15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/2

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 1. července 2008 – Švédské království, Maurizio Turco v. Rada Evropské unie, Dánské království, Finská republika, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Komise Evropských společenství

(Spojené věci C-39/05 P a C-52/05 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Přístup k dokumentům orgánů - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Právní poradenství)

(2008/C 209/02)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Švédské království (zástupci: K. Wistrand a A. Falk, zmocněnci), Maurizio Turco (zástupci: O. Brouwer a C. Schillemans, avocaten)

Vedlejší účastník podporující žalobce: Nizozemské království (zástupci: H. G. Sevenster, C. M. Wissels a M. de Grave, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Rada Evropské unie (zástupci: J.-C. Piris, M. Bauer a B. Driessen, zmocněnci), Dánské království (zástupci: B. Weis Fogh, zmocněnec), Finská republika (zástupci: A. Guimaraes-Purokoski a J. Heliskoski, zmocněnci), Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: V. Jackson, S. Nwaokolo a T. Harris, zmocněnci, a J. Stratford, barrister), Komise Evropských společenství (zástupci: M. Petite, C. Docksey a P. Aalto, zmocněnci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) ze dne 23. listopadu 2004, Turco v. Rada (T-84/03), kterým Soud zamítl žalobu T-84/03 směřující ke zrušení rozhodnutí Rady částečně zamítajícího návrh podaný M. Turcem s cílem získat přístup k některým dokumentům, které byly na programu 2455. zasedání Rady Spravedlnost a vnitřní věci, konaného ve dnech 14. a 15. října 2002.

Výrok

Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 23. listopadu 2004, Turco v. Rada (T-84/03), se zrušuje v rozsahu, v němž se týká rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 19. prosince 2002, kterým byl M. Turcovi odepřen přístup ke stanovisku právní služby Rady č. 9077/02, týkajícímu se návrhu směrnice Rady stanovící minimální požadavky pro přijímání žadatelů o azyl ve členských státech, a v němž jak M. Turcovi, tak Radě ukládá, že ponesou každý polovinu nákladů řízení.

2)	Rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 19. prosince 2002, kterým byl M. Turcovi odepřen přístup ke stanovisku právní služby Rady č. 9077/02, se zrušuje.

Radě Evropské unie se ukládá náhrada nákladů řízení vynaložených Švédským královstvím v rámci řízení o kasačním opravném prostředku, jakož i nákladů vynaložených M. Turcem jak v uvedeném řízení, tak v řízení v prvním stupni, které vyústilo ve vydání uvedeného rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství.

4)	Dánské království, Nizozemské království, Finská republika, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Rada Evropské unie, jakož i Komise Evropských společenství ponesou vlastní náklady řízení o kasačním opravném prostředku.

5)	Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení v prvním stupni.

(1) Úř. věst. C 106, 30.4.2005.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/3

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 12. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Portugalská republika

(Věc C-462/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Přípustnost - Překážka věci pravomocně rozsouzené - Šestá směrnice o DPH - Článek 4 odst. 5 první pododstavec, čl. 12 odst. 3 písm. a) a čl. 28 odst. 2 písm. e))

(2008/C 209/03)

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: R. Lyal a M. Afonso, zmocněnci)

Žalovaná: Portugalská republika (zástupci: L. Fernandes, Â. Seiça Neves a R. Laires, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení článků 12 a 28 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) – Zachovávání snížené sazby 5 % u mýtného za přejezd mostů nad řekou Tejo v Lisabonu

Výrok

Portugalská republika tím, že ponechala v platnosti právní předpisy, podle nichž se na mýtné za silniční přejezd přes řeku Tejo v Lisabonu uplatňuje snížená sazbu DPH ve výši 5 %, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 12 a 28 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady 2001/4/ES ze dne 19. ledna 2001.

2)	Portugalské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 60, 11.3.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/3

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 19. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Spolková republika Německo

(Věc C-39/06) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Státní podpory - Dotace na investice a podporu zaměstnanosti - Povinnost navrácení - Neprovedení - Zásada ochrany legitimního očekávání)

(2008/C 209/04)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: K. Gross a T. Scharf, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo (zástupci: M. Lumma a C. Schulze-Bahr, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení článku 249 ES a článků 1, 2 a 3 rozhodnutí Komise 2003/643/ES ze dne 13. května 2003 o státní podpoře poskytnuté Německem ve prospěch Kahla Porzellan GmbH a Kahla/Thüringen Porzellan GmbH [zveřejněno pod č. K (2003) 1520; podpora č. C 62/00, ex NN 142/99 (Úř. věst. L 227, s. 12)] – Nepřijetí nezbytných opatření k navrácení podpor prohlášených za neslučitelné se společným trhem ve stanovené lhůtě

Výrok

Spolková republika Německo tím, že nepřijala všechna nezbytná opatření k navrácení podpor, které byly čl. 1 odst. 2 písm. d) a g) rozhodnutí Komise ze dne 30. října 2002, které je uvedeno v rozhodnutí 2003/643/ES ze dne 13. května 2003 o státní podpoře poskytnuté Německem ve prospěch Kahla Porzellan GmbH a Kahla/Thüringen Porzellan GmbH, prohlášeny za neslučitelné se společným trhem, porušila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 1 až 3 tohoto rozhodnutí.

2)	Spolkové republice Německo se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 60, 11.3.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/4

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 26. června 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof – Německo) – Finanzamt Hamburg-Am Tierpark v. Burda GmbH, dříve Burda Verlagsbeteiligungen GmbH

(Věc C-284/06) (1)

(Daňové právní předpisy - Svoboda usazování - Směrnice 90/435/EHS - Korporační daň - Společný systém zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států - Kapitálová společnost - Rozdělování příjmů a přírůstků obchodního majetku - Srážková daň - Daňový zápočet - Zacházení s akcionáři rezidenty a akcionáři nerezidenty)

(2008/C 209/05)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Finanzamt Hamburg-Am Tierpark

Žalovaná: Burda GmbH, dříve Burda Verlagsbeteiligungen GmbH

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Bundesfinanzhof – Výklad čl. 5 odst. 1 směrnice Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (Úř. věst. L 225, s. 6; Zvl. vyd. 09/01, s. 147), nyní čl. 5 směrnice Rady 2003/123/ES ze dne 22. prosince 2003, kterou se mění směrnice 90/435/EHS o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (Úř. věst. L 7, s. 41; Zvl. vyd. 09/02, s. 3) – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví, že příjmy a přírůstky obchodního jmění dceřinné společnosti se v případě vyplácení zisků její mateřské společnosti zdaňují, ačkoli by zdanitelné nebyly, kdyby si je dceřiná společnost ponechala – Výklad článků 43, 56 a 58 Smlouvy o ES – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví, že se rozdělení zisků kapitálové společnosti započte na její vlastní kapitál, což vede ke zdanění i v případě vyplácení dividend akcionářům- nerezidentům, kteří nemohou ze své vlastní daňové povinnosti odečíst korporační daň.

Výrok

Ustanovení vnitrostátního práva, které stanoví, že v případě vyplacení zisku dceřinou společností její mateřské společnosti se zdaňují příjmy a přírůstky obchodního majetku dceřiné společnosti, které by nebyly zdaněny, kdyby si je tato společnost, namísto jejich vyplacení mateřské společnosti, ponechala, nezakládá srážkovou daň ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států.

Článek 52 Smlouvy o ES (nyní, po změně, článek 43 ES) musí být vykládán tak, že nebrání použití takového vnitrostátního ustanovení, jako je § 28 odst. 4 zákona z roku 1996 o korporační dani (Körperschaftsteuergesetz 1996), ve znění rozhodném pro spor v původním řízení, na jehož základě se na zdanění zisků vyplacených dceřinou společností, která je rezidentem v členském státě, ve prospěch její mateřské společnosti uplatní tentýž opravný mechanismus bez ohledu na to, zda je mateřská společnost rezidentem v témže, či jiném členském státě, ačkoli, na rozdíl od případu mateřské společnosti-rezidenta, nepřiznává členský stát, v němž je dceřiná společnost rezidentem, mateřské společnosti-nerezidentovi nárok na daňový zápočet.

(1) Úř. věst. C 237, 30.9.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/4

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 19. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-319/06) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Vysílání pracovníků - Volný pohyb služeb - Směrnice 96/71/ES - Předpisy o veřejném pořádku - Odpočinek v týdnu - Povinnost předložení dokumentů týkajících se vysílání na prostou žádost vnitrostátních orgánů - Povinnost uvést zmocněnce ad hoc s bydlištěm v Lucembursku, který uchovává veškeré dokumenty nezbytné pro účely kontrol)

(2008/C 209/06)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: J. Enegren a G. Rozet, zmocněnci)

Žalovaný: Lucemburské velkovévodství (zástupce: C. Schiltz, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení článků 49 ES a 50 ES a nesprávné provedení čl. 3 odst. 1 a 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (Úř. věst. L 18, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 431) – Povinnost mít zmocněnce ad hoc s bydlištěm v Lucembursku, který uchovává veškeré dokumenty nezbytné pro účely kontrol – Použití vnitrostátních ustanovení týkajících se pracovních podmínek a podmínek zaměstnání, které jednak překračují a jednak nesplňují požadavky směrnice.

Výrok

Lucemburské velkovévodství tím, že

—

prohlásilo ustanovení čl. 1 odst. 1 bodů 1, 2, 8 a 11 zákona ze dne 20. prosince 2002 o provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a pravidlech kontroly používání pracovního práva za donucující ustanovení v oblasti vnitrostátního veřejného pořádku;

—	úplně neprovedlo ustanovení čl. 3 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb;

—	v článku 7 odst. 1 zákona ze dne 20. prosince 2002 stanovilo podmínky přístupu k údajům nezbytně nutným pro kontrolu příslušnými vnitrostátními orgány tak, že jim chybí jasnost nezbytná pro zajištění právní jistoty podniků chtějících vysílat pracovníky do Lucemburska, a

—	v článku 8 uvedeného zákona stanovilo povinnost, že dokumenty nezbytné pro kontrolu se mají uchovávat v Lucembursku u zmocněnce ad hoc, který zde má bydliště,

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 3 odst. 1 směrnice 96/71 ve spojení s odstavcem 10 tohoto článku, jakož i z článků 49 ES a 50 ES.

2)	Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 224, 16.9.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/5

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 26. června 2008 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Sigmaringen, Verwaltungsgericht Chemnitz – Německo) – Arthur Wiedemann (C-329/06) v. Land Baden-Württemberg a Peter Funk (C-343/06) v. Stadt Chemnitz

(Spojené věci C-329/06 a C-343/06) (1)

(Směrnice 91/439/EHS - Vzájemné uznávání řidičských průkazů - Odnětí řidičského průkazu v členském státě z důvodu užívání omamných látek nebo alkoholu - Nový řidičský průkaz vydaný v jiném členském státě - Odmítnutí uznat řidičské oprávnění v prvním členském státě - Bydliště, které není v souladu se směrnicí 91/439/EHS)

(2008/C 209/07)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Sigmaringen, Verwaltungsgericht Chemnitz

Účastníci původního řízení

Žalobci: Arthur Wiedemann (C-329/06), Peter Funk (C-343/06)

Žalovaní: Land Baden-Württemberg (C-329/06) a Stadt Chemnitz (C-343/06)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Verwaltungsgericht Sigmaringen – Výklad čl. 1 odst. 2, čl. 7 odst. 1 písm. a) a čl. 8 odst. 2 a odst. 4, jakož i přílohy III směrnice Rady 91/439/EHS ze dne 29. července 1991 o řidičských průkazech (Úř. věst. L 237, s. 1; Zvl. vyd. 07/01, s. 317), ve znění směrnice Rady 96/47/ES ze dne 23. července 1996, kterou se mění směrnice 91/439/EHS o řidičských průkazech (Úř. věst. L 235, s. 1; Zvl. vyd. 07/02, s. 467) – Odmítnutí uznání platnosti řidičského průkazu získaného v jiném členském státě podvodným jednáním jeho držitele, kterému byl správním rozhodnutím odňat národní řidičský průkaz ve státě bydliště z důvodu užívání omamných látek – Zneužití práva

Výrok

Článek 1 odst. 2, čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 2 a 4 směrnice Rady 91/439/EHS ze dne 29. července 1991 o řidičských průkazech, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 ze dne 29. září 2003, musejí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát za takových okolností, jako jsou okolnosti věcí v původních řízeních, odmítl na svém území uznat řidičské oprávnění vyplývající z řidičského průkazu vydaného později jiným členským státem v období, v němž dotčené osobě nebyl uložen zákaz žádat o nový řidičský průkaz, a tudíž platnost tohoto řidičského průkazu, pokud držitel tohoto řidičského průkazu nesplnil podmínky vyžadované v tomto prvním členském státě pro vydání nového řidičského průkazu po odnětí předchozího řidičského průkazu, včetně zkoušky způsobilosti k řízení osvědčující, že důvody zmíněného odnětí již pominuly.

Za stejných okolností zmíněná ustanovení nebrání tomu, aby členský stát odmítl na svém území uznat řidičské oprávnění vyplývající z řidičského průkazu vydaného později jiným členským státem, pokud bylo na základě údajů v něm uvedených nebo jiných nesporných informací pocházejících z členského státu vydání prokázáno, že v době, kdy byl zmíněný řidičský průkaz vydán, neměl jeho držitel – jemuž byl na území prvního členského státu odňat předchozí řidičský průkaz – obvyklé bydliště na území členského státu vydání.

Článek 1 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 a 4 směrnice 91/439, ve znění nařízení č. 1882/2003, brání tomu, aby členský stát, který je podle této směrnice povinen uznat řidičské oprávnění vyplývající z řidičského průkazu vydaného jiným členským státem, předběžně pozastavil toto oprávnění, zatímco tento členský stát vydání ověřuje podmínky vydání tohoto řidičského průkazu. Naopak v témže kontextu zmíněná ustanovení nebrání tomu, aby členský stát rozhodl o pozastavení zmíněného oprávnění, pokud z údajů uvedených ve zmíněném řidičském průkazu nebo z jiných nesporných informací pocházejících z tohoto jiného členského státu vyplývá, že podmínka bydliště uložená v čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice nebyla splněna v době vydání tohoto řidičského průkazu.

(1) Úř. věst. C 249, 14.10.2006.

Úř. věst. C 281, 18.11.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/6

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 26. června 2008 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Chemnitz – Německo) – Matthias Zerche (C-334/06), Manfred Seuke (C-336/06) v. Landkreis Mittweida a Steffen Schubert (C-335/06) v. Landkreis Mittlerer Erzgebirgskreis

(Spojené věci C-334/06 až C-336/06) (1)

(2008/C 209/08)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Chemnitz

Účastníci původního řízení

Žalobci: Matthias Zerche (C-334/06), Manfred Seuke (C-336/06), Steffen Schubert (C-335/06)

Žalovaní: Landkreis Mittweida, Landkreis Mittlerer Erzgebirgskreis

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Verwaltungsgericht Chemnitz – Výklad čl. 1 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 a odst. 4 směrnice Rady 91/439/EHS ze dne 29. července 1991 o řidičských průkazech (Úř. věst. L 237, s. 1; Zvl. vyd. 07/01, s. 317) – Odmítnutí uznání platnosti řidičského průkazu vydaného jiným členským státem po uplynutí doby zákazu uložené držiteli, jemuž byl odňat národní řidičský průkaz pro řízení ve stavu opilosti, jelikož dotčená osoba nebyla schopna předložit lékařsko-psychologický posudek nezbytný pro získání nového řidičského průkazu ve státě bydliště – Zneužití práva

Výrok

(1) Úř. věst. C 261, 28.10.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/7

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 1. července 2008 – Chronopost SA (C-341/06 P), La poste (C-342/06 P) v. Union française de l'express (UFEX), DHL Express (France) SAS, Federal express international (France) SNC, CRIE SA, Komise Evropských společenství, Francouzská republika

(Spojené věci C-341/06 P a C-342/06 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Zachování pravidel řízení před Soudem - Rozsudek Soudu - Zrušení - Vrácení věci - Druhý rozsudek Soudu - Složení soudního kolegia - Státní podpory - Poštovní oblast - Veřejný podnik pověřený poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu - Logistická a obchodní podpora poskytnutá dceřiné společnosti - Dceřiná společnost, která nepůsobí ve vyhrazeném odvětví - Převod expresní poštovní činnosti na tuto dceřinou společnost - Pojem,státní podpory' - Rozhodnutí Komise - Podpora a převod nepředstavující státní podpory - Odůvodnění)

(2008/C 209/09)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky): Chronopost SA (zástupce: D. Berlin, advokát) (C-341/06 P), La Poste (zástupce: H. Lehman, advokát) (C-342/06 P)

Další účastnice řízení: Union française de l'express (UFEX), DHL Express (France) SAS, Federal express international (France) SNC, CRIE SA, Komise Evropských společenství (zástupce: C. Giolito, zmocněnec), Francouzská republika (zástupci: G. de Bergues a F. Million, zmocněnci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek proti rozsudku Soudu prvního stupně (třetího rozšířeného senátu) ze dne 7. června 2006, Ufex a další v. Komise (T-613/97), kterým tento zrušil rozhodnutí Komise 98/365/ES ze dne 1. října 1997 o podporách údajně poskytnutých Francií SFMI-Chronopost v rozsahu, v němž toto stanoví, že ani logistická a obchodní podpora poskytnutá La Poste své dceřiné společnosti SFMI-Chronopost, ani převod Postadex nepředstavují státní podporu ve prospěch SFMI-Chronopost – Porušení práva na spravedlivý proces z důvodu neexistence nestrannosti Soudu (soudní kolegium částečně shodné s kolegiem, jež vydalo dřívější rozsudek zrušený Soudním dvorem) – Zneužití pravomoci a porušení článků 230 ES a 253 ES – Porušení pojmu státní podpory, a tudíž článku 87 ES.

Výrok

Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 7. června 2006, UFEX a další v. Komise (T-613/97) se zrušuje jednak v rozsahu, v němž zrušuje rozhodnutí Komise 98/365/ES ze dne 1. října 1997 o podporách poskytnutých Francií SFMI-Chronopost v části, v níž shledává, že ani logistická a obchodní podpora poskytnutá La Poste její dceřiné společnosti, a sice SFMI-Chronopost, ani převod Postadex, nepředstavují státní podporu ve prospěch SFMI-Chronopost, a jednak v rozsahu, v němž v důsledku toho stanoví náhradu nákladů řízení.

2)	Žaloba podaná pod č. věci T-613/97 k Soudu prvního stupně Evropských společenství se zamítá.

3)	Každý účastník řízení, jakož i Francouzská republika ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 249, 14.10.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/8

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 19. června 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesvergabeamt – Rakousko) – pressetext Nachrichtenagentur GmbH v. Republik Österreich (Bund), APA-OTS Originaltext-Service GmbH, APA Austria Presse Agentur registrierte Genossenschaft mit beschränkter Haftung

(Věc C-454/06) (1)

(Veřejné zakázky - Směrnice 92/50/EHS - Postupy při zadávání veřejných zakázek na služby - Pojem „zadávání zakázky“)

(2008/C 209/10)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesvergabeamt

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: pressetext Nachrichtenagentur GmbH

Odpůrci: Republik Österreich (Bund), APA-OTS Originaltext-Service GmbH, APA Austria Presse Agentur registrierte Genossenschaft mit beschränkter Haftung

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Bundesvergabeamt – Výklad článku 82 ES, čl. 3 odst. 1, článků 8 a 9 a čl. 11 odst. 3 písm. b) směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby (Úř. věst. L 209, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 322), čl. 1 odst. 3 a čl. 2 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (Úř. věst. L 395, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 246), jakož i obecných zásad práva Společenství – Smlouva o poskytování služeb uzavřená na dobu neurčitou jménem státu s tiskovou agenturou, považovanou za jedinou vnitrostátní tiskovou agenturu, mimo postup veřejného zadávání zakázek – Převod výkonu různých částí smlouvy se souhlasem zadavatele na společnost plně kontrolovanou poskytovatelem, jakož i jiné změny smlouvy týkající se vzdání se práva na výpověď smlouvy zadavatelem, odměn za poskytnutá plnění a slevy poskytnuté ve prospěch zadavatele – Kvalifikování nebo nekvalifikování těchto pozdějších změn jako „nové zadávání“ vyžadující předchozí zveřejnění vyhlášení zakázky.

Výrok

Pojem „zadávání“ v čl. 3 odst. 1 a v článcích 8 a 9 směrnice 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby musí být vykládán v tom smyslu, že nezahrnuje takovou situaci, jako je situace v původním řízení, v níž jsou služby poskytované zadavateli původním poskytovatelem převedeny na jiného poskytovatele založeného ve formě kapitálové společnosti, jejímž jediným společníkem je původní poskytovatel, který vykonává kontrolu nad novým poskytovatelem a udílí mu pokyny, takže původní poskytovatel má i nadále odpovědnost za dodržování smluvních závazků.

Pojem „zadávání“ v čl. 3 odst. 1 a v článcích 8 a 9 směrnice 92/50 musí být vykládán v tom smyslu, že nezahrnuje přizpůsobení původní smlouvy změněným vnějším podmínkám, jakými jsou konverze ceny původně vyjádřené ve vnitrostátní měně na euro, minimální snížení této ceny za účelem zaokrouhlení a odkaz na nový cenový index, který nahradil dříve určený index, jak bylo stanoveno v původní smlouvě.

Pojem „zadávání“ v čl. 3 odst. 1 a v článcích 8 a 9 směrnice 92/50 musí být vykládán v tom smyslu, že nezahrnuje takovou situaci, jako je situace v původním řízení, v níž zadavatel prostřednictvím dodatku ke smlouvě sjednaného s poskytovatelem během doby platnosti zakázky na služby, kterou s ním uzavřel na dobu neurčitou, obnovil na dobu tří let ustanovení o vzdání se práva výpovědi, které již v okamžiku sjednání nového ustanovení neplatilo, a sjednal s ním stanovení výraznějších rabatů, než byly ty, které byly původně určeny pro určité ceny stanovené podle množství v určité oblasti.

(1) Úř. věst. C 326, 30.12.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/8

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 12. června 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Regeringsrätten – Švédsko) – Skatteverket v. Gourmet Classic Ltd

(Věc C-458/06) (1)

(Pravomoc Soudního dvora - Směrnice 92/83/EHS - Harmonizace struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů - Článek 20 první odrážka - Alkohol obsažený ve víně na vaření - Osvobození od harmonizované spotřební daně)

(2008/C 209/11)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Regeringsrätten

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Skatteverket

Žalovaná: Gourmet Classic Ltd

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Regeringsrätten – Výklad čl. 20 první odrážky směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (Úř. věst. L 316, s. 21) – Osvobození od spotřební daně – Výrobek na bázi vína, s obsahem alkoholu 4,8 % na 100 kg připraveného výrobku, určeného na vaření

Výrok

Alkohol obsažený ve víně na vaření musí být, přesahuje-li skutečný obsah alkoholu 1,2 % objemových, klasifikován jako líh uvedený v čl. 20 první odrážce směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů.

(1) Úř. věst. C 326, 30.12.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/9

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 12. června 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Court of Appeal – Spojené království) – O2 Holdings Limited & O2 (UK) Limited v. Hutchison 3G UK Limited

(Věc C-533/06) (1)

(Ochranné známky - Směrnice 89/104/EHS - Článek 5 odst. 1 - Výlučné právo majitele ochranné známky - Užívání označení totožného nebo podobného ochranné známce ve srovnávací reklamě - Omezení účinků ochranné známky - Srovnávací reklama - Směrnice 84/450/EHS a 97/55/ES - Článek 3a odst. 1 - Podmínky přípustnosti srovnávací reklamy - Použití ochranné známky soutěžitele nebo označení podobného této ochranné známce)

(2008/C 209/12)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Court of Appeal

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: O2 Holdings Limited & O2 (UK) Limited

Žalovaná: Hutchison 3G UK Limited

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Cour of Appeal – Výklad čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) první směrnice Rady 89/104/ES ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92) a čl. 3a směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klamavé reklamy (Úř. věst. L 250, s. 17; Zvl. vyd. 15/01, s. 227) – Užívání ochranné známky jiného soutěžitele v reklamě za účelem srovnání vlastností a zvláště ceny zboží nebo služeb prodávaných zadavatelem reklamy se zbožím nebo službami tohoto soutěžitele

Výrok

Článek 5 odst. 1 a 2 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách a čl. 3a odst. 1 směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klamavé reklamy, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES ze dne 6. října 1997, je nutno vykládat tak, že majitel zapsané ochranné známky není oprávněn zakázat ve srovnávací reklamě, která splňuje všechny podmínky přípustnosti stanovené ve výše uvedeném čl. 3a odst. 1, užívání označení shodného nebo podobného jeho ochranné známce třetími osobami.

Nicméně, jestliže jsou splněny podmínky vyžadované v čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice 89/104 pro zákaz použití označení totožného nebo podobného zapsané ochranné známce, je vyloučeno, aby srovnávací reklama, ve které je zmiňované označení použito, splňovala podmínku přípustnosti upravenou v čl. 3a odst. 1 písm. d) směrnice 84/450, ve znění směrnice 97/55.

Článek 5 odst. 1 písm. b) směrnice 89/104 je nutno vykládat tak, že majitel zapsané ochranné známky není oprávněn zakázat, aby třetí osoby ve srovnávací reklamě užívaly označení podobné této ochranné známce pro zboží nebo služby totožné s těmi, pro něž byla zmiňovaná ochranná známka zapsána, nebo jim podobné, jestliže toto užívání nezpůsobí u veřejnosti nebezpečí záměny, a to bez ohledu na skutečnost, zda srovnávací reklama splňuje všechny podmínky přípustnosti uvedené v článku 3a směrnice 84/450, ve znění směrnice 97/55.

(1) Úř. věst. C 56, 10.3.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/10

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 1. července 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Dioikitiko Efeteio Athinon – Řecko) – Motosykletistiki Omospondia Ellados NPID (MOTOE) v. Elliniko Dimosio

(Věc C-49/07) (1)

(Články 82 ES a 86 ES - Pojem „podnik“ - Neziskové sdružení, které v Řecku zastupuje Mezinárodní motocyklovou federaci - Pojem „hospodářská činnost“ - Zvláštní právo stanovené zákonem vydávat souhlasné stanovisko k žádostem o povolení předloženým za účelem organizace motocyklových závodů - Souběžný výkon takových činností, jako je organizace motocyklových závodů, jakož i uzavírání sponzorských, reklamních a pojistných smluv)

(2008/C 209/13)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Dioikitiko Efeteio Athinon

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Motosykletistiki Omospondia Ellados NPID (MOTOE)

Žalovaný: Elliniko Dimosio

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Dioikitiko Efeteio Athinon – Výklad článků 82 ES a 86 ES – Pojem „podnik“ – Neziskové automobilové sdružení (ELPA), které v Řecku zastupuje Mezinárodní motocyklovou federaci a které má výlučné právo povolovat závody v motoristických disciplínách – Sdružení, které souběžně vykonává takové hospodářské činnosti, jako je reklama, pojištění, uzavírání sponzorských smluv a financování cen

Výrok

Právnická osoba, jejíž činnosti spočívají nejen v účasti na správních rozhodnutích povolujících organizaci motocyklových závodů, ale rovněž v tom, že sama takové závody organizuje a v tomto rámci uzavírá sponzorské, reklamní a pojistné smlouvy, spadá do působnosti článků 82 ES a 86 ES. Tyto články brání vnitrostátní právní úpravě, která právnické osobě, která organizuje motocyklové závody a v tomto rámci uzavírá sponzorské, reklamní a pojistné smlouvy, přiznává pravomoc vydávat souhlasné stanovisko k žádostem o povolení předloženým za účelem organizace takových závodů, aniž by tato pravomoc podléhala omezením, povinnostem a kontrole.

(1) Úř. věst. C 95, 28.4.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/10

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 24. června 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation – Francie) – Commune de Mesquer v. Total France SA, Total International Ltd

(Věc C-188/07) (1)

(Směrnice 75/442/EHS - Nakládání s odpady - Pojem „odpad“ - Zásada „znečišťovatel platí“ - Držitel - Předchozí držitelé - Výrobce výrobku, z něhož odpad vznikl - Ropné látky a těžký topný olej - Havárie - Úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené ropným znečištěním - Fond)

(2008/C 209/14)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Commune de Mesquer

Žalované: Total France SA, Total International Ltd

Předmět

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Cour de cassation – Výklad článku 1 směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech (Úř. věst. L 194, s. 39; Zvl. vyd. 15/01, s. 23), ve znění směrnice 91/156/EHS ze dne 18. března 1991 (Úř. věst. L 78, s. 32; Zvl. vyd. 15/02, s. 3), a položky Q 4 přílohy I, jakož i čl. 1 písm. b) a c) a článku 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech (Úř. věst. L 114, s. 9) – Pojem odpad – Otázka zahrnutí ropných látek a těžkého topného oleje, samotného nebo smíchaného s vodou a pískem – Odpovědnost výrobce nebo držitele odpadu v případě přepravy uskutečněné třetí osobou

Výrok

Taková látka, jako je látka dotčená v původním řízení, tedy těžký topný olej prodaný jako palivo, nepředstavuje odpad ve smyslu směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech, ve znění rozhodnutí Komise 96/350/ES ze dne 24. května 1996, je-li využívána nebo uváděna na trh za hospodářsky výhodných podmínek a může-li být skutečně použita jako palivo bez potřeby předchozího procesu zpracování.

Ropné látky vypuštěné do moře v důsledku havárie lodi, které byly smíšeny s vodou, jakož i s usazeninami a byly rozneseny podél pobřeží, kde byly vyvrženy, představují odpad ve smyslu čl. 1 písm. a) směrnice 75/442, ve znění rozhodnutí 96/350, pokud již nemohou být využity nebo uvedeny na trh bez předchozího procesu zpracování.

Pro účely použití článku 15 směrnice 75/442, ve znění rozhodnutí 96/350, ve vztahu k vypuštění ropných látek do moře v důsledku havárie, které způsobilo znečištění pobřeží členského státu:

—

může vnitrostátní soud považovat prodejce těchto ropných látek a nájemce plavidla, které je přepravovalo, za původce uvedeného odpadu ve smyslu čl. 1 písm. b) směrnice 75/442, ve znění rozhodnutí 96/350, a přitom za „předchozího držitele“ odpadu pro účely použití čl. 15 první části druhé odrážky této směrnice, pokud tento soud vzhledem k okolnostem, které je schopen posoudit pouze on sám, dospěje k závěru, že tento prodejce-nájemce přispěl k riziku vzniku znečištění způsobeného uvedenou havárií, zejména pokud nepřijal opatření k předejití takové události, jako například opatření týkající se volby plavidla;

—

ukáže-li se, že náklady spojené s odstraněním odpadu vzniklého vypuštěním ropných látek do moře v důsledku havárie nejsou nahrazeny Mezinárodním fondem pro náhradu škod způsobených ropným znečištěním nebo nemohou být takto nahrazeny z důvodu překročení výše odškodnění stanovené pro tuto škodnou událost a že ustanovení vnitrostátního práva členského státu, včetně práva vyplývajícího z mezinárodních úmluv, o omezení či zproštění odpovědnosti brání tomu, aby tyto náklady byly nahrazeny vlastníkem plavidla nebo nájemcem plavidla, přestože je třeba je považovat za „držitele“ ve smyslu čl. 1 písm. c) směrnice 75/442, ve znění rozhodnutí 96/350, bude tedy muset takové vnitrostátní právo k zajištění náležitého provedení článku 15 této směrnice umožnit, aby byly uvedené náklady nahrazeny výrobcem výrobku, z něhož vznikl odpad, který se takto rozšířil. Nicméně v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ může být takový výrobce povinen nahradit tyto náklady pouze tehdy, pokud v důsledku své činnosti přispěl k riziku vzniku znečištění způsobeného havárií plavidla.

(1) Úř. věst. C 129, 9.6.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/11

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 19. června 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State van België – Belgie) – Nationale Raad van Dierenkwekers en Liefhebbers VZW, Andibel VZW v. Belgické království

(Věc C-219/07) (1)

(Článek 30 ES - Nařízení (ES) č. 338/97 - Ochrana druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin - Zákaz držení některých druhů savců uvedených v tomto nařízení nebo druhů, na které se toto nařízení nevztahuje - Držení povolené v jiných členských státech)

(2008/C 209/15)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Raad van State van België

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Nationale Raad van Dierenkwekers en Liefhebbers VZW, Andibel VZW

Žalované: Belgické království

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Raad van State van België – Výklad článku 30 ES a nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (Úř. věst. L 61, s. 1; Zvl. vyd. 15/03, s. 136) – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví seznam druhů, jež mohou být drženy v dotčeném členském státě, která má za následek vyloučení držení druhů uvedených v přílohách B, C a D nařízení, jakož i druhů, na které se nevztahuje nařízení – Povolené držení v jiných členských státech, jejichž právní předpisy jsou v souladu s nařízením.

Výrok

Články 28 ES a 30 ES, samostatně nebo ve spojení s nařízením Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jaká je dotčena ve věci v původním řízení, podle které se zákaz dovozu savců patřících k jiným druhům než těm, které jsou výslovně uvedeny v této právní úpravě, jejich držení a obchodování s nimi vztahuje na druhy savců, které nejsou uvedeny v příloze A tohoto nařízení, pokud ochrana nebo dodržení zájmů a požadavků zmíněných v bodech 27 až 29 tohoto rozsudku nemohou být zajištěny stejně účinně opatřeními, která méně omezují obchod uvnitř Společenství.

Předkládajícímu soudu přísluší ověřit:

—	zda vytvoření a následné změny vnitrostátního seznamu druhů savců, jejichž držení je povoleno, spočívá na objektivních a nediskriminačních kritériích;

—	zda je upraven postup umožňující zúčastněným osobám dosáhnout zápisu druhů savců na tento seznam, zda je tento postup snadno dostupný, zda je možné ukončit jej v přiměřených lhůtách a zda, pokud dojde k zamítnutí zápisu, které musí být odůvodněno, je umožněn jeho soudní přezkum;

—

zda žádosti o zápis druhu savců na uvedený seznam nebo směřující k uplatnění individuální výjimky ve vztahu k držení exemplářů druhů, které nejsou uvedeny v tomto seznamu, mohou příslušné správní orgány zamítnout, pouze pokud držení exemplářů dotyčných druhů představuje skutečné riziko pro ochranu výše uvedených zájmů a požadavků; a

—

zda takové podmínky, jaké jsou uvedeny v čl. 3a odst. 2 bodu 3 písm. b) a bodu 6 zákona ze dne 14. srpna 1986 o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat, ve znění zákona ze dne 4. května 1995, týkající se držení exemplářů druhů savců, které nejsou zmíněny na tomto seznamu, jsou objektivně odůvodněné a nepřekračují to, co je nezbytné k zajištění účelu, který sleduje vnitrostátní právní úprava jako celek.

(1) Úř. věst. C 155, 7.7.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/12

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 19. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Francouzská republika

(Věc C-220/07) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2002/22/ES - Elektronické komunikace - Určení podniků majících povinnost poskytování univerzální služby - Nesprávné provedení)

(2008/C 209/16)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: J.-P. Keppenne a M. Shotter, zmocněnci)

Žalovaná: Francouzská republika (zástupci: G. de Bergues a B. Messmer, zmocněnci)

Předmět

Nesplnění povinnosti státem – Nesprávné provedení [článků 8, 12 a 13] směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (Úř. věst. L 108, s. 51; Zvl. vyd. 13/29, s. 367) – Povinnost určit podniky mající povinnost poskytovat univerzální službu prostřednictvím účinného, objektivního, průhledného a nediskriminačního mechanismu – Vnitrostátní právní předpisy, které a priori vylučují hospodářské subjekty, které nejsou schopny zajistit poskytování této služby na celém území státu

Výrok

Francouzská republika tím, jakým způsobem do vnitrostátního práva provedla ustanovení týkající se určování podniků schopných zajistit poskytování univerzální služby, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 8 odst. 2, z článků 12 a 13, jakož i z přílohy IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě).

2)	Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 211, 8.9.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/12

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 24. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-272/07) (1)

(Veřejné zakázky - Směrnice 2004/18/ES - Koordinace postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2008/C 209/17)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Stromsky a D. Kukovec, zmocněnci)

Žalované: Lucemburské velkovévodství (zástupce: C. Schiltz, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Nepřijetí právních předpisů nezbytných k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132) ve stanovené lhůtě

Výrok

Lucemburské velkovévodství tím, že v předepsané lhůtě nepřijalo všechny právní a správní předpisy potřebné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice.

2)	Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 211, 8.9.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/13

Usnesení Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 23. dubna 2008 [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice (Chancery Division) – Spojené království] – The Test Claimants in the CFC and Dividend Group Litigation v. Commissioners of Inland Revenue

(Věc C-201/05) (1)

(Článek 104 odstavec 3 první pododstavec jednacího řádu - Svoboda usazování - Volný pohyb kapitálu - Přímé daně - Korporační daň - Akciové dividendy, které společnost-nerezident platí společnosti-rezidentovi - Předpisy o ovládaných zahraničních společnostech (OZS) - Situace týkající se třetí země - Kvalifikace dostupných žalob proti daňové správě - Odpovědnost členského státu za porušení práva Společenství)

(2008/C 209/18)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court of Justice (Chancery Division)

Účastníci původního řízení

Žalobce: The Test Claimants in the CFC and Dividend Group Litigation

Žalovaný: Commissioners of Inland Revenue

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – High Court of Justice (Chancery Division) – Výklad článků 43 ES, 49 ES a 56 ES – Vnitrostátní daňové právní předpisy – Korporační daň – Osvobození – Dividendy placené jinými společnostmi společnosti usazené na vnitrostátním území – Situace, která se liší podle státu, kde jsou jiné společnosti usazeny

Výrok

Článek 43 ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právním předpisům členského státu, které osvobozují od korporační daně dividendy, které společnost-rezident obdrží od jiné společnosti-rezidenta, zatímco této dani podrobují dividendy, které společnost-rezident obdrží od společnosti-nerezidenta, ve které společnost-rezident vlastní podíl, jenž jí umožňuje vykonávat nepochybný vliv na rozhodování této společnosti, a tak určovat její činnost, přičemž poskytují slevu na dani v souvislosti s daní skutečně uhrazenou rozdělující společností v členském státě, jehož je rezidentem, nepřevyšuje-li daňová sazba použitelná na dividendy zahraničního původu daňovou sazbu použitelnou na dividendy vnitrostátního původu a je-li sleva na dani alespoň rovna částce uhrazené v členském státě rozdělující společnosti až do výše částky daně uplatněné v členském státě společnosti-příjemce.

Článek 56 ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právním předpisům členského státu, které osvobozují od korporační daně dividendy, které společnost-rezident obdrží od jiné společnosti-rezidenta, zatímco této dani podrobují dividendy, které společnost-rezident obdrží od společnosti-nerezidenta, ve které společnost-rezident vlastní alespoň 10 % hlasovacích práv, přičemž poskytují slevu na dani v souvislosti s daní skutečně uhrazenou rozdělující společností v členském státě, jehož je rezidentem, nepřevyšuje-li daňová sazba použitelná na dividendy zahraničního původu daňovou sazbu použitelnou na dividendy vnitrostátního původu a je-li sleva na dani alespoň rovna částce uhrazené v členském státě rozdělující společnosti až do výše částky daně uplatněné v členském státě společnosti-příjemce.

Článek 56 ES musí být dále vykládán v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, které osvobozují od korporační daně dividendy, které společnost-rezident obdrží od jiné společnosti-rezidenta, zatímco této dani podrobují dividendy, které společnost-rezident obdrží od společnosti-nerezidenta, ve které vlastní méně než 10 % hlasovacích práv, aniž by této společnosti-rezidentu poskytly slevu na dani v souvislosti s daní skutečně uhrazenou rozdělující společností ve státě, jehož je rezidentem.

Článek 56 ES musí být vykládán v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, které umožňují od korporační daně osvobodit některé dividendy, které pojišťovny-rezidenti obdrží od společností-rezidentů, ale vylučuje takové osvobození od daně pro obdobné dividendy obdržené od společností-nerezidentů, pokud to znamená méně výhodné zacházení s posledně uvedenými dividendami.

Články 43 ES a 48 ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby do základu daně společnosti-rezidenta usazené v některém členském státě byly zahrnuty zisky dosažené ovládanou zahraniční společností v jiném členském státě, pokud se tam na tyto zisky vztahuje nižší úroveň zdanění, než je úroveň zdanění v prvním státě, s výjimkou případu, kdy se takové zahrnutí týká pouze čistě vykonstruovaných operací, jejichž účelem je vyhnout se obvykle dlužné vnitrostátní dani.

Uplatnění takového daňového opatření musí být tedy vyloučeno, pokud se na základě objektivních, třetími osobami zjistitelných skutečností ukáže, že bez ohledu na existenci důvodů daňové povahy je uvedená ovládaná zahraniční společnost skutečně usazena v hostitelském členském státě a vykonává zde skutečnou hospodářskou činnost.

Nicméně články 43 ES a 48 ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání daňovým právním předpisům členského státu, které ukládají splnění určitých požadavků, chce-li být společnost-rezident osvobozena od daně, která již byla uhrazena z příjmů této ovládané společnosti ve státě, jehož je rezidentem, pokud je účelem těchto požadavků ověřit skutečnost usazení ovládané zahraniční společnosti a skutečnost její hospodářské činnosti, aniž by to s sebou neslo nepřiměřené správní požadavky.

Články 56 ES až 58 ES musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právním předpisům členského státu, které poskytují daňovou výhodu v souvislosti s korporační daní pro určité dividendy obdržené společnostmi-rezidenty od společností-rezidentů, ale vylučují takovou výhodu pro dividendy obdržené od společností usazených v třetí zemi, zejména podléhá-li udělení této výhody podmínkám, jejichž dodržení může být ověřeno příslušnými orgány tohoto členského státu pouze na základě informací získaných od třetí země, v níž je usazena rozdělující společnost.

V případě neexistence právní úpravy Společenství přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu, aby určil příslušné soudy a upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která právním subjektům vyplývají z práva Společenství, včetně kvalifikace žalob podaných poškozenými před vnitrostátními soudy. Vnitrostátní soudy však musí zaručit, že právní subjekty mají k dispozici účinný procesní prostředek, který jim umožňuje dosáhnout vrácení neoprávněně vybrané daně a částek vyplacených tomuto členskému státu nebo zadržených tímto státem v přímé souvislosti s touto daní. Pokud jde o jiné škody někomu vzniklé v důsledku porušení práva Společenství přičitatelného členskému státu, musí tento členský stát nahradit škody způsobené jednotlivcům za podmínek uvedených v bodě 51 rozsudku ze dne 5. března 1996, Brasserie du pêcheur a Factortame (C-46/93 a C-48/93), aniž by to vylučovalo, že odpovědnost státu může být na základě vnitrostátního práva založena za méně omezujících podmínek.

Pokud se ukáže, že právní předpisy členského státu představují omezení svobody usazování zakázané článkem 43 ES nebo omezení volného pohybu kapitálu zakázané článkem 56 ES, může předkládající soud za účelem určení škody, za niž lze náhradu přiznat, ověřit, zda poškození projevili přiměřenou snahu za účelem odvrátit tuto škodu nebo omezit její rozsah, a zvláště zda včas využili všech dostupných právních prostředků. Aby se však zamezilo tomu, že výkon práv, které články 43 ES a 56 ES přiznávají jednotlivcům, bude znemožněn nebo nadměrně ztížen, předkládající soud může určit, zda by použití těchto právních předpisů, případně ve vzájemném spojení s relevantními ustanoveními smluv o zamezení dvojího zdanění, každopádně vedlo k neúspěchu v nárocích žalobkyň v původním řízení u daňové správy dotyčného členského státu.

(1) Úř. věst. C 182, 23.7.2005.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/14

Usnesení Soudního dvora ze dne 12. června 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio – Itálie) – Confcooperative Friuli Venezia Giulia (C-23/07), Luigi Soini (C-23/07 a C-24/07), Azienda Agricola Vivai Pinato Mario e figlio (C-23/07), Cantina Produttori Cormòns Soc. cons. arl (C-24/07) v. Ministero delle Politiche Agricole, alimentari e forestali, Regione Friuli Venezia Giulia

(Spojené věci C-23/07 a C-24/07) (1)

(Zemědělství - Nařízení (ES) č. 1493/1999, č. 753/2002 a č. 1429/2004 - Společná organizace trhu s vínem - Označování vín - Používání názvů odrůd révy nebo jejich synonym - Zeměpisné označení „Tokaj“ pro vína pocházející z Maďarska - Možnost používání názvu odrůdy révy „Tocai friulano“ nebo „Tocai italico“ jako dodatku k uvedení zeměpisného označení některých vín pocházejících z Itálie - Vyloučení po přechodném období třinácti let, které uplynulo dne 31. března 2007 - Platnost - Právní základ - Článek 34 ES - Zásada zákazu diskriminace - Zásady mezinárodního práva týkající se smluv - Přistoupení Maďarska k Evropské unii - Články 22 až 24 dohody TRIPS)

(2008/C 209/19)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio

Účastníci řízení

Žalobci: Confcooperative Friuli Venezia Giulia (C-23/07), Luigi Soini (C-23/07 a C-24/07), Azienda Agricola Vivai Pinato Mario e figlio (C-23/07), Cantina Produttori Cormòns Soc. cons. arl (C-24/07)

Žalovaní: Ministero delle Politiche Agricole, alimentari e forestali, Regione Friuli Venezia Giulia

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio – Výklad nařízení č. 1493/1999 a 753/2002, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1429/2004 ze dne 9. srpna 2004, kterým se mění nařízení (ES) č. 753/2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 pro popis, označení, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů (Úř. věst. L 263, s. 11) – Výklad čl. 34 odst. 2 ES – Označení vín vyrobených v Maďarsku a ve Společenství – Zákaz označení „Tocai friulano“ – Diskriminace výrobců a spotřebitelů uvedeného označení ve vztahu k výrobcům a spotřebitelům jiných označení

Výrok

Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie, musí být vykládán v tom smyslu, že podle článku 2 tohoto aktu tvoří ustanovení nařízení Komise (ES) č. 753/2002 ze dne 29. dubna 2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 pro popis, označování, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů, v rozsahu, v němž mají za cíl zakázat užívání výrazu „Tocai“ pro označování a obchodní úpravu určitých italských jakostních vín stanovené pěstitelské oblasti na konci přechodného období, které uplynulo dne 31. března 2007, nedílnou součást acquis communautaire existujícího ke dni 1. května 2004, a poté, co byla převzata nařízením Komise (ES) č. 1429/2004 ze dne 9. srpna 2004, kterým se mění nařízení č. 753/2002, se dále používala po tomto datu.

Článek 53 nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem představuje dostatečný právní základ pro to, aby Komisi Evropských společenství umožnil přijmout ustanovení nařízení č. 753/2002, převzatá nařízením č. 1429/2004, mající za cíl zakázat užívání výrazu „Tocai“ pro označování a obchodní úpravu určitých italských jakostních vín stanovené pěstitelské oblasti na konci přechodného období, které uplynulo dne 31. března 2007.

Článek 34 odst. 2 druhý pododstavec ES nebrání ustanovením nařízení č. 753/2002, převzatým nařízením č. 1429/2004, majícím za cíl zakázat užívání výrazu „Tocai“ pro označování a obchodní úpravu určitých italských jakostních vín stanovené pěstitelské oblasti na konci přechodného období, které uplynulo dne 31. března 2007.

Článek 19 odst. 2 nařízení č. 753/2002 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání ustanovením nařízení č. 753/2002, převzatým nařízením č. 1429/2004, majícím za cíl zakázat užívání výrazu „Tocai“ pro označování a obchodní úpravu určitých italských jakostních vín stanovené pěstitelské oblasti na konci přechodného období, které uplynulo dne 31. března 2007.

Článek 50 nařízení č. 1493/1999 musí být vykládán v tom smyslu, že při použití ustanovení článků 23 a 24 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, jež tvoří přílohu 1 C dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), podepsané v Marrakéši dne 15. dubna 1994, která byla schválena rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994), zejména čl. 24 odst. 6 této dohody, nebrání tato ustanovení přijetí takových opatření, jaká jsou stanovena nařízením č. 753/2002, převzatých nařízením č. 1429/2004, majících za cíl zakázat užívání výrazu „Tocai“ pro označování a obchodní úpravu určitých italských jakostních vín stanovené pěstitelské oblasti na konci přechodného období, které uplynulo dne 31. března 2007.

(1) Úř. věst. C 82, 14.4.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/15

Usnesení Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. května 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Prud'homie de pêche – Francie) – Jonathan Pilato v. Jean-Claude Bourgault

(Věc C-109/07) (1)

(Pojem, vnitrostátní soud' - Nepříslušnost Soudního dvora)

(2008/C 209/20)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Prud'homie de pêche

Účastníci řízení

Žalobce: Jonathan Pilato

Žalovaný: Jean-Claude Bourgault

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Prud'homie de pêche de Martigues – Výklad článku 11a nařízení Rady (ES) č. 894/97 ze dne 29. dubna 1997 o některých technických opatřeních pro zachování rybolovných zdrojů (Úř. věst. L 132, s. 1, Zvl. vyd. 04/03, s. 156), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1239/98 ze dne 8. června 1998 (Úř. věst. L 171, s. 1, Zvl. vyd. 04/03, s. 256) – Definice pojmu „unášená tenatová síť“ – Zahrnutí zařízení „thonaille“ – Environmentální cíl zakazujícího opatření stanoveného v uvedeném článku – Platnost tohoto ustanovení s ohledem zejména na právní základ pro jeho přijetí

Výrok

Soudní dvůr Evropských společenství je zjevně nepříslušný ke zodpovězení otázek položených rozhodnutím Prud'homie de pêche de Martigues ze dne 17. prosince 2006.

(1) Úř. věst. C 95, 28.4.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/16

Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 16. dubna 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Superior de Justicia de Canarias – Španělsko) – Club Náutico de Gran Canaria v. Comunidad Autónoma de Canarias

(Věc C-186/07) (1)

(Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Šestá směrnice o DPH - Osvobození od daně - Plnění související s prováděním sportu nebo výukou tělesné výchovy - Použití na Kanárské ostrovy - Zcela vnitrostátní situace - Předkládací rozhodnutí - Zjevná nepřípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce)

(2008/C 209/21)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Superior de Justicia de Canarias

Účastníci řízení

Žalobce: Club Náutico de Gran Canaria

Žalovaná: Comunidad Autónoma de Canarias

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Tribunal Superior de Justicia de Canarias – Výklad rozsudku Soudního dvora ve věci C-124/96, kterým byla konstatována neslučitelnost vnitrostátních právních předpisů, které stanovují omezení osvobození od DPH určitých plnění úzce souvisejících s prováděním sportu nebo výukou tělesné výchovy, s čl. 13 části A odst. 1 písm. m) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) – Použití na Kanárské ostrovy

Výrok

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Canarias rozhodnutím ze dne 26. listopadu 2006 je nepřípustná.

(1) Úř. věst. C 129, 9.6.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/16

Usnesení Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 11. dubna 2008 – Focus Magazin Verlag GmbH v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Merant GmbH

(Věc C-344/07 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Nařízení (ES) č. 40/94 - Článek 8 odstavec 1 písm. b) - Nebezpečí záměny - Slovní označení „FOCUS“)

(2008/C 209/22)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Focus Magazin Verlag GmbH (zástupci: M. Herrmann a B. Müller, Rechtsanwälte)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: G. Schneider, zmocněnec), Merant GmbH (zástupce: A. Schultz, Rechtsanwalt)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (třetího senátu) ze dne 16. května 2007, Merant v. OHIM (T-491/04), kterým Soud zrušil rozhodnutí R 542/2002-2 druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) ze dne 18. října 2004, které vyhovělo odvolání podanému proti rozhodnutí o námitce, které částečně zamítlo žádost o zápis slovní ochranné známky Společenství „FOCUS“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 3, 6, 7, 8, 9, 14, 15, 16, 21, 24, 25, 26, 28, 29, 32, 33, 34, 35, 36, 38, 39, 41 a 42 v rámci námitky podané majitelem vnitrostátní obrazové ochranné známky „MICRO FOCUS“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 16, 41 a 42 – Riziko záměny dvou ochranných známek

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Focus Magazin Verlag GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 79, 29.3.2008.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/17

Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 5. května 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Consiglio di Stato – Itálie) – Hospital Consulting Srl, ATI HC, Kodak SpA, Tecnologie Sanitarie SpA v. Esaote SpA, ATI, Ital Tbs Telematic & Biomedical Service SpA, Draeger Medica Italia SpA, Officina Biomedica Divisione Servizi SpA

(Věc C-386/07) (1)

(Jednací řád - Článek 92 odstavec 1 a článek 104 odstavec 3 - Pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže - Vnitrostátní právní předpisy upravující sazby odměn advokátů - Stanovení minimální sazby odměn - Částečná nepřípustnost - Otázky, na něž lze vyvodit odpověď z judikatury Soudního dvora)

(2008/C 209/23)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastnice řízení

Žalobkyně: Hospital Consulting Srl, ATI HC, Kodak SpA, Tecnologie Sanitarie SpA

Žalované: Esaote SpA, ATI, Ital Tbs Telematic & Biomedical Service SpA, Draeger Medica Italia SpA, Officina Biomedica Divisione Servizi SpA

Za přítomnosti: Azienda Sanitaria locale ULSS no 15 (Alta Padovana, Regione Veneto)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Consiglio di Stato – Výklad článku 10 ES, čl. 81 odst. 1 ES, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace (Úř. věst. L 77, s. 36; Zvl. vyd. 06/03, s. 83) – Stanovení minimální sazby odměn a náhrad advokátů vnitrostátní stavovskou organizací, podléhající schválení příslušným ministerstvem – Vnitrostátní úprava zakazující soudcům snižovat v rámci rozhodnutí soudu o nákladech řízení stanovené minimální odměny

Výrok

Články 10 CE a 81 ES nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v zásadě zakazuje měnit výši minimálních odměn stanovených vyhláškou ministerstva na základě návrhu vypracovaného stavovskou organizací advokátů, jako je Consiglio nazionale forense, a která rovněž zakazuje soudci rozhodujícímu o výši nákladů řízení, jež musí zaplatit účastník řízení, který neměl úspěch ve věci, druhému účastníku řízení, změnit výši těchto minimálních odměn.

2)	Třetí otázka, kterou položil Consiglio di Stato rozhodnutím ze dne 13. ledna 2006, je zjevně nepřípustná.

(1) Úř. věst. C 283, 24.11.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/17

Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 21. května 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Najvyšší súd Slovenskej republiky – Slovenská republika) – Karol Mihal v. Daňový úrad Košice V

(Věc C-456/07) (1)

(„Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu - Šestá směrnice o DPH - Osoby povinné k dani - Článek 4 odst. 5 první pododstavec - Veřejnoprávní subjekty - Soudní exekutoři - Fyzické a právnické osoby“)

(2008/C 209/24)

Jednací jazyk: slovenština

Předkládající soud

Najvyšší súd Slovenskej republiky

Účastníci původního řízení

Žalobce: Karol Mihal

Žalovaný: Daňový úrad Košice V

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Najvyšší súd Slovenskej republiky – Výklad čl. 4 odst. 5 prvního pododstavce šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) – Veřejnoprávní subjekty nejsou považovány za osoby povinné k dani v souvislosti s činnostmi nebo plněními, při nichž vystupují jako orgány veřejné správy – Zahrnutí soudních exekutorů při výkonu veřejné moci – Přímý účinek

Výrok

Činnost vykonávaná jednotlivcem, jakou je činnost soudního exekutora, není osvobozená od daně z přidané hodnoty z toho pouhého důvodu, že se skládá z uskutečňování úkonů, patřících do pravomoci orgánů veřejné moci. Rovněž za předpokladu, že soudní exekutor takové úkony při výkonu své funkce uskutečňuje, nevykonává podle právní úpravy, dotčené v hlavním řízení, svou činnost v postavení orgánu řídícího se veřejným právem, když není součástí organizace veřejné správy, ale ve formě nezávislé hospodářské činnosti, uskutečňované v rámci svobodného povolání, a tedy se na něj nemůže vztahovat osvobození stanovené v článku 4 ods. 5 prvním pododstavci šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společném systému daně z přidané hodnoty: jednotném základu daně.

(1) Úř. věst. C 315, 22.12.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/18

Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 22. května 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden Den Haag – Nizozemsko) – M. Ilhan v. Staatssecretaris van Financiën

(Věc C-42/08) (1)

(Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu - Volný pohyb služeb - Články 49 ES až 55 ES - Vozidla - Užívání v členském státě vozidla registrovaného a pronajatého v jiném členském státě - Zdanění tohoto vozidla v prvním členském státě)

(2008/C 209/25)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden Den Haag

Účastníci původního řízení

Žalobce: M. Ilhan

Žalovaný: Staatssecretaris van Financiën

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Hoge Raad der Nederlanden Den Haag – Výklad článků 49 ES až 55 ES – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví výběr registrační daně na počátku užívání sítě veřejných komunikací vozidlem, nezávisle na době užívání uvedené sítě – Status osoby povinné k dani u osoby usazené v tomto členském státě, která si pronajala vozidlo zaregistrované v jiném členském státě a určené v zásadě k užívání v prvním členském státě k obchodním nebo soukromým účelům na dobu tří let.

Výrok

Články 49 ES až 55 ES brání uplatnění vnitrostátní právní úpravy jako je úprava dotčená v původním řízení, na základě které osoba s bydlištěm nebo sídlem v členském státě, která užívá hlavně v tomto členském státě vozidlo registrované a pronajaté v jiném členském státě, musí na počátku užívání tohoto vozidla v síti veřejných komunikací prvního členského státu zaplatit daň, jejíž částka je vypočtena, aniž by byla zohledněna délka trvání nájmu uvedeného vozidla i doba užívání posledně uvedeného vozidla na uvedených komunikacích.

(1) Úř. věst. C 92, 12.4.2008.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/18

Kasační opravný prostředek podaný dne 3. dubna 2008 Japan Tobacco, Inc. proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 30. ledna 2008 ve věci T-128/06, Japan Tobacco, Inc. v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) – Torrefacção Camelo

(Věc C-136/08 P)

(2008/C 209/26)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Japan Tobacco, Inc. (zástupci: A. Ortiz López, abogada, S. Ferrandis González, abogado, E. Ochoa Santamaría, abogada)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Torrefacção Camelo Lda

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—

zrušit rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 30. ledna 2008 vydaný ve věci T-128/06 a vydat rozsudek, kterým bude změněno uvedené rozhodnutí a určeno, že je v této věci nutné uplatnit zákaz stanovený v čl. 8 odst. 5 o ochranné známce Společenství (1), a tedy na základě argumentů předložených Japan Tobacco rozhodnout, že se odmítá přihláška ochranné známky Společenství č. 1 469 121;

—	uložit OHIM náhradu nákladů těchto řízení

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Ve svém kasačním opravném prostředku navrhovatelka tvrdí, že Soud porušil nařízení o ochranné známce Společenství, a konkrétně jeho ustanovení čl. 8 odst. 5. Nehledě totiž na to, že Soud uznal proslulost starší ochranné známky a podobnost mezi předmětnými ochrannými známkami a spojitost mezi výrobky, které tyto ochranné známky označují, požadoval důkaz o skutečném a trvajícím zásahu do starší ochranné známky, ačkoli, jak se navrhovatelka domnívá, podle uvedeného článku postačuje pouhé nebezpečí zásahu do této ochranné známky, nebezpečí, že někdo bude neprávem těžit z její rozlišovací způsobilosti, nebo nebezpečí újmy.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1 ; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/19

Žaloba podaná dne 16. dubna 2008 – Komise Evropských společenství v. Spolková republika Německo

(Věc C-160/08)

(2008/C 209/27)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Kellerbauer a D. Kukovec, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo

Návrhová žádání žalobkyně

—

Spolková republika Německo tím, že nezveřejnila oznámení o zadání zakázky a zakázky na služby v oblasti veřejné záchranné služby resp. je nezadala transparentně, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze směrnic 92/50/EHS (1) a 2004/18/ES (2), jakož i ze zásady svobody usazování a volného pohybu služeb (článek 43 a 49 Smlouvy o ES);

—	uložit Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise uvádí, že několik stížností upozornilo na praxi zadávání zakázek na služby v oblasti veřejné záchranné služby ve Spolkové republice Německo. Tyto stížnosti kritizují skutečnost, že zakázky v této oblasti nebyly zpravidla zveřejněny a nebyly zadány transparentně. Podle názoru Komise je obecně malý počet zadání zakázek na záchranné služby ve Společenství místními orgány jako nositeli veřejné záchranné služby (13 vyhlášení veřejných zakázek v období šesti let, která byla provedena pouze jedenácti z více než 400 německých správních obvodů, resp. svobodných měst) indicií pro rozšířenou praxi v Německu nezadávat tyto záchranné služby v souladu s požadavky směrnic o zadávání zakázek ve Společenství a základními zásadami Společenství. Krom toho byly tyto zakázky zadány bez opatření k zajištění přiměřené transparentnosti a zamezení diskriminace.

Spolková republika Německo touto zadávací praxí nesplnila své povinnosti vyplývající ze směrnic 92/50/EHS a 2004/18/ES, jakož i ze zásady svobody usazování a volného pohybu služeb zakotvené v článcích 43 a 49 ES, zejména zákazu diskriminace obsaženého v těchto zásadách.

Místní orgány jako nositelé záchranné služby splnily pojem „veřejný zadavatel“ ve smyslu čl. 1 písm. b) směrnice 92/50/EHS, resp. čl. 1 odst. 9 směrnice 2004/18/ES. Je dále nesporné, že zakázky, které jsou zadávány v oblasti veřejné záchranné služby, představují veřejné, úplatné zakázky, které jsou upraveny uvedenými směrnicemi a které bezpochyby překračují prahovou hodnotu rozhodnou pro použitelnost směrnic. Ze všech těchto skutečností vyplývá, že sporné zakázky na služby měly být zadány v rámci řízení stanovených v těchto směrnicích a s ohledem na její obecná ustanovení o rovném zacházení a zákazu diskriminace.

Jelikož se v projednávaném případě jedná o zakázky s jednoznačným přeshraničním zájmem, nebyly uskutečněnými netransparentními zadáními splněny kromě povinností vyplývajících ze směrnic 92/50/EHS a 2004/18/ES rovněž obecné základní zásady svobody usazování a volného pohybu služeb Smlouvy o ES.

Záchranné služby, jakož i dopravní služby a lékařské služby v rámci veřejné záchranné služby, nespadaly do výjimky článku 45 ve spojení s článkem 55 Smlouvy o ES, v jejichž důsledku se na činnosti, které jsou spojeny v členském státě trvale nebo dočasně s výkonem veřejné moci, nevztahují kapitoly Smlouvy o ES o svobodě usazování a volném pohybu služeb v dotčeném členském státě. Výjimka článku 45 Smlouvy o ES, která jako výjimka ze základních svobod musí být vykládána úzce, se omezuje striktně na ty činnosti, které jako takové představují bezprostřední a zvláštní účast na výkonu veřejné moci. Otázku, zda je vykonávána veřejná moc, nelze odpovědět s odkazem na veřejnoprávní charakter sporné činnosti, avšak je rozhodující možnost, zda lze vůči občanovi uplatnit výsady veřejné moci a sankční povinnosti.

Komise je přesvědčena o tom, že zadávací praxe v oblasti záchranné služby by měla umožnit účast zahraničních poskytovatelů služeb tak, aby byl zajištěna plošná, rychlá a kvalitní záchranná služba ve všech částech země.

(1) Úř. věst. L 209, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 322.

(2) Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/20

Kasační opravný prostředek podaný dne 29. dubna 2008 Komisí Evropských společenství proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 14. února 2008 ve věci T-351/05, Provincia di Imperia v. Komise Evropských společenství

(Věc C-183/08 P)

(2008/C 209/28)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Komise Evropských společenství (zástupci: D. Martin a L. Flynn, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Provincia di Imperia

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Soudu ze dne 14. února 2008 ve věci T-351/05;

—	určit, že kasační opravný prostředek, který Provincia di Imperia podala v této věci, je nepřípustný

—	uložit Provincii di Imperia náhradu nákladů řízení, která Komise vynaložila v tomto řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Komise ve svém kasačním opravném prostředku vytýká napadenému rozsudku, že pominul podmínky přípustnosti žaloby na neplatnost podané na základě článku 230 ES, zejména proto, že Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v prvním stupni měla právní zájem na podání žaloby. Žaloba na neplatnost podaná fyzickou či právnickou osobou je totiž přípustná pouze tehdy, může-li tato žaloba přinést žalobci ve výsledku určitý prospěch. V daném případě je však podle Komise žaloba, kterou žalobkyně podala, zjevně nepřípustná, neboť rozsudek, jímž se zrušuje napadený akt, nemůže podle Komise sám o sobě přinést této účastnici řízení „prospěch“. Poskytnutí dotace je totiž na volném uvážení Komise, a uchazeč, který odpověděl na výzvu k podání nabídek, tedy nemá žádný nárok na získání takovéto dotace.

Komise podpůrně tvrdí, že i když je možné, že žalobkyně v prvním stupni měla ke dni podání žaloby právní zájem na jejím podání, tento zájem v každém případě ztratila ke dni vyhlášení napadeného rozsudku, neboť celý rozpočet vyhrazený pro účely výzvy k podání nabídek byl vyčerpán a programace byla ukončena.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/20

Kasační opravný prostředek podaný dne 16. května 2008 American Clothing Associates SA proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 28. února 2008 ve věci T-215/06, American Clothing Associates SA v. OHIM

(Věc C-202/08 P)

(2008/C 209/29)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): American Clothing Associates SA (zástupci: P. Maeyaert, N. Clarembeaux a C. De Keersmaeker, advokáti)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání navrhovatelky

—

zrušit rozhodnutí Soudu prvního stupně v rozsahu, v němž rozhodl, že první odvolací senát OHIM neporušil čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení o ochranné známce Společenství (1), když přijal rozhodnutí ze dne 4. května 2006 (věc R 1463/2005-1) v rozsahu, v němž se týká zápisu přihlašované ochranné známky pro výrobky třídy 18 „Kůže a imitace kůže, výrobky z těchto materiálů, které nejsou zahrnuty do jiných tříd; kůže ze zvířat; kufry a zavazadla; deštníky, slunečníky a hole; biče a sedlářské výrobky“ a 25 „Oděvy, obuv, kloboučnické zboží“;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka vznáší jediný důvod kasačního opravného prostředku, vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení o ochranné známce a čl. 6ter odst. 1 písm. a) Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění změn a doplňků (2). Tento důvod spočívá především na čtyřech argumentech.

Svým prvním argumentem navrhovatelka vytýká napadenému rozsudku, že přehlédl relevanci základní funkce státního znaku pro posouzení působnosti ochrany znaku svrchovanosti. Státní znak odkazuje totiž na symboly státní identity a svrchovanosti, které jsou ztvárněny uměleckým způsobem a na základě exaktní vědy a které se vztahují k heraldice. Ať již je znak jakýkoliv, jeho zápis jako ochranné známky nebo součásti ochranné známky může být tedy odmítnut pouze tehdy, pokud může zasáhnout do státní identity a svrchovanosti. Naproti tomu pouhé převzetí označení podobného státnímu znaku, které nemá nebo má jen málo heraldických vlastností, nemůže ovlivnit základní funkci tohoto znaku.

Svým druhým argumentem navrhovatelka vytýká Soudu, že přehlédl relevanci heraldických vlastností státního znaku, když rozhodl, že je možných několik uměleckých interpretací jednoho a téhož znaku na základě téhož heraldického popisu. Podle navrhovatelky je totiž cílem čl. 6 ter odst. 1 písm. a) Pařížské úmluvy a pojmu „napodobení z hlediska heraldického“ ochrana nikoliv znaku jako takového, ale jeho přesné umělecké interpretace nebo zvláštního obrazového díla, která vyplývá z uplatnění pravidel, jimiž se řídí umění a heraldická věda.

Svým třetím argumentem navrhovatelka vytýká napadenému rozsudku, že přehlédl dosah pojmu „heraldické napodobení“, a proto vyložil nařízení o ochranné známce Společenství a Pařížskou úmluvu jako přiznávající dotčeným členským státům téměř absolutní monopol nad označeními, která nemají heraldické vlastnosti nebo mají heraldické vlastnosti málo významné ve vztahu k jejich zápisu nebo používání jakožto součástí ochranné známky.

Svým čtvrtým argumentem navrhovatelka vytýká Soudu, že bez dalšího nepřijal pro nedostatek jejich relevance určité okolností týkající se projednávaného případu, jako je například povaha heraldických vlastností, jejichž ochrana je dovolávaná, celkový dojem, kterým ochranná známka, jejíž součástí je státní znak nebo jeho napodobení, působí, povaha ochrany poskytované ve státě původu dotčeného státního znaku nebo podmínky používání dotčené ochranné známky.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

(2) Sbírka smluv Spojených národů, svazek 828, č. 11847, s. 108.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Umweltsenat (Rakousko) dne 19. května 2008 – Umweltanwalt von Kärnten, další účastnice řízení: Kärntner Landesregierung, Alpe Adria Energia SpA

(Věc C-205/08)

(2008/C 209/30)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Umweltsenat

Účastníci původního řízení

Žalobce: Umweltanwalt von Kärnten

Další účastnice řízení: Kärntner Landesregierung, Alpe Adria Energia SpA

Předběžné otázky

Musí být směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (1), ve znění směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997, kterou se mění směrnice 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (2), a tzv. směrnice o účasti veřejnosti – směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně (3), vykládána v tom smyslu, že členský stát musí stanovit povinnost provést posouzení pro druhy záměrů uvedené v příloze I směrnice, konkrétně v řádku 20 (Budování nadzemního vedení elektrické energie o napětí 220 kV a vyšším a o délce nad 15 kilometrů) u zařízení plánovaného na území dvou nebo více členských států rovněž v případě, pokud prahové hodnoty pro povinnost provést posouzení (zde délka 15 km) sice není dosaženo nebo popřípadě tato hodnota není překročena prostřednictvím části zařízení ležící na jeho státním území, ale připočtením částí zařízení plánovaných v sousedním státu/sousedních státech?

(1) Úř. věst. L 175, s. 40; Zvl. vyd. 15/01, s. 248.

(2) Úř. věst. L 73, s. 5; Zvl. vyd. 15/03, s. 151.

(3) Úř. věst. L 156, s. 17; Zvl. vyd. 15/07, s. 466.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/22

Kasační opravný prostředek podaný dne 20. května 2008 Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 28. února 2008 ve věci T-215/06, American Clothing Associates v. OHIM

(Věc C-208/08 P)

(2008/C 209/32)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Další účastnice řízení: American Clothing Associates SA

Návrhová žádání navrhovatele

—	zrušit rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 28. února 2008 ve věci T-215/06 v rozsahu, v němž měl za to, že čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení o ochranné známce Společenství (1) se nepoužije na ochranné známky pro služby;

—	uložit American Clothing Associates SA náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatel vznáší jediný důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení o ochranné známce ve spojení s článkem 6 ter Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění změn a doplňků (2). V rozporu s tím, co rozhodl Soud, se tento posledně uvedený článek, na který odkazuje čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení o ochranné známce Společenství, použije totiž bez rozdílu na ochranné známky pro výrobky a na ochranné známky pro služby.

V tomto ohledu navrhovatel zaprvé uvádí, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení, když vyložil článek 6 ter Pařížské úmluvy doslovným způsobem a mimo kontextu, aniž by vzal v úvahu duch tohoto ustanovení a obecněji duch úmluvy, která od své revize provedené Lisabonským aktem ze dne 31. října 1958 ukládá rozšíření působnosti všech ustanovení týkajících se továrních a obchodních ochranných známek na ochranné známky pro služby, s výjimkou některých ustanovení, která nejsou použitelná v projednávaném případě.

Navrhovatel poukazuje zadruhé na to, že samotný zákonodárce Společenství zpochybňuje, že by bylo třeba rozlišovat ochranné známky pro výrobky a ochranné známky pro služby, neboť článek 29 nařízení o ochranné známce, který provádí článek 4 A Pařížské úmluvy týkající se práva přednosti, výslovně zmiňuje služby, na které se vztahuje přihláška ochranné známky.

Zatřetí uvádí, že v rozporu s tím, co rozhodl Soud v napadeném rozsudku, musí být článek 16 Smlouvy o známkovém právu, sjednané v Ženevě dne 27. října 1994, vykládán v tom smyslu, že objasňuje působnost Pařížské úmluvy, aniž by přesto rozšiřoval její působnost na situace, které Pařížská úmluva vylučuje ve svém současném znění.

Konečně navrhovatel zdůrazňuje, že v novějším rozsudku samotný Soudní dvůr připustil, přinejmenším konkludentně, že Pařížská úmluva stanoví rovné zacházení s ochrannými známkami pro výrobky a ochrannými známkami pro služby.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

(2) Sbírka smluv Spojených národů, svazek 828, č. 11847, s. 108.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/23

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 22. května 2008 – E. Friz GmbH v. Carsten von der Heyden

(Věc C-215/08)

(2008/C 209/33)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: E. Friz GmbH

Žalovaný: Carsten von der Heyden

Předběžné otázky

Je třeba ustanovení čl. 1 odst. 1 první věty směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory (1) vykládat tak, že zahrnuje přistoupení spotřebitele k osobní společnosti, osobní obchodní společnosti, sdružení či družstvu, jestliže hlavním účelem tohoto přistoupení není členství ve společnosti, sdružení či družstvu, nýbrž – což často platí především v případě účasti v uzavřeném fondu působícím v oblasti nemovitostí – účast společníka představuje pouze jiný způsob finanční investice nebo získání plnění, která jsou typicky předmětem smluv s protiplněním?

Je třeba ustanovení čl. 5 odst. 2 směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory vykládat tak, že brání vnitrostátnímu právnímu (judikaturou uznanému) účinku ve smyslu článku 7 této směrnice, který znamená, že takové přistoupení spotřebitele učiněné při podomním prodeji povede v případě jeho odstoupení k tomu, že spotřebitel, který své přistoupení odvolal, získá nárok na vypořádací podíl vůči společnosti, sdružení či družstvu, vypočtený k okamžiku účinku odstoupení, tj. na částku odpovídající hodnotě podílu ve společnosti, sdružení či družstvu v době odstoupení, s (možným) následkem, že vzhledem k ekonomickému vývoji společnosti, sdružení či družstva obdrží spotřebitel buď méně, než činila hodnota jeho vkladu, nebo se dokonce ještě, kromě ztráty zaplaceného vkladu, vystaví odpovídající platební povinnosti vůči společnosti, sdružení či družstvu, neboť vypořádací podíl bude záporný?

(1) Úř. věst. L 372, s. 31.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/23

Žaloba podaná dne 22. května 2008 – Komise Evropských společenství v. Irsko

(Věc C-221/08)

(2008/C 209/34)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: R. Lyal, W. Mölls, zmocněnci)

Žalované: Irsko

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Irsko tím, že zavedlo minimální a maximální maloobchodní prodejní ceny cigaret, nesplnilo povinnosti, které pro něho vyplývají z čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 95/59ES (1) ze dne 27. listopadu 1995 o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků;

—	určit, že Irsko tím, že neposkytlo Komisi nezbytné informace o použitelné irské právní úpravě, čímž jí neumožnilo splnit povinnost kontrolovat soulad se směrnicí 95/59, nesplnilo povinnosti, které pro něho vyplývají z článku 10 ES;

—	uložit Irsku náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na základě Tobacco Products (Control of Advertising, Sponsorship and Sales Promotion) (No. 2) Regulations 1986 [nařízení z roku 1986 o tabákových výrobcích (kontrola reklamy, sponzoringu a propagace prodeje) (č. 2)] a dohod přijatých k provedení tohoto nařízení s výrobci a dovozci tabákových výrobků, Irsko ukládá minimální cenu cigaret, která odpovídá ne více než 3 % pod váženou průměrnou cenou cigaret v dotčené kategorii. Navíc, jelikož výrobci a dovozci nemohou stanovit ceny výše než 3 % nad váženou průměrnou cenu, Irsko tak rovněž ukládá maximální ceny cigaret. Takový systém je v rozporu s čl. 9 odst. 1 směrnice 95/59, podle kterého výrobci tabákových výrobků „mají právo určit nejvyšší maloobchodní prodejní cenu každého svého výrobku“.

Podle článku 10 ES mají členské státy povinnost usnadnit Komisi plnění jejich povinností, zejména tím, že vyhoví požadavkům na poskytnutí informací předloženým během řízení o nesplnění povinností. Komise tvrdí, že Irsko tím, že neposkytlo informace o použitelné irské právní úpravě, a to navzdory opakovaným žádostem Komise, nesplnilo povinnosti, které pro něho vyplývají z článku 10 ES.

(1) Úř. věst. L 291, s. 40; Zvl. vyd. 09/01, s. 283.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/24

Žaloba podaná dne 21. května 2008 – Komise Evropských společenství v. Belgické království

(Věc C-222/08)

(2008/C 209/35)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: H. van Vliet a A. Nijenhuis, zmocněnci)

Žalovaný: Belgické království

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Belgické království při provedení ustanovení týkajících se výpočtu nákladů a financování povinností univerzální služby nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 12 odst. 1, čl. 13 odst. 1 a přílohy IV části A směrnice 2002/22/ES;

—	uložit Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Směrnice 2002/22 upravuje mimo jiné případy, v nichž potřeby koncových uživatelů nemohou být trhem dostatečně uspokojeny a obsahuje ustanovení týkající se přístupnosti univerzální služby. Článek 12 odst. 1 směrnice stanoví, že pokud se vnitrostátní regulační orgány domnívají, že poskytování univerzální služby může představovat pro podniky určené k poskytování univerzální služby nespravedlivou zátěž, vypočítají čisté náklady na její poskytování způsobem stanoveným v článku 12. Článek 13 odst. 1 stanoví, že pokud vnitrostátní regulační orgány na základě výpočtu čistých nákladů podle článku 12 zjistí, že podnik je zatížen nespravedlivou zátěží, mohou členské státy na základě žádosti určeného podniku zavést mechanismus náhrady.

Podle názoru Komise neprovedla Belgie řádně ustanovení čl. 12 odst. 1, čl. 13 odst. 1 a přílohy IV části A směrnice. Belgická právní úprava totiž nestanoví posouzení otázky, zda nabízení sociálních sazeb v rámci poskytování univerzální služby představuje nespravedlivou zátěž pro uvedené podniky. Belgické právní předpisy tak nesplnily požadavky týkající se výpočtu čistých nákladů, jak jsou stanoveny mimo jiné v poslední části přílohy IV části A směrnice.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/24

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Oldenburg (Německo) dne 26. května 2008 – Město Papenburg v. Spolková republika Německo

(Věc C-226/08)

(2008/C 209/36)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Oldenburg

Účastníci původního řízení

Žalobce: Město Papenburg

Žalovaná: Spolková republika Německo

Předběžné otázky

Umožňuje čl. 4 odst. 2 první pododstavec směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (1) členskému státu odepřít svůj souhlas s návrhem Komise týkajícím se seznamu lokalit vybraných jako lokality významné pro Společenství ohledně jedné nebo více lokalit z jiných důvodů, než jsou důvody ochrany přírody?

2)	V případě, že je třeba na první otázku odpovědět kladně: patří k těmto důvodům také zájmy obcí a sdružení obcí, zejména jejich plány, záměry a jiné zájmy s ohledem na další rozvoj vlastního území?

V případě, že je třeba na první a druhou otázku odpovědět kladně: Vyžadují třetí bod odůvodnění směrnice 92/43/EHS nebo čl. 2 odst. 3 této směrnice nebo jiné požadavky práva Společenství dokonce, aby členské státy a Komise zohlednily takové důvody při udělování souhlasu a při vytváření seznamu lokalit vybraných jako lokality významné pro Společenství?

V případě, že je třeba na třetí otázku odpovědět kladně: mohla by z hlediska práva Společenství obec dotčená zařazením určité lokality do seznamu uplatňovat po jeho konečném sestavení v rámci soudního řízení, že seznam porušuje právo Společenství, neboť její zájmy nebyly zohledněny nebo nebyly zohledněny dostatečně?

Je třeba ohledně průběžných opatření k údržbě plavebních drah ústí řek do moře (estuárií), která byla podle vnitrostátního práva s konečnou platností schválena již před uplynutím lhůty pro provedení směrnice 92/43/EHS, při jejich pokračování po zařazení lokality do seznamu lokalit vybraných jako lokality významné pro Společenství, provést posouzení důsledků pro lokalitu podle čl. 6 odst. 3 resp. 4 směrnice?

(1) Úř. věst. L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/25

Žaloba podaná dne 29. května 2008 – Komise Evropských společenství v. Nizozemské království

(Věc C-232/08)

(2008/C 209/37)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: T. van Rijn a K. Banks, zmocněnci)

Žalované: Nizozemské království

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Nizozemské království tím, že povolilo rybářská plavidla s vyšším výkonem motoru, než jaký je povolen podle čl. 29 odst. 2 nařízení (ES) č. 850/98 (1), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 23 nařízení (ES) č. 2371/2002 (2) a z čl. 2 odst. 1 nařízení (EHS) č. 2847/93 (3);

—	uložit Nizozemskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise uplatňuje, že nizozemská vláda neplní svou prováděcí povinnost, protože zcela vědomě připouští porušování ustanovení, které upravuje maximální výkon motoru, se kterým může být prováděn rybolov v oblasti omezení lovu platýse velkého.

Jednak podle údajů nizozemské vlády, ty nizozemské lodě „Eurokutter“, které se řídí interní dohodou (Nijpelsovy komise) musí dodržovat maximální povolený výkon motoru 300 koňský sil teprve od 1. května 2009. Z těchto údajů dále vyplývá, že při kontrole dodržování příslušného ustanovení systematicky platí toleranční rámec ve výši 12,5 %, a proto překročení maximálního výkonu motoru v rámci tohoto rámce není trestáno.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 850/98 ze dne 30. března 1998 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů (Úř. věst. L 125, s. 1; Zvl. vyd. 04/03, s. 217).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (Úř. věst. L 358, s. 59; Zvl. vyd. 04/05, s. 460).

(3) Nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku (Úř. věst. L 261, s. 1; Zvl. vyd. 04/02, s. 70).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/26

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nejvyšším správním soudem (Česká republika) dne 30. května 2008 – Milan Kyrian v. Celní úřad Tábor

(Věc C-233/08)

(2008/C 209/38)

Jednací jazyk: čeština

Předkládající soud

Nejvyšší správní soud

Účastníci původního řízení

Žalobce: Milan Kyrian

Žalovaný: Celní úřad Tábor

Předběžné otázky

Je třeba čl. 12 odst. 3 směrnice Rady ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření (76/308/EHS) (1), vykládat tak, že jsou-li u soudu členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, žalobou napadena opatření k vymáhání pohledávky, je tento soud oprávněn v souladu s právními předpisy tohoto členského státu zkoumat to, zda doklad o vymahatelnosti (exekuční titul) je vykonatelný a zda byl řádně doručen dlužníkovi?

Vyplývá z obecných právních zásad práva Společenství, zejména zásad spravedlivého procesu, řádné správy a právního státu, že doručení dokladu o vymahatelnosti (exekučního titulu) dlužníkovi v jazyce jiném než jemu srozumitelném, který zároveň není úředním jazykem státu, ve kterém je dlužníkovi doručováno, způsobuje vadu, která umožňuje odepřít vymáhání na základě takového dokladu o vymahatelnosti (exekučního titulu)?

(1) Úř. věst. L 73, s. 18, zvláštní vydání v českém jazyce Kapitola 02 Svazek 01 s. 44.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/26

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie) dne 3. června 2008 – Google France, Google Inc. v. Louis Vuitton Malletier

(Věc C-236/08)

(2008/C 209/39)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation (chambre commerciale, financière et économique)

Účastníci původního řízení

Navrhovatelky: Google France, Google Inc.

Odpůrkyně: Louis Vuitton Malletier

Předběžné otázky

Musí být čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (1), a čl. 9 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (2), vykládány v tom smyslu, že poskytovatel placené služby se sponzorovanými odkazy, který zpřístupňuje inzerentům reklamy klíčová slova reprodukující nebo napodobující zapsané ochranné známky a na základě servisní smlouvy zajišťuje prostřednictvím těchto klíčových slov vytvoření a přednostní zobrazení sponzorovaných odkazů na internetové stránky, na nichž jsou nabízeny padělané výrobky, užívá tyto ochranné známky takovým způsobem, který je jejich majitel oprávněn zakázat?

2)	V případě, že se jedná o ochranné známky, které mají dobré jméno, může majitel zabránit takovému užívání na základě čl. 5 odst. 2 směrnice a čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení?

V případě, že takové užívání nepředstavuje užívání, které může být majitelem ochranné známky zakázáno na základě směrnice a nařízení, lze poskytovatele placené služby se sponzorovanými odkazy považovat za poskytovatele služby informační společnosti spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby ve smyslu článku 14 směrnice 2000/31 ze dne 8. června 2000 (3), takže jeho odpovědnost může být založena až poté, co byl informován majitelem ochranné známky o protiprávním užívání označení inzerentem reklamy?

(1) Úř. věst. 1989, L 40, s. 1.

(2) Úř. věst. 1994, L 11, s. 1.

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) (Úř. věst. L 178, s. 1; Zvl. vyd. 13/25, s. 399).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/27

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie) dne 3. června 2008 – Google France v. Viaticum, Luteciel

(Věc C-237/08)

(2008/C 209/40)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation (obchodní, finanční a hospodářský senát).

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Google France.

Odpůrkyně: Viaticum, Luteciel.

Předběžné otázky

Musí být čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (1), vykládán v tom smyslu, že poskytovatel placené služby se sponzorovanými odkazy, který zpřístupňuje inzerentům reklamy klíčová slova reprodukující nebo napodobující zapsané ochranné známky a na základě servisní smlouvy zajišťuje prostřednictvím těchto klíčových slov vytvoření a přednostní zobrazení sponzorovaných odkazů na internetové stránky, na nichž jsou nabízeny výrobky totožné nebo podobné s výrobky, na které se vztahuje zápis ochranných známek, užívá tyto ochranné známky takovým způsobem, který je jejich majitel oprávněn zakázat?

V případě, že takové užívání nepředstavuje užívání, které může být majitelem ochranné známky zakázáno na základě směrnice a nařízení [Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství] (2), lze poskytovatele placené služby se sponzorovanými odkazy považovat za poskytovatele služby informační společnosti spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby ve smyslu článku 14 směrnice 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 (3), takže jeho odpovědnost může být založena až poté, co byl informován majitelem ochranné známky o protiprávním užívání označení inzerentem reklamy?

(1) Úř. věst. 1989, L 40, s. 1.

(2) Úř. věst. 1994, L 11, s. 1.

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. L 178, s. 1).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/27

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie) dne 3. června 2008 – Google France v. CNRRH, Peirre-Alexis Thonet, Bruno Raboin, Tiger, franšíza „Unicis“

(Věc C-238/08)

(2008/C 209/41)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation (obchodní, finanční a hospodářský senát).

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Google France.

Odpůrci: CNRRH, Peirre-Alexis Thonet, Bruno Raboin, Tiger, franšíza „Unicis“.

Předběžné otázky

Představuje rezervace klíčového slova, které v případě zadání obsahujícího toto slovo vede k zobrazení odkazu na internetovou stránku provozovanou hospodářským subjektem za účelem nabízení prodeje výrobků nebo služeb a které reprodukuje nebo napodobuje ochrannou známku zapsanou třetí osobou k označení totožných nebo podobných výrobků bez povolení majitele této ochranné známky, provedená tímto subjektem na základě servisní smlouvy týkající se sponzorovaných odkazů na internetu, sama o sobě zásah do výlučného práva zaručeného majiteli této ochranné známky článkem 5 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988 (1)?

Musí být čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, vykládán v tom smyslu, že poskytovatel placené služby se sponzorovanými odkazy, který zpřístupňuje inzerentům reklamy klíčová slova reprodukující nebo napodobující zapsané ochranné známky a na základě servisní smlouvy zajišťuje prostřednictvím těchto klíčových slov vytvoření a přednostní zobrazení sponzorovaných odkazů na internetové stránky, na nichž jsou nabízeny výrobky totožné nebo podobné výrobkům, na které se vztahuje zápis ochranných známek, užívá tyto ochranné známky takovým způsobem, který je jejich majitel oprávněn zakázat?

V případě, že takové užívání nepředstavuje užívání, které může být majitelem ochranné známky zakázáno na základě směrnice a nařízení [Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství] (2), lze poskytovatele placené služby se sponzorovanými odkazy považovat za poskytovatele služby informační společnosti spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby ve smyslu článku 14 směrnice 2000/31 ze dne 8. června 2000 (3), takže jeho odpovědnost může být založena až poté, co byl informován majitelem ochranné známky o protiprávním užívání označení inzerentem reklamy?

(1) První směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1).

(2) Úř. věst. 1994, L 11, s. 1.

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. L 178, s. 1).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/28

Žaloba podaná dne 4. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-244/08)

(2008/C 209/42)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: A. Aresu a M. Afonso, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Italská republika, pokud jde o vrácení DPH osobě povinné k dani usazené v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, která ale má stálou provozovnu, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 1 osmé směrnice Rady 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku (1) a článku 1 třinácté směrnice Rady 86/560/EHS ze dne 17. listopadu 1986 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství (2), v rozsahu, v němž ukládá osobě povinné k dani, jejíž provozovna se nachází v členském státě nebo ve třetí zemi, která ale má stálou provozovnu, která v rozhodném období v Itálii dodala zboží či poskytla služby, aby získala vrácení DPH odvedené na vstupu prostřednictvím mechanismů stanovených v uvedených směrnicích, a nikoli prostřednictvím odpočtu, jestliže k nákupu zboží a služeb dochází nikoli prostřednictvím stálé provozovny v Itálii, ale provádí jej přímo hlavní provozovna;

—	uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že italské opatření, které plátci DPH, jehož provozovna se nachází v členském státě nebo ve třetí zemi, který ale v Itálii má stálou provozovnu, která v rozhodném období v Itálii dodala zboží či poskytla služby, ukládá, aby získal vrácení DPH odvedené na vstupu prostřednictvím mechanismů stanovených ve směrnici 79/1072/EHS (osmá směrnice o DPH) a ve směrnici 86/560/EHS (třináctá směrnice o DPH), a nikoli prostřednictvím normálního mechanismu odpočtu, který je jako obecné pravidlo upraven ve směrnici 77/388/EHS (3) (šestá směrnice o DPH), jestliže k nákupu zboží a služeb dochází nikoli prostřednictvím stálé provozovny v Itálii, ale provádí jej přímo hlavní provozovna nacházející se v zahraničí, není v souladu s právem Společenství.

Takové opatření, které zatěžuje daňová plnění dotčených plátců, je podle Komise Evropských společenství v rozporu s ustanoveními a zásadami, které jsou základem výše uvedených směrnic v oblasti DPH, na základě nichž zahraniční poplatník, který má v Itálii stálou provozovnu a který z takové provozovny v Itálii provádí obchodní operace, musí mít možnost využít normálního mechanismu odpočtu stanoveného v šesté směrnici, i když některé obchodní operace musela provést přímo hlavní provozovna.

(1) Úř. věst. L 331, s. 11; Zvl. vyd. 09/01, s. 79.

(2) Úř. věst. L 326, s. 40; Zvl. vyd. 09/01, s. 129.

(3) Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23 – Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/29

Žaloba podaná dne 3. června 2008 – Komise Evropských Společenství v. Finská republika

(Věc C-246/08)

(2008/C 209/43)

Jednací jazyk: finština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských Společenství (zástupci: P. Aalto, D. Triantafyllou, zmocněnci)

Žalovaná: Finská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Finská republika tím, že na právní poradenství poskytované státními právními poradnami (tam zaměstnanými veřejnými právními poradci) podle předpisů o právní pomoci za částečnou náhradu rovněž nevybírá žádnou daň z přidané hodnoty, zatímco odpovídající služby poskytované soukromými právními poradci podléhají dani z přidané hodnoty, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 2 odst. 1, jakož i čl. 4 odst. 1, 2 a 5 šesté směrnice o DPH 77/388/EHS (1);

—	uložit Finské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Ve Finsku si údajně příjemce právní pomoci může na svou podporu v soudním řízení zvolit mezi veřejným a soukromým právním poradcem. V tom případě jsou služby veřejného právního poradce poskytnuté za částečnou náhradu údajně osvobozeny od daně z přidané hodnoty, zatímco za služby soukromého právního poradce poskytnuté za částečnou náhradu je vybírána daň z přidané hodnoty. Podle názoru Komise se jedná o případ nerovného zacházení u týchž služeb v oblasti daně z přidané hodnoty, které má dopad na vlastní zdroje Společenství.

Služby státních právních poraden v soudních řízeních údajně nespadají do působnosti čl. 4 odst. 5 prvního pododstavce šesté směrnice o DPH. Tyto služby by bezpochyby nepodléhaly dani z přidané hodnoty, kdyby nebyly poskytnuty za náhradu. Jestliže však příjemce právní pomoci za tuto pomoc platí náhradu, nemohou služby státních právních poraden údajně být považovány za služby osvobozené od daně z přidané hodnoty.

Podle čl. 4 odst. 5 druhého pododstavce směrnice o dani z přidané hodnoty se veřejnoprávní subjekty údajně považují za osoby povinné k dani v souvislosti s činnostmi svých úřadů, vedlo-li by jejich nepodléhání dani k výraznému narušení hospodářské soutěže. I kdyby se vycházelo z toho, že státní právní poradny tuto činnost vykonávají jako úřady, vedlo by jejich nepodléhání dani v uvedených případech údajně k výraznému narušení hospodářské soutěže. Z tohoto důvodu je třeba je považovat za osoby povinné k dani.

(1) Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/29

Žaloba podaná dne 9. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Řecká republika

(Věc C-248/08)

(2008/C 209/44)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: Eleni Tserepa-Lacombe a A. Marcoulli)

Žalovaná: Řecká republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Řecká republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 2 písm. a) a c), čl. 5 odst. 2 písm. c), čl. 6 odst. 2 písm. b) a článků 10, 11, 12, 13, 14, 15, 17, 18 a 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 (1) ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu;

—	uložit Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se Komise domáhá toho, aby Soudní dvůr určil, že Řecká republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 2 písm. a) a c), čl. 5 odst. 2 písm. c), čl. 6 odst. 2 písm. b) a článků 10, 11, 12, 13, 14, 15, 17, 18 a 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (dále jen „nařízení VPŽP“). Je třeba poznamenat, že se tato žaloba týká dvou řízení pro nesplnění povinnosti (nesplnění povinnosti č. 2001/5217 a č. 2006/2221), vyplývajících z toho, že Řecká republika nesplnila povinnosti vyplývající z výše uvedených článků tohoto nařízení.

Nařízení konkrétně stanoví, že živočišný odpad poté, co je sbírán, přepravován a označen bez neodůvodněného prodlení, musí být zejména po zpracování odstraněn v souladu s postupy uvedenými v nařízení podle kategorie, do které náleží [čl. 4 odst. 2 písm. c), čl. 5 odst. 2 písm. c) a čl. 6 odst. 2 písm. b) nařízení]. Jsou v něm rovněž stanoveny postupy týkající se odstraňování specifikovaných rizikových materiálů spálením [čl. 4 odst. 2 písm. a) VPŽP]. Nařízení VPŽP stanoví rovněž podmínky pro schvalování zařízení pro zpracování odpadů, zařízení pro přechodnou manipulaci, zařízení na uskladnění, spalování a spoluspalování, zpracovatelských zařízení kategorie 1 a kategorie 2, tukových zařízení kategorie 2 a kategorie 3 a zařízení na výrobu bioplynu a kompostování (články 10 až 15). Obdobně nařízení VPŽP definuje podmínky, za kterých příslušné orgány schvalují zpracovatelská zařízení kategorie 3, jakož i zařízení na výrobu krmiv pro zvířata v zájmovém chovu a technická zařízení (články 17 a 18). Obdobně v souladu s nařízením VPŽP musí příslušný orgán v pravidelných intervalech provádět kontroly a dohled za účelem ověření dodržování ustanovení uvedeného nařízení s ohledem na různá stanovená kritéria a v případě nedodržení těchto ustanovení přijmout nezbytná opatření (článek 26).

Komise, která vychází z velkého počtu zpráv svého Potravinového a veterinárního úřadu (PVÚ), zdůrazňuje, že v okamžiku uplynutí lhůt stanovených v odůvodněném stanovisku a v dodatečném odůvodněném stanovisku ani následně Řecká republika nepřijala veškerá opatření nezbytná k tomu, aby bylo ukončeno nesplnění povinností, které je jí vytýkáno, a tudíž ke splnění povinností, které pro Řeckou republiku vyplývají z výše uvedených článků nařízení VPŽP.

Od roku 2004 PVÚ provedl v Řecku různé mise za účelem určení nedostatků při provádění nařízení VPŽP. I když byl zjištěn určitý pokrok v návaznosti na doporučení, která PVÚ na základě vlastních zjištění vydal pro řecké orgány, a i přes to, že v říjnu 2006 byly přijaty specifické právní předpisy, jejichž účelem je zavedení správních opatření nezbytných k provedení nařízení VPŽP, zvláště pokud jde o schvalování zařízení pro zpracování odpadů, inspektoři PVÚ opakovaně na místě až do dubna 2007 (data, kdy byla provedena poslední mise) konstatovali, že řecké orgány nepřijaly opatření nezbytná pro splnění povinností vyplývajících z výše uvedených článků nařízení VPŽP.

Je třeba také zdůraznit, že neprovedení nebo nedostatečné provedení výše uvedených ustanovení vyplývá především z neúčinné koordinace příslušných orgánů na úrovni správy prefektury. Navíc jak vyplývá z odpovědí řeckých orgánů na zjištění učiněná ve zprávách PVÚ, úroveň úředních kontrol provedených příslušnými orgány a uložení sankcí uvedených ve vnitrostátních právních předpisech nezajišťuje účinné provedení nařízení VPŽP.

(1) Úř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/30

Žaloba podaná dne 10. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-249/08)

(2008/C 209/45)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: K. Banks a C. Cattabriga, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

prohlásit, že Italská republika tím, že

—	nepřijala patřičná ustanovení ke kontrole, inspekci a dohledu nad výkonem rybolovu na svém území a v mořských vodách pod její svrchovaností nebo jurisdikcí, zvláště pokud jde o dodržování ustanovení upravujících používání a držení na palubě unášených tenatových sítí, a

—	tím, že dostatečně nedbala na to, aby byla přijata patřičná opatření s ohledem na osoby odpovědné za porušení předpisů Společenství v oblasti používání a držení na palubě unášených tenatových sítí, zvláště použitím sankcí, které výše uvedené subjekty odrazují,

nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 1 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2241/87 ze dne 23. července 1987 o zavedení některých kontrolních opatření vztahujících se na rybolovné činnosti (1) a čl. 2 odst. 1 a čl. 31 odst. 1 a 2 nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku (2);

—	uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

1.	Italská rybářská flotila systematicky a masivně již od jeho zavedení v roce 1992 porušovala zákaz používat a držet na palubě unášené tenatové sítě, jejichž délka přesahuje 2,5 km, který se od roku 2001 vztahoval na tyto sítě jakékoli délky.

2.	Podle Komise význam a závažnost tohoto fenoménu přímo vyplývá z neúčinnosti italského systému kontroly dodržování tohoto zákazu a nepřiměřenosti sankcí stanovených v italském právním řádu v případě porušení tohoto zákazu.

V tomto ohledu Komise poznamenává, že dohled nad užíváním unášených tenatových sítí vykonává řada struktur, které si navzájem konkurují, že je druhořadý v porovnání s ostatními úkoly, které jim přísluší, a že neexistuje žádná patřičná koordinace. Nedostatek lidských zdrojů, času a nezbytných prostředků brání rovněž v provádění účinné kontroly.

Chybí i patřičné sestavení programu a strategické plánování činností kontroly užívání unášených tenatových sítí. V tomto ohledu Komise poznamenává, že činnosti kontroly musejí být pečlivě naprogramovány v závislosti na specifických faktorech nebezpečí a musejí být předmětem ucelené, integrované a racionální strategie. Musí se krom toho soustředit hlavně v určitých obdobích roku a ve vymezených oblastech a místech kontroly. Italské orgány přitom však nic z toho nezavedly.

Orgány pověřené kontrolou užívání sítí nazvaných spadara nemají dále přístup k informacím týkajícím se sledování polohy rybářských plavidel získaným prostřednictvím systému satelitního sledování polohy rybářských plavidel zavedeného článkem 3 nařízení č. 2847/93. Z vyšetřování vedeného Komisí pak vyplývá, že poměrně vysoký počet rybářských plavidel ještě není vybaven zařízeními pro satelitní sledování polohy nezbytnými pro fungování tohoto systému. Sběr a informatizace lodních deníků, prohlášení o vykládkách a doklady o prodeji stanovené v nařízení č. 2847/93, a a fortiori křížová analýza těchto údajů s informacemi získanými prostřednictvím systémem satelitního sledování polohy, nejsou vůbec účinné.

6.	Jeví-li činnost kontroly užívání sítí nazvaných spadare prováděná italskými orgány jako zcela nedostatečná, ani činnost postihování porušení předpisů Společenství týkajících se držení a užívání těchto sítí není účinná.

V tomto ohledu Komise zaprvé poznamenává, že v rozporu s článkem 9a nařízení č. 3094/86 (3) a s ustanoveními, která postupně převzala a rozšířila jeho obsah, platné italské právní předpisy v oblasti sankcí v podstatě zakazují pouze používání nebo pokus o používání unášených tenatových sítí, a nikoli jejich pouhé držení na palubě.

Zadruhé, jestliže je porušení zákazu užívat unášené tenatové sítě skutečně zjištěno, místní kontrolní orgány jej řádně neoznamují příslušným orgánům, hlavně z důvodu existujících sociálních tlaků, a v každém případě není účinně stíháno a sankcionováno. Počet a význam použitých sankcí zůstává ve skutečnosti směšně malý.

Komise se tedy domnívá, že je plně prokázáno, že systém kontroly a sankcí používaný v Itálii k zajištění dodržování předpisů Společenství v oblasti unášených tenatových sítí je zcela nedostačující k zajištění splnění povinností, které členským státům ukládají čl. 1 odst. 1 nařízení č. 2241/87 a čl. 2 odst. 1 a čl. 31 odst. 1 a 2 nařízení č. 2847/93.

(1) Úř. věst. L 207, 29.7.1987, s. 1.

(2) Úř. věst. L 261, 20.10.1993, s. 1; Zvl. vyd. 04/02, s. 70.

(3) Nařízení Rady (EHS) č. 3094/86 ze dne 7. října 1986 o některých technických opatřeních pro zachování rybolovných zdrojů (Úř. věst. L 288, 11.10.1986, s. 1).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/31

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale amministrativo regionale della Campania (Itálie) dne 16. června 2008 – Futura Immobiliare s.r.l. Hotel Futura a další v. Comune di Casoria

(Věc C-254/08)

(2008/C 209/46)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale amministrativo regionale della Campania

Účastníci původního řízení

Žalobci: Futura Immobiliare s.r.l. Hotel Futura a další

Žalovaná: Comune di Casoria

Předběžná otázka

Jsou vnitrostátní právní úprava uvedená v článcích 58 a násl. legislativního nařízení č. 507 z roku 1993 a přechodná ustanovení, která prodloužila jejich platnost v důsledku článku 11 nařízení prezidenta republiky č. [158] z roku 1999 a následných změn a čl. 1 odst. 184 zákona č. 296 z roku 2006, na základě kterých se pro účely pokrytí nákladů na službu odstraňování odpadů zachovává systém daňové povahy, čímž se odkládá zavedení tarifního systému, podle kterého náklady na službu nesou subjekty, které odpady produkují a předávají je za účelem jejich odstranění, v souladu s článkem 15 směrnice Společenství č. 75/442/EHS (1), ve znění článku 1 směrnice č. 91/156/EHS (2), a se zásadou „znečišťovatel platí“?

(1) Úř. věst. L 194, 25.7.1975, s. 39.

(2) Úř. věst. L 78, 26.3.1991, s. 32.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/32

Žaloba podaná dne 17. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-257/08)

(2008/C 209/47)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: N. Yerrell a L. Prete, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Italská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/22/ES ze dne 15. března 2006 o minimálních podmínkách pro provedení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a (EHS) č. 3821/85 o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě a o zrušení směrnice Rady 88/599/EHS (1), nebo v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

—	uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta k provedení směrnice uplynula dne 1. dubna 2007.

(1) Úř. věst. L 102, s. 35.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/32

Žaloba podaná dne 17. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Řecká republika

(Věc C-259/08)

(2008/C 209/48)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Patakia a D. Recchia)

Žalovaná: Řecká republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Řecká republika tím, že nepřijala všechna opatření nezbytná k úplnému nebo správnému provedení povinností vyplývajících z čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 4 odst. 1, článku 5 a čl. 8 odst. 1 směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (1), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z těchto ustanovení;

—	uložit Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

1.	Komise přezkoumala slučitelnost opatření, která Řecká republika přijala k provedení směrnice 79/409/EHS, s právem Společenství. Z tohoto přezkumu vyplynulo, že některá ustanovení směrnice nebyla provedena úplně nebo nebyla provedena správně.

2.	Komise zvláště tvrdí, že Řecká republika neprovedla čl. 3 odst. 1 směrnice 79/409/EHS, neboť nepřijala všechna nezbytná opatření na ochranu, zachování nebo obnovení dostatečné rozmanitosti a rozlohy stanovišť pro všechny druhy ptáků, na které se vztahuje článek 1.

Komise rovněž tvrdí, že čl. 3 odst. 2 směrnice 79/409/EHS nebyl proveden úplně a správně s ohledem na to, že prováděcí akt nepřipouští kontrolu oprávněnosti označení lokality jako zvláště chráněné oblasti, neobsahuje žádné ustanovení pro ochranu stanovišť nacházejících se mimo zvláště chráněné oblasti, které ale s těmito zvláště chráněnými oblastmi sousedí, a krom toho neobsahuje žádné ustanovení týkající se otázky obnovy zničených biotopů a vytváření nových biotopů, ačkoli jde o významné cíle směrnice.

Komise také zdůrazňuje, že čl. 4 odst. 1 směrnice 79/409/EHS nebyl proveden správně v rozsahu, v němž nebyl stanoven žádný formální postup pro označování lokalit jako zvláště chráněných oblastí, nebyl uveden výslovný odkaz a spojení mezi druhy uvedenými v příloze I a povinnostmi označování zvláště chráněných oblastí a nebyl uveden žádný odkaz na povinnost zohlednit trendy a kolísání početnosti populací chráněných druhů.

5.	Komise dále konstatuje, že článek 5 směrnice 79/409/EHS nebyl proveden úplně a správně, neboť řecká právní úprava neobsahuje žádné obecné ustanovení o ochraně druhů, jak stanoví směrnice, ale je zaměřena na lov. Navíc nebyly provedeny zákazy úmyslného usmrcování chráněných druhů a sběru vajec.

Nakonec Komise tvrdí, že čl. 8 odst. 1 směrnice 79/409/EHS nebyl proveden správně, neboť řecká právní úprava neobsahuje obecný zákaz všech prostředků, zařízení nebo metod, jimiž jsou ptáci ve velkém měřítku nebo nevýběrovým způsobem chytáni a usmrcováni nebo jejichž použití by mohlo způsobit vymizení druhů v určitých územích.

7.	Komise tudíž tvrdí, že Řecká republika neprovedla úplně nebo správně povinnosti, které vyplývají z čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 4 odst. 1, článku 5 a čl. 8 odst. 1 směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků.

(1) Úř. věst. L 103, s. 1; Zvl. vyd 15/01, s. 98.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/33

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Murcia (Španělsko) dne 19. června 2008 – María Julia Zurita García v. Delegado del Gobierno en la Región de Murcia

(Věc C-261/08)

(2008/C 209/49)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Superior de Justicia de Murcia

Účastníci původního řízení

Žalobce: María Julia Zurita García

Žalovaný: Delegado del Gobierno en la Región de Murcia

Předběžné otázky

S ohledem na Smlouvu o založení Evropských společenství, zejména na její čl. 62 odst.1 a čl. 62 odst. 2 písm. a), jakož i na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 (1) ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), zejména jeho články 5, 11 a 13: Je třeba vykládat výše uvedené právní předpisy v tom smyslu, že brání právní úpravě, jako je vnitrostátní právní úprava s judikaturou, která ji vykládá, jestliže tato právní úprava umožňuje uložením pokuty nahradit vyhoštění všech státních příslušníků třetí země, kteří nemají titul opravňující ke vstupu a pobytu na území Evropské unie?

(1) Úř. věst. L 105, s. 1.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/33

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (Dánsko) dne 19. června 2008 – CopyGene A/S v. Skatteministeriet

(Věc C-262/08)

(2008/C 209/50)

Jednací jazyk: dánština

Předkládající soud

Østre Landsret

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: CopyGene A/S

Žalovaný: Skatteministeriet

Předběžné otázky

Je nutno pojem činnosti „úzce související“ s nemocniční péčí obsažený v čl. 13 části A odst. 1 písm. b) šesté směrnice (1) vykládat tak, že s sebou nese časový požadavek, takže nemocniční péče, s níž daná služba úzce souvisí, musí existovat nebo být konkrétně prováděna, zahájena nebo zamýšlena, anebo postačí, že daná služba bude potenciálně úzce souviset s možnou, ale dosud neexistující nebo neurčenou budoucí nemocniční péčí, takže zahrne služby poskytované bankou kmenových buněk spočívající v odběru, dopravě, rozboru a skladování pupečníkové krve novorozenců pro autologní použití?

Je v této spojitosti relevantní, že popsané služby nemohou být poskytnuty později než v době porodu?

2)	Musí být čl. 13 část A odst. 1 písm. b) šesté směrnice vykládán tak, že se vztahuje na obecné preventivní služby, jsou-li tyto služby poskytnuty před zahájením nemocniční nebo lékařské péče, a dříve, než nastane potřeba této nemocniční nebo lékařské péče ve smyslu časovém i zdravotním?

Je pojem „další řádně uznaná zařízení téže povahy“ obsažený v čl. 13 části A odst. 1 písm. b) šesté směrnice nutno vykládat tak, že se vztahuje na soukromé banky kmenových buněk, kde služby – které jsou poskytovány a dodávány odbornými zdravotnickými pracovníky, jimiž jsou zdravotní sestry, porodní asistentky a bioanalytici – spočívají v odběru, dopravě, rozboru a skladování pupečníkové krve novorozenců se záměrem jejího autologního použití ve spojitosti s budoucí možnou nemocniční péčí, kdy dotčeným bankám kmenových buněk není poskytována podpora veřejného zdravotního pojištění a kdy výdaje za služby poskytované těmito bankami kmenových buněk nejsou kryty z veřejného zdravotního pojištění?

Je v této spojitosti relevantní, zda soukromá banka kmenových buněk obdržela či neobdržela povolení příslušných zdravotnických orgánů členského státu nakládat s tkáněmi a buňkami – ve formě zpracování, uchování a skladování kmenových buněk z pupečníkové krve pro autologní použití – podle vnitrostátních zákonů, kterými se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/23/ES ze dne 31. března 2004 o stanovení jakostních a bezpečnostních norem pro darování, odběr, vyšetřování, zpracování, konzervaci, skladování a distribuci lidských tkání a buněk? (2)

Je odpověď na otázky 1 až 3 ovlivněna skutečností, že výše zmíněné služby jsou poskytovány s výhledem na možné alogenní použití, nebo skutečností, že jsou poskytovány soukromou bankou kmenových buněk, která obdržela povolení od příslušných zdravotních orgánů členského státu nakládat s tkáněmi a buňkami – ve formě zpracování, uchovávání a skladování kmenových buněk z pupečníkové krve pro autologní použití – podle vnitrostátních zákonů k provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/23/ES ze dne 31. března 2004 o stanovení jakostních a bezpečnostních norem pro darování, odběr, vyšetřování, zpracování, konzervaci, skladování a distribuci lidských tkání a buněk?

(1) Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23).

(2) Úř. věst. L 102, 7.4.2004, s. 1.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/34

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Högsta domstolen (Švédsko) dne 19. června 2008 – Djurgården-Lilla Värtans Miljöskyddsförening v. Stockholms kommun genom dess marknämnd

(Věc C-263/08)

(2008/C 209/51)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Högsta domstolen

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Djurgården-Lilla Värtans Miljöskyddsförening

Odpůrce: Stockholms kommun genom dess marknämnd

Předběžné otázky

Má být bod 10 přílohy II směrnice 85/337 (1) vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na vodohospodářská díla, jež zahrnují odčerpávání podzemní vody z tunelu pro elektrické vedení, která do tohoto tunelu vniká, a provádění infiltrace (doplňování) vody do země nebo do svahu za účelem kompenzace jakéhokoli snížení objemu podzemní vody, a výstavbu a údržbu zařízení na takové odčerpávání a infiltraci?

V případě kladné odpovědi na první otázku: Vyplývá z článku 10a směrnice 85/337 – podle něhož má dotčená veřejnost mít za určitých okolností možnost dosáhnout přezkoumání soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným ze zákona a napadnout tak hmotnou nebo procesní zákonnost rozhodnutí – že existuje rovněž požadavek, aby dotčená veřejnost měla právo napadnout rozhodnutí soudu vydané v územním řízení v případě, kdy dotčená veřejnost měla možnost účastnit se soudního řízení o vydání územního rozhodnutí a předložit soudu své vyjádření?

Pokud jsou odpovědi na první a druhou otázku kladné: Mají být čl. 1 odst. 2, čl. 6 odst. 4 a článek 10a směrnice 85/337 vykládány v tom smyslu, že s ohledem na dotčenou veřejnost uvedenou v čl. 6 odst. 4 a článku 10a je možné stanovit různé vnitrostátní požadavky, s tím, že malá místní sdružení na ochranu životního prostředí tak mají právo účastnit se rozhodovacích postupů uvedených v čl. 6 odst. 4 pro záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí v oblasti, kde takové sdružení působí, ale nikoli právo podat opravný prostředek uvedené v článku 10a?

(1) Směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/35

Žaloba podaná dne 19. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Španělské království

(Věc C-266/08)

(2008/C 209/52)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Condou-Durande a E. Adsera Ribera, zmocněnci)

Žalované: Španělské království

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Španělské království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady 2004/81/ES (1) ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány, a v každém případě tím, že je neoznámilo Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 17 uvedené směrnice;

—	uložit Španělskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2004/81/ES do vnitrostátního práva uplynula dne 5. srpna 2006.

(1) Úř. věst. L 261, s. 19; Zvl. vyd. 19/07, s. 69.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/35

Žaloba podaná dne 24. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Maďarská republika

(Věc C-270/08)

(2008/C 209/53)

Jednací jazyk: maďarština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: W. Wils a V. Bottka, zmocněnci)

Žalovaná: Maďarská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Maďarská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (1), a v každém případě tím, že neoznámila zmíněné předpisy Komisi, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 19 výše uvedené směrnice;

—	uložit Maďarské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice do vnitrostátního práva uplynula dne 12. června 2007.

(1) Úř. věst. L 149, s. 22.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/35

Žaloba podaná dne 24. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Španělské království

(Věc C-272/08)

(2008/C 209/54)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Condou-Durande a E. Adsera Ribera, zmocněnkyně)

Žalované: Španělské království

Návrhová žádání žalobkyně

—

konstatovat, že Španělské království tím, že nepřijalo právní a správní ustanovení nezbytná k provedení směrnice Rady 2004/83/ES (1) ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, a každopádně tím, že tato ustanovení neoznámilo Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 38 této směrnice;

—	uložit Španělskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta uvedená pro provedení směrnice 2004/83/ES do vnitrostátního práva uplynula dne 10. října 2006.

(1) Úř. věst. L 304, s. 12; Zvl. vyd. 19/07, s. 96.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/36

Žaloba podaná dne 25. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-273/08)

(2008/C 209/55)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: G. Rozet a A. Alcover San Pedro, zmocněnci)

Žalované: Lucemburské velkovévodství

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Lucemburské velkovévodství tím, že Komisi Evropských společenství neoznámilo své programy snižování národních emisí oxidu siřičitého (SO2), oxidů dusíku (NOx), těkavých organických sloučenin (TOS) a čpavku (NH3) ani národní inventury emisí SO2, NOx, TOS a NH3, ani své roční prognózy SO2, NOx, TOS a NH3 na rok 2010, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z čl. 6 odst. 1, 2 a 3, čl. 7 odst. 1 a 2 a čl. 8 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/81/ES ze dne 23. října 2001 o národních emisních stropech pro některé látky znečisťující ovzduší (1);

—	uložit Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise tvrdí, že Lucemburské velkovévodství neoznámilo ve lhůtě stanovené směrnicí 2001/81/ES tři typy dokumentů týkajících se stanovení národních emisních stropů pro oxid siřičitý (SO2), oxidů dusíku (NOx), těkavé organické sloučeniny (TOS) a čpavku (NH3).

Zaprvé, žalované údajně nesplnilo svoji povinnost vypracovat programy pro postupné snižování národních emisí výše uvedených znečišťujících látek, stanovenou v čl. 6 odst. 1, 2 a 3 směrnice.

Zadruhé a zatřetí, nedodrželo v případě týchž znečišťujících látek ustanovení čl. 7 odst. 1 a 2, pokud jde o zpracování a roční aktualizaci národních emisních inventur a národních prognóz na rok 2010.

Konečně, nesplnilo svoji povinnost oznámit tyto tři typy dokumentů Komisi ve lhůtách stanovených v čl. 8 odst. 1 a 2 směrnice.

(1) Úř. věst. L 309, s. 22; Zvl. vyd. 15/06, s. 320.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/36

Žaloba podaná dne 27. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-282/08)

(2008/C 209/56)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: W. Roels a W. Wils, zmocněnci)

Žalované: Lucemburské velkovévodství

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 („směrnice o nekalých obchodních praktikách“) (1), a v každém případě tím, že uvedené předpisy neoznámilo Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice;

—	uložit Lucemburskému velkovévodství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2005/29/ES vypršela dne 12. června 2007. Přitom k datu podání této žaloby žalované stále nepřijalo opatření nezbytná k provedení směrnice, nebo, v každém případě, uvedená opatření Komisi neoznámilo.

(1) Úř. věst. L 149, s. 22.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/37

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Svea Hovrätt – Miljööverdomstolen (Švédsko) dne 30. června 2008 – Kemikalieinspektionen v. Nordiska Dental AB

(Věc C-288/08)

(2008/C 209/57)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Svea Hovrätt – Miljööverdomstolen

Účastnice původního řízení

Odvolatelka: Kemikalieinspektionen

Odpůrkyně: Nordiska Dental AB

Předběžné otázky

Mají být ustanovení směrnice Rady 93/42/EHS ze dne 14. června 1993 o zdravotnických prostředcích (1) vykládána tak, že brání uplatnění vnitrostátního zákazu vývozu amalgámu obsahujícího rtuť pro stomatologické použití ze země za obchodními účely, který je založen na důvodech týkajících se ochrany životního prostředí a zdraví?

b.	Má na tento výklad vliv skutečnost, že výrobek je opatřen označením CE?

V případě záporné odpovědi na první otázku, jsou články 8 a 11 nařízení (1998:944) o zákazu atd. v určitých případech v souvislosti s obchodováním, dovozem a vývozem chemických výrobků, které jsou založeny na výše uvedených důvodech, slučitelné s články 29 a 30 Smlouvy o ES, pokud se tato ustanovení uplatňuje na amalgám obsahující rtuť pro stomatologické použití, který je opatřen označením CE?

(1) Úř. věst. L 169, s. 1.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/39

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 9. července 2008 – Alitalia v. Komise

(Věc T-301/01) (1)

(„Státní podpory - Rekapitalizace Alitalia italskými orgány - Rozhodnutí, kterým se prohlašuje podpora za slučitelnou se společným trhem - Rozhodnutí přijaté následně po rozsudku Soudu, kterým se zrušuje předchozí rozhodnutí - Přípustnost - Porušení článku 233 ES - Porušení článků 87 ES a 88 ES - Podmínky povolení podpory - Povinnost (uvést) odůvodnění“)

(2008/C 209/65)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Alitalia – Linee aeree italiane Spa (Řím, Itálie) (zástupci: M. Siragusa, G. M. Roberti, G. Scassellati Sforzolini, F. Moretti a F. Sciaudone, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: V. Di Bucci, zmocněnec, ve spolupráci s A. Abatem a G. Contem, advokáty)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2001/723/ES ze dne 18. července 2001, týkajícího se rekapitalizace společnosti Alitalia (Úř. věst. L 271, s. 28).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Alitalia – Linee aeree italiane SpA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 44, 16.2.2002.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/39

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 1. července 2008 – Deutsche Post v. Komise

(Věc T-266/02) (1)

(„Státní podpory - Opatření přijatá německými orgány ve prospěch Deutsche Post AG - Rozhodnutí, kterým se prohlašuje podpora za neslučitelnou se společným trhem a nařizuje se její navrácení - Služba obecného hospodářského zájmu - Náhrada dodatečných nákladů způsobených politikou prodeje se ztrátou v odvětví přepravy balíkových zásilek od dveří k dveřím - Neexistence výhody“)

(2008/C 209/66)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Deutsche Post AG(Bonn, Německo) (zástupci: J. Sedemund a T. Lübbig, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: V. Kreuschitz a J. Flett, zmocněnci)

Vedlejší účastnice řízení vystupující na podporu žalobkyně: Spolková republika Německo (zástupci: W.-D. Plessing a M. Lumma, zmocněnci)

Vedlejší účastnice vystupující na podporu žalované: Bundesverband Internationaler Express- und Kurierdienste eV (BIEK), (Frankfurtu nad Mohanem,Německo) (zástupci: F. Mitzkus, T. Wambach a R. Wojtek, advokáti), a UPS Europe NV/SA (Brusel, Belgie) (zástupci: původně T. Ottervanger a A. Bijleveld, poté T. Ottervanger, advokáti)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2002/753/ES ze dne 19. června 2002 o opatřeních přijatých Spolkovou republikou Německo ve prospěch Deutsche Post AG (Úř. věst. L 247, s. 27).

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí Komise 2002/753/ES ze dne 19. června 2002 o opatřeních přijatých Spolkovou republikou Německo ve prospěch Deutsche Post AG se zrušuje.

2)	Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Deutsche Post.

3)	Spolková republika Německo, Bundesverband Internationaler Express- und Kurierdienste eV (BIEK) a UPS Europe NV/SA ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 274, 9.11.2002.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/40

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2008 – Saint-Gobain Gyproc Belgium v. Komise

(Věc T-50/03) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Trh sádrokartonových desek - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES - Pokuta - Závažnost a délka trvání protiprávního jednání“)

(2008/C 209/67)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Saint-Gobain Gyproc Belgium NV, dříve BPB Belgium NV, dříve Gyproc Benelux NV (Beveren-Kallo, Belgie) (zástupci: J.-F. Bellis, P. L'Ecluse a M. Favart, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: původně F. Castillo de la Torre a C. Ingen-Housz, poté F. Castillo de la Torre a F. Arbault, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba na základě článků 229 ES a 230 ES směřující ke snížení pokuty uložené Gyproc rozhodnutím Komise 2005/471/ES ze dne 27. listopadu 2002 v řízení podle článku 81 [ES] proti BPB plc, Gebrüder Knauf Westdeutsche Gipswerke KG, Société Lafarge SA a Gyproc Benelux NV (Věc COMP/E-1/37.152 – Sádrokartonové desky) (Úř. věst. L 166, s. 8)

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Saint-Gobain Gyproc Belgium NV se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 101, 26.4.2003.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/40

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2008 – Knauf Gips v. Komise

(Věc T-52/03) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Trh sádrokartonových desek - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES - Přístup ke spisu - Jediné a pokračující protiprávní jednání - Přičtení - Pokuta - Pokyny pro výpočet pokut - Spolupráce během správního řízení“)

(2008/C 209/68)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Knauf Gips KG, dříve Gebrüder Knauf Westdeutsche Gipswerke KG (Iphofen, Německo) (zástupci: původně M. Klusmann a F. Wiemer, poté M. Klusmann, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: původně F. Castillo de la Torre a S. Rating, poté F. Castillo de la Torre a R. Sauer, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2005/471/ES ze dne 27. listopadu 2002 v řízení podle článku 81 [ES] proti BPB plc, Gebrüder Knauf Westdeutsche Gipswerke KG, Société Lafarge SA a Gyproc Benelux NV (Věc COMP/E-1/37.152 – Sádrokartonové desky) (Úř. věst. 2005, L 166, s. 8), nebo podpůrně návrh na snížení pokuty uložené žalobkyni

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Knauf Gips KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 124, 24.5.2003.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/41

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2008 – BPB v. Komise

(Věc T-53/03) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Trh sádrokartonových desek - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES - Jediné a pokračující jednání - Opakování - Pokuta - Pokyny pro výpočet pokut - Sdělení o spolupráci“)

(2008/C 209/69)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: BPB plc (Slough, Spojené království) (zástupci: T. Sharpe QC, a A. Nourry, Solicitor)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: F. Castillo de la Torre, zmocněnec, J. Flynn, QC, a C. Kilroy, Barrister)

Předmět věci

Návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise 2005/471/ES ze dne 27. listopadu 2002 v řízení podle článku 81 [ES] proti BPB plc, Gebrüder Knauf Westdeutsche Gipswerke KG, Société Lafarge SA a Gyproc Benelux NV (Věc COMP/E-1/37.152 – Sádrokartonové desky) (Úř. věst. 2005, L 166, s. 8), nebo podpůrně návrh na zrušení nebo snížení pokuty uložené žalobkyni

Výrok rozsudku

Částka pokuty uložené společnosti BPB plc článkem 3 rozhodnutí Komise 2005/471/ES ze dne 27. listopadu 2002 v řízení podle článku 81 [ES] proti BPB plc, Gebrüder Knauf Westdeutsche Gipswerke KG, Société Lafarge SA a Gyproc Benelux NV (Věc COMP/E-1/37.152 – Sádrokartonové desky) se stanoví na 118,8 milionů eur.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Komise ponese desetinu vlastních nákladů řízení a ukládá se jí náhrada desetiny nákladů řízení vynaložených BPB.

4)	BPB ponese devět desetin vlastních nákladů řízení a ukládá se jí náhrada devíti desetin nákladů řízení vynaložených Komisí.

(1) Úř. věst. C 101, 26.4.2003.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/41

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2008 – Lafarge v. Komise

(Věc T-54/03) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Trh sádrokartonových desek - Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES - Přičtení - Odrazující povaha - Opakování - Pokuta - Pokyny pro výpočet pokut“)

(2008/C 209/70)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Lafarge SA (Paříž, Francie) (zástupci: původně H. Lesguillons, J.-C. Bermond, N. Jalabert-Doury, A. Winckler, F. Brunet a I. Simic, poté N. Jalabert-Doury, A. Winckler a F. Brunet, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: původně F. Castillo de la Torre a C. Ingen-Housz, poté F. Castillo de la Torre a F. Arbault, zmocněnci)

Vedlejší účastnice na podporu žalované: Rada Evropské unie (zástupci: S. Marquardt a E. Karlsson, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2005/471/ES ze dne 27. listopadu 2002 v řízení podle článku 81 [ES] proti BPB plc, Gebrüder Knauf Westdeutsche Gipswerke KG, Société Lafarge SA a Gyproc Benelux NV (Věc COMP/E-1/37.152 – Sádrokartonové desky) (Úř. věst. L 166, s. 8), nebo podpůrně návrh na zrušení nebo snížení pokuty uložené žalobkyni

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Lafarge SA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

3)	Rada ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 101, 26.4.2003.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/42

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 1. července 2008 – Região autónoma dos Açores v. Rada

(Věc T-37/04) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Nařízení (ES) č. 1954/2003 - Rybolov - Řízení intenzity rybolovu - Rybolovné oblasti a zdroje Společenství - Žaloba podaná regionálním celkem - Osobně dotčené subjekty - Nepřípustnost“)

(2008/C 209/71)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Região autónoma dos Açores (Portugalsko) (zástupci: původně M. Renouf, S. Crosby, C. Bryant, solicitors, a H. Mercer, barrister, poté M. Renouf, C. Bryant a H. Mercer)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: J. Monteiro a F. Florindo Gijón, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalobce: Seas at Risk VZW, dříve Stichting Seas at Risk Federation (Brusel, Belgie); WWF – World Wide Fund for Nature (Gland, Švýcarsko); a Stichting Greenpeace Council (Amsterdam, Nizozemsko) (zástupci: R. Buxton, solicitor, a D. Owen, barrister)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Komise Evropských společenství (zástupci: T. van Rijn a B. Roberty, zmocněnci) a Španělské království (zástupce: N. Díaz Abad, abogado del Estado)

Předmět věci

Žádost o částečné zrušení nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o řízení intenzity rybolovu některých rybolovných oblastí a zdrojů Společenství, kterým se mění nařízení (ES) č. 2847/93 a zrušují nařízení (ES) č. 685/95 a (ES) č. 2027/95 (Úř. věst. L 289, s. 1; Zvl. vyd. 04/06, s. 44)

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá jako nepřípustná.

2)	Região autónoma dos Açores ponese své vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené Radou, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžných opatřeních.

3)	Španělské království a Komise ponesou své vlastní náklady řízení, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžných opatřeních.

4)	Seas at Risk VZW a WWF – World Wide Fund for Nature ponesou své vlastní náklady řízení, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžných opatřeních.

5)	Stichting Greenpeace Council ponese své vlastní náklady řízení.

6)	Porto de Abrigo – Organização de Produtores da Pesca CRL a GÊ-Questa – Associação de Defesa do Ambiente ponesou své vlastní náklady související s řízením o předběžných opatřeních.

(1) Úř. věst. C 94, 17.4.2004.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/42

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2008 – AC Treuhand v. Komise

(Věc T-99/04) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Organické peroxidy - Pokuty - Článek 81 ES - Právo na obhajobu - Právo na spravedlivý proces - Pojem pachatele protiprávního jednání - Zásada legality trestných činů a trestů (nullum crimen, nulla poena sine lege) - Zásada právní jistoty - Legitimní očekávání“)

(2008/C 209/72)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: AC-Treuhand AG (Curych, Švýcarsko) (zástupci: M. Karl, C. Steinle a J. Drolshammer, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: A. Bouquet, zmocněnec, ve spolupráci s A. Böhlkem, advokátem)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2005/349/ES ze dne 10. prosince 2003 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Případ KOMP/E-2/37.857 – Organické peroxidy) (Úř. věst. 2005, L 110, s. 44).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	AC Treuhand AG se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 118, 30.4.2004.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/43

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 1. července 2008 – Compagnie maritime belge v. Komise

(Věc T-276/04) (1)

(„Hospodářská soutěž - Zneužití společného dominantního postavení - Liniová konference - Rozhodnutí, kterým se ukládá pokuta na základě dřívějšího rozhodnutí částečně zrušeného Soudním dvorem - Nařízení (EHS) č. 2988/74 - Přiměřená lhůta - Právo na obhajobu - Právní jistota - Překážka věci rozsouzené“)

(2008/C 209/73)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Compagnie maritime belge SA (Antverpy, Belgie) (zástupce: D. Waelbroeck, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: původně É. Gippini Fournier, P. Hellström a F. Amato, dále É. Gippini Fournier, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2005/480/ES ze dne 30. dubna 2004 v řízení podle článku 82 ES (věci COMP/D/32.448 a 32.450) (shrnutí v Úř. věst. 2005, L 171, s. 28), jímž se žalobkyni ukládá pokuta za údajné zneužití společného dominantního postavení, jehož se dopustila konferencí Cewal, a podpůrně snížení uvedené pokuty.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Compagnie maritime belge SA ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení a ukládá se jí náhrada dvou třetin nákladů vynaložených Komisí, přičemž posledně uvedená ponese jednu třetinu vlastních nákladů řízení a ukládá se jí náhrada jedné třetiny nákladů řízení vynaložených Compagnie maritime belge.

(1) Úř. věst. C 262, 23.10.2004.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/43

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 9. července 2008 – Trubowest Handel a Makarov v. Rada a Komise

(Věc T-429/04) (1)

(„Mimosmluvní odpovědnost - Antidumpingová cla - Antidumpingové nařízení (ES) č. 2320/97 - Výdaje advokáta na vnitrostátní úrovni - Nepřípustnost - Hmotné újmy a nehmotná újma - Příčinná souvislost“)

(2008/C 209/74)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Trubowest Handel GmbH (Kolín, Německo) a Viktor Makarov (Kolín) (zástupci: K. Adamantopoulos a E. Petritsi, advokáti)

Žalované: Rada Evropské unie (zástupci: J.-P. Hix, zmocněnec, ve spolupráci s G. Berrischem, advokátem) a Komise Evropských společenství (zástupci: N. Khan a T. Scharf, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba na náhradu škody na základě čl. 288 ES směřující k náhradě škody vzniklé v důsledku přijetí nařízení Rady (ES) č. 2320/97 ze dne 17. listopadu 1997 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo nelegované oceli pocházejících z Maďarska, Polska, Ruska, České republiky, Rumunska a Slovenské republiky, zrušení nařízení (EHS) č. 1189/93 a o zastavení řízení týkajícího se těchto dovozů z Chorvatské republiky (Úř. věst. 322, s. 1; Zvl. vyd. 11/26, s. 329)

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Trubowest Handel GmbH a Viktor Makarov ponesou mimo vlastních nákladů řízení i náklady řízení vynaložené Radou a Komisí.

(1) Úř. věst. C 31, 5.2.2005.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/44

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2008 – Franchet a Byk v. Komise

(Věc T-48/05) (1)

(„Mimosmluvní odpovědnost - Veřejná služba - Vyšetřování OLAF - Věc ‚Eurostat‘ - Předání informací týkajících se skutečností, které by mohly vést k trestnímu stíhání vnitrostátním soudním orgánům - Neexistence předchozího uvědomění dotčených úředníků a dozorčího výboru OLAF - Prozrazení důvěrné informace v tisku - Zpřístupnění informací OLAF a Komisí - Porušení zásady presumpce neviny - Nehmotná újma - Příčinná souvislost“)

(2008/C 209/75)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Yves Franchet (Nice, Francie) a Daniel Byk (Lucemburk, Lucembursko) (zástupci: G. Vandersanden a L. Levi, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupce: J.-F. Pasquier, zmocněnec)

Předmět věci

Návrh na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, která byla údajně způsobena předpokládanými pochybeními Komise a OLAF v rámci vyšetřování ve věci „Eurostat“.

Výrok rozsudku

1)	Komisi se ukládá povinnost uhradit Yvesi Franchetovi a Danieul Bykovi částku 56 000 eur.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 93, 16.4.2005.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/44

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2008 – Huvis v. Rada

(Věc T-221/05) (1)

(„Dumping - Dovoz polyesterových střižových vláken pocházejících z Koreje - Nařízení o zastavení prozatímního přezkumu - Použití odlišné metody od metody použité při původním šetření - Nezbytnost změny okolností - Úpravy na základě úvěrových nákladů - Platební lhůta - Důkazní břemeno - Zásada řádné správy - Článek 2 odst. 10 písm. b) a g) a čl. 11 odst. 9 nařízení (ES) č. 384/96“)

(2008/C 209/76)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Huvis Corp. (Gangnam-su, Soul, Jižní Korea) (zástupci: J.-F. Bellis, F. Di Gianni a R. Antonini, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: J.-P. Hix, zmocněnec, ve spolupráci s G. Berrischem, advokátem)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Komise Evropských společenství (zástupci: E. Righini a K. Talabér-Ricz, zmocněnci)

Předmět věci

Jednak návrh na zrušení čl. 2 nařízení Rady (ES) č. 428/2005 ze dne 10. března 2005 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu polyesterových střižových vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a Saúdské Arábie, změně nařízení (ES) č. 2852/2000 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu polyesterových střižových vláken pocházejících z Korejské republiky a o zastavení antidumpingového řízení týkajícího se dovozů pocházejících z Tchaj-wanu (Úř. věst. L 71, s. 1), a jednak návrh na základě článku 241 ES na prohlášení ustanovení nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45), za nepoužitelné v rozsahu, v němž podporují napadené závěry obsažené v nařízení č. 428/2005

Výrok rozsudku

Článek 2 nařízení Rady (ES) č. 428/2005 ze dne 10. března 2005 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu polyesterových střižových vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a Saúdské Arábie, změně nařízení (ES) č. 2852/2000 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu polyesterových střižových vláken pocházejících z Korejské republiky a o zastavení antidumpingového řízení týkajícího se dovozů pocházejících z Tchaj-wanu se zrušuje v rozsahu, v němž antidumpingové clo stanovené na vývozy do Evropského společenství výrobků vyráběných a vyvážených Huvis Corp. převyšuje clo, které by bylo použitelné, kdyby se přikročilo k úpravě běžné hodnoty na základě dovozních poplatků a nepřímých daní podle metody „input“ použité při původním šetření.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Rada ponese vlastní náklady řízení a nahradí 70 % nákladů řízení Huvis Corp.

4)	Komise ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 193, 6.8.2005.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/45

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 9. července 2008 – Marcuccio v. Komise

(Spojené věci T-296/05 a T-408/05) (1)

(„Sociální pojištění - Žádosti o uhrazení 100 % lékařských výdajů - Implicitní a výslovná zamítnutí žádostí“)

(2008/C 209/77)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Luigi Marcuccio (Tricase, Itálie) (zástupci: původně A. Distante, poté G. Cipressa a L. Garofalo, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: C. Berardis Kayser a J. Currall, zmocněnci, ve spolupráci s A. Dal Ferrem, advokátem)

Předmět věci

Zejména žádost o zrušení dvou implicitních rozhodnutí likvidačního oddělení společného systému nemocenského pojištění Evropských společenství, která odmítají žalobci uhradit 100 % určitých lékařských výdajů, jakož i žádost směřující k tomu, aby bylo Komisi uloženo vyplatit žalobci částky za určité lékařské výdaje

Výrok rozsudku

1)	Žaloby se odmítají jako nepřípustné.

2)	Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 257, 15.10.2005.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/45

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 9. července 2008 – Coffee Store v. OHIM (THE COFFEE STORE)

(Věc T-323/05) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Přihláška slovní ochranné známky Společenství THE COFFEE STORE - Absolutní důvod pro zamítnutí - Popisný charakter - Čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“)

(2008/C 209/78)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: The Coffee Store (Mannheim, Německo) (zástupce: M. Buddeberg, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: původně T. Eichenberg, poté G. Schneider, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) ze dne 15. června 2005 (věc R 855/2004-2), týkajícímu se žádosti o zápis slovní ochranné známky THE COFFEE STORE jako ochranné známky Společenství

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	The Coffee Store GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 281, 12.11.2005.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/46

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 1. července 2008 – Apple Computer v. OHIM – TKS-Teknosoft (QUARTZ)

(Věc T-328/05) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky QUARTZ - Starší obrazová ochranná známka Společenství QUARTZ - Relativní důvody zamítnutí - Nebezpečí záměny - Podobnost výrobků - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“)

(2008/C 209/79)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Apple Computer, Inc. (Cupertina, Kalifornie, Spojené státy) (zástupci: P. Rawlinson, S. Jones, J. Rutter a T. M. D'Souza Culora, solicitors)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: J. García Murillo, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice před Soudem: TKS-Teknosoft SA (Trélex, Švýcarsko) (zástupci: C. Moreau, T. van Innis a K. Manhaeve, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 27. dubna 2005 (věc R 416/2004-4) ohledně námitkového řízení mezi TKS-Teknosoft SA a Apple Computer, Inc.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Apple Computer, Inc. se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 281, 18.11.2005.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/46

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 9. července 2008 – Audi v. OHIM (Vorsprung durch Technik)

(Věc T-70/06) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Přihláška slovní ochranné známky Společenství Vorsprung durch Technik - Absolutní důvod pro zamítnutí - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 - Částečné zamítnutí zápisu průzkumovým referentem - Právo být vyslechnut“)

(2008/C 209/80)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Audi AG (Ingolstadt, Německo) (zástupci: S. O. Gillert a F. Schiwek, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: G. Schneider, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) ze dne 16. prosince 2005 (věc R 237/2005-2), kterým bylo částečně zamítnuto odvolání proti rozhodnutí průzkumového referenta, kterým byl zamítnut zápis slovní ochranné známky „Vorsprung durch Technik“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 12, 14, 25, 28, 37 až 40 a 42

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Audi AG ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM).

(1) Úř. věst. C 96, 22.4.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/47

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2008 – Sviluppo Italia Basilicata v. Komise

(Věc T-176/06) (1)

(„Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) - Snížení finanční podpory - Žaloba na neplatnost - Rizikové kapitálové fondy - Lhůta pro uskutečnění investice - Řízení - Zásada ochrany legitimního očekávání a právní jistoty - Zásada proporcionality - Odůvodnění - Žaloba na náhradu škody“)

(2008/C 209/81)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Sviluppo Italia Basilicata SpA (Potenza, Itálie) (zástupci: F. Sciaudone, D. Fioretti, S. Frazzani a R. Sciaudone, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: L. Flynn a M. Velardo, zmocněnci, ve spolupráci s A. Dalem Ferrem, advokát)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí Komise C (2006) 1706 ze dne 20. dubna 2006, kterým byla snížena podpora Evropského fondu pro regionální rozvoj poskytnutá ve prospěch globální dotace BIC Basilicata za účelem uskutečnění opatření na podporu oživení zisků malých a středních podniků v regionu Basilicate v Itálii, v kontextu rámce strukturálních podpor Společenství regionů „Cíl 1“ v Itálii, a žaloba na náhradu škody způsobené tímto rozhodnutím.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Sviluppo Italia Basilicata SpA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 190, 12.8.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/47

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 1. července 2008 – Komise v. D

(Věc T-262/06 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Úředníci - Zrušení rozhodnutí Komise v prvním stupni - Nemoc z povolání - Odmítnutí uznat nemoc z povolání či zhoršení nemoci, kterou je stižen úředník - Přípustnost kasačního opravného prostředku - Přípustnost důvodu přezkoumaného v prvním stupni - Překážka věci rozsouzené“)

(2008/C 209/82)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Komise Evropských společenství (zástupce: J. Currall, zmocněnec)

Další účastník řízení: D (Brusel, Belgie) (zástupci: J. Van Rossum, S. Orlandi, J.-N. Louis, A. Coolen a É. Marchal, advokáti)

Vedlejší účastnice podporující účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek: Axa Belgium (zástupci: původně C. Goossens, P. Meessen a S. Wilmet, poté C. Goossens a P. Meessen, advokáti)

Předmět

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 12. července 2006, D v. Komise (F-18/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), který směřuje ke zrušení tohoto rozsudku.

Výrok

1)	Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie ze dne 12. července 2006, D v. Komise (F-18/05), se zrušuje.

2)	Věc se vrací Soudu pro veřejnou službu.

3)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

(1) Úř. věst. C 294, 2.12.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/48

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 9. července 2008 – Hartmann v. OHIM (E)

(Věc T-302/06) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Přihláška slovní ochranné známky Společenství E - Absolutní důvod pro zamítnutí - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Nesprávné právní posouzení - Neprovedení konkrétního posouzení - Článek 7 odstavec 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“)

(2008/C 209/83)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Paul Hartmann AG (Heidenheim, Německo) (zástupce: K. Gründig-Schnelle, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: G. Schneider, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 5. září 2006 (věc R 805/2006-4), týkajícímu se žádosti o zápis slovní ochranné známky E jako ochranné známky Společenství.

Výrok

1)	Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 5. září 2006 (věc R 805/2006-4) se zrušuje.

2)	OHIM ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené Paul Hartmann AG.

(1) Úř. věst. C 310, 16.12.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/48

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 9. července 2008 – Reber v. OHIM – Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (Mozart)

(Věc T-304/06) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Řízení o prohlášení neplatnosti - Slovní ochranná známka Společenství Mozart - Předmět sporu - Absolutní důvod pro zamítnutí - Popisný charakter - Povinnost uvést odůvodnění - Legitimní očekávání - Rovné zacházení - Zásada legality - Článek 7 odst. 1 písm. c), čl. 51 odst. 1 písm. a), čl. 73 první věta a čl. 74 odst. 1 první věta nařízení (ES) č. 40/94“)

(2008/C 209/84)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Paul Reber GmbH & Co. KG (Bad Reichenhall, Německo) (zástupce: O. Spuhler, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: G. Schneider, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Soudem: Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli AG (Kilchberg, Švýcarsko) (zástupci: R. Lange a G. Hild, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 8. září 2006 (věc R 97/2005-2), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli AG a Paul Reber GmbH & Co. KG.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Paul Reber GmbH & Co. KG ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada nákladů řízení vzniklých Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM).

3)	Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli AG ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 326, 30.12.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/49

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 2. července 2008 – Stradivarius España v. OHIM – Ricci (Stradivari 1715)

(Věc T-340/06) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství Stradivari 51 - Starší obrazové ochranné známky Společenství Stradivarius - Odůvodnění odmítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“)

(2008/C 209/85)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Stradivarius España (Arteixo, Španělsko) (zástupci: G. Marín Raigal a P. López Ronda, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: O. Montalto a A. Sempio, zmocněnci)

Další účastník řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastník před Soudem: Cristina Ricci (Reggello, Itálie) (zástupci: P. Roncaglia, G. Lazzaretti, M. Boretto a E. Gavuzzi, advokáti)

Předmět věci

Žaloba prodaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) ze dne 7. září 2006 ve (věc R 1024/2005-1) týkajícího se námitkového řízení mezi Stradivarius España, SA a Cristina Ricci.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Stradivarius España, SA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 326, 30.12.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/49

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2008 – Komise v. Economidis

(Věc T-56/07 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Úředníci - Zrušení v prvním stupni rozhodnutí Komise o jmenování na pracovní místo vedoucího oddělení - Odmítnutí kandidatury žalobce - Jmenování jiného uchazeče - Určení úrovně pracovního místa v oznámení o výběrovém řízení - Zásada oddělení platové třídy a funkce - Opodstatněný kasační opravný prostředek - Soudní řízení dovolující vydat konečné rozhodnutí ve věci - Zamítnutí žaloby“)

(2008/C 209/86)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Komise Evropských společenství (zástupci: J. Currall a G. Berscheid, zmocněnci)

Další účastník řízení: Ioannis Economidis (Woluwe-Saint-Étienne, Belgie) (zástupci: S. Orlandi, A. Coolen, J.-N. Louis a E. Marchal, advokáti)

Vedlejší účastníci podporující navrhovatelku: Evropský parlament (zástupci: C. Burgos a A. Lukošiūtė, zmocněnci); Rada Evropské unie (zástupci: M. Simm a I. Sulce, zmocněnci) a Účetní dvůr Evropských společenství (zástupci: T. Kennedy, J.-M. Stenier a B. Schäfer, zmocněnci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie ze dne 14. prosince 2006, Economidis v. Komise (F-122/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), a směřující ke zrušení tohoto rozsudku

Výrok rozsudku

1)	Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie ze dne 14. prosince 2006, Economidis v. Komise (F-122/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), se zrušuje.

2)	Žaloba podaná Ioannisem Economidisem k Soudu pro veřejnou službu ve věci F-122/05 se zamítá.

3)	Ioannis Economidis a Komise ponesou vlastní náklady řízení jak před Soudem pro veřejnou službu, tak v tomto řízení.

4)	Evropský parlament, Rada Evropské unie a Účetní dvůr Evropských společenství ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 95, 28.4.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/50

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 9. července 2008 – BYK v. OHIM (Substance for Success)

(Věc T-58/07) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Přihláška slovní ochranné známky Společenství Substance for Success - Absolutní důvod pro zamítnutí - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“)

(2008/C 209/87)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: BYK-Chemie GmbH (Wesel, Německo) (zástupci: J. Kroher a E. Hettenkofer, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: G. Schneider, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 9. ledna 2007 (věc R 816/2006-4), týkajícího se přihlášky slovního označení Substance for Success jako ochranné známky Společenství

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	BYK-Chemie GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 95, 28.4.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/50

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2008 – Lancôme v. OHIM – CMS Hasche Sigle (COLOR EDITION)

(Věc T-160/07) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Řízení o prohlášení neplatnosti - Slovní ochranná známka Společenství COLOR EDITION - Absolutní důvod pro zamítnutí - Popisný charakter - Článek 7 odstavec 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94 - Právní zájem na podání návrhu - Článek 55 nařízení č. 40/94“)

(2008/C 209/88)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Lancôme parfums et beauté & Cie SNC (Paříž, Francie) (zástupce: E. Baud, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM: CMS Hasche Sigle (Kolín, Německo)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 26. února 2007 (věc R 231/2006-2), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi CMS Hasche Sigle a Lancôme parfums et beauté & Cie SNC.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Lancôme parfums et beauté & Cie SNC ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory).

(1) Úř. věst. C 140, 23.6.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/51

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 2. července 2008 – Ashoka v. OHIM (DREAM IT, DO IT !)

(Věc T-186/07) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Přihláška slovní ochranné známky Společenství DREAM IT, DO IT ! - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“)

(2008/C 209/89)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ashoka (Arlington, Virginie, Spojené státy) (zástupci: A. Link a A. Jaeger-Lenz, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: G. Schneider, zmocněnec)

Předmět

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 15. března 2007 (věc R 635/2006-1), týkajícímu se zápisu slovního označení DREAM IT, DO IT ! jako ochranné známky Společenství

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Ashoka se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 170, 21.7.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/51

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 1. července 2008 – AWWW v. FEACVT

(Věc T-211/07) (1)

(„Veřejné zakázky na služby - Nabídkové řízení Společenství - Odmítnutí nabídky - Kritéria výběru - Kritéria pro udělení - Povinnost uvést odůvodnění“)

(2008/C 209/90)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: AWWW GmbH ArbeitsWelt-Working World (Göttingen, Německo) (zástupci: B. Schreier, V. Wellens, advokáti a G. Dennis, solicitor)

Žalovaná: Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (FEACVT) (zástupce: C. Callanan, solicitor)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí FEACVT ze dne 17. dubna 2007, kterým se odmítá nabídka předložená žalobkyní v rámci nabídkového řízení Společenství týkajícího se poskytování služeb v oblasti informování a analýz ohledně kvality práce a zaměstnávání, vztahů mezi podniky a reorganizací v evropském měřítku.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	AWWW GmbH ArbeitsWelt-Working World se ukládá náhrada nákladů řízení, včetně nákladů vzniklých v řízení o předběžném opatření.

(1) Úř. věst. C 183, 4.8.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/51

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 4. července 2008 – Entrance Services v. Parlament

(Věc T-333/07) (1)

(„Veřejné zakázky na služby - Nabídkové řízení Společenství - Údržba a opravy automatických a podobných zařízení a truhlářských prací u budov Evropského parlamentu v Bruselu - Odmítnutí nabídky - Závažné pochybení v rámci profesní činnosti - Článek 93 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002“)

(2008/C 209/91)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Entrance Services (Vilvorde, Belgie) (zástupci: A. Delvaux a V. Bertrand, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupci: M. Ecker a P. López-Carceller, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým se odmítá nabídka žalobkyně a přiděluje zakázka jinému uchazeči v rámci nabídkového řízení týkajícího se údržby a oprav automatických a podobných zařízení a truhlářských prací u budov Evropského parlamentu v Bruselu.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým se odmítá nabídka společnosti Entrance Services a přiděluje zakázka jinému uchazeči v rámci nabídkového řízení týkajícího se údržby a oprav automatických a podobných zařízení a truhlářských prací u budov Evropského parlamentu v Bruselu.

2)	Parlamentu se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 269, 10.11.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/52

Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2008 – Fondazione Opera S. Maria della Carità a další v. Komise

(Spojené věci T-234/00 R, T-235/00 R a T-283/00 R)

(„Předběžné opatření - Návrh na odklad provádění - Přípustnost“)

(2008/C 209/92)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Fondazione Opera S. Maria della Carità (Benátky, Itálie); Codess Sociale Cooperativa sociale Soc. Coop. rl a další (Benátky, Itálie) (zástupci: F. G. Gaiulli a I. Gianniotti, advokáti); a Metropolitan Srl e Comitato „Venezia Vuole Vivere“ (Benátky, Itálie) (zástupce: A. Bianchini, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: E. Righini a V. Di Bucci, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na odklad provádění rozhodnutí Komise 2000/394/ES ze dne 25. listopadu 1999 o opatřeních podpor ve prospěch podniků v oblasti měst Benátky a Chioggia, stanovených zákony č. 30/1997 a č. 206/1995, které stanoví snížení sociálních příspěvků (Úř. věst. L 150, s. 50).

Výrok

1)	Věci T-234/00 R, T-235/00 R a T-283/00 R jsou i nadále vzájemně spojené a jsou odděleny od dalších věcí uvedených v usnesení předsedy Soudu ze dne 2. července 2008.

2)	Návrhy na nařízení předběžných opatření se zamítají.

3)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/52

Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 20. června 2008 – Leclercq v. Komise

(Věc T-299/06) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Nečinnost žalobkyně - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2008/C 209/93)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Sylvie Leclercq (Brusel, Belgie) (zástupci: původně S. Rodrigues a C. Bernard-Glanz, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: V. Joris a P. Costa de Oliveira, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalobkyni: Finská republika (zástupci: J. Heliskoski, zmocněnec)

Předmět věci

Žádost o zrušení rozhodnutí Komise ze dne 27. července 2006, kterým se žalobkyni zamítá přístup k určitým dokumentům podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

Výrok

1)	V tomto řízení je vydání rozhodnutí ve věci bezpředmětné.

2)	Sylvie Leclercq ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada nákladů Komise. Finská republika ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 326, 3.12.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/53

Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 17. června 2008 – FMC Chemical a Arysta Lifesciences v. EÚBP

(Věc T-311/06) (1)

(Žaloba na neplatnost - Žaloba na náhradu škody - Směrnice 91/414/EHS - Přípravky na ochranu rostlin - Stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin - Akt nenapadnutelný žalobou - Přípravný akt - Nepřípustnost)

(2008/C 209/94)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: FMC Chemical SPRL (Brusel, Belgie) a Arysta Lifesciences SAS (Noguères, Francie) (zástupci: C. Mereu a K. Van Maldegem, advokáti)

Žalovaný: Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) (zástupci: původně A. Cuvillier a D. Detken, poté A. Cuvillier a S. Gabbi, zmocněnci)

Vedlejší účastník řízení podporující žalobkyně: Evropské sdružení pro ochranu úrody (ECPA) (Brusel, Belgie) (zástupci: D. Waelbroeck a N. Rampal, advokáti)

Vedlejší účastnice řízení podporující žalovanou: Komise Evropských společenství (zástupce: B. Doherty, zmocněnec)

Předmět věci

Jednak, návrh na zrušení stanoviska EFSA ze dne 28. července 2006, které se týkalo přezkoumání účinné látky karbofuran podle směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. Věst. L 230, s. 1), dále pak návrh na náhradu způsobené škody.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	FMC Chemical SPRL, Arysta Lifesciences SAS, Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), Evropské sdružení pro ochranu úrody (ECPA) a Komise ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 326, 30.12.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/53

Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 17. června 2008 – FMC Chemical v. EÚBP

(Věc T-312/06) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Žaloba na odpovědnost - Směrnice 91/414/EHS - Přípravky na ochranu rostlin - Rozhodnutí Evropského úřadu pro bezpečnost potravin - Akty nenapadnutelné žalobou - Přípravný akt - Nepřípustnost“)

(2008/C 209/95)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: FMC Chemical SPRL (Brusel, Belgie) (zástupci: C. Mereu a K. Van Maldegem, advokáti)

Žalovaný: Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EÚBP) (zástupci: původně A. Cuvillier a D. Detken, poté A. Cuvillier a S. Gabbi, zmocněnci)

Vedlejší účastník podporující žalobkyni: European Crop Protection Association (ECPA) (Brusel, Belgie) (zástupci: D. Waelbroeck a N. Rampal, advokáti)

Vedlejší účastnice podporující žalovaného: Komise Evropských společenství (zástupce: B. Doherty, zmocněnec)

Předmět věci

Jednak návrh na zrušení rozhodnutí EÚBP ze dne 28. července 2006 o přijetí kontrolní zprávy týkající se přezkoumání účinné látky karbosulfanu za použití směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. L 230, s. 1; Zvl. vyd. 03/11, s. 332), a jednak návrh na náhradu škody utrpěnou žalobkyní

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	FMC Chemical SPRL, Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EÚBP), European Crop Protection Association (ECPA) a Komise Evropských společenství ponesou každá vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 326, 30.12.2006.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/54

Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 17. června 2008 – Dow AgroSciences v. EÚBP

(Věc T-397/06) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Žaloba na náhradu škody - Směrnice 91/414/EHS - Přípravky na ochranu rostlin - Stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin - Akt, který nemůže být napaden žalobou - Přípravný akt - Nepřípustnost“)

(2008/C 209/96)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Dow AgroSciences Ltd (Hitchin, Hertfordshire, Spojené království) (zástupci: K. Van Maldegem a C. Mereu, advokáti)

Žalovaný: Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EÚBP) (zástupci: původně A. Cuvillier a D. Detken, poté A. Cuvillier a S. Gabbi, zmocněnci)

Vedlejší účastnice řízení podporující žalovaného: Komise Evropských společenství (zástupci: L. Parpala a B. Doherty, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení stanoviska EÚBP ze dne 28. července 2006 týkajícího se přezkoumání účinné látky Haloxyfop-R podle směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. L 230, s. 1; Zvl. vyd. 03/11, s. 332) a návrh na náhradu utrpěné škody

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Dow AgroSciences Ltd, Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EÚBP) a Komise ponesou každý vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 42, 24.2.2007.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/54

Kasační opravný prostředek podaný dne 2. května 2008 Erikou Krčovou proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 18. října 2007 ve věci F-112/06, Krčová v. Soudní dvůr

(Věc T-498/07 P)

(2008/C 209/98)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Erika Krčová (Trnava, Slovensko) (zástupce: J. Rooy, advokát)

Další účastník řízení: Soudní dvůr Evropských společenství

Návrhová žádání navrhovatelky

—	zrušit rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské Unie ze dne 18. října 2007, Krčová v. Soudní dvůr (F-112/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí),

—

zrušit rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství ze dne 17. října 2005 o propuštění navrhovatelky po skončení zkušební doby, jakož i, je-li to třeba, rozhodnutí ze dne 16. září 2005 o prodloužení její zkušební doby o dva měsíce a zprávu o zkušební době ze dne 12. září 2005 navrhující propuštění navrhovatelky,

—	uložit žalovanému v prvním stupni náhradu nákladů řízení před Soudem pro veřejnou službu a před Soudem prvního stupně.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Tímto kasačním opravným prostředkem se navrhovatelka domáhá zrušení rozsudku Soudu pro veřejnou službu (SVS) ze dne 18. října 2007 ve věci Krčová v. Soudní dvůr, F-112/06, kterým byla zamítnuta žaloba na neplatnost rozhodnutí Soudního dvora o propuštění po skončení zkušební doby.

Navrhovatelka vytýká SVS, že rozhodl ultra petitum a nesprávně vyložil článek 34 služebního řádu Evropských společenství.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/55

Žaloba podaná dne 12. května 2008 – Rui Manuel Alves dos Santos v. Komise

(Věc T-184/08)

(2008/C 209/99)

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobce: Rui Manuel Alves dos Santos (Rominha, Alvaiázere, Portugalsko) (zástupce: A. Marques Fernandes, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobce

—	zrušení rozhodnutí Evropské komise (ES) přijatého v rámci řízení ve věci 89 0488 P1, které bylo oznámeno oznámeného žalobci 3. března 2008 a kterým bylo žalobci nařízeno vrátit Komisi částku 25 485,02 eur odpovídající částce 5 109 287 PTE.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Odborná příprava byla zcela ukončena.

Auditoři použili kritéria, která jsou vzdálena realitě, a z důvodů, které se žalobce netýkají, zacházeli s náklady, jako kdyby byly neoprávněné.

Celkové náklady by měly být považovány za oprávněné a zohledněny v konečném vyúčtování.

Po uplynutí téměř dvaceti roků představuje vrácení jakékoli částky zjevnou nespravedlnost a je v rozporu se základními zásadami proporcionality a jistoty občanů ve vztahu k právu a institucím.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/55

Žaloba podaná dne 23. května 2008 – Polson a další v. Komise

(Věc T-197/08)

(2008/C 209/100)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Magnus Polson (Lerwick, Spojené království), Garry Sandison (Lerwick, Spojené království), Andrew Anderson (Whalsay, Spojené království), Ian Johnston (Lerwick, Spojené království) (zástupci: R. Murray, solicitor, R. Thompson, QC)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobců

—	zrušit čl. 1 odst. 2, a články 3, 4 a 5 rozhodnutí Komise ze dne 13. listopadu 2007, státní podpora C 39/2006 (ex NN 94/2005), týkajícího se režimu pro nové majitele podílů uplatňovaného Spojeným královstvím;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V této věci se žalobci domáhají částečného zrušení rozhodnutí Komise 2008/166/ES ze dne 13. listopadu 2007, státní podpora C 39/2006 (ex NN 94/2005), týkajícího se režimu pro nové majitele podílů uplatňovaného Spojeným královstvím (1). V napadeném rozhodnutí Komise shledala, že podpora je neslučitelná se společným trhem, pokud jde o podporu poskytnutou na první získání podílu na použitém rybářském plavidle, a požadovala po Spojeném království, aby zajistilo navrácení poskytnuté podpory. Žalobci jsou příjemci podpory, která má být navrácena.

Žalobci se domáhají zrušení napadeného rozhodnutí z následujících důvodů:

—

Komise se dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že veškeré platby provedené za účelem prvního získání podílu na použitém rybářském plavidle jsou neslučitelné se společným trhem a musejí být navráceny; žalobci tvrdí, že poskytnuté granty spadají do působnosti nařízení Komise č. 875/2007 (2), a že by proto měly být považovány za podporu de minimis slučitelnou se společným trhem; tvrdí, že se čl. 1 odst. 2 a články 3 až 5 napadeného rozhodnutí protiprávně vztahují i na příjemce podpory, kteří v podstatě splnili požadavky příslušných pokynů Společenství;

—	Komise se dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že navrácení těchto plateb bude slučitelné s čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (3), jakož i s obecnými zásadami právní jistoty, ochrany legitimních očekávání a rovného zacházení.

(1) Úř. věst. 2008 L 55, s. 27.

(2) Nařízení Komise (ES) č. 875/2007 ze dne 24. července 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v odvětví rybolovu a o změně nařízení (ES) č. 1860/2004, Úř. věst. 2007 L 193, s. 6.

(3) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. 1999 L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/56

Žaloba podaná dne 9. června 2008 – Habanos v. OHIM – Tabacos de Centroamérica (KIOWA)

(Věc T-207/08)

(2008/C 209/101)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Corporación Habanos, SA, (Ciudad de la Habana, Kuba) (zástupci: V. Gil Vega a A. Ruiz López, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Tabacos de Centroamérica, SL (Pozuelo de Alarcón, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 31. března 2008 a určit, že skutečně existuje podobnost, jakož i pravděpodobnost záměny mezi smíšenou ochrannou známkou KIOWA a staršími smíšenými ochrannými známkami COHIBA, jež označují tytéž výrobky, jakož i že ze strany přihlašovatele došlo k pokusu o neoprávněný zisk/újmu na rozlišovací způsobilosti či na dobrém jméně výše uvedených starších ochranných známek COHIBA, a z toho důvodu zamítnout přihlášku ochranné známky Společenství č. 3 963 931 KIOWA (smíšená); nebo podpůrně zrušit výše uvedené rozhodnutí OHIM, nařídit opětovné zaslání spisu odvolacímu senátu OHIM za účelem jeho přezkoumání a posouzení vyjádření a důkazů týkajících se čl. 8 odst. 5 nařízení 40/94, a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Tabacos de Centroamérica, S.L.

Dotčená ochranná známka Společenství: obrazová ochranná známka „KIOWA“ pro výrobky třídy 34 (přihláška č. 3 963 931).

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Corporación Habanos S.A., která obchoduje společně s Habanos S.A.

Namítaná ochranná známka nebo označení: obrazová ochranná známka „COHIBA“ (ochranná známka Společenství č. 3 323 292), slovná ochranná známka „COHIBA“ (španělská ochranná známka č. 1 271 173) a obrazová ochranná známka „COHIBA“ (španělská ochranná známka č. 2 052 344) pro výrobky třídy 34.

Rozhodnutí námitkového oddělení: zamítnutí námitky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: zejména vysoký stupeň podobnosti mezi ochrannými známkami, jež jsou předmětem sporu, přičemž tato podobnost by mohla vést k pravděpodobnosti záměny.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/57

Žaloba podaná dne 11. června 2008 – Bundesverband Deutscher Milchviehhalter a další v. Rada

(Věc T-217/08)

(2008/C 209/102)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobci: Bundesverband Deutscher Milchviehhalter e. V. (Bonn, Německo), Romuald Schaber (Petersthal, Německo), Stefan Mann (Eberdorfergrund, Německo) a Walter Peters (Körchow, Německo) (zástupci: W. Renner a O. Schniewind, Rechtsanwälte)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobců

—	zrušit nařízení Rady (ES) č. 248/2008 ze dne 17. března 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 1234/2007, pokud jde o vnitrostátní kvóty pro mléko (Úř. věst. L 76, s. 6);

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci se domáhají zrušení nařízení Rady (ES) č. 248/2008 (1), kterým byly k 1. dubnu 2008 zvýšeny o 2 % vnitrostátní kvóty pro mléko, stanovené v příloze IX nařízení (ES) č. 1234/2007 (2), k usnadnění vyšší produkce mléka ve Společenství a ke splnění nových požadavků trhu s mlékem.

K odůvodnění své žaloby žalobci především uplatňují, že zvýšení vnitrostátních kvót představuje zneužití pravomoci, neboť sleduje jiné důvody, než ty, jež byly uvedeny v bodech odůvodnění.

Napadené nařízení navíc porušuje Smlouvu o ES, jelikož čl. 37 odst. 2 ES jakožto zmocňovací norma byl chybně uplatněn z důvodu zanedbání cílů uvedených v čl. 33 odst. 1 písm. a) a b) ES, protiprávně nebyly zohledněny požadavky ochrany životního prostředí ve smyslu článku 6 ES a byla porušena povinnost podporovat a zachovávat kulturní dědictví ve Společenství podle článku 151 ES.

Krom toho došlo k porušení zásady svobody výkonu povolání a vlastnického práva žalobců, jakož i porušení zásady zákazu diskriminace.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 248/2008 ze dne 17. března 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 1234/2007, pokud jde o vnitrostátní kvóty pro mléko (Úř. věst. L 76, s. 6).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (Úř. věst. L 299, s. 1).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/57

Žaloba podaná dne 18. června 2008 – Szomborg v. Komise

(Věc T-228/08)

(2008/C 209/103)

Jednací jazyk: polština

Účastníci řízení

Žalobce: Grzegrorz Szomborg (Jastarnia, Polsko) (zástupce: R. Nowosielski, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—

určit, že Komise se dopustila nečinnosti tím, že nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývaly z článku 27 nařízení Rady (ES) č. 2187/2005 ze dne 21. prosince 2005 (1), když nevydala vědecké vyhodnocení dopadu používání zejména tenatových sítí na chytání ryb za žábry, třístěnných tenatových sítí a tenatových sítí na kytovce a nepředložila jeho výsledky Evropskému parlamentu a Radě;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení

—	uhradit náklady řízení žalobce.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V souladu s článkem 27 nařízení Rady č. 2187/2005 měla Komise povinnost zabezpečit do 1. ledna 2008 provedení vědeckého vyhodnocení dopadu používání zejména tenatových sítí na chytání ryb za žábry, třístěnných tenatových sítí a tenatových sítí na kytovce a předložit jeho výsledky Evropskému parlamentu a Radě. Jelikož toto vyhodnocení nebylo ve stanovené lhůtě předloženo, žalobce vyzval žalovanou k jednání dopisem ze dne 25. února 2008. V odpovědi na tento dopis Komise uvedla, že takové vědecké vyhodnocení zatím skutečně nebylo provedeno, přičemž důvodem pro to je nedostatek součinnosti jiných subjektů.

Jelikož má žalobce za to, že nesplnění Komisí povinnosti vyplývající pro ni z článku 27 nařízení č. 2187/2005 je v okolnostech případu nesporné, podal v souladu s článkem 232 tuto žalobu na nečinnost.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 2187/2005 ze dne 21. prosince 2005, kterým se stanoví technická opatření pro zachování rybolovných zdrojů ve vodách Baltského moře, Velkého a Malého Beltu a Øresundu, mění nařízení (ES) č. 1434/98 a zrušuje nařízení (ES) č. 88/98 (Úř. věst. L 349, s. 1).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/58

Žaloba podaná dne 17. června 2008 – Lucembursko v. Komise

(Věc T-232/08)

(2008/C 209/104)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Lucemburské velkovévodství (zástupci: F. Probst, zmocněnec, a M. Theisen, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—

zrušit rozhodnutí Komise Evropských společenství K(2008) 1283 ze dne 8. dubna 2008, kterým se z financování Společenství vylučují některé výdaje vynaložené Lucemburským velkovévodstvím v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rozsahu, ve kterém pro finanční roky 2004–2005 vyloučilo z financování Společenství ve výši 949 971,51 eur výdaje platebních agentur z důvodu jejich nesouladu s předpisy Společenství;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce navrhuje zrušení rozhodnutí Komise 2008/321/ES ze dne 8. dubna 2008, kterým se z financování Společenství vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) (1), v rozsahu, ve kterém pro finanční roky 2004 a 2005 vylučuje některé výdaje vynaložené Lucemburskem.

Co se týče plánování kontrol příjemců na místě, žalobce tvrdí, že Komise mu nesprávně vytýká, že většinu kontrol uskutečnil ve stejném období roku, místo aby je rozvrhl během celého roku, a aniž by vždy vzala v úvahu optimální období pro ověření některých závazků.

Žalobce krom toho uplatňuje, že kontroly uskutečněné na místě se skutečně týkaly všech závazků a povinností příjemce od začátku jeho období závazků, oproti tomu, co tvrdila Komise před smírčím orgánem během fáze před zahájením soudního řízení.

Co se týče dokumentace kontrol uskutečněných na místě, žalobce má za to, že pouhá skutečnost, že kontrolní zprávy nejsou dostatečně podrobné, jak to Komise tvrdila během fáze před zahájením soudního řízení, neznamená ipso facto, že kontroly nebyly uskutečněny, a neprokazuje skutečné finanční riziko, které by mohlo vést k paušální opravě.

Žalobce konečně tvrdí, že neuplatnění sankcí v případě konstatování nadhodnocení ze strany příjemců nemůže být základem pro paušální opravu ve výši 5 %, neboť skutečná výše nesprávných výdajů může být přesně vymezena. Výše nesprávných výdajů je krom toho dle žalobce velmi nízká vzhledem k celkové částce zaplacené Společenstvím.

(1) Oznámeno pod číslem K(2008) 1283, Úř. věst. L 109, s. 35.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/58

Žaloba podaná dne 10. června 2008 – EuroChem MCC v. Rada

(Věc T-234/08)

(2008/C 209/105)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: EuroChem Mineral and Chemical Company OAO (EuroChem MCC) (Moskva, Rusko) (zástupci: P. Vander Schueren a B. Evtimov, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobkyně

—

zrušit nařízení Rady (ES) č. 238/2008 ze dne 10. března 2008, kterým se zastavuje částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla z dovozu roztoků močoviny a dusičnanu amonného pocházejících z Ruska prováděný podle čl. 11 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 384/96, v rozsahu, v němž ukládá antidumpingové clo na žalobkyni, její výrobní pobočky a spojené společnosti, uvedené v odstavci 10 napadeného nařízení;

—	nařídit příslušným orgánům, ve světle závažnosti porušení zjištěných porušení práva Společenství, přerušit ukládání antidumpingového cla žalobkyni a jejím výrobním pobočkám a spojeným společnostem, dokud orgány Společenství nepřijmou opatření nezbytná k provedení rozsudku Soudního dvora;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně, ruský výrobce a vývozce roztoků močoviny a dusičnanu amonného, usiluje na základě článku 230 ES o zrušení nařízení Rady (ES) č. 238/2000 (1) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

Žalobkyně na podporu své žaloby uplatňuje jeden hlavní důvod pro zrušení, rozdělený do tří částí. Žalobkyně tvrdí, že orgány Společenství pro žalobkyni nesprávně stanovily běžnou hodnotu; provedly nesprávné srovnání s vývozní cenou, a tudíž dospěly k nesprávnému zjištění dumpingu, čímž porušily články 1 a 2 základního nařízení (2), a dopustily se řady zjevně nesprávných právních posouzení a porušení základních zásad práva Společenství. Tato porušení podle žalobkyně přímo vedla k neopodstatněnému ukončení předběžného šetření, aniž by antidumpingové opatření bylo ve vztahu k žalobkyni změněno.

Žalobkyně konkrétně na základě svého prvního žalobního důvodu tvrdí, že se orgány Společenství dopustily nesprávného právního posouzení a porušily čl. 2 odst. 3 a 5 základního nařízení tím, že nevzaly v úvahu podstatnou část výrobních nákladů žalobkyně coby nespolehlivé nebo de facto používající netržní ekonomickou metodiku pro stanovení podstatné části běžné hodnoty žalobkyně.

Žalobkyně na základě svého druhého žalobního důvodu tvrdí, že Komise poté, co se rozhodla přikročit k úpravě ceny plynu, porušila čl. 2 odst. 5 větu druhou základního nařízení nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení. Žalobkyně krom toho tvrdí, že Komise neposkytla odůvodnění tím, že zavedla úpravu ceny plynu na základě ceny plynu ve Společenství ve Waidhaus, Německo, a tím, že od upravené ceny plynu neodpočetla 30 % ruské vývozní clo na ruský plyn.

Žalobkyně na základě třetího žalobního důvodu tvrdí, že orgány Komise porušily čl. 2 odst. 10 základního nařízení a dopustily se nesprávného posouzení skutkových okolností tím, že od vývozní ceny prodeje prvnímu nezávislému odběrateli žalobkyně odpočetly obecné a administrativní výdaje a poplatky týkající se spojených společností, které jsou obecnou součástí jediné hospodářské jednotky žalobkyně a integrovaného prodejního oddělení.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 238/2008 ze dne 10. března 2008, kterým se zastavuje částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla z dovozu roztoků močoviny a dusičnanu amonného pocházejících z Ruska prováděný podle čl. 11 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 384/96 (Úř. věst. L 75, s. 14).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/59

Žaloba podaná dne 9. června 2008 – Acron a Dorogobuzh v. Rada

(Věc T-235/08)

(2008/C 209/106)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Acron OAO (Velký Novgorod, Rusko) a Dorogobuzh (Verchnedneprovsky, Rusko) (zástupci: P. Vander Schueren a B. Evtimov, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobkyň

—

zrušit nařízení Rady (ES) č. 236/2008 ze dne 10. března 2008, kterým se zastavuje částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla z dovozu dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska prováděný podle čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 384/96, v rozsahu, v němž ukládá antidumpingové clo žalobkyním a s ní spojeným společnostem, které jsou definovány v odstavci 11 napadeného rozhodnutí;

—	nařídit příslušným orgánům, aby ve světle závažnosti porušení práva Společenství přerušily ukládání antidumpingového cla žalobkyni a s ní spojeným společnostem, dokud orgány Společenství nepřijmou opatření nezbytná k dosažení souladu s rozsudkem Soudního dvora;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně, ruské společnosti vyrábějící a vyvážející dusičnan amonný, usilují, na základě článku 230 ES, o zrušení nařízení Rady (ES) č. 236/2008 (dále jen „napadené rozhodnutí“) (1).

Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje jeden důvod pro zrušení, rozdělený do dvou částí. Žalobkyně tvrdí, že orgány Společenství nesprávně stanovily běžnou hodnotu žalobkyň, což vedlo k jejímu umělému nárůstu; dospěly tudíž k nesprávnému konstatování dumpingu, čímž porušily články 1 a 2 základního nařízení (2), dopustily se řady zjevně nesprávných posouzení a porušení základních zásad práva Společenství. Tato porušení podle žalobkyně přímo vedla k neopodstatněnému ukončení dílčího předběžného šetření beze změny antidumpingového opatření vůči žalobkyním.

Žalobkyně konkrétně tvrdí, na základě prvního žalobního důvodu, že se orgány Společenství dopustily nesprávného právního posouzení a porušily čl. 2 odst. 3 a odst. 5 základního nařízení tím, že nevzaly v úvahu významnou část výrobních nákladů žalobkyň jakožto nespolehlivé, nebo de facto tím, že použily netržní hospodářskou metodiku pro stanovení hlavní části běžné hodnoty žalobkyň.

Dále žalobkyně tvrdí, že tím, že se Komise rozhodla přistoupit k úpravě ceny plynu, porušila čl. 2 odst. 5 větu druhou nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení a neposkytnutí odůvodnění tím, že zavedla úpravu ceny plynu na základě ceny plynu ve Společenství ve Waidhaus, Německo, a tím, že výši úpravy neodpočetla od 30 % ruského vývozního cla na ruský plyn.

Žalobkyně tvrdí, že pokud by dumpingové rozpětí bylo stanoveno správně, v souladu se základním nařízením a základními zásadami práva Společenství, Komise by konstatovala neexistenci dumpingu de minimis a antidumpingová opatření by mohla být zrušena nebo významně změněna, pokud jde o žalobkyně a s nimi spojené společnosti.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 236/2008 ze dne 10. března 2008, kterým se zastavuje částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla z dovozu dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska prováděný podle čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 384/96 (Úř. věst. L 75, s. 1).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/60

Žaloba podaná dne 13. června 2008 – Comtec Translations v. Komise

(Věc T-239/08)

(2008/C 209/107)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Comtec Translations Ltd (Leamington Spa, Spojené království) (zástupci: L. R. Scott a E. Bentley, Solicitors)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí a vrátit nabídku žalobkyně k novému posouzení;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 16. dubna 2008, kterým byla zamítnuta její nabídka podaná v rámci nabídkového řízení na uzavření rámcových smluv o poskytnutí překladu dokumentů týkajících se politik a správy Evropské unie ze všech úředních jazyků EU do angličtiny (výběrové řízení č. FL-GEN07-EN) (1). Důvodem odmítnutí nabídky žalobkyně byla nedostatečná technická a odborná způsobilost a nedostatečná nebo nedostatečně prokázaná profesní zkušenost.

Žalobkyně na podporu své žaloby uvádí jediný žalobní důvod. Tvrdí, že správní řízení neproběhlo řádně a že nebyla dodržena její procesní práva. Žalobkyně uvádí, že Komisi v průběhu několika let v rámci dříve uzavřených a pravidelně obnovovaných smluv úspěšně poskytovala překlady do angličtiny, přičemž za kvalitu svých služeb získávala uspokojivé hodnocení. Žalobkyně uvádí, že rozhodnutí hodnotící komise nezohlednilo nebo dostatečně nezohlednilo úspěšné plnění překladatelské činnosti žalobkyně pro Komisi po dobu 12 let a ani nepřihlédlo k dokumentům, které prokazují technickou a odbornou kvalifikaci zaměstnanců, vedoucích jakosti a subdodavatelů žalobkyně.

(1) Zveřejněné vyhlášení zakázky: Úř. věst. 2007 S 180 – 219517.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/60

Žaloba podaná dne 16. června 2008 – Procter & Gamble v. OHIM – Laboratorios Alcala Farma (oli)

(Věc T-240/08)

(2008/C 209/108)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: The Procter & Gamble Company (Cincinnati, Spojené státy) (zástupci: N. Beckett a T. Scourfield, Solicitors)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Laboratorios Alcala Farma SL (Alcala de Henares, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 2. dubna 2008 ve věci R 1481/2007-2 a rozhodnutí námitkového oddělení Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 17. července 2007 v námitkovém řízení č. B 893 216;

—	připustit námitku žalobkyně proti zápisu přihlášky obrazové ochranné známky „oli“ pro výrobky zařazené do tříd 3 a 5 ze dne 4. října 2004 jako ochranné známky Společenství;

—	uložit OHIM, aby zamítl zápis uvedené přihlášky ze dne 4. října 2004; a

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Další účastník řízení před odvolacím senátem

Dotčená ochranná známka Společenství: Obrazová ochranná známka „oli“ pro výrobky zařazené do tříd 3 a 5 – přihláška č. 4 059 176

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: Ochranná známka Společenství„OLAY“ pro výrobky zařazené do tříd 3 a 5

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitky v plném rozsahu

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 40/94, jelikož dotyčné ochranné známky jsou podobné a při používání přihlašované ochranné známky hrozí nebezpečí záměny.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/61

Žaloba podaná dne 20. června 2008 – CBI a Abisp v. Komise

(Věc T-241/08)

(2008/C 209/109)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Coordination Bruxelloise d'Institutions sociales et de santé (CBI) (Brusel, Belgie) a Association des Institutions de Soins Privées (Abisp) (Brusel, Belgie) (zástupci: D. Waelbroeck, advokát a D. Slater, solicitor)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyň

—	zrušit potvrzující rozhodnutí Komise;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhají zrušení rozhodnutí Komise ze dne 10. dubna 2008, kterým se podle žalobkyň potvrzuje rozhodnutí Komise ze dne 10. ledna 2008 o zamítnutí jejich stížnosti podané dne 7. září 2005 a 17. října 2005 na státní podpory, které Belgické království poskytlo veřejným nemocnicím sítě Iris v regionu Bruxelles-Capitale (Brusel-hlavní město) a kterým se upouští od zahájení formálního přezkumného řízení předmětných podpor podle čl. 88 odst. 2 ES.

Žalobní důvody a hlavní argumenty žalobkyň jsou stejné jako ve věci T-128/08, CBI a Abisp v. Komise (1).

(1) Úř. věst. C 142, s. 30.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/61

Žaloba podaná dne 23. června 2008 – Ravensburger v. OHIM – Educa Borras (EDUCA Memory game)

(Věc T-243/08)

(2008/C 209/110)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ravensburg AG (Ravensburg, Německo) (zástupci: G. Würtenberger, lawyer, a R. Kunze, lawyer a Solicitor)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Educa Borras SA (Sant Quirze del Valles, Barcelona, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 8. dubna 2008 ve věci R 597/2007-2; a

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti:„EDUCA Memory game“ pro výrobky spadající do třídy 28 – zápis ochranné známky Společenství č. 495 036

Majitel ochranné známky Společenství: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: Mezinárodní slovní ochranná známka „MEMORY“, přihláška č. R 393 512; slovní ochranná známka Beneluxu „MEMORY“, přihláška č. 38 328; německá slovní ochranná známka „MEMORY“, přihláška č. 964 625

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Neplatnost dotčené ochranné známky Společenství

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zrušení rozhodnutí zrušovacího oddělení

Dovolávané žalobní důvody: (i) porušení čl. 8 odst. 1 nařízení Rady č. 40/94, jelikož odvolací senát pochybil svým závěrem, že případně kolidující prvek dotčené ochranné známky má čistě popisnou povahu, a tudíž nemůže způsobit nebezpečí záměny se staršími ochrannými známkami žalobkyně; (ii) porušení čl. 8 odst. 5 nařízení Rady č. 40/94, jelikož odvolací senát pochybil svým požadavkem, aby žalobkyně prokázala nebezpečí záměny; (iii) porušení článku 74 nařízení Rady č. 40/94, jelikož odvolací senát řádně nepřihlédl k praxi označování na relevantním trhu; (iv) porušení článku 75 nařízení Rady č. 40/94, jelikož odvolací senát oproti žádosti žalobkyně nenařídil jednání.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/62

Žaloba podaná dne 20. června 2008 – C-Content BV v. OPOCE

(Věc T-247/08)

(2008/C 209/111)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: C-Content BV ('s Hertogenbosch, Nizozemsko) (zástupce: M. Meulenbelt, advokát)

Žalovaný: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Úřad pro úřední tisky Evropských společenství (Úřad pro úřední tisky) porušil právo Společenství upravující nabídková řízení a smlouvy uvedené v této žalobě;

—	uložit Úřadu pro úřední tisky náhradu nákladů a náhradu škody vzniklé žalobkyni, jak je stanoveno v této žalobě;

—	uložit Úřadu pro úřední tisky náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V projednávané věci se žalobkyně prostřednictvím žaloby na určení mimosmluvní odpovědnosti domáhá náhrady škody, která jí údajně vznikla na základě pochybení, kterých se Úřad pro úřední tisky dopustil v rámci některých nabídkových řízení na elektronické publikační služby.

Žalobkyně uvádí pro každé napadené nabídkové řízení několik důvodů pro vznik odpovědnosti.

Žalobkyně tvrdí, že Úřad pro úřední tisky porušil zásadu řádné správy a povinnost náležité péče stejně jako zásadu rovného zacházení, transparentnosti a legitimního očekávání tím, že:

V nabídkovém řízení č. 2034 na výrobu a kopírování CD-ROMů obsahujících řady L a C Úředního věstníku: zadal tuto zakázku konkurentovi žalobkyně, ačkoliv žalobkyně předložila hospodářsky nejvýhodnější nabídku; doplnil klíčové specifikace a snížil požadavky nabídkového řízení v jeho průběhu nebo poté, co byl vybrán úspěšný uchazeč, aniž by o tom informoval ostatní uchazeče; odmítl řádně přezkoumat výsledky nabídkového řízení, když proti jeho výsledku byly Úřadu pro úřední tisky předloženy námitky; nevyhlásil nové nabídkové řízení, ale pokračoval v nabídkovém řízení č. 2034 na základě zjevně mírnějších kritérií.

V nabídkovém řízení č. 6019 na poskytování služeb elektronického zveřejňování, zejména dodatku S Úředního věstníku, po přistoupení 10 nových členských států: zrušil nabídkové řízení na základě článku 101 nařízení č. 1605/2002 (1) z důvodu zveřejnění důvěrných informací; žalobkyně tvrdí, že uvedené zveřejnění nemohlo ovlivnit výsledky nabídkového řízení, protože uvedená informace byla už všeobecně známá a nabídky už v té době byly předložené. Kromě toho, žalobkyně tvrdí, že Úřad pro úřední tisky neposkytl řádné odůvodnění. Na závěr uvádí, že uvedené zrušení žalobkyni způsobilo značnou škodu, protože ve zrušené nabídkovém řízení předložila výhodnější nabídku než zbylí dva uchazeči.

V nabídkovém řízení č. 1695 na poskytování služeb elektronického zveřejňování, zejména dodatku S Úředního věstníku: prodloužil platnost smlouvy č. 1695 za účelem její změny. Žalobkyně tvrdí, že neexistoval žádný právní základ, podle kterého by Úřad pro úřední tisky mohl provést nebo povolit prodloužení platnosti smlouvy a následně ji pozměnit změnou dodavatele. Žalobkyně tvrdí, že Úřad pro úřední tisky řádně neprojednal ani nepřezkoumal možnost ponechat žalobkyni jako hlavního dodavatele ve zbývajícím období.

Žalobkyně tvrdí, že v přímém důsledku výše uvedených porušení ztratila svoje postavení poskytovatele softwaru pro Úřad pro úřední tisky, čímž jí vznikla značná škoda a ušlý zisk a tvrdí, že Úřad pro úřední tisky je povinen je nahradit.

(1) Nařízení Rady (ES, EURATOM) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. 2002, L 248, s. 1).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/63

Žaloba podaná dne 24. června 2008 – Coin v. OHIM – Dynamiki Zoi (FITCOIN)

(Věc T-249/08)

(2008/C 209/112)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Coin SpA (Mestre, Benátky, Itálie) (zástupci: P. Perani a P. Pozzi, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Dynamiki Zoi Anonymi Etairia (Peristeri, Řecko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	změnit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 15. dubna 2008, ve věci R 1429/2007-1,

—	zamítnout přihlášku k zápisu ochranné známky Společenství č. 3 725 298 „FITCOIN“, a

—	uložit ostatním účastníkům náhradu nákladů řízení, včetně námitkového řízení a řízení před odvolacím senátem OHIM.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Další účastník řízení před odvolacím senátem

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „FITCOIN“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 16, 25, 28, 35, 36 a 41 – přihláška č. 3 725 298

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: Italská ochranná známka „coin“ zapsaná pod č. 160 126 pro výrobky spadající do třídy 25; italská ochranná známka „coin“ zapsaná pod č. 253 233 pro výrobky a služby spadající do tříd 16, 25, 28, 35, 36 a 41; italská ochranná známka „coin“ zapsaná pod č. 240 305 pro výrobky a služby spadající do tříd 16, 25, 28, 35, 36 a 41; italská ochranná známka „coin“ zapsaná pod č. 169 548 pro výrobky a služby spadající do tříd 16, 25, 28, 35, 36 a 41, s platností i pro Benelux, Francii, Maďarsko, Rakousko a Portugalsko; italská ochranná známka „coin“ zapsaná pod č. 240 286 pro výrobky a služby spadající do třídy 25, s platností i pro Benelux, Francii, Maďarsko a Rakousko; ochranná známka Společenství „coin“ zapsaná pod č. 109 827 pro výrobky a služby spadající do tříd 16, 25, 28 a 35; mezinárodní ochranná známka „coin“ zapsaná pod č. R 381 015 pro výrobky a služby spadající do tříd 16, 25, 28, 35, 36 a 41, s platností i pro Benelux, Německo, Španělsko, Francii, Maďarsko, Rakousko, Portugalsko a Slovinsko.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitek v celém rozsahu

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení článku 8 nařízení Rady č. 40/94, jelikož dotčené ochranné známky jsou vzhledově i foneticky podobné a výrobky a služby chráněné dotčenými ochrannými známkami jsou totožné; porušení článku 8 nařízení Rady č. 40/94, jelikož užívání přihlašované ochranné známky může vyvolat nebezpečí záměny.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/64

Žaloba podaná dne 18. června 2008 – Batchelor v. Komise

(Věc T-250/08)

(2008/C 209/113)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Edward William Batchelor (Brusel, Belgie) (zástupci: F. Young, Solicitor, A. Barav, Barrister, a D. Reymond, lawyer)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—

zrušit konkludentní zamítavé rozhodnutí, pokládané za rozhodnutí učiněné Evropskou komisí podle čl. 8 odst. 3 nařízení o přístupu k dokumentům (Access Regulation) dne 9. března 2008, a vyslovení zamítavého rozhodnutí, provedené Komisí dne 16. května 2008, týkající se žádosti o přístup k dokumentům předložené na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331);

—	určit, že Komise ponese vlastní náklady řízení a uhradí náklady tohoto řízení vynaložené žalobcem.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba na neplatnost na základě článku 230 ES směřuje proti konkludentnímu rozhodnutí Komise ze dne 9. dubna 2008 a jejímu výslovnému rozhodnutí ze dne 16. května 2008, učiněnému na základě nařízení (ES) č. 1049/2001 (1) (dále jen „nařízení o přístupu k dokumentům“), kterým Komise zamítla žádost žalobce o přístup k dokumentům týkajícím se oznámení opatření přijatých na základě článku 3a odst. 1 směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání.

Žalobce tvrdí, že sporné rozhodnutí porušuje článek 253 ES a čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 nařízení o přístupu k dokumentům, a je tudíž stiženo porušením základního procesního požadavku, zejména tím, že nepodává dostatečný důvod pro odmítnutí přístupu k požadovaným dokumentům. Žalobce dále tvrdí, že odmítnutím přístupu k požadovaným dokumentům porušuje sporné rozhodnutí článek 255 ES a čl. 1 písm. a), čl. 2 odst. 1 a odst. 3, čl. 4 odst. 1 až odst. 6 nařízení o přístupu k dokumentům. Žalobce zejména tvrdí, že sporné rozhodnutí je v rozporu s nařízením o přístupu k dokumentům, pokud jde o uvedení, že platí výjimka stanovená v jeho čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci a v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce, a konečně, že sporné rozhodnutí je v rozporu s článkem 4 odst. 6 nařízením o přístupu k dokumentům, pokud jde o neuvedení odůvodnění zamítnutí částečného přístupu k požadovaným dokumentům.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/64

Žaloba podaná dne 26. června 2008 – Tipik v. Komise

(Věc T-252/08)

(2008/C 209/114)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Tipik Communication Agency SA (Brusel, Belgie) (zástupci: E. Gillet, L. Levi a C. Dubois, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise, jehož datum přijetí je neznámé, kterým byla odmítnuta nabídka předložená žalobkyní v rámci řízení o zadání veřejné zakázky na služby, zejména internetové stránky EUROPA (PO/2007-31/C2);

—	zrušit rozhodnutí Komise, jehož datum přijetí je neznámé, kterým bylo rozhodnuto o zadání této veřejné zakázky konsorciu vedenému společností European Service Network;

—

uložit žalované náhradu škody vzniklé žalobkyni v důsledku přijetí těchto vadných rozhodnutí ve výši 5 063 773,29 eur, s úrokem z prodlení počítaným ode dne vydání rozhodnutí Soudem do splacení celé částky. Sazba úroku z prodlení má být vypočtena na základě úrokové sazby stanovené pro dotčené období Evropskou centrální bankou pro hlavní operace refinancování, zvýšené o tři body;

—	uložit žalované náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně zpochybnila rozhodnutí Komise o odmítnutí její nabídky předložené v rámci řízení o zadání zakázky nazvané „Communication via EUROPA – oficiální internetová stránka EU a jiné informační materiály a informace ‚on-line‘ a tištěné informace spravované generálním ředitelstvím Komise Evropských společenství pro komunikaci – editorská, grafická a technická a překladatelská podpora při navrhování, vytváření a správě“ (Úř. věst 2007, S 193-234221) stejně jako rozhodnutí o zadání zakázky konsorciu vedenému společností European Service Network. Dále žalobkyně požaduje náhradu škody údajně vzniklé v důsledku pochybení, kterých se dopustila Komise.

Žalobkyně na podporu své žaloby uvádí, že Komise měla konsorcium vedené společností European Service Network vyloučit ze zadávacího řízení, jelikož bylo konstatováno, že jeden z členů tohoto konsorcia vážně porušil své smluvní povinnosti v rámci zakázky na služby pro OPOCE, které jsou podobné předmětu projednávané zakázky.

Podpůrně žalobkyně uvádí, že Komise zjevně nesprávně posoudila nabídku předloženou konsorciem vedeným společností European Service Network, jelikož ji v rámci kritéria kvality ohodnotila stejně jako nabídku žalobkyně, ačkoliv neměla žádnou jistotu, že konsorcium bude schopné poskytnout dostatečnou technickou podporu v dané oblasti.

Žalobkyně uvádí, že tato pochybení mohou založit odpovědnost Komise, jelikož jednak pochybila a jednak zjevně a závažným způsobem překročila meze své posuzovací pravomoci.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/65

Žaloba podaná dne 16. června 2008 – Montero Padilla v. OHIM – Padilla Requena (JOSE PADILLA)

(Věc T-255/08)

(2008/C 209/115)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Eugenia Montero Padilla (Madrid, Španělsko) (zástupci: G. Aguillaume Gandasegui a P. Linde Puelles, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: José María Padilla Requena

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit rozhodnutí OHIM ze dne 1. března 2008 a zamítnout přihlášku ochranné známky Společenství „JOSE PADILLA“ pro třídy 9, 25 a 41.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: José María Padilla Requena.

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „JOSE PADILLA“ (přihláška č. 2 844 066) pro výrobky a služby náležející do tříd 9, 25 a 41.

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: žalobkyně.

Namítaná ochranná známka nebo označení: španělská slovní ochranná známka „JOSE PADILLA“ pro výrobky a služby náležející do třídy 41.

Rozhodnutí námitkového oddělení: zamítnutí námitek.

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: nesprávné uplatnění článku 4, čl. 7 odst. 1 písm. a), b), c) a f) a čl. 8 odst. 1 a 5 nařízení (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/66

Žaloba podaná dne 24. června 2008 – Wrigley v. OHIM – Mejerigaarden (POLAR ICE)

(Věc T-256/08)

(2008/C 209/116)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Wm. Wrigley Jr. Company (Chicago, Spojené státy) (zástupci: M. Kinkeldey, S. Schäffler a A. Bognár, lawyers)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Mejerigaarden Holding A/S (Thisted, Dánsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 15. dubna 2008 ve věci R 845/2006-2; a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Žalobkyně.

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „POLAR ICE“ pro výrobky ve třídách 3, 5 a 30.

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Další účastnice řízení před odvolacím senátem.

Namítaná ochranná známka nebo označení: Přihláška k zápisu ochranné známky Společenství č. 1 273 564 obrazové ochranné známky „Polar is“ pro výrobky ve třídě 30; přihláška dánské ochranné známky č. VR 1971 03528 slovní ochranné známky „POLAR IS“ pro výrobky ve třídě 30; přihláška dánské ochranné známky č. VR 1994 07979 slovní ochranné známky „POLAR MAXI“ pro výrobky ve třídě 30.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí žádosti o zápis ochranné známky Společenství v plném rozsahu.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 nařízení Rady č. 40/94, jelikož kolidující ochranné známky mají relevantní vzhledové, fonetické a koncepční rozdíly, jež zabraňují jakémukoliv nebezpečí záměny.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/68

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 24. dubna 2008 – Dalmasso v. Komise

(Věc F-61/05) (1)

(Veřejná služba - Smluvní zaměstnanci - Přijetí - Zařazení do funkční skupiny - Žádost o přehodnocení zařazení a platu stanovených při přijetí - Bývalý smluvní pomocný zaměstnanec přijatý jako smluvní zaměstnanec - Článek 3a a čl. 80 odst. 2 a 3 pracovního řádu ostatních zaměstnanců - Úkoly související s různými funkčními skupinami - Rovné zacházení - Neopodstatněná žaloba)

(2008/C 209/122)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Raffaelle Dalmasso (Schaerbeek, Belgie) (zástupce: L. Vogel, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: J. Currall a G. Berscheid, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Rada Evropské unie (zástupci: M. Arpio Santacruz a I. Sulce, zmocněnci)

Předmět věci

Veřejná služba – Jednak zrušení rozhodnutí Komise, kterým se zamítá stížnost podaná žalobkyní, bývalou pomocnou smluvní zaměstnankyní, proti rozhodnutí, kterým se stanoví její zařazení a její plat jako smluvního zaměstnance, a jednak požadavek na náhradu škody

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 229, 17.9.2005, s. 30 (věc byla původně zapsána u Soudu prvního stupně Evropských společenství pod číslem T-269/05 a předána Soudu pro veřejnou službu Evropské unie usnesením ze dne 15.12.2005).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/68

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (třetího senátu) ze dne 24. června 2008 – Cerafogli a Paolo Poloni v. ECB

(Věc F-116/05) (1)

(Veřejná služba - Zaměstnanci ECB - Odměny - Metoda výpočtu roční opravy odměn - Provedení rozsudku soudu Společenství - Potvrzující akt - Nepřípustnost)

(2008/C 209/123)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Maria Concetta Cerafogli a Paolo Poloni (Frankfurt nad Mohanem, Německo), (zástupci: G. Vandersanden a L. Levi, advokáti)

Žalovaná: Evropská centrální banka (zástupci: F. Malfrère a K. Sugar, jako zmocněnci, ve spolupráci s H.-G. Kamannem, advokátem)

Předmět věci

Zaprvé zrušení výplatních pásek žalobců od července 2001, tak jak byly vydány Evropskou centrální bankou v květnu 2005 v důsledku plnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudu ze dne 20. listopadu 2003, vydaného ve věci T-63/02, Cerafogli a Poloni v. ECB, jakož i zadruhé, návrh na náhradu škody

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady.

(1) Úř. věst. C 48, 25.2.2005 (věc původně zaregistrovaná u Soudu prvního stupně Evropských společenství pod číslem T-431/05 a převedená na Soud pro veřejnou službu Evropské unie usnesením ze dne 15.12.2005).

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/69

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 21. února 2008 – Semeraro v. Komise

(Věc F-19/06) (1)

(Veřejná služba - Úředníci - Hodnocení - Zpráva o vývoji služebního postupu - Hodnotící období 2004 - Článek 43 služebního řádu - Povinnost odůvodnění - Povýšení - Osvědčovací řízení)

(2008/C 209/124)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Maria Magdalena Semeraro (Brusel, Belgie) (zástupce: L. Vogel, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských Společenství (zástupci: G. Berscheid a M. Velardo, zmocněnci)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí OOJ ze dne 8. listopadu 2005, kterým byla zamítnuta stížnost žalobkyně směřující proti její zprávě o vývoji služebního postupu za rok 2004

Výrok rozsudku

1)	Zpráva o vývoji služebního postupu M. M. Semeraro za období od 1. ledna do 31. prosince 2004 se ruší.

2)	Komise Evropských společenství ponese celkové náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 108, 6.5.2006, s. 30.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/69

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 3. dubna 2008 – Bakema v. Komise

(Věc F-68/06) (1)

(Veřejná služba - Smluvní zaměstnanci - Zařazení do platové třídy - Funkční skupina IV - Diplom - Pracovní zkušenosti)

(2008/C 209/126)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Reint J. Bakema (Zuidlaren, Nizozemsko) (zástupci: L. Rijpkema a A. Kootstra, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: J. Currall a M. Velardo, zmocněnci)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí Komise, kterým zamítla přeřadit žalobce z platové třídy 14 do platové třídy 16 funkční skupiny IV a považovat jeho „kandidaatsdiploma“ za potvrzení úplného vysokoškolského vzdělání podle článku 82 PŘOZ a článku 2 OPU vztahujících se na postupy příjímání do zaměstnání a zaměstnávání smluvních zaměstnanců v Komisi

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí, kterým orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv zařadil R. J. Bakema do funkční skupiny IV, platové třídy 14, platového stupně 1 na základě smlouvy podepsané dne 25. října 2005 s Komisí Evropských společenství na místo smluvního zaměstnance, se ruší.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 212, 2.9.2006, s. 48.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/70

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 24. dubna 2008 – Longinidis v. Cedefop

(Věc F-74/06) (1)

(Veřejná služba - Dočasní zaměstnanci - Přeřazení - Odvolací výbor - Složení a vnitřní řád - Neloajální chování - Propuštění - Odůvodnění - Zjevně nesprávné posouzení - Zneužití pravomoci)

(2008/C 209/127)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Žalobce: Pavlos Longinidis (Panorama, Řecko) (zástupci: N. Korogiannakis a N. Keramidas, advokáti)

Žalované: Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) (zástupci: M. Fuchs, zmocněnec, ve spolupráci s P. Anestisem, advokátem)

Předmět věci

Jednak zrušení rozhodnutí ředitelství Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělání (Cedefop) o ukončení smlouvy žalobce na dobu neurčitou, jakož i řady rozhodnutí týkajících se zejména odvolacího výboru Cedefop, a jednak návrh na náhradu škody

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá jako zčásti nepřípustná a zčásti neopodstatněná.

2)	Každý účastník ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 237, 30.9.2006, s. 15.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/70

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 8. května 2008 – Kerstens v. Komise

(Věc F-119/06) (1)

(Veřejná služba - Úředníci - Přípustnost - Organizační schéma - Akt nepříznivě zasahující do právního postavení - Změna místa výkonu práce - Změna pracovní náplně - Služební zájem - Rovnocennost pracovních míst - Skrytá sankce - Zneužití pravomoci)

(2008/C 209/128)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Petrus Kerstens (Overijse, Belgie) (zástupce: C. Mourato, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: K. Herrmann a M. Velardo, zmocněnci)

Předmět věci

Jednak zrušení rozhodnutí řídícího výboru Úřadu pro správu a vypořádávání individuálních nároků ze dne 8. prosince 2005 o změně organizačního schématu uvedeného úřadu v rozsahu, v němž stanoví, že se žalobce, v té době vedoucí odboru „Zdroje“, převádí na funkci, jejíž náplní je výzkum a prognostika, a jednak návrh na náhradu škody

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 294, 2.12.2006, s. 68.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/71

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 22. května 2008 – Pascual-García v. Komise

(Věc F-145/06) (1)

(Veřejná služba - Všeobecné výběrové řízení - Podmínky přijetí - Požadovaná odborná praxe - Odmítnutí přijmout uchazeče zapsaného na rezervním seznamu - Posuzovací pravomoc výběrové komise a orgánu oprávněného ke jmenování)

(2008/C 209/129)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Cesar Pascual-García (Madrid, Španělsko) (zástupci: B. Cortese a C. Cortese, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: J. Currall a M. Velardo, zmocněnci)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí generálního ředitele Společného výzkumného střediska Komise ze dne 7. dubna 2006 o odmítnutí kandidatury žalobce na pracovní místo, na které se vztahuje oznámení o volném pracovním místě COM/2005/2969 – B*3/B*11 – IHCP – Ispra, a doplnění poznámky do rezervního seznamu výběrového řízení EPSO/B/23/04 informující útvary Komise o tom, že žalobce nesplňuje požadavky stanovené v oznámení o uvedeném výběrovém řízení.

Výrok rozsudku

Rozhodnutí generálního ředitele Společného výzkumného střediska (SVS) Komise Evropských společenství ze dne 7. dubna 2006 o odmítnutí kandidatury Pascuala Garcíi na pracovní místo, na které se vztahuje oznámení o volném pracovním místě COM/2005/2969 a o doplnění poznámky do rezervního seznamu výběrového řízení EPSO/B/23/04 informující ostatní útvary o tom, že žalobce nesplňuje požadavky přijetí do výše uvedeného všeobecného výběrového řízení, se ruší.

2)	Komisi Evropských Společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 56, 10.3.2007, s. 42.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/71

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 26. června 2008 – Joseph v. Komise

(Věc F-54/07) (1)

(Veřejná služba - Smluvní zaměstnanci - Opožděnost žaloby - Nepředvídatelná událost - Přijímání - Články 3a, 3b a 85 pracovního řádu ostatních zaměstnanců (PŘOZ) - Doba trvání smlouvy - Rozhodnutí Komise ze dne 28. dubna 2004 o maximální délce zaměstnávání dočasných zaměstnanců ve službách Komise - Článek 12 Obecných prováděcích ustanovení o procesech přijímání a využívání smluvních zaměstnanců v Komisi - Rovné zacházení)

(2008/C 209/130)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Anne Joseph (Damašek, Sýrie) (zástupci: N. Lhoëst a S. Fernandez Menendez, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: G. Berscheid a L. Lozano Palacios, zmocněnci)

Předmět věci

Zrušení pracovní smlouvy žalobkyně jako smluvní zaměstnankyně, v rozsahu, v němž doba trvání této smlouvy není stanovena na dobu 3 let nýbrž 15 měsíců, a to na základě jednak rozhodnutí Komise ze dne 28. dubna 2004 o maximální délce zaměstnávání dočasných zaměstnanců ve službách Komise, a jednak článku 12 Obecných prováděcích ustanovení o procesech přijímání a využívání smluvních zaměstnanců v Komisi.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 199, 25.8.2008, s. 50.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/72

Usnesení Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 26. června 2008 – Nijs v. Účetní dvůr

(Věc F-5/07) (1)

(Veřejná služba - Úředníci - Článek 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu prvního stupně - Stručný popis žalobních důvodů v žalobě - Lhůta pro podání stížnosti - Nová skutečnost - Zjevná nepřípustnost)

(2008/C 209/131)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Bart Nijs (Bereldange, Lucembursko) (zástupce: F. Rollinger, advokát)

Žalovaný: Účetní dvůr Evropských společenství (zástupci: T. Kennedy, J.-M. Stenier, G. Corstens a J. Vermer, zmocněnci)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí OOJ o nepovýšení žalobce do platové třídy A*11 v rámci období pro povýšení 2006 – Zrušení několika rozhodnutí týkajících se služebního postupu žalobce a jiných úředníků Účetního dvora – Zrušení výsledku voleb Výboru zaměstnanců Účetního dvora z roku 2006 – Návrh na náhradu škody

Výrok usnesení

1)	Žaloba se zamítá jako zčásti zjevně nepřípustná a zčásti jako zjevně neopodstatněná.

2)	Bartu Nijsovi se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 56, 10.3.2007, s. 44.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/72

Usnesení Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 27. června 2008 – Nijs v. Účetní dvůr

(Věc F-1/08) (1)

(Veřejná služba - Úředníci - Článek 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu - Popis žalobních důvodů a argumentů - Lhůta na podání stížnosti - Zjevná nepřípustnost)

(2008/C 209/133)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Bart Nijs (Bereldange, Lucembursko) (zástupce: F. Rollinger, advokát)

Žalovaný: Účetní dvůr Evropských Společenství (zástupci: T. Kennedy, J.-M. Stenier a G. Corstens, zmocněnci)

Předmět věci

Jednak zrušení rozhodnutí Odvolacího výboru nepovýšit žalobce do platové třídy A*11 v rámci výkonu povýšení v roce 2005, a jednak návrh na náhradu škody

Výrok usnesení

1)	Žaloba se odmítá jako zčásti zjevně nepřípustná a zamítá jako zčásti zjevně neopodstatněná.

2)	B. Nijsovi se ukládá náhrada všech nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 64, 8.3.2008, s. 68.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/73

Žaloba podaná dne 19. května 2008 – Bartha v. Komise

(Věc F-50/08)

(2008/C 209/134)

Jednací jazyk: maďarština

Účastníci řízení

Žalobce: Gábor Bartha (Brusel, Belgie) (zástupce: P. Homoki, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí EPSO nezapsat žalobce do seznamu úspěšných uchazečů výběrového řízení EPSO AD/56/06

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí výběrové komise Evropského úřadu pro výběr zaměstnanců ze dne 19. listopadu 2007 týkající se výsledku výběrového řízení „EPSO/AD/56/06, administrativní pracovníci (AD5) maďarské státní příslušnosti“;

—	zrušit rozhodnutí výběrové komise EPSO ze dne 23. ledna 2008, kterým byla zamítnuta stížnost týkající se výsledku účasti na výběrovém řízení;

—	zrušit rozhodnutí výběrové komise EPSO ze dne 31. března 2008, kterým bylo potvrzeno zamítnutí stížnosti týkající se výsledku účasti na výběrovém řízení;

—	uložit žalované nahradit škodu vzniklou na základě zrušených rozhodnutí;

—	uložit Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

15.8.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 209/73

Žaloba podaná dne 5. června 2008 – De Nicola v. EIB

(Věc F-55/08)

(2008/C 209/135)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Carlo De Nicola (Strassen, Lucembursko) (zástupce: L. Isola, advokát)

Žalovaná: Evropská investiční banka

Předmět a popis sporu

Jednak částečné zrušení rozhodnutí odvolacího výboru týkajícího se hodnocení žalobce za rok 2006, a jednak určení, že došlo k šikanování žalobce, a uložení žalované, aby ukončila uvedenou činnost a nahradila žalobci vzniklou újmu

Návrhová žádání žalobce

—

zrušit opatření sdělené e-mailem dne 17. listopadu 2007, jehož kopie byla předána dne 19. prosince 2007 v rozsahu, v němž odvolací výbor odmítl stížnost žalobce proti rozhodnutí jeho nadřízených týkajícího se roku 2006 v rozsahu, v němž má za to, že žalobce vzal své námitky týkající se procesních vad za hodnotící období 2006 zpět, a konečně v rozsahu, v němž má za to, že se žalobce připojil k obviněním svých nadřízených;

—	zrušit rozhodnutí o povýšeních ze dne 13. července 2007 v rozsahu, v němž nezohlednila žalobce, pokud jde o povýšení týkající se přechodu z funkce E do funkce D;

—

zrušit všechny související, následující a domnělé akty, mezi něž patří hodnocení žalobce za rok 2006, a to i v rozsahu, v němž nenavrhuje známku A či známku B+ a jeho povýšení do funkce D, a případně prostřednictvím určení protiprávnosti a nepoužitelnosti omezení (množstevních či jiných) uložených pokyny udělenými ředitelstvím lidských zdrojů;

—	určit, že došlo k šikanování žalobce;

—	uložit EIB, aby ukončila šikanování žalobce a nahradila fyzickou, nemajetkovou a věcnou újmu, která vznikla nebo v budoucnu vznikne;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

		ISSN 1725-5163
Úřední věstník Evropské unie		C 209

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 51 15. srpna 2008

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ A INSTITUCÍ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr
2008/C 209/01	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unie Úř. věst. C 197, 2.8.2008	1