1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/2

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 4. března 2010 — Evropská komise v. Portugalská republika

(Věc C-38/06) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Osvobození dovozu zboží určeného výlučně k vojenskému použití od cla“)

2010/C 113/02

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: G. Wilms a M. Afonso, zmocněnci)

Žalovaná: Portugalská republika (zástupci: L. Inez Fernandes, Â. Seiça Neves, J. Gomes a C. Guerra Santos, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Dánské království (zástupce: J. Molde, zmocněnec), Řecká republika (zástupci: E.-M. Mamouna a M. K. Boskovits, zmocněnci), Italská republika (zástupci: I. Bruni, zmocněnec, G. De Bellis, avvocato dello Stato), Finská republika (zástupce: A. Guimaraes-Purokoski)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení článků 2, 9, 10 a 11 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1552/89 ze dne 29. května 1989, kterým se provádí rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 155, s. 1) a pro období po 31. květnu 2000 článků 2, 9, 10 a 11 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 130, s. 1; Zvl. vyd. 01/03, s. 169) — Osvobození dovozu vojenské výzbroje a zboží dvojího užití, civilního a vojenského, od cla

Výrok

Portugalská republika tím, že odmítla vypočítat a poskytnout Komisi Evropských společenství vlastní zdroje dlužné v důsledku dovozů výzbroje a zboží určeného výlučně k vojenskému použití v období od 1. ledna 1998 do 31. prosince 2002 včetně, a tím, že odmítla zaplatit odpovídající úroky z prodlení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 2 a 9 až 11 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1552/89 ze dne 29. května 1989, kterým se provádí rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství, ve znění nařízení Rady (Euratom, ES) č. 1355/96 ze dne 8. července 1996, pokud jde o období od 1. ledna 1998 do 30. května 2000 včetně, jakož i z článků 2 a 9 až 11 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství, pokud jde o období od 31. května 2000 do 31. prosince 2002.

2)	Portugalské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Dánské království, Řecká republika, Italská republika a Finská republika ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 74, 25.3.2006.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/3

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 3. prosince 2009 — Evropská komise v. Spolková republika Německo

(Věc C-424/07) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Elektronické komunikace - Směrnice 2002/19/ES - Směrnice 2002/21/ES - Směrnice 2002/22/ES - Sítě a služby - Vnitrostátní právní úprava - Nové trhy“)

2010/C 113/03

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: G. Braun a A. Nijenhuis, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo (zástupci: M. Lumma, zmocněnec, C. Koenig, profesor, S. Loetz, Rechtsanwalt)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 8 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení („přístupová“ směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 7; Zvl. vyd. 13/29, s. 323), článků 6, 7, čl. 8 odst. 1, čl. 15 odst. 3 a článku 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací („rámcová“ směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349), jakož i čl. 17 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice „o univerzální službě“) (Úř. věst. L 108, s. 51; Zvl. vyd. 13/29, s. 367) — Vymezení, analýza a právní úprava nových trhů — Vnitrostátní právní předpisy, jež obecně vymezují „nové trhy“ a stanoví omezující podmínky, pokud jde o jejich regulaci vnitrostátním regulačním orgánem a použití postupu konzultace stanoveného právem Společenství týkajícího se opatření, jež mají za cíl vymezení a analýzu těchto trhů

Výrok

Spolková republika Německo tím, že přijala § 9a zákona o telekomunikacích (Telekommunikationsgesetz) ze dne 22. června 2004, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 8 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice), článků 6 a 7, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 15 odst. 3 a článku 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice), jakož i čl. 17 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě).

2)	Spolkové republice Německo se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 283, 24.11.2007.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/3

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 9. března 2010 — Evropská komise v. Spolková republika Německo

(Věc C-518/07) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 95/46/ES - Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a volný pohyb těchto údajů - Článek 28 odst. 1 - Vnitrostátní orgány dozoru - Nezávislost - Správní dohled vykovávaný těmito orgány“)

2010/C 113/04

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: C. Docksey, C. Ladenburger a H. Krämer, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo (zástupci: M. Lumma a J. Möller, zmocněnci)

Vedlejší účastník podporující žalobkyni: Evropský inspektor ochrany údajů (zástupci: H. Hijmans a A. Scirocco, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 28 odst. 1 druhého pododstavce směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355) — Povinnost členských států zajistit, aby vnitrostátní orgány dozoru pověřené dohledem nad zpracováním osobních údajů plnily své úkoly zcela nezávisle — Podrobení státnímu dohledu zemské orgány dozoru pověřené dohledem nad zpracováním osobních údajů v neveřejném sektoru

Výrok

Spolková republika Německo tím, že v jednotlivých spolkových zemích (Länder) podřídila státnímu dohledu orgány dozoru pověřené dohledem nad zpracováním osobních údajů neveřejnoprávními organizacemi a veřejnoprávními podniky, které soutěží na trhu (öffentlich-rechtliche Wettbewerbsunternehmen), čímž nesprávně provedla požadavek, aby tyto orgány plnily své úkoly „zcela nezávisle“, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 28 odst. 1 druhého pododstavce směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.

2)	Spolkové republice Německo se ukládá náhrada nákladů řízení Evropské komise.

3)	Evropský inspektor ochrany údajů ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 37, 9.2.2008.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/4

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 2. března 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesverwaltungsgericht — Německo) — Janko Rottmann v. Freistaat Bayern

(Věc C-135/08) (1)

(„Občanství Unie - Článek 17 ES - Státní občanství členského státu nabyté narozením - Státní občanství jiného členského státu nabyté udělením - Pozbytí původního státního občanství v důsledku tohoto udělení - Pozbytí státního občanství nabytého udělením se zpětnou účinností z důvodu podvodného jednání při jeho nabytí - Stav bez státní příslušnosti, jehož důsledkem je pozbytí občanství Unie“)

2010/C 113/05

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobce: Janko Rottmann

Žalovaný: Freistaat Bayern

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bundesverwaltungsgericht — Výklad článku 17 ES — Nabytí státního občanství členského státu, které má za následek definitivní pozbytí státního občanství původního členského státu — Ztráta nového státního občanství se zpětným účinkem z důvodu podvodného jednání při jeho nabytí — Stav bez státní příslušnosti, jehož důsledkem je pozbytí občanství Unie

Výrok

Právo Unie, zejména článek 17 ES, nebrání tomu, aby členský stát odňal občanu Unie státní občanství tohoto členského státu nabyté udělením, bylo-li udělení dosaženo podvodným jednáním, pokud toto rozhodnutí o odnětí dodrží zásadu proporcionality.

(1) Úř. věst. C 171, 5.7.2008.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/4

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 2. března 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesverwaltungsgericht — Německo) — Aydin Salahadin Abdulla (C-175/08), Kamil Hasan (C-176/08), Ahmed Adem, Hamrin Mosa Rashi (C-178/08), Dler Jamal (C-179/08) v. Spolková republika Německo

(Spojené věci C-175/08, C-176/08, C-178/08 a C-179/08) (1)

(„Směrnice 2004/83/ES - Minimální normy týkající se podmínek přiznávání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany - Postavení „uprchlíka“ - Článek 2 písm. c) - Pozbytí právního postavení uprchlíka - Článek 11 - Změna okolností - Článek 11 odst. 1 písm. e) - Uprchlík - Neoprávněná obava z pronásledování - Posouzení - Článek 11 odst. 2 - Odnětí postavení uprchlíka - Důkaz - Článek 14 odst. 2“)

2010/C 113/06

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobci: Aydin Salahadin Abdulla (C-175/08), Kamil Hasan (C-176/08), Ahmed Adem, Hamrin Mosa Rashi (C-178/08), Dler Jamal (C-179/08)

Žalovaná: Spolková republika Německo

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bundesverwaltungsgericht — Výklad čl. 11 odst. 1 písm. e) směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (Úř. věst. L 304, s. 12) — Rozhodnutí vnitrostátního orgánu, které ukončuje postavení dotčených osob jako uprchlíků na základě pouhého konstatování, že přestaly existovat jejich obavy před pronásledováním, bez přezkumu dodatečných podmínek týkajících se politické situace v jejich zemi původu — Iráčtí státní příslušníci, kterým bylo odebráno postavení uprchlíka po pádu režimu Saddáma Husseina

Výrok

Článek 11 odst. 1 písm. e) směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany musí být vykládán v tom smyslu, že:

—

postavení uprchlíka zaniká, jestliže vzhledem k významné a trvalé povaze změn poměrů v dotčené třetí zemi přestaly existovat okolnosti odůvodňující obavy uprchlíka z pronásledování z některého z důvodů uvedených v čl. 2 písm. c) směrnice 2004/83, na základě kterých došlo k přiznání postavení uprchlíka, a uprchlík nemá ani jiné důvody k obavám z „pronásledování“ ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 2004/83;

—

pro účely posouzení změny poměrů musí příslušné orgány členského státu ověřit, pokud jde o individuální situaci uprchlíka, že poskytovatelé ochrany uvedení v čl. 7 odst. 1 směrnice 2004/83 učinili přiměřené kroky k zabránění pronásledování, zejména zavedením účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představujících pronásledování, a že v případě odnětí postavení uprchlíka bude mít dotčený státní příslušník k této ochraně přístup;

—	za poskytovatele ochrany uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/83 lze považovat mezinárodní organizace, které ovládají stát nebo podstatnou část jeho území, a to i prostřednictvím mnohonárodnostních sil umístěných na jeho území.

V případě, kdy okolnosti, na základě kterých bylo přiznáno postavení uprchlíka, přestaly existovat a kdy příslušné orgány členského státu ověřují, že neexistují další okolnosti odůvodňující obavu dotčené osoby z pronásledování, a to buď ze stejného důvodu jako v původní věci, nebo z některého z ostatních důvodů uvedených v čl. 2 písm. c) směrnice 2004/83, je při posuzování hrozby vyplývající z těchto ostatních okolností používáno stejné kritérium pravděpodobnosti jako při přiznávání postavení uprchlíka.

Článek 4 odst. 4 směrnice 2004/83, který poskytuje vodítko ohledně významu předcházejících aktů nebo hrozeb pronásledování, pokud jde o důkazní hodnotu, se může použít v případě, kdy příslušné orgány zvažují odnětí postavení uprchlíka podle čl. 11 odst. 1 písm. e) směrnice 2004/83 a kdy se dotčená osoba za účelem odůvodnění své oprávněné obavy z pronásledování dovolává jiných okolností, než pro které jí bylo přiznáno postavení uprchlíka. Tak tomu však obvykle bude moci být pouze v případě, kdy je důvod pronásledování jiný než důvod uplatňovaný v době přiznání postavení uprchlíka a kdy existují předcházející akty nebo hrozby pronásledování, které mají souvislost s důvody pronásledování zkoumanými v této fázi.

(1) Úř. věst. C 197, 2.8.2008.

Úř. věst. C 180, 1.8.2009.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/6

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 4. března 2010 — Evropská komise v. Francouzská republika

(Věc C-197/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 95/59/ES - Daně jiné než daně z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků - Článek 9 odst. 1 - Volné stanovení maximálních maloobchodních prodejních cen výrobků výrobci nebo dovozci - Vnitrostátní právní úprava stanovící minimální maloobchodní prodejní cenu cigaret - Vnitrostátní právní úprava zakazující prodej tabákových výrobků za „propagační cenu, která je v rozporu s cíli veřejného zdraví“ - Pojem „vnitrostátní předpisy o kontrole cenové hladiny nebo dodržování stanovených cen“ - Odůvodnění - Ochrana veřejného zdraví - Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku“)

2010/C 113/07

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: W. Mölls a R. Lyal, zmocněnci)

Žalovaná: Francouzská republika (zástupci: G. de Bergues, S. Pilczer, J.-Ch. Gracia a B. Beaupère-Manokha, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 95/59/ES ze dne 27. listopadu 1995 o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků (Úř. věst. L 291, s. 40) — Stanovení minimální ceny — Překážka volnému pohybu služeb — Ochrana veřejného zdraví — Relevantnost Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku (Úř. věst. 2004, L 213, s. 8; Zvl. vyd. 09/01, s. 283)

Výrok

Francouzská republika tím, že přijala a zachovala v platnosti systém minimálních cen cigaret uvolněných ve Francii ke spotřebě, jakož i tím, že zakázala prodej tabákových výrobků „za propagační cenu, která je v rozporu s cíli veřejného zdraví“, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 95/59/ES ze dne 27. listopadu 1995 o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků, ve znění směrnice Rady 2002/10/ES ze dne 12. února 2002.

2)	Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 183, 19.7.2008.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/6

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 4. března 2010 — Evropská komise v. Rakouská republika

(Věc C-198/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 95/59/ES - Daně jiné než daně z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků - Článek 9 odst. 1 - Volné stanovení maximálních maloobchodních prodejních cen výrobků výrobci nebo dovozci - Vnitrostátní právní úprava stanovící minimální maloobchodní prodejní cenu cigaret, jakož i minimální maloobchodní prodejní cenu jemně řezaného tabáku - Odůvodnění - Ochrana veřejného zdraví - Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku“)

2010/C 113/08

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: W. Mölls a R. Lyal, zmocněnci)

Žalovaná: Rakouská republika (zástupci: E. Riedl, J. Bauer a C. Pesendorfer, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 95/59/ES ze dne 27. listopadu 1995 o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků (Úř. věst. L 291, s. 40; Zvl. vyd. 09/01, s. 283) — Stanovení minimálních maloobchodních prodejních cen tabákových výrobků veřejnými orgány

Výrok

Rakouská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti právní předpisy, podle kterých orgány veřejné moci stanoví minimální prodejní ceny cigaret a jemně řezaného tabáku k ruční výrobě cigaret, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 95/59/ES ze dne 27. listopadu 1995 o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků, ve znění směrnice Rady 2002/10/ES ze dne 12. února 2002.

2)	Rakouské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 197, 2.8.2008.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/7

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 4. března 2010 — Evropská komise v. Irsko

(Věc C-221/08) (1)

2010/C 113/09

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Lyal a W. Mölls, zmocněnci)

Žalované: Irsko (zástupci: D. O’Hagan, zmocněnec, G. Hogan, SC)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 95/59ES ze dne 27. listopadu 1995 o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků (Úř. věst. L 291, s. 40; Zvl. vyd. 09/01, s. 283) — Vnitrostátní právní předpis ukládající minimální a maximální maloobchodní ceny tabákových výrobků

Výrok

Irsko tím, že stanovilo minimální a maximální maloobchodní ceny cigaret, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 95/59/ES ze dne 27. listopadu 1995 o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků, ve znění směrnice Rady 2002/10/ES ze dne 12. února 2002.

2)	Irsko tím, že neposkytlo nezbytné informace o použitelných irských právních předpisech tak, aby Komise mohla plnit svou povinnost kontroly dodržování směrnice 95/59, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 10 ES.

3)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)	Irsku se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 209, 15.8.2008.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/7

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 4. března 2010 — Evropská komise v. Francouzská republika

(Věc C-241/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 92/43/EHS - Článek 6 odst. 2 a 3 - Nesprávné provedení - Zvláštní oblasti ochrany - Významný vliv projektu na životní prostředí - „Neexistence rušivého účinku“ některých činností - Posuzování vlivů na životní prostředí“)

2010/C 113/10

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: D. Recchia a J.-B. Laignelot, zmocněnci)

Žalovaná: Francouzská republika (zástupci: G. de Bergues a A.-L. During, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nesprávné provedení ustanovení čl. 6 odst. 2 a 3 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102)

Výrok

Francouzská republika jednak tím, že

—

obecným způsobem stanovila, že rybolov, činnosti v oblasti akvakultury, honitba a další lovecké činnosti provozované za podmínek a na územích povolených platnými zákony a předpisy nejsou rušivými činnostmi ani nemají takové účinky,

nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 2 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin,

a jednak tím, že

—	práce, díla a úpravy, jež jsou upraveny ve smlouvách Natura 2000, systematicky osvobozovala od posouzení důsledků pro lokalitu a

—	programy a projekty prací, děl nebo úprav, které podléhají ohlašovacímu režimu, systematicky osvobozovala od tohoto posouzení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 3 téže směrnice.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Francouzské republice se ukládá náhrada dvou třetin nákladů řízení. Evropské komisi se ukládá náhrada jedné třetiny nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 197, 2.8.2008.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/8

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 4. března 2010 — Evropská komise v. Italská republika

(Věc C-297/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Životní prostředí - Směrnice 2006/12/ES - Články 4 a 5 - Nakládání s odpady - Plán pro nakládání s odpady - Přiměřená a jednotná síť zařízení na odstraňování odpadu - Nebezpečí pro lidské zdraví nebo životní prostředí - Vyšší moc - Narušování veřejného pořádku - Organizovaná trestná činnost“)

2010/C 113/11

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: C. Zadra, D. Recchia a J.-B. Laignelot, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika (zástupci: G. Palmieri, zmocněnec, a G. Aiello, avvocato dello Stato)

Vedlejší účastník podporující žalovanou: Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: S. Ossowski, zmocněnec, a K. Bacon, barrister)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení článků 4 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech (Úř. věst. L 114, s. 9) — Region Campania

Výrok

Italská republika tím, že nepřijala, pokud jde o region Kampánie, veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby odpady byly využívány nebo odstraňovány bez ohrožení lidského zdraví a bez poškození životního prostředí, zvláště pak tím, že nevybudovala přiměřenou a jednotnou síť zařízení na odstraňování odpadu, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 4 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech.

2)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 30.8.2008.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/8

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 9. března 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale della Sicilia — Itálie) — Raffinerie Mediterranee SpA (ERG), Polimeri Europa SpA, Syndial SpA v. Ministero dello Sviluppo Economico, Ministero della Salute, Ministero Ambiente e Tutela del Territorio e del Mare, Ministero delle Infrastrutture, Ministero dei Trasporti, Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell’Interno, Regione Siciliana, Assessorato Regionale Territorio ed Ambiente (Sicilia), Assessorato Regionale Industria (Sicilia), Prefettura di Siracusa, Istituto Superiore di Sanità, Commissario Delegato per Emergenza Rifiuti e Tutela Acque (Sicilia), Vice Commissario Delegato per Emergenza Rifiuti e Tutela Acque (Sicilia), Agenzia Protezione Ambiente e Servizi Tecnici (APAT), Agenzia Regionale Protezione Ambiente (ARPA Sicilia), Istituto Centrale Ricerca Scientifica e Tecnologica Applicata al Mare, Subcommissario per la Bonifica dei Siti Contaminati, Provincia Regionale di Siracusa, Consorzio ASI Sicilia Orientale Zona Sud, Comune di Siracusa, Comune d’Augusta, Comune di Melilli, Comune di Priolo Gargallo, Azienda Unità Sanitaria Locale N8, Sviluppo Italia Aree Produttive SPA, Invitalia (Agenzia nazionale per l’attrazione degli investimenti e lo sviluppo d’impresa SpA), dříve Sviluppo Italia SpA

(Věc C-378/08) (1)

(„Zásada „znečišťovatel platí“ - Směrnice 2004/35/ES - Odpovědnost za životní prostředí - Časová působnost - Znečištění, k němuž došlo před datem stanoveným pro provedení uvedené směrnice a které přetrvává po tomto datu - Vnitrostátní právní úprava, podle které nese náklady vynaložené na nápravu škod způsobených tímto znečištěním více podniků - Požadavek úmyslu nebo nedbalosti - Požadavek příčinné souvislosti - Veřejné zakázky na stavební práce“)

2010/C 113/12

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale della Sicilia

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Raffinerie Mediterranee SpA (ERG), Polimeri Europa SpA, Syndial SpA

Žalovaní: Ministero dello Sviluppo Economico, Ministero della Salute, Ministero Ambiente e Tutela del Territorio e del Mare, Ministero delle Infrastrutture, Ministero dei Trasporti, Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell'Interno, Regione Siciliana, Assessorato Regionale Territorio ed Ambiente (Sicilia), Assessorato Regionale Industria (Sicilia), Prefettura di Siracusa, Istituto Superiore di Sanità, Commissario Delegato per Emergenza Rifiuti e Tutela Acque (Sicilia), Vice Commissario Delegato per Emergenza Rifiuti e Tutela Acque (Sicilia), Agenzia Protezione Ambiente e Servizi Tecnici (APAT), Agenzia Regionale Protezione Ambiente (ARPA Sicilia), Istituto Centrale Ricerca Scientifica e Tecnologica Applicata al Mare, Subcommissario per la Bonifica dei Siti Contaminati, Provincia Regionale di Siracusa, Consorzio ASI Sicilia Orientale Zona Sud, Comune di Siracusa, Comune d'Augusta, Comune di Melilli, Comune di Priolo Gargallo, Azienda Unità Sanitaria Locale N8, Sviluppo Italia Aree Produttive SPA, Invitalia (Agenzia nazionale per l'attrazione degli investimenti e lo sviluppo d'impresa SpA), dříve Sviluppo Italia SpA

za přítomnosti: ENI Divisione Exploration and Production SpA, ENI SpA, Edison SpA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale Amministrativo Regionale per la Sicilia — Výklad směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (Úř. věst. L 143, s. 56) a pojmu „znečišťovatel platí“ — Vnitrostátní právní úprava, jenž dovoluje veřejnému orgánu, aby uložil soukromým podnikatelům, že mají provést opatření k nápravě bez ohledu na jakékoliv šetření zaměřené na zjištění toho, kdo je za znečištění odpovědný

Výrok

Nejsou-li v případě znečištění životního prostředí splněny podmínky ratione temporis nebo ratione materiae směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí, řídí se taková situace vnitrostátním právem, přičemž musí být dodržena ustanovení Smlouvy a nesmí tím být dotčeny jiné akty sekundárního práva.

Směrnice 2004/35 nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, která dovoluje příslušnému orgánu jednajícímu v rámci této směrnice, aby stanovil domněnku příčinné souvislosti mezi provozovateli a zjištěným znečištěním, včetně případu difúzního znečištění, z toho důvodu, že se jejich zařízení nacházejí v blízkosti znečištěné oblasti. Nicméně podle zásady „znečišťovatel platí“ musí tento orgán pro účely stanovení takové domněnky příčinné souvislosti disponovat věrohodnými důkazy, které jeho domněnku mohou podložit, jako například skutečnost, že se zjištěné znečištění vyskytuje v blízkosti zařízení provozovatele, nebo shoda mezi zjištěnými znečišťujícími látkami a složkami používanými uvedeným provozovatelem v rámci jeho činností.

Článek 3 odst. 1, čl. 4 odst. 5 a čl. 11 odst. 2 směrnice 2004/35 je třeba vykládat v tom smyslu, že když příslušný orgán rozhodne o uložení opatření k nápravě škod na životním prostředí provozovatelům, jejichž činnosti spadají pod přílohu III této směrnice, není povinen prokázat zaviněné jednání — ať již úmyslné, či nedbalostní, zejména pak úmysl způsobit škodlivý následek — ze strany provozovatelů, jejichž činnosti jsou považovány za příčinu škod na životním prostředí. Naproti tomu tomuto orgánu přísluší jednak, aby předem identifikoval zdroj zjištěného znečištění, přičemž v tomto ohledu disponuje širokým prostorem pro uvážení, pokud jde o postupy a prostředky, které je třeba zvolit, jakož i o délku trvání takového šetření. Dále je tento orgán povinen podle vnitrostátních pravidel o dokazování prokázat příčinnou souvislost mezi činnostmi provozovatelů, na něž se vztahují nápravná opatření, a tímto znečištěním.

(1) Úř. věst. C 301, 22.11.2008.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/10

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 9. března 2010 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale della Sicilia — Itálie) — Raffinerie Mediterranee SpA (ERG) (C-379/08), Polimeri Europa SpA, Syndial SpA v. Ministero dello Sviluppo Economico, Ministero della Salute, Ministero Ambiente e Tutela del Territorio e del Mare, Ministero delle Infrastrutture, Ministero dei Trasporti, Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell'Interno, Regione Siciliana, Assessorato Regionale Territorio ed Ambiente (Sicilia), Assessorato Regionale Industria (Sicilia), Prefettura di Siracusa, Istituto Superiore di Sanità, Commissario Delegato per Emergenza Rifiuti e Tutela Acque (Sicilia), Vice Commissario Delegato per Emergenza Rifiuti e Tutela Acque (Sicilia), Agenzia Protezione Ambiente e Servizi Tecnici (APAT), Agenzia Regionale Protezione Ambiente (ARPA Sicilia), Istituto Centrale Ricerca Scientifica e Tecnologica Applicata al Mare, Subcommissario per la Bonifica dei Siti Contaminati, Provincia Regionale di Siracusa, Consorzio ASI Sicilia Orientale Zona Sud, Comune di Siracusa, Comune d’Augusta, Comune di Melilli, Comune di Priolo Gargallo, Azienda Unità Sanitaria Locale N8, Sviluppo Italia Aree Produttive SPA, Invitalia (Agenzia nazionale per l'attrazione degli investimenti e lo sviluppo d’impresa SpA), dříve Sviluppo Italia SpA, ENI SpA (C-380/08) v. Ministero Ambiente e Tutela del Territorio e del Mare, Ministero dello Sviluppo economico, Ministero della Salute, Regione siciliana, Istituto superiore di Sanità, Agenzia per la Protezione dell’Ambiente e per i Servizi tecnici, Commissario delegato per l’Emergenza rifiuti e la Tutela delle Acque

(Spojené věci C-379/08 a C-380/08) (1)

2010/C 113/13

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale della Sicilia

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Raffinerie Mediterranee SpA (ERG), Polimeri Europa SpA, Syndial SpA (C-379/08), ENI SpA (C-380/08)

za přítomnosti: ENI Divisione Exploration and Production SpA, ENI SpA, Edison SPA (C-379/08), Invitalia (Agenzia nazionale per l’attrazione degli investimenti e lo sviluppo d’impresa) SpA, dříve Sviluppo Italia SpA (C-380/08)

Předmět věci

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale Amministrativo Regionale della Sicilia — Výklad článku 7 a přílohy II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (Úř. věst. L 142, s. 56) — Opatření nápravy — Zásahy do enviromentálních matric — Vnitrostátní právní úprava, která opravňuje veřejný orgán nařídit, bez vyhodnocení zvláštních podmínek lokality, že se kromě zásahů, které byly dříve zvoleny na základě příslušného šetření v rámci kontradiktorního řízení a již schváleny a uskutečněny a jejichž provádění probíhá, přijmou další opatření — Lokalita národního zájmu Priolo

Výrok

Článek 7 a čl. 11 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí, ve spojení s přílohou II této směrnice, musí být vykládány v tom smyslu, že příslušný orgán je oprávněn podstatně změnit opatření k nápravě škod na životním prostředí, o nichž bylo rozhodnuto v kontradiktorním řízení vedeném ve spolupráci s dotyčnými provozovateli a která již byla vykonána nebo jejichž výkon již započal. Nicméně za účelem přijetí takového rozhodnutí:

—	je tento orgán povinen vyslechnout provozovatele, kterým se taková opatření ukládají, s výjimkou případu, kdy si naléhavost stavu životního prostředí vyžaduje okamžitý zásah ze strany příslušného orgánu;

—	je výše uvedený orgán rovněž povinen vyzvat zejména osoby, na jejichž pozemku se mají tato opatření provádět, aby předložily svá vyjádření, a tato vyjádření zohlední a

—

tento orgán musí přihlédnout ke kritériím uvedeným v bodě 1.3.1 přílohy II směrnice 2004/35 a uvést ve svém rozhodnutí důvody, na nichž se jeho volba zakládá, a případně důvody, které mohou ospravedlnit to, že nemusel nebo nemohl být proveden důkladný přezkum zohledňující výše uvedená kritéria, například z důvodu naléhavosti stavu životního prostředí.

Za takových okolností, jako jsou okolnosti věcí v původním řízení, nebrání směrnice 2004/35 vnitrostátní právní úpravě, která příslušnému orgánu dovoluje, aby provozovatelům, kterých se týkají opatření k nápravě škod na životním prostředí, výkon práva užívat jejich pozemky podmínil tím, že provedou práce vyžadované těmito opatřeními, a to i tehdy, když uvedené pozemky nejsou dotčeny těmito opatřeními z důvodu, že již byly předmětem dřívějších „sanačních“ opatření, nebo že nikdy nebyly znečištěny. Takové opatření však musí být odůvodněno cílem zabránit zhoršení stavu životního prostředí v místech, kde jsou výše uvedená opatření prováděna, nebo podle zásady obezřetnosti cílem předejít vzniku nebo opětovnému výskytu dalších škod na životním prostředí na výše uvedených pozemcích provozovatelů přilehlých k celému mořskému břehu, který je předmětem výše uvedených nápravných opatření.

(1) Úř. věst. C 301, 22.11.2008.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/11

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 11. března 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio — Itálie) — Attanasio Group Srl v. Comune di Carbognano

(Věc C-384/08) (1)

(„Články 43 ES a 48 ES - Regionální právní úprava, která stanoví povinné minimální vzdálenosti mezi čerpacími stanicemi pohonných hmot - Pravomoc Soudního dvora a přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce - Svoboda usazování - Omezení“)

2010/C 113/14

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Attanasio Group Srl

Žalovaný: Comune di Carbognano

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio — Slučitelnost vnitrostátní právní úpravy, která stanoví povinné minimální vzdálenosti mezi čerpacími stanicemi pohonných hmot, s články 43, 48, 49 a 56 ES a se zásadami Společenství týkajícími se hospodářské soutěže a zákazu diskriminace.

Výrok

Článek 43 ES nazíraný ve spojení s článkem 48 ES je třeba vykládat v tom smyslu, že taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která stanoví povinné minimální vzdálenosti mezi čerpacími stanicemi pohonných hmot, představuje omezení svobody usazování zakotvené Smlouvou. Za takových okolností, jako jsou okolnosti sporu v původním řízení, není patrné, že by takové omezení bylo odůvodněno cíli ochrany bezpečnosti silničního provozu, životního prostředí a veřejného zdraví nebo cílem racionalizace služeb, k ověření čehož je v případě potřeby příslušný předkládající soud.

(1) Úř. věst. C 301, 22.11.2008.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/11

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 4. března 2010 — Pilar Angé Serrano, Jean-Marie Bras, Adolfo Orcajo Teresa, Dominiek Decoutere, Armin Hau, Francisco Javier Solana Ramos v. Evropský parlament, Rada Evropské unie

(Věc C-496/08 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Úředníci - Úspěch ve vnitřních výběrových řízeních na změnu kategorie podle starého služebního řádu - Vstup v platnost nového služebního řádu - Přechodná pravidla pro zařazení do platové třídy - Námitka protiprávnosti - Nabytá práva - Legitimní očekávání - Rovné zacházení - Zásada řádné správy a povinnost jednat s náležitou péčí“)

2010/C 113/15

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Pilar Angé Serrano, Jean-Marie Bras, Adolfo Orcajo Teresa, Dominiek Decoutere, Armin Hau, Francisco Javier Solana Ramos (zástupce: E. Boigelot, advokát)

Další účastníci řízení: Evropský parlament (zástupci: L. G. Knudsen a K. Zejdová, zmocněnci), Rada Evropské unie (zástupci: M. Bauer a K. Zieleśkiewicz, zmocněnci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (třetího senátu) ze dne 18. září 2008, Angé Serrano v. Parlament (T-47/05), kterým Soud zamítl žalobu navrhovatelů směřující ke zrušení individuálních rozhodnutí o zařazení do platové třídy přijatých na základě přechodných opatření stanovených v příloze XIII a zejména článku 2 služebního řádu úředníků Evropských společenství, ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004 (Úř. věst. L 124, s. 1; Zvl. vyd. 01/02, s. 130) — Zrušení, po vstupu nového služebního řádu v platnost, zařazení do platové třídy v důsledku úspěchu ve vnitřním výběrovém řízení, ke kterému došlo na základě starého služebního řádu — Zachování právního zájmu na podání žaloby navzdory zrušení napadených rozhodnutí — Zásady nedotknutelnosti nabytých práv a ochrany legitimního očekávání — Zásada rovného zacházení

Výrok

1)	Hlavní kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Vzájemný kasační opravný prostředek se zamítá.

3)	Pilar Angé Serrano, Jean-Marie Bras, Adolfo Orcajo Teresa, Dominiek Decoutere, Armin Hau a Francisco Javier Solana Ramos, Evropský parlament a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 44, 21.2.2009.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/12

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 11. března 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Naczelny Sąd Administracyjny — Polská republika) — Telekomunikacja Polska S.A. w Warszawie v. Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej

(Věc C-522/08) (1)

(„Elektronické komunikace - Telekomunikační služby - Směrnice 2002/21/ES - Směrnice 2002/22/ES - Podmínění uzavření smlouvy o poskytování služeb uzavřením smlouvy o poskytování dalších služeb - Zákaz - Širokopásmový internet“)

2010/C 113/16

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Naczelny Sąd Administracyjny

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Telekomunikacja Polska S.A. w Warszawie

Žalovaný: Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Naczelny Sad Administracyjny — Výklad článku 95 Smlouvy o ES, jakož i třináctého bodu odůvodnění a článků 5 a 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 7; Zvl. vyd. 13/29, s. 323), ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 21; Zvl. vyd. 13/29, s. 337), prvního a 28 bodu odůvodnění, čl. 1 odst. 3 a článků 3, 7, 8, 14, 15, 16 a 19 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349) a 26 bodu odůvodnění, jakož i článků 16 a 17 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (Úř. věst. L 108, s. 51; Zvl. vyd. 13/29, s. 367) — Vnitrostátní právní úprava zakazující všem poskytovatelům telekomunikačních služeb podmínit uzavření smlouvy o poskytování služeb zakoupením jiné služby — Podmínění uzavření smlouvy o poskytování služeb širokopásmového přístupu na internet uzavřením smlouvy na telefonní služby

Výrok

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je čl. 57 odst. 1 bod 1 zákona o telekomunikacích (ustawa — Prawo telekomunikacyjne) ze dne 16. července 2004, ve znění použitelném na skutkové okolnosti v původním řízení, která zakazuje podmínit uzavření smlouvy o poskytování služeb tím, že koncový uživatel uzavře smlouvu o poskytování dalších služeb.

Nicméně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která až na určité výjimky a aniž by zohledňovala konkrétní okolnosti projednávané věci zakazuje jakoukoli vázanou nabídku učiněnou prodávajícím spotřebiteli.

(1) Úř. věst. C 69, 21.3.2009.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/13

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 4. března 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State — Nizozemí) — Rhimou Chakroun v. Minister van Buitenlandse Zaken

(Věc C-578/08) (1)

(„Právo na sloučení rodiny - Směrnice 2003/86/ES - Pojem „,využití systému sociální pomoci“ - Pojem „sloučení rodiny“ - Založení rodiny“)

2010/C 113/17

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Raad van State

Účastníci původního řízení

Žalobce: Rhimou Chakroun

Žalovaný: Minister van Buitenlandse Zaken

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Raad van State — Výklad čl. 2 písm. d) a čl. 7 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (Úř. věst. L 251, s. 12; Zvl. vyd. 19/06 s. 224) — Pojmy „využití systému sociální pomoci“ a „sloučení rodiny“

Výrok

Výraz „využití systému sociální pomoci“ uvedený v čl. 7 odst. 1 návětí a písm. c) směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny musí být vykládán v tom smyslu, že členskému státu nedovoluje přijmout úpravu ohledně sloučení rodiny, jíž toto sloučení není povoleno osobě, která o ně usiluje a prokázala stálé a pravidelné finanční příjmy, jež jsou dostatečné k uhrazení jejích vlastních potřeb i potřeb jejích rodinných příslušníků, která by však vzhledem k výši svých příjmů mohla využít zvláštní pomoc určenou k pokrytí zvláštních, individuálně určených nezbytných životních nákladů, úlevy na poplatcích stanovené územně správními celky v závislosti na příjmu nebo opatření na podporu příjmu v rámci obecní politiky pro osoby s nízkými příjmy („minimabeleid“).

Směrnici 2003/86, a zejména její čl. 2 návětí a písm. d), je třeba vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která při uplatňování požadavku příjmu podle čl. 7 odst. 1 návětí a písm. c) směrnice rozlišuje podle toho, zda rodinné vztahy vznikly před vstupem osoby usilující o sloučení rodiny na území hostitelského členského státu, nebo až poté.

(1) Úř. věst. C 55, 7.3.2009.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/13

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 11. března 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État — Francie) — Centre d'exportation du livre français (CELF), v likvidaci, Ministre de la Culture et de la Communication v. Société internationale de diffusion et d’édition

(Věc C-1/09) (1)

(„Státní podpory - Článek 88 odst. 3 ES - Protiprávně poskytnuté podpory prohlášené za slučitelné se společným trhem - Zrušení rozhodnutí Komise - Vnitrostátní soudy - Žaloba na navrácení protiprávně poskytnutých podpor - Přerušení řízení až do vydání nového rozhodnutí Komise - Mimořádné okolnosti, které mohou omezit povinnost vrátit podporu“)

2010/C 113/18

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobci: Centre d'exportation du livre français (CELF), v likvidaci, Ministre de la Culture et de la Communication

Žalovaná: Société internationale de diffusion et d'édition

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Conseil d'État (Francie) — Státní podpory — Vývozní podpory v odvětví knih — Povinnost vrátit protiprávně poskytnuté podpory — Možnost přerušit řízení o vrácení státní podpory až do doby, než Komise vydá konečné rozhodnutí o slučitelnosti podpory se Smlouvou? — Přípustnost omezení povinnosti vrátit podporu, odůvodněného mimořádnou okolností?

Výrok

Vnitrostátní soud, který podle čl. 88 odst. 3 ES rozhoduje o žalobě na navrácení protiprávně poskytnuté státní podpory, nemůže přerušit řízení vedoucí k vydání rozhodnutí o této žalobě až do doby, než Komise Evropských společenství po zrušení předchozího kladného rozhodnutí rozhodne o slučitelnosti této podpory se společným trhem.

Přijetí tří po sobě jdoucích rozhodnutí, kterými Komise prohlašuje podporu za slučitelnou se společným trhem a která byla následně zrušena soudem Společenství, nemůže samo o sobě představovat výjimečnou okolnost, která by mohla odůvodnit omezení povinnosti příjemce navrátit tuto podporu z důvodu, že byla poskytnuta v rozporu s čl. 88 odst. 3 ES

(1) Úř. věst. C 69, 21.3.2009.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/14

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 11. března 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberlandesgericht Wien — Rakousko) — Wood Floor Solutions Andreas Domberger GmbH v. Silva Trade, SA

(Věc C-19/09) (1)

(„Příslušnost a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - Nařízení (ES) č. 44/2001 - Zvláštní příslušnost - Článek 5 bod 1 písm. a) a písm. b) druhá odrážka - Poskytování služeb - Smlouva o obchodním zastoupení - Provádění smlouvy v několika členských státech“)

2010/C 113/19

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Wien

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Wood Floor Solutions Andreas Domberger GmbH

Žalovaná: Silva Trade, SA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Oberlandesgericht — Výklad čl. 5 bod 1 písm. a) a b) druhé odrážky nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 12, s. 1) — Zvláštní příslušnost — Rozsah působnosti — Žaloba směřující k zaplacení náhrady škody v důsledku výpovědi smlouvy na poskytnutí služeb — Služby poskytnuté podle smlouvy v různých členských státech

Výrok

Článek 5 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení se použije v případě poskytování služeb v několika členských státech.

Článek 5 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě poskytování služeb v několika členských státech je soudem příslušným k rozhodnutí o všech nárocích ze smlouvy soud, v jehož obvodu se nachází místo hlavního poskytování služeb. Pro smlouvu o obchodním zastoupení je takovým místem místo hlavního poskytování služeb obchodního zástupce vyplývající z ustanovení smlouvy a v případě neexistence takových ustanovení místo faktického plnění této smlouvy, a v případě nemožnosti takového určení místo, kde má obchodní zástupce bydliště.

(1) Úř. věst. C 82, 4.4.2009.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/14

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 4. března 2010 — Evropská komise v. Belgické království

(Věc C-258/09) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Životní prostředí - Směrnice 2008/1/ES - Integrovaná prevence a omezování znečištění - Neprovedení ve stanovené lhůtě“)

2010/C 113/20

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: A. Alcover San Pedro a A. Marghelis, zmocněnci)

Žalované: Belgické království (zástupce: T. Materne, zmocněnec)

Předmět věci

Nepřijetí nebo nesdělení opatření nezbytných pro dosažení souladu s čl. 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění (Úř. věst. L 24, s. 8) v Région wallonne ve stanovené lhůtě — Stávající zařízení, jejichž využívání by mohlo ovlivnit emise do ovzduší, vody a půdy a mít vliv na znečištění

Výrok

Belgické království tím, že v Région wallonne povolilo fungování stávajících zařízení, která nejsou v souladu s články 3, 7, 9, 10, 13, čl. 14 písm. a) a b) a čl. 15 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění, a to i po datu 30. října 2007 stanoveném v čl. 5 odst. 1 této směrnice, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice.

2)	Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 220, 12.9.2009.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Bíróság (Maďarsko) dne 13. ledna 2010 — Károly Nagy v. Mezőgazdasági és Vidékfejlesztési Hivatal

(Věc C-21/10)

2010/C 113/23

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Fővárosi Bíróság

Účastníci původního řízení

Žalobce: Károly Nagy

Žalovaný: Mezőgazdasági és Vidékfejlesztési Hivatal

Předběžné otázky

Lze článek 22 nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 (1) a článek [68] nařízení Komise č. 817/2004 (2) vykládat v tom smyslu, že pokud jde o zvláštní pastevní programy v rámci agroenvironmentálního opatření stanoveného v prvním z uvedených článků, má se kontrola údajů zahrnutých do evidence ENAR [Egységes Nyilvántartási és Azonosítási Rendszer (jednotný evidenční a identifikační systém)] v souladu s článkem 68 nařízení č. 817/2004 rozšířit i na platby na plochu, na něž se vztahuje podmínka týkající se hustoty stáda?

2)	Lze být obě výše uvedená ustanovení vykládat v tom smyslu, že křížové kontroly v rámci integrovaného administrativního a kontrolního systému musí být provedeny i v případech, kdy je podmínkou platby hustota stáda, avšak nejedná se o prémii na zvířata?

3)	Lze uvedená ustanovení vykládat v tom smyslu, že příslušný orgán může nebo musí při hodnocení plateb na plochu kontrolovat skutečné plnění podmínek mimo rámec ENAR?

4)	Jakou kontrolní povinnost pro příslušné orgány představuje, na základě výkladu uvedených ustanovení, požadavek týkající se provedení křížové kontroly a kontroly stanovené výše uvedenými předpisy Společenství? Může se tato kontrolní povinnost omezit na přezkum údajů obsažených v systému ENAR?

5)	Ukládají uvedená ustanovení vnitrostátním orgánům povinnost informovat o podmínkách získání platby (jako například podmínka týkající se evidence ENAR)? V případě kladné odpovědi, jakým způsobem se to provádí a do jaké míry?

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení (Úř. věst. L 160, s. 80; Zvl. vyd. 03/25, s. 391).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 817/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) (Úř. věst. L 153, s. 30; Zvl. vyd. 03/46, s. 87).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/16

Žaloba podaná dne 20. ledna 2010 — Evropská komise v. Dánské království

(Věc C-33/10)

2010/C 113/24

Jednací jazyk: dánština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: A. Alcover San Pedro, H. Støvlbæk, jako zmocněnci)

Žalované: Dánské království

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Dánské království tím, že nepřijalo veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby byla veškerá povolení ke dni 30. října 2007 znovu posouzena a v případě potřeby aktualizována, nesplnilo své povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES (1) ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění;

—	uložit Dánskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Článek 5 odst. 1 směrnice ukládá všem členským státům přijmout opatření k zavedení povolovacího nebo přezkumného řízení pro stávající zařízení do dne 30. října 2007. Tato lhůta se uplatňuje bez výjimky a směrnice neumožňuje členským státům odvolávat se na žádné výjimečné okolnosti odůvodňující nesplnění této povinnosti.

Není dostačující, že byla v Dánsku přijata opatření k zajištění toho, aby byly všechny případy týkající se dodržování čl. 5 odst. 1 směrnice uzavřeny ke konci roku 2009. Ani není možné v rámci posouzení, zda Dánsko splnilo své povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 5 odst. 1, zohlednit průtahy vyplývající z obecní reformy k 1. lednu 2007. Lhůta stanovená pro uvedení zařízení do souladu s právní úpravou vypršela 30. října 2007 a byla členským státům oznámena již 22. září 2005. Dánsko tak mělo na přijetí nezbytných opatření pro dosažení souladu se směrnicí několik let.

Dánsko nezpochybňuje skutečnost, že nesplnilo požadavky na udělování povolení stávajícím zařízením. Je tedy nesporné, že významná část z osmi dánských zařízení je provozována bez povolení uděleného na základě směrnice, což je v rozporu s čl. 5 odst. 1 směrnice.

(1) Úř. věst. 2008 L 24, s. 8.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/17

Kasační opravný prostředek podaný dne 1. února 2010 ze strany Agencja Wydawnicza Technopol sp. z o.o. proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 19. listopadu 2009 ve věci T-298/06, Agencja Wydawnicza Technopol sp. z o.o. v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-51/10 P)

2010/C 113/25

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Agencja Wydawnicza Technopol sp. z o.o. (zástupci: A. von Mühlendahl, H. Hartwig, Rechtsanwälte)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 19. listopadu 2009 ve věci T-298/06;

—	vrátit věc zpět Tribunálu;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení před Soudním dvorem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka tvrdí, že Soud prvního stupně porušil čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení o ochranné známce Společenství (1) tím, že uplatnil nesprávná právní kritéria, když určil, že ochrannou známku navrhovatelky nelze zapsat.

Navrhovatelka dále tvrdí, že Soud prvního stupně porušil čl. 7 odst. 1 písm. c), nebo článek 76 nařízení o ochranné známce Společenství, nebo obě tato ustanovení, když řádně nezohlednil praxi OHIM, pokud jde o zápis označení skládajících se z číslic nebo odkazujících na obsah publikací.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Německo) dne 2. února 2010 — Land Hessen v. Franz Mücksch OHG, další účastnice: Merck KG aA

(Věc C-53/10)

2010/C 113/26

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Land Hessen

Žalovaná: Franz Mücksch OHG

Další účastnice: Merck KG aA

Předběžné otázky

Je třeba čl. 12 odst. 1 směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (1), naposledy ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1137/2008 ze dne 22. října 2008 (2) — směrnice Seveso II — vykládat v tom smyslu, že v něm obsažené povinnosti členských států, zejména povinnost, aby jejich politika územního plánování a postupy provádění této politiky vzaly z dlouhodobého hlediska v úvahu potřebu udržovat příslušné vzdálenosti mezi závody, na které se vztahuje tato směrnice a budovami navštěvovanými veřejností, jsou určeny plánovacím subjektům, které mají povinnost rozhodovat o územním plánování na základě zvážení dotčených veřejných a soukromých zájmů, nebo jsou určeny také orgánům oprávněným rozhodovat o stavebním povolení, jež v rámci přesně stanovené pravomoci přijímají rozhodnutí o přípustnosti záměru na již souvisle zastavěném místě?

Jestliže je čl. 12 odst. 1 směrnice Seveso II určen také orgánům oprávněným rozhodovat o stavebním povolení, které v rámci přesně stanovené pravomoci přijímají rozhodnutí o přípustnosti záměru na již souvisle zastavěném místě: Zahrnují uvedené povinnosti zákaz povolit umístění budovy navštěvované veřejností, která — vycházejíce ze zásad platných pro územní plánování — neudržuje příslušnou vzdálenost od stávajícího závodu, jestliže v jeho okolí existuje již více srovnatelných budov navštěvovaných veřejností, které od závodu nejsou vzdáleny vůbec, nebo jen nepatrně, provozovatel závodu nemusí v důsledku nového záměru počítat s dodatečnými požadavky na omezení následků havárií a jsou zachovány požadavky na zdravé životní a pracovní podmínky?

3)	V případě záporné odpovědi na tuto otázku: Bere právní úprava, podle níž je za podmínek uvedených v předcházející otázce nutno povolit umístění budovy navštěvované veřejností, dostatečným způsobem v úvahu potřebu udržování vzdálenosti?

(1) Úř. věst. L 10, s. 13; Zvl. vyd. 05/02, s. 410.

(2) Úř. věst. L 311, s. 1.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/18

Kasační opravný prostředek podaný dne 2. února 2010 ze strany Agencja Wydawniczą Technopol sp. z o.o. proti rozsudku Soudu prvního stupně vydanému dne 19. listopadu 2009 ve spojených věcech T-64/07 až T-66/07, Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM (350)

(Věc C-54/10 P)

2010/C 113/27

Jednací jazyk: polština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Agencja Wydawnicza Technopol sp. z o.o. (zástupkyně: D. Rzążewska, advokátka)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 19. listopadu 2009 ve spojených věcech T-64/07 a T-66/07;

—	vrátit věc zpět Tribunálu k novému projednání;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení před Soudním dvorem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka namítá, že Soud prvního stupně porušil čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení o ochranné známce Společenství (1) tím, že uplatnil nesprávná právní kritéria, když určil, že ochranné známky navrhovatelky nelze zapsat.

Krom toho navrhovatelka tvrdí, že Soud prvního stupně porušil čl. 7 odst. 1 písm. c), nebo článek 76 nařízení o ochranné známce Společenství, nebo obě tato ustanovení, když řádně nezohlednil praxi OHIM, pokud jde o zápis označení skládajících se z číslic nebo odkazujících na obsah publikací.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (kodifikované znění) (Úř. věst. L 78, s. 1).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/18

Kasační opravný prostředek podaný dne 2. února 2010 ze strany Agencja Wydawniczą Technopol sp. z o.o. proti rozsudku Soudu prvního stupně vydanému dne 19. listopadu 2009 ve spojených věcech T-200/07 až T-202/07, Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM (222)

(Věc C-55/10 P)

2010/C 113/28

Jednací jazyk: polština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Agencja Wydawnicza Technopol sp. z o.o. (zástupkyně: D. Rzążewska, advokátka)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 19. listopadu 2009 ve spojených věcech T-200/07 až T-202/07;

—	vrátit věc zpět Tribunálu k novému projednání;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení před Soudním dvorem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/19

Kasační opravný prostředek podaný dne 2. února 2010 ze strany Agencja Wydawniczą Technopol sp. z o.o. proti rozsudku Soudu prvního stupně vydanému dne 19. listopadu 2009 ve spojených věcech T-425/07 a T-426/07, Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM (100)

(Věc C-56/10 P)

2010/C 113/29

Jednací jazyk: polština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Agencja Wydawnicza Technopol sp. z o.o. (zástupkyně: D. Rzążewska, advokátka)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 19. listopadu 2009 ve spojených věcech T-425/07 a T-426/07;

—	vrátit věc zpět Tribunálu k novému projednání;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení před Soudním dvorem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka tvrdí, že Soud prvního stupně porušil čl. 38 odst. 2 nařízení o ochranné známce Společenství (1) tím, že uplatnil nesprávná právní kritéria, když určil, že odvolací senát právem požadoval prohlášení o neuplatnění výlučných práv k prvkům „100“ a „300“.

Navrhovatelka dále tvrdí, že Soud prvního stupně porušil čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení o ochranné známce Společenství tím, že uplatnil nesprávná právní kritéria, když určil, že prvky, ve vztahu k nimž bylo vyžadováno prohlášení o neuplatnění práv, jsou popisného charakteru.

Krom toho navrhovatelka tvrdí, že Soud prvního stupně porušil čl. 7 odst. 1 písm. c), čl. 38 odst. 2, článek 76 nařízení o ochranné známce Společenství, nebo všechna tato ustanovení, když řádně nezohlednil praxi OHIM, pokud jde o zápis označení skládajících se z číslic nebo odkazujících na obsah publikací.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour d'appel de Bruxelles (Belgie) dne 5. února 2010 — Scarlet Extended SA v. Société belge des auteurs compositeurs et éditeurs

(Věc C-70/10)

2010/C 113/30

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour d'appel de Bruxelles

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Scarlet Extended SA

Žalovaná: Société belge des auteurs compositeurs et éditeurs (SABAM)

Předběžné otázky

Umožňují směrnice 2001/29 (1) a 2004/48, (2) ve spojení se směrnicemi 95/46 (3), 2000/31 (4) a 2002/58 (5), vykládané zejména se zřetelem k článkům 8 a 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, aby členské státy dovolily vnitrostátnímu soudu, který má rozhodnout v řízení ve věci samé na základě jediného zákonného ustanovení, podle kterého: „[vnitrostátní soud] může vydat příkaz k ukončení protiprávního jednání také vůči zprostředkovatelům, jejichž služby jsou třetí osobu využívány k porušování autorského práva nebo práva s ním souvisejícího“, aby poskytovateli internetového připojení (zkráceně ISP) nařídil zavést vůči všem svým zákazníkům obecně, preventivně, výlučně na náklady tohoto ISP a bez časového omezení systém filtrování všech příchozích i odchozích elektronických sdělení přenášených prostřednictvím jeho služeb, zejména s využitím programů peer to peer, za účelem identifikace pohybu elektronických souborů v jeho síti obsahujících hudební, kinematografické nebo audiovizuální dílo, k němuž navrhovatel údajně vlastní práva, a následně zablokovat jejich přenos buď při vyžádání, nebo při odeslání?

V případě kladné odpovědi na otázku uvedenou v bodě 1, ukládají tyto směrnice vnitrostátnímu soudu, který má rozhodnout o návrhu na vydání soudního příkazu vůči zprostředkovateli, jehož služby jsou třetí osobou využívány k porušování autorského práva, aby uplatňoval zásadu proporcionality, má-li rozhodnout o účinnosti navrhovaného opatření a o jeho odrazujícím účinku?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. L 157, s. 45; Zvl. vyd. 17/02, s. 32).

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355).

(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. L 178, s. 1; Zvl. vyd. 13/25, s. 399).

(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, s. 37; Zvl. vyd. 13/29, s. 514).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court of the United Kingdom (Spojené království) dne 8. února 2010 — Office of Communications v. The Information Commissioner

(Věc C-71/10)

2010/C 113/31

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Supreme Court of the United Kingdom (United Kingdom)

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Office of Communications

Odpůrce: The Information Commissioner

Předběžné otázky

Vyžaduje směrnice Rady 2003/4/ES (1) v případě, že veřejný orgán má informace o životním prostředí, jejichž zveřejnění by bylo na újmu samostatným zájmům, které jsou chráněny více než jednou výjimkou [v projednávané věci zájem veřejné bezpečnosti chráněný čl. 4 odst. 2 písm. b) a zájem práv k duševnímu vlastnictví chráněný čl. 4 odst. 2 písm. e)], avšak při odděleném posouzení každé z výjimek by taková újma nebyla dostatečně významná pro vyvážení veřejného zájmu na zveřejnění, další zkoumání spočívající ve spojení jednotlivých zájmů chráněných oběma výjimkami a jejich společném zvážení proti veřejnému zájmu na zveřejnění?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. L 41, s. 26; Zvl. vyd. 15/07, s. 375).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/21

Kasační opravný prostředek podaný dne 9. února 2010 European Renewable Energies Federation ASBL (EREF) proti rozsudku Soudu prvního stupně (šestého senátu) vydanému dne 19. listopadu 2009 ve věci T-94/07, European Renewable Energies Federation ASBL (EREF) v. Komise Evropských společenství

(Věc C-74/10 P)

2010/C 113/32

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: European Renewable Energies Federation ASBL (EREF) (zástupce: J. Kuhbier, Rechtsanwalt)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil usnesení Soudu prvního stupně ze dne 19. listopadu 2009 ve věci T-94/07, EREF v. Komise Evropských společenství;

—	vrátil věc šestému senátu Tribunálu k rozhodnutí;

—	uložil Evropské komisi náhradu nákladů vynaložených v odvolacím řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) žádá, aby Soudní dvůr zrušil usnesení Soudu ze dne 19. listopadu 2009 ve věci T-94/07 a vrátil věc šestému senátu Tribunálu k novému rozhodnutí.

Navrhovatelka zpochybňuje závěr Soudu, podle kterého jí nemůže její právní zástupce, Dr. Fouquet, zastupovat přes Soudem, a že z tohoto důvodu je její žaloba nepřípustná.

Soud má za to, že jelikož byl Dr. Fouquet dne 29. června 2004 jmenován ředitelem EREF, nemůže již být považován za nezávislou třetí osobu. Navrhovatelka namítá, že Dr. Fouquet nebyl formálně 2004 jmenován ředitelem EREF, jelikož podle belgického práva by takové jmenování vyžadovalo úřední oznámení příslušným belgickým orgánům. Postavení Dr. Fouqueta jako ředitele bylo pouze čestné povahy a nebylo, nebo jen ve velmi omezeném rozsahu, spojeno s pravomocí zastupování.

Navrhovatelka také tvrdí, že i kdyby bylo možné mít za to, že postavení Dr. Fouqueta jako ředitele je formální, Soud nesprávně použil kritérium nezávislých třetích osob pro posuzování právních zástupců. Navrhovatelka tvrdí, že Soud nesprávně posoudil jak právní postavení zástupce EREF před Soudním dvorem, tak skutečné rozdělení úkolů a povinností mezi Dr. Fouqueta a EREF. Podle německých právních předpisů dovoluje postavení Dr. Fouqueta jako ředitele EREF, aby zastupoval navrhovatelku před Soudním dvorem.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/21

Kasační opravný prostředek podaný dne 9. února 2010 European Renewable Energies Federation ASBL (EREF) proti usnesení Soudu prvního stupně (šestého senátu) vydanému dne 19. listopadu 2009 ve věci T-40/08, European Renewable Energies Federation ASBL (EREF) v. Komise Evropských společenství

(Věc C-75/10 P)

2010/C 113/33

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: European Renewable Energies Federation ASBL (EREF) (zástupce: J. Kuhbier, Rechtwanwalt)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil usnesení Soudu prvního stupně ze dne 19. listopadu 2009 ve věci T-40/08, EREF v. Komise Evropských společenství;

—	vrátil věc šestému senátu Tribunálu k rozhodnutí;

—	uložil Evropské komisi náhradu nákladů vynaložených v odvolacím řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) žádá, aby Soudní dvůr zrušil usnesení Soudu ze dne 19. listopadu 2009 ve věci T-40/08 a vrátil věc šestému senátu Tribunálu k novému rozhodnutí.

Navrhovatelka zpochybňuje závěr Soudu, podle kterého jí nemůže její právní zástupce, Dr. Fouquet, zastupovat přes Soudem, a že z tohoto důvodu je její žaloba nepřípustná.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour d’appel de Rouen (Francie) dne 8. února 2010 — Marc BEREL, jako zástupce Société Port Angot Développement, p. HESS, jako správce majetkové podstaty Société Port Angot Développement, společnost Rijn Schelde Mondia France, hlavní výběrčí cla přístavu Rouen, celní správa — přístav Le Havre, společnost Port Angot Développement, jako právní nástupkyně SAS Manutention de produits chimiques et miniers (Maprochim), Asia Pulp & Paper France v. celní správa Rouen, hlavní výběrčí cel v Le Havre, celní správa v Le Havre

(Věc C-78/10)

2010/C 113/34

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour d'appel de Rouen

Účastníci původního řízení

Žalobci: Marc BEREL, jako zástupce Société Port Angot Développement, p. HESS, jako správce majetkové podstaty Société Port Angot Développement, společnost Rijn Schelde Mondia France, hlavní výběrčí cla přístavu Rouen, celní správa — přístav Le Havre, společnost Port Angot Développement, jako právní nástupkyně SAS Manutention de produits chimiques et miniers (Maprochim), Asia Pulp & Paper France

Žalovaný: celní správa Rouen, hlavní výběrčí cel v Le Havre, celní správa v Le Havre

Předběžné otázky

Brání články 213, 233 a 239 celního kodexu Společenství (1) tomu, aby solidární celní spoludlužník, ve vztahu k němuž nebylo vydáno rozhodnutí o prominutí tohoto dluhu, mohl vůči správnímu orgánu pověřenému vyměřením cla namítnout rozhodnutí o prominutí přijaté na základě článku 239 celního kodexu Společenství, jež tento orgán vydal jinému solidárnímu spoludlužníku, ve snaze dosáhnout zproštění tohoto celního dluhu?

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/23

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 11. února 2010 — Systeme Helmholz GmbH v. Hauptzollamt Nürnberg

(Věc C-79/10)

2010/C 113/35

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Systeme Helmholz GmbH

Žalovaný: Hauptzollamt Nürnberg

Předběžné otázky

Má být čl. 14 odst. 1 písm. b) první věta směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (1) vykládán v tom smyslu, že vyjmutí soukromého rekreačního létání z režimu daňového zvýhodnění znamená, že osvobození od daně pro energetické produkty používané jako pohonné hmoty pro létání má být poskytnuto pouze leteckým podnikům, nebo se má osvobození od daně vztahovat na všechny pohonné hmoty používané v letecké dopravě, pokud je daný letoun používán k výdělečné činnosti?

Má být čl. 15 odst. 1 písm. j) směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny vykládán v tom smyslu, že se toto ustanovení vztahuje i na pohonné hmoty, které letadlo potřebuje k tomu, aby doletělo do letecké opravny a zpět, nebo platí možnost daňového zvýhodnění jen pro podniky u nichž je podstatou obchodní činností výroba, vývoj, zkoušení a údržba leteckých dopravních prostředků?

Má být čl. 11 odst. 3 směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny vykládán v tom smyslu, že při použití letadla užívaného jak s soukromým, tak i k výdělečným účelům, k servisním nebo výcvikovým letům má být podle čl. 14 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, poskytnuto poměrné osvobození od daně pro pohonné hmoty, které byly použity při letech provedených za výdělečnými účely?

V případě záporné odpovědi na otázku č. 3: Je možno z nepoužitelnosti čl. 14 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, vyvodit, že v případě smíšeného užívání letadla k soukromým a výdělečným účelům nemá být pro servisní a výcvikové lety poskytnuto žádné osvobození od daně?

V případě kladné odpovědi na otázku č. 3, nebo v případě, že z nějakého jiného ustanovení směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, vyplývá obdobný právní závěr: Z jakých kritérií a z jakých posuzovacích období je nutno vycházet při určení příslušného poměru, který má být ve smyslu čl. 11 odst. 3 směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, použit v případě servisních a výcvikových letů?

(1) Úř. věst. L 283, s. 51; Zvl. vyd. 09/01, s. 405.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/23

Žaloba podaná dne 11. února 2010 — Evropská komise v. Irsko

(Věc C-82/10)

2010/C 113/36

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupkyně: N. Yerrell, zmocněnkyně)

Žalované: Irsko

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Irská republika tím, že neuplatňuje právní úpravu Evropské unie v oblasti pojištění v plném rozsahu na všechny pojišťovny nediskriminačním způsobem, nesplnila své povinnosti, které pro ni vyplývají zejména z článků 6, 8, 9, 13, 15, 16 a 17 směrnice Rady 73/239/EHS ze dne 24. července 1973 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu, ve znění pozdějších předpisů, a z článků 22 a 23 směrnice Rady 92/49/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního a o změně směrnic 73/239/EHS a 88/357/EHS; a

—	uložil Irsku náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Podle názoru Komise i) nemohl být Voluntary Health Insurance Board nadále řádně předmětem výjimky podle článku 4 směrnice 73/239/EHS od okamžiku první změny v jeho pravomocích, která nastala při vstupu zákona (novely) o dobrovolném zdravotním pojištění z roku 1996 v účinnost, a ii) od tohoto data Voluntary Health Insurance Board plně podléhá požadavkům právní úpravy Evropské unie v oblasti pojištění, a to zejména požadavkům týkajícím se povolení, finančního dohledu, tvorby technických rezerv a míry solventnosti včetně garančního fondu.

Voluntary Health Insurance Board v současnosti pokračuje v provozování veškerých svých činností bez toho, aniž by obdržel povolení od irského regulátora finančního trhu nebo alespoň splňoval mimo jiné nezbytné požadavky solventnosti.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/24

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Mercantil de Pontevedra (Španělsko) dne 11. února 2010 — Aurora Sousa Rodríguez a další v. Air France S.A.

(Věc C-83/10)

2010/C 113/37

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de lo Mercantil de Pontevedra

Účastníci původního řízení

Žalobci: Aurora Sousa Rodríguez, Yago López Sousa, Rodrigo Puga Lueiro, Luis Rodríguez González, María del Mar Pato Barreiro, Manuel López Alonso, Yaiza Pato Rodríguez

Žalovaná: Air France S.A.

Předběžné otázky

Je třeba pojem „zrušení“ definovaný v čl. 2 písm. i) nařízení [č. 261/2004/ES (1)] vykládat ve výlučném smyslu chybějícího odletu v souladu s dřívějším plánem nebo také ve smyslu jakékoli okolnosti, která způsobuje, že tento let s rezervací odletěl, ale nedorazil do cíle, včetně nuceného návratu z technických příčin na původní letiště?

Je třeba pojem „další náhrady“ podle článku 12 uvedeného nařízení vykládat v tom smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu v případě zrušení přiznat náhradu škody a újmy, včetně nemajetkové újmy, za neplnění smlouvy o letecké přepravě v souladu s kritérii stanovenými vnitrostátní právní úpravou a judikaturou ohledně neplnění smluv, nebo tyto náhrady naopak mají odpovídat toliko řádně prokázaným nákladům vynaloženým cestujícími a nedostatečně nahrazenými leteckým dopravcem v souladu s tím, co požadují články 8 a 9 nařízení č. 261/2004/ES, aniž by na tato ustanovení bylo výslovně odkazováno, nebo jsou konečně tyto dva pojmy dalších náhrad slučitelné mezi sebou?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank van eerste aanleg te Brussel (Belgie) dne 17. února 2010 — Q-Beef NV v. Belgický stát

(Věc C-89/10)

2010/C 113/39

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank van eerste aanleg te Brussel

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: NV Q-Beef

Žalovaný: Belgický stát

Předběžné otázky

Brání právo Společenství vnitrostátnímu soudu v tom, aby pětiletou promlčecí lhůtu, která je ve vnitrostátním právním řádu upravena pro pohledávky vůči státu, uplatnil na pohledávky týkající se vrácení dávek zaplacených členskému státu na základě smíšeného systému podpor a dávek, který byl nejen částečně protiprávní, nýbrž zároveň částečně neslučitelný s právem Společenství, a které byly zaplaceny před vstupem v platnost nového systému podpor a povinných dávek, který nahrazuje prvně uvedený systém a který byl konečným rozhodnutím Komise prohlášen za slučitelný s právem Společenství, avšak nikoli pokud tyto příspěvky jsou uloženy se zpětnou účinností pro období před vydáním odpovídajícího rozhodnutí?

Brání právo Společenství členskému státu v tom, aby se dovolával vnitrostátních promlčecích lhůt, které jsou pro něj zvlášť výhodné ve srovnání se lhůtami použitelnými ve vnitrostátním obecném právu, jako obrany v řízení zahájeném proti němu jednotlivcem k ochraně práv jednotlivce vyplývajících ze Smlouvy o ES v případě, jakým je případ předložený vnitrostátním soudem, v němž tyto zvlášť výhodné vnitrostátní promlčecí lhůty mají za následek, že je požadavek na vrácení dávek, které byly členskému státu zaplaceny na základě nejen částečně protiprávního, nýbrž zároveň částečně s právem Společenství neslučitelného smíšeného systému podpor a dávek, znemožněn, ačkoli neslučitelnost s právem Společenství byla tehdejším Soudním dvorem Evropských společenství určena teprve po uplynutí těchto zvlášť výhodných promlčecích lhůt, i když protiprávní stav existoval již předtím?

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/25

Žaloba podaná dne 16. února 2010 — Evropská komise v. Španělské království

(Věc C-90/10)

2010/C 113/40

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: S. Pardo Quintillán a D. Recchia, zmocněnci)

Žalované: Španělské království

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Španělské království tím, že

—	nevypracovalo pro zvláště chráněná území odpovídající lokalitám evropského významu v makaronéské biogeografické oblasti na svém území uvedená v rozhodnutí 2002/11/ES (1) ochranné priority v souladu s čl. 4 odst. 4 směrnice 92/43/EHS (2), a

—	v rozporu s čl. 6 odst. 1 a 2 směrnice 92/43/EHS nepřijalo potřebná ochranná opatření a nepodniklo přiměřené kroky k předejití poškození biotopů, jakož i rušení druhů, a zajištění právní ochrany zvláště chráněných území odpovídajících španělským lokalitám uvedeným v rozhodnutí 2002/11/ES,

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 4 a z čl. 6 odst. 1 a 2 směrnice 92/43/EHS,

—	uložit Španělskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Španělské království v souvislosti se zvláště chráněným územím odpovídajícím lokalitám evropského významu v makaronéské biogeografické oblasti na svém území uvedená v rozhodnutí 2002/11/ES nesplnilo tyto povinnosti:

—	povinnost vypracovat ochranné priority podle čl. 4 odst. 4 směrnice,

—	povinnost přijmout potřebná ochranná opatření a podniknout přiměřené kroky k předejití poškození biotopů, jakož i rušení druhů, a zajištění právní ochrany těchto zvláště chráněných území podle čl. 6 odst. 1 a 2 směrnice 92/43/EHS.

(1) Rozhodnutí Komise ze dne 28. prosince 2001, kterým se přijímá seznam lokalit významných pro Společenství v makaronéské biogeografické oblasti podle směrnice Rady 92/43/EHS (Úř. věst. L 5, s. 16).

(2) Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/26

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Breda (Nizozemsko) dne 17. února 2010 — VAV Autovermietung GmbH v. Inspecteur van de Belastingdienst/Douane Zuid, kantoor Roosendaal

(Věc C-91/10)

2010/C 113/41

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Breda

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: VAV Autovermietung GmbH

Žalovaný: Inspecteur van de Belastingdienst/Douane Zuid, kantoor Roosendaal

Předběžné otázky

Je s právem Společenství, zejména se zásadou volného pohybu služeb ve smyslu článků 49 ES až 55 ES (nyní článků 56 až 62 Smlouvy o fungování Evropské unie), v rozporu vnitrostátní právní úprava, podle níž je osoba, která má bydliště nebo je usazena v Nizozemsku, jež v Nizozemsku užívá vozidlo registrované a pronajaté v jiném členském státě, povinna při zahájení užívání nizozemských silnic tímto vozidlem odvést daň, přičemž daň se nejprve vybírá v plné výši a později po ukončení užívání nizozemských silnic se vrátí přeplatek daně bez úroků, čímž dlužná a odvedená částka per Saldo odpovídá době užívání v Nizozemsku?

Je uvedená právní úprava, v případě, že musí být považována za omezení zásady volného pohybu služeb ve smyslu článků 49 ES až 55 ES (nyní článků 56 až 62 Smlouvy o fungování Evropské unie), odůvodněna rovným zacházením se všemi v Nizozemsku se nacházejícími vozidly jakož i (s tím souvisejícím a z toho plynoucím) předcházením zneužití či obrácenou diskriminací jak tuzemských pronajímatelů, tak také jejich zákazníků, vzhledem k tomu, že i při tuzemském pronájmu musí být daň zaplacena v plné výši předem?

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/27

Kasační opravný prostředek podaný dne 17. února 2010 Media-Saturn-Holding GmbH proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 15. prosince 2009 ve věci T-476/08, Media-Saturn-Holding GmbH v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-92/10 P)

2010/C 113/42

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Media-Saturn-Holding GmbH (zástupci: C.-R. Haarmann a E. Warnke, advokáti)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 15. prosince 2009, T-476/08, v plném rozsahu,

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 28. srpna 2008 v odvolacím řízení R 591/2008-4,

—	uložit odpůrci náhradu nákladů řízení před odvolacím senátem, Tribunálem Evropské unie a Soudním dvorem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Tento kasační opravný prostředek směřuje proti rozsudku Tribunálu, kterým byla zamítnuta žaloba navrhovatelky na zrušení rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu ze dne 28. srpna 2008, zamítajícímu přihlášku obrazové ochranné známky „BEST BUY“ k zápisu. Navrhovatelka tvrdí, že Tribunál provedl protiprávní a nesprávný výklad absolutního důvodu pro zamítnutí zápisu ochranných známek, které postrádají rozlišovací způsobilost, stanoveného v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (dále jen „NOZS“). Odůvodnění kasačního opravného prostředku se skládá ze tří následujících částí:

Zaprvé Tribunál nepřípustným způsobem vyvodil chybějící rozlišovací způsobilost z posouzení jiné ochranné známky než ochranné známky, která byla vlastně přihlašována. Tribunál vycházel při posouzení rozlišovací způsobilosti z označení, které obsahuje slovní prvek „BEST BUY“ ve správně psané formě a které bylo předmětem jiného řízení před Tribunálem. Na rozdíl od tohoto jiného označení by se vzhledem k řazení zvýrazněných písmen „B“, která pokaždé tvoří první písmeno slov „BEST“ a „BUY“, vytvořil v případě přihlašované ochranné známky navrhovatelky údajný slovní prvek „BEST BUY“ teprve po myšlenkovém dílčím kroku. Vzhledem k tomu, že rozlišovací přebytek, který vyplývá z odlišného způsobu psaní, který je v rozporu s pravidly, může dostačovat jako minimum rozlišovací způsobilosti, neměl se Tribunál při posouzení rozlišovací způsobilosti opírat o dřívější rozhodnutí, které se týká označení, které tuto zvláštnost právě postrádá.

Zadruhé Tribunál nezohlednil zásadu, že rozhodnutí o tom, že kombinovaná ochranná známka má rozlišovací způsobilost či nemá, musí záviset na přezkumu ochranné známky jako celku. Napadený rozsudek toto celkové posouzení postrádá. Tribunál přezkoumal každý prvek jednotlivě, zda — samostatně — může označení poskytovat rozlišovací způsobilost, což bylo poté automaticky odmítnuto, pokud část ochranné známky podle názoru Tribunálu sama o sobě neměla rozlišovací způsobilost. Přezkum ochranné známky jako celku, který nesmí vyloučit, že ze souhrnu prvků, které jednotlivě nemohou být chráněny, vyplývá ochranná známka, která může být jako celek chráněna, nebyl proveden.

Zatřetí Tribunál při přezkumu rozlišovací způsobilosti použil příliš přísné kritérium. Pro rozhodnutí o existenci důvodu pro zamítnutí zápisu podle čl. 7 odst. 1 písm. b) NOZS postačuje již vnímání ochranné známky „v první řadě“ jako reklamního sloganu. To je však porušením právních zásad čl. 7 odst. 1 písm. b) NOZS, jak byly konkretizovány Soudním dvorem. Pochvalná konotace slovní ochranné známky právě nevylučuje, že může být přesto způsobilá zaručit spotřebitelům původ označených výrobků a služeb. Taková ochranná známka může být relevantní veřejností současně vnímána jako reklamní slogan a jako údaj o obchodním původu. K tomu měl Tribunál alespoň uvést důvody, proč tomu tak není v případě přihlašované ochranné známky.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/28

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supremo Tribunal Administrativo (Portugalsko) dne 22. února 2010 — Strong Segurança SA v. Município de Sintra, Securitas-Serviços e Tecnologia de Segurança

(Věc C-95/10)

2010/C 113/43

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Supremo Tribunal Administrativo

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: Strong Segurança SA

Odpůrkyně: Município de Sintra, Securitas-Serviços e Tecnologia de Segurança

Předběžné otázky

1)	Má být článek 47 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 (1) vykládán tak, že ke dni 31. ledna 2006 je přímo použitelný ve vnitrostátním právním řádu, takže přiznává jednotlivcům právo, jehož se mohou dovolávat vůči portugalským správním orgánům?

2)	V případě kladné odpovědi, je toto ustanovení použitelné na zakázky, jejichž předmětem jsou služby uvedené v příloze II B, bez ohledu na ustanovení článku 21 téže směrnice?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/28

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank van eerste aanleg te Brussel (Belgie) dne 22. února 2010 — Frans Bosschaert v. Belgický stát, Slachthuizen Georges Goossens en Zonen NV a Slachthuizen Goossens NV

(Věc C-96/10)

2010/C 113/44

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank van eerste aanleg te Brussel

Účastníci původního řízení

Žalobce

Frans Bosschaert

Žalovaní

Belgický stát

NV Slachthuizen Georges Goossens en Zonen

NV Slachthuizen Goossens

Předběžné otázky

Je v případě, že členský stát uloží dávky jednotlivci, který je ze své strany povinen převést na jiné jednotlivce, se kterými vykonává obchodní činnost v odvětví, pro které členský stát upravil smíšený systém podpor a dávek, který se však později ukázal být nejen částečně protiprávním, nýbrž zároveň neslučitelným s právem Společenství, v rozporu s právem Společenství, že pro tyto jednotlivce podle vnitrostátních právních ustanovení platí kratší promlčecí lhůta pro požadavek na vrácení příspěvků neslučitelných s právem Společenství vůči členskému státu, zatímco vůči jiné soukromé zprostředkující osobě platí delší promlčecí lhůta pro požadavek na vrácení týchž příspěvků, takže se tato zprostředkující osoba může nacházet v situaci, ve které pohledávka vůči ní není promlčená, je však promlčená pohledávka vůči členskému státu, a tato zprostředkující osoba tak může čelit žalobě podané proti ní jinými hospodářskými subjekty a případně musí na členském státu požadovat odškodnění, avšak nemůže žádat vrácení příspěvků, které sama přímo zaplatila členskému státu.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/30

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Judecătoria Focșani (Rumunsko) dne 24. února 2010 — Frăsina Bejan v. Tudorel Mușat

(Věc C-102/10)

2010/C 113/47

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Judecătoria Focșani

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Frăsina Bejan

Žalovaný: Tudorel Mușat

Předběžné otázky

Jsou ustanovení článku 40a zákona č. 136/1995 (1) a článků 1–6, zejména článku 3 a článku 6 nařízení Comisia de Supraveghere a Asigurărilor (2) (komise pro dohled nad pojištěním) č. 3111/2004 ve vzájemném spojení s čl. 10 odst. 3 zákona č. 136/1995 v rozporu s ustanoveními článku 169 SFEU (bývalého článku 153 ES)?

Jsou v případě, kdy vnitrostátní právo členského státu stanoví, že poškozená osoba nemá právo na náhradu podle pojistné smlouvy týkající se občanskoprávní odpovědnosti při provozu vozidel v případech, kdy: dopravní nehoda byla způsobena úmyslně, k dopravní nehodě došlo při spáchání činů, které jsou trestně sankcionovány podle ustanovení zákona o provozu na veřejných komunikacích jako úmyslné trestné činy, k dopravní nehodě došlo v okamžiku, když se pachatel úmyslného trestného činu chtěl vyhnout pořádkovým silám, a pokud osoba odpovědná za vzniklou škodu řídila vozidlo bez souhlasu pojištěného, taková ustanovení příliš omezující při uskutečňování sledovaného cíle (společenská ochrana, tedy záruka, že poškozená osoba obdrží náhradu za zničení majetku ve svém vlastnictví) a překračují to, co je nezbytné k jeho dosažení?

Staví v případě záporné odpovědi na otázku 2) uložené omezení poškozenou osobu do diskriminujícího postavení ve srovnání s občany jiných členských států EU, kterým nepřísluší náhrada pouze v situacích uvedených v čl. 2 odst. 1 odrážkách 1-3 druhé směrnice Rady č. 84/5/EHS (3) ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel?

Představuje vyloučení z pojištěného rizika stanovené vnitrostátními právními předpisy v takové situaci omezení svobody usazování a volného pohybu služeb, které jsou zakotveny v článku 49 SFEU (bývalém článku 43 ES) a v článku 56 SFEU (bývalém článku 49 ES) ve vzájemném spojení s ustanovením směrnice Rady 92/49/EHS (4) ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního (třetí směrnice o neživotním pojištění)?

Pokud vnitrostátní právo členského státu EU stanoví, že poškozený v důsledku dopravní nehody může požadovat po odpovědné osobě náhradu výdajů spojených s opravou, případně s výměnou motorového vozidla, jakož i případných dalších výdajů, může být to, že je pojistitel zproštěn povinnosti odškodnit poškozenou osobu po dopravní nehodě v počáteční fázi (ihned poté, co k dopravní nehodě došlo), přičemž následně v závislosti na řešení sporu a zejména v závislosti na stanovení osoby odpovědné za škodu může podat regresní žalobu s cílem umožnit rychlé a účinné vyřízení žádostí o náhradu a podle možností se tak vyhnout nákladným soudním řízením, v nichž by účastníci nemuseli být s to uplatnit svá práva, a to i v situaci, kdy se uplatní ustanovení směrnice 2003/8/ES (5) a doporučení R(81)7 a (93)1, považováno za svévolné a v rozporu s body odůvodnění všech směrnic v oblasti občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel?

6)	Je to v případě záporné odpovědi na otázku 5) v rozporu s ustanoveními 21. bodu odůvodnění (úvodní část) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES (6) ze dne 11. května 2005 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel?

Může vyloučení žalobkyně z odškodnění v tomto případě na základě smlouvy o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel stavět žalobkyni do diskriminujícího postavení ve srovnání s jinými osobami, které by byly odškodněny i v případě, že by osoba odpovědná za škodu nebyla známa nebo nebyla pojištěna, s ohledem na to, že žalobkyně uzavřela povinné i dobrovolné pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel na dosti vysoké částky, aniž by však její majetek byl jakýmkoli způsobem chráněn?

8)	Je vnitrostátní soud jediný oprávněný určit, zda organizace, jakou je v projednávané věci pojišťovna, splňuje kritéria, která umožňují odvolávat se u soudu na ustanovení směrnice, jež má přímý účinek, a v případě kladné odpovědi, jaká kritéria lze v takovém smyslu použít?

Může neprovedení směrnice 2005/14/ES (třebaže lhůta pro provedení uplynula dne 11. června 2007) a zejména ustanovení 20.-22. bodu odůvodnění do právního řádu členského státu Evropské unie poškodit žalobkyni tak, že je porušeno jedno z jejích základních práv, a sice právo užívat svůj majetek, přestože byly nyní směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES (7) zrušeny první až pátá směrnice o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (72/166/EHS, 84/5/EHS, 90/232/EHS, 2000/26/ES a 2005/14/ES), s ohledem na to, že právní předpisy, které jsme uvedli, jsou v celém rozsahu obsaženy ve znění nové směrnice ES, která ještě ve větším rozsahu než zrušené předpisy chrání právo osoby poškozené při dopravní nehodě?

10)

Může vnitrostátní soud uplatnit z úřední povinnosti porušení předpisu Společenství a prohlásit neplatnost ustanovení o vyloučení z pojištěného rizika v případě, že poškozená osoba, tedy spotřebitel, nebyla informována o vyloučeních (situacích, kdy se pojištění neuplatní, v rozporu s ustanoveními směrnice 2005/14/ES), jakož i v případě, kdy pojišťovna uplatnila i jiná vyloučení kromě těch, která stanoví rámcový zákon v oblasti pojištění č. 136/1995, a to i v případě, že držitel práv se na tuto neplatnost před soudem neodvolával, a přestože do vnitrostátních právních předpisů byla ustanovení směrnice 93/13/ES (8) provedena zákonem č. 193/2000 (9) — Monitorul Oficial al României (rumunský úřední věstník), část I ze dne [10. listopadu 2000, č. 560] (doplněn zákonem č. 363/2006 o zneužívajících klauzulích ve smlouvách uzavřených mezi obchodníky a spotřebiteli — Monitorul Oficial ze dne 28. prosince 2007, č. 899).

(1) Zákon č. 136/1995 o pojištění a zajištění v Rumunsku, Monitorul Oficial ze dne 30. prosince 1995, č. 303, část I.

(2) Monitorul Oficial ze dne 23. prosince 2004, část I.

(3) Druhá směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (Úř. věst. L 8, s. 17; Zvl. vyd. 06/07, s. 3).

(4) Směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního a o změně směrnic 73/239/EHS a 88/357/EHS (třetí směrnice o neživotním pojištění) (Úř. věst. L 228, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 346).

(5) Směrnice Rady 2003/8/ES ze dne 27. ledna 2003 o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech (Úř. věst. L 26, s. 41; Zvl. vyd. 19/06, s. 90).

(6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES ze dne 11. května 2005, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS a 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 149, s. 14).

(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 263, s. 11).

(8) Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288).

(9) Zákon č. 193/2000 o zneužívajících klauzulích ve smlouvách uzavřených mezi obchodníky a spotřebiteli, Monitorul Oficial ze dne 10. listopadu 2000, č. 560, doplněn zákonem č. 363/2006 o boji proti nekalým praktikám obchodníků ve vztazích se spotřebiteli, který provádí harmonizaci předpisů s evropskými právními předpisy o ochraně spotřebitelů, Monitorul Oficial ze dne 28. prosince 2007, č. 899, část I.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/32

Žaloba podaná dne 1. března 2010 — Evropská komise v. Rada Evropské unie

(Věc C-111/10)

2010/C 113/50

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: V. Di Bucci, L. Flynn, B. Stromsky, A. Stobiecka-Kuik, zmocněnci)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Rady ze dne 16. prosince 2009 o poskytování státní podpory orgány Litevské republiky na nákup státem vlastněné zemědělské půdy v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2013 (1);

—	uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rada zrušila přijetím napadeného rozhodnutí rozhodnutí Komise, které bylo výsledkem návrhu přiměřených opatření v bodě 196 Pokynů Společenství ke státní podpoře v odvětví zemědělství a lesnictví na období 2007-2013 (2) (dále jen: pokyny 2007) jakož i bezpodmínečným přijetím tohoto návrhu Litvou, kterým se Litva zavázala nejpozději do 31. prosince 2009 ukončit stávající úpravu státních podpor na nákup státem vlastněné zemědělské půdy. Pod podmínkou mimořádných okolností totiž Rada Litvě povolila ponechat tuto úpravu až do uplynutí doby pro pokyny 2007 dne 31. prosince 2013. Mimořádné okolnosti, které Rada uvedla jako důvody svého rozhodnutí, nejsou zjevně takové povahy, že by mohly odůvodnit toto rozhodnutí, a ponechaly rozhodnutí Komise o dotyčné úpravě nedotčeno.

Komise zakládá svou žalobu na zrušení na čtyřech důvodech:

Zaprvé nebyla Rada oprávněna jednat na základě čl. 108 odst. 2 třetího pododstavce SFEU, neboť podpora, kterou schválila, již existovala a Litva se při souhlasu s přiměřenými opatřeními navrženými Komisí zavázala, že tuto podporu ukončí do konce roku 2009.

Zadruhé zastává Komise stanovisko, že Rada zneužila své pravomoci a požaduje zrušení ustanovení, že opatření na podporu, kterou mohla Litva poskytovat do konce roku 2009, nikoli však po tomto okamžiku, mohou být zachována do roku 2013.

Zatřetí bylo podle názoru Komise přijato napadené rozhodnutí při porušení zásady loajální spolupráce, která platí pro členské státy a pro orgány navzájem. Svým rozhodnutím zprostila Rada Litvu povinnosti spolupracovat s Komisí ohledně přiměřených opatření týkajících se stávající podpory na nákup státem vlastněné zemědělské půdy, se kterými Litva souhlasila v rámci spolupráce podle čl.108 odst. 1 SFEU.

Konečně Komise tvrdí, že se Rada dopustila zjevné chyby v posouzení, když předpokládala existenci mimořádných okolností, které odůvodňují přijetí dotčeného opatření. Komise namítá, že i kdyby by měly existovat mimořádné okolnosti, povoluje napadené rozhodnutí podpory, které těmto mimořádným okolnostem nemohou odpovídat nebo jdou při porušení zásady proporcionality nad rámec toho, co tyto okolnosti vyžadují.

(1) 2009/983/EU (Úř. věst. L 338, s. 93).

(2) Úř. věst. C 319, s. 1.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/33

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hof van Cassatie van België (Belgie) dne 1. března 2010 — Procureur-Generaal bij het Hof van Beroep te Antwerpen v. Zaza Retail BV (Phillippe a Cécile Noelmans jakožto správci konkurzní podstaty Zaza Retail BV (Belgie)), další účastnice podporující odpůrkyni v řízení o kasačním opravném prostředku: Zaza Retail BV (Manon Cordewener jakožto správkyně konkurzní podstaty Zaza Retail BV (Nizozemsko))

(Věc C-112/10)

2010/C 113/51

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van Cassatie van België

Účastníci původního řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Procureur-Generaal bij het Hof van Beroep te Antwerpen

Odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku: Zaza Retail BV [Philippe a Cécile Noelmans jakožto správci konkurzní podstaty Zaza Retail BV (Belgie)]

Další účastnice: Zaza Retail BV [Manon Cordewener jakožto správkyně konkurzní podstaty Zaza Retail BV (Nizozemsko)]

Předběžné otázky

Zahrnuje pojem „důvody stanovené […]“ v čl. 3 odst. 4 písm. a) evropského nařízení o úpadku (1) také důvody, které se týkají povahy nebo zájmu osoby — jako státní zástupce jiného členského státu — požadovaných pro podání návrhu na úpadkové řízení, nebo se tyto důvody vztahují pouze na hmotněprávní podmínky zahájení a provedení tohoto řízení?

Lze pojem „věřitel“ v čl. 3 odst. 4 písm. b) evropského nařízení o úpadku vykládat široce tak, že také vnitrostátní orgán, který je podle práva členského státu, k němuž náleží, příslušný k podání návrhu na zahájení úpadkového řízení, a vystupuje ve všeobecném zájmu a jakožto zástupce všech věřitelů, může v projednávaném případě platně podat návrh na zahájení územního úpadkového řízení podle čl. 3 odst. 4 písm. b) evropského nařízení o úpadku?

Je pro použití čl. 3 odst. 4 písm. b) evropského nařízení o úpadku nezbytné, zahrnuje-li pojem „věřitel“ také vnitrostátní orgán, který je příslušný k podání návrhu na zahájení konkursního řízení, aby tento vnitrostátní orgán prokázal, že jedná v zájmu věřitelů, kteří mají své bydliště, sídlo nebo místo obvyklého pobytu v zemi tohoto vnitrostátního orgánu?

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (Úř. věst. L 160, s. 1; Zvl. vyd. 19/01, s. 191).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/34

Žaloba podaná dne 3. března 2010 — Evropská komise v. Rada Evropské unie

(Věc C-117/10)

2010/C 113/53

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: V. Di Bucci, L. Flynn, K. Walkerová, A. Stobiecka-Kuik, zmocněnci)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Rady 2010/10/ES (1) ze dne 20. listopadu 2009 o poskytování státní podpory orgány Polské republiky na nákup zemědělské půdy v době od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2013.

—	uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rada přijetím napadeného rozhodnutí zvrátila rozhodnutí Komise vyplývající z návrhu vhodných opatření v bodě 196 zemědělských pokynů 2007 [Pokyny Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví], a z jeho bezpodmínečného přijetí Polskem, jež Polsko zavazovaly k ukončení stávajícího režimu podpory na nákup zemědělské půdy nejpozději do 31. prosince 2009. Rada totiž s odvoláním na mimořádné okolnosti dovolila Polsku, aby tento režim zachovalo do uplynutí doby platnosti zemědělských pokynů 2007 ke dni 31. prosince 2013. Okolnosti uváděné Radou jako důvod pro její rozhodnutí zjevně nejsou mimořádnými okolnostmi takové povahy, aby odůvodňovaly přijaté rozhodnutí a znemožnily rozhodnutí Komise o tomto režimu. Na podporu své žaloby na neplatnost uvádí Komise čtyři žalobní důvody:

Zaprvé má za to, že Rada neměla pravomoc jednat na základě čl. 88 odst. 2 druhého pododstavce, protože nerozhodla o Polské žádosti v tříměsíční lhůtě stanovené ve čtvrtém pododstavci uvedeného ustanovení a protože v každém případě podpora, kterou schválila, byla stávající podpora, k jejímuž ukončení ke konci roku 2009 se Polsko zavázalo, když přijalo vhodná opatření, jež mu navrhla Komise.

b)	Zadruhé Rada zneužila své pravomoci tím, že se pokusila zbavit účinku rozhodnutí, že režim podpory, který bylo Polsku dovoleno zachovat do konce roku 2009, a nikoli déle, bude moci být ponechán v platnosti do roku 2013.

Zatřetí bylo napadené rozhodnutí přijato s porušením zásady loajální spolupráce, která musí být dodržována jak členskými státy, tak i mezi orgány Společenství. Svým rozhodnutím zbavila Rada Polsko povinnosti spolupráce s Komisí co se týče vhodných opatření přijatých tímto členským státem ohledně stávající podpory na nákup zemědělské půdy v rámci spolupráce stanovené čl. 88 odst. 1 ES.

d)	Začtvrté Komise tvrdí, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení svým konstatováním, že existují mimořádné okolnosti, které odůvodňují přijetí schváleného opatření.

(1) Úř. věst. L 4, 8.1.2010, s. 89.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/35

Žaloba podaná dne 3. března 2010 — Evropská komise v. Rada Evropské unie

(Věc C-118/10)

2010/C 113/54

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: V. Di Bucci, L. Flynn, K. Walkerová, A. Stobiecka-Kuik, zmocněnci)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Rady 2009/991/EU (1) ze dne 16. prosince 2009 o poskytování státní podpory orgány Lotyšské republiky na nákup zemědělské půdy v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2013;

—	uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přijetím napadeného rozhodnutí Rada zvrátila rozhodnutí Komise vyplývající z návrhu potřebných opatření uvedených v bodě 196 pokynů z roku 2007 týkajících se zemědělského sektoru a jeho bezpodmínečného přijetí Lotyšskem, kterým byla posledně uvedenému uložena povinnost ukončit nejpozději k 31. prosinci 2009 stávající režim podpor na nákup zemědělské půdy. Za výjimečných okolností totiž Rada povolila Lotyšsku zachovat tento režim až do uplynutí platnosti pokynů z roku 2007 týkajících se zemědělského sektoru, tedy do 31. prosince 2013. Okolnosti uváděné Radou k odůvodnění jejího rozhodnutí nejsou zjevně výjimečnými okolnostmi, které by mohly odůvodnit napadené rozhodnutí a nezohledňují rozhodnutí Komise týkající se tohoto režimu. Komise na podporu své žaloby na neplatnost uvádí čtyři žalobní důvody:

a)	Zaprvé se domnívá, že Rada neměla pravomoc jednat podle čl. 108 odst. 2 třetího pododstavce SFEU, neboť podpora, kterou schválila, byla stávající podporou, jež se Lotyšsko, když přijalo potřebná opatření, která mu byla navržena Komisí, zavázalo ukončit ke konci roku 2009.

b)	Zadruhé se Rada tím, že povolila podpory do roku 2013, dopustila zneužití pravomoci, když se pokoušela neutralizovat rozhodnutí, podle něhož Lotyšsko mohlo zachovat tato opatření až do konce roku 2009, nikoli však po této době.

Dále, podle třetího žalobního důvodu byla přijetím napadeného rozhodnutí porušena zásada loajální spolupráce, která se použije na členské státy a rovněž na orgány. Rada svým rozhodnutím zprostila Lotyšsko jeho povinnosti spolupracovat s Komisí, pokud jde o potřebná opatření přijatá tímto členským státem, v rámci spolupráce zakotvené v čl. 108 odst. 2 SFEU, v případě stávající podpory na nákup zemědělské půdy.

d)	Svým posledním žalobním důvodem Komise tvrdí, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení, jelikož měla za to, že byly dány výjimečné okolnosti odůvodňující přijetí schváleného opatření.

(1) Úř. věst. L 339, s. 34

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/35

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Marknadsdomstolen (Švédsko) dne 8. března 2010 — Konsumentombudsmannen (KO) v. Ving Sverige AB

(Věc C-122/10)

2010/C 113/55

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Marknadsdomstolen

Účastníci původního řízení

Žalobce: Konsumentombudsmannen (KO)

Žalovaná: Ving Sverige AB

Předběžné otázky

Je třeba požadavek „a umožňuje tak spotřebiteli uskutečnit koupi“ v čl. 2 písm. i) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (1) vykládat v tom smyslu, že se jedná o výzvu ke koupi, jakmile jsou spotřebiteli dostupné informace o propagovaném produktu a jeho ceně, takže se spotřebitel může rozhodnout o koupi, nebo je třeba, aby obchodní komunikace také poskytovala skutečnou příležitost ke koupi produktu (např. formulář objednávky) nebo aby byl poskytnut přístup k takové příležitosti (např. reklama mimo obchod)?

2)	Je-li odpověď na výše uvedenou otázkou taková, že je třeba, aby existovala skutečná příležitost ke koupi produktu, je třeba za splnění této podmínky považovat případ, kdy je v obchodní komunikaci uveden odkaz na telefonní číslo nebo internetovou stránku, na kterých může být produkt objednán?

Je třeba čl. 2 písm. i) směrnice 2005/29 vykládat v tom smyslu, že požadavek na uvedení ceny je splněn, pokud je v obchodní komunikaci uvedena výchozí cena, to znamená nejnižší cena, za kterou lze propagovaný produkt nebo kategorii produktů koupit, pokud jsou současně propagovaný produkt nebo kategorie produktů dostupné v jiných verzích nebo s jiným obsahem za ceny, které nejsou uvedeny?

4)	Je třeba čl. 2 písm. i) směrnice 2005/29 vykládat v tom smyslu, že požadavek na uvedení základních znaků produktů je splněn, jakmile je uveden textový či obrazový odkaz na produkt (2), to znamená, že produkt je určen, ale není blíže popsán?

5)	Je-li odpověď na výše uvedenou otázku kladná, platí toto zjištění také tehdy, je-li propagovaný produkt nabízen v mnoha verzích, ale obchodní komunikace odkazuje na tyto verze pouze prostřednictvím společného označení?

Jedná-li se o výzvu ke koupi, je třeba čl. 7 odst. 4 písm. a) vykládat v tom smyslu, že postačuje, jsou-li uvedeny pouze některé z hlavních znaků produktu a obchodník v dalším odkazuje na svou internetovou stránku za podmínky, že na této internetové stránce jsou uvedeny základní informace o hlavních znacích produktu, ceně a ostatních podmínkách v souladu s požadavkem uvedeným v čl. 7 odst. 4?

7)	Je třeba čl. 7 odst. 4 písm. c) vykládat v tom smyslu, že ke splnění požadavku na uvedení ceny postačuje, aby byla uvedena výchozí cena?

(1) Úř. věst. L 149, s. 22.

(2) Pracovní dokument Komise „Prováděcí pokyny ke směrnici 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách“, s. 47f.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/37

Rozsudek Tribunálu ze dne 4. března 2010 — Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada

(Věc T-401/06) (1)

(„Dumping - Dovoz obuvi se svrškem z usně pocházející z Číny a Vietnamu - Status podniku působícího v tržním hospodářství - Individuální zacházení - Výběr vzorku - Podpora podnětu výrobním odvětvím Společenství - Definice dotčeného výrobku - Rovné zacházení - Újma - Legitimní očekávání - Povinnost uvést odůvodnění“)

2010/C 113/57

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Brosmann Footwear (HK) Ltd (Kowloon, Čína); Seasonable Footwear (Zhongshan) Ltd (Zhongshan, Čína); Lung Pao Footwear (Guangzhou) Ltd (Guangzhou, Čína) a Risen Footwear (HK) Co., Ltd (Kowloon, Čína) (zástupci: L. Ruessmann a A. Willems, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: J.-P. Hix, zmocněnec, ve spolupráci s G. Berrischem, advokátem)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: H. van Vliet a T. Scharf, zmocněnci) a Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC) (Brusel, Belgie) (zástupci: původně P. Vlaemminck, G. Zonnekeyn a S. Verhulst, poté P. Vlaemminck a A. Hubert, advokáti)

Předmět věci

Částečné zrušení nařízení Rady (ES) č. 1472/2006 ze dne 5. října 2006 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. L 275, s. 1) v rozsahu, v němž se týká žalobkyň.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Brosmann Footwear (HK) Ltd, Seasonable Footwear (Zhongshan) Ltd, Lung Pao Footwear (Guangzhou) Ltd a Risen Footwear (HK) Co., Ltd ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

3)	Evropská komise a Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC) ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 42, 24.2.2007.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/37

Rozsudek Tribunálu ze dne 4. března 2010 — Zhejiang Aokang Shoes a Wenzhou Taima Shoes v. Rada

(Spojené věci T-407/06 a T-408/06) (1)

(„Dumping - Dovoz obuvi se svrškem z usně pocházející z Číny a Vietnamu - Status podniku působícího v tržním hospodářství - Individuální zacházení - Výběr vzorku - Právo na obhajobu - Rovné zacházení - Újma - Legitimní očekávání - Povinnost uvést odůvodnění“)

2010/C 113/58

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Zhejiang Aokang Shoes Co., Ltd (Yongjia, Čína) (věc T-407/06) a Wenzhou Taima Shoes Co., Ltd (Wenzhou, Čína) (věc T-408/06) (zástupci: I. MacVay, solicitor, R. Thompson, QC, a K. Beal, barrister)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupce: J.-P. Hix, zmocněnec, ve spolupráci s G. Berrischem, advokátem)

Vedlejší účastnice řízení podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: H. van Vliet a T. Scharf, zmocněnci), Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC) (Brusel, Belgie) (zástupci: původně P. Vlaemminck, G. Zonnekeyn a S. Verhulst, poté P. Vlaemminck a A. Hubert, advokáti), BA.LA. di Lanciotti Vittorio & C. Sas (Monte Urano, Itálie) a šestnáct dalších vedlejších účastnic řízení, jejichž jména jsou uvedena v příloze (zástupci: G. Celona, P. Tabellini a C. Cavaliere, advokáti)

Předmět věci

Návrhy na částečné zrušení nařízení Rady (ES) č. 1472/2006 ze dne 5. října 2006 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. L 275, s. 1) v rozsahu, v němž se týká žalobkyň

Výrok rozsudku

1)	Žaloby se zamítají.

2)	Zhejiang Aokang Shoes Co., Ltd a Wenzhou Taima Shoes Co., Ltd ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

3)	Evropská komise, Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC), BA.LA. di Lanciotti Vittorio & C. Sas a šestnáct dalších vedlejších účastníc řízení, jejichž jména jsou uvedena v příloze, ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 42, 24.2.2007.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/38

Rozsudek Tribunálu ze dne 4. března 2010 — Sun Sang Kong Yuen Shoes Factory v. Rada

(Věc T-409/06) (1)

(„Dumping - Dovoz obuvi se svrškem z usně pocházející z Číny a Vietnamu - Status podniku působícího v tržním hospodářství - Výběr vzorku - Nespolupráce - Právo na obhajobu - Újma - Povinnost uvést odůvodnění“)

2010/C 113/59

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Sun Sang Kong Yuen Shoes Factory (Hui Yang) Corp. Ltd (Hui Yang City, Čína) (zástupci: I. MacVay, solicitor, R. Thompson, QC, a K. Beal, barrister)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: J.-P. Hix, zmocněnec, ve spolupráci s G. Berrischem, advokátem)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: H. van Vliet a T. Scharf, zmocněnci); Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC) (Brusel, Belgie) (zástupci: původně P. Vlaemminck, G. Zonnekeyn a S. Verhulst, poté P. Vlaemminck a A. Hubert, advokáti); BA.LA. di Lanciotti Vittorio & C. Sas (Monte Urano, Itálie) a šestnáct dalších vedlejších účastnic řízení, jejichž jména jsou uvedena v příloze (zástupci: G. Celona, P. Tabellini a C. Cavaliere, advokáti)

Předmět věci

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Sun Sang Kong Yuen Shoes Factory (Hui Yang) Corp. Ltd ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

3)	Evropská komise, Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC), BA.LA. di Lanciotti Vittorio & C. Sas a šestnáct dalších vedlejších účastníc řízení, jejichž jména jsou uvedena v příloze, ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 42, 24.2.2007.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/39

Rozsudek Tribunálu ze dne 4. března 2010 — Foshan City Nanhai Golden Step Industrial v. Rada

(Věc T-410/06) (1)

(„Dumping - Dovoz obuvi se svrškem z usně pocházející z Číny a Vietnamu - Určení dovozené běžné hodnoty - Vývozní cena - Právo na obhajobu - Újma - Povinnost uvést odůvodnění“)

2010/C 113/60

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Foshan City Nanhai Golden Step Industrial Co., Ltd (Lishui, Čína) (zástupci: I. MacVay, solicitor, R. Thompson, QC, a K. Beal, barrister)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: J.-P. Hix, zmocněnec, ve spolupráci s G. Berrischem, advokátem)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: H. van Vliet a T. Scharf, zmocněnci); a Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC) (Brusel, Belgie) (zástupci: původně P. Vlaemminck, G. Zonnekeyn a S. Verhulst, poté P. Vlaemminck a A. Hubert, advokáti)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení nařízení Rady (ES) č. 1472/2006 ze dne 5. října 2006 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. L 275, s. 1) v rozsahu, v jakém se jí týká.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Foshan City Nanhai Golden Step Industrial Co., Ltd, ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

3)	Evropská komise a Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC) ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 42, 24.2.2007.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/39

Rozsudek Tribunálu ze dne 18. března 2010 — Grupo Promer Mon Graphic v. OHIM — PepsiCo (Vyobrazení kulatého reklamního nosiče)

(Věc T-9/07) (1)

(„(Průmyslový) vzor Společenství - Řízení o prohlášení neplatnosti - Zapsaný (průmyslový) vzor Společenství představující kulatý reklamní nosič - Starší (průmyslový) vzor Společenství - Důvod neplatnosti - Střet - Neexistence odlišného celkového dojmu - Pojem „střet“ - Dotčený výrobek - Stupeň volnosti původce - Informovaný uživatel - Článek 10 a čl. 25 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 6/2002“)

2010/C 113/61

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Grupo Promer Mon Graphic, SA (Sabadell, Španělsko) (zástupce: R. Almaraz Palmero, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: PepsiCo, Inc. (New York, Spojené státy) (zástupci: E. Armijo Chávarri a A. Castán Pérez-Gómez, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu OHIM ze dne 27. října 2006 (věc R 1001/2005-3), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi Grupo Promer Mon Graphic, SA a PepsiCo, Inc.

Výrok

1)	Rozhodnutí třetího odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 27. října 2006 (věc R 1001/2005-3) se zrušuje.

2)	OHIM a společnost PepsiCo, Inc. ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Grupo Promer Mon Graphic, SA v řízením před Tribunálem.

3)	OHIM a společnost PepsiCo, Inc. ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Grupo Promer Mon Graphic, SA v řízením před odvolacím senátem.

(1) Úř. věst. C 56, 10.3.2007.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/40

Rozsudek Tribunálu ze dne 17. března 2010 — Mäurer + Wirtz v. OHIM — Exportaciones Aceiteras Fedeoliva (tosca de FEDEOLIVA)

(Věc T-63/07) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství FEDEOLIVA - Starší slovní ochranná známka Společenství a národní slovní ochranné známky TOSCA - Relativní důvody pro zamítnutí - Nezohlednění argumentu - Článek 74 odst. 1 nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 76 odst. 1 nařízení (ES) č. 207/2009)“)

2010/C 113/62

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Mäurer + Wirtz GmbH & Co. KG (Stolberg, Německo) (zástupce: D. Eickemeier, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zástupce: D. Botis, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM: Exportaciones Aceiteras Fedeoliva, AIE (Jaén, Španělsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 18. prosince 2006 (věc R 761/2006-2), týkajícímu se námitkového řízení mezi Mülhens GmbH & Co. KG a Exportaciones Aceiteras Fedeoliva, AIE.

Výrok

Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 18. prosince 2006 (věc R 761/2006-2) se zrušuje v části, ve které odvolací senát zamítl námitky podané na základě čl. 8 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství [nyní čl. 8 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství].

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Mäurer + Wirtz GmbH & Co. KG a Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 95, 28.4.2007.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/41

Rozsudek Tribunálu ze dne 4. března 2010 — Weldebräu v. OHIM — Kofola Holding (Tvar láhve se šroubovitým hrdlem)

(Věc T-24/08) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška trojrozměrné ochranné známky Společenství - Tvar láhve se šroubovitým hrdlem - Starší trojrozměrná ochranná známka Společenství sestávající z tvaru láhve se šroubovitým hrdlem - Relativní důvod pro zamítnutí - Neexistence nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009)“)

2010/C 113/64

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Weldebräu GmbH & Co. KG (Plankstadt, Německo) (zástupce: W. Göpfert, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: P. Bullock, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem: Kofola Holding a.s. (Ostrava, Česká republika) (zástupci: S. Hejdová a R. Charvát, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 15. listopadu 2007 (věc R 1096/2006-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Weldebräu GmbH & Co. KG a Kofola Holding a.s.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Weldebräu GmbH & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 64, 8.3.2008.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/42

Rozsudek Tribunálu ze dne 18. března 2010 — Forum 187 v. Komise

(Věc T-189/08) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Státní podpory - Režim podpor ve prospěch koordinačních center usazených v Belgii - Nové rozhodnutí Komise přijaté v návaznosti na částečné zrušení Soudním dvorem - Sdružení - Nedostatek právního zájmu na podání žaloby - Nepřípustnost“)

2010/C 113/66

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Forum 187 ASBL (Brusel, Belgie) (zástupci: A. Sutton a G. Forwood, barristers)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: N. Khan a C. Urraca Caviedes, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2008/283/ES ze dne 13. listopadu 2007 o režimu podpor zavedeném Belgií ve prospěch koordinačních center usazených v Belgii, kterým se mění rozhodnutí 2003/757/ES (Úř. věst. 2008, L 90, s. 7), v rozsahu, v němž neposkytuje výhledová přiměřená přechodná období koordinačním centrům dotčeným rozsudkem Soudního dvora ze dne 22. června 2006, Belgie a Forum 187 v. Komise (C-182/03 a C-217/03, Sb. rozh. s. I 5479).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Sdružení Forum 187 ASBL se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 183, 19.7.2008.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/42

Rozsudek Tribunálu ze dne 4. března 2010 — Mundipharma v. OHIM — ALK-Abelló (AVANZALENE)

(Věc T-477/08) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky AVANZALENE - Starší slovní ochranná známka Společenství AVANZ - Nebezpečí záměny - Podobnost označení - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009)“)

2010/C 113/67

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Mundipharma AG (Basilej, Švýcarsko) (zástupce: F. Nielsen, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard Monguiral, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: ALK-Abelló A/S (Hørsholm, Dánsko) (zástupce: S. Palomäki Arnesen, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 28. srpna 2008 (věc R 1694/2007-4), týkajícímu se námitkového řízení mezi ALK-Abelló A/S a Mundipharma AG.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Mundipharma AG se ukládá náhrada nákladů řízení, s výjimkou nákladů vynaložených ALK-Abelló A/S.

3)	ALK-Abelló A/S ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 6, 10.1.2009.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/43

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. března 2010 — Euro-Information v. OHIM (EURO AUTOMATIC CASH)

(Věc T-15/09) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Přihláška slovní ochranné známky Společenství EURO AUTOMATIC CASH - Absolutní důvody pro zamítnutí - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009) - Popisný charakter - Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009)“)

2010/C 113/69

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Européenne de traitement de l’information (Euro-Information) (Štrasburk, Francie) (zástupce: A. Grolée, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 18. listopadu 2008 (věc R 70/2006-4) týkajícímu se přihlášky k zápisu slovního označení EURO AUTOMATIC CASH jako ochranné známky Společenství.

Výrok

1)	Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 18. listopadu 2008 (věc R 70/2006-4) se zrušuje.

2)	OHIM ponese čtyři pětiny nákladů vynaložených účastníky řízení před Tribunálem.

3)	Européenne de traitement de l’information (Euro-Information) ponese pětinu nákladů vynaložených účastníky řízení před Tribunálem.

4)	OHIM nahradí nezbytné náklady vynaložené žalobkyní v řízení před odvolacím senátem OHIM.

(1) Úř. věst. C 69, 21.3.2009.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/44

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 2010 — Baid v. OHIM (LE GOMMAGE DES FACADES)

(Věc T-31/09) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Přihláška slovní ochranné známky Společenství LE GOMMAGE DES FACADES - Absolutní důvod pro zamítnutí - Popisná povaha - Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009) - Povinnost uvést odůvodnění - Článek 73 první věta nařízení č. 40/94 (nyní článek 75 první věta nařízení č. 207/2009)“)

2010/C 113/70

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Baid SARL (Paříž, Francie) (zástupce: M. Grasset, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Předmět

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 30. října 2008 (věc R 963/2008-1) týkajícímu se přihlášky k zápisu slovního označení LE GOMMAGE DES FACADES jako ochranné známky Společenství.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Baid SARL se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 69, 21.3.2009.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/45

Rozsudek Tribunálu ze dne 17. března 2010 — Parlament v. Collée

(Věc T-78/09) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Úředníci - Povyšování - Povyšovací období 2004 - Řízení o přidělování bodů za zásluhy - Zkreslení důkazů - Odůvodnění - Hodnota stanoviska hodnotícího výboru - Zásada zákazu diskriminace“)

2010/C 113/72

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Evropský parlament (zástupci: původně C. Burgos a A. Lukošiūtė, poté R. Ignătescu, zmocněnci)

Další účastník řízení: Laurent Collée (zástupci: S. Orlandi, A. Coolen, J.-N. Louis a É. Marchal, advokáti)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 11. prosince 2008, Collée v. Parlament (F-148/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí) a směřující ke zrušení tohoto rozsudku.

Výrok rozsudku

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Evropský parlament ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu rovněž náhrada nákladů řízení vynaložených panem Laurentem Colléem v rámci tohoto řízení.

(1) Úř. věst. C 102, 1.5.2009.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/45

Usnesení Tribunálu ze dne 3. března 2010 — REWE-Zentral v. OHIM — KODI Diskontläden (inéa)

(Věc T-538/08) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitky - Zpětvzetí námitek - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

2010/C 113/73

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: REWE-Zentral AG (Köln, Německo) (zástupci: M. Kinkeldey a A. Bognár, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zástupce: R. Manea, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: KODI Diskontläden GmbH (Oberhausen, Německo) (zástupce: J. Schmidt, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 6. října 2008 (věc R 744/2008-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi KODI Diskontläden GmbH a REWE-Zentral AG.

Výrok

1)	O žalobě již není třeba rozhodovat.

2)	Žalobkyně a vedlejší účastnice řízení ponesou vlastní náklady řízení a každá nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených žalovanou.

(1) Úř. věst. C 55, 7.3.2009.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/46

Usnesení Tribunálu ze dne 4. března 2010 — Henkel v. OHIM — JLO Holding (LIVE)

(Věc T-414/09) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Návrh na zrušení - Zpětvzetí návrhu na zrušení - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

2010/C 113/75

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Henkel AG & Co. KGaA (Düsseldorf, Německo) (zástupci: původně C. Milbradt, poté C. Milbradt a H. Van Volxem, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: B. Schmidt, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: JLO Holding Company, LLC (Santa Monica, Spojené státy) (zástupce: A. Klett, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 30. července 2009 (věc R 609/2008-1) týkajícímu se řízení o zrušení mezi Henkel AG & Co. Kvas a JLO Holding Company, LLC.

Výrok

1)	Již není namístě o projednávané žalobě rozhodovat.

2)	Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 312, 19.12.2009.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/46

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 15. března 2010 — GL2006 Europe v. Komise a OLAF

(Věc T-435/09 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Programy Společenství v oblasti výzkumu a technologického vývoje - Rozhodčí doložka - Příkaz k navrácení - Oznámení o dluhu - Návrh na odklad vykonatelnosti - Finanční újma - Neexistence výjimečných okolností - Nedostatek naléhavosti“)

2010/C 113/76

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: GL2006 Europe Ltd (Birmingham, Spojené království) (zástupci: M. Gardenal a E. Belinguier-Raiz, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: S. Delaude a N. Bambara, zmocněnci, ve spolupráci s R. Van der Houtem, advokátem)

Předmět věci

Návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí obsaženého v dopise Komise ze dne 10. července 2009, kterým tato ukončila účast žalobkyně na dvou projektech Společenství a dvou oznámení o dluhu, vydaných dne 7. srpna 2009, kterými Komise požádala o vrácení částek poskytnutých v rámci projektů Společenství, jichž se žalobkyně účastnila.

Výrok

1)	Evropská komise je považována za jedinou žalovanou.

2)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

3)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/47

Žaloba podaná dne 14. srpna 2009 — Al-Faqih a MIRA v. Rada a Komise

(Věc T-322/09)

2010/C 113/77

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Saad Al-Faqih a Movement for Islamic Reform in Arabia (Londýn, Spojené království) (zástupci: J. Jones, barrister a A. Raja, solicitor)

Žalované: Rada Evropské unie a Evropská komise

Návrhové žádání žalobců

—

zrušit v plném rozsahu nebo částečně nařízení Rady (ES) č. 881/2002 (1) ve znění nařízení Komise (ES) č. 14/2005 (2), č. 492/2007 (3) a č. 1190/2005 (4), anebo zrušit nařízení Komise č. 14/2005, č. 492/2007 a č. 1190/2005 v rozsahu, v němž se tato nařízení bezprostředně a osobně dotýkají žalobců, a.

—	uložit Radě anebo Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobci.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Svou žalobou se žalobci na základě článku 230 ES domáhají zrušení nařízení Rady č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem, ve znění nařízení Komise (ES) č. 14/2005 ze dne 5. ledna 2005, č. 492/2007 ze dne 3. května 2007, a č. 1190/2005 ze dne 20. července 2005, anebo zrušení nařízení Komise (ES) č. 14/2005, č. 492/2007, a č. 1190/2005, v rozsahu, v němž se dotýkají žalobců.

Žalobci byli zařazeni do konsolidovaného seznamu osob a organizací spojených s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem sestaveného výborem OSN pro sankce, jejichž prostředky a jiné finanční zdroje mají být zmrazeny. Evropská komise přijala tudíž nařízení (ES) č. 14/2005 a 1190/2005, jimiž byla doplněna jména žalobců do přílohy I nařízení Rady (ES) č. 881/2002 obsahující seznam osob, skupin a subjektů, kterých se týká zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů na území EU. Záznam prvního žalobce, S. Al-Faqiha, byl později změněn nařízením Komise (ES) č. 492/2007.

Na podporu své žaloby uvádějí žalobci následující žalobní důvody:

Žalobci tvrdí, že zmrazení jejich prostředků stanovené napadenými nařízeními porušuje jejich základní lidská práva, a to právo být vyslechnut a právo na spravedlivý proces, jelikož nikdy nebyli Radou nebo Komisí informováni o důvodech svého zařazení do Přílohy I nařízení Rady (ES) č. 881/2002 a nikdy jim nebyly poskytnuty žádné důkazy odůvodňující zavedení omezujících opatření. Žalobci neměli tudíž možnost se hájit a napadnout rozhodnutí o zařazení na seznam u evropských soudů.

Žalobci dále uvádějí, že byla porušena jejich práva na ochranu vlastnictví, jelikož omezení takovéhoto práva na dobu neurčitou způsobené zmrazením jejich prostředků se rovná nepřiměřenému a netolerovatelnému zásahu do tohoto základního lidského práva.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 881/2002 ze dne 27. května 2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001, kterým se zakazuje vývoz určitého zboží a služeb do Afghánistánu, zesiluje zákaz letů a rozšiřuje zmrazení prostředků a jiných finančních zdrojů afghánského Talibanu (Úř. věst. L 139, s. 9; Zvl. vyd. 18/01, s. 294).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 14/2005 ze dne 5. ledna 2005, kterým se po čtyřicáté druhé mění nařízení Rady (ES) č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001 (Úř. věst. L 5, s. 10).

(3) Nařízení Komise (ES) č. 492/2007 ze dne 3. května 2007, kterým se po sedmdesáté páté mění nařízení Rady (ES) č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001 (Úř. věst. L 116, s. 5).

(4) Nařízení Komise (ES) č. 1190/2005 ze dne 20. července 2005, kterým se po čtyřicáté osmé mění nařízení Rady (ES) č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001 (Úř. věst. L 193, s. 27).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/48

Kasační opravný prostředek podaný dne 9. února 2010 Giorgiem Lebedefem proti usnesení Soudu pro veřejnou službu ze dne 30. listopadu 2009 ve věci F-54/09, Lebedef v. Komise

(Věc T-52/10 P)

2010/C 113/78

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Giorgio Lebedef (Senningerberg, Lucembursko) (zástupce: F. Frabetti, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

—

zrušit usnesení SVS ze dne 30. listopadu 2009 ve věci F-54/09, Giorgio LEBEDEF s bydlištěm v 4, Neie Wee, L-1670 Senningerberg, Lucembursko, úředník Evropské komise, ve spolupráci a zastoupený Frédéricem FRABETTIM, 5, rue Jean Bertels, L-1230 Lucembursko, avocat à la Cour, s adresou advokátní kanceláře pro účely doručování, proti Komisi Evropských společenství, zastoupené J. Currallem a G. Berscheidem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, jako žalované, jehož předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí ze dne 15.2.2008, 1.4.2008, 10.4.2008, 20.5.2008 a 14.7.2008 týkajících se snížení nároků navrhovatele na dovolenou pro rok 2008 o 39 dnů;

—	vyhovět návrhovým žádáním navrhovatele vzneseným v prvním stupni;

—	podpůrně vrátit věc Soudu pro veřejnou službu k dalšímu řízení;

—	rozhodnout o nákladech řízení a uložit Komisi jejich náhradu.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Navrhovatel se tímto kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení usnesení Soudu pro veřejnou službu (SVS) ze dne 30. listopadu 2009, vydanému ve věci Lebedef v. Komise, F-54/09, kterým se zamítá jako zjevně zcela právně neopodstatněnou žaloba navrhovatele, kterou se domáhal zrušení řady rozhodnutí týkajících se snížení jeho nároků na dovolenou pro rok 2008 o 39 dnů.

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatel uvádí devět důvodů vycházejících z:

—	porušení čl. 1 šestého pododstavce přílohy II služebního řádu, jakož i čl. 1 odst. 2 rámcové dohody o vztazích mezi Komisí a odborovými a profesními organizacemi;

—	nesprávného výkladu a uplatnění konceptu „práva odborově se organizovat“

—	neexistujících skutečností v roce 2008;

—	porušení rozhodnutí Komise ze dne 28. dubna 2004 o vytvoření prováděcích předpisů v oblasti nepřítomnosti z důvodu nemoci nebo úrazu;

—	nesprávného výkladu a uplatnění pojmů „účast na zastupování zaměstnanců“, „vysílání v rámci odborů“ a „služební cesta v rámci odborů“;

—	zkreslení a překroucení skutkového stavu a tvrzení navrhovatele, jakož i věcné nesprávnosti zjištění SVS, pokud jde o evidování „neoprávněné nepřítomnosti“ v SysPer2;

—	nesprávného výkladu prohlášení navrhovatele a nesprávného právního posouzení SVS při výkladu pojmu „nepřítomnost“, jak je definován články 57, 59 a 60 služebního řádu;

—	nesprávného právního posouzení SVS při uplatnění článku 60 služebního řádu; a

—	nedostatečného odůvodnění, pokud jde o různé rozhodující body napadené věci.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/49

Žaloba podaná dne 11. února 2010 — Phoenix-Reisen a DRV v. Komise

(Věc T-58/10)

2010/C 113/79

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobci: Phoenix-Reisen GmbH (Bonn, Německo) a Deutscher Reiseverband eV (DRV) (Berlín, Německo) (zástupce: R. Gerharz, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobců

—	zrušit rozhodnutí žalované ze dne 20. listopadu 2009, oznámené dopisem ze dne 11. prosince 2009 o odmítnutí zakročit proti státním podporám poskytovaným Spolkovou republikou Německo ve formě plateb pro insolventní podniky;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci se obrací proti rozhodnutí Komise K(2009) 8707 konečné ze dne 19. listopadu 2009 o státní podpoře NN 55/2009 — Německo, údajná státní podpora prostřednictvím plateb pro insolventní podniky a jejich financování. Komise v tomto rozhodnutí dospěla k závěru, že se v případě dotčeného opatření nejedná o státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

Žalobci za účelem odůvodnění své žaloby tvrdí, že podporu insolventních podniků nelze odůvodnit směrnicí 80/987/EHS (1), neboť tato směrnice slouží výlučně ochraně zaměstnanců podniků, jež se nacházejí v platební neschopnosti, a nikoliv samotných podniků. Žalobci jsou toho názoru, že podniky nacházející se v platební neschopnosti by měly v případě právní praxe vykonávané ve Spolkové republice Německo přímo prospěch z plateb pro insolventní podniky. Dále žalobci uvádějí, že příklady v jiných zemích Společenství ukazují, že směrnici 80/897/EHS lze provést aniž by tím byly podporováni soutěžitelé nepřípustným způsobem.

(1) Směrnice Rady 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (Úř. věst. L 283, s. 23; Zvl. vyd. 05/01, s. 217).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/49

Kasační opravný prostředek podaný dne 10. února 2010 Brigittou Zangerl-Posselt proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 30. listopadu 2009 ve věci F-83/07, Zangerl-Posselt v. Komise

(Věc T-62/10 P)

2010/C 113/80

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Brigitte Zangerl-Posselt (Merzig, Německo) (zástupce: S. Paulmann, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit napadený rozsudek;

—

rozhodnout o sporu, a jak účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhovala v prvním stupni, zrušit rozhodnutí výběrové komise pro výběrové řízení EPSO/AST/27/06 ze dne 25. července 2007, kterým nebyla účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek připuštěna k praktickým a ústním zkouškám tohoto výběrového řízení, které bylo mezitím potvrzeno rozhodnutím o odvolání ze dne 13. prosince 2007;

—	uložit Komisi náhradu všech nákladů řízení vzniklých v obou stupních.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Kasační opravný prostředek směřuje proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 30. listopadu 2009 ve věci F-83/07, Zangerl-Posselt v. Komise, kterým byla zamítnuta žaloba navrhovatelky.

Navrhovatelka k odůvodnění svého kasačního opravného prostředku tvrdí, že Soud pro veřejnou službu při přezkumu podmínek pro připuštění k obecnému výběrovému řízení EPSO/AST/27/06 postupoval nesprávně. V této souvislosti je mimo jiné vytýkáno, že Soud pro veřejnou službu při posouzení, zda navrhovatelka má diplom ve smyslu oznámení sporného výběrového řízení, vycházel z francouzského znění čl. 5 odst. 3 písm. a) bodu ii Služebního řádu úředníků Evropských společenství.

Dále jsou úvahy Soudu pro veřejnou službu, kterými se snažil vyvrátit tvrzení navrhovatelky, stiženy velkým množstvím právních vad. V této souvislosti se mimo jiné uvádí, že byla učiněna jak konstatování, jejichž nesprávnost vyplývá ze spisu, tak také byly zfalšovány předložené důkazy.

Navrhovatelka rovněž tvrdí, že nepřímá diskriminace z důvodu věku, kterou vytýkala, byla sice potvrzena, ale s nedostatečným a nesprávným odůvodněním byla považovaná za oprávněnou.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/50

Žaloba podaná dne 10. února 2010 — Jurašinović v. Rada

(Věc T-63/10)

2010/C 113/81

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Ivan Jurašinović (Angers, Francie) (zástupce: N. Amara-Lebret, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobce

—

zrušit rozhodnutí ze dne 7. prosince 2009, kterým byl žalobci odepřen přístup k následujícím dokumentům:

—	rozhodnutím Rady týkajícím se postoupení dokumentů Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii, o jejichž zpřístupnění tento soud požádal v rámci procesu s Antem Gotovinou;

—	veškeré korespondenci vyměněné v tomto rámci mezi orgány EU a Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (případně k přílohám) a zejména k původním žádostem pocházejícím jak od Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, tak i od advokátů Anteho Gotoviny;

—	uložit Radě EU — Generálnímu sekretariátu, aby povolil přístup v elektronické formě ke všem požadovaným dokumentům;

—	uložit Radě EU, aby uhradila žalobci částku ve výši 2 000 eur bez DPH, tedy částku ve výši 2 392 eur s DPH, jako náhradu nákladů řízení spolu s úroky, které se vypočítají na základě sazby, kterou vyhlásila ECB dne, kdy byla tato žaloba zapsána do rejstříku Soudu.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 7. prosince 2009, kterým byl žalobci odepřen přístup k rozhodnutím Rady týkajícím se postoupení dokumentů Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii, o jejichž zpřístupnění tento soud požádal v rámci procesu s Antem Gotovinou, a veškeré korespondenci vyměněné v tomto rámci mezi orgány Evropské unie a Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (případně k přílohám) a zejména k původním žádostem pocházejícím jak od Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, tak i od advokátů Anteho Gotoviny.

Na podporu své žaloby uplatňuje žalobce čtyři žalobní důvody vycházející z:

—	nesprávného právního posouzení spočívajícího v tom, že Rada odepřela přístup k dokumentům na základě článku 70B jednacího a důkazního řádu Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, i když se tento dokument neuplatní;

—

neexistence porušení ochrany soudního řízení a právního poradenství podle čl. 4 odst. 2 třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 (1), jelikož se tato výjimka týká ochrany soudního řízení Evropské unie a členských států, a nikoli soudního řízení před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii, které nespadá pod jurisdikci EU;

—	neexistence porušení ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy, podle čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážky téhož nařízení;

—

existence převažujícího veřejného zájmu podle čl. 4 odst. 2 třetí odrážky uvedeného nařízení č. 1049/2001, jelikož žalobce požádal o zpřístupnění požadovaných dokumentů, aby uplatnil svá práva v rámci řízení ve věci T-465/09. Tato žádost je součástí přístupu k spravedlnosti a práva na spravedlivý proces před evropskými soudy. Mimoto spor, kterého se tyto dokumenty týkají, byl ukončen již v roce 1995.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/51

Žaloba podaná dne 15. února 2010 — Zuckerfabrik Jülich v. Komise

(Věc T-66/10)

2010/C 113/82

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Zuckerfabrik Jülich AG (Jülich, Německo) (zástupci: H.-J. Prieß a B. Sachs, Rechtsanwälte)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit nařízení Komise (ES) č. 1193/2009, ze dne 3. listopadu 2009, kterým se opravují nařízení (ES) č. 1762/2003, (ES) č. 1775/2004, (ES) č. 1686/2005 a (ES) č. 164/2007 a kterým se pro hospodářské roky 2002/03, 2003/04, 2004/05 a 2005/06 stanoví částky na dávky z výroby v odvětví cukru;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

K odůvodnění své žaloby uplatňuje žalobkyně šest žalobních důvodů.

Jako první žalobní důvod vytýká žalobkyně analogicky porušení článku 233 ES (článek 266 SFEU), neboť Komise do tohoto nařízení neprovedla požadavky rozsudku Soudního dvora ze dne 8. května 2008, Zuckerfabrik Jülich a další (C-5/06 a C-23/06 až C-36/06, Sb. rozh. s. I-3231). V tomto rozsudku určil Soudní dvůr, jak je třeba určit parametry „exportovatelného přebytku“ a „celkového objemu závazků v oblasti vývozu“ ve výpočtu dávek z výroby v odvětví cukru pro hospodářské roky 2002/03 až 2005/06. Žalobkyně zastává názor, že Komise změnila v napadeném nařízení i třetí parametr „celkové výše náhrad“, ačkoliv jeho výpočet nebyl předmětem věci Zuckerfabrik Jülich.

Žalobkyně uplatňuje jako druhý žalobní důvod, že Komise porušila čl. 15 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 1260/2001 (1) jakož i smysl a účel tohoto nařízení. Ohledně tohoto tvrzení žalobkyně uvádí, že Komise do celkové výše náhrad připočítala i vývozní náhrady, které nebyly využity a zaplaceny. Dále vede paušalizování měsíčních vývozů k nepřesnostem ve výpočtu. Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že Soudní dvůr ve věci Zuckerfabrik Jülich zakázal stanovit celkovou ztrátu výše než výdaje na náhrady.

Zatřetí byl porušen zákaz zpětného účinku, neboť Komise napadeným nařízením retroaktivně změnila celkovou výši náhrad.

V rámci čtvrtého žalobního důvodu se uplatňuje, že Komise dne 3. listopadu 2009 už nebyla příslušná k přijetí nařízení o dávkách z výroby za hospodářské roky 2002/03 až 2005/06, neboť nařízení č. 1260/2001, které uvádí Komisi jako právní základ, už v okamžiku přijetí nařízení nebylo platné, neexistoval žádný další sekundární právní základ a podle příslušných ustanovení smlouvy o ES byla příslušná Rada, a nikoli Komise.

Jako pátý žalobní důvod vytýká žalobkyně porušení čl. 37 odst. 2 ES, neboť na základě tohoto ustanovení měl být pro přijetí nařízení zvolen jiný postup.

Konečně uplatňuje žalobkyně porušení povinnosti uvést odůvodnění podle článku 253 ES (čl. 296 odst. 2 SFEU), neboť Komise odůvodňuje napadené nařízení tím, že provádí rozsudek ve věci Zuckerfabrik Jülich, avšak podle názoru žalobkyně tohoto rozsudku nedbá.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (Úř. věst. L 178, s. 1; Zvl. vyd. 3/33, s. 17).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/52

Žaloba podaná dne 15. února 2010 — Intermark v. OHIM — Natex International (NATY’S)

(Věc T-72/10)

2010/C 113/83

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: maďarština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Intermark Srl (Stei, Rumunsko) (zástupce: Á. M. László, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Natex International Trade SpA (Pioltello, Itálie)

Návrhová žádání žalobkyně

—	změnit usnesení žalovaného a v plném rozsahu zamítnout přihlášku ve vztahu ke všem výrobkům.

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Natex International Trade S.p.A.

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „NATY'S“ pro výrobky tříd 29, 30 a 32 (přihláška č. 5 810 627)

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: obrazová ochranná známka „Naty“ pro výrobky a služby tříd 30 a 35 (ochranná známka Společenství č. 4 149 456)

Rozhodnutí námitkového oddělení: částečné vyhovění námitce

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) 207/2009 (1), neboť existuje nebezpečí záměny mezi spornými ochrannými známkami.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/52

Žaloba podaná dne 17. února 2010 — Embraer a další v. Komise

(Věc T-75/10)

2010/C 113/84

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Empresa Brasileira de Aeronáutica, SA (Embraer) (São José dos Campos, Brazílie), Embraer Aviation Europe SAS (EAE) (Villepinte, Francie), Indústria Aeronáutica de Portugal SA (OGMA) (Alverca do Ribatejo, Portugalsko) (zástupci: U. O’Dwyer a A. Martin, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyň

—	zrušit napadené rozhodnutí,

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhají zrušení rozhodnutí Komise K(2009) 4541 v konečném znění ze dne 17. června 2009, kterým se prohlašuje za slučitelnou se společným trhem podpora poskytnutá na náklady na výzkum a vývoj související s konstrukcí a výrobou leteckého výrobku poskytnutá orgány Spojeného království společnosti Bombardier (Short Brothers) [č. 654/2008] (1). Rozhodnutí Komise bylo přijato po předběžném posouzení na základě čl. 108 odst. 3 SFEU. Žalobkyně jsou soutěžitelé příjemce podpory a podaly stížnost proti navrhované podpoře, kterou požádaly Komisi, aby zahájila formální vyšetřovací řízení.

Na podporu svého návrhu na zrušení předkládají žalobkyně následující žalobní důvody:

Zaprvé tvrdí, že Komise se při svém předběžném posouzení slučitelnosti státní podpory se společným trhem setkala s vážnými obtížemi, a byla tedy povinna zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Krom toho uvádí, že Komise tím, že nezahájila formální řízení odepřela žalobkyním a jiným dotčeným stranám právo být vyslechnuty v průběhu přezkumu Komise. To podle žalobkyň představuje vadu řízení v rozporu se Smlouvou.

Vážné obtíže, se kterými se Komise setkala, vyplývají konkrétně z následujících skutečností:

—	délka a okolnosti předběžného posouzení;

—	skutečnost, že Komise nevymezila trh pro křídla letadel se 100-149 sedadly jako relevantní výrobkový trh;

—	skutečnost, že Komise neprovedla analýzu vlivu státní podpory na hospodářskou soutěž na trhu s křídly letadel se 100-149 sedadly;

—	Komisí provedená analýza vlivu státní podpory na hospodářskou soutěž pro dokončená letadla se 100-149 sedadly byla nedostatečná a neúplná.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že skutečnost, že Komise vymezila údajný trh pro letecké konstrukce a nevymezila relevantní trh pro křídla letadel se 100-149 sedadly představuje zjevně nesprávné posouzení slučitelnosti podpory se společným trhem provedené podle čl. 107 odst. 3 písm. c).

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že skutečnost, že Komise neprovedla analýzu vlivu státní podpory na hospodářskou soutěž na trhu s křídly letadel se 100-149 sedadly představuje zjevně nesprávné posouzení slučitelnosti podpory se společným trhem provedené podle čl. 107 odst. 3 písm. c).

Začtvrté žalobkyně uplatňují, že Komisí provedená nedostatečná a neúplná analýza vlivu státní podpory na hospodářskou soutěž pro dokončená letadla se 100-149 sedadly představuje zjevně nesprávné posouzení slučitelnosti podpory se společným trhem provedené podle čl. 107 odst. 3 písm. c).

(1) Úř. věst. 2009 C 298, s. 2

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/53

Žaloba podaná dne 18. února 2010 — Certmedica International v. OHIM — Lehning Entreprise (L112)

(Věc T-77/10)

2010/C 113/85

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Certmedica International GmbH (Aschaffenburg, Německo) (zástupce: P. Pfortner, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Lehning Entreprise SARL (Sainte Barbe, Francie)

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 9. prosince 2009 (věc 934/2009-2), doručené dne 21. prosince 2009, a to v rozsahu, v němž jím byla ochranná známka Společenství „L112“ (EU 002349728) prohlášena za neplatnou, pokud jde o výrobky „Farmaceutické a zvěrolékařské přípravky; zdravotnické prostředky pro vnitřní užití; doplňky výživy pro lékařské účely“ třídy 5,

podpůrně, zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 9. prosince 2009 (věc R 934/2009-2), doručené dne 21. prosince 2009, a to v rozsahu, v němž jím byla ochranná známka Společenství „L112“ (EU 002349728) prohlášena za neplatnou, pokud jde o výrobky „Zdravotnické prostředky pro vnitřní užití; doplňky výživy pro lékařské účely“ třídy 5,

zcela podpůrně, zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 9. prosince 2009 (věc R 934/2009-2), doručené dne 21. prosince 2009, a to v rozsahu, v němž jím byla ochranná známka Společenství „L112“ (EU 002349728) prohlášena za neplatnou, pokud jde o výrobky „Zdravotnické prostředky pro vnitřní užití“ ve třídě 5,

—

zamítnout návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství „L112“ (EU 002349728) opírající se o francouzskou ochrannou známku „L.114“ (F 1 312 700) v plném rozsahu a zapsat ochrannou známku Společenství „L112“ pro následující výrobky:

„Třída 5:

Farmaceutické a zvěrolékařské přípravky a hygienické přípravky; zdravotnické prostředky pro vnitřní užití; doplňky výživy pro lékařské účely, dietetické potravinové koncentráty na bázi měkkýšů (jako je chitosan)

Třída 29:

Potravinové koncentráty na bázi měkkýšů (jako je chitosan)“;

podpůrně, zamítnout návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství „L112“ (EU 002349728) opírající se o francouzskou ochrannou známku „L.114“ (F 1 312 700) v rozsahu, v němž se v něm požaduje prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství „L112“ ve třídě 5 pro výrobky „Zdravotnické prostředky pro vnitřní užití; doplňky výživy pro lékařské účely“ a zapsat ochrannou známku Společenství „L112“ pro následující výrobky:

„Třída 5:

Hygienické přípravky; zdravotnické prostředky pro vnitřní užití; doplňky výživy pro lékařské účely, dietetické potravinové koncentráty na bázi měkkýšů (jako je chitosan)

Třída 29:

Potravinové koncentráty na bázi měkkýšů (jako je chitosan)“;

zcela podpůrně, zamítnout návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství „L112“ (EU 002349728) opírající se o francouzskou ochrannou známku „L.114“ (F 1 312 700) v rozsahu, v němž se v něm požaduje prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství „L112“ ve třídě 5 pro výrobky „Zdravotnické prostředky pro vnitřní užití“ a zapsat ochrannou známku Společenství „L112“ pro následující výrobky:

„Třída 5:

Hygienické přípravky; zdravotnické prostředky pro vnitřní užití; dietetické potravinové koncentráty na bázi měkkýšů (jako je chitosan)

Třída 29:

Potravinové koncentráty na bázi měkkýšů (jako je chitosan)“;

—

uložit společnosti Lehning Entreprise SARL náhradu nákladů řízení vzniklých žalobkyni v řízení o prohlášení neplatnosti a v odvolacím řízení;

podpůrně, uložit Lehning Entreprise SARL náhradu nákladů řízení o prohlášení neplatnosti pouze v rozsahu, v němž byla ochranná známka „L112“ (EU 002349728) prohlášena za neplatnou pokud jde o výrobky „Farmaceutické přípravky“ (20 %);

zcela podpůrně, uložit Lehning Entreprise SARL náhradu nákladů řízení o prohlášení neplatnosti pouze v rozsahu, v němž byla ochranná známka „L112“ (EU 002349728) prohlášena za neplatnou pokud jde o výrobky „Farmaceutické přípravky; doplňky výživy pro lékařské účely“ (30 %).

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: Slovní ochranná známka Společenství č. 2 349 728 pro výrobky zařazené do tříd 5 a 29.

Majitelka ochranné známky Společenství: Žalobkyně.

Účastnice řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Lehning Entreprise SARL.

Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: Francouzská slovní ochranná známka „L.114“ (ochranná známka č. 1 312 700), přičemž návrh na prohlášení neplatnosti se vztahuje pouze na určité výrobky třídy 5.

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Vyhovění návrhu na prohlášení neplatnosti a částečné prohlášení neplatnosti dotčené ochranné známky Společenství.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Částečné vyhovění odvolání žalobkyně.

Dovolávané žalobní důvody:

—	neexistence důkazu o užívání francouzské ochranné známky „L.114“ společností Lehning Entreprise SARL;

—	neexistence podobnosti výrobků ve třídě 5

—	nesprávné posouzení podobnosti označení odvolacím senátem.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/55

Žaloba podaná dne 19. února 2010 — Lehning Entreprise v. OHIM — Certmedica International (L112)

(Věc T-78/10)

2010/C 113/86

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Lehning Entreprise (Sainte-Barbe, Francie) (zástupce: P. Demoly, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Certmedica International GmbH (Aschaffenburg, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—

s ohledem na podobnost označení a dotčených výrobků existuje nebezpečí záměny mezi ochrannými známkami L.114 a L112 pro veškeré výrobky zařazené do třídy 5 dotčené jejich zápisem. V důsledku toho bude zrušeno rozhodnutí v rozsahu, v němž byl zamítnut návrh prohlášení neplatnosti podaný žalobkyní týkající se následujících výrobků: „hygienické přípravky“ a „dietetické potravní koncentráty z korýšů (například chitosan)“ a ve zbývající části je potvrdil;

—

konečně a vzhledem k okolnostem věci by bylo obzvláště nespravedlivé ponechat na žalobkyni nevratné náklady, které musela vynaložit v tomto řízení, které bylo zjevně neopodstatněné. Žalobkyně tak požaduje, aby společnosti Certmedica International GmbH bylo uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení počínaje řízením o námitce.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: slovní ochranná známka „L112“ pro výrobky zařazené do tříd 5 a 29 (ochranná známka Společenství č. 2 349 728)

Majitel ochranné známky Společenství: Certmedica International GmbH

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: žalobkyně

Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: národní ochranná známka: národní ochranná známka „L.114“ zapsaná ve Francii pro výrobky zařazené do třídy 5 (č. 1 312 700)

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: částečné vyhovění návrhu na prohlášení neplatnosti dotčené ochranné známky pro výrobky zařazené do třídy 5

Rozhodnutí odvolacího senátu: částečné vyhovění žalobě podané společností Certmedica International

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8, 52 a 53 nařízení Rady (ES) č.207/2009 o ochranné známce Společenství z důvodu existence nezbezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami v souvislosti s výrobky „hygienické přípravky“ a „dietetické potravní koncentráty z korýšů (například chitosan)“

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/56

Žaloba podaná dne 22. února 2010 — COLT Télécommunications France v. Komise

(Věc T-79/10)

2010/C 113/87

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: COLT Télécommunications France SAS (Paříž, Francie) (zástupce: M. Debroux, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

—	nařídit, aby Komise v rámci organizačních procesních opatření a důkazních opatření podle článků 49, 64 a 65 jednacího řádu Tribunálu předložila určité dokumenty, uvedené v rozhodnutí Komise K(2009) 7426 v konečném znění (státní podpora N 331/2008 — Francie);

—	zrušit rozhodnutí v rozsahu, v němž se v něm stanoví, že „oznámené opatření není podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy“;

—	uložit Komisi úplnou náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Komise K(2009) 7426 v konečném znění ze dne 30. září 2009, jímž bylo určeno, že náhrada nákladů za veřejné služby ve výši 59 milionů eur, poskytnutá francouzskými orgány skupině podniků za vybudování a provoz sítě pro elektronickou komunikaci s velmi vysokou přenosovou kapacitou (projekt THD 92) v departementu Hauts-de-Seine není státní podporou.

Na podporu své žaloby uvádí žalobkyně jediný žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení upravené v čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Tento žalobní důvod zahrnuje sedm částí žalobního důvodu.

—	první část žalobního důvodu je založena na konstatování, že doba vyšetřování před přijetím rozhodnutí, která byla zvláště dlouhá (15 měsíců) sama o sobě svědčí o složitosti otázky a nutnosti zahájit formální vyšetřovací řízení;

—	ve druhé části žalobního důvodu žalobkyně poukazuje na to, že plán vybudování sítě ve dvou etapách měl dovést Komisi ke konstatování, že přinejmenším na první etapu budování sítě, která se uskutečňovala v hustě zalidněných a rentabilních oblastech, nebyla nutná žádná veřejná dotace;

—

třetí část žalobního důvodu je založena na tvrzení, že metodika, na základě níž byly v rozhodnutí vymezeny „nerentabilní oblasti“ je způsobilá být předmětem značné kritiky a je v rozporu s prohlášeními ARCEP, francouzského regulátora odvětví; tyto rozpory a metodická pochybení měly vést k zahájení fáze důkladnějšího přezkumu;

—	čtvrtá část žalobního důvodu je založena na četných námitkách podložených argumenty, které vznesly konkurenční hospodářské subjekty, a jež rovněž měly vést Komisi k zahájení fáze důkladnějšího přezkumu;

—	v páté části žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise neprovedla ani minimální kontrolu za účelem toho, aby se ujistila, že se francouzské orgány nedopustily zjevně nesprávného posouzení vytvoření údajné služby v obecném hospodářském zájmu, zejména z důvodu neexistence selhání trhu;

—	šestá část žalobního důvodu se týká rovněž nedostatku alespoň minimální kontroly zjevně nesprávného posouzení, jehož se dopustily francouzské orgány při vytvoření služby v obecném hospodářském zájmu, zejména z důvodu neexistence specifické povahy zamýšleného zásahu veřejné moci;

—	konečně v sedmé části žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí nezohlednilo reálné riziko nadměrné náhrady údajných zvýšených nákladů souvisejících s tvrzenými povinnostmi spojenými s veřejnou službou.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/57

Žaloba podaná dne 16. února 2010 — Bell & Ross v. OHIM — Klockgrossisten i Norden (vyobrazení hodinek)

(Věc T-80/10)

2010/C 113/88

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bell & Ross BV (Zoetermeer, Nizozemsko) (zástupce: S. Guerlain, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Klockgrossisten i Norden AB (Upplands Väsby, Švédsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí třetího odvolacího senátu OHIM ze dne 9. prosince 2009 vydanému ve věci R 1285/2008-3 a oznámené zástupcům společnosti BELL & ROSS BV dne 16. prosince 2009 pro:

—	porušení čl. 91 nařízení Rady č. 6/2002 o [průmyslových] vzorech Společenství;

—	porušení čl. 63 a 57 nařízení Rady č. 6/2002 o [průmyslových] vzorech Společenství a článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech;

—	porušení článku 6 Rady č. 6/2002 o [průmyslových] vzorech Společenství;

—	uložit Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: [průmyslový] vzor Společenství č. 342 951 (hodinky)

Majitel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Klockgrossisten i Norden AB

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Prohlášení neplatnosti [průmyslového] vzoru Společenství

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení článků 6, 63, 57 a 91 nařízení Rady (ES) č. 6/2002 o [průmyslových] vzorech Společenství ze dne 12. prosince 2001.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/58

Žaloba podaná dne 22. února 2010 — Regione Puglia v. Komise

(Věc T-84/10)

2010/C 113/89

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Regione Puglia (Bari, Itálie) (zástupci: F. Brunelli, advokát, A. Aloia, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit napadené rozhodnutí a

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení, odměn a výdajů, jakož i paušální náhradu obecných nákladů.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Účelem této žaloby je zrušení rozhodnutí Evropské komise K(2009) 10350 ze dne 22. prosince 2009 o částečném zrušení příspěvku z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) určeného na operační program POR Puglia, cíl 1 (2000-2006), a potvrzení pouze ustanovení článku 4.

Toto opatření je požadováno na základě konkrétních námitek, kterými Regione Puglia zpochybňuje správnost a opodstatněnost výtek vznesených Komisí vůči uvedenému regionu, a rovněž tvrdí, že metody použité Komisí při posouzení výsledků auditů uskutečněných v letech 2007 a 2009 jsou protiprávní a nesprávné.

Regione Puglia zejména tvrdí, že rozhodnutí bylo vydáno za následujících okolností:

—	kontroly provedené inspektory Společenství, na kterých se zakládalo rozhodnutí, nebyly povedeny řádně a detailně;

—	výsledky, k nimž pro každou prioritu a opatření, jakož i pro všechny provedené kontroly výše uvedení dospěli, nejsou potvrzeny ani doloženy přezkoumanými a předloženými dokumenty; v každém případě k nim výše uvedení dospěli, aniž by provedli potřebná posouzení oborové právní úpravy;

—	učiněná posouzení nejsou každopádně z metodologického hlediska způsobilá podložit a odůvodnit konečné závěry Komise, které jsou navíc prezentovány jako nezvratné, neboť nejsou správně odůvodněny a prokázány.

Krom toho Komise nikterak nezohlednila následující okolnosti:

—	různé výsledky auditů uskutečněných Evropským účetním dvorem a italským Ministerstvem hospodářství a financí;

—	podrobné, dokumentované a přesné vyjádření a námitky předložené v jednotlivých případech Regione v odpověď na výtky a žádosti Komise, a dále

Komise porušila povinnost spolupráce, kterou se řídí vztahy Komise a příjemců finančních příspěvků, neboť učinila zjištění a vyvodila závěry ještě dříve, než obdržela a přezkoumala odpovědi a vysvětlení požadované Komisí od Regione Puglia.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/58

Žaloba podaná dne 17. února 2010 — British Sugar v. Komise

(Věc T-86/10)

2010/C 113/90

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: British Sugar plc (Londýn, Spojené království) (zástupci: K. Lasok, QC, G. Facenna, barrister, W. Robinson, P. Doris a D. Das, solicitors)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit napadené opatření;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení a jiných souvisejících nákladů a výdajů.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhá zrušení nařízení Komise (ES) č. 1193/2009 ze dne 3. listopadu 2009, kterým se opravují nařízení (ES) č. 1762/2003, (ES) č. 1775/2004, (ES) č. 1686/2005 a (ES) č. 164/2007 a kterým se pro hospodářské roky 2002/03, 2003/04, 2004/05 a 2005/06 stanoví částky na dávky z výroby v odvětví cukru (1).

Žalobkyně uplatňuje na podporu své žaloby následující žalobní důvody:

Zaprvé tvrdí, že Komise nepřijala opatření nezbytná ke splnění povinností vyplývajících z rozsudků Soudního dvora ve věcech Jülich (2) a SAFBA (3), ve kterých Soudní dvůr prohlásil za neplatná nařízení Komise (ES) č. 1762/2003 (4), 1775/2004 (5) a č. 1686/2005 (6). Žalobkyně tvrdí, že v důsledku rozsudků Jülich a SAFBA měla Komise povinnost, a tudíž pravomoc přijmout nezbytná opatření k napravení protiprávnosti zjištěné v těchto rozsudcích. Tato povinnost a pravomoc se omezovaly na přijetí opatření nezbytných k zajištění toho, aby byly dotyčným osobám (včetně žalobkyně) vráceny částky, jejichž zaplacení po nich bylo protiprávně požadováno v předmětných hospodářských letech. Tyto částky bylo a je podle žalobkyně možné určit použitím vzorce užitého v nařízeních, které Soudní dvůr shledal neplatnými, a opravou chyby zjištěné Soudním dvorem. Žalobkyně tedy tvrdí, že Komise porušila tuto povinnost a překročila svou pravomoc, když přijala napadené opatření, které je stiženo tou samou podstatnou vadou, která vedla Soudní dvůr k tomu, aby prohásil nařízení (ES) č. 1762/2003, 1775/2004 a 1686/2005 za neplatná.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že metoda výpočtu dávek v oblasti cukru, která byla přijata v napadeném opatření, je v rozporu se závěrem Soudního dvora v rozsudku Jülich.

Zatřetí žalobkyně poukazuje na to, že Komise neměla pravomoc přijmout napadené opatření na základě nařízení (ES) č. 1260/2001, neboť podle žalobkyně:

—	toto nařízení bylo zrušeno a nebylo platné v době, kdy bylo napadené opatření přijato; a

—

v důsledku rozsudku Jülich neměla Komise žádnou pravomoc určit dávky z výroby způsobem, který by byl neslučitelný s článkem 15 tohoto nařízení. V případě neexistence pravomoci na základě rozsudků Jülich a SAFBA nebo nařízení č. 1260/2001 přísluší na základě stávajícího článku 43 SFEU pravomoc stanovit dávky z výroby Radě. Z toho plyne, že Komise neměla žádnou pravomoc přijmout napadené opatření.

(1) Úř. věst. 2009 L 321, s. 1

(2) Rozsudek ze dne 8. května 2008, Zuckerfabrik Jülich (C-5/06 a C-23/06 až C-36/06, Sb. rozh. s. I-3231)

(3) Usnesení Soudního dvora ze dne 6. října 2008, SAFBA (C-175/07 až C-184/07, Sb. rozh. s. I-142)

(4) Nařízení Komise (ES) č. 1762/2003 ze dne 7. října 2003, kterým se pro hospodářský rok 2002/03 stanoví dávky z výroby v odvětví cukru, Úř. věst. 2003, L 254, s. 4

(5) Nařízení Komise (ES) č. 1775/2004 ze dne 14. října 2004, kterým se pro hospodářský rok 2003/04 stanoví dávky z výroby v odvětví cukru, Úř. věst. 2004 L 316. s- 64

(6) Nařízení Komise (ES) č. 1686/2005 ze dne 14. října 2005, kterým se pro hospodářský rok 2004/05 stanoví částky na dávky z výroby a koeficient doplňkové dávky v odvětví cukru, Úř. věst. 2005 L 271, s. 12

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/59

Žaloba podaná dne 15. února 2010 — Inter IKEA Systems v. OHIM — Meteor Controls (GLÄNSA)

(Věc T-88/10)

2010/C 113/91

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Inter IKEA Systems B.V. (Delft, Nizozemsko) (zástupce: J. Gulliksson, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Meteor Controls International Limited (Cookstown, Irsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 1. prosince 2009 ve věci R 529/2009-2; a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů vzniklých jak v tomto řízení, tak v řízení před ním.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „GLÄNSA“ pro výrobky zařazené do třídy 11

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Namítaná ochranná známka nebo označení: Zápis slovní ochranné známky Společenství „GLANZ“ pro výrobky zařazené do tříd 6, 9 a 11

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí požadované ochranné známky v plném rozsahu

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 207/2009, protože odvolací senát neprovedl řádné celkové posouzení a srovnání dotčených ochranných známek, čímž dospěl k nesprávnému závěru, že byly podobné, a tedy že existovalo nebezpečí jejich záměny.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/60

Žaloba podaná dne 19. února 2010 — Ferriere Nord v. Komise

(Věc T-90/10)

2010/C 113/92

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ferriere Nord SpA (Osoppo, Itálie) (zástupci: W. Viscardini, advokát, G. Donà, adovokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

—

primárně zrušit na základě článku 263 Smlouvy o fungování Evropské unie rozhodnutí Evropské komise K(2009) 7492 v konečném znění, ze dne 30. září 2009 — ve znění pozměněném a doplněném rozhodnutím K (2009) 9912 v konečném znění, ze dne 8. prosince 2009, doručené dne 9. prosince 2009 — kterým Evropská komise v řízení podle článku 65 Smlouvy o ESUO (COMP/37.956 — kruhová ocel pro výztuž do betonu, nové přijetí) uložila žalobkyni pokutu ve výši 3 570 000 eur;

—	podpůrně částečně zrušit rozhodnutí K(2009) 7492 v konečném znění — ve znění pozměněném a doplněném rozhodnutím K(2009) 9912 v konečném znění — a snížit výši uložené pokuty.

—	v každém případě uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba je namířena proti rozhodnutí ze dne 30. září 2009, ve znění pozměněném a doplněném rozhodnutím ze dne 8. prosince 2009, kterým Komise uložila sankci za porušení článku 65 ESUO ve smyslu nařízení (ES) č. 1/2003 (1).

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou obdobné důvodům a argumentům uplatněným v jiných žalobách podaných proti výše uvedenému rozhodnutí.

Žalobkyně zejména uplatňuje následující žalobní důvody:

—	nepříslušnost Komise k uložení sankce za porušení Smlouvy o ESUO po pozbytí její platnosti;

—	nedoručení nového „oznámení námitek“;

—	absence nového vyslechnutí před úředníkem pro slyšení;

—	konečná zpráva úředníka pro slyšení byla pozdějšího data než vydání rozhodnutí ze dne 30. září 2009;

—	přijetí rozhodnutí ze dne 30. září 2009 bez příloh, na které se v něm odkazuje.

Podpůrně se žalobkyně domáhá částečného zrušení uvedených rozhodnutí pro několik důvodů, mezi nimiž uvádí:

—	nesprávné posouzení skutkového stavu (pokud jde o délku trvání její účasti na kartelové dohodě, vznesené výtky, základní ceny, „příplatku“ za rozměr, omezení výroby nebo prodeje);

—	nepřiměřenost pokuty závažnosti a době trvání kartelové dohody;

—	neuznání polehčujících okolností;

—	nesprávné uplatnění kritérií stanovených ve „sdělení Komise ze dne 18. července 1996 o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod“.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/61

Žaloba podaná dne 19. února 2010 – Lucchini v. Komise

(Věc T-91/10)

2010/C 113/93

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Lucchini SpA (Milán, Itálie) (zástupci: M. Delfino, advokát, J.-P. Gunther, adovokát, E. Bigi, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise ve věci COMP/37.956 — Kruhová ocel pro výztuž do betonu, nové přijetí — K(2009) 7492 v konečném znění, pozměněné rozhodnutím K(2009) 9912 v konečném znění;

—	podpůrně zrušit článek 2 rozhodnutí ze dne 30. září 2009 v rozsahu, v němž je žalobkyni uložena pokuta ve výši 14,35 miliónů eur společně a nerozdílně se společností S.P. SpA;

—	podpůrněji snížit uloženou pokutu;

—	v každém případě uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba je namířena proti rozhodnutí ze dne 30. září 2009, ve znění rozhodnutí ze dne 8. prosince 2009, kterým Komise uložila sankci za porušení článku 65 ESUO na základě nařízení (ES) č.1/2003 (1).

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou obdobné důvodům a argumentům uplatněným v jiných žalobách podaných proti výše uvedenému rozhodnutí.

Žalobkyně zejména uplatňuje následující žalobní důvody:

—	neúplnost a neexistence rozhodnutí, porušení podstatných náležitostí tím, že uvedené rozhodnutí bylo doručeno bez příloh a bylo mimoto přijato neúplným kolegiem; uvedené rozhodnutí bylo navíc opětovně doručeno v neúplné formě bez hlavního textu;

—	nepříslušnost Komise k určení porušení článku 65 Smlouvy o ESUO, neboť tato Smlouva pozbyla platnosti; v důsledku toho nesprávná volba hmotněprávního základu;

—

porušení práva na obhajobu a porušení a nesprávné uplatnění právních předpisů, neboť Komise znovu neotevřela správní řízení a zosobila si právo přezkoumat příznivější právní předpis použitelný na projednávaný případ, aniž by žalobkyni umožnila účelně uplatnit své stanovisko ohledně správnosti a relevance uplatňovaných skutkových okolností.

Podpůrně se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí pro nedostatek důkazů a nesprávné uplatnění hmotného práva, neboť Komise přičítá porušení pro celé období od 6. prosince 1989 do 27. června 2000 společnosti Lucchini prostřednictvím jediného podniku Lucchini/Siderpotenza. Žalobkyně zdůrazňuje rozhodovací a řídicí nezávislost společnosti Siderpotenza, jakož i skutečnost, že Komise nepředložila přesvědčivé důkazy na podporu toho, že společnost Lucchini byla z hlediska lidských a materiálních zdrojů odpovědná za řízení společnosti Siderpotenza;

Podpůrněji žalobkyně poznamenává, že Komise nesprávně uplatnila ustanovení o stanovování výše pokut, zejména pokyny z roku 1998.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/62

Žaloba podaná dne 17. února 2010 — Ferriera Valsabbia a Valsabbia Investimenti v. Komise

(Věc T-92/10)

2010/C 113/94

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ferriera Valsabbia SpA (Odolo, Itálie), Valsabbia Investimenti SpA (Odolo, Itálie) (zástupci: D. Fosselard, advokát, S. Amoruso, advokát, L. Vitolo, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyň

—

zrušit rozhodnutí Komise K(2009) 7492 v konečném znění ze dne 30. září 2009 ve věci COMP/37 956 — Výztuže do betonu, opětovné přijetí (dále jen „rozhodnutí“), jak bylo změněno a doplněno rozhodnutím K(2009) 9912 v konečném znění ze dne 8. září 2009 (dále jen „doplňující rozhodnutí“) v rozsahu, v němž konstatuje porušení článku 65 Smlouvy o ESUO společnostmi Ferriera Valsabbia SpA a Valsabbia Investimenti SpA a ukládá jim společně a nerozdílně pokutu ve výši 10, 25 milionů eur;

—	podpůrně: zrušit článek 2 rozhodnutí ukládajícího pokutu žalobkyním;

—	dále podpůrně: snížit částku uložené pokuty a

—	uložit žalované náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou obdobné těm dovolávaným v jiných žalobách proti témuž rozhodnutí. Žalobkyně zejména uvádí:

Neexistenci pravomoci Komise k sankcionování porušení článku 65 Smlouvy o ESUO po uplynutí platnosti této smlouvy a v každém případě k použití čl. 7 odst. 1 a čl. 23 odst. 2 nařízení ES 1/2003 (1) jako právního základu.

Porušení práva žalobkyň na obhajobu v rámci řízení před Komisí.

Porušení čl. 65 odst. 1 Smlouvy o ESUO v rozsahu, v němž skutečnosti popsané v rozhodnutí nezakládají jedinou a pokračující kartelovou dohodu.

Porušení pokynů pro stanovení ukládaných pokut, jakož i zásad rovnosti a proporcionality.

K tomuto bodu zejména uvádí, že zařazení žalobkyní do první skupiny podniků, kterým byla uložena vyšší základní částka pokuty, je zcela protiprávní, protože v řízení ke stanovení pokuty Komise použila nesprávně kritérium jejich specifické váhy na trhu a nepoužila jednotným způsobem kritérium celkové velikosti podniku. Krom toho řízení ke stanovení pokuty bylo rovněž vedeno nesprávným způsobem, pokud jde o posouzení polehčujících okolností. Konečně, nadměrná délka řízení závažně porušila právo na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy. (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/63

Žaloba podaná dne 17. února 2010 — Bilbaína de Alquitranes a další v. ECHA

(Věc T-93/10)

2010/C 113/95

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Bilbaína de Alquitranes, SA (Luchana Baracaldo, Španělsko), Cindu Chemicals BV (Uithoorn, Nizozemsko), Deza a.s. (Valašske Meziříčí, Česká republika), Industrial Química del Nalón, SA (Oviedo, Španělsko), Koppers Denmark A/S (Nyborg, Dánsko), Koppers UK Ltd (Scunthorpe, Spojené království), Rütgers Germany GmbH (Castrop Rauxel, Německo), Rütgers Belgium NV (Zelzate, Belgie) a Rütgers Poland Sp. Z o.o. (Kedzierzyn Kozle, Polsko) (zástupci: K. Van Maldegem, R. Cana, advokáti a P. Sellar, solicitor)

Žalovaná: Evropská agentura pro chemické látky (ECHA)

Návrhové žádání žalobkyň

—	prohlásit žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—	částečně zrušit napadený akt v rozsahu, v němž se týká látky smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní, č. CAS-65996-93-2; a

—	uložit ECHA náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhají částečného zrušení rozhodnutí Evropské agentury pro chemické látky (dále jen „ECHA“) (ED/68/2009), kterým byla látka smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní č. CAS 65996-93-2 (dále jen „SČDVT“) označena jakožto látka splňující kritéria stanovená v článku 57 písm. d) a e) nařízení (ES) č. 1907/2006 (1) (dále jen „REACH“), na základě článku 59 REACH.

Podle napadeného rozhodnutí, které bylo žalobkyním sděleno prostřednictvím tiskové zprávy ECHA byla látka smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní zařazena mezi 15 nových chemických látek na Seznamu látek vzbuzujících zvlášť velké obavy ke schválení.

Souhrnně žalobkyně nezpochybňují označení SČDVT jakožto karcinogenní látky, ale zpochybňují označení této látky jakožto perzistentní, bioakumulativní a toxické látky a jakožto vysoce perzistentní a vysoce bioakumulativní látku na základě kritérií uvedených v příloze XIII nařízení REACH.

Krom toho žalobkyně uvádějí, že zařazení látky smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní na seznam látek vzbuzujících zvlášť velké obavy ke schválení povede k případnému zařazení této látky do přílohy XIV nařízení REACH, což bude mít pro žalobkyně mnohé negativní právní důsledky, které přímo vyplývají z tohoto označení.

Žalobkyně tvrdí, že je napadené rozhodnutí protiprávní, jelikož porušuje pravidla stanovená nařízením REACH použitelná pro označování látek vzbuzujících zvlášť velké obavy a perzistentní, bioakumulativní a toxické látky a zvláště vysoce perzistentní a vysoce bioakumulativní látky. V důsledku toho je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném posouzení skutkového stavu a nesprávném právním posouzení, jelikož označení látky smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní jakožto látky vzbuzující zvlášť velké obavy z důvodu, že je perzistentní, bioakumulativní a toxická a vysoce perzistentní a vysoce bioakumulativní vychází pouze z vlastností jejích složek, což nemá v nařízení REACH právní základ.

Navíc je napadené rozhodnutí protiprávní, jelikož porušuje zásadu rovného zacházení v rozsahu, v němž bez žádného objektivního odůvodnění zavádí diskriminaci mezi dotčenou látkou a dalšími srovnatelnými látkami.

Žalobkyně nakonec tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu proporcionality, jelikož je nepřiměřené s ohledem na opatření, která má k dispozici žalovaná a na nevýhody způsobené ve vztahu ke sledovaným cílům.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. 2006 l 396, s. 1).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/64

Žaloba podaná dne 17. února 2010 — Rütgers Germany a další v. ECHA

(Věc T-94/10)

2010/C 113/96

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Rütgers Germany GmbH (Castrop-Rauxel, Německo), Rütgers Belgium NV (Zelzate, Belgie), Deza, a.s. (Valašské Meziříčí, Česká republika), Industrial Química del Nalón, SA (Oviedo, Španělsko) Bilbaína de Alquitranes, SA (Luchana-Baracaldo- Vizcaya, Španělsko) (zástupci: K. Van Maldegem, R. Cana, advokáti a P. Sellar, solicitor)

Žalovaná: Evropská agentura pro chemické látky (ECHA)

Návrhové žádání žalobkyň

—	prohlásit žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—	částečně zrušit napadený akt v rozsahu, v němž se týká látky anthracenový olej;

—	uložit ECHA náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhají zrušení rozhodnutí Evropské agentury pro chemické látky (dále jen „ECHA“) (ED/68/2009), kterým byla látka anthracenový olej (č. CAS 90640-80-5) (dále jen „anthracenový olej“) označena jakožto látka splňující kritéria stanovená v článku 57 písm. d) a e) nařízení ES č. 1907/2006 (1) (dále jen „REACH“), na základě článku 59 REACH.

Podle napadeného rozhodnutí, které bylo žalobkyním sděleno prostřednictvím tiskové zprávy ECHA, byla látka anthracenový olej zařazena mezi 14 nových chemických látek na Seznamu látek vzbuzujících zvlášť velké obavy ke schválení (dále jen „LZVO“) pro případné zahrnutí do přílohy XIV nařízení REACH. Důvody uvedenými v napadeném rozhodnutí k označení látky anthracenový olej jakožto LZVO jsou, že je látka karcinogenní a rovněž perzistentní, bioakumulativní a toxická (dále jen „PTB“) a vysoce perzistentní a vysoce bioakumulativní (dále jen „vPvB“) na základě kritérií uvedených v příloze XIII nařízení REACH.

Žalobkyně mají za to, že napadený akt porušuje pravidla stanovená nařízením REACH použitelná pro označování LZVO a na podporu své žaloby vznášejí čtyři žalobní důvody.

Zaprvé žalobkyně uvádějí, že je rozhodnutí protiprávní vzhledem k tomu, že bylo přijato v rozporu se základními procesními požadavky. Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že dokumentace, na níž byl napadený akt založen, neobsahovala žádnou informaci o alternativních látkách, což je v rozporu s čl. 59 odst. 3 a přílohou XV nařízení REACH. Dále žalobkyně uvádějí, že žalovaná fakticky změnila návrh označit látku anthracenový olej jakožto LZVO tím, že jako základ pro toto označení přidala čl. 57 písm. a) a b), aniž by k tomu byla příslušná, čímž porušila čl. 59 odst. 5 a 7 nařízení REACH.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že napadený akt porušuje zásadu zákazu diskriminace a rovného zacházení v rozsahu, v němž bez žádného objektivního odůvodnění diskriminuje látku anthracenový olej vzhledem k dalším srovnatelným látkám.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že se ECHA dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že látku anthracenový olej označila jakožto PBT a vPvB látku na základě vlastností jejích složek, což nemá v nařízení REACH základ.

Začtvrté žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu proporcionality, jelikož je nepřiměřené s ohledem na výběr opatření, která má k dispozici žalovaná a na nevýhody způsobené ve vztahu ke sledovaným cílům.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/65

Žaloba podaná dne 17. února 2010 — Cindu Chemicals a další v. ECHA

(Věc T-95/10)

2010/C 113/97

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Cindu Chemicals BV (Uithoorn, Nizozemsko), Deza, a.s. (Valašské Meziříčí, Česká republika), Koppers Denmark A/S (Nyborg, Dánsko), Koppers UK Ltd (Scunthorpe, Spojené království) (zástupci: K. Van Maldegem, R. Cana, advokáti, a P. Sellar, solicitor)

Žalovaná: Evropská agentura pro chemické látky (ECHA)

Návrhová žádání žalobkyň

—	prohlásit žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—	částečně zrušit napadený akt v rozsahu, v němž se týká anthracenového oleje, anthracenového oleje nízkého;

—	uložit ECHA náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhají částečného zrušení rozhodnutí Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) (ED/68/2009), které identifikuje anthracenový olej, anthracenový olej nízký (CAS č. 90640-82-7) („anthracenový olej (nízký)“) jako látku, která splňuje kritéria čl. 57 odst. d) a e) nařízení (ES) č. 1907/2006 (1) („REACH“) v souladu s článkem 59 REACH.

Na základě napadeného rozhodnutí, které bylo žalobkyním sděleno prostřednictvím tiskové zprávy ECHA, byl anthracenový olej (nízký) zařazen do seznamu 14 chemických látek ze seznamu látek vzbuzujících zvlášť velké obavy ke schválení („SVHC“) pro případné zahrnutí do přílohy XIV k REACH. Důvody, které jsou uvedeny v napadeném aktu pro identifikaci anthracenového oleje, anthracenového oleje nízkého jako SVHC, jsou, že tato látka je karcinogenní, mutagenní a vysoce bioakumulativní („vPvB“) v souladu s kritérii stanovenými v příloze XIII k REACH.

Žalobkyně se domnívají, že napadený akt je v rozporu s pravidly přijatými pro identifikaci SVHC podle REACH, a na podporu své žaloby uvádějí čtyři žalobní důvody, které jsou shodné s žalobními důvody vznesenými ve věci T-94/10 Rütgers Germany a další v. ECHA.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, s. 1)

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/66

Žaloba podaná dne 17. února 2010 — Rütgers Germany a další v. ECHA

(Věc T-96/10)

2010/C 113/98

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Rütgers Germany GmbH (Castrop-Rauxel, Německo), Rütgers Belgium NV (Zelzate, Belgie), Deza, a.s. (Valašské Meziříčí, Česká republika), Koppers Denmark A/S (Nyborg, Dánsko), Koppers UK Ltd (Scunthorpe, Spojené království) (zástupci: K. Van Maldegem, R. Cana, advokáti a P. Sellar, solicitor)

Žalovaná: Evropská agentura pro chemické látky (ECHA)

Návrhová žádání žalobkyň

—	prohlásit žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—	částečně zrušit napadený akt v rozsahu, v němž se týká anthracenového oleje, anthracenové pasty;

—	uložit ECHA náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhají částečného zrušení rozhodnutí Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) (ED/68/2009), které identifikuje anthracenový olej, anthracenovou pastu (CAS č. 90640-81-6) („anthracenový olej (pasta)“) jako látku, která splňuje kritéria čl. 57 písm. d) a e) nařízení (ES) č. 1907/2006 (1) („REACH“) v souladu s článkem 59 REACH.

Na základě napadeného rozhodnutí, které bylo žalobkyním sděleno prostřednictvím tiskové zprávy ECHA, byl anthracenový olej (pasta) zařazen do seznamu 14 chemických látek ze seznamu látek vzbuzujících zvlášť velké obavy ke schválení („SVHC“) pro případné zahrnutí do přílohy XIV k REACH. Důvody, které jsou uvedeny v napadeném aktu pro identifikaci anthracenového oleje (pasty) jako SVHC, jsou, že tato látka je karcinogenní, mutagenní a také vysoce bioakumulativní („vPvB“) v souladu s kritérii stanovenými v příloze XIII k REACH.

Žalobkyně se domnívají, že napadený je v rozporu s pravidly přijatými pro identifikaci SVHC podle REACH, a na podporu své žaloby uvádějí čtyři žalobní důvody, které jsou shodné se žalobními důvody vznesenými ve věci T-94/10, Rütgers Germany a další v. ECHA.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/66

Žaloba podaná dne 2. března 2010 — Meica v. OHIM — Tofutown.com (TOFUKING)

(Věc T-99/10)

2010/C 113/99

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Meica Ammerländische Fleischwarenfabrik Fritz Meinen GmbH & Co. KG (Edewecht, Německo) (zástupce: S. Russlies, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Tofutown.com GmbH (Wiesbaum/Vulkaneifel, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 7. ledna 2010 (věc R 63/2009-4)

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Tofutown.com GmbH

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „TOFUKING“ pro výrobky zařazené do tříd 29, 30 a 32 (přihláška č. 5 027 016)

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: Německá slovní ochranná známka „King“ (ochranná známka č. 30 404 434), ochranná známka Společenství „Curry King“ (ochranná známka č. 2 885 077) a německá slovní ochranná známka „Curry King“ (ochranná známka č. 39 902 969), všechny tři ochranné známky jsou zapsány pro výrobky zařazené do tříd 29 a 30.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitek

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (1), neboť mezi kolidujícími ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/67

Žaloba podaná dne 3. března 2010 — Nordzucker v. Komise

(Věc T-100/10)

2010/C 113/100

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Nordzucker AG (Braunschweig, Německo) (zástupce: M. Niestedt, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

—	prohlásit za neplatné nařízení Komise (ES) č. 1193/2009 (1);

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

K odůvodnění žaloby uplatňuje žalobkyně následující žalobní důvody:

—	nedostatečná příslušnost Komise k vydání nařízení upravujícího částky na dávky z výroby v odvětví cukru pro hospodářské roky 2002/2003 až 2005/2006, jelikož toto nařízení postavila na právním základě, který již pozbyl platnosti;

—	porušení podstatných formálních náležitostí, protože měl být pro vydání napadeného nařízení zvolen jiný postup, čímž byla porušena práva účasti Rady a Evropského parlamentu;

—

nezohlednění rozsudku Soudního dvora ze dne 8. května 2008, Zuckerfabrik Jülich a další (C-5/06 a C-23/06 až C-36/06, Sb. rozh. 2008, I-3231), jelikož Komise v napadeném nařízení při výpočtu částek na dávky z výroby svévolně změnila i parametr „celkové výše náhrad“, ačkoli tento parametr Soudní dvůr nepřezkoumával;

—	porušení zákazu zpětné účinnosti dodatečnou změnou celkové výše náhrad pro již ukončené hospodářské roky v odvětví cukru, která byla zavedena až nařízením č. 1193/2009.

(1) Nařízení Komise (ES) č. 1193/2009, ze dne 3. listopadu 2009, kterým se opravují nařízení (ES) č. 1762/2003, (ES) č. 1775/2004, (ES) č. 1686/2005 a (ES) č. 164/2007 a kterým se pro hospodářské roky 2002/03, 2003/04, 2004/05 a 2005/06 stanoví částky na dávky z výroby v odvětví cukru (Úř. věst. L 321, s. 1).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/68

Žaloba podaná dne 3. března 2010 — Polsko v. Komise

(Věc T-101/10)

2010/C 113/101

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Polská republika (zástupce: M. Szpunar, zmocněnec)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit článek 3 nařízení Komise (ES) č. 1193/2009 ze dne 3. listopadu 2009, kterým se opravují nařízení (ES) č. 1762/2003, (ES) č. 1775/2004, (ES) č.1686/2005 a (ES) č. 164/2007 a kterým se pro hospodářské roky 2002/03, 2003/04, 2004/05 a 2005/06 stanoví částky na dávky z výroby v odvětví cukru (1), v rozsahu, v němž se jím opravuje článek 2 nařízení Komise (ES) č. 1686/2005 ze dne 14. října 2005, kterým se pro hospodářský rok 2004/05 stanoví částky na dávky z výroby a koeficient doplňkové dávky v odvětví cukru (2);

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně uvádí, že napadeným ustanovením byla ohledně koeficientu doplňkové dávky v odvětví cukru pro hospodářský rok 2004/05 zavedena diferenciace v tom smyslu, že tento koeficient byl pro nové členské státy stanoven ve výši 0,25466, a pro EU 15 ve výši 0,14911.

Žalobkyně uplatňuje proti napadenému rozhodnutí následující žalobní důvody:

Zaprvé byla Komise nepříslušná a porušila článek 16 nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 (3), který Komisi zmocňoval výlučně jen ke stanovení jednoho jediného koeficientu, jehož výše je pro celou Unii stejná. Různá jazyková znění nařízení č. 1260/2001 jsou v tomto ohledu zcela shodná a jednoznačná. Krom toho nemohou zásady společné organizace trhu s cukrem odůvodnit žádnou odchylku od znění ustanovení nařízení č. 1260/2001, nýbrž takovouto odchylku naopak vylučují. Jednotný koeficient byl totiž podstatným nástrojem pro uskutečnění zásad společné organizace trhu s cukrem.

Zadruhé byla porušena zásada okamžitého a úplného převzetí acquis communautaire novými členskými státy. Napadené ustanovení je de facto ustanovením přechodným a nemá žádnou oporu v aktu o přistoupení z roku 2003, ani v právních aktech vydaných na jeho základě. Článek 2 aktu o přistoupení tak tvoří základ pro převzetí veškerých práv a povinností vyplývajících z členství Polskou republikou, a tedy i práva na využívání přeplatků a povinností vyrovnávat ztráty na trhu s cukrem, k nimž došlo v předchozích hospodářských létech.

Zatřetí došlo k porušení zákazu diskriminace. Jediným kritériem pro diferenciaci koeficientů je datum přistoupení členských států k Evropské unii. Přistoupení nových členských států nemůže samo o sobě tvořit objektivní kritérium, které by mohlo odůvodnit zavedenou diferenciaci, jelikož důsledky přístupu byly s konečnou platností upraveny v aktu o přistoupení a v právních aktech vydaných na jeho základě.

Začtvrté byla porušena zásada solidarity. Zásada solidarity producentů představuje základní zásadu společné organizace trhu s cukrem a znamená, že náklady na financování tohoto trhu nesou společně všichni producenti a že finanční neutrality není dosahováno na úrovni jednotlivých členských států, nýbrž na úrovni celé Unie podle objektivních kritérií. Diferenciace koeficientů jednotlivých členských států představuje svévolné, nepřiměřené a nesolidární rozdělení nákladů na financování trhu s cukrem.

Zapáté byl porušen článek 253 EG (nyní čl. 296 odst. 2 Smlouvy o fungování EU), jelikož je napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodněné. Komise neuvedla ani okolnosti, z nichž vychází diferenciace koeficientů, ani cíle, jimž by takováto diferenciace mohla sloužit.

(1) Úř. věst. L 321, s. 1.

(2) Nařízení Komise (ES) č. 1686/2005 ze dne 14. října 2005, kterým se pro hospodářský rok 2004/05 stanoví částky na dávky z výroby a koeficient doplňkové dávky v odvětví cukru (Úř. věst. L 271, s. 12).

(3) Nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (Úř. věst. L 178, s. 1; Zvl. vyd. 03/33, s. 17).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/69

Žaloba podaná dne 3. března 2010 — Südzucker a další v. Komise

(Věc T-102/10)

2010/C 113/102

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Südzucker AG Mannheim/Ochsenfurt (Mannheim, Německo), AGRANA Zucker GmbH (Vídeň, Rakousko), Südzucker Polska S.A. (Vratislav, Polsko), Raffinerie Tirlemontoise SA (Brusel, Belgie), Saint Louis Sucre SA (Paříž, Francie) (zástupci: H.-J. Prieß a B. Sachs, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyň

—	zrušit nařízení Komise (ES) č. 1193/2009, ze dne 3. listopadu 2009, kterým se opravují nařízení (ES) č. 1762/2003, (ES) č. 1775/2004, (ES) č. 1686/2005 a (ES) č. 164/2007 a kterým se pro hospodářské roky 2002/03, 2003/04, 2004/05 a 2005/06 stanoví částky na dávky z výroby v odvětví cukru;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

K odůvodnění své žaloby žalobkyně uplatňuje několik žalobních důvodů.

Zaprvé, žalobkyně tvrdí, že byl obdobně porušen článek 233 ES (článek 266 SFEU), protože Komise nesplnila požadavky rozsudku Soudního dvora ze dne 8. května 2008, Zuckerfabrik Jülich a další (C-5/06 a C-23/06 až C-36/06, Sb. rozh. s. I-3231). V uvedeném rozsudku Soudní dvůr vyložil, jak mají být určeny parametry „exportovatelného přebytku“ a „celkové závazky v oblasti vývozu“ při výpočtu dávky z výroby pro hospodářské roky 2002/2003 až 2005/2006. Žalobkyně tvrdí, že Komise v napadeném nařízení rovněž změnila třetí parametr „celkové výše náhrad“, ačkoliv nebyl předmětem rozsudku ve věci Zuckerfabrik Jülich.

Zadruhé, Komise porušila čl. 15 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 1260/2001 (1) i smysl a účel uvedeného nařízení. Tvrdí mimo jiné, že při výpočtu celkového množství náhrad Komise započetla i vývozní náhrady, o které nebylo požádáno a nebyly vyplaceny. Krom toho přístup založený na jednotné sazbě měsíčních vývozů vede k nepřesnostem ve výpočtu. Žalobkyně v této souvislosti uvádějí, že Soudní dvůr v rozsudku ve věci Zuckerfabrik Jülich zakázal, aby byla celková ztráta stanovena vyšší nežli výdaje na náhrady.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu zakazující retroaktivní účinky, jelikož napadené rozhodnutí změnilo celkovou výši náhrad zpětně.

Začtvrté, Komise porušila svou povinnost uvést odůvodnění podle článku 253 ES (čl. 296 druhý odstavec SFEU), protože důvody uvedené Komisí pro napadené nařízení jsou takové, že provádí rozsudek ve věci Zuckefabrik Jülich, ale podle názoru žalobkyň jde nad rámec požadavků uvedeného rozsudku.

Konečně žalobkyně v části nadepsané „Konkrétní nesprávná právní posouzení“ tvrdí, že když Komise přijala nařízení o částkách na dávky z výroby v odvětví cukru pro hospodářské roky 2002/2003 až 2005/2006 dne 3. listopadu 2009, nebyla k tomu již oprávněna, protože nařízení č. 1260/2001, které Komise uvedla jako právní základ, již neplatilo, když bylo nařízení přijato. Krom toho došlo k porušení čl. 37 odst. 2 ES, protože na základě uvedeného ustanovení měl být pro přijetí nařízení zvolen jiný postup.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (Úř. věst. L 178, s. 1; Zvl. vyd. 03/33, s. 17).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/70

Kasační opravný prostředek podaný dne 5. března 2010 Evropským parlamentem proti usnesení předsedy Soudu pro veřejnou službu ze dne 18. prosince 2009 ve věci F-92/09 R, U v. Parlament

(Věc T-103/10)

2010/C 113/103

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropský parlament (zástupci: S. Seyr a K. Zejdová, zmocněnci)

Další účastník řízení: U

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

—	zrušit napadené usnesení předsedy Soudu pro veřejnou službu;

—	vydat konečné rozhodnutí o žádosti o předběžné opatření, kterým bude tato žádost zamítnuta jako neopodstatněná;

—	rozhodnout, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tímto kasačním opravným prostředkem žádá účastník řízení podávající kasační opravný prostředek zrušení usnesení předsedy Soudu pro veřejnou službu ze dne 18. prosince 2009, vydaného ve věci U v. Parlament, F-92/09 R, kterým se pozastavuje platnost rozhodnutí o propuštění ze dne 6. července 2009 až do vydání rozhodnutí Soudu, kterým se ukončuje řízení.

Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje účastník řízení podávající kasační opravný prostředek tři žalobní důvody vycházející z:

—	nedostatku odůvodnění, neboť odůvodnění uvedené v napadeném usnesení neumožňuje ve více bodech zjistit důvody rozhodnutí přijatého soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních;

—

nedodržení práva Evropského parlamentu, na obhajobu neboť usnesení o předběžném opatření překročilo rámec základního posouzení podle č. 102 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, podle kterého návrhy na předběžná opatření musí označit zejména okolnosti, které dokládají naléhavost, a rovněž skutkové i právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření. Tím, že se dotýká základu věci, zejména tím, že se vyjadřuje k podrobnostem průběhu řízení o zlepšení, porušuje usnesení právo Parlamentu na obhajobu, jelikož ho zbavuje možnosti zaujmout stanovisko a bránit se pokud jde o tyto aspekty;

—	nedodržení pravidel v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů, neboť pokud jde o podmínku naléhavosti, nebyly vzaty v úvahu všechny relevantní skutečnosti, které by mohly ovlivnit finanční situaci žalobce, čímž došlo k nedodržení zásady rovnosti účastníků řízení před soudem.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/70

Žaloba podaná dne 1. března 2010 — BASF v. Komise

(Věc T-105/10)

2010/C 113/104

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: BASF SE (Ludwigshafen am Rhein, Německo) (zástupci: F. Montag, J. Blockx a T. Wilson, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit napadené rozhodnutí;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Komise K(2009) 10568 ze dne 18. prosince 2009 ve věci č. COMP/M.5355 — BASF v. Ciba, kterým byla zamítnuta žádost podaná dne 6. listopadu 2009, aby Roquette Frères byla schválena jako kupující Divestment Business SDA, a kterým byla zamítnuta žádost o změnu závazků, kterými Komise ve svém rozhodnutí K(2009) 1961 ze dne 12. března 2009 podmínila operaci, jejímž provedením žalobkyně získá kontrolu na celým CIBA Holding AG („Ciba“) slučitelnou se společným trhem.

Na podporu své žaloby na neplatnost uplatňuje žalobkyně následující důvody.

Zaprvé tvrdí, že zamítnutím navrhovaného kupujícího žalovaná porušila čl. 6 odst. 2 nařízení č. 139/2004 (1), odstavce 418 a 419 rozhodnutí, kterým se schvaluje nabytí Ciba společností BASF, větu 4(a)(b), 13, 14 a 34 a seznam B závazků k tomu připojených a odstavce 31, 48, 73 a 102 oznámení o nápravných prostředcích (2).

Žalobkyně zejména tvrdí, že žalovaná vycházela při zamítnutí navrhovaného kupujícího z nepřesných údajů a dopustila se zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o motivaci Roquette Frères zachovat a rozvíjet Divestment Business. Dále žalobkyně tvrdí, že žalovaná vycházela z nepřesných údajů a dopustila se zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o žádost žalobkyně změnit závazky v souladu s ustanoveními o přezkumu závazků.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadou proporcionality, neboť podle jejího názoru nebylo zamítnutí žádosti nezbytné pro dosažení cíle zabránit vytvoření nebo posílení dominantního postavení.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že žalovaná porušila zásadu řádné správy a článek 296 SFEU tím, že nevyslechla žalobkyni před přijetím napadeného rozhodnutí a tím, že náležitě neodůvodnila napadené rozhodnutí.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Nařízení ES o spojování), Úř. věst. L 24, s. 1; Zvl.vyd. 08/03, s. 40.

(2) Nařízení Komise (ES) č. 802/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 139/2004 o kontrole spojování podniků, Úř. věst. L 133, s. 1, Zvl. vyd. 08/03, s. 88.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/71

Žaloba podaná dne 4. března 2010 — Španělsko v. Komise

(Věc T-106/10)

2010/C 113/105

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Španělské království (zástupce: M. Muñoz Pérez)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí K(2009) 10136 konečné, ze dne 18. září 2009 o uplatnění finančních oprav na část orientační sekce EZOZF odpovídající programu iniciativy Společenství CCI 2000 ES.06.0.PC.003 (Španělsko — Leader+Aragón), a

—	uložit žalovanému orgánu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Napadeným rozhodnutím Komise uplatnila na výdaje oznámené španělskými orgány do 4. července 2008 finanční opravu v čisté paušální výši 2 %, což mělo za následek snížení o 652 674,70 eur podpory orientační sekce EZOZF ve vztahu k nákladům výše uvedeného programu schválené rozhodnutím Komise K(2001) 2067 ze dne 31. července 2001.

Podle Španělského království musí být rozhodnutí zrušeno ze dvou důvodů.

Zaprvé z důvodu porušení článku 39 nařízení (ES) č. 1260/1999 (1) jeho nesprávným uplatněním, neboť teoretické nesrovnalosti, jimiž Komise odůvodnila nařízenou finanční opravu, ve skutečnosti nebyly porušením článku 4 nařízení (ES) č. 438/2001 (2), neboť požadavek daného ustanovení, aby záznamy ověření jednotlivých akcí na místě uváděly výsledky ověření, nezbytně neznamená, že záznamy musí obsahovat seznam vykonaných ověření, pokud jsou snadno rozpoznatelná.

Druhým důvodem je porušení zásady proporcionality zakotvené v čl. 39 odst. 3 nařízení (ES) č. 1260/1999 ve vztahu k pokynům týkajícím se zásad, kritérií a indikativních procentuálních sazeb použitelných službami Komise při stanovení finančních oprav uvedených v čl. 39 odst. 3 nařízení (ES) č. 1260/1999 (3). K tomu došlo zaprvé nařízením opravy výdajů ve výši 2 %, zatímco údaje oznámené Komisi španělskými orgány dokazovaly, že riziko pro fond bylo podstatně nižší než tato procentuální sazba. Zadruhé k tomu došlo prodloužením období, na něž se oprava zahrnující oznámené výdaje vztahovala, nejen k datu, na něž se vztahovalo šetření Komise (17. prosinec 2004), ale až do okamžiku dvoustranného setkání (1. července 2008).

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech (Úř. věst. L 161, s. 1; Zvl. vyd. 14/01, s. 31).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů (Úř. věst. L 63, s. 21; Zvl. vyd. 14/01, s. 132).

(3) Dokument K(2001) 476 ze dne 2. března 2001.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/72

Žaloba podaná dne 3. března 2010 — Portugalsko v. Komise

(Věc T-111/10)

2010/C 113/106

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Portugalská republika (zástupci: N. Mimoso Ruiz a P. Moura Pinheiro, advokáti, L. Inez Fernandes, zmocněnec)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

Portugalská republika podala dne 3. března 2010 proti Evropské komisi na základě článku 263 SFEU žalobu na neplatnost rozhodnutí Komise K(2009) 10624 ze dne 21. prosince 2009 o snížení podpory poskytnuté z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro operační program „Modernizace hospodářské struktury“ CCI: 1994 PT 16 1 PO 004 (ex-FEDER ref 94.12.09.004) v části týkající se uzavřených investičních fondů turistických nemovitostí (IFTN).

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Investiční fond nemovitostí — vytvořený orgány na období od 1. ledna 1994 do 31. prosince 1999 poté, co Evropská komise schválila rámec podpory Společenství (RPS II) pro intervence strukturálních fondů v regionech spadajících do Cíle 1 — byl určen k plnění úkolů Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR).

Nařízení (EHS) č. 4254/88, změněné a doplněné nařízením (EHS) č. 2083/93 (1) o prováděcích ustanoveních nařízení (EHS) č. 2052/88, stanoví ohledně intervencí EFRR, že tento fond se podílí na rozvoji vnitřního potenciálu regionů prostřednictvím opatření, jež ulehčují malým a středním podnikům vstup na kapitálový trh. Stejně jako poskytování záruk a nabývání majetkových účastí, tedy činnosti uvedené jako příklad v nařízení (EHS) č. 2083/93, také investiční fond nemovitostí představuje mechanismus financování, který slouží k podpoře a rozvoji činnosti malých a středních podniků.

Účelem IFTN je zejména financovat malé a střední podniky činné v Portugalsku v odvětví cestovního ruchu, jež obecně vlastní významné nemovitosti a mají problém získat finanční zdroje, které nejsou na trhu dostupné.

Činnost IFTN v dotčeném období přispěla k podpoře rozvoje a modernizace nabídky cestovního ruchu v Portugalsku, a to prostřednictvím nákupu zařízení sloužícího v cestovním ruchu, jež byla následně pronajata malým a středním podnikům.

Činnost IFTN je striktně v souladu s rozhodnutím Komise K(94) 464 o schválení operačního programu „modernizace hospodářské struktury“ a podprogramu 4 „cestovní ruch a kulturní bohatství“ v rámci RPS II. Toto rozhodnutí stanovilo vytvoření turistických investičních fondů, jejichž hlavním účelem je zejména finanční ozdravení, modernizace a předimenzování hotelových jednotek.

Evropská komise nerespektovala právo na obhajobu, když poprvé až v napadeném rozhodnutí vznesla otázku týkající se selhání trhu při financování malých a středních podniků podporovaných prostřednictvím IFTN, a kritizovala vnitrostátní orgány za to, že údajně vhodně nepřezkoumali hospodářskou schopnost daných podniků a omezily se na refinancování jejich pasiv.

Napadené rozhodnutí porušilo zásadu ochrany legitimního očekávání, když určilo, že projekt IFTN nesplňuje požadované náležitosti ohledně spolufinancování EFRR, protože Evropská komise během prezentace programu vzbudila v [představitelích] portugalských orgánů pevné a legitimní předsvědčení, že financování IFTN nebude zpochybněno, a tím spíše, že právní rámec Společenství, který nebyl v daném období vůbec jasný, pokud jde o podmínky přípustnosti, neumožňoval prokázat existenci zjevně nesprávného posouzení v souvislosti s právoplatností finančního nástroje.

(1) Nařízení (EHS) č. 2083/93 ze dne 20. července 1993, kterým se mění nařízení (EHS) č. 4254/88 o prováděcích ustanoveních nařízení (EHS) č. 2052/88 týkajících se Evropského fondu regionálního rozvoje (Úř. věst. L 193, s. 34) (ES, DA, DE, EI, EN, FR, IT, NL, PT).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/73

Žaloba podaná dne 1. března 2010 — Prionics v. Komise a EFSA

(Věc T-112/10)

2010/C 113/107

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Prionics AG (zástupci: H. Janssen a M. Franz, advokáti)

Žalovaní: Evropská Komise a Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA)

Návrhová žádání žalobkyně

—	prohlásit za neplatné „Vědecké stanovisko o analytické citlivosti schválených rychlých testů TSE“ EFSA a Komise v rozsahu, ve kterém v současné době nedoporučuje dva testy vyráběné žalobkyní, Prionicsâ-Check LIA a Prionicsâ-Check PrioSTRIP, k použití při sledování BSE;

—	uložit Komisi a EFSA náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně zpochybňuje vědecké stanovisko EFSA ze dne 10. prosince 2009 o analytické citlivosti povolených rychlých testů TSE (dále jen „stanovisko EFSA“). V tomto stanovisku se mimo jiné doporučuje, aby byla vhodnými pokusy nově posouzena analytická citlivost dvou testovacích systémů žalobkyně pro BSE (Prionics®-Check LIA a Prionics®-Check PrioSTRIP).

K odůvodnění své žaloby uplatňuje žalobkyně čtyři žalobní důvody.

V rámci prvního žalobního důvodu uplatňuje žalobkyně porušení zásady řádné správy, neboť žalovaní založili doporučení ve stanovisku EFSA na nesprávném posouzení skutkového stavu a rozporných údajích.

Jako druhý žalobní důvod žalobkyně uplatňuje porušení zásady práva na obhajobu v řízení, které může vést k aktu nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení. Krom toho v této souvislosti tvrdí, že došlo k porušení základních zásad rovnosti zacházení a ochrany legitimního očekávání, neboť EFSA v rozporu s vlastními zveřejněnými správními předpisy neumožnila žalobkyni, aby byla vyslechnuta před zveřejněním stanoviska EFSA.

Zatřetí žalobkyně uplatňuje porušení základních zásad rovného zacházení a ochrany legitimního očekávání, jelikož EFSA v rozporu s vlastními zveřejněnými správními předpisy neuvedla ve svém stanovisku, jak se lze proti němu odvolat.

Konečně žalobkyně tvrdí, že bylo porušeno její základní právo na svobodný výběr povolání a svobodu podnikání, neboť stanovisko EFSA bylo zveřejněno, aniž by byly zváženy jeho škodlivé důsledky pro žalobkyni.

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/74

Žaloba podaná dne 8. března 2010 — Španělsko v. Komise

(Věc T-113/10)

2010/C 113/108

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Španělské království (zástupce: J. Rodríguez Cárcamo)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí Komise K(2009) 10678 konečné, ze dne 23. prosince 2009, o snížení finanční podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) určené pro operační program „Baskicko“, cíl 2 (1997-1999) ve Španělsku, na základě rozhodnutí K(98) 121 ze dne 5. února 1998, EFRR č. 97 11 09 007, a

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Předmět sporu má základ v rozhodnutí Komise K(98) 121 ze dne 5. února 1998, jímž Komise poskytla podporu z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a z Evropského sociálního fondu (ESF) určenou pro operační program v regionu Baskicko, jež spadal do rámce podpory Společenství pro strukturální pomoc ve španělských regionech cíle 2 pro roky 1997-1999, v maximální výši 291 862 367 eur k tíži EFRR.

Podle rozhodnutí napadeného v tomto řízení došlo při provádění uvedeného operačního programu k nesrovnalostem ve 24 ze 37 projektů, což se týkalo celkem 4 844 712 820 peset a vyžaduje finanční opravu ve výši 27 794 540,77 eur.

Na podporu své žaloby uvádí žalobce následující žalobní důvody:

—

Porušení článku 24 nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ze dne 19. prosince 1988 (1) tím, že v napadeném rozhodnutí byla použita metoda extrapolace, neboť uvedený článek nestanoví možnost extrapolovat nesrovnalosti zjištěné při konkrétních činnostech na všechny činnosti zahrnuté v operačních programech financovaných z prostředků EFRR. Oprava uplatněná Komisí v napadeném rozhodnutí nemá právní základ, protože interní pokyny Komise ze dne 15. října 1997 k čistým finančním opravám v rámci použití článku 24 nařízení (EHS) č. 4253/88 nemohou mít podle rozsudku ze dne 6. dubna 2000, Španělsko v. Komise (2) mít právní účinky vůči členským státům, a protože článek 24 se týká pouze snížení podpory, při jejímž přezkumu byly zjištěny nesrovnalosti, přičemž tato zásada byla porušena provedením oprav metodou extrapolace.

—

Podpůrně, porušení článku 24 nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU (zásada loajální spolupráce), provedením opravy metodou extrapolace, ačkoli v upravených smlouvách nebyl zjištěn žádný nedostatek v oblasti provádění, kontroly ani auditu, neboť správní orgány uplatnily španělskou právní úpravu, o které SDEU neprohlásil, že je v rozporu s právem Evropské unie. Dodržování vnitrostátního práva správními orgány, ačkoli může vést ke konstatování, ze strany Komise, nesrovnalostí či konkrétních porušení práva Evropské unie, nemůže být základem pro extrapolaci z důvodu nedostatků v oblasti provádění, jestliže o právním předpisu uplatněném danými orgány SDEU neprohlásil, že je v rozporu s právem Evropské unie, a jestliže ani Komise proti členskému státu nepodala k Soudnímu dvoru žalobu na základě článku 258 SFEU.

—

Podpůrně, porušení článku 24 nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 v důsledku nereprezentativnosti vzorku použitého při uplatnění opravy metodou extrapolace. Komise při uplatnění extrapolace vycházela z velmi omezeného počtu projektů (37 z 3 348), jež nezohledňoval všechny podstatné oblasti operačního programu, přičemž zahrnula náklady dříve odečtené španělskými orgány, vycházela z deklarovaných nákladů, a nikoli z přidělené podpory a použila počítačový program se spolehlivostí nižší než 85 %. Daný vzorek proto nesplňuje nezbytné podmínky reprezentativnosti, aby mohl sloužit jako základ pro extrapolaci.

—

Nakonec má Španělské království za to, že oznámení o existenci nesrovnalostí španělským orgánům (k čemuž došlo v srpnu roku 2005, přičemž se většinou jednalo o nesrovnalosti z let 1998 a 1999) by mělo vést k promlčení daných nesrovnalostí na základě uplynutí čtyřleté promlčecí lhůty stanovené v článku 3 nařízení č. 2988/95 (3).

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí ustanovení k nařízení č. 2052/88 týkající se koordinace mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji (Úř. věst. L 374, s. 1).

(2) Věc C-443/97, Sb. rozh. s. I-2415.

(3) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 340).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/75

Žaloba podaná dne 4. března 2010 — Spojené království v. Komise

(Věc T-115/10)

2010/C 113/109

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: S. Ossowski, zmocněnec, ve spolupráci s D. Wyattem, QC, a M. Woodem, Barrister)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobce

—

zrušit rozhodnutí Komise 2010/45/EU ze dne 22. prosince 2009, kterým se přijímá třetí aktualizovaný seznam lokalit významných pro Společenství ve středomořské biogeografické oblasti podle směrnice Rady 92/43/EHS (1) (směrnice o přírodních stanovištích (2)), v rozsahu, v němž za lokalitu významnou pro Společenství označuje Estrecho Oriental s kódem ES6120032,

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Svým návrhem žalobce zpochybňuje platnost rozhodnutí Komise 2010/45/EU [oznámeného pod číslem K(2009) 10406] v rozsahu, v němž za lokalitu významnou pro Společenství označuje Estrecho Oriental, a domáhá se zrušení položky Estrecho Oriental v seznamu lokalit významných pro Společenství.

Na podporu svých tvrzení žalobce uplatňuje následující žalobní důvody.

Zaprvé, žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo přijato v rozporu se směrnicí 92/43/EHS, jelikož zahrnutí španělského Estrecho Oriental na seznam lokalit významných pro Společenství nebylo s touto směrnicí slučitelné vzhledem k tomu, že

—	značná část rozlohy této lokality se nachází v Pobřežních vodách britského Gibraltaru, které ve skutečnosti ovládá Spojené království, a nikoli Španělsko, a

—	se zcela kryje se stávající lokalitou významnou pro Společenství Southern Waters of Gibraltar (Spojené království).

Zadruhé, žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo přijato v rozporu se zásadou právní jistoty, vzhledem k tomu, že záměrem zahrnutí Estrecho Oriental na seznam lokalit významných pro Společenství je uložit Španělsku povinnosti podle směrnice 92/43/EHS ve vztahu k území, které je součástí stávající lokality významné pro Společenství, a ve vztahu k němuž jsou tytéž povinnosti směrnicí uloženy již vládě Gibraltaru. V důsledku toho může být omezena nebo zpochybněna pravomoc vlády Gibraltaru k provedení směrnice v lokalitě významné pro Společenství Southern Waters of Gibraltar a k prosazování práva Gibraltaru v Pobřežních vodách britského Gibraltaru, čímž zakládá právní nejistotu pro vládu Gibraltaru i občany EU.

Zatřetí, žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí bylo přijato v rozporu se zásadou proporcionality, vzhledem k tomu, že uvedení španělského Estrecho Oriental na seznam lokalit významných pro Společenství tak, že zahrnuje celou lokalitu významnou pro Společenství Southern Waters of Gibraltar (Spojené království) a jiné části Pobřežních vod britského Gibraltaru, není ani způsobilé, ani nezbytné k dosažení cílů ochrany životního prostředí sledovaných směrnicí 92/43/EHS.

Konečně, žalobce uvádí, že napadené zahrnutí Estrecho Oriental na seznam lokalit významných pro Společenství musí být zrušeno v plném rozsahu, jelikož důsledkem částečného zrušení této položky by se změnila její hmotněprávní podstata a Soudní dvůr by ji musel změnit, musel by znovu vypočítat ústřední bod lokality významné pro Společenství a její rozlohu, jakož i z hlediska životního prostředí zhodnotit, zda zbývající část lokality může být kvalifikována jako lokalita významná pro Společenství.

(1) Úř. věst. 2010 L 30, s. 322.

(2) Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/76

Žaloba podaná dne 5. března 2010 — Acron v. Rada

(Věc T-118/10)

2010/C 113/110

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Acron OAO (zástupce: B. Evtimov, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1251/2009 ze dne 18. prosince 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1911/2006 (1), v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně svou žalobu opírá o jediný žalobní důvod, který je dále rozdělen do tří částí.

Žalobkyně tvrdí, že orgány Unie porušily články 1 a 2 základního nařízení (2), jakož i čl. 11 odst. 9 základního nařízení ve spojení s článkem 2 základního nařízení, a opakovaně se dopustily zjevně nesprávného posouzení, v jehož důsledku stanovily pro žalobkyni uměle navýšenou běžnou hodnotu, a dospěly tudíž k nesprávnému zjištění dumpingu.

V rámci první části žalobního důvodu žalobkyně zpochybňuje logický základ úpravy ceny plynu. Konkrétně tvrdí, že se orgány dopustily nesprávného právního posouzení a porušily čl. 2 odst. 3 a odst. 5 základního nařízení tím, že nevzaly v úvahu významnou část výrobních nákladů v zemi původu, nebo de facto tím, že použily netržní hospodářskou metodiku pro stanovení hlavní části běžné hodnoty žalobkyně.

V rámci druhé části žalobního důvodu žalobkyně kritizuje metodiku použitou při úpravě ceny plynu. Tvrdí, že Komise tím, že se rozhodla přistoupit k úpravě ceny plynu, porušila čl. 2 odst. 5 druhou větu základního nařízení nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení a neposkytla dostatečné odůvodnění, když upravila cenu plynu na základě ceny za ruský plyn ve Waidhaus, Německo, nezohlednila zakázanou kartelovou dohodu o rozdělení trhu týkající se ruského plynu dodávaného přes Waidhaus a neodpočetla ruské vývozní clo na ruský plyn ve výši 30 % a neupravila cenu s ohledem na místní distribuční náklady.

V rámci třetí části žalobního důvodu žalobkyně napadá zjištění ziskového rozpětí použitého při stanovení běžné hodnoty. Ziskové rozpětí, které bylo zjištěno orgány a o něž byly navýšeny výrobní náklady za účelem výpočtu běžné hodnoty žalobkyně v závěrech napadeného nařízení, je v rozporu s čl. 2 odst. 3 a čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení, je zjevně nepřiměřené a trpí vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení. Dále žalobkyně tvrdí, že takto zjištěné ziskové rozpětí se v rozporu s čl. 11 odst. 9 základního nařízení výrazně odchyluje od zisku a metodiky pro stanovení běžné hodnoty, která byla použita v rámci výchozího šetření, které vedlo ke stanovení přezkoumaného cla.

(1) Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1251/2009 ze dne 18. prosince 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1911/2006 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu roztoků močoviny a dusičnanu amonného pocházejících mimo jiné z Ruska (Úř. věst. L 338, s. 5).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 56, s. 1).

1.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 113/77

Žaloba podaná dne 5. března 2010 — Nizozemsko v. Komise

(Věc T-119/10)

2010/C 113/111

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobce: Nizozemské království (zástupci: C. Wissels, Y. de Vries a J. Langer, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobce

—

zrušit rozhodnutí Komise K(2009) 10712 ze dne 23. prosince 2009 o snížení finanční podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), která byla na základě rozhodnutí Komise K(97) 3742 ze dne 18. prosince 1997 1997 (EFRE č. 970010008) přiznána programu Preventivní ochrana před povodněmi na řekách Rýn a Maas v rámci iniciativy Společenství IC Interreg II/C v Belgii, Spolkové republice Německo, Lucemburském velkovévodství a v Nizozemském království;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce uvádí na podporu své žaloby následující důvody:

—	porušení čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88 (1) stanovením finančních korektur prostřednictvím extrapolace, přestože toto ustanovení k tomu neposkytuje právní základ;

—	porušení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 4253/88 uložením paušálních finančních korektur, přestože toto ustanovení k tomu neposkytuje právní základ;

—	porušení zásady právní jistoty tím, že členskému státu jsou uloženy povinnosti s odvoláním na judikaturu Soudního dvora, která se týká doby po uložení těchto povinností, jenž v tomto okamžiku nebyly pro členské státy jasné, přesné a předvídatelné;

—	porušení zásady proporcionality prostřednictvím uložení finanční korektury ve výši 25 % ohlášených nákladů v souvislosti se zakázkami, nebyl přitom brán ohled na obecné zásady jako zásadu transparentnosti, zásadu zákazu diskriminace a zásadu rovného zacházení;

—	porušení zásady proporcionality prostřednictvím uložení finanční korektury ve výši 100 % ohlášených nákladů v souvislosti se zakázkami, které překračují prahové hodnoty směrnice 93/37/EHS (2), směrnice 93/36/EHS (3) a směrnice 92/50/EHS (4) a které byly zadány bez výběrového řízení;

—	porušení povinnosti uvést odůvodnění tím, že nebylo odůvodněno, jak byl stanoven rozsah uložených finančních korektur;

—	porušení povinnosti uvést odůvodnění uložením krácení pro konkrétní projekty, která nebyla dostatečně odůvodněna.

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ze dne 19. prosince 1988 kterým se stanoví prováděcí ustanovení k nařízení č. 2052/88 týkající se koordinace mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji (Úř. věst. L 374, s. 1).

(2) Směrnice Rady 93/37/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce (Úř. věst. L 199, s. 54; Zvl. vyd. 06/02, s. 163).

(3) Směrnice Rady 93/36/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky (Úř. věst. L 199, s. 1; Zvl. vyd. 06/02, s. 110).

(4) Směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby (Úř. věst. L 209, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 322).

		ISSN 1725-5163 doi:10.3000/17255163.C_2010.113.ces
Úřední věstník Evropské unie		C 113

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 53 1. května 2010

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr
2010/C 113/01	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 100, 17.4.2010	1