího řádu, článků 1 a 3 jeho přílohy XI, jakož i zásady souběžnosti, zásady legitimního očekávání a zásady „patere legem quam ipse fecisti“.

Nakonec žalobci uplatňují porušení povinnosti uvést odůvodnění a zásady proporcionality.

(1) Úř. věst. 2009 L 348, s. 10

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/34

Žaloba podaná dne 18. března 2010 — Amecke Fruchtsaft v. OHIM — Uhse (69 Sex up)

(Věc T-125/10)

2010/C 148/59

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Amecke Fruchtsaft GmbH & Co. KG (Menden, Německo) (zástupci: R. Kaase a J. C. Plate, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Beate Uhse Einzelhandels GmbH (Flensburg, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	prohlásit žalobu spolu s podanými přílohami, která směřuje proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 12. ledna 2010 ve věci R 612/2009-1, za přípustnou a;

—	zrušit napadené rozhodnutí pro neslučitelnost s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (1);

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení před odvolacím senátem.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Beate Uhse Einzelhandels GmbH

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „69 Sex up“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 3, 5, 9, 29, 30, 32, 33, 38 a 41 (přihláška č. 5 418 108)

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: Německá slovní ochranná známka „sex:h:up“ č. 305 31 669.9 pro výrobky zařazené do tříd 5, 29, 30 a 32

Rozhodnutí námitkového oddělení: Vyhovění námitkám u všech napadených výrobků.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zrušení napadeného rozhodnutí a zamítnutí námitek.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, neboť mezi kolidujícími ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/34

Žaloba podaná dne 22. března 2010 — Saupiquet v. Komise

(Věc T-131/10)

2010/C 148/60

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Saupiquet (Courbevoie Cedex, Francie) (zástupce: R. Ledru, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit v plném rozsahu rozhodnutí Evropské komise č. REM 07/08 ze dne 16. prosince 2009;

—	uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Komise K(2009) 10005 konečné ze dne 16. prosince 2009, kterým se sděluje francouzským orgánům, že náhrada dovozního cla na konzervy tuňáka původem z Thajska, dovezených žalobkyní, není odůvodněná [věc REM 07/08].

K odůvodnění své žaloby uvádí žalobkyně, že Komise porušila své povinnosti zabezpečit dovozcům usazeným ve Francii nebo v jiných členských státech, ve kterých jsou celní úřady ze zákona uzavřeny v neděli a kteří podali svá celní prohlášení v pondělí dne 2. července 2007, rovnoprávný a nediskriminační přístup k celní kvótě č. 09/2005 pro období let 2007/2008 tím, že

—	za okolností daných v tomto případě, kdy byla tato celní kvóta otevřena v neděli dne 1. července 2007, nepřijala veškerá opatření, která by umožnila rovnoprávné a nediskriminační zacházení s těmito dovozci, a

—	nepřeložila den otevření této celní kvóty na pondělí 2. července 2007, ačkoli byla dotyčná kvóta velmi kritická.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/35

Žaloba podaná dne 22. března 2010 — Communauté de communes de Lacq v. Komise

(Věc T-132/10)

2010/C 148/61

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: La Communauté de communes de Lacq (Mourenx, Francie) (zástupce: J. Daniel, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobce

—	uložit Evropské unii zaplatit žalobkyni částku 10 000 000 eur, jelikož Komise se při zkoumání nesplnění závazků ze strany společnosti ACETEX, dopustila protiprávností a nečinnosti;

—	uložit Evropské unii zaplatit žalobkyni částku 25 000 eur z důvodu nevratných nákladů;

—	uložit Evropské unii náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba Communauté de Communes de Lacq směřuje k náhradě škody, která jí údajně vznikla v důsledku rozhodnutí Komise, ve kterém prohlásila spojení podniků směřující k získání kontroly ze strany společnosti Celanese Corporation nad společností Acetex Corporation za slučitelné se společným trhem a s fungováním dohody o EHP, aniž by přiznala právní hodnotu údajnému závazku společnosti Celanese, zejména závazek po dobu pěti let pokračovat v provozování továrny Acetex v Pardies (vec COMP/M.3625 — Blackstone v. Acetex).

Na podporu své žaloby žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, protože svým výkladem nařízení ES o spojování (1) zbavuje ochrany všechny třetí osoby, ve vztahu k tomuto spojení (zaměstnance, jakož i místní zodpovědné osoby), ačkoli na základě závazků podniku Celanese Corporation bylo jisté, že zaměstnanci jsou po dobu 5 let chráněni před ukončením činnosti.

Žalobkyně tak údajně určitě utrpěla značnou škodu. Místní územně správní celky tak totiž podle žalobkyně ztratily významné daňové příjmy a musely z důvodu uzavření továrny vyplatit početné sociální. Je třeba se obávat velkého množství výpovědí jak mezi zaměstnanci společnosti Acetex, tak i mezi zaměstnanci podniků, jejichž činnost byla úzce spojena s činností podniku Celanese Corporation.

Podpůrně, pro případ, že nebude uznána odpovědnost Evropské komise za zaviněné protiprávní jednání, žalobkyně požaduje, aby byla uznána objektivní odpovědnost Komise. Škoda, která žalobkyni vznikla, jakož i její neobvyklá a zvláštní povaha, jsou údajně nepochybné, a tato škoda byla přímo způsobena tím, že Evropská komise odmítla uložit podniku Celanese Corporation sankce.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 24, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 40).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/36

Žaloba podaná dne 19. března 2010 — FESI v. Rada

(Věc T-134/10)

2010/C 148/62

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Fédération européenne de l’industrie du sport (FESI) (Brusel, Belgie) (zástupci: E. Vermulst a Y. Van Gerven, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobce

—

zrušit prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1294/2009 ze dne 22. prosince 2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Vietnamu a Čínské lidové republiky rozšířeného na dovoz některé obuvi se svrškem z usně zasílané ze zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ ze zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao, na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 384/96 (1) v plném rozsahu nebo podpůrně v rozsahu, v němž se týká žalobce a jeho členů, a zejména jeho čtyř členů vybraných jako reprezentativní vzorek (Adidas AG, Nike European Operations BV, Puma AG a Timberland Europe BV);

—	uložit Radě, aby zveřejnila údaje o výrobě týkající se každého výrobce Unie vybraného jako reprezentativní vzorek, které byly základem reprezentativního vzorku při přezkumném šetření, jakož i údaje o zaměstnanosti týkající se každého výrobce Unie vybraného jako reprezentativní vzorek;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu svých tvrzení žalobce uplatňuje sedm žalobních důvodů.

Zaprvé tvrdí, že Rada tím, že nepožádala výrobce Evropské unie, kteří podali stížnost, aby vyplnili žádosti pro výběr vzorku, nesprávně použila čl. 17 odst. 1 základního nařízení (2), dopustila se zjevně nesprávného posouzení a porušila práva na obhajobu a zásadu zákazu diskriminace. Žalobce konkrétně tvrdí, že orgány Evropské unie nepožádaly výrobce Evropské unie, kteří podali stížnost, aby vyplnili žádosti pro výběr vzorku, a tudíž reprezentativní vzorek výrobců EU byl vybrán při neexistenci požadovaných údajů, na základě omezených a neověřitelných údajů poskytnutých stěžovateli. Žalobce tvrdí, že v důsledku toho orgány EU nemohly ověřit adekvátnost vybraného vzorku. Dále tvrdí, že orgány EU zacházely s dotyčnými subjekty, které se nacházely ve srovnatelných situacích, odlišně bez jakéhokoliv objektivního důvodu a porušily základní zásadu zákazu diskriminace.

Zadruhé žalobce tvrdí, že při výběru reprezentativního vzorku výrobců EU se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila čl. 17 odst. 1 základního nařízení. Uvádí, že reprezentativní vzorek výrobců EU nepředstavoval největší reprezentativní objem výroby nebo prodeje, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán ve smyslu čl. 17 odst. 1 základního nařízení a že vzorek byl převážně vybrán na základě kritérií, která nejsou v tomto ustanovení stanovena.

Zatřetí žalobce tvrdí, že Rada porušila čl. 6 odst. 10 Dohody Světové obchodní organizace o antidumpingu tím, že nepoužila čl. 17 odst. 1 základního nařízení v souladu s touto dohodou. Rada nestanovila vzorek výrobců EU, který by představoval největší procento objemu výroby nebo prodeje, jak je požadováno čl. 6 odst. 10 Dohody Světové obchodní organizace o antidumpingu.

Začtvrté žalobce tvrdí, že při určení pravděpodobnosti přetrvání újmy Rada porušila čl. 3 odst. l, čl. 3 odst. 2, čl. 3 odst. 5 a čl. 11 odst. 2 základního nařízení a dopustila se zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností. Podle názoru žalobce Rada nesprávně při neexistenci opatření stanovila pravděpodobnost přetrvání újmy na základě zjištění o přetrvání újmy během období přezkumného šetření („OPŠ“) průmyslu EU, které je založeno na makroekonomických údajích, jež zahrnovaly údaje o výrobcích, kteří nejsou součástí průmyslu EU a na základě neověřených údajů. Navíc mikroekonomičtí ukazatelé byli hodnoceni na základě údajů o nereprezentativním vzorku výrobců EU.

Zapáté žalobce tvrdí, že uplatněním důvěrného zacházení co se týče totožnosti výrobců EU, kteří podali stížnost, Rada porušila čl. 19 odst. 1 základního nařízení a porušila práva na obhajobu, neboť uplatnila důvěrné zacházení bez oprávněného důvodu a bez toho, aniž by řádně přezkoumala žádost o důvěrné zacházení.

Zašesté tvrdí, že zavedením systému týkajícího se kontrolního čísla výrobku („KČV“) pro klasifikaci dotčeného výrobku Rada porušila čl. 2 odst. 10 a čl. 3 odst. 2 základního nařízení a zásadu řádné péče a řádné správy. Žalobce se domnívá, že použitý systém týkající se KČV a nová klasifikace některých kategorií obuvi uprostřed šetření zabránilo spravedlivému srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou. Mimoto podle žalobce tato okolnost rovněž zabránila objektivnímu přezkoumání jak objemu dumpingového dovozu tak účinkům dumpingového dovozu na ceny podobných výrobků na domácím trhu, jakož i následného dopadu tohoto dovozu na domácí výrobce těchto výrobků. Krom toho žalobce rovněž tvrdí, že Rada náležitě a nestranně nepřezkoumala všechny relevantní skutečnosti a opodstatněné důvody pro změnu systému týkajícího se KČV, jak navrhoval žalobce.

Konečně žalobce tvrdí, že při výběru referenční země Rada porušila zásadu řádné péče a řádné správy, dopustila se zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností a porušila čl. 2 odst. 7 základního nařízení. Žalobce se domnívá, že se Rada dopustila závažných procesních pochybení tím, že vybrala Brazílii jako referenční zemi, neboť tento výběr nebyl v tomto případě proveden adekvátním a přiměřeným způsobem.

(1) Úř. věst. 2009 L 352, s. 1.

(2) Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996 L 56, s. 1).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/37

Žaloba podaná dne 16. března 2010 — M v. EMEA

(Věc T-136/10)

2010/C 148/63

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: M (zástupci: C. Thomann, Barrister a I. Khawaja, Solicitor)

Žalovaná: Evropská agentura pro léčiva (EMEA)

Návrhové žádání žalobce

—	přiznat náhradu škod na základě článku 340 SFEU za újmy utrpěné v důsledku protiprávních jednání, ve výši, která se ponechává na posouzení Tribunálu, nebo jiné částky tohoto typu, které bude Tribunál považovat za přiměřené;

—	přiznat úroky z takových dlužných částek v sazbě odpovídající sazbě používané podle článku 35A Supreme Court Act z roku 1981 nebo jakoukoliv jinou částku tohoto typu, kterou bude Tribunál považovat za přiměřenou;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení;

—	nařídit jakékoliv doplňující opatření, kterou bude Tribunál považovat za užitečné.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V projednávaném případě žalobce navrhuje Tribunálu, aby mu přiznal náhradu škod v souladu s článkem 340 SFEU za újmy, které utrpěl v důsledku pracovního úrazu. Tvrdí, že utrpěl zranění z důvodu porušení povinností, které vůči němu měla žalovaná jakožto vůči svému zaměstnanci.

Žalobce se inter alia opírá o čl. 6 odst. 3 směrnice 89/391/EHS (1), článek 15 směrnice Rady 89/654/EHS (2) a článek 3 směrnice 89/655/EHS (3) o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti.

Nedodržení povinností žalované v oblasti zdraví a bezpečnosti, pokud jde o posouzení a snížení rizika, vhodnost poskytovaného vybavení a poskytnutí čistých pracovních ploch na pracovišti, představuje porušení povinností, které pro žalovanou vyplývají z Health and Safety Law Spojeného království (zákon v oblasti zdraví a bezpečnosti) a porušení její obecné povinnosti řádné péče. Žalobce tvrdí, že utrpěl fyzická zranění, finanční ztráty a nemateriální újmu z důvodu výše uvedených protiprávních jednání a je oprávněn k náhradě těchto škod.

(1) Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (Úř. věst. L 183, s. 1; Zvl. vyd. 05/01, s. 349)

(2) Směrnice Rady 89/654/EHS ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti (první samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), (Úř. věst. L 393, s. 1; Zvl. vyd. 05/01, s. 358)

(3) Směrnice Rady 89/655/EHS ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání pracovního zařízení zaměstnanci při práci (druhá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), (Úř. věst. L 393, s. 13; Zvl. vyd. 05/01, s. 370)

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/38

Žaloba podaná dne 17. března 2010 — CBI v. Komise

(Věc T-137/10)

2010/C 148/64

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Coordination bruxelloise d’Institutions sociales et de santé (CBI) (Brusel, Belgie) (zástupci: D. Waelbroeck, advokát, a D. Slater, solicitor)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí žalované ze dne 28. října 2009, kterým se prohlašují za slučitelné se společným trhem na základě čl. 86 odst. 2 ES protiprávní státní podpory poskytnuté Belgií některým veřejným nemocnicím regionu Brusel-hlavní město a kterým se zamítá stížnost žalobkyně;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Projednávanou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Komise K(2009) 8120 v konečném opraveném znění ze dne 28. října 2009, kterým se prohlašují za slučitelná se společným trhem veškerá financování poskytnutá belgickými orgány veřejným nemocnicím sítě IRIS regionu Brusel-hlavní město z titulu kompenzace nemocničních a mimonemocničních služeb všeobecného hospodářského zájmu (SVHZ) [státní podpora NN 54/2009 (ex-CP 244/2005)].

Na podporu své žaloby žalobkyně uvádí, že rozhodnutí Komise je stiženo zjevně nesprávným posouzením nebo přinejmenším velmi nedostatečným odůvodněním.

Žalobkyně konkrétně tvrdí, že tvrzení Komise, že není třeba zkoumat efektivnost příjemce podpor, například jeho porovnáním s „průměrným, řádně řízeným a adekvátně vybaveným podnikem“ při analýze státní podpory z hlediska čl. 86 odst. 2 ES, dovoluje členským státům pokrýt všechny náklady podniku pověřeného poskytováním veřejných služeb, bez ohledu na to, jak přehnané a nepřiměřené mohou tyto náklady být, a musí být tudíž odmítnuto.

Žalobkyně tvrdí, že za účelem zamezení jakémukoliv narušení hospodářské soutěže na trhu musí být kompenzace za poskytování veřejných služeb omezena na to, co je skutečně potřebné v porovnání s náklady, které by vynaložil efektivní hospodářský subjekt a že tomu tak v projednávaném případě není.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/39

Žaloba podaná dne 26. března 2010 — Milux v. OHIM (REFLUXCONTROL)

(Věc T-139/10)

2010/C 148/65

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Milux Holding SA (Lucemburk, Lucembursko) (zástupce: J. Bojs, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 13. ledna 2010 ve věci R 1134/2009-4; a

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „REFLUXCONTROL“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 10 a 44

Rozhodnutí průzkumového referenta: Zamítnutí přihlášky ochranné známky Společenství

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení nařízení Rady č. 207/2009 z důvodu, že odvolací senát nesprávně uplatnil zásadu zákazu diskriminace ve vztahu ke skutkovým okolnostem tohoto případu; podpůrně, porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 207/2009 z důvodu, že odvolací senát pochybil, když dospěl k závěru, že přihlášená ochranná známka nemá dostatečnou vnitřní rozlišovací způsobilost.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/39

Žaloba podaná dne 26. března 2010 — Hans Günter Söns v. OHIM — Settimio (VELKÁ ČÍNSKÁ ZEĎ)

(Věc T-140/10)

2010/C 148/66

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Hans Günter Söns (Wehr, Německo) (zástupce: M. Schwabe, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Alfredo Settimio (Los Angeles, Spojené státy)

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 26. ledna 2010 ve věci R 281/2009-1;

—	uložit žalovanému, aby prohlásil za neplatnou zapsanou ochrannou známku Společenství, která je předmětem návrhu na neplatnost; a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: Slovní označení „VELKÁ ČÍNSKÁ ZEĎ“ pro výrobky zařazené do tříd 18, 24 a 25

Majitel ochranné známky Společenství: Další účastník řízení před odvolacím senátem

Účastník řízení navrhující zrušení ochranné známky Společenství: Žalobce

Rozhodnutí zrušovacího rozhodnutí: Zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 7 písm. c) a g) nařízení Rady č. 207/2009 z důvodu, že odvolací senát nesprávně použil dotčené právní předpisy; porušení mezinárodních dohod týkajících se ochrany zeměpisných označení

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/40

Žaloba podaná dne 24. března 2010 — Solae v. OHIM — Délitaste (alpha taste)

(Věc T-145/10)

2010/C 148/67

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Solae Holdings LLC (St. Louis, Spojené státy) (zástupce: E. Armijo Chávarri, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Délitaste S.A. Industrielle et Commerciale d’Aliments (Soluň, Řecko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že tato žaloba a její přílohy byly řádně podány

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 16. prosince 2009 ve věci R 92/2009-2

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Dotčená ochranná známka Společenství: Obrazová ochranná známka „alpha taste“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 29, 30, 39 a 43

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: Zápis ochranné známky Společenství „ALPHA“ pro výrobky zařazené do třídy 29

Rozhodnutí námitkového oddělení: Částečné vyhovění námitkám

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 207/2009 tím, že odvolací senát nesprávně určil, že mezi dotyčnými ochrannými známkami existuje pouze částečné nezbezpečí záměny.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/40

Žaloba podaná dne 30. března 2010 — Meda Pharma v. OHIM — Nycomed (ALLERNIL)

(Věc T-147/10)

2010/C 148/68

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Meda Pharma GmbH & Co. KG (Bad Homburg, Německo) (zástupci: G. Würtenberger a R. Kunze, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Nycomed GmbH (Konstanz, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu ze dne 29. září 2009 ve věci R 697/2007-4, pokud jde o podané námitky zakládající se na německé ochranné známce č. 1 042 583„ALLERGODIL“ proti přihlášce ochranné známky Společenství č. 4 066 452„ALLERNIL“;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Nycomed GmbH

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „ALLERNIL“ pro výrobky zařazené do třídy 5 (přihláška č. 4 066 452)

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: Německá slovní ochranná známka č. 1 042 583„ALLERGODIL“ pro výrobky zařazené do třídy 5

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitek

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody:

—	porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 (1), neboť nebyly správně použity zásady práva o ochranných známkách týkající se nebezpečí záměny;

—	porušení článku 75 nařízení č. 207/2009 z důvodu nedodržení povinnosti odůvodnění.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/41

Žaloba podaná dne 25. března 2010 — Hynix Semiconductor v. Komise

(Věc T-148/10)

2010/C 148/69

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Hynix Semiconductor, Inc. (Icheon-si, Korea) (zástupci: A. Woodgate a O. Heinisch, Solicitors)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise ve věci COMP/38.636 — Rambus ze dne 9. prosince 2009;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení;

—	nařídit všechna další opatření, která Tribunál považuje za vhodná.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně v této věci navrhuje zrušit rozhodnutí Komise, které bylo přijato ve věci COMP/38.636 — Rambus v řízení podle článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o EHP, jehož předmětem byly potenciálně zneužívající licenční poplatky za užívání určitých patentů týkajících se dynamických pamětí s přímým přístupem (dále jen DRAM) pro čipy. Napadeným rozhodnutím Komise prohlásila určité závazky, které byly nabídnuty podle článku 9 nařízení (ES) č. 1/2003 (1), za závazné pro Rambus a rozhodla, že již neexistují žádné důvody k tomu, aby jednala. Žalobkyně je konkurentkou společnosti Rambus a podala stížnost na zahájení řízení proti posledně uvedené.

Na podporu svých návrhových žádání žalobkyně uvádí tři žalobní důvody.

Zaprvé, žalobkyně uvádí, že Komise porušila článek 9 nařízení č. 1/2003 tím, že se rozhodla pro postup stanovený v tomto článku v případě, ve kterém se její pochybnosti týkaly natolik závažného porušení článku 102 SFEU, že zamýšlela uložit pokutu. Dále uvádí, že použití článku 9 nepřináší procesní zjednodušení. Podle názoru žalobkyně byly závazky, které byly Komisí prohlášeny za závazné, vzhledem k uvedenému protiprávnímu jednání zjevně nevhodné, a uvádí tedy, že Komise porušila článek 9 nařízení č. 1/2003, článek 102 SFEU a zásadu řádné (nestranné) správy tím, že závazky společnosti Rambus přijala. Žalobkyně dále uvádí, že provedením nesprávného přezkumu proporcionality bez uplatnění podmínek stanovených v samotném článku 9, nesprávným popisem určitých pochybností a vyvozením nesprávných závěrů v souvislosti s otázkou, zda se závazky vypořádávají s jejími pochybnostmi, dospěla Komise k nesprávnému závěru, že již neexistují důvody, aby jednala. Žalobkyně dále uvádí, že Komise neodůvodnila vhodnost a přiměřenost závazků, a dopustila se tedy velmi závažné chyby při posouzení.

Zadruhé, žalobkyně uvádí, že Komise zneužila svých pravomocí, které jí dává článek 9 nařízení č. 1/2003.

Zatřetí, žalobkyně uplatňuje, že se Komise při přijímání napadeného rozhodnutí dopustila procesních chyb tím, že nevyužila svých pravomocí, které jí dává nařízení č. 1/2003 a odpovídajícím způsobem se dále nezabývala otázkou nápravných opatření.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/42

Žaloba podaná dne 25. března 2010 — Hynix Semiconductor v. Komise

(Věc T-149/10)

2010/C 148/70

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Hynix Semiconductor, Inc (Icheon-si, Korea) (zástupci: A. Woodgate a O. Heinisch, Solicitors)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise K(2010) 150 ze dne 15. ledna 2010;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení;

—	nařídit všechna další opatření, která Tribunál považuje za vhodná.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně v této věci navrhuje zrušit rozhodnutí Komise K(2010) 150, kterým byla z důvodu nedostatky zájmu Společenství zamítnuta stížnost žalobkyně týkající se údajného porušení článku 102 SFEU společností Rambus v souvislosti s požadováním potenciálně zneužívajících licenčních poplatků za užívání určitých patentů týkajících se dynamických pamětí s přímým přístupem (Dynamic Random Access Memory, dále jen „DRAM“) (věc COMP/38.636 — Rambus) po vydání rozhodnutí Komise ze dne 9. prosince 2009, kterým byly určité závazky prohlášeny podle článku 9 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (1) za závazné pro společnost Rambus a kterým bylo rozhodnuto, že již neexistují žádné důvody k tomu, aby Komise jednala.

Na podporu svých návrhových žádání žalobkyně uvádí pět žalobních důvodů.

Zaprvé uvádí, že Komise porušila podstatné formální náležitosti tím, že žalobkyni neposkytla dostatečný přístup k relevantním dokumentům.

Zadruhé, žalobkyně uplatňuje, že nadále existuje velký zájem Společenství na tom, aby byla její stížnost prošetřena. Uvádí, že Komise založila své zamítavé rozhodnutí pouze na skutečnosti, že nadále neexistuje zájem Společenství, protože přijala rozhodnutí podle článku 9. Žalobkyně má za to, že v tomto případě činí stanovisko Komise a jeho odůvodnění otázku zájmu Společenství a platnosti zamítavého rozhodnutí vnitřně spjatou s platností rozhodnutí přijatého podle článku 9, která je žalobkyní zpochybněna ve věci T-148/10.

Třetí, čtvrtý a pátý žalobní důvod uplatněný žalobkyní je totožný s prvním, druhým a třetím žalobním důvodem uvedeným ve věci T-148/10. Tyto žalobní důvody se týkají porušení, kterých se měla při přijímání rozhodnutí podle článku 9, jímž byly určité závazky prohlášeny pro společnost Rambus za závazné, dopustit Komise.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/43

Žaloba podaná dne 26. března 2010 — Telefónica O2 Germany v. OHIM — Loopia (LOOPIA)

(Věc T-150/10)

2010/C 148/71

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Telefónica O2 Germany GmbH & Co. OHG (Mnichov, Německo) (zástupci: A. Fottner a M. Müller, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Loopia AB (Västeras, Švédsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 12. ledna 2010 ve věci R 1812/2008-1; a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení, včetně nákladů spojených s odvolacím řízením.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „LOOPIA“ pro služby zařazené do třídy 42

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: Zápisy německé slovní ochranné známky „LOOP“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 38 a 42; zápis slovní ochranné známky Společenství „LOOP“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 16, 35, 38 a 42; zápis slovní ochranné známky Společenství „LOOPY“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 38 a 42

Rozhodnutí námitkového oddělení: Vyhovění námitce ohledně všech sporných výrobků

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zrušení sporného rozhodnutí, zamítnutí námitky a vyhovění návrhu

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 207/2009 tím, že odvolací senát nesprávně rozhodl, že neexistuje nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/43

Žaloba podaná dne 1. dubna 2010 — Bank Nederlandse Gemeenten v. Komise

(Věc T-151/10)

2010/C 148/72

Jednací jazyk: nizozemština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Bank Nederlandse Gemeenten NV (Haag, Nizozemsko) (zástupce: B. Drijber, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise ze dne 15. prosince 2009 [K(2009) 9963] v rozsahu, v němž Komise určila, že možnost společností zabývajících se bytovou výstavbou uzavřít smlouvu o půjčce u Bank Nederlandse Gemeenten NV představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba se týká částečného zrušení rozhodnutí Komise K(2009) 9963 v konečném znění ze dne 15. prosince 2009 o státní podpoře E 2/2005 a N 642/2009 (Nizozemsko) — stávající podpora a zvláštní podpora projektů pro společnosti zabývající se bytovou výstavbou.

Zaprvé porušuje napadené rozhodnutí čl. 107 odst. 1 SFEU, neboť závěr Komise, že půjčky žalobkyně představují státní podpory, se zakládá na nesprávném výkladu podmínek přičitatelnosti.

Zadruhé porušuje napadené rozhodnutí čl. 107 odst. 1 SFEU, neboť Komise založila svůj závěr, že půjčky žalobkyně nejsou tržní, a představují tudíž zvýhodnění, na nesprávném posouzení skutečností.

Zatřetí byla porušena povinnost uvést odůvodnění a povinnost řádné péče, neboť Komise rozhodla bez dalšího přezkumu navzdory tvrzení nizozemských orgánů týkajících se půjček žalobkyně, že půjčky představují státní podpory.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/44

Žaloba podaná dne 30. března 2010 — El Corte Inglés v. OHIM — Azzedine Alaïa (ALIA)

(Věc T-152/10)

2010/C 148/73

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: El Corte Inglés, SA (Madrid, Španělsko) (zástupci: J. Rivas Zurdo, advokát, M. López Camba a E. Seijo Veiguela, advokátky)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Azzedine Alaïa (Paříž, Francie)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „ALIA“ (přihláška č. 3 788 999) pro výrobky tříd 3, 14, 18 a 25.

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Francouzská společnost Azzedine Alaïa.

Namítaná ochranná známka nebo označení: Mezinárodní slovní ochranná známka „ALAÏA“ (č. 733 126) pro výrobky tříd 3, 18 a 25; obrazová ochranná známka Společenství obsahující slovní prvek „ALAÏA“ (č. 3 485 166) pro výrobky a služby tříd 16, 20 a 25; a starší nepřihlášená ochranná známka „ALAÏA“ pro výrobu a prodej oděvů a oděvních součástí pro ženy a módních doplňků.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Částečné vyhovění námitce.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Nesprávný výklad čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/45

Žaloba podaná dne 6. dubna 2010 — Schneider España de Informática v. Komise

(Věc T-153/10)

2010/C 148/74

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Schneider España de Informática, SA (Madrid, Španělsko) (zástupci: P. De Baere a P. Muñiz, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise K(2010) 22 v konečném znění ze dne 18. ledna 2010, kterým bylo konstatováno, že v určitém konkrétním případě je dodatečné zaúčtování dovozního cla odůvodněné a vrácení tohoto cla není odůvodněné (REM 02/08);

—	uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobkyně domáhá, na základě článku 263 SFEU, zrušení rozhodnutí Komise ze dne 18. ledna 2010, v němž žalovaná konstatovala, že dotčené dovozní clo z barevných televizorů je nutno zaúčtovat, jelikož nebyly splněny podmínky pro použití čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství (1). V napadeném rozhodnutí bylo rovněž konstatováno, že prominutí dovozního cla nebylo podle čl. 239 Celního kodexu Společenství odůvodněné.

Na podporu své žaloby uvádí žalobkyně tyto žalobní důvody:

Jednak žalobkyně tvrdí, že žalovaná porušila její práva obhajoby, jelikož vydala rozhodnutí, které se zakládalo pouze na dokumentech předložených žalobkyní.

Dále žalovaná porušila čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství ve spojení s článkem 236 celního kodexu Společenství, jelikož

—	žalovaná měla nesprávně za to, že antidumpingové předpisy přijaté proti dovozům z třetích zemí se automaticky uplatní na zboží ve volném oběhu v celní unii EU-Turecko;

—	žalovaná neinformovala účastníky hospodářského styku, že se nařízení Rady (ES) č. 2584/98 (2) použije též na zboží ve volném oběhu v celní unii EU-Turecko;

—	alternativně žalovaná měla nesprávně za to, že se příslušné orgány nedopustily nesprávného posouzení, jelikož turecké orgány nesprávně potvrdily, že se antidumpingová cla ukládaná na zboží ze třetích zemí neuplatní na zboží ve volném oběhu v celní unii EU-Turecko;

—

žalovaná se nesprávně domnívala, že se příslušné orgány nedopustily nesprávného posouzení, jelikož španělské celní orgány měly nesprávně za to, že zboží s osvědčením původu nepodléhá dalším clům nebo ochranným obchodním opatřením, a tudíž neinformovaly hospodářské subjekty, že jejich dovozy z Turecka mohou podléhat obchodním opatřením i tehdy, jestliže se takovéto zboží nachází ve volném oběhu.

Žalobkyně krom toho uvádí, že nesprávné posouzení, jehož se dopustily příslušné celní orgány, nemohlo být rozumně zjištěno osobou povinnou zaplatit clo, která jednala v dobré víře a dodržela veškerá platná ustanovení týkající se celních prohlášení.

Konečně žalobkyně uvádí, že se nachází ve zvláštní situaci ve smyslu článku 239 celního kodexu Společenství a že žalobkyni nelze přičítat podvodné jednání nebo hrubou nedbalost podle tohoto ustanovení.

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 2584/98 ze dne 27. listopadu 1998, kterým se mění nařízení (ES) č. 710/95, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo z dovozu barevných televizních přijímacích přístrojů pocházejících z Malajsie, Čínské lidové republiky, Korejské republiky, Singapuru a Thajska (Úř. věst. L 324, s. 1).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/46

Žaloba podaná dne 6. dubna 2010 — Confederación de Cooperativas Agrarias de España a CEPES v. Komise

(Věc T-156/10)

2010/C 148/75

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Confederación de Cooperativas Agrarias de España (Madrid, Španělsko), Confederación Empresarial Española de la Economía Social (CEPES) (Madrid, Španělsko) (zástupci: M. Araujo Boyd a M. Muñoz de Juan, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyň

—	přijmout žalobní návrhy uvedené v této žalobě směřující ke zrušení a vyhovět jim;

—	zrušit článek 1 napadeného rozhodnutí;

—	podpůrně zrušit článek 4 napadeného rozhodnutí, a

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba směřuje proti rozhodnutí Komise ze dne 15. prosince 2009 (státní podpora č. C 22/2001) o opatřeních na podporu zemědělství zavedených Španělskem z důvodu nárůstu cen pohonných hmot. Uvedené rozhodnutí určuje, že určitá opatření na podporu zemědělství obsažená v královském legislativním nařízení č. 10/2000 ze dne 6. října 2000, které se týká nouzové podpory pro zemědělství, rybolov a dopravu (1), oznámeném Španělskem dne 29. září 2000, představovala podporu neslučitelnou se společným trhem, a nařizuje její vrácení.

Dotčená opatření byla předmětem původního rozhodnutí Komise ze dne 11. listopadu 2001 (dále jen „původní rozhodnutí“), které určilo, že „opatření na podporu zemědělských družstev zavedená královským legislativním nařízením č. 10/2000 […] nepředstavují podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES“. Původní rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem ze dne 12. prosince 2006 (2) z důvodu nepřiměřeného odůvodnění, neboť Komise ve svém rozhodnutí dostatečně nezohlednila účinek, který mohly mít jiné daně, kromě daní odváděných společnostmi, na daňové povinnosti zemědělských družstev. Aniž by přijala nové rozhodnutí o zahájení řízení, Komise přijala dne 15. prosince 2009 napadené nařízení.

Žalobkyně na podporu žaloby na neplatnost předkládají pět žalobních důvodů:

—

První žalobní důvod je založen na tom, že Komise přijetím napadeného rozhodnutí porušila právo být slyšen osob dotčených řízením, neboť výrok napadeného rozhodnutí se diametrálně liší od výroku původního rozhodnutí, aniž by bylo znovu zahájeno formální vyšetřovací řízení, nebo aniž by stranám byla dána příležitost předložit vyjádření.

—

Druhý žalobní důvod představuje výtka, že Komise překročila meze toho, co vyžaduje rozsudek ve věci T-146/03, který pouze zjistil nedostatek spočívající v nedostatečném odůvodnění některých aspektů původního rozhodnutí. Místo opravy uvedených podrobností Komise revidovala prvky původního rozhodnutí, jež nebyly Soudem zpochybněny. Takové jednání ze strany Komise porušuje zásadu právní jistoty a zásadu ochrany legitimních očekávání dotřených osob.

—

Zatřetí žalobkyně napadají kvalifikaci opatření jako státní podpory, protože není dostatečně prokázáno, že z důvodu odlišného postavení v otázce daní ve srovnání s jinými společnostmi, mají „výhodu“ zemědělská družstva, jež neobchodují výhradně mezi svými členy (model čisté vzájemné spolupráce), a protože byla pominuta skutečnost, že družstva a společnosti s ručením omezeným nejsou ani fakticky ani právně ve srovnatelném postavení. Krom toho i kdyby byly ve srovnatelném postavení — což je sporné — daňové uspořádání družstev nepřináší žádnou výhodu, a rozdíly jsou odůvodněny spíše strukturou a povahou španělského daňového systému, jak sama Komise uznala v původním rozhodnutí, přičemž tento aspekt nebyl rozsudkem ze dne 12. prosince 2006 zpochybněn.

—	Podpůrně, jako čtvrtý žalobní důvod, žalobkyně tvrdí, že Komise neuvedla dostatečné odůvodnění, že se dopustila omylu při analýze slučitelnosti dotčeného opatření s ohledem na čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, a že dotčené opatření mělo být prohlášeno za slučitelné.

—	Nakonec žalobkyně napadají skutečnost, že napadené rozhodnutí nařizuje vrátit podporu.

(1) Boletín Oficial del Estado No 241/2000 of 7 October, p. 34614.

(2) Věc T-146/03 [2003], Sb. rozh. II-98.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/47

Žaloba podaná dne 8. dubna 2010 — Barilla v. OHIM — Brauerei Schlösser (ALIXIR)

(Věc T-157/10)

2010/C 148/76

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Barilla G. e R. Fratelli SpA (Parma, Itálie) (zástupci: A. Colmano, G. Sironi a A. Vanzetti, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Brauerei Schlösser GmbH (Düsseldorf, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 25. ledna 2010 ve věci R 20/2009-2;

—	zamítnout námitky podané další účastnicí řízení před odvolacím senátem proti zápisu dotčené ochranné známky Společenství;

—	podpůrně, vrátit věc žalovanému, aby mohl zamítnout námitky, a

—	uložit žalovanému a další účastnici řízení před odvolacím senátem náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „ALIXIR“ pro výrobky zařazené, mimo jiné, do třídy 32

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Namítaná ochranná známka nebo označení: Zápis německé slovní ochranné známky „Elixeer“ pro výrobky zařazené do třídy 32

Rozhodnutí námitkového oddělení: Vyhovění odvolání v plném rozsahu

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 207/2009 tím, že odvolací senát nesprávně rozhodl, že existuje nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/47

Žaloba podaná dne 8. dubna 2010 — Longevity Health Products v. OHIM — Tecnifar (E-PLEX)

(Věc T-161/10)

2010/C 148/77

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Longevity Health Products, Inc. (Nassau, Bahamy) (zástupce: J. Korab, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Tecnifar — Industria Tecnica Farmaceutica, SA (Lisabon, Portugalsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	prohlásit žalobu podanou žalobkyní za přípustnou;

—

zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 5. února 2010 ve věci R 662/2009-4 a zamítnout námitky podané další účastnicí řízení před odvolacím senátem ve vztahu k farmaceutickým a veterinárním léčivým přípravkům s výjimkou léčivých přípravků určených k léčbě chorob centrálního nervového systému; a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „E-PLEX“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 3, 5 a 35

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Namítaná ochranná známka nebo označení: Slovní označení „EPILEX“ zapsané jako portugalská ochranná známka pro výrobky zařazené do třídy 5

Rozhodnutí námitkového oddělení: Námitkám bylo částečně vyhověno

Rozhodnutí odvolacího senátu: Částečné zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 207/2009 z důvodu, že odvolací senát nesprávně shledal, že mezi dotčenými ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/48

Žaloba podaná dne 12. dubna 2010 — Grupo Osborne v. OHIM — Confecciones Sanfertús (TORO)

(Věc T-165/10)

2010/C 148/78

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Grupo Osborne, SA (El Puerto de Santa María, Španělsko) (zástupce: J. Iglesias Monravá, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Confecciones Sanfertús, SL (Graus, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ve věci R 0638/2009-2;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „TORO“ (přihláška č. 2 844 264) pro výrobky tříd 18, 25 a 39.

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Confecciones Sanfertús, SL

Namítaná ochranná známka nebo označení: Španělská slovní ochranná známka „LETORO“ (č. 465 635) pro výrobky tříd 24 a 25 a španělské obrazové ochranné známky obsahující slovní prvek „TORO“ (č. 802 043 a č. 1 513 622) pro výrobky třídy 25.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Vyhovění námitce a zamítnutí přihlášky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí žaloby.

Dovolávané žalobní důvody: Nesprávný výklad čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství (1); existence dřívějšího rozhodnutí námitkového oddělení o slučitelnosti ochranných známek „TORO“ a „LETORO“; krom toho předložené důkazy o používání nepotvrzují používání španělských ochranných známek „TORO“ a „LETORO“.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/49

Žaloba podaná dne 14. dubna 2010 — Grupo Osborne v. OHIM — Industria Licorera Quezalteca (TORO XL)

(Věc T-169/10)

2010/C 148/79

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Grupo Osborne, SA (El Puerto de Santa María, Španělsko) (zástupce: J. Iglesias Monravá, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Industria Licorera Quezalteca, SA

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 22. ledna 2010 ve věci R 223/2009-2, kterým se zamítá přihláška ochranné známky Společenství č. 4 769 279„TORO XL“ pro výrobky třídy 33;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „TORO XL“ (přihláška č. 4 769 279) pro výrobky a služby tříd 32, 33 a 43.

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: INDUSTRIA LICORERA QUEZALTECA S.A.

Namítaná ochranná známka nebo označení: Obrazová ochranná známka Společenství (č. 4 027 124) obsahující prvek „XL“ pro výrobky třídy 33 (alkoholické nápoje).

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Vyhovění odvolání a zamítnutí přihlášky.

Dovolávané žalobní důvody: Nesprávný výklad čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/49

Žaloba podaná dne 15. dubna 2010 — Slovak Telekom v. Komise

(Věc T-171/10)

2010/C 148/80

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Slovak Telekom a.s. (Bratislava, Slovenská republika) (zástupci: D. Geradin, L. Kjølbye a M. Maier, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise K(2010) 902 ze dne 8. února 2010 v řízení podle čl. 18 odst. 3 a čl. 24 odst. 1 nařízení Rady č. 1/2003 (1) (věc COMP/39523 — Slovak Telekom); a

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Prostřednictvím této žaloby se žalobkyně podle článku 263 SFEU domáhá zrušení rozhodnutí Komise K(2010) 902 ze dne 8. února 2010, kterým jí v souladu s čl. 18 odst. 3 a čl. 24 odst. 1 nařízení Rady č. 1/2003 nařídila poskytnout určité informace v rámci případu COMP/39523 — Slovak Telekom v řízení podle článku 102 SFEU a uložila penále v případě nedodržení uvedeného rozhodnutí.

Na podporu svých tvrzení žalobkyně uplatňuje tři žalobní důvody.

Zaprvé žalobkyně vychází z nesprávného právního posouzení, pokud jde o pravomoci Komise požadovat informace podle čl. 18 odst. 3 nařízení Rady č. 1/2003, zahrnující období, které předchází přistoupení Slovenské republiky k Evropské Unii. Komise neměla před 1. květnem 2004 pravomoc uplatnit právo Evropské unie, aby prováděla vyšetřování na území Slovenské republiky. V důsledku toho není oprávněna použít svoje vyšetřovací pravomoci zakotvené v čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003, aby získala informace, které se týkají uvedeného období.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit, protože je v rozporu se zásadou spravedlivého řízení zakotvenou v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (2). Vyšetřování Komise zaměřené na chování Slovak Telekom během období, kdy právo EU nebylo použitelné a kdy Slovak Telekom neměla povinnost ho dodržovat, může Slovak Telekom poškozovat. Komise měla tuto informaci zohlednit ve svém posouzení. Z napadeného rozhodnutí však jasně vyplývá, že toto je záměr Komise.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit, protože je v rozporu se zásadou proporcionality. Tato zásada je vyjádřena v čl. 18 odst. 3 nařízení Rady č. 1/2003, podle něhož je Komise oprávněna od podniků požadovat veškeré nezbytné informace. V případě Slovak Telekom však Komise neprokázala potřebnou souvislost mezi požadovanými informacemi z období před přistoupením a údajně nezákonným chováním po 1. květnu 2004. Informace nebo dokumenty týkající se období před přistoupením nejsou proto nezbytné k tomu, aby Komise mohla posoudit, zda chování Slovak Telekom po přistoupení je v souladu s právem EU.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

(2) Listina základních práv Evropské unie (Úř. věst. ze dne 30. března 2010, C 83, s. 389).

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/52

Usnesení Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 15. dubna 2010 — Matos Martins v. Komise

(Věc F-2/07) (1)

(„Veřejná služba - Smluvní zaměstnanci - Výzva k vyjádření zájmu - Výběrové řízení - Předvýběrové testy - Přístup k dokumentům“)

2010/C 148/91

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: José Carlos Matos Martins (Brusel, Belgie) (zástupce: M.-A. Lucas, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: J. Currall a G. Berscheid, zmocněnci)

Předmět věci

Zaprvé zrušení rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu ze dne 27. února 2006, kterým byly stanoveny výsledky předvýběrových testů smluvních zaměstnanců (EU 25), zadruhé zrušení rozhodnutí nezařadit žalobce do databáze uchazečů, kteří v těchto testech uspěli, a zatřetí odstranění následků výběrového řízení.

Výrok usnesení

1)	Žaloba se zamítá.

2)	José Carlos Matos Martins ponese vlastní náklady řízení s výjimkou nákladů na pobyt a cestu vynaložených z důvodu nahlížení do dokumentů jeho advokátem dne 30. března, 1. dubna a 21. července 2009 v soudní kanceláři Soudu.

3)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady vynaložené Josém Carlosem Matos Martinsem uvedené v bodě 2 výše.

(1) Úř. věst. C 56, 10.3.2007, s. 43.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/52

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 15. dubna 2010 — Angelidis v. Parlament

(Věc F-104/08) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Volné pracovní místo - Vyhovění rozsudku, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o jmenování - Nové oznámení o volném pracovním místu - Legitimní očekávání - Zásada perspektivy služebního postupu úředníků - Rovné zacházení - Zásada řádné správy - Povinnost péče - Zjevně nesprávné posouzení - Zneužití pravomoci“)

2010/C 148/92

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Angel Angelidis (Lucemburk, Lucembursko) (zástupce: É. Boigelot, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupci: C. Burgos a S. Seyr, zmocněnci)

Předmět věci

Zaprvé zrušení oznámení o volném pracovním místě č. 12564 týkající se obsazení místa ředitele Generálního ředitelství pro vnitřní politiky Unie — Ředitelství D pro rozpočtové záležitosti Evropského parlamentu a přijímacího řízení, které bylo zahájeno na základě tohoto oznámení. Zadruhé rozhodnutí o zamítnutí kandidatury žalobce na místo ředitele pro rozpočtové záležitosti Generálního ředitelství pro vnitřní politiky a o jmenování jiného kandidáta na uvedené místo. Zatřetí návrh na náhradu nemajetkové a majetkové újmy vzniklé žalobci, a jeho zařazení do platové třídy ředitele „ad personam“

Výrok rozsudku

1)	Evropskému parlamentu se ukládá, aby A. Angelidisovi uhradil částku ve výši 1 000 eur.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Evropský parlament ponese vlastní náklady řízení a nahradí třetinu nákladů řízení vynaložených A. Angelidisem.

4)	A. Angelidis ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 44, 21.2.2009, s. 77.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/53

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 15. dubna 2010 — de Britto Patricio-Dias v. Komise

(Věc F-4/09) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Přidělení - Opětovné zařazení - Zájem služby - Vztah mezi platovou třídou a pracovním místem - Práva obhajoby - Odůvodnění“)

2010/C 148/93

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Jorge de Britto Patricio-Dias (Brusel, Belgie) (zástupce: L. Massaux, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: C. Berardis-Kayser a G. Berscheid, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí o opětovném zařazení žalobce

Výrok usnesení

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Jorgemu de Britto Patricio-Diasovi se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 69, 21.3.2009, s. 54.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/53

Usnesení Soudu pro veřejnou službu (prvního senátu) ze dne 25. března 2010 — Marcuccio v. Komise

(Věc F-102/08) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Stěhování osobních věcí žalobce - Žaloba o náhradu škody - Zjevně nepřípustná žaloba - Zjevně zcela neopodstatněná žaloba z právního hlediska - Článek 94 jednacího řádu“)

2010/C 148/94

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Luigi Marcuccio (Tricase, Itálie) (zástupce: G. Cipressa, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: J. Curall a C. Berardis-Kayser, zmocněnci, ve spolupráci s A. Dal Ferrem, advokátem)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí Komise o zamítnutí žádosti žalobce směřující jednak k náhradě škody, která údajně vznikla v důsledku stěhování jeho osobního majetku, který se nacházel v jeho služebním bytě v Luandě, a jednak k předání kopií fotografií pořízených při tomto stěhování a zničení veškeré dokumentace související s tímto majetkem

Výrok usnesení

1)	Žaloba M. Marcuccia se zamítá zčásti jako zjevně nepřípustná a zčásti jako zcela neopodstatněná z právního hlediska.

2)	M. Marcucciovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	M. Marcucciovi se ukládá náhrada částky 1 500 eur Soudu.

(1) Úř. věst. C 55, 7.3.2009, s. 52.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/54

Žaloba podaná dne 26. března 2010 — Cuallado Martorell v. Komise

(Věc F-96/09)

2010/C 148/95

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Eva Cuallado Martorell (Augsburg, Německo) (zástupce: M. Díez Lorenzo, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Předmět a popis sporu

Zrušit rozhodnutí nepřizvat žalobce k ústní zkoušce ve výběrovém řízení EPSO/AD/130/08 a rozhodnutí zamítnout přístup k opraveným písemným zkouškám; a zrušit se zpětnou účinností zveřejněný seznam úspěšných uchazečů na pozici právníka lingvisty se španělským jazykem jako hlavním jazykem.

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí ze dne 14. září 2009, kterým EPSO odmítlo poslat žalobkyni opis jejích písemných zkoušek a hodnotící list jednotlivce, v němž byly uvedeny důvody, proč jí výběrová komise v poslední písemné zkoušce c) udělila vylučující známku 18/40, a zamítlo její žádost o přizvání k ústní zkoušce ve výběrovém řízení AD/130/08;

—

zrušit rozhodnutí ze dne 23. července 2009, kterým EPSO konstatovalo, že potvrzuje vylučující známku 18/40 v poslední písemné zkoušce c) a odmítlo žalobkyni přizvat k ústní zkoušce ve výběrovém řízení EPSO/AD/130/08 pro účely sestavení seznamu úspěšných uchazečů na pozici právníka lingvisty se španělským jazykem jako hlavním jazykem;

—	zrušit se zpětným účinkem ke dni zveřejnění seznam úspěšných uchazečů zveřejněný na základě výběrového řízení;

—	uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

5.6.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 148/54

Žaloba podaná dne 1. dubna 2010 — Bombín Bombín v. Komise

(Věc F-22/10)

2010/C 148/96

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Luis María Bombín Bombín (Řím, Itálie) (zástupce: R. Pardo Pedernera, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Předmět a popis sporu

Zrušit rozhodnutí Evropské Komise, vydané v odpověď na stížnost žalobce, poskytnout finanční náhradou místo za 29 dnů pouze za 12 dnů nahromaděné dovolené, kterou si žalobce až do okamžiku zahájení volna z osobních důvodů nevybral.

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí Evropské Komise vydané dne 4. ledna 2010 poskytnout a vyplatit žalobci finanční náhradu pouze za 12 dnů;

—	poskytnout žalobci (pro účely výpočtu týkajícího se finanční náhrady) veškeré dny dovolené (celkem 29 dnů), jež nahromadil a až do okamžiku zahájení volna z osobních důvodů nevybral;

—	ohledně nákladů žalobce nepředložil žádné návrhové žádání, neboť považuje rozhodnutí Soudního dvora v projednávané věci za významné pro účastníky, kteří oba jednají v dobré víře, a protože v této věci není žádost o náhradu nákladů odůvodněná.

		ISSN 1725-5163 doi:10.3000/17255163.C_2010.148.ces
Úřední věstník Evropské unie		C 148

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 53 5. června 2010

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2010/C 148/01	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 134, 22.5.2010	1

2010/C 148/02	Určení soudce nahrazujícího předsedu pro účely rozhodování o předběžných opatřeních	1