31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/1

—

věří, že mezikulturní dialog je klíčovým nástrojem na podporu chápání kulturní rozmanitosti, posilování a sjednocování občanů v mnohojazyčné a multikulturní Evropě;

—

je přesvědčen, že dialog mezi odlišnými náboženstvími a světovými názory je jedním z nejdůležitějších nástrojů udržitelného mezikulturního dialogu;

—

vyzývá proto Evropský parlament, aby prosazoval Evropskou listinu pro mezikulturní dialog, a navrhuje Evropské komisi a členským státům, aby zorganizovaly stálou evropskou platformu pro mezikulturní dialog, do níž by byly zapojeny místní a regionální orgány, s cílem rozvíjet systematický dialog počínaje našimi městy a regiony;

—

je toho názoru, že místní a regionální orgány mají v podporování mezikulturního dialogu důležité pravomoci;

—

domnívá se, že místní orgány by měly nastolit otevřený dialog s jednotlivými skupinami – složkami společnosti, dále iniciovat a podporovat komunikaci mezi těmito skupinami, pořádat setkání a též šířit osvětu formou přednášek, festivalů, výstav a dalších druhů činnosti;

—

zdůrazňuje, že regionální a místní orgány jsou v mnoha členských státech zodpovědné za legislativu související s integrační politikou a za její provádění, a plní tedy klíčovou úlohu v integraci přistěhovalců;

—

soudí, že mezikulturní dialog je podmínkou úspěšné integrace. Jelikož jsou místní a regionální orgány nejblíže k občanům, mohou stimulovat vzájemné uznání a aktivnější zapojení do mezikulturního dialogu.

Zpravodaj

:

Milan BELICA (SK/ELS), předseda Nitranského samosprávního kraje

1.

se domnívá, že základní zásada, jíž se řídí proces evropské integrace, je respektování kulturní rozmanitosti a její podpora. Mezikulturní dialog je z tohoto hlediska klíčovým nástrojem na podporu chápání kulturní rozmanitosti, posilování a sjednocování občanů v mnohojazyčné a multikulturní Evropě;

2.

zdůrazňuje, že koncept mezikulturního dialogu spojený se sociální a územní soudržností může napomoci vštěpování základních hodnot soukromého, společenského a občanského života, jako je solidarita, zodpovědnost, tolerance, respektování tradičních hodnot, snaha o sociální pokrok a chápání sociální a kulturní rozmanitosti. Může též zlepšit schopnost komunikace mezi jednotlivci a skupinami s rozdílným kulturním pozadím a schopnost solidárního soužití;

3.

vyzdvihuje, že rovný přístup ke kultuře a svobodě kulturního projevu jsou zásadní prvky hodnotové základny Evropy a předpoklady mezikulturního dialogu a integrace;

4.

zdůrazňuje, že za účelem efektivní podpory mezikulturního dialogu je třeba spolupracovat na regionální a místní úrovni a zapojit místní a regionální politické činitele, sociální partnery, vzdělávací a školicí zařízení, nevládní organizace, organizace mládeže, sportovní a kulturní organizace, stejně jako struktury zastupující přistěhovalce a další vhodné partnery na úrovni blízké občanům. Náboženská a nenáboženská sdružení jsou v tomto dialogu rovněž důležitými partnery, jelikož napomáhají vytvářet potřebu vzájemného porozumění a tolerance, pokud jsou skutečně nositeli těchto hodnot;

5.

je přesvědčen, že dialog mezi odlišnými náboženstvími a světovými názory je jedním z nejdůležitějších nástrojů udržitelného mezikulturního dialogu. Organizace zastupující různá vyznání jsou často zásadně důležitými subjekty v naší společnosti a na místní a regionální úrovni a náboženští představitelé mohou společně rozvíjet pracovní metody na podporu vzájemného porozumění a na takové posílení mezikulturního dialogu. Podpora těchto metod a činností prováděných na místní a regionální úrovni by též mohla posílit zásadu vzájemného porozumění;

6.

vyzývá proto Evropský parlament, aby prosazoval Evropskou listinu pro mezikulturní dialog, a navrhuje Evropské komisi a členským státům, aby zorganizovaly stálou evropskou platformu pro mezikulturní dialog, do níž by byly zapojeny místní a regionální orgány, s cílem rozvíjet systematický dialog počínaje našimi městy a regiony;

7.

je toho názoru, že místní a regionální orgány mají v podporování mezikulturního dialogu důležité pravomoci. Nesou hlavní zodpovědnost za formování a podporování široké řady našich kultur. Hrají hlavní úlohu v rozšiřování a používání osvědčených postupů a ve výměně zkušeností v oblasti mezikulturního dialogu, zvláště proto, že zajišťují koordinaci vícerozměrných místních a regionálních sítí, do nichž jsou zapojeny všechny příslušné zainteresované subjekty;

8.

domnívá se, že místní a regionální orgány mohou ze své pozice šířit poznatky o současné komplexní realitě a soužití různých kulturních identit a náboženských vyznání. Z toho důvodu je důležité, aby měly skutečné znalosti o jednotlivých skupinách, jejich činnosti a vlivu ve společnosti. Proto je důležité stanovit pokud možno nejširší okruh subjektů mezikulturního dialogu a začlenit je do struktur pro přímou a intenzivní spolupráci s příslušnými místními či regionálními orgány;

9.

konstatuje, že mnoho mezikulturních iniciativ je řízeno na místní nebo regionální úrovni. Místní a regionální orgány mají díky své blízkosti k občanům strategické postavení a v partnerství s dalšími místními subjekty mohou vhodným způsobem reagovat na specifické potřeby a požadavky různých kulturních skupin v oblasti své působnosti a podporovat širší mezikulturní dialog;

10.

je toho názoru, že místní orgány by měly nastolit otevřený dialog s jednotlivými skupinami – složkami společnosti, dále iniciovat a podporovat komunikaci mezi těmito skupinami, pořádat setkání a též šířit osvětu formou přednášek, festivalů, výstav a dalších druhů činnosti. Místní a regionální orgány by měly iniciovat otevřený dialog, ve kterém by vystupovaly nestranně, s respektem ke svobodě a právům jednotlivce a skupin a dále pouze jako zprostředkovatelé; eventuálně mohou poskytovat „poradenskou službu“ (informace, projekty);

11.

věří, že přistěhovalci by měli mít možnost účastnit se místních a regionálních voleb a voleb do Evropského parlamentu;

12.

podporuje proto příslušné orgány a politické skupiny, aby podporovaly jejich účast a tím usnadnily jejich integraci do společnosti;

13.

soudí, že mezikulturní dialog je podmínkou úspěšné integrace. Jelikož jsou místní a regionální orgány nejblíže k občanům, mohou stimulovat vzájemné uznání a aktivnější zapojení do mezikulturního dialogu;

14.

doporučuje, aby Evropská unie v mezích svých pravomocí zajistila jasné rámce a předpoklady pro úspěšnou integraci, rovněž však uznává, že přistěhovalecká a integrační politika je v pravomoci jednotlivých států a že musí být dodržována zásada subsidiarity;

15.

upozorňuje na potřebu vytvořit a podporovat struktury řízení (jednotná kontaktní místa), které by se zabývaly praktickými záležitostmi, jež musí přistěhovalci řešit (zároveň s běžnými problémy s byrokracií), a které by byly schopny poskytnout užitečné informace zejména nově příchozím přistěhovalcům;

16.

zdůrazňuje, že regionální a místní orgány jsou v mnoha členských státech zodpovědné za legislativu související s integrační politikou a za její provádění, a plní tedy klíčovou úlohu v integraci přistěhovalců. Při vypracování společných evropských rámců podle bodu 14 je třeba zohlednit rozdíly v systémech jednotlivých států a jejich zeměpisnou polohu, dosavadní zvyky a historická a kulturní specifika. To rovněž znamená, že místní a regionální orgány by měly uplatňovat integrační model v souvislosti s vlastními specifiky;

17.

klade důraz na to, že místní a regionální orgány se často podílejí na míře efektivnosti a účinnosti řady aspektů integrační politiky tím, jak plní své úkoly v těchto oblastech;

18.

žádá, aby byly na místní a regionální úrovni uvolněny odpovídající prostředky pro integrační opatření, zatímco se zkoumají stávající programy. Je třeba pomoci místním a regionálním samosprávám s organizováním integračního procesu prostřednictvím informací, finančních prostředků a rozvíjení osvědčených postupů. Proto se doporučuje zohlednit prvky a opatření, které by umožnily financování projektů a opatření na místní a regionální úrovni pro integraci přistěhovalců;

19.

je si vědom široké vlny přistěhovalectví v Evropské unii. V tomto případě je třeba zintenzivnit spolupráci a dialog v kulturní oblasti s cílem zajistit, aby kulturní rozdíly nevyvolávaly nesoulad, ale naopak se staly nástroji rozvoje, který posílí toleranci a sjednotí obyvatele v multikulturní Evropě založené na vzájemném respektování a solidaritě;

20.

žádá, aby bylo zvýšeno úsilí o stanovení společné evropské politiky, která by řešila nelegální přistěhovalectví. Řada právních aspektů nelegálního přistěhovalectví přesahuje pravomoci místních orgánů, nicméně sociální následky tohoto jevu se v prvé řadě a především projevují právě na místní a regionální úrovni. Měly by být nalezeny cesty a vyvinuto úsilí za účelem konzultace regionů a místní úrovně při přípravě společných politik v této oblasti a pro řešení konkrétních problémů nelegálního přistěhovalectví v souvislosti s mezikulturním dialogem;

21.

je toho názoru, že regionální a místní orgány hrají zvláštní úlohu v souvislosti s migrační politikou, neboť poskytují mnoho služeb, na nichž závisí úspěšná integrace, jako je ubytování, zdravotní péče, vzdělávání, vzdělávací programy zaměřené na dovednosti a jazyk atd., a problémy v těchto oblastech se tedy týkají v prvé řadě těchto orgánů;

22.

zdůrazňuje, že proces integrace někdy probíhá po několik generací, zvláště na místní úrovni, a proto přisuzuje značný význam tomu, aby místní a regionální orgány zajišťovaly účinnou integraci ve strukturálním, sociálním, ekonomickém a kulturním smyslu, přičemž absolutním předpokladem je přispění k tomu, aby noví přistěhovalci nebyli diskriminováni a jejich práva a přístup k finančním prostředkům, pracovním místům a službám byly zajištěny, aby se mohli plně zapojit do evropské společnosti. Zásadní význam má přístup na normální trh práce, který regulují členské státy;

23.

doporučuje prozkoumat, zda je možné, aby byla v každém členském státě vytvořena síť místních a regionálních orgánů, jež by umožnila zintenzivnit spolupráci tak, aby bylo možné účinně řešit migrační toky a profesionálně integrovat přistěhovalce prostřednictvím místních projektů podporovaných těmito orgány;

24.

poukazuje na Evropský rok mezikulturního dialogu 2008, který podporou porozumění mezi různými kulturami dodává významný impuls pro integraci lidí z přistěhovaleckých kruhů. Komise by měla zvážit, zda by zavedení každoročního „Evropského dne pro integraci a mezikulturní toleranci“ pomohlo zvýšit povědomí veřejnosti a zdůraznit, jaké obohacení může kulturní rozmanitost přinášet;

25.

doporučuje vytvořit podmínky, které by umožnily integrovat rodiny přistěhovalců mezi místní rodiny a do místních komunit za pomoci provádění integrovaných programů, které by zahrnovaly nové definování zastavěných oblastí a urbanistického uspořádání, plnění služeb, zlepšení kvality životního prostředí a boje proti sociálnímu vyloučení a které by byly vypracovány za aktivní účasti přistěhovalců. Zdůrazňuje, že je nezbytné dále sbírat zkušenosti ze všech členských států za poslední roky, co se týče připravenosti (poskytovat) ubytování (migrantům) se zvláštním ohledem na ty, které předpokládají provádění rekvalifikačních programů ve čtvrtích, pro něž je typická přítomnost migrantů;

26.

vybízí místní a regionální orgány, aby na pomoc migrantům, žadatelům o azyl a uprchlíkům získat zaměstnání a přístup k sociálním a zdravotním službám a k ubytování využily stávající možnosti financování ze strany EU. Místní a regionální orgány by měly zajistit kvalitu a kvantitu veřejných služeb, stejně jako vzdělávání a vzdělávací programy a životní úroveň ve městech tím, že zajistí účinné plánování urbanismu a vhodnou politiku bydlení, aby zabránily degradaci městských oblastí, a prostřednictvím účinných programů obnovy upadajících městských oblastí;

27.

upozorňuje na skutečnost, že při neexistenci projektů přijímání a integrace a stálého zaměstnání se přistěhovalci mohou stát oběťmi zneužívání a kriminality nebo sami dobrovolně či nedobrovolně pachateli trestných činů, což může způsobit potíže v oblasti bezpečnosti a sociální soudržnosti;

28.

navrhuje, aby členské státy ve spolupráci s místními a regionálními orgány a všemi ekonomickými a sociálními partnery vyvinuly v rámci kompetencí členských států úsilí zaměřené na zlepšení přístupu přistěhovalců k pracovním místům a na potírání diskriminace na trhu práce. Státy by je měly informovat o možnostech a podporovat je při přípravě na získání zaměstnání, a to pomocí obecných i konkrétních programů celoživotního učení;

29.

domnívá se, že rozvíjení pocitu sounáležitosti začíná ve školách a že programy přijímání a integrace mohou tvořit nedílnou součást předškolních, školních a vysokoškolských systémů členských států;

30.

je toho názoru, že místní a regionální orgány by měly prosazovat úlohu a význam vzdělávání jako důležitého prostředku pro výuku zaměřenou na rozmanitost;

31.

žádá, aby byla věnována větší pozornost kulturnímu, jazykovému a intelektuálnímu potenciálu přistěhovalců, což je v globalizovaném světě pro Evropskou unii velmi důležité;

32.

zdůrazňuje, že je nezbytné podporovat výuku zaměřenou na vzájemné porozumění. V rámci dodržování zásady jednoty je třeba přizpůsobit učební osnovy multikulturnímu prostředí Evropské unie a myšlence aktivní podpory mezikulturního dialogu;

33.

klade značný důraz na výuku cizích jazyků a rozvíjení základů mnohojazyčnosti již v předškolním věku. Vyzdvihuje znalost jazyka v hostitelské zemi. Zdůrazňuje význam dobré znalosti jazyků hostitelských zemí a obývaného území. Navrhuje tedy, aby byla vypracována odpovídající podpůrná opatření a vzdělávací příležitosti jak ve školách, tak pro jiné věkové skupiny přistěhovalců i mimo školní prostředí;

34.

souhlasí s tím, že je třeba podporovat dialog mezi náboženskými komunitami, sdruženími a ostatními kulturními subjekty. Obyvatelé EU musí získat lepší znalosti a pochopení jak zemí EU, tak třetích zemí, včetně jejich historie a kultury. Přistěhovalci i místní obyvatelé musí získat pozitivní vzdělání zaměřené na Evropu: pochopení společných hodnot a společné historie, vzájemný vliv mezi kulturami, obdobná sociální a politická práva a povinnosti;

35.

navrhuje, aby se místní a regionální orgány zavázaly šířit mezikulturní povědomí mezi zaměstnanci místních a regionálních orgánů a dalších poskytovatelů veřejných služeb a podporovaly v těchto institucích spravedlivé zastoupení zaměstnanců, kteří pocházejí z prostředí přistěhovalců či z národnostních menšin;

36.

věří, že místní a regionální orgány mohou být oporou při vytváření prostředí pro zahraniční studenty, aby jim alespoň na krátkou dobu pomohly vytvořit vazby na místo, kde studují;

37.

vyzývá místní a regionální orgány, aby v úzké spolupráci s místními sdělovacími prostředky a také s organizacemi a sdruženími zastupujícími kulturní zájmy prováděly informační kampaně na místní a regionální úrovni a zaměřily se zvláště na znevýhodněné skupiny, a tak dosáhly co největšího přínosu dostupných možností;

38.

soudí, že úloha místních sdělovacích prostředků má význam pro co možná nejobjektivnější informování o multikulturních společnostech v Evropě, a tudíž na jedné straně pro posílení přizpůsobivosti obyvatel v hostitelské zemi (zvýšení povědomí a znalostí ohledně jiných kultur, akceptování migrace), a na straně druhé pro podporu migrantů k integraci a respektování kultur, tradic, zvyků a jazyků hostitelské země a ostatních členských států Evropské unie;

39.

navrhuje oslovit subjekty na místní či regionální úrovni prostřednictvím decentralizovaných akcí a podpořit jejich odpovídající mediální pokrytí v regionálních sdělovacích prostředcích. Místní a regionální orgány by měly prosazovat větší úlohu sdělovacích prostředků při podpoře rovnosti a vzájemného porozumění a kontinuálně vytvářet podmínky pro podporu kulturního dialogu;

40.

konstatuje, že je nezbytné podporovat vytváření nových prostorů (různých digitálních prostředí, zvláštních kaváren, aktivit v parcích či na náměstích) určených pro mezikulturní dialog a navrhuje, aby byla poskytnuta podpora diskusím v rámci města, dialogu, výuce jazyka, kurzům zaměřeným na naturalizaci, školicím programům zaměřeným na získání pracovního místa, kurzům na podporu rovných příležitostí, antidiskriminačním programům atd. a aby byla rovněž na místní úrovni zajištěna systematická výměna a monitorování zkušeností, nových přístupů, úspěchů a nezdarů;

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/6

—

se domnívá, že regionální a místní orgány zastávají v evropském výzkumném prostoru významnou úlohu, jelikož politiku z této oblasti přibližují občanům a znají lépe situaci subjektů, jež se jí účastní;

—

podporuje zavedení právního rámce Společenství požadovaného členskými státy, aby tak mohly být v Evropě účinně vytvořeny a zavedeny ty nejvyspělejší infrastruktury, které by byly impulsem pro výzkum a v konečném důsledku vyústily ve zlepšení konkurenceschopnosti Evropy ve srovnání se třetími zeměmi;

—

pokud členy výzkumné infrastruktury budou regiony nebo místní samosprávné celky, navrhuje, aby tyto regiony nebo místní samosprávné celky byly alespoň tři a byly součástí různých členských států, nezávisle na původu dalších členů infrastruktury, aby tak byl zachován nadnárodní charakter infrastruktury;

—

vyzývá k tomu, aby se bral zvláštní ohled na ESÚS jakožto další právní nástroj pro vytváření výzkumných infrastruktur evropského rozměru. V tomto smyslu by na ně měly jednoznačněji a výslovněji odkazovat body odůvodnění č. 5 a 9 nového nařízení Rady;

—

zdůrazňuje význam místních a regionálních orgánů jakožto subjektů, jež stimulují programy společného výzkumu, jelikož lépe znají místní specifika technologického a podnikatelského charakteru a potažmo potřeby spolupráce ve strategických oblastech;

—

má za to, že je důležité prostřednictvím decentralizovaných výzkumných infrastruktur maximalizovat dopad na regionální a místní úroveň a že je nezbytné, aby ERI zvážily, do jaké míry pro ně zřízení virtuální sítě infrastruktur v Evropě může být oporou.

Zpravodaj

:

pan Iñaki AGUIRRE ARIZMENDI (ES/ALDE), generální tajemník pro vnější vztahy, autonomní oblast Baskicko (Španělsko)

1.

se domnívá, že regionální a místní orgány zastávají v evropském výzkumném prostoru významnou úlohu, jelikož politiku z této oblasti přibližují občanům a znají lépe situaci subjektů, jež se jí účastní. Proto se Výbor domnívá, že regiony musí sehrát strategickou úlohu v iniciativách na posílení a rozšíření evropského výzkumného prostoru, zejména v těch, které se týkají zřizování výzkumných institucí trvalého charakteru v inovačním prostředí a aktivit v oblasti spolupráce ve výzkumu;

2.

vítá obě předložené iniciativy a považuje je za důležitý příspěvek pro prohloubení a rozšíření evropského výzkumného prostoru. Ve svém stanovisku Evropský výzkumný prostor – nové perspektivy (1) již Výbor upozornil na to, že je nezbytné přijmout opatření na zintenzivnění procesu vytváření evropského výzkumného prostoru, aby bylo možné z Evropy učinit nejdynamičtější ekonomiku světa;

3.

trvá na tom, aby byly regionální a místní orgány pojímány jako základní jednotky územního a ekonomického řízení, a na klíčové úloze evropských regionů a obcí při provádění nové lisabonské agendy za účelem posílení evropského hospodářství směrem k větší konkurenceschopnosti prostřednictvím strategie orientované na inovace;

4.

zdůrazňuje specifický charakter všech evropských regionů pokud jde o jejich podnikatelské sítě a úroveň vyspělosti a specializace. Proto upozorňuje na to, že tento specifický charakter je třeba zohlednit při propojování regionů s opatřeními na zlepšení celkové konkurenceschopnosti. V tomto smyslu je třeba zabezpečit, aby rysy jistých regionů, jako je jejich přílišná vzdálenost, nebyly příčinou vyloučení ve chvíli, kdy tyto regiony budou žádat o vytvoření evropské výzkumné infrastruktury. Měla by se tedy přijmout opatření pro zajištění přístupu nejvzdálenějších regionů k této virtuální síti infrastruktur;

5.

vyzývá členské státy, aby koordinovaným způsobem a společně s regiony, které je tvoří, vypracovaly své inovační politiky, jakož i opatření a nástroje pro jejich stimulaci, aby tak výsledky politiky korespondovaly se stávajícími potřebami místní a regionální úrovně;

6.

souhlasí se závěry Rady ve složení pro konkurenceschopnost (2) o zlepšení řízení evropského výzkumného prostoru již od prvních fází příprav vycházejícími z dlouhodobé vize pro tento prostor rozvíjený Komisí a členskými státy ve spolupráci s občanskými a zájmovými skupinami. V tomto smyslu Výbor trvá na svém úmyslu zapojit do řízení evropského výzkumného prostoru všechny zainteresované subjekty, zejména vědeckou obec, přičemž by byla dodržena zásada subsidiarity a došlo by k propojení se vzdělávací a inovační politikou a politikou soudržnosti;

7.

naléhavě vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby přijaly opatření nezbytná k účinnému a úplnému zapojení regionálních a místních orgánů do řízení iniciativ, jež jsou předmětem tohoto stanoviska;

8.

podporuje zavedení právního rámce Společenství požadovaného členskými státy, aby tak mohly být v Evropě účinně vytvořeny a zavedeny ty nejvyspělejší infrastruktury, které by byly impulsem pro výzkum a v konečném důsledku vyústily ve zlepšení konkurenceschopnosti Evropy ve srovnání se třetími zeměmi;

9.

žádá Komisi, aby při stanovování kritérií a požadavků na členství v jednotlivých evropských výzkumných infrastrukturách (ERI) zahrnula jako plnoprávné členy vedle členských států, mezivládních organizací a třetích zemí také regiony. Regiony nesmí být považovány za zástupce členských států, nýbrž za autonomní řídící jednotky, jelikož mají dostatečné kapacity a zdroje a rovněž vyspělé vědecko–technologické systémy schopné uspokojivě se vyrovnat se společným vedením při zavádění a zprovozňování velkých vyspělých infrastruktur;

10.

pokud členy výzkumné infrastruktury budou regiony nebo místní samosprávné celky, navrhuje, aby tyto regiony nebo místní samosprávné celky byly alespoň tři a byly součástí různých členských států, nezávisle na původu dalších členů infrastruktury, aby tak byl zachován nadnárodní charakter infrastruktury;

11.

vítá možnost financování ERI jak z rámcového programu pro výzkum tak ze strukturálních fondů. Výbor také navrhuje, aby byly koordinovaným způsobem využívány jiné zdroje financování, jak veřejné tak soukromé, které poskytují členské státy;

12.

navrhuje zřídit na evropské úrovni strategické koordinační mechanismy, do nichž by byly zapojeny nejdůležitější zájmové skupiny, aby se tak zajistilo účinné zavedení koherentní politiky pro ERI, jež by zahrnovala tak důležité otázky jako hodnocení iniciativ a řešení problémů s lokalizací nových ERI;

13.

souhlasí s Komisí v tom, že je nezbytné podpořit iniciativy vycházející z koordinace mezi subjekty za účelem zjednodušení vzájemné výměny informací a znalostí, aby tak došlo k posílení pákového efektu jejich příznivého dopadu na podnikatelskou, vědeckou, akademickou a technologickou síť různých regionálních a místních orgánů. V tomto smyslu blahopřeje Evropské komisi k internetovému portálu o výzkumných infrastrukturách, kterou nedávno vytvořila ve spolupráci s Evropskou vědeckou nadací;

14.

uvědomuje si, že stávající právní formy pro tvorbu evropských výzkumných infrastruktur mají jisté limity a že v zájmu lepšího fungování infrastruktur a řádného odstranění bariér a překážek nadnárodního výzkumu je třeba vypracovat rámec na evropské úrovni;

15.

připomíná, že existují další nástroje, které doplňují ERI na mezinárodní, národní a evropské úrovni. A zatímco jsou ERI vytvářeny za specifickými účely, jiné nástroje jako např. Evropské sdružení pro územní spolupráci (ESÚS) sledují širší cíle: zjednodušit a podpořit územní spolupráci s cílem upevnit sociální a hospodářskou soudržnost v různých oblastech. Výbor proto doporučuje, aby byly ERI stanoveny v souladu s tímto a s dalšími nástroji, které již byly vytvořeny, aby tak byly všechny maximálně zužitkovány;

16.

vyzývá k tomu, aby se bral zvláštní ohled na ESÚS jakožto další právní nástroj pro vytváření výzkumných infrastruktur evropského rozměru (3). V tomto smyslu by na ně měly jednoznačněji a výslovněji odkazovat body odůvodnění č. 5 a 9 nového nařízení Rady;

17.

vrací se k otázce stávajícího geografického rozložení evropských výzkumných infrastruktur; zejména z historických důvodů se nacházejí především na západě území; měly by být plánovány tak, aby byly rovnoměrně rozloženy po celém území Unie a pokud možno ve všech členských státech. Při takto decentralizovaném rozložení těchto zařízení bude možné uvést do souladu příznivé důsledky pro regiony s potřebami nových infrastruktur na evropské úrovni a bude možné je posílit formou virtuální sítě, která by spojovala všechna zařízení, a přitom se soustředit zejména na výzkumné infrastruktury malých a středních rozměrů, jež by mohly mít velký význam pro rozvoj znalostí ve strategických oblastech zájmu a pro hospodářský rozvoj a rozvoj inovací dotyčných místních a regionálních celků;

18.

schvaluje závěry Rady ve složení pro konkurenceschopnost ze dne 30. května 2008, ve kterých jsou Komise a členské státy vyzývány, aby podpořily kapacity regionálních a místních orgánů pro přístup, tvorbu a zavádění moderních výzkumných infrastruktur. Jako možná opatření tohoto druhu Výbor navrhuje:

19.

upozorňuje na význam místních a regionálních orgánů pro rozvoj inovačního prostředí kolem ERI, vzhledem k tomu, že regionální politiky mají významný dopad jak na přilákání vědeckých pracovníků, tak podporu ERI jakožto center regionálního rozvoje. ERI totiž mohou být ze socioekonomického hlediska významným přínosem pro na ně napojené města a regiony;

20.

souhlasí s tím, aby o otázkách ERI rozhodovala Evropská komise. Výbor má za to, že postup tak bude jednodušší a kratší, než kdyby byla jednotlivá rozhodnutí o ERI přijímána Radou. Aby byla během celého tohoto procesu zajištěna úplná transparentnost a legitimita rozhodování, navrhuje Výbor, aby byla Evropské komisi vymezena kritéria pro hodnocení a byl zřízen řídící výbor, který by sestával ze zástupců členských států či případně regionů nebo místních a regionálních orgánů nebo jejich svazů, jejichž stanovisko by bylo rozhodující pro rozhodování Komise v otázkách ERI. Navrhuje také, aby byly v rámci členských států stanoveny vhodné koordinační mechanismy, které by zajistily, aby stanovisko každého státu v řídícím výboru odráželo stanoviska regionů a místních samosprávných celků, jež by daný stát zastupoval;

21.

vítá odstranění překážek správního, soudního a daňového charakteru vyplývající z právní formy ERI navrhované v tomto nařízení, spočívající ve zproštění od daňové povinnosti a zavedení pružnějších a rychlejších postupů pro zadávání zakázek, což dle názoru Výboru přispěje ke zjednodušení zavádění velkých výzkumných infrastruktur a k zajištění větší efektivnosti činností a účinnosti jejich výsledků;

22.

zdůrazňuje význam místních a regionálních orgánů jakožto subjektů, jež stimulují programy společného výzkumu, jelikož lépe znají místní specifika technologického a podnikatelského charakteru a potažmo potřeby spolupráce ve strategických oblastech. Několik evropských regionů už se také úspěšně zapojilo i do řízení koordinačních nástrojů a nástrojů spolupráce ve výzkumných programech, jako např. v případě projektů ERA-NET. Jádro návrhu Výboru regionů spočívá v myšlence, že hnací silou dohod o spolupráci v rámci společného programu by neměly být pouze členské státy, ale také a především samotné místní a regionální orgány;

23.

zdůrazňuje, že do návrhu je nutné vhodně zakomponovat efektivnější koordinační mechanismy pro správné fungování dohod uzavřených mezi různými místními a regionálními orgány, které dohromady tvoří Evropu, a rovněž tyto mechanismy řádně vymezit;

24.

je si vědom toho, že je skutečně nezbytné takový program navrhnout; dle názoru Výboru by však bylo žádoucí, aby tento program nepředstavoval dodatečné náklady pro státy a regiony, a proto by navrhoval, aby byl program podpořen Komisí; ta by neměla pouze plnit funkci zprostředkovatele dohod, ale měla by se také zavázat k poskytnutí finančních prostředků; to je nezbytné, pokud má program dosáhnout uspokojivých výsledků. Výbor navrhuje Komisi, aby do budoucna vytvořila fond určený na podporu této iniciativy;

25.

má za to, že ještě před zahájením nových programů by jak Unie tak členské státy měly řádně využít všech příležitostí k vytvoření součinnosti mezi nadnárodními politikami a existujícími nástroji pro spolupráci a zavést mechanismy, které by zajistily, že bude maximálně využito již probíhajících koordinačních programů jako ERAnet, otevřené metody koordinace, evropských technologických platforem atd.;

26.

uznává důležitost zřízení iniciativ založených na koordinaci a spolupráci subjektů působících na poli evropského výzkumu, vývoje a inovací s cílem učinit z Evropy nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomiku světa, jak je stanoven v Lisabonské strategii. Navrhuje však, aby byla tato koordinace formulována „zdola nahoru“ při zohlednění zásad „proměnné geometrie“ a subsidiarity. V tomto ohledu musí být dobrovolné zapojení regionů chápáno jako další z kroků na cestě ke zvýšení „proměnné geometrie“;

27.

sdílí názor Komise, že je nezbytné postavit se společně výzvám, které přesahují národní rozměr; jsou to totiž místní a regionální orgány, kdo nejlépe znají problémy a slabá místa, jež je třeba řešit, a právě prostřednictvím spojení prostředků, osob a znalostí se rozšiřují možnosti řešení nejkomplexnějších vědecko–technologických problémů;

28.

požaduje, aby se o prioritních otázkách společného programu rozhodovalo formou konsensu s ohledem na největší počet regionů se souvisejícími kompetencemi a po konzultacích vědecké obce a všech zájmových skupin, jež jsou na každou oblast navázány specifickým způsobem;

29.

navrhuje, aby tento program vzhledem ke svému charakteru a změnám, které přináší, zavedl pragmatický, flexibilní a detailní proces rozvoje, ve kterém by hrály významnou roli regionální výzkumné priority.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/14

—

připomíná význam strategie na evropské úrovni zaměřené na podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti, založené na inovaci, výzkumu a konkurenceschopnosti, především z důvodu současné krize na finančních trzích a jejích předvídatelných dopadů na reálnou ekonomiku. Tato strategie musí zároveň posilovat hledisko udržitelnosti, a to jak zachováváním principů soudržnosti a solidarity, tak ochranou životního prostředí;

—

poznamenává, že strategie pro růst a zaměstnanost, tak jak byla roku 2005 obnovena jarním zasedáním Evropské rady, přes svou výzvu k evropskému partnerství neuspěla plně v potřebném zapojení institucionálních subjektů, které ji provádějí; zdůrazňuje, že jarní zasedání Evropské rady uznalo „úlohu místní a regionální úrovně při zajišťování růstu a zaměstnanosti“ a uvedlo, že „větší odpovědnost v rámci programu pro růst a zaměstnanost na všech úrovních vládních orgánů povede k soudržnější a efektivnější tvorbě politik“;

—

poznamenává, že tento nedostatek výše uvedené odpovědnosti za strategii pro růst a zaměstnanost je základní příčinou chybějící transformace cílů Lisabonské strategie do integrovaných politik na všech úrovních správy a vede k postupům, které jsou ne vždy efektivní z hlediska využívání výrobních, finančních, lidských a sociálních zdrojů, určených k dosahování cílů hospodářského růstu a lepší zaměstnanosti.

Zpravodaj

:

pan Flavio DELBONO

1.

bere na vědomí rostoucí odlišnost evropského hospodářského růstu od celosvětového scénáře, především v souvislosti se změněnými podmínkami vyplývajícími z globalizace trhů;

2.

připomíná význam strategie na evropské úrovni zaměřené na podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti, založené na inovaci, výzkumu a konkurenceschopnosti, především z důvodu současné krize na finančních trzích a jejích předvídatelných dopadů na reálnou ekonomiku. Tato strategie musí zároveň posilovat hledisko udržitelnosti, a to jak zachováváním principů soudržnosti a solidarity, tak ochranou životního prostředí;

3.

poznamenává, že strategie pro růst a zaměstnanost, tak jak byla roku 2005 obnovena jarním zasedáním Evropské rady, přes svou výzvu k evropskému partnerství neuspěla plně v potřebném zapojení institucionálních subjektů, které ji provádějí; zdůrazňuje, že jarní zasedání Evropské rady uznalo „úlohu místní a regionální úrovně při zajišťování růstu a zaměstnanosti“ a uvedlo, že „větší odpovědnost v rámci programu pro růst a zaměstnanost na všech úrovních vládních orgánů povede k soudržnější a efektivnější tvorbě politik“;

4.

připomíná zvláště, že podle výsledků práce Platformy pro monitorování Lisabonské strategie dochází k „lisabonskému paradoxu“: Místní a regionální orgány hrají ve strategii pro růst a zaměstnanost významnou úlohu (vzdělávání, inovace a výzkum na místní a regionální úrovni). V mnoha případech to však nepovažují za součást Lisabonské strategie (nedostatek úspor z rozsahu nebo zaměření) a většina z nich se ani nedomnívá, že je Lisabonská strategie pro ně skutečně užitečná;

5.

předpokládá, že účinné provádění Lisabonské strategie je možné pouze za vysoké schopnosti regionálních a místních oblastí vytvářet, přitahovat a využívat lidské zdroje, pružné a mnohostranné schopnosti, připravené výzkumníky a techniky na vysoké úrovni; jsou pro ně typické modely chování, hodnot a vztahů založené na důvěře a organizačních schopnostech, založené na interakci a spolupráci zaměstnanců a podniků, funkčním otevřeném trhu a kvalitě života; oblasti disponují přiměřenými a vhodnými prostředky hmotné i nehmotné infrastruktury; mají důvěryhodné a účinné instituce;

6.

poznamenává, že tento nedostatek výše uvedené odpovědnosti za strategii pro růst a zaměstnanost je základní příčinou chybějící transformace cílů Lisabonské strategie do integrovaných politik na všech úrovních správy a vede k postupům, které jsou ne vždy efektivní z hlediska využívání výrobních, finančních, lidských a sociálních zdrojů, určených k dosahování cílů hospodářského růstu a lepší zaměstnanosti;

7.

připomíná hodnocení, která Výbor regionů nedávno vyjádřil v několika stanoviscích týkajících se Lisabonské strategie v těchto oblastech:

8.

zdůrazňuje proto nutnost těchto opatření:

9.

je přesvědčen, že má-li být strategie úspěšná, musejí různé úrovně správy uskutečnit svá rozhodnutí vytýčená v hlavních směrech přijatých na jarním zasedání Evropské rady. Musejí důkladněji a integrovaněji koordinovat své programy odpovídajících oblastech politik, aby byla tvorba politik efektivnější. V této souvislosti by měly být podporovány dohody o víceúrovňové správě;

10.

vybízí místní a regionální orgány a jejich sdružení a sítě (např. Lisbon Regions Network) v Evropské unii, aby byly aktivní i v oblastech mimo svou formální působnost, a mohly tak v kontextu této strategie zahájit politiky a konkrétní kroky zaměřené na podporu a orientaci hospodářské a sociální struktury směrem k cílům růstu a zaměstnanosti;

11.

vyzývá vlády členských států EU-27, aby efektivněji zapojily regionální a místní orgány svých zemí do provádění Lisabonské strategie od počátku po její závěrečné období. Zde je možné využít:

12.

vyzývá Evropskou komisi k úplnějšímu přezkoumání stávající situace ve výroční zprávě, která má být zveřejněna v prosinci 2008, kde by strukturovaně analyzovala v jednotlivých zemích úlohu a účast místních a regionálních orgánů v kontextu řízení strategie;

13.

vyzývá příští jarní zasedání Evropské rady, aby do nejvyšší možné míry šířilo integrované nástroje tvorby politik a víceúrovňové správy. Tyto nástroje by do roku 2010 i dále do budoucna měly být stálým prvkem tvorby politik;

14.

obnovuje svůj závazek přispět k úspěchu Strategie monitorováním jejího provádění na regionální a místní úrovni i aktivní podporou národních auditů a využít přitom mimo jiné národní delegace;

15.

vyzývá dále Evropskou komisi a instituce všech úrovní, aby se znovu zaměřily na oblast komunikace. Na jedné straně se jedná o komunikaci s místními a regionálními orgány o politikách a vytvářených programech, mimo jiné se záměrem financovat akce a plány směřující k dosahování cílů lisabonské agendy, na druhé straně o komunikaci s občany o změnách, které by strategie růstu a zaměstnanosti mohla přinést v každodenním životě. Tato komunikace by zvyšovala jejich povědomí o možnostech akce na evropské úrovni;

16.

neustálé změny světového kontextu a neúplné provádění Lisabonské strategie vyžadují obsáhlou reflexi budoucí úlohy iniciativy na úrovni Společenství, zaměřené k dosažení vyššího růstu a lepší zaměstnanosti;

17.

považuje rychlý a koordinovaný postup Evropské unie k zajištění a regulaci finančních trhů za důležitý předpoklad pro růst a zaměstnanost;

18.

očekává, že všechny subjekty, které mají rozhodující vliv na dosažení cílů, se budou konkrétně podílet na rozsáhlé reflexi a široce založené diskusi o těchto tématech:

19.

připomíná příležitost soustředit iniciativy evropské strategie pro růst a zaměstnanost na konkurenceschopnost založenou na výzkumu a inovaci, což je základní prvek umožňující hospodářskému a obchodnímu prostoru Unie dosáhnout skutečné konkurenceschopnosti v mezinárodním měřítku a nově definovat vnitřní trh práce z hlediska jejího množství i kvality. Kromě toho je nutno i nadále provádět opatření podporující konkurenceschopnost malých a středních podniků a lepší právní předpisy. Sociální a environmentální udržitelnost růstu musí kromě hospodářské udržitelnosti zůstat referenčním parametrem definování nových iniciativ zaměřených na dosažení cíle konkurenceschopnosti;

20.

navrhuje nepřipravovat nadále iniciativu Společenství jako široce zaměřenou strategii, ale jako strukturovaný celek koordinovaných a integrovaných politik, což by umožnilo přesnější a důkladnější akci;

21.

zdůrazňuje potřebu výraznější rozhodovací činnosti na úrovni Společenství při vypracovávání, koordinaci a provádění politik a programů tvořících novou agendu konkurenceschopnosti. Při tom musí být zachovány kompetence členských států v souladu se zásadou subsidiarity. Bylo by proto žádoucí, aby revize rozpočtu Společenství zahrnula podstatná rozhodnutí ve prospěch politik konkurenceschopnosti, buď zhodnocením kvantitativního systému fondů, nebo cestou těsné spolupráce mezi samotnými politikami. Tam, kde iniciativa předpokládá pravomoci členských států, musejí Evropská unie a její členské státy zavést účinné rozhodovací nástroje a koordinaci různých úrovní správy, má-li být zaručen úspěch těchto politik;

22.

připomíná nutnost promyšlených opatření zaměřených na vyšší a kvalitnější investování do aplikovaného výzkumu. Společné úsilí všech úrovní správy se musí zaměřit na stimulaci a podporu mnoha MSP v hledání způsobů investování, které by je za zachování konkurenceschopnosti na vnitřním trhu vyneslo do mezinárodních dimenzí. Veřejné investice do základního výzkumu musí být nutně provázeny významnými soukromými investicemi do aplikovaného výzkumu v oblasti inovací výrobků a postupů;

23.

vědom si významu jednotného trhu jako nutné podmínky skutečné a účinné strategie konkurenceschopnosti, požaduje obnovené úsilí o provádění všech opatření zaměřených na dokončení jednotného trhu. Dále požaduje, aby byl zdůrazněn místní a regionální rozměr strategie, a mohla tak být malým a středním podnikům zajištěna vyšší konkurenceschopnost za konkurenčního využití místních diverzit;

24.

při provádění strategie skutečné a účinné konkurenceschopnosti bude třeba obzvláště dbát na snížení pracovních úrazů;

25.

zdůrazňuje nezbytnost evropské energetické politiky, zabývající se hledisky výroby, spotřeby a dodávek energie prostřednictvím postupného snižování energetické závislosti na třetích zemích. Je to nepostradatelný prvek podpory konkurenceschopnosti evropských podniků, především malých a středních, a zaručuje občanům zachování přiměřených standardů kvality života;

26.

zdůrazňuje, že je třeba různými způsoby aktivně podporovat novou zaměstnanost žen. Opatření, která je třeba za tímto účelem přijmout, samozřejmě určí členské státy nebo místní a regionální orgány na základě svých kompetencí. Empirické poznatky dokládají, že nabídka ženské práce je citlivější na čistou mzdu než nabídka mužské práce a že v různých sférách by formy usnadňování nové ženské zaměstnanosti mohly přispět k překonání podstatné vzdálenosti, která dosud četné státy dělí od lisabonských cílů;

27.

upozorňuje na to, že vedle zvládání následků snižování počtu obyvatelstva musí mnoho regionů čelit demografickému problému způsobenému stárnutím obyvatelstva v evropském prostoru, který vyžaduje nové řešení kvality životních podmínek rodin a promyšlenou imigrační politiku beroucí v úvahu lidské a sociální nároky. Tato politika se netýká jen imigrace kvalifikovaných profesí, ale podle potřeb jednotlivých členských států a/nebo obcí a regionů eventuálně i imigrace nekvalifikovaných pracovních sil schopných podpořit produkci malých a středních podniků. Sociální a hospodářská globalizace neponechává žádný prostor jednání, které bylo dosud často zdrojem nezákonností na pracovním trhu;

28.

připomíná význam vědeckého vzdělání na vysoké úrovni, ale také základního, středního, středního odborného i vyššího vzdělání, která umožňují zvolit takovou studijní dráhu, jež je rozhodující pro kvalifikační postup na vysoké úrovni vytváří podmínky a možnosti pro vyšší účast občanů, a to i žen, na aktivním a produktivním životě. Tyto účinky by bylo třeba doplnit o opatření zaměřená na skutečné snížení předčasného opouštění školní docházky;

29.

ve výše uvedených souvislostech Výbor regionů zdůrazňuje potřebu zachovat jako referenci základní hodnoty evropského projektu;

30.

upozorňuje proto na význam evropského sociálního modelu, evropské sociální agendy, boloňského procesu a kodaňského procesu v oblasti školství a odborné přípravy. Národní systémy přes svou rozdílnost sdílejí společné základy a zásady, podílející se na sdíleném chápání sociálního pokroku. V rámci tohoto společného pojetí sociálního pokroku mohou sociální partneři, místní komunity, skupiny, místní a regionální orgány a občanské společnosti hrát stále důležitější úlohu;

31.

připomíná závazek k ochraně životního prostředí, jak akcemi místního rozsahu, tak i iniciativami globálního významu, především ve vztahu ke Kjótskému protokolu o změně klimatu. V tomto smyslu zdůrazňuje význam Komisí vypracovaného „balíčku udržitelnost“ pro místní a regionální úroveň, zejména sdělení o akčním plánu pro udržitelnou průmyslovou politiku jako integrované strategie nejen ke zvýšení konkurenceschopnosti, ale také environmentální udržitelnosti hospodářství EU;

32.

připomíná dále, že znalost území je jedním z nejdůležitějších faktorů přizpůsobení cílů Lisabonské strategie místní a regionální úrovni. Základní význam má proto zavedení sdílených statistických informací a možnost interpretace ukazatelů, která by se měla vyvíjet i na místní a regionální úrovni;

33.

navrhuje provádět Strategii po roce 2010 na základě zlepšené správy, schopné vtisknout evropské iniciativě pro hospodářský růst a zaměstnanost novou dynamiku a vervu. Tato správa by byla schopná překonat obtíže stávajících mechanismů (otevřená metoda koordinace, dohoda o referenčních kritériích, strukturální ukazatele a dodatečná technická zlepšení);

34.

Základní prvky:

35.

Výbor regionů se bude podílet dále na reflexi předcházející rozhodnutím, která je v budoucnosti nutná přijmout v evropských politikách pro růst a zaměstnanost po roce 2010. K tomu účelu Výbor regionů prověří také možnost vytvoření specializované pracovní skupiny složené z členů Výboru a otevřené dialogu s institucemi Společenství.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/19

—

připomíná institucím EU, že pro dosažení 20 % cílů v oblasti energetické účinnosti má klíčový vliv činnost na místní úrovni. Zásadní role regionů a obcí při plnění těchto cílů již byla uznána Evropskou komisí i Evropským parlamentem;

—

upozorňuje na to, že mezi oblasti, v nichž lze dosáhnout významného snížení emisí CO2 a úspor energie, patří doprava, bytová výstavba, budovy a infrastruktura veřejného osvětlení, které jsou plánovány a poskytovány místními a regionálními orgány;

—

považuje za nutné, aby byly akční plány měst zasazeny do kontextu regionálních a národních plánů. Regionální plány by mohly být pojítkem mezi iniciativami na místní a na národní úrovni, což by zaručilo koherentnost provádění místních plánů. Akční plány musí zavést konkrétní nástroje, aby bylo možno dosáhnout sledovaných cílů, a je rovněž třeba zajistit odpovídající financování;

—

domnívá se, že by se měl Pakt oživit, a dát tak jasně najevo všem orgánům na nižší než národní úrovni, včetně těch regionálních, že se mohou stát členy;

—

vyzývá k tomu, aby byly metody financování EU upraveny tak, aby upřednostňovaly aktivity zaměřené na propagaci využívání udržitelné energie, jako např. zvýšení procenta regionálních prostředků vyhrazených na zlepšování energetické účinnosti v domácnostech ze 3 % na 5 %. Půjčky EIB by měly být dostupné pro místní a regionální orgány, které mají zájem investovat do programů energetické účinnosti, podporovat využívání obnovitelných zdrojů energie a snižovat emise CO2.

Zpravodajka

:

paní Kay TWITCHEN (UK/ELS), členka rady hrabství Essex

1.

vítá výzvu Evropské komise vyjádřit se k úloze regionů v rámci Paktu primátorů;

2.

zdůrazňuje, že každý občan má právo vědět, co dělají jeho volení zástupci pro to, aby byla zajištěna udržitelnost životního prostředí pro budoucí generace;

3.

vyzdvihuje, že Pakt primátorů je vynikající příležitostí k tomu, aby starostové zapojili občany do kolektivní a pozitivní činnosti v rámci boje proti změně klimatu, a že umožní Evropské unii prokázat svou vedoucí úlohu v této oblasti;

4.

připomíná institucím EU, že na změny chování jedinců, jež mají zásadní význam pro dosažení 20 % cílů v oblasti energetické účinnosti, má klíčový vliv činnost na místní úrovni a že zásadní role regionů a obcí při plnění těchto cílů již byla uznána Evropskou komisí (1) i Evropským parlamentem (2);

5.

poukazuje na to, že prosazováním udržitelné energie a energetické účinnosti může Pakt primátorů pobízet města a regiony k zavedení změn na ochranu jejich nejzranitelnějších občanů, zejména těch s nízkými a pevnými příjmy, před vysokými cenami energií a energetickou chudobou. Úsilí by však mělo být zaměřeno tak, aby se zabránilo dotování spotřeby energie a byly umožněny vysoké finanční pobídky, čímž by vzrostla energetická účinnost a pokud možno klesla spotřeba energie;

6.

upozorňuje na to, že místní a regionální orgány již začaly realizovat činnost a iniciativy, jež přispějí ke splnění cílů politiky EU v oblasti změny klimatu, a svým odvážným a nutným rozhodnutím v zájmu svých občanů a životního prostředí zvýšit energetickou účinnost prokázaly svou vůdčí úlohu. Pakt primátorů poskytuje spolu s některými podobnými národními a mezinárodními koncepcemi účinné nástroje na obnovu impulsu k pokračování této práce;

7.

vítá novou možnost započítávat již učiněné kroky obcí v oblasti energetické účinnosti resp. úspor energie a vyzývá průkopnické obce k aktivní účasti a prezentaci svých projektů v rámci Paktu;

8.

vítá příznivý začátek Paktu a přísný závazek evropských obcí, jež podpisem stvrdily cíl dosáhnout více než 20 % úspory energie. Pokud by se k tomu ovšem zavázala jen velkoměsta, mohlo by se z této iniciativy stát pouhé symbolické gesto. Nyní je načase zainteresovat všechny orgány na nižší než národní úrovni, obce a regiony v souladu s vnitřní strukturou každého členského státu a zvýšit tak počet signatářů Paktu, resp. počet partnerů, kteří se také, avšak jiným způsobem, zasazují o podobný cíl. Malé obce by měly být informovány o možnosti sloučit se do regionálních sítí;

9.

vyzývá proto regionální a místní úroveň, aby se staly nepostradatelnými partnery v Paktu a při realizaci závazků EU v oblasti změny klimatu;

10.

vítá pokroky v souvislosti s legislativním rámcem umožněné balíčkem opatření v oblasti energetiky a změny klimatu, který zajistí právní jistotu a rámec pro aktivity Paktu primátorů. Je však zapotřebí vyvinout intenzivnější činnost na úrovni EU, a usilovat tak o to, aby se členské státy zavázaly ke snížení spotřeby energie o 20 %;

11.

lituje toho, že se nepodařilo do balíčku opatření v oblasti energetiky a změny klimatu pro rok 2008 vnést závazný cíl týkající se energetické účinnosti, jenž je chybějícím článkem v procesu nezbytného snižování emisí CO2; a

12.

zdůrazňuje, že bez rámce, který by stanovil cíle na evropské, vnitrostátní, regionální a místní úrovni, nepostačí samotný Pakt ke splnění cíle snížit emise nejméně o 20 %, k němuž se signatáři zavázali. Je důležité, aby se na stanovování cílů v oblasti klimatu a energie podílely místní a regionální orgány, aby byly přijaty konkrétní nástroje, jež by umožnily tyto cíle splnit, a aby pro tento účel bylo zajištěno odpovídající financování;

13.

opakuje hlavní myšlenky z dřívějších stanovisek přijatých VR v této oblasti (3). Regiony, stejně jako města a velkoměsta, jsou klíčovými aktéry v oblasti energetiky a nesou odpovědnost za mnohé činnosti týkající se plánování, udělování povolení, investic, veřejných zakázek a výroby a spotřeby. Mezi oblasti, v nichž lze dosáhnout významného snížení emisí CO2 a úspor energie, patří doprava, bytová výstavba, budovy a infrastruktura veřejného osvětlení, které jsou plánovány a poskytovány místními a regionálními orgány;

14.

upozorňuje na dopad, který bude mít obecný cíl snížení spotřeby jak spotřebního zboží, tak přírodní zdrojů, jako např. vody, na snížení emisí a využívání energie. Regiony mohou změny chování ovlivnit v mnoha případech do větší míry než jednotlivé místní orgány, a mají proto lepší východisko, pokud jde o působení na občany s cílem změnit jejich přístup, jelikož v rámci své činnosti zasahují jak do městského, tak do venkovského prostředí;

15.

doporučuje proto odhodlané úsilí regionů jakožto podpůrných jednotek a doufá, že příslušná regionální místa budou motivovat k účasti na Paktu velký počet obcí, které se na jejich území nacházejí;

16.

považuje za nutné, aby byly akční plány měst zasazeny do kontextu regionálních a národních plánů. Regionální plány by mohly být pojítkem mezi iniciativami na místní a na národní úrovni, což by zaručilo koherentnost provádění místních plánů. Je důležité, aby akční plány obsahovaly konkrétní finanční, technické, personální, legislativní a hodnotící nástroje, jakož i časový plán, jež by umožnily dosáhnout sledovaných cílů;

17.

připomíná, že mezi regiony existují hluboké rozdíly, že na některé systémy, odvětví a regiony bude mít změna klimatu obzvláštní vliv a že adaptabilita různých odvětví a regionů je nesouměrná a těsně související se socioekonomickým rozvojem; v tomto smyslu hrají místní a regionální orgány významnou roli;

18.

vítá srovnávací aspekt Paktu a podtrhuje, že by regiony mohly hrát vůdčí úlohu při zjišťování příležitostí k činnosti na místní úrovni, sdílení osvědčených postupů, identifikaci projektových partnerů, přidělování finančních prostředků, hodnocení pokroku a informování o úspěšných krocích. Iniciativy na místní úrovni by měly být zasazeny do regionálního či národního rámce, což by maximalizovalo jejich dopad a poskytlo možnosti partnerské spolupráce. Navíc by jim mělo být umožněno, aby si samy určovaly ambiciózní udržitelné cíle, které překračují cíle stanovené ve vnitrostátních rámcích;

19.

uznává, že úspěch či neúspěch Paktu bude do značné míry ovlivněn rozsahem partnerství, jež se zavážou ke spolupráci. Aby byla opatření účinná, musí být dostatečně rozsáhlá na to, aby měla nějaký dopad, a zároveň nepřekročit jistý rozsah, aby zůstala na místní úrovni. Zatímco velká města mohou dosáhnout úspor z rozsahu, menším obcím a zejména orgánům z venkovských oblastí, kde jsou výzvy v oblasti energetické účinnosti, podpory udržitelných zdrojů energie a snižování emisí CO2 často o mnoho závažnější, v tom mohou pomoci regiony;

20.

připomíná Komisi významnou úlohu regionů a velkých měst na trzích s energií, vzhledem k tomu, že jsou významnými zásobovateli teplem a elektřinou a dodavateli tepla a elektřiny mj. prostřednictvím systémů jejich kombinované výroby a systémů zpracování komunálního odpadu, k nimž patří získávání energie z odpadů, anaerobní digesce a výroba pevných paliv z odpadu, a při podpoře uváženého využívání energie a rovněž rozvoje obnovitelných a alternativních zdrojů energie s nízkými emisemi skleníkových plynů;

21.

proto by bylo zapotřebí Pakt oživit, a dát tak jasně najevo všem orgánům na nižší než národní úrovni, včetně těch regionálních, že se mohou stát členy, s cílem dosáhnout co nejširšího územního pokrytí, včetně venkovských oblastí, kde jsou výzvy energetické účinnosti, podpory obnovitelných zdrojů energie a snižování emisí CO2 obzvláště významné. Pakt by měl být koordinován s národními plány, které jsou srovnatelné s Paktem primátorů;

22.

opakuje svou podporu cílům Paktu a rozsahu jeho činností, včetně snižování poptávky po energii a její spotřeby, rozvíjení udržitelných a bezpečných dodávek energie formou propagace obnovitelných zdrojů energie a zlepšování energetické účinnosti výrobků;

23.

trvá na tom, že hlavním obecným cílem opatření na snížení emisí je dlouhodobá udržitelnost, a proto jsou pro její zajištění k jednotlivým cílům přiřazena kvalitativní kritéria;

24.

zdůrazňuje, že pokud má mít Pakt dlouhodobý dopad, musí být pevně ukotven ve vnitřních předpisech signatářských orgánů, aby tak byly jejich závazky a cíle v budoucnosti ochráněny před možnými zásahy či oslabováním plynoucími z možných změn v politickém vedení, z administrativních změn nebo z posunutí hranic;

25.

zdůrazňuje, že tlak na rozpočet s krátkodobými cíly ohrožuje regiony a velká města, které přijímají střednědobá a dlouhodobá investiční a politická rozhodnutí s cílem zlepšit vlastní energetickou účinnost, podpořit využívání obnovitelných zdrojů energie a snížit emise CO2, což by mělo být zohledněno v cílech pro hodnocení výkonu;

26.

domnívá se, že vzhledem k tomu, že neexistuje definice primátora nebo regionu jednotná pro všechny státy EU, nesmí název paktu a jeho předpokládaný dosah vyloučit jiné orgány nebo jim znemožnit podpis Paktu;

27.

upozorňuje na to, že v tom, jakých pokroků bylo v posledních letech dosaženo při snižování emisí CO2 a spotřeby energie, existují rozdíly mezi různými městy a regiony, a že někteří pokrokoví průkopníci již tyto snadno dosažitelné cíle splnili a překročili. Mělo by být zohledněno to, že v různých členských státech existují rozdíly v energetické náročnosti spotřeby a výroby a rozdílné jsou i situace v oblasti emisí skleníkových plynů, které s tím souvisí, a to zejména mezi městskými a venkovskými oblastmi;

28.

vyzývá k podpoře formou přípravy směrů pro snižování základních emisí a jasné orientace pokud jde o způsob vyhodnocování údajů o emisích a jejich vykazování. To je nutné pro srovnávání a srovnávací hodnocení (benchmarking);

29.

domnívá se, že součástí srovnávacího hodnocení by měly být příklady jak nezdaru, tak úspěchu, aby se předešlo opakování chyb. Úspěšné příklady by měly být přímo použitelné v praxi, tudíž by bylo třeba specifikovat nezbytné iniciativy, a to včetně rozpočtu. EU by měla zahrnout poznatky získané na konferenci starostů USA a z Regionální iniciativy v oblasti skleníkových plynů severovýchodní a středoatlantické oblasti USA;

30.

má za to, že vzhledem k tomu, že mnohá města a obce jsou členy regionálních a národních sítí, které vyvinuly metodiky a účetní systémy, měly by být způsoby využívání těchto metod uváženy v rámci Paktu a zároveň by se mělo směřovat k harmonizaci nástrojů pro vykazování a měření ve střednědobém horizontu. Tím by se předešlo opětnému hledání metod a mohlo by to vést k výraznějšímu zapojování do Paktu. Bude se usilovat o to, aby se většina měst zapojených do stávajících sítí připojila k Paktu primátorů;

31.

domnívá se, že by lhůty v rámci Paktu měly umožnit, aby se všechny členské státy informovaly o nejlepších referenčních výsledcích a současných iniciativách považovaných za osvědčené postupy ještě před vypracováním akčních plánů. To zaručí, že budou moci města a regiony tyto osvědčené postupy zohlednit v připravovaných akčních plánech;

32.

zdůrazňuje význam evropského národního kontextu pro úspěch činnosti na místní úrovni, především v tom smyslu, že Komise nejednala a neaktualizovala akční plán pro energetickou účinnost z roku 2006. To bude zapotřebí jako pobídnutí členských států a jejich měst a regionů k prosazování vyšších než 20 % cílů stanovených v EU pro oblast energetické účinnosti;

33.

opakuje výzvu adresovanou Komisi a členským státům k urychlení jeho provedení a zvážení jeho revize, jež zazněla na červnovém zasedání Evropské rady;

34.

naléhavě upozorňuje, že národní plány by měly být přímo propojeny s regionálními plány, jelikož ty jsou nezbytným logickým mezičlánkem mezi národními plány pro udržitelnou energii a městskými a obecními plány pro tuto oblast. Je důležité, aby se na stanovování cílů v oblasti klimatu a energie podílely místní a regionální orgány, aby byly přijaty konkrétní nástroje, jež by umožnily tyto cíle splnit, a aby pro tento účel bylo zajištěno odpovídající financování;

35.

vyzývá k tomu, aby byly metody financování EU upraveny tak, aby upřednostňovaly aktivity zaměřené na propagaci využívání udržitelné energie, jako např. zvýšení procenta regionálních prostředků vyhrazených na zlepšování energetické účinnosti v domácnostech ze 3 % na 5 %. Půjčky EIB by měly být dostupné pro místní a regionální orgány, které mají zájem investovat do programů energetické účinnosti, podporovat využívání obnovitelných zdrojů energie a snižovat emise CO2;

36.

má tedy za to, že přezkum programů financování v polovině období by se měl zabývat tím, jak celou škálu těchto programů upravit tak, aby podporovaly energetickou účinnost, obnovitelné zdroje energie a snižování emisí CO2, a jak zajistit, aby byly takové programy dostupné pro města a regiony. Možné úpravy by tak například kromě zvýšení financí plynoucích z regionů či fondu soudržnosti na podporu energetické účinnosti v domácnostech měly zahrnovat větší investice do podpory uvádění na trh nových technologií z takových programů jako např. 7. rámcový program pro výzkum. Přezkum by mohl být nutný i u pravidel veřejné podpory, aby mohla být přijata opatření v oblasti průmyslových změn a přeměny energie;

37.

vyzývá Komisi, aby pokračovala v přípravě a urychlování přezkumu opatření, jež by mohla městům, velkoměstům a regionům pomoci ovlivnit chování, jako např. propagace a označování výrobků s vysokou energetickou účinností;

38.

má za to, že městům a regionům by v jejich snahách o splnění a překročení 20 % cíle v oblasti energetické účinnosti do roku 2020 pomohlo, pokud by se tento cíl stal závazným a pokud by byla provedena odpovídající aktualizace akčního plánu pro energetickou účinnost včetně očekávání, že členské státy přezkoumají národní akční plány za účelem zohlednění tohoto cíle.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/23

—

konstatuje, že v současnosti jsou mezi členskými státy velké rozdíly ve způsobu organizace dobrovolné práce, a zdůrazňuje, že k této otázce značně chybějí statistické údaje a solidní výzkum;

—

žádá Evropskou komisi, aby podpořila aktivitu ve prospěch spolupráce mezi organizacemi dobrovolníků a neomezila se pouze na vytvoření evropského portálu pro mladé dobrovolníky, ale aby jej doplnila o databázi, která by poskytla celkový přehled o osvědčených postupech, projektech, možnostech či skutečných údajích. V tomto bodě by měla Evropská komise použít informace na národní, regionální a místní úrovni a zprostředkovat je dál, aby je dostala blíže k mladým lidem;

—

s potěšením vítá iniciativu Evropského parlamentu a dalších zainteresovaných stran, aby byl rok 2011 vyhlášen Evropským rokem dobrovolné činnosti, a je ochoten se na jeho realizaci aktivně podílet. Bylo by vhodné, aby v jeho průběhu byla věnována zvláštní pozornost mladým lidem a začlenění do společnosti;

—

žádá Komisi, členské státy a místní a regionální orgány, aby propagovaly dobrovolnou činnost ve vzdělávacím systému, aby se mladí lidé již od raného věku dostali do kontaktu s činnostmi, jichž se týká, a viděli je rovněž jako přirozený přínos k životu ve společnosti. Činnosti tohoto druhu by mělo být možné zahrnout do rámce vzdělávání;

—

věří, že dobrovolná činnost nabízí obzvlášť cennou možnost mobility mladým lidem. Zvláště pro mladé lidi s omezenými příležitostmi, kteří chtějí absolvovat dobrovolnou službu a kteří by jinak měli z možností mobility menší, nebo vůbec žádný prospěch, jsou proto třeba různé formy podpory. V této souvislosti bude velmi užitečná podpora odborné přípravy a mobility pedagogických pracovníků, kteří se specializují na mladé lidi, a vedoucích mládeže. Kromě toho je třeba využít prostředků, jimiž disponují místní a regionální orgány, aby bylo možné lépe se zaměřit na tuto cílovou skupinu.

Zpravodajka

:

Rinda DEN BESTEN (Nizozemsko, SES), členka zastupitelstva města Utrecht

1.

konstatuje, že v současnosti jsou mezi členskými státy velké rozdíly ve způsobu organizace dobrovolné práce, a zdůrazňuje, že k této otázce značně chybějí statistické údaje a solidní výzkum. Harmonizace legislativy a předpisů není možná a ani žádaná, a Výbor proto navrhuje, aby se pracovalo po etapách a byla při tom stanovena jistá perspektiva. Během první etapy by se do hloubky prostudovaly různé legislativní systémy, opatření a předpisy, jež se týkají dobrovolné činnosti ve všech členských státech, přání mladých lidí, kteří se do ní zapojili či o tom uvažují, a překážky, s nimiž se setkávají, když si přejí vykonávat dobrovolnou činnost za hranicemi, a rovněž prospěch, jaký tato aktivita přináší jim i regionům, odkud pocházejí a kam míří. Tyto údaje by mohly posunout diskusi vpřed a vyústit v politiku, jež vyhoví rysům dobrovolné činnosti mládeže v Evropě;

2.

vítá iniciativu Evropské komise na podporu mobility mladých dobrovolníků v Evropě;

3.

oceňuje kreativitu, jakou Evropská komise prokázala při hledání prostředků, jež by usnadnily dobrovolnou činnost mládeže v jiné než domácí evropské zemi, avšak obává se, že vzhledem k rozdílům, jež vládnou mezi různými evropskými zeměmi, pokud jde o její organizaci, zabezpečení interoperability národních předpisů, jimiž se tyto činnosti řídí, není správným řešením. Doporučuje tedy, aby byla podpořena spolupráce organizací dobrovolníků, ať už jde o skupiny vzešlé z občanské společnosti nebo veřejných orgánů – jednak uvnitř jednotlivých států EU, jednak napříč hranicemi – a aby byly povzbuzeny k podpoře přeshraničních dobrovolných projektů;

4.

žádá Evropskou komisi, aby podpořila aktivitu ve prospěch spolupráce mezi organizacemi dobrovolníků a neomezila se pouze na vytvoření evropského portálu pro mladé dobrovolníky, ale aby jej doplnila o databázi, která by poskytla celkový přehled o osvědčených postupech, projektech, možnostech či skutečných údajích. V tomto bodě by měla Evropská komise použít informace na národní, regionální a místní úrovni a zprostředkovat je dál, aby je dostala blíže k mladým lidem;

5.

zdůrazňuje úlohu místních a regionálních orgánů ve věci dobrovolné činnosti, zejména pokud jde o zapojení znevýhodněné mládeže. Ta pro ně může představovat odrazový můstek směrem k začlenění; vzhledem k tomu, že místní a regionální samosprávy zodpovídají za politiku mládeže v celé řadě členských států a nasbíraly v této oblasti mnoho poznatků a zkušeností, právě na jejich úrovni obecně vznikají inovující a kreativní řešení a navazují se důležitá partnerství. Mimo jiné mohou více než kdo jiný mládež podpořit, neboť jsou blízko organizacím, které přijímají dobrovolníky, a mohou je povzbudit k uskutečnění výměn mladých lidí zapojených do dobrovolné činnosti;

6.

žádá členské státy, aby místním a regionálním samosprávám přidělily náležité finanční prostředky k naplnění cílů EU v oblasti dobrovolné činnosti mládeže, a podporuje je ve využití prostředků a programů Společenství, jako je Evropský sociální fond či program „Mládež v akci“, aby se zvýšila kvalita mezinárodních dobrovolnických programů, a to tím, že bude národním, regionálním a místním organizacím, které je sdružují, nabídnuta podpora a pomoc; cílem této podpory by bylo napomoci k navázání mezinárodních kontaktů, k rozvoji specifických dovedností vyžadovaných pro práci s mladými lidmi z ostatních zemí a pro realizaci mezinárodních iniciativ;

7.

radí místním a regionálním orgánům, aby se zavázaly k rozvoji podpůrné infrastruktury pro dobrovolnou činnost, aniž by se dotkly její nezávislosti. Zakládání místních a regionálních dobrovolnických středisek může přispět k podpoře této aktivity, k poskytování informací, k motivaci mládeže, aby se zapojila do přeshraniční dobrovolné činnosti, a k vyhodnocení kvality a účinnosti dobrovolné činnosti;

8.

velmi hluboce lituje, že přetrvávají společensko-ekonomické a administrativní překážky, jež brzdí mobilitu mladých dobrovolníků, a navrhuje také,, že vytvoří soupis těchto překážek na základě obsáhlejšího průzkumu o dobrovolné činnosti, jaký se popisuje v prvním odstavci tohoto stanoviska. Vzhledem k nedostatku údajů o dobrovolné činnosti Výbor žádá členské státy, aby rovněž prezentovaly výsledky obsáhlejšího průzkumu před rokem 2011 s cílem vyladit politiku pro tuto oblast;

9.

s potěšením vítá iniciativu Evropského parlamentu a dalších zainteresovaných stran, aby byl rok 2011 vyhlášen Evropským rokem dobrovolné činnosti, a je ochoten se na jeho realizaci aktivně podílet. Bylo by vhodné, aby v jeho průběhu byla věnována zvláštní pozornost mladým lidem a začlenění do společnosti;

10.

má v úmyslu vystavit do popředí nutnost snížit jazykové překážky v Evropě a povzbudit dobrovolníky ke studiu jazyků;

11.

poukazuje na to, že dobrovolná činnost musí být vymezena šířeji, než jak tomu je v projednávaném návrhu: lze ji vykonávat jak na plný, tak na částečný úvazek, po kratší nebo delší dobu, zdarma či za drobnou odměnu nebo pokrytí výdajů, s vlastním příspěvkem ze strany dobrovolníka, či bez něj a v závislosti na cílové skupině a na okolnostech;

12.

upozorňuje, že je třeba uznat dovednosti, kterých dobrovolník nabyl, aby jich mohl během své další pracovní či studijní dráhy využít: dobrovolná činnost představuje celkem vzato významnou část neformálního učení a má v rozvoji vzdělávání a jeho dostupnosti pro mládež své místo. Školy, ale i organizace občanské společnosti a podnikatelské kruhy by tedy mohly hrát svou úlohu – či rozšířit tu, kterou již mají – při uznávání dovedností získaných díky dobrovolné činnosti a při konkretizaci moderních nástrojů v tomto směru, jakými jsou Europass a Pas mládeže (Youthpass);

13.

žádá Komisi, členské státy a místní a regionální orgány, aby propagovaly dobrovolnou činnost ve vzdělávacím systému, aby se mladí lidé již od raného věku dostali do kontaktu s činnostmi, jichž se týká, a viděli je rovněž jako přirozený přínos k životu ve společnosti. Činnosti tohoto druhu by mělo být možné zahrnout do rámce vzdělávání;

14.

soudí, že v oblasti dobrovolné činnosti mládeže je velmi důležité dbát na zabezpečení náležitého rozdělení přidané hodnoty mezi mladou osobu a společnost, a to ve všech podobách, neboť je jasné, že zájem mladého člověka a jeho rozvoj musí být vždy nadřazeny a že společnost bude mít prospěch ze zapojení a aktivní činnosti, kterou vůči ní vyvine;

15.

vyslovuje uznání Evropské dobrovolné službě (EVS) a doufá, že v budoucnu dojde k rozvoji EVS, aby co nejvíce mladých lidí dostalo možnost vykonávat přeshraniční dobrovolnou činnost.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/30

—

vítá, že si Komise stále více uvědomuje, že místní orgány „vyjadřují stále větší přání přispívat k rozvoji a aktivně se na něm podílet“, ale zdůrazňuje, že místní a regionální orgány nejsou na tomto poli nováčky; již celá desetiletí jsou činorodé a mají odhodlání a zájem se aktivně zapojit do rozvojové spolupráce, jejího financování a reformy;

—

připomíná potřebu zařídit „burzu“ (elektronický internetový portál) pro ty místní a regionální orgány, jež se aktivně podílejí na decentralizované spolupráci, založenou na systému stanoveném na místní a regionální úrovni. Usnadní zejména výměnu informací mezi evropskými místními a regionálními orgány, které působí v oblasti rozvojové spolupráce, a umožní zajistit soulad mezi projekty místních a regionálních orgánů v Evropě a v rozvojových zemích. To by umožnilo rozvíjet projekty decentralizované spolupráce a lépe je koordinovat, dosáhnout součinnosti a zamezit duplikaci; v tomto ohledu vítá spolupráci s GŘ pro rozvoj;

—

upozorňuje na skutečnost, že mnohé místní a regionální orgány v EU mají díky rozvojové spolupráci vazby na své protějšky v rozvojových zemích, a tudíž velmi dobře znají danou problematiku, zejména v oblastech jako je školství, zdravotnictví, komunální služby (vodohospodářství a nakládání s odpady), drobný rybolov a akvakultura, infrastruktura, doprava, komunikace, životní prostředí, rozvoj venkova, regionální hospodářský rozvoj, podpora rozvoje místních struktur a politická decentralizace;

—

poukazuje na to, že snahy o zvýšení účinnosti a konzistentnosti rozvojové politiky musí vzít v potaz zapojení místních a regionálních orgánů v zemích, jež jsou příjemci pomoci.

Zpravodajka

:

Heini UTUNEN (FI/ALDE), radní města Jyväskylä

1.

vítá sdělení Komise, jelikož rozvojová politika je naléhavě zapotřebí pro boj proti chudobě na celém světě i jejím příčinám a pro dosažení rovnosti. Evropa se nemůže izolovat od problémů ve zbytku světa;

2.

doufá, že rok 2008 bude představovat mezník v úsilí EU o rozvoj, jehož cílem je učinit z rozvojových cílů tisíciletí politickou prioritou;

3.

s obavami sleduje, že objem evropské rozvojové pomoci se již druhý rok po sobě snižuje a že pouze několik málo zemí (např. Nizozemsko, Švédsko a Dánsko) plní mezinárodní závazek, pokud jde o výši poskytované pomoci;

4.

dále vyjadřuje politování na tím, že výše pomoci, kterou Evropská unie poskytuje, je nejen příliš nízká, ale není ani dostatečně účinná;

5.

považuje toto sdělení za velice důležité pro místní a regionální orgány a vítá proto uznání Komise, že EU musí zaujmout inkluzívní přístup zahrnující místní samosprávy a občanskou společnost, a to jak v Evropě, tak v rozvojových zemích;

6.

vítá, že si Komise stále více uvědomuje, že místní orgány „vyjadřují stále větší přání přispívat k rozvoji a aktivně se na něm podílet“, ale zdůrazňuje, že místní a regionální orgány nejsou na tomto poli nováčky; již celá desetiletí jsou činorodé a mají odhodlání a zájem se aktivně zapojit do rozvojové spolupráce, jejího financování a jeho reformy. Poukazuje na skutečnost, že některé evropské územní celky a regiony již poskytují přiměřený příspěvek k plnění cíle, jímž je vynaložit na rozvojovou spolupráci 0,7 % hrubého národního důchodu;

7.

je potěšen plodnou spoluprací Výboru regionů a Komise, jež svědčí o rostoucím uznání úlohy Výboru regionů a místních a regionálních orgánů v oblasti rozvojové politiky. Místní a regionální orgány by měly být považovány za důležité partnery, kteří se podílejí na rozvojové politice EU;

8.

připomíná zásadu, že rozhodujícím faktorem pro úspěch rozvojové politiky je řádná správa věcí veřejných a jejím klíčovým aspektem je pak vědomí, že nejlepší rozhodnutí jsou přijímána na úrovni co nejbližší občanům;

9.

uznává význam rozpočtové a odvětvové pomoci, především pro ty nejchudší země, nicméně naléhavě vyzývá, aby byl vytvořen mechanismus pro vztahy ústřední vlády a subjektů občanské společnosti, díky němuž by bylo možno vytvořit novou kulturu využívání pomoci. Tento mechanismus by mohl mít podobu systému na úrovni místních a regionálních orgánů a vytvořil by tak pojítko mezi rozvojovou pomocí ústřední vlády a tou, již poskytuje občanská společnost;

10.

konstatuje, že užší a účinnější partnerství evropských aktérů by zajistilo, aby se přijatá opatření doplňovala a byla strategicky udržitelná, zejména v souvislosti s řízením pomoci;

11.

vyzývá Komisi, aby kladla prioritní důraz na zahrnutí Evropského rozvojového fondu (ERF) do rozpočtu Společenství a zajistila jeho koordinaci s Evropským fondem pro regionální rozvoj (EFRR) v rámci rozšířené evropské politiky sousedství s cílem zlepšit koordinaci úsilí vyvíjeného Evropskou unií v rámci politik rozvojové spolupráce;

12.

vítá, že Komise uznává, že pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí musí EU zaujmout přístup, jenž bude motivovat k zapojení, a že vyzývá místní a regionální orgány a občanskou společnost, aby se zapojily do rozvojové politiky jak v Evropě, tak v rozvojových zemích;

13.

požaduje, aby místní a regionální samosprávy a organizace občanské společnosti byly považovány za plnohodnotné partnery, neboť každý z nich má v souvislosti s úsilím o rozvoj důležitou, nicméně odlišnou, úlohu a význam, a aby jednaly koordinovaně, výkonně a účinně, tak aby se jejich činnosti vzájemně doplňovaly, transparentně a participativně;

14.

připomíná potřebu zařídit „burzu“ (elektronický internetový portál) pro ty místní a regionální orgány, jež se aktivně podílejí na decentralizované spolupráci, založenou na systému stanoveném na místní a regionální úrovni. Usnadní zejména výměnu informací mezi evropskými místními a regionálními orgány, které působí v oblasti rozvojové spolupráce, a umožní zajistit soulad mezi projekty místních a regionálních orgánů v Evropě a v rozvojových zemích. To by umožnilo rozvíjet projekty decentralizované spolupráce a lépe je koordinovat, dosáhnout součinnosti a zamezit duplikaci; v tomto ohledu vítá spolupráci s GŘ pro rozvoj;

15.

vítá, že Rada evropských obcí a regionů (CEMR) vytvořila internetový portál pro místní orgány, jenž jim má pomáhat při hledání partnerských měst v Evropě. Zároveň vítá rozšíření tohoto portálu věnovaného partnerské spolupráci, který CEMR spravuje a jenž umožňuje navázat partnerskou spolupráci mezi evropskými obcemi a obcemi v rozvojových zemích. Výbor by měl aktivitu CEMR konsolidovat a podpořit.

16.

zdůrazňuje, že všichni Evropané, včetně veřejných orgánů, soukromého sektoru a jednotlivých občanů, musí nést společně zodpovědnost za otázky celosvětového rozvoje;

17.

konstatuje, že ačkoli – v závislosti na daném členském státě – nemají nutně všechny úrovně místní a regionální samosprávy pravomoc v oblasti rozvojové spolupráce, je zapotřebí nést zodpovědnost za problematiku rozvoje na evropské úrovni společně. Rozvojová spolupráce musí být tak či onak součástí činnosti místních a regionálních orgánů, i když ne přímo v podobě projektů finanční pomoci s partnery z rozvojových zemí. Způsoby, jak toho dosáhnout, by mohly být představeny na zvláštním výměnném fóru;

18.

z pohledu místních a regionálních orgánů považuje za pozitivní, že Komise uznává potřebu zapojit tyto orgány do rozvojové spolupráce, a především z tohoto důvodu vítá toto sdělení Komise;

19.

upozorňuje na skutečnost, že mnohé místní a regionální orgány v EU mají díky rozvojové spolupráci vazby na své protějšky v rozvojových zemích, a tudíž velmi dobře znají danou problematiku, zejména v oblastech jako je školství, zdravotnictví, komunální služby (vodohospodářství a nakládání s odpady), drobný rybolov a akvakultura, infrastruktura, doprava, komunikace, životní prostředí, rozvoj venkova, regionální hospodářský rozvoj, podpora rozvoje místních struktur a politická decentralizace;

20.

je toho názoru, že prostřednictvím těchto projektů získají místní a regionální orgány legitimitu, odborné znalosti a zkušenosti v těch oblastech, jež jsou obzvláště důležité pro hospodářský a sociální pokrok rozvojových zemí, a že je proto životně důležité, aby jim byla v rozvojové politice vymezena důležitější úloha a bylo využito jejich zkušeností;

21.

upozorňuje, že v mnoha členských státech mají místní a regionální orgány ze zákona pravomoc zapojit se na základě decentralizované spolupráce do národní rozvojové politiky. Proto je lze vnímat jako přímé aktéry rozvojové politiky a vnějších vztahů EU;

22.

poukazuje na výhody decentralizované spolupráce a upozorňuje na potřebu ji podporovat, neboť mnoho místních a regionálních orgánů přímo financuje a provádí rozvojovou politiku. Mají tedy komplementární úlohu a jejich zásluhou je rozvojová politika více konzistentní;

23.

zdůrazňuje, že obce a regiony by rády posílily svou účast založenou na partnerství a znalostech problematiky tím, že by zaměřily své úsilí především na ty oblasti, jež spadají do oblasti působnosti místních a regionálních orgánů. Budou také spolupracovat se sociálními partnery z oblasti rozvojové spolupráce na zvyšování povědomí občanů o solidaritě s rozvojovými zeměmi;

24.

domnívá se, že úloha místních a regionálních orgánů umožňuje – s ohledem na jejich blízkost k občanům a zásadě subsidiarity – víceúrovňovou perspektivu jako součást národní, evropské a celosvětové rozvojové politiky, pomáhá zajistit účinnost pomoci a dále tuto účinnost zvyšuje;

25.

vyzdvihuje důležitou úlohu, kterou mohou hrát místní a regionální orgány nejvzdálenějších regionů jakožto partneři s výsadním postavením v rámci rozvoje politik spolupráce EU se sousedními třetími zeměmi; tyto regiony jsou navíc jakousi laboratoří pro realizaci projektů vyžadujících vhodnou koordinaci Evropského rozvojového fondu (ERF) a Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR);

26.

poukazuje na to, že snahy o zvýšení účinnosti a konzistentnosti rozvojové politiky musí vzít v potaz zapojení místních a regionálních orgánů v zemích, jež jsou příjemci pomoci;

27.

zdůrazňuje, že odpovědnost na místní úrovni a decentralizace by měly být hlavními zásadami v souvislosti s rozvojovým úsilím a politikou;

28.

je zastáncem přístupu, jenž by místním a regionálním samosprávám v Evropě a v rozvojových zemích umožnil lépe podporovat zúčastněné strany a aktéry, jež se podílejí na rozvojové politice;

29.

souhlasí s názorem, že demokracie neznamená pouze svobodnou volbu, ale je založená na každodenním životě – odráží hospodářský a sociální rozvoj, v němž místní a regionální samosprávy hrají klíčovou roli;

30.

upozorňuje, že přínos místních regionálních orgánů je zvláště patrný z jejich úlohy, kterou je, v ideálním případě, nastolit demokracii a řádnou správu věcí veřejných a podporovat decentralizovaný systém veřejné správy;

31.

zdůrazňuje, že zástupci místních a regionálních orgánů v Evropě nepracují pouze se svými protějšky z jihu, ale také se zbytkem občanské společnosti;

32.

upozorňuje na problémy, jež jsou způsobeny tím, že pomoc je závislá na jednostranně zaměřeném systému řízeném shora, což je nejběžnější způsob, který při poskytování pomoci využívá i Evropská komise. Chybí skutečné partnerství a účast místní úrovně a organizací, jež ji zastupují (sdružení místních a regionálních orgánů), což znamená, že financování není efektivní na místní úrovni. Stejně tak pomoc, kterou poskytují nevládní organizace a jež má převážně lokální charakter, nemá nutně vliv na veřejné orgány, územní samosprávy a institucionální mechanismy, což dále narušuje dlouhodobý dopad a účinnost pomoci;

33.

má za to, že systém řízení shora nevede k odpovídajícímu zapojení místních a regionálních orgánů a těch správných lidí, ani neumožňuje rozdílné přístupy a záběr. Z toho důvodu je zapotřebí vytvořit pojítko mezi ústřední vládou a nejnižší organizační úrovní. V řadě rozvojových zemí, které jsou příjemci pomoci, by místní samosprávy a jejich podpora mohly nabídnout konkrétní řešení, jež musí být samozřejmě využívána v závislosti na povaze jednotlivých případů;

34.

je přesvědčený, že poskytování rozvojové pomoci různým orgánům země určení by mohlo v mnoha případech vést k transparentnější a udržitelnější správě věcí veřejných. Při tom je rovněž obzvláštně nutné, aby náklady pro poskytovatele pomoci byly udrženy v přijatelných mezích.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/34

—

poukazuje na to, že Výbor regionů je připraven spolupracovat při vytváření budoucí společné přistěhovalecké politiky a přispět k této politice;

—

zdůrazňuje, že společná přistěhovalecká politika se týká místních a regionálních orgánů jako prvních. Na jedné straně se jich obzvláště týkají obtíže spojené s nelegálním přistěhovalectvím; na druhé straně jsou povinny zajistit těmto lidem řadu služeb jako součást místního integračního procesu. Proto se musí rozsáhle podílet na vytváření evropského rámce pro legální přistěhovalectví, na opatřeních proti nelegálnímu přistěhovalectví a na rozvojové spolupráci se zeměmi původu;

—

vyzdvihuje mimořádnou důležitost imigrantů pro jejich přínos k sociálnímu a hospodářskému rozvoji EU. V zájmu mezinárodní konkurenceschopnosti evropského hospodářského prostoru je třeba značně zlepšit atraktivitu EU, aby bylo možné více využívat místního a regionálního potenciálu;

—

poukazuje na skutečnost, že tím, že je v pravomoci členských států stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí přicházejících ze třetích zemí na jejich území s cílem hledat tam práci jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné, lze splnit požadavky vnitrostátního a regionálního trhu práce;

—

uznává zásadní význam ovládání úředního jazyka či jazyků hostitelské země. Včasné studium úředního jazyka či jazyků daného státu usnadňuje úspěšnou integraci i na místní a regionální úrovni;

—

zdůrazňuje, že nelegální a legální přistěhovalectví spolu souvisí a že boj proti nelegálnímu přistěhovalectví má klíčový význam pro vypracování politiky v oblasti legálního přistěhovalectví. Na jedné straně musí být boj proti nelegálnímu přistěhovalectví veden důsledně a s komplexním přístupem, aby byl boj proti dobře organizovaným kriminálním strukturám účinný. Na druhé straně je třeba vypracovat perspektivy, které umožní legální přistěhovalectví tam, kde je nedostatek pracovních sil, nebo pokud se klade důraz na sdílení a předávání znalostí a na další vzdělávání migrantů v rámci časově omezeného pobytu.

Zpravodaj

:

Werner JOSTMEIER (DE/ELS), poslanec zemského sněmu spolkové země Severní Porýní – Vestfálsko

1.

podporuje společnou přistěhovaleckou politiku, která se neustále vyvíjela od zasedání Evropské rady v Tampere v roce 1999 až po budoucí Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu. Poukazuje na to, že Výbor regionů je připraven spolupracovat při vytváření budoucí společné přistěhovalecké politiky a přispět k této politice;

2.

místní a regionální orgány jsou při tom připraveny postavit se novým výzvám a podporovat výměnu osvědčených postupů v této oblasti na místní a regionální úrovni;

3.

vyjadřuje spokojenost a vděčnost nad intenzivnější spoluprací s Evropskou komisí, v níž je třeba pokračovat;

4.

vítá partnerský přístup, který Evropská komise uplatňuje. Partnerská spolupráce a solidarita mezi členskými státy a institucemi EU by měla zahrnovat účast místních a regionálních zainteresovaných stran. Budoucí výzvy potřebují koordinovaná a ucelená opatření, která v rámci společné přistěhovalecké politiky vyžadují účinný postup EU a členských států;

5.

zdůrazňuje, že společná přistěhovalecká politika se týká místních a regionálních orgánů jako prvních. Na jedné straně se jich obzvláště týkají obtíže spojené s nelegálním přistěhovalectvím; na druhé straně jsou povinny zajistit těmto lidem řadu služeb jako součást místního integračního procesu. Proto se musí rozsáhle podílet na vytváření evropského rámce pro legální přistěhovalectví, na opatřeních proti nelegálnímu přistěhovalectví a na rozvojové spolupráci se zeměmi původu;

6.

spolu s Komisí spatřuje nezbytnost mechanismů založených na solidaritě mezi členskými státy a EU při společném sdílení břemen a koordinaci politik. Místní a regionální orgány poukazují mj.na financování správy a kontroly hranic a integrační politiky, což ovlivňuje veřejné finance vnitrostátních, regionálních a místních společenství;

7.

za hlavní součást přistěhovalecké politiky považuje dodržování lidských práv, princip právního státu a podporu demokracie. Evropská unie zaručuje tyto svobody a zásady, které jsou zakotveny v Listině základních práv, jako je například lidská důstojnost, svobody, rovnoprávnost, solidarita, práva občanů a soudnictví. Zvláštní význam při tom mají práva žen a dětí. Tradice či jednání, které jsou v rozporu s těmito zásadami, nesmí být tolerovány. O společných evropských hodnotách, které jsou zakotvené v Listině základních práv Evropské unie, nelze diskutovat. Každý občan Evropské unie musí akceptovat evropská základní práva jakožto závazný základ hodnot;

8.

poukazuje na to, že přistěhovalci jsou již nyní v mnoha evropských obcích a regionech důležitou a nedílnou součástí společnosti. Evropská unie je společností se vskutku bohatým a rozmanitým kulturním dědictvím, které je třeba zachovat a dále rozvíjet. UNESCO chápe kulturu jako celek, který zahrnuje nejen umění a literaturu, ale také životní styl, základní lidská práva, systém hodnot, tradice a náboženská vyznání. Přistěhovalectví může přispět ke kulturní rozmanitosti. Evropská unie mimořádně ohodnotila kulturní rozmanitost vyhlášením Evropského roku mezikulturního dialogu (1);

9.

vzhledem k již přijatým stanoviskům Výboru regionů a v souladu s nimi požaduje zapojení místních a regionálních subjektů do dalších fází budoucí společné přistěhovalecké politiky (2);

10.

vyzdvihuje mimořádnou důležitost imigrantů pro jejich přínos k sociálnímu a hospodářskému rozvoji EU. V zájmu mezinárodní konkurenceschopnosti evropského hospodářského prostoru je třeba značně zlepšit atraktivitu EU, aby bylo možné více využívat místního a regionálního potenciálu;

11.

z důvodu právní jistoty a spravedlivého zacházení se státními příslušníky třetích zemí považuje za nezbytně nutná jasná a transparentní pravidla i jejich dodržování;

12.

považuje systémy pobídek zaměřené na integraci a poskytující atraktivní podmínky pobytu pro státní příslušníky třetích zemí a jejich rodiny za zásadní podnět k získávání potřebných pracovních sil pro evropský hospodářský prostor. V dobrých koncepcích řízení přistěhovalectví, které zohledňuje trh práce, je třeba brát v úvahu i otázky slučování rodin v souladu se směrnicí 2003/86/ES;

13.

poukazuje na to, že společná přistěhovalecká politika by mohla díky zjednodušení administrativních postupů při přijímání přistěhovalců vést ke značnému snížení administrativní zátěže jak pro členské státy, tak pro místní a regionální orgány;

14.

vyzývá Komisi, aby provedla analýzu toho, co se bude očekávat od místních a regionálních orgánů v důsledku opatření, která Komise navrhuje přijmout na úrovni EU nebo na národní úrovni. Je rovněž důležité, aby byly potenciální úkoly požadované od místních a regionálních orgánů financovány na národní úrovni nebo z prostředků EU;

15.

poukazuje na odlišné potřeby trhu práce v jednotlivých členských státech. Je proto nutné pracovat na eventuálním zavedení standardů platných v celé EU, procesních pravidel, povolení k pobytu a tzv. modré karty EU při zohlednění různých požadavků vnitrostátních, regionálních a místních trhů práce, zachování správní autonomie členských států a dodržování zásady subsidiarity. Tím, že je v pravomoci členských států stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí přicházejících ze třetích zemí na jejich území s cílem hledat tam práci jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné, lze splnit požadavky trhu práce;

16.

v této souvislosti vítá, že Komise navrhla aktivní zapojení místních a regionálních orgánů do vytváření většího souladu mezi kvalifikací a potřebami jednotlivých odvětví, čímž by bylo možné zohlednit právě místní a regionální zvláštnosti;

17.

zdůrazňuje význam aktivní úlohy místních a regionálních orgánů při integraci přistěhovalců. Je nutno zohlednit specifické potřeby obcí a regionů v budoucí společné přistěhovalecké politice i při doprovodných opatřeních, jako například při využívání Evropského fondu pro integraci. Musí být dodržena zásada subsidiarity a proporcionality;

18.

spojuje výkon základních práv s odpovědností a povinnostmi vůči spoluobčanům, společnosti a příštím generacím. Dodržování společného evropského konsenzu o hodnotách je závazkem k respektu a toleranci, který je předpokladem pokojného a demokratického soužití. Mezikulturní dialog na místní a regionální úrovni zde může poskytnout významné impulzy;

19.

považuje aktivní spolupráci všech částí občanské společnosti a kladný postoj hostitelské společnosti k přistěhovalcům i jich samých za důležitý předpoklad integrace. Země původu mohou přispět k integraci svých státních příslušníků do evropských hostitelských zemí;

20.

uznává zásadní význam ovládání úředního jazyka či jazyků hostitelské země. Včasné studium úředního jazyka či jazyků daného státu usnadňuje úspěšnou integraci i na místní a regionální úrovni. Mělo by se intenzivně podporovat, aby se přistěhovalci a zejména jejich děti učili úřední jazyk či jazyky hostitelské země, a zároveň by mělo být respektováno a podporováno právo umět svůj mateřský jazyk;

21.

považuje za prioritní poskytnout základní a srozumitelné informace o cílovém městě, obci či regionu, o nejběžnějších životních zvyklostech v daných místech a jejich okolí;

22.

zdůrazňuje význam, jaký mají základní znalosti o historii a institucích hostitelské společnosti. K tomu, aby byla integrace úspěšná, je nezbytné umožnit přistěhovalcům nabýt tyto základní poznatky;

23.

podporuje pořádání programů a aktivit pro přijímání čerstvě přibyvších občanů třetích zemí, aby nabyli základní informace o jazyce, historii, institucích, socioekonomických rysech, kulturním životě a základních společenských hodnotách hostitelské společnosti;

24.

podporuje financování inovačních integračních programů či modelů, jež by obsahovaly jazykové vzdělání a komunikační workshopy a dále informace o kulturních, politických či společenských stránkách života hostitelské společnosti;

25.

přičítá vzdělávání klíčovou úlohu při integraci. Místní a regionální orgány zde vykonávají důležité úkoly v oblasti vzdělávání, aby tím přispěly k rovným příležitostem pro všechny. Zelená kniha Migrace a mobilita: úkoly a příležitosti vzdělávacích systémů EU (3), kterou vydala Komise, tuto ústřední úlohu vzdělávání při integraci zdůrazňuje. Komise by při vyhodnocování konzultací měla zvláště zohlednit plnění úkolů na místní a regionální úrovni;

26.

poukazuje na zásadní význam pracovního života pro integraci přistěhovalců. Nezaměstnanost je často překážkou úspěšné integrace, zejména tehdy, postihuje-li mladé lidi. Přistěhovalectví příslušníků třetích zemí musí probíhat v souladu s potřebami pracovních trhů různých členských států. Vlastní výdělečná činnost je důležitým předpokladem pro integraci, zvláště když tak dojde k zapojení do systémů sociálního zabezpečení. Bez tohoto předpokladu by bylo začlenění přistěhovalců do sociálních systémů mimořádnou zátěží pro regionální a místní orgány a nebylo by možné ho u obyvatelstva členských států obhájit;

27.

zdůrazňuje, že nelegální a legální přistěhovalectví spolu souvisí a že boj proti nelegálnímu přistěhovalectví má klíčový význam pro vypracování politiky v oblasti legálního přistěhovalectví. Na jedné straně musí být boj proti nelegálnímu přistěhovalectví veden důsledně a s komplexním přístupem, aby byl boj proti dobře organizovaným kriminálním strukturám účinný. Proto je důležité, aby součástí dohod se třetími zeměmi byla ustanovení týkající se boje proti nedovolenému přistěhovalectví včetně ustanovení o zpětném přebírání státních příslušníků třetích zemí s nedovoleným pobytem. Na druhé straně je třeba vypracovat perspektivy, které umožní legální přistěhovalectví tam, kde se jedná o vysoce kvalifikované migranty, kde je nedostatek pracovních sil, nebo pokud se klade důraz na sdílení a předávání znalostí a na další vzdělávání migrantů v rámci časově omezeného pobytu, což je později prospěšné i pro rozvoj zemí původu;

28.

požaduje obsáhlé informace o příslušných fondech a podpůrných programech EU, aby všechny subjekty na místní a regionální úrovni mohly využít existující fondy a programy;

29.

zastává názor, že by se v rámci budoucí přistěhovalecké politiky EU mohlo ukázat nezbytné přidělování finančních a lidských zdrojů na rozšíření kapacit agentury FRONTEX v oblasti opatření politiky hraničních kontrol a zabránění ostatním hrozbám souvisejícím s bezpečností a ochranou, aby tato agentura mohla účinně plnit svůj úkol;

30.

výslovně poukazuje na to, že by se v rámci budoucí přistěhovalecké politiky EU měla zaměřit pozornost na potřebu rozšířit kapacity místních a regionálních orgánů pro řízení migračních toků především přidělením odpovídajících finančních prostředků a zaručením přístupu k fondům a programům EU. Selhání udržitelné a úspěšné, tj. všemi zúčastněnými akceptované přistěhovalecké politiky by totiž mělo za následek vysoké sociálně-ekonomické náklady a ohrozilo by náš blahobyt, sociální mír a hospodářský rozvoj;

31.

požaduje finanční podporu integrační politiky a především úkolů v oblasti vzdělávání na místní a regionální úrovni. Zelená kniha o migraci a mobilitě bude pojednávat o přínosu programů a fondů Společenství na podporu integrační politiky. Integrační fond EU musí podporovat místní a regionální úkoly v oblasti vzdělávání zaměřené na integraci;

32.

poukazuje na to, že v rámci budoucí přistěhovalecké politiky EU by se měl zohlednit velký význam podpory dialogu a spolupráce se zeměmi původu a tranzitními zeměmi a měly by se při tom použít nástroje evropské politiky sousedství a Unie pro Středomoří a provádět účinná rozvojová spolupráce a že kromě toho místní a regionální orgány hrají důležitou úlohu při podpoře této spolupráce. To se vztahuje především na ty orgány, které mohou fungovat jako platformy pro spolupráci se sousedícími třetími zeměmi;

33.

vyzdvihuje globální rozměr migrace, který má dalekosáhlé důsledky pro země původu i pro Evropskou unii. Proto musí být obzvlášť zohledněna vzájemná interakce témat migrace a rozvoje. Při tom je třeba mít na paměti, že migrace odborníků nesmí vést k negativním dopadům na hospodářství rozvojových zemí („odliv mozků“). Při kruhové migraci by odborníci mohli po svém návratu do země původu uplatnit či dále zprostředkovávat získané dovednosti;

34.

zastává názor, že vzhledem k výzvám souvisejícím s nelegálním přistěhovalectvím musí při vypracovávání budoucí přistěhovalecké politiky EU stát v popředí nevyhnutelnost praktických a sladěných opatření k boji proti obchodování s lidmi a kriminálním spolkům, aby se zabránilo lidským tragédiím;

35.

důrazně podporuje účinné opatření Evropské unie k zamezení nelegálnímu přistěhovalectví, které často přispívá k vykořisťování zejména žen a dětí. Proto je potřeba přijmout důsledná opatření. Proti sítím a skupinám, které se podílejí na obchodu s lidmi nebo ho organizují, je třeba bojovat společně se zeměmi původu a tranzitu. Místní a regionální samosprávy se musí odpovídajícím způsobem podílet na koordinaci;

36.

vidí možnosti a příležitosti úspěšné přistěhovalecké politiky, která může přispět k hospodářskému úspěchu a ke kulturní rozmanitosti. Místní a regionálních orgány podporují takovou politiku, která přispěje ke zvýšení hospodářského a společenského potenciálu Evropské unie. Zároveň znovu zdůrazňuje, že Evropská unie může plně využít všech výhod legální migrace za předpokladu, že boj proti nedovolenému přistěhovalectví bude komplexní a úspěšný.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/38

—

zastává názor, že pro zachování konceptů začlenění a solidarity se musí politika soudržnosti i nadále zaměřovat na dosahování hospodářské a sociální rovnováhy, aniž by podlehla pokušení přetěžovat politiku soudržnosti přílišným množstvím protichůdných cílů;

—

je přesvědčen, že cíle soudržnosti a růstu mohou a musí být vzájemně kompatibilní, protože se jedná o dva úzce související záměry; zdůrazňuje, že je třeba zjistit, jak může růst zlepšit soudržnost – již není nutné zjišťovat, jak může soudržnost prospívat růstu;

—

vyjadřuje pochybnosti, zda je správné přiřazovat k nástrojům politiky soudržnosti cíle konkurenceschopnosti pro strategii růstu, a vyzývá, aby v rámci zvažování budoucího uspořádání strukturálních fondů byly analyzovány důsledky, které má v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti účelové vyčleňování prostředků (earmarking) podle Lisabonské strategie;

—

považuje za nutné zkoumat možnosti vypracování úplnějších ukazatelů rozvoje a prosperity s větší vypovídací hodnotou, které by na regionální a místní úrovni odrážely nikoliv nepodstatné rozdíly v příjmech, dostupnosti veřejných služeb, kvalitě zdravotní péče a nabídce kulturního a odborného vzdělávání;

—

upozorňuje, že má-li politika soudržnosti hrát významnou úlohu při posilování nové hospodářské a sociální rovnováhy, musí disponovat přiměřenými zdroji a prostředky; současná úroveň financování představuje pouze nezbytné minimum pro plnění takové funkce.

Zpravodajka

:

Marta VINCENZI (SES/IT), starostka Janova

1.

domnívá se, že kromě otázek hospodářské a sociální soudržnosti je stále důležitější, aby politiky obsahovaly i územní rozměr; protože přes dosažené úspěchy a zlepšení přetrvávají nejen nerovnoměrnosti vývoje v různých regionech, ale narůstají také strukturální problémy uvnitř jednotlivých regionů. Zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby souběžně s územním rozměrem byly respektovány také zásady rovnosti a proporcionality;

2.

souhlasí s hodnocením, že mnohé iniciativy financované Evropskou unií prokázaly přidanou hodnotu. Způsobilost projektu zvyšuje přitažlivost pro veřejné a soukromé financování a urychluje inovační vývoj v řízení a provádění;

3.

lituje, že Komise nadále přehlíží myšlenku násobného efektu strukturálních fondů, a připomíná, že ve svém předběžném stanovisku k této věci navrhl, aby byl definován hodnotící rámec různých rozměrů přidané hodnoty politiky soudržnosti;

4.

vítá zavedení konceptu přechodových regionů zahrnujícího území v současnosti zařazovaná a vyřazovaná do financování (phasing-in a phasing-out) a území, jejichž podpora nemá po skončení období 2007–2013 pokračovat, a podporuje vypracování řešení zaměřených na tyto regiony;

5.

vítá konzultaci, která proběhla před zveřejněním zelené knihy Komise o územní soudržnosti a ukázala, že všechny zúčastněné strany nadále uznávají a podporují úlohu politiky soudržnosti při budování Evropské unie;

6.

poznamenává, že se diskutovalo o možnosti zavedení nových a rozdílných kritérií způsobilosti. Bylo vyjádřeno přání, aby byla kromě HDP a HND zohledňována také demografická struktura a struktura osídlení (údaje o rozptýlení populace, stupni zestárnutí a míře závislosti), trh práce, nabídka služeb, územní uspořádání, městský a venkovský rozměr, přírodní bohatství, kulturní bohatství a environmentální a klimatické faktory. O všech těchto faktorech lze říci, že ovlivňují hospodářský a sociální rozvoj. Ukazatele Společenství pro vymezování oblastí způsobilých pro podporu se osvědčily, ale měl by se používat širší soubor ukazatelů vycházejících z objemnějšího „koše“ údajů pro praktické vyhodnocení účinnosti politiky soudržnosti; demografické struktury a struktury osídlení (údaje o rozptylu populace, míry stárnutí a míře závislosti);

7.

žádá, aby se nerovnost rozvoje a pokrok v oblasti soudržnosti obsahově nehodnotil pouze na základě HDP a HND, ale i podle trhu práce (údaje o zaměstnanosti, mobilitě, odborné přípravě), nabídky služeb (údaje o dostupnosti, účinnosti, rozmístění) a územního uspořádání (údaje o rozloze, kompaktnosti, polycentrismu), demografické struktury a struktury osídlení (údaje o rozložení obyvatelstva, míře stárnutí a závislosti), úrovně vzdělání obyvatelstva, investic do výzkumu a inovací (údaje o prostředcích určených na výzkum, vývoj a inovace v poměru k HDP), a aby byly vzaty v potaz také specifické geografické rysy některých regionů, jako jsou nejvzdálenější, ostrovní a horské regiony;

8.

je přesvědčen, že výzvy klimatické změny a problémy s energetickým zabezpečením budou nadále různými způsoby a různou měrou ovlivňovat rozsáhlou škálu otázek týkajících se hospodářského a sociálního rozvoje a budou tak mít vliv na vynaložené úsilí a kapacity politiky soudržnosti;

9.

zdůrazňuje, že nejvzdálenější regiony jsou zvláště zranitelné z hlediska nových výzev v oblasti klimatu a energetiky, na druhé straně představují pro EU příležitost, neboť jich lze využít coby přírodní laboratoře pro hodnocení problémů a hledání jejich řešení k užitku celé EU;

10.

upozorňuje, že regionální statistiky sice představují základní nástroj pro zlepšení kritérií způsobilosti a úpravu ukazatelů rozvoje, ale v četných členských státech, pokud jsou již k dispozici, může být obtížné je využít nebo zpracovat. Pokud ještě dostupné nejsou, může být obtížné je získat nebo poměřovat;

11.

poznamenává, že cílem zůstává podpora evropské soudržnosti snižováním rozdílů v úrovni rozvoje. Podpora proto musí být směřována především do ekonomicky slabších regionů, ačkoli musí politika soudržnosti, má-li být úspěšná a má-li být pro všechny, pojmout všechna evropská území;

12.

zastává názor, že hlavní výzvou je urychlení konvergence regionů na zaostávajícím stupni rozvoje, zejména integrace území v nových členských státech, jak je přesně a správně uvedeno v několika zprávách Evropské komise o politice soudržnosti;

13.

zastává názor, že nedostatky v infrastruktuře je třeba mapovat a odstraňovat s nejvyšší prioritou;

14.

zdůrazňuje, že politika soudržnosti je zaměřena na posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti a za tohoto předpokladu přispívá odvětvovým politikám Evropské unie a národním politikám členských států;

15.

zastává mínění, že integrace odvětvových politik s politikami soudržnosti je dosud velmi vzácná a posílení integrovaného přístupu vyžaduje stanovení horizontálních cílů pro přednostní harmonizaci rozvoje zemědělství, péče o životní prostředí, energetiky a dopravy;

16.

vzhledem k aktuální hospodářsko-politické situaci považuje za ještě potřebnější propojení a provázání projektů do sítí a klastrů nezávisle na hranicích oblastí;

17.

je přesvědčen, že cíle soudržnosti a růstu mohou a musí být vzájemně kompatibilní, protože se jedná o dva úzce související záměry; zdůrazňuje, že je třeba zjistit, jak může růst zlepšit soudržnost – již není nutné zjišťovat, jak může soudržnost prospívat růstu;

18.

vyjadřuje pochybnosti, zda je správné přiřazovat k nástrojům politiky soudržnosti cíle konkurenceschopnosti pro strategii růstu, a vyzývá, aby v rámci zvažování budoucího uspořádání strukturálních fondů byly analyzovány důsledky, které má v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti účelové vyčleňování prostředků (earmarking) podle Lisabonské strategie;

19.

zdůrazňuje, že všechny strany se shodují v názoru, že racionalizace postupů by přispěla ke snazšímu řízení fondů, ale upozorňuje, že reformy nesmějí obětovat přidanou hodnotu víceúrovňového zapojení regionálních a místních orgánů do evropské správy;

20.

zastává názor, že právní a administrativní prostředí má zásadní význam pro úspěch politiky soudržnosti, a připomíná, že institucionální posílení nabízí k uskutečnění příslušných zásahů velmi cenný zdroj, který není pro fungování politiky soudržnosti evidentní;

21.

připomíná, že rostoucí konkurence mezi evropskými regiony v oblasti účinnosti produkce a administrativy je faktorem, který je třeba brát v úvahu z hlediska hospodářské a sociální soudržnosti, protože ovlivňuje přitažlivost pro zahraniční investice a prosazení v globální ekonomice;

22.

souhlasí s využitím možností vyvíjet nové a inovační nástroje finančního inženýrství v rámci politiky soudržnosti (jako např. revolvingové fondy) a poukazuje zároveň na to, že zásada spolufinancování je platným a účinným nástrojem k tomu, aby byla zajištěna přidaná hodnota politiky soudržnosti;

23.

zdůrazňuje, že politika soudržnosti by mohla přispívat k viditelnosti evropského projektu, a poznamenává, že Komise by měla ve spolupráci s členskými státy a regionálními a místními orgány hledat ještě účinnější způsoby, jak evropské občany informovat o přínosech a úspěších politiky soudržnosti;

24.

poznamenává, že zásady, na nichž se zakládá současná evropská politika soudržnosti, tedy soustředěnost, programování, spolufinancování, adicionalita a partnerství, prokázaly svou platnost, a je přesvědčen, že by měly zůstat osou působení na evropské úrovni i v budoucnosti;

25.

vyjadřuje přesvědčení, že evropská politika soudržnosti se musí nadále zakládat na pevném partnerství všech úrovní správy a zapojovat rostoucí měrou místní a regionální orgány ve všech fázích, od vytváření projektů až k vyhodnocení programů;

26.

klade důraz na význam, který má z hlediska přidané hodnoty a viditelnosti v místních podmínkách územní spolupráce pro všechny dimenze politiky soudržnosti; upozorňuje na nutnost plného využití možností, které přináší nový nástroj ESÚS;

27.

vyzývá k posílení městské dimenze politiky soudržnosti a připomíná, že městské oblasti jsou sice často hnací silou hospodářského růstu, ale také v nich působí negativní jevy jako hospodářská nevyrovnanost, sociální nerovnost a kulturní izolace;

28.

klade důraz na nutnost lepší koordinace při řešení problémů venkovských oblastí a obtíží městských částí, protože harmonický vztah městské reality a venkovského prostředí je základní složkou integrované politiky regionálního rozvoje;

29.

doporučuje opětovnou integraci nástrojů rozvoje venkova do obecné politiky soudržnosti, jelikož strukturální fondy financují již mnoho akcí se souběžnými záměry a tato volba by mohla být nejlepším řešením, jak se vyhnout duplikaci projektů a iniciativ;

30.

navrhuje spolupráci řídicích orgánů a statistických úřadů při zavedení nových nástrojů regionální statistiky k přiměřenému a cílenému vyhodnocení účinků politiky soudržnosti, lepšímu definování ukazatelů stupně rozvoje a dalšímu zpřesnění kritérií způsobilosti;

31.

považuje za nutné zkoumat možnosti vypracování úplnějších ukazatelů rozvoje a prosperity s větší vypovídací hodnotou, které by na regionální a místní úrovni odrážely nikoliv nepodstatné rozdíly v příjmech, dostupnosti veřejných služeb, kvalitě zdravotní péče a nabídce kulturního a odborného vzdělávání;

32.

upozorňuje, že možnost využití integrovaných forem financování, jako jsou revolvingové fondy s rizikovým kapitálem, zvýhodněné nebo zaručené půjčky by mohly mít kladný násobný efekt, aniž by došlo k převratným změnám systému dotací v politice soudržnosti;

33.

považuje za žádoucí, aby veřejné orgány, včetně místních a regionálních, investovaly více než v minulosti do zajištění a podpory služeb veřejného zájmu, které by překonaly stávající nedostatky především ve vybavenosti a dopravě;

34.

poznamenává, že členské státy Evropské unie čelí demografické výzvě postupného stárnutí obyvatelstva, a zdůrazňuje, že jedním z aspektů těchto změn je rostoucí poptávka po veřejných službách, především zdravotních a sociálních, zaručujících shodnou účinnost a kvalitu všem uživatelům;

35.

je přesvědčen, že zjednodušení politiky soudržnosti by se mělo opírat o zásady subsidiarity a proporcionality a určovat povinnosti podávání zpráv a monitorování podle rozsahu intervencí a umístění projektů, aby se snížily náklady a decentralizovalo se řízení;

36.

je přesvědčen, že Evropská unie by měla uznat a posílit územní dimenzi politiky soudržnosti, aby umožnila hospodářský a sociální rozvoj, který by byl nejen vyvážený a udržitelný z hlediska různých regionů, ale i polycentrický a harmonický v rámci regionu;

37.

zdůrazňuje, že soudržnost zůstává i nadále významnou výzvou, jelikož přetrvávají velké nerovnosti v stupni hospodářského a sociálního rozvoje mezi regiony i uvnitř jednotlivých regionů; tyto nerovnosti se po posledním rozšíření Evropské unie dokonce prohloubily;

38.

zastává názor, že pro zachování konceptů začlenění a solidarity se musí politika soudržnosti i nadále zaměřovat na dosahování hospodářské a sociální rovnováhy, aniž by podlehla pokušení přetěžovat politiku soudržnosti přílišným množstvím protichůdných cílů;

39.

upozorňuje, že má-li politika soudržnosti hrát významnou úlohu při posilování nové hospodářské a sociální rovnováhy, musí disponovat přiměřenými zdroji a prostředky; současná úroveň financování představuje pouze nezbytné minimum pro plnění takové funkce a musí odolat tlakům na omezování výdajů, jež jsou vyvolány v souvislosti s celosvětovou finanční krizí, kvůli níž je o to více zapotřebí účinněji provádět politiky soudržnosti;

40.

poznamenává, že soudržnost si musí podržet evropskou dimenzi a odolat každému pokusu o renacionalizaci evropského úsilí; její přidaná hodnota spočívá také ve skutečnosti, že je obsáhlou sdílenou politikou s jasnými strategickými záměry, schopnou reagovat na kontinentální a globální výzvy a přizpůsobit se regionálním a místním požadavkům;

41.

zdůrazňuje koncepci násobného efektu politiky soudržnosti, jelikož investice vyvolávají dlouhodobé strukturální účinky v regionálním a místním hospodářství, podporují inovativní přístupy k vývoji a zaměstnanosti a mají silný vliv na schopnosti rozvoje správních orgánů a podniků;

42.

vyzývá k použití nových finančních nástrojů, které by mohly přispět k investování jednodušší a účinnější formou, zvláště k podpoře úlohy MSP a jejich rozvoji, a to především v těch regionech, kde jsou potřebné restrukturalizace a inovace;

43.

připomíná, že v souladu se zásadou subsidiarity je nutné, aby místní a regionální orgány byly zapojeny ve všech fázích politiky soudržnosti, od projektování do vyhodnocení, protože představují správní úroveň nejbližší konečným příjemcům i osobám zodpovědným za provádění této politiky.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/42

—

považuje příslib Evropské unie nabídnout celému regionu západního Balkánu evropskou perspektivu za závazný, splní-li jednotlivé země regionu podmínky pro vstup do EU;

—

vyzývá země západního Balkánu, aby se co nejrychleji vyrovnaly s podmínkami vedoucími k liberalizaci vízové politiky Evropské unie. Vízová povinnost, která se v současnosti vztahuje na obyvatele zemí západního Balkánu, brání rozvoji sociálních kontaktů s partnery z členských států EU a zároveň zpomaluje proces zavádění vzdělávacích a rozvojových projektů. Vybízí členské státy EU, aby pokračovaly v započatém trendu liberalizace vízové povinnosti vůči zemím západního Balkánu;

—

zdůrazňuje význam zahájených procesů decentralizace a dekoncentrace státní moci v zemích západního Balkánu. Upozorňuje, že etnický faktor nesmí být v těchto procesech jediným, respektive převládajícím faktorem. V etnicky velmi heterogenních zemích považuje za důležité upevnit postavení centrálních institucí, které jsou podmínkou pro vitální fungování států, a současně přijmout autonomní rozhodování institucí a orgánů regionální a místní samosprávy;

—

zdůrazňuje, že je důležité dále důsledně usilovat o posilování nezávislosti soudnictví. Je třeba pokračovat v boji proti korupci a v posilování důvěry občanů v soudnictví;

—

podporuje zapojování místních a regionálních samospráv, případně institucí do spolupráce s partnery v členských státech EU. Žádá, aby byly vytvořeny odpovídající institucionální a finanční mechanismy umožňující místním a regionálním samosprávám a národním sdružením místních samospráv účastnit se přeshraničních a regionálních projektů, včetně jejich účasti na iniciativách v rámci evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS).

Zpravodaj

:

pan František KNAPÍK (SK/ELS), primátor města Košice

1.

považuje příslib Evropské unie nabídnout celému regionu západního Balkánu evropskou perspektivu za závazný, splní-li jednotlivé země regionu podmínky pro vstup do EU;

2.

vítá pokrok, kterého dosáhly země západního Balkánu v procesu přibližování se Evropské unii. Podpis Dohody o stabilizaci a přidružení (DSP) mezi EU a Srbskou republikou a mezi EU a Bosnou a Hercegovinou je předpokladem pro naplnění evropské perspektivy celého regionu. Důkazem pokroku evropské integrace je také reálná perspektiva Černé Hory a Albánie a také ostatních zemí tohoto regionu získat v blízké budoucnosti status kandidátských zemí, ale i úspěšný postup v přístupových jednáních s Chorvatskem;

3.

doporučuje Evropské komisi, aby ve větší míře zúročila zkušenosti nových členských států jak s integračním, tak s transformačním procesem. Názor nových členských států by měl být přidanou hodnotou při navrhování politik EU, zvlášť s důrazem na integrační ambice zemí západního Balkánu;

4.

vyzývá země západního Balkánu, aby se co nejrychleji vyrovnaly s podmínkami vedoucími k liberalizaci vízové politiky Evropské unie. Vízová povinnost, která se v současnosti vztahuje na obyvatele zemí západního Balkánu, brání rozvoji sociálních kontaktů s partnery z členských států EU a zároveň zpomaluje proces zavádění vzdělávacích a rozvojových projektů. Vybízí členské státy EU, aby pokračovaly v započatém trendu liberalizace vízové povinnosti vůči zemím západního Balkánu;

5.

zdůrazňuje význam zahájených procesů decentralizace a dekoncentrace státní moci v zemích západního Balkánu. Upozorňuje, že etnický faktor nesmí být v těchto procesech jediným, respektive převládajícím faktorem. V etnicky velmi heterogenních zemích považuje za důležité upevnit postavení centrálních institucí, které jsou podmínkou pro vitální fungování států, a současně přijmout autonomní rozhodování institucí a orgánů regionální a místní samosprávy;

6.

připomíná, že uznání a ochrana menšin jsou jedním z kodaňských kritérií, jehož splnění je předpokladem pro přistoupení k Evropské unii; je přesvědčen, že ústředním prvkem práv menšin je podpora a zajištění pokojné koexistence mezi skupinami obyvatelstva, jež se odlišují rasou, jazykem nebo náboženstvím, a většinovou populací, aby byly naplněny specifické potřeby menšin;

7.

vyzývá země v tomto regionu, aby přijaly opatření na posílení účasti žen v politickém, sociálním a hospodářském životě a na podporu rovného postavení žen a mužů. Výbor konstatuje, že neustále dochází k diskriminaci žen a k domácímu násilí, a proto vyzývá tyto země, aby zvýšily své úsilí o posílení práv žen;

8.

navrhuje posílit správní kapacitu na úrovni celostátních institucí i místních samospráv v zájmu co nejúčinnějšího využití finančních prostředků poskytnutých zemím západního Balkánu prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci (NPP);

9.

zdůrazňuje, že je důležité dále důsledně usilovat o posilování nezávislosti soudnictví. Je třeba pokračovat v boji proti korupci a v posilování důvěry občanů v soudnictví;

10.

lituje velmi rozšířeného výskytu korupce. Ta je překážkou transparentní veřejné správy a brzdí účinné řízení a správu fondů a programů EU;

11.

vítá aktivity, které vedou k vytvoření Regionálního institutu pro veřejnou správu (ReSPA) se všemi pravomocemi, jež přísluší vzdělávací instituci zaměřené na vzdělávání lidských zdrojů v oblasti veřejné správy, s cílem posílit správní kapacitu v zemích západního Balkánu. Doporučuje, aby se do spolupráce se vznikající institucí v co největší míře zapojily stávající vzdělávací instituce zaměřené na veřejnou správu v jednotlivých členských státech. Stejně tak podporuje další nástroje Evropské komise, které vedou k posílení správní kapacity, budování institucí a zavádění evropských právních předpisů, zejména prostřednictvím twinningu, nástroje pro technickou pomoc a výměnu informací (TAIEX) a nástroje na podporu zlepšení správy a řízení veřejného sektoru (SIGMA);

12.

vítá úspěšnou transformaci Paktu o stabilitě pro jihovýchodní Evropu na Radu pro regionální spolupráci. Považuje regionální spolupráci za jednu z podmínek pro pokrok procesu integrace zemí západního Balkánu do Evropské unie. V této souvislosti je třeba věnovat zvláštní pozornost rozvoji přeshraniční spolupráce, protože právě příhraniční regiony byly často nejvíce poznamenány následky ozbrojených konfliktů v 90. letech minulého století. V této souvislosti vybízí k rozvoji hraniční infrastruktury mezi jednotlivými zeměmi regionu;

13.

je přesvědčen, že posílení přeshraniční spolupráce přímořských oblastí a hraničních oblastí na západním Balkánu s oblastmi, které jsou přilehlé nebo sousedí s členskými zeměmi EU, je správnou cestou k překonání rozdělení, předsudků a nedůvěry pocházejících ze sporů a konfliktů, které v nedávné nebo vzdálenější minulosti vznikaly v zemích západního Balkánu a sousedních zemích, které jsou v současnosti členy EU;

14.

vítá pokrok při vytváření zóny volného obchodu na západním Balkánu, která je známá jako CEFTA. Doporučuje zúčastněným zemím, aby urychlily procesy vedoucí k vytvoření účinného fungování zóny v celém regionu, protože právě regionální zóna volného obchodu napomůže jednotlivým zemím, aby se připravily na integraci do jednotného trhu EU;

15.

podporuje zapojování místních a regionálních samospráv, případně institucí do spolupráce s partnery v členských státech EU. Žádá, aby byly vytvořeny odpovídající institucionální a finanční mechanismy umožňující místním a regionálním samosprávám a národním sdružením místních samospráv účastnit se přeshraničních a regionálních projektů, včetně jejich účasti na iniciativách v rámci evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS);

16.

je si vědom toho, že organizace občanské společnosti hrají při podpoře integrace do EU důležitou roli a podporuje sítě těchto organizací v regionu a rozvoj společných projektů;

17.

považuje fungující místní a regionální samosprávy za klíčový faktor z hlediska vnitřní konsolidace jednotlivých zemí i z hlediska procesu přibližování se EU. Doporučuje vládám jednotlivých zemí, aby zintenzivnily komunikaci s místními a regionálními samosprávami a propagovaly myšlenku evropské integrace;

18.

vítá zvláštní mechanismus podpory místních a regionálních samospráv na západním Balkáně, jenž se provádí v rámci nástroje předvstupní pomoci (NPP), který Evropská komise oznámila na konferenci v Bruselu v dubnu 2008. Doporučuje Evropské komisi, aby co nejvíce zjednodušila proces poskytování pomoci s důrazem na snížení časové náročnosti a zvýšení funkčnosti mechanismů jejího poskytování. Považuje za nezbytné, aby jakákoliv forma pomoci byla poskytována cíleně, ale zároveň co nejširšímu okruhu příjemců;

19.

uvědomuje si regionální nevyváženost mezi regiony v okolí velkých měst a regiony vzdálenějšími od městských center, pokud jde o působení místních a regionálních samospráv zaměřených na harmonický a vyvážený územní rozvoj a propagaci myšlenky evropské integrace. Považuje za nezbytné podpořit účinné působení orgánů na nižší než celostátní úrovni ve venkovských regionech, se zvláštním důrazem na etnicky smíšené oblasti, v nichž doporučuje zaměřit pozornost na zavádění multietnických projektů;

20.

je si vědom skutečnosti, že místní a regionální orgány v zemích západního Balkánu hrají zásadní roli při hledání požadované institucionální reakce na problematiku práv národnostních menšin; od vlád v těchto zemích proto očekává, že budou konzultovat místní a regionální orgány v okamžiku, kdy budou projednávány a přijímány za zohlednění Rámcové úmluvy Rady Evropy o ochraně národnostních menšin nové normy a právní rámce týkající se práv národnostních menšin;

21.

zdůrazňuje význam místních a regionálních samospráv při překonávání předsudků a rozdílností mezi jednotlivými etniky v regionu a v této souvislosti i úlohu samospráv v komunikaci mezi územní úrovní a vládami jednotlivých zemí;

22.

vítá solidní pokrok v přístupových jednáních s Chorvatskem, jenž je signálem i ostatním zemím západního Balkánu, že se jim nabízí jejich vlastní perspektiva členství, pokud splní nezbytné podmínky; zastává názor, že stávající nejistota ohledně vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, která panuje po referendu v Irsku, nemá naprosto žádný vliv na probíhající přístupová jednání s Chorvatskem;

23.

vítá pokrok dosažený v oblasti regionální politiky a přeshraniční spolupráce a oceňuje, že Chorvatsko věnuje zvýšenou pozornost dořešení otevřených otázek se svými sousedy;

24.

připomíná, že Chorvatsko dosáhlo zásadního pokroku rozhodným v jeho procesu přistoupení, musí tato země učinit další pokrok v provádění reformy soudnictví, v oblasti boje proti korupci, práv národnostních menšin, návratu uprchlíků a restrukturalizace stavby lodí;

25.

připomíná, že Chorvatsko musí také urychlit reformu veřejné správy a zlepšit správní kapacity na místní a regionální úrovni;

26.

domnívá se, že Bývalá jugoslávská republika Makedonie má kapacity k navázání ještě užších vztahů s EU, pokud bude respektovat podmínky a kritéria stanovené na zasedání Evropské rady v červnu 2008;

27.

oceňuje přínos Bývalé jugoslávské republiky Makedonie ke stabilitě regionu západního Balkánu a bere v úvahu rozhodnutí její vlády, pokud jde o uznání nezávislosti Kosova;

28.

vítá vytvoření Společného poradního výboru EU – Bývalá jugoslávská republika Makedonie a podporuje prohloubení politického dialogu mezi orgány na nižší než celostátní úrovni z EU a jejich protějšky v Bývalé jugoslávské republice Makedonii;

29.

upozorňuje, že konečně mohla být vyřešena politická krize, jíž procházela Bývalá jugoslávská republika Makedonie; doporučuje, aby byla okamžitě přijata opatření na zlepšení a posílení fungování orgánů státní správy, aby bylo možné projednat důvody, proč měl volební proces v červnu 2008 problematický průběh, ale také proto, aby bylo zajištěno, že příští volby budou zorganizovány způsobem, který bude dodržovat mezinárodní standardy; zdůrazňuje, že je třeba zintenzivnit politický dialog mezi stranami působícími na politické scéně, aby zde byla nastolena stabilní atmosféra konsensu ohledně provádění reforem, které podmiňují přistoupení této země k Evropské unii;

30.

navrhuje, aby se pokračovalo v procesu decentralizace, přičemž prvořadým kritériem pro vytváření místních, případně regionálních samospráv by neměla být etnická příslušnost. Vybízí k udržení politické stability Bývalé jugoslávské republiky Makedonie na celostátní, regionální i místní úrovni a zdůrazňuje potřebu dialogu na úkor jiných řešení;

31.

podporuje konstruktivní úlohu Výboru pro vztahy mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva jako prostředníka mezi jednotlivými etnickými skupinami a parlamentem, a to jak na celostátní, tak na místní úrovni. Vyzývá také, aby byl zachován mnohonárodnostní charakter Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a byl kladen důraz na důsledné dodržování práv menšinového obyvatelstva;

32.

je potěšen obnovením jednání pod záštitou zvláštního vyslance Organizace spojených národů, pana Matthewa Nimetze, a vyzývá Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, aby zintenzivnila úsilí a přispěla k řešení problému svého pojmenování v rámci rezolucí 817/93 a 845/93 Rady bezpečnosti OSN; zdůrazňuje, že pro další směřování Bývalé jugoslávské republiky Makedonie k členství v Evropské unii jsou důležité dobré sousedské vztahy;

33.

doporučuje, aby se pokračovalo v reformě veřejné správy, včetně reformy místních daní, jejímž cílem je zajistit samosprávám větší autonomii při rozhodování o finančních otázkách;

34.

vítá zavádění reformních kroků vedoucích k reformě státní správy a posílení kompetencí místních samospráv;

35.

zdůrazňuje, že je třeba zvýšit úroveň hospodářského růstu a výkonnosti ekonomiky. Ekonomická prosperita a udržitelný hospodářský růst jsou předpokladem úspěšného pokroku procesu evropské integrace;

36.

vyzdvihuje úlohu politického konsenzu v otázkách týkajících se evropské integrace;

37.

požaduje, aby politické strany na úrovni samospráv opustily svůj nekonstruktivní postoj, a tak umožnily přijímat rozhodnutí vedoucí k řešení místních problémů a potřeb místních komunit dosažením konsenzu;

38.

žádá, aby byly využity účinné mechanismy vedoucí k odstranění korupce, a to jak na celostátní, tak na místní úrovni. Zároveň požaduje, aby došlo k posílení účinného angažování se příslušných institucí v boji proti organizovanému zločinu;

39.

vítá posílení pravomocí samospráv v oblasti místních daní a výdajů;

40.

doporučuje, aby byly posíleny decentralizované kompetence místních samospráv;

41.

vyzývá Albánii, aby plně uplatňovala ustanovení rámcové dohody Rady Evropy o ochraně národnostních menšin, zejména co se týká používání menšinových jazyků;

42.

vítá podepsání Dohody o stabilizaci a přidružení mezi Evropskou unií a Bosnou a Hercegovinou a podporuje uzavření Úřadu vysokého představitele mezinárodního společenství a posílení úřadu Zvláštního vyslance Evropské unie, jakmile budou splněny nezbytné podmínky a cíle;

43.

oceňuje, že otázka konečného statusu Kosova nevzbudila v Bosně a Hercegovině velký odpor a že celková politická a bezpečnostní situace zůstala klidná;

44.

vítá schválení reformy policie bosenským parlamentem a bere v úvahu její význam z hlediska pokroku procesu integrace do EU. Je si vědom, že schválená podoba reformy policie představuje konsenzus podmíněný dlouhodobými a komplikovanými jednáními jednotlivých zúčastněných stran. Zároveň zdůrazňuje, že je nutné schvalovat další ústavní změny, které povedou k posílení funkčnosti celostátních institucí a odstranění etnického faktoru jako nejdůležitějšího principu podmiňujícího správu společnosti v Bosně a Hercegovině, a také že je důležité zintenzivnit spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY);

45.

oceňuje, že komunální volby v říjnu 2008 měly demokratický charakter a proběhly bez problémů. Uvědomuje si význam demokratické volby představitelů místních samospráv a jejich úlohu v procesu demokratizace společnosti v Bosně a Hercegovině a jejího přibližování EU;

46.

podporuje posílení správní kapacity Ředitelství pro evropskou integraci, které působí v rámci Rady ministrů BaH a také kapacity ostatních institucí a orgánů, které se podílejí na procesu evropské integrace. Má-li Bosna a Hercegovina pokročit v procesu integrace do EU, bude nutné, aby zvýšila úsilí při zavádění reforem spojených s EU;

47.

je si vědom toho, že celospolečenská debata o problematice evropské integrace by měla být podpořena více dobře zaměřenými projekty, v nichž se budou angažovat představitelé státní správy, regionální a místní samosprávy, akademické obce i nevládního sektoru. Zkušenosti nových členských států by v tomto ohledu mohly posloužit jako inspirace, což platí zejména pro vytvoření Národního konventu o EU, jenž byl kromě úspěšného působení na Slovensku ustaven v roce 2006 i v Srbsku;

48.

vítá, že prezidentské volby byly demokratické a transparentní, a zdůrazňuje, že se jednalo o první prezidentské volby od vyhlášení nezávislosti Černé Hory v roce 2006;

49.

vítá aktivní příspěvek Černé Hory ke stabilizaci regionu, zejména její konstruktivní přístup k vytváření dobrých dvoustranných vztahů se sousedícími zeměmi a bere v úvahu rozhodnutí její vlády, pokud jde o uznání nezávislosti Kosova;

50.

vítá otevření Delegace Evropské komise v hlavním městě Podgorica. Vyjadřuje přesvědčení, že působení Delegace EK napomůže značně usnadnit a zintenzivnit komunikaci mezi Evropskou komisí a Černou Horou a napomůže úsilí Černé Hory o integraci do EU;

51.

vyzývá k urychlení reformy soudnictví a posílení postavení veřejné správy. Podporuje pokrok v administrativní a právní reformě. V souvislosti s prováděním Dohody o stabilizaci a přidružení doporučuje, aby byly posíleny správní kapacity i kapacity v politické a právní oblasti;

52.

vybízí kompetentní orgány, aby zvýšily jak úsilí vedoucí k odstranění korupce v institucích státní správy a místní samosprávy, tak úsilí v boji proti organizovanému zločinu, zvlášť s důrazem na pašování drog a jiných komodit;

53.

vítá podepsání Dohody o stabilizaci a přidružení mezi EU a Srbskou republikou. V souvislosti s jejím prováděním vyzývá srbskou vládu, aby důsledně plnila závazky, které s tím souvisejí;

54.

vítá zatčení Radovana Karadžiće na území Srbska a oceňuje úsilí nové srbské vlády v této záležitosti. Zdůrazňuje, že je důležité, aby pokračovala spolupráce mezi srbskou vládou a Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY);

55.

vyzývá EU, aby vytyčila jasný směr pro obohacení svých vztahů se Srbskem tím, že uvede v platnost prozatímní smlouvu a zahájí proces ratifikace dohody o stabilizaci a přidružení parlamenty členských států; domnívá se, že Srbsko by mohlo získat status kandidátské země v roce 2009;

56.

vítá demokratický průběh prezidentských voleb, které se konaly v lednu a únoru 2008, a předčasných parlamentních voleb a voleb do místních samospráv v květnu 2008 a zároveň oceňuje demokratické vyřešení vládní krize;

57.

zdůrazňuje, že je nutná účinná daňová decentralizace, a podporuje schválení zákona o majetku samospráv ve znění, které navrhla Stálá konference měst a obcí;

58.

vítá ratifikaci Evropské charty místní samosprávy srbským parlamentem a to, že 1. ledna 2008 vstoupila v platnost;

59.

doporučuje vypracování strategie decentralizace za účelem transparentnosti a předvídatelnosti procesu decentralizace v Srbsku. Zdůrazňuje, že je nutné posílit místní instituce. Navrhuje, aby zvláštní pozornost byla věnována otázce důsledného dodržování práv národnostních menšin a etnických skupin;

60.

vyzývá Bělehrad, aby přijal misi Evropské unie na podporu právního státu v Kosovu (EULEX);

61.

podporuje pokračování provádění mise EULEX, kterou do Kosova vyslala Evropská unie, a vítá závazek EU převzít podstatnou míru odpovědnosti za vývoj v Kosovu. Vítá dohodu o převodu kompetencí mise UNMIK na misi EULEX;

62.

vítá výsledky konference dárců pro Kosovo, kterou Evropská komise zorganizovala dne 11. července 2008 v Bruselu, a oceňuje závazek EU vůči Kosovu a stabilitě v oblasti západního Balkánu;

63.

podporuje účast Kosova na regionálních iniciativách a klade důraz na evropskou perspektivu západního Balkánu. Konstatuje, že integrace zemí západního Balkánu do Evropské unie nebude úspěšně ukončena, nezapojí-li se do procesu integrace všichni regionální aktivní účastníci;

64.

konstatuje, že v nové ústavě jsou zakotvena práva jednotlivých národnostních menšin;

65.

vítá vytvoření Poradního výboru pro komunity pod záštitou prezidenta a zavedení systému tzv. dvojité většiny, podle nějž musí být otázky týkající se oblastí životního zájmu jednotlivých komunit schváleny nejen většinou zákonodárců, ale také většinou zástupců jednotlivých komunit. Doporučuje, aby termín jeho uvedení v platnost byl koordinován s představiteli mezinárodního společenství;

66.

doufá, že jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova nepovede k překážkám v pohybu zboží a osob v oblasti balkánských zemí;

67.

podporuje dlouhodobé zachování přítomnosti mezinárodního společenství v Kosovu. Vzhledem k nedostatečné správní kapacitě kosovských institucí žádá mezinárodní společenství, aby se podstatně podílelo na procesu zavádění nové ústavy;

68.

lituje, že správní kapacity stále nejsou dostatečné k tomu, aby zajistily efektivní a transparentní veřejnou službu a správu fondů a programů EU;

69.

doporučuje národnostním menšinovým komunitám, aby se v Kosovu podílely na správě věcí veřejných v rámci, který stanoví nová ústava. S politováním vnímá neochotu představitelů srbské komunity podílet se na vytváření institucí veřejné správy a účastnit se demokratických procesů výběru volených představitelů do kosovských institucí;

70.

vyzývá kosovské úřady, aby respektovaly různé etnické menšiny a v tomto ohledu dodržovaly všechny mezinárodní požadavky.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/48

—

doporučuje, aby země ze skupiny potenciálních kandidátských zemí – splňují-li podmínky stanovené Evropskou komisí – mohly také žádat o prostředky ze zbývajících tří složek, a měly tak stejné podmínky podpory jako kandidátské země;

—

doporučuje, aby toto stanovisko bylo východiskem pro obsáhlejší a podrobnější vyhodnocení dosavadních zkušeností, neboť toto vyhodnocení by mohlo zdokumentovat rozsáhlou a řádnou práci, kterou místní a regionální samosprávy vykonaly během dřívějších rozšíření. V této souvislosti je Výbor regionů vyzýván k tomu, aby vypracoval s pomocí výzkumných prostředků podrobnou analýzu místního a regionálního zapojení s ohledem na NPP pro období 2007–2009;

—

doporučuje, aby Výbor regionů inicioval na začátku roku 2009 obsáhlé diskusní fórum, kterého by se zúčastnili zástupci Komise, Evropského parlamentu, místních a regionálních samospráv kandidátských zemí a potenciálních kandidátských zemí a dalších významných subjektů, jež by toto téma podrobněji projednali. Bylo by to vhodným začátkem procesu vyhodnocení;

—

vyzývá k tomu, aby byl na základě vyhodnocení vypracován politický referenční rámec Výboru regionů a Komise pro zapojení místních a regionálních samospráv do procesu rozšíření a aby byl schválen ve VR. Tento politický referenční rámec by byl výborným nástrojem pro úvahu o současných strukturách a formách spolupráce s ohledem na to, jak by přeshraniční spolupráce místních a regionálních samospráv členských států, kandidátských zemí a potenciálních kandidátských zemí mohla být dále rozšířena.

Odkaz

:

Zpravodajka: paní LUND (DK/SES), členka obecní rady Furesø

1.

vítá, že páté rozšíření bylo úspěšně ukončeno. Místní a regionální samosprávy v Bulharsku a Rumunsku mohly v tomto procesu podstatně přispět k tomu, aby se vývoj na místní a regionální úrovni ubíral směrem k udržitelné demokracii;

2.

zdůrazňuje, že v souvislosti s přeshraniční spoluprací je bezpodmínečně nutné poučit se ze zkušeností s předchozími rozšířeními, aby úsilí týkající se současných přístupových jednání s kandidátskými zeměmi a potenciálními kandidátskými zeměmi mohlo být optimalizováno a zlepšeno;

3.

doporučuje proto, aby spolupráce mezi místními a regionálními samosprávami členských států, kandidátských zemí a potenciálních kandidátských zemích stála ještě více v popředí;

4.

vítá nástroj předvstupní pomoci (NPP), jehož základem je sdělení Komise (KOM(2004) 627 v konečném znění) a nařízení Rady č. 1085/2006, a odkazuje na své stanovisko k návrhu nařízení Rady zřizující nástroj předvstupní pomoci (NPP) (CdR 498/2004 fin). Výbor regionů souhlasí se zřízením NPP, který se skládá z pěti složek: a) přechodná pomoc a budování institucí, b) přeshraniční spolupráce, c) regionální rozvoj, d) rozvoj lidských zdrojů a e) rozvoj venkova;

5.

konstatuje, že NPP platný pro období 2007–2013 je důležitým pomocným prostředkem pro vytváření udržitelných politických a administrativních struktur v kandidátských zemích a potenciálních kandidátských zemích, neboť NPP je od 1. ledna 2007 hlavním nástrojem pro různé složky předvstupní pomoci, jako jsou PHARE, ISPA, SAPARD, CARDS a finanční nástroj pro Turecko, které byly dříve uplatňovány pro Turecko a pro země západního Balkánu;

6.

vítá tříletý orientační finanční rámec podle NPP pro přidělování prostředků pro každou přijímající zemi, neboť je to projevem flexibilního přístupu. Výbor poukazuje na to, že lze pouze obtížně najít spravedlivé řešení pro všechny. Proto je zapotřebí flexibilních nástrojů, s nimiž lze řešit výzvy a problémy specifické pro každou zemi;

7.

zároveň konstatuje, že přijímající země lze rozdělit do dvou skupin: skupina kandidátských zemí se skládá z Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Chorvatska a Turecka. Ke druhé skupině potenciálních kandidátských zemí patří Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko a Kosovo. Výbor v souvislosti s tímto rozdělením konstatuje, že pro skupinu kandidátských zemí jsou k dispozici prostředky ze všech pěti složek, země ze skupiny potenciálních kandidátských zemí však mohou požádat pouze o podpůrné prostředky z prvních dvou složek, tedy „přechodná pomoc a budování institucí“ a „přeshraniční spolupráce“;

8.

doporučuje, aby země ze skupiny potenciálních kandidátských zemí – splňují-li podmínky stanovené Evropskou komisí – mohly také žádat o prostředky ze zbývajících tří složek, a měly tak stejné podmínky podpory jako kandidátské země;

9.

zdůrazňuje, že rozhodující jsou přísné požadavky na následnou dokumentaci výsledků, kterých bylo dosaženo prostřednictvím NPP;

10.

poukazuje na to, že velká část právních předpisů se provádí na místní a regionální úrovni (v oblasti životního prostředí se až 70 % právních předpisů EU provádí na místní a regionální úrovni), proto je důležité, aby místní a regionální samosprávy měly možnost získat skutečnou podporu z NPP, aby mohly pokračovat ve své pozitivní a důležité práci a mohly i nadále poskytovat konstruktivní přínos týkající se rozvoje pevných správních struktur a udržitelné demokracie na místní a regionální úrovni v kandidátských zemích a potenciálních kandidátských zemích;

11.

zdůrazňuje, že je nutné, aby byly v kandidátských zemích co nejrychleji vytvořeny udržitelné decentralizované politické a správní struktury, mají-li kandidátské země a potenciální kandidátské země dostát požadavkům, které jsou stanoveny v aquis communautaire, kodaňských kritériích a závěrech z Madridu z prosince 1995;

12.

poukazuje na to, že místní a regionální samosprávy jsou často prvními kontaktními místy mezi občanem a správou, a proto je důležité, aby byly schopny poskytovat služby, které si občané přejí. Zkušenost ukázala, že je rozhodující pracovat na budování silných decentralizovaných politických a správních struktur, neboť tyto jsou v kandidátských zemích a potenciálních kandidátských zemích často pouze slabě vyvinuty. Jedná se o oblast, ve které mají místní a regionální samosprávy v EU velkou zkušenost, neboť místní a regionální samosprávy stojí ve všech zemích před těmito úlohami. VR považuje dále za nutné, aby občané v rámci procesu přistoupení nezaznamenali trvalé zhoršení nabídky služeb, neboť to by mohlo vést k jejich negativnímu pohledu na členství v EU;

13.

zdůrazňuje, že budování silných decentralizovaných struktur by mělo být prvořadé, neboť velká část aquis communautaire je prováděna na místní a regionální úrovni. Z tohoto důvodu by dle názoru Výboru měla být místní a regionální úroveň uznána za rovnocenného partnera úrovně státu, neboť pevná místní a regionální správní kapacita přispívá k tomu, že občané mají k dispozici potřebné služby a že mohou řešit vznikající výzvy, čímž se uleví úrovni státu;

14.

poukazuje na to, že pro úspěšné politické a administrativní upevnění politických a správních struktur na místní a regionální úrovni je důležité rozvíjet ve spolupráci s občanskou společností místní demokracii, neboť k ní mají občané důvěru a cítí se zapojeni. Místní a regionální samosprávy se mohou prokázat dlouhodobými zkušenostmi v oblasti přeshraniční spolupráce, např. v rámci partnerství měst, která zohledňují i aspekty kultury a identity s ohledem na rozvoj demokracie a na správu. To je pozitivní přidanou hodnotou pro Společenství;

15.

poukazuje dále na to, že místní a regionální úroveň je obeznámena s mezikulturní spoluprací, neboť zpravidla právě tato úroveň má přímý kontakt s občany s různým kulturním zázemím. Z tohoto důvodu mohly místní a regionální samosprávy získat praktické zkušenosti v oblasti práce s různými kulturami, a tyto bohaté zkušenosti lze využít v rámci rozšíření při mezikulturní práci mezi členskými státy, kandidátskými zeměmi a potenciálními kandidátskými zeměmi;

16.

považuje za důležité, aby byl v oblasti přeshraniční spolupráce vyvinut koherentní přístup pro přiblížení ke vstupu;

17.

zdůrazňuje, že jedním z nejdůležitějších bodů jednání VR v oblasti vnějších vztahů je, aby rozšíření byla pro občany srozumitelná (CdR 322/2006 fin). Výbor zdůrazňuje, že angažovanost VR by byla lépe a snadněji sdělitelná, kdyby měl k dispozici systematické informace o praktických, konstruktivních a trvalých pracovních výsledcích, kterých místní a regionální samosprávy dosáhly v procesu rozšíření;

18.

děkuje všem místním a regionálním samosprávám v členských státech, kandidátských zemích a potenciálních kandidátských zemích, které se zapojily do studie, jež je podkladem pro toto stanovisko. Tím, že poskytly své zkušenosti se spoluprací místních a regionálních samospráv v členských státech, kandidátských zemích a potenciálních kandidátských zemích, významně přispěly k vypracování tohoto stanoviska. Především chorvatská města a regiony přispěly velkým dílem, což je výrazem jejich intenzivního zapojení. Odpovědi došlé ze všech zúčastněných zemí jsou obzvláště dobrým praktickým východiskem pro vyhodnocení dosavadního úsilí a základem pro vypracování politických hlavních směrů pro budoucí práci;

19.

doporučuje, aby toto stanovisko bylo východiskem pro obsáhlejší a podrobnější vyhodnocení dosavadních zkušeností, neboť toto vyhodnocení by mohlo zdokumentovat rozsáhlou a řádnou práci, kterou místní a regionální samosprávy vykonaly během dřívějších rozšíření. V této souvislosti je vyzýváno k tomu, aby Výbor regionů vypracoval s pomocí výzkumných prostředků podrobnou analýzu místního a regionálního zapojení s ohledem na NPP pro období 2007–2009. Studie by měly být uskutečněny za spolupráce univerzit a organizací různých členských států a kandidátských zemí. Dále se doporučuje vytvořit monitorovací skupinu složenou ze zástupců politických skupin a Komise i místních a regionálních samospráv kandidátských zemí a potenciálních kandidátských zemí. Ta by sledovala studie a podávala zprávy Výboru a pracovním skupinám, což by zajistilo rozsáhlou angažovanost při vyhodnocení;

20.

souhlasí, aby Výbor regionů inicioval na začátku roku 2009 obsáhlé diskusní fórum, kterého by se zúčastnili zástupci Komise, Evropského parlamentu, místních a regionálních samospráv kandidátských zemí a potenciálních kandidátských zemí a dalších významných subjektů, jež by toto téma podrobněji projednali. Bylo by to vhodným začátkem procesu vyhodnocení;

21.

doporučuje, aby sekretariát Výboru regionů, tři pracovní skupiny pro západní Balkán, Turecko a Chorvatsko, jež se již v určitém rozsahu zabývaly zásadními aspekty rozšíření, jakož i smíšený poradní výbor EU-Bývalá jugoslávská republika Makedonie byly zapojeny do vyhodnocení, neboť k němu mohou přispět svými zásadními vědomostmi o výzvách, před kterými stojí kandidátské země a potenciální kandidátské země;

22.

vyzývá k tomu, aby byl na základě vyhodnocení vypracován politický referenční rámec Výboru regionů a Komise pro zapojení místních a regionálních samospráv do procesu rozšíření a aby byl schválen ve VR. Tento politický referenční rámec by byl výborným nástrojem pro úvahu o současných strukturách a formách spolupráce s ohledem na to, jak by přeshraniční spolupráce místních a regionálních samospráv členských států, kandidátských zemí a potenciálních kandidátských zemí mohla být dále rozšířena. Tento rámec by také sloužil jako společný referenční dokument pro Komisi a Výbor regionů pro další rozvoj NPP a stanovil soubor doporučení pro spolupráci při rozšíření v tom smyslu, aby NPP více odpovídal specifickým potřebám místních a regionálních samospráv;

23.

vyslovuje se pro to, aby místní a regionální samosprávy byly zapojeny do procesu rozšíření jako rovnocenní partneři, protože mají velké zkušenosti a znalosti při podpoře kandidátských zemí a potenciálních kandidátských zemí prostřednictvím přeshraniční místní a regionální spolupráce. Ty je třeba považovat za společné jmění, z kterého má užitek také zbytek Unie a její instituce. Proto vyzýváme Komisi, kandidátské země a potenciální kandidátské země, aby ve spolupráci s místními a regionálními samosprávami vypracovaly nezbytný právní a finanční rámec pro zapojení. Politický referenční rámec pro zapojení místních a regionálních samospráv by mohla být prvním krokem na této cestě;

24.

poukazuje na to, že menší projekty přeshraniční spolupráce, za které jsou odpovědné místní a regionální samosprávy, představují významnou přidanou hodnotu. Zkušenosti z několika členských států totiž ukazují, že otevřenost, transparentnost a přímé kontakty mezi partnery, které jsou příznačné právě pro menší projekty, vytvářejí atmosféru vzájemné důvěry a přinášejí konkrétní řešení praktických problémů;

25.

poukazuje na to, že zkušenosti mj. z Rumunska ukazují, že prostředky z nástrojů předvstupní pomoci, o které lze žádat pro decentralizované projekty, mají pro budování kapacit ve správě na místní a regionální úrovni v kandidátských zemích a potenciálních kandidátských zemích enormní význam;

26.

doporučuje, aby všechny složky v rámci NPP byly uzpůsobeny tak, aby zohledňovaly místní a regionální samosprávy a nevládní organizace, které významně přispívají k procesu rozšíření. Ze zkušeností řady zemí, k nimž patří mj. Anglie a Dánsko, vyplývá, že místní a regionální samosprávy mají problémy se spodní hranicí pro podporu, která platí v rámci NPP pro přeshraniční projekty;

27.

poukazuje na to, jak je důležité zaměřit se v rámci NPP intenzivněji na rozšiřování místní a regionální správní kapacity, místo aby se rozšiřovala výlučně centrální správa. Pokud chybí správní kapacita v místních a regionálních samosprávách, může se udržitelné provádění aquis communautaire ukázat jako obtížné;

28.

upozorňuje na to, že zásadní překážkou pro vyčerpání prostředků určených na projekt je nedostatečná schopnost kandidátských zemí a potenciálních kandidátských zemí o podporu zažádat. To platí pro celý proces od podání žádosti až po realizaci a podání zprávy, který může být do velké míry narušen z důvodu chybějících zkušeností. Zde je třeba poukázat na jazykové bariéry a chybějící administrativní znalosti o postupu žádosti a řízení projektu, které jsou velkými překážkami pro zahájení a provádění projektů. Z toho je znovu zřejmé, že v rámci NPP by měly být k dispozici skutečné prostředky podpory pro místní a regionální samosprávy na rozšiřování správní kapacity;

29.

zasazuje se za to, aby NPP byl vytvářen v několika stupních, a tak bylo možno začít s menšími projekty a s rostoucími zkušenostmi a lepší správní kapacitou by postupně mohly být uskutečňovány i větší projekty;

30.

doporučuje, aby v rámci NPP byla zřízena zvláštní rozpočtová položka pro malé projekty, jak tomu již bylo v rámci dřívějších programů jako „Phare Baltic Project Facility“ a „Tacis Small Project Facility“. VR poukazuje na to, že v rámci těchto programů bylo v období 1998–2001 uskutečněno 259 projektů ve spolupráci členských států s Estonskem, Lotyšskem, Litvou, Polskem, Ruskem, Běloruskem, Ukrajinou a Moldavskem, jakož i na to, že v roce 2000 provedl Evropský účetní dvůr hodnocení mj. programů Tacis a vyslovil doporučení, aby financování malých projektů v rámci programu Tacis bylo na základě velkého úspěchu navýšeno;

31.

poukazuje zároveň na to, že v Turecku právě u menších projektů, ve kterých šlo často o konkrétní iniciativy, bylo možno konstatovat rozhodující přidanou hodnotu pro celou Evropskou unii, protože se díky těmto projektům na místní a regionální úrovni zároveň vytvářel pozitivní obraz o EU a konkrétním způsobem byly zprostředkovány znalosti o EU;

32.

poukazuje na to, že zkušenosti s dřívějšími podpůrnými programy jednoznačně ukazují, jak je důležité, aby možnosti podpory v rámci NPP byly co možná nejméně byrokratické. Nesmí existovat příliš mnoho fází se zvláštním povolováním prostředků, proto Výbor poukazuje na to, že projektové rámce musí být flexibilní, aby umožňovaly převody prostředků mezi položkami rozpočtu – tak lze zohlednit nové informace a projekty lze optimalizovat v průběhu jejich provádění. Upozorňuje v této souvislosti na to, že nepružné byrokratické postupy škodí především malým projektům. Výbor poukazuje na zkušenosti ze Srbska týkající se skutečnosti, že zpoždění při převodu prostředků na úřady zodpovědné za projekt může mít nežádoucí důsledky;

33.

poukazuje na to, že národní sdružení mohou přispět k usnadnění procesů okolo řízení projektů tím, že budou například fungovat jako kontaktní místa a informační střediska, jelikož mají k dispozici relevantní znalosti a mohou přispět k tomu, aby informovaly o osvědčených postupech v oblasti řízení projektů;

34.

poukazuje na to, že v rámci kulturního programu EU proběhla úspěšná spolupráce mezi členskými státy a Tureckem, Chorvatskem a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií. Pozitivní průběh měla i spolupráce mezi členskými státy a Tureckem v rámci programu EU o celoživotním učení. Pozitivní zkušenosti byly zaznamenány taktéž v rámci spolupráce na 7. rámcovém programu pro výzkum za účasti Turecka, Chorvatska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a Srbska. Výbor poukazuje na to, že tento přístup a možnost výměny by měly být zohledněny i v souvislosti s NPP, aby na místní a regionální úrovni mohlo v ještě větší míře docházet k výměně odborníků v určité oblasti mezi členskými státy, kandidátskými zeměmi a potenciálními kandidátskými zeměmi;

35.

poukazuje na velký význam odborných znalostí v určitém odvětví. Dánské a polské zkušenosti dokládají, že zapojení místních a regionálních odborníků, kteří se v praxi zabývají konkrétní problematikou, umožňuje vést odborný dialog, který pozitivně ovlivňuje spolupráci a proces učení. Zkušenosti z Anglie jsou pro změnu dokladem toho, že výměnu odborníků je třeba vnímat jako oboustranně přínosný proces, při němž dochází k učení na obou stranách, neboť spolupráce je užitečná taktéž pro národní odborníky v daném odvětví. Zkušenosti z Itálie a Chorvatska dokládají, že projekty, které proběhly pro obě strany pozitivně, mohou dláždit cestu pro navazující projekty a další spolupráci;

36.

poukazuje na to, že programy pro celoživotní učení a vzdělávání mají enormní význam pro to, aby proces učení neskončil u jediného projektu, ale aby byl zajištěn průběžný vývoj a dynamika. Výbor poukazuje na zkušenosti mj. z Rumunska, podle nichž je spolupráce v této oblasti zásadní pro zajištění existence účinného a životaschopného veřejného sektoru;

37.

domnívá se, že musejí být zajištěny rozpočtové prostředky na tlumočení. Zde ukazují zkušenosti mj. z Estonska a Chorvatska, že pokud není zajištěno profesionální tlumočení, je plánování a provádění přeshraničních projektů ztíženo. Důsledkem toho je, že partneři spolu nemohou komunikovat, což je právě pro úspěch projektu a pro vzájemné porozumění zásadní;

38.

poukazuje na to, že údajům z projektů je třeba věnovat větší pozornost. V některých případech byly údaje hůře dostupné a vykazovaly rozdílnou kvalitu, což se může negativně projevit na kvalitě projektu;

39.

je názoru, že velká správní kapacita na všech úrovních správy je pro provádění institucionálních reforem rozhodující, a poukazuje na to, že může dojít k narušení těchto reforem, budou-li existovat slabá místa ve správní struktuře. Zkušenosti z Chorvatska např. ukazují, že pomalejší provádění vnitrostátních právních předpisů má negativní dopady na provádění projektů na místní a regionální úrovni;

40.

konstatuje, že je třeba zvážit problematiku, která může nastat, pokud by měly být sladěny předpisy EU a vnitrostátní právní předpisy. Zkušenost ze Srbska tak např. ukazuje, že chybějící soulad v předpisech o zadávání zakázek může vést k nedorozuměním a k pomalejšímu provádění projektů;

41.

poukazuje na to, že podpora různých oblastí musí být trvale vyvážená. V průběhu dřívějších rozšíření došlo k velkým rozdílům v rozvoji různých oblastí. Byly zaznamenány pokroky v oblastech důležitých pro aquis, protože měly jasnou politickou prioritu. V jiných oblastech se však událo velmi málo. To vedlo k tomu, že pozornost se zaměřila na několik málo oblastí a na druhé straně chyběly prostředky i pozornost, které by se soustředily na jiné důležité oblasti veřejného sektoru. Mnoho iniciativ tak v těchto oblastech proběhlo příliš rychle za velké časové tísně a omezených prostředků, což zase negativně ovlivnilo možnost dosažení účinných výsledků;

42.

s ohledem na výše uvedené zkušenosti zdůrazňuje, že projekty EU by měly být započaty včas, aby jejich provádění a tedy i výsledky netrpěly zbytečně z důvodu časové tísně;

43.

domnívá se, že by se politická kritéria měla zohlednit ze širšího úhlu, aby byla zajištěna potřebná vyváženost a spojitost mezi politickými kritérii stanovenými na úrovni EU a národních oblastí. U PHARE se svého času zjistilo, ze část prostředků určených k plnění politických kritérií nebyla účinná, protože cíl byl příliš úzce formulován. Podpora nevycházela dostatečně z potřeby, která vyplývá ze souhry mezi klíčovými oblastmi, mezi než patří reformy veřejného sektoru, rozvoj občanské společnosti, dobrá správa a boj proti korupci. Kromě toho byl při podporování přehlédnut důležitý fakt, že mnohé aspekty politických kritérií nemohou být realizovány, aniž by to mělo dopad na hospodářská kritéria. Proto musí být při stanovování priorit NPP zapojena místní a regionální úroveň, aby podpora z NPP byla určena podle skutečné potřeby. VR poukazuje na problematiku nedostatečné soudržnosti mezi národními rozvojovými strategiemi a strategiemi vnějších podporovatelů, o čemž svědčí např. zkušenosti z Chorvatska;

44.

domnívá se, že z důvodu potřeby koordinace mezi místní, regionální a státní úrovní by místní a regionální úroveň měla být do procesu zapojena dříve. Ukázalo se, že při chybějící koordinaci sice dojde na úrovni státu k zahájení řady aktivit, ale pak chybí koncept k řešení těchto úkolů na místní a regionální úrovni. To vede k tomu, že zahájené iniciativy nevyužijí svůj potenciál;

45.

doporučuje proto, aby docházelo ke koordinaci mezi státní úrovní a místními a regionálními samosprávami, a poukazuje mj. na chorvatské župy: Sisacko-moslavinskou, Požežsko-slavonskou, Osijecko-baranjskou, Licko-senjskou a města Varaždin a Karlovac, které si přejí silnější zapojení do příprav operativních programů v rámci NPP. To by bylo také přínosem k zajištění souladu mezi stávající potřebou a započatými aktivitami;

46.

doporučuje proto, aby operativní programy NPP zohlednily větší zapojení volených místních a regionálních grémií, jak k tomu došlo v rámci složky II NPP v souvislosti s přeshraniční spoluprací v Chorvatsku. Výbor regionů poukazuje na to, že právě místní a regionální samosprávy mají zkušenosti, neboť mají přesný přehled o místních a regionálních potřebách, a mohou proto určit problematiku a přispět k jejímu řešení. Proto doporučujeme, aby tato metoda byla rozšířena i na ostatní kandidátské země tak, aby zahrnovala i jiné programové priority.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/54

—

poukazuje na skutečnost, že řešení změny klimatu je jedním z nejdůležitějších politických úkolů, který v nadcházejících letech čeká místní a regionální orgány;

—

věří, že ke splnění ambiciózních cílů pro rok 2020 je třeba zajistit, aby byla řešení na bázi IKT dostupná a plně rozšířená;

—

zdůrazňuje, že IKT hrají významnou roli při provádění strategie EU pro udržitelný rozvoj. Mají kladný vliv na rozvoj prostřednictvím nových technologických a obchodních inovací a podporují strukturální změny ve využívání přírodních zdrojů za pomoci těch neúčinnějších inteligentních a čistých postupů;

—

upozorňuje na skutečnost, že IKT disponují obrovským potenciálem na zlepšení energetické účinnosti, který zvyšuje konkurenceschopnost Evropy a podporuje obchodní příležitosti na místní a regionální úrovni;

—

připomíná, že místní a regionální orgány mají k dispozici několik nástrojů, s jejichž pomocí mohou plně využívat možnosti IKT při zvládání změny klimatu, jsou to např. závazky a pravomoci v oblasti územního plánování, dodávek energie, stavebnictví a dopravy;

—

navrhuje, že v souvislosti s evropskou akcí zaměřenou na energetickou účinnost by se mohla uspořádat výstava a zorganizovat soutěž pro místní a regionální orgány o nejlepší projekty energetické účinnosti využívající IKT. Výbor je připraven zapojit se jak do výstavy, tak do samotné akce; Komise by spolu s Výborem regionů a dalšími zainteresovanými stranami mohla vypracovat praktickou příručku o tom, jak mohou místní a regionální orgány využívat IKT ve svých plánech pro zvládání změny klimatu.

Zpravodaj

:

Risto KOIVISTO (FI/SES), předseda regionální rady Tampere

1.

poukazuje na skutečnost, že ve svých nedávných stanoviscích označil řešení změny klimatu za jeden z nejdůležitějších politických úkolů, který v nadcházejících letech čeká místní a regionální orgány;

2.

podporuje Radou stanovené cíle – do roku 2020 snížit emise o 20 % v porovnání s hodnotami z roku 1990, zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů v celkové energetické spotřebě EU na 20 % a realizovat 20 % úsporu ve spotřebě energie v EU oproti odhadům;

3.

je s Komisí zajedno v tom, že ke splnění ambiciózních cílů pro rok 2020 je třeba zajistit, aby byla řešení na bázi IKT dostupná a plně rozšířená;

4.

opakuje svůj dříve vyslovený názor, že se energetická účinnost musí stát prioritou při veškerém rozhodování v rámci evropské energetické politiky; s potěšením proto konstatuje, že Evropská komise ve svém sdělení prohlašuje, že chce zvýšit účinnost výroby a distribuce energie a obchodování s ní využitím IKT;

5.

vzhledem k tomu, že Výbor ve svých stanoviscích k nedávným iniciativám Komise i2010 konkrétně upozorňoval na sociální a ekonomické rozměry IKT, konstatuje s potěšením, že Komise nyní environmentální aspekty informační společnosti zohledňuje;

6.

zdůrazňuje, že IKT hrají významnou roli při provádění strategie EU pro udržitelný rozvoj. Mají kladný vliv na rozvoj prostřednictvím nových technologických a obchodních inovací a podporují strukturální změny ve využívání přírodních zdrojů za pomoci těch neúčinnějších inteligentních a čistých postupů;

7.

upozorňuje na skutečnost, že IKT disponují obrovským potenciálem na zlepšení energetické účinnosti, který zvyšuje konkurenceschopnost Evropy a podporuje obchodní příležitosti na místní a regionální úrovni;

8.

je přesvědčen, že Komise učinila správný krok, když jako prioritu stanovila spolupráci s městskými komunitami při ověřování a testování nápadů a získávání podnětů z jejich strany a domnívá se, že je tento přístup plně v souladu s dřívějšími připomínkami Výboru ke strategii i2010;

9.

je přesvědčen, že iniciativy na podporu strategie EU i2010 s nejvyšší mírou kreativity a inovačního ducha mohou vzejít právě z místní a regionální úrovně správy, což je pochopitelné vzhledem k jejich praktickým potřebám;

10.

připomíná, že místní a regionální orgány mají k dispozici několik nástrojů, s jejichž pomocí mohou plně využívat možnosti IKT při zvládání změny klimatu, jsou to např. závazky a pravomoci v oblasti územního plánování, dodávek energie, stavebnictví a dopravy;

11.

konstatuje, že místní a regionální orgány již běžně využívají IKT v mnoha činnostech, což má za následek snížení spotřeby energie a emisí. Jde např. o tyto činnosti:

12.

souhlasí s návrhem Komise, aby byla společnostem IKT přiznána vedoucí úloha při realizaci strukturální změny zaměřené na zmenšení uhlíkové stopy IKT;

13.

upozorňuje na skutečnost, že IKT znamenají pro místní a regionální orgány skvělou příležitost jak zvýšit produktivitu, zlepšit své služby a současně omezit spotřebu energie a emise. Nutným předpokladem k využití těchto příležitostí však často bývá širší strukturální reforma správní praxe, zahrnující například:

14.

prohlašuje, že evropské místní a regionální orgány a jejich sítě se rády v oblasti IKT zapojí do konzultací a postupů založených na spolupráci zaměřených na energetickou účinnost a do šíření osvědčených postupů;

15.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy navrhla přiměřené modely financování, které zároveň zohlední potřeby místních a regionálních orgánů, a upřednostňovala ve všech zdrojích financování energetickou účinnost obecně a zejména řešení založená na IKT;

16.

má za to, že se sdělení mělo zabývat také dopravou, a to přesto, že již probíhá několik iniciativ v tomto odvětví. Doprava je jednou z oblastí, kterým je potřeba věnovat pozornost v počátečním stadiu, neboť v ní lze dosáhnout velkých úspor, je možné v ní uplatnit mnohé aplikace IKT a pro místní a regionální správu má klíčový význam;

17.

souhlasí s Komisí, že je důležité podporovat rozvoj počítačů s nižší spotřebou energie a vyzývá rovněž Komisi, aby investovala do rozvoje postupů, které umožní efektivnější další využití tepelné energie, která se generuje ve velkých počítačových místnostech;

18.

v souvislosti s připomínkami Komise o potenciálu IKT pro energetickou účinnost Výbor upozorňuje na významný dopad, který má výroba, doprava a destrukce IT výrobků na ekologickou stopu tohoto odvětví, a považuje za důležité, aby se k tomuto dopadu hledala protiváha prostřednictvím dobrovolných dohod a v nutných případech i pomocí předpisů;

19.

navrhuje sestavit obecné pokyny pro rozvoj výzkumu energetické účinnosti využitím IKT, aby bylo možné lépe soustředit prozatím roztříštěné evropské, státní a regionální zdroje na společné cíle;

20.

zdůrazňuje význam spotřebitelsky orientovaného výzkumu a je přesvědčen, že nezbytným předpokladem jeho úspěchu je úzká spolupráce mezi vědeckým výzkumem, podniky IKT a dalšími společnostmi, výrobci energie, místními a regionálními orgány a spotřebitelskými organizacemi;

21.

vzhledem k tomu, jak jsou místní a regionální orgány významné pro zlepšení energetické účinnosti, Výbor vyzývá, aby jim byla svěřena klíčová úloha v rámcovém programu EU pro výzkum a v podobných vnitrostátních programech a především v rozsáhlých pilotních projektech sledování ekologické stopy IKT, které jsou ve sdělení zmíněny;

22.

je znepokojen skutečností, že přes význam této problematiky nebylo dostatečně investováno do zavádění inovací formou široce dostupných tržních produktů a služeb a poukazuje na to, že místní a regionální orgány mohou kromě své průkopnické činnosti při využívání inovací také nabídnout podnikům v tomto sektoru příznivé ekonomické zázemí;

23.

považuje chybějící společné standardy za značný problém pro růst trhu, zejména v technologických oblastech úzce souvisejících s místní a regionální správou, jako jsou např. inteligentní systémy kontroly budov, kontrola osvětlení a dopravní systémy. Důsledkem chybějících standardů je technická nefunkčnost, omezená tržní konkurence a zpomalení veřejných zakázek;

24.

poukazuje na to, že prioritním oblastem uvedeným Komisí chybí standardní metody měření, které by místním a regionálním orgánům umožnily posoudit užitečnost různých řešení;

25.

konstatuje, že distribuovaná výroba energie na místní a regionální úrovni se z hlediska výroby energie a z bezpečnostního hlediska jeví jako vhodný přístup, který rovněž umožňuje zkombinovat různé výrobní prostředky. Proto plně souhlasí s plánem Komise zlepšit výměnu informací a osvědčených postupů v nových obchodních modelech distribuované výroby založených na IKT a investovat do souvisejícího výzkumu a vývoje;

26.

poukazuje na skutečnost, že sdělení opomíjí podporu ekologických IKT ve veřejných zakázkách a vyzývá, aby byly vytvořeny postupy, které by oproti současné situaci snáze umožňovaly místním a regionálním orgánům upřednostňovat energetickou účinnost ve veřejných zakázkách, zejména při zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi, a související vývoj IKT;

27.

vítá poznámku, která je ve sdělení obsažena, a podle níž Komise očekává úzkou spolupráci s Výborem regionů a navrhuje následující:

28.

navrhuje, aby ve svém příštím sdělení o IKT a životním prostředí, plánovaném na jaro 2009, Komise:

29.

Výbor již dříve poukazoval na to, že energetická účinnost a větší využití energie z obnovitelných zdrojů musejí být klíčovým prvkem evropské energetické politiky. Mohutnější investice do IKT podporující energetickou účinnost umožňují místním a regionálním orgánům zvládnout změnu klimatu, zvýšit distribuovanou výrobu energie, snížit spotřebu energie a poskytují místním společnostem nové obchodní příležitosti.

30.

Výbor přikládá velký význam plánům Komise využít zkušenosti městských komunit při ověřování a testování nápadů a pracovat společně s těmito komunitami a existujícími sítěmi místních a regionálních orgánů. Vzhledem k mnoha funkcím, které místní a regionální orgány zastávají (např. funkci regulačního orgánu, spotřebitele, poskytovatele služeb, uživatele a dodavatele energie, iniciátora, experta a zadavatele pokynů), mají mnoho důvodů k tomu, aby bezvýhradně podporovaly plné využití IKT v úsilí o zvýšení energetické účinnosti. Výbor se bude snažit využít všech prostředků, které má k dispozici, ke zlepšení informovanosti o těchto příležitostech mezi městskými komunitami a sítěmi místních a regionálních orgánů a bude je povzbuzovat, aby se zapojily do procesu partnerství.

31.

Výbor doufá, že Komise vynaloží větší úsilí na vytvoření standardů v tomto oboru, aby měly místní a regionální orgány přístup k produktům s lepší interoperabilitou. Standardizace a kritéria kvality také pomáhají rozvoji konkurence na trhu a usnadňují orgánům nákup produktů, které mají příznivý dopad na energetickou účinnost.

32.

Místní a regionální orgány by jako součást své sdílené odpovědnosti za životní prostředí mohly s podporou EU a členských států na sebe vzít roli průkopníka a jít ostatním příkladem při využívání IKT ke zlepšení energetické účinnosti. Součástí tohoto průkopnického přístupu by bylo navázání nových partnerství se společnostmi IKT a výrobci energie, realizace inteligentních energeticky hospodárných veřejných budov, zavedení inteligentního osvětlení veřejných prostor a zvýšení energetické účinnosti ve správě a poskytování služeb.

33.

Výbor navrhuje, aby Evropská komise ve svém příštím sdělení o této problematice zveřejnila akční plán EU pro využívání IKT na podporu udržitelného rozvoje. Výbor je přesvědčen, že je nezbytné, aby do celkové analýzy byla zahrnuta také doprava a aby součástí akčního plánu byla podrobná e-strategie pro snížení emisí oxidu uhličitého, kvantitativní odvětvové cíle pro tyto emise a opatření, která EU a členské státy mají přijmout, aby tyto cíle splnily. Dále by v analýze měly být určeny ukazatele pro sledování pokroku.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/58

—

zdůrazňuje, že nejvyšším cílem opatření přesahujících vnitrostátní rámec je vytvoření evropské přidané hodnoty. Výbor se proto připojuje k požadavku Komise lépe využívat rozličné školské systémy v Evropě, které jsou založeny na společných hodnotách a obsahují velké množství inovačních postupů a vynikajících metod;

—

připomíná, že je třeba i nadále respektovat příslušný stav decentralizace v jednotlivých členských státech. V mnoha členských státech jsou za školství odpovědné místní a regionální orgány. Proto je důležitá dobrá politická a administrativní spolupráce mezi všemi úrovněmi a rovněž sestavování společných politik. Školství bude nejúspěšněji zlepšeno tehdy, když se na tom budou místní a regionální orgány aktivně podílet a na svém území převezmou odpovědnost za jeho rozvoj;

—

domnívá se, že se však při tom nesmí zapomínat, že se vzdělání nezískává jen ve školách, ale i v předškolních zařízeních a v mimoškolním životě, např. v rodině, ve volném čase spolu s vrstevníky, v digitálním prostředí nebo prostřednictvím médií. Ti, kdo jsou odpovědní za vzdělání či za politiku mládeže, by se měli pokusit vidět jim svěřené mladé lidi v kontextu jejich životních podmínek, a vzít proto pokud možno v potaz mimoškolní vzdělávací proces a jeho vliv na školní a rovněž neformální vzdělávání;

—

konstatuje, že nabídka předškolního vzdělávání je v Evropě z velké části financovaná místními a regionálními orgány a již dlouhá léta neustále rozšiřována a zlepšována, jakkoli je to jen možné. Hodně projektů však bylo a je možné začít uskutečňovat pouze za finanční podpory evropských programů, jako např. podpora mnohojazyčnosti v raném dětství především v pohraničních regionech. Výbor je toho názoru, že podpůrná opatření Evropské unie musí být v takovýchto případech trvalejší, aby se zabránilo tomu, že se dobré projekty kvůli nedostatku financí po několika málo letech zastaví a získané znalosti přijdou nazmar. Pokračování těchto projektů by vyžadovalo finanční podporu EU;

—

v tomto ohledu si od nového programu Comenius Regio slibuje, že místní a regionální programy budou mít větší prostor pro rozhodování o tom, z čeho chtějí při podpoře projektů učinit priority;

—

nabízí Komisi svoji podporu při spolupráci, kterou ona navrhuje. Znovu zdůrazňuje, že spolupráce musí v prvé řadě spočívat v bezprostřední výměně zkušeností mezi orgány členských států odpovědnými za oblast vzdělávání.

Zpravodajka

:

paní KUHN-THEIS (DE/ELS), poslankyně zemského sněmu spolkové země Sársko

1.

vítá sdělení Evropské komise k tématu Zlepšování schopností pro 21. století. Jsou v něm formulovány hlavní výzvy, kterým školské systémy v Evropě čelí. Výbor v zásadě souhlasí s Komisí v její analýze problémů a v závěrech, které z ní vyvozuje. Zejména v plném rozsahu sdílí názor Komise, že investice do mládeže – především v oblasti vzdělání – jsou nejvyšší prioritou;

2.

považoval by v této souvislosti za cennou pomoc, kdyby se Komise pokusila řádově odhadnout finanční účast místních a regionálních orgánů vyplývající z provádění jejích návrhů;

3.

domnívá se totiž, že k vyřešení problémů, které Komise zjistila, již na mnoha místech směřuje veškeré úsilí nejen členských států, ale i místních a regionálních orgánů. Výbor zejména lituje, že se Komise ve svých úvahách nezabývá přínosem, který místní a regionální orgány díky svým bohatým pravomocem v oblasti vzdělání i díky svým přesným znalostem místní a regionální situace při řešení nadhozených otázek dodávají a budou dále dodávat formou finančních prostředků a odborných poznatků;

4.

spatřuje však jednoznačně další potřebu jednat nejen vzhledem ke klíčové roli vzdělání pro hospodářský růst a prosperitu v Evropě, ale i s ohledem na mimořádnou důležitost školního vzdělání v souvislosti s celoživotním učením. V zásadě tedy souhlasí s návrhem posílit evropskou spolupráci v oblasti školství;

5.

zároveň zdůrazňuje, že nejvyšším cílem opatření přesahujících vnitrostátní rámec je vytvoření evropské přidané hodnoty. Výbor se proto připojuje k požadavku Komise lépe využívat rozličné školské systémy v Evropě, které jsou založeny na společných hodnotách a obsahují velké množství inovačních postupů a vynikajících metod. To platí zejména pro přístup, který Komise zastává a který spočívá v podporování místních, regionálních i národních orgánů odpovědných za uspořádání a obsah systémů vzdělávání prostřednictvím snazší výměny osvědčených postupů;

6.

připomíná, že je třeba i nadále respektovat příslušný stav decentralizace v jednotlivých členských státech. V mnoha členských státech jsou za školství odpovědné místní a regionální orgány. Proto je důležitá dobrá politická a administrativní spolupráce mezi všemi úrovněmi a rovněž sestavování společných politik. Školství bude nejúspěšněji zlepšeno tehdy, když se na tom budou místní a regionální orgány aktivně podílet a na svém území převezmou odpovědnost za jeho rozvoj;

7.

domnívá se, že pokud se sdělení omezuje na uspořádání evropské spolupráce v oblasti školství, je to oprávněný a vhodný přístup. Nesmí se však při tom zapomínat, že se vzdělání nezískává jen ve školách, ale i v předškolních zařízeních a v mimoškolním životě, např. v rodině, ve volném čase spolu s vrstevníky, v digitálním prostředí nebo prostřednictvím médií. Ti, kdo jsou odpovědní za vzdělání či za politiku mládeže, by se měli pokusit vidět jim svěřené mladé lidi v kontextu jejich životních podmínek, a vzít proto pokud možno v potaz mimoškolní vzdělávací proces a jeho vliv na školní a rovněž neformální vzdělávání;

8.

vyzdvihuje postřeh Komise, že o získání schopností rozhodnou studenti v podstatě sami tím, že se budou kriticky zamýšlet na svými učebními cíli, že budou při učení disciplinovaní, budou pracovat samostatně i v týmu, vyhledávat informace a v případě potřeby podporu a budou využívat všech možností informačních a komunikačních technologií (viz odstavec 2.3). Právě ve společnosti, v níž je schopnost celoživotního učení stále důležitější, je zcela klíčové „učit se studovat“ a učit se samostatně a tyto schopnosti musí být povzbuzovány jako klíčové dovednosti;

9.

považuje proto za důležité, aby školy měly k dispozici jasnou koncepci vzdělávání, což žákům umožní porozumět tomu, jak je vyučování, které navštěvují, strukturováno a co se od nich očekává. U dětí a mládeže by se učení mělo vyznačovat pozitivním očekáváním, přijetím, stimulací a nasměrováním;

10.

připojuje se k názoru, že by reforma studijních programů měla vycházet z komplexního přístupu orientovaného na rozvoj dovedností, který předpokládá „plné zapojení učitelů, studentů a ostatních zúčastněných stran“ (odstavec 2.5), přičemž důležité je zejména zapojení osob oprávněných k výchově. Na školský systém by měly být kladeny vysoké nároky, avšak zároveň je třeba si uvědomit, že škola sice může mnohé ovlivnit, ale ve velké míře závisí i na rámcových podmínkách ve společnosti. To lze vykreslit na dvou příkladech: úsilí školy přinese více ovoce, pokud byl již v rodině a v předškolních zařízeních položen základ pro kladný přístup k učení. Ke konci školní docházky jsou pro motivaci mládeže ke studiu důležité také signály, které vysílá hospodářství a trh práce. Škola sama může tudíž podporovat novou kulturu občanství prostřednictvím:

11.

v souladu s Komisí považuje za hlavní úkol školy podporu gramotnosti. Některé podpůrné strategie, které Komise uvádí, jsou – zejména v prostředí školy – klasickými úkoly územních orgánů, např. podpora jazykových znalostí v rodinách a zlepšení infrastruktury související s gramotností. I pro rozvoj kladného přístupu k matematice, informatice, přírodním vědám a technice je důležitým faktorem vybavení škol, mediaték a zařízení pro využívání volného času, které většinou financují územními orgány;

12.

kromě zvyšování gramotnosti zdůrazňuje i význam rozvoje obratnosti při zacházení s IKT (eLiteracy) ve škole. Tím lze děti a mládež nejlepším možným způsobem připravit na samostatný život a naučit je používat moderní informační technologie, které představují dodatečnou přidanou hodnotu pro jejich vlastní rozvoj i rozvoj celé společnosti;

13.

souhlasí s názorem Komise na význam individuálního přístupu ke vzdělávání i záměru, s nímž se provádí hodnocení. Hodnocení by mělo mít výchovný charakter, tedy charakter orientovaný na budoucnost, a jeho cílem by mělo být účinné a individuální utváření dalšího vzdělávání. Hodnocení jsou však často souhrnná, tedy závěrečná, a slouží pouze k zařazení žáka. Výbor v tomto směru spatřuje ještě značnou potřebu zlepšit odbornou přípravu a další vzdělávání učitelů, přičemž k šíření nových poznatků by mohly přispět i evropské programy, a to zejména pokud dokáží proniknout k učitelům připravujícím se na povolání a dále se vzdělávajícím;

14.

domnívá se, že formulace třetí odrážky shrnutí kapitoly 2 „přijmout ucelený přístup k rozvoji schopností, který bude zahrnovat studijní programy, studijní materiály, odbornou přípravu …“ je nešťastně zvolená, neboť postrádá upřesnění, že se zde neuvažuje o harmonizovaném přístupu pro celou Evropu, nýbrž se jedná o pobídku pro členské státy a pro ty, kdo jsou v nich odpovědní za vzdělávání;

15.

pohlíží na vzdělávání k podnikatelskému chování a na rozvoj podnikatelského ducha v úzké souvislosti s již výše jmenovanou zásadou, že má být obecně podporován rozvoj v samostatné jedince, kteří budou připraveni převzít sami od sebe iniciativu – a to nejen v hospodářské oblasti, ale i v rámci občanské angažovanosti díky převzetí odpovědnosti za kolektiv. Škola tedy musí rozvíjet kvalitní nabídku vzdělávání pro každého studenta (kapitola 3), vystupovat jako výchovně vzdělávací společenství ze znalostního, kulturního a společenského hlediska a rozvíjet osvojování vědomostí, ale také výchovu k občanství. Stejně důležitá je v tomto ohledu ostatně i úzká spolupráce s místním a regionálním hospodářstvím;

16.

bezvýhradně se připojuje ke Komisi v její obhajobě lepších možností vzdělávání v raném věku. Výslovně potvrzuje výrok, že „zlepšit poskytování předškolního vzdělávání a rozšířit přístup k němu – to je možná to nejdůležitější, co mohou školské systémy učinit pro zlepšení možností pro všechny a dosažení lisabonských cílů“. V předškolních zařízeních jsou pokládány hlavní základy pozdějších studijních úspěchů v průběhu celé školní docházky. To platí nejen pro děti patřící do znevýhodněných skupin, neboť kvalitní předškolní vzdělávání je ku prospěchu všech. Docházka do předškolních zařízení je první příležitostí zprostředkovat dětem vědomosti. Tato zařízení totiž prostřednictvím sociálně-didaktických opatření již od raného dětství pokládají základy pozitivní socializace a kladného přístupu k angažovanosti, učení a zapojení rodin do vzdělávání svých dětí. Inovační didaktické metody, jež jsou v předškolních zařízeních často využívány, umožňují i řádný rozvoj v následujících fázích vzdělávacího procesu. Výbor však preventivně poukazuje na to, že ani optimální utváření předškolní výchovy nezbavuje učitele, kteří se starají o další průběh vzdělání, jejich odpovědnosti pěstovat a dále rozvíjet v žácích radost z objevování nového a z učení;

17.

konstatuje, že nabídka předškolního vzdělávání je v Evropě z velké části financovaná místními a regionálními orgány a již dlouhá léta neustále rozšiřována a zlepšována, jakkoli je to jen možné. Hodně projektů však bylo a je možné začít uskutečňovat pouze za finanční podpory evropských programů, jako např. podpora mnohojazyčnosti v raném dětství především v pohraničních regionech. Výbor je toho názoru, že podpůrná opatření Evropské unie musí být v takovýchto případech trvalejší, aby se zabránilo tomu, že se dobré projekty kvůli nedostatku financí po několika málo letech zastaví a získané znalosti přijdou nazmar. Pokračování těchto projektů by vyžadovalo finanční podporu EU;

18.

v tomto ohledu si od nového programu Comenius Regio slibuje, že místní a regionální programy budou mít větší prostor pro rozhodování o tom, z čeho chtějí při podpoře projektů učinit priority;

19.

podporuje Komisi v jejím požadavku větší spravedlnosti v systému vzdělávání, nicméně se nemůže připojit k jejím z části příliš málo diferencovaným výrokům o navzájem se lišících řešeních v jednotlivých členských státech. Týká se to například otázky, zda mají být děti rozděleny do škol, které nabízejí kvalitativně rozdílné zakončení školní docházky, záhy nebo až později. Ze studie společnosti McKinsey z roku 2007 (1) vyplývá, že struktura výuky je pro studijní úspěchy podstatně důležitější než organizace školského systému. Jak Komise na jiném místě svého sdělení (kapitola 4) správně říká, mělo by se tedy pracovat na zlepšování kvality vzdělávání učitelů;

20.

považuje za důležité, aby všechny členské státy usilovaly o ještě větší rovnost v přístupu ke školnímu vzdělání. Cílem je, aby měli všichni přístup ke kvalitnímu školnímu vzdělání a aby sociálněekonomické nerovnosti neměly rozhodující vliv na studijní úspěchy;

21.

je si vědom toho, že žáci z přistěhovaleckých rodin se ve většině případů potýkají s velmi složitými problémy, a proto vyžadují zvláštní pozornost. V této souvislosti vítá, že Komise předložila zelenou knihu (2) k tomuto tématu, která bude předmětem zvláštního stanoviska Výboru regionů. V této souvislosti je třeba podporovat úsilí škol o integraci dětí a mládeže zahraničního původu a jejich rodin prostřednictvím nabídek mezikulturní výchovy, jež věnují pozornost všem a respektují odlišnosti. Z pochopení základního vztahu mezi jazykem a kulturou vyplývá jednak velký význam studia jazyků, které začíná u znalosti mluveného a psaného jazyka hostitelské země jako prostředku komunikace a navazování vztahů, a jednak zachování jazyka země původu jako uznání identity a projevu respektu a úcty k rozmanitosti;

22.

za zcela zásadní úkol školy považuje podporu znevýhodněných žáků, zvyšování jejich sebevědomí, uznání jejich pokroků a jejich nasměrování k úspěchu způsobem, který co nejvíce odpovídá jejich individuálním předpokladům a potřebám. Nesmí se však zapomínat ani na to, že žáci s dobrými předpoklady a zvláštními sklony a nadáním mají také nárok na stimulaci, podporu a výzvy. I to patří ke spravedlivému školskému systému. K nejušlechtilejším a nejtěžším pedagogickým úkolům patří nastavit individuální podporu všech žáků tak, aby nevedla ke společenské nesolidaritě. Je třeba zachovat pocit odpovědnosti každého jednotlivce za celek;

23.

podporuje výrazné posílení významu těchto školních i mimoškolních opatření na omezení počtu případů předčasného ukončování školní docházky. Místní a regionální orgány nesou v tomto ohledu velký podíl odpovědnosti a investují značné prostředky. Výbor v této souvislosti chápe vyčlenění zdrojů z evropských strukturálních fondů jako zásadní pomoc, nicméně by uvítal, kdyby územní orgány připravily další, pokud možno nebyrokratické možnosti přístupu k podpoře z evropských zdrojů;

24.

v souvislosti se zmínkou o školách „druhé šance“ připomíná význam druhého studijního oboru nejen pro mládež, nýbrž po celý život. Všem dospělým, ale přirozeně zejména těm, kteří v dětství a mládí mnohé zameškali, musí být poskytnuta možnost se ještě dále rozvíjet;

25.

považuje obecný úkol poskytovat nabídky v oblasti vzdělávání žákům se zvláštními vzdělávacími potřebami za neodpovídající. Zaprvé se individuální potřeby těchto dětí velmi liší a zadruhé se v jednotlivých členských státech výrazně liší systémy speciálního vzdělávání. Obecný cíl pedagogické činnosti musí spočívat ve včasné a flexibilní pomoci žákům, kteří mají potíže s učením nebo adaptací, a to nezávisle na typu školy, kterou navštěvují. Není proto správné omezovat hodnocení kvality speciálního vzdělávání na otázky typu navštěvované školy. Teprve speciální školy umožňují mnohým žákům přístup ke vzdělání. Zejména u dětí s případnou potřebou speciálního vzdělávání je však důležité, aby tato potřeba byla zaznamenána a rozpoznána co nejdříve již během předškolní výchovy, a bylo tak možné začít uplatňovat podpůrné mechanizmy. To těmto dětem a jejich rodinám výrazně usnadní přechod do školy;

26.

vyzdvihuje význam rozvoje škol pro udržitelnost reforem zahájených v rámci různých systémů vzdělávání. Při tom by měla být prozkoumána i úloha inspekcí ve školách, které by měly usnadňovat a podporovat flexibilitu a inovaci ve školách. V této souvislosti Výbor naléhá na Komisi, aby pečlivě sledovala politiku spolupráce a soudržnosti, která by mohla negativně ovlivnit celkový cíl inovace a podnikavosti na úrovni škol, pokud se stane prostředkem standardizace. Výbor považuje rozvoj škol za téma, u nějž mohou nejen členské státy, ale také místní a regionální orgány a samotné školy těžit z výměny zkušeností, a uznává, že evropské programy, zejména Comenius a dřívější ARION, byly v tomto směru velmi užitečné a jsou dodnes;

27.

potvrzuje názor Rady (3), že by se ze škol měla vyvinout „vzdělávací společenství“, která budou hodnotit sama sebe, vytyčovat si nové cíle a současně se zapojí do vzdělávací politiky místních orgánů, případně v souladu s ústavněprávními předpisy jednotlivých členských států, a přispějí k jejímu vypracování. To zahrnuje rozšíření nabídky trvalého vzdělávání a rozvoje pro učitele. V této souvislosti Výbor vítá, že školy a učitelé udržují dobré kontakty se společenstvím ve svém bezprostředním okolí. Podle jeho mínění je místní a regionální úroveň pro pozitivní rozvoj školy rozhodující;

28.

dává Komisi za pravdu v tom, že učitelé mají klíčový význam pro dosažení lisabonských cílů. Z pedagogického i odborného hlediska vysoce kvalitní počáteční vzdělávání s integrovanými praktickými stážemi má podle něj prvořadý význam;

29.

požaduje větší mobilitu učitelů připravujících se na povolání a dále se vzdělávajících učitelů. Od učitelů, kteří své zkušenosti nasbírali v jiných evropských zemích, lze očekávat, že svým žákům mohou názorně zprostředkovat rozmanitost evropských tradic a kultur, ale i uznávání společných hodnot;

30.

spatřuje další aspekty, které by při vzdělávání, dalším vzdělávání a odborné přípravě učitelů měly být zohledněny. Jedná se např. o změnu způsobu učení v důsledku používání internetu a s tím spojených inovací, a proto se musí změnit představa o učitelích i jejich představa o sobě. Nezbytná je flexibilita: učitelé musí včas rozpoznat tendence ve vzdělávání a zabývat se změnami v oblasti vzdělávání. Učitelé, sociální pracovníci, pracovníci věnující se mládeži a mnoho dalších pracovníků ve školství musí spolupracovat a snažit se porozumět pracovnímu světu druhých. Týmová práce by měla být ústředním tématem ve vzdělávání, dalším vzdělávání a odborné přípravě. Stejně důležité je i vytváření sítí a spolupráce s kolegy z jiných škol;

31.

navrhuje zabývat se rovněž úlohou doplňkových, popř. i semiprofesionálních činností. V některých regionech tak např. byla zřízena funkce studijního poradce (learning coach), aby bylo možné se věnovat individuálním potřebám konkrétních studujících. To je možná model, kterým by se mohly nechat inspirovat další školské systémy;

32.

domnívá se, že návrh Komise na zlepšení náboru pracovníků je otázkou, která si zaslouží pozornost. Cílený nábor kvalifikovaných uchazečů a jejich neustálé vzdělávání po celou dobu jejich profesní dráhy, o němž Komise hovoří v odstavci 4.4, považuje Výbor za správný přístup;

33.

souhlasí s Komisí v tom, že nároky na osoby pověřené vedením školy nesmírně vzrostly. Místní a regionální orgány to rozpoznaly a ve snaze získat pro tyto funkce kompetentní osoby usilují o to, aby se školy staly atraktivními pracovišti i pro ředitele;

34.

považuje za důležité, aby byla v rámci další spolupráce vedena obecná diskuse o roli, úkolech a schopnostech ředitelů. V této souvislosti je také důležité, aby probíhala výměna osvědčených postupů týkajících se přijímání ředitelů;

35.

nabízí Komisi svoji podporu při spolupráci, kterou ona navrhuje. Znovu zdůrazňuje, že spolupráce musí v prvé řadě spočívat v bezprostřední výměně zkušeností mezi orgány členských států odpovědnými za oblast vzdělávání. Výbor se domnívá, že je při tom doopravdy nutné se zaměřit na zvyšování gramotnosti, rozšiřování přístupu k předškolnímu vzdělávání a zintenzivnění vzdělávání učitelů, jak Komise v závěru navrhuje. Vyzývá ke zvýšení a usnadnění možností podporovat šíření a zkoušení postupů, které se v obcích a regionech osvědčily, z prostředků EU, přičemž je vždy třeba dodržovat zásadu, že přenos modelů z jednoho regionu do druhého musí z důvodu odlišných kulturních a sociálních podmínek probíhat velmi obezřetně a v každém případě k němu smí docházet pouze na základě vědomého rozhodnutí a s výslovným souhlasem;

36.

děkuje Komisi za podněty, které sdělení obsahuje, a žádá ji, aby výše učiněné připomínky vzala v dalším průběhu diskuse v potaz.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/63

1.

je znepokojen vážnými sociálními následky finanční krize a jejím dopadem na celé hospodářství, zejména na jednotlivé územní celky a občany; proto požaduje zavedení rozhodných opatření na podporu poptávkové stránky hospodářství stejně jako malých a středních podniků a místních a regionálních orgánů, aby byla zachována soudržnost a ochráněny klíčové investice a projekty v infrastruktuře;

2.

plně podporuje cíl bezpečného jednotného finančního trhu v Evropské unii založeného na vysokých požadavcích transparentnosti a nejmodernějším a pohotovém systému dozoru na příslušných úrovních správy; zdůrazňuje, že je třeba se vyvarovat opatření a předpisů, jež mohou utlumit finanční trh, a zaměřit společné úsilí na zajištění zdravého finančního řízení, aby byla obnovena důvěra v hospodářství;

3.

vítá dohodu, které bylo dosaženo na zasedání Evropské rady ve dnech 15. a 16. října 2008, jako nezbytný předpoklad pro obnovení důvěry ve finanční trhy a domnívá se, že její rozhodnutí představují důležité kroky k obnově důvěry v rámci finančního sektoru a omezení následků krize pro hospodářství, přestože tak pro rozpočty a daňové poplatníky vzniknou náklady;

4.

souhlasí s rozhodnutím EU zvýšit minimální záruky za úspory občanů na území Evropské unie, vítá ho jako správné opatření k ochraně úspor občanů v EU a k bezprostřednímu obnovení důvěry v bankovní systém, aniž by tím daňovým poplatníkům vznikly náklady navíc nebo aniž by došlo k narušení hospodářské soutěže, a podporuje cíl předcházet úpadkům velkých bank v EU;

5.

oceňuje prohlášení členských států, že do roku 2011 vyhradí prostřednictvím Evropské investiční banky 30 miliard eur na pomoc malým a středním podnikům v Evropě, tvrdí však, že to představuje pouze první krok na podporu hospodářství;

6.

zdůrazňuje významnou úlohu Evropského sociálního fondu a programů zaměřených na zmírnění škodlivých účinků současné krize, a vyzývá Evropskou komisi, aby prozkoumala možnosti úpravy stávajících nástrojů v souladu se současnými okolnostmi, včetně revize Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci směřující k jeho vyšší operativnosti;

7.

podporuje nedávné iniciativy Komise, jejichž účelem je změna směrnic regulujících finanční trhy, zvláště pak se zaměřením na opatření v oblasti dohledu, řízení rizika a řešení krizí, a žádá Evropskou komisi, aby vzala v úvahu roli místních a regionálních orgánů;

8.

vybízí Evropskou komisi, aby navrhla směrnici, která sladí informace poskytované finančními institucemi o finančních produktech a stanoví povinnost označit související rizika snadno pochopitelným způsobem, zjednoduší smlouvy a stanoví jasné požadavky transparentnosti bankovních služeb;

9.

vybízí Evropskou komisi, aby povzbudila uzavření dohody o kodexu chování, a tak zajistila, že činnosti finančních institucí za účelem zisku nebudou v rozporu s obecným veřejným zájmem;

10.

kromě toho prohlašuje, že následky finanční krize pro hospodářství by neměly změnit zavedené dlouhodobé politické priority EU, zejména: podporu více a lepších pracovních míst, povzbuzení výzkumu a inovací, zvýšení konkurenceschopnosti, posílení územní soudržnosti a boj proti příčinám a důsledkům globálního oteplování;

11.

naléhavě vyzývá, aby se věnovala zvláštní pozornost výši zadlužení občanů, zejména zadlužení na účtech kreditních karet, které rychle narůstá a vede k tomu, že držitelé karet nedokáží dluh splácet;

12.

vítá jmenování skupiny na vysoké úrovni pro strukturu dozoru nad evropskými finančními trhy a podotýká, že je složena z expertů finančních institucí, ministerstev financí jednotlivých zemí, bankovnictví a průmyslu; úroveň místní a regionální správy není v De Larosièrově skupině bohužel zastoupena, proto vybízí, aby byl jmenován zástupce Výboru regionů;

13.

žádá, aby byl vytvořen řádný regulační rámec s účinným systémem pravidel a prostředků k prosazování práva;

14.

žádá, aby byla provedena reorganizace mezinárodního finančního systému, a tak se zvýšila transparentnost finančních operací, přezkoumaly se obezřetnostní nebo účetní normy vztahující se na finanční instituce, posílila se odpovědnost manažerů a omezila se ustanovení systému, jež povzbuzují nadměrné přebírání rizika (např. sekuritizace, politika odměňování); a závěrem trvá na lepší koordinaci mezi různými vnitrostátními orgány dozoru s ohledem na dozor nad nadnárodními finančními skupinami;

15.

připomíná, že místní a regionální orgány odpovídají v EU za třetinu veřejných výdajů a více než dvě třetiny veřejných investic, a proto musí být považovány za aktivní subjekty zapojené do řešení této krize a zachování budoucího hospodářského růstu; zastává proto názor, že místní a regionální orgány by měly být podporovány ve svých investičních aktivitách např. v infrastruktuře, aby se předešlo nebezpečné spirále od nízkých investic ke ztrátě pracovních míst, nedostatku prostředků a dalšímu snížení investic;

16.

zdůrazňuje, že finanční krize se místních a regionálních orgánů přímo týká, protože spořitelny v mnoha zemích mají v regionech hluboké kořeny; jsou v přímém kontaktu s místními obyvateli a podniky a přispívají k hospodářské, sociální a územní soudržnosti a pohánějí nově založené podniky a malé a střední podniky;

17.

vybízí proto Radu, Komisi a členské státy, aby uznaly významnou úlohu místní a regionální úrovně pro fungování veřejných finančních zprostředkovatelů; požaduje, aby místní a regionální orgány byly konzultovány ve fázi přípravy a provádění jakékoliv nové struktury finančního systému EU, aby byla ku prospěchu hospodářství, malých a středních podniků a občanů zajištěna výměna zkušeností a přenos odborných znalostí zdola nahoru a seshora dolů;

18.

vítá sdělení Komise o použití pravidel pro poskytování státní podpory na opatření přijatá ve vztahu k finančním institucím v souvislosti se současnou globální finanční krizí (1) a žádá Evropskou komisi, aby pečlivě sledovala důsledky státní podpory poskytnuté podle čl. 87 odst. 3 písm. b) jednotlivým bankám, a tak se ujistila, že tato podpora bude omezena na nezbytné minimum a že se zamezí narušení hospodářské soutěže;

19.

vítá dohodu o minimální záruce za úspory ve výši 50 000 EUR a požaduje zavedení vhodných daňových pobídek pro širokou veřejnost, jež by zajistily, že hospodářská soutěž bude narušena v nejnižší možné míře, a zaručily rovné podmínky pro všechny instituce finančního sektoru. Tato opatření jsou důležitá pro opětovné získání důvěry občanů ve finanční systém;

20.

navrhuje přepracovat systém oceňování tak, aby byly vytvořeny jednoduché kodexy a/nebo kategorie, jež by odlišily banky s uvážlivým investičním profilem od bank, které upřednostňují rizikové postupy; je názoru, že ustavení Evropské agentury pro hodnocení úvěrových rizik za tímto účelem by bylo velmi užitečným krokem;

21.

podporuje úsilí Evropské komise směřující k odstranění všech narušení vnitřního finančního trhu (Zpráva o šetření v sektoru drobného bankovnictví ze dne 31. ledna 2007) a přetrvávající roztříštěnosti mezi jednotlivými zeměmi i rozdílů v ziskových maržích, způsobech stanovení cen, prodejních modelech a nesouměrnosti informací; sdílí s Evropskou komisí cíl dokončit společný finanční trh, který bude transparentnější, pevnější a lépe připravený reagovat na globální výzvy;

22.

připomíná, že místní a regionální orgány jsou důležitými činiteli v oblasti politiky a rozpočtu, kteří řeší výzvy, jež jsou pro příští desetiletí pro Evropu klíčové;

23.

zdůrazňuje, že finanční krize a její negativní dopad na hospodářský růst a zaměstnanost zvýší poptávku po pomoci, sociální podpoře, preferenčních sazbách veřejných služeb; místní a regionální orgány jsou v přední linii, co se týče těchto očekávání;

24.

upozorňuje na pravděpodobné zhoršení finančních podmínek pro hospodářské subjekty včetně místních a regionálních orgánů, což může ovlivnit jejich schopnost půjčovat si na nové investice;

25.

vybízí, aby byla věnována zvláštní pozornost možnostem místních a regionálních orgánů provádět financování a požaduje, aby se jim dostalo vhodné podpory v případě, že zvýšené náklady financování a dluhové břemeno ohrožují včasnou realizaci jinak dobrých projektů, které jsou hodnotné a důležité jak pro regiony, tak pro hospodářství EU jako celku;

26.

žádá, aby se v tomto období zavedla větší pružnost při využívání strukturálních fondů, a podporuje mimo jiné rozšíření doby pro uvolnění strukturálních fondů ze dvou let po referenčním roce (n+2) na tři roky po referenčním roce (n+3), aby se zaručilo, že kvalitní projekty, u nichž se očekává, že poskytnou účinná řešení, nebudou zbytečně vystaveny nebezpečí ztráty financování z fondů EU;

27.

žádá finanční instituce, evropské orgány a banky, aby přidělily přiměřené finanční prostředky a/nebo záruky na investice do infrastruktury i do inovačních projektů s prokázanou kvalitou, které přispívají ke konkurenceschopnosti a efektivitě; trvá na tom, že by se měla zohlednit skutečnost, že pokud by se nepodařilo tyto investice dokončit včas, nejen že by to přímo poškodilo zainteresované územní celky a jejich malé a střední podniky, ale také by to mělo negativní dopad na průmysl EU, a tím by ovlivnila hospodářský růst a ohrozila cenná pracovní místa;

28.

žádá, aby podíly spolufinancování místních a regionálních orgánů nebyly posuzovány jako započitatelné stejně jako podíly ERDF a ESF aktivované v operačních programech pro účely Paktu stability v různých zemích. Místní orgány by tak mohly aktivovat projekty schopné podpořit růst a rozvoj místní ekonomiky a trhu práce, aniž by byly vystaveny restrikcím, které jsou uplatňovány v některých zemích vůči místním orgánům narušujícím pakt (znemožnění přístupu k půjčkám a zaměstnávání, krácení státních prostředků);

29.

navrhuje užší institucionální partnerství mezi VR a EIB na základě svých cílů posílit hospodářskou a sociální soudržnost, jak stanoví Smlouva o ES, konkrétněji její Protokol č. 28 o hospodářské a sociální soudržnosti;

30.

podporuje reformní opatření oznámená Evropskou investiční bankou, jež se týkají: zjednodušení postupů pro přístup k půjčkám, rozšíření půjček na nehmotné investice (licence, výzkum atd.); sdílení rizik mezi EIB a bankami a transparentnosti finančních výhod přiznaných malým a středním podnikům; žádá, aby byla posílena možnost EIB intervenovat v případě projektů v infrastruktuře, zejména využitím dlouhodobých investičních fondů (kmenových akcií) za účelem zvýšení vlivu EIB; závěrem navrhuje, aby byl vytvořen mechanismus, do něhož by byla zapojena EIB, který by se podobal mechanismům na podporu malých a středních podniků a byl by zaměřen na podporu možností místních a regionálních orgánů spolufinancovat projekty související s územní soudržností;

31.

potvrzuje závazek VR, pokud jde o cíle související se změnou klimatu, a vyjadřuje naději, že příslušné úkoly budou splněny bez ohledu na hospodářské potíže; proto by mělo být vynaloženo úsilí na podněcování evropských investic do technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie pomocí programů financování (doprava, budovy atd.) a financování výzkumu, zvlášť v malých a středních podnicích;

32.

znovu potvrzuje svůj závazek, pokud jde o dosažení dynamického a udržitelného hospodářského růstu v rámci stabilního evropského sociálního modelu, energetické účinnosti a snížení dopadu na životní prostředí; prohlašuje, že i přes současné výjimečné okolnosti by se EU, celostátní ani místní či regionální orgány neměly svým jednáním těmto cílům zpronevěřit; naopak, vybízí odpovědné činitele, aby se chopili vedení a proměnili rizika na příležitosti tím, že podpoří výzkum a investice do účinných technologií, které přinesou dlouhodobé hospodářské oživení spolu s udržitelnými postupy v oblasti životního prostředí;

33.

pověřuje svého předsedu, aby předložil toto usnesení Evropské komisi, Evropskému parlamentu, Radě a předsednictvím Evropské unie.

31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/66

1.

zdůrazňuje význam nového impulsu ke strukturálním reformám v EU zaměřeným na řešení, jejichž cílem je překonat současnou finanční krizi a její dopady na evropské i světové hospodářství. Je toho názoru, že ačkoli jsou nouzová opatření důležitá pro to, aby Evropa překonala současnou krizi v krátkodobém horizontu, jsou pro vytváření udržitelných pracovních míst a podporu udržitelného růstu také nezbytná dlouhodobá opatření. Z tohoto důvodu mají zásadní význam kvalitní infrastruktura, veřejná doprava a investice do energeticky účinných technologií;

2.

připomíná v tomto kontextu své konkrétní usnesení k finanční krizi, ve kterém stanovuje hlavní kroky na evropské, národní, regionální a místní úrovni ke zvládání finanční krize a omezení negativních dopadů v co nejvyšší míře;

3.

vítá jednoznačnou vůli a návrhy na posílení územního rozměru Evropské unie a jejího demokratického charakteru, upozorňuje na svůj záměr i nadále rozvíjet politickou a institucionální úlohu VR v evropském rozhodovacím procesu a oznamuje, že vypracuje bílou knihu o víceúrovňové správě, kterou předloží v průběhu roku 2009;

4.