ISSN 1725-5163 |
||
Úřední věstník Evropské unie |
C 72 |
|
České vydání |
Informace a oznámení |
Svazek 52 |
Oznámeníč. |
Obsah |
Strana |
|
II Sdělení |
|
|
SDĚLENÍ ORGÁNŮ A INSTITUCÍ EVROPSKÉ UNIE |
|
|
Komise |
|
2009/C 072/01 |
Sdělení Komise o nakládání se znehodnocenými aktivy v bankovním sektoru Společenství |
|
2009/C 072/02 |
Bez námitek k navrhovanému spojení (Případ č. COMP/M.5364 – Iberia/Vueling/Clickair) ( 1 ) |
|
|
IV Informace |
|
|
INFORMACE ORGÁNŮ A INSTITUCÍ EVROPSKÉ UNIE |
|
|
Komise |
|
2009/C 072/03 |
||
|
INFORMACE ČLENSKÝCH STÁTŮ |
|
2009/C 072/04 |
||
|
INFORMACE TÝKAJÍCÍ SE EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO PROSTORU |
|
|
Kontrolní úřad ESVO |
|
2009/C 072/05 |
||
|
V Oznámení |
|
|
ŘÍZENÍ TÝKAJÍCÍ SE PROVÁDĚNÍ POLITIKY HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE |
|
|
Komise |
|
2009/C 072/06 |
||
2009/C 072/07 |
||
2009/C 072/08 |
||
|
JINÉ AKTY |
|
|
Komise |
|
2009/C 072/09 |
||
2009/C 072/10 |
||
2009/C 072/11 |
||
|
|
|
(1) Text s významem pro EHP |
CS |
|
II Sdělení
SDĚLENÍ ORGÁNŮ A INSTITUCÍ EVROPSKÉ UNIE
Komise
26.3.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 72/1 |
Sdělení Komise o nakládání se znehodnocenými aktivy v bankovním sektoru Společenství
(2009/C 72/01)
1. ÚVOD
(1) |
Od poloviny roku 2007 dochází k závažnému selhání fungování velkoobchodních úvěrových trhů. Důsledkem toho je snížení likvidity v bankovním sektoru a neochota bank poskytovat si úvěry jak mezi sebou, tak i úvěry do ekonomiky obecně. Protože se narušení úvěrových trhů během posledních osmnácti měsíců ještě zhoršilo, prohloubila se finanční krize a světové hospodářství postihla závažná recese. |
(2) |
Je obtížné představit si řešení finanční krize a oživení světového hospodářství bez zajištění stability bankovního sektoru a finančního systému jako celku. Pouze tehdy se obnoví důvěra investorů a banky obnoví běžné postupy poskytování úvěrů. V souladu s tím členské státy zavedly opatření na podporu stability svých bankovních sektorů a úvěrové aktivity, což zahrnovalo zejména injekce nového kapitálu za použití veřejných prostředků a poskytování vládních záruk za bankovní úvěry. Tato opatření byla oznámena v říjnu 2008 a postupně prováděna v minulých měsících. |
(3) |
V poslední době několik členských států oznámilo svůj záměr doplnit svá stávající podpůrná opatření tím, že poskytnou určitou formu záchrany znehodnoceným aktivům bank. Tato oznámení, která byla učiněna souběžně s obdobnou iniciativou ve Spojených státech, rozpoutala širší debatu v rámci Společenství o opodstatněnosti záchrany aktiv jakožto vládního opatření podpory pro banky. V souvislostí s touto diskuzí připravila Komise po konzultaci s Evropskou centrální bankou (ECB) toto sdělení, které vychází z doporučení vydaných dne 5. února 2009 Eurosystémem (viz příloha I). |
(4) |
Sdělení se zaměřuje na otázky, kterými by se měly členské státy při zvažování, navrhování a provádění opatření na záchranu aktiv zabývat. V obecné rovině tyto otázky zahrnují logické opodstatnění či filosofii záchrany aktiv jakožto opatření k zajištění finanční stability a na podporu úvěrové aktivity bank. Pokud se zvažují opatření na záchranu aktiv, je třeba zohlednit úvahy dlouhodobějšího charakteru týkající se životaschopnosti bankovního sektoru a rozpočtové udržitelnosti. Je také nutno vzít v úvahu nezbytnost společného a koordinovaného přístupu Společenství k záchraně aktiv, zejména aby se všem zajistily rovné podmínky. V souvislosti s takovýmto přístupem Společenství sdělení nabízí rovněž podrobnější pokyny o uplatňování pravidel pro poskytování státní podpory na záchranu aktiv, které se zaměřují na takové otázky, jako jsou i) transparentnost a poskytování informací, ii) sdílení nákladů státem, zúčastněnými subjekty a věřiteli, iii) sladění pobídek pro příjemce s cíli veřejného zájmu, iv) zásady pro navrhování opatření na záchranu aktiv, pokud jde způsobilost, oceňování a správu znehodnocených aktiv, a v) vztah mezi záchranou aktiv, jinými vládními opatřeními podpory a restrukturalizací bank. |
2. ZÁCHRANA AKTIV JAKO OPATŘENÍ K ZAJIŠTĚNÍ FINANČNÍ STABILITY A NA PODPORU ÚVĚROVÉ AKTIVITY BANK
(5) |
Bezprostředními cíli záchranných balíčků členských států, které byly oznámeny v říjnu 2008, jsou zachování finanční stability a podpora poskytování úvěrů reálné ekonomice. Je ještě brzy učinit konečné závěry, pokud jde o účinnost těchto balíčků, ale je jasné, že odvrátily riziko zhroucení finančního systému a podpořily fungování důležitých mezibankovních trhů. Na druhé straně byl vývoj v oblasti poskytování úvěrů reálné ekonomice od oznámení balíčků nepříznivý, kdy statistky z poslední doby ukazují prudký pokles růstu úvěrů (1). V mnoha členských státech jsou nyní rozšířeny případy, kdy podniky oznamují, že jim byl odepřen přístup k bankovnímu úvěru, a zdá se, omezení úvěrů překračuje rámec toho, co je odůvodněno konjunkturálními úvahami. |
(6) |
Hlavním důvodem zjištěného nedostatečného úvěrového toku je nejistota ohledně ocenění a umístění znehodnocených aktiv, což je zdrojem problémů v bankovním sektoru od počátku krize. Nejen, že nejistota týkající se určení hodnoty aktiv nadále podrývá důvěru v bankovním sektoru, ale také oslabuje účinek vládních podpůrných opatření přijatých v říjnu 2008. Například rekapitalizace bank poskytla jistou formu ochrany před znehodnocením aktiv, ale velkou část této poskytnuté kapitálové rezervy spotřebovaly banky tím, že si vytvářely rezervy proti budoucímu znehodnocení aktiv. Banky již podnikly kroky k řešení problému znehodnocených aktiv. Zaúčtovaly podstatné odpisy hodnoty aktiv (2), podnikly kroky k omezení zbývajících ztrát reklasifikací aktiv v rámci svých rozvah a postupně ukládají stranou dodatečný kapitál, aby posílily svou solventnost. Nicméně tento problém nebyl dostatečně vyřešen a neočekávaný rozsah zpomalení ekonomiky nyní poukazuje na další a rozsáhlejší zhoršení úvěrové kvality bankovních aktiv. |
(7) |
Záchrana aktiv by přímo řešila otázku nejistoty, pokud jde o kvalitu bankovních rozvah, a tím by pomohla oživit důvěru v tomto sektoru. Mohla by také pomoci vyhnout se riziku opakovaných rekapitalizací bank, protože rozsah znehodnocení aktiv roste se zhoršující se situací v reálné ekonomice. Z těchto důvodů několik členských států aktivně zvažuje záchranu znehodnocených bankovních aktiv jako doplněk k ostatním opatřením, kterými provádí strategii přijatou hlavami států a vlád v říjnu 2008. |
3. ÚVAHY DLOUHODOBĚJŠÍHO CHARAKTERU: OBNOVENÍ ŽIVOTASCHOPNOSTI BANKOVNÍHO SEKTORU A UDRŽITELNOST VEŘEJNÝCH FINANCÍ
(8) |
Opatření na záchranu aktiv musí být navržena a prováděna takovým způsobem, kterým lze co nejúčinněji dosáhnout bezprostředních cílů, jimiž jsou zajištění finanční stability a podpora poskytování úvěrů ze strany bank. Důležitou otázkou, kterou se musí v této souvislosti řešit, je zajištění přiměřené účasti na opatřeních na záchranu aktiv, a to stanovením přiměřené ceny a podmínek a pokud to bude považováno za nezbytné, stanovením povinné účasti. Nicméně navrhování a uplatňování opatření na záchranu aktiv by se nemělo soustředit pouze na tyto bezprostřední cíle. Je důležité, aby byly také zohledněny úvahy dlouhodobějšího charakteru. |
(9) |
Pokud opatření na záchranu aktiv nejsou prováděna takovým způsobem, aby se omezilo riziko vážného narušení hospodářské soutěže mezi bankami (jak v rámci členských států, tak i v přeshraničním měřítku) v souladu s pravidly pro poskytování státní podpory vyplývajícími ze Smlouvy o ES, včetně případné restrukturalizace příjemců podpory, bude výsledkem strukturálně slabší bankovní sektor Společenství, což bude mít negativní dopady na produkční potenciál ekonomiky jako celku. Kromě toho by to mohlo vést k tomu, že by byly opakovaně nutné vládní zásahy v tomto sektoru, což by s sebou neslo postupně se zvyšující zátěž pro veřejné finance. Tato rizika jsou závažná vzhledem k pravděpodobnému rozsahu angažovanosti státu. Aby se omezilo riziko takovýchto dlouhodobých škod, měly by být vládní zásahy v bankovním sektoru vhodně zacílené a doplněné o omezení týkající se chování bank, které zajistí soulad mezi pobídkami pro banky a cíli veřejného zájmu. Opatření na záchranu aktiv by měla být součástí celkového úsilí o obnovení životaschopnosti bankovního sektoru, přičemž základem je nezbytná restrukturalizace. Nutnost restrukturalizace bankovního sektoru jakožto doplňku vládní podpory je podrobněji popsána níže v oddílech 5 a 6 v souvislosti s pravidly pro poskytování státní podpory. |
(10) |
Při zvažování návrhu a provádění opatření na záchranu aktiv je také důležité, aby členské státy zohlednily rozpočtové hledisko. Odhady celkových očekávaných odpisů aktiv poukazují na to, že rozpočtové náklady – skutečné, potenciální anebo obojí – záchrany aktiv by mohly být značné, a to jak vyjádřeno v absolutních číslech, tak i ve vztahu k hrubému domácímu produktu (HDP) členských států. Vládní pomoc ve formě záchrany aktiv (a dalších opatření) by neměla dosáhnout takového rozsahu, aby vzbuzovala obavy ohledně udržitelnosti veřejných financí, jako jsou předlužení nebo problémy s financováním. Tyto úvahy jsou zejména důležité v současném kontextu prohlubování rozpočtových schodků, zvyšování úrovně veřejného dluhu a vzhledem k výzvám, kterým čelí vydávání státních dluhopisů. |
(11) |
Zvláště rozpočtová situace členských států bude důležitým faktorem při volbě způsobu správy zachraňovaných aktiv, ať už půjde o odkoupení aktiv, pojištění aktiv, výměnu aktiv nebo variantu kombinující tato opatření (3). Dopady na důvěryhodnost rozpočtu se zřejmě v případě jednotlivých přístupů k záchraně aktiv nebudou výrazně lišit, protože finanční trhy budou pravděpodobně počítat s případnými ztrátami na podobném základě (4). Nicméně přístup vyžadující přímý nákup znehodnocených aktiv by mohl mít okamžitý dopad na rozpočtové poměry a financování veřejného rozpočtu. Volba způsobu správy znehodnocených aktiv je odpovědností každého členského státu, lze však zvážovat kombinované přístupy, kdy jsou tzv. toxická aktiva oddělena z rozvahy bank a převedena do samostatné jednotky (buď v rámci banky nebo mimo ni), která určitým způsobem požívá vládních záruk. Tento přístup je zajímavý v tom smyslu, že poskytuje četné výhody přístupu spočívajícího v nákupu aktiv, pokud jde o obnovu důvěry v bankovní systém, přičemž se omezí bezprostřední dopady na rozpočet. |
(12) |
Vzhledem k omezeným rozpočtovým prostředkům by mohlo být vhodné zaměřit opatření na záchranu aktiv na omezený počet bank systémového významu. Pro některé státy by záchrana aktiv banky mohla být výrazně omezena vzhledem k jejich stávajícím rozpočtovým omezením a/nebo objemu rozvahy jejich bank v poměru k HDP. |
4. NUTNOST SPOLEČNÉHO A KOORDINOVANÉHO PŘÍSTUPU SPOLEČENSTVÍ
(13) |
Při zvažování některých forem opatření na záchranu aktiv je třeba zajistit soulad mezi bezprostředními cíli finanční stability a poskytování úvěrů ze strany bank na jedné straně a na druhé straně nutnosti vyvarovat se dlouhodobého narušení bankovního sektoru Společenství, jednotného trhu a ekonomiky jako celku. Toho je možné nejúčinněji dosáhnout pomocí společného a koordinovaného přístupu Společenství, který bude sledovat tyto obecné cíle:
|
(14) |
Koordinace mezi členskými státy by měla být nutná pouze v obecné rovině a mohlo by jí být dosaženo při současném zachování dostatečné flexibility, pokud jde o přizpůsobení opatření specifickým situacím jednotlivých bank. Pokud nebude existovat dostatečná předběžná koordinace (ex ante), řady těchto cílů bude možno dosáhnout pouze následným stanovením dodatečných kontrolních požadavků na poskytování státní podpory (ex post). Společné pokyny týkající se základních rysů záchranných opatření by tedy mohly výrazně omezit nutnost oprav a úprav vyplývající z posouzení souladu s pravidly pro poskytování státní podpory. Tyto pokyny jsou uvedeny v následujících oddílech. |
5. POKYNY PRO UPLATŇOVÁNÍ PRAVIDEL PRO POSKYTOVÁNÍ STÁTNÍ PODPORY NA OPATŘENÍ NA ZÁCHRANU AKTIV
(15) |
Běžnou povinností bank je posoudit riziko spojené s aktivy, která nabývají, a ujistit se, že mohou pokrýt případné ztráty s nimi spojené (5). Za účelem podpory finanční stability lze nicméně uvažovat o záchraně aktiv. Veřejná opatření na záchranu aktiv představují státní podporu, pokud osvobozují banky, které jsou příjemci této podpory, od povinnosti vykázat buď ztrátu nebo vytvořit rezervu pro případné ztráty vyplývající ze znehodnocených aktiv (nebo ji za to poskytnou kompenzaci) a/nebo uvolňují regulační kapitál k jinému použití. Tak by tomu bylo zejména v případě, kdy jsou znehodnocovaná aktiva nakupována nebo pojištěna v hodnotě, která je vyšší než tržní cena, nebo pokud cena záruky nekompenzuje stát pro případ potenciálního čerpání záruky v plné výši (6). |
(16) |
Podpora na záchranu aktiv by nicméně měla být v souladu s obecnými zásadami nezbytnosti, přiměřenosti a minimalizace narušení hospodářské soutěže. Taková pomoc s sebou nese závažné narušení hospodářské soutěže mezi bankami, které jsou příjemci podpory, a bankami, které jejími příjemci nejsou, stejně jako mezi bankami, které jsou příjemci podpory, ale mají rozdílné stupně potřeby. Banky, které nejsou příjemci podpory a které jsou v zásadě zdravé, mohou pociťovat nutnost požádat o vládní intervenci, aby zachovaly své soutěžní postavení na trhu. Podobná narušení hospodářské soutěže mohou vzniknout mezi členskými státy, což by znamenalo riziko soutěžení v poskytování finanční pomoci mezi členskými státy (ve snaze zachránit své banky bez ohledu na dopady na banky v jiných členských státech) a riziko posunu směrem k finančnímu protekcionismu a fragmentaci vnitřního trhu. Účast v režimu záchrany aktiv by tedy měla být podmíněna jasně definovanými a objektivními kritérii, aby se zabránilo tomu, že určité banky získají neopodstatněná zvýhodnění. |
(17) |
Zásady uplatňování pravidel pro poskytování státní podpory a zejména článku 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy o ES na každé opatření pomoci bankám v souvislosti se světovou finanční krizí byly stanoveny ve Sdělení Komise – Použití pravidel pro poskytování státní podpory na opatření přijatá ve vztahu k finančním institucím v souvislosti se současnou globální finanční krizí (7). Podrobnější pokyny pro praktické provádění těchto zásad v případě rekapitalizace byly následně stanoveny ve Sdělení Komise – Rekapitalizace finančních institucí během současné finanční krize: omezení podpory na nezbytné minimum a záruky proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže (8). V témže duchu pokyny v tomto sdělení, založené na totožných zásadách, stanoví zásadní rysy opatření nebo režimů na záchranu aktiv, což umožňuje určit jejich efektivitu a zároveň jejich dopad na hospodářskou soutěž. Tyto pokyny se použijí stejným způsobem na všechny banky, kterým je poskytnuta záchrana aktiv, bez ohledu na jejich individuální situaci. Nicméně praktické důsledky jejich uplatňování se mohou lišit v závislosti na rizikovém profilu a životaschopnosti příjemce podpory. Zásady těchto pokynů se obdobně použijí, pokud dva anebo více členských států koordinují opatření na záchranu aktiv přeshraničních bank. |
(18) |
Cílem tohoto sdělení je zakotvení koordinovaných zásad a podmínek tak, aby se co možná nejvíce zajistila účinnost opatření na záchranu aktiv na jednotném trhu, přičemž se zohledňuje dlouhodobý cíl, kterým je návrat k normálním tržním podmínkám. Současně se ponechává dostatečná flexibilita, aby bylo možné přizpůsobit se specifickým požadavkům nebo stanovit dodatečná opatření či postupy na individuální nebo vnitrostátní úrovni, pokud to bude potřeba v zájmu finanční stability. Účinná opatření na záchranu aktiv by měla vést k zachování poskytování úvěrů reálné ekonomice. |
5.1 Náležitá identifikace problému a možností řešení: úplná transparentnost ex-ante a ex-ante poskytování informací o znehodnocení aktiv a předběžné posouzení bank způsobilých k poskytnutí podpory
(19) |
Každé opatření na záchranu aktiv musí být založeno na jasném určení rozsahu problémů banky souvisejících s aktivy, její skutečné solventnosti před poskytnutím podpory a jejích předpokladů na návrat k životaschopnosti, při zohlednění všech možných alternativ, aby se usnadnil nezbytný proces restrukturalizace, zamezilo se narušení motivace všech subjektů trhu a zároveň se zabránilo takovému užití státních prostředků, které by nevedlo k opětovnému obnovení běžného přísunu úvěrů do reálné ekonomiky. |
(20) |
Aby se omezilo riziko opětovné nutnosti státních intervencí ve prospěch jedněch a těch samých příjemců, měla by být jakožto předpoklad pro možnost využití opatření na záchranu aktiv splněna tato kritéria:
|
5.2 Sdílení nákladů souvisejících se znehodnocenými aktivy státem, akcionáři a věřiteli
(21) |
Jako obecná zásada platí, že by banky měly nést v maximálním rozsahu ztráty spojené se znehodnocenými aktivy. To vyžaduje zaprvé úplnou transparentnost a poskytnutí kompletních informací ex ante, následované řádným oceněním aktiv před vládní intervencí, stejně jako přiměřené protiplnění poskytnuté státu za opatření na záchranu aktiv, ať už v jakékoliv formě, aby se zajistila rovnocenná odpovědnost akcionářů a rovnocenné sdílení nákladů bez ohledu na konkrétní zvolený model. Kombinace těchto prvků by měla vést k celkové koherenci, pokud jde o sdílení nákladů jednotlivých druhů podpory (11). |
(22) |
Jestliže jsou aktiva řádně oceněna a ztráty správně identifikovány (12), a pokud by bez státní intervence došlo k situaci technické platební neschopnosti, měla by být na banku buď uvalena nucená správa, nebo by měla být rozhodnuto o její likvidaci v souladu s právem Společenství a vnitrostátním právem. V takové situaci může být s ohledem na zachování finanční stability a důvěry vhodné poskytnout ochranu nebo záruky držitelům dluhopisů (13). |
(23) |
Pokud se uvalení nucené správy na banku nebo řádné provedení likvidace nejeví jako vhodné z důvodů finanční stability (14), může být bankám přiznána podpora ve formě záruky nebo odkupu aktiv omezená na nezbytné minimum, čímž se bankám umožní pokračovat v činnosti po dobu, která je potřebná k buď k navržení plánu restrukturalizace nebo řádného provedení likvidace. V takových případech by se od akcionářů mělo vyžadovat, aby také nesli ztráty, a to alespoň po dobu, než bude dosaženo regulatorních limitů kapitálové přiměřenosti. Lze také zvažovat možnost znárodnění. |
(24) |
Pokud nelze dosáhnout úplného sdílení nákladů ex ante, mělo by se od banky vyžadovat, aby přispěla k úhradě ztrát nebo na pokrytí rizika v pozdějším stádiu, například formou ustanovení o zpětném získání (tzv. claw-back clauses) nebo, v případě systému pojištění, formou ustanovení o „první ztrátě“ (first loss), kterou banka ponese (běžně nejméně 10 %), a ustanovení o „sdílení zbytkových ztrát“ (residual loss sharing), na základě kterého se banka podílí na případných dodatečných ztrátách procentním podílem (běžně nejméně 10 %) (15). |
(25) |
Obecně platí, že čím nižší je počáteční příspěvek, tím větší je nutnost příspěvku akcionářů v pozdějším stádiu, buď formou konverze ztrát státu na akcie banky nebo formou dodatečných kompenzačních opatření, které mají za cíl, aby se při hodnocení nezbytné restrukturalizace omezilo narušení hospodářské soutěže. |
5.3 Zajištění souladu pobídek určených k motivaci bank k účasti na záchraně aktiv s cíli veřejné politiky
(26) |
Obecným rysem programů na záchranu aktiv by měla být lhůta k předložení žádosti o účast na programu omezená na šest měsíců od zahájení režimu vládou. Tím se sníží zájem bank odkládat poskytnutí nezbytných informací v očekávání, že se míra záchrany aktiv v pozdějším stádiu zvýší, a zároveň to usnadní rychlé řešení problémů bank předtím, než hospodářský pokles dále ztíží situaci. Během šestiměsíční lhůty pro přihlášení by banky byly schopné předložit balíčky aktiv způsobilé k tomu, aby byly zahrnuty do opatření na záchranu aktiv, přičemž by existovala možnost prodloužené platnosti (rollover) (16). |
(27) |
Možná bude zapotřebí navrhnout vhodný mechanismus, kterým se zajistí, že se banky, které nejvíce potřebují záchranu aktiv, účastní vládního opatření. Takový mechanismus by mohl zahrnovat povinnou účast v programu a měl by alespoň zahrnovat povinné poskytnutí informací orgánům dozoru. Povinnost všech bank zveřejnit rozsah svých problémů spojených s aktivy přispěje k jasnému určení potřeby zavedení programu na záchranu aktiv a jeho nezbytného rozsahu. |
(28) |
Pokud není účast povinná, mohl by program zahrnovat přiměřené pobídky (jako například poskytnutí opčních listů nebo práv stávajícím akcionářům, aby se mohli účastnit budoucího navyšování kapitálu ze soukromých zdrojů za preferenčních podmínek), to vše s cílem usnadnit přijetí programu bankami, aniž by byly narušeny zásady transparentnosti a poskytování informací, řádného ocenění a sdílení nákladů a rizik. |
(29) |
Účast na programu po uplynutí šestiměsíční lhůty pro předložení žádosti by měla být možná pouze za výjimečných a nepředvídatelných okolností, za které banka není odpovědná (17), kdy tato účast bude podléhat přísnějším podmínkám, jako je vyšší protiplnění poskytnuté státu a/nebo vyšší kompenzační opatření. |
(30) |
Přístup k opatřením na záchranu aktiv by měl být vždy podmíněn řadou přiměřených omezení týkajících se chování bank. Na banky, které jsou příjemci podpory, by se měly především vztahovat opatření („pojistky“), které zajistí, že je účinků opatření záchrany aktiv na kapitál využíváno k poskytování úvěrů tak, aby byla v souladu s komerčními kritérii přiměřeně uspokojena nabídka, a nikoliv k financování strategie růstu (zejména k akvizici zdravých bank) ke škodě ostatních soutěžitelů. |
(31) |
Mělo by se také zvážit uplatňování restriktivní dividendové politiky a stanovení horních hranic pro odměňování členů vedení bank. Vymezení specifických omezení pokud jde o chování bank by mělo vycházet z posouzení jejich přiměřenosti a zároveň zohlednit různé faktory, které s sebou mohou nést nezbytnost restrukturalizace (viz oddíl 6). |
5.4 Způsobilost aktiv k poskytnutí podpory
(32) |
Při určování rozsahu aktiv způsobilých k záchraně je třeba nalézt rovnováhu mezi splněním cíle okamžité finanční stability a nutností zajistit návrat k normálnímu fungování trhu ve střednědobé perspektivě. Zdá se, že aktiva, která jsou běžně označována jako „toxická aktiva“ (tj. cenné papíry vystavené na tzv. americké hypotéky a s nimi spojené hedgové obchody a deriváty), které způsobily finanční krizi a ve velké míře se staly nelikvidními nebo se jejich hodnota podstatně snížila, jsou hlavním důvodem propuknutí nejistoty a skepse pokud jde o životaschopnost bank. Omezení rozsahu aktiv způsobilých k záchraně na tato aktiva by omezilo expozici státu vůči riziku případných ztrát a pomohlo by předcházet narušení hospodářské soutěže (18). Nicméně vzhledem k rozmanitosti specifických problémů, kterým čelí členské státy a banky, a vzhledem k rozsahu, v jakém se problém znehodnocení aktiv nyní rozšířil na ostatní aktiva, by příliš úzce zaměřené opatření na záchranu aktiv mohlo způsobit, že se nepodaří obnovit důvěru v bankovní sektor. To by svědčilo ve prospěch pragmatického přístupu zahrnujícího prvky flexibility, který by zajistil, že se opatření na záchranu aktiv mohou v přiměřeném rozsahu a v odůvodněných případech vztahovat i na jiná aktiva. |
(33) |
Společný a koordinovaný přístup Společenství k určení aktiv způsobilých k záchranným opatřením je nezbytný jak pro předcházení narušení hospodářské soutěže mezi členskými státy a v rámci bankovního sektoru Společenství, tak pro omezení motivace přeshraničních bank libovolně se rozhodovat mezi rozdílnými vnitrostátními opatřeními na záchranu aktiv. Aby se zajistila koherencepři určení aktiv způsobilých k záchraně napříč členskými státy, měly by se stanovit kategorie aktiv („koše“), které budou zohledňovat rozsah stávajícího znehodnocení. Podrobnější pokyny, pokud jde o definici těchto kategorií, jsou obsaženy v příloze III. Používání těchto kategorií aktiv by usnadnilo srovnání bank a jejich rizikových profilů napříč Společenstvím. Členské státy by poté měly rozhodnout, na jaké kategorie aktiv a v jakém rozsahu se budou moci uplatnit předmětná opatření, přičemž Komise přezkoumá stupeň znehodnocení zvolených aktiv. |
(34) |
Měl by se stanovit vhodný přístup, který by umožnil členským státům, jejichž bankovní sektor je ovlivněn dalšími faktory takového rozsahu, že ohrožují finanční stabilitu (jako je prasknutí bubliny na jejich trhu s nemovitostmi), rozšířit možnost poskytnutí podpory na přesně definované kategorie aktiv odpovídající této systémové hrozbě, a to na základě řádného zdůvodnění a bez kvantitativních omezení. |
(35) |
S ohledem na různorodost situací v jednotlivých členských státech a bankách by se mohlo uvažovat také o dodatečné flexibilitě, která by umožnila bankám zachránit jejich aktiva, která neodpovídají rozsahu způsobilosti stanovenému v bodech 32, 33 a 34, a to aniž by bylo nutné zvláštní odůvodnění a do výše maximálně 10 až 20 % celkových aktiv dané banky, na něž se vztahuje záchranný mechanismus. Nicméně aktiva, která nelze v současnosti považovat za znehodnocená, by neměla být zahrnuta do záchranného programu. Záchrana aktiv by neměla být jakousi nelimitovanou pojistkou proti budoucím důsledkům recese. |
(36) |
Obecně platí, že čím širší jsou kritéria způsobilosti k poskytnutí podpory a čím větší je podíl, který dotčená aktiva představují v portfoliu banky, tím důkladnější musí být restrukturalizace a nápravná opatření, aby se zamezilo nežádoucímu narušení hospodářské soutěže. V každém případě Komise nebude považovat za způsobilá k záchranným opatřením aktiva, která byla zanesena do rozvahy banky, která je příjemcem podpory, po stanoveném konečném datu před oznámením záchranného programu (19). V opačném případě by to mohlo vést ke spekulacím s aktivy a k nepřípustnému morálnímu hazardu v tom smyslu, že by to banky motivovalo k tomu, aby neprováděly řádné hodnocení rizik při poskytování úvěrů a dalších investicích v budoucnosti, čímž by se opakovaly ty samé chyby, které zapříčinily současnou krizi (20). |
5.5 Ocenění aktiv způsobilých k záchraně a stanovení ceny
(37) |
Správný a koherentní přístup k oceňování aktiv, včetně aktiv, která jsou komplexnější a méně likvidní, má klíčový význam pro to, aby se předešlo nežádoucímu narušení hospodářské soutěže a závodům v poskytování podpor mezi členskými státy. Ocenění by se mělo provádět podle obecné metodiky stanovené na úrovni Společenství a mělo by být úzce koordinováno Komisí napříč členskými státy, aby se zajistila maximální účinnost opatření na záchranu aktiv a omezilo se riziko narušení hospodářské soutěže a riziko spekulací, zejména pokud jde o přeshraniční banky. Je možné, že bude zapotřebí použít alternativních metod, aby se zohlednily zvláštní okolnosti týkající se například časové dostupnosti příslušných údajů, ovšem pouze za předpokladu, že tyto metody budou stejně transparentní. V každém případě by banky způsobilé k poskytnutí podpory měly oceňovat svá portfolia na každodenním základě a pravidelně a často poskytovat potřebné informace vnitrostátním orgánům a orgánům dohledu. |
(38) |
Pokud se ocenění aktiv jeví jako obzvláště komplexní, bylo by možné zvážit alternativní přístupy, jako je například vytvoření „dobré banky“ (good bank), prostřednictvím které by stát odkoupil spíše dobrá než znehodnocená aktiva. Veřejné vlastnictví banky (včetně znárodnění) by mohlo být alternativní možností pro účely provedení dlouhodobějšího ocenění v souvislosti s restrukturalizací nebo řádnou likvidací, čímž by se odstranila nejistota pokud jde o skutečnou hodnotu dotčených aktiv (21). |
(39) |
V první etapě by měla být aktiva, pokud je to možné, oceněna na základě jejich aktuální tržní hodnoty. Obecně bude jakýkoliv převod aktiv zahrnutý do režimu, při kterém ocenění aktiv přesahuje tržní cenu, představovat státní podporu. Aktuální tržní hodnota se nicméně může za současných okolností podstatně lišit od účetní hodnoty těchto aktiv, anebo v případě, že pro daná aktiva neexistuje trh, nemusí vůbec existovat (pro některá aktiva může být tato hodnota prakticky nulová). |
(40) |
Ve druhé etapě bude hodnota přisouzená znehodnoceným aktivům v souvislosti s programem na záchranu aktiv („převodní hodnota“) nevyhnutelně vyšší než aktuální tržní ceny, aby se dosáhlo požadovaného účinku záchranného programu. Aby se při posouzení slučitelnosti podpory zajistil konzistentnost, bude Komise považovat převodní hodnotu, která odráží související dlouhodobou ekonomickou hodnotu („reálná ekonomická hodnota“) aktiv, na základě souvisejících hotovostních toků a širšího časového horizontu, za přijatelný ukazatel určující slučitelnost částky podpory jako nezbytného minima. Pro určité kategorie aktiv bude třeba zvážit použití jednotných srážek (hair-cuts), aby se dala odhadnout reálná ekonomická hodnota aktiv, která jsou natolik komplexní, že není možné spolehlivě předvídat jejich vývoj v nejbližší budoucnosti. |
(41) |
V důsledku toho by převodní hodnota pro opatření spočívající v nákupu aktiv nebo jejich pojištění (22) měla vycházet z jejich reálné ekonomické hodnoty. Kromě toho by musí být zajištěno přiměřené protiplnění pro stát. Pokud členské státy považují za nezbytné – zejména aby se předešlo technické insolvenci– použít převodní hodnotu aktiv, která překračuje jejich reálnou ekonomickou hodnotu, bude prvek podpory obsažený v opatření odpovídajícím způsobem vyšší. Takový postup je přijatelný pouze tehdy, doprovází-li ho rozsáhlá restrukturalizace a je-li vázaný na podmínky umožňující zpětné získání této dodatečné podpory v pozdějším stádiu, například prostřednictvím mechanismu zpětného získání (tzv. claw-back mechanism). |
(42) |
Postupy ocenění pokud jde o tržní hodnotu a reálnou ekonomickou hodnotu, stejně jako protiplnění státu, by se měly řídit stejnými zásadami a postupy uvedenými v příloze IV. |
(43) |
Při posuzování metod ocenění, které navrhnou členské státy v souvislosti s opatřeními na záchranu aktiv, a při posuzování jejich provádění v jednotlivých případech bude Komise konzultovat odborníky pro oblast oceňování (23). S cílem zajistit koherenci metod oceňování bude Komise rovněž vycházet z odborných posudků stávajících orgánů vytvořených na úrovni EU. |
5.6 Správa aktiv, která jsou předmětem záchranných opatření
(44) |
Záleží na členském státu, jaký nejvhodnější model záchrany aktiv bank z řady možností stanovených v oddíle 3 a příloze II si zvolí, a to s ohledem na rozsah problému znehodnocených aktiv, situaci jednotlivých dotčených bank a rozpočtové faktory. Cílem kontroly státní podpory je zabezpečit, aby byl zvolený model navržen tak, že zajistí rovné zacházení a předejde nežádoucímu narušení hospodářské soutěže. |
(45) |
Jestliže se jednotlivá stanovení ceny pro opatření podpory mohou lišit, jejich zvláštní rysy by neměly mít citelný dopad na přiměřené sdílení nákladů mezi státem a bankami, které jsou příjemci podpory. Na základě řádného ocenění by celkový mechanismus financování u společnosti spravující aktiva, u pojištění nebo u hybridního řešení měl zajistit, že banka bude muset nést stejný podíl ztrát. V této souvislosti je možné zvážit ustanovení o zpětném získání (tzv. claw-back clauses). Obecně musí všechny režimy zajistit, že banky, které jsou příjemci podpory, ponesou ztráty vzniklé při převodu aktiv (viz dále bod 50 a poznámka pod čarou 10). |
(46) |
Aby se bez ohledu na zvolený model zjednodušilo zaměření bank na obnovu životaschopnosti a aby se zamezilo střetu zájmů, je nezbytné zajistit jasné funkční a organizační oddělení mezi bankou, která je příjemcem podpory, a jejími znehodnocenými aktivy, zejména pokud jde o jejich správu, zaměstnance a zákazníky. |
5.7 Procedurální aspekty
(47) |
Podrobné vodítko k dopadu těchto pokynů na řízení o státní podpoře pokud jde jak o předběžné oznámení podpory, tak o posouzení plánů restrukturalizace v případech, kdy je to nezbytné, je stanoveno v příloze V. |
6. NÁSLEDNÁ OPATŘENÍ – RESTRUKTURALIZACE A OBNOVENÍ žIVOTASCHOPNOSTI
(48) |
Zásady a podmínky v oddíle 5 tvoří rámec pro návrh opatření na záchranu aktiv v souladu s pravidly pro poskytování státní podpory. Cílem pravidel státní podpory je v současných souvislostech zajistit minimální podporu, která co nejméně naruší hospodářskou soutěž a která osvobodí banky, které jsou příjemci podpory, od rizik souvisejících se specifickou kategorií aktiv a tím připraví stabilní základy pro návrat k dlouhodobé životaschopnosti bez státní podpory. Nakládání se znehodnocenými aktivy podle výše uvedených zásad je nezbytným krokem obnovení životaschopnosti bank, není však samo o sobě dostačující k dosažení tohoto cíle. V závislosti na jejich specifické situaci a vlastnostech jim vlastním budou muset banky ve svém zájmu přijmout vhodná opatření, aby se vyvarovaly podobných problémů v budoucnu a aby si zajistily udržitelnou ziskovost. |
(49) |
V souladu s pravidly pro poskytování státní podpory, zejména těmi pro poskytování podpory na záchranu a restrukturalizaci, představuje takováto záchrana aktiv strukturální operaci a vyžaduje si důkladné posouzení třech podmínek: i) přiměřený příspěvek příjemce podpory na náklady programu pro znehodnocená aktiva, ii) přiměřená akce, aby se zajistilo obnovení životaschopnosti, iii) nezbytná opatření k nápravě narušení hospodářské soutěže. |
(50) |
První podmínka by měla být za běžných okolností splněna dodržením požadavků stanovených v oddíle 5, jako jsou zejména poskytnutí informací, ocenění, stanovení ceny a sdílení nákladů a rizik. To by mělo zajistit, že příspěvek příjemce podpory pokryje minimálně všechny ztráty vzniklé při převodu aktiv na stát. Není-li to fyzicky možné, lze přesto výjimečně přiznat podporu, pokud se na další dvě podmínky uplatní přísnější požadavky. |
(51) |
Požadavky týkající se obnovení životaschopnosti a nezbytnosti opatření k nápravě narušení hospodářské soutěže budou určeny případ od případu. Pokud jde o druhou podmínku, a sice nezbytnost obnovení dlouhodobé životaschopnosti, je třeba poznamenat, že záchrana aktiv může k tomuto cíli přispět. Přezkum životaschopnosti by měl potvrdit aktuální a budoucí kapitálovou přiměřenost banky poté, co je provedeno úplné posouzení a zhodnocení možných rizikových faktorů (24). |
(52) |
Komise posoudí rozsah nezbytné restrukturalizace následně po počátečním schválení opatření na záchranu aktiv, a to na základě těchto kritérií: kritéria stanovená ve Sdělení – Rekapitalizace finančních institucí během současné finanční krize: omezení podpory na nezbytné minimum a záruky proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže, podíl aktiv banky, která jsou předmětem záchranných opatření, převodní cena takovýchto aktiv v porovnání s tržní cenou, zvláštní charakteristiky poskytnuté záchrany znehodnocených aktiv, celkový rozsah expozice státu vůči rizikově váženým aktivům banky, povaha a původ problémů banky, která je příjemcem podpory, stabilita a kvalita obchodního modelu banky a její investiční strategie. Zohlední také dodatečné poskytnutí státní záruky nebo rekapitalizaci ze strany státu, aby získala celkový obraz o situaci banky, která je příjemcem podpory (25). |
(53) |
Dlouhodobá životaschopnost vyžaduje, aby banka byla schopná přežít bez jakékoliv státní podpory, což předpokládá jasné plány pro vrácení získaného státního kapitálu a vzdání se státních záruk. V závislosti na výsledku tohoto posouzení bude restrukturalizace muset zahrnovat důkladné vyhodnocení strategie a činnosti banky, které se bude týkat zejména klíčové obchodní činnosti, přeorientování obchodních modelů, uzavření nebo prodej poboček nebo dceřiných společností, změny správy aktiv a závazků a další změny. |
(54) |
O nutnosti důkladné restrukturalizace se bude uvažovat v případě, kdy by přiměřené ocenění znehodnocených aktiv v souladu se zásadami stanovenými v oddílu 5.5 a v příloze IV vedlo bez intervence ze strany státu k záporné hodnotě majetku nebo technické platební neschopnosti, pokud by nedošlo ke státní intervenci. Opakované žádosti o podporu a nedodržení obecných zásad stanovených v oddíle 5 budouobecně signálem, že je potřeba vykonat takovou důkladnou restrukturalizaci. |
(55) |
Důkladná restrukturalizace se bude také vyžadovat, pokud již banka obdržela nějakou formu státní podpory, jestliže tato podpora buď přispívá k pokrytí ztrát nebo k vyhnutí se jejich vzniku, anebo celkově překračuje 2 % všech rizikově vážených aktiv banky, přičemž se řádně zohlední konkrétní situace každého příjemce podpory (26). |
(56) |
Načasování vyžadovaných opatření na obnovu životaschopnosti zohlední specifickou situaci příslušné banky a rovněž celkovou situaci v bankovním sektoru, aniž by došlo k nepřiměřenému zpoždění nezbytných úprav. |
(57) |
Za třetí by se měl posoudit rozsah nezbytných kompenzačních opatření na základě narušení hospodářské soutěže, která podpora způsobí. Tato kompenzační opatření mohou zahrnovat redukci nebo prodej ziskových obchodních jednotek nebo dceřiných společností nebo přijetí závazkůtýkajících se chování bank, jejichž cílem bude omezení obchodní expanze. |
(58) |
O nutnosti kompenzačních opatření se bude uvažovat v případě, že banka, která je příjemcem podpory, nesplňuje podmínky stanovené v oddíle 5, zejména podmínky týkající se poskytnutí informací, ocenění, stanovení ceny a sdílení nákladů. |
(59) |
Komise posoudí rozsah požadovaných kompenzačních opatření na základě jejího posouzení narušení hospodářské soutěže, které vyplývá z podpory, a zejména na základě těchto ukazatelů: celková výše podpory včetně záruk a rekapitalizace, objem znehodnocených aktiv, na která se opatření vztahují, podíl ztrát vyplývajících z aktiv, celkové finanční zdraví banky, rizikový profil aktiv, které jsou předmětem záchrany, kvalita řízení rizika bankou, úroveň ukazatelů solventnosti v případě absence podpory, pozice banky, která je příjemcem podpory, na trhu a narušení hospodářské soutěže vyplývající z pokračujících aktivit banky na trhu a konečně dopad podpory na strukturu bankovního sektoru. |
7. ZÁVĚREČNÉ USTANOVENÍ
(60) |
S ohledem na finanční a hospodářské souvislosti, které vyžadují okamžitou akci, použije Komise toto sdělení ode dne 25. února 2009, tj. od data, ke kterému Komise obecně schválila jeho obsah. |
(1) Zatímco oficiální údaje pro eurozónu ukazují, že poskytování úvěrů ze strany bank podnikům nadále pokračuje, tento trend slábne, přičemž meziměsíční míra růstu úvěrových operací ke konci roku 2008 výrazně zpomalila. V prosinci 2008 se bankovní úvěry v soukromém sektoru (úvěry subjektům, které nejsou finančními institucemi, vyjma vlády) snížily v porovnání s listopadem o 0,4 %.
(2) Od poloviny roku 2007 až do současnosti bylo odepsáno celkem 1063 miliard USD, z čehož 737,6 miliard USD nahlásily banky se sídlem v USA a 293,7 miliard USD banky se sídlem v Evropě. V druhém případě bylo 68 miliard nahlášeno ve Švýcarsku. Navzdory rozsahu již oznámených odpisů aktiv Mezinárodní měnový fond (MMF) v současnosti odhaduje, že celkové bankovní ztráty související se znehodnocením aktiv pravděpodobně dosáhnou 2 200 miliard USD. Tento odhad vychází z celosvětové držby sekuritizovaných hypoték, spotřebitelských úvěrů a úvěrů pro podniky, s původem v USA, přičemž odhadovaná hodnota ztrát se od počátku krize neustále zvyšuje. Někteří analytici trhu odhadují, že celkové ztráty mohou být podstatně vyšší. Například Nouriel Roubini, který soustavně tvrdí, že oficiální odhady jsou příliš nízké, nyní předpokládá, že by celkové ztráty mohly být jenom ve Spojených státech 3 600 miliard USD.
(3) Tato opatření jsou podrobněji popsána v příloze II.
(4) Nákupy aktiv vládou s sebou nemusí nutně nést závažné rozpočtové náklady v dlouhodobém hledisku, pokud může být dostatečná část nabytých aktiv následně prodána se ziskem (viz příklady USA a Švédska v příloze 2). Nicméně tyto nákupy znamenají zvýšení přímých rozpočtových výdajů, které by zvýšily hrubý veřejný dluh a vládní požadavky na hrubé financování. Přístupu založeného na výměně veřejného dluhu za znehodnocená aktiva by mohlo být využito, aby se zmírnily operativní problémy týkající se emise, ale tento přístup by nezabránil dopadu na rozpočtové poměry, ani na zvýšení nabídky veřejného dluhu na trhu.
(5) Banky jsou tradičně držiteli různých aktiv včetně: hotovosti, finančního majetku (státní pokladniční poukázky, dluhové cenné papíry, majetkové cenné papíry, obchodovatelné úvěry a komodity), derivátů (swapy, opce), úvěrů, finančních investic, nehmotných aktiv, majetku, provozoven a vybavení. Ke ztrátám může dojít, pokud jsou aktiva prodána pod jejich účetní hodnotou, pokud se jejich hodnota sníží a jsou vytvořeny rezervy na případné ztráty, nebo následně, pokud jsou příjmové toky při splatnosti nižší než účetní hodnota.
(6) Má se za to, že záruka představuje státní podporu, pokud přijímající banka nemůže na trhu nalézt nezávislého soukromého operátora, který by jí byl ochoten poskytnout podobnou záruku. Výše státní podpory je stanovena jako maximální čistá částka, ke které se stát zaručil.
(7) Úř. věst. C 270, 25.10.2008, s. 8.
(8) Úř. věst. C 10, 15.1.2009, s. 2.
(9) Aniž by byla dotčena povinnost zveřejnění dopadu, který má na rozvahu, opatření na záchranu aktiv zahrnující přiměřené sdílení nákladů, výrazům „transparentnost“ a „úplné zveřejnění“ je třeba rozumět jako transparentnosti vůči vnitrostátním orgánům, zúčastněným nezávislým odborníkům a Evropské komisi.
(10) Částka podpory odpovídá rozdílu mezi převodní hodnotou aktiv (která běžně vychází z jejich reálné ekonomické hodnoty) a tržní cenou. V tomto dokumentu odpovídají vzniklé ztráty rozdílu mezi převodní hodnotou a účetní hodnotou aktiv. Skutečné ztráty budou běžně známy pouze ex-post.
(11) Opatření na záchranu aktiv jsou částečně srovnatelná s kapitálovými injekcemi do té míry, do jaké poskytují mechanismus absorbování ztrát a mají vliv na regulatorní kapitál. Nicméně v případě záchrany aktiv podstupuje stát obecně větší riziko, které je spojené se specifickým portfoliem znehodnocených aktiv, kdy nedochází k přímému příspěvku z ostatního příjmu banky tvořeného dalšími činnostmi a fondy a kdy náklady a riziko státu přesahují jeho případný podíl v bance. Vzhledem k podstatnějším záporům a omezenějším přínosům by protiplnění za záchranu aktiv mělo být v zásadě vyšší než v případě kapitálových injekcí.
(12) Porovnání účetní hodnoty aktiv s jejich převodní hodnotou (tj. jejich reálná ekonomická hodnota).
(13) Ochrana akcionářů by nicméně měla být obecně vyloučena. Viz rozhodnutí NN 39/08 (Dánsko, podpora na likvidaci banky Roskilde) a NN 41/08 (Spojené království, podpora poskytnutá Bradford & Bingley).
(14) To může být případ, kdy by velikost banky nebo typ její činnosti nebyly zvladatelné v rámci správního nebo soudního řízení či řádné likvidace, aniž by to mělo nebezpečné systémové dopady na další finanční instituce nebo poskytování úvěrů do reálné ekonomiky. V tomto ohledu by bylo nezbytné odůvodnění měnového orgánu nebo orgánu dohledu.
(15) Další faktory, například vyšší peněžní protiplnění, mohou ovlivnit přiměřenou úroveň. Kromě toho je třeba poznamenat, že ke kompenzacím ex-post může dojít i několik let poté, co bylo opatření zavedeno, a mohou tedy nevhodně prodlužovat nejistotu spojenou s oceněním znehodnocených aktiv. U ustanovení o zpětném získání (claw-back clauses) založených na ocenění ex-ante se tento problém nevyskytuje.
(16) V případě aktiv, které byly přihlášeny a které jsou splatné později.
(17) „Nepředvídatelná okolnost“ je okolnost, která nemohla být žádným způsobem předvídána vedením společnosti v době, kdy rozhodlo o tom, že se nepřipojí k programu na záchranu aktiv během lhůty pro přihlášení, přičemž není důsledkem nedbalosti nebo pochybení ze strany vedení společnosti nebo rozhodnutí skupiny, do které náleží. „Výjimečnou okolností“ je třeba rozumět výjimečnou situaci nad rámec současné krize. Členské státy, které chtějí uplatnit takové okolnosti, oznámí všechny nezbytné informace Komisi.
(18) Tento přístup byl, jak se zdá, zvolen v USA v případě Citigroup a Bank of America.
(19) Obecně má Komise za to, že jednotné a objektivní konečné datum, jako například konec roku 2008, zajistí rovné podmínky mezi bankami a členskými státy.
(20) V případě potřeby se může státní podpora v souvislosti s riziky budoucích aktiv řešit formou oznámení o zárukách a podle dočasného rámce.
(21) Tak by tomu bylo například tehdy, pokud by stát vyměnil aktiva za státní dluhopisy v částce jejich nominální hodnoty, ale obdržel by podmíněné opční listy na kapitál banky, jejichž hodnota závisí na případné prodejní ceně znehodnocených aktiv.
(22) V případě pojištění se převodní hodnotou rozumí pojištěná částka.
(23) Komise využije názoru takovýchto panelů odborníků podobným způsobem jako v případě řízení o státní podpoře, kdy již mohla využít externího odborného posouzení.
(24) Bude také nutné zajistit dodržování kritérií stanovených v bodu 40 sdělení Komise o rekapitalizaci bank do té míry, do jaké jsou tato kritéria použitelná.
(25) Banky, které již mají povinnost restrukturalizačního plánu v souvislosti s předešlým poskytnutím státní podpory, budou muset v tomto plánu řádně zohlednit novou podporu a zvážit všechny možnosti od restrukturalizace až po řádnou likvidaci.
(26) Účast ve schváleném systému pojištění vkladů, aniž by záruka musela být uplatněna za účelem pokrytí ztrát, by se neměla brát pro účely tohoto odstavce v úvahu.
PŘÍLOHA I
POKYNY EUROSYSTÉMU PRO OPATŘENÍ NA PODPORU AKTIV URČENÁ BANKÁM
Eurosystém definoval sedm hlavních zásad pro opatření na záchranu aktiv bank:
(1) |
způsobilost institucí k účasti na opatřeních: ta by měla být dobrovolná, přičemž je možné v obtížných případech přiznat prioritu institucím s velkou koncentrací znehodnocených aktiv; |
(2) |
definice aktiv způsobilých k poskytnutí podpory by měla být dostatečně široká; |
(3) |
ocenění způsobilých aktiv by mělo být transparentní, mělo by podle možnosti vycházet z řady přístupů a kritérií společných pro všechny členské státy, mělo by být založeno na nezávislých odborných názorech třetí strany, za použití modelů, které využívají mikroekonomických údajů k odhadu ekonomické hodnoty očekávaných ztrát a s nimi související pravděpodobnosti, a zvláštních srážek (haircuts) z účetní hodnoty aktiv, pokud je posouzení tržní hodnoty zvláště obtížné nebo pokud situace vyžaduje rychlý zásah; |
(4) |
přiměřený stupeň sdílení rizika jako nezbytný prvek jakéhokoliv režimu, aby se omezily náklady státu, poskytla se správná motivace zúčastněným institucím a zachovalo se rovné zacházení s těmito institucemi; |
(5) |
dostatečně dlouhé trvání režimů na podporu aktiv, pokud možno v souladu se strukturou splatnosti aktiv způsobilých k podpoře; |
(6) |
řádná správa institucí, které by měly nadále fungovat podle obchodních zásad, a upřednostňování režimů, které stanoví dobře definované strategie pro ukončení účasti na opatření; a |
(7) |
podmínění účasti na režimech veřejné podpory splněním určitých měřitelných kritérií jako jsou závazky pokračovat v poskytování úvěrů, aby se přiměřeně uspokojila poptávka v souladu s komerčními kritérii. |
PŘÍLOHA II
Různé přístupy k záchraně aktiv a zkušenosti s používáním řešení v podobě tzv. špatných bank (bad banks) ve Spojených státech, Švédsku, Francii, Itálii, Německu, Švýcarsku a České republice
I. Možné přístupy
V zásadě lze zvážit dva obecné přístupy ke správě aktiv, která jsou předmětem záchranných opatření:
(1) |
Oddělení znehodnocených aktiv od dobrých aktiv v rámci banky nebo v bankovním sektoru jako celku. Je možné zvážit několik variant tohoto přístupu. Pro každou banku by mohla být založena společnost spravující aktiva (tzv. špatná banka nebo tzv. risk shield – záruka na pokrytí rizik). Znehodnocená aktiva by byla převedena na zvláštní právní subjekt, přičemž aktiva by stále spravovala banka v nouzi nebo samostatný subjekt a případné ztráty by sdílela dobrá banka a stát. Alternativně by stát mohl vytvořit samostatný orgán (často nazývaný „aggregator bank“) k nákupu znehodnocených aktiv buď od jednotlivých bank nebo od bankovního sektoru jako celku, čímž by se bankám umožnil návrat k normálnímu chování, pokud jde o poskytování úvěrů, aniž by byly zatíženy rizikem odpisů aktiv. Tento přístup by také mohl zahrnovat předchozí znárodnění, přičemž stát převezme kontrolu nad některými nebo všemi bankami v sektoru předtím, než oddělí jejich dobrá a špatná aktiva. |
(2) |
Režim pojištění aktiv, kdy si banky ponechají znehodnocená aktiva na svých rozvahách, ale jsou od státu odškodněny za ztráty. V případě pojištění aktiv zůstávají znehodnocená aktiva v rozvaze bank, které jsou odškodňovány za některé nebo veškeré ztráty státem. Zvláštní otázkou týkající se pojištění aktiv je stanovení přiměřené prémie za různorodá a komplexní aktiva, která by v zásadě měla odrážet určitou kombinaci ocenění a rizikového profilu pojištěných aktiv. Další otázkou je technická náročnost realizace režimů pojištění v situaci, kdy jsou pojištěná aktiva spíše rozšířena ve velkém množstvím bank než soustředěna v několika velkých bankách. Konečně vzhledem ke skutečnosti, že pojištěná aktiva zůstávají v rozvahách bank, může vzniknout možnost střetu zájmů a zmizí důležitý psychologický účinek jasného oddělení dobré banky od špatných aktiv. |
II. Zkušenosti se špatnými bankami
Ve Spojených státech byla v roce 1989 vytvořena společnost Resolution Trust Corporation (RTC) jakožto společnost spravující aktiva vlastněná vládou. RTC byla pověřena likvidací aktiv (zejména aktiv souvisejících s nemovitostmi včetně hypotéčních úvěrů), která byla aktivy spořitelních a úvěrových družstev, u kterých vyhlásil úřad dohledu nad spořením (Office of Thrift Supervision) platební neschopnost v důsledku spořitelní a úvěrové krize (1989 až 1992). RTC také převzala pojišťovací funkce od bývalého úřadu dohledu Federal Home Loan Bank Board. Mezi lety 1989 a polovinou roku 1995 společnost Resolution Trust Corporation uzavřela nebo jinak vyřešila situaci 747 stavebních spořitelen s celkovými aktivy ve výši 394 miliard USD. V roce 1995 byly její povinnosti převedeny na Savings Association Insurance Fund of the Federal Deposit Insurance Corporation. Celkové náklady daňových poplatníků se odhadovaly na 124 miliard USD (kurz z roku 1995).
RTC prováděla svou činnost prostřednictvím programů „equity partnership“ (kapitálové partnerství). Všechna kapitálová partnerství zahrnovala partnera ze soukromého sektoru, který nabyl částečný podíl v souboru aktiv. Tím, že si RTC udržovala podíl v portfoliích aktiv, mohla se podílet na výrazných ziscích, kterých docilovali portfolioví investoři. Kapitálová partnerství navíc umožnila RTC, aby měla prospěch z činností spočívajících ve správě a likvidaci, které prováděli její partneři ze soukromého sektoru, a tato struktura pomohla zajistit vyšší pobídky, než obecně existují ve vztahu vlastník/ smluvní strana. Formy kapitálového partnerství jsou tyto: Multiple Investment Fund (omezené a výběrové partnerství, neurčené portfolio aktiv), N-series a S-series Mortgage Trusts (soutěžní nabídky pro určené portfolio aktiv), Land fund (aby se docílilo zisku z dlouhodobé obnovy a pozemků) a JDC Partnership (výběr generálního partnera na základě výběrového řízení „beauty-contest“ pro nezajištěné pohledávky nebo pohledávky pochybné hodnoty).
Ve Švédsku byly vytvořeny dvě společnosti spravující aktiva bank, Securum a Retriva, aby spravovaly nesplácené úvěry finančních institucí jakožto součást politiky řešení finanční krize v letech 1992 až 1993. Aktiva banky ve špatném finančním stavu byla rozdělena na „dobrá“ a „špatná“ aktiva, přičemž špatná aktiva byla poté převedena na jednu ze společností spravujících aktiva, zejména na Securum. Důležitým rysem švédského programu bylo stanovení povinnosti bank zcela zveřejnit očekávané úvěrové ztráty a reálně ocenit nemovitosti a další aktiva. Úřad finančního dohledu za tímto účelem zpřísnil svá pravidla, pokud jde o definici pravděpodobných úvěrových ztrát a rovněž ocenění nemovitostí. Aby se docílilo jednotného ocenění nemovitostí držených bankami, které žádaly o podporu, vytvořil úřad výbor pro oceňování za účasti odborníků z oblasti nemovitostí. Nízké tržní hodnoty připsané aktivům během hloubkové kontroly účinně napomohly stanovení hodnoty aktiv. Protože účastníci trhu neočekávali, že se ceny sníží pod tuto úroveň, zachovalo se fungování obchodu (1). Z dlouhodobého hlediska se ukázalo, že tyto dvě společnosti spravující aktiva byly úspěšné v tom smyslu, že rozpočtové náklady podpory finančního systému byly zhruba vyváženy příjmy získanými od společností spravujících aktiva bank, které pocházely z likvidace jimi držených aktiv.
Ve Francii byl v devadesátých letech minulého století zřízen veřejný orgán, kterému byla poskytnuta neomezená institucionální státní záruka a jehož cílem bylo v průběhu určitého časového období převzít a zlikvidovat špatná aktiva společnosti Credit Lyonnais. Tato špatná banka financovala nabývání aktiv prostřednictvím úvěru od společnosti Credit Lyonnais. Společnost Credit Lyonnais se tedy mohla vyhnout tomu, aby vykázala ztráty aktiv a kapitálu ve výši rizikově vážených aktiv, protože úvěr špatné bance měl vzhledem ke státní záruce 0 % rizikovou váhu. Komise schválila špatnou banku jakožto podporu v restrukturalizaci. Model se vyznačoval jasným oddělením dobré a špatné banky, aby se zabránilo střetu zájmů, a ustanovením o splacení v případě zlepšení hospodářské situace („better fortune clause“) ze zisku dobré banky ve prospěch státu. Po několika letech byla tato banka úspěšně privatizována. Nicméně převod aktiv na špatnou banku v účetní hodnotě zbavil akcionáře odpovědnosti za ztráty a v konečném důsledku znamenal dlouhodobé vyšší náklady pro stát.
O několik let později v Itálii byla Banco di Napoli rozdělena na špatnou banku a dobrou banku poté, co ztráty pokryli stávající akcionáři a byla provedena rekapitalizace ze státní pokladny v rozsahu nezbytném k udržení banky. Banco Napoli financovala akvizice diskontovaných, ale stále znehodnocených aktiv prostřednictvím podřízených úvěrů centrální banky, u kterých byla poskytnuta protizáruka ze státní pokladny. Očištěná banka byla o rok později privatizována. Ani v případě Credit Lyonnais, ani v případě Banco di Napoli nedošlo k okamžitým rozpočtovým výdajům ze státní pokladny za akvizice špatných aktiv, které by přesahovaly poskytnutí kapitálu bankám.
Mírnější forma špatné banky byla nedávno použita v Německu, když se řešila špatná aktiva Landesbanken. V případě SachsenLB byl příjemce podpory prodán jakožto pokračující podnik poté, co byla špatná aktiva ve výši zhruba 17,5 miliard EUR převedena na jednotku pro speciální účel (SPV), jejímž cílem bylo držet aktiva do splatnosti. Bývalý vlastník, spolková země Sasko, poskytl záruku proti ztrátám ve výši zhruba 17 % nominální hodnoty, což bylo považováno za absolutní maximum možných ztrát ve stresovém testování (základ byl odhadnut pouze na 2 %). Nový vlastník převzal většinu refinancování a pokryl zbývající riziko. Očekávalo se, že výše podpory dosáhne nejméně odhadu pro nejhorší případ ve výši 4 %. V případě WestLB bylo portfolio aktiv ve výši 23 miliard EUR převedeno na SPV a zároveň byla na něj poskytnuta státní záruka ve výši 5 miliard EUR, aby se pokryly případné ztráty a ochránila se rozvaha, aby se nemusela upravovat hodnota aktiv v souladu s mezinárodními účetními standardy (IFRS). To umožnilo WestLB odstranit tržní volatilitu aktiv z rozvahy. Poplatek za záruku ve výši 0,5 % byl zaplacen státu. Záruka na pokrytí rizik stále existuje a je považována za státní podporu.
Ve Švýcarsku vytvořila vláda nový fond, do kterého UBS převedla portfolio toxických aktiv, které bylo před převodem oceněno třetí stranou. Aby se zajistilo financování tohoto fondu, poskytlo Švýcarsko nejprve kapitálovou injekci UBS (formou směnek směnitelných za akcie UBS), kterou UBS okamžitě odepsala a převedla na fond. Ostatní financování fondu bylo zajištěno úvěrem od Švýcarské národní banky.
Na konci devadesátých let minulého století byly podmínky českých bank, pokud jde o poskytování úvěrů podnikům, velmi volné. Českým bankám to způsobilo závažné problémy a na konci devadesátých let byly odkázány na vládní pomoc. Bankovní sektor byl nakonec ozdraven za cenu rozsáhlých opatření spočívajících v očistění rozvah bank.
V únoru 1991 vytvořila česká vláda Konsolidační banku (KOB), která měla za úkol převzít z bankovního sektoru špatné úvěry, které se nashromáždily před rokem 1991, jako například dluhy, které byly pozůstatkem centrálně plánovaného hospodářství, a to zejména ty, které souvisely s obchodem se sovětským blokem. V září 2001 se tato zvláštní banka změnila na agenturu (Česká konsolidační agentura, dále „ČKA“), která také měla absorbovat špatné úvěry spojené s „novými inovativními“ úvěry (zejména takzvané privatizační úvěry, nesplácené úvěry a podvodné úvěry).
Od roku 1991 byly nejprve velké banky zbaveny špatných úvěrů a od roku 1994 se pozornost přesunula na menší banky. V českém bankovním systému vyvolal napjatou situaci zejména pád Kreditní banky v srpnu 1996 a následný částečný výběr vkladů (run) v Agrobance. Dotčené programy vedly pouze k dočasnému zvýšení podílu státu v bankovním sektoru v roce 1995 a poté opět v roce 1998 v důsledku odnětí licence Agrobance. Celkově se podíl státu v bankovnictví zvýšil z 29 % v roce 1994 na 32 % koncem roku 1995.
Kromě toho byl v roce 1997 schválen další program – stabilizační program – na podporu malých bank. Tento program v zásadě spočíval v nahrazení nekvalitních aktiv likviditou, která dosahovala až 110 % kapitálu každé banky, která se tohoto programu účastnila, a to tak, že nekvalitní aktiva od banky odkoupila zvláštní, ad hoc zřízená, společnost Česká finanční a zůstatek těchto aktiv byl pak v pěti až sedmiletém časovém horizontu odkoupen zpět. K programu se připojilo šest bank, ale pět jich bylo vyloučeno poté, co nesplnily kritéria programu. Tyto banky následně ukončily obchodní činnost. Stabilizační program tedy nebyl úspěšný a byl zastaven.
Do konce roku 1998 bylo vydáno 63 bankovních licencí (z nichž 60 před koncem roku 1994). Koncem září 2000 zůstávalo činných 41 bank a poboček zahraničních bank, z čehož 16 jich fungovalo ve zvláštním režimu (8 bylo v likvidaci, 8 v konkurzním řízení), 4 uskutečnily fúzi s jinými bankami a jedné zahraniční bance byla odebrána licence, protože nezahájila činnost. Ze 41 zbývajících institucí (včetně ČKA) bylo 15 domácích a 27 zahraničních, včetně zahraničních dceřiných společností a zahraničních poboček.
V květnu 2000 nabyla účinnosti novela zákona o konkurzu a vyrovnání a zákona o veřejných dražbách, které měly za cíl urychlit konkurzní řízení a vyrovnat práva věřitelů a dlužníků tím, že se specializovaným společnostem nebo právnickým osobám umožnilo, aby v rámci konkurzního řízení vystupovaly jako správci konkurzní podstaty, a tím, že se umožnila dohoda o mimosoudním vyrovnání.
(1) Což představuje ostrý kontrast oproti japonské politice stanovování příliš vysokých hodnot „špatných“ aktiv, čímž se na zhruba desetiletí zmrazil trh s nemovitostmi.
PŘÍLOHA III
Definice kategorií („košů“) způsobilých aktiv a poskytnutí úplných informacío znehodnocených aktivech a o všech obchodních činnostech banky
I. Definice kategorií („košů“) aktiv způsobilých k podpoře
Definice košů znehodnocených finančních aktiv bank by měla být společným jmenovatelem vycházejícím z kategorií již používaných pro:
(1) |
řádné vykazování a oceňování (Basel pilíř 3 = CRD (směrnice o kapitálových požadavcích) příloha XII, FINREP a COREP); |
(2) |
účetní výkaznictví a ocenění (zejména IAS 39 a IFRS 7); |
(3) |
specializované výkaznictví ad hoc o úvěrové krizi: práce Mezinárodního měnového fondu (MMF), Fóra finanční stability (FSF), N. Roubiniho a dokument Výboru evropských orgánů dohledu nad bankami (Committee of European Banking Supervisors, CEBS) o transparentnosti. |
Použití společného jmenovatele stávající kategorie výkaznictví a oceňování na definování košů aktiv:
(1) |
zamezí dodatečnému zatížení banky pokud jde o výkaznictví; |
(2) |
umožní ohodnotit koše znehodnocených aktiv jednotlivých bank v kontextu odhadů Společenství a globálních odhadů (což může být relevantní pro určení „ekonomické hodnoty“ v určitém čase); a |
(3) |
poskytne objektivní (ověřené) výchozí body pro ocenění znehodnocených aktiv. |
S ohledem na výše uvedené Komise navrhuje jako výchozí bod pro určení „ekonomické hodnoty“ a výběr opatření na záchranu znehodnocených aktiv tyto koše finančních aktiv:
Tabulka 1
I. Strukturované financování/sekuritizované produkty |
||||||
|
Typ produktu |
Účetní kategorie |
Oceňovací základ režimu |
Poznámky |
||
Tržní hodnota |
Ekonomická hodnota |
Převodní hodnota |
||||
1 |
RMBS |
FVPL/AFS (1) |
|
|
|
Dále definováno podle: zeměpisné oblasti, seniority tranší, ratingů, vztahující se k sub-prime nebo Alt-A nebo jiným podkladovým aktivům, splatnost/„vintage“, příspěvky a odpisy. |
2 |
CMBS |
FVPL/AFS |
|
|
|
|
3 |
CDO |
FVPL/AFS |
|
|
|
|
4 |
ABS |
FVPL/AFS |
|
|
|
|
5 |
Podnikový dluh |
FVPL/AFS |
|
|
|
|
6 |
Ostatní úvěry |
FVPL/AFS |
|
|
|
|
Celkem |
|
|
|
|||
II. Nezajištěné úvěry |
||||||
|
Typ produktu |
Účetní kategorie |
Oceňovací základ režimu |
Poznámky |
||
Náklady (2) |
Ekonomická hodnota |
Převodní hodnota |
||||
7 |
Podnik |
HTM/ L&R (1) |
Náklady (2) |
|
|
Dále definováno podle: zeměpisné oblasti, rizika protistrany (PD), snižování úvěrového rizika (kolaterál) a struktury splatnosti, příspěvků a odpisů. |
8 |
Stavebnictví |
HTM/ L&R |
Náklady |
|
|
|
9 |
Ostatní osobní náklady |
HTM/ L&R |
Náklady |
|
|
|
Celkem |
|
|
|
II. Úplné zveřejnění, pokud jde o znehodnocená aktiva a související obchodní činnosti
Na základě košů aktiv zobrazených v tabulce 1 by měly být předloženy informace poskytnuté o znehodnocených aktivech bank, která by měla být zahrnuta do záchranného opatření, s dalším stupněm rozčlenění, jak je navrženo ve sloupci poznámek tabulky 1.
Na základě osvědčených praktik zaznamenaných Evropským výborem orgánů bankovního dohledu (3) (CEBS) pro zveřejňování činností ovlivněných nepříznivou situací na trhu by informace o činnostech banky souvisejících se znehodnocenými aktivy, které by přispěly k vyhodnocení životaschopnosti uvedeném v oddíle 5.1, mohly být strukturovány takto:
Tabulka 2:
Osvědčené praktiky zaznamenané výborem CEBS |
Vrcholná skupina dohledu (Senior Supervisors Group): Hlavní praktiky v oblasti zveřejňování |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Obchodní model |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rizika a řízení rizik |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Dopad krize na výsledky |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Úrovně a typy expozice |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Účetní politiky a otázky oceňování |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Další aspekty zveřejnění |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Otázky týkající se předkládání |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
(1) FVPL = Fair value through profit and loss (reálná hodnota do zisku nebo ztráty = obchodní portfolio + možnost oceňování reálnou hodnotou), AFS = available for sale (realizovatelné), HTM = Held to Maturity (držené do splatnosti), L&R = loans and receivables (úvěry a pohledávky).
(2) Náklady se rozumí účetní hodnota úvěru mínus znehodnocení.
(3) Zdroj: Zpráva CEBS (Výbor evropských orgánů dohledu nad bankami) o transparentnosti bank ve vztahu k jejich činnostem a produktům postiženým nedávnými otřesy na trhu, 18. června 2008.
(4) Ve zprávě SSG se každý rys vztahuje ke zvláštnímu typu SPE nebo ke všem SPE jako celku, ať už jde o SPE („Special Purpose Entities“ – jednotky pro speciální účel jako celek), LF („Leveraged Finance“), CMB („Commercial Mortgage-Backed Securities“), O (Ostatní expozice „sub-prime“ a „Alt-A“), CDO („Collateralised Debt Obligations“ – zajištěné dluhové obligace).
PŘÍLOHA IV
Zásady a postupy oceňování a stanovení ceny
I. Metodika a postup oceňování
Pro účely opatření na záchranu aktiv by měla aktiva být klasifikována v souladu s orientačními tabulkami 1 a 2 v příloze III.
Určení reálné ekonomické hodnoty ve smyslu tohoto sdělení (viz oddíl 5.5) by mělo být založeno na vstupních proměnných sledovatelných na trhu, a na realistických a obezřetných odhadech budoucích hotovostních toků.
Metoda oceňování, která by se měla uplatnit na aktiva způsobilá k podpoře, by měla být schválena na úrovni Společenství a mohla by se lišit podle jednotlivých dotčených aktiv nebo košů aktiv. Tam, kde je to možné, by se takové ocenění mělo v pravidelných intervalech během celé životnosti aktiv přehodnocovat v závislosti na trhu.
V minulosti se více či méně úspěšně používalo několik možností oceňování. Jednoduché postupy převrácené dražby („reverse auction“) se ukázaly užitečné v případě kategorií aktiv, jejichž tržní hodnoty byly dostatečně jisté. Nicméně tento postup se neosvědčil při oceňování komplexnějších aktiv ve Spojených státech. Sofistikovanější dražební postupy jsou vhodnější v případě, kdy neexistuje dostatečná jistota pokud jde o tržní hodnoty a kdy je zapotřebí přesnější metody stanovení ceny každého aktiva. Vypracování takových metod není bohužel jednoduché. Alternativa výpočtů založených na modelech pro komplexnější aktiva má tu nevýhodu, že je do velké míry založené na domněnkách (1).
Možnost použít jednotné srážky ocenění (haircuts) na všechna komplexní aktiva zjednodušuje celkový postup oceňování, nicméně jejím výsledkem je méně přesné stanovení ceny jednotlivých aktiv. Centrální banky mají značnou zkušenost, pokud jde o možná kritéria a parametry kolaterálů na refinancování, což může sloužit jako užitečný zdroj poznatků.
Ať už se zvolí jakýkoliv model, postup oceňování a zejména posouzení pravděpodobnosti budoucích ztrát by měly být založeny na řádném stresovém testování vycházejícím ze scénáře dlouhodobé globální recese.
Oceňování musí být založeno na mezinárodně uznávaných standardech a měřítkách. Společná metodika oceňování schválená na úrovni Společenství a důsledně uplatňovaná v členských státech by mohla významně přispět ke zmírnění obav týkajících se ohrožení rovného zacházení, které vyplývají z potenciálně závažných důsledků nejednotných systému oceňování. Při posuzování metod oceňování, které členské státy v případě opatření na záchranu aktiv upřednostní, bude Komise v zásadě konzultovat panely odborníků provádějící hodnocení (2).
II. Stanovení ceny státní podpory na základě ocenění
Ocenění aktiv je třeba rozlišovat od stanovení ceny opatření podpory. Nákup nebo pojištění na základě zjištěné současné tržní hodnoty nebo „reálné ekonomické hodnoty“, kdy se vychází z projekcí budoucích peněžních toků a předpokladu držení do splatnosti, budou v praxi často převyšovat současné možnosti bank, které jsou příjemci podpory, pokud jde o sdílení nákladů (3). Cíl stanovení ceny musí být založen na převodní hodnotě co možná nejbližší určené reálné ekonomické hodnotě. Stanovení ceny na základě „reálné ekonomické hodnoty“, které s sebou nese zvýhodnění v porovnání se současnou tržní hodnotou a tedy státní podporou, může být vnímáno jako protiváha současného zveličování situace trhu, které je podporováno současnými krizovými podmínkami, které vedly ke zhoršení nebo dokonce zhroucení některých trhů. Čím je větší odchylka převodní hodnoty od „reálné ekonomické hodnoty“ a tím i částka podpory, tím větší je potřeba nápravných opatření, aby se zajistilo správné stanovení ceny v čase (například prostřednictvím ustanovení o splacení v případě zlepšení hospodářské situace – tzv. better fortune clauses) a důkladnější restrukturalizace. Přípustná odchylka od výsledku ocenění by měla být více omezená pro aktiva, jejichž hodnotu je možné určit na základě spolehlivých vstupních proměnných, které lze zjistit na trhu, než pro ta, jejichž trhy jsou nelikvidní. Nedodržení těchto zásad by významně poukazovalo na nutnost dalekosáhlé restrukturalizace a kompenzačních opatření nebo dokonce řádného provedení likvidace.
V každém případě musí stanovení ceny záchrany aktiv zahrnovat protiplnění státu, Které přiměřeně zohledňuje rizika budoucích ztrát překračujících ztráty, které se očekávají při určení „reálné ekonomické hodnoty“, a dodatečných rizik vyplývajících z převodní hodnoty vyšší, než je reálná ekonomická hodnota.
Takové protiplnění je možné zajistit stanovením dostatečně nižší převodní ceny aktiv, než je „reálná ekonomická hodnota“, aby se zajistila přiměřená kompenzace za riziko formou přímé úměry nebo příslušným přizpůsobením poplatku za záruku.
Určení nezbytné cílové návratnosti by se mohlo „inspirovat“ protiplněním, které by se vyžadovalo za rekapitalizační opatření v rozsahu kapitálového účinku navrhované záchrany aktiv. To by mělo být v souladu se Sdělením Komise – Rekapitalizace finančních institucí během současné finanční krize: omezení podpory na nezbytné minimum a záruky proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže, přičemž se zohlední zvláštní rysy opatření na záchranu aktiv a zejména skutečnosti, že mohou zahrnovat vyšší angažovanost než kapitálové injekce (4).
Systém stanovení ceny by také mohl zahrnovat opční listy na akcie banky, jejichž hodnota by se rovnala aktivům (což by znamenalo, že vyšší zaplacená cena by vedla k vyšší potenciální kapitálové účasti). Jedním z modelů pro takovýto systém stanovení ceny by mohl být scénář nákupu aktiv, ve kterém by opční listy byly vráceny bance, jakmile jsou aktiva prodána špatnou bankou a pokud dosáhla cílového návratu investice. V případě, že aktiva nedosáhnou takovéto návratnosti, měla by banka zaplatit rozdíl v hotovosti, aby bylo dosaženo cílového návratu investice. Pokud by banka hotovost nezaplatila, prodál stát opční listy, aby dosáhl cílového návratu investice.
V případě scénáře poskytnutí záruky za aktiva by poplatek za záruku mohl být zaplacen formou akcií s fixním kumulativním úrokem, který by představoval cílový návrat investice. Pokud je nutné uplatnit záruku, mohl by členský stát použít opční listy k nabytí akcií odpovídajících částce, která musí být pokryta zárukou.
Jakýkoliv systém stanovení ceny by musel zajistit, že celkový příspěvek bank, které jsou příjemcem podpory, snižuje rozsah čisté státní intervence na nezbytné minimum.
(1) V každém případě by dražba byla možná pouze pro homogenní třídy aktiv a pokud by existovalo dostatečně velké množství potenciálních prodejců. Navíc by bylo potřeba stanovit rezervní cenu, aby se zajistila ochrana státního zájmu, a mechanismus zpětného vracení („claw back mechanism“) v případě, že konečné ztráty přesáhnou rezervní cenu, aby se zajistil dostatečný příspěvek od banky, která je příjemcem podpory. Aby se takovýto mechanismus zhodnotil, bude nutné předložit srovnávací scénáře s možnostmi záručních režimů nebo režimů nákupu, včetně stresového testování, aby se zajistila globální finanční ekvivalence.
(2) Komise využije názoru takovýchto panelů odborníků podobným způsobem jako v případě řízení o státní podpoře, kdy již mohla využít externího odborného posouzení.
(3) Viz oddíl 5.2.
(4) V případě scénáře spočívajícího v poskytnutí záruky by také bylo třeba zohlednit skutečnost, že na rozdíl od rekapitalizačních opatření není poskytnuta likvidita.
PŘÍLOHA V
Řízení o státní podpoře
Členské státy, které oznamují opatření na záchranu aktiv, musí poskytnout Komisi srozumitelné a podrobné informace o všech prvcích, které jsou relevantní pro posouzení opatření veřejné podpory podle pravidel pro poskytování státní podpory, jak je stanoveno v tomto sdělení (1). To zahrnuje zejména podrobný popis metodiky oceňování a její řádné uplatňování zahrnující odborné poznatky třetí strany (2). Souhlas Komise bude přiznán na období šesti měsíců a bude podmíněn závazkem předložit buď plán restrukturalizace nebo vyhodnocení životaschopnosti pro každou instituci, která je příjemcem podpory, ve lhůtě tří měsíců od jejího přistoupení k programu na záchranu aktiv.
Pokud je bance poskytnuta podpora buď formou individuálního opatření, nebo v rámci schváleného režimu záchrany aktiv, musí členský stát poskytnout Komisi nejpozději v individuálním oznámení týkajícím se plánu restrukturalizace nebo vyhodnocení životaschopnosti podrobné informace týkající se aktiv, kterých se opatření týká, a jejich ocenění v době poskytnutí individuální podpory, a rovněž potvrzené a schválené výsledky zveřejnění týkající se dotčených znehodnocených aktiv, kterých se týká opatření na záchranu (3). Co nejdříve by měly být předloženy úplný přehled činností banky a rozvaha, aby bylo možné zahájit diskuze o vhodné povaze a rozsahu restrukturalizace a rovněž s dostatečným předstihem před formálním předložením plánu restrukturalizace s ohledem na zrychlení tohoto postupu a co nejrychlejšího zajištění jasnosti a právní jistoty.
Pokud jde o banky, kterým již byly poskytnuty jiné formy státní podpory, ať už v rámci schválené záruky, výměn aktiv, režimů rekapitalizace nebo individuálních opatření, je třeba nejprve nahlásit jakoukoliv podporu poskytnutou v rámci režimu záchrany aktiv podle stávajících oznamovacích povinností, aby si Komise mohla utvořit úplný obraz o mnohočetných opatřeních státní podpory, ze kterých má jednotlivý příjemce podpory prospěch, a mohla lépe posoudit účinnost předchozích opatření a příspěvek členského státu v globálním hodnocení.
Komise znovu posoudí podporu poskytnutou na základě dočasně uděleného souhlasu ve světle přiměřenosti navrhované restrukturalizace a nápravných opatření (4), a v novém rozhodnutí zaujme postoj k její slučitelnosti se společným trhem pro období delší než šest měsíců.
Členské státy také musí každých šest měsíců předkládat Komisi zprávu o fungování programů na záchranu aktiv o vývoji plánů restrukturalizace bank. Pokud má již členský stát povinnost předkládat zprávy pro jiné formy podpory poskytnuté bankám, musí být taková zpráva doplněna o nezbytné informace týkající se opatření na záchranu aktiv a plánů restrukturalizace bank.
(1) Navázání kontaktu před oznámením je žádoucí.
(2) Viz výše oddíl 5.5 a příloha IV.
(3) Poskytne se dopis vedoucího orgánu dohledu potvrzující podrobné výsledky.
(4) Aby se usnadnila práce členských států a Komise, bude Komise připravena posuzovat skupinová oznámení o podobných případech restrukturalizace nebo likvidace. Komise může mít za to, že není třeba předložit plán, pokud se jedná čistě o likvidaci instituce, nebo pokud je velikost instituce zanedbatelná.
26.3.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 72/23 |
Bez námitek k navrhovanému spojení
(Případ č. COMP/M.5364 – Iberia/Vueling/Clickair)
(Text s významem pro EHP)
(2009/C 72/02)
Dne 9. ledna 2009 se Komise rozhodla nevznést námitky proti výše uvedenému spojení a prohlásit ho za slučitelné se společným trhem. Toto rozhodnutí je založeno na čl. 6 odst. 1 ve spojení s čl. 6 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 139/2004. Celý text rozhodnutí je přístupný pouze na španělština a bude uveřejněn poté, co bude zbaven obchodního tajemství, které může případně obsahovat. Text bude dosažitelný:
— |
na webové stránce Europa – hospodářská soutěž (http://ec.europa.eu/comm/competition/mergers/cases/). Tato webová stránka umožňuje vyhledat jednotlivá rozhodnutí o spojení, a to včetně společnosti, čísla případu, data a indexu odvětví hospodářství, |
— |
v elektronické podobě na webové stránce EUR-Lex, pod dokumentem č. 32009M5364. EUR-Lex umožňuje přístup k Evropskému právu přes internet (http://eur-lex.europa.eu). |
IV Informace
INFORMACE ORGÁNŮ A INSTITUCÍ EVROPSKÉ UNIE
Komise
26.3.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 72/24 |
Směnné kurzy vůči euru (1)
25. března 2009
(2009/C 72/03)
1 euro=
|
měna |
směnný kurz |
USD |
americký dolar |
1,3494 |
JPY |
japonský jen |
132,24 |
DKK |
dánská koruna |
7,4486 |
GBP |
britská libra |
0,92425 |
SEK |
švédská koruna |
10,9565 |
CHF |
švýcarský frank |
1,5230 |
ISK |
islandská koruna |
|
NOK |
norská koruna |
8,7275 |
BGN |
bulharský lev |
1,9558 |
CZK |
česká koruna |
27,290 |
EEK |
estonská koruna |
15,6466 |
HUF |
maďarský forint |
300,22 |
LTL |
litevský litas |
3,4528 |
LVL |
lotyšský latas |
0,7095 |
PLN |
polský zlotý |
4,5600 |
RON |
rumunský lei |
4,2811 |
TRY |
turecká lira |
2,2433 |
AUD |
australský dolar |
1,9310 |
CAD |
kanadský dolar |
1,6598 |
HKD |
hongkongský dolar |
10,4580 |
NZD |
novozélandský dolar |
2,3847 |
SGD |
singapurský dolar |
2,0376 |
KRW |
jihokorejský won |
1 837,68 |
ZAR |
jihoafrický rand |
12,8317 |
CNY |
čínský juan |
9,2176 |
HRK |
chorvatská kuna |
7,4750 |
IDR |
indonéská rupie |
15 754,25 |
MYR |
malajsijský ringgit |
4,8956 |
PHP |
filipínské peso |
64,880 |
RUB |
ruský rubl |
45,4110 |
THB |
thajský baht |
47,890 |
BRL |
brazilský real |
3,0442 |
MXN |
mexické peso |
19,3909 |
INR |
indická rupie |
68,3740 |
Zdroj: referenční směnné kurzy jsou publikovány ECB.
INFORMACE ČLENSKÝCH STÁTŮ
26.3.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 72/25 |
SEZNAM SUBJEKTŮ ČI VEŘEJNÝCH ORGÁNŮ ODPOVĚDNÝCH ZA KONTROLU PODLE ČLÁNKU 15 NAŘÍZENÍ (EHS) č. 2092/91
(2009/C 72/04)
Článek 9 nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin stanoví, že členské státy zavedou kontrolní systém, který provádí jeden nebo více určených kontrolních orgánů a/nebo schválených soukromých kontrolních subjektů.
Podle posledního pododstavce článku 15 nařízení a na základě údajů poskytnutých členskými státy a aktualizovaných v roce 2008 se v rámci současného sdělení uvádí systém organizace uplatněný v každém členském státu, jakož i subjekty a/nebo orgány schválené pro provádění kontroly.
Ve sloupci „poznámky“ jsou systémy organizace uplatněné v každém členském státu označeny takto:
A |
: |
systém schválených soukromých kontrolních subjektů; |
B |
: |
systém určeného veřejného kontrolního orgánu (určených veřejných kontrolních orgánů); |
C |
: |
systém určeného veřejného kontrolního orgánu a schválených soukromých kontrolních subjektů. |
Od ledna 1998 musejí schválené kontrolní subjekty v Evropské unii splňovat požadavky stanovené v podmínkách normy EN 45011 (čl. 9 odst. 10 nařízení (EHS) č. 2092/91).
Na seznamu jsou rovněž uvedeny subjekty a/nebo orgány schválené pro kontrolu zeměmi, které nejsou členy EHS a jsou přidružené k EHP.
RAKOUSKO A ŠPANĚLSKO
V Rakousku a Španělsku je činnost subjektů omezena na některé spolkové země /autonomní oblasti.
Pro různé spolkové země/autonomní oblasti byly ve sloupci „Poznámky“ použity tyto kódy:
Rakousko
Korutany |
K |
Dolní Rakousko |
N |
Horní Rakousko |
O |
Salcbursko |
S |
Štýrsko |
ST |
Tyrolsko |
T |
Vídeň |
W |
Burgenland |
B |
Vorarlbersko |
V |
Španělsko
Andalusie |
AN |
Aragón |
AR |
Asturie |
AS |
Baleárské ostrovy |
BA |
Kanárské ostrovy |
CA |
Kantábrie |
CN |
Kastilie-La Mancha |
CM |
Kastilie a León |
CL |
Katalánsko |
CT |
Extremadura |
EX |
Galicie |
GA |
Rioja |
RI |
Madrid |
MA |
Murcie |
MU |
Navarra |
NA |
Baskicko |
VAS |
Valencie |
VA |
Členské státy a kódy |
Kontrolní orgán(y) nebo subjekt(y) |
Poznámky |
|||||||||||||||
RAKOUSKO |
|
Systém A |
|||||||||||||||
AT-N-01-BIO |
|
N, B, K, O, S, ST, T, V, W |
|||||||||||||||
AT-0-01-BIO |
|
O, B, K, N, S, ST, T, V, W |
|||||||||||||||
AT-O-02-BIO |
|
O, B, K, N, S, ST, T, V, W |
|||||||||||||||
AT-O-04-BIO |
|
O, B, K, S, ST, T |
|||||||||||||||
AT-S-01-BIO |
|
S, B, K, N, O,ST, T, V, W |
|||||||||||||||
AT-T-01-BIO |
|
T, K, N, O, S, V, W |
|||||||||||||||
AT-W-01-BIO |
|
W, B, K, N, O, S, ST, T, V |
|||||||||||||||
AT-W-02-BIO |
|
W, B, K, N, O, S, ST, T, V |
|||||||||||||||
BELGIE |
|
Systém A |
|||||||||||||||
BE-BIO-01 |
|
|
|||||||||||||||
BE-BIO-02 |
|
|
|||||||||||||||
BULHARSKO |
|
Systém A |
|||||||||||||||
BG-02 |
|
|
|||||||||||||||
BG-03 |
|
|
|||||||||||||||
BG-04 |
|
|
|||||||||||||||
BG-05 |
|
|
|||||||||||||||
BG-06 |
|
|
|||||||||||||||
BG-07 |
|
|
|||||||||||||||
KYPR |
|
Systém A |
|||||||||||||||
CY-BIO-001 |
|
|
|||||||||||||||
CY-BIO-002 |
|
|
|||||||||||||||
ČESKÁ REPUBLIKA |
|
Systém A |
|||||||||||||||
CZ-BIO-KEZ-01 |
|
|
|||||||||||||||
CZ-BIO-ABCERT-02 |
|
|
|||||||||||||||
CZ-BIOKONT-03 |
|
|
|||||||||||||||
DÁNSKO |
|
Systém B |
|||||||||||||||
DK-Ø-50 |
|
|
|||||||||||||||
DK-Ø-1 |
|
|
|||||||||||||||
DK-Ø-2 |
|
|
|||||||||||||||
DK-Ø-3 |
|
|
|||||||||||||||
DK-Ø-4 |
|
|
|||||||||||||||
DK-Ø-5 |
|
|
|||||||||||||||
DK-Ø-6 |
|
|
|||||||||||||||
DK-Ø-7 |
|
|
|||||||||||||||
DK-Ø-8 |
|
|
|||||||||||||||
DK-Ø-9 |
|
|
|||||||||||||||
DK-Ø-10 |
|
|
|||||||||||||||
ESTONSKO |
|
Systém B |
|||||||||||||||
EE-VTA |
|
VFB je kontrolní orgán odpovědný za udělování a přípravu dovozních povolení |
|||||||||||||||
EE-TTI |
|
PPI je kontrolní orgán odpovědný za oblast výroby |
|||||||||||||||
FINSKO |
|
Systém B |
|||||||||||||||
FI-A-001 |
|
|
|||||||||||||||
FI-A-002 |
Varsinais-Suomen työvoima- ja elinkeinokeskus As above |
|
|||||||||||||||
FI-A-003 |
Satakunnan työvoima- ja elinkeinokeskus As above |
|
|||||||||||||||
FI-A-004 |
Hämeen työvoima- ja elinkeinokeskus As above |
|
|||||||||||||||
FI-A-005 |
Pirkanmaan työvoima- ja elinkeinokeskus As above |
|
|||||||||||||||
FI-A-006 |
Kaakkois-Suomen työvoima- ja elinkeinokeskus As above |
|
|||||||||||||||
FI-A-007 |
Etelä-Savon työvoima- ja elinkeinokeskus As above |
|
|||||||||||||||
FI-A-008 |
Pohjois-Savon työvoima- ja elinkeinokeskus As above |
|
|||||||||||||||
FI-A-009 |
Pohjois-Karjalan työvoima- ja elinkeinokeskus As above |
|
|||||||||||||||
FI-A-010 |
Keski-Suomen työvoima- ja elinkeinokeskus As above |
|
|||||||||||||||
FI-A-011 |
Etelä-Pohjanmaan työvoima- ja elinkeinokeskus As above |
|
|||||||||||||||
FI-A-012 |
Pohjanmaan työvoima- ja elinkeinokeskus As above |
|
|||||||||||||||
FI-A-013 |
Pohjois-Pohjanmaan työvoima- ja elinkeinokeskus As above |
|
|||||||||||||||
FI-A-014 |
Kainuun työvoima- ja elinkeinokeskus As above |
|
|||||||||||||||
FI-A-015 |
Lapin työvoima- ja elinkeinokeskus As above |
|
|||||||||||||||
FI-B |
Elintarviketurvallisuusvirasto Evira As above |
|
|||||||||||||||
FI-C |
|
|
|||||||||||||||
FI-D |
|
|
|||||||||||||||
FRANCIE |
|
Systém A |
|||||||||||||||
FR-BIO 01 |
|
|
|||||||||||||||
FR-AB 06 |
|
|
|||||||||||||||
FR-BIO 07 |
|
|
|||||||||||||||
FR-BIO 09 |
|
|
|||||||||||||||
FR-BIO 10 |
|
|
|||||||||||||||
FR-BIO 11 |
|
|
|||||||||||||||
NĚMECKO |
|
Systém A |
|||||||||||||||
DE-001-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-003-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-005-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-006-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-007-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-009-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-012-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-013-Öko-Kontrollstelle |
QC & I Gesellschaft für Kontrolle und Zertifizierung von Qualitätssicherungssystemen GmbH Geschäftsstelle:
Sitz der Gesellschaft:
|
|
|||||||||||||||
DE-021-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-022-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-024-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-026-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-032-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-034-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-037-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-039-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-043-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-044-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-060-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-061-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-063-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
DE-064-Öko-Kontrollstelle |
|
|
|||||||||||||||
ŘECKO |
|
Systém A |
|||||||||||||||
EL-01-BIO |
|
|
|||||||||||||||
EL-02-BIO |
|
|
|||||||||||||||
EL-03-BIO |
|
|
|||||||||||||||
EL-04-BIO |
|
|
|||||||||||||||
EL-05-BIO |
|
|
|||||||||||||||
EL-06-BIO |
|
|
|||||||||||||||
EL-07-BIO |
|
|
|||||||||||||||
EL-08-BIO |
|
|
|||||||||||||||
MAĎARSKO |
|
Systém A |
|||||||||||||||
HU-ÖKO-01 |
|
|
|||||||||||||||
HU-ÖKO-02 |
|
|
|||||||||||||||
IRSKO |
|
Systém A |
|||||||||||||||
IRL-OIB1 |
|
|
|||||||||||||||
IRL-OIB2 |
|
|
|||||||||||||||
IRL-OIB3 |
|
|
|||||||||||||||
ITÁLIE |
|
Systém A |
|||||||||||||||
IT-ASS |
|
|
|||||||||||||||
IT-ICA |
|
|
|||||||||||||||
IT-IMC |
|
|
|||||||||||||||
IT-BAC |
|
|
|||||||||||||||
IT-CPB |
|
|
|||||||||||||||
IT-CDX |
|
|
|||||||||||||||
IT-QCI |
|
|
|||||||||||||||
IT-ECO |
|
|
|||||||||||||||
IT-BSI |
|
|
|||||||||||||||
IT-ECS |
|
|
|||||||||||||||
IT-BZO |
|
|
|||||||||||||||
IT-ABC |
|
|
|||||||||||||||
IT-ANC |
|
|
|||||||||||||||
IT-SDL |
|
|
|||||||||||||||
IT-CTQ |
|
|
|||||||||||||||
IT-BZ-BZT |
|
|
|||||||||||||||
IT-BZ-INC |
|
|
|||||||||||||||
IT-BZ-IMO |
|
|
|||||||||||||||
IT-BZ-QCI |
|
|
|||||||||||||||
IT-BZ-BKT |
|
|
|||||||||||||||
LOTYŠSKO |
|
Systém A |
|||||||||||||||
LV-EQ |
|
|
|||||||||||||||
LV-STC |
|
|
|||||||||||||||
LITVA |
|
Systém B |
|||||||||||||||
LT-01 |
|
|
|||||||||||||||
LUCEMBURSKO |
|
Systém C |
|||||||||||||||
LU-BIO-01 |
|
|
|||||||||||||||
LU-BIO-04 |
|
|
|||||||||||||||
LU-BIO-05 |
|
|
|||||||||||||||
LU-BIO-06 |
|
|
|||||||||||||||
MALTA |
|
Systém C |
|||||||||||||||
MT01 |
|
|
|||||||||||||||
MT02 |
|
|
|||||||||||||||
NIZOZEMSKO |
|
Systém B |
|||||||||||||||
NL01 |
|
|
|||||||||||||||
POLSKO |
|
Systém C |
|||||||||||||||
RE-01/2005/PL |
|
|
|||||||||||||||
RE-02/2005/PL |
|
|
|||||||||||||||
RE-03/2005/PL |
|
|
|||||||||||||||
RE-04/2005/PL |
|
|
|||||||||||||||
RE-05/2005/PL |
|
|
|||||||||||||||
RE-06/2005/PL |
|
|
|||||||||||||||
RE-07/2005/PL |
|
|
|||||||||||||||
PORTUGALSKO |
|
Systém A |
|||||||||||||||
PT/AB 02 |
|
|
|||||||||||||||
PT/AB 03 |
|
|
|||||||||||||||
PT/AB 04 |
|
|
|||||||||||||||
PT/AB 05 |
|
|
|||||||||||||||
PT/AB 06 |
|
|
|||||||||||||||
PT/AB 07 |
|
|
|||||||||||||||
PT/AB 08 |
|
|
|||||||||||||||
PT/AB 09 |
|
|
|||||||||||||||
RUMUNSKO |
|
Systém A |
|||||||||||||||
RO-ECO-001 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-002 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-003 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-005 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-006 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-007 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-008 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-009 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-010 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-011 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-012 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-013 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-014 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-015 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-016 |
|
|
|||||||||||||||
RO-ECO-017 |
|
|
|||||||||||||||
SLOVENSKO |
|
Systém A |
|||||||||||||||
SK-02-BIO |
|
|
|||||||||||||||
SLOVINSKO |
|
Systém A |
|||||||||||||||
SI-01-EKO |
|
|
|||||||||||||||
SI-IKC-EKO |
|
|
|||||||||||||||
SI-BV-EKO |
|
|
|||||||||||||||
ŠPANĚLSKO |
|
Systém C |
|||||||||||||||
ES-AN-00-AE ES-CM-03-AE |
|
AN, CM |
|||||||||||||||
ES-AN-01-AE ES-AR-05/C-AE ES-CM-01-AE |
|
AN, AR, CM |
|||||||||||||||
ES-AN-03-AE |
|
AN |
|||||||||||||||
ES-AN-04-AE ES-AR-23/C-AE |
|
AN, AR |
|||||||||||||||
ES-AN-05-AE |
|
|
|||||||||||||||
ES-AR-AE |
|
AR |
|||||||||||||||
ES-AR-03/C-AE |
|
AR |
|||||||||||||||
ES-AN-06-AE ES-AR-17/C-AE |
|
AN, AR |
|||||||||||||||
ES-AR-18/C-AE |
|
AR |
|||||||||||||||
ES-AR-19/C-AE |
|
AR |
|||||||||||||||
ES-AS-AE |
|
AS |
|||||||||||||||
ES-BA-AE |
|
BA |
|||||||||||||||
ES-CA-AE |
|
CA |
|||||||||||||||
ES-CL-AE |
|
CL |
|||||||||||||||
ES-CM-01-AE |
|
CM |
|||||||||||||||
ES-CM-02-AE |
|
CM |
|||||||||||||||
ES-CM-03-AE |
|
CM |
|||||||||||||||
ES-CM-04-AE |
|
CM |
|||||||||||||||
ES-CN-AE |
|
CN |
|||||||||||||||
ES-CT-AE |
|
CT |
|||||||||||||||
ES-EX-01-AE |
|
EX Kontrola zpracovatelů a dovozců |
|||||||||||||||
ES-EX-02-AE |
|
EX Kontrola výrobců |
|||||||||||||||
ES-GA-AE |
|
GA |
|||||||||||||||
ES-MA-AE |
|
MA |
|||||||||||||||
ES-MU-AE |
|
MU |
|||||||||||||||
ES-NA-AE |
|
NA |
|||||||||||||||
ES-VAS-AE |
|
VAS |
|||||||||||||||
ES-RI-AE |
|
RI |
|||||||||||||||
ES-VA-AE |
|
VA |
|||||||||||||||
ŠVÉDSKO |
|
Systém A |
|||||||||||||||
SE Ekol 1 |
|
|
|||||||||||||||
SE Ekol 3 |
|
Na primární produkci a označování krmiv |
|||||||||||||||
SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ |
|
Systém A |
|||||||||||||||
UK 2 |
|
|
|||||||||||||||
UK 3 |
|
|
|||||||||||||||
UK 4 |
|
|
|||||||||||||||
UK 5 |
|
||||||||||||||||
UK 6 |
|
|
|||||||||||||||
UK 7 |
|
|
|||||||||||||||
UK 9 |
|
|
|||||||||||||||
UK 13 |
|
|
|||||||||||||||
UK 15 |
|
|
Země EHP a kódy |
Kontrolní orgán(y) nebo subjekt(y) |
Poznámky |
||||||
ISLAND |
|
Systém B |
||||||
IS-1 |
|
|
||||||
NORSKO |
|
Systém A |
||||||
N-001 |
|
|
INFORMACE TÝKAJÍCÍ SE EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO PROSTORU
Kontrolní úřad ESVO
26.3.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 72/50 |
Výzva k předložení připomínek podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3 k Dohodě mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora ke státní podpoře týkající se zdaňování kaptivních pojišťoven v Lichtenštejnsku
(2009/C 72/05)
Rozhodnutím č. 620/08/KOL ze dne 24. září 2008 uvedeným v závazném znění na stránkách následujících za tímto shrnutím zahájil Kontrolní úřad ESVO řízení podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3 k Dohodě mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora (dále jen „protokol“). Kopie tohoto rozhodnutí byla pro informaci zaslána lichtenštejnským orgánům.
Kontrolní úřad ESVO tímto vyzývá státy ESVO, členské státy EU a zúčastněné strany, aby předložily připomínky týkající se daného opatření do jednoho měsíce od zveřejnění tohoto oznámení na adresu Kontrolního úřadu ESVO:
EFTA Surveillance Authority |
Registry |
35, rue Belliard |
1040 Bruxelles/Brussel |
BELGIQUE/BELGIË |
Připomínky budou sděleny lichtenštejnským orgánům. Zúčastněné strany podávající připomínky mohou písemně a s uvedením důvodů požádat o zachování důvěrnosti ohledně své totožnosti.
SHRNUTÍ
Tuto věc zahájil Kontrolní úřad zasláním žádosti o informace lichtenštejnským orgánům dne 14. března 2007.
Na základě zákona ze dne 18. prosince 1997, kterým se mění zákon o daních Lichtenštejnska (1), zavedly lichtenštejnské orgány zvláštní daňová pravidla týkající se kaptivních pojišťoven.
Podle čl. 82 písm. a) odst. 1 zákona o daních platí kaptivní pojišťovny kapitálovou daň ve výši 1 ‰ z vlastního kapitálu společnosti. Pokud kapitál přesáhne 50 milionů, sazba daně se sníží na 0,75 ‰, a pokud přesáhne 100 milionů, pak na 0,5 ‰. Běžná sazba kapitálové daně činí 2 ‰.
Z ustanovení čl. 82 písm. a) ve spojení s článkem 73 zákona vyplývá, že kaptivní pojišťovny neodvádějí žádnou daň z příjmů.
Navíc podle čl. 88 písm. d) bodu 3 zákona o daních jsou podíly nebo části kaptivních pojišťoven osvobozeny od daně z kupónu, která zpravidla činí 4 %.
Podle předběžného stanoviska Kontrolního úřadu jsou kaptivní pojišťovny podniky ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Poskytují služby jedné společnosti nebo konkrétně vymezené skupině společností. Poskytování pojištění je služba, která je ve své podstatě hospodářskou činností. Kaptivní pojišťovna by za normálních okolností získávala příjmy z poskytovaných služeb. Skutečnost, že poskytuje služby pouze jednomu zákazníkovi nebo určené skupině zákazníků neznamená, že nevykonává hospodářskou činnost.
Podle předběžného stanoviska Kontrolního úřadu splňuje osvobození od daně z příjmů a snížení kapitálové daně také ostatní podmínky, na základě kterých by mohlo jít o státní podporu podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.
Částečné nebo úplně osvobození od daně s sebou nese ztrátu státních zdrojů. Společnosti jsou zvýhodněny osvobozením od poplatků, které by za normálních okolností odváděly ze svých rozpočtů. Způsobilé společnosti poskytují služby, se kterými obchodují smluvní strany Dohody o EHP a jsou tedy předmětem přeshraniční hospodářské soutěže. Opatření jsou selektivní, neboť jsou platná pouze pro určenou skupinu podniků. Kontrolní úřad neshledal, že by tato selektivnost představovala vnitřní logiku daňového systému.
Pokud jde o daň z kupónu, bylo by možné použít obdobné zdůvodnění. Mezi těmito dvěma druhy daní však existuje rozdíl plynoucí ze skutečnosti, že daň z kupónu je daní srážkovou. Osvobození od kupónové daně tedy zvýhodňuje vlastníky kaptivních pojišťoven. Těmi jsou obvykle (velké) podniky. Tyto druhy podniků tedy budou i přímými příjemci tohoto opatření podpory. Dále lze konstatovat, že kaptivní pojišťovny nepřímo těží z osvobození od daně z kupónu, protože budou atraktivnější pro investory a díky tomuto opatření jim proto bude i snadněji přístupný kapitál.
Opatření podpory spadající pod čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP jsou obecně neslučitelná s Dohodou o EHP, pokud na ně nelze vztáhnout odchylku podle čl. 61 odst. 2 nebo 3 Dohody o EHP. Podle předběžného stanoviska Kontrolního úřadu na zdanění kaptivních pojišťoven v Lichtenštejnsku nelze uplatnit žádnou odchylku podle těchto ustanovení. Vzhledem k tomu, že opatření byla přijata potom, co Lichtenštejnsko přistoupilo k Dohodě o EHP, by měla být každá neslučitelná podpora vrácena.
Závěr
V souvislosti s uvedenými skutečnostmi se Kontrolní úřad rozhodl zahájit formální vyšetřovací řízení v souladu s čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3. Zúčastněné strany mohou předložit své připomínky do jednoho měsíce od zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie.
(1) Zákon ze dne 18. prosince 1997, kterým se mění zákon o daních Lichtenštejnska, Sbírka zákonů z r. 1998, č. 36.
V Oznámení
ŘÍZENÍ TÝKAJÍCÍ SE PROVÁDĚNÍ POLITIKY HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
Komise
26.3.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 72/52 |
ROZHODNUTÍ č. 842
ze dne 23. prosince 2008
o zahájení řízení ve věci udělení povolení k vyhledávání a průzkumu podzemních a přírodních zdrojů ropy a plynu podle čl. 2 odst. 1 bodu 3 zákona o podzemních přírodních zdrojích v bloku 1–5 v lokalitě „Devetaki“ v oblastech Loveč, Pleven a Gabrovo a oznámení o plánovaném výběrovém řízení ve věci udělení povolení
(2009/C 72/06)
BULHARSKÁ REPUBLIKA
RADA MINISTRŮ
Podle čl. 5 odst. 2, čl. 42 odst. 1 bodu 1 a čl. 44 odst. 3 zákona o podzemních přírodních zdrojích a s ohledem na čl. 4 odst. 2 bod 16 a čl. 1 odst. 24a energetického zákona
RADA MINISTRŮ ROZHODLA:
1. |
zahájit řízení ve věci udělení povolení k vyhledávání a průzkumu ropy a zemního plynu v bloku 1–5 „Devetaki“ o rozloze 786,74 km2 a souřadnicemi bodů, jak jsou uvedeny a stanoveny na mapě v návrhu smlouvy o vyhledávaní a průzkumu, která je součástí dokumentace výběrového řízení; |
2. |
oznámit, že udělení povolení podle bodu 1 bude vycházet z výběrového řízení; |
3. |
stanovit, že období, na něž se vztahuje povolení k vyhledávání a průzkumu, bude trvat 5 let ode dne, kdy smlouva o vyhledávání a průzkumu vstoupí v platnost, a že podle čl. 31 odst. 3 zákona o podzemních přírodních zdrojích je možné toto období prodloužit; |
4. |
výběrové řízení ve věci udělení povolení podle bodu 1 se uskuteční 150. den po dni zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie v budově Ministerstva hospodářství a energetiky, ul. Triadica č. 8, Sofie; |
5. |
konečným termínem pro zakoupení dokumentace k výběrovému řízení je 17:00 hod. 120. dne po dni zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie; |
6. |
konečným termínem pro předložení oznámení o účasti ve výběrovém řízení je 17:00 hod. 130. dne po dni zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie; |
7. |
konečným termínem pro předložení žádostí o účast ve výběrovém řízení je 17:00 hod. 144. dne po dni zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie; |
8. |
výběrové řízení nebude vyžadovat osobní účast; |
9. |
cena za dokumentaci k výběrovému řízení je stanovena na 500 BGN; dokumentaci k výběrovému řízení lze zakoupit v místnosti č. 802 na Ministerstvu hospodářství a energetiky, ul. Triadica č. 8, Sofie, v době stanovené v bodě 5; |
10. |
účastníci výběrového řízení musí splnit požadavky uvedené v čl. 23 odst. 1 zákona o podzemních přírodních zdrojích; |
11. |
žádosti účastníků výběrového řízení budou posouzeny na základě navržených pracovních programů, nástrojů na ochranu životního prostředí a nástrojů odborného vzdělávání, bonusů a také podle jejich řídících a finančních kapacit; |
12. |
výše jistoty pro účast ve výběrovém řízení je stanovena na 10 000 BGN a je třeba ji zaplatit před termínem stanoveným v bodě 6 na bankovní účet Ministerstva hospodářství a energetiky, jak je uvedeno v dokumentaci řízení; |
13. |
v případě, že žádost uchazeče je zamítnuta, vrátí se jistota do 14 dnů po dni, v němž je uchazeči zamítnutí oznámeno; |
14. |
úspěšnému žadateli se jistota nevrátí, jistoty všech ostatních žadatelů budou vráceny do 14 dnů po zveřejnění rozhodnutí Rady ministrů o udělení povolení pro vyhledávání a průzkum v bulharském úředním věstníku; |
15. |
oznámení o účasti ve výběrovém řízení a návrhy žadatelů týkající se podmínek řízení je třeba předložit Ministerstvu hospodářství a energetiky, ul. Triadica č. 8, Sofia, v souladu s požadavky článku 46 zákona o podzemních přírodních zdrojích; |
16. |
žádosti o účast ve výběrovém řízení musí splňovat požadavky a podmínky uvedené v dokumentaci řízení; |
17. |
výběrové řízení se může konat, i je když účast povolena pouze jednomu žadateli; |
18. |
ministr pro hospodářství a energetiku je pověřen:
|
19. |
odvolání proti tomuto rozhodnutí lze podat u Nejvyššího správního soudu do 14 dnů po jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie. |
předseda vlády
Sergeï STANISHEV
hlavní tajemník Rady Ministrů
Veselin DAKOV
Prvopis,
vedoucí úřadu vlády
Veselin DAKOV
26.3.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 72/54 |
ROZHODNUTÍ č. 843
ze dne 23. prosince 2008
o zahájení řízení ve věci udělení povolení k vyhledávání a průzkumu podzemních a přírodních zdrojů ropy a plynu podle čl. 2 odst. 1 bodu 3 zákona o podzemních přírodních zdrojích v bloku 1–9 v lokalitě „Mizija“ v oblasti Vraca a oznámení o plánovaném výběrovém řízení ve věci udělení povolení
(2009/C 72/07)
BULHARSKÁ REPUBLIKA
RADA MINISTRŮ
Podle čl. 5 odst. 2, čl. 42 odst. 1 bodu 1 a čl. 44 odst. 3 zákona o podzemních přírodních zdrojích a s ohledem na čl. 4 odst. 2 bod 16 a čl. 1 odst. 24a energetického zákona
RADA MINISTRŮ ROZHODLA:
1. |
zahájit řízení ve věci udělení povolení k vyhledávání a průzkumu ropy a zemního plynu v bloku 1–9 „Mizija“ o rozloze 155,95 km2 a souřadnicemi bodů, jak jsou uvedeny a stanoveny na mapě v návrhu smlouvy o vyhledávaní a průzkumu, která je součástí dokumentace výběrového řízení; |
2. |
oznámit, že udělení povolení podle bodu 1 bude vycházet z výběrového řízení; |
3. |
stanovit, že období, na něž se vztahuje povolení k vyhledávání a průzkumu, bude trvat 5 let ode dne, kdy smlouva o vyhledávání a průzkumu vstoupí v platnost, a že podle čl. 31 odst. 3 zákona o podzemních přírodních zdrojích je možné toto období prodloužit; |
4. |
výběrové řízení ve věci udělení povolení podle bodu 1 se uskuteční 150. den po dni zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie v budově Ministerstva hospodářství a energetiky, ul. Triadica č. 8, Sofie; |
5. |
konečným termínem pro zakoupení dokumentace k výběrovému řízení je 17:00 hod. 120. dne po dni zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie; |
6. |
konečným termínem pro předložení oznámení o účasti ve výběrovém řízení je 17:00 hod. 130. dne po dni zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie; |
7. |
konečným termínem pro předložení žádostí o účast ve výběrovém řízení je 17:00 hod. 144. dne po dni zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie; |
8. |
výběrové řízení nebude vyžadovat osobní účast; |
9. |
cena za dokumentaci k výběrovému řízení je stanovena na 500 BGN; dokumentaci k výběrovému řízení lze zakoupit v místnosti č. 802 na Ministerstvu hospodářství a energetiky, ul. Triadica č. 8, Sofie, v době stanovené v bodě 5; |
10. |
účastníci výběrového řízení musí splnit požadavky uvedené v čl. 23 odst. 1 zákona o podzemních přírodních zdrojích; |
11. |
žádosti účastníků výběrového řízení budou posouzeny na základě navržených pracovních programů, nástrojů na ochranu životního prostředí a nástrojů odborného vzdělávání, bonusů a také podle jejich řídících a finančních kapacit; |
12. |
výše jistoty pro účast ve výběrovém řízení je stanovena na 10 000 BGN a je třeba ji zaplatit před termínem stanoveným v bodě 6 na bankovní účet Ministerstva hospodářství a energetiky, jak je uvedeno v dokumentaci řízení; |
13. |
v případě, že žádost uchazeče je zamítnuta, vrátí se jistota do 14 dnů po dni, v němž je uchazeči zamítnutí oznámeno; |
14. |
úspěšnému žadateli se jistota nevrátí, jistoty všech ostatních žadatelů budou vráceny do 14 dnů po zveřejnění rozhodnutí Rady ministrů o udělení povolení pro vyhledávání a průzkum v bulharském úředním věstníku; |
15. |
oznámení o účasti ve výběrovém řízení a návrhy žadatelů týkající se podmínek řízení je třeba předložit Ministerstvu hospodářství a energetiky, ul. Triadica č. 8, Sofia, v souladu s požadavky článku 46 zákona o podzemních přírodních zdrojích; |
16. |
žádosti o účast ve výběrovém řízení musí splňovat požadavky a podmínky uvedené v dokumentaci řízení; |
17. |
výběrové řízení se může konat, i je když účast povolena pouze jednomu žadateli; |
18. |
ministr pro hospodářství a energetiku je pověřen:
|
19. |
odvolání proti tomuto rozhodnutí lze podat u Nejvyššího správního soudu do 14 dnů po jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie. |
předseda vlády
Sergeï STANISHEV
hlavní tajemník Rady Ministrů
Veselin DAKOV
Prvopis,
vedoucí úřadu vlády
Veselin DAKOV
26.3.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 72/56 |
ROZHODNUTÍ č. 844
ze dne 23. prosince 2008
o zahájení řízení ve věci udělení povolení k vyhledávání a průzkumu podzemních a přírodních zdrojů ropy a plynu podle čl. 2 odst. 1 bodu 3 zákona o podzemních přírodních zdrojích v bloku 1–10 v lokalitě „Botevo“ v oblasti Vraca a Montana a oznámení o plánovaném výběrovém řízení ve věci udělení povolení
(2009/C 72/08)
BULHARSKÁ REPUBLIKA
RADA MINISTRŮ
Podle čl. 5 odst. 2, čl. 42 odst. 1 bodu 1 a čl. 44 odst. 3 zákona o podzemních přírodních zdrojích a s ohledem na čl. 4 odst. 2 bod 16 a čl. 1 odst. 24a energetického zákona
RADA MINISTRŮ ROZHODLA:
1. |
zahájit řízení ve věci udělení povolení k vyhledávání a průzkumu ropy a zemního plynu v bloku 1–10 „Botevo“ o rozloze 280,58 km2 a souřadnicemi bodů, jak jsou uvedeny a stanoveny na mapě v návrhu smlouvy o vyhledávaní a průzkumu, která je součástí dokumentace výběrového řízení; |
2. |
oznámit, že udělení povolení podle bodu 1 bude vycházet z výběrového řízení; |
3. |
stanovit, že období, na něž se vztahuje povolení k vyhledávání a průzkumu, bude trvat 5 let ode dne, kdy smlouva o vyhledávání a průzkumu vstoupí v platnost, a že podle čl. 31 odst. 3 zákona o podzemních přírodních zdrojích je možné toto období prodloužit; |
4. |
výběrové řízení ve věci udělení povolení podle bodu 1 se uskuteční 150. den po dni zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie v budově Ministerstva hospodářství a energetiky, ul. Triadica č. 8, Sofie; |
5. |
konečným termínem pro zakoupení dokumentace k výběrovému řízení je 17:00 hod. 120. dne po dni zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie; |
6. |
konečným termínem pro předložení oznámení o účasti ve výběrovém řízení je 17:00 hod. 130. dne po dni zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie; |
7. |
konečným termínem pro předložení žádostí o účast ve výběrovém řízení je 17:00 hod. 144. dne po dni zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie; |
8. |
výběrové řízení nebude vyžadovat osobní účast; |
9. |
cena za dokumentaci k výběrovému řízení je stanovena na 500 BGN; dokumentaci k výběrovému řízení lze zakoupit v místnosti č. 802 na Ministerstvu hospodářství a energetiky, ul. Triadica č. 8, Sofie, v době stanovené v bodě 5; |
10. |
účastníci výběrového řízení musí splnit požadavky uvedené v čl. 23 odst. 1 zákona o podzemních přírodních zdrojích; |
11. |
žádosti účastníků výběrového řízení budou posouzeny na základě navržených pracovních programů, nástrojů na ochranu životního prostředí a nástrojů odborného vzdělávání, bonusů a také podle jejich řídících a finančních kapacit; |
12. |
výše jistoty pro účast ve výběrovém řízení je stanovena na 10 000 BGN a je třeba ji zaplatit před termínem stanoveným v bodě 6 na bankovní účet Ministerstva hospodářství a energetiky, jak je uvedeno v dokumentaci řízení; |
13. |
v případě, že žádost uchazeče je zamítnuta, vrátí se jistota do 14 dnů po dni, v němž je uchazeči zamítnutí oznámeno; |
14. |
úspěšnému žadateli se jistota nevrátí, jistoty všech ostatních žadatelů budou vráceny do 14 dnů po zveřejnění rozhodnutí Rady ministrů o udělení povolení pro vyhledávání a průzkum v bulharském úředním věstníku; |
15. |
oznámení o účasti ve výběrovém řízení a návrhy žadatelů týkající se podmínek řízení je třeba předložit Ministerstvu hospodářství a energetiky, ul. Triadica č. 8, Sofia, v souladu s požadavky článku 46 zákona o podzemních přírodních zdrojích; |
16. |
žádosti o účast ve výběrovém řízení musí splňovat požadavky a podmínky uvedené v dokumentaci řízení; |
17. |
výběrové řízení se může konat, i je když účast povolena pouze jednomu žadateli; |
18. |
ministr pro hospodářství a energetiku je pověřen:
|
19. |
odvolání proti tomuto rozhodnutí lze podat u Nejvyššího správního soudu do 14 dnů po jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie. |
předseda vlády
Sergeï STANISHEV
hlavní tajemník Rady Ministrů
Veselin DAKOV
Prvopis,
vedoucí úřadu vlády
Veselin DAKOV
JINÉ AKTY
Komise
26.3.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 72/58 |
Zveřejnění žádosti podle čl. 6 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin
(2009/C 72/09)
Tímto zveřejněním se uděluje právo podat proti zápisu námitky podle článku 7 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 (1). Komise musí obdržet námitky do šesti měsíců po tomto zveřejnění.
PŘEHLED
NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006
„GRELOS DE GALICIA“
č. ES: ES-PGI-0005-0469-13.06.2005
CHOP ( ) CHZO ( X )
Tento přehled obsahuje hlavní body specifikace produktu pro informační účely.
1. Příslušný orgán členského státu:
Název: |
Subdirección General de Calidad y Agricultura ecológica — Dirección General de Industrias y Mercados Agroalimentarios — Secretaría General de Medio Rural del Ministerio de Medio Ambiente, y Medio Rural y Marino de España |
|||
Adresa: |
|
|||
Tel.: |
+34 913475394 |
|||
Fax: |
+34 913475410 |
|||
E-mail: |
sgcaae@mapya.es |
2. Skupina:
Název: |
CHAMPIVIL, S.L. y otros |
|||
Adresa: |
|
|||
Tel.: |
+34 9825112 22 |
|||
Fax: |
+34 982512135 |
|||
E-mail: |
info@champivil.com |
|||
Složení: |
Producenti/zpracovatelé (X) Ostatní ( ) |
3. Druh produktu:
Třída 1.6 – Ovoce, zelenina a obiloviny v nezměněném stavu nebo zpracované
4. Specifikace:
(přehled požadavků podle čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006)
4.1 Název:
„Grelos de Galicia“
4.2 Popis:
Jako produkt, na který se vztahuje chráněné zeměpisné označení „Grelos de Galicia“, se označuje vegetativní část určená k lidské spotřebě pocházející z rostlin druhu Brassica rapa L. var. rapa (obecně známých jako brukev řepák vodnice), a to ze skupin odrůd odpovídajících ekotypům Santiago a Lugo, jakož i z registrovaných obchodních odrůd „Grelos de Santiago“ a „Globo blanco de Lugo“, které reprezentují tyto dva ekotypy a prodávají se v čerstvém, zmrazeném a konzervovaném stavu.
Specifické vlastnosti této rostliny jsou: hlavní kořen s objemnější horní částí, na který navazuje rovný stonek, jež se v místě hrdla bulvy rozvětvuje. Spodní řapíkaté štětinaté listy, s malými širokými postranními laloky, listy se směrem ke konci zvětšují. Horní listy květného stonku mají podlouhlý výhonkový tvar a navazují na stonek, který svírají dvěma velkými zakulacenými postranními výhonky.
Označení „grelos“ se vztahuje bez rozdílu na vegetativní listy a stonky sklízené v průběhu životní cyklu rostliny (tzv. nabizas); a na listy a květné stonky sklízené bezprostředně před vykvetením, známé na mnoha místech v Galicii jako „cimos“.
Čerstvá vodnice se uvádí na trh v jednotných šaržích v souladu s původem a odrůdou v tradičních svazcích o hmotnosti přibližně 0,5 až 1 kg svázaných rostlinným stonkem či jinými materiály povolenými v příručce o jakosti.
Zmrazená vodnice se před zmrazením vytřídí, omyje, spaří a případně nařeže na menší kusy a zabalí se do přepravek, přičemž hmotnost vodnice v přepravkách a materiál, z něhož jsou přepravky, musí být povoleny platnými právními předpisy a musí být výslovně uvedeny v příručce o jakosti.
Vodnice uváděná na trh v konzervovaném stavu se zpracovává přirozeným způsobem, k nálevu se přidává pouze vařící voda a sůl, nepřidávají se acidifikační prostředky. Takto upravená vodnice se vloží do kovových obalů či skleněných nádob, přičemž její hmotnost je povolena platnými právními předpisy a výslovně uvedena v příručce o jakosti.
Organoleptické vlastnosti: Vodnice se nekonzumuje v čerstvém stavu. Aby bylo možné ji požít, je třeba ji po určitou dobu povařit, přičemž doba varu se liší dle jejího fenologického vývoje. Organoleptické vlastnosti se proto vztahují na vodnici, která je ve stavu vhodném ke spotřebě, jinými slovy k uvařené vodnici, ať už do tohoto stavu byla uvedena spotřebitelem či průmyslem.
Jedná se o tyto vlastnosti: jasně zelená barva, která před rozkvetením rostliny začíná tmavnout. Mírně kyselá a poněkud hořká chuť. Mírně vláknitá konzistence, která vyniká především tehdy, pokud má odrůda úzké listy se zvýšeným podílem řapíků. Nepříliš tvrdá v důsledku nízkého obsahu vlákniny.
4.3 Zeměpisná oblast:
Oblast pěstování se nachází ve všech obcích autonomní oblasti Galicie. Oblast zpracování a balení je shodná s oblastí produkce.
4.4 Důkaz původu:
Označením CHZO „Grelos de Galicia“ bude moci být označena pouze vodnice pěstovaná v souladu s podmínkami stanovenými ve specifikaci a v příručce o jakosti, přičemž vodnice musí pocházet z polí a od producentů zapsaných v příslušném rejstříku. Pouze vodnici s CHZO „Grelos de Galicia“ lze použít pro zpracování na produkt chráněný daným CHZO. Stejně tak bude moci ochrannou značku CHZO „Grelos de Galicia“ získat pouze vodnice upravená a/nebo zpracovaná v zařízeních zapsaných v příslušném rejstříku.
Všechny fyzické nebo právnické osoby, které jsou majiteli nemovitostí zapsaných v rejstřících, jakož i pole, sklady, průmysl a produkty budou podrobeny inspekcím a ověřením prováděným kontrolním orgánem za účelem kontroly, zda produkty označené CHZO „Grelos de Galicia“ splňují požadavky stanovené ve specifikaci a v příručce o jakosti.
4.5 Metoda produkce:
Osivo pochází z rostlin z ekotypů Santiago a Lugo, a to jak z odpovídajících povolených obchodních odrůd „Grelos de Santiago“ a „Globo blanco de Lugo“, tak z odpovídajících skupin odrůd pocházejících z opětné výsadby ve stejném podniku nebo z jiných pozemků zapsaných v registru pozemků chráněných CHZO „Grelos de Galicia“. Plodina se seje rozhazováním od poloviny srpna, přičemž datum závisí na oblasti a ranosti odrůdy. Sklizeň se provádí ručně, pokud možno v takovou denní dobu, kdy jsou teploty svěží. Vodice vyžaduje velmi opatrnou manipulaci, aby se zabránilo poškození listů, které by ovlivnilo jejich vzhled, a kromě toho by v důsledku poškození mohly být do rostliny zaneseny mikroorganismy způsobující nemoci. Je-li vodnice určena pro průmyslové zpracování, lze sklizeň provádět rovněž za použití mechanických prostředků. Ještě v den sklizně je vodnice přepravena do skladů či případně předána zpracovatelskému průmyslu, přičemž s rostlinou je třeba zacházet velmi opatrně, aby nedošlo k poškození.
Zpracování a balení vodnice je třeba provést ve vymezené geografické oblasti, jak to vyžadují citlivé podmínky manipulace a konzervace po sklizni. Proto je nezbytné, aby se tyto činnosti provedly ve vymezené zeměpisné oblasti z těchto důvodů:
— |
Zabránění zhoršení jakosti produktu: Vodnice je listová zelenina, která v časovém rozmezí od sklizně do přepravy do místa úpravy rychle podléhá zhoršení jakosti. Ztráta vody a buněčný rozklad vedou ke žloutnutí a vadnutí listů, čímž se snižuje možnost uvedení produktu na trh. Kromě toho má vodnice přidanou hodnotu jako funkční potravina, a to díky vysokému obsahu sloučenin, jako jsou glukosinoláty, flavonoidy, vitamíny atd. Po sklizni se však rychle začíná kazit jakost těchto a jiných sloučenin, což vede ke značné ztrátě nutriční hodnoty vodnice. Konkrétně je známo, že obsah vitamínu C se během dvou dní sníží o více než 50 % a u glukosinolátů (protirakovinových sloučenin) dochází ihned po sklizni k rychlému zhoršení jakosti. Na základě všech uvedených skutečností je třeba provést manipulaci, přepravu, uskladnění a zpracování ihned po sklizni ve lhůtě nepřekračující 24 hodin. Z tohoto důvodu je tedy nezbytné co možná nejvíce snížit vzdálenosti mezi místem sklizně a místem distribuce, balení a/nebo zpracování. |
— |
Zajištění sledovatelnosti a kontroly: Zeměpisná oblast kontrolního subjektu je vymezena zeměpisnou oblastí autonomní oblasti Galicie. Systém kontroly a osvědčování umožňuje zajistit původ a sledovatelnost vodnice „Grelos de Galicia“ pouze za předpokladu, že je upravena, zpracována a zabalena v dané oblasti. |
— |
Zachování charakteristických vlastností vodnice „Grelos de Galicia“ a ochrana její jakosti: Spotřeba a zpracování tohoto produktu má v autonomní oblasti Galicie pevnou tradici. Balením vodnice ve vymezené zeměpisné oblasti se výrazně přispívá k ochraně zvláštních vlastností a jakosti vodnice „Grelos de Galicia“. Odpovědnost za dodržování a kontrolu příslušných norem týkajících se přepravy, zpracování a balení vodnice proto mají producenti a kontrolní subjekt chráněného zeměpisného označení. Tito producenti a kontrolní subjekt disponují znalostmi a technologiemi nezbytnými pro zajištění správné manipulace s vodnicí „Grelos de Galicia“. |
4.6 Souvislost:
První zmínky o začlenění vodnice do systému střídání plodin pocházejí ze 13. století z různých městských spisů a z dokumentů o koupi a prodeji pocházejících z usedlostí zabývajících se pěstováním vodnice. Díky systému střídání plodin bylo možné využívat půdu v plném rozsahu, a to střídáním letních plodin, vodnice a zimních plodin.
Vodnice je vhodná pro pěstování ve vlhkém a mírném podnebí a je odolná vůči mrazu. Kromě toho vyžaduje úrodnou půdu střední konzistence s vysokým obsahem organických látek, která je hluboká, sypká a dobře odvodněná, avšak se zvýšenou hladinou průměrné vlhkosti. Takové klimatické a půdní podmínky nabízí rozsáhlé oblasti na území Galicie.
Vodnice je nedílnou součástí některých z nejtypičtějších pokrmů galicijské kuchyně, jako např. „Caldo“ či „Pote gallego“, „Cocido“ a „Lacón con grelos“, a je tak plodinou, díky níž se galicijská kuchyně odlišuje od ostatních regionů.
Existují četné historické a gastronomické zmínky o této plodině, které poukazují na její hluboké kořeny v galicijské kultuře. Různí etnografové a autoři v oblasti gastronomie jednoznačně zdůrazňují přítomnost a specifický charakter vodnice v tradiční galicijské kuchyni. Odkazy lze nalézt například ve spisech, jejichž autory jsou proslulý spisovatel Ramón Otero Pedrayo (Guia de Galicia, 1926), kritik v oblasti gastronomie Ángel Muro (Almanaque y conferencias culinarias, 1890–1905) či spisovatelé Emilia Pardo Bazán (La cocina española antigua, 1912), Manuel María Puga y Parga (La cocina práctica, 1905) a Álvaro Cunqueiro (A cociña galega, 1973).
Tento produkt je uveden jako typická galicijská zelenina v dokumentu Inventario Español de Productos Tradicionales zveřejněném Ministerstvem zemědělství, rybolovu a výživy v roce 1996.
4.7 Kontrolní subjekt:
Název: |
Instituto Galego da Calidade Alimentaria (INGACAL) |
|||
Adresa: |
|
|||
Tel.: |
+34 981540055 |
|||
Fax: |
+34 981540018 |
|||
E-mail: |
sxca.agri@xunta.es |
4.8 Označování:
Vodnice uváděná na trh pod chráněným zeměpisným označením „Grelos de Galicia“ musí být po osvědčení označena obchodní etiketou, která odpovídá vlastní značce každého producenta/balírny. Rovněž musí mít etiketu s označením CHZO s alfanumerickým kódem s příslušným očíslováním, schválenou a vydanou kontrolním orgánem, s úředním logem CHZO.
Na obchodní etiketě, jakož i na etiketě s chráněným označením se musí povinně uvést CHZO „Grelos de Galicia“.
Na etiketu lze případně uvést fenologický stav rostliny, rozlišující mezi „nabizas“ (vodnice sklizená před rozkvetením) a „cimos“ (vodnice sklizená po rozkvetení), jak je uvedeno v popisu produktu.
Pokud jde o vodnici podléhající zpracovatelským procesům, jež se liší od podmínek stanovených ve specifikaci, lze také povolit, že na etiketách se uvede, že produkt je zpracován společně s vodnicí chráněnou CHZO „Grelos de Galicia“, a to za předpokladu, že primární surovina splňuje podmínky stanovené ve specifikaci a příslušné normy uvedené v této souvislosti v příručce o jakosti.
(1) Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12.
26.3.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 72/62 |
Zveřejnění žádosti podle čl. 6 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin
(2009/C 72/10)
Tímto zveřejněním se uděluje právo podat proti zápisu námitky podle článku 7 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 (1). Komise musí obdržet námitky do 6 měsíců po tomto zveřejnění.
PŘEHLED
NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006
„MOUTARDE DE BOURGOGNE“
č. ES: FR-PGI-005-0503-25.10.2005
CHOP ( ) CHZO ( X )
Tento přehled obsahuje hlavní body specifikace produktu pro informační účely.
1. Příslušný orgán členského státu:
Název: |
Institut National des Appellations d'Origine (I.N.A.O.) |
|||
Adresa: |
|
|||
Tel.: |
+33 153898000 |
|||
Fax: |
+33 142255797 |
|||
E-mail: |
info@inao.gouv.fr |
2. Skupina:
Název: |
Association Moutarde de Bourgogne (AMB) |
||||
Adresa: |
|
||||
Tel.: |
+33 380288140 |
||||
Fax: |
+33 380288169 |
||||
E-mail: |
laure.ohleyer@cote-dor.chambagri.fr |
||||
Složení: |
producenti/zpracovatelé ( X ) ostatní ( X ) |
3. Druh produktu:
Třída 2.6: „Hořčičná pasta“
4. Specifikace:
(přehled požadavků podle čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006)
4.1 Název:
„Moutarde de Bourgogne“
4.2 Popis:
„Moutarde de Bourgogne“ je silná nebo extra silná hořčice s bílým vínem jasně žluté barvy a husté, homogenní a mazlavé konzistence. Vyznačuje se silnou vůní po burgundském bílém víně, silnou štiplavostí a výraznou chutí burgundského bílého vína.
4.2.1 Povolené složky a přísady:
— |
Hořčičná semena, vypěstovaná a skladovaná v Burgundsku |
— |
Ředicí tekutina: směs vody a burgundského bílého vína s chráněným označením původu, vyrobeného v burgundské vinařské oblasti, jehož podíl činí při zpracování minimálně 25 %. Jedná se o suchá bílá vína, vyrobená z tradičních burgundských odrůd aligoté a chardonnay. Vyznačují se silnou aromatičností a dlouhou dochutí. |
— |
Sůl, cukry, koření, přísady (povolené evropskou směrnicí o přísadách z roku 1995, s výjimkou umělých barviv, obilné mouky nebo jakéhokoli jiného stabilizátoru nebo zahušťovadla, přírodních nebo umělých hořčičných esencí, výtažku nebo esenciálního hořčičného oleje). |
4.2.2 Fyzikálně-chemické vlastnosti hořčice „Moutarde de Bourgogne“:
— |
Suchý výtažek ze semen > nebo = 24 % váhy hotového produktu. |
— |
Lipidy z hořčičných semen > nebo = 9 % váhy hotového produktu. |
— |
Množství zůstatkových semenných slupek v pastě je menší než 2 % celkové váhy. |
4.3 Zeměpisná oblast:
Semena musí být povinně pěstována a skladována v oblasti produkce, kde musí být vyráběna (zpracovávána) i hořčičná pasta. Tato oblast se skládá z departementů burgundského regionu, jimiž jsou Côte d'Or, Nièvre, Saône-et-Loire a Yonne.
Zeměpisná oblast byla stanovena na základě místních zvláštních zkušeností s pěstováním hořčičných semen a vína v Burgundsku, následně zpracovávaných do hořčičné pasty, z níž vzniká produkt s osobitými vlastnostmi (viz odstavec 4.6).
Hořčičná semena pěstovaná v Burgundsku mají specifické vlastnosti. Tyto vlastnosti byly pozorovány po staletí. Charles Estienne, osobní lékař Františka I., soudil, že kvalita hořčice vyráběné v Burgundsku je vyšší díky rostlině hořčice (obecný název rostliny, z níž pocházejí hořčičná semena). Hořčice se až do druhé světové války pěstovala v lesích na uhlířských mýtinách. Po spálení dřevěného uhlí byla půda na mýtině bohatá na draslík a příznivá pro pěstování hořčice (a vysoký obsah hořčičné esence v semenech), kterou uhlíři seli v březnu a sklízeli v srpnu. Kromě toho pěstování hořčice vyhovuje burgundské, poměrně stálé, polokontinentální klima. Pěstování hořčice totiž nevyžaduje velké množství vody. Je velmi dobře přizpůsobena srážkovému deficitu a vysokým teplotám. Velmi špatně snáší příliš vlhké pozdní jaro. Po několika desetiletích útlumu bylo pěstování hořčice v Burgundsku obnoveno z iniciativy průmyslových producentů hořčičné pasty s cílem zajistit kvalitu produkce suroviny a zlepšit kvalitu hotového produktu. Tento program obnovy sdružuje výzkumné organizace, Zemědělskou komoru departementu Côte d'Or, regionální skladovatele, zemědělce a zpracovatele. Byly vybrány odrůdy se specifickými vlastnostmi, které odpovídají půdně klimatickým zvláštnostem Burgundska a zároveň i požadavkům zpracovatelů na kvalitu.
Uvnitř této oblasti však byla vymezena zóna, v níž lze hořčici pěstovat. Tato oblast byla definována se zřetelem ke geologickým a půdně klimatickým hlediskům, vymezujícím prostředí příznivé pro pěstování hořčice, to jest s vyloučením kyselé hnědozemě a výše položených podolizovaných půd. Pěstitelské pokusy prokázaly omezené možnosti těchto půd vzhledem k nízké plnosti semen a nedostatečnému obsahu těkavého isothiokyanátu, přičemž nelze získat charakteristickou hořčičnou pastu.
4.4 Důkaz původu:
Je zajištěno sledování v průběhu celého procesu výroby burgundské hořčice, od pěstitelského pozemku až po úpravu pasty, a to pomocí normalizovaných dokumentů. Hořčičná semena se sklízí pouze na registrovaných pozemcích uvnitř pěstitelské zóny zanesené v seznamu CHZO. Tyto pozemky musí vyhovovat výběrovým kritériím pro plán produkce. Zemědělci dodávají produkci skladovatelům v Burgundsku. Všichni účastníci produkce hořčičných semen, skladování nebo zpracování jsou povinni vést normalizovanou dokumentaci. U hořčičných semen a upravené pasty se v průběhu výroby provádějí analytické zkoušky.
4.5 Metoda produkce:
Pro pěstování hořčičných semen jsou povoleny pouze odrůdy semen, vybrané Asociací pro burgundskou hořčici (Association Moutarde de Bourgogne – AMB) a pocházející z druhů Brassica juncea s „tmavým tegumentem“, Brassica juncea se „světlým tegumentem“ a Brassica nigra. Byl vypracován plán produkce, uvádějící osívané plochy, výběr pozemků a jejich začlenění do zóny CHZO. Semena jsou po sklizni dodávána skladovateli, který se nachází v Burgundsku a který zajišťuje sledovatelnost, čištění a skladování semen.
Partie semen jsou v této etapě předmětem schvalování, při němž lze kontrolovat dodržování následujících kritérií:
— |
Burgundský původ semen a odrůd vybraných AMB |
— |
Výskyt zelených nebo nezralých semen v maximálním podílu 1,5 % (stupeň I a II) |
— |
Výskyt cizorodých semen: maximálně 0,3 % u stupně I, maximálně 0,5 % u stupně II |
— |
Absence hmyzu, plísně, zapaření |
— |
Velikost semen: hmotnost tisíce zrn (HTZ) > 2,35 g (HTZ > 2 g za výjimečných klimatických podmínek) |
— |
Voda a těkavé látky: 4,2 až 9 % hmotnosti |
— |
Tuky: 28 až 42 % suché hmotnosti |
— |
Těkavý isothiokyanát: 0,7 až 0,94 % suché hmotnosti |
— |
Proteiny: 24,2 až 30,8 % suché hmotnosti |
Po tomto schválení se semena upravují a dodávají průmyslovým zpracovatelům v dané zeměpisné oblasti. Semena se drtí a zalévají ředicí tekutinou (voda + víno). Používá se bílé víno s chráněným označením původu, vyráběné v burgundské vinařské oblasti. V této etapě se extrahuje jádro semene a vzniká prvotní hořčičná pasta. Tato pasta se dále cedí, aby se odstranily semenné slupky. Takto se získá hustá, jasně žlutá, homogenní a mazlavá pasta, která se „odvzdušní“. Při této etapě a následném odpočinku se vyvíjí štiplavost hořčice. Pasta se poté skladuje a upravuje.
4.6 Souvislost:
Souvislost se zeměpisným původem se zakládá na starobylých regionálních zkušenostech, historii pěstování hořčice v Burgundsku, silné dějinné spojitosti mezi hořčicí a burgundskými vinicemi, jakož i na odvěké dobré pověsti.
4.6.1 Stanovená kvalita:
„Moutarde de Bourgogne“, vyznačující se silnou štiplavostí, se získává smísením hořčičných semen, pěstovaných a skladovaných v Burgundsku, s ředicí tekutinou, složenou z vody, soli, cukru, koření a nejméně 25 % suchého bílého vína z tradičních burgundských odrůd. Tato bílá vína se vyznačují silnou aromatičností a dlouhou dochutí a dodávají burgundské hořčici silnou a typickou vůni i výraznou chuť po burgundském bílém víně, které ji odlišují od ostatních hořčic. Suchý extrakt a lipidy ze semen musí dosahovat více než 24 %, respektive 9 %.
4.6.2 Dobrá pověst:
Historické vazby mezi Burgundskem a hořčicí jsou velice úzké. Traduje se, že v roce 1336 na slavnosti pořádané burgundským vévodou Odonem IV. na počest Filipa VI. se spotřeboval celý vinný sud (206,75 l) hořčice. Od 16. století vznikaly stanovy cechu výrobců hořčice (dijonského v roce 1634 nebo beaunského v roce 1647). Až do 19. století byla výroba záležitostí malých provozoven. Průmyslová revoluce zasáhla i výrobu hořčice. Burgundští výrobci se předháněli ve vynalézavosti, mezi nimi například dijonský výrobce M. GREY, který si v roce 1850 nechal registrovat u Akademie umění, věd a literatury stroj umožňující výrazně zvýšit produktivitu. V období mezi léty 1750 a 1984 se uvádí 263 výrobců hořčice. Taková hustota nebyla zjištěna v žádném jiném francouzském regionu.
Hořčičné semeno se v Burgundsku pěstuje odedávna, neboť již osobní lékař Františka I. Charles Estienne soudil, že hořčice vyráběná v Burgundsku je kvalitativně lepší díky rostlině hořčice, „kterážto zde roste nejlépe ze všelikých zemí“.
Víno a hořčice jsou úzce spojeny. V roce 1911 přisuzoval A. BERTHIOT dobré jméno hořčice kvalitě výroby, která podle něho zahrnuje drcení nejlepších semen a jejich mísení ve zvláštní tekutině charakteristické pro Burgundsko: kyselé šťávě získané lisováním nedozrálých hroznů bílých odrůd. Když byly vinohrady s těmito keři zničeny phylloxerou, zaměřili se výrobci na podřadnější kyselá bílá vína, která byla nahrazena roubovanými ušlechtilými odrůdami. Používáním bílého vína místo octa se dosahuje organolepticky typické hořčice.
Výrobci hořčice začali záhy používat název „Moutarde de Bourgogne“. V roce 1891 byla registrována značka „Moutarde de Bourgogne, extra-blanche supérieure“ (Prvotřídní extra světlá burgundská hořčice) u soudu v Sens (89) a v roce 1903 ochranná známka „Moutarde Jacquemart au pur verjus de Bourgogne“ (Jacquemartova hořčice z čistého burgundského nezralého vína) u obchodního soudu v Dijonu. Snahy o odkaz na Burgundsko a tradici ve volbě značky ve spojení s názvem samotným svědčí o trvalé proslulosti burgundské hořčice. Lze uvést například značky „Jean-sans-Peur“(Jan Nebojácný), „Téméraire“(Karel Smělý), „Moutarde à la cuillère de la Belle Bourguignonne“(Hořčice na lžíci krásné Burgunďanky), „La Bourguignonne“(Burgunďanka).
4.6.3 Lidský faktor, zvláštní zkušenosti:
Pěstování hořčičného semene v Burgundsku bylo až do druhé světové války významné. Po roce 1945 se průmysloví výrobci snažili pěstování v regionu udržet. Svaz výrobců hořčice vydal za tím účelem publikaci o pěstování hořčice. Nad těmito snahami vítězila konkurence jiných olejnin a světový trh.
Teprve na počátku 90. let se pěstování semen výrazněji obnovilo. V současnosti se zaměření a úsilí odvětví sbíhají:
— |
průmysloví výrobci usilují o diversifikaci dodavatelů a přiměřené zvládnutí kvality výroby suroviny. Proto za účelem zlepšení kvality hotového výrobku hodlají usměrňovat oběh semen, |
— |
zemědělci ze své pozice hledají možnost, jak diversifikovat produkci a zhodnocovat ji na regionální úrovni. |
Byl proto ustaven řídicí výbor pro zdárné obnovení pěstitelství:
— |
Státní vysoká agronomická škola v Dijonu a Státní agronomický výzkumný ústav pro genetický výzkum: zvýšení produktivity, specifická kvalita semen podle kritérií AMB, |
— |
zemědělská komora departementu Côte d'Or pro aplikovaný výzkum a experimentování, |
— |
regionální skladovatelé pro sklizňovou logistiku a úpravu semen, |
— |
zemědělci, kteří ve skutečnosti testují referenční vzorky, vyvinuté na experimentálních plochách, a pěstují dostatečné množství semen, aby průmysloví výrobci mohli provádět výrobní zkoušky, |
— |
francouzská federace uzenářů, lahůdkářů a zpracovatelů masa a výrobci, kteří provádějí různé výrobní zkoušky: pilotní testy v průmyslovém a poloprůmyslovém měřítku. |
Tato spolupráce umožnila doporučit pro řízení CHZO dvě odrůdy.
Souběžně s tímto výzkumem se zvýšila produkce z asi 350 ha v roce 1933 na 1 230 ha v roce 2003.
4.7 Kontrolní subjekt:
Název: |
CERTIPAQ |
|||
Adresa: |
|
|||
Tel.: |
+33 145309292 |
|||
Fax: |
+33 145309300 |
|||
E-mail: |
certipaq@certipaq.com |
4.8. Označování:
Označení obsahuje následující údaje:
— |
Obchodní název: „Moutarde de Bourgogne“ |
— |
Logo CHZO |
(1) Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12.
26.3.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 72/67 |
Zveřejnění žádosti podle čl. 6 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin
(2009/C 72/11)
Tímto zveřejněním se uděluje právo podat proti zápisu námitky podle článku 7 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 (1). Komise musí obdržet námitky do šesti měsíců po tomto zveřejnění.
PŘEHLED
NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006
„ŠTAJERSKO PREKMURSKO BUČNO OLJE“
č. ES: SI-PGI-0005-0418-29.10.2004
CHOP ( ) CHZO (X)
Tento přehled obsahuje hlavní body specifikace produktu pro informační účely.
1. Příslušný orgán členského státu:
Název: |
Ministrstvo za kmetijstvo, gozdarstvo in prehrano RS |
|||
Adresa: |
|
|||
Tel.: |
+386 14789109 |
|||
Fax: |
+386 14789055 |
|||
E-mail: |
varnahrana.mkgp@gov.si |
2. Skupina:
Název: |
GOLICA GIZ |
|||
Adresa: |
|
|||
Tel.: |
+386 28432611 |
|||
Fax: |
+386 28432613 |
|||
E-mail: |
— |
|||
Složení: |
producenti/zpracovatelé( X ) ostatní ( ) |
3. Druh produktu:
Třída: 1.5 Oleje a tuky (máslo, margarin, olej atd.)
4. Specifikace:
(přehled požadavků podle čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006)
4.1 Název:
„Štajersko prekmursko bučno olje“
4.2 Popis:
Štajersko prekmursko bučno olje je nerafinovaný jedlý rostlinný olej vyrobený lisováním pražených tykvových semen vysoké jakosti získaných z tykve olejné.
Olej Štajersko prekmursko bučno olje má tmavě zelenou barvu, která může přecházet až do červené, a vyznačuje se aromatickou vůni a chutí. Z hlediska složení olej sestává z mastných kyselin prospěšných pro zdraví: obsahuje přibližně 20 % nasycených mastných kyselin, přibližně 35 % mononenasycených mastných kyselin a 45 % polynenasycených mastných kyselin.
Je rovněž vydatným zdrojem tokoferolů, neboť na 100 g oleje obsahuje přibližně 50 mg vitaminu E. V oleji jsou zastoupeny i další vitaminy, mikroprvky, karotenoidy, vzácné aminokyseliny a přírodní barvivo (chlorofyl).
4.3 Zeměpisná oblast:
Zeměpisná oblast, v níž se z tykvových semen vyrábí olej Štajersko prekmursko bučno olje, je vymezena linií procházející z Dravogradu do lokalit Slovenj Gradec, Mislinja a Velenje (kde dělicí čáru tvoří hlavní komunikace), Šoštanj, Mozirje, Nazarje, Vransko, Prebold, Zabukovica a Laško. Pokračuje podél řek Savinja a Sáva lokalitami Radeče, Sevnica, Krško a Brežica do Obrežje a dále podél státní hranice s Chorvatskem ke státní hranici s Maďarskem, podél státní hranice s Maďarskem ke státní hranici s Rakouskem a poté podél státní hranice s Rakouskem (pohoří Karavanke) do Dravogradu.
4.4 Důkaz původu:
Všichni producenti oleje Štajersko prekmursko bučno olje musí být zapsáni v rámci stanovené zeměpisné oblasti a tykvová semena musí zpracovávat na tykvový olej v souladu se specifikací. Musí vést záznamy o prodejcích a o množství tykvových semen, kterým disponuje každý prodejce, o datu analýzy, výsledcích chemických rozborů a o fyzikálních a chemických parametrech. Producenti musí rovněž vypracovávat zprávy o produkčním postupu a uvádět v nich spotřebu surovin, materiálů a množství vyprodukovaného oleje.
Veškeré tyto faktory sleduje certifikační subjekt, který je akreditován podle evropské normy EN 45011.
4.5 Metoda produkce:
K produkci oleje Štajersko prekmursko bučno olje lze použít různé druhy tykvových semen, které však musí splnit stanovené požadavky na jakost.
Uvedená tykvová semena lze produkovat i mimo stanovenou zeměpisnou oblast, ovšem na olej Štajersko prekmursko bučno olje musí být zpracovány v rámci stanovené zeměpisné oblasti.
1. |
Sklizeň tykvových semen (kontroly fyzikálně-chemických parametrů (nečistoty, vlhkost, obsah oleje, podíl poškozených semen) a kontroly vzhledu). |
2. |
Skladování semen. |
3. |
Čištění semen (odstranění nečistot). |
4. |
Sušení semen pro dosažení 6–7 % obsahu vlhkosti. |
5. |
Drcení semen. |
6. |
Promísení. |
7. |
Pražení semen (maximální teplota pražené hmoty činí 120 °C, 30–60 minut). |
8. |
Lisování pražené hmoty. |
9. |
Sedimentace tykvového oleje. |
10. |
Kontrola jakosti (fyzikálně-chemická analýza a organoleptická analýza). |
11. |
Plnění a označování. |
4.6 Souvislost:
Olej Štajersko prekmursko bučno olje je kulinářskou specialitou zeměpisné oblasti uvedené v bodě 4.3. Produkce oleje z tykvových semen v oblasti Štajerska a Prekmurje je tradicí, o níž svědčí písemné zápisy o vynálezu prvního lisu na olej z tykvových semen v obci Fram již v roce 1750. Rozsáhlá produkce tykvových semen v uvedeném regionu vedla k založení několika závodů zaměřených na zpracování tykvových semen na olej tradičními metodami (v lokalitách Slovenska Bistrica, Središče ob Dravi, Selo pri Pragerskem atd.). V roce 1904 založil v obci Slovenska Bistrica Albert Stigar závod na zpracování tykvových semen na olej tradičními metodami. V oblasti Premurje se nenachází větší zpracovatelské podniky, nýbrž jen malé podniky, které patří zemědělcům. Jeden z takovýchto podniků vlastní v obci Vadarci (oblast Goričko) Feri Vučak. Tato lisovna olejů existuje již 130 let a v jeho rodině ji provozuje již čtvrtá generace.
Dobré jméno oleje Štajersko prekmursko bučno olje se šíří i za hranicemi Slovinska v ostatních evropských zemích, USA, Austrálii, Rusku atd., což dokládá mj. ocenění za nejinovativnější produkt v soutěži IFE07 (The International food&drink event), která se uskutečnila v roce 2007 v Londýně.
4.7 Kontrolní subjekt:
Název: |
Bureau Veritas d.o.o. |
|||
Adresa: |
|
|||
Tel.: |
+386 14757670 |
|||
Fax: |
+386 14747602 |
|||
E-mail: |
info@bureauveritas.si |
4.8 Označování:
Pokud je olej Štajersko prekmursko bučno olje balen uvnitř zeměpisné oblasti, může každý producent použít vlastní obal a etiketu, ovšem na etiketě či jinde na obalu musí být uveden chráněný název Štajersko prekmursko bučno olje, barevné logo oleje Štajersko prekmursko bučno olje a odpovídající symbol Společenství či vnitrostátní symbol jakosti.
Pokud je produkt balen mimo stanovenou zeměpisnou oblast, musí být zaručena vysledovatelnost původu oleje Štajersko prekmursko bučno olje. I v tomto případě musí být na obalu oleje Štajersko prekmursko bučno olje uveden chráněný název, logo a odpovídající symbol Společenství.
(1) Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12.