11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/1

1.1

EHSV iniciativu francouzského předsednictví velmi vítá. Zároveň by chtěl odkázat na doporučení Rady ze dne 20. listopadu 2008 o mobilitě mladých dobrovolníků v rámci Evropské unie (1). Vzhledem k velké různorodosti systémů aktivního zapojení mladých lidí do společnosti lze k tuto otázku nejlépe řešit založením evropské iniciativy na tomto základě:

1.2

Aktivní zapojení do společnosti včetně mezinárodních výměn obzvláště u mladých lidí významně přispívá k rozvoji osobnosti a rovněž k rozvoji organizované občanské společnosti v Evropě. Pro dobrovolníky představuje jedinečnou příležitost k formálnímu i neformálnímu učení a k získání sociálních a jazykových dovedností. To u nich může prohloubit smysl pro evropské občanství a posílit jejich záměr vyvíjet úsilí tímto směrem i později v životě. Zahrnutí dalších věkových skupin, včetně starších osob, do programu by umožnilo využít jejich životní zkušenosti. To má také pozitivní vliv na jejich zdraví a kvalitu života. Spolupráce lidí z různých věkových skupin při provádění dobrovolné činnosti může rovněž rozšiřovat porozumění mezi generacemi.

1.3

EHSV zastává názor, že by EU měla stanovit ambiciózní cíle pro širší zapojení občanů do občanské společnosti. Prvním krokem je provést doporučení, která EHSV vyslovil v předchozím stanovisku (2).

1.4

EHSV by tedy uvítal, kdyby členské státy zahájily spolupráci mezi subjekty, které organizují dobrovolnou činnost, aby tak existující formy dobrovolné činnosti získaly nadnárodní rozměr.

1.5

EU by mohla podporovat Evropskou občanskou iniciativu (3), která kombinuje politiky a aktivity pro výměnné programy přesahující dnešní zaměření na mládež. Jedním z cílů by mohlo být přispění k evropské integraci. Výbor považuje za přirozené, že by Evropská unie měla na tyto programy věnovat více finančních prostředků. To by mělo zpočátku umožnit, aby se současný podíl účasti na výměnných programech pro mládež zdvojnásobil a aby došlo k výraznému zvýšení počtu účastníků z jiných věkových skupin.

1.6

Výbor je přesvědčen, že je nutné se více zaměřit na znevýhodněné osoby a zejména na mládež, která má méně příležitostí.

1.7

Zásadním krokem je zajištění lepší spolupráce mezi existujícími státními a evropskými programy a odbourání technických překážek i otázek spojených se zdravotním nebo úrazovým pojištěním. Za tímto účelem by mohla Evropská unie zvážit koncepci výměnných programů, které splňují požadavky Unie na kvalitu. Kvalita dobrovolné činnosti v jakékoli podobě je důležitá a je třeba ji vhodnými prostředky zajistit.

1.8

Výbor považuje za důležité podporovat zapojení třetích zemí, které přispěje k úsilí EU o splnění cílů tisíciletí a k provádění evropské politiky rozvoje a humanitární pomoci.

1.9

EU rovněž potřebuje zhodnotit tuto oblast tím, že bude stimulovat a podporovat výzkum a také rozvíjet statistické složky.

1.10

Je třeba rovněž vyřešit otázky pojištění, zdraví a bezpečnosti. Dobrovolníci by po dobu své služby měli mít přiměřené sociální zabezpečení. Tento bod se však stává ožehavým v okamžiku, kdy se pravidla sociálního zabezpečení při výkonu přeshraniční dobrovolné činnosti liší stát od státu. EHSV by tedy chtěl Komisi povzbudit, aby v těchto otázkách hledala společné porozumění, a vyzývá členské státy a příslušné instituce k řešení těchto důležitých otázek.

1.11

EHSV si uvědomuje, že toto téma vyžaduje monitorování, a to např. v podobě konference. Té by se měly zúčastnit všechny státní orgány zajišťující tyto služby, Evropská komise a nevládní organizace, které působí v oblasti mládeže či dobrovolné služby, s cílem podporovat rozvoj rámce pro Evropskou občanskou iniciativu.

2.1

EHSV si velmi cení toho, že jej francouzské předsednictví požádalo o vypracování průzkumného stanoviska k tématu Evropská občanská služba.

2.2

Avšak vzhledem k velké různorodosti systémů aktivního zapojení mladých lidí do společnosti, ať už se jedná o občanskou službu, dobrovolnou službu či jiné formy zapojení, musí mít evropská iniciativa jasný rámec a definici. EHSV je přesvědčen, že nejlepším způsobem, jak k této otázce přistupovat na Evropské úrovni, je přesáhnout tradiční občanskou službu a založit evropskou iniciativu na tomto základě:

2.3

Mohla by mít název Evropská občanská iniciativa a zahrnovat širokou škálu tradic a postupů dobrovolné činnosti, které zahrnují také občanskou službu v jednotlivých členských státech.

2.4

Již Smlouva o založení Evropského společenství obsahovala ustanovení pro výměnu mladých pracovníků s cílem šířit a prohlubovat solidaritu mezi národy Evropy.

2.5

V předchozích stanoviskách o dobrovolné činnosti EHSV (4) vyslovil několik doporučení včetně těchto:

2.6

EHSV se domnívá, že i když k jistému pokroku došlo, mnohá doporučení a návrhy dosud nebyly realizovány. Svým stanoviskem EHSV opět zdůrazňuje, že je zapotřebí provést doporučení z předchozího stanoviska a rovněž zvýšit ambice pro konkrétní oblast dobrovolné činnosti, zejména pro dobrovolné služby.

2.7

EHSV věří, že občanská společnost musí být více zapojena do evropské integrace. Ambiciózní Evropská občanská iniciativa přístupná všem věkovým skupinám může také pomoci překlenout nedostatek důvěry, který panuje mezi řadovými občany a Evropskou unií. Podpora aktivního občanství je přínosem pro zásady svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod, rovného postavení žen a mužů a nediskriminace v Evropské unii.

2.8

EHSV zdůrazňuje, že je nutné, aby se všichni lidé více a aktivněji zapojili do společnosti, především však mládež a znevýhodněné osoby, a posílit tak jejich smysl pro občanství a solidaritu. Spolupráce mezi členskými státy, Evropskou komisí a EHSV v oblasti občanské služby by měla být posílena.

2.9

Ve stávající Smlouvě se právní základ pro politiky mládeže a občanské aktivity nachází v článcích 149 a 151, což vylučuje jakoukoli harmonizaci právních předpisů, ale poskytuje EU možnosti, aby povzbuzovala ke spolupráci mezi členskými státy a podporovala výměny mládeže. Lisabonská smlouva trochu rozšiřuje záběr politik mládeže tím, že přidává zapojení mladých lidí do demokratického života v Evropě.

2.10

Lisabonská smlouva vytvoří po svém vstupu v platnost Evropský dobrovolnický sbor humanitární pomoci jako rámec pro to, aby mladí Evropané mohli společně přispívat na akce humanitární pomoci Unie.

2.11

V současné době se dobrovolné činnosti provádějí především prostřednictvím otevřené metody koordinace v rámci politik Evropské unie týkajících se mládeže, který má tři hlavní složky:

2.12

Existuje několik důvodů k úvahám, jak zlepšit aktivní zapojení občanů do společnosti v Evropě. Evropská unie má za splnění cílů tisíciletí větší odpovědnost než jakýkoli jiný světadíl. Je jedním z největších světových dárců. Zapojení občanů Evropy do řešení nejpalčivějších světových úkolů by nejen přispělo k osobnímu rozvoji jednotlivců, ale v globalizovaném světě také podpořilo porozumění a pomohlo vytvořit nutné sítě.

2.13

Národní civilní služby někdy existovaly jako alternativa vojenské služby. S postupným rušením povinné vojenské služby a narůstající profesionalizací armády v členských státech zaznamenaly pokles i civilní služby. Na druhé straně by rozvoj dobrovolných služeb mládeže mohl být také atraktivní alternativou, jak začlenit mladé lidi do společnosti i přesto, že se vojenská a veřejná služba stávají méně častými.

2.14

Dobrovolná činnost a další iniciativy občanské společnosti z mnoha důvodů přitahují čím dál více pozornosti. Zástupci členských států, přistupujících zemí a Evropské komise se na pozvání italského předsednictví v roce 2004 sešli v Římě na první konferenci o občanské službě a mládeži. Předsednictvo italské konference ve svých závěrech mezi jiným nabádalo k:

3.1.1

Součástí programu „Mládež v akci“ je Evropská dobrovolná služba. Dobrovolníci ve věku 18 až 30 let stráví 2 až 12 měsíců v zahraničí. Při té příležitosti projdou konkrétní odbornou přípravou a jejich studijní zkušenost je formálně uznána v pasu mládeže (Youthpass). V letech 1996–2006 se Evropské dobrovolné služby zúčastnilo asi 30 000 dobrovolníků.

3.1.2

Od roku 2009 budou do institucionalizovaných forem evropské dobrovolné činnosti zapojeni senioři, a to v rámci programu Grundtvig. Přestože rozsah těchto výměn bude zpočátku malý, za zmínku stojí to, že Evropská komise hledá formy, jak podpořit dobrovolnou činnost vykonávanou různými věkovými skupinami. Také činnosti prováděné v rámci programu Evropské komise „Evropa pro občany“ vytvářejí reálné možnosti výměny dobrovolníků z různých zemí a různých věkových skupin.

3.1.3

Již mnoho let vzájemně spolupracují tisíce organizací činných v zemích EU. Důležitým prvkem této spolupráce je výměna dobrovolníků. Tyto výměny mají decentralizovanou podobu, a proto nejsou k dispozici údaje týkající se jejich rozsahu. Vezmeme-li však v úvahu pouze výměny, které probíhají prostřednictvím organizací činných v rámci světových struktur, je jisté, že se jich účastní významný počet, hlavně mladých, Evropanů.

3.1.4

Evropská dobrovolná služba vychází z jistých základních hodnot a norem kvality, které jsou zakotveny v listině Evropské dobrovolné služby. Aby bylo možné tyto zásady chránit a dodržovat, musejí být organizace, které mají zájem o vysílání či přijetí dobrovolníků Evropské dobrovolné služby, nejprve akreditovány.

3.1.5

Evropský program Erasmus dosáhl značných úspěchů ve zvyšování mobility univerzitních studentů a v podpoře spolupráce mezi institucemi vyššího vzdělávání. Programu Erasmus se účastní přibližně 90 % evropských univerzit a od jeho počátku v roce 1987 se do něj zapojilo 1,9 milionu studentů. Program bude v budoucnosti usilovat o další rozšíření své činnosti zaměřené na mobilitu, s cílem dosáhnout v roce 2012 počtu 3 miliony zúčastněných studentů.

3.1.6

Program Leonardo da Vinci podporuje mobilitu osob, které procházejí počátečním odborným vzděláním a přípravou, mobilitu zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných a mobilitu profesionálů v odborném vzdělávání a přípravě.

3.2.1

EHSV uznává jednotlivé formy a tradice občanské služby a další druhy dobrovolné činnosti v členských státech, jejichž cílem je aktivní občanství, solidarita a sociální rozvoj. Zdůrazňuje úlohu a přínos nevládních organizací činných v oblasti práce mládeže či dobrovolné služby. Je si rovněž vědom toho, že informace o programech občanských služeb a dobrovolné činnosti v členských státech jsou kusé.

3.2.2

V několika státech, např. v Německu, Itálii a Francii, občanská služba pro mladé lidi v různých podobách (povinná nebo dobrovolná) již existuje. Některé další země tyto služby zavádějí nebo její zavedení zvažují.

4.1.1

EHSV by tedy uvítal, kdyby členské státy, které mají v této oblasti zažité tradice a zájmy začaly spolupracovat, čímž by existující formy občanské či civilní služby mohly získat nadnárodní rozměr.

4.1.2

EHSV souhlasí s tím, že mezi jednotlivými státními programy chybí koordinovaná činnost, což spolu s nedostatkem dostupných informací omezuje možnosti, jež Evropská dobrovolná služba nabízí, a je důvodem k obavám. Výbor rovněž oceňuje úsilí zaměřené na to, aby se ECS výrazněji zapsala do povědomí široké veřejnosti, jako např. program Erasmus.

4.2.1

EHSV zastává názor, že by EU měla stanovit ambiciózní cíle pro širší zapojení občanů do občanské společnosti. Prvním krokem by bylo provést doporučení, která EHSV vyslovil v předchozím stanovisku (viz odstavec 2.5).

4.2.2

EU by měla podporovat Evropskou občanskou iniciativu, která kombinuje politiky a aktivity pro výměnné programy, které nejen kladou důraz na mládež, ale také zajistí výraznější evropskou složku. V optimálním případě by služební období mělo proběhnout v jiné zemi, než zemi původu účastníka. Výbor je přesvědčen, že by Evropská unie měla na tyto programy věnovat více finančních prostředků.

4.2.3

V počátečním období by se mělo usilovat o to, aby se počet osob účastnících se výměn mladých dobrovolníků zdvojnásobil. Uskutečnění tohoto cíle by nemělo být problémem, když si uvědomíme, že např. do programu Erasmus je dnes zapojeno více než 100 000 studentů, zatímco do jiných výměnných programů pro mládež v Evropě se zapojuje pouze velmi nízké procento evropské mládeže. V dlouhodobém horizontu by tyto programy mohly usilovat o účast srovnatelnou s programem Erasmus.

4.2.4

EHSV je přesvědčen, že je nutné se více zaměřit na znevýhodněné mladé lidi. Příslušníci této skupiny by ze zapojení do občanské společnosti mohli nejvíce těžit, avšak často nemají potřebné finanční prostředky či dostatečnou kvalifikaci.

4.2.5

Do této iniciativy by měli být zapojeny také jiné skupiny než mladí lidé. Evropské obyvatelstvo stárne, ale starší lidé jsou aktivnější než dřív a chtějí rovněž hrát viditelnější roli ve společnosti. Zahrnutí dalších skupin osob do programu, např. osob v důchodu, by podpořilo koncept „aktivního stárnutí“ a rovněž umožnilo vzájemné sblížení příslušníků nových skupin osob z různých zemí. Starší občané by se mohli podílet na životě společnosti, předávat své životní zkušenosti a cítit se užiteční. To by mělo pozitivní vliv na jejich zdraví a kvalitu života. Když mladí a staří lidé spolupracují při provádění dobrovolné činnosti, je možné rovněž podporovat porozumění mezi generacemi, vyměňovat si zkušenosti a nabízet vzájemnou podporu.

4.2.6

Zajištění lepší spolupráce mezi existujícími státními a evropskými programy je důležitým krokem. Vedl by k odbourání technických překážek, od nedostatku vzájemného uznání zkušeností s občanskou službou a kvalifikací mladých lidí až po otázky spojené se zdravotním a úrazovým pojištěním. Za tímto účelem by se Evropská unie měla rozhodnout pro koncepci výměnných programů, které splňují požadavky Unie na kvalitu.

4.2.7

Dnes je státní podpora významná pro stimulování rozvoje programu a zaručení standardů kvality. Žádná země však nemůže pokrýt všechny náklady spojené s dobrovolnými projekty. Zejména pro nadnárodní aktivity je často třeba hledat soukromé finanční zdroje. K podpoře výměn a k vytvoření Evropské občanské iniciativy tedy EU musí podstatně navýšit rozpočtové prostředky na dobrovolnou činnost (včetně výměn) a zajistit například pokrytí nákladů na koordinaci, dodávat podněty a křížové dotace mezi zeměmi. EHSV rovněž povzbuzuje členské státy, aby zvýšily financování těchto aktivit.

4.2.8

Výbor považuje za důležité podporovat zapojení třetích zemí, tedy aby dobrovolníci mohli sloužit v zahraničí a přispívat tak k úsilí EU o splnění cílů tisíciletí a k provádění evropské politiky rozvoje a humanitární pomoci. Iniciativa, která podporuje širší rámec a větší počet výměn, by měla být rovněž koordinována s Evropským dobrovolnickým sborem humanitární pomoci, který zavádí Lisabonská smlouva. Kromě mladých Evropanů by sbor měl být výhledově otevřen i dalším skupinám občanů. V této souvislosti je důležité zajistit, aby vízová politika EU těmto výměnám nebránila.

4.2.9

EU rovněž potřebuje této oblasti věnovat více pozornosti a zhodnotit ji tím, že bude stimulovat a podporovat výzkum a také rozvíjet statistické složky. Spolupráci mezi existujícími občanskými službami je třeba dále projednat, sledovat a monitorovat ve vhodném institucionálním rámci.

4.3.1

Evropská občanská iniciativa by kromě základních svobod a právního státu pomohla akcentovat univerzální i evropské hodnoty svobody, demokracie a dodržování lidských práv. Dále by měla rovněž usilovat o rozvoj sociálních a jazykových dovedností, dovednosti v oblasti vytváření sítí, budování a fungování Evropské unie a také o získávání a výměnu zkušeností. Touha získat vědomosti nebo lépe poznat sám sebe a své schopnosti bývá často důvodem, který mladé lidi vede k zapojení do dobrovolné činnosti a přispívá rovněž ke splnění požadavků znalostní společnosti.

4.3.2

EHSV je přesvědčen, že existuje značný prostor pro nadnárodní spolupráci a výměnu dobrovolníků v celé řadě oblastí (např. sociálního začleňování, lidských potřeb, dětí a mládeže, sportu, informací, ochrany dědictví, kultury a umění, životního prostředí, civilní ochrany atd.) a že výměny mohou prohloubit evropský rozměr občanství.

4.3.3

EHSV věří, že Evropská občanská iniciativa by rovněž mohla prohloubit spolupráci mezi členskými státy, přistupujícími zeměmi a zeměmi v rámci evropského nástroje sousedství a partnerství, pokud jde o aktivní občanství a smysl pro solidaritu.

4.3.4

Dobrovolníci mohou cíleně sbírat důležité, neformální a na trhu práce žádané zkušenosti a znalosti a vytvářet si síť kontaktů. Mohou rovněž získávat klíčové dovednosti a znalosti v oblastech reklamy, komunikace, sebevyjádření, sociálních dovedností, managementu a odborné přípravy. Dobrovolná činnost tedy může být významnou součástí životopisu jednotlivce a jeho pracovního postupu. Je však třeba zajistit, aby zkušenost mladých lidí získaná během dobrovolné činnosti a neformálního vzdělávání byla uznána.

4.3.5

Jsou zde však i jisté výzvy. Jednou z nich je chybějící právní postavení dobrovolníků. Státní rámcové předpisy definují postavení dobrovolníků a organizací v dané zemi a v menší míře i v zahraničí. Neexistují žádné státní rámcové právní předpisy, které by například dobrovolníkům Evropské dobrovolné služby zaručovaly podobné právní postavení.

4.3.6

Je třeba rovněž vyřešit otázky pojištění, zdraví a bezpečnosti. Dobrovolníci by měli po dobu své služby mít zaručeno přiměřené sociální zabezpečení. Tento bod se však stává ožehavým v okamžiku, kdy se pravidla sociálního zabezpečení při výkonu přeshraniční dobrovolné činnosti liší stát od státu. EHSV by tedy chtěl Komisi povzbudit, aby v těchto otázkách podporovala společné porozumění, a vyzývá členské státy a příslušené instituce, aby tyto důležité otázky řešily.

4.3.7

Je třeba vyvinout veškeré možné úsilí, aby se předešlo možnému konfliktu mezi placeným zaměstnáním a dobrovolnou službou. Proto je nutné jasně definovat rozdíly mezi zaměstnanci a dobrovolníky a případně rovněž povinnosti dobrovolníků. Smyslem dobrovolné činnosti není nahradit zaměstnání. Proto je spolupráce se sociálními partnery důležitá.

5.1

Organizovaná občanská společnost je pro dobrovolnou činnost stěžejním sektorem. Do Evropské dobrovolné služby a dalších evropských programů je již zapojeno mnoho organizací občanské společnosti. Dobrovolné organizace by měly i nadále hrát zásadní roli v širším výměnném programu.

5.2

Je faktem, že neziskové a dobrovolné organizace v Evropě často poskytují různé veřejně prospěšné služby. Souběžně však v mnoha případech klesá zapojení do lidových hnutí. Za těchto okolností by Evropská občanská iniciativa mohla přispět k intenzivnějšímu zapojení občanů do organizované občanské společnosti a poskytnout organizacím lepší příležitosti k vlastnímu rozvoji. Analýza úlohy a postavení neziskových organizací ve společnosti a diskuse o nich mohou přinést změnu v tom, jakým způsobem mohou tyto organizace konkrétně přispívat a zviditelnit jejich přínos pro společnost.

5.3

Evropská občanská iniciativa může rovněž přispět k silnější a dynamičtější občanské společnosti. To bude přínosné i pro sociální kapitál v konkrétních otázkách důvěry, menší korupce a členství v dobrovolných sdruženích.

5.4

Problém akreditace organizací a otázka kvality výměny měly často vliv na organizace občanské společnosti. EHSV povzbuzuje organizovanou občanskou společnost v členských státech a na evropské úrovni, aby spolupracovala v úsilí nalézt společné zásady pro akreditaci a rozvoj dalších společných kritérií kvality. To by mohlo případně probíhat ve spolupráci s odpovědnými orgány veřejné správy.

5.5

EHSV si uvědomuje, že toto téma vyžaduje monitorování, a to např. v podobě konference. Té by se měly zúčastnit všechny státní orgány zajišťující tyto služby, Evropská komise a nevládní organizace, které působí v oblasti mládeže či dobrovolné služby, s cílem podporovat rozvoj rámce pro Evropskou občanskou iniciativu.

11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/8

1.1

Předkládané stanovisko pojednává o spolupráci a předávání znalostí mezi výzkumnými organizacemi (Research Performing Organisations), průmyslem a malými a středními podniky, neboť tato spolupráce hraje rozhodující úlohu pro vývoj inovativních produktů a procesů na základě výsledků vědeckého výzkumu.

1.2

Výbor doporučuje soustavně informovat pracovníky v průmyslu a malých a středních podnicích o tom, jaké hodnoty v oblasti znalostí a technologií jsou na vysokých školách a ve výzkumných zařízeních EU k dispozici a jak lze navázat příslušné kontakty. V souladu s tím Výbor doporučuje, aby Komise usilovala o celoevropský (internetový) systém vyhledávání, integrující a doplňující dosavadní informační systémy, tzn. lépe vyhovující specifické potřebě informací.

1.3

Výbor podporuje úsilí o volný internetový přístup k vědeckým publikacím. Tento přístup je však obvykle spojen se zvýšenými náklady pro veřejné rozpočty. Proto by se mělo usilovat o dosažení stejných pravidel v členských státech EU i s mimoevropskými státy. Nesmí přitom být omezena svoboda výzkumných organizací ani jejich vědeckých pracovníků zvolit pro zveřejnění dosažených výsledků takový časopis či fórum, který nejlépe poslouží k jejich celosvětovému rozšíření a uznání.

1.4

Výbor doporučuje dále rozvíjet úvahy o volném přístupu k vědeckým datům, ale také o stanovení hranic takového postupu. Tímto se nemyslí předčasný otevřený přístup k jakýmkoli datům, včetně tzv. nezpracovaných dat, pocházejícím z vědeckého výzkumu. Výbor doporučuje opatrný a pozvolný postup ze strany Komise při současném zapojení dotčených výzkumných pracovníků.

1.5

Vzhledem k rozdílné pracovní kultuře výzkumných organizací a průmyslu Výbor doporučuje zajistit spravedlivé vyvážení zájmů. Týká se to napjatého vztahu mezi časným zveřejněním výsledků a zachováním nezbytné důvěrnosti, jakož i práv k duševnímu vlastnictví včetně patentů.

1.6

Výbor proto vítá, že Komise v mezičase vyjasnila, že svým doporučením k nakládání s duševním vlastnictvím nechce dokonce ani u smluvního výzkumu v žádném případě zasahovat do smluvní volnosti spolupracujících stran. Doporučení Komise mají pomáhat, avšak v žádném případě svazovat.

1.7

Výbor opakuje svá doporučení týkající se patentu Společenství s přiměřenou lhůtou pro vynálezce pro předběžné zveřejnění neohrožující novinky.

1.8

Při vývoji výzkumných infrastruktur, jako jsou např. urychlovače, zdroje záření, satelity, astronomické přístroje spojené se Zemí či zařízení pro fúzi, nejsou výzkumná zařízení v prvé řadě dodavateli nových znalostí, nýbrž zadavateli a zákazníky. Výbor doporučuje přezkoumat dosavadní zkušenosti s uplatňováním stávajících předpisů EU a členských států o podporách, rozpočtu, zadávání zakázek a hospodářské soutěži z hlediska přínosu k uskutečňování cíle co nejlepšího zachování a využívání schopností a zvláštních znalostí nabytých při plnění těchto zakázek ve prospěch evropské konkurenceschopnosti i příslušných pozdějších navazujících zakázek a zjistit, zda by v tomto směru nebyly zapotřebí nové přístupy příslušné průmyslové politiky.

2.1

Výbor zveřejnil četná stanoviska (1) týkající se otázek politiky výzkumu, v nichž poukázal zejména na zásadní význam dostatečného výzkumu a vývoje pro plnění lisabonských a barcelonských cílů.

2.2

Zvlášť důležitý aspekt těchto doporučení se týkal spolupráce mezi výzkumnými organizacemi včetně univerzit (Public Research Organisations PROs nebo Research Performing Organisations), průmyslem a malými a středními podniky a k tomu potřebného předávání znalostí s cílem vyvinout inovativní postupy a konkurenceschopné produkty. Toto stanovisko prohlubuje zmíněný aspekt a zaměřuje se na témata uvedená v kapitolách 3 až 5, kterými jsou a) publikace a informace, b) spolupráce na vývoji konkurenceschopných produktů a postupů a c) spolupráce na vývoji výzkumných infrastruktur (2).

2.3

Tato témata se týkají souladu – ale také nesouladu – spolupráce a hospodářské soutěže. Spolupráce je na jednu stranu nezbytná pro udržení a posílení konkurenceschopnosti evropského průmyslu vůči zemím mimo EU. Na druhou stranu nesmí být vzájemná hospodářská soutěž evropských podniků narušena chováním, jež je upraveno předpisy, které se týkají státních podpor (evropské právo upravující podpory) a které zajišťují spravedlivý vnitřní trh.

2.4

Takto vznikající napětí je základem pro otázky a doporučení, jimž je věnována pozornost níže, zejména pokud jde o práva duševního vlastnictví a s tím spojený okruh problémů svobodného předávání informací.

2.5

Otázkou spolupráce se zabývala také Komise a Rada. To vyústilo mezi jiným v doporučení Komise (3) o řízení duševního vlastnictví při činnostech předávání znalostí a o kodexu správné praxe pro univerzity a jiné veřejné výzkumné organizace. Jeho cílem je přimět členské státy a výzkumná zařízení k jednotnějšímu postupu. Právě tato doporučení však i přes v zásadě velmi rozumné cíle a návrhy vznesla nové otázky a, pokud jde o práva duševního vlastnictví u společného a smluvního výzkumu, vedla k pádným námitkám ze strany dotčených organizací. Tyto otázky a jejich vyjasnění ze strany Komise, k němuž v mezičase došlo, jsou součástí tohoto stanoviska.

—

Výzkum potřebuje časné zveřejnění svých výsledků, aby tak byla ostatním vědeckým pracovníkům a výzkumným skupinám poskytnuta možnost přezkumu. Kromě toho má toto zveřejňování význam pro součinnost, spočívající v okamžité vzájemné komunikaci v rámci vědecké komunity, zejména pokud na společném programu výzkumu a vývoje spolupracuje více laboratoří.

—

Také veřejná správa musí obvykle trvat na časném zveřejnění výsledků jí podporovaného výzkumu, aby byla zajištěna spravedlivá podpora a hospodářská soutěž.

—

Avšak i výzkumná zařízení podporovaná z veřejných zdrojů musí v případě výsledků, jež mají povahu vynálezu, nejprve podat přihlášku patentu, než své výsledky zveřejní, neboť jinak by to novinku ohrozilo a znemožnilo její patentování. Tato nutnost, která platí i pro otevřený přístup, je zdůrazněna také v doporučení Komise o nakládání s duševním vlastnictvím (15).

—

Pro zmírnění z toho plynoucího konfliktu cílů Výbor opakovaně doporučil začlenit do patentového práva členských států a do budoucího patentového práva Společenství lhůty pro předběžné zveřejnění neohrožující novinky (16).

—

Naproti tomu musí mít podnik zpravidla – s ohledem na svou situaci v hospodářské soutěži – zájem na důvěrném nakládání s výsledky vývoje svých produktů, přinejmenším dokud nelze nabídnout konkurenceschopný nový produkt nebo dokud nejsou zajištěny příslušné patenty.

5.1

Technické novinky – unikáty. Kromě výše uvedené kategorie spolupráce mezi výzkumem a průmyslem však existuje ještě další neméně významná kategorie, ve které nejsou výzkumné organizace primárně poskytovateli nových znalostí za účelem vývoje inovativních sériových produktů (nebo postupů), nýbrž zadavateli a zákazníky. Jedná se přitom převážně o vývoj nových výzkumných infrastruktur, jako jsou např. urychlovače, zdroje záření, satelity, astronomické přístroje spojené se Zemí či zařízení pro fúzi. V jejich rámci průmyslové podniky vyvíjejí a vyrábějí – často na základě předchozích zakázek na vývoj – významné nové jednotlivé součásti.

5.2

Specializace a riziko. Tato na inovace bohatá oblast si v podnicích vyžaduje ty nejschopnější, specializované odborníky a – z důvodu možného neúspěchu – připravenost na podnikatelské riziko. Bezprostřední hospodářský přínos je totiž většinou nepatrný, zvláště když se u vyrobených produktů jedná téměř výlučně o unikáty a podniky nezřídka podcení požadované náklady: obvykle musí být ve velké míře překročeny hranice stávajícího know-how.

5.3

Motivace k technickému pokroku. Tyto zakázky na jednu stranu sice u účastnících se podniků vedou k výraznému nárůstu dovedností, pokud jde o špičkové technologie, který dlouhodobě zvyšuje jejich konkurenceschopnost v příbuzných oblastech a obecně slouží technickému pokroku. Na druhou stranu je pro podniky často obtížné získat v konkrétní specializované oblasti potenciál pro nepřímo navazující zakázky, a to včetně pracovníků a inženýrů, zvláště když se jejich uplatnění více vyplatí v hospodářsky mnohem přínosnějších rozvojových a výrobních postupech týkajících se sériových produktů.

5.4

Uplatňování pravidel hospodářské soutěže a zadávání zakázek. Uplatňování pravidel hospodářské soutěže a zadávání zakázek může situaci ztížit, mimo jiné proto, že samo o sobě není přípustné, aby podnik, který provedl zakázku na vývoj, následně automaticky získal také zakázku na vyhotovení. To může vést k tomu, že je tato zakázka na vyhotovení zadána méně zkušenému podniku, který právě kvůli své malé zkušenosti podcení problémy, a předloží tak cenově výhodnější nabídku. Tento problematický stav vedl u některých podniků dokonce k tomu, že se o tyto zakázky již neucházejí nebo je již nepřijímají. Zde popisovanou problematiku přesně nevystihuje ani nástroj „zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi“ (23), neboť později nevznikají žádné sériové produkty.

5.5

Stav problému a hledání řešení. Ani Výbor nemá patentovaný recept na vyřešení tohoto problému. Chce však upozornit na jeho závažnost, neboť nejenže prodražuje a protahuje dotčené velké projekty, ale také optimálně nezhodnocuje schopnosti a zkušenosti získané v jejich rámci, neboť často dochází ke ztrátě cenných schopností. Výbor proto doporučuje, aby Komise ustavila skupinu odborníků na vysoké úrovni (24), která se bude zabývat dosavadními zkušenostmi. Z toho by mohlo vyplynout, zda stávající pravidla státních podpor, rozpočtu, hospodářské soutěže a zadávání veřejných zakázek a jejich obvyklé uplatňování odráží tuto specifickou situaci, nebo zda jsou zapotřebí nové nástroje takovéto příslušné průmyslové politiky.

5.6

ITER. Výbor se domnívá, že si je Komise plně vědoma problému např. u mezinárodního projektu ITER, a že jsou proto již přijímána příslušná opatření k oživení průmyslu. Tento postup by měl být pokud možno přenesen i na požadavky nově budované výzkumné infrastruktury (seznam ESFRI).

—

7. rámcový program pro výzkum a technický rozvoj (INT/269, CESE 1484/2005 – Úř. věst. C 65/9, 17.3.2006)

—

Nanovědy a nanotechnologie (INT/277, CESE 582/2006 – Úř. věst. C 185/1, 8.8.2006)

—

Pětileté hodnocení výzkumných aktivit Společenství (1999–2003) (INT/286, CESE 729/2006 – Úř. věst. C 195/1, 18.8.2006)

—

Specifické programy (INT/292, CESE 583/2006 – Úř. věst. C 185/10, 8.8.2006)

—

Výzkum a inovace (INT/294, CESE 950/2006 – Úř. věst. C 309/10, 16.12.2006)

—

Účast podniků – 7. rámcový program (INT/309, CESE 956/2006 – Úř. věst. C 309/35, 16.12.2006)

—

Účast podniků – Sedmý rámcový program 2007–2011 (Euratom) (INT/314, CESE 957/2006 – Úř. věst. C 309/41, 16.12.2006)

—

Investice do znalostí a inovace (Lisabonská strategie) (INT/325, CESE 983/2007 – Úř. věst. C 256/17, 27.10.2007)

—

Uvolnění a posílení evropského potenciálu pro výzkum, vývoj a inovace (INT/326, CESE 1566/2006 – Úř. věst. C 325/16, 30.12.2006)

—

Evropský technologický institut (INT/335, CESE 410/2007 – Úř. věst. C 161/28, 13.7.2007)

—

Zelená kniha – Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy (INT/358, CESE 1440/2007 – Úř. věst. C 44/1, 16.2.2008)

—

Zřízení společného podniku iniciativy pro inovativní léčiva (INT/363, CESE 1441/2007 – Úř. věst. C 44/11, 16.2.2008)

—

Založení „společného podniku ARTEMIS“ pro provádění společné technologické iniciativy v oblasti vestavěných počítačových systémů (INT/364, CESE 1442/2007 – Úř. věst. C 44/15, 16.2.2008)

—

Zřízení společného podniku Čisté nebe (INT/369, CESE 1443/2007 – Úř. věst. C 44/19, 16.2.2008)

—

Založení společného podniku ENIAC (INT/370, CESE 1444/2007 – Úř. věst. C 44/22, 16.2.2008)

—

Programy výzkumu a vývoje pro malé a střední podniky (INT/379, CESE 977/2008 – Úř. věst. C 224/18, 30.8.2008)

—

Konkurenceschopnost evropských regionů na základě výzkumu a inovací (INT/383, CESE 751/2008 – Úř. věst. C 211/1, 19.8.2008)

—

Společný podnik pro palivové články a vodík (INT/386, CESE 484/2008 – Úř. věst. C 204/19, 9.8.2008)

—

Evropské partnerství pro výzkumné pracovníky (INT/435, CESE 1908/2008 – dosud nezveřejněno v Úředním věstníku)

—

Právní rámec Společenství pro evropskou výzkumnou infrastrukturu (ERI) (INT/450, CESE 40/2009 – dosud nezveřejněno v Úředním věstníku)

11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/15

1.1

Výbor je přesvědčen o tom, že je důležité zajistit, aby zásada volného pohybu zboží, stanovená Smlouvou a upevněná prostřednictvím společného rámce přijatého v červenci 2008 a následných odvětvových norem, byla beze zbytku uplatňována, a výrobky zákonně uváděné na trh v jednom členském státě tak mohly být snadno dodávány na trh na celém území EU se zárukami v oblasti bezpečnosti, zdraví a životního prostředí po dobu celého životního cyklu výrobku od jeho navržení až po konečné spotřebování.

1.2

EHSV podporuje iniciativu Komise, která spočívá v přezkumu evropských právních předpisů zahrnutých do směrnice 89/106/EHS o stavebních výrobcích, aby byly uzpůsobeny současným potřebám, byl aktualizován jejich obsah a stanoven spolehlivý a jednoznačný evropský právní rámec.

1.3

EHSV je přesvědčen, že je nezbytně nutné již ve fázi koncipování zohlednit kvalitu ekosystémů a všechny typologické a strukturní požadavky na obytné celky a/nebo stavební jednotky: úsporně využívat přírodní zdroje, zlepšit bytové podmínky osob, dosáhnout větší zodpovědnosti při procesech, postupech a technikách zaměřených na splnění požadavků pracovníků a konečných spotřebitelů na kvalitu a bezpečnost.

1.4

Podle EHSV je třeba posílit evropský systém normalizace stavebních výrobků prostřednictvím podpory normalizačních orgánů tak, že v normách budou zohledněny aspekty bezpečnosti práce, využívání staveb a jejich demolice.

1.5

EHSV se domnívá, že se v přístupu odborníků, stavebních podniků a uživatelů musí odrazit zřetel na mimořádný potenciál inovačních stavebních výrobků z hlediska zmírnění negativních dopadů změny klimatu a kvality bytových podmínek, aby bylo možné konkrétně a účinně přispívat k ochraně životního prostředí a úsporám energie.

1.6

Výbor zdůrazňuje, že volný pohyb zboží musí být základní hybnou silou konkurenceschopnosti a hospodářského a sociálního rozvoje jednotného evropského trhu a že posílení a modernizace podmínek pro dodávání kvalitních a bezpečných výrobků na trh je zárukou kvality pro evropské občany a hospodářské subjekty v tomto sektoru.

1.7

EHSV považuje za důležité, aby byl zajištěn harmonizovaný evropský právní rámec pro výrobu stavebních výrobků a jejich uvádění na jednotný evropský trh (EHP).

1.8

EHSV přisuzuje velký význam potřebě obnovit důvěryhodnost označení CE a kvalitu systému akreditace oznámených subjektů. Měl by být vypracován takový právní rámec, který by zaručil soudržnost, srovnatelnost a koordinaci decentralizovaného systému, skutečný a účinný dohled nad trhem a jednoznačné a zjednodušené definice a postupy.

1.9

EHSV doporučuje vyčlenit odpovídající finanční zdroje na podporu programů Společenství pro odborné vzdělávání a informování, které budou určeny všem zainteresovaným veřejným a soukromým subjektům (především prostřednictvím kampaní na vzdělávání školitelů), a vypracovat program na podporu a monitorování tohoto vyčleňování.

1.10

EHSV je toho názoru, že zásadní význam mají předpisy týkající se postupů, jejichž očividným cílem je zjednodušení – zejména pro malé a střední podniky a mikropodniky – prostřednictvím zjednodušeného přístupu k systému označování CE a pomocí využívání systému SOLVIT (1) v národních kontaktních místech pro výrobky v zájmu snazšího řešení jejich problémů.

1.11

EHSV se domnívá, že by bylo účelné, kdyby byly nové normy a technické přílohy doplněny o technické příručky k rozvoji základních požadavků na činnosti spojené s využíváním surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí a na inovační výrobky.

1.12

Podle EHSV je nutné uplatňovat konkrétně v sektoru stavebních výrobků systém Společenství pro vzájemné varování a rychlou výměnu informací RAPEX a považuje za důležité, aby zjištěná porušení a podvody byly zveřejňovány v Úředním věstníku Evropské unie a na evropském internetovém portálu pro stavební výrobky.

1.13

Výbor se domnívá, že má-li být provádění nařízení úplné a účinné, nesmí být stanovené lhůty takto příliš krátké a měly by být pozorně posouzeny i s ohledem na požadavky na odborné vzdělávání a informování, které vyžaduje „strávení“ nezbytných změn.

1.14

V neposlední řadě EHSV požaduje, aby Komise každé dva roky předkládala Parlamentu, Radě a EHSV zprávu o uplatňování nařízení, v níž bude jedna kapitola věnována zdravotním a bezpečnostním požadavkům kladeným na stavební výrobky a zjištěným porušením a podvodům v této oblasti.

3.1

Účelem navrhovaného nařízení je zajistit spolehlivé a přesné informace o vlastnostech stavebních výrobků na celém evropském vnitřním trhu EHP:

4.1

EHSV podporuje iniciativu zaměřenou na změnu příslušného právního předpisu Společenství, aktualizaci jeho obsahu a stanovení spolehlivého, jednoznačného, jasného, transparentního a vyváženého evropského právního rámce pro všechny veřejné a soukromé subjekty na evropském vnitřním trhu se společným technickým jazykem, harmonizovanými technickými specifikacemi (harmonizované evropské normy (hEN) a evropské dokumenty pro posuzování (EAD)) a základními požadavky na stavby (BWR) a za plného dodržování zásad udržitelného rozvoje, práva občanů na zdraví a udržitelného využívání přírodních zdrojů a na základě zjednodušení postupů pro malé a střední podniky.

4.2

Komise označila odvětví stavebnictví za významný evropský trh, kde však jsou „předpisy v oblasti stavebnictví […] nejen na úrovni EU […] nedostatečně vzájemně sladěny“. Tato skutečnost „spolu s převážně místně orientovanou podnikatelskou strukturou způsobuje značnou administrativní zátěž a vysokou fragmentaci udržitelného stavebního trhu“ (8).

4.3

Podle EHSV by při revizi směrnice o stavebních výrobcích a její přeměně v nařízení o stavebních výrobcích měly být zohledněny zejména následující základní parametry:

4.4

EHSV souhlasí s tím, že je nezbytné zlepšit kvalitu systému akreditace oznámených subjektů a stanovit přísnější kritéria určování a řízení těchto subjektů a dohledu nad nimi v souladu s obecnými právními předpisy v této oblasti stanovenými nařízením č. 768/2008/ES a nařízením (ES) 765/2008 ze dne 9. července 2008.

4.5

Systém dozoru nad trhem musí s ohledem na rostoucí globalizaci zajistit společný právní rámec pro účinné a důsledné uplatňování právních předpisů na celém území Společenství a členské státy musí zajistit odpovídající zdroje pro splnění těchto úkolů. V každém případě musí mít členské státy výslovnou povinnost určit orgán pro podávání stížností a zpřístupnit ho veřejnosti.

4.6

EHSV se domnívá, že by přidělování odpovědností různým subjektům mělo být jasné a přehledné, aby byla zajištěna úplná vysledovatelnost výrobků zejména co se týče funkčnosti stavebních materiálů po dobu celého životního cyklu výrobku, bezpečnosti a zdraví – především bezpečnosti pracovníků a konečných uživatelů – a integrované ochrany prostředí k bydlení a k využívání obecně.

4.7

Je třeba obnovit důvěru v označení shody. Musí být nastolena skutečná hodnota označení CE a zvýšena možnost stíhat jeho porušování a zaručena jeho právní ochrana. EHSV zdůrazňuje, že přechod k novému režimu označení CE bude pro podniky zátěží a bude vyžadovat značné počáteční investice veřejných orgánů do infrastruktur pro normalizaci a dozor, především proto, aby oznámené subjekty dosáhly vynikající úrovně.

4.8

Podle EHSV musí být posílení evropského systému normalizace stavebních výrobků spojeno s větší podporou vypracování a uplatňování mezinárodních norem, což usnadní přístup na trhy a k mezinárodnímu obchodu a propůjčí trhům se stavebními materiály globální rozměr.

4.9

EHSV doporučuje určit přiměřenější lhůty pro provádění, než jsou ty navržené, z důvodu potřeby rozšířených a detailních informací, ale také nezbytné lhůty pro přizpůsobení se změnám v metodice, postupech a chování v souvislosti s přechodem od směrnice o stavebních výrobcích k nařízení.

4.10

EHSV považuje za zásadní vyčlenit odpovídající finanční zdroje na podporu programů Společenství pro odborné vzdělávání, informování, poradenství a monitorování související s uplatňováním tohoto nařízení, které budou určeny všem zainteresovaným veřejným a soukromým subjektům.

4.11

EHSV doporučuje, aby byly nové normy a technické přílohy doplněny o technické příručky k rozvoji základních požadavků na činnosti (basic works requirements) za účelem:

—

kapitolu věnovanou komunikaci, informování a odbornému vzdělávání v zájmu rozvoje a šíření udržitelného stavebnictví,

—

kapitolu věnovanou úsporám energie, udržitelnému využívání přírodních zdrojů a zdraví, hygieně a bezpečnosti po dobu celého životního cyklu výrobku – od jeho navržení až po demolici. Příslušné základní požadavky jsou uvedeny v příloze 1, nicméně podle názoru EHSV by měly být výslovně uvedeny v textu samotného nařízení.

11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/21

1.1

EHSV se domnívá, že odpovědný rozvoj nanověd a nanomateriálů je prioritní evropskou výzvou v oblasti hospodářského a sociálního pokroku na celosvětové úrovni.

1.2

EHSV zdůrazňuje nutnost rychlejšího rozvoje průmyslových a víceoborových aplikací nanotechnologií v úzké souvislosti s:

1.3

EHSV souhlasí se zásadami uvedenými v kodexu chování pro nanotechnologie a považuje je za relevantní i pro přezkum evropského právního rámce nanověd a nanotechnologií.

1.4

EHSV vyjadřuje znepokojení nad stále ještě příliš pomalým pokrokem zaznamenaným u tržních aplikací nanotechnologií a ve výzkumu dopadů nanomateriálů na životní prostředí, zdraví a toxikologii.

1.5

EHSV je přesvědčen, že složitost, rychlý vývoj a průřezový vědecký charakter nanotechnologií vyžadují v právním, etickém a sociálním rámci víceoborový přístup, zejména co se týče rizika, neboť je to nezbytné pro nabídnutí všeobecně přijatelných řešení řízení rizik založených na spolehlivém, úplném a odpovědném základě.

1.6

Optimální systém řízení musí dodržovat rovnováhu mezi početnými aspekty odpovědného rozvoje nanomateriálů a EHSV doporučuje přeměnit evropské středisko pro sledování nanotechnologií na trvalou strukturu, aby mohlo ve spolupráci s ostatními zainteresovanými evropskými agenturami poskytovat analýzy opírající se o pevné vědecké a ekonomické základy a zkoumat dopady na společnost a možná rizika pro životní prostředí, zdraví a bezpečnost.

1.7

EHSV se domnívá, že kromě systému řízení je zapotřebí integrovaný referenční právní rámec, jenž by usiloval o předložení jasných a spolehlivých odpovědí na potřeby vyvstávající především v oblasti společných metod pro klasifikaci, metrologii a testování platnosti stávajících i nových protokolů a přípravného a doprovodného výzkumu.

1.8

Podle EHSV je zapotřebí podniknout rozhodné kroky v oblasti mezioborového vzdělání a mezioborové odborné přípravy a je mimořádně důležité zahrnout do těchto snah také posuzování a prevenci rizik, a to s pomocí infrastruktur excelence.

1.9

EHSV se domnívá, že je důležité rozvíjet evropský benchmarking iniciativ, které se rýsují v oblasti posuzování a prevence rizik v Evropě, v USA, v Japonsku a v rozvíjejících se ekonomikách.

1.10

Podle názoru EHSV je třeba podpořit činnost v oblasti technicko-právní normalizace CEN, CENELEC a ETSI v Evropě, a to i prostřednictvím jasných a transparentních mandátů Komise, která se na mezinárodní úrovni musí odrazit v činnosti v rámci ISO/TC 229, aby tak bylo možné usnadnit bezpečný celosvětový obchod s nanotechnologiemi, nanoprodukty a složitějšími systémy využívajícími nanovědy a nanotechnologie.

1.11

EHSV doporučuje posílit strukturovaný dialog s občanskou společností stavějící na jasných a transparentních základech, aby Evropa mohla v této pro naši budoucnost tak důležité oblasti promlouvat na mezinárodní úrovni jednotným a pevným hlasem.

1.12

EHSV požaduje, aby do zprávy za rok 2009 o akčním plánu byla začleněna zvláštní kapitola věnovaná konkrétně:

2.1

V uplynulých letech se Komise stala největším poskytovatelem veřejných financí v oblasti nanověd a nanotechnologií: v rámci 6. rámcového programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace totiž dala k dispozici 1,4 mld. eur a v průběhu prvního roku 7. rámcového programu (2007–2013) téměř 600 mil. eur, z nichž bylo 28 mil. eur vyčleněno na výzkum bezpečnosti nanověd a nanotechnologií, a tím celkem zhruba 80 mil. eur pro tento sektor (1).

2.2

Byly zřízeny různé evropské technologické platformy věnované nanotechnologickým aplikacím jako nanoelektronika (ENIAC), nanomedicína a udržitelná chemie.

2.3

V celosvětovém měřítku dosáhly v období let 2004-2006 celkové veřejné i soukromé výdaje na nanovědu a nanotechnologie 24 mld. eur; více než jednu čtvrtinu této částky poskytla Evropa, z níž 5–6 % (2) připadá na zdroje Komise.

2.4

V ustanoveních 7. rámcového programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace 2007–2013 (3), která se týkají nanověd a nanotechnologií, je uložena povinnost dodržovat základní etické aspekty, jejichž zásady jsou zakotveny v Listině základních práv.

2.5

Ve zprávě o třetím mezinárodním dialogu pro odpovědný nanotechnologický výzkum a vývoj je zdůrazněno úsilí v následujících oblastech:

2.6

Úsilí různých mezinárodních organizací se projevilo mj. v níže uvedených iniciativách:

2.7

Ve zprávě o nanovědách a nanotechnologiích a souvisejících příležitostech a nejistotách (4), kterou vypracovala britská Královská společnost (Royal Society), se říká, že dokud nebude známo více o environmentálních dopadech nanočástic a nanotrubic, doporučuje se, aby se pokud možno zabránilo uvolňování vyrobených nanotrubic a nanočástic do okolí.

2.8

Nanomateriály se již vyskytují v mnoha předmětech denní potřeby (5) i v četných aplikacích v lékařské diagnostice a některých neinvazivních terapiích: samočisticí povrchy, které snižují používání čisticích prostředků; prostředky snižující znečištění odstraněním oxidu dusného z ovzduší; fotovoltaické články nové generace; tepelně izolační materiály; systémy sekvestrace CO2; nanofiltry pro vodu a vzduch.

2.9

Problémy vyvstávají i v souvislosti s potřebou krátkodobého i dlouhodobého přizpůsobení protokolů na posuzování toxikologických rizik nanomateriálům i jejich hromadění a spojení s jinými látkami v ekosystému, v organických látkách a v lidském těle.

2.10

Normy a kontroly posuzování rizik v komplexních prostředích se mohou lišit u posuzování „in vitro“ a „in situ“: příslušné výzkumy (6) by neměly být omezovány pouze na tradiční ochranné prostředky jako filtry, dýchací patrony, ochranné oděvy, rukavice, tj. předměty testované pomocí grafitových nanočástic dlouhých 10–50 nanometrů.

2.11

Jak zdůrazňuje Komise (a jak několikrát upozorňovat i EHSV), „‚integrovaný, bezpečný a zodpovědný přístup‘ se stal hlavním prvkem politiky EU v oblasti nanotechnologií“. Ty však mají tak nesmírně širokou a pestrou oblast využití, která vyžaduje komplexní pohled na věc, aby bylo možno rozeznat a využít společných rysů a souvislostí této disciplíny, která sahá od jaderné fyziky až po plazmovou technologii, od nanomechaniky až po výrobu textilií.

2.12

Jelikož se nanoprocesy odehrávají v nanoskopickém měřítku (10–9), které je pro nezainteresované jen stěží představitelné, vyžadují nanomateriály již od počátku konstruktivní dialog se spotřebiteli, aby se poznala a vyloučila rizika a rozptýlily se případné neopodstatněné obavy.

2.13

EHSV zdůraznil nejen potřebu „urychlování vývoje průmyslových a mnohaoborových aplikací a vývoje kontextu ekonomického, sociálního, právního, regulačního, daňového a finančního, do kterého musí práce nového inovačního podnikání a nových profesních profilů dobře zapadat“, ale také „zabezpečení etických, environmentálních, zdravotních a bezpečnostních zájmů během celé doby životnosti vědeckých aplikací“ (7).

2.14

V jednom svém novějším stanovisku (8) EHSV vyzdvihl nutnost zajistit „viditelný a transparentní dialog s občanskou společností, který by zaručil její informovanost založenou na objektivním hodnocení rizik a příležitostí v oblasti nanověd a nanotechnologií“ a „soustavné věnování pozornosti ochraně aspektů etiky, životního prostředí, zdraví a bezpečnosti pracovníků a spotřebitelů“.

2.15

Komise přijala v roce 2008 doporučení (9), v němž se soustředila na odpovědný výzkum v oblasti nanověd a nanotechnologií a navrhla kodex chování vycházející ze 7 zásad:

—   porozumění: výzkumné činnosti v oblasti nanověd a nanotechnologií musí být veřejnosti srozumitelné, musí dodržovat základní práva a jejich provádění musí být ve prospěch jednotlivců i společnosti,

—   udržitelnost: dodržování etických zásad a udržitelného rozvoje si žádá takové výzkumné činnosti v oblasti nanověd a nanotechnologií, které nebudou škodit životnímu prostředí, především lidem, zvířatům a rostlinám,

—   předběžná opatrnost: dodržování zásady předběžné opatrnosti (10), aby se zamezilo případným negativním dopadům na zdraví a životní prostředí,

—   integrace: transparentnost, dodržování zákonného práva na přístup k informacím, otevřenosti vůči všem zainteresovaným stranám,

—   excelence: vypracování nejlepších vědeckých norem, včetně nedílnosti výzkumu a osvědčených laboratorních postupů (11),

—   inovace: řízení výzkumných činností v oblasti nanověd a nanotechnologií v zájmu maximální tvořivosti, flexibility a schopnosti plánovat a v zájmu růstu a inovací,

—   odpovědnost: přijetí odpovědnosti ze strany výzkumných pracovníků a výzkumných organizací za dopady na společnost, životní prostředí a lidské zdraví, které mohou nastat v současnosti i v budoucnosti.

V doporučení se počítá s tím, že členské státy budou každý rok předkládat zprávu o výsledcích používání kodexu a o osvědčených postupech uplatňovaných v zájmu jejich dosažení.

2.16

EHSV souhlasí se zásadami uvedenými v tomto kodexu a považuje je za relevantní pro přezkum evropského právního rámce pro nanovědy a nanotechnologie.

2.17

EHSV vyjadřuje znepokojení nad stále ještě příliš pomalým pokrokem zaznamenaným u tržních aplikací nanotechnologií a ve výzkumu dopadů nanomateriálů na životní prostředí, zdraví a toxikologii.

2.18

Přestože se momentálně zdá úroveň rizika souvisejícího s expozicí pracovníků a občanů stále ještě nízká, EHSV považuje za nezbytné posílit nástroje dialogu s výzkumnými pracovníky a průmyslem, aby tyto aspekty – zároveň s lidskými a finančními zdroji – bylo možné zahrnout do všech výzkumů a aplikací týkajících se nanomateriálů již od fáze koncipování.

2.19

EHSV zdůrazňuje, že velkému počtu zainteresovaných disciplín a oborů odpovídá velký počet odpovídajících právních a regulačních nástrojů Společenství (více než 90), nicméně jejich komplexnost může ohrozit transparentnost předpisů Společenství a srozumitelnost pro občany či spotřebitele.

2.20

Úsilí o srozumitelnost právních předpisů, vývoj příslušné interaktivní internetové stránky, rozvoj participativní demokracie se zapojením organizované občanské společnosti a šíření příruček osvědčených postupů by zejména malým a středním podnikům, spotřebitelům a občanům mohlo pomoci chápat právní rámec.

2.21

Optimální systém řízení musí být schopen zachovat rovnováhu mezi početnými aspekty odpovědného rozvoje nanomateriálů. EHSV doporučuje vytvořit trvalou referenční strukturu, a to i na základě výsledků střediska pro sledování nanotechnologií zřízeného v roce 2008 jako projekt financovaný EU (12): cílem je vypracovat spolehlivé, úplné a odpovědné analýzy vycházející z vědeckých a ekonomických poznatků, přezkoumat etické otázky, určit možná rizika pro životní prostředí, zdraví a bezpečnost a vyvinout nové normy.

2.22

EHSV je přesvědčen, že složitost, rychlý vývoj a průřezový vědecký charakter nanotechnologií vyžadují víceoborový přístup (právní, etický a sociální), neboť je nezbytný k navrhování spolehlivých řešení v oblasti řízení rizik stavějících na seriózních, úplných a odpovědných analýzách, k nimž se dospělo díky pečlivému shromažďování, zaznamenávání a oznamování vyčerpávajících informací o vyrobených nanomateriálech.

3.1

Podle Komise je zejména třeba:

4.1

EHSV se domnívá, že v zájmu odpovědného rozvoje nanověd, nanotechnologií a nanomateriálů, jenž je prioritní evropskou výzvou v oblasti konkurenceschopného hospodářského a sociálního pokroku na celosvětové úrovni, je nezbytné zaujmout k tomuto procesu již od počátku víceoborový přístup, který by umožnil trvalý dialog s občanskou společností, neboť ten je předpokladem jeho přijetí.

4.2

EHSV sice oceňuje úsilí Komise o analýzu velkého množství stávajících opatření Společenství, nicméně se domnívá, že je tuto analýzu třeba dále rozšířit a zasadit do soudržného rámce, aby byl položen nezbytný transparentní a uživatelsky přátelský základ pro vedení strukturovaného dialogu s občanskou společností, dialogu, o nějž se EHSV opakovaně zasazoval (13).

4.3

Podle názoru EHSV je třeba vytvořit předpoklady pro budoucí posuzování rizik v oblasti nanotechnologií a rovněž vypracovat integrovaný referenční právní rámec a soudržný systém řízení na mezinárodní úrovni, aby bylo možné předložit jasné, spolehlivé a vyčerpávající odpovědi a prozkoumat dopady na etické otázky, možná rizika pro životní prostředí, zdraví a bezpečnost občanů a jejich potenciální vývoj.

4.4

EHSV tedy požaduje vyvinout další iniciativu Společenství zaměřenou na:

4.5

EHSV požaduje, aby zpráva pro rok 2009 plánovaná v akčním plánu na období let 2005–2009 obsahovala kapitolu věnovanou pokroku v oblasti regulačních aspektů posuzování a prevence rizik, účinnosti zkušebních protokolů a souvisejících zaznamenaných úspěchů a nových akčních priorit.

11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/27

1.1

EHSV opakovaně žádal o zjednodušení acquis communautaire – překrývání pozměněných právních předpisů během jejich doby platnosti znesnadnilo jejich používání a mnohokrát dokonce přineslo nadbytečné papírování, které narušuje plynulost institucí, které tyto předpisy upravují.

1.2

Vyslovil se ovšem rovněž v tom smyslu, že tento proces zjednodušení by neměl znamenat deregularizaci ani snížení právní jistoty, která musí v Evropě panovat v každém směru.

1.3

Právní úprava vnitřního trhu a vztahy mezi evropskými hospodářsko-sociálními aktéry umožnily na jednu stranu harmonizaci jednotlivých legislativ a na stranu druhou volný pohyb osob a kapitálu, aniž by tím byla narušena práva a povinnosti zúčastněných stran.

1.4

Z tohoto důvodu a s ohledem na důsledky nedostatečné úpravy a transparentnosti jedné z klíčových institucí vnitřního trhu se domníváme, že by Komise měla zvážit, zda budou mít tyto navrhované změny, jež mají věc zjednodušit, pouze pozitivní účinky – snížení ekonomických nákladů –, či zda naopak nemohou ovlivnit právní jistotu spojování podniků prováděných formou fúze či rozdělení.

1.5

V tomto smyslu se EHSV domnívá, že by pravidla, kterými se řídí evropské MSP, jež jsou převažující podnikatelskou formou na evropském vnitřním trhu, měla být jednoznačným způsobem odlišena od pravidel uplatňovaných na velké korporace, a zejména na ty, jež jsou financovány prostřednictvím burzovních trhů. Požadavek jednomyslnosti pro mnohá z navrhovaných pravidel je možné chápat tak, že se týká malých a středních kapitálových společností, protože jinak by byl nemyslitelný.

1.6

Než se takové odlišení uskuteční, měla by být zachována pravidla, která poskytují záruky, a to nejen pro akcionáře, ale rovněž pro věřitele a pracovníky, a měla by se přijmout opatření na podporu MSP, díky nimž by se dodržování stávajících právních předpisů stalo méně nákladným.

2.1

Jedním z cílů Komise v oblasti vnitřního trhu bylo započetí procesu zjednodušení předpisů Společenství, především těch, které se týkají administrativní zátěže, jež připadá na evropské podniky, s ohledem na to, že většina z nich patří do kategorie MSP; mnohé z povinností, které vyplývají se směrnic z oblasti práva společností, jsou určeny velkým kapitálovým společnostem, jež získávají prostředky na burzovním trhu.

2.2

Na jarním zasedání Evropské rady v roce 2007 (1) byl schválen akční program na zjednodušení a na snižování administrativní zátěže, která zbytečně omezuje ekonomickou činnost podniků. Byl stanoven cíl snížit tuto administrativní zátěž o 25 % do roku 2012.

2.3

V rámci práva společností již byly předloženy návrhy na zjednodušení ve dvou oblastech, a to co se týče hmotného práva – zde se jedná o tzv. první směrnici o zakládání akciových společností (2) a druhou směrnici o zakládání a změně základního kapitálu (3) –, tak pokud jde o právo instrumentální (4), zejména co se týče účetních norem a požadavků na informace od společností s kótovanými akciemi.

2.4

Dvě ze směrnic, jejichž změny jsou nyní navrhovány, již byly předmětem zjednodušení – třetí směrnice týkající se fúzí a šestá směrnice, která reguluje velmi důležitý aspekt rozdělování podniků (5), činnost nezávislých znalců v případech fúze a rozdělení akciových společností; EHSV se vyjádřil kriticky (6), s ohledem na to, že neexistence objektivního pohledu někoho nezávislého na dané společnosti by mohla poškodit zájmy třetích stran, věřitelů a pracovníků.

3.1

Návrh směrnice, jenž je předmětem tohoto stanoviska, se přímo vztahuje na tři směrnice: na třetí směrnici týkající se fúzí, šestou týkající se rozdělení, a konečně novější směrnici o přeshraničních fúzích (7). Kromě toho nepřímo pozměňuje druhou směrnici (8), vzhledem k tomu, že tím, že se v rámci pravidel pro fúze a rozdělení ruší povinnost předkládat znaleckou zprávu týkající se nepeněžitých vkladů, se dotýká pravidel pro změnu kapitálu obsažených v této směrnici.

3.2

Jako celek se opatření na zjednodušení navržená v těchto třech směrnicích týkají:

3.3

Třetí i šestá směrnice ve stávajícím znění vyžadují předkládání tří zpráv: zprávy správců o právním a ekonomickém odůvodnění fúze/rozdělení, zprávy nezávislého znalce a účetního výkazu, pokud je roční účetní závěrka starší než šest měsíců. Všechny tři dokumenty musí být schváleny valnou hromadou akcionářů každé společnosti, která se fúze nebo rozdělení účastní.

3.4

Návrh tyto požadavky snižuje v případě jednomyslného upuštění od dokumentu ze strany všech akcionářů u písemné zprávy vedení; co se týče účetní zprávy, použijí se pravidla stanovená ve směrnici o průhlednosti (9), pokud mají společnosti cenné papíry, jež byly přijaty k obchodování.

3.5

Co se týče změny druhé směrnice týkající se změny kapitálu, navrhuje se osvobodit společnost od povinnosti předkládat zprávu znalců týkající se nepeněžitých vkladů.

3.6

Významným návrhem co se týče zveřejňování zpráv o fúzích a rozděleních je návrh na používání nových technologií a internetu při jejich zveřejňování.

3.7

Pokud jde o ochranu věřitelů, upravuje se právo na námitku vůči fúzím a rozdělením do té doby, než je zaručeno splacení úvěrů, a navrhuje se jeho zrušení. V případě přeshraničních fúzí však není povoleno nepředkládat zprávu znalců o nepeněžitých vkladech, a to v zájmu ochrany věřitelů a s cílem zaručit hodnotu vymahatelnou v jednotlivých státech, v nichž se společnosti nacházejí.

4.1

ESHV obecně vítá zjednodušení právních předpisů Společenství, konkrétně pak zjednodušení norem z oblasti práva společností, vzhledem k administrativní zátěži, jež je kladena na evropské podniky, a zejména na MSP jakožto zástupce hospodářské struktury EU. Jak jsme však již uvedli, toto zjednodušení nesmí v žádném případě způsobit právní nejistotu všech subjektů vnitřního trhu.

4.2

Rozumíme tomu, že Komise chce ochránit akcionáře jakožto vlastníky podniku, ale nelze zapomínat ani na ostatní strany účastnící se některého právního kroku, jejichž legitimní práva mohou být porušena. V tomto smyslu chápeme a podporujeme stanovisko, které zaujal Evropský parlament (10), v němž připomněl, že je třeba brát ohled na zájmy všech zúčastněných stran (investorů, vlastníků, věřitelů i pracovníků). Takto se vyjádřil již dříve i EHSV (11), jenž svůj názor opakuje s cílem zachovat transparentnost a důvěru hospodářsko–sociálních subjektů evropského vnitřního trhu.

4.3

Pokud jde o navrhované zjednodušení týkající se předkládání zpráv v případě fúze nebo rozdělení, které umožňuje nahradit zveřejnění dokumentů (jež je třeba zpřístupnit akcionářům a věřitelům) v rejstříku jejich opakovaným zveřejněním na internetových stránkách (což platí také pro přeshraniční fúze), bylo by potřeba vyjádřit i kritické připomínky. Zaprvé se nelze domnívat, že tato změna zaručí ochranu práv akcionářů i věřitelů, protože postrádá veřejný charakter, jenž je vlastní rejstříku, a dále se ztrácí možnost využít této informace jako průkazného důkazu obsahu v jakémkoliv soudním sporu. Máme tedy za to, že při tomto druhu operací musí mít transparentnost přednost před úsporou ekonomických nákladů, což je důvod pro to, abychom se vyslovili pro lepší ochranu tohoto principu.

4.4

Na druhou stranu pokládáme za vhodné neopakovat účetní zprávu v případě společností s kótovanými akciemi (12), poněvadž jsou vypracovávány v souladu se zavedenými normami, a navíc jsou pod dohledem burzovních orgánů. V každém případě se zdá, že rozšíření této normy na další, nekótované společnosti, v případě, že jednomyslně souhlasí všichni akcionáři všech společností, zkresluje smysl tohoto předpisu – pokud totiž již existuje účetní výkaz o účetnictví společnosti, jež je v souladu s nějakým právním předpisem, není třeba jej opakovat, což však se netýká článku 9 třetí směrnice, v němž se vypracovávání zprávy nepožaduje v případě jednomyslnosti akcionářů.

4.5

Jedno z témat, které v nás vzbuzuje obavy, je změna navržená ve druhé směrnici č. 77/91/EHS, jež doplňuje ty předchozí. Navrhuje se, aby se nepoužíval článek 10, který se týká nepeněžitých vkladů, a aby byly tyto vklady v případě fúze či rozdělení ověřovány nezávislým znalcem a používaly se normy pro znalecké zprávy požadované příslušnými předpisy. Domníváme se, že zpráva určuje část kapitálu, jež náleží každému akcionáři, přičemž kapitál je suma, kterou je každá společnost odpovědná vůči třetím stranám. EHSV by chtěl zdůraznit svůj názor na transparentnost, a zejména na záruku, kterou je třeba poskytnout zúčastněným a zainteresovaným stranám; nebylo by správné začínat tak, že nebude k dispozici „objektivní“ zpráva o majetkové hodnotě společnosti, vyjádřené alespoň nominální hodnotou základního kapitálu.

4.6

Právo věřitelů (kteří jsou oprávněnými vlastníky nějakých úvěrových cenných papírů vůči společnostem účastnícím se právních operací fúze či rozdělení) vznášet námitky v případě těchto operací do té doby, než obdrží záruku splátky, byl jeden ze způsobů, kterými se těmto obchodním operacím dodávalo důvěryhodnosti a plynulosti. Dochází ke snížení této záruky tím, že se stanoví, že se věřitelé budou muset „obrátit na příslušný správní orgán nebo soud“ se žádostí o přiměřené záruky a že budou muset „spolehlivě“ prokázat, že jejich pohledávky tuto ochranu vyžadují a že takové záruky již od dané společnosti neobdrželi. Čl. 12 odst. 2, směrnice 82/891/EHS. V souvislosti s tímto přenosem důkazního břemene bychom se měli zamyslet, zda je taková změna vhodná, vzhledem k tomu, že zkomplikuje obchodní operace, jež byly do dnešní doby běžnou záležitostí, a zvýší počet operací vykonávaných z úřední moci.

11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/30

1.1

S pokračujícím využíváním elektronického zpracování dat ve finančních službách by bylo možné se domnívat, že již platíme elektronickými penězi. Šeky jsou snímány a tříděny elektronicky a debetní a kreditní karty se elektronicky zpracovávají v bankomatech, POS pokladnách a dalších typech platebních zařízení. Všechny tyto aplikace se zakládají na kreditu, který má zákazník na bankovním účtu a který může být omezen výší vkladů nebo stanoven bankou (např. u kreditních karet). Ve všech případech banka podnikla šetření, aby zjistila kreditní důvěryhodnost klienta a jeho úmyslů a na základě toho vydala šekové knížky a debetní a kreditní karty. Přístup k elektronickému kreditnímu systému závisí na kreditní důvěryhodnosti. Lidé z mnoha částí společnosti, kteří nemají konto v bance nebo na něm nemají dostatek prostředků, nejsou pro účast v tomto systému způsobilí.

1.2

Elektronické peníze jsou odlišné. Nesouvisí s kreditem. Vyžadují platbu předem. Předplacená částka se pak přemění do elektronické náhrady hotovosti uložené na elektronických nosičích, které spravuje vydavatel elektronických peněz. Elektronická média obsahující předplacenou částku mohou být přenosná, v tom případě mají obvykle formu předplatní karty, nebo jsou to záznamy pořízené on-line a přístupné přes internet. Elektronické peníze umožňují bezhotovostní placení (obvykle) menších částek v různých zařízeních, např. POS pokladnách, nebo on-line pomocí mobilní nebo internetové komunikace. Vlastnictví elektronických peněz není přímo spojeno s kreditní důvěryhodností. Vše, co je potřeba, je schopnost zaplatit předplatné.

1.3

Elektronické peníze asi nikdy nesplní všechny nároky, jimž vyhovují peníze. Není pravděpodobné, že by nahradily krabici pětiseteurových bankovek schovanou pod postelí, ale měly by zvládnout transakce, kvůli nimž při sobě nosíme mince a bankovky. Přesto je nástup elektronických peněz velmi pomalý. Úspěšné iniciativy v tomto směru souvisejí s rozvojem informační společnosti. Elektronické peníze by se měly vyvíjet souběžně s informační společností. Měly by být penězi informační společnosti. Budoucí rozšíření bude záviset na podnikatelských aktivitách a technických inovacích v informační společnosti. Smyslem této směrnice je odstranit překážky stojící v cestě invenci a inovaci. EHSV tento cíl podporuje.

1.4

Koncem devadesátých let Evropská komise zaznamenala, že vydavateli elektronických peněz jsou pouze kreditní instituce, a pokusila se rozšířit rozsah společností nabízejících tyto služby. Aby se trh rozvinul, přijala Komise směrnici o elektronických penězích (2000/46/ES) umožňující dalším, nikoliv kreditním institucím elektronických peněz přístup na tento trh.

1.5

Cílem směrnice o elektronických penězích bylo vytvořit regulativní rámec, který by odpovídal úrovni rizika, které nové instituce elektronických peněz znamenají, a v němž by mohla vzkvétat technologie a inovace. Výsledek nepředstavuje žádný velký úspěch. Elektronické peníze dosud zdaleka nepřinášejí potenciální užitek, který se od nich očekával, a nejsou považovány za důvěryhodnou alternativu hotovosti.

1.6

Komise proto uskutečnila rozsáhlou revizi vývoje situace v oblasti elektronických peněz. Zjistila, že některá ustanovení směrnice o elektrických penězích brzdila rozvoj trhu s elektronickými penězi a technologickou inovaci. Konzultační a hodnotící proces identifikoval dva hlavní nedostatky. První se týká nejasné definice elektronických peněz a působnosti směrnice o elektronických penězích. Druhý nedostatek se týká právního rámce včetně obezřetnostního dohledu a aplikace ustanovení proti praní špinavých peněz v oblasti služeb elektronických peněz. Komise dospěla k názoru, že je nutná úprava většiny ustanovení směrnice o elektronických penězích, takže bylo rozhodnuto ji nahradit novou směrnicí, jejíž návrh, KOM(2008) 627 v konečném znění, je předmětem tohoto stanoviska.

1.7

Záměrem této směrnice je umožnit vznik nových, inovativních a bezpečných služeb elektronických peněz, zajistit přístup na trh novým hráčům a podpořit skutečnou a účinnou hospodářskou soutěž mezi účastníky trhu. Podle názoru EHSV je pro tuto iniciativu příhodná doba, protože zapojení spotřebitelů v informační společnosti od konce posledního desetiletí exponenciálně narůstalo a v současnosti existuje silná a neuspokojená poptávka po uživatelsky přátelských systémech elektronických peněz. Směrnice se snaží odstranit překážky na cestě podnikatelských iniciativ k uspokojení této poptávky.

1.8

Zavedení nového regulativního režimu ve finančním sektoru může být sporné s ohledem na krizi bankovního systému a všeobecného znepokojení z neúčinnosti regulace bank. Přes tyto obavy EHSV považuje navrhovaný režim za odpovídající a přiměřený. Nová pravidla se nevztahují na banky, které jako instituce nesou zodpovědnost za úvěrovou krizi; snížení požadavku na počáteční kapitál slouží pouze k omezení vstupní bariéry; kapitálové rezervy institucí elektronických peněz budou úměrné s rezervami bank; částky reprezentující pohledávky uživatelů budou samostatně chráněny v omezeném rozsahu investování; uvedené peněžní sumy představují minima. Pokud by se instituce staly skutečnou tržní silou v oblasti platebních služeb, mohou být na základě ustanovení směrnice upraveny podle situace.

1.9

EHSV má určité výhrady k oblasti ochrany spotřebitelů a vyzývá Komisi k provedení změn ve směrnici ve směru omezení investování kapitálu získaného od klientů, okamžité konverze obdržených částek do elektronických peněz, ochrany kapitálu získaného od klientů v hybridních institucích a odstranění poplatku za předčasné zpětné vrácení elektronických peněz z kontraktů.

1.10

Hotovost je anonymní. Jednoduché hotovostní transakce neodhalují totožnost platící osoby. V systémech elektronických peněz mohou být plátci anonymní nebo identifikovaní. Vyšší limit uložené částky ve výši 500 EUR by měl zvýšit přitažlivost elektronických peněz z hlediska potenciálních uživatelů, zejména těch, kteří nemají bankovní konto nebo na něm nemají dostatečné prostředky. Tyto limity by sice logicky neměly představovat nepřiměřenou hrozbu praní peněz v porovnání s tím, co je možné s velkými hotovostními částkami, přetrvávají však určité výhrady ohledně navrženého limitu.

1.11

Mince a bankovky mají své výrobní náklady a další náklady působí jejich oběh bankám a obchodníkům. Je zřejmé, že veřejnost Evropské unie zůstává věrná hotovosti jako platebnímu prostředku i nástroji uchování hodnot. V současném období nejistoty je v oběhu daleko více bankovek.

1.12

Směrnice sama o sobě nemůže tento trend zvrátit. Může však odstranit bariéry stojící v cestě podnikům a technologické inovaci. Žádná autorita nemůže obecnou veřejnost zavázat k používání elektronických peněz. Iniciativu by mohly převzít banky, ale kromě Belgie s její kartou Proton nedošlo z jejich strany nikde k velkému pokroku. Zkušenosti s používáním cestovních karet, telefonních karet a internetového obchodu jasně ukazují, že aplikace v informační společnosti podporují širší využívání elektronických peněz. Kromě toho jsou elektronické peníze často produktem jiného podniku, takže vydavatelem může být často hybridní podnik, který se neomezuje pouze na elektronické peníze. Vztah mezi elektronickými penězi a jinými typy podnikání se považuje za podstatný pro rozvoj elektronických peněz. Směrnice byla navržena tak, aby tento vývoj podporovala, a má proto podporu EHSV.

1.13

Zásadní výhrada se vztahuje k vývoji předpisů zabraňujících praní peněz. EHSV se nemůže smířit s tím, že dvě směrnice stanovují navzájem si odporující limity. To je příčinou nepřijatelného právního zmatku. Mají-li dostat přednost limity stanovené touto směrnicí, je nutné upravit směrnici proti praní špinavých peněz.

1.14

EHSV vyzývá členské státy, aby zaujaly stejně kladný přístup při provádění nové směrnice. Je důležité, aby tyto předpisy byly vyvíjeny za konzultací s podnikatelskou sférou a získaly takovou podobu, která by nebyla obtížným břemenem pro vydavatele elektronických peněz nebo jejich zákazníky, vzhledem k tomu, že příslušné finanční částky jsou minimální. Podle toho, jaký postoj zaujmou, mohou orgány členských států rozhodnout o podpoře nebo potlačení tohoto čerstvě zrozeného odvětví. EHSV je přesvědčen, že by se mu mělo dostat podpory ve všech členských státech.

1.15

Tato směrnice je významná. Může přivodit dalekosáhlé důsledky. EHSV vyzývá současné i potenciální hráče na scéně elektronických peněz, aby s ohledem na tuto směrnici znovu zhodnotili své síly, své slabiny, příležitosti i hrozby. Trh dostává druhou šanci.

2.1

Je řada příkladů, jak vede zapojení zákazníka do informační společnosti k přijetí elektronických peněz.

2.2

Použití karet RFID (1) je jedním z nich. Čip RFID může zaznamenávat peněžní hodnoty, a tak se stalo běžnou aplikací placení jízdného při vstupu do dopravních systémů. V roce 1997 zavedl Hong Kong kartu Octopus. Jedná se bezkontaktní chytrou kartu s možností dobíjení uložené částky. Používá se jednak jako platební prostředek téměř ve všech druzích veřejné dopravy ve městě, ale také k platbám ve večerkách, supermarketech, v provozovnách rychlého občerstvení, v parkovacích a prodejních automatech atd. Kartu používá 95 % populace města ve věku od 16 do 65 let. Tento příklad ukazuje, jak zapojení spotřebitelů do informační společnosti ovlivňuje širší využívání elektronických peněz. Ve veřejné dopravě v Londýně se nyní všeobecně používá RFID bezkontaktní karta Oyster. Uživatelé teď očekávají její rozšíření v trafikách, večerkách a prodejnách rychlého občerstvení, které bývají v okolí dopravních uzlů a stanic. K takovému vývoji jistě dojde ve Spojeném království a dalších členských státech s postupným rozšířením karet RFID.

2.3

Dalším rozšířenějším příkladem jsou předplacené účty mobilních telefonů, které se již mohou používat k nejrůznějším úhradám, například k platbě za využití horké linky při problémech s počítačem, za účast v soutěži, k dobročinným účelům, k placení interaktivních her, zábavy pro dospělé, zpravodajství a informačních služeb. Stejně jako v případě předplacených cestovních karet se považují předplacené telefonní účty za elektronické peníze, když začne být uložená částka akceptována dalšími firmami kromě přepravních nebo telefonních operátorů.

2.4

Také internet podporuje elektronické peníze, protože vyhovují dvěma významným potřebám. Většina firemních aplikací pro prodej zákazníkům přes internet používá k platbě kreditní transakce. Zákazníci bez účtu v bance jsou automaticky vyloučeni, protože nemají kreditní nebo debetní kartu. Použitím karty s elektronickými penězi mohou využívat výhod nákupu přes internet. Došlo také k významnému nárůstu internetových transakcí mezi jednotlivci navzájem (spotřebitel-spotřebitel), podníceným dražebními systémy jako je E-Bay. Mezi jednotlivci není možné provádět transakce s použitím kreditní nebo debetní karty. Platba musí proběhnout zabezpečenými elektronickými penězi. To bylo původem vzniku systémů jako je PayPal (2), který se uplatňuje v symbióze s E-Bay.

2.5

Zkušenosti s používáním cestovních karet, telefonních karet a internetového obchodu ukazují, že aplikace v informační společnosti vedou k širšímu využívání elektronických peněz. Ukazují také, že elektronické peníze mohou být vedlejším produktem jiného podnikání, takže společnost, která je vydává, může být hybridním podnikem. Vztah mezi elektronickými penězi a jiným podnikáním se považuje za podstatný pro rozvoj elektronických peněz. Směrnice to bere v úvahu.

2.6

Kreditní instituce jako banky mají všechny nezbytné atributy, aby vydávaly elektronické peníze, a působí v příslušných regulačních režimech. Do určité míry zde kreditní instituce převzaly iniciativu. Belgická karta Proton je produktem bankovního konsorcia. Kombinuje funkce debetní karty s elektronickou peněžní kartou a je v Belgii velmi rozšířená mezi klienty bank. Jsou zde určité vyhlídky, že bude vydáno více takových kombinovaných karet pro elektronické peníze s bezkontaktní technologií RFID. Přesto je tu zjevný konflikt zájmů mezi elektronickými penězi a jinými produkty kreditních institucí, jako jsou kreditní a debetní karty.

2.7

Údaje o omezeném počtu plně oprávněných institucí v oblasti elektronických peněz (20 institucí a 127 subjektů působících v rámci výjimek) a o malém objemu vydaných elektronických peněz (v současné době je celkový objem elektronických peněz v EU roven jedné miliardě oproti 600 miliardám EUR, které jsou v oběhu v hotovosti) ukazují, že se elektronické peníze ve většině členských států ještě nerozšířily. Kromě toho objem hotovosti v oběhu od zavedení eura v roce 2002 neustále stoupal.

2.8

Komise proto uskutečnila rozsáhlou revizi vývoje situace v oblasti elektronických peněz. Konzultační a hodnotící proces identifikoval dva hlavní nedostatky ve stávající směrnici o elektronických penězích. První se týká nejasné definice elektronických peněz a působnosti směrnice. Druhý nedostatek se týká právního rámce včetně obezřetnostního dohledu a aplikace ustanovení proti praní špinavých peněz v oblasti služeb elektronických peněz.

2.9

Kromě toho vstoupí v listopadu 2009 v platnost směrnice o platebních službách 2007/64/ES. Směrnice o platebních službách je v této oblasti významná tím, že stanovuje zvláštní režim pro platební instituce, který je obdobou režimu platného pro instituce elektronických peněz. Směrnice o platebních službách není kompatibilní se směrnicí o elektronických penězích, což samozřejmě bude přispívat k právní nejistotě, nedojde-li k revizi stávajícího režimu řízeného směrnicí o elektronických penězích.

2.10

Ze všech výše uvedených příčin je nutná úprava většiny ustanovení směrnice o elektronických penězích, takže bylo rozhodnuto ji nahradit novou směrnicí, jejíž návrh je předmětem tohoto stanoviska.

3.6.1

Směrnice o elektronických penězích požadovala u institucí elektronických peněz počáteční kapitál ve výši 1 milion EUR. Nyní se uplatňuje názor, že tato částka je nepřiměřeně vysoká ve vztahu k souvisejícím rizikům a je překážkou ve vytváření inovačních MSP v prostoru elektronických peněz. V novém návrhu se požadovaný počáteční kapitál snižuje na 125 000 EUR.

3.6.2

Kromě počátečního kapitálu musejí instituce elektronických peněz mít vlastní kapitál jako poměrnou část nesplacených závazků. Ve směrnici o elektronických penězích to bylo 2 %. Nově se požaduje 5 %, a procento klesá s rostoucím objemem, z vyšší hodnoty dané nevyčerpanými penězi nebo měsíčním objemem plateb.

3.6.3

Jsou zde omezení v investování kapitálu získaného od klientů reprezentujícího nevyčerpanou elektronickou hodnotu, ale uplatňují se pouze tam, kde vydávající instituce vykonává jinou činnost kromě plateb (čl. 9).

3.6.4

Navrhované úpravy režimu třetí směrnice o praní peněz, které zamezují praní špinavých peněz, jsou ve shodě s potřebami podniků a praxí v této oblasti. Zvyšuje se maximální hodnota elektronických peněz, které je možné jednorázově směnit za hotovost, z částky 150 EUR na 500 EUR (čl. 16).

3.6.5

Směrnice o elektronických penězích umožňovala členským státům upustit od mnoha autorizačních požadavků, aby usnadnila vstup na trh a inovace u nových subjektů. Tyto výjimky se v členských státech uplatňovaly nekonzistentně a vytvářely nerovné podmínky pro tržní subjekty. Výjimky jsou v novém režimu zachovány (čl. 10), ale podle příslušných článků směrnice o platebních službách nesmějí instituce elektronických peněz využívající výjimky působit přes hranice členských států. Jinými slovy: tam, kde se využívají výjimky, není možné oprávnění k přeshraniční činnosti.

—

Předpisy jsou navrženy pro potřeby inovativních MSP v oblasti platebních služeb. Nedávná bankovní krize vznikla z úvěrového zatížení bank. Instituce elektronických peněz nebudou smět poskytovat úvěry založené na prostředcích uživatelů, takže toto nebezpečí nevznikne.

—

Požadavek na vlastní kapitál (viz odstavce 3.6.1 a 3.6.2 uvedené výše) znamená, že počáteční kapitál 125 000 EUR roste úměrně s rostoucím objemem prostředků od klientů. Snížení požadavku na počáteční kapitál slouží pouze k omezení vstupní bariéry. Směrnice stanoví podstatné kapitálové požadavky pro větší objemy.

—

Kapitálové rezervy instituce elektronických peněz budou odpovídat bankovním a částky reprezentující pohledávky uživatelů budou samostatně chráněny v omezeném rozsahu investování.

—

Uvedené peněžní sumy představují minima. Pokud by se instituce elektronických peněz staly skutečnou tržní silou v oblasti platebních služeb, mohou být na základě ustanovení směrnice upraveny podle situace.

4.3.1

Omezení možnosti investování získaných prostředků se nyní vztahují pouze na hybridní instituce elektronických peněz. Tato opatření by se z důvodu lepší ochrany zákazníků měla vztahovat na všechny instituce elektronických peněz.

4.3.2

Instituce elektronických peněz nesmějí držet peníze klientů jako vklad. Získané prostředky by se měly okamžitě převést na elektronické peníze. Toto bezpečnostní opatření směrnice neuvádí.

4.3.3

Článek 9 by měl být pozměněn, aby jasněji stanovil, že vlastní kapitál vztahující se na nesplacené závazky v elektronických penězích by měl být hybridními institucemi specificky chráněn.

4.3.4

Čl. 5 odst. 4 umožňuje bezplatnou zpětnou výměnu při ukončení smlouvy, ale čl. 5 odst. 5 umožňuje účtovat poplatek za předčasné ukončení. Toto ustanovení by mělo být zrušeno, protože není žádný rozdíl mezi zpětným vrácením během trvání kontraktu nebo na jeho konci a pravděpodobným důsledkem by byl způsob ukončování kontraktu, který by slevoval z obezřetnostního požadavku znalosti klienta.

11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/36

1.1

Výbor podporuje iniciativu Komise na zahájení programu ISA v naději, že tento program bude nadále zaručovat a zvyšovat skutečnou a účinnou interoperabilitu v komplexních a nových systémech jednotného evropského trhu.

1.2

EHSV se domnívá, že v zájmu konkrétního uplatňování svobod stanovených ve Smlouvě má zcela zásadní význam úplné používání mechanismů interoperability ve prospěch nejen státní správy a institucí, ale i občanů, podniků a organizované občanské společnosti obecně.

1.3

Je zřejmé, že je třeba provádět konkrétní strategii zaměřenou na ochranu osobních a ekonomických údajů, jak EHSV několikrát zdůrazňoval ve svých stanoviscích (1): „aspekt informační bezpečnosti nemůže být jakkoli oddělován od posilování ochrany osobních dat a od ochrany svobod, což jsou práva zaručovaná Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv“.

1.4

Výbor zdůrazňuje, že uživatelé musí mít k dispozici navzájem propojené systémy prodávané pouze se zárukou ochrany jak soukromých, tak průmyslových a administrativních údajů. Z právního hlediska je třeba okamžitě vytvořit evropský systém pro podávání žalob a uvalování sankcí na uživatele, kteří zneužívají sítě a údaje, a za tímto účelem je rovněž třeba posilovat interoperabilitu právních postupů v Unii.

1.5

Výbor je toho názoru, že dosavadní podniknuté kroky nestačí k tomu, aby zabránily roztříštění trhu a zajistily vzájemně propojeným interaktivním a přístupným orgánům veřejné správy skutečný panevropský rozměr.

1.6

Výbor požaduje, aby byl návrh programu ISA doprovázen rozhodnou iniciativou Společenství, která členské státy a Komisi zaváže k přijetí závazných opatření, jež posílenému společnému rámci interoperability propůjčí novou jistotu a platnost.

1.7

Je nezbytné, aby nová evropská strategie pro interoperabilitu stanovila kromě společného rámce také politické priority Společenství, které budou zahrnovat zvýšené úsilí v oblasti společných nástrojů, rámců a služeb; kromě toho musí být upřesněn rozpočtový výhled.

1.8

Podle EHSV se musí dospět k digitální konvergenci, která zaručí:

aby se zamezilo tzv. „digitálnímu vyloučení“ a aby byla zajištěna vysoká úroveň spolehlivosti a důvěry mezi uživateli a poskytovateli služeb.

1.9

EHSV se domnívá, že je třeba větší koordinace a spolupráce s jinými programy Společenství, které přispívají k rozvoji nových myšlenek a řešení týkajících se panevropské interoperability.

1.10

Zejména v oblasti elektronické správy Výbor zdůrazňuje důležitost softwaru s otevřeným zdrojovým kódem, v zájmu zajištění jeho bezpečnosti a stálosti a v zájmu důvěrnosti informací a plateb, a zdrojového kódu a domnívá se, že by mělo být podpořeno používání softwaru s otevřeným zdrojovým kódem, neboť ten umožňuje zkoumat, měnit, přerozdělovat a znovu využívat softwarová řešení, která jsou pro veřejné správy velmi důležitá.

1.11

Podle názoru Výboru je třeba posílit evropský referenční rámec interoperability z hlediska mnohostrannosti zahrnující politické aspekty společné vize sdílených priorit, právní aspekty legislativní synchronizace a aspekty technické, sémantické a organizační.

1.12

Podle Výboru by měla být zavedena evropská metoda výpočtu nákladové účinnosti panevropských interoperabilních služeb elektronické veřejné správy (PEGS) poskytovaných veřejnými správami.

1.13

Za základní podmínku úspěchu iniciativy považuje Výbor příslušnou informační a vzdělávací kampaň. Pro šíření, podporu a zaměření prací veřejné správy v jednotlivých členských státech má v rámci společného rozvojového rámce zásadní význam rovněž sociální a občanský dialog na evropské úrovni a pravidelné panevropské konference o elektronických službách.

—

význam posílení evropských iniciativ, z nichž mají prospěch nejen státní správy a instituce, ale i občané, podniky a organizovaná občanská společnost obecně,

—

nutnost existence účinného certifikačního orgánu na evropské úrovni, který by zaručil odpovídající úroveň bezpečnosti pro přístup k informacím a jejich výměnu,

—

důležitost zajištění co největší viditelnosti, přístupnosti a interoperability sítí pro jejich konečné uživatele,

—

nutnost podporovat iniciativy na různých úrovních s cílem zajistit celoživotní vzdělávání uživatelů a umožnit využití síťové infrastruktury i pro aktivity celoživotního vzdělávání,

—

vzhledem k citlivosti zpracovávaných údajů potřebu zajistit vysokou úroveň bezpečnosti sítí prostřednictvím vhodných ochranných nástrojů a v případě potřeby bezpečných přenosových protokolů na ústřední i decentralizované úrovni.

3.1

Cílem návrhu Komise je podpořit pomocí zahájení programu pro řešení interoperability pro evropské orgány veřejné správy (ISA) účinnou a účelnou elektronickou interakci mezi evropskými orgány veřejné správy v různých zemích a odvětvích, díky které bude možné poskytovat elektronické veřejné služby na podporu provádění politik a činností Společenství se zvláštním ohledem na jednotný trh tím, že se zabrání vzniku různých elektronických překážek v jednotlivých členských státech.

3.2

Program ISA bude zaměřen na propagaci a podporu:

3.3

Navrhované finanční krytí na provádění programu ISA v období let 2010–2015 je stanoveno na 164,1 milionů eur, z čehož bude 103,5 milionů použito v období do 31. prosince 2013, jak stanoví finanční plán na období let 2007–2013, a 60,6 milionů na roky 2014–2015.

4.1

Výbor s přesvědčením podporuje iniciativy usilující o zajištění plného a účinného fungování rozšířeného jednotného evropského trhu a domnívá se, že v zájmu konkrétního uplatňování svobod stanovených ve Smlouvě má zcela zásadní význam úplné používání mechanismů interoperability, ze kterého budou mít prospěch nejen státní správy a instituce, ale i občané, podniky a organizovaná občanská společnost obecně.

4.2

Navzdory uskutečnění tří víceletých navazujících programů IDA I, IDA II a IDABC je Výbor toho názoru, že dosavadní podniknuté kroky nestačí k tomu, aby zabránily roztříštění trhu a zajistily vzájemně propojeným orgánům veřejné správy skutečně panevropský rozměr umožňující snadné a nediskriminační poskytování služeb s cílem zachovat jednotnost trhu a řádný výkon práv občanů a podniků v celém Společenství.

4.3

Výbor podporuje iniciativu Komise na zahájení programu ISA za předpokladu, že nebude spočívat v pouhém prodloužení a refinancování programů uskutečněných od roku 1993 dodnes, ale zajistí skutečnou a účinnou „evropskou strategii pro interoperabilitu“ a „evropský rámec interoperability“ (10), které jsou v souladu s obnovenou lisabonskou agendou nezbytné pro integrovaný jednotný trh a pro konkurenceschopné a udržitelné evropské hospodářství.

4.4

Výbor požaduje, aby byl návrh programu ISA doprovázen rozhodnou iniciativou Společenství, která členské státy a Komisi zaváže k přijetí závazných opatření, jež propůjčí novou jistotu a platnost evropské strategii a společnému rámci interoperability, díky němuž budou veřejným a soukromým subjektům a vnitrostátním a nadnárodním uživatelům zaručeny jasné a transparentní společné postupy.

4.5

Podle Výboru je nezbytné, aby nová evropská strategie pro interoperabilitu stanovila kromě společného rámce také politické priority Společenství, aby připravované návrhy směrnic a nařízení byly skutečně používány.

4.6

Výbor se domnívá, že dosud nebylo vyvinuto dostatečné úsilí v oblasti koordinace a spolupráce s jinými programy Společenství, které přispívají k rozvoji nových myšlenek a řešení týkajících se panevropské interoperability, a to konkrétně s rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovace (program ICT PSP) a 7. rámcovým programem Společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace, a doporučuje zřídit meziprogramový výbor zaměřený na interoperabilitu, v němž by byly zastoupeny subjekty odpovědné za řízení všech zainteresovaných programů, aby bylo možné součinně připravovat veřejné zakázky.

4.7

Výbor se domnívá, že veřejná správa by měla ověřovat plnou kompatibilitu nových operačních rámců se zásadami panevropské interoperability již ve fázi jejich přípravy, a to s využitím mechanismů předchozího informování, jako těch, které byly uplatněny při vypracování nových technických norem (11). Hlavní překážkou zůstává kultura, neboť některé veřejné správy stále ještě nejsou ochotny a neuznávají potřebu sáhnout k otevřeným technickým a inovačním řešením v rámci evropského rámce interoperability.

4.8

Za nezbytnou podmínku úspěchu iniciativy považuje Výbor příslušnou informační a vzdělávací kampaň a pořádání pravidelných panevropských konferencí o elektronických službách, aby byla i díky benchmarkingu prováděnému veřejnými správami na různé úrovni zajištěna neustálá kontrola a změna v zaměření pracovního programu.

4.9

Digitální konvergence vyžaduje interoperabilitu zařízení, platforem a služeb, požadavky na bezpečnost a spolehlivost, management identity a práv (12), přístupnost a snadné ovládání, využívání lingvisticky neutrálních informačních systémů a technických struktur a velké úsilí v oblasti celoživotního vzdělávání uživatelů na daném území, zejména těch nejslabších, aby se zamezilo sociálnímu vyloučení.

4.10

Zejména v oblasti elektronické správy Výbor zdůrazňuje důležitost softwaru s otevřeným zdrojovým kódem, v zájmu zajištění jeho bezpečnosti a stálosti, a v zájmu důvěrnosti informací a plateb, a zdrojového kódu pro účely údržby, stability a bezpečnosti, a to i v případech, kdy již vydavatele nelze kontaktovat  (13).

4.11

Podle Výboru by měla být zavedena evropská metoda výpočtu nákladové účinnosti panevropských interoperabilních služeb elektronické veřejné správy (PEGS (14)) poskytovaných veřejnými správami, která by nezohledňovala pouze návratnost investic do majetku, flexibility a snížení úrovně administrativní zátěže, ale také – a to především – celkovou hodnotu vzhledem ke schůdnosti a spolehlivosti jednotného trhu pro občany a podniky.

4.12

Podle názoru Výboru je třeba posílit evropský referenční rámec interoperability z hlediska mnohostrannosti zahrnující politické aspekty společné vize sdílených priorit, právní aspekty legislativní synchronizace a aspekty technické, sémantické a organizační.

4.13

EHSV se domnívá, že ze sociálního hlediska by osvědčeným postupem pro vnitrostátní správní orgány bylo zahájení dialogu na evropské úrovni v rámci neformálního dialogu EPAN/TUNED (15) se zástupci zaměstnanců příslušných správních orgánů, což by zajistilo nezbytnou informovanost občanů.

4.14

Pokud jde o stávající a nové obecně používané nástroje v rámci koncepčního modelu GPSCM (16), který stanovila Komise spolu s členskými státy, je třeba:

4.15

Výbor se domnívá, že je třeba definovat společný rámec pro otevřené technické normy, které pro tuto oblast vypracoval CEN, CENELEC a ETSI, což by všem zainteresovaným stranám umožnilo jejich uplatňování.

4.16

Podle názoru Výbor by mělo být podpořeno používání softwaru s otevřeným zdrojovým kódem, neboť ten umožňuje zkoumat, měnit, přerozdělovat a znovu využívat softwarová řešení, která jsou pro veřejné správy velmi důležitá jak z hlediska nákladové účinnosti, tak i z hlediska kontroly uplatňování norem, funkčního pokrytí nad rámec omezení kladených licencemi a autorskými právy, udržitelnosti přijatých řešení v průběhu času a přizpůsobení se místním potřebám.

11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/41

1.1

EHSV opakuje svoji podporu návrhu Komise vzhledem k tomu, že liberalizací ve využívání frekvenčního pásma 900 MHz se legislativní iniciativa na úrovni Společenství stala nutností.

2.1

Dne 25. července 2007 předložila Komise návrh směrnice na zrušení směrnice Rady č. 87/372/EHS (1), jejímž cílem bylo odstranit vyhrazení pásma 900 MHz pro systémy GSM v členských státech EU zavedené ve smyslu směrnice Rady č. 87/372/EHS z 25. června 1987 o frekvenčních pásmech vyhrazených pro koordinované zavedení veřejných celoevropských buňkových digitálních pozemních mobilních komunikačních systémů ve Společenství.

2.2

Toto frekvenční pásmo 900 MHz je zvlášť hodnotné, neboť má dobré vlastnosti šíření, a může tak pokrýt větší vzdálenosti než vyšší frekvenční pásma a umožňuje přenos moderních hlasových, datových a multimediálních služeb i do méně zalidněných a venkovských oblastí.

2.3

Cíl návrhu byl považován za nezbytný k dosažení úspěchu iniciativy „i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“ (2) a k dosažení vyšší míry konkurence využíváním pásma 900 MHz jinými technologiemi, což by uživatelům poskytlo největší možnou svobodu volby služeb a technologií.

2.4

V souladu s ustanovením rozhodnutí č. 676/2002/ES udělila Komise CEPT mandát k vypracování méně restriktivních technických podmínek. V rámci tohoto mandátu byly vypracovány podmínky na základě zásady, že pásmo 900 MHz může společně fungovat a je plně kompatibilní s GSM a UMTS.

2.5

K tomuto návrhu vydal EHSV souhlasné stanovisko (3) s tím, že jeho schválení bude impulsem pro inovace a konkurenceschopnost, zvětší konkurenci na trhu elektronických komunikací a zvýší spotřebitelskou volbu.

2.6

V důsledku debat během legislativního postupu Komise dne 19. listopadu 2008 předložila nový návrh směrnice (4), jejímž cílem je změnit směrnici 87/372/EHS.

3.1

Směrnice v současné době požaduje, aby členské státy zajistily, že budou celá frekvenční pásma 890-915MHz a 935-960MHz určena pro GSM. Toto omezení zabraňuje tomu, aby byla pásma použita pro celoevropské systémy jiné než GSM, které by byly schopné poskytovat pokročilé interoperabilní hlasové, datové a multimediální služby v šířce pásma s vysokou schopností přenosu. Tyto nové celoevropské systémy, jako například systém UMTS, nabízejí vyšší možnosti než systém GSM a od přijetí směrnice před 20 lety se díky technologickému rozvoji staly životaschopné.

3.2

Protože liberalizace využívání pásma spektra 900 MHz by mohla případně vést k narušení hospodářské soutěže, přičemž zvláště v případech, kdy některým mobilním operátorům nebylo přiděleno spektrum v pásmu 900 MHz, by mohlo dojít k jejich znevýhodnění, pokud jde o náklady a efektivitu, oproti jiným operátorům, kteří budou moci v tomto pásmu poskytovat služby 3G.

3.3

V návrhu se ‚systémem GSM‘ rozumí síť elektronických komunikací, která splňuje normy o GSM vydané ETSI, zejména normy EN 301 502 a EN 301 511, a systémem ‚UMTS‘ se rozumí síť elektronických komunikací, která splňuje normy o UMTS vydané ETSI, zejména normy EN 301 908-1, EN 301 908-2, EN 301 908-3 a EN 301 908-11.

3.4

Podle předpisů o elektronických komunikacích a zejména směrnice 2002/20/ES (5) mohou členské státy změnit a/nebo přezkoumat práva využívání spektra, a mají tak nástroje k řešení případného narušení hospodářské soutěže. Proto by měly zavést příslušná opatření, především pak prošetřit, zda by aplikace tohoto návrhu mohla narušit hospodářskou soutěž na příslušných mobilních trzích.

11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/43

1.1

Výbor považuje zjednodušení, s jakým přichází návrh nařízení, za nezbytné. Nicméně potvrzuje, že se nejedná pouze o zjednodušení, ale že Komise zavádí do technických opatření změny, jejichž cílem je harmonizace.

1.2

EHSV je toho názoru, že z plánované harmonizace vyplývá nutnost úpravy některých technických opatření, a proto jí musí předcházet vědecké analýzy, ať již z biologického či socioekonomického hlediska.

1.3

Vzhledem k silně technické povaze opatření, jimiž se zabývá návrh nařízení, je EHSV toho názoru, že se nemusí vyjadřovat k návrhům změn, dokud nebudou vyhotoveny uvedené analýzy. Stejně tak se domnívá, že účinnost nových technických opatření musejí poměřit nejprve profesionální rybáři v praxi na lodi a v místě rybolovu.

1.4

Výbor se domnívá, že toto nařízení Rady musí obsahovat všechna technická opatření, čímž se zabrání možnosti, aby některá z nich byla zahrnuta do pozdějších nařízení Komise.

1.5

EHSV plně podporuje návrh na periodické vyhodnocování efektivity technických opatření navržených Komisí.

2.3.1

žádost Rady zaslaná Komisi v červnu 2004 o revizi technických opatření pro zachování rybolovných zdrojů v Atlantiku a Severním moři s cílem zjednodušit je a vzít v potaz regionální charakteristiky;

2.3.2

akční plán Komise, který byl schválen Radou v dubnu 2006, za účelem zjednodušit právo Společenství, podle něhož se všechna technická opatření roztroušená v různých nařízeních, včetně každoročního nařízení o rybolovných právech a plánů obnovy některých populací, budou muset sjednotit do jednoho nařízení.

3.1

EHSV se domnívá, že jde o návrh nařízení převážně technické povahy. Zjednodušení je zde nezbytné a je v souladu s opatřeními, jež Výbor odsouhlasil ve svém stanovisku k akčnímu plánu na zjednodušení právních předpisů Společenství. Nicméně nejde pouze o zjednodušení, ale o to, že Komise již zavádí do stávajících právních předpisů změny vedoucí k harmonizaci a předpokládá, že je třeba mít na paměti regionální rozdíly, a proto stanovuje specifická ustanovení pro každou oblast regionálních poradních sborů. Tato regionalizace taktéž znamená změny stávajících předpisů.

3.2

Komise předpokládá, že tento návrh nařízení stanoví společné řídící principy pro všechny rybolovné oblasti a že různá pozdější nařízení Komise budou prostřednictvím postupu projednávání ve výborech regulovat čistě technické otázky regionální povahy.

3.3

Výbor je toho názoru, že navzdory nutnosti regulovat technická opatření a současně zohlednit specifika různých regionů EU není zvolený záměr nejvhodnější, a domnívá se, že by bylo lépe zahrnout všechna opatření do tohoto nařízení Rady namísto zapracování do pozdějších nařízení Komise.

3.4

EHSV se domnívá, že takto budou opatření lépe přizpůsobena podmínkám nové společné rybářské politiky přijaté v roce 2002, zejména pokud jde o založení regionálních poradních sborů rozhodnutím Rady ze dne 19. července 2004, a o zohlednění environmentálních aspektů, jako je ochrana mořských stanovišť a snížení výmětů, což jsou všechno opatření použitelná specifickou formou v konkrétním regionu, jenž přísluší dotyčnému regionálnímu poradnímu sboru.

3.5

Výbor je toho názoru, že před jejich přijetím, ale i z důvodu vyvarování se chyb z minulosti, musejí účinnost navrhovaných nových technických opatření poměřit profesionální rybáři na lodi i v místě rybolovu.

3.6

Vzhledem ke složitosti textu a navrhovaných technických opatření je EHSV toho názoru, že by návrh směrnice měl obsahovat přílohu s grafy, jež by usnadnily jeho pochopení.

4.1

Text návrhu nařízení obsahuje technická opatření, jejichž záměrem je dosáhnout široké škály cílů, z nichž zdůrazňuje zejména ochranu nedospělých mořských živočichů, v zásadě cestou omezení jejich lovu formou zvýšení selektivity lovného zařízení nebo stanovení některých období hájení či uzavřených oblastí. Další opatření jsou určena na ochranu určitých druhů nebo ekosystémů prostřednictvím omezení intenzity rybolovu, například uzavíráním oblastí, a jinou velkou skupinu opatření představují opatření zaměřená na snížení výmětů.

4.2

Návrh nařízení obsahuje kromě vymezení pole působnosti všechna opatření týkající se minimální velikosti všech druhů živých vodních zdrojů při vykládce. Pokud jde o oblast působnosti a začlenění dovozů, přeje si EHSV objasnění toho, co nastane, bude-li zákonná lovná míra dovážených produktů menší, než je stanoveno v EU. Z hlediska Výboru by bylo rozumné, kdyby v EU nemohly na trh vstupovat produkty rybolovu ze třetích zemí s nižší lovnou mírou, než v rámci Společenství.

4.3

Lovná zařízení jsou obsáhle vyjmenována a pro každé z nich jsou stanoveny minimální rozměry sítě a kapsy, největší přípustná hloubka pro spouštění sítí a je zakázáno používat kapsy, které neodpovídají stanovené velikosti a tvaru, tj. když se počet stejně velkých ok umístěných po jakémkoli obvodu kapsy zvyšuje od předního k zadnímu konci, či když nejsou vyrobeny z povolených materiálů o povolené tloušťce vlákna.

4.4

Výbor považuje za přiměřené a nezbytné, aby Evropská komise provedla navrhované zjednodušení. Nicméně EHSV je toho názoru, že snahám o harmonizaci, o niž se usiluje zavedením změn do některých technických opatření, musí předcházet vědecké analýzy, ať již z biologického či socioekonomického hlediska.

4.5

V tomto smyslu je EHSV vzhledem k vysoce technické povaze opatření, jimiž se zabývá návrh nařízení, toho názoru, že se nemusí vyjadřovat k návrhům změn, dokud nebudou vyhotoveny uvedené analýzy.

4.6

Ulovené podměrečné živé vodní zdroje nesmějí být uchovávány na plavidle, překládány na jiné plavidlo, vykládány na pevninu, převáženy, skladovány, prodávány, vystavovány ani nabízeny k prodeji, nýbrž musí být neprodleně vhozeny zpátky do moře. EHSV by rád Komisi upozornil na to, jaký účinek může mít toto ustanovení na výměty. Zdá se protichůdné, když se na jedné straně usiluje o zákaz výmětů, a na straně druhé se zakazuje na palubě uchovávat určité úlovky.

4.7

Pokud jde o pravidlo jedné sítě, EHSV se obává důsledků, jež by mohlo způsobit. Komise by měla vzít v potaz, že v případě rybolovných zdrojů tvořených různými druhy, kdy je nutné používat různé velikosti ok, se rybáři budou muset vracet do přístavu kvůli výměně rybolovného zařízení častěji, než je tomu dnes, z čehož budou vyplývat dodatečné provozní náklady, které dále negativně ovlivní již tak špatnou rentabilitu loďstev.

4.8

Návrh nařízení Rady stanovuje, že jestliže při kterémkoli zátahu sítě překročí množství ulovených podměrečných ryb 10 % celkového množství úlovků, plavidlo pokračuje v rybolovu teprve poté, co se přemístí do vzdálenosti nejméně pěti či deseti námořních mil od původní rybolovné oblasti, v závislosti na velikosti ok pro jednotlivé cílové druhy, a během následujícího zátahu se musí držet v minimální vzdálenosti pěti či deseti námořních mil od jakékoli polohy při předchozím zátahu.

4.9

Výbor vyjadřuje své obavy v souvislosti s tímto opatřením, protože obecně Komise nebere v úvahu specifika různých oblastí a lovišť, což může v některých případech vést k právní nejistotě, jež je nejsilnější, pokud se neupřesní, zda se jedná o koncové či vedlejší úlovky. EHSV je toho názoru, že zavedení jiného druhu opatření, jako je stanovení dob či oblastí hájení, mohou mít pozitivnější dopad než tento návrh.

4.10

S hlavním cílem chránit životní prostředí se zakazuje lovit, uchovávat na plavidle, překládat na jiná plavidla, skladovat, vykládat, prodávat, vystavovat nebo nabízet k prodeji mořské živočichy ulovené postupy, které zahrnují použití výbušnin, jedů nebo omamných látek, elektrického proudu nebo jakýchkoli druhů střel. Taktéž je zakázáno provádět jakékoli fyzické nebo chemické zpracování ryb pro výrobu rybí moučky nebo rybího oleje na rybářském plavidle nebo úlovky ryb za tímto účelem překládat z plavidla na plavidlo.

4.11

EHSV vyjadřuje spokojenost nad zavedením těchto opatření na ochranu životního prostředí, jež vyplývají z uplatnění nové společné rybářské politiky z roku 2002, a vyzývá Komisi, aby byla všechna tato opatření přísně uplatněna na veškeré rybářské loďstvo Společenství.

4.12

Výbor souhlasí s postupy, které vytyčuje Komise pro přijímání naléhavých opatření na zachování živých mořských zdrojů přijatých členskými státy, jež se týkají všech rybářských plavidel Společenství, či opatření, jež se vztahují pouze na rybářská plavidla, která plují pod jeho vlajkou. Za účelem prevence případného zneužívání ze strany určitých členských států by se však nezávislým subjektům či orgánům měla povolit možnost ověřovat jejich vhodnost a nezbytnost.

4.13

EHSV taktéž považuje za vhodné, že členské státy nebo regionální poradní sbory mohou Komisi předkládat návrhy týkající se vypracování plánů na snížení nebo eliminaci výmětů na moři a na zvýšení selektivity lovných zařízení.

4.14

Výbor rovněž souhlasí s tím, aby návrh nařízení Rady vyloučil ze své působnosti rybolovnou činnost výhradně za vědeckými účely, pokud bude povolena členským státem, pod jejíž vlajkou se uskuteční. Nicméně nepovažuje za nezbytné, aby byl na dobu trvání rybolovných činností za účelem vědeckého výzkumu přijat na palubu pozorovatel z příslušného pobřežního členského státu.

4.15

Dochází k zavedení vyhodnocení efektivity technických opatření, které dosud neexistovalo a jež EHSV plně podporuje. Uvedené vyhodnocení proběhne jednou za pět let a na základě údajů v něm obsažených Komise navrhne Radě všechny nezbytné změny, jež bude nutné zavést.

11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/46

1.1

EHSV kladně hodnotí akční plán pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku, který představila Komise a který zahrnuje vypracování série nových opatření a úpravu několika právních předpisů. V minulosti EHSV již několikrát potvrdil své odhodlání dosáhnout ekologického, hospodářského a sociálního rozvoje v Evropské unii cestou udržitelného rozvoje.

1.2

Výbor by rád poukázal na zranitelnost zvláště malých a středních podniků (MSP) v době současné hospodářské a finanční krize a na nezbytnost zaručit, aby provádění akčního plánu posílilo efektivitu a konkurenceschopnost podniků a přispělo k oživení ekonomiky a aby byla zároveň podpořena udržitelná výroba a spotřeba.

1.3

Akční plán navržený Komisí do jisté míry trpí nedostatečným vymezením obsahu a působnosti, což jsou pochybnosti, jež je nicméně nutné co nejdříve vyjasnit, a to z důvodu umožnění jeho aplikace a správného vyhodnocení ze strany zainteresovaných hospodářských odvětví. V tomto smyslu žádá EHSV Komisi, aby své plány vypracovávala za řádné spolupráce s dotčenými odvětvími a aby vždy přihlížela k seriózním vědeckým i technickým kritériím, která budou jasná a aplikovatelná v praxi.

1.4

EHSV se jasně staví za podpůrná opatření, především v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, coby doplňková opatření ke snahám, jež musejí vyvinout daná hospodářská odvětví, a připomíná, že tyto aktivity musejí nabývat na významu hlavně v období krize.

1.5

Je velmi důležité, aby Komise při přípravě akčního plánu souhlasila s účastí všech dotčených odvětví. V tomto smyslu by EHSV rád vyjádřil obavu v souvislosti s maloobchodním fórem, touto nevyváženou iniciativou, která by měla být odmítnuta, protože dodavatelům stanovuje podmínky bez jejich souhlasu a z pozice síly na trhu. Jediným přijatelným a životaschopným řešením by bylo nahradit maloobchodní fórum kulatým stolem, kde by všechna dotčená odvětví byla postavena na stejnou úroveň.

1.6

Pokud jde o návrh týkající se ekodesignu, EHSV by rád upozornil na skutečnost, že by se environmentální požadavky měly definovat z hlediska cílů, které mají plnit, spíše než z hlediska technických řešení, ke kterým dojde prostřednictvím ekodesignu. Trvalého zvyšování ekologičnosti výrobků je třeba dosáhnout analýzou jejich životního cyklu, která se musí týkat řady ukazatelů, jako jsou: emise skleníkových plynů, spotřeba vody, využití neobnovitelných energií, snížení biodiverzity, znečištění ovzduší a půdy atd. Pouze širší zahrnutí všech těchto faktorů prostřednictvím adekvátní vědecké metodiky a podpory může vést ke vhodnému řešení.

1.7

Pokud jde o označování, přeje si EHSV připomenout, že jde o důležitý nástroj, avšak nejedná se o jediný prostředek, jak informovat spotřebitele, že potřebná je spíše harmonizace předpisů v této oblasti pro dosažení stanovených cílů a že určitá odvětví, např. potravinářství, již v této oblasti mají stanovené přísné požadavky. EHSV se domnívá, že osvěta spotřebitelů je ideálním řešením pro zvýšení jejich uvědomění a pochopení a pro změnu jejich vzorců spotřeby.

1.8

EHSV by konečně rád zopakoval, že veškeré snahy, jež musejí evropské ekonomické subjekty vyvinout při plnění akčního plánu Komise, je nutno aplikovat také na dovážené výrobky, tak aby se pro evropské produkty nevytvářel diskriminační a poškozující systém na jejich vlastním vnitřním trhu.

2.1

Evropská unie podnikla důležité kroky k dosažení svých cílů v oblasti růstu a zaměstnanosti stanovených v Lisabonské strategii. Nyní jde o to, aby se tento hospodářský pokrok začlenil do rámce udržitelného přístupu; podle názoru Komise je nezbytně nutné bezodkladně se touto otázkou zabývat.

2.2

Takto Komise představuje svou strategii ve sdělení KOM(2008) 397 v konečném znění, jež se snaží podpořit ucelený pohled na úrovni Společenství, aby povzbudila udržitelnou spotřebu a výrobu a podpořila udržitelnou průmyslovou politiku. Tato strategie doplňuje stávající strategie v oblasti využívání energie, zvláště energetický a klimatický balíček, jejž Komise přijala v roce 2008.

2.3

Dokument Komise představuje akční plán, který se snaží zlepšit energetickou a environmentální výkonnost výrobků a současně podpořit jejich využívání spotřebiteli. Konečným cílem je zlepšit environmentální výkonnost výrobků během celého jejich životního cyklu a vztáhnout ji na výrobky, jež mají největší možnost snížit dopad na životní prostředí. Skutečnou výzvou tedy je spustit účinný cyklus, který vylepší environmentální výkonnost výrobků v průběhu celého jejich životního cyklu, podpoří a podnítí poptávku po lepších výrobcích a výrobních technologiích a pomůže spotřebitelům lépe se rozhodovat díky soudržnějšímu a zjednodušenému označování; to vše při současném zlepšení konkurenceschopnosti evropského hospodářství.

2.4

Tento akční plán provází osm níže uvedených opatření.

2.5

Všechny tyto cíle, které rozpracovává akční plán, doprovázejí tyto legislativní návrhy:

dále též sdělení o zadávání zelených veřejných zakázek.

—

Dvouletá zpráva o pokroku strategie EU pro udržitelný rozvoj, (1)

—

Dopad evropských norem na ochranu životního prostředí na průmyslové změny, (2)

—

Ekologicky šetrná výroba. (3)

11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/50

1.1

Ekoznačka EU by měla i nadále zůstat dobrovolným nástrojem. Dobrovolný charakter systému umožňuje, aby byla stanovena přísná a ambiciózní kritéria, kterými bude zajištěna podpora jen takových výrobků a služeb, které se vyznačují dobrým působením na životní prostředí.

1.2

Výbor trvá na tom, že se musí zlepšit řízení systému, aby více odpovídal potřebám podnikové praxe.

1.3

Výbor souhlasí s Komisí v tom, že počet skupin výrobků, stejně jako počet držitelů oprávnění, se musí výrazně zvýšit.

1.4

Výbor se domnívá, že ekoznačka týkající se veškerých potravinářských výrobků, čerstvých i zpracovaných, by byla prvním krokem ke skutečnému zlepšení ekologických podmínek dodavatelského řetězce. Výbor však zastává názor, že u potravin by se měla ekoznačka udělovat pouze tehdy, pokud je zohledněn celý životní cyklus výrobku. Z návrhu jednoznačně nevyplývá, jakých druhů potravin se nařízení Komise má týkat.

1.5

Výbor se domnívá, že obaly by do kritérií ekoznačky měly být zahrnuty pouze tehdy, pokud je to pro danou skupinu výrobků relevantní.

2.1

V červnu 2008 Komise zveřejnila svůj návrh nařízení o systému ekoznačky Společenství. Tento návrh má nahradit nařízení (ES) č. 1980/2000 ze dne 17. července 2000 o revidovaném systému Společenství pro udělování ekoznačky.

2.2

Toto téma není pro Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) nové. Výbor vyjádřil své názory na původní návrh (1) a dále uvedl řadu návrhů o budoucím směřování systému v rámci dalších nedávných stanovisek (2).

2.3

Při přípravě tohoto stanoviska byly rovněž využity různé vstupy poskytnuté příslušnými orgány, evropskými zájmovými skupinami a společnostmi zapojenými do tohoto systému. EHSV konkrétně čerpal z prezentací zástupců různých podniků, ekologických nevládních organizací a organizací spotřebitelů, kteří se zúčastnili slyšení organizovaného v prostorách Výboru.

3.1

Stav životního prostředí vyvolává rostoucí obavy.

Moderní výrobní a spotřební modely přispívají k růstu poptávky po energii a zdrojích, které se používají neudržitelným způsobem, což je překážkou v dosažení cíle zmírnit negativní dopady lidské činnosti na životní prostředí, zdraví a přírodní zdroje.

3.2

Ekonomiky proto v současnosti řeší zásadní problém environmentální udržitelnosti a jejího začlenění do hospodářského růstu a dobrých životních podmínek s cílem napravit chyby minulosti.

3.3

Finanční krize, která zasáhla ekonomiky na celém světě, by neměla oslabit snahy o zmírňování dopadu změny klimatu a o ochranu životního prostředí. Právě naopak bychom měli považovat ekologizaci dodavatelského řetězce za výchozí bod, z něhož by se měla postupně rozšířit na všechna průmyslová odvětví.

3.4

Udržitelná spotřeba a výroba maximalizuje v této souvislosti potenciál podniků, aby proměnily environmentální výzvy v hospodářské příležitosti, a zajišťuje lepší pozici spotřebitelům.

3.5

Je zapotřebí zlepšit celkové environmentální působení výrobků v celém jejich životním cyklu, posílit poptávku po šetrnějších výrobcích a výrobních technologiích a napomáhat spotřebitelům, aby jejich rozhodnutí vycházela z dobré informovanosti.

3.6

Výbor v důsledku toho podporuje různá kritéria schválená třetími stranami a založená na „zohledňování životního cyklu“ (3), která mohou být jednou ze složek těchto politických nástrojů (4).

3.7

Výbor je výrazným zastáncem iniciativ zaměřených na rozvoj politiky Společenství udržitelné výroby a spotřeby, plně začleněné do dalších politik Společenství, za účelem rozvoje „zeleného trhu“, který zajistí, aby tyto výrobky a služby odpovídaly jasným společným definicím a byly skutečně dostupné ve všech členských státech.

3.8

Důvodem ke změnám platného nařízení jsou zkušenosti získané používáním systému ekoznačky.

Nedostatky stávajícího systému lze shrnout takto:

Výbor poskytne své názory týkající se uvedených slabých stránek v oddíle Konkrétní poznámky, kde se vyjádří k opatřením na zlepšení systému navrženým Komisí.

3.9

Úspěšné zavedení ekoznačky EU má velký význam také proto, že je jediným dobrovolným politickým nástrojem, který souvisí s výrobky a je orientovaný na poptávku, jehož cílem je působit na udržitelnost.

11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/55

1.1

EHSV vítá iniciativu Evropské komise zaměřenou na harmonizovanou regulaci obchodu s produkty z tuleňů. Stávající situace v této oblasti je neudržitelná a je vhodné na mezinárodní úrovni požadovat zásadní změny.

1.2

Vzhledem k tomu, že Smlouva neobsahuje specifický právní základ pro otázky dobrých životních podmínek zvířat, považuje Výbor za vhodné, že byl pro legislativní zásah v této oblasti zvolen článek 95 Smlouvy o ES „fragmentace vnitřního trhu“. Judikatura Společenství potvrdila oprávněnost tohoto rozhodnutí.

1.3

Výbor navrhuje odklad vstupu v platnost systému výjimek a navrhuje Komisi, aby předložila v roce 2012 podrobnou zprávu o vývoji právních předpisů v oblasti lovu tuleňů, která bude základem pro případné udělování odchylek od roku 2012.

1.4

Během prvních tří let uplatňování nového nařízení by měl být zákaz absolutní, s jedinou výjimkou inuitské komunity, pro niž je lov tuleňů otázkou přežití.

1.5

Aby byla zaručena funkčnost opatření obsažených v legislativním návrhu, je bezpodmínečně nutné, aby Komise zřídila účinné systémy kontroly. Kontrola nesmí být prováděna pouze státem, který žádá o odchylku. Komise musí dohlížet na správné uplatňování obsahu příslušných právních předpisů v terénu.

1.6

Výbor žádá Komisi, aby vypracovala příslušné studie s cílem stanovit dopady, které na zachování druhu mohou mít změny klimatu.

2.1

Ploutvonožci je skupina živočichů, která zahrnuje celkem 33 druhů tuleňů, lachtanů, rypoušů sloních a mrožů. Jsou to savci různých velikostí, kteří se na pevnině či na ledu shromažďují do velkých skupin za účelem rozmnožování.

2.2

I když ekologické organizace (1) začínají upozorňovat na silný úbytek populací tuleňů, k němuž dochází mimo jiné z důvodu změn klimatu, organizace lovců a vlády států, v nichž se tuleni rozmnožují, odmítají, že by tento druh byl ohrožen a poukazují na to, že existuje zhruba 15 miliónů tuleňů, které lze lovit. Debata o lovu tuleňů se v posledních letech soustředila na otázky dobrých životních podmínek zvířat a ponechala v pozadí aspekty související se zachováním druhu. EU má k dispozici zvláštní právní předpisy, které se týkají ochrany tuleňů (2).

2.3

Tuleni jsou komerčně loveni v Kanadě, Grónsku, Namibii, Norsku a Rusku. Všechny tyto země mají různé právní předpisy pro regulaci lovu tuleňů. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) poukázal na to, že neexistuje dostatek věrohodných údajů o populacích tuleňů a o počtu každoročně zabitých zvířat. Z údajů poskytnutých úřady jednotlivých států vyplývá, že nejvíce tuleňů se každoročně uloví v Kanadě (zhruba 300 000). Dle údajů kanadské vlády (3) bylo za rok 2008 uloveno 275 000 tuleňů a bylo uděleno celkem 17 000 loveckých licencí. Daleko za Kanadou stojí Grónsko (4) s 160 000 a Namibie (5) s 80 000 ulovenými zvířaty za rok.

2.4

V Evropské unii dochází k zabíjení a stahování z kůže ve dvou státech, ve Finsku a Švédsku. Produkty z tuleňů se vyrábí ve Spojeném království (Skotsko). Na území Společenství nemá tato činnost komerční rozměr jako v Norsku či Kanadě, nýbrž slouží jako aktivita pro volný čas a ke kontrole populací živících se rybami.

2.5

Tuleni jsou zabíjeni za účelem využití jejich kůže na kabáty, tuků na výrobu oleje, masa na krmení zvířat a jejich pohlavní orgány, které jsou stále oblíbenější v Asii, jsou používány k výrobě afrodiziak.

2.6

Tuleně je možné zabít různými způsoby. Nejběžnějšími nástroji jsou pušky a hakapik (druh dlouhého cepínu na jedné straně zakončeného jako kladivo). Tento druh cepínu, který se jmenuje hakapik, vypadá jako jednoduchý primitivní nástroj, ale vědci jej považují za nejúčinnější způsob, jak rychle omráčit a zabít tuleně.

2.7

EFSA konstatoval ve svém vědeckém stanovisku (6) vydaném v roce 2007, že „je možné zabíjet tuleně rychle a efektivně, aniž by jim to způsobovalo zbytečnou bolest či utrpení“. EFSA nicméně uznává, že v praxi není zabíjení vždy ohleduplné a účinné. Různé vnitrostátní předpisy stanovují rozměry a způsoby použití hakapiku, jakož i ráži pušek a rychlost střeliva.

3.1

Evropský parlament schválil dne 26. září 2006 prohlášení (7), ve kterém vyzývá Evropskou komisi k vypracování legislativních návrhů zaměřených na regulaci dovozu, vývozu a prodeje produktů ze dvou druhů tuleňů, tuleňů grónských a čepcolů hřebenatých. V prohlášení se dále požadoval specifický přístup k tradičnímu lovu tuleňů, který provádí inuitské komunity.

3.2

Parlamentní shromáždění Rady Evropy přijalo doporučení o lovu tuleňů, které vyzývá členské státy, aby zakázaly veškeré způsoby lovu, které jsou kruté a které nezaručují okamžitou smrt zvířete.

3.3

Belgie, Nizozemsko a Slovinsko vypracovaly v posledních letech vnitrostátní zákony zakazující výrobu produktů získaných z tuleňů a jejich uvádění na trh. Další státy EU se také rozhodly regulovat tuto oblast a jejich vnitrostátní zákony se v současné době nachází ve fázi přípravy.

3.4

Evropská komise zahájila na začátku roku 2007 konzultaci zainteresovaných stran, z níž vyplynulo vědecké stanovisko předložené Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) (8). V dubnu 2008 předložilo Generální ředitelství Evropské komise pro životní prostředí studii možného dopadu zákazu obchodování s produkty z tuleňů.

3.5

Dne 23. července 2008 zveřejnila Evropská komise návrh nařízení (9) o obchodování s produkty z tuleňů. Zvoleným právním základem návrhu jsou články 95 a 133 Smlouvy o založení Evropského společenství. Článek 95 se týká fragmentace vnitřního trhu a článek 133 se týká společné obchodní politiky. Kritéria pro volbu právního základu, který poskytuje článek 95, byla stanovena judikaturou Soudního dvora.

3.6

Návrh nařízení Komise zakazuje uvádění produktů z tuleňů na trh Společenství a jejich dovoz na tento trh, tranzit přes tento trh nebo vývoz z tohoto trhu. Zavádí se však systém výjimek, který umožní uplatnit odchylky od obecného pravidla v případě, že bude splněna řada podmínek týkajících se dobrých životních podmínek zvířat, které jsou shrnuty v tomto nařízení (10). Uvedené podmínky mají zaručit, že tuleni jsou zabíjeni a stahováni z kůže způsobem, který jim nepůsobí zbytečnou bolest, rozrušení a jiné formy strádání.

3.7

Evropská komise udělila automatickou výjimku pro tradiční lov tuleňů, který provádí Inuité jako způsob obživy. Prováděcí předpisy stanoví vhodná opatření pro zaručení původu produktů z tuleňů.

3.8

Členské státy jednou za pět let předloží Komisi zprávu shrnující činnosti podniknuté při prosazování tohoto nařízení.

4.1

EHSV s uspokojením hodnotí iniciativu Evropské komise zaměřenou na harmonizovanou regulaci přijatelných metod lovu tuleňů a uvádění produktů z tuleňů na trh.

4.2

Návrh nařízení se zabývá dobrými životními podmínkami zvířat a nezmiňuje problematiku související se zachováním druhu. Evropské ekologické organizace zdůraznily, že do legislativního textu je nutné zahrnout aspekty zachování druhu. EU má však dobrou legislativu v oblasti zachování a disponuje specifickými nástroji na zachování tuleňů, které doplňují opatření obsažená v tomto návrhu.

4.3

Je zřejmé, že změny klimatu (zejména tání ledovců) přímo ovlivní životní a reprodukční podmínky tuleňů. Z tohoto důvodu je Evropská komise žádána, aby provedla příslušná hodnocení a vědecké studie s cílem poskytnout pravdivé údaje o možném negativním dopadu změn klimatu na populaci tuleňů, a případně přezkoumala a přijala nástroje na úrovni Společenství v oblasti zachování druhů.

4.4

EU nemá ve Smlouvě o založení Evropského společenství specifický právní základ pro regulaci aspektů týkajících se dobrých životních podmínek zvířat. Neexistence tohoto explicitního právního základu vede EU k tomu, aby tento nedostatek pokryla prostřednictvím jiných právních základů, které jsou však pro řešení této otázky stejně tak oprávněné. V tomto případě poskytuje sporný článek 95 „fragmentace vnitřního trhu“ EU možnost harmonizovat legislativy zaměřené na dobré životní podmínky zvířat – koncept dobrých životních podmínek zvířat byl judikaturou Společenství kvalifikován jako „obecný zájem“. EHSV vyjádřil ve svém stanovisku o kočičí a psí kůži (11) souhlas s uvedeným právním základem pro rozhodování v oblasti dobrých životních podmínek zvířat a zdůraznil jeho soulad s obchodními předpisy, které vypracovala Světová obchodní organizace.

4.5

Chybějící kontrola Společenství v této oblasti, nedostatek údajů (oficiálně uznaný EFSA) a související hospodářský zájem ztěžují možnost mít pravdivý a nezkreslený pohled na lov tuleňů mimo EU. Případné legislativní změny v zemích, kde se tuleni zabíjejí, s cílem přizpůsobit je novým požadavkům Společenství, nemusí v praxi znamenat významné zlepšení podmínek, za kterých jsou tuleni zabíjeni.

4.6

Obecný zákaz doprovázený systémem dodatečných výjimek je inovačním nástrojem, který by mohl být významným precedentem v budoucích právních postupech Společenství. Z tohoto důvodu EHSV nezamítá úplně systém výjimek Společenství, ale žádá, aby byl jeho vstup v platnost odložen tak, aby během prvních tří let uplatňování tohoto nařízení byl tento obecný zákaz absolutní s jedinou výjimkou inuitské komunity, pro niž je lov tuleňů otázkou přežití. Odklad by EU umožnil po technické stránce vytvořit systém výjimek, který by byl podrobnější a přísnější než obecný systém předložený v původním návrhu, usnadnil by kontrolu a stanovil nové hodnotící prvky pro posuzování možného udělení výjimky.

4.7

Předložení zprávy Společenství v roce 2012 o změnách, které proběhly ve vnitrostátních legislativách s ohledem na lov tuleňů, uplatňování v praxi a mechanizmy kontroly by mohly být velmi užitečné pro to, aby orgány Společenství mohly od tohoto data vyhodnocovat dosažený pokrok a rozhodnout případně o udělení výjimky. Nedostatek údajů je důvodem většího úsilí Společenství při shromažďování všech relevantních a potřebných údajů.

4.8

EHSV doufá, že legislativní návrh Komise bude skutečným podnětem pro státy, ve kterých dochází k lovu tuleňů, aby upravily své právní předpisy a praxi směrem k „humánnějšímu“ způsobu zabíjení tuleňů. Stávající situace ohledně zabíjení tuleňů je neudržitelná a je třeba podpořit nutné změny, i když je pravomoc EU v této oblasti omezená.

4.9

EHSV poukazuje na nutnost, aby členské státy přijaly systém sankcí, které budou účinné, přiměřené a odrazující, s cílem zaručit dosah a účinnost nových právních předpisů týkajících se lovu tuleňů. Účinný systém sankcí přispěje k posílení vnitřního trhu a ochraně spotřebitelů.

5.1

Ačkoli se návrh nařízení nezabývá otázkou oprávněnosti lovu tuleňů, je vhodné, aby se EHSV vyjádřil k určitým otázkám, které se v souvislosti s tímto tématem pravidelně objevují. Za prvé je třeba jasně poukázat na to, že zabíjení tuleňů nelze definovat jako rybolovnou činnost, nýbrž se jedná o lov savců. Za druhé je sporné, zda mají tuleni vinu na ubývání mořských zdrojů, konkrétně populací tresky obecné. Toto tvrzení, na jehož základě se v některých státech snaží ospravedlnit lov tuleňů, nelze podepřít žádnou vědeckou studií. Vzhledem k složitosti mořského ekosystému toto nelze s jistotou tvrdit.

5.2

Komise ve svém návrhu nerozlišuje mezi lovem tuleňů ve velkém a malém měřítku. Tento přístup Komise je správný, pokud předpokládáme, že hlavní cíl návrhu je založen na zásadách dobrých životních podmínek zvířat. Zavedení zvláštních výjimek pro evropské země provádějící lov tuleňů v malém měřítku nelze ospravedlnit z hlediska dobrých životních podmínek zvířat a mohlo by zpochybnit mezinárodní legalitu celého návrhu.

5.3

Kontrola v této oblasti je obzvláště těžká, složitá a provádí se ve velmi nepříznivých klimatických podmínkách. Během kontroly je třeba zjistit skutečný počet zabitých zvířat a míru dodržení příslušných právních předpisů v terénu. Systém kontroly, který je celý spravován zemí žádající o výjimku, se nezdá být nejlepším způsobem, jak zaručit jeho nezávislost. EU by měla zřídit skupinu expertů, která by prováděla kontroly na místě v zemích, které požádají o výjimku. Tuto skupinu evropských inspektorů by měla financovat země, která má zájem dovážet na trh Společenství. EU by tímto způsobem měla k dispozici více informací pro vyhodnocování účinnosti systému osvědčování a označování.

5.4

Zavedení systému osvědčování a nepovinného označování v zemích, které požádají o výjimku, je odpovědí na opakovaně vyjádřené přání evropských občanů, které bylo obsaženo ve veřejné konzultaci pořádané Komisí. Iniciativy týkající se osvědčování a označování by měly být v každém případě doprovázeny obecnými opatřeními na zákaz komercializace produktů z tuleňů. Jinak by bylo sporné, zda lze dosáhnout cílů návrhu Komise, jimiž jsou dobré životní podmínky zvířat.

5.5

Požadavky pro osvědčování musejí být stanoveny v prováděcích předpisech nařízení s cílem přesně definovat podmínky pro osvědčování a označování. Nepřesnost měla v minulosti za následek nesprávné označování, které spotřebitele mátlo a mýlilo. Je běžné, že na trhu najdeme výrobky vyrobené z produktů z tuleňů, které jsou označené jako „tuk z mořských živočichů“ nebo „rybí tuk“. Je nezbytné, aby na označení těchto výrobků byl uveden nejen druh tuleně, z něhož pochází, ale i původ zvířete.

5.6

Výbor, který bude Evropské komisi pomáhat v procesu udělování výjimek, by měl usnadnit účast všech organizací a provozovatelů, kterých se tento postup týká.

11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/59

—

energetickou účinnost a úsporu energie,

—

využití a ochranu půdy,

—

vodu a ovzduší,

—

emise,

—

nakládání s odpady,

—

zachování biologické rozmanitosti,

—

zlepšení postoje pracovníků, podnikatelů a občanů k otázkám životního prostředí,

—

ovlivňování udržitelné výroby,

—

podpoře udržitelného obchodu,

—

šíření udržitelné spotřeby.

2.1

Rozvoj dobrovolných nástrojů musí být považován za významnou složku environmentální politiky Společenství a i sama Komise připouští, že „tyto nástroje mají velké možnosti, nebyly však plně rozvinuty“ (3).

2.2

Dobrovolné nástroje v oblasti životního prostředí mohou mít značný přínos, když:

2.3

Mezi dobrovolnými nástroji, které Unie vypracovala, přijala a zdokonalila, lze vedle systému EMAS, evropské ekoznačky (4), osvědčení EPD (Environmental Product Declaration) a analýzy životního cyklu LCA (Life Cycle Assessment) vyzdvihnout i „zelené“ ekologické veřejné zakázky (GPP – Green Public Procurement) (5), značku Energy Star (6), dobrovolné dohody (7), Agendu 21 a normu EN ISO 14001.

2.4

Součinnost s dalšími nástroji politiky životního prostředí nabývá stále většího významu, například díky systému řízení z hlediska ochrany životního prostředí stanoveném normou ISO 14001 (8), který zahrnuje 35 000 certifikací a je založen na nezbytném úsilí nejvyššího vedení podniku o dodržování právních předpisů, neustálé zlepšování a předcházení znečištěním.

2.5

V rámci akčního plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku (9), k němuž Výbor vypracovává zvláštní stanovisko, je jinak systém EMAS představován jako nástroj, který funguje v součinnosti s:

2.6

Výbor již od roku 1992 tvrdil, že systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) hraje významnou roli při stimulování a zlepšování ochrany životního prostředí, a kladně ohodnotil plánovaný „systém“ na zvýšení ochrany životního prostředí, zejména proto, že by environmentální cíle měly být dosahovány prostřednictvím organizačních opatření v rámci podniků, pobídek k přísnějšímu dohledu, lepší a větší informovanosti (11) a účasti všech pracovníků.

2.7

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 ze dne 19. března 2001 nahradilo nařízení z roku 1993 a rozšířilo na všechna „místa“ možnost certifikace v důsledku přezkumu založeného na vývoji environmentální politiky Společenství, který staví na dobrovolných nástrojích a odpovědnosti jednotlivých činitelů v oblasti podpory udržitelného rozvoje  (12). Výbor k němu vypracoval vlastní – souhlasné – stanovisko (13).

2.8

Výbor konkrétně opět potvrdil, že mezi zásadní prvky systému EMAS patří:

2.9

Mezi dalšími cíli, které systém EMAS může umožnit dosáhnout, lze vyzdvihnout:

2.10

Výbor proto vítá, že se Komise odhodlala zahájit přezkum stávajících právních předpisů upravujících dobrovolnou účast v systému EMAS, aby byly plně uvolněny jeho možnosti.

3.1

Prostřednictvím nového nařízení, kterým se ruší nařízení (ES) č. 761/2001, a prostřednictvím rozhodnutí 2001/681/ES a rozhodnutí 2006/193/ES usiluje návrh na revizi programu Společenství pro systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) o:

—

subjektů oprávněných provést registraci,

—

akreditačních orgánů,

—

orgánů odpovědných za regulativní kontrolu,

—

ověřovatelů stavu životního prostředí.

—

udržitelné výroby,

—

udržitelného obchodu,

—

udržitelné spotřeby.

11.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 218/65

1.1

EHSV vítá tento návrh Komise neboť je výrazným krokem správným směrem a má potenciál zlepšit zacházení se zvířaty během jejich porážky.

1.2

Výbor vítá návrh, aby měl provozovatel jatek plnou zodpovědnost za řádné zacházení se zvířaty během jejich porážky: návrh nařízení požaduje, aby provozovatelé pracovali v souladu se standardními operačními postupy, aby byla zavedena osvědčení o způsobilosti a jmenováni pracovníci pro řádné zacházení se zvířaty.

1.3

Výbor zdůrazňuje, že oficiální veterinární lékař musí mít hlavní úlohu v dohledu nad zajištěním plného provádění správných postupů v oblasti řádného zacházení se zvířaty během jejich porážky. Tento lékař by měl být neprodleně informován o jakýchkoli změnách ve standardních operačních postupech.

1.4

Oficiální veterinární lékař by měl zejména zodpovědný za pravidelné prověřování toho, zda je porážka řádně monitorována.

1.5

Návrh umožnit výjimku v případně obřadní porážky zvířat je zcela neslučitelný s cíli pro řádné zacházení se zvířaty během jejich porážky obsaženými v návrhu nařízení.

1.6

Výbor velmi vítá nové postupy depopulace a nutné porážky. Velmi důležitý je především požadavek vypracovat před zahájením daných úkonů akční plán k zajištění dodržení pravidel stanovených v tomto nařízení. Velmi vítaným návrhem je vypracování hodnotící zprávy o výsledcích depopulace do jednoho roku od jejího ukončení.

2.1

Důležitost ohledů na řádné zacházení se zvířaty v EU vzrostla, což je ve společnosti, která se prohlašuje za vyspělou a civilizovanou, velmi podstatné.

2.2

V letech 2004 a 2006 byl ve dvou vědeckých stanoviscích Evropského úřadu pro bezpečnost potravin vyjádřen návrh revidovat stávající směrnici 93/119/ES.

2.3

Prostřednictvím právních předpisů EU bylo poukázáno na konkrétní problémy, jako je chybějící harmonizovaná metodika pro nové metody omračování a také nedostatečně jasně stanovené povinnosti provozovatelů a řídících pracovníků jatek. Je dále třeba řádně školit zaměstnance zapojené do porážky zvířat.

2.4

Je třeba vyjasnit řádné zacházení se zvířaty usmrcovanými v rámci tlumení nákaz. Pravidla pro řádné zacházení by měla být dodržována v co nejvyšší míře, pokud dojde k nutné porážce zvířat, aby se předešlo odkladu a zbytečnému utrpení zvířete.

2.5

Je třeba lépe informovat o řádném zacházení se zvířaty a dodržovat ho při přípravě zvířat a manipulaci s nimi před porážkou.

2.6

Směrnice 93/119/ES bude zrušena a nahrazena navrženým nařízením, avšak oblast působnosti návrhu zůstane nezměněna.

2.7

Směrnice se v návrhu mění na nařízení, čímž je zajištěno jednotné a souběžné použití v EU, které je v souladu s jednotným trhem.

3.1

Toto nařízení stanoví pravidla pro usmrcování zvířat chovaných k produkci potravin, vlny, kůže, kožešin nebo jiných produktů a pro související úkony.

3.2

Bude povolena výjimka v případě, že dojde k nutné porážce, aby se předešlo zbytečné bolesti a zbytečnému utrpení zvířete, nebo v případě, že by úplný soulad s nařízením představoval přímé riziko pro zdraví a bezpečnost lidí.

3.3

Nařízení se nepoužije v případech, kdy jsou zvířata usmrcována:

3.4

Během porážky a souvisejících úkonů musí být zvířata ušetřena veškeré bolesti, úzkosti nebo utrpení, které nejsou nevyhnutelné. Provozovatelé musejí přijmout všechna nezbytná opatření k zajištění toho, aby se před porážkou o zvířata řádně pečovalo a řádně se s nimi zacházelo za účelem minimalizace stresu.

3.5

Podle čl. 4 odst. 1 jsou zvířata usmrcována pouze použitím metody, která zajistí bezprostřední smrt nebo po omráčení.

3.6

Odchylně, bez předchozího omráčení, mohou být zvířata usmrcena v případech, kdy jsou takové metody stanoveny náboženskými obřady, pokud k takovému usmrcení dojde na jatkách. Členské státy se mohou rozhodnout tuto odchylku neuplatnit.

3.7

V příloze I jsou uvedeny metody omračování a detailní popis technických specifikací. Omráčení musí být provedeno v souladu s těmito metodami. Kontroly účinnosti procesu omráčení se musejí provádět na dostatečně reprezentativním vzorku zvířat, aby bylo zajištěno řádné a důsledné fungování tohoto procesu.

3.8

Postupem podle čl. 22 odst. 2 mohou být přijaty kodexy osvědčených postupů Společenství týkající se metod omračování stanovených v příloze I. Tento postup byl zaveden rozhodnutím Rady z roku 1999 o postupech pro výkon pravomocí svěřených Komisi v oblasti provádění právních předpisů prostřednictvím regulativního výboru. Každý členský stát bude mít v tomto výboru svého zástupce a výboru bude předsedat zástupce Komise.

3.9

Provozovatelé vytvářejí a provádějí standardní operační postupy tak, aby se zajistilo, že usmrcování zvířat a související úkony jsou prováděny v souladu s čl. 3 odst. 1. Tyto standardní operační postupy jsou na požádání poskytnuty příslušným orgánům. Co se týče omračování, měly by standardní operační postupy zohlednit doporučení a návody pro použití přístrojů vydané jejich výrobcem. Navíc musí být k dispozici záložní vybavení pro okamžité použití v případě, že se u omračovacího přístroje vyskytne problém.

3.10

Následující úkony spojené s porážkou na jatkách mohou provádět pouze osoby, které mají pro takové úkony osvědčení o způsobilosti: