6.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 184/1

A.

vzhledem k tomu, že průhlednost umožňuje občanům, aby se více zapojili do rozhodovacího procesu, a zaručuje, že orgány a instituce EU mají větší legitimitu a jsou v demokratickém systému efektivnější a odpovědnější ve vztahu k občanům,

B.

vzhledem k tomu, že průhlednost přispívá k posílení zásad demokracie a dodržování základních práv, jak je uvedeno v článku 6 Smlouvy o EU a v Listině základních práv Evropské unie,

C.

vzhledem k tomu, že větší průhlednost v orgánech a institucích EU by zlepšila veřejné povědomí o tom, jakým způsobem jsou finanční prostředky EU využívány, a zároveň by zlepšila možnosti hodnocení efektivity výdajů EU,

1.

připomíná, že čl. 30 odst. 3 první pododstavec finančního nařízení ve znění ze dne 13. prosince 2006 (1) v kapitole „zásada průhlednosti“ stanoví, že:

„Komise vhodným způsobem zpřístupní informace o příjemcích finančních prostředků z rozpočtu, které má k dispozici v okamžiku plnění rozpočtu centralizovaným řízením a přímo jejími útvary, a informace o příjemcích finančních prostředků, které poskytnou subjekty, jež byly úkoly plnění rozpočtu pověřeny v rámci jiných způsobů řízení.“

2.

je toho názoru, že průhlednost úzce souvisí s otázkou, zda jsou informace poskytované o příjemcích snadno dostupné, spolehlivé a vhodné pro další výzkum, srovnání a hodnocení, a že by tudíž při uplatňování formulace „vhodným způsobem“, jež je uvedena ve finančním nařízení, měly být tyto potřeby náležitě zohledněny;

3.

připomíná, že pokud jde o průhlednost v souvislosti s. 20 % finančních prostředků EU spravovaných přímo a centrálně Komisí (granty a veřejné zakázky), informace včetně údajů o příjemcích jsou k dispozici k nahlédnutí na dvou webových stránkách:

Co se týče příjemců grantů: http://ec.europa.eu/grants/beneficiaries_en.htm

Co se týče vítězů veřejných zakázek: http://ec.europa.eu/public_contracts/beneficiaries_en.htm

4.

žádá Komisi, aby adresy dvou webových stránek, jež obsahují informace o příjemcích finančních prostředků EU, které Komise spravuje přímo a centrálně, výslovně uváděla ve všech dokumentech souvisejících s rozpočtem EU nebo s projekty a programy, za něž odpovídá;

5.

konstatuje, že podle článku 53b finančního nařízení, pokud Komise plní rozpočet sdíleným řízením, členské státy v souladu s odst. 2 písm. d) téhož článku:

„zajišťují prostřednictvím příslušných odvětvových předpisů a v souladu s čl. 30 odst. 3 náležité roční následné zveřejnění příjemců finančních prostředků z rozpočtu“

6.

upozorňuje, že podobně podle článků 53c a 53d třetí země a mezinárodní organizace, které jsou pověřeny řídícími úkoly, „zajistí v souladu s čl. 30 odst. 3 náležité následné zveřejnění příjemců finančních prostředků z rozpočtu“;

7.

připomíná, že v návrhu svého prohlášení o průhlednosti, jež je připojeno k výsledkům dohodovacího řízení o revidovaném finančním nařízení, se Komise zavázala:

„v prováděcích nařízeních pro jednotlivá odvětví zajistit, aby způsob zveřejňování informací o příjemcích prostředků ze zemědělských fondů (EZFRV (2) a EZZF (3)) byl srovnatelný se způsobem stanoveným v prováděcích nařízeních ke strukturálním fondům pro jednotlivá odvětví. Zejména bude zajištěno odpovídající každoroční zpětné zveřejnění částek získaných z těchto fondů každým příjemcem, rozdělených podle hlavních kategorií výdajů“

8.

poznamenává, že webová stránka Komise http://ec.europa.eu/agriculture/funding/index_en.htm v současné době obsahuje odkazy na databáze 14 členských států, které poskytují informace o příjemcích plateb společné zemědělské politiky v rámci sdíleného řízení; vyslovuje však politování nad tím, že dané informace jsou tak rozmanité a rozptýlené a mají tak odlišnou kvalitu, že je obtížné vůbec nějaké najít; vyzývá Komisi, aby se poučila z dobře přístupné webové stránky http://www.farmsubsidy.org/, která funguje výborně a byla zřízena bez použití veřejných finančních prostředků;

9.

bere na vědomí výhradu Komise, která s ohledem na skutečnost, že odkazy na jejích webových stránkách vycházejí z informací poskytnutých členskými státy, jejichž rozsah i detailnost se mohou velmi lišit, prohlašuje, že nemůže zaručit přesnost nebo úplnost poskytnutých údajů a informací a nepřijímá právní ani jinou odpovědnost za jejich využití;

10.

trvá na tom, že Komise musí přijmout odpovědnost za zajištění úplných a spolehlivých údajů, a tudíž provést nezbytná opatření týkající se orgánů členských států, aby zajistila, že tyto údaje budou poskytnuty;

11.

domnívá se, že by webové stránky Komise, na nichž jsou zveřejňovány informace o příjemcích finančních prostředků EU ze všech oblastí, ať již se jedná o zakázky, granty nebo výdaje v rámci zemědělských a strukturálních fondů, neměly umožňovat pouze získání informací o jednotlivých příjemcích, ale rovněž vyhledávání na základě specifických kritérií, aby bylo možné získat celkový obraz v rámci jednotlivých okruhů, který pak může být porovnán s číselnými údaji Komise o plnění rozpočtu;

12.

vyzývá Komisi, aby přijala politickou odpovědnost za zveřejňování informací o příjemcích finančních prostředků EU v rámci všech forem řízení;

13.

zdůrazňuje, že k tomu, aby měly informace nějakou praktickou hodnotu, nestačí je pouze zveřejnit v jejich základní podobě, ale je nezbytné je racionálním způsobem utřídit, klasifikovat a prezentovat;

14.

upozorňuje, že jednotliví příjemci mohou získat finanční prostředky EU z několika programů či sektorů činnosti EU; uznává, že z tohoto důvodu by mohlo být poučné, pokud by existovala možnost identifikovat všechny částky, jež byly jednotlivému příjemci vyplaceny napříč všemi sektory; žádá Komisi, aby prozkoumala, zda by bylo proveditelné vytvořit komplexní vyhledávač, jenž by byl schopen vyhledávat údaje o jednotlivých příjemcích v celém spektru činností EU, včetně zakázek, grantů, dotací, výzkumných programů, zemědělských nebo strukturálních fondů, centralizovaného/ decentralizovaného řízení atd.;

15.

vyzývá Komisi, aby zohlednila připomínky obsažené v tomto usnesení a do příštích evropských voleb v roce 2009 zavedla plně funkční systém, jenž by širší veřejnost informoval o všech příjemcích dotací EU a o vymáhaných dlužných finančních prostředcích;

16.

upozorňuje, že jednotlivé orgány a instituce EU mají v současné době značně odlišné požadavky na prohlášení o finančních zájmech ze strany svých členů – od veřejného rejstříku (Evropský parlament) až po nulovou povinnost tato prohlášení vydávat;

17.

je toho názoru, že by všechny orgány a instituce EU měly zvážit, zda jsou stávající zásady a pravidla dostatečná, a konstatuje, že může být zapotřebí provést přezkum pravidel Evropského parlamentu, jehož cílem by bylo zavedení povinného zveřejňování finančních zájmů na internetu;

18.

konstatuje, že si Komise objednala vypracování studie, která souvisí s její Evropskou iniciativou pro průhlednost a bude se zabývat pravidly a normami v oblasti profesionální etiky, jež platí pro osoby zastávající veřejný úřad v orgánech a institucích EU a ve vnitrostátních parlamentech, vládách, ústavních soudech (nejvyšších soudech), účetních dvorech a centrálních či národních bankách 27 členských států EU, stejně jako Kanady a Spojených států amerických; dále konstatuje, že tato studie v případě orgánů a institucí EU prozkoumá a srovná pravidla a normy v oblasti profesionální etiky v Evropské komisi, Evropském parlamentu, Evropském účetním dvoře, Evropském soudním dvoře, Evropské centrální bance a Evropské investiční bance;

19.

je si vědom přání Komise vytvořit v rámci orgánů a institucí EU „společný etický prostor“;

20.

připomíná, že Komise na základě doporučení, která vypracoval výbor nezávislých odborníků ve své 2. zprávě ze dne 10. září 1999, a své bílé knihy o správní reformě ze dne 1. března 2000 vytvořila návrh na zřízení poradního výboru pro normy veřejného života (4), k jehož úkolům by patřilo předem poskytovat osobám zastávajícím veřejný úřad pokyny, jak se vyhnout situacím, v nichž by mohlo dojít k potenciálnímu střetu zájmů;

21.

domnívá se, že by nebylo vhodné zřídit jediný poradní orgán pro všechny osoby zastávající veřejný úřad EU vzhledem ke specifické situaci poslanců Evropského parlamentu, kteří jsou přímo voleni občany;

22.

domnívá se nicméně, že by všechny orgány a instituce měly přijmout pravidla profesionální etiky pro své členy, v závislosti na konkrétním charakteru každého orgánu či instituce a na základě jejich stávajících praktik týkajících se všech relevantních finančních zájmů;

23.

doporučuje, aby se pravidla profesionální etiky každého orgánu či instituce zabývala rovněž celkovou politickou, finanční a právní odpovědností svých členů;

24.

připomíná, že Evropský soudní dvůr v reakci na nedávná usnesení Parlamentu o udělení absolutoria přijal kodex chování pro své soudce (5); konstatuje, že Evropský účetní dvůr rovněž zkoumá související otázky v kontextu svého vzájemného hodnocení, jež se zabývá budoucí úlohou tohoto orgánu;

25.

souhlasí s evropským veřejným ochráncem práv (stížnost 3269/2005/TN), že je nezbytné zveřejňovat jména jednotlivých lobbyistů, kteří se setkávají s komisaři;

26.

konstatuje, že termín „vymáhání“ se vztahuje na čtyři odlišné postupy:

27.

opakuje politování, jež vyjádřil v bodě 36 svého usnesení ze dne 24. října 2006 o vymáhání finančních prostředků Společenství (6), že do Evropské iniciativy pro průhlednost nebyly začleněny informace o vymáhání finančních prostředků Společenství; vyzývá Komisi, aby rozpočtovému orgánu, ale i veřejnosti zpřístupnila jména a informace o výši znovunabytých finančních prostředků splatných nebo splacených do rozpočtu EU a také informace o konečném využití těchto částek;

28.

bere na vědomí stanovisko ve výroční zprávě Evropského účetního dvora za rok 2006 o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2006 (7) (odst. 2.24), že informace o zpětně získaných částkách a finančních opravách prezentované ve výročních zprávách o činnosti za rok 2006 nejsou dostatečné; žádá proto Komisi, aby poskytla spolehlivé a úplné informace o opravách chyb a důkazy o tom, které opravy provedla;

29.

domnívá se, že Komise by měla Parlamentu v pravidelných intervalech předkládat přehled částek, které dosud nebyly získány zpět, rozdělený podle celkových dlužných částek v rámci jednotlivých generálních ředitelství (GŘ) a doby, po kterou jsou již jednotlivé částky dluženy;

30.

vítá skutečnost, že přehled vzdání se nároku na vymáhání zjištěných pohledávek za rok 2006 byl zveřejněn jako příloha ke sdělení Komise (KOM(2007)0274), čímž byl poskytnut souhrn manažerských úspěchů Komise v roce 2006; konstatuje, že vzdání se nároku (v hodnotě přesahující 100 000 EUR) dosáhla celkové částky 23 038 784 EUR pro rozpočet ES a 6 549 996 EUR pro rozpočet Evropského rozvojového fondu;

31.

upozorňuje, že útvary Komise vystaví 10 000 inkasních příkazů ročně a že její GŘ pro rozpočet připravuje čtvrtletní bilance neinkasovaných částek, které jsou zasílány příslušným GŘ, která mají inkaso provést;

32.

vítá skutečnost, že v prozatímních účtech za rok 2006 (svazek 1, s. 67–71) byla v poznámkách k výsledovce zveřejněna kapitola o vymáhání výdajů; konstatuje, že v roce 2006 byly vydány inkasní příkazy v celkové hodnotě 634 000 000 EUR; doufá, že Komise za účelem zvýšení průhlednosti provede v tomto duchu v budoucnu další zlepšení;

33.

konstatuje, že Komise zřídila rejstřík expertních skupin (http://ec.europa.eu/transparency/regexpert/), které jsou definovány jako formální a neformální poradní orgány, jež byly buď zřízeny rozhodnutím Komise, nebo neformálně jejími útvary, a jejichž úkolem je Komisi a jejím útvarům asistovat při přípravě legislativních návrhů a politických iniciativ;

34.

vítá, že se místopředseda Komise S. Kallas na žádost Výboru pro rozpočtovou kontrolu zavázal, že od roku 2008 dojde k následujícím změnám:

35.

konstatuje, že rejstřík expertních skupin nepokrývá:

36.

nesouhlasí se všeobecným vyřazením těchto skupin z rejstříku a očekává, že Komise přijme vhodná opatření s cílem zajistit, aby rejstřík zahrnoval všechny expertní skupiny, včetně údajů o členech komitologických výborů, jednotlivých expertech, společných orgánech a výborech pro sociální dialog, čímž zajistí, že se stejný průhledný přístup uplatní také na členy těchto expertních výborů, pokud by v jednotlivých případech nebyly předloženy oprávněné a podstatné důvody;

37.

vyzývá Komisi, aby do konce roku 2008 provedla důkladný přezkum složení svých expertních skupin a aby přijala vhodná opatření s cílem zajistit v nich vyvážené zastoupení zájmových skupin;

38.

zdůrazňuje, že Komise musí do konce roku 2008 rozvinout otevřený, průhledný a široký postup výběru členů nových expertních skupin, přičemž nejpozději do února 2009 musí Parlament informovat o nových kritériích výběru;

39.

uznává, že důležitým prvkem řádné správy soukromých společností nebo orgánů a institucí EU je skutečnost, že jsou zúčastněným stranám a široké veřejnosti k dispozici informace o finančním řízení v podobě, která je snadno srozumitelná pro běžného čtenáře;

40.

bere na vědomí, že situace se změnila poté, co v roce 2003 vstoupilo v platnost revidované finanční nařízení, které stanoví povinnost vypracovávat výroční zprávy o činnosti, jež v praxi umožňují podrobněji se seznámit s vnitřním fungováním orgánů a institucí;

41.

blahopřeje Komisi k tomu, že na svých webových stránkách (http://ec.europa.eu/atwork/synthesis/aar/index_en.htm) zveřejnila výroční zprávy o činnosti (za roky 2004, 2005, 2006) svých generálních ředitelů a ostatních útvarů a souhrnnou zprávu Komise „Politické cíle, jichž bylo dosaženo v roce 2006“ (KOM(2007)0067);

42.

poznamenává, že podle Komise (KOM(2006)0277) tvoří souhrnná zpráva vrchol a výroční zprávy o činnosti pak pilíře systému odpovědnosti Komise, a vzhledem k tomu, že generální ředitelé a Komise jako sbor na sebe v těchto zprávách berou odpovědnost za řízení, naléhavě Komisi žádá, aby učinila podstatná opatření pro to, aby bylo možno se plně seznámit s využíváním 80 % finančních prostředků EU (sdílené řízení), neboť pokud tak neučiní, bude její vlastní odpovědnost považována za nedostatečnou;

43.

naléhá tudíž na Komisi, aby podpořila vydávání vnitrostátních prohlášení o věrohodnosti ze strany členských států, což by jí umožnilo převzít plnou politickou odpovědnost za celé finanční řízení EU; rovněž na Komisi naléhá, aby se více spoléhala na práci vnitrostátních kontrolních úřadů a na externí audity;

44.

vítá skutečnost, že Evropský soudní dvůr, Evropský účetní dvůr, Evropský hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů a evropský veřejný ochránce práv předkládají výroční zprávu o činnosti orgánu, který je příslušný pro udělení absolutoria;

45.

je toho názoru, že by výroční zprávy o činnosti ostatních orgánů a institucí včetně Rady a Evropského parlamentu měly být v zájmu větší průhlednosti umístěny na jejich veřejné webové stránky;

46.

připomíná, že jednou z otázek, kterou se Komise v rámci přípravy podkladů k průhlednosti zabývala (SEK(2005)1300), bylo, zda by se podvodům dalo lépe bránit, pokud by existovala větší průhlednost v oblasti výsledků vyšetřování, a zda by Komise měla zřídit a zveřejňovat „černou listinu“ případů, ve kterých byl podvod prokázán, s cílem viníky pojmenovat a zahanbit;

47.

konstatuje, že přestože se o vytvoření černé listiny podvodníků podrobně hovoří v pracovním dokumentu útvarů Komise (SEC(2005)1300), nebyla zahrnuta ani do Zelené knihy Komise o Evropské iniciativě pro průhlednost, ani do sdělení, které na tuto knihu navazuje;

48.

žádá, aby Komise zvážila způsob, jakým by bylo možno vytvořit veřejnou „černou listinu“ případů, ve kterých byl podvod potvrzen, a subjektů, které za nimi stojí, s cílem pojmenovat a zahanbit viníky a informovat veřejnost o výsledcích úsilí Společenství v boji proti podvodům;

49.

upozorňuje, že na ochranu finančních zájmů EU zavedla Komise v roce 1997 na žádost Evropského parlamentu systém včasného varování s pěti klasifikovanými úrovněmi varování, jehož cílem je napomoci útvarům Komise v identifikaci subjektů představujících finanční a jiná rizika; konstatuje, že tento systém pokrývá jak „centralizované řízení“ (smlouvy a granty spravované přímo útvary Komise), tak „decentralizované řízení“ (ze strany třetích zemí); systém včasného varování ale dosud nezahrnuje finanční prostředky EU spravované v partnerství s členskými státy („sdílené řízení“, zejména společná zemědělská politika a strukturální fondy) ani finanční prostředky, které byly přiděleny mezinárodním organizacím („společné řízení“);

50.

poznamenává, že podle hlavních zjištění uvedených ve výroční zprávě Evropského účetního dvora za rok 2006 byl hlavní příčinou nesrovnalostí v oblasti strukturálních politik nesoulad s právními předpisy (např. nabídkové řízení neproběhlo nebo bylo neplatné), a vzhledem k tomu, že ochrana finančních zájmů EU je základním cílem, žádá Komisi a Evropský účetní dvůr, aby předložily orgánu příslušnému pro udělení absolutoria zprávu o typech nesrovnalostí nebo podvodů, které se v průběhu nabídkových řízení vyskytují nejčastěji, a o důvodech, které k nim vedou;

51.

konstatuje, že z důvodů ochrany údajů a legitimních zájmů zúčastněných subjektů a s ohledem na skutečnost, že finanční nařízení neobsahuje žádná ustanovení, jež by umožňovala jejich zveřejnění, jsou záznamy v systému včasného varování přísně důvěrné;

52.

připomíná, že podle článku 95 finančního nařízení má být zřízena ústřední databáze vyloučených zájemců a uchazečů (v souladu s předpisy Společenství pro ochranu osobních údajů), kterou mají společně spravovat všechny orgány, instituce a agentury a jež má být v provozu od 1. ledna 2009;

53.

opětovně trvá na tom, že je nezbytně nutné vytvořit etický kodex Evropského úřadu pro boj proti podvodům s cílem zaručit presumpci neviny příjemců, kteří byli předmětem zdlouhavého a poškozujícího vyšetřovacího postupu a poté byli soudem zproštěni viny, ale nebyli za poškození dobré pověsti nebo utrpěné ztráty nijak odškodněni;

54.

konstatuje, že členské státy jsou povinny sdělit informace o vyloučených zájemcích a uchazečích příslušné schvalující osobě; dále konstatuje, že do databáze nebude mít přístup veřejnost, neboť bude vyhrazena pro orgány a instituce EU, výkonné agentury a regulační agentury (čl. 95 odst. 2 finančního nařízení);

55.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a ostatním orgánům a institucím.

6.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 184/8

A.

s ohledem na věcnou podstatu čl. 280 odst. 1 a 2 Smlouvy o ES,

B.

vzhledem k tomu, že čl. 53b odst. 2 Nařízení Rady (ES, Euratom) c. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (8) (finanční nařízení) zní takto:

‘2.   Aniž jsou dotčena doplňková ustanovení příslušných odvětvových předpisů a aby bylo ve sdíleném řízení zajištěno, že finanční prostředky jsou používány v souladu s platnými předpisy a zásadami, přijmou členské státy veškerá potřebná právní a správní nebo jiná opatření nezbytná pro ochranu finančních zájmů Společenství. K tomuto účelu členské státy zejména:

K tomuto účelu členské státy provádějí kontroly (…).’

1.

vítá skutečnost, že zprávy o ochraně finančních zájmů Společenství, a zejména zpráva za rozpočtový rok 2006, jsou nyní více analytické; přesto však poznamenává, že statistické údaje vycházejí z velmi nesourodých vnitrostátních struktur s různými administrativními, právními, kontrolními a inspekčními systémy;

2.

požaduje, aby výroční zprávy o ochraně finančních zájmů Společenství a zprávy Evropského parlamentu vypracované na základě těchto zpráv byly zařazeny na pořad jednání Rady a aby Rady následně předala své připomínky Parlamentu a Komisi;

3.

konstatuje, že v oblasti vlastních zdrojů, zemědělských výdajů a strukturálních opatření členských států byly v roce 2006 oznámeny nesrovnalosti v celkové výši 1 143 milionů EUR (ve srovnání s částkou 1 024 milionů EUR v roce 2005, 982,3 milionu EUR v roce 2004, 922 milionů EUR v roce 2003 a 1 150 milionů EUR v roce 2002); částky oznámené členskými státy Komisi v roce 2006 lze rozdělit takto:

konstatuje rovněž, že v oblasti předvstupních fondů byly v roce 2006 oznámeny nesrovnalosti v celkové výši 12,32 milionu EUR (17,6 milionu EUR v roce 2005);

4.

domnívá se, že meziroční odchylky výše finančního dopadu nesrovnalostí mohou být ovlivněny řadou faktorů;

5.

zdůrazňuje, že velké množství nesrovnalostí oznámených Komisi nemusí nutně znamenat vysokou míru podvodů; může být také známkou toho, že existující kontrolní mechanismy jsou účinné a mezi členskými státy a Komisí probíhá úzká spolupráce; vítá skutečnost, že Komise ve své výroční zprávě za rok 2006 zdůraznila význam takové spolupráce;

6.

konstatuje, že pokud jde o vlastní zdroje, zvýšila se částka prostředků, u nichž došlo k nesrovnalostem, o 7 % z 328 milionů EUR v roce 2005 na 353 milionů EUR v roce 2006; k nejvíce nesrovnalostem došlo u televizorů (69 milionů EUR v roce 2005; 62,3 milionu EUR v roce 2006) a u cigaret (30,9 milionu EUR v roce 2005; 27,6 milionu EUR v roce 2006); prudce vzrostl počet případů v Itálii (o 122 %) a v Nizozemsku (o 81 %); získána zpět byla v roce 2006 částka 113,4 milionu EUR (32 %);

7.

konstatuje, že pokud jde o výdaje na zemědělství, snížila se částka prostředků, u nichž došlo k nesrovnalostem, ze 105 milionů EUR v roce 2005 na 87 milionů EUR v roce 2006; k 57,2 % nesrovnalostí v celkové výši 64,9 milionu EUR došlo ve Španělsku, Francii a Itálii, a nejvíce zasaženými odvětvími jsou rozvoj venkova, produkce hovězího a telecího masa a produkce ovoce a zeleniny;

8.

vítá provádění nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (9) (SZP), jehož cílem je vytvořit jednodušší a účinnější právní rámec, který pomůže členským státům získávat zpět neoprávněné platby; vyzývá Komisi, aby vyhodnotila uplatňování tohoto aktu a předložila Parlamentu zprávu;

9.

je potěšen tím, že integrovaný administrativní a kontrolní systém (IACS), jehož pomocí se provádí 68 % operací, funguje dobře a bylo díky němu možno zjistit podstatnou část nesrovnalostí;

10.

se znepokojením konstatuje, že míra zpětného získání neoprávněně vyplacených částek je i nadále nízká a u jednotlivých členských států se liší, a vzhledem k tomu, že naděje na zpětné získaní takovýchto prostředků se s postupem času snižuje, vyzývá Komisi, aby zvýšila své úsilí o zvýšení míry zpětného získání neoprávněně vyplacených částek;

11.

zastává názor, že pokud setrvává objem zpět získaných prostředků v určitém členském státě soustavně na nízké úrovni, měla by Komise uplatnit opatření k nápravě této situace;

12.

ujišťuje Komisi, že plně podporuje přísné uplatňování právních předpisů týkajících se pozastavení plateb, a naléhavě vyzývá k tomu, aby financování SZP podléhalo stejnému postupu jako již zahájená opatření (10) za účelem nepřevedení finančních prostředků v případech, kdy Komise nemá plnou záruku, že řídící a kontrolní systémy členského státu, který je příjemcem těchto finančních prostředků, jsou spolehlivé;

13.

vyzývá Komisi, aby v rámci své výroční zprávy o ochraně finančních zájmů Společenství vyhodnotila účinnost a transparentnost monitorovacích systémů pro platby zemědělcům;

14.

vítá činnost tzv. Task Force Recovery  (11) (pracovní skupina pro zpětné získávání neoprávněně vyplacených prostředků), která dokázala vypořádat velké množství nesrovnalostí z předchozích let (v období 1971–2006: finanční prostředky v hodnotě 3 061 milionů EUR); členské státy tak získaly zpět 898 milionů EUR a 1 200 milionů EUR bylo vypořádáno postupem „vynulování účtů“; zdůrazňuje však, že členské státy by se měly mít mnohem více na pozoru, aby nedocházelo k nesrovnalostem a dařilo se získávat finanční prostředky zpět;

15.

bere na vědomí, že Komise přijala svou druhou zprávu o nedostatcích při zavádění systému „černé listiny“ (nařízení Rady (ES) č. 1469/95 (12)), a vyzývá k širší debatě v rámci orgánů EU o dalším postupu, přičemž přístupem, který se nejvíce nabízí, je zásadní zpřísnění sankcí vůči členským státům, které neplní své povinnosti, pokud jde o navracení neoprávněně vyplacených částek;

16.

poukazuje na to, že částka finančních prostředků, u nichž došlo k nesrovnalostem v souvislosti se strukturálními opatřeními, se zvýšila o 17 %, z 601 milionů EUR v roce 2005 na 703 milionů EUR v roce 2006 (u strukturálních fondů 517 milionů EUR, u Fondu soudržnosti 186 milionů EUR); tyto nesrovnalosti se převážně (v 75 %) týkaly Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropského sociálního fondu (ESF); přibližně 85 % této celkové částky u strukturálních fondů v roce 2006 (konkrétně 438,1 milionu EUR) tvoří případy nesrovnalostí v Německu, Španělsku, Itálii, Portugalsku a ve Spojeném království; v mnoha případech fakturovali příjemci nezpůsobilé výdaje; tyto skutečnosti byly zjištěny po kontrole dokumentů;

17.

vyslovuje politování nad tím, že z 95 z projektů, které byly financovány ze strukturálních fondů a u nichž byl v současném období plánování proveden audit, byly u 60 zjištěny věcné chyby ve vykázaných výdajích na projekt, což znamená, že se množství nesrovnalostí oproti předchozímu roku zvýšilo; domnívá se, že by předmětem auditu mělo být větší množství projektů, aby takto získané závěry umožnily formulovat jasná doporučení, jak zlepšit finanční řízení;

18.

konstatuje, že za rok 2006 ještě zbývá získat zpět částku 266,5 milionu EUR z celkových 703 milionů EUR, za předchozí roky je třeba ještě získat zpět 762 milionů EUR; vyzývá Komisi, aby dvakrát za rok informovala příslušné parlamentní výbory o dosaženém pokroku a o specifických opatřeních, jež byla přijata k urychlení zpětného získání zbývajících částek;

19.

upozorňuje, že pokud jde o předvstupní fondy, poklesla výše finančního dopadu nesrovnalostí z 26,5 milionu EUR v roce 2005 na 12,3 milionu EUR v roce 2006; nejčastějšími chybami byla fakturace nezpůsobilých výdajů a nedodržení smluvních podmínek nebo podmínek stanovených právními předpisy; od zavedení těchto fondů bylo získáno zpět 11 milionů EUR, stále však zbývá získat zpět 14 milionů EUR;

20.

je nadále přesvědčen, že členské státy a orgány EU, včetně Účetního dvora, musí dospět k politické shodě na „přípustné míře výskytu chyb“, pokud má být vůbec dosaženo pozitivního prohlášení o věrohodnosti;

21.

žádá Komisi, aby v roce 2008 zahrnula do výroční zprávy o ochraně finančních zájmů Společenství analýzu struktur členských států, které se podílejí na boji proti nesrovnalostem; tato analýza by měla mimo jiné zodpovědět následující otázky, aby měl Evropský parlament jasnější představu o uplatňování legislativního rámce sítě pro boj proti podvodům:

22.

žádá Komisi, aby sdělila, pokud jde o vlastní zdroje, jaké další kroky uskuteční, aby zabránila podvodnému dovážení televizorů, cigaret a padělků obecně; v této souvislosti vítá skutečnost, že se úřadu OLAF podařilo otevřít pobočku v Číně; naléhá na Komisi, aby zvýšila úsilí v boji proti padělání; vyzývá Komisi, aby v rámci výroční zprávy o ochraně finančních zájmů Společenství za rok 2007, která bude zveřejněna v červenci 2008, informovala o iniciativách a opatřeních na základě usnesení Parlamentu ze dne 11. října 2007 o dopadech dohody mezi Společenstvím, členskými státy a společností Philip Morris o zintenzivnění boje proti podvodům a pašování cigaret a o pokroku dosaženém při zavádění doporučení vyšetřovacího výboru Parlament pro tranzitní režim Společenství (13);

23.

považuje za naprosto nepřijatelné, že Německo a Španělsko již mnoho let nepředávají Komisi informace v elektronické podobě o nesrovnalostech u zemědělských výdajů; poznamenává dále, že v těchto dvou zemích došlo k 38 % nesrovnalostí (u prostředků ve výši 33,2 milionu EUR) a že Německo už neposkytuje údaje o zúčastněných osobách a společnostech, ačkoli má povinnost tak činit; naléhavě proto žádá Komisi, aby s těmito dvěma zeměmi zahájila řízení pro porušení právních předpisů a aby do ukončení tohoto řízení pozastavila vyplácení 10 % zemědělských plateb; žádá předsedu Výboru pro rozpočtovou kontrolu, aby zaslal příslušným stálým zastoupením dopis se žádostí o vysvětlení;

24.

domnívá se, že skutečnost, že mezi okamžikem, kdy vznikne nesrovnalost, a okamžikem, kdy je tato nesrovnalost oznámena Komisi, uplyne 39 měsíců, je nepřijatelná, neboť takové zpoždění ztěžuje získávání prostředků zpět; táže se Komise, jaká přijala opatření, aby na straně členských států takováto situace již nenastala; konstatuje, že chování členských států svědčí o jistém sebeuspokojení;

25.

táže se, jaká opatření Komise přijala s cílem snížit množství nesrovnalostí v oblasti rozvoje venkova, produkce hovězího a telecího masa a produkce ovoce a zeleniny;

26.

vyzývá Komisi, aby postupovala nekompromisně, pokud Řecko nedodrží akční plán pro zavedení IACS (14); chtěl by být informován o tom, jaká celková částka grantů/podpory z rozpočtu Společenství byla Řecku na zavedení integrovaného administrativního a kontrolního systému dosud vyplacena a zda lze tuto částku získat zpět, pokud systém nebude plně v provozu do září 2008;

27.

konstatuje, že u strukturálních opatření bylo 84 % všech nesrovnalostí zaznamenáno v Itálii (2006: 228,2 milionu EUR), ve Španělsku (2006: 85,7 milionu EUR), ve Spojeném království (2006: 59,8 milionu EUR), v Portugalsku (2006: 37,2 milionu EUR) a v Německu (2006: 27,2 milionu EUR); dále konstatuje, že ani Německo, ani Španělsko nepoužívají elektronický modul informačního systému proti podvodům a že Německo nezasílá údaje o zúčastněných osobách a společnostech; žádá předsedu Výboru pro rozpočtovou kontrolu, aby zaslal příslušným stálým zastoupením dopis se žádostí o vysvětlení;

28.

domnívá se v této souvislosti, že programovací období 2000–2006 prokázalo, že příliš složitá pravidla a nedostatečné systémy dohledu a kontroly přispěly ke vzniku zjištěných nesrovnalostí; upozorňuje dále na to, že často příjemci obdrželi platby pozdě; vítá proto zlepšení, která přineslo nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti (15); žádá, aby byly regionální a místní orgány obecně více zapojeny do programování a do čerpání fondů;

29.

poukazuje na to, že v odstavci 11 svého usnesení ze dne 15. června 2006 o ochraně finančních zájmů Společenství a o boji proti podvodům – výroční zpráva za rok 2004 (16) uvedl Parlament, že: „(…) v oznamovacím období 2005 musí být zvláštní pozornost věnována nesrovnalostem v oblasti opatření strukturální politiky“; konstatuje však, že se situace podle všeho spíše zhoršila;

30.

domnívá se, že Komise by měla přikládat zvláštní důležitost zločineckým sítím, které se specializují na zpronevěru finančních prostředků EU;

31.

vyzývá Komisi, aby předložila parlamentnímu Výboru pro rozpočtovou kontrolu podrobnou analýzu systému nebo systémů, které používá organizovaný zločin, ať už pomocí mafiánských metod, či nikoli, k poškozování finančních zájmů Společenství;

32.

je mimořádně znepokojen níže uvedeným konstatováním předsedy Účetního dvora: „Systémy dohledu a kontroly v členských státech byly obecně neúčinné nebo jen mírně neúčinné a dohled nad jejich fungováním ze strany Komise je pouze mírně účinný“ (17);

33.

požaduje proto, aby členské státy zaručovaly kvalitu svých systémů dohledu a kontroly tím, že na odpovídající politické úrovni přijmou prohlášení o řízení na vnitrostátní úrovni týkající se všech prostředků vynakládaných z rozpočtu Společenství ve sdíleném řízení; žádá Komisi, aby aktivně podporovala tuto myšlenku a aby informovala o dosaženém pokroku ve výroční zprávě o ochraně finančních zájmů Společenství;

34.

vyzývá Komisi, aby přijala odpovídající opatření, popřípadě i v podobě řízení pro porušení právních předpisů, vůči těm členským státům, které nejsou nápomocny útvarům Komise při provádění kontrol na místě, jak stanoví nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96;

35.

v této souvislosti Komisi rovněž žádá, aby posoudila možnost zařadit do budoucích právních předpisů ES týkajících se sdíleného řízení závazné a zabezpečující prvky, aby bylo možné finanční prostředky, u nichž dojde k nesrovnalostem, na konci postupu zpětného získávání skutečně získat zpět, členský stát by například ručil Společenstvím za to, že příjemci evropské finanční prostředky využijí;

36.

poukazuje na to, že u strukturálních opatření za rok 2006 a za předchozí léta stále zbývá získat zpět více než 1 000 milionů EUR;

37.

zdůrazňuje přímou odpovědnost členských států za zpětné získání finančních prostředků, při jejichž vyplacení došlo k nesrovnalostem; opakovaně vybízí Komisi, aby pozastavila průběžné platby členským státům v případě závažných nesrovnalostí; souhlasí, že je nutno odpovídajícím způsobem reagovat na nedostatečnost systémů kontroly a řízení v členských státech, a připomíná, že podvody a nesrovnalosti poškozují činnost Evropské unie, zejména projekty v oblasti strukturálních opatření;

38.

vítá skutečnost, že v rámci evropské iniciativy pro transparentnost budou muset být zveřejňovány informace o příjemcích prostředků ze strukturálních fondů, a naléhavě žádá, aby byla v členských státech zavedena závazná povinnost zveřejňovat informace o projektech a příjemcích prostředků ze všech fondů Společenství ve sdíleném řízení;

39.

žádá, aby členské státy finanční ztrátu zapříčiněnou definitivně ztracenými částkami každoročně oznamovaly Komisi, která by ji měla uvést ve své výroční zprávě;

40.

žádá rovněž příslušné orgány členských států, aby jednou ročně informovaly Komisi a OLAF o soudních rozsudcích ve věci podvodného využívání strukturálních fondů;

41.

žádá Komisi, aby zaujala stanovisko k negativnímu hodnocení její práce ze strany Účetního dvora a aby objasnila, jaké kroky učinila pro to, aby v členských státech zlepšila situaci, která ohrožuje ochranu finančních zájmů Společenství;

42.

zároveň vyzývá Komisi, aby častěji informovala členské státy o tom, jak použila sdělené informace a jaké kroky uskutečnila v návaznosti na oznámení nesrovnalostí;

43.

konstatuje, že pokud jde o využívání předstupních fondů, v Bulharsku (2006: 1,7 milionu EUR), Polsku (2006: 2,4 milionu EUR), Rumunsku (2006: 5,5 milionu EUR) a na Slovensku (2006: 1,9 milionu EUR) došlo k 94 % nesrovnalostí; konstatuje, že v této souvislosti Komise zdůraznila nutnost dospět ke společnému výkladu a k jednotnému používání pokynů a pracovních dokumentů; žádá Komisi, aby Parlamentu sdělila, jaká opatření v tomto ohledu přijala;

44.

vyzývá Komisi, aby členským státům umožnila ještě jasněji a od samého počátku zjistit ty nesrovnalosti, u nichž existuje podezření, že mohly zahrnovat zpronevěru, neboť členské státy sice splňují čtvrtletní požadavky v souvislosti se sdělováním informací, avšak stále mají potíže přesně určit, co je vlastně považováno za nesrovnalost nebo podvod a co je třeba nahlásit Komisi / úřadu OLAF;

45.

vyzývá Komisi, aby byla členským státům nápomocna při využívání informačního systému proti podvodům / CIGinfo (nástroj pro komunikaci informací týkajících se zabavení cigaret); je přesvědčen, že tato jediná administrativní domovská stránka by mohla zlepšit výměnu údajů (zejména o nesrovnalostech) mezi úřadem OLAF a členskými státy, jakmile budou vnitrostátní a evropské systémy kompatibilní;

46.

vítá skutečnost, že Výbor pro rozpočtovou kontrolu se již dvakrát setkal se svými protějšky z národních parlamentů; je přesvědčen, že každoroční setkání výborů pro rozpočtovou kontrolu z jednotlivých národních parlamentů a z Evropského parlamentu by mohla být velice užitečná pro zlepšení kontrolních a monitorovacích systémů členských států a pro získání prohlášení o řízení na vnitrostátní úrovni;

47.

přeje si, aby probíhala co nejužší spolupráce mezi Evropským účetním dvorem a národními a regionálními kontrolními orgány s cílem zvýšit využívání jejich zpráv při monitorování používání finančních prostředků EU v členských státech;

48.

konstatuje, že OLAF byl restrukturalizován v roce 2006 se zřetelem ke zvláštní zprávě Účetního dvora č. 1/2005; domnívá se, že fungování úřadu OLAF by měl Parlament zhodnotit v průběhu postupu revize nařízení o OLAF;

49.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že databáze podle článku 95 finančního nařízení bude plně funkční k 1. lednu 2009;

50.

konstatuje, že OLAF v roce 2005 obdržel 802 nových oznámení nesrovnalostí a v roce 2006 jich bylo 826; vítá skutečnost, že systém hodnocení umožnil snížit počet vyšetřování na 254 případů, a skutečnost, že navíc podle statistických údajů následovalo u většiny ukončených vyšetřování administrativní, disciplinární, finanční, soudní nebo legislativní opatření; bere na vědomí, že finanční dopad všech probíhajících i uzavřených případů do konce roku 2005 činil 6 600 milionů EUR a koncem roku 2006 činil 7 400 milionů EUR a že oblastmi s nejčastějším výskytem nesrovnalostí byly strukturální fondy (2006: 1 606,7 milionu EUR), cigarety (2006: 1 320,1 milionu EUR), cla (2006: 989,8 milionu EUR) a DPH (2006: 727,8 milionu EUR);

51.

vyzývá Komisi, aby připravila vhodný právní základ pro zveřejňování jmen společností a osob, které zpronevěřily finanční prostředky Společenství;

52.

vítá způsob, jímž OLAF informoval Parlament o postupu navazujícím na uzavřená vyšetřování; konstatuje však, že příslušná státní zastupitelství ve 20 případech (ze 134 případů, ve kterých bylo požadováno následné soudní řízení) odmítla zahájit následné řízení, a to z důvodu promlčení nebo nedostatku důkazů;

53.

je nicméně zklamán, že OLAF znovu nezahájil dialog o písemných informacích, které příslušný parlamentní výbor pravidelně dostává, jak to požadovalo výše uvedené usnesení ze dne 15 June 2006;

54.

konstatuje, že stejně jako v předchozích letech bylo nejvíce případů zaznamenáno v Belgii, v Německu a v Itálii;

55.

poukazuje na své výše zmíněné usnesení ze dne 11. října 2007;

56.

konstatuje, že v roce 2006 bylo zjištěno, že částka prostředků, které by měly být v souvislosti s vyšetřováními úřadu OLAF získány zpět, činí přes 450 milionů EUR a že tato částka vyplynula z případů uzavřených v roce 2006 (přibližně 114 milionů EUR) a z probíhajících následných opatření (přibližně 336 milionů EUR, a to především z odvětví zemědělství (134,6 milionu EUR) a z oblasti strukturálních fondů (146,3 milionu EUR));

57.

vítá spolupráci mezi úřadem OLAF, Europolem, Eurojustem a některými mezinárodními organizacemi, neboť jedním z cílů této spolupráce je boj proti organizované trestné činnosti; zároveň zdůrazňuje, že taková spolupráce musí být transparentní a nesmí být na újmu nezávislosti úřadu OLAF;

58.

chápe, že chce Komise v zájmu úspory omezit počet jazykových verzí; trvá nicméně na tom, že příloha 2 výročních zpráv o ochraně finančních zájmů Společenství i zprávy o činnosti musí být k dispozici alespoň v angličtině, ve francouzštině a v němčině;

59.

připomíná Komisi, že se Parlament v odstavci 30 svého výše zmíněného rozhodnutí ze dne 15. června 2006 vyslovil pro to, aby „(…) byly všechny vyšetřovací pravomoci úřadu OLAF shrnuty v jednom nařízení“; zároveň zdůrazňuje, že také pracovní skupina Rady pro boj proti podvodům je, jak se zdá, pro racionalizaci současných právních základů (18); vyzývá proto OLAF, aby jako naléhavý úkol předložil v rámci výroční zprávy o činnosti OLAF za rok 2007 analýzu vzájemné propojitelnosti různých právních základů, které tomuto úřadu svěřují vyšetřovací pravomoci, aby byly závěry této analýzy případně začleněny do budoucí revize nařízení o OLAF; v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že Lisabonská smlouva (19) mění i článek 280 Smlouvy o EU, který hovoří o boji proti podvodům;

60.

bere na vědomí, že Evropský soud pro lidská práva rozhodl dne 27. listopadu 2007 ve věci Tillack vs. Belgie (žádost č. 20477/05), že belgický stát porušil článek 10 (o svobodě vyjadřování) Evropské úmluvy o lidských právech, když provedl u novináře domovní prohlídku; konstatuje však, že dřívější správní vyšetřování úřadu OLAF ani Komise nebyla předmětem tohoto rozsudku; je v této souvislosti toho názoru, že obecně je nutno přijmout veškerá potřebná opatření k ochraně práv osob, které jsou vyšetřovány;

61.

je mimořádně zneklidněn finančními ztrátami, které způsobují karuselové podvody; konstatuje například, že německý ústav ekonomických studií odhaduje ztrátu příjmů z vnitrostátní DPH za období 2003–2005 na 17 000 až 18 000 milionů EUR ročně; že podle paušálních odhadů členské státy každoročně přicházejí přibližně o 10 % svých příjmů DPH; a že třetina těchto ztrát pochází z přeshraničních podvodů s DPH (tzv. karuselové podvody);

62.

poznamenává dále, že Sněmovna lordů odhaduje ztrátu příjmů z vnitrostátní DPH ve Spojeném království v období 2005–2006 na 3 500 až 4 750 milionů liber, tj. nejméně 9,6 milionu liber denně; cituje zprávu, v níž se uvádí: „Stávající mechanismus týkající se transakcí DPH v rámci Společenství je neudržitelný.“ (20);

63.

upozorňuje, že pro výběr vlastních zdrojů z DPH lze počítat pouze se skutečnými příjmy;

64.

je velmi znepokojen tím, že mnoho členských států stále není ochotno posílit spolupráci jak mezi příslušnými vnitrostátními orgány, tak mezi Komisí, včetně úřadu OLAF, a vnitrostátními orgány;

65.

vítá sdělení Komise Radě o určitých klíčových prvcích přispívajících k vypracování strategie proti podvodům s DPH v EU (KOM(2007)0758); vyzývá v souvislosti s tím svůj příslušný výbor, aby učinil aktivní kroky s cílem monitorovat naplňování tohoto sdělení;

66.

kritizuje skutečnost, že Rada dosud neschválila postoj k návrhu nařízení o vzájemné administrativní pomoci na ochranu finančních zájmů Společenství proti podvodům a jakýmkoli dalším nelegálním činnostem (21), který Parlament projednal v prvním čtení dne 23. června 2005 (22); žádá svého předsedu, aby se spojil s předsednictvím Rady s cílem pokročit v této záležitosti;

67.

domnívá se, že boj proti přeshraničním karuselovým podvodům nezbytně vyžaduje spolupráci mezi příslušnými orgány a s Komisí (úřadem OLAF); soudí, že v této souvislosti by měl být posílen systém výměny informací o DPH a spolupráce v oblasti analýzy údajů, a to s pomocí Komise (úřadu OLAF);

68.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, Účetnímu dvoru, dozorčímu výboru OLAF a úřadu OLAF.

6.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 184/16

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie sehrává ve světovém obchodě klíčovou roli a vůdčí postavení v globálním ekonomickém systému by měla mít i nadále, aby se stal tento systém spravedlivějším a aby v jeho rámci byla důsledněji dodržována environmentální a sociální práva,

B.

vzhledem k tomu, že Evropská unie je největším světovým vývozcem a největším poskytovatelem služeb, a má proto značný zájem na tom, aby se otevřely nové trhy zboží, služeb a investic,

C.

vzhledem k tomu, že Evropská unie musí zavést ambicióznější strategie, které budou více zaměřeny na budoucnost, s cílem řešit výzvy globalizace a čelit zvýšené hospodářské soutěži ze strany hlavních rozvíjejících se ekonomik, přičemž zůstane zachován evropský hospodářský, regionální a sociální model a podporovat lidská práva a sociální a environmentální standardy,

D.

vzhledem ke skutečnosti, že pro vytvoření pracovních příležitostí a růst i pro zachování mezinárodní konkurenceschopnosti je nezbytná hospodářská otevřenost doma i v zahraničí; vzhledem k tomu, že by proto Evropská unie měla v rámci strategie pro přístup na trhy pokračovat v akcích zaměřených na otevírání trhů EU a své obchodní partnery vybízet, aby odstraňovali překážky, které existují v přístupu na jejich vlastní trhy, a aby své trhy otevíraly do větší míry,

E.

vzhledem k tomu, že přiměřený přístup na trhy třetích zemí umožní domácím výrobcům v Evropské unii zachovat si vůdčí postavení ve zboží a službách s vysokou přidanou hodnotou, intenzivněji inovovat své výrobky, podporovat tvořivost, ochraňovat práva k duševnímu vlastnictví a dosahovat značných úspor z rozsahu,

F.

vzhledem k tomu, že v důsledku vývoje mezinárodního obchodu je přístup na trhy třetích zemí stejně důležitý jako ochrana trhů Evropské unie před nekalými obchodními praktikami,

G.

vzhledem k tomu, že liberalizace obchodu a jeho rostoucí objem podporují mezinárodní hospodářskou soutěž, avšak zároveň zvyšují riziko, že vývoz bude podléhat překážkám obchodu, které mají škodlivé důsledky pro mezinárodní konkurenceschopnost podniků v Evropské unii,

H.

vzhledem k tomu, že konkurenceschopnost ekonomiky EU je nevyhnutelně postihována protekcionismem, který nevychází z pravidel WTO, ať již v rámci Společenství nebo mimo ně,

I.

vzhledem k tomu, že odstranění překážek obchodu s určitostí povede ke zvýšení vývozu evropského zboží a služeb a zajistí, že hospodářství Evropské unie bude vykazovat stabilní růst,

J.

vzhledem k tomu, že by se měla zohlednit skutečnost, že obchodní partneři Evropské unie po celém světě neúčinně chrání práva k duševnímu a průmyslovému vlastnictví včetně zeměpisných označení a označení původu,

K.

vzhledem k tomu, že je mimořádně důležité odlišovat a priori neopodstatněné překážky obchodu, které vyplývají z nesoudržného používání platných dvoustranných a mnohostranných obchodních pravidel, od těch, které vyplývají z legitimních právních předpisů a správní činnosti orgánů veřejné správy, jež má původ v jiných oblastech, než je obchod, pro nějž však má nezamýšlené důsledky,

L.

vzhledem k tomu, že zatěžující celní postupy při dovozu, vývozu a tranzitu, hygienická a rostlinolékařská omezení, která v rámci platných pravidel WTO nejsou opodstatněná, nespravedlivé používání nástrojů na ochranu obchodu a nedostatečná ochrana práv duševního vlastnictví jsou jednoznačně a priori neopodstatněnými překážkami obchodu, které je zapotřebí řešit s cílem usnadňovat přístup evropských společností na trh,

M.

vzhledem k tomu, že ačkoli je velice obtížné s jakoukoli přesností odhadnout, jaký objem obchodu Evropské unie je omezován restrikcemi na zahraničních trzích, je zřejmé, že obchodní překážky mají na celkové vývozy Evropské unie závažný dopad,

N.

vzhledem k tomu, že hospodářská přítomnost Evropské unie je obecně silnější v průmyslových zemích se stabilní poptávkou, avšak výrazně slabší v oblastech s rychlým tempem růstu a na nově se rozvíjejících trzích, jako jsou Čína a Indie,

O.

vzhledem k tomu, že Evropská unie je obecně považovaná za velmi otevřený a transparentní trh, kde se skutečně řeší chování narušující hospodářskou soutěž a jsou zajištěny spravedlivé podmínky u veškerých dovozů bez ohledu na zemi původu,

P.

vzhledem k tomu, že vysoká cla stále tvoří významnou překážku obchodu, a to zejména ve vztahu s hlavními rozvíjejícími se ekonomikami,

Q.

vzhledem k tomu, že Světová obchodní organizace (WTO) je jedinou účinnou platformou pro zajištění přístupu na trhy a dosažení spravedlnosti a rovnosti ve světovém obchodě; vzhledem k tomu, že k dalšímu rozvoji odpovídajících a spravedlivých pravidel a zajištění stabilnějšího a celistvějšího regulatorního systému pro světový obchod by měl přispět návrh evropského modelu řízení,

R.

vzhledem k tomu, že obecným zájmem Komise je zajistit, aby postupy a právní předpisy týkající se obchodu, které přijímají její partneři, byly co nejvíce v souladu s pravidly WTO a ostatními mezinárodními pravidly,

S.

vzhledem k tomu, že omezování obchodu a překážky, které vznikají „až za hranicemi“, poškozují nejenom obchod se zbožím, ale významně působí i na obchod se službami a na zadávání veřejných zakázek,

T.

vzhledem k tomu, že řešení problémů a dosažení vyšší účinnosti při ochraně legitimních průmyslových zájmů a nároků by byly pro Evropskou unii přínosné rovněž s ohledem na její zviditelnění a hodnověrnost,

U.

vzhledem k tomu, že splnění cílů revidované lisabonské agendy vyžaduje, aby si průmyslová odvětví v Evropské unii budovala a udržovala stálé konkurenceschopné postavení na světovém trhu,

V.

vzhledem k tomu, že konkurenceschopnost, zvláště v případě malých a středních podniků, čím dál více závisí na výzkumu, vývoji, inovaci a právech duševního vlastnictví,

W.

vzhledem k tomu, že dvěma základními předpoklady této konkurenceschopnosti jsou bezpečné a spolehlivé dodávky energie na straně jedné a bezproblémový přístup podniků v Evropské unii k nejmodernějším informačním a komunikačním technologiím na straně druhé,

1.

zdůrazňuje, že bude-li revidovaná a ambicióznější strategie pro přístup na trhy, která má otevřít pro evropské výrobky a služby nové světové trhy, úspěšně uskutečněna, lze očekávat, že dojde nejenom k posílení úlohy Evropské unie ve světě, ale že budou rovněž zachovány stávající a vytvořeny nové pracovní příležitosti v Evropě, že Evropská unie zvýší svou konkurenceschopnost, a významně se tak přiblíží dosažení cílů Lisabonské strategie;

2.

připomíná, že strategie Evropské unie v oblasti zlepšování přístupu na trh má za cíl výslovně se zabývat vyspělými i rozvíjejícími se ekonomikami;

3.

zdůrazňuje, že pokud jde o vývoz Evropské unie do vyspělých i rozvíjejících se ekonomik, jejímu lepšímu výkonu často brání nereciproční podmínky přístupu na trh, nedostatečné dodržování pravidel mezinárodního obchodu a šíření nekalých obchodních praktik;

4.

naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že legitimní obchodní zájmy Evropské unie budou ochráněny před protiprávními či nekalými obchodními praktikami třetích zemí; zastává také názor, že pokud třetí země neodůvodněně omezují přístup podniků z Evropské unie na své trhy, měla by Evropská unie rychle a rozhodně zakročit;

5.

všímá si, že rostoucího významu v mezinárodním obchodě nabývají otázky regulace; vyzývá k vyšší harmonizaci pravidel a postupů Evropské unie s pravidly a postupy jejích hlavních obchodních partnerů; a zdůrazňuje, že harmonizace pravidel a předpisů by neměla způsobit oslabení evropské legislativy v oblasti zdravotní péče, bezpečnosti, životního prostředí a sociálních věcí, nýbrž by měla být podnětem k přijetí lepších předpisů v zemích, které jsou hlavními obchodními partnery Evropské unie;

6.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly dlouhodobou koncepci řešení strukturálních deformací, které mají takovou povahu, že často trvají nebo znovu vznikají i poté, co Komise učiní příslušné kroky; naléhavě žádá Komisi, aby nezanedbávala případy, v nichž nelze očekávat rychlé odstranění obchodních překážek, pokud je v těchto případech jejich odstranění přesto zapotřebí k obnovení rovných podmínek na klíčových zahraničních trzích;

7.

vyzývá Komisi, aby případy závažného a systematického porušování dohod a pravidel WTO a ostatních ustanovení o mezinárodním obchodě považovala za problémy, které vyžadují rychlou nápravu, a aby zajistila, že se prosazování těchto pravidel nebude řídit jinými politickými a ekonomickými úvahami než těmi, které souvisí s projednávaným případem;

8.

naléhavě žádá třetí země, aby zrušily limity na podíl zahraničních vlastníků v evropských společnostech a pravidla, která jsou diskriminační;

9.

vítá způsob volby priorit v oblasti přístupu na trhy, který navrhla Komise, avšak požaduje, aby bylo zváženo také přidání dalších kritérií, která zajistí, že tato nová iniciativa pomůže co největšímu počtu ekonomických subjektů v Evropské unii, zejména malým a středním podnikům, jejichž budoucnost nevyhnutelně závisí na jasném definování a účinném prosazování práv duševního vlastnictví a rozhodných opatřeních týkajících se omezení monopolních příjmů;

10.

zdůrazňuje, že úspěch v boji za odstraňování překážek obchodu bude podněcovat investice, výrobu a obchod v Evropské unii i jinde, mimo jiné tím, že učiní podmínky pro přístup na trh transparentnějšími, předvídatelnějšími a více soutěžními, a rovněž tím, že vytvoří či posílí vazbu mezi Evropskou unií a mezinárodními trhy;

11.

domnívá se, že dohody o volném obchodu se zeměmi, které jsou pro Evropskou unii cílové, nebudou mít smysl, pokud jejich prostřednictvím nebude zajištěn významný přístup na trhy a skutečný pokrok spočívající ve snížení a posléze odstranění mimocelních překážek, které, jak je vhodné připomenout, často narušují obchod více než překážky celní;

12.

vítá iniciativu Komise vytvořit pevnější partnerství zaměřené na zpřístupnění trhů evropským vývozcům, zejména na dosažení konkrétních výsledků ve prospěch evropských podniků tím, že se zlepší podmínky přístupu na rozvíjející se trhy, kde evropské podniky čelí při obchodování a investování novým a složitým překážkám; vítá iniciativu Komise zaměřenou na koordinaci cílů a nástrojů obchodní politiky Evropské unie a strategie pro přístup na trh tak, aby se efektivně využil potenciál Evropské unie v oblasti mezinárodního obchodu a globální konkurenceschopnosti;

13.

vítá zejména návrhy Komise na vytvoření užšího partnerství mezi Komisí, členskými státy a podniky v Evropské unii, které by mělo za cíl bezprostředně pomoci hospodářským subjektům překonávat konkrétní obtíže, s nimiž se setkávají při vstupu na trhy třetích zemí, a to takovým způsobem a v takovém časovém horizontu, který odpovídá realitě podnikatelské sféry;

14.

zastává názor, že při uskutečňování nové strategie pro přístup na trhy může Komise hrát významnou úlohu tím, že bude zajišťovat vhodný stupeň koordinace mezi činností na úrovni členských států a Společenství, shromažďovat jinak rozptýlené zdroje a zaručovat účinnější ochranu práv a zájmů evropských vývozců;

15.

zastává názor, že Evropská unie musí sehrávat v mezinárodním obchodě nezastupitelnou úlohu v zajišťování rovných podmínek pro všechny, a to v úzké spolupráci s členskými státy, při dodržení zásady subsidiarity a s ohledem na vyváženost existujících pravomocí;

16.

zdůrazňuje význam, jaký má pro posuzování účinnosti strategie pro přístup na trhy pravidelné kvalitativní a kvantitativní hodnocení jejích výsledků; vyzývá Komisi, aby vypracovala příslušný akční plán pro přístup na trhy a předložila Parlamentu výroční zprávu o přístupu na trhy, podobně jako je tomu již v případě nástrojů na ochranu obchodu;

17.

naléhavě žádá evropské společnosti, které vzájemně legitimně soutěží jak uvnitř, tak vně Evropské unie, aby přijaly společný postup při nové strategii pro přístup na trhy, neboť otevření zahraničních trhů a zajištění volného a spravedlivého obchodu je v jejich společném zájmu, a v této souvislosti požaduje jednotný a koordinovaný postup;

18.

vyjadřuje politování nad tím, že ve výše zmíněném sdělení „Evropa ve světě: posílené partnerství v zájmu lepšího přístupu na trh pro evropské vývozce“ byla opomenuta některá vhodná doporučení podnikatelských subjektů, odborových organizací, spotřebitelských organizací a občanské společnosti vycházející z praxe; naléhavě Komisi vyzývá, aby je při provádění sdělení vzala v úvahu;

19.

zdůrazňuje, že je třeba zesílit spolupráci mezi Komisí a členskými státy za účelem sdílení informací a výměny osvědčených postupů; vyzývá členské státy, aby zřídily sítě celostátních, nebo v případě potřeby regionálních poradních míst, které by centralizovaly informace a nároky, přičemž zvláštní pozornost by byla věnována zájmům a potřebám malých a středních podniků;

20.

zastává názor, že funkčnost těchto sítí by se výrazně zvýšila, pokud by se na procesu jejich zřizování podílely i celostátní a místní průmyslová sdružení, obchodní komory, sdružení malých a středních podniků a jiné organizace na podporu obchodu;

21.

vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily úlohu poradního výboru pro přístup na trh a zajistily trvalou spolupráci s výborem podle článku 133 (pojmenovaným podle příslušného článku Smlouvy o ES), s výborem podle nařízení o překážkách obchodu a s dalšími příslušnými výbory;

22.

vyzývá Komisi, aby vytvořila systém trvalého dialogu, který členským státům a případně regionům či dalším evropským zúčastněným subjektům umožní, aby sdílely informace a stanovily strategie a priority;

23.

vyzývá Komisi, aby při provádění své strategie pro přístup na trhy zvážila:

24.

požaduje, aby spolupráce mezi Komisí a členskými státy ve třetích zemích byla systematičtější, což by umožnilo efektivněji využívat diplomatické a vládní zdroje zabývající se problematikou přístupu na trhy;

25.

zdůrazňuje, že delegacím Komise a nově vytvořeným týmům pro přístup na trhy, které působí v třetích zemích, je třeba dát jednoznačný a rozsáhlý mandát; připomíná, že strategie přístupu na trhy bude úspěšná, pouze pokud členské státy budou připraveny podílet se na její realizaci prostřednictvím vlastních lidských a finančních zdrojů, přiměřeně svým prostředkům, cílům a svému zájmu;

26.

vyzývá delegace Komise a členské státy, aby rozšířily spolupráci s evropskými obchodními komorami, obchodními sdruženími a agenturami členských států na podporu obchodu, které působí ve třetích zemích, a aby zajistily přiměřenou informační výměnu mezi delegacemi, zastupitelskými úřady členských států, jinými vládními orgány pro zahraniční obchod a zainteresovanými evropskými podnikovými asociacemi;

27.

vyzývá Komisi, aby přehodnotila své priority týkající se rozmístění lidských zdrojů v delegacích Komise a posléze aby je početně posílila, s cílem poskytnout větší počet pracovníků pro zahájení činnosti a zajištění úspěšného fungování týmů zabývajících se otázkami přístupu na trh, zejména v klíčových delegacích, jakými jsou mimo jiné delegace v Pekingu, Novém Dillí, Moskvě a Brasilii;

28.

podporuje myšlenku, aby byly v rámci strategie pro přístup na trhy zahájeny iniciativy zaměřené specificky na řešení konkrétních překážek v oblasti služeb, veřejných zakázek, investic a práv duševního vlastnictví, celních režimů, státní podpory a ostatních subvencí a na stanovení pravidel hospodářské soutěže a jejich náležité uplatňování ve třetích zemích;

29.

žádá Komisi a členské státy, aby zajistily, že malé a střední podniky budou moci soustavně těžit z výhod, které jim nabídnou nové iniciativy pro přístup na trhy; vyzývá Komisi, aby definovala jednorázové akce, které rozšíří výskyt výrobků pocházejících z malých a středních podniků na trzích třetích zemí a ochrání jejich legitimní zájmy před jednostrannými postupy třetích států;

30.

vyzývá Komisi, aby se zejména zabývala všemi omezeními týkajícími se poskytování internetu a služeb informační společnosti evropskými firmami ve třetích zemích jako součást své vnější obchodní politiky a považovala všechna nadbytečná omezení těchto služeb za překážky obchodu;

31.

zdůrazňuje, že je zapotřebí dosáhnout součinnosti s hlavními obchodními partnery Evropské unie (např. Spojenými státy americkými, Kanadou a Japonskem), aby mohla být stanovena společná strategie pro přístup na trhy a připravena půda pro tolik potřebnou multilaterální dohodu o přístupu na trhy;

32.

připomíná, že je třeba více podporovat užší mezinárodní spolupráci v oblasti právních předpisů a jejich sbližování s cílem odstranit nehospodárné zdvojování a snížit náklady spotřebitelů, průmyslu a vlád; vyzývá Komisi, aby podporovala postupné sbližování norem a pravidel Evropské unie a jejích obchodních partnerů, a to na mnohostranné i dvoustranné úrovni;

33.

naléhavě žádá Komisi, aby propagovala zvláštní mechanismy WTO, které umožní rychleji posuzovat situaci, kdykoli bude třeba zakročit proti novým a vznikajícím mimocelním bariérám; Komise by měla v této souvislosti vyzvat další obchodní partnery, aby více využívali oznamovacích postupů podle dohod o technických překážkách obchodu;

34.

trvá na tom, že je třeba se i nadále zaměřovat na prosazování pravidel a zajišťování toho, aby třetí země plnily své závazky přijaté v rámci WTO, a to takovým způsobem, že bude toto právo vymáháno podle mechanismu WTO pro řešení sporů;

35.

zastává názor, že pokud neexistují oprávněné obavy o rozvoj dané země, měla by Evropská unie vyvinout maximální úsilí za účelem získání ústupků od svých obchodních partnerů, které budou přiměřené úrovni jejich rozvoje;

36.

naléhavě žádá Komisi, aby do dohod nové generace o volném obchodu i do jiných dohod, které se dotýkají obchodu, začlenila jednoznačná ustanovení o prosazování pravidel a urovnávání sporů, zvláště uzpůsobená k řešení překážek, které vznikají až za hranicemi;

37.

vyzývá obchodní partnery Evropské unie, aby postupně omezili nebo odstranili veškeré překážky, které omezují přístup zboží a služeb na trhy, a aby namísto nich optimalizovali vzájemné obchodní příležitosti na základě reciprocity a náležitě používali opatření na otevření trhu vyplývající z dvoustranných, regionálních a mnohostranných jednání;

38.

vyzývá Komisi, aby Parlament každoročně informovala o dosaženém pokroku a výsledcích při provádění strategie pro přístup na trhy, se zvláštním důrazem na stanovené priority;

39.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

6.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 184/23

A.

vzhledem k tomu, že maloobchodní podnikání v celé EU je stále více ovládáno malým počtem řetězců supermarketů,

B.

vzhledem k tomu, že se z těchto maloobchodníků rychle stává „stráž“, která hlídá jediný skutečný přístup zemědělců a jiných dodavatelů ke spotřebitelům v EU,

C.

vzhledem k tomu, že existují důkazy v celé EU o tom, že velké supermarkety zneužívají své kupní síly ke stlačování cen, které platí dodavatelům (z EU i mimo ni), na neudržitelnou úroveň a vnucují jim nerovné podmínky,

D.

vzhledem k tomu, že tyto tlaky vyvíjené na dodavatele mají negativní vedlejší důsledky jak na kvalitu zaměstnání, tak i na ochranu životního prostředí,

E.

vzhledem k tomu, že spotřebitelům hrozí ztráta rozmanitosti produktů, kulturního dědictví a maloobchodních prodejen,

F.

vzhledem k tomu, že některé členské státy zavedly právní předpisy, jejichž snahou je omezit takové zneužívání, avšak velké supermarkety ve své působnosti stále více překračují hranice jednotlivých států, čímž vzniká potřeba právních předpisů na úrovni EU,

1.

vyzývá Generální ředitelství Komise pro hospodářskou soutěž, aby provedlo šetření, které zjistí, jaké důsledky s sebou nese koncentrace supermarketů EU pro malé podniky, dodavatele, pracovníky a spotřebitele, a zejména aby posoudila veškeré případy zneužívání kupní síly, které mohou z této koncentrace vyplývat;

2.

požaduje, aby Komise navrhla vhodná opatření, včetně regulace, která budou chránit spotřebitele, pracovníky a výrobce před jakýmkoli zneužitím dominantního postavení nebo před negativním vlivem, které byly během uvedeného šetření zjištěny;

3.

pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény jeho signatářů předal Komisi, Radě a parlamentům členských států.

Seznam signatářů

Adamos Adamou, Vittorio Agnoletto, Vincenzo Aita, Gabriele Albertini, Jim Allister, Roberta Alma Anastase, Georgs Andrejevs, Alfonso Andria, Laima Liucija Andrikienė, Emmanouil Angelakas, Roberta Angelilli, Alfredo Antoniozzi, Kader Arif, Stavros Arnaoutakis, Richard James Ashworth, Francisco Assis, John Attard-Montalto, Elspeth Attwooll, Marie-Hélène Aubert, Jean-Pierre Audy, Margrete Auken, Inés Ayala Sender, Liam Aylward, Pilar Ayuso, Peter Baco, Mariela Velichkova Baeva, Enrique Barón Crespo, Etelka Barsi-Pataky, Alessandro Battilocchio, Katerina Batzeli, Edit Bauer, Jean Marie Beaupuy, Zsolt László Becsey, Angelika Beer, Ivo Belet, Irena Belohorská, Jean-Luc Bennahmias, Monika Beňová, Pervenche Berès, Sergio Berlato, Giovanni Berlinguer, Thijs Berman, Šarūnas Birutis, Jana Bobošíková, Sebastian Valentin Bodu, Jens-Peter Bonde, Guy Bono, Mario Borghezio, Josep Borrell Fontelles, Umberto Bossi, Costas Botopoulos, Bernadette Bourzai, Sharon Bowles, Iles Braghetto, Frieda Brepoels, Hiltrud Breyer, André Brie, Danutė Budreikaitė, Paul van Buitenen, Kathalijne Maria Buitenweg, Ieke van den Burg, Colm Burke, Niels Busk, Cristian Silviu Bușoi, Philippe Busquin, Joan Calabuig Rull, Mogens Camre, Luis Manuel Capoulas Santos, Marco Cappato, Marie-Arlette Carlotti, Carlos Carnero González, Giorgio Carollo, Paulo Casaca, Françoise Castex, Giuseppe Castiglione, Giusto Catania, Alejandro Cercas, Giulietto Chiesa, Sylwester Chruszcz, Luigi Cocilovo, Carlos Coelho, Richard Corbett, Dorette Corbey, Giovanna Corda, Titus Corlățean, Jean Louis Cottigny, Michael Cramer, Corina Crețu, Gabriela Crețu, Brian Crowley, Magor Imre Csibi, Marek Aleksander Czarnecki, Ryszard Czarnecki, Daniel Dăianu, Joseph Daul, Dragoș Florin David, Chris Davies, Antonio De Blasio, Bairbre de Brún, Arūnas Degutis, Véronique De Keyser, Gérard Deprez, Proinsias De Rossa, Harlem Désir, Nirj Deva, Mia De Vits, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Jolanta Dičkutė, Gintaras Didžiokas, Alexandra Dobolyi, Brigitte Douay, Mojca Drčar Murko, Bárbara Dührkop Dührkop, Árpád Duka-Zólyomi, Constantin Dumitriu, Michl Ebner, Saïd El Khadraoui, Maria da Assunção Esteves, Edite Estrela, Harald Ettl, Jill Evans, Robert Evans, Richard Falbr, Claudio Fava, Szabolcs Fazakas, Emanuel Jardim Fernandes, Francesco Ferrari, Anne Ferreira, Elisa Ferreira, Ilda Figueiredo, Petru Filip, Věra Flasarová, Hélène Flautre, Alessandro Foglietta, Hanna Foltyn-Kubicka, Nicole Fontaine, Glyn Ford, Armando França, Monica Frassoni, Duarte Freitas, Sorin Frunzăverde, Kinga Gál, Vicente Miguel Garcés Ramón, José Manuel García-Margallo y Marfil, Iratxe García Pérez, Giuseppe Gargani, Jas Gawronski, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Claire Gibault, Adam Gierek, Maciej Marian Giertych, Neena Gill, Ioannis Gklavakis, Béla Glattfelder, Gian Paolo Gobbo, Bogdan Golik, Bruno Gollnisch, Ana Maria Gomes, Donata Gottardi, Genowefa Grabowska, Dariusz Maciej Grabowski, Friedrich-Wilhelm Graefe zu Baringdorf, Luis de Grandes Pascual, Louis Grech, Elly de Groen-Kouwenhoven, Lilli Gruber, Ambroise Guellec, Pedro Guerreiro, Umberto Guidoni, Zita Gurmai, Catherine Guy-Quint, András Gyürk, Fiona Hall, David Hammerstein, Benoît Hamon, Małgorzata Handzlik, Gábor Harangozó, Marian Harkin, Rebecca Harms, Satu Hassi, Adeline Hazan, Anna Hedh, Gyula Hegyi, Erna Hennicot-Schoepges, Edit Herczog, Esther Herranz García, Jim Higgins, Mary Honeyball, Milan Horáček, Richard Howitt, Ján Hudacký, Ian Hudghton, Stephen Hughes, Alain Hutchinson, Jana Hybášková, Filiz Hakaeva Hyusmenova, Monica Maria Iacob-Ridzi, Mikel Irujo Amezaga, Marie Anne Isler Béguin, Carlos José Iturgaiz Angulo, Lily Jacobs, Mieczysław Edmund Janowski, Lívia Járóka, Elisabeth Jeggle, Pierre Jonckheer, Ona Juknevičienė, Jelko Kacin, Gisela Kallenbach, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Metin Kazak, Tunne Kelam, Wolf Klinz, Jaromír Kohlíček, Maria Eleni Koppa, Magda Kósáné Kovács, Miloš Koterec, Sergej Kozlík, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Ģirts Valdis Kristovskis, Urszula Krupa, Wiesław Stefan Kuc, Sepp Kusstatscher, Zbigniew Krzysztof Kuźmiuk, Joost Lagendijk, André Laignel, Jean Lambert, Stavros Lambrinidis, Romano Maria La Russa, Vincenzo Lavarra, Johannes Lebech, Stéphane Le Foll, Roselyne Lefrançois, Bernard Lehideux, Lasse Lehtinen, Jörg Leichtfried, Jo Leinen, Katalin Lévai, Bogusław Liberadzki, Marcin Libicki, Eva Lichtenberger, Kartika Tamara Liotard, Alain Lipietz, Pia Elda Locatelli, Andrea Losco, Caroline Lucas, Elizabeth Lynne, Linda McAvan, Arlene McCarthy, Mary Lou McDonald, Mairead McGuinness, Edward McMillan-Scott, Jamila Madeira, Ramona Nicole Mănescu, Mario Mantovani, Marian-Jean Marinescu, Helmuth Markov, David Martin, Hans-Peter Martin, Jean-Claude Martinez, Miguel Angel Martínez Martínez, Jan Tadeusz Masiel, Antonio Masip Hidalgo, Jiří Maštálka, Ana Mato Adrover, Mario Mauro, Erik Meijer, Íñigo Méndez de Vigo, Emilio Menéndez del Valle, Willy Meyer Pleite, Rosa Miguélez Ramos, Marianne Mikko, Miroslav Mikolášik, Francisco José Millán Mon, Claude Moraes, Eluned Morgan, Luisa Morgantini, Philippe Morillon, Jan Mulder, Roberto Musacchio, Cristiana Muscardini, Joseph Muscat, Francesco Musotto, Sebastiano (Nello) Musumeci, Riitta Myller, Pasqualina Napoletano, Robert Navarro, Cătălin-Ioan Nechifor, Catherine Neris, Rareș-Lucian Niculescu, Ljudmila Novak, Vural Öger, Cem Özdemir, Péter Olajos, Jan Olbrycht, Seán Ó Neachtain, Gérard Onesta, Dumitru Oprea, Josu Ortuondo Larrea, Csaba Őry, Siiri Oviir, Reino Paasilinna, Justas Vincas Paleckis, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Vladko Todorov Panayotov, Marco Pannella, Pier Antonio Panzeri, Dimitrios Papadimoulis, Atanas Paparizov, Neil Parish, Ioan Mircea Pașcu, Bogdan Pęk, Maria Petre, Tobias Pflüger, Rihards Pīks, João de Deus Pinheiro, Józef Pinior, Mirosław Mariusz Piotrowski, Francisca Pleguezuelos Aguilar, Zita Pleštinská, Rovana Plumb, Anni Podimata, Zdzisław Zbigniew Podkański, Bernard Poignant, Adriana Poli Bortone, José Javier Pomés Ruiz, Mihaela Popa, Nicolae Vlad Popa, Christa Prets, Pierre Pribetich, Vittorio Prodi, Miloslav Ransdorf, Karin Resetarits, José Ribeiro e Castro, Teresa Riera Madurell, Giovanni Rivera, Marco Rizzo, Michel Rocard, Bogusław Rogalski, Zuzana Roithová, Luca Romagnoli, Raül Romeva i Rueda, Wojciech Roszkowski, Mechtild Rothe, Libor Rouček, Martine Roure, Christian Rovsing, Luisa Fernanda Rudi Ubeda, Heide Rühle, Eoin Ryan, Guido Sacconi, Aloyzas Sakalas, Katrin Saks, María Isabel Salinas García, Antolín Sánchez Presedo, Manuel António dos Santos, Daciana Octavia Sârbu, Amalia Sartori, Gilles Savary, Luciana Sbarbati, Pierre Schapira, Karin Scheele, Carl Schlyter, Frithjof Schmidt, Pál Schmitt, György Schöpflin, Adrian Severin, Czesław Adam Siekierski, Brian Simpson, Kathy Sinnott, Marek Siwiec, Alyn Smith, Csaba Sógor, Bogusław Sonik, María Sornosa Martínez, Bart Staes, Grażyna Staniszewska, Petya Stavreva, Struan Stevenson, Catherine Stihler, Theodor Dumitru Stolojan, Dimitar Stoyanov, Daniel Strož, Robert Sturdy, Margie Sudre, László Surján, Gianluca Susta, József Szájer, Konrad Szymański, Csaba Sándor Tabajdi, Antonio Tajani, Andres Tarand, Salvatore Tatarella, Marianne Thyssen, Silvia-Adriana Țicău, Gary Titley, Patrizia Toia, László Tőkés, Ewa Tomaszewska, Witold Tomczak, Antonios Trakatellis, Catherine Trautmann, Kyriacos Triantaphyllides, Helga Trüpel, Claude Turmes, Feleknas Uca, Inese Vaidere, Johan Van Hecke, Anne Van Lancker, Geoffrey Van Orden, Daniel Varela Suanzes-Carpegna, Yannick Vaugrenard, Armando Veneto, Riccardo Ventre, Donato Tommaso Veraldi, Bernadette Vergnaud, Marcello Vernola, Oldřich Vlasák, Johannes Voggenhuber, Sahra Wagenknecht, Diana Wallis, Henri Weber, Renate Weber, Anders Wijkman, Glenis Willmott, Janusz Wojciechowski, Francis Wurtz, Luis Yañez-Barnuevo García, Zbigniew Zaleski, Mauro Zani, Andrzej Tomasz Zapałowski, Stefano Zappalà, Tomáš Zatloukal, Tatjana Ždanoka, Dushana Zdravkova, Vladimír Železný, Roberts Zīle, Gabriele Zimmer, Marian Zlotea, Tadeusz Zwiefka.

6.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 184/25

A.

v posledních 50 letech prošla Evropská unie zásadním vývojem a vytvořila prostor míru a stability na kontinentu zpustošeném válkou, upevnila demokracii, svobodu a občanská práva, zvýšila prosperitu a solidaritu a zlepšila životní podmínky vybudováním největšího jednotného trhu na světě se společnými pravidly pro sociální normy, ochranu životního prostředí a spotřebitelů a spravedlivou hospodářskou soutěž a s hospodářskou a měnovou unií, členským státům umožnila spolupráci při řešení otázek, jejichž význam přesahuje hranice jednoho státu, a posílila vliv Evropy na světové dění,

B.

existuje zřejmá potřeba reformovat a posílit struktury Unie, aby se tyto úspěchy upevnily a aby se zvýšila schopnost Unie sdružující dvacet sedm, a výhledově možná i více, členských států fungovat efektivně, což by jí umožnilo řešit nové společné problémy a mít větší demokratickou odpovědnost,

C.

tato potřeba byla důvodem postupných reforem, jež se už od Maastrichtské smlouvy, která vytvořením hospodářské a měnové unie a přechodem od v podstatě hospodářského společenství k politické unii znamenala posun v evropské integraci, snažily upevnit institucionální strukturu Unie a vedly k prohlášení z Laekenu, které rovněž otevřelo cestu k jiné formě reformního procesu, jehož základem již nebyly výlučně mezivládní konference, ale metoda konventu,

D.

návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu vypracoval Konvent složený ze dvou zástupců každého národního parlamentu, 16 poslanců Evropského parlamentu, dvou zástupců Komise a jednoho zástupce z každé vlády členského státu, kteří připravili návrh v rámci veřejné diskuse a dosáhli konsenzu, který mezivládní konference v roce 2004 v podstatě ponechala beze změny, zatímco následná Lisabonská smlouva, která vypustila některé prvky Ústavy, vznikla na základě tradičních mezivládních pracovních metod, i když s plnou účastí tří zástupců Evropského parlamentu,

E.

předchozí snahu reformovat Unii nahrazením Smluv Ústavou podpořila převážná většina zvolených zástupců evropských občanů v Evropském parlamentu (4) a ratifikovaly ji 2/3 členských států, ale byla odmítnuta dvěma (Francií a Nizozemskem), a po období reflexe, v němž se jasně ukázalo, že nezbytného schválení všemi členskými státy nelze dosáhnout, bylo od tohoto přístupu upuštěno a namísto toho byly pozměněny dřívější smlouvy,

F.

tento posun, pokud jde o metodu a proces, sice v nové podobě zachoval mnoho z praktických úprav institucionální struktury Unie, které si předsevzala, znamenal však zmírnění ambicí a vzdání se některých prvků Ústavy, odložení vstupu některých nových mechanismů v platnost a začlenění konkrétních opatření specifických pro různé členské státy do Smluv,

G.

schválení této smlouvy všemi vládami členských států Unie nicméně ukazuje, že všechny zvolené vlády členských států pokládají tento kompromis za základ, na němž by chtěly postavit svou budoucí spolupráci a který bude od každé z nich vyžadovat, aby prokázala maximální politickou angažovanost v úsilí o zajištění ratifikace této smlouvy do 1. ledna 2009,

H.

je nezbytné, aby byla Lisabonská smlouva ratifikována všemi členskými státy do konce roku 2008, aby občané mohli ve volbách v roce 2009 volit na základě úplné znalosti nového institucionálního rámce Unie,

1.

dospěl k závěru, že jako celek představuje Lisabonská smlouva podstatné zlepšení existujících smluv, které Unii přinese větší demokratickou odpovědnost a zlepší její způsob rozhodování (posílením úlohy Evropského parlamentu a národních parlamentů), posílí práva evropských občanů ve vztahu k Evropské unii a zefektivní fungování orgánů Unie;

2.

vítá skutečnost, že bude posílena demokratická odpovědnost a rozhodovací pravomoci umožňující občanům větší kontrolu činností Unie, a to zejména díky těmto zlepšením:

3.

vítá, že v důsledku níže uvedených zlepšení budou posílena práva občanů:

4.

vítá skutečnost, že Smlouva jasněji a viditelněji stanoví hodnoty, které jsou společné všem členským státům a na nichž je Unie založena, i cíle Unie a zásady, jimiž se řídí její činnost a vztahy s členskými státy:

5.

vítá skutečnost, že nová smlouva posílí schopnost orgánů EU efektivněji plnit úkoly, a to zejména z těchto důvodů:

6.

uvědomuje si, že všeobecně panuje lítost nad tím, že po výsledcích referend ve Francii a Nizozemsku bylo v zájmu nalezení nové shody mezi 27 členskými státy třeba:

7.

schvaluje Smlouvu a zdůrazňuje, že je nutné, aby ji všechny členské státy Unie ratifikovaly včas před jejím vstupem v platnost dne 1. ledna 2009;

8.

je přesvědčen, že Lisabonská smlouva bude představovat pevný rámec, který umožní v budoucnosti další vývoj Unie;

9.

je si vědom toho, že pozměňující smlouva je nepochybně méně přehledná a srozumitelná než kodifikovaná smlouva, a proto vyzývá k okamžitému zveřejnění konsolidované verze Smluv ve znění uvedeném v Lisabonské smlouvě, jež občanům poskytne přehlednější základní text Unie;

10.

připomíná svůj požadavek, aby orgány EU a vnitrostátní orgány vyvinuly v souladu se zásadou upřímné spolupráce veškeré úsilí k tomu, aby byli evropští občané o obsahu Smlouvy srozumitelně a objektivně informováni;

11.

pověřuje příslušný výbor, aby připravil nezbytné změny jednacího řádu a posoudil potřebu dalších prováděcích opatření;

12.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a zprávu Výboru pro ústavní záležitosti, národním parlamentům členských států, Radě, Komisi a bývalým členům Konventu o budoucnosti Evropy a aby zajistil, že administrativní útvary Parlamentu, včetně jeho informačních kanceláří, budou poskytovat dostatečné informace o postoji Parlamentu ke Smlouvě.

6.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 184/30

A.

vzhledem k tomu, že Komise přislíbila, že v plné míře zohlední názory vyjádřené Parlamentem v jeho usneseních týkajících se Lisabonské strategie, zejména v usnesení o globalizaci ze dne 15. listopadu 2007,

B.

vzhledem k tomu, že Parlament ve svých předchozích usneseních projevil plnou podporu Lisabonské strategii a přivítal zejména přístup, který se nově zaměřuje na strategii pro růst a zaměstnanost,

C.

vzhledem k tomu, že hospodářský růst, zaměstnanost, boj proti chudobě a sociální začlenění jsou navzájem velmi provázány,

D.

vzhledem k tomu, že EU a členské státy nesou společnou odpovědnost za to, jak se postaví k výzvám, příležitostem a nejistotám občanů v souvislosti s globalizací; vzhledem k tomu, že EU musí jako celosvětový hráč převzít svoji politickou odpovědnost a přispět k dosažení a formování udržitelného rozvoje ve světě ve věku globalizace, aby lidé mohli všude využít příležitosti, které jim globalizace nabízí,

E.

vzhledem k tomu, že vnitřní trh je důležitým a účinným nástrojem pro vybudování dynamického a konkurenceschopného hospodářství založeného na znalostech a pro posílení konkurenceschopného postavení Evropy na celosvětovém trhu s cílem zlepšit životní úroveň svých občanů,

F.

vzhledem k tomu, že se toto usnesení v souladu s mandátem lisabonské koordinační skupiny Parlamentu a při respektování pravomocí ostatních výborů Parlamentu nebude podrobně zabývat probíhajícími legislativními a konzultačními postupy,

1.

opětovně vyzdvihuje význam aktivního provádění Lisabonské strategie s důrazem na provázanost pokroku v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí při vytváření dynamického a inovačního udržitelného hospodářství;

2.

je přesvědčen, že hospodářský rozvoj a budoucí prosperita v Evropě závisí na způsobu, jakým se vytvářejí lepší podmínky pro udržitelný růst a vytváření pracovních míst a jak se reaguje na příležitosti a výzvy vyplývající z globalizace, demografických změn a z hrozeb souvisejících s životním prostředím na celém světě; je přesvědčen, že společným nástrojem Evropské unie je obnovená Lisabonská strategie a integrované hlavní směry;

3.

je přesvědčen, že aby bylo možno zaručit úspěch obnovené Lisabonské strategie, je rovněž zapotřebí posílit růst Evropy (…) a překonat nedostatečnou domácí poptávku, čehož musí být dosaženo zvýšením příjmů souvisejícím se zvýšením produktivity a zaměstnanosti;

4.

uznává, že EU čelí v nastávajícím období mnoha výzvám: populace, které začne kolem roku 2020 ubývat, vyšší hospodářský tlak ze strany celosvětových konkurentů, vyšší ceny energie, změna klimatu a sociální nerovnováha; domnívá se, že Evropa musí na tyto výzvy reagovat správnými politickými prostředky;

5.

poukazuje na skutečnost, že se lisabonská agenda vyvíjí příznivě; upozorňuje ovšem na to, že v jejím provádění se stále nacházejí nedostatky a panuje klamné přesvědčení o tom, že evropský proces vývoje k vyššímu růstu, vytváření pracovních míst, odpovídajícímu sociálnímu zabezpečení a náležité ochraně zdravotního prostředí je imunní vůči krizím;

6.

poukazuje na to, že jako největší světový vývozce a dovozce zboží, největší světový vývozce služeb a druhý největší cíl i zdroj přímých zahraničních investic patří EU k těm, kdo z otevřené světové ekonomiky těží nejvíce; proto se domnívá, že má EU velkou odpovědnost za řešení globálních problémů;

7.

vítá celosvětovou dimenzi lisabonského procesu a konstatuje, že Lisabonská strategie představuje evropskou odezvu na příležitosti a rizika, která s sebou přináší globalizace; v souvislosti s tímto výslovně zdůrazňuje význam transatlantické spolupráce a také zlepšení spolupráce s ostatními velkými hráči, jako je Čína, Indie, Brazílie a další světové hospodářské oblasti;

8.

žádá dohodnutá pravidla a postupy ve světovém obchodě, které jsou slučitelné s rozvojovými cíli tisíciletí a s odpovědností za vedení boje proti změně klimatu a za podporu zdraví; vyzývá v zásadě k tomu, aby byla přijata opatření na boj proti protekcionismu jak v Evropské unii, tak i mimo ni; vyzývá ke spolupráci a spravedlivému přístupu při provádění kola jednání z Dauhá;

9.

zdůrazňuje nepopiratelnou hodnotu soudržné politiky stability a růstu a význam makroekonomické stability jako zdroje důvěry, která je základem pro dosažení lisabonských cílů; poukazuje na to, že v zájmu makroekonomické stability musí být nárůst produktivity doprovázen spravedlivější distribucí a posílením sociální soudržnosti; upozorňuje v této souvislosti na výzvu, aby zvyšování příjmů dodržovalo tempo střednědobého růstu produktivity;

10.

zdůrazňuje, stejně jako Komise, že ekonomiky členských států jsou silně provázané a že nejpádnější argumenty pro společnou reformní agendu existují v eurozóně;

11.

poukazuje na úkol prvořadého významu, a to zajistit stabilitu finančních trhů, a konstatuje, že nedávná krize související s rizikovými hypotékami ukazuje, že je nezbytné, aby EU vyvinula opatření hospodářského dohledu s cílem posílit průhlednost a stabilitu finančních trhů a lépe chránit klienty; vyžaduje posouzení stávajících systémů a nástrojů obezřetnostního dohledu v Evropě a trvá na těsné konzultaci s Parlamentem, která povede k jasným doporučením pro zlepšení stability finančního systému a jeho schopnosti zabezpečit evropskému podnikání dlouhodobé finance;

12.

poukazuje na skutečnost, že subsidiarita je důležitá z toho důvodu, aby členským státům umožnila přizpůsobovat společně přijaté politiky v oblasti bezpečnosti i flexibility zvláštním praktikám a tradicím jejich vnitrostátních pracovních trhů;

13.

připomíná, že politika soudržnosti je základní zásadou smluv a nástrojem pro dosažení cílů Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost a že v jejím rámci bylo vyčleněno až 75 % finančních prostředků na inovaci a lisabonské cíle; domnívá se, že k provádění lisabonské agendy na regionální úrovni se musí využít síly politiky soudržnosti EU obecně, a strukturálních fondů a Fondu soudržnosti především, a že výsledky tohoto procesu je třeba pečlivě sledovat na regionální i místní úrovni; domnívá se, že stávající příznivý hospodářský vývoj by měl uspíšit další reformy; zdůrazňuje potřebu zjistit, jaké výsledky mělo provádění Lisabonské strategie na regionální úrovni, vzhledem k tomu, že rok 2008 je prvním rokem, kdy lze předběžné výsledky výdajů vyčleněných na politiku soudržnosti hodnotit;

14.

domnívá se, že vědeckotechnický výzkum představuje jeden z klíčových prvků lisabonské agendy; souhlasí s tím, že je nadmíru důležité posílit výzkum a vývoj a že by členské státy měly učinit další opatření pro splnění svých cílů v oblasti investic do výzkumu a vývoje pro rok 2010 tím, že uvedou, jak se dosáhne vnitrostátních cílů v oblasti investic do výzkumu a vývoje a jak jejich strategie výzkumu a vývoje přispějí k vytvoření evropského výzkumného prostoru; zdůrazňuje, že nezbytný přechod k energeticky účinnému hospodářství s nízkými emisemi oxidu uhličitého založenému rovněž na obnovitelných zdrojích, a to prostřednictvím rozvoje a uplatňování nových technologií, vytvoří pro EU různorodé příležitosti; upozorňuje na obrovské příležitosti, které evropskému hospodářství poskytuje rozvoj a využívání nových technologií a služeb, které pomohou více snižovat emise oxidu uhličitého v rámci celosvětového hospodářství; vítá návrh Komise na zavedení „páté svobody“ – svobody znalostí – v tomto ohledu, doplňující čtyři svobody volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu, a na sloučení zdrojů EU a členských států v oblasti výzkumu a vývoje s cílem zajistit jejich účinnější využívání;

15.

vítá nedávné iniciativy a investice v rámci politiky v oblasti průmyslové a výzkumné politiky; vítá v této souvislosti zřízení Evropského inovačního a technologického institutu a nedávné rozhodnutí o investicích do programu Galileo jako účinné prostředky pro sloučení potřeb technologických inovací s výzkumným programem průmyslu; podporuje evropské programy pro globální systém satelitní navigace GNSS (Galileo a Evropská podpůrná geostacionární navigační služba) jakožto klíčové projekty EU; zdůrazňuje význam těchto programů pro hospodářství a pro veřejnost a přínosy nových služeb a trhů, které nabídnou;

16.

domnívá se, že k zajištění vedoucího postavení Evropy v hospodářské a technologické oblasti jsou nezbytné sítě excelence; je přesvědčen, že by členské státy a regiony měly podporovat rozvoj uskupení excelence a opatření pro povzbuzování hospodářské soutěže a spolupráce mezi nimi, aby se více posílila kultura inovací; je přesvědčen, že by Komise, členské státy a regionální a místní orgány měly podniknout další kroky, aby aktivně podpořily užší spolupráci mezi orgány státní správy, výzkumnými institucemi, vysokými školami a průmyslem;

17.

zdůrazňuje, že je důležité, aby evropské podniky, občané a orgány úspěšně dokončily přechod do digitální éry a skutečně dosáhly společnosti a hospodářství založených na znalostech, k nimž lisabonská agenda vyzývá; vyzývá k tomu, aby se věda a technika v každodenním životě občanů více rozvinula a aby se podporovala otevřená znalostní společnost;

18.

naléhá na vlády členských států a na jejich regionální správní orgány jako na největší zaměstnavatele, odběratele a poskytovatele služeb na vnitřním trhu, aby podporovaly inovace vytvářením pilotních trhů s inovačními výrobky a službami;

19.

konstatuje, že malé a střední podniky hrají klíčovou úlohu při vytváření nových pracovních míst a při využití nového výzkumu; plně podporuje Komisí navrhovaný akt o malých podnicích jako nástroj pro vytváření příležitostí pro malé a střední podniky, povzbuzování kultury „mysli nejdříve v malém“ a pro stanovení přístupu integrované politiky s cílem využít potenciál růstu malých a středních podniků ve všech fázích jejich životního cyklu;

20.

zdůrazňuje možnost pomoci malým a středním podnikům tím, že se sníží regulační zátěž, zlepší se jejich přístup k veřejným zakázkám a vyvine se příznivější systém financování a využívání inovací;

21.

uznává, že inovační technologie musejí být v rámci EU zaváděny do oblasti nových výrobků a služeb rychleji; podporuje tudíž požadavek Komise na „trojúhelník znalostí“ tvořený výzkumem, vzděláním a inovací; očekává účinnější investice do nových dovedností, celoživotního vzdělávání a moderních systémů vzdělávání či odborné přípravy;

22.

vítá skutečnost, že Komise podnikla kroky pro snížení regulační zátěže, usiluje o lepší právní předpisy a že povzbuzuje členské státy, aby přijaly obdobná opatření, aniž by tím ohrožovaly účastnická práva občanů a ochranu spotřebitelů; očekává, že Rada a Komise splní své závazky stanovené v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů (2); s velkým znepokojením bere na vědomí, že Komise v nedávné době předložila několik významných legislativních návrhů, aniž předtím provedla posouzení dopadů nebo řádné hodnocení účinků předcházejících právních předpisů v téže oblasti;

23.

zdůrazňuje v této souvislosti, že je zapotřebí přístup nové komplexní vnější a obchodní politiky, která by se zaměřila na celosvětovou konvergenci pravidel, norem a regulační spolupráce; zdůrazňuje, že Evropa musí maximalizovat svůj potenciál jednak jako odrazový můstek pro vstup podniků na světové trhy, jednak jako přitažlivé místo pro investory; dále požaduje, aby všechny projednávané dvoustranné nebo regionální dohody EU obsahovaly vynutitelná ustanovení pro provádění hlavních pracovních norem a dalších aspektů důstojné práce i vícestranných environmentálních norem;

24.

znovu zdůrazňuje své přesvědčení, že pro vytvoření společnosti nakloněné změnám sehraje klíčovou úlohu otevřenější styl rozhodování v oblasti hospodářství; připomíná závěry předsednictví z jarního zasedání Evropské rady v roce 2005, v němž se zdůrazňuje, že se pro Lisabonskou strategii stala jádrem vysoká úroveň sociální ochrany; znovu potvrzuje, že je nepřípustné, aby lidé žili pod hranicí chudoby a trpěli sociálním vyloučením; znovu potvrzuje, že by evropští občané měli mít přístup k důstojné práci a důstojnému životu, a to i po odchodu do důchodu; podporuje další opatření k posílení politik pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení s cílem přijmout komplexní přístup pro obnovení rozhodujícího podnětu za účelem odstranění chudoby do roku 2010 a zajistit všem evropským občanům přístup k základním právům; zdůrazňuje právní závaznost Listiny základních práv Evropské unie zahrnuté do Lisabonské smlouvy; žádá, aby jarní zasedání Evropské rady v roce 2008 přijalo závazek k náročné sociální agendě s konkrétním dopadem na výsledky Lisabonské strategie;

25.

vzhledem k tomu, že sociální a územní soudržnost je jednou ze základních složek vnitřního trhu, připomíná, že je důležité zvýšit důvěru občanů podporováním společných cílů členských států v sociální a environmentální oblasti, jako jsou kvalitní pracovní místa, rovnost příležitostí a ochrana zdraví a životního prostředí za současného respektování kulturní rozmanitosti Evropy; vyzývá Komisi, aby zajistila ochranářskou úlohu Evropské unie v těchto oblastech a aby se předešlo tomu, že by si předpisy členských států navzájem konkurovaly;

26.

je přesvědčen o tom, že je nezbytné do Lisabonské strategie více začlenit odvětví dopravy; trvá na tom, aby byla v rámci nových integrovaných politických hlavních směrů upřednostněna udržitelná doprava, logistika a rozvoj transevropských sítí, a vyzývá členské státy, aby zajistily, že národní plány, které budou předloženy na nadcházejícím jarním zasedání Evropské rady 2008, budou tyto priority odrážet;

27.

zdůrazňuje, že pro Evropu představuje největší konkurenční výhodu dobře fungující vnitřní trh, vysoce kvalifikovaná pracovní síla, vyvážené sociálně-tržní hospodářství a demokratická stabilita; poukazuje na to, že investorům z třetích zemí nabízí vnitřní trh výhody, jako jsou rovné podmínky a volný pohyb, avšak vstup na vnitřní trh by měl být doprovázen ze strany třetích zemí s rozvinutými či rozvíjejícími se ekonomikami obdobnou otevřeností vůči investorům z EU; dále upozorňuje, že je třeba vytvořit ty nejlepší rámcové podmínky pro evropské podniky, včetně lepších právních předpisů, dobré správy věcí veřejných, řádné a spravedlivé hospodářské soutěže, účinně fungujících trhů rizikového kapitálu a obchodního využití výsledků výzkumu a inovací;

28.

naléhavě žádá členské státy, aby se schopnost EU prosadit se v hospodářské soutěži stala středem zájmu při utváření jejich politik a aby se dokončení vnitřního trhu stalo jejich prioritou, zejména tím, že budou včas a odpovídajícím způsobem provádět směrnice o vnitřním trhu a odstraní neopodstatněné překážky vnitrostátních trhů; připomíná nicméně, že vytvoření jednotného trhu se zakládalo na hospodářské soutěži, spolupráci a solidaritě, které jsou i nadále základními předpoklady dalších úspěchů vnitřního trhu ve dvacátém prvním století; zdůrazňuje, že vnitřní trh musí být rozvíjen pomocí spravedlivých pravidel hospodářské soutěže, účinných systémů v oblasti daní a sociální ochrany a vysoké úrovně ochrany spotřebitelů;

29.

zdůrazňuje, že je třeba dokončit vytvoření vnitřního trhu a provést nezbytné reformy; vyzývá členské státy, aby přijaly zbývající opatření nezbytná pro vytvoření vnitřního trhu EU v oblasti služeb, včetně služeb finančních, a aby zajistily, že jejich národní regulační orgány budou podporovat nové poskytovatele a výrobky, přičemž zajistí rovné podmínky a odpovídající transparentnost a právní jistotu zájmů jednotlivých investorů; domnívá se, že nové iniciativy politiky pro dokončení vnitřního trhu by se měly více řídit analýzou dopadu, který mají na trhy, hospodářská odvětví, životní prostředí a na sociální oblast;

30.

zdůrazňuje, že je zapotřebí přiměřená úroveň ochrany práv duševního vlastnictví, a podporuje iniciativu směřující k finančně dostupnému, bezpečnému a účinnému patentovému systému, který by povzbuzoval investice a výzkum a podporoval rozvoj inovačních kapacit zejména malých a středních podniků; vyzývá k tomu, aby všechny tři orgány spolupracovaly na dosažení politické shody ohledně skutečného vylepšení patentového systému, který občanům umožní využívat nové výrobky a služby za dostupné ceny;

31.

bere na vědomí, že tržní nástroje (MBIs) zahrnují širokou škálu politických nástrojů, které se ve stále větší míře využívají k dosažení cílů v oblasti životního prostředí; je toho názoru, že tržní nástroje, jako jsou daně, poplatky a obchodování s emisemi, mohou podporovat efektivní rozdělování přírodních zdrojů a mohou v této souvislosti přispívat k plnění cílů lisabonské agendy;

32.

znovu poukazuje na své stanovisko, že výhody přesunutí daňového zatížení z pracovních sil na poškozování životního prostředí jsou účinným způsobem pro řešení problémů jak v oblasti životního prostředí, tak i zaměstnanosti, a je toho názoru, že daňové zatížení práce musí být sníženo, aby se vytvořilo více pracovních příležitostí a potírala se šedá ekonomika;

33.

konstatuje, že cíle, jako jsou zabezpečení dodávek energie a udržitelnost mobility a energie pro občany Evropy a zachování spravedlivých cen, lze dosáhnout prostřednictvím stejné strategie jako ambiciózní ochrany klimatu;

34.

vyzývá v důsledku toho Komisi, aby důsledně a rychle prováděla závěry z jarního zasedání Evropské rady z roku 2007 a učinila z obnovitelné energie a energetické účinnosti priority společné energetické politiky;

35.

poukazuje na to, že významným úkolem EU a dalších průmyslových zemí je přechod na hospodářství nízkou energetickou intenzitou založené na obnovitelných zdrojích energie a že účinným způsobem, jak toho dosáhnout, je používání již dostupných technologií, ve prospěch jejichž uplatňování je však třeba učinit rázný politický zásah, včetně pobídek a sankcí přijatých na vícestranné úrovni, jež se budou vztahovat na země, které nejsou připraveny přijmout svůj podíl na této zátěži; zdůrazňuje, že nezbytný přechod k udržitelnému hospodářství s nízkou energetickou intenzitou a s nízkými emisemi oxidu uhličitého prostřednictvím vývoje a uplatňování nových technologií vytvoří pro EU různorodé příležitosti;

36.

zdůrazňuje význam dopravní politiky pro boj proti změně klimatu a pro řešení širšího souboru problémů v oblasti životního prostředí, zasazuje se o politiky, které pomocí řady opatření sníží nadbytečnou dopravu, a vyzývá, aby transevropské dopravní sítě podléhaly řádnému strategickému hodnocení vlivu na životní prostředí;

37.

vyzývá členské státy, aby v rámci účinné, udržitelné a k životnímu prostředí šetrné dopravní politiky urychleně rozšířily propojené, interoperabilní transevropské dopravní sítě, a to se zvláštním zřetelem na potřeby nových členských států; vyzývá Komisi a členské státy, aby uplatňovaly vhodnou kombinaci politických opatření, která umožní plně využít potenciál inteligentních dopravních systémů šetrných k životnímu prostředí a technologických inovací;

38.

poukazuje na to, že je nezbytné zajistit, aby byla budoucí poptávka po logistických službách slučitelná s nižším dopadem na životní prostředí a sníženými emisemi skleníkových plynů; domnívá se, že udržitelná doprava závisí na schopnosti politických činitelů s rozhodovacími pravomocemi na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni zajistit účinné pobídky k tomu, aby zadavatelé dopravy, dopravci a výrobci dopravních prostředků i nadále usilovali o vytváření logistického trhu, který bude šetrnější k životnímu prostředí;

39.

je si vědom toho, že strategie EU pro růst a zaměstnanost se jeví jako přínosná, ale zároveň zdůrazňuje, že ne všichni občané EU mají z těchto výsledků prospěch; zdůrazňuje, že má-li se čelit globalizaci a výzvám demografických změn, je nanejvýš důležité vybavit lidské zdroje nezbytnými dovednostmi a poskytnout jim příležitosti s cílem přivést více lidí na trh práce a učinit z práce skutečnou příležitost pro každého, zejména pomocí opatření zaměřených na ty jedince, kteří mají k trhu práce nejdále;

40.

zdůrazňuje, že má-li být v rámci trhu práce zajištěn volný pohyb a mobilita, musí Rada neprodleně přijmout směrnice o organizaci pracovní doby, o pracovních podmínkách zaměstnanců se smlouvou na dobu určitou a o přenositelnosti práv na důchodové zabezpečení a měla by revidovat směrnici Rady 94/45/ES ze dne 22. září 1994 o zřízení evropské rady zaměstnanců (3); zdůrazňuje, že odstranění překážek mobility na evropském trhu práce umožní větší ochranu evropské pracovní síly; připomíná, že EU musí vynaložit úsilí, aby občanům vysvětlila výhody postupu, který účinně spojuje rozšíření, integraci, solidaritu a pracovní mobilitu;

41.

znovu zdůrazňuje, že Evropa si nemůže dovolit stávající vysoký počet nezaměstnaných; konstatuje, že není možné, aby se evropského sociálního modelu nedotkly převratné změny, ke kterým dochází na celém světě; zastává názor, že má-li Evropa čelit demografickým výzvám a zajistit udržitelné veřejné finance, musí provést reformy trhu práce a systému sociálního zabezpečení a posílit tak pracovní pobídky a poskytovat lidem příležitosti a dovednosti, aby se dokázali vypořádat se změnami a mohli se snaze vrátit k placené práci; zdůrazňuje, že aby si EU zachovala svoji konkurenceschopnost na světové scéně, musí provést mnoho reforem; je přesvědčen, že úroveň důvěry mezi podniky a pracovníky, která je k tomuto kroku nezbytná, se zvýší, pokud se posílí sociální dialog; zdůrazňuje význam, který má pro zaměstnance i zaměstnavatele souhrnné a vyvážené provádění dohodnutých společných zásad flexikurity;

42.

zdůrazňuje, že se zvyšuje poptávka po pružné práci jak ze strany zaměstnavatelů, tak zaměstnanců a že podporuje přijetí vyváženého souboru společných zásad týkajících se flexikurity; připomíná, že součástí nejlepší politiky zaměstnanosti jsou vzdělání, kvalifikace a odborná příprava a že je třeba (…) zařízení pro péči o děti považovat za jeden z předpokladů většího pracovního zapojení zejména žen; povzbuzuje členské státy, aby začlenily tyto společné zásady do konzultací svých NRP se sociálními partnery a zdůrazňuje ústřední úlohu, kterou opatření pro sladění pracovního a soukromého života, prosazování rovných příležitostí pro všechny, odborné vzdělávání a rekvalifikace, aktivní politika na trhu práce, odpovídající sociální ochrana a odstranění segmentace na trhu práce mají pro zaručení práva na práci pro všechny pracující;

43.

uvědomuje si, že flexibilní, mobilní, bezpečné a dobře fungující pracovní trhy přispějí díky vytváření pracovních příležitostí určených všem skupinám ve společnosti k sociálnímu začlenění; proto naléhavě žádá členské státy, aby vyhodnotily a zlepšily právní úpravu zaměstnanosti a investovaly do vzdělávání, celoživotního vzdělávání a aktivních politik na trhu práce, a vytvořily tak co nejlepší podmínky pro vysokou zaměstnanost a pracovní mobilitu; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit základní dovednosti mladých lidí, předcházet předčasnému ukončování školní docházky, omezit nejistá pracovní místa a posílit sociální a pracovní integraci všech; trvá na tom, že je třeba zlepšit základní dovednosti mladých lidí, předcházet předčasnému ukončování školní docházky a omezit nejistá pracovní místa, a posílit sociální a pracovní integraci všech; zdůrazňuje, že v souvislosti s informační společností 21. století a hospodářstvím založeným na znalostech má digitální začlenění mimořádný význam, zejména pokud jde o znevýhodněné osoby, starší osoby a obyvatele odlehlých venkovských oblastí;

44.

se znepokojením upozorňuje na trend rostoucí nerovnosti v příjmech a bohatství v členských státech; je přesvědčen, že k tomu, aby bylo dosaženo soudržnější společnosti a aby občané začali pociťovat přínos hospodářského růstu, je třeba tyto trendy zvrátit přijetím odpovídajících opatření na vnitrostátní a evropské úrovni;

45.

připomíná, že některé členské státy zavedly pojem minimální mzdy; domnívá se, že by z jejich zkušeností mohly čerpat ostatní členské státy; vyzývá členské státy, aby zajistily podmínky sociální a hospodářské účasti všech a zejména aby stanovily pravidla, jako je minimální mzda, a jiná zákonná a obecně závazná opatření nebo kolektivní dohody podle vnitrostátních tradic, která umožňují vést pracovníkům na plný úvazek z jejich příjmů důstojný život;

46.

vítá sdělení Komise k návrhu lisabonského programu Společenství na období 2008-2010, ve kterém jasněji určuje priority pouze deseti klíčovými cíli, které lze splnit během období 2008–2010; zdůrazňuje však, že hlavní příležitostí, kterou Lisabonská strategie nabízí, je propojení různých reformních potřeb a nástrojů v oblasti hospodářství, životního prostředí a zaměstnanosti do jediného reformního programu; vyzývá proto Komisi, aby se držela tohoto přístupu soudržné a začleňující kombinace politických opatření a nerozkládala ho přijímáním izolovaných politických opatření;

47.

vítá úsilí Komise omezit byrokracii, zejména za účelem pomoci malým a středním podnikům, a zlepšit hodnocení dopadu právních předpisů zároveň odsuzuje skutečnost, že Parlament a Komise dosud nedosáhly dohody ohledně toho, jaký druh hodnocení dopadu je zapotřebí; v této souvislosti opětovně žádá o nezávislou vnější kontrolu hodnocení dopadu;

48.

vítá cíl Komise snížit administrativní zátěž podniků; se zájmem očekává, až obdrží konkrétní ukazatele o tom, jak při zajištění podmínek řádné správy věcí veřejných probíhá plnění tohoto cíle; zdůrazňuje, že k dosažení tohoto cíle mohou přispět všechny úrovně státní správy, a proto by měly být zapojeny do přijímání příslušných politických rozhodnutí; v souvislosti s omezováním byrokracie a zjednodušováním evropských právních předpisů vyzývá k přehlednému sledování s cílem stanovit, do jaké míry členské státy při převádění těchto předpisů skutečně využívají prostor, který jim evropské právní akty nabízejí pro zohlednění jejich vnitrostátních specifických rysů a klíčových prvků inovací;

49.

domnívá se, že hlavními činiteli při plnění lisabonských cílů jsou členské státy, společně se zúčastněnými stranami na vnitrostátní, regionální a místní úrovni; zdůrazňuje, že země, které jsou otevřené vnější konkurenci a které provádějí reformy a usilují vyrovnaný rozpočet a kvalitní veřejné i soukromé investice, vykazují nejvyšší růst a nejvyšší nárůst zaměstnanosti; vyjadřuje politování nad tím, že ve vnitrostátních politikách mnoha zemí EU je Lisabonská strategie i nadále málo viditelná; zastává názor, že pro zajištění jejího účinného uplatňování je zásadní zmobilizovat všechny zúčastněné hospodářské subjekty; především má za to, že ke zlepšení výsledků Lisabonské strategie a k posílení veřejné debaty o vhodných reformách by došlo díky většímu zapojení sociálních partnerů, národních parlamentů, regionálních a místních orgánů a občanské společnosti; podporuje návrh Komise členským státům, aby prohloubily spolupráci s národními a regionálními parlamenty a pořádaly výroční rozpravy o provádění svých NRP;

50.

zdůrazňuje význam, který mají závazky regionálních a místních orgánů a zúčastněných stran jak pro rozsah, tak pro inovativní charakter dosažených cílů; vítá proto velký zájem Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů sledovat Lisabonskou strategii;

51.

připomíná, že integrované hlavní směry poskytují důležitý nástroj koordinace a společný rámec, aby mohly jednotlivé členské státy provádět své vlastní vnitrostátní reformní programy; domnívá se, že analýzy a zpětná vazba členských států svědčí o tom, že hlavní směry fungují, že je však třeba zlepšení, pokud jde o přizpůsobování se novým podmínkám v oblasti hospodářství a zaměstnanosti a v otázce následných kroků (srovnávacího hodnocení) členských států; vyzývá k rozsáhlejšímu uplatňování a provádění ukazatelů a cílů;

52.

vítá zprávy o jednotlivých zemích vypracované Komisí; žádá však systematičtější přístup, který by zdůrazňoval úspěchy i nedostatky; podporuje návrh Komise na stanovení konkrétních aspektů, které mají být sledovány v rámci mnohostranného dohledu, což také umožní zlepšení reakcí vnitrostátní politiky;

53.

považuje nedostatek řádného sledování za hlavní překážku pro zasvěcené politické kroky; zdůrazňuje v tomto ohledu, že by bylo možné lépe využívat odbornosti a znalosti evropských decentralizovaných agentur v oblastech jejich působnosti;

54.

vítá proto rozhodnutí Evropské rady z jarního zasedání v roce 2006 napravit nedostatek kontrolních údajů a pověřit Výbor regionů, aby vypracoval studii sledování strategie pro růst a zaměstnanost, zahrnující 104 regionů a měst, která v této studii sdílí své názory na provádění lisabonské strategie – studie, která bude předložena na jarním zasedání Evropské rady v roce 2008; zdůrazňuje, že tato studie ukazuje, zda ustanovení o přidělování prostředků ze strukturálních fondů přispívá k tomu, aby ze strukturálních fondů směřovala větší část výdajů na inovace a cíle v oblasti životního prostředí; očekává, že tato studie přinese hodnocení, jaký přínos má regionalizace Lisabonské strategie;

55.

je přesvědčen o tom, že není samo o sobě zřejmé, jak měřit úspěšnost lisabonské agendy, nebo obecněji, jaké ukazatele by byly pro měření „pokroku“ vhodné; je však toho názoru, že sledování úspěchů a neúspěchů se nemůže omezovat pouze na ekonomické ukazatele, jako je pouze HDP/HND, neboť jsou nanejvýš ukazatelem vytváření blahobytu v určitém období, ale neposkytuje spolehlivé informace o míře blahobytu ve společnosti a zdaleka nemá vypovídací hodnotu o tom, jaký má tento nárůst blahobytu dopad na společnost a životní prostředí;

56.

konstatuje, že je třeba vypracovat a používat při posuzování blahobytu lidí komplexnější metodu, která nebude založena pouze na údajích o výši HDP/HND; vítá proto úvahy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj nazvané „Posuzování a podpora pokroku společností“, které byly předneseny na jejím druhém světovém fóru o statistice, znalostech a politice konaném v červnu 2007 v Istanbulu, a diskuse vedené na konferenci pořádané Komisí v listopadu 2007 v Evropském parlamentu s názvem „Více než jen růst“, neboť pro informovaná politická rozhodnutí jsou důležité spolehlivé údaje;

57.

vítá proto práci jednotlivých generálních ředitelství Komise na rozvoji nových kvalitativních ukazatelů; naléhá, aby byly tyto ukazatele – ať již jsou sociální povahy jako např. ukazatel chudoby, nebo povahy environmentální jako např. ukazatel biologické rozmanitosti – využívány při budoucím hodnocení vnitrostátních NRP a staly se součástí procesu sledování ze strany Komise; vznikne tak ucelenější soubor ukazatelů pro posuzování úspěchu Lisabonské strategie;

58.

trvá na tom, aby byla zajištěna patřičná spolupráce a plné zapojení tří příslušných orgánů EU, pokud jde o činnosti navazující na Lisabonskou strategii; vyzývá Radu a Komisi, aby uznaly úlohu Evropského parlamentu, která spočívá v podrobném sledování Lisabonské strategie a NRP, zajištění významných rozpočtových prostředků pro lisabonské cíle a v úzké spolupráci s vnitrostátními parlamenty v oblasti důležitých právních předpisů;

59.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí.

6.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 184/38

A.

vzhledem k tomu, že makroekonomická stabilita je zajištěna rozumnou kombinací řady hospodářských politik; vzhledem k tomu, že problémy, které ohrožují stabilitu, by neměly být řešeny jenom makroekonomickými opatřeními, ale také prováděním strukturálních reforem na trzích zboží, práce a kapitálu,

B.

vzhledem k tomu, že je třeba učinit více pro přípravu Evropské unie a členských států na globalizaci a pro posílení základů hospodářského úspěchu a větší sociální soudržnosti ve střednědobém až dlouhodobém výhledu,

C.

vzhledem k tomu, že se všem naskýtá příležitost zužitkovat okamžik jedinečných výhod v oblasti hospodářské soutěže, které přinesla rozšíření Evropské unie a její další integrace,

D.

vzhledem k tomu, že společná měna a společná měnová politika nabízejí pro integraci ekonomik a koordinaci politických strategií další rozměr, jenž by mohl posílit úlohu eurozóny při zajišťování růstu a zaměstnanosti v rámci celé Evropské unie,

E.

vzhledem k tomu, že integrované hlavní směry jsou základním nástrojem makroekonomických politik EU pro růst a zaměstnanost, který je zaměřen na střednědobý výhled tří let,

F.

vzhledem k tomu, že Evropská unie a členské státy musí provádět jak makroekonomické, tak mikroekonomické politiky, aby učinily Evropu přitažlivější pro investice a práci a aby podpořily znalosti a inovace podporující růst,

G.

vzhledem k tomu, že se na zasedání Evropské rady na jaře roku 2007 Evropská unie zavázala ke splnění kvantitativních cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie do roku 2020,

H.

vzhledem k tomu, že obzvlášť důležité jsou finanční služby, protože toto odvětví hraje klíčovou roli, neboť umožňuje rozvoj mnoha oblastí hospodářské činnosti,

I.

vzhledem k tomu, že politiky zaměřené na zvyšování investic do znalostí a lidských zdrojů, stejně jako politiky zaměřené na posilování inovačních kapacit ekonomiky EU, jsou ústředním prvkem Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost,

J.

vzhledem k tomu, že hospodářské podmínky pro přeměnu tvořivé energie lidí v inovační hospodářské výsledky, jako jsou např. nové nápady, vysoce moderní podniky a regionální rozvoj, nejsou dostatečně rozvinuty a nadále přetrvává roztříštěnost,

K.

vzhledem k tomu, že v kontextu zrychlené globalizace má lepší koherence právních předpisů na mezinárodní úrovni, včetně závazku ke splnění vysokých environmentálních a sociálních standardů, rozhodující význam,

L.

vzhledem k tomu, že stabilitu a důvěru v Evropské unii lze zajistit pouze shodným chápáním právních předpisů a ustanovení, která náležitě odrážejí skutečnost,

M.

vzhledem k tomu, že bez aktivního zapojení všech občanů EU nelze dosáhnout podstatného pokroku při vytváření znalostní společnosti,

1.

vítá strategickou zprávu Komise, která posuzuje provádění obnovené Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost včetně aktualizovaných integrovaných hlavních směrů; podporuje stanovisko Rady, že obnovená strategie musí na úrovni Společenství představovat přidanou hodnotu, aby se zlepšila soudržnost reforem, maximalizovaly se jejich pozitivní účinky a bylo zajištěno, že lisabonské programy reforem v celé Evropské unii efektivně přinesou více pracovních míst vyšší kvality;

2.

opětovně vyzdvihuje význam energického provádění Lisabonské strategie a integrovaných hlavních směrů s důrazem na vzájemnou závislost pokroku v hospodářské, sociální i environmentální oblasti při vytváření dynamické a inovační udržitelné ekonomiky;

3.

domnívá se, že vzhledem k přetrvávající nejistotě na finančních trzích mohou rostoucí nerovnováha, celková poptávka a globální inflační tlaky představovat pro měnovou politiku značný problém; zdůrazňuje, že zdravé a stabilní makroekonomické prostředí vyžaduje velmi kvalitní veřejné finance s rozpočty, které jsou dále konsolidovány, a inteligentní politiku soukromých a veřejných investic, která přinese moderní infrastrukturu a již dnes otevře trhy zítřka; vyzývá ke koordinovaným opatřením ke zvýšení odolnosti hospodářství EU;

4.

je přesvědčen, že zdravé hospodářské politiky by při současné neklidné finanční situaci pomohly posílit důvěru a omezit nejistotu; domnívá se, že pro rok 2008 musí Evropská unie vylepšit svůj potenciál růstu, aby byla schopná vytvářet pracovní místa, zejména v souvislosti s rozšířením na 27 členských států;

5.

poukazuje na to, že v zájmu makroekonomické stability musí jít růst produktivity ruku v ruce se spravedlivějším přerozdělováním zisků vyplývajících z růstu a s posilováním sociální soudržnosti; v této souvislosti upozorňuje na výzvu ke zvyšování příjmů, aby byl udržen krok se střednědobým růstem produktivity;

6.

zdůrazňuje, že rostoucí finanční nerovnováha, nadměrná kolísavost směnných kurzů, omezování úvěrů a přetrvávající nejistota na finančních trzích jsou pro autory makroekonomické politiky a zejména měnové politiky významnou výzvou;

7.

poukazuje na skutečnost, že je třeba věnovat zvýšenou pozornost lepší součinnosti rozpočtové politiky, mezd a růstu produktivity, přičemž budou zohledněny dopady rozpočtové politiky na makroekonomický vývoj;

8.

je znepokojen vysokou úrovní směnného kurzu eura, která poškozuje konkurenceschopnost evropského hospodářství a která v této výši omezuje manévrovací prostor měnové politiky; podporuje nezávislost Evropské centrální banky při stanovování měnové politiky a zdůrazňuje, že zhodnocování eura je výsledkem narůstající nerovnováhy ve třetích zemích a nedostatku vnitřní poptávky v eurozóně;

9.

zdůrazňuje jako společnou odpovědnost Evropské unie potřebu zdravé fiskální politiky coby předpokladu pro udržitelný růst a tvorbu pracovních míst ve všech členských státech v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy; zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby byly veřejné finance používány efektivně, a domnívá se, že by ve většině zemí mohla konsolidace veřejných financí přispět k zachování dlouhodobé fiskální udržitelnosti; zdůrazňuje důležitost modernizace veřejné správy jako nástroje zlepšení účinnosti a efektivnosti při využívání veřejných financí;

10.

zdůrazňuje, že dobře integrovaný finanční systém by mohl zvýšit účinnost měnové politiky, zejména v eurozóně; je přesvědčen, že finanční trhy mohou podstatným způsobem přispívat k makroekonomické a fiskální udržitelnosti; navrhuje prozkoumat konkrétní hlavní směry týkající se finančních trhů spojené s lepším pochopením případných dalších finančních krizí a s větší transparentností, odpovědností a dohledem pro investory, trhy a regulační orgány;

11.

konstatuje, že přístup založený na posouzení rizik při kapitálových požadavcích usnadňuje přeshraniční toky kapitálu, které se řídí specifickými podnikovými strategiemi velkých finančních skupin, a představuje makroekonomickou výzvu pro menší členské státy; je pevně přesvědčen, že účinný finanční dohled a transparentnost jsou základními předpoklady k potlačení makroekonomických nerovnováh;

12.

zdůrazňuje vzájemnou závislost ekonomik členských států, především v eurozóně; domnívá se, že by integrované hlavní směry měly stanovit všeobecný rámec pro užší koordinaci hospodářské politiky s cílem sblížit vnitrostátní programy reforem; navrhuje, aby byl v rámci takového postupu zvolen citlivější přístup ke sbližování, jenž by odrážel ekonomické rozdíly a odlišné tradice, aby byla posílena široká podpora společného projektu EU;

13.

domnívá se, že podpora soukromých investic a společných iniciativ v oblasti spolupráce soukromého a veřejného sektoru může při respektování finanční konsolidace vést k významné součinnosti, zlepšit schopnost Evropy dostát současným výzvám v oblasti vědy a výzkumu, dopravy a komunikace, energie a udržitelnosti životního prostředí a podpořit účinné přidělování zdrojů v Evropě;

14.

upozorňuje na to, že se deregulovaný globální finanční systém vymyká přímému vlivu politik EU a že může přenášet riziko finanční nestability; zdůrazňuje, že homogenní a koherentní přístup regulačních a zákonodárných orgánů je nezbytným předpokladem omezení šíření rizika přes hranice; považuje za nezbytné přehodnotit dopad způsobu podnikání a roli nadnárodních finančních skupin na globální finanční trhy;

15.

upozorňuje, že Evropská unie a členské státy sdílí odpovědnost za řešení úkolů, příležitostí a nejistot, jimž občané čelí v důsledku globalizace; je přesvědčen, že na podporu evropské konkurenceschopnosti v globalizovaném světě musí být rozvíjen vnější rozměr vnitřního trhu; připomíná, že Evropská unie se globalizaci nebude pouze pasivně přizpůsobovat, ale bude naopak utvářet její podobu; zdůrazňuje význam posílení strategické spolupráce na mezinárodní úrovni, zejména prostřednictvím transatlantických vztahů, a vzájemné spolupráce v rámci vlivnějších nadnárodních organizací prosazováním základních zásad EU – solidarity, demokracie, právního státu a dodržování lidských práv;

16.

vyzývá k přijetí opatření k boji proti protekcionismu uvnitř i vně Evropské unie; zdůrazňuje, že protekcionismus práva spotřebitelů a občanů spíše ohrožuje, než chrání;

17.

domnívá se, že Evropská unie by měla v průběhu mnohostranných kol různých mnohostranných jednání, jako jsou např. jednání WTO, projevit společné stanovisko, které bude skutečně představovat zájmy každého jednotlivého členského státu;

18.

naléhá na Komisi, aby vypracovala konzistentní integrovanou politiku zaměřenou na udržitelný rozvoj; je přesvědčen, že udržitelného využívání zdrojů a posilování součinnosti mezi ochranou životního prostředí a růstem, stejně jako zlepšování výsledků dotčených odvětví v oblasti inovací, lze dosáhnout podporou rozvoje a používáním technologií šetrných k životnímu prostředí a zahrnutím ekologických aspektů do zadávání veřejných zakázek se zvláštním ohledem na malé a střední podniky;

19.

zdůrazňuje úlohu tržních nástrojů při plnění cílů vytyčených na zasedání Evropské rady na jaře 2007 pro účely přeměny Evropy na ekonomiku účinně využívající energie a založenou na obnovitelných zdrojích; domnívá se, že přetrvávající tendence zvyšování cen energií a kumulace nebezpečí klimatických změn znamenají, že je důležité prosazovat zlepšení v oblasti energetické účinnosti, která budou přínosná jak pro růst, tak pro udržitelný rozvoj; zdůrazňuje, že společnosti v EU patří mezi světovou špičku ve vývoji technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie;

20.

vítá návrh Komise zavést v kontextu výzkumu a inovací „pátou svobodu“ – svobodu znalostí – jež by doplňovala čtyři svobody pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu;

21.

domnívá se, že v souvislosti s nárůstem cen potravin, jenž je, jak se zdá, spíše trvalý než cyklický, by měly být přezkoumány mechanismy společné zemědělské politiky (SZP), které omezují nabídku; je přesvědčen, že SZP může při stabilizaci cen potravin hrát klíčovou roli;

22.

opakuje své stanovisko ohledně přínosu přesunutí daňové zátěže z pracovní síly na poškozování životního prostředí coby účinného způsobu, jak řešit jak environmentální, tak pracovní otázky, a je toho názoru, že zatížení pracovní síly se musí snížit, aby vzniklo více pracovních míst a bylo možné bojovat s šedou ekonomikou;

23.

poukazuje na to, že nedokončení vnitřního trhu má za následek zaostávání produktivity EU za jejími možnostmi a neumožňuje v plné míře využít příležitosti, které nabízí globální trh; domnívá se, že zatímco vnitřní trh zboží je poměrně dobře sjednocený, trh služeb, včetně finančních služeb, je spíše roztříštěný; vyzývá k urychlené integraci trhu služeb pomocí soustavného a koherentního provádění a prosazování dohodnutých pravidel a odstraněním překážek hospodářské soutěže a přístupu na trh; konstatuje, že důležitou úlohu v konkurenceschopné a dynamické ekonomice hraje poskytování efektivních služeb obecného hospodářského zájmu za dostupné ceny;

24.

zdůrazňuje, že čtyři svobody by se měly uplatňovat stejným způsobem a ve stejné míře v celé Evropské unii a že by se mělo nepřetržitě sledovat jejich fungování;

25.

zdůrazňuje potřebu otevřít síťová průmyslová odvětví konkurenci zajištěním stejných podmínek a účinné hospodářské soutěže na celoevropských integrovaných trzích; v tomto smyslu je přesvědčen, že veřejné vlastnictví na trzích s elektřinou a plynem je jedním z hlavních prvků vedoucích k narušení hospodářské soutěže na evropské úrovni a že je nezbytné dále zlepšovat pobídky k hospodářské soutěži na těchto trzích; je přesvědčen, že rozšíření, zlepšení a propojování evropské infrastruktury, především se zaměřením na přeshraniční projekty a propojení mezi starou a novou Evropou, by mělo napomoci vytvořit příhodné podmínky pro podstatné zvýšení produktivity v odvětvích dopravy, energetiky a informačních a komunikačních technologií;

26.

bere na vědomí potřebu koordinovaného fiskálního rámce, který by měl být pro společnosti, zejména pro malé a střední podniky, příznivý a měl by směřovat k obnově růstu a k tvorbě pracovních míst;

27.

poukazuje na to, že pokud jde o státní finanční prostředky, musí Evropská unie za účelem podpory vzniku nových podniků a technologických inovací prosazovat daňové režimy; konstatuje, že součástí tohoto kroku může mimo jiné být snížení daní, které ohrožují efektivnost a tvorbu pracovních míst, především pro konkrétní sociální skupiny, jako jsou ženy, dlouhodobě nezaměstnaní a starší lidé;

28.

je přesvědčen, že pro podporu podnikatelské kultury a vytvoření příznivého prostředí pro malé a střední podniky je rozhodující, aby se zúžil správní systém institucionálního rámce pro inovace a byl podpořen účinným systémem financování poskytujícím finanční prostředky ve všech etapách procesu inovace od rozpracování nápadu po jeho realizaci na podnikové úrovni; poukazuje na to, že strukturální politika musí být zformulována tak, aby posloužila tvořivému sebevyjádření a usnadnila takové uplatnění tvořivých myšlenek, jež bude přínosem;

29.

je pevně přesvědčen, že lepší právní úprava a realizace ambiciózních cílů při snižování zatížení vyplývajícího z nových právních předpisů EU přispívá k vytvoření konkurenceschopnějšího podnikatelského prostředí a podporuje soukromé iniciativy; vyzývá členské státy, aby stanovily stejně ambiciózní cíle, které budou vycházet ze všech úrovní vnitrostátních právních předpisů; upozorňuje na to, že musí být věnována zvláštní pozornost posilování účinnosti institucionální a správní kapacity členských států;

30.

domnívá se, že aktivní politiky zaměstnanosti by měly v sobě spojovat politická opatření orientovaná na zásadu „flexikurity“ s novými formami zabezpečení, včetně motivace aktivně si hledat práci, a s lepším předvídáním a pozitivním zvládáním změn, včetně ekonomické restrukturalizace, s cílem minimalizovat sociální vyloučení a usnadnit adaptaci; je přesvědčen, že by se měla zvláštní pozornost věnovat způsobům, jak efektivněji oslovit občany a reagovat na jejich očekávání a potřeby;

31.

domnívá se, že je třeba rozvíjet celoživotní přístup, aby bylo možno aktivně reagovat na demografické výzvy včetně modernizace důchodových systémů v zájmu zajištění finanční, hospodářské a sociální udržitelnosti;

32.

má za to, že vzdělání je klíčovým faktorem určujícím potenciál pro dlouhodobý růst a efektivním nástrojem pro boj proti chudobě a vyloučení, díky němuž si lidé mohou zlepšit svou životní úroveň; doporučuje, aby Evropská unie a členské státy prováděly efektivnější opatření s cílem více investovat do vzdělávání a zlepšit přístup ke vzdělávání a odborné přípravě pro všechny;

33.

je toho názoru, že s cílem zlepšit účast na průběžném celoživotním vzdělávání na pracovišti, zejména v případě pracovníků s nižší kvalifikací a starších pracovníků, mohou účinné strategie celoživotního vzdělávání působit jako protiváha negativního dopadu stárnutí pracovní síly EU na trhy práce; domnívá se však, že musí být vyvinuto odhodlané úsilí ke zvýšení základních dovedností mladých lidí, razantně sníženo předčasné ukončování školní docházky a nedostatečné rozvíjení dovedností obecně a posílena sociální a pracovní integrace migrantů a zdravotně postižených osob, zejména podporou rozvíjení dovedností;

34.

je pevně přesvědčen, že by se s ohledem na nedostatek kvalifikovaných sil a na požadavky trhu práce měla zvážit účinná přistěhovalecká politika; má za to, že další rozvíjení komplexní evropské migrační politiky, která bude doplňkem politiky členských států, zůstává základní prioritou s cílem reagovat na výzvy a využít příležitosti, které představuje migrace v nové éře globalizace;

35.

domnívá se, že pokud jde o správně řízené migrační toky a boj proti příčinám nelegálního přistěhovalectví a proti osobám, které jej umožňují, zůstává zásadní otázkou podpora růstu a spolupráce s třetími zeměmi a pokračující ekonomická otevřenost Evropské unie; připouští, že Evropská unie naléhavě potřebuje koherentní politiku pro legální (např. hospodářskou) migraci;

36.

vítá zprávy o jednotlivých zemích, které vypracovala Komise; žádá však systematičtější přístup, který zdůrazní úspěchy i nedostatky; podporuje návrh Komise stanovit jako součást mnohostranného procesu dohledu a jako šanci zlepšit reakce vnitrostátních politik konkrétní aspekty, jež budou sledovány; uznává, že by se měla posílit úloha regionální úrovně při zajišťování růstu a zaměstnanosti, jak je uvedeno v nové generaci programů politiky soudržnosti na období 2007 až 2013;

37.

lituje však, že Lisabonská strategie dosud není dostatečně viditelná ve vnitrostátních politikách mnoha členských států; zastává názor, že pro zajištění jejího efektivního uplatňování je zásadní otázkou mobilizace všech ekonomických aktérů; zejména má za to, že výsledky Lisabonské strategie se zlepší a veřejná debata o vhodných reformách bude obohacena díky většímu zapojení sociálních÷± partnerů, národních parlamentů, regionálních a místních orgánů a občanské společnosti; podporuje návrh Komise, aby členské státy prohloubily spolupráci s národními a regionálními parlamenty a současně zajistily každoroční debaty o uplatňování národních programů reforem;

38.

vyzývá Radu, aby zohlednila následující pozměňovací návrhy:

39.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a vládám a parlamentům členských států .

6.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 184/49

A.

vzhledem k tomu, že pět zemí společně nazývaných Střední Asie (Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán) leží na klíčové křižovatce mezi Evropou a Asií, a vzhledem k tomu, že historicky a tradičně představují důležitou oblast pro setkávání a tranzit mezi těmito dvěma kontinenty,

B.

vzhledem k tomu, že EU má zřejmý zájem na tom, aby vývoj v regionu Střední Asie směřoval k větší stabilitě a aby se zvyšovala úroveň hospodářského a demokratického rozvoje a lidské bezpečnosti, a na této potřebě trvá, a že EU musí neustále potvrzovat své závazky týkající se začleňování lidských práv do všech dohod se třetími státy a podporování demokracie prostřednictvím soudržných politik a použitím nejvhodnějších prostředků k dosažení těchto cílů; vzhledem k tomu, že se tímto způsobem zajistí důvěryhodnost EU, což nakonec přispěje k tomu, že se z ní stane stále účinnější hráč vůči tomuto regionu i mimo něj,

C.

vzhledem k tomu, že existuje všeobecný zájem na stabilitě ve Střední Asii, neboť vážná a dlouhodobá nestabilita v některé z těchto pěti zemí by mohla mít katastrofální důsledky pro celý region a mohla by mít v mnoha ohledech vliv i na EU a její členské státy,

D.

vzhledem k rizikům spojeným se závislostí na dovozech a dodavatelích z nestabilních regionů a vzhledem k potřebě vytvoření spolehlivých, dostupných a životaschopných energetických tras,

E.

vzhledem k tomu, že EU má zájem na bezpečnosti a stabilitě a na dodržování lidských práv a zásad právního státu ve středoasijských státech, neboť strategický, politický a hospodářský vývoj i rostoucí trans-regionální výzvy ve Střední Asii mají přímý i nepřímý dopad rovněž na zájmy Evropské unie; vzhledem k tomu, že státy Střední Asie mohou svými významnými energetickými zdroji a svým úsilím o diverzifikaci obchodních partnerů a zásobovacích tras přispět k naplnění potřeb energetické bezpečnosti Evropské unie a jejímu zásobování energií,

F.

vzhledem k tomu, že na jedné straně existují dobré důvody pro spolupráci mezi zeměmi tohoto regionu, na druhé straně však existuje odpor vůči této myšlence a snahám, zejména ze strany vlády nejlidnatějšího státu Uzbekistán, který se nachází uprostřed tohoto regionu,

G.

vzhledem k tomu, že snaha o izolaci většinou vychází ze strachu o udržení vnitřní kontroly – s extrémními případy se můžeme setkat v Turkmenistánu a Uzbekistánu – a že tento strach je běžný v režimech, jež nemají velký zájem na dosažení všeobecné shody, na níž bude založena jejich vláda,

H.

vzhledem k tomu, že těchto pět středoasijských republik přijímá oficiální rozvojovou pomoc, což znamená, že pomoc těmto zemím ze strany EU je považovaná za rozvojovou pomoc,

I.

vzhledem k tomu, že z bezpečnostních a jiných zájmů EU, z jejích hodnot a z podpory rozvojových cílů tisíciletí vyplývá, že EU musí při svém přístupu k tomuto regionu na prvním místě řešit otázky související se strádáním a nedostatkem příležitostí, kterými trpí mnoho obyvatel tohoto regionu, jehož některé části jsou postiženy chudobou, s hrozbami pro lidskou bezpečnost částečně souvisejícími s bezpečnostními problémy v sousedních zemích jako Afghánistán a s rizikem destabilizace a konfliktů,

J.

vzhledem k tomu, že hlavním cílem rozvojové spolupráce EU je vymýcení chudoby v rámci udržitelného rozvoje spolu s prosazováním rozvojových cílů tisíciletí,

K.

vzhledem k tomu, že pomoc EU tomuto regionu má převážně podobu technické pomoci realizované prostřednictvím programu TACIS, a vzhledem k tomu, že výsledky hodnocení účinnosti programu TACIS jsou smíšené,

L.

vzhledem k tomu, že podle článku 25 Všeobecné deklarace lidských práv je právo na zdraví lidským právem, a vzhledem k tomu, že všeobecný přístup ke zdravotní péči je nezbytný pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí; vzhledem k tomu, že po rozpadu Sovětského svazu se podmínky ve zdravotnictví ve všech středoasijských republikách zhoršují a systémy zdravotní péče jsou v krizi; vzhledem k tomu, že potenciální následné účinky epidemií chorob, jako jsou HIV/AIDS či rezistentní tuberkulóza, představují dlouhodobé ohrožení EU; vzhledem k tomu, že ptačí chřipka ukázala schopnost infekčních chorob rychle se šířit po celé Evropě; vzhledem k tomu, že sociální důsledky zdravotních krizí v různých zemích ohrožují celkovou stabilitu a vyhlídky na rozvoj a mají dopad na evropskou bezpečnost,

M.

vzhledem k tomu, že energie a voda jsou zásadní pro lidskou bezpečnost a vztahy mezi státy uvnitř regionu, zejména pokud jde o Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán, a vzhledem k tomu, že snížení chudoby zůstává klíčovým předpokladem snížení sociální nestability,

N.

vzhledem k tomu, že EU má zájem na dovozu více ropy a plynu ze Střední Asie, pokud možno po nových přepravních trasách, a na vytvoření jasného a transparentního rámce pro výrobu a přepravu energie, a vzhledem k tomu, že zeměmi, které jsou v této souvislosti důležitými, jsou Kazachstán a Turkmenistán,

O.

vzhledem k tomu, že země Střední Asie jsou v různé míře bohaté na ropu, plyn, zdroje nerostného bohatství a vodní energie; vzhledem k tomu, že využívání těchto zdrojů by mělo významným způsobem usnadnit hospodářský a sociální rozvoj; vzhledem k tomu, že za nepříznivých podmínek může dojít k nežádoucím vedlejším účinkům, jakými jsou vážné poškození životního prostředí, snížená konkurenceschopnost dalších hospodářských odvětví, velké majetkové nerovnosti a zvýšené politické a sociální napětí, a ty by mohly dokonce převážit nad klady (tzv. „prokletí přírodních zdrojů“),

P.

vzhledem k tomu, že se dne 10. října 2007 v Litvě setkali zástupci Ukrajiny, Polska, Ázerbájdžánu a Gruzie, aby projednali vytvoření nové ropovodní sítě určené k přepravě ropy z Kaspického moře přes Baku a Oděsu do polského přístavu Gdaňsk,

Q.

vzhledem k tomu, že Rusko a Čína se pokusily posílit svou sféru vlivu ve Střední Asii založením Šanghajské pětky v roce 1996, která spojila Čínu, Rusko, Kyrgyzstán, Kazachstán a Tádžikistán ve fóru na řešení přeshraničních otázek a která se v roce 2001 stala Šanghajskou organizací pro spolupráci (SCO), jež dnes představuje největší regionální organizaci ve Střední Asii a v současnosti zahrnuje ještě Uzbekistán jakožto plnoprávného člena a Pákistán, Indii, Írán a Mongolsko se statusem pozorovatele,

R.

vzhledem k tomu, že řada různých zemí měla ve více či méně vzdálené minulosti v tomto regionu své oprávněné zájmy; vzhledem k tomu, že ne všechny členské státy mají v tomto regionu svá velvyslanectví, a vzhledem k tomu, že členské státy spolu dostatečně nespolupracují, pokud jde o tento region,

S.

vzhledem k tomu, že odsunem personálu USA a materiálního vybavení z letecké základny Karši-Chanebad (K2) v Uzbekistánu dne 21. listopadu 2005 se omezila vojenská zařízení USA ve Střední Asii pouze na jedinou základnu Manas poblíž kyrgyzského hlavního města Biškeku,

T.

vzhledem k tomu, že mezi státy Střední Asie a v některých případech i uvnitř těchto států existují velmi rozdílné politické, hospodářské, sociální a jiné podmínky a že je proto naprosto nezbytné, aby EU v závislosti na těchto podmínkách uplatňovala různé politiky,

U.

vzhledem k tomu, že země Střední Asie jsou velmi mladé státy a že jejich státotvorné, politické a hospodářské snahy spojené s přechodem k novému režimu zavedly každý z těchto států jiným směrem, a tudíž se různě vzdálily bývalému sovětskému režimu; vzhledem k tomu, že v případě některých států zůstává základní podmínkou stability a bezpečnosti vyřešení otázek spojených s řízením státu a v případě všech pěti států podmiňuje vyřešení těchto otázek politický, sociální a hospodářský rozvoj,

V.

vzhledem k tomu, že mezi zájmy EU patří nutnost zamezit pašování drog ze Střední Asie a přes její území, boj proti organizovanému zločinu včetně obchodování s lidmi a předcházení narůstajícímu terorismu; vzhledem k tomu, že v některých případech je „boj proti terorismu“ použit jako záminka k represím proti těm, kteří kritizují vládu, obráncům lidských práv, náboženským hnutím i běžným podnikatelům; vzhledem k tomu, že existují důvody domnívat se, že tyto osoby se také staly terčem pronásledování v rámci bezpečnostní spolupráce Uzbekistánu se sousedními zeměmi; vzhledem k tomu, že je přiznávána existence migrace dětské pracovní síly, jež vyžaduje nové formy mezinárodního a sociálního partnerství, které do komplexního řešení celého problému zapojí všechny zainteresované strany,

W.

vzhledem k tomu, že stav lidských práv se v jednotlivých středoasijských republikách liší a celkově je hluboko pod úrovní norem stanovených Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), a vzhledem k tomu, že zejména Uzbekistán a Turkmenistán systematicky porušují základní práva a nedosahují žádného pokroku při vytváření demokracie a pluralitního systému,

X.

vzhledem k tomu, že středoasijské republiky mají před sebou ještě úkol uspořádat volby, a to prezidentské nebo parlamentní, jež by Úřad pro demokratické instituce a lidská práva OBSE označil za zcela svobodné a spravedlivé,

Y.

vzhledem k tomu, že všech pět států Střední Asie je členem OBSE a v rámci svého členství přijaly rozsáhlé závazky týkající se základních svobod, demokracie, dodržování lidských práv a právního státu; vzhledem k tomu, že jednotlivé státy tyto závazky dodržují různým způsobem,

Z.

vzhledem k tomu, že Kazachstán ve srovnání s většinou ostatních států v regionu dosazuje dobrých výsledků; vzhledem k tomu, že poslední parlamentní volby v této zemi konané dne 18. srpna 2007 ukazují, že navzdory některým zlepšením ještě nedodržuje všechny závazky ani normy OBSE a další mezinárodní normy pro demokratické volby,

AA.

vzhledem k tomu, že občanská společnost vyvíjí svou činnost ve většině zemí Střední Asie zejména prostřednictvím sítě nevládních organizací a sdružení, která je třeba chránit a vážit si jich jako výrazu ochoty občanů podílet se na demokratizaci a společenském vývoji ve svých zemích,

AB.

vzhledem k tomu, že politického, hospodářského a sociálního pokroku lze v tomto regionu účinně dosáhnout vybudováním skutečně nezávislého soudnictví a skutečným bojem proti přebujelé korupci,

AC.

vzhledem k tomu, že mezi zásady, na nichž je založena EU, patří obrana základních práv a svobod, včetně svobody vyjadřování a ochrana bojovníků za lidská práva,

AD.

vzhledem k tomu, že rozšířené případy represe, korupce a zneužívání, upírání základních lidských práv a příležitostí ke zlepšení životních podmínek, stejně jako absence zavedených postupů pro podávání stížností a účast v politických procesech zvyšují riziko šíření extremismu a terorismu,

AE.

vzhledem k tomu, že ve většině zemí Střední Asie jsou porušována lidská práva, chybí zde odpovídající systém soudnictví, jsou zde omezovány opoziční strany a nezávislé subjekty občanské společnosti a je zde nedostatečná svoboda sdělovacích prostředků,

AF.

vzhledem k tomu, že EU uvalila po masakru v Andižanu v květnu 2005 na Uzbekistán sankce, avšak uzbecká vláda nadále blokuje nezávislé mezinárodní vyšetřování těchto událostí a pokračuje ve své represivní politice, včetně pronásledování obránců lidských práv; vzhledem k tomu, že v říjnu 2007 se Rada přesto rozhodla pozastavit na šest měsíců zákaz udílení víz pro osm osob přímo odpovědných za nevybíravé použití síly v Andižanu; vzhledem k tomu, že Rada se tímto pozastavením snaží podnítit uzbecké orgány ke změně jejich politiky, a vzhledem k tomu, že tento zákaz bude automaticky znovu obnoven v dubnu/květnu 2008, pokud nebudou splněna kritéria přijatá v rámci rozhodnutí Rady,

AG.

vzhledem k tomu, že tento region má velký zájem na spolupráci s EU v oblasti vědy, zdravotnictví a vzdělávání a že tato spolupráce může přispět k posílení kontaktů s občanskou společností a šíření evropských hodnot demokracie, právního státu a lidských práv,

AH.

vzhledem k tomu, že některé společné charakteristiky s těmito pěti hlavními státy Střední Asie sdílejí Mongolsko i Afghánistán, ale strategický dokument Rady se na ně nezaměřuje a tyto země jsou zahrnuty do odlišných nástrojů EU,

AI.

vzhledem k tomu, že blízkost tohoto regionu k Afghánistánu učinila některé ze zemí cennými partnery v boji proti terorismu; vzhledem k tomu, že členské státy EU rovněž využívají letiště a vzdušný prostor v tomto regionu; vzhledem k tomu, že akce EU na podporu lidských práv ve Střední Asii jako celku a v některých zemích zvlášť byly přitom neúměrně slabé,

AJ.

vzhledem k tomu, že Střední Asie je tranzitní trasou až pro 30 % afghánského heroinu, směřujícího především na ruské trhy, což má za následek organizovaný zločin související s pašováním drog a korupci i vznik závislosti a souvisejících zdravotních a sociálních problémů spolu s vážnými důsledky pro regionální stabilitu,

AK.

vzhledem k tomu, že Mongolsko má za sebou podobný historický vývoj jako tyto středoasijské republiky s historickými, kulturními a hospodářskými rysy i politikami v oblasti životního prostředí a energetiky, které je třeba zvažovat soudržně v rámci strategie EU pro Střední Asii,

1.

vítá zvýšený zájem EU o oblast Střední Asie, jehož jasným projevem je přijetí strategie pro Střední Asii; upozorňuje však na pomalost při realizaci projektů pro těchto pět zemí;

2.

je přesvědčen, že zájmy EU se pro každou z těchto pěti zemí výrazně odlišují, stejně jako podmínky a příležitosti převládající v jednotlivých zemích, přestože hodnoty, které má EU povinnost hájit, zůstávají stále stejné;

3.

požaduje vymezení jasných cílů a priorit, pokud jde o vztahy EU s každou z těchto pěti zemí, s ohledem na obecné analýzy regionu a na obecný přehled cílů jednotlivých politik EU obsažených v přijaté strategii EU;

4.

zdůrazňuje důležitost podpory spravedlivého a udržitelného hospodářského rozvoje v regionu ze strany EU, její podpory místním iniciativám pro hospodářský rozvoj a reformy regulačního rámce v oblasti podnikání i vymýcení chudoby v rámci udržitelného rozvoje; s ohledem na výzvu představovanou terorismem zdůrazňuje, že hlubší spolupráce v oblasti bezpečnosti je důležitá, že však jakýkoli přístup v boji proti radikalizaci a extremismu, který nevyvažuje potřeby bezpečnosti lidskými právy a řádnou správou věcí veřejných, je kontraproduktivní; vítá posílení politického dialogu se středoasijskými zeměmi: vyzývá Radu a Komisi, aby dále podporovaly řádnou správu věcí veřejných, lidská práva a demokracii a vzdělávání, včetně zvážení zapojení všech typů náboženských komunit; vyzývá Radu i Komisi, aby zajistily, že otázky lidských práv budou mít stejnou váhu jako rozhodný přístup EU k otázkám energetiky, bezpečnosti a obchodu;

5.

je přesvědčen, že některými otázkami se lze účinně zabývat pouze prostřednictvím regionálního přístupu vedoucího k regionálním řešením (např. boj proti terorismu, vymýcení obchodování s lidmi, boj proti narkotikům, hospodaření s vodou), jež vyžadují posílenou regionální spolupráci; naléhavě proto žádá orgány EU, aby tam, kde je to potřebné, zajistily technickou pomoc, zejména při šíření know-how a v roli prostředníka při podporování dialogu mezi zeměmi Střední Asie; upozorňuje však, že země Střední Asie jsou na různém stupni vývoje a jsou mezi nimi značné politické, hospodářské a kulturní rozdíly; v této souvislosti vítá skutečnost, že se Komise a Rada snaží zaujmout při plánování budoucího partnerství a spolupráce přístup specifický pro jednotlivé země i pro celý region;

6.

pokud jde o přístup EU k zemím tohoto regionu, požaduje uplatňování rozdílných politik, zejména s ohledem na stav lidských práv v jednotlivých zemích, dodržování závazků OBSE ze strany vlád, rozvojové potřeby a závazky vlád týkající se zlepšování životních podmínek občanů, jejich stávající i potencionální význam pro EU coby partnerů v oblasti obchodu, energetické spolupráce a v jiných oblastech, dialog o mezinárodních tématech a vyhlídky na úspěch kroků EU, mezi něž patří různé formy pomoci;

7.

zdůrazňuje význam přeshraniční spolupráce, zejména pokud se tak zefektivní společné snahy v boji proti obchodování s lidmi a s drogami; naléhavě proto žádá orgány EU, aby tam, kde je to potřebné, zajistily technickou pomoc, zejména při šíření know-how a v roli prostředníka při podporování dialogu mezi zeměmi Střední Asie;

8.

zdůrazňuje potřebu konzistentní politiky EU ve Střední Asii a připomíná proto, že strategie musí být v souladu s Evropským konsensem o rozvoji; zdůrazňuje rovněž, že veškerá pomoc poskytovaná v rámci NRS musí být v souladu s jeho obecnými cíli, kterými jsou vymýcení chudoby a dosažení rozvojových cílů tisíciletí;

9.

konstatuje, že v příloze ke strategii je vymýcení chudoby označeno za hlavní prioritu bilaterální pomoci Evropského společenství pro období 2007–2013; vyzývá Komisi, aby Parlament pravidelně a podrobně informovala o tom, jak bude bilaterální a regionální pomoc souviset s jednotlivými rozvojovými cíli tisíciletí, a o rozpočtu plánovaném pro odvětví zdravotnictví a základního vzdělání;

10.

zdůrazňuje, že pro zajištění dlouhodobé stability, bezpečnosti a prosperity v zemích Střední Asie jsou nezbytné reformy v sociální oblasti, v odvětví zdravotnictví, bezpečnosti potravin, potírání korupce a snaha o udržitelný a spravedlivý hospodářský rozvoj; je proto toho názoru, že posuzování potřeb na vnitrostátní a regionální úrovni představuje pro EU příležitost ke zviditelnění a zajištění důvěryhodnosti v otevřeném dialogu se všemi subjekty, včetně občanské společnosti, parlamentů a místních orgánů;

11.

domnívá se, že členství ve Světové obchodní organizaci (WTO) představuje důležitý krok na cestě k hospodářské stabilitě v regionu, že však tohoto cíle je možné dosáhnout pouze dodržováním mezinárodních norem v oblasti zahraničních investic a vytvořením nezávislého soudnictví;

12.

vyzývá Komisi a Radu, aby provedly veškerá vhodná opatření zaměřená na podporu hlubší integrace Střední Asie do systému celosvětového obchodu a hospodářství, a to zejména prostřednictvím přistoupení čtyř zemí tohoto regionu, které dosud nejsou členy WTO, do této organizace;

13.

domnívá se, že nezbytnou podmínkou pro hospodářský rozvoj zemí tohoto regionu je důkladná reforma jejich systémů bankovnictví a pojišťovnictví, vytvoření účinného systému mikroúvěrů, zlepšení právních předpisů a dohled nad činností bank, privatizace státních bank a vytvoření skutečně konkurenceschopných vnitrostátních finančních trhů, které budou přístupné zahraničním bankám;

14.

naléhá na Radu, aby zmocnila Evropskou investiční banku (EIB), aby rozšířila svou úvěrovou pomoc Střední Asii ve spolupráci s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBOR), která v této oblasti již působí;

15.

naléhavě žádá Komisi, aby soudržným způsobem využila veškeré nástroje, které má k dispozici, od politického dialogu a politik Společenství (zejména v oblasti obchodu, rozvoje, hospodářské soutěže, výzkumu a životního prostředí) až po subvence a půjčky, včetně půjček poskytnutých EIB, EBOR a dalšími mezinárodními finančními institucemi, s cílem urychlit realizaci těchto projektů;

16.

vyzývá země tohoto regionu, aby zajistily lepší ochranu přímých zahraničních investic;

17.

vyzývá Komisi a Radu, aby učinily všechna opatření, kterými by se mohlo usnadnit využívání systému všeobecných preferencí ze strany zemí Střední Asie, a aby podporovaly rozvoj obchodu mezi regiony;

18.

žádá Komisi a Radu, aby zemím tohoto regionu poskytly kvalifikovanou hospodářskou a administrativně technickou pomoc, která jim umožní posílit místní veřejné struktury, vybudovat výkonnější a diverzifikovanější hospodářství a zajistit snazší pronikání domácích produktů na zahraniční trhy a zejména na trh EU;

19.

domnívá se, že strategie není dostatečně ambiciózní, pokud jde o dvoustrannou spolupráci v oblastech lidských práv, právního státu, řádné správy věcí veřejných a demokratizace;

20.

domnívá se, že při posuzování stavu lidských práv by EU měla věnovat zvláštní pozornost tomu, zda příslušná vláda skutečně usiluje o zlepšení tohoto stavu, a měla by se zaměřit na prokazatelný pokrok, podmínky obránců lidských práv a úroveň spolupráce se zvláštními zpravodaji a mechanismy OSN a s jinými příslušnými mezinárodními subjekty;

21.

v tomto ohledu vyzývá Radu a Komisi, aby vyvíjely soustavný a jednotný politický tlak v otázkách lidských práv a aby s cílem učinit z demokracie, řádné správy věcí veřejných, právního státu a lidských práv neoddělitelnou součást strategie pro Střední Asii stanovily jasná měřítka, ukazatele a cíle v těchto oblastech, a to za konzultace s partnerskými zeměmi ze Střední Asie, jak to učinily v ostatních oblastech spolupráce; vyzývá Radu a Komisi, aby věnovaly zvláštní pozornost propuštění politických vězňů a nezávislosti sdělovacích prostředků;

22.

odsuzuje pronásledování obránců lidských práv v Uzbekistánu a Turkmenistánu; vyzývá Radu a Komisi, aby vyvinuly veškeré úsilí na ochranu jejich aktivit a tělesné integrity, a požaduje, aby příslušné vlády okamžitě propustily všechny obránce lidských práv, kteří jsou vězněni či nuceně nebo z politických důvodů zadržováni v psychiatrických léčebnách;

23.

zdůrazňuje, že kontakty EU s bezpečnostními složkami silně represivních států nebo podpora bezpečnostní spolupráce s těmito státy by měly být omezeny na minimum a že takové kontakty by měly být vždy transparentní;

24.

vyzývá Komisi a členské státy, aby nabídly zvláštní podporu reformám a zkvalitnění soudnictví v tomto regionu, jež mu umožní působit nezávisleji a efektivněji, včetně boje proti korupci;

25.

vyzývá Radu a Komisi, aby úzce spolupracovaly se zeměmi Střední Asie při provádění vzdělávacích reforem a nabádaly tyto země k oddělení občanských a sociálních práv občanů od vlastnictví nemovitostí pomocí reformy systému registrace obydlí (kdy jedinec obdrží razítko o registraci obydlí do průkazu totožnosti při registraci občanství);

26.

má za to, že rozvoj a podpora skutečné občanské společnosti je nezbytným předpokladem jakéhokoli pokroku; s politováním hodnotí obtížnou situaci nevládních organizací, kterým vlády v některých státech Střední Asie neustále brání v činnosti; zdůrazňuje, že EU musí pokračovat v podpoře občanské společnosti, a to jak finanční pomocí, tak zajištěním viditelnosti (prostřednictvím fór a konzultací), jež napomůže k vytvoření participativní demokracie; zastává názor, že EU by měla považovat občanskou společnost za partnera ve svém úsilí přispět k vytvoření udržitelných společností, k sociální stabilitě a při prosazování hodnot a standardů EU;

27.

konstatuje, že politika EU vůči Střední Asii by měla být založena na důkladných diskusích a výměnách názorů se všemi zúčastněnými stranami; vyzývá proto EU, aby se zapojila do obecného politického dialogu a zapojila parlamenty, občanskou společnost a místní orgány do provádění a sledování této strategie a programů;

28.

upozorňuje na velice časté zneužívání žen v řadě regionů Střední Asie (například nucené sňatky, obchodování za účelem sexuálního vykořisťování, znásilňování, atd.) a žádá vlády zemí Střední Asie, aby uplatňovaly stávající zákony na ochranu práv žen, a Komisi, aby do programu pomoci začlenila příslušné akce;

29.

vyzývá středoasijské vlády, aby posílily stávající právní předpisy týkající se práv žen a aby zlepšily uplatňování těchto právních předpisů; naléhavě žádá Komisi, aby nadále podporovala projekty v oblasti lidských práv a demokracie týkající se specifické úlohy žen; naléhavě žádá EU, aby podpořila úplné uplatňování úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen a aby je používala jako měřítko hlubší spolupráce; zdůrazňuje, že znepokojivá situace žen se v mnoha částech Střední Asie zhoršuje z důvodu nerovného přístupu ke vzdělání, zdravotní péči a zaměstnání, a zdůrazňuje, že třetí rozvojový cíl tisíciletí podporovat rovné postavení mužů a žen a posílení postavení žen by se měl stát prioritou, na niž by se měly zaměřit činnosti EU související s touto problematikou;

30.

vítá podporu provádění norem a úmluv pro důstojnou práci Mezinárodní organizace práce a zdůrazňuje, že tyto standardy musí být nedílnou součástí hospodářské spolupráce, investic a obchodních vztahů; konstatuje, že dětská práce je dosud vážným důvodem ke znepokojení, zejména v Tádžikistánu a v Uzbekistánu, a zdůrazňuje, že je třeba podpořit uplatňování Úmluvy OSN o právech dítěte;

31.

upozorňuje na rozšířené využívání dětské práce v několika státech Střední Asie, zejména při sklizni bavlny, pěstování tabáku, dobývání uhlí a v odvětví řemesel, a vyzývá příslušné vlády, aby účinněji prováděly stávající opatření na boj s tímto jevem, aby vypracovaly soudržnou vnitrostátní politiku týkající se dětské práce a aby plně podporovaly projekty na vymýcení dětské práce zahájené mezinárodními a nevládními organizacemi a aby se jich účastnily; naléhavě žádá Komisi, aby v této záležitosti vytvořila zvláštní program v rámci nástroje rozvojové spolupráce;

32.

naléhavě žádá Komisi, aby rozvíjela aktivní spolupráci v oblasti migrace, jež by vedla ke skutečnému a participativnímu dialogu, který by řešil příčiny migrace pomocí specifických místních programů hospodářského rozvoje zabývajících se např. nedostatkem hospodářských vyhlídek ve venkovských oblastech, tak aby se zmírnil následný nárůst chudoby ve městech;

33.

naléhavě žádá Radu a Komisi, aby plně využily svých zkušeností a osvědčených postupů při prosazování ochrany lidských práv pro migranty, zejména pro žadatele o azyl a uprchlíky; odsuzuje nucené vyhoštění žadatelů o azyl, zejména uzbeckých uprchlíků, vládami zemí Střední Asie, a vyzývá Radu a Komisi, aby spolupracovaly s Úřadem vysokého komisaře Organizace spojených národů pro lidská práva (UNHCHR) v zájmu ochrany a podpory politických uprchlíků;

34.

upozorňuje na skutečnost, že na žádost Číny bylo vydáno mnoho Ujgurů ze Střední Asie do Číny, což je důkazem narůstajícího tlaku Číny na vlády zemí tohoto regionu, a poznamenává, že těmto uprchlíkům hrozí, že jejich lidská práva budou závažným způsobem porušena;

35.

domnívá se, že vzhledem k velkému nárůstu infekčních chorob v tomto regionu, jako je HIV, by měla být klíčovou prioritou pro společenství dárců včetně Komise reforma zdravotnictví a veřejného zdravotnictví;

36.

důrazně doporučuje EU podporu vzdělání a odborné přípravy, čímž poskytne studentům ze Střední Asie větší možnost studia v EU a výměn se studenty z evropských univerzit;

37.

zdůrazňuje geopolitickou polohu Střední Asie a rostoucí zájem dalších hospodářských a politických velmocí jako Rusko, Spojené státy, Čína a Turecko o tento region; domnívá se proto, že úzká spolupráce s těmito zeměmi v otázkách Střední Asie je velmi důležitá v případech, kdy existují společné zájmy, aniž by u toho docházelo k porušování lidských práv; vybízí Radu a Komisi, aby nalezly způsoby zlepšení koordinace jednotlivých kroků a politik členských států EU v tomto regionu, a rovněž mezi EU a ostatními zainteresovanými státy; v tomto ohledu zdůrazňuje klíčovou roli Turecka jako kandidátské země EU ve Střední Asii a apeluje na Radu a Komisi, aby co nevíce využívaly historických, hospodářských a kulturních vazeb Turecka na určité země tohoto regionu a tuto kandidátskou zemi plně zapojily do vytváření a uskutečňování strategie;

38.

zdůrazňuje důležitost dalšího rozvoje meziregionální spolupráce, zejména se zeměmi černomořského regionu;

39.

vyslovuje politování nad tím, že ve strategii Rady pro Střední Asii není Mongolsko zahrnuto mezi země hromadně označované jako Střední Asie (Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán), zejména s ohledem na zásadní pokrok, kterého dosáhlo Mongolsko v budování státu založeného na demokracii, lidských právech a při budování právního státu v tomto regionu; vyzývá Radu a Komisi, aby prosazovaly přijetí usnesení na úrovni EU a vydaly prohlášení o vývoji v Mongolsku;

40.

naléhavě žádá Radu a Komisi, aby byla do politického dialogu a partnerství s EU zapojena všechna odvětví společnosti v každé zemi a aby do své politiky zahrnuly širší rámec subjektů, zejména parlamenty a občanskou společnost;

41.

vítá jmenování zvláštního zástupce EU pro Střední Asii pana Pierra Morela a vyzývá Radu, aby posílila jeho mandát a lépe definovala jeho úlohu mimo jiné tím, že přispěje k lepší koordinaci politik členských států v regionu;

42.

vybízí Komisi, aby bez dalších průtahů vytvořila úplná zastoupení ve všech těch zemích Střední Asie, v nichž to okolnosti umožňují, neboť přítomnost zastoupení na daném území je předpokladem účinnosti kroků podniknutých EU; připomíná úmysl vytvořit v roce 2008 úplné zastoupení v Biškeku a Dušanbe, které značně zviditelní EU v Kyrgyzstánu a Tádžikistánu a mělo by vést k posílení spolupráce;

43.

vítá rozhodnutí Rady přezkoumat v červnu 2008 a poté alespoň jednou za dva roky pokrok v uplatňování této strategie; domnívá se, že tento přezkum bude příležitostí k užšímu propojení strategie pro Střední Asii s evropskou politikou sousedství;

44.

konstatuje, že Kazachstán je klíčovým spojencem a strategickým partnerem v boji proti mezinárodnímu terorismu, obchodování s drogami a náboženskému extremismu; uznává tradice Kazachstánu při prosazování rasového a náboženského souladu v zemi, která je domovem více než 100 různých etnických skupin a 45 různých náboženství; vyzývá Radu a Komisi, aby v zájmu dalšího upevňování právního státu a budoucích demokratických voleb přiznaly prioritu podpoře vlády Kazachstánu i jeho občanské společnosti;

45.

zdůrazňuje důležitost Kazachstánu pro obchod EU s energiemi, jakožto jejího hlavního obchodního partnera ve Střední Asii; připomíná podpis memoranda o porozumění, zaměřeného na podporu spolupráce s EU s cílem rozvíjet bezpečnou energii a průmyslovou spolupráci; s ohledem na skutečnost, že Kazachstán má třetí největší zásoby uranu na světě, konstatuje, že uvedené memorandum bylo doplněno smlouvou o energetické spolupráci a deklarací o mírovém využití jaderné energie mezi Evropským společenstvím pro atomovou energii (Euratom) a vládou Republiky Kazachstán;

46.

vítá zájem Kazachstánu na posílení spolupráce s Evropskou unií a uznává oboustrannou důležitost posílených politických a hospodářských vztahů mezi EU a Kazachstánem; domnívá se, že by EU měla nadále rozvíjet svůj přístup pozitivní angažovanosti vůči Kazachstánu, zdůrazňuje však, že rozvoj vztahů mezi EU a Kazachstánem nemůže být oddělen od snah Kazachstánu dostát svým mezinárodním závazkům a závazkům v rámci OBSE v oblasti lidských práv, základních svobod a demokracie;

47.

zdůrazňuje, že poslední parlamentní volby, které se konaly 18. srpna 2007, přes některá vylepšení nadále nesplňovaly normy OBSE a jiných mezinárodních organizací; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že všechna křesla v parlamentu získala prezidentova vládnoucí strana, což by mohlo vést k monopolizaci moci prezidenta Nursultana Nazarbajeva a jeho stoupenců; žádá kazašskou vládu, aby odstranila všechna nepřiměřená omezení pro registraci nových politických stran, například nerealistický počet členů (50 000) potřebný pro ustavení nové politické strany;

48.

podporuje rozhodnutí, podle něhož má Kazachstán převzít v roce 2010 předsednictví v OBSE, což umožnily závazky Kazachstánu bránit současný mandát Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva OBSE a demokratizovat a liberalizovat politický systém v Kazachstánu; v této souvislosti bere na vědomí závazky usnadnit požadavky na registraci nejen pro politické strany, ale i pro sdělovací prostředky a změnit zákon o volbách, což by všechno mělo být provedeno v roce 2008, jakož i závazky změnit zákon o sdělovacích prostředcích způsobem, jenž odráží doporučení OBSE, a snížit trestní odpovědnost za pomluvu; vítá úzkou spojitost, kterou vytváří sám Kazachstán mezi těmito otázkami a svým budoucím předsednictvím v OBSE a očekává včasné a přesvědčivé převedení závazků reformy do konkrétních opatření; důrazně doporučuje, aby se Kazachstán chopil této příležitosti a učinil rozhodující krok k plně demokratickému systému a připravil se tak na skutečně úspěšné předsednictví v OBSE;

49.

naléhavě žádá vládu, aby postupovala rozhodnějším směrem k zavedení systému založenému na demokratických institucích, a připomíná přitom trvalý pokrok, kterého bylo dosaženo od roku 1991, kdy Kazachstán získal nezávislost;

50.

zdůrazňuje neexistenci skutečné svobody tisku a vyjadřuje znepokojení nad kontrolou hlavních sdělovacích prostředků ze strany prezidenta a nad pronásledováním opozičních novinářů; dále vyjadřuje znepokojení nad novým návrhem zákona o sdělovacích prostředcích, který by činil novináře odpovědné za šíření informací poškozujících dobrou pověst a posiloval kriminalizaci pomluvy a urážky důstojnosti, na základě kterého by mohl být souzen kterýkoli novinář za zveřejnění informací o soukromém životě veřejných činitelů; konstatuje, že stávající zákony poskytují dostatečnou ochranu proti neetickému jednání novinářů;

51.

vítá podpis Opčního protokolu k Úmluvě OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání (Úmluva OSN proti mučení) ze strany Kazachstánu a požaduje jeho urychlenou ratifikaci a uplatňování;

52.

domnívá se, že by měly být vyvinuty veškeré snahy upevnit a podporovat nejisté demokratické instituce Kyrgyzstánu; věří, že tato země má potenciál stát se příkladem pro ostatní země Střední Asie v oblasti demokracie, lidských práv a právního státu; apeluje na Radu a Komisi, aby zde zintenzivnily svou pomoc a pomohly tak zajistit, že tato země přijme a úspěšně provede slibované reformy;

53.

rozhodně podporuje pokrok Kyrgyzstánu v oblasti svobody tisku a sdělovacích prostředků stejně jako snahy politiků a občanské společnosti o provedení ústavní reformy; žádá kyrgyzskou vládu, aby zajistila bezpečnost svých novinářů, aby dokončila slíbenou reformu v oblasti sdělovacích prostředků a protikorupční reformu a aby více pokročila v politické a rozpočtové decentralizaci;

54.

vyjadřuje své znepokojení nad tím, že nový návrh ústavy, o němž se hlasovalo v referendu dne 21. října 2007, by mohl významným způsobem změnit rovnováhu sil; vyjadřuje v této souvislosti své znepokojení nad tím, že kyrgyzské orgány nezahájily širokou veřejnou diskusi k této citlivé otázce, do níž by se zapojily všechny složky kyrgyzské společnosti; naléhavě žádá kyrgyzské orgány, aby zajistily odpovídající kontroly a rovnováhu;

55.

vyjadřuje politování nad tím, že předčasné parlamentní volby konané dne 16. prosince 2007 nerespektovaly řadu závazků OBSE; zdůrazňuje, že podle OBSE představovaly volby celkově promarněnou příležitost a krok zpět ve srovnání s volbami z roku 2005 a nesplnily očekávání veřejnosti pro další konsolidaci volebního procesu; vyjadřuje své znepokojení zejména nad dvouprahovým mechanismem, který zabránil nejsilnější opoziční straně vstoupit do parlamentu, čímž získala strana prezidenta Bakijeva naprostou většinu; vyzývá v tomto ohledu kyrgyzské orgány, aby přijaly nezbytná opatření s cílem obnovit plnohodnotný politický pluralismus; lituje, že došlo k zásahu a že byli policií zatčeni aktivisté nevládní organizace a bojovníci za lidská práva, kteří mírumilovně demonstrovali proti nedostatkům volebního procesu;

56.

uvítal pozitivní vývoj po skončení občanské války v roce 1997, kdy v Tádžikistánu vznikl systém mnoha politických stran a sdílené moci, ale připomíná, že vnitropolitická situace v Tádžikistánu je od té doby stále křehká a prezident, který se zdánlivě těší skutečné podpoře obyvatelstva, systematicky potírá jakoukoli opozici a uložil přísnou cenzuru psaného i mluveného slova; s politováním konstatuje, že v zemi neexistuje skutečná občanská společnost, což ohrožuje budoucí demokratický rozvoj, a zdůrazňuje potřebu další významné reformy a dodržování lidských práv; v této souvislosti požaduje přijetí všech opatření potřebných k dodržení Úmluvy OSN proti mučení, zejména potrestání těch úředníků, kteří jsou zodpovědní za ponižující a špatné zacházení, a požaduje zrušení trestu smrti;

57.

vyjadřuje znepokojení nad novým návrhem náboženského zákona, který bude v případě přijetí zahrnovat omezující ustanovení týkající se zákonného statutu náboženských společenství, zejména pokud jde o získání zákonného statutu ze strany nemuslimských společenství; konstatuje, že řada ustanovení tohoto zákona porušuje ústavu Tádžikistánu i mezinárodní normy, k jejichž dodržování se Tádžikistán zavázal; vyjadřuje rovněž znepokojení nad tím, že představitelé mešit se budou v Tádžikistánu podrobovat náboženským zkouškám, a žádá tádžickou vládu, aby respektovala přesvědčení a existenci náboženských menšin;

58.

konstatuje, že Tádžikistán, který je chudý na přírodní zdroje jako ropa a zemní plyn, patří mezi 20 nejchudších zemí světa, a že značné obavy vzbuzuje stejně jako v Uzbekistánu míra zneužívání žen a dětí při pěstování bavlny, která je zde v podstatě monokulturou;

59.

vybízí členské státy, které ještě neratifikovaly dohodu o partnerství a spolupráci s Tádžikistánem, aby tak co nejrychleji učinily, neboť zbytečné odkládání by mohlo pro Tádžikistán představovat odrazující a nepřátelské signály; pokud jde o Evropský parlament, bude usilovat o schválení dohody o partnerství a spolupráci v blízké budoucnosti;

60.

upozorňuje na to, že se v Tádžikistánu nachází nevybuchlá kazetová munice, naléhavě žádá, aby byly navýšeny finanční prostředky na její odstraňování, a zdůrazňuje, že je zapotřebí mezinárodní smlouva zakazující kazetovou munici; upozorňuje rovněž na to, že se na hranicích Afghánistánu a Uzbekistánu nacházejí minová pole; vyzývá uzbecké orgány, aby plně spolupracovaly při identifikaci těchto minových polí a vyzývá Komisi, aby podporovala nezbytné programy na odminování;

61.

vzhledem k tomu, že Tádžikistán je tranzitní zemí pro pašování drog ze sousedního Afghánistánu, vyzývá EU, aby zesílila podporu opatřením proti těmto činnostem v Tádžikistánu, aniž by se tím oslabil přeshraniční obchod, který je zásadní pro hospodářský rozvoj příhraničních oblastí;

62.

pozitivně hodnotí známky změny v Turkmenistánu, i když stále velmi omezené, v podobě snahy nového prezidenta Gurbangulyho Berdymuhamedova provést významnější reformy vzdělávacího systému; věří, že reakce EU na ochotu Turkmenistánu spolupracovat v této oblasti je správným krokem;

63.

vítá rozhodnutí prezidenta Berdymuhamedova udělit amnestii jedenácti politickým vězňům odsouzeným k dlouhodobému vězení kvůli jejich odporu vůči politikám zesnulého prezidenta Saparmurata Nijazova; vybízí k uskutečnění dalších kroků k propuštění všech politických vězňů v zemi;

64.

zdůrazňuje však, že má-li EU pokročit v otázce Prozatímní dohody, musí Turkmenistán dosáhnout pokroku v klíčových oblastech mimo jiné tím, že umožní Mezinárodnímu výboru Červeného kříže volný a neomezený přístup, bezpodmínečně propustí všechny politické vězně a vězně svědomí, odstraní všechny vládní překážky v cestování a umožní všem nevládním organizacím a seskupením na obranu lidských práv v zemi svobodně působit;

65.

upozorňuje na to, že je naléhavě třeba zlepšit zoufalou situaci v oblasti lidských práv, a trvá na tom, aby jakýkoli budoucí vývoj vztahů mezi EU a Turkmenistánem, jako je případné uzavření Prozatímní dohody o obchodu a obchodních záležitostech, stejně jako později plně funkční dohody o partnerství a spolupráci, bylo podmíněno jasným důkazem o změnách směřujících k výraznému zlepšení situace v této oblasti a na zřetelné známky pozitivního vývoje situace;

66.

upozorňuje na to, že je naléhavě třeba zlepšit zoufalou situaci v oblasti lidských práv, zejména z hlediska vážné situace malých, neregistrovaných náboženských společenství a jejich vůdců, jakož i jiných menšin, a trvá na tom, aby jakýkoli budoucí vývoj vztahů mezi EU a Turkmenistánem, jako je případné uzavření Prozatímní dohody o obchodu a obchodních záležitostech, stejně jako později plně funkční dohody o partnerství a spolupráci, bylo podmíněno jasným důkazem o změnách směřujících k výraznému zlepšení situace v této oblasti a zřetelnými známkami pozitivního vývoje situace;

67.

potvrzuje, že souhlasí se sankcemi, které EU uvalila na Uzbekistán po masakru v Andižanu; lituje, že bylo dosaženo jen omezeného pokroku s ohledem na kritéria hodnocení všeobecného vývoje situace v oblasti lidských práv; bere na vědomí rozhodnutí Rady ze dne 15. října 2007 prodloužit zbrojní embargo o dalších 12 měsíců a podmínečně zrušit omezení víz na počáteční období 6 měsíců (společný postoj 2007/734/SZBP); naléhavě vyzývá uzbecké orgány, aby využily této příležitosti k přijetí konkrétních kroků ke zlepšení situace v oblasti lidských práv, k dostání svým mezinárodním závazkům v této oblasti a ke splnění podmínek stanovených Evropskou unií;

68.

podporuje zavedení dialogu o lidských právech mezi EU a Uzbekistánem; připomíná velké obtíže, které s sebou tyto pokusy nesou, a zdůrazňuje, že očekávání by měla zůstat realistická; odmítá jakoukoli snahu použít samotnou existenci tohoto dialogu jako záminku k odstranění sankcí a k tomu, aby byly otázky lidských práv v současné době vykreslovány jako plně vyřešené; znovu připomíná, že podstatné jsou pouze výsledky, a zdůrazňuje, že uzbecký závazek zajištění spravedlnosti a odpovědnosti za masakr v Andižanu je nezbytný pro další spolupráci s EU;

69.

naléhavě žádá Komisi, aby kromě doložky o lidských právech a sankcí EU stanovila konkrétní povinnosti a vytvořila účinnější sledovací mechanismy s cílem dosáhnout skutečného zlepšení situace v oblasti lidských práv v Uzbekistánu;

70.

vítá, jakožto pozitivní krok na cestě reforem systému trestního soudnictví v Uzbekistánu, že uzbecký parlament schválil zákony, jimiž se ruší trest smrti a zavádí se požadavek soudního schválení k vydání zatykače; požaduje úplnou revizi systému trestního soudnictví, jež by účinně prosazoval zavádění těchto reforem;

71.

lituje skutečnosti, že prezidentské volby konané dne 23. prosince 2007 znovu nerespektovaly mnohé závazky OBSE pro demokratické volby a že se podle Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva volby konaly v přísně kontrolovaném politickém prostředí, aniž by byl ponechán prostor skutečné opozici; bere na vědomí amnestii prezidenta vyhlášenou dne 2. ledna 2008, osvobozující více než 500 odsouzených a snižující trest odnětí svobody dalším 900 vězňům, a lituje, že se tato amnestie týkala pouze velmi malého počtu politických vězňů;

72.

naléhavě žádá EU, aby dostála svým závazkům lépe reagovat na obtížná partnerství a zranitelné státy a aby podporovala předcházení zranitelnosti státu pomocí reforem správy věcí veřejných, právního státu, pomocí protikorupčních opatření a tvorbou životaschopných státních orgánů s cílem napomoci těmto státům plnit řadu základních funkcí a naplňovat potřeby svých občanů, jako např. vzdělání, zdravotní péče a veškeré základní služby;

73.

konstatuje, že EU se sama zavázala podporovat opatření pro předcházení katastrofám v zemích, které jsou ohroženy přírodními katastrofami, změnou klimatu, zhoršováním životního prostředí a vnějšími hospodářskými otřesy, a připravenost v těchto oblastech; zdůrazňuje proto s ohledem na stávající situaci v zemích Střední Asie, že tyto závazky musejí být ve strategii EU plně zohledněny;

74.

připomíná, že rozsáhlé oblasti tohoto regionu jsou bohaté na přírodní zdroje, které však byly v minulosti po desítky let využívány a zpracovávány pro hospodářské účely, což má za následek vážné znečištění životního prostředí, znečištěnou půdu a dramatické zmenšování řek a jezer, jako je Aralské moře; vítá fakt, že Kazachstán od vyhlášení svrchovanosti v roce 1990 na svém území zakázal jaderné zkoušky, ale upozorňuje na potřebu společných kroků vedoucích k vyřešení problému špatně udržovaných skládek radioaktivního odpadu v tomto regionu;

75.

konstatuje, že značná část regionu používá velké množství vodních zdrojů pro zavlažování v zemědělství, avšak ne příliš důmyslným způsobem, což představuje problém pro řeky, jezera (jako je Aralské moře) i další rozvoj, a to nejen v oblasti zemědělství; doporučuje proto zavádění nových technologií a metod s cílem zlepšit vodní hospodářství v odvětví zemědělství, například pomocí lepšího utěsnění zavlažovacích kanálů;

76.

vítá působivé snahy Kyrgyzstánu v oblasti ochrany životního prostředí, zejména několik projektů dvoustranné spolupráce, do kterých je zapojena a které jí přinášejí značné výhody;

77.

podporuje návrh zřídit v Biškeku tzv. Vodní a energetickou akademii pro všechny země Střední Asie s cílem dosáhnout řádného udržitelného využívání vody a výroby vodní energie, zlepšení rozvodné technologie, ochrany biologické rozmanitosti a zlepšení zemědělských a zavlažovacích technologií;

78.

připomíná, že jediným surovinovým bohatstvím v Tádžikistánu je voda, a vzhledem k tomu, že projekty vodních elektráren šetrných k životnímu prostředí vyžadují velké kapitálové investice, mohl by Tádžikistán díky většímu přílivu zahraničních investic diverzifikovat hospodářství a odpoutat se od monokultury bavlny a jejích nepříznivých důsledků pro životní prostředí, lidské zdraví a dětskou práci; diverzifikace by přitom znamenala větší přínosy v oblasti hospodářství, životních podmínek občanů a životního prostředí; vyzývá vládu Tádžikistánu, aby usilovala o posílení právního a daňového rámce a veřejné správy k vybudování chybějící základní infrastruktury a ke zmírnění vysoké úrovně korupce, s cílem povzbudit investice v této zemi;

79.

vybízí k otevřenému a účinnému dialogu se všemi zeměmi Střední Asie v oblasti životního prostředí a účinného využívání zdrojů a požaduje jeho uvádění do praxe;

80.

je přesvědčen, že EU musí být jednotná v oblasti energetické politiky při představování projektů v regionu, které mají značný význam pro Evropu z hlediska dodávek energie;

81.

domnívá se, že spolupráce v oblasti vnější energetické politiky EU má nesmírný význam v souvislosti s její strategií pro Střední Asii; podporuje proto snahy Evropské unie o zvýšení dovozů zemního plynu a ropy z Kazachstánu a Turkmenistánu a diverzifikaci přepravních tras; požaduje aktivní spolupráci EU v oblasti energetiky s tímto regionem, zejména s Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a pokud možno i s Uzbekistánem v zájmu řešení energetických problémů, jež jsou zvláště významné z hlediska potřeb lidského a hospodářského rozvoje, složitých vztahů mezi jednotlivými státy a nedostatečné bezpečnosti dodávek;

82.

je přesvědčen, že pro dosažení výše uvedených cílů EU je nezbytná užší spolupráce mezi Střední Asií a černomořským regionem v oblasti energetiky a dopravy; zastává názor, že by sem měly patřit investice do rozvoje alternativních zdrojů energie, energetické účinnosti a energetických úspor i nové infrastruktury v energetickém odvětví spolu s modernizací stávajících infrastruktur; uznává důležitost úlohy Kazachstánu jakožto předního hospodářského aktéra ve Střední Asii, kde je EU největším obchodním partnerem a kde Kazachstán prosazuje strategii vyspělé sociální, hospodářské a politické modernizace;

83.

domnívá se, že by EU měla podporovat odpovědné a udržitelné využívání přírodních zdrojů v regionu, a to pomocí prosazování transparentnosti příjmů prostřednictvím podpory účasti státu i nevládních organizací na iniciativě pro transparentnost v těžebních průmyslech, bude-li to vhodné;

84.

žádá, aby byla zvláštní pozornost věnována projektům na propojení ložisek ropy a zemního plynu a distribučních soustav Střední Asie se soustavami spojenými s Evropskou unií, včetně budoucích projektů, jako je plynovod Nabucco;

85.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro Střední Asii, vládám a parlamentům členských států, OBSE a prezidentům, vládám a parlamentům Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu.

6.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 184/63

A.

vzhledem k tomu, že účinnost politik EU z velké části závisí na jejich uplatňování na vnitrostátní, regionální a místní úrovni; vzhledem k tomu, že dodržování právních předpisů Společenství členskými státy musí být důsledně kontrolováno a sledováno, aby byl zajištěn jejich požadovaný pozitivní dopad na každodenní život občanů,

B.

vzhledem k tomu, že počet stížností týkajících se porušení práva Společenství ukazuje, že evropští občané hrají zásadní roli při jeho uplatňování a že schopnost orgánů EU náležitě reagovat na to, na čem občanům záleží, je důležitá pro věrohodnost Evropské unie,

C.

vzhledem k tomu, že Komise může upravovat své nástroje tak, aby mohla efektivně plnit svěřené úkoly, a přijímat inovační opatření, jež mají zlepšit uplatňování práva Společenství,

1.

bere na vědomí, že celkový počet řízení pro porušení práva Společenství zahájených Komisí během posledních let neustále roste a že v roce 2003 bylo odhaleno 2 709 takových případů (v 15 zemích EU); dále konstatuje, že počet zjištěných případů porušení práva v roce 2004 dramaticky poklesl (o 563) a v roce 2005 se opět zvýšil, nikoli však v takovém rozsahu jako v roce 2003: 2 653 registrovaných případů (v 25 zemích EU);

2.

konstatuje, že přistoupení 10 nových členských států tedy patrně nemělo na počet registrovaných případů porušení práva žádný vliv, a vyzývá Komisi, aby tuto skutečnost Parlamentu jasně vysvětlila a ujistila ho o tom, že nízký počet stížností není důsledkem špatné evidence stížností nebo nedostatečných zdrojů, které Komise vyčlenila pro tuto oblast, nebo politického rozhodnutí, podle něhož je třeba být k těmto členským státům shovívavější;

3.

vítá, že většina příslušných generálních ředitelství je ochotna poskytovat informace o zdrojích určených na problematiku porušování práva v oblastech spadajících do jejich pravomoci i o aktuální situaci řízení pro porušení práva Společenství; bere na vědomí, že každé generální ředitelství přistupuje k uplatňování práva Společenství a vyčleňování prostředků odlišným způsobem a že neexistuje přesný přehled o tom, jak tyto různé přístupy fungují, ani nebylo zveřejněno jejich obecné zhodnocení;

4.