28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/1

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Budoucí investice do jaderné energetiky a jejich role v energetické politice EU“

(2009/C 175/01)

Dopisem ze dne 27. května 2008 požádala Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Budoucí investice do jaderné energetiky a jejich role v energetické politice EU

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. listopadu 2008. Zpravodajem byl pan IOZIA.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 4. prosince 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 122 hlasy pro, 15 hlasů bylo proti a 16 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   K zahájení výroby jaderné energie je od administrativních postupů po dokončení výstavby elektrárny potřeba zhruba deset let, přičemž investiční náklady se mohou pohybovat v rozsahu 2 až 4,5 miliard EUR na 1 000 až 1 600 MWe instalovaného výkonu. Je nezbytné mít záruku pevného právního rámce vzhledem k délce období mezi investicemi a zahájením prodeje energie. Rozhodnutí ve prospěch jaderné energie i příslušné právní předpisy by měly mít širokou podporu občanů a politiků.

1.2   Podle současných programů musí být do roku 2030 vyřazena z provozu zhruba polovina elektráren. EHSV považuje za nezbytné přijmout přísná opatření, která zaručí odpovídající finanční prostředky na vyřazení z provozu, v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ a zajistí vysokou úroveň ochrany pracovníků a občanů, a plně podporuje návrh Komise na rychlou přeměnu doporučení 2006/851/Euratom ve směrnici o zřízení nezávislých úřadů pro správu finančních zdrojů na vyřazení z provozu a likvidaci.

EHSV:

1.3   zdůrazňuje, že hlavními překážkami jsou politická nejistota, postupy získávání povolení a nedostatek transparentnosti a úplných, jasných a pravdivých informací o skutečných rizicích, počínaje neexistencí příslušných rozhodnutí o určení konečných a bezpečných úložišť odpadu. Riziko pro soukromé investory je příliš vysoké a kvůli finanční krizi je ještě obtížnější získat střednědobý a dlouhodobý kapitál, který je v jaderné energetice nezbytný. Kromě státní podpory pro toto odvětví by bylo možné usnadnit financování díky pevnému a jistému právnímu rámci pro investory a možnosti uzavírání dlouhodobých smluv na dodávky, které zaručí návratnost investice. Obtíže spojené s mírným navýšením zdrojů Euratomu určených k financování (úvěry Euratomu) nenaznačují žádné rychlé změny v policie Unie;

1.4   je přesvědčen, že je zapotřebí demokratické zapojení občanů, přičemž občanům musí být zaručena možnost se podrobně obeznámit s riziky a s příležitostmi jaderné energie, aby se mohli vědomě účastnit rozhodnutí, která se jich přímo týkají. EHSV je tlumočníkem této potřeby a žádá Komisi, aby povzbuzovala členské státy k zahájení kampaně za transparentnost a jistotu ohledně poptávky po energii v Evropě, energetické účinnosti a různých možností, včetně jaderné energie;

1.5   za současné situace považuje prodloužení využívání jaderných elektráren za ekonomicky oprávněné řešení pod podmínkou, že budou přísně dodržovány bezpečnostní předpisy, i když tak nedojde k žádnému výraznému zvýšení termodynamické účinnosti (jen 15–20 %);

1.6   domnívá se, že je třeba usnadnit investice do výzkumu bezpečnosti a ochrany pracovníků a občanů a do podpory vzdělávacích programů, stáží a odborné přípravy zaměřených na trvalé zachování vysoké technické a technologické úrovně jaderné energetiky i vnitrostátních regulačních a dozorčích orgánů. Tyto investice by kromě Sedmého rámcového programu Euratom měly být financovány i z veřejných programů členských států;

1.7   je toho názoru, že v případě havárií jsou různé systémy kompenzací a stanovení odpovědností nedostatečné a neodůvodněné. Doufá, že v první fázi budou sjednoceny podmínky Pařížské a Vídeňské úmluvy, které stanoví různé použitelné právní rámce a různá kompenzační opatření pro škody vzniklé v souvislosti s jadernou energií. V souladu s ustanovením článku 98 Smlouvy o Euratomu o pojištění rizik by měla být přijata směrnice, která by jasně stanovila, že v případě havárií nese plnou odpovědnost za riziko provozovatel jaderné elektrárny. Vzhledem k povaze rizika by se mělo podporovat rozložení rizika mezi evropské provozovatele elektráren na základě již existujících příkladů;

1.8   domnívá se, že aby byl evropský průmysl schopen čelit potenciálnímu silnému růstu poptávky po nových elektrárnách, musí naplánovat mohutné investice do znalostí, odborné přípravy, výzkumu a vývoje, které jsou nezbytné pro budoucnost tohoto odvětví v Evropě. Podíl elektrické energie vyrobené v jaderných elektrárnách menší než 10–15 % celkové roční produkce by byl málo účelný, neboť administrativní náklady a nakládání s odpadem vyžadují určité minimální množství, aby bylo dosaženo úspor z rozsahu;

1.9   je si vědom toho, že určení jednoho jediného nebo více společných evropských úložišť, tak jak učinily Spojené státy, není proveditelným řešením, a vybízí členské státy, aby uspíšily proces výběru konečných celostátních úložišť. Je třeba stanovit harmonizované bezpečnostní požadavky, jak již učinily Asociace západoevropských jaderných dozorů (WENRA) a Evropský parlament, a to prostřednictvím přijetí směrnice;

1.10   vybízí Komisi, aby podporovala programy výzkumu a vývoje, především v souvislosti s jadernou iniciativou „Generation IV“;

1.11   Také v oblasti nakládání s odpadem a ochrany před ionizujícím zářením se dostupné prostředky na výzkum zdají nedostatečné. EHSV vyzývá Komisi, Radu a Parlament, aby na Sedmý rámcový program Euratom vyčlenily další zdroje a podpořily příslušné specifické společné technologické iniciativy, jako je tomu například v oblasti palivových článků a léčivých přípravků. EHSV navíc apeluje na členské státy, aby i v oblastech své vlastní působnosti činily podstatně více pro řešení těchto problémů. Britský Úřad pro vyřazování jaderných zařízení z provozu (Nuclear Decommissioning Authority, NDA) v červenci 2008 zvýšil částku veřejných financí nutných k vyřazení z provozu o 30 % oproti roku 2003. NDA odhaduje prostředky na 73 miliard liber, což je 92 miliard eur, přičemž tendence je stoupající (1). Společnost Electricité de France (EdF), která má vysokou úroveň normalizace, prohlašuje, že tyto náklady dosahují 15–20 % počátečních nákladů na výstavbu.

1.12   Výbor se domnívá, že Unie a členské státy mohou ke snížení nejistot podniknout tyto kroky:

—	na politické úrovni je třeba usilovat o dosažení dlouhodobého politického konsensu napříč politickým spektrem, pokud jde o roli, kterou může jaderná energie hrát v boji proti změně klimatu;

—

v ekonomické oblasti je třeba jasně určit, jaké požadavky budou uloženy na vyřazení z provozu a nakládání s odpady a jaká finanční opatření by měli provozovatelé přijmout, pokud jde o tyto dlouhodobé náklady. Provozovatelé a veřejné orgány by rovněž mohli objasnit podmínky, za jakých je možné dodávat jadernou energii do sítě a jaký charakter dlouhodobých dodavatelských smluv bude přípustný;

—	v oblasti výzkumu by Unie a členské státy mohly podpořit další programy v oblasti výzkumu a vývoje třetí a čtvrté generace jaderných technologií (včetně fúze), jež budou mít vyšší účinnost a budou splňovat vyšší bezpečnostní a environmentální normy než stávající elektrárny;

—	v oblasti územního plánování je třeba urychlit zdlouhavé postupy určování vhodných lokalit a udělování povolení;

—	v oblasti financí by evropské finanční instituce mohly vyčlenit prostředky na úvěry, které povzbudí další investory, aby se aktivně zapojili.

2.   Financování jaderné energetiky

2.1   Poptávka po energii v Evropě a výše předpokládaných nákladů

2.1.1   V příštích dvaceti letech bude muset Evropa investovat do nahrazení stávajících elektráren přibližně 800–1 000 mld. eur, a to nezávisle na množství použitého paliva. Pokud jde o jaderné reaktory, lze odhadovat, že 50 až 70 z celkových 146 jich bude muset být nahrazeno (s eventuálními náklady ve výši 100 až 200 mld. eur).

2.1.2   Náklady na prodloužení životnosti jaderných elektráren, které jsou v současné době v provozu, dosahují zhruba 25 % nákladů na výstavbu nové elektrárny, přičemž tyto elektrárny mohou být dále využívány po období pohybující se mezi 10 a 20 lety. Údaje uvedené v nedávné studii (2) se liší, kolísají mezi 80 a 500 EUR/kWe podle používané technologie a vztahují se k projektům prodlužování životnosti přibližně o 10 let.

2.1.3   Nejistota panující ohledně budoucích rozhodnutí v oblasti energetiky a možnost dosáhnout dalších zisků z investic nutí provozovatele k tomu, aby požadovali prodloužení provozu stávajících zařízení a neinvestovali nesmírné částky do výstavby nových a účinnějších elektráren. Prodlužování životnosti se zárukou přinejmenším stejné úrovně bezpečnosti je zcela jistě ekonomickým a klimatickým zájmem, nicméně není řešením problému dlouhodobé poptávky po energii, ale pouze jeho odložením.

2.1.4   V případě postupného snižování výroby jaderné energie bude třeba nahradit výrobu elektřiny jinými energiemi, které zaručí stejnou úroveň emisí a stejné základní zatížení. V případě nahrazení elektráren vyřazených z provozu se náklady budou pohybovat mezi 100 až 200 mld. eur. Budou-li zachovány stávající kvóty pro výrobu jaderné energie, náklady budou činit 200 až 400 mld. eur, v závislosti na poptávce po elektrické energii.

2.1.5   Náklady na stavbu nové jaderné elektrárny se odhadují na 2 až 4,5 miliard eur. EIB se domnívá, že rozvoj jaderné energetiky je z dlouhodobého hlediska nejistý, a plánuje pro EU do roku 2030 drastické snížení o 40 % oproti roku 2004. Předseda EIB při svém nedávném slyšení v EHSV tento předpoklad potvrdil. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) předpokládá, že kapacita elektrické energie vyráběné v jaderných elektrárnách ve stejném období vzroste z 368 GW na 416 GW, což je celosvětové zvýšení o 13 %, zatímco v Evropě se naopak předpokládá snížení o 15 GW (3).

2.2   Změna klimatu, emise CO2 a jaderná energetika

2.2.1   K dosažení kjótských a dokonce ještě přísnějších cílů, které by měly být vytyčeny v Kodani, by EU musela vyrábět 60 % elektřiny bez emisí CO2. V současnosti pochází zhruba 40 % emisí CO2 v EU z výroby energie. Úlohu jaderné energie nelze zastírat. Cíl 20 % energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020 by podle Komise měl být do roku 2030 zvýšen na 30 %.

2.2.2   Lze očekávat nárůst emisí CO2 z výroby a zpracování uranu způsobených převážně postupným vyčerpáváním zásob rud s vysokým obsahem uranu a nárůstem emisí skleníkových plynů v důsledku používání fluoru a chlóru, které jsou třeba k výrobě hexafluoridu uranu a čištění zirkonia nezbytného pro trubky, do nichž se vkládá obohacený uran.

2.2.3   Objem CO2 vyprodukovaného při výrobě jaderné energie je však zanedbatelná, k čemuž musí být řádně přihlédnuto.

2.2.4   Poptávka po elektřině ve veřejné a soukromé dopravě poroste, stejně jako potřeba energie k výrobě vodíku, který se v současné době získává z 95 % z uhlovodíků. Vodík pomůže vyřešit problém skladování elektrické energie, pokud se bude vyrábět z paliv s velmi nízkými emisemi.

2.3   Obtíže, s nimiž se potýká jaderná energetika

2.3.1   Největším problémem je nejistý administrativní a regulační rámec. Každá země má jiné postupy, které mohou v některých případech prodloužit dobu výstavby na dvojnásobek či trojnásobek. Komise odhaduje, že ve Finsku je zapotřebí nejméně 10 let, nicméně kvůli problémům při výstavbě byly práce zastaveny a odhaduje se, že zpoždění bude trvat přinejmenším 18 měsíců. Administrativní řízení začalo v roce 2000 a elektrárna bude zapojena do sítě pravděpodobně teprve v roce 2011.

2.3.2   Investice do jaderné energetiky se vyznačují obzvlášť vysokou mírou počátečního kapitálu, který činí kolem 60 % celkové investice, a prodej elektřiny začíná teprve až po zhruba deseti letech. Amortizace investovaného kapitálu a jeho finančních nákladů trvá přibližně 20 let. To dokládá význam dostatečně dlouhé životnosti pro rentabilitu této technologie.

2.3.3   Investice jsou velmi dlouhodobé, neboť mezi uvedením do provozu, provozem a dekontaminací a likvidací může uplynout více než 100 let. Je nezbytně nutné, aby byla zaručena finanční stabilita provozovatelů z dlouhodobého hlediska a dlouhodobá angažovanost členských států v oblasti jaderné energetiky.

2.3.4   Financování jaderné energetiky závisí na politickém rozhodování národních vlád více, než je tomu v jiných odvětvích. Hlavním faktorem nejistoty je právě nutnost jasného a pevného právního rámce. Je zapotřebí politika zapojení a zvyšování informovanosti občanů, aby mohli přispět k učinění rozhodnutí na základě úplných, transparentních, srozumitelných a pravdivých informací. Pouze demokratický postup umožní přijmout vědomé rozhodnutí, které bude základem budoucnosti evropské jaderné energetiky.

2.3.5   Velké finanční náklady znamenají nutnost „prodat“ veškerou vyrobenou energii, neboť jaderné elektrárny musí pracovat v základním zatížení a distribuovat energii vyrobenou během vysokého počtu provozních hodin za rok. Problémy vyvstávají v souvislosti s jistotou návratnosti, a ty lze překonat díky možnosti uzavírání dlouhodobých smluv, jako je tomu v případě Finska.

2.3.6   Dalším faktorem nejistoty je systém kompenzací a stanovení různých odpovědností členských států v případě havárií. Je žádoucí mít jednotný evropský systém záruk na zlepšení stávajících systémů a stávajícího pojistného krytí, které je v případě závažné havárie naprosto nedostačující. Náklady a odpovědnost musí plně nést výrobci, kteří zajišťují i veškeré další činnosti. Vzhledem k povaze rizika (velmi vysoké náklady v případě vážné havárie a velmi nízká pravděpodobnost, že k ní dojde) by měly být podporovány formy spolupojištění na bázi společného ručení různých výrobců jaderné energie.

2.3.7   Veřejné mínění. Poslední průzkumy veřejného mínění (4) ukazují zvrat v názoru na jadernou energii, přičemž jednoznačně pozitivní názor panuje v těch členských státech, které tuto technologii využívají, nicméně v EU-27 stále převládá negativní postoj, i když jen lehce. (45 % oproti 44 %). Nedostatek transparentnosti a potřebu jasných a úplných informací konstatovalo i Evropské fórum pro jadernou energii.

2.4   Zdroje Společenství

2.4.1   Smlouva o Euratomu stanoví v rámcovém programu Evropského společenství pro atomovou energii zvláštní financování výzkumu, rozvoje a demonstrací.

První program (nepřímá opatření) zahrnuje následující oblasti:

—	výzkum v oblasti energie z jaderné fúze (5),

—	jaderné štěpení a radiační ochranu.

Druhý program (přímá opatřená) stanoví investice do:

—	fúze (1 947 milionů eur, z nichž nejméně 900 milionů na činnosti související s projektem ITER),

—	jaderného štěpení a radiační ochrany (287 milionů eur),

—	jaderné činnosti Společného výzkumného střediska (517 milionů eur).

2.4.2   Dalším nástrojem financování Společenství je EIB, která v tomto odvětví zaručila financování ve výši více než 6 589 milionů eur určených na výstavbu elektráren i na likvidaci odpadu. K těmto prostředkům patří i dalších 2 773 milionů eur poskytnutých Euratomem na stejné účely.

2.4.3   EIB se při analýze investice po příznivém stanovisku Komise zabývá nejen uvolněním značných finančních prostředků nezbytných na výstavbu, ale i náklady na nakládání s odpadem a vyřazení z provozu. Internalizace nákladů, kterou EIB oznámila, však nepředpokládá další nepřímé náklady, jako jsou náklady spojené s vnější ochranou elektráren bezpečnostními silami a vedlejší výdaje související s likvidací – např. s budováním hrází na řekách v zájmu zajištění nepřetržitého toku vody do reaktorů i v obdobích sucha.

2.4.4   Různé způsoby výpočtu nákladů a potřeba zajištěného systému prostředků přidělených ad hoc jsou jasně popsány ve sdělení Komise Druhá zpráva o využívání finančních zdrojů určených na vyřazování jaderných zařízení z provozu a na nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem  (6).

2.4.5   V této zprávě se hovoří i o „nesprávném využití“ prostředků určených na likvidaci a nakládání s odpadem, k němuž v některých členských státech dochází. V některých zemích jsou tyto prostředky poskytovány z veřejných zdrojů a často využívány k jiným účelům. To významným způsobem narušuje hospodářskou soutěž, neboť tyto náklady by měly být v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ internalizovány.

2.4.6   Návrh Komise z roku 2002 na spojení rozhodnutí 77/270/Euratom a 94/179/Euratom a na zvýšení míry financování se v Radě nedočkal jednomyslné podpory. Dostupné úvěry Euratomu činí 600 milionů eur, a o ty může být zažádáno až do výše 20 % celkových nákladů, to však nicméně nestačí k uspokojení některých žádostí, které ještě nebyly oficiálně podány, nicméně jsou předmětem prvních jednání s Komisí.

2.4.7   Fondy Euratomu a financování EIB musí být nicméně využívány na podporu výzkumu a aplikací bezpečného a udržitelného rozvoje jaderné energetiky. Zdá se, že stávající opatření neodpovídají rostoucí potřebě finančních prostředků na zaručení vysokého standardu bezpečnosti a na minimalizaci rizik. Tyto fondy by měly být výslovně určeny členským státům, které prokáží existenci veřejných politik v oblasti nakládání s odpadem.

2.5   Financování na národní úrovni

2.5.1   Režim státních podpor nestanoví možnost financovat výstavbu jaderných elektráren, nicméně je možné a žádoucí získat veřejné financování na zvýšení bezpečnostních opatření, na rozvoj a zavádění transparentních a jednotných postupů při vydávání povolení a při výběru lokalit a na podporu programů vzdělávání a odborné přípravy. Nezávisle na skutečnosti, zda se staví nové jaderné elektrárny nebo ne, bude nutné spoléhat se na vysoce specializované inženýry a techniky, kteří budou schopni zaručit bezpečné řízení fungujících elektráren i elektráren vyřazených z provozu.

2.5.2   Evropský jaderný průmysl v současné době buduje 4 reaktory (2 v Bulharsku, 1 ve Finsku, 1 ve Francii). Za současné situace je obtížné počítat se silným rozvojem těchto výrobních kapacit, zejména pokud jde o jejich část určenou na jaderné štěpení. Britská organizace NIA ve své nedávné studii potvrdila, že by mohla podpořit 70 až 80 % nového jaderného programu, s výjimkou „klíčových“ součástí reaktoru, jako jsou tlakové kotle, turbogenerátory a další důležité součásti (7). Nedostatek techniků a inženýrů je největší překážkou rychlého rozvoje odvětví. Tento nedostatek lze pozorovat zejména v těch členských státech, které nemají jadernou energetiku. Lze jej však odstranit, protože inženýrské studium trvá v průměru pět let, zatímco mezi rozhodnutím o výstavbě jaderného reaktoru a jeho uvedením do provozu uplyne zhruba deset let.

2.5.3   V oblasti technické a vědecké odborné přípravy je zapotřebí významných investic. Mladí lidé nemají zvláštní zájem o studium jaderné energetiky, až na očividnou výjimku těch členských států, které zavedly důsledný jaderný program, čímž umožnily vznik skutečných pracovních příležitostí. V nejbližší budoucnosti bude třeba vědeckých pracovníků, techniků, inženýrů a odborníků na průmyslové stavby. Je nutné, aby členské státy, které využívají jadernou technologii, a zejména ty, které se rozhodnou ji zavést, měly zvláštní a cílené projekty investic do vzdělání.

2.5.4   Evropské fórum pro jadernou energii vyzdvihlo důležitost harmonizace bezpečnostních požadavků. Úmluva o jaderné bezpečnosti a bezpečnostní normy AIEA jsou uznávané za základní referenční parametry. Asociace západoevropských jaderných dozorů (WENRA) zamýšlí uskutečnit do roku 2010 program harmonizovaný mezi členskými státy EU a Švýcarskem. Na základě SWOT analýzy se navrhuje přijetí evropské směrnice o základních zásadách bezpečnosti v jaderných elektrárnách.

3.   Příležitosti

3.1   Problematika využívání jaderné energie a jejího financování je spojena se změnou klimatu způsobenou emisemi CO2. Přibližně jedna třetina elektrické energie a 15 % energie spotřebovávané v Evropské unii pochází z jaderných elektráren s velmi nízkými emisemi CO2. I vzhledem k možnému růstu podílu obnovitelných zdrojů (jiného dostupného bezuhlíkového zdroje energie, na nějž je třeba se spolu s úsporami energie rozhodně zaměřit) se zdá mimořádně obtížné dosáhnout v příštích desetiletích snížení emisí CO2 bez toho, aby se výroba jaderné energie udržela na současné úrovni.

3.2   Vzhledem k tomu, že cena uranu má malý vliv na celkové náklady, je jaderná energie méně citlivá na změny cen.

3.3   Diverzifikace skladby zdrojů energie zvyšuje příležitosti, a to především v zemích, které jsou silně závislé na dovozu.

3.4   Náklady na 1 kWh vyrobenou v jaderné elektrárně jsou podle údajů Komise a některých provozovatelů vyšší než náklady na energii z tradičních tepelných elektráren, nicméně nižší než náklady na energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů. Číselné údaje však nezohledňují předpokládané náklady na certifikáty pro emise CO2, ale ani částečnou internalizaci očekávaných výdajů za dekontaminaci a likvidaci na konci životnosti. U všech druhů zdrojů energie by se měla použít metoda internalizace všech externích nákladů. Někteří provozovatelé a starší studie (8) potvrzují, že náklady na 1 kWh vyrobenou v jaderné elektrárně jsou nižší.

3.5   Velikost zásob paliv. Při stávajícím počtu elektráren a technologii reaktorů mohou známé zásoby umožnit (podle odhadů) ekonomicky přiměřené fungování s nízkými emisemi CO2 po různě dlouhou dobu, od několika málo desetiletí po několik století (9)  (10),. Tato nejistota pramení ze skutečnosti, že vzhledem k postupnému vyčerpávání zásob „čistšího“ uranu porostou z energetického hlediska a z hlediska používání chemických látek produkujících skleníkové plyny náklady na těžbu a rafinaci. Spotřeba v příští generaci jaderných elektráren by mohla celkově klesnout díky rozvoji množivých reaktorů. Bylo by zajímavé využívat jako palivo thorium, kterého je více než uranu, lépe pohlcuje neutrony a produkuje jich větší množství, a nevyžaduje proto tak vysoké obohacování paliva na vyrobenou jednotku energie. Navíc by se mohlo využívat k pohonu pomalých množivých reaktorů a značně by se snížila produkce radioaktivního odpadu a plutonia využitelného k vojenským účelům.

4.   Rizika

4.1   Možnost vážných havárií a výpadků: Přestože se díky technologickému vývoji jaderných reaktorů očividně minimalizovala rizika na základě přijetí mnoha kontrolních opatření, nelze teoreticky vyloučit možnost roztavení jádra. Pasivní bezpečnostní systémy, jako je „core catcher“, který byl již zapracován do reaktoru EPR, který se v současné době buduje ve Finsku, zaručují omezení úniku radioaktivních látek i v případě vysoce nepravděpodobné možnosti roztavení jádra. Skutečně bezpečné budoucí reaktory by toto riziko mohly vyloučit. Například evropský projekt VHTR Raphael by i v případě zablokování chladicího zařízení zaručil pomalé ochlazování až do stavu rovnováhy mezi odvodem tepla a výrobou energie, zatímco v současných reaktorech je zapotřebí rychle zabránit stoupání teploty jádra.

4.2   Zdravotní rizika spojená s běžným provozem elektráren: Ve studii o výskytu leukémie u dětí žijících v blízkosti jaderných elektráren bylo v rozmezí let 1990 až 1998 zaznamenáno 670 případů leukémie, aniž by však byl konstatován extrémní výskyt u dětí žijících ve vzdálenosti menší než 20 km od jaderných elektráren. Novější epidemiologická studie (KIKK) provedená v Německu z podnětu Spolkového úřadu pro radiační ochranu (BfS, Bundesamt für Strahlungsschutz) na rozsáhlém vzorku (1 592 případů a 4 735 kontrol) však prokázala souvislost mezi počtem případů onemocnění rakovinou u dětí mladších 5 let a vzdáleností bydliště od jaderné elektrárny. Autoři studie dospěli k závěru, že úroveň naměřené radiace byla tak nízká, že ve světle poznatků z radiobiologie nelze potvrdit, že by příčinou výskytu rakoviny bylo vystavení ionizujícímu záření. Externí skupina odborníků (11) potvrdila výsledky studie KIKK. Tyto výsledky jsou průkazné a kvůli naměřené nízké úrovni radiace by bylo vhodné prohloubit studie o eventuální hypersensibilní reakci dětí na nebezpečí radiace a důkladně monitorovat obyvatelstvo, které žije v blízkosti jaderných elektráren (12). Švýcarský spolkový úřad pro zdraví začal v září 2008 pracovat na studii Canupis (Childhood Cancer and Nuclear Power Plants in Switzerland), která navazuje na výsledky německé studie a na analýzu příslušných podkladů, kterou zadal francouzský úřad pro jadernou bezpečnost (ASN, Autorité française de sûreté nucléaire) v návaznosti na doporučení zprávy Vroussos.

4.3   Odpady: Jen velmi málo členských států tuto otázku vyřešilo a zřídilo konečná úložiště. Spojené státy musely snížit kategorii úložiště v Novém Mexiku (Waste Isolation Pilot Plant), které fungovalo od roku 1999, kvůli prosakování kapalin, které měly ve spojení se solí kamennou z dolu vysoce korodující účinek na kontejnery. Úložiště v solných útvarech jsou proto považována za geologicky nestabilní. V Evropě oznámily jen Finsko a Švédsko, že určily konečné úložiště. Zvláštní pozornost bude třeba věnovat přepracování odpadu. Je třeba pokračovat ve výzkumu konečných úložišť odpadu po přepracování vyhořelého jaderného paliva. Kvalita těchto úložišť a zpracování odpadu jsou totiž nezbytnými složkami jistého a bezpečného palivového cyklu.

4.4   Zpracování a přeprava: Další problémy vznikají při provozu závodů na přepracování a přepravu ozářeného jaderného paliva, v nichž se odpovědní pracovníci v minulosti nechovali vždy tak korektně jako technici z jaderných elektráren a například využívali k přepravě nevhodné lodě (jedna z těchto lodí se potopila, naštěstí bez ozářeného materiálu na palubě) nebo házejí do moře nebezpečný materiál.

4.5   Geologická a hydrogeologická rizika: Dalším problémovým bodem je skutečnost, že se mnoho elektráren nachází v seismických oblastech. Japonsko se rozhodlo uzavřít největší elektrárnu světa Kashiwazaki-Kariwa v prefektuře Niigata, a vzdalo se tak kapacity 8 000 MWe. V důsledku uzavření, k němuž došlo po zemětřesení dne 16. července 2007, se snížila výroba jaderné energie o 25 TWh. V současnosti probíhají práce na obnovení funkčnosti obou reaktorů.

4.6   Šíření jaderné technologie a terorismus: Obavy v posledních letech vzrostly z důvodu nového ohrožení souvisejícího s teroristickými skupinami. Relativně bezpečná zařízení by měla být schopna odolat pádu letadla, aniž by došlo k úniku radioaktivního materiálu.

4.7   Voda: Dalším mimořádně významným aspektem jsou změny klimatu a postupný nedostatek vody. Stejně jako ve všech tepelných elektrárnách – včetně uhelných, ropných či solárních – je i k chlazení v jaderných elektrárnách zapotřebí velké množství vody, nepoužívá-li se méně účinná technika chlazení vzduchem. (Ve Francii činí spotřeba vody na výrobu elektrické energie, včetně spotřeby ve vodních elektrárnách, 57 % celkového ročního odběru, tedy 19,3 mld. m3 z celkových 33,7 mld. m3. Většina této vody (93 %) se vrátí po chlazení při procesu štěpení a výroby elektřiny (13). Používání velkého množství vody k chlazení v jaderných elektrárnách a znepokojující úbytek povrchových a podzemních vod vyvolává další problémy při výběru lokalit a vzbuzuje otázky veřejnosti, jež vyžadují jasné odpovědi orgánů. V některých případech musela být v obdobích sucha výroba elektrické energie omezena nebo zastavena.

4.8   Chybějící suroviny v EU: V roce 2007 byly pouze 3 % potřeby EU pokryty ze zdrojů na jejím území. Největším dodavatelem je Rusko se zhruba 25 % (5 144 t U), následované Kanadou s 18 %, Nigerem se 17 % a Austrálií s 15 %. Jaderná energie tedy nesnižuje závislost na třetích zemích, přestože dalšími dodavateli jsou většinou politicky stabilní země.

4.9   Přístup k financování a dlouhodobému kapitálu: Přirozeně jsou zapotřebí nezbytné finanční zdroje, nicméně vzhledem k délce projektování a výstavby, která může přesáhnout oněch 10 let plánovaných pro uvedení elektráren do provozu, činí investice značně riskantními. Původně plánovaná doba výstavby nebyla doposud nikdy dodržena, průměrná doba skutečně potřebná k zahájení prodeje vyrobené elektrické energie byla delší, než se předpokládalo, a to samozřejmě způsobilo další náklady.

4.10   Nedávné havárie: V průběhu vypracovávání tohoto stanoviska došlo k několika haváriím: jedné ve Slovinsku a čtyřem ve Francii. Zákaz pití vody a konzumace ryb z řek postižených únikem radioaktivní vody ve Francii měl negativní vliv na mínění evropské veřejnosti. Vzhledem k těmto událostem a jejich velmi negativnímu dopadu v médiích se doporučuje věnovat mimořádnou pozornost postupům údržby a volbě podniků provozujících jaderné elektrárny.

5.   Připomínky EHSV

5.1   Význam elektrické energie vyráběné v jaderných elektrárnách je tak vysoký, že by její neodmyslitelný přínos, který má pro energetickou bilanci EU, nešel z krátkodobého hlediska nahradit.

5.2   Financování jaderné energetiky závisí na politickém rozhodování národních vlád více, než je tomu v jiných odvětvích. Hlavním faktorem nejistoty je právě nutnost jasného a pevného právního rámce. Je zapotřebí politika zapojení a zvyšování informovanosti občanů, aby mohli přispět k učinění rozhodnutí na základě úplných, transparentních, srozumitelných a pravdivých informací. Pouze demokratický postup umožní přijmout vědomé rozhodnutí, které bude základem budoucnosti evropské jaderné energetiky.

5.3   Jak potvrzuje sama Komise, kvůli nedostatku transparentnosti a skrovným a rozporuplným informacím o otázkách přidělování prostředků určených na nakládání s odpadem a na likvidaci elektráren vyřazených z provozu roste nejistota občanů. EHSV žádá Komisi, aby povzbuzovala členské státy k zahájení kampaně za transparentnost a jistotu ohledně poptávky po energii v Evropě, energetické účinnosti a různých možností, včetně jaderné energie.

5.4   Výbor poznamenává, že mnoha stávajícím elektrárnám v Evropě (tepelným i jaderným) skončí během příštích 20 let životnost, což by mohlo vést k výpadkům dodávek elektrické energie, pokud nedojde k novým výrazným investicím.

5.5   Výbor již v různých stanoviscích konstatoval, že prioritami v oblasti energetiky je výraznější podpora energetické účinnosti a větší podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektrické energie.

5.6   Výbor si je však vědom toho, že ani maximální úsilí o zvýšení podílu obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti pravděpodobně nebude stačit k vyplnění všech případných výpadků v dodávkách elektrické energie. V celé Evropě budou zapotřebí nové investice do tepelných (uhelných) i jaderných elektráren.

5.7   V obou případech Výbor považuje za krajně důležité, aby posouzení investičních projektů a provozních nákladů zahrnovalo všechny vnější dopady na životní prostředí a bezpečnost.

5.8   S ohledem na rostoucí hrozbu změny klimatu by každý projekt výstavby nové tepelné elektrárny měl být kompatibilní se zavedením systémů zachycování a ukládání CO2 a měl by v posouzení a v plánech činnosti zohlednit náklady s těmito systémy související. Stejně tak by při hodnocení a v plánech činnosti souvisejících s výstavbou každé nové jaderné elektrárny měly být zohledněny náklady spojené s vyřazením z provozu a nakládáním s odpady. Neměly by také existovat skryté subvence pro žádné plně rozvinuté energetické systémy.

5.9   Investoři a další poskytovatelé financí nejsou ochotni věnovat dostatečné prostředky na výstavbu nové generace jaderných elektráren v Evropě. Důvodem je značná nejistota ohledně hospodářského, politického a právního prostředí a značné časové rozpětí mezi vynaloženými investicemi a jejich ekonomickou návratností.

5.10   Přístup Finska, které vytvořilo konsorcium velkých odběratelů, kteří kupují za pevné a stabilní ceny většinu vyrobené elektrické energie, by měl být podporován a usnadňován.

5.11   Komise je vyzývána k podpoře programů výzkumu a vývoje, především v souvislosti s jadernou fúzí a s iniciativou „Generation IV“, přestože je jasné, že jaderná energie této generace nebude obchodně využitelná dříve než v roce 2030 (14). Cílem iniciativy „Generation IV“ je „čistší“ jaderná energie, bez problémů spojených s nakládání s odpadem a s šířením jaderných technologií, s nižším rizikem výpadků a s menší spotřebou štěpných materiálů. „Generation IV“ může účinným způsobem přispět k výrobě vodíku. Důsledně se musí pokračovat i v rozvoji energie z jaderné fúze, aby bylo možné v druhé polovině tohoto století využívat jejích zvláštních výhod z hlediska bezpečnosti a zdrojů.

5.12   Zdroje poskytnuté Euratomem jakožto záruka za investice a s cílem následného snížení finanční zátěže pro podniky, které mohou mít prospěch z velmi vysokého ratingu evropských institucí, jsou pevně dané a mohly by být, například s pomocí zvláštních a dodatečných prostředků pro tyto účely, přizpůsobeny vyšším nákladům a inflaci, k níž v mezičase došlo, aniž by musely být obětovány jiné podpůrné programy, např. na podporu energetické účinnosti či obnovitelných zdrojů.

5.13   Také v oblasti nakládání s odpadem a ochrany před ionizujícím zářením se dostupné zdroje a příslušné výzkumné programy zdají nedostatečné. EHSV vyzývá Komisi, Radu a Parlament, aby na Sedmý rámcový program Euratom vyčlenily pro tento účel jiné zdroje, i prostřednictvím příslušných společných technologických iniciativ, jako je tomu například v oblasti palivových článků a léčivých přípravků. EHSV navíc apeluje na členské státy, aby i ony v tomto ohledu přispěly prostřednictvím lepších národních výzkumných programů v oblasti radiobiologie, ochrany před zářením, epidemiologie a trvalého ukládání.

5.14   Model financování určeného pro jadernou energii, který by nezávisel na jiných rámcových programech, by měl být rozšířen i na programy energetické účinnosti a rozvoje obnovitelných zdrojů.

5.15   Členské státy by měly naplánovat vytvoření národních fór pro jadernou energii podle vzoru Komise, na nichž by se diskutovalo o třech tématech projednávaných v Praze a Bratislavě: příležitostech, rizicích, transparentnosti a informovanosti.

5.16   Racionalizace vydávání povolení a určování lokality jednotným evropským postupem by určitě mělo pozitivní vliv na jistotu investic a lhůtu pro uvedení do provozu, nicméně veřejnost by v žádném případě neakceptovala evropskou úpravu, která by byla méně přísná než vnitrostátní předpisy. V souvislosti s bezpečností je vzhledem k nadnárodní povaze souvisejících rizik (např. elektrárny poblíž státních hranic) třeba vzít v úvahu evropský zájem na stanovení přísných harmonizovaných norem. Harmonizace designu a předpisů by mohla být stanovena pro příští generaci reaktorů.

5.17   Spotřebitelé by měli mít možnost těžit z levnější výroby elektřiny. Ceny na energetické burze se v dnešní době stanovují podle nejvyšších nákladů na výrobu elektrické energie (kombinovaný cyklus se zplyňováním uhlí). Měly by se uvádět různé a různě drahé zdroje.

---

(1)  House of Commons Committee of Public Accounts Nuclear Decomissioning Authority, 38. zpráva z období 2007/2008. Spojené království.

(2)  Österreichisches Ökologie-Institut, Vídeň, 2007.

(3)  Zpráva DOE/EIA-0484(2008), červen 2008.

(4)  Zvláštní vydání Eurobarometru 297, Attitudes towards radioactive waste [Postoj vůči radioaktivnímu odpadu], červen 2008.

(5)  P. Vandenplas, G. H. Wolf: 50 years of controlled nuclear fusion in the European Union [50 let kontrolované jaderné syntézy v Evropské unii], Europhysics News, 39, 21 (2008).

(6)  KOM(2007) 794 v konečném znění, 12.12.2007.

(7)  NIA (Nuclear Industry association): The Uk capability to deliver a new nuclear build programme, aktualizované znění z roku 2008.

(8)  Couts de reference de la production electrique [Referenční náklady na výrobu elektřiny], francouzské ministerstvo hospodářství, financí a průmyslu, generální ředitelství pro energetiku a suroviny (DGEMP), prosinec 2003.

(9)  Storm van Leeuwen, Nuclear power – the energy balance [Jaderná energie – energetická rovnováha] (2008), www.stormsmith.nl.

(10)  World Nuclear Association, www.world-nuclear.org/info/info.html.

(11)  Dr. Brüske-Hohlfeld, GSF, Neuherberg; Prof. Greiser, BIPS, Brémy; Prof. Hoffmann, univerzita v Greifswaldu; Dr. Körblein, institut pro životní prostředí, Mnichov; Prof. Jöckel, univerzita Essen Duisburg; PD Dr. Küchenhoff, LMU Mnichov; Dr. Pflugbeil, Berlín; Dr. Scherb, GSF, Neuherberg; Dr. Straif, IARC, Lyon; Prof. Walther; univerzita v Mnichově; Prof. Wirth, Wuppertal; Dr. Körblein, institut pro životní prostředí, Mnichov.

(12)  Mélanie White-Koning, Denis Hémon, Dominique Laurier, Margot Tirmarche, Eric Jougla, Aurélie Goubin, Jacqueline Clave.

(13)  Eau France a IFEN (Institut Français de lì’Environnment). Údaje se vztahují na spotřebu v roce 2004.

(14)  Mezinárodní fórum „Generation IV“ (GIF), 2008.

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/8

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Přístup k vysokorychlostnímu internetu pro všechny – úvahy o vývoji rozsahu univerzální služby v elektronických komunikacích

(2009/C 175/02)

Dopisem ze dne 3. července 2008 požádalo francouzské předsednictví Evropské unie Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Přístup k vysokorychlostnímu internetu pro všechny – úvahy o vývoji rozsahu univerzální služby v elektronických komunikacích.

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. listopadu 2008. Zpravodajem byl pan HENCKS.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 4. prosince 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 125 hlasy pro, 3 hlasy byly proti.

1.   Doporučení

1.1   V dnešní době musí informační a komunikační technologie (IKT), které jsou základem informační společnosti, jež se snaží být otevřená všem, zahrnovat potřeby všech členů společnosti.

1.2   Navzdory tomu elektronické komunikační prostředky zůstávají mnoha občanům nedostupné z důvodu chybějícího přístupu k sítím a službám či kvůli nedostatečným dovednostem. Univerzální službě v elektronických komunikacích, jež má poskytovat nezbytné stanovené minimální požadavky určené kvality, za cenu dostupnou všem uživatelům, se dosud nepodařilo odstranit rozdíly v digitálních technologiích.

1.3   Od jejího spuštění se pole uplatnění univerzální služby prakticky nezměnilo, nadále se omezuje na úzkopásmové připojení k veřejné telefonní síti.

1.4   Přitom všeobecný přístup k širokopásmovému připojení není pouze klíčovou podmínkou pro rozvoj moderních hospodářství a významným hlediskem lisabonské agendy, ale stal se zásadní součástí blahobytu a rysem zapojení do digitální společnosti.

1.5   EHSV se domnívá, že univerzální službu je třeba uzpůsobit technologickému vývoji a potřebám uživatelů, a proto navrhuje:

—	rozšířit dosah univerzální služby a prosadit univerzální dostupnost v rozumné časové lhůtě, kterou by bylo třeba stanovit, DSL přístupu s minimální přenosovou rychlostí od 2 Mbit/s do 10 Mbit/s nebo mobilní či bezdrátový přístup (WIMAX, satelit apod.) s podobnými přenosovými rychlostmi;

—

nezabývat se pouze geografickým vyloučením, ale též sociálním vyloučením, které provází omezená platební schopnost či dovednost některých skupin uživatelů, a rozšířit univerzální službu tak, aby byla zabezpečena možnost přístupu všem uživatelům nezávisle na jejich zeměpisné poloze a finanční či sociální situaci;

—

podpořit národní a místní projekty digitálního začleňování stejně jako mikroprojekty společenství a organizace, jež pomáhají lidem, kteří jsou v obtížné situaci, zvládnout technologické nástroje, zejména formou mikrofinancování místních vzdělávacích projektů zaměřených na veřejná centra kolektivního přístupu k internetu a interaktivních stánků pro přístup k internetu zdarma na veřejných prostranstvích;

—	vyzvat členské státy, aby počítaly s finanční podporou určenou rodinám či osobám, pro něž pořizovací cena základního vybavení (počítač, program, modem), přístup a služba sama představují nepřekonatelnou překážku;

—	upřednostnit financování univerzální služby subvencemi ze státních veřejných prostředků či fondů Společenství, což je jediná vhodná cesta pro země, kde finanční zátěž vyplývající z povinností, jež souvisejí s univerzální službou, je pro operátora nadměrná;

—	vyzvat Komisi, aby pravidelně zveřejňovala příklady osvědčených postupů v této oblasti.

2.   Úvod

2.1   V roce 1993 (1) se Komise poprvé podrobně zabývala pojmem univerzální služba v odvětví telekomunikací, jež byla tehdy koncipována jako bezpečnostní síť, jež měla všem umožnit „přístup k minimální skupině stanovených služeb dané kvality a poskytování služeb všem uživatelům nezávisle na jejich zeměpisné poloze a ve světle specifických vnitrostátních podmínek za dostupnou cenu“.

2.2   Později byl pojem univerzální služby konsolidován prostřednictvím několika směrnic (2) a vzhledem ke spojité konvergenci mezi telekomunikacemi, médii a službami informačních technologií byla univerzální služba rozšířena i na služby elektronických komunikací.

2.3   S rozvojem informační společnosti se od sebe vzdalují na jedné straně ti, kdo možnosti poskytované sítěmi elektronických komunikací využívají pro plnění svých osobních či pracovních úkolů, a na druhé straně ti, kdo nemohou těchto možností využívat (digitální propast), protože nemají přístup k IKT nebo protože nemají potřebné dovednosti či zájem.

2.4   Podle průzkumu, který provedl Eurobarometr (3), bylo v EU-27 připojeno k internetu 49 % domácností (zima 2007) (52 % v EU-15 a 33 % ve 12 nových členských státech), přitom doma má počítač více než polovina Evropanů (57 %).

2.5   Ačkoli míra připojení k internetu je v celé EU bezpochyby neustále na vzestupu, je pravda, že v průměru je v EU k internetu připojena pouze každá druhá domácnost a každá čtvrtá bulharská, řecká a rumunská domácnost.

2.6   Z toho vyplývá, že elektronické komunikační prostředky, nezbytné k vytvoření informační společnosti, nejsou přístupné mnoha občanům, zatímco řada informací proudí výhradně cestou IKT.

2.7   Již mnoho let je nebezpečí digitální propasti předmětem neustálých obav EU, která pravidelně přizpůsobuje a doplňuje právní předpisy v oblasti elektronických komunikací o specifická opatření, jejichž smyslem je zachovat univerzální službu a práva uživatelů, stejně jako ochranu osobních údajů, což jsou iniciativy, k nimž EHSV vydal řadu stanovisek (4).

2.8   V prohlášení z Rigy (5) o začlenění občanů do informační společnosti (e-inclusion) přijatém dne 11. června 2006 se členské státy zavázaly výrazně snížit regionální rozdíly v EU v přístupu k internetu posílením širokopásmového připojení ve slabě pokrytých oblastech a snížením počtu osob ve skupinách ohrožených vyloučením, které nepoužívají internet, o polovinu do roku 2010.

2.9   Navzdory tomuto prohlášení zůstala působnost univerzální služby beze změn.

2.10   Komise předložila v roce 2007 obsáhlý návrh na přepracování stávajících evropských právních předpisů, jimiž se řídí elektronické komunikace, mimo jiné návrh na úpravu směrnice o univerzální službě (6).

2.11   Hlavní navrhované změny směrnice o univerzální službě se týkají zlepšení informovanosti koncových uživatelů, využívání elektronických komunikací a přístupu k nim pro zdravotně postižené uživatele, volání pohotovostních služeb a zachování základní možnosti připojení a kvality služby (7).

2.12   Uživatelé se zdravotním postižením a zvláštními potřebami čelí i nadále mnoha omezením přístupu ke službám, které jsou nezbytné z hlediska společenského a hospodářského života (8). EHSV tedy nemůže než schválit, že v návrhu z roku 2007 na změnu směrnice o univerzální službě (9) je možnost členských států přijmout specifická opatření ve prospěch postižených uživatelů nahrazena explicitní povinností jednat v tomto směru (10).

2.13   Nicméně návrh na změnu směrnice o univerzální službě neupravuje dosah univerzální služby ani její poskytování spotřebitelům a koncovým uživatelům.

3.   Stávající dosah univerzální služby

3.1   Členské státy musí dbát na to, aby všechny rozumné žádosti o připojení daného umístění ve veřejné telefonní síti a o přístup k telefonickým službám přístupným veřejnosti (telefonicky poskytované informace, telefonní seznam, hrazené veřejné telefonní stanice či zvláštní opatření ve prospěch zdravotně postižených uživatelů) byly uspokojeny alespoň jedním podnikem.

3.2   Protože vnitrostátní licence pro operátory mobilních telefonních sítí vyžadují kompletní pokrytí území či obyvatelstva signálem, telefonní síť se mezitím stala univerzální, ačkoli stanovené sazby jsou často netransparentní.

3.3   Požadavek na připojení k síti je však omezen pouze na připojení k úzkopásmovému připojení. Není požadován žádný datový tok či specifický binární tok, ale připojení musí umožnit „funkční přístup k internetu; přitom je třeba zohlednit převažující technologie používané většinou účastníků a technologickou proveditelnost“ (11).

4.   Zvýšit rozsah univerzální služby

4.1   Obecné připomínky

4.1.1   Koncept univerzální služby a její dosah musí držet krok s rytmem technologického pokroku řešení přístupných na trhu a vývojem potřeb uživatelů.

4.1.2   V rámci nedávného druhého přezkumu rozsahu univerzální služby v elektronických komunikacích (12) Komise vyjádřila názor, že podmínky pro rozšíření působnosti, jak stanovuje příloha 5 směrnice o univerzální službě, v současnosti nejsou naplněny. Uznává však, že „je rozumné předpokládat, že úzkopásmové připojení již nebude v relativně krátké době vyhovovat požadavku na rychlost dostatečnou pro funkční přístup k internetu“.

4.1.3   Podle EHSV je třeba této aktualizace již nyní, přičemž by se měla týkat následujících bodů:

4.2   Přístup k nezbytnému základnímu počtu služeb

4.2.1   Některé druhy digitálního vyloučení jsou výsledkem chování či kultury a je možné je postupem času zmírnit, zatímco jiné souvisejí se strukturálními nerovnostmi v uspořádání ekonomiky a společnosti.

4.2.2   Po nich se lavinovitě vyskytují další nerovnosti související s nerovným přístupem k zaměstnání, odborné přípravě a možnostem celoživotního vzdělávání, přístupem ke spotřebnímu zboží a službám, veřejným službám, sociálnímu začlenění, k vyjadřování občanství a demokratické účasti.

4.2.3   Digitální vyloučení zahrnuje různé stránky týkající se vybavení jako takového, přístupu, nezbytné odborné přípravy a pomoci uživatelům; vyžaduje současné a vzájemně se doplňující působení v oblasti:

—	přístupu k odborné přípravě zaměřené na nové technologie;

—	přístupu k vybavení;

—	připojení.

4.3   Odborná příprava uživatelů

4.3.1   Je jisté, že zvýšení míry schopností, jaké si žádá rozšíření digitálních technologií, zvyšuje nerovnosti při využívání či přístupu k těmto technologiím, i kdyby k tomu byly materiální možnosti nabídnuty všem.

4.3.2   Neschopnost používat počítač či internet, která se často projevuje naprostým nezájmem, je stále více penalizující, vytváří sociální propast nejen pro vyloučené, ale také pro osoby, které se těžko přizpůsobují novým technologiím.

4.3.3   V této souvislosti je třeba věnovat mimořádnou pozornost starším občanům, kteří mají potíže navyknout si na digitální prostředí (generační propast), pro něž musí být navrženy programy „počítačové gramotnosti“ přizpůsobené jejich specifickým potřebám (13).

4.3.4   Je tedy třeba podpořit národní a místní projekty digitálního začleňování, stejně jako mikroprojekty společenství a organizace, jež pomáhají lidem, kteří jsou v obtížné situaci, zvládnout technologické nástroje, zejména formou mikrofinancování místních vzdělávacích projektů zaměřených na veřejná centra kolektivního přístupu k internetu a interaktivních stánků pro přístup k internetu zdarma na veřejných prostranstvích. EHSV je toho názoru, že Komise by měla pravidelně zveřejňovat příklady osvědčených postupů v této oblasti.

4.4   Přístup k vybavení

4.4.1   Mnoho rodin či osob nemá přístup k síti a ke službám elektronických komunikací, protože pořizovací cena základního vybavení (počítač, program, modem) může být pro tyto osoby příliš vysoká.

4.4.2   EHSV vyzývá členské státy, aby v rámci univerzální služby počítaly s finanční pomocí pro usnadnění přístupu k internetu a pro jeho užívání.

4.5   Připojení

4.5.1   V současnosti je zjevné, že IKT, které jsou základem informační společnosti, jež se snaží být otevřená všem, musí zahrnovat potřeby všech členů společnosti, zejména těch, kdo jsou vystaveni sociálnímu vyloučení, aby se tak vyřešil problém digitální propasti a riziko, že bude společnost rozdělena na dvě skupiny.

4.5.2   Souhrn důsledků konvergence celkového prostředí internetu, vytváření sítí a digitalizace stále silněji vyžadují při používání nových aplikací vysokorychlostní připojení k síti.

4.5.3   Ve sdělení ze dne 20. března 2006 (14) Překlenutí propasti v širokopásmovém připojení se uvádí, že „široký přístup k širokopásmovému připojení je klíčovou podmínkou pro rozvoj moderních hospodářství a je významným hlediskem lisabonské agendy“. Sdělení ze dne 29. září 2008 připouští, že „budou existovat zeměpisné oblasti, ve kterých je nepravděpodobné, že trh poskytne službu v rozumné době a že“ vyloučení z informačních technologií „bude představovat významný problém“.

4.5.4   EHSV již dlouho požaduje, aby byl přístup k síti širokopásmového připojení nedílnou součástí univerzální služby.

4.5.5   Směrnice o univerzální službě byla v roce 2002 doplněna o funkční přístup k internetu jakožto součást rozsahu univerzální služby. Tento funkční přístup je vymezen jako směrování datových komunikací dostatečnou rychlostí k tomu, aby byl umožněn přístup k internetu.

4.5.6   Tou dobou se mohlo uvedené doplnění jevit jako obohacení, protože komunikace pro přístup k internetu byly směrovány telefonní sítí s přepojováním okruhů, avšak dnešní aplikace v oblasti elektronického zdravotnictví (e-health), elektronického obchodního styku (e-business), elektronické správy (e-government) a elektronického vzdělávání (e-learning), které představují životně důležitý prvek pro růst a kvalitu života v Evropě budoucnosti, vyžadují širokopásmové připojení.

4.5.7   EHSV tedy považuje za nezbytné upřesnit, co je třeba očekávat pod označením „funkční přistup k internetu“, a navrhuje požadovat po poskytovateli univerzální služby, aby v rámci víceletého programu nabídl v rozumné časové lhůtě, kterou by bylo třeba stanovit, DSL přístup s minimální přenosovou rychlostí od 2 Mbit/s do 10 Mbit/s nebo mobilní či bezdrátový přístup (WIMAX, satelit apod.) s podobnými přenosovými rychlostmi, s tím, že se v zásadě jedná o hodnoty, jež se musí vyvíjet podle vývoje technologií a potřeb spotřebitelů.

4.6   Přístupnost všem uživatelům, nezávisle na zeměpisné poloze

4.6.1   Ve vzdálených a venkovských oblastech, zejména v některých nových členských státech, trh není dostatečně schopný zpřístupnit infrastrukturu elektronických komunikací za dostupnou cenu a na úrovni, která by umožnila poskytovat náležité služby.

4.6.2   Pokud jde o přístupnost vysokorychlostního připojení, existují zde velké rozdíly mezi městskými a venkovskými oblastmi. Pokrytí službou DSL dosahuje ve venkovských oblastech 71,3 % oproti 94 % v městských oblastech (8). Avšak příliš nízké přenosové rychlosti brzdí využívání širokopásmového připojení podniky ve venkovských oblastech a domácnostmi, které tedy nemohou získat zkušenost se skutečným multimediálním prostředím.

4.6.3   Digitální vyloučení se týká různých sociálních skupin, rozlišených na základě demografických proměnných (věk, pohlaví, typ domácnosti), socioprofesních kritérií (vzdělání, zaměstnání, status, příjem) či zeměpisných kritérií (druh bydlení, poloha, regionální či místní rysy, geopolitické faktory).

4.6.4   Je tedy třeba nezabývat se pouze geografickým vyloučením, ale též sociálním vyloučením, které provází omezená platební schopnost či dovednost některých skupin uživatelů.

4.6.5   EHSV se tedy domnívá, že univerzální služba by měla být rozšířena tak, aby přístupnost všem uživatelům byla zaručena nezávisle na jejich zeměpisné poloze a finanční či sociální situaci.

4.7   Definovaná kvalita

4.7.1   V návrhu na změnu směrnice o univerzální službě Komise navrhuje svěřit vnitrostátním regulačním orgánům pravomoc zabránit snížení kvality služeb, blokování přístupu a zpomalení provozu na sítích tím, že by stanovily úroveň nezbytné minimální kvality služeb pro přenos po síti určených koncovým uživatelům.

4.7.2   EHSV se domnívá, že nezbytná minimální kvalita by měla být táž pro všechny členské státy, takže stanovit nezbytné minimální normy kvality by přináleželo nejprve evropskému tvůrci právních předpisů, a ne vnitrostátnímu regulačnímu orgánu.

4.8   Dostupná cena

4.8.1   Namísto dostupné či rozumné ceny by bylo třeba hovořit o „ceně, kterou mohou zaplatit všichni“, což nejlépe vystihuje sledovaný úmysl.

4.8.2   Dostupnost přístupu a služby je obsažena v definici univerzální služby, ale na úrovni Společenství není součástí její působnosti, neboť pojem „dostupný“ záleží na specifických vnitrostátních podmínkách, např. na průměrném příjmu domácností.

4.8.3   EHSV navrhuje, aby možnost členských států zahrnout do univerzální služby sociální sazby pro přístup a používání vysokorychlostního internetu byla předmětem analýzy na úrovni Společenství.

5.   Financování

5.1   EHSV si je vědom, že povinnosti vyplývající z vysokorychlostní univerzální služby představují pro operátory silnou finanční zátěž, kterou bude často možné přijmout pouze za cenu ztráty.

5.2   Tyto náklady však budou silně záviset na použité technologii. Pokud bude na jedné straně možné nahradit „pevné“ připojení „mobilním“, lze tyto náklady vzhledem k okrajové finanční náročnosti, jakou představuje připojení nového předplatitele ke společné radiokomunikační síti předplatitelů, snížit, avšak je třeba nezapomenout, že náklady na komunikaci jsou pro uživatele v případě pevného připojení nižší, než je tomu u připojení mobilního.

5.3   Pokud povinnost spjatá s univerzální službou představuje příliš velkou zátěž pro poskytovatele, směrnice o univerzální službě z roku 2002 opravňuje členské státy k použití finančních mechanismů, zejména

—	k použití veřejných finančních prostředků;

—	zavedení poplatků pro uživatele;

—	zavedení povinnosti přispět pro všechny podniky či některé stanovené skupiny podniků.

5.4   S tím souvisí, že strukturální fondy a fondy pro rozvoj venkova mohou za jistých podmínek přispívat na rozvoj zaostávajících regionálních a venkovských oblastí.

5.5   Pokud jde o přístup k sítím IKT v evropských oblastech a regionech, v nichž se projevuje digitální propast, EHSV opakuje svou žádost (15) o to, aby se ve strukturálních fondech, fondu pro rozvoj venkova a ve fondech pro výzkum a vývoj počítalo se specifickými rozpočtovými položkami určenými na začlenění občanů do informační společnosti (e-inclusion).

5.6   Vzhledem ke konvergenci prostředí internetu celkově a pestrosti operátorů (poskytovatelů infrastruktury pro přístup, internetových platforem, obsahové náplně) je stále obtížnější stanovit rozsah trhů, jež by do fondu přispívaly, a tato otázka je zdrojem neustálých střetů a námitek.

5.7   Kromě toho se do konečné ceny obvykle promítají (přinejmenším částečně) též daně uvalené na operátory.

5.8   EHSV by nemohl souhlasit s tím, aby byly zbývající náklady na univerzální službu kompenzovány zavedením přímého či nepřímého poplatku či zvýšením sazeb pro spotřebitele, což je neslučitelné s pojmem „dostupná cena“.

5.9   Financování univerzální služby subvencemi ze státních veřejných prostředků spolu s investicemi z fondů Společenství představuje pro EHSV jedinou vhodnou cestu pro země, kde finanční zátěž vyplývající z povinností, jež souvisejí s univerzální službou, přesahuje normální podmínky obchodního využití.

5.10   Financování univerzální služby prostřednictvím systému všeobecného zdanění – což rozloží její nákladnost na velmi široký daňový základ – znamená, že ztráty na sociálním blahobytu jsou menší, než kdyby byla univerzální služba financována výhradně z daní uvalených na operátory či spotřebitele.

---

(1)  Dokument KOM(1993) 159 v konečném znění.

(2)  Směrnice 95/62/ES; 97/33/ES; 98/10/ES; 2002/22/ES.

(3)  E-Communications Household Survey. November – December 2007. Zvláštní vydání Eurobarometru 293, červen 2008.

(4)  Sdělení Komise Elektronické komunikace – na cestě ke znalostní ekonomice, KOM(2003) 65 v konečném znění [české znění není k dispozici], 11.2.2003; Stanovisko CESE Vysokorychlostní Evropa, zpravodaj: pan McDonogh, Úř. věst. C 120, 20.5.2005, s. 22; Stanovisko CESE Překlenutí propasti v širokopásmovém připojení, zpravodaj: pan McDonogh, Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 229; Stanovisko CESE „i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“, zpravodaj: pan Lagerholm, Úř. věst. C 110, 9.5.2006, s. 83; Stanovisko CESE Přístupnost elektronických technologií (eAccessibility), zpravodaj: pan Cabra de Luna, Úř. věst. C 110, 9.5.2006, s. 26.

(5)  Viz http://ec.europa.eu/information_society/events/ict_riga_2006/doc/declaration_riga.pdf

(6)  Návrh směrnice, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele (KOM(2007) 698 v konečném znění).

(7)  Viz stanovisko CESE Sítě elektronických komunikací/balíček telekomunikační reformy (zpravodaj: pan Hernández Bataller).

(8)  Zpráva o pokroku jednotného evropského trhu elektronických komunikací za rok 2007 (13. zpráva), KOM(2008) 153 v konečném znění.

(9)  KOM(2007) 698 v konečném znění.

(10)  Viz stanovisko CESE Přístupnost elektronických technologií (eAccessibility), zpravodaj: pan Cabra de Luna, Úř. věst. C 110, 9.5.2006, s. 26.

(11)  Viz KOM(2007) 698 v konečném znění.

(12)  KOM(2008) 572 v konečném znění.

(13)  Viz průzkumné stanovisko CESE 1524/2008 Respektování potřeb starších občanů (zpravodajka: paní Heinisch)

(14)  KOM(2006) 129 v konečném znění.

(15)  Stanovisko CESE Budoucí právní předpisy pro přístupnost elektronických technologií, zpravodaj: pan Hernández Bataller, Úř. věst. C 175, 27.7.2007, s. 91.

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/13

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Účinná správa obnovené Lisabonské strategie“

(2009/C 175/03)

Dne 11. června 2008 Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, požádala dopisem adresovaným panu DIMITRIADISOVI Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Účinná správa obnovené Lisabonské strategie.

Předsednictvo Evropského hospodářského a sociálního výboru pověřilo dne 25 května 2008 specializovanou sekci Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost přípravou podkladů na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval paní FLORIO hlavní zpravodajkou na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 4. prosince), a přijal následující stanovisko 100 hlasy pro, 5 hlasů bylo proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

ÚVOD

V době velké nejistoty je potřeba dlouhodobá vize, konzistentní politiky a účast všech zainteresovaných stran. Lisabonská strategie nabízí zastřešující rámec, jenž Evropské unii umožňuje posílit svůj jednotný hlas na celosvětové úrovni.

Aktivnější zapojení organizované občanské společnosti uvolní její skrytý potenciál. Pojetí a provádění strategie je důkazem toho, že by se mělo jednat o kombinaci přístupů „shora dolů“ a „zdola nahoru“. Dobrá správa Lisabonské strategie by měla být využita k podpoře konvergence politik a ekonomického růstu a zaměstnanosti.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Lisabonská strategie je projektem pro celou evropskou společnost, který jí pomáhá reagovat na výzvy globalizovaného světa. EHSV se domnívá, že vzhledem k současné krizi na finančních trzích a hospodářským důsledkům a rostoucí nejistotě, které s sebou přináší, mají evropská konkurenceschopnost, udržitelný rozvoj a sociální soudržnost i nadále zcela zásadní význam. Výbor zdůrazňuje, že tři pilíře agendy – růst a zaměstnanost, sociální soudržnost a udržitelnost – vyžadují neustálý interaktivní a vyvážený přístup.

1.2   Toto stanovisko je především reakcí na žádost Evropské komise (1). Zabývá se správou Lisabonské strategie a představuje kontinuitu předešlých příspěvků jak EHSV, tak organizací občanské společnosti v EU k lisabonskému procesu.

1.3   EHSV zdůrazňuje, že strategie vyžaduje dostatečnou podporu národních vlád, a proto vyzdvihuje to, že vlády mají politickou i morální povinnost dohodnout se na reformách s organizacemi občanské společnosti. Plnohodnotná účast nevládních zainteresovaných stran v členských státech při stanovení agendy lisabonského procesu má rozhodující význam. Národní hospodářské a sociální rady (HSR) či podobné organizace občanské společnosti by měly plnit roli, kterou jim vnitrostátní právní předpisy i praxe ukládají, s ohledem na Lisabonskou strategii (2).

1.4   Správa se v jednotlivých členských státech podstatně liší. V některých z nich jsou konzultační a informační postupy dobře organizovány, v jiných však vyžadují značné zlepšení. Měla by se podporovat výměna postupů. EHSV proto pořádá informační mise do členských států, aby bylo možné o výměně osvědčených postupů a provádění reforem diskutovat se zainteresovanými stranami z řad občanské společnosti (3).

1.5   EHSV zdůrazňuje, že reformy strategie poskytují občanům důležitou hospodářskou a sociální stabilitu společně s udržitelnými cíli rozvoje. Každý ze subjektů veřejného a soukromého sektoru by měl určit, jaká je jeho role a pozitivní přínos, a propojit tak hospodářskou efektivitu se sociální spravedlností ve snaze zajistit prosperitu lidí v Evropě.

1.6   EHSV má za to, že je velmi žádoucí, aby byly do definování účinné správy na příslušné úrovni zahrnuty všechny zainteresované strany (celostátní, regionální či místní úroveň). Různé úrovně konzultace vyžadují různé formy účasti a různé pracovní metody.

1.7   S ohledem na rozdíly mezi členskými státy doporučuje EHSV vytvoření stálých dialogů v členských státech, které by zahrnovaly jak národní HSR, tak sociální partnery a mohly by zahrnovat i ostatní zainteresované strany společnosti (MSP, sociální ekonomiku (4)) a univerzity či skupiny expertů. Měly by se jich účastnit i organizace, jež se zasazují o sociální soudržnost a rovné příležitosti.

1.8   EHSV navrhuje, aby se na konci každého lisabonského cyklu uspořádala konference (jako monitorování dopadu stálého vnitrostátního dialogu) za účasti zainteresovaných stran a organizací občanské společnosti, která by se zabývala úspěchy i nedostatky. Zdůraznění a podpora dosažených úspěchů a cílů obecně poskytne společnosti pevnější základ pro pokračování reformního procesu.

1.9   EHSV zdůrazňuje, že je třeba lepší a detailnější systém sledování (úlohy a činností různých zainteresovaných stran v procesu provádění), a proto navrhuje rozšířit využívání kvantitativního a kvalitativního modelu referenčních hodnot (viz odst. 2.8), který se již v některých zemích ověřuje a který by umožnil výraznější úlohu organizací občanské společnosti v procesech provádění a sledování.

1.10   EHSV má za to, že je nutně zapotřebí širší veřejná diskuse o metodologických a implementačních aspektech strategie a vyzývá subjekty organizované občanské společnosti, aby se na různých úrovních zapojily do širší a hlubší debaty o lisabonských reformách. Zvláštní úloha národních HSR či podobných organizací občanské společnosti v členských státech, které národní HSR nemají, by se měla posílit tam, kde je jejich úloha zatím nedostatečně rozvinutá. Vedle orgánů pro konzultace sociálních partnerů je nutné zapojit i další poradní orgány, které se zabývají specifickými aspekty Lisabonské strategie (národní rady pro udržitelný rozvoj, rovné příležitosti či boj proti chudobě).

1.11   EHSV se domnívá, že je nezbytné, aby Evropská komise a členské státy učinily nové konkrétní kroky k vylepšení provádění, a to za pomoci různých metod komunikace, zejména elektronické komunikace (vymezení osvědčených postupů, tabulky výsledků atd.). Měla by být podporována přeshraniční spolupráce a sdílení osvědčených postupů.

1.12   EHSV může plnit funkci jak platformy pro výměnu informací mezi národními HSR, sociálními partnery a dalšími subjekty občanské společnosti a orgány EU, tak i platformy pro výměnu názorů a zkušeností mezi příslušnými nevládními aktéry v rámci určitého státu. EHSV si vysoce cení příspěvků národních HSR a ostatních organizací občanské společnosti k tomuto tématu.

1.13   EHSV upozorňuje, že národní koordinátoři pro Lisabonskou strategii by měli v každém případě při přípravě, provádění a hodnocení národních programů reforem (NPR) pravidelně spolupracovat se všemi přesně určenými zúčastněnými stranami. EHSV vyzývá vlády členských států, aby intenzivněji informovaly občany o výsledcích občanského a sociálního dialogu v souvislosti s lisabonskými cíli.

2.   Úloha zainteresovaných stran v procesu správy – nové formy a nástroje pro účinnou správu

2.1   Vzhledem k tomu, že mezinárodní hospodářství čelí velmi vážným výzvám a nejistotě, ekonomická nálada v Evropě se značně zhoršila. Za této situace je lisabonská agenda a provádění vyvážených strukturálních reforem o to důležitější a jsou nutná okamžitá řešení.

2.2   EHSV považuje účinnou správu Lisabonské strategie za nesmírně důležitou pro její ucelené provádění a zdůrazňuje, že posílení postavení různých úrovní (celostátní, regionální a místní) může stimulovat návrhy a řešení.

2.3   EHSV poznamenává, že v mnoha členských státech byla strategie zpočátku vnímána jako interakce mezi národními vládami a institucemi EU. EHSV hrál spolu s národními HSR a dalšími organizacemi občanské společnosti rozhodující úlohu při zlepšování správy v porovnání s výchozí situací. Výbor však s politováním konstatuje, že účast se ve všech členských státech nezvýšila stejnou měrou.

2.4   Národní koordinátoři pro Lisabonskou strategii by měli aktivněji zapojovat organizace občanské společnosti a sociální partnery do aktivit a reforem, jež jsou zapotřebí pro podporu Lisabonské strategie (tj. včasné informování, společné plánování akcí atd.), a účinněji o této strategii komunikovat s širší veřejností.

2.5   Úzká spolupráce národních HSR, sociálních partnerů a dalších organizací občanské společnosti by přispěla k pozitivním externalitám politik a vytvořila nové synergie. Měla by se zajistit účast všech zúčastněných stran včetně zástupců znevýhodněných skupin (zdravotně postižených osob, přistěhovalců atd.).

2.6   Pro to, aby provádění bylo úspěšné, bude nezbytné zajistit účinnější financování prostřednictvím různých fondů EU (strukturálních fondů atd.) v souladu s lisabonskými cíli.

2.7   Účinná víceúrovňová správa

2.7.1   K tomu, aby bylo možné adekvátně reagovat na globální výzvy, jsou zapotřebí nové a inovační formy správy. EHSV doporučuje vytvoření stálých dialogů (které by zahrnovaly národní HSR, sociální partnery, MSP, univerzity, ostatní zainteresované strany občanské společnosti včetně organizací sociální ekonomiky a těch, jež se zasazují o sociální soudržnost a rovné příležitosti pro všechny). Tyto dialogy by měly pomoci vymezit překážky v procesu provádění a podpořit nové pobídky pro oblasti, jež zaostávají. HSR či podobné organizace mohou tímto způsobem přispět k vypracování návrhů s cílem odpovědět na problémy, které vyvstaly.

2.7.2   Tyto stálé dialogy by mohly v zemích, kde se to bude považovat za nutné, sloužit jako nástroje účinné víceúrovňové správy, a to ve spolupráci s národními koordinátory pro Lisabonskou strategii. Mohly by pomoci vyhodnocovat kroky podniknuté v každé oblasti priorit (na základě doporučení Komise pro danou zemi), přičemž by mohly na celostátní, regionální a místní úrovni využívat kvantitativní a kvalitativní model referenčního srovnávání (viz odst. 2.8). To může být využito také při přeshraničním srovnávání.

2.7.3   Při jednání Evropské komise se sociálními partnery, nevládními organizacemi a různými organizacemi občanské společnosti by měla být zajištěna transparentnost (přístup k údajům, dodržování lhůt).

2.7.4   Jedním z nástrojů, jenž by mohl provádění lisabonské agendy usnadnit, je otevřená metoda spolupráce. Výbor při několika příležitostech prohlásil, že by tato metoda mohla být využívána lépe a efektivněji. Toho lze dosáhnout využíváním přístupu „společných zásad“ (5), jenž byl nedávno zaveden, a vytvořením podmínek pro to, aby se organizovaná občanská společnost mohla na evropské úrovni podílet nejen na formulování cílů Lisabonské strategie, ale i na vyjednávání o těchto cílech. V současné svízelné finanční a ekonomické situaci je však zapotřebí, aby všechny vlády a zainteresované strany učinily další kroky ke stanovení vhodnějších cílů.

2.7.5   Zúčastněné strany by měly vypracovat nové metody pro sdílení osvědčených postupů: víceúrovňové vytváření sítí by znamenalo vzájemnou výměnu informací mezi různými úrovněmi správy, zatímco užší spolupráce mezi příhraničními oblastmi ve dvou či více členských státech by vedla ke stanovení přeshraničních cílů.

2.8   Kvantitativní a kvalitativní referenční srovnávání

2.8.1   K rozdílům mezi členskými státy patří odlišnosti ve sběru relevantních údajů pro strukturální ukazatele. Je třeba najít způsoby a prostředky, jak získat kvalitní objektivní informace o ukazatelích v různých členských státech. Za tímto účelem je ještě více žádoucí posílení existujících vazeb mezi odpovědnými orgány (například národními statistickými úřady), kterých využívá Eurostat, aby se tak zlepšila nutná společná statistická základna. Tyto údaje musí být široce přístupné a diskuse o volbě kritérií co nejtransparentnější.

2.8.2   Kvantitativní a kvalitativní referenční srovnávání, které vychází z cílů národních programů reforem a jež vytvořily zúčastněné strany společně se zástupci vlád, by na základě strukturálních ukazatelů (6) a obecných cílů Lisabonské strategie poskytlo účinné a konkrétní informace pro posouzení pokroku dosaženého v každém členském státě. Každá národní HSR či obdobná organizace by měla provést analýzu a stanovit si svá vlastní prioritní kritéria. Národní HSR v zemích, jako je Belgie, Bulharsko a Francie již začaly v pravidelných intervalech (tj. každé dva roky) provádět referenční srovnávání 14 ukazatelů, na nichž se dohodly vlády členských států, a některých dodatečných strukturálních ukazatelů, a to za využití statistik, jež jsou volně k dispozici na internetových stránkách Eurostatu. Další národní HSR tak mohou také učinit, pokud se pro to rozhodnou.

2.8.3   Národní kritéria by mohla být na základě požadavků každé úrovně (celostátní, regionální, místní a odvětvové (7)) upravena a náležitě přizpůsobena. Národní referenční hodnoty v každé prioritní oblasti (jež na svém jarním zasedání v roce 2006 stanovila Evropská rada) by měly být zaměřeny na shromáždění národních a regionálních údajů s cílem poskytnout konkrétní ukazatele a míry výkonnosti. Do databáze by měly mít přístup národní HSR a také sociální partneři a ostatní zúčastněné strany z řad občanské společnosti. Pokud jde o praktickou stránku, byly navrženy následující kroky:

—	přístupný internetový systém referenčního srovnávání na internetových stránkách EHSV (stránka CESLink (8)) pro účinné shromažďování a analýzu dat v reálném čase (9);

—	národní HSR či podobné organizace by mohly shromažďovat údaje jednou či víckrát během tříletého lisabonského cyklu, nebo za ně musí ručit stávající národní systémy účasti;

—	výsledky by také mohly být analyzovány v rámci pravidelně konaných kulatých stolů a představovány na výroční konferenci pořádané EHSV.

2.8.4   Zúčastněné strany by tak mohly stanovit reálné cíle a poskytnout ucelené informace pro přezkum národních programů reforem. Navíc by bylo snadné je aktualizovat, což by umožnilo provádět průběžné vyhodnocování. Zároveň by to usnadnilo určování osvědčených postupů v členských státech.

---

(1)  Místopředsedkyně Evropské komise paní Wallström požádala ve svém dopise z 11. června 2008 adresovaném předsedovi EHSV panu Dimitriadisovi, aby EHSV vypracoval průzkumné stanovisko k tématu Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost. Tato žádost Komise adresovaná EHSV je v souladu s všeobecným mandátem jarního summitu Evropské rady v roce 2008, v rámci něhož Rada „…vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily účast významných zainteresovaných stran v lisabonském procesu…“.

(2)  EHSV poznamenává, že v žádném případě nezasahuje do stávajícího konzultačního postupu, pravomocí a legitimity sociálních partnerů v členských státech.

(3)  Představitelé Francie, Španělska, Belgie a Nizozemska vyjádřili spokojenost se správou procesu ve svých členských státech. Zjištění první informační mise – viz příloha 2.

(4)  Sociální ekonomika je tvořena třemi velkými skupinami organizací: družstvy, vzájemnými společnostmi a sdruženími, k nimž se nedávno přidaly nadace. Sociální ekonomika v EU, s. 11, CESE/COMM/05/2005.

(5)  Metoda společných zásad je zaměřená na velmi specifická témata, v jejichž případě chtějí členské státy dosáhnout pokroku, třebaže pravomoc EU je zde omezená. Viz stanovisko EHSV Nový evropský sociální akční program,Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 99.

(6)  V prosinci 2003 se vlády členských států společně dohodly na 14 strukturálních ukazatelích. Jsou to tyto ukazatele: HDP na obyvatele v paritě kupní síly, produktivita práce, míra zaměstnanosti, míra zaměstnanosti starších pracovníků, úroveň dosaženého vzdělání mládeže, hrubé domácí výdaje na výzkum a vývoj, srovnávací cenové úrovně, podnikové investice, míra rizika chudoby po sociálních dávkách, míra dlouhodobé nezaměstnanosti, rozptýlení regionální míry zaměstnanosti, emise skleníkových plynů, energetická náročnost národního hospodářství a objem nákladní dopravy k HDP. Eurostat o těchto strukturálních ukazatelích pravidelně informuje:

http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page?_pageid=1133,47800773,1133_47802588&_dad=portal&_schema=PORTAL.

(7)  Odvětvová úroveň – každé odvětví hospodářské činnosti by taktéž mělo určit kroky, jež jsou zapotřebí pro dosažení lisabonských cílů (např. cíle inovace a konkurenceschopnosti).

(8)  http://www.eesc.europa.eu/ceslink/08-en/presentation-ceslink-en.html

(9)  EHSV může k tomuto procesu přispět tak, že poskytne prostor na internetových stránkách, kde bude možné se podělit o výsledky a vyměňovat si informace.

---

---

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/20

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Hospodářská demokracie na vnitřním trhu

(2009/C 175/04)

Dne 27. září 2007 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Hospodářská demokracie na vnitřním trhu.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. listopadu 2008. Zpravodajkou byla paní SÁNCHEZ MIGUEL.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 3. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 110 hlasy pro, 29 hlasů bylo proti a 22 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry

1.1   Jednou ze základních podmínek pro to, aby bylo zajištěno uplatňování práv evropských občanů, je dosažení skutečné demokracie na vnitřním trhu – pouze pokud bude dosaženo tohoto pojetí, dojde k nastolení podmínek pro to, aby všechny subjekty účastnící se trhu pochopily a podpořily význam vnitřního trhu pro evropskou integraci.

1.2   Ochrana spotřebitelů byla dosud způsobem, jak postupně dosáhnout rovnováhy mezi účastníky trhu, ačkoliv je jisté, že evropská politika hospodářské soutěže poskytla legislativní nástroje, které snižují omezování hospodářské soutěže, které je obecně pro spotřebitele, pracovníky a občany velice škodlivé.

1.3   Hospodářská demokracie na trhu znamená nejen dosažení rovnosti všech účastníků trhu, nýbrž i zlepšení kvality života prostřednictvím:

—	vývoje a uplatňování legislativních nástrojů politiky hospodářské soutěže a nutného začlenění spotřebitelů a dalších zúčastněných stran do rámce odpovědných orgánů na národní úrovni i na úrovni Společenství s kompetencí v této oblasti;

—	prohloubení této politiky tak, aby byly uspokojeny ekonomické zájmy těch subjektů, které jsou přímo postiženy nepovolenými praktikami v oblasti hospodářské soutěže.

1.4   K dosažení tohoto cíle je nutné připravit konkrétní opatření, která zlepší a zajistí důvěru všech účastníků vnitřního trhu. Mohla by vycházet z:

—	harmonizace a následné porovnatelnosti všech právních předpisů, alespoň u ústředních témat hmotného a procesního práva;

—	ochrany účastníků trhu, která se musí provázat se základními právy obsaženými ve Smlouvách, aniž by bylo nutné přistoupit k novým postupům v rámci nezvyšování administrativní zátěže;

—	účasti různých účastníků trhu v odpovědných orgánech – to je jeden z návrhů, jež EHSV uvedl již v mnoha jiných stanoviscích – a z vytvoření plynulé informační sítě.

1.5   EHSV aktivně podporoval a podporuje uplatňování rovných práv napříč všemi politikami, ve vyšší míře zastoupení občanské společnosti v orgánech Společenství a především v oblasti hospodářské soutěže. Jsme toho názoru, že v tuto chvíli záleží dosažení cílů lisabonské agendy, totiž aby se EU stala nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou světa, na zajištění hospodářské demokracie vnitřního trhu.

2.   Souvislosti

2.1   Lisabonská smlouva v článku 6 Smlouvy o EU (1) uvádí, že Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie (2), jež má stejnou právní sílu jako Smlouvy.

2.2   Listina vyhlašuje jako základní práva v Unii mimo jiné rovnost, právo na vlastnictví, ochranu spotřebitelů a přístup ke službám obecného zájmu, což jsou práva, která mají dopad na fungování a vytvoření vnitřního trhu.

2.3   Zásada rovnosti občanů je jedna z hodnot, na kterých je Unie založena (čl. 2) a která stejně jako zásada demokracie Unie představuje povinnost, již podle článku 9 Smlouvy o EU musí Unie respektovat ve všech svých činnostech včetně ekonomických činností na vnitřním trhu.

Unie má výlučnou pravomoc v oblasti stanovení pravidel hospodářské soutěže (3), které jsou nezbytné pro fungování vnitřního trhu (čl. 3 odst. 1B).

2.4.1   Konkrétně jde o to, že s vnitřním trhem jsou neslučitelné nekalé praktiky, které jsou zakázány, a zneužívání dominantního postavení (antimonopolní opatření), zvláště proto, že mimo jiné způsobují poškození spotřebitelů, podniků či jiných účastníků trhu, jako jsou pracující.

2.4.2   Taktéž nevhodné použití či neuplatnění předpisů o sdružování podniků může způsobit vážnou újmu spotřebitelům, podnikům či dalším účastníkům vnitřního trhu, jako jsou pracující.

2.4.3   Náležitým referenčním bodem pro hodnocení uvedených účinků je to, zda se spotřebitelé cítí sdružením podniků poškozeni. Proto musí jít o zásadní účinky, jež se musí dostavit rychle a jež musí být ku prospěchu spotřebitelům těch dotyčných trhů, na nichž by v opačném případě pravděpodobně došlo k potížím s hospodářskou soutěží.

Unie má pro ochranu spotřebitelů k dispozici sdílenou pravomoc (čl. 4 odst. 2 F).

2.5.1   Při vymezování a provádění ostatních politik a činností Unie je třeba mít na paměti požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele, jak stanovuje nový odstavec 12 reformní smlouvy.

2.5.2   Jde o horizontální zaměření politiky spotřebitelů, které je explicitně uznáno na úrovni původního práva Společenství, na jehož základě je pro vytvoření vnitřního trhu životně důležité mít na paměti zájem spotřebitelů ve všech relevantních politických a hospodářských oblastech, aby tak byl v Evropské unii zajištěn vysoký stupeň jejich ochrany.

2.5.3   V návrzích na sbližování právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele má Komise povinnost vycházet z vysoké úrovně ochrany (čl. 114 odst. 3 Smlouvy o fungování EU). Zmíněná povinnost Komise konkrétně znamená povinnost podporovat zájmy spotřebitelů a povinnost zabezpečit je prostřednictvím vysoké úrovně ochrany ze strany Unie (čl. 169 Smlouvy o fungování EU).

2.5.4   Dosud se harmonizace v oblasti ochrany spotřebitele obecně (4) zakládala na zásadě „minimální harmonizace“, kdy mohou členské státy přijmout či zachovat silnější ochranná opatření, což někdy vyústilo v kolize právních předpisů mezi ochranou spotřebitele a dotvořením vnitřního trhu.

EHSV zdůrazňoval ve svém stanovisku k tématu Regulace hospodářské soutěže a spotřebitelská politika (5), že volná soutěž je prospěšná pro všechny účastníky trhu, zvláště pak pro spotřebitele, avšak v nejdůležitějších liberalizovaných sektorech došlo ke skutečnému omezení volné hospodářské soutěže, k vyloučení spotřebitelů a jasnému omezení jejich hospodářských práv.

2.6.1   Byla zdůrazněna nezbytnost posílit systémy pro informaci a konzultace spotřebitelů, přičemž Evropská síť pro hospodářskou soutěž by mohla přizpůsobit své aktivity tak, aby byl věnován prostor informacím a připomínkám, které by národní či evropské spotřebitelské organizace předložily s ohledem na lepší účinnost politiky hospodářské soutěže na trzích a na uznání svých hospodářských práv.

2.6.2   Pokud jde o náhradu škod a újmy způsobených neplněním předpisů na ochranu hospodářské soutěže, EHSV se již vyslovil (6), v souvislosti se zelenou knihou vypracovanou Evropskou komisí, ve prospěch zpracování hlavních směrů Společenství tak, aby stanovily podmínky pro podávání žalob o náhradu škody způsobené porušováním ustanovení článků 81 a 82 Smlouvy.

2.6.3   EHSV se rovněž vyslovil pro vypracování regulace na úrovni Společenství ve věci hromadných žalob o náhradu škody, které by měly podávat subjekty zastupující sociální a hospodářské činitele, jež působí na vnitřním trhu, zvláště organizace spotřebitelů (7).

2.6.4   V současné době se připravuje stanovisko k bílé knize o žalobách o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES (8); očekáváme jeho přijetí, a proto v této věci odkazujeme k obsahu stanoviska.

2.6.5   Toto stanovisko tedy nemá v úmyslu zabývat se otázkami týkajícími se civilních náhrad škod a způsobené újmy plynoucích z nedodržení pravidel na ochranu hospodářské soutěže ani podáváním hromadných žalob organizacemi spotřebitelů na vnitřním trhu, neboť jde o témata, k nimž se EHSV již vyslovil. Toto stanovisko se zaměří spíše na hospodářskou demokracii na vnitřním trhu.

3.   Přístup ke konceptu hospodářské demokracie na vnitřním trhu

3.1   Politika hospodářské soutěže sleduje vytváření a zachování podmínek, jež umožňují konkurenceschopné fungování trhů, které je prospěšné jak spotřebitelům, tak podnikům. To předpokládá:

—	stále účinněji bojovat proti praktikám, jež znamenají narušení podmínek hospodářské soutěže na trhu;

—	vytvořit nezbytné podmínky k umožnění aktivní účasti spotřebitelů a všech, kdo mají hospodářská práva plynoucí z hospodářských aktivit na trhu, včetně pracujících, na politice hospodářské soutěže;

—	podporovat neustálý vliv informací a to, aby konzultace mohla proběhnout flexibilně a s viditelnými výsledky;

—	vytvořit právní nástroje či cesty k náležitému hájení zásady rovnosti účastníků trhu – nelze zapomínat na malé a střední podniky, které by také měly do značné míry z této politiky Společenství prospěch –, práva na vlastnictví, k zabezpečení ochrany spotřebitelů a přístupu ke službám obecného zájmu.

3.2   Takto se tedy dospělo k tématu, jímž je nezbytnost zaručit „hospodářskou demokracii na vnitřním trhu“. Její nastolení je implicitním cílem lisabonské agendy, jež usiluje o to, aby se Unie stala nejkonkurenčnějším a nejdynamičtějším hospodářstvím světa, které je schopné trvale udržitelného hospodářského rozvoje s větším množstvím lepších pracovních příležitostí a větší sociální soudržností (9).

Pro zaručení toho, že na vnitřním trhu bude existovat hospodářská demokracie, jež zlepší kvalitu života evropských občanů, jsou zásadní tři všeobecné směry, na které je třeba se zaměřit a jimiž je třeba se ubírat.

V první řadě jde o vypracování a uplatnění tradičních nástrojů politiky hospodářské soutěže, to znamená antimonopolních předpisů, předpisů týkajících se sdružování podniků a státních podpor, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat vybraným odvětvím, především těm liberalizovaným.

3.3.1.1   To znamená službám obecného hospodářského zájmu, v nichž došlo k přechodu z monopolního režimu u těchto služeb k nedávno otevřenému tržnímu systému, na kterém má jeden podnik dominantní postavení, což s sebou nese omezení hospodářské soutěže z důvodu slabé míry proniknutí nových operátorů na trhy.

3.3.1.2   V této oblasti by bylo třeba posílit zásah spotřebitelů, aby napomohli realizaci antimonopolních předpisů, to znamená, aby právě oni získali právo jednat před soudem a mohli iniciovat náležité řízení ve chvíli, kdy zjistí případné porušení antitrustových předpisů. K tomu jsou hlavními prostředky informovanost, výchova a uvědomělost spotřebitele samého a bezpochyby také podpora pravomoci spotřebitelů oprávněně jednat a zjednodušení přístupu jak spotřebitelů, tak organizací spotřebitelů k institucím a náležitým postupům.

Dále je třeba prohloubit politiku hospodářské soutěže, která se týká spotřebitelů a obecně osob, jež mají příjmy plynoucí ze svých hospodářských aktivit na trhu, a to včetně pracujících.

3.3.2.1   Praktiky pokřivující hospodářskou soutěž, jaké vedou podniky, které porušují předpisy, ať už jde o dohodu nebo o zneužití dominantního postavení na trhu, v konečném důsledku způsobují snížení příjmů či zvýšení nákladů postižených, což se dotýká vlastnického práva, které k uvedeným příjmům mají, a činí z nich oběti porušení právních předpisů.

3.3.2.2   Proto lze připodobnit důsledky porušení předpisů, jimiž se řídí hospodářská soutěž, neoprávněnému přivlastnění si výnosů spotřebitelů, všech osob, které mají příjmy plynoucí ze svých hospodářských aktivit, a podniků, které při svém působení na trhu dodržují předpisy pro hospodářskou soutěž. Tato nová vize politiky obrany hospodářské soutěže by navíc znamenala posílení pozice malých a středních podniků, které – jak známo – tvoří páteř evropského hospodářství.

A konečně je třeba konsolidovat a rozvinout nezbytnou spolupráci mezi členy Evropské sítě pro hospodářskou soutěž a Komisí, mezi vnitrostátními soudy a Komisí a mezi vnitrostátními úřady pro spotřebitele, národními organizacemi spotřebitelů a Komisí.

3.3.3.1   Vzájemná pomoc pomůže rychleji rozhodnout o tom, kdo má podat návrh na projednání předmětné záležitosti soudem, a umožní účinnější a lepší řešení otázek.

4.   Připomínky k tématům, jež souvisejí s konceptem hospodářské demokracie

4.1   K tomu, aby bylo možné nastolit pravou hospodářskou demokracii, musí EU upravit svou politiku hospodářské soutěže a opatření pro aproximaci vnitrostátních právních předpisů potřebám a očekáváním evropských spotřebitelů a všech stran účastnících se trhu. Proto je zásadní přijít s konkrétními opatřeními k těmto tématům, která by zaručila a posílila důvěru všech zúčastněných ve vnitřní trh.

4.2   Harmonizace právních předpisů

Bez srovnatelných právních předpisů přinejmenším v hlavních otázkách jak hmotného, tak procesního práva by bylo obtížné hovořit o skutečné hospodářské demokracii na vnitřním trhu, jak je chápána v článku 114 Smlouvy o fungování EU a dále, zejména v článku 116.

4.2.1.1   O skutečném vnitřním trhu lze mluvit pouze tehdy, kdy se spotřebitel cítí bezpečně a má dostatečnou důvěru k tomu, aby nakupoval kdekoli v Evropské unii, a byl si jist, že je stejně účinně chráněn před možným porušením svých hospodářských práv ze strany podniků. Pohyb zboží a služeb napříč hranicemi umožní spotřebitelům hledat výhodnější nabídky, inovační výrobky a služby, a přijímat tedy výhodnější rozhodnutí. Je však především nezbytné dosáhnout toho, aby v předpisech na ochranu spotřebitelů v celé EU byly co nejmenší rozdíly.

Ačkoli členské státy postupně přijaly vnitrostátní opatření odpovídající článkům 101 a 102 (bývalé články 81 a 82), dosud přetrvávají výrazné rozdíly mezi jednotlivými vnitrostátními právními předpisy týkajícími se hospodářské soutěže. Tyto rozdíly se týkají jak konkrétních definic pojmů dominantní postavení, zneužití, hospodářská závislost, tak procesních práv spotřebitelů, uznání úlohy organizací spotřebitelů či vztahu posledně uvedených k vnitrostátním úřadům na ochranu hospodářské soutěže.

4.2.2.1   Zásada minimální harmonizace, použitá pro harmonizaci vnitrostátních právních předpisů, je nejvhodnější prostředek k dosažení cílů, jež žádá vnitřní trh a ochrana spotřebitelů. V porovnání se zásadou „země původu“ a dalšími typy ustanovení o vnitřním trhu týkajícími se vzájemného uznávání právních předpisů na ochranu spotřebitelů je tato zásada neslučitelná s „vysokou úrovní ochrany spotřebitelů“.

4.2.2.2   K dosažení zmíněné vysoké úrovně ochrany spotřebitelů, v souladu rovněž s posledními strategiemi Společenství pro politiku spotřebitelů na léta 2002–2006 a 2007–2013, by mělo smysl směřovat k plné harmonizaci v konkrétních otázkách, jež jsou považovány za životně důležité, jako jsou zásady, definice a některé procesní otázky.

Oběti porušení antimonopolních předpisů musí dosáhnout účinného a úplného odškodnění, aby se tak zabránilo nespravedlivému obohacení pachatelů. Za tímto účelem by bylo možné přijmout tyto nástroje:

—

Postupy pro konfiskaci neoprávněných výnosů veřejnými orgány. Zabavené nelegální finanční prostředky by měly být určeny k cílům obecného zájmu, jež by měly být předem stanoveny ve vnitrostátních právních předpisech, přednostně k financování veřejných opatření na podporu obětem. Pokud by šlo o vnitrostátní opatření, měla by splňovat zásady rovnocennosti a účinnosti stanovené Evropským soudním dvorem.

—

Stanovit vynucovací opatření – správní či trestní povahy –, jež by byla účinná, měla by odrazující účinek a byla by přiměřená, pro vážnější porušení předpisů týkající se fungování a vytvoření vnitřního trhu. Definice protiprávního chování by se měla zabývat věcmi, jež spadají do výlučné pravomoci Unie, aby bylo zaručeno co nejúčinnější použití práva Společenství na základě definice minimálních společných kritérií pro trestné činy (10). Lisabonská smlouva počítá s možností přijmout postupem spolurozhodování minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí v oblastech mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem (čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování EU).

—

Účinným opatřením může být veřejný charakter postihů, pokud budou vytvořeny cesty přístupné veřejnosti, jako jsou databáze subjektů porušujících hospodářskou soutěž apod. Postihy za chování poškozující hospodářskou soutěž jsou prvkem, který odrazuje tyto potenciální subjekty. V případě rozhodnutí spojených s udělením postihu umožňuje jejich veřejný charakter informovat oběti porušení předpisů o významu celé věci a napomáhá zvýšit povědomí občanů o opatřeních na ochranu hospodářské soutěže.

—	V každém případě jde o opatření, jež jsou doplněním náhrady škod a újmy, kterými se v tomto stanovisku – jak již bylo řečeno – nebudeme zabývat, neboť očekáváme příslušnou bílou knihu o žalobách o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES.

4.2.3.1   V souvislosti se zvýšením účinnosti kompenzace škod by bylo vhodné položit si otázku, zda by vnitrostátní soudy měly právo rozhodnout o konečném adresátovi správních pokut a začlenit je do občanského procesu pro stanovení kompenzace obětem porušení předpisů.

4.2.4   Jedním z cílů, které by bylo třeba vzít do úvahy při legislativních reformách pravidel pro vnitřní trh, by bylo, jak adekvátně zajistit úplnou harmonizaci právních předpisů v některých případech a současně zabránit snížení ochrany spotřebitelů v některých členských státech.

4.3   Dopad na základní práva

4.3.1   Porušení pravidel vnitřního trhu se dotýká řady základních práv v Unii, jako jsou rovnost před zákonem (článek 20 Listiny základních práv), právo na vlastnictví (článek 17), ochrana spotřebitelů (článek 38) a přístup ke službám obecného zájmu (článek 36), což jsou práva, jež mají rovněž hájit instituce a orgány Unie. Některá z nich – zejména zásada rovnosti před zákonem či zákaz nerovného zacházení – byla dokonce legislativně zpracována v oblasti hospodářské soutěže jako vůdčí princip pro chování všech ekonomických činitelů jak ve vztahu ke konkurenci, tak ve vztahu ke spotřebitelům (11).

4.3.2   To vyvolává následující otázky:

—	Vyžaduje porušení těchto práv zvláštní způsob ochrany?

—	Jaká ochrana by vyhovovala právu Společenství?

—

Bylo by s ním v souladu, kdyby se na základě článků 17, 20 a 38 Listiny základních práv práva spotřebitelů, podniků a všech osob, které mají hospodářská práva plynoucí z hospodářských činností na trhu, včetně pracujících, promítla do specifických pravidel v předpisech pro volnou hospodářskou soutěž ve Společenství?

4.3.3   Zavedení „vysokého stupně ochrany“ by bylo možné považovat za způsob, jak uplatnit a chránit základní práva na trhu, protože zavedení zvláštního způsobu či jediného řízení by znamenalo vyšší administrativní zátěž. EHSV je toho názoru, že by bylo vhodnější použít již existující nástroje a posílit legitimitu organizací spotřebitelů. Bylo by však žádoucí podpořit prostřednictvích náležitých politik a kanálů, aby byla do specifických pravidel EU a členských států, zejména v určitých odvětvích – uzavírání smluv týkajících se základního zboží a služeb, ochrana hospodářské soutěže, nekalé praktiky –, zapracována explicitní ustanovení uznávající práva spotřebitele či jakékoli jiné osoby, jež se těší hospodářským právům, včetně pracujících, a jejich právo hájit je před soudem. Taktéž by to napomohlo k posílení informovanosti občanů a zvýšení jejich povědomí v dané věci, což považujeme za zásadní, jak jsme již několikrát zopakovali.

4.4   Zapojení různých subjektů trhu

4.4.1   Lisabonská smlouva v článku 15 Smlouvy o fungování EU stanovuje, že s cílem podpořit řádnou správu věcí veřejných a zajistit účast občanské společnosti jednají orgány, instituce a jiné subjekty Unie co nejotevřeněji. Transparentnost je základním požadavkem k tomu, aby občané přijali politiky Společenství.

Tato účast by měla probíhat prostřednictvím plynulých a účinných komunikačních mechanismů mezi Komisí, orgány pro hospodářskou soutěž a organizacemi spotřebitelů, aby bylo možné působit preventivně a u porušení předpisů, které vykazuje přeshraniční rysy. K tomu je nezbytné vyřešit následující otázky:

—	Jakými opatřeními by bylo možné zlepšit spolupráci?

—	Jak posílit onu preventivní stránku?

Evropský parlament navrhuje (12) zřídit úřad „evropského ochránce práv spotřebitelů“ a podporuje myšlenku jmenovat v Evropské komisi poradce, kteří by byli pověřeni vztahy se spotřebiteli. Za tímto účelem by bylo vhodné zřídit orgán „ad hoc“ jakožto evropského prostředníka pro spotřebitele, či ještě lépe posílit pravomoci již stávajícího evropského veřejného ochránce práv. V zájmu racionálního uvažování o prostředcích použitých na zabezpečení vysoké úrovně ochrany spotřebitelů v politice hospodářské soutěže a za účelem optimalizace stávajících zdrojů chápeme, že by v zásadě stačilo jmenovat radu pověřenou vztahy se spotřebiteli (13) v těch odděleních Komise, která mají zvláštní zájem na politice spotřebitelů.

4.4.3   Možná by bylo třeba reformovat správní postup pro sankční řízení v rámci Komise, přitom je však nutné vyváženě respektovat zásadu důvěrnosti. Problém by se mohl vyřešit za pomoci zásad článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, která zaručuje přístup ke spisu, právo na slyšení, odůvodnění rozhodnutí a právo na odvolání.

4.4.4   Měla by být posílena zpětná vazba ohledně minimálních standardů pro konzultace, a sice tím, že by byla zavedena povinnost, aby každé generální ředitelství vypracovávalo vyhodnocení dopadu konzultace ve věci všech návrhů zaslaných ke konzultaci, a ne pouze ke strategickým návrhům, jak připomněl EHSV (14). Komise by též měla projednat otázky, jež jsou velmi důležité pro všechny evropské občany, jako například použité jazyky, neutralitu otázek a termíny pro odpovědi.

4.4.5   Úloha, jakou mohou zaujímat sdružení spotřebitelů a další zastupitelské organizace, je jednou z otázek, kterou je třeba vyřešit, jakmile bude přijata jejich pravomoc účastnit se celého postupu pro podávání stížností; k řešení je třeba dospět za pomoci vhodného legislativního nástroje po skončení debaty o již zmíněné bílé knize o žalobách o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES.

4.4.6   Zásadním prvkem je zvyšování povědomí občanů o významu občanské účasti na politice hospodářské soutěže. Na zakázané jednání, jako je utváření kartelů, které vytvářejí určité podniky, nemohou občané pohlížet jako na nedotknutelná témata či jako na témata, jež lze vyřešit pouze ve vysokých politických či ekonomických kruzích, ale jako na jednání s vážnými sociálními důsledky, které ohrožují a někdy poškozují vlastnické právo obětí. Proto by bylo třeba jednat a dospět k nejvhodnějším opatřením na výchovu evropského spotřebitele a zvyšování jeho povědomí tak, aby poznal důsledky tohoto druhu nekalých praktik, což by především znamenalo nadále podporovat činnost Sítě evropských středisek pro spotřebitele ve všech jejích podobách. Je nezbytné nadále investovat do otevírání středisek přinejmenším v každém z nejdůležitějších měst v každém členském státě a připravovat reklamní kampaně jak obecné, tak specifické pro určitá odvětví, které by umožnily rychle a jednoduše dostat do povědomí občanů jejich práva coby spotřebitelů, a střediska či organizace, kam by se měli obracet v případě reklamace či potřeby konzultace.

4.5   Služby obecného zájmu

4.5.1   Služby obecného zájmu se řídí právním základem pro zásahy Společenství v článku 14 Smlouvy o fungování EU a v protokolu č. 26. Pro zachování vysoké úrovně kvality, bezpečnosti a ekonomické přístupnosti, rovného zacházení a podpory univerzálního přístupu a práv uživatelů by bylo vhodné položit si a zodpovědět následující otázky:

—	Jak by měla probíhat periodická hodnocení na úrovni Společenství?

—	Jaká opatření by bylo třeba přijmout v souvislosti s narušováním hospodářské soutěže v nedávno liberalizovaných odvětvích?

—	Jak dosáhnout toho, aby měl z otevírání trhů prospěch spotřebitel?

4.5.2   Obecně řečeno, nedostatek transparentnosti v řízení těchto služeb, vysoké a neodůvodněné ceny, kterými trpí průmysloví zákazníci a spotřebitelé, naléhavě žádá řešení položených otázek.

4.6   Úloha politiky hospodářské soutěže na vnitřním trhu

4.6.1   Vytváření nezbytných předpisů pro politiku hospodářské soutěže, aby fungoval vnitřní trh, je ve výlučné pravomoci Unie.

4.6.2   Politika hospodářské soutěže musí zaručit, aby spotřebitelé měli co nejlepší možnosti volby, co se týče ceny, kvality a pestrosti, zejména pokud jde o základní zboží a služby, jako potraviny, bydlení, vzdělávání, zdravotnictví, energetika, doprava a telekomunikace; spotřebitelům by se měly nabízet za nižší ceny.

Nicméně účinnost trhu by bylo třeba doplnit o kvalitu života a blaho spotřebitelů jakožto konečný cíl. Naplnění tohoto předpokladu vyžaduje zapracování aktivní účasti spotřebitelů do právního rámce namísto toho, aby byli pasivními příjemci v rámci této koncepce blaha spotřebitelů.

4.6.3.1   K tomu je třeba upravit stávající právní rámec tak, aby došlo ke změně výkladu norem, nebo aby vznikly nové právní instituce pro politiku hospodářské soutěže. Konečně bylo by vhodné zvážit přijetí nových právních opatření, jež by doplnila či nahradila opatření stávající.

---

(1)  Číslování článků vychází z konsolidovaného znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie zveřejněných v Úř. věst. C 115, 9.5.2008.

(2)  Odkazuje se na Listinu ve znění upraveném ve Štrasburku dne 12. prosince 2007, která byla zveřejněna v Úř. věst. C 303, 14.12.2007. Toto druhé vyhlášení bylo nezbytné, neboť vysvětlující poznámky pod čarou byly k Listině připojeny až po jejím prvním vyhlášení v prosinci 2000 na vrcholné schůzce v Nice.

(3)  Viz Pokyny pro posuzování horizontálních spojování podle nařízení Rady o kontrole spojování podniků, Úř. věst. C 31, 5.2.2004, s. 5.

(4)  Jako výjimku lze uvést směrnici 2005/27/ES o nekalých obchodních praktikách.

(5)  Úř. věst. C 309, 16.12.2006, s. 1.

(6)  Úř. věst. C 324, 30.12.2006, s. 1.

(7)  Úř. věst. C 162, 25.6.2008, s. 1.

(8)  KOM(2008) 165 v konečném znění. Úř. věst. C 309, 16.12.2006, s. 1.

(9)  Závěry předsednictví. Evropská rada, Feira, 2000.

(10)  K tomu viz návrh Komise o trestněprávní ochraně životního prostředí KOM(2007) 51 v konečném znění a judikaturu ESD ve věcech C-176/03 a C-440/05.

(11)  Viz čl. 101 odst. 1 písm. d) a čl. 102 písm. c) Smlouvy o fungování EU.

(12)  Zpráva evropského poslance Lasse Lehtinena ke strategickému programu na léta 2007–2013 ohledně spotřebitelů.

(13)  Článek 153 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství stanovuje, že „požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností Společenství“. Tato povinnost spočívá na všech úřednících evropských institucí. Funkce poradce pověřeného vztahy se spotřebiteli by mohla přispět k upozornění ostatním úředníkům a připomenout jim závazek, který mají k občanům při každodenní pracovní činnosti.

(14)  Viz Zelená kniha o evropské iniciativě pro transparentnost, Úř. věst. C 324, 30.12.2006.

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/26

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Proaktivní právní přístup: krok kupředu ke zlepšení právní úpravy na úrovni EU“

(2009/C 175/05)

Dne 17. ledna 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Proaktivní právní přístup: krok kupředu ke zlepšení právní úpravy na úrovni EU.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. listopadu 2008. Zpravodajem byl pan PEGADO LIZ.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 3. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 155 hlasy pro, 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry

1.1   Výchozím předpokladem tohoto stanoviska je to, že odrazem chování, jež daná společnost akceptuje a vyžaduje jako nezbytný předpoklad sociálního řádu, nejsou právní předpisy stvořené právními experty, ale spíše právo. Právo nesestává z formálních pojmů, které jsou věčné a pevně stanovené, ale z pravidel a zásad, ať psaných či nepsaných, jež odrážejí společné oprávněné zájmy úplně všech občanů v daném historickém okamžiku.

1.2   Tradičním úkolem zákonodárce v každém právním systému je vykládat kolektivní zájmy společnosti, určovat v zákonech, tam kde je to vhodné, co je zákonné jednání, a sankcionovat praktiky, jež toto jednání porušují. Již dlouho se připouští, že zákony vyhlášené tímto způsobem nemají být pouze spravedlivé a nestranné, ale také srozumitelné, dosažitelné, přijatelné a vynutitelné. Přesto to v dnešní společnosti již nestačí.

1.3   Důraz v právní oblasti je již příliš dlouho zaměřen na minulost. Zákonodárci a justice reagovali na nedostatky, spory, zmeškané termíny a porušení práva hledáním řešení a opravných prostředků. Spory, soudní řízení a opravné prostředky, jejichž úkolem je vynutit plnění zákona, jsou příliš nákladné. Tyto náklady nelze poměřovat pouze v penězích.

1.4   EHSV žádá, aby došlo ke změně paradigmatu. Nastal čas vzdát se staletí starého reaktivního přístupu k právu a uplatnit proaktivní přístup. Je čas nahlížet na právo odlišně: hledět spíše vpřed než zpět, zaměřit se na to, jak se právo používá a jak funguje v běžném životě, jak ho přijímá komunita, již má regulovat. Přestože je stále důležité reagovat na problémy a řešit je, rozhodujícím aspektem je předcházet příčinám těchto problémů a posloužit potřebám občanů a podniků a usnadnit jejich plodnou součinnost.

1.5   Podstatou proaktivního práva je poskytnutí možnosti a posílení postavení; je prováděno uživateli práva, tedy jednotlivci a podniky, spolu s nimi a pro ně. Představa je taková, že půjde o společnost, v níž si jsou lidé a podniky vědomi svých práv a povinností, dokáží využít výhod, jež jim právo přiznává, znají své právní povinnosti, aby se, je-li to možné, vyhnuli problémům, a dokáží včas vyřešit nevyhnutelné spory za použití nejvhodnějších metod.

1.6   Proaktivní právní přístup hledá k dosažení požadovaných cílů kombinaci metod. Pozornost se věnuje nejen právním normám a jejich formálnímu prosazování. K určení požadovaných cílů a zajištění nejvhodnější kombinace způsobů jejich dosažení je nutné včas zapojit zainteresované strany, uspořádat cíle, vytvořit společnou vizi a od počátku budovat podporu a vodítko pro úspěšné provádění. EHSV je přesvědčen, že tento nový způsob myšlení představovaný proaktivním přístupem je obecně použitelný pro právo a tvorbu zákonů.

1.7   Právní systém Společenství je ze své podstaty právě tím typem oblasti, v níž by měl být proaktivní přístup uplatněn při plánování, navrhování a provádění zákonů. EHSV by si v této souvislosti dovolil tvrdit, že normy a předpisy nejsou jediným, ani nezbytně nejlepším způsobem, jak dosáhnout požadovaných cílů. Zákonodárce někdy může hodnotné cíle nejlépe prosadit tím, že žádné předpisy nevydá a tam, kde je to vhodné, podpoří autoregulaci a koregulaci. V takové situaci nabývají základní zásady subsidiarity, proporcionality, prevence a udržitelnosti nového významu a rozměru.

1.8   EHSV se domnívá, že jednotný trh bude mít značný prospěch z toho, že právo EU a jeho tvůrci – zákonodárci a správní úředníci v nejširším smyslu slova – nebudou svoji pozornost upírat dovnitř, na právní systém, normy a instituce, ale obrátí ji navenek, na uživatele práva, tedy na společnost, občany a podniky, jimž má právní systém sloužit.

1.9   Přestože transpozice a provádění zákonů jsou důležitými kroky ke zlepšení právní úpravy na úrovni EU, úspěšnost právní úpravy by se měla měřit tím, jak jsou dosahovány cíle na úrovni uživatelů práva, tj. občanů a podniků EU. Předpisy by měly být sdělovány způsobem, který je pro ty, komu jsou určeny, smysluplný, a to v první řadě pro ty, jejichž chování se dotknou, a nejen pro příslušné instituce a správní úředníky.

1.10   O použití proaktivního právního přístupu by se mělo systematicky uvažovat při veškeré tvorbě právních předpisů a jejich provádění v rámci EU. EHSV je pevně přesvědčen, že tím, že se tento přístup nejen stane součástí programu na zlepšení právní úpravy, ale také prioritou pro zákonodárce a správní úředníky na úrovni EU, jednotlivých států a regionů, bude možné vytvořit pevný právní základ, díky němuž se bude dařit jak jednotlivcům, tak podnikům.

2.   Doporučení

2.1   Právní jistota je jedním ze základních předpokladů dobře fungující společnosti. Uživatelé práva ho musí znát a chápat, má-li být funkční. EHSV v této souvislosti upozorňuje na proaktivní právní přístup. Jde o přístup zaměřený do budoucnosti, jehož cílem je podpořit to, co je žádoucí, a předem maximalizovat příležitosti a současně minimalizovat problémy a rizika.

2.2   EHSV přijetím tohoto stanoviska z vlastní iniciativy zdůrazňuje, že „zlepšení právní úpravy“ by se mělo zaměřit na optimální kombinaci regulačních opatření, jež nejlépe prosazují společenské cíle a správně fungující právní prostředí, které je příznivé pro občany a podniky.

2.3   Účelem tohoto stanoviska je ukázat, jak může proaktivní právní přístup podpořit zlepšení právní úpravy tím, že nabídne nový způsob myšlení, jehož východiskem jsou skutečné potřeby a záměry jednotlivců a podniků.

2.4   Zákonodárce by měl při přípravě právních předpisů usilovat o vytvoření funkčně účinných pravidel, která odrážejí skutečné potřeby a jsou prováděna tak, aby bylo dosaženo konečných cílů těchto pravidel.

2.5   Životní cyklus právního předpisu nezačíná vypracováním návrhu ani nekončí jeho formálním přijetím. Právní předpis není cílem, cílem je jeho úspěšné provedení. Provádění neznamená pouhé prosazování ze strany institucí, ale i schválení, přijetí a, je-li to nezbytné, změnu chování jednotlivců a organizací, kterým je právní předpis určen.

2.6   Můžeme předvídat některé důsledky tohoto přístupu, včetně těch praktických:

—	aktivní a účinná účast zainteresovaných stran před zahájením přípravy návrhu a během jeho vypracování a v průběhu celého rozhodovacího procesu, a nikoliv pouhé konzultace,

—	posouzení dopadů by bralo v úvahu nejen ekonomické, ale i sociální a etické aspekty, nejen prostředí pro podnikání, ale i spotřebitele, nejen názory organizované občanské společnosti, ale i mínění prostého občana,

—	předjímat řešení spíše než problémy a využít práva k dosažení a prosazení cílů a uskutečnění práv a svobod v daných kulturních souvislostech,

—	navrhovat právní předpisy co nejjednodušším způsobem a co nejblíže jejich uživatelům, zajistit, aby byl použitý styl srozumitelný a jasný,

—	odstranit nadbytečné, rozporuplné, zastaralé a nevhodné právní předpisy a harmonizovat chápání termínů, definicí, popisů, omezení a výkladů ve společných referenčních rámcích,

—	požadovat zavedení nových oblastí smluvní svobody, autoregulace a koregulace a oblastí, jež mohou být zahrnuty v normách nebo kodexech chování na celostátní a evropské úrovni,

—	zaměřit se na přístup k vydávání právních předpisů v podobě „vzorových právních předpisů“ („režimy 28“) spíše než na příliš podrobnou a zbytečnou celkovou harmonizaci.

2.7   Způsob provedení by mohl být zahájen pomocí výzkumných projektů a dialogu se zainteresovanými stranami o konkrétní úloze proaktivního právního přístupu po celý životní cyklus a na všech úrovních regulace.

2.8   EHSV proto doporučuje Komisi, Radě a Evropskému parlamentu, aby zaujaly proaktivní přístup při plánování, navrhování, přepracování a provádění práva Společenství a aby k tomu přiměly členské státy, kdekoliv to bude vhodné.

3.   Úvod: trocha právní teorie

3.1   V oblasti zásad, tedy toho, „co by mělo být“, jsou „právní“ ustanovení, na rozdíl od morálních a estetických norem, charakteristická svojí vymahatelností, čili možností, že jejich dodržování může být vyžadováno soudně a jejich porušování se postihuje. Typickým rysem ius cogens neboli „kategorické normy“ je možnost „vynucení“, obecně prostřednictvím soudního mechanismu, v zájmu zajištění její aplikace a v případě, že se tak nestane, možnost potrestat ty, kteří ji porušují.

3.2   Samou podstatou toho, „co by mělo být“, je však pojetí, že dodržování zákonů je, obecně řečeno, dobrovolné a že soudní řízení je výjimkou, krajním prostředkem. Bez dobrovolného a všeobecného souhlasu veřejnosti s dodržováním povinností uložených těmito pravidly by byla jejich účinnost nenapravitelně poškozena.

3.3   Proto je odpovědností zákonodárce stanovit takové zákony, které obecně povzbudí občany, aby je dobrovolně dodržovali a přirozeně se jimi řídili. Tyto reakce jsou vlastně nezbytným předpokladem pro to, aby byla práva každého jedince respektována, a jsou základním kamenem života ve společnosti. Na základě těchto skutečností nabývá zájem o „kvalitní právní úpravu“ (1) a „zlepšování právní úpravy“ zvláštního významu a má významné důsledky pro výklad, začlenění a aplikaci zákonů.

3.4   Znamená to, že právo musí být nejen nestranné nebo „spravedlivé“ (2), ale také:

—	srozumitelné,

—	dosažitelné,

—	přijatelné (3),

—	vynutitelné.

Pokud tato kritéria nejsou splněna, je mezi těmi, na něž by se právo mělo vztahovat, sklon k jeho odmítání, ti, jejichž povinností je zajistit jeho dodržování, ho neprovádějí, a tak se právo přestává používat a „síla“ soudnictví ho není schopná účinně uplatnit.

3.5   Zatímco pro vnitrostátní právní systémy jde o důležitou otázku, v právním systému, jaký je v Evropské unii, nabývá ještě většího významu, neboť zde jsou dvě „poloviny“ právní normy obvykle oddělené: „závazek“ spojený s tvorbou právních předpisů je v pravomoci Společenství, kdežto aplikace a související postihy obecně závisí na donucovací moci vnitrostátních právních systémů.

3.6   To možná vysvětluje, proč zájem o „zlepšování právní úpravy“, který existuje ve všech členských státech a rozhodně není nový, nyní pro instituce Společenství nabyl zvláštního významu.

3.7   Předjímání, udržitelnost a předvídatelnost jsou základními požadavky na dobře fungující právní prostředí, které je příznivě nakloněno občanům a podnikům. Zainteresované strany potřebují dostatečnou právní jistotu, aby mohly stanovit své cíle, provádět své plány a dosahovat předvídatelných výsledků. Zákonodárci v nejširším smyslu slova by se měli při uskutečňování záměrů legislativy starat o zajištění této jistoty a poskytnutí stabilní právní infrastruktury.

3.8   Toto jsou souvislosti tohoto stanoviska z vlastní iniciativy, jehož cílem je zdůraznit inovativní přístup k právu, který vznikl v Nordic School of Proactive Law a v jejích předchůdkyních (4), a zjistit, do jaké míry by to mohlo představovat další krok ke zlepšení právní úpravy na úrovni EU. Byla patřičně zvážena všechna početná stanoviska Výboru k tomuto tématu, která již představují velmi důležitý soubor nauky a jejichž odkaz je obsažen v tomto stanovisku a je jím vítán.

4.   Letmý pohled na zlepšování právní úpravy, lepší provádění a lepší prosazování právních předpisů EU

4.1   Koncept zlepšování právní úpravy, který se zaměřuje na pohled uživatelů právních předpisů (5), obsahuje řadu zásad, jež sílí v několika posledních letech: předběžná konzultace, boj proti legislativní inflaci, odstranění zastaralých právních předpisů nebo návrhů, snížení administrativní zátěže a administrativních nákladů, zjednodušení acquis Společenství, lepší příprava legislativních návrhů včetně předběžného i následného posuzování dopadů, omezení právních předpisů na ty nejpodstatnější a soustředění se na cíle, udržitelnost právních předpisů a zároveň na jejich pružnost.

4.2   Evropská komise (6), Evropský parlament (7) a Evropský hospodářský a sociální výbor (8) již dlouho prosazují a zdůvodňují zlepšování právní úpravy, zjednodušení a komunikaci jako hlavní politické cíle v souvislosti s dokončením jednotného trhu. Mezi prvními dokumenty na toto téma bychom neměli zapomenout na důležitou Molitorovu zprávu z roku 1995 a jejích 18 doporučení, která jsou stále aktuální (9).

4.3   Zlepšování právní úpravy zahrnuje i proporcionalitu a subsidiaritu a může zapojit zainteresované strany do přípravy právních předpisů (prostřednictvím autoregulace nebo koregulace) za přísného dohledu zákonodárce, jak je stanoveno v Interinstitucionální dohodě o zlepšování právní úpravy z roku 2003 (10) a dále rozvedeno v následných výročních zprávách Komise.

4.4   Zlepšování právní úpravy nutně neznamená méně právních předpisů nebo deregulaci (11) a právní jistota je rozhodně jedním ze základních požadavků dobře fungujícího jednotného trhu (12).

4.5   Středisko EHSV pro sledování jednotného trhu (SSJT) se od roku 2000 zaměřuje na iniciativy zainteresovaných stran, které předjímají zdokonalení tvorby právních předpisů z pohledu občanské společnosti. EHSV, jako institucionální fórum na němž se může občanská společnost vyjádřit, sleduje úzce pracovní program Evropské komise a v průběhu let Komisi předával svá doporučení v mnoha stanoviscích k otázkám týkajícím se zlepšování právní úpravy (13).

4.6   SSJT ve spolupráci s Evropskou komisí vytvořil databázi věnovanou evropské autoregulaci a koregulaci (14). SSJT chce nyní na základě shromážděných údajů o autoregulačních iniciativách pracovat na modelech (ukazatele účinnosti, pokyny pro monitorování a prosazování atd.) a vytvořit seskupení akademických kruhů, týmů odborníků, zainteresovaných stran a institucí k otázkám autoregulace a koregulace.

5.   Špetka prevence: proaktivní přístup

5.1   Pozornost v právní oblasti je tradičně zaměřena do minulosti. Právní výzkum se zabývá především neúspěchy – nedostatky, prodleními a nedodržováním zákonů.

5.2   Proaktivní přístup se zaměřuje jiným směrem, do budoucnosti. Být proaktivní je opakem k být reaktivní nebo pasivní. Přístup, který se konkrétně jmenoval proaktivní právo, se objevil ve Finsku v 90. letech minulého století. V reakci na potřebu dalšího rozvoje praktických metod a právních teorií v této vznikající oblasti byla v roce 2004 založena Nordic School of Proactive Law (NSPL)  (15).

5.3   Výraz proaktivní označuje předjímání, převzetí kontroly a zahájení činnosti z vlastní iniciativy (16). Všechny tyto prvky jsou součástí proaktivního právního přístupu, který rozlišuje další dvě hlediska proaktivity: jedním hlediskem je propagační aspekt (podporovat to, co je žádoucí, povzbuzovat správné chování) a druhým je preventivní aspekt (předcházet tomu, co je nežádoucí, snažit se, aby se právní rizika neproměnila ve skutečnost).

5.4   Proaktivní právní přístup se zaměřuje spíše na úspěch než na neúspěch. Jde v něm o to, chopit se iniciativy při podpoře a posílení faktorů, které jsou hnací silou úspěchu. Proaktivní právo vzniklo z proaktivního uzavírání smluv  (17). Původním cílem bylo zajistit rámec pro začlenění právní předvídavosti do skutečné praxe každodenních činností a spojit osvědčené postupy smluvní, právní, projektové, kvalitativní a postupy řízení rizik.

5.5   Zatímco proaktivní právo se výrazně inspirovalo preventivním právem  (18), preventivní právo na věci nahlíží zejména z pohledu právníka a zaměřuje se na předcházení právním rizikům a sporům. V proaktivním právu se důraz klade na zajištění úspěchu a umožnění dosáhnout v dané situaci požadovaných cílů. Použijeme-li analogie se zdravotní péčí a preventivním lékařstvím, pak lze říci, že proaktivní právní přístup spojuje hlediska podpory zdraví s hledisky předcházení nemocem: cílem je pomoci jednotlivcům a podnikům, aby si zachovali dobré „právní zdraví“ a vyvarovali se „nemoci“ právních nejistot, sporů a soudních pří.

6.   Jak může proaktivní přístup dále přispět ke zlepšování právní úpravy, lepšímu provádění a lepšímu prosazování právních předpisů EU

6.1   Jedním ze základních cílů Evropské unie je nabídnout občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, prostor založený na zásadách transparentnosti a demokratické kontroly. Spravedlnost se ale neobjeví jako prostý výsledek zajištění přístupu k soudům nebo k následné nápravě. Je nezbytný pevný právní základ, aby mohli jednotlivci a podniky uspět.

6.2   Jednotlivci a podniky od zákonodárce očekávají dostatečnou právní jistotu, jasnost a důslednost, aby mohli stanovit své cíle, provádět své plány a dosahovat předvídatelných výsledků.

6.3   Zákonodárci by měli být nepochybně znepokojeni, nebudou-li jednotlivci a podniky dostatečně informováni, aby věděli, kdy se jich může právo týkat, aby mohli zjistit víc o svém právním postavení, budou-li chtít, nebo aby mohli zabránit sporům, je-li to možné, či tyto spory vyřešit pomocí nejvhodnějších postupů (19). Zkušenosti a výzkum ukazují, že jednotlivci ani podniky, především spotřebitelé a malé a střední podniky, nejsou v současnosti vždy dostatečně informováni.

6.4   Evropský parlament, Rada a Komise v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů definovaly určité společné závazky a cíle za účelem zvýšení kvality tvorby právních předpisů a podpory jednoduchosti, jasnosti a důslednosti při přípravě právních předpisů a transparentnosti legislativního procesu.

6.5   Je však zřejmé, že pouze tyto smluvní strany ke zlepšování právní úpravy nestačí (20). Zjednodušení a další programy je třeba rozvíjet a posilovat na celostátní a regionální úrovni. Je nutné koordinované úsilí a je třeba zapojit jak vnitrostátní, regionální a místní orgány odpovědné za provádění práva EU, tak uživatele právních předpisů (21).

6.6   Evropská unie již učinila kroky na cestě k proaktivnímu přístupu. EHSV v této souvislosti vítá:

—	rozhodnutí vytvořit společný trh a později také společnou měnu;

—	možnosti sociálních partnerů jednat v souladu se smlouvou o právních předpisech týkajících se sociálních otázek;

—	„Small Business Act“/ „Zelenou malým a středním podnikům“ (KOM(2008) 394 v konečném znění, 25. 6. 2008) a přílohu Výměna osvědčených postupů v politice pro malé a střední podniky (22);

—	příklady osvědčených postupů z členských států, které slouží jako inspirace pro provádění Small Business Act (23) a které byly získány v rámci Evropské charty pro malé podniky;

—	Evropské ceny za podnikání (European Enterprise Awards), které jsou oceněním nejlepších projektů podporujících podnikání na regionální úrovni;

—	revidované pokyny Komise týkající se posouzení dopadů;

—	Solvit, síť pro řešení problémů online;

—	horkou linku v oblasti práv duševního vlastnictví;

—	podporu Komise rozvoji evropských standardů;

—	internetové stránky a databázi EHSV týkající se autoregulace a koregulace.

6.7   Zatím se zdá, že jsou tyto kroky poněkud nesourodé, a nevypadá to, že by probíhal významnější výzkum nebo předávání znalostí mezi odvětvími na základě získaných zkušeností. Vyplatilo by se studovat výsledky provedených kroků a jejich význam, důsledky a hodnotu při použití v jiných oblastech. EHSV navrhuje, aby byly tyto iniciativy pozorně sledovány a využity k uznání a sdílení osvědčených postupů.

6.8   Příklady některých nedávných zbytečných problémů a potíží mohou naopak doložit potřebu uplatnění proaktivního přístupu:

—	směrnice 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (známá jako „Bolkesteinova směrnice“) (24);

—	směrnice 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách (25);

—	směrnice 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (26), přestože proti ní již vznesly námitky téměř všechny zainteresované subjekty (27);

—	celý balíček spotřebitelského „acquis“ (28), u něhož se obecně uznává, že nebylo správně navrženo, vhodně transponováno a náležitě provedeno (29);

—	vypracování „společného referenčního rámce“ s rozumným cílem zjednodušit právní úpravu smluvního práva, jehož výsledkem však bylo „monstrum“ o přibližně 800 stranách, a to jen pro „obecnou část“! (30)

—	nedávný návrh směrnice o přistěhovalectví (31);

—	přiznané selhání v oblasti maloobchodních finančních služeb a zejména zadluženosti (32);

—	rostoucí schodek v transpozici předpisů v členských státech, který připustila i Komise (33).

6.9   Účelem tohoto stanoviska je ukázat, jak může proaktivní právní přístup podpořit zlepšování právní úpravy tím, že nabídne nový způsob myšlení, jehož východiskem jsou místo právních nástrojů a způsobů, jak by se měly používat, spíše skutečné potřeby a záměry jednotlivců a podniků.

6.10   To znamená, že zákonodárce by se měl při přípravě právních předpisů zajímat o vytvoření funkčně účinných pravidel, která odrážejí skutečné potřeby a jsou prováděna tak, že je dosaženo konečných cílů těchto pravidel. Pravidla by měla být sdělována smysluplným způsobem těm, jimž jsou určena, tak aby ti, již jimi budou ovlivněni, tato pravidla pochopili a mohli se jimi řídit.

6.11   Životní cyklus právního předpisu nezačíná vypracováním návrhu ani nekončí jeho formálním přijetím. Právní předpis není cílem, tím je jeho úspěšné provedení. Provedení také neznamená pouhé prosazování ze strany institucí, ale i schválení, přijetí a, je-li to nezbytné, změnu chování jednotlivců a organizací, kterým je právní předpis určen. Výzkum v tomto ohledu ukazuje, že pokud byli partneři zapojeni do jednání o dohodách, z nichž se pak stal evropský právní předpis, bylo provedení úspěšnější.

Můžeme předvídat některé důsledky tohoto přístupu, včetně těch praktických, pro rozhodovací proces ve vztahu k tvorbě právních předpisů EU, jejich provádění a prosazování.

6.12.1   Za prvé, aktivní a účinná účast zainteresovaných stran před zahájením přípravy návrhu a během jeho vypracování a v průběhu celého rozhodovacího procesu, a nikoliv pouhé konzultace, aby východiskem byly skutečné problémy a aby jejich řešení a rozhodovací proces byly trvalým dialogem a procesem vzájemného učení, které jsou založeny na dosažení určitých cílů (34).

6.12.2   Za druhé, v posouzení dopadů by se braly v úvahu nejen ekonomické, ale i sociální a etické aspekty, nejen prostředí pro podnikání, ale i spotřebitelé jako koneční adresáti právních opatření a iniciativ, nejen názory organizované občanské společnosti, ale i mínění prostého občana (35).

6.12.3   Za třetí, předjímat řešení spíše než problémy a místo soustředění se na formalistickou právní logiku spíše využít práva k dosažení a prosazení cílů a uskutečnění práv a svobod v daných kulturních souvislostech (36).

6.12.4   Dále navrhovat právní předpisy co nejjednodušším způsobem a co nejblíže jejich uživatelům, zajistit, aby byl použitý styl snadno srozumitelný a jasný, sdělovat obsah těchto právních předpisů vhodným způsobem a doprovázet a usměrňovat jejich provádění a prosazování ve všech fázích jejich životního cyklu.

6.12.5   Kromě toho odstranit nadbytečné, rozporuplné, zastaralé a nevhodné právní předpisy a harmonizovat chápání termínů, definicí, popisů, omezení a výkladů ve společných referenčních rámcích (37). Také je velmi důležité, aby se přestaly vytvářet nové termíny tzv. eurospeaku, které mají nejasný význam a většina lidí obvykle neví, co vlastně znamenají.

6.12.6   Také požadovat zavedení nových oblastí smluvní svobody, autoregulace a koregulace a oblastí, jež mohou být zahrnuty v normách nebo kodexech chování na celostátní a evropské úrovni (38), a určit a odstranit legislativní překážky, jež jim stojí v cestě.

6.12.7   A konečně zaměřit se na přístup k vydávání právních předpisů v podobě „vzorových právních předpisů“ („režimy 28“) spíše než na příliš podrobnou a zbytečnou celkovou harmonizaci a ponechat značný a odpovídající prostor pro autoregulaci a koregulaci tam, kde to stačí.

6.13   Způsob provedení by mohl být zahájen pomocí výzkumných projektů a dialogu se zainteresovanými stranami o konkrétní úloze proaktivního právního přístupu po celý životní cyklus a na všech úrovních regulace. První kroky by mohly zahrnovat diskuse u kulatého stolu nebo semináře za účasti akademických kruhů, týmů odborníků, zainteresovaných stran a institucí za účelem vytvoření struktury a akčního plánu pro další iniciativy, jejichž účelem by bylo zvážit proaktivní přístup v každé situaci, v podstatě stejně jako se to v současnosti vždy děje se subsidiaritou a proporcionalitou. Vzhledem k svému jasnému zaměření na otázky zlepšování právní úpravy by SSJT mohlo být platformou pro další diskusi o proaktivním právním přístupu.

---

(1)  Smysl termínu „zlepšování právní úpravy“ pro použití v institucích EU je uveden ve stanovisku EHSV k tématu Zlepšení tvorby právních předpisů, CESE, Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 39, zpravodaj: pan Retureau. „Právní“ obsah tohoto pojmu je uveden v interinstitucionální dohodě z roku 2003, Úř. věst. C 321, 31.12.2003.

(2)  Ať už tento výraz znamená cokoliv v souvislosti s převládajícími hodnotami v dané společnosti a v konkrétním historickém okamžiku; mnoho řeckých tragédií zkoumalo tento konflikt mezi „stanoveným“ a „spravedlivým“ právem.

(3)  Dvě hlavní podmínky pro přijatelnost právních předpisů jsou jejich relevantnost a přiměřenost (viz stanovisko EHSV Úř. věst. C 48, 21.2.2002, s. 130 k tématu Zjednodušení, odst. 1.6, 29.11.2001, zpravodaj: pan Walker.

(4)  Další informace naleznete v Haapio, Helena, An Ounce of Prevention … – Proactive Legal Care for Corporate Contracting Success, vyšlo ve finském právním časopise JFT, Tidskrift utgiven av Juridiska Föreningen i Finland, číslo 1/2007 a dále v Haapio, Helena (ed.), A Proactive Approach to Contracting and Law, Turku, 2008 a ve Wahlgren, Peter (ed.); Magnusson Sjöberg, Cecilia (ed.), „A Proactive Approach“, Scandinavian Studies in Law, sv. 49, Stockholm, 2006; viz http://www.cenneth.com/sisl/tom.php? choice=volumes&page=49.html.

(5)  Jak bylo velmi správně uvedeno ve stanovisku EHSV k tématu Zlepšení tvorby právních předpisů (Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 39, odst. 1.1.2, zpravodaj: pan Retureau): „Cílem zlepšení tvorby právních předpisů je především zaujmout hledisko uživatele právních norem. Z této skutečnosti vyplývá důležitost participativního postupu, kdy je uspořádána předběžná konzultace s organizacemi občanské společnosti, přičemž se bere na vědomí jejich reprezentativnost, a sociálními partnery …“

(6)  Nejdůležitější dokumenty Komise na toto téma:

—	Strategie Evropské unie pro udržitelný rozvoj, KOM(2001) 264 v konečném znění [není k dispozici v češtině]

—	Sdělení o posouzení dopadů, KOM(2002) 276 v konečném znění [není k dispozici v češtině]

—	Akční plán ke zlepšení právní úpravy – Zjednodušení a zlepšení právního prostředí, KOM(2002) 278 v konečném znění, [není k dispozici v češtině]

—	Shromažďování a využití odborných stanovisek, KOM(2002) 713 v konečném znění [není k dispozici v češtině]

—	Aktualizace a zjednodušení acquis Společenství, KOM(2003) 71 v konečném znění [není k dispozici v češtině]

—	Provádění lisabonského programu Společenství: Strategie pro zjednodušení právního prostředí, KOM(2005) 535 v konečném znění

—	Lepší právní předpisy v Evropské unii – strategický přezkum, KOM(2006) 689 v konečném znění

—	První zpráva o pokroku strategie pro zjednodušení právního prostředí, KOM(2006) 690 v konečném znění

—	Druhá zpráva o pokroku strategie pro zjednodušení právního prostředí, KOM(2008) 33 v konečném znění

—	Společná praktická příručka pro tvorbu právních předpisů Společenství (pro osoby zapojené do tvorby právních předpisů v rámci institucí EU).

(7)  Nejdůležitější dokumenty EP:

—	Zpráva o zlepšení tvorby právních předpisů 2004: o používání zásady subsidiarity – 12. výroční zpráva, A6–0082/2006

—	Zpráva o 21. a 22. výroční zprávě Komise o monitorování uplatňování právních předpisů Společenství (2003 a 2004), A6–0089/2006

—	Zpráva o institucionálních a právních dopadech používání právně nevynutitelných nástrojů, A6–0259/2007

—	Zpráva o lepších právních předpisech v Evropské unii, A6–0273/2007

—	Zpráva o minimalizaci administrativních nákladů stanovených právními předpisy, A6–0275/2007

—	Zpráva o zlepšení tvorby právních předpisů v roce 2005: uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality – 13. výroční zpráva, A6–0280/2007

—	Zpráva o přezkumu jednotného trhu: odstraňovat překážky a neúčinnost pomocí lepšího provádění a uplatňování, A6–0295/2007

—	Zpráva o 23. výroční zprávě Komise o kontrole provádění práva Společenství (2005), A6–0462/2007.

(8)  Nejdůležitější dokumenty EHSV:

—	stanovisko z vlastní iniciativy ke Zjednodušení pravidel na jednotném trhu, Úř. věst. C 14, 16.1.2001, s. 1 [není k dispozici v češtině]

—	stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Zjednodušení, Úř. věst. C 48, 21.2.2002, s. 130 [není k dispozici v češtině]

—	průzkumné stanovisko k tématu Zjednodušení a zlepšení právního prostředí, KOM(2001) 726 v konečném znění, Úř. věst. C 125, 27.5.2002, s. 105 [není k dispozici v češtině]

—	stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Zjednodušení se zvláštním důrazem na evropskou správu: zlepšování právní úpravy, Úř. věst. C 133, 6.6.2003, s. 5 [není k dispozici v češtině]

—	stanovisko k tématu Aktualizace a zjednodušení acquis communautaire, KOM(2003) 71 v konečném znění, Úř. věst. C 112, 30.4.2004, s. 4 [není k dispozici v češtině]

—	brožura Jaký je stav rozšířeného jednotného trhu? – 25 zjištění Střediska pro sledování jednotného trhu, EESC-C-2004–07-EN [není k dispozici v češtině]

—	informační zpráva o současnému stavu koregulace a autoregulace na jednotném trhu, CESE 1182/2004 fin

—	brožura Zlepšení předpisového rámce Evropské unie – prevence a následná opatření, EESC-2005–16-EN

—	průzkumné stanovisko vyžádané předsednictvím Spojeného království k tématu Zlepšení tvorby právních předpisů, Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 39

—	stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Jak zlepšit provádění a vymáhání právních předpisů EU, Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 52

—	stanovisko k tématu Provádění lisabonského programu Společenství: strategie pro zjednodušení právního prostředí, KOM(2005) 535 v konečném znění, Úř. věst. C 309, 16.12.2006, s. 18

—	průzkumné stanovisko vyžádané Evropskou komisí k tématu Zjednodušení právního prostředí v oblasti strojírenství, Úř. věst. C 10, 15.1.2008, s. 8.

(9)  Zpráva skupiny nezávislých expertů k tématu legislativa a administrativní zjednodušení (KOM(95) 0288 – C4–0255/95 – SEK(95) 1379) [není k dispozici v češtině]. Měla by být zmíněna také Mandelkernova zpráva z listopadu 2001 a její doporučení, která byla shrnuta ve stanovisku EHSV, Úř. věst. C 125, 27.5.2002, s. 105 zpravodaj: pan Walker [není k dispozici v češtině].

(10)  http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do? uri=OJ:C:2003:321:0001:0005:EN:PDF.

(11)  EHSV již ve stanovisku Úř. věst. C 14, 16.1.2001, s. 1, zpravodaj: pan Vever, uznala, že cílem není radikální a příliš zjednodušující deregulace, která by ohrozila kvalitu jak výrobků, tak služeb a celkový zájem všech „uživatelů“, ať už jde o obchodníky, pracovníky nebo spotřebitele. Jak hospodářství, tak společnost potřebují normy, aby mohly účinně fungovat (odst. 2.8). Ve stanovisku k tématu Zlepšení tvorby právních předpisů (Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 39) EHSV uvedl, že „zjednodušení znamená co nejvýraznější snížení složitosti práva, neznamená to však, že by bylo nutno za každou cenu radikálně redukovat dílo zákonodárných orgánů Společenství nebo deregulovat, což by bylo v rozporu s očekáváním jistoty vyjadřovaným občanskou společností a s potřebami právní jistoty a stability u podniků, zejména malých a středních“. Ve stanovisku k tématu Revize jednotného trhu (Úř. věst. C 93, 27.4.2007, s. 25, zpravodaj: pan Cassidy) EHSV připomněl, že „menší počet právních předpisů však nemusí nutně vytvářet lepší právní rámec“ (odst. 1.1.7).

(12)  „Less (legislation) is more“, http://bre.berr.gov.uk/regulation/news/2005/050720_bill.asp.

(13)  Výbor také opakovaně přispěl k zasedáním předsednictví Rady EU prostřednictvím průzkumných stanovisek (Úř. věst. C 175, 27.7.2007).

(14)  http://eesc.europa.eu/self-and-coregulation/index.asp.

(15)  Viz http://www.proactivelaw.org.

(16)  Slovníkové definice anglického slova „proactive“ (proaktivní) zdůrazňují dva důležité prvky: prvek předjímání, který znamená jednat před tím, než nastane nějaká budoucí situace (podle Merriam-Webster Online Dictionary: „acting in anticipation of future problems, needs, or changes“, tj. jednání před tím, než vzniknou budoucí problémy, potřeby nebo změny), a prvek převzetí kontroly a navození změny (například „controlling a situation by causing something to happen rather than waiting to respond to it after it happens“, tj. ovládnutí situace způsobením jisté akce místo čekání s reakcí až poté, co tato situace nastane – heslo „proactive“ na Dictionary.com. podle WordNet® 3.0., Princeton University). Nejnovější výzkum proaktivního chování používá podobné definice. Parker et al. (2006) definují proaktivní chování (proactive behaviour) jako předjímající kroky zahájené z vlastní iniciativy, které jsou zaměřeny na změnu a zlepšení situace nebo sebe sama. Viz Proactivity Research in Organizations Programme – http://proactivity.group.shef.ac.uk/.

(17)  První kniha o proaktivním uzavírání smluv byla vydána ve finštině v roce 2002: Pohjonen, Soile (ed.), Ennakoiva sopiminen, Helsinky, 2002.

(18)  Prvním, kdo zavedl přístup s tímto názvem, byl Louis M. Brown ve svém pojednání Manual of Preventive Law, Prentice-Hall, Inc., New York, 1950.

(19)  Viz Civil Justice 2000 – A Vision of the Civil Justice System in the Information Age. http://www.dca.gov.uk/consult/meta/cj2000fr.htm.

(20)  Ve stanovisku z vlastní iniciativy ke Zjednodušení pravidel na jednotném trhu Úř. věst. C 14, 16.1.2001, s. 1) zpravodaj pan Vever již upozornil na to, že prakticky všechny normy EU pocházejí výlučně z úzkého okruhu institucí EU, jež mají rozhodovací či spolurozhodovací pravomoci, a že neschopnost vytvořit odpovídající kulturu partnerství se sociálními a ekonomickými subjekty, spolu se zavedením nezbytného politického a administrativního přístupu k rozhodování, ztěžuje zástupcům občanské společnosti možnost odpovědně se účastnit procesu zjednodušování (odst. 3.5).

(21)  Vazby mezi správními orgány EU, jednotlivých států a regionů byly zdůrazněny ve stanovisku EHSV Úř. věst. C 325, 30.12.2006, s. 3, zpravodaj: pan van Iersel.

(22)  Stanovisko EHSV Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 7, zpravodaj: pan Cappellini; stanovisko EHSV, zpravodaj: pan Malosse (probíhají práce).

(23)  Viz příloha 1 výše uvedeného sdělení.

(24)  Stanovisko EHSV Úř. věst. C 175, 27.7.2007, s. 14, zpravodajka: paní Alleweldt.

(25)  Stanovisko EHSV Úř. věst. C 108, 30.4.2004, s. 81, zpravodaj: pan Hernández Bataller.

(26)  Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66.

(27)  Stanovisko EHSV Úř. věst. C 234, 30.9.2003, s. 1, zpravodaj: pan Pegado Liz.

(28)  Nejméně 8 směrnic vybraných z 22 směrnic souhrnně nazývaných „hlavní acquis v oblasti ochrany spotřebitele“: směrnice o smlouvách uzavřených mimo obchodní prostory (85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985), směrnice o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (90/314/EHS ze dne 13. června 1990), směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993), směrnice o dočasném užívání nemovitostí (94/47/ES ze dne 26. října 1994), směrnice o smlouvách uzavřených na dálku (97/7/ES ze dne 20. května 1997), směrnice o označování cen výrobků (98/6/ES ze dne 16. února 1998), směrnice o žalobách na zdržení se jednání (98/27/ES ze dne 19. května 1998) a směrnice o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (1999/44/ES ze dne 25. května 1999).

(29)  Stanovisko EHSV Úř. věst. C 256, 27.10.2007, s. 27, zpravodaj: pan Adams.

(30)  Viz „EC Consumer Law Compendium – Comparative Analysis“ (Přehled spotřebitelského práva ES – srovnávací analýza), Bielefeld University, (12. 12. 2006), Prof. Hans Schulte-Nolke, Prof. Christian Twig-Felsener a Dr. Martin Ebers.

(31)  Stanovisko EHSV Úř. věst. C 44, 16.2.2008, s. 91, zpravodaj: pan Pariza Castaños.

(32)  Viz Zpráva o pokroku na jednotném trhu v oblasti finančních služeb v roce 2006 ze dne 21. února 2007 a stanoviska EHSV Úř. věst. C 151, 17.6.2008, s. 1 k Zelené knize o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu, zpravodaj: pan Iozia, spoluzpravodajka: paní Mader Saussaye; Úř. věst. C 44, 16.2.2008, s. 74 k tématu Úvěr a sociální vyloučení ve společnosti blahobytu, zpravodaj: pan Pegado Liz; Úř. věst. C 65, 17.3.2006, s. 113 k Zelené knize: Hypoteční úvěr v EU, zpravodaj: pan Burani; Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 18 k bílé knize o integraci trhů EU s hypotečními úvěry, zpravodaj: pan Grasso.

(33)  Viz sdělení Komise – Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství (KOM(2007) 502 v konečném znění), navazující stanovisko Úř. věst. C 204, 9.8.2008, s. 9, zpravodaj: pan Retureau, a velmi působivý článek „Active Transposition of EU Legislation“ (Aktivní transpozice legislativy EU) od Dr. Michaela Kaedinga (EIPASCOPE 2007/03, s. 27).

(34)  EHSV již ve svém stanovisku k tématu Zjednodušení ze dne 26.3.2003 uvedl, že formální proces konzultací by neměl být omezen na partnery, které vybere sama Komise. Je třeba do tohoto procesu zapojit všechny zainteresované strany. Proces konzultací by měl být rozšířen tím, že všechny zainteresované strany budou vyzvány k předložení názorů, aby tak konzultace byly fakticky ponechány na vůli konzultované strany (Úř. věst. C 133, 6.6.2003, s. 5, odst. 4.1 a 4.1.1.1, zpravodaj: pan Simpson).

(35)  Viz především stanovisko EHSV k tématu Zlepšení tvorby právních předpisů (Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 39) a stanovisko k tématu Normy kvality, jež je třeba dodržovat – hledisko sociálních partnerů a ostatních subjektů občanské společnosti, pokud jde o obsah, postupy a metody studií sociálního dopadu (Úř. věst. C 175, 27.7.2007, s. 21), zpravodaj obou stanovisek: pan Retureau.

(36)  Jak již bylo zdůrazněno ve stanovisku EHSV k tématu Jak zlepšit provádění a vymáhání právních předpisů EU (Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 52, zpravodaj: pan van Iersel), „aby právní předpisy byly vymahatelné, musí být dostatečně jasné, a aby byly účinné, musejí poskytovat vhodnou odpověď na určité problémy. […] Špatné právní předpisy vedou k jejich nárůstu a nadměrnému množství pravidel, která uvalují zbytečné břemeno na podniky a matou občany.“ (odst 1.6).

(37)  První přístup k tom uto způsobu byl definován ve sdělení Komise o aktualizaci a zjednodušení acquis Společenství (KOM(2003) 71 v konečném znění), jež bylo předmětem stanoviska EHSV Úř. věst. C 112, 30.4.2004, s. 4, zpravodaj: pan Retureau.

(38)  Stanovisko k tématu Priority jednotného trhu 2005–2010 (Úř. věst. C 255, 14.10.2005, s. 22, odst. 3, zpravodaj: pan Cassidy).

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/34

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru Řešení úkolů vyplývajících z nakládání s odpadními elektrickými a elektronickými zařízeními (OEEZ) v EU

(2009/C 175/06)

Dne 17. ledna 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 svého Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Nakládání s odpadními elektrickými a elektronickými zařízeními (OEEZ).

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 30. října 2008. Zpravodajkou byla paní GAUCI.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 4. prosince 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 119 hlasy pro a 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) by mohla být zjednodušena, aby se snížila administrativní zátěž působící na tržní síly.

1.2   Při přezkumu směrnice by měla Evropská unie společně s orgány jednotlivých členských států zajistit, že provádění směrnice vytvoří rovné podmínky pro všechny země EU. To prospěje životnímu prostředí, obchodním subjektům a evropským občanům.

1.3   Vzhledem k tomu, že materiály jsou v dnešní době cennější něž před 5 či 10 lety, mnoho součástek OEEZ je vyjmuto ze zavedených způsobů sběru. V tomto důsledku pak s některými součástkami není správně naloženo. Nebezpečné a bezcenné součástky vyřazených ledniček, např. kondenzátory, jsou odstraněny nesprávným způsobem. V dnešní době mají výrobci nést zodpovědnost za nakládání s OEEZ, nad kterými mají malou či nemají žádnou kontrolu. Všichni zainteresovaní ve výrobním řetězci by měli nést stejnou míru zodpovědnosti, včetně obchodníků se šrotem a přepravců.

1.4   Školy hrají významnou úlohu ve vzdělávání mladých občanů s ohledem na jejich příspěvek k boji proti odpadům. Mladí občané by tedy měli být upozorňováni na nebezpečí spojená s koncem doby životnosti elektronického odpadu ve snaze podpořit předcházení vzniku těchto odpadů, jejich opětovné použití, využívání a recyklaci. Vzdělávání je především v kompetenci členských států, avšak organizace výrobců také mohou hrát a hrají důležitou roli.

1.5   Přezkum této směrnice by měl umožnit lepší interakci mezi ustanoveními o ochraně lidského zdraví a životního prostředí na jedné straně a pravidly ovlivňujícími hladké fungování vnitřního trhu na straně druhé. Zejména definice výrobce by neměla vést k většímu množství překážek pro vnitřní trh. Kromě toho bude ve větším souladu s nedávnou judikaturou Soudního dvora, která vyžaduje, aby ochrana životního prostředí nebyla v rozporu se zásadami vnitřního trhu.

1.6   V současnosti prokazují kolektivní systémy vycházející z podílu na trhu úspěšnost při řádném nakládání s OEEZ. Revidovaná směrnice by neměla vytvářet překážky pro současnou praxi sdílení nákladů spojených s nakládáním s OEEZ na základě jejich aktuálního podílu na trhu. Pokud jde o přílohu II, cestou vpřed je umožnit zainteresovaným subjektům pokračovat ve vytváření norem nakládání.

1.7   A konečně, řešení elektrického a elektronického toku odpadu v EU nákladově efektivním způsobem by mělo pomoci odstranit přepravu tohoto typu odpadu do třetích zemí, v nichž jsou méně přísné environmentální normy a vyšší riziko pro pracovníky, kteří s tímto odpadem nakládají. Směrnice by tak měla splnit svůj sociální cíl, jenž spočívá v ochraně životního prostředí a snížení negativního působení odpadu na lidské zdraví. Je třeba podporovat provádění norem nakládání ve třetích zemích.

2.   Preambule

2.1   Směrnice 2002/96/ES (1) o odpadních elektrických a elektronických zařízeních má pomoci řešit rychle rostoucí tok odpadu z elektrických a elektronických zařízení (EEZ) a doplňuje opatření Evropské unie zabývající se skládkami a spalovnami odpadu.

2.2   Na základě mnoha zdrojů a různých metod odhadu je množství nových EEZ uváděných na trh ve 27 členských státech EU odhadováno na 10,3 mil. tun ročně. Řada prognóz uvádí, že do roku 2020 celkové množství odpadních elektrických a elektronických zařízení bude mít 2,5–2,7 % roční nárůst a dosáhne asi 12,3 mil. tun. V roce 2006 byly celkově sebrány 2 miliony tun odpadu.

2.3   V této fázi je proto důležité posoudit, zda směrnice přinesla očekávané výsledky z hlediska ochrany životního prostředí. Zároveň je třeba zjistit, jaká zlepšení jsou možná a jaké jsou nejvhodnější prostředky k jejich dosažení.

2.4   Díky směrnici o OEEZ byla zejména zavedena řada modelů pro nakládání s odpady s cílem dosáhnout větší míry recyklace elektrických a elektronických zařízení a omezit celkové množství odpadu určeného ke konečné likvidaci.

2.5   Výrobci jsou podněcováni k tomu, aby elektrická a elektronická zařízení konstruovali z hlediska životního prostředí účinněji a plně přitom zohledňovali aspekty nakládání s odpady. Z tohoto důvodu je součástí směrnice o OEEZ koncepce rozšířené odpovědnosti výrobce. Mají-li výrobci EEZ splnit požadavky právních předpisů, budou muset brát v úvahu celý životní cyklus elektrických a elektronických výrobků, včetně trvanlivosti výrobku, jeho modernizace, opravitelnosti, demontáže a využití snadno recyklovaných materiálů. Jsou odpovědní také za zpětný odběr a recyklaci elektrických a elektronických zařízení, pokud tato zařízení spadají do jedné z deseti obsáhlých kategorií výrobků (2). A konečně, musejí poskytovat údaje dokládající dodržování předpisů.

2.6   Rozšířená odpovědnost výrobce vstupuje v platnost zápisem tržního subjektu do vnitrostátních seznamů výrobců vypracovaných národními orgány každého členského státu. Pojem „výrobce“ zahrnuje různé druhy činností, konkrétně také výrobce výrobků vlastní značky, dovozce nebo opětovné prodejce. Rozsah pojmu „výrobce“ je natolik široký, že zahrnuje maximální možné množství obchodních činností, a dosahuje tak nákladově efektivního systému nakládání s OEEZ. Problémem je, že široké pokrytí vede k situaci, kdy jeden výrobek může mít několik výrobců zodpovědných za nakládání, což je právně nepřípustné.

2.7   Cílem směrnice o OEEZ je podporovat oddělený sběr prostřednictvím stanovení kvantitativních cílů. Nejpozději do 31. prosince 2006 měly země EU dosáhnout míry odděleného sběru v průměru nejméně čtyř kilogramů OEEZ z domácností na osobu za rok. Do prosince 2008 by měl být stanoven nový závazný cíl.

2.8   Směrnice o OEEZ rovněž propaguje opětovné použití a recyklaci stanovením cílů pro využití, opětovné použití a recyklaci.

2.9   Posledním pilířem, o nějž se opírá směrnice o OEEZ, je úloha konečných uživatelů, tedy jinými slovy spotřebitelů. Spotřebitelé jsou schopni vracet svá zařízení bezplatně. Aby se zabránilo vzniku nebezpečného odpadu z EEZ, byl na základě směrnice 2002/95/ES (o omezení nebezpečných látek) (3) zaveden zákaz a omezení určitých látek.

3.   Obecné připomínky – zjištěné problémy

3.1   Z výše popsaného vyplývá, že se očekávalo, že členské státy vypracují své národní plány nakládání s OEEZ, aby splnily požadavky směrnice. Z prvního posouzení provádění právních předpisů o OEEZ na úrovni jednotlivých států lze vyvodit následující závěry:

—	oblast působnosti směrnice vedla k odlišnému výkladu v EU, kdy se témuž výrobku nedostává nutně téhož zacházení v rámci všech členských států, a ovlivnila tak výrobce, protože úroveň shody je v různých státech rozdílná,

—	většina států EU-15 snadno dosahuje cílů týkajících se sběru, zatímco pro většinu nových členských států jsou stále ještě problémem,

—	s výjimkou kategorie 1 (4) vykazují ostatní kategorie výrobků nízkou míru sběru,

—	malé součástky se často nevrací do sběrných míst, a proto se dostávají mimo zavedené řetězce OEEZ,

—	dostupnost sběrných míst pro OEEZ není v několika málo členských státech tak rozvinutá, jak by tomu mělo být,

—	nedostatečné předkládání zpráv (5), co se týče kvality zacházení s OEEZ,

—	dvě nejdůležitější činnosti představující administrativní zátěž jsou zápis do vnitrostátních seznamů výrobců a předkládání zpráv,

—	provedení směrnice o OEEZ proběhlo v jednotlivých státech až po 13. srpnu 2004 a v některých zemích dosud není dokončeno. Na komplexní sociální monitorování a vyhodnocení je proto ještě příliš brzy.

4.   Konkrétní připomínky – cesta vpřed

4.1   Cílem přezkumu této směrnice by měla být maximalizace výsledků v oblasti životního prostředí (více sběru) a zvýšení nákladové efektivity zacházení s OEEZ (lepší zacházení).

4.2   Řešení úkolů vyplývajících z nakládání s OEEZ v EU znamená také snižování administrativní zátěže pro podniky, aby zůstaly ekonomicky konkurenceschopné a mohly investovat prostředky do zlepšení vlivu své činnosti na životní prostředí, ať už v oblasti konstrukce výrobku, systémů sběru, systémů zpětného odběru či poskytování informací veřejnosti.

4.3   Administrativy členských států a soukromé iniciativy mohou financovat vzdělávací programy na školách, aby se děti mohly již v raném věku seznámit s osvědčenými postupy při nakládání s elektrickými a elektronickými zařízeními a jejich recyklaci. Tyto programy by měly být prováděny na místní úrovni, a jejich obsah by tedy měl být přizpůsoben místním podmínkám a spotřebním vzorům.

4.4   Největšího zlepšení vlivu na životní prostředí a nejvyšší nákladové efektivity lze dosáhnout následovně:

—	znovu upravit oblast působnosti směrnice z původního zaměření na výrobek (6) na zaměření na kategorii s odpovídajícím zacházením,

—	odlišit cílové nastavení pro množství sběru, procentuální podíl recyklace a požadavky na zacházení,

—

dosáhnout rovných podmínek pro různé zainteresované strany v EU, zejména: — Definice výrobce by měla pokrývat stejné provozovatele ve všech členských státech EU. Z tohoto důvodu by měl být každý provozovatel, který umístí výrobek na trh Společenství, považován za výrobce na všech národních trzích EU; — Registry národních výrobců by měly fungovat harmonizovanějším způsobem: rozdílné administrativní požadavky různých národních registračních a finančních plánů ve skutečnosti zvyšují náklady výrobců, kteří působí na přeshraničním vnitřním trhu. Registry výrobců se liší ve shromažďování informací od výrobců a v provozních zásadách. Mezi tyto odlišnosti mimo jiné patří definice typů zařízení, hmotnostní kritéria, základ poskytovaných údajů a možnost prodeje do jiných členských států. Rovněž se liší četnost a pravidelnost poskytovaných údajů. Evropské instituce by mohly vydat doporučení a pokyny, aby byl prostřednictvím vhodné konzultace zainteresovaných stran dosažen tento cíl; — Za účelem výměny informací by mohla být vytvořena evropská síť národních registrů. Výrobci by se mohli zaregistrovat v jednom členském státě a byly by zde uvedeny jejich činnosti v celé EU. Tím by se zjednodušila administrativní zátěž pro registrující a zároveň by docházelo k účinnějšímu vymáhání směrnice. Větší harmonizace a méně byrokracie by usnadnily dosažení zlepšení a cílů v oblasti životního prostředí; — Požadavky na označování při prodeji elektrických a elektronických zařízení by měly být více harmonizovány. Jestliže k tomu nedojde, bude trvale ohrožen volný pohyb zboží na vnitřním trhu.

—	vyjasnit a následně jednotně vymáhat harmonizovaný přístup ve všech členských státech EU,

—	zamyslet se nad tím, jako mohou vlády jednotlivých států povzbudit výzkum zabývající se zlepšením vlivu nakládání s OEEZ na životní prostředí

—	a konečně, nezbytně nutně dále analyzovat úlohu spotřebitelů ve směrování politiky OEEZ. Koneckonců právě spotřebitel musí svůj elektronický odpad vracet a bude za něj rovněž platit nezávisle na tom, jak je upravena otázka financování.

---

(1)  Stanovisko EHSV o OEEZ, Úř. věst. C 116, 20.4.2001, s. 38–43 (není k dispozici v české verzi).

(2)  Do oblasti působnosti směrnice spadá deset kategorií EEZ.

—	Kategorie 1 – Velké spotřebiče pro domácnost

—	Kategorie 2 – Malé spotřebiče pro domácnost

—	Kategorie 3 – Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení

—	Kategorie 4 – Spotřební elektronika

—	Kategorie 5 – Osvětlovací zařízení

—	Kategorie 6 – Elektrické a elektronické nástroje

—	Kategorie 7 – Hračky, vybavení pro volný čas a sporty

—	Kategorie 8 – Zdravotnické prostředky

—	Kategorie 9 – Přístroje pro monitorování a kontrolu

—	Kategorie 10 – Automaty

(3)  Směrnice o omezení nebezpečných látek požaduje nahrazení různých těžkých kovů (olova, rtuti, kadmia a šestimocného chrómu) a bromovaných retardérů hoření (polybromovaných bifenylů (PBB) či polybromovaných difenyletherů (PBDE)) v nových elektrických a elektronických zařízeních uváděných na trh po 1. červenci 2006.

(4)  Viz poznámka pod čarou č. 3.

(5)  V souladu s článkem 12 „Informace a předkládání zpráv“ směrnice o OEEZ by členské státy měly každoročně shromažďovat informace, včetně podložených odhadů, o množstvích a o kategoriích elektrických a elektronických zařízení uvedených na trh, sebraných všemi způsoby, opětovně použitých, recyklovaných a využitých v členských státech, a o vyvezených sebraných odpadech, podle hmotnosti nebo, pokud to není možné, podle počtu.

(6)  Viz kategorie výrobků popsané v poznámce pod čarou č. 3.

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/37

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Potřeba koordinované činnosti na úrovni EU s cílem posílit občanskou společnost ve venkovských oblastech, a to zejména v nových členských státech

(2009/C 175/07)

Dne 17. ledna 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Potřeba koordinované činnosti na úrovni EU s cílem posílit občanskou společnost ve venkovských oblastech, a to zejména v nových členských státech.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 30. října 2008. Zpravodajem byl pan KAMIENIECKI.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 4. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 107 hlasy pro, 6 hlasů bylo proti a 11 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Politika zaměřená na venkovské oblasti se příliš dlouho zaměřovala výhradně na otázky přímo související se zemědělskou výrobou. Teprve v posledních dvaceti letech se rozšířilo přesvědčení, že venkov je příliš různorodý, aby bylo možné používat jednotné nástroje politiky vytvořené na evropské nebo vnitrostátní úrovni, a také že cíle rozvoje, vyrovnání příležitostí apod. nelze účinně realizovat bez angažovanosti a zapojení samotných obyvatel venkova.

1.2   Nyní probíhající debata na téma společné zemědělské politiky a politiky zaměřené na venkovské oblasti bude pro budoucnost evropské vesnice klíčová. V této debatě musí být slyšet kromě expertů a politiků i hlas samotných venkovských oblastí.

1.3   Dobrým příkladem v této oblasti je iniciativa Leader – proto v ní nové členské státy vidí příležitost k povzbuzení aktivity a účinnějšímu využívání prostředků rozvoje na venkově. Důležité je to, aby byla zabezpečena pomoc jak ze zdrojů Unie, tak z vnitrostátních zdrojů pro různé iniciativy posilující občanskou společnost na venkově.

1.4   Občanská společnost ve venkovských oblastech jednotlivých evropských zemí se utváří pod vlivem změn hospodářských (rostoucí konkurence na trzích), společenských (vylidňování venkova) a ekologických (klimatické změny), k nimž ve velkém rozsahu dochází v posledních desetiletích. Současně probíhající procesy působí společně se zásadními historickými faktory hospodářského rozvoje. Zvlášť dramatické změny zasáhly venkov v nových členských státech.

1.5   Jednou z příležitostí pro rozvoj občanské společnosti je přizpůsobení rozvojových nástrojů potřebám a možnostem konkrétních venkovských oblastí, což vyžaduje stále širší využití přístupu zdola nahoru. Významnou roli může sehrát také vzdělávání.

1.6   V zemích střední a východní Evropy začaly vznikat nevládní organizace již koncem 80. let. Ve srovnání s organizacemi fungujícími v zemích EU-15 narážejí na více překážek spojených s rozdílnou úrovní hospodářského rozvoje, obtížnějším přístupem k novým technologiím a rozmanitým finančním zdrojům, včetně soukromých, a také s právním rámcem a postojem veřejných orgánů.

1.7   Větší pozornost než dosud je třeba věnovat zajištění přístupu venkovských organizací k finančním prostředkům. Toto financování musí být stálé a pružné a musí také umožnit pokrýt náklady na vlastní činnost organizace (institucionální granty).

1.8   Je třeba přijít se zvláštními institucionálními řešeními, která zajišťují posílení potenciálu venkovských organizací, a to i v zemích připravujících se na členství v EU. Nezbytné je také zprovoznění různých nástrojů, které vesnickým komunitám usnadňují přístup k informacím.

1.9   Obyvatelé venkova, kteří mají obvykle nižší vzdělání a obtížnější přístup k informacím, mají skutečné problémy orientovat se v rychle se měnící realitě.

1.10   Na území celé EU vyvstávají následující překážky pro rozvoj občanské společnosti ve venkovských oblastech:

—	překážky v přístupu ke znalostem a informacím;

—	nedostatečná úroveň podnikatelských schopností;

—	demografické problémy a nerovnosti v oblasti práv žen a mužů (1);

—	nižší úroveň sociální infrastruktury než ve městech.

1.11   Na úrovni vnitrostátní politiky je třeba více koordinovat rozhodnutí týkající se venkovských oblastí, jež jsou přijímána v oblasti zdravotnictví, vzdělávání a sociální pomoci, a zemědělskou politiku nebo úzce chápanou politiku pro venkov. Nezbytné jsou také činnosti, které přejí posilování vztahů mezi venkovem a městy.

1.12   Stále není dostatek nástrojů, které by umožnily najít k zemědělství alternativní zdroje příjmu pro obyvatele venkova. Úloha státu spočívá i ve vytváření podmínek pro dialog mezi jeho institucemi a společností.

1.13   Klíčovou roli zde mají místní a regionální samosprávy. Musí hrát roli katalyzátoru při rozvoji venkovských komunit a podněcovat je při koordinované činnosti.

1.14   V nových členských zemích do popředí zvlášť ostře vystupuje problém nedostatečné důvěry mezi zástupci občanské společnosti a místními orgány. Organizace vnímají samosprávu jako překážku pro společenské iniciativy, představitelé samosprávy se naopak obávají konkurence ze strany místních vůdců komunity.

1.15   Je třeba zvážit širší zavedení mechanismu ověřování, jak stanovená právní nebo politická řešení (týkající se např. vzdělávacího systému nebo veřejných zakázek) ovlivňují situaci na venkově (tzv. rural proofing).

2.   Souvislosti

2.1   Změny, k nimž dochází ve venkovských oblastech EU, vyvolávají otázky, jakým směrem se rozvíjejí venkovské komunity, do jaké míry jsou schopné samy rozhodovat o své budoucnosti a zda politika, právo a veřejné instituce napomáhají utvářejícím se vztahům mezi lidmi a rodící se potřebě spolupráce.

2.2   Občanské společnosti se přisuzuje mnoho rolí, jež lze omezit na konstatování, že usnadňuje život, vyplňuje prostor mezi jednotlivci, rodinami a státem.

2.3   Evropská integrace ovlivňuje dynamiku transformace probíhající na venkově a sledování tohoto procesu z hlediska vytváření základů občanské společnosti je důležitým úkolem EHSV.

2.4   Občanská společnost ve venkovských oblastech jednotlivých evropských zemí se utváří pod vlivem změn hospodářských (rostoucí konkurence na trzích), společenských (vylidňování venkova) a ekologických (klimatické změny), k nimž ve velkém rozsahu dochází v posledních desetiletích. Současně probíhající procesy působí společně se zásadními historickými faktory hospodářského rozvoje.

2.5   Zvlášť dramatické změny zasáhly venkov v nových členských státech. Týkají se všech oblastí života současně – nejen hospodářství (např. bankovního sektoru), ale i sociální (reformy zdravotní péče, systému sociálního zabezpečení) a právní oblasti (měnící se úloha místních samospráv, zákony o nevládních organizacích, finanční a daňová úprava apod.).

2.6   Dědictvím předchozího období jsou bývalí pracovníci velkých zemědělských výrobních závodů, v nichž došlo k deformaci tradičních vlastností venkovské společnosti.

2.7   Obyvatelé venkova, kteří mají obvykle nižší vzdělání a obtížnější přístup k informacím, mají skutečné problémy orientovat se v rychle se měnící realitě.

2.8   V zemích EU-15 probíhala část těchto procesů dříve, ale v delším časovém období. Přesto se ani v těchto zemích nepodařilo vyhnout negativním důsledkům souvisejícím např. se soustředěním zemědělské výroby.

2.9   V zemích EU-15 je povědomí o hodnotě venkova navíc mnohem vyšší než v nových členských státech, v nichž se pozornost veřejného mínění a médií nejčastěji soustřeďuje na otázky spojené se zemědělstvím.

První formální nevládní organizace, jejichž účelem byla podpora rozvoje venkova v zemích střední a východní Evropy, začaly vznikat již na konci 80. let. Ve srovnání s organizacemi fungujícími v zemích EU-15 stále narážejí na více překážek spojených s rozdílnou úrovní hospodářského rozvoje, obtížnějším přístupem k novým technologiím a rozmanitým finančním zdrojům, včetně soukromých, a také s právním rámcem a postojem veřejných orgánů, které mají malé zkušenosti se spoluprací se sociální oblastí a nevelkou důvěru v tuto spolupráci.

2.10.1   Oficiální údaje týkající se např. počtu nevládních organizací v poměru k počtu obyvatel ukazují na nižší úroveň společenské aktivity na venkově. Pokud se však vezmou v úvahu neformální skupiny, sousedské vztahy i stupeň angažovanosti obyvatel venkova v záležitostech týkajících se oblasti, v níž bydlí, nebo povědomí o iniciativách místní samosprávy, ukáže se, že tento sociální kapitál je často vyšší na venkově než ve velkých městech.

2.11   Od začátku 21. století lze pozorovat značné urychlení rozvoje venkovských organizací zemí střední a východní Evropy. Zahájily také vzájemnou spolupráci a vytváření struktur na regionální a vnitrostátní úrovni. V některých zemích byly vytvořeny podle skandinávského modelu, který zahrnuje místní sdružení v každé vesnici. V jiných zemích vytvořily nevládní organizace působící ve prospěch venkova vnitrostátní dohody nebo „fóra“ za účelem spolupráce, výměny zkušeností a zastoupení venkovských komunit při styku s úřady. Tyto organizace z nových členských států vytvořily s podporou skandinávských organizací dohodu Prepare – Partnerství pro evropský venkov (Partnership for Rural Europe), která jim pomáhá při vzájemné podpoře a zlepšování jejich fungování.

3.   Evropská unie a občanská společnost ve venkovských oblastech

3.1   Politika zaměřená na venkovské oblasti se příliš dlouho zaměřovala výhradně na otázky přímo související se zemědělskou výrobou, jednotnou pro celou EU. Naproti tomu politika v oblasti např. investic do infrastruktury na venkově byla obvykle vytvářena na vnitrostátní úrovni. Teprve koncem 80. let se stále více šířilo přesvědčení, že venkov je příliš různorodý, aby bylo možné používat jednotné nástroje politiky vytvářené na evropské nebo vnitrostátní úrovni, a také že cíle rozvoje, vyrovnání příležitostí apod. nelze účinně realizovat bez angažovanosti a zapojení samotných obyvatel venkova.

3.2   Programy rozvoje venkova připravované v poslední době obsahují nástroje a řešení odpovídající do jisté míry potřebám občanské společnosti na venkově. Takovým nástrojem je zejména program Leader a významná úloha nevládních organizací v místních akčních skupinách (v novém období bude pod program Leader spadat 40 % venkovských oblastí EU).

3.3   Nevládní organizace kromě toho mohou využívat jiné činnosti v rámci programů rozvoje venkova související mimo jiné se službami pro venkov – důležité je však vytvářet v jednotlivých zemích taková řešení, která organizacím umožní poskytovat služby a vytvářet partnerství veřejného a sociálního sektoru nebo partnerství veřejného a soukromého sektoru otevřeného nevládním organizacím. Počítá se i s podporou nevládních organizací v rámci celostátních sítí pro venkov.

3.4   Přístup navrhovaný v programu Leader může být upraven podle podmínek a potřeb jednotlivých členských států. V mnoha zemích byl uplatněn mnohem širším způsobem než v iniciativě Leader, a to zapojením vnitrostátních a regionálních prostředků do účinné podpory místních iniciativ (děje se tak např. v Irsku, Španělsku nebo Německu).

Nové členské státy vidí v iniciativě Leader příležitost k povzbuzení aktivity a účinnějšímu využívání prostředků rozvoje na venkově. Důležité je to, aby byla zabezpečena pomoc jak ze zdrojů Unie, tak z vnitrostátních zdrojů pro různé iniciativy posilující občanskou společnost na venkově.

3.5.1   Podpora společenské aktivity v zájmu uspokojování společných místních potřeb obyvatel venkova je velmi dobrým směrem politiky EU. Vytváření občanské společnosti v preferovaném modelu „zdola nahoru“ se potýká s řadou problémů, které mimo jiné vyplývají z nutnosti překonat administrativní překážky.

4.   Vnitrostátní politika a občanská společnost ve venkovských oblastech

4.1   Nyní byla zahájena debata na téma společné zemědělské politiky a politiky zaměřené na venkovské oblasti. Výsledky této debaty budou mít vliv jak na případné změny týkající se prostředků plánovaných pro venkov v aktuálním rozpočtovém období, tak na úpravu budoucí politiky na období 2013–2020 a následující období. Je velmi důležité, aby byl v této debatě vyslechnut kromě expertů a politiků i hlas samotných venkovských oblastí.

4.2   Nové členské státy mají malou tradici spolupráce nejen mezi vládou a občanskou společností, ale také mezi jednotlivými ministerstvy a odbory v rámci samotné vlády. Proto neexistuje v podstatě žádná koordinace mezi rozhodnutími týkajícími se venkovských oblastí, jež jsou přijímána v oblasti zdravotnictví, vzdělávání a sociální pomoci, a zemědělskou politikou nebo úzce chápanou politikou pro venkov.

4.3   Pro nové členské státy je plánování pravidel pro poskytování prostředků Společenství v rámci rozpočtového období 2007–2013 teprve druhým podobným „cvičením“, což je spolu s malými zkušenostmi úředníků a častými změnami vlád příčinou, že některé možnosti rozvoje venkova vytvořené politikami Unie nejsou plně využity.

4.4   Nelze také zapomínat na to, že jednou z hlavních podmínek zabezpečení hospodářské a sociální soudržnosti v rozšířené Evropě je upevňování vazeb mezi venkovem a městy. Vytvoření formálního, často umělého dělení spojeného například s požadavky zachování „demarkačních čar“ mezi prostředky pocházejícími z různých fondů EU (např. EFRR a EZFRV), a to za situace mnohdy odlišných podmínek přístupu a navzájem nepropojených rozhodovacích postupů v těchto fondech, může ztížit doplňkové činnosti a prohloubit neshodu mezi venkovem a městy.

4.5   Na venkov jsou zaměřeny hlavně činnosti spojené s klasickou zemědělskou výrobou nebo typicky „sociální“ nástroje (podpory v nezaměstnanosti nebo podpora pro částečně soběstačná zemědělská hospodářství). Jsou sice neobyčejně potřebné (zejména v zemích, ve kterých se chudoba soustředí hlavně na vesnicích, např. v Rumunsku nebo Polsku), ale současně konzervují aktuální situaci a nevytvářejí základy pro její změnu. Stále není dostatek nástrojů, které by umožnily najít k zemědělství alternativní zdroje příjmu pro obyvatele venkova. Vytváření pracovních míst na venkově je stále podporováno institucemi spojenými s rozvojem zemědělství a programy, které tyto instituce navrhují, nedostatečně podporují nezemědělská povolání.

4.6   Potenciálně významnou roli by mohla mít Lisabonská strategie, protože široce chápané inovační aktivity a konkurenceschopnost jsou možné i na venkově. Toto pojetí je však bohužel příliš často spojováno výhradně s novými technologiemi a výzkumnými středisky ve velkých městech. Takto zůstává stranou obrovská oblast sociálních inovací nebo inovací spojených s dědictvím, hodnotami životního prostředí nebo místní tradicí.

4.7   V mnoha členských státech, zejména v nových, se vnitrostátní politiky omezují na úzké chápání inovací a konkurenceschopnosti (příkladem jsou mj. požadavky kladené na podporu podniků ze strany Unie, které stanoví neobvykle vysoké prahy, dosahující až několika milionů eur, pro firmy usilující o podporu, což fakticky vylučuje příjemce pocházející z venkova nebo malých měst).

4.8   Konzervativní a prospěchářský vztah politiků v jednotlivých zemích k venkovským komunitám vyplývá z nedostatečné rozhodnosti úřadů při vytváření podmínek pro jejich rozvoj, chybějící perspektivní politiky zaměřené na venkov a obav z toho, že by občanská společnost získala roli, jež by mohla snížit význam politických stran. S ohledem na takovou politiku vnitrostátních orgánů očekává mnoho venkovských komunit, že impuls ke změně vzejde z Evropské unie.

4.9   Vytváření podmínek pro dialog mezi vnitrostátními institucemi a společností i budování kultury otevřenosti a transparentnosti je však úkolem vnitrostátních orgánů. Je to o to důležitější, že rysem venkovských komunit je poměrně nízké (např. v Polsku 17 %) přesvědčení o významu demokracie v životě společnosti.

5.   Místní orgány a občanská společnost ve venkovských oblastech

5.1   Ve venkovských oblastech je úloha místních a regionálních samospráv při podpoře iniciativ občanské společnosti a spolupráci s jejími představiteli velmi důležitá. Místní orgány musí hrát roli katalyzátoru při rozvoji venkovských komunit a podněcovat je při činnosti v rámci Společenství.

5.2   Spolupráce mezi organizacemi působícími ve prospěch venkova a samosprávními orgány se často neutváří správně. Problém nedokonalých vzájemných vztahů mezi samosprávními orgány a společenskými organizacemi a jejich vůdci ve venkovských oblastech je společný pro všechny členské státy, ačkoli intenzita tohoto jevu je rozdílná. Dobré příklady, které lze pozorovat na mnoha místech, vyvolávající pozitivní postoje jsou důkazem probíhajících změn a možností.

5.3   V nových členských zemích do popředí zvlášť ostře vystupuje problém nedostatečné důvěry mezi zástupci občanské společnosti a místními orgány. Orgány samosprávy jsou vnímány jako překážka pro společenské iniciativy a ty se naopak s obavami dívají na narůstající činnost vůdců společnosti na jejich území jako na konkurenční a ohrožující jejich postavení. Ke společenským organizacím, které očekávají podporu nebo partnerskou účast orgánů samosprávy na jejich iniciativách, se přistupuje s nedůvěrou a jako k obtížnému klientovi.

5.4   Překonávání nedostatečné důvěry se děje pomocí realizovaných projektů a zjevného užitku, který získají obce (komunity), v nichž spolupráce mezi místními orgány a vůdci společenských organizací probíhá správně.

5.5   Ve venkovských oblastech se usiluje o vybudování pozitivních vztahů a komunikace mezi místními orgány a společenskými organizacemi, například se v této oblasti pořádají školení; trvalé řešení tohoto problému přesto vyžaduje další vzdělávací činnost.

6.   Překážky pro rozvoj občanské společnosti ve venkovských oblastech

6.1   Kromě nesnází, které jsou příznačné především pro země střední a východní Evropy, se ve venkovských oblastech celé EU vyskytuje mnoho problémů. Jsou to například:

—	překážky v přístupu ke znalostem a nutnost zajistit venkovským komunitám různorodé formy vzdělávání,

—	horší přístup k informacím a nižší úroveň dovednosti tyto informace využívat,

—	nedostatečná úroveň podnikatelských schopností, potíže při přechodu od zemědělského k venkovskému podnikání,

—	nerovnosti v oblasti práv žen a mužů (1),

—	regionální demografické problémy, které se v některých regionech projevují menší účastí žen či mužů jako partnerů při vedení venkovských domácností – vylidňování venkova,

—	nižší úroveň sociální infrastruktury než ve městech,

—	byrokratická omezení a nedostatečná podpora ze strany veřejné správy.

7.   Příležitosti pro rozvoj občanské společnosti ve venkovských oblastech

7.1   Zvýšení aktivity občanské společnosti na venkově lze dosáhnout zdokonalením rozhodovacích postupů v široce chápané oblasti vlády (governance) jak na vnitrostátní úrovni (prostřednictvím účasti organizací občanské společnosti na spoluvytváření politiky pro venkov, nikoliv jenom konzultováním s nimi řešení připravených úředníky), tak na regionální a místní úrovni (prostřednictvím účasti společnosti na rozhodování o přidělení rozvojových prostředků na projekty).

7.2   Přizpůsobení rozvojových nástrojů potřebám a možnostem konkrétních venkovských oblastí vyžaduje stále širší využití přístupu „zdola nahoru“. Znamená to, že tento přístup je třeba využívat nejen ve vybraných činnostech programu rozvoje venkova, ale také v rámci strukturálních fondů a vnitrostátní politiky.

7.3   Řešení klíčových problémů venkovských oblastí je možné díky partnerství mezi veřejným, soukromým (podnikateli) a nevládním sektorem. Umožnění toho, aby komunita tvořící místní partnerství rozhodovala nebo alespoň spolurozhodovala o využívání prostředků na tvorbu pracovních míst, aktivizaci nezaměstnaných nebo zamezení vyloučení, může přispět ke zvýšení pocitu odpovědnosti obyvatel za situaci v jejich oblasti a jejich ochoty angažovat se pro místní komunitu.

7.4   Větší pozornost by bylo vhodné věnovat i vytváření vazeb mezi vědeckou sférou a venkovskými organizacemi. Je také třeba určit a šířit osvědčené postupy, které se v této oblasti v mnoha zemích zformovaly.

7.5   Nesmírný vliv na rozvoj občanské společnosti na venkově má vzdělání. Transformace vzdělávacích systémů ve venkovských oblastech musí počítat s větším zjednodušením činností zahajovaných obyvateli venkova, kteří se rozhodují, že zorganizují místní školu jako projev péče o vzdělání budoucích generací a jako zvláštní projev společenské aktivity, jež vyžaduje partnerství místních orgánů. Za rozšíření stojí také dobré příklady týkající se vzdělávání dospělých (typu lidových univerzit) v některých zemích EU.

7.6   Už jen samotná skutečnost angažovanosti ve společenských záležitostech posiluje komunitu. Pozorování posledních let ukazují, že komunity, kterým se díky společenské aktivitě podařilo vyprostit z bezradnosti a přemoci pasivitu, jsou ochotné podělit se o své zkušenosti s jinými komunitami, které si neumí pomoci tak dobře (2).

7.7   Větší pozornost než dosud je také třeba věnovat zajištění přístupu venkovských organizací k finančním prostředkům. Teoreticky jsou tyto možnosti vytvářeny jak v rámci fondů Společenství, tak vnitrostátních nebo mezinárodních fondů. Nejnovější výzkumy však ukazují, že malé nevládní organizace (a takové působí na venkově především) velmi málo využívají v současnosti dostupné zdroje financování.

7.8   Je proto třeba vytvořit podmínky, které zajistí stálé a pružné financování nevládních organizací, včetně jejich vlastní činnosti (institucionální granty na rozdíl od financování projektů), a hledání mechanismů usnadňujících přístup organizací na venkově k těmto prostředkům, např. vyvářením mechanismů „regrantingu“ za pomoci zprostředkovatelských organizací (jak se to děje mj. v iniciativě Leader, ale ve větším měřítku).

7.9   Podobná řešení také umožňují zkrátit proces rozhodování o přidělení prostředků, což je v případě malých projektů s místním dosahem klíčové.

7.10   Zvýšení aktivity občanské společnosti na venkově může přispět k lepší koordinaci různorodých „odvětvových“ politik (vzdělávací, zdravotní, sociální, politiky ochrany životního prostředí apod.) už jen proto, že nevládní organizace mají větší zkušenosti a tradice ve vytváření sítí spolupráce než agentury veřejného sektoru.

7.11   Bylo by však třeba zvážit možnost rozšířit mechanismus „rural proofing“, který se používá v některých členských státech. Tento mechanismus by spočíval v ověření, jak dané právní řešení (které se neváže bezprostředně k venkovu, ale týká se např. vzdělávání nebo veřejných zakázek) ovlivní situaci na venkově. Velmi důležité by bylo také dospět k tomu, aby toto hodnocení probíhalo za účasti organizací občanské společnosti.

7.12   Je třeba se zamyslet nad zvláštními institucionálními řešeními, která zajišťují posílení potenciálu venkovských organizací. Zcela jistě by podobná řešení (institucionální podpora, pomoc při budování kapacit organizace a šíření koncepce partnerství veřejného a sociálního sektoru) byla vhodná v zemích připravujících se na členství.

7.13   Nezbytné je zprovoznění různých nástrojů, které vesnickým komunitám usnadní přístup k informacím; tyto nástroje by musely být přizpůsobené zvláštnostem dané země (např. zapojení sdělovacích prostředků, místní správy, vytváření informačních míst) a brát v úvahu úroveň dostupnosti internetu. V tomto procesu informování mohou kromě nevládních organizací hrát významnou roli i školy a zemědělské a odborové organizace.

7.14   Při této příležitosti by bylo třeba usnadnit přenos zkušeností mezi novými členskými státy a kandidátskými zeměmi.

7.15   Bylo by také žádoucí hledat mechanismy podněcující k posílení spolupráce mezi městskými a venkovskými organizacemi, a to i vhodným formováním pravidel využívání prostředků Společenství. Vyžadovalo by to však překonat „odvětvové“ myšlení a omezit sklon k přísnému rozlišování mezi fondy.

7.16   Právě probíhající debata o budoucnosti venkova může být příležitostí ke zvýšení povědomí v oblasti problematiky venkova i mezi obyvateli měst. V této oblasti se v poslední době uskutečnilo několik zajímavých zkušebních akcí (např. v projektu European Citizen's Panel  (3)), které do diskuse o venkově zapojovaly širší okruh osob, jež se o tuto problematiku dříve nezajímaly. V akcích spojených se zvýšením povědomí by se mohly společně angažovat vesnické a městské organizace.

---

(1)  Otázkou žen ve venkovských oblastech se EHSV zabýval ve stanovisku Úř. věst. C 204, 18.7.2000, s. 29.

(2)  Je to patrné nejen v rámci jednotlivých zemí (jako např. v Polsku, kde rozvinutější skupiny v rámci Krajowej Sieci Grup Partnerskich (Národní sítě skupin partnerství) pečují o méně zkušené skupiny a podporují je), ale i mezi zeměmi (např. činnost polských venkovských organizací na Ukrajině, slovenských v Srbsku nebo maďarských v Albánii). Tyto činnosti však jakožto osvědčené postupy vyžadují jak podporu institucí, tak větší rozšíření.

(3)  www.citizenspanel.eu.

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/43

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Sociální dopady vývoje vztahu mezi dopravou a energetikou“

(2009/C 175/08)

Dne 17. ledna 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Sociální dopady vývoje vztahu mezi dopravou a energetikou.

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. listopadu 2008. Zpravodajkou byla paní BATUT.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 4. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 107 hlasy pro, 29 hlasů bylo proti a 15 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Závěry

1.1.1   Doprava a energetika, jež jsou neoddělitelné a životně důležité pro konkurenceschopnost, rozvoj, prosperitu i soudržnost, jsou pod tlakem ze tří stran (pod tlakem ekonomickým, sociálním i environmentálním), a to v situaci nedostatečné evropské nabídky energie a nestability vnější nabídky, kvůli nimž je jejich cena nestálá a řadu let může nadále stoupat.

Podle názoru EHSV je užitečné podporovat průřezové a prospektivní úvahy o naprosté nezbytnosti dopravy a energetiky pro evropské občany, o dopadech, které mají na jejich způsob života, zejména za problematických okolností, a o možnostech činnosti, které by mohla Evropská unie kdykoli v souvislosti s dopravou a energetikou využít, aby byly lépe zohledněny dobré životní podmínky občanů.

1.1.2   Zachování evropského sociálního modelu závisí zčásti na tomto vztahu mezi dopravou a energetikou, jejichž dlouhodobé zdražování má dopad na život osob, podniků a zaměstnanců i na mobilitu a zaměstnanost obecně. Vztah mezi dopravou a energetikou se vedle bydlení, zaměstnání a platů stal čtvrtým faktorem sociálního vyloučení. To, že někteří občané nemají přístup k dopravě a energii, je vylučuje i ze života „informační společnosti“. Úspěch lisabonské strategie je ohrožen ze tří stran – v oblasti sociální, ekonomické a environmentální.

1.1.3   Trh a ceny – spotřebitelské ceny zahrnují takové faktory, jako je liberalizace, kurs eura, stav finančního trhu, daně, náklady na obnovitelné zdroje energie a boj proti změně klimatu, vnější faktory. Trh sám o sobě všechno regulovat nedokáže. Je zapotřebí vypracovat více nástrojů pro větší začlenění občanů a pro spravedlivější rozdělení nákladů a cen.

1.2   Doporučení

1.2.1   EHSV se domnívá, že pro společnost by v období růstu cen bylo prospěšné, kdyby Evropská unie povzbudila některé kategorie spotřebitelů, aby na základě dialogu rozlišovali mezi„nezbytnou“(u níž by byla možná podpora) a „volitelnou“spotřebou dopravy a energie.

1.2.2   Strukturálním fondům by bylo možné svěřit úlohu v otázkách energetické solidarity a zachování mobility občanů.

1.2.3   Rozdělení veřejných prostředků mezi činnosti zaměřenými na výzkum a vývoj by mělo být na úrovni EU vyvážené tak, aby se optimalizovala ochrana klimatu a energetická soběstačnost Unie.

EHSV by si přál vidět stálou snahu o podporu takové úrovně výzkumu, která by mohla přinést podstatný a rychlý pokrok v oblasti nových zdrojů energie a jejich využití, a aby tato soustavná snaha nepolevila tak, jak se to stalo při první ropné krizi, jakmile došlo k poklesu kurzů.

1.2.4   Právní režim státních podpor by měl fondům státní podpory systematicky zaručovat osvobození od pravidel hospodářské soutěže v oblasti výzkumu, což by dalo investorům určitou jistotu, která by podpořila využívání nových technologií a vytváření a zachování pracovních míst.

1.2.5   Rozšíření finančního nástroje pro sdílení rizik (1) na průkopnické MSP by jim umožnilo rozvíjet konkurenceschopnost při podpoře zahájení konkrétních zlepšení ve vztahu mezi dopravou a energetikou.

1.2.6   Rozšíření přístupových kritérií EGF  (2) by přispělo ke zmírnění negativních dopadů opatření v rámci boje proti klimatické změně na pracovníky.

1.2.7   K tomu, aby bylo možné zachovat konkurenceschopnost evropské ekonomiky a zároveň sociální soudržnost, se Výbor zasazuje o

—	obecný plán pro společnou průmyslovou politiku zaměřený na udržitelný rozvoj a funkční komodalitu (3) dopravy;

—	energetickou politiku založenou na solidaritě mezi členskými státy a spojenou s ochranou klimatu;

—

vypracování studií o možnosti a proveditelnosti evropské energetické služby obecného zájmu pro občany se společným přístupem k cenám, ke zdaňování pohonných hmot, k bezpečnostním předpisům v oblasti financí, k ekonomickému rozvoji a ochraně klimatu; tím by se zlepšila úloha služeb poskytovaných veřejnosti v členských státech v oblasti energetiky a dopravy  (4) tam, kde se protínají právní předpisy, území, podpora základních práv občanů a zaměstnanost;

—	kvantitativní a kvalitativní cíle a nástroje k měření efektivity oddělení činností sítí od distribuce a jeho dopadu na ceny;

—	průzkumy mínění spotřebitelů o harmonizaci evropských daňových soustav v oblasti pohonných hmot, jejichž výsledky by byly rozsáhle publikovány, stejně jako průzkumy účinku nezbytně nutné dopravy na životní prostředí po vypracování vhodných ukazatelů;

—	zahájení skutečného dialogu o budoucích plánech týkajících se klimatu, aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže a sociálnímu dumpingu.

1.2.8   Na úrovni podniků má navíc EHSV za to, že je zapotřebí v podnicích a ve službách v Evropské unii

—	podporovat zahájení sociálního dialogu a jednání o nutných výdajích na dopravu a energii jako složce minimální mzdy;

—	doporučit, aby byly pro podniky či služby dojednány plány udržitelné mobility;

—	zavést rovněž systémy certifikace typu EMAS pro podniky;

—	poté zhodnotit zisk, jenž lze připsat certifikovanému snížení spotřeby energie a využívání dopravy v podniku či službě podle kritérií, která budou vymezena prostřednictvím dialogu, a rozdělit jej mezi podnik a zaměstnance takovým způsobem, jaký si dojednali;

—	provést kvalitativní studie zdravotního stavu zaměstnanců s ohledem na dopravu a zdroje energie, jež využívají, a na jejich základě zavést preventivní opatření.

1.2.9   Na úrovni Společenství považuje EHSV za nezbytné zahájit občanský dialog

—	o kulturní dimenzi a etické výzvě, na něž je třeba na celém území Unie reagovat, aby byly doprava a energie dostupné všem za přijatelnou cenu a bylo tak možné přispět k blahobytu lidí a porozumět rozmanitosti Unie;

—	o podpoře občanské výchovy pokrývající dobré řízení dopravy a energetiky již od základní školy;

—	o zdraví občanů obecně na základě rozsáhlých průzkumů a s ohledem na dopravu a zdrojů energie, jež využívají, a na jejich základě zavést preventivní opatření;

—

má za to, že EU by mohla zavést standardizovaný systém označování podobný systému DPH (nikoli značku), jehož cílem by bylo lépe seznámit všechny občany s problematikou dopravy, energetiky a ochrany životního prostředí tak, že by byl na etiketě na každém spotřebním zboží umístěn řádek s názvem „APCO2 – Added Production of CO2 “;

—

EHSV soudí, že by pak bylo možné tento standardizovaný systém vypracovaný v Evropě využít v mezinárodních jednáních o obchodu a že by se výsledky daly začlenit do stávajících dokumentů podle modelu EDIFACT (5), a to za každoroční kontroly ze strany občanské společnosti podobně, jako je tomu u Evropské hospodářské komise OSN (UNECE), která každoročně předkládá zprávu o EDIFACT (6) Hospodářské a sociální radě OSN. EU by tak mohla tento systém využít v mezinárodním měřítku.

2.   Možné oblasti činnosti EU

2.1   Diplomacie

2.1.1   Energetická soběstačnost Unie, hospodářský růst, udržení životní úrovně Evropanů a sociální a environmentální udržitelnost souvisejí se schopností členských států zajišťovat dodávky.

2.2   Trhy

2.2.1   Poptávka po dopravě a energii roste, stejně jako produkce skleníkových plynů. Pokud se jedná o energie a síťová průmyslová odvětví, jsou evropské trhy i nadále roztříštěny, přestože zde existuje tendence směrem k integraci („propojení“ francouzského, belgického a nizozemského trhu v roce 2006, k nimž se pravděpodobně v roce 2009 připojí Německo; vytvoření evropského „promptního trhu“ (7), snaha o fúze). Zvolená cesta liberalizace s oddělováním sítí (plyn, elektřina) může přece jen představovat riziko, že dojde ke koupi neevropskými fondy (státními investičními fondy) či ke krizím bez kapacity společně spravované rezervy a k nedostatečně kontrolovaným cenovým politikám, jež mohou mít pro spotřebitele katastrofální následky. Jaderná energie v Evropské unii opět nabývá na rozhodujícím významu – bylo by nezodpovědné nevěnovat se jí na úrovni Společenství.

2.2.2   Cestování nám umožňuje práci, turistiku, poznávání ostatních Evropanů a Evropy. Omezují ho však příliš vysoké ceny energií, což má závažné dopady na život lidí, na společnosti, na zaměstnanost i ekonomické aktivity.

2.2.3   K tomu, aby se zabránilo další fragmentaci trhu, je zapotřebí energetický mix a solidarita uvnitř Evropy. Mobilní a inkluzivní společnost vyžaduje zároveň koherentní regulaci a takové regulační orgány, které na ni dohlížejí. A právě občanská společnost může v tomto směru pomoci.

2.3   Tvorba cen

2.3.1   Při tvorbě spotřebitelských cen vstupují do hry tyto faktory:

—	liberalizace: spotřebitelé nepocítili všechna slibovaná snížení cen;

—

interakce cen mezi sebou: ceny se navzájem ovlivňují, interakce mezi cenou energie a cenou dopravy a mezi cenou ropy a plynu společně utvářejí prodejní politiku; praktiky výrobců a distributorů, kteří tlačí na zvyšování cen a mají z něj největší prospěch a pak snižují cenu o polovinu, když chybí likvidita;

—

směnné kursy: současný kurs eura vůči dolaru by měl zmírnit stoupání cen, avšak velká poptávka a vysoké ceny z doby před krizí nakonec mají dopad na státy Euroskupiny, jenž je o to horší, že v jednotlivých státech podléhají pohonné hmoty vysokému zdanění (8); snížení kursu eura vůči dolaru během krize omezuje účinek snížení výrobních cen;

—

stav finančních trhů: nedostatečná likvidita způsobená krizí na konci roku 2008 přivodila propad ceny surové ropy, protože obchodníci se snažili přizpůsobit možnostem kupujících, aby omezili svoje ztráty; cenu benzínu u pump na začátku krize však snížení cen příliš pozitivně neovlivnilo, zato ekonomickou a sociální ozvěnu krize jsme již začali pociťovat;

—	daňový systém: zatěžuje energetiku a v různých členských státech se liší, a proto by bylo třeba jej přezkoumat a skutečně jej v Evropě harmonizovat;

—	mezera na trhu v oblasti obnovitelných energií – celkové zvyšování cen kompenzovalo počáteční náklady na tyto energie, avšak průměrný spotřebitel tento přínos zatím moc nepociťuje; naopak pokles nákladů může jejich postavení oslabit;

—	roli hrají i vnější faktory, jako například zásada „znečišťovatel platí“, nebo by mohly hrát roli, jako například vznik skutečné hospodářské soutěže mezi dodavateli ropných produktů a evropské nafty za harmonizovanou cenu.

2.3.2   EHSV se domnívá, že úlohou EU by měla být propagace solidarity, podpora obecného plánu pro společnou průmyslovou politiku, která by byla založena na výzkumu v oblasti udržitelného rozvoje a funkční komodality dopravy, a zvyšování evropské politické stability cestou právních předpisů. K vypracování těchto politik by bylo užitečné provést seriózní studii vlivu oddělení činností sítí od distribuce či provozování na ceny.

2.4   Financování

2.4.1   Financování z veřejných prostředků

Zde je zapotřebí pouze vyzdvihnout určité aspekty, které se týkají sociálních dopadů (9). V oblasti využívání veřejných prostředků je třeba důkladně zvažovat jejich rozdělení mezi činnosti, které přinášejí krátkodobé výsledky, a mezi výzkumnou činnost, aby tak bylo na úrovni EU dosaženo co nejlepší rovnováhy mezi ochranou klimatu, energetickou soběstačností EU a zájmy občanů. Všechny přebytky v rozpočtu Společenství, které byly přiděleny, ale nebyly využity, by se měly systematicky přesouvat do fondu na podporu výzkumu a inovací. Právní režim státních podpor by měl fondům státní podpory systematicky zaručovat osvobození od pravidel hospodářské soutěže v oblasti výzkumu, což by dalo investorům jistotu, která by podpořila využívání nových technologií a vytváření a zachování pracovních míst. Podpory by se mělo dostat i MSP, aby mohly dosáhnout minimálního nezbytného růstu vymezeného v roce 2000 v Lisabonu, udržet a rozvíjet zaměstnanost a zachovat si schopnost inovovat.

2.4.2   Podpora spotřebitelů

EU má k dispozici účinné nástroje (strukturální fondy, regionální politiku). Mezinárodní odborníci dospěli před krizí k závěru, že trend stoupání cen energetických surovin je dlouhodobý. Evropská komise by mohla uvažovat o solidaritě ve Společenství, kterou by bylo možné mobilizovat v případě opětovného posílení kurzů k tomu, aby se omezilo vyloučení z důvodu energetické chudoby a zabránilo se tak dopadu na HDP EU, a v případě propadu (pokles cen provázený poklesem spotřeby, mimo jiné v důsledku oslabení kupní síly) k posílení poptávky.

Jedním ze sociálních důsledků vývoje vztahu mezi dopravou a energetikou je to, že když k němu dojde, všichni se stáváme závislí na růstu cen, přičemž vnější vlivy, které pramení z globalizace a posilování finančních vlivů na ekonomiku a přivedly ke krizi, zatěžují mzdy a kupní sílu domácností a Unie se potýká s nezaměstnaností. Dále ceny do velké míry závisí na nepřímém zdanění, jež je neprogresivní.

EHSV se domnívá, že pro společnost by bylo prospěšné, kdyby se z podnětu Evropské unie zavedlo rozlišování mezi cenou „nezbytně“ a „volitelně“ ujetých prvních kilometrů, prvních spotřebovaných litrů paliva a prvních kilowattů elektřiny atd., a to na základě odhadovaného využití a kategorií uživatelů, jež budou vymezeny prostřednictvím dialogu. Pro nezbytně nutnou složku by pak mohly být vytvořeny systémy podpor pro nejvíce znevýhodněné osoby.

EHSV je toho názoru, že by měly být vypracovány studie o proveditelnosti energetických služeb obecného zájmu, které by sloužily společné energetické politice. Díky společnému přístupu k cenám by se z tohoto parametru mohl stát nástroj pro zachování ekonomického rozvoje a zároveň i ochranu klimatu a zájmů spotřebitelů cestou spravedlivějšího rozdělování nákladů.

2.5   Daně

2.5.1   Při tvorbě cen se uplatňuje vliv daní (z nichž ekologická známka je nejnovější). Členské státy si dosud uchovávají určitou míru vlastní činnosti. Politika užší integrace trhu by EU bezpochyby přiměla k přezkumu situace v daňové oblasti a zvýšila by její transparentnost pro občany-spotřebitele.

2.5.2   Vnitrostátní spotřební daň z ropných produktů, která je stanovena Evropskou unií, vychází z objemu a DPH z hodnoty. DPH je jako všechny nepřímé daně nespravedlivá, protože ji musí platit každý bez ohledu na své příjmy. Nejtvrdší dopad tak má na nejvíce znevýhodněné socio-ekonomické skupiny obyvatelstva. Občané členských států si však nejsou rovni, ani pokud jde o zdanění pohonných hmot, což by se mělo stát předmětem studií a průzkumů, které by se měly pro spotřebitele zveřejnit s cílem nalézt nejlepší systém z hlediska konvergence. „Evropská“ nafta by měla okamžitý transparentní účinek (10).

2.6   Výzkum

2.6.1   Obnovení produktivních investic musí být v takovém měřítku, aby mohlo přinést významné a rychlé pokroky, bez nichž se EU nepodaří zajistit energetickou nezávislost ani zachování své vedoucí pozice v boji proti změně klimatu, životní úroveň Evropanů či budoucnost Evropy. Bezplatný postup udělování evropského patentu v oblasti obnovitelných zdrojů energie a čisté a úsporné dopravy by mohl zkrátit dobu, která uběhne mezi objevem a jeho uvedením na trh. Takové opatření by nebylo v rozporu s čl. 194 odst. 1 písm. c) Lisabonské smlouvy. Musíme v rozumné míře riskovat. EIB od nynějška pro investice požaduje 20 % zvýšení energetické účinnosti. To by mohlo být zaměřeno na inovace (11) a nabídnuto většímu množství podniků.

Pokud by se umožnilo MSP, aby využily MFPR (viz bod 1.2.5), mohlo by to zvýšit zavádění inovací na celém území. Například iniciativy pro spolujízdu se rozvíjejí, avšak stále zůstávají (tak jako v obcích St-Brieuc či Rennes (12)) závislé na možné míře místních dotací, přestože přinášejí mobilitu, snížení CO2, úsporu času a mají sociální přínos, protože umožňují přístup i znevýhodněným osobám díky tomu, jak malé náklady jsou třeba na jejich využívání.

2.7   Regiony

2.7.1   Doprava a energie jsou páteří regionů a příležitostí k místnímu rozvoji (viz dopad zavedení rychlovlaků TGV na francouzské regiony). Přeprava osob, která byla tradičně motorem ekonomiky a územního plánování, však představuje spíše brzdu, pokud jsou ceny energií vysoké.

2.7.2   Unie přijímá energetickou politiku a politiku na ochranu klimatu s kvantitativně vyjádřenými cíli a bude potřebovat nástroje k jejich měření. Bylo by přínosné změřit kvalitativní aspekty harmonizovaným způsobem v celé EU; k hodnocení vyjádřených potřeb je nezbytný územní rozměr energetiky a dopravy. Na místní úrovni umožňuje lepší řízení zdrojů hluboká znalost tendencí.

2.7.3   Regionům se dostává podpory prostřednictvím regionální politiky EU. Přidělování těchto podpor může být ukazatelem snahy o zlepšení podmínek pro občany, co se týká dopravy a energetiky. Vývoj vztahu mezi dopravou a energetikou může mít dopad na celé oblasti ekonomiky se závažnými sociálními důsledky, pokud se negativní tendence spojí a plnou silou dolehnou na některý sektor, jako je například rybolov, kde se snižují zisky z důvodu nárůstu cen za dopravu a energii.

2.7.4   Každodenní dojíždění do práce je podmíněno rozmístěním ekonomických aktivit a řízením mobility obyvatel ve městech  (13). Povinnost zaměstnávat pracovníky z nejbližšího okolí by mohla být podpořena ze strukturálních fondů (určité procento pracovních míst by muselo být vyhrazeno pro místní obyvatele a podniky, které by tuto politiku přijaly, by byly daňově zvýhodněny). Zaměstnanost, bydlení, rovnost příležitostí a tedy i mzda a doprava jako čtvrtý faktor mohou nebo nemusí hrát roli při sociálním začleňování.

Řešení, která se vyhýbají přizpůsobení kolektivních nákladů, jímž by došlo k negativním dopadům na sociální oblast, lze nalézt zejména v nových prioritách a koordinaci veřejných městských politik, které se týkají bydlení, zaměstnanosti a mobility.

Při existenci vnitrostátního a evropského rámce, který přináší právní jistotu, by si tak mohly orgány územní samosprávy, podniky i domácnosti lépe rozdělovat úkoly.

2.8   Veřejné služby

2.8.1   V energetice existuje spíše než úplná hospodářská soutěž „oligopol“. Jeho dopady na přístup k síti a cenovou politiku vnímá veřejnost nepříznivě (např. rušení malých nádraží a autobusových sítí, které jsou považovány za nerentabilní, růst spotřebitelských cen, náklady na energie atd.). Státní veřejné služby se pohybují v průsečíku právních předpisů, činností regionů, podpory základních práv občanů a zaměstnanosti.

Územní celky mají za úkol zmírňovat dopady vývoje na občany a nejistoty, jež přináší. Místním správním celkům by měla být dána možnost převzít na svém území úlohu iniciátorů a tlumit ekonomické a finanční šoky. Tyto celky hledají řešení, protože jsou intenzivně konfrontovány s vývojem vztahu mezi dopravou a energetikou.

Mezi různými úrovněmi intervence – mezi úrovní místní, regionální, národní a úrovní Společenství – jsou zapotřebí nové nástroje pro správu. Programy Společenství by se měly více rozšířit a více otevřít experimentování.

2.8.2   Rozmístění pracovních míst na trzích práce by napomohlo to, kdyby bylo propojeno s organizací městské dopravy. Úloha místních veřejných služeb v oblasti zaměstnanosti je velmi důležitá; měly by zohledňovat nové povinnosti stanovené subjektům v energetice a dopravě.

2.8.3   Pokrytí regionů sítěmi je výsledkem politických rozhodnutí a investic. Působení na tvorbu cen umožňuje přístup a rozumnou cenu a začlenění znevýhodněných obyvatel. Doprava se z toho důvodu, že je nezbytná, nákladná a někdy i vzácná, stala vedle bydlení, zaměstnání a příjmu čtvrtým faktorem vyloučení. Je navíc zapotřebí pečlivě sledovat sociální dopady nových povinností, které budou dopravcům uloženy (balíček opatření v oblasti energetiky a ochrany klimatu). Cestu k ekonomické efektivitě lze hledat v systémovém přístupu k dopravním politikám, ve vysoce propojené intermodální dopravě, v konkurenčním zhospodárnění všech zeměpisných i časových mezer na trhu (14) a v technickém i sociálním výzkumu, kterými by bylo možné optimalizovat zdroje a snížit náklady. To však záleží na politické vůli a angažovanosti všech zúčastněných.

2.9   Zdraví

Důsledky vývoje vztahu mezi dopravou a energetikou se projevují i na zdraví lidí. Tyto dopady jsou důvodem pro přijímání opatření, jež mají vyvážit dřívější rozhodování a která respektují balíček zabývající se energií a klimatem, který se již připravoval v bílé knize Komise o dopravě.

2.9.1   Příčiny poškození zdraví každodenním cestováním při dlouhém dojíždění do zaměstnání mají dopad na sociální systémy: potíže s udržením si zaměstnání, stres, vyčerpanost, u dospělých jako průvodní jev pozorovaných chorob, jako je alergie a poškození svalové a kosterní soustavy (MSD), stejně jako u dětí, kde se jedná o alergie, záněty průdušek atd.

Využívání jiných než trvale udržitelných zdrojů energie způsobuje znečištění ovzduší, sladké i mořské vody, půdy a potravin, které se z ní získávají atd. Kromě toho by se měl zvážit návrat k jaderné energii a její případná rizika, stejně jako osvěta ohledně jaderné energie, která se stává nutností z důvodu zvyšování poptávky po této energii v těch členských státech, které ji vyrábějí, a zastarávání jejich elektráren.

2.10   Zaměstnanost

2.10.1   Růst, zaměstnanost (Lisabonská strategie) a trvale udržitelný rozvoj narážejí na nákladnost energií a dopravy a rovněž na důsledky finanční krize. Je třeba zohledňovat sociální otázky a otázky spojené se zaměstnaností, které souvisejí se sociálním aspektem Lisabonské strategie. Pracovníci v odvětví plynu a elektřiny již pocítili významné dopady liberalizace.

2.10.2   Stále větší převádění politiky v oblasti ochrany klimatu na úroveň Společenství předpokládá zahájení skutečného sociálního dialogu na makroekonomické úrovni, jenž by vedl k jednání o budoucích plánech na ochranu klimatu v Evropě tak, aby nebyla ohrožena hospodářská soutěž a nedocházelo k sociálnímu dumpingu. Evropská komise by mohla sociálním partnerům pomoci prostřednictvím mechanismu, jenž by jim umožnil „předvídat, předcházet a případně doprovázet“ ekonomické a sociální transformace, které vyplynou ze zavedení nových politik na ochranu klimatu, jež se odrazí i na vztahu mezi dopravou a energetikou.

2.10.3   EHSV má za to, že prostředky poskytované na aplikovaný výzkum by měly skutečně vzrůst, aby mohl rozvoj inovativních technologií zvýšit počet pracovních míst, a to především v malých a středních podnicích a v mikropodnicích.

2.10.4   EHSV je pro rozšíření EGF (Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci), aby se zmírnily negativní dopady opatření pro boj proti klimatické změně na pracovníky. EHSV má za to, že by se měl vztahovat na všechny osoby v obtížné situaci, osoby ohrožené chudobou či sociálně vyloučené a že by se měly přezkoumat mechanismy fungování tohoto fondu tak, aby bylo možné začít s rozšiřováním kritérií pro přístup k EGF.

2.10.5   Podle EHSV zatěžují nezbytné základní výdaje čím dál více nejvíce znevýhodněné osoby a ohrožují jejich integraci do informační společnosti, což je další faktor vyloučení z přístupu k zaměstnání a sociálního vyloučení. EU by měla být schopna zaručit těmto občanům přijatelný vývoj cen a zároveň posílit své zabezpečení dodávek energie.

2.11   Sociální dialog v podniku

2.11.1   Vývoj vztahu mezi dopravou a energetikou má dopady v podnicích na mikroekonomické úrovni. Sociální dialog by se měl věnovat těmto bodům:

—	Sociální dialog by se mohl zabývat vzděláváním zaměstnanců a manažerů v oblasti trvale udržitelného chování, které by přinášelo úspory v oblasti energie a dopravy, jež by neznečišťovala životní prostředí.

—	Jednání by mohlo zahrnovat povinnost, aby byly pro podniky či služby dojednány plány udržitelné mobility.

—	Zaměstnavatelé by mohli být vedeni k tomu, aby uvažovali o tom, že nutné výdaje na dopravu by bylo možné uznávat (podle stupnice stanovené sociálním dialogem) jako složku minimální mzdy.

—	Prostřednictvím sociálního dialogu by mohlo být stanoveno zavedení systémů certifikace pro podniky  (15).

—	Také by mělo být dojednáno rozdělení zisku, který vznikne snížením spotřeby energie a využívání dopravy v zaměstnání a který bude ohodnocen podle kritérií, jež budou také vymezena prostřednictvím dialogu.

Pro sociální dialog v podnicích se nabízí široká škála témat.

2.12   Kultura a vzdělávání

2.12.1   Doprava a energetika mají již dlouhou dobu i kulturní rozměr, který získaly díky svému masovému rozšíření. Tento rozměr, který je dnes nedílnou součástí procesu evropské integrace, je třeba chránit a představuje také etickou výzvu pro pochopení evropské rozmanitosti i její uplatnění v praxi.

2.12.2   EHSV má za to, že vývoj, jenž právě probíhá, může být příležitostí k podpoře občanské výchovy již od základní školy, která by vedla k lepšímu poznávání ostatních Evropanů a lépe řízenému využívání jak dopravy, tak energie. Také by usilovala o osvětu v oblasti každodenní činnosti občanů, přičemž by zohledňovala nejvíce znevýhodněné obyvatele, např. v důsledku postižení, stáří či sociálního vyloučení. Toto vzdělávání by mohlo být spojeno se zdravotní osvětou, pro kterou by vytvářelo potenciál (16).

2.13   Činnost organizované občanské společnosti

2.13.1   Vzhledem k jednotlivcům

Každý občan má povinnost se informovat a má právo očekávat transparentnost rozhodnutí, která činí jak instituce, tak takové struktury, jako jsou regulační orgány. EHSV má za to, že je zapotřebí provést v tomto směru velkou osvětovou akci.

Opakuje svou podporu návrhu Komise z 5. července 2007 (17) na vytvoření charty práv spotřebitelů energie, která by jim zaručovala jejich práva, jejichž dodržování nelze nechat pouze na tržních mechanismech (bod 1.2 a 1.8 charty).

2.13.2   Celosvětově

Reakce na výzvy, které energetická politika přináší, vyžaduje angažovanost společnosti, k níž je zapotřebí zapojení občanů a jejich aktivní činnost.

EHSV za tímto účelem předkládá návrh, který by mohl vést k tomu, že by si občané a spotřebitelé tyto otázky více uvědomovali díky označení všech spotřebních výrobků, jejichž produkce přispěla ke zvýšení koncentrace CO2, zvláštní etiketou.

Když mají občané možnost rozhodovat se odpovědně, nemají dostatečný přehled. EU by mohla v tomto směru jednat a zároveň si zachovat konkurenceschopnost svých podniků za použití dvou komplementárních úrovní činnosti:

—	úroveň makroekonomická, jak ji představilo stanovisko EHSV z 20. února 2008 (18);

—

úroveň mikroekonomická, kde by bylo spotřebitelům umožněno si vybrat, pokud by podniky na základě standardizované certifikace typu EMAS uváděly v každé fázi hodnotového řetězce na etiketě výrobku (zboží či služby) množství uhlíku, který jeho produkcí vznikl. Částečně se již provádějí takové experimenty ve Velké Británii a mimo EU ve Vancouveru v Kanadě.

Takový systém označování podobný systému označování DPH by při spotřebě každého zboží či služby umožnil upozornit každého občana etiketou „APCO2 – Added Production of CO2 “, která by se objevila na každém účetním dokumentu týkajícím se výrobku či služby, ať už by se jednalo o účtenku ze supermarketu či výplatní pásku, což by všem obyvatelům EU umožnilo si tyto otázky uvědomit na základě objektivních údajů.

Hrazení nákladů na produkci CO2 by s ním spojeno nebylo. Je naléhavě třeba nějakým jednoduchým způsobem všechny přimět k tomu, aby si tuto problematiku uvědomili, a to ve všech odvětvích.

EHSV má za to, že mezinárodní jednání o obchodu by mohla tento evropský postup využít. Výsledky by bylo možné začlenit do již normalizovaných dokumentů o obchodu podle modelu EDIFACT, a to za každoroční kontroly ze strany občanské společnosti. Evropská hospodářská komise takto každý rok informuje Hospodářskou a sociální radu OSN (UNECE) o situaci, v níž se nachází EDIFACT.

EU má velký náskok v tom, že si uvědomuje, že tyto tři kapitoly – dopravu, energetiku a životní prostředí – je nutno řešit společně jako složky jedné a též politiky. Toho by mohla využít i na mezinárodní scéně.

---

(1)  Finanční nástroj pro sdílení rizik, dohoda o spolupráci uzavřená EIB 5.6.2007, určený na výzkum, rozvoj a inovace v Evropě; dotace 10 miliard eur.

(2)  EGF – Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci.

(3)  Definice komodality: „Součinnost více druhů dopravy, tj. účinné využívání různých druhů dopravy samostatně nebo v jejich vzájemné kombinaci.“ Přezkum bílé knihy Komise z roku 2001 o evropské dopravní politice do roku 2010 v polovině období, červen 2006.

(4)  Článek 73 Smlouvy o ES: „S touto smlouvou jsou slučitelné podpory, které odpovídají potřebě koordinovat dopravu nebo které představují náhradu za určitá plnění související s pojmem veřejné služby.“ Viz též nařízení Rady (EHS) č. 1107/70 ze dne 4. června 1970 o poskytování podpor dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách (Úř. věst. L 130, 15.6.1970, s. 1–3) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70.

(5)  EDIFACT – zkratka pro Elektronickou výměnu dat pro státní správu, obchod a dopravu; norma OSN, která definuje jak syntaxi, tak obsah; státní a odvětvové standardizační orgány ji adaptují tak, aby zajistily, že se zohlední potřeby všech činností.

(6)  Evropská hospodářská komise OSN (UNECE) se skládá z 56 členů a je jednou z pěti regionálních komisí Hospodářské a sociální rady OSN (ECOSOC). Kromě evropských zemí jsou v ní zastoupeny Spojené státy, Kanada, Izrael a republiky střední Asie.

(7)  Na „promptním trhu“ se obchoduje s měnami, kurzy či komoditami, přičemž k dodání dochází bezprostředně po uzavření obchodu (do druhého dne, nanejvýše ve lhůtě 24 hodin).

(8)  DESTATIS (německý spolkový statistický úřad): ceny energií vedou ke zvyšování výrobních cen, a to o 3,8 % za rok. Během téhož období se ceny zvýšily o 7 %, ceny ropných derivátů o 19 % a elektřiny téměř o 10 %. Bez energií by se ceny bývaly zvýšily pouze o 2,7 % za rok (zdroj: deník Les ECHOS, Francie, 21.–22. března 2008).

(9)  Stanoviska EHSV, zejména Dopravní infrastruktury pro budoucnost (zpravodajka: paní Alleweldt, CESE 93/2004, 28.1.2004) a Transevropské sítě: Směrem k integrovanému přístupu (zpravodaj: pan Krzaklewski, Úř. věst. C 204, 9.8.2008, s. 25, 28.3.2008).

(10)  „Zdanění pohonných hmot doplňuje stanovení tarifů za využívání dopravních infrastruktur proto, aby byly zahrnuty vnější náklady do cen placených uživateli. Umožňuje především zahrnout složku vnějších nákladů souvisejících s emisemi skleníkových plynů. V době, kdy je sektor silniční dopravy plně otevřen hospodářské soutěži, se neexistence harmonizovaného zdanění pohonných hmot jeví stále více jako překážka pro hladké fungování vnitřního trhu.“ Bílá kniha Evropské komise „Evropská dopravní politika pro rok 2010“ z r. 2001.

(11)  Viz stanovisko EHSV k tématu Možné pozitivní a negativní dopady vyšších požadavků politiky životního prostředí a energetické politiky na konkurenceschopnost evropského průmyslu (zpravodaj: pan Wolff, 20.2.2008, Úř. věst. C 162, 25.6.2008, s. 72).

(12)  Obce v Bretani (departement 22) ve Francii; o městě Saint-Brieuc se jednalo na slyšení studijní skupiny, jež připravuje toto stanovisko.

(13)  Stanovisko EHSV k tématu Doprava ve městech a metropolitních oblastech (zpravodaj: pan Ribbe, CESE Úř. věst. C 168, 20.7.2007, s. 77).

(14)  Obec Saint-Brieuc, Bretaň (Francie, departement 22), slyšení z 6. října – zavedení „virtuálních“ místních dopravních linek, uváděných do provozu na žádost a s přesnými itineráři, a to díky počítačové centrále pro mobilitu, jejímž účelem je integrovaná správa způsobů dopravy místních uživatelů a informování o ostatních sítích (inteligentní dopravní systém – ITS).

(15)  Certifikace typu EMAS (systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí), nařízení z roku 1995 revidované v letech 2002 a 2004, nařízení č. 761/2001 o dobrovolné účasti.

(16)  Stanovisko EHSV k tématu Obezita v Evropě – role a povinnosti partnerů občanské společnosti (zpravodajka: paní Sharma, CESE Úř. věst. C 24, 31.1.2006, s. 63).

(17)  Stanovisko EHSV k tématu Evropská charta spotřebitelů energie (zpravodaj: pan Iozia, 16.1.2008, Úř. věst. C 151, 17.6.2008, s. 27).

(18)  Výše uvedené stanovisko EHSV, zpravodaj: pan Wolff.

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/50

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Evropský letecký průmysl – situace a perspektiva“

(2009/C 175/09)

Dne 27. září 2007 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Evropský letecký průmysl – situace a perspektiva.

Poradní komise pro průmyslové změny, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 18. listopadu 2008. Zpravodajem byl pan OPRAN a spoluzpravodajem pan BAUDOUIN.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 3. prosince 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 110 hlasy pro, 9 hlasů bylo proti a 5 členů se zdrželo hlasování.

PŘEDMLUVA

Toto stanovisko se zabývá odvětvím evropského leteckého průmyslu, který prostřednictvím strojů s pevnými křídly slouží trhu civilní osobní a nákladní dopravy. Všechny ostatní případy (vojenský letecký průmysl, vrtulníky, údržba atd.) jsou z tohoto stanoviska výslovně vyloučeny.

První část – Závěry a doporučení

Cíl: Zachovat vedoucí pozici evropského civilního leteckého průmyslu ve světovém měřítku v odvětví letadel s pevnými křídly – identifikovat hrozby, určit priority a předložit návrhy pro úspěšnou strategii na období 2008–2012

Zpráva STAR 21 ukázala, že průmysl hraje v rozvoji partnerství se světem výzkumu (s univerzitami, vysokými školami, státními laboratořemi atd.) významnou roli. Letecký průmysl je „tavicím kotlem“ základních kompetencí a technologií a významným katalyzátorem inovací. Tento průmysl staví na civilním i obranném sektoru, které jsou vzájemně provázány a spočívají na využívání špičkových technologií.

1.1   Civilní i vojenský letecký průmysl má rozhodující úlohu jako pevná průmyslová základna, a také pokud jde o technologický rozvoj a hospodářský růst. Svou váhu má i ve světovém měřítku a má vliv na ekonomická a politická rozhodnutí.

1.2   Rovněž se účastní rozvoje kvalifikovaných zaměstnání v Evropě a podílí se na vyplácení poměrně vysokých platů ve srovnání s ostatními odvětvími.

1.3   Stručně řečeno, Lisabonská strategie (2000) a závěry zasedání Evropské rady v Barceloně (2002) (1) jsou aktuálnější než kdy dříve.

Výbor má za to, že existuje pět podstatných faktorů, které budou pro evropský letecký průmysl znamenat skutečnou hrozbu, pokud s nimi nebudou političtí a průmysloví činitelé počítat.

2.1   Exponenciální nárůst nákladů na vývoj letadel spolu se skutečností, že výrobci nejsou schopni ve svých evropských průmyslových strategiích sami financovat veškerý vývoj nových modelů, způsobují přesouvání financování a finančního rizika na výrobce zařízení a subdodavatele, stále delší návratnost investic a prohlubování zadlužení a nejistoty výrobců zařízení a subdodavatelů.

2.2   Slabost dolaru, která se projevovala od roku 2005 až do vypuknutí současné světové krize a dnes má podobu neustálého kolísání této měny, jež má ve srovnání s eurem celkově rostoucí tendenci, pro niž neexistuje žádné ekonomické vysvětlení, má za následek:

—	o ztrátu konkurenceschopnosti evropského průmyslu (2);

—	o neustálou snahu o snižování fixních nákladů (mezd);

—	o podporu přemisťování podniků do zóny dolaru;

—	o pokles počtu subdodavatelů v Evropě;

—	o podporu vzniku „partnerství“ v jiných zónách mimo Evropu.

2.3   „Papy boom“ (3), který dosáhne vrcholu v roce 2015, přivodí odchod mnoha vysoce kvalifikovaných pracovníků (do roku 2015 odejde do důchodu polovina zaměstnanců odvětví evropské letecké dopravy), což by mohlo způsobit definitivní ztrátu strategických kompetencí.

2.4   Nárůst konkurence a příchod nových a velmi agresivních konkurentů (Indie a Brazílie) do sektoru regionálních letadel podněcuje průmyslové subjekty k tomu, aby zvyšovaly svou konkurenceschopnost a výdělečnost snižováním nákladů, a k tomu, aby navazovaly partnerství s rozvíjejícími se ekonomikami, jako je Čína, a to navzdory rizikům plynoucím z přesunů technologie a budování nových továren pro získání těchto nových trhů. Tato konkurence také způsobuje zaměření na klíčové aktivity odběratelů.

2.5   Současná výhodná hladina cen ropy nemůže zakrýt přetrvávající nejistotu, pokud jde krátkodobý a střednědobý vývoj cen v kontextu celosvětové hospodářské krize, jejíž skutečnou hloubku a trvání zatím není možné změřit. Tyto faktory mají dopad na poptávku, oslabují letecké společnosti a nutí výrobce uvažovat o tom, jak snížit náklady na provoz letadel, a to zvláště využíváním alternativních paliv a odpovídajících technologií.

3.   Výbor má za to, že hlavní výzvy tohoto odvětví spočívají v tom, aby si udrželo konkurenceschopnost, bylo prospěšné veřejnosti a rozšířilo své působení na mezinárodní scéně.

Navrhuje v tomto rámci několik doporučení a přál by si, aby Komise a členské státy zdůraznily vedoucí úlohu, kterou hraje letecký průmysl v EU, i význam, jaký má pro veřejnost v důsledku svých dopadů na mnohá odvětví na celém území Evropy.

V oblasti technologického vývoje, růstu a spolupráce je třeba zajistit vytvoření nového rámce, jenž by podnítil společnosti z různých zemí EU k tomu, aby efektivněji spolupracovaly na stanovení a dosahování svých průmyslových priorit. To zvýší konkurenceschopnost a zlepší reakce na výkyvy na trhu. Je nezbytně nutné stanovit nové standardy kvality a účinnosti, a to co nejefektivnějším financováním výzkumu a vývoje.

4.1.1   Je třeba posílit koordinaci mezi Evropskou komisí a Evropskou obrannou agenturou (EDA), čímž by se podpořil vývoj nových technologií „dual use“, jež by sloužily zároveň ve vojenském i civilním segmentu leteckého průmyslu. Současně je nutné zajistit, aby Evropská komise a Evropská obranná agentura měly kontrolu nad dalším šířením technologií, které jsou využitelné zároveň ve vojenském i civilním segmentu leteckého průmyslu.

4.1.2   Průmyslovým subjektům je třeba poskytnout podporu (se zvláštním ohledem na vývoj MSP mezi výrobci zařízení v dodavatelském řetězci), aby bylo možné co nejrychleji a nejdůkladněji realizovat společný podnik Čisté nebe. Ten by na jednu stranu přispěl k dosažení cílů EU v oblasti životního prostředí a na druhou stranu by umožnil průmyslu, aby hrál významnou úlohu při zavádění systému řízení letového provozu nové generace (ATM programu SESAR), jenž má podpořit iniciativu Jednotné evropské nebe (SES) (4).

4.2   Výbor navrhuje prosazovat aktivní přímou účast zemí EU s uznávanou tradicí leteckého průmyslu, aby bylo možné vytvořit síť evropských subdodavatelů v leteckém průmyslu schopných efektivně zásobovat výrobce letadel, jako jsou Airbus, Saab, Alenia, ATR atd. Je důležité, aby si uchovali a zvyšovali svoje dovednosti, a to zejména tím, že se budou soustředit na nové technologie.

4.3   Významný návrat zažívá odvětví evropského regionálního leteckého průmyslu díky letadlům ATR (5) a úsporám pohonných hmot, které nabízejí. Na leteckém trhu také dochází k posunu směrem k letadlům typu RJ (Regional Jets, regionálním tryskovým letadlům) (6). Výbor zdůrazňuje, že je důležité podporovat podniky, které vyvíjejí inovační průmyslové strategie typu „otevřených inovací“, jejichž asi nejlepším současným příkladem je SuperJet International.

4.4   Výbor považuje za nezbytné, aby členské státy pomohly snížit závislost subdodavatelů na současných odběratelích (podpora při diverzifikaci a internacionalizaci trhu) a navrhnout dohodu mezi odběrateli a subdodavateli o jejich vzájemných dlouhodobých závazcích.

4.5   Výbor je přesvědčen, že je nutné podpořit vývoj inovačních strategií subdodavatelů, které by jim umožnily nabízet nové výrobky a služby s vyšší přidanou hodnotou v dlouhodobé perspektivě a zároveň napomohly jejich spolupráci na dosažení minimálního nezbytného objemu.

4.6   Navzdory sporům mezi EU a Spojenými státy, které jsou řešeny před WTO, Výbor radí Komisi a členským státům, aby zvážily postup financování, který by dokázal zajistit kontinuitu výrobního procesu. Tento postup by mohl mít podobu vzájemných půjček mezi subdodavateli v daném odvětví. Také by mohl mít podobu buď záruk za úvěry založených na vratných zálohách, anebo úvěrů od EIB (Evropské investiční banky) se sníženými sazbami. Také by bylo vhodné najít mechanismy krytí před finančními riziky, jako jsou například výkyvy směnných kurzů.

4.7   Kromě průmyslového hlediska má Výbor za to, že je třeba také počítat s vývojem a změnami v zaměstnanosti a zavést anticipativní řízení zaměstnanosti a kompetencí na různých úrovních v evropských, národních i místních orgánech. Zřízení středisek pro sledování pracovních míst v leteckém průmyslu by ve spolupráci s akademickými institucemi mělo pomoci stanovit zaměstnání, která mají perspektivu, i potřeby dalšího vzdělávání.

4.8   Výbor zdůrazňuje, že je důležité vytvořit nástroje ekonomického monitorování, aby bylo možné sledovat vývoj výkonnosti podniků a co nejdříve odhalovat rizika. Tyto nástroje by měly být na jednu stranu inovační, co se týká vzdělávání, a na druhou stranu by měly upevnit vazby mezi výzkumem, univerzitami a průmyslem, aby se mládež i zaměstnanci mohli lépe připravit na zaměstnání, která mají budoucnost, a na technologické změny, které se začínají rýsovat.

4.9   Vývoj interakcí mezi póly konkurenceschopnosti s cílem dosáhnout environmentálních a technologických cílů, které si EU stanovila, by měl umožnit vytváření sítí a lepší rozdělení úloh a evropských fondů, což by zabránilo vzájemné konkurenci evropských regionů a posílilo součinnost.

4.10   Součástí rámce pólů konkurenceschopnosti by měla být finanční účast EU. Tyto póly vznikly proto, aby EU mohla zůstat na čele špičkových technologií a měla konkurenceschopný a inovační průmysl schopný odpovídat standardům HQE (Haute Qualité Environnementale). Například využívání kompozitních materiálů pro jejich odolnost a nízkou hmotnost nesmí vést k přehlížení toho, zda je lze či nelze recyklovat či likvidovat.

4.11   Výbor zdůrazňuje, že je důležité urychleně přijmout soubor opatření, jejichž cílem by byly:

—	ekologizace letecké dopravy;

—	spokojenost a bezpečnost cestujících;

—	snížení emisí CO2 v odvětví letecké dopravy (v souladu s evropskou politikou obecného snižování emisí CO2 v Evropě), hlučnosti a spotřeby pohonných hmot;

—	rozvoj koncepcí usnadňujících likvidaci vyřazeného zařízení (využívání recyklovatelných látek atd.).

4.12   Výbor má za to, že Komise a členské státy by měly velmi rychle reagovat na potřebu strategické politiky v odvětví leteckého průmyslu. Tato politika by měla zahrnovat provádění praktických opatření na evropské úrovni i v regionech s tradicí leteckého průmyslu, která by pomohla předvídat budoucí změny a minimalizovat jejich sociální dopady. Bylo by třeba, aby Komise a členské státy podpořily zřízení výboru pro sociální dialog v rámci odvětví leteckého průmyslu, jak doporučují sociální partneři.

Druhá část – Odůvodnění

5.   Souvislosti a historie

5.1   V roce 2007 analytikové předpovídali, že letecká doprava by se měla do 20 let více než zdvojnásobit, a to s průměrným ročním nárůstem o 6 % (v roce 2025 předpokládají 5 miliard cestujících oproti přibližně 2 miliardám v roce 2006). Odhady objednávek nových strojů (s více než 90 sedadly) v příštích 20 letech jsou vzhledem k nutnosti reagovat na toto očekávané zvýšení dopravy optimistické a pohybují se mezi 22 600 (zdroj: Airbus) a 23 600 (zdroj: Boeing) stroji.

5.2   Stále větší liberalizace letecké dopravy, prudký nárůst poptávky v zemích s rozvíjejícími se ekonomikami (Asie-Tichomoří a Střední východ) a dobrá finanční situace leteckých společností v roce 2007 měly být schopny tento proces podpořit.

Dne 27. září 2007 shromáždění EHSV schválilo, aby Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI) vypracovala stanovisko z vlastní iniciativy k budoucnosti leteckého průmyslu v Evropě (s vyloučením vojenského leteckého průmyslu, vrtulníků, údržby atd.).

5.3.1   Výbor vede k vypracování tohoto dokumentu skutečnost, že odvětví leteckého průmyslu má pro veškerý evropský průmysl obrovský význam vzhledem k jeho síle, pokud jde o výrobu, vývoz, pracovní příležitosti a investice do výzkumu a vývoje. Kromě toho působí jako hnací síla na řadu odvětví průmyslu (subdodavatelé i navazující odvětví, jako je například údržba letadel) a jako faktor dynamizace celých regionů. Neméně důležitá je i jeho úloha vlajkové lodi evropské přidané hodnoty a to, že ukazuje, jak spojené úsilí Evropě umožňuje zaujmout pozici vůči ostatním světovým konkurentům, zejména Spojeným státům.

5.3.2   Zkušenosti, které CCMI nabyla díky vypracování svého stanoviska s názvem Rozvoj hodnotových a dodavatelských řetězců v evropském a globálním kontextu (7), se budou hodit při analýze leteckého průmyslu, jenž je v tomto ohledu velmi složitým odvětvím.

Nad hospodářským růstem se nadto vznáší další řada hrozeb, které by mohly způsobit nové problémy.

5.4.1   Silná závislost výrobců na trzích v zemích s rozvíjející se ekonomikou by mohla znamenat, že neočekávané zpomalení růstu v Asii (nejen v Číně a Indii) bude mít okamžitý a velmi neblahý dopad na celé odvětví.

5.4.2   Hluboká proměna vztahů mezi odběrateli a výrobci zařízení i neustálé restrukturalizace, které odběratelé provádějí, vychýlily rovnováhu v tomto odvětví. V současné době je obtížné měřit důsledky zvýšení finančních rizik, jež nesou výrobci zařízení prvního řádu, kteří jsou kvůli dohodám o sdílení rizik pod tlakem odběratelů.

5.4.3   Nedostává se národních i evropských investic pro rozvoj nových technologií. Stejně tak by bylo vhodné přidělit prostředky základnímu výzkumu v podnikové strategii a inovační strategii.

5.4.4   V důsledku orientace na využívání kompozitních materiálů byla nutná reorganizace celého řetězce (odprodej továren Airbusu atd.) ještě předtím, než se tato technologie dostatečně osvědčila; viz například rozsáhlé využití kompozitních materiálů v B787, jichž je objednáno již přes 800 kusů navzdory skutečnosti, že toto letadlo ještě nebylo schváleno.

5.4.5   Mezi lety 2000 a 2007 euro posílilo oproti americkému dolaru o 48 % (a o 66 %, pokud vezmeme v úvahu průměrný kurs během prvních osmi měsíců roku 2008). Tento jev byl nyní přerušen, měl-li by se však znovu objevit, či dokonce zintenzivnit, mohlo by to donutit Airbus, aby naplánoval nová úsporná opatření (jak prezident Airbusu již několikrát uvedl, každý pokles dolaru o 10 centů stojí tohoto výrobce letadel 1 miliardu EUR), což by mělo dramatické důsledky pro síť subdodavatelů, z nichž mnoho nemá prostředky na to, aby si platili pojištění, a vedlo by to ke stále častějším přesunům výroby, jež by měly katastrofální sociální a politický dopad.

5.4.6   Technické problémy, kterými trpí A380, A400M i B787, a jejich bezprostřední dopady jasně ilustrují potíže, s nimiž se výrobci potýkají při snaze zvládat výrobu čím dál složitějších nových letadel.

5.4.7   Následky současné mezinárodní krize lze zatím jen stěží odhadnout. Z poklesu cen ropy mohou mít (v každém případě alespoň krátkodobě) prospěch letecké společnosti. Krize má však negativní dopad na mezinárodní cestovní ruch, a tudíž na poptávku po cestování letadly.

5.5   Bez ohledu na to, jak se bude letecká doprava dále vyvíjet, a navzdory jejímu současnému rozmachu jsou ekonomické a sociální dopady současné a budoucí reorganizace odvětví evropské letecké dopravy skutečné a vážně mu hrozí další propad.

5.6   Tento proces může přinést významná rizika, jako je ztráta klíčových kompetencí a také vedoucí pozice Evropy ve světovém měřítku kvůli tomu, že není schopna investic nutných k vývoji nových klíčových technologií, a dále může způsobit zánik podstatného počtu subdodavatelů v Evropě v dodavatelském řetězci i mnoha pracovních míst.

6.   Hlavní cíle a výzvy leteckého průmyslu EU

6.1   Výbor je toho názoru, že hlavní úkoly tohoto odvětví spočívají v udržení konkurenceschopnosti a zlepšení toho, jak je vnímá veřejnost.

6.2   Začít podnikat v odvětví leteckého průmyslu je pro nové subjekty velmi obtížné a získat vedoucí postavení již není možné. Na trhu se ve světovém měřítku udrželi pouze dva výrobci letadel o více než 100 sedadlech – Airbus a Boeing. Pokud dojde ke ztrátě či vážnějšímu omezení technologií, kompetencí nebo infrastruktury, je nesmírně obtížné je obnovit.

Evropa by tak měla dbát na to, aby si země s tradicí leteckého průmyslu:

6.3.1   udržely a zvyšovaly svoje kompetence, zejména tím, že se budou soustředit na rozvinuté technologie a budou se účastnit vytváření evropské sítě subdodavatelů schopných efektivně zásobovat velké odběratele, jako jsou Airbus, Saab, ATR atd.;

6.3.2   měly v oblasti základního výzkumu významnější úlohu při rozvoji partnerství s vědeckou obcí (s univerzitami, ostatními školami vyššího vzdělávání, státními laboratořemi atd.).

6.4   Evropa nemůže ignorovat skutečnost, že ve Spojených státech existuje úzká provázanost mezi vojenským a civilním výzkumem. I když je program B787 ve skluzu, Boeingu se dostalo finanční pomoci ze strany NASA i DARPA k tomu, aby mohl učinit převratné technologické změny, které spočívají v přechodu na kompozitní materiály. Výbor má z toho důvodu za to, že je třeba posílit koordinaci mezi Evropskou komisí a Evropskou obrannou agenturou (EDA) a podpořit tak vývoj nových technologií „dual use“, jež by sloužily zároveň vojenskému i civilnímu leteckému průmyslu.

6.5   Letecký průmysl musí zohledňovat nařízení REACH (ES) č. 1907/2006, jež Parlament a Rada přijaly dne 18. prosince 2006 a jež vstoupilo v platnost dne 1. června 2007. Původním záměrem bylo zajistit hodnocení, povolování a případné omezování přibližného počtu 30 000 látek vyskytujících se ve značném množství na evropském trhu. V posledních týdnech však bylo podle dostupných informací předběžně registrováno všech 100 000 existujících látek. To zvýší riziko přerušení dodávek zvláště při hodnocení látek používaných ve složitých či kompozitních materiálech. Proto je nezbytné, aby EU podpořila podniky pólů konkurenceschopnosti, které intenzivně využívají kompozitní materiály, při posuzování rizik jednotlivých složek. Komise a členské státy mohou tímto způsobem pomáhat evropskému leteckému průmyslu dosahovat environmentálních cílů.

6.6   EU se zavázala ke snižování emisí CO2, hlučnosti a spotřeby pohonných hmot (včetně propagace biopaliv). Je tedy třeba, aby Komise poskytla průmyslu včetně MSP rámec nezbytný k rychlému a harmonickému provádění společné technologické iniciativy Čisté nebe (Clean Sky).

Pokud jde o letadla pro dopravu na krátké vzdálenosti, Evropa by měla včas vypracovat program pro výzkum a vývoj zaměřený právě na letadla tohoto typu, který by usnadnil nahrazení A320 novými letadly pro dopravu na krátké vzdálenosti (NSR (8)) tím, že by napomohl evropskému průmyslu, aby neopakoval chybu, které se dopustil u typu A350. To je třeba udělat bez odkladu, protože v segmentu letounů s jednou uličkou a o více než 100 sedadlech brzy dojde k převratným změnám.

6.7.1   Během příštích 10 let by měl skončit duopol Boeingu a Airbusu v tomto strategickém odvětví, který by měl představovat přibližně 65 % z 29 400 nových letadel, jež mají být vyrobena do roku 2027 (okolo 19 160 letadel) (9), ale pouze 40 % hodnoty, což je znamením rostoucí konkurence a silného tlaku na výši cen tohoto typu stroje.

6.7.2   K novým konkurentům budou mezi lety 2015–2020 patřit např. Avic 1+2, kde nedávno došlo k fúzi (Čína), Suchoj (Rusko), Bombardier (Kanada) nebo Embraer (Brazílie). Evropa nemusí cenovou bitvu v tomto odvětví vyhrát, může však z ní mít prospěch, pokud si díky inovacím udrží technologický náskok.

Regionální letecká doprava roste o 8 % za rok. Objednávky dosahovaly maxima v roce 2007, a to jak u regionálních tryskových letadel (Regional Jets, RJ), tak u turbovrtulových letounů (u nichž se objem objednávek zdvojnásobil). Vzhledem k okolnostem (růst cen nafty, finanční krize) by mohl mít úspěch turbovrtulových letounů trvalejší charakter a pravděpodobně dojde k posunu trhu od RJ směrem k těmto letounům. I přesto by však měl růst trhu s RJ pokračovat, protože v této kategorii je velká poptávka. Tento trend by měl zasáhnout i dva velké výrobce letadel, Boeing a Airbus, a to v důsledku nových kategorií letadel, jako je řada C od Bombardieru, či příchodu nových konkurentů, jako jsou Suchoj či Avic.

6.8.1   Odvětví regionálního leteckého průmyslu v Evropě zažívá významný návrat díky letadlům ATR a úsporám pohonných hmot, které umožňují. Na leteckém trhu také dochází k vývoji směrem k letadlům typu RJ, přičemž v tomto odvětví – na rozdíl od omezené konkurence mezi LCA (duopol Airbus-Boeing) – probíhá živý konkurenční boj mezi čelními dodavateli Bombardierem (Kanada) a Embraerem (Brazílie), za nimiž s odstupem následuje ATR a několik dalších národních subjektů (např. z Japonska, Ruska a Číny).

6.8.2   V oblasti RJ by mohla Evropa díky SuperJet International znovu získat svou již téměř ztracenou vedoucí pozici. Tento společný podnik, jejž vlastní z 51 % Alenia Aeronautica (Itálie) a ze 49 % Sukhoi Aircraft (Rusko), rozvíjí průmyslový program regionálních tryskových letadel s kapacitou 75 až 100 sedadel a je konkrétním příkladem osvědčeného postupu při obnově výroby regionálních tryskových letounů v Evropě, která je dobře přizpůsobena současné situaci, kdy ceny ropy kolísají.

6.8.3   Tento program čerpá z nejmodernějších odborných poznatků na evropské i světové úrovni, zejména prostřednictvím partnerství s významnými francouzskými dodavateli (Thales a Safran dodávají přes 30 % hodnoty strojů), ale i dalšími evropskými dodavateli, jako jsou Liebherr (Německo) a Intertechnique (Francie), zahraničními dodavateli, jako je Honeywell (USA), a mezinárodními středisky excelence, která se nacházejí například v Indii.

6.9   Letecký průmysl je jablkem sváru mezi Evropou a Spojenými státy. Nicméně financování civilních aktivit amerického leteckého průmyslu pomocí vojenských smluv lze považovat za skrytou státní podporu, což v podstatě představuje narušování hospodářské soutěže. Tuto skutečnost ještě před několika měsíci zesiloval nízký kurz dolaru. Podpora ze strany evropských a národních orgánů v podobě vratných záloh či v jiné podobě je nejen v souladu s dohodou mezi EU a USA o velkých civilních letadlech (Large Civil Aircraft, LCA), ale představuje i transparentní – a s pravidly trhu slučitelný – nástroj financování rozvoje nových programů.

Vzhledem k výkyvům kurzu eura vůči dolaru nedává smysl, aby velcí odběratelé (Airbus) přenášeli devizové riziko na své subdodavatele tím, že jim platí v dolarech, zatímco EADS, mateřská společnost Airbusu, má pro krytí devizového rizika oproti svým subdodavatelům nesrovnatelně větší kapacity. Titíž odběratelé se pokoušejí přenést na subdodavatele prvního a druhého řádu finanční a technologická rizika nových programů.

6.10.1   Lze si za této situace představit navazování aktivního partnerství mezi odběrateli a subdodavateli? Mohlo by nabývat nejrůznějších podob. Bylo by třeba jednat o sdílení rizik a „pracovním balíčku“. Součást partnerství by měl tvořit i výzkum a vývoj. Odběratel by musel pokrývat veškeré náklady na aplikovaný výzkum využívající nejmodernější technologie a MSP by se měly na druhé straně podílet na nákladech na výzkum v průmyslovém procesu.

6.10.2   Jiná forma aktivního partnerství by se mohla týkat zásobování podniků surovinami. Ví se, že Airbus nakupuje titan, který poté za nákupní cenu prodává svým subdodavatelům. Nepochybně by bylo vhodné, aby se odběratelé podíleli na vzájemném zásobování surovinami. Bylo by možné si představit, že by se subdodavatelé (MSP) a odběratelé dohodli na tom, jak se budou podílet na zásobování surovinami, v důsledku čehož by se náklady na zásobování snížily?

V současnosti platí, že MSP jsou příliš závislé na jednom odběrateli v leteckém průmyslu (např. na Airbusu). Tato závislost v mnoha případech představuje okolo 70 % v oblasti všeobecného strojírenství, metalurgie a elektronických součástek a v oblasti služeb se blíží 67 % (10).

6.11.1   Z tohoto důvodu je nezbytně nutné – a to zejména pro zmírnění cyklických dopadů na odvětví leteckého průmyslu –, aby se MSP opřely o ty nejsilnější stránky Evropy a rozšířily svoje aktivity do dalších odvětví. Tyto podniky však musí mít velkou schopnost přizpůsobení, aby se dokázaly prosadit v oblastech činnosti, kterým se původně nevěnovaly. Také musí být schopny řídit různé typy činností tak, že jim přidělí finanční i lidské zdroje. K tomu je na jednu stranu třeba, aby MSP měly přístup k regionálním, národním a/nebo evropským financím, aby mohly rozvíjet, řídit a rozšiřovat průmyslovou výrobu, a na druhou stranu to, aby se odběratel podílel na této snaze o rozšiřování a přispíval takovými kompetencemi, jaké jsou v různých oblastech nezbytné.

6.11.2   Samozřejmě to vyvolává problém štěpení podniků (spin-out), které může nabývat různých podob. Příkladem může být region Akvitánie, kde podnik dříve podnikající v leteckém průmyslu vyvinul technologii plazmového hořáku, který nyní prodává společnost Europlasma.

Všechny průmyslové změny vyžadují uvolnění významných finančních prostředků. Proto podniky potřebují podporu ze strany správních orgánů, ať již národních, či evropských. EU by měla v této souvislosti a za dodržení pravidel stanovených WTO zohlednit výkyvy dolaru. Jak může EU napomoci snížení finančního rizika, kterému v důsledku kurzu eura a dolaru čelí podniky v odvětví leteckého průmyslu? Přesouvání devizového rizika na subdodavatele nelze považovat za obecně uspokojivé řešení, protože nic nemění na skutečnosti, že nás kurz eura a dolaru i nadále zejména oproti americkým konkurentům znevýhodňuje.

6.12.1   Zajímavým případem je region Midi-Pyrénées. Tento region od roku 2000 – od uvedení typu A380 do provozu – prováděl plán ADER (Akční plán pro rozvoj regionálních podniků, Action Plan for the Development of Regional Enterprises) na podporu MSP-subdodavatelů společností v leteckém průmyslu. Tato iniciativa přinesla zajímavé výsledky a měla by pokračovat a pomáhat MSP přizpůsobit se plánu POWER8, pro nějž se rozhodl Airbus.

6.12.2   Nové opatření s názvem ADER II je určeno k tomu, aby případ od případu poskytovalo podporu sdružením podniků, pomáhalo jim zvyšovat technologické kapacity, prosadit se na nových trzích, sdružovat prostředky na nákup surovin atd.

Globalizace leteckého odvětví má obrovský dopad na zaměstnance a zaměstnanost. Aby tomu bylo možné čelit, je třeba posílit a podpořit opatření pro výzkum a vzdělávání a podnítit potenciál tvorby pracovních míst. Jednou z možností by mohlo být anticipativní řízení zaměstnanosti a kompetencí.

6.13.1   Anticipativní řízení zaměstnanosti a kompetencí by mělo předvídat budoucí změny. Mělo by zaměstnancům umožnit lépe se vyrovnat s nejistou situací, ke které může v budoucnu dojít, vytvářet dlouhodobé projekty, dát jejich práci smysl, rozvíjet jejich kariéru a investovat do podniku, a to vše při zohlednění jejich potřeb a přání. Podnikům by mělo dát možnost přizpůsobit se změnám a konkurenci.

6.13.2   Anticipativní řízení zaměstnanosti a kompetencí by mělo tvořit součást plánování zaměřeného na povolání a kvalifikace s velmi dlouhodobými cíli (30 let). Jeho cílem by mělo být vymezení potřeb ve vzdělávání a rozvoji kompetencí, jež by bylo žádoucí realizovat ve střednědobém výhledu v nabídce počátečního a dalšího odborného vzdělávání z hlediska průmyslových subjektů, ale i pracovníků ve vzdělávání a zástupců zaměstnanců. Mohlo by být součástí diskuse o zdrojích pracovních příležitostí.

Udržení odvětví leteckého průmyslu na vysoké technické i znalostní úrovni závisí na tom, zda bude toto odvětví schopné nabírat zaměstnance, kteří mají vysokou úroveň počátečního odborného vzdělání v oblastech rozvíjejících se v současnosti, jako jsou kompozitní materiály či životní prostředí. Dále je třeba rozvíjet i ostatní oblasti, jako je kontrola průmyslových rizik, nové materiály, čistý pohon atd.

6.14.1   Vzdělávací systémy by se neměly týkat jen úřednických povolání, ale bylo by třeba vytvořit či posílit zaměření na manuální povolání, která trpí tím, že jsou již příliš dlouho špatně vnímána, a tím, že je většina evropských vzdělávacích systémů spíše přehlíží. Přitom zaměstnanci v manuálních povoláních mají velký význam pro konkurenceschopnost evropského leteckého průmyslu.

6.14.2   Počáteční odborné vzdělávání by se mělo opírat i o odbornou průpravu založenou na dohodách mezi školami, univerzitami či manuálními profesemi a podniky. Pokud jde o celoživotní odborné vzdělávání, to by mělo umožnit výrazné rekvalifikace a rekvalifikace osob s velmi nízkou kvalifikací. Je však především nezbytným a praktickým nástrojem k překonávání případných nesouladů mezi aktuálními zdroji a budoucími potřebami v rámci provádění strategického plánu. Obecněji lze říci, že všichni zaměstnanci v Evropě by měli mít po celý život přístup k určitému minimálnímu vzdělání.

6.15   Všechna opatření, ať už jsou jakékoli povahy, vyžadují co nejširší možnou dohodu mezi vedením podniku a zástupci pracovníků. Tato dohoda často existuje na národní úrovni, avšak je třeba, aby dosáhla i na evropskou úroveň. První fáze proběhla prostřednictvím provedení evropské směrnice 94/45/ES, která upravuje evropské podnikové výbory. Protože vedení podniků stanoví svou strategii na evropské úrovni, jsou evropské výbory jediným místem, kde je možný sběr ekonomických informací na náležité úrovni a hodnocení stavu předcházejícího veškerým jednáním. Komise a členské státy by měly podpořit zřízení výboru pro sociální dialog v odvětví leteckého průmyslu.

7.   Návrhy na budoucí stanoviska

7.1   Odvětví leteckého průmyslu se vyznačuje takovou mírou složitosti, že je nemožné se v tomto stanovisku zabývat všemi jeho aspekty. CCMI by v důsledku toho měla bezodkladně zvážit další práci k tomuto tématu ve svých budoucích stanoviscích.

7.2   Tato budoucí stanoviska by se mohla týkat následujících otázek:

—	vojenský letecký průmysl;

—	vojenské i civilní vrtulníky;

—	údržba v leteckém průmyslu;

—	vojenská i civilní letecká elektronika včetně rozvinutých zbrojních systémů;

—	nové a nejmodernější postupy, normy a vybavení pro nouzové přistání letadel.

---

(1)  „Pokud chceme překlenout propast mezi EU a jejími hlavními konkurenty, je třeba výrazně podpořit úsilí v oblasti výzkumu, vývoje a inovací v Evropské unii a klást zvláštní důraz na nejmodernější technologie.“

(2)  Mezi lety 2000 a 2007 euro posílilo oproti americkému dolaru o 48 % (a o 66 %, pokud vezmeme v úvahu průměrný kurs během prvních osmi měsíců roku 2008). Tento jev byl nyní přerušen, měl-li by se však znovu objevit, či dokonce zintenzivnit, mohlo by to donutit společnost Airbus, aby opustila svůj plán restrukturalizace Power 8 (vypracovaný na základě maximálního kurzu eura k dolaru ve výši 1,37) a zavedla další úsporná opatření, jež by měla katastrofální sociální i politické následky.

(3)  Jev zvaný ve francouzštině „papy boom“ označuje velký počet pracovníků, kteří v rozvinutých zemích odejdou mezi lety 2000 až 2020 do důchodu. Tento jev je logickým a předvídatelným důsledkem poválečného „baby boomu“ a snižování porodnosti, který způsobuje stárnutí populace. Tento proces bude mít významný vliv na hospodářství, přinese zvýšení výdajů na zdravotní péči a na důchody a snížení počtu obyvatel v produktivním věku.

(4)  Iniciativa Společenství, jež strukturuje vzdušný prostor a letové navigační služby na celoevropské úrovni, s cílem lépe řídit letecký provoz a zajistit jednotnou a vysokou úroveň bezpečnosti ve vzdušném prostoru evropských zemí.

(5)  V roce 2004 zaznamenalo ATR 12 objednávek, v roce 2007 to bylo 113 závazných objednávek (zdroj: ATR).

(6)  Regional Jet – civilní letadlo pro přepravu osob s maximální kapacitou 100 sedadel (které časem převáží v segmentu letadel s jednou uličkou pro dopravu na krátké vzdálenosti).

(7)  Stanovisko CESE, Úř. věst. C 168, 20.7.2007, s. 1.

(8)  New Short Range – letadla pro dopravu na krátké vzdálenosti.

(9)  Zdroj: Boeing Forecast 2008–2027.

(10)  Zdroj: Insee, složka č. 138, březen 2007.

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/57

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Vývoj v oblasti velkých maloobchodních řetězců a dopad na dodavatele a spotřebitele“

(2009/C 175/10)

Dne 27. září 2007 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Vývoj v oblasti velkých maloobchodních řetězců a dopad na dodavatele a spotřebitele.

Poradní komise pro průmyslové změny, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 18. listopadu 2008. Zpravodajkou byla paní SHARMA.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince (jednání dne 3. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 136 hlasy pro, 21 hlasů bylo proti a 20 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry, doporučení a návrhy

1.1   Velké maloobchodní řetězce v Evropě hrají významnou úlohu z hlediska jejich finančního přínosu pro hospodářství, vytváření pracovních míst a rozmanité nabídky pro spotřebitele. V poslední době se objevily informace zpochybňující přínos dopadů tohoto růstu. V souvislosti s Lisabonskou strategií, jejímž cílem je konkurenceschopnost, růst a více lepších pracovních míst, identifikuje toto stanovisko specifické oblasti, které budou muset nabídnout možnosti větší transparentnosti a náležité péče v tomto odvětví, a rovněž ochranu maloobchodníků, dodavatelů, zaměstnanců a spotřebitelů.

1.2   GŘ pro vnitřní trh a GŘ pro podniky Komise EU provádějí v současné době výzkumné studie vývoje velkých maloobchodní řetězců, zvláště v oblasti marží, délky řetězců a zúčastněných subjektů v dodavatelském řetězci, a maloobchodu jako celku. GŘ pro zaměstnanost se bude zabývat požadavky maloobchodu na dovednosti pro rok 2020. Výbor nabízí Komisi všemožnou podporu a pomoc.

1.3   Výbor doporučuje a navrhuje následující opatření, která udržují růst a zajišťují maloobchodníkům a dodavatelům zdravou konkurenci, chrání zaměstnance a udržují dlouhodobé výhody pro spotřebitele, a to vše podle zásady udržitelnosti.

1.4   EHSV bude i nadále sledovat vývoj v oblasti velkých maloobchodních řetězců, a zejména analyzovat jejich vývoj v menších evropských zemích a s ohledem na odvětví, která nejsou zahrnuta do této studie, jako např. odvětví domácích spotřebičů.

1.5   Z výzkumu zadaného EHSV (1) vyplývá, že v západní Evropě je jak v potravinářství, tak v oděvnictví, a také v dalších odvětvích, jako jsou potřeby pro domácí kutily, sport, volný čas a kulturu, vysoká koncentrace velkých maloobchodní řetězců. Není to však především v důsledku spojování, převzetí a akvizic podniků v odvětví. Ačkoliv se v posledních letech objevily velké mezinárodní maloobchodní společnosti, maloobchod se stále soustřeďuje převážně na národní úroveň.

1.6   Růst a úspěch maloobchodu je pro evropské hospodářství velmi pozitivní. Mnoho maloobchodů, které byly dříve malými a středními podniky (MSP), se stalo účinnějšími, konkurenceschopnějšími a produktivnějšími a lépe splňují potřeby zákazníků, aby dosáhly úspěchu. Modely soukromého podnikání i družstva a modely sociální ekonomiky zaznamenaly růst. Mnohé evropské podniky jsou nyní úspěšnými celosvětovými společnostmi, které zakládají nové provozy v Číně, Spojených státech, Rusku a na Dálném Východě. Silná pozice na domácím trhu umožnila nejúspěšnějším firmám vyvážet své obchodní modely do některých z nejzajímavějších maloobchodních trhů na světě. Přineslo to velké výhody zaměstnancům, akcionářům a také spotřebitelům v Evropě, kteří mají prospěch z širšího výběru výrobků a konkurenceschopných cen.

1.7   Maloobchod je dynamické, inovační a konkurenceschopné odvětví, o kterém pečlivé výzkumy státních orgánů pro hospodářskou soutěž ukázaly, že je dynamické a konkurenceschopné (2). Je důležité, aby obchodní úspěch nebyl trestán s výjimkou případů, kdy se jedná o postupy, které jsou neslučitelné s dotvářením vnitřního trhu, konkrétně pokud existuje jasný důkaz zneužití tržního postavení nebo poškození zákazníka při porušení článku 81 Smlouvy o ES. Konkurenční trh je účinný způsob, jak chránit spotřebitele a účinnost provozu může přinést další výhody. Na volném a spravedlivém trhu si maloobchodníci konkurují v oblasti dodávek, kvality výrobků a cenově výhodné nabídky.

1.8   Přestože v rámci hospodářského celku, který představuje 27 členských států, existují zřetelné rozdíly a odlišnosti, je podle Výboru na evropské úrovni zapotřebí vzájemná konzultace, či dokonce koordinace, s cílem umožnit, aby obchod plnil svou úlohu univerzální služby. Tento krok by mohl vést k vytvoření harmonizovanějšího evropského systému pro posuzování a sledovatelnost obchodní činnosti a poskytnout větší podporu pro její rozvoj.

1.9   V zájmu transparentních provozních postupů mezi dodavateli a velkými maloobchodními řetězci doporučuje EHSV další diskusi o tom, zda dobrovolný kodex postupů přináší prospěch a je zákonný podle evropských právních předpisů pro hospodářskou soutěž. Tento kodex by upravoval vztahy mezi maloobchodníky a dodavateli na úrovni členských států. Dále doporučuje jasnou a transparentní analýzu dodavatelského řetězce, jehož součástí je kromě primárních dodavatelů a velkých maloobchodních řetězců množství zúčastněných stran.

1.10   Na vnitrostátní úrovni by mohl být vypracován samoregulační dobrovolný kodex postupů, který by se opíral o písemné dohody mezi maloobchodníky a dodavateli a který by se týkal transakcí v celém dodavatelském řetězci od produkce až po spotřebu.

1.11   Tento kodex by měl také umožnit, aby více středních, či dokonce malých podniků a živnostníků, jež působí v oblasti výroby a služeb, mělo přístup do velkých maloobchodních řetězců, a poskytnout jim přitom určité minimální záruky.

1.12   Tento kodex by umožnil a udržel současnou flexibilitu při obchodování a jednáních, přizpůsobení na náhlé změně podmínek (např. inflaci nebo cenám ropy), což by bylo výhodné jak pro dodavatele, tak pro maloobchodníky, a zabránilo by to přitom velkým maloobchodním řetězcům a/nebo velkým dodavatelům, aby vyvíjeli nátlak nebo používali nezákonné praktiky.

1.13   Tento kodex by mohl obsahovat následující zásady:

—	Standardní obchodní podmínky mezi maloobchodníky a dodavateli, ve kterých by byla stanovena lhůta pro oznámení jakýchkoliv změn těchto podmínek před jejich vstoupením v platnost, včetně ukončení smluv.

—	Žádné zpětné snížení dohodnutých cen pod nátlakem.

—	Žádná povinnost podílet se na základě nátlaku na marketingových nebo maloobchodních nákladech, které překračují náklady dojednané v původní smlouvě.

—	Dodavatelé nebudou vyplácet odškodnění za ztrátu maloobchodního zisku, pokud to není stanoveno a dojednáno předem nebo pokud dodavatel nedodal stanovené množství.

—	Neprodané zboží nebude vraceno, s výjimkou vrácení ze specifikovaných důvodů dohodnutých v podmínkách smlouvy.

—	Žádné platby za odpad, opomenutí nebo nedodání nad rámec těch, které jsou sjednané a jednoznačně specifikované v původní smlouvě.

—	Žádné paušální platby za zajištění zakázek nebo umístění. Jasné a transparentní platby při propagačních slevách.

—	Všechny propagační slevy musí být odsouhlaseny oběma stranami předem s jasnou lhůtou a písemnými transparentními podmínkami.

—	Chyby předvídání nesmí maloobchodník přesouvat na dodavatele, a to ani během propagačních slev. Tam, kde se odhady vypracovávají společně s dodavatelem, musí být podmínky písemně doloženy.

—	Charakteristiky a podmínky výroby prodávaných výrobků, zejména dovezených, mají být zabezpečeny výrobci a distributory v reakci na očekávání spotřebitelů.

—	Ve smluvních podmínkách musí být zakotven písemně postup řešení reklamací ze strany zákazníků.

1.14   Tento kodex musí obdržet všichni pracovníci nákupu a vedení maloobchodního podniku. Dále je maloobchodník povinen jmenovat pracovníka zodpovědného za dodržování kodexu, vedení záznamů o smlouvách s dodavateli a za automatické informování dodavatelů o změnách smluvních podmínek.

1.15   Dále EHSV doporučuje na vnitrostátní úrovni jmenovat prostředníka pro řešení sporů, vyhodnocování a monitorování provádění kodexu, s pravomocí shromažďovat informace od všech zainteresovaných stran a proaktivně vyšetřovat porušení kodexu. Tento návrh by byl v souladu s doporučením EHSV ohledně aktu o drobném podnikání.

1.16   Je třeba účinně provádět evropskou legislativu s ohledem na obchodování. Především však se musí změnit stanovování platebních podmínek tak, aby obsahovaly maximální lhůtu splatnosti. Ačkoliv současná legislativa existuje, byla provedena do vnitrostátních právních předpisů s minimem harmonizačních ustanovení nebo ustanovení o vnitrostátních výjimkách.

1.17   V souvislosti s plánovacími požadavky pro velké maloobchodní řetězce by měla příslušná ministerstva vypracovat „test konkurence“, kterým by se zjistily skutečné potřeby a který by zahrnoval politiku „priorita pro centra měst“, aby místní orgány mohly vyhodnotit reálnou místní konkurenci mezi různými druhy distribuce, současné smlouvy o užívání pozemků, infrastrukturu i přínos pro obec, a tím by se zajistilo zachování současné a budoucí rozmanitosti obchodní nabídky, nezávislého soužití mezi drobným specializovaným prodejem, velkými maloobchodními řetězci a obchodními centry v aglomeraci.

1.18   Maloobchod existuje hlavně na vnitrostátní úrovni, a proto by pro zajištění účinného provádění kodexu měl určitý veřejný orgán (vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž) prověřovat v pravidelných intervalech všechny zprávy od ombudsmana o problematických postupech, což mu umožní požadovat informace přímo od maloobchodů/dodavatelů, a tak získat základní analýzu a zprávu o pokroku v odvětví. Pro případy opakujících se stížností by mohly být vypracovány právní předpisy, které budou tyto problémy řešit. Tento veřejný orgán by měl také informovat všechny zainteresované strany v řetězci o použití a výhodách tohoto kodexu postupů a zajistit jeho dodržování.

1.19   Nakonec by členské státy měly zajistit prostředí, které by poskytovalo možnosti pro hospodářskou soutěž mezi maloobchody na vysoké úrovni, při zajištění nezbytné meziodvětvové rovnováhy a dodržení městského územního plánování, a to by přinášelo výhody pro spotřebitele díky nižším cenám a rozmanitější nabídce.

2.   Odůvodnění

2.1   CCMI podporuje koordinaci a soudržnost činností Společenství ve vztahu k hlavním průmyslovým změnám v kontextu rozšířené EU a zajišťuje rovnováhu mezi potřebou sociálně přijatelné změny a zachováním konkurenčních schopností průmyslu EU.

2.2   V poslední době je možno pozorovat růst odvětví velkých maloobchodních řetězců a jeho dopad a vliv na společnost. V souvislosti s Lisabonskou strategií, jejímž cílem je konkurenceschopnost, růst a více lepších pracovních míst, určí toto stanovisko specifické oblasti po celé délce hodnotového řetězce až ke spotřebitelům, v kterých mohu být potřebné zásahy nebo mechanismy EU.

2.3   Pro účel tohoto stanoviska zadal EHSV vypracování studie, která se pokouší stanovit definici velkých maloobchodních řetězců (viz příloha 1, studie London Economics). Jak se však ve studii konstatuje, zadané parametry pro každou ověřovanou definici vedly k odlišným výsledkům. Jelikož řada maloobchodů překračuje definici MSP a protože chybějí statistiky především v nových členských státech, byly pro účely tohoto stanoviska použity složené definice. Velké maloobchodní řetězce jsou firmy, které mají více než 5 % podíl na trhu nebo obrat vyšší než 200 mil. eur a zaměstnávají minimálně 250 osob. Dále je účelné analyzovat pět nejsilnějších firem na každém trhu i soukromý nebo sociální charakter modelu podnikání.

2.4   Kromě toho se studie zaměřila na osm zemí Evropy: Spojené království, Francii, Německo, Španělsko, Itálii, Rumunsko, Polsko a Českou republiku jak v potravinářství, tak v oděvnictví. Také v dalších odvětvích, jako jsou potřeby pro domácí kutily, elektronika, sport, volný čas a kultura, je možno pozorovat vysokou koncentraci, ale tím se tato zpráva nezabývala. Analýza provedená v tomto stanovisku se zakládá na statistických údajích (3). Bylo provedeno mnoho dodatečných studií v různých odvětvích v celém dodavatelském řetězci, včetně zaměstnanců a spotřebitelů; odkazuje se na ně při objasňování složitého získávání faktických údajů a dokládají rozsah dosavadního výzkumu (4).

2.5   Velké maloobchody v EU jsou přitažlivější pro zákazníky díky své velké nabídce. Údaje za rok 2005 ukazují, že Carrefour (Francie), Metro Group (Německo), Tesco (Spojené království) a Rewe (Německo) mají v západní, střední a východní Evropě největší podíl na trhu. V Německu, Francii, Irsku a Švédsku zabralo v roce 2005 pět největších maloobchodních řetězců více než 70 % trhu s potravinami a smíšeným zbožím.

2.6   Mnoho velkých maloobchodních řetězců, včetně družstev a maloobchodních podniků orientovaných na sociálně hospodářský model, začínalo obchodování jako MSP a je možno se poučit z jejich pozoruhodného růstu. Všechny významně přispěly k Lisabonské agendě z hlediska konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a růstu. Velké maloobchodní řetězce jsou podporovány silným a často koncentrovaným velkoobchodem a výrobním sektorem. Nátlak ze strany dominantních dodavatelů ovlivňuje maloobchodní marže a konkurenceschopnost malých a středních dodavatelů. Doufáme, že výsledky studií maloobchodního trhu, které budou provádět v příštích letech GŘ pro vnitřní trh a GŘ pro podniky Evropské komise, se zaměří na délku řetězců a počet zúčastněných subjektů v dodavatelských řetězcích i na rozdělování marže v maloobchodě jako celku.

2.7   Růst a nové trendy v maloobchodě, jako vznik specializovaných obchodů v oděvnictví, mají závažné důsledky pro podniky, včetně MSP, soukromých podnikatelů, zaměstnanců, dodavatelů a spotřebitelů. Tato zpráva CCMI z vlastní iniciativy podává objektivní údaje o vývoji sektoru velkých maloobchodních řetězců za posledních pět let a zaměřuje se na evropské velké maloobchodních řetězce především s potravinářským zbožím a oděvy.

2.8   Přehled současné situace v potravinářství a oděvnictví

—

Maloobchodní prodej potravin dosáhl v roce 2006 objemu 754 miliard EUR (5), což představuje reálný nárůst o 3,4 % od roku 2003. Je možno pozorovat, že na Francii, Spojené království a Německo připadá více než 65 % celkového obratu, na Itálii, Španělsko a Polsko dalších 30 %. Na Rumunsko, Maďarsko a Českou republiku dohromady připadá méně než 5 % celkových výdajů spotřebitelů.

—

Obtížnější je získat údaje o maloobchodním prodeji oděvů. Maloobchodní prodej dosáhl v roce 2006 objemu 120 miliard EUR, což představuje reálný nárůst o 2,6 % od roku 2003. Téměř veškerý maloobchodní prodej se uskutečnil ve Spojeném království, Německu, Francii a Itálii. To však může být způsobeno omezenou dostupností údajů v nových členských státech.

—	Maloobchodníci s největším obratem na vnitrostátní úrovni působí v potravinářství. Největší společnost, Tesco, předstihuje značně své konkurenty, v roce 2006 měla obrat o 10 miliard eur vyšší než Carrefour, který je na druhém místě.

—	Ve společném řazení maloobchodů s potravinami i s oděvy se největší oděvní firma (Marks and Spencer) nachází až na 25. místě.

—	Mnoho velkých maloobchodních řetězců označovaných jako obchody s potravinami prodává také oděvy, textil a elektrické přístroje a jejich obrat nelze posuzovat pouze na základě prodeje potravin.

—	Od roku 2003 došlo k nárůstu o více než 25 % u obratu velkých potravinářských maloobchodních řetězců jak v Itálii, tak ve Španělsku. Velké maloobchodní řetězce v České republice a Rumunsku vykázaly značný růst (Rumunsko však začínalo z velice nízkého základu).

—

V oděvnictví jsou velké maloobchodní řetězce zastoupeny pouze ve třech z devíti trhů ve studii. Velké maloobchodní řetězce v Německu, resp. ve Spojeném království zaznamenaly trvalý růst odbytu (5 %, resp. 3 %). Jeden velký maloobchodní řetězec v Itálii (Benetton Group) však zaznamenal v období 2003–2006 pokles reálného obratu (6).

2.9   Odvětví potravin a nápojů ve světě nyní zažívá nejrychlejší nárůst základních nákladů (surovin) za poslední generace. Především ceny obilí, které ovlivňují hlavní stravu a krmiva z důvodu celosvětového zvýšeného blahobytu, špatné úrody a vládních cílů pro biopaliva ovlivňujících dodávky, vyženou ceny do nových výšek a dopadnou i na spotřebitele.

2.10   Dnes je reprezentativní koš zboží značně dražší než v předcházejících letech a značně se liší v jednotlivých státech. Nedávný nárůst cen surovin by mohl připravit dodavatele o veškeré zisky. Maloobchodníci pracují s ještě menší mírou zisku a nárůst prodejních cen ovlivňuje inflační údaje ministerstva financí, což se velmi rychle projeví při kolektivních vyjednáváních se zaměstnanci. Inflace prodejních cen se současným nárůstem cen ropy ovlivňuje celý dodavatelský řetězec a také spotřebitele a působí v současné době starosti všem.

2.11   Díky velké konkurenci mohou spotřebitelé svobodně volit mezi obchody, a proto obchodníci dělají všechno možné, aby zvýšili účinnost a úspory z rozsahu. Paralelně s rozvojem maloobchodů se mnoho dodavatelů rozrostlo a z jejich strategií je možno si vzít cenné poučení.

Vlastní dodavatelský řetězec může být dosti dlouhý a každý zúčastněný si přidá marži, včetně distributorů, balíren, druhotných výrobců, zpracovatelů a velkoobchodů jak v potravinářství, tak v oděvnictví.

2.12   Oděvnictví v Evropě vykazuje relativní stabilitu cen, zvláště v důsledku pomalého růstu hospodářství EU v důsledku měnících se spotřebních vzorců, liberalizace mezinárodního obchodu, upevnění pozice Číny jako vedoucího výrobce oděvů společně s rostoucí hodnotou evropských měn. Navíc se mění dynamika trhu, protože tradiční potravinové supermarkety rozšiřují nepotravinová oddělení a především obchody s oděvy a menší samostatné specializované obchody jsou nahrazovány řetězci jako Zara a H & M (7).

2.13   Indexy vývoje cenových rozdílů nemusejí nezbytně odrážet vývoj cenového rozpětí, což je rozdíl cenových úrovní (8). Při závěrech z této analýzy je navíc třeba opatrnosti. Rozdíly ve vývoji cen nemusejí nezbytně odrážet změny míry zisku výrobců a prodejců. Je to proto, že ceny jsou ovlivňovány mnoha jinými proměnnými, např. pokles nebo nárůst spotřebitelských cen lze vysvětlit změnami daně z přidané hodnoty (9), mezd, dovozních cen nebo technickými zlepšeními, což nemusí souviset s cenami výrobců.

2.14   Evropské maloobchody sdílejí názor, že dosažení udržitelné spotřeby a výroby je klíčovou výzvou pro budoucnost. Obchody se denně setkávají s měnícími se požadavky zákazníků, neustále rostoucí potřebou vhodných a přesných informací, rychlým zaváděním nových ekologických výrobků a stále ekologičtějšími procesy dodavatelského řetězce. V této souvislosti evropští maloobchodníci dobrovolně navrhují akční program pro udržitelnou spotřebu a akční program maloobchodů pro životní prostředí a spolupracují úzce s Evropskou komisí při podpoře dosahování cílů EU v oblasti změny klimatu na rok 2020.

3.   Oblasti monitorování

3.1   Budoucí diskuse o možných mechanizmech, které by mohly být zavedeny s cílem vyvrátit níže popsané obavy občanské společnosti, by musela spočívat na jasných a transparentních postupech podávání zpráv o nesprávných postupech a ve všech případech stížností musí být předloženy důkazy. To platí pro všechny zúčastněné subjekty.

3.2   Členské státy musí zaručit takový stupeň hospodářské soutěže, který by zajistil přiměřený rozvoj všech forem obchodu, a přinesl tak výhody pro spotřebitele v podobě snížené ceny a velkého výběru.

3.3   Předpisy podporující poctivé obchodování používané na vnitrostátní úrovni mohou zohlednit místní sociální preference, jako například otevírací hodiny nebo pracovní otázky, proto je nutné vypracovat a aplikovat dobrovolný kodex zásad doporučovaný Výborem na úrovni členských států, zvláště s ohledem na to, že maloobchod je do značné míry lokálním trhem.

3.4   V zájmu zlepšování právních předpisů (10) byly provedeny reformy na podporu hospodářské soutěže na úrovni EU k odstranění restriktivních právních předpisů, a to je důvodem, proč EHSV doporučuje samoregulaci v tomto odvětví. Vypracování kodexu zásad maloobchody na vnitrostátní úrovni by mohlo být vykládáno jako tajná dohoda mezi maloobchodníky, a tedy jako porušování hospodářské soutěže. Politika veřejné informovanosti se však musí zaměřit na hodnocení kodexů jako nástroje vysoké transparentnosti a náležité péče na straně maloobchodu a dodavatelů, který z dlouhodobého hlediska přináší prospěch spotřebitelům.

3.5   Praktické postupy maloobchodních a dodavatelských řetězců jsou předmětem mnohých stížností, a proto EHSV doporučuje, aby byly na úrovni členských států uzavírány smlouvy a zaveden kodex zásad (viz doporučení a závěry), aby postup vyřizování reklamací byl transparentnější, a tak byly maloobchody i dodavatelé chráněni, ale přitom by zůstala zachována možnost zásahu prostředníka.

3.6   Politika hospodářské soutěže a ostatní regulační politiky ovlivňující maloobchod jsou doplňkem obchodní politiky. Zdá se, že hlavní politickou výzvou je najít rovnováhu v tom, aby maloobchodníci mohli dosahovat úspor z rozsahu při nákupu a provozu, ale aby nezneužívali svou pozici na trhu.

3.7   Další oblastí monitorování, ve které by se mohl uplatnit kodex zásad, je dovoz. Dovoz potravin a oděvů je dnes významnou tržní silou. V západních zemích je podíl dovážených potravin obecně vyšší a podíl dovozu potravin ve východních zemích také rychle roste.

3.8   Západní státy vykazují velmi vysokou importní penetraci v odvětví oděvů (11). V mnoha případech je její index vyšší než 100 %. Je to proto, že celková hodnota vývozu je vyšší než celková hodnota výroby, což znamená, že některé zboží je dovezeno a pak reexportováno na jiné trhy.

4.   Zaměstnanci v maloobchodu

4.1   Odvětví maloobchodu je velmi důležité pro Lisabonskou strategii z důvodu velkého počtu lidí v něm zaměstnaných. GŘ pro zaměstnanost provádí v současné době studii, která má určit nově požadované schopnosti a vývoj budoucích potřeb kvalifikací a zaměstnanosti v maloobchodu a obchodu s výhledem do roku 2020. Podobná studie je prováděna v textilním, oděvním a kožedělném odvětví. Obě studie jsou součástí projektu zahrnujícího 16 hospodářských odvětví a jsou v nich používány společné prognostické metody pro stanovení budoucích kvalifikací a vývoje zaměstnanosti na základě analýzy scénářů.

4.2   Podle studie London Economics je ve Spojeném království v potravinářství zaměstnáno okolo 1,2 milionu lidí. Ostatní země zaměstnávají mnohem méně, ale celkově velké maloobchodní řetězce v západoevropských zemích zaměstnávají větší počet pracovníků než v zemích východní Evropy. Od roku 2003 počet zaměstnanců vzrostl ve všech zemích kromě Francie a České republiky, kde zůstal stejný.

4.3   Podíl zaměstnanců ve velkých maloobchodních řetězcích se v jednotlivých evropských zemích velmi liší. Velké maloobchodní řetězce zaměstnávají ve Spojeném království více než 75 % a v Německu 60 % celkového počtu pracovníků v obchodech s potravinami a v obchodních domech, zatímco v Polsku je to asi 20 % a v Rumunsku méně než 5 %.

4.4   Podíl žen ve velkoobchodu i maloobchodu je všude vyšší než jejich podíl v rámci celkového výdělečně činného obyvatelstva v Evropě, ale tento rozdíl je mnohem vyšší v deseti nových členských státech než v EU-15. Jedinou výjimkou je Francie, která vykazuje nižší podíl žen ve velkoobchodu a maloobchodu ve srovnání s hospodářstvím jako celkem.

4.5   Mezi členskými státy existují určité zajímavé rozdíly ve věkovém složení. Ve Spojeném království je například mnohem vyšší podíl mladých zaměstnanců (do 25 let) než kdekoliv jinde, ale také vyšší podíl zaměstnanců starších než 65 let (i když velmi malý počet). V Itálii, České republice a Maďarsku je nižší počet mladých pracovníků, ale zase je tam vyšší podíl zaměstnanců ve věku od 25 do 49.

4.6   Podíl práce na částečný úvazek ve velkoobchodu i maloobchodu je vyšší než v evropském hospodářství celkově, i když mezi jednotlivými zeměmi jsou značné rozdíly, a také mezi státy EU-15 a deseti novými členskými státy.

---

(1)  The evolution of the high-volume retail sector in Europe over the past 5 years (Vývoj odvětví velkých maloobchodních řetězců v Evropě za posledních 5 let), EHSV, CCMI, vypracoval: London Economics. http://www.eesc.europa.eu/sections/ccmi/externalstudies/documents/HVR_Final_Report_revised_with_annex.doc

(2)  Průzkum komise pro hospodářskou soutěž Spojeného království na trhu s potravinami a smíšeným zbožím:

http://www.competition-commission.org.uk/inquiries/ref2006/grocery/index.htm. Očekává se, že konečné znění bude vydáno v druhé polovině roku 2008.

[2] Rakouský federální orgán pro hospodářskou soutěž provedl průzkum kupní síly v supermarketech: http://www.bwb.gv.at/BWB/English/groceries_sector_inquiry.htm

(3)  Viz pozn. pod čarou 1.

(4)  I) Impact of Textiles and Clothing Sectors Liberalisation on Prices (Dopad liberalizace textilního a oděvního odvětví na ceny), Institut pro světovou ekonomiku v Kielu, Německo. Komise EU, GŘ pro obchod. Závěrečná zpráva, 18.4.2007, http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2007/june/tradoc_134778.pdf

II) Business relations in the EU Clothing Chain: from industry to retail and distribution (Obchodní vztahy v řetězci oděvnictví v EU: od průmyslu k maloobchodu a distribuci). Bocconi University, ESSEC Business School, Baker McKenzie. Závěrečná zpráva, říjen 2007, http://ec.europa.eu/enterprise/textile/documents/clothing_study_oct_2007.pdf

(5)  V celkových údajích o prodeji jsou zahrnuty hodnoty nákupu přes internet, které nebyly v tomto dokumentu pojednány odděleně. Přestože odbyt roste, představují ve Velké Británii 1–2 % prodeje potravin.

(6)  London Economics Interim Report; The Evolution of the High Volume Retail Sector in Europe over the past 5 years (Vývoj velkých maloobchodních řetězců v Evropě za posledních 5 let), únor 2008.

(7)  Bocconi University; Business Relations in the EU clothing Chain (Obchodní vztahy v oděvním řetězci v EU); říjen 2007, závěrečná zpráva, říjen 2007. http://ec.europa.eu/enterprise/textile/documents/clothing_study_oct_2007.pdf

(8)  Příklad: výrobní cena je 100 a spotřebitelská cena je 200. 10 % nárůst obou cen neznamená, že marže zůstane konstantní. Z důvodu různé úrovně se marže zvýší ze 100 (200–100) na 110 (220–110).

(9)  Jsou měřeny ty ceny, se kterými se skutečně setkává spotřebitel, ty například zahrnují zdanění výrobků, jako je daň z přidané hodnoty, a odrážejí také snížené ceny ve výprodejích. Harmonized Indices of Consumer Prices (HICPs) A Short Guide for Users (Harmonizované indexy spotřebitelských cen, krátký průvodce pro uživatele, Eurostat, březen 2004)

(10)  http://ec.europa.eu/governance/better_regulation/index_en.htm

(11)  Oděvní odvětví je definováno jako všechny výrobky v rámci „výroby oblečení, zpracování a barvení kožešin“.

---

28.7.2009

CS EN EN

Úřední věstník Evropské unie

C 175/63

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Průmyslové změny, územní rozvoj a sociální odpovědnost podniků“

(2009/C 175/11)

Dne 17. ledna 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Průmyslové změny, územní rozvoj a sociální odpovědnost podniků.

Poradní komise pro průmyslové změny, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 18. listopadu 2008. Zpravodajem byl pan PEZZINI a spoluzpravodajem pan GAY.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 3. prosince 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 168 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Výbor považuje v rámci Lisabonské a Göteborské strategie za nezbytné obnovit místní územní systémy zamýšlené jako vyvážené celky veřejných a soukromých struktur, infrastruktur a subjektů, jež jsou zaměřeny na spojení rozvinutých úrovní blahobytu a konkurenceschopnosti do společné vize rozvoje připoutané k území a jež mají rozsáhlou odpovědnost v sociální oblasti a oblasti životního prostředí. V podstatě jde o proces, který kdekoli určuje výsledek řady kroků vzájemné součinnosti.

1.2   EHSV důrazně požaduje iniciativu Společenství pro rozvoj„sociálně odpovědného území“. Sociálně odpovědné území lze definovat jako spojení cílů demokracie blízké občanům s cíli zvýšení odpovědnosti správních orgánů a všech veřejných i soukromých subjektů, jež by vedly k integrovanému strategickému přístupu ke zhodnocení územních zvláštností z hlediska konkurenceschopnosti.

1.3   Výbor požaduje, aby tuto iniciativu doplnilo zahájení evropského akčního programu zaměřeného na:

—	podporu zahrnutí územního rozměru do politiky Společenství, zejména v oblasti Lisabonské a Göteborské strategie;

—	podporu začlenění priorit formulovaných v Územní agendě a Lipské chartě do celostátních, regionálních a místních politik;

—	povzbuzení a spolufinancování sdíleného územního prognózování s cílem vytvořit společné vize sociálně odpovědného územního rozvoje;

—	spuštění územních sítí excelence a evropských skupin spolupráce na toto téma.

1.4   EHSV si přeje, aby při provádění iniciativy Společenství pro rozvoj „sociálně odpovědného území“ (1) a souvisejícího akčního programu:

—	Evropské společenství podstatně snížilo administrativní a byrokratické zatížení regionálních a místních hospodářských a sociálních subjektů a zjednodušilo obsah a postupy Unie a používalo „otevřenou metodu koordinace“;

—	členské státy uplatňovaly předpisy Společenství stejným způsobem, aby byla zachována jedinečnost evropského vnitřního trhu;

—	místní a regionální orgány dokázaly plně zapojit hospodářské a sociální subjekty a vyvinuly strategie vedoucí ke slučitelnosti spolupráce, inovací a hospodářské soutěže;

—	soukromý sektor rozvinul konstruktivní sociální dialog zahrnující občanskou společnost a zabývající se společnými vizemi, které by předvídaly průmyslové změny.

1.5   Výbor důrazně podporuje rozvoj demokracie blízké občanům, která by dokázala zapojit osoby z daného území odpovídající za politiku, ekonomiku a sociální oblast do činností, které mají zlepšit kvalitu života a stimulovat konkurenceschopný a udržitelný hospodářský a sociální rozvoj území v Evropské unii.

1.6   Výbor má za to, že je třeba výrazně investovat do rozvoje sdílené inovační a participativní kultury, protože poptávka po demokratických hodnotách musí přicházet z celé zainteresované územní společnosti a od mnoha subjektů a institucí zastupujících zájmy různých odvětví činnosti. V tomto rámci podnik dostává význam komunity, jež na daném území vytváří bohatství pro rozvoj lepší společnosti.

1.7   V této souvislosti Výbor doufá, že se rychle uskuteční prohlášení Evropské rady ze zasedání ve dnech 13. a 14. března 2008 jednak o důležitosti úlohy místní a regionální úrovně při zajišťování růstu a zaměstnanosti a jednak o důležitosti rozvoje kapacity územních samospráv všemi místními a regionálními politickými, ekonomickými a sociálními složkami.

1.8   Výbor je rovněž přesvědčen, že z Evropy je třeba vytvořit centrum excelence v oblasti rozvoje sociálně odpovědného území  (2) a přitom využít i pozitivní zkušenosti systému EMAS a sociální odpovědnosti podniků a rozšířit referenční rámec na územní rozměr, aby se zajistilo, že společný odkaz odpovědnosti bude pro podnikatele trvalým prvkem. Podnikatelé pak musí využít systémy sítí a odvětvových sdružení a aktivně se účastnit makroekonomického procesu strategického rozvoje území.

1.9   Výbor se zejména domnívá, že mikropodniky a malé podniky a rozsáhlá a významná zkušenost sociálního hospodářství by měly mít prospěch z pomoci a expertizy a lepšího přístupu k úvěru a mikroúvěru s cílem podpořit řízení podniku šetrné k životnímu prostředí, území a jeho obyvatelům.

1.10   EHSV se domnívá, že iniciativa Společenství v oblasti sociálně odpovědného území a související akční plán by měly zároveň podporovat strukturovaný územní sociální dialog a rovněž povzbuzovat partnerství a spolupráci mezi místními institucemi, zejména na přeshraniční úrovni. Účelem je dosáhnout, díky silnějším partnerstvím, celkového posílení budování kapacit, znalostí a výsledků územních celků s různou úrovní schopností, které si často navzájem konkurují.

1.11   Výbor na závěr zdůrazňuje, že je důležité, aby systémy víceúrovňové správy zajistily rozvinutou úroveň koordinace, aby na místní úrovni nedocházelo k rozdělování toho, co jednotný trh spojil, a předešlo se územní roztříštěnosti a diskriminaci, jež by dále oslabila evropské hospodářství na globálních trzích.

2.   Úvod

2.1   U příležitosti konference o územním dialogu, kterou dne 4. března 2008 uspořádalo předsednictví Rady EU, byla za prioritu v rámci politiky soudržnosti označena úloha místních a regionálních komunit při dosahování cílů revidované Lisabonské strategie.

2.2   Výbor chce v tomto stanovisku určit vzájemné vztahy mezi územím a politickými, hospodářskými a sociálními subjekty na vnitřním a celosvětovém trhu, a to z hlediska provádění Lisabonské strategie a rozvoje konkurenceschopné znalostní ekonomiky.

2.3   Úvod se zaměří na zlepšení anticipační vize hospodářských, sociálních a environmentálních změn a uspořádání subjektů účastnících se realizace „sociálně odpovědného území“ (3) a na stanovení odpovědnosti podniků, státní správy, sociálních partnerů a všech subjektů, které se účastní zhodnocování konkurenceschopnosti územního celku zaměřeného na dynamický, solidární a soudržný evropský sociální model (4).

Místní nebo regionální ekonomika může být v závislosti na svém složení více či méně vystavena mezinárodní konkurenci. Ostatně ukazatel HDP (nebo přidané hodnoty) už neodráží úroveň bohatství území, a to ze dvou důvodů. Výbor v této souvislosti vítá, že Komise nedávno zveřejnila Zelenou knihu o územní soudržnosti – Učinit z územní rozmanitosti přednost  (5), jež bude předmětem jiného stanoviska.

2.4.1   Za prvé, rozdělený příjem z práce a kapitálu a daně zaplacené tržními výrobními silami nezůstávají v celém rozsahu na území, kde byly vytvořeny, ale některé zdroje jsou „vyváženy“.

2.4.2   Za druhé, což je důležitější, území jsou závislá i na dalších zdrojích než jen na výrobních silách (mzdy státních zaměstnanců, důchody, renty, výdaje turistů, příjmy osob pracujících jinde, dávky sociálního zabezpečení jiné než důchody atd.).

Škála nástrojů řízení, podpory politik a programů udržitelného rozvoje ze strany vládních orgánů a podniků je stále širší a podrobnější a je založena na:

2.5.1   normách

—	směrnicích a nařízeních v oblasti životního prostředí;

—	systémech environmentálního managementu;

—	certifikace ISO 14000 a hlavní směry ISO 26000;

—	BS OHSAS 18001/2007, tedy normách týkajících se bezpečnosti na pracovišti;

—	nařízení EMAS;

—	sociálním auditu (SA8000);

—	zeleném nakupování a zelených veřejných zakázkách;

—	analýzách životního cyklu výrobku;

—	integrovaných výrobkových politikách;

2.5.2   strukturách

—	odvětvových sdruženích (klastrech), průmyslových zónách, centrech konkurence nebo excelence a technologických parcích;

—	akčních plánech místní Agendy 21;

—	regionálních/místních pozorovatelích územního dopadu rozvoje;

—	místních klubech podnikatelů;

—	podpoře územního řízení Evropského sociálního fondu;

—	evropských seskupeních pro územní spolupráci (ESÚS), nových nástrojích stanovených nařízením (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006 (6);

—	platformách pro analýzu a výhled;

—	partnerství veřejného a soukromého sektoru;

2.5.3   dohodách

—	iniciativách „flexikurity“ (7);

—	sociální odpovědnosti podniků (CSR);

—	strukturovaném územním sociálním dialogu;

—	environmentální bilanci/environmentálním účetnictví;

—	podávání zpráv o udržitelnosti;

—	nástrojích územního plánování;

—	územních environmentálních bilancích;

—	sociálně-hospodářských územních dohodách (územní úmluvy, programové dohody …);

—	zvláštních hospodářských zónách v mezích umožněných politikou hospodářské soutěže (8).

2.6   Výbor se domnívá, že je nezbytné posílit upevnění, sjednocení a koordinaci použití těchto normativních, regulativních a dobrovolných nástrojů za účelem koordinace rozmanitých cílů a různých úrovní účasti, aby se dosáhlo účinných a použitelných výsledků za účasti všech.

2.7   Územní soudržnost vzhledem k Lipské chartě (9) a Územní agendě Evropské unie z roku 2007, k níž se Výbor vyjádřil (10), získala dále na významu, s cílem:

—	více zapojit místní subjekty;

—	prostřednictvím investic do oblastí s vyšším potenciálem růstu spojit vyvážený a udržitelný rozvoj s potřebou zvýšit úroveň konkurenceschopnosti Evropy;

—	dosáhnout součinnosti a komplementarity mezi politikami Společenství;

—	vypracovat lepší mechanismy řízení (11).

2.8   Územní agenda představuje strategický rámec pro zaměření politik územního rozvoje prováděním Lisabonské a Göteborské strategie.

2.9   Výbor ve svém stanovisku k územnímu řízení průmyslových změn (12) poukázal na to, že „zhodnocení územní identity se zakládá na spojení sounáležitosti, akceptování a empatie k soustavě společných hodnot v rámci sdílené vize budoucnosti“. Požadoval rovněž integrovaný územní přístup (ITA) a strategii řízení ve prospěch rozvoje „sociálně odpovědného území“. Výbor má za to, že tato strategie musí fungovat především prostřednictvím:

—	stálého zvyšování kvality a kapacity znalostí, schopností a inovací v rámci územního výrobního systému;

—	rozvoje místních a regionálních sítí pro veřejný a soukromý sektor;

—	vysoké úrovně ekologické a sociální udržitelnosti rozvoje;

—	účinných a konsolidovaných řetězců vytváření, šíření a oběhu znalostí, informací a stálého odborného vzdělávání;

—	vypracování „územních sociálních bilancí“;

—	srovnávacích analýz udržitelných územních systémů ze strany sociálních subjektů.

Kromě vysoké úrovně koordinace nutné k zajištění součinnosti a zamezení duplicity a rozporů tyto iniciativy od místních, regionálních, celostátních a evropských orgánů vyžadují především následující:

—	rozvinuté systémy vzdělávání a odborné přípravy, zaměřené na funkční plnění požadavků hospodářského rozvoje založeného na znalostech a hospodářské soutěži;

—	iniciativy budování kapacit v oblasti institucí, společností a sociálního dialogu;

—	integrovanou politiku územního rozvoje, která by dokázala zhodnotit potenciál pro místní rozvoj, posilovala přizpůsobivost inovacím a předvídavost;

—	konsolidovaný sociální dialog na regionální a místní úrovni (13) jako klíčový nástroj maximalizace přínosů anticipačních vizí průmyslových změn trhu a proudů vzdělávání a odborné přípravy v oblasti lidských zdrojů;

—	podporu sociálního úsilí podniků dobrovolným přijetím CSR jako příspěvku podniků k udržitelnému rozvoji;

—	zlepšení systému víceúrovňového integrovaného řízení„sociálně odpovědného území“ (14), které je definováno jako území, jež dokáže sloučit dostatečnou míru blahobytu s povinnostmi v oblasti sociální odpovědnosti.

2.10.1   Při takovém postupu jsou také posilovány kompetence a schopnosti osob, které přijímají politická a administrativní rozhodnutí, aby se zajistila celková jistota nezbytná k přilákání udržitelných investic na jejich území a k zakládání mikropodniků a malých podniků v rámci trvalého rozvoje.

Výbor přisoudil značnou důležitost procesu, který může dovést území k tomu, aby se označilo za „sociálně odpovědné území“ (15).

2.11.1   K tomu dojde, pokud území dokáže v souladu s participativní demokracií včlenit sociální úvahy a úvahy v oblasti životního prostředí do ekonomických rozhodnutí, modelů a hodnot pro obnovení konkurenceschopnosti, osvědčených postupů a stálé výměny názorů mezi zainteresovanými stranami s cílem zvýšit objem inovací a konkurenceschopnost.

3.   Demokracie blízká občanům jako základ konkurenceschopného a udržitelného rozvoje

3.1   EHSV se domnívá, že pro zlepšení kvality života a konkurenceschopného a udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje území v Evropské unii je třeba rozvinout demokracii blízkou občanům, která by dokázala zapojit osoby z daného území odpovídající za politiku, ekonomiku a sociální oblast. Tuto demokracii je třeba budovat harmonickým způsobem se zapojením různých veřejných a soukromých subjektů na základě silných a slabých stránek území EU a výhledů růstu podniků a zaměstnanosti.

3.2   Demokracie blízká občanům jako základní pilíř evropské správy má formy a postupy, které se v různých státech velmi liší. Její základní prvky by však měly být tyto:

—	proces koordinace účastníků, sociálních skupin a institucí s cílem dosáhnout cílů, o kterých se diskutovalo a které se koordinovaly v rámci strukturovaného dialogu a individuální a společné odpovědnosti mezi sociálními partnery a především se zástupci pracovníků a kluby podniků;

—	uplatnění zásad subsidiarity, územní soudržnosti a participativní demokracie, jak je stanoveno v Lisabonské smlouvě;

—

harmonické rozčlenění struktury víceúrovňové správy tak, aby se zajistil soulad jednak mezi rozhodovacími úrovněmi nejbližšími občanům a jednak politickou, ekonomickou, sociální a environmentální odpovědností, která co nejlépe vystihuje pravomoci a územní identitu s ohledem na rámec vnitrostátní a evropské soudržnosti na základě otevřeného, kooperativního a koordinovaného přístupu s cílem dosáhnout vzájemné součinnosti mezi různými úrovněmi;

—	rozvoj územní „učící se komunity“ založené na schopnosti sebehodnocení a neustálého přizpůsobování cílů a strategií místního rozvoje a na posílení obecné a všudypřítomné inovační kultury;

—

rozvoj anticipační, společné a sdílené vize příslušného vzájemného postavení ekonomiky a místní společnosti za účelem: — určení „zvláštních zdrojů“ každého území; — zhodnocení výzev a hrozeb konkurence jiných území; — prozkoumání příležitostí k začlenění na vnitrostátní a mezinárodní trhy; — hledání metod a prostředků pro řešení specifických problémů daného území využíváním místních odborných zdrojů; — navrhování možností, jak zhodnotit působení konkurenceschopného hospodářství;

—

podpora vytváření a posilování územních hospodářských a sociálních rad nebo obdobných nástrojů (16) (které již v některých členských státech působí) jako institucionálních partnerů v rozhodovacím procesu a procesu intervence na úrovni území, kteří by měli právo podávat návrhy a ověřovat uskutečněné akce;

—

přijetí pokročilých nástrojů sdíleného územního řízení, jako jsou elektronická správa, sdílené SWOT analýzy (17), použití participativního prognózování (18), obecné aplikování mechanismů EMAS (19) ve veřejném i soukromém sektoru, přijetí norem sociální odpovědnosti podniků, postupy benchmarkingu, tabulka výsledků otevřené koordinace, systémy oblastních a mezioblastních sítí (20), rozšířené systémy učení na internetu;

—	aktivní role obchodních, průmyslových, řemeslných a zemědělských komor, odborných svazů a organizací spotřebitelů;

—	kulturní pobídky špičkového vysokoškolského vzdělávání a optimalizace vztahu mezi průmyslem a akademickou obcí.

3.3   Územní rozvoj předpokládá plné uplatnění demokracie blízké občanům, ale také místní správu uspořádanou pro řízení rozvoje (21).

3.4   Řádná správa území se musí především věnovat podpoře a rozvoji všech forem spolupráce a všech procesů partnerství, které budou všeobecně prospěšné pro vztahy mezi podniky a pro vztahy mezi podniky a kolektivními subjekty.

3.5   Demokratické územní řízení je decentralizovaný rozhodovací proces za účasti všech, který musí být podle názoru EHSV založen na zásadách transparentnosti a odpovědnosti a na participativním přístupu zaměřeném na analýzu, vypracování, uplatnění a řízení společné strategické vize střednědobého a dlouhodobého rozvoje.

3.6   V systému víceúrovňového partnerství je podle Výboru nezbytné co nejlépe spojit provádění postupů zdola nahoru a shora dolů. Sladění těchto dvou postupů je totiž podmínkou nezbytnou pro úspěch.

3.7   Výbor má za to, že je třeba výrazně investovat do rozvoje inovační a participativní kultury, protože poptávka po demokratických hodnotách musí přicházet z celé zainteresované územní společnosti a od mnoha subjektů a institucí zastupujících zájmy různých odvětví.

Výbor je přesvědčen, že zhodnocování území Unie musí probíhat za pomoci co nejlepšího využití jejich zvláštních schopností, díky účinným a udržitelným strategiím pro rozvoj, které jsou založeny na pojetí „sociálně odpovědného území“.

3.8.1   Výbor znovu potvrzuje to, co již vyjádřil ve svém nedávném stanovisku k tomuto tématu (22).

4.   Úsilí na úrovni Společenství při uskutečnění „sociálně odpovědného území“

EHSV důrazně požaduje iniciativu Společenství pro rozvoj„sociálně odpovědného území“, která by sjednotila cíle demokracie blízké občanům, posílení rozšířené participativní a inovační kultury, účinného územního řízení, které je v souladu s vnitrostátním rámcem a rámcem Společenství lisabonské agendy, partnerství více subjektů a více odvětví schopných posílit atraktivnost a konkurenceschopnost vlastního území na celosvětovém trhu a která by zároveň předvídala průmyslové změny a zhodnocovala místní sociální kapitál.

4.1.1   Hlavním úkolem iniciativy pro sociálně odpovědné území je zajistit koordinaci a soudržnost mezi činnostmi na jednotlivých úrovních: evropské, celostátní, regionální a místní.

4.2   Výbor se domnívá, že tuto iniciativu by mělo doplnit zahájení skutečného evropského akčního programu zaměřeného na:

—	podporu zahrnutí územního rozměru politiky Společenství;

—	podporu začlenění priorit formulovaných v Územní agendě a Lipské chartě;

—	povzbuzení a spolufinancování sdíleného územního prognózování;

—	postupné zavádění otevřené metody koordinace a podporu provádění nástrojů demokracie blízké občanům;

—	společné monitorování a koordinaci shodného provádění rozmanitých nástrojů Společenství v oblasti územní spolupráce, zejména ESÚS (23);

—	vytvoření oddělení v rámci Komise pro koordinaci územního rozvoje mezi jednotlivými útvary, jehož úkolem bude definovat a provádět informační a komunikační strategii týkající se sociálně odpovědného území;

—	rozvoj využití nástrojů posouzení územního dopadu před přijetím a po přijetí opatření na určitém území, zejména pro malé a střední podniky;

—	spolufinancování iniciativ odborné přípravy a budování kapacit veřejných i soukromých subjektů na daném území za účelem rozvoje činností sociálně odpovědného území;

—	podporu strukturovaného územního sociálního dialogu na daném území, „značky kvality sociálně odpovědného území 21“;

—	prosazování a podporu vytváření a rozvoje euroregionů (24);

—	podporu rozvoje zón (a „metazón“ (25)) a jejich sítí za účelem zhodnocení malých a středních podniků na evropském i celosvětovém trhu.

4.3   V souvislosti s evropským úsilím v iniciativě sociálně odpovědného území, doplněné o akční program, se musí podle názoru EHSV sjednotit a koordinovat dobrovolné a regulativní nástroje zmíněné v odstavci 2.7 do souvislého systému, v němž je odpovědnost podniků ze všech odvětví, včetně finančního a místní veřejné složky, velmi důležitá k dosažení cílů místní strategie růstu a zaměstnanosti v rámci celostátních a evropských strategií.

Výbor se domnívá, že sociální odpovědnost podniků  (26) musí být do tohoto rámce zařazena jako dobrovolný prvek otevřené koordinace, který je umožněn a povzbuzován za účasti všech a se společnou a sdílenou vizí, zejména v mikropodnicích a malých podnicích, jež jsou oporou místního rozvoje.

4.4.1   Iniciativa sociálně odpovědného území musí rozvinout rozšířené etické a osobní hodnoty participativní kultury podporující inovaci okolo společné identity, jež nesmí být výlučným vlastnictvím podnikatelů, ale musí být přítomná a aktivní ve všech veřejných a soukromých složkách územního systému a regionálních a meziregionálních referenčních sítí a odvětvových sdružení/zón.

4.5   Územní„učící se komunita“ musí být schopná využít interaktivní a vzájemně proveditelnou telematickou strukturu a infrastrukturu, počínaje elektronickou správou a platformou IDABC (27), jejímž cílem je poskytovat orgánům veřejné správy, podnikům a občanům celoevropské správní služby přes internet za účelem zlepšení výkonnosti evropských orgánů veřejné správy a spolupráce mezi nimi navzájem a s organizovanou občanskou společností.

Výbor je přesvědčen, že z Evropy je třeba vytvořit centrum excelence v oblasti rozvoje sociálně odpovědného území a přitom využít i pozitivní zkušenosti systému EMAS a sociální odpovědnosti podniků, avšak rozšířit referenční rámec na územní rozměr.

4.6.1   Aby byl strategický rozvoj území účinný, mělo by se odhlédnout od politických faktorů znovuzvolení územních celků, ale spolupůsobit se všemi politickými složkami vlády a opozice na daném území a vytvořit odkaz kontinuity společné odpovědnosti občana, který volí, nebo občana, který byl zvolen.

Mikropodniky a malé podniky by měly mít prospěch z pomoci v podobě expertizy, aby se díky jednoduchému jazyku a jednoduchým postupům, ale také díky lepšímu přístupu k úvěru a mikroúvěru, podpořilo řízení podniku šetrné k životnímu prostředí, území a jeho sociálnímu kapitálu.

4.7.1   Od podniků sociálního hospodářství se požaduje, aby rovněž přispěly k rozvoji sociálně odpovědného území, neboť podporují sociální soudržnost a udržitelnost, rozdělují výhody mezi své členy a inspirují se demokratickým řízením za účasti všech.

4.8   Místní systém vzdělávání, vysokých škol a výzkumu by měl být zahrnut do evropských regionálních a meziregionálních sítí excelence a dovedností, jak je stanoveno i v programu „Kapacity“ sedmého rámcového programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace a programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“, aby bylo možné pro místní systémy zajistit vhodné talenty a kvalifikace nezbytné pro úspěch strategie územního rozvoje, což jsou součásti těžko dosažitelné pro malé podniky.

4.9   EHSV se domnívá, že iniciativa Společenství v oblasti sociálně odpovědného území by měla rovněž podporovat strukturovaný územní sociální dialog a také partnerství a spolupráci mezi místními institucemi za účelem podpory silnějších partnerství pro budování kapacit mezi územními celky s různou úrovní výkonnosti. Dále by měla podporovat i realizaci nové charty sociálně odpovědného území 21 jako nástroje posílení harmonizace a efektivity sociálně odpovědného území.

4.10   Závěrem EHSV žádá, aby do iniciativy Společenství v oblasti sociálně odpovědného území bylo kromě vytvoření databáze příjmů na osobu na územní úrovni zahrnuto i hodnocení, benchmarking a monitorování a dále vypracování dvouleté zprávy, která by měla být předkládána Evropskému parlamentu, Radě a Výboru.

5.   Úsilí celostátních veřejných orgánů

5.1   Členské státy by měly s pomocí podpůrných a odrazujících mechanismů uplatňovat předpisy stejným způsobem, aby byla zachována jedinečnost evropského vnitřního trhu. Celostátní veřejné orgány by mimo jiné měly:

—	konat tak, aby odstranily zbytečné byrokratické zatížení a zjednodušily procedurální struktury a mechanismy za účelem uvolnění zdrojů pro zaměstnanost a udržitelný a konkurenceschopný rozvoj;

—	za účasti a se souhlasem všech a za přímého přispění sociálních partnerů a zástupců organizované občanské společnosti sjednat všeobecný strategický referenční rámec pro rozvoj politiky sociálně odpovědného území na úrovni jednotlivých států;

—	posílit rámec pro koordinaci a decentralizaci veřejného sektoru, který by určil úlohy a odpovědnost správy na celostátní, regionální a místní úrovni;

—	definovat hlavní směry politiky daňové decentralizace, jež by obsahovaly způsoby převodů mezi různými úrovněmi správy, jak Výbor naznačil již dříve (28);

—	zlepšit a posílit činnosti orgánů, které by řídily a koordinovaly proces decentralizace a správy na místní úrovni;

—	stanovit rozpočtové linie pro rozvoj kvalifikovaných lidských zdrojů a spolufinancování programů odborné přípravy, vytváření sítí, telematickou podporu, která je vzájemně kompatibilní na celostátní i evropské úrovni;

—

zajistit, aby nástroje Interreg IV a nařízení o ESÚS, jakožto orgánu s přeshraničním charakterem, byly uplatňovány stejně ve všech členských státech, a umožnit tak, aby se členské státy spolu s místními a regionálními orgány účastnily na těchto subjektech územní spolupráce s právní subjektivitou podle práva Společenství;

—	rozvíjet nové partnerství měst a venkova prostřednictvím podpory integrovaného přístupu v regionálním měřítku a rovného přístupu k infrastrukturám a znalostem;

—	podporovat přeshraniční regionální odvětvová sdružení, která jsou konkurenceschopná a inovační, posilování transevropských technologických sítí, celoevropské řízení rizik, posílení polycentrického rozvoje měst, rozvoj ekologických struktur a kulturních zdrojů;

—

zajistit soudržnost a koordinaci odvětvových politik v územním rozměru a vyvarovat se konfliktních odvětvových opatření, jež mohou na daném území přivodit malou efektivnost a ukázat se jako zcela neúčinné a omezující; rozvinout nástroje posouzení dopadu na dané území a vhodně použít posuzování vlivů na životní prostředí (29) a strategické posuzování vlivů na životní prostředí (30).

5.2   Regionální veřejné orgány by měly:

—	spojit ekonomické a sociální síly před vypracováním strategických projektů územního rozvoje;

—	rozvíjet vzdělávací systémy, vysoké školy a špičkové školy, jež jsou nezbytné pro hospodářský a sociální rozvoj sociálně odpovědného území;

—	do výběru veřejných investic i do řízení služeb obecného zájmu zavádět stále více kritérií nákladové efektivity, kvality a udržitelného rozvoje;

—	přistoupit k pravidelným hodnocením plánů veřejných investic;

—	ujistit se před zahájením projektu v oblasti veřejných investic, že jak částky, tak platební lhůty finančního plánu jsou zaručené v celém rozsahu;

—	dbát o to, aby externí finanční pomoc projektů v oblasti veřejných investic byla skutečně využita v plánovaných termínech;

—	dbát také o životaschopnost sítě malých a středních podniků na jednotlivých územích, jelikož tyto podniky mohou zaručit propojení mezi městskými, předměstskými a venkovskými oblastmi a udržovat ve venkovských oblastech pracovní místa, příjmy, obyvatelstvo a daňové zdroje;

—	podporovat opětovné investování kapitálu a zisku na místní úrovni za účelem vytvoření burzy projektů, odkoupení místních podniků a regionálních finančních nástrojů rozvojového a rizikového kapitálu, aniž by byl ohrožen jednotný trh;

—	příliš neoddělovat daně podniků od jejich geografického základu tím, že by je převáděly na vyšší než oblastní úroveň, aby nebyly narušeny přerozdělovací potřeby solidárního systému zdanění;

—	vzdělávat místní zvolené politiky v současných mechanismech územního plánování zaměřených na služby obecného zájmu a infrastruktury na podporu ekonomiky, aby moderně řídili udržitelný rozvoj podniků.

5.3   Místní a regionální orgány by se měly prioritně zaměřit na výměnu osvědčených postupů a meziregionální sítě a také na provádění mechanismů předvídání vhodných k vymezení společné a sdílené vize.

6.   Úsilí podniků: za podniky odpovědné ke svému území

6.1   EHSV se domnívá, že podniky by měly tím, že se vyhnou dalšímu byrokratickému a procedurálnímu zatížení, přispět k obnovení územního systému, jehož jsou hnací silou a nedílnou součástí:

—	informovat o osvědčených postupech podniků v sociální oblasti, oblasti životního prostředí, územní oblasti (případně ve společenské oblasti) a přijmout nástroje schopné určit úroveň sociální odpovědnosti podniků;

—	podporovat v podnicích i mimo ně schopnosti lidí vytvářením pracovních míst a odbornou přípravou personálu nebo budoucích zaměstnanců;

—	komunikovat se svými zaměstnanci, aby byli dobře informováni o strategii podniku a jeho projektech, zvlášť pokud jde o pracovní místa a odbornou přípravu;

—	spolupracovat s místními hospodářskými subjekty na vytváření potenciálu udržitelného růstu na daném území založeného na důvěryhodných a zdravých obchodních vztazích mezi podniky;

—	pokud možno zajistit přenos technologií místním podnikům, zejména malým a středním podnikům, s cílem zabezpečit oživení území ve smyslu technologického pokroku a vysoké kvalifikace jejich pracovníků;

—	spolu s výzkumnými ústavy a univerzitami, ostatními podniky a místními odbornými organizacemi se aktivně angažovat v činnostech vědeckého a technologického rozvoje území, aby upevnily znalosti a know-how;

—	podporovat své dodavatele a subdodavatele, aby přijali stejné zásady spolupráce s místními orgány a ve svých podnicích dodržovali stejná pravidla sociálního řízení, řízení z hlediska ochrany životního prostředí a spravování území;

—	vytvořit vztahy mezi podniky, zejména těmi největšími, a zainteresovanými stranami (místními a veřejnými orgány), aby mohly diskutovat jak o technologických, tak obchodních a sociálních problémech a otázkách v jejich oblasti a pokročit při řešení těchto problémů a otázek.

7.   Praktická realizace: nejlepší příklady

7.1   Byly zavedeny různé evropské iniciativy a politiky s cílem čelit výzvě rozvoje sociálně odpovědného území v Evropské unii a zvýšit viditelnost územního rozměru v politice Společenství. Několik příkladů těchto iniciativ lze nalézt na internetové stránce CCMI (http://www.eesc.europa.eu/sections/ccmi/index_en.asp), jež obsahuje i informace týkající se slyšení konaného 25. září 2008 v Lille v rámci přípravy tohoto stanoviska (viz odpovídající část v tomto stanovisku).

---

(1)  Viz odstavec 1.2.

(2)  Tamtéž.

(3)  Viz odstavec 1.2.

(4)  „Evropský sociální model by měl prezentovat myšlenku demokratické, ekologické, konkurenceschopné a solidární oblasti blahobytu a zdroje sociálního začlenění pro všechny občany Evropy.“ (stanovisko EHSV k tématu Sociální soudržnost – naplnit evropský sociální model, Úř. věst. C 309, 16.12.2006, s. 119).

(5)  KOM(2008) 616 v konečném znění.

(6)  Seznam členských států, jež upravily své právní předpisy, aby umožnily realizovat ESÚS, je k dispozici na internetových stránkách Výboru regionů (v části „Činnost/Události“).

(7)  Za účelem určení a uskutečnění nového potenciálu zaměstnanosti za podpory sociálních partnerů.

(8)  Viz Úřední věstník EU L 145 ze dne 4. června 2008, nařízení (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008.

(9)  Viz Lipská charta o udržitelných evropských městech ze dne 25. května 2007.

(10)  Stanovisko EHSV k tématu Územní agenda, Úř. věst. C 168, 20.7.2007, s. 16–21.

(11)  Stanovisko EHSV k tématu Územní řízení průmyslových změn – úloha sociálních partnerů a příspěvek rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovaci, Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 12–19.

(12)  Viz předchozí poznámka pod čarou.

(13)  Viz stanovisko EHSV ke sdělení Komise Restrukturalizace a zaměstnanost – Předvídání restrukturalizací a doprovodná opatření pro rozvoj zaměstnanosti: úloha Evropské unie, KOM(2005) 120 v konečném znění, Úř. věst. C 65, 17.3.2006, s. 58–62.

(14)  Viz stanovisko EHSV ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o Tematické strategii pro městské životní prostředí, KOM(2005) 718 v konečném znění – SEK(2006) 16, Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 86–92.

(15)  Viz obnovená strategie Rady (dokument 10117/06 ze dne 9. června 2006, body 29 a 30). Viz také odstavec 1.2 tohoto stanoviska.

(16)  Viz například regionální komise pro sociální dialog v Polsku.

(17)  SWOT = Strengths, Weaknesses, Opportunities and Threats Analysis (analýza silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb).

(18)  „Foresight is a systematic, participatory, future-intelligence-gathering and medium-to-long-term vision-building process.“ (Prognózování je systematický a participativní proces, který zahrnuje shromažďování budoucích informací a vytváření střednědobých a dlouhodobých vizí.) (Viz Foren: Foresight for regional development).

(19)  EMAS = Eco-Management and Audit Scheme (systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí).

(20)  Viz stanovisko EHSV k tématu Evropské průmyslové distrikty a nové znalostní sítě, Úř. věst. C 255, 14.10.2005, s. 1–13.

(21)  Viz OECD Territorial Outlook – vydání z roku 2001.

(22)  Viz stanovisko EHSV k tématu Územní řízení průmyslových změn (…) (viz poznámka pod čarou č. 11).

(23)  ESÚS: nástroj pro spolupráci na úrovni Společenství, který umožní spolupracujícím seskupením provádět projekty územní spolupráce spolufinancované Společenstvím nebo provádět opatření územní spolupráce vycházející z podnětu členských států – nařízení (ES) č. 1082/2006. (Úř. věst. L 210, 31.7.2006).

(24)  Euroregiony: struktury nadnárodní spolupráce mezi dvěma nebo více územními celky z různých zemích Evropské unie nebo sousedícími územními celky za účelem prosazování společných zájmů, jež překračují hranice, a za účelem spolupráce v zájmu společného blaha obyvatel této oblasti.

(25)  Viz stanovisko CESE ze k tématu Evropské průmyslové distrikty a nové znalostní sítě, Úř. věst. C 255, 14.10.2005.

(26)  Viz stanovisko EHSV ke sdělení Komise Provádění partnerství pro růst a zaměstnanost: učinit z Evropy centrum excelence v oblasti sociální odpovědnosti podniků, KOM(2006) 136 v konečném znění, Úř. věst. C 325, 30.12.2006, s. 53–60, a stanovisko EHSV k zelené knize o podpoře evropského rámce pro sociální odpovědnost podniků, KOM(2001) 366 v konečném znění, Úř. věst. C 125, 27.5.2002, s. 44–55 [není k dispozici v češtině].

(27)  IDABC – Interoperable Delivery of Pan-European e-Government Services to Public Administrations, Business and Citizens (interoperabilní poskytování celoevropských služeb elektronické správy (eGovernment) orgánům veřejné správy, podnikům a občanům); viz stanovisko EHSV v Úř. věst. C 80, 30.3.2004, s. 83.

(28)  Stanovisko EHSV k tématu Dopad teritoriality daňových právních předpisů na průmyslové změny, Úř. věst. C 120, 16.5.2008, s. 51–57.

(29)  Směrnice 85/337/ES pozměněná směrnicí Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997 a směrnicí 2003/35/ES ze dne 26. května 2003.

(30)  Směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí 2001/42/ES. Účelem směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí je zajistit, aby byly určeny a posouzeny důsledky jistých plánů a programů pro životní prostředí, zejména pokud jde o jejich územní rozměr, a to již při jejich přípravě a dříve, než budou přijaty.

---

---

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/73

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Zelená kniha – Účinný výkon soudních rozhodnutí v Evropské unii: transparentnost dlužníkových aktiv“

KOM(2008) 128 v konečném znění

(2009/C 175/12)

Dne 6. března 2008 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

zelené knihy – Účinný výkon soudních rozhodnutí v Evropské unii: transparentnost dlužníkových aktiv

KOM(2008) 128 v konečném znění.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. listopadu 2008. Zpravodajem byl pan J. PEGADO LIZ.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 3. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 161 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 7 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry

1.1   Zelená kniha o účinném výkonu soudních rozhodnutí v Evropské unii: transparentnost dlužníkových aktiv (KOM(2008) 128 v konečném znění ze dne 6. března 2008) navazuje na zelenou knihu o obstavování bankovních účtů (KOM(2006) 618 v konečném znění) a je součástí rozsáhlé série opatření, jež Komise postupně přijímá s úmyslem vytvořit evropský právní prostor, který by sloužil jako opora (vedle právních hledisek) pro dotvoření vnitřního trhu.

1.2   EHSV tato opatření obecně podporoval, přičemž však upozorňoval, že musí být vždy řádně zdůvodněny z hlediska subsidiarity a proporcionality a z hlediska souladu se základními principy občanského práva procesního společnými všem členským státům a uceleného dodržování základních práv.

1.3   EHSV se ovšem domnívá, ať už ve svém stanovisku k předchozí zelené knize o obstavování účtů či v tomto stanovisku, že tato opatření nejen že nejsou řádně opodstatněna faktickým základem, jenž by definoval a charakterizoval situaci, kterou zamýšlí řešit, ale že některá tato navrhovaná opatření z hlediska proporcionality významně přesahují míru nezbytnosti a hranici toho, čeho nemůže být dosaženo prostředky již existujícími na národní úrovni, a v některých případech mohou představovat útok na některá základní občanská práva, jako např. na právo na ochranu soukromí nebo na právo na spravedlivou obhajobu.

1.4   EHSV má za to, že v oblastech, jež jsou předmětem analýzy, je možno udělat velký krok vpřed co se týče lepší spolupráce mezi národními orgány, větší účinnosti a urychlování fungování prostředků již existujících na národní úrovni, lepšího přístupu k informacím a k existujícím rejstříkům a lepší výměny informací o tom, jak fungují jednotlivé národní systémy, a jejich vzájemné znalosti, a stejně tak co se týče možnosti tyto systémy zpružnit.

1.5   EHSV se proto rozhodně vyslovuje proti myšlenkám vytvoření centrálního rejstříku evropského obyvatelstva, poskytnutí přístupu k daňovému rejstříku a registru sociálního zabezpečení všem věřitelům bez rozdílu a proti myšlence zavedení standardního formuláře pro úplné prohlášení o aktivech dlužníků na úrovni Společenství.

1.6   Podle EHSV by lepší znalost vnitrostátních systémů provádění výkonu rozhodnutí a způsobu praktického fungování soudů mohla být podpořena vytvořením pravidelně aktualizované databáze srovnávacího práva vypracované kompetentními odborníky.

1.7   EHSV zejména navrhuje (odstavec 5.8), aby byla zvážena některá alternativní opatření, jež by sledovala cíl prosazovaný zelenou knihou, avšak bez nutnosti vytvářet další právní předpisy Společenství.

2.   Stručné shrnutí zelené knihy

2.1   Touto zelenou knihou Komise zahajuje druhou (1) konzultaci zúčastněných stran o možnostech zlepšení výkonu soudních rozhodnutí; tentokrát se týká toho, jak překonat překážky, které vznikají v důsledku nesnadného přístupu k důvěryhodným informacím o místu pobytu a o aktivech dlužníků.

2.2   Komise se domnívá, že znalost správné adresy trvalého pobytu dlužníka a možnost přístupu k přesným informacím o jeho aktivech jsou základem pro zefektivnění procesů výkonu rozhodnutí, ale uznává, že ačkoliv jsou vnitrostátní systémy registrace a systémy majetkového přiznání dlužníků porovnatelné, jsou mezi nimi významné rozdíly pokud jde o podmínky přístupu, postupy získávání informací a obsah, což zpochybňuje jejich spolehlivost a rychlost.

2.3   Vzhledem k tomu, že přeshraniční vymáhání dluhů je ztíženo rozdíly mezi vnitrostátními právními systémy a nedostatečnými znalostmi věřitelů o informačních strukturách v jiných členských státech, touto zelenou knihou Komise usiluje o možné přijetí série opatření na evropské úrovni, která by směřovala ke zlepšení transparentnosti dlužníkových aktiv a posílila právo věřitelů a vnitrostátních orgánů provádějících výkon rozhodnutí na získání informací, jež by zaručily účinný výkon rozhodnutí o výkonu úhrady dluhů občanské a obchodní povahy, a to za dodržení zásad ochrany osobních údajů stanovených ve směrnici 95/46/ES.

2.4   V zájmu tohoto cíle Komise podrobně zkoumá hlavní rysy případných opatření, jejichž parametry popisuje v rámci 10 otázek.

3.   Rámec opatření

3.1   Toto opatření je oprávněně součástí rozsáhlé série opatření, jež Komise postupně přijímá s chvályhodným úmyslem vytvořit evropský právní prostor, který by sloužil jako opora – v souvislosti s právními aspekty – pro dotvoření vnitřního trhu (2), a zejména s úmyslem zjednodušit výkon soudních rozhodnutí v Evropské unii prostřednictvím opatření, která by umožnila identifikovat místo pobytu nebo sídlo dlužníka, kam by mu bylo doručeno oznámení o výkonu rozhodnutí, a rovněž přesné informace o jeho aktivech, jež mohou pokrýt vymáhaný dluh a nacházejí se kdekoliv na území kteréhokoliv členského státu.

3.2   Výbor je potěšen, že si Komise tentokrát dala tu práci a vyžádala si odpovědi nejen od těch 15 členských států, jejichž situace byla analyzována ve studii, z níž se vycházelo při přípravě této zelené knihy (3), ale také od všech ostatních 12 států, které jsou dnes již členy Evropské unie. Shromážděné údaje však nejsou vždy přesné a jejich interpretace vždy správná.

3.3   Chtěli bychom rovněž zdůraznit to, že podle všeho toto opatření zohlednilo doporučení EHSV ze stanoviska k zelené knize o obstavení bankovních účtů týkající se absolutní nezbytnosti doplnění „(…) řádným hodnocením opatření zaměřených na zajištění větší transparentnosti, pokud jde o dlužníkova aktiva (…).“

3.4   Komise však bohužel nepředkládá žádné údaje, zejména statistické, týkající se rozsahu problému, který hodlá řešit, ani problém přesně nevymezuje a neuvádí ani, komu přesně prospějí opatření, která teoreticky navrhuje.

4.   Obecné připomínky

4.1   Tato zelená kniha je pokračováním a doplněním zelené knihy týkající se obstavení účtů (KOM(2006) 618 v konečném znění), k níž EHSV vydal stanovisko dne 31. července 2007 (4), na jehož znění se odkazuje.

4.2   Jak jsme uvedli v onom stanovisku, záležitost, jež je předmětem této zelené knihy, logicky předchází obstavení bankovních účtů a správně vyjadřuje nutnost toho, aby byla aktiva dlužníků dostatečně známa, aby tak představovala společnou účinnou záruku věřitelů, což je základním a vzorovým principem občanského práva procesního; nelze na ni však nahlížet bez toho, aby se uvažovalo o harmonizaci na úrovni Společenství celé řady oblastí občanského práva hmotného, které jí logicky předcházejí.

4.3   EHSV tak uznává, že je nezbytné, aby měly orgány jakéhokoliv členského státu odpovědné za výkon rozhodnutí přístup k přesným informacím o místě pobytu dlužníků, zejména pak o jejich sídle nebo bydlišti a o majetku, movitém i nemovitém, jenž představuje jejich aktiva, a to nezávisle na tom, kde se tento majetek nachází.

4.4   Stejně tak jako se vyjádřil v předchozím jmenovaném stanovisku, má EHSV vážné výhrady a důvodné pochybnosti, pokud jde o skutečnou nezbytnost konkrétních opatření harmonizace právních předpisů na úrovni Společenství v dané oblasti, ačkoliv uznává, že Evropská unie má pravomoc v této oblasti a že pro to existuje právní základ.

4.5   Ze souboru požadavků identifikovaných v zelené knize, tedy z požadavku lepších informací, dat a lepšího přístupu totiž nemusí vyplývat potřeba vytvoření nových rejstříků na úrovni Společenství nebo nové povinnosti v souvislosti s prohlášením o aktivech. Existují obavy, že by taková opatření nebyla v souladu se zásadou proporcionality a navíc by mohla představovat nepřijatelné porušení základních práv.

4.6   Ve skutečnosti by spíše než vytvoření rejstříků obyvatel, obchodníků nebo spotřebitelů, movitých i nemovitých statků, daňových rejstříků a registrů sociálního zabezpečení centralizovaných v Bruselu možná pro zajištění rovných příležitostí a rovného zacházení při identifikaci majetku dlužníků nezávisle na povaze či národnosti dlužníka stačila lepší výměna informací mezi vnitrostátními orgány a lepší a rychlejší přístup k existujícím údajům.

4.7   To však nebrání v tom, aby byly na úrovni Společenství vytvořeny pobídky a definovány směry pro zlepšování obsahu a fungování uvedených veřejných rejstříků a dalších soukromých databází a přístupu k nim, pokud bude řádně zaručena taková ochrana, jaké se má těmto údajům dostat v souladu s příslušnými směrnicemi Společenství, a samozřejmě s tou podmínkou, že tyto údaje lze sdělovat výhradně za účelem dosažení úhrady vymáhaných dluhů a pouze pokud jsou k tomu tyto údaje zapotřebí.

4.8   Nesmí také docházet k diskriminaci v přístupu k údajům mezi soukromými a veřejnými věřiteli, jež nesmí být díky své privilegované pozici ve výhodě a rychleji a účinněji získávat přístup k veřejným rejstříkům, ať už se jedná o rejstříky z oblasti daní, sociálního zabezpečení či o veřejné majetkové rejstříky.

4.9   Stejně tak musí být zajištěna spolupráce se třetími zeměmi, především s Andorrou, Švýcarskem, Lichtenštejnskem a všemi ostatními zeměmi se silnými vazbami na evropské daňové ráje a finanční trhy.

5.   Konkrétní připomínky – 8 otázek

5.1   Nějaké opatření na úrovni Společenství?

5.1.1   Z deseti otázek položených v této zelené knize zde podrobně rozebereme osm z nich.

5.1.2   Co se týče otázky, zda se mají na úrovni Společenství podnikat kroky pro zlepšení transparentnosti dlužníků, EHSV se domnívá, že v souladu s výhradami uvedenými v bodu Obecné připomínky by se na úrovni Společenství měla provádět pouze opatření týkající se lepší koordinace a spolupráce mezi vnitrostátními orgány a zdokonalování obsahu stávajících rejstříků a přístupu k nim, která by umožnila identifikaci a lokalizaci dlužníků a aktiv nezbytných k dosažení úhrady vymáhaných dluhů.

5.2   Připravit příručku o systémech výkonu rozhodnutí v členských státech?

5.2.1   Podle EHSV se musí podpořit a stimulovat vše, co by mohlo přispět k lepší znalosti vnitrostátních právních předpisů a postupů a informovanosti o nich. Nedomnívá se však, že by k tomu postačila pouze „příručka“, a to vzhledem ke komplexnosti tohoto tématu, které pokud nemá ztratit na kvalitě či správnosti, nemůže být zjednodušeno pro „širokou veřejnost“.

5.2.2   V tomto smyslu EHSV navrhuje, aby Komise spíše zvážila možnost vytvořit „databázi“ srovnávacího práva 27 členských států v oblasti výkonu soudních rozhodnutí, jež by byla průběžně aktualizována a doplňována poznámkami, dostupná elektronickou cestou a v jazycích všech členských států a kterou by připravili kompetentní odborníci s oprávněním od příslušného členského státu.

5.3   Kvalitnější informace v obchodních rejstřících a lepší přístup?

5.3.1   Zdá se, že stupeň harmonizace dosažený v této oblasti je dostačující pro zamýšlené účely, a nepovažuje se za nutné přistupovat k vytváření centrálních obchodních rejstříků na úrovni Společenství, aniž by tím byla dotčena možnost harmonizovat příslušné společné prvky.

5.3.2   Nic také nebrání v tom, aby byla přijata opatření s cílem zkvalitnit obsah informací obsažených ve zmíněných rejstřících, včetně zejména informací o jednotlivých podnikatelích, jejich aktualizace a snadnějšího přístupu k nim, a to především elektronickou cestou.

5.3.3   To samé by se mělo uskutečnit v případě rejstříků nemovitostí, podle vzoru EULIS (European Land Information Service), evropského sdružení orgánů spravujících rejstříky nemovitostí (5).

5.4   Lepší přístup k rejstříkům obyvatel?

5.4.1   Stejně tak nepovažujeme za přijatelné zřízení jakéhokoliv centrálního rejstříku evropského obyvatelstva, jelikož správa centrálních či místních rejstříků obyvatel a určování podmínek přístupu k nim za zajištění neexistence neodůvodněné diskriminace je v kompetenci členských států.

5.4.2   To však neznamená, že by orgánům provádějícím výkon rozhodnutí jakékoliv země neměl být zaručen snadný přístup k těmto rejstříkům pro účely zjištění informací o bydlišti konkrétních dlužníků, a to zejména elektronickou cestou.

5.5   Lepší přístup k daňovým rejstříkům a registrům sociálního zabezpečení?

5.5.1   EHSV kategoricky odmítá myšlenku poskytnutí přístupu k daňovému rejstříku a registru sociálního zabezpečení všem bez rozdílu.

5.5.2   EHSV se domnívá, že pouze soudní orgány budou moci mít přístup k datům obsaženým v těchto rejstřících, a to za dobře vymezených podmínek a za zaručení efektivní ochrany osobních údajů v nich obsažených.

5.5.3   V každém případě bude takový přístup k rejstříkům v jiné zemi než zemi orgánu provádějícího výkon rozhodnutí podléhat spolupráci s nějakým soudním orgánem země, v níž se rejstřík nachází.

5.6   Lepší výměna informací mezi orgány provádějícími výkon rozhodnutí?

5.6.1   Jak bylo uvedeno v části Obecné připomínky, EHSV má za to, že opatření Společenství by se měla týkat lepší spolupráce za účelem výměny informací mezi vnitrostátními orgány provádějícími výkon rozhodnutí, konkrétně pak vytvoření systému přímé výměny informací elektronickou cestou za účelem identifikace a lokalizace dlužníků a určení jejich aktiv.

5.6.2   Vždy však bude důležité zajistit, aby v těch státech, ve kterých výkon rozhodnutí neprovádějí veřejné orgány, byly zjištěné informace pod kontrolou příslušných soudních orgánů, jež dohlédnou na proces výkonu rozhodnutí.

5.6.3   Po potřebných úpravách mohou systémy jako ty uvedené v nařízení č. 1206/2001 (6) o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských a obchodních věcech nebo ve směrnici č. 76/308/EHS (7) sloužit jako vzory hodné následování.

5.6.4   Využívání elektronických prostředků, či dokonce vytvoření intranetového systému, díky kterému by byly propojeny všechny vnitrostátní orgány, je nutné přiložit zásadní význam.

5.6.5   Informace, které by obíhaly po této síti spolupráce, by měly být k dispozici pouze orgánům pověřeným případy výkonu soudního rozhodnutí, jako pověřeným agentům, právníkům pověřeným výkonem rozhodnutí, soudům či konkurznímu správci; o výsledcích by měli být vždy zpraveni věřitelé.

5.6.6   V případě výměny informací mezi vnitrostátními orgány provádějícími výkon rozhodnutí nelze opomenout ani IMI – systém pro výměnu informací o vnitřním trhu.

5.7   Evropské prohlášení o aktivech?

5.7.1   EHSV rozhodně odmítá přijetí standardního formuláře pro přiznání veškerého majetku dlužníků pro účely výkonu rozhodnutí a a priori nepřipouští, aby byl dlužník v případě nedostatečného splnění této povinnosti kdykoliv trestán odnětím svobody.

5.7.2   A to samozřejmě proto, že dlužník není za své dluhy odpovědný veškerým svým majetkem a je v kompetenci členských států stanovit, která aktiva jsou absolutně, relativně či částečně neobstavitelná.

5.7.3   Je třeba dodat, že povinnost přiznat majetek by se měla týkat pouze statků nutných k zajištění úhrady dluhu, a je na vnitrostátních soudních orgánech zaručit, aby bylo toto přiznání pravdivé, a v opačném případě udělit peněžité tresty.

5.7.4   EHSV se rovněž domnívá, že zavedení jednotného standardního formuláře pro prohlášení o aktivech na úrovni Společenství zvysoka přesahuje cíle, jež by mělo opatření tohoto typu sledovat. Naopak má za to, že jde o oblast, v níž by mohly lépe spolupracovat subjekty provádějící výkon rozhodnutí, v tom smyslu, že by se samy zákonnými prostředky, jež mají k dispozici, snažily o identifikaci statků dlužníka nezbytných k uhrazení dluhu; konkrétně kompetence k oficiálnímu prošetření statků náležících dlužníkům by se udílely soudcům.

5.7.5   V každém případě bude vždy nutné zaručit dlužníku možnost vyhnout se uvedení svých obstavitelných statků, pokud předem uhradí vymáhaný dluh nebo uvede statky, jež postačí k úhradě dluhu, nebo složí vhodné jistiny či záruky úhrady, jako např. bankovní záruky apod.; je rovněž nezbytné zaručit dlužníku právo nesouhlasit s excesivním obstavením statků, jež nejsou nezbytně nutné pro úhradu vymáhaného dluhu a jeho zákonného navýšení.

5.7.6   Rovněž naprosto odmítáme zveřejňování veškerých prohlášení o aktivech dlužníků ve veřejně přístupných registrech („seznamech dlužníků“), kterým by se porušovala základní zásady ochrany soukromí dlužníka.

5.8   Další opatření na zvýšení transparentnosti?

5.8.1   Připojujeme několik nezávazných návrhů:

a)	zřídit přístup k rejstříku akcií a majetkových podílů v jakékoliv obchodní společnosti vlastněných dlužníkem;

b)	umožnit přístup, ovšem s náležitou opatrností, k údajům o spotřebitelích pro účely poskytování spotřebních a hypotečních úvěrů;

c)	vytvořit jednotný registr automobilů na evropské úrovni (8);

d)	zřídit registr všech probíhajících procesů výkonu rozhodnutí, který by bylo možno konzultovat on-line;

e)	umožnit přístup k registrům burzovních investic od jisté minimální hranice;

f)	umožnit přístup k rejstříkům nemovitostí, které poskytují informace o vlastnících nemovitostí.

---

(1)  První konzultací byla zelená kniha týkající se obstavení bankovních účtů (KOM(2006) 618 v konečném znění); stanovisko EHSV: Úř. věst. C 10, 15.1.2008, s. 2.

(2)  Dostatečně vyčerpávající výčet takových opatření je uveden ve stanovisku EHSV – Úř. věst. C 10, 15.01.2008, s. 2 k tématu již dříve zmiňované zelené knihy o obstavení bankovních účtů, na niž se odkazuje.

(3)  Pro úplné objasnění smyslu této zelené knihy je třeba brát v úvahu nejen pracovní dokument Komise SEC(2006) 1341 ze dne 24. října 2006, ale také studii č. JAI/A3/2002/02 v jejím aktualizovaném znění ze dne 18. února 2004 Prof. Dr. Burkharda Hesle, ředitele Institutu srovnávacího mezinárodního práva soukromého Univerzity v Heidelbergu, jejíž text se nachází zde: http://europa.eu.int.comm/justice_home/doc_centr/civil/studies/doc_civil_studies_en.htm.

(4)  Úř. věst. C 10, 15.1.2008, s. 2.

(5)  Jde o sdružení orgánů spravujících rejstříky nemovitostí vytvořené v roce 2006, které je v členských zemích sdružení (Anglie, Irsko, Litva, Nizozemí, Švédsko, Wales) prvním opatřením v oblasti přístupu k rejstříkům nemovitostí – internetová stránka: www.eulis.org.

(6)  Nařízení Rady č. 1206/2001ze dne 28. května 2001, Úř. věst. L 174, 27.6.2001. V tomto smyslu se jeví jako obzvláště důležitá zejména otázka vzájemné komunikace mezi orgány ohledně jazykových rozdílů, která není v dostatečné míře řešena ustanovením článku 5 tohoto nařízení.

(7)  Směrnice Rady č. 76/308/EHS ze dne 15.března 1976, Úř. věst. L 073, 19.3.1976.

(8)  Tak, jak již bylo navrženo ve stanovisku z vlastní iniciativy CESE k tématu Evropská pravidla silničního provozu a registr automobilů, jehož zpravodajem byl zpravodaj tohoto stanoviska (Úř. věst. C 157, 28.6.2005, s. 34).

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/78

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry a směrnice 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění, pokud jde o propojené systémy a úvěrové pohledávky“

KOM(2008) 213 v konečném znění – 2008/0082 (COD)

(2009/C 175/13)

Dne 22. května 2008 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry a směrnice 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění, pokud jde o propojené systémy a úvěrové pohledávky

KOM(2008) 213 v konečném znění – 2008/0082 (COD).

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. listopadu 2008. Zpravodajem byl pan BURANI.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 3. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 172 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Shrnutí a závěry

1.1   Cílem iniciativy Komise v oblasti platebních systémů, kterou si vyžádala Rada a již trh vnímá příznivě, je aktualizovat a upřesnit pravidla týkající se neodvolatelnosti zúčtování a dohod o finančním zajištění. V tomto smyslu si také zasluhuje podporu EHSV. Je nevyhnutelné, že tak značně odborné téma jako to, které je předmětem stanoviska, vyvolává pochybnosti či dilema, pokud jde o technická hlediska návrhů, jež byla v různých fázích přezkoumání návrhu Komise vysvětlena odborníky a orgány přijímajícími rozhodnutí. EHSV do těchto otázek zasahuje pouze okrajově a chce se raději pokusit přispět úvahami o politice Společenství v oblasti platebních systémů.

1.2   Tato iniciativa se zrodila před více než rokem, kdy ještě neprobíhala americká krize subprime hypoték, jež se poté se známými důsledky rozšířila na celosvětové finanční společenství. První příznaky krize na úrovni jednotlivých finančních ústavů se projevily problémy s likviditou, jež se záhy přeměnily na problémy s platební schopností, což je tak vážná situace, že vyvolala nevyhnutelný zásah ze strany veřejných orgánů v USA, ale i v Evropě. Stávající situace ukazuje, že je třeba, aby byl trh zabezpečen přiměřeným zajištěním. Nové druhy zajištění jsou vítány, avšak za podmínky, že nesníží kvalitu zabezpečení.

1.3   V této souvislosti si lze klást otázku, zda by pravidlo, které předpokládá zahrnutí bankovních úvěrů mezi ty, jež jsou způsobilé k tomu, aby byly brány v úvahu jako zajištění v dohodách o finančním zajištění, bylo zahrnuto do návrhu Komise, pokud by se o tom rozhodovalo dnes, nikoliv před rokem. Bankovní úvěry se již v některých zemích připouštějí a účinně přispívají k likviditě; jako takové je třeba je vnímat příznivě. Přesto lze při jejich rozšíření do všech členských států, za současné situace nestálosti trhů a bez předcházející harmonizace pravidel, jimiž se řídí, doporučit značnou opatrnost a ponechat na každé centrální bance, aby nadále „kontrolovala“ vlastní trh podle vlastních představ a potřeb.

1.4   Další úvaha se netýká ani tak právní jistoty, o jejíž vytvoření se návrh chvályhodně snaží, jako spíše doby trvání pravidel obsažených v návrhu: skupina pro právní jistotu ještě neskončila svoji práci, iniciativa Unidroit je teprve ve fázi dokončení, ale nebyla podepsána, natožpak ratifikována, harmonizace pravidel vzájemného započtení je zahrnuta do budoucích programů, harmonizace konkursního řízení je dlouhodobým cílem. EHSV tím nechce říci, že snaha Komise je neopodstatněná a neměla by být podpořena, ale zdůrazňuje, že trh potřebuje pravidla, která jsou nejen jistá, ale také trvalá. Z toho vyplývá, že je nezbytné mnohem více urychlit legislativní a regulativní práce.

1.5   A konečně zde jsou důsledky z hlediska obezřetnosti, které rozhodně nejsou z hlediska důležitosti na posledním místě: EHSV si klade otázku, zda různé aspekty systémového rizika, které jsou přirozené pro interoperabilní systémy, zapojení jednoho systému do jiného systému, kvalitu kontroly celé rozsáhlé škály účastníků, byly pozorně prozkoumány dozorčími orgány a zda byly požádány, aby se přímo zapojily do formulování návrhu. Jak ukazuje stanovisko EHSV, stabilita trhů je nejdůležitějším faktorem.

1.6   Stanovisko EHSV nepřihlíží k nepředvídané situaci. Za „normální“ situace musí být pravidla výkonnosti účastníků a systémů, jako je např. kvalita zajištění, přísná, avšak za krizové situace musí být flexibilní, aniž by ztratila svoji přísnost. Směrnice by měla obsahovat pravidlo, které by systémům umožnilo přijmout výjimečná opatření určená k řešení krizové situace, za která by odpovídaly kontrolní orgány.

2.   Úvod

2.1   Cílem iniciativy Komise je uvést směrnici o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry a směrnici o dohodách o finančním zajištění do souladu s nejnovějším vývojem trhu. Stávající i nově zavedená pravidla budou rozšířena na noční zúčtování a zúčtování mezi propojenými systémy.

2.2   Vzájemné propojení trhů, které bylo zahájeno již dávno, je nyní mnohem rozsáhlejší, protože v souvislosti s provedením směrnice 2004/39/ES a Evropského kodexu chování v oblasti zúčtování a vypořádání (dále „kodex chování“) toto propojení těží z jasných a přesných pravidel, která usnadňují jeho šíření. Návrh Komise kromě zavedení nových druhů vypořádání také rozšiřuje seznam typů aktiv použitelných jako finanční zajištění: úvěrové pohledávky přijímané pro zajištění úvěrových operací centrálních bank („bankovní úvěry“). Od ledna 2007 zahrnuje ECB úvěrové pohledávky bank mezi typy zajištění způsobilé pro úvěrové operace Eurosystému. Některé centrální banky již tuto iniciativu nezávisle přijaly, avšak chyběl zde právní rámec, který by jí umožnil rozšířit se přes hranice.

2.3   Stávající právní rámec, jenž má být novelizován tímto návrhem směrnice, je tedy obsažen ve dvou směrnicích ES: směrnici 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování („směrnice o neodvolatelnosti zúčtování“) a směrnici 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění („směrnice o zajištění“).

2.4   Kromě toho Komise využívá této příležitosti k zavedení několika zjednodušení a objasnění, jak je obvyklé v případě upravujících směrnic. A konečně jde o snahu uvést právní předpisy do souladu s vývojem trhu, což je opatření tím nezbytnější, vezmeme-li v úvahu nedávné otřesy na trzích, jejichž účinky mohou být v důsledku globalizace velmi významné.

2.5   Iniciativě Komise předcházela přípravná fáze, která trvala více než rok. Její hodnotící zpráva o uplatňování směrnice o neodvolatelnosti zúčtování obsahovala závěr, že „systém funguje dobře“, přesto naznačila možnost provedení dalších analýz. Návrh je sestaven na základě řady konzultací s ECB, centrálními bankami jednotlivých států a rozsáhlou škálou hospodářských subjektů a organizací z tohoto odvětví. Zabývaly se zejména právy spotřebitelů a jejich závěrem je, že „ustanovení týkající se úvěrových pohledávek nemají […] zasahovat do práv spotřebitelů, a zejména práv […] o spotřebitelském úvěru“, protože uvedené úvěrové pohledávky jsou ty, které jsou způsobilé pro zajištění úvěrových operací centrálních bank, „což v zásadě vylučuje úvěrové pohledávky jednotlivých spotřebitelů“.

2.6   Zdá se, že závěr celkového zhodnocení je, že Za normální situace se nová evropská pravidla jeví jako správně zaměřená na řešení krizových situací (s jistými výhradami, které se objevily v závěrech). Robustnost trhu by měla být zajištěna rostoucím počtem propojení mezi již fungujícími systémy vypořádání obchodů s cennými papíry a platebními systémy, které jsou pevné, dostatečně likvidní a jak se zdá dobře kontrolované. Kodex chování (přijatý na konci roku 2006) mimoto zavedl konkurenční prvek – tedy vyšší účinnost – do systémů zúčtování a vypořádání, z čehož mají prospěch uživatelé.

3.   Obecné připomínky

3.1   Hospodářské subjekty považují tuto iniciativu za rozhodný krok vpřed při uskutečňování evropského finančního prostoru s harmonizovanými pravidly. Nová směrnice by totiž umožnila podpořit budoucí opatření, která by měla být přijata na základě doporučení Komisí vytvořené expertní skupiny ( skupina pro právní jistotu ) k odstranění právních překážek integrace unijních trhů. Tatáž směrnice by kromě toho umožnila významně se účastnit uskutečňování iniciativy Unidroit, která má v mezinárodním měřítku ustavit jednotná pravidla materiálního práva pro zprostředkované držení cenných papírů, mimo jiné také pravidla dohod o finančním zajištění.

3.2   Na druhou stranu harmonizace jak na evropské, tak na mezinárodní úrovni nemůže být považována za dokončenou bez řady dodatkových nebo doplňujících opatření, jež by měla být pravděpodobně zahrnuta do budoucích programů Komise. Jedno dodatkové opatření by mělo harmonizovat pravidla, jež upravují dohody vzájemného započtení, tedy zúčtování čistého zůstatku mezi stranami, včetně dohod o zúčtování, které činí příslušné závazky jednotlivých stran okamžitě splatnými (závěrečné vypořádání).

3.3   Pokud jde o doplňující, a rozhodně dlouhodobější, opatření, optimální integrace finančních trhů by měla směřovat k větší jednotnosti režimů jednotlivých států v oblasti konkursního řízení. Současná situace různých režimů na úrovni jednotlivých států může mít negativní vliv na dohody o finančním zajištění a operace zúčtování a vypořádání a následně zvýšit systémové riziko nestability.

4.   Připomínky k návrhům týkajícím se směrnice 98/26/ES (směrnice o neodvolatelnosti zúčtování)

Článek 2 přináší řadu upřesnění a vysvětlení, z nichž některá se týkají běžného řízení, jiná jsou poměrně důležitá. Zejména pak písmeno b) objasňuje postavení institucí elektronických peněz a jednoznačně stanoví, že pro účely směrnice je třeba tyto instituce považovat ve všech důsledcích za rovnocenné s úvěrovými institucemi.

4.1.1   EHSV uznává, že z hlediska účastníků platebních systémů jsou tyto instituce přizpůsobitelné skutečným úvěrovým institucím, přesto upozorňuje na skutečnost, že pravidla dozoru nejsou stejná, nebo se shodují pouze částečně. Teprve se uvidí, zda by to mohlo ovlivnit věrohodnost instituce elektronických peněz v případě vážných narušení trhu. EHSV kdysi vyjádřil jisté pochybnosti o jejich přípustnosti jako součásti platebních systémů. Výbor by nicméně chtěl znovu potvrdit jedno doporučení, které již kdysi předložil: aby politika vyvolaná rovností konkurenčních podmínek byla podřízena významnější politice, jež především zajišťuje stabilitu trhů a následně ochraňuje spotřebitele (konečné investory).

4.1.2   Výše zmíněné úvahy nabývají značného významu, uvážíme-li, že interoperabilní systémy (jejichž definice je stanovena v novém písmenu n) článku 2) usnadňují přístup účastníků k systémům zúčtování a vypořádání díky jejich propojení, jež nevyhnutelně přináší možné zvýšení systémového rizika. K tomu dochází zejména v systémech vypořádání cenných papírů v důsledku vazeb vytvořených mezi centrálními depozitáři cenných papírů, kteří zodpovídají za centralizovanou evidenci zaknihovaných (1) obchodovaných finančních nástrojů, a ústředními stranami, jež jsou výhradními protistranami institucí účastnících se systému, pokud jde o jejich příslušné převodní příkazy k obchodovaným finančním nástrojům. Mimoto by bylo vhodné, aby text směrnice obsahoval vysvětlení, že rozsah zavedení definice „interoperabilních systémů“ nesměřuje k tomu, aby bylo umožněno z právního hlediska významné vytvoření „supersystému“, ale aby bylo spíše umožněno rozšíření obvyklé právní ochrany neodvolatelnosti zúčtování i při řádných operacích mezi systémy.

4.2   Další obavy vyvolává skutečnost, že v návrhu se zvažuje umožnit, aby se jeden systém stal účastníkem jiného systému. Zde je nutné vysvětlení: systém, tak jak je definován směrnicí 98/26/ES, je dohodou či souborem pravidel bez právní subjektivity, jež je naopak přiznána jednotlivým účastníkům. Zdá se vhodné, aby se za účelem větší právní jistoty toto rozlišení vyjasnilo, a stanovila se tak odpovědnost různých stran, zejména s ohledem na právní úpravu konkursního řízení.

4.3   Článek 3 zavádí změnu nezbytnou „k odstranění nejistoty ohledně postavení služeb nočního zúčtování“: slovo „den“, jež je nyní obsaženo v textu, se upřesňuje výrazem „ obchodní den“, aby se zohlednilo, že většina trhů nyní funguje nepřetržitě i v nočních hodinách. Přijaté opatření je nezbytné, mělo by však být doplněno harmonizací dohod o vzájemném započtení. Kromě toho by bylo třeba zabránit již zmíněné rozdílnosti režimů konkursního řízení, jež se může odrazit v ustanoveních týkajících se dohod o finančním zajištění a zúčtování. Harmonizace v této oblasti je žádoucí, avšak obtížná, je celkového rázu a přesahuje úvahy spojené s jedinými platebními systémy.

5.   Připomínky k návrhům týkajícím se směrnice 2002/47/ES (směrnice o zajištění)

5.1   Rozšíření směrnice 2002/47/ES na bankovní úvěry (změna čl. 1 odst. 4 písm. a)) je třeba uvítat vzhledem k tomu, že umožňuje větší použitelnost prostředků zajištění, a tím pádem může zlepšit likviditu trhu. Definice „úvěrových pohledávek způsobilých pro zajištění úvěrových operací centrálních bank“ přesto zavdává podnět k jistým pochybnostem: definice „způsobilosti“ ponechává každé centrální bance příliš velkou volnost rozhodování a ponechává v nejistotě, kdo je či není oprávněný. Řešení tohoto problému by mohlo spočívat ve vyškrtnutí části textu „nebo z úvěrových pohledávek způsobilých pro zajištění úvěrových operací centrálních bank“ v odst. 4 písm. a) uvedeného v článku 2.

---

(1)  Téměř všechny centralizované cenné papíry jsou nyní v zaknihované podobě. Cenné papíry, které ještě mají listinnou podobu, jsou u centrálních depozitářů v jednotlivých členských státech sdruženy do certifikátů s vysokou jmenovitou hodnotou (souhrnné certifikáty nebo maxi certifikáty).

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/81

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Lepší kariéra a větší mobilita: evropské partnerství pro výzkumné pracovníky“

KOM(2008) 317 v konečném znění

(2009/C 175/14)

Dne 23. května 2008 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Lepší kariéra a větší mobilita: evropské partnerství pro výzkumné pracovníky

KOM(2008) 317 v konečném znění.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. listopadu 2008. Zpravodajem byl pan SALVATORE.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 3. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 176 hlasy pro, žádný hlas nebyl proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Evropský hospodářský a sociální výbor plně podporuje sdělení Komise, jehož teze zdůrazňují strategický vliv, který má účinný evropský výzkumný prostor na hospodářskou konkurenceschopnost a rozvoj znalostí. Tohoto cíle je možné dosáhnout zahájením evropského partnerství pro lepší kariéru výzkumných pracovníků a vyššími pobídkami pro jejich mobilitu. Tak bude možné omezit „odliv mozků“ a posléze přilákat do EU lepší výzkumné pracovníky.

Souhlasí s tím, že je důležité učinit rozhodné kroky k tomu, aby členské státy zavedly otevřený a transparentní proces přijímání výzkumných pracovníků založený na zásluhách, a odstranit všechny překážky volného pohyby výzkumných pracovníků v EU. Z tohoto hlediska je užitečným nástrojem informační systém EURAXESS, pomocí něhož je možné zobrazit na internetu nabídky práce v EU pro výzkumné pracovníky a příležitosti financování výzkumu. Aby bylo možné tento systém plně realizovat, je třeba vyzvat zainteresované subjekty, aby ho účinně využívaly.

1.2.1   Zásluhy (od náboru až do konce kariéry výzkumného pracovníka) by neměly být hodnoceny výlučně podle počtu publikací a jejich kvality, ale také na základě vědeckých výsledků. Je třeba zvážit inovační schopnosti, především v počáteční fázi, a v souvislosti se svěřenými funkcemi také organizační a řídící schopnosti v průběhu kariéry. Vždy je však třeba ocenit zkušenosti s mezinárodním partnerstvím.

1.3   Pro profesní růst výzkumných pracovníků je totiž nezbytné využívat všech příležitostí k mobilitě, která je však v současné době vzhledem k právním a administrativním problémům těžko uskutečnitelná. Mobilitou se míní pobyt v jiné zemi nebo jiném regionu, práce v jiném výzkumném ústavu (veřejném či soukromém) nebo změna oboru či odvětví a jako taková by měla by měla být považována za cenný přínos k profesnímu rozvoji výzkumného pracovníka a podporována, co se týče ekonomických aspektů, sociálního zabezpečení a sladění s rodinnými potřebami.

1.4   Především je třeba odstranit nejistotu, se kterou je úloha výzkumných pracovníků často spojena. Je proto nutné rázně podporovat přijetí opatření, kterými bude zajištěna stálost smluv, prosazovat sociální zabezpečení, právo na různé formy sociální ochrany a jejich převod v případě stěhování. Posledně uvedený aspekt penalizuje především výzkumné pracovnice, které ve své kariéře jen obtížně dosahují nejvyšších pozic.

1.5   EHSV doufá, že sociální partneři se aktivně zapojí v kompetentních úřadech, aby bylo usnadněno úplné a žádoucí dosažení stanovených cílů.

2.   Úvod

2.1   Sdělení KOM(2008) 317 v konečném znění se řídí zásadami Lisabonské strategie a jeho cílem je vytvoření evropského partnerství, pomocí něhož by se zlepšila kariéra výzkumných pracovníků, již jsou považováni za zásadní nezbytný prvek pro dosažení znalostní ekonomiky a znalostní společnosti

2.2   Převratné změny, které zasahují společnost, jsou stále složitější, náhlejší a rozhodně inovační, a proto vyžadují politiky cíleněji zaměřené na vytváření poznatků a tedy na přenos znalostí.

2.3   Tyto změny souvisejí s rozvojem forem vytváření poznatků, které přecházejí od hranic vlastního území k rozměru vědění, který sahá za tyto hranice. Výměna poznatků si společně s obchodem žádají nové předpisy schopné regulovat tuto změnu uvnitř společné kulturní základny, která je evropskou úrodnou půdou.

3.   Obecné připomínky

3.1   Cíle učinit Evropu atraktivnější pro provádění výzkumných činností je třeba dosahovat v integrovaném rámci politik podpory výzkumných pracovníků. Tento proces se musí zakládat na vědomém harmonizovaném zapojení členských států, které by nemělo probíhat výhradně na dobrovolné bázi, jak stanovuje platný právní rámec.

3.2   Výbor vítá tento nový přístup, který se snaží o detailní popis stávající situace, vyhýbá se všem příliš odvážným krokům a na pozadí již vytyčeného směru žádá členské státy, aby přijaly iniciativy, které budou mít okamžitý a jasně měřitelný účinek:

—	zavedení otevřeného procesu přijímání pracovníků;

—	zajištění sociálního zabezpečení a doplňkových důchodů pro mobilní výzkumné pracovníky;

—	nabídka atraktivních pracovních podmínek;

—	posílení odborné přípravy, dovedností a zkušeností výzkumných pracovníků.

Tyto činnosti bude nutné provést se zapojením sociálních partnerů.

3.3   Evropské instituce v průběhu let vyvinuly velké úsilí na tomto poli. Stačí si vzpomenout na dokument KOM(2000) 6 v konečném znění ze dne 18.1.2000, kterým byl vytvořen evropský výzkumný prostor, na cíl vytvořit do roku 2010 konkurenceschopnější a dynamičtější znalostní ekonomiku, který stanovila Evropská rada v Lisabonu, na první opatření týkající se výzkumných pracovníků, a konečně na Evropskou chartu pro výzkumné pracovníky a Kodex chování pro přijímání výzkumných pracovníků. Veškeré toto úsilí upozorňuje na zásadní význam výzkumného systému z hlediska podpory inovací a přikládá výzkumným pracovníkům úlohu prvořadého významu.

3.4   Rebus sic stantibus, evropský výzkumný prostor musí být co nejlépe uzpůsoben k vytvoření vysoce konkurenčního dynamického prostředí, ve kterém mohou lidské zdroje počítat s vyhlídkami na lepší a stálejší kariéru během celé profesní dráhy.

4.   Konkrétní připomínky

4.1   Evropská charta pro výzkumné pracovníky uvádí tuto definici (již EHSV naznačil již v roce 2004) výzkumných pracovníků: „Specialisté zapojení do koncepce nebo vytvoření nových znalostí, produktů, postupů, metod a systémů, a do řízení dotčených projektů.“ Komise tuto definici doplňuje o funkci přenosu nových znalostí. V této souvislosti však instituce musí podněcovat výzkumné pracovníky k šíření výsledků výzkumu jako spolehlivého zdroje pro odborníky z oblasti komunikace, čímž bude umožněno také občanům „neodborníkům“ lépe pochopit vědecká témata, především pokud jsou to otázky, které mohou mít silný vliv na veřejné mínění (zdraví, rizika stravování, naléhavé environmentální problémy atd.).

4.2   EHSV tedy podporuje návrh stanovit konkrétní priority pro vytvoření příznivého a přitažlivého evropského prostředí pro ty, kteří pracují ve výzkumu.

4.3   V prvé řadě zdůrazňuje, že je důležité učinit rozhodné kroky k tomu, aby členské státy zavedly otevřený a transparentní proces přijímání výzkumných pracovníků založený na zásluhách. Pokud by při výběru zaměstnanců nebylo zaručeno poskytování úplných informací o náboru, znamenalo by to, že systém je málo otevřený. Je třeba, aby tyto informace byly dostupné a přístupné v plném rozsahu. Za tímto účelem Výbor plně podporuje a doufá v rozvoj informačního systému EURAXESS, pomocí něhož je možné uvést na internetu nabídku práce pro výzkumné pracovníky v různých organizacích a na různých evropských projektech a poptávku po této práci, a tak usnadnit setkání nabídky a poptávky. K dokončení tohoto informačního systému je třeba, aby se do něj plně zapojily členské státy a různé výzkumné organizace a zavázaly se ke zveřejňování nabídek práce pro výzkumné pracovníky a nabídek výzkumných projektů.

4.4   Dále je třeba umět ocenit zásluhy a prosazovat lepší pracovní a vzdělávací podmínky v počáteční fázi kariéry výzkumných pracovníků; musíme změnit přístup. Pokud po náročném a nesnadném studiu orientovaném na výzkum následuje dlouhé období nejistoty, jsou výzkumní pracovníci nuceni zanechat tuto dráhu, čímž se vytváří podmínky pro odchod největších talentů a nevyužití jejich potenciálu. Jejich potenciál je třeba zhodnotit prostřednictvím inovačního vzdělávání, aby byla zajištěna kvalita výzkumu a aby bylo výzkumným pracovníkům umožněno získat kvalifikace nezbytné pro zaujetí řídících pozic.

4.5   Zásluhy nelze posuzovat výlučně podle počtu a kvality publikací, ale spolu s následujícími schopnostmi a dovednostmi (zváženými v souvislosti se svěřenými funkcemi):

—	řízení výzkumu,

—	stupeň inovace,

—	výuka a dohled,

—	práce v týmu,

—	mezinárodní partnerství,

—	přenos znalostí,

—	zisk finančních prostředků na výzkum,

—	šíření vědeckých témat a komunikace o nich,

—	zkušenosti s prací v podniku a použitelnost výsledků výzkumu v hospodářství,

—	patenty, vývojová činnost, vynálezy,

—	kreativita a nezávislost.

Vzhledem k netypické povaze pracovních smluv výzkumných pracovníků nelze penalizovat případná přerušení výdělečné činnosti.

4.6   Netypická úloha výzkumných pracovníků, již charakterizuje nejistota pracovního vztahu, nesmí negativně ovlivňovat jejich profesní a rodinný život. Především je třeba usnadnit všechny formy mobility, především geografické, jelikož je žádoucí pro profesní růst. Mobilita je totiž faktorem rozvoje systému svobody znalostí a mimo jiné přispívá ke vzdělávání a kulturnímu růstu pracovníků a výzkumného systému.

4.7   Výbor proto navrhuje přijmout opatření na usnadnění vztahu mezi výzkumnými pracovníky z různých oborů. Jen tak se rozmnoží zájmy a zkušenosti, o kterých lze diskutovat, a z mobility se stane faktor znalostí. Za tímto účelem by bylo vhodné porovnat nejnápadnější rozdíly mezi evropským a americkým výzkumným systémem, který má schopnost přitahovat a udržet talenty. Je třeba využít kladné aspekty tohoto modelu a vypůjčit si jeho profily přizpůsobitelné naší realitě, např. počínaje procesem přijímání a konče systémy hodnocení a podpory kariéry výzkumných pracovníků.

4.8   Pro vytvoření evropského výzkumného prostoru je tedy třeba nejen podpořit převoditelnost financování, které získal jeden výzkumný pracovník, z jednoho členského státu (nebo výzkumného střediska) do druhého, ale také zahájit řádný proces, na jehož základě by střediska uznala za vhodné přijímat osoby s vyšší vědeckou kvalifikací. Výzkumní pracovníci by stejně jako další kategorie, u kterých je požadována mobilita, měli být v rámci Evropy podporováni a měla by jim být nabídnuta konkrétní podpora (odměny a další výhody) při změně místa výkonu činnosti a nemělo by se jim v této změně bránit, jak tomu dnes často je (a je to příčinou odlivu mozků). Angloamerické univerzity v této souvislosti do velké míry používají mechanismus, podle něhož uděluje financující organizace instituci, která hostí financovaného výzkumného pracovníka, bonus (overhead) úměrný vlastní výši financování.

4.9   Výzkumný pracovník, jenž má zájem o mobilitu, se často setkává s nejistými smluvními podmínkami; tato situace (mobilita spojená s nejistotou) s sebou přináší další potíže související se sociální ochranou. Výbor tedy hodnotí kladně návrh Komise, podle něhož by výzkumní pracovníci a jejich zaměstnavatelé měli mít snadnější a plný přístup ke specifickým informacím týkajícím se sociálního zabezpečení v různých členských státech. Je třeba zaručit sociální ochranu a usnadnit nabývání a převod práv na jakoukoli sociální ochranu, včetně doplňkových důchodů. Je proto nutné rázně podporovat přijetí opatření, kterými bude zajištěna stálost smluv pro výzkumné pracovníky. Několikaleté období nejistoty, kterým tito pracovníci procházejí na počátku kariéry, lze považovat za normální, nicméně po dosažení 40 let se tato nejistota stává ponižující, jelikož znamená omezenou nezávislost a malou možnost obsadit řídící pozice.

4.10   Dále je třeba prosazovat diferenciaci profesní dráhy výzkumných pracovníků, tj. vytvářet netradiční východiska, která výzkumným pracovníkům umožní výhodněji uplatnit své znalosti. Tomu není protichůdná myšlenka na posílení vztahu mezi dalšími sektory veřejné správy a výzkumem, např. navázání spojení mezi školstvím a výzkumem by školám umožnilo využívat špičkových zdrojů, např. výzkumných pracovníků, v kvalitních a diverzifikovaných způsobech výuky. Profesoři středních škol, jichž se zvláště dotýká tematika výzkumu, by analogicky mohli spolupracovat s tímto strategicky významným sektorem a kulturně k němu přispívat a zároveň si obohacovat znalosti, které předávají svým studentům.

4.11   Výzkum je hnací silou rozvoje, a vztah mezi výzkumem a podniky se neustále posiluje. Průmyslový a podnikový technologicky vyspělý a inovační výzkum musí být hnací silou hospodářského rozvoje. Z tohoto hlediska je třeba podpořit vytvoření systému propojujícího výzkum, inovace a podniky. Je tedy nezbytné podnítit užitečnou výměnu pracovníků mezi veřejným a soukromým sektorem. Tuto výměnu často zpomalují různé politiky řízení lidských zdrojů. Výbor doufá, že zákony jednotlivých států a pracovní smlouvy v těchto státech brzy sníží pomocí specifických opatření (daňové pobídky, stáže, mobilita, programy Společenství) velké výše uvedené rozdíly.

4.12   Je taktéž třeba podporovat typy podniků (start-up, spin-off), ve kterých je možné schopnosti nabyté výzkumnými pracovníky využít v inovačních ekonomických činnostech. Podpora může spočívat v příznivých podmínkách ze strany bank a nejen jich (veřejné financování s výhodnou úrokovou sazbou), ve výhodnějších podmínkách sociální ochrany a finančních zvýhodněních.

4.13   Výbor kladně hodnotí plán činnosti uvedený v dokumentu Komise KOM(2008) 317 v konečném znění, podle něhož mají členské státy přijmout do konce roku 2009 národní akční plány, které se po konzultaci zainteresovaných stran zaměří na stanovené cíle a zohlední při tom stávající právní rámec Společenství, existující osvědčené postupy a také postupy společné všem členským státům.

4.14   Na závěr uveďme, že konference, která proběhne v roce 2009 za účasti sociálních partnerů, bude mít zásadní význam pro posouzení dosažených výsledků a zaujetí společného postoje k případným změnám či zlepšením.

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/84

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí Rady 2001/470/ES o zřízení Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci“

KOM(2008) 380 v konečném znění – 2008/0122 (COD)

(2009/C 175/15)

Dne 12. listopadu 2008 se Rada, v souladu s čl. 61 písm. c), a s čl. 67 odst. 5 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí Rady 2001/470/ES o zřízení Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci

KOM(2008) 380 v konečném znění – 2008/0122 (COD).

Dne 8. července 2008 předsednictvo Výboru pověřilo specializovanou sekci Jednotný trh, výroba a spotřeba přípravou podkladů Výboru na tomto tématu.

Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval paní SÁNCHEZ MIGUEL hlavní zpravodajkou na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 3. prosince), a přijal následující stanovisko 124 hlasy pro, 2 hlasy proti a 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Závěry

1.1   EHSV vítá návrh úpravy rozhodnutí 2001/470/ES o zřízení Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci, a to nejen proto, že naplňuje požadavek přezkumu stanovený rozhodnutím samotným, nýbrž i proto, že se zakládá na informacích získaných o fungování sítě v tomto období a snaží se dosáhnout lepších výsledků při plnění cíle poskytovat informace evropským občanům.

1.2   Je třeba poukázat na zlepšení koordinace vytvořenou mezi orgány, které tvoří Evropskou soudní síť, a národními kontaktními místy, které jsou klíčovým prvkem pro zřízení a fungování sítě, jakož i na zjednodušování informací prostřednictvím používání vhodných technologií. To všechno pomůže zjednodušit přístup právnických profesí a zainteresovaných občanů k informacím o možnostech, které mají při řešení přeshraničních konfliktů v občanských a obchodních věcech.

1.3   Účast nejen soudních orgánů, ale i právnických profesí umožní představit vhodné právní nástroje na ochranu práv a povinností evropských občanů při jejich profesních a občanských aktivitách. Tím se podaří dosáhnout účinnější harmonizace prostoru svobody, bezpečnosti a práva v EU. EHSV souhlasí s co největším otevřením a přístupem k síti pro všechny zainteresované, což podpoří transparentnost a proces evropské integrace.

2.   Úvod

2.1   Evropská komise zahájila od zasedání Evropské rady v Tampere, které se konalo 15. a 16. října 1999, proces harmonizace a tvorby právních nástrojů, které by umožnily rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva a zaručily volný pohyb osob v rámci EU. K nejdůležitějším nástrojům patří nařízení o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1), které zavedlo vedle jiných opatření zjednodušení postupu na základě doložky o vykonavatelnosti, úpravu ochranných opatření při výkonu rozhodnutí a uznání ochranných opatření na evropské úrovni.

2.2   V tomto smyslu předložila Komise rozhodnutí 2001/470/ES (2) o vytvoření Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci, jehož hlavním cílem bylo vytvořit evropský nástroj soudní spolupráce, který by sloužil k informování právnických profesí, institucí, úřadů a občanů obecně o právech uplatnitelných v různých členských státech EU, jakož i o postupech pro řešení přeshraničních sporů, které mohou nastat v právním vztahu.

2.3   Síť měla zároveň usnadnit přístup občanů ke spravedlnosti, zejména v rámci přeshraničních sporů, jak již bylo uvedeno, v nichž se někdy liší jak obsah, tak postup. To je důvodem zvláštní pozornosti zaměřené na kontaktní místa, která jsou snadno přístupná pro všechny zainteresované strany, odborníky či občany. Komise informovala o situaci na začátku roku 2008 a uvedla, že existuje 102 kontaktních míst, 140 ústředních orgánů, 12 styčných soudců nebo státních zástupců a 181 dalších soudních orgánů činných v oblasti soudní spolupráce.

2.4   Je třeba dodat, že ve směrnici 2008/52/ES o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech (3) v rámci soudního řízení, se již uváděla síť jako nástroj nezbytný pro zefektivnění mediace v přeshraničních právních sporech.

3.   Obecné připomínky

3.1   Komise musí v souladu s čl. 19 rozhodnutí 2001/470/ES předložit jednou za pět let zprávu o výsledcích sítě v tomto období, která se má zakládat na informacích získaných od kontaktních míst členských států. Na základě uvedené informace lze předkládat úpravy. Cílem pozměněného rozhodnutí je, aby na právním základě čl. 61 písm. c) Smlouvy a při dodržení zásad subsidiarity a proporcionality byly dosaženy vytyčené cíle.

3.2   Prostřednictvím sítě se doposud podařilo posílit spolupráci a informovanost mezi soudci a právnickými profesemi v rámci EU. EHSV se domnívá, že kontaktní místa by měla sloužit jako skutečné informační kanceláře o předpisech a řízeních jednotlivých členských států uplatnitelných při přeshraničních právních sporech. Bylo by žádoucí, aby občané měli přístup k informacím sítě.

3.3   Reforma celkově je pouze vylepšením mechanizmu sítě, které má umožnit zlepšení zamýšlených cílů, zejména co se týče vybavenosti sítě materiálem a personálem.

EHSV považuje návrh reformy za pozitivní, a to nejen z důvodu opatření pro lepší fungování sítě, nýbrž i z důvodu terminologických upřesnění, která umožní její využití s větší právní přesností.

3.4.1   Změna provedená v čl. 2 rozhodnutí definuje předmět sítě jako „soudní spolupráci v občanských a obchodních věcech“ a nahrazuje tak původní obecnou definici „spolupráci v občanských a obchodních věcech“.

3.4.2   Také dochází k vyřešení koordinace mezi různými kontaktními místy, v případě, že existuje více než jedno místo v každém členském státě, vyžaduje se určení jednoho hlavního kontaktního místa.

3.4.3   Tomuto hlavnímu kontaktnímu místu má být nápomocen soudce, který je nejen součástí sítě, ale současně zprostředkovává kontakt mezi místními soudními orgány.

3.5   V souladu s hlavním cílem této reformy se upravuje čl. 5 s cílem rozšířit informační spolupráci v rámci sítě a soudních orgánů za účelem snadnějšího uplatňování práva na každý jednotlivý případ, i kdyby se jednalo o právo jiných členských států nebo dokonce o mezinárodní právní nástroj. EHSV se domnívá, že přidanou hodnotou by bylo, aby tato síť sloužila informování veřejnosti o stávající soudní spolupráci a o různých soudních systémech. Cílem tohoto rozšíření by bylo přiblížit a zaručit práva, která občané získali v občanských a obchodních věcech v rámci EU.

3.6   Je důležité poukázat na úpravu týkající se poskytování informací, obsaženou v novém znění čl. 8, který uznává elektronický rejstřík údajů ve správě Evropské komise. EHSV chce vyjádřit pouze jednu připomínku: rejstřík musí mít k dispozici dostatečné technické a ekonomické prostředky, aby byl co nejdříve účinný.

4.   Konkrétní připomínky

4.1   EHSV souhlasí s obsahem navrhované reformy a s metodou použitou pro její provedení. Síť pro spolupráci mezi soudními orgány a příslušníky právnických profesí členských států lze dokonce považovat za úspěch.

4.2   I přes uznání pozitivního charakteru sítě je třeba zdůraznit, že účast Dánska jako pozorovatele sítě ponechává část společného evropského prostoru bez soudní koordinace, i když je součástí stejné legislativy Společenství. Nový článek 11a však stanovuje možnost účastnit se schůzí sítě pro pozorovatele i nové členy a třetí země, které jsou stranami nové Úmluvy z Lugana (4), jež se budou moci účastnit některých schůzí sítě.

4.3   Domníváme se, že odstavec týkající se krátké lhůty pro odpovídání na žádosti o soudní spolupráci by měl být flexibilnější, a i když uznáme současnou výkonnost, je třeba počítat s tím, že zlepšování informací a větší počet zemí, které je budou využívat, by znemožnil splnění účelu sítě. Je třeba zvážit různé situace, jak organizační tak technické otázky, které vyvstanou mezi různými státy a dokonce na regionální úrovni. Bylo by vhodné vyčkat na výsledek reformy, zejména s ohledem na technické prostředky, které mají k dispozici kontaktní místa a síť, a především jak bude fungovat rejstřík.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, 22. prosince 2000, Úř. věst. L 12, 16.1.2001.

Stanovisko CESE – Úř. věst. C 117, 26.4.2000, s. 6.

(2)  Stanovisko CESE – Úř. věst. C 139, 11.5.2001, s. 6.

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/52/ES ze dne 21. května 2008, Úř. věst. L 136, 24.5.2008.

Stanovisko CESE – Úř. věst. C 286, 17.11.2005, s. 1.

(4)  Přijata 30. října 2007.

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/87

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního ke „sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Zlepšování energetické účinnosti prostřednictvím informačních a komunikačních technologií“

KOM(2008) 241 v konečném znění

(2009/C 175/16)

Dne 13. května 2008, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, se Komise rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Zlepšování energetické účinnosti prostřednictvím informačních a komunikačních technologií

KOM(2008) 241 v konečném znění.

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. listopadu 2008. Zpravodajem byl pan HERNÁNDEZ BATALLER.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 4. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 123 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 21 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Evropský hospodářský a sociální výbor se domnívá, že udržitelný rozvoj musí být jedním z prioritních aspektů politik EU. Mezi způsoby, kterými má být udržitelného rozvoje dosaženo, patří energetická účinnost, rozvoj nových alternativních zdrojů energie („obnovitelných“, „čistých“, „zelených“) a přijetí opatření na snížení emisí CO2 zaměřených na boj se změnou klimatu za účelem.

1.2   Sdělení, které Komise předložila, je krokem vpřed tímto směrem, neboť navrhuje podporu národních a regionálních programů v oblasti výzkumu a technologického rozvoje (VTR) a informační a komunikační technologie (IKT) považuje za hnací motor energetické účinnosti.

1.3   Výbor souhlasí s názorem Komise, že IKT jsou dvojím přínosem k cílům udržitelného rozvoje. Za prvé, výzkum, rozvoj a inovace složek, zařízení a služeb IKT umožní energetickou úsporu při jejich používání. Za druhé, uplatňování IKT v rozdílných ekonomických oblastech, a to jak při výrobě, tak i při spotřebě, umožňuje „dematerializaci“ mnoha postupů a náhradu fyzických a materiálních výměn službami on-line, opět s odpovídající energetickou úsporou. Kromě toho Výbor také považuje za důležité začlenit energetické úspory do celého procesu výroby a používání technických přístrojů a nezaměřovat se pouze na účinnou spotřebu během životnosti přístroje.

1.4   Záměrem sdělení Komise je v souladu s těmito cíli prosadit zahájení počáteční fáze shromažďování informací a vypracování analýzy, na jejichž základě bude připraveno druhé sdělení, ve kterém by měly být určeny hlavní směry činnosti (1). Výbor se nicméně domnívá, že je zásadní podpořit činnosti zaměřené na energetickou účinnost v krátkodobém a střednědobém časovém horizontu.

1.5   Důležitým faktorem pro dosažení energetické účinnosti je z hlediska nabídky výměna zařízení, která mají vysokou spotřebu energie z důvodu technologické zastaralosti nebo z důvodu končící životnosti. Více než 50 % elektrospotřebičů v evropských domácnostech je starší 10 let a lze je považovat za energeticky neúčinné. Komise může podpořit – jako předběžný krok či alternativu k vytváření příslušných směrnic – kritéria pro průmysl, která by s pomocí vnitrostátních vlád a organizací spotřebitelů a uživatelů usnadnila plány na náhradu těchto zařízení.

1.6   Výbor se například domnívá, že zavedení pozemní digitální televize v různých členských státech by se mělo využít pro obnovení přijímačů a měly by se nahradit tradiční obrazovky s katodovými trubicemi (CRT) televizemi s obrazovkami z tekutých krystalů (LCD). To znamená například podporovat prostřednictvím dohod s výrobci a spotřebitelskými organizacemi výrobu a prodej integrovaných zařízení, které zaručí interaktivitu, místo aby se prodávaly periferní dekodéry, které se připojují k analogovým televizním přijímačům. Ze studií vyplývá, že CRT televizory spotřebují o třetinu více energie než LCD televize, a spotřeba při pohotovostním režimu neboli stand by je až o 60 % vyšší.

1.7   Podobné přístupy může Komise přijmout v souvislosti s jinými oblasti, k nimž patří např. rozvodné sítě (výroba a distribuce), inteligentní budovy a inteligentní osvětlení. To znamená rozvíjet elektronické obchodování s elektřinou a nové technologie týkající se výroby a distribuce, systémy správy, měření a zobrazování energetických úspor v budovách, jakož i pokračovat v oblasti inteligentního osvětlení – vnitřního, vnějšího a pouličního – umožňujícího využívat zdroje světla, které jsou schopny se elektronicky přizpůsobovat okolí dle potřeby světla.

Je známo, že např. energie vynaložená na výrobu a vývoj počítačů trojnásobně převyšuje energii, kterou spotřebují během období životnosti. Je třeba zohlednit také vysokou energetickou spotřebu serverů a internetových vyhledávačů a pracovat na specifických řešeních v této oblasti s ohledem na velmi rychle narůstající využití internetu a nárůst energetické spotřeby, který vzniká v souvislosti s technologickým sbližováním. Stejně tak je důležité vážit si energetické úspory, která může vzniknout při použití interoperabilních zařízení normalizovaných z hlediska technologických standardů, což vede ke snížení počtu přístrojů a k jejich většímu využití v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES ze dne 6. července 2005 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů (2).

Spotřebitelé mohou významně přispět k úsporám prostřednictvím vhodného využití nových technologií; také v tomto případě umožní rozvoj počítačových programů a technologie rychle a jednoduše poskytnout informaci o vhodném využití přístrojů, jakož i změřit energetickou úsporu, jíž mohou dosáhnout. Spotřebitelé např. mohou omezit dobu, ve které jsou počítače a související přístroje zapnuty, pouze na dobu, kdy jsou používány a vyhnout se používání spořiče obrazovky nebo šetřícího režimu, optimalizovat využití tiskáren apod. Obecně lze říct, že „neviditelná spotřeba“, kterou mají spotřebiče v režimu již zmíněného pohotovostního režimu neboli stand by, může tvořit až 12 % celkové roční spotřeby elektřiny domácnosti, a je enormní v případě, že jsou navíc špatně využívány technologie a současně jsou používané přístroje zastaralé. Nutnost výměny spotřebičů s sebou přináší vysoké náklady pro spotřebitele, na které by v určitých případech měly být poskytnuty sociální příspěvky.

1.8   Toto směřování by mělo být doplněno osvědčeními o kvalitě a přesnými a jasnými informacemi pro uživatele na označeních výrobků o jejich energetické účinnosti, o jejich environmentální nebo uhlíkové stopě atd. za účelem zvyšování povědomí občanů, orientace jejich poptávky a účinného a udržitelného využívání energie. Zkušenost, kterou lze získat v souvislosti s IKT v audiovizuálním odvětví, elektronických komunikacích, odvětví elektřiny, u inteligentních budov či osvětlení, by mohla být využita pro opatření energetické úspory v jiných zásadních odvětvích, v nichž Komise zahájila svou činnost, jako např. automobilový průmysl, zpracovatelský průmysl nebo doprava.

Výbor vyzývá Komisi, aby byla aktivní při informování spotřebitelů, podniků, veřejné správy apod. a prostřednictvím různých médií a prostředků zvyšovala povědomí.

1.9   Komise by měla také podnítit rozvoj standardizovaných a důvěryhodných ukazatelů za účelem měření a vyhodnocení energetických úspor, kterých může být dosaženo používáním IKT. Přispělo by to ke snížení nepravdivého či zavádějícího používání konceptů „zelené“ či „čisté“ energie jako čistě marketingové strategie bez skutečného opodstatněné, které by bylo prokazatelné a měřitelné formou úspory energie a snížení emisí. Vytvoření těchto ukazatelů by pomohlo vyjasnit, kdy se jedná o nekalé obchodní praktiky, zejména v případě reklam používajících pojmy ekologického marketingu.

Je nutné podporovat, aby v prostředí privatizace a liberalizace energetického trhu podniky investovaly do energetické úspory a udržitelnosti, a přivést podniky k tomu, aby tyto investice viděly jako obchodní příležitost a jako oblast pro udržitelnou a kvalifikovanou zaměstnanost.

1.10   Výbor považuje za nezbytné posílit politický podnět v EU zaměřený na zajištění zdrojů, které umožní dosáhnout navržených cílů energetické úspory, a to prostřednictvím povinných opatření týkajících se vybavení, které mají odstranit nedostatky v národních plánech v této oblasti. Akce Společenství v této oblasti, založená na přijetí směrnice, by byla přidanou hodnotou pro akce členských států, aniž by se snižoval význam podpory Komise pro zavádění kodexů osvědčených postupů na vnitrostátní úrovni a pro provádění srovnávacích studií o energetické optimalizaci, která by fungovala jako pobídka v rámci EU a podněcovala by podniky k vypracovávání zpráv o energetické úspoře.

2.   Důvody pro předložení stanoviska

2.1   Souvislosti

2.1.1   Sdělení Komise je vydáváno v kontextu:

—

priorit stanovených Evropskou radou nejvyšších představitelů států a vlád, která se konala na jaře 2007 a která poukázala na nutnost čelit změně klimatu, mít k dispozici dostatek bezpečné a konkurenceschopné energie, a zajistit model udržitelného rozvoje pro 21. století. Tato Rada došla ke konsenzu, že je třeba zakotvit kombinovanou politiku pro oblast klimatu a energetiky do centra politického programu EU, jako symbol odhodlání Evropy vytyčila v tomto směru Evropská rada jasné a právně závazné cíle. Komise se domnívá, že do budoucna je třeba oddělit nepřetržitý růst evropského hospodářství, který je nezbytný pro dosažení plné zaměstnanosti a začlenění, od spotřeby energie. Informační a komunikační technologie (IKT) (3) musí při snižování energetické náročnosti a zvyšování energetické účinnosti hospodářství sehrát významnou roli;

—	dne 23. ledna 2008 přijala Evropská komise soubor opatření, který dokazuje, že výše uvedené cíle jsou nejen proveditelné z technologického a hospodářského hlediska, ale že zároveň představují jedinečnou obchodní příležitost pro tisíce evropských společností;

—	Evropského strategického plánu pro energetické technologie a mnoha dalších opatření, která Komise zahájila v nejrůznějších oblastech a která jsou zaměřena na boj proti změně klimatu.

2.2   Obecné připomínky

2.2.1   Předkládané sdělení má s ohledem na výše uvedené za cíl podpořit otevřenou debatu mezi zainteresovanými stranami v různých vybraných oblastech, k nimž mohou patřit vlastní výrobní oblast IKT, odvětví elektřiny, inteligentní budovy a inteligentní osvětlení. To znamená zahájit shromažďování informací a vypracovat analýzu, jakož i zahájit konzultace a partnerství za zapojení maximálního počtu aktérů, k nimž patří evropské instituce (Evropský parlament, Výbor regionů, Evropský hospodářský a sociální výbor), členské státy, průmysl, výzkumné instituce a spotřebitelé. Ti mohou mít významnou roli při pokusném využívání nových zařízení a složek.

Komise by měla ve větším měřítku podpořit zapojení spotřebitelů a uživatelů do cílů energetické úspory prostřednictvím IKT tak, aby inteligentní nebyly pouze systémy této energetické úspory, nýbrž i jejich využívání občany. Pro zavádění této spoluúčasti na procesech výzkumu, rozvoje a inovací existují různé postupy, k nimž patří evropská síť living labs, které umožňují seznámit se přímo s názory, postoji a chováním uživatelů právě prostřednictvím mechanického pozorování pomocí IKT.

2.2.2   Součinnost a dohody o osvědčených postupech, které mohou být v rámci tohoto procesu rozvíjeny, umožní posílit pilotní iniciativy a výzkum a technologický rozvoj (VTR). Ve specifické oblasti IKT by výzkum energetické účinnosti probíhal v rámci vnitrostátních a regionálních programů, programu EU pro konkurenceschopnost a inovace a příslušných operačních programů financovaných v rámci politiky soudržnosti. To by podniky motivovalo k vyhodnocení své „environmentální stopy“ a na základě této analýzy k přijetí rozhodnutí spočívající na kombinaci pokročilých komunikačních sítí a obnovitelných zdrojů energie za účelem dosažení energetické úspory (tzv. „negawatty“).

2.2.3   EHSV se již u různých příležitostí vyjádřil na téma významu IKT pro dosažení strukturální změny a jejich důležitého přínosu pro inovace, mj. ve stanoviscích o nanotechnologiích (4), biotechnologiích (5), výzkumu zdraví (6), a zejména ve stanovisku o informačních technologiích. Sedmý rámcový program se těmito otázkami zabývá především horizontálně. Co se týká opatření v oblasti výzkumu a vývoje, je z ekonomického a environmentálního hlediska zásadní používat nejmodernější technologie a věnovat více prostředků z rozpočtu Společenství na podporu výzkumu a inovací (7).

2.3   Konkrétní připomínky

Komise zkoumá zejména odvětví elektřiny, které se v současné době nachází v procesu změn, jež se vyznačují liberalizací trhu, několikanásobným zvýšením počtu místních energetických sítí, integrací obnovitelných zdrojů energie (RES), rozšířením kombinované výroby elektřiny a tepla a mikrovýroby energie (mikrosítě, virtuální elektrárny), zkrácením řetězce mezi výrobou a spotřebou, energetickými kompenzacemi mezi uživateli a novými požadavky občanů.

2.3.1.1   O zlepšení rozvodné sítě, od výroby po distribuci, včetně větší účinnosti této sítě při omezení ztrát energie, se hovoří v hodnocení akčního plánu pro energetickou účinnost, k němuž EHSV v brzké době vydá stanovisko, na které odkazujeme (8).

2.3.1.2   Komise se soustředí také na možnosti energetických úspor, které přinášejí inteligentní budovy, a to jak z hlediska jejich využití u obytných, tak u obchodních budov. V této oblasti se hovoří zejména o rozvoji systémů správy energie a měření a zobrazování spotřeby energie, které budou mít mimo jiné za důsledek i zvýšení povědomí uživatelů o spotřebě. Je třeba zohlednit, že více než 40 % spotřeby energie v Evropě se vztahuje k budovám.

2.3.1.3   Výbor se domnívá (9), že je třeba najít nové kulturní pobídky a nové podněty jednak ke kompenzování vysokých nákladů a jednak ke zvýšení zájmu o:

—	projektový výzkum,

—	přezkoumání stavebních metod,

—	využívání kvalitnějších materiálů, jež je třeba zavést do stavebního procesu,

—	nová strukturální řešení.

2.3.1.4   EHSV opakuje (10), že z pohledu konečného spotřebitele je zapotřebí věnovat náležitou pozornost překážkám, které brání propagaci a provádění energetické účinnosti budov v Evropě: překážky v oblasti techniky, hospodářství, financí, práva, správy a byrokracie, institucí a řízení, sociálního chování, překážky způsobené absencí uceleného přístupu (nerovnováha mezi vytápěním a chlazením, nezohledňování klimatických podmínek  …).

Inteligentní domy přispívají k lepší kvalitě života, pohodlí a bezpečnosti osob, které je obývají, a k energetickým a ekonomickým úsporám. Konektivita nabízí přístup ke komunikačním službám (přijímání, adaptace a distribuce signálu rozhlasového a televizního vysílání prostřednictvím pozemních a družicových vln, ADSL, kabelu, rozvodné sítě) a také k jiným službám, které jsou velmi účinné z hlediska energetické úspory: senzory pro únik plynu a vody, pro nadměrnou spotřebu elektřiny z důvodu závad, automatický zavlažovací systém, klimatizace.

Používání aktivních a pasivních prostředků za účelem zlepšení environmentálních podmínek domů může snížit spotřebu domů až o 50 % a podle některých studií až o 70 % kombinací čistých energií a mechanických systémů environmentální kontroly.

Pokrok v oblasti inteligentního osvětlení – vnitřního, vnějšího a pouličního – umožní využívat zdroje světla, které jsou schopny se elektronicky přizpůsobovat okolí dle potřeby světla. Na trhu jsou již dostupné technologie, jako diody vyzařující světlo (LED) nebo nejnovější organické světelné diody (OLED), které mají velký potenciál energetické úspory. Přibližně jedna pětina celosvětově spotřebované energie se spotřebuje na osvětlení.

2.3.2.1   EHSV souhlasí s podporou dobrovolných dohod s cílem zavádět stále inteligentnější energeticky úsporné osvětlení ve všech vnějších i vnitřních veřejných prostorách.

2.3.2.2   Podpora ekologických veřejných zakázek v rámci ekosystému odvětví IKT s cílem dosáhnout uhlíkové neutrality a uzavírání dobrovolných dohod v rámci pilotních projektů může být vhodným způsobem pro směřování a zkoumání strukturálních změn.

Komise se musí podílet na tom, aby podniky, které investují do snížení své „environmentální stopy“, byly kromě toho, že budou mít prospěch ze snížení nákladů vyplývajícího z energetických úspor, lépe přijímány u spotřebitelů. Součástí environmentálního řízení podniků musí být také samozřejmě vhodná recyklace elektronických složek, odpadu a přebytků. Recyklace by měla být zohledněna již při výrobě produktu tak, aby velká část použitých materiálů a složek byla recyklovatelná. Vzhledem k významu tématu vypracovává EHSV stanovisko z vlastní iniciativy zaměřené na toto téma, v němž se vyjádří k řízení odpadních elektrických a elektronických zařízení.

2.3.2.3   EHSV již doporučil (11), aby byl podporován rozvoj ekologických veřejných zakázek, a to: stanovením technického popisu „zelených“ výrobků, počínaje těmi s nejmenším dopadem na životní prostředí; zahrnutím nákladů životního cyklu výrobku či služby do jeho/jejích specifikací; vytvořením vyhrazené databáze, která bude přístupná po internetu; aktualizací směrnic ES o veřejných zakázkách tím, že se do nich zahrnou odkazy na normy, systémy EMS, ekoznačky a ekodesign, a zveřejňováním národních akčních plánů přijetí ekologických veřejných zakázek. Tato podpora by se měla zaměřit zejména na oblast MSP z důvodu jejich významu při rozsahu výroby a zaměstnanosti, v souladu s pozicí Komise, která tyto podniky podporuje.

IKT mají privilegovanou pozici, v níž mohou přispět ke snížení dopadů změny klimatu (12), neboť výrobky a služby IKT mohou přispět k nahrazení zboží a omezení cest (např. podpora systémů videokonferencí). Odvětví může také významně snížit použití primárních energií a v důsledku snížit emise CO2 prostřednictvím mj. zavádění nových způsobů práce (práce na dálku), elektronické faktury, vzdělávání na dálku či používání on-line formulářů.

2.3.3.1   Podniky mohou nalézt nové zdroje příjmů poskytováním řešení IKT v souvislosti se službami, které pomáhají jiným odvětvím k větší účinnosti. V rámci těchto služeb lze:

—	podporovat identifikaci a realizaci možností snížit emise skleníkových plynů;

—	vypracovat seznam možností snížit emise skleníkových plynů pro podniky či odvětví;

—	podporovat v rámci podniků rozvoj projektů zaměřených na energetickou účinnost;

—	zjistit možnosti snížení emisí ve službách;

—	považovat emise skleníkových plynů za ukazatel nákladů a přínosů při vyhodnocování nových projektů.

2.3.3.2   Pro podniky činné v odvětví IKT by mohlo být přínosné zřízení „oddělení pro změnu klimatu“. V rámci své pracovní náplně by tato oddělení mohla:

—	podporovat využívání energie z obnovitelných zdrojů a nadbytečné energie;

—	zajistit soulad procesů s energetickou politikou organizace prostřednictvím zlepšování energetické účinnosti příslušných procesů;

—	stanovit nejlepší postupy, které již byly uplatněny v různých uskutečněných projektech; a podporovat je v budoucnosti;

—	navrhovat cíle snížení emisí CO2;

—	hledat osvědčení externí organizace pro svůj systém energetického řízení;

—	provádět energetické poradenství a určovat oblasti nejvyšší spotřeby.

---

(1)  Jedním z příkladů těchto přípravných prací v podobě shromažďování informací a vypracování analýzy je nedávná studie Komise s názvem „The implications of ICT for Energy Consumption“ (e-Business Watch, Study report č. 09/2008, http://www.ebusiness-watch.org/studies/special_topics/2007/documents/Study_09–2008_Energy.pdf).

(2)  Úř. věst. L 191, 22.7.2005, s. 29.

(3)  Pojem IKT se vztahuje na mikro- a nanoelektronické složky a systémy, ale také na technologie budoucnosti, jako je např. fotonika, které slibují mnohem vyšší výpočetní výkon za zlomek dnešní spotřeby energie a snadno ovladatelná energeticky velmi účinná osvětlovací zařízení s vysokou zářivostí.

(4)  Úř. věst. C 157, 28.6.2005, s. 22.

(5)  Úř. věst. C 234, 30.9.2003, s. 13, Úř. věst. C 61, 14.3.2003, s. 22 a Úř. věst. C 94, 18.4.2002, s. 23.

(6)  Úř. věst. C 74, 23.3.2005, s. 44.

(7)  Úř. věst. C 65, 17.3.2006, s. 9, zpravodaj: pan Wolf, spoluzpravodaj: pan Pezzini, stanovisko k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013).

(8)  Stanovisko CESE 1315/2008,zpravodaj: pan Iozia, CESE 1513/2008, Energetická účinnost – hodnocení národních akčních plánů.

(9)  Stanovisko CESE, zpravodaj: pan Pezzini, Úř. věst. C 162, 25.6.2008, s. 62. Energetická účinnost budov – příspěvek koncových uživatelů. Průzkumné stanovisko.

(10)  OJ C 162, 25.6.2008, p. 62, odst. 1.11.

(11)  Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 1 Ekologicky šetrná výroba, zpravodajka: paní Darmanin.

(12)  Dle údajů Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) by toto odvětví mohlo pomoci snížit více jak 48,4 miliónů tun CO2 v souvisejících odvětvích za předpokladu, že by byla vhodným způsobem uplatněna řešení založená na telekomunikacích (zdraví, městská mobilita, veřejná správa apod.).

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/92

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionůModernizace internetu – akční plán pro zavedení internetového protokolu verze 6 (IPv6) v Evropě“

KOM(2008) 313 v konečném znění

(2009/C 175/17)

Dne 27. května 2008 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Modernizace internetu – akční plán pro zavedení internetového protokolu verze 6 (IPv6) v Evropě

KOM(2008) 313 v konečném znění.

Dne 8. července 2008 předsednictvo Výboru pověřilo specializovanou sekci Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost přípravou podkladů na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval pana McDONOGHA hlavním zpravodajem na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 3. prosince), a jednomyslně přijal následující stanovisko.

1.   Závěry

1.1   Výbor vítá sdělení Komise o akčním plánu pro zavedení internetového protokolu verze 6 (IPv6) v Evropě. Sdílí obavy Komise týkající se pomalého zavádění IPv6 v Evropě a souhlasí, že je naléhavě nutné podpořit rozsáhlé zavádění nové verze internetového protokolu.

1.2   Pomalý postup zavádění IPv6 ohrožuje Lisabonskou strategii ve znění prováděném iniciativou i2010 (1). Pro konkurenceschopnost Evropy je nesmírně důležitý hospodářský multiplikační efekt využívání internetu a inovace. Dostupnost IPv6 bude podobně jako dostupnost vysokorychlostního připojení hlavním motorem internetového hospodářství; již nyní v zavádění IPv6 zaostáváme za ostatními regiony (např. využití IPv6 pro zajištění čínského projektu internetu příští generace (CGNI) (2)). Nemůžeme si dovolit za našimi hlavními obchodními partnery v přechodu na IPv6 zaostat ještě více.

1.3   Výbor vítá mnoho doporučených opatření obsažených ve sdělení. Povzbuzuje však Komisi, aby svoji vedoucí úlohu, kterou by nyní měla EU urychleně převzít v zájmu uspíšení zavedení IPv6, prováděla asertivněji. Výbor se domnívá, že nebude-li tato vedoucí úloha vykonávána, bude cíl Komise dosáhnout do roku 2010 toho, aby se 25 % uživatelů bylo schopno připojit prostřednictvím IPv6 k internetu, příliš optimistický.

1.4   Výbor se domnívá, že sdělení se nedostatečně věnuje otázkám ochrany soukromí a bezpečnosti, jež byly vyvolány zavedením IPv6 pro provozování „internetu věcí“ (3). Tyto otázky mají pro obyvatele Unie značný význam a je třeba se jimi řádně zabývat, aby se chránila práva občanů a usnadnilo se přijetí standardu IPv6.

1.5   Již tak vážný problém geografického digitálního rozdělení v Evropě bude přechodem na IPv6 dále zhoršen, pokud Komise nepřijme konkrétní opatření, která se budou zabývat tímto problémem a zajistí, aby se znevýhodněným regionům věnovala zvláštní pozornost. Aby bylo jisté, že si jsou všechny členské státy v dostupnosti IPv6 co nejdříve rovnocenné, bude potřeba přijmout opatření pro celou EU.

1.6   IPv6 zavede celou řadu nových internetových technologií a služeb, jež zlepší životy všech občanů, především pak těch znevýhodněných – starších lidí, tělesně postižených a méně vzdělaných. Výbor se domnívá, že rozšíření IPv6 v celé EU vyžaduje rázný krok ze strany vlád a nemělo by se řídit nejmenším společným jmenovatelem úzkého obchodního zájmu.

1.7   Výbor upozorňuje Komisi na svá předchozí stanoviska, která se vyjadřovala k využívání internetu, otázkám ochrany údajů, obavám o bezpečnost internetu a geografickému digitálnímu rozdělení (4).

1.8   V tomto stanovisku se chce Výbor vyjádřit k oblastem zvláštního zájmu a předložit několik doporučení.

2.   Doporučení

2.1   Komise by měla pro rychlé rozšíření IPv6 po celé Evropě zajistit pevné vedení a podporu na evropské úrovni.

2.2   Toto vedení musí vycházet z přesvědčivé vize budoucnosti internetu umožněné internetovým protokolem verze 6 a z mnoha výhod, kterých se dostane všem zúčastněným stranám.

2.3   Komise by měla těsněji spolupracovat s internetovými organizacemi, aby zajistila jednotný přístup v tomto odvětví při poskytování vedení na evropské úrovni v zájmu rychlého zavedení IPv6.

2.4   V celé EU by měly být poskytovány rozsáhlé školicí a vzdělávací programy, aby se zajistilo, že technologie IPv6 bude v co největší míře pochopena a že se vytvoří způsobilost k jejímu úspěšnému přijetí.

2.5   K pomoci s uhrazením nákladů přechodu z IPv4 na IPv6 u menších poskytovatelů internetových služeb (ISP) a poskytovatelů obsahu by měl být využit rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) (5).

2.6   CIP by se měl využít i k povzbuzení vývoje aplikací a služeb, jež pozvednou novou normu.

2.7   Velcí poskytovatelé internetových služeb by měli mít povinnost zajistit při zavádění IPv6 v Evropské unii vedení na úrovni EU, aby se vyrovnala nerovnováha mezi zájmy akcionářů společností poskytujících internetové služby a zájmy občanů. Obnovení licencí poskytovatelů internetových služeb by mělo úzce souviset s povinností nabízet připojení přes IPv6 v plné míře a bez omezení do roku 2010 a poskytnout zákazníkům rozsáhlé školení týkající se zavádění IPv6.

2.8   Komise musí na úrovni EU i celosvětově vynakládat soustředěné úsilí směřující k řešení vážných obav o bezpečnost a ochranu soukromí vyvolaných zaváděním IPv6.

2.9   Výbor doporučuje, aby se potenciální problém geografického digitálního rozdělení mezi těmi, kdo IPv6 mají, a těmi, kdo ho nemají, řešil pomocí národních strategií pro vysokorychlostní přístup (6) nebo podobného nástroje. Kromě toho by se měl k podpoře rozšíření IPv6 v případě potřeby využít Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR).

3.   Kontext

3.1   Přehled akčního plánu

Akční plán vypracovaný za účelem podpory rozsáhlého zavádění nové verze internetového protokolu (IPv6) do roku 2010 uvádí:

—	bezodkladné zavedení IPv6 je nutné, jelikož prostor IP adres poskytovaný současným protokolem verze 4 se rychle vyčerpává;

—	IPv6 poskytuje možnost inovace služeb a aplikací založených na protokolu IP a je stěžejní pro to, aby Evropa zůstala v čele růstu poháněného technologiemi.

3.2   Internetový protokol

Internetový protokol (IP) přiděluje každému zařízení připojujícímu se na internet číslo neboli adresu, aby mohl komunikovat s ostatními zařízeními. Současná verze IPv4 poskytuje více než 4 miliardy takových adres (7). To však nebude s ohledem na pokračující růst internetu stačit.

Od konce devadesátých let (8) se postupně zavádí vylepšený protokol IPv6. Jeho zavádění je však velmi pomalé – provoz IPv6 tvoří stále jen mizivý podíl (méně než 1 %) na celkovém provozu na internetu (9).

Předpokládá se, že prostor IPv4 adres bude vyčerpán někdy mezi lety 2010 a 2012 (10). Nenalezení vhodného řešení problému adres v rámci IPv4 bude bránit růstu internetu a možnosti inovace sítí založených na IP.

3.3   Potřeba IPv6

IPv6 poskytuje dlouhodobé řešení problematiky adresního prostoru: počet adres vymezených protokolem IPv6 je obrovský (3,4 x 1038).

IPv6 umožní, aby každý občan, každý provozovatel sítě a každá organizace na světě měli tolik IP adres, kolik potřebují k připojení jakéhokoli zařízení nebo produktu přímo do globální sítě internetu. Paní komisařka Reding to vyjádřila barvitě: „Pokud mají Evropané využívat nejnovějších internetových prostředků, jako jsou ‚chytré etikety‘ v obchodech, továrnách a na letištích, inteligentní systémy vytápění a osvětlení, které šetří energii, a sítě a navigační systémy zabudované v autech, pak se již nyní potýkáme s tisícinásobným zvýšením požadavků na IP adresy“ (11).

Studie financovaná Komisí (12) poukázala na tento potenciál pro řadu odvětví trhu, jako jsou domácí sítě, správa budov, mobilní komunikace, odvětví obrany a bezpečnosti a automobilový průmysl.

3.4   IPv6 a mezinárodní konkurenceschopnost

Jiné regiony, zejména pak Asie, se již začaly o IPv6 velmi zajímat.

3.5   Přechod na IPv6

Během přechodné fáze, která bude podle očekávání trvat 20 i více let, budou IPv4 a IPv6 existovat současně vedle sebe ve stejných zařízeních a budou přenášeny stejnými síťovými linkami. V této přechodné fázi budou uplatněny nákladné přizpůsobovací mechanismy, které budou řešit závislost na IPv4: překrývající se technologie, jako například rozhraní umožňující použití duální sady protokolů a tunelování, a dočasná řešení, jako například přidělování podsíťových adres pomocí metody NAT a aukce IPv4 adres.

3.6   Účastníci

Zavádění IPv6 vyžaduje pozornost mnoha aktivních účastníků po celém světě:

—	internetových organizací (např. ICANN, registry RIR a IETF), které musí spravovat společné zdroje a služby IPv6;

—	poskytovatelů internetových služeb (ISP), kteří budou muset svým zákazníkům postupně nabízet připojení IPv6 a služby založené na IPv6;

—	poskytovatelů infrastruktury, kteří musí do svých produktů integrovat způsobilost pro provoz IPv6;

—	poskytovatelů obsahu a služeb (např. internetových stránek, komunikace v reálném čase (instant messaging), e-mailu atd.), kteří musí na svých serverech umožnit IPv6;

—	prodejců aplikací určených pro firmy a soukromé uživatele, kteří musí zajistit, aby jejich řešení byla kompatibilní s IPv6, a vyvíjet takové produkty a služby, které využívají vlastností IPv6;

—	koncových uživatelů (spotřebitelé, společnosti, akademická obec a orgány veřejné správy), kteří musí kupovat produkty a služby kompatibilní s IPv6 a umožnit IPv6 také ve vlastních sítích.

3.7   Náklady na zavedení IPv6

Je nemožné spolehlivě odhadnout výši nákladů spojených se zaváděním IPv6 v celosvětovém měřítku. Postupné plynulé zavádění IPv6 různými zúčastněnými stranami umožní udržet náklady pod kontrolou.

3.8   Potřeba účinné politiky na evropské úrovni

Většina zúčastněných stran si dnes ještě neuvědomuje výhody plynoucí ze zavedení IPv6. Přínosy jsou dlouhodobé, proto mnoho zúčastněných zaujalo „vyčkávací“ postoj.

Celkovým následkem je zdržení v rozsáhlém zavádění IPv6. Pokud nebudou přijata konstruktivní opatření, „… [povede to] k zaostávání Evropy v nejnovější internetové technologii, což by mohlo způsobit krizi v okamžiku, kdy starý systém vyčerpá své možnosti pro přidělování adres“ (13) …. Vhodná politická opatření na evropské úrovni by mohla povzbudit jednotlivce i organizace ke konstruktivním krokům, a dát tak trhu pozitivní impuls.

3.9   Činnosti navržené Komisí

3.9.1   Zavedení Ipv6 v celoevropském měřítku do roku 2010

3.9.2   Podpora přístupu k obsahu, službám a aplikacím prostřednictvím IPv6

—	Členské státy zprovozní IPv6 na internetových stránkách veřejného sektoru a ve službách elektronické správy (eGovernment).

—	Zúčastněné strany z odvětví průmyslu zváží používání IPv6 jako primární platformy pro vývoj aplikací nebo zařízení.

—	Bude poskytnuta finanční pomoc prostřednictvím akcí podporujících standardizaci, aby se zlepšila součinnost sítí.

—	Podpora výzkumných projektů financovaných sedmým rámcovým programem v zájmu využití IPv6, kdekoli to bude možné.

3.9.3   Vytvoření poptávky po připojení a produktech IPv6 zadáváním veřejných zakázek

—	Členské státy připraví své sítě na IPv6.

3.9.4   Zajištění včasné přípravy na zavádění IPv6

—	Informační kampaně zaměřené na různé skupiny uživatelů.

—	Podpora „specifických podpůrných akcí“ (v rámci sedmého rámcového programu), aby se rozšířily praktické znalosti v oblasti zavádění protokolu.

—	Výzva provozovatelům internetových služeb, aby poskytli svým zákazníkům připojení přes IPv6 v plné míře do roku 2010.

3.9.5   Vyřešení otázek bezpečnosti a ochrany soukromí

—	Komise bude kontrolovat důsledky rozsáhlého zavádění IPv6 pro ochranu soukromí a bezpečnost, zejména prostřednictvím konzultací se zúčastněnými stranami jako např. s orgány pro ochranu údajů či s donucovacími orgány.

Objevily se také obavy ohledně IPv6 a soukromí, především ze strany pracovní skupiny pro ochranu údajů zřízené podle článku 29 (14).

3.10   Provádění akčního plánu

—	Akční plán bude prováděn po dobu příštích tří let.

—	Komise bude nadále sledovat činnosti internetových organizací, a podle potřeby přispěje do debat.

—	Komise bude pravidelně podávat zprávu o pokroku pracovní skupině na vysoké úrovni i2010.

4.   Obecné připomínky

4.1   Přechod na IPv6 je nezbytný, protože současnému internetovému protokolu IPv4 rychle docházejí volné adresy. Podle odhadů bude stávající prostor IPv4 adres vyčerpán před rokem 2012. Nebude-li zavedení IPv6 značně urychleno, růst internetu se výrazně zpomalí a náklady na používání internetu budou negativně ovlivněny dědictvím IPv4 v sítích EU. Následky tohoto zpoždění budou vyšší náklady ve všech oblastech internetového obchodování, pomalejší inovace založené na internetovém protokolu a pomalejší hospodářský růst.

4.2   Sdělení poznamenává, že pokrok při zavádění nové normy je pomalý, protože chybí orgán, který by zavádění IPv6 řídil. Výbor uznává, že jednotlivé země a zúčastněné strany prosazují na vnitrostátní úrovni programy zaměřené na rozšiřování IPv6, není však spokojen s dosavadní podporou zavádění IPv6 na evropské úrovni.

Výbor se obává, že se při prosazování zavádění IPv6 příliš spoléhá na obchodní zájmy, především ISP. To se naprosto neosvědčilo. Hospodářské a sociální důsledky zpoždění při zavádění IPv6 jsou příliš velké na to, aby to bylo ponecháno na úzkých obchodních zájmech: zavedení IPv6 je věcí vlády. Komise by se nyní měla zasazovat o větší vedoucí úlohu Evropské unie, která bude podpořena vhodnými politickými a podpůrnými nástroji, a měla by tuto úlohu co nejrychleji provést.

4.3   Chybějící účinné kroky při zavádění IPv6 ohrožují Lisabonskou strategii ve znění prováděném iniciativou i2010 (1). Pro konkurenceschopnost Evropy je nesmírně důležitý hospodářský multiplikační efekt využívání internetu a inovace. Nemůžeme si dovolit zaostat za našimi hlavními obchodními partnery v přechodu na IPv6. Přestože některé země v Evropské unii vynaložily mimořádné úsilí, aby zajistily svoji připravenost na IPv6, EU jako region zaostává za rozšiřováním IPv6 v jiných regionech.

4.4   Komise musí ve jménu „řízení a správy internetu“ vynakládat na úrovni EU i celosvětově soustředěné úsilí směřující k řešení vážných obav o bezpečnost a ochranu soukromí vyvolaných zaváděním IPv6. IPv6 spolu s technologiemi, jako jsou etikety používající identifikaci na základě rádiové frekvence (RFID), umožní, aby byly síťově propojeny miliardy předmětů v „internetu věcí“, což vyvolává vážné a složité otázky týkající se osobního soukromí a bezpečnosti.

Konstatujeme, že Komise na začátku roku 2009 předloží návrhy na ochranu kritických informačních infrastruktur, které rozšíří naši schopnost potýkat se s obavami o bezpečnost internetu (15). EHSV proto doporučuje, aby tyto návrhy obsahovaly rozhodné plány řešení nových výzev vyvolaných zaváděním IPv6.

4.5   Očekáváme doporučení Komise k problematice soukromí v souvislosti s RFID a ve věci řízení a správy internetu věcí (16). Nový protokol IPv6 usnadní masivní rozšíření konektivity, takže se nakonec k internetu připojí tisíce miliard všedních předmětů (automobily, oblečení, nástroje atd.), každý s vlastní jedinečnou IP adresou. Jak řekla komisařka Reding, musíme se těmito riziky zabývat, má-li„internet věcí“zcela naplnit svůj potenciál pro hospodářský růst. Nechceme-li, aby byly tyto nové technologie odmítnuty, musíme zejména reagovat na obavy občanů  (15).

4.6   Komise by měla pro rychlé rozšíření IPv6 po celé Evropě zajistit pevné vedení na evropské úrovni. Toto vedení musí vycházet z přesvědčivé vize budoucnosti internetu umožněné internetovým protokolem verze 6 – „internet věcí“, „inteligentní prostředí“ (17) atd. – a z mnoha výhod, kterých se dostane všem zúčastněným stranám.

4.7   Tato vize musí být předávána více způsoby v celoevropské informační kampani prostřednictvím vhodných sdělení zaměřených na konkrétní cílovou skupinu (ISP, poskytovatelé obsahu, prodejce aplikací a konečné uživatele).

4.8   Zavedení IPv6 by bylo značně usnadněno vzdělávacími a školicími programy. Tato technologie je mnohem lepší než IPv4, její náležité zavedení však bude vyžadovat kvalitní školení. Komise, vlády členských států, ISP a další vůdčí subjekty by měly zajistit, aby školicí a vzdělávací programy zaměřené na IPv6 byly snadno dostupné všem skupinám příjemců.

4.9   Komise by měla těsněji spolupracovat s internetovými organizacemi (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers (ICANN), Réseaux IP Européens (RIPE), Regional Internet Registries (RIR), Internet Engineering Task Force (IETF) a další), aby zajistila jednotný přístup v odvětví IT při poskytování vedení na evropské úrovni v zájmu rychlého zavedení IPv6.

4.10   Při rozšiřování a zavádění IPv6 je velmi důležitá úloha poskytovatelů internetových služeb. Poskytovatelé internetových služeb, kteří provozují i telefonní služby pro mobilní telefony nebo pro pevné linky, bohužel vzdorují zavádění IPv6 a revoluci, kterou by to přineslo odvětví telekomunikací v EU, protože jejich současné příjmy jsou ohroženy internetovou telefonií (Voice over Internet Protocol – VoIP). Nemělo by se však připustit, aby úzké obchodní zájmy akcionářů poskytovatelů internetových služeb poškodily zájmy všech občanů EU. Velcí poskytovatelé internetových služeb by měli být přinuceni – prostřednictvím sankcí, pokut a pravidel pro udělování licencí – aby zajistili vedení na úrovni EU při zavádění IPv6 v Evropské unii. Jsou dostatečně silní a mají dostatek prostředků na to, aby výrazně ovlivnili řešení tohoto problému.

4.11   K pomoci s uhrazením nákladů přechodu z IPv4 na IPv6 u menších poskytovatelů internetových služeb (ISP) a poskytovatelů obsahu by měl být využit rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) (5). CIP by se měl využít i k povzbuzení vývoje aplikací a služeb, jež pozvednou novou normu.

4.12   Výbor se domnívá, že sdělení se nedostatečně věnuje otázkám ochrany soukromí a bezpečnosti, jež byly vyvolány zavedením IPv6. Tyto otázky mají pro obyvatele Unie značný význam a je třeba se jimi řádně zabývat, aby se chránila práva občanů, vytvořilo se ovzduší důvěry a usnadnilo se přijetí standardu IPv6.

4.13   Problém geografického digitálního rozdělení (18) v Evropě bude přechodem na IPv6 dále zhoršen, pokud Komise nepřijme konkrétní opatření, která se budou tímto problémem zabývat. Některé země v EU mají na vnitrostátní úrovni programy, které mají zajistit, aby se všichni uživatelé internetu v těchto zemích mohli do roku 2010 připojit k IPv6. Aby bylo jisté, že si jsou všechny členské státy v dostupnosti IPv6 co nejdříve rovnocenné, bude potřeba přijmout opatření pro celou EU.

4.14   Výbor doporučuje, aby se potenciální problém geografického digitálního rozdělení mezi těmi, kdo IPv6 mají, a těmi, kdo ho nemají, řešil pomocí národních strategií pro vysokorychlostní přístup (6) nebo podobného nástroje. Kromě toho by se měl k podpoře rozšíření IPv6 v případě potřeby využít Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR).

---

(1)  KOM(2005) 229 v konečném znění „i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“.

(2)  http://www.ipv6.com/articles/general/IPv6-Olympics-2008.htm

(3)  Viz stanovisko CESE Identifikace na základě rádiové frekvence (RFID), Úř. věst. C 256, 27.10.2007, s. 66 a stanovisko CESE Internet věcí, Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 60.

(4)  Viz například stanoviska CESE Informační společnost/Počítačová kriminalita, Úř. věst. C 311, 7.11.2001, s. 12 [není k dispozici v češtině], Sítě a informační bezpečnost, Úř. věst. C 48, 21.2.2002, s. 33 [není k dispozici v češtině], Bezpečnější používání internetu, Úř. věst. C 157, 28.6.2005, s. 136, E-obchod/Digitalizace, Úř. věst. C 108, 30.4.2004, s. 23 [není k dispozici v češtině], Bezpečná informační společnost, Úř. věst. C 97, 28.4.2007, s. 21 atd.

(5)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013).

(6)  Vysokorychlostní připojení Evropy – Národní strategie pro vysokorychlostní přístup, KOM(2004) 369.

(7)  IPv4 je specifikován v RFC 791, 1981. RFC znamená „Request for Comments“ (žádost o připomínky), viz „pracovní skupina IETF“ („Internet Engineering Task Force“); http://www.ietf.org.

(8)  RFC 2460, 1998. http://www.ietf.org/html.charters/OLD/ipv6-charter.html a http://www.ietf.org/html.charters/6man-charter.html.

(9)  „Tracking the Ipv6 Migration“ (Sledování přechodu na IPv6), zpráva o výzkumu ze srpna 2008 připravená společností Arbor Networks, http://www.arbornetworks.com/en/ipv6-report.html.

(10)  http://www.potaroo.net/tools/ipv4/index.html, http://www.tndh.net/~tony/ietf/ipv4-pool-combined-view.pdf.

Pro dřívější odhad s popisem analytického pozadí viz: http://www.cisco.com/web/about/ac123/ac147/archived_issues/ipj_8–3/ipv4.html.

(11)  IP/08/803, Brusel, 27.5.2008.

(12)  „Dopad IPv6 na vertikální trhy“, říjen 2007 (http://ec.europa.eu/information_society/policy/ipv6/docs/short-report_en.pdf).

(13)  IP/08/803, Brusel, 27. května 2008.

(14)  Stanovisko 2/2002 k používání jednoznačných identifikačních kódů v telekomunikačních koncových zařízeních: příklad IPv6, http://ec.europa.eu/justice_home/fsj/privacy/docs/wpdocs/2002/wp58_en.pdf.

(15)  Speech/08/336, 17.6.2008, „Seizing the Opportunities of the Global Internet Economy“ (Využití příležitostí globálního internetového hospodářství), Ministerské zasedání OECD na téma Budoucnost internetového hospodářství, Soul, Jižní Korea, 17.–18. června 2008.

(16)  http://en.wikipedia.org/wiki/Internet_of_Things a http://www.itu.int/osg/spu/publications/internetofthings/InternetofThings_summary.pdf.

(17)  http://en.wikipedia.org/wiki/Ambient_intelligence.

(18)  KOM(2003) 65, KOM(2003) 673, KOM(2004) 61, KOM(2004) 369, KOM(2004) 380.

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/97

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „návrhu nařízení Rady (ES) č. …/…, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 219/2007 o založení společného podniku na vytvoření evropského systému nové generace pro uspořádání letového provozu (SESAR)“

KOM(2008) 483 v konečném znění – 2008/0159 (CNS)

(2009/C 175/18)

Dne 4. září 2008 se Rada Evropské unie, v souladu s články 171 a 172 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Rady (ES) č. …/…, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 219/2007 o založení společného podniku na vytvoření evropského systému nové generace pro uspořádání letového provozu (SESAR)

KOM(2008) 483 v konečném znění – 2008/0159 (CNS).

Dne 16. září 2008 předsednictvo Výboru pověřilo specializovanou sekci Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost přípravou podkladů na toto téma.

Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval paní LE NOUAIL MARLIÈRE hlavní zpravodajkou na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 3. prosince), a přijal následující stanovisko 99 hlasy pro, 16 hlasů bylo proti a 10 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Výbor podporuje návrh sladit nařízení o společném podniku SESAR a jeho stanovy.

1.2   Výbor doporučuje, aby se Komise snažila jít příkladem, pokud jde o zajištění rovnosti zacházení mezi vyslanými zaměstnanci a zaměstnanci přijatými do pracovního poměru za účelem realizace projektu SESAR, co se týče délky smluv a změn zařazení po ukončení programu na vytvoření evropského systému nové generace pro řízení letového provozu.

2.   Návrh Komise

2.1   Výbor byl požádán o konzultaci ve věci návrhu na sladění nařízení o společném podniku SESAR (1) a jeho stanov tak, aby odpovídaly novému přístupu, který EU zaujala v případě zřízení jiných společných podniků – CLEAN SKY (2), ENIAC (3), IMI (4), ARTEMIS (5) a PČV (6) – jež byly vytvořeny v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj. Ke všem těmto návrhů, kromě jednoho, se Výbor již vyjádřil.

Stanovy společného podniku SESAR

2.2.1   Z právního hlediska existuje společný podnik SESAR od 3. března 2007 a jeho sídlo je v Bruselu. Má dva zakládající členy: Společenství, zastoupené Evropskou komisí, a Eurocontrol, zastoupený jeho agenturou.

2.2.2   Zřizování společného podniku SESAR bylo zahájeno ihned po vstupu nařízení (ES) č. 219/2007 v platnost. V roce 2007 bylo ustaveno vedení (skládající se ze správní rady a výkonného ředitele) a vytvořena počáteční správní struktura.

2.2.3   V červnu 2007 vydal společný podnik SESAR výzvu k vyjádření zájmu pro uchazeče o členství. Na jejím základě bylo předběžně vybráno 15 uchazečů s cílem vytvořit silnou základní skupinu členů, a umožnit tak zahájit vývojovou fázi SESAR. Těmito 15 uchazeči o členství jsou zástupci hlavních zúčastněných stran z odvětví (průmyslu) uspořádání letového provozu: dodavatelů letových navigačních služeb, letišť a výrobců příslušenství. Celková suma původně nabídnutých příspěvků na společný podnik SESAR přesáhla 1,4 miliardy EUR.

2.2.4   Průmysl potvrdil své odhodlání zapojit se do tohoto programu, jež dal najevo již při jeho definování. Společně se společným podnikem SESAR se snaží stanovit jednotný přístup k tomu, jak spolupracovat na partnerském základě. Významným úspěchem je sblížení jeho výzkumných a vývojových činností v oblasti uspořádání letového provozu se společným podnikem SESAR a vyčlenění potřebných finančních prostředků. Podle plánu by měl být proces členství uzavřen do konce roku 2008 s cílem zahájit vývojové činnosti hned na začátku roku 2009.

2.2.5   Přestože čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 219/2007 stanoví, že „členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření s cílem poskytnout společnému podniku co nejrozsáhlejší osvobození od daní, pokud jde o DPH a jiné daně a spotřební daně“, zřizovací nařízení nestanoví právní základ k tomu, aby bylo možné osvobodit společný podnik od DPH a spotřebních daní nebo mu poskytnout jakékoli výhody plynoucí z Protokolu o výsadách a imunitách udělených institucím EU či orgánům Společenství. Dále toto nařízení neobsahuje ani ustanovení, podle nichž by se na zaměstnance tohoto společného podniku vztahovaly pracovní podmínky stanovené ve Služebním řádu úředníků Evropských společenství či v Pracovním řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství. Pokud jde o daně a otázky zaměstnanosti, podléhá tedy společný podnik a jeho zaměstnanci belgickým právním předpisům.

2.2.6   Výše odhadovaných nákladů na administrativní výdaje vyplývající ze zvláštního postavení za celou délku provozu tohoto společného podniku byla předběžně stanovena na 300 milionů EUR. Jen DPH a jiné daně, které bude muset společný podnik SESAR odvést, představují 290 milionů EUR. Zbývajících 10 milionů EUR souvisí s personálními náklady.

2.2.7   Tato částka bude uhrazena z příspěvků členů do společného podniku SESAR, a především z fondů Společenství určených na výzkum a vývoj, a tudíž bude zapotřebí ji odečíst od finančních prostředků vyhrazených na vývojové činnosti.

Povaha navrhovaných změn

2.3.1   Navrhované změny nařízení (ES) č. 219/2007 zohledňují skutečnost, že společný podnik SESAR již zahájil svůj provoz, avšak s jiným právním postavením. Lze je shrnout následovně:

—	společný podnik SESAR se uznává jako subjekt Společenství (článek 2 nařízení);

—	na zaměstnance společného podniku SESAR se vztahuje Služební řád Evropských společenství, Pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství a pravidla společně přijatá institucemi Evropských společenství za účelem uplatňování služebního a pracovního řádu (článek 2a nařízení);

—	na společný podnik SESAR, jeho zaměstnance a výkonného ředitele se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství (článek 2b nařízení);

—	úprava ustanovení o odpovědnosti (článek 2c nařízení);

—	úprava ustanovení o pravomoci Soudního dvora a rozhodném právu (článek 2d nařízení);

—	kvantifikace příspěvku Společenství a praktická opatření jeho přesunu do společného podniku SESAR (čl. 4 odst. 2 nařízení);

—

změna ustanovení týkajícího se změny stanov společného podniku SESAR (čl. 3 odst. 2 a čl. 5 odst. 4 nařízení a čl. 24 odst. 2 stanov). Tato změna nesouvisí se sladěním postavení společného podniku SESAR. Má opravit postup, kterým se přijímají změny stanov společného podniku SESAR. Záměrem původního ustanovení bylo umožnit přijetí změn stanov prostřednictvím regulativního postupu projednávání ve výborech, v němž by byl zapojen Výbor pro jednotné nebe. Nicméně znění původního ustanovení tento záměr nevyjadřuje jasně, a je jej tudíž nutné upravit;

—

použití článku 185 finančního nařízení, zejména pokud jde o: přijímání finančních předpisů v souladu s rámcovým finančním nařízením pro subjekty uvedené v článku 185 finančního nařízení (článek 4a nařízení), absolutorium (článek 4b nařízení) a předkládání rozpočtu (čl. 15 odst. 2 a článek 4 stanov);

—	postup jmenování výkonného ředitele (čl. 7 odst. 5 stanov);

—	ustanovení o ochraně finančních zájmů Společenství (čl. 17 odst. 3 stanov);

—	přechodná ustanovení týkající se přechodu zaměstnanců společného podniku SESAR na služební řád EU (článek 2 návrhu).

3.   Obecné připomínky

3.1   Výbor schvaluje hlavní cíl Komise využít zkušeností získaných při řízení společného podniku Galileo a při zakládání společného podniku SESAR (7), přimět Radu, aby vyjasnila stanovy společného podniku SESAR, a vzhledem k rostoucímu počtu společných technologických iniciativ v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum zajistit soulad s celkovým přístupem ke společným podnikům.

3.2   Výbor schvaluje snahu rozdělit finanční prostředky určené na SESAR tak, aby se hlavní část úsilí soustředila na výzkumné a vývojové činnosti s cílem sladit podmínky v oblasti bezpečnosti civilního letectví. Komise počítá s tím, že úpravou stanov společného podniku SESAR uspoří přibližně 290 milionů EUR díky daňovému osvobození od DPH, jiných daní a od spotřebních daní. Jedním ze zlepšení bude možnost, aby se na zaměstnance vztahoval služební řád úředníků EU, přičemž budou mít možnost rozhodnout se pro služební řád úředníků Evropských společenství, aniž by však k tomu byli nuceni. Tento přechod se také pozitivně projeví na administrativních nákladech (10 milionů EUR), aniž by však byly sníženy úrovně odměňování či omezeny výhody a doplňková důchodová práva. Od samého založení společného podniku SESAR se Komise snažila zajistit, aby pracovní podmínky definované ve stanovách tohoto společného podniku vycházely z Pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství.

3.3   Výbor s povděkem kvituje skutečnost, že díky uplatňování finančních pravidel Společenství, udělování rozpočtového absolutoria a zavedení strategického řízení a řízení lidských zdrojů bude na úrovni Společenství posílena kontrola společného podniku SESAR. Tento návrh jde stejným směrem jako podnět, který Výbor zdůraznil ve svém předchozím stanovisku ke společnému podniku SESAR, v němž uvedl, že „je bezpodmínečně nutné vytvořit právní subjekt schopný zajistit v průběhu prováděcí fáze koordinované řízení prostředků přidělených projektu SESAR“. Tento návrh by měl pozitivně ovlivnit dohled nad tímto projektem. Výbor zaznamenal posílení odpovědnosti Komise, jež z toho vyplývá, v rámci programu, na nějž EU přispěje částkou 700 milionů EUR, dalších 700 milionů EUR poskytne Eurocontrol a stejnou částku pak také letecký průmysl. Vzhledem k tomu, že přínos posledních dvou zmíněných subjektů bude mít převážně formu věcného příspěvku, budou prostředky získané osvobozením od DPH uvalené na tyto příspěvky použity na výzkumné a vývojové činnosti.

3.4   Vývojová fáze společného podniku SESAR musí být zahájena začátkem roku 2009 s cílem zajistit zapojení průmyslových podniků a umožnit jim, aby při plánování své činnosti zohlednili cíle společného podniku SESAR. Z tohoto důvodu Výbor podporuje rychlé přijetí tohoto nařízení, jak požaduje Evropská komise, aby dohody uzavřené se členy společného podniku SESAR mohly být uvedeny do souladu s novými podmínkami. Vzhledem ke konkurenční iniciativě NextGen ve Spojených státech je žádoucí, aby při vytváření společného podniku SESAR nedošlo ke zpoždění.

4.   Konkrétní připomínky

4.1   Vzhledem k tomu, že doba trvání společného podniku SESAR byla již stanovena na osm let, vrátí se po dokončení tohoto programu vyslaní zaměstnanci zpět do Eurocontrolu či do útvarů Komise, z nichž pocházejí. Smlouvy se zaměstnanci najatými mimo instituce budou ukončeny v souladu s platnými podmínkami, jež budou stanoveny při jejich přijetí. Výbor si uvědomuje precedens, který to zakládá (vytvoření podniku na dobu určitou), a důsledky v podobě poměrné nejistoty některých vytvořených pracovních míst. Výbor doporučuje, aby se Komise snažila jít příkladem, pokud jde o zajištění rovnosti zacházení mezi vyslanými zaměstnanci a zaměstnanci přijatými do pracovního poměru za účelem realizace programu SESAR.

4.2   Výbor si uvědomuje specifičnost tohoto odvětví (svrchovaná pravomoc členských států nad jejich leteckým prostorem, partnerství veřejného a soukromého sektoru, výhradní služby) a doporučuje, aby vzhledem k tomu, že cílem společného podniku SESAR je sladění podmínek a provádění výzkumu zaměřeného na zajištění optimální bezpečnosti leteckého provozu v Evropě, nebyl tento podnik chápán pouze technicky (vybavení) či obchodně (letecké cesty), ale aby odrážel skutečnost, že jej provádějí lidé – tedy muži, a samozřejmě také ženy, kteří k němu připívají a měli/y by určitě být více zapojeni/y a zohledněni/y.

4.3   Výbor bere na vědomí rozhodnutí správní rady společného podniku SESAR, jež přijala na své schůzi dne 24. dubna 2008 za účasti zástupců Komise, Eurocontrolu, vojenských orgánů, uživatelů vzdušného prostoru, poskytovatelů leteckých navigačních služeb, výrobců příslušenství, letišť, zástupců zaměstnanců odvětví kontroly leteckého provozu, akademické obce, výkonného ředitele, prozatímního ředitele pro administrativní a finanční záležitosti a sekretariátu a kterým schvaluje zásady pro plánovanou úpravu stanov a souvisejících postupů.

---

(1)  Tento podnik byl zřízen nařízením Rady (ES) č. 219/2007 ze dne 27. února 2007, CESE Úř. věst. C 309, 16.12.2006, s. 133.

(2)  Nařízení Rady (ES) č. 71/2008 ze dne 20. prosince 2007, Úř. věst. L 30, 4.2.2008, s. 1.

(3)  Nařízení Rady (ES) č. 72/2008 ze dne 20. prosince 2007, Úř. věst. L 30, 4.2.2008, s. 21.

(4)  Nařízení Rady (ES) č. 73/2008 ze dne 20. prosince 2007, Úř. věst. L 30, 4.2.2008, s. 38.

(5)  Nařízení Rady (ES) č. 74/2008 ze dne 20. prosince 2007, Úř. věst. L 30, 4.2.2008, s. 52.

(6)  Nařízení Rady (ES) č. 521/2008 ze dne 30. května 2008, Úř. věst. L 153, 12.6.2008, s. 1.

(7)  Společný podnik SESAR byl po společném podniku Galileo pouze druhým subjektem svého druhu, jenž byl založen podle článku 171 Smlouvy.

---

28.7.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/100

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o konkurenceschopnosti odvětví hutnictví – Příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost“

KOM(2008) 108 v konečném znění – SEK(2008) 246

(2009/C 175/19)

Dne 22. února 2008 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o konkurenceschopnosti odvětví hutnictví – Příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost

KOM(2008) 108 v konečném znění.

Poradní komise pro průmyslové změny, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 18. listopadu 2008. Zpravodajem byl pan ZÖHRER, spoluzpravodajem pan CHRUSZCZOW.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 3. prosince 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 160 hlasy pro, 6 hlasů bylo proti a 7 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Obrovská reálná přidaná hodnota dosahovaná v odvětví hutnictví a v navazující výrobě představuje neopomenutelný příspěvek k rozvoji celého evropského hospodářství. Hutnictví je vystaveno celosvětové konkurenci a v nedávných letech opakovaně prošlo rozsáhlými změnami a restrukturalizací.

1.2   Budoucí restrukturalizace budou úzce souviset s rostoucí globalizací hodnotových řetězců hutnictví (od surovin po další zpracování). To vyžaduje nový přístup v průmyslové politice zaměřený na inovace, kvalifikace a spravedlivé podmínky celosvětové hospodářské soutěže.

V zásadě Výbor souhlasí s analýzou charakteristických znaků odvětví, která je popsána ve sdělení Komise. Přitom je třeba vzít v úvahu, že se v případě hutnictví nejedná o homogenní odvětví a stěží lze dělat všeobecné závěry. Mnohá opatření navržená Komisí jsou poněkud příliš obecná. V dodatku k předloženému sdělení vyzývá Výbor Komisi, aby vypracovala časový plán a soubor konkrétních opatření, který se také bude zabývat jednotlivými pododvětvími.

1.3.1   Výbor navrhuje provést vlastní studie k jednotlivým odvětvím, které budou doprovázeny monitorováním a sociálním dialogem a navazovat na zkušenosti ESUO.

1.4   V energetické politice požaduje Výbor opatření, která díky transparentnosti trhu a cen umožní zabezpečení zásobování založené na dlouhodobých smlouvách. Je třeba odstranit mezery v sítích zásobování. Navíc je poukazováno na význam obnovitelných zdrojů energie a na příspěvek, který samotné odvětví přináší k výrobě elektřiny a tepla.

V politice životního prostředí jde především o to najít řešení, která slaďují cíle ochrany klimatu se zaměstnaností, růstem a celosvětovou konkurenceschopností. Aby bylo možno zabránit negativním důsledkům pro konkurenceschopnost evropského hutnictví, Výbor požaduje:

—	prioritu pro mezinárodní dohody;

—	podporu šíření nejlepších a energeticky nejúčinnějších technologií;

—	zohlednění již provedených investic;

—	zohlednění schopností jednotlivých sektorů snižovat emise při dodržování technických norem;

—	rychlé rozhodnutí ohledně uznání nebezpečí přesunu zdrojů emisí uhlíku (carbon leakage).

1.5.1   Výbor podporuje záměr Komise co se týče směrnice o prevenci a omezování znečistění (IPPC), předpisů týkajících se odpadů, nařízení REACH a standardizace, očekává však konkrétní formulaci jednotlivých návrhů.

1.6   Recyklace surovin a snížení materiálové náročnosti příp. hledání „náhradních“ materiálů bude mít v budoucnosti stále větší význam (jak z hlediska významu pro ochranu životního prostředí, tak z hlediska obchodní politiky).

1.7   Výbor podporuje úsilí Komise, jehož cílem je zintenzivnit inovace, výzkum a vývoj a zvyšovat kvalifikace. Jako příklad je možno uvést projekt ULCOS (Ultra Low CO2 Steelmaking – extrémně nízké emise CO2 u oceli) v rámci evropské platformy pro ocelářské technologie (ESTEP). Pro druhou část sedmého rámcového programu navrhuje Výbor přezkoumání účinnosti již existujících programů a očekává lepší sladění a podporu. V oblasti vzdělávání a odborné přípravy jsou nezbytné značné investice do kvalifikační základny.

1.8   Otázky obchodní politiky mají pro odvětví hutnictví, které je vystaveno celosvětové konkurenci, obrovský význam. Výbor sdílí názor Komise, že v otázkách obchodní politiky je třeba vést užší hospodářský dialog s třetími zeměmi. Musíme však mít i nadále k dispozici nástroje obchodní politiky, jež budou v souladu s WTO a umožní zasahovat proti postupům, které znevýhodňují nebo diskriminují hutnictví v EU.

1.9   Odvětví hutnictví stojí před dalekosáhlými sociálními výzvami, jako například:

—	další restrukturalizace,

—	stárnoucí zaměstnanci,

—	stoupající požadavky na kvalifikaci,

—	bezpečnost a ochrana zdraví.

Výbor je poněkud překvapen, že Komise ve svém sdělení neuvádí žádná konkrétní opatření nebo doporučení k sociálním aspektům. Výbor vyzývá Komisi, aby dále podporovala sociální dialog v příslušných odvětvích, protože jsou tím pravým místem pro diskusi o těchto otázkách.

2.   Odůvodnění/Shrnutí sdělení

2.1   V tomto sdělení se posuzuje konkurenceschopnost odvětví hutnictví a uvádějí se doporučení do budoucna. Navazuje na sdělení Komise z roku 2005 o průmyslové politice EU, které oznámilo několik odvětvových iniciativ, včetně sdělení o posouzení vlivu zásobování surovinami a energií na konkurenceschopnost evropského odvětví hutnictví (1). Bere rovněž v úvahu přezkum průmyslové politiky v polovině období z roku 2007 (2).

2.2   Odvětví hutnictví, které je ve své podstatě energeticky vysoce náročné, je přímo ovlivňováno politikami Společenství v oblasti energetiky a změny klimatu. Evropská rada v březnu 2007 zdůraznila „velký význam energeticky náročných odvětví hospodářství“. Dále uvedla, že „nákladově efektivní opatření jsou nutná ke zlepšení jak konkurenceschopnosti těchto průmyslových oborů, tak jejich dopadu na životní prostředí.“ V této souvislosti Komise v balíčku opatření v oblasti klimatu a obnovitelných energií ze dne 23. ledna 2008 uznává specifické postavení energeticky náročných průmyslových odvětví, jež jsou přímo vystavena celosvětové konkurenci.

2.3   Komise navrhuje balíček 16 opatření v oblasti energetiky, životního prostředí, normalizace, inovací, výzkumu a vývoje, kvalifikací, vnějších vztahů a obchodní politiky.

3.   Obecné připomínky

3.1   Jako již dříve, ve stanovisku ke sdělení Komise Plnění lisabonského programu Společenství: Politický rámec k posílení zpracovatelského průmyslu EU – cesta k integrovanějšímu přístupu k průmyslové politice [KOM(2005) 474 v konečném znění] z 20. dubna 2006, Výbor obecně vítá konkrétní odvětvové aktivity Komise ke zlepšení konkurenceschopnosti a zajištění zaměstnanosti.

Hutnictví v Evropě patří k nejvýznamnějším sektorům v řetězci přidané hodnoty mnoha odvětví hospodářství. V průmyslu se odhaduje, že např. odvětví navazující na ocelářský průmysl dosahují obratu ve výši 3 157 miliard eur a zaměstnávají 23 milionů pracovníků (viz přílohu 1). Pro ostatní obory hutnictví bohužel nejsou odhady k dispozici. Výrobky z oceli jsou především využívány jako důležitý stavební materiál, především pro energeticky účinné stavby infrastruktury. Pro schopnost Evropy dále se rozvíjet a přizpůsobovat se změně klimatu je tedy důležité, aby trh EU byl především stabilně zásobován ocelí.

3.2.1   Vzhledem k současné krizi na finančních trzích považuje Výbor za zvlášť důležité zdůraznit, že obrovská reálná přidaná hodnota dosahovaná v odvětví hutnictví a v navazující výrobě představuje neopomenutelný příspěvek k rozvoji celého evropského hospodářství. Vedoucí úloha, kterou má hutnictví v mnoha oborech, je také základem pro konkurenceschopnost ostatních odvětví průmyslu. Toto know-how je třeba v Evropě udržet a dále rozvíjet.

Odvětví hutnictví je vystaveno celosvětové konkurenci a v nedávných letech opakovaně prošlo rozsáhlými změnami a restrukturalizací. Ty přispěly ke zlepšení konkurenceschopnosti, ale také vedly k výrazné ztrátě pracovních míst. Tyto restrukturalizace však nelze odůvodnit pouze technologickými požadavky nebo úsilím o zlepšení produktivity. Částečně je lze také přičíst relokaci některých výrobních procesů mimo Evropu (např. produkce surového hliníku), v nichž hrají roli ceny energie, environmentální závazky a blízkost surovin. Tento proces není u konce a je třeba očekávat další restrukturalizace. Budoucí restrukturalizace přitom budou úzce souviset s rostoucí globalizací hodnotových řetězců hutnictví (od surovin po další zpracování).

3.3   Vzhledem k vysoké energetické náročnosti jsou tato průmyslová odvětví velmi ovlivněna probíhající diskusí o ochraně klimatu. Nejde pouze o udržení konkurenceschopnosti, ale rovněž o zajištění pracovních míst v těchto odvětvích. Proto také Rada ve složení pro konkurenceschopnost v závěrech zasedání ze dne 3. června 2008 vyzývá Komisi a členské státy, aby „aktivně pokračovaly v diskusi s hospodářskými subjekty a se třetími zeměmi o problematice odvětvových přístupů s cílem podpořit přijímání účinných opatření ke snížení emisí skleníkových plynů a k zamezení přesunu emisí uhlíku“.

Výbor ostatně souhlasí s analýzou charakteristik tohoto odvětví, kterou Komise provedla. Přitom je třeba vzít v úvahu, že sdělení navazuje na předběžné práce, které začaly již v roce 2004, a že se v případě hutnictví nejedná o homogenní odvětví.

3.4.1   Stále však přetrvávají nejasnosti ohledně vymezení zkoumaných odvětví. Komise se odvolává na definici používanou v kódu NACE 27, zatímco data uvedená v dokumentech (ve sdělení a příloze) se týkají pouze části pododvětví (primární průmysl a částečné zpracování). Zde by Komise měla dodat přesnější popis tím spíše, že je vzhledem k mnohotvárnosti jednotlivých pododvětví (26 průmyslových odvětví v pěti skupinách, podle NACE 27) a odlišnosti struktur (v odvětví surovin je jedná většinou o velké podniky a v dalším zpracování je mnoho MSP) těžké dělat všeobecné závěry.

Komise ve sdělení navrhuje řadu opatření s cílem zlepšit podmínky příslušných odvětví. Ty je nutno posuzovat i v souvislosti s jinými, zdánlivě protichůdnými politickými cíli Společenství, které jsou projednávány souběžně. Výbor proto s politováním konstatuje, že mnohé z návrhů jsou pojaty poněkud příliš obecně, a vyzývá Komisi, aby jako dodatek k předloženému sdělení vypracovala časový plán a soubor konkrétních opatření, který se také bude zabývat jednotlivými pododvětvími. To je nutné především proto, že rozhodnutí o investicích v hutnictví mají střednědobý až dlouhodobý charakter a budou těmito opatřeními ovlivněna.

3.5.1   Výbor navrhuje ve spolupráci se zúčastněnými stranami provést vlastní studie o vývoji poptávky, výroby a technologií v jednotlivých odvětvích, které budou doprovázeny neustálým monitorováním a sociálním dialogem a navazovat na zkušenosti ESUO. Odvětví oceli přitom slouží jako příklad. Smlouva o ESUO poskytla soubor údajů o oblasti železa a oceli, který daleko přesahoval rozsah všeobecné průmyslové statistiky. Po vypršení Smlouvy o ESUO v roce 2002 evropský ocelářský průmysl alespoň dočasně úspěšně pokračoval v dalším sběru některých důležitých statistických údajů, které nejsou pokryty všeobecnou průmyslovou statistikou. Toto bylo provedeno na evropské úrovni nařízením (ES) č. 48/2004. Výbor se vyslovuje pro pokračování časově omezeného nařízení a navrhuje také v ostatních oblastech hutnictví provádět podobně rozsáhlý sběr údajů, protože se stále častěji ukazuje, že všeobecné průmyslové statistiky nesou dostatečně úplné, aby se mohly použít pro konkrétní politická jednání.

4.   Konkrétní připomínky k návrhům Komise

4.1   Energetická politika

4.1.1   Jak Komise správně konstatuje, kolísání a nedávný rychlý růst cen zemního plynu a elektřiny a rovněž i omezení při zajišťování zásobování energií pomocí dlouhodobých dodavatelských smluv narušují konkurenceschopnost evropského odvětví hutnictví.

4.1.2   Je třeba přijmout opatření, která umožní lépe předvídat vývoj cen, zaručí lepší transparentnost trhu a umožní svobodný výběr dodavatele energie. K tomu budou muset přispět právní předpisy, ale také uznání slučitelnosti používaných postupů s právem Společenství.

4.1.3   Přezkum možností pro dlouhodobé dodavatelské smlouvy je jedním z nejdůležitějších opatření, jak zlepšit předvídatelnost podmínek zásobování. V této souvislosti je třeba zvážit, do jaké míry se dotyční poskytovatelé energie mohou či nemohou zapojit do systému EU pro obchodování s emisemi (ETS).

4.1.4   Je třeba nalézt řešení, která umožní zaplnit mezery v infrastruktuře dopravy energie (transevropské sítě), aby byl všem příslušným podnikům zaručen volný přístup na energetický trh.

4.1.5   V dlouhodobějším horizontu je další rozšíření obnovitelných energií významným faktorem při zajišťování nezávislých dodávek pro evropská odvětví. Hutnictví přispívá k úspěchu politiky EU, která podporuje rozšíření výroby energie (elektřiny a tepla) z obnovitelných zdrojů energie. V procesu výroby oceli i v koksárnách vznikají hodnotné plyny, a to vysokopecní plyn, konvertorový plyn (kyslíkový konvertorový plyn) a koksárenský plyn. Tyto plyny obsahují různý podíl oxidu uhelnatého (u konvertorového plynu až 65 %), oxid uhličitý, dusík a vodík (u koksárenského plynu až 60 %). Místo, aby byly vypouštěny nebo spalovány, mohou se tyto plyny efektivně využít k výrobě elektřiny a/nebo tepla. To se děje z velké části již dnes, je však třeba vyvinout úsilí na další vývoj těchto technologií.

4.1.6   Kromě toho Výbor poukazuje na skutečnost, že k tématu energetické politiky vypracoval několik stanovisek (nejnovější z nich CCMI/052 a různá stanoviska TEN).

4.2   Politika životního prostředí

4.2.1   Hutnictví již podléhá mnoha předpisům EU v oblasti životního prostředí, jejichž provádění a dodržování pro toto odvětví trvale představuje nesnadný úkol, jak skloubit různé cíle (např. omezování výfukových plynů částečně souvisí se zvýšenou spotřebou energie, což pak zase snižuje energetickou účinnost). Části odvětví hutnictví nepochybně patří k energeticky náročným odvětvím, jež jsou vystavena silné mezinárodní konkurenci v oblasti cen. Dotyčná průmyslová odvětví produkují velké množství CO2. Kdyby byla Komisí navrhovaná opaření v oblasti změny klimatu, zejména rozšíření systému EU pro obchodování s emisemi, bez dalších omezení aplikována na odvětví hutnictví, mohlo by to vést k přesunu investic (který je patrný již dnes) a ke ztrátě pracovních míst (riziko přesouvání zdrojů emisí CO2). Plánovaný dopad na změnu klimatu se však nedostaví, dokud se ke stanoveným cílům nepřipojí všechny země.

4.2.2   Z pohledu Výboru je proto prvořadým krokem uzavření závazné mezinárodní dohody s jasnými kritérii účinnosti a kontrolovatelnosti, jejichž cílem bude zabránit negativním důsledkům pro konkurenceschopnost evropského průmyslu a bojovat se změnou klimatu na globální úrovni.

Rozsáhlé části odvětví hutnictví již v minulosti značně investovaly do energeticky účinných technologií. Tak je např. evropský ocelářský průmysl na špičce ve snižování emisí CO2 a mnohé podniky v tomto odvětví dosáhly technologicky realizovatelné hranice, pokud jde o snižování emisí při výrobě. Proto cíl snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 21 % (na základě hodnot z roku 2005) by měl být stanoven pro všechna odvětví spadající pod systém EU obchodování s emisemi (energetika a energeticky vysoce náročná odvětví). Při rozdělování úsilí by měla být vzata v úvahu schopnost jednotlivých sektorů snižovat emise při zohlednění technických omezení, aniž by byla snížena výrobní kapacita.

4.2.3.1   Rada konstatovala, že díky plánovaným mezinárodním dohodám bude stanoven podstatně ambicióznější cíl snížení emisí CO2 až o 30 %. V této souvislosti Výbor zdůrazňuje, že je třeba upřesnit, ve kterých oblastech by k tomuto snížení mělo dojít. Je nepochybné, že tohoto cíle není možné dosáhnout pouze v odvětvích, kterých se systém EU pro obchodování s emisemi týká nyní. Výbor se domnívá, že by zde měla také hrát významnou úlohu opatření v oblastech jako např. izolace budov, organizace dopravy a přepravy, celková energetická účinnost atd.

4.2.4   Výbor se domnívá, že opatření by se měla především zaměřit na šíření nejlepších a energeticky nejúčinnějších technologií a dále pak na výzkum a vývoj zaměřené na zlepšení těchto technologií a rozvoj nových materiálů. Technické normy musí být zohledněny jak v opatřeních na evropské úrovni, tak i při jednáních o mezinárodní dohodě o ochraně klimatu.

Komise by měla co nejrychleji sestavit příslušný plán, který bude obsahovat všechna plánovaná opatření a kroky, a tím zabránit další nejistotě v průmyslu. V této souvislosti poukazuje Výbor na článek 10b návrhu Komise k systém EU pro obchodování s emisemi (3).

4.2.5   V souvislosti se směrnicí o prevenci a omezování znečistění (IPPC) Výbor podporuje záměr Komise provést harmonizaci, což mimo jiné přispěje ke zjednodušení a ke zlepšení právních předpisů. Jako základ pro certifikaci a provozování průmyslových lokalit je však třeba, aby kodifikovaná směrnice také zohlednila individuální stav technického vývoje. Konkurenceschopnost evropského odvětví hutnictví nesmí být ohrožována prostřednictvím nařízení, která neodpovídají technologickým možnostem.

4.2.6   Výbor v podstatě souhlasí s návrhy ohledně předpisů týkajících se odpadů, nařízení REACH a standardizace, očekává však konkrétnější formulaci jednotlivých návrhů.

4.3   Inovace, výzkum a vývoj, kvalifikace

4.3.1   Výbor podporuje závazek Komise zintenzivnit inovace, výzkum a vývoj a zlepšovat dovednosti.

4.3.2   Evropská platforma pro ocelářské technologie (ESTEP) přispívá k utváření budoucí podoby odvětví tím, že navrhuje ambiciózní programy V&V (strategický plán výzkumu – Strategic Research Agenda, SRA) pro udržitelnou konkurenceschopnost. Priority SRA se zaměřují na snížení environmentálního dopadu postupů a na vývoj moderních produktů přinášejících přidanou hodnotu, které během svého životního cyklu vykazují vyšší účinnost. ULCOS (extrémně nízké emise CO2 u oceli) je prvním velkým projektem ESTEP a zaměřuje se na radikální snížení emisí CO2. Je to v současnosti nejambicióznější projekt na světě, který již zaznamenal značný úspěch; byly vybrány čtyři nadějné cesty, jež je nyní zapotřebí otestovat v průmyslovém měřítku a spojit je s technologiemi zachycování a ukládání CO2 (CCS). ESTEP přispívá k problematice změny klimatu a energetiky také nepřímo tím, že vynalézá plně recyklovatelné výrobky z lehké oceli, např. pro automobilové a stavební odvětví, a dodává účinná nová řešení pro rozvoj zdrojů energie pro budoucnost (větrné energie).

4.3.3   Na druhé straně však vzhledem k tomu, že školení a odborná příprava zaměstnanců jsou nezbytné pro vytvoření udržitelného průmyslu v Evropě, je třeba rozsáhle investovat do zlepšení základny dovedností, např. přijímáním talentovaných absolventů univerzit a rozvojem celoživotního učení, zejména elektronického učení. K dosažení tohoto cíle je zapotřebí podpory ze strany EU i akademického prostředí (4).

4.3.4   Navrhuje se však provést přezkum účinnosti stávajících programů. Např. strategický plán výzkumu Evropské platformy pro ocelářské technologie byl jistým zklamáním v souvislosti s prvním nabídkovým řízením 7. rámcového programu (míra úspěšnosti nižší než 10 %), neboť tyto nabídky se neshodují s prioritami agendy. V druhé části 7. rámcového programu se očekává lepší sladění a podpora.

4.4   Vnější vztahy a obchodní politika

4.4.1   Výbor oceňuje, že se Komise rozhodla učinit ze zásobování průmyslu surovinami záležitost prvořadého významu. V této souvislosti je však třeba poukázat na skutečnost, že se nejedná pouze o otázku vnějších vztahů a obchodní politiky, jak Výbor vyjádřil ve svém stanovisku Těžební průmysl pro neenergetické účely v Evropě (CCMI/056). Zde je nutno poukázat na to, že recyklace surovin a snížení materiálové náročnosti příp. hledání „náhradních“ materiálů bude mít v budoucnosti stále větší význam (jak z hlediska významu pro ochranu životního prostředí, tak z hlediska obchodní politiky).

4.4.2   Zvláštní pozornost si zasluhuje skutečnost, že mnohá odvětví surovin jsou ovládána pouze několika celosvětovými koncerny, které diktují ceny.

4.4.3   Výbor sdílí názor Komise, že v otázkách obchodní politiky je třeba vést užší hospodářský dialog s třetími zeměmi. Musíme však mít i nadále k dispozici nástroje obchodní politiky, které budou v souladu s WTO a umožní zasahovat proti postupům, které nezvýhodňují či diskriminují evropské odvětví hutnictví a je třeba dát jasně najevo, že když pomocí dialogu nedojde k žádnému pokroku, budou tyto nástroje použity.

4.5   Sociální aspekty

4.5.1   Vzhledem k výzvám, např. v podobě stárnoucí pracovní síly (především v ocelářském průmyslu), požadavků na kvalifikace a pokračujících strukturálních změn, se Výbor pozastavuje nad skutečností, že Komise průmyslu nepředkládá žádná opatření či návrhy týkající se sociálních aspektů, které se ve svém sdělení uvádí.

4.5.2   Zvláštní pozornost je třeba věnovat tématu bezpečnosti a ochrany zdraví, protože hutnictví patří k těm odvětvím, které jsou vystaveny zvýšenému riziku.

4.5.3   Výbor v této souvislosti znovu poukazuje na význam sociálního dialogu.

---

(1)  KOM(2005) 474 v konečném znění, příloha II.

(2)  KOM(2007) 374 v konečném znění ze dne 4.7.2007.

(3)  KOM(2008) 16 v konečném znění ze dne 23.1.2008.

(4)  Zde je třeba poznamenat, že již existují iniciativy v hutnictví na podporu/zvýšení mobility odborníků v oblasti hutnictví v Evropě, jako například „pas EMU“ (www.emu-pass.com).

---