19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/2

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 29. října 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht Düsseldorf — Německo) — Dinter GmbH v. Hauptzollamt Düsseldorf (C-522/07), Europol Frost-Food GmbH v. Hauptzollamt Krefeld (C-65/08)

(Spojené věci C-522/07 a C-65/08) (1)

(„Společný celní sazebník - Nařízení (EHS) č. 2658/87 - Kombinovaná nomenklatura - Sazební zařazení - Platnost - Doplňková poznámka - Koncentrát jablečné šťávy“)

2009/C 312/02

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Dinter GmbH (C-522/07), Europol Frost-Food GmbH (C-65/08)

Žalovaní: Hauptzollamt Düsseldorf (C-522/07), Hauptzollamt Krefeld (C-65/08)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Finanzgericht Düsseldorf — Výklad a platnost doplňkové poznámky 5 písm. b) ke kapitole 20 přílohy I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1810/2004 ze dne 7. září 2004 (Úř. věst. L 327, s. 1) — Koncentrovaná přírodní jablečná šťáva s hodnotou Brix 66,8 a bez přídavku cukru — Zařazení tohoto výrobku do sazební podpoložky 2009 7999 (jablečná šťáva bez přídavku cukru) nebo do podpoložky 2106 9098 (ostatní potravinové přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté) — Meze pravomocí Komise, které jsou jí svěřeny na základě článku 9 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 pro účely upřesnění obsahu sazebních položek

Výrok

Doplňková poznámka 5 písm. b) ke kapitole 20 přílohy I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, vyplývající z nařízení Komise (ES) č. 1776/2001 ze dne 7. září 2001, nařízení Komise (ES) č. 2031/2001 ze dne 6. srpna 2001 a nařízení Komise (ES) č. 1810/2004 ze dne 7. září 2004, kterými se mění příloha I nařízení č. 2658/87, je neplatná v rozsahu, v němž vylučuje koncentrované přírodní jablečné šťávy z čísla 2009.

(1) Úř. věst. C 37, 9.2.2008.

Úř. věst. C 107, 26.4.2008.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/2

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 29. října 2009 — Komise Evropských společenství v. Spolková republika Německo

(Věc C-536/07) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Veřejné zakázky na stavební práce - Směrnice 93/37/EHS - Nájemní smlouva uzavřená mezi veřejným subjektem a soukromým podnikem, na jejímž základě si veřejný subjekt pronajímá veletržní haly, jež mají být postaveny soukromým podnikem - Odměna soukromého podniku ve formě placení měsíčního nájemného po dobu 30 let“)

2009/C 312/03

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: D. Kukovec a R. Sauer, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo (zástupci: M. Lumma, J. Möller, zmocněnci, H.-J. Prieß, Rechtsanwalt)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení článku 7 ve spojení s článkem 11 směrnice Rady 93/37/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce (Úř. věst. L 199, s. 54; Zvl. vyd. 06/02, s. 163) — Neprovedení otevřeného zadávacího řízení před uzavřením smlouvy mezi městem Kolín nad Rýnem a soukromou investiční společností, na jejímž základě si město pronajímá na dobu 30 let za celkové nájemné ve výši více než 600 milionů eur čtyři veletržních haly, které má postavit uvedená soukromá společnost podle podrobné specifikace

Výrok

Spolková republika Německo tím, že město Kolín nad Rýnem uzavřelo se společností Grundstücksgesellschaft Köln Messe 15 bis 18 GbR, nyní Grundstücksgesellschaft Köln Messe 8-11 GbR, smlouvu ze dne 6. srpna 2004, aniž by provedlo zadávací řízení podle čl. 7 odst. 4 a článku 11 směrnice Rady 93/37/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z těchto ustanovení.

2)	Spolkové republice Německo se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 51, 23.2.2008.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/3

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 29. října 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Regeringsrätten — Švédsko) — Skatteverket v. AB SKF

(Věc C-29/08) (1)

(„Šestá směrnice o DPH - Články 2, 4, čl. 13 část B písm. d) bod 5 a článek 17 - Směrnice 2006/112/ES - Články 2, 9, čl. 135 odst. 1 písm. f) a článek 168 - Prodej dceřiné společnosti mateřskou společností a převod jejího podílu v ovládané společnosti - Oblast působnosti DPH - Osvobození - Poskytování služeb pořízených v rámci operací spočívajících v převodu akcií - Odpočitatelnost DPH“)

2009/C 312/04

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Regeringsrätten

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Skatteverket

Žalovaná: AB SKF

Předmět

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Regeringsrätten — Výklad článků 2, 4, čl. 13 části B písm. d) bodu 5 a článku 17 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23), jakož i článků 2, 9, čl. 135 odst. 1 a článku 168 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, s. 1) — Prodej dceřiné společnosti mateřskou společností a převod jejího podílu v další společnosti za účelem restrukturalizace svého seskupení — Odpočet DPH odvedené ze služeb pořízených mateřskou společností v rámci operací spočívajících v převodu akcií

Výrok

Článek 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 a 2 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady 95/7/ES ze dne 10. dubna 1995, jakož i čl. 2 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že převod veškerých akcií dceřiné společnosti mateřskou společností, která v této dceřiné společnosti drží 100 % podíl, jakož i převod její zbývající kapitálové účasti v ovládané společnosti, v níž dříve držela 100 % podíl, přičemž mateřská společnost těmto společnostem poskytla služby podléhající dani z přidané hodnoty, je hospodářskou činností spadající do oblasti působnosti uvedených směrnic. Nicméně v rozsahu, v němž lze na převod akcií nahlížet jako na převod souhrnu majetku podniku nebo jeho části, ve smyslu čl. 5 odst. 8 šesté směrnice, ve znění směrnice 95/7, nebo čl. 19 prvního pododstavce směrnice 2006/112, a za podmínky, že si dotyčný členský stát zvolil možnost stanovenou v těchto ustanoveních, není tato operace hospodářskou činností podléhající dani z přidané hodnoty.

2)	Takový převod akcií, jako je převod dotčený v původním řízení, musí být osvobozen od daně z přidané hodnoty podle čl. 13 části B písm. d) bodu 5 šesté směrnice 77/388, ve znění směrnice 95/7, jakož i podle čl. 135 odst. 1 písm. f) směrnice 2006/112.

Podle čl. 17 odst. 1 a 2 šesté směrnice 77/388, ve znění směrnice 95/7, jakož i podle článku 168 směrnice 2006/112 existuje nárok na odpočet daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu z plnění uskutečněných pro potřeby převodu akcií, pokud mezi náklady spojenými s plněními na vstupu a veškerými hospodářskými činnostmi osoby povinné k dani existuje přímá a bezprostřední souvislost. Je na předkládajícím soudu, aby s přihlédnutím k veškerým okolnostem, za nichž probíhají operace dotčené v původním řízení, určil, zda vzniklé náklady mohou být vyjádřeny v ceně prodaných akcií, nebo zda jsou pouze jednou ze složek ceny plnění, která jsou výsledkem hospodářských činností osoby povinné k dani.

4)	Pro odpovědi na předcházející otázky nemá význam okolnost, že převod akcií probíhá prostřednictvím několika po sobě následujících operací.

(1) Úř. věst. C 79, 29.3.2008

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/4

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 29. října 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal du travail d'Esch-sur-Alzette — Lucembursko) — Virginie Pontin v. T-Comalux SA

(Věc C-63/08) (1)

(„Sociální politika - Ochrana těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň - Směrnice 92/85/EHS - Články 10 a 12 - Zákaz výpovědi od počátku těhotenství až do konce mateřské dovolené - Soudní ochrana práv, která jednotlivcům vyplývají z práva Společenství - Rovné zacházení pro muže a ženy - Směrnice 76/207/EHS - Článek 2 odst. 7 třetí pododstavec - Méně příznivé zacházení se ženou spojené s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou - Omezení procesních prostředků, kterých mohou využít ženy propuštěné během svého těhotenství“)

2009/C 312/05

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal du travail d'Esch-sur-Alzette

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Virginie Pontin

Žalovaná: T-Comalux SA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunal du travail d’Esch-sur-Alzette — Výklad článků 10 a 12 směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (Úř. věst. L 348, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 110) a článku 2 směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky (Úř. věst. L 39, s. 40; Zvl. vyd. 05/01, s. 187) — Rozsah soudní ochrany propuštěné těhotné zaměstnankyně — Otázka, zda je s výše uvedenými směrnicemi slučitelná vnitrostátní právní úprava, která podmiňuje možnost propuštěné těhotné zaměstnankyně podat žalobu krátkými pevnými lhůtami 8, respektive 15 dní a která omezuje rozsah této žaloby na zachování jejího pracovního poměru nebo její opětovné začlenění do podniku bez možnosti vymáhat jakoukoli náhradu škody

Výrok

Články 10 a 12 směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) je nutno vykládat v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která v souvislosti se zákazem výpovědi těhotným zaměstnankyním a zaměstnankyním krátce po porodu nebo kojícím zaměstnankyním zakotveným v uvedeném článku 10 stanoví zvláštní procesní prostředek, pro nějž platí vlastní procesní podmínky, pokud však tyto podmínky nejsou méně příznivé než ty, které platí pro obdobné vnitrostátní žaloby (zásada rovnocennosti), a pokud nejsou upraveny takovým způsobem, že by v praxi znemožnily výkon práv přiznaných právním řádem Společenství (zásada efektivity). Prekluzivní lhůta patnácti dnů, jakou stanoví čl. L. 337-1 odst. 1 čtvrtý pododstavec lucemburského zákoníku práce, se nejeví jako lhůta, která by byla způsobilá splnit tuto podmínku, což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Článek 2 směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002 ve spojení s článkem 3 této pozměněné směrnice 76/207, je nutno vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je článek L. 337-1 zákoníku práce, která specificky v souvislosti s ochranou stanovenou v článku 10 směrnice 92/85 v případě výpovědi těhotným zaměstnankyním a zaměstnankyním krátce po porodu nebo kojícím zaměstnankyním zbavuje těhotné zaměstnankyně, jež byly propuštěny během svého těhotenství, možnosti podat žalobu na náhradu škody, zatímco všichni ostatní propuštění zaměstnanci tuto možnost mají, pokud takovéto omezení procesních prostředků představuje méně příznivé zacházení se ženou spojené s těhotenstvím. O takovýto případ by se jednalo zejména tehdy, kdyby procesní podmínky platné pro jedinou žalobu, kterou mohou uvedené zaměstnankyně v případě propuštění podat, nebyly v souladu se zásadou účinné soudní ochrany práv přiznaných jednotlivcům právem Společenství, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 93, 12.4.2008.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/5

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 27. října 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesgericht Linz — Rakousko) — Land Oberösterreich v. ČEZ, a.s.

(Věc C-115/08) (1)

(„Žaloba na zdržení se imisí nebo možných imisí z jaderné elektrárny, která se nachází na území jiného členského státu, na žalobcův pozemek - Povinnost strpět imise a možné imise ze zařízení, která byla v tuzemsku úředně povolena - Nezohlednění povolení vydaných v jiných členských státech - Rovné zacházení - Zásada zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti v rámci použití Smlouvy o ESAE“)

2009/C 312/06

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesgericht Linz

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Land Oberösterreich

Žalovaná: ČEZ, a.s.

Předmět

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Landesgericht Linz (Rakousko) — Výklad zásad volného pohybu zboží, svobody usazování, zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti a loajální spolupráce — Vnitrostátní ustanovení, které v případě imisí pocházejících ze zařízení, kterým byla udělena správní povolení, stanoví pouze možnost podat žalobu na náhradu škody — Omezení použití tohoto ustanovení pouze na povolení vydaná vnitrostátními orgány s tím důsledkem, že je možné podat soukromoprávní žalobu na zdržení se imisí v případě imisí pocházejících ze zařízení nacházejícího se na území jiného členského státu — Jaderná elektrárna Temelín

Výrok

Zásada zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti v rámci použití Smlouvy o ESAE brání uplatnění takové právní úpravy členského státu, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, na základě níž může být proti podniku, který má požadovaná úřední povolení k provozu jaderné elektrárny nacházející se na území jiného členského státu, podána žaloba k soudu domáhající se toho, aby mu bylo uloženo zdržet se imisí nebo možných imisí z tohoto zařízení na sousedící pozemky, zatímco proti podnikům, které využívají průmyslové zařízení nacházející se v tuzemsku a jimž bylo úřední povolení vydáno v tuzemsku, taková žaloba být podána nemůže a tyto podniky jsou vystaveny pouze žalobě na náhradu škody způsobené na sousedícím pozemku.

Vnitrostátní soud musí vykládat vnitrostátní zákon, který má použít, v co největším možném rozsahu v souladu s požadavky práva Společenství. Není-li takové konformní použití možné, má vnitrostátní soud povinnost použít v plném rozsahu právo Společenství a chránit práva, která právo Společenství přiznává jednotlivcům, s tím, že v případě potřeby nepoužije žádné takové ustanovení, jehož uplatnění by za okolností v projednávané věci vedlo k výsledku, který je v rozporu s právem Společenství.

(1) Úř. věst. C 142, 7.6.2008

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/5

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 29. října 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tallinna Halduskohus — Estonská republika) — Rakvere Lihakombinaat AS v. Põllumajandusministeerium, Maksu- ja Tolliameti Ida maksu- ja tollikeskus

(Věc C-140/08) (1)

(„Společný celní sazebník - Kombinovaná nomenklatura - Sazební zařazení - Zmrazené dělené maso a droby z kohoutů a slepic - Přistoupení Estonska - Přechodná opatření - Zemědělské produkty - Přebytečné zásoby - Nařízení (ES) č. 1972/2003“)

2009/C 312/07

Jednací jazyk: estonština

Předkládající soud

Tallinna Halduskohus

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Rakvere Lihakombinaat AS

Žalovaní: Põllumajandusministeerium, Maksu- ja Tolliameti Ida maksu- ja tollikeskus

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tallinna Halduskohus — Výklad přílohy I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382), jakož i čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Komise (ES) č. 1972/2003 ze dne 10. listopadu 2003 o přechodných opatřeních, která mají být přijata, pokud jde o obchod se zemědělskými produkty v důsledku přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska (Úř. věst. L 293, s. 3; Zvl. vyd. 03/40, s. 474) — Zmrazené mechanicky oddělované maso získané mechanickým vykostěním kohoutů a slepic — Zařazení do podpoložky 0207 14 10 (zmrazené dělené maso z kohoutů a slepic, vykostěné) nebo do podpoložky 0207 14 99 (zmrazené droby z kohoutů a slepic, ostatní) kombinované nomenklatury — Poplatek z přebytečných zásob zemědělských produktů hospodářských subjektů — Určení rozsahu zásob převáděných do následujícího období a přebytečných zásob s ohledem na uložení tohoto poplatku

Výrok

Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1789/2003 ze dne 11. září 2003, musí být vykládáno v tom smyslu, že takové produkty, jaké jsou předmětem věci v původním řízení, které jsou tvořeny zmrazeným mechanicky oddělovaným masem získaným mechanickým vykostěním kohoutů a slepic a které jsou určeny k lidské spotřebě, musí být zařazeny do podpoložky 0207 14 10 kombinované nomenklatury.

Článek 4 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 1972/2003 ze dne 10. listopadu 2003 o přechodných opatřeních, která mají být přijata, pokud jde o obchod se zemědělskými produkty v důsledku přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska, ve znění nařízení Komise (ES) č. 230/2004 ze dne 10. února 2004, nebrání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 6 odst. 1 zákona o poplatku z přebytečných zásob (Üleliigse laovaru tasu seadus), ve znění zákona přijatého dne 25. ledna 2007, podle kterého jsou přebytečné zásoby hospodářského subjektu určeny tak, že se od zásob skutečně držených ke dni 1. května 2004 odečtou zásoby převáděné do následujícího období, které jsou definovány jako průměr zásob držených ke dni 1. května předchozích čtyř let vynásobený koeficientem 1,2, který odpovídá míře nárůstu zemědělské výroby zjištěné v dotyčném členském státě během tohoto čtyřletého období.

3)	Nařízení č. 1972/2003 nebrání tomu, aby byl vybrán poplatek z přebytečných zásob od hospodářského subjektu, a to i tehdy, pokud daný subjekt může prokázat, že uvedením daných zásob na trh po dni 1. května 2004 nezískal žádnou výhodu.

(1) Úř. věst. C 171, 5.7.2008.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/6

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 29. října 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Østre Landsret — Dánsko) — NCC Construction Danmark A/S v. Skatteministeriet

(Věc C-174/08) (1)

(„Šestá směrnice o DPH - Článek 19 odst. 2 - Odpočet daně zaplacené na vstupu - Osoba povinná k dani pouze ve vztahu k určité části jí vykonávaných činností - Zboží a služby použité zároveň pro zdanitelné činnosti i činnosti osvobozené od daně - Výpočet odpočtu v poměrné výši - Pojem ‚příležitostné operace s nemovitostmi‘ - Dodání sobě samému - Zásada daňové neutrality“)

2009/C 312/08

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Østre Landsret

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: NCC Construction Danmark A/S

Žalované: Skatteministeriet

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Østre Landsret — Výklad čl. 19 odst. 2 druhé věty šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně — Stavební společnost provádějící prodej nemovitostí, které postavila sama na vlastní účet s cílem jejich následného prodeje — Zboží a služby použité zároveň pro činnosti, které zakládají a nezakládají nárok na odpočet DPH zaplacené na vstupu — Výpočet odpočtu v poměrné výši — Pojem „příležitostné operace s nemovitostmi“

Výrok

Článek 19 odst. 2 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán v tom smyslu, že v případě stavebního podniku nelze jím prováděný prodej budov postavených na vlastní účet považovat za „příležitostnou operaci s nemovitostmi“ ve smyslu tohoto ustanovení vzhledem k tomu, že tato činnost je přímým, soustavným a nutným rozšířením jeho zdanitelné činnosti. Za těchto podmínek není namístě konkrétně posuzovat, do jaké míry tato prodejní činnost, pojímána samostatně, zahrnuje použití zboží a služeb podléhajících dani z přidané hodnoty.

Zásada daňové neutrality nebrání tomu, aby stavební podnik, jenž odvádí daň z přidané hodnoty ze stavebních plnění, která uskutečňuje na vlastní účet (dodání sobě samému), nemohl uplatnit plný odpočet daně z přidané hodnoty odpovídající režijním nákladům vynaloženým na uskutečnění těchto plnění z důvodu, že obrat odpovídající prodeji takto provedených staveb je osvobozen od daně z přidané hodnoty

(1) Úř. věst. C 171, 5.7.2008.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/7

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 29. října 2009 — Komise Evropských společenství v. Irsko

(Věc C-188/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 75/442/EHS - Odpady - Odpadní vody z domácností odstraňované v septických nádržích na venkově - Odpady neupravené jinými právními předpisy - Neprovedení“)

2009/C 312/09

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: S. Pardo Quintillán, D. Lawunmi a M. Wilderspin, zmocněnci)

Žalované: Irsko (zástupce: D. O'Hagan, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení článků 4, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13 a 14 směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech (Úř. věst. L 194, s. 39; Zvl. vyd. 15/01, s. 23), ve znění směrnice Rady 91/156/EHS ze dne 18. března 1991 (Úř. věst. L 78, s. 32; Zvl. vyd. 15/02, s. 3), pokud jde o odpadní vody z domácností odstraňované v septických nádržích — Odpady neupravené jinými právními předpisy

Výrok

Irsko tím, že nepřijalo, kromě hrabství Cavan, všechny právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s články 4 a 8 směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech, ve znění směrnice Rady 91/156/EHS ze dne 18. března 1991, pokud jde o odpadní vody z domácností odstraňované na venkově v septických nádržích a v jiných zařízeních pro zpracování odpadních vod, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Irsku se ukládá náhrada tří čtvrtin nákladů řízení vynaložených Komisí Evropských společenství a ponese vlastní náklady řízení.

3)	Komise Evropských společenství ponese čtvrtinu vlastních nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 197, 2.8.2008.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/7

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 29. října 2009 — Komise Evropských společenství v. Finská republika

(Věc C-246/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Šestá směrnice o DPH - Článek 2 bod 1 a čl. 4 odst. 1 a 2 - Pojem ‚hospodářské činnosti‘ - Veřejnoprávní kanceláře právní pomoci - Služby právní pomoci poskytované v rámci soudního řízení za příspěvek hrazený osobou, v jejíž prospěch je tato pomoc poskytována - Pojem ,‚přímá souvislost‘ mezi poskytnutou službou a obdrženou protihodnotou“)

2009/C 312/10

Jednací jazyk: finština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: P. Aalto a D. Triantafyllou, zmocněnci)

Žalovaná: Finská republika (zástupce: A. Guimaraes-Purokoski, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 2 bodu 1 a čl. 4 odst. 1, 2 a 5 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s.1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) — Vnitrostátní právní předpisy stanovící rozdílné zacházení v oblasti DPH se službami právního poradenství, podle toho, zda jsou poskytovány soukromými právníky nebo právníky pracujícími ve veřejnoprávních kancelářích právní pomoci — Zkreslení hospodářské soutěže

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 209, 15.8.2008.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/8

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 29. října 2009 — Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-249/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Společná rybářská politika - Zachování zdrojů - Režim kontroly v odvětví rybolovu - Nařízení (ES) č. 894/97 - Článek 11 - Nařízení (EHS) č. 2241/87 - Článek 1 odst. 1 a 2 - Nařízení (EHS) č. 2847/93 - Článek 2 odst. 1 a čl. 31 odst. 1 a 2 - Zákaz unášených tenatových sítí - Nedostatek účinného systému kontroly za účelem dodržování tohoto zákazu“)

2009/C 312/11

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: K. Banks a C. Cattabriga, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika (zástupci: I. Bruni, zmocněnec, F. Arena, avvocato dello Stato)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 1 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2241/87 ze dne 23. července 1987 o zavedení některých kontrolních opatření vztahujících se na rybolovné činnosti (Úř. věst. L 207, s. 1) a článku 2 a čl. 31 odst. 1 a 2 nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku (Úř. věst. L 261, s. 1; Zvl. vyd. 04/02, s. 70) — Inspekce a kontroly rybářských plavidel a jejich činnosti — Opatření, která je třeba přijmout v případě nedodržení platných právních předpisů — Ustanovení týkající se používání nebo držení na palubě unášených tenatových sítí

Výrok

Italská republika tím, že na svém území a ve svých výsostných vodách a ve vodách v její pravomoci dostačujícím způsobem nekontrolovala výkon rybolovné činnosti, zejména ve vztahu k ustanovením upravujícím zákaz držení na palubě a používání unášených tenatových sítí, a tím, že dostačujícím způsobem nekontrolovala, zda jsou přijímána vhodná opatření vůči osobám, které porušují právní úpravu Společenství ve věci držení na palubě a používání unášených tenatových sítí, zejména prostřednictvím použití odrazujících sankcí vůči uvedeným osobám, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 1 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2241/87 ze dne 23. července 1987 o zavedení některých kontrolních opatření vztahujících se na rybolovné činnosti, jakož i z čl. 2 odst. 1 a čl. 31 odst. 1 a 2 nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku, ve znění nařízení Rady (ES) č. 2846/98 ze dne 17. prosince 1998.

2)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 209, 15.8.2008.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/8

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 29. října 2009 — Komise Evropských společenství v. Švédské království

(Věc C-274/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2003/54/ES - Článek 15 odst. 2 - Článek 23 odst. 2 - Vnitřní trh s elektřinou - Předběžné schválení metod používaných pro výpočet nebo určení podmínek připojení a přístupu k vnitrostátní soustavě včetně sazeb za přenos a distribuci - Vnitrostátní regulační orgán“)

2009/C 312/12

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Schima a P. Dejmek, zmocněnci)

Žalované: Švédské království (zástupkyně: A. Falk, zmocněnkyně)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 15 odst. 2 písm. b) a c) a čl. 23 odst. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES — Prohlášení o likvidaci odpadů a zacházení s odpady (Úř. věst. L 176, s. 37; Zvl. vyd. 12/02, s. 211) — Nezajištění požadovaného funkčního rozdělení distribučních a výrobních podílů ve vertikálně integrovaném podniku — Nestanovení povinnosti příslušných regulačních orgánů schvalovat metody používané pro výpočet nebo stanovení podmínek pro přístup k vnitrostátním soustavám

Výrok

Švédské království tím, že

—

nepřijalo v souladu s čl. 15 odst. 2 písm. b) a c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES ustanovení nezbytná k zajištění funkčního oddělení distribučních a výrobních zájmů ve vertikálně integrovaných podnicích a

—

nestanovilo příslušnému regulačnímu orgánu v souladu s čl. 23 odst. 2 písm. a) směrnice 2003/54 povinnost schvalovat alespoň metody používané pro výpočet nebo stanovení podmínek před tím, než vstoupí v platnost, pro přístup k vnitrostátním soustavám, včetně sazeb za přenos a distribuci,

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Švédskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 236, 13.9.2008.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/9

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 29. října 2009 — Komise Evropských společenství v. Belgické království

(Věc C-474/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Nepřijetí všech ustanovení nezbytných k dosažení souladu s čl. 23 odst. 2 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou - Pravomoci regulačního orgánu v odvětví elektroenergetiky“)

2009/C 312/13

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Patakia a B. Schima, zmocněnci)

Žalované: Belgické království (zástupci: C. Pochet, zmocněnec, J. Scalais a O. Vanhulst, advokáti)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí všech ustanovení nezbytných k dosažení souladu s čl. 23 odst. 2 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES (Úř. věst. L 176, s. 37; Zvl. vyd. 12/02, s. 211) — Pravomoci regulačního orgánu v odvětví elektroenergetiky

Výrok

Belgické království

—

tím, že neurčilo, že v případě odepření přístupu do přenosové nebo distribuční soustavy se lze obrátit na regulační orgán, který v souladu s čl. 23 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES ve lhůtě dvou měsíců závazně rozhodne, a

—	tím, že v rozporu s čl. 23 odst. 2 písm. a) směrnice 2003/54 přiznalo pravomoc stanovit určující prvky pro výpočet tarifů pro některá přenosová zařízení jinému než regulačnímu orgánu,

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 32, 7.2.2009.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/9

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 29. října 2009 — Komise Evropských společenství v. Polská republika

(Věc C-551/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2005/68/ES - Samostatně výdělečná činnost v oblasti zajišťovnictví - Přístup a výkon - Vnitrostátní ustanovení vydaná před vstupem směrnice v platnost - Neoznámení nebo neprovedení ve stanovené lhůtě“)

2009/C 312/14

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: N. Yerrell a M. Kaduczak, zmocněnci)

Žalovaná: Polská republika (zástupce: M. Dowgielewicz, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí všech právních a správních předpisů nezbytných k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/68/ES ze dne 16. listopadu 2005 o zajištění a o změně směrnic Rady 73/239/EHS, 92/49/EHS, jakož i směrnic 98/78/ES a 2002/83/ES (Úř. věst. L 323, s. 1), ve stanovené lhůtě

Výrok

Polská republika tím, že nepřijala ve stanovené lhůtě všechny právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/68/ES ze dne 16. listopadu 2005 o zajištění a o změně směrnic Rady 73/239/EHS, 92/49/EHS, jakož i směrnic 98/78/ES a 2002/83/ES a tím, že nesdělila Komisi Evropských Společenství znění vnitrostátních ustanovení přijatých v oblasti upravené touto směrnicí, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice a zejména z článku 64.

2)	Polské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 55, 7.3.2009.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/10

Žaloba podaná dne 17. srpna 2009 — Komise Evropských společenství v. Polská republika

(Věc C-331/09)

2009/C 312/17

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: K. Gross a A. Stobiecka-Kuik, zmocněnci)

Žalovaná: Polská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Polská republika tím, že nesplnila své povinnosti vyplývající z rozhodnutí Komise ze dne 23. října 2007 o státní podpoře C 23/06 (ex NN 35/06), kterou Polsko poskytlo výrobci oceli skupině Technologie Buczek [oznámeno pod číslem K(2007) 5087, zveřejněno v Úř. věst. L 116], nebo v každém případě neinformovala Komisi o splnění těchto povinností, porušila čl. 249 odst. 4 ES, jakož i články 3, 4 a 5 tohoto rozhodnutí;

—	uložit Polské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dne 23. října 2007 vydala Komise rozhodnutí, jímž nařídila navrácení podpory polským výrobcem oceli skupinou Technologie Buczek, zejména společností Technologie Buczek SA (dále jen „TB“) a jejími dceřinými společnostmi Huta Buczek (dále jen „HB“) a Buczek Automotive (dále jen „BA“), které řádně nesplnily předem schválený restrukturalizační plán a v dalším průběhu obdržely provozní podporu neslučitelnou s právem Společenství. Tato provozní podpora spočívala v nesplacení veřejných pohledávek. Polská republika byla o tomto rozhodnutí informována dne 24. října 2007 prostřednictvím svého stálého zástupce u Evropské unie. Komise zároveň Polskou republiku vyzvala, aby provedla veškerá nezbytná opatření k vrácení protiprávně poskytnuté podpory.

Až do okamžiku podání žaloby nebyla podpora vyplacená ve prospěch HB a BA vrácena.

Důvodem značného zdržení s vymáháním vrácení podpory jsou podle informací polských orgánů, kromě čistě technických překážek, ustanovení polského zákona o úpadku. Polské orgány vysvětlily, že státní podpora, o niž jde v tomto rozhodnutí, spočívala v nesplnění závazků TB, třebaže ve skutečnosti měly z této podpory užitek její dceřiné společnosti. V této situaci TB formálně ručila za všechny závazky, včetně částek, které byly povinny vrátit HB a BA. Polské právní předpisy údajně nepřipouštěly odpisy takovýchto pohledávek, pokud se nejednalo o případ „absolutní nemožnosti“. Pokud jsou tyto pohledávky přihlášeny, je insolvenční správce TB povinen tyto dluhy splatit, včetně částek, které měly být vráceny dceřinými společnostmi. Jsou-li tyto částky vráceny, odpadne právní důvod pro jejich uplatňování vůči HB a BA.

Podle názoru Komise však nestačí, že Polská republika provedla veškerá opatření, jež má k dispozici. Výsledkem těchto opatření musí být účinný a okamžitý výkon rozhodnutí, jinak je třeba vycházet z toho, že Polská republika své povinnosti nesplnila. Členský stát poruší svou povinnost vymáhat vrácení podpory, jestliže kroky, které podnikl, neměly žádný dopad na skutečné vrácení dotčených částek.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/11

Kasační opravný prostředek podaný dne 2. září 2009 ze strany Centre de Promotion de l'Emploi par la Micro-Entreprise (CPEM) proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 30. června 2009 ve věci T-444/07, Centre de Promotion de l'Emploi par la Micro-Entreprise (CPEM) v. Komise Evropských společenství

(Věc C-350/09 P)

2009/C 312/19

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Centre de Promotion de l'Emploi par la Micro-Entreprise (CPEM) (zástupkyně: C. Bonnefoi, advokátka)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Soudu prvního stupně,

—	vyhovět zcela nebo částečně návrhovým žádáním předloženým v řízení v prvním stupni;

—	uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku se navrhovatel dovolává třinácti důvodů kasačního opravného prostředku, které se vztahují k zamítnutí jeho žaloby na neplatnost rozhodnutí Komise ze dne 4. října 2007, kterým se zrušuje pomoc udělená Evropským sociálním fondem (ESF) rozhodnutím K(1999) 2645 ze dne 17. srpna 1999, Soudem.

V rámci svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že Soud porušil zásadu rovného zacházení tím, že nedostál požadavkům na spravedlivou rovnováhu mezi argumenty účastníků řízení. Soud totiž tím, že se několikrát omezil pouze na konstatování, že Komise odmítla či vyvrátila argumenty CPEM, neuvedl ani argumenty Komise, ani způsob, jakým tyto argumenty odmítají či vyvracejí argumenty navrhovatele, což vytvořilo nerovnovážný stav v rámci předkládání argumentů do diskuze, a v důsledku toho i v rámci projednání těchto argumentů v rozsudku.

V rámci svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku CPEM tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že odmítl uznat „spoluodpovědnost“ Komise v rozsahu, v němž si byla vědoma vytýkaných skutečností, ale při svých pravidelných kontrolách realizace podporovaného projektu nepřijala žádné opatření za účelem zablokování jednotlivých plateb nebo zůstatku podpory. Povinnost CPEM navrátit veškerou poskytnutou finanční pomoc je tedy neopodstatněná s ohledem na argumenty předložené ze strany CPEM, které přinejmenším prokazují spoluodpovědnost Komise na vzniklý protiprávní stav.

V rámci svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že Soud postupoval nesprávně, když nepřezkoumal jeho argumenty týkající se volby právního základu pro provádění kontroly, která je stižena protiprávností v rozsahu, v němž byla provedena na základě jiného nařízení, než je nařízení, na jehož základě je oficiálně vedena.

V rámci svého čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel uvádí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když prohlásil za nepřípustná jeho návrhová žádání, jimiž se domáhal náhrady škody za veřejný zásah do jeho dobré pověsti. Místnímu tisku totiž byly ze strany OLAF poskytnuty informace, i když CPEM dosud žádné oznámení o rozhodnutí zjednávajícím nápravu neobdrželo. Za těchto okolností zveřejnění těchto informací zasahuje závažným způsobem do dobré pověsti subjektu, jemuž je svěřeno poslání obecného zájmu, který nemá vlastní finanční zdroje ani klientelu, a který je financován pouze soukromými a veřejnými přispívateli.

V rámci svého pátého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení a porušil zásadu proporcionality, když zamítl návrh na symbolické odškodnění jeho zaměstnanců z důvodu neexistence zvláštní plné moci advokáta, přestože nesrovnalosti uváděné navrhovatelem, pokud jde o plnou moc vyšetřovatelů OLAF a zaměstnanců Komise, nebyly týmž soudem přezkoumány.

V rámci svého šestého důvodu kasačního opravného prostředku CPEM Soudu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozsah stížnosti a přezkum prvního žalobního důvodu omezil pouze na otázku dodržení práva na obhajobu, přestože výslovně odkazoval na základní práva obhajoby a obecné právní zásady.

V rámci svého sedmého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Soud mimoto dopustil nesprávného právního posouzení, když rozsah dodržení práva na obhajobu zúžil pouze na otázku, zda měli adresáti rozhodnutí, které citelně zasahuje do jejich zájmů, možnost účinně vyjádřit svůj názor. Dodržení práva na obhajobu je přitom značně většího rozsahu. Nadto je v projednávané věci nanejvýš zpochybnitelná „užitečná“ povaha diskuze s OLAF a Komisí a „pečlivý a nestranný“ přezkum všech okolností v projednávané věci, stejně jako skutečnost, že OLAF neinformoval o předmětu stížností podaných proti CPEM.

V rámci svého osmého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel Soudu konkrétněji vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož měl za to, že skutečnost, že byl tisk informován o obsahu správního rozhodnutí ukládajícího sankci předtím, než bylo oznámeno adresátu, nepředstavuje porušení práva na obhajobu.

V rámci svého devátého důvodu kasačního opravného prostředku CPEM vytýká Soudu, že nesprávně odmítl jeho žalobní důvod týkající se skutečnosti, že Komise v řízení, které vedlo k vydání napadeného rozhodnutí, porušila právo na obhajobu a zásady presumpce neviny, právní jistoty, vyváženosti a neutrality kontrol. Dodržení těchto obecných právních zásad by totiž mělo být zajištěno nejen v rámci správních řízení, v nichž mohou být uloženy sankce, ale i v rámci předcházejícího vyšetřovacího řízení.

V rámci svého desátého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když opominul francouzský pojem „nezisková organizace“, jakož i vztahy, které taková organizace může a musí udržovat s různými místními územně správními celky. Zopakoval tak původní chybu, které se dopustily Komise a OLAF, které považovaly vazby mezi CPEM a místními územně správními celky, včetně města Marseille, za závažnou nesrovnalost.

V rámci svého jedenáctého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel Soudu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když uvedl, že CPEM mělo za to, že „Průvodce vedoucího projektu“ je nepoužitelný, a když zamítl jeho argumenty v tomto ohledu, zatímco ve skutečnosti CPEM nepovažovalo Průvodce za nepoužitelného, ale pouze namítalo existenci několika různých verzí vedoucí k právní nejistotě a k porušení práva na kontradiktorní řízení.

V rámci svého dvanáctého důvodu kasačního opravného prostředku CPEM tvrdí, že Soud poskytl chybný výklad pojmu „valorizace“, když převzal právně chybný argument Komise, podle něhož tato technika započtení výdajů byla povolena v „klasickém“ rámci projektů spadajících do působnosti ESF, ale je zakázána v rámci pilotních projektů podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení č. 4255/88 (1).

V rámci svého třináctého a posledního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel konečně Soudu vytýká nedodržení zásady právní jistoty, jelikož se Soud vyhnul diskuzi týkající se žalobního důvodu vycházejícího z nepoužitelnosti nařízení č. 1605/2002 (2), na němž se zakládá rozhodnutí OLAF a Komise, přestože v době rozhodné z hlediska skutkového stavu bylo v platnosti finanční nařízení ze dne 21. prosince 1977 (3). Krom toho, CPEM podle čl. 47 odst. 1 druhého a třetího pododstavce jednacího řádu Soudního dvora navrhuje, aby byly skutkové okolnosti ověřeny výslechem svědků.

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 4255/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 2052/88, pokud jde o Evropský sociální fond (Úř. věst. L 374, s. 21).

(2) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 74).

(3) Finanční nařízení ze dne 21. prosince 1977 o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 356, s. 1), ve znění nařízení Rady (ES, ESUO, Euratom) č. 2779/98 ze dne 17. prosince 1998, kterým se mění finanční nařízení ze dne 21. prosince 1977 (Úř. věst. L 347, s. 3).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Ítélőtábla (Maďarsko) dne 7. září 2009 — Dr. Donat Cornelius Ebert v. Budapesti Ügyvédi Kamara

(Věc C-359/09)

2009/C 312/20

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Fővárosi Ítélőtábla

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Dr. Donat Cornelius Ebert

Odpůrkyně: Budapesti Ügyvédi Kamara

Předběžné otázky

Mohou se směrnice Rady 89/48/EHS (1) a směrnice Parlamentu a Rady 98/5/ES (2) vykládat v tom smyslu, že navrhovatel, který má německou státní příslušnost a úspěšně složil advokátní zkoušku v Německu, kde je zapsán jako advokát, ale má povolení k pobytu a pracuje v Maďarsku, má právo používat při soudních a správních řízeních, kromě německého označení „Rechtsanwalt“ (advokát) a maďarského označení „európai közösségi jogász“ (právník Společenství), označení „ügyvéd“ (advokát), oficiální v hostitelském členském státě (Maďarsko), přestože se nezapsal v Maďarské advokátní komoře a ani neobdržel žádné povolení?

2)	Doplňuje směrnice 98/5/ES směrnici 89/4[8]/EHS v tom smyslu, že směrnice 98/5/ES o výkonu povolání advokáta je zvláštním právním předpisem v oblasti advokacie, zatímco směrnice 89/4[8]/EHS upravuje uznávání vysokoškolských diplomů obecně?

(1) Směrnice Rady 89/48/EHS, ze dne 21. prosince 1988, o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy (Úř. věst. L 19, s. 16).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES, ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace (Úř. věst. L 77, s. 36).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/13

Kasační opravný prostředek podaný dne 11. září 2009 Athinaïki Techniki AE proti usnesení Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) vydanému dne 29. června 2009 ve věci T-94/05, Athinaïki Techniki AE v. Komise Evropských společenství

(Věc C-362/09 P)

2009/C 312/21

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Athinaïki Techniki AE (zástupce: S. A. Pappas, advokát)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství, Athens Resort Casino AE Symmetochon

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit napadené usnesení,

—	vyhovět návrhovým žádáním předloženým v prvním stupni,

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka uplatňuje čtyři důvody kasačního opravného prostředku.

Podle prvního důvodu provedl Soud nesprávný výklad starší judikatury Soudního dvora, pokud jde o podmínky oprávněnosti zpětvzetí správního aktu. Zpětvzetí totiž k tomu, aby bylo platné, předpokládá, aby protiprávnost aktu byla určena a aby k odnětí došlo v přiměřené lhůtě. V projednávaném případě však k zpětvzetí aktu Komise došlo po více než čtyřech letech od jeho přijetí a nebylo poskytnuto žádné odůvodnění.

Svým druhým důvodem společnost Athinaïki Techniki tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nerozhodl o vznesené otázce ohledně zneužití pravomoci. Komise totiž při zpětvzetí sporného rozhodnutí chtěla dotčený akt vzít zpět nikoliv z důvodu dodržení zásady legality, ale aby se vyhnula přezkumu Soudem Společenství.

Zatřetí navrhovatelka zpochybňuje, že její zájem na získání rozhodnutí o zrušení sporného rozhodnutí Komise nadále existuje, na rozdíl od toho, co bylo rozhodnuto v napadeném usnesení. Důsledky zpětvzetí dotčeného aktu Komisí se totiž nemohou omezit na pouhé znovuotevření předběžného vyšetřovacího řízení. Z rozsudku o zrušení vyplývala pro Komisi povinnost buď zahájit předběžné vyšetřovací řízení státních podpor, nebo vyzvat dotčený členský stát ke zrušení nebo změně dotčené podpory. Soud se tedy dopustil nesprávného právního posouzení tím, že měl za to, že povinnost znovuotevření předběžného vyšetřovacího řízení je jediným důsledkem zrušení napadeného rozhodnutí.

Nakonec má navrhovatelka za to, že se Soud dopustil porušení překážky věci rozsouzené, vyplývající z rozsudku Soudního dvora v související věci C-521/06 P. Z tohoto rozsudku totiž vyplývá, že v rámci přezkumu státních podpor Komise nemohla setrvávat ve správní nečinnosti. Komise přitom právě zpětvzetím napadeného rozhodnutí přehodnotila nečinnost a Soud se dopustil dalšího nesprávného posouzení tím, že to neodmítl.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/14

Kasační opravný prostředek podaný dne 15. září 2009 ISD Polska sp. z o.o., Industrial Union of Donbass Corporation, ISD Polska sp. z o.o. (dříve Majątek Hutniczy sp. z o.o.) proti rozsudku Soudu prvního stupně (osmého senátu) vydanému dne 1. července 2009 ve věci T-273/06 a T-297/06, ISD Polska a další v. Komise

(Věc C-369/09 P)

2009/C 312/22

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: ISD Polska sp. z o.o., Industrial Union of Donbass Corporation, ISD Polska sp. z o.o. (dříve Majątek Hutniczy sp. z o.o.) (zástupci: C. Rapin, E. Van den Haute, avocats)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání

—	prohlásit tento kasační opravný prostředek za přípustný;

—	zrušit rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství (osmého senátu) ze dne 1. července 2009, vydaný ve spojených věcech T-273/06 a T-297/06;

—	v celém rozsahu, podpůrně částečně, vyhovět návrhovým žádáním předloženým Soudu prvního stupně Evropských společenství ve spojených věcech T-273/06 a T-297/06;

—	uložit Evropské komisi náhradu veškerých nákladů řízení;

—	pokud by Soudní dvůr rozhodl, že není namístě vydat rozhodnutí ve věci samé, uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení podle ustanovení čl. 69 odst. 6 jednacího řádu Soudního dvora, ve spojení s čl. 72 písm. a) jednacího řádu.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky) na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňují tři důvody.

Prvním důvodem kasačního opravného prostředku zpochybňují posouzení Soudu, podle kterého Protokol č. 8 o restrukturalizaci polského ocelářského průmyslu, tvořící přílohu aktu o přistoupení Polské republiky k Evropské unii (1), ve svém bodě 6 zakotvuje zpětné použití svých ustanovení. Podle navrhovatelek totiž z jeho znění, účelu a systematiky, které se omezují na to, že podnikům uvedeným v příloze 1 výše uvedeného protokolu může být za určitých podmínek v období mezi roky 1997 a 2003 poskytnuta podpora, nelze vyvodit žádný zpětný účinek. Toto ustanovení, jinými slovy, znamená, že při stanovení podpor, které mohly být podnikům přijímajícím podpory poskytnuty do konce roku 2003, musely být zpětně zohledňovány částky již poskytnutých podpor, ale nikoliv tak, že by byly poskytnuté podpory zpětně posuzovány jako protiprávní. Tento výklad mimoto sdílejí jak Komise, tak Rada, jelikož prvně jmenovaná v návrhu rozhodnutí a druhá jmenovaná v rozhodnutí konstatovaly, že závazky přijaté v Protokolu č. 8 byly dodrženy.

Svým druhým důvodem navrhovatelky tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že rozhodl, zaprvé, že podniky přijímající podpory mohou mít v zásadě legitimní očekávání, že tato podpora splňuje právní předpisy, pouze tehdy, byla-li poskytnuta podle postupu stanoveného článkem 88 ES, a dále, že postupy stanovené v Protokolu č. 2 k Dohodě o přidružení ze dne 16. prosince 1991 (2), týkajícím se výrobků ESUO, kterými byla se spornou podporou seznámena Komise a Rada, nemohly u navrhovatelek vyvolat legitimní očekávání. Je totiž nesporné, že k žádnému formálnímu oznámení sporné podpory na základě článku 88 ES nemohlo dojít, neboť Polská republika nebyla v té době ještě členem Evropské unie, a že Komise byla o existenci této podpory informována a po přezkumu polského restrukturačního programu a podnikatelských plánů předložených v tomto rámci měla za to, že splňují požadavky čl. 8 odst. 4 Protokolu č. 2 k Dohodě o přidružení a podmínky stanovené v Protokolu č. 8, tvořícím přílohu aktu o přistoupení.

A konečně, svým třetím a posledním důvodem kasačního opravného prostředku se navrhovatelky dovolávají porušení nařízení (ES) č. 659/1999 (3) a nařízení (ES) č. 794/2004 (4). Podle nich totiž k tomu, aby úroková míra použitelná na navrácení sporné podpory mohla být považována za „přiměřenou“ ve smyslu čl. 14 druhým pododstavcem nařízení (ES) č. 659/1999, nestačí, aby tato míra byla stanovena v úzké spolupráci s dotčeným členským státem. „Přiměřenost“ úrokové míry použitelné na navrácení státních podpor je hmotným pojmem nezávislým na postupu, podle kterého musí Komise jednat ve výjimečných případech, ve kterých tuto míru stanoví ve spolupráci s dotčeným členským státem.

(1) Úř. věst. L 236, s. 948.

(2) Evropská dohoda zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Polskou republikou na straně druhé (Úř. věst. L 348, s. 2).

(3) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES [nyní článku 88 ES] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 339).

(4) Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (Úř. věst. L 140, s. 1; Zvl. vyd. 08/04, s. 3).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/15

Žaloba podaná 23. září 2009 — Komise Evropských společenství v. Česká republika

(Věc C-378/09)

2009/C 312/24

Jednací jazyk: čeština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Šimerdová, J.-B. Laignelot, zmocněnci)

Žalovaná: Česká republika

Návrhové žádání žalobkyně

—

určit, že tím, že Česká republika nesprávně provedla do své národní právní úpravy ustanovení článku 10a odstavec 1, 2 a 3 směrnice Rady ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (85/337/EHS) (1), ve znění směrnice Rady 97/11/ES (2) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES (3), nesplnila Česká republika povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 10a, odstavců 1, 2 a 3 této směrnice;

—	uložit České republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula 25. června 2005.

(1) Úř. věst. L 175, s. 40, zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 15 Svazek 01 s. 248

(2) Směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997, kterou se mění směrnice 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí; Úř. věst. L 73, s. 5, zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 15 Svazek 03 s. 151

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně; Úř. věst. L 156, s. 17, zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 15 Svazek 07 s. 466

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Arbeidshof te Brusel (Belgie) dne 25. září 2009 — Maurits Casteels v. British Airways plc

(Věc C-379/09)

2009/C 312/25

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Arbeidshof te Brussel

Účastníci původního řízení

Žalobce: Maurits Casteels

Žalovaná: British Airways plc

Předběžné otázky

1)	Může se soukromá osoba v právním sporu se svým zaměstnavatelem ze soukromého sektoru odvolávat před vnitrostátními soudy na článek 42 Smlouvy o ES, aniž by Rada přijala opatření [stanovené tímto článkem].

Brání článek 39 Smlouvy o ES — před vstupem směrnice 98/49 (1) ze dne 29. června 1998 v platnost — a článek 42 Smlouvy o ES každý zvlášť nebo společně tomu, aby:

v případě zaměstnance, který je zaměstnán u téže právnické osoby jako zaměstnavatele a nebyl vyslán, [aby pracoval v jiném členském státě] a který je postupně zaměstnán v různých provozovnách tohoto zaměstnavatele v různých členských státech a podléhá vždy programu penzijního připojištění platnému pro danou provozovnu,

—

nebyly při určení období pro získání konečných nároků na penzijní připojištění (na základě příspěvků zaměstnavatele a zaměstnance) v určitém členském státu zohledněny ani roky zaměstnání odpracované již pro téhož zaměstnavatele v jiném členském státu ani připojení zaměstnance k systému penzijního připojištění a

—	přeložení zaměstnance s jeho souhlasem k provozovně téhož zaměstnavatele v jiném členském státu bylo postaveno na roveň případu dobrovolného odchodu z provozovny stanovenému v předpisech důchodového zabezpečení, čímž jsou nároky na penzijní připojištění omezeny na vlastní příspěvky zaměstnance,

—

pokud má tato situace znevýhodňující důsledek, že tento zaměstnanec ztrácí nároky na penzijní připojištění za své zaměstnání v tomto členském státu, což by se nestalo v případě, pokud by pro svého zaměstnavatele pracoval pouze v jednom členském státu a měl by dále účast na systému penzijního připojištění tohoto členského státu.

(1) Směrnice Rady 98/49/ES ze dne 29. června 1998 o ochraně nároků zaměstnanců a samostatně výdělečně činných osob, kteří se pohybují ve Společenství, na penzijní připojištění (Úř. věst. L 209, s. 46;

Zvl. vyd. 05/03, s. 323).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/16

Žaloba podaná dne 25. září 2009 — Komise Evropských společenství v. Francouzská republika

(Věc C-383/09)

2009/C 312/26

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: O. Beynet a D. Recchia, zmocněnci)

Žalovaná: Francouzská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Francouzská republika tím, že nezavedla program opatření umožňujících přísnou ochranu živočišného druhu Cricetus cricetus (křeček polní), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (1);

—	uložit Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Svou žalobou vytýká Evropská komise žalované, že nezavedla, jak to vyžadovala ustanovení článku 12 směrnice 92/43/EHS, systém přísné ochrany živočišného druhu Cricetus cricetus (křeček polní) v Alsasku, které představuje přirozený areál rozšíření tohoto živočišného druhu ve Francii.

Podle žalobkyně ukázalo sčítání nor tohoto živočišného druhu výrazný pokles počtu zvířat v posledních letech, protože počet nor se snížil z 1167 v roce 2001 na pouhých 167 v roce 2007. Za těchto podmínek hrozí tomuto druhu, který je ohrožován jak nepříznivými zemědělskými praktikami, tak urbanistickými tlaky, úplné vyhynutí ve velmi krátké době.

Ve své žalobě Komise uznává, že žalovaná zohlednila tyto problémy tím, že přijala opatření týkající se jak urbanismu, tak zemědělských praktik, ale tato opatření nejsou vůbec dostačující.

Jednak tři prioritní oblasti aktivity, na které se soustřeďuje hlavní část úsilí o ochranu uvedeného druhu, pokrývají jen velmi malou část území představujícího přírodní stanoviště tohoto druhu, jelikož dvě třetiny existujících nor se nachází mimo tyto oblasti, které samy o sobě představují jen 2 % půdy vhodné pro křečka polního. Přitom, aby se zajistilo užitečné územní pokrytí opatřeními ochrany tohoto živočišného druhu, je třeba přinejmenším zohlednit jako referenční rámec přítomnost křečka polního v roce 1990, a nikoliv v roce 2000.

Krom toho samotná opatření ochrany jsou značně nedostatečná. Komise v tomto ohledu vytýká zejména nedostatek normativní jasnosti týkající se území určených k opětovnému vytvoření podmínek pro křečka polního. Vnitrostátní správa totiž disponuje příliš širokým prostorem pro uvážení při udělování výjimek pro vypracování urbanistických plánů na územích obývaných křečky a panuje velká nejistota, co se týče opatření vyrovnání přijatých na ochranu tohoto živočišného druhu.

(1) Úř. věst. L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal de grande instance de Paris (Francie) dne 29. září 2009 — Prunus SARL v. Directeur des services fiscaux

(Věc C-384/09)

2009/C 312/27

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de grande instance de Paris

Účastníci původního řízení

Žalobce: Prunus SARL

Žalovaný: Directeur des services fiscaux

Předběžné otázky

Brání článek 56 a násl. Smlouvy o ES takovým ustanovením vnitrostátních právních předpisů, jaké stanoví článek 990 D a násl. všeobecného daňového zákoníku, které poskytují právnickým osobám, jež mají své skutečné správní ústředí ve Francii nebo od 1. ledna 2008 v členském státě Evropské unie, možnost využít osvobození od sporné daně, a které podřizují tuto možnost, pokud jde o právnické osoby, které mají své skutečné správní ústředí na území třetího státu, existenci úmluvy o správní pomoci uzavřené mezi Francií a tímto státem za účelem boje proti podvodům a daňovým únikům nebo skutečnosti, že podle dohody, která obsahuje ustanovení o zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti, tyto právnické osoby nesmí podléhat vyššímu zdanění, než jakému podléhají právnické osoby, jež mají své skutečné správní ústředí ve Francii?

Brání článek 56 a násl. Smlouvy o ES takovým ustanovením vnitrostátních právních předpisů, jaké stanoví článek 990 F a násl. všeobecného daňového zákoníku, které umožňují finančním orgánům učinit solidárně odpovědnou za odvedení daně stanovené článkem 990 D a násl. všeobecného daňového zákoníku jakoukoliv právnickou osobu, prostřednictvím které dlužník nebo dlužníci daně vlastní nemovitosti nebo požívají práv k nemovitostem?

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Mokestinių ginčų komisija prie Lietuvos Respublikos vyriausybės (Litevská republika) dne 29. září 2009 — Nidera Handelscompagnie BV v. Valstybinę mokesčių inspekciją prie Lietuvos Respublikos finansų ministerijos

(Věc C-385/09)

2009/C 312/28

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Mokestinių ginčų komisija prie Lietuvos Respublikos vyriausybės

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Nidera Handelscompagnie BV

Žalovaná: Valstybinę mokesčių inspekciją prie Lietuvos Respublikos finansų ministerijos

Předběžné otázky

Jsou právní předpisy, podle nichž je nárok na odpočet DPH přiznán pouze plátcům DPH — tedy pouze osobám povinným k dani, které jsou registrovány k DPH v členském státě (v tomto případě v Litvě) na základě stanoveného postupu — v souladu s ustanoveními směrnice 2006/112/ES (1), kterými se řídí nárok na odpočet DPH?

V případě kladné odpovědi na první otázku, je v souladu s obecnými zásadami nároku na odpočet DPH stanovenými směrnicí 2006/112/ES, pokud takové právní předpisy stanoví, že plátce DPH má nárok na odpočet DPH odvedené na vstupu nebo při dovozu, pokud jde o zboží nebo služby pořízené přede dnem jeho registrace k DPH pouze tehdy, pokud takové zboží bude použito k činnosti takového plátce DPH, která podléhá DPH, a DPH odvedená na vstupu nebo při dovozu ze zboží a služeb pořízených přede dnem jeho registrace k DPH tedy nemůže být odečtena, pokud takové zboží již bylo pro takovou činnost použito?

(1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty

(Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour du travail de Bruxelles (Belgie) dne 30. září 2009 — Jhonny Briot v. Randstad Interim, Sodexho SA, Rada Evropské unie

(Věc C-386/09)

2009/C 312/29

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour du travail de Bruxelles

Účastníci původního řízení

Žalobce: Jhonny Briot

Žalovaní: Randstad Interim, Sodexho SA, Rada Evropské unie

Předběžné otázky

Jestliže v rámci převodu podniku ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 2001/23 (1) vyjde najevo, že převáděná jednotka, a sice podniková restaurace orgánu Společenství, využívala významné množství zaměstnanců agentur práce na základě rámcové smlouvy uzavřené s několika agenturami práce, musí být agentura práce, nebo v případě záporné odpovědi, orgán, pod jehož vedením a dohledem zaměstnanci agentur práce svou práci vykonávali, považovány za zaměstnavatele-převodce ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) této směrnice?

V případě, že postavení zaměstnavatele-převodce nemůže být přiznáno agentuře práce ani uživatelskému podniku, je třeba mít za to, že záruky stanovené směrnicí 2001/23 se nemohou vztahovat na zaměstnance agentur práce?

Musí být čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/23/ES vykládán v tom smyslu, že neprodloužení pracovních smluv na dobu určitou zaměstnanců agentur práce z důvodu převodu činnosti, na kterou byli přiděleni, porušuje zákaz stanovený tímto ustanovením, takže tito zaměstnanci agentur práce musí být považováni za zaměstnance, kteří zůstávají přiděleni k uživateli k datu převodu?

Musí být čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/23/ES, případně ve spojení s čl. 2 odst. 2 písm. c), vykládán tak, že ukládá nabyvateli povinnost zachovat pracovní poměr zaměstnanců agentur práce, kteří byli přiděleni k činnosti, která je předmětem převodu, nebo kteří musí být považováni za zaměstnance, kteří zůstávají přiděleni k uživateli k datu převodu?

Musí být v případě kladné odpovědi na tuto otázku čl. 3 odst. 1 vykládán tak, že ukládá povinnost uzavřít pracovní smlouvu na dobu neurčitou v případě, že nabyvatelem není agentura práce a tento nabyvatel nemůže uzavřít pracovní smlouvu zaměstnance agentury práce?

(1) Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. L 82, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 98).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado Mercantil (Španělsko) dne 1. října 2009 — Entidad de Gestión de Derechos de los Productores Audiovisuales (EGEDA) v. Magnatrading SL

(Věc C-387/09)

2009/C 312/30

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado Mercantil no 1 Santa Cruz de Tenerife

Účastníci původního řízení

Žalobce: Entidad de Gestión de Derechos de los Productores Audiovisuales (EGEDA)

Žalovaná: Magnatrading SL

Předběžné otázky

1)	Je pojem „spravedlivá odměna“ uvedený v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29/ES (1) novým pojmem Společenství, který musí být vykládán stejným způsobem ve všech členských státech Evropského společenství?

V případě, že odpověď na první otázku bude kladná

2.1.	Kdyby existoval vnitrostátní systém spravedlivé odměny za soukromé rozmnožování před platností směrnice 2001/29/ES, měla by být vnitrostátní ustanovení vykládána „v souladu“ s novým pojmem „spravedlivá odměna“ za soukromé rozmnožování poté, co uvedená směrnice 29/2001 vstoupila v platnost?

2.2.

Musí se vzít v úvahu působnost výjimky pro soukromé rozmnožování podle čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice, jakož i kritéria uvedená v bodu 35 odůvodnění 35 směrnice za účelem určení zařízení podléhajících povinnosti platit spravedlivou odměnu a její výše?

V případě kladné odpovědi, bylo by v souladu s pojmem Společenství „spravedlivá odměna za soukromé rozmnožování“

a)	zavedení povinnosti platit odměnu u zařízení určených k osobním a podnikatelským účelům nesouvisejícím se „soukromým rozmnožováním“ nebo

b)	stanovení paušální částky, která nezohledňuje použití zařízení k soukromému rozmnožování nebo škodu, která může z takového používání vyplynout, a tímto uložení povinnosti platit odměnu také u jednání, kterým není způsobena škoda nebo tato škoda je minimální?

2.3.

Je v souladu s čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 systém, který při omezení soukromého rozmnožování stanoví obecnou povinnost platit spravedlivou odměnu u určitého druhu zařízení a nosičů (například přepisovatelné informační disky CD-R a datové DVD-R) bez ohledu na to, zda jsou nabyty fyzickými osobami pro soukromé použití nebo fyzickými osobami pro podnikatelské použití za účelem vytváření a ukládání vlastních informací nebo plnění zákonných povinností, nebo právnickými osobami, v jejichž prospěch se v žádném případě neuplatňuje výjimka pro soukromé rozmnožování?

V případě, že odpověď na první otázku bude záporná

3.1

Znamená to, že členské státy mají úplnou volnost při stanovení kritérií a mechanismů, podle nichž budou určena zařízení podléhající povinnosti platit spravedlivou odměnu za soukromé rozmnožování, a stejně tak její výši, nebo existují určitá omezení tohoto oprávnění, a pokud ano, o jaká omezení se jedná?

3.2	Znamená to, že členské státy jsou oprávněny povolit třetím soukromým osobám vybírat za díla, která jejich autoři svévolně a zdarma na základě licencí postoupili společnosti, nebo existují určitá omezení uvedeného oprávnění, a pokud ano, o jaká omezení se jedná?

3.3	Znamená to, že členské státy jsou oprávněny povolit třetím soukromým osobám vybírat od uživatelů odměnu za účelem zajištění dodržování pravidla veřejného práva uvedenými uživateli, nebo existují určitá omezení uvedeného oprávnění, a pokud ano, o jaká omezení se jedná?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10.)

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 2. října 2009 — Reti Televisive Italiane SpA (RTI) v. Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni

(Věc C-390/09)

2009/C 312/32

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Odvolatelka: Reti Televisive Italiane SpA (RTI)

Odpůrce: Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni

Předběžné otázky

Je třeba články 18 a 18a směrnice 89/552/EHS (1), ve znění směrnice 97/36/ES (2), považovat za dostatečně přesná a bezpodmínečná ustanovení, která mohou mít po uplynutí lhůty pro provedení do vnitrostátního právního řádu přednost před vnitrostátním právem, jež je s nimi v rozporu, mohou doplnit, podle správného výkladu čl. 249 třetího pododstavce Smlouvy, vnitrostátní ustanovení v této oblasti a mohou být prováděna správním orgánem, jako je AGCOM, který má pravomoc provádět vnitrostátní zákon?

Je třeba články 18 a 18a směrnice 89/552/EHS, ve znění směrnice 97/36/ES, vykládat tak, že co se týče minimální a povinné patnáctiminutové doby trvání oken teleshoppingu, musí být každá další forma teleshoppingu, byť v délce trvání delší než 3 minuty, avšak kratší než 15 minut, kvalifikována jako „teleshoppingový spot“ a řídit se hodinovými limity použitelnými na reklamní spoty?

Je třeba čl. 1 písm. c), články 10 a 11 a čl. 18 odst. 3 směrnice 89/552/EHS, ve znění směrnice 97/36/ES, vykládat tak, že oznámení subjektu vysílání týkající se vlastních programů, vysílaná bezplatně, spadají pod pojem reklamy pro účely podřízení podmínkám rozeznatelnosti reklamního sdělení od ostatních pořadů a zařazování reklamy do televizního vysílání?

Je třeba čl. 1 písm. c), články 10 a 11 a čl. 18 odst. 3 směrnice 89/552/EHS, ve znění směrnice 97/36/ES, vykládat tak, že institucionální informační a komunikační činnosti podle italského zákona č. 150 ze dne 7. června 2000, včetně společensky prospěšných zpráv a zpráv veřejného zájmu, spadají pod pojem reklamy pro účely podřízení podmínkám rozeznatelnosti reklamního sdělení od ostatních pořadů a zařazování reklamy do televizního vysílání?

(1) Úř. věst. L 298, s. 23.

(2) Úř. věst. L 265, s. 42.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vilniaus miesto 1 apylinkės teismas (Litevská republika) dne 2. října 2009 — Malgožata Runevič-Vardyn a Łukasz Paweł Wardyn v. Magistrát města Vilnius, Ministerstvo spravedlnosti Litevské republiky, Státní komise pro litevský jazyk a Oddělení matriky při právním odboru Magistrátu města Vilnius

(Věc C-391/09)

2009/C 312/33

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Vilniaus miesto 1 apylinkės teismas

Účastníci původního řízení

Žalobci: Malgožata Runevič-Vardyn a Łukasz Paweł Wardyn

Žalovaní: Magistrát města Vilnius, Ministerstvo spravedlnosti Litevské republiky, Státní komise pro litevský jazyk a Oddělení matriky při právním odboru Magistrátu města Vilnius

Předběžné otázky

Je třeba s ohledem na pravidla stanovená směrnicí Rady 2000/43/ES (1) ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, vykládat čl. 2 odst. 2 písm. b) uvedené směrnice v tom smyslu, že zakazuje nepřímou diskriminaci osob členskými státy na základě jejich etnického původu v případě, kdy vnitrostátní právní předpisy stanoví, že křestní jména a příjmení mohou být v dokladech o osobním stavu uváděna pouze s použitím písmen národního jazyka?

Je třeba s ohledem na pravidla stanovená směrnicí Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, vykládat čl. 2 odst. 2 písm. b) uvedené směrnice v tom smyslu, že zakazuje nepřímou diskriminaci osob členskými státy na základě jejich etnického původu v případě, kdy vnitrostátní právní předpisy stanoví, že křestní jména a příjmení osob odlišného původu nebo státní příslušnosti musí být v dokladech o osobním stavu uváděna s použitím latinských písmen a bez použití diakritických značek, ligatur nebo jiných úprav latinské abecedy, jež jsou používány v jiných jazycích?

Je třeba s ohledem na čl. 18 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství, který stanoví, že každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, a s ohledem na článek 12 první pododstavec uvedené smlouvy, který zakazuje diskriminaci na základě státní příslušnosti, vykládat uvedená ustanovení v tom smyslu, že brání členským státům stanovit vnitrostátními právními předpisy, že křestní jména a příjmení mohou být v dokladech o osobním stavu uváděna pouze s použitím písmen vnitrostátního jazyka?

Je třeba s ohledem na čl. 18 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství, který stanoví, že každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, a s ohledem na článek 12 první pododstavec uvedené smlouvy, který zakazuje diskriminaci na základě státní příslušnosti, vykládat uvedená ustanovení v tom smyslu, že brání členským státům stanovit vnitrostátními právními předpisy, že křestní jména a příjmení osob odlišného původu nebo státní příslušnosti musí být v dokladech o osobním stavu uváděna s použitím latinských písmen a bez použití diakritických značek, ligatur nebo jiných úprav latinské abecedy, jež jsou používány v jiných jazycích?

(1) Úř. věst. L 180, s. 22; Zvl. vyd. 20/01, s. 23.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Naczelny Sąd Administracyjny (Polská republika) dne 13 října 2009 — Oasis East sp. z o.o. v. Minister Finansów

(Věc C-395/09)

2009/C 312/34

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Naczelny Sąd Administracyjny

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Oasis East sp. z o.o.

Žalovaný: Minister Finansów

Předběžné otázky

Opravňuje právo Společenství (zejména čl. 17 odst. 6 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (1), nyní článek 176 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (2)) členský stát k použití vnitrostátních právních předpisů, které vylučují právo osoby povinné k dani na snížení částky dlužné daně nebo na vrácení rozdílu dlužné daně v případě dovozu služeb u nichž je protiplnění placeno přímo či nepřímo osobě, která má své bydliště, své sídlo nebo svou hlavní správu na některém z území nebo v některé zemi, které jsou ve vnitrostátním právu uvedeny jako takzvané daňové ráje, přičemž toto vyloučení bylo v členském státu používáno již v době před členstvím ve Společenství?

(1) Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23.

(2) Úř. věst. L 347, s. 1.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale ordinario di Bari (Itálie) dne 12. října 2009 — Interedil Srl v likvidaci v. Fallimento Interedil Srl, Banca Intesa Gestione Crediti Spa

(Věc C-396/09)

2009/C 312/35

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale ordinario di Bari

Účastnice původního řízení

Účastnice řízení podávající opravný prostředek: Interedil Srl v likvidaci

Odpůrkyně: Fallimento Interedil Srl, Banca Intesa Gestione Crediti Spa

Předběžné otázky

Je třeba pojem „místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka“ podle čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1346/2000 (1) ze dne 29. května 2000 vykládat podle právního řádu Společenství nebo vnitrostátního právního řádu a v případě kladné odpovědi na první předpoklad, v čem spočívá uvedený pojem a jaké jsou určující faktory nebo prvky pro stanovení „místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy“?

Může být domněnka stanovená čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1346/2000, podle níž „v případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak“, vyvrácena na základě zjištění skutečné podnikatelské činnosti v jiném státě, než v tom, v němž se nachází sídlo společnosti, nebo je nezbytné ověřovat, že společnost nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost ve státě, kde má sídlo, aby tato domněnka mohla být vyvrácena?

Je existence nemovitostí společnosti v jiném členském státě, než je sídlo společnosti, existence nájemní smlouvy na dva hotelové komplexy uzavřené společností, jež je dlužníkem, s jinou společností a existence smlouvy uzavřené společností s bankovní institucí dostatečným prvkem nebo faktorem, který by umožňoval považovat domněnku stanovenou článkem 3 nařízení (ES) č. 1346/2000 o sídle společnosti za vyvrácenou a jsou tyto okolnosti dostatečné k tomu, aby bylo možno mít za to, že společnost má „provozovnu“ v tomto státě ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1346/2000?

V případě, že se rozhodnutí o soudní příslušnosti, které přijal Corte di Cassazione v uvedeném usnesení č. 10606/2005, zakládá na výkladu článku 3 nařízení (ES) č. 1346/2000 odlišném od výkladu Soudního dvora Evropských společenství, brání článek 382 občanského soudního řádu, na jehož základě Corte di Cassazione rozhoduje s konečnou platností a závazně o soudní příslušnosti, použití uvedeného ustanovení Společenství, jak je vykládáno Soudním dvorem?

(1) Úř. věst. L 160, s. 1.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 14. října 2009 — Scheuten Solar Technology GmbH v. Finanzamt Gelsenkirchen-Süd

(Věc C-397/09)

2009/C 312/36

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Scheuten Solar Technology GmbH

Žalovaný: Finanzamt Gelsenkirchen-Süd

Předběžné otázky

Brání čl. 1 odst. 1 směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (1) (dále jen „směrnice 2003/49/ES“) právní úpravě, podle které se úroky z úvěru, které zaplatila společnost jednoho členského státu přidružené společnosti jiného členského státu, připočítávají k vyměřovacímu základu podnikatelské daně prvně uvedené společnosti?

V případě kladné odpovědi na první otázku: Je nutno vykládat čl. 1 odst. 10 směrnice 2003/49/ES v tom smyslu, že členské státy mají možnost nepoužít směrnici i v případě, že podmínky existence přidružené společnosti uvedené v čl. 3 písm. b) směrnice 2003/49/ES nebyly ještě v okamžiku platby úroků dodržovány bez přerušení nejméně po dobu dvou let?

Mohou se členské státy v tomto případě odvolávat vůči společnosti, která je plátcem daně, přímo na čl. 1 odst. 10 směrnice 2003/49/ES?

(1) Úř. věst. L 157, s. 49; Zvl. vyd. 09/01, s. 380.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (Dánsko) dne 14. října 2009 — Lady & Kid A/S, Direct Nyt ApS, A/S Harald Nyborg Isenkram- og Sportsforretning a KID-Holding A/S v. Skatteministeriet

(Věc C-398/09)

2009/C 312/37

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Østre Landsret

Účastníci původního řízení

Žalobce: Lady & Kid A/S, Direct Nyt ApS, A/S Harald Nyborg Isenkram og Sportsforretning, KID-Holding A/S

Žalovaný: Skatteministeriet

Předběžné otázky

Je třeba rozsudek Soudního dvora ze dne 14. ledna 1997, Comateb a další (C-192/95 až C-218/95; Recueil, s. I-165) (1) vykládat v tom smyslu, že předpokladem přenesení neoprávněně vybrané daně z výrobku na další subjekt je, že taková daň je přenesena na kupujícího takového výrobku v rámci jednotlivé operace, nebo může k přenesení na další subjekty v rámci cen dojít rovněž v cenách jiných výrobků při zcela odlišných operacích, buď před nebo po relevantním prodeji výrobků, například v tom směru, že je provedeno celkové hodnocení přenesení na další subjekty v rámci čtyřletého období se zahrnutím velkého počtu skupin výrobků, které zahrnují jak dovezené, tak nedovezené výrobky?

Je třeba pojem práva Společenství „přenesení“ vykládat v tom smyslu, že neoprávněně vybranou daň z prodeje výrobků lze považovat za přenesenou na další subjekty pouze tehdy, pokud je cena výrobku vyšší než cena platná bezprostředně před zavedením daně, nebo lze daň považovat za přenesenou také v případě, kdy podnik podléhající takové dani současně se zavedením neoprávněně vybírané daně dosáhl úspor na jiných daních vybíraných na jiném základě, a takový subjekt proto zachoval své ceny beze změny?

Je třeba pojem práva Společenství „bezdůvodné obohacení“ vykládat v tom smyslu, že vrácení neoprávněně vybrané daně z prodeje výrobků lze považovat za bezdůvodné obohacení, pokud takový subjekt před prodejem výrobku podléhajícího dani nebo po jeho prodeji dosáhl úspory v důsledku zrušení jiných daní vybíraných na jiném základě, má-li se za to, že zrušení jiných daní přináší užitek i jiným podnikům, včetně subjektů, které neodváděly neoprávněně vybíranou daň nebo ji odváděly v menším rozsahu?

Má-li se za to, že neoprávněně vybíraná daň má v důsledku své struktury takový účinek, že podniky, které dovážely výrobky, odváděly na daních poměrně více než podniky, které ve větším rozsahu pořizovaly tuzemské výrobky, a současně se zavedením neoprávněně vybírané daně byla oprávněně vybírána jiná daň na jiném základě, jejíž dopad na oba takové subjekty byl relativně stejný, bez ohledu na složení pořízení dotčených subjektů, je třeba zodpovědět následující otázky:

zda právo Společenství připouští úplné nebo částečné odmítnutí vrácení neoprávněně vybrané daně podniku, který dováží zboží, z důvodu přenesení na další subjekty a bezdůvodného obohacení, pokud takové odmítnutí vede ke vzniku situace, kdy se takový subjekt bude v důsledku povinnosti uhradit relativně větší částku na neoprávněné dani než srovnatelný podnik, který pořizuje srovnatelné tuzemské zboží, nacházet za jinak stejných podmínek v horší situaci v důsledku restrukturalizace daní a odmítnutí vrácení než srovnatelné podniky, které ve větším rozsahu pořizují tuzemské zboží;

ii)

zda vrácení neoprávněně vybrané daně v relevantní situaci může pojmově vést ke vzniku „bezdůvodného obohacení“ a lze jej tedy odmítnout, pokud je vrácení — i když se má za to, že daň byla přenesena na další subjekt — nezbytné k dosažení situace, kdy účinek restrukturalizace daní zůstává při jinak stejných podmínkách po jakémkoli vrácení daně stejný pro podniky, které dováží výrobky, jako pro podniky, které pořizují tuzemské výrobky;

iii)	zda odmítnutí vrácení v takové situaci, které vede k tomu, že podniky, které ve větším rozsahu pořizovaly tuzemské výrobky a získávaly tak výhodu oproti subjektům, které ve větším rozsahu výrobky dovážely, je jinak v rozporu s právem Společenství, včetně zásady rovného zacházení; a

iv)

zda odpověď na třetí otázku znamená, že není odůvodněné odmítnout vrácení neoprávněně vybrané daně z důvodu bezdůvodného obohacení, v rozsahu, v němž takové vrácení pouze neutralizuje výhodu takových podniků, které pořizovaly tuzemské výrobky, oproti subjektům, které ve větším rozsahu výrobky dovážely.

(1) Recueil 1997, I-165.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/23

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Højesteret (Dánsko) dne 19. října 2009 — Orifarm A/S, Orifarm Supply A/S, Handelsselskabet af 5. januar 2002 A/S, v likvidaci, Ompakningsselskabet af 1. november 2005 A/S v. Merck & Co Inc, Merck Sharp & Dohme BV, Merck Sharp & Dohme

(Věc C-400/09)

2009/C 312/38

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Højesteret

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Orifarm A/S, Orifarm Supply A/S, Handelsselskabet af 5. januar 2002 A/S, v likvidaci, Ompakningsselskabet af 1. november 2005 A/S

Žalované: Merck & Co Inc, Merck Sharp & Dohme BV, Merck Sharp & Dohme

Předběžné otázky

Je třeba vykládat rozsudky ve věci C-232/94, MPA Pharma v. Rhône-Poulenc Pharma GmbH (1), a ve spojených věcech C-427/93, C-429/93 a C-436/93, Bristol-Myers Squibb a další v. Paranova A/S (2), v tom smyslu, že paralelní dovozce, který je držitelem registrace pro paralelně dovážený léčivý přípravek a má k dispozici informace o takovém přípravku, a který vydává pokyny samostatnému hospodářskému subjektu k nákupu a přebalení léčivého přípravku, o přesném vzhledu obalu výrobku a o dalších aspektech týkajících se tohoto přípravku, porušuje právo majitele ochranné známky, tím že uvádí sám sebe — a nikoli samostatný subjekt, který má povolení k přebalování, přípravek dováží a provádí jeho fyzické přebalení, včetně (opětovného) opatření přípravku ochrannou známkou majitele ochranné známky — jako osobu provádějící přebalení na vnějším obalu paralelně dováženého léčivého přípravku?

Má při odpovědi na otázku 1) význam, že se lze domnívat, že uvádí-li držitel registrace sám sebe jako osobu provádějící přebalení namísto hospodářského subjektu, který fyzicky provádí přebalení na objednávku, neexistuje nebezpečí, že by spotřebitel či konečný uživatel mohl být uveden v omyl v tom směru, že za přebalení je odpovědný majitel ochranné známky?

Má při odpovědi na otázku 1) význam, že se lze domnívat, že nebezpečí uvedení spotřebitele či konečného uživatele v omyl v tom směru, že za přebalení je odpovědný majitel ochranné známky, je vyloučeno, pokud je hospodářský subjekt, který fyzicky provádí přebalení, uveden jako osoba provádějící přebalení.

Má při odpovědi na otázku 1) význam pouze nebezpečí, že by spotřebitel či konečný uživatel mohl být uveden v omyl v tom směru, že za přebalení je odpovědný majitel ochranné známky, nebo zda jsou rovněž relevantní další aspekty týkající se majitele ochranné známky, například a) že subjekt, který uskutečňuje dovoz a fyzické přebalování a (znovu) opatřuje vnější obal přípravku ochrannou známkou jejího majitele, může tímto jednáním sám porušovat práva k ochranné známce jejího majitele a b) že faktory, za něž je odpovědný subjekt fyzicky provádějící přebalení, mohou způsobit, že přebalením je ovlivněn původní stav přípravku nebo že vzhled přípravku je takový, že je nutné předpokládat poškození dobrého jména majitele ochranné známky (viz, mimo jiné, rozsudek, ve spojených věcech C-427/93, C-429/93 a C-436/93, Bristol-Myers Squibb a další v. Paranova A/S)?

Má při odpovědi na otázku 1) význam, že držitel registrace, který uvedl sám sebe jako osobu provádějící přebalení, patří v okamžiku oznámení majiteli ochranné známky před zamýšleným prodejem paralelně dováženého léčivého přípravku, který již byl přebalen, do stejné skupiny společností jako osoba provádějící přebalení (sesterská společnost)?

(1) Recueil, s. I-3671

(2) Recueil, s. I-3457

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/24

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Višje sodišče v Mariboru (Slovinská republika) dne 20. října 2009 — Jasna Detiček v. Maurizio Sgueglia

(Věc C-403/09)

2009/C 312/39

Jednací jazyk: slovinština

Předkládající soud

Višje sodišče v Mariboru

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Jasna Detiček

Žalovaný: Maurizio Sgueglia

Předběžné otázky

Je soud Slovinské republiky (členského státu Evropského společenství) příslušný v souladu s článkem 20 nařízení (ES) č. 2201/2003 (1) k přijetí předběžných opatření, jestliže soud jiného členského státu, který je na základě uvedeného nařízení příslušný rozhodnout ve věci samé, již přijal předběžné opatření, které bylo prohlášeno za vykonatelné na území Slovinské republiky?

V případě kladné odpovědi na uvedenou otázku:

Může slovinský soud přijmout na základě vnitrostátního práva (článek 20 nařízení toto použití vnitrostátního práva umožňuje) předběžné opatření na základě článku 20 nařízení, kterým změní nebo zrušuje pravomocné a vykonatelné předběžné opatření přijaté soudem jiného členského státu, který na je základě nařízení příslušný rozhodnout ve věci samé?

(1) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, s.1; Zvl. vyd. 19/06, s. 243).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/25

Žaloba podaná dne 20. října 2009 — Komise Evropských společenství v. Finská republika

(Věc C-405/09)

2009/C 312/40

Jednací jazyk: finština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: A. Caeiros a M. Huttunen)

Žalovaná: Finská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Finská republika porušila své povinnosti plynoucí z článků 2, 6 a 9 až 11 nařízení (EHS, Euratom) č. 1552/89 (1) a (ES, Euratom) č. 1150/2000 (2), jakož i z článku 220 nařízení (EHS) č. 2913/92 (3), tím, že finské úřady zavedly správní praxi, ve které byla dlužníkům poskytnuta nejméně čtrnáctidenní lhůta, ve které mohli k dané záležitosti zaujmout své stanovisko. Tím finské úřady nedodržely stanovené lhůty k připsání vlastních zdrojů při dodatečném vyměření cel, čímž se zpozdila platba předmětných vlastních zdrojů Společenství.

—	uložit Finské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise podala proti Finské republice žalobu, která se týká dodržení článků 2, 6 a 9 až 11 nařízení (EHS, Euratom) č. 1552/89 a (ES, Euratom) č. 1150/2000 o vlastních zdrojích Společenství, jakož i článku 220 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství. Jedná se zde o otázku, k jakému okamžiku jsou cla dodatečně vyměřená celními orgány připsána na účet vlastních zdrojů Společenství, tedy o otázku, kdy Společenství obdrží cla vybraná členským státem.

Podle názoru Komise porušuje Finsko v případě dodatečného vyměření dlužného cla nařízení o vlastních zdrojích Společenství a celní kodex Společenství, jelikož finské úřady poskytují dlužníkům před vydáním konečného rozhodnutí o dodatečném vyměření nejméně čtrnáct dnů k zaujetí stanoviska. Kvůli tomuto postupu je pozdrženo připsání finančních prostředků na účet vlastních zdrojů Společenství.

(1) Nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1552/89 ze dne 29. května 1989, kterým se provádí rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 155, s. 1).

(2) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 130, s. 1; Zvl. vyd. 01/03, s. 169).

(3) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 21. října 2009 — Realchemie Nederland BV v. Bayer CropScience AG

(Věc C-406/09)

2009/C 312/41

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka kasačního opravného prostředku: Realchemie Nederland BV

Odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku: Bayer CropScience AG

Předběžné otázky

1)	Je nutno pojem „věci občanské a obchodní“ obsažený v článku 1 nařízení Brusel I (1) vykládat v tom smyslu, že se toto nařízení použije i na uznávání a výkon rozhodnutí, jež zahrnuje uložení platby pořádkové pokuty podle § 890 Zivilprozessordnung (německý občanský soudní řád)?

Je nutno článek 14 směrnice 2004/48 o dodržování práv vykládat v tom smyslu, že se použije i na řízení, jehož předmětem je výkon

(i)	rozhodnutí o porušení práva duševního vlastnictví vydaného v jiném členském státě,

(ii)	rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, kterým byla uložena pořádková nebo donucovací pokuta pro neuposlechnutí zákazu porušování práva duševního vlastnictví,

(iii)

usnesení o nákladech vydaných v jiném členském státě, která vycházejí z rozhodnutí uvedených v bodě (i) a (ii)?

(1) Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/26

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal de grande instance de Nanterre (Francie) dne 28. října 2009 ve věcech — Tereos v. Directeur général des douanes et droits indirects, Receveur principal des douanes et droits indirects de Gennevilliers — Vermandoise Industries SA v. Directeur général des douanes et droits indirects, Receveur principal des douanes et droits indirects de Gennevilliers — Sucreries de Toury et Usines annexes SA v. Directeur général des douanes et droits indirects, Receveur principal des douanes et droits indirects de Gennevilliers — Roquette Frères SA v. Directeur général des douanes et droits indirects, Receveur principal des douanes et droits indirects de Gennevilliers — Sucreries & Distilleries de Souppes-Ouvré Fils SA v. Directeur général des douanes et droits indirects, Receveur principal des douanes et droits indirects de Gennevilliers — Cristal Union, právní nástupkyně společností Sucreries et Raffineries d'Erstein a Sucrerie de Bourgogne v. Directeur général des douanes et droits indirects, Receveur principal des douanes et droits indirects de Gennevilliers — Lesaffre Frères SA v. Directeur général des douanes et droits indirects, Receveur principal des douanes et droits indirects de Gennevilliers — Sucrerie Bourdon v. Directeur général des douanes et droits indirects, Receveur principal des douanes et droits indirects de Gennevilliers — SAFBA Fontaine-le-Dun SA v. Directeur général des douanes et droits indirects, Receveur principal des douanes et droits indirects de Gennevilliers — Sucreries du Marquenterre v. Directeur général des douanes et droits indirects, Receveur principal des douanes et droits indirects de Gennevilliers

((Věc C-411/09) - (Věc C-412/09) - (Věc C-413/09) - (Věc C-414/09) - (Věc C-415/09) - (Věc C-416/09) - (Věc C-417/09) - (Věc C-418/09) - (Věc C-419/09) - (Věc C-420/09))

2009/C 312/42

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de grande instance de Nanterre

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Tereos (C-411/09), Vermandoise Industries SA (C-412/09), Sucreries de Toury et Usines annexes SA (C-413/09), Roquette Frères SA (C-414/09), Sucreries & Distilleries de Souppes-Ouvré Fils SA (C-415/09), Cristal Union, právní nástupkyně společností Sucreries et Raffineries d'Erstein a Sucrerie de Bourgogne (C-416/09) Lesaffre Frères SA (C-417/09), Sucrerie Bourdon (C-418/09), SAFBA Fontaine-le-Dun SA (C-419/09), Sucreries du Marquenterre (C-420/09)

Žalovaní: Directeur général des douanes et droits indirects, Receveur principal des douanes et droits indirects de Gennevilliers

Předběžná otázka

Je nařízení č. 164/2007 (1) neplatné s ohledem na článek 15 nařízení Rady č. 1260/2001 (2) v tom směru, že stanoví dávku z výroby cukru, která se vypočte na základě průměrné ztráty na vyvezenou tunu, přičemž se nepřihlíží k množstvím vyvezeným bez vývozní náhrady, ačkoli jsou tato množství zahrnuta do celkového množství použitého ke zjištění celkové ztráty, jež má být financována?

(1) Nařízení Komise (ES) č. 164/2007 ze dne 19. února 2007, kterým se pro hospodářský rok 2005/06 stanoví částky na dávky z výroby v odvětví cukru (Úř. věst. L 51, s. 17).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (Úř. věst. L 178, s. 1; Zvl. vyd. 03/33, s. 17).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/27

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 29. října 2009 — Bowland Dairy Products v. Komise

(Věc T-212/06) (1)

(„Žaloba na náhradu škody - Nařízení (ES) č. 178/2002 - Systém včasné výměny informací - Doplňující oznámení - Pravomoc vnitrostátních orgánů - Názor Komise bez právních účinků - Změna předmětu sporu - Nepřípustnost“)

2009/C 312/43

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Bowland Dairy Products Ltd (Barrowford, Lancashire, Spojené království) (zástupci: J. Milligan, solicitor, D. Anderson, QC, a A. Robertson, barrister)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: P. Oliver, J.-P. Keppenne a L. Parpala, zmocněnci)

Předmět věci

Zaprvé návrh na neplatnost údajného odmítnutí Komise rozeslat v rámci systému včasné výměny informací stanoveného v článku 50 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 463), doplňující oznámení vyjadřující souhlas Food Standards Agency Spojeného království s uváděním tvarohového sýra vyráběného žalobkyní na trh, a zadruhé návrh na náhradu škody, která údajně vznikla žalobkyni z důvodu tohoto odmítnutí.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Společnosti Bowland Dairy Products Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.

(1) Úř. věst. C 237, 30.9.2006.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/27

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 29. října 2009 — Peek & Cloppenburg v. OHIM

(Věc T-386/07) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství Agile - Ochranné známky Společenství a starší národní slovní ochranné známky Aygill’s - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009]“)

2009/C 312/44

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Peek & Cloppenburg (Hamburk, Německo) (zástupci: T. Dolde, A. Renck a V. von Bombard, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: původně. S. Laitinen, poté R. Pethke, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Soudem: Redfil, SL (Barcelona, Španělsko) (zástupce: C. Hernández Hernández, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 26. července 2007 (věc R 1324/2006-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi Peek & Cloppenburg a Redfil, SL.

Výrok

1)	Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 26. července 2007 (věc R 1324/2006-2) se zrušuje.

2)	OHIM se ukládá náhrada nákladů řízení vynaložené Peek & Cloppenburg.

3)	Redfil, SL ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 297, 8.12.2007.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/28

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 11. listopadu 2009 — REWE Zentral v. OHIM — Aldi Einkauf (Clina)

(Věc T-150/08) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Společenství Clina - Starší slovní ochranná známka Společenství CLINAIR - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 [nyní po změně čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009]“)

2009/C 312/45

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: REWE-Zentral AG (Kolín nad Rýnem, Německo) (zástupci: M. Kinkeldey, A. Bognár a S. Schäffler, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: R. Pethke, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice před Soudem: Aldi Einkauf GmbH & Co. OHG (Essen, Německo) (zástupci: N. Lützenrath, U. Rademacher, L. Kolks a C. Fürsen, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 15. února 2008 (věc R 1484/2006-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi Aldi Einkauf GmbH & Co. OHG a REWE-Zentral AG

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	REWE-Zentral AG se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 158, 21.6.2008.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/28

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 11. listopadu 2009 — Frag Comercio Internacional v. OHIM — Tinkerbell Modas (GREEN by missako)

(Věc T-162/08) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství GREEN by missako - Starší obrazová národní ochranná známka MI SA KO a starší obrazová ochranná známka Společenství MI SA KO - Neexistence nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009]“)

2009/C 312/46

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Frag Comercio Internacional, SL (Esparreguera, Španělsko) (zástupce: E. Sugrañes Coca, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: W. Verburg, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM: Tinkerbell Modas Ltda (São Paulo, Brazílie)

Předmět

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 14. února 2008 (věc R 1527/2006-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi Tinkerbell Modas LTDA a Frag Comercio Internacional, SL.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Frag Comercio Internacional, SL se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 171, 5.7.2008.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/29

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 11. listopadu 2009 — Bayer Healthcare v. OHIM — Uriach-Aquilea OTC (CITRACAL)

(Věc T-277/08) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Společenství CITRACAL - Starší slovní národní ochranná známka CICATRAL - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Nebezpečí záměny - Podobnost výrobků - Podobnost označení - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009]“)

2009/C 312/47

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bayer Healthcare LLC (Morristown, New Jersey, Spojené státy) (zástupce: M. Edenborough, barrister)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: D. Botis, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM: Uriach-Aquilea OTC, SL (Palau-Solita i Plegamans, Španělsko)

Předmět

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 5. května 2008 (věc R 459/2007-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi Uriach-Aquilea OTC, SL a Bayer Healthcare LLC.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Bayer Healthcare LLC se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 236, 13.9.2008.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/29

Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 30. října 2009 — Sun World International v. OHIM — Kölla Hamburg (SUPERIOR SEEDLESS)

(Věc T-493/08) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Částečné zřeknutí se zápisu - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

2009/C 312/48

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Sun World International LLC (Bakersfield, Kalifornie, Spojené státy) (zástupce: M. Holah, solicitor)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: D. Botis, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice před Soudem: Kölla Hamburg Overseas Import GmbH & Co. KG (Hamburk, Německo) (zástupce: C. Lemke, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 3. září 2008 (věc R 1378/2007-1) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi Kölla Hamburg Overseas Import GmbH & Co. KG a Sun World International LLC.

Výrok

1)	O žalobě není již třeba rozhodnout.

2)	Společnost Sun World International LLC ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada nákladů řízení vynaložených Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) a společností Kölla Hamburg Overseas Import GmbH & Co. KG.

(1) Úř. věst. C 19, 24.1.2009.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/30

Žaloba podaná dne 26. září 2009 — Applied Microengineering v. Komise

(Věc T-387/09)

2009/C 312/50

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Applied Microengineering Ltd (Didcot, Spojené království) (zástupci: P. Walravens a J. De Wachter, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise ze dne 16. července 2009, kterým nařídila navrácení částky 258 560,61 eur, včetně úroků z prodlení,

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou sa žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Komise K(2009) 5797 ze dne 16. července 2009 o navrácení určitých částek, včetně úroků z prodlení, které žalobkyně dluží, v rámci projektů IST-1999-11823 FOND MST („Formation of a New Design House for MST“) a IST-2000-28229 ANAB („Assessment of a New Anodic Bonder“), financovaných v rámci zvláštního programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace v oblasti otevřené informační společnosti (1998-2002).

Žalobkyně na podporu své žaloby uvádí sedm žalobních důvodů.

Zaprvé žalobkyně tvrdí, že Komise porušila základní procesní požadavky tím, že neprovedla úplný a řádný audit. Žalobkyně tvrdí, že ji Komise neinformovala o zahájení a skončení auditu a nezohlednila námitky předložené žalobkyní. Žalobkyně dále tvrdí, že Komise porušila její právo na obhajobu a zásadu řádné správy a povinnost řádné péče.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že žalovaný nárok Komise je promlčen, alespoň pokud jde o platby, které byly uskutečněny více než pět let před oficiálním zahájením auditu.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že použila auditorův nesprávný výklad pravidel týkajících se způsobilých výdajů.

Začtvrté žalobkyně tvrdí, že Komise porušila základní sociální práva a právo na spravedlivou odměnu tím, že souhlasila s hodinovou mzdou pracovníků nižší než minimální mzda.

Zapáté žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu ochrany legitimního očekávání, jelikož zklamala legitimní očekávání, že pracovní postup navrhovaný žalobkyní s ohledem na průměrné pracovní náklady je přiměřený a že „cílové mzdy“ mají být považovány za přípustnou praxi dodavatele.

Zašesté žalobkyně tvrdí, že Komise nesplnila svou povinnost odůvodnění, jelikož své rozhodnutí založila pouze na zprávě o auditu, aniž by zohlednila připomínky žalobkyně a její žádost o obnovu auditu.

Konečně žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu řádné správy a povinnost řádné péče tím, že dopisy zaslala na nesprávnou adresu a nepřezkoumala argumenty předložené žalobkyní.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/30

Žaloba podaná dne 22. června 2009 — Labate v. Komise

(Věc T-389/09)

2009/C 312/51

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Kay Labate (Tarquinia, Itálie) (zástupce: I. Forrester, QC)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že došlo k nečinnosti Komise ve smyslu článku 232 ES;

—	nařídit Komisi, aby přijala opatření nezbytné pro dosažení souladu s usnesením Soudu;

—	projednat tuto žalobu přednostně, aby bylo předejito zatěžování řízení ve věci samostatným návrhem na rychlé projednání a aby byl rozsudek vydán ve lhůtě šesti týdnů;

—	přijmout jakákoliv další opatření nápravy, která bude Soud považovat za vhodná;

—	uložit Komisi náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dne 20. února 2009 vyzvala žalobkyně pro účely článku 232 ES Komisi, aby přijala rozhodnutí, kterým by uznala povahu rakoviny plic, kterou trpěl její zesnulý manžel, jako nemoci z povolání pro účely článku 73 služebního řádu a společných pravidel o pojištění úředníků Evropských společenství pro případ úrazu a nemoci z povolání.

Jelikož nebylo v požadované lhůtě takové rozhodnutí přijato a ani nebylo vyjádřeno žádné stanovisko, domáhá se žalobkyně toho, aby Soud určil, že Komise tím, že v přiměřené lhůtě nepřijala rozhodnutí o žádosti o uznání nemoci z povolání jejího manžela, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 90 služebního řádu a článku 23 společných pravidel o pojištění úředníků Evropských společenství pro případ úrazu a nemoci z povolání, a je proto odpovědná za nečinnost ve smyslu článku 232 ES.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/31

Žaloba podaná dne 6. října 2009 — HSE v. Komise

(Věc T-399/09)

2009/C 312/52

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Holding Slovenske elektrarne d.o.o. (HSE) (Ljubljana, Slovinsko) (zástupce: F. Urlesberger, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit čl. 1 písm. g) napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž přičítá žalobkyni odpovědnost za porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP;

—	zrušit čl. 2 písm. i) napadeného rozhodnutí;

—	případně, snížit pokutu uloženou žalobkyni v čl. 2 písm. i) napadeného rozhodnutí;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Prostřednictvím této žaloby se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 22. července 2009 (věc č. COMP/F/39.396 — Činidla na bázi karbidu vápníku a hořčíku pro ocelářský průmysl a plynárenský průmysl) v rozsahu, v němž Komise přičítá žalobkyni odpovědnost za jediné a trvající porušení článku 81 ES a článku 53 EHP spočívající v rozdělení trhu, dohodách o kvótách, rozdělení zákazníků, stanovení cen a výměny důvěrných obchodních informací mezi dodavateli karbidu vápníku a granulovaného hořčíku. Podpůrně se žalobkyně domáhá snížení pokuty, která jí byla uložena.

Na podporu svých návrhových žádání žalobkyně tvrdí, že Komise porušila článek 81 ES a nařízení č. 1/2003 tím, že dopustila následujících právních pochybení:

Zaprvé žalobkyně tvrdí, že Komise nesmí přičítat jednání TDR Metalurgija d.d. (TDR) žalobkyni, protože HSE a TDR nikdy netvořily jedinou hospodářskou jednotku. Vzhledem k tomu, že neexistuje vyvratitelná domněnka odpovědnosti žalobkyně (tato domněnka by se uplatnila pouze v případě, že by HSE držela 100 % podíl v TDR), Komise neprokázala, že HSE skutečně vykonávala kontrolu nad rozhodnutími TDR.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Komise za účelem odrazení nesprávně všem účastníkům zvýšila základní částku pokuty o 17 %. Podle názoru žalobkyně Komise měla zohlednit skutečnost, že odrazující faktor není ve vztahu k HSE odůvodněný, neboť Komise rozhodla, že nepotrestá přímo protiprávně jednající TDR (pro kterou by odrazující částka mohla být přiměřená) a žalobkyně se přímo jednání v rozporu s právem hospodářské soutěže neúčastnila.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že Komise při výpočtu částky pokuty nedbala polehčujících okolností, jakož i nezohlednila, že žalobkyně jednala, pokud vůbec, pouze nedbalostně tím, že se jí nepodařilo dostatečně kontrolovat obchodní jednání TDR, aby tak vyloučila porušení práva hospodářské soutěže. Dále žalobkyně tvrdí, že Komise měla vzít v úvahu jako polehčující okolnost skutečnost, že TDR jako společnost, včetně jejích tajně dohodnutých obchodních praktik, byla „vnucena“ žalobkyni prostřednictvím politického rozhodnutí slovinské vlády a že žalobkyně neměla v úmyslu ani nabýt TDR, ani ovlivnit její obchodní jednání za účelem účasti na kartelu.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/32

Žaloba podaná dne 5. října 2009 — Donau Chemie v. Komise

(Věc T-406/09)

2009/C 312/53

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Donau Chemie AG (Vídeň, Rakousko) (zástupci: S. Polster, W. Brugger a M. Brodey, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit článek 2 napadeného rozhodnutí Komise ze dne 22. července 2009, K(2009) 5791 konečné, ve věci COMP/39.396 — karbid vápníku a činidla na bázi hořčíku pro hutnický a plynárenský průmysl v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—	podpůrně, podstatně a přiměřeně snížit výši pokuty uložené žalobkyni Komisí v napadeném rozhodnutí;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se obrací proti rozhodnutí Komise K(2009) konečné ze dne 22. července 2009 ve věci COMP/39.396 — karbid vápníku a činidla na bázi hořčíku pro hutnický a plynárenský průmysl. V napadeném rozhodnutí byla žalobkyni a dalším podnikům uložena pokuta z důvodu porušení článku 81 ES, jakož i článku 53 Dohody o EHP. Žalobkyně se měla podle názoru Komise účastnit jediného a trvajícího protiprávního jednání v odvětví karbidu vápníku a hořčíku v EHP, s výjimkou Španělska, Portugalska, Irska a Spojeného království, které mělo spočívat v rozdělení trhu, dohodách o kvótách, rozdělení zákazníků, stanovení cen a výměně důvěrných obchodních informací o cenách, zákaznících a objemech prodejů.

K odůvodnění své žaloby žalobkyně vytýká porušení Smlouvy o ES a právních předpisů, které je třeba použít v rámci jejího provádění a uplatňuje zejména následující:

—	protiprávní stanovení základní výše pokuty, jakož i dodatečné částky pokuty, kterou je nutné stanovit podle bodu 25 Pokynů pro výpočet pokut (1);

—	protiprávní nezohlednění polehčujících okolností při výpočtu pokuty;

—	protiprávní použití úpravy korunního svědka (2), neboť žalobkyni bylo na základě její žádosti týkající se korunního svědka přiznáno snížení pokuty v malém rozsahu;

—	porušení zásady rovného zacházení a zásady proporcionality při stanovení výše pokuty;

—	protiprávní nezohlednění snížení pokuty z důvodu platební neschopnosti podle bodu 35 Pokynů pro výpočet pokut nebo konkrétních okolností podle bodu 37 týchž Pokynů;

—	porušení článku 253 ES z důvodu nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí.

(1) Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2).

(2) Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (2002/C 45/03) (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/02, s. 155).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/32

Žaloba podaná dne 9. října 2009 — Neubrandenburger Wohnungsgesellschaft v. Komise

(Věc T-407/09)

2009/C 312/54

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Neubrandenburger Wohnungsgesellschaft mbH (Neubrandenburg, Německo) (zástupci: M. Núñez Müller a J. Dammann, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise ze dne 29. července 2009 (D/53320);

—	podpůrně určit, že Komise porušila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 88 ES a nařízení (ES) č. 659/1999 provést formální šetření podle čl. 88 odst. 2 ES;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně napadá rozhodnutí Komise D/53320 ze dne 29. července 2009, které se týká řízení CP 141/2007 — Německo, Potenciální státní podpory v souvislosti s privatizací bytů v Neubrandenburgu. V uvedeném rozhodnutí Komise předběžně zaujala názor, že smlouvy, jež uzavřela žalobkyně v souvislosti s privatizací obecních bytů v Neubrandenburgu, které žalobkyně učinila předmětem stížnosti, nezahrnují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

Žalobkyně podpůrně požaduje, aby Komisi bylo nařízení provedení formálního šetření podle čl. 88 odst. 2 ES.

K odůvodnění své žaloby na neplatnost žalobkyně uplatňuje čtyři žalobní důvody.

Zaprvé uvádí, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno, protože Komise nezahájila formální vyšetřování podle čl.88 odst. 2 ES, když v průběhu předběžného šetření zahájeného na základě stížnosti žalobkyně se Komise setkala se závažnými obtížemi při posuzování slučitelnosti napadeného opatření se společným trhem. Zadruhé Komise tím, že shledala, že napadené smlouvy nezahrnují státní podporu, porušila čl. 87 odst. 1 ES. Zatřetí Komise zneužila svou pravomoc. Začtvrté, žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je — v rozporu s článkem 253 ES — nedostatečně odůvodněno.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání, které se týká nečinnosti, žalobkyně uplatňuje tři žalobní důvody.

Zaprvé, žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že ačkoliv formálně vyzvala Komisi, aby jednala v souladu s čl. 232 odst. 2 ES, Komise nejednala, a to dokonce navzdory tomu, že po obtížích s posouzením napadených smluv, které měla v předběžném šetření, byla povinna zahájit formální vyšetřování podle čl. 88 odst. 2 ES. Zadruhé, žalobkyně tvrdí, že Komise tím, že nezahájila formální vyšetřování, rovněž porušila čl. 4 odst. 4 nařízení (ES) č. 659/1999 (1), jelikož v průběhu předběžného šetření měla důvod pochybovat o slučitelnosti napadených smluv se společným trhem. Zatřetí, žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu rozdělení pravomocí mezi Komisi a vnitrostátními soudy v odvětví státních podpor, stanovenou v článcích 87 ES a 88 ES, jelikož až do výsledku paralelních řízení mezi žalobkyní a příjemcem státní podpory před vnitrostátními soudy Komise vedla vyšetřování dilatorním způsobem.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/33

Žaloba podaná dne 8. října 2009 — ancotel v. OHIM — Acotel (ancotel)

(Věc T-408/09)

2009/C 312/55

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: ancotel GmbH (Frankfurt nad Mohanem, Německo) (zástupce: H. Truelsen, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Acotel SpA (Řím, Itálie)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu ze dne 19. června 2009 (věc R 1385/2008-1);

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Obrazová ochranná známka „ancotel“ pro služby zařazené do tříd 35 a 38 (přihláška č. 3 314 424)

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Acotel SpA

Namítaná ochranná známka nebo označení: Zejména italská obrazová ochranná známka č. 643 751 a obrazová ochranná známka Společenství č. 1 442 268„ACOTEL“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9 a 38

Rozhodnutí námitkového oddělení: Částečné vyhovění námitkám

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 (1), jelikož mezi kolidujícími ochrannými známkami neexistuje nebezpečí záměny

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/34

Žaloba podaná dne 7. října 2009 — Almamet v. Komise

(Věc T-410/09)

2009/C 312/56

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Almamet GmbH Handel mit Spänen und Pulvern aus Metall (Ainring, Německo) (zástupci: S. Hautbourg a C. Renner, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise ze dne 22. července 2009 (věc COMP/39.396) v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—	podpůrně, snížit pokutu uloženou v článku 2 tohoto rozhodnutí;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhá částečného zrušení rozhodnutí Komise K(2009) 5791 konečné ze dne 22. července 2009 (věc COMP/39.396 — Činidla na bázi karbidu vápníku a hořčíku pro ocelářský průmysl a plynárenský průmysl) přijatého v řízení podle článku 81 ES a článku 53 EHP, kterým Komise konstatovala, že se několik dodavatelů karbidu vápníku a granulovaného hořčíku účastnilo rozdělení trhu, dohod o kvótách a rozdělení zákazníků, stanovení cen a výměny důvěrných obchodních informací na podstatné části trhu EHP, a tím se dopustili porušení výše uvedených ustanovení Smlouvy (dále jen „napadené rozhodnutí“) v rozsahu, v němž se týká žalobkyně a, podpůrně, snížení pokuty, která jí byla uložena v článku 2 napadeného rozhodnutí.

Žalobkyně uvádí na podporu své žaloby na neplatnost tři žalobní důvody:

Zaprvé žalobkyně tvrdí, že Komise porušila její právo na obhajobu tím, že použila dokumenty, které byly zabaveny nad rámec působnosti rozhodnutí Komise nařizujícího kontrolu.

Zadruhé tvrdí, že Komise právně dostatečným způsobem neprokázala existenci porušení konstatovaného v článku 1 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká hořčíku. Žalobkyně se domnívá, že dokonce i v případě, že by dokumenty, které byly protiprávně zabaveny, mohly být zařazeny do spisu Komise, postrádají v zásadě přesnost a ucelenost. Podle tvrzení žalobkyně spočívají ostatní důkazy v ústním vyjádřením v rámci žádosti o uplatnění shovívavosti, které je nejen nepřesné, ale obsahuje také nesprávné vylíčení určitých skutečností a je zpochybňováno ostatními účastníky řízení. Na tomto základě má žalobkyně za to, že důkazní břemeno s ohledem na údajné porušení nadále nese Komise.

Zatřetí žalobkyně namítá, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení ohledně jednotné a trvající povahy protiprávního jednání. Zejména neexistuje skutečná zaměnitelnost karbidu vápníku s granulovaným hořčíkem. Krom toho žalobkyně tvrdí, že neexistoval žádný společný celkový plán pro dva výrobky, prokázaný existencí odlišných setkání pro každý výrobek.

Podpůrně, žalobkyně na podporu svého návrhového žádání týkajícího se snížení pokuty uložené v článku 2 napadeného rozhodnutí uvádí další čtyři žalobní důvody.

Začtvrté žalobkyně tvrdí, že Komise porušila body 23 a 26 Sdělení o spolupráci (1) tím, že odmítla žalobkyni snížit pokutu podle uvedeného sdělení. Žalobkyně se domnívá, že údaje obsažené v její žádosti o uplatnění shovívavosti jsou informacemi s výraznou přidanou hodnotou. Žalobkyně se zejména domnívá, že Komise nebyla oprávněna odmítnout snížení pokuty pouze na základě toho, že její žádost neobsahovala žádné informace o údajném porušení ve vztahu k hořčíku, neboť toto porušení není předmětem řízení.

Zapáté žalobkyně uvádí, že Komise porušila článek 81 ES a čl. 23 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (2), jakož bod 32 Pokynů pro výpočet pokut (3) tím, že konečnou částku pokuty stanovila ve výši přesahují 10 % jejího posledního auditem ověřeného obratu. Žalobkyně namítá, že Komise pro účely výpočtu výše pokuty vycházela z údajů týkající se pro forma obratu žalobkyně za rok 2008, namísto jejího posledního auditem ověřeného obratu za rok 2007. Navíc má žalobkyně za to, že Komise měla na základě bodu 37 Pokynů pro výpočet pokut uplatnit 20 % slevu poté, co vypočetla zákonnou nejvyšší sazbu ve výši 10 %.

Zašesté žalobkyně uvádí, že Komise porušila zásadu proporcionality tím, že žalobkyni stanovila nepřiměřenou výši pokuty. Žalobkyně tvrdí, že uložení pokuty v takové výši, že vede k záporné účetní hodnotě nebo snižuje účetní hodnotu společnosti na nulu, je zjevně nepřiměřené. Navíc uložená pokuta přesahuje platební schopnost obchodníka jako je žalobkyně, který obchoduje s výrobky velmi vysoké hodnoty a velmi nízkými obchodními maržemi. Konečně žalobkyně se domnívá, že 20 % snížení uplatněné Komisí dostatečně nezohledňuje zvláštní situaci žalobkyně, která byla Komisí výslovně uznána, a pokuta tak zůstává na nepřiměřené úrovni.

Zasedmé, žalobkyně uvádí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že žalobkyně nesplnila podmínky bodu 35 Pokynů pro výpočet pokut. Žalobkyně se domnívá, že Komise stanovila částku pokuty na úrovni, která nenapravitelně ohrožuje její hospodářskou životaschopnost a způsobuje znehodnocení jejích aktiv. Navíc žalobkyně namítá, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že ve věci žalobkyně neexistovala žádná sociální a hospodářská souvislost, která by měla být zohledněna.

(1) Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. C 298, s. 17).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

(3) Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. C 210, s. 2).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/35

Žaloba podaná dne 13. října 2009 — Terezakis v. Komise

(Věc T-411/09)

2009/C 312/57

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Ioannis Terezakis (zástupce: B. Lombart, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobce

—

zrušit rozhodnutí Komise ve formě dopisu ze dne 3. srpna 2009 obdrženého žalobcem dne 10. srpna 2009, jímž byl žalobci odepřen přístup k určitým částem, jakož i k přílohám určitých dopisů, které jsou součástí korespondence mezi Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a řeckým ministerstvem pro hospodářství a finance a které se týkají daňových neregulérností spojených s výstavbou letiště Spata v Aténách v Řecku;

—	uložit žalované náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce na základě níže uvedených důvodů požaduje zrušení rozhodnutí Komise ze dne 3. srpna 2009, které mu bylo oznámeno dne 10. srpna 2009, a kterým mu byl odepřen přístup k určitým částem, jakož i k přílohám určitých dopisů, které jsou součástí korespondence mezi Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a řeckým ministerstvem pro hospodářství a finance a které se týkají daňových neregulérností spojených s výstavbou letiště Spata v Aténách v Řecku.

Žalobce zaprvé tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo zjevně nesprávným právním posouzením a zjevně nesprávným posouzením skutečností, neboť Komise nesprávně vyložila a uplatnila čl. 4 odst. 2 první odrážku nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (1) ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Žalobce tvrdí, že Komise pouze abstraktně uplatnila výjimku z práva na přístup veřejnosti spojenou s potřebou chránit obchodní tajemství a odmítla zveřejnit určité části dotčených dokumentů, aniž by uvedla přesné důvody týkající se nebezpečí, jež by zveřejnění mohlo znamenat pro ochranu obchodních zájmů dotčených podniků.

Žalobce dále tvrdí, že Komise porušila článek 1 uvedeného nařízení, a zásadu co nejširšího přístupu k dokumentům Komise, jak je stanovena v čl. 1 písm. a) uvedeného nařízení, jakož i v judikatuře soudů Společenství.

Mimoto žalobce tvrdí, že Komise se dopustila zjevně nesprávného právního posouzení, když neuvedla důvody, na nichž založila své rozhodnutí. Tvrdí, že Komise porušila povinnost odůvodnění zakotvenou v článku 253 ES, když pro účely odepření požadovaného přístupu pouze odkázala na výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení (ES) č. 1049/2001.

Nakonec má žalobce za to, že se Komise dopustila omylu, když dospěla k závěru, že přílohy dopisů, k nimž žalobce požadoval přístup, již byly v jeho držení, přičemž vycházela z nesprávného výkladu, podle něhož byly požadované dokumenty totožné s dokumenty, které již žalobce měl v držení. V důsledku toho žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo zjevně nesprávným právním posouzením, neboť Komise neuplatnila ustanovení nařízení (ES) č. 1049/2001, a zejména jeho článek 4.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/35

Žaloba podaná dne 14. října 2009 — CEA v. Komise

(Věc T-412/09)

2009/C 312/58

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Commissariat à l’énergie atomique (CEA) (Paříž, Francie) (zástupci: J. García-Gallardo, Gil-Fournier, M. Arias Díaz a C. Humpe, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	potvrdit přijetí žaloby (žaloby, plné moci, kopií a příloh) a prohlásit ji za přípustnou,

—	přezkoumat žalobu podanou jménem a na účet CEA prostřednictvím jeho zástupců,

—	v souladu s článkem 230 ES zrušit rozhodnutí Komise doručené CEA dopisem ze dne 29. července 2009, kterým bylo odmítnuto postavit odstupné poskytované CEA při odchodu do důchodu na roveň nepřímým způsobilým nákladům a udělit CEA potvrzení o účetní metodice,

—	podpůrně podle článku 238 ES určit, že (i) odstupné při odchodu do důchodu je způsobilým výdajem podle smluvních pravidel 7. Rámcového programu pro výzkum a vývoj, a konstatovat, že (ii) Evropská komise nerespektuje své závazky vůči CEA v rámci 7. Rámcového programu pro výzkum a vývoj

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V první řadě směřuje žaloba podaná na základě článku 230 ES ke zrušení konečného rozhodnutí Komise, které bylo dne 29. července 2009 doručeno Commissariat à l'Énergie Atomique (CEA) a kterým bylo odmítnuto postavit odstupné poskytované CEA při odchodu do důchodu na roveň nepřímým způsobilým nákladům a udělit CEA potvrzení o účetní metodice, které by mu umožnilo uplatnit své nepřímé výdaje na zaměstnance za účelem získání náhrady nákladů vynaložených při realizaci projektů spolufinancovaných v rámci 7. Rámcového programu pro výzkum a vývoj.

CEA se domnívá, že rozhodnutí Komise, podle něhož odstupné při odchodu do důchodu nepředstavuje nepřímé způsobilé výdaje, se zakládá na nesprávném právním posouzení a zjevně nesprávném posouzení skutkových okolností a že Komise porušila zásadu řádné správy, zásadu právní jistoty, zásadu proporcionality a zásadu ochrany legitimního očekávání.

Podpůrně žaloba podaná na základě článku 238 ES směřuje k určení, že Komise tím, že odmítla postavit odstupné poskytované CEA při odchodu do důchodu na roveň způsobilým nákladům, a tudíž odmítla poskytnout jejich náhradu, nedodržela své smluvní závazky vůči CEA.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/36

Žaloba podaná dne 14. října 2009 — Henkel v. OHIM — JLO Holding (LIVE)

(Věc T-414/09)

2009/C 312/59

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Henkel AG & Co. KGaA (Düsseldorf, Německo) (zástupkyně: C. Milbradt, advokátka)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: JLO Holding Company, LLC (Santa Monica, Spojené státy americké)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 30. července 2009 (věc R 609/2008-1) v rozsahu, v němž byla ochranná známka Společenství č. 984 245 („LIVE“) pro výrobky mýdla, voňavky a kosmetické přípravky zrušena;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: Slovní ochranná známka „LIVE“ pro výrobky zařazené do třídy 3 (ochranná známka Společenství č. 984 245)

Majitel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: JLO Holding Company, LLC

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Částečné prohlášení ochranné známky Společenství za zrušenou

Rozhodnutí odvolacího senátu: Částečné zrušení rozhodnutí zrušovacího oddělení a částečné prohlášení ochranné známky Společenství za zrušenou

Dovolávané žalobní důvody: Porušení článku 51 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 51 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 (1), protože právně relevantní používání namítané ochranné známky bylo prokázáno rovněž pro skupiny výrobků mýdla, voňavky a kosmetické přípravky

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/37

Žaloba podaná dne 16. října 2009 — Cybergun v. OHIM — Umarex Sportwaffen (AK 47)

(Věc T-419/09)

2009/C 312/60

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Cybergun (Bondoufle, Francie) (zástupce: S. Guyot, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Umarex Sportwaffen GmbH & Co. KG (Arnsberg, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 5. srpna 2009 v rozsahu, ve kterém prohlašuje ochrannou známku AK 47 za neplatnou z důvodu její popisné povahy ve smyslu čl. 51 odst. 1 písm. a), neboť v rámci odvolacího řízení nebyl tento právní základ uveden,

—

uložit OHIM v souladu s čl. 87 odst. 2 a článkem 91 jednacího řádu náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní v rámci tohoto řízení, zejména náklady na překlad dokumentů, odměny za právní služby jejího advokáta a případně náklady na ubytování a cestovní náklady, přičemž se Soudu navrhuje, aby tuto sumu vyčíslil na 20 000 eur.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: Slovní ochranná známka „AK 47“ pro výrobky zařazené do třídy 28 — ochranná známka Společenství č. 4 528 378

Majitel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Umarex Sportwaffen GmbH & Co. Kommanditgesellschaft

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti předmětné ochranné známky

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zrušení rozhodnutí zrušovacího oddělení a prohlášení neplatnosti uvedené ochranné známky Společenství

Dovolávané žalobní důvody: Právní základ, tj. čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009), na kterém bylo založeno prohlášení neplatnosti ochranné známky z důvodu její popisné povahy, nebyl uveden v písemných vyjádřeních předložených v řízení před prvním odvolacím senátem a kromě toho je posouzení popisné povahy předmětné ochranné známky nesprávné.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/37

Žaloba podaná dne 19. října 2009 — BSA v. OHIM — Loblaws (PRÉSIDENT)

(Věc T-420/09)

2009/C 312/61

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: BSA (Paříž, Francie) (zástupce: D. Mason, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Loblaws, Inc.

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 17. srpna 2009 ve věci R 1744/2008-4,

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Obrazová ochranná známka „Président“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 5, 29, 30 a 42 — přihláška ochranné známky č. 2 135 200.

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Loblaws, Inc.

Namítaná ochranná známka nebo označení: Francouzská slovní ochranná známka „President’s Choice“ pro výrobky zařazené do tříd 5, 30, 31 a 32 a obrazová ochranná známka Společenství „PRESIDENT’S CHOICE“ pro výrobky zařazené do tříd 30, 31 a 32 (ochranná známka Společenství č. 1 872 407)

Rozhodnutí námitkového oddělení: Částečné vyhovění námitce.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Odmítnutí odvolání jako nepřípustného.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení článku 59 nařízení (ES) č. 40/94 (nyní článek 60 nařízení (ES) č. 207/2009) a článku 71 nařízení (ES) č. 2868/95 (1), jakož i zásady kontradiktornosti řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

(1) Nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 303, s. 1)

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/38

Žaloba podaná dne 22. října 2009 — Dashiqiao Sanqiang Refractory Materials v. Rada

(Věc T-423/09)

2009/C 312/62

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Dashiqiao Sanqiang Refractory Materials Co. Ltd (Dashiqiao City, Čína) (zástupci: J.-F. Bellis a R. Luff, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit antidumpingové clo uložené žalobkyni nařízením Rady (ES) č. 826/2009 ze dne 7. září 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1659/2005 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých magnezitových cihel pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2009, L 240/07), v rozsahu, v němž antidumpingové clo stanovené tímto nařízením překračuje antidumpingové clo, které by se uplatnilo, pokud by bylo určeno na základě metody použité při původním šetření, tak aby byla zohledněna nevrácená čínská DPH při vývozu podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobkyně, společnost se sídlem v Číně, domáhá zrušení nařízení Rady (ES) č. 826/2009 ze dne 7. září 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1659/2005 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých magnezitových cihel pocházejících z Čínské lidové republiky (1), v rozsahu, v němž antidumpingové clo stanovené tímto nařízením překračuje antidumpingové clo, které by se uplatnilo, pokud by bylo určeno na základě metody použité při původním šetření, tak aby byla zohledněna nevrácená čínská DPH při vývozu podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (2) (základní nařízení).

Žalobkyně uplatňuje na podporu své žaloby dva žalobní důvody.

Zaprvé se žalobkyně domnívá, že metoda použitá Komisí pro nakládání s nevrácenou DPH při vývozu při přezkoumání, které vyústilo v přijetí napadeného nařízení, odporuje zásadě spravedlivého srovnání mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou stanovenou v čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Komise totiž namísto toho, aby z vývozní ceny odečetla částku nevrácené DPH při vývozu, jak učinila při původním šetření, srovnala vývozní cenu s běžnou hodnotou na základě zahrnuté DPH, když vycházela z nesprávného výkladu čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že nařízení je rovněž stiženo vadou spočívající v porušení čl. 11 odst. 9 základního nařízení, jelikož metoda použitá k zohlednění nevrácené DPH při srovnání mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou se zásadně liší od metody použité v původním šetření, bez jakéhokoli právoplatného odůvodnění.

(1) Úř. věst. L 240, s.7

(2) Úř. věst. L 52, s. 7; Zvl. vyd. 11/10, s. 45.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/38

Žaloba podaná dne 14. října 2009 — Goodyear Dunlop Tyres UK v. OHIM — Sportfive (QUALIFIER)

(Věc T-424/09)

2009/C 312/63

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Goodyear Dunlop Tyres UK Ltd (Birmingham, Spojené království) (zástupce: M. Graf, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Sportfive GmbH & Co. KG (Köln, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 11. srpna 2009 ve věci R 1291/2008-4;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „QUALIFIER“ pro výrobky zařazené do třídy 12 (přihláška č. 4 877 262)

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Sportfive GmbH & Co. KG

Namítaná ochranná známka nebo označení: slovní ochranná známka Společenství č. 4 017 836 a německá slovní ochranná známka č. 30 415 017.1 „Qualifiers 2006“, německá slovní/obrazová ochranná známka č. 30 414 610.2 „2006 QUALIFIERS“, německá slovní ochranná známka č. 30 515 033.2 „Qualifiers 2008“, jakož i německá slovní/obrazová ochranná známka č. 30 565 616.3 „2008 QUALIFIERS“, všechny přihlášené mimo jiné pro výrobky zařazené do třídy 12

Rozhodnutí námitkového oddělení: vyhovění námitce

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: porušení čl. 8 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 (1), protože mezi srovnávanými ochrannými známkami neexistuje nebezpečí záměny.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/39

Žaloba podaná dne 14. října 2009 — Honda Motor v. OHIM — Blok (BLAST)

(Věc T-425/09)

2009/C 312/64

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Honda Motor Co., Ltd. (Tokyo, Japonsko) (zástupce: M. Graf, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Hendrik Blok (Oudenaarde, Belgie)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 16. července 2009 ve věci R-1097/2008-1;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „BLAST“ pro výrobky zařazené do tříd 7 a 12

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Další účastník řízení před odvolacím senátem

Namítaná ochranná známka nebo označení: Zápis slovní ochranné známky Společenství „BLAST“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 7, 35 a 37; zápis slovní ochranné známky Beneluxu „BLAST“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 7, 35 a 37

Rozhodnutí námitkového oddělení: Vyhovění námitce

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 207/2009) tím, že odvolací senát nesprávně rozhodl, že existuje nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/39

Žaloba podaná dne 22. října 2009 — centrotherm Clean Solutions v. OHIM — Centrotherm Systemtechnik (CENTROTHERM)

(Věc T-427/09)

2009/C 312/65

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: centrotherm Clean Solutions GmbH & Co. KG (Blaubeuren, Německo) (zástupce: O. Löffel, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Centrotherm Systemtechnik GmbH (Brilon, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí R 6/2008-4 čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 25. srpna 2009 v rozsahu, v němž zamítl návrh na zrušení sporné ochranné známky ohledně následujících výrobků:

—	Třída 11 — vytápěcí potrubí pro odvod spalin; komínové roury, kotlové trouby do vytápěcích zařízení; držáky pro plynové hořáky; mechanické součásti vytápěcích zařízení; mechanické součásti plynových zařízení; potrubní kohoutky; komínová dmychadla;

—	Třída 17 — Fitinky, hrdla trubek, výztuhy potrubních vedení, hadice, všechno výše uvedené zboží nekovové;

—	Třída 19 — Trubky, potrubní vedení, zejména pro stavební účely; odbočné trubky; komínové trubky;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: Slovní ochranná známka „CENTROTHERM“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 11, 17, 19 a 42 (Ochranná známka Společenství č. 1 301 019)

Majitel ochranné známky Společenství: Centrotherm Systemtechnik GmbH

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Zrušení ochranné známky Společenství

Rozhodnutí odvolacího senátu: Částečné zrušení rozhodnutí zrušovacího oddělení a částečné prohlášení ochranné známky Společenství za neplatnou

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009 (1) ve spojení s pravidlem 40 odst. 5 a pravidlem 22 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 2868/95 (2) v rozsahu, v němž důkazy o užívání předložené majitelkou ochranné známky Společenství byly považovány za dostatečné k odůvodnění řádného užívání sporné ochranné známky ve smyslu článku 15 nařízení č. 207/2009.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/40

Žaloba podaná dne 29. října 2009 — TTNB v. OHIM — March (Tila March)

(Věc T-433/09)

2009/C 312/66

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: TTNB SARL (zástupce: J.-M. Moiroux, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Juan Carmen March (Madrid, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 20. srpna 2009 ve věci R1538/2008-2 a povolit zápis přihlašované ochranné známky;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Tamara Taichman, právní předchůdkyně žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „Tila March“ pro výrobky zařazené do tříd 3, 18 a 25 — přihláška č. 5 402 722

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Carmen March Juan

Namítaná ochranná známka nebo označení: Španělská slovní ochranná známka „CARMEN MARCH“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 3, 18, 24, 25, 35 a 38; námitka směřovala proti zápisu pro výrobky zařazené do tříd 3, 18 a 25

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitky

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zrušení rozhodnutí námitkového oddělení

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009), jelikož neexistuje nebezpečí záměny kolidujících ochranných známek.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/40

Žaloba podaná dne 26. října 2009 — Centrotherm Systemtechnik v. OHIM — centrotherm Clean Solutions (CENTROTHERM)

(Věc T-434/09)

2009/C 312/67

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Centrotherm Systemtechnik GmbH (Brilon, Německo) (zástupce: J. Albrecht, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: centrotherm Clean Solutions GmbH & Co. KG (Blaubeuren, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí R 6/2008-4 čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 25. srpna 2009 v rozsahu, v němž vyhověl návrhu na zrušení sporné ochranné známky;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení;

—	uložit případnému vedlejšímu účastníku řízení náhradu nákladů týkajících se jeho účasti v řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Majitel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: centrotherm Clean Solutions GmbH & Co. KG

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Zrušení ochranné známky Společenství

Rozhodnutí odvolacího senátu: Částečné zrušení rozhodnutí zrušovacího oddělení a částečné prohlášení ochranné známky Společenství za neplatnou

Dovolávané žalobní důvody:

—	Porušení čl. 57 odst. 5 ve spojení s čl. 51 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 207/2009 (1), jelikož žalovaný dostatečně nezohlednil důkazy o užívání předložené ve lhůtě;

—	Porušení povinnosti posoudit skutkový stav bez návrhu;

—	Porušení čl. 76 odst. 1 a 2 a čl. 57 odst. 1 nařízení č. 207/2009, jakož i pravidla č. 40 odst. 5 nařízení (ES) č. 2868/95 (2), jelikož žalovaný nezohlednil důkazy o užívání předložené spolu s odůvodněním stížnosti;

—	Chybný výkon uvážení, jelikož dodatečně předložené důkazy měly být zohledněny i v případě, že byly předloženy opožděně;

—

Podpůrně, nepoužitelnost pravidla č. 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95 podle článku 241 ES, jelikož toto pravidlo porušuje čl. 76 odst. 1 a čl. 57 odst. 1 ve spojení s čl. 51 odst. 1 a čl. 162 odst. 1 nařízení č. 207/2009, článek 202 ES, jakož i obecné zásady práva Společenství, zejména zásadu právního státu týkající se proporcionality, základní právo na vlastnictví a právo na spravedlivý proces.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/41

Žaloba podaná dne 22. října 2009 — SE.RI.FO. v. Komise a Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast

(Věc T-438/09)

2009/C 312/68

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Serifo Srl (Neapol, Itálie) (zástupci: R. de Lorenzo, P. Kivel Mazuy, G. Ruberto, advokáti)

Žalované: Komise Evropských společenství, Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit opatření, jehož datum a reference nejsou známé, kterým EACEA schválila v rámci Lifelong Learning Programme seznam projektů průřezového programu „KA3 ICT Multilateral Projects“ přijatých ke společnému financování Společenství a seznam náhradníků, v části, v níž byl projekt „V-3DAS“ č. 505690-2009-LLP-IT-KA3-KA3MP předložený společností Se.Ri.Fo. srl zařazen na seznam náhradníků, a nikoli na seznam financovaných projektů;

—	zrušit sdělení ze dne 21. září 2009, došlé dne 22. září 2009, kterým EACEA sdělila společnosti Se.Ri.Fo s.r.l. vyhodnocení projektu „V-3DAS“ externími odborníky agentury a přidělené body.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se účastnila nabídkového řízení pro rok 2009 v rámci akčního programu celoživotního vzdělávání („Lifelong Learning Programme“) předložením Výkonné agentuře pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (dále jen „EACEA“) projektu V-3DAS v rámci průřezového programu — klíčová činnost 3: „ICT“.

Na základě praktické příručky pro uchazeče 2009 provedli externí odborníci agentury vyhodnocení nabídek. Projekt předložený žalobkyní, který obdržel 30,5 bodů ze 40 (a sice 76,3 % z maximálního počtu bodů), zatímco 31 bodů (a sice 77,5 % z maximálního počtu bodů) bylo nezbytných pro zařazení na seznam financovaných projektů, byl zařazen na seznam náhradníků, který může být použit pro pozdější poskytnutí grantů v případě, že budou disponibilní prostředky v důsledku zpětvzetí schválených projektů nebo v důsledku navýšení rozpočtu programu.

Na podporu své žaloby žalobkyně uvádí, že vyhodnocení externími odborníky EACEA projektu, který předložila a body, které jí tito odborníci přidělili za každé kritérium pro zadání zakázky, jsou stiženy vadou v tom, že odůvodnění je apodiktické, použití kritérií pro zadání zakázky je nesprávné a vyhlášení zakázky si vzájemně odporují a jsou nelogická. Tyto vady lze považovat za rozhodující ve vyloučení projektu žalobkyně ze seznamu financovaných projektů, jelikož jí chybělo jen 0,5 bodu.

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že článek 109 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství stanoví, pokud jde o poskytování grantů, že: „[p]oskytování grantů musí dodržovat zásady průhlednosti a rovného zacházení“.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/42

Žaloba podaná dne 3. listopadu 2009 — Azienda Agricola Bracesco v. Komise

(Věc T-440/09)

2009/C 312/69

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Azienda Agricola Bracesco Srl (Orgiano, Itálie) (zástupci: F. Tosello, S. Rizzioli, C. Pauly, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—

uložit Evropské komisi v souladu s článkem 235 a čl. 288 odst. 2 ES náhradu škody ve prospěch společnosti Azienda Agricola Bracesco s.r.l., nyní v likvidaci, ve výši 335 000 eur, nebo jakoukoliv jinou částku, která bude stanovena během řízení a která bude v každém případě stanovena soudně, spolu se zákonnými úroky ode dne vymahatelnosti až do úplného splacení;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Projednávaná žaloba na náhradu škody vyplývající z mimosmluvní odpovědnosti Evropského společenství je podána v kontextu opatření Společenství boje proti ptačí chřipce.

V tomto ohledu se uvádí, že z důvodu narušení evropského trhu s drůbeží vyvolaného snížením cen vyplývajícím z nižší poptávky spotřebitelů související s šířením ptačí chřipky Evropská komise rozhodla zasáhnout prostřednictvím nařízení č. 1010/2006 (1), které stanoví opatření na podporu chovatelů ptactva.

Nicméně přestože právní předpis společenství v oblasti veterinárních otázek zahrnuje křepelky do pojmu drůbež, chovatelé ptactva činní v oblasti chovu a porážky těchto druhů byli neodůvodněně vyloučeni z přijímání podpor.

Žalobkyně, Azienda Agricola Bracesco s.r.l. v likvidaci, uplatňuje, že jí vznikla neoprávněná škoda vyplývající z jednání Evropské komise, které spočívá v závažném a zjevném porušení jedné ze základních zásad právního řádu Společenství, a sice zásady zákazu diskriminace.

(1) Nařízení Komise (ES) č. 1010/2006 ze dne 3. července 2006 o některých výjimečných opatřeních na podporu trhu s vejci a drůbeží v některých členských státech (Úř. věst. L 180, s. 3).

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/43

Žaloba podaná dne 17. září 2009 — Marcuccio v. Komise

(Věc F-78/09)

2009/C 312/71

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Luigi Marcuccio (Tricase, Itálie) (zástupce: G. Cipressa, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí Komise o zamítnutí žádosti žalobce o náhradu nákladů řízení vynaložených ve věci T-18/04, která byla žalované uložena rozsudkem Soudu prvního stupně ze dne 10. června 2008. Krom toho uložení žalované náhradu majetkové a nemajetkové újmy způsobenou žalobci.

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí, v jakékoliv formě, kterým žalovaná zamítla žádost ze dne 22. září 2008;

—	zrušit v rozsahu, v němž je to nezbytné, rozhodnutí, v jakékoliv formě, kterým byla zamítnuta stížnost ze dne 8. dubna 2009;

—	uložit žalované, aby žalobci zaplatila částku 15 882,31 eur zvýšenou o úroky z prodlení v sazbě 10 % ročně a s roční kapitalizací ode dne žádosti 22. září 2006 až do tohoto dne z titulu náhrady hmotné újmy způsobené žalobci napadeným rozhodnutím, ke které došlo v průběhu výše uvedeného období;

—

uložit žalované, aby žalobci zaplatila ex aequo et bono částku 6 500 eur případně vyšší nebo nižší částku, kterou bude Soud považovat za oprávněnou a spravedlivou, z titulu náhrady morální a existenční újmy způsobené žalobci napadeným rozhodnutím, ke které došlo v období od jeho přijetí až do tohoto dne;

—

uložit žalované, aby žalobci zaplatila za každý den, který uplynul ode dne podání žaloby až do dne úplného a bezvýhradného vyhovění žádosti ze dne 22. září 2008 a bezvýhradného přijetí rozhodnutí nebo souvisejících věcných aktů, částku 5 eur nebo vyšší či nižší částku, kterou bude Soud považovat za oprávněnou a spravedlivou, splatnou první den každého měsíce na základě práv nabytých z předcházejícího měsíce, z titulu náhrady újmy utrpěné žalobcem z důvodu napadeného rozhodnutí, a ke které došlo v průběhu výše uvedeného období;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/44

Žaloba podaná dne 28. září 2009 — Luigi Marcuccio v. Komise Evropských společenství

(Věc F-81/09)

2009/C 312/72

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Luigi Marcuccio (Tricase, Itálie) (zástupce: G. Cipressa, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí Komise, kterým se částečně zamítá návrh žalobce na zrušení rozhodnutí Komise o výpočtu úroků z prodlení týkajících se příspěvku v invaliditě, který mu byl vyplacen mezi červnem 2005 a dubnem 2008.

Návrhová žádání žalobce

—

zrušení rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), v jakékoliv formě, kterým žalovaná částečně zamítla návrh ze dne 8. září 2008 (dále jen „návrh ze dne 8. září 2008“), připojený k projednávané žalobě (dále jen „žaloba“) v příloze A.1, tedy zrušení rozhodnutí, v jakékoliv formě, kterým Komise vypočetla a vyplatila žalobci úroky z prodlení, které mu náležely pro každou část měsíčních částek příspěvku v invaliditě, který je mu vyplácen a který se týká období od června 2005 do dubna 2008 (dále jen „dotyčné období“); tyto úroky mu byly vyplaceny pouze jednou, a to dne 29. května 2008 s dnem připsání 28. května 2008, místo toho, aby mu byly vypláceny na konci každého měsíce dotyčného období, a to ve výši nižší než té, která by byla vypočítána a vyplacena, byla-li by kritéria obsažená v návrhu ze dne 8. září 2008 použita, a sice jestliže by: a) 29. květen 2008 byl považován za dies ad quem; b) byl první den měsíce následující po měsíci, ve kterém měla být každá část dotčených měsíčních částek žalobci vyplacena, uznán jako dies a quo; c) použitá úroková sazba byla 10 % ročně s roční kapitalizací;

—

zrušení sdělení ze dne 16. prosince 2008, pod číslem PMO4/JALS/JM D(2008) 20982, připojeného k projednávané žalobě v příloze A2, v rozsahu, v němž je nepříznivé vůči žalobci, tedy v částech, ve kterých Komise částečně zamítla návrh ze dne 8. září 2008, a v rozsahu, v němž vypočítala a vyplatila úroky ve výši nižší než té, která by byla vypočítána a vyplacena, byla-li by kritéria obsažená v návrhu ze dne 8. září 2008 použita;

—

uložení žalované vyplatit žalobci rozdíl mezi výší úroků vypočítaných na základě kritérií obsažených v návrhu ze dne 8. září 2008 a výší úroků skutečně vyplacených, případně nepoužitím na projednávaný spor podle článku 241 (bývalý článek 184) ES těch částí finančního nařízení použitelných na souhrnný rozpočet Evropských společenství v oblasti kritérií pro určení výše úrokové sazby, která musí být použita na dluh Komise vůči subjektu, na nějž se použije služební řád, jakož i v oblasti kapitalizace úroků;

—

uložení žalované zaplatit žalobci úroky v sazbě 10 % ročně a s roční kapitalizací, od 29. května 2008 do skutečného zaplacení, z rozdílu mezi úroky, jakož i zaplacení jednoho eura, případně nepoužitím na projednávaný spor podle článku 241 (bývalý článek 184) ES těch částí finančního nařízení použitelných v oblasti kritérií pro určení výše úrokové sazby, která musí být použita na dluh Komise vůči subjektu, na nějž se použije služební řád, jakož i v oblasti kapitalizace úroků;

—	uložení Komisi náhrady všech nákladů řízení týkajících se této žaloby;

—	je-li to nezbytné, zrušení rozhodnutí, v jakékoliv formě, kterým se zamítá stížnost ze dne 18. února 2009 a sdělení ze dne 29. května 2009.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/44

Žaloba podaná dne 16. října 2009 — Larue a Seigneur v. Evropská centrální banka

(Věc F-84/09)

2009/C 312/73

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Emmanuel Larue a Olivier Seigneur (Frankfurt nad Mohanem, Německo) (zástupce: L. Levi, advokát)

Žalovaná: Evropská centrální banka

Předmět a popis sporu

Žádost o zrušení výplatních pásek za leden 2009

Návrhové žádání žalobců

—	zrušit výplatní pásku za leden 2009;

—	v případě potřeby zrušit rozhodnutí o zamítnutí žádostí o přezkum a stížnosti podané žalobci, tedy rozhodnutí ze dne 20. dubna 2009 a 6. srpna 2009;

—

v rámci organizačních procesních opatření vyzvat žalovanou, aby předložila svůj správní spis a přinejmenším dokumenty pocházející od GŘ-H a předložené výkonné radě týkající se GSA („General Salary Adjustment“ — obecných úprav platu) pro rok 2009, návrh GSA pro rok 2009, dokumenty GŘ-H předložené radě guvernérů týkající se GSA 2009, rozhodnutí rady guvernérů o GSA pro rok 2009;

—

uložit žalované zaplatit náhradu škody a úroky k napravení újmy žalobců, jež spočívá v přiznání 5 000 eur na žalobce z důvodu ztráty kupní síly ode dne 1. ledna 2009, v přiznání doplatků odpovídající odměny o 1,5 % za období od 1. ledna 2009 a v použití úroku na částku doplatků platu žalobců od data jejich příslušné doby splatnosti až do jejich platby. Tato úroková míra musí být vypočtena na základě míry určené Evropskou centrální bankou pro hlavní operace refinancování, použitelné pro dotčené období, zvýšené o dva body;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

19.12.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 312/45

Žaloba podaná dne 26. října 2009 — Gagalis v. Rada

(Věc F-89/09)

2009/C 312/75

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Spyridon Gagalis (Kraainem, Belgie) (zástupce: N. Lhoëst, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Předmět a popis sporu

Žaloba směřující ke zrušení rozhodnutí žalované o zamítnutí náhrady veškerých výdajů žalobce spojených s lázeňskou péčí ve výši 75 % podle článku 73 služebního řádu.

Návrhová žádání žalobce

—	Zrušit rozhodnutí žalované ze dne 9. prosince 2008, které bylo žalobci oznámeno dne 22. prosince 2008 a kterým se zamítá náhrada veškerých výdajů žalobce spojených s lázeňskou péčí ve výši 75 % podle článku 73 služebního řádu;

—	zrušit rozhodnutí ze dne 15. července 2009, které bylo žalobci oznámeno dne 17. července 2009 a kterým se zamítá stížnost žalobce týkající se náhrady veškerých výdajů spojených s lázeňskou péčí ve výši 75 % podle článku 73 služebního řádu;

—	uložit Radě, aby žalobci zaplatila dodatečnou částku ve výši 1 551,38 eur, navýšenou o úroky z prodlení;

—	uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

		ISSN 1725-5163 doi:10.3000/17255163.C_2009.312.ces
Úřední věstník Evropské unie		C 312

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 52 19. prosince 2009

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ A INSTITUCÍ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr
2009/C 312/01	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 297, 5.12.2009	1