20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/2

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. dubna 2009 — Markku Sahlstedt, Juha Kankkunen, Mikko Tanner, Toini Tanner, Liisa Tanner, Eeva Jokinen, Aili Oksanen, Olli Tanner, Leena Tanner, Aila Puttonen, Risto Tanner, Tom Järvinen, Runo K. Kurko, Maa- ja metsätaloustuottajain Keskusliitto MTK ry, MTK:n säätiö v. Komise Evropských společenství, Finská republika, Španělské království

(Věc C-362/06 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochrana přírodních stanovišť - Seznam lokalit významných pro Společenství v boreální biogeografické oblasti přijatý rozhodnutím Komise - Přípustnost žaloby na neplatnost podané fyzickými nebo právnickými osobami proti tomuto rozhodnutí“)

2009/C 141/02

Jednací jazyk: finština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Markku Sahlstedt, Juha Kankkunen, Mikko Tanner, Toini Tanner, Liisa Tanner, Eeva Jokinen, Aili Oksanen, Olli Tanner, Leena Tanner, Aila Puttonen, Risto Tanner, Tom Järvinen, Runo K. Kurko, Maa- ja metsätaloustuottajain Keskusliitto MTK ry, MTK:n säätiö (zástupce: K. Marttinen, advokát)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství, (zástupci: M. Huttunen a M. van Beek, zmocněnci), Finská republika, Španělské království

Vedlejší účastník na podporu Komise Evropských společenství: Španělské království (zástupce: F. Díez Moreno, zmocněnec)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu prvního stupně Evropských společenství (prvního senátu) ze dne 22. června 2006 ve věci Sahlstedt a další v. Komise (T-150/05), kterým Soud zamítl pro nepřípustnost žalobu, jejíž předmětem byl návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2005/101/ES ze dne 13. ledna 2005, kterým se přijímá seznam lokalit významných pro Společenství v boreální biogeografické oblasti podle směrnice Rady 92/43/EHS (Úř. věst. L 40, s. 1) — Pojem „bezprostředně dotčen“ ve smyslu článku 230 ES

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	M. Sahlstedtovi a dalším se ukládá náhrada nákladů řízení

3)	Španělské království a Finská republika ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 261, 28.10.2006.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/2

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 2. dubna 2009 — France Télécom SA v. Komise Evropských společenství

(Věc C-202/07 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Zneužití dominantního postavení - Trh služeb přístupu k vysokorychlostnímu internetu - Predátorské ceny - Pokrytí ztrát - Právo na přizpůsobení cen“)

2009/C 141/03

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: France Télécom SA (zástupci: J. Philippe, H. Calvet, O.W. Brouwer, T. Janssens, avocats)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství (zástupce: E. Gippini Fournier, zmocněnec)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého rozšířeného senátu) ze dne 30. ledna 2007, France Télécom v. Komise (T 340/03), kterým Soud zamítl žalobu France Télécom proti rozhodnutí Komise ze dne 16. července 2003 ohledně postupu použití článku 82 ES (Věc COMP/38.233 — Wanadoo Interactive) — Trh služeb přístupu k vysokorychlostnímu internetu (ADSL) — Zneužití dominantního postavení — Pojmy „predátorské ceny“, „přizpůsobení se cenám praktikovaným konkurenty“ a „pokrytí utrpěných ztrát“

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	France Télécom SA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 170, 21.7.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/3

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 2. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Audiencia Provincial de Barcelona — Španělsko) — Pedro IV Servicios SL v. Total España SA

(Věc C-260/07) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Článek 81 ES - Dohoda o výhradním zásobování pohonnými hmotami - Výjimka - Nařízení (EHS) č. 1984/83 - Článek 12 odst. 2 - Nařízení (EHS) č. 2790/1999 - Článek 4 písm. a) a čl. 5 písm. a) - Doba trvání výhradního zásobování - Stanovení prodejní ceny pro veřejnost“)

2009/C 141/04

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Audiencia Provincial de Barcelona

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: Pedro IV Servicios SL

Odpůrkyně: Total España SA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Audiencia Provincial de Barcelona –Výklad čl. 81 odst. 1 písm. a) ES, osmého bodu odůvodnění, článku 10, čl. 12 odst. 1 písm. c) a čl. 12 odst. 2 Komise (EHS) 1984/83 ze dne 22. června 1983 o použití čl. [81] odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o výhradním odběru (Úř. věst. L 173, s. 5, a oprava Úř. věst. L 79, s. 38), a čl. 4 písm. a) a článku 5 nařízení Komise (ES) č. 2790/1999 ze dne 22. prosince 1999 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě (Úř. věst. L 336, s. 21; Zvl. vyd. 08/01, s. 364) — Dohoda o výhradním odběru pohonných hmot mezi dodavatelem pohonných hmot a provozovatelem čerpací stanice — Nezbytnost toho, aby dodavatel pohonných hmot byl vlastníkem pozemku a zařízení čerpací stanice či dostatečnost jiných právních základů, které umožňují pronájem čerpací stanice prodejci, který je majitelem pozemku, na kterém je nachází čerpací stanice — Omezení svobody prodejce určovat prodejní ceny

Výrok

Článek 12 odst. 2 nařízení Komise (EHS) č. 1984/83 ze dne 22. června 1983 o použití čl. [81] odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o výhradním odběru, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1582/97 ze dne 30. července 1997, musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely uplatnění odchylky, kterou stanoví, dané ustanovení nevyžaduje, aby dodavatel byl vlastníkem pozemku, na kterém postavil čerpací stanici, kterou pronajímá dalšímu prodejci.

Článek 5 písm. a) nařízení Komise (ES) č. 2790/1999 ze dne 22. prosince 1999 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely uplatnění odchylky, kterou stanoví, požaduje uvedené ustanovení, aby dodavatel byl vlastníkem jak čerpací stanice, kterou pronajímá dalšímu prodejci, tak pozemku, na kterém je čerpací stanice postavena, nebo v případě, že není vlastníkem, aby si tento majetek pronajímal od třetích osob nespojených s dalším prodejcem.

Na smluvní ustanovení týkající se prodejní ceny pro veřejnost, jako jsou ustanovení dotčená ve věci v původním řízení, se může vztahovat bloková výjimka na základě nařízení č. 1984/83, jakož i nařízení č. 2790/1999, pokud se dodavatel omezí na stanovení maximální prodejní ceny nebo na doporučení prodejní ceny, a tudíž pokud má další prodejce skutečnou možnost určit prodejní cenu pro veřejnost. Naopak na taková ustanovení se nemohou vztahovat uvedené výjimky, pokud přímo, či nepřímými nebo skrytými prostředky, vedou ke stanovení prodejní ceny pro veřejnost nebo minimální prodejní ceny dodavatelem. Předkládajícímu soudu přísluší přezkoumat, zda taková omezení zatěžují dalšího prodejce, s ohledem na souhrn smluvních povinností v jejich hospodářském a právním kontextu, jakož i na chování účastníků původního řízení.

(1) Úř. věst. C 183, 4.8.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/3

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank van koophandel te Antwerpen — Belgie) — VTB-VAB NV (C-261/07) Galatea BVBA (C-299/07) v. Total Belgium NV (C-261/07)

(Spojené věci C-261/07 a C-299/07) (1)

(„Směrnice 2005/29/ES - Nekalé obchodní praktiky - Vnitrostátní právní úprava zakazující vázané nabídky spotřebitelům“)

2009/C 141/05

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank van koophandel te Antwerpen

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: VTB-VAB NV (C-261/07), Galatea BVBA (C-299/07)

Žalované: Total Belgium NV (C-261/07), Sanoma Magazines Belgium NV (C-299/07)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Rechtbank van koophandel te Antwerpen -Výklad směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 („směrnice o nekalých obchodních praktikách“) (Úř. věst. L 149, s. 22) — Vnitrostátní právní úprava zakazující vázané nabídky spotřebitelům

Výrok

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 („směrnice o nekalých obchodních praktikách“) musí být vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je vnitrostátní úprava dotčená ve věcech v původním řízení, která až na určité výjimky a aniž by zohlednila konkrétní okolnosti projednávané věci, zakazuje jakoukoli vázanou nabídku učiněnou prodávajícím spotřebiteli.

(1) Úř. věst. C 199, 25.8.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/4

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Belgické království

(Věc C-287/07) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Veřejné zakázky - Směrnice 2004/17/ES - Postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb - Nesprávné nebo neúplné provedení - Neprovedení ve stanovené lhůtě“)

2009/C 141/06

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Stromsky, D. Kukovec a M. Konstantinidis, zmocněnci)

Žalované: Belgické království (zástupci: D. Haven a J.-C. Halleux, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí, ve stanovené lhůtě, veškerých nezbytných předpisů k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (Úř. věst. L 134, s. 1; Zvl. vyd. 06/07, s. 19)

Výrok

Belgické království tím, že

—

nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k úplnému a správnému provedení čl. 1 odst. 2 písm. b), c) druhého pododstavce a d) a odst. 13 druhého pododstavce, čl. 14 odst. 4, čl. 17 odst. 10 písm. a) a c), čl. 34 odst. 8, čl. 36 odst. 2, čl. 39 odst. 2, čl. 45 odst. 1 a 3 písm. a) a c), čl. 48 odst. 1 až 4 a 6 písm. c), čl. 49 odst. 2 druhé odrážky a odst. 3 až 5, čl. 50 odst. 1 prvního pododstavce písm. c), čl. 52 odst. 1, čl. 57 odst. 1 druhého pododstavce písm. d) a e), a odst. 3 první věty, jakož i čl. 65 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb, a

—	nepřijalo ve stanovené lhůtě právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s článkem 9, čl. 34 odst. 2, čl. 52 odst. 3 a čl. 57 odst. 3 druhou větou směrnice 2004/17,

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 211, 08.09.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/5

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Belgické království

(Věc C-292/07) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Veřejné zakázky - Směrnice 2004/18/ES - Postupy při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby - Nesprávné nebo neúplné provedení - Neprovedení ve stanovené lhůtě“)

2009/C 141/07

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Stromsky, D. Kukovec a M. Konstantinidis, zmocněnci)

Žalované: Belgické království (zástupci: D. Haven a J.-C. Halleux, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí, ve stanovené lhůtě, veškerých nezbytných předpisů k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132)

Výrok

Belgické království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k provedení nebo úplnému nebo správnému provedení čl. 1 odst. 2 písm. b) ve spojení s přílohou I, jakož i čl. 9 odst. 1 druhé věty a odst. 8 písm. a) i) a iii), čl. 23 odst. 2, čl. 30 odst. 2 až 4, čl. 31 odst. 1 písm. c), čl. 38 odst. 1, čl. 43 prvního pododstavce písm. d), čl. 44 odst. 2 druhého pododstavce, odst. 3 a 4, čl. 46 prvního pododstavce, čl. 48 odst. 2 písm. f), čl. 55 odst. 1 druhého pododstavce písm. d) a e) a odst. 3, čl. 67 odst. 2 druhého a třetího pododstavce, čl. 68 písm. a) první alinea, článku 72 a čl. 74 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby ve znění nařízení Komise (ES) č. 2083/2005 ze dne 19. prosince 2005, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 211, 8.9.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/5

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Řecká republika

(Věc C-331/07) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Právní předpisy týkající se krmiv a potravin - Nařízení (ES) č. 882/2004 - Nedostatek pracovníků služeb veterinární kontroly“)

2009/C 141/08

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: H. Tserepa-Lacombe a F. Erlbacher, zmocněnci)

Žalovaná: Řecká republika (zástupci: S. Charitaki a I. Chalkis, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (Úř. věst. L 165, s. 1) — Nedostatek pracovníků služeb veterinární kontroly

Výrok

Řecká republika tím, že nepřijala veškerá nezbytná opatření k nápravě nedostatku pracovníků služeb veterinární kontroly v Řecku, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 247, 20.10.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/6

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 2. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale amministrativo regionale del Lazio –Itálie) — A. Menarini Industrie Farmaceutiche Riunite Srl, FIRMA srl, Laboratori Guidotti SpA, Istituto Lusofarmaco d'Italia SpA, Malesi Istituto Farmacobiologico SpA, Menarini International Operations Luxembourg SA (C-352/07) v. Ministero della Salute, Agenzia Italiana del Farmaco (AIFA), za přítomnosti: Sanofi Aventis SpA, Sanofi Aventis SpA (C-353/07) v. Agenzia Italiana del Farmaco (AIFA), IFB Stroder Srl (C-354/07) v. Agenzia Italiana del Farmaco (AIFA), Schering Plough SpA (C-355/07) v. Agenzia Italiana del Farmaco (AIFA), za přítomnosti: Baxter SpA, Bayer SpA (C-356/07) v. Agenzia Italiana del Farmaco (AIFA), Ministero della Salute, Simesa SpA (C-365/07) v. Ministero della Salute, Agenzia Italiana del Farmaco (AIFA), za přítomnosti: Merck Sharp & Dohme (Italia) SpA, Abbott SpA (C-366/07) v. Ministero della Salute, Agenzia Italiana del Farmaco (AIFA), Baxter SpA (C-367/07) v. Agenzia Italiana del Farmaco (AIFA), za přítomnosti: Merck Sharp & Dohme (Italia) SpA, a SALF SpA (C-400/07) v. Agenzia Italiana del Farmaco (AIFA), Ministero della Salute

(Spojené věci C-352/07 až C-356/07, C-365/07 až C-367/07 a C-400/07) (1)

(„Směrnice 89/105/EHS - Průhlednost opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků - Článek 4 - Zmrazení cen - Snížení cen“)

2009/C 141/09

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: A. Menádini — Industrie Farmaceutiche Riunite Srl, FIRMA Srl, Laboratori Guidotti SpA, Istituto Lusofarmaco d'Italia SpA, Malesi Istituto Farmacobiologico SpA, Menarini International Operations Luxembourg SA (C-352/07), Sanofi Aventis SpA (C-353/07), IFB Stroder Srl (C-354/07), Schering Plough SpA (C-355/07), Bayer SpA (C-356/07), Simesa SpA (C-365/07), Abbott SpA (C-366/07), Baxter SpA (C-367/07), SALF SpA (C-400/07)

Žalovaní: Ministero della Salute, Agenzia Italiana del Farmaco (AIFA)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio — Výklad čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice Rady 89/105/EHS ze dne 21. prosince 1988 o průhlednosti opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků a jejich začlenění do oblasti působnosti vnitrostátních systémů zdravotního pojištění (Úř. věst. L 40, s. 8; Zvl. vyd. 05/01, s. 145) — Léčivé přípravky podléhající zmrazení cen — Podmínky, které je třeba dodržet v případě možného snížení cen

Výrok

Článek 4 odst. 1 směrnice Rady 89/105/EHS ze dne 21. prosince 1988 o průhlednosti opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků a jejich začlenění do oblasti působnosti vnitrostátních systémů zdravotního pojištění je nutno vykládat v tom smyslu, že příslušné orgány členského státu mohou za podmínky, že budou dodrženy požadavky stanovené tímto ustanovením, přijmout obecně závazná opatření spočívající ve snížení cen všech léčivých přípravků nebo určité kategorie léčivých přípravků, i když před přijetím těchto opatření nedošlo ke zmrazení těchto cen.

2)	Článek 4 odst. 1 směrnice 89/105 je nutno vykládat v tom smyslu, že za podmínky, že jsou dodrženy požadavky stanovené tímto ustanovením, lze opatření spočívající ve snížení cen všech léčivých přípravků nebo určitých kategorií léčivých přípravků přijmout vícekrát za rok, a to i po dobu několika let.

Článek 4 odst. 1 směrnice 89/105 je nutno vykládat v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byla opatření zaměřená na kontrolu cen všech léčivých přípravků nebo určitých kategorií léčivých přípravků přijata na základě odhadovaných výdajů za podmínky, že jsou dodrženy požadavky stanovené tímto ustanovením a že tyto odhady jsou založeny na objektivních a ověřitelných skutečnostech.

Článek 4 odst. 1 směrnice 89/105 je nutno vykládat v tom smyslu, že je na členských státech, aby v souladu s cílem průhlednosti sledovaným touto směrnicí, jakož i požadavky stanovenými tímto ustanovením určily kritéria, na jejichž základě má být provedeno přezkoumání makroekonomických podmínek stanovené v tomto ustanovení, a že těmito kritérii mohou být samotné výdaje na léčivé přípravky, celkové výdaje na zdravotnictví nebo i jiné druhy výdajů.

Článek 4 odst. 2 směrnice 89/105 je nutno vykládat v tom smyslu,

—	že členské státy musí v každém případě stanovit možnost pro podnik, který je dotčen opatřením ke zmrazení nebo snížení cen všech léčivých přípravků nebo některých kategorií léčivých přípravků, požádat o výjimku z ceny uložené podle těchto opatření;

—	že členské státy jsou povinny zajistit, aby bylo přijato odůvodněné rozhodnutí o každé žádosti tohoto druhu a

—	že konkrétní účast dotčeného podniku spočívá jednak v dostatečném uvedení zvláštních důvodů odůvodňujících jeho žádost o výjimku, a jednak v předložení doplňujících informací v případě, že informace uvedené v žádosti jsou nedostatečné.

(1) Úř. věst. C 247, 20.10.2007.

Úř. věst. C 269, 10.11.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/7

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court) — Spojené království) — TNT Post UK Ltd, The Queen v. The Commissioners of Her Majesty's Revenue & Customs

(Věc C-357/07) (1)

(„Šestá směrnice o DPH - Osvobození - Článek 13 část A odst. 1 písm. a) - Poskytování služeb veřejnými poštami“)

2009/C 141/10

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: TNT Post UK Ltd, The Queen

Žalovaný: The Commissioners of Her Majesty's Revenue & Customs

Za přítomnosti: Royal Mail Group Ltd

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court) — Výklad článku 13 části A odst. 1 písm. a) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) — Osvobození některých činností ve veřejném zájmu od daně — Poskytování služeb veřejnými poštami — Pojem „veřejné pošty“ — Otázka zahrnutí obchodní společnosti poskytující poštovní služby

Výrok

Pojem „veřejné pošty“ uvedený v čl. 13 části A odst. 1 písm. a) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán v tom smyslu, že se týká veřejných nebo soukromých provozovatelů, kteří se zavázali poskytovat v členském státě všeobecné poštovní služby nebo jejich část, tak jak jsou definovány v článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/39/ES ze dne 10. června 2002.

Osvobození stanovené v čl. 13 části A odst. 1 písm. a) šesté směrnice 77/388 se uplatní na poskytování služeb a dodání zboží, která s těmito službami souvisejí, mimo přepravu cestujících a telekomunikační služby, která veřejné pošty uskutečňují jako taková, to znamená na základě svého postavení provozovatele, který se zavázal poskytovat v členském státě všeobecné poštovní služby nebo jejich část. Neuplatní se na poskytování služeb nebo dodání zboží, která s těmito službami souvisejí, jejichž podmínky byly sjednány individuálně.

(1) Úř. věst. C 247, 20.10.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/7

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 2. dubna 2009 — Mebrom NV v. Komise Evropských společenství

(Věc C-373/07 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochrana ozonové vrstvy - Dovoz methylbromidu do Evropské unie - Odmítnutí přidělit dovozní kvóty pro rok 2005 - Legitimní očekávání - Právní jistota“)

2009/C 141/11

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Mebrom NV (zástupci: K. Van Maldegem a C. Mereu, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství (zástupce: X. Lewis, zmocněnec)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) ze dne 22. května 2007 Mebrom NV v. Komise (T-216/05), kterým Soud zamítl jako neopodstatněnou žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí Komise A(05)4338-D/6176 ze dne 11. dubna 2005, kterým se v souladu s články 6 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 ze dne 29. června 2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (Úř. věst. L 244, s.1; Zvl. vyd. 15/05, s. 190) zamítá přidělení množstevního limitu žalobkyni na dovoz methylbromidu do Evropské unie — Nesprávné použití práva Společenství — Nedostatečné odůvodnění — Porušení článku 220 ES

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Mebrom NV se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 247, 20.10.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/8

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Monomeles Protodikeio Rethymnis — Řecko) — K. Angelidaki, A. Aivali, A. Vavouraki, Ch. Kaparou, M. Lioni, E. Makrygiannaki, E. Nisanaki, Ch. Panagioto, A. Pitsidianaki, M. Chalkiadaki, Ch. Chalkiadaki (C-378/07), Charikleia Giannoudi (C-379/07), Georgios Karabousanos (C-380/07), Sofoklis Michopoulos v. Nomarchiaki Aftodioikisi Rethymnis, Dimos Geropotamou

(Spojené věci C-378/07 až C-380/07) (1)

(„Směrnice 1999/70/ES - Ustanovení 5 a 8 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou - Pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou ve veřejném sektoru - První nebo jediná smlouva - Po sobě jdoucí pracovní smlouvy - Rovnocenné právní opatření - Snížení obecné úrovně ochrany zaměstnanců - Opatření pro předcházení zneužití - Sankce - Úplný zákaz přeměny pracovních smluv na dobu určitou na smlouvy na dobu neurčitou ve veřejném sektoru - Důsledky nesprávného provedení směrnice - Konformní výklad“)

2009/C 141/12

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Monomeles Protodikeio Rethymnis

Účastníci původního řízení

Žalobci: K. Angelidaki, A. Aivali, A. Vavouraki, Ch. Kaparou, M. Lioni, E. Makrygiannaki, E. Nisanaki, Ch. Panagioto, A. Pitsidianaki, M. Chalkiadaki, Ch. Chalkiadaki (C-378/07), Charikleia Giannoudi (C-379/07), Georgios Karabousanos, Sofoklis Michopoulos (C-380/07)

Žalovaní: Nomarchiaki Aftodioikisi Rethymnis, Dimos Geropotamou

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Monomeles Protodikeio Rethymnis — Výklad ustanovení 5 a ustanovení 8 bodů 1 a 3 přílohy směrnice 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 175, s. 43) — Zákaz přijmout vnitrostátní právní úpravu pod záminkou provedení, pokud již existuje rovnocenný vnitrostátní právní předpis ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 směrnice a pokud nová právní úprava snižuje úroveň ochrany zaměstnanců na dobu určitou

Výrok

Ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát přijal vnitrostátní právní úpravu, jako je nařízení prezidenta 164/2004 o ustanoveních týkajících se zaměstnanců zaměstnaných na základě pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru, které s cílem provést směrnici 1999/70 specificky za účelem jejího uplatnění ve veřejném sektoru stanoví provedení opatření, jež mají předcházet zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou a která jsou vyjmenována v bodě 1 písm. a) až c) tohoto ustanovení, pokud již ve vnitrostátním právu existuje — což přísluší ověřit předkládajícímu soudu — „rovnocenné právní opatření“ ve smyslu zmíněného ustanovení, jako je čl. 8 odst. 3 zákona 2112/1920 o povinném vypovídání pracovních smluv zaměstnanců v soukromém sektoru, avšak za podmínky, že zmíněná úprava jednak nebude mít dopad na účinnost předcházení zneužití pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou, jak vyplývá ze zmíněného rovnocenného právního opatření, a jednak bude respektovat právo Společenství, zejména pak ustanovení 8 bod 3 uvedené dohody.

Ustanovení 5 bod 1 písm. a) rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava, jako je ta, o niž se jedná v původním řízení, byla uplatňována orgány dotčeného členského státu tak, že obnovování po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru je považováno za ospravedlněné „objektivními důvody“ ve smyslu zmíněného ustanovení pouze z toho důvodu, že tyto smlouvy jsou založeny na zákonných ustanoveních, která umožňují jejich obnovování k uspokojení určitých dočasných potřeb, zatímco ve skutečnosti jsou uvedené potřeby stálé a trvalé. Naproti tomu se totéž ustanovení neuplatní v případě uzavření první nebo jediné smlouvy nebo pracovního poměru na dobu určitou.

Ustanovení 8 bod 3 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že „snížení“, o něž se jedná v tomto ustanovení, musí být zkoumáno ve vztahu k obecné úrovni ochrany, která byla v dotyčném členském státě poskytována jak zaměstnancům, kteří uzavřeli po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou, tak i zaměstnancům, kteří uzavřeli první nebo jedinou smlouvu na dobu určitou.

Ustanovení 8 bod 3 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jako je nařízení prezidenta 164/2004, které, na rozdíl od dřívějšího pravidla vnitrostátního práva, jako je čl. 8 odst. 3 zákona 2112/1920, jednak v případě, že došlo ke zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru, již nestanoví povinnost rekvalifikace naposled zmíněných smluv na pracovní smlouvy na dobu neurčitou, anebo tuto rekvalifikaci podrobuje určitým kumulativním a restriktivním podmínkám, a jednak odpírá prospěch z jím stanovených ochranných opatření zaměstnancům, kteří uzavřeli první nebo jedinou pracovní smlouvu na dobu určitou, pokud se tyto změny, což musí ověřit zmíněný soud, týkají jen omezené kategorie zaměstnanců, kteří uzavřeli pracovní smlouvu na dobu určitou, anebo se jim dostává kompenzace přijetím opatření, jimiž má být předcházeno zneužití pracovních smluv na dobu určitou ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 zmíněné rámcové dohody.

Provedení této rámcové dohody vnitrostátní právní úpravou, jako je nařízení prezidenta 164/2004, však nemůže vést ke snížení ochrany, která byla předtím ve vnitrostátním právním řádu poskytována zaměstnancům na dobu určitou, na nižší úroveň, než jaká je stanovena minimálními ochrannými předpisy stanovenými touž rámcovou dohodou. Zejména dodržování ustanovení 5 bodu 1 uvedené rámcové dohody vyžaduje, aby takováto úprava stanovila pro případ zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou účinná a donucující opatření k předcházení takovéhoto zneužití, jakož i dostatečně účinné a odrazující sankce k zajištění plné účinnosti těchto opatření, jimiž má být předcházeno zneužití. Předkládajícímu soudu tudíž přísluší ověřit, že jsou tyto podmínky splněny.

Za okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, musí být rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou vykládána v tom smyslu, že pokud vnitrostátní právní řád dotčeného členského státu obsahuje v příslušné oblasti jiná účinná opatření, která by zabránila a případně sankcionovala zneužití po sobě jdoucích smluv na dobu určitou ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 této dohody, nebrání uplatnění pravidla vnitrostátního práva, které pouze ve veřejném sektoru zcela zakazuje přeměňovat po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou, jež je vzhledem k tomu, že mají sloužit uspokojování stálých a trvalých potřeb zaměstnavatele, třeba považovat za zneužívající, na pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Předkládajícímu soudu nicméně přísluší posoudit, v jakém rozsahu podmínky pro použití, jakož i účinné provedení příslušných ustanovení vnitrostátního práva činí z těchto ustanovení náležité opatření, které by předcházelo a případně sankcionovalo zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou veřejnou správou.

Jelikož se ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody nepoužije na zaměstnance, kteří uzavřeli první nebo jedinou pracovní smlouvu na dobu určitou, zmíněné ustanovení naproti tomu členským státům neukládá povinnost přijmout sankce, jestliže takováto smlouva ve skutečnosti pokrývá stálé a trvalé potřeby zaměstnavatele.

Předkládajícímu soudu přísluší vykládat relevantní ustanovení vnitrostátního práva v co největším možném rozsahu v souladu s ustanovením 5 bodem 1 a ustanovením 8 bodem 3 rámcové dohody a v tomto rámci určit, zda „rovnocenné právní opatření“ ve smyslu prvního z těchto ustanovení, jak je stanoveno v čl. 8 odst. 3 zákona 2112/1920, musí být použito na spory v původním řízení namísto některých jiných ustanovení vnitrostátního práva.

(1) Úř. věst. C 269, 10.11.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/9

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 2. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte d'appello di Milano — Itálie) — Marco Gambazzi v. DaimlerChrysler Canada Inc., CIBC Mellon Trust Company

(Věc C-394/07) (1)

(„Bruselská úmluva - Uznávání a výkon rozhodnutí - Důvody pro odmítnutí - Rozpor s veřejným pořádkem státu, v němž se žádá o uznání - Vyloučení žalovaného z řízení před soudem státu původu kvůli nesplnění soudního příkazu“)

2009/C 141/13

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte d'appello di Milano

Účastníci původního řízení

Žalobce: Marco Gambazzi

Žalované: DaimlerChrysler Canada Inc., CIBC Mellon Trust Company

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Corte d'appello di Milano — Výklad článku 26 a čl. 27 bodu 1 Bruselské úmluvy — Rozhodnutí, jehož uznání je v rozporu s veřejným pořádkem státu, v němž se žádá o uznání — Rozhodnutí, kterým je účastníku řízení zabráněno vykonávat právo obhajoby („debarment“) z důvodu nesplnění soudního příkazu

Výrok

Článek 27 bod 1 Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění Úmluvy ze dne 9. října 1978 o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Úmluvy ze dne 25. října 1982 o přistoupení Řecké republiky, Úmluvy ze dne 26. května 1989 o přistoupení Španělského království a Portugalské republiky, jakož i Úmluvy ze dne 29. listopadu 1996 o přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království, musí být vykládán následovně:

Soud státu, v němž se žádá o uznání, může s ohledem na klauzuli o veřejném pořádku uvedenou v tomto článku zohlednit skutečnost, že soud státu původu rozhodl o nárocích žalobce, aniž by vyslechl žalovaného, který se řádně dostavil na jednání před tímto soudem, ale který byl vyloučen z řízení usnesením z důvodu, že neplnil povinnosti uložené dřívějším usnesením přijatým v rámci téhož řízení, pokud se domnívá, že na základě celkového posouzení řízení a se zřetelem ke všem skutečnostem se toto opatření o vyloučení zdá být zjevným a nepřiměřeným zásahem do práva žalovaného být vyslechnut.

(1) Úř. věst. C 283, 24.11.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/10

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Řecká republika

(Věc C-406/07) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Svoboda usazování - Volný pohyb kapitálu - Přímé daně - Zdanění dividend z akcií společností - Sazba korporační daně u osobních společností“)

2009/C 141/14

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: D. Triantafyllou, zmocněnec)

Žalovaná: Řecká republika (zástupci: P. Mylonopoulos, M. Tassopoulou a I. Pouli, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení článků 43 ES a 56 ES — Vnitrostátní právní úprava, podle které jsou od daně osvobozeny dividendy vyplácené vnitrostátními společnostmi, nikoli však dividendy vyplácené společnostmi, které mají sídlo v jiném členském státě

Výrok

Řecká republika tím, že na dividendy plynoucí ze zahraničí uplatňuje méně příznivý daňový režim než na dividendy plynoucí z tuzemska, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 43 ES a 56 ES, jakož i z odpovídajících článků Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992, a sice z jejích článků 31 a 40.

Řecká republika tím, že ponechala v platnosti ustanovení zákona o dani z příjmu (zákon 2238/1994 ve znění zákona 3296/2004), který v Řecku stanoví vyšší daňové zatížení pro zahraniční osobní společnosti než pro vnitrostátní osobní společnosti, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 43 ES a článku 31 Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

2)	Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení

(1) Úř. věst. C 269, 10.11.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/10

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 2. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale ordinario di Nocera Inferiore — Itálie) — Lodato Gennaro & C. SpA v. Istituto nazionale della previdenza sociale (INPS), SCCI

(Věc C-415/07) (1)

(„Státní podpory zaměstnanosti - Pokyny pro podpory zaměstnanosti - Pokyny k vnitrostátní regionální podpoře - Nařízení (ES) č. 2204/2002 - Pojem „vytváření pracovních míst‘ - Výpočet zvýšení počtu pracovních míst“)

2009/C 141/15

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale ordinario di Nocera Inferiore

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Lodato Gennaro & C. SpA

Žalovaný: Istituto nazionale della previdenza sociale (INPS), SCCI

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale ordinario di Nocera Inferiore — Výklad nařízení Komise (ES) č. 2204/2002 ze dne 12. prosince 2002 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory zaměstnanosti (Úř. věst. L 337, s. 3) — Zjištění, zda byly dodrženy podmínky nezbytné pro získání podpory — Zjištění, zda došlo ke zvýšení počtu pracovních míst — Způsob výpočtu

Výrok

Pokyny pro podpory zaměstnanosti musí být, pokud jde o ověření, zda došlo ke zvýšení počtu pracovních míst, vykládány v tom smyslu, že je třeba provést srovnání mezi průměrným počtem ročních pracovních jednotek za rok předcházející přijetí a průměrným počtem ročních pracovních jednotek za rok následující po přijetí do zaměstnání.

(1) Úř. věst. C 283, 24.11.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/11

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 2. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Vestre Landsret — Dánsko) — trestní řízení proti Frede Damgaard

(Věc C-421/07) (1)

(„Humánní léčivé přípravky - Směrnice 2001/83/ES - Pojem ‚reklama‘ - Šíření informací o léčivém přípravku třetí osobou jednající z vlastní iniciativy“)

2009/C 141/16

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Vestre Landsret

Účastník původního trestního řízení

Frede Damgaard

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Vestre Landsret — Výklad článku 86 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, s. 67; Zvl. vyd. 13/27, s. 69) — Pojem reklama — Šíření informací o léčivém přípravku třetími osobami jednajícími z vlastní iniciativy a zcela nezávisle na prodejci či výrobci

Výrok

Článek 86 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/27/ES ze dne 31. března 2004, musí být vykládán v tom smyslu, že šíření informací týkajících se léčivého přípravku, zejména jeho léčebných nebo preventivních účinků, třetí osobou může být považováno za reklamu ve smyslu tohoto článku i tehdy, jestliže tato třetí osoba jedná z vlastního podnětu a právně i fakticky zcela nezávisle na výrobci nebo na prodejci takového léčivého přípravku. Vnitrostátnímu soudu přísluší, aby určil, zda toto šíření představuje formu informování, průzkumu nebo pobídek, které mají za účel podpořit předepisování, výdej, prodej nebo spotřebu léčivých přípravků.

(1) Úř. věst. C 269, 10.11.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/11

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. dubna 2009 — AEPI Elliniki Etaireia pros Prostasian tis Pnevmatikis Idioktisias AE v. Komise Evropských společenství

(Věc C-425/07 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Hospodářská soutěž - Zamítnutí stížnosti Komisí - Významná narušení společného trhu - Chybějící zájem Společenství“)

2009/C 141/17

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): AEPI Elliniki Etaireia pros Prostasian tis Pnevmatikis Idioktisias AE (zástupce: T. Asprogerakas Grivas, dikigoros)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství (zástupci: F. Castillo de la Torre a T. Christoforou, zmocněnci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) ze dne 12. července 2007 ve věci T-229/05, AEPI v. Komise (T-229/05), kterým Soud zamítl jako neopodstatněnou žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 18. dubna 2005, kterým byla zamítnuta stížnost podaná navrhovatelkou týkající se domnělého porušení článků 81 ES nebo 82 Smlouvy o ES organizacemi kolektivní správy práv souvisejících s právem autorským k hudebním dílům ERATO, APOLLON a GRAMMO, které požadovaly na rozhlasových a televizních stanicích nepřiměřené částky jako honorář vyplývající z práv souvisejících s právem autorským zpěváků, hudebníků a nahrávacích společností.

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Společnosti AEPI Elliniki Etaireia pros Prostasian tis Pnevmatikis Idioktisias AE se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 269, 10.11.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/12

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 2. dubna 2009 — Bouygues SA, Bouygues Télécom SA v. Komise Evropských společenství, Francouzská republika, Orange France S.A., Société française du radiotéléphone — SFR

(Věc C-431/07 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Státní podpory - Článek 88 odst. 2 ES - Podmínky zahájení formálního vyšetřovacího řízení - Vážné potíže - Kritéria zakládající státní podporu - Státní prostředky - Zásada zákazu diskriminace“)

2009/C 141/18

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Bouygues SA, Bouygues Télécom SA (zástupci: F. Sureau, D. Théophile, S. Perrotet, A. Bénabent, J. Vogel a L. Vogel, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství (zástupce: C. Giolito, zmocněnec), Francouzská republika (zástupce: G. de Bergues, O. Christmann a A.-L. Vendrolini, zmocněnci), Orange France S.A. (zástupci: S. Hautbourg, S. Quesson a L. Olza Moreno, advokáti), Société française du radiotéléphone — SFR (zástupci: A. Vincent, advokát a C. Vajda QC)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu), Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise (T-475/04), kterým Soud zamítl žaloby žalobkyň směřující ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 20. července 2004 (státní podpora NN 42/2004 — Francie), týkajícího se úpravy výše poplatků, které mají zaplatit Orange a SFR na základě licencí UMTS (Universal Mobile Telecommunications System) — Státní podpory — Podmínky zahájení formálního vyšetřovacího řízení na základě čl. 88 odst. 2 ES — Kritéria zakládající státní podporu — Pojmy státní prostředky, soutěžní výhody a zákaz diskriminace

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Bouygues SA a Bouygues Télécom SA se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Francouzská republika ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 269, 10.11.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/12

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 2. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Unabhängiger Finanzsenat, Außenstelle Graz — Rakousko) — Veli Elshani v. Hauptzollamt Linz

(Věc C-459/07) (1)

(„Celní kodex Společenství - Článek 202 a čl. 233 první pododstavec písm. d) - Vznik celního dluhu - Protiprávní vstup zboží - Zajištění doprovázené zabavením - Zánik celního dluhu - Okamžik, v němž musí dojít k zajištění“)

2009/C 141/19

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Unabhängiger Finanzsenat, Außenstelle Graz

Účastníci původního řízení

Žalobce: Veli Elshani

Žalovaný: Hauptzollamt Linz

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Unabhängiger Finanzsenat Graz — Výklad článku 202 a čl. 233 prvního pododstavce písm. d) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství — Zánik celního dluhu spojený se zabavením zboží při jeho protiprávním vstupu — Zabavení zboží v členském státě určení — Odnětí zboží — Okamžik zániku dluhu

Výrok

Článek 202 a čl. 233 první pododstavec písm. d) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2700/2000 ze dne 16. listopadu 2000, musí být vykládány tak, že k tomu, aby zajištění zboží, které neoprávněně vstoupilo na celní území Společenství, způsobilo zánik celního dluhu, musí k tomuto zajištění dojít dříve, než uvedené zboží překoná první celní úřad nacházející se na tomto území.

2)	Na druhou otázku není namístě odpovídat.

(1) Úř. věst. C 297, 8.12.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/13

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgerichtshof — Rakousko) — Sandra Puffer v. Unabhängiger Finanzsenat, Außenstelle Linz

(Věc C-460/07) (1)

(„Šestá směrnice o DPH - Článek 17 odst. 2 a 6 - Nárok na odpočet daně na vstupu - Náklady na stavbu budovy, která tvoří součást aktiv podniku osoby povinné k dani - Článek 6 odst. 2 - Využívaní části budovy pro soukromou potřebu - Finanční zvýhodnění oproti osobám nepovinným k dani - Rovné zacházení - Státní podpora na základě článku 87 ES - Vynětí z nároku na odpočet“)

2009/C 141/20

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Sandra Puffer

Žalovaný: Unabhängiger Finanzsenat, Außenstelle Linz

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Verwaltungsgerichtshof — Výklad článku 87 ES a čl. 17 odst. 6 směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) — Odpočet částky daně z přidané hodnoty odvedené na vstupu ze stavby budovy užívané zejména pro soukromé bytové účely a dále k pronájmu, který podléhá dani — Vnitrostátní právní úprava pokládající soukromé užívání za plnění osvobozené od daně a vylučující, ve svém znění, které bylo platné v době vstupu šesté směrnice v platnost, nárok na odpočet daně odvedené na vstupu připadající na části budovy, které osoba povinná k dani užívá pro soukromé účely — Platnost směrnice 77/388/EHS a zejména jejího článku 17 v rozsahu, ve kterém přiznává daňové zvýhodnění při nabytí obytné budovy osobám povinným k dani užívajícím svou obytnou budovu, i když jen minimálně, pro účely podnikání narozdíl od ostatních osob povinných k dani a státních příslušníků jiných členských států

Výrok

Článek 17 odst. 2 písm. a) a čl. 6 odst. 2 písm. a) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně neporušují obecnou zásadu práva Společenství o rovném zacházení tím, že tato ustanovení mohou přiznat osobám povinným k dani, prostřednictvím mechanismu nároku na plný a okamžitý odpočet daně z přidané hodnoty splatné na vstupu z nákladů na stavbu smíšeně užívané nemovitosti a následného rozloženého výběru této daně ze soukromého užívání této nemovitosti, finanční zvýhodnění oproti osobám nepovinným k dani a osobám povinným k dani, které užívají svou nemovitost pouze k soukromým bytovým účelům.

Článek 87 odst. 1 ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátnímu opatření, které provádí čl. 17 odst. 2 písm. a) šesté směrnice 77/388 a které stanoví, že nárok na odpočet daně z přidané hodnoty splatné na vstupu mají pouze osoby povinné k dani, které uskutečňují zdanitelná plnění, a nikoli ty, které uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně, jelikož toto vnitrostátní opatření může přiznat finanční zvýhodnění pouze osobám povinným k dani, které uskutečňují zdanitelná plnění.

Článek 17 odst. 6 šesté směrnice 77/388 musí být vykládán v tom smyslu, že odchylka, kterou stanoví, se neuplatní na vnitrostátní ustanovení, které mění právní úpravu existující v době vstupu v platnost této směrnice, které vychází z logiky, která je odlišná od logiky dřívější úpravy, a které zavádí nové postupy. V tomto ohledu je irelevantní, zda vnitrostátní zákonodárce provedl změnu starší vnitrostátní právní úpravy na základě správného nebo nesprávného výkladu práva Společenství. Zda taková změna vnitrostátního ustanovení má rovněž vliv na použitelnost čl. 17 odst. 6 druhého pododstavce šesté směrnice 77/388 na jiné vnitrostátní ustanovení, závisí tom, zda jsou uvedená vnitrostátní ustanovení na sobě závislá, či nikoli, což musí určit vnitrostátní soud.

(1) Úř. věst. C 315, 22.12.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/13

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Bergamo — Itálie) — Luigi Scarpelli v. NEOS Banca SpA

(Věc C-509/07) (1)

(„Směrnice 87/102/EHS - Ochrana spotřebitelů - Spotřebitelský úvěr - Nesplnění kupní smlouvy“)

2009/C 141/21

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Bergamo

Účastníci původního řízení

Žalobce: Luigi Scarpelli

Žalovaná: NEOS Banca SpA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale di Bergamo — Výklad čl. 11 odst. 2 směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru (Úř. věst. L 42, s. 48) — Spotřebitelský úvěr — Právo spotřebitele uplatňovat práva vůči poskytovateli úvěru v případě neplnění povinností vyplývajících z kupní smlouvy vztahující se na zboží financované z úvěru

Výrok

Článek 11 odst. 2 směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru musí být vykládán v tom smyslu, že v takové situaci, jaká je ve věci v původním řízení, není dohoda mezi poskytovatelem úvěru a dodavatelem, na základě které tento poskytovatel úvěru poskytuje úvěr výhradně zákazníkům tohoto dodavatele, nezbytným předpokladem práva těchto zákazníků podat žalobu vůči uvedenému poskytovateli úvěru v případě nesplnění povinností uvedeného dodavatele za účelem zrušení smlouvy o úvěru a následného vrácení částek zaplacených finančnímu ústavu.

(1) Úř. věst. C 37, 9.2.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/14

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 2. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Korkein hallinto-oikeus — Finsko) — řízení zahájeno A

(Věc C-523/07) (1)

(„Soudní spolupráce v občanských věcech - Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti - Nařízení (ES) č. 2201/2003 - Věcná působnost - Pojem ‚občanskoprávní věci‘ - Rozhodnutí o převzetí péče o děti a o jejich umístění mimo rodinu - Obvyklé bydliště dítěte - Zajišťovací opatření - Příslušnost“)

2009/C 141/22

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein hallinto-oikeus

Účastníci původního řízení

Žalobce: A

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Korkein hallinto-oikeus — Výklad čl. 1 odst. 2 písm. d), čl. 8 odst. 1, čl. 13 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 243) — Výkon rozhodnutí ve formě jediného usnesení o okamžitém převzetí do péče a o umístění dítěte mimo vlastní rodinu v rámci opatření veřejného práva na ochranu dětí — Situace dítěte s trvalým bydlištěm v členském státě, které ovšem pobývá v jiném členském státě, aniž by tam mělo trvalé ubytování

Výrok

Článek 1 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 musí být vykládán tak, že rozhodnutí, které nařizuje okamžité převzetí péče o dítě a jeho umístění mimo vlastní rodinu, spadá pod pojem „občanskoprávní věci“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud toto rozhodnutí bylo přijato v rámci pravidel veřejného práva na ochranu dítěte.

Pojem „obvyklé bydliště“ podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší určit místo obvyklého bydliště dítěte s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě.

O takovém zajišťovacím opatření, jakým je převzetí dětí do péče, může rozhodnout vnitrostátní soud podle článku 20 nařízení č. 2201/2003, jestliže jsou splněny následující podmínky:

—	dotčená opatření musí být naléhavá;

—	musí se týkat osob nacházejících se v dotyčném členském státě a

—	musí mít dočasnou povahu.

Přijetí uvedeného opatření i jeho závaznost jsou stanoveny v souladu s vnitrostátním právem. Po přijetí zajišťovacího opatření není vnitrostátní soud povinen postoupit věc soudu jiného členského státu, který je příslušný ve věci samé. Pokud to však vyžaduje nejlepší zájem dítěte, musí vnitrostátní soud, který předběžná či zajišťovací opatření přijal, informovat o jejich přijetí, přímo nebo prostřednictvím ústředního orgánu určeného podle článku 53 nařízení č. 2201/2003, příslušný soud jiného členského státu.

Pokud soud jednoho členského státu není příslušný, prohlásí tento soud bez návrhu svou nepříslušnost, aniž by byl povinen postoupit věc jinému soudu. Pokud to však vyžaduje ochrana nejlepšího zájmu dítěte, je vnitrostátní soud, který bez návrhu prohlásil svou nepříslušnost, povinen informovat o tom, přímo nebo prostřednictvím ústředního orgánu určeného podle článku 53 nařízení č. 2201/2003, příslušný soud jiného členského státu.

(1) Úř. věst. C 22, 26.1.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/15

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 23. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberster Gerichtshof — Rakousko) — Falco Privatstiftung, Thomas Rabitsch v. Gisela Weller-Lindhorst

(Věc C-533/07) (1)

(„Příslušnost a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - Nařízení (ES) č. 44/2001 - Zvláštní příslušnost - Článek 5 bod 1 písm. a) a b) druhá odrážka - Pojem ‚poskytování služeb‘ - Poskytnutí práv duševního vlastnictví“)

2009/C 141/23

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobci: Falco Privatstiftung, Thomas Rabitsch

Žalovaná: Gisela Weller-Lindhorst

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Oberster Gerichtshof — Výklad čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42) — Pojem „poskytování služeb“ a „místo, kde měly být služby poskytovány“ — Soudní příslušnost pro rozhodnutí právního sporu o zaplacení licenčních poplatků za užití hudebního díla

Výrok

Článek 5 bod 1 písm. b) druhou odrážku nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je nutno vykládat v tom smyslu, že smlouva, kterou majitel práva duševního vlastnictví za úplatu poskytne svému smluvnímu partnerovi oprávnění k výkonu tohoto práva, není smlouvou o poskytování služeb ve smyslu tohoto ustanovení.

Při určení soudu příslušného podle čl. 5 bodu 1 písm. a) nařízení č. 44/2001 pro rozhodnutí o žalobě na zaplacení úplaty dlužné podle smlouvy, kterou majitel práva duševního vlastnictví poskytne svému smluvnímu partnerovi oprávnění k výkonu tohoto práva, je nutno i nadále vycházet ze zásad, které vyplývají z judikatury Soudního dvora k čl. 5 bodu 1 Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění Úmluvy ze dne 26. května 1989 o přistoupení Španělského království a Portugalské republiky.

(1) Úř. věst. C 37, 9.2.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/15

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Wojewódzki Sąd Administracyjny we Wrocławiu — Polská republika) — Uwe Rüffler v. Dyrektor Izby Skarbowej we Wrocławiu Ośrodek Zamiejscowy w Wałbrzychu

(Věc C-544/07) (1)

(„Článek 18 ES - Právní předpisy v oblasti daně z příjmů - Snížení daně z příjmu o příspěvky na zdravotní a nemocenské pojištění zaplacené v členském státě zdanění - Odmítnutí snížení daně o příspěvky zaplacené v jiných členských státech“)

2009/C 141/24

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Wojewódzki Sąd Administracyjny we Wrocławiu

Účastníci původního řízení

Žalobce: Uwe Rüffler

Žalovaný: Dyrektor Izby Skarbowej we Wrocławiu Ośrodek Zamiejscowy w Wałbrzychu

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Wojewódzki Sąd Administracyjny we Wrocławiu (Polsko) — Výklad čl. 12 prvního pododstavce a čl. 39 odst. 1 a 2 Smlouvy o ES — Vnitrostátní právní předpisy v oblasti daně z příjmu, které omezují odpočitatelnost příspěvků na zdravotní a nemocenské pojištění od daně pouze na příspěvky zaplacené v členském státě

Výrok

Článek 18 odst. 1 ES brání právním předpisům členského státu, které podmiňují přiznání nároku na snížení daně z příjmu o odvedené příspěvky na zdravotní a nemocenské pojištění tím, že tyto příspěvky byly zaplaceny v tomto členském státě na základě ustanovení vnitrostátního práva, a vedou k odepření takové daňové výhody v případě, že příspěvky způsobilé k odpočtu od částky daně z příjmu dlužné v tomto členském státě byly zaplaceny v rámci systému povinného zdravotního a nemocenského pojištění jiného členského státu.

(1) Úř. věst. C 37, 9.2.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/16

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation — Francie) — Copad SA v. Christian Dior couture SA, Vincent Gladel, jednající jako správce podstaty v úpadkovém řízení společnosti Société industrielle lingerie (SIL), Société industrielle lingerie (SIL)

(Věc C-59/08) (1)

(„Směrnice 89/104/EHS - Právo upravující ochranné známky - Vyčerpání práv majitele ochranné známky - Licenční smlouva - Prodej výrobků označených ochrannou známkou v rozporu s licenční smlouvou - Neexistence souhlasu majitele ochranné známky - Prodej společnostem zabývajícím se výprodejem - Porušení prestiže ochranné známky“)

2009/C 141/25

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Copad SA

Žalovaní: Christian Dior couture SA, Vincent Gladel, jednající jako správce podstaty v úpadkovém řízení společnosti Société industrielle lingerie (SIL), Société industrielle lingerie (SIL)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Cour de Cassation (Francie) — Výklad článků 5 a 7 a čl. 8 odst. 2 první směrnice Rady č. 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92) — Pojem vyčerpání práv majitele ochranné známky — Prodej výrobků označených ochrannou známkou držitelem licence v rozporu ustanovením licenční smlouvy zakazujícím určité způsoby uvádění na trh — Prodej velkoobchodníkům a výprodejcům — Narušení prestiže ochranné známky — Neexistence souhlasu majitele ochranné známky

Výrok

Článek 8 odst. 2 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, ve znění Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992, musí být vykládán v tom smyslu, že se majitel ochranné známky může dovolávat práv, jež z této ochranné známky plynou, proti nabyvateli licence, který poruší ustanovení licenční smlouvy zakazující z důvodů prestiže ochranné známky prodej takových výrobků, jako jsou ty, o něž se jedná v původním řízení, společnostem zabývajícím se výprodejem, pokud se prokáže, že toto porušení vede z důvodu skutkových okolností věci, o niž se jedná v původním řízení, k zásahu do image elegance a prestiže, který zmíněným produktům propůjčuje dojem luxusu.

Článek 7 odst. 1 směrnice 89/104, ve znění Dohody o Evropském hospodářském prostoru, musí být vykládán v tom smyslu, že uvedení výrobků označených ochrannou známkou na trh nabyvatelem licence, který při něm nedodrží některé ustanovení licenční smlouvy, je provedeno bez souhlasu majitele ochranné známky, pokud se zjistí, že toto ustanovení odpovídá jednomu z ustanovení uvedených v čl. 8 odst. 2 této směrnice.

Musí-li být uvedení prestižních výrobků na trh nabyvatelem licence považováno za provedené se souhlasem majitele ochranné známky, přestože k němu došlo v rozporu s ustanovením licenční smlouvy, může se tento majitel dovolávat zmíněného ustanovení k podání námitek na základě čl. 7 odst. 2 směrnice proti dalšímu prodeji těchto výrobků pouze v případě, kdy je prokázáno, že s ohledem na skutkové okolnosti daného případu vede takovýto další prodej k poškození dobrého jména dotyčné ochranné známky.

(1) Úř. věst. C 92, 12.4.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/16

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 23. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Nógrád Megyei Bíróság — Maďarská republika) — PARAT Automotive Cabrio Textiltetőket Gyártó Kft v. Adó- és Pénzügyi Ellenőrzési Hivatal Hatósági Főosztály Észak-magyarországi Kihelyezett Hatósági Osztály

(Věc C-74/08) (1)

(„Šestá směrnice o DPH - Přistoupení nového členského státu - Daň týkající se dotovaného nákupu zařízení - Nárok na odpočet - Odchylky stanovené vnitrostátní právní úpravou v době nabytí účinnosti šesté směrnice - Možnost členského státu zachovat odchylky“)

2009/C 141/26

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Nógrád Megyei Bíróság

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: PARAT Automotive Cabrio Textiltetőket Gyártó Kft

Žalovaný: Adó- és Pénzügyi Ellenőrzési Hivatal Hatósági Főosztály Észak-magyarországi Kihelyezett Hatósági Osztály

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Nógrád Megyei Bíróság — Výklad článku 17 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) — Vnitrostátní právní úprava omezující odpočet daně při nákupu zboží, na které je vyplácena podpora, pouze na část, na kterou podpora vyplacena nebyla

Výrok

Článek 17 odst. 2 a 6 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jež v případě pořízení zboží dotovaného z veřejných fondů umožňuje odpočet daně z přidané hodnoty, která na něj připadá, pouze z nedotované části takového pořízení.

2)	Článek 17 odst. 2 šesté směrnice 77/388 přiznává osobám povinným k dani práva, která mohou uplatňovat před vnitrostátními soudy proti vnitrostátní právní úpravě, jež je neslučitelná s tímto ustanovením.

(1) Úř. věst. C 116, 9.5.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/17

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 2. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Thüringer Finanzgericht, Gotha — Německo) — Glückauf Brauerei GmbH v. Hauptzollamt Erfurt

(Věc C-83/08) (1)

(„Harmonizace struktury spotřebních daní - Směrnice 92/83/EHS - Článek 4 odst. 2 - Malé pivovary právně a hospodářsky nezávislé na jakémkoli jiném pivovaru - Kritéria právní a hospodářské nezávislosti - Možnost podléhání nepřímému vlivu“)

2009/C 141/27

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Thüringer Finanzgericht, Gotha

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Glückauf Brauerei GmbH

Žalovaný: Hauptzollamt Erfurt

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Thüringer Finanzgericht (Německo) — Výklad čl. 4 odst. 2 směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (Úř. věst. L 316, s. 21; Zvl.vyd. 09/01, s. 206) — Kvalifikace jako „malý nezávislý pivovar“ pro účely uplatnění snížených sazeb spotřebních daní — Kritérium „hospodářské nezávislosti“ — Pivovar, který může být z důvodu vlastnických vztahů a rozdělení hlasovacích práv pod nepřímým vlivem dvou jiných pivovarů

Výrok

Článek 4 odst. 2 směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů musí být vykládán v tom smyslu, že situace, která se vyznačuje existencí strukturálních propojení z hlediska obchodních podílů a hlasovacích práv a která vede k tomu, že tatáž osoba vykonávající řídící funkce v několika dotčených pivovarech může nezávisle na svém skutečném chování ovlivňovat přijímání jejich obchodních rozhodnutí, vylučuje, že tyto pivovary mohou být považovány za na sobě hospodářsky nezávislé.

(1) Úř. věst. C 128, 24.5.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/17

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 2. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof — Německo) — Hauptzollamt Bremen v. J.E. Tyson Parketthandel GmbH hanse j.

(Věc C-134/08) (1)

(„Nařízení (ES) č. 2193/2003 - Dodatečné clo na dovoz určitých produktů pocházejících ze Spojených států amerických - Časová působnost - Článek 4 odst. 2 - Produkty vyvezené po vstupu uvedeného nařízení v platnost, ale u kterých lze prokázat, že v okamžiku prvního uplatnění uvedeného cla již byly na cestě do Společenství - Uplatnění daňového režimu“)

2009/C 141/28

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Hauptzollamt Bremen

Žalovaná: J.E. Tyson Parketthandel GmbH hanse j.

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bundesfinanzhof — Výklad čl. 4 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2193/2003 ze dne 8. prosince 2003 o zavedení dodatečných cel na dovoz určitých produktů pocházejících ze Spojených států amerických (Úř. věst. L 328, s. 3) — Dodatečné clo na produkty dovážené ze Spojených států amerických do Společenství po vstupu výše uvedeného nařízení v platnost, ale u kterých lze prokázat, že v okamžiku prvního uplatnění uvedeného cla již byly na cestě do Společenství a jejichž místo určení nelze změnit

Výrok

Článek 4 odst. 2 nařízení Rady č. 2193/2003 ze dne 8. prosince 2003 o zavedení dodatečných cel na dovoz určitých produktů pocházejících ze Spojených států amerických je třeba vykládat ve smyslu odpovídajícím jeho znění, to znamená tak, že předmětem dodatečného cla nejsou takové produkty, u kterých lze prokázat, že k datu vstupu tohoto nařízení v platnost jsou již na cestě do Evropského společenství a že jejich místo určení nelze změnit.

(1) Úř. věst. C 171, 5.7.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/18

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 2. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberlandesgericht Karlsruhe) — trestní řízení proti Rafetu Kqikovi

(Věc C-139/08) (1)

(„Víza, azyl, přistěhovalectví - Státní příslušník třetího státu, držitel povolení k pobytu ve Švýcarsku - Vstup a pobyt na území členského státu za jiným účelem než průjezdem - Chybějící vízum“)

2009/C 141/29

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Karlsruhe

Účastník původního trestního řízení

Rafet Kqiku.

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Oberlandesgericht Karlsruhe — Výklad článku 1 a 2 rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 896/2006/ES ze dne 14. června 2006, kterým se zavádí zjednodušený režim kontrol osob na vnějších hranicích vycházející z jednostranného uznávání některých povolení k pobytu vydaných Švýcarskem a Lichtenštejnskem členskými státy za účelem průjezdu přes jejich území (Úř. věst. L 167, s. 8) — Možnost státního příslušníka bývalého společenství států Srbska a Černé hory usazeného ve Švýcarsku, majícího švýcarské povolení k trvalému pobytu typu C, vstoupit bez víza na území Spolkové republiky Německo i z jiných důvodů než důvodu tranzitu, a pobývat zde po dobu dvou dnů.

Výrok

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 896/2006/ES ze dne 14. června 2006, kterým se zavádí zjednodušený režim kontrol osob na vnějších hranicích vycházející z jednostranného uznávání některých povolení k pobytu vydaných Švýcarskem a Lichtenštejnskem členskými státy za účelem průjezdu přes jejich území, je třeba vykládat v tom smyslu, že povolení k pobytu uvedená v příloze tohoto rozhodnutí, vydávaná Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím státním příslušníkům třetích zemí podléhajícím vízové povinnosti, jsou považována za rovnocenná pouze průjezdním vízům. Ke vstupu na území členských států za účelem průjezdu stačí ke splnění požadavků uvedených v čl. 1 odst. 1 a článku 2 nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni, aby osoba, jíž se uvedené rozhodnutí týká, byla držitelem povolení k pobytu vydaného Švýcarskou konfederací nebo Lichtenštejnským knížectvím a uvedeného v příloze téhož rozhodnutí.

(1) Úř. věst. C 183, 19.7.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/18

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. dubna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hof van Cassatie van België — Belgie) — Draka NK Cables Ltd, AB Sandvik international, VO Sembodja BV, Parc Healthcare International Limited v. Omnipol Ltd

(Věc C-167/08) (1)

(„Soudní spolupráce v občanských věcech - Nařízení (ES) č. 44/2001 - Článek 43 odst. 1 - Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí - Pojem ‚strana‘“)

2009/C 141/30

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van Cassatie van België

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Draka NK Cables Ltd, AB Sandvik international, VO Sembodja BV, Parc Healthcare International Limited

Žalovaná: Omnipol Ltd

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Hof van Cassatie van België — Výklad čl. 43 odst.1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („Brusel I“) (Úř. věst. L 12, s. 1) — Pojem strany — Žaloba podaná věřitelem jménem a na účet jeho dlužníka — Rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti

Výrok

Článek 43 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že věřitel dlužníka nemůže podat opravný prostředek proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti, jestliže ve sporu, v němž jiný věřitel podal návrh na zmíněné prohlášení proti tomuto dlužníkovi, formálně nevystupoval jako strana řízení.

(1) Úř. věst. C 183, 19.7.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/19

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 23. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Španělské království

(Věc C-321/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2005/29/ES - Nekalé obchodních praktiky vůči spotřebitelům na vnitřním trhu - Neprovedení ve stanovené lhůtě“)

2009/C 141/31

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: W. Wils a E. Adsera Ribera, zmocněnci)

Žalované: Španělské království (zástupce: B. Plaza Cruz, zmocněnec)

Předmět

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí předpisů nezbytných k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, s. 22) ve stanovené lhůtě

Výrok

Španělské království tím, že ve stanovené lhůtě nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 223, 30.8.2008

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/19

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 2. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Rakouská republika

(Věc C-401/08) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 96/82/ES - Nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek - Článek 11 odst. 1 písm. c) - Vypracování vnějších havarijních plánů pro přijímání opatření vně závodů - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

2009/C 141/32

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Schima a A. Sipos, zmocněnci)

Žalovaná: Rakouská republika (zástupce: E. Riedl, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Porušení čl. 11 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek, ve znění směrnice 2003/105/ES (Úř. věst. L 10, s. 13; Zvl. vyd. 05/02, s. 410) — Nevypracování spolehlivých vnějších havarijních plánů pro přijímání opatření vně závodů

Výrok

Rakouská republika tím, že nezabezpečila vypracování vnějších havarijních plánů pro všechny závody podléhající ustanovení článku 9 směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/105/ES ze dne 16. prosince 2003, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 11 odst. 1 písm. c) této směrnice.

2)	Rakouské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 327, 20.12.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/20

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 23. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Řecká republika

(Věc C-493/08) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2005/56/ES - Přeshraniční fúze kapitálových společností - Neprovedení ve stanovené lhůtě“)

2009/C 141/33

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: I. Dimitriou a P. Dejmek, zmocněnkyně)

Žalovaná: Řecká republika (zástupce: N. Dafniou, zmocněnkyně)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem — Nepřijetí předpisů nezbytných k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ES ze dne 26. října 2005 o přeshraničních fúzích kapitálových společností (Úř. věst. L 310, s. 1) ve stanovené lhůtě.

Výrok

Řecká republika tím, že ve stanovené lhůtě nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ES ze dne 26. října 2005 o přeshraničních fúzích kapitálových společností, nesplnila povinnosti, které pro ní vyplývají z čl. 19 prvního pododstavce této směrnice.

2)	Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 6, 10.1.2009

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/20

Usnesení Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 24. března 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank van koophandel te Hasselt — Belgie) — De Nationale Loterij NV v. Customer Service Agency BVBA

(Věc C-525/06) (1)

(„Odvolání proti rozsudku, kterým je podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Odvolací soud, který sám rozhodne o původním sporu - Odpadnutí důvodů pro zodpovězení otázky“)

2009/C 141/34

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank van koophandel te Hasselt

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: De Nationale Loterij NV

Žalovaná: Customer Service Agency BVBA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Rechtbank van koophandel te Hasselt — Výklad článku 49 ES — Národní loterie, která má na území členského státu zákonné monopolní postavení za účelem omezení hráčské závislosti, avšak pravidelně provádí reklamu za účelem podpořit účast na loterii — Vnitrostátní právní úprava, která zakazuje prodej tiskopisů pro společnou účast uskutečňovaný jinými podniky za účelem dosažení zisku bez povolení národní loterie

Výrok

Ve věci C 525/06 není namístě na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce odpovídat.

(1) Úř. věst. C 42, 24.2.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/20

Usnesení Soudního dvora ze dne 20. ledna 2009 — Mebrom NV v. Komise Evropských společenství

(Věc C-374/07 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Mimosmluvní odpovědnost Komise - Určitá a skutečná škoda - Zkreslení skutkových okolností a důkazů - Důkazní břemeno“)

2009/C 141/35

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Mebrom NV (zástupci: K. Van Maldegem a C. Mereu, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství (zástupce: X. Lewis, zmocněnec)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) ze dne 22. května 2007, Melbrom v. Komise (T-198/05), kterým soud zamítl jako neopodstatněnou žalobu na náhradu škody, kterou údajně utrpěla navrhovatelka v důsledku toho, že Komise nezavedla systém, který by jí povolil dovážet do Evropské unie v lednu a únoru 2005 methylbromid v souladu s články 6 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 ze dne 29. června 2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (Úř. věst. L 244, s. 1; Zvl. vyd. 15/05, s. 190)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Mebrom NV se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 247, 20.10.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/21

Usnesení Soudního dvora ze dne 20. ledna 2009 — Jörn Sack v. Komise Evropských společenství

(Věc C-38/08) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Odměňování - Nepřiznání příplatku za výkon funkce stanoveného pro vedoucího odboru právníkovi právní služby zařazeného do platové třídy A*14 - Zásada rovného zacházení“)

2009/C 141/36

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Jörn Sack (zástupce: D. Mahlo, Rechtsanwalt)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Wägenbaur a J. Currall, zmocněnci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) ze dne 11. prosince 2007, Sack v. Komise (T-66/05), kterým Soud zamítl žalobu, jejímž předmětem byl návrh na zrušení rozhodnutí týkajících se stanovení měsíčního platu navrhovatele za měsíce květen 2004 až únor 2005, návrh na provedení nového výpočtu tohoto platu a návrh na zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti navrhovatele — Nepřiznání příplatku za výkon funkce stanoveného pro vedoucího odboru právníkovi právní služby Komise zařazeného do platové třídy A*14, který zajišťoval koordinaci pracovní skupiny — Porušení zásady rovného zacházení

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Jörnu Sackovi se ukládá náhrada svých nákladů řízení, jakož i nákladů vynaložených Komisí Evropských společenství.

(1) Úř. věst. C 107, 26.4.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/21

Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 5. března 2009 — K & L Ruppert Stiftung & Co. Handels-KG v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Natália Cristina Lopes de Almeida Cunha, Cláudia Couto Simões, Marly Lima Jatobá

(Věc C-90/08) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství CORPO LIVRE - Námitky majitele starší národní a mezinárodní slovní ochranné známky LIVRE - Opožděné předložení důkazu o užívání starších ochranných známek - Zamítnutí námitek“)

2009/C 141/37

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: K & L Ruppert Stiftung & Co. Handels-KG (zástupkyně: D. Spohn, Rechtsanwältin)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: G. Schneider, zmocněnec), Natália Cristina Lopes de Almeida Cunha, Cláudia Couto Simões, Marly Lima Jatobá

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) ze dne 12. prosince 2007, K & L Ruppert Stiftung v. OHIM — Lopes de Almeina Cunha, Couto Simões, Lima Jatobá (T-86/05), kterým Soud zamítl žalobu na neplatnost podanou majitelem národní a mezinárodní slovní ochranné známky „LIVRE“ pro výrobky zařazené do třídy 25 proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 7. prosince 2004, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti zápisu obrazové ochranné známky Společenství „CORPO LIVRE“ pro výrobky zařazené do tříd 18 až 25 — Námitkové řízení — Zamítnutí námitky založené na opožděném předložení důkazu o užívání starších ochranných známek

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	K & L Ruppert Stiftung & Co. Handels-KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 142, 7.6.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/22

Kasační opravný prostředek podaný dne 27. srpna 2008 VDH Projektentwicklung GmbH a Edeka Handelsgesellschaft Rhein-Ruhr mbH proti usnesení Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 25. června 2008 ve věci T-185/08, VDK Projektentwicklung GmbH a Edeka Handelsgesellschaft Rhein-Ruhr mbH v. Komise Evropských společenství

(Věc C-387/08 P)

2009/C 141/39

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: VDH Projektentwicklung GmbH a Edeka Handelsgesellschaft Rhein-Ruhr mbH (zástupce: C. Antweiler, Rechtsanwalt)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Společnosti VDH Projektentwicklung GmbH a Edeka Handelsgesellschaft Rhein-Ruhr mbH podaly dne 27. srpna 2008 u Soudního dvora Evropských společenství kasační opravný prostředek proti usnesení Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 25. června 2008 ve věci T-185/08, VDH Projektentwicklung GmbH a Edeka Handelsgesellschaft Rhein-Ruhr mbH proti Komisi Evropských společenství. Zástupcem účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek je advokát Dr. Clemens Antweiler, Rotthege Wassermann & Partner, poštovní schránka 20 06 69, DE-40103 Německo.

Soudní dvůr Evropských společenství (sedmý senát) usnesením ze dne 3. dubna 2009 kasační opravný prostředek zamítl a rozhodl, že účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek ponesou vlastní náklady řízení.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Galicia (Španělsko) dne 19. března 2009 — Pedro Manuel Roca Álvarez v. Sesa Start España ETT SA

(Věc C-104/09)

2009/C 141/40

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Superior de Justicia de Galicia

Účastníci původního řízení

Žalobce: Pedro Manuel Roca Álvarez

Žalovaný: Sesa Start España ETT SA

Předběžné otázky

Je v rozporu se zásadou rovného zacházení, která zakazuje veškerou diskriminaci na základě pohlaví, zakotvenou článkem 13 Smlouvy a směrnicí Rady 76/207/EHS (1) ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, a směrnicí 2002/73 (2), která ji mění, vnitrostátní zákon (konkrétně článek 37.4 Estatuto de los Trabajadores), který přiznává nárok na placené přestávky ke kojení výlučně matkám, které jsou zaměstnanými osobami, spočívající ve zkrácení pracovního úvazku o půl hodiny nebo v přestávce v práci v délce jedné hodiny, která může být rozdělena na dvě části, dobrovolného charakteru a hrazené zaměstnavatelem, až do doby, než dítě dosáhne věku devíti měsíců, který se naopak nepřiznává zaměstnaným otcům?

(1) Úř. věst. L 39, s. 40; Zvl. vyd. 05/01, s. 187.

(2) Úř. věst. L 269, s. 25; Zvl. vyd. 05/04, s. 255.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/22

Kasační opravný prostředek podaný dne 18. března 2009 Komisí Evropských společenství proti rozsudku Soudu prvního stupně (třetího rozšířeného senátu) vydanému dne 18. prosince 2008 ve spojených věcech T-211/04 a T-215/04, Government of Gibraltar a Spojené království v. Komise Evropských společenství

(Věc C-106/09 P)

2009/C 141/41

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Komise Evropských společenství (zástupci: R. Lyal, V. Di Bucci, N. Khan, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Government of Gibraltar, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Španělské království

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Soudu prvního stupně (třetího rozšířeného senátu) ze dne 18. prosince 2008 ve spojených věcech T-211/04 a T-215/04, Government of Gibraltar a Spojené království v. Komise, který byl oznámen Komisi dne 5. ledna 2009;

—	zamítnout návrhy na prohlášení neplatnosti podané ze strany Government of Gibraltar a Spojeného království;

—	uložit Government of Gibraltar a Spojenému království náhradu nákladů řízení; podpůrně:

—	vrátit věci zpět Soudu prvního stupně k novému projednání a

—	rozhodnout, že o nákladech řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto později.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Komise tvrdí, že napadený rozsudek by měl být zrušen z následujících důvodů:

Soud prvního stupně nesprávně posoudil vztah mezi čl. 87 odst. 1 ES a pravomocí členských států v daňové oblasti;

Soud prvního stupně nesprávně vyložil a použil čl. 87 odst. 1 ES, když stanovil neodůvodněné omezení ve vztahu k posouzení opatření, která by mohla představovat státní podporu;

Soud prvního stupně nesprávně vyložil a použil čl. 87 odst. 1 ES, když stanovil neodůvodněné omezení ve vztahu k výkonu pravomoci soudního přezkumu s ohledem na identifikaci běžného či „obvyklého“ daňového systému;

Soud prvního stupně nesprávně vyložil a použil čl. 87 odst. 1 ES, když měl za to, že běžný nebo „obvyklý“ daňový systém může být důsledkem uplatnění různých mechanismů ve vztahu k různým osobám podléhajícím dani;

Soud prvního stupně nesprávně vyložil a použil čl. 87 odst. 1 ES, když měl za to, že Komise neidentifikovala běžný nebo „obvyklý“ daňový systém a neprovedla požadované posouzení, aby prokázala selektivní povahu dotčených opatření;

Soud prvního stupně nesprávně vyložil a použil čl. 87 odst. 1 ES, když nepřezkoumal tři prvky selektivity zjištěné v napadeném rozhodnutí.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/23

Kasační opravný prostředek podaný dne 20. března 2009 Španělským královstvím proti rozsudku Soudu prvního stupně (třetího rozšířeného senátu) vydanému dne 18. prosince 2008 ve věci T-211/04, Government of Gibraltar a Spojené království Velké Británie a Severního Irska v. Komise Evropských společenství

(Věc C-107/09 P)

2009/C 141/42

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Španělské království (zástupci: N. Díaz Abad a J. M. Rodríguez Cárcamo, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Government of Gibraltar, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

—

zrušit v plném rozsahu napadený rozsudek Soudu prvního stupně a vydat nový rozsudek, který v souladu s právem Společenství prohlásí rozhodnutí Komise 2005/261/ES ze dne 30. března 2004 o režimu podpory, kterou plánuje zavést Spojené království v souvislosti s reformou korporační daně vlády Gibraltaru (1), a

—	uložit odpůrcům náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Porušení čl. 299 odst. 4 ES prostřednictvím jeho výkladu v judikatuře Soudního dvora. Jednak napadený rozsudek ignoruje právní postavení Gibraltaru podle judikatury ESD (rozsudky ze dne 23. září 2003 a ze dne 12. září 2006), protože neprohlašuje, že Gibraltar byl prostřednictvím Utrechtské smlouvy z roku 1713 postoupen španělským králem britské koruně, a protože se při vymezení právního postavení Gibraltaru dopouští četných pochybení. A jednak rovněž porušuje čl. 299 odst. 4 ES, když Gibraltaru dává možnost právní nezávislosti na Spojeném království v daňových otázkách, což by znamenalo, že posledně uvedené neodpovídá za vnější vztahy prvně uvedeného v této oblasti, a v daňové oblasti by to Gibraltar de facto proměnilo v další členský stát.

Porušení čl. 87 odst. 1 ES prostřednictvím výkladu v tom smyslu, že brání tomu, aby jej Společenství použilo v boji proti daňovým rájům uznaným Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Podle OECD je Gibraltar daňovým rájem. Napadený rozsudek tím, že podnikatelskou činnost v Gibraltaru považuje za nesrovnatelnou s podnikatelskou činností ve Spojeném království, odporuje zásadám OECD, podle kterých opatření, která mohou být v Gibraltaru běžná, mohou být škodlivá pro její členské státy, mezi kterými je Spojené království. Článek 87 odst. 1 ES je třeba vykládat v souladu se zásadami OECD, a proto je takové srovnání nejen možné, ale i nezbytné.

Porušení obecných zásad Evropské centrální banky ze dne 16. července 2004 použitím čl. 87 odst. 1 ES. Evropský systém centrálních bank považuje Gibraltar, spolu s 37 dalšími územími, za extrateritoriální finanční středisko oddělené od Spojeného království v otázkách statistiky platební bilance, statistiky investiční pozice vůči zahraničí a výkazu devizových rezerv. Analýza napadeného rozsudku, jež brání srovnání mezi podnikatelskou činností v Gibraltaru a ve Spojeném království, brání takové definici, jež takové srovnání považuje za možné, a vede k použití čl. 87 odst. 1 ES, čímž porušuje platný právní předpis Společenství, jako jsou obecné zásady ECB ze dne 16. července 2004.

Porušení čl. 87 odst. 1 ES nesplněním požadavku, podle kterého podporu poskytuje „stát nebo státní fondy“. Vzhledem k tomu, že Gibraltar je území tvořící součást členského státu, v souladu s čl. 299 odst. 4 ES, by tvrzení rozsudku, podle kterého se referenční rámec pro použití čl. 87 odst. 1 ES omezuje výhradně na zeměpisné hranice území Gibraltaru, vedlo k tomu, že by Gibraltar byl považován za členský stát, neboť v opačném případě by nikdy nemohl být splněn požadavek, podle kterého podporu poskytuje „stát nebo státní fondy“.

Porušení zásady zákazu diskriminace tím, že byla bez odůvodnění uplatněna doktrína „Azory“ na předpoklad odlišný od předpokladu, z něhož daná doktrína vychází. Rozdíly mezi věcí Azory a věcí projednávanou v napadeném rozsudku jsou dva. Jednak Azory jsou území členského státu, což není případ Gibraltaru, a jednak ve věci Azory byla předmětem přezkumu snížení sazby korporační daně, zatímco v případu Gibraltaru jde o nový obecný systém korporační daně.

Porušení čl. 87 odst. 1 ES nezohledněním skutečnosti, že požadavky na státní podpory jsou souběžné z podhledu regionální selektivity. Konkrétně má Španělské království za to, že rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením, neboť tři požadavky politické autonomie, procesní autonomie a hospodářské autonomie, stanovené rozsudkem Azory, považuje za splněné.

Nesprávné právní posouzení, neboť bylo odmítnuto zohlednit a použít čtvrtý požadavek uplatněný Španělským královstvím v řízení v prvním stupni. I kdyby byly tři požadavky rozsudku Azory považovány za splněné, bylo by třeba vyžadovat čtvrté kritérium harmonizace v rámci vnitřního daňového systému členského státu, který je původcem opatření.

Porušení čl. 87 odst. 1 ES nezohledněním skutečnosti, že požadavky na státní podpory jsou souběžné z podhledu věcné selektivity. I za předpokladu, že by Gibraltar byl autonomním referenčním rámcem v němž se sbíhají požadavky rozsudku Azory, napadený rozsudek porušil čl. 87 odst. 1 ES při přezkumu věcné selektivity, neboť Soud prvního stupně ve své analýze nezohlednil, že prostřednictvím reformy korporační daně, kterou chce Gibraltar zavést, by došlo k vytvoření režimu, v němž by z 29 000 společností existujících v Gibraltaru 28 798 společností mohlo podléhat nulové sazbě daně. Tyto společnosti by byly daným opatřením obzvláště zvýhodněny, a napadený rozsudek tím, že tomu takto neporozuměl, porušil čl. 87 odst. 1 ES. Navíc Komise vymezila společný daňový režim v rozporu s tím, co tvrdí daný rozsudek.

9.	Nedostatek odůvodnění rozsudku, neboť nepřezkoumal čtvrtý požadavek uplatněný Španělským královstvím.

10.	Porušení základního práva na projednání žaloby v rozumné lhůtě, neboť uvedené řízení před Soudem prvního stupně trvalo prakticky dvojnásobek doby trvání běžného řízení, aniž by to bylo jakkoli odůvodněno, přičemž tato okolnost měla na spor relevantní dopad.

11.	Porušení čl. 77 písm. a) a b) jednacího řádu Soudu prvního stupně, neboť řízení nebylo po vyslechnutí účastníků řízení formálně přerušeno.

(1) Úř. věst. L 85, s. 1.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/24

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Baranya Megyei Bíróság (Maďarsko) dne 23. března 2009 — Ker-Optika Bt. v. ÁNTSZ Dél-dunántúli Regionális Intézete

(Věc C-108/09)

2009/C 141/43

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Baranya Megyei Bíróság

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Ker-Optika Bt.

Žalovaný: ÁNTSZ Dél-dunántúli Regionális Intézete

Předběžné otázky

1)	Spadá uvádění kontaktních čoček na trh pod lékařskou konzultaci vyžadující fyzické vyšetření pacienta, takže je vyloučeno z působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/CE o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (1)?

Je třeba v případě, že uvádění kontaktních čoček na trh nespadá pod lékařskou konzultaci vyžadující fyzické vyšetření pacienta, vykládat článek 30 ES v tom smyslu, že je v rozporu s tímto ustanovením právní úprava členského státu, která stanoví, že kontaktní čočky mohou být uváděny na trh jen v zařízeních specializovaných na lékařské nástroje?

3)	Je maďarská právní úprava, která umožňuje uvádění kontaktních čoček na trh výlučně v zařízeních specializovaných na lékařské nástroje, v rozporu se zásadou volného pohybu zboží zakotvenou v článku 28 ES?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1).

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesarbeitsgericht (Německo) dne 23. března 2009 — Deutsche Lufthansa AG v. Gertraud Kumpan

(Věc C-109/09)

2009/C 141/44

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesarbeitsgericht

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Deutsche Lufthansa AG

Žalovaná: Gertraud Kumpan

Předběžné otázky

Je třeba článek 1, čl. 2 odst. 1, čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000 (1), kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, a obecné zásady práva Společenství vykládat tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která nabyla účinnosti dne 1. ledna 2001, podle níž mohou být s pracovníky uzavírány pracovní smlouvy na dobu určitou bez dalších podmínek pouze proto, že tito pracovníci dosáhli věku 58 let?

Je třeba ustanovení 5 bod 1 Rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, která byla provedena směrnicí Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 (2), vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která povoluje bez dalších podmínek časově neohraničený neomezený počet po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou bez objektivního důvodu pouze proto, že pracovník v okamžiku počátku pracovního poměru na dobu určitou dosáhl věku 58 let a neexistuje úzká objektivní spojitost s předchozím pracovním poměrem na dobu neurčitou s týmž zaměstnavatelem?

3)	V případě kladné odpovědi na otázky 1 nebo 2: Mají vnitrostátní soudy povinnost toto ustanovení vnitrostátního práva nepoužít?

(1) Úř. věst. L 303, s. 16.

(2) Úř. věst. L 175, s. 43.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Okresním soudem v Chebu (Česká republika) dne 23. března 2009 — Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group v. Michal Bilas

(Věc C-111/09)

2009/C 141/45

Jednací jazyk: čeština

Předkládající soud

Okresní soud v Chebu

Účastníci původního řízení

Žalobce: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

Žalovaný: Michal Bilas

Předběžné otázky

Je třeba čl. 26 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1) (dále jen „Nařízení“), vykládat tak, že neumožňuje soudu přezkoumat svoji mezinárodní příslušnost v případě, kdy se žalovaný řízení účastní, i když jde o věc podléhající pravidlům obligatorní příslušnosti podle oddílu 3 Nařízení a žaloba je podána v rozporu s nimi?

2)	Může žalovaný tím, že se řízení účastní, založit mezinárodní příslušnost soudu ve smyslu čl. 24 Nařízení i v případě, kdy řízení jinak podléhá pravidlům obligatorní příslušnosti podle oddílu 3 Nařízení a žaloba je podána v rozporu s nimi?

3)	V případě záporné odpovědi na otázku ad 2) — Je možno skutečnost, že se žalovaný účastní řízení před jinak podle Nařízení nepříslušným soudem v pojistné věci, považovat za dohodu o příslušnosti ve smyslu čl. 13 odst. 1 Nařízení?

(1) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1, zvláštní vydání v českém jazyce Kapitola 19 Svazek 04 s. 42

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/26

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberverwaltungsgericht für das Land Nordrhein-Westfalen (Německo) dne 27. března 2009 — Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland, Landesverband Nordrhein-Westfalen e.V. v. Bezirksregierung Arnsberg

(Věc C-115/09)

2009/C 141/46

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberverwaltungsgericht für das Land Nordrhein-Westfalen

Účastníci původního řízení

Žalobce: Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland, Landesverband Nordrhein-Westfalen e.V.

Žalovaná: Bezirksregierung Arnsberg

Vedlejší účastnice řízení: Trianel Kohlekraftwerk Lünen GmbH & Co. KG

Předběžné otázky

Vyžaduje článek 10 a směrnice 85/337/EHS (1) ve znění směrnice 2003/35/ES (2), aby nevládní organizace, které se domáhají přístupu k soudům členského státu, jehož správní právo procesní vyžaduje uplatnění porušení práva, mohla uplatnit porušení všech předpisů v oblasti životního prostředí, které jsou rozhodující pro přípustnost záměru. Tedy i takových předpisů, které mají sloužit výhradně obecným zájmům a které nejsou určeny také ochraně právních zájmů jednotlivců?

V případě, že na první otázku nelze neomezeně odpovědět kladně:

Vyžaduje článek 10 a směrnice 85/337/EHS ve znění směrnice 2003/35/ES, aby nevládní organizace, které se domáhají přístupu k soudům členského státu, jehož správní právo procesní vyžaduje uplatnění porušení práva, mohla uplatnit porušení všech předpisů v oblasti životního prostředí, které jsou rozhodující pro přípustnost záměru a které jsou bezprostředně založeny na právu společenství nebo provádějí předpisy Společenství v oblasti životního prostředí do vnitrostátního práva. Tedy i takových předpisů, které mají sloužit výhradně obecným zájmům a které nejsou určeny také ochraně právních zájmů jednotlivců?

a)	V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Mají právní předpisy Společenství v oblasti ochrany životního prostředí splňovat určité obsahové požadavky, aby bylo možné se jich dovolávat?

b)	V případě kladné odpovědi na otázku 2 a): O jaké obsahové požadavky (např. přímý účinek, ochranný účel, stanovený cíl) se jedná?

3)	V případě kladné odpovědi na první nebo druhou otázku: Vyplývá pro nevládní organizaci takový nárok na přístup k soudům, který jde nad rámec vnitrostátního práva, přímo ze směrnice?

(1) Směrnice Rady 85/337/ES ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, s. 40; Zvl. vyd. 15/01, s. 248).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně (Úř. věst. L 156, s. 17; Zvl. vyd. 15/07, s. 466).

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/26

Kasační opravný prostředek podaný dne 31. března 2009 Kronoply GmbH, dříve Kronoply GmbH & Co.KG proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 14. ledna 2009 ve věci T-162/06, Kronoply GmbH & Co.KG v. Komise Evropských společenství

(Věc C-117/09 P)

2009/C 141/47

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Kronoply GmbH, dříve Kronoply GmbH & Co.KG (zástupci: R. Nierer a L. Gordalla, Rechtsanwälte)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

1.	zrušit rozsudek Soudu prvního stupně (pátého senátu) ze dne 14. ledna 2009 ve věci T-162/06;

2.	zrušit rozhodnutí Komise ze dne 21. září 2005 o státní podpoře č. C 5/2004 (ex N 609/2003), kterým Komise prohlásila podporu, kterou Německo hodlá poskytnout žalobkyni, za neslučitelnou se společným trhem;

3.	podpůrně k bodu 2 se navrhuje, vrátit věc k projednání Soudu prvního stupně;

4.	uložit Komisi náhradu nákladů řízení v prvním stupni a náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku, zejména náhradu nákladů řízení žalobkyně, resp. účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Předmětem tohoto kasačního opravného prostředku je rozsudek Soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek, kterou tato navrhovala zrušit rozhodnutí Komise ze dne 21. září 2005, které prohlásilo podporu, kterou Německo hodlá poskytnout společnosti Kronoply GmbH & Co.KG, za neslučitelnou se společným trhem. Podle napadeného rozsudku Komise správně vycházela z toho, že sporná podpora od svého příjemce nevyžaduje ani protiplnění, ani příspěvek k cíli společného zájmu, a že se tedy jedná o nepřípustnou provozní podporu k pokrytí běžných nákladů. Podle názoru Soudu není sporná podpora nezbytná, protože jejím cílem je pouze pořízení produkčního zařízení, které ale již bylo předmětem dřívějšího oznámení, a protože tento investiční záměr již byl v plném rozsahu proveden za pomoci podpory, která byla schválena podle dřívějšího oznámení, již dlouho před oznámením sporné podpory.

Kasační opravný prostředek se opírá o to, že napadený rozsudek je neslučitelný s čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) ES, s k němu vydanými pokyny pro regionální podpory a s Víceodvětvovým rámcem pro regionální podpory velkých investičních plánů z roku 1998. Tímto byly Soudem porušeny rovněž zásady ochrany legitimního očekávání a rovného zacházení.

O porušení čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) ES se jedná proto, že kritérium nutnosti, resp. motivačního účinku bylo Soudem vyložena a posouzeno nesprávně.

Pokud jde o posouzení nezbytnosti sporné podpory, Soud nepřípustným způsobem omezil rozsah působnosti čl. 87 odst. 3 ES, protože nesprávně vycházel z toho, že příjemce podpory může pro jeden investiční záměr oznámit pouze jednu podporu a každé nové oznámení se musí týkat nového investičního záměru. Soud krom toho vycházel při přezkumu nutnosti z časového okamžiku, který byl jednak pro investiční rozhodnutí účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek zcela nepodstatný, a který dále účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek nemohla ovlivnit. Okamžik, který byl pro Komisi a Soud rozhodující, byl den oznámení sporné podpory členským státem Komisi. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek ale již žádostí o poskytnutí podpory, kterou podala u vnitrostátního orgánu, učinila vše nezbytné, co je v její moci, aby prokázala nezbytnost. Na okamžik oznámení podpory Komisi nemá účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek žádný vliv. Tento názor Soudu a Komise by ve svém důsledku vedl k tomu, že by v případě veškerých investičních záměrů bylo nutno odmítnout nezbytnost poskytnutí podpory, pokud by rozhodnutí Komise o slučitelnosti nebo neslučitelnosti plánované podpory se společným trhem následovalo teprve po dokončení, resp. skončení investičního záměru.

Dále je nutno poznamenat, že účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek nemohla přímo napadnout rozhodnutí Komise o původně oznámené podpoře. Je-li Komisí podpora prohlášena za slučitelnou se společným trhem, a její výše neodpovídá tomu, o co příjemce podpory požádal u vnitrostátního orgánu, nemůže příjemce podpory úspěšně napadnout toto rozhodnutí Komise, které ho zvýhodňuje, u Soudu prvního stupně. Období mezi prvním rozhodnutím Komise o schválení původní podpory a oznámením sporné podpory je tedy možné vysvětlit tím, že účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek vyčerpala podle jejího názoru přípustné opravné prostředky, které proti sdělení Komise o odmítnutí změny jejího prvního rozhodnutí o povolení měla. Skutečnost, že Spolková republika Německo tak oznámení sporné podpory provedla teprve po provedení investičního záměru, souvisí pouze s tím, že se uskutečnil spor o klasifikaci výše uvedeného sdělení Komise. Argument, že investiční záměr je v mezičase již ukončen, tedy nemůže sloužit jako základ pro posouzení nezbytnosti.

Pokud jde o kritérium motivačního účinku, ponechal Soud přezkum této otázky výslovně otevřeným. I pokud by nezbytnost a motivační účinek byl v rozporu s názorem účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek považován za dvě rozdílné podmínky pro povolení podpory, v projednávaném případě jsou obě tyto podmínky splněny.

Bod 4.2 odst. 3 pokynů pro regionální podpory stanoví, že motivační účinek je splněn, pokud je žádost o podporu podána před provedením projektu. Rozhodujícím přitom může být, jak bylo vysvětleno výše, pouze žádost o podporu podaná u vnitrostátního orgánu. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek podala tuto žádost před začátkem provedení, a toto kritérium tedy splnila. Soud toto nezohlednil a porušil nejen článek 87 ES, nýbrž i pokyny pro regionální podpory.

Napadený rozsudek porušuje rovněž Víceodvětvový rámec pro regionální podpory a zásadu rovného zacházení tím, že Soud souhlasil s nekonsekventním použitím analýzy trhu Komisí. Komise sice v oznamovacím postupu v souvislosti s oznámením původní podpory dala najevo, že relevantní trh výrobků posoudí faktorem stavu hospodářské soutěže ve výši 0,75, nicméně jen tři týdny později v jiném rozhodnutí posoudila ten samý relevantní trh jinak a za odůvodněný podle Víceodvětvového rámce považovala faktor stavu hospodářské soutěže ve výši 1,0. I v případě, že se přihlédne k tomu, že Komise má při hospodářském posouzení skutkového stavu široký prostor pro uvážení, je toto uvážení nicméně omezeno tím, že pro stejné produkty existovaly stejné trhy, zejména tehdy, když tyto trhy této stejné skupiny produktů byly posuzovány během tří týdnů.

Další nesprávné právní posouzení Soudu spočívá konečně v tom, že vůbec nezohlednil argument účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek, že je během 36 měsíců od podání žádosti povinna investiční záměr provést. Pokud by žalobkyně tuto povinnost nesplnila, celou podporu by ztratila. Nelze jí vytýkat, že toto dodržela. Zde se jedná o porušení článku 87 ES, jakož i o porušení zásady, že se Komise musí řídit předpisy upravujícími nakládání s podporami, které sama vydala a sama provádí.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/28

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberste Berufungs- und Disziplinarkommission (Rakousko) dne 1. dubna 2009 — Mag. lic. Robert Koller v. Rechtsanwaltsprüfungskommission beim Oberlandesgericht Graz

(Věc C-118/09)

2009/C 141/48

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberste Berufungs- und Disziplinarkommission

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Mag. lic. Robert Koller

Odpůrkyně: Rechtsanwaltsprüfungskommission beim Oberlandesgericht Graz

Předběžné otázky

Použije se směrnice 89/48/EHS (1) v případě rakouského státního příslušníka, pokud tento státní příslušník:

a)	úspěšně ukončil v Rakousku diplomované studium právních věd a na základě složení slibu mu byl udělen akademický titul „Magister der Rechtswissenschaften“,

následně mu bylo prostřednictvím osvědčení o uznání ministerstva pro vzdělání a vědu španělského království po složení doplňujících zkoušek na španělské univerzitě, přičemž však délka tohoto studia nepřesahovala tři roky, uděleno oprávnění používat španělský titul „Licenciado en Derecho“, který je rovnocenný s titulem rakouským a

c)	přihlášením u madridské advokátní komory získal oprávnění používat profesní označení „abogado“ a skutečně ve Španělsku vykonával povolání advokáta, a to po dobu tří týdnů před podáním žádosti a nejvýše pět měsíců k okamžiku přijetí rozhodnutí v prvním stupni?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

Je výklad § 24 EuRAG slučitelný se směrnicí 89/48/EHS v tom smyslu, že získání rakouského diplomu v oblasti právních věd a získání oprávnění k užívání španělského titulu „Licenciado en Derecho“ po složení doplňujících zkoušek na španělské univerzitě v období kratším než tři roky není dostatečné pro připuštění ke zkoušce způsobilosti v Rakousku podle § 24 odst. 1 EuRAG bez prokázání praxe požadované vnitrostátním právem (§ 2 odst. 2 RAO) v případě, že bylo žadateli ve Španělsku, kde není srovnatelný požadavek praxe vyžadován, povoleno působit jakožto „abogado“, a pokud zde před podáním žádosti vykonával toto povolání po dobu tří týdnů a k okamžiku přijetí rozhodnutí v prvním stupni po dobu nejvýše pěti měsíců?

(1) Úř. věst. L19, s. 16; Zvl. vyd. 05/01, s. 337.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/28

Žaloba podaná dne 1. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Belgické království

(Věc C-120/09)

2009/C 141/50

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. van Beek a J.-B. Laignelot, zmocněnci)

Žalované: Belgické království

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Belgické království tím, že nezajistilo provedení čl. 2 písm. f), j) a k) a přílohy III bodu 4 písm. C) směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (1) do valonského práva, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z této směrnice;

—	uložit Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby vznáší Evropská komise dva žalobní důvody.

Žalovanému vytýká, že do práva Valonského regionu neprovedlo pojmy „podzemní úložiště“, „skládkový plyn“ a „eluát“ upravené v ustanoveních čl. 2 písm. f), j) a k) směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů. Komise trvá na významu těchto pojmů, které jsou coby klíčové pojmy pro účely provádění směrnice obsaženy také v dalších předpisech přijatých na základě této směrnice a v předpisech přijatých k jejímu provedení.

Žalobkyně dále poukazuje na skutečnost, že valonské právo neobsahuje žádné ustanovení o krizových hodnotách, při jejichž překročení lze mít za to, že skládka má významný nepříznivý účinek na jakost podzemních vod. Ustanovení bodu 4 písm. C) přílohy III směrnice, které upravuje vypracování takových ustanovení, má přitom zásadní význam pro zajištění účinné kontroly jakosti podzemních vod, a tím pádem i pro zaručení ochrany životního prostředí, která je základním cílem směrnice.

(1) Úř. věst. L 182, s. 1

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/29

Žaloba podaná dne 1. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-121/09)

2009/C 141/51

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: W. Wils a C. Cattabriga, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Italská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 7 směrnice Rady 90/314/EHS (1);

—	uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

1.	Italská republika tím, že stanovila lhůtu tří měsíců od ukončení cesty pro podání žádosti o zásah ke Garančnímu fondu pro spotřebitele balíku turistických služeb, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 7 směrnice 90/314.

Článek 7 směrnice 90/314 stanoví, že organizátor nebo prodejce, který je stranou smlouvy, předloží dostatečné záruky pro zajištění vrácení vložených prostředků a pro návrat spotřebitele v případě platební neschopnosti nebo úpadku. Podle výkladu stanoveného v judikatuře Společenství toto ustanovení ukládá členským státům povinnost dosáhnout toho výsledku, že spotřebitel balíku cestovních služeb získá právo na účinnou ochranu proti riziku platební neschopnosti nebo úpadku organizátorů, zejména pokud jde o vrácení zaplacených částek a návrat.

3.	Článek 8 umožňuje členským státům přijmout přísnější předpisy jen tehdy, pokud poskytují větší ochranu spotřebiteli.

V projednávaném případě má sporná italská úprava podle informací, které předložily vnitrostátní orgány během řízení o nesplnění povinnosti, za cíl zajistit možnost vrácení částek zaplacených spotřebiteli do rozpočtu státu a v důsledku toho chránit spíše hospodářské zájmy státu než zajistit větší ochranu spotřebitelů balíků cestovních služeb.

Navzdory tomu, že Komise chápe zájem Itálie na zajištění řádné a vyrovnané správy Garančního fondu, kterému se zjednodušuje regresní žaloba proti organizátorovi turistických služeb, má nicméně za to, že uvedené opatření tím, že stanoví prekluzivní lhůtu pro podání žádosti o zásah Fondu, zavádí požadavek, který může způsobit, že spotřebitel bude zbaven práv zaručených ve směrnici 90/314.

Je pravda, jak tvrdí italské orgány, že spotřebitel může podat žádost o zásah fondu hned, kdy se dozvěděl o okolnostech, které ohrožují výkon smlouvy. K využití této možnosti je však třeba, aby věděl o těchto okolnostech. Pokud se však ve skutečnosti vyloučí případy, ve kterých je úpadek organizátora cestovních služeb zjevný, protože byl prohlášen soudem, ve většině případů spotřebitel neví, jaká je přesná majetková situace tohoto organizátora. Z tohoto důvodu je přirozené, že se spotřebitel nejdříve obrátí na organizátora s cílem dosáhnout vrácení zaplacených částek tak, že mu zašle dopis, případně upozornění a nakonec výzvu k zaplacení. Tímto způsobem vzniká riziko, že tříměsíční lhůta stanovená v článku 5 ministerského nařízení č. 349/1999 bude ve značné míře překročena už v okamžiku podání žádosti o zásah Garančního fondu, v důsledku čehož spotřebitel ztratí právo na vrácení zaplacených částek.

7.	S cílem napravit nesplnění povinností vytýkané v projednávaném řízení italské orgány nejdříve oznámily, že chtějí spornou lhůtu prodloužit ze tří na dvanáct měsíců, přičemž nakonec oznámily, že jí chtějí zrušit.

8.	Krom toho italské orgány zveřejnily v úředním věstníku Italské republiky sdělení, jehož cílem bylo informovat dotčené osoby, že v očekávání zrušení předmětné lhůty mohou být s cílem zajistit ochranu spotřebitelů podány žádosti o úhradu z Garančního fondu kdykoliv.

9.	Komise má za to, že uvedená opatření, přestože představují chvályhodný pokus o nápravu důsledků oznámeného porušení, nejsou dostatečná k odstranění rizika, že spotřebitel balíku cestovních služeb bude zbaven práva na účinnou ochranu v případě úpadku organizátora.

10.

Aby se plně zajistila právní jistota a jednotlivci tak mohli znát rozsah jejich práv a dovolávat se jich před soudy, musí být ustanovení směrnice provedena s nezpochybnitelnou účinností, konkrétností a jasností a nikoliv prostřednictvím pouhé správní praxe, která může být ze své povahy změněna dle úvahy vnitrostátní správy.

11.

Skutečnost, že v italské právní úpravě existuje jednak ustanovení, které nebylo nikdy formálně zrušeno a které pod hrozbou promlčení práva stanoví tříměsíční lhůtu pro podání žádosti o zásah fondu, a jednak sdělení správy, které vyzývá, aby se uvedená lhůta nezohledňovala, vytváří zjevně situaci právní nejistoty pro spotřebitele balíku cestovních služeb.

(1) Směrnice Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (Úř. věst. L 158, s. 59; Zvl. vyd. 13/10, s. 132)

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/30

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Symvoulio tis Epikrateias (Řecko) dne 2. dubna 2009 — „Enosi Efopliston Aktoploïas“, „ANEK“, „Minoïkes Grammes“, „N.E.Lesbou“, „Blue Star Ferries“ v. Ypourgos Emborikis Naftilias

(Věc C-122/09)

2009/C 141/52

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Symvoulio tis Epikrateias

Účastníci původního řízení

Žalobci:„Enosi Efopliston Aktoploïas“, „ANEK“, „Minoïkes Grammes“, „N.E.Lesbou“, „Blue Star Ferries“

Žalovaný: Ypourgos Emborikis Naftilias

Předběžné otázky

„Je na základě čl. 10 druhého pododstavce ES a čl. 249 druhého pododstavce ES: i) řecký zákonodárce povinen do 1. ledna 2004 během doby platnosti dočasné výjimky z použití nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž) (Úř. věst. L 364), která byla zavedena ustanovením čl. 6 odst. 3 tohoto nařízení vztahujícím se na Řecko, zdržet se přijetí ustanovení, která by mohla vážně ohrozit plné a účinné použití nařízení č. 3577/92 v Řecku od 1. ledna 2004; ii) jsou jednotlivci oprávněni opírat se o uvedené nařízení za účelem zpochybnění platnosti ustanovení přijatých řeckým zákonodárcem před 1. lednem 2004, pokud tato vnitrostátní ustanovení vážně ohrožují plné a účinné použití tohoto nařízení v Řecku od 1. ledna 2004?“;

„V případě kladné odpovědi na první otázku, je vážně ohroženo úplné použití nařízení č. 3577/92 od 1. ledna 2004 v Řecku z toho důvodu, že řecký zákonodárce přijal před 1. lednem 2004 ustanovení celistvé a trvalé povahy, která nestanoví, že jejich platnost končí ke dni 1. ledna 2004 a která nejsou slučitelná se zněním nařízení č. 3577/92?“

„V případě kladné odpovědi na první a na druhou otázku, umožňují články 1, 2 a 4 nařízení (EHS) č. 3577/92 přijetí vnitrostátních pravidel, podle kterých mohou majitelé lodí poskytovat služby námořní kabotáže pouze na zvláštních provozních trasách každoročně k tomu účelu určených příslušným vnitrostátním orgánem a teprve po získání správního povolení udělovaného na základě systému povolení s následujícími charakteristikami: i) vztahuje se na všechny provozní trasy obsluhující ostrovy bez výjimky, a ii) příslušné vnitrostátní orgány mohou, při výkonu diskreční pravomoci a bez předchozí definice použitých kritérií, podanou žádost o udělení povolení k provozování služby schválit jednostrannou změnou prvků žádosti, které se týkají četnosti a doby přerušení služby a ceníku jízdného?“;

„V případě kladné odpovědi na první a na druhou otázku, je omezením volného pohybu služeb, které je nepřípustné pro účely článku 49 ES, zavedení vnitrostátní právní úpravy, která stanoví, že majitel lodi, kterému správní orgány udělily povolení k provozování lodi na zvláštní trase (buď na základě schválení žádosti beze změn v tomto ohledu, nebo po jejím schválení s určitými změnami, které majitel lodi přijme), je v zásadě povinen obsluhovat konkrétní provozní trasu nepřetržitě po celou dobu trvání ročního provozního období, a že za účelem zajištění splnění jemu uložené povinnosti musí před zahájením provozní služby složit jistinu, která zcela nebo zčásti propadne, pokud uvedená povinnost nebude splněna nebo nebude splněna přesně?“

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/31

Žaloba podaná dne 2. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Kyperská republika

(Věc C-125/09)

2009/C 141/53

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: G. Zavvos a A. Nijenhuis)

Žalovaná: Kyperská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Kyperská republika tím, že nezajistila, aby se neprodleně bez diskriminace a průhledně udělilo právo cesty na, nad a pod veřejným majetkem, porušila povinnosti, které po ni vyplývají z čl. 11 odst. 1 „rámcové“ směrnice 2002/21/ES a čl. 4 odst. 1 „autorizační“ směrnice 2002/20/ES;

—	uložit Kyperské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Z informací poskytnutých službám Komise vyplývá, že druhý mobilní operátor nemohl účinně vybudovat svou vlastní síť za účelem poskytování služeb elektronických komunikací v rámci hospodářské soutěže s existujícím operátorem sítě, kterým je Archi Tilepikinonion Kyprou (Kyperský telekomunikační úřad, dále jen „ATIK“), a to z důvodu průtahů a nekoordinovaných postupů na Kypru.

Komise Kyperské republice vytýká, že v důsledku chování příslušných kyperských vnitrostátních orgánů (městských nebo okresních) druhý mobilní operátor v současnosti nedisponuje stavebními povoleními, která vyžadují vnitrostátní právní předpisy, a proto jeho existující síť, která má splňovat přísný požadavek zeměpisného pokrytí uvedený v jeho povolení, se může považovat za fungující v rozporu s kyperským právem.

Komise má za to, že tento stav přináší značné nevýhody pro činnosti druhého mobilního operátora. V rozsahu, v němž nedokončil vybudování své sítě, může svým uživatelům nabídnout úplné zeměpisné pokrytí jen prostřednictvím vnitrostátní roamingové služby, kterou mu za velkoobchodní ceny nabízí ATIK. Druhý mobilní operátor je proto v současnosti závislý na vnitrostátní roamingové službě poskytované ATIK přibližně pro 20 % celkového objemu jeho sítě. Jelikož jeho vlastní síť neumožňuje úplné zeměpisné pokrytí, musí nést skutečné externí náklady za používání vnitrostátní roamingové služby ATIK a je na této službě závislý.

Podle názoru Komise značné průtahy, které souvisí s přiznáním práva cesty na, nad a pod veřejný majetek, aby druhý mobilní operátor mohl instalovat stožáry a antény, představuje porušení čl. 11 odst. 1 rámcové směrnice, který stanoví, že příslušný orgán jedná na základě průhledných a veřejně přístupných postupů uplatňovaných bez diskriminace a neprodleně.

Kyperská republika uvádí, že nařízení, které se mělo přijmout hned po hlasování o návrhu zákona, mělo upravit i další důležité body zákoníku, například pravidlo šesti týdnů a obecněji všechna ustanovení § 4 zákoníku. Uvedené nařízení se však nikdy nevydalo, a v důsledku toho je situace v zásadě nezměněná. Komise se proto domnívá, že „rámcová“ směrnice a „autorizační“ směrnice nejsou v současnosti Kyprem správně provedeny, pokud jde o udělování povolení vydaných v územním řízení a stavebních povolení.

Článek 4 odst. 1 „autorizační“ směrnice a čl. 11 odst. 1 „rámcové“ směrnice proto nebudou plně provedeny předtím, než formálně vstoupí v platnost opatření zamýšlená k provedení zákoníku, protože pokud se potřebné postupy neukončí a zejména se nevydá nařízení, nový režim použitelný na stavební povolení nemůže vstoupit v platnost.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/31

Žaloba podaná dne 3. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-126/09)

2009/C 141/54

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: N. Yerrell, zmocněnec)

Žalované: Lucemburské velkovévodství

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo všechny právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a směrnice Rady 91/439/EHS a zrušení směrnice Rady 76/914/EHS (1) a v každém případě tím, že o uvedených předpisech neuvědomilo Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice;

—	uložit Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta k provedení směrnice 2003/59/ES uplynula dne 9. září 2006. Žalovaná strana však k datu předložení této žaloby dosud nepřijala všechna opatření nezbytná k provedení směrnice, nebo je v každém případě neoznámila Komisi.

(1) Úř. věst. L 226, s. 4; Zvl. vyd. 07/07, s. 441.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/32

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Nürnberg (Německo) dne 6. dubna 2009 — Coty Prestige Lancaster Group GmbH v. Simex Trading AG

(Věc C-127/09)

2009/C 141/55

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Nürnberg

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Coty Prestige Lancaster Group GmbH

Žalovaná: Simex Trading AG

Předběžná otázka

Jedná se o uvedení na trh ve smyslu čl. 13 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 40/94 (1) a článku 7 směrnice 89/104/EHS (2), pokud jsou tzv. parfémové testery přenechávány, aniž by docházelo k převodu vlastnictví, smluvně vázaným zprostředkovatelům prodeje pod podmínkou zákazu prodeje za tím účelem, aby tito zprostředkovatelé mohli svým potenciálním zákazníkům umožnit spotřebovat obsah zboží na zkoušku, přičemž toto zboží je označeno jako neprodejné, výrobce/majitel ochranné známky může na základě smlouvy zboží kdykoli stáhnout a obal zboží se svým jednodušším provedením zřetelně liší od obalu zboží, které výrobce/majitel běžně uvádí do oběhu?

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství; Úř. věst. L 11 ze dne 14. ledna 1994, s. 1-36.

(2) První směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách; Úř.věst.L 40 ze dne 11. února 1989, s. 1-7.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/32

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State (Nizozemsko) dne 15. dubna 2009 — 1. M. Josemans a 2. starosta Maastrichtu

(Věc C-137/09)

2009/C 141/57

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Raad van State

Účastníci původního řízení

Navrhovatelé

1.	M. Josemans

2.	starosta Maastrichtu

Předběžné otázky

1)	Spadá právní úprava, jako je sporná právní úprava v původním řízení, o přístupu nerezidentů do coffeeshopů zcela nebo zčásti do působnosti Smlouvy o ES, zejména do působnosti ustanovení o volném pohybu zboží nebo služeb nebo zákazu diskriminace zakotveného v článku 12 ES ve spojení s článkem 18 ES?

2)	Pokud se použijí ustanovení Smlouvy o ES o volném pohybu zboží nebo služeb, je zákaz přístupu nerezidentů do coffeeshopů vhodným a přiměřeným prostředkem pro boj s drogovou turistikou a s ní souvisejícími škodlivými vlivy?

3)	Použije se zákaz diskriminace občanů na základě jejich státní příslušnosti stanovený v článku 12 ES ve spojení s článkem 18 ES na právní úpravu o přístupu nerezidentů do coffeeshopů, pokud se nepoužijí ustanovení Smlouvy o ES o volném pohybu zboží nebo služeb?

4)	V případě kladné odpovědi, je přitom prováděné nepřímé rozlišování mezi rezidenty a nerezidenty odůvodněné, a je zákaz přístupu nerezidentů do coffeeshopů vhodným a přiměřeným prostředkem pro boj s drogovou turistikou a s ní souvisejícími škodlivými vlivy?

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/33

Žaloba podaná dne 16. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Belgické království

(Věc C-139/09)

2009/C 141/58

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: L. de Schietere de Lophem a A. Marghelis, zmocněnci)

Žalované: Belgické království

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Belgické království tím, že nepřijalo všechny právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES ze dne 15. března 2006 o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES (1), a v každém případě tím, že o uvedených předpisech neuvědomilo Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z této směrnice;

—	uložit Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta k provedení směrnice 2006/21/ES uplynula dne 30. dubna 2008. Žalovaná strana však ke dni podání této žaloby nepřijala všechna opatření nezbytná k provedení směrnice, nebo je v každém případě neoznámila Komisi.

(1) Úř. věst. L 102, s. 15.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/33

Žaloba podaná dne 21. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-141/09)

2009/C 141/59

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: P. Dejmek a J. Sénéchal, zmocněnci)

Žalované: Lucemburské velkovévodství

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo veškeré právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ES ze dne 26. října 2005 o přeshraničních fúzích kapitálových společností (1), a zejména s jejími články 1 až 4, 5 až 8, článkem 13, jakož i článkem 16 a čl. 9 odst. 2, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 19 uvedené směrnice;

—	uložit Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2005/56/ES uplynula dne 14. prosince 2007. Žalovaná strana přitom k datu předložení této žaloby dosud nepřijala veškerá opatření nezbytná k provedení směrnice, nebo je v každém případě neoznámila Komisi.

(1) Úř. věst. L 310, s. 1.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/33

Žaloba podaná dne 27. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-149/09)

2009/C 141/60

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: P. Dejmek a J. Sénéchal, zmocněnci)

Žalované: Lucemburské velkovévodství

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/68/ES ze dne 6. září 2006, kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS, pokud jde o zakládání akciových společností a udržování a změnu jejich základního kapitálu (1), nebo v každém případě tím, že o uvedených předpisech neinformovalo Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice;

—	uložit Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2006/68/ES uplynula dne 15. dubna 2008. Žalovaná strana přitom k datu předložení této žaloby dosud nepřijala opatření nezbytná k provedení směrnice, nebo je v každém případě neoznámila Komisi.

(1) Úř. věst. L 264, s. 32.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/37

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. dubna 2009 — Itochu v. Komise

(Věc T-12/03) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Trh s konzolami videoher a herními kazetami slučitelnými s herními konzolami Nintendo - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES - Omezení paralelních vývozů - Přičitatelnost protiprávního jednání - Pokuty - Rozdílné zacházení - Odrazující účinek - Délka trvání protiprávního jednání - Polehčující okolnosti - Spolupráce během správního řízení“)

2009/C 141/74

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Itochu Corp. (Tokio, Japonsko) (zástupci: Y. Shibasaki, G. van Gerven, T. Franchoo, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: původně P. Hellström a O. Beynet, poté F. Castillo de la Torre a O. Beynet, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení článků 1, 3 a 5 rozhodnutí Komise 2003/675/ES ze dne 30. října 2002, v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (COMP/35.587 PO Video Games, COMP/35.706 PO Nintendo Distribution a COMP/36.321 Omega — Nintendo) (Úř. věst. 2003, L 255, s. 33) v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně nebo podpůrně návrh na snížení pokuty, která jí byla uložena.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Itochu Corp. se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 55, 8.3.2003.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/37

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. dubna 2009 — Nintendo a Nintendo of Europe v. Komise

(Věc T-13/03) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Trh s konzolami videoher a herními kazetami Nintendo - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES - Omezení paralelních vývozů - Pokuty - Odrazující účinek - Délka trvání protiprávního jednání - Přitěžující okolnosti - Vedoucí úloha při protiprávním jednání nebo podněcování k němu - Polehčující okolnosti - Spolupráce během správního řízení“)

2009/C 141/75

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Nintendo Co., Ltd (Kyoto, Japonsko); a Nintendo of Europe GmbH (Grossostheim, Německo) (zástupci: I. Forrester, QC, J. Pheasant, M. Powell, C. Kennedy-Loest, solicitors a J. Killick, barrister)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: původně O. Beynet a A. Whelan, poté X. Lewis a O. Beynet, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení nebo snížení pokuty uložené žalobkyním čl. 3 první odrážkou rozhodnutí Komise 2003/675/ES ze dne 30. října 2002, v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (COMP/35.587 PO Video Games, COMP/35.706 PO Nintendo Distribution a COMP/36.321 Omega — Nintendo) (Úř. věst. 2003, L 255, s. 33).

Výrok rozsudku

1)	Výše pokuty uložené společnostem Nintendo Co., Ltd a Nintendo of Europe GmbH se stanoví na 119,2425 milionů eur.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 70, 22.3.2003.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/38

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. dubna 2009 — CD Contact Data v. Komise

(Věc T-18/03) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Trh s konzolami videoher a herními kazetami Nintendo - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES - Omezení paralelních vývozů - Důkaz o existenci dohody o omezení paralelního obchodu - Pokuty - Rozdílné zacházení - Polehčující okolnosti“)

2009/C 141/76

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: CD-Contact Data GmbH (Burglengenfeld, Německo) (zástupci: J. de Pree a R. Wesseling, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: P. Oliver, X. Lewis a O. Beynet, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2003/675/ES ze dne 30. října 2002, v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (COMP/35.587 PO Video Games, COMP/35.706 PO Nintendo Distribution a COMP/36.321 Omega — Nintendo) (Úř. věst. 2003, L 255, s. 33).

Výrok rozsudku

1)	Výše pokuty uložené společnosti CD-Contact Data GmbH se stanoví na 500 000 eur.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 70, 22.3.2003.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/38

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. dubna 2009 — Španělsko v. Komise

(Věc T-281/06) (1)

(„EZOZF - Záruční sekce - Výdaje vyloučené z financování Společenství - Vyrovnávací podpora pro producenty banánů - Nesrovnalosti v kontrolách jakosti - Druh použité finanční korekce - Proporcionalita“)

2009/C 141/77

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Španělské království (zástupce: M. Muñoz Pérez, abogado del Estado)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupce: F. Jimeno Fernández, zmocněnec)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise 2006/554/ES ze dne 27. července 2006, kterým se z financování Společenství vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) (Úř. věst. L 218, s. 12), a to v rozsahu, v němž toto rozhodnutí stanoví finanční korekci, která se použije na výdaje nahlášené Španělským královstvím v rámci vyrovnávací podpory pro producenty banánů za hospodářské roky 2002 a 2003.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Španělskému království se ukládá náhrada nákladů.

(1) Úř. věst. C 294, 2.12.2006.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/38

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 29. dubna 2009 — Borco-Marken-Import Matthiesen v. OHIM (α)

(Věc T-23/07) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství α - Absolutní důvod pro zamítnutí - Rozlišovací způsobilost - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“)

2009/C 141/78

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Borco-Marken-Import Matthiesen GmbH & Co. KG (Hamburk, Německo) (zástupce: M. Wolter, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: M. Kicia, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 30. listopadu 2006 (věc R 808/2006-4), týkajícímu se zápisu obrazového označení α jako ochranné známky Společenství,

Výrok

1)	Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 30. listopadu 2006 (věc R 808/2006-4) se zrušuje.

2)	O druhém bodu návrhových žádání společnosti BORCO-Marken-Import Matthiesen GmbH & Co. KG není třeba rozhodovat.

3)	OHIM se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 69, 24.3.2007.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/39

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 29. dubna 2009 — Bodegas Montebello v. OHIM — Montebello (MONTEBELLO RHUM AGRICOLE)

(Věc T-430/07) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství MONTEBELLO RHUM AGRICOLE - Starší národní slovní ochranná známka MONTEBELLO - Relativní důvod pro zamítnutí - Neexistence nebezpečí záměny - Neexistence podobnosti výrobků - Čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“)

2009/C 141/79

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bodegas Montebello, SA (Montilla, Španělsko) (zástupci: T. Andrade Boué, I. Lehmann Novo a A. Hernández Lehmann, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: P. López Fernández de Corres a J. Crespo Carrillo, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice před Soudem: Montebello SARL (Petit-Bourg, Francie) (zástupci: G.-G. Lamoureux, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 7. září 2007 (věc R 223/2007-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi Bodegas Montebello, SA, a Montebello SARL

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti Bodegas Montebello, SA, se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 22, 26.1.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/39

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 24. dubna 2009 — Sanchez Ferriz a další v. Komise

(Věc T-492/07 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Úředníci - Povýšení - Rok povýšení 2005 - Nezapsání na seznam povýšených úředníků - Sazby násobení - Články 6 a10 přílohy XIII služebního řádu - Právní zájem na uplatnění důvodu“)

2009/C 141/81

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Carlos Sanchez Ferriz (Brusel, Belgie) a devět dalších úředníků Komise Evropských společenství, jejichž jména jsou uvedená v příloze rozsudku (zástupce: F. Frabetti, advokát)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství (zástupci: C. Berardis-Kayser a G. Berscheid, zmocněnci)

Předmět

Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 17. října 2007, Sanchez Ferriz a další v. Komise (F-115/06, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí), směřující ke zrušení tohoto usnesení.

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Carlos Sanchez Ferriz (Brusel, Belgie) a devět dalších úředníků Komise Evropských společenství, jejichž jména jsou uvedená v příloze, ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené v tomto řízení Komisí.

(1) Úř. věst. C 64, 8.3.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/40

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 6. května 2009 — M/EMEA

(Věc T-12/08 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Dočasní zaměstnanci - Invalidita - Žádost o přezkum rozhodnutí, kterým byla zamítnuta první žádost o svolání výboru pro otázky invalidity - Žaloba na neplatnost - Akt nenapadnutelný žalobou - Potvrzující akt - Nové podstatné skutečnosti - Přípustnost - Mimosmluvní odpovědnost - Nemajetková újma“)

2009/C 141/82

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: M (Londýn, Spojené království) (zástupci: S. Orlandi, A. Coolen, J. N. Louis a É. Marchal, advokáti)

Další účastnice řízení: Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMEA) (zástupci: V. Salvatore a N. Rampal Olmedo, zmocněnci)

Předmět

Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 19. října 2007, M v. EMEA (F-23/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), směřující ke zrušení tohoto usnesení.

Výrok

1)	Usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 19. října 2007, M v. EMEA (F-23/07, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí), se zrušuje.

2)	Rozhodnutí Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMEA) ze dne 25. října 2006 se zrušuje v rozsahu, v němž zamítá žádost M ze dne 8. srpna 2006 o předložení jeho případu výboru pro otázky invalidity.

3)	Agentuře EMEA se ukládá zaplatit žalobci odškodné ve výši 3 000 eur.

4)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

5)	Agentuře EMEA se ukládá náhrada nákladů řízení před Soudem pro veřejnou službu i před tímto soudem.

(1) Úř. věst. C 64, 8.3.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/41

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 5. května 2009 — ars Parfum Creation & Consulting v. OHIM (Tvar rozprašovače)

(Věc T-104/08) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Přihláška trojrozměrné ochranné známky Společenství - Tvar rozprašovače - Absolutní důvod pro zamítnutí - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Povinnost uvést odůvodnění - Článek 7 odst. 1 písm. b), článek 73 a čl. 74 odst. 1 nařízení (ES) č. 40/94“)

2009/C 141/84

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: ars Parfum Creation & Consulting GmbH (Kolín nad Rýnem, Německo) (zástupci: A. Späth a G. Hasselblatt, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: R. Pethke, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 8. listopadu 2007 (věc R 1656/2006-1), týkajícímu se zápisu trojrozměrného označení tvořeného tvarem rozprašovače jako ochranné známky Společenství

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	ars Parfum Creation & Consulting GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 107, 26.4.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/41

Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 22. dubna 2009 — Bundesverband Deutscher Milchviehhalter a další v. Rada

(Věc T-217/08) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Nařízení (ES) č. 248/2008 - Režim mléčných kvót - Zvýšení vnitrostátních kvót pro mléko - Neexistence osobního dotčení - Nepřípustnost“)

2009/C 141/86

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobci: Bundesverband Deutscher Milchviehhalter eV (Bonn, Německo); Romuald Schaber (Petersthal, Německo); Stefan Mann (Eberdorfergrund, Německo) a Walter Peters (Körchow, Německo) (zástupci: W. Renner a O. Schniewind, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: M. Moore a Z. Kupčová, zmocněnci)

Vedlejší účastník podporující žalobce: Komise Evropských společenství (zástupci: H. Tserepa-Lacombe a M. Vollkommer, zmocněnci)

Předmět věci

Žádost o zrušení nařízení Rady (ES) č. 248/2008 ze dne 17. března 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 1234/2007, pokud jde o vnitrostátní kvóty pro mléko (Úř. věst. L 76, s. 6)

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Bundesverband Deutscher Milchviehhalter eV, Romuald Schaber, Stefan Mann a Walter Peters, ponesou vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené Radou.

3)	Komise ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 209, 15.8.2008.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/43

Žaloba podaná dne 24. března 2009 — Viasat Broadcasting UK v. Komise

(Věc T-114/09)

2009/C 141/93

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Viasat Broadcasting UK Ltd (Londýn, Spojené království) (zástupci: S. Kalsmose-Hjelmborg a M. Honoré, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 4. srpna 2008 ve věci N 287/2008; a

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Svou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 4. srpna 2008 ve věci N 287/2008 (1), kterým Komise na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) ES schválila podporu poskytnutou Dánskem na záchranu společnosti TV 2 Danmark A/S (dále jen „TV 2“).

Žalobkyně tvrdí, že podpora není v souladu s čl. 87 odst. 3 písm. c) ES, jelikož porušuje zásadu proporcionality, která je součástí uvedeného ustanovení, podle něhož taková podpora nesmí měnit „podmínky obchodu v takové míře, jenž by byla v rozporu se společným zájmem“. Žalobkyně zejména zaprvé tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že společnost TV 2 je „podnikem v obtížích“ ve smyslu Pokynů Společenství o státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (2). Zadruhé žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že podpora na záchranu je omezena v míře, která je nezbytná k udržení podnikání společnosti TV 2, a je udržována na úrovni, která nedovolí společnosti TV 2 investovat do nových činností nebo se chovat agresivně na obchodních trzích. Zatřetí, žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když nezohlednila státní podporu, kterou společnost TV 2 obdržela v minulosti.

(1) Shrnutí napadeného rozhodnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2009 C 9, s. 2) a nedůvěrná verze rozhodnutí byla zpřístupněna na http://ec.europa.eu/community_law/state_aids/

(2) Pokyny Společenství o státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích (Úř. věst. 2004 C 244, s. 2)

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/44

Žaloba podaná dne 20. března 2009 — La Sonrisa de Carmen a Bloom Clothes v. OHIM — Heldmann (BLOOMCLOTHES)

(Věc T-118/09)

2009/C 141/94

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: La Sonrisa de Carmen SL (Vigo, Španělsko), Bloom Clothes SL (Madrid, Španělsko) (zástupkyně: S. Míguez Pereira, advokátka)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Harald Heldmann (Hamburk, Německo)

Návrhová žádání žalobkyň

—	zrušit rozhodnutí odvolacího senátu ze dne 8. ledna 2009 ve věci R 695/2008-2 a nařídit zápis smíšené ochranné známky BLOOMCLOTHES jako ochranné známky Společenství pro třídy 25 a 35.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: smíšená ochranná známka Společenství tvořená výrazem „BLOOMCLOTHES“ a obrazovým prvkem představujícím muchomůrku (přihláška č. 5 077 128) pro výrobky a služby tříd 18, 25 a 35.

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Harald Heldmann

Namítaná ochranná známka nebo označení: slovní ochranná známka „BLOOM“ (německá ochranná známka č. 30 439 990) pro výrobky třídy 25.

Rozhodnutí námitkového oddělení: částečné zamítnutí námitek.

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: nesprávné použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1) [, které bylo nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)]

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/44

Žaloba podaná dne 23. března 2009 — Zhejiang Xinshiji Foods a Hubei Xinshiji Foods v. Rada

(Věc T-122/09)

2009/C 141/95

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Zhejiang Xinshiji Foods Co. Ltd, Hubei Xinshiji Foods Co. Ltd (zástupce: F. Carlin, Barrister, A. MacGregor, Solicitor, N. Niejahr a Q. Azau, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit nařízení v rozsahu, ve kterém ukládá anitdumpigová cla na žalobkyněmi vyráběné a vyvážené výrobky;

—	uložit Radě Evropské unie, aby nesla vlastní náklady řízení, a uložit jí náhradu nákladů tohoto řízení vynaložených žalobkyněmi.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobkyně na základě článku 230 ES domáhají zrušení nařízení Rady (ES) č. 1355/2008 ze dne 18. prosince 2008, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené z dovozu některých upravených nebo konzervovaných citrusových plodů (zejména mandarinek atd.) pocházejících z Čínské lidové republiky (1) (dále jen „konečné nařízení“), v rozsahu, ve kterém se jich týká.

Žalobkyně tvrdí, že konečné nařízení by mělo být, v rozsahu, ve kterém se jich týká, zrušeno, protože porušuje jejich právo na obhajobu, povinnost uvést odůvodnění a zásadu řádné správy.

Žalobkyně tvrdí, že bylo zasaženo do jejich práv na obhajobu,

(i)	tím, že ve lhůtě stanovené v čl. 20 odst. 4 nařízení Rady (ES) 384/96 (2) nebyly zveřejněny základní skutečnosti a nebyla poskytnuta dostatečná vysvětlení rozporů v objemu prodejů výrobního odvětví Společenství, v důsledku čeho žalobkyně nemohly vyjádřit své názory nebo dostatečně hájit své zájmy.

(ii)

při určování újmy tím, že Komise:

a)	nezodpověděla otázky žalobkyň ohledně nesrovnalostí v údajích o objemu prodeje výrobního odvětví Společenství včas tak, aby se žalobkyně mohly vyjádřit ještě před přijetím konečného nařízení Radou;

b)	neposkytla žalobkyním požadovaná vysvětlení ohledně odmítnutí zohlednění vlivu cen surovin;

c)	nevysvětlila, jakým způsobem provedla výpočet dvouprocentního zvýšení dovozních nákladů a dovozcova rozpětí

iii)	tím, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení, neboť při zjišťování újmy nezohlednila zásadní nesrovnalosti v údajích o objemu prodeje výrobního odvětví Společenství.

Žalobkyně tvrdí, že konečné nařízení je rovněž v rozporu s článkem 253 ES, jelikož neuvádí důvody týkající se základní skutečnosti, na které je založeno, totiž dvouprocentním zvýšení dovozních nákladů a dovozcova rozpětí, které má význam pro závěry učiněné v konečném nařízení, které vedly k uložení konečných antidumpingových cel žalobkyním.

Na posledním místě žalobkyně tvrdí, že Rada porušila zásadu řádné správy, tím, že přijala konečné nařízení tak, jak jej navrhovala Komise, aniž by zohlednila připomínky vznesené žalobkyněmi v průběhu řízení, ve kterých upozorňovaly na různé nedostatky spočívající v tom, že Komise nesprávně vysvětlila skutečnosti, na nichž založila svůj návrh konečných antidumpingových opatření, a v tom, že nedostatečně chránila práva žalobkyň na obhajobu.

(1) Úř. věst. 2008, L 350, s. 35.

(2) Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45).

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/45

Žaloba podaná dne 28. března 2009 — Ryanair v. Komise

(Věc T-123/09)

2009/C 141/96

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ryanair Ltd (Dublin, Irsko) (zástupci: E. Vahida a I-G. Metaxas-Maragkidis, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

—

určit v souladu s články 230 ES a 231 ES, že část rozhodnutí Evropské komise ze dne 12. listopadu 2008 ve věci státní podpory C26/2008 (půjčka ve výši 300 milionů eur poskytnutá společnosti Alitalia S.p.A.) je neplatná v rozsahu, v němž nástupnické společnosti společnosti Alitalia neukládá povinnost navrátit předmětnou podporu a poskytuje Itálii dodatečnou lhůtu k provedení jejího rozhodnutí;

—	určit v souladu s články 230 ES a 231 ES, že celé rozhodnutí ze dne 12. listopadu 2008 ve věci státní podpory C510/2008 (prodej aktiv společnosti Alitalia S.p.A.) je neplatné;

—	uložit Komisi povinnost nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vynaložené žalobkyní; a

—	přijmout jakékoliv jiné opatření, které Soud bude považovat za vhodné.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně zpochybňuje legalitu dvou rozhodnutí Komise ze dne 12. listopadu 2008 ve věci státní podpory C26/2008 ohledně půjčky ve výši 300 milionů eur poskytnuté společnosti Alitalia, oznámené v dokumentu pod číslem K(2008)6743 (1) a N510/2008 č. K(2008)6745 v konečném znění týkajícím se postupu při prodeji aktiv společnosti Alitalia, v rozsahu, v němž konstatuje, že uvedený postup nepředstavoval státní podporu za předpokladu, že italské orgány splnily některé závazky.

Žalobkyně na podporu své žaloby uvádí následující žalobní důvody:

Pokud jde o první sporné rozhodnutí, žalobkyně tvrdí, že je částečně neplatné, protože nástupnické společnosti Alitalia neukládá povinnost navrátit předmětnou podporu a poskytuje Itálii dodatečnou lhůtu pro vrácení půjčky.

Pokud jde o druhé sporné rozhodnutí, žalobkyně tvrdí, že tím, že Komise ani přes existenci závažných problémů nezahájila formální vyšetřovací řízení, vydala neúplné a nedostatečné rozhodnutí a porušila procesní práva žalobce podle článku 88 odst. 2 ES. Kromě toho žalobkyně tvrdí, že Komise neměla po pouhém předběžném zkoumání pravomoc k přijetí podmíněného rozhodnutí o neexistenci podpory. Žalobkyně dále tvrdí, že Komise nezkoumala všechny příslušené aspekty opatření a jejich souvislosti. Podle žalobkyně Komise zejména nezkoumala, zda mimořádný postup italských správních orgánů nepředstavoval sám o sobě poskytnutí podpory a zda italská vláda nemanipulovala s právními předpisy ve prospěch záměru společnosti Compagnia Aerea Italiana.

Dále, žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že nezohlednila možné alternativy k prodeji aktiv společnosti Alitalia, jako jsou soudem nařízená likvidace nebo vypořádání podílů. Žalobkyně dále tvrdí, že na prodej aktiv společnosti Alitalia Komise nepoužila zásadu investora v tržním hospodářství, a to zejména v tom směru, že neposoudila vliv výslovně vyjádřené podmínky kontinuity služeb a implicitní podmínky italského původu kupce části společnosti Alitalia zabývající se osobní dopravou že neshledala, že postup při prodeji aktiv společnosti Alitalia byl zjevně nepřiměřený, neposoudila skutečnou cenu nabízenou společností CAI a že neurčila kritéria pro stanovení tržní ceny aktiv společnosti Alitalia.

Kromě toho žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně označila stranu, která musí vrátit půjčku, kterou by měla být CAI, vzhledem ke vztahu kontinuity mezi Compagnia Aerea Italiana a společností Alitalia. Konečně žalobkyně tvrdí, že Komise porušila povinnost uvést odůvodnění.

(1) Úř. věst. 2009 L 52, s. 3

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/46

Žaloba podaná dne 31. března 2009 — Meridiana a Eurofly v. Komise

(Věc T-128/09)

2009/C 141/97

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Meridiana SpA (Olbia, Itálie) a Eurofly SpA (Miláno, Itálie) (zástupci: N. Green, QC, K. Bacon, Barrister, C. Osti a A. Prastaro, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyň

—	zrušit rozhodnutí Komise K(2008) 6745 v konečném znění ze dne 12. listopadu 2008;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhají zrušení rozhodnutí Komise K(2008) 6745 v konečném znění ze dne 12. listopadu 2008, kterým bylo prohlášeno, že postup prodeje aktiv letecké společnosti Alitalia, jak byl oznámen italskými orgány, není poskytnutím státní podpory ve prospěch kupujícího (N 510/2008) (1). Žalobkyně jsou konkurentkami na trhu letecké dopravy a podaly u Komise stížnosti týkající se opatření oznámených italskými orgány.

Žalobkyně na podporu svých návrhových žádání uvádí následující žalobní důvody.

Zaprvé, tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženou právními vadami, zjevnými faktickými vadami a není dostatečně odůvodněno, jelikož Komise došla k závěru, že aktiva společnosti Alitalia budou prodána za tržní cenu. Žalobkyně zejména tvrdí, že prvky postupu stanoveného Komisí neprokazují existenci ohodnocení nezávislým odborníkem, pokud jde o aktiva společnosti Alitalia, před jednáním o prodeji těchto aktiv. Podle názoru žalobkyň se Komise rovněž dopustila nesprávného právního posouzení tím, že dostatečně nepřihlédla k absenci otevřeného a transparentního postupu prodeje aktiv společnosti Alitalia.

Zadruhé, žalobkyně tvrdí, že závěr Komise, že způsob, jakým byla aktiva převedena, neměl za cíl vyhnout se povinnosti vrátit státní podporu, je založen na právních vadách, zjevných faktických vadách a není dostatečně odůvodněn.

Zatřetí, žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a porušila svou povinnost uvést odůvodnění tím, že neposoudila, zda právní úprava zavedená v Itálii v roce 2008, týkající se zvláštního insolvenčního řízení, nepředstavuje sama o sobě státní podporu společnosti Alitalia a kupujícímu, jak bylo uvedeno ve stížnosti žalobkyň, jelikož podle jejich názoru měla za cíl umožnit převod aktiv společnosti Alitalia.

Začtvrté, podle názoru žalobkyň se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a porušila svou povinnosti uvést odůvodnění tím, že neposoudila, zda některé prvky stížnosti žalobkyň neprokazovaly existenci státní podpory, zejména oddělení aktiv společnosti Alitalia za okolností, kdy by běžný soukromý investor tak neučinil, porušení zásady zákazu diskriminace, zahrnutí aktiv jiné společnosti do prodeje a nabytí jiné společnosti kupujícím aktiv společnosti Alitalia.

Konečně, žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávního právního posouzení tím, že zahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 ES místo toho, aby věc rozhodla po předběžném šetření.

(1) Úř. věst. 2009, C 46, s. 6.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/47

Žaloba podaná dne 2. dubna 2009 — Bongrain v. OHIM — Apetito (APETITO)

(Věc T-129/09)

2009/C 141/98

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bongrain SA (Viroflay, Francie) (zástupce: C. Hertz-Eichenrode, lawyer)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Apetito AG (Rheine, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 2. února 2009 ve věci R 720/2008-4 a

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „APETITO“ pro výrobky spadající do třídy 29 — přihláška č. 3 470 598

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Namítaná ochranná známka nebo označení: Slovní ochranná známka Společenství „apetito“ pro výrobky spadající do tříd 5, 11, 21 29, 30, 37, 39, 41 a 42

Rozhodnutí námitkového oddělení: Vyhovění námitkám

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady 40/94 (1), jelikož se odvolací senát dopustil nesprávného posouzení v tom smyslu, že existuje podobnosti mezi výrobky, a tudíž nebezpečí záměny dotčených ochranných známek.

(1) Nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/47

Žaloba podaná dne 27. března 2009 — I Marchi Italiani a B Antonio Basile 1952 v. OHIM — Osra (B Antonio Basile 1952)

(Věc T-133/09)

2009/C 141/99

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: I Marchi Italiani Srl (Neapol, Itálie) a B Antonio Basile 1952 (Giugliano, Itálie) (zástupce: G. Militerni, avvocato)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Osra SA (Rovereta, Itálie)

Návrhová žádání žalobkyň

—

zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu ze dne 9. ledna 2009 ve věci R 502/2008, I Marchi Italiani Srl proti Osra SA, které bylo žalobkyním oznámeno dne 30. ledna 2009 a které v důsledku odvolání Osra SA potvrdilo rozhodnutí zrušovacího oddělení a rovněž zrušení a prohlášení neplatnosti ochranné známky „B Antonio Basile 1952“;

—	rozhodnout, že zápis ochranné známky „B Antonio Basile 1952“ je platný a účinný ode dne podání přihlášky nebo zápisu uvedené ochranné známky;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: obrazová ochranná známka obsahující spojení „B Antonio Basile 1952“ [ochranná známka Společenství č. 5 274 121 (rozdělený zápis vyplývající z rozdělení zápisu č. 1 462 555 v důsledku částečného převodu ochranné známky] pro výrobky zařazené ve třídách 14, 18 a 25

Majitel ochranné známky Společenství: žalobkyně

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Osra SA

Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: obrazová ochranná známka „BASILE“ (zápis v Itálii č. 738 901, mezinárodní zápis č. R 413 396 B) pro výrobky zařazené ve třídě 25

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: vyhovění návrhu na zrušení a prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství v plném rozsahu

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: nesprávné použití čl. 52 odst. 1 písm. a) a čl. 53 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) [nyní čl. 53 odst. 1 písm. a) a čl. 54 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s.1)] a neexistence nebezpečí záměny

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/48

Žaloba podaná dne 30. března 2009 — B Antonio Basile 1952 a I Marchi Italiani v. OHIM — Osra (B Antonio Basile 1952)

(Věc T-134/09)

2009/C 141/100

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: italština

Účastníci řízení

Žalobci: B Antonio Basile 1952 (Giugliano, Itálie), I Marchi Italiani Srl (Neapol, Itálie) (zástupce: G. Militerni, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Osra SA (Rovereta, Itálie)

Návrhová žádání žalobců

—

zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu ze dne 9. ledna 2009 ve věci R 1436/2007-2, Antonio Basile, jednající jako podnikatel pod názvem „B Antonio Basile 1952“ proti Osra SA, které bylo žalobcům oznámeno dne 30. ledna 2009 a které v důsledku odvolání Osra SA potvrdilo rozhodnutí zrušovacího oddělení a rovněž zrušení a prohlášení neplatnosti ochranné známky „B Antonio Basile 1952“;

—	rozhodnout, že zápis ochranné známky „B Antonio Basile 1952“ je platný a účinný ode dne podání přihlášky nebo zápisu uvedené ochranné známky;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: obrazová ochranná známka obsahující spojení „B Antonio Basile 1952“ (přihláška ochranné známky Společenství č. 1 462 555) pro výrobky zařazené do tříd 14, 18 a 25

Majitel ochranné známky Společenství: žalobci

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Osra S.p.A.

Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: obrazová ochranná známka „BASILE“ (italská ochranná známka č. 287 030, mezinárodní ochranná známka č. R 413 396 B) pro výrobky zařazené do třídy 25

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: prohlášení částečné neplatnosti sporné ochranné známky ve vztahu k výrobkům zařazeným do třídy 25

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: žalobní důvody dovolávané v této věci jsou stejné jako ty, které byly uplatněny ve věci T-133/09

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/48

Žaloba podaná dne 7. dubna 2009 — Nexans France a Nexans v. Komise

(Věc T-135/09)

2009/C 141/101

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Nexans France SAS a Nexans SA (Paříž, Francie) (zástupci: M. Powell, Solicitor, a J.-P. Tran Thiet, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyň

—	zrušit rozhodnutí Komise ze dne 9. ledna 2009 — věc COMP/39610 — Surge;

—	prohlásit za neplatné rozhodnutí Komise o zajištění čtyř disků DVD-ROM a kopie celého pevného disku laptopu zaměstnance společnosti Nexans France za účelem pozdějšího přezkumu v jejích prostorách;

—	zrušit rozhodnutí Komise o vyslechnutí zaměstnance společnosti Nexans France dne 30. ledna 2009;

—

nařídit Komisi, aby společnosti Nexans France vrátila všechny dokumenty nebo důkazní prostředky, které obdržela v souladu se zrušenými rozhodnutími, které bez omezení zahrnují: (a) dokumenty, které nesouvisejí s výrobky řádně spadajícími do rozsahu neohlášené prohlídky; (b) dokumenty týkající se projektů ohledně elektrických kabelů nacházejících se mimo Evropský hospodářský prostor; (c) protiprávně zajištěné dokumenty z pevného disku a disků DVD-ROM a (d) vyjádření učiněná během výslechů nebo založená na výsleších zaměstnance společnosti Nexans France;

—	nařídit Komisi, aby se zdržela použití jakýchkoli dokumentů nebo důkazních prostředků, které obdržela v souladu se zrušenými rozhodnutími, pro účely řízení ve věci porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství;

—	nařídit Komisi, aby se zdržela předávání takových dokumentů nebo důkazních prostředků (nebo jejich odvozenin nebo na nich založených informací) orgánům příslušným v oblasti hospodářské soutěže jiných států;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení;

—	přijmout jakákoli další opatření, která bude Soudní dvůr považovat za vhodná.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V projednávané věci se žalobkyně domáhají zrušení rozhodnutí Komise K(2009) 92/1 ze dne 9. ledna 2009, kterým nařizuje společnosti Nexans SA a všem společnostem, které jsou prvně uvedenou společností přímo či nepřímo ovládány, včetně společnosti Nexans France SAS, aby se podřídily kontrole v souladu s čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003 (1) (věc COMP/39610 — Surge), jakož i způsobu, jakým bylo toto rozhodnutí provedeno.

Na podporu svých tvrzení žalobkyně argumentují, že napadené rozhodnutí je v rozporu se základními právy žalobkyň, včetně práva na obhajobu, práva na spravedlivý proces, práva žalobkyň odmítnout výpověď, pokud by jí sobě mohly způsobit trestní stíhání, a presumpce neviny a práva na soukromí. Dále tvrdí, že Komise v rámci provádění napadeného rozhodnutí překročila rámec rozsahu šetření.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205)

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/49

Žaloba podaná dne 7. dubna 2009 — Komise v. Galor

(Věc T-136/09)

2009/C 141/102

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: A.-M. Rouchaud-Joët, F. Mirza, zmocněnci, ve spolupráci s B. Katan a M. van der Woude, lawyers)

Žalovaný: Benjamin Galor (Jupiter, Spojené státy americké)

Návrhové žádání žalobkyně

—	uložit B. Galorovi, aby Společenství uhradil částku 205 611 eur, zvýšenou o zákonné úroky podle ustanovení článku 6.119 DCC ode dne 1. března 2003 až do dne, kdy bude Společenství zaplacena celá částka;

—	uložit B. Galorovi zaplatit Společenství zákonné úroky podle článku 6.119 DCC z částky 9 231,25 eur ode dne 2. září 2003 (nebo alternativně, od 10. března 2007) ode dne vynesení rozsudku až do dne, kdy bude Společenství zaplacena celá částka;

—	uložit B. Galorovi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dne 23. prosince 1997 uzavřelo Evropské společenství, zastoupené Komisí, smlouvu č. IN/004/97 s prof. Benjaminem Galorem a třemi společnostmi na provádění projektu „Self-Upgrading of Old-Design Gas Turbines in Land & Marine Industry by Energy-Saving Clean Jet-Engine Technologies“ v rámci aktivit Společenství v odvětví nejaderné energie (1). Podle ustanovení smlouvy Komise měla smluvním stranám poskytnout zálohu na svůj příspěvek. Platbu obdržel vedoucí projektu, prof. Benjamin Galor.

Z důvodů souvisejících s obtížemi dodavatelů s nalezením subdodavatelů pro projekt, a jelikož v provádění projektu nedošlo k pokroku, Komise rozhodla o ukončení projektu. Ve svém dopise dodavatelům Komise upřesnila, že příspěvek Společenství může být vyplacen (nebo si jej dodavatelé mohou ponechat) pouze tehdy, pokud se týká projektu a je odůvodněn závěrečnou technickou a finanční zprávou.

Závěrečná zpráva předložená dodavateli nebyla Komisí schválena a Komise zahájila řízení o vrácení zálohy.

Komise ve své žalobě tvrdí, že žalovaný nevrátil přijatou částku, ale naopak požadoval, aby mu Komise vyplatila stanovený příspěvek po odečtení zálohy. Dále žalovaný zahájil řízení před nizozemskými soudy k vymožení této částky. Příslušnost nizozemských soudů byla Komisí zpochybněna na základě doložky o soudní příslušnosti, která určila Soud prvního stupně jako příslušný k rozhodování veškerých sporů mezi smluvními stranami.

Komise ve své žalobě usiluje o navrácení vyplacené zálohy. Komise tvrdí, že byla oprávněna k ukončení smlouvy použitím smluvních ustanovení, jelikož žalovaný porušoval své smluvní povinnosti, protože — mimo jiné — došlo k významnému zpoždění se zahájením projektu, žalovaný nebyl schopen najmout technické prostředky vyžadované pro výzkum, že bylo poskytnuto financování a technické a finanční zprávy nesplňovaly smluvní požadavky.

Proto Komise tvrdí, že je oprávněna požadovat vrácení zálohy.

(1) Rozhodnutí Rady 94/806/ES ze dne 23. listopadu 1994, kterým se schvalují konkrétní programy pro výzkum a technologický vývoj, včetně zkoušek, v odvětví nejaderné energie (1994-1998) Úř. věst. L 334, s. 87.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/49

Žaloba podaná dne 8. dubna 2009 — Francie v. Komise

(Věc T-139/09)

2009/C 141/103

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Francouzská republika (zástupci: E. Belliard, G. de Bergues a A.-L. During, zmocněnci)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí Komise K(2009) 2003 v konečném znění, ze dne 28. ledna 2009, týkající se ročních hospodářských plánů v oblasti ovoce a zeleniny, které byly zavedeny ve Francii v rozsahu, v němž se vztahuje na část činností uskutečňovanou v rámci ročních hospodářských plánů, které byly financovány z odborových příspěvků,

—	podpůrně, v případě, že Soud bude mít za to, že tato žádost o částečné zrušení není přípustná, zrušit rozhodnutí K(2009) 2003 v konečném znění v celém rozsahu,

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhá částečného zrušení rozhodnutí Komise K(2009) 203 v konečném znění (1), ze dne 28. ledna 2009, kterým Komise prohlásila státní podpory poskytnuté Francouzskou republikou producentům ovoce a zeleniny v rámci „ročních hospodářských plánů“, jejichž cílem je usnadnění uvádění zemědělských výrobků sklizených ve Francii na trh, za neslučitelné se společným trhem.

Žalobkyně se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise měla za to, že opatření poskytnutá producentům ovoce a zeleniny představovala státní podpory, ačkoli tato opatření byla částečně financována z dobrovolných příspěvků členů odborů, které podle žalobkyně nepředstavovaly státní prostředky nebo prostředky přičitatelné státu.

Žalobkyně na podporu své žaloby uplatňuje dva žalobní důvody vycházející z:

—	porušení povinnosti uvést odůvodnění v rozsahu, v němž Komise neodůvodnila rozšíření kvalifikace státní podpory na opatření financovaná z dobrovolných příspěvků členů odborů dotčeného odvětví;

—	nesprávného právního posouzení, jelikož Komise kvalifikovala opatření financovaná ze soukromých zdrojů placená dobrovolně a bez zásahu veřejného orgánu jako státní podpory. Tato opatření nemohou být považována za výhody poskytnuté prostřednictvím státních prostředků.

(1) To je číslo uvedené na napadeném rozhodnutí, zatímco žalobkyně konsistentně odkazuje na číslo K(2009) 2003 v konečném znění.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/50

Žaloba podaná dne 7. dubna 2009 — Prysmian, Prysmian Cavi a Sistemi Energia v. Komise

(Věc T-140/09)

2009/C 141/104

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Prysmian SpA (Miláno, Itálie), Prysmian Cavi a Sistemi Energia (Miláno, Itálie), (zástupci: A. Pappalardo, advokát, F. Russo, advokát, M. L. Stasi, advokát, C. Tesauro, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí ze dne 9. ledna 2009 (věc COMP/39.610 — Surge), kterým Komise nařídila kontroly;

—	prohlásit, že rozhodnutí Komise vyhotovit kompletní kopie pevných disků některých vedoucích pracovníků společnosti Prysmian a analyzovat jejich obsah ve vlastních kancelářích v Bruselu, je protiprávní a v rozporu s čl. 20 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003;

—

podpůrně, ve vztahu k návrhovému žádání v předchozím bodě, prohlásit postup pracovníků provádějících kontrolu za zneužívající v rozsahu, v němž si nesprávně vyložili kontrolní pravomoci přiznané rozhodnutím a tak vyhotovili kompletní kopie obsahu některých pevných disků, aby jej v kancelářích v Bruselu ověřili;

—	nařídit, aby Komise společnosti Prysmian vrátila všechny dokumenty, které si neodůvodněně přivlastnila v rámci kontrol uskutečněných v sídle žalobkyň v Milánu nebo výňatky z kopií pevných disků, které ve vlastních kancelářích v Bruselu analyzovala;

—	zakázat Komisi jakékoliv použití protiprávně přivlastněných dokumentů, zejména v rámci řízení zahájeného za účelem zjištění údajných proti soutěžních jednání v oblasti elektrických kabelů, která jsou v rozporu s článkem 81 ES;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba byla podána proti rozhodnutí Komise ze dne 9. ledna 2009, kterým se má ověřit existence možných proti soutěžních jednání v oblasti elektrických kabelů, která jsou v rozporu s článkem 81 ES a podle kterého se žalobkyně musí podrobit kontrole podle čl. 20 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (1).

V rámci vykonání výše uvedeného rozhodnutí byli zástupci žalobkyň informováni zejména o rozhodnutí žalované vyhotovit přesnou kopii („forensic image“) pevných disků některých počítačů, aby se v šetření pokračovalo v kancelářích Komise v Bruselu.

Na podporu svého návrhu žalobkyně uplatňují, že:

—

nařízení č. 1/2003 výslovně stanoví, že se pravomoci kontroly vykonávají v prostorách podniku a zohledňuje i možnost zapečetění těchto prostor pro případ, že kontrola probíhá po vícero dní; žádné ustanovení neumožňuje Komisi vyhotovení kopií celých pevných disků, jejich odnesení z prostor podniku a analýzu ve vlastních kancelářích;

—	žalovaná protiprávně překročila potřebnou délku kontroly přibližně o měsíc a tím uvedla žalobkyně do nejistoty ohledně skutečného dosahu šetření;

—	Komise dále na několik týdnů zabránila tomu, aby žalobkyně obeznámené se všemi okolnostmi případu zvážily možnost požádat o připuštění do programu shovívavosti;

—	žalovaná svým jednáním, které je jí vytýkané, očividně překročila hranice, které stanovil zákonodárce Společenství pro její pravomoci kontroly v takovém rozsahu, že byly výrazně omezeny možnosti obhajoby podniků podléhajících kontrole.

(1) Úř. věst. L 1 s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/51

Žaloba podaná dne 6. dubna 2009 — Bredenkamp a další v. Komise

(Věc T-145/09)

2009/C 141/105

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: John Arnold Bredenkamp, Alpha International (PTV) Ltd (Camberley, Spojené království), Breco (Asia Pacific) Ltd. (Douglas, Isle of Man, Spojené království), Breco (Eastern Europe) Ltd. (Douglas, Isle of Man, Spojené království), Breco (Jižní Afrika) Ltd. (Douglas, Isle of Man, Spojené království), Breco (UK) Ltd. (Ascot, Spojené království), Breco Group, Breco International (St. Helier, Jersey, Spojené království), Breco Nominees Ltd. (Ascot, Spojené království), Breco Services Ltd. (Ascot, Spojené království), Corybantes Ltd. (Ascot, Spojené království), Echo Delta Holdings (Reading, Spojené království), Masters International Ltd. (Ascot, Spojené království), Piedmont (UK) Ltd. (Ascot, Spojené království), Raceview Enterprises (Private) Limited, Scottlee Holdings (PTV) Ltd., Scottlee Resorts Ltd., Timpani Exports Ltd. (Douglas, Isle of Man, Spojené království), Tremalt Ltd. (zástupci: D. Vaughan, QC, P. Moser, Barrister a R. Khan, Solicitor)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyň

—	zrušení nařízení Komise (ES) č. 77/2009 ze dne 26. ledna 2009, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 314/2004 o některých omezujících opatřeních vůči Zimbabwe, v rozsahu, v němž se týká žalobkyň a každé z nich jednotlivě;

—	dále nebo podpůrně, zrušení nařízení Komise (ES) č. 77/2009 v rozsahu, v němž se týká první žalobkyně a jakéhokoli subjektu v příloze III, který má být „ve vlastnictví“ první žalobkyně tak, aby byl z přílohy III vymazán údaj o první žalobkyni a veškeré údaje ohledně těchto subjektů;

—	v důsledku toho prohlásit, že uvedené rozhodnutí Komise ze dne 26. ledna 2009 se vůči žalobkyním neuplatňuje;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V projednávané věci požadují žalobkyně částečné zrušení nařízení Komise (ES) č. 77/2009 ze dne 26. ledna 2009, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 314/2004 o některých omezujících opatřeních vůči Zimbabwe (1) v rozsahu, v němž jsou žalobkyně zapsány na seznamu fyzických a právnických osob a subjektů, jejichž finanční prostředky a hospodářské zdroje jsou v souladu s tímto ustanovením předmětem zmrazení.

Na podporu své žaloby se žalobkyně dovolávají pěti žalobních důvodů.

Žalobkyně zaprvé tvrdí, že napadené nařízení postrádá dostatečný právní základ.

Zadruhé uvádějí, že Komise nepředložila přesvědčivé důkazy ke zmrazení finančních prostředků žalobkyň, a to v rozporu se svou povinností vyplývající z ustálené judikatury.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení porušuje jejich práva obhajoby, a to jednak právo být vyslechnut, tak i právo na účinnou soudní ochranu, jelikož bylo podle názoru žalobkyň přijato, aniž byla poskytnuta záruka oznámení jakýchkoli důkazů svědčícím proti nim nebo záruka, aby byly vyslyšeny v souvislosti s takovým důkazem, ani s jejich vlastními důkazy, svědčícími v jejich prospěch..

Začtvrté žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení bylo přijato v rozporu s protokolem č. 1 EÚLP a porušuje jejich základní právo vlastnit majetek.

Zapáté uvádějí, že napadené nařízení je v rozsahu, v němž se jich dotýká, založeno na zjevně nesprávném posouzení. Dále tvrdí, že Komise neprokázala, že zmrazení finančních prostředků žalobkyň je právně odůvodněné na základě relevantních právních předpisů a neposkytla správné údaje a spolehlivý a věrohodný důkaz jako základ pro své rozhodnutí, čímž neunesla požadované důkazní břemeno.

(1) Úř. věst. 2009 L 23, s. 5.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/51

Žaloba podaná dne 9. dubna 2009 — Parker ITR a Parker-Hannifin v. Komise

(Věc T-146/09)

2009/C 141/106

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Parker ITR Srl (Veniano, Itálie) a Parker-Hannifin Corp. (Mayfield Heights, Spojené státy) (zástupci: B. Amory, F. Marchini Càmia a F. Amato, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyň

—	zrušit rozhodnutí v rozsahu, v němž činí Parker ITR odpovědnou ode dne 1. dubna 1986 do 9. června 2006, a Parker Hannifin od 31. ledna 2006 do 9. července 2006;

—	podstatně snížit pokutu uloženou žalobkyním;

—	uložit Komisi náhradu vlastních nákladů řízení a nákladů řízení žalobkyň.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně usilují o zrušení rozhodnutí Komise K(2008) 428 konečné, ze dne 29. ledna 2009 o použití článku 81 ES a článku 53 EHP ve věci COMP/39406 — mořské potrubí v rozsahu, v němž je činí odpovědnými z účasti na jediném a pokračujícím protiprávním jednání v odvětví mořského potrubí v EHP, které sestávalo z rozdělení zakázek, stanovení cen, stanovení kvót, prodejních podmínek, zeměpisného rozdělení trhu a výměny obchodně citlivých informací o cenách, objemech prodeje a veřejných zakázkách. Dále požadují snížení pokut uložených žalobkyním.

Žalobkyně na podporu svých tvrzení uplatňují devět žalobních důvodů.

Zaprvé tvrdí, že tím, že je Parket ITR činěna odpovědnou za protiprávní jednání spáchané před 1. lednem 2002 právnickými osobami, které stále existují, vykonávají hospodářskou činnost a patří jiným podnikům, napadené rozhodnutí porušilo zásadu osobní odpovědnosti, zneužití svých pravomocí za účelem obcházení pravidel o promlčení, porušilo zásadu zákazu diskriminace a neuvedlo odůvodnění.

Zadruhé, žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu osobní odpovědnosti tím, že je činí odpovědnými za protiprávní jednání zaměstnance Parker ITR, protože: (i) zaměstnanec se kartelových aktivit zúčastni pro své osobní obohacení; (ii) při dosahování svých protiprávních příjmů tento zaměstnanec provozoval jednotku obchodu s ropou a plynem Parker ITR nezávisle na žalobkyních; (iii) Parker ITR utrpěla na základě protiprávního jednání zaměstnance škodu.

Zatřetí tvrdí, že napadené rozhodnutí je chybné v tom, že Parker Hannifin je odpovědná za období od 31. ledna 2002 a 9. červnem 2006, jelikož jakýkoliv předpoklad rozhodujícího vlivu Parker Hannifin na aktivity v oboru mořského plynového a ropného potrubí její plně vlastněné dceřiné společnosti Parker ITR byly plně vyvráceny žalobkyněmi a žádný z argumentů nebo dokumentů citovaných v rozhodnutí takové vyvrácení nezpochybňuje nebo nepředstavuje důkaz rozhodujícího vlivu Parker Hannifin na Parker ITR v průběhu uvedeného období.

Podle zbývajících šesti žalobních důvodů, které se týkají výše pokuty, žalobkyně uvádí následující:

Začtvrté tvrdí, že napadené rozhodnutí je zjevně nesprávné ve vymezení protiprávního jednání od 1. dubna 1986 do 13. května 1997 a protiprávního jednání od 11. června 1999 do 2. května 200 buď jako jediného trvajícího protiprávního jednání, nebo opakovaného protiprávního jednání ve smyslu čl. 25 odst. 2 druhé věty nařízení č. 1/2003 (1). V důsledku toho je podle názoru žalobkyň právo uložit pokuty za porušení od 1. dubna 1986 do 13. května 1997 promlčená.

Zapáté, žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí je chybné v tom, že považuje Parker ITR za vedoucí kartelu v období od 11. června 1999 do 30. září 2001.

Zašesté tvrdí, že napadené rozhodnutí porušilo zásadu osobní odpovědnosti a neuvedlo odůvodnění ohledně zvýšení pokuty uložené Parker Hannifin za údajnou úlohu Parker ITR jako vedoucí kartelu.

Zasedmé, žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí porušilo zásadu legitimního očekávání tím, že pro účely výpočtu „agregovaných prodejů v EHP“ ve smyslu článku 18 pokynů Komise o ukládání pokut (2) vzalo v úvahu prodeje zboží fakturovaného společnostem usazeným v EHP, kde ale zboží nebylo dodáno.

Zaosmé tvrdí, že tím, že se opírá o konsolidovaný obrat Parker Hannifin pro účely výpočtu 10 % stropu pro podíl na pokutě, za který je odpovědná výlučně Parker ITR, napadené rozhodnutí nesprávně vyložilo článek 23 nařízení 1/2003, porušilo zásadu osobní odpovědnosti a neuvedlo odůvodnění.

Zadeváté tvrdí, že rozhodnutí porušilo zásadu legitimního očekávání a povinnost uvést odůvodnění tím, že odmítlo použít na žalobkyně snížení pokuty za spolupráci.

(2) Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2).

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/52

Žaloba podaná dne 9. dubna 2009 — Trelleborg v. Komise

(Věc T-148/09)

2009/C 141/107

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Trelleborg AB (Trelleborg, Švédsko) (zástupci: J. Joshua, Barrister a E. Aliende Rodríguez, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

—	částečně zrušit článek 1 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká žalobkyně, a v každém případě přinejmenším tehdy, pokud konstatuje jakékoliv protiprávní jednání žalobkyně předcházející 2. červnu 1999;

—	snížit pokutu uloženou žalobkyni v článku 2 k opravě zjevných chyb v rozhodnutí;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně požaduje zrušení rozhodnutí Komise K(2008) 428 ze dne 28. ledna 2009 o použití článku 81 Smlouvy ES a článku 53 Dohody o EHP ve věc COMP/39.188 — mořské potrubí, v rozsahu, v němž jí činí odpovědnou za účast na jediném a trvajícím protiprávním jednání v odvětví mořského potrubí v EHP, které spočívalo v rozdělení veřejných zakázek, stanovení cen, stanovení kvót, prodejních podmínek, zeměpisném rozdělení trhů a výměně obchodně citlivých informací o cenách, objemech obchodu a veřejných zakázkách. Dále požaduje snížení pokuty uložené žalobkyni.

Žalobkyně na podporu svých tvrzení uplatňuje dva žalobní důvody.

Zaprvé tvrdí, že právo Komise ukládat pokuty za jakékoliv období předcházející 21. červnu 1999 je promlčeno podle čl. 25 odst. 1 nařízení č. 1/2003, jelikož žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností a zjevně nesprávného právního posouzení v tom, že konstatovala, že se žalobkyně dopustila jediného a trvajícího protiprávního jednání.

Zadruhé tvrdí, že Komise nemá legitimní zájem na deklaratorním konstatování porušení za první období, které skončilo v květnu 1997.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/53

Žaloba podaná dne 10. dubna 2009 — Dover v. Parlament

(Věc T-149/09)

2009/C 141/108

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Densmore Ronald Dover (Borehamwood, Spojené království) (zástupci: D. Vaughan, QC Barrister, M. Lester, Barrister a M. French, Solicitor)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit napadené rozhodnutí

—	přijmout organizační opatření na základě článku 64 jednacího řádu Soudu uvedená v žalobě;

—	uložit Parlamentu náhradu nákladů řízení vynaložených žalobcem.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí parlamentu D (2009) 4639 ze dne 29. ledna 2009 týkající se vymáhání příspěvků na parlamentní asistenci.

Na podporu svých tvrzení uvádí žalobce pět žalobních důvodů.

Zaprvé tvrdí, že Parlament nesprávně vyložil a nesprávně použil článek 14 pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu (dále jen „NPP pravidla“), mimo jiné tím, že se snažil se zpětnou účinností podrobit žalobce obtížně splnitelným požadavkům, které v rozhodné době nikdy nebyly požadovány po členech parlamentu, a tím, že přesně neoznačil, které položky výdajů byly považovány za vyplacené neoprávněně.

Zadruhé žalobce tvrdí, že Parlament se údajného „střetu zájmů“ dovolával v rozporu se zásadou právní jistoty, protože jednal v rozporu s vlastními zvyky a postupy, v rozporu s vlastními zveřejněnými pravidly, a bez stanovení jasných a transparentních norem. Žalobce tvrdí, že rozhodnutí Parlamentu postrádá jakýkoliv právní nebo skutkový základ.

Zatřetí, žalobce tvrdí, že Parlament nedodržel základní procesní požadavky podle článku 27 NPP pravidel, zejména pokud jde o předchozí konzultace s kvestory, odůvodnění „výjimečných“ okolností případu, slyšení žalobce před vydáním rozhodnutí, jakož i požadavek, že rozhodnutí má být vydáno předsednictvem.

Za čtvrté žalobce tvrdí, že žalovaný po něm vymáhá vrácení DPH, aniž by pro to existoval právní základ.

Konečně, žalobce tvrdí, že Parlament předal jeho případ OLAF předčasně, v rozporu se právem žalobce na obhajobu a bez právního základu nebo zdůvodnění.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/53

Žaloba podaná dne 10. dubna 2009 — Ningbo Yonghong Fasteners v. Rada

(Věc T-150/09)

2009/C 141/109

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ningbo Yonghong Fasteners Co. Ltd (zástupci: F. Graafsma a J. Cornelis, lawyers)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit nařízení Rady (ES) č. 91/2009 ze dne 26. ledna 2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně požaduje zrušit nařízení Rady (ES) č. 91/2009 ze dne 26. ledna 2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (1) na základě údajného porušení čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 384/96 (2) a na základě zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností při zamítnutí žádosti žalobkyně o zacházení na úrovni tržního hospodářství (Market Economy Treatment, dále jen „MET“).

Žalobkyně zaprvé tvrdí, že Komise o MET nerozhodla v řádné lhůtě podle čl. 2 odst. 7 písm. c) druhé odrážky nařízení (ES) č. 384/96. Tvrdí, že přijetím rozhodnutí o MET poté, co obdržela veškeré informace požadované v antidumpingovém dotazníku, Komise porušila svoji povinnost podle výše uvedeného ustanovení, která měla zajistit, aby otázka, zda výrobce splňuje kritéria MET, nebyla rozhodována na základě jejího dopadu na výpočet dumpingového rozpětí.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Rada se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že náklady žalobkyně na její hlavní surovinu, ocelový válcovaný drát, výrazně neodráží tržní hodnoty podle čl. 2 odst. 7 písm. c) nařízení (ES) č. 384/96. Tvrdí, že toto zjevně nesprávné posouzení lze přičíst tomu, že Komise a Rada porušily své povinnosti nezbytné péče a řádné správy tím, že pečlivě a nestranně nepřezkoumaly veškeré relevantní důkazy, které jim byly předloženy.

Konečně žalobkyně tvrdí, že výklad čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 384/96 provedený Radou představuje nepřípustný výklad a je tedy porušením uvedeného ustanovení. Žalobkyně dále tvrdí, že výklad čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) provedený Radou nejen nezohledňuje skutečnost, že posouzení MET vyžaduje provedení s ohledem na konkrétní podnik, ale rovněž ukládá neodůvodněné důkazní břemeno. Navíc podle žalobkyně výklad provedený Radou činí zbytnou možnost přizpůsobit výrobní náklady narušené konkrétní situací na trhu podle čl. 2 odst. 5 nařízení (ES) č. 384/96, a tudíž je v rozporu s povinností vykládat ustanovení práva Společenství s ohledem na jeho kontext a cíl.

(1) Úř. věst. L 29, s. 1

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/54

Žaloba podaná dne 8. dubna 2009 — ISDIN v. OHIM — Pfizer (ISDIN)

(Věc T-153/09)

2009/C 141/110

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: ISDIN, SA (Barcelona, Španělsko) (zástupce: M. Esteve Sanz, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Pfizer Ltd (Sandwich, Spojené království)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 22. ledna 2009 ve věci R 390/2008-1;

—

podpůrně zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 22. ledna 2009 ve věci R 390/2008-1 v rozsahu, v němž prohlašuje za neplatnou zapsanou ochrannou známku Společenství, která je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti pro určité zboží ve třídě 5, a

—	uložit žalovanému nebo případně další účastnici řízení před odvolacím senátem náhradu nákladů řízení, včetně těch vynaložených před odvolacím senátem.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: Slovní ochranná známka „ISDIN“ pro výrobky zařazené do tříd 3 a 5

Majitel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Prohlášení dotčené ochranné známky za částečně neplatnou

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení článku 73 nařízení Rady 40/94 (nyní článek 75 nařízení Rady 207/2009 (1) a pravidla 50 odst. 2 písm. h) nařízení Komise č. 2868/95 (2), jelikož odvolací senát nesplnil povinnost uvést odůvodnění týkající se nebezpečí záměny mezi dotyčnými ochrannými známkami; porušení čl. 51 odst. 1 písm. a) (nyní čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení Rady 207/2009) ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) (nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady 207/2009) a článku 74 nařízení Rady 40/94 (nyní článek 76 nařízení Rady 207/2009) v rozsahu, v němž odvolací senát odmítl vzít v úvahu vymezení učiněné žalobkyní v jejím odůvodnění, a tudíž obecně usoudil, že kolidující zboží bylo totožné; Podpůrně porušení čl. 51 odst. 1 psím. a) ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 40/94 v rozsahu,v němž napadené rozhodnutí odkazuje na určité zboží ve třídě 5; porušení čl. 51 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 40/94 v rozsahu, v němž odvolací senát rozhodl o platnosti rozhodnutí zrušovacího oddělení pro všechny výrobky původně pokryté napadenou ochrannou známkou

(1) Nařízení Rady č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189).

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/55

Žaloba podaná dne 10. dubna 2009 — MRI v. Komise

(Věc T-154/09)

2009/C 141/111

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Manuli Rubber Indusries SpA (MRI) (Miláno, Itálie) (zástupci: L. Radicati di Brozolo, advokát, M. Pappalardo, advokát, E. Marasà, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

—

prohlásit článek 1 rozhodnutí za neplatný v rozsahu, v němž konstatuje, že žalobkyně v době od 1. dubna 1986 do 1. srpna 1992 a od 3. září 1996 do 2. května 2007, a zejména v době od 3. září 1996 dne 9. května 2000, se podílela na jediném a pokračujícím protiprávním jednání na trhu mořského potrubí;

—	prohlásit článek 2 rozhodnutí za neplatný v rozsahu, v němž — jak vyplývá z pochybení vůči žalobkyni popsaného v předložené žalobě — jí byla uložena pokuta ve výši 4 900 000 eur;

—	odmítnout všechny tomu odporující výtky a tvrzení

podpůrně:

—	snížit ve smyslu článku 229 ES pokutu ve výši 4 900 000 eur, která byla uložena žalobkyni v článku 2 rozhodnutí;

a v každém případě:

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rozhodnutí napadené v této věci je totožné jako ve věci T-146/09 Parker ITR a Parker Hannifin v. Komise.

K odůvodnění svých návrhů žalobkyně nejprve uplatňuje, že rozhodnutí je, pokud jde hodnocení protiprávního jednání, které jí je kladeno za vinu ve formě podílu na jediném a rozsáhlém kartelu v letech 1986 až 2007, zejména s ohledem na konstatování protiprávního jednání v letech 1996 až 2007 a zahrnutím doby od září 1996 do května 1997 do doby, za kterou byla vyměřena pokuta, je zatíženo vadou.

K tomu uplatňuje, že protiprávní jednání nemůže být ani pokračující, ani opakované, pokud mezi jednotlivými dobami protiprávních jednání chybějí podstatné časové úseky a především došlo k pozitivním událostem, které jsou neslučitelné s vůlí pokračovat nebo opakovat protiprávní jednání, například k veřejnému a výslovnému přerušení vazby ke kartelu žalobkyní, které bylo konstatováno i Komisí.

Žalobkyně dále uplatňuje protiprávnost vyměření výše pokuty zejména z hlediska trvání, závažnosti a zmírnění pokuty se zřetelem k úpravě týkající se korunního svědectví.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/55

Kasační opravný prostředek podaný dne 20. dubna 2009 Luigim Marcucciem proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 18. února 2009 ve věci F-42/08, Marcuccio v. Komise

(Věc T-157/09 P)

2009/C 141/112

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Luigi Marcuccio (Tricase, Itálie) (zástupce: G. Cipressa, advokát)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

—	zrušit v plném rozsahu a bezvýjimečně usnesení ze dne 18. února 2009 ve věci F-42/08 (dále jen „dotčená věc“), Marcuccio v. Komise, přijaté prvním senátem Soudu pro veřejnou službu,

—	prohlásit, že žaloba v prvním stupni, v jejímž rámci bylo přijato napadené usnesení, je v plném rozsahu a bezvýjimečně zcela přípustná a krom toho

hlavně

—	vyhovět v plném rozsahu a bezvýjimečně návrhovým žádáním navrhovatele v jeho žalobě v prvním stupni, které je zde třeba chápat jako výslovně převzaté pro všechny právní účinky,

—	uložit odpůrkyni náhradu ve prospěch navrhovatele veškerých nákladů řízení, které vynaložil jak v řízení v prvním stupni, tak v tomto řízení o kasačním opravném prostředku nebo

podpůrně:

—	vrátit projednávanou věc Soudu pro veřejnou službu, v jiném složení, aby rozhodl znovu ve věci samé.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tento kasační opravný prostředek směřuje proti usnesení Soudu pro veřejnou službu ze dne 18. února 2009, které odmítá jako zjevně nepřípustnou žalobu podanou navrhovatelem, jejímž předmětem je náhrada údajné škody, která mu byla způsobena tím, že mu Komise zaslala oznámení na číslo faxu, ke kterému neměl přístup.

Na podporu svých návrhových žádání navrhovatel uvádí naprostý nedostatek odůvodnění, co se týče:

—	nepřípustnosti žaloby na náhradu škody,

—	nepřípustnosti návrhových žádání směřujících krom jiného k tomu, aby Soud pro veřejnou službu „přezkoumal protiprávnost skutečnosti, která vedla ke vzniku dotčené škody“,

—	dne předložení vyjádření k žalobě; pokud jde o tento bod poukazuje se na procesní vady způsobilé poškodit zájmy navrhovatele z důvodu nedodržení povinnosti nepřihlížet k obsahu vyjádření k žalobě v rozsahu, v němž bylo předloženo opožděně.

Navrhovatel rovněž poukazuje na porušení zásady spravedlivého řízení, článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/56

Žaloba podaná dne 16. dubna 2009 — Martinet v. Komise

(Věc T-163/09)

2009/C 141/113

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Yvon Martinet (Paříž, Francie) (zástupce: J.-L. Fourgoux, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí o zamítnutí kandidatury Y. Martineta na funkci náhradníka člena odvolacího senátu Evropské agentury pro chemické látky;

—	uložit Evropské komisi, Generálnímu ředitelství pro podniky a průmysl a Výboru pro předvýběr odvolacího senátu Evropské agentury pro chemické látky, aby provedly skutečný a meritorní přezkum spisu týkajícího se kandidatury Y. Martineta jako naturální náhradu za újmu způsobenou ztrátou příležitosti;

—	v každém případě Evropské komisi, Generálnímu ředitelství pro podniky a průmysl a Výboru pro předvýběr odvolacího senátu Evropské agentury pro chemické látky uložit náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Komise o zamítnutí své kandidatury na funkci náhradníka člena odvolacího senátu Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) proto, že jeho kandidatura nebyla vzata v úvahu z důvodu, že nebyla doručena útvaru zodpovědnému za výběrové řízení, protože byla zaslána místopředsedovi Komise, G. Verheugenovi, na adresu odlišnou od přesné adresy uvedené ve výzvě k vyjádření zájmu, zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie, C 2008, 41 A, s. 8.

Na podporu své žaloby žalobce, pokud jde o návrh na zrušení, uvádí, že:

—	v napadeném rozhodnutí nebyla splněna povinnost uvést odůvodnění, která je zásadním formálním požadavkem, jenž je nutné dodržovat;

—	napadené rozhodnutí spočívá na věcně nesprávném skutkovém základě vzhledem k tomu, že kandidatura byla zaslána na adresu uvedenou ve výzvě ke kandidatuře;

—	byl porušena zásada řádné správy a zásada rovnosti příležitostí kandidátů, jelikož nebyla přezkoumána kandidatura žalobce.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/56

Kasační opravný prostředek podaný dne 27. dubna 2009 Luigim Marcucciem proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 18. února 2009 ve věci F-70/07, Marcuccio v. Komise

(Věc T-166/09 P)

2009/C 141/114

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Luigi Marcuccio (Tricase, Itálie) (zástupce: G. Cipressa, advokát)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

—	zrušit v plném rozsahu a bezvýjimečně usnesení ze dne 18. února 2009 ve věci F-70/07 (dále jen „dotčená věc“), Marcuccio v. Komise, přijaté prvním senátem Soudu pro veřejnou službu,

—	prohlásit, že žaloba v prvním stupni, v jejímž rámci bylo přijato napadené usnesení, je v plném rozsahu a bezvýjimečně zcela přípustná,

—	v rozsahu, v němž je to nezbytné určit, že Soud pro veřejnou službu se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že považoval některá návrhová žádání formulovaná v návrhu na zahájení řízení v dotčené věci za „návrh na určení výše nákladů řízení“ (sic, bod 16 napadeného usnesení),

—	v rozsahu, v němž je to nezbytné prohlásit, že Soud pro veřejnou službu byl příslušný rozhodnout jako soud v prvním stupni o všech návrhových žádáních navrhovatele (dále jen „návrhová žádání“) v dotčené věci, krom toho

hlavně:

—	vyhovět v plném rozsahu a bezvýjimečně návrhovým žádáním navrhovatele, které je zde třeba chápat jako výslovně převzaté pro všechny právní účinky,

—	uložit odpůrkyni náhradu ve prospěch navrhovatele veškerých nákladů řízení, které vynaložil jak v řízení v prvním stupni, tak v tomto řízení o kasačním opravném prostředku nebo

podpůrně:

—	vrátit projednávanou věc Soudu pro veřejnou službu, v jiném složení, aby rozhodl znovu ve věci samé.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu svých návrhových žádání navrhovatel uvádí tyto důvody:

—	protiprávnost částečného vrácení věci Soudu prvního stupně, zejména z důvodu nesprávného výkladu a použití článku 90 Služebního řádu úředníků Evropských Společenství (dále jen „Služební řád úředníků“) a naprostý nedostatek odůvodnění,

—	porušení, nesprávný výklad a použití zásady zákonného soudce, jakož i článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

—

protiprávnost zamítnutí z důvodu, že jsou nepřípustné, jiných návrhových žádání než těch, pro které se Soud pro veřejnou službu považoval za nepříslušný, a to zejména z důvodu nesprávného výkladu a použití článku 90 Služebního řádu úředníků a pojmu návrh na náhradu škody, který je podpůrný k návrhu na zrušení rozhodnutí orgánu Společenství, jakož i z důvodu naprostého nedostatku odůvodnění a zkreslení skutečností,

—

procesní pochybení způsobilé vážně poškodit zájmy navrhovatele tím, že se nedodržela povinnost nezohlednit obsah aktu uvedeného v bodě 11 napadeného usnesení, protože byl podán opožděně, jakož i z důvodu, že byli účastníci řízení vyzváni předložit mimořádné akty, doplněné následně do spisu v rámci řízení v prvním stupni, způsobilé vážně poškodit zájmy navrhovatele,

—	porušení zásady spravedlivého řízení, článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 47 Listiny.

20.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

C 141/57

Žaloba podaná dne 28. dubna 2009 — Vidieffe v. OHIM — Ellis International Group Holdings (GOTHA)

(Věc T-169/09)

2009/C 141/115

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Vidieffe Srl (Bologna, Itálie) (zástupci: M. Lamandini, advokát, D. De Pasquale, advokát, M. Pappalardo, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Perry Ellis International Group Holdings Ltd

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit, pro porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11. s. 1) [nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2008 o ochranné známce Společenství, Úř. věst. L 78 s. 1] a zneužití pravomoci, rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 12. února 2009, v rozsahu v němž částečně vyhovuje odvolání a zrušuje rozhodnutí námitkového oddělení OHIM v rozsahu, v němž toto zamítá námitku, pokud jde o „zboží z kůže a imitace kůže, výrobky z těchto látek nezahrnuté v jiných třídách; kufry a kufříky, deštníky, slunečníky a vycházkové hole“ třídy 18 a všechny výrobky třídy 25; a v důsledku toho potvrdit v plném rozsahu rozhodnutí námitkového oddělení OHIM (věc č. B 909 350, 22. únor 2008);

—	uložit OHIM, aby přijal všechna opatření nezbytná k vyhovění rozhodnutí Soudu;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „GOTHA“ (přihláška č. 3 665 957) pro výrobky zařazené do tříd 18 a 25

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Perry Ellis International Group Holdings Ltd

Namítaná ochranná známka nebo označení: Obrazová ochranná známka Společenství „gotcha“ (č. 2 896 199) pro výrobky zařazené do tříd 3, 18 a 25

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitky v celém rozsahu

Rozhodnutí odvolacího senátu: Částečné přijetí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (nahrazeno nařízením č. 207/2009) a v každém případě zneužití pravomoci z důvodu domněnky, že mezi označeními, která nemohou být zaměněna, existovalo nebezpečí záměny

		ISSN 1725-5163 doi:10.3000/17255163.C_2009.141.ces
Úřední věstník Evropské unie		C 141

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 52 20. června 2009

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ A INSTITUCÍ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr
2009/C 141/01	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 129, 6.6.2009	1