1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/1

A.

vzhledem k tomu, že zrušení hraniční kontroly na vnitřních hranicích EU je jedním z největších úspěchů evropské integrace,

B.

vzhledem k tomu, že prostor bez vnitřních hranic může fungovat pouze na základě společné odpovědnosti a solidarity při správě vnějších hranic,

C.

vzhledem k tomu, že v souladu s obecnou vnější politikou EU by se měla věnovat pozornost spolupráci s orgány pro ochranu hranic třetích zemí,

D.

vzhledem k tomu, že vnější hranice EU každoročně překročí 160 milionů občanů EU, 60 milionů státních příslušníků třetích zemí bez vízové povinnosti a 80 milionů občanů třetích zemí s vízovou povinností,

E.

vzhledem k tomu, že opatření na zvýšení bezpečnosti hranic musí doprovázet usnadnění pohybu cestujících a podpora mobility ve stále více globalizovaném světě,

F.

vzhledem k tomu, že v rámci integrované správy hranic EU byly již některé nástroje a programy zřízeny, jsou ve stádiu příprav nebo jsou součástí připravované politiky,

G.

vzhledem k tomu, že Komise oznámila svůj záměr předložit v období od roku 2009 do roku 2010 legislativní návrhy na zavedení systému vstupu/výstupu, programu registrovaných cestujících (RTP) a Elektronického systému cestovních povolení (ESTA),

H.

vzhledem k tomu, že podobné systémy existují v Austrálii a zavádějí se i v USA jakožto součást programu US-VISIT,

I.

vzhledem k tomu, že neexistuje komplexní rámcový plán, jež by vymezoval celkové rozvržení strategie pro správu hranic EU, ani podrobné vyhodnocení či posouzení stávajících systémů či systémů, které se připravují,

1.

je si vědom toho, že osoby překračující povolenou délku pobytu („overstayers“), jichž se navrhovaný systém vstupu/výstupu týká především, představují zřejmě nejpočetnější skupinu nelegálních přistěhovalců v EU; žádá však, aby mu bylo poskytnuto více informací o údajích, které shromáždil externí smluvní partner a podle nichž „bylo v roce 2006 v EU 25 téměř 8 milionů nelegálních přistěhovalců“ (6); dále požaduje, aby se pojem „overstayer“ jasněji vymezil a aby byly do jeho definice zahrnuty i výjimky, které lze za konkrétních podmínek udělit, a žádá o podrobnější kvalitativní a kvantitativní analýzu ohrožení, rizik a nákladů, jež pro evropskou společnost představují;

2.

poukazuje na to, že ačkoli navrhovaný systém a výstražné informace mohou ve větší míře odrazovat státní příslušníky třetích zemí od překračování povolené délky pobytu a poskytovat údaje a informace o vzorových situacích, je toho názoru, že kontakt s orgány pro vymáhání práva je pro zadržení osoby překračující povolenou délku pobytu stále nutný; nedomnívá se tudíž, že navrhovaný systém bude sám o sobě schopen problém s překračováním povolené délky pobytu odstranit;

3.

není dostatečně informován o tom, jak bude tento systém začleněn do stávajícího rámce, jaká bude jejich interakce, jaké změny bude třeba případně učinit v rámci stávajících systémů ani jaké budou skutečné náklady spojené se zavedením tohoto systému; domnívá se tudíž, že otázka, zda je tento systém skutečně nutné zřizovat, zůstává sporná;

4.

připomíná, že správné fungování systému vstupu/výstupu bude materiálně i provozně záviset na úspěchu systémů VIS a SIS II; poukazuje na to, že tyto nástroje nejsou ještě zcela funkční, a že tudíž dosud nebylo možné provést jejich řádné hodnocení; zdůrazňuje, že funkčnost a spolehlivost systému SIS II je zpochybňována;

5.

upozorňuje na to, že zkušenosti Spojených států amerických bezpochyby potvrzují, že zbudovat kontrolní struktury pro výstup je nepochybně náročnější než zbudovat obdobné struktury pro vstup, zvláště pokud jde o mořské a suchozemské hranice; vzhledem k výše zmíněným zkušenostem Spojených států amerických má rovněž pochybnosti, co se týče efektivnosti tohoto systému z hlediska nákladů; vyzývá proto Komisi, aby poskytla další informace ohledně investic, které jsou s tímto systémem ve skutečnosti spojeny;

6.

v zásadě podporuje zavedení RTP pro státní příslušníky třetích zemí, ať už mají či nemají vízovou povinnost, čímž se přispěje k rychlejšímu odbavení cestujících a k prevenci přetížení vstupních a výstupních míst, a případné používání automatických bran občany EU, neboť stávající právní předpisy Společenství umožňují zjednodušení hraničních kontrol pouze v případech těch státních příslušníků třetích zemí, kteří mají bydliště v příhraničních oblastech;

7.

současně se však staví kriticky k terminologii, která je používána ve výše uvedeném sdělení nazvaném „Příprava dalších kroků v oblasti správy hranic v Evropské unii“ („nerizikoví“ cestující a cestující „v dobré víře“), protože tato terminologie by naznačovala, že značný počet cestujících je a priori považován za cestující „rizikové“ či „ve zlé víře“, a doporučuje termín „častí cestující“;

8.

zdůrazňuje, že RTP pro státní příslušníky třetích zemí již zřídilo nebo se jej připravuje zřídit několik členských států, a poukazuje na nebezpečí, že vznikne nesourodá síť dvaceti sedmi systémů, jejichž principy – jakož i pravidla pro ochranu údajů a poplatky – budou rozdílné; je si vědom toho, že Nizozemsko se spolu s Německem, Spojeným královstvím a agenturou FRONTEX pokouší prosadit program pro urychlení mezinárodního cestování (International Expedited Traveller Programme) jakožto možný vzorový program pro ostatní členské státy;

9.

podporuje harmonizovaný přístup, a vyzývá proto naléhavě Komisi, aby celý proces na základě osvědčených postupů v členských státech urychlila a aby zajistila, že členské státy budou nadále postupovat v souladu s právními předpisy Společenství;

10.

konstatuje, že RTP pro státní příslušníky třetích zemí se liší od RTP pro občany EU; zdůrazňuje tedy, že se mezi nimi musí vždy jasně rozlišovat;

11.

uznává, že by bylo nerozumné zaměřit bezpečnostní opatření jen na ty státní příslušníky třetích zemí, kteří cestují do Evropské unie ze zemí s vízovou povinností; zpochybňuje však nutnost navrhovaného systému a uvítal by důkladné vysvětlení důvodů pro jeho zřízení; je přesvědčen, že správným krokem vpřed je zejména úzká spolupráce mezi zpravodajskými službami, spíše než masivní shromažďování údajů;

12.

přeje si být informován o přesném harmonogramu a o podrobnostech studie, kterou Komise plánuje;

13.

považuje za nepřípustné, že Komise před přijetím výše uvedeného sdělení nazvaného „Příprava dalších kroků v oblasti správy hranic v Evropské unii“ nekonzultovala evropského inspektora ochrany údajů, třebaže tento vyjádřil řadu pochybností, ani pracovní skupinu pro ochranu údajů zřízenou podle článku 29; žádá tedy Komisi, aby oba výše zmíněné subjekty konzultovala v souvislosti s jakýmikoli kroky, které v souladu s tímto sdělením bude chtít učinit, neboť nové „stavební prvky“ systému správy hranic, který navrhuje, budou obnášet zpracovávání velkého množství osobních údajů;

14.

je si vědom toho, že biometrické údaje jsou teoreticky účinnými osobními identifikátory, protože měřené charakteristiky jsou považovány za specifické pro každou osobu; zdůrazňuje však, že spolehlivost biometrických údajů není nikdy stoprocentní a že tyto údaje nejsou ve všech případech přesné, a že by tudíž měly být ve všech případech k dispozici alternativní postupy a že by měly být lépe propracovány rizikové profily;

15.

trvá proto na zřízení standardního protokolu pro používání a výměnu biometrických informací a na uzavření vzájemných dohod o kontrole, v nichž bude stanoveno, jak bude tento protokol používán; zastává rovněž názor, že má-li se zabránit tomu, že budou biometrické údaje v různých systémech členských států různě přijímány, mělo by používání biometrických metod podléhat normám kvality;

16.

domnívá se, že je naprosto nezbytné klást důraz na ochranu soukromí již v počáteční fázi vypracovávání jakýchkoli opatření, která by mohla vést ke zneužití osobních údajů a k ohrožení důvěry veřejnosti v subjekty, které informacemi o nich disponují;

17.

domnívá se, že skutečně integrovaná správa hranic EU je legitimním cílem, a souhlasí s tím, že je třeba společnou politiku EU v oblasti správy hranic průběžně rozvíjet a posilovat;

18.

zastává však názor, že v souvislosti se správou hranic a řízením přistěhovalectví se neuvěřitelně rychle hromadí návrhy zavádějící zásadní změny; žádá tedy Komisi, aby celou záležitost zvážila z hlediska logistických potřeb a nákladů na hranicích;

19

dále vyjadřuje politování nad tím, že politika správy hranic EU by měla být založena na představě, že všichni cestující jsou potenciálně podezřelí a musí prokázat svoji dobrou víru;

20.

je nespokojen s tím, že neexistuje komplexní rámcový plán, jenž by stanovoval obecné cíle a celkovou strukturu strategie správy hranic EU, a že nejsou k dispozici podrobné informace o tom, jak mají společně fungovat všechny související programy a režimy (které již existují, které se připravují nebo jsou součástí vypracovávané politiky) a jak lze propojení mezi nimi optimalizovat; domnívá se, že by Komise při zvažování struktury strategie správy hranic EU měla nejdříve provést analýzu efektivnosti stávajících systémů správy hranic jednotlivých členských států, aby mezi nimi dosáhla optimální součinnosti;

21.

zdůrazňuje, že v první řadě je nutné vyhodnotit a posoudit stávající systémy a systémy, které se nacházejí ve fázi příprav, a upozorňuje na to, že schopnost EU dosáhnout svých strategických cílů záleží do značné míry na tom, zda dokáže tyto programy vzájemně propojit, neboť bude-li v této oblasti docházet ke zdvojování postupů a nebude-li zaručena jejich konsistence, bude to mít negativní dopad na organizaci a výsledky; zastává názor, že by neměly být zaváděny žádné nové nástroje ani systémy, dokud nebudou stávající nástroje zcela funkční, bezpečné a spolehlivé;

22.

zastává názor, že než se do systému začne investovat, je nanejvýš důležité jasně definovat operační rámec pro propojení veškerých opatření a nových iniciativ; zdůrazňuje rovněž, že by mělo být naprosto jasné, jaké změny je třeba v zájmu zajištění harmonizace technologií a procesů provést, a poukazuje na to, že veškeré investice by měly mít ekonomické opodstatnění;

23.

vyjadřuje pochybnosti ohledně potřebnosti a přiměřenosti navrhovaných opatření vzhledem k jejich nákladnosti a k potenciálním rizikům, jež představují pro ochranu údajů; je tudíž toho názoru, že dříve, než bude koncipován jakýkoli formální návrh, je třeba tato opatření posoudit z hlediska těchto kritérií;

24.

uznává, že nalézt rovnováhu mezi zajištěním volného pohybu rostoucího počtu osob přes hranice a zaručením větší bezpečnosti evropských občanů je těžký úkol, a nepopírá, že využívání údajů zde nabízí zjevné výhody; současně však zastává názor, že důvěru veřejnosti ve vládní opatření lze zachovat pouze tehdy, budou-li stanoveny dostatečné záruky ochrany údajů, kontrola a mechanismy pro zajištění nápravy;

25.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, evropskému inspektorovi ochrany údajů a Evropské agentuře pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (FRONTEX).

1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/5

A.

vzhledem k tomu, že obchodní společnosti by měly mít možnost požívat svobody usazování v rámci vnitřního trhu, jak je zakotveno ve Smlouvě o ES a vykládáno Soudním dvorem,

B.

vzhledem k tomu, že přeshraniční migrace společností je jedním z klíčových prvků při dokončování vnitřního trhu,

C.

vzhledem k tomu, že přemístění sídla obchodní společnosti do jiného členského státu by nemělo způsobit ukončení její činnosti nebo jakékoli jiné přerušení činnosti či zánik její právní subjektivity,

D.

vzhledem k tomu, že přeshraničním přemístěním sídla by se neměly obcházet právní, sociální a daňové podmínky,

E.

vzhledem k tomu, že by měla být zaručena práva dalších zúčastněných stran (např. menšinových společníků, zaměstnanců a věřitelů, atd.), jichž se přemístění týká,

F.

vzhledem k tomu, že by mělo být plně zachováno příslušné acquis Společenství, jež stanoví přeshraniční právo na informování zaměstnanců, projednání se zaměstnanci a jejich účast a zajišťuje již existující účastnická práva zaměstnanců (směrnice 94/45/ES (10) a 2005/56/ES (11)), a vzhledem k tomu, že při přemístění sídla společnosti by tedy nemělo dojít ke ztrátě těchto práv,

G.

vzhledem k tomu, že předpis, který společnostem ukládá povinnost, aby ponechávaly svá ústředí a sídla ve stejném členském státě, by byl v rozporu s judikaturou Soudního dvora o svobodě usazování, a tudíž by porušoval právní předpisy ES,

1.

žádá Komisi, aby na základě článku 44 Smlouvy o ES předložila Parlamentu do 31. března 2009 legislativní návrh směrnice, která stanoví opatření pro koordinaci vnitrostátních právních předpisů členských států za účelem usnadnění přeshraničního přemístění sídla obchodních společností, jež jsou založeny v souladu s právními předpisy členského státu, v rámci Společenství („14. směrnice v oblasti práva obchodních společností“), a žádá, aby byl tento návrh vypracován v rámci interinstitucionálního jednání a s přihlédnutím k níže uvedeným podrobným doporučením;

2.

konstatuje, že v současné době mohou podniky přemístit své sídlo pouze zrušením společnosti a založením nové právnické osoby v cílovém členském státě nebo založením nové právnické osoby v cílovém členském státě a následnou fúzí obou podniků; konstatuje rovněž, že tento postup je spojen s administrativními překážkami, náklady a sociálními dopady a neposkytuje právní jistotu;

3.

upozorňuje na svobodu usazování, kterou podnikům zaručuje článek 48 Smlouvy o ES a jejíž výklad poskytl Soudní dvůr (12);

4.

poukazuje na to, že přemístění sídla znamená přemístění dohledu; zdůrazňuje, že v souvislosti s vypracováváním 14. směrnice v oblasti práva obchodních společností o přemístění sídla společnosti do jiného členského státu musí být zaručeno zachování stávajících práv společníků, věřitelů a zaměstnanců a musí být zachována dosavadní rovnováha v řízení společnosti („corporate governance“);

5.

navrhuje, aby byl v nové směrnici uveden odkaz na směrnici 94/45/ES a směrnici 2005/56/ES, aby tak byla při provádění směrnic EU v oblasti práva společností zajištěna koherence a podstata postupů účasti zaměstnanců;

6.

zastává názor, že samotnému přemístění sídla musí předcházet vytvoření plánu tohoto přemístění a vypracování zprávy, v níž jsou vysvětleny a zdůvodněny právní a hospodářské aspekty a veškeré důsledky přemístění sídla pro společníky a zaměstnance; zdůrazňuje, že plán přemístění i zpráva musí být včas zpřístupněny všem zúčastněným stranám;

7.

s ohledem na Lisabonskou strategii zdůrazňuje pozitivní účinky konkurence v daňové oblasti na hospodářský růst;

8.

poukazuje na to, že přemístění sídla by nemělo mít daňové dopady;

9.

doporučuje, aby byla zlepšena výměna informací a vzájemné spolupráce mezi daňovými orgány;

10.

požaduje transparentnost při provádění nové směrnice v členských státech, a navrhuje proto ohlašovací povinnost členských států vůči Komisi, na jejímž základě musí být podniky, které přemístí své sídlo podle této směrnice, zapsány do evropského obchodního rejstříku; poukazuje na skutečnost, že v zájmu zlepšování tvorby právních předpisů je třeba se při provádění ohlašovací povinnosti do vnitrostátního práva vyvarovat nadbytečných informací, přičemž je však zapotřebí zaručit jejich dostatečný rozsah;

11.

potvrzuje, že doporučení jsou v souladu se zásadou subsidiarity a základními právy občanů;

12.

domnívá se, že požadovaný návrh nemá žádné finanční dopady;

13.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi, Radě a parlamentům a vládám členských států.

1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/10

A.

vzhledem k tomu, že legislativní nástroje první fáze zavádění společného evropského azylového systému sice umožnily definovat společné minimální normy, nebylo však možné zajistit stejné podmínky pro přístup k ochraně na celém území EU, takže se nadále objevují takové jevy, jako je sekundární pohyb a podávání vícenásobných žádostí,

B.

vzhledem k tomu, že uplatňování kritérií první země vstupu, která stanovil dublinský systém, mohou vést k nerovnoměrnému zatížení určitých členských států, zejména těch, které se nacházejí na vnější hranici EU, jež by bylo důsledkem jejich zeměpisné polohy, a vzhledem k tomu, že tento stav by měl negativní dopad jak na členské státy, tak na žadatele o azyl,

C.

vzhledem k tomu, že Komise ve svém hodnocení dublinského systému poukazuje na to, že v roce 2005 bylo v důsledku zavedení dublinského systému všech 13 členských států na hranicích EU vystaveno narůstajícím problémům,

D.

vzhledem k tomu, že Komise ve své výše uvedené zprávě o směrnici o přijímání žadatelů o azyl konstatuje, že při jejím provádění se objevily závažné problémy, zejména v uzavřených střediscích a tranzitních zónách, což si parlamentní delegace mohly při několika svých cestách ověřit přímo na místě,

1.

konstatuje, že v minulém roce vzrostl počet uprchlíků na celém světě tak, že jejich počet dosáhl více než 12 milionů a počet vnitřně vysídlených osob představoval 26 milionů; podporuje v této souvislosti vytvoření společného evropského azylového systému a vítá plán azylové politiky vypracovaný Komisí, jenž slouží jako pracovní plán pro dokončení společného evropského azylového systému;

2.

lituje skutečnosti, že v důsledku změny právního základu po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se zvažuje odložení druhé fáze společného evropského azylového systému, která by měla odstranit nežádoucí rozdíly mezi azylovými systémy členských států, na rok 2012;

3.

poukazuje na skutečnost, že podíl státních příslušníků třetích zemí, jimž byl přiznán statut uprchlíka, se v členských státech pohybuje přibližně mezi 0 % a 90 %;

4.

zdůrazňuje, že harmonizace norem, jež by měla vést ke společnému postupu a k jednotnému statutu v oblasti azylu, má směřovat k zavedení vysoké úrovně ochrany v celé EU, a nikoli k přizpůsobování se nižší úrovni, poněvadž společný azylový systém by tak nebyl žádným přínosem;

5.

lituje skutečnosti, že pojetí instituce azylu, které je nedílnou součástí demokracie a ochrany lidských práv, bylo v posledních letech vážně oslabeno; opakuje, že je třeba plně respektovat práva a potřeby žadatelů o azyl a zásadu nenavracení;

6.

připomíná, že EU musí vypracovat mechanismy, které umožní identifikovat žadatele o azyl na vnějších hranicích a zaručí přístup na území EU osobám, které mají nárok na mezinárodní ochranu, a to i v rámci kontrolních operací na vnějších hranicích;

7.

vítá skutečnost, že Komise jako jeden z obecných cílů společného evropského azylového systému označila zajištění přístupu osobám potřebujícím ochranu;

8.

vyzývá Evropskou agenturu pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex), aby předložila podrobné údaje o počtu žadatelů o azyl identifikovaných v průběhu jejích operací a o osudu osob, které byly v průběhu těchto operací zadrženy a navráceny zpět do tranzitní země nebo do země původu; vyzývá Komisi, aby předložila návrh na změnu mandátu agentury Frontex tak, aby z něj jasně vyplývalo, že ochrana lidských práv je nedílnou součástí správy vnějších hranic EU;

9.

vítá skutečnost, že Komise uznává potřebu zajistit soudržnost s jinými politikami, jež mají vliv na mezinárodní ochranu; vyzývá proto Komisi, aby podporovala a předkládala iniciativy, jejichž cílem bude revidovat a upravit všechny politiky a postupy v oblasti správy hranic, jako je Frontex a evropský systém ostrahy hranic (EUROSUR) s cílem zaručit uprchlíkům přístup k ochraně v EU a zajistit plné dodržování zásady nenavracení na vnějších hranicích EU; navíc zdůrazňuje, že povinnost poskytnout pomoc, tak jak je obsažena v Úmluvě OSN o mořském právu (UNCLOS), je pro členské státy, EU a Frontex právně závazná;

10.

vítá skutečnost, že Soudní dvůr ve svém výše zmíněném rozsudku C-133/06 zrušil čl. 29 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 3 směrnice o řízení o přiznání postavení uprchlíka, které se týkaly přijímání žadatelů o azyl nebo změny společného minimálního seznamu bezpečných zemí původu a společného seznamu bezpečných třetích zemí;

11.

vítá pozitivní snahu některých členských států, aby žadatelé o azyl byli poté, co předloží žádost o mezinárodní ochranu, umístěni v otevřených zařízeních, která jsou plně integrovaná do místních společenství;

12.

domnívá se, že žadatelé o azyl jsou zranitelné osoby, pro něž musí být vytvořeny přiměřené podmínky pro přijetí; připomíná, že prostředí věznice jim v žádném případě nepomůže překonat traumata prožitá v jejich zemi původu a v průběhu cesty do Evropy;

13.

vítá ustanovení uvedená v posledních návrzích Komise, z nichž vyplývá, že členské státy nesmí nikoho internovat pouze z důvodu, že žádá o mezinárodní ochranu; domnívá se, že žadatelé o azyl by s ohledem na svou obzvláště citlivou situaci zásadně neměli být internováni;

14.

vyslovuje politování nad skutečností, že v několika členských státech jsou žadatelé o azyl internováni na základě jejich nelegálního vstupu na území, a vítá proto, že do směrnice o přijímání žadatelů o azyl byly začleněny procesní záruky týkající se internace; v této souvislosti se domnívá, že internování žadatelů o azyl by mělo být možné pouze za velmi výjimečných okolností a že jak na způsob internace, tak na její účel, by se měla vztahovat zásada nezbytnosti a přiměřenosti; je rovněž toho názoru, že pokud je osoba, která žádá o azyl, internována, měla by mít právo využít opravných prostředků před vnitrostátním soudem;

15.

domnívá se, že oblast působnosti nové směrnice o přijímání žadatelů o azyl musí být jasně stanovena takovým způsobem, aby se vztahovala na zajišťovací střediska, tranzitní zóny, postupy na hranicích a přesídlené osoby, jak je definuje dublinský systém;

16.

vítá skutečnost, že ve směrnici o přijímání žadatelů o azyl byl zaveden formální způsob okamžité identifikace zranitelných osob, zejména nezletilých osob bez doprovodu, závislých starších osob, osob se zdravotním postižením, těhotných žen, osamělých rodičů s dětmi a osob, které prožily trauma (mučení, znásilnění, psychické, fyzické a sexuální násilí);

17.

domnívá se, že by mělo být zavedeno jednotné řízení o žádosti o azyl a jednotné normy pro získání statutu uprchlíka či osoby, která potřebuje mezinárodní ochranu, jež by se vztahovaly na všechny žádosti o „mezinárodní ochranu“ (statut uprchlíka, podpůrná ochrana a dočasná ochrana);

18.

vítá skutečnost, že Komise hodlá jasně vymezit podmínky pro získání podpůrné ochrany, a zejména skutečnost, že navrhuje přezkoumat úroveň práv a výhod, které mají být poskytnuty osobám, jež této ochrany požívají; tento postup by měl lépe zaručit rovnější zacházení;

19.

vítá skutečnost, že Komise hodlá změnit směrnice o řízení o přiznání postavení uprchlíka a zdůrazňuje, že společný azylový postup by měl stanovit jasné, jednotné a přiměřené lhůty, dokdy musí orgány o žádosti o azyl rozhodnout, čímž by se zabránilo dlouhému a neodůvodněnému čekání, které by mohlo mít nepříznivý dopad na zdraví a životní podmínky žadatelů o azyl; opakuje, že udělení statutu uprchlíka nebo poskytnutí podpůrné ochrany by vždy mělo být předmětem individuálního posouzení a v žádném případě by se nemělo omezit na zobecňující posouzení (např. na základě státní příslušnosti) nebo vázat na určité podmínky (např. stav lidských práv v zemi původu);

20.

považuje za vhodné shromáždit informace o zemích původu, které mají jednotlivé členské státy k dispozici, a vyzývá Komisi, aby zintenzívnila úsilí o zavedení společné databáze; zdůrazňuje, že shromažďování a předkládání informací o zemích původu a správa portálu by měly zaručit, že součástí databáze budou zprávy o jednotlivých zemích vypracované různými uznávanými odborníky, že tyto informace budou veřejně přístupné a budou odděleny od jejich uplatňování orgány, které přijímají rozhodnutí (aby tyto orgány zůstaly nestranné a nepodléhaly politickému vlivu), a že při shromažďování informací o zemích původu bude zajištěna řádná rovnováha mezi vládními, nevládními a mezinárodními zdroji;

21.

vítá přepracování dublinského nařízení a navrhovaná ustanovení týkající se mechanismu, který by umožnil pozastavit přesídlení podle dublinského systému, pokud existují obavy, že by mohlo vést k situaci, kdy žadatel nebude moci požívat přiměřených standardů ochrany v příslušných členských státech, zejména v oblasti podmínek přijímání žadatelů o azyl a přístupu k azylovým postupům, stejně jako v případech, kdy přesídlení by dále zvýšilo zátěž těch členských států, které čelí nepřiměřenému tlaku vyplývajícímu z jejich zeměpisné polohy nebo demografické situace; zdůrazňuje nicméně, že tato ustanovení by nakonec byla spíše politickým konstatováním než účinným nástrojem, který by skutečně pomohl členským státům, pokud by nebyl zaveden nástroj závazný pro všechny členské státy, který by měl dvojí cíl:

22.

domnívá se, že v revidovaném dublinském nařízení by se mělo žadatelům o azyl zaručit právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí o přemístění, přičemž tento opravný prostředek by znamenal pro soudy povinnost zvážit nezbytnost pozastavit dočasně z úřední moci výkon rozhodnutí o přemístění;

23.

důrazně podporuje zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, který by úzce spolupracoval s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a s nevládními organizacemi, které působí v oblasti udělování azylu;

24.

domnívá se, že jedním z úkolů Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu by měla být důkladná analýza rozdílů, které přetrvávají mezi azylovými systémy jednotlivých států, s cílem přispět k jejich zlepšení;

25.

domnívá se, že mezi úkoly Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu by měla patřit příprava obecných pokynů umožňujících přesněji posuzovat žádosti o azyl, podpora výměny osvědčených postupů a kontrola provádění a uplatňování příslušných právních předpisů EU (podpora úlohy Komise jako strážkyně Smluv);

26.

domnívá se, že je třeba se zabývat praktickými otázkami v souvislosti s osobami, které byly na základě zamítnuté žádosti o ochranu navráceny do země původu či do země, z které přicestovaly;

27.

důrazně žádá Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí o vypracování společného evropského vzdělávacího programu v oblasti azylové politiky, neboť kvalita rozhodnutí přijatých v této oblasti přímo souvisí s kvalitou vzdělávání a s informovaností těch, kdo přijímají rozhodnutí na vnitrostátní úrovni; domnívá se, že konzultace s organizacemi občanské společnosti, které se specializují na tyto otázky, s cílem vypracovat vzdělávací programy, by byla zárukou účinnosti;

28.

domnívá se, že všechny orgány, které přijímají rozhodnutí, musí mít rovný přístup k profesionálně a objektivně získaným informacím o zemích původu, neboť tyto informace jsou klíčovým nástrojem pro azylové úřady a odvolací instance, ale i žadatele o azyl, kteří je potřebují pro doložení své žádosti o mezinárodní ochranu;

29.

zdůrazňuje, že během čekacích lhůt by orgány měly vzít v úvahu různé potřeby těch žadatelů o azyl, kteří jsou více ohroženi, jako jsou děti, osoby se zdravotním postižením a ženy, a zajistit nezbytnou infrastrukturu;

30.

uznává s ohledem na otázky demokracie, bezpečnosti a na ekonomické zájmy význam integrace osob požívajících mezinárodní ochrany;

31.

vyjadřuje politování nad skutečností, že pravidla pro určení státu pověřeného přezkoumáním žádosti o azyl, která stanoví dublinské nařízení, nepřihlížejí k přání žadatelů, a domnívá se, že některá kritéria rodinné, kulturní a jazykové povahy by měla být při uvedeném rozhodování více brána v úvahu s cílem podpořit integraci žadatelů o azyl;

32.

naléhavě vyzývá Radu, aby dosáhla dohody o rozšíření působnosti směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (10), tak aby se vztahovala rovněž na uprchlíky a osoby požívající podpůrné ochrany;

33.

vítá návrh směrnice o přijímání žadatelů o azyl, který předložila Komise a který zjednodušuje přístup žadatelů na pracovní trh, neboť jejich začlenění do pracovního života je zásadní podmínkou jejich integrace v hostitelském členském státě a poskytuje jim podporu při získávání dovedností, které jsou užitečné jak po dobu pobytu v hostitelském členském státě, tak v jejich zemi původu, pokud se do ní vrátí;

34.

domnívá se, že při určování příslušného členského státu by azylový systém měl usnadňovat integraci tím, že zohlední mimo jiné sociální, kulturní a jazykové pozadí, uznávání dosaženého vzdělání, odborných kvalifikací a dovedností žadatele o azyl, které odpovídají ekonomickým potřebám hostitelského členského státu;

35.

doporučuje, aby se nečinily rozdíly mezi právy uprchlíků a právy osob, které požívají podpůrné ochrany; zdůrazňuje zejména nutnost zlepšit přístup osob, kterým je poskytována podpůrná ochrana k sociálním a hospodářským výhodám, neboť mají zásadní význam pro jejich integraci;

36.

domnívá se, že jedním z cílů společného evropského azylového systému musí být zavedení účinných mechanismů solidarity, aby se zlepšila situace zemí, do nichž přijíždí velký počet žadatelů o azyl a které mohou jen obtížně zajistit přiměřené podmínky pro přijímání žadatelů, projednání jejich žádostí ve stanovené lhůtě a řádným způsobem, či pro začlenění žadatelů, kteří získali statut uprchlíka;

37.

domnívá se, že solidarita se nemůže omezovat na poskytování finančních prostředků, a požaduje, aby byly účinně prováděny mechanismy dobrovolného znovuusídlení a přesídlení v rámci EU, které byly stanoveny Evropským paktem o přistěhovalectví a azylu; je toho názoru, že tyto mechanismy by umožnily, aby osoby požívající mezinárodní ochrany byly přijaty jiným členským státem, než je stát, který jim tuto ochranu poskytl;

38.

domnívá se, že je třeba zvážit rozšíření působnosti směrnice 2001/55/ES (11) tak, aby umožňovala zejména zvláštním kategoriím osob, které potřebují mezinárodní ochranu, aby byly dočasně přijaty i v případě, že nedochází k hromadné imigraci;

39.

podporuje vytvoření týmů znalců v oblasti azylové politiky, které by pod záštitou budoucího Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu mohly poskytovat pomoc členským státům, v nichž by se projevil náhlý a hromadný příliv žadatelů o azyl, kterému by tyto státy nedokázaly čelit;

40.

vyzývá Komisi, aby zvážila možnost zavést evropský mechanismus pro přenos mezinárodní ochrany pod dohledem budoucího Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, který by uprchlíkům, na jejich žádost, umožnil pohyb v rámci Evropy, a zmenšil zátěž některých členských států;

41.

vítá skutečnost, že Komise má v úmyslu zahájit studii s cílem prozkoumat způsoby, jak zlepšit finanční solidaritu v rámci EU, a se zájmem očekává návrhy, které budou v tomto smyslu formulovány;

42.

podporuje dohody o sledování hranic uzavřené mezi vnitrostátními orgány, Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a nevládními organizacemi v EU a přidělení zdrojů za tímto účelem z Fondu EU pro vnější hranice;

43.

zdůrazňuje, že společný evropský azylový systém by měl být plně v souladu s cíli a činnostmi v oblasti ochrany uprchlíků, s nástroji EU pro spolupráci s rozvojovými zeměmi (jako je Evropský rozvojový fond, nástroj rozvojové spolupráce (DCI), evropský nástroj sousedství a partnerství a evropský nástroj pro demokracii a lidská práva) a s dohodami a partnerstvími uzavřenými mezi EU a rozvojovými zeměmi (jako je dohoda z Cotonou a strategické partnerství Afrika-EU);

44.

sdílí názor Komise, že azyl je nedílnou součástí rozvojové spolupráce s třetími zeměmi, a nikoli nástrojem řešení krizí; opakuje rovněž, že rozvojová spolupráce, zejména předcházení krizím, monitorování lidských práv, řešení konfliktů a budování míru by mohly sloužit jako nástroj pro prevenci vysídlování; zdůrazňuje proto, že společný evropský azylový systém by měl být úzce spjat s evropskou politikou v oblasti rozvojové a humanitární pomoci;

45.

očekává vyhodnocení regionálních programů ochrany, které má být provedeno v roce 2009; zdůrazňuje, že rozvoj těchto programů by měl být zcela v souladu s národními a regionálními akčními plány, s tematickým programem týkajícím se migrace a azylu v rámci DCI a obecněji by nikdy neměl zbavovat členské státy a EU odpovědnosti; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti zlepšila koordinaci opatření, která přijímají různá její oddělení, s cílem dosáhnout součinnosti mezi nimi, a aby informovala Parlament o krocích, které v tomto směru podnikla;

46.

konstatuje, že je důležité posílit přijímací kapacity zemí prvního azylu a v úzké spolupráci s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky zavést na evropské úrovni program pro přesídlení, v němž budou stanovena společná kritéria a koordinační mechanismy;

47.

rovněž žádá vyhodnocení přiměřenosti prostředků, které slouží k financování opatření týkajících se třetích zemí, jako je například ochrana v rámci regionu, a to zejména na základě stanoviska Parlamentu, v němž se uvádí, že je na tato opatření třeba vyčlenit dodatečné prostředky, a nikoli převést prostředky na rozvoj;

48.

vyzývá Komisi, aby podporovala větší zapojení členských států do celosvětového úsilí o znovuusídlení uprchlíků;

49.

s velkým zájmem bere na vědomí myšlenku zavést „chráněný vstup na území“ a vybízí Komisi, aby prostudovala konkrétní provádění a praktické důsledky těchto opatření;

50.

se zájmem očekává výsledky studie o společném posuzování žádostí o azyl mimo území Společenství, kterou Komise hodlá uskutečnit v roce 2009, a varuje před jakýmikoli snahami přenášet tíhu přijímání žadatelů o azyl a posuzování jejich žádostí na třetí země nebo na Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky;

51.

pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení předal Radě, Komisi, vládám členských států, agentuře Frontex a Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/16

A.

vzhledem k tomu, že podle článku 274 Smlouvy o ES plní Komise rozpočet na vlastní odpovědnost, v souladu se zásadami řádného finančního řízení, ve spolupráci s členskými státy,

B.

vzhledem k tomu, že poté, co bylo nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (4) (finanční nařízení) pozměněno nařízením (ES, Euratom) č. 1995/2006 ze dne 13. prosince 2006 (5), tvoří zásada účinné vnitřní kontroly jednu z rozpočtových zásad tohoto nařízení, jak navrhovala Komise v akčním plánu na zřízení integrovaného rámce vnitřní kontroly (dále jen „akční plán“),

C.

vzhledem k tomu, že nejpřesvědčivější způsob, jak může Komise prokázat svůj skutečný zájem na dosažení transparentnosti a řádného finanční řízení, je udělat vše pro podporu opatření usilujících o zlepšení kvality finančního řízení s cílem získat od Evropského účetního dvora kladné prohlášení o věrohodnosti (DAS (6)),

D.

vzhledem k tomu, že Rada ECOFIN v bodě 5 svých závěrů ze dne 8. listopadu 2005 uvedla, že zavedení integrovaného rámce vnitřní kontroly a zjednodušení právních předpisů týkajících se kontroly má zásadní význam, a požadovala, aby Komise „vyhodnotila kontrolní náklady podle jednotlivých výdajových oblastí“,

E.

vzhledem k tomu, že na základě doporučení Evropského účetního dvora (7), usnesení Parlamentu ze dne 12. dubna 2005 o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2003 (8) a na základě závěrů Rady ECOFIN ze dne 8. listopadu 2005 Komise v lednu 2006 přijala akční plán, aby podpořila strategický cíl, jímž je obdržet od Evropského účetního dvora kladné prohlášení o věrohodnosti,

F.

vzhledem k tomu, že se akční plán zaměřil na nedostatky v tehdejších kontrolních strukturách Komise a určil 16 oblastí, v nichž bylo třeba do konce roku 2007 přistoupit k opatřením, přičemž byla zohledněna skutečnost, že zlepšení finančního řízení v Unii je nutné podpořit podrobným sledováním kontrol v Komisi a členských státech,

G.

vzhledem k tomu, že Evropský účetní dvůr v bodu 2.29 kapitoly 2 (týkající se systému vnitřní kontroly Komise) své výroční zprávy za rok 2007 zdůrazňuje, že „souhrnná zpráva Komise za rok 2007 poskytuje kladné posouzení pokroku učiněného při provádění akcí k danému datu, ale zároveň uvádí, že na důkazy o účelnosti akcí z hlediska snížení míry chyb uskutečněných operací je ještě třeba počkat“,

H.

vzhledem k tomu, že v odpovědi Komise na bod 2.30 výroční zprávy Evropského účetního dvora za rok 2007 se uvádí, že „provádění opatření je trvalým procesem a důkladně se sleduje. Dopad opatření bude nutně následovat až po jejich provedení v průběhu let 2006 a 2007. První zpráva o dopadech bude vyhotovena počátkem roku 2009“,

1.

vítá celkový pokrok, jehož bylo dosaženo při rozvoji akčního plánu, i skutečnost, že byla provedena většina opatření a odstraněna většina nedostatků, jež byly uvedeny v akčním plánu;

2.

zdůrazňuje, že účinný integrovaný rámec vnitřní kontroly, který Komise stanoví ve svém akčním plánu, umožní Komisi a členským státům, aby lépe plnily rozpočet EU v souladu s politickými cíli a prioritami Parlamentu;

3.

vyjadřuje politování nad nedostatečně jasným zněním a vyzývá Komisi, aby uvedla, v jaké fázi procesu zřízení integrovaného rámce vnitřní kontroly se nachází a kdy očekává, že budou mít přijatá opatření viditelné pozitivní účinky na zákonnost a řádnost transakcí;

4.

bere na vědomí zprávu o dopadu Komise ze dne 4. února 2009 (KOM(2009)0043) a zohlední ji v usnesení o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2007;

5.

bere na vědomí úsilí, které Komise vyvinula, avšak vyjadřuje politování nad tím, že Komise dosud nebyla schopna předložit úplné a spolehlivé údaje o pohledávkách a finančních opravách vzniklých v důsledku problémů členských států v oblasti výkaznictví; žádá Komisi, aby tyto problémy vyřešila, a očekává, že Komise předloží podrobný harmonogram rozvoje a uplatňování nového systému výkaznictví;

6.

upozorňuje na to, že základem pro hodnocení úspěšnosti akčního plánu bude dopad daných opatření, snižující se četnost chyb a vyšší hodnocení kontrolních systémů potvrzených Evropským účetním dvorem;

7.

očekává s jistotou, že taková zlepšení budou mít reálný dopad na výroční zprávu Evropského účetního dvora za rok 2008;

8.

vybízí Komisi, aby ve svém posouzení dopadu akčního plánu zvýšila transparentnost a aby zajistila důkladný dohled nad jeho prováděním;

9.

vyjadřuje politování nad tím, že u dvou opatření, která Parlament řadí mezi nejdůležitější, nastalo oproti plánovanému harmonogramu určité zpoždění;

10.

vyjadřuje zejména politování nad skutečností, že dosud nebylo provedeno opatření č. 4 akčního plánu týkající se zahájení interinstitucionální iniciativy ve věci posouzení základních principů přípustnosti rizik v podkladových transakcích; souhlasí s konstatováním Evropského účetního dvora uvedeným v jeho stanovisku č. 4/2006 (9), totiž že ačkoli se jedná o základní prvek systému integrované kontroly, nebylo dosud objasněno, jakým způsobem je možné stanovit „přípustnou míru rizika“;

11.

upozorňuje na to, že již v bodech 2.9 a 2.10 své výroční zprávy za rok 2005 (10) Účetní dvůr v souvislosti se zřízením integrovaného rámce vnitřní kontroly vyjádřil názor, že „proporcionalita a nákladová efektivita kontrol představují jeden z nejdůležitějších cílů schválených Komisí“;

12.

připomíná dále výše zmíněné závěry Rady ECOFIN ze dne 8. listopadu 2005, v nichž se uvádí, že „Rada je toho názoru, že v souladu se stanoviskem Účetního dvora č. 2/2004 by měla dosáhnout dohody s Evropským parlamentem ohledně rizik, která mají být tolerována u podkladových operací, s ohledem na náklady a přínosy kontrol pro jednotlivé politické oblasti a s ohledem na hodnotu příslušných nákladů“;

13.

poukazuje na to, že v bodě 2.42 písm. c) své výroční zprávy za rok 2007 Evropský účetní dvůr doporučuje, aby se postoupilo dále v prosazování koncepce přijatelného rizika a v bodě 1.52 písm. c) kapitoly 1 (týkající se prohlášení o věrohodnosti a podpůrných informací) této zprávy uvádí, že „rovnováha mezi náklady a zbytkovým rizikem u jednotlivých oblastí výdajů je tak důležitá, že by měla být schválena jménem občanů Unie na politické úrovni (tj. rozpočtovými orgány a orgány udělujícími absolutorium)“;

14.

naléhavě vyzývá Komisi, aby urychleně přijala slíbené sdělení o této věci s cílem znovu zahájit rozpravu mezi institucemi o přijatelném riziku, jak již Parlament požadoval ve svém usnesení ze dne 24. dubna 2007 o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2005 (11) a ve svém usnesení ze dne 22. dubna 2008 o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2006 (12); vyzývá Komisi, aby v úplnosti zveřejnila metody, které používá k určení míry chybovosti;

15.

domnívá se proto, že by Komise v zájmu dodržování zásady proporcionality a zásady efektivity nákladů (zhodnocení nákladů) kontrolních systémů měla zhodnotit poměr mezi prostředky, které má k dispozici pro každou konkrétní politiku, na jedné straně a částí těchto prostředků, kterou využívá na kontrolní systémy, rozepsanou podle jednotlivých oblastí výdajů, jak požadoval Parlament ve svém usnesení o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2005, na straně druhé;

16.

připomíná Komisi, že je důležité provést srovnávací analýzu, která jediná umožní stanovení přípustné míry rizika chyb, a předat ji Parlamentu, Radě a Evropskému účetnímu dvoru;

17.

domnívá se, že stávající poměr nákladů a přínosů mezi prostředky na kontrolní činnost a výsledky kontrol by měl být při hodnocení prováděném Evropským účetním dvorem klíčovým prvkem;

18.

zdůrazňuje, že v bodě 1.52 písm. d) své výroční zprávy za rok 2007 dospěl Evropský účetní dvůr k velmi důležitému poznatku, že „není-li možné režim uspokojivě provádět s přijatelnými náklady a přiměřeným rizikem, měl by být znovu uvážen“;

19.

žádá Komisi, aby s ohledem na opatření 10 a 10N předložila spolehlivé informace o nákladech kontrolních systémů a o možných způsobech zjednodušení s cílem nalézt lepší rovnováhu mezi potřebou kontrol a záměrem snížit administrativní zatížení, kterému jsou vystaveni žadatelé o finanční prostředky EU a jejich příjemci;

20.

připomíná svůj vlastní názor a názor Účetního dvora, že spletitá nebo nejasná pravidla a složité právní požadavky negativně ovlivňují zákonnost a řádnost výdajů EU; považuje za nezbytné, aby byla otázka zjednodušování předpisů řešena jako důležitý bod v rámci příští reformy finančního nařízení i v rámci budoucího právního základu výdajových programů EU;

21.

zdůrazňuje, že pokud jde o provádění opatření č. 1, 3, 3N, 5, 10, 10a, 11N, 13 a 15, je Komise rovněž závislá na spolupráci s členskými státy; zdůrazňuje, že tato opatření plně podporuje, a naléhavě proto žádá Komisi, aby využila všech dostupných prostředků k jejich urychlenému a úplnému provedení;

22.

připomíná prohlášení Komise obsažené ve výše uvedeném sdělení z roku 2008 (KOM(2008)0110), že opatření č. 1, 3, 3N, 5, 8 a 13 byla dokončena;

23.

zdůrazňuje však, že Parlament doposud neobdržel podklady či prohlášení, které by toto tvrzení dokládaly; je proto nucen se vážně zabývat otázkou, zda byla tato opatření dokončena a zda byla provedena nebo zda měla nějaký dopad na pokrok při provádění akčního plánu;

24.

vyzývá Účetní dvůr, aby podal podrobnější zprávu o spolupráci s protějšky z jednotlivých členských států a aby uvedl, kdy předpokládá, že tato spolupráce přinese pozitivní účinky;

25.

vítá roční souhrny dostupných auditů a prohlášení na vnitrostátní úrovni, které byly poprvé předloženy dne 15. února 2008 a jsou významným krokem směrem k dosažení cíle lepšího hospodaření s finančními prostředky EU; vyjadřuje však politování nad nedostatečnou transparentností těchto ročních souhrnů, jež Komise nezaslala Parlamentu;

26.

vítá skutečnost, že od roku 2008 jsou poskytovány výroční souhrnné zprávy a že ve výročních zprávách o činnosti jednotlivých generálních ředitelství, která se zabývají strukturálními fondy, jsou obsažena hodnocení a prohlášení za rok 2006 a 2007, zdaleka však nepovažuje opatření č. 5 a 13 za dokončená, neboť Parlament stále nemá k dispozici dostatek informací;

27.

vyjadřuje politování nad tím, že Parlament od Komise dosud neobdržel úplné informace týkající se hodnocení a srovnávací analýzy prvních předložených ročních souhrnů;

28.

poukazuje rovněž na to, že Evropský účetní dvůr ve své výroční zprávě za rok 2007 konstatuje, že výroční souhrnné zprávy vzhledem k různým formám, v jakých byly předloženy, zatím nepodávají spolehlivé zhodnocení funkčnosti a účinnosti systému;

29.

vyjadřuje politování nad skutečností, že navzdory značnému úsilí, které Komise vynaložila, nebyla podle Evropského účetního dvora Komise schopna předložit úplné údaje nebo doložit, že údaje, jež byly nakonec předloženy, jsou v souladu se zveřejněnými finančními výkazy;

30.

vybízí Komisi, aby dokončila provádění tohoto důležitého opatření s cílem dosáhnout větší míry souladu s požadavky na předkládání zpráv a aby zvýšila přesnost údajů poskytovaných členskými státy;

31.

poukazuje na skutečnost, že ačkoli nezávislé nejvyšší kontrolní úřady nejsou součástí rámce vnitřní kontroly, mohou jakožto vnější auditorské subjekty dohlížející na veřejné výdaje členských států sehrát klíčovou úlohu při kontrole veřejných finančních prostředků;

32.

vyjadřuje plnou podporu spolupráci, kterou Komise navázala s nejvyššími kontrolními úřady některých členských států, a vybízí k udržování kontaktů s těmito institucemi s cílem stanovit, jak lze jejich činnosti využít ke zvýšení věrohodnosti, pokud jde o realizaci programů v členských státech;

33.

vítá iniciativu Komise, jejímž cílem je vyvinout strukturovaný přístup na podporu kontaktů s nejvyššími kontrolními úřady v členských státech, a dále vybízí Komisi, aby v úzké spolupráci s Evropským účetním dvorem provádění tohoto opatření dovedla ke zdárnému konci;

34.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/21

A.

vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1206/2001 nebylo prosazováno tak účinně, jak tomu mohlo být, a že proto musí být přijata další opatření pro zlepšení spolupráce mezi soudy členských států v oblasti dokazování a pro zvýšení účinnosti nařízení,

B.

vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1206/2001 má za cíl zlepšit, zjednodušit a urychlit spolupráci soudů při dokazování v občanských a obchodních věcech,

C.

vzhledem k tomu, že Komise sice učinila kroky s cílem zajistit, aby koncem roku 2006 a začátkem roku 2007 bylo v členských státech distribuováno celkem 50 000 výtisků praktické příručky, avšak že k tomu došlo příliš pozdě, a proto musí být přijata další opatření, aby byli účastníci řízení, zejména soudy a právníci, o nařízení lépe informováni,

D.

vzhledem k tomu, že však podle zjištění Komise byla lhůta 90 dnů, v níž je podle čl. 10 odst. 1 nařízení nutno vyřídit žádosti o dokazování, překročena „ve značném počtu případů“ a že „v některých případech bylo zapotřebí dokonce více než šesti měsíců“,

E.

vzhledem k tomu, že zařízení pro videokonference má v současné době k dispozici pouze několik málo členských států, že se proto tato technika využívá nedostatečně; vzhledem k tomu, že se navíc členské státy dostatečně nesnaží zavádět moderní komunikační technologie a že ani Komise nepředkládá žádné konkrétní návrhy na zlepšení této situace,

1.

odsuzuje opožděné předložení výše uvedené zprávy Komise, která měla být podle článku 23 nařízení (ES) č. 1206/2001 předložena do 1. ledna 2007, stalo se tak ovšem až 5. prosince 2007;

2.

souhlasí s Komisí, že by měly členské státy vyvinout větší úsilí s cílem dostatečně seznámit s nařízením soudce a právníky v členských státech, a podnítit tak přímé kontakty mezi soudy, protože přímé dokazování ve smyslu článku 17 nařízení prokázalo, že jeho prostřednictvím je možno zjednodušit a urychlit provádění dokazování, aniž by to způsobovalo nějaké zvláštní problémy;

3.

domnívá se, že je zásadní mít na zřeteli, že ústřední orgány podle nařízení stále hrají důležitou úlohu při dohledu nad prací soudů, které odpovídají za vyřizování žádostí podaných na základě nařízení a za řešení problémů, pokud nastanou; upozorňuje, že Evropská soudní síť může pomoci řešit problémy, které ústřední orgány nevyřešily, a že potřeba obracet se na tyto orgány by se mohla snížit, pokud by byly dožadující soudy s nařízením více obeznámeny; zastává názor, že pomoc ústředních orgánů může mít zásadní význam pro malé místní soudy, které se poprvé setkají s problémem dokazování v přeshraničním kontextu;

4.

přimlouvá se za rozsáhlé využívání informačních technologií a videokonferencí, spolu se zabezpečeným systémem odesílání a přijímání elektronické pošty, která by se měla zanedlouho stát běžným prostředkem předávání žádostí o dokazování; konstatuje, že ve svých odpovědích na dotazník, který rozeslala Haagská konference, se některé členské státy zmiňují o problémech souvisejících s kompatibilitou spojení pro přenos obrazového signálu, a domnívá se, že těmito problémy by se měla zabývat evropská strategie pro elektronické soudnictví (e-justici);

5.

soudí, že skutečnost, že zařízení pro videokonference nejsou zatím v mnoha členských státech k dispozici, spolu se zjištěním Komise, že moderní komunikační prostředky jsou „stále využívány spíše zřídka“, potvrzuje opodstatněnost plánů na vypracování evropské strategie pro elektronické soudnictví (e-justici), kterou nedávno doporučil Výbor pro právní záležitosti Parlamentu; naléhavě vyzývá členské státy, aby vynakládaly více prostředků na to, aby byla na soudech instalována moderní komunikační zařízení a soudci byli školeni v jejich používání, a vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy na zlepšení současného stavu; zastává názor, že pomoc a finanční podpora Evropské unie v přiměřeném rozsahu musí být poskytnuty co nejdříve;

6.

zastává názor, že v rámci strategie pro elektronické soudnictví (e-justici) by mělo být usilováno o pomoc soudům vyrovnat se s požadavky na překlad a tlumočení, které na ně klade přeshraniční dokazování v rozšířené Evropské unii;

7.

se značným znepokojením bere na vědomí zjištění Komise, že lhůta 90 dnů, v níž je podle čl. 10 odst. 1 nařízení nutno vyřídit žádosti o dokazování, byla překročena „ve značném počtu případů“ a že „v některých případech bylo zapotřebí dokonce více než šesti měsíců“; vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila konkrétní návrhy opatření k vyřešení tohoto problému, přičemž by měla být zvážena také možnost existence odvolacího orgánu nebo kontaktního místa v rámci Evropské soudní sítě;

8.

kritizuje skutečnost, že zpráva Komise svým závěrem, že nařízení (ES) č. 1206/2001 komplexně zlepšilo dokazování, vytváří nesprávný obraz situace; vyzývá proto Komisi, aby mj. v rámci strategie pro elektronické soudnictví (e-justici) poskytovala praktickou podporu a vyvíjela větší úsilí v zájmu využití skutečných možností, které nařízení skýtá pro zlepšení fungování občanského soudnictví pro občany, podniky, právníky a soudce;

9.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/23

A.

vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně upozorňoval na to, že právní předpisy EU mají smysl jen tehdy, dodržují-li se v členských státech, a že je proto nutné posílit kontrolu provádění a uplatňování právních předpisů EU členskými státy; vzhledem k tomu, že Parlament navrhl, aby příslušný zpravodaj informoval Parlament po uplynutí lhůty pro provedení daného předpisu o stavu jeho provádění,

B.

vzhledem k tomu, že směrnice 2006/43/ES (dále jen „směrnice“) byla Parlamentem a Radou schválena dne 17. května 2006 a termín pro její provedení do vnitrostátního práva členských států uplynul 29. června 2008, a vzhledem k tomu, že je nutné ověřit, zda provedení této směrnice náležitě proběhlo,

C.

vzhledem k tomu, že hodnotící zpráva zveřejněná Komisí sice uvádí, kdo které články směrnice provedl, ovšem neposkytuje informace o způsobu provedení ani o tom, zda vnitrostátní právní předpisy splňují minimální standard, který směrnice stanovuje,

D.

vzhledem k tomu, že cílem směrnice je za prvé optimalizace kvality auditu ročních účetních závěrek v celé EU, a tím zvýšení důvěryhodnosti těchto údajů a zlepšení situace na finančních trzích, a za druhé vytvoření rovných podmínek pro odvětví účetnictví v rámci vnitřního trhu,

E.

vzhledem k tomu, že provedení směrnice v členských státech musí být prověřeno s ohledem na tento dvojí cíl,

1.

poznamenává, že tato směrnice byla přijata v reakci na mimořádnou situaci způsobenou krachem společnosti Enron; zdůrazňuje, že probíhající finanční krize podtrhuje význam kvalitních účetních a auditorských postupů; vyjadřuje politování nad tím, že směrnici provedlo v plné míře pouze 12 členských států; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila její okamžité provedení a uplatňování;

2.

se znepokojením konstatuje, že provedení klíčových pojmů – „subjekt veřejného zájmu“ (6) a „síť“ (7) – vede v jednotlivých členských státech k různému výkladu; v této souvislosti zdůrazňuje, že směrnice zakládá různé dalekosáhlé povinnosti pro podnik, který je považován za subjekt veřejného zájmu, i pro auditora, který provádí audit tohoto podniku; dále konstatuje, že směrnice také zakládá různé dodatečné povinnosti pro auditorské společnosti, které spadají do definice pojmu „síť“; konstatuje, že je třeba důkladněji zvážit dopad definice „sítě“ a nedostatku právní jednoznačnosti, pokud jde o odpovědnost společností za činnost jiných společností, jež náleží do stejné sítě; obecně se obává, že různorodost definic povede k právní nejistotě a vysokým nákladům v souvislosti s dodržováním stanovených pravidel a v konečném důsledku negativně ovlivní dosahování cíle směrnice; vyzývá proto Komisi, aby provedla souhrnný přezkum zavedení těchto definic a jeho zjistitelných účinků a na základě konzultací s členskými státy se zasadila o jednoznačné vymezení dlouhodobých politických priorit EU v této oblasti a způsobu, který bude nejlepší pro jejich dosažení;

3.

konstatuje, že řada členských států ještě neprovedla článek 41 směrnice, na základě kterého musí členské státy subjektu veřejného zájmu uložit povinnost vytvořit výbor pro audit nebo srovnatelný orgán; zastává názor, že tato povinnost je důležitým prostředkem pro zaručení nezávislosti statutárních auditů ročních závěrek subjektů veřejného zájmu;

4.

zdůrazňuje, že zkušenosti z poslední doby ukazují na nutnost časté, kvalitní interakce v rámci výborů pro audit a mezi nezávislými řídícími pracovníky, dozorčími radami a auditory a že členové rady, kteří nezastávají výkonné funkce, by měli důkladně zvažovat možnost konání zasedání bez účasti členů rady, kteří zastávají výkonné funkce;

5.

dospěl k závěru, že některé členské státy provedly požadavek směrnice týkající se střídání auditorů maximálně po sedmi letech tak, že jej nahradily mimořádně krátkým obdobím střídání v délce dvou až tří let; vyjadřuje pochybnost, že takto krátká období střídání zvýší kvalitu a zlepší návaznost povinných auditů u subjektů veřejného zájmu, a upozorňuje, že takto krátká období brání auditorům a auditorským společnostem v tom, aby se s kontrolovaným subjektem důkladně seznámili;

6.

vyjadřuje politování nad tím, že ne všechny členské státy zavedly směrnicí požadovaný systém veřejného dohledu; dále konstatuje, že mezi členskými státy, kde byl veřejný dohled zaveden, existují značné rozdíly; upozorňuje na to, že veřejný dohled podle směrnice musí mít takovou strukturu, aby se zabránilo střetu zájmů; vyslovuje v této souvislosti pochybnosti, zda orgány dohledu, přímo spojené s vnitrostátními vládami, tento požadavek splňují;

7.

považuje za velmi důležité, aby se směrnicí požadovaná spolupráce mezi orgány veřejného dohledu opravdu uskutečnila, neboť intenzivní spolupráce mezi orgány dohledu podporuje sbližování mezi členskými státy a může zabránit dodatečné administrativní zátěži vyplývající z odlišných vnitrostátních postupů a podmínek;

8.

zdůrazňuje, že v dceřiných společnostech, jejichž akcie jsou obchodovány na burze, musí být prováděn statutární audit; doporučuje, aby bylo ve vnitrostátních právních předpisech stanoveno, že v mateřských společnostech, které mají takové dceřiné společnosti, statutární audit provádějí auditoři schválení v souladu s touto směrnicí;

9.

domnívá se, že způsob provádění článku 47 směrnice, který se týká pracovních dokumentů k auditu, je velmi nejednoznačný; zdůrazňuje, že ačkoli členské státy mohou povolit, aby byly příslušným úřadům třetích zemí předány pracovní dokumenty k auditu či jiné dokumenty, které mají v držení statutární auditoři nebo jimi schválené auditorské společnosti, existují určité otázky v oblasti právních předpisů a ochrany osobních údajů, jimiž je třeba se zabývat, aby bylo zajištěno, že informace, které auditoři v EU získávají od společností, jež jsou jejich klienty, zůstanou důvěrné a nevejdou ve známost ve třetích zemích, v nichž jsou tyto společnosti kótovány nebo v nichž sídlí jejich mateřská společnost;

10.

vyzývá Komisi, aby pečlivě posoudila všechny vnitrostátní právní předpisy, kterými se směrnice provádí, energicky začala řešit problémy zmíněné v bodech 1 až 9 a do dvou let předložila Parlamentu zprávu o vývoji v této oblasti; vyjadřuje pochybnosti, zda zvolený způsob minimální harmonizace je skutečně správnou cestou k dosažení cíle této a jiných směrnic v oblasti vnitřního trhu, neboť četné odchylky, které směrnice připouští, povedou k dalšímu tříštění trhu účetnictví; žádá Komisi, aby se při harmonizaci používaly jednoznačné pojmy;

11.

upozorňuje, že zbytečné prodlevy se schvalováním mezinárodních auditorských standardů (ISA) by mohly mít nepříznivý dopad na právní prostředí a mohly by vyústit v další roztříštěnost, která je v rozporu s obecným cílem směrnice; žádá tedy Komisi, aby zabránila neodůvodněnému otálení s přijetím mezinárodních auditorských standardů a zahájila rozsáhlé veřejné konzultace k jejich přijetí;

12.

zastává názor, že důsledná kontrola a ověřování správného a včasného provádění právních předpisů EU je nezbytným prostředkem k lepšímu uplatňování práva EU a k předcházení nadbytečným právním úpravám (tzv. gold-plating) ze strany členských států, které mohou vyplynout například z článku 40 směrnice, v němž je stanoven seznam požadavků ohledně podávání zpráv o transparentnosti, který však není vyčerpávající;

13.

vítá, že Komise vydává členským státům doporučení a úzce s nimi spolupracuje s cílem zajistit řádné a včasné provádění, například prostřednictvím seminářů o provádění, které slouží jako fórum pro zajištění konsensu o provádění určitých ustanovení právních předpisů Společenství; podporuje využití srovnávacích tabulek v procesu provádění jako prostředku k dosažení maximální konvergence; nicméně zastává názor, že je třeba učinit více pro poskytování jasných doporučení členským státům v průběhu provádění a pro směrování členských států k jednoznačnému provádění právních předpisů Společenství;

14.

zdůrazňuje, že jakékoli kvazilegislativní opatření v rámci působnosti směrnice může být přijato pouze na základě uplatnění regulativního postupu s kontrolou, případně doprovázeného hodnocením dopadu uvedeného opatření;

15.

vítá doporučení Komise 2008/362/ES ze dne 6. května 2008 ohledně externího zajištění kvality u statutárních auditorů a auditorských společností provádějících audit subjektů veřejného zájmu (8); souhlasí s uznávaným názorem, že je důležité provádět nezávislé přezkumy externího zajištění kvality v souladu s cílem směrnice spočívajícím ve zvyšování kvality auditů a důvěryhodnosti zveřejňovaných finančních údajů; dále podporuje uznávaný názor, že má mimořádnou důležitost absolutní nezávislost a nestrannost inspekcí a inspektorů;

16.

naléhavě vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy prosazovala struktury pro zajištění kvality na vnitrostátní úrovni, které zabezpečí nezávislé vnější zajištění kvality auditorských společností; zdůrazňuje v této souvislosti, že evropský zákonodárce se přitom musí omezit na všeobecná rámcová kritéria stanovená v této směrnici a v doporučení a že konkrétní vymezení těchto pravidel se musí přenechat samotnému odvětví;

17.

bere na vědomí rozhodnutí Komise 2008/627/ES ze dne 29. července 2008 o přechodném období pro auditorskou činnost některých auditorů a auditorských subjektů ze třetích zemí (9); žádá Komisi, aby Parlamentu sdělila své následné kroky v otázce registrace auditorů ze třetích zemí;

18.

konstatuje, že rozdíly v režimech odpovědnosti jednotlivých členských států by mohly vést k libovůli ve výkladu právních předpisů a narušovat vnitřní trh, uvědomuje si však různou míru expozice, která souvisí s velikostí auditorské společnosti a společnosti, v níž provádí svou činnost; zdůrazňuje, že nároky na náhradu škody často přicházejí ze třetích zemí, přičemž hlavní pohnutkou těchto soudních sporů je honorář právního zástupce, jehož výše se odvíjí od dosaženého úspěchu; tuto kulturu soudních sporů se v Evropské unii zdráhá podporovat a žádá zásadnější řešení negativních dopadů těchto praktik, jež jsou motivovány finančním ziskem;

19.

bere na vědomí doporučení Komise 2008/473/ES ze dne 5. června 2008 o omezení občanskoprávní odpovědnosti statutárních auditorů a auditorských společností (10), v němž Komise vyzývá členské státy, aby omezily odpovědnost auditorů, a to při řádném zohlednění svých vnitrostátních právních předpisů a faktických skutečností; dále bere na vědomí cíl tohoto doporučení, jímž je posílit rovné podmínky pro podniky a auditorské společnosti prostřednictvím většího sblížení mezi členskými státy v této oblasti; zdůrazňuje, že cíl omezit odpovědnost auditorů a auditorských společností, který Komise navrhuje ve svém doporučení, nesmí narušit právní zásady upravující občanskoprávní odpovědnost v některých členských státech, jako je zásada nároku obětí na odškodnění; podtrhuje, že s ohledem na stávající hospodářskou a finanční krizi by doporučení nemělo zpochybňovat kvalitu statutárního auditu ani důvěru ve fungování statutárních auditů; žádá Komisi, aby nejpozději v roce 2010 informovala Parlament o dopadu tohoto doporučení a o následných krocích, přičemž je důležitá zejména otázka, zda a do jaké míry vede toto doporučení v souladu s cílem směrnice k většímu sblížení mezi členskými státy; zdůrazňuje, že v případě, že se jako nezbytné ukáže přijetí dalších opatření, musí Komise provést studii dopadů, v jejímž rámci budou posouzeny možné účinky omezení občanskoprávní odpovědnosti auditorů a auditorských společností na kvalitu auditů, finanční zajištění a koncentraci na auditorském trhu;

20.

vítá konzultace o vlastnických právech v auditorských společnostech zahájené Komisí a se zájmem očekává reakce zúčastněných stran;

21.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/27

A.

vzhledem k tomu, že v divadelním umění stále výrazně existují nerovnosti, pokud jde o možnosti zaměstnání a příležitosti pro ženy a muže,

B.

vzhledem k tomu, že je vhodné vážně analyzovat mechanismy, které k této nerovnosti mezi muži a ženami vedou,

C.

vzhledem k tomu, že zásada rovnosti mezi muži a ženami se musí uplatňovat na všechny aktéry v oblasti divadelního umění, ve všech oborech, ve všech typech struktur (produkci, distribuci i vzdělávání) a ve všech oblastech činnosti (umělecké, technické, administrativní),

D.

vzhledem k tomu, že muži a ženy nevykonávají jednotlivé profese v oblasti divadelního umění ve stejném poměru a že k této první formě nerovnosti se přidávají odlišné pracovní podmínky i rozdíly v odměňování,

E.

vzhledem k tomu, že nerovnost v přístupu k rozhodovacím funkcím, k prostředkům na produkci a k distribučním sítím existuje v různé míře ve všech oborech divadelního umění,

F.

vzhledem k tomu, že cíl dodržovat rovnost v profesích divadelního umění předpokládá systematické uplatňování zásady zastoupení obou pohlaví,

G.

vzhledem k tomu, že talent není jediným vysvětlením umělecké kvality provedení nebo úspěchu profesionální kariéry a že vyrovnanější zastoupení mužů a žen v profesích divadelního umění dodá celému tomuto odvětví novou dynamiku,

H.

vzhledem k tomu, že je proto vhodné změnit situace, za kterých nyní dochází k segregaci, jež se v oblasti divadelního umění stále vyskytují, a to nejen modernizací a demokratizací tohoto odvětví, ale rovněž stanovením realistických cílů týkajících se rovnosti, jež podpoří sociální spravedlnost,

I.

vzhledem k tomu, že zjištěné případy nerovnosti mají za následek nevyužití schopností a talentu, poškozují uměleckou dynamiku a brání rozšiřování a ekonomickému rozvoji tohoto odvětví,

J.

vzhledem k tomu, že přetrvávající předsudky vedou příliš často k diskriminačnímu chování vůči ženám v rámci procesu výběru a jmenování, jakož i v pracovních vztazích a že ženy i přes vyšší stupeň vzdělání, zájem o další vzdělávání a silnější propojení pobírají často nižší odměnu za práci než muži,

K.

vzhledem k tomu, že překážky rovnosti žen a mužů jsou v tomto odvětví velmi úporné a že opravňují přijetí konkrétních kroků ke snížení zjištěných nerovností, s přihlédnutím k pákovému účinku, který to může mít na společnost jako celek,

L.

vzhledem k tomu, že v oblasti sociálního zabezpečení umělkyň a umělců existují velké nedostatky, v jejichž důsledku vznikají zejména ženám nevýhody v odměňování,

1.

zdůrazňuje rozsah a soustavné přetrvávání nerovností mezi muži a ženami v oblasti divadelního umění, jakož i dopad, který nerovný způsob organizace tohoto odvětví může mít na celou společnost, vzhledem ke zvláštní povaze jeho činností;

2.

zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné prosazovat a podporovat přístup žen ke všem uměleckým profesím, ve kterých jsou zastoupeny stále menšinově;

3.

připomíná, že podíl žen vykonávajících umělecká povolání, jakož i podíl žen na oficiálních místech v oblasti kultury je velmi nízký a že ženy jsou nedostatečně zastoupeny na odpovědných místech v kulturních institucích, na akademiích a univerzitách;

4.

uznává, že je nutné provést v tomto odvětví zvláštní kroky, které umožní odhalit mechanismy a chování, které k těmto nerovnostem vedou;

5.

připomíná, že toto chování změní pouze prosazování zásady zastoupení obou pohlaví, neboť přinese komplementaritu úhlů pohledu, vnímavosti, metod a zájmů;

6.

zdůrazňuje, že je nezbytné usnadňovat přístup žen ke všem uměleckým profesím a profesím v divadelním umění, kde jsou v menšině, a vybízí členské státy, aby odstranily všechny překážky, které ženám brání v přístupu do vedení kulturních institucí, akademií a univerzit;

7.

zdůrazňuje, že diskriminace vůči ženám poškozuje rozvoj kulturního odvětví, neboť je připravuje o nadané a schopné lidi, a konstatuje, že nadaní lidé potřebují kontakt s publikem, aby získali uznání;

8.

žádá o zavedení opatření s cílem zlepšit zastoupení žen ve vedení institucí, zejména prosazováním rovnosti v kulturních podnicích a zařízeních a v profesních organizacích;

9.

vyzývá aktéry v kulturní oblasti, aby zvýšili zastoupení tvůrkyň a jejich uměleckých děl v programech, uměleckých sbírkách, vydavatelstvích či konzultacích;

10.

konstatuje, že pokrok dosažený v oblasti rovnosti žen a mužů umožní postupně uplatňovat zásadu zastoupení obou pohlaví v pracovních týmech, programech a na pracovních setkáních, které dnes často fungují systémem oddělování pohlaví, jenž se jen málo slučuje s požadavky naší společnosti;

11.

zdůrazňuje, že je důležité pokaždé, kdy je to možné, zaručit anonymitu uchazečů, a trvá na tom, že při konkursech hudebníků hrajících v orchestru je nezbytné zachovat náslech za zástěnou, díky němuž se do těchto souborů mohly dostat ženy;

12.

vyzývá Komisi a členské státy, aby již nyní uvažovaly o první realistické etapě boje proti nerovnosti v divadelním umění, která zajistí zastoupení nejméně jedné třetiny osob menšinového pohlaví ve všech oblastech tohoto odvětví;

13.

vybízí členské státy, aby:

14.

připomíná kulturním institucím, že je naprosto nezbytné naplnit v praxi demokratickou představu, že za stejnou práci muže a ženy je stejná odměna, což se ovšem v umělecké oblasti stejně jako v mnoha jiných odvětvích stále neděje;

15.

konečně, vybízí členské státy, aby v odvětví divadelního umění provedly srovnávací analýzy současných poměrů v jednotlivých zemích Unie, a tím usnadnily vytváření a provádění společných politik, a aby vypracovaly statistiky, které umožní porovnávat a měřit dosažený pokrok;

16.

vyzývá členské státy, aby zlepšily sociální situaci osob činných v umění a v kulturní oblasti a aby přitom zohledňovaly rozdílné pracovní poměry a zajistily lepší sociální zabezpečení;

17.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/30

A.

vzhledem k tomu, že podle výše zmíněné studie vypracované institutem SILC představují v současnosti hazardní hry poskytované on-line zhruba 5 % celkového trhu s hazardními hrami v EU (v roce 2004 činily hrubé příjmy z hazardních her 2 až 3 miliardy eur) a že rychlý růst v oblasti těchto služeb se zdá být nevyhnutelný,

B.

vzhledem k tomu, že příjmy ze státních nebo státem schválených hazardních her představují pro sportovní organizace mnoha členských států zdaleka nejdůležitější zdroj finančních prostředků,

C.

vzhledem k tomu, že hazardní hry včetně hazardních her poskytovaných on-line, tradičně podléhají na základě zásady subisidiarity ve všech členských státech přísné regulaci, která má ochránit spotřebitele předtím, aby se u nich vytvořila hráčská závislost, a před podvody, a která má zabránit praní špinavých peněz a dalším finanční trestné činnosti, jakož i manipulaci s výsledky zápasů a zachovat veřejný pořádek; vzhledem k tomu, že Evropský soudní dvůr akceptuje omezení svobody usazování a volného pohybu služeb v zájmu takových obecných zájmů, je-li to přiměřené a nediskriminující,

D.

vzhledem k tomu, že všechny členské státy rozlišují tato omezení podle druhu příslušné hazardní hry, jako např. herny, sportovní sázky, loterie nebo sázky na dostizích; vzhledem k tomu, že většina členských států zakazuje provozování on-line heren, a to včetně heren provozovaných místními provozovateli, a že významný počet členských států zakazuje provozování on-line sportovních sázek a on-line loterií,

E.

vzhledem k tomu, že hazardní hry nespadají do oblasti působnosti směrnice 2006/123/ES, 2007/65/ES ani 2000/31/ES a že Parlament vyjádřil obavy z možné deregulace hazardních her ve shora uvedeném usnesení o bílé knize o sportu,

F.

vzhledem k tomu, že členské státy regulují své tradiční trhy s hazardními hrami s ohledem na ochranu spotřebitele proti závislosti, podvodům, praní peněz a manipulaci s výsledky zápasů; vzhledem k tomu, že dosažení těchto politických cílů je obtížnější v odvětví hazardních her poskytovaných on-line,

G.

vzhledem k tomu, že Komise zahájila proti deseti členským státům řízení pro nesplnění povinnosti, v jehož rámci má být prošetřeno, zda jejich vnitrostátní opatření pro omezení přeshraničního poskytování hazardních her on-line, především sportovních sázek, jsou v souladu s právními předpisy Společenství; vzhledem k tomu, že Komise zdůraznila, že tato řízení nemají vliv na existenci monopolů nebo vnitrostátních loterií jako takových, ani nemají dopad na liberalizaci trhu s hazardními hrami obecně,

H.

vzhledem k tomu, že Evropskému soudnímu dvoru jsou stále častěji adresovány otázky v souvislosti s případy týkajícími se hazardních her, což jasně vypovídá o tom, že výklad a uplatňování právních předpisů Společenství v oblasti hazardních her jsou nejasné,

I.

vzhledem k tomu, že zajištění etické nezávadnosti v kontextu tohoto usnesení o hazardních hrách poskytovaných on-line znamená závazek zabránit nejen podvodům a trestné činnosti, ale také předcházet návykovému hraní těchto her a hazardnímu hráčství u nezletilých prostřednictvím dodržování právních předpisů o ochraně spotřebitele a předpisů trestního práva a ochranou sportovních soutěží před nadměrným vlivem souvisejícím se sportovními sázkami,

J.

vzhledem k tomu, že poskytování hazardních her on-line spojuje několik rizikových faktorů, které vedou k chorobnému hraní, jako je např. snadný přístup k hazardním hrám, dostupnost široké škály her a relativně malé množství sociálních omezení (7),

K.

vzhledem k tomu, že sportovní sázky a další hry on-line se rozmáhají rychle a nekontrolovaně (zejména přeshraničně na internetu) a že stále přítomná hrozba manipulace s výsledky zápasů a jev „sázení“ na konkrétní sportovní události zvyšuje u sportu pravděpodobnost, že v jeho rámci dojde k nezákonnému sázení,

1.

zdůrazňuje, že podle zásady subsidiarity a podle judikatury Evropského soudního dvora mají členské státy v souladu se svými tradicemi a kulturou zájem a právo regulovat a kontrolovat své trhy s hazardními hrami, tak aby spotřebiteli nehrozilo, že se u něj vyvine hráčská závislost, a aby byl chráněn před podvody, praním špinavých peněz a před manipulací s výsledky zápasů, a rovněž chránit tradiční struktury financování sportovních aktivit a získávání prostředků pro sociální účely v těchto členských státech; zdůrazňuje, že všechny ostatní zúčastněné strany mají rovněž zájem na tom, aby trh s hazardními hrami byl dobře sledován a regulován; vyzdvihuje skutečnost, že subjekty poskytující hazardní hry on-line musí dodržovat právní předpisy členských států, v nichž tyto služby poskytují a v nichž mají spotřebitelé své bydliště;

2.

zdůrazňuje, že služby v oblasti hazardních her je třeba kvůli aspektu veřejného pořádku a sociálnímu a zdravotnímu aspektu, které jsou s těmito službami spojené, považovat za hospodářskou činnost velmi zvláštní povahy, kde hospodářská soutěž nevede k lepšímu rozdělení zdrojů, a proto je zapotřebí vůči hazardním hrám uplatňovat přístup založený na více pilířích; zdůrazňuje, že na tuto velmi citlivou oblast není vhodné pohlížet výhradně zorným úhlem vnitřního trhu, a žádá Komisi, aby v tomto ohledu věnovala zvláštní pozornost stanovisku Evropského soudního dvora;

3.

podporuje úsilí zahájené Radou během francouzského předsednictví, které řeší problémy v oblasti hazardních her a sázení poskytovaných on-line i tradičními prostředky; vyzývá Radu, aby pokračovala v konání formálních debat o případných politických řešeních toho, jak vymezit problémy vznikající v souvislosti s hazardními hrami poskytovanými on-line a jak je řešit, a vyzývá Komisi, aby tento proces podporovala a aby vypracovala studie a předložila vhodné návrhy, které Rada pokládá za žádoucí k dosažení společných cílů v oblasti hazardních her poskytovaných on-line;

4.

vybízí členské státy, aby úzce spolupracovaly ve snaze vyřešit sociální problémy a problémy veřejného pořádku související s hazardními hrami poskytovanými on-line v přeshraničním rozsahu, jako je závislost na hazardních hrách a zneužívání osobních údajů či kreditních karet; žádá orgány EU, aby úzce spolupracovaly s členskými státy v boji proti všem nepovoleným nebo nezákonným službám v oblasti hazardních her nabízených on-line a aby chránily spotřebitele a předcházely podvodům; zdůrazňuje potřebu společného postoje, pokud jde o způsob, jak toho dosáhnout;

5.

zdůrazňuje, že regulační orgány a provozovatelé by měli úzce spolupracovat s ostatními subjekty, jejichž činnost s poskytováním hazardních her on-line souvisí, např. s provozovateli hazardních her, regulačními orgány, spotřebitelskými organizacemi, sportovními organizacemi, průmyslovými sdruženími a sdělovacími prostředky, které mají společnou odpovědnost za etickou nezávadnost těchto her a za informování spotřebitelů o negativních důsledcích, které tyto hry mohou mít;

6.

konstatuje, že s hazardními hrami může být spojena trestná činnost, jako např. praní špinavých peněz a šedá ekonomika, a že tato trestná činnost může mít dopad na etickou nezávadnost sportovních událostí; domnívá se, že ohrožení etické nezávadnosti sportu a sportovních soutěží má značný dopad na počet členů základních sportovních organizací, které významným způsobem přispívají k veřejnému zdraví a sociální integraci; zastává názor, že, pokud bude sport vnímán jako předmět manipulace za účelem finančního zisku hráčů, funkcionářů nebo třetích osob, a nikoli jako činnost provozovaná v souladu s hodnotami a pravidly sportu a pro radost fanoušků, může to vést ke ztrátě důvěry veřejnosti;

7.

domnívá se, že na rostoucím trhu s hazardními hrami poskytovanými on-line vzniká více příležitostí k nekalému jednání, jako jsou podvody, manipulace s výsledky zápasů, nezákonné kartely sázkařských firem či praní špinavých peněz, což je dáno tím, že hazardní hry poskytované on-line lze velmi rychle na internet umístit a zase je z něj odstranit, a tím, že v této oblasti podniká stále více zahraničních subjektů; vyzývá Komisi, Europol a další vnitrostátní a mezinárodní instituce, aby tuto oblast bedlivě monitorovaly a o svých zjištěních informovaly;

8.

domnívá se, že má-li být zachována etická nezávadnost sportovních akcí a soutěží, je třeba, aby mezi sebou spolupracovali vlastníci sportovních práv, provozovatelé sázkařských služeb on-line a veřejné orgány na celostátní úrovni, úrovni EU a mezinárodní úrovni;

9.

žádá členské státy, aby zajistily, že organizátoři sportovních soutěží, provozovatelé sázkařských služeb a regulační orgány budou spolupracovat na opatřeních, která mají předejít nebezpečí souvisejícímu s nezákonným sázením a manipulací s výsledky zápasů, a že se pokusí vytvořit fungující, spravedlivý a udržitelný regulační rámec na ochranu etické nezávadnosti sportu;

10.

zdůrazňuje, že sportovní sázky jsou formou komerčního využití sportovních soutěží, a doporučuje členským státům, aby chránily sportovní soutěže před neoprávněným komerčním využitím, zejména uznáním práv organizátorů sportovních událostí a tím, že zavede opatření, která zajistí spravedlivé finanční výnosy ve prospěch profesionálního a amatérského sportu na všech úrovních; vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda je možné přiznat organizátorům soutěží práva duševního vlastnictví (určitý druh práva na obrazový záznam (8)) na tyto soutěže;

11.

zastává názor, že internetem nabízená všudypřítomná příležitost hrát v soukromí hazardní hry on-line, jejichž výsledky jsou bezprostředně k dispozici a které nabízejí možnosti hrát o vysoké finanční částky, vytváří nový potenciál pro hráčskou závislost; konstatuje však, že úplný dopad konkrétních forem služeb v oblasti hazardních her nabízených on-line dosud není znám a měl by být podrobněji prozkoumán;

12.

upozorňuje na rostoucí obavy z možnosti přístupu mladých lidí k hazardním hrám poskytovaným on-line, ať už legálně nebo nelegálně, a zdůrazňuje potřebu účinnější věkové kontroly a potřebu předcházet tomu, aby nezletilí hráči hráli na webových stránkách bezplatně prostřednictvím demoverzí;

13.

zdůrazňuje, že zejména mladí lidé mohou mít problémy rozlišovat mezi pojmy jako např. štěstí, osud, šance a pravděpodobnost; naléhavě žádá členské státy, aby se zaměřily na klíčové rizikové činitele, které mohou zvýšit pravděpodobnost, že se u (mladých) lidí vyvine hazardní hráčství, a aby nalezly nástroje na jejich řešení;

14.

je znepokojen propojením nabídky hazardních her hraných na dálku nebo on-line, které jsou zprostředkovávány interaktivní televizí, mobilními telefony a na internetových stránkách, zejména pokud jsou zaměřeny na nezletilé; domnívá se, že tento vývoj bude představovat výzvu pro novou regulační a sociální ochranu;

15.

domnívá se, že hazardní hry hrané on-line mohou pro spotřebitele znamenat zvýšené riziko, a že členské státy jsou proto oprávněny v zájmu ochrany spotřebitele omezit volný pohyb služeb v oblasti hazardních her;

16.

zdůrazňuje, že za předcházení hraní hazardních her u nezletilých a jejich závislosti na hazardních hrách nesou odpovědnost rodiče;

17.

vyzývá zároveň členské státy, aby vyčlenily dostatek finančních prostředků na výzkum, prevenci a léčbu problémů, které s hazardními hrami poskytovanými on-line souvisejí;

18.

domnívá se, že zisky z hazardních her by měly být použity pro veřejné účely, včetně dalšího financování školství, zdravotnictví, profesionálního a rekreačního sportu a kultury;

19.

souhlasí s tím, aby byly pro hazardní hry poskytované on-line vypracovány normy, pokud jde o věkové omezení, zákaz systémů kreditů a bonusů na ochranu zvláště ohrožených hráčů, informace ohledně možných následků hazardních her a ohledně míst, kde lze získat pomoc v případě hráčské závislosti, o potenciálu některých her závislost vytvořit atd.;

20.

vyzývá všechny zúčastněné strany, aby řešily problém sociální izolace způsobené závislostí na hazardních hrách poskytovaných on-line;

21.

domnívá se, že autoregulace v oblasti reklamy, propagace a poskytování her hraných on-line není dostatečně účinná, a zdůrazňuje tudíž potřebu regulace a spolupráce mezi tímto odvětvím a příslušnými orgány;

22.

naléhavě vyzývá členské státy, aby spolupracovaly na úrovni EU s cílem přijmout opatření proti agresivní reklamě a marketingu hazardních her poskytovaných on-line ze strany veřejných nebo soukromých provozovatelů, včetně bezplatných předváděcích hazardních her poskytovaných on-line, s cílem ochránit především hazardní hráče a zvláště ohrožené spotřebitele, jako jsou děti a mladí lidé;

23.

navrhuje prozkoumat možnost zavedení maximální částky, kterou může osoba vložit do hazardních her za měsíc, nebo povinnost provozovatele hazardních her poskytovaných on-line používat předplacené karty pro hazardní hry on-line, které by se prodávaly v obchodech;

24.

podotýká, že kodex chování může být nadále užitečným doplňkovým nástrojem k dosažení některých veřejných (a soukromých) cílů a k zohlednění technologického vývoje, měnících se spotřebitelských preferencí a nových tržních struktur;

25.

zdůrazňuje, že kodex chování zůstává vždy nástrojem, který je vytvářen daným odvětvím, a je součástí autoregulačního přístupu, což znamená, že může sloužit pouze jako doplněk, a nikoli jako náhrada právních předpisů;

26.

vyzdvihuje rovněž skutečnost, že účinnost kodexu chování bude z velké části záviset na tom, zda jej vnitrostátní regulační orgány a spotřebitelé přijmou, a na tom, do jaké míry bude jeho dodržování vynucováno;

27.

vyzývá členské státy, aby zdokumentovaly rozsah, v jakém jsou hazardní hry hrané on-line na jejich trzích nabízeny, jakého růstu toto odvětví dosahuje a jaké problémy s těmito hrami souvisejí;

28.

vybízí Komisi, aby iniciovala výzkum, který by se zaměřil na hazardní hry poskytované on-line a na riziko vyvinutí hráčské závislosti – předmětem tohoto výzkumu by byl například způsob, jakým ovlivňuje hráčskou závislost reklama, zda je možné vytvořit společnou evropskou kategorizaci her podle jejich návykovosti, a možná preventivní a léčebná opatření;

29.

vybízí Komisi, aby prozkoumala zejména úlohu reklamy a marketingu (včetně bezplatných předváděcích her na internetu), jejichž cílem je přímo nebo skrytě přivést mladé nezletilé lidi k hazardním hrám;

30.

vyzývá Komisi, Europol a vnitrostátní orgány, aby shromáždily a sdílely informace o tom, v jakém rozsahu dochází v odvětví hazardních her poskytovaných on-line k podvodům a dalšímu druhu trestné činnosti, např. mezi subjekty, které zde nabízejí své služby;

31.

vybízí Komisi, aby v úzké spolupráci s vládami členských států prostudovala ekonomické i neekonomické účinky poskytovaní hazardních her on-line v přeshraničním rozsahu, a to z hlediska jejich etické nezávadnosti, společenské odpovědnosti jejich poskytovatelů, ochrany spotřebitele a záležitostí souvisejících se zdaněním;

32.

zdůrazňuje význam, který má pro členský stát, v němž sídlí spotřebitel, možnost účinné kontroly, omezení a dohledu v oblasti hazardních her poskytovaných na jeho území;

33.

vybízí Komisi a členské státy, aby vyjasnily, kde dochází ke zdanění hazardních her poskytovaných on-line;

34.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/35

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie má celosvětově nejvyšší normy pro bezpečnost a kvalitu potravin,

B.

vzhledem k tomu, že spotřebitelé EU vyžadují tyto vysoké normy, které jsou jedním ze způsobů, jak maximalizovat přínosy,

C.

vzhledem k tomu, že spotřebitelé se stále více zajímají nejen o bezpečnost potravin, ale také o původ a způsob výroby potravinářských výrobků; vzhledem k tomu, že Evropská unie na tyto tendence již reagovala zavedením čtyř označení pro kvalitu a původ potravin, tj. chráněné označení původu, chráněné zeměpisné označení, zaručenou tradiční specialitu a značku bio,

D.

vzhledem k tomu, že kvalitní evropské výrobky představují živoucí kulturní a gastronomické dědictví Evropské unie, a jsou tudíž důležitou součástí hospodářského a společenského života mnoha regionů EU, protože podporují činnosti, které mají zejména ve venkovských oblastech bezprostřední regionální význam,

E.

vzhledem k tomu, že si spotřebitelé spojují systémy certifikace se zárukou vyšší kvality,

F.

vzhledem k tomu, že konkrétní systémy kvality uplatňované v Evropské unii představují pro výrobky EU významnou konkurenční výhodu,

G.

vzhledem k tomu, že se velkým distributorům podařilo ovládnout trh EU s potravinami a uvalit zaváděcí poplatky při zařazení produktů do nabídky či zkušebního prodeje nebo nemalé a neoprávněně vyžadované příspěvky na reklamní výdaje, což jsou překážky, které snižují schopnost malých výrobců oslovit širokou veřejnost,

H.

vzhledem k tomu, že nové technologie lze využít k poskytování podrobných informací o původu a vlastnostech zemědělských a potravinářských výrobků,

I.

vzhledem k tomu, že padělání způsobuje újmu výrobcům i konečným spotřebitelům,

1.

vítá výzvu Komise k předkládání námětů k zelené knize a podporuje její snahu o prosazování kvality zemědělských produktů EU, aniž by výrobcům vznikaly další náklady a byly na ně kladeny nové požadavky;

2.

domnívá se, že důležitým cílem veřejného zájmu EU je zajištění spravedlivé hospodářské soutěže u strategického zboží, jako jsou zemědělské a potravinářské výrobky; zastává názor, že je zásadní, aby podmínky spravedlivé hospodářské soutěže existovaly i ve vztahu k dováženým výrobkům, které zpravidla nesplňují normy srovnatelné s normami uplatňovanými ve Společenství; má za to, že by EU měla na základě dohody v rámci Světové obchodní organizace (WTO) stanovit normy jakosti také pro výrobky ze třetích zemí, které mají přístup na vnitřní trh;

3.

považuje za nezbytné posílit kontroly a koordinaci mezi různými orgány, aby bylo možné zajistit, že dovážené potravinářské výrobky budou splňovat normy EU týkající se ochrany životního prostředí, bezpečnosti potravin a dobrých životních podmínek zvířat; bere na vědomí závěry Rady ministrů zemědělství ze dne 19. prosince 2008 ohledně bezpečnosti dovážených zemědělsko-potravinářských výrobků a dodržování norem Společenství, nicméně podotýká, že v těchto závěrech postrádá pevnou politickou vůli ke zpřísnění kontrol ze strany Společenství ve třetích zemích;

4.

potvrzuje, že politiku týkající se kvality nelze oddělovat od otázky budoucnosti SZP a od problémů souvisejících se změnou klimatu, s nutností zachovat biologickou rozmanitost, se zajištěním dodávek energie či s hospodařením s vodními zdroji;

5.

domnívá se, že s ohledem na obecně vysoké ceny surovin, nelze opatření na zvýšení objemu výroby používat jako záminku ke snižování norem;

6.

znovu potvrzuje, že vysoká bezpečnost potravin, zajištění dobrých životních podmínek zvířat a ochrana životního prostředí by měly být prostředkem k dosažení vysoké kvality výrobků, která bude představovat významnou konkurenční výhodu pro zemědělské výrobce, a že zemědělští výrobci musí mít rovněž možnost mít takové příjmy, aby pokryli náklady vzniklé v souvislosti s požadavky EU na bezpečnost potravin, zajišťování dobrých životních podmínek zvířat a ochranu životního prostředí; zastává názor, že pokud konkurenční výhoda zemědělských výrobců nebude dostatečná, aby tyto náklady pokryli, měly by zde klíčovou úlohu hrát prostředky vyčleněné na financování SZP, které by měli zemědělci EU využívat na zajišťování bezpečnosti potravin a dobrých životních podmínek zvířat a na ochranu životního prostředí v zemědělství;

7.

má za to, že politika EU v oblasti kvality by měla být úzce propojena s reformou SZP po roce 2013; domnívá se, že aby bylo možné zajistit v Evropě kvalitní zemědělské a potravinářské výrobky, je nutné, aby Evropská unie v rámci této politiky poskytovala podporu, a to i finanční; zdůrazňuje, že je třeba více podporovat organizace výrobců, především aby nebyli znevýhodňováni malovýrobci;

8.

upozorňuje na to, že Evropská unie se v Mezinárodní smlouvě o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství zavázala provádět opatření k zachovávání genetických zdrojů; vyzývá proto Komisi k vytvoření programů na podporu prodeje, které by napomohly širšímu používání rostlinných druhů ohrožených genetickou erozí; zdůrazňuje, že se tak má zvýšit zájem zemědělců a zahradníků o pěstování druhů, které se počítají mezi rostlinné genetické zdroje, a že podobné programy na podporu prodeje by měly být vytvořeny také pro ohrožené druhy chovných zvířat;

9.

připomíná, že vzhledem k probíhající liberalizaci světových zemědělských trhů jsou výrobci z EU vystaveni přímé mezinárodní konkurenci a že veškerá dodatečná opatření, která musí splnit, mohou představovat konkurenční nevýhodu, ale mohou přinést zemědělcům z EU také výhody, jestliže se jim podaří odlišit jejich výrobky na trhu a tuto skutečnost využít ve svůj prospěch; rovněž připomíná, že zemědělci v EU mohou nároky spotřebitelů využít ve svůj prospěch například tím, že budou spotřebitelům nabízet vysoce kvalitní produkty vyráběné přímo v daném místě a že budou dodržovat přísnější normy týkající se mimo jiné životních podmínek zvířat a ochrany životního prostředí;

10.

zdůrazňuje, že neobchodní záležitosti projednávané v rámci Světové obchodní organizace musí Komise dojednat takovým způsobem, aby co možná nejvíce dovážených výrobků vyhovovalo požadavkům, které platí pro zemědělce v EU, a aby se tak kvalita zemědělských výrobků splňujících požadavky EU na bezpečnost potravin, zajištění dobrých životních podmínek zvířat a ochranu životního prostředí stala pro tyto zemědělce zřejmou konkurenční výhodou;

11.

je znepokojen vlivem, jaký mají velké maloobchodní řetězce na obecnou kvalitu potravinářských výrobků EU, a tím, že na trzích, jež se vyznačují velkou koncentrací distribuce, se projevuje tendence ke standardizaci a snižování rozmanitosti zemědělských a potravinářských výrobků, což vede k menší nabídce tradičních výrobků a k většímu zastoupení polotovarů; navrhuje, aby si Komise povšimla nutnosti vytvořit pravidla pro provádění obrácených aukcí, které prosadilo několik málo odběratelů, kteří nakupují ve velkém objemu, neboť tyto aukce mají ničivý vliv na kvalitu výrobků;

12.

je znepokojen složitostí systému EU základních norem a velkým množstvím pravidel, kterými se zemědělci v Evropské unii musí řídit; je zastáncem zjednodušení a doporučuje, aby měřítkem každého nového právního předpisu byla jeho vhodnost, nezbytnost a přiměřenost;

13.

požaduje, aby byly dále zjednodušeny normy pro uvádění výrobků na trh tím, že budou upřesněna hlavní kritéria, jež mají být uplatňována; požaduje, aby byly na úrovni EU vypracovány pokyny pro používání obecných vyhrazených pojmů jako „s nízkým obsahem cukru“, „nízkouhlíkový“, „dietní“ nebo „přírodní“, které zabrání zavádějícím praktikám;

14.

je znepokojen tím, že většina spotřebitelů EU není dostatečně dobře informována o potravinovém řetězci, zejména pokud jde o původ výrobků a používaných surovin; podporuje zavedení povinnosti uvádět místo výroby surovin v podobě označení země původu, aby se tak vyšlo vstříc přání spotřebitelů mít více informací o původu zboží, které si kupují; podporuje rozšíření tohoto sytému i na zpracované potravinářské výrobky a měl by poskytovat informace o původu hlavních složek a surovin a uvádět místo jejich původu a místo konečného zpracování;

15.

zastává názor, že australský model je výborným příkladem takového systému označování země původu, ačkoliv je nutné mít na paměti specifické podmínky jednotlivých výrobních odvětví v Evropské unii, neboť definuje různé úrovně jako označení „vyrobeno v“ (v případě potravin obsahujících složky domácího původu a vyrobených v dané zemi), označení „zpracováno v“ (v případě potravin, které v dané zemi prošly významným zpracováním) či označení „vyrobeno v zemi X z domácích či dovezených složek“; připomíná, že podobný systém označování používají i jiní významní obchodní partneři, např. Spojené státy či Nový Zéland;

16.

domnívá se, že pokud budou dodržovány bezpečnostní požadavky, není nutné, aby obchodní normy bránily přístupu výrobků na trh na základě jejich vzhledu, tvaru či velikosti;

17.

je přesvědčen, že používání obecného označení kvality EU, například ve znění „vyrobeno v Evropské unii“, musí ve výsledku zajistit, aby výrobky z EU mohly díky náročným výrobním normám na trhu vyniknout;

18.

zastává názor, že je třeba podporovat dobrovolné používání vyhrazeného označování jako alternativu povinných obchodních norem; domnívá se však, že zavedení takových jednotných definic, které by byly uspokojivé pro všechny zúčastněné strany, by se mohlo ukázat jako obtížné vzhledem k rozdílným stravovacím návykům a tradicím a mohlo by vést k nárůstu množství informací, které jsou spotřebiteli předkládány, a k nutnosti vytvořit systém kontroly používání těchto označení;

19.

podporuje přijetí opatření ke zjednodušení pravidel EU, která však nesmí způsobit oslabení těchto pravidel, a k omezení oblastí, v nichž se uplatňuje samoregulace; domnívá se, že jednotné obchodní normy jsou nutností a že mohou být stanoveny účinnějším způsobem; zastává v této souvislosti názor, že je nutné podporovat společné vytváření právních norem jako obvyklý způsob schvalování právních předpisů Společenství v této oblasti; žádá, aby byli do tohoto procesu zapojeni orgány místní samosprávy, zástupci potravinářského průmyslu a zástupci zemědělců;

20.

upozorňuje na to, že systémy zabezpečování kvality potravin by měly zajistit zveřejňování informací a spotřebitelům poskytovat záruku pravosti místních surovin a výrobních postupů; domnívá se proto, že v rámci těchto systémů musí být zavedeny a prováděny důkladnější kontroly a vést přesnější záznamy o výrobě a původu potravin;

21.

domnívá se, že je zapotřebí vytvořit systém označování, který by byl transparentnější a který by spotřebitelé obecně uznávali, a že v zájmu transparentnosti označování původu je jak u výrobků z EU, tak i u dovozu ze třetích zemí třeba prokazovat původ hlavních zemědělských složek, které jsou pro výrobek určující;

22.

je přesvědčen, že zajistit výlučné používání originálních výrobků s chráněným označením původu jako suroviny je nutné pouze tehdy, pokud se chráněné označení používá na etiketě a v reklamě na zpracovaný produkt; zdůrazňuje, že takto se na jedné straně zabrání uvádění spotřebitelů v omyl a na druhé straně se podpoří poptávka po výrobcích s chráněným označením původu;

23.

považuje za účelné přijmout pravidla pro používání pojmů „horský“ a „ostrovní“, které by znamenaly významný přínos pro zemědělské výrobky a potraviny z těchto znevýhodněných oblastí; domnívá se, že při použití pojmů „horský“ a „ostrovní“ se musí povinně uvádět země původu výrobku;

24.

konstatuje v této souvislosti, že průměrnému spotřebiteli není zřejmý rozdíl mezi chráněným označením původu a chráněným zeměpisným označením, a je proto třeba uspořádat informační kampaň, aby si spotřebitelé uvědomili tento rozdíl;

25.

vyslovuje se proti stanovení přísnějších hodnotících kritérií, jako je možnost vývozu a udržitelnost; upozorňuje na to, že existuje řada výrobků, které se sice nevyvážejí, přesto jsou však velmi důležité pro vytváření místního hospodářství a pro udržení sociální soudržnosti;

26.

zdůrazňuje, že označování původu je významnou součástí evropského dědictví, kterou je nutné zachovat z důvodu jeho významné hospodářské síly i jeho hlubokých sociálních a ekonomických dopadů na mnoho regionů EU; domnívá se, že označování původu je zárukou kvality, kterou je třeba posilovat, a to zejména zpřísněním kontroly nakládání s označováním původu ze strany sdružení, která o ně požádala; zastává názor, že toto označování vede ke snadnější orientaci spotřebitelů v nabízeném sortimentu;

27.

zastává názor, že je třeba lépe vysvětlit rozdíly mezi ochrannými známkami a označováním původu a přijmout opatření k praktickému uplatňování stávajících předpisů Společenství, které stanoví, že známku, jež obsahuje chráněné označení původu / chráněné zeměpisné označení nebo na ně odkazuje, nesmí zaregistrovat hospodářské subjekty, které nezastupují organizace výrobců těchto chráněných označení původu / chráněných zeměpisných označení; považuje za naprosto nezbytné vést propagační kampaně s vlastním rozpočtem s cílem přiblížit spotřebitelům výhody těchto veřejných systémů certifikace;

28.

domnívá se, že aby zůstala zachována kvalita a dobré jméno zeměpisných označení, výrobci produktů se zeměpisným označením by měli mít k dispozici nástroje, které jim umožní náležité řízení množství vyrobeného zboží,

29.

domnívá se, že v případě použití výrobku s chráněným zeměpisným označením ve složeném hotovém výrobku, pokud dojde ke změně vlastností výrobků s chráněným zeměpisným označením, musí mít ochranné organizace nebo příslušné úřady možnost provádět cílené kontroly a prověřovat, jestli se vlastnosti výrobku s chráněným zeměpisným označením nezměnily příliš;

30.

požaduje lepší ochranu registrovaných názvů, především v určitých fázích balení a uvádění těchto výrobků na trh mimo oblast výroby, pokud hrozí nebezpečí zneužití těchto názvů; požaduje, aby bylo vymáháno dodržování předpisů Společenství, které zakazují registraci označení s podobným názvem, jako je již registrované chráněné označení původu nebo chráněné zeměpisné označení;

31.

podporuje vypracování společných pravidel pro výrobce produktů se zeměpisným označením, která stanoví podmínky pro používání těchto označení, a to i pokud jde o jejich používání k označování zpracovaných výrobků;

32.

podporuje zjednodušení procesu registrace označení původu a zkrácení doby potřebné k jeho získání;

33.

upozorňuje na to, že se úroveň ochrany označení původu v jednotlivých členských státech liší; zastává názor, že je žádoucí provést harmonizaci právních předpisů a postupů v této oblasti, především pokud jde o normy týkající se ochrany z moci úřední;

34.

uvítal by posílení mezinárodní ochrany označení původu; vyzývá Komisi, aby zejména na politické úrovni zintenzivnila své úsilí o zlepšení ochrany chráněných zeměpisných označení při jednáních v rámci Mezinárodní obchodní organizace (buď rozšířením ochrany podle článku 23 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví na všechny výrobky, nebo vytvořením mnohostranného rejstříku chráněných zeměpisných označení) a také v rámci jednání o přijetí nových států do Mezinárodní obchodní organizace a v rámci jednání o dvoustranných smlouvách, která probíhají v současné době;

35.

domnívá se, že této mezinárodní ochraně ze strany EU by měly podléhat jak výrobky, které jsou vyváženy, tak i ty, které vyváženy nejsou, a tato ochrana by se mohla případně lišit v závislosti na míře nebezpečí skutečného padělání výrobků, takže výrobky s vysokou mírou rizika padělání, které jsou vyváženy, by v rámci Mezinárodní obchodní organizace ochranu požívaly, zatímco u výrobků s nízkou mírou rizika padělání na místních trzích, by mohl být navržen jednodušší postup v podobě uznání ohlášeného Komisi členským státem (což je srovnatelné se současnou dočasnou ochranou) a v podobě právní ochrany Společenství;

36.

poukazuje na to, že určité názvy jsou systematicky neoprávněně používány ve třetích zemích, čímž jsou spotřebitelé uváděni v omyl, a pověst originálních produktů je tak ohrožena; zdůrazňuje, že dosažení opatření, která mají zajistit ochranu názvu ve třetí zemi, je velice časově náročné a pro jednotlivé organizace výrobců složité, neboť každá země má zvláštní systémy a postupy ochrany; naléhavě vyzývá Komisi, aby byla činná jako poradní orgán a aby poskytovala organizacím výrobců know-how a právní podporu při uzavírání dohod se třetími zeměmi;

37.

domnívá se, že je nezbytné zajistit kontrolu ze strany Společenství i jednotlivých členských států týkající se používání chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení, a je přesvědčen, že je zapotřebí zavést tvrdé postihy, které zabrání neoprávněnému používání těchto nástrojů, a uložit členským státům povinnost tyto postihy automaticky uplatňovat v případě padělání nebo napodobování chráněných označení; doporučuje v tomto ohledu upozornit na zvláštní ustanovení článku 13 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (3); podporuje zjednodušení postupu získávání chráněných označení původu a provádění přísných kontrol ze strany příslušných orgánů členských států při osvědčování, že všechny fáze výrobního postupu proběhly v dané zeměpisné oblasti;

38.

domnívá se, že kontrola dodržování předpisů u všech výrobků s chráněným označením původu a chráněným zeměpisným označením na trhu sice bude pro členské státy představovat vyšší administrativní náklady, ale značnou měrou přispěje k účinnější ochraně těchto výrobků; vyslovuje se pro poskytování technické podpory ze strany Společenství při provádění těchto kontrol členskými státy, aby bylo na území EU zajištěno co nejjednotnější prosazování ochrany výrobků s chráněným označením původu a chráněným zeměpisným označením;

39.

domnívá se, že je za finanční podpory Společenství nutné zintenzivnit činnost zaměřenou na poskytování informací o těchto systémech a na jejich propagaci, a to jak v rámci vnitřního trhu, tak i ve třetích zemích; má za to, že by Společenství mělo zvýšit míru spolufinancování informačních a podpůrných programů EU zaměřených na kvalitu výrobků EU; věří, že Komise bude i nadále prosazovat koncepci chráněného zeměpisného označení v nečlenských státech, zejména prostřednictvím rozsáhlejší technické podpory ve spolupráci s organizacemi výrobců produktů s chráněným zeměpisným označením;

40.

doporučuje vytvořit Evropský úřad pro kvalitu výrobků, který by úzce spolupracoval s Evropskou agenturou pro bezpečnost potravin a s jednotlivými útvary Komise s působností v oblasti zajišťování kvality potravin; tento úřad by také rozhodoval o stále četnějších žádostech ze třetích zemí o uznání výrobků s chráněným označením původu, chráněným zeměpisným označením a výrobků označených jako zaručená tradiční specialita;

41.

zdůrazňuje, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (4) má velký význam pro možnosti volby spotřebitelů; žádá Komisi, aby předložila legislativní návrh, na jehož základě by povinné označení bylo zavedeno také pro živočišné produkty jako mléko, maso a vejce, k jejichž výrobě byla zvířata krmena geneticky modifikovanými krmivy;

42.

je pro zachování a zjednodušení systému uplatňovaného v souvislosti s označením zaručená tradiční specialita; je rozčarován z fungování tohoto nástroje, který do současné doby umožnil registraci pouze malého počtu zaručených tradičních specialit (konkrétně 20, přičemž o dalších 30 žádostech o registraci nebylo dosud rozhodnuto); zdůrazňuje, že by měl být odstraněn seznam zaručených tradičních specialit uvedený na druhém místě v čl. 3 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 509/2006 ze dne 20. března 2006 o zemědělských produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality (5), u kterého není užívání názvu produktu nebo potraviny vyhrazeno producentům, protože snižuje ochranu zaručených tradičních specialit; připomíná, že systém zaručených tradičních specialit představuje i nadále užitečný nástroj pro ochranu receptur a že nabízí dostatečně velký prostor pro rozvoj, pokud jsou splněny určité podmínky;

43.

považuje definici pojmu „tradiční“ výrobek ve znění uvedeném v nařízení (ES) č. 509/2006 za nedostatečnou; má za to, že vztah mezi tradičním výrobkem a zemí, ve které je příslušná tradice udržována, resp. výlučné používání těchto označení výrobci, kteří dodržují tradiční požadavky, by postavení zaručených tradičních specialit zhodnotilo;

44.

je přesvědčen, že ekologické zemědělství je jednou z velkých šancí pro rozvoj zemědělství EU a že prostřednictvím programu opatření na jeho podporu je třeba posílit důvěryhodnost loga EU; konstatuje však, že předpisy Společenství upravující tuto oblast stanovují jedinou standardní metodu, přestože jednotlivé členské státy používají postup certifikace odlišně, přičemž některé z nich pověřují kontrolní orgány provedením nákladných kontrolních úkolů a jiné pověřují státem schválené subjekty; konstatuje, že se postup certifikace v jednotlivých členských státech liší a je nákladný; vyzývá k harmonizaci právních předpisů týkajících se nejvyšší přípustné hranice zakázaných prostředků na ochranu rostlin v ekologických produktech; v zásadě podporuje návrh na zavedení ekologického loga EU;

45.

považuje za nezbytnou větší jednotnost v otázkách typologie kontrolních a certifikačních orgánů a postupů, pokud jde o ekologické produkty, aby mohli mít spotřebitelé jistotu a důvěru díky novému logu EU pro ekologické zemědělství, které zaručí jednotná kritéria pro výrobu, kontrolu a certifikaci na úrovni EU a přispěje k řešení problémů a ještě více podpoří vnitřní trh s ekologickými produkty;

46.

domnívá se, že výskyt výrobků pocházejících z konvenčního zemědělství označených způsobem, který budí dojem, že se jedná o produkty ekologického zemědělství, může poškodit rozvoj jednotného trhu EU s ekologickými produkty; vyjadřuje v této souvislosti své znepokojení nad skutečností, že stále existuje snaha rozšířit používání ekoznačky také na potraviny, které nebyly vyprodukovány v souladu s principy ekologického zemědělství;

47.

zasazuje se za to, aby byla u surových i zpracovaných ekologických produktů, které jsou dováženy ze třetích zemí, povinně uváděna země původu bez ohledu na to, zda budou označeny značkou EU pro ekologické produkty;

48.

domnívá se, že v zájmu lepšího fungování vnitřního trhu s ekologickými produkty v EU bude nezbytné:

49.

vítá, že na úrovni členských států byly vytvořeny úřady pro tradiční a ekologické produkty; domnívá se, že je nezbytné, aby každý členský stát měl k dispozici veřejné, příp. soukromé subjekty, které by uznávali jak výrobci, tak i spotřebitelé a které by podporovaly domácí ekologickou a kvalitní produkci a ověřovaly její platnost;

50.

uznává, že se neustále zvyšují požadavky spotřebitelů na kvalitu potravin a potravinářských výrobků, a to nejen z hlediska bezpečnosti, ale také z hlediska etických aspektů, jako jsou udržitelnost životního prostředí, zajišťování dobrých životních podmínek zvířat a technologie získávání geneticky modifikovaných organismů; vyzývá Komisi, aby stanovila kritéria pro opatření v oblasti kvality, jako jsou systémy dobrovolného označování potravin bez geneticky modifikovaných organismů, jež spotřebitelům umožní jednoznačnou volbu;

51.

domnívá se, že musí být podporovány výrobní postupy šetrné k životnímu prostředí; lituje proto, že v rámci Společenství nejsou stanovena pravidla týkající se integrované produkce, která by umožňovala, aby bylo prostřednictvím odpovídající reklamní a marketingové kampaně zdůrazňující přidanou hodnotu této formy produkce upozorněno na úsilí producentů EU;

52.

domnívá se, že předpisy EU týkající se harmonizace norem nejsou nutné; má za to, že další systémy certifikace pro potraviny není třeba na úrovni EU zavádět, neboť by to vedlo k znehodnocení stávajících systémů a k uvádění spotřebitelů v omyl;

53.

zdůrazňuje, že zavádění nových známek kvality a s tím související komunikační aktivity nesmějí vést ke zvyšování administrativní zátěže na straně výrobců; je proto přesvědčen, že by výrobci měli mít možnost podávat návrhy ohledně používání těchto známek a že by se zásahy orgánů Společenství měly omezit na ochranu těchto známek, aby tak bylo zajištěno, že se výrobcům za jejich úsilí dostane ocenění v podobě odpovídajících cen a spotřebitelé budou chráněni proti padělkům či jakékoli jiné formě podvodu;

54.

zdůrazňuje, že stávající systémy certifikace by měly vedle dodržování zákonných předpisů prostřednictvím důkladné kontroly zajišťovat také další důležité prvky týkající se bezpečnosti potravin, např. zpětnou sledovatelnost; zdůrazňuje, že by povinnosti související s certifikací měly odrážet společenské požadavky, a že je proto třeba, aby existovala státní podpora na pokrytí nákladů, které vznikají zemědělcům; vyslovuje se pro podporu aktivnější spolupráce sdružení výrobců, neboť jednotliví zemědělci se nemohou postavit proti zastaralým předpisům, jimiž se řídí systémy certifikace v oblasti obchodu;

55.

poukazuje na to, že soukromé systémy certifikace v současnosti neplní svůj účel, neboť nezprostředkovávají spotřebitelům vlastnosti příslušných produktů, nýbrž se stávají toliko prostředkem k přístupu na trh, čímž zároveň zvyšují administrativní zátěž pro zemědělce a pro mnohé potravinářské distribuční společnosti se stávají dobrým obchodem; je toho názoru, že je třeba se zdržet podpory rozšiřování těchto systémů certifikace, protože pro část výrobního sektoru představují omezení přístupu na trh;

56.

poukazuje na to, že současné rozšiřování soukromých systémů certifikace brání určité části odvětví v přístupu na trh a že tyto systémy nepřispívají k tomu, aby spotřebitelé měli lepší přístup k informacím o vlastnostech výrobků; vyzývá Komisi, aby prosazovala vzájemné uznávání soukromých systémů certifikace, aby se omezilo jejich rozšiřování a zabránilo vyloučení kvalitních produktů z trhu; považuje za nutné vypracovat závazné pokyny Společenství, které pokryjí aspekty, jež tyto systémy nemohou upravovat, jako například údaje zvyšující prestiž, které by měly být stanoveny na základě účelu, měřítek a okolností;

57.

upozorňuje na to, že regionální produkty mají pro místní hospodářství a pro místní společenství velký význam, a proto je třeba odmítnout veškeré návrhy, které jsou zaměřeny na omezení počtu registrovaných zeměpisných označení;

58.

domnívá se, že není nutné, aby vznikaly nové iniciativy na podporu tradičních produktů, neboť by to mohlo vést k znehodnocení systému zaručených tradičních specialit;

59.

žádá užší spolupráci s Mezinárodní organizací pro normalizaci a co nejširší uplatňování alternativních systémů, jako je např. systém analýzy rizik a kritických kontrolních bodů (HACCP);

60.

pokud jde o mezinárodní dimenzi, poukazuje na řadu problémů týkajících se konkurenceschopnosti vůči hlavním obchodním partnerům Evropské unie; je znepokojen tlakem ze strany výrobků z rychle se rozvíjejících zemí, které nedosahují stejné úrovně bezpečnosti a kvality a často využívají výhod spojených s nedostatečnými kontrolami; opakovaně proto poukazuje na skutečnost, že je nutné uplatňovat koncepci „podmíněného přístupu na trh“, kterou Parlament prosazoval v řadě svých usnesení;

61.

žádá, aby byly uzavřeny bilaterální dohody se všemi klíčovými trhy a dohody zaměřené na boj proti padělání; domnívá se, že je nutné, aby Komise přispěla k vyřešení problémů spojených s mezinárodními ochrannými známkami, včetně ochrany výrobků s chráněným označením původu, chráněným zeměpisným označením či s označením zaručená tradiční specialita;

62.

je toho názoru, že je nutné zasadit se o co nejširší informovanost o přínosu politik Evropské unie zaměřených na zajištění kvality a bezpečnosti potravin; lituje, že evropští občané nemají snadný přístup k vyčerpávajícím informacím o činnosti Evropské unie v této oblasti; doporučuje Komisi a členským zemím, aby dále zvýšily své úsilí o šíření informací a propagaci na podporu norem kvality a bezpečnosti potravin, které platí pro výrobky EU;

63.

zdůrazňuje úlohu, kterou by mohlo v této oblasti hrát financování ze strany EU; poznamenává, že v „konvergenčních členských státech“ dosahuje finanční účast Společenství na programech zvyšování kvality až 75 %; v kontextu světové finanční krize však poukazuje na ztížení podmínek poskytování úvěrů malým výrobcům, což povede k drastickému omezení jejich přístupu ke spolufinancování;

64.

je toho názoru, že je třeba podporovat vznik zemědělských trhů, tedy míst, kde se prodávají místní a sezónní výrobky přímo od zemědělců a v jejich vlastní režii, neboť jsou zárukou spravedlivých cen a kvality výrobků, posilují spojení mezi výrobkem a danou oblastí a vedou spotřebitele k větší vnímavosti pro vědomou volbu kvalitativních hledisek; zastává názor, že by členské státy měly podporovat vytváření prodejních míst, kde by výrobci mohli nabízet své produkty přímo spotřebitelům;

65.

vyzývá k vytvoření programů na podporu odbytu pro místní trhy, aby byly podpořeny místní a regionální iniciativy v oblasti zpracování a uvádění výrobků na trh; je toho názoru, že to lze činit například prostřednictvím výrobních družstev, které ve venkovských oblastech zvýší přidanou hodnotu a které tím, že své výrobky nebudou přepravovat na velké vzdálenosti, mohou jít dobrým příkladem v boji proti změně klimatu;

66.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/43

1.

vítá zveřejnění zpráv Komise o politice hospodářské soutěže za roky 2006 a 2007;

2.

nadále podporuje aktivnější roli Parlamentu při rozvíjení politiky hospodářské soutěže zavedením postupu spolurozhodování;

3.

blahopřeje Komisi k jejímu efektivnímu boji proti silným nezákonným kartelům a k rekordně vysokým pokutám, které uložila;

4.

vyzývá Komisi a Radu, aby s ohledem na přezkum Komise zaměřený na fungování nařízení (ES) č. 1/2003 (19) do tohoto nařízení začlenila zásady pro ukládání pokut a aby dále tyto zásady zlepšila a upřesnila s cílem dosáhnout souladu s požadavky obecných právních zásad;

5.

podporuje používání revidovaného oznámení o shovívavosti a souvisejícího postupu, které pomáhají získat informace o fungování silných nezákonných kartelů;

6.

vítá zveřejnění bílé knihy o žalobách o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES, ale trvá na tom, aby reforma proběhla takovým způsobem, který zajistí, že se negativní vlivy amerického systému nebudou opakovat v Evropské unii;

7.

žádá, aby v příštích zprávách Komise poskytla lepší informace o roli svého styčného úředníka pro spotřebitele a jeho zapojení do případů souvisejících s hospodářskou soutěží;

8.

vyjadřuje zájem na tom, aby se zabránilo zneužívání postavení na trhu ze strany velkých společností, a vyzývá Komisi, aby provedla analýzu toho, jaký mají nerovné vztahy mezi dodavateli, zejména producenty potravin a maloobchodníky, dopad na hospodářskou soutěž, pokud jde o možné zneužívání dominantního postavení; očekává zprávy pracovní skupiny Komise pro kupní sílu;

9.

vyzývá Komisi, aby zvážila možnost přezkoumání nekalých praktik v odvětví služeb, které mohou malé podniky vylučovat z účasti na výběrových řízeních; upozorňuje na problém, kdy je osobám samostatně výdělečně činným a osobám ve svobodném povolání někdy upírána možnost uplatňovat standardní platby v případech, kdy jsou téměř výlučně ekonomicky závislé na jednom nebo několika velkých uživatelích jejich zdrojů, a vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnosti, jak mohou vyjednat a uzavřít kolektivní dohody, které by byly v souladu se zásadami právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže;

10.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala své vnitřní postupy pro výběr předmětu odvětvového šetření;

11.

vyzývá Komisi, aby zvážila, zda provede šetření v odvětví internetové reklamy;

12.

vyzývá Komisi, aby provedla analýzu případných rozdílů ve vnitrostátním uplatňování pravidel o zadávání veřejných zakázek a případného narušení hospodářské soutěže, které z těchto rozdílů může vyplývat;

13.

bere na vědomí, že Komise zaznamenává rekordní aktivitu v následujících třech oblastech: pokuty kartelům za porušení antimonopolních pravidel, počet případů spojení podniků ohlášených Komisi a počet oznámení o státní podpoře zaslaných Komisi; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby bezodkladně zhodnotila počty svých zaměstnanců a zajistila, aby její generální ředitelství pro hospodářskou soutěž mělo odpovídající počet zaměstnanců, který mu umožní vypořádat se s rostoucím objemem práce;

14.

zdůrazňuje, že uplatňování pravidel hospodářské soutěže týkajících se fúzí a akvizic je nutné posuzovat z hlediska celého vnitřního trhu, nikoli pouze jeho částí;

15.

vítá důkazy, které nalezl ve zprávách Komise o politice hospodářské soutěže za roky 2006 a 2007, o účinné restrukturalizaci oddělení pro kontrolu spojování podniků v GŘ pro hospodářskou soutěž podle jednotlivých odvětví a s větším důrazem na ekonomické analýzy a vzájemné hodnocení;

16.

vítá oznámení o zahájení revize nařízení o spojování podniků (20); opakuje svůj názor, že stávající ustanovení nejsou dostatečná vzhledem k stále integrovanějším a složitějším trhům EU a že je nezbytné provést přezkum, má-li být dosaženo jednotného přístupu při posuzování srovnatelných operací spojování podniků;

17.

všímá si rekordního počtu oznámení o státní podpoře a vítá zveřejnění nařízení o obecné blokové výjimce, které se vztahuje na malé a střední podniky, podporu výzkumu a vývoje ve prospěch malých a středních podniků, podporu zaměstnanosti, podporu na vzdělávání a regionální podporu;

18.

vítá zejména možnost poskytovat zaměstnavatelům příspěvek na náklady na péči o děti a rodiče jejich zaměstnanců;

19.

je znepokojen nárůstem koncentrace trhů a střetů zájmů v bankovním sektoru; varuje před možnými globálními systémovými riziky vzešlými z těchto střetů zájmů a koncentrace trhů;

20.

vítá přehodnocení srovnávacích tabulek hodnotících státní podpory, ale naléhá na Komisi, aby provedla analýzy účinnosti státní podpory a aby byly při hodnocení srovnávacích tabulek státní podpory identifikovány ty členské státy, které odpovídajícím způsobem nezajistily vrácení nezákonné státní podpory;

21.

vítá zveřejnění přepracovaných pokynů Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí, které zaručují, že členské státy mohou podporovat výrobu obnovitelné energie a energeticky účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny poskytováním podpory na provoz, která plně pokryje rozdíl mezi výrobními náklady a tržní cenou;

22.

vzhledem k výrazným rozdílům v politikách převládajících v členských státech opakuje svůj požadavek na dosažení dalšího pokroku, pokud jde o vyjasnění stávajících pravidel hospodářské soutěže a jejich praktické uplatňování v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu;

23.

vyjadřuje politování nad tím, že spotřebitelé energie v Evropské unii i nadále trpí v důsledku neúměrného růstu cen a deformovaného trhu s energií, který byl po šetření v odvětví energetiky provedeném Komisí vyhodnocen jako špatně fungující; opakovaně zdůrazňuje význam plně dokončeného a správně fungujícího vnitřního trhu s energií;

24.

podporuje Komisi v jejím úsilí o další rozvoj trhů EU s plynem a elektřinou, jehož klíčovým prvkem je oddělení přenosových a přepravních soustav na jedné straně a výrobních a dodavatelských činností na straně druhé (unbundling);

25.

vyjadřuje obavu nad nedostatečnou transparentností při tvorbě cen paliva na trzích EU; žádá Komisi, aby zajistila řádné sledování konkurenčního chování na těchto trzích;

26.

vyzývá k zavedení mechanismů, které zajistí, aby přijetí systému obchodování s emisemi nezpůsobilo narušení hospodářské soutěže, a to jak v rámci EU, tak pokud jde o vnější konkurenty;

27.

poznamenává, že již 9. října 2007 vyzvala Rada Komisi, aby zvážila zjednodušení postupů se zaměřením na to, jak by bylo možno v kritické situaci rychle provést šetření týkající se státní podpory;

28.

vítá pohotové reakce a objasnění ze strany Komise, pokud jde o řízení finanční a ekonomické krize a využití státních podpor; připomíná rostoucí množství státních podpor a vítá další podrobné pokyny pro lépe cílené státní podpory;

29.

uznává použitelnost čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy na situaci, v níž se v současné době nacházejí ekonomiky členských států v důsledku dramatického vývoje na finančních trzích; považuje však za důležité, aby Komise zůstala velmi pozorná, pokud jde o záchranné finanční balíčky, a aby zajistila soulad záchranných opatření se zásadami spravedlivé hospodářské soutěže;

30.

varuje před faktickým pozastavením platnosti pravidel hospodářské soutěže; zdůrazňuje potřebu podrobného prozkoumání záchranných operací a zajištění jejich souladu s ustanoveními Smlouvy; žádá Komisi, aby ve své výroční zprávě o politice hospodářské soutěže podala Parlamentu a parlamentům členských států souhrnnou hodnotící zprávu o uplatňování pravidel hospodářské soutěže v každém jednotlivém státě;

31.

vyjadřuje obavu z pokračujícího poklesu hospodářské aktivity v Evropské unii, jež se podle předpovědí protáhne až do roku 2009; považuje za vhodné, aby byl v rámci pravidel hospodářské soutěže jako odpověď uplatněn vhodný mechanismus, např. podpora restrukturalizace či fond pro přizpůsobení se globalizaci, s cílem čelit nárůstu finanční krize a jejímu dopadu na zaměstnanost;

32.

naléhavě vyzývá Komisi, aby uznala, že je nutné zavést mechanismy, které minimalizují narušení hospodářské soutěže a možné zneužití preferenční situace příjemců státních záruk;

33.

naléhavě žádá Komisi, aby zavedla omezení na jednání finančních institucí, které získaly státní podporu, aby se zajistilo, že tyto instituce nebudou díky získané záruce agresivně expandovat na úkor konkurentů;

34.

vítá výrazné zmenšení rozdílů v cenách nových vozidel v rámci Evropské unie, ke kterému došlo po uplatnění nařízení o blokové výjimce pro motorová vozidla, a těší se na hodnocení efektivity tohoto nařízení, které má provést Komise;

35.

vítá, že Komise úspěšně snížila poplatky za roaming; upozorňuje však, že ceny setrvávají těsně pod regulovaným cenovým stropem; vyzývá k přijetí opatření na podporu hospodářské soutěže v oblasti cen, namísto regulace maloobchodních cen;

36.

vítá příspěvek generálního ředitelství Komise pro hospodářskou soutěž k bílé knize o sportu, která mimo jiné upozorňuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropských společenství a rozhodovací postupy Komise ohledně uplatňování článků 81 a 82 Smlouvy o ES v odvětví sportu;

37.

vyzývá Komisi, aby více zohlednila mezinárodní rozměr svých politik, pokud jde o konkurenceschopnost Evropské unie na celosvětové úrovni, a aby požadovala respektování a uplatňování zásady vzájemnosti při obchodních jednáních;

38.

považuje za klíčové, aby byla v rámci vyjednávání o dvoustranných obchodních dohodách přiměřeně řešena otázka politiky v oblasti hospodářské soutěže; vyzývá Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž, aby se aktivně zapojilo do těchto jednání s cílem zajistit vzájemné uznávání praxe v oblasti hospodářské soutěže, zejména pokud jde o státní podpory, zadávání veřejných zakázek, služby, investování a usnadňování obchodu;

39.

naléhavě žádá Komisi, aby přehodnotila strukturu své účasti v Mezinárodní síti pro hospodářskou soutěž a na Evropském dnu hospodářské soutěže, a zajistila tak, aby veřejnost byla více a lépe informována o zásadním významu politiky v oblasti hospodářské soutěže pro podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti;

40.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/48

A.

vzhledem k tomu, že malé a střední podniky v EU, jejichž počet dosahuje 23 milionů, představují 99 % všech podniků v EU a poskytují více než 100 milionů pracovních míst, hrají zásadní úlohu v podporování hospodářského růstu, sociální soudržnosti a vytváření pracovních míst, jsou významným zdrojem inovací a jsou nezbytné pro udržování a zvyšování zaměstnanosti,

B.

vzhledem k tomu, že malé a střední podniky je nutno zakotvit v jádru všech politik Společenství, aby se mohly rozvíjet a přizpůsobovat požadavkům globalizace, účastnit se „znalostního trojúhelníku“ a reagovat na výzvy v oblasti životního prostředí a energetiky,

C.

vzhledem k tomu, že i navzdory předešlým iniciativám Evropské unie nezaznamenala situace v podnikatelském prostředí pro malé a střední podniky od roku 2000 žádné znatelné zlepšení, případně se jednalo pouze o zlepšení nevýznamného rozsahu,

D.

vzhledem k tomu, že převažující většina malých a středních podniků jsou mikropodniky, řemeslné podniky, rodinné podniky a družstva, v nichž přirozeně vzniká podnikatelská kultura, a že tudíž hrají významnou úlohu při podpoře sociálního začleňování a samostatné výdělečné činnosti,

E.

vzhledem k tomu, že malým a středním podnikům není poskytována dostatečná podpora na obranu proti nekalým obchodním praktikám, k nimž dochází při přeshraničním obchodu, jako je např. klamavé jednání katalogových firem,

F.

vzhledem k tomu, že evropské malé a střední podniky i přes své odlišnosti čelí mnoha společným výzvám, které brání plnému rozvoji jejich potenciálu, například v oblasti relativně vyšších nákladů na správu a plnění předpisů než u větších podniků, přístupu k financování a na trhy, v oblasti inovací a životního prostředí,

G.

vzhledem k tomu, že hlavním příspěvkem k dosažení prostředí příznivého pro malé a střední podniky bude muset být změna vnímání úlohy podnikatelů a podstupování rizik: političtí představitelé a sdělovací prostředky by za podpory státních správ měli více uznávat podnikání a s ním související ochotu podstoupit riziko,

H.

vzhledem k tomu, že při zahájení procesu internacionalizace musí malé a střední podniky řešit specifické problémy, jako je nedostatek mezinárodních zkušeností, vzácnost zkušených lidských zdrojů, velmi složitý mezinárodní předpisový rámec a potřeba zavádět změny v organizaci a obchodní kultuře,

I.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament mnohokrát s politováním poznamenal, že Evropská charta pro malé podniky je právně nezávazná, co je překážkou pro její skutečné uplatňování a naplňování deseti jejích doporučení, na něž se z velké části vůbec nebere ohled; vzhledem k tomu, že ve výše uvedeném usnesení z 19. ledna 2006 následně požádal Radu, aby se touto záležitostí zabývala,

1.

vřele podporuje výše uvedené sdělení Komise ze dne 25. června 2008, jehož cílem je vést ambiciózní politický program na podporu růstu malých a středních podniků prostřednictvím 10 hlavních zásad a začlenit zásadu „zelenou malým a středním podnikům“ do tvorby politik na všech úrovních;

2.

lituje však, že iniciativa „Small Business Act“ (SBA) není právně závazným nástrojem; domnívá se, že skutečně inovativní aspekt iniciativy spočívá v jejím záměru učinit zásadu „Zelenou malým a středním podnikům“ těžištěm politik Společenství; vyzývá Radu a Komisi, aby se připojily k úsilí Parlamentu učinit tuto zásadu závazným pravidlem, a to formou, která teprve bude určena, s cílem zajistit řádné uplatňování této zásady ve všech budoucích právních předpisech Společenství;

3.

zdůrazňuje naprostou nutnost uplatňování 10 hlavních zásad na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni; vyzývá proto Radu a Komisi, aby projevily pevně politické odhodlání zajistit jejich řádné uplatňování; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby v úzké spolupráci se všemi relevantními zainteresovanými stranami pracovaly na vymezení priorit a na tom, aby byl urychleně – zejména na vnitrostátní úrovni – uskutečňován akční plán SBA, který přijala Rada ve složení pro konkurenceschopnost na svém zasedání dne 1. prosince 2008, a zajistily, aby se všechny zúčastněné strany opravdu ztotožnily s hlavními zásadami a zavázaly se je uplatňovat;

4.

vyzývá Komisi, aby se i nadále zasazovala o lepší zviditelnění politických opatření v souvislosti s malými a středními podniky a povědomí o těchto opatřeních, a to svázáním stávajících nástrojů a finančních prostředků Společenství pro malé a střední podniky v rámci zvláštní kapitoly rozpočtu EU;

5.

je pevně přesvědčen o tom, že je nezbytné zavést mechanismus pro sledování, zda iniciativy, které již byly zahájeny, jsou řádně a včas realizovány; vyzývá proto Radu, aby kroky, které budou učiněny na úrovni členských států, začlenila do Lisabonského procesu a aby každoročně informovala Parlament o dosaženém pokroku;

6.

vyzývá Komisi, aby vytvořila kontrolní systém pro sledování toho, jak Komise a členské státy v uplatňování 10 hlavních zásad pokročily; vyzývá Komisi k vytvoření jednotných kritérií pro posuzování dosaženého pokroku; vyzývá členské státy, aby začlenily do svých nadcházejících výročních zpráv o vnitrostátních reformních programech své první zprávy o pokroku;

7.

zdůrazňuje, že je nezbytné klást zvláštní důraz na řemeslné a rodinné podniky, mikropodniky a osoby samostatně výdělečně činné na úrovni Evropské unie a vnitrostátní a regionální úrovni, a naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby přijaly regulační, správní a fiskální opatření a opatření v oblasti celoživotního vzdělávání zaměřená specificky na tyto podniky; vyzývá rovněž k uznání specifických charakteristik svobodných povolání a nutnosti přistupovat k nim stejně jako k ostatním malým a středním podnikům s výjimkou situací, kde je to v rozporu se stávajícími právními předpisy, které výkon těchto povolání upravují; zdůrazňuje důležitou roli sdružení malých a středních podniků pro obchodníky, řemeslníky a ostatní povolání; vyzývá Komisi a členské státy, aby společně usilovaly o zlepšení podnikatelského prostředí v těchto odvětvích a o zdokonalení právního rámce pro jejich profesní a odvětvová sdružení;

8.

domnívá se, že návrhům Komise chybí jasná strategie pro zlepšení právního postavení a práv samostatně výdělečně činných osob, zejména pokud je jejich postavení srovnatelné se zaměstnanci; vyzývá Komisi, aby samostatně výdělečně činným osobám zaručila právo na schvalování standardních sazeb, právo na vlastní organizaci a právo uzavírat kolektivní smlouvy, pokud je jejich protějškem velký podnik s dominantním postavením, pod podmínkou, že to nepoškodí slabší potenciální zákazníky a nenaruší trh;

9.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zajišťovaly cílená podpůrná opatření a individuální podporu, jako jsou informace, poradenství a dostupnost rizikového kapitálu při zakládání malých a středních podniků;

10.

zdůrazňuje nutnost rozvoje sociálního a hospodářského modelu, který vytváří přiměřenou bezpečnostní síť pro malé a střední podniky v oblasti tvůrčí činnosti, ve kterých se lze často setkat s nestabilními pracovními podmínkami;

11.

s lítostí konstatuje, že ženy při zakládání a řízení podniků čelí problémům zapříčiněným faktory, jako je chabá informovanost, nedostatek kontaktů a špatný přístup k sítím, diskriminace na základě pohlaví a genderové stereotypy, slabá a nepružná nabídka služeb pokud jde o zařízení péče o děti, potíže při slaďování podnikání a rodinných povinností, stejně jako rozdíly v přístupu žen a mužů k podnikání;

12.

vřele oceňuje návrhy na zřízení sítě „vyslankyň“ zastupujících ženy podnikatelky, jež by se podílely na vedení programů, které ženám pomohou založit si vlastní firmu, a na podporu podnikatelského ducha mezi absolventkami škol; upozorňuje však na skutečnost, že mnohé podniky stále trpí segregací žen a mužů, což je a po dlouhou dobu bude velmi závažný problém, protože dokud jsou ženy na trhu práce diskriminovány, ztrácí Evropská unie schopné pracovníky a podnikatele, a v důsledku toho ztrácí i peníze; proto je přesvědčen, že by do projektů podporujících ženy podnikatelky mělo být investováno ještě více peněz;

13.

zdůrazňuje skutečnost, že působení žen v podnikání přiláká ženy na pracovní trh a zlepší jejich hospodářské a sociální postavení; lituje nicméně, že v této oblasti přetrvávají rozdíly – zejména platové – mezi muži a ženami, a to i přesto, že o ženy je projevován velký zájem, a že procentní podíl žen podnikatelek v Evropské unii je i nadále nízký, zčásti v důsledku nijak neregistrované (např. neplacené), avšak důležité činnosti, kterou ženy každodenně přispívají k řízení rodinných malých a středních podniků;

14.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zohlednila úlohu odvětví kultury a tvůrčích činností, které se podílejí 2,6 % na HDP a 2,5 % na zaměstnanosti v Evropské unii, jako hnacího motoru hospodářského a společenského vývoje v Evropské unii; zdůrazňuje význam malých a středních podniků pro oživení odvětví informačních a komunikačních technologií a odvětví tvůrčích činností;

15.

zdůrazňuje, že oblasti tvůrčí činnosti dominují malé a střední podniky a tato oblast je zvláště důležitá pro zajištění udržitelné regionální zaměstnanosti;

16.

vítá plán Komise předložit návrh směrnice o snížených sazbách DPH pro služby s vysokým podílem lidské práce a poskytované v místě – tyto služby poskytují v první řadě malé a střední podniky; zdůrazňuje však, že to nesmí vést k narušení hospodářské soutěže a že v této směrnici musí být jednoznačně stanoveno, na které služby se snížené sazby uplatní;

17.

konstatuje, že je nutné zajistit, aby byly malé a střední podniky schopné nakupovat v malém měřítku, ekologicky a na místním trhu, a tím méně škodily životnímu prostředí a byly efektivnější;

18.

vítá urychlené přijetí všeobecné blokové výjimky pro státní podpory a opatření týkajících se statutu evropské soukromé společnosti a snížených sazeb DPH;

19.

vítá návrh Komise na snížení sazeb DPH pro místně poskytované služby; vyzývá Komisi, aby přijala další opatření ke zmírnění pravidel pro státní podporu a povzbudila tak poskytování příležitostí v oblasti veřejných zakázek pro místní společnosti, zejména pro malé a střední podniky;

20.

podporuje myšlenku prodloužit stávající výjimku z pravidel hospodářské soutěže Společenství pro státní podporu filmové produkce až do roku 2012 a má za to, že se jedná o zásadní podporu malých a středních podniků působících v oblasti tvůrčí činnosti;

21.

podporuje nová pravidla státní podpory stanovená v nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách) (3), podle nichž jsou za určitých podmínek malé a střední podniky vyňaty z oznamovací povinnosti;

22.

konstatuje, že i přes jasný závazek uvedený v Evropské chartě pro malé a střední podniky zůstává hlas malých a středních podniků v rámci sociálního dialogu stále slabý; naléhavě žádá, aby byl tento nedostatek formálně napraven vhodnými návrhy v rámci iniciativy SBA;

23.

domnívá se, že v rámci SBA je nezbytné klást větší důraz na oblast pracovního práva, zejména s ohledem na koncept flexikurity, který právě malým a středním podnikům umožňuje rychleji reagovat na změny trhu, a tím zabezpečit vyšší zaměstnanost a konkurenceschopnost společnosti, a to i na mezinárodní úrovni, při zohlednění nutné sociální ochrany; poukazuje v této souvislosti na své usnesení ze dne 29. listopadu 2007 k obecným zásadám flexikurity (4);

24.

kromě toho zdůrazňuje význam pracovního práva, zejména s ohledem na otázku, jak lze jeho uplatňování v malých a středních podnicích optimalizovat, např. poskytováním lepšího poradenství nebo zjednodušením správních postupů, a vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost malým a středním podnikům s ohledem na specifická opatření, která přijímají v souvislosti s flexikuritou, včetně aktivních politik pracovního trhu, neboť u malých a středních podniků je prostor pro větší vnitřní i vnější flexibilitu, neboť mají malý počet zaměstnanců, ale také potřebují větší jistotu pro sebe i pro své zaměstnance; považuje za nezbytné, aby pracovní právo, které tvoří hlavní pilíř flexikurity, poskytovalo spolehlivý právní základ pro malé a střední podniky, neboť tyto podniky si nemohou dovolit platit právní oddělení nebo oddělení pro řízení lidských zdrojů; připomíná, že podle údajů Eurostatu v roce 2003 mělo 91,5 % evropských podniků méně než 10 zaměstnanců;

25.

domnívá se, že je nezbytné zavést opatření pro boj s nenahlášenou prací, která je nepochybně zdrojem nekalé konkurence pro malé a střední podniky s vysokým podílem lidské práce;

26.

vyzývá členské státy, aby zvýšily začlenění malých a středních podniků vlastněných nedostatečně zastoupenými etnickými menšinami do hlavního proudu hospodářství, a to vytvářením programů podporujících rozmanitost dodavatelů, jejichž cílem je poskytnout rovné příležitosti nedostatečně zastoupeným podnikům soutěžícím o zakázky s většími podniky;

27.

poukazuje na význam statutu evropské soukromé společnosti jakožto nové, další právní formy; a to za předpokladu, že bude zaměřen na malé a střední podniky, které mají v úmyslu zapojit se do přeshraniční činnosti, a že nebude moci být zneužit většími podniky k porušování a obcházení právních předpisů členských států, jež podporují systém řízení podniků zohledňující zájmy všech zainteresovaných stran;

28.

na základě zásady, že přístup k informacím je nezbytným předpokladem k získávání informací samotných, a s ohledem na to, jak důležitým prostředkem je v tomto směru internet, vyzývá orgány veřejné moci, aby co nejvíce zjednodušily úřední webové stránky, aby mohli uživatelé nalézt a lépe pochopit nabízené mechanismy podpory;

29.

zdůrazňuje, že pro malé a střední podniky jsou inovace důležité, ale že pro ně není snadné využít výzkumných příležitostí; domnívá se, že akademie věd a výzkumné ústavy v jednotlivých členských by mohly hrát roli v podněcování k inovacím a ve snižování překážek pro malé a střední podniky ve vztahu k výzkumu; je přesvědčen, že pozornost by se neměla zaměřovat jen na technologicky nejvyspělejší inovace, ale také na inovace, které jsou z technologického hlediska na nižší či střední úrovni, a na neformální inovace; soudí, že Evropský inovační a technologický institut by mohl mít významnou úlohu při podpoře výzkumu a vývoje a inovací pro malé a střední podniky; vyzývá členské státy, aby znásobily iniciativy snižující pro malé a střední podniky prahovou hodnotu pro získání přístupu k výzkumu; je přesvědčen, že veškeré výzkumné a technologické programy Společenství by měly být koncipovány tak, aby usnadňovaly přeshraniční účast malých a středních podniků;

30.

podporuje iniciativu Komise ke zlepšení přístupu k sedmému rámcovému programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013) (5);

31.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly lepší rámcové podmínky pro vytvoření příznivého prostředí pro inovace v malých a středních podnicích, zejména zavedením způsobů, jak zlepšit ochranu duševního vlastnictví a účinněji bojovat proti padělání v celé Evropské unii; je přesvědčen, že vyvážená pravidla pro práva duševního vlastnictví by mohla skýtat ochranu a zároveň zajišťovat tok a výměnu informací a myšlenek; zdůrazňuje, že malé a střední podniky potřebují podporu, aby měly přístup k ochraně práv duševního vlastnictví, prosazovaly tato práva za pomoci příslušných orgánů pro ochranu práv duševního vlastnictví a také využívaly svá práva duševního vlastnictví k získávání finančních prostředků;

32.

žádá Komisi a členské státy, aby od svých obchodních partnerů přísněji vyžadovaly dodržování Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) a aby vynaložily veškeré úsilí, které je nezbytné k přijetí dvoustranných, regionálních nebo vícestranných dohod v oblasti boje proti padělání a pirátství, jako je obchodní dohoda proti padělání (ACTA);

33.

zastává názor, že dosud není plně využíván plný potenciál elektronického obchodu pro malé a střední podniky a je třeba ještě hodně učinit pro dosažení jednotného evropského elektronického trhu pro výrobky a služby, na němž by malé a střední podniky mohly hrát vedoucí úlohu při další integraci trhů Evropské unie;

34.

zastává názor, že musí být podporována účast malých a středních podniků v seskupeních v zájmu podnícení inovací a zvýšení konkurenceschopnosti hospodářství EU; proto vyzývá Komisi, aby podpořila zlepšování správy seskupení, zejména pomocí výměny osvědčených postupů a programů odborné přípravy, aby navrhla a šířila nástroje pro hodnocení výkonnosti seskupení, prosazovala spolupráci jednotlivých seskupení a dále zjednodušovala správní postupy pro účast seskupení v programech EU;

35.

vyzývá k tomu, aby byly v SBA zohledněny formy spolupráce mezi malými a středními podniky v podobě sdružení (sdružení v oblasti marketingu a nákupu), neboť u těchto sdružení existuje prokazatelně nižší riziko platební neschopnosti než u jednotlivých podniků;

36.

je pevně přesvědčen, že patenty hrají v oblasti inovací a hospodářské výkonnosti důležitou úlohu, neboť umožňují, aby byly inovační investice pro inovátory výnosné, a poskytují potřebnou jistotu pro investice, majetek a půjčky; proto je toho názoru, že by mělo být urychleně dosaženo dohody o patentu Společenství, který s nízkými náklady zajistí účinnou, pružnou a vysoce kvalitní právní ochranu uzpůsobenou potřebám malých a středních podniků, i dohody o harmonizovaném systému řešení sporů týkajících se evropského patentu;

37.

zdůrazňuje, že je třeba podporovat zadávání inovačních veřejných zakázek a veřejných zakázek v předobchodní fázi, neboť jsou přínosem pro zadavatele, občany i zúčastněné podniky; vyzývá členské státy, aby zvýšily podíl inovačních veřejných zakázek a účast inovativních malých a středních podniků ve výběrových řízeních na veřejné zakázky; vyzývá Komisi, aby napomáhala šíření osvědčených postupů v této oblasti, například pokud jde o kritéria a postup výběrových řízení a způsob sdílení rizika a poznatků;

38.

zastává názor, že u mezinárodních veřejných zakázek, kde nové technologie umožňují přeshraniční elektronický obchod, dovolují nové formy, například kombinatorické aukce pro konsorcia malých a středních podniků a on-line zveřejňování a propagace nabídkových řízení, značný nárůst objemu obchodování v rámci veřejných zakázek na podporu přeshraničního elektronického obchodu nejen v Evropské unii, ale i celosvětově;

39.

upozorňuje na to, že je zapotřebí dostatečného počtu technických a kvalifikovaných pracovníků; proto je přesvědčen, že je třeba více investovat do vzdělávání a že by měly být posíleny vazby vzdělávacích zařízení s malými a středními podniky, aby byla propagace samostatné výdělečné činnosti, kultury podnikání a povědomí o podnikání součástí osnov vzdělávání v členských státech; podněcuje k dalšímu rozšíření programů individuální mobility, jako jsou programy „Erasmus pro mladé podnikatele“ a „Erasmus pro učně“, a to zejména pokud jde o účast žen; podporuje plánované rozšíření působnosti programu Leonardo da Vinci a vytvoření Evropského systému kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu; naléhavě žádá členské státy, aby ve spolupráci se sociálními partnery a poskytovateli odborné přípravy zřizovaly programy odborné a profesní přípravy, rekvalifikace a celoživotního vzdělávání založené na pracovní zkušenosti a specificky upravené pro potřeby malých a středních podniků, které bude spolufinancovat Evropský sociální fond; vyzývá Komisi, aby usnadňovala výměnu osvědčených postupů inovativní odborné přípravy a opatření ke sladění pracovního a rodinného života a k prosazování rovnosti pohlaví;

40.

zdůrazňuje význam podpory určené mladým podnikatelům a ženám podnikatelkám, která je poskytována mj. zaváděním programů osobního poradenství a školení; poukazuje na to, že stále více žen podnikatelek a mladých podnikatelů pracuje v malých a středních podnicích, i když stále hlavně v nejmenších podnicích (mikropodnicích), a stále se potýká s negativními důsledky stereotypů a předsudků při převodech a předávání vedení podniků, zejména v případě rodinných podniků; žádá proto členské státy, aby zohlednily dopad stárnoucí populace a zavedly vhodné politiky a nástroje, zejména nástroje pro diagnostiku, poskytování informací o převodu podniků, poradenství a pomoc;

41.

upozorňuje na to, že sedmý rámcový program obsahuje mechanismus pro sdílení finančních rizik, který by měl umožnit zpřístupnění úvěrů od Evropské investiční banky (EIB) na projekty velkého rozsahu; vyzývá Komisi, aby posoudila, jak malé a střední podniky tohoto mechanismu využívají, a následně předložila případné potřebné návrhy;

42.

vítá zahájení činnosti jednotné evropské sítě integrující služby, které v současné době poskytují evropská informační střediska (Euro Info Centres, EIC) a inovační kontaktní střediska (Innovation Relay Centres, IRC) na podporu malých a středních podniků ve veškerém jejich úsilí o inovace a konkurenceschopnost prostřednictvím široké škály služeb;

43.

vyzývá Komisi, aby posoudila zapojení malých a středních podniků do rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace (6) a předložila případné potřebné návrhy;

44.

zdůrazňuje, že hlavním zdrojem financování malých a středních podniků v Evropě je jejich vlastní činnost a úvěry a půjčky od finančních ústavů; konstatuje, že malé a střední podniky jsou vnímány jako rizikovější, což zhoršuje jejich přístup k financování; vyzývá finanční instituce, Komisi a členské státy, aby spojily své úsilí a zajistily malým a středním podnikům přístup k financování a nabídly jim možnost konsolidace kapitálu pomocí investování zisku zpět do podniku; domnívá se, že mají-li být malé a střední podniky schopny vybudovat si vlastní finanční prostředky a zdroje, neměla by od nich být vyžadována úhrada poplatků vzniklých před zahájením činnosti; v této souvislosti poukazuje na naléhavost stávající finanční situace a potřebu okamžité akce;

45.

vyzývá Komisi a členské státy ke zvýšené podpoře a poskytování informací o existenci evropských fondů a státních podpor určených pro malé a střední podniky a k usnadnění přístupu k těmto dvěma nástrojům a zlepšení jejich srozumitelnosti;

46.

vyzývá členské státy, aby vytvářely lepší podmínky, jež umožní malým a středním podnikům investovat do rozvoje dovedností, zejména prostřednictvím přímých daňových úlev a dohod o náhradách mezi daňovými orgány a Evropskou unií;

47.

uznává, že daňové soustavy členských států mohou podnikatele odrazovat od převodu podniků, zejména v případě rodinných podniků, neboť převod zvyšuje riziko likvidace nebo uzavření podniku; vyzývá proto členské státy, aby důsledně zrevidovaly svůj právní a daňový rámec s cílem zlepšit podmínky pro převody podniků, zejména v případě odchodu majitele do důchodu či onemocnění majitele; je přesvědčen, že toto zlepšení usnadní pokračování činnosti podniků, zejména rodinných podniků, zachování pracovních míst a zpětné investování zisku;

48.

vyjadřuje značnou spokojenost s nedávným propojením politiky soudržnosti a Lisabonské strategie; je přesvědčen, že nasměruje-li se více regionálních finančních prostředků do podnikatelské sféry, výzkumu a inovací, mohly by se na místní úrovni vytvořit značné finanční prostředky, jež by mohly pozvednout podnikatelský potenciál;

49.

zdůrazňuje, že pro financování malých a středních podniků jsou nezbytné dynamické finanční trhy, a poukazuje na potřebu otevření evropských trhů s rizikovým kapitálem tím, že se zlepší dostupnost rizikového kapitálu, mezaninového financování a mikroúvěrů a přístup k nim; z tohoto důvodu se domnívá, že za normálních okolností by malé a střední podniky měly mít přístup k úvěrům poskytovaným subjekty na kapitálovém trhu, které mohou posoudit šance malých a středních podniků na úspěch a účinněji uspokojit jejich potřeby;

50.

podporuje rozhodnutí Rady a EIB přijmout sérii reforem, které mají rozšířit produkty financování malých a středních podniků skupinou EIB a nabídnout jejím bankovním partnerům podstatný rozvoj globálních půjček, a to jak z kvalitativního, tak z kvantitativního hlediska;

51.

zdůrazňuje, že omezený přístup malých a středních podniků k financování je hlavní překážkou, která brání jejich zakládání a rozvoji; vítá v tomto ohledu rozhodnutí EIB zvýšit o dalších 30 000 milionů EUR finanční prostředky určené na záruky a další finanční nástroje pro malé a střední podniky; vyzývá EIB, aby navrhla nové podoby finančních nástrojů a konkrétní nová řešení, jež odstraní překážky, které zajištění představuje pro získání úvěru; v souvislosti se současnou finanční krizí vyzývá také členské státy, aby podporovaly banky při zajišťování přístupu malých a středních podniků k úvěrům za rozumných podmínek;

52.

nadšeně vítá novou iniciativu „společná akce na podporu mikrofinančních institucí v Evropě“ (JASMINE), která usnadní zakládání podniků, a bude zejména podporovat podnikatelskou činnost mladých lidí a žen; žádá členské státy, aby ve spolupráci s organizacemi malých a středních podniků a úvěrovými institucemi hrály aktivní roli při poskytování informací o přístupu k mikroúvěrům a alternativním formám financování a o tom, jak o ně žádat;

53.

zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou hraje EIB a Evropský investiční fond (EIF) v oblasti zlepšování dostupného financování pro malé a střední podniky, zejména s ohledem na současné finanční otřesy a jejich dopad na trh s úvěry; vyzývá Komisi a členské státy, aby podrobněji zkoumaly, jak by bylo možné zlepšit současné bankovní a jiné finanční předpisy, včetně průhlednosti úvěrových hodnocení, s cílem usnadnit přístup malých a středních podniků k financování; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a EIB vytvořila vhodné rámcové podmínky pro vytvoření celoevropského trhu s rizikovým kapitálem;

54.

připomíná, že každý čtvrtý případ bankrotů malých a středních podniků bývá zapříčiněn opožděním plateb, většinou ze strany orgánů veřejné správy; zdůrazňuje, že stávající úvěrové problémy mohou mít nepřiměřeně negativní dopady na malé a střední podniky, neboť větší zákazníci vyvíjejí nátlak na malé dodavatele, aby jim poskytli prodloužené platební lhůty; vítá v tomto ohledu návrh Komise na revizi směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (7) a vyzývá členské státy, aby zlepšily platební morálku ve své veřejné správě; vyzývá k vytvoření harmonizované časové lhůty pro platby na úrovni Společenství, která by byla u plateb malým a středním podnikům případně ještě zkrácena, a k pokutám za nedodržení této lhůty;

55.

oceňuje opatření navržená v iniciativě SBA s cílem zlepšit nabídku kapitálu malým a středním podnikům; v souvislosti s finanční krizí vyzývá zejména k rozšíření vyzkoušených státních programů podpory malých a středních podniků nebo k jejich pokračování a k rozšíření podpory na finanční zprostředkovatele;

56.

konstatuje, že rámcový program EU pro konkurenceschopnost a inovace má obrovský potenciál pro nápravu selhání trhu při financování malých a středních podniků, pro prosazování ekologických inovací a podporu kultury podnikání;

57.

zdůrazňuje, že normalizace může vést k inovacím a konkurenceschopnosti tím, že zjednoduší přístup na trhy a umožní provozuschopnost; vyzývá Komisi, aby zlepšila přístup malých a středních podniků k normám a jejich zapojení do postupu normalizace; vybízí Komisi, aby i nadále prosazovala normy Společenství na mezinárodní úrovni;

58.

zdůrazňuje význam co nejúplnějšího zapojení platformy Enterprise Europe Network, vnitrostátních orgánů pro řízení projektů, obchodních a průmyslových komor a veřejných orgánů do podpory příležitostí nabízených na místní úrovni programy EU pro výzkum, vývoj a inovace a strukturálními fondy EU, včetně iniciativy Společenství Společné evropské zdroje pro mikropodniky až středně velké podniky (JEREMIE);

59.

konstatuje, že veřejné zakázky dosahují 17 % HDP EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily přístup malých a středních podniků k veřejným zakázkám a jejich účast na těchto zakázkách, a to tak, že budou využívat možností, které nabízí výše zmíněný evropský kodex osvědčených postupů usnadňujících přístup malých a středních podniků k veřejným zakázkám mimo jiné tím, že budou:

60.

dále vybízí členské státy, aby:

61.

konstatuje, že je nezbytně zapotřebí služby systémového poradenství, která by pomáhala malým a středním podnikům při každodenních činnostech po jejich celý životní cyklus s cílem optimalizovat jejich investice;

62.

je toho názoru, že vyspělé aplikace pro elektronický obchod založené na zavedení interoperabilních elektronických podpisů a ověřovacích certifikátů jsou klíčovým činitelem rozvoje konkurenceschopnosti malých a středních podniků a Komise a členské státy by je měly podporovat;

63.

zdůrazňuje význam, jaký má pro malé a střední podniky jednotný trh, a konstatuje, že podpora přístupu těchto podniků na jednotný trh by měla být prioritou;

64.

uznává, že stále existují jistá omezení schopnosti malých a středních podniků plně využívat výhod, které skýtá vnitřní trh; proto konstatuje, že by se měl zlepšit právní i politický rámec vnitřního trhu tak, aby usnadnil přeshraniční aktivity malých a středních podniků; rovněž konstatuje, že transparentní právní prostředí by mohlo dát malým a středním podnikům více podnětů k obchodování na vnitřním trhu; domnívá se, že členské státy by měly vytvářet jednotná kontaktní místa a internetové portály;

65.

zdůrazňuje, že lepší informovanost o přístupu na trh a vývozních možnostech v rámci jednotného trhu má zásadní význam jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni EU; vyzývá proto Komisi a členské státy ke zlepšení informačních a poradenských služeb, především pak ke zdokonalení sítě pro řešení problémů vnitřního trhu (SOLVIT);

66.

podporuje výzvy, aby členské státy poskytovaly malým a středním podnikům poradenské služby, které jim pomohou bránit se proti nekalým obchodním praktikám, jako je např. klamavé jednání katalogových firem, což by mělo posílit důvěru malých a středních podniků v přeshraniční obchodování; zdůrazňuje význam role Komise jak při usnadnění koordinace, tak při spolupráci s takovými poradenskými službami, aby bylo zajištěno řádné a účinné vyřizování přeshraničních stížností; trvá však na tom, aby v případě, že tato „měkká“ opatření nepřinesou požadované výsledky, byla Komise připravena iniciovat příslušné legislativní změny, které by malým a středním podnikům v případech, kdy jsou slabší stranou takových obchodních transakcí, poskytovaly obdobnou ochranu jako spotřebitelům;

67.

upozorňuje, že pouze 8 % malých a středních podniků se podílí na přeshraničních aktivitách, což omezuje možnosti růstu; považuje za zásadní podporovat vnitřní trh; je přesvědčen, že členské státy by měly spolupracovat na harmonizaci administrativních požadavků, které ovlivňují činnosti uvnitř Společenství; vyzývá členské státy, aby ve vnitrostátním právu urychleně provedly a uplatňovaly směrnici o službách (8) a věnovaly přitom zvláštní pozornost zájmům malých a středních podniků, a dále podporuje rychlé přijetí statutu evropské soukromé společnosti;

68.

je přesvědčen o nezbytnosti existence společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob; vyzývá k vytvoření centrálního kontaktního místa pro DPH, aby podnikatelé mohli plnit své povinnosti v původní zemi podnikání;

69.

vyzývá Komisi, aby soustavně zlepšovala rámcové požadavky pro přístup malých a středních podniků na zahraniční trhy a podporovala poskytování informací; podněcuje k zakládání evropských center pro podporu obchodu v Číně a Indii a na všech nových trzích, a to v úzké spolupráci s národními centry pro podporu obchodu, která tam již působí; protože lze nízkou účast malých a středních podniků na přeshraniční činnosti vysvětlit i nedostatkem jazykových znalostí a multikulturních dovedností, vyžaduje splnění tohoto úkolu větší prostředky k aktivnímu jednání; připomíná však, že malé a střední podniky potřebují lepší přístup k informacím a kvalifikovanému poradenství ve své domovské zemi;

70.

zdůrazňuje, že je důležité pokročit v obchodních jednáních, která by dále omezila regulační překážky obchodu, jež nepřiměřeně postihují malé a střední podniky;

71.

vyzývá Komisi, aby do svého pracovního programu zařadila úkol dosáhnout začlenění rovného zacházení s malými a středními podniky do pravidel WTO týkajících se přístupu ke smlouvám o veřejných zakázkách; vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost problémům, s nimiž se setkávají malé a střední podniky při celních formalitách, a to zejména tím, že zařídí co nejlevnější adaptaci počítačových systémů, aby vyhovovaly systémům používaným vnitrostátními celními orgány, a zjednoduší podmínky pro přístup ke statusu hospodářského subjektu;

72.

je přesvědčen, že je naléhavě zapotřebí omezit byrokracii nejméně o 25 % všude, kde je to možné, a zavést moderní systém správy přizpůsobený potřebám malých a středních podniků; proto vybízí k lepšímu využívání informačních a komunikačních technologií u malých a středních podniků, zejména pak u mladých podnikatelů a žen podnikatelek, a k lepšímu využívání digitální technologie, neboť tato technologie jim umožní ušetřit čas i peníze a věnovat tyto zdroje na svůj rozvoj; žádá Komisi a členské státy, aby podnikly kroky k výměně a prosazování osvědčených postupů, stanovily referenční hodnoty a vypracovaly a prosazovaly hlavní směry a normy pro takové správní postupy, které by vyhovovaly malým a středním podnikům; je přesvědčen, že je rovněž naléhavě zapotřebí v blízké budoucnosti realizovat návrhy skupiny nezávislých zainteresovaných stran na vysoké úrovni pro oblast administrativní zátěže, s cílem dosáhnout cíle snížení této zátěže, aniž by byl ohrožen přístup malých a středních podniků k financování;

73.

domnívá se, že by malé a střední podniky, a zejména mikropodniky, měly být zdaněny takovým způsobem, aby se nejvíce snížila administrativní zátěž, usnadnila se fáze zahájení činnosti a podporovaly se inovace a investice v průběhu celého životního cyklu podniku;

74.

zdůrazňuje, že je zásadně důležité hodnotit dopad budoucích legislativních iniciativ na malé a střední podniky; vyzývá proto k zavedení povinného systematického a cíleného posuzování dopadu na malé a střední podniky, tzv. „testu malých a středních podniků“, jehož výsledky by měly podléhat nezávislému posouzení, jež by dostaly k dispozici legislativní orgány EU; domnívá se, že zvláštní pozornost je třeba věnovat dopadu na malé podniky a mikropodniky, včetně administrativní zátěže; naléhá na Komisi, aby test malých a středních podniků uplatňovala na všechny nové návrhy právních předpisů EU, které se týkají obchodu, a to i na návrhy zjednodušující stávající právní předpisy a na projednávané návrhy, které byly staženy; vybízí členské státy, aby zavedly podobné testy malých a středních podniků na vnitrostátní úrovni;

75.

je toho názoru, že veškeré nové právní předpisy, např. pro zamezení zpoždění v oblasti plateb, nebo právní předpisy v oblasti autorského práva, práva obchodních společností či hospodářské soutěže (jako jsou předpisy sloužící k usnadnění získávání údajů o sporech týkajících se jednání v rozporu s pravidly hospodářské soutěže nebo vyplývajících z obecného nařízení o blokových výjimkách pro poskytování státních podpor), by měly být formulovány tak, aby nediskriminovaly malé a střední podniky, ale spíše tyto podniky a poskytování jejich služeb v rámci celého vnitřního trhu podporovaly;

76.

zdůrazňuje, že je třeba malé a střední podniky včas náležitě zapojit do tvorby politik; domnívá se proto, že lhůta pro konzultaci s Komisí by se měla prodloužit alespoň na 12 týdnů od data, kdy je konzultace k dispozici ve všech jazycích Společenství; uznává nezbytnou a cennou úlohu organizací zastupujících podniky, a proto vyzývá Komisi, aby ve vhodných případech do svých poradních expertních výborů a skupin na vysoké úrovni systematicky zvala jako členy i malé a střední podniky a organizace, které je zastupují;

77.

vyzývá Komisi, aby podněcovala zjednodušování a harmonizaci práva obchodních společností na vnitřním trhu, a zejména účetních pravidel s cílem snížit administrativní náklady pro malé a střední podniky a zvýšit transparentnost pro všechny relevantní zainteresované strany; naléhá na Komisi, aby výrazně podporovala využívání nových technologií, jako je „eXtensible Business Reporting Language“ (XBRL), a aby předložila plán pro zavedení podávání informací prostřednictvím technologie XBRL v Evropské unii s cílem učinit její užívání v přiměřeném časovém horizontu povinným a propagovat a podporovat široké používání této otevřené normy;

78.

vybízí k zavedení „statistických prázdnin“ pro mikropodniky, během nichž by mikropodniky dostaly dočasnou výjimku z povinných statistických průzkumů, a dále vyzývá k širokému uplatňování principu „jen jednou“ v souvislosti s informacemi poskytovanými podniky veřejným orgánům a k dalšímu rozvoji elektronické správy;

79.

zdůrazňuje, že je třeba zavést společná data začátku platnosti nových právních předpisů Společenství, které se týkají malých a středních podniků; vyzývá členské státy a sdružení malých a středních podniků, aby stručně a srozumitelně informovaly malé a střední podniky o změnách v právních předpisech, které se jich týkají;

80.

vybízí členské státy, aby ve spolupráci s malými a středními podniky zřizovaly na základě již existujících struktur, jako jsou kanceláře platformy Enterprise Europe Network a sítě Europe Direct, národní fyzická či elektronická informační kontaktní místa a podpůrné agentury pro malé a střední podniky, které by vycházely ze zásady centrálního kontaktního místa a nabízely přístup k různým zdrojům informací a podpůrných služeb, strukturovaných podle životního cyklu podniku;

81.

uznává, že vzhledem k rozmanitosti systémů zavedených v jednotlivých členských státech je proces založení nového podniku obtížný; považuje tedy za nutné vytvořit jednotný systém zakládání podniků, v němž se bude postupovat krok za krokem a který umožní založit podnik během 48 hodin;

82.

znovu opakuje, že finanční předpisy, kterými se řídí programy Společenství, často vedou ke zbytečně byrokratickým, zdlouhavým a nákladným postupům, zejména pro malé a střední podniky; vyzývá Komisi, aby oživila monitorovací středisko pro evropské malé a střední podniky, aby zveřejňovala údaje o účasti těchto podniků na jednotlivých programech Společenství, spolu s analýzou přínosů, a aby následně předložila návrhy na zlepšení této účasti; vyzývá Komisi, aby posílila úlohu a viditelnost určených zástupců malých a středních podniků v jednotlivých politických oblastech; dále podporuje veškeré iniciativy, které umožní rozvíjet „ducha malých a středních podniků“ při tvorbě politik ve veřejných orgánech, jako je „Program podnikatelských zkušeností“ Komise, který umožňuje evropským státním úředníkům seznámit se s malými a středními podniky;

83.

odsuzuje praxi členských států uchylovat se k nadměrné regulaci, jež nevyplývá z evropských předpisů (tzv. „gold-plating“), která poškozuje zvláště malé a střední podniky, a vyzývá Komisi, aby prozkoumala otázku, jaká další opatření lze přijmout, aby se této praxi zabránilo; vyzývá k následným posouzením dopadu, jež budou analyzovat, jak jsou rozhodnutí v členských státech a na místní úrovni prováděna v praxi;

84.

vyzývá k vytvoření zvláštní internetové stránky EU pro malé a střední podniky, která by obsahovala informace a formuláře žádostí k projektům EU, odkazy na partnery, obchodní informace, informace o výzkumných projektech a internetové konzultace, přehledy informací a informace o nových právních předpisech;

85.

vyzývá Komisi, aby s členskými státy začala pracovat na harmonizaci formulářů žádostí, které musí podniky vyplňovat v souvislosti s postupy podávání žádostí a výběrových řízení;

86.

vítá Cenu za nejlepší nápad, jak omezit byrokracii („Best Idea for Red Tape Reduction Award“) pro veřejné orgány, které vypracují inovační opatření pro omezení byrokracie na místní, regionální či vnitrostátní úrovni;

87.

žádá, aby platby z fondů soudržnosti EU u již schválených projektů byly prováděny do 30 dnů, a tím byl zajištěn další pokrok, přežití a účinek těchto projektů;

88.

uznává, že úsilí o zlepšení udržitelnosti by se mohlo stát důležitým zdrojem (ekologických) inovací a klíčovým faktorem pro konkurenceschopnost průmyslu; upozorňuje na skutečnost, že malé a střední podniky často nemají dostatečné povědomí o nových energeticky účinných a ekologicky šetrných řešeních nebo nemají finanční zdroje potřebné k jejich získání; proto vyzývá Komisi, aby prozkoumala, jak by Společenství mohlo pomoci malým a středním podnikům dosáhnout větší efektivnosti při využívání energie a zdrojů;

89.

připomíná význam připisovaný sociální odpovědnosti malých podniků, která vyžaduje horizontální propojení, vytváření sítí a poskytování služeb; domnívá se, že je neefektivní odvolávat se na certifikaci evropského systému řízení a auditu z hlediska životního prostředí (EMAS), a to jak proto, že to povede k opomíjení dalších existujících certifikátů, tak proto, že je omezena pouze na problémy životního prostředí;

90.

vítá nejnovější iniciativy, jejichž účelem je pomoci malým a středním podnikům dosáhnout souladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí, mimo jiné prostřednictvím nižších poplatků agenturám, zajištěním jejich přístupu k informacím o normách v oblasti životního prostředí nebo zavedením specifických výjimek z právních předpisů Společenství;

91.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/60

A.

vzhledem k nedávnému rozšíření Evropské unie, potřeba sociální integrace vytvořila nové úkoly, jež musí být řešeny s ohledem na nové demografické a hospodářské okolnosti, a vzhledem k tomu, že ačkoli se s těmito úkoly musí vyrovnat všechny členské státy, v zemích střední a východní Evropy jsou naléhavější kvůli strukturální, hospodářské a sociální transformaci posledních dvaceti let; konstatuje proto, že ohrožené sociální skupiny, jako např. Romové, se nacházejí v nejpalčivější situaci,

B.

vzhledem k tomu, že v nových členských státech, ve kterých se zhroutil průmysl, se jednotlivým regionům snížily vyhlídky na hospodářský rozvoj, a v důsledku toho byli zejména Romové vytlačeni na okraj společnosti, neboť došlo k dramatickému zvýšení jejich chudoby; vzhledem k tomu, že Parlament konstatuje a připomíná, že v průběhu tohoto vývoje došlo k devalvaci práva Romů na státní a EU občanství a že Romové nemohou náležitě využívat výhod plynoucích z rozšíření, což v mnoha ohledech umocňuje jejich marginalizaci a zvyšuje riziko jejich vícenásobné diskriminace,

C.

vzhledem k tomu, že strategická politická kampaň na podporu rovných příležitostí pro Romy musí čelit velmi složité sociální situaci, protože tato největší etnická menšina v Evropě sdílí i znevýhodnění jiných skupin obyvatelstva; vzhledem k tomu, že boj za rovné příležitosti by byl nejúčinnější za pomoci souhrnné romské strategie a koordinovaného souboru nástrojů provázaného s řadou odvětvových politik a s pomocí finanční podpory,

D.

vzhledem k tomu, že migrující osoby tvoří samostatný etnický fenomén, který by mohl být odůvodněně diskutován jako zvláštní otázka z hlediska lidských práv i z hlediska sociálních otázek a otázek trhu práce,

E.

vzhledem k tomu, že proces začleňování Romů do společnosti není jednostranný, ale vícestranný a že je nezbytné, aby Romové byli aktivně zapojeni do rozhodovacího procesu při tvorbě politik v oblasti sociálního začleňování,

F.

vzhledem k tomu, že životní podmínky Romů, jejich zdravotní stav a úroveň jejich vzdělání určují jejich sociální situaci a postavení na trhu práce a často slouží jako záminka k jejich vyloučení z většinové společnosti a rasismu, a brání ve zlepšení jejich životní úrovně, a tak i v uplatňování nejzákladnějších lidských a občanských práv,

G.

vzhledem k tomu, že chabá dopravní infrastruktura, nedostatečný přístup k orgánům veřejné správy a službám, zejména velmi kvalitním vzdělávacím a zdravotnickým zařízením, a přemísťování podniků nutí mladé lidi z ekonomických důvodů opouštět domovy, čímž se prohlubují nerovnosti mezi regiony a sílí jejich izolace v ghettech,

H.

vzhledem k tomu, že je vysoce důležité, ještě před skončením druhé fáze lisabonského procesu, posoudit sociální situaci Romů a jejich vyhlídky na získávání zaměstnání a rozhodnout o následném postupu,

I.

vzhledem k významu strukturálních fondů a Fondu soudržnosti při podpoře integrace a vzhledem k složitosti sociálních problémů, kterým Romové čelí, konstatuje, že není myslitelné, aby tyto problémy byly řešeny čistě prostřednictvím projektového principu, kterým se strukturální fondy a Fond soudržnosti vyznačují,

J.

vzhledem k tomu, že ačkoli je bezesporu důležité zohlednit předchozí osvědčené postupy, je jejich platnost omezena na určité období či oblast,

K.

vzhledem k tomu, že mnoho romských komunit dává v současné době spíše přednost životu na jednom místě před stěhováním do oblastí s potenciálně lepšími pracovními příležitostmi,

1.

domnívá se, že mají-li se zlepšit pracovní a životní podmínky romské komunity, je nutné přijmout koordinovaný přístup, který se zaměří na následující tři cíle:

2.

poukazuje na skutečnost, že v řadě případů politiky zaměřené na Romy jejich situaci nezlepšily; požaduje, aby o všech činnostech EU a členských států, které se týkají zejména Romů, spolurozhodovaly zainteresované subjekty romské komunity, aby byla respektována jejich schopnost a odpovědnost za uspořádání svých záležitostí;

3.

konstatuje, že nerovný přístup k službám a socioekonomická znevýhodnění romským dětem znemožňují v praxi rozvoj v raném věku a získání kvalitního vzdělání; bere na vědomí, že tato znevýhodnění negativně ovlivňují jejich citový, sociální, tělesný a osobní rozvoj a následně i jejich vyhlídky na trhu práce a začleňování do většinové společnosti;

4.

konstatuje, že vzdělávací systémy jsou selektivní a že navzdory úsilí, které členské státy vynakládají na překonání segregace, četné a různorodé systémy, jež byly zdánlivě vypracovány za účelem jejího odstranění, ve skutečnosti často slouží ke zdůraznění rozdílů mezi sociálními skupinami a značně znevýhodňují chudé obyvatele, zejména Romy, kteří se tak ocitají na šikmé ploše; zdůrazňuje proto, že jsou zapotřebí cílené politiky vzdělávání zaměřené na romské rodiny a podporující aktivní účast;

5.

zdůrazňuje, že přestože se v některých členských státech zvýšil počet mladých Romů na středních a vysokých školách, zůstává úroveň jejich dosaženého vzdělání hluboko pod průměrem EU; zdůrazňuje nesoulad mezi nedostatkem pracovních sil na jedné straně a na straně druhé vysokou mírou nezaměstnanosti Romů, která je spjata s jejich nízkou kvalifikací; žádá proto členské státy a EU, aby si jako prioritu vytyčily podporu Romů při zvyšování jejich kvalifikace; upozorňuje na skutečnost, že chybějící formální vzdělání Romů lze na trhu práce vyvážit také vytvořením systému, který by uznával praktické dovednosti;

6.

naléhavě žádá členské státy, aby pro romské ženy a dívky zajistily rovný přístup k vysoce kvalitnímu vzdělávání a aby zavedly pobídky (např. příležitosti pro profesní rozvoj), které by do škol v zanedbanějších socio-ekonomických oblastech, zejména pak na venkově v komunitách s velkým počtem romských obyvatel, přilákaly vysoce kvalifikované učitele;

7.

vyzývá členské státy, aby pro romské ženy zlepšily přístup k odbornému vzdělávání a přizpůsobily odborné vzdělávání požadavkům místních pracovních trhů s cílem poskytnout romským ženám dovednosti, které mohou na trhu uplatnit;

8.

konstatuje, že drtivá většina romských absolventů vysokých škol se po ukončení studia nevrátí ke své komunitě a že někteří z nich popírají svůj původ, nebo pokusí-li se navrátit, nejsou svou komunitou přijati;

9.

doporučuje, aby byl naplánován komplexní balíček programů, který podporuje a motivuje návrat romských vysokoškoláků k jejich komunitám a zaměstnání Romů v rámci jejich komunity a v zájmu těchto společenství.

10.

domnívá se, že romští občané specifickým způsobem ovlivňují populační pyramidu některých členských států; konstatuje, že poměr romských dětí v populaci je vysoký, avšak jejich očekávaná délka života je v době narození o celých deset let kratší než u příslušníků většinových národností;

11.

zastává názor, že členské státy sice vynaložily značné prostředky EU i vlastní zdroje na pomoc dlouhodobě nezaměstnaným při hledání práce, avšak dosud nebylo nalezeno žádné jednotné řešení na úrovni EU: členské státy tuto situaci řeší velmi rozdílnými způsoby a v různém rozsahu a dosud nenabídly příležitosti k trvalému návratu na pracovní trh, a tak jejich opatření, jako např. programy úřadů práce, stigmatizaci Romů ještě zhoršily; žádá proto, aby EU i členské státy změnily svou politiku na integrovaný přístup, který by řešil všechny aspekty deprivace Romů;

12.

vyzývá členské státy, aby přizpůsobily programy odborného vzdělávání potřebám místních trhů práce a vytvořily pobídky zaměstnavatelům, kteří poskytují práci nekvalifikovaným pracovníkům (včetně Romů) a nabízejí jim školení a příležitost získat praktické zkušenosti přímo na pracovišti;

13.

vyzývá členské státy a místní orgány, aby předložily výroční hodnocení míry opětovného zaměstnání dlouhodobě nezaměstnaných (t včetně Romů), kteří dokončili odbornou přípravu na trhu práce, rozčleněné podle pohlaví, a na základě získaných poznatků vypracovaly nové metodiky a zahájily programy odborné přípravy přizpůsobené místním schopnostem a hospodářským potřebám;

14.

vyzývá členské státy, aby využily finanční prostředky EU k zachování a ochraně tradičních romských aktivit;

15.

souhlasí s názorem Komise, že dospělí Romové jsou kvůli vícenásobnému znevýhodnění nedostatečně zastoupeni mezi výdělečně činným obyvatelstvem a v procesu celoživotního vzdělávání, často nemají přístup k IKT a že jejich podíl mezi dlouhodobě nezaměstnanými a pracovníky v neatraktivních profesích je nadměrný, což představuje největší překážky pro jejich opětovné začlenění na trh práce; požaduje proto účinné provedení směrnice 2000/78/ES, jež zakazuje diskriminaci v oblasti zaměstnání a povolání na základě náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace;

16.

domnívá se, že je zapotřebí, aby Společenství přijalo zvláštní kroky na podporu přístupu Romů k programům profesní přípravy;

17.

upozorňuje členské státy na skutečnost, že taková sociální dichotomie může mnohé romské uchazeče o zaměstnání přimět k tomu, aby dali přednost černému trhu před zákonnou činností, a že je třeba na úrovni EU a členských států koordinovaným způsobem usilovat o návrat těchto osob do zákonného pracovního poměru se zaměstnaneckými právy a právem na sociální zabezpečení;

18.

domnívá se, že by měly být přijaty kroky na podporu inkluzívní sociální a hospodářské politiky, mimo jiné prostřednictvím opatření ad hoc k zajištění důstojného bydlení;

19.

poukazuje zejména na skutečnost, že podpora mobility nekvalifikovaných a nevyučených pracovních sil by mohla zhoršit diskriminaci romských žen, které jsou již ohroženy vícenásobnou diskriminací, a mohla by bránit jejich dalšímu rozvoji na trhu práce;