4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/1

A.

vzhledem k tomu, že integrovaná správa pobřežních zón (ICZM) je nejen politikou týkající se životního prostředí, ale také neustálým procesem zaměřeným na zlepšování hospodářských a sociálních podmínek pobřežních zón a zajištění udržitelného rozvoje všech činností, které jsou v těchto regionech provozovány, jako je rybolov a akvakultura,

B.

vzhledem k tomu, že provádění integrované správy pobřežních zón je dlouhodobý proces a většina vnitrostátních strategií přijatých v rámci uvedeného doporučení začala být uskutečňována teprve v roce 2006,

C.

vzhledem k tomu, že správa pobřežních zón dosud probíhala ve střednědobém horizontu a nebrala v úvahu skutečnost, že se jedná o složité přírodní ekosystémy, které se v průběhu času mění,

D.

vzhledem k tomu, že přijatá rozhodnutí a opatření se týkala izolované činnosti a neřešila problém zhoršování stavu pobřežních zón jako celku,

E.

vzhledem k tomu, že stávající plánování bylo dosud zaměřeno na pozemní činnosti a nezohledňovalo dopad některých pobřežních činností na jiné činnosti ve stejné oblasti,

F.

vzhledem k tomu, že podle očekávání nebude uskutečňování vnitrostátních strategií integrované správy pobřežních zón finančně náročné, zato bude mít velký finanční přínos,

G.

vzhledem k tomu, že do plánovacích a prováděcích opatření řešících problémy pobřežních zón nebyli odpovídajícím způsobem zapojeni zástupci všech odvětví, a v důsledku toho jsou zájmy některých odvětví poškozovány,

H.

vzhledem k tomu, že provádění politik v oblasti integrované správy zahrnuje plánování v pobřežních zónách ohledně využití v souvislosti s obyvatelstvem, cestovním ruchem, hospodářstvím, krajinou a ochranou životního prostředí,

I.

vzhledem k tomu, že s výjimkou několika ojedinělých případů zatím není možná účinná koordinace orgánů správy pobřežních zón,

J.

vzhledem k tomu, že provádění politik podporujících integrovanou správu pobřežních zón může v některých případech vyžadovat velké výdaje, které si místní komunity nemohou dovolit, takže žádají o pomoc na vyšších administrativních úrovních a dochází ke zdržením při provádění těchto politik,

K.

vzhledem k tomu, že mnoho pobřežních procesů je přeshraniční povahy, a tudíž je nezbytná regionální koordinace a spolupráce, a to i se třetími zeměmi,

L.

vzhledem k tomu, že rybolov a akvakultura jsou dva velmi významné druhy pobřežní činnosti, které závisí na kvalitě pobřežních vod,

M.

vzhledem k tomu, že v akvakultuře dosud nebylo dosaženo takové úrovně technologického rozvoje, která by umožnila, aby tato činnost (jež je intenzivní povahy) byla vykonávána mimo pobřežní zóny,

N.

vzhledem k tomu, že je třeba mít na paměti zásadní, nicméně dosud nedostatečně uznávanou roli žen v oblastech závislých na rybolovu,

O.

vzhledem k tomu, že rybolov v pobřežních vodách váže 80 % rybářského loďstva Společenství a přispívá k hospodářské a sociální soudržnosti pobřežních komunit a k zachování jejich kulturních tradic,

P.

vzhledem k tomu, že rybolov sám o sobě sice není zdrojem znečištění, ale nese následky znečištění způsobeného jinými činnostmi v pobřežních oblastech, což dále oslabuje jeho životaschopnost,

Q.

vzhledem k tomu, že rybolov a akvakultura mají velký hospodářský a sociální význam, protože se jim věnuje zejména obyvatelstvo v pobřežních regionech s nestabilními ekonomikami, které jsou často znevýhodněné a svým obyvatelům nemohou poskytnout alternativní pracovní příležitosti,

R.

vzhledem k tomu, že existence čistého a zdravého mořského prostředí přispěje k budoucímu růstu rybářské produkce, a zlepší tak vyhlídky tohoto odvětví,

S.

vzhledem k tomu, že akvakultura stojí pevně na zásadě udržitelného rozvoje a jakýkoliv dopad na životní prostředí je kompenzován podle pravidel Společenství,

T.

vzhledem k tomu, že v situaci, kdy se zmenšují rybí populace a světová poptávka po rybách, měkkýších a korýších roste, narůstá i důležitost akvakultury v Evropě,

U.

vzhledem k tomu, že ne všechny členské státy už dokončily své regionální plánování v souladu se zásadami integrované správy pobřežních zón pro vyvážený rozvoj činností v těchto zónách,

V.

vzhledem k tomu, že v pobřežních zónách probíhá ostrý konkurenční boj o prostor a lidé zabývající se akvakulturou a rybolovem mají stejná práva a povinnosti jako ostatní uživatelé,

W.

vzhledem k tomu, že nejvzdálenější regiony, vymezené ustanoveními čl. 299 odst. 2 Smlouvy o ES a článku 349 Smlouvy o fungování Evropské unie, mohou požadovat vytvoření zvláštních integrovaných národních strategií v rámci integrované správy pobřežních zón a její odpovídající přizpůsobení na úrovni EU,

1.

zdůrazňuje hospodářský a sociální význam rybolovu a akvakultury pro pobřežní regiony a žádá, aby těmto regionům byla poskytována pomoc v rámci integrované správy pobřežních zón;

2.

vyzdvihuje potřebu zajistit, aby odvětví rybolovu a akvakultury byla zapojena a dostatečně zastoupena v nadnárodních námořních seskupeních a vybízí Komisi, aby tento proces podpořila;

3.

zdůrazňuje, že Evropský rybářský fond může přispět k dlouhodobému financování opatření v rámci integrované správy pobřežních zón, neboť podporuje kroky, které přispívají k udržitelnému rozvoji rybářských regionů;

4.

poukazuje na potřebu vyjasnit rozsah pravomocí správních orgánů v pobřežních zónách a vytvořit koordinované strategie s cílem zvýšit jejich účinnost;

5.

je si vědom obtíží při koordinaci činností orgánů správy pobřežních zón a vyzývá Komisi, aby při kontrole provádění integrované správy pobřežních zón zvážila po konzultaci s členskými státy, zda je nutné vytvořit koordinační orgán;

6.

zdůrazňuje, že je nutné, aby se zástupci odvětví rybolovu a akvakultury zapojili do činností souvisejících s plánováním a rozvojem integrované správy pobřežních zón (s přihlédnutím k tomu, že jejich zapojení do strategií udržitelného rozvoje zvýší přidanou hodnotu jejich produktů) a připomíná, že Evropský rybářský fond může takové hromadné akce podpořit;

7.

uznává, že ženy mají důležitou úlohu v oblastech závislých na rybolovu, a vyzývá proto Komisi a členské státy ke spolupráci za účelem podpory a začlenění zásady rovných příležitostí v různých etapách uplatňování Evropského rybářského fondu (včetně plánovací, prováděcí, monitorovací a hodnotící fáze), jak je stanoveno v článku 11 nařízení (ES) č. 1198/2006;

8.

vyzývá k užší spolupráci mezi příslušnými orgány na regionální úrovni prostřednictvím výměny informací o stavu pobřežních zón a přijímání společných strategií, které zlepší environmentální situaci místních mořských ekosystémů;

9.

vyzývá národní vlády a regionální správu v nejvzdálenějších regionech, aby připravily integrované strategie integrované správy pobřežních zón za účelem zajištění udržitelného rozvoje pobřežních zón;

10.

v souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi zdůrazňuje význam řádného územního plánování;

11.

akvakultura cílená na obnovení populace je zásadním nástrojem k dosažení ekologické ochrany v určitých pobřežních zónách, a proto musí být podpořena, posílena a finančně zajištěna;

12.

zdůrazňuje význam akvakultury pro potravinářský průmysl, sociální a hospodářský rozvoj některých pobřežních komunit EU;

13.

domnívá se, že odvětví rybolovu i akvakultury musí být zahrnuta do průřezového přístupu k veškerým námořním aktivitám, které probíhají v pobřežních zónách za účelem dosažení udržitelného rozvoje v souladu s novými pokyny pro námořní politiku;

14.

zdůrazňuje, že je třeba, aby byly rozvíjeny a uskutečňovány strategie přizpůsobení se nebezpečím, kterým čelí pobřežní zóny, jako např. změna klimatu, a přitom byl plně zohledněn dopad na rybolov a akvakulturu;

15.

domnívá se, že je třeba pokračovat ve shromažďování údajů, což přispěje k výměně a využívání informací, které umožní vypracovat srovnávací studie zahrnující i údaje o stavu biologické rozmanitosti a rybích populací;

16.

domnívá se, že by v oblasti akvakultury mělo být vyvinuto větší výzkumné úsilí cílené na zavedení kultivačních systémů založených na intenzivní produkci v rámci uzavřeného okruhu;

17.

navrhuje, aby v rámci integrované správy pobřežních zón byly v odvětví akvakultury upřednostňovány ty projekty, které využívají zdrojů obnovitelné energie a které neporušují oblasti chráněné právními předpisy EU pro životní prostředí;

18.

vyzývá Komisi, aby po konzultaci s členskými státy stanovila jasný časový harmonogram pro posouzení pokroku dosaženého v provádění integrované správy pobřežních zón v Evropské unii;

19.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi a vládám a parlamentům členských států.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/4

A.

vzhledem k tomu, že všichni žadatelé o azyl mají nárok na individuální a podrobné posouzení své žádosti,

B.

vzhledem k tomu, že právní předpisy a postupy jednotlivých zemí v oblasti azylové politiky se stále výrazně liší, a že proto jednotlivé státy účastnící se dublinského systému zacházejí s žadateli o azyl odlišným způsobem,

C.

vzhledem k tomu, že dublinský systém vychází z takových předpokladů, jako je vzájemná důvěra a spolehlivost, a že nejsou-li tyto předpoklady splněny, tedy pokud v určitých členských státech existují závažné nedostatky při shromažďování údajů či rozpory v procesu rozhodování, narušuje to celý systém,

D.

vzhledem k existujícím důkazům o tom, že účinný přístup k postupu pro udělení postavení uprchlíka není v některých členských státech zaručen,

E.

vzhledem k tomu, že některé členské státy neuplatňují směrnici o přijímání žadatelů účinným způsobem, ať se jedná o žadatele o azyl, kteří čekají na přemístění do jiného členského státu podle dublinského nařízení, nebo o žadatele, kteří mají být navráceni do členského státu, který je v jejich věci příslušný,

F.

vzhledem k tomu, že některé členské státy systematicky umísťují osoby, na které se vztahuje dublinský systém, do zadržovacích středisek,

G.

vzhledem k tomu, že vysoký počet vícenásobných žádostí a nízký počet uskutečněných přemístění jsou znakem toho, že dublinský systém je v mnoha ohledech nedokonalý a že je nutné zavést společný evropský azylový systém,

H.

vzhledem k tomu, že správné uplatňování dublinského nařízení může snadno vyústit v nerovnoprávné rozdělení odpovědnosti za osoby žádající o ochranu na úkor některých členských států, které jsou obzvláště vystaveny migračním tokům čistě na základě své geografické polohy,

I.

vzhledem k tomu, že hodnocení provedené Komisí odhaluje, že v roce 2005 muselo třináct členských států nacházejících se na hranicích Unie řešit rostoucí problémy vyvolané dublinským systémem,

J.

vzhledem k tomu že jižní členské státy jsou nuceny přijímat žádosti o azyl od neregulérních přistěhovalců, kteří se při cestě do Evropy ocitají v ohrožení života,

K.

vzhledem k tomu že jižní členské státy jsou nuceny přijímat žádosti o azyl od neregulérních přistěhovalců, kterým neposkytují pomoc třetí země, jež jsou podle mezinárodní práva povinny takovou pomoc poskytnout,

L.

vzhledem k tomu, že členské státy nemusí mít zájem na dodržování závazku registrovat do databáze Eurodac osoby, které nelegálně vstoupily na jejich území, neboť to může mít za následek zvýšení počtu žádostí o azyl, kterými se budou muset zabývat,

M.

vzhledem k tomu, že dublinské nařízení zavádí systém, jenž má určit, kterému členskému státu přísluší zabývat se danou žádostí, avšak původně nebyl zamýšlen jako mechanismus pro sdílení břemene, proto k tomuto účelu ani neslouží,

N.

vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby bylo jakékoli hodnocení dublinského systému doplněno o konkrétní, trvalý, spravedlivý a funkční mechanismus pro sdílení břemene,

O.

vzhledem k tomu, že kritérium první země vstupu v rámci dublinského systému vytváří velký tlak na hraniční členské státy,

P.

vzhledem k tomu, že míry přiznání postavení uprchlíka žadatelům se v jednotlivých členských státech u státních příslušníků některých třetích zemí pohybují přibližně od 0 % po 90 %,

Q.

vzhledem k tomu, že je velice důležité, aby byli žadatelé plně obeznámeni s dublinským procesem a jeho možnými důsledky, a to v jazyce, kterému rozumějí,

R.

vzhledem k tomu, že čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že při všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňovaných veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte,

S.

vzhledem k tomu, že ačkoli celistvost rodiny zaujímá mezi kritérii uvedenými v dublinském nařízení první místo, toto ustanovení často není uplatňováno,

T.

vzhledem k tomu, že statistické údaje o přemísťování jsou zjevně nepřesné, neboť neuvádějí například počet žádostí o převzetí žadatele o azyl z důvodu neregulérního překračování hranic či poměr žádostí o převzetí k žádostem o přijetí zpět,

U.

vzhledem k tomu, že v roce 2005 ohlásilo devět nových členských států, že zaznamenaly více „vstupních“ přemístění na základě dublinského nařízení, a že členské státy, které nejsou na vnější pozemní hranici Unie, zaznamenaly více „výstupních“ přemístění,

V.

vzhledem k tomu, že Komise nebyla schopna posoudit náklady dublinského systému a že se jedná o údaj důležitý pro to, aby bylo možné vyhodnotit, nakolik je systém účinný,

W.

vzhledem k tomu, že na zasedání Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci, které se konalo ve dnech 12. a 13. června 2007 v Lucemburku, byla Komise vyzvána, aby co nejdříve předložila návrh na změnu nařízení o Eurodac s cílem umožnit policejním a donucovacím orgánům členských států a Europolu za určitých podmínek přístup do této databáze, která byla původně vytvořena jako nástroj pro uplatňování dublinského nařízení,

1.

rozhodně se domnívá, že dokud nebude v celé Evropské unii dosaženo uspokojivé a jednotné úrovně ochrany, bude dublinský systém jak z technického, tak lidského hlediska vždy vykazovat neuspokojivé výsledky a žadatelé o azyl budou mít i nadále pádné důvody, aby o azyl žádali raději v konkrétním členském státě, a mohli tak využít vnitrostátního rozhodovacího procesu, který je pro ně nejvýhodnější;

2.

je pevně přesvědčen, že pokud nevznikne skutečný společný evropský azylový systém a jednotný postup, bude dublinský systém i nadále nespravedlivý jak z hlediska žadatelů o azyl, tak z hlediska některých členských států;

3.

opakuje naléhavou potřebu zlepšit jak kvalitu, tak soudržnost rozhodovacího procesu; je přesvědčen, že v tomto ohledu by mohl sehrávat pozitivní úlohu Evropský úřad na pomoc žadatelům o azyl, například tím, že by poskytoval školení o jednotných normách vysoké úrovně a že by zajišťoval týmy odborné pomoci;

4.

žádá Komisi, aby jako doplněk k projektovému financování zvážila metody přímého financování Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), aby mohl zdokonalit svou dohlížecí a poradní činnost v EU a dále rozvíjet postupy, které mají podpořit vnitrostátní orgány v jejich úsilí o zlepšení kvality rozhodování;

5.

žádá Komisi, aby navrhla mechanismy sdílení břemene, jejichž zavedení by mohlo pomoci ulehčit nerovnoměrně rozložené břemeno, které by mohlo zatěžovat určité, zejména hraniční, členské státy, avšak které nezapadají do dublinského systému;

6.

žádá Komisi, aby do doby, než budou zavedeny evropské mechanismy sdílení břemene, usilovala o to, aby v rámci dublinského nařízení byly stanoveny jiné než finanční mechanismy, které napraví neblahé důsledky, jež má jeho uplatňování pro členské státy na vnějších hranicích Unie;

7.

žádá Komisi, aby stanovila závazný mechanismus, který ukončí přemísťování žadatelů o azyl do členských států, v nichž není zaručeno podrobné a spravedlivé posouzení jejich žádostí, a aby systematicky přijímala opatření vůči těmto státům;

8.

vyzývá Komisi, aby navázala smysluplné bilaterální pracovní vztahy se třetími zeměmi s cílem usnadnit spolupráci a zajistit, aby tyto třetí země plnily své povinnosti vyplývající z mezinárodního práva v souvislosti s Ženevskou úmluvou o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 a záchranou na moři;

9.

žádá Komisi, aby do nového nařízení zapracovala jasnější a přísnější ustanovení o prostředcích, kterými jsou osoby usilující o ochranu informovány o dopadech dublinského nařízení, a aby zvážila vytvoření standardního letáku, který by mohl být přeložen do určitého počtu jazyků a distribuován všem členským státům, a který by měl vzít také v úvahu míru gramotnosti v jednotlivých zemích;

10.

žádá Komisi, aby pozměnila články 19 a 20 dublinského nařízení o přebírání a zpětném přebírání tak, aby bylo žadatelům poskytnuto automatické právo s odkladným účinkem na odvolání proti rozhodnutí převést podle dublinského nařízení odpovědnost na jiný členský stát;

11.

znovu zdůrazňuje, že zásada nenavracení by měla zůstat jedním ze základních kamenů jakéhokoli společného azylového systému na úrovni Evropské unie, a trvá na tom, že uplatňování dublinského nařízení by nikdy nemělo vést k tomu, že je žádost z procedurálních důvodů uzavřena a po přemístění v rámci dublinského procesu není znovu otevřena, aby mohlo proběhnout podrobné a spravedlivé posouzení; domnívá se, že by to mělo být v nařízení jasně uvedeno;

12.

domnívá se, že by si členské státy měly lépe předávat informace o přemísťování, zejména s ohledem na informace o zvláštní zdravotní péči, kterou přemísťované osoby potřebují;

13.

žádá Komisi, aby posoudila možnost, že by osoba, která má být přemístěna do jiného členského státu, byla přemístěna do země svého původu, ovšem pouze na její výslovnou žádost a při plném dodržení jejích procesních práv;

14.

doporučuje, aby byl na úrovni Evropské unie přijat soubor společných pokynů ke stanovení věku a aby bylo v případě nejistoty rozhodováno ve prospěch dítěte;

15.

připomíná, že v rámci rozhodování týkajícího se dětí musí být prvořadé nejvlastnější zájmy dítěte; trvá na tom, že nezletilé osoby bez doprovodu by nikdy neměly být zadržovány nebo přemísťovány do jiného členského státu s výjimkou případů, kdy se tak děje za účelem opětovného spojení rodiny, a že pokud se ukáže, že je takové přemístění nutné, musí být dítě během celého postupu řádně zastoupeno a mít s sebou doprovod; vítá proto záměr Komise více upřesnit uplatňování dublinských pravidel v souvislosti s nezletilými osobami bez doprovodu;

16.

vyjadřuje politování nad tím, že definice člena rodiny podle stávajícího nařízení je příliš omezující, a žádá Komisi, aby současnou definici rozšířila na veškeré blízké příbuzné a dlouhodobé partnery, a zejména na ty, kteří nepožívají žádnou jinou podporu rodiny, a zletilé děti, jež nejsou schopny se o sebe postarat;

17.

vítá záměr Komise rozšířit působnost dublinského nařízení na podpůrnou ochranu, neboť by tak žadatelé o takovou ochranu mohli být opětovně spojeni s členy rodiny, jimž byl tento druh ochrany udělen nebo kteří o něj žádají v jiném členském státě;

18.

žádá Komisi, aby do návrhu začlenila ustanovení, kterým bude zadržení žadatelů spadajících do dublinského systému omezeno na opatření využívané jako poslední možnost a v němž vymezí důvody, ze kterých lze zadržení uplatnit, a procesní záruky, jež je třeba poskytnout;

19.

žádá Komisi, aby v dublinském nařízení jednoznačně uvedla, že žadatelé spadající do dublinského systému mají nárok na stejné podmínky přijetí jako ostatní žadatelé o azyl, a to v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice o přijímání žadatelů, který stanoví obecná pravidla, zejména pokud jde o materiální podmínky přijetí, zdravotní péči, svobodu pohybu a školní docházku nezletilých osob;

20.

domnívá se, že humanitární ustanovení v článku 15 dublinského nařízení umožňuje dublinský systém uplatňovat do značné míry pružně, avšak že by měl být uplatňován šířeji, aby nebyly rodiny vystavovány nepřiměřenému strádání v důsledku rozdělení;

21.

domnívá se, že nachází-li se žadatel o azyl v obzvláště zranitelné pozici v důsledku závažné nemoci, vážného postižení, vysokého věku či těhotenství, a tato osoba je tedy závislá na pomoci příbuzného, jenž se nachází na území jiného členského státu, než kterému podléhá posouzení žádosti, měla by být pokud možno s tímto příbuzným opětovně spojena; žádá Komisi, aby zvážila, zda příslušnou část humanitárního ustanovení v čl. 15 odst. 2 neučinit závaznou;

22.

domnívá se, že by měla být zavedena proaktivní povinnost organizací, jako je Červený kříž nebo Červený půlměsíc, pátrat po členech rodiny;

23.

vítá záměr Komise upřesnit okolnosti a postupy pro použití ustanovení o svrchovanosti, a to zejména s cílem zavést podmínku souhlasu žadatele o azyl;

24.

vyjadřuje znepokojení nad rozpory a nedostatky při shromažďování údajů, které odhalilo hodnocení dublinského systému provedené Komisí, zejména ve vztahu k registraci otisků prstů osob, které nelegálně překročily hranice Unie, což výrazně zpochybňuje odůvodněnost tohoto systému; věří, že výše uvedené nařízení (ES) č. 862/2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany poskytne zúčastněným stranám přesnější obrázek o fungování dublinského systému a dalších nástrojů Společenství týkajících se mezinárodní ochrany;

25.

vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že v současnosti není k dispozici žádné posouzení nákladů dublinského systému; žádá Komisi, aby tuto problematickou situaci napravila, protože se jedná o důležitý faktor hodnocení systému;

26.

bere se zájmem na vědomí obavy Komise týkající se shromažďování a kvality údajů zasílaných do ústřední jednotky systému Eurodac, jakož i neplnění povinnosti vymazat určité údaje a nedodržování pravidel týkajících se ochrany osobních údajů; domnívá se, že před tím, než budou plánovány další možnosti využití této databáze, je třeba se těmito selháními zpochybňujícími spolehlivost systému Eurodac důkladně zabývat;

27.

domnívá se, že každý členský stát by měl na uzavřeném seznamu jednoznačně uvést, které agentury a orgány mají přístup do databáze Eurodac a za jakým účelem, aby se zabránilo jakémukoli nezákonnému použití údajů;

28.

zdůrazňuje, že poskytnutí přístupu do databáze Eurodac také policejním a donucovacím orgánům členských států a Europolu s sebou nese nebezpečí, že tyto informace mohou být předány třetím zemím, což by mohlo mít negativní dopady na žadatele o azyl a jejich rodiny; je přesvědčen, že by se v důsledku toho také zvýšilo nebezpečí stigmatizace žadatelů o azyl;

29.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/10

A.

vzhledem k tomu, že volný pohyb osob v Evropě, zejména v kontextu posledních dvou rozšíření a odpovídajícího rozšíření schengenské pracovní skupiny, vedl k rychlému zvýšení počtu osob i vozidel, které překračují státní hranice jak za obchodními, tak za soukromými účely,

B.

vzhledem k tomu, že prioritní záležitost, jíž je ochrana účastníků poškozených nehodami, vyžaduje stanovení jasných, přesných a účinných právních předpisů týkajících se pojištění motorových vozidel na úrovni EU,

C.

vzhledem k tomu, že Komise byla na základě čtvrté směrnice o pojištění motorových vozidel vyzvána k tomu, aby uvědomila Evropský parlament a Radu o provedení a účinnosti vnitrostátních postihů zavedených s ohledem na postup odůvodněné nabídky/odpovědi a o rovnocennosti vnitrostátních ustanovení o postizích a případně podala návrhy,

D.

vzhledem k tomu, že zpráva Komise zkoumá vnitrostátní ustanovení o postizích, účinnost mechanismu škodních zástupců a stávající dostupnost dobrovolného pojištění právní ochrany, které mohou doplňkově uzavřít i potencionální účastníci poškození dopravní nehodou,

E.

vzhledem k tomu, že čl. 4 odst. 6 čtvrté směrnice o pojištění motorových vozidel upravuje postup odůvodněné nabídky, podle něhož mají osoby poškozené automobilovými nehodami v zahraničí právo požádat o odškodnění u škodního zástupce pojistitele jmenovaného v zemi, v níž má poškozený své bydliště,

F.

vzhledem k tomu, že poškozený musí od pojistitele do tří měsíců obdržet odůvodněnou odpověď, přičemž za neposkytnutí takové odpovědi lze uložit postihy,

G.

vzhledem k tomu, že je stále třeba vyjasnit fungování tohoto ustanovení,

H.

vzhledem k tomu, že Komise musí brát při provádění politik EU plně v úvahu aspekt rozšíření, zejména poměrně vysoké náklady na pojištění motorových vozidel v nových členských státech,

I.

vzhledem k tomu, že v členských státech byla provedena různá ustanovení o postizích s ohledem na postup odůvodněné nabídky/odpovědi,

J.

vzhledem k tomu, že na základě konzultací s vnitrostátními orgány, včetně vnitrostátních orgánů nových členských států, se potvrdilo, že stávající ustanovení o postizích, pokud existují, jsou přiměřená a jejich provádění na celém území EU je účinné,

K.

vzhledem k tomu, že však některé členské státy nestanoví žádné konkrétní postihy a spoléhají pouze na povinnost pojistitelů platit zákonný úrok z částky odškodnění, pokud odůvodněná nabídka/odpověď nebyla poskytnuta ve lhůtě tří měsíců,

L.

vzhledem k tomu, že systém škodních zástupců je ve většině členských států poměrně dobře známý,

M.

vzhledem k tomu, že konzultace, které vedla Komise s cílem zhodnotit povědomí občanů o systému zástupců pro likvidace pojistných událostí se týkaly pouze členských států a odvětví pojišťovnictví a že do nich nebyli řádně zapojeni občané a sdružení spotřebitelů, tj. ti, kdo mají největší zájem na žádném fungování tohoto systému,

N.

vzhledem k tomu, že ve většině členských států existuje pojištění právní ochrany, pokud jde o náklady hrazené osobami poškozenými dopravními nehodami způsobenými motorovými vozidly; vzhledem k tomu, že 90 % všech případů je vyřešeno mimosoudním vyrovnáním a právní náklady jsou v mnoha členských státech uhrazeny; vzhledem k tomu, že kromě toho pojistitelé právní ochrany již po mnoho let zajišťují krytí pro všechny typy přeshraničních případů a založili proto své vlastní útvary pověřené vyřizováním zahraničních nároků a rychlou likvidací škod,

O.

vzhledem k tomu, že otázka, zda by takové přiměřené právní náklady měly být ve všech členských státech hrazeny v rámci pojištění zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel, je stále otevřená,

P.

domnívá se však, že krytí přiměřených právních nákladů z pojištění zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel napomáhá k lepší ochraně evropských spotřebitelů a ke zvýšení jejich důvěry,

Q.

vzhledem k tomu, že pojistné trhy v nových členských státech se stále rozvíjejí; vzhledem k tomu, že v celé řadě těchto členských států je pojištění právní ochrany poměrně novým produktem, který je třeba prosazovat, jelikož povědomí veřejnosti o pojištění právní ochrany je poměrně nízké,

R.

vzhledem k tomu, že povinné krytí právních nákladů by mělo přispět ke zvýšení důvěry spotřebitelů v pojištění zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel, zejména v případech, v nichž je požadována náhrada škody, jelikož spotřebitelé v mnoha členských státech se obávají vysokých právních poplatků, které by byly kryty z povinného pojištění,

S.

vzhledem k tomu, že povinné pojištění právní ochrany by znamenalo další a komplexnější pracovní zatížení pro soudní instance, které by pravděpodobně mělo za důsledek opožděné vyřizování stížností a vyšší procentní podíl neodůvodněných nároků,

T.

vzhledem k tomu, že pojištění zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel a pojištění právní ochrany mají různé cíle a plní různé funkce, konkrétně zatímco pojištění zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel umožňuje spotřebitelům uhradit veškeré náklady spojené s nárokem, který je vůči nim uplatňován poté, kdy došlo k dopravní nehodě, pojištění právní ochrany kryje právní náklady vzniklé při uplatňování nároků vůči třetí straně poté, co došlo k dopravní nehodě,

U.

vzhledem k tomu, že veřejné kampaně organizované vnitrostátními orgány, odvětvím pojišťovnictví a spotřebitelskými organizacemi jsou důležité pro náležitý rozvoj vnitrostátních trhů,

1.

vítá zprávu Komise a zdůrazňuje význam plné a efektivní účasti všech stran, zejména spotřebitelů, na postupu konzultace pro rozvoj politiky EU v této oblasti;

2.

vyzývá proto k systematickému zapojování spotřebitelských organizací, které zastupují účastníky poškozené dopravními nehodami, zejména do postupu hodnocení systémů zavedených v členských státech;

3.

vítá toto hodnocení ex post legislativních opatření, které zajistí, aby pravidla byla náležitě uplatňována a aby bylo upozorněno na jakékoli nepředvídané nesprávné uplatňování;

4.

zdůrazňuje význam vzrůstající důvěry spotřebitelů v politiky pojištění motorových vozidel, které se týkají přeshraničního cestování motorovými vozidly v rámci EU, zejména v případě vlastníků motorových vozidel ze starých členských států, kteří cestují do míst určení v nových členských státech a naopak;

5.

domnívá se, že prosazování stávajících právních a tržně orientovaných řešení, která zajišťují ochranu spotřebitelů, posilují důvěru spotřebitelů v pojištění motorových vozidel;

6.

domnívá se, že členské státy jsou rovněž odpovědné za správné fungování svých vnitrostátních systémů pojištění s ohledem na právní předpisy EU týkající se postupu odůvodněné nabídky/odpovědi a nákladů právní ochrany hrazených poškozenými;

7.

vyzývá Komisi, aby nadále pečlivě sledovala efektivní fungování tržních mechanismů a pravidelně předkládala Parlamentu zprávu o výsledcích tohoto sledování;

8.

domnívá se, že samotný požadavek, aby pojistitel hradil zákonný úrok v případě zpoždění není sankčním nástrojem, a že Komise proto potřebuje uskutečňovat větší kontrolu a přijmout vhodná opatření v tomto ohledu, aby zajistila hladké fungování trhů všech členských států a účinnou ochranu spotřebitele;

9.

zdůrazňuje, že pracovní kontakty mezi Komisí, vnitrostátními orgány, odvětvím pojišťovnictví a spotřebiteli by měly být posíleny za účelem zajištění nepřetržitého přísunu přesných údajů o dodržování zavedených systémů;

10.

domnívá se že, v souladu s obecně uplatňovaným přístupem EU k postihům, by měla být používána zásada subsidiarity a že není třeba harmonizovat vnitrostátní ustanovení o postizích;

11.

domnívá se, že vnitrostátní regulační orgány mohou lépe zaručit nejvyšší možnou úroveň ochrany spotřebitelů na svých vnitrostátních trzích;

12.

doporučuje proto s odkazem na postup odůvodněné nabídky/odpovědi, aby byla členským státům ponechána možnost volného uvážení, pokud jde o ukládání sankcí a volbu typů a úrovní ustanovení, jež uznají za vhodné;

13.

vyzývá členské státy, aby zajistily účinné uplatňování sankcí, s nimiž se počítá v případech, kdy není dodržena lhůta tří měsíců na předložení odůvodněné odpovědi na žádost o odškodnění nebo odůvodněné nabídky odškodnění;

14.

považuje za vhodné zvážit pozorně příčiny neplnění ze strany pojišťoven předtím, než se přistoupí k sankcím a zejména vzít v úvahu faktory, které na pojišťovnách nezávisí; vyjadřuje přání, aby Komise nadále vykonávala dohled nad vnitrostátními trhy a poskytovala pomoc vnitrostátním orgánům, které ji o ni požádají;

15.

znovu zdůrazňuje význam zvyšování důvěry občanů ve fungování systému škodních zástupců na základě jeho prosazování ve veřejných kampaních a prostřednictvím dalších opatření;

16.

vyzývá členské státy a Komisi, aby zvyšovaly důvěru spotřebitelů podporováním vhodných opatření ke zvyšování povědomí a rozšíření využívání vnitrostátních informačních center, například tím, že budou vyžadovat, aby pojistitelé uváděli ve svých smluvních informačních dokumentech kontaktní údaje informačního centra v daném členském státě;

17.

dále vyzývá členské státy, aby vyžadovaly od pojistitelů, aby v rámci předsmluvního informačního balíčku poskytovali spotřebitelům srozumitelné informace o fungování systému škodních zástupců a jeho významu a přínosu pro pojištěnou stranu;

18.

naléhavě žádá Komisi, aby nadále sledovala fungování systému a zajišťovala koordinaci a pomoc v případě potřeby či v případě, že o poskytnutí pomoci požádají vnitrostátní orgány;

19.

dále se domnívá, pokud jde o pojištění zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel, že povinné krytí právních nákladů by nepochybně působilo jako faktor odrazující od možnosti volby mimosoudního vyrovnání, jeho zavedení by mohlo být příčinou zvýšení počtu soudních řízení, což by vedlo k neodůvodněnému zvýšení pracovní zátěže soudních instancí, a neslo by s sebou riziko destabilizace fungování stávajícího, stále se rozvíjejícího trhu dobrovolného pojištění právní ochrany;

20.

dochází proto po zralé k úvaze k závěru, že negativní účinky zavedení systému povinného krytí právních nákladů v rámci pojištění zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel by převážily nad jeho možnými přínosy;

21.

naléhavě žádá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy přijala další nezbytná opatření ke zvýšení povědomí o pojištění právní ochrany a dalších produktech pojišťovnictví, zejména v nových členských státech, a zaměřila se přitom na informování spotřebitelů o výhodách uzavření jednotlivých typů pojistného krytí;

22.

domnívá se v této souvislosti, že úloha vnitrostátních regulačních orgánů při zavádění osvědčených postupů z jiných členských států je klíčová;

23.

vyzývá proto Komisi, aby posílila ochranu spotřebitelů zejména vyzváním členských států, aby podpořily své vnitrostátní regulační orgány a vnitrostátní pojišťovací společnosti ve zvyšování povědomí o možnosti uzavřít dobrovolné pojištění právní ochrany;

24.

domnívá se, že předsmluvní informace týkající se pojištění motorových vozidel by mohly zahrnovat informace o možnosti uzavření pojištění, které zahrnuje pokrytí výloh právní ochrany;

25.

vyzývá členské státy, aby vybídly vnitrostátní regulační orgány a zprostředkovatele k tomu, aby informovaly zákazníky o možných rizicích a doplňujícím dobrovolném pojištění, které mohou být pro spotřebitele užitečné, jako např. pojištění právní ochrany, asistenční krytí a pojištění proti krádeži;

26.

vyzývá ty členské státy, které nezavedly systémy alternativního řešení sporů pro vyřizování nároků, ke zvážení zavedení takových systémů založených na osvědčených postupech jiných členských států;

27.

žádá Komisi, aby nepředjímala výsledek studii zadaných po přijetí nařízení Řím II (2) na téma diferenčních škod z újmy na zdraví, protože tyto studie mohou doporučit řešení založené na pojištění a z toho vyplývající změnu 4. směrnice o pojištění motorových vozidel;

28.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/13

A.

vzhledem k tomu, že daňové podvody mají závažné důsledky pro rozpočty členských států a systém zdrojů Evropské unie, vedou k porušování zásady spravedlivého a transparentního zdanění a směřují k narušení hospodářské soutěže, čímž ovlivňují fungování vnitřního trhu; vzhledem k tomu, že poctivé podniky jsou v hospodářské soutěži znevýhodněny, protože daňové podvody a ztráty daňových příjmů nakonec vždy zaplatí evropští daňoví poplatníci jinými formami zdanění,

B.

vzhledem k tomu, že daňové podvody ohrožují rovnost a spravedlnost daňového systému, neboť ztráty při výběru veřejných financí se často kompenzují zvyšováním daní, jež dopadá na menší, poctivější poplatníky, kteří nemohou nebo nechtějí obcházet či porušovat své daňové povinnosti,

C.

vzhledem k tomu, že růst přeshraničního obchodu, ke kterému došlo po vytvoření vnitřního trhu, znamená, že se zvyšuje počet transakcí, kdy se místo zdanění a místo usazení osoby odpovědné za odvod DPH nacházejí ve dvou různých členských státech,

D.

vzhledem k tomu, že nové formy daňových podvodů, které jsou používány v souvislosti s přeshraničním plněním (například „kolotočový podvod“ nebo „podvod s využitím chybějícího obchodníka“), využívají roztříštěnosti současného daňového systému a různých skulin v něm; a je tedy nutné změnit způsob fungování DPH,

E.

vzhledem k tomu, že neodvádění DPH a podvody s DPH mají negativní důsledky pro financování rozpočtu Evropské unie, neboť zvyšují nutnost využívat vlastní zdroje členských států vycházející z hrubého národního příjmu,

F.

vzhledem k tomu, že boj proti podvodům, jakkoli je z větší části v pravomoci členských států, není problémem, který by bylo možné řešit pouze na vnitrostátní úrovni,

G.

vzhledem k tomu, že v důsledku globalizace je boj proti daňovým podvodům na mezinárodní úrovni stále obtížnější, neboť stále roste počet podniků se sídlem ve třetí zemi, jež jsou zapojeny do „kolotočových podvodů“, rozšiřuje se elektronický obchod a globalizují se trhy se službami; vzhledem k tomu, že tyto faktory jsou pádným důvodem pro zlepšení mezinárodní spolupráce, zejména pokud jde o DPH,

H.

vzhledem k tomu, že příčinou značného rozsahu daňových podvodů v Evropské unii je současný přechodný systém výběru DPH, který je příliš složitý, znesnadňuje sledování transakcí uvnitř Společenství, a je proto náchylnější ke zneužití,

I.

vzhledem k tomu, že při zkoumání možností jak čelit daňovým podvodům by se Komise a členské státy měly v nejvyšší možné míře vyvarovat opatření, která by mohla vést k neúměrným administrativním nákladům pro podniky a daňové správy nebo k diskriminaci jednotlivých obchodníků,

J.

vzhledem k tomu, že Komise i Účetní dvůr opakovaně prohlašují, že systém výměny informací mezi členskými státy o dodávkách zboží uvnitř Společenství neposkytuje vhodné a včasné informace pro účinné řešení podvodů v oblasti DPH; vzhledem k tomu, že tato situace vyžaduje jasnější a závaznější pravidla pro spolupráci členských států a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF),

K.

vzhledem k tomu, že pro řádné fungování daňových systémů členských států je nezbytné využít veškeré dostupné technologie včetně elektronického uchovávání a přenosu určitých údajů pro účely kontroly DPH a spotřebních daní; vzhledem k tomu, že je třeba zlepšit jak podmínky výměny údajů uchovávaných v elektronické podobě v každém z členských států, tak přímý přístup členských států k těmto údajům; vzhledem k tomu, že daňové orgány členských států by měly zpracovávat osobní údaje s řádným zřetelem ke konkrétnímu účelu jejich použití a měly by tak činit pouze se souhlasem dané osoby nebo na jiném legitimním základě, který stanoví zákon,

L.

vzhledem k tomu, že obchodníci mohou o statutu DPH svých odběratelů získávat jen velmi neucelené informace,

M.

vzhledem k tomu, že posílení prostředků ke zjišťování daňových podvodů by mělo být provázeno posílením stávajících právních předpisů v oblasti pomoci při vymáhání daní, rovnosti daňového režimu a proveditelnosti pro podniky,

1.

konstatuje, že účelem strategie EU proti daňovým podvodům musí být snaha řešit daňové ztráty způsobené daňovými podvody tím, že budou stanoveny oblasti, v nichž lze zlepšit právní předpisy ES i správní spolupráci členských států a účinně podpořit omezování daňových podvodů, aniž by došlo k vytvoření zbytečné zátěže pro daňové správy i daňové poplatníky;

2.

vyzývá členské státy, aby boj proti daňovým podvodům začaly konečně brát vážně;

3.

připomíná, že dlouhodobým řešením, které umožní účinný boj s daňovými podvody, zůstává vytvoření systému výběru DPH na základě „zásady země původu“, podle níž by transakce mezi členskými státy, které podléhají DPH, byly zdaněny v zemi původu namísto toho, aby tam byla uplatňována nulová sazba daně; poukazuje na to, že „zásada země původu“ by zamezila tomu, aby bylo zboží obchodované na vnitřním trhu osvobozeno od DPH, avšak posléze zdaněno v zemi určení; připomíná, že má-li systém DPH založený na „zásadě země původu“ řádně fungovat, bude nutné vytvořit zúčtovací systém, který Komise původně navrhovala v roce 1987;

4.

lituje, že některé členské státy v posledních deseti letech soustavně blokovaly veškeré účinné strategie EU proti daňovým podvodům;

5.

lituje, že přes opakované analýzy, žádosti a námitky Rada dosud nepřijala účinnou strategii pro boj proti daňovým podvodům;

6.

vybízí Komisi, aby navzdory neúspěchům v posledních desetiletích neochabovala ve svém úsilí a řešila tento problém se vší rozhodností;

7.

bere na vědomí, že odhady celkových (přímých a nepřímých) daňových ztrát v důsledku daňových podvodů se pohybují mezi 200 až 250 miliardami EUR, což se rovná 2 až 2,25 % HDP v Evropské unii, a z toho 40 miliard EUR připadá na podvody s DPH, což podle odhadu znamená 10 % příjmů z DPH, 8 % celkových příjmů ze spotřební daně na alkoholické nápoje v roce 1998 a 9 % celkových příjmů ze spotřební daně na tabákové výrobky; vyjadřuje však politování nad tím, že v důsledku rozsáhlých rozdílů vnitrostátních norem výkaznictví nejsou k dispozici žádné přesné údaje;

8.

požaduje jednotné shromažďování údajů ve všech členských státech, které bude základem transparentnosti a vnitrostátních opatření boje proti daňovým podvodům;

9.

lituje, že pro nedostatek údajů shromažďovaných na vnitrostátní úrovni nelze řádně stanovit skutečný rozsah problému, ani řádně vyhodnotit sledování kladných či záporných změn;

10.

žádá Komisi, aby zvážila vytvoření harmonizovaného evropského systému pro shromažďování údajů a vytváření statistických údajů o daňových podvodech, který by umožnil co nejpřesněji posoudit skutečný rozsah tohoto jevu;

11.

připomíná, že šedou ekonomiku nelze odstranit, pokud nebudou zavedeny vhodné pobídky; dále navrhuje, aby členské státy vypracovaly na základě lisabonských ukazatelů zprávy o tom, jak se jim daří omezovat šedou ekonomiku;

12.

konstatuje, že daňové podvody související s DPH jsou pro fungování vnitřního trhu zvláště významné, protože mají přímý přeshraniční dopad, zahrnují velké částky ušlých výnosů a přímo ovlivňují rozpočet EU;

13.

znovu opakuje, že současný systém DPH, který byl zaveden v roce 1993, měl být pouze přechodným systémem, a že Parlament žádal Komisi, aby předložila návrhy, které by měly dospět ke konečnému rozhodnutí o definitivním systému DPH do roku 2010;

14.

podporuje názor, že volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu na vnitřním trhu od roku 1993 spolu s pokroky nové technologie u drobného zboží s vysokou hodnotou stále více ztěžují boj proti podvodům s DPH, který je ještě zkomplikován složitostí a roztříštěností současného systému, kvůli němuž je obtížné sledovat transakce, které je proto snadnější zneužít;

15.

konstatuje zvýšený výskyt podvodů s chybějícími obchodníky a promyšlené zneužívání systému DPH skupinami páchajícími trestnou činnost, které takové soustavy budují, aby využily nedostatků systému; připomíná, že EUROJUST inicioval řízení v souvislosti s „kolotočovými podvody“ s DPH, které se týkaly 18 členských států a při nichž bylo podle odhadů zpronevěřeno 2,1 miliardy eur;

16.

podporuje Komisi v jejím úsilí o zásadní změnu současného systému DPH; vítá skutečnost, že členské státy nyní této záležitosti skutečně přikládají určitou prioritu, a naléhavě žádá členské státy, aby byly připraveny přijmout v této souvislosti zásadní opatření;

17.

domnívá se, že současný systém je zastaralý a vyžaduje radikální přepracování, aniž by došlo k přetížení poctivých podniků byrokracií; je přesvědčen, že zachování současného stavu není možné;

18.

konstatuje, že v systému přenesení daňových povinností vyúčtuje DPH namísto dodavatele zákazník – plátce daně; uvědomuje si, že výhoda tohoto systému spočívá ve vyloučení příležitosti pro podvod s využitím chybějícího obchodníka tím, že jako osoba odpovědná za DPH je určen plátce daně, kterému je zboží dodáváno;

19.

konstatuje, že vytvoření systému dvojí DPH by bylo v rozporu s účinným fungováním vnitřního trhu a bylo by zdrojem složitějšího prostředí, které by mohlo odradit investory od investic do podnikání, což by v dlouhodobém výhledu bylo možné překonat pouze všeobecným povinným systémem přenesení daňových povinností, na rozdíl od systému nepovinného nebo systému platného pouze pro vybrané dodávky;

20.

dále konstatuje, že systém přenesení daňových povinností neumožňuje rozdělenou platbu a celá DPH se platí až na konci dodavatelského řetězce, což odstraňuje mechanismus vlastní vnitřní kontroly DPH; varuje, že se mohou objevit nové formy podvodů včetně zvýšených daňových ztrát na úrovni maloobchodu a zneužívání identifikačních čísel DPH, a že boj proti takovým podvodům prostřednictvím zavádění dalšího ověření by mohl vést k dalším administrativním nákladům pro poctivé obchodníky; v důsledku toho vyzývá k opatrnosti a pečlivým úvahám před zavedením systému přenesení daňových povinností; nicméně konstatuje, že uplatnění prahové hodnoty pro omezení rizika nezdaněné konečné spotřeby v boji proti podvodům skutečně pomáhá a domnívá se, že prahová hodnota ve výši 5 000 EUR, kterou navrhuje Rada, je rozumná;

21.

konstatuje, ačkoli zůstává obezřetný a kritický, že pilotní projekt by mohl členským státům pomoci lépe pochopit rizika spočívající v systému přenesení daňových povinností; naléhavě však žádá Komisi a členské státy, aby stanovily vhodné záruky, a zajistily tak, aby žádný členský stát, který se do projektu zapojí, ani žádný jiný členský stát nebyl v průběhu pilotního projektu vystaven zásadním rizikům;

22.

je přesvědčen, že nejlepším řešením v boji proti přeshraničním podvodům s DPH by bylo zavedení systému, ve kterém je osvobození dodávek uvnitř Společenství od DPH nahrazeno zdaněním ve výši 15 %; konstatuje, že činnosti uvedeného systému by pomohlo, kdyby se podstatně zjednodušila různorodost a složitost snížených sazeb, což by snížilo administrativní náklady podniků i daňových orgánů na minimum; konstatuje, že individuální snížené sazby DPH, které byly stanoveny před rokem 1992, by měly být důkladně přezkoumány a posouzeny z hlediska toho, zda pro ně stále existují ekonomické důvody;

23.

uznává, že při různorodosti sazeb DPH by zdanění dodávek uvnitř Společenství vyžadovalo vyvážení plateb mezi členskými státy; je toho názoru, že toto vyvážení by mělo být prováděno prostřednictvím zúčtovací instituce, která by usnadnila přenos příjmů mezi členskými státy; zdůrazňuje, že činnost zúčtovací instituce je technicky proveditelná;

24.

je přesvědčen, že decentralizovaný systém zúčtovací instituce by byl vhodnější a bylo by možné jej vyvinout rychleji, protože otevírá členským státům možnosti, jak dvoustranně dohodnout důležité podrobnosti s ohledem na jejich vzájemnou obchodní bilanci, podobnosti provozování systému DPH a jejich kontrolních mechanismů a na vzájemnou důvěru;

25.

zdůrazňuje, že by mělo být povinností daňové správy členského státu dodávky vybrat DPH od dodavatele v daném členském státě a převést platbu prostřednictvím systému zúčtování daňové správě státu, ve kterém proběhl nákup uvnitř Společenství; uznává, že je nezbytné vybudovat mezi daňovými správami vzájemnou důvěru;

26.

zdůrazňuje, že členské státy nemohou proti přeshraničním daňovým podvodům bojovat osamoceně; je přesvědčen, že výměna informací a spolupráce mezi členskými státy a s Komisí jsou svou podstatou i rychlostí pro účinný boj s daňovými podvody nedostatečné; je toho názoru, že není dostatečně rozvinut ani prováděn přímý kontakt mezi místními nebo vnitrostátními úřady pro boj proti podvodům, což vede k neefektivitě, malému využívání ujednání o správní spolupráci a ke zpožděním v komunikaci;

27.

trvá na tom, že v zájmu ochrany daňových příjmů všech členských států na vnitřním trhu by měly členské státy přijmout srovnatelná opatření proti podvodníkům, a to bez ohledu na to, zda v důsledku podvodu došlo ke ztrátě příjmů; vyzývá Komisi, aby navrhla mechanismy podpory spolupráce mezi členskými státy v této oblasti;

28.

vítá návrhy Komise na změnu směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (2) a nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 ze dne 7. října 2003 o správní spolupráci v oblasti daně z přidané hodnoty (3), které mají zrychlit shromažďování a výměnu informací o transakcích uvnitř Společenství po roce 2010; uznává, že navržená pravidla měsíčního výkaznictví by zvýšila administrativní zátěž podniků, které poskytují pouze služby, pro které v současné době uvedené pravidlo neplatí, akceptuje však, že je to u určitých služeb nutné z důvodu možnosti „kolotočových podvodů“;

29.

vyzývá Radu, aby rychle schválila navrhovaná opatření, a žádá Komisi, aby předložila další návrhy na zavedení automatického přístupu k určitým údajům členských států o jejich daňových poplatnících (obchodní odvětví, určité údaje o obratu apod.), ovšem s výjimkou citlivých údajů, a k údajům o harmonizaci postupů pro registraci plátců DPH a rušení jejich registrace, aby bylo možné rychle odhalovat falešné plátce DPH a rušit jejich registrace; zdůrazňuje, že členské státy musí přijmout odpovědnost za aktualizaci svých údajů, zejména pokud jde o rušení registrace a odhalování podvodných plátců;

30.

připomíná, že jednu z překážek provádění Lisabonské strategie mohou představovat daňové ráje, pokud vytvářejí nadměrný tlak na snižování daňových sazeb a daňových příjmů obecně;

31.

zdůrazňuje také, že v období rozpočtové kázně jakákoli eroze fiskální základny ohrozí schopnost členských států plnit podmínky přepracovaného Paktu stability a růstu;

32.

zdůrazňuje, že odstranění daňových rájů vyžaduje mimo jiné trojí strategii: je třeba řešit problémy daňových úniků, rozšířit působnost směrnice 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb (4) a vyzvat OECD, aby prostřednictvím svých členů uvalila sankce na daňové ráje, které nebudou spolupracovat;

33.

lituje, že členské státy svými neustálými výhradami a zdržovací taktikou brání novelizaci směrnice 2003/48/ES, a vybízí Komisi, aby bez ohledu na tento odpor co nejdříve předložila své návrhy;

34.

zdůrazňuje, že novelou směrnice 2003/48/ES by měly být odstraněny skuliny a nedostatky, které znemožňují odhalení daňových úniků a podvodů;

35.

vyzývá Komisi, aby v rámci novelizace směrnice 2003/48/ES přezkoumala různé možnosti, včetně prošetření určitého rozšíření působnosti této směrnice, pokud jde o typy právních subjektů a zdroje finančních příjmů;

36.

vyzývá Evropskou unii, aby odstranění daňových rájů na celosvětové úrovni ponechala na pořadu dne, neboť daňové ráje mají negativní důsledky pro daňové příjmy jednotlivých členských států; vyzývá Radu a Komisi, aby při sjednávání dohod o obchodu a spolupráci s vládami zemí označovaných jako daňové ráje využily obchodní sílu EU a přesvědčily tyto vlády ke zrušení daňových ustanovení a postupů, které napomáhají daňovým únikům a podvodům; vítá, že Rada již učinila první krok, když dne 14. května 2008 vydala doporučení, aby součástí obchodních dohod vždy byla doložka o řádné správě daňových věcí; žádá Komisi, aby při jednáních o budoucích obchodních dohodách vždy navrhovala vložení této doložky;

37.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/19

A.

vzhledem k tomu, že dobrovolné činnosti se účastní více než 100 milionů Evropanů různého věku, různých náboženství a národností,

B.

vzhledem k tomu, že v podle výsledků průzkumu Eurobarometru z února 2007 3 z 10 Evropanů tvrdí, že se účastní dobrovolné činnosti a téměř 80 % dotázaných se domnívá, že dobrovolná činnost je důležitou součástí demokratického života v Evropě (3),

C.

vzhledem k tomu, že dobrovolný sektor se podílí 5 % na HDP čtyř národních hospodářství a vyvíjí inovativní činnosti, které umožňují určit a vyjádřit potřeby vznikající ve společnosti a odpovědět na ně,

D.

vzhledem k tomu, že Evropské dobrovolnické centrum (CEV), Evropské fórum mládeže, Sdružení dobrovolných organizací (Association of Voluntary Service Organisations), světové skautské hnutí, Červený kříž (kancelář Evropské unie), organizace Volonteurope, Evropská platforma starších osob (AGE), Solidar, Caritas Europa, ENGAGE, Johanniter International, evropské nevládní sportovní organizace a další, které dohromady představují tisíce organizací, jež zapojují miliony lidí do dobrovolné činnosti, společně vyzvaly evropské orgány, aby vyhlásily rok 2011 Evropským rokem dobrovolné činnosti,

1.

vyzývá Komisi, aby za podpory všech orgánů EU vyhlásila rok 2011 Evropským rokem dobrovolné činnosti;

2.

vyzývá svého předsedu, aby předal toto prohlášení společně se jmény signatářů Komisi a Radě.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/21

A.

vzhledem k tomu, že Komise ve své bílé knize s názvem „Nový impuls Evropské mládeži“ (KOM(2001)0681), kterou se Parlament zabýval ve svém usnesení ze dne 14. května 2002 (1), přijala cíl věnovat větší pozornost mladým lidem v jiných oblastech politik, zejména v oblasti vzdělávání a celoživotního vzdělávání, zaměstnanosti, sociálního začleňování, zdraví, autonomie mládeže, mobility, základních práv a nediskriminace,

B.

vzhledem k tomu, že Evropská rada přijala na svém zasedání ve dnech 22.–23. března 2005 Evropský pakt mládeže jako jeden z nástrojů přispívající k dosažení lisabonských cílů a obnovila tento závazek v březnu 2008, když zdůraznila, že do mládeže je třeba investovat nyní i v budoucnu,

C.

vzhledem k tomu, že Komise reflektovala potřebu zařazení tématik mládeže do všech oblastí ve svém sdělení ze dne 5. září 2007 o Podpoře plnohodnotné účasti mladých lidí na vzdělávání, zaměstnanosti a ve společnosti (KOM(2007)0498),

D.

vzhledem k tomu, že Parlament přijal svá usnesení ze dne 19. června 2007 o právním rámci opatření pro sladění rodinného života a období studia u mladých žen v Evropské unii (2) a ze dne 21. února 2008 o demografické budoucnosti Evropy (3), v nichž zdůraznil potřebu brát mládež více v úvahu,

1.

vyzývá Komisi, aby při přípravě legislativních návrhů zvážila a zapracovala dopady na mládež a výsledky strukturovaného dialogu s organizacemi mládeže při přípravě legislativních návrhů, zejména v oblastech politik uvedených v bodu odůvodnění A;

2.

vyzývá členské státy, aby se soustředily na mládež pří provádění národních programů reforem v rámci Lisabonské strategie a aby braly mládež v úvahu v příslušných oblastech politik;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto prohlášení spolu se jmény jeho signatářů Radě, Komisi a Evropskému fóru mládeže.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/23

A.

vzhledem k tomu, že únos dítěte je nadmíru nelidským zločinem,

B.

vzhledem k tomu, že k těmto zločinům v Evropě dochází stále častěji, přičemž oběti mohou být převáženy přes státní hranice,

C.

vzhledem k tomu, že naděje na záchranu života uneseného dítěte s postupem času klesá,

D.

vzhledem k tomu, že neexistuje celoevropský pohotovostní systém pro případy zmizení dětí a že na většině území Evropské unie nejsou podobné systémy k dispozici ani na místní či vnitrostátní úrovni,

1

vyzývá členské státy, aby zavedly pohotovostní systémy pro pohřešované děti, k jejichž aktivaci je nezbytné sdělovacím prostředkům, pohraničním a celním orgánům a orgánům činným v trestním řízení okamžitě poskytnout následující informace:

2.

vyzývá členské státy, aby se všemi sousedními zeměmi uzavřely dohody o spolupráci s cílem zajistit, aby byla na všech územích, která přicházejí v úvahu, rychle vyhlášena pohotovost;

3.

žádá, aby byla vytvořena společná organizace, která bude pro vnitrostátní orgány zajišťovat pomoc a odbornou přípravu;

4.

pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény jeho signatářů předal Radě a Komisi.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/26

A.

vzhledem k tomu, že EU je i nadále odhodlána podporovat nezávislost, svrchovanost a územní celistvost Gruzie v rámci mezinárodně uznaných hranic,

B.

vzhledem k tomu, že přidělování ruských pasů občanům Jižní Osetie a podpora separatistického hnutí, jakož i zvýšená vojenská činnost separatistů proti vesnicím obydleným Gruzínci, společně s rozsáhlými vojenskými manévry, které Rusko podniklo v červenci 2008 poblíž hranic s Gruzií, zvýšily napětí v Jižní Osetii,

C.

vzhledem k tomu, že po několika týdnech zvýšeného napětí a potyček mezi stranami a provokací separatistických sil Jižní Osetie, zahrnujících bombové útoky, nebezpečné střety a ostřelování, které si vyžádaly smrt mnoha civilistů a ještě více osob zranily, gruzínská armáda v noci ze 7. na 8. srpna 2008 zahájila překvapivý dělostřelecký útok na Cchinvali, po němž následovala pozemní operace za použití tanků a vojáků, jejímž cílem bylo znovu získat kontrolu nad Jižní Osetií,

D.

vzhledem k tomu, že Rusko po dlouhodobém posilování vojenské přítomnosti okamžitě odpovědělo masivním protiútokem, vysláním tanků a pozemních jednotek, bombardováním několika oblastí Gruzie, včetně města Gori, a blokováním gruzínských černomořských přístavů,

E.

vzhledem k tomu, že krize vedla k vykořenění 158 000 osob, které musely opustit své domovy a jejich návrat nyní vyžaduje pomoc; vzhledem k tomu, že jejich návrat není v důsledku kazetové munice, nevybuchlého vojenského arzenálu a nášlapných min a také v důsledku hrozeb a nedostatečné spolupráce ze strany Ruska bezpečný,

F.

vzhledem k tomu, že infrastruktura v Gruzii byla ruskými vojenskými akcemi silně poškozena, a vzhledem k tomu, že je potřeba poskytnout humanitární pomoc,

G.

vzhledem k tomu, že badatelé v oblasti lidských práv a vojenští analytici zjistili, že ruští vojáci používali v Gruzii kazetovou munici, díky níž zůstaly v oblasti konfliktu tisíce kusů nevybuchlé vojenské výzbroje; vzhledem k tomu, že se Gruzie také uchýlila k použití kazetových bomb v Jižní Osetii v oblasti kolem tunelu Roki,

H.

vzhledem k tomu, že se prezidenti Gruzie a Ruska dne 12. srpna 2008 zavázali k dodržování dohody zprostředkované EU, která s okamžitou platností stanovuje příměří, stažení gruzínských a ruských sil na pozice před 7. srpnem 2008 a zahájení mezinárodních rozhovorů o urychleném vytvoření mezinárodního mechanizmu, který by umožnil vypracovat mírové a trvalé řešení tohoto konfliktu,

I.

vzhledem k tomu, že dne 19. srpna 2008 přerušila Severoatlantická aliance (NATO) pravidelné vztahy na vysoké úrovni s Ruskem, přičemž ruskou vojenskou akci označila za „nepřiměřenou“ a „neslučitelnou s jeho úlohou udržování míru v některých částech Gruzie“ a prohlásila, že dokud zůstávají ruské jednotky v Gruzii, není možné, aby vše „pokračovalo jako obvykle“,

J.

vzhledem k tomu, že ačkoli Rusko dne 22. srpna 2008 stáhlo své tanky, dělostřelectvo a stovky vojáků z nejpředsunutějších pozic v Gruzii, i nadále kontroluje přístup k přístavnímu městu Poti, které leží na jih od Abcházie, a ruská vláda oznámila, že ponechá jednotky v bezpečnostní zóně kolem Jižní Osetie a Abcházie a vybuduje osm kontrolních stanovišť, na nichž budou umístěny ruské jednotky,

K.

vzhledem k tomu, že dne 25. srpna 2008 přijala horní komora ruského parlamentu usnesení, v němž požádala prezidenta o uznání nezávislosti gruzínských separatistických regionů Abcházie a Jižní Osetie, a že dne 26. srpna 2008 následovalo rozhodnutí prezidenta Dmitrije Medveděva o tom, že Rusko formálně uzná oba regiony jakožto nezávislé státy,

L.

vzhledem k tomu, že tento konflikt bude mít dalekosáhlé dopady na regionální stabilitu a bezpečnost, které se nebudou týkat jen přímých vztahů mezi všemi stranami konfliktu, ale budou mít možná i nepříznivé důsledky pro vztahy EU a Ruska, evropskou politiku sousedství, oblast Černého moře a další,

M.

vzhledem k tomu, že EU si v reakci na krizovou situaci v Gruzii musí zachovat úplnou politickou jednotu a musí vystupovat jednotně, a to zejména v oblasti vztahů s Ruskem; vzhledem k tomu, že proces vedoucí k mírovému a trvalému řešení konfliktů v Gruzii a na Kavkaze si vyžádá komplexní revizi politiky sousedství EU a její nové uplatňování v celém regionu ve spolupráci se všemi evropskými a mezinárodními organizacemi, zejména s OBSE,

N.

vzhledem k tomu, že minulý týden gruzínská vláda přerušila diplomatické vztahy s Ruskem a Ruská federace na to reagovala stejně,

1.

zastává názor, že konflikty na Kavkaze není možné řešit vojensky a rozhodně odsuzuje akce všech, kteří se uchýlili k použití síly a násilí s cílem změnit situaci na separatistických gruzínských územích Jižní Osetie a Abcházie;

2.

vyzývá Rusko, aby dodržovalo svrchovanost, územní celistvost a nedotknutelnost mezinárodně uznaných státních hranic Gruzínské republiky, a tudíž velmi odsuzuje uznání nezávislosti separatistických gruzínských regionů Jižní Osetie a Abcházie ze strany Ruské federace, neboť toto uznání je v rozporu s mezinárodním právem;

3.

poukazuje na to, že jakékoli rozhodnutí ohledně konečného statusu Jižní Osetie a Abcházie musí být podmíněno dodržením základních principů mezinárodního práva, včetně Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z roku 1975 (Helsinský závěrečný akt), zejména s přihlédnutím k návratu uprchlíků a respektování jejich majetku a k nutnosti zaručit a dodržovat práva menšin;

4.

odsuzuje nepřijatelnou a nepřiměřenou vojenskou akci Ruska a vniknutí hluboko na území Gruzie, což je porušením mezinárodního práva; zdůrazňuje, že neexistuje žádný legitimní důvod pro ruskou invazi Gruzie, pro okupaci částí gruzínského území a pro hrozby svrhnutí vlády demokratické země;

5.

vyslovuje politování nad ztrátami lidských životů a nad lidským utrpením způsobeným bezohledným používáním síly všemi stranami zapojenými do konfliktu;

6.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad dopadem ruských min na gruzínskou společenskou a hospodářskou činnost, především s ohledem na zničení železničního mostu poblíž Kaspi, k němuž došlo dne 16. srpna 2008 na hlavní železniční trati z Tbilisi do Poti, a na výbuch nákladního vlaku vezoucího surovou ropu z Kazachstánu určenou na export z přístavu Poti, která se odehrála dne 24. srpna 2008 poblíž Gori; zdůrazňuje, že obě tyto akce porušily příměří, k němuž se obě strany zavázaly;

7.

opakuje, že je pevně přesvědčen o zásadě, podle níž žádná třetí země nedisponuje právem veta vůči svrchovanému rozhodnutí jiné země o vstupu do mezinárodní organizace či aliance, ani právem destabilizovat demokraticky zvolenou vládu;

8.

zdůrazňuje, že partnerství mezi Evropou a Ruskem musí být založeno na dodržování základních pravidel evropské spolupráce, jež je třeba uplatňovat nejen verbálně, ale také v praxi;

9.

chválí předsednictví EU za účinnost a rychlost, s jakou reagovalo na tento konflikt, a za jednotu projevenou členskými státy při zprostředkování mezi oběma stranami, které jim umožnilo podepsat dohodu o příměří; vítá v této souvislosti závěry výše uvedeného mimořádného zasedání Evropské rady;

10.

důrazně žádá Rusko, aby dostálo všem závazkům, které mu vznikly na základě dohody o příměří, jíž bylo dosaženo a která byla podepsána díky diplomatickému úsilí EU, především aby neprodleně stáhlo všechny své jednotky ze samotné Gruzie a snížilo svou vojenskou přítomnost v Jižní Osetii a v Abcházii na úroveň ruských sil, které byly v obou regionech rozmístěny jakožto mírové sbory před zahájením konfliktu; odsuzuje rozšířené praktiky rabování, jichž se dopustily jednotky ruské invaze a žoldáci, kteří je provázeli;

11.

žádá, aby bylo neprodleně zahájeno nezávislé mezinárodní vyšetřování a zjistil se skutečný stav a vneslo více světla, pokud jde o určitá obvinění;

12.

naléhavě žádá Gruzii, jež ratifikovala Římský statut Mezinárodního trestního soudu, a ruské orgány, aby podpořily úřad žalobce Mezinárodního trestního soudu a plně s ním spolupracovaly, pokud jde o vyšetřování tragických událostí a útoků proti civilnímu obyvatelstvu, k nimž došlo v průběhu konfliktu, aby bylo možné stanovit odpovědnost jednotlivých subjektů a postavit odpovědné osoby před soud;

13.

vyzývá ruské a gruzínské úřady, aby poskytly úplné informace o oblastech, kam jejich ozbrojené síly shodily kazetové pumy, aby bylo možné okamžitě zahájit odminování, a zabránit tak dalším obětem mezi nevinným civilním obyvatelstvem a usnadnit návrat osob, které musely opustit své domovy;

14.

vyzývá EU a NATO, jakož i jejich členy, aby na základě společného postoje využili všechny možnosti a přesvědčili ruskou vládu, aby dodržovala mezinárodní právo, což je nezbytnou podmínkou, má-li hrát Rusko zodpovědnou úlohu v mezinárodním společenství; připomíná Rusku, jakožto mocnosti, která v OSN disponuje právem veta, jeho odpovědnost za celosvětový mírový pořádek;

15.

vyzývá Radu a Komisi, aby v případě, že Rusko nedostojí svým závazkům vyplývajícím z dohody o příměří, přehodnotily svou politiku vůči této zemi; v důsledku toho podporuje rozhodnutí Evropské rady odložit jednání o dohodě o partnerství a spolupráci do doby, než se ruské jednotky stáhnou na své pozice před 7. srpnem 2008;

16.

vyzývá Komisi, aby navrhla dohody o zjednodušení vízového styku a zpětném přebírání osob s Gruzií, které by byly přinejmenším srovnatelné s dohodami s Ruskem;

17.

vyzývá členské státy, aby přehodnotily politiku udělování víz pro hospodářskou činnost vykonávanou v Jižní Osetii a v Abcházii;

18.

důrazně odsuzuje nucené vysídlování Gruzínců z Jižní Osetie a Abcházie a vyzývá de facto úřady Jižní Osetie a Abcházie, aby zaručily bezpečný návrat vysídleného civilního obyvatelstva v souladu s mezinárodním humanitárním právem;

19.

vítá iniciativy OBSE, jejichž cílem je zvýšit počet neozbrojených pozorovatelů; vyzývá k dalšímu posílení mise OBSE v Gruzii, která by měla úplnou volnost pohybu po celé zemi, a vybízí členské státy, aby k těmto snahám přispěly;

20.

vyzývá k tomu, aby EU výrazně přispěla k plánovanému mezinárodnímu mechanizmu řešení konfliktu, a vítá proto rozhodnutí Evropské rady umístit monitorovací mise EBOP (evropské bezpečnostní a obranné politiky) jako doplnění misí OSN a OBSE a aby požádala o mandát OSN a OBSE pro mírovou misi EBOP;

21.

vítá aktivní a nepřetržitou podporu EU všem mezinárodním snahám o nalezení mírového a trvalého řešení konfliktu, zejména závazek Rady podpořit všechny snahy OSN, OBSE a další snahy o řešení konfliktu; vítá zejména rozhodnutí jmenovat zvláštního zástupce EU pro krizi v Gruzii;

22.

vítá rozhodnutí Komise o poskytnutí rychlého balíčku humanitární pomoci ve výši 6 milionů EUR pro civilní obyvatelstvo, který musí být ještě podpořen dalšími finančními prostředky na základě posouzení potřeb na místě; bere na vědomí naléhavou potřebu pomoci při odstraňování škod způsobených konfliktem;

23.

vítá rozhodnutí Rady svolat mezinárodní dárcovskou konferenci zaměřenou na rekonstrukci Gruzie a naléhavě žádá Radu a Komisi, aby prozkoumaly možnost uplatnění významného plánu EU na poskytnutí finanční podpory pro obnovu postižených oblastí Gruzie a zajištění silnější politické přítomnosti EU v této zemi i v celém regionu;

24.

vyzývá všechny strany konfliktu, aby umožnily obětem, včetně uprchlíků a osob vysídlených rámci země, umožnily plný a neomezený přístup k humanitární pomoci;

25.

zastává názor, že k nalezení řešení konfliktu v Gruzii i jiných přetrvávajících konfliktů na jižním Kavkaze přispěje stále výraznější mezinárodní charakter mechanizmů pro řešení konfliktů; navrhuje proto, aby EU svolala „transkavkazskou mírovou konferenci“, která by se stala stěžejním prvkem tohoto procesu; domnívá se, že na konferenci by se měly projednat možnosti mezinárodních záruk v souvislosti s plným dodržováním občanských a politických práv a podpora demokracie prostřednictvím mezinárodního práva; zdůrazňuje, že konference by rovněž umožnila vyslechnout nezastoupené nebo umlčené skupiny z kavkazského regionu;

26.

vyzývá Radu a Komisi, aby dále rozvíjely evropskou politiku sousedství a lépe ji přizpůsobily potřebám našich východních partnerů, včetně posílené přítomnosti EU v oblasti Černého moře, aby přijaly návrh Evropského parlamentu na vytvoření „Evropského hospodářského prostoru plus“ či švédsko-polský návrh východního partnerství a aby zejména v souvislosti s Gruzií, Ukrajinou a Moldavskou republikou urychlily vytvoření zóny volného obchodu; konstatuje, že liberalizace vízové politiky EU vůči těmto zemím musí zohlednit skutečnost, že Rusku byly v této oblasti poskytnuty lepší podmínky než uvedeným zemím;

27.

zdůrazňuje vzájemnou souvislost řady problémů v oblasti jižního Kavkazu a potřebu komplexního řešení prostřednictvím paktu stability se zapojením hlavních externích aktérů; zdůrazňuje potřebu rozšířit spolupráci se sousedními zeměmi černomořské oblasti pomocí založení zvláštního institucionálního a vícestranného mechanizmu, jako např. Černomořské unie, a organizováním mezinárodní konference o bezpečnosti a spolupráci v regionu jižního Kavkazu; žádá proto Komisi, aby předložila Parlamentu a Radě konkrétní návrh na vytvoření vícestranného rámce pro oblast Černého moře, zahrnujícího také Turecko a Ukrajinu; domnívá se, že sousední země, jako např. Kazachstán, by měly být také zapojeny v zájmu stability celého regionu a dodávek energie;

28.

připomíná, že na bukurešťském summitu, který se konal dne 3. dubna 2008, bylo v NATO dosaženo dohody o tom, že se Gruzie stane členem Aliance;

29.

zdůrazňuje význam Gruzie pro lepší zabezpečení EU energií, neboť Gruzie umožňuje vést energii jinou než ruskou trasou; považuje za klíčové, aby byl ropovod Baku–Tbilisi–Ceyhan účinně chráněn, a vyzývá Komisi, aby za tímto účelem nabídla Gruzii veškerou nezbytnou pomoc; očekává pevné odhodlání EU pokračovat v projektu plynovodu Nabucco, který byl uznán za prioritní projekt EU vedoucí přes území Gruzie a představuje nejvážnější alternativu projektů realizovaných ve spolupráci s Ruskem, jež následně povedou k rostoucí ekonomické a politické závislosti členských států na Rusku;

30.

vyzývá Radu a Komisi, aby pokračovaly ve svém úsilí o přijetí společné energetické politiky, jež se bude mj. zabývat potřebou diverzifikovat zdroje dodávek energie;

31.

zastává názor, že spolupráce na jižním Kavkaze by se neměla zaměřovat na vzájemně se vylučující zóny vlivu EU a Ruska (tzv. „sféry zájmu“);

32.

zastává názor, že úloha EU v současné krizi zdůrazňuje potřebu posílit evropskou zahraniční, bezpečnostní a obrannou politiku a je přesvědčen, že Lisabonská smlouva, mimo jiné vytvořením úřadu vysokého představitele, doložkou o solidaritě a politikou EU v oblasti zajištění energie, představuje správný způsob, jak toho lze dosáhnout;

33.

zdůrazňuje nezbytnost chránit stabilitu v regionu jižního Kavkazu a vyzývá vlády Arménie a Ázerbájdžánu, aby přispěly k dosažení tohoto cíle při současném dodržení všech svých mezinárodních závazků;

34.

znovu potvrzuje zásadu, že pluralitní a demokratická vláda s fungujícími opozičními stranami a dodržováním lidských a občanských práv představuje nejlepší záruku pro stabilitu v celém regionu jižního Kavkazu;

35.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, prezidentům a parlamentům Gruzie a Ruské federace, NATO, OBSE a Radě Evropy.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/31

A.

vzhledem k tomu, že akademický návrh společného referenčního rámce (8) byl předložen Komisi koncem roku 2007,

B.

vzhledem k tomu, že návrh společného referenčního rámce v současnosti prochází procesem hodnocení, který provádí síť několika akademických skupin včetně „Association Henri Capitant des Amis de la Culture Juridique Francaise“ (Sdružení přátel francouzské právní kultury založené Henrim Capitantem) a „Société de législation comparée“ (Společnost pro srovnávací právo), které již vydaly „Principes contractuels communs“ (Obecné zásady smluv) a „Terminologie contractuelle commune“ (Obecná terminologie smluv) (9),

C.

vzhledem k tomu, že Komise zahájila vnitřní výběrový proces s cílem určit, které části návrhu společného referenčního rámce budou zahrnuty do připravovaného dokumentu, kterým může být např. bílá kniha Komise o společném referenčním rámci,

D.

vzhledem k tomu, že návrh společného referenčního rámce je čistě akademický dokument a možný výběr částí návrhu společného referenčního rámce, které mají být zahrnuty do připravovaného dokumentu Komise, má vysoce politickou povahu,

1.

vítá předložení návrhu společného referenčního rámce a očekává, že konečný akademický návrh společného referenčního rámce bude Komisi předložen do konce prosince 2008;

2.

vyzývá Komisi, aby předložila přesný a transparentní plán organizace a koordinace výběrového řízení vedoucího k vypracování dokumentu Komise, zvlášť pokud jde o všechna zúčastněná generální ředitelství (GŘ);

3.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že návrh společného referenčního rámce bude k dispozici v co největším počtu příslušných jazyků, aby byla zabezpečena jeho dostupnost pro všechny zúčastněné strany;

4.

vyzývá Komisi, aby zvážila možnost přidělit projekt GŘ pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost, přičemž by se na něm plně podílela všechna ostatní příslušná generální ředitelství, protože společný referenční rámec přesahuje oblast spotřebitelského smluvního práva, a aby poskytla nezbytné materiály a lidské zdroje;

5.

zdůrazňuje, že dokument Komise bude východiskem pro rozhodování evropských orgánů a všech zúčastněných stran o budoucím účelu, obsahu a právním účinku společného referenčního rámce, jež se může pohybovat od nezávazného legislativního nástroje až po základ pro volitelný nástroj v rámci evropského smluvního práva;

6.

domnívá se, že je bez ohledu na budoucí podobu společného referenčního rámce nutné zavést opatření, která zajistí, že společný referenční rámec bude pravidelně aktualizován, aby zohledňoval změny a vývoj v oblasti smluvního práva v jednotlivých státech;

7.

zdůrazňuje, že Komise by měla při jakémkoliv rozhodování o obsahu společného referenčního rámce mít na zřeteli prohlášení Rady ze dne 18 dubna 2008 o tom, že by společný referenční rámec měl být „nástrojem pro lepší tvorbu právních předpisů“ tvořícím „soubor nezávazných pokynů, které budou používány zákonodárci na úrovni Společenství“;

8.

objasňuje, že v takovém případě by společný referenční rámec měl být co možná nejširší a že by v této fázi nebylo nutné vyloučit jakýkoliv obsah nebo materiály;

9.

opětovně zdůrazňuje, že výsledek nedávných pracovních schůzek na téma společného referenčního rámce by měl být zohledněn v jakémkoliv výběrovém řízení; zdůrazňuje, že další konzultace by měly být rozsáhlé a měly by zaručovat vyvážený přínos od všech příslušných zúčastněných subjektů;

10.

navrhuje, aby v případě, že se společný referenční rámec používá jako nezávazný legislativní nástroj, byly jeho příslušné části připojeny ke všem budoucím legislativním návrhům nebo sdělením Komise, které se týkají smluvního práva, aby se zajistilo, že budou zohledněny zákonodárnými orgány Společenství;

11.

poukazuje na to, že by Komise při rozhodování o obsahu společného referenčního rámce měla mít na paměti skutečnost, že společný referenční rámec by mohl svou působností přesahovat pouhý legislativní nástroj a že by se mohl stát volitelným nástrojem;

12.

navrhuje, aby se společný referenční rámec, je-li pravděpodobné, že v budoucnosti získá podobu volitelného nástroje, omezil pouze na ty oblasti, v nichž působí zákonodárné orgány Společenství nebo pravděpodobně v blízké budoucnosti budou působit, nebo které jsou úzce spojeny se smluvním právem; navrhuje, aby všechny volitelné nástroje vycházely z návrhu společného referenčního rámce; domnívá se, že by ve všech případech mělo být zajištěno, aby výběrové řízení neohrozilo celkovou jednotnost volitelného nástroje;

13.

trvá na tom, aby byl Parlament plně konzultován a zapojen do všech výběrových řízení, jejichž výsledkem má být vytvoření připravovaného dokumentu Komise o společném referenčním rámci;

14.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/33

A.

vzhledem k tomu, že článek 195 Smlouvy o ES zplnomocňuje evropského veřejného ochránce práv k přijímání stížností ze strany občanů Unie, které se týkají případů nesprávného úředního postupu v činnostech orgánů nebo institucí Společenství,

B.

vzhledem k tomu, že stížnosti předkládané občany představují významný zdroj informací o případných porušeních práva Společenství,

C.

vzhledem k tomu, že podle článku 211 Smlouvy o ES je Komise v rámci své úlohy strážce Smluv odpovědná za uplatňování ustanovení Smlouvy a za opatření, která orgány v souvislosti s těmito ustanoveními přijímají,

D.

vzhledem k tomu, že podle prvního odstavce článku 226 Smlouvy o ES, má-li Komise za to, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj ze Smlouvy vyplývá, „vydá“ o tom odůvodněné stanovisko poté, co umožní tomuto státu podat vyjádření, a vzhledem k tomu, že podle druhého odstavce tohoto článku, nevyhoví-li tento stát stanovisku ve lhůtě stanovené Komisí, „může“ Komise předložit věc Soudnímu dvoru,

E.

vzhledem k tomu, že jak již veřejný ochránce práv zdůraznil ve svém rozhodnutí o stížnosti 995/98/OV, že i když Komise má právo dle volného uvážení zahájit řízení pro porušení práva Společenství, podléhají tato řízení právním omezením „stanoveným judikaturou Soudního dvora, který například vyžaduje, aby správní úřady jednaly konzistentně a v dobré víře, vyvarovaly se diskriminace a jednaly v souladu se zásadou proporcionality, rovnosti a legitimních očekávání a respektování lidských práv a základních svobod“,

F.

vzhledem k tomu, že Komise zdůraznila, že tato úloha je z hlediska zájmů evropských občanů nezbytná, a uznala, že právní stát je v této souvislosti důležitý (3),

G.

vzhledem k tomu, že Komise potvrzuje, že její výše uvedené sdělení ze dne 20. března 2002 stanovuje administrativní opatření ve prospěch stěžovatele, čímž se Komise zavazuje, že se bude při vyřizování jeho stížnosti a posuzování daného porušení práva těmito opatřeními řídit,

H.

vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv se domnívá, že jestliže Komise nezaujme v souvislosti s předkladatelovou stížností na porušení práva definitivní postoj, jedná se o nesprávný úřední postup,

I.

vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv Komisi doporučuje, aby se stížností stěžovatele zabývala co nejdříve a nejpečlivěji,

1.

podporuje doporučení evropského veřejného ochránce práv Komisi;

2.

zdůrazňuje, že způsob, jakým Komise vyřizuje stížnosti občanů na údajné porušení práva Společenství členskými státy, by měl být vždy v souladu se zásadami řádného úředního postupu;

3.

zdůrazňuje, že Komise ve svém výše uvedeném sdělení ze dne 20. března 2002 přijala určité závazky, pokud jde o vyřizování stížností na porušení práva;

4.

zdůrazňuje, že Komise ve tomto sdělení naznačila, že zpravidla do jednoho roku od data registrace stížnosti rozhodne, zda zahájí řízení o porušení práva, nebo tento spis uzavře, a že bude stěžovatele písemně informovat, dojde-li k překročení tohoto časového limitu;

5.

uznává, že v obtížných a složitých případech může vyšetřování Komise vyžadovat více času než jeden rok; domnívá se ovšem, že překročení jednoleté lhůty je oprávněné pouze v případech, kdy vyšetřování skutečně ještě pokračuje;

6.

bere na vědomí, že ve stávajícím případu, kdy německá vládá řádně neuplatnila směrnici o pracovní době (4), měla Komise v úmyslu zabývat se touto stížností v souvislosti se svým návrhem na změnu této směrnice a rozhodla se počkat na výsledek diskusí o svém návrhu s ostatními orgány Společenství;

7.

připomíná, že návrh byl předložen v září 2004 a že neexistují žádné důkazy o tom, že by Komise od té doby podnikla další kroky, jež by ve vyšetřování vedly k posunu;

8.

konstatuje, že místo toho, aby Komise přijala jedno ze dvou možných rozhodnutí – zahájit formální řízení o porušení práva nebo případ uzavřít – neprovedla ve vyšetřování žádné další kroky;

9.

zastává názor, že právo Společenství nepředpokládá možnost, že by existující právní předpisy a rozsudky mohly být přehlíženy z důvodu projednávání nových pravidel; upozorňuje, že Komise rovněž zanedbala ty otázky stížnosti, které s navrhovanými změnami stávající směrnice nesouvisejí;

10.

uznává, že Komise má jisté právo volného uvážení, co se týče správy stížností a řízení pro porušení práva, zejména pokud jde o předložení věci Soudnímu dvoru, zdůrazňuje však, že článek 226 Smlouvy o ES stanoví, že Komise má zahájit fázi předcházející soudnímu řízení, pokud má za to, že členský neplní povinnost, která pro něj ze Smlouvy vyplývá;

11.

je toho názoru, že na právo volného uvážení se také vztahují právní omezení stanovená obecnými zásadami správního práva, jak stanoví judikatura Soudního dvora, a že toto právo by ovšem nemělo překračovat omezení, jež si Komise sama stanovila ve svém výše uvedeném sdělení ze dne 20. března 2002;

12.

znovu vyjadřuje své znepokojení nad neoprávněnou a nepřiměřeně dlouhou dobou, často v rozmezí několika let, po kterou Komisi trvá, než uskuteční a uzavře řízení o porušení práva, a svoji nespokojenost s častými případy neplnění rozhodnutí Soudního dvora ze strany členských států; má za to, že to podrývá důvěryhodnost vytváření a důsledného uplatňování práva Společenství a vede k znevažování cílů EU;

13.

znovu zdůrazňuje, že členské státy mají klíčovou úlohu při správném provádění práva Společenství, a podtrhuje skutečnost, že jeho uplatňování v praxi rozhoduje o tom, do jaké míry se zvýší význam Evropské unie pro její občany;

14.

žádá Komisi, aby poskytla seznam členských států, jejichž právní předpisy nejsou v souladu s veškerými ustanoveními směrnice o pracovní době, a aby upřesnila, jaké přijme kroky v souvislosti s touto skutečností; naléhavě žádá Komisi, aby přijala okamžité kroky v souladu se svými pravomocemi ve všech případech a ve všech členských státech, ve kterých není provedení této směrnice v souladu s právem uvedeným v právních předpisech a v judikatuře Soudního dvora;

15.

naléhavě žádá Komisi, aby neprodleně prošetřila nový německý právní předpis, který byl přijat dne 1. ledna 2004 a který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2007, s cílem stanovit, zda je v souladu se všemi ustanoveními směrnice o pracovní době a se všemi příslušnými rozsudky Soudního dvora; zdůrazňuje, že je potřeba, aby Komise prošetřila podrobnosti provádění dané směrnice;

16.

bere na vědomí, že Komise nedávno provedla revizi svých pokynů pro řízení pro porušení práva; na základě tohoto dokumentu soudí, že seznam rozhodnutí bude předem poskytnut stálým zástupcům a členským státům a že tisková prohlášení o rozhodnutích přijatých v souvislosti s porušením práva mohou být zveřejněna v den jejich formálního přijetí; konstatuje nicméně, že nebyla přijata žádná opatření s cílem informovat Parlament či jeho příslušné výbory;

17.

znovu opakuje svoji naléhavou výzvu, aby Komise plně informovala Parlament, a zejména jeho Petiční výbor, o všech rozhodnutích přijatých ve všech fázích řízení pro porušení práva;

18.

zdůrazňuje, že podle článku 230 Smlouvy o ES má Parlament právo podat u Soudního dvora žalobu na základě stejných podmínek jako Rada a Komise a že Parlament má podle článku 201 Smlouvy pravomoc vykonávat kontrolu nad činnostmi Komise;

19.

naléhavě rovněž žádá členské státy, aby ve světle výše uvedeného důsledně uplatňovaly veškeré předpisy týkající se zdraví a bezpečnosti při práci, a to na základě zásady, že v případě pochybností by měl mít přednost výklad práva s největšími výhodami pro zdraví a bezpečnost pracovníků (in dubio pro operario);

20.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a evropskému veřejnému ochránci práv.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/35

A.

vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní zásadou EU zakotvenou ve Smlouvě o založení Evropského společenství a v Listině základních práv Evropské unie a vzhledem k tomu, že i přes značný pokrok dosažený v této oblasti řada nerovností mezi ženami a muži přetrvává,

B.

vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách je největší překážkou pro dosažení rovnosti mezi ženami a muži a bez ohledu na zeměpisné, hospodářské či společenské hranice je jednou z nejrozšířenějších forem porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že počet žen, které jsou oběťmi násilí, je znepokojující,

C.

vzhledem k tomu, že výrazem „násilí páchané na ženách“ se rozumí jakýkoli násilný čin motivovaný pohlavím, jehož výsledkem je nebo pravděpodobně bude fyzická, sexuální nebo psychologická újma či utrpení žen, včetně vyhrožování takovými činy, nátlaku nebo svévolného zbavení svobody, ať už ve veřejném nebo soukromém životě,

D.

vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování představuje nepřijatelné porušování lidských práv a je zároveň moderní formou otroctví, která je úzce spjata s dalšími formami trestné činnosti, což značně poškozuje veškeré snahy o dosažení rovnosti žen a mužů,

E.

vzhledem k tomu, že podpora podnikové politiky zaměřené na flexibilitu na trhu práce se nesmí v prvé řadě soustřeďovat na potřeby podniků či orgánů veřejné správy, ale musí především a zejména vycházet z toho, kolik času potřebují ženy a muži, aby mohli odpovědně vykonávat své rodinné povinnosti,

F.

vzhledem k tomu, že v evropské strategii zaměstnanosti nezůstaly konkrétní pokyny k otázkám pohlaví ani pilíř, do něhož patří problematika rovných příležitostí,

G.

vzhledem k tomu, že rozdíly mezi ženami a muži v oblasti zaměstnávání svědčí o přetrvávání kvalitativních i kvantitativních nerovností mezi ženami a muži,

H.

vzhledem k tomu, že rozdíly v odměňování mužů a žen zůstávají od roku 2003 na stejné úrovni 15 % a od roku 2000 se snížily pouze o jeden procentní bod,

I.

vzhledem k tomu, že odvětvová a pracovní segregace mužů a žen neklesá a v některých zemích dokonce vzrůstá,

J.

vzhledem k tomu, že účast žen na rozhodování je určujícím znakem rovnosti žen a mužů; vzhledem k tomu, že počet žen ve vedoucích pozicích v podnicích a na univerzitách zůstává na stejné úrovni a počet žen v politice a ve vědě se zvyšuje jen pomalu,

K.

vzhledem k tomu, že přetrvávající stereotypy týkající se vzdělávacích a pracovních možností žen napomáhají k opakovanému výskytu nerovností,

L.

vzhledem k tomu, že lisabonských cílů v oblasti růstu a podpory sociálního tržního hospodářství lze dosáhnout, pouze pokud se plně využije významný potenciál žen na trhu práce,

M.

vzhledem k tomu, že existuje riziko „nuceného“ zaměstnání na částečný úvazek, zejména u žen, které často musí volit toto řešení z důvodu nedostupnosti zařízení pro péči o děti,

N.

vzhledem k tomu, že řada problémů a obtíží se dotýká více žen než mužů, zejména pokud jde o kvalitu zaměstnání, „výpomoc“ partnerům v některých odvětvích, např. v zemědělství nebo rybolovu a v malých rodinných podnicích, o zdraví a bezpečnost při práci, ochranu v oblasti mateřství a zvýšené riziko chudoby,

O.

vzhledem k tomu, že ve venkovských oblastech je nižší míra zaměstnanosti mužů i žen a navíc mnoho žen nikdy aktivně nevstoupí na oficiální trh práce, a nejsou z toho důvodu registrovány jako nezaměstnané ani zohledněny ve statistikách nezaměstnanosti, což přináší specifické finanční a právní problémy, pokud jde o právo na mateřskou a nemocenskou dovolenou, získání nároku na důchod a přístup k sociálnímu zabezpečení, stejně jako problémy v případě rozvodu; vzhledem k tomu, že venkovské oblasti se potýkají s vážným nedostatkem kvalitních pracovních míst,

P.

vzhledem k tomu, že se zhoršily podmínky některých skupin žen, jež často musejí čelit několika problémům a rizikům současně i dvojnásobné diskriminaci, a to zejména ženy se zdravotním postižením, ženy vyživující závislé osoby, starší ženy, příslušnice menšin a přistěhovaleckých skupin a vězenkyně,

Q.

vzhledem k tomu, že značné rozdíly mezi muži a ženami přetrvávají i ve všech ostatních ohledech, které souvisejí s kvalitou práce, např. sladění pracovního a soukromého života, pracovní podmínky, při nichž nejsou plně využívány schopností lidí, a stejně tak i v oblasti zdraví a bezpečnosti práce; vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti žen pečujících o děti dosahuje pouze 62,4 %, zatímco u mužů je to 91,4 %; vzhledem k tomu, že účast žen na trhu práce se většinou nadále vyznačuje vysokým a vzrůstajícím podílem zaměstnání na částečný úvazek, který v roce 2007 dosahoval 31,4 % v evropské sedmadvacítce, zatímco u mužů tento podíl představoval pouze 7,8 %, přičemž 76,5 % všech zaměstnanců na částečný úvazek tvoří ženy; vzhledem k tomu, že ženy rovněž více vyhledávají dočasné pracovní smlouvy (15,1 %, což je o jeden procentní bod více než u mužů); vzhledem k tomu, že dlouhodobá nezaměstnanost je trvale častější u žen (4,5 %) než u mužů (3,5 %),

R.

vzhledem k tomu, že ženy, zejména ženy starší 65 let, jsou častěji než muži ohroženy chudobou (21 %, což je o pět procentních bodů více než u mužů),

S.

vzhledem k tomu, že slučitelnost pracovního, rodinného a soukromého života je i nadále jak pro ženy, tak pro muže nedořešenou otázkou,

T.

vzhledem k tomu, že sociální partneři hrají důležitou roli při stanovení a účinném provádění opatření směřujících k dosažení rovnosti žen a mužů na evropské, vnitrostátní, regionální, odvětvové úrovni i na úrovni podniků,

U.

vzhledem k tomu, že rozdělení rodinných a domácích povinností mezi muže a ženy, dosažitelné zejména díky většímu využívání rodičovské a otcovské dovolené, je nezbytnou podmínkou rozvíjení a zajištění rovnosti žen a mužů; vzhledem k tomu, že nezařazení mateřské a rodičovské dovolené do výpočtu celkové odpracované doby diskriminuje a znevýhodňuje ženy na trhu práce,

V.

vzhledem k tomu, že přístup ke službám péče o dítě, starší osoby a jiné závislé osoby je zásadní pro rovnou účast žen a mužů na trhu práce, na studiu a dalším vzdělávání,

W.

vzhledem k tomu, že předpisy týkající se strukturálních fondů stanoví, že členské státy a Komise zajistí podporu rovnosti žen a mužů a začlenění hlediska rovnosti pohlaví během jednotlivých fází čerpání pomoci z fondů,

1.

vítá výše uvedenou zprávu Komise o rovnosti a znovu zdůrazňuje dvojí stránku politiky pro rovné příležitosti žen a mužů na úrovni EU: na jedné straně jde o zajištění rovnosti žen a mužů ve všech oblastech politiky (začleňování hlediska rovnosti žen a mužů) a na druhé straně jsou nutná cílená opatření proti diskriminaci žen, včetně informačních kampaní, výměny osvědčených postupů, diskusí s občany a partnerských iniciativ mezi veřejným a soukromým sektorem;

2.

zdůrazňuje, že pro dosažení rovnosti žen a mužů je důležité bojovat proti násilí páchanému na ženách; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby v této oblasti podnikly společné kroky; naléhavě vyzývá Komisi, aby zvážila možnost přijmout nová opatření v boji proti násilí páchanému na ženách;

3.

vyzývá Komisi a členské státy, aby spojily své úsilí v boji proti organizovanému zločinu a nezákonným obchodním sítím a aby přijaly a posílily legislativní a správní opatření, opatření v oblasti vzdělávání i sociální a kulturní opatření, která povedou k oslabení poptávky po prostituci;

4.

vyzývá členské státy, aby bezodkladně ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi;

5.

považuje celkové zapojení žen do rozhodování na místní, vnitrostátní a evropské úrovni za nedostatečné; vyzývá proto Komisi, členské státy a politické strany, aby zvážily kroky, které by tuto situaci zlepšily; v tomto ohledu uvádí, že na zastoupení žen má pozitivní dopad zavedení volebních kvót;

6.

vyzdvihuje vzájemnou provázanost mezi účastí žen v politice a při rozhodování a jejich zapojením do činností nevládních organizací a občanské společnosti; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby podpořily kroky rozvíjející takové zapojení;

7.

zdůrazňuje důležitost aktivního zapojení žen do odborových organizací, jejichž činnost se zaměřuje na ochranu žen na pracovišti a na to, aby jim byla poskytnuta práva, na něž mají nárok;

8.

bere na vědomí význam toho, aby ženy plně využívaly svá sexuální a reprodukční práva v rámci posilování postavení žen; podporuje proto opatření a kroky, jež zlepšují přístup žen k službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a zvyšují jejich povědomí ohledně jejich práv a dostupných služeb;

9.

vyzývá Komisi a členské státy k přijetí nezbytných opatření k začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech sociálních politik, politik zaměstnanosti a sociálního zabezpečení, zejména v rámci strategie flexikurity, a vyzývá je k potlačování všech forem diskriminace;

10.

podporuje opatření Evropského sociálního fondu a programu PROGRESS na období 2007–2013, která zlepšují situaci žen na trhu práce a pomáhají odstraňovat diskriminaci;

11.

je znepokojen nedostatečným pokrokem ohledně rozdílů v odměňování mužů a žen v několika posledních letech; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zhodnotily své strategie a činnost v této oblasti a případně aby při uplatňování stávajících opatření zavedly ve spolupráci se sociálními partnery jakákoliv nová opatření či přístupy, které by umožnily zlepšit situaci; podporuje v této souvislosti návrh Poradního výboru pro rovné příležitosti žen a mužů na zpřísnění evropských právních předpisů v dané oblasti tím, že by zaměstnavatelům byla uložena povinnost provádět mzdové audity a vypracovávat vlastní akční plány s cílem odstranit rozdíly mezi mzdami žen a mužů; podtrhuje potřebu společných kroků, zejména v souvislosti s novou etapou evropské strategie pro růst a zaměstnanost, a nutnost uplatňovat obecné zásady flexikurity;

12.

je znepokojen znevýhodněním žen na trhu práce, v jehož důsledku mají ženy v oblasti důchodu a dalších sociálních dávek méně individuálních práv, a to zejména v rámci systémů, v nichž jsou tato práva úzce spjata s příspěvky či s příjmy podle typu profese dotyčné osoby; vyzývá proto členské státy, aby přijaly efektivní opatření, která by zaručila plnění sociálních norem a práce s příslušnými právy v různých odvětvích činnosti, a zajistila tak pracovníkům, zejména ženám, důstojné příjmy a právo na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, na sociální ochranu a svobodu odborových svazů, což by přispělo k odstranění diskriminace mezi muži a ženami na pracovišti;

13.

žádá členské státy, aby podporovaly Komisi při provádění kontroly uplatňování vnitrostátních opatření, s cílem zhodnotit dodržování zásady rovnosti, zejména pokud jde o zákonná práva, důchodové systémy a systémy sociálního zabezpečení;

14.

žádá orgány Společenství a členské státy, aby prohlásily 22. únor Mezinárodním dnem rovnosti mezd;

15.

je znepokojen přetrvávající nerovnováhou mezi úrovní vzdělanosti žen a mužů na jedné straně, kde jsou studijní výsledky žen lepší než u mužů, a situací na trhu práce na straně druhé, kdy ženy mají nižší příjmy a méně jistá pracovní místa a jejich kariéra se vyvíjí pomaleji než u mužů; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zjistily příčiny a našly řešení této situace;

16.

doporučuje členským státům, aby podporovaly rovnost zacházení s žáky a přijaly opatření proti pracovní segregaci, která dosud existuje v oblasti vzdělávání, kde procento učitelek v předškolní přípravě a na prvním stupni základních škol je mnohonásobně vyšší než procentuální podíl učitelek na středních školách, které jsou vyhrazeny spíše mužům, přičemž střední školy poskytují větší uznání, lepší odměňování a sociální status;

17.

navrhuje Komisi, aby projednala přijetí opatření na podporu akademického studia v oblasti věd a technologií mezi ženami a muži, aby se tak zvýšila nabídka odborníků v tomto odvětví a uspokojila se poptávka;

18.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly další opatření pro zlepšení přístupu žen na trh práce a jejich účasti na tomto trhu, a to zejména v odvětvích, kde nejsou ženy dostatečně zastoupeny, např. v odvětvích vyspělých technologií, výzkumu, vědy a techniky, stejně jako opatření pro zvýšení kvality pracovního zařazení žen, zejména prostřednictvím programů celoživotního vzdělávání na všech stupních; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby pro dosažení tohoto cíle použily evropské strukturální fondy;

19.

vyzývá Komisi a členské státy, aby věnovaly pozornost situaci žen vypomáhajících partnerům v řemeslné výrobě, obchodování, zemědělství, rybolovu a v malých rodinných podnicích, a to z hlediska rovnosti žen a mužů a s přihlédnutím k tomu, že ženy jsou ve zranitelnějším postavení než muži; žádá Komisi, aby neprodleně předložila návrh na změnu směrnice 86/613/EHS o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné, včetně oblasti zemědělství, a o ochraně v mateřství (12), s cílem odstranit nepřímou diskriminaci, uplatňovat pozitivní povinnost rovného zacházení a zlepšit právní postavení žen vypomáhajících partnerům;

20.

vyzývá členské státy, aby vytvořily právní rámec, který by upravoval společné vlastnictví a zajistil plné uznání práv žen v zemědělství, přiměřenou ochranu v oblasti sociálního zabezpečení a uznání jejich práce;

21.

vybízí členské státy, aby podporovaly podnikání žen v průmyslu a aby poskytovaly finanční podporu a služby profesního poradenství a přiměřenou odbornou přípravu ženám zakládajícím podniky;

22.

vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost dostupnosti zařízení souvisejících s mateřstvím pro ženy vykonávající samostatně výdělečnou činnost;

23.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvláště přihlížely k tomu, že vzrůstá počet pracovníků, kteří formálně vykonávají samostatně výdělečnou činnost, ve skutečnosti však mohou být zařazeni do kategorie „ekonomicky závislých pracovníků“;

24.

vyzývá členské státy, aby oceňovaly podniky, které zavádějí opatření na podporu rovnosti žen a mužů a usnadňují sladění pracovního a soukromého života, aby se osvědčené postupy v této oblasti rozšiřovaly;

25.

vyzývá Komisi a členské státy, aby upřednostňovaly a obzvláště zohledňovaly zranitelnější skupiny žen, zejména ženy se zdravotním postižením, ženy vyživující závislé osoby, starší ženy, příslušnice menšin a přistěhovaleckých skupin a uvězněné ženy, a aby připravily cílená opatření zaměřená na jejich potřeby;

26.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly a uplatňovaly potřebná opatření, jež by ženám se zdravotním postižením pomohly k většímu pokroku v těch oblastech společenského a pracovního života, kultury a politiky, v nichž jsou dosud nedostatečně zastoupeny;

27.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily přístup migrujících žen ke vzdělání a k pracovním místům tím, že přijmou opatření k boji proti dvojí diskriminaci, jíž jsou migrující ženy vystaveny na trhu práce, a vytvoří příznivé podmínky pro jejich přístup na trh práce, pro sladění jejich pracovního a soukromého života a pro zajištění vhodné odborné přípravy;

28.

vítá konzultace probíhající mezi Komisí a sociálními partnery, jejichž cílem je zlepšení legislativního i nelegislativního rámce pro slaďování práce, rodinného a soukromého života; očekává rozbor těchto konzultací a z nich vyplývající návrhy, zejména pokud jde o mateřskou dovolenou a její započtení do odpracovaných let, a rovněž návrhy týkající se rodičovské dovolené, otcovské dovolené, dovolené v případě osvojení dítěte a dovolené při péči o závislou osobu; domnívá se navíc, že rámcovou dohodu o rodičovské dovolené lze upravit v následujících bodech: zavedení pobídek, které mohou povzbudit otce k nástupu na rodičovskou dovolenou, posílení práv pracovníků nastupujících na rodičovskou dovolenou a pružnější ustanovení týkající se dovolených, prodloužení rodičovské dovolené a vyplácení mzdy po dobu této dovolené;

29.

připomíná, že všechny politiky zaměřené na sladění práce a rodinného života musí být založeny na zásadě svobodné volby každého jednotlivce a musí být přizpůsobeny různým životním obdobím;

30.

vyzývá členské státy, aby navrhly konkrétní opatření v boji proti nerovnosti žen a mužů, která je způsobená přerušením zaměstnání, a to zejména z důvodu mateřské dovolené či dovolené při péči o závislou osobu, a pro snížení jejich negativního dopadu na kariéru, plat a nárok na důchod;

31.

bere na vědomí, že slaďování pracovního, soukromého a rodinného života je jedním z klíčových prvků pro zvýšení zaměstnanosti a vyzývá Komisi, aby shromažďovala a zveřejňovala osvědčené postupy, pokud jde o skutečnou rovnováhu mezi prací a soukromým životem a o větší zapojení mužů do rodinného života;

32.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly účast mužů na uplatňování politik podporujících rovnost žen a mužů, zejména pokud jde o slaďování pracovního, rodinného a soukromého života;

33.

žádá členské státy, regionální a místní orgány, aby zlepšily nabídku, kvalitu a dostupnost služeb péče o dítě a pečovatelských služeb pro závislé osoby v souladu s barcelonskými cíli a aby zajistily, že nabídka těchto služeb bude slučitelná s nezkrácenou pracovní dobou žen a mužů, kteří se starají o děti a o závislé osoby;

34.

vyzývá odpovědné orgány podniků, aby do svého plánu řízení pracovních sil začlenily flexibilní opatření rodinné politiky s cílem usnadnit zaměstnankyním i zaměstnancům návrat do zaměstnání po přerušení kariéry;

35.

upozorňuje Komisi a členské státy na feminizaci chudoby, kdy ženy, zejména starší ženy a svobodné matky, čelí hrozbě vyloučení a chudoby; naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby připravily opatření, jež by tomuto vývoji zabránila;

36.

žádá Komisi a členské státy, aby vytvořily vzdělávací a prováděcí nástroje, které by umožnily všem zúčastněným stranám zohlednit v jejich oblasti působnosti rovnost příležitostí žen a mužů, včetně zhodnocení konkrétního dopadu politik na situaci žen a mužů;

37.

naléhavě žádá členské státy a regionální a místní orgány, aby zajistily účinné využívání stávajících nástrojů, jako jsou příručky Komise, které se zabývají začleňováním otázky rovnosti žen a mužů do politik zaměstnanosti;

38.

naléhavě žádá členské státy, aby úředníkům, kteří jsou pověřeni uplatňováním programů Společenství na vnitrostátní, regionální a místní úrovni, zajistily přiměřené školení v oblasti rovnosti žen a mužů;

39.

vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly řadu kvantitativních a kvalitativních ukazatelů a spolehlivých, srovnatelných a v případě potřeby dostupných statistik členěných podle pohlaví, které se budou používat během sledování provádění Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost s cílem zohledňovat rovnost žen a mužů a zajišťovat řádné provádění politik a jeho kontrolu;

40.

vítá zřízení Evropského institutu pro rovnost žen a mužů a skutečnost, že byli jmenováni členové správní rady, čímž institut získal rozhodovací orgán; je však znepokojen průtahy při jmenování ředitele institutu a naléhavě žádá Komisi, aby tuto situaci napravila;

41.

žádá Komisi, aby za pomoci Evropského institutu pro rovnost žen a mužů zahrnula do budoucích výročních zpráv o rovnosti žen a mužů fakta a statistické údaje kandidátských a potenciálních kandidátských zemí;

42.

žádá členské státy, aby povzbuzovaly obyvatelstvo jako celek v oblasti sportování a zdravého životního stylu, a to s přihlédnutím k tomu, že co se týče sportu, je podíl aktivních žen nižší;

43.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/42

A.

vzhledem k tomu, že podle Protokolu o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat musí Společenství a členské státy při stanovování a provádění politik v zemědělství a ve výzkumu brát plně v úvahu požadavky na dobré životní podmínky zvířat,

B.

vzhledem k tomu, že při klonování přežívá nízké procento přenesených embryí a klonovaných zvířat, z nichž velké množství uhyne v raném období života v důsledku kardiovaskulárního selhání, selhání imunity či jater, dýchacích obtíží a anomálií svalové a kosterní soustavy,

C.

vzhledem k tomu, že podle stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) z roku 2008 je úmrtnost a nemocnost klonů vyšší než u zvířat počatých přirozenou cestou a že potraty a poruchy ve vyšším stupni gravidity s velkou pravděpodobností narušují dobré životní podmínky náhradních matek,

D.

vzhledem k tomu, že Evropská skupina pro etiku ve vědě a nových technologiích (EOE) pochybuje s ohledem na současnou vysokou míru utrpení a zdravotních problémů náhradních matek a živočišných klonů o tom, že klonování zvířat za účelem výroby potravin je eticky odůvodněné, a nevidí přesvědčivé argumenty, které by výrobu potravin z klonovaných zvířat a jejich potomků ospravedlňovaly,

E.

vzhledem k tomu, že směrnice Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (1) stanoví: „Nesmí se používat způsoby přirozeného nebo umělého chovu, které způsobují nebo mohou způsobit utrpení nebo poškození dotčeným zvířatům“ (Příloha, odstavec 20),

F.

vzhledem k tomu, že klonování by výrazně omezilo genetickou různorodost populací hospodářských zvířat, přičemž by se zvýšila pravděpodobnost, že celá jejich stáda budou zdecimována nemocemi, vůči nimž nejsou odolná,

G.

vzhledem k tomu, že EFSA zveřejnil dne 24. července 2008 vědecké stanovisko k důsledkům klonování zvířat pro bezpečnost potravin, zdraví a dobré životní podmínky zvířat a životní prostředí, v němž dospěl k závěru, že zdraví a dobré životní podmínky významného podílu naklonovaných zvířat byly nepříznivě ovlivněny a často měly pro zvířata těžké a smrtelné následky;

H.

vzhledem k tomu, že hlavním účelem klonování je vyrábět co největší množství genetických kopií zvířat, která rychle rostou nebo mají vysokou užitkovost, a že již tradiční selektivní křížení vedlo k poruchám končetin a kardiovaskulárním dysfunkcím u rychle rostoucích prasat, ke kulhavosti, mastitidě a nucenému utrácení u hovězího dobytka s vysokou užitkovostí; a vzhledem k tomu, že klonování zvířat s maximalizovanou rychlostí růstu a užitkovostí povede k dalšímu stupňování zdravotních problémů a nepříznivých životních podmínek,

I.

vzhledem k tomu, že klonování zvířat, jehož důsledky pro potravinářskou výrobu nebyly doposud náležitě prostudovány, navíc vážným způsobem ohrožuje obraz a podstatu evropského zemědělského modelu, který je založen na kvalitě výrobků, zásadách šetrného zacházení se životním prostředím a dodržování přísných pravidel zaručujících zvířatům dobré životní podmínky,

1.

vyzývá Komisi, aby předložila návrhy zakazující za účelem výroby potravin (i) klonování zvířat, (ii) chov klonovaných zvířat nebo jejich potomků, (iii) přístup na trh masným a mléčným výrobkům pocházejícím z klonovaných zvířat nebo jejich potomků a (iv) dovoz klonovaných zvířat, jejich potomků, stejně jako i spermatu a embryí klonovaných zvířat nebo jejich potomků, a dovoz masných a mléčných výrobků pocházejících z klonovaných zvířat nebo jejich potomků a zohlednila doporučení EFSA (Evropského úřadu pro bezpečnost potravin) a EGE (Evropské skupiny pro etiku ve vědě a nových technologiích);

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/43

A.

vzhledem k tomu, že socializace (prostřednictvím školy, rodiny a sociokulturního prostředí) je proces, jenž formuje identitu, hodnoty, přesvědčení a postoje, které určují postavení a úlohu jednotlivce ve společnosti, v níž vyrůstá; vzhledem k tomu, že identifikace je klíčovou koncepcí pro to, abychom pochopili fungování tohoto procesu,

B.

vzhledem k tomu, že jak ve škole, tak doma by mělo být učiněno více na podporu rozumného a odpovědného užívání televize a nových technologií od útlého věku,

C.

vzhledem k tomu, že reklama šířící diskriminační nebo degradující názory, které vycházejí z předsudků o ženách a mužích a ze všech ostatních forem genderových stereotypů, je překážkou pro dosažení moderní a rovnoprávné společnosti,

D.

vzhledem k tomu, že stereotypy mohou přispívat k vytváření vzorců chování, jež mají zásadní význam pro identifikaci,

E.

vzhledem k tomu, že reklama a marketing jsou odrazem kultury, k jejímuž vytváření rovněž přispívají,

F.

vzhledem k tomu, že reklama je součástí tržního hospodářství a že je jedním z aspektů reality, se kterou se všichni v každodenním životě srovnávají,

G.

vzhledem k tomu, že reklama může někdy karikovat život žen a mužů,

H.

vzhledem k tomu, že diskriminace na základě pohlaví je v médiích stále velmi rozšířená; vzhledem k tomu, že genderové stereotypy v reklamě a médiích lze považovat za součást této diskriminace,

I.

vzhledem k tomu, že genderové stereotypy v reklamě tímto odrážejí nerovné postavení mužů a žen,

J.

vzhledem k tomu, že proti genderovým stereotypům je třeba bojovat na všech úrovních společnosti s cílem podpořit rovné postavení žen a mužů a jejich spolupráci v soukromé i veřejné sféře,

K.

vzhledem k tomu, že hned od prvních let socializace dítěte mohou genderové stereotypy přispívat k diskriminaci na základě pohlaví, což celoživotně utužuje zachování nerovného postavení žen a mužů a vede k vytváření klišé na základě pohlaví,

L.

vzhledem k tomu, že pojetí genderových stereotypů je kontraproduktivní a přispívá k rozdělení pracovního trhu na profese podle pohlaví, přičemž ženy obecně vydělávají méně než muži,

M.

vzhledem k tomu, že celá společnost musí usilovat o to, aby se neopakovaly genderové stereotypy; vzhledem k tomu, že by za to měly nést odpovědnost všichni,

N.

vzhledem k tomu, že je potřeba odstranit překážky, které brání zprostředkování pozitivního obrazu mužů a žen v různých sociálních situacích,

O.

vzhledem k tomu, že děti jsou obzvláště zranitelnou skupinou, která důvěřuje nejen autoritám, ale i postavám z bájí, televizních programů, obrázkových knih, výukového materiálu, televizních her, reklam na hračky atd.; vzhledem k tomu, že děti se učí napodobováním a kopírováním toho, co právě zažily; vzhledem k tomu, že genderové stereotypy v reklamě z tohoto důvodu ovlivňují nejen vývoj jednotlivce, ale také zdůrazňují skutečnost, že pohlaví předurčuje jednotlivce k tomu, co je pro něj možné a co nikoli,

P.

vzhledem k tomu, že reklama v různých sdělovacích prostředcích je součástí našeho každodenního života; vzhledem k tomu, že má-li se zabránit diskriminačním nebo ponižujícím genderově stereotypním reklamám a podněcování k násilí, je velmi důležité, aby reklama ve sdělovacích prostředcích podléhala stávajícím etickým normám, právně závazným předpisům nebo kodexům chování,

Q.

vzhledem k tomu, že odpovědná reklama může mít pozitivní vliv na to, jak společnost vnímá např. tělesný vzhled, mužské a ženské role či „normalitu“; vzhledem k tomu, že reklama může být silným nástrojem boje proti stereotypům a jejich odstranění,

1.

zdůrazňuje, že je důležité, aby ženy a muži měli stejné příležitosti k osobnímu rozvoji;

2.

upozorňuje na to, že navzdory různým programům Společenství na podporu rovného postavení mužů a žen jsou i nadále genderové stereotypy velmi rozšířené;

3.

konstatuje, že další výzkum by pomohl objasnit souvislosti mezi genderovými stereotypy v reklamě a nerovným postavením žen a mužů;

4.

vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby využily výše uvedený výzkum a aby zveřejnily jeho výsledky;

5.

zdůrazňuje význam toho, aby členské státy dodržovaly závazky, které přijaly v rámci výše zmíněného Evropského paktu pro rovnost žen a mužů;

6.

žádá Radu, Komisi i členské státy, aby dodržovaly hlavní zásady, které byly přijaty v různých programech Společenství, jako je například program EQUAL, a hlavních směrech zaměřených na rovnost pohlaví;

7.

žádá Radu a Komisi, aby sledovaly provádění stávajících ustanovení práva Společenství o diskriminaci na základě pohlaví a podněcování k nenávisti na základě pohlaví;

8.

žádá Radu a Komisi i členské státy, aby zavedly informační programy, pokud jde o sexistické urážky nebo ponižující obraz žen a mužů v reklamě a marketingu;

9.

žádá členské státy, aby studovaly obraz žen a mužů v reklamě a marketingu a podávaly o tom zprávy;

10.

zdůrazňuje, že stereotypy v reklamě během dětských televizních pořadů jsou zvláštním problémem kvůli jejich potenciálnímu dopadu na genderovou socializaci a následně na dětský sebenáhled a názory dětí na rodinné příslušníky a vnější svět;

11.

konstatuje, že úsilí o odstranění genderových stereotypů ve sdělovacích prostředcích a v reklamě by mělo být doprovázeno vzdělávacími strategiemi a opatřeními na zlepšování povědomí od raného věku a osvojení kritického uvažování v době dospívání;

12.

zdůrazňuje, že zásadní úlohu při formování kritického myšlení u dětí vůči koncepcím předávaným sdělovacími prostředky i vůči médiím obecně musí hrát vzdělávací systém, má-li se zabránit negativním vlivům způsobeným opakováním genderových stereotypů v marketingu a reklamě;

13.

upozorňuje na to, že v zájmu dosažení rovnoprávného postavení mužů a žen je nutné zpochybnit tradiční ženské a mužské role;

14.

zejména upozorňuje na to, že je nutné z učebnic, hraček, videoher, počítačových her, internetu a nových informačních a komunikačních technologií odstranit obsah, který je v rozporu s lidskou důstojností a který zprostředkovává stereotypy spojené s pohlavím, a ve všech sdělovacích prostředcích zamezit reklamě obsahující takové prvky;

15.

s vážnými obavami upozorňuje na reklamu na sexuální služby, která posiluje stereotypní pohled na ženy jako objekty, v publikacích, jako je například místní denní tisk, jenž je pro děti snadno viditelný a dostupný;

16.

konstatuje, že pro pracovníky ve sdělovacích prostředcích je nutné organizovat soustavná školení a ve spolupráci s nimi vzdělávací akce pro veřejnost, které budou občany informovat o negativních důsledcích genderových stereotypů;

17.

upozorňuje na skutečnost, že děti, a to již ve velmi útlém věku, a mládež stále více užívají televizi a nové technologie a že nekontrolované sledování televize je na vzestupu;

18.

připomíná, že obraz ideálního tělesného vzhledu vytvářený marketingem a reklamou může negativně ovlivnit sebedůvěru žen a mužů, zejména mládeže a osob náchylných k poruchám příjmu potravy, jako je anorexie nebo bulimie; vyzývá reklamní agentury, aby pečlivě zvažovaly najímání extrémně štíhlých žen pro propagaci produktů;

19.

vyzývá členské státy, aby vhodnými prostředky zajistily, aby marketing a reklama zaručovaly respektování lidské důstojnosti a osobní integrity a aby nebyly přímo ani nepřímo diskriminační, nepodněcovaly k nenávisti za základě pohlaví nebo rasového či etnického původu, náboženství nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace, a aby neobsahovaly materiály, které, jsou-li posouzeny v příslušném kontextu, schvalují, propagují nebo oslavují násilí páchané na ženách;

20.

vyjadřuje uznání práci, kterou odvedly regulační orgány pro mediální oblast v některých členských státech, když prozkoumaly dopady genderových stereotypů, a vybízí regulační orgány všech členských států, aby si vyměňovaly osvědčené postupy týkající se těchto otázek;

21.

připomíná Komisi, že do prvního návrhu výše zmíněné směrnice Rady 2004/113/ES rovněž zahrnula diskriminaci ve sdělovacích prostředcích; vyzývá Komisi, aby zvýšila své úsilí v boji proti této diskriminaci;

22.

zdůrazňuje, že v mediálním a reklamním světě je zapotřebí kladných příkladů z hlediska rovnosti pohlaví, aby se ukázalo, že změna je možná a žádoucí; domnívá se, že by členské státy měly formálně vyhlásit cenu, která by byla udělována reklamními agenturami členům jejich vlastního odvětví, jakož i cenu udělovanou veřejností za reklamu, která nejúčinněji narušuje genderové stereotypy a vytváří pozitivní nebo prestižnější obraz žen, mužů nebo vztahů mezi nimi;

23.

zdůrazňuje, že sdělovací prostředky musí prostřednictvím publikací a pořadů určených různým věkovým skupinám šířit zásady rovnosti mužů a žen a popularizovat osvědčené postupy a respektování rozdílů mezi pohlavími;

24.

zdůrazňuje, že je třeba pokračovat v diskusi o marketingu a reklamě a jejich úloze při vytváření a udržování genderových stereotypů;

25.

vyzývá členské státy, aby vypracovaly a zavedly vzdělávací iniciativy vytvořené v duchu tolerance a překonávání veškerých forem stereotypů a aby pomocí vhodných vzdělávacích programů propagovaly kulturu rovnosti mužů a žen;

26.

zdůrazňuje, že genderové stereotypy musí být odstraněny;

27.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/47

A.

vzhledem k tomu, že Izrael v posledních letech čelil mnoha teroristickým útokům na své civilní obyvatelstvo a vzhledem k tomu, že izraelské úřady přijaly řadu opatření, aby těmto teroristickým činům zabránily, včetně zatýkání podezřelých palestinských extremistů; vzhledem k tomu, že boj proti terorismu však neopravňuje k porušování humanitárního práva,

B.

vzhledem k tomu, že v současnosti je v izraelských věznicích a internačních střediscích zadržováno přibližně 11 000 Palestinců, včetně stovek žen a dětí, a že většina těchto zadržovaných osob byla zatčena na okupovaných palestinských územích,

C.

vzhledem k tomu, že podle Úmluvy o právech dítěte, jejímž signatářem je i Izrael, je dítě definováno jako člověk mladší 18 let; vzhledem k tomu, že podle izraelských vojenských předpisů, které platí na okupovaných palestinských územích, se však za dospělé považují osoby od 16 let věku a že jsou často zadržovány v nevyhovujících podmínkách,

D.

vzhledem k tomu, že izraelská vláda dne 25. srpna 2008 propustila 198 Palestinců jako projev dobré vůle a budování vzájemné důvěry a vzhledem k tomu, že probíhají další jednání mezi oběma stranami, která směřují k dosažení komplexnější dohody o propuštění ostatních vězňů,

E.

vzhledem k pozitivním krokům, které nedávno učinily vlády Izraele a Libanonu s ohledem na výměnu vězňů za tělesné pozůstatky izraelských vojáků,

F.

vzhledem k tomu, že v Izraeli je přibližně tisíc vězňů zadržováno na základě „příkazů k administrativnímu rozhodnutí o internování“ a že vězni sice mají právo na odvolání, ale nebyli obžalováni, neproběhl s nimi soudní proces a nemají právo na obhajobu; vzhledem k tomu, že takové „příkazy k administrativnímu rozhodnutí o internování“ mohou být řadu let obnovovány, k čemuž v některých případech skutečně dochází,

G.

vzhledem k tomu, že ve zprávách o lidských právech se uvádí, že palestinští vězni jsou oběťmi zneužívání a mučení,

H.

vzhledem k tomu, že pro převážnou většinu palestinských vězňů, kteří jsou drženi ve věznicích na izraelském území, je často nemožné nebo velmi obtížné uplatňovat své právo na návštěvy rodinných příslušníků, a to navzdory výzvám, jež Mezinárodní výbor Červeného kříže adresoval Izraeli,

I.

vzhledem k tomu, že problematika vězňů má významné politické, sociální a humanitární důsledky a že zatčení 48 zvolených členů Palestinské legislativní rady a dalších členů místních rad má vážné dopady na politický vývoj na okupovaných palestinských územích; vzhledem k tomu, že „dokument vězňů“ přijatý v květnu roku 2006 zadrženými palestinskými politickými špičkami z různých frakcí se stal základem národního usmíření a připravil půdu pro vytvoření vlády národní jednoty,

J.

vzhledem k tomu, že vztahy mezi Evropskými společenstvími a Izraelem jsou podle článku 2 dohody o přidružení EU-Izrael založeny na dodržování lidských práv a demokratických zásad, jež představují zásadní prvek této dohody; vzhledem k tomu, že akční plán EU-Izrael zdůrazňuje dodržování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva jako hodnoty, jež sdílejí obě strany,

1.

vítá nedávné rozhodnutí izraelské vlády propustit část palestinských vězňů, což je pozitivní krok, který má posílit autoritu Palestinské samosprávy a nastolit atmosféru vzájemné důvěry;

2.

vyzývá Hamás a Izrael k provedení opatření za účelem okamžitého propuštění izraelského desátníka Gilada Šalita;

3.

zdůrazňuje, že problematika palestinských vězňů má výrazný dopad na palestinskou společnost i na izraelsko-palestinský konflikt a zastává v této souvislosti názor, že propuštění značné části palestinských vězňů, a stejně tak okamžité propuštění uvězněných členů Palestinské legislativní rady, včetně Marwana Barghoutiho, by mohlo být pozitivním krokem k nastolení vzájemné důvěry, která je nezbytná pro významný pokrok v mírových jednáních;

4.

podporuje legitimní bezpečnostní zájmy Israele; domnívá se, že při zacházení s vězni musí být plně dodržovány zásady právního státu, což představuje zásadní krok pro demokratickou zemi;

5.

vyzývá Izrael, aby zaručil dodržování minimálních norem zadržování, aby všechny zadržované osoby postavil před soud a upustil od používání „příkazů k administrativnímu rozhodnutí o internování“ a aby uplatňoval přiměřená opatření v případě zadržovaných nezletilých osob a návštěv vězňů při striktním dodržení mezinárodních norem včetně Úmluvy OSN o právech dítěte a Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání;

6.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad situací vězněných palestinských žen a zranitelných vězňů, s nimiž je údajně špatně zacházeno a postrádají přístup k lékařské péči;

7.

vyzývá palestinskou samosprávu, aby vyvinula maximální úsilí, pokud jde o zabránění jakýmkoli násilným a teroristickým akcím, zejména bývalých vězňů, především dětí;

8.

je pevně přesvědčen, že prohloubení vztahů mezi EU a Izraelem by mělo být založeno na dodržování všech závazků Izraele podle mezinárodního práva;

9.

vítá rozhodnutí přijaté na 8. zasedání Rady přidružení EU-Izrael vytvořit plnohodnotný podvýbor pro lidská práva, který nahradí pracovní skupinu pro lidská práva; vyzývá k tomu, aby byly vedeny rozsáhlé konzultace s organizacemi pro lidská práva a nevládními organizacemi v Izraeli a na okupovaných palestinských územích a aby tyto organizace byly plně zapojeny do sledování pokroku Izraele v dodržování jeho závazků vyplývajících z mezinárodního práva;

10.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, izraelské vládě, Knesetu, prezidentovi Palestinské samosprávy, Palestinské legislativní radě, vysokému představiteli pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, zplnomocněnému velvyslanci kvartetu na Blízkém východě, předsedovi Evropsko-středomořského parlamentního shromáždění, vysokému komisaři OSN pro lidská práva a Mezinárodnímu výboru Červeného kříže.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/49

A.

vzhledem k tomu, že čl. 11 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii stanoví dodržování lidských práv jako jeden z cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a že nový článek 21 Smlouvy o EU, který zavádí čl. 1 bod 24 Lisabonské smlouvy, uvádí, že „činnost Unie na mezinárodní scéně spočívá na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, jejím rozvoji a jejím rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatním světě: demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva“,

B.

vzhledem k tomu, že sankce jsou užívány k plnění specifických cílů SZBP, zavedených článkem 11 Smlouvy o Evropské unii a zahrnujících mimo jiné šíření dodržování lidských práv a základních svobod, demokracie, práva a řádné správy věcí veřejných,

C.

vzhledem k tomu, že výše zmíněné Základní zásady uplatnění omezujících opatření (sankcí) z roku 2004 tvoří první praktický dokument definující podmínky, za nichž EU uplatňuje sankce, zatímco EU tato opatření v praxi používá již od začátku 80. let a zejména od počátku platnosti Smlouvy o EU v roce 1993; vzhledem k tomu, že tento dokument zavádí formálně sankce jako nástroj SZBP, a tvoří tedy výchozí bod evropské politiky v oblasti sankcí,

D.

vzhledem k tomu, že tato politika sankcí je založena na následujících pěti cílech v rámci SZBP: zabezpečit společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a celistvost Unie v souladu se zásadami Charty OSN; posilovat ve všech směrech bezpečnost Unie; zachovávat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu se zásadami Charty OSN a Helsinským závěrečným aktem, a s cíli Pařížské charty, včetně bezpečnosti na vnějších hranicích; prohlubovat mezinárodní spolupráci; rozvíjet a upevňovat demokracii, právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod,

E.

vzhledem k tomu, že se zvyšuje mezinárodní konsenzus o tom, že jakékoli závažné a úmyslné poškození životního prostředí ohrožuje mír a mezinárodní bezpečnost a představuje porušení lidských práv,

F.

vzhledem k tomu, že EU je odhodlána systematicky zavádět sankce, o kterých rozhodla Rada bezpečnosti OSN podle kapitoly VII Charty OSN, a zároveň ukládá vlastní sankce v případě, že na to Rada bezpečnosti OSN nemá mandát nebo tak nemůže učinit, protože k sankcím nezískala souhlas svých členů; zdůrazňuje v tomto ohledu, povinnost ukládat sankce v souladu s mezinárodním právem, která přináleží jak OSN, tak i EU,

G.

vzhledem k tomu, že politika sankcí Evropské unie z toho důvodu zahrnuje sankce přijaté Radou bezpečnosti OSN, ale její dosah a cíle jsou širší než v případě politiky sankcí Rady bezpečnosti OSN (mezinárodní mír a bezpečnost),

H.

vzhledem k tomu, že sankce jsou jedním z nástrojů, které může EU použít při uplatňování své politiky lidských práv, připomínaje, že použití sankcí musí být v souladu s obecnou strategií Unie v dotyčné oblasti a musí představovat poslední pokus, na seznamu priorit, kterými by měly být naplněny specifické cíle SZBP, vzhledem k tomu, že účinnost sankcí závisí na jejich použití současně ve všech členských státech,

I.

vzhledem k tomu, že neexistuje žádná směrodatná definice toho, co je sankce podle mezinárodního práva či práva ES/EU; vzhledem k tomu, že v rámci SZBP je na sankce či omezující opatření nicméně pohlíženo jako na opatření, která zcela či částečně přerušují či omezují diplomatické a hospodářské vztahy s jednou či několika třetími zeměmi s cílem dosáhnout změny v rámci některých činností či postupů, např. dochází-li k porušování mezinárodního práva či lidských práv nebo v případě, že postupy nerespektují zásady právního státu a demokratické zásady ze strany vlád třetích zemí, nestátních subjektů nebo jednotlivců,

J.

vzhledem k tomu, že omezující opatření zahrnují řadu opatření jako jsou embargo na vývoz zbraní, obchodní sankce, finanční/hospodářské sankce, zmrazení aktiv, zákaz letů, omezení vstupu do určitých zemí, diplomatické sankce, bojkot sportovních a kulturních akcí a přerušení spolupráce s třetí zemí,

K.

vzhledem k tomu, že v souladu s běžnými postupy EU ani toto usnesení nerozlišuje pojmy „sankce“ a „omezující opatření“; vzhledem k tomu, že toto usnesení přejímá definici vhodných opatření uvedenou v článku 96 dohody z Cotonou (16),

L.

vzhledem k tomu, že sankce EU vychází z různých právních základů, které závisí na přesné povaze omezujících opatření a právní povaze vztahů s dotyčnou třetí zemí a také na tom, o jaká odvětví se jedná a jaké jsou konkrétní cíle; vzhledem k tomu, že tato hlediska určují jak postup pro přijetí sankcí – který často, ale ne vždy, vyžaduje společný postoj SZBP, a tedy jednomyslné přijetí v Radě – tak i legislativní proces, podle kterého je třeba postupovat, aby byla sankce právně závazná a vynutitelná, přičemž společným postupem je postup uvedený v článku 301 Smlouvy o ES,

M.

vzhledem k tomu, že zákaz vystavování víz a zbrojní embarga se staly nejčastěji používanými sankcemi v rámci SZBP, a z řady sankcí EU se používají jako první; vzhledem k tomu, že tyto dva typy opatření jsou jediné, které mohou být přímo uplatněny členskými státy, protože nevyžadují přijetí zvláštních právních předpisů o sankcích podle Smlouvy o ES; vzhledem k tomu, že naopak finanční sankce (zmrazení aktiv) a obchodní sankce vyžadují přijetí specifických právních předpisů,

N.

vzhledem k tomu, že podle výše uvedených Základních zásad použití omezujících opatření (sankcí) a příslušných pokynů mohou být cílené sankce účinnější a tudíž žádanější než obecné sankce, neboť zaprvé vylučují případný nepříznivý účinek na větší část obyvatelstva, a zadruhé přímo zasahují pouze odpovědné osoby a je tedy pravděpodobnější, že povedou ke změně politiky, kterou tyto osoby uplatňují,

O.

uznávaje existenci opatření, která, i když jsou přijímána Radou jako závěry předsednictví, nejsou označena jako „sankce“ a liší se od ostatních omezujících opatření zařazených mezi nástroje SZBP,

P.

vzhledem k tomu, že hospodářské vztahy mezi EU a třetími zeměmi jsou často řízeny odvětvovými dvoustrannými či mnohostrannými dohodami, které musí EU při uplatňování sankcí dodržovat; vzhledem k tomu, že EU by tedy měla v případě potřeby pozastavit nebo vypovědět příslušnou smlouvu dříve, než zavede hospodářské sankce, jež jsou v rozporu s právy, která jsou touto smlouvou přiznána třetí zemi,

Q.

vzhledem k tomu, že vztahy mezi EU a třetími zeměmi jsou často řízeny dvoustrannými či mnohostrannými dohodami, které umožňují jedné ze stran přijmout příslušná opatření v případě porušení podstatného prvku dohody stranou druhou, zejména pokud se jedná o lidská práva, mezinárodní právní předpisy, demokratické zásady a právní stát (doložka o lidských právech), přičemž významným příkladem je dohoda z Cotonou,

R.

vzhledem k tomu, že zavádění a uplatňování omezujících opatření musí být v souladu s lidskými právy a mezinárodními právními předpisy v oblasti humanitární pomoci, včetně práva na řádný proces a práva na účinnou nápravu, vzhledem k tomu, že musí být souladu se zásadou proporcionality, a musí umožňovat vhodné výjimky zohledňující základní lidské potřeby dotčených osob, jako je přístup k základnímu vzdělání, pitné vodě a základní lékařské péči včetně základních léků; vzhledem k tomu, že politika uplatňování sankcí musí plně zohlednit normy stanovené Ženevskou úmluvou, Úmluvou OSN o právech dítěte a Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a politických právech a dále rezolucí OSN týkající se ochrany civilních osob a dětí v ozbrojených konfliktech;

S.

vzhledem k tomu, že důvěryhodnost EU a jednotlivých členských států se snižuje, kdykoli existuje podezření, že sankce byly porušeny, a vzhledem k tomu, že Robert Mugabe byl přizván k účasti na vrcholné schůzce EU-Afrika, která se konala v Lisabonu ve dnech 8. až 9. prosince 2007, přestože mu byl oficiálně zapovězen vstup na území všech členských států EU společným postojem Rady 2004/161/SZBP ze dne 19. února 2004, kterým se obnovují omezující opatření vůči Zimbabwe (17), naposledy byla tato omezení upravena společným postojem Rady 2008/135/SZBP ze dne 18. února 2008 (18),

1.

lituje skutečnosti, že do dnešního dne nebylo provedeno žádné vyhodnocení ani studie dopadů sankční politiky EU, a je tedy extrémně složité stanovit její dopad a účinnost v praxi a následně vyvodit nezbytné závěry; vyzývá Radu a Komisi, aby přistoupily k provedení tohoto hodnocení; domnívá se přitom, že sankční politika uplatňovaná proti Jižní Africe přispěla účinným způsobem ke skončení apartheidu;

2.

domnívá se, že rozdíly mezi právními základy při uplatňování sankční politiky EU zahrnující různé rozhodovací postupy, způsoby provádění a dohledu, znemožňují transparentnost a soudržnost sankční politiky EU, a tím ohrožují její důvěryhodnost;

3.

domnívá se, že mají-li být sankce účinné, musí být jejich zavádění vnímáno veřejností na evropské a mezinárodní úrovni a v zemích, v nichž má ke změnám dojít, jako legitimní; zdůrazňuje, že konzultace Evropského parlamentu v rámci rozhodovacího procesu zvyšuje tuto legitimitu;

4.

připomíná rovněž, že sankce mohou mít symbolický význam jako morální odsouzení ze strany EU a přispívají tak ke zviditelnění a důvěryhodnosti zahraniční politiky Evropské unie; varuje však, před přílišným využíváním sankcí jakožto symbolického prostředku, neboť může vést k naprosté ztrátě jejich významu;

5.

domnívá se, že využití sankcí je třeba zvážit v případech, kdy orgány nebo nestátní subjekty či fyzické a právnické osoby svým jednáním vážně ohrožují bezpečnost a lidská práva osob nebo v případě, že byly vyčerpány všechny smluvní nebo diplomatické prostředky, nebo došlo v důsledku jednání třetí strany k patové situaci;

6.

má za to, že jakékoli úmyslné a nevratné poškození životního prostředí je ohrožením bezpečnosti a vážným porušením lidských práv; v tomto ohledu vyzývá Radu a Komisi, aby zahrnuly jakékoli úmyslné a nevratné poškozování životního prostředí mezi důvody, které mohou vést k uvalení sankcí;

7.

uznává, že obecné sankční nástroje EU jsou obvykle používány pružně podle potřeby a v závislosti na jednotlivých případech; lituje nicméně skutečnosti, že EU často uplatňuje svou sankční politiku nesourodým způsobem a přistupuje k třetím zemím rozdílně, přestože jejich výsledky v oblasti dodržování lidských práv a demokracie jsou obdobné, což vede ke kritice uplatňování „dvojího metru“;

8.

domnívá se v tomto ohledu, že uplatňování a hodnocení sankcí Evropské unie za porušování lidských práv musí v zásadě převažovat nad případnými škodami, které mohou při jejich uplatňování utrpět zájmy Evropské unie a jejich občanů;

9.

lituje toho, že rozdílné názory EU na to, jaká politika má být uplatňována vůči jednotlivým zemím, například vůči Kubě, nebo neochota některých zemí postavit se významným obchodním partnerům, jako je Rusko, vedly k tomu, že EU přijala v závěrech předsednictví pouze „neformální sankce“, které mají za následek nerovnoměrné a nesourodé uplatňování sankcí Unie; uznává nicméně, že opatření obsažená v závěrech Rady, např. odložení podpisu smluv s určitými zeměmi, jako je Srbsko, mohou být užitečným nástrojem k vyvíjení nátlaku na tyto třetí země, které je mohou donutit, aby plně spolupracovaly s mezinárodními institucemi;

10.

připomíná, že v případě Kuby, výše zmíněný společný postoj přijatý v roce 1996 a poté pravidelně obnovovaný, který je odrazem pracovního plánu pro mírový přechod k demokracii, zůstává plně v platnosti a v rámci evropských orgánů vůči němu neexistují výhrady; lituje, že v oblasti lidských práv doposud nedošlo k žádnému výraznému zlepšení; bere na vědomí rozhodnutí Rady ze dne 20. června 2008 zrušit neformální sankce vůči Kubě za předpokladu, že budou neprodleně a bezpodmínečně propuštěni všichni političtí vězni, bude zajištěn přístup do věznic a bude ratifikována a uplatňována mezinárodní úmluva týkající se občanských a politických práv; bere na vědomí, že Rada v průběhu jednoho roku rozhodne o tom, zda bude pokračovat v politickém dialogu s Kubou podle toho, zda dojde k výraznému zlepšení v oblasti lidských práv či nikoli; připomíná, že postoj Rady je pro orgány Unie závazný v případě dialogu s kubánskými orgány i v případě dialogu s představiteli občanské společnosti; opakuje své stanovisko, pokud jde o držitele Sacharovovy ceny, Oswalda Payá Sardiñase a skupinu „Damas de Blanco“ (Ženy v bílém);

11.

je toho názoru, že odůvodnění, že sankce jsou „neúčinné“, by nemělo být důvodem k jejich zrušení, ale mělo by být použito ke změně jejich zaměření a k jejich přehodnocení; je navíc toho názoru, že rozhodnutí zda v sankcích pokračovat či nikoli by mělo záviset výhradně na tom, zda bylo dosaženo jejich cílů, a sankce je možné zpřísnit nebo upravit na základě jejich hodnocení; domnívá se v tomto ohledu, že by pro sankce měla být stanovena jednoznačná měřítka;

12.

domnívá se, že účinnost sankcí musí být analyzována na několika úrovních, a to jak na úrovni vlastní účinnosti opatření, tedy zda jsou schopné ovlivňovat profesionální či soukromou činnost jednotlivců, proti nímž jsou sankce namířeny s ohledem na jejich příslušnost k cílovému režimu, nebo zda jsou schopné působit na fungování těchto činností, tak i na úrovni jejich politické účinnosti, tedy v závislosti na jejich schopnosti vyvolat přerušení či změnu činností či politik, které vedly k přijetí dané sankce;

13.

domnívá se, že účinnost sankcí závisí na schopnosti Evropské unie tyto sankce zachovat během celého období, a vyjadřuje v této souvislosti politování nad používáním opatření, jako například „ustanovení o skončení platnosti“, která v sobě zahrnují automatické zrušení sankcí,

14.

zavrhuje jakékoli používání obecných, nekonkrétních sankcí proti jakékoli zemi, neboť tento postup vede ve skutečnosti k úplné izolaci obyvatel dané země, domnívá se, že nejsou-li hospodářské sankce kombinovány s dalšími politickými nástroji, je jejich šance na úspěch při prosazování politických reforem cílového režimu velmi omezená; zdůrazňuje proto, že jakékoli sankce uvalené proti státní moci by měla doprovázet systematická podpora občanské společnosti v dotyčné zemi;

15.

konstatuje, že většina sankcí EU bývá uvalena na základě obav z ohrožení bezpečnosti; zdůrazňuje nicméně, že případy porušování lidských práv by měly být dostatečným důvodem pro uplatnění sankcí, neboť také představují ohrožení bezpečnosti a stability;

16.

konstatuje, že hlavním účelem sankcí je změnit politiku nebo činnosti v souladu s cíli společného postoje SZBP nebo závěry přijatých Radou, či v souladu s mezinárodními rozhodnutími, z nichž sankce vychází;

17.

trvá na tom, že Rada, tím že přijala základní zásady použití omezujících opatření (sankcí), se zavázala k používání sankcí jako součásti komplexního a jednotného politického přístupu; v tomto ohledu zdůrazňuje, že tento přístup zároveň zahrnuje politický dialog, pobídky a stanovení podmínek, a může také zahrnovat jako poslední možnost použití donucovacích opatření, jak je uvedeno v základních zásadách; má za to, že doložka o lidských právech a demokracii, systém všeobecných preferencí a rozvojová pomoc by měly být používány jako nástroje tohoto komplexního a jednotného politického přístupu;

18.

zdůrazňuje, že na uplatňování doložky o lidských právech nemůže být nahlíženo jako na zcela nezávislou a jednostrannou sankci EU, protože má původ v dvoustranných a mnohostranných dohodách, které stanoví vzájemný slib dodržovat lidská práva; má za to, že vhodná opatření přijatá v souladu s touto doložkou se týkají výhradně uplatňování příslušné smlouvy vzhledem k tomu, že dávají oběma stranám právní základ pro přerušení nebo anulaci dohody; domnívá se proto, že uplatňování doložky o lidských právech a nezávislé či jednostranné sankce se nezbytně doplňují;

19.

vítá proto systematické využívání doložky o lidských právech a trvá na začlenění specifického prováděcího mechanismu do všech nových dvoustranných dohod, včetně dohod v rámci specifických odvětvích, které budou podepsány s třetími zeměmi; opakuje svůj požadavek, aby doložky o lidských právech byly prováděny v rámci transparentnějšího postupu konzultace mezi oběma stranami, včetně Evropského parlamentu a občanské společnosti, a podrobně definovaly politické a právní mechanismy, které se použijí v případě žádosti, aby dvoustranná spolupráce byla přerušena z důvodů opakovaného nebo systematického porušování lidských práv, které je v rozporu s mezinárodními právními předpisy; podporuje procedurální model stanovený v rámci dohody z Cotonou pro postup v případě závažného porušování lidských práv, demokratických zásad a právního státu; domnívá se, že systém intenzivního politického dialogu (článek 8 dohody z Cotonou) a konzultace (článek 96 dohody z Cotonou) před přijetím odpovídajících opatření a po něm se v několika případech osvědčil jako účinný prostředek ke zlepšení situace na daném území;

20.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby nenavrhovaly dohody o volném obchodu nebo dohody o přidružení – ani ty, jež obsahují doložku o lidských právech – vládám zemí, v nichž podle zpráv Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva dochází k hrubému porušování lidských práv;

21.

domnívá se, že nepřijetí vhodných či omezujících opatření v situaci označované jako trvalé porušování lidských práv výrazně oslabuje strategii lidských práv Unie, její sankční politiku a důvěryhodnost;

22.

má za to, že sankční politika bude mnohem účinnější, bude-li součástí soudržné strategie v oblasti lidských práv; opakuje svou žádost adresovanou Radě a Komisi, aby v každém strategickém plánu pro danou zemi i v dalších dokumentech tohoto typu vypracovaly specifickou strategii, pokud jde o dodržování lidských práv a stav demokracie;

23.

domnívá se, že v případě uvalení sankcí by měl dialog a konzultace v oblasti lidských práv nezbytně a systematicky obsahovat jednání o pokroku dosaženém v plnění cílů a minimálních požadavků, které byly stanoveny v době přijetí omezujících opatření; zároveň má za to, že cíle dosažené při jednáních a konzultacích o lidských právech nemohou v žádném případě nahradit splnění cílů, které byly důvodem k uložení sankce;

24.

je toho názoru, že společná opatření mezinárodního společenství mají větší dopad než nesourodé a nejednotné kroky jednotlivých států či regionálních celků; vítá proto skutečnost, že politika sankcí EU by měla být i nadále založena na upřednostňování režimu sankcí OSN;

25.

vyzývá Radu, aby v případě neexistence sankcí Rady bezpečnosti OSN spolupracovala se státy uplatňujícími sankce, které nejsou členy EU, aby s nimi sdílela informace, a aby koordinovala kroky na mezinárodní úrovni, které zabrání vyhýbat se sankcím a zajistí co nejvyšší účinnost a maximální uplatnění sankci EU a dalších sankcí v souladu s mezinárodním právem;

26.

domnívá se, že EU by měla usilovat o spolupráci s dalšími regionálními organizacemi, například Africkou unií a Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), s cílem propagovat lidská práva a zajistit koordinaci opatření týkajících se sankcí;

27.

vyzývá EU, aby systematicky rozvíjela dialog se státy, které neuvalují sankce, s cílem dosáhnout společného postoje, pokud jde o omezující opatření, zejména na regionální úrovni; zdůrazňuje, že, jak tomu bylo v případě Barmy/Myanmaru, sankce často nepřinášejí požadovanou změnu politiky, pokud je mezinárodní společenství nejednotné a jeho hlavní představitelé se aktivně neúčastní uplatňování sankcí;

28.

žádá Radu a Komisi, aby systematicky zařazovaly do programu politického dialogu se státy, které neukládají sankce, otázky jejich úlohy a vlivu na režimy nebo nestátní subjekty, které jsou předmětem sankcí, ať už se jedná o jednotlivce, organizace či firmy;

29.

má za to, že příslib podpisu dohody o volném obchodu s regionem, ve kterém se nachází stát, na nějž jsou uvaleny sankce, by měl být použit jako „motivace“ a donucovací prostředek, a že tato smlouva by neměla v žádném případě zahrnovat země, na něž se uplatňuje režim sankcí;

30.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby před přijetím sankcí byla provedena hloubková analýza každé konkrétní situace s cílem zhodnotit případné dopady jednotlivých sankcí a stanovit, které z nich budou nejúčinnější s přihlédnutím ke všem odpovídajícím skutečnostem a srovnatelným zkušenostem; má za to, že takovou předběžnou analýzu je třeba provádět tím spíše, že je velmi obtížné přerušit uplatňování sankcí, jakmile byly jednou zavedeny, aniž by tím byla poškozena důvěryhodnost EU a podpora, kterou se EU snaží vyjádřit obyvatelstvu příslušné třetí země, a to s ohledem na skutečnost, že vláda dané země může rozhodnutí EU využít ke svým účelům; s ohledem na to bere na vědomí stávající praxi, při níž jsou vhodnost, povaha a účinnost prodiskutovány v Radě na základě posouzení provedeného vedoucími mise EU v dané zemi, a žádá, aby do tohoto hodnocení byla zahrnuta zpráva nezávislého experta;

31.

zdůrazňuje však, že tato analýza by neměla být důvodem k odkladu přijetí sankcí; zdůrazňuje v této souvislosti, že dvoufázový postup pro uložení sankcí v rámci SZBP poskytuje prostor pro naléhavou politickou reakci, původně přijetím společného postoje, který má být navržen po provedení důkladnější analýzy nařízení, jež přesně stanoví povahu a rozsah sankcí;

32.

vyzývá k systematickému začleňování jasných a konkrétních minimálních požadavků, jako jsou podmínky pro ukončení sankcí, do právních nástrojů; trvá zejména na tom, aby referenční kritéria byla vytvořena na základě nezávislého hodnocení a nebyla v následujících fázích měněna v závislosti na politických změnách v rámci Rady;

33.

vyzývá Radu a Komisi, aby zavedly modelový postup pro zpětné hodnocení sankcí zahrnující zejména systematické začleňování doložky o přezkumu, které vyžaduje revizi sankčního režimu na základě stanovených minimálních požadavků a posouzení, zda bylo dosaženo cílů; zdůrazňuje skutečnost, že prohlášení o záměru či vůle zavést postupy, které by mohly vést k pozitivním výsledkům, musí být vítány, zdůrazňuje nicméně, že v žádném případě nemohou v rámci hodnocení sankcí nahradit reálný hmatatelný a opravdový pokrok při naplňování referenčních kritérií;

34.

má za to, že zbrojní embargo uvalené na Čínu je příkladem soudržnosti a jednotnosti přístupu Unie, neboť bylo původně uvaleno jako reakce na masakr na náměstí Tchie-nan-men v roce 1989, a vzhledem k tomu, že EU do dnešního dne neobdržela žádné vysvětlení ohledně tohoto masakru, neexistuje důvod pro zrušení tohoto embarga;

35.

vyzývá uskupení „Sankce“ pracovní skupiny poradců pro zahraniční vztahy (RELEX/Sankce), aby plnilo v plné míře své povinnosti; trvá zejména na tom, že před přijetím sankcí je nezbytné provést analýzu a po jejich přijetí poskytovat pravidelně aktuální informace o vývoji a rozvíjet vhodné postupy pro uplatňování a prosazování omezujících opatření;

36.

uznává, že státy, stejně jako mezinárodní a regionální organizace, by měly být odpovědné za neoprávněné kroky při uplatňování sankcí a zdůrazňuje v této souvislosti, že je nezbytný soudní mechanismus, který by zaručil soulad s mezinárodními právními předpisy a humanitárními předpisy;

37.

žádá, aby byl Parlament začleněn do všech fází sankčního procesu: rozhodovacího procesu, který vede k uvalení sankcí, výběru nejvhodnějšího typu sankcí pro danou situaci a také definování minimálních požadavků a hodnocení jejich uplatňování v rámci přezkumu a rušení sankcí;

38.

lituje toho, že vzhledem k nedostatečnému hodnocení není možné posoudit účinnost cílených opatření; uznává nicméně, že EU zohledňuje humanitární hledisko, což vedlo k upuštění od všeobecných hospodářských sankcí, jak tomu bylo dříve v případě Iráku, a zavedení cílenějších, „inteligentních“ sankcí, jejichž cílem je dosáhnout maximálního dopadu na ty, o jejichž změnu chování se usiluje, a zároveň minimalizovat nepříznivé dopady na osoby, proti nímž sankce nejsou namířeny, nebo na sousední země;

39.

domnívá se, že hospodářské sankce používané odděleně od dalších politických nástrojů mají jen malou šanci přimět dotčené režimy k významným politickým změnám; zdůrazňuje navíc, že dalekosáhlá hospodářská omezení mohou mít za následek nepřiměřeně vysoké hospodářské a humanitární náklady, a opětovně proto žádá obezřetněji navrhované a lépe cílené hospodářské sankce, které jsou připraveny tak, aby měly účinek primárně na klíčové osoby dotyčných režimů a původce porušování lidských práv;

40.

zdůrazňuje, že jakékoli hospodářské sankce by měly být na prvním místě a především zaměřeny na odvětví, která nevyužívají velkého množství zaměstnanců a mají pouze omezený vliv na malé a střední podniky, jež jsou důležité jak pro hospodářský rozvoj, tak i pro přerozdělování příjmů;

41.

podporuje využívání cílených finančních sankcí proti klíčovým vůdcům dotyčných režimů a jejich rodinné příslušníky, které mají přímý dopad na příjmy těchto osob; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby tyto sankce doprovázely vhodná opatření zaměřená proti hospodářským subjektům EU, které s takovými osobami spolupracují; zdůrazňuje, že cílené sankce na určité druhy zboží, které jsou zaměřeny na specifický či hlavní zdroj příjmů režimu, představují neomezené riziko širšího dopadu na obyvatelstvo a mohou napomáhat rozvoji „černé ekonomiky“;

42.

domnívá se, že hospodářské a finanční sankce, i když jsou cílené, musí uplatňovat veškeré fyzické a právnické osoby rozvíjející obchodní činnost v EU, včetně občanů třetích zemí a občanů EU či právnických osob registrovaných nebo zřízených v souladu s právními předpisy některého členského státu EU a vykonávajících obchodní činnost za hranicemi EU;

43.

vyzývá k omezenému používání „zvláštních výjimek“ týkajících se zmrazování aktiv; vyzývá, aby byl vytvořen speciální postup pro námitky, v případě, že si členský stát přeje udělit výjimku s ohledem na zmrazení aktiv, neboť neexistence tohoto postupu ohrožuje účinnost omezujících opatření vzhledem k tomu, že členský stát má povinnost předem informovat o takové výjimce pouze Komisi;

44.

vyzývá, aby byla přijata opatření, která povedou k lepšímu uplatňování cílených finančních sankcí EU, aby se zajistilo, že určeným osobám a subjektům bude v praxi zamezen přístup ke všem finančním službám v rámci jurisdikce EU, a to i těm, kteří používají zúčtovací střediska či v rámci EU nebo jiným způsobem využívají finančních služeb, jež spadají do jurisdikce EU; zdůrazňuje nutnost vetší flexibility v distribuci seznamů sankcí v rámci EU a uvnitř členských států všem osobám, na něž se vztahují povinnosti vyplývající z třetí směrnice proti praní špinavých peněz (19); navrhuje, aby každý členský stát určil jednu instituci, která bude odpovědná za poskytování těchto informací;

45.

vyzývá k užší spolupráci Rady a Komise s vedením společnosti SWIFT a akcionáři v Evropě s cílem dosáhnout lepších výsledků při zmrazování účtů, které jsou na černé listině, a zamezení finančních převodů z těchto účtů nebo na ně;

46.

vyzývá Radu a Komisi k tomu, aby prozkoumaly možnosti a způsoby využití zmrazených příjmů cílových subjektů konstruktivním způsobem, například jejich přidělením obětem porušování lidských práv nebo na rozvojové účely v rámci kapitoly VII Charty OSN;

47.

konstatuje, že, jak je stanoveno v kodexu chování o vývozu zbraní, zbrojní embarga jsou typem sankcí určeným k zastavení toku zbraní a vojenského materiálu do oblastí konfliktů nebo režimům, u nichž se předpokládá, že je použijí k represi uvnitř své země nebo k útoku na jinou zemi;

48.

vyzývá ke koordinované spolupráci mezi členskými státy a Komisí, pokud jde o zavádění zbrojních embarg EU uplatňovaných kterýmkoli členským státem;

49.

vyzývá členské státy, aby přijaly společný postoj k vývozu zbraní, který by učinil stávající kodex chování o exportu zbraní právně závazným;

50.

žádá Radu, Komisi a členské státy, aby pokračovaly ve své snaze zlepšit schopnost OSN sledovat a prosazovat sankce, a podporuje názor, že by měl být vytvořen stálý tým OSN, který by posuzoval obchod s „krvavým zbožím“ (používaným k financování konfliktu) a význam sankcí, které jsou s nimi spojeny;

51.

znovu připomíná, že omezení vstupu do země (zákaz cestování, zákaz vystavování víz) je jedním z prvních kroků, které existují v řadě sankcí EU, jež znemožňují osobám či nestátním subjektům uvedeným na černé listině účast na oficiálních setkáních EU a soukromé cesty do zemí EU;

52.

s obavami bere na vědomí, že členské státy nedodržují zákaz vystavování víz, který vydala EU, vždy tak jak by měly; vyzývá členské státy, aby přijaly jednotný přístup při uplatňování cestovních omezení a příslušných výjimek;

53.

bere na vědomí skutečnost, že jak samostatné sankce EU zaměřené proti terorismu, tak i sankce Rady bezpečnosti OSN zaměřené proti terorismu uplatňované EU byly v několika případech předloženy Soudu prvního stupně a Soudnímu dvoru;

54.

připomíná povinnost členských států EU navrhovat sankce v souladu s čl. 6 odst. 2 Smlouvy o EU, který vyžaduje, aby Unie dodržovala základní práva zaručená Evropskou úmluvou o lidských právech a vyplývající ze ústavních tradic sdílených členskými státy; zdůrazňuje, že současné postupy sestavování černých listin, jak na úrovni EU, tak i na úrovni OSN, nejsou dostatečné z hlediska právní bezpečnosti a nápravných prostředků; žádá Radu, aby z toho vyvodila důsledky a plnou měrou uplatnila rozsudky vydané Soudem prvního stupně, pokud jde o vlastní sankce EU;

55.

vyzývá Radu a Komisi, aby provedly revizi současného postupu zapisování na černé listiny a vyřazování z nich, aby se zajistilo dodržování procesních a základních lidských práv osob a subjektů na černých listinách a zejména mezinárodních standardů, pokud jde o možnost využití účinných opravných prostředků u nestranného a nezávislého soudu a dosažení řádného procesu, včetně práva být odpovídajícím způsobem informován o obviněních vznesených proti dotčeným jednotlivcům či subjektům a o přijatých rozhodnutích a právu na kompenzaci v případě jakéhokoli porušení lidských práv; zároveň žádá členské státy EU, aby prosazovaly podobnou revizi v rámci mechanismů OSN za účelem zajištění základních práv při uplatňování cílených sankcí v boji proti terorismu;

56.

má za to, že článek 75 Smlouvy o fungování EU, nabízí příležitost, které by měl Evropský parlament využít k nápravě nedostatků v rámci stávající praxe týkající se zápisů na černou listinu, a podporuje veškeré současné parlamentní činnosti, které usilují o začlenění do legislativního programu na rok 2009;

57.

lituje, že žádný ze soudních orgánů nemá mandát ke zhodnocení přiměřenosti sestavování černých listin, vzhledem k tomu, že podklady vedoucí k zápisu na černou listinu vychází zejména z informací, které mají k dispozici tajné služby, jejichž práce je ipso facto tajná; domnívá se však, že v případě porušení mezinárodních právních předpisů by toto nezbytné utajení nemělo vést k beztrestnosti; vyzývá proto členské státy, aby zajistily účinnou parlamentní kontrolu nad prací tajných služeb; domnívá se v této souvislosti, že je nezbytné seznámit Parlament s prací, kterou doposud odvedla Konference kontrolních výborů pro zpravodajské služby členských států (Conference of Oversight Committees of the Intelligence Bodies of the Member States);

58.

připomíná však, že systém protiteroristických seznamů, respektuje-li nejnovější judikaturu Evropského soudního dvora, je účinným nástrojem protiteroristické politiky Evropské unie;

59.

zdůrazňuje, že terorismus představuje hrozbu pro bezpečnost a svobodu, a naléhavě proto žádá Radu, aby přezkoumala a aktualizovala seznam teroristických organizací a zohlednila přitom jejich činnost na různých kontinentech;

60.

poznamenává, že EU vždy prosazovala pozitivní přístup při uplatňování sankcí s cílem motivovat ke změnám; zdůrazňuje, že je proto důležité dát přednost integrovaným globálním akcím prostřednictvím progresivní strategie spočívající v kombinaci nátlaku a pobídek;

61.

má za to, že strategie spočívající v otevřenosti a sankční politika se vzájemně nevylučují; zastává tudíž názor, že sankční politika EU může napomoci k lepšímu dodržování lidských práv v sankcionované zemi, pokud bude revidována s jasným záměrem zavést politiku pozitivních opatření; v tomto ohledu připomíná řadu sankcí, které byly uvaleny na Uzbekistán od listopadu 2007 do dubna 2008: zatímco platnost sankcí uvalených v důsledku nesplnění původních požadavků v rámci vyšetřování masakru v Andižanu a v oblasti dodržování lidských práv byla prodloužena o jeden rok, v případě zákazu udělování víz Rada rozhodla o jejich zrušení a stanovila uzbecké vládě lhůtu 6 měsíců na splnění řady požadavků v oblasti lidských práv s hrozbou, že v případě nesplnění dojde k automatickému obnovení zákazu; poznamenává, že kombinace zainteresovanosti a sankcí přinesla určité pozitivní výsledky, ke kterým přispěla hrozba případného automatického obnovení sankcí a definování přesných podmínek; zdůrazňuje, že je nutné, aby stanovené podmínky byly splnitelné v rámci omezeného časového období a odpovídaly obecnému sankčnímu režimu; lituje však, že doposud nebylo dosaženo žádných významných výsledků a neochota uzbecké vlády spolupracovat nadále přetrvává;

62.

naléhavě žádá, aby sankce byly v rámci mnohostranného přístupu automaticky doplněny o pokročilá pozitivní opatření na podporu občanské společnosti, obhájců lidských práv a všech typů projektů podporujících lidská práva a demokracii; požaduje, aby tématické programy a nástroje (Evropská iniciativa pro demokracii a lidská práva, nestátní subjekty, investice do lidí) (20) plně přispívaly k uskutečnění tohoto cíle;

63.

vyzývá Radu a Komisi, aby využily příležitosti, kterou nabízí ratifikace Lisabonské smlouvy a následné vytvoření evropského útvaru pro vnější činnost, k zajištění optimální soudržnosti různých nástrojů vnější činnosti EU jakožto klíčového prvku vyšší účinnosti politiky sankcí EU;

64.

vyzývá Radu a Komisi, aby provedly úplné a důkladné zhodnocení sankční politiky EU s cílem stanovit, jaký je dopad této politiky a jaká by měla být přijata opatření pro její posílení; naléhavě žádá Radu a Komisi, aby předložily program s těmito opatřeními; vyzývá Radu a Komisi, aby vyhodnotila dopad sankcí na rozvojovou politiku příslušných zemí a na obchodní politiku EU;

65.

vyzývá Komisi, aby zajistila soulad strategií rozvojové pomoci v rámci nástroje rozvojové spolupráce a evropského rozvojového fondu se stávajícími režimy uplatňování sankcí a se závěry dialogů o lidských právech; vyzývá Komisi, aby zajistila, že podmínky pro udělování finanční pomoci ze souhrnného rozpočtu, včetně tzv. „smluv v rámci rozvojových cílů tisíciletí“, budou jasně propojeny s požadavky v oblasti dodržování lidských práv a demokracie;

66.

vyzývá Radu a Komisi, aby využily příležitosti, kterou jim nabízí ratifikace Lisabonské smlouvy, jmenování vysokého představitele EU pro SZBP — který bude zároveň místopředsedou Komise a předsedou Rady pro zahraniční věci — a následné zřízení evropského útvaru pro vnější činnost k vytvoření komplexnější a koherentnější vnější činnosti EU, zlepšení odbornosti příslušných útvarů EU zabývajících se udělováním sankcí a posílení spolupráce mezi jednotlivými útvary;

67.

vyzývá zároveň k posílené spolupráci mezi kompetentními orgány členských států a Komisí, aby se zajistilo soudržnější a účinnější uplatňování omezujících opatření;

68.

žádá rovněž členské státy, které jsou členy Rady bezpečnosti OSN, aby v souladu s článkem 19 Smlouvy o EU systematicky usilovaly o posílení mezinárodního rozměru sankcí stanovených Evropskou unií;

69.

vyzývá členské státy, aby při svém působení v rámci Rady bezpečnosti OSN, neporušovaly své závazky v oblasti lidských práv, ke kterým se zavázaly zejména v Evropské úmluvě o lidských právech;

70.

žádá své parlamentní orgány, a zejména stálé delegace a delegace ad-hoc, aby využívaly svých kontaktů s parlamenty v zemích, které neukládají sankce, a zvýšily tak jejich porozumění stávajícím sankčním režimům EU vztahujícím se na dotčené regiony a prozkoumaly, jaké existují možnosti pro koordinovaná opatření na podporu lidských práv;

71.

vyzývá Komisi, aby vytvořila síť nezávislých odborníků, která by Radě podle situace nabízela nejúčinnější omezující opatření a pravidelně sepisovala zprávu o vývoji situace na základě stanovených kritérií a cílů a která by případně předkládala zlepšovací návrhy pro uplatňování sankcí; domnívá se, že vytvoření takové sítě zlepší transparentnost a obecnou diskusi o sankcích a posílí také uplatňování a průběžné monitorování sankcí v jednotlivých případech; zároveň se domnívá, že Komise by měla hrát aktivnější úlohu ve vytváření jednoznačné sankční politiky EU;

72.

má za to, že legitimita sankční politiky EU, která představuje klíčový a citlivý prvek SZBP, musí být posílena zapojením Evropského parlamentu do všech fází postupu v souladu s článkem 21 Smlouvy o EU, obzvláště při navrhování a uplatňování sankcí formou systematických konzultací s Radou a Komisí a pravidelným poskytováním informací; domnívá se rovněž, že Parlament by se měl podílet i na dohledu nad plněním minimálních požadavků ze strany subjektů, které jsou předmětem sankcí; žádá svůj podvýbor pro lidská práva, aby vytvořil strukturu činnosti v této oblasti, pokud jde o sankce, jejichž cíle a referenční kritéria se týkají lidských práv, a zajišťoval nad touto činností dohled;

73.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vládám a parlamentům členských států a generálním tajemníkům Organizace spojených národů a Rady Evropy.

1.

Ve smyslu tohoto článku se pojmem „strana“ rozumí Společenství a členské státy Evropské unie na jedné straně a každý stát AKT na straně druhé.

2.

4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/62

A.

vzhledem k tomu, že zdraví matek (rozvojový cíl tisíciletí č. 5) je oblastí, která v rámci plnění rozvojových cílů tisíciletí vykazuje nejmenší pokrok, a proto nebude s největší pravděpodobností do roku 2015 splněn, a to zejména v subsaharské Africe a jižní Asii,

B.

vzhledem k tomu, že každoročně během těhotenství nebo při porodu umírá více než půl milionu žen a že k 99 % těchto úmrtí dochází v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že se tato úmrtnost v subsaharské Africe za posledních 20 let takřka nezměnila, neboť roční míra úmrtnosti byla v této oblasti snížena o pouhých 0, 1 %, a místní ženy jsou tak vystaveny celoživotnímu riziku úmrtí v průběhu těhotenství a při porodu v poměru jedna ku šestnácti; vzhledem k tomu, že mateřská úmrtnost je nejdramatičtějším ukazatelem celosvětové nerovnosti v oblasti zdraví,

C.

vzhledem k tomu, že praxe a průzkum v oblasti mateřské úmrtnosti odhaluje, že kromě geografické nerovnosti závisí rozdíly v míře mateřské úmrtnosti na finanční situaci, rase a etnické příslušnosti, bydlišti ve městě či na venkově, úrovni gramotnosti a dokonce jazykovém nebo náboženském rozdělení v rámci zemí, včetně průmyslově vyspělých zemí, kde tento rozdíl představuje největší rozpor ve statistikách zdraví obyvatelstva,

D.

vzhledem k tomu, že skupina G8 odsouhlasila balíček opatření v oblasti zdravotnictví, která v Africe pomohou přijmout a vyškolit 1, 5 milionu zdravotníků a 80 % matkám tak při porodu zajistí odbornou asistenci; vzhledem k tomu, že součástí balíčku je i závazek zvýšit v 36 afrických zemí s kritickým nedostatkem zdravotníků jejich počet tak, aby na 1 000 lidí připadalo 2, 3 pracovníka; vzhledem k tomu, že se však nehovoří o vyčlenění 10 miliard USD, což je podle aktivistů z řad občanské společnosti každoročně nezbytná částka k záchraně životů šesti milionů matek a dětí,

E.

vzhledem k tomu, že mateřská úmrtnost a nemocnost představuje naléhavý celosvětový problém: podle odhadů zemře každý rok během porodu přibližně 536 000 žen, přičemž každá dvacátá žena navíc prodělá vážné komplikace, od chronických infekcí až po zranění vedoucí ke zdravotnímu postižení, jako je porodní píštěl, či k celoživotnímu postižení,

F.

vzhledem k tomu, že ženy umírají během těhotenství a při porodu ze zjevných důvodů – příčiny mateřské úmrtnosti jsou zřejmé a známé stejně jako opatření, která by tomu mohla zabránit,

G.

vzhledem k tomu, že příčiny mateřské úmrtnosti by mohly být odstraněny poskytováním bezpečné péče matkám, dostupností účinné antikoncepce a zákonným bezpečným prováděním umělého přerušení těhotenství,

H.

vzhledem k tomu, že mateřské úmrtnosti lze zabránit zlepšením přístupu k metodám plánování rodičovství a přijetím těchto metod, zpřístupněním bezpečné a kvalitní péče o matky a poskytováním této péče zejména v průběhu těhotenství a při porodu, poskytováním pohotovostní porodnické péče a poporodní péče a zlepšováním zdraví a výživy žen a jejich postavení ve společnosti,

I.

vzhledem k tomu, že tento preventivní přístup má mimo jiné za cíl naučit ženy a zdravotní pracovníky rozpoznávat komplikace v těhotenství a při porodu a nabádat ženy k vyhledání potřebné péče, vybudovat síť odpovídajících zdravotnických zařízení, k nimž se bude možné dostat během přiměřené doby v závislosti na místní infrastruktuře a dopravě, a zajistit, aby v těchto nedalekých zdravotnických zařízeních poskytoval potřebnou péči školený personál, aby tato zařízení byla účinně řízena a zásobována elektřinou, vodou a lékařským materiálem a aby byla dostupná i na venkově,

J.

vzhledem k tomu, že úmrtí matek, kterým lze zabránit, představují porušení práva žen a dívek na život stanovená v četných mezinárodních závazcích v oblasti lidských práv, včetně Všeobecné deklarace lidských práv OSN, a že příčiny mateřské úmrtnosti a nemocnosti mohou zahrnovat také porušování jiných lidských práv, včetně práva na požívání nejvyšší dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví a práva na nediskriminační přístup k základní zdravotní péči,

K.

vzhledem k tomu, že právo na sebeurčení v souvislosti se sexuálním životem a reprodukcí zahrnuje právo dobrovolně uzavřít sňatek, založit rodinu a navázat sexuální vztah a právo na ochranu před sexuálním násilím a nátlakem,

L.

vzhledem k tomu, že podle práva je povinností jednotlivých vlád poskytovat služby zdravotní péče či pověřit jejich poskytováním jiné subjekty, a vzhledem k tomu, že i vlády s omezenými prostředky mohou okamžitě přijmout opatření, která budou mít příznivý vliv na zdraví matek,

M.

vzhledem k tomu, že za mateřskou úmrtností a poškozením zdraví v souvislosti s porodem nelze zřejmě spatřovat praktické či strukturální nedostatky, ale spíše nedostatky symptomatické povahy v důsledku nedocenění a nízkého postavení žen, jež jsou ve společnosti všeobecně znevýhodňovány, a při zvážení toho, že v zemích se srovnatelnou úrovní hospodářského rozvoje platí, že čím vyšší postavení je ženám přiznáváno, tím nižší je výskyt případů mateřské úmrtnosti,

N.

vzhledem k tomu, že ženy jsou v době těhotenství a porodu obzvláště zranitelné kvůli různým formám diskriminace, mezi něž patří nerovné postavení žen a mužů v domácnosti, místní zvyklosti poškozující zdraví žen, násilí páchané na ženách, nedostatek možností rozhodovat o svém reprodukčním zdraví a prosadit svá práva, odmítání novorozeňat ženského pohlaví a stereotypní chápání primární úlohy ženy jako matky a pečovatelky; vzhledem k tomu, že všechny členské státy EU ratifikovaly Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen,

O.

vzhledem k tomu, že Valné shromáždění OSN přijalo „univerzální přístup k reprodukčnímu zdraví do roku 2015“ jako jeden z dílčích cílů na seznam rozvojových cílů tisíciletí, a to v rámci rozvojového cíle tisíciletí č. 5, s cílem snížit úmrtnost matek,

P.

vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství přislíbilo v průběhu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji nové zdroje, přičemž „reprodukčnímu zdraví“ (včetně služeb v oblasti plánovaného rodičovství a zdraví matek) přiznalo v rámci úsilí o mezinárodní rozvoj ústřední postavení;

Q.

vzhledem k tomu, že místo zvýšení finanční podpory je nyní celková dotace na plánované rodičovství mnohem nižší než v roce 1994, kdy ze 723 milionů USD v roce 1995 klesla na 442 milionů USD v roce 2004 v absolutních hodnotách dolaru,

R.

vzhledem k tomu, že v zájmu důsledného plnění rozvojového cíle tisíciletí č. 5 EU pravidelně přijímá závazky – naposledy ve výše zmíněném Akčním programu EU pro rozvojové cíle tisíciletí,

S.

vzhledem k tomu, že navzdory závažnosti tohoto problému a porušování lidských práv zůstávají služby v oblasti péče o zdraví matky na okraji programu mezinárodního společenství, které se zaměřuje na intervence vůči konkrétním onemocněním, což odsunulo problematiku mateřské úmrtnosti do pozadí, a vzhledem k tomu, že vysoký výskyt případů HIV přispívá ke stagnaci a zaostávání vývoje směřujícího k snížení výskytu případů mateřské úmrtnosti a nemocnosti,

1.

vyjadřuje velké znepokojení nad tím, že mateřská úmrtnost (v rámci rozvojového cíle tisíciletí č. 5) je jediným z těchto cílů, u kterého nejenže nebyl od roku 2000 zaznamenán žádný pokrok, a to zejména v subsaharské Africe a jižní Asii, ale současné údaje se dokonce shodují s počtem případů zaznamenaným před 20 lety;

2.

konstatuje, že ke zlepšování zdraví matek (rozvojový cíl tisíciletí č. 5), přispívá kromě vzdělávání výrazně také posílení pravomocí žen;

3.

vyzývá Radu a Komisi, aby před zasedáním OSN na vysoké úrovni, kde se budou projednávat rozvojové cíle tisíciletí, učinila prioritou opatření, která povedou ke splnění rozvojového cíle tisíciletí č. 5;

4.

vyzývá Radu a Komisi, aby snížily rozdíly v počtu výskytů mateřské úmrtnosti mezi průmyslovými a rozvojovými zeměmi tím, že zvýší investice a přijmou opatření zaměřená na zlepšení lidských zdrojů ve zdravotnictví, dále zvýší finanční prostředky a přijmou ambicióznější závazky s cílem posílit systémy zdravotnictví a základní zdravotnickou infrastrukturu a vyčlení prostředky na sledování a dohled, poskytování základní veřejné zdravotní péče, opatření na úrovni komunit a další nezbytná podpůrná opatření;

5.

vyzývá Radu a Komisi, aby zvýšily úsilí v boji za předcházení mateřské úmrtnosti a nemocnosti tím, že budou rozvíjet, provádět a pravidelně hodnotit „plány činnosti“ a akční plány zmírňování celosvětového problému mateřské úmrtnosti a nemocnosti, které zaujmou systematický přístup založený na rovnosti a uznávání lidských práv, jenž bude vhodně podpořen a usnadněn silnými institucionálními mechanismy a finanční podporou;

6.

vyzývá Radu a Komisi, aby rozšířily opatření týkající se zdravotních služeb pro matky v rámci primární zdravotní péče, jež budou založena na přijímání informovaných rozhodnutí, vzdělávání v oblasti bezpečného mateřství, odborné a účinné prenatální péči, programech o výživě matek, náležité porodní asistenci, která omezí příliš četné porody císařským řezem a poskytne první pomoc při porodních komplikacích, a dále na poradenských službách pro komplikace v těhotenství, při porodu a potratu, na poporodní péči a plánovaném rodičovství;

7.

vyzývá Radu a Komisi, aby podporovala přístup všech žen k informacím o pohlavním a reprodukčním zdraví a příslušné zdravotní péči;

8.

vyzývá Radu a Komisi, aby přijaly a rozvíjely již zavedené ukazatele a kritéria pro snížení mateřské úmrtnosti (včetně dotací z veřejné rozvojové pomoci) a aby zavedly mechanismy dohledu a odpovědnosti, jež by umožnily neustálé zlepšování stávajících politik a programů;

9.

vyzývá Radu a Komisi, aby zaručily, že služby reprodukční zdravotní péče budou finančně dostupné, přístupné a kvalitní, a aby politikám a programům v oblasti mateřské úmrtnosti věnovaly maximální dostupné zdroje;

10.

vyzývá Radu a Komisi, aby zajistily shromáždění spolehlivých a aktuálních údajů, které by byly k dispozici při provádění opatření zaměřených na snižování mateřské úmrtnosti a nemocnosti;

11.

vyzývá Radu a Komisi, aby zajistily školení, vytvoření kapacit a infrastruktury pro dostatečný počet odborných porodních asistentů, a tím i jejich dostupnost pro všechny těhotné ženy a dívky, a aby zajistily, že plány činnosti a vnitrostátní akční plány tento cíl zohlední;

12.

vyzývá k posílení vnitrostátních zdravotních programů zaměřených na testy HIV před těhotenstvím a v jeho průběhu, antiretrovirální léčbu těhotných žen, jež jsou HIV pozitivní, a opatření k prevenci HIV, jako jsou např. informační kampaně a osvěta;

13.

naléhavě vyzývá EU, aby i nadále stála v čele úsilí o prosazování práva na pohlavní a reprodukční zdraví tím, že zachová stávající úroveň financování pro provádění akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji, a lituje, že v subsaharské Africe je nejvyšší úmrtnost matek, nejnižší míra používání antikoncepce na světě (19 %) a že 30 % všech úmrtí matek v Africe je způsobeno neodborně prováděnými potraty;

14.

je přesvědčen, že v zájmu dosažení rozvojových cílů tisíciletí, pokud jde o všeobecný přístup k službám reprodukčního zdraví do roku 2015, musí být zvýšeny finanční prostředky EU, jinak budou v důsledku těhotenství a s ním spojených zdravotních potíží umírat další ženy;

15.

vyzývá Radu a Komisi, aby vypracovaly programy a politiky zaměřené na základní faktory zdraví, jež jsou klíčové pro předcházení mateřské úmrtnosti, jako jsou např. účast na rozhodovacích postupech týkajících se zdraví, poskytování informací o pohlavním a reprodukčním zdraví, gramotnost, výživa, nediskriminace a společenské normy pro rovnost mužů a žen;

16.

vyzývá Radu a Komisi, aby navázaly na pokrok při snižování úmrtnosti matek a aktivně se účastnily celosvětových fór, např. fóra „Countdown to 2015“, v jejichž rámci jsou předávány osvědčené postupy pro příslušné programy a politiky a na nichž mohou podpořit další úsilí o zlepšení situace v této oblasti;

17.

naléhavě vyzývá členské státy, aby dodržovaly finanční závazky, které přijaly v zájmu splnění rozvojových cílů tisíciletí, včetně cíle č. 5, a vyzývá předsednictví Rady, aby se ujalo iniciativy a svým příkladem zajistilo dostatečné a předvídatelné financování a znásobení úsilí o záchranu lidských životů;

18.

připomíná, že se členské státy zavázaly dosáhnout do roku 2015 toho, aby bylo na oficiální rozvojovou pomoc vynakládáno 0, 7 % hrubého národního důchodu (HND), a vyzývá členské státy, jež se od tohoto cíle odchýlily, aby se v tomto ohledu více angažovaly;