12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/2

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. července 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bayerisches Landessozialgericht — Německo) — Petra von Chamier-Glisczinski v. Deutsche Angestellten-Krankenkasse

(Věc C-208/07) (1)

(„Sociální zabezpečení - Nařízení (EHS) č. 1408/71 - Hlava III kapitola 1 - Články 18 ES, 39 ES a 49 ES - Věcné dávky k pokrytí rizika odkázanosti na péči třetího - Bydliště v jiném členském státě, než je příslušný stát - Systém sociálního zabezpečení členského státu bydliště nestanovící věcné dávky k pokrytí rizika odkázanosti na péči třetího“)

2009/C 220/02

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bayerisches Landessozialgericht

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Petra von Chamier-Glisczinski

Žalovaná: Deutsche Angestellten-Krankenkasse

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bayerisches Landessozialgericht — Výklad čl. 19 odst. 1 písm. a) a odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 149, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 35) ve světle článků 18 ES, 39 ES a 49 ES a ve spojení s článkem 10 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15) — Vnitrostátní právní úprava, podle níž rodinný příslušník zaměstnané osoby s bydlištěm v jiném než příslušném členském státě, který má v posledně uvedeném členském státě nárok na kombinované dávky (peněžní dávky a věcné dávky), má nárok pouze na dávky ve stavu odkázanosti („Pflegegeld“) vypočtené podle práva příslušného státu, pokud právní předpisy bydliště nestanoví věcné dávky pro pečovatelské služby, které obdrží v tomto členském státě — Vývoz věcných dávek do jiného členského státu, jehož systém sociálního zabezpečení zahrnuje pouze peněžní dávky

Výrok

Pokud na rozdíl od systému sociálního zabezpečení příslušného státu systém sociálního zabezpečení členského státu, kde má bydliště osoba odkázaná na péči třetího, pojištěná jako rodinný příslušník zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné ve smyslu nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1386/2001 ze dne 5. června 2001, nestanoví poskytování věcných dávek v takových situacích odkázanosti na péči třetího, jako je situace této osoby, článek 19 ani čl. 22 odst. 1 písm. b) zmíněného nařízení jako takové nevyžadují poskytování takovýchto dávek mimo příslušný stát příslušnou institucí nebo na její účet.

Pokud na rozdíl od systému sociálního zabezpečení příslušného státu systém sociálního zabezpečení členského státu, kde má bydliště osoba odkázaná na péči třetího, pojištěná jako rodinný příslušník zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné ve smyslu nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1386/2001, poskytování věcných dávek v daných situacích odkázanosti na péči třetího nestanoví, článek 18 ES za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, nebrání takové právní úpravě, jako je právní úprava stanovená v § 34 části XI zákoníku sociálního zabezpečení (Sozialgesetzbuch), na jejímž základě příslušná instituce za takových okolností odmítne převzít, nezávisle na mechanismech zavedených článkem 19, popřípadě čl. 22 odst. 1 písm. b) zmíněného nařízení a na dobu neurčitou, náklady spojené s pobytem v pečovatelském zařízení nacházejícím se v členském státě bydliště až do výše částky rovnající se dávkám, na které by měla tato osoba nárok, kdyby jí tatáž péče byla poskytována ve smluvním zařízení nacházejícím se v příslušném státě.

(1) Úř. věst. C 155, 7.7.2007.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/3

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 16. července 2009 — Der Grüne Punkt — Duales System Deutschland GmbH v. Komise Evropských společenství, Interseroh Dienstleistungs GmbH, Vfw AG, Landbell AG für Rückhol-Systeme, BellandVision GmbH

(Věc C-385/07 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Hospodářská soutěž - Článek 82 Smlouvy o ES - Systém sběru a využití obalů v Německu - Logo,‚Der Grüne Punkt“ - Poplatek splatný na základě smlouvy o užívání loga - Zneužití dominantního postavení - Výlučné právo majitele známky - Nepřiměřená délka řízení před Soudem - Přiměřená lhůta - Zásada účinné soudní ochrany - Články 58 a 61 statutu Soudního dvora“)

2009/C 220/03

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Der Grüne Punkt — Duales System Deutschland GmbH (zástupci: W. Deselaers, E. Wagner a B. Meyring, Rechtsanwälte)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství (zástupci: W. Mölls a R. Bauer, zmocněnci), Vfw AG (zástupce: H. Wissel, Rechtsanwalt), Landbell AG für Rückhol-Systeme (zástupci: A. Rinne a M. Westrup, Rechtsanwälte), BellandVision GmbH (zástupci: A. Rinne a M. Westrup, Rechtsanwälte)

Vedlejší účastnice podporující Komisi: Interseroh Dienstleistungs GmbH (zástupci: M. W. Pauly, A. Oexle a J. Kempkes, Rechtsanwälte)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (prvního senátu) ze dne 24. května 2007 Duales System Deutschland v. Komise (T-151/01), jímž Soud zamítl žalobu na neplatnost rozhodnutí Komise 2001/463/ES ze dne 20. dubna 2001 v řízení podle článku 82 ES (Věc COMP D3/34493 — DSD) (Úř. věst. L 166, s. 1) — Zneužití dominantního postavení — Systém sběru a využití obalů uváděných na trh v Německu a nesoucích logo „Zelený bod“ („Der Grüne Punkt“)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Der Grüne Punkt — Duales System Deutschland GmbH ponese své vlastní náklady, jakož i náklady tohoto řízení vynaložené Komisí Evropských společenství, Interseroh Dienstleistungs GmbH, Vfw GmbH, Landbell AG für Rückhol-Systeme a BellandVision GmbH.

(1) Úř. věst. C 269, 10.11.2009.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/3

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. července 2009 — Komise Evropských společenství v. Irsko

(Věc C-427/07) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Posuzování vlivů záměrů na životní prostředí - Směrnice 85/337/EHS - Přístup k právní ochraně - Směrnice 2003/35/ES“)

2009/C 220/04

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: D. Recchia, P. Oliver a J.-B. Laignelot, zmocněnci)

Žalované: Irsko (zástupci: D. O'Hagan, zmocněnec, M. Collins SC, D. McGrath, BL)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 2, 3 a 4 směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, s. 40; Zvl. vyd. 15/01, s. 248) — Nepřijetí předpisů nezbytných k dosažení souladu s články 3 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně (Úř. věst. L 156, s. 17; Zvl. vyd. 15/07, s. 466)

Výrok

Irsko tím,

—

že nepřijalo v souladu s čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 až 4 směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997, všechna opatření nezbytná k zajištění, aby záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí a jež patří do kategorie „výstavba silnic“, na niž se vztahuje bod 10 písm. e) přílohy II směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, před vydáním povolení podléhaly požadavku získat povolení a posouzení z hlediska jejich vlivů v souladu s články 5 až 10 této směrnice, a tím,

—

že nepřijalo veškeré právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 3 body 3 až 7 a čl. 4 body 2 až 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně, a o některých z těchto předpisů neuvědomilo Komisi Evropských společenství,

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, a z článku 6 směrnice 2003/35.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Komise Evropských společenství a Irsko ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 269, 10.11.2007.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/4

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 16. července 2009 [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice (England & Wales), Queen’s Bench Division (Administrative Court) — Spojené království] — Mark Horvath v. Secretary of State for Environment, Food and Rural Affairs

(Věc C-428/07) (1)

(„Společná zemědělská politika - Režimy přímých podpor - Nařízení (ES) č. 1782/2003 - Článek 5 a příloha IV - Minimální požadavky pro dobrý zemědělský a ekologický stav - Údržba cest zatížených věcným břemenem průchodu a průjezdu - Provedení členským státem - Převod pravomocí na regionální orgány členského státu - Diskriminace v rozporu s právem Společenství“)

2009/C 220/05

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court of Justice (England & Wales), Queen’s Bench Division (Administrative Court)

Účastníci původního řízení

Žalobce: Mark Horvath

Žalovaný: Secretary of State for Environment, Food and Rural Affairs

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — High Court of Justice (England & Wales), Queen’s Bench Division (Administrative Court) — Výklad článku 5 a přílohy IV nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001 (Úř. věst. L 270, s. 1; Zvl. vyd. 03/40, s. 269) — Kritéria dobrého zemědělského a ekologického stavu definovaná v článku 5 a příloze IV nařízení — Možnost zahrnout požadavky týkající se údržby viditelných veřejných cest — Vnitřní režim členského státu, který stanoví, že regionální orgány mají legislativní pravomoc ve vztahu k jednotlivým částem takového členského státu, z čehož plyne, že tyto části mají různé normy dobrého zemědělského a ekologického stavu

Výrok

Členský stát může do norem dobrého zemědělského a ekologického stavu uvedených v článku 5 a v příloze IV nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001, zahrnout požadavky týkající se údržby viditelných cest zatížených věcným břemenem veřejného průchodu a průjezdu, pokud uvedené požadavky přispívají k uchovávání těchto cest jakožto krajinných znaků nebo případně k zabránění zhoršení stanovišť.

Pokud ústavní systém členského státu stanoví, že regionální orgány mají legislativní pravomoc, pouhé přijetí odlišných norem v oblasti dobrého zemědělského a ekologického stavu ve smyslu článku 5 a přílohy IV nařízení č. 1782/2003 uvedenými orgány nepředstavuje diskriminaci, která by byla v rozporu s právem Společenství.

(1) Úř. věst. C 297, 8.12.2007.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/4

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 16. července 2009 — Komise Evropských společenství v. Spolková republika Německo, Schneider Electric SA, Francouzská republika

(Věc C-440/07 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Jednání podniků ve vzájemné shodě - Nařízení (EHS) č. 4064/89 - Rozhodnutí Komise, kterým se prohlašuje spojení za neslučitelné se společným trhem - Zrušení - Mimosmluvní odpovědnost Společenství z důvodu konstatované protiprávnosti - Podmínky“)

2009/C 220/06

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Petite, F. Arbault, T. Christoforou, C.-F. Durand a R. Lyal, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Schneider Electric SA, (zástupci: M. Pittie a A. Winckler, avocats), Spolková republika Německo, Francouzská republika

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého rozšířeného senátu) ze dne 11. července 2007, Schneider Electric SA v. Komise (T-351/03), kterým Soud uložil Evropskému společenství náhradu jednak nákladů vynaložených Schneider Electric SA na účast na znovu zahájeném řízení o kontrole spojení, ke kterému došlo po vyhlášení rozsudků Soudu ze dne 22. října 2002, Schneider Electric v. Komise (T-310/01 a T-77/02), a jednak dvou třetin škody utrpěné Schneider Electric z důvodu snížení kupní ceny Legrand SA, které Schneider Electric musela poskytnout nabyvateli za odložení lhůty skutečného provedení prodeje Legrand až do 10. prosince 2002 — Podmínky založení mimosmluvní odpovědnosti Společenství — Pojmy „nedbalost“, „újma“ a „přímá příčinná souvislost mezi spáchanou nedbalostí a utrpěnou újmou“ — „Dostatečně závažné“ porušení práva Společenství, kterým je stiženo řízení o kontrole slučitelnosti spojení se společným trhem

Výrok

Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 11. července 2007, Schneider Electric v. Komise (T351/03), se ruší v rozsahu, v němž:

—	byla Společenství uložena náhrada dvou třetin škody uplatněné společností Schneider Electric SA v rozsahu snížení kupní ceny společnosti Legrand SA, které údajně nabyvateli poskytla výměnou za odklad termínu uskutečnění prodeje až do 10. prosince 2002;

—	bylo nařízeno vypracování znaleckého posudku za účelem ocenění této složky škody;

—	byly přiznány úroky z náhrady odpovídající této škodě.

2)	Ve zbývající části se kasační opravný prostředek zamítá.

Účastnice řízení předloží Soudnímu dvoru Evropských společenství ve lhůtě tří měsíců od vyhlášení tohoto rozsudku ocenění škody tvořené náklady vynaloženými společností Schneider Electric SA na účast ve znovuzahájeném řízením o kontrole spojení, k němuž došlo po vyhlášení rozsudků Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 22. října 2002, Schneider Electric v. Komise (T-310/01 a T77/02), přičemž toto ocenění bude vypracováno na základě společné dohody způsobem uvedeným v bodě 216 tohoto rozsudku.

4)	Nedojde-li k takové dohodě, předloží účastnice řízení Soudnímu dvoru Evropských společenství v téže lhůtě své vyčíslené návrhy.

5)	Ve zbývající části se žaloba společnosti Schneider Electric SA zamítá.

6)	Společnosti Schneider Electric SA se ukládá, že ponese vlastní náklady řízení v prvním stupni a v probíhajícím řízení a nahradí náklady vynaložené Komisí Evropských společenství v rámci těchto řízení.

(1) Úř. věst. C 22, 26.1.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/5

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 16. července 2009 — SELEX Sistemi Integrati SpA v. Komise Evropských společenství

(Věc C-481/07 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Mimosmluvní odpovědnost Společenství - Rozhodnutí Komise zamítající stížnost směřující proti Eurocontrol - Skutečná a určitá újma)

2009/C 220/07

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: SELEX Sistemi Integrati SpA (zástupci: F. Sciaudone, R. Sciaudone a A. Neri, avvocati)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství (zástupci: V. Di Bucci a F. Amato, zmocněnci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu prvního stupně (druhého senátu) ze dne 29. srpna 2007, SELEX Sistemi Integrati v. Komise (T-186/05), kterým Soud zamítl jako zčásti nepřípustnou a zčásti postrádající veškerý právní základ žalobu na náhradu škody údajně utrpěné navrhovatelkou z důvodu rozhodnutí Komise ze dne 12. února 2004, kterým byla zamítnuta stížnost navrhovatelky týkající se údajného porušení ustanovení Smlouvy o ES v oblasti hospodářské soutěže ze strany Eurocontrol

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Společnosti SELEX Sistemi Integrati SpA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 37, 9.2.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/6

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. července 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de lo Social de Madrid — Španělsko) — Evangelina Gómez-Limón Sánchez-Camacho v. Instituto nacional de la Seguridad Social (INSS), Tesorería General de la Seguridad Social (TGSS), Alcampo SA

(Věc C-537/07) (1)

(„Směrnice 96/34/ES - Rámcová dohoda o rodičovské dovolené - Práva nabytá nebo nabývaná na začátku dovolené - Pokračování v pobírání dávek sociálního zabezpečení během dovolené - Směrnice 79/7/EHS - Zásada rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení - Nabývání nároků na trvalý invalidní důchod během rodičovské dovolené“)

2009/C 220/08

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de lo Social de Madrid

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Evangelina Gómez-Limón Sánchez-Camacho

Žalovaní: Instituto nacional de la Seguridad Social (INSS), Tesorería General de la Seguridad Social (TGSS), Alcampo SA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Juzgado de lo Social de Madrid — Výklad ustanovení 2 bodů 6 a 8 rámcové dohody o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, která tvoří přílohu směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996 (Úř. věst. L 145, s. 4; Zvl. vyd. 05/02, s. 285), a směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 6, s. 24; Zvl. vyd. 05/01, s. 215) — Vnitrostátní právní předpisy stanovící výpočet výše invalidního důchodu na základě mzdy poskytované po určitou dobu v období před pojistnou událostí, která zakládá nárok na důchod — Částečná rodičovská dovolená v průběhu uvedeného období — Účinky

Výrok

1)	Ustanovení 2 odst. 6 rámcové dohody o rodičovské dovolené uzavřené dne 14. prosince 1995 a obsažené v příloze směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS se jednotlivec může dovolávat před vnitrostátními soudy.

Ustanovení 2 odst. 6 a 8 rámcové dohody o rodičovské dovolené nebrání tomu, aby při výpočtu trvalého invalidního důchodu pracovníka byla zohledněna skutečnost, že tento pracovník čerpal částečnou rodičovskou dovolenou, během které odváděl příspěvky a nabýval nároky na důchod poměrně k obdržené odměně.

Ustanovení 2 odst. 8 rámcové dohody o rodičovské dovolené neukládá členským státům žádnou povinnost, kromě povinnosti přezkoumávat a rozhodovat, v souladu s jejich vnitrostátními předpisy, otázky týkající se sociálního zabezpečení ve vztahu k této dohodě. Zejména jim neukládá povinnost zajistit kontinuitu pobírání dávek sociálního zabezpečení po dobu trvání rodičovské dovolené. Jednotlivci se uvedeného ustanovení 2 odst. 8 nemohou dovolávat před vnitrostátním soudem vůči veřejným orgánům.

Zásada rovného zacházení pro muže a ženy, a zejména zásada rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení ve smyslu směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení, nebrání tomu, aby pracovník po dobu částečné rodičovské dovolené nabýval nároky na trvalý invalidní důchod na základě doby skutečně strávené v zaměstnání a obdržené odměny, a nikoliv jako kdyby pracoval na plný úvazek.

(1) Úř. věst. C 64, 8.3.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/6

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. července 2009 — Komise Evropských společenství v. Irsko

(Věc C-554/07) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Daň z přidané hodnoty - Směrnice 2006/112/ES - Články 2, 9 a 13 - Hospodářská činnost vykonávaná státem, místními orgány a jinými veřejnoprávními subjekty - Osvobození od daně“)

2009/C 220/09

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: R. Lyal a M. Afonso, zmocněnci)

Žalované: Irsko (zástupci: D. O'Hagan, E. Fitzsimons a N. Travers, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nesprávné provedení článku 13 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, s. 1) — Osvobození od daně každé hospodářské činnosti vykonávané státem, místními orgány a jinými veřejnoprávními subjekty

Výrok

Irsko tím, že ve vnitrostátní právní úpravě nezavedlo obecné ustanovení, podle něhož dani z přidané hodnoty podléhají hospodářské činnosti vykonávané veřejnoprávními subjekty, při nichž nevystupují jako orgány veřejné moci;

tím, že ve vnitrostátní právní úpravě nezavedlo ani obecné ustanovení, podle něhož dani z přidané hodnoty podléhají veřejnoprávní subjekty vystupující jako orgány veřejné moci, pokud by zacházení s nimi jako s osobami nepovinnými k dani mohlo vést k výraznému narušení hospodářské soutěže, ani nezavedlo žádné kritérium umožňující v tomto ohledu vymezit rámec pro výkon posuzovací pravomoci ministerstva financí;

tím, že ve vnitrostátní právní úpravě nezavedlo obecné ustanovení, podle něhož dani z přidané hodnoty podléhají veřejnoprávní subjekty vykonávající činnosti vyjmenované v příloze I směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, nejsou-li tyto činnosti uskutečňovány v zanedbatelné míře,

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 2, 9 a13 této směrnice.

2)	Irsku se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 51, 23.2.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/7

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 16. července 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Højesteret — Dánsko) — Infopaq International A/S v. Danske Dagblades Forening

(Věc C-5/08) (1)

(„Autorská práva - Informační společnost - Směrnice 2001/29/ES - Články 2 a 5 - Literární a umělecká díla - Pojem ‚rozmnožování‘ - Rozmnožování ‚po částech‘ - Rozmnožování krátkých výňatků z literárních děl - Články v tisku - Dočasné a krátkodobé rozmnoženiny - Technický proces spočívající ve skenování článků, následném převedení do textového souboru, elektronickém zpracování rozmnoženiny, uložení části této rozmnoženiny a jejím vytištění“)

2009/C 220/10

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Højesteret

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Infopaq International A/S

Žalované: Danske Dagblades Forening

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Højesteret — Výklad článku 2 a čl. 5 odst. 1 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230) — Společnost, jejímž hlavním předmětem činnosti je zpracovávání shrnutí novinových článků prostřednictvím skenování — Ukládání výňatku článku, který se skládá z hledaného slova a pěti slov, které tomuto slovu předcházejí, a pěti slov, které toto slovo následují — Dočasné úkony rozmnožení

Výrok

Úkon učiněný během procesu sběru údajů, který spočívá v elektronickém uložení výňatku z chráněného díla složeného z jedenácti slov, jakož i ve vytištění tohoto výňatku, lze podřadit pod pojem „rozmnožování po částech“ ve smyslu článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, pokud — což je povinen ověřit předkládající soud — jsou prvky, které byly takto převzaty, vyjádřením autorova vlastního duševního výtvoru.

Úkon vytištění výňatku složeného z jedenácti slov, který je učiněn během takového procesu sběru údajů, jako je proces dotčený v původním řízení, nesplňuje podmínku týkající se krátkodobé povahy stanovenou v čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/29, a tento proces tudíž nelze uskutečnit bez souhlasu dotyčných nositelů autorských práv.

(1) Úř. věst. C 64, 8.3.2008

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/7

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 16. července 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour du travail de Liège — Belgie) — Mono Car Styling SA, v likvidaci v. Dervis Odemis a další

(Věc C-12/08) (1)

(„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Směrnice 98/59/ES - Články 2 a 6 - Postup informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v případech hromadného propouštění - Povinnosti zaměstnavatele - Právo zaměstnanců podat opravný prostředek - Požadavek konformního výkladu“)

2009/C 220/11

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour du travail de Liège

Účastníci původního trestního řízení

Žalobkyně: Mono Car Styling SA, v likvidaci

Žalovaní: Dervis Odemis a další

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Cour de travail de Liège (Belgie) — Výklad článků 2, 3 a 6 směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění (Úř. věst. L 225, s. 16) — Řádné provedení postupu informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v případě propouštění — Neexistence písemného sdělení týkajícího se zejména důvodů plánovaného propouštění, počtu a kategorie zaměstnanců, kteří mají být propuštěni a kritérií navržených pro výběr těchto zaměstnanců — Vliv nevznesení námitky zástupci zaměstnanců na právo zaměstnanců podat individuálně žalobu za účelem zpochybnění řádného provedení propouštění — Rozsah požadavku konformního výkladu

Výrok

Článek 6 směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění ve spojení s článkem 2 této směrnice je třeba vykládat v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zavádí postupy umožňující zástupcům zaměstnanců i jednotlivým zaměstnancům kontrolovat dodržování povinností stanovených touto směrnicí, ale která omezuje individuální právo zaměstnanců podat žalobu pokud jde o žalobní důvody, které mohou uplatnit, a toto právo podmiňuje předchozím vznesením námitek ze strany zástupců zaměstnanců vůči zaměstnavateli, jakož i předchozím vyrozuměním zaměstnavatele dotčeným zaměstnancem o tom, že napadá dodržení postupu informování a projednání.

Skutečnost, že vnitrostátní právní úprava stanovící postupy, které zástupcům zaměstnanců umožňují kontrolovat, zda zaměstnavatel dodržel všechny povinnosti informovat a provádět konzultace stanovené směrnicí 98/59, podřizuje omezením a podmínkám individuální právo podat žalobu, které ostatně přiznává každému zaměstnanci dotčenému hromadným propouštěním, nemůže porušit zásadu účinné soudní ochrany.

Článek 2 směrnice 98/59 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která ve srovnání s povinnostmi stanovenými v článku 2 omezuje povinnosti zaměstnavatele, který zamýšlí provést hromadné propouštění. Při použití vnitrostátního práva je vnitrostátní soud na základě zásady konformního výkladu vnitrostátního práva povinen přihlédnout k veškerým pravidlům vnitrostátního práva a vykládat je v co možná největším rozsahu ve světle znění a cíle směrnice 98/59, aby bylo dosaženo výsledku sledovaného touto směrnicí. Vnitrostátní soud tudíž musí v rámci své pravomoci zajistit, aby povinnosti takového zaměstnavatele nebyly ve srovnání s povinnostmi stanovenými v článku 2 této směrnice omezeny.

(1) Úř. věst. C 79, 29.3.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/8

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 16. července 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tallinna Halduskohus — Estonská republika) — Pärlitigu OÜ v. Maksu- ja Tolliameti Põhja maksu- ja tollikeskus

(Věc C-56/08) (1)

(„Společný celní sazebník - Kombinovaná nomenklatura - Sazební zařazení zboží - Podpoložka KN 05119110 - Podpoložka KN 03032200 - Zmrazené páteře z lososa obecného (atlantského), chovaného pro hospodářské účely - Nařízení (ES) č.85/2006 - Antidumpingové clo“)

2009/C 220/12

Jednací jazyk: estonština

Předkládající soud

Tallinna Halduskohus

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Pärlitigu OÜ

Žalovaný: Maksu- ja Tolliameti Põhja maksu- ja tollikeskus

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tallinna Halduskohus — Výklad přílohy I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382) ve znění použitelném na skutkový stav sporu v původním řízení — Platnost čl. 1 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 85/2006 ze dne 17. ledna 2006 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu lososa chovaného pro hospodářské účely pocházejícího z Norska a o konečném výběru prozatímního cla (Úř. věst. L 15, s. 1) — Zařazení do položky 0303220015 (ostatní zmrazený losos chovaný pro hospodářské účely) nebo položky 0511911000 (odpad z ryb) za účelem uložení antidumpingového cla — Zmrazené páteře z lososa obecného (atlantského) chovaného pro hospodářské účely získané po filetování ryb

Výrok

Kombinovaná nomenklatura společného celního sazebníku tvořící přílohu I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku ve znění nařízení Komise (ES) č. 1719/2005 ze dne 27. října 2005 musí být vykládána v tom smyslu, že zmrazené páteř z lososa obecného (atlantského) (Salmo salar) chovaného pro hospodářské účely, které jsou získány z filetování ryby, musí být zařazeny pod kód KN 0303 22 00, a to pod podmínkou, že zboží je v okamžiku proclení způsobilé k lidskému požití, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 92, 12.4.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/9

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. července 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Napoli — Sezione Lavoro — Itálie) — Raffaello Visciano v. Istituto nazionale della previdenza sociale (INPS)

(Věc C-69/08) (1)

(„Sociální politika - Ochrana zaměstnanců - Platební neschopnost zaměstnavatele - Směrnice 80/987/EHS - Povinnost uhradit veškeré nesplacené pohledávky do výše předem stanovené horní hranice - Povaha pohledávek zaměstnance vůči záruční instituci - Promlčecí lhůta“)

2009/C 220/13

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Napoli — Sezione Lavoro

Účastníci původního řízení

Žalobce: Raffaello Visciano

Žalovaný: Istituto nazionale della previdenza sociale (INPS)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale di Napoli Sezione Lavoro — Výklad článků 3 a 4 směrnice Rady 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (Úř. věst. L 283, s. 23; Zvl. vyd. 05/01, s. 217) — Záruka mzdy odpovídající posledním třem měsícům pracovní smlouvy v mezích předem stanovené horní hranice — Odpočet vyplacené náhrady od záloh na mzdu vyplacených zaměstnavatelem — Vnitrostátní právní úprava, která připouští rozdílnou právní kvalifikaci téhož plnění podle subjektu, který jej má poskytnout, a která připouští změnu promlčecí lhůty pro podání žaloby k soudu

Výrok

Články 3 a 4 směrnice Rady 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele nebrání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje kvalifikovat nesplacené pohledávky zaměstnanců jako „dávky sociálního zabezpečení“, když jsou tyto pohledávky hrazeny záruční institucí.

2)	Směrnice 80/987 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která používá původní pohledávku zaměstnance týkající se mzdy pouze jako srovnávací údaj pro určení plnění, které musí být zaručeno zásahem záručního fondu.

V rámci žádosti zaměstnance o úhradu nesplacených pohledávek týkajících se odměny záručním fondem nebrání směrnice 80/987 použití promlčecí lhůty jednoho roku (zásada rovnocennosti). Nicméně je na vnitrostátním soudu, aby přezkoumal, zda její úprava ve skutečnosti neznemožňuje nebo nečiní příliš obtížným výkon práv přiznaných právním řádem Společenství (zásada efektivity).

(1) Úř. věst. C 107, 26.4.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/9

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. července 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hof van Cassatie van België — Belgie) — Gilbert Snauwaert, Algemeen Expeditiebedrijf Zeebrugge BVBA, Coldstar NV, Dirk Vlaeminck, Jeroen den Haerynck, Ann de Wintere (C-124/08), Géry Deschaumes (C-125/08) v. Belgische Staat

(Spojené věci C-124/08 a C-125/08) (1)

(„Nařízení (EHS) č. 2913/92 - Celní kodex Společenství - Celní dluh - Částka cla - Sdělení dlužníkovi - Trestný čin“)

2009/C 220/14

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van Cassatie van België

Účastníci původního řízení

Žalobci: Gilbert Snauwaert, Algemeen Expeditiebedrijf Zeebrugge BVBA, Coldstar NV, Dirk Vlaeminck, Jeroen den Haerynck, Ann de Wintere (C-124/08), Géry Deschaumes (C-125/08)

Žalovaný: Belgische Staat

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Hof van Cassatie van België — Výklad čl. 221 odst. 1 a 3 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (znění platné v roce 1992) (Úř. věst. L 302, s. 1, Zvl. vyd. 02/04, s. 307) — Dodatečný výběr dovozního nebo vývozního cla — Otázka povinnosti zaúčtovat částku cla před jejím sdělením dlužníkovi — Promlčecí lhůta — Celní podvod — Uložení společné a nerozdílné povinnosti

Výrok

Článek 221 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, musí být vykládán tak, že sdělení částky dovozního nebo vývozního cla celními orgány odpovídajícím postupem dlužníkovi může být platně provedeno, pouze byla-li částka tohoto cla předtím uvedenými orgány zaúčtována.

Článek 221 odst. 3 nařízení č. 2913/92 musí být vykládán v tom smyslu, že celní orgány mohou dlužníkovi platně sdělit částku cla dlužného ze zákona po uplynutí lhůty tří let od okamžiku vzniku celního dluhu, nebylo-li možné přesnou částku cla určit následkem trestného činu, a to i tehdy, není-li uvedený dlužník pachatelem tohoto činu.

(1) Úř. věst. C 142, 7.6.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/10

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. července 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hof van Cassatie van België — Belgie) — Distillerie Smeets Hasselt NV v. Belgische Staat, Louis De Vos, Bollen, Mathay & Co BVBA, likvidátor Transterminal Logistics NV, Daniel Van den Langenbergh, Firma De Vos NV a Belgische Staat v. Bollen, Mathay & Co BVBA, likvidátor Transterminal Logistics NV a Louis De Vos v. Belgische Staat

(Věc C-126/08) (1)

(„Nařízení (EHS) č. 2913/92 - Celní kodex Společenství - Vybrání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží - Zaúčtování částky cla - Zápis do účetních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů - Zápis do protokolu považovaný za zaúčtování - Předání opisu protokolu považovaného za sdělení částky cla dlužného ze zákona“)

2009/C 220/15

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van Cassatie van België

Účastníci původního řízení

Žalobci: Distillerie Smeets Hasselt NV, Belgische Staat, Louis De Vos

Žalovaní: Belgische Staat, Louis De Vos, Bollen, Mathay & Co BVBA, likvidátor Transterminal Logistics NV, Daniel Van den Langenbergh, Firma De Vos NV

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Hof van Cassatie van België — Výklad čl. 217 odst. 1 a čl. 221 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (platné znění v roce 1992) (Úř. věst. L 302, s. 1) — Vybrání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží — Otázka požadavku zaúčtování částky cla před jejím sdělením dlužníkovi — Pojem „zápis do účetních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů“

Výrok

Článek 217 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, je třeba vykládat v tom smyslu, že členské státy mohou stanovit, že zaúčtování částky cla vyplývající z celního dluhu je provedeno zapsáním uvedené částky do protokolu, který je vypracován příslušnými celními orgány a který konstatuje porušení použitelných celních právních předpisů.

(1) Úř. věst. C 142, 7.6.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/10

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. července 2009 — Komise Evropských společenství v. Polská republika

(Věc C-165/08) (1)

(„Geneticky modifikované organismy - Osiva - Zákaz uvádění na trh - Zákaz zápisu do vnitrostátního katalogu odrůd - Směrnice 2001/18/ES a 2002/53/ES - Uplatňování důvodů etického a náboženského charakteru - Důkazní břemeno“)

2009/C 220/16

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Doherty a A. Szmytkowska, zmocněnci)

Žalovaná: Polská republika (zástupce: M. Dowgielewicz, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení článků 22 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS (Úř. věst. L 106, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 77) a čl. 4 odst. 4 a článku 16 směrnice Rady 2002/53/ES ze dne 13. června 2002 o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin (Úř. věst. L 193, s. 1; Zvl. vyd. 03/36, s. 281) — Vnitrostátní právní úprava zakazující uvádění na trh osiva geneticky modifikovaných odrůd, jakož i jejich zápis do vnitrostátního katalogu odrůd

Výrok

Polská republika tím, že zavedla zákaz volného oběhu osiva geneticky modifikovaných odrůd, jakož i zákaz zápisu geneticky modifikovaných odrůd do vnitrostátního katalogu odrůd, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 22 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS, jakož i z čl. 4 odst. 4 a článku 16 směrnice Rady 2002/53/ES ze dne 13. června 2002 o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Polská republika ponese vlastní náklady řízení a nahradí dvě třetiny nákladů vynaložených Komisí.

4)	Komise ponese třetinu vlastních nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 183, 19.7.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/11

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. července 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation — Francie) — Iaszlo Hadadi (Hadady) v. Csilla Marta Mesko, rozená Hadadi (Hadady)

(Věc C-168/08) (1)

(„Soudní spolupráce v občanských věcech - Nařízení (ES) č. 2201/2003 - Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti - Článek 64 - Přechodná ustanovení - Použitelnost nařízení č. 2201/2003 na rozhodnutí členského státu, který přistoupil v roce 2004 k Evropské unii - Článek 3 odst. 1 - Příslušnost v rozvodových věcech - Relevantní pouta - Obvyklé bydliště - Státní příslušnost - Manželé bydlící ve Francii, kteří jsou oba jak francouzskými, tak maďarskými státními příslušníky“)

2009/C 220/17

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Žalobce: Iaszlo Hadadi (Hadady)

Žalovaná: Csilla Marta Mesko, rozená Hadadi (Hadady)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Cour de cassation (Francie) — Výklad článku 2 nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 ze dne 29. května 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů k dětem (Úř. věst. L 160, s. 19) a článků 3 a 64 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, s. 1) — Podmínky uznávaní rozsudku o rozvodu — Rozhodné určující hledisko: bydliště nebo státní příslušnost účastníků řízení

Výrok

V případě, kdy soud dožádaného členského státu musí na základě čl. 64 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 zkoumat, zda by byl soud členského státu původu soudního rozhodnutí příslušný podle čl. 3 odst. 1 písm. b) téhož nařízení, brání posledně uvedené ustanovení tomu, aby soud dožádaného členského státu považoval manžele, kteří jsou oba státními příslušníky jak tohoto členského státu, tak i členského státu původu, výlučně za státní příslušníky dožádaného členského státu. Tento soud musí naopak přihlédnout k tomu, že manželé jsou rovněž státními příslušníky členského státu původu, a že tamní soudy by proto mohly být příslušné k projednání věci.

Jsou-li oba manželé státními příslušníky dvou stejných členských států, brání čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2201/2003 tomu, aby byla příslušnost soudů jednoho z těchto členských států vyloučena z důvodu, že navrhovatele k tomuto členskému státu neváže žádné další pouto. Soudy členských států, s nimiž manžele pojí státní příslušnost, jsou naopak na základě tohoto ustanovení příslušné k projednání věci, takže si manželé mohou podle svého uvážení zvolit soud členského státu, jemuž bude spor předložen.

(1) Úř. věst. C 158, 21.6.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/11

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. července 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden — Nizozemsko) — Zuid-Chemie BV v. Philippo's Mineralenfabriek NV/SA

(Věc C-189/08) (1)

(„Soudní spolupráce v občanských a obchodních věcech - Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí - Nařízení (ES) č. 44/2001 - Pojem „místo, kde došlo ke škodné události““)

2009/C 220/18

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Zuid-Chemie BV

Žalovaná: Philippo's Mineralenfabriek NV/SA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Hoge Raad der Nederlanden Den Haag — Výklad čl. 5 initio a bodu 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („Brusel I“) (Úř. věst. 2001, L 12, s.1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42) — Výklad pojmu „místo, kde došlo nebo může dojít ke škodné události “ — Místo, kde došlo ke škodné události — Místo události, která způsobila škodu („ Handlundsort“), a místo, ve kterém škoda vznikla („Erfolgsort“) — Kritéria určení

Výrok

Článek 5 bod 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že v rámci sporu, jako je ten v původním řízení, označuje výraz „místo, kde došlo ke škodné události“ místo, kde vznikla původní škoda v důsledku běžného použití výrobku k účelům, pro které byl určen.

(1) Úř. věst. C 183, 19.7.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/12

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. července 2009 — American Clothing Associates NV v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-202/08 P a C-208/08 P P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Duševní vlastnictví - Nařízení (ES) č. 40/94 - Ochranná známka Společenství - Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví - Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu ochranné známky - Tovární nebo obchodní známky totožné nebo podobné se znakem státní svrchovanosti - Vyobrazení javorového listu - Použitelnost na ochranné známky pro služby“)

2009/C 220/19

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: American Clothing Associates NV (zástupci: P. Maeyaert, advocaat, N. Clarembeaux a C. De Keersmaeker, advokáti) (C-202/08 P), Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (zástupci: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec) (C-208/08)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (zástupci: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec) (C-202/08), American Clothing Associates NV (zástupci: P. Maeyaert, advocaat, N. Clarembeaux aC. De Keersmaeker, advokáti) (C-208/08 P)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) ze dne 28. února 2008, American Clothing Associates SA v. OHIM (T-215/06), kterým Soud zamítl žalobu podanou navrhovatelkou proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 4. května 2006, jímž byl odmítnut zápis označení představujícího javorový list jakožto ochranné známky pro výrobky tříd 18 a 25 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek — Porušení čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) a čl. 6ter odst. 1 písm. a) Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění změn a doplňků — Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu — Tovární nebo obchodní ochranné známky totožné nebo podobné se státním znakem — Vyobrazení javorového listu

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek podaný společností American Clothing Associates NV ve věci C-202/08 P se zamítá.

Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 28. února 2008, American Clothing Associates v. OHIM (T215/06), se zrušuje v rozsahu, v němž bylo tímto rozsudkem zrušeno rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 4. května 2006 (věc R 1463/2005-1), kterým byla zamítnuta přihláška označení s vyobrazením javorového listu jako ochranné známky Společenství.

3)	Žaloba podaná společností American Clothing Associates NV ve věci T215/06 se zamítá.

4)	Společnosti American Clothing Associates NV se ukládá náhrada nákladů řízení ve věcech C-202/08 P a C208/08 P.

(1) Úř. věst. C 209, 15.8.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/12

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. července 2009 — Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-244/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Šestá směrnice o DPH - Článek 17 - Osmá směrnice 79/1072/EHS - Článek 1 - Třináctá směrnice 86/560/EHS - Článek 1 - Vrácení nebo odpočet DPH - Osoba povinná k DPH usazená v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, která má stálou provozovnu v dotčeném členském státě“)

2009/C 220/20

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: A. Aresu a M. Afonso, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika (zástupci: I. Bruni, G. De Bellis a G. Palmieri, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 1 osmé směrnice Rady ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku (Úř. věst. L 331, s. 11; Zvl. vyd. 09/01, s. 79) a čl. 1 třinácté směrnice Rady ze dne 17. listopadu 1986 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství — Vrácení DPH osobě povinné k dani usazené v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, která má stálou provozovnu v Itálii

Výrok

Italská republika se tím, že nutila osobu povinnou k dani usazenou v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, která měla stálou provozovnu v Itálii a která v daném období uskutečnila dodávky zboží nebo poskytovala služby v Itálii, aby požadovala vrácení daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu v souladu s postupy stanovenými v uvedených směrnicích místo toho, aby je odpočítávala, pokud se jejich výběr, na jehož základě se požaduje vrácení uvedené daně, uskutečnil nikoli prostřednictvím stálé provozovny, ale přímo ze sídla dotčené osoby povinné k dani, nesplnila povinnosti v oblasti vrácení daně osobě povinné k dani usazené v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, která má stálou provozovnu v dotčeném členském státě, které pro ni vyplývají z článku 1 osmé směrnice Rady ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku, a z článku 1 třinácté směrnice Rady ze dne 17. listopadu 1986 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství

2)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 209, 15.8.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/13

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. července 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale della Campania — Itálie) — Futura Immobiliare srl Hotel Futura, Meeting Hotel, Hotel Blanc, Hotel Clyton, Business srl v. Commune di Casoria

(Věc C-254/08) (1)

(„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Směrnice 2006/12/ES - Článek 15 písm. a) - Rozdělování nákladů na odstraňování odpadu nezávisle na jeho skutečné produkci - Slučitelnost se zásadou „znečišťovatel platí““)

2009/C 220/21

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale della Campania

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Futura Immobiliare srl Hotel Futura, Meeting Hotel, Hotel Blanc, Hotel Clyton, Business srl

Žalovaná: Comune di Casoria

Za přítomnosti: Azienda Speciale Igiene Ambientale (ASIA) SpA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale Amministrativo Regionale della Campania — Výklad článku 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 75/442/EHS ze dne 5. dubna 2006 o odpadech (Úř. věst. L 114, s. 9) — Vnitrostátní systém, který náklady na odstraňování odpadů nerozděluje v závislosti na produkci odpadů či jejich držbě za účelem předání sběrnému místu nebo podniku odpovídajícímu za jejich odstranění — Slučitelnost se zásadou „znečišťovatel platí“

Výrok

Článek 15 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech musí být vykládán v tom smyslu, že za současného stavu práva Společenství nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví za účelem financování služby správy a odstraňování komunálního odpadu daň, jejíž výše je určována na základě posouzení objemu odpadu produkovaného uživateli této služby, a nikoliv na základě množství odpadu, které tito uživatelé skutečně vyprodukovali a předali k odstranění.

Předkládajícímu soudu nicméně přísluší na základě skutkového a právního stavu, který mu byl doložen, ověřit, zda daň za odstraňování pevného vnitřního komunálního odpadu, která je předmětem původního řízení, nevede k tomu, že jsou někteří „držitelé“, v tomto případě hotelová zařízení, povinni hradit náklady zjevně neúměrné vzhledem k objemu a povaze odpadu, který jsou schopni produkovat.

(1) Úř. věst. C 209, 15.8.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/14

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. července 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sąd Rejonowy w Kościanie — Polská republika) — trestní řízení proti Tomaszi Rubachovi

(Věc C-344/08) (1)

(Ochrana druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin - Druhy zařazené do přílohy B nařízení (ES) č. 338/97 - Důkaz legálního nabytí jedinců těchto druhů - Důkazní břemeno - Presumpce neviny - Práva obhajoby)

2009/C 220/22

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Rejonowy w Kościanie

Účastník původního trestního řízení

Tomasz Rubach

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Sąd Rejonowy w Kościanie — Výklad čl. 8 odst. 5 nařízení Nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (Úř. věst. L 61, s. 1) — Pojem „důkaz“ o zákonném charakteru nabytí jedinců druhů zařazených do přílohy B

Výrok

Článek 8 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi musí být vykládán v tom smyslu, že v rámci trestního řízení vedeného proti osobě obviněné z porušení tohoto ustanovení jsou veškeré důkazní prostředky, které procesní právo dotyčného členského státu v podobných řízeních připouští, v zásadě přípustné pro posouzení legality nabytí jedinců druhů zapsaných v příloze B tohoto nařízení. I s ohledem na zásadu presumpce neviny disponuje taková osoba veškerými těmito prostředky pro prokázání toho, že uvedené jedince nabyla legálně, v souladu s podmínkami stanovenými v uvedeném ustanovení.

(1) Úř. věst. C 272, 25.10.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/14

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 16. července 2009 — Komise Evropských společenství v. Belgické království

(Věc C-574/08) (1)

(„Vnitřní trh - Volný pohyb kapitálu - Boj proti podvodům a proti praní špinavých peněz“)

2009/C 220/23

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: V. Peere a P. Dejmek, zmocněnci)

Žalované: Belgické království (zástupce: D. Haven, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí nebo neoznámení předpisů nezbytných k dosažení souladu se směrnicí Komise 2006/70/ES ze dne 1. srpna 2006, kterou se stanoví prováděcí opatření ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES, pokud se jedná o definici „politicky exponovaných osob“ a technická kritéria pro zjednodušené postupy hloubkové kontroly klienta a pro výjimku na základě finanční činnosti vykonávané příležitostně nebo ve velmi omezené míře (Úř. věst. L 214, s. 29), ve stanovené lhůtě

Výrok

Belgické království tím, že nepřijalo všechny právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Komise 2006/70/ES ze dne 1. srpna 2006, kterou se stanoví prováděcí opatření ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES, pokud se jedná o definici „politicky exponovaných osob“ a technická kritéria pro zjednodušené postupy hloubkové kontroly klienta a pro výjimku na základě finanční činnosti vykonávané příležitostně nebo ve velmi omezené míře, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z této směrnice.

2)	Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení

(1) Úř. věst. C 44, 21.2.2009.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/15

Usnesení Soudního dvora ze dne 17. února 2009 — Galileo Lebensmittel GmbH & Co. KG v. Komise Evropských společenství

(Věc C-483/07) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Žaloba na neplatnost - Rezervace domény „galileo.eu“ Komisí - Článek 230 čtvrtý pododstavec ES - Rozhodnutí týkající se osobně fyzické nebo právnické osoby - Zjevně neopodstatněná žaloba“)

2009/C 220/25

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Galileo Lebensmittel GmbH & Co. KG (zástupce: K. Bott, Rechtsanwalt)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství (zástupci: G. Braun a E. Montaguti, zmocněnci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu prvního stupně (druhého senátu) ze dne 28. srpna 2007, Galileo Lebensmittel v. Komise (T46/06), kterým Soud odmítl jako nepřípustnou žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí Komise, kterým bylo na základě článku 9 nařízení Komise (ES) č. 874/2004 ze dne 28. dubna 2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně „.eu“ a zásady, jimiž se řídí registrace (Úř. věst. L 162, s. 40; Zvl. vyd. 13/34, s. 825), jméno internetové domény „galileo.eu“ rezervováno jako jméno domény rezervované pro využití orgány a institucemi Společenství — Požadavek osobního dotčení napadeným rozhodnutím — Porušení čl. 230 čtvrtého pododstavce ES

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Společnosti Galileo Lebensmittel GmbH & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 8, 12.1.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/15

Usnesení Soudního dvora ze dne 19. května 2009 — AMS Advanced Medical Services GmbH v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), American Medical Systems, Inc.

(Věc C-565/07 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Obrazová ochranná známka AMS Advanced Medical Services - Částečné zamítnutí zápisu - Námitkové řízení - Kasační opravný prostředek, který se stal bezpředmětným - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

2009/C 220/26

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: AMS Advanced Medical Services GmbH (zástupkyně: S. Schäffler, advokátka)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: G. Schneider, zmocněnec), American Medical Systems, Inc. (zástupci: H. Kunz-Hallstein a R. Kunz-Hallstein, advokáti)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) ze dne 18. října 2007, AMS v. OHIM — American Medical Systems (AMS Advanced Medical Services) (T-425/03), kterým Soud zamítl žalobu na neplatnost podanou přihlašovatelem obrazové ochranné známky „AMS Advanced Medical Services“ pro výrobky zařazené do tříd 5, 10 a 42 proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 12. září 2003, kterým se zrušuje rozhodnutí námitkového oddělení a částečně vyhovuje námitce majitele národní slovní ochranné známky „AMS“ — Námitkové řízení — Přípustnost žádosti o důkaz skutečného užívání starší ochranné známky předložené žadatelem poprvé před odvolacím senátem

Výrok

1)	Není namístě rozhodovat o kasačním opravném prostředku podaném AMS Advanced Medical Services GmbH.

2)	AMS Advanced Medical Services GmbH se ukládá náhrada nákladů tohoto řízení.

(1) Úř. věst. C 64, 8.3.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/16

Usnesení Soudního dvora ze dne 30. dubna 2009 — Japan Tobacco, Inc. v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Torrefacção Camelo Lda

(Věc C-136/08) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Nařízení (ES) č. 40/94 - Článek 8 odst. 5 - Újma způsobená rozlišovací schopnosti starší ochranné známky - Neoprávněný prospěch z rozlišovací způsobilosti nebo proslulosti starší ochranné známky - Nebezpečí - Přihláška obrazového označení „CAMELO“ jako ochranné známky - Námitka majitele národních slovních a obrazových ochranných známek CAMEL“)

2009/C 220/27

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Japan Tobacco, Inc. (zástupci: A. Ortiz López, S. Ferrandis González a E. Ochoa Santamaría, abogados)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, agent), Torrefacção Camelo Lda

Předmět věci

Kasační opravný prostředek proti Soudu prvního stupně (pátého senátu ze dne 30. ledna 2008, Japan Tobacco v. OHIM a Torrefacção Camelo (T-128/06), kterým Soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala neplatnosti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 22. února 2006 týkající se námitkového řízení mezi Japan Tobacco a Torrefacção Camelo — Porušení čl. 8 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 40/94 za dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) — Neoprávněný prospěch z rozlišovací způsobilosti ochranné známky nebo újma způsobená ochranné známce

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Japan Tobacco, Inc se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 209, 15.8.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/16

Usnesení Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 11. června 2009 — Leche Celta, SL v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Celia SA

(Věc C-300/08 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Nařízení (ES) č. 40/94 - Článek 8 odst. 1 písm. b) - Smíšená slovní a obrazová ochranná známka Celia - Relativní důvody pro zamítnutí zápisu - Podobnost ochranné známky, jejíž zápis je požadován, se starší ochrannou známkou - Ochranná známka označující totožné výrobky - Nebezpečí záměny - Zjevně nepřípustný kasační opravný prostředek“)

2009/C 220/28

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Leche Celta, SL (zástupce: J. Calderón Chavero, advokát)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec), Celia SA (zástupci: D. Masson a F. de Castelnau, advokáti)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (třetího senátu) ze dne 23. dubna 2008, Leche Celta v. OHIM (T-35/07), kterým Soud zamítl žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 5. prosince 2006 v námitkovém řízení mezi Leche Celta SL a Celia SA — Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) — Relativní důvody pro zamítnutí zápisu ochranné známky — Nebezpečí záměny spojené s přihláškou podobné ochranné známky, jako je starší ochranná známka, pro totožné výrobky — Srovnání označení z vzhledového, fonetického a pojmového pohledu

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Leche Celta SL se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 30.8.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/17

Usnesení Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 3. června 2009 — Zipcar, Inc. v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-394/08) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 - Slovní ochranná známka ZIPCAR - Námitky majitele starší slovní vnitrostátní ochranné známky CICAR“)

2009/C 220/29

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Zipcar, Inc. (zástupce: M. Elmslie, solicitor)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: D. Botis, zmocněnec)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (osmého senátu) ze dne 25. června 2008, Zipcar v. OHIM (T-36/07), kterým Soud zamítl žalobu na neplatnost podanou přihlašovatelkou slovní ochranné známky „ZIPCAR“ pro výrobky zařazené do tříd 3, 39 a 42 proti rozhodnutí R 122/2006-2 druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) ze dne 30. listopadu 2006, kterým se zamítá odvolání podané proti rozhodnutí námitkového oddělení, kterým se částečně zamítá zápis uvedené ochranné známky v rámci námitky podané majitelem slovní vnitrostátní ochranné známky „CICAR“ pro výrobky zařazené do třídy 39

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Společnosti Zipcar Inc. se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 285, 8.11.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hof van beroep te Brussel (Belgie) dne 15. května 2009 — I. SGS Belgium NV v. Belgisch Interventie- en Restitutiebureau, Firme Derwa NV a Centraal Beheer Achmea NV a II. Firme Derwa NV a Centraal Beheer Achmea NV v. SGS Belgium NV a Belgisch Interventie- en Restitutiebureau

(Věc C-218/09)

2009/C 220/31

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van beroep te Brussel

Účastnice původního řízení

I.	SGS Belgium NV proti Belgisch Interventie- en Restitutiebureau Firme Derwa NV Centraal Beheer Achmea NV

II.	Firme Derwa NV Centraal Beheer Achmea NV proti SGS Belgium NV Belgisch Interventie- en Restitutiebureau

Předběžná otázka

Je nutné pojem „případ vyšší moci“ v čl. 5 odst. 3 nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 (1) ze dne 27. listopadu 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty vykládat v tom smyslu, že zkažení hovězího masa během přepravy v řádném obalu a v chladícím kontejneru, ve kterém byla stále zachovávána předepsaná teplota, představuje v zásadě případ vyšší moci?

(1) Úř. věst. L 351, s. 1.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Naczelny Sąd Administracyjny (Polská republika) dne 18. června 2009 — Kronospan Mielec sp. z o.o. v. Dyrektor Izby Skarbowej w Rzeszowie

(Věc C-222/09)

2009/C 220/32

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Naczelny Sąd Administracyjny

Účastníci původního řízení

Navrhovatel v řízení o kasačním opravném prostředku: Kronospan Mielec sp. z o.o.

Odpůrce v řízení o kasačním opravném prostředku: Dyrektor Izby Skarbowej w Rzeszowie

Předběžné otázky

Je třeba vykládat čl. 9 odst. 2 písm. e) třetí odrážku Šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23), ve znění změn; dále jen „Šestá směrnice“) — nyní v souladu s čl. 56 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, s. 1, ve znění změn, dále jen: „směrnice 2006/112“) tak, že v něm uvedené služby techniků, které jsou poskytovány osobě povinné k dani, která provádí objednávku obsahující tyto služby pro příjemce služeb, který je usazen v jiném členském státě, se zdaňují v místě, kde má příjemce služeb (zákazník) sídlo své hospodářské činnosti nebo stálou provozovnu, nebo je třeba vycházet z toho, že tyto služby se zdaňují jako služby související s vědeckými činnostmi podle čl. 9 odst. 2 písm. c) první odrážky Šesté směrnice (nyní v souladu s čl. 52 písm. a) směrnice 2006/112) v místě, kde jsou tyto služby skutečně poskytovány, pokud vycházíme z předpokladu, že se u těchto služeb jedná o činnosti, které zahrnují posouzení a měření emisí ve smyslu předpisů o životním prostředí, a v rámci nich provádění posouzení v souvislosti s emisemi oxidu uhličitého (CO2) a obchodu s CO2-emisemi, pořizování a kontrolu dokumentace uvedených činností, jakož i analýzu potenciálních znečištění, a které jsou prováděny za účelem získání nových zkušeností a nových technologických znalostí, zaměřených na výrobu nových látek, výrobků a zařízení, jakož i na využití nových technologických postupů v procesu výroby?

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/18

Žaloba podaná dne 19. června 2009 — Komise Evropských společenství v. Irsko

(Věc C-226/09)

2009/C 220/33

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Konstantinidis, A.-A. Gilly, zmocněnci)

Žalované: Irsko

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Irsko přidělením váhy kriteriím pro udělení zakázky po uplynutí lhůty pro předložení nabídek a změnou těchto kritérií po úvodním posouzení předložených nabídek nedodrželo své povinnosti, jež pro ně vyplývají ze zásad rovného zacházení a transparentnosti, jak je vykládá Evropský soudního dvůr;

—	uložit Irsku náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V případě dotyčného postupu při zadávání zakázky zadavatel vytvořil podklady pro zadání zakázky, u nichž bylo možno rozumně předpokládat, že budou zadávací kriteria uplatňována v sestupném pořadí důležitosti. Po uplynutí lhůty pro předložení nabídek se rozhodl přidělit kritériím pro udělení zakázky poměrné váhy. Po úvodním posouzení předložených nabídek vyhodnocovací tým zadavatele prodiskutoval možnost variabilizace těchto vah a jejich následné změny.

Relativní váhy přidělené kritériím pro udělení zakázky po předložení nabídek a po úvodním posouzení změnily důraz kladený na různá kritéria pro udělení zakázky a připsaly jim poměrnou důležitost věcně odlišnou od toho, co mohl předkladatel rozumně předpokládat na základě smluvních dokumentů.

Jelikož se daný postup při zadávání zakázky týkal poskytování služeb, které nejsou vyjmenovány v příloze II A směrnice 2004/18/ES (1), neuplatní se podrobná procesní pravidla této směrnice. Článek 40 této směrnice podle nějž musí zadavatelé ve výzvě k podání nabídek uvést přinejmenším poměrnou váhu kritérií pro zadání zakázky nebo, je-li to vhodné, sestupné pořadí důležitosti těchto kritérií, se tudíž rovněž neuplatnil. Zadavatel je nicméně podle judikatury Evropského soudního dvora povinen dodržovat základní zásady Smlouvy, včetně zásad rovného zacházení a transparentnosti.

Komise uvádí, že zadavatel, který byl povinen dodržovat základní pravidla a zásady smlouvy o ES, změnou kriterií pro udělení zakázky během postupu při zadávání zakázky porušil zásady rovného zacházení a transparentnosti, jak je vykládá Evropský soudní dvůr.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132).

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 25. června 2009 — Hauptzollamt Koblenz v. Kurt a Thomas Etling GbR, vedlejší účastník řízení: Bundesministerium der Finanzen

(Věc C-230/09)

2009/C 220/35

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalovaný a navrhovatel v řízení o opravném prostředku „Revision“: Hauptzollamt Koblenz

Žalobci a odpůrci v řízení o opravném prostředku „Revision“: Kurt Etling a Thomas Etling GbR

Vedlejší účastník řízení: Bundesministerium der Finanzen (spolkové ministerstvo financí)

Předběžné otázky

Je nutné právo Společenství, zejména čl. 5 písm. k) nařízení Rady (ES) č. 1788/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví dávka v odvětví mléka a mléčných výrobků (1), chápat v tom smyslu, že referenční množství producenta v období dvanácti měsíců, ve kterém na něho jiný producent převedl referenční množství, nezahrnuje množství, na které bylo během dotčeného období dvanácti měsíců dodáno mléko již výše uvedeným jiným producentem?

(1) Úř. věst. L 270, s. 123; Zvl. vyd. 03/40, s. 391.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 25. června 2009 — Hauptzollamt Oldenburg v. 1. Theodor Aissen, 2. Hermann Rohaan, vedlejší účastník řízení: Bundesministerium der Finanzen

(Věc C-231/09)

2009/C 220/36

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalovaný a navrhovatel v řízení o opravném prostředku „Revision“: Hauptzollamt Oldenburg

Žalobci a odpůrci v řízení o opravném prostředku „Revision“: 1. Theodor Aissen, 2. Hermann Rohaan

Vedlejší účastník řízení: Bundesministerium der Finanzen (spolkové ministerstvo financí)

Předběžné otázky

Je nutné právo Společenství, zejména čl. 5 písm. k) nařízení (ES) č. 1788/2003, kterým se stanoví dávka v odvětví mléka a mléčných výrobků (1), chápat v tom smyslu, že referenční množství producenta, který převzal podnik během probíhajícího období dvanácti měsíců od jiného producenta, nezahrnuje množství, na které bylo během období dvanácti měsíců dodáno mléko výše uvedeným jiným producentem před převzetím podniku?

Brání ustanovení práva Společenství nebo obecné zásady společné organizace trhu s mlékem a mléčnými výrobky vnitrostátním právním předpisům, které v rámci čl. 10 odst. 3 nařízení (ES) č. 1788/2003 stanoveného vyrovnání nevyužité části vnitrostátního referenčního množství překročením dodávek v případě, který je základem první otázky, připustí producenta, který převzal podnik během období dvanácti měsíců, také s částí referenčního množství dodaného jiným producentem, k účasti na rozdělení takové části?

(1) Úř. věst. L 270 s. 123; Zvl. vyd. 03/40, s. 391.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākās tiesas Senāts (Lotyšská republika) dne 25. června 2009 — Dita Danosa v. SIA LKB Līzings

(Věc C-232/09)

2009/C 220/37

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augstākās tiesas Senāts

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Dita Danosa

Žalovaná: SIA LKB Līzings

Předběžné otázky

1)	Je třeba mít za to, že členové řídících orgánů kapitálových společností spadají pod pojem „pracovník“ ve smyslu práva Společenství?

2)	Je čl. 224 odst. 4 Komerclikums, který bez omezení, zvláště pak bez ohledu na těhotenství, umožňuje odvolat členy řídící rady kapitálových společností, v rozporu s článkem 10 směrnice 92/85/EHS (1) a judikaturou Soudního dvora Evropských společenství ?

(1) Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), Úř. věst. L 348, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 110.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hof van beroep te Antwerpen (Belgie) dne 26. června 2009 — G.A. Dijkman a M.A. Dijkman-Lavaleije v. Belgický stát

(Věc C-233/09)

2009/C 220/38

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van beroep te Antwerpen

Účastníci původního řízení

Žalobci

G.A. Dijkman

M.A. Dijkman-Lavaleije

Žalovaný

Belgický stát

Předběžná otázka

Představuje porušení čl. 56 odst. 1 Smlouvy o ES skutečnost, že belgičtí rezidenti, kteří investují nebo ukládají majetek v zahraničí, např. v Nizozemsku, aby zabránili vzniku daňové povinnosti týkající se odvodu dodatečné komunální daně podle čl. 465 WIB 92, jsou povinni využít pro výplatu příjmů z movitého majetku služeb belgického prostředníka, zatímco rezidenti, kteří investují nebo ukládají majetek v Belgii, mohou využít zprošťující zálohové daně z příjmů z movitého majetku podle čl. 313 WIB 92 a mohou se tak vyhnout odvedení dodatečné komunální daně podle čl. 465 WIB 92, neboť zálohová daň z příjmů z movitého majetku byla odvedena již u zdroje příjmu?

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Gerechtshof te Amsterdam (Nizozemsko) dne 3. července 2009 — Albron Catering B.V. v. FNV Bondgenoten a John Roest

(Věc C-242/09)

2009/C 220/41

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Gerechtshof te Amsterdam

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka v řízení o opravném prostředku: Albron Catering B.V.

Odpůrci v řízení o opravném prostředku: FNV Bondgenoten, John Roest

Předběžné otázky

Je nutno vykládat směrnici 2001/23/ES (1) v tom smyslu, že se podle čl. 3 odst. 1 první věty jedná o převod práv a povinností na nabyvatele pouze tehdy, pokud převodce podniku, který má být převeden, je rovněž formálním zaměstnavatelem dotčených zaměstnanců, nebo zahrnuje ochrana zaměstnanců zamýšlená směrnicí to, že při převodu podniku provozní společnosti náležející ke koncernu jsou převedeny práva a povinnosti týkající se zaměstnanců pracujících pro tento podnik na nabyvatele, pokud všichni zaměstnanci pracující v rámci koncernu jsou zaměstnáni u personální společnosti (náležející rovněž k tomuto koncernu), která funguje jako ústřední zaměstnavatel?

2)	Jak zní odpověď na druhou část první otázky, pokud zaměstnanci, v ní uvedení, kteří pracují pro podnik náležející ke koncernu, jsou zaměstnáni u jiné společnosti rovněž náležející ke koncernu, která není personální společností, tak jak byla uvedena v první otázce?

(1) Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. L 82, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 98).

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Arbeidshof te Brussel (Belgie) dne 6. července 2009 — Omalet NV v. Rijksdienst voor Sociale Zekerheid

(Věc C-245/09)

2009/C 220/42

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Arbeidshof te Brussel

Účastníci původního řízení

Odvolatelka: Omalet NV

Odpůrce: Rijksdienst voor Sociale Zekerheid

Předběžné otázky

Musí vnitrostátní soud použít článek 49 ES na spor mezi Rijksdienst voor Sociale Zekerheid a hlavním dodavatelem se sídlem v Belgii, pokud má být určeno, že tento hlavní dodavatel má podle čl. 30a § 3 zákona ze dne 27. června 1969, kterým se mění Besluitwet ze dne 28. prosince 1944 o sociálním zabezpečení zaměstnanců (ve znění platném před změnou tohoto článku prostřednictvím článku 55 programového zákona ze dne 27. dubna 2007), solidární odpovědnost za část dluhů neregistrovaného subdodavatele usazeného v Belgii, nebo pokud má být stanovena odpovědnost podnikatele, protože nesplnil povinnost týkající se provedení srážek podle čl. 30 § 4 tohoto zákona?

(Podpůrně)

Brání článek 49 ES takové právní úpravě, jaká je předmětem čl. 30a § 3 a § 4 belgického zákona ze dne 27. června 1969, kterým se mění Besluitwet ze dne 28. prosince 1944 o sociálním zabezpečení zaměstnanců (ve znění platném před změnou tohoto článku prostřednictvím článku 55 programového zákona ze dne 27. dubna 2007)?

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākās tiesas Senāta (Lotyšská republika) dne 7. července 2009 — SIA Pakora Pluss v. Valsts ieņēmumu dienests

(Věc C-248/09)

2009/C 220/43

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augstākās tiesas Senāta

Účastnice původního řízení

Stěžovatelka: SIA Pakora Pluss

Další účastnice řízení o kasační stížnosti: Valsts ieņēmumu dienests

Předběžné otázky

Lze mít za to, že nebyly splněny vývozní formality ve smyslu [přílohy IV kapitoly 5] bodu 1 Aktu o přistoupení v případě, že je vydán lodní manifest, avšak nebyl uskutečněn postup stanovený v článku 448 nařízení č. 2454/93 (1) (německý celní orgán neuvědomil vhodným způsobem lotyšský celní orgán o žádosti lodní společnosti)?

2)	Lze mít v případě záporné odpovědi na první otázku za to, že v případě, jako je řešen v původním řízení, nejsou pravidla, která upravují celní režim (nařízení č. 2913/92 (2) a nařízení č. 2454/93), vůbec použitelná?

Je třeba v případě kladné odpovědi na první otázku vyložit přílohu IV kapitolu 5 bod 1 Aktu o přistoupení k Evropské unii v tom smyslu, že pokud zboží, které je přepravováno v podmínkách rozšířeného Společenství poté, co bylo předmětem vývozních formalit, není propuštěno do volného oběhu, není toto zboží osvobozeno od cla nebo jiných opatření celního charakteru, ačkoli neexistují pochybnosti, že toto zboží má status zboží Společenství? Jinými slovy, je v tomto případě rozhodné, že byl uskutečněn celní režim propuštění do volného oběhu?

4)	Je třeba zahrnout daň z přidané hodnoty pod pojem dovozního cla zavedený v čl. 4 bodu 10 nařízení č. 2913/92?

5)	V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku dopadá povinnost uhradit daň z přidané hodnoty, kterou je třeba uhradit jako clo při dovozu zboží, na hlavního povinného nebo na koncového adresáta zboží? Existuje nějaká okolnost, která umožňuje rozdělit tuto povinnost?

(1) Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3).

(2) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307).

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tartu Ringkonnakohus (Estonská republika) dne 7. července 2009 — Novo Nordisk A/S v. Ravimiamet

(Věc C-249/09)

2009/C 220/44

Jednací jazyk: estonština

Předkládající soud

Tartu Ringkonnakohus

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka v řízení o opravném prostředku: Novo Nordisk A/S

Odpůrce v řízení o opravném prostředku: Ravimiamet

Předběžné otázky

Musí být čl. 87 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (1) (se změnami a doplněními) vykládán v tom smyslu, že zahrnuje rovněž citace z lékařských časopisů nebo jiných vědeckých prací, které jsou obsaženy v reklamě na léčivé přípravky, která je určena osobám způsobilým léčivý přípravek předepisovat?

Musí být čl. 87 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (se změnami a doplněními) vykládán v tom smyslu, že zakazuje, aby byla v reklamě na léčivé přípravky zveřejňována tvrzení, která jsou v rozporu se souhrnem údajů o přípravku, avšak nenařizuje, že všechna tvrzení musí být obsažena v souhrnu údajů o přípravku nebo že musí být možné je z údajů v souhrnu údajů o přípravku odvodit?

(1) Úř. věst. L 311, s. 67; Zvl. vyd. 13/27, s. 69.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/23

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rayonen sad Plovdiv (Bulharsko) dne 6. července 2009 — Vasil Ivanov Georgiev v. Technicheski universitet Sofia, pobočka Plovdiv

(Věc C-250/09)

2009/C 220/45

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Rayonen sad Plovdiv

Účastníci původního řízení

Žalobce: Vasil Ivanov Georgiev

Žalovaná: Technicheski universitet Sofia — pobočka Plovdiv

Předběžné otázky

Brání ustanovení směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (1), použití vnitrostátního zákona, který nepřipouští uzavření pracovních smluv na dobu neurčitou s profesory, kteří dosáhli věku 65 let? Jsou v této souvislosti — a konkrétně s přihlédnutím k čl. 6 odst. 1 směrnice — ustanovení, která jsou uvedena v čl. 7 odst. 1 bodu 6 zákona o ochraně před diskriminací, která zavádějí věkové hranice pro zaměstnání na konkrétní pozici, objektivní a rozumná a odůvodněná legitimním cílem, jakož i přiměřená s ohledem na skutečnost, že uvedená směrnice byla v plném rozsahu provedena do bulharského práva?

Brání ustanovení směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, použití vnitrostátního zákona, podle kterého jsou profesoři, kteří dosáhli věku 68 let, nuceni odejít do důchodu? Je s ohledem na popsané skutečnosti a okolnosti projednávaného případu a v případě zjištění rozporu mezi ustanoveními směrnice a příslušným vnitrostátním právem, do kterého byla směrnice provedena, možné, že výklad ustanovení práva Společenství vede k nepoužití vnitrostátního práva?

(1) Úř. věst. L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/23

Žaloba podaná dne 10. července 2009 — Komise Evropských společenství v. Belgické království

(Věc C-258/09)

2009/C 220/47

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: A. Alcover San Pedro a A. Marghelis, zmocněnci)

Žalované: Belgické království

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Région wallonne tím, že povolil fungování stávajících zařízení, která nejsou v souladu s čl. 3, 7, 9, 10, 13, 14 písm. a) a b) a čl. 15 odst. 2, a to i přes termín 30. října 2007, který je stanoven v čl. 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění (1), Belgické království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice;

—	uložit Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro zajištění souladu stávajících zařízení, jejichž využívání by mohlo ovlivnit emise do ovzduší, vody a půdy a mít vliv na znečištění, vypršela podle čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/1/ES dne 30. října 2007. K datu předložení této žaloby přitom žalovaná dosud neučinila všechna nezbytná opatření k dosažení souladu s tímto požadavkem v Région wallonne nebo o nich každopádně neuvědomila Komisi.

(1) Úř. věst. L 24, s. 8.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/24

Žaloba podaná dne 10. července 2009 — Komise Evropských společenství v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska

(Věc C-259/09)

2009/C 220/48

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: A. Marghelis, P. Van den Wyngaert, zmocněnci)

Žalované: Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES (1) ze dne 15. března 2006 o nakládání s odpady z těžebního průmyslu, nebo v každém případě tím, že o nich Komisi neuvědomilo, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice;

—	uložit Spojenému království Velké Británie a Severního Irska náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice uplynula dne 1. května 2008.

(1) Úř. věst. L 102, s. 15; oprava v Úř. věst. 2008, L 73, s. 35.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/24

Kasační opravný prostředek podaný dne 13. července 2009 Activision Blizzard Germany GmbH (dříve CD-Contact Data GmbH) proti rozsudku Soudu prvního stupně (osmého senátu) vydanému dne 30. dubna 2009 ve věci T-18/03, CD-Contact Data GmbH v. Komise Evropských společenství

(Věc C-260/09 P)

2009/C 220/49

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Activision Blizzard Germany GmbH (dříve CD-Contact Data GmbH) (zástupci: J. K. de Pree, advocaat, E. N. M. Raedts, advokát)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit napadený rozsudek v rozsahu, v němž Soud prvního stupně zamítl žalobu společnosti Contact Data na neplatnost rozhodnutí;

—	zrušit rozhodnutí, přinejmenším v rozsahu, v němž se dotýká společnosti CD Contact;

—	podpůrně, zrušit napadený rozsudek v rozsahu, v němž se týká zamítnutí žaloby společnosti Contact Data na neplatnost rozhodnutí, a vrátit věc Soudu prvního stupně;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení v obou stupních.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že se Soud prvního stupně dopustil nesprávné právní kvalifikace skutkových okolností tím, že dospěl k závěru, že došlo k protiprávní dohodě ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES mezi společnostmi Nintendo of Europe GmbH (dále jen „Nintendo“) a Contact Data, aniž by předtím zvážil, zda bylo cílem této dohody omezit aktivní nebo pasivní souběžný obchod.

Dohoda o distribuci, která byla zcela legální, zakazovala aktivní souběžný obchod, ale povolovala pasivní souběžný obchod. Nicméně Soud prvního stupně dospěl k závěru, že z několika faxových zpráv od společnosti Contact Data vyplývalo, že se uvedená společnost účastnila systému pro výměnu informací společnosti Nintendo za účelem oznamování souběžných dovozů v rozporu s čl. 81 odst. 1 ES. Tento závěr musí být považován za nesprávnou právní kvalifikaci skutkových okolností, nebo přinejmenším za porušení povinnosti odůvodnění, jelikož Soud prvního stupně neprokázal, zda se dané jednání týkalo pasivních či aktivních souběžných dovozů.

Soud prvního stupně zkreslil důkazy tím, že měl za to, že dokumenty, o nichž se hovoří v bodech 56 až 68 napadeného rozsudku, sledovaly protiprávní cíl. V těchto dokumentech si Contact Data stěžovala na vývozy do Belgie v rozporu jejími výlučnými právy s využitím informací o dovozních cenách jako prostředku k vyjednání lepší ceny se společností Nintendo a zmínila „šedé dovozy“. Závěr, že se tyto dokumenty týkaly něčeho jiného, než je omezení aktivního prodeje na výlučném území společnosti Contact Data, nebo způsobu, jakým Contact Data vyvíjela tlak na svého dodavatele, aby snížila svou nákupní cenu, by byl v rozporu se zněním těchto dokumentů.

Soud prvního stupně se dopustil zjevně nesprávného posouzení tím, že dospěl k závěru, že zmíněné dokumenty byly dostatečným důkazem existence dohody ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES. Při neexistenci přímých listinných důkazů o dohodě měl Soud prvního stupně prokázat existenci shody vůle omezit souběžný obchod, což vyžadovalo jednostrannou politiku ze strany společnosti Nintendo za účelem dosažení protisoutěžního cíle ve formě výzvy mlčky či výslovně učiněné společnosti Contact Data ke společnému dosažení tohoto cíle, a přinejmenším mlčky učiněný souhlas na straně společnosti Contact Data. Splnění těchto kritérií nebylo Soudem prvního stupně dostatečně prokázáno.

Navíc Soud prvního stupně náležitě neprokázal, že by Contact Data souhlasila s politikou přijatou jednostranně společností Nintendo. Soud prvního stupně zejména nesprávně odmítl vzít v úvahu význam vývozů zboží uskutečněných společností Contact Data, když odkázal na judikaturu týkající se horizontálních smluv, přestože takové vývozy mohou podle ustálené judikatury v případě vertikálních dohod zpochybnit souhlas distributora s protiprávní politikou s cílem zabránit souběžnému obchodu.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Stuttgart (Německo) dne 14. července 2009 — Řízení o vydání Gaetana Mantella

(Věc C-261/09)

2009/C 220/50

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Stuttgart

Účastník původního řízení

Gaetano Mantello

Předběžné otázky

Posuzuje se otázka, zda se jedná o „stejný čin“ ve smyslu čl. 3 bodu 2 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (1),

a)	podle práva vystavujícího členského státu,

b)	podle práva vykonávajícího členského státu,

c)	podle autonomního výkladu pojmu „stejný čin“ na základě práva EU?

Je nedovolený dovoz omamných látek „stejným činem“ ve smyslu čl. 3 bodu 2 rámcového rozhodnutí Rady o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy jako účast na spolčení za účelem nedovoleného obchodování s omamnými látkami, jestliže vyšetřovací orgány v době odsouzení za dovoz měly informace a důkazy, na základě nichž existovalo důvodné podezření z účasti na takovémto spolčení, ale z taktických vyšetřovacích důvodů upustily od toho, aby příslušné informace a důkazy předložily soudu a vznesly na základě nich obžalobu?

(1) Úř. věst. L 190, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 34.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/25

Kasační opravný prostředek podaný dne 14. července 2009 společností Edwin Co. Ltd proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 14. května 2009 ve věci T-165/06, Elio Fiorucci v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-263/09 P)

2009/C 220/51

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Edwin Co. Ltd (zástupci: D. Rigatti, M. Bertani, S. Verea, K. P. Muraro, M. Balestriero, avvocati)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) a Elio Fiorucci

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek;

—	uložil E. Fioruccimu, aby navrhovatelce nahradil náklady řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku, nebo v případě, že by měl být kasační opravný prostředek zamítnut (quid non), uložil, že mají být tyto náklady rozděleny.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Zaprvé, napadený rozsudek porušuje nebo nesprávně používá čl. 52 odst. 2 písm. a) nařízení o ochranné známce společenství (dále jen „NOZS“) (1). Relativní důvod neplatnosti, jenž na základě tohoto ustanovení vede k neplatnosti zápisu ochranné známky, která je tvořena jménem jiné osoby, než je přihlašovatel, spočívá v tom, že žadatel o takové prohlášení neplatnosti je podle vnitrostátního práva majitelem výlučného práva používat toto jméno. Nicméně, podle čl. 8 odst. 3 CPI (2), kterého se dovolává další účastník řízení, nemá E. Fiorucci žádné takové právo. Článek 8 odst. 3 mu pouze přiznává nárok na registraci označení „Elio Fiorucci“, který nicméně nemůže nikdy vykonat, protože takto přihlášená ochranná známka by byla v konfliktu se slovní ochrannou známkou „Fiorucci“, na kterou má právo společnost Edwin. Za těchto podmínek prohlásil Soud ochrannou známku „Elio Fiorucci“ společnosti Edwin za neplatnou na základě důvodu neplatnosti, který neexistuje a nikdy nebude moci existovat. To představuje porušení čl. 52 odst. 2 písm. a) NOZS nebo nesprávné použití tohoto ustanovení, které může být při správném výkladu použito jen tehdy, když je žadatel o prohlášení neplatnosti již majitelem výlučného práva pro užívání vlastního jména jako ochranné známky (nebo má přinejmenším možnost toto právo získat).

Napadený rozsudek porušuje dále čl. 8 odst. 3 CPI, resp. jej nesprávně uplatňuje. Na rozdíl od zjištění Soudu je toto ustanovení používáno pouze na jména osob, které se stala známými v nekomerční oblasti, a nemůže se tedy použít na patronymikum „Elio Fiorucci“, které na základě skutkových zjištění, jež nemohou být v tomto řízení zpochybněna, se původně stalo známým v komerční oblasti.

Výklad čl. 8 odst. 3 přibližuje především jeho znění, které stanoví, že ochrana stanovená v tomto ustanovení je vyhrazena výslovně pro jména osob, která se stala známými v „umělecké, literární, vědecké, politické a sportovní oblasti“. Tento výsledek je krom toho potvrzen systematickou analýzou italského práva ochranných známek, ze které vyplývá, že proslulost získaná v komerční oblasti je chráněna čl. 12 odst. 1 písm. b) a f) CPI, zatímco čl. 8 odst. 3 CPI platí jen pro proslulost získanou původně v nekomerční oblasti. Rovněž současné použití obou ustanovení na stejné označení není možné, protože by jinak vznikla dvě výlučná, navzájem neslučitelná práva z ochranné známky. Tím, že E. Fiorucci přihlásil své vlastní příjmení jako ochrannou známku (a pak jej postoupil společnosti Edwin), využil všechny prostředky, aby zúročil svou proslulost pro obchodní účely. Nemůže se tedy pro uplatnění neplatnosti ochranné známky „Elio Fiorucci“ patřící společnosti Edwin odvolávat na čl. 8 odst. 3 CPI.

Výklad čl. 8 odst. 3 CPI, který navrhuje společnost Edwin, se shoduje rovněž se smyslem a účelem tohoto ustanovení, které má zamezit parazitování ze strany osoby, která přihlásí označení, které se stalo známým díky jiné osobě. Společnosti Edwin ale není možné takové parazitování vytýkat, protože získáním ochranné známky „Fiorucci“ za značnou částku draze koupila právo využívat proslulost spojenou se jménem známého milánského módního návrháře.

Argumentace Soudu, že ochrana stanovená v čl. 8 odst. 3 CPI jde dále než ochrana proslulosti, která byla získána označením v komerční oblasti a nepřekrývá se s ní, není přesvědčivá. Podle rozhodné italské literatury není právní nárok na přihlášku označení, které získalo proslulost v nekomerční oblasti podle čl. 8 odst. 3 CPI, absolutní. Především ale tato ochrana nejde dál než ta, kterou přiznává čl. 12 odst. 1 písm. b) a f) CPI pro označení, která jsou známá nebo získala proslulost v komerční oblasti. Skutečnost, že oblasti působnosti těchto ustanovení se překrývají, potvrzuje znovu, že nemohou být použita konkurenčně.

Na rozdíl od povrchního závěru Soudu je z pečlivé a podrobné analýzy italské právní literatury k čl. 8 odst. 3 CPI [dříve čl. 21 odst. 3 písm. m)] jasné, že toto ustanovení je podle převažujícího mínění použitelné jen na označení, která získala proslulost v nekomerční oblasti. To je potvrzeno několika rozsudky italských soudů, které byly do současnosti vydány v souvislosti s čl. 8 odst. 3 CPI.

Argumentace Soudu, že jelikož E. Fiorucci získal proslulost i v nekomerční oblasti (v oblastech umění, kultury, ekologie a péče o děti), může se v každém případě dovolávat ochrany podle čl. 8 odst. 3 CPI, je také nepřesvědčivá. Podle převažující italské právní literatury se nemůže v případě, že již jinou osobou přihlášený a známý patronymikon nabyl proslulost v nekomerční oblasti, jeho majitel (zde Elio Fiorucci) dovolávat čl. 8 odst. 3 CPI, protože ochrana majitele (zde společnost Edwin) dříve přihlášené ochranné známky (zde označení „Fiorucci“) má přednost.

Napadený rozsudek je dále protiprávní kvůli nedostatku odůvodnění, protože Soud nepřezkoumal argumenty a důkazy, kterými společnost Edwin potvrdila své tvrzení, že měla souhlas Elia Fiorucciho pro přihlášku jako patronymika jako ochranné známky. Podpůrně společnost Edwin tvrdí, že pokud by byl Soudní dvůr toho názoru, že ani on ani Soud není příslušný pro přezkum této otázky, musí věc výslovně postoupit odvolacímu senátu (nebo jinému oddělení) OHIM (což Soud neučinil), jak je to uvedeno v čl. 63 odst. 6 NOZS a čl. 1d nařízení (ES) č. 216/96 (3).

Napadený rozsudek je rovněž protiprávní kvůli porušení článku 63 NOZS, resp. nesprávnému použití tohoto ustanovení a kvůli odepření spravedlnosti, protože Soud nesprávně nepřezkoumal argument společnosti Edwin, že získala od společnosti Fiorucci s.p.a. faktickou ochrannou známku (nebo přinejmenším podobné právo na uplatnění proslulosti) patronymika „Elio Fiorucci“. Podpůrně společnost Edwin uplatňuje, že pokud by byl Soudní dvůr toho názoru, že ani on ani Soud není příslušný pro přezkum této otázky, musí věc výslovně postoupit odvolacímu senátu (nebo jinému oddělení) OHIM (což Soud neučinil), jak je to uvedeno v čl. 63 odst. 6 NOZS a čl. 1d nařízení (ES) č. 216/96.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

(2) Italský zákon o duševním vlastnictví.

(3) Nařízení Komise (ES) č. 216/96 ze dne 5. února 1996, kterým se stanoví jednací řád odvolacích senátů Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (Úř. věst. L 28, s. 11; Zvl. vyd. 17/01, s. 221).

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/27

Žaloba podaná dne 15. července 2009 — Komise Evropských společenství v. Portugalská republika

(Věc C-267/09)

2009/C 220/52

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: R. Lyal a G. Braga da Cruz, zmocněnci)

Žalovaná: Portugalská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Portugalská republika tím, že přijala a zachovala v platnosti ustanovení uvedená v článku 130 portugalského zákona o dani z příjmu fyzických osob, která ukládají daňovým poplatníkům, kteří nejsou rezidenty na portugalském území, aby si ustanovili daňového zástupce, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 18 ES a 56 ES a z příslušných článků Dohody o EHP, a

—	uložit Portugalské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise má za to, že článek 130 CIRS (portugalský zákon o dani z příjmu fyzických osob) ukládá daňovým poplatníkům, kteří nejsou daňovými rezidenty na portugalském území, obecnou povinnost určit daňového zástupce, který má své bydliště v Portugalsku, a tato povinnost je neslučitelná s ustanoveními článků 18 ES a 56 ES a s příslušnými články Dohody o EHP:

a)	jednak proto, že povinnost ustanovit si daňového zástupce, který má své bydliště v Portugalsku, je uložena daňovým poplatníkům, kteří nejsou daňovými rezidenty a jež pobírali příjmy, které podléhají konečné srážkové dani,

b)	a jednak proto, že povinnost ustanovit si daňového zástupce, který má své bydliště v Portugalsku, je uložena daňovým poplatníkům, kteří nejsou daňovými rezidenty a jež pobírali příjmy, u nichž je povinnost podat daňové prohlášení příjmů.

Podle Komise taková obecná povinnost, jako je povinnost stanovená v článku 130 CIRS, je v rozporu se svobodou volného pohybu osob a kapitálu zakotvenou v článcích 18 ES a 56 ES a v příslušných ustanoveních Dohody o EHP, jelikož tato povinnost je diskriminační (ve vztahu k osobám, které nejsou daňovými rezidenty) a zároveň není přiměřená ve vztahu ke sledovanému cíli.

Tato povinnost je diskriminační, jelikož v praxi znamená finanční zátěž pro osoby, které nejsou daňovými rezidenty, neboť ve většině případů tito zástupci neposkytují své služby bezplatně. Ostatně i kdyby služby daňového zástupce byly poskytovány bezplatně, pouhá skutečnost, že existuje povinnost si jej ustanovit, by byla překážkou volného pohybu osob a kapitálu a k odstranění této překážky by bylo třeba, aby samotný daňový poplatník rozhodl, zda si zamýšlí ustanovit daňového zástupce, nebo nikoliv.

Krom toho i kdyby daňový zástupce neměl žádnou povinnost při zaplacení daně nebo odpovědnost za něj, ale musel by splnit pouze formální povinnosti, pouhá skutečnost, že ustanovit si daňového zástupce je povinné, by sama o sobě znamenala překážku volného pohybu osob a kapitálu a k odstranění této překážky by bylo třeba, aby samotný daňový poplatník rozhodl, zda si zamýšlí ustanovit daňového zástupce, nebo nikoliv.

Dotčená povinnost není ani přiměřená, jelikož i když sledovaný cíl, kterým je zajistit účinnou daňovou kontrolu a zabránit daňovým únikům, je legitimní, může být dosažen méně striktními způsoby.

Jednak směrnice Rady 2008/55/ES ze dne 26. května 2008 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření (1), která představuje kodifikaci směrnice Rady 76/308/EHS ze dne 15. března 1976, stanoví vzájemnou pomoc při vymáhání daní, tedy takových daní z příjmu [viz čl. 2 písm. g)], jako je daň z příjmu fyzických osob. Krom toho podle směrnice Rady 77/799 ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní (2) může příslušný orgán členského státu vždy požádat příslušný orgán jiného členského státu, aby mu sdělil nezbytné informace k zabránění daňovému úniku.

(1) Úř. věst. L 150, s. 28.

(2) Úř. věst. L 336, s. 15; Zvl. vyd. 09/01, s. 63.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/28

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rayonen sad Plovdiv (Bulharsko) dne 10. července 2009 – Vasil Ivanov Georgiev v. Tehnicheski universitet – Sofia, pobočka Plovdiv

(Věc C-268/09)

2009/C 220/53

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Rayonen sad Plovdiv

Účastníci původního řízení

Žalobce: Vasil Ivanov Georgiev

Žalovaná: Tehnicheski universitet — Sofia, pobočka Plovdiv

Předběžné otázky

Stanoví vnitrostátní právo dosažení uvedené věkové hranice jako jedinou podmínku pro ukončení pracovního poměru na dobu neurčitou a pro možnost jeho pokračování jako pracovního poměru na dobu určitou mezi stejným zaměstnancem a stejným zaměstnavatelem na stejné pracovní místo? Stanoví vnitrostátní právo — po přeměně smlouvy na dobu neurčitou na smlouvu na dobu určitou — maximální dobu trvání a maximální počet prodloužení pracovního poměru na dobu určitou s jedním a tím stejným zaměstnavatelem, po jejichž uplynutí není pokračování pracovního poměru mezi uvedenými stranami možné?

(1) Úř. věst. L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/28

Žaloba podaná dne 15. července 2009 — Komise Evropských společenství v. Španělské království

(Věc C-269/09)

2009/C 220/54

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: R. Lyal a F. Jimeno Fernández, zmocněnci)

Žalovaný: Španělské království

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Španělské království tím, že přijalo a zachovalo v článku 14 zákona č. 35/2006 ze dne 28. listopadu 2006 o dani z příjmu fyzických osob a o částečné změně zákonů o korporační dani, o dani z příjmu osob, které nejsou daňovými rezidenty, a o dani z nemovitosti, ustanovení, podle něhož daňoví poplatníci, kteří mají své bydliště v zahraničí, jsou povinni zahrnout veškerý nezdaněný příjem do základu daně za poslední zdaňovací období, v němž byli považováni za daňové rezidenty, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 19 ES, 38 ES a 43 ES a z článků 28 a 31 Dohody o EHP;

—	uložit Španělskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Podle článku 14 španělského zákona o dani z příjmu fyzických osob a o částečné změně zákonů o korporační dani, o dani z příjmu osob, které nejsou daňovými rezidenty, a o dani z nemovitosti podléhají příjmy dani za rok, v němž byly pobírány. Nicméně odstavec 2 tohoto článku stanoví zvláštní pravidla, která umožňují zdanit určité druhy příjmů v průběhu různých zdaňovacích období. V případech, kdy daňový poplatník má své bydliště v zahraničí, však odstavec 3 tohoto článku stanoví, že veškerý dosud nezdaněný příjem je zahrnut do základu daně za poslední zdaňovací období, v němž byl daňový poplatník považován za rezidenta.

Komise má za to, že španělské právní předpisy umožňují diskriminační zacházení, pokud jde o fyzickou osobu, která má své bydliště mimo Španělsko, a přitom se španělské právní předpisy musejí použít stejným způsobem, bez ohledu na to, zda si fyzická osoba zachová své bydliště na španělském území nebo nikoliv.

3.	Tyto právní předpisy porušují zásadu volného pohybu osob uvedenou v článcích 18 ES, 39 ES a 43 ES a v článcích 28 a 31 Dohody o EHP.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/29

Kasační opravný prostředek podaný dne 16. července 2009 KME Germany AG, dříve KM Europa Metal AG, KME France SAS, dříve Tréfimétaux SA, a KME Italy SpA, dříve Europa Metalli SpA, proti rozsudku Soudu prvního stupně (osmého senátu) vydanému dne 6. května 2009 ve věci T-127/04, KME Germany AG, dříve KM Europa Metal AG, KME France SAS, dříve Tréfimétaux SA, a KME Italy SpA, dříve Europa Metalli SpA v. Komise Evropských společenství

(Věc C-272/09 P)

2009/C 220/55

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: KME Germany AG, dříve KM Europa Metal AG, KME France SAS, dříve Tréfimétaux SA, KME Italy SpA, dříve Europa Metalli SpA (zástupci: M. Siragusa, G. Rizza, M. Piergiovanni, avvocati, A. Winckler, avocat, T. Graf, Rechtsanwalt)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastnic podávajících kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek;

—	v rozsahu, v němž to umožňují skutkové okolnosti před Soudním dvorem, částečně zrušit rozhodnutí a snížit výši pokuty uložené KME; a

—	uložit Komisi náhradu nákladů tohoto řízení a řízení v prvním stupni;

nebo podpůrně, pokud to stav řízení neumožňuje,

—	zrušit rozsudek (včetně rozhodnutí Soudu prvního stupně o uložení náhrady nákladů řízení KME) a vrátit věc Soudu prvního stupně.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

V rámci svého prvního důvodu účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek Soudu prvního stupně vytýkají, že rozhodl, že Komise právně dostatečným způsobem prokázala, že dohody o válcovém vinutí (Level Wound Coils Arrangements) měly dopad na relevantní trh a že takový faktor měl být proto zohledněn v základní výši pokuty uložené KME. Soud prvního stupně tím, jak argumentoval a že rozhodl zamítnout první důvod žaloby KME, porušil právo Společenství a poskytl nelogické a nedostatečné odůvodnění. Navíc, Soud prvního stupně zjevně zkreslil skutkové okolnosti a důkazy, které mu byly předloženy, tím, že potvrdil závěr Komise, že důkazy hospodářské povahy předložené ze strany KME neprokázaly, že protiprávní jednání ve svém celku nemělo žádný dopad na trh.

V rámci svého druhého důvodu účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek Soudu prvního stupně vytýkají, že Komisi schválil — s cílem určit velikost trhu dotčeného protiprávním jednáním za účelem prokázání prvku závažnosti v rámci pokuty uložené KME — použití kritéria tržní hodnoty, které nesprávně zahrnovalo příjmy z prodejů uskutečněných na odlišném předcházejícím trhu, než je trh dotčený kartelovou dohodou, přestože účastníci kartelové dohody nejsou na tomto předcházejícím trhu vertikálně integrováni. Soud prvního stupně tím, jak argumentoval a že rozhodl zamítnout druhý důvod žaloby KME, porušil právo Společenství a poskytl nedostatečné odůvodnění.

V rámci svého třetího důvodu účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek Soudu prvního stupně vytýkají, že zamítl třetí důvod žaloby, podle něhož Komise nesprávně použila pokyny z roku 1998 o metodě stanovování pokut a porušila zásady proporcionality a rovného zacházení tím, že uložila nejvyšší procentuální zvýšení základní výše pokuty uložené KME z důvodu doby trvání. Podle názoru účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek Soud prvního stupně tím, že potvrdil příslušnou část rozhodnutí, porušil právo Společenství a poskytl nejasné, nelogické a nedostatečné odůvodnění.

V rámci svého čtvrtého důvodu účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že Soud prvního stupně porušil právo Společenství tím, že zamítl čtvrtou část čtvrtého důvodu žaloby a potvrdil příslušnou část rozhodnutí, v níž Komise odmítla KME přiznat snížení pokuty z důvodu její spolupráce mimo oblast působnosti sdělení o shovívavosti z roku 1996, a to v rozporu s pokyny z roku 1998 o metodě stanovování pokut, jakož i se zásadami ekvity a rovného zacházení.

V rámci svého pátého, a posledního, důvodu účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že Soud prvního stupně porušil právo Společenství a základní právo účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek na účinný a neomezený soudní přezkum tím, že důkladně a pečlivě nepřezkoumal argumenty KME a že ukázal předpojatý respekt vůči diskreční pravomoci Komise.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/29

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal de grande instance de Paris (Francie) dne 16. července 2009 — Olivier Martinez, Robert Martinez v. Société MGN Ltd.

(Věc C-278/09)

2009/C 220/56

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de grande instance de Paris

Účastníci původního řízení

Žalobci: Olivier Martinez, Robert Martinez

Žalovaná: Société MGN Limited

Předběžná otázka

Má se článek 2 a čl. 5 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1) vykládat tak, že přiznávají pravomoc soudu jednoho členského státu k rozhodnutí o žalobě podané z důvodu porušení osobnostních práv, ke kterému mohlo dojít v důsledku zveřejnění informací nebo fotografií na internetové stránce provozované v jiném členském státě společností se sídlem v tomto druhém státě — nebo ještě v dalším členském státě, v každém případě v jiném, než je první členský stát —:

—	buď za jediné podmínky, že tuto internetovou stránku lze prohlížet z tohoto prvního státu,

—

nebo pouze pokud mezi škodnou událostí a územím tohoto prvního státu existuje dostatečná, podstatná anebo významná vazba, a v tomto druhém případě, pokud tato vazba může vyplývat z:

—	rozsahu připojení na spornou stránku z tohoto prvního členského státu, v absolutní hodnotě nebo poměrně ke všem připojením na uvedenou stránku,

—	bydliště, nebo i ze státní příslušnosti osoby, která si stěžuje na porušení svých osobnostních práv, nebo obecněji dotyčných osob,

—	jazyka, ve kterém je šířena sporná informace, nebo jakékoli jiné okolnosti, která je způsobilá prokázat vůli provozovatele internetové stránky oslovit zvláště veřejnost tohoto prvního státu,

—	místa, kde došlo k uváděným skutečnostem, nebo místa, kde byly vyhotoveny fotografické snímky, které byly případně zveřejněny na internetu,

—	jiných kritérií?

(1) Úř. věst. 2001, L 12, s. 1.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/32

Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 30. června 2009 — CPEM v. Komise

(Věc T-106/08) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Oznámení o dluhu - Akt, který nelze napadnout žalobou - Potvrzující akt - Nepřípustnost - Žaloba na náhradu škody - Žaloba zjevně postrádající jakýkoli právní základ“)

2009/C 220/66

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Centre de promotion de l'emploi par la micro-entreprise (CPEM) (Marseille, Francie) (zástupce: C. Bonnefoi, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: L. Flynn a A. Steiblyté, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení oznámení o dluhu č. 3240912189 ze dne 17. prosince 2007, týkajícího se rozhodnutí Komise K(2007) 4645 ze dne 4. října 2007, kterým se odnímá finanční podpora Evropského sociálního fondu (ESF) poskytnutá rozhodnutím K(1999) 2645 ze dne 17. srpna 1999

Výrok

1)	Návrh na zrušení se zamítá jako nepřípustný.

2)	Návrh na náhradu škody se zamítá jako zjevně postrádající jakýkoli právní základ.

3)	Centre de promotion de l'emploi par la micro-entreprise (CPEM) ponese náklady řízení, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.

(1) Úř. věst. C 107, 26.4.2008.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/32

Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2009 — Thoss v. Účetní dvůr

(Věc T-545/08) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Lhůta pro podání žaloby - Opožděnost - Neexistence omluvitelného omylu - Zjevná nepřípustnost“)

2009/C 220/68

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Thérèse Nicole Thoss (Dommeldange, Lucembursko) (zástupce: P. Goergen, advokát)

Žalovaný: Účetní dvůr Evropských společenství (zástupci: T. Kennedy a J.-M. Stenier, zmocněnci)

Předmět věci

Žádost o zrušení rozhodnutí Účetního dvora ze dne 20. března 2006, kterým se zamítá právo žalobkyně, která je vdovou po bývalém členovi Účetního dvora, na pozůstalostní důchod z důvodu, že není splněna podmínka pěti let trvání manželství v době úmrtí (věc zapsaná pod číslem F-46/08 a postoupená Soudem pro veřejnou službu).

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná.

2)	Thérèse Nicole Thoss se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 171, 5.7.2008 (původně věc F-46/08)

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/33

Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 13. července 2009 — Sniace v. Komise

(Věc T-238/09 R)

(„Předběžné opatření - Státní podpory - Rozhodnutí prohlašující podporu za neslučitelnou se společným trhem a nařizující její navrácení - Návrh na odklad vykonatelnosti - Nedodržení formálních náležitostí - Nepřípustnost“)

2009/C 220/69

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Sniace, SA (Madrid, Španělsko) (zástupci: F. J. Moncholí Fernández, abogado)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupce: C. Urraca Caviedes, zmocněnec)

Předmět věci

Návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Komise K (2009) 1479 v konečném znění ze dne 10. března 2009, které se týká opatření K 5/2000 (ex NN 118/1997), provedeného ve Španělsku ve prospěch podniku Sniace, SA, Torrelavega, Cantabrique, a mění rozhodnutí 1999/395/ES ze dne 28. října 1998

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/33

Žaloba podaná dne 17. června 2009 — Komise v. Edificios Inteco

(Věc T-235/09)

2009/C 220/70

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: G. Valero Jordana, zmocněnec)

Žalovaná: Edificios Inteco, SL (Valladolid, Španělsko)

Návrhové žádání žalobkyně

—	uložit žalované, aby navrátila žalobkyni částku 157 238,07 eur, navýšenou o částku úroků 81 686,22 eur za období do 1. června 2009 a o částku úroků 21,73796 eur za každý den prodlení za období od 2. června 2009 do úplného zaplacení dluhu;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Evropská komise žádá o částečné navrácení částek poskytnutých jako zálohy společnosti Edificios Inteco, S.L., v rámci smlouvy týkající se projektu „Energy-Comfort 2000 Phase I“, jehož cílem byla výstavba administrativní a obchodní budovy ve městě Valladolid (Španělsko), kterou Komise vypověděla.

Na podporu svých návrhových žádání žalobkyně tvrdí, že žalovaná nesplnila své smluvní povinnosti.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/33

Žaloba podaná dne 2. července 2009 — AECOPS v. Komise

(Věc T-256/09)

2009/C 220/71

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobce: Associação de Empresas de Construção, Obras Públicas e Serviços, (Aecops) (Lisabon, Portugalsko) (zástupci: J. L. da Cruz Vilaça a L. Pinto Monteiro, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí Komise Evropských společenství týkající se spisu 89 0771 P1 ze dne 21. června 2005, kterým byla o 48 504 201 portugalských eskudů (PTE) snížena podpora poskytnutá rozhodnutím K(89)0570 ze dne 22. března 1989 a rozhodnuto o navrácení částky 53 310 198 PTE;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Porušení práva být předem vyslechnut: žalobci nebylo umožněno, aby předložil své vyjádření před přijetím konečného rozhodnutí o snížení finanční podpory, což představuje porušení formální náležitosti, jejíž nedodržení vede ke zrušení uvedeného rozhodnutí.

Porušení zásady právní jistoty z důvodu promlčení lhůty pro zahájení řízení a příliš dlouhé lhůty ke přijetí rozhodnutí.

Porušení povinnosti uvést odůvodnění: napadené rozhodnutí neuvádí, ani souhrnně, důvody, pro které byla podpora snížena.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/34

Žaloba podaná dne 2. července 2009 — AECOPS v. Komise

(Věc T-257/09)

2009/C 220/72

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobce: Associação de Empresas de Construção, Obras Públicas e Serviços (Aecops) (Lisabon, Portugalsko) (zástupci: J. L. da Cruz Vilaça a L. Pinto Monteiro, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí Komise Evropských společenství týkající se spisu 89 0979 P3 ze dne 22. června 2005, kterým byla o 426 070 portugalských eskudů (PTE) snížena podpora poskytnutá rozhodnutím K(89)0570 ze dne 22. března 1989 a rozhodnuto o navrácení částky 1 591 128 PTE;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Porušení zásady právní jistoty z důvodu promlčení lhůty pro zahájení řízení a příliš dlouhé lhůty ke přijetí rozhodnutí.

Porušení povinnosti uvést odůvodnění: napadené rozhodnutí neuvádí, ani souhrnně, důvody, pro které byla podpora snížena.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/34

Žaloba podaná dne 7. července 2009 — Komise v. Arci Nuova Associazione Comitato di Cagliari a Gessa

(Věc T-259/09)

2009/C 220/73

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společensví (zástupci: M. Moretto, avvocato, A. M. Rouchaud-Joët, zmocněnec, N. Bambara, zmocněnec)

Žalovaná: Arci Nuova Associazione Comitato di Cagliari (Cagliari, Itálie) a Alberto Gessa (Cagliari, Itálie)

Návrhová žádání žalobkyně

—	uložit Arci Nuova Associazione Comitato di Cagliari a Albertu Gessovi, aby na základě společné a nerozdílné odpovědnosti vrátili dlužnou částku 15 675 eur, navýšenou o úroky z prodlení ve výši 7,32 % uplatněné ode dne 20. května 2007 do dne úplného zaplacení dlužné částky;

—	uložit Arci Nuova Associazione Comitato di Cagliari a Albertu Gessovi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Projednávaná žaloba směřuje k uložení, výše uvedené společnosti a společně a nerozdílně jejímu předsedovi, zaplacení částky rovnající se částce vyplacené žalobkyní na základě programu s názvem „ONG-2003-204-Caligari-ARCI-l’Europa dei Migranti“. Uvedený program zahrnuje informační a dokumentační činnost, v různých jazycích, týkající se evropských institucí, rozhodovacího procesu a fází vytváření a rozšiřování Evropských společenství za účelem usnadnění integrace migrujících osob.

Dohoda stanovila povinnost v určité lhůtě předat konečnou zprávu o provedení programu, konečný finanční výpočet započitatelných vynaložených nákladů a celkový přehled výnosů a nákladů programu.

Komise se rozhodla podat projednávanou žalobu, protože tato povinnost nebyla splněna.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/35

Kasační opravný prostředek podaný dne 6. července 2009 Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 5. května 2009 ve věci F-27/08, Simões Dos Santos v. OHIM

(Věc T-260/09 P)

2009/C 220/74

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: I. de Medrano Caballero, zmocněnec, ve spolupráci s D. Waelbroeckem, advokátem)

Další účastník řízení: Manuel Simões Dos Santos (Madrid, Španělsko)

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Soudu pro veřejnou službu ve věci F-27/08 včetně návrhového žádání na náhradu škody;

—	vyhovět návrhovým žádáním účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek v prvním stupni, tedy zamítnout žalobu jako neopodstatněnou;

—	uložit odpůrci náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku, jakož i řízení před Soudem pro veřejnou službu.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tímto kasačním opravným prostředkem Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) požaduje zrušení rozsudku Soudu pro veřejnou službu (SVS) ze dne 5. května 2009 vydaného ve věci Simões Dos Santos v. OHIM, F-27/08, kterým SVS zrušil rozhodnutí PERS-01-07 a dopis OHIM ze dne 15. června 2007 v rozsahu, v jakém konstatovaly výmaz bodů za zásluhy Simõese Dos Santose po jeho povýšení.

Na podporu svého kasačního opravného prostředku OHIM uplatňuje tři důvody vycházející:

—	z nesprávného právního posouzení, když SVS v rozporu s judikaturou týkající se podmínek pro zpětnou účinnost aktu a v rozporu se zásadou legitimního očekávání konstatoval, že OHIM porušil zásadu právní jistoty a zásadu zákazu zpětné účinnosti;

—

z nesprávného právního posouzení, když se SVS domníval, že OHIM porušil článek 233 ES a zásadu překážky věci rozhodnuté plynoucí z rozsudku Soudu prvního stupně vydaného dne 14. února 2007 ve věci T 435/04, Simões Dos Santos v. OHIM, zatímco opatření přijatá OHIM pro účely výkonu uvedeného rozsudku byla jediná možná, pokud nemělo dojít k porušení zásady zákazu diskriminace;

—	z protiprávnosti přiznání ze strany SVS náhrady údajně utrpěné morální újmy, ačkoli se OHIM nedopustil žádného pochybení a SVS rozhodl ultra petita.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/35

Kasační opravný prostředek podaný dne 6. července 2009 Komisí Evropských společenství proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 28. dubna 2009 ve věci F-5/05, Violeti a další v. Komise a F-7/05, Schmit v. Komise

(věc T-261/09 P)

2009/C 220/75

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Komise Evropských společenství (zástupce: J. Currall a J.-P. Keppenne, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Antonello Violetti (Cittiglio, Itálie), Nadine Schmit (Ispra, Itálie), Rada Evropské unie, Anna Bassi Perucchini (Reno di Leggiuno, Itálie), Marco Basso (Varano Borghi, Itálie), Ernesto Brognieri (Barasso, Itálie), Sergio Brusorio (Sesto Calende, Itálie), Natale Cao (Ispra), Renato Cazzaniga (Ispra), Elvidio Flammini (Varèse, Itálie), Luigi Magistri (Ispra), Reginella Molinari Canale (Ispra), Giuseppe Morelli (Besozzo, Itálie), Nadia Valentini (Varèse) a Giuseppe Zara (Ispra)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie ze dne 28. dubna 2009 ve spojených věcech Violetti a další v. Komise, F-5/05 a F-7/05 v rozsahu, v němž v tomto rozsudku bylo rozhodnuto, že žaloby na neplatnost podané proti rozhodnutí OLAF poskytnout údaje italským orgánům byly přípustné;

—	sám rozhodnout v těchto věcech, prohlásit žaloby na neplatnost žalobců za nepřípustné;

—	uložit žalobcům v prvním stupni náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení před Soudem pro veřejnou službu.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise se tímto kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení rozsudku Soudu pro veřejnou službu (SVS) ze dne 28. dubna 2009 vydaného ve spojených věcech Violetti a další v. Komise, F-5/05 a F-7/05, kterým SVS zrušil rozhodnutí Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) o poskytnutí údajů týkající se žalobců v prvním stupni italským soudním orgánům a uložení Komisi zaplacení částky 3 000 eur každému žalobci jako náhradu škody.

Komise na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje jediný důvod vycházející z porušení čl. 90a služebního řádu úředníků Evropských společenství v rozsahu, v němž SVS porušil právo Společenství a dopustil se nesprávného odůvodnění tím, že popřel ustálenou judikaturu, podle které takové přípravné akty, jako je zahájení šetření OLAF, závěrečná zpráva OLAF a zahájení disciplinárního řízení, nepříznivě do právního postavení nezasahují. Komise uvádí, že se tato judikatura použije i na čl. 90a služebního řádu úředníků Evropských společenství týkající se možnosti podat stížnost proti aktům OLAF.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/36

Žaloba podaná dne 2. července 2009 — Tecnoprocess v. Komise a delegace Evropské komise v Maroku

(Věc T-264/09)

2009/C 220/76

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Tecnoprocess Srl (Řím, Itálie) (zástupce: A. Majoli, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství, delegace Evropské komise v Maroku

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, ve smyslu článku 232 ES, nečinnost delegace Evropské unie v Rabatu a Evropské komise;

—	stanovit v souladu s článkem 288 Smlouvy mimosmluvní odpovědnost delegace a Komise vůči žalobkyni a uložit jim, společně a nerozdílně, aby ve prospěch žalobkyně nahradily škodu ve výši 1 000 000 eur (jeden milion eur).

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně v této věci je činná v řadě různých oblastí průmyslového trhu. Od roku 2002 je Tecnoprocess činná v oblastech zadávání zákazech spravovaných ředitelstvím EuropAid pro projekty, jejíchž cílem je platba vnější pomoci rozvojovým zemím ze strany Komise, financovaným z rozpočtu Evropské unie a Evropského rozvojového fondu. Touto žalobou chce podrobit přezkumu Soudu chování žalované v rámci provádění následujících smluv:

—	Smlouva EuropeAid 1144205/D/S/MA (zakázka 14/2003/meda/b7 — 4100/ib/96/0587) — RISTORAZIONE;

—	Smlouva EuropeAid 114194/D/S/MA (zakázka 15/2003/meda/b7 — 4100/ib/96/0587) — FREDDO;

—	Smlouva EuropeAid 114194/D/S/MA (zakázka 16/2003/meda/b7 — 4100/ib/96/0587) — FREDDO a

—	Smlouva EuropeAid/12088/D/S/MA) — Centre Assistance Technique des Industriels des Équipements pour véhicules (Cetiev) lots 3 a 6.

První tři smlouvy uzavřené v rámci programů MEDA 1 se týkají dodávky zařízení a příslušenství pro restaurační služby a služby jídelen Office de la Formation professionnelle et de la Promotion du Travail (OFPPT) (Úřad pro odborné vzdělání a podporu práce) v Rabatu.

Žalobkyně uplatňuje, že v rámci provádění těchto smluv OFPPT odmítl vypracovávat záznamy o přijetí zboží, ačkoliv používal sporné výrobky, které řádně dodala.

Podobné těžkosti měla v rámci čtvrté smlouvy, která byla uzavřena v rámci MEDA 2 pro dodávky vysoce specializovaných přístrojů, které měly sloužit k provádění testů na filtrech automobilů.

Nečinnost žalované spočívala v tom, že tato vzhledem k závažným nedostatkům při provádění sporných smluv nenašla žádné uspokojivé řešení s ohledem na zájmy žalované a je tak závažná, že zakládá mimosmluvní odpovědnost Společenství.

Krom toho se žalobkyně dovolává porušení článku 56 finančního nařízení, zásady legitimního očekávání, zásady proporcionality a práva na důvěrnost.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/36

Žaloba podaná dne 13. července 2009 — PVS v. OHIM — MeDiTA Medizinischer Kurierdienst (medidata)

(Věc T-270/09)

2009/C 220/77

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: PVS — Privatärztliche Verrechnungsstelle Rhein-Ruhr GmbH (Mülheim an der Ruhr, Německo) (zástupce: F. Lindenberg, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: MeDiTA Medizinische Kurierdienst- u. Handelsg. mbH (Düsseldorf, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu ze dne 14. května 2009 ve věci R 1724/2007-4 a zamítnout námitky;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení a náhradu nákladů odvolacího řízení;

—	nebude-li žalobní odpověď podána po formální stránce správně a včas, vydat rozsudek pro zmeškání.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Žalobkyně.

Dotčená ochranná známka Společenství: Obrazová ochranná známka „medidata“ v barvách modrá, šedá a bílá pro služby zařazené do tříd 35, 36, 41, 42 a 44 (přihláška č. 4 495 842).

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: MeDiTa Medizinische Kurierdienst- u. Handelsg. mbH.

Namítaná ochranná známka nebo označení: Německá slovní ochranná známka „MeDiTA“ pro služby zařazené do tříd 35 a 39, přičemž námitka směřuje proti zápisu do třídy 35.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Vyhovění námitkám.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 (1), protože mezi kolidujícími ochrannými známkami neexistuje nebezpečí záměny.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/37

Žaloba podaná dne 14. července 2009 — Sobieski zu Schwarzenberg v. OHIM — British-American Tobacco Polska (Romuald Prinz Sobieski zu Schwarzenberg)

(Věc T-271/09)

2009/C 220/78

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Romuald Prinz Sobieski zu Schwarzenberg (Dortmund, Německo) (zástupci: U. Fitzner a U. Fitzner, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: British-American Tobacco Polska S.A. (Augustów, Polsko)

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 13. května 2009 (věc R 771/2008-4);

—	zrušit rozhodnutí námitkového oddělení ze dne 14. března 2008 a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Žalobce.

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „Romuald Prinz Sobieski zu Schwarzenberg“ pro výrobky zařazené do tříd 33 a 34 (přihláška č. 4 583 761).

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: British-American Tobacco Polska S.A.

Namítaná ochranná známka nebo označení: Polská slovní ochranná známka „JAN III SOBIESKI“ pro výrobky zařazené do třídy 34 (č. 110 327) a polská obrazová ochranná známka „JAN III SOBIESKI“ pro výrobky zařazené do tříd 3, 30, 32 a 33 (č. 160 417), přičemž námitka směřuje proti zápisu do tříd 33 a 34.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Vyhovění námitkám.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení článku 60 nařízení (ES) č. 207/2009 (1) ve spojení s článkem 8 nařízení (ES) č. 2869/95 (2) a porušení článku 60 ve spojení s článkem 81 nařízení č. 207/2009.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 2869/95 ze dne 13. prosince 1995 o poplatcích placených Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (Úř. věst. L 303, s. 33; Zvl. vyd. 09/01, s. 291).

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/37

Žaloba podaná dne 10. července 2009 — Pineapple Trademarks v. OHIM — Dalmau Salmons (KUSTOM)

(Věc T-272/09)

2009/C 220/79

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Pineapple Trademarks Pty Ltd (Burleigh Heads, Austrálie) (zástupce: N. Saunders, Barrister)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Angel Custodio Dalmau Salmons (Barcelona, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 5. března 2009 ve věci R 383/2008-1 a vrátit přihlášku ochranné známky Společenství k projednání OHIM a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „KUSTOM“ pro výrobky zařazené do tříd 18, 25 a 28

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Další účastník řízení před odvolacím senátem

Namítaná ochranná známka nebo označení: Slovní označení „CUSTO“ zapsané jako ochranná známka Společenství pro výrobky zařazené do tříd 18 a 25

Rozhodnutí námitkového oddělení: Námitkám bylo vyhověno ve vztahu ke všem dotčeným výrobkům

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 207/2009, jelikož odvolací senát nesprávně zjistil, že mezi dotčenými ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny; Porušení práv na obhajobu žalobkyně, jelikož odvolací senát učinil zjištění ve vztahu ke sluchové a pojmové podobnosti dotčených ochranných známek, k nimž žalobkyně nedostala příležitost podat připomínky a které nebyly podepřeny relevantními důkazy.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/38

Žaloba podaná dne 14. července 2009 — Deutsche Bahn v. OHIM — DSB (IC4)

(Věc T-274/09)

2009/C 220/80

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Deutsche Bahn AG (Berlín, Německo) (zástupce: E. Haag, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: DSB (Kodaň, Dánsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit napadené rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu ze dne 30. dubna 2009 a rozhodnutí námitkového oddělení ze dne 26. července 2007;

—	uložit Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu náhradu veškerých nákladů řízení, včetně těch, které vznikly v průběhu námitkového řízení a v průběhu odvolacího řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: DSB.

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „IC4“ pro výrobky zařazené do třídy 39 (přihláška č. 4 255 411).

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně.

Namítaná ochranná známka nebo označení: Slovní ochranná známka „ICE“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 6, 7, 9, 11, 12, 19, 37, 38, 39, 41 a 42 (ochranná známka Společenství č. 170 605) a německá obrazová ochranná známka „IC“ pro služby zařazené do tříd 39 a 42 (č. 1 009 258).

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitek.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 (1), protože mezi kolidujícími ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/38

Žaloba podaná dne 16. července 2009 — Sepracor Pharmaceuticals (Ireland) v. Komise

(Věc T-275/09)

2009/C 220/81

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Sepracor Pharmaceuticals (Ireland) Ltd (Dublin, Irsko) (zástupci: I. Dodds-Smith, Solicitor, D. Anderson, QC, a J. Stratford, Barrister)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit napadené rozhodnutí;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Svou žalobou se žalobkyně podle článku 230 ES domáhá zrušení rozhodnutí Komise, kterým Komise, která potvrdila stanovisko vydané Výborem pro humánní léčivé přípravky Evropské agentury pro léčivé přípravky, provedla registraci výrobku žalobkyně „Lunivia“ za účelem jeho uvádění na trh, ale měla za to, že „eszopiklon“ v něm obsažený není novou účinnou látkou podle čl. 3 odst. 2 písm. a) nařízení č. 726/2004 (1).

Žalobkyně na podporu svých tvrzení uplatňuje dva žalobní důvody.

Zaprvé žalobkyně tvrdí, že žalovaná nepoužila správná právní kritéria pro novou účinnou látku v rozporu s právními předpisy, zejména s čl. 10 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/83 (2) a s přílohou I částí II bodem 3 téže směrnice, jakož i použitelnými pokyny, jako je oznámení pro žadatele, především jeho svazek 2A a svazek 3. Žalobkyně dále uvádí, že postoj žalované v napadeném rozhodnutí ohledně podmínky umožňující kvalifikaci jako nová účinná látka, je v rozporu s cílem a účelem právního rámce, který je vystavěn nikoli na pojmech „přidaná hodnota“ nebo komparativní účinnost, ale na absolutních standardech jakosti, bezpečnosti a účinnosti.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že žalovaná porušila základní procesní práva žalobkyně, jelikož Evropská agentura pro léčivé přípravky obdržela a zohlednila námitky uvedené třetí stranou bez toho, že by žalobkyni informovala o jejich existenci nebo jí poskytla příležitost předložit připomínky.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky (Úř. věst. L 136, s. 1; Zvl. vyd. 13/34, s. 229).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, s. 67; Zvl. vyd. 13/27, s. 69).

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/39

Žaloba podaná dne 17. července 2009 — Verband Deutscher Prädikats- und Qualitätsweingüter v. OHIM (GG)

(Věc T-278/09)

2009/C 220/82

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Verband Deutscher Prädikats- und Qualitätsweingüter eV (Gau Algesheim, Německo) (zástupce: N. Schindler, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 30. dubna 2009 (věc R 1568/2008-1);

—	uložit OHIM, aby nesl vlastní náklady řízení a náhradu nákladů řízení žalobce.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „GG“ pro výrobky zařazené do třídy 33 (přihláška č. 6 388 284).

Rozhodnutí průzkumového referenta: Zamítnutí přihlášky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení článku 75 z důvodu nedostatečného odůvodnění a čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 207/2009 (1), neboť přihlašovaná ochranná známka má nezbytnou minimální míru rozlišovací způsobilosti a není třeba ji ponechat dostupnou.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/39

Žaloba podaná dne 9. července 2009 — Aiello v. OHIM — Cantoni ITC (100 % Capri)

(Věc T-279/09)

2009/C 220/83

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Antonino Aiello (zástupci: M. Coccia, avvocato, L. Pardo, avvocato)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Cantoni ITC SpA (Miláno, Itálie)

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 2. dubna 2009, oznámené telefaxem ze dne 14. května 2009, vydané ve věci R 1148/2008-1 mezi Antonino Aiello a Cantoni ITC S.p.A., kterým byla zamítnuta námitka B 856 163 proti zápisu ochranné známky „100 % CAPRI“ pro výrobky tříd 3, 18 a 25 (č. 003563848);

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: žalobkyně.

Dotčená ochranná známka Společenství: obrazová ochranná známka obsahujíící slovní a číselný prvek „100 % CAPRI“ (přihláška č. 3 563 848) pro výrobky tříd 3, 18 a 25.

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: CANTONI L.T.C. S.p.A.

Namítaná ochranná známka nebo označení: obrazová ochranná známka Společenství (přihláška č. 2 689 891) a národní ochranná známka obsahující slovní prvek „CAPRI“ pro výrobky tříd 3, 18 a 25.

Rozhodnutí námitkového oddělení: vyhovění námitce a zamítnutí přihlášky všech sporných výrobků.

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství, jakož i čl. 50 odst. 1 a čl. 20 odst. 2 nařízení (ES) č. 2868/95, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (nahrazeno nařízením č. 207/2009).

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/40

Žaloba podaná dne 17. července 2009 — Fédération Internationale des Logis v. OHIM (Ztvárnění čtverce zelené barvy)

(Věc T-282/09)

2009/C 220/84

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Fédération Internationale des Logis (Paříž, Francie) (zástupce: B. Brisset, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 22. dubna 2009 ve věci R 1511/2008-1 a povolit zápis přihlašované ochranné známky;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: Obrazová ochranná známka představovaná čtvercem zelené barvy pro výrobky a služby zařazené do tříd 3, 18, 24, 43 a 44 — přihláška č. 6 468 789.

Rozhodnutí průzkumového referenta: Zamítnutí přihlášky k zápisu.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, neboť ztvárnění čtverce s vypouklými rohy zvláštní a specifické zelené barvy je s ohledem na výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, rozlišitelné v rozsahu, v němž tyto prvky poskytují ochranné známce pro tyto výrobky a služby zvláštní aspekt.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/40

Žaloba podaná dne 17. července 2009 — CEVA v. Komise

(Věc T-285/09)

2009/C 220/85

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Centre d’Étude et de Valorisation des Algues SA (CEVA) (Pleubian, Francie) (zástupce: J.-M. Peyrical, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

—	jednak konstatovat nedostatečné odůvodnění vykonatelných titulů v důsledku čtyř oznámení Evropské Komise o neuhrazení dluhu č. 3230901933, č. 3230901935, č. 323090136 a č. 3230901937 ze dne 11. května 2009;

—	dále konstatovat nebezpečí bezdůvodného obohacení Komise v případě, že CEVA navrátí částku 173 435 eur vzniklou z úroků z prodlení;

—	v důsledku toho zrušit vykonatelné tituly v důsledku čtyř oznámení o neuhrazení dluhu č. 3230901933, č. 3230901935, č. 323090136 a č. 3230901937 ze dne 11. května 2009;

—	nakonec konstatovat nedodržení smluvních ustanovení smlouvy č. Q5RS-2000-31334 nazvané SEAPURA Komisí;

—	zejména nedodržení ustanovení čl. 22 odst. 5 § 3 přílohy II, čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy č. Q5RS-2000-31334;

—	v důsledku toho zrušit vykonatelné tituly v důsledku čtyř oznámení o neuhrazení dluhu č. 3230901933, č. 3230901935, č. 323090136 a č. 3230901937 ze dne 11. května 2009.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce se touto žalobou domáhá zrušení vykonatelných titulů, kterými se Komise domáhala navrácení veškerých záloh vyplacených žalobci v rámci smlouvy SEAPURA č. Q5RS-2000-31334 týkající se výzkumného projektu a technologického rozvoje.

Žalobce na podporu své žaloby uplatňuje tři žalobní důvody vycházející z:

—	nedostatečného odůvodnění v rozsahu, v němž se Komise opřela o údajné porušení smluvních povinností ze strany žalobce, aniž by však uvedla právní a skutkové odůvodnění na podporu tohoto tvrzení;

—	porušení zásady zákazu bezdůvodného obohacení, jelikož důsledkem navrácení celé částky, kterého se Komise domáhala bylo, že se Komise neoprávněně obohatí v rozsahu, v němž získá práce a studie uskutečněné žalobcem, aniž by však za jejich uskutečnění zaplatila;

z nedodržení kontrolní pravomoci v průběhu plnění smlouvy ze strany Komise.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/41

Žaloba podaná dne 22. července 2009 — Intel v. Komise

(Věc T-286/09)

2009/C 220/86

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Intel Corp. (Wilmington, Spojené státy americké) (zástupci: N. Green, I. Forrester, QC, M. Hoskins, K. Bacon, S. Singla, Barristers, A. Parr a R. MacKenzie, Solicitors)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	částečně nebo v plném rozsahu zrušit rozhodnutí Komise K(2009) 3726 v konečném znění ze dne 13. května 2009 ve věci COMP/C-3/37.990 — Intel;

—	alternativně, zrušit nebo podstatně snížit výši uložené pokuty;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Svou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení podle článku 230 ES rozhodnutí Komise K(2009) 3726 v konečném znění ze dne 13. května 2009 ve věci COMP/C-3/37.990 — Intel, kterým bylo zjištěno, že se žalobkyně dopustila jediného a pokračujícího porušení článku 82 ES a článku 54 Dohody o EHP od října roku 2002 do prosince roku 2007 tím, že prováděla strategii, jejímž cílem bylo vyloučení soutěžitelů z trhu procesorů (CPU) typu x86. Dále se žalobkyně domáhá zrušení nebo snížení pokuty, která jí byla uložena.

Žalobkyně na podporu svých tvrzení uplatňuje následující žalobní důvody.

Zaprvé tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení tím, že:

a)	určila, že podmíněné slevy poskytované společností Intel svým zákazníkům byly per se zneužívající z důvodu jejich podmíněné povahy, aniž by prokázala, že tyto slevy byly způsobilé vyloučit hospodářskou soutěž;

b)	se opírala o formu zneužívání spočívající ve vyloučení označeného jako „zjevná omezení“ (naked restrictions) a neprovedla v tomto ohledu žádný rozbor uzavření trhu (dokonce ani způsobilosti či pravděpodobnosti uzavření trhu);

c)	neprovedla rozbor otázky, zda byl systém slev mezi společností Intel a jejími zákazníky zaveden na území Evropského společenství, či zda měl bezprostřední, podstatné, přímé a předvídatelné účinky uvnitř Evropského společenství.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Komise v rámci svého rozboru důkazních prostředků nedodržela požadovaný důkazní standard. Komise tak neprokázala, že systém slev společnosti Intel byl podmíněn skutečností, že si zákazník od této společnosti nakoupí buď všechna, nebo téměř všechna jím vyžadovaná zařízení x86 CPU. Krom toho, Komise uplatnila kritérium „efektivního soutěžitele“ za účelem určení, zda slevy společnosti Intel byly způsobilé narušit hospodářskou soutěž, ale dopustila se mnoha nesprávností v rámci rozboru a posouzení důkazních prostředků relevantních v souvislosti s tímto kritériem. Komise se ani nevyjádřila k jiným kategoriím důkazních prostředků, které se týkají účinků slev společnosti Intel. Komise zejména:

se nevyjádřila k důkazním prostředkům, z nichž vyplývá, že v době údajného protiprávního jednání jeden ze soutěžitelů společnosti Intel podstatně zvýšil svůj podíl na trhu a svou ziskovost, ale že jeho neúspěch v některých tržních segmentech nebo u některých výrobců původního vybavení (OEM) je výsledkem jeho vlastních chyb;

b)	neprokázala příčinnou souvislost mezi tím, co jsou podle jejího závěru podmíněné slevy, a rozhodnutími zákazníků společnosti Intel nenakupovat u uvedeného soutěžitele;

c)	neprovedla rozbor dopadu slev společnosti Intel na spotřebitele.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že Komise neprokázala, že by společnost Intel sledovala dlouhodobou strategii vyloučení soutěžitelů. Takové zjištění není podepřeno důkazy a nelze jej uvést do souladu s útržkovitou povahou tvrzení Komise (jak pokud jde o dotčené výrobky, tak o dané časové období) ve vztahu k jednotlivým zákazníkům společnosti Intel.

Žalobkyně rovněž tvrdí, že má být zrušeno celé rozhodnutí nebo jeho část, jelikož Komise během správního řízení porušila podstatné procesní náležitosti, čímž podstatně zasáhla do práva na obhajobu společnosti Intel. Komise zejména:

a)	neposkytla společnosti Intel slyšení ohledně doplňujícího oznámení námitek a vylíčení skutkových okolností, přestože v nich byla vznesena zcela nová tvrzení a odkazovalo se nové důkazy, které hrají v napadeném rozhodnutí důležitou roli;

nezajistila poskytnutí některých interních dokumentů soutěžitele do spisu, když jí to bylo navrženo žalobkyní, přestože dané dokumenty podle žalobkyně:

i)	byly bezprostředně relevantní ve vztahu k tvrzením Komise směřujícím proti společnosti Intel;

ii)	mohly společnost Intel případně zprostit odpovědnosti;

iii)	byly společností Intel přesně označeny;

c)	nevzala řádně na vědomí své setkání s klíčovým svědkem od jednoho ze zákazníků společnosti Intel, který by velmi pravděpodobně předložil důkazy zprošťující společnost Intel odpovědnosti.

Žalobkyně rovněž podle článku 229 ES napadá výši pokuty, která jí byla uložena, na základě tří důvodů.

Zaprvé tvrdí, že pokuta ve výši 1 060 000 000 eur (nejvyšší pokuta, která byla kdy Komisí uložena jednomu podniku), je zjevně nepřiměřená vzhledem k tomu, že Komise neprokázala, že by spotřebitelé utrpěli újmu nebo že by docházelo k vyloučení soutěžitelů.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že článek 82 ES neporušila ani úmyslně, ani z nedbalosti: rozbor na základě kritéria „efektivního soutěžitele“ provedený Komisí se zakládá na informacích, které žalobkyně nemohla znát v době, kdy poskytovala slevy svým zákazníkům.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že Komise při stanovení pokuty nesprávně použila své pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 a že bere v úvahu irelevantní nebo nepatřičné úvahy.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/42

Žaloba podaná dne 27. července 2009 — Carrols v. OHIM — Gambettola (Pollo Tropical CHICKEN ON THE GRILL)

(Věc T-291/09)

2009/C 220/87

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Carrols Corp. (New York, Spojené státy) (zástupce: I. Temiño Ceniceros, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Giulio Gambettola (Los Realejos, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit přípustnost této žaloby spolu s jejími přílohami;

—	zrušit rozhodnutí odvolacího senátu v rozsahu, v jakém odkazuje na důvody neplatnosti podle čl. 52 písm. b) nařízení Rady 207/2009 ze dne 26. února 2009;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: Obrazová ochranná známka, která obsahuje slovní znak „Pollo Tropical CHICKEN ON THE GRILL“ (přihláška č. 002938801) pro výrobky a služby tříd 25, 41 a 43.

Majitel ochranné známky Společenství: Giulio Gambettola.

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: Národní obrazová ochranná známka (č. 2 201 552), která obsahuje slovní znak „Pollo Tropical CHICKEN ON THE GRILL“, a národní slovní ochranná známka „Pollo Tropical“ (č. 2 201 543) pro služby ve třídě 41 („restaurační služby“).

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Zamítnutí žádosti o zrušení.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Nesprávný výklad čl. 52 odst. 1 písm. b) a čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství.

12.9.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 220/43

Žaloba podaná dne 2. července 2009 — Marcuccio v. Komise

(Věc F-65/09)

2009/C 220/89

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Luigi Marcuccio (Tricase, Itálie) (zástupce: G. Cipressa, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí, kterým žalovaná zamítá žádost o vrácení některých lékařských výdajů vynaložených žalobcem v sazbě 100 %

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí o zamítnutí žádosti ze dne 25. listopadu 2002, případně a v rozsahu, v němž je to nezbytné tím, že se na tento spor podle článku 241 ES nepoužijí ustanovení článku 72 statutu, právní úprava [o nemocenském pojištění], jakož i údajné stanovisko lékařské rady;

—	zrušit oznámení ze dne 5. srpna 2008;

—	pokud je to nezbytné, zrušit rozhodnutí o zamítnutí stížnosti ze dne 1. listopadu 2008;

—	pokud je to nezbytné, zrušit oznámení ze dne 4. března 2009;

—	uložit Komisi, aby žalobci zaplatila částku 25 000 eur, jakož i jakoukoliv jinou částku, kterou bude Soud považovat za spravedlivou a přiměřenou, z titulu náhrady škod vyplývajících z uvedených aktů, jejichž zrušení se požaduje v projednávané žalobě;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

		ISSN 1725-5163 doi:10.3000/17255163.C_2009.220.ces
Úřední věstník Evropské unie		C 220

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 52 12. září2009

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ A INSTITUCÍ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr
2009/C 220/01	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 205, 29.8.2009	1