9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/1

1.1

EHSV zřídil Středisko pro sledování jednotného trhu za účelem monitorování pokroku v dokončování jednotného trhu a během posledních let předložil několik průzkumných stanovisek, která si vyžádaly jiné instituce (Rada, Komise a Parlament) a předsednictví EU (1). Posledním z nich bylo stanovisko vypracované v reakci na zprávu Komise o pokroku v přezkumu jednotného trhu (2). K tomuto tématu dosud EHSV předložil navíc několik stanovisek z vlastní iniciativy.

1.2

Toto stanovisko z vlastní iniciativy je správně načasované: Evropská rada na svém zasedání ve dnech 18. a 19. října 2007 totiž rozhodla o tom, že EU bude v mezinárodním měřítku udávat tempo v oblasti regulace a otevírání trhu. Pokud EU naváže na svůj model rozvoje, který spájí udržitelný růst, sociální spravedlnost a zájem o životní prostředí, může globalizaci usměrňovat. Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost je lepší reakcí na globalizaci než ústup k protekcionismu.

1.3

Zaměstnavatelé a odborové svazy se shodují na tom, že flexikurita (3) sjednaná sociálními partnery může zajistit oboustranně výhodné podmínky pro podniky i jejich pracovníky. Představuje tedy vhodný rámec modernizace evropských trhů práce, který zahrnuje pracovní právo, efektivní systémy celoživotního učení a zajištěnou a lepší sociální ochranu. Efektivní sociální dialog (zejména formou kolektivního vyjednávání) navíc přispěje k hladkému fungování trhů práce.

1.4

EHSV bere na vědomí sdělení Komise V evropském zájmu je uspět ve věku globalizace (4), jež předložila na neformálním zasedání Evropské rady v Lisabonu.

1.5

Většina občanů EU považuje úspěch jednotného trhu v tolika vnitřních činnostech EU za samozřejmý. Jednotný trh však ještě nebyl završen, ale činnost směřující k jeho dokončení stále probíhá, jak uvedl komisař McCreevy (5). Kromě potřeby dokončit jednotný trh se od EU nyní vyžaduje, aby čelila výzvám globalizace a podporovala zásady volného trhu, na kterých je založena, tj. prostředí nenarušené hospodářské soutěže, ve kterém protekcionismus nemá místo.

1.6

Součástí obecného poslání EU je vytvořit harmonizované normy a umožnit volný pohyb kapitálu, zboží, služeb a osob. To znamená, že třetí země, které chtějí obchodovat v EU, nebudou moci obcházet pravidla vnitřního trhu, ať už se týkají ochrany spotřebitele, technických norem, pracovních podmínek či respektování životního prostředí.

1.7

Důležitou součástí globalizačních výzev je úloha Světové obchodní organizace WTO a Mezinárodní organizace práce a vzrůstající vzájemná závislost světových finančních trhů, již podtrhla finanční a burzovní krize v druhé polovině roku 2007.

1.8

Evropský jednotný trh není sám o sobě postačující. EU musí obchodovat a rozvíjet vztahy se zbytkem světa. Musí si také zachovat svoji konkurenceschopnost, ze které mají prospěch pracovníci, zaměstnanci a všichni občané. Lisabonská strategie byla vypracována za účelem dosáhnout tohoto cíle a učinit z EU konkurenceschopnější ekonomiku v celosvětovém měřítku. Samotná EU musí zabezpečit odstranění zbývajících vnitřních překážek.

1.9

Úmyslem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je pobídnout EU k tomu, aby se postavila globalizaci a využila příležitostí z ní plynoucích. Hospodářský úspěch Evropy se nezakládá na protekcionismu, ale na čtyřech svobodách, na kterých bylo vybudováno původní Evropské hospodářské společenství. (EU musí ještě zrušit některá ze svých omezení obchodu.)

1.10

Měla by být taktéž obezřetná a nechytnout se do pasti spočívající v dotaci výroby biopaliv, jako v případě USA. Pokud tyto dotace neomezí v rámci WTO, nebudou ničím jiným než plýtváním a nevyhnutelně povedou k růstu cen potravin a k hladomoru v rozvojových a zaostalých částech světa (6).

1.11

EHSV nabádá Komisi a členské státy, aby stejně jako on vzaly na vědomí doporučení sociálních partnerů uvedená v jejich společné revizi a analýze klíčových výzev, před kterými evropské trhy práce stojí (7).

1.12

EHSV vítá sdělení Komise neformální Evropské radě v Lisabonu (8). Podporuje především čtyři strategie schválené tehdy jak pro Unii, tak pro členské státy: výzkum, vývoj a inovace, správné podnikatelské prostředí, investice do lidí a energetika a změna klimatu. Ve všech čtyřech oblastech je však nutné prohloubit reformní program, má-li se vyjít vstříc skutečnému potenciálu růstu a zaměstnanosti.

1.13

EHSV vyzývá Komisi a Radu, aby zajistily, že sociální partneři budou blíže zapojeni do navrhování a provádění politických opatření týkajících se flexikurity na vnitrostátní úrovni.

1.14

Podniky a zaměstnanci v EU nesmějí být znevýhodněni oproti svým konkurentům z třetích zemí jen proto, že EU by chtěla být nositelem norem pro pokročilé environmentální praktiky.

1.15

Řešením je, aby EU neústupným a vytrvalým způsobem jednotně prosazovala svoje mínění v mezinárodních jednáních o globálním oteplování a aby byl vyvinut tlak na země neplnící závazky.

2.1

Sdělení Komise určené pro říjnové setkání hlav států a předsedů vlád navázalo na jejich neformální setkání uspořádané v říjnu 2005 v Hampton Court, na němž byly projednány výzvy globalizace v oblastech jako například inovace, energetika, přistěhovalectví, vzdělávání a demografie. V roce 2007 byla uzavřena dohoda, jež si klade za cíl získat pro Evropu vedoucí postavení v celosvětové snaze o řešení klimatické změny a zavést evropskou politiku pro zabezpečení udržitelných dodávek energie za konkurenční ceny, tj. v podstatě postavit Evropu na práh třetí průmyslové revoluce.

2.2

Povědomí veřejnosti o globalizaci, jejích přínosech a s ní spojených obtížích vzrostlo. Někteří ji vítají, jiní se jí obávají: globalizace zpochybňuje některé poválečné hypotézy o světovém hospodářství (např. dominantní postavení USA) a o tom, jak mohou vlády pomoci svým občanům přijímat změnu. Globalizace je pro EU jak příležitostí, tak výzvou.

2.3

Během padesáti let evropské integrace se hospodářský vývoj členských států vzájemně provázal tak, jako nikdy předtím, čímž se dosáhlo nevídaného společenského pokroku. Cílem dalšího vývoje by mělo být umožnit EU stanout v čele měnících se trendů globálního hospodářství a vytvořit mezinárodní normy založené na hodnotách EU.

2.4

Měnová unie a úspěch eura jsou a i nadále budou katalyzátorem hlubší integrace trhu a posílení vnitřního trhu. Prostředí s nízkou inflací, nízkými úrokovými sazbami, levnými a transparentními transakcemi a hlubší finanční integrací vede k přeshraničnímu obchodu a investování v EU a pomáhá evropským společnostem čelit konkurentům z celého světa. Externě poskytuje euro ochranu před současnými výkyvy na finančních trzích a jeho síla zmírňuje některé dopady zvyšování cen na světových trzích potravin a energie zapříčiněného zejména vysokou poptávkou ze strany nově se objevujících gigantů. Síla eura však musí odrážet hospodářské základy. Rychlé zhodnocování eura na trzích, podepřené příliš vysokou referenční sazbou ECB je vázáno na měnové politiky spojené s konkurenční devalvací v jiných částech světa, což představuje nebezpečí pro prosperitu EU. Pro evropské podniky, které produkují v eurech a prodávají za dolary, to znamená veliké znevýhodnění, čímž vzniká riziko přesunu výroby.

3.2

Kromě přímých dohod o volném obchodu vidí EHSV jiné inovační způsoby řešení problémů objevujících se v praxi v bilaterálním kontextu. Stačí přemýšlet o diskusích v Transatlantické hospodářské radě, jež byla založena po summitu EU-USA, který se konal 30. dubna. První zasedání rady dne 9. listopadu učinilo dobrý první krok k řešení problémů toho, jak zlepšit obchodní a investiční podmínky v hospodářsky největší partnerské zemi EU. Otázky, které jsou v rovnováze, nemusí nutně zajímat jiné obchodní bloky, proto mají význam tyto bilaterální úmluvy. (Tvrdí se, že od dubna učinily obě strany značný pokrok v odstraňování překážek obchodu a investování a v odlehčování regulační zátěže.)

Okruhy a oblasti dohody se týkají:

3.3

Evropská unie by navíc měla posílit a prohloubit hospodářskou spolupráci se sousedními zeměmi, např. Ukrajinou, a s Ruskem. Vstup Ruska do WTO, společná hospodářská zóna EU-Rusko a nová rámcová smlouva mezi EU a Ruskem jsou důležitými milníky na cestě k opravdu strategickému hospodářskému partnerství. Posílená spolupráce by měla připravit půdu pro budoucí jednání o společném hospodářském prostoru a podpořila by volný pohyb zboží a služeb, kapitálu a osob, znalostí a technologie.

3.3.1

Vstupem do WTO se mohou širší otázky strategického hospodářského partnerství řešit pouze částečně, a proto by EU a Rusko měly vybudovat (tam, kde je to možné) svoje budoucí hospodářské vztahy na strukturách WTO+ a vytvořit společný hospodářský prostor pro širší Evropu. To vyžaduje silnější závazek ze strany EU i Ruska řešit mnohem širší a hlubší škálu otázek, než ty, co se vyskytují v tradičních dohodách o volném obchodu.

3.3.2

Dohoda mezi EU a Ruskem by měla mimo jiné zahrnovat společná opatření pro nakládání s přeshraničními investicemi, odstranění cel a necelních překážek, sblížení předpisů, vzájemné uznání posouzení standardů a shody, usnadnění obchodu a celních otázek, spolupráci a hospodářskou soutěž, liberalizaci služeb, zadávání veřejných zakázek, sanitární a fytosanitární předpisy, ochranu práv k duševnímu vlastnictví, řešení sporů a používání mezinárodních účetních standardů. Příklady otázek zahrnutých do tak rozsáhlé dohody lze nalézt například v dohodách o Evropském hospodářském prostoru.

3.5

Díky globalizaci probíhají změny ještě rychleji – mění se tempo vývoje technologií, myšlení, způsobu práce i života. EHSV soustavně podporuje tyto cíle a věří, že pokud se Evropě podaří uvolnit svůj inovační a tvůrčí potenciál, může ovlivňovat směr změny ve světě s důrazem na evropské hodnoty a evropskou kulturní rozmanitost.

1.

Samotná EU nemůže zvrátit globální oteplování a konečný efekt opatření EU bude jistě neutralizován, pokud jiné země neučiní kroky na kontrolu využívání energie a omezování emisí.

2.

EU by se měla vyvarovat vytváření nerovnováhy konkurenceschopnosti výrobců zboží v EU, kteří by vzhledem k vyšší ekologické dani museli zvýšit svoje provozní náklady, čímž by se v celosvětovém měřítku snížila jejich konkurenceschopnost. To by navíc vedlo k přesměrování investic, které by mohly mít strategický význam pro jednotný trh EU.

3.

EHSV neuznává argument, že vyšší environmentální standardy vyvolávají větší poptávku po výzkumu v oblasti výrobků šetrných k životnímu prostředí. Než budou tyto výrobky zkoumány a uvedeny na trh uplyne nutně dlouhá doba. Výrobci zboží náročného na spotřebu energie v EU by mezitím mohli být vytlačeni z trhu nekalou konkurencí výrobců ze zemí, které nepřijímají opatření na omezení emisí s takovým nadšením.

3.10.1

Řešením je, aby EU neústupným a vytrvalým způsobem jednotně prosazovala svoje mínění v mezinárodních jednáních o globálním oteplování a aby byl vyvinut tlak na země neplnící závazky. Pokud se EU rozhodne pokračovat samostatně ve zvyšování určitých vyšších environmentálních standardů, měla by zvážit zavedení hraničních opatření podle WTO u výrobků pocházejících ze zemí, které jsou známy jako těžcí hříšníci z hlediska škod na životním prostředí, aby evropští výrobci neprovozovali svoji činnost v konkurenční nevýhodě.

3.10.2

Otevřený celosvětový obchodní režim je v zájmu EU. Dříve Evropská unie potřebovala chránit své občany, zájmy i hodnoty. Dne však protekcionismus nemůže být řešením. Jelikož je EU v čele světového obchodu a investic, skýtá naše otevřenost prostor pro snížení nákladových vstupů v průmyslu a snížení cen pro spotřebitele a také stimul k hospodářské soutěži pro podniky a nové investice. Pro EU je rovněž důležité využít svého vlivu při mezinárodních jednáních, a usilovat tak o otevřenost u druhých: z politického hlediska lze otevřenost udržet pouze tehdy, pokud ostatní strany oplácejí stejnou, pozitivní měrou.

3.10.3

Komise musí zajistit, aby byly třetí země vůči vývozcům a investorům z EU úměrně otevřené a také aby existovala základní pravidla, jež by nesnižovala naši schopnost chránit své zájmy a zachovat vysokou úroveň ochrany zdraví, sociální ochrany, bezpečnosti a ochrany životního prostředí a spotřebitele.

4.1

V důsledku globalizace i technologické změny vzniká riziko nárůstu nerovností, v jejichž důsledku se prohlubuje propast mezi kvalifikovanými a nekvalifikovanými pracovníky a mezi bohatými a chudými zeměmi. Tuto situaci lze nejlépe řešit tak, že se jednotlivcům i zemím pomůže přizpůsobit se zlepšením kvality a dostupnosti vzdělání a odborné přípravy pro všechny věkové skupiny.

4.2

EHSV a sociální partneři uvedli své názory k tomu, jak by měla být uzpůsobeny flexikurita, aby pomohla lidem lépe zvládat změny zaměstnání v době stále rychlejších hospodářských změn

4.3

Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (13) přijala dne 5. prosince obecné zásady flexikurity, čímž byla připravena půda pro zahrnutí flexikurity do národních programů reforem jednotlivých členských států a její následné provádění v úzké spolupráci se sociálními partnery daného státu.

4.4

EHSV by uvítal, kdyby byly věnována větší pozornost aktivním politikám na podporu začleňování a na zajištění rovných příležitostí pro skupiny, které se setkávají s diskriminací na trhu práce, tj. osoby starší 50 let, ženy, etnické menšiny a osoby, které ukončí školní docházku s nedostatečnou kvalifikací.

5.1

EU v současnosti pociťuje dopady globální finanční a burzovní krize. Měnová unie a pohotová reakce ECB na otřes sehrály kladnou úlohu. Za prvé, ECB vložila velké množství hotovosti na peněžní trhy, čímž přispěla ke zmírnění krize důvěry v bankovní sektor a omezila riziko značného zpřísnění úvěrových podmínek pro společnosti a domácnosti. Za druhé, při neexistenci měnových rizik a při nízkém rizikovém pojistném v jednotlivých zemích mohly slabší ekonomiky EU z otřesů na finančních trzích vyváznout relativně nezasažené.

5.2

Otřesy na světových finančních trzích a oslabení amerického dolaru ovlivňují Evropu, včetně zřetelného posilování eura způsobeného udržováním příliš vysoké referenční sazby ECB a měnovými politikami spojenými s konkurenční devalvaci v jiných částech světa, což bude mít nepříznivé důsledky pro ekonomiku EU a její střednědobé perspektivy.

5.3

Nejnovější vývoj na světových finančních trzích ukazuje na potřebu posílit finanční pravidla, zlepšit koordinaci a komunikaci mezi monitorovacími orgány a centrálními bankami a zvýšit transparentnost a zlepšit výkaznictví.

9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/9

1.1

Ve svém sdělení Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství z 5. září 2007 (KOM(2007) 502 v konečném znění) poukazuje Komise na skutečnost, že mezi více než 9 000 legislativními opatřeními je 2 000 směrnic, z nichž každá vyžaduje od 40 do 300 prováděcích předpisů, a že vzhledem k počtu evropských občanů, kteří by na základě těchto právních předpisů Společenství mohli uplatňovat svá práva, je zapotřebí v rámci plnění cílů v oblasti „zlepšování právní úpravy“ věnovat mimořádnou pozornost uplatňování práva a stanovit, proč potíže s uplatňováním a s vymáháním práva stále přetrvávají.

Navrhuje tedy zlepšit stávající způsob řešení problémů spojených s uplatňováním a vymáháním práva Společenství.

1.2

Dále Komise stanovila čtyři možné způsoby, jak uplatňování práva zlepšit:

1.3

Výbor podporuje záměr Komise zlepšit nástroje, jež umožní zajistit lepší uplatňování práva Společenství členskými státy.

V této souvislosti by rád předložil následující připomínky:

2.1

Většina problémů spojených se špatným uplatňováním a prováděním práva Společenství je způsobena neprovedením směrnic do vnitrostátního práva. Provedení je možno definovat jako úkon, při němž členský stát, jemuž je daná směrnice určena, přijme veškerá opatření potřebná k účinnému začlenění směrnice do svého vnitrostátního právního systému, k čemuž použije vhodné normativní nástroje.

2.2

Provedení vyžaduje, aby členské státy podnikly dva nezbytné kroky:

2.3

Stejným způsobem je zapotřebí postupovat i v případě zapracování rámcových rozhodnutí stanovených v článku 34 Smlouvy o Evropské unii, která jsou, stejně jako směrnice uvedené v článku 249 Smlouvy o založení Evropských společenství, závazná pro členské státy pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům.

2.4

Provedení rámcových rozhodnutí může také působit určité nesnáze. Nicméně na rozdíl od řízení v případě nesplnění povinnosti, jak je stanoveno ve článcích 226 a 228 Smlouvy o ES, v případě chybějícího či nesprávného provedení takovýto kontrolní mechanismus Smlouva o Evropské unii Komisi neposkytuje. To samozřejmě nemění nic na tom, že členské státy jsou povinny rámcová rozhodnutí provádět.

2.5

Je nutno dodat, že členské státy mají stále potíže přizpůsobit své postupy vypracování prováděcích předpisů, které, i když se to nezdá, jsou zdrojem složitých právních omezení a v některých případech odporují národním právním zvyklostem.

3.1

Členské státy mají výlučnou pravomoc rozhodnout o způsobu provedení směrnice a pod dohledem vnitrostátních soudů, řádných soudů, které uplatňují právo Společenství, stanovit, jakými prostředky zajistí účinnost směrnice ve vnitrostátních právních předpisech. Zde je třeba zdůraznit, že Komise je vzhledem ke své funkci strážkyně smluv povinna zaručit správné uplatňování práva Společenství a dobré fungování jednotného trhu, a to tím, že bude v případě potřeby vůči členským státům uplatňovat odpovídající opatření, které má za tímto účelem k dispozici (odůvodněné stanovisko, žalobu u Evropského soudního dvora, penále). Zpoždění při provedení či nesprávné nebo neúplné provedení nebrání poškozeným občanům v podání žaloby, kterou by směrnici prosadili na úkor vnitrostátních právních předpisů, a to v souladu se zásadou nadřazenosti práva Společenství.

3.2

Správné provedení tedy předpokládá přijetí závazných vnitrostátních norem, které musejí být úředně vyhlášeny (1) tak, aby soud mohl napomenout případy, kdy se namísto provedení pouze obecně odkazuje na právo Společenství (2).

3.3

Je možné, že vzhledem k obecným zásadám ústavního či správního práva může být provedení prostřednictvím přijetí zvláštních zákonů či podzákonných norem nadbytečné, nicméně je zapotřebí, aby tyto obecné zásady zaručovaly, že vnitrostátní orgány budou směrnici uplatňovat v plném rozsahu.

3.4

Provedení směrnic musí tedy být co nejpřesnější. Směrnice harmonizující národní právní úpravy musí být provedeny v co nejdoslovnějším znění, aby byla zaručena jednotnost výkladu a uplatňování práva Společenství (3).

3.5

To se teoreticky zdá snadné, nicméně v praxi dochází k případům, kdy autonomní pojmy vlastní pro právo Společenství (4) nemají ve vnitrostátní právní terminologii ekvivalent nebo tento druh pojmů neobsahuje odkaz na právo členských států, které by stanovilo jejich význam a rozsah (5).

3.6

Rovněž se stává, že směrnice obsahuje článek, podle kterého musejí vnitrostátní ustanovení prováděcí směrnici obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo jím musejí být opatřena při svém uveřejnění. Nedodržení této klauzule známé jako odkazovací klauzule je postihována Evropským soudním dvorem, který odmítá udělovat výjimku těm členským státům, jenž tvrdí, že jejich vnitrostátní právní předpisy jsou již s danou směrnicí v souladu (6).

3.7

Obtížnost správného provedení směrnic vyplývá také z různé úrovně jejich normativního charakteru. Existují totiž dvě základní kategorie ustanovení směrnic:

3.8

V případě fakultativních ustanovení se posouzení úplnosti, přesnosti a účinnosti provedení netýká ani tak vlastního návrhu vnitrostátních opatření, jako jejich obsahu, který musí umožnit dosáhnout cílů, jež směrnice stanoví.

3.9

Pokud jde o normativní/nepodmíněná ustanovení je pozornost Komise a Evropského soudního dvora zaměřena spíše na to, zda se znění návrhu vnitrostátních opatření shoduje s ustanovením směrnice.

3.10

Některé členské státy mají totiž velké potíže stanovit odpovídající znění předpisů prováděcích normativní/nepodmíněná ustanovení, a to z následujícího důvodu: „při vypracování nových ustanovení je v zájmu jasnosti právních předpisů nezbytné provést systematickou ‚kosmetickou‘ úpravu textu s cílem zabránit, aby v něm zůstala nadbytečná, či dokonce protichůdná, ustanovení. Je tedy zapotřebí nalézt správnou rovnováhu mezi doslovným opisováním a přehnaně volnou interpretací daných ustanovení, a právě to může být příčinou problémů  (7).“

4.1

Volba způsobu vypracování návrhů prováděcích opatření závisí na tom, zda se jedná o fakultativní ustanovení či o ustanovení normativní/nepodmíněná:

4.2

Členské státy mohou konečně provádět také pomocí odkazu, jedná-li se o technická ustanovení (např. přílohy směrnice obsahující seznamy položek či vzory formulářů) nebo ustanovení, jež jsou často novelizována.

4.3

Nizozemsko, Slovensko, Rakousko, Finsko a Estonsko provádějí pomocí odkazu v případě technických příloh směrnic, které jsou často novelizovány směrnicemi přijatými postupem projednávání ve výborech.

4.4

Je tedy zřejmé, že vlastní provádění není tak jednoduché, jak by se zdálo, a to z důvodu různé míry závaznosti obsahu směrnic. Tato různost způsobuje rozdíly mezi vnitrostátními prováděcími postupy.

4.5

Spojené království tak používá zrychlený postup přijímání prováděcích zákonů, tzv. negative declaration, při níž vláda předkládá parlamentu prováděcí text vypracovaný na základě mezirezortního připomínkového řízení, který není předmětem rozpravy, není-li o ni výslově požádáno.

4.6

Belgie používá zkrácený postup, které se vztahuje na všechny zákony v případě, že je z důvodu blížícího se vypršení lhůty pro provedení zapotřebí urychleně přijmout prováděcí zákon.

4.7

Jiné členské státy, jako například Německo, Rakousko a Finsko, však tento typ zrychleného legislativního postupu pro přijímání prováděcích zákonů nemají.

4.8

Francie nemá zvláštní legislativní postupy pro provádění směrnic (tj. buď zjednodušený legislativní postup nebo vydání podzákonné normy) podle toho, jaké úkoly obsahují.

—

především je zapotřebí stanovit, jak na evropské úrovni vypracovávat legislativu, která by umožnila jednoduší provádění a zajistila jednotnou koncepci a určitou kontinuitu, jež je nezbytná pro činnost podniků i život občanů;

—

co nejdříve stanovit právní nástroj potřebný k provedení směrnice a na samém počátku diskuze o jejím návrhu vypracovat k tomuto účelu přesnou a průběžně aktualizovanou srovnávací tabulku, jak je tomu např. ve Spojeném království;

—

urychlit prováděcí proces poté, co byla směrnice zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie tím, že by vnitrostátní koordinace byla svěřena jednomu kontaktnímu místu, které by spravovalo k tomuto účelu vytvořenou databázi, jak to ve svém sdělení doporučuje Komise, tj. vybavit toto kontaktní místo systémem varování, který by s předstihem několika měsíců upozornil na blížící se vypršení lhůty pro provedení. Belgie, Maďarsko a Nizozemsko se podle toho již zařídily;

—

v případě přesných a nepodmíněných ustanovení či definic upřednostnit provedení doslovným opisem;

—

připustit provedení pomocí přesného odkazu na normativní/nepodmíněná ustanovení směrnice, jako jsou seznamy, tabulky výrobků, látek a předmětů, o nichž směrnice pojednává, vzory formulářů, osvědčení uvedená v příloze. Odkaz musí být přesný, neboť text vnitrostátního právního předpisu, který obecně odkazuje na směrnici, nemůže být podle Evropského soudního dvora považován za platnou prováděcí normu (9). Nizozemsko, Slovensko, Rakousko, Finsko a Estonsko jsou stoupenci tohoto způsobu provádění technických příloh směrnic;

—

přizpůsobit vnitrostátní prováděcí postupy rozsahu směrnice a využívat zrychlených postupů, aniž by byly zanedbávány povinné domácí konzultace spojené s přijímáním normativních textů.

6.1

Zlepšení uplatňování práva Společenství, jak požaduje Komise, je rozumným cílem, jehož splnění záleží z velké části na členských státech, které, jak vidět, čelí problémům, jež jsou složitější, než se na první pohled zdá.

6.2

Členské státy by neměly považovat provádění směrnic za záminku k přezkoumání celých částí svých vnitrostátních právních předpisů, kterých se právní předpisy Společenství přímo netýkají (tzv. gold plating), nebo zrušit některá ustanovení svých vnitrostátních právních předpisů, a tím omezit práva občanů či podniků – což je označováno jako downgrading –, a vinu za tyto změny dávat „Bruselu“.

6.3

Členské státy by měly systematičtěji využívat možnosti, kterou jim nabízí primární právo/smlouvy, a využívat při provádění směrnic kolektivního vyjednávání, zejména v případě těch směrnic, jež se zabývají sociální či hospodářskou problematikou; v závislosti na tématu by organizace občanské společnosti měly být během přípravné fáze provádění konzultovány (10) ve věci úprav či dodatků, které by při této příležitosti měly být do vnitrostátních právních předpisů zaneseny. Cílem těchto kolektivních vyjednávání a konzultačních postupů je za pomoci občanské společnosti podpořit a usnadnit následné uplatňování právních předpisů Společenství. Konzultace občanské společnosti ve fázi před přijetím vnitrostátních prováděcích opatření totiž objasní proces veřejného rozhodování a umožní vnitrostátním orgánům shromáždit názory sociálních partnerů, expertů či zástupců odborníků z odvětví, na nějž se prováděcí opatření vztahují. Má jasný didaktický účinek, neboť těmto aktérům umožňuje lépe se seznámit s obsahem nadcházejících reforem. Zvláště Spojené království, Dánsko, Finsko a Švédsko tak konzultují své sociální partnery a poradní orgány, přičemž jim poskytují prováděcí text a zároveň soubor přesných otázek k jeho obsahu.

6.4

Je zapotřebí brát více v úvahu vnitrostátní ústavní uspořádání několika členských států (federální státy, regionální decentralizace a jiné způsoby delegace svrchovaných pravomocí na nižší než státní úroveň); lhůty pro provádění by měly být někdy prodlouženy v případě ustanovení Společenství, která se týkají zejména pravomocí delegovaných na územní jednotky (regionální politika, nejvzdálenější regiony, ostrovy atd.).

6.5

Vnitrostátní parlamenty a regionální parlamenty či shromáždění (například ve Skotsku, v Belgii nebo v německých spolkových zemích) se především podílejí a nesou zodpovědnost za provádění právních předpisů Společenství spadajících do té oblasti působnosti práva, kde mají přenesenou či konzultační pravomoc; komise či výbory, které za tímto účelem ustavují, by měly pořádat slyšení odborníků a zástupců dotčených odvětví občanské společnosti a disponovat zvláštní pravomocí plánovat přezkum návrhů prováděcích zákonů tak, aby naléhavá projednávání domácích právních předpisů neodsunula přezkum vnitrostátních prováděcích ustanovení na dobu po vypršení lhůty; naopak naléhavá opatření (delegace legislativní pravomoci na exekutivu) by mohla být řešením v případě řady opožděných návrhů, které jsou pro politické strany naprosto nekonfliktní, čímž by se podstatně snížilo „kvantum“ směrnic, jež nebyly včas provedeny.

6.6

Někde si již zřídili takové systémy, jež mají urychlit postupy přijímání prováděcích předpisů, jinde vypracovali techniky, jejichž cílem je zlepšit kvalitu provádění, a někde zatím nejsou tak daleko a musejí se ještě přizpůsobit. Ministerstva a parlamenty by si kupříkladu mohly zřídit zvláštní odbor, který by práce na provádění řídil. Je to šance, jak modernizovat činnost orgánů veřejné správy, a ne pouze reagovat na požadavky evropských institucí, v první řadě Komise. Jinými slovy, jde o to, aby každý stát naplno dostál své úloze a převzal svou část zodpovědnosti za pokračování evropské integrace (11).

9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/13

1.1

Komise tímto návrhem rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady chce pozměnit směrnici Rady 76/769/EHS, zavedením omezení pro uvádění na trh a používání pěti nesouvisejících látek.Čtyři z nich byly obsaženy v původních seznamech prioritních látek sestavených v letech 1994 až 2000. Navrhovaná opatření se zaměřují pouze na rizika, kterým je vystavena široká veřejnost. Poslední látka, dusičnan amonný, je do návrhu zahrnut s cílem zajistit bezpečnější použití hnojiv typu dusičnanu amonného v podmínkách běžného zacházení ze strany zemědělců a distributorů a jako preventivní opatření v boji proti terorismu, ve snaze omezit přístup k prekurzorům výbušnin. V posledně jmenovaném případě návrh ovlivní také velkoobchodní prodej a širokou veřejnost.

1.2

EHSV podporuje některé z předložených návrhů, ne však všechny. Podrobná zdůvodnění pro jednotlivé látky a přípravky, které je obsahují, jsou uvedena v odstavcích 5 až 9.9.

1.3

EHSV konstatuje, že se jedná o téměř poslední podobnou změnu směrnice Rady 76/769/EHS, než bude 1. června 2009 nahrazena nařízením (ES) č. 1907/2006 (REACH). Jako u předchozích změn Výbor lituje, že návrh pojednává o nesouvisejících látkách a přípravcích, a upozorňuje na dlouhou dobu, jež uplynula od chvíle, kdy byly tato látky poprvé označeny za „prioritní“ v nařízení Rady (EHS) č. 793/93. Ať už je to z důvodu finančních překážek či nedostatku odborníků v Komisi a v dalších příslušných orgánech, včetně nově zřízené Evropské agentury pro chemické látky v Helsinkách, je třeba je odstranit co nejdříve, rozhodně před 1. červnem 2009. Výrobci musejí rovněž uznat povinnost včas poskytovat příslušné informace v průběhu hodnocení rizik. Bez této disciplíny se výsledky zakrátko stanou bezvýznamnými.

1.4

Závěrem Výbor jednoznačně podporuje prohlášení Rady o boji proti terorismu a mnoho jednotlivých návazných akcí. EHSV se domnívá, že by v tomto procesu měl hrát klíčovou roli a v současnosti pracuje na několika stanoviscích k tomuto tématu. Pro dosažení dlouhodobé bezpečnosti je věcí zásadního významu se shodnout, které akce jsou přiměřené a kterých legislativních postupů by mělo být využito k zajištění včasné a účinné reakce všech zainteresovaných subjektů.

2.1

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) vstoupí v platnost k 1. červnu 2009. Zruší a nahradí několik existujících nařízení a směrnic Rady a Komise, včetně směrnice Rady 76/769/EHS z 27. července 1976 o uvádění na trh a používání některých nebezpečných látek a přípravků. Směrnice, kterou tento návrh pozměňuje, se zaměřuje na ochranu vnitřního trhu a současně na zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí.

2.2

Příloha I směrnice Rady 76/769/EHS uvádí specifická omezení pro uvádění na trh a používání některých nebezpečných látek a přípravků, které byly schváleny a používány během posledních 30 let. K 1. červnu 2009 se stane součástí přílohy XVII nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH).

2.3

Předchozí změny směrnice Rady 76/769/EHS (např. zavedení dalších restriktivních opatření) měly formu směrnic, jež vyžadovaly provedení ze strany členských států. Tentokrát Komise zvolila formu rozhodnutí, jež nebude vyžadovat provedení do vnitrostátních právních předpisů, které by v opačném případě muselo být zrušeno k 1. červnu 2009, kdy vstoupí v platnost nařízení ES č. 1907/2006 (REACH).

2.4

V nadcházejících měsících se očekává poslední návrh na změnu směrnice Rady 76/769/EHS, také ve formě rozhodnutí, které se bude týkat uvádění na trh a používání dichlormetanu. Všechny další návrhy na omezení uvádění na trh a používání nebezpečných látek či přípravků budou podle nařízení ES č. 1907/2006 (REACH).

2.5

Nutnost omezit uvádění na trh a používání jistých látek (a jakýchkoli přípravků, v nichž jsou obsaženy) většinou vyplynula z hodnocení určitých „prioritních látek“ podle nařízení Rady (EHS) č. 793/93. K hodnocení byly sestaveny čtyři seznamy prioritních látek (poslední z nich je ze dne 30. října 2000), určené k uplatnění příslušnými orgány v členských státech. Ze 141 látek na seznamu je 83 doplněno o zprávu o hodnocení rizik. 39 z nich bylo ohodnoceno náležitými vědeckými výbory EU a výsledky byly zveřejněny v Úředním věstníku. U 22 z těchto látek bylo rozhodnuto přijmout restriktivní opatření. Tento návrh obsahuje restriktivní opatření pro další 4 látky (popsány a projednány níže viz odst. 5 až 9.12 jako DEGME, DEGBE, MDI a cyklohexan).

2.6

Pomalý pokrok v plnění nařízení byl označen za jeden z hlavních důvodů pro změnu přístupu ke všem „existujícím“ látkám uvedeným v nařízení ES č.1907/2006 (REACH). Nařízení Rady (EHS) č. 793/93 bude proto také zrušeno k 1. červnu 2009.

2.7

Některé látky, jež nebyly uvedeny v původních čtyřech seznamech prioritních látek, byly rovněž posouzeny z hlediska vlivu na lidské zdraví a na životní prostředí, a poté, co byly na žádost členských států projednány nové problémy, bylo navrženo omezit jejich uvádění na trh a používání. Do této skupiny patří dusičnan amonný.

2.8

Tato látka je případ sám o sobě, neboť její vlastnosti jsou dobře známy, a proto nebylo nutné ji posuzovat z hlediska vlivu na lidské zdraví a na životní prostředí. Po celém světě se již po mnoho let využívá ve velkém množství formou dusičnanového hnojiva a nepředstavuje žádné nepředvídatelné riziko na pracovišti, pro profesionální uživatele ani pro spotřebitele v domácím použití. Bohužel se také jedná o účinnou, levnou a velmi rozšířenou složku výbušnin, pro zákonné využití při průmyslových či vojenských explozích a pro nezákonné využití teroristy. To odůvodňuje snahy omezit uvádění této látky na trh a její používání v rámci směrnice Rady 76/769/EHS.

2.9

K řešení otázky terorismu či prekurzorů výbušnin mohl být zvolen jiný legislativní základ, nicméně podle platné Smlouvy o EU by takové řešení vyžadovalo jednomyslné schválení členskými státy. Ke změně postupu dojde po plné ratifikaci Lisabonské smlouvy, což je však dlouhodobější proces.

2.10

Očekává se, že do přílohy XVII k nařízení ES č.1907/2006 (REACH) budou zařazeny také další farmaceutika a prekurzory výbušnin, proto se tento směr činnosti zdá v současnosti přiměřený.

2.11

Vše dosud řečené se vztahuje na „existující“ látky. tedy na 100 195 látek, které se vyskytovaly na trhu Evropského společenství v období od 1. ledna 1971 do 18. září 1981. Jsou na Evropském seznamu existujících chemických látek (European INventory of Existing Chemical Substance-EINECS), jenž byl zveřejněn v Úředním věstníku EU v roce 1990. Látky uvedené na trh po 18. září 1981 jsou definovány jako „nové“ a s ohledem na ochranu lidského zdraví a životního prostředí musejí před uvedením na trh absolvovat podrobný oznamovací postup.

3.1

Záměrem návrhu Komise je chránit lidské zdraví, zejména zdraví spotřebitelů, a současně zachovat vnitřní trh pro tři látky (DEGME, DEGBE a cyklohexan) z prvního seznamu prioritních látek ze dne 25. května 1994 a jedné látky (MDI) z třetího seznamu prioritních látek, ze dne 27. ledna 1997, vytvořených podle nařízení Rady (EHS) č. 793/93.

3.2

V souladu s doporučením Komise 1999/721/EHS ze dne 12. října 1999 a s návaznými podobnými doporučeními v závislosti na výsledcích posouzení rizik a na strategiích snížení rizika u určitých látek se navrhuje řada specifických a velmi podrobných omezení, která se budou týkat pouze prodeje široké veřejnosti a neovlivní podmínky na pracovišti ani životní prostředí. Pro výrobní odvětví a pro společnost obecně nebudou opatření znamenat podstatné náklady, proto se jeví jako přiměřená zjištěnému riziku. U přípravků obsahujících MDI se požadují dodatečné údaje o vlivu na zdraví.

3.3

Pátá látka, dusičnan amonný, jež je běžně používána jako hnojivo, byla přidána, neboť má schopnost působit jako oxidant a zejména ve směsi s jinými látkami vybuchnout. Smyslem navrhovaných opatření je zajistit, aby všechna hnojiva s dusičnanem amonným splňovala jednotné bezpečnostní požadavky, a navíc omezit okruh výrobků na bázi dusičnanu amonného prodávaných široké veřejnosti, s cílem snížit množství, která mohou být snadno využita k nezákonným účelům. Proto lze tato opatření chápat jako prospěšná pro zdraví a bezpečnost široké veřejnosti. Opatření nebudou mít vliv na profesionální uživatele (zemědělce a zákonné výrobce výbušnin). Ačkoli lze náklady (a zisky) stěží vyčíslit, jsou považovány za přiměřené zjištěným rizikům (a navrhovaným opatřením).

3.4

Rozhodnutí vstoupí v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

3.5

K návrhu je připojena důvodová zpráva, pracovní dokument útvarů Komise (zpráva o posouzení dopadů) a u čtyř látek posuzovaných v rámci nařízení Rady (EHS) č. 793/93 dlouhé a podrobné zprávy o hodnocení rizik, zveřejněné Evropskou agenturou pro chemické látky, spolu s dodatečným podpůrným i kritickým materiálem od různých vědeckých výborů a dalších orgánů, jež pomohly s přípravou či posouzením relevantních údajů.

4.1

Jako u mnohých předchozích změn směrnice Rady 76/769/EHS se tento návrh zabývá nesouvisejícími látkami; v zájmu srozumitelnosti bude pojednáno o každé z nich zvlášť.

5.1

DEGME je vysokovroucí glykolether mísitelný s vodou, často používaný jako chemický meziprodukt v syntetické chemii, jako spolurozpouštědlo v různých dekorativních výrobcích pro domácnost, nebo jako nízkoteplotní protimrazová přísada, např. v leteckém benzínu. Podle zprávy o hodnocení rizik, připravené pro nizozemskou vládu a vyhotovené v červenci 1999, byla celková výroba v Evropě počátkem 90. let přibližně 20 000 tun, z toho něco přes polovinu bylo určeno na export.

5.2

Jako složka barev a odstraňovačů nátěrů dodávaných pro domácí neprofesionální použití znamená určité riziko pro spotřebitele. Jak lze vyvodit z jeho chemických vlastností, DEGME je snadno absorbován pokožkou, a pokud se při kontaktu s touto látkou systematicky nepoužívá přiměřený ochranný oděv, představuje pro spotřebitele riziko způsobené dermální expozicí.

5.3

Podle posledních průzkumů je v současnosti ve všech barvách a odstraňovačích nátěrů volně dostupných široké veřejnosti DEGME nahrazen jinými rozpouštědly. Proto se jako přiměřený krok jeví zaručit, aby se tato situace udržela u výrobků produkovaných v EU či sem dovezených. Cílem návrhu je tedy zajistit, aby do 18 měsíců od vstupu rozhodnutí v platnost nebyl DEGME uváděn na trh jako součást barev a odstraňovačů nátěrů v koncentraci rovné 0,1 % hmot. nebo vyšší (tj. nad hodnotami způsobenými kontaminací jiných povolených složek či koprodukcí s nimi). Příslušná výrobní odvětví tento krok považují za přiměřenou reakci. EHSV tedy podporuje omezení uvádění na trh a používání DEGME.

6.1

DEGBE patří rovněž do skupiny glykoletherů, má o něco vyšší bod varu než DEGME při podobných fyzických vlastnostech, včetně mísitelnosti s vodou. Běžně se používá jako rozpouštědlo ve vodou ředitelných barvách, kde napomáhá vytvoření povrchového filmu a zvyšuje trvanlivost nátěru. Což zase snižuje frekvenci, s níž je nutné nátěr obnovovat, a omezuje celkovou expozici organizmu. Podle zprávy o hodnocení rizik se celková produkce této látky v Evropě v roce 1994 pohybovala okolo 46 000 tun, do roku 2000 došlo k nárůstu na 58 000 tun, z toho bylo 33 000 tun použito v barvách.

6.2

Ze zprávy o hodnocení rizik vyplývá, že při nanášení vodou ředitelného nátěru obsahujícího DEGBE stříkáním existuje pro spotřebitele určité riziko podráždění dýchacích cest při vdechnutí kapiček látky. Expozice výparům při nanášení štětcem nebo válečkem není toxikologicky významná.

6.3

Na základě důkazů předložených po dokončení zprávy o hodnocení rizik v roce 1999 a konstatování, že je obtížné DEGBE nahradit, neboť se jedná o zásadní složku vodou ředitelných barev; k zajištění přiměřené ochrany zdraví spotřebitelů bylo rozhodnuto stanovit prahovou hodnotu pro maximální přípustnou koncentraci DEGBE v barvách určených k nanášení stříkáním na 3 % hmot. Barvy s vyšším obsahem DEGBE mohou být uvedeny na spotřebitelský trh pouze s označením „nepoužívejte v zařízení na stříkání barvy“. Prodej profesionálním uživatelům, u nichž je pravděpodobnost používání vhodného ochranného vybavení vyšší, zůstává nedotčen. Má se za to, že příslušné distribuční kanály jsou dostatečně oddělené, aby to umožnily.

6.4

Tato opatření budou účinná 18–24 měsíců po vstupu rozhodnutí v platnost, což poskytuje dostatečný prostor k zavedení požadovaných změn v označování. Příslušná výrobní odvětví tento krok považují za přiměřenou reakci. EHSV tedy podporuje toto omezení uvádění na trh a používání DEGBE jako vhodný způsob, jak chránit zdraví spotřebitelů a zachovat vnitřní trh.

7.1

MDI je název pro směs několika podobných produktů (izomerů), jež by se v čistém stavu vyskytovaly jako pevné voskovité látky, ale jsou dostupnější v podobě vysoce reaktivní viskózní hnědé kapaliny. Podle zprávy o hodnocení rizik přesáhla v roce 1996 celosvětová výroba 2 500 000 tun, z toho bylo alespoň 500 000 tun vyprodukováno v EU. V přítomnosti vhodných polyolů nebo glykolů s nízkou molekulární hmotností (či dokonce vody) a nadouvadla MDI bleskově reaguje a vznikají polyuretanové pěny. Ty mohou být tvrdé či měkké a mají rozsáhlé možnosti využití ve stavebnictví a dalších oborech jako stavební prvky, těsnící materiály, výplně, formy a lepidla.

7.2

Riziko pro spotřebitele vyplývá především z použití jednosložkových pěn, prodávaných ve spreji pro domácí použití k vyplnění nepravidelných otvorů v omítce či cihlách nebo k utěsnění nově nainstalovaných dveří či oken. Celkově se tomuto okruhu spotřebitelů prodá přibližně 10 000 tun MDI ročně. To stačí k výrobě přibližně 36 milionů sprejů pro spotřebitele ročně a dalších 134 milionů sprejů ročně pro profesionály. Alternativní produkty, např. skelné vlákno k utěsnění oken, nejsou srovnatelně vhodné k použití a vyvolaly by řadu dalších otázek.

7.3

Není snadné na základě údajů o expozici na pracovišti vyčíslit rizika pro spotřebitele způsobená dermální expozicí či expozicí a senzibilizací dýchacích orgánů. Čisté vzorky izomerů se získávají obtížně. Blesková reakce MDI s vodou, z níž vznikne inertní nerozpustná pevná látka, ztěžuje standardní testování rizik. V praxi spotřebitel látku aplikuje tak, že ji ručně nastřikuje ze spreje opatřeného směrovací násadou, což omezuje celkové dostupné množství látky. Běžný sprej se vyprázdní za 2–4 minuty. V přítomnosti vodních par v ovzduší dojde rychlému vytvrzení, jímž se MDI odstraní. Pevná výsledná látka je inertní a není nebezpečná. Využití bývá zpravidla jednorázové (vyplnit či utěsnit určitý otvor, dveře či okno) a občasné (pro většinu uživatelů) a zcela jistě nedosahuje denní expozice v podmínkách výrobních prostor. Jako u všech prostředků využívaných pro domácí použití, osobní ochranné vybavení může či nemusí být běžně používáno.

7.4

S ohledem na výše řečené nepřekvapí, že přes existenci teoretického rizika je obtížné, ne-li nemožné nalézt jakýkoli případ skutečné dermální expozice či senzibilizace dýchacích orgánů mezi širokou veřejností (ani na pracovišti, kde je možné zavést používání přiměřených ochranných opatření). To zase znamená, že je těžké určit přiměřenou, nákladově efektivní a praktickou reakci.

7.5

V této souvislosti posouzení dopadů racionálně poukazuje na skutečnost, že i když lehké, levné a naprosto postačující polyethylenové rukavice by mohly a měly být přiloženy ke každému spreji k jednorázovému občasnému použití v prodeji pro širokou veřejnost, těžké neoprenové či nitrilové rukavice požadované pro průmyslové využití takto přikládat nelze. Naproti tomu, i když je možné ke každému výrobku přiložit lehký bavlněný protiprašný respirátor, v případě skutečného rizika by byl neúčinný; přitom cena standardní plynové masky pro ochranu před všemi možnými druhy expozice plynům by odpovídala asi desetinásobku ceny spreje, bez jakékoli záruky, že bude v případě potřeby použita.

7.6

Komise tedy navrhuje přikládat polyethylenové rukavice ke všem výrobkům, které jsou prodávány široké veřejnosti (např. složené v uzávěru), a spreje patřičně označit s upozorněním na nebezpečí alergických (nestandardních) reakcí na MDI u osob citlivých na diisokyanáty či na reakce podobné astmatu (u osob s astmatem) nebo na kožní reakce (u osob s kožními problémy).

7.7

EHSV podporuje první z těchto dvou opatření, tj. přikládání polyethylenových rukavic, které by měly být normálně používány při většině použití výrobků pro domácí použití. Pokud má toto důležité a přiměřené opatření zůstat vymahatelné, je třeba zabránit zavedení jakýchkoli přísnějších standardů, které by bránilo distribuci rukavic.

7.8

EHSV si však klade otázku ohledně navrhovaného dodatečného označování, i s ponecháním dostatečné doby a za přiměřenou cenu. Je například nejasné, jak by mohl běžný občan vědět, že je „citlivý na diisokyanáty jiné než MDI“, nebo proč je to tak důležité. Osoby trpící chronickým (dlouhodobým) astmatem či dermatitidou jsou si vědomy toho, že téměř všechny domácí prostředky nebo výrobky k domácímu použití mohou mít akutní (krátkodobé) nežádoucí účinky. Za těchto okolností má dobré větrání a použití ochranného oděvu (rukavic) prvořadý význam, spolu s pokynem okamžitě zastavit manipulaci s výrobkem, pokud se příznaky objeví. To je rada vhodná pro všechny uživatele, bez ohledu na jejich předchozí zkušenost, a musí být uvedena na štítku. Vzhledem k tomu, že spreje, a tedy i štítky jsou malé, všechny tyto pokyny musí být jasné, věcné a čitelné při normálních podmínkách použití. Pokud bude zaveden požadavek uvádět další pokyny k použití či bezpečnostní pokyny, měly by být přiloženy v příbalovém letáku.

7.9

EHSV si rovněž klade otázku ohledně návrhu v odrážce (6), podle nějž „fyzické nebo právnické osoby, které poprvé uvádějí na trh přípravky obsahující MDI, shromáždí do 3 let (...) údaje o možných případech osob s respirační alergií (...) a poskytnou tyto údaje Komisi (...) v souladu se studijním protokolem, který zahrnuje specializovaná střediska a je schválen Komisí (…) pokud získané údaje neprokáží, že další omezovací opatření kromě již uplatňovaných nejsou nutná.“ Vzhledem k tomu, že se MDI běžně používá od 70. let a že se ho, jak bylo zmíněno výše, v současnosti ročně prodává 36 milionů sprejů, produkovaných existujícími výrobci, na něž se tento požadavek nevztahuje, lze návrh stěží chápat jinak než jako nedostatečně odůvodněnou překážku vstupu na trh.

7.10

Ve zprávě Komise o posouzení dopadů se vysvětluje, že návrh je reakcí na obavu uvedenou ve zprávě o hodnocení rizik, že „některá rizika respiračních alergií (...) by se potenciálně mohla týkat spotřebitelů“. Dále ve stejném odstavci se uvádí, že „podle dostupných informací toxikologických středisek lze usoudit, že případy respiračních alergií u spotřebitelů, způsobené výrobky obsahujícími MDI nejsou známy nebo jich je velmi málo.“ Ať už jsou údajná omezení tohoto způsobu informování jakákoli, návrh Komise zřejmě není o nic definitivnější. Tento návrh se tedy zdá nepřiměřený riziku, které je čistě teoretické a k němuž chybí jakýkoli podpůrný důkazní materiál založený na skutečném běžném používání.

7.11

EHSV tedy doporučuje, aby tato část omezení uvádění na trh a používání byla zrušena. Pokud nadále přetrvávají odůvodněné pochyby o bezpečnosti těchto výrobků, které nelze v krátkodobém horizontu nahradit, měly by být prozkoumány společně s výrobci, při dodržení řádných postupů pro sběr údajů a jejich vyhodnocení.

8.1

Cyklohexan je bezbarvá kapalina vyráběná v obrovském množství hydrogenací benzenu. Je téměř beze zbytku využíván (>95 %) v syntéze kyseliny adipové a z ní pak nylonu. Celosvětová produkce nyní přesahuje 5 000 000 tun, z toho je přibližně 1 500 000 tun umístěno v EU. Tyto procesy probíhají v uzavřených systémech a úroveň expozice je nízká. Cyklohexan se rovněž přirozeně vyskytuje ve spalinách, včetně tabákového kouře, v ropě, v rostlinách a v benzínových výparech.

8.2

Cyklohexan se také používá jako rozpouštědlo mimo jiné v kontaktních „neoprenových“ lepidlech v kožedělném průmyslu (obuv), v automobilovém průmyslu a ve stavebnictví. To zahrnuje velkoplošné pokládání koberců prováděné řemeslníky a podobné opravy malého rozsahu a další domácí využití širokou veřejností. Celkový roční objem použitý v lepidlech v EU je menší než 10 000 tun.

8.3

Jako u všech uhlovodíků je při manipulaci s ním zásadní dobré větrání a přiměřený ochranný oděv nebo dýchací přístroj. To může být přiměřeně zaručeno při profesionálním použití, avšak ne při používání veřejností. Nicméně, podobně jako u výrobků obsahujících MDI, fyzické vlastnosti výrobků uváděných na trh značně snižují riziko. Rychlotuhnoucí kontaktní lepidla jsou ideální pro drobné uplatnění, pro neprofesionálního uživatele je však velmi obtížné je využít ve velkém měřítku s uspokojivým výsledkem. Omezení velikosti balení lepidel uváděných na trh k dodání široké veřejnosti je tedy vhodným a vcelku přijatelným krokem.

8.4

Komise proto navrhuje, aby cyklohexan v neoprenových lepidlech nebyl uváděn na trh pro širokou veřejnost v balení přesahujících 650g. Všechna balení v prodeji musí být označena nápisem „nepoužívejte k pokládání koberců“ a nést upozornění „nepoužívejte v případě nedostatečného větrání“.

8.5

Z praktických testů prováděných za nejhorších představitelných podmínek, např. při pokládání korkových panelů na vnitřní zdi, vyplývá, že toto opatření by dostatečně omezilo expozici spotřebitelů, jež bývá podobně jako ve výše projednávaných případech občasná a krátkodobá. Přes rozsáhlé a dlouhodobé používání neoprenových lepidel nejsou známy žádné záznamy o skutečných problematických případech jimi způsobených. Opatření mohou nicméně být zavedena bez přílišných rušivých dopadů na výrobce či spotřebitele. EHSV tedy podporuje toto omezení uvádění na trh a používání cyklohexanu, neboť je přiměřené projednávaným rizikům.

9.1

Dusičnan amonný je bílá pevná látka, prodávaná v granulované formě, která se vyrábí z amoniaku ze zemního plynu již přes 100 let. Celosvětová produkce přesahuje 20 000 000 tun. Je významným dusíkatým hnojivem a surovinou pro výbušniny. Tato schopnost a jeho snadná dostupnost a nízká cena přilákaly zájem teroristů. Je třeba přidat další složky, např. naftu, ale ty je rovněž snadné získat. Dusičnan amonný byl po mnoho let oblíbenou výbušninou IRA a byl rovněž použit při významných explozích v Oklahomě, ve World Trade Center a na Bali. Nedávno byl využit při útocích skupinami extremistů působících v Londýně a dalších evropských metropolích. Návody na výrobu podobných zařízení jsou snadno dostupné na internetu. Pouhé 2 kg mohou mít zničující účinek. Odhodlaní jedinci mohou údajně bez problémů získat množství přesahující 500 kg, v nutném případě opakovaným nákupem menších množství v zahradnictví či v maloobchodních prodejnách. Regulace je jednoznačně obtížná.

9.2

U profesionálních uživatelů (zemědělců) se regulace provádí dodržováním velkých minimálních objemů zásilek (aby nebylo možné přepravit či nezákonně odstranit jednotlivá balení) a vyžadováním pečlivého dozoru nad výrobkem ve všech fázích dodavatelského řetězce. Dusičnan amonný v obvykle dodávané formě je nestabilní, může se rozkládat a stát se nepoužitelným. Musí tedy být pečlivě skladován a co nejrychleji aplikován na půdu. To omezuje množství, jež lze teoreticky zneužít k jiným záměrům.

9.3

Dusičnan amonný se dodává v několika kategoriích (podle obsahu dusíku) a ve směsích s některými dalšími základními prvky (především sloučeninami fosforu a draslíku). V čistém stavu obsahuje přibližně 35 % dusíku. Je třeba jej ředit, aby nedošlo k poškození vegetace. Může získat různé vlastnosti podle příměsí použitých při výrobě, přidáním aktivních složek či inertních výplní jako např. křídy, nebo lze chemickými reakcemi dosáhnout požadovaného poměru zásadních složek. Výrobky prodávané zemědělcům mohou mít 28 % dusíku i více. Tato hnojiva s vysokým obsahem dusíku podléhají kontrole podle nařízení (ES) č. 2003/2003, kdy je třeba prokázat, že dodávají požadované množství dusíku a mohou být bezpečně používána bez rizika výbuchu. Hnojiva splňující tyto požadavky mohou být označena jako „hnojiva ES“ a využita v mezinárodním prodeji. Hnojiva nesplňující tyto požadavky nesmějí překročit hranice a jsou označována za „vnitrostátní hnojiva“. Výrobky určené spotřebitelům zpravidla obsahují 20–25 % dusíku. Čím nižší je procentuální obsah dusíku, tím vyšší jsou přepravní náklady na jednotku hnojiva a tím větší objem musí být použit na danou oblast. Přestože jsou hnojiva typu dusičnanu amonného považována pro komerční zemědělství za zásadní, neplatí to pro mnohem menší objemy prodávané maloobchodními prodejnami široké veřejnosti a toto hnojivo je možné nahradit jinými výrobky.

9.4

Pro toho, kdo chce vyrábět nezákonné výbušniny, platí, že čím je vyšší obsah dusíku v dusičnanu amonném, tím lépe. U mechanicky smíšených směsí lze znovu zvýšit koncentraci pouhým rozpuštěním a krystalizací. Zvýšit koncentraci chemicky vázaných směsí je těžší či nemožné. Experti pracující pro dánskou vládu dokázali vyvolat explozi i při velmi nízké koncentraci dusíku (16 %). Při dostatečném množství času a prostředků je možné všechno, i když od určitého bodu je výhodnější použít konkurenční sloučeniny obsahující stejně dostupné suroviny. Tyto pokyny jsou uvedeny v teroristické příručce a dalších internetových pramenech dostupných široké veřejnosti.

9.5

Po teroristických útocích v Madridu v březnu 2004 Evropská rada přijala prohlášení o boji proti terorismu. Na jeho základě vznikla pracovní skupina odborníků v oblasti zabezpečení výbušnin (ESETF) pověřená sestavením akčního plánu pro boj proti využívání výbušných prostředků teroristy. Plán byl dokončen v roce 2007. Jeden z 47 konkrétních kroků požadoval vytvoření stálého výboru expertů pro výbušné prekurzory (SCEEP). Do činnosti výboru je zapojena řada specialistů ze soukromého a veřejného sektoru, Evropská rada chemického průmyslu (CEFIC), Evropská federace distributorů chemických látek (FECC), které zastupují výrobce a distributory chemických produktů, a Asociace evropských výrobců hnojiv (EFMA), zastupující výrobce hnojiv.

9.6

Záměrem předkládaného návrhu je podřídit všechna hnojiva typu dusičnanu amonného prodávaná zemědělcům (nebo distributorům) požadavkům uvedeným v nařízení (ES) č. 2003/2003 a omezit obsah dusíku ve výrobcích prodávaných široké veřejnosti. Pokud bude návrh přijat, dusičnan amonný se v budoucnu nebude smět uvádět na trh k dodání široké veřejnosti po uplynutí 18 měsíců ode dne vstupu tohoto rozhodnutí v platnost „jako látka nebo v přípravcích, které obsahují 20 % hmot. nebo více dusíku pocházejícího z dusičnanu amonného“.

9.7

EHSV plně podporuje první část tohoto návrhu, tedy aby všechna hnojiva s vysokým obsahem dusíku dodávaná zemědělcům, prodávaná mezinárodně či nikoli, splňovala požadavky nařízení (ES) č. 2003/2003.

9.8

Pokud jde o druhé omezení, týkající se prodeje široké veřejnosti, EHSV konstatuje, že se může jednat o větší objemy, než se původně myslelo, tedy více než 50 000 tun; EFMA, zastupující výrobce hnojiv, přijala omezení na max. 20 % u vícesložkových smíšených hnojiv (kde je možné bez větších problému zvýšit koncentraci), ale navrhla omezení na max. 24,5 % pro chemicky vázaná hnojiva (kde je to mnohem těžší). Vzhledem k pokračujícím diskusím uvnitř SCEEP, je před přijetím konečného znění rozhodnutí třeba tuto a jakékoli související možnosti prozkoumat. Z dalších dostupných informací o boji proti terorismu je zřejmé, že k dosažení skutečného pokroku v omezení přístupu k prekurzorům výbušnin je třeba úplné dohody a nasazení zainteresovaných stran, jež v tomto případě zahrnují výrobce, distributory, maloobchodníky a širokou veřejnost.

9.9

EHSV s určitým zdráháním uznává, že v krátkodobém horizontu je směrnice Rady 76/769/EHS jediným legislativním základem, který má Komise k dispozici, a že je tedy nutné navrhovat a projednávat opatření tímto způsobem. Doufejme, že po plné ratifikaci Lisabonské smlouvy bude možné zavést lepší systém.

10.1

EHSV lituje, jako již dříve ve stanoviscích k předchozím změnám směrnice Rady 76/769/EHS, že pozměňující akty zahrnují nesouvisející produkty, k nimž je třeba přijmout zcela odlišná rozhodnutí. Tato praxe není nejlepší a neslouží žádnému užitečnému cíli. Zcela jistě ji nelze označit za příklad dobré správy věcí veřejných. Můžeme pouze doufat, že od 1. června 2009 vstoupí platnost zlepšený postup podle (ES) č. 1907/2006 (REACH).

10.2

EHSV rovněž konstatuje dlouhé časové prodlevy, než jsou změny uskutečněny. První seznam prioritních látek byl zveřejněn v květnu 1994. I když tento návrh bude přijat co nejrychleji, bude mít do roku 2010 stěží nějaký vliv na trh (a i tehdy bude obtížné rozeznat a zaznamenat jakékoli zlepšení ve zdraví obyvatel). Průtahy lze stěží připsat pouze na účet výrobců, kteří byli požádáni, aby poskytli údaje, z nichž vycházejí zprávy o hodnocení rizik, neboť ty už jsou nějakou dobu k dispozici. Pokud je příčinou nedostatek prostředků, které má k dispozici Komise nebo její vědecké výbory či jiné orgány a agentury zodpovědné za bezpečnost široké veřejnosti, je třeba tuto otázku rozhodně projednat dříve, než dojde s 1. červnem 2009 ke značnému nárůstu pracovní zátěže, která většinou nebude mít prioritní charakter.

10.3

EHSV jednoznačně podporuje prohlášení Rady o boji proti terorismu z roku 2004 a jednotlivé návazné činnosti a zastává názor, že občanská společnost by v této problematice měla hrát klíčovou roli. Doufá tedy, že bude uznán za platného a užitečného partnera a zainteresovanou stranu v tomto procesu, a konstatuje, že k této problematice připravuje několik souvisejících stanovisek. Pro dosažení dlouhodobého míru a bezpečnosti v EU a jejím okolí je věcí zásadního významu se shodnout, která opatření jsou přiměřená a kterých legislativních postupů by mělo být využito k zajištění včasné a účinné reakce všech zainteresovaných subjektů.

9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/19

1.1

Výbor schvaluje rozhodnutí zřídit společný podnik pro palivové články a vodík. Domnívá se totiž, že tento přístup ke zvýšení investic do výzkumu a vývoje může poskytnout podnikům spolehlivý referenční rámec, který umožní překonat současnou roztříštěnost financování Společenství, koordinovat často velmi roztroušený výzkum a podpoří tak jeho efektivnost.

1.2

Vítá, že bylo zvoleno odvětví, které zapadá do Lisabonské strategie a zároveň umožňuje plnit barcelonské cíle, pokud jde o prostředky určené na výzkum a vývoj, ale zapadá také do dalších politik Společenství, především v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje.

1.3

Svým souhlasem s předloženým návrhem nařízení chce EHSV v první řadě zdůraznit, jak důležitá je pro EU strategie navržená v oblasti investic a koordinace výzkumu. Domnívá se tedy, že tato strategie představuje důležitý bod pro vytvoření evropského výzkumného prostoru.

1.4

Z důvodu financování, zapojení mnoha účastníků a značného objemu prostředků Společenství ve hře by však bylo vhodné lépe definovat využití a vlastnictví konečných výsledků výzkumu, zejména pokud jde o duševní vlastnictví a otázku patentů. Na tento nedostatek již Výbor upozornil ve svým stanoviscích k vytvoření společných podniků IMI (iniciativy pro inovativní léčiva) a Čisté nebe. V případě této společné technologické iniciativy (STI) by zmíněný nedostatek mohl být ještě znatelnější, neboť o konečný produkt budou mít zájem podniky, které jsou na trhu v konkurenčním postavení, především výrobci automobilů.

1.5

Výbor tedy považuje za nezbytné:

2.1

Cílem předloženého návrhu nařízení je zahájit jedno z prvních evropských partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje; představuje jednu ze šesti STI. Toto partnerství s názvem společný podnik pro palivové články a vodík se týká odvětví, jež je z hlediska různorodosti a budoucí dostupnosti zdrojů energie strategické.

2.2

Obecným cílem tohoto společného podniku je umožnit průmyslu, členským státům a Komisi spojit své zdroje na podporu vybraných výzkumných programů.

2.3

Na rozdíl od tradičního přístupu, kdy se projekty financují z veřejných zdrojů přidělovaných případ od případu, se STI týkají obsáhlých výzkumných programů se společnými strategickými výzkumnými cíli. Tento nový přístup by měl vytvořit kritický objem potřebný pro evropský výzkum a inovace, konsolidovat vědeckou obec v hlavních strategických odvětvích a harmonizovat financování projektů tak, aby výsledky výzkumu mohly být rychleji využity. STI se týkají klíčových odvětví, v nichž stávající nástroje nemají ani rozsah, ani rychlost potřebné k tomu, aby si Evropa s jejich pomocí udržela či ještě zlepšila svou pozici vůči globálním konkurentům. Jedná se o taková odvětví, v nichž může financování výzkumu ze strany členských států a z evropských a soukromých zdrojů přinést významnou přidanou hodnotu, zejména bude-li podpořen nárůst soukromých výdajů na výzkum a vývoj.

2.4

Palivové články jsou vysoce účinné měniče energie, jejichž pomocí je možné dosáhnout podstatného snížení emisí skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek. Dále umožňují pružnost skladby zdrojů energie, jelikož mohou fungovat na vodík či na další paliva, jako je zemní plyn, etanol nebo metanol, čímž podstatně přispívají k ochraně životního prostředí a k boji proti znečišťování.

2.5

Pokud jde o odvětví palivových článků a vodíku, obecným cílem STI společný podnik pro palivové články a vodík je přispět k rozvoji kompetencí, jež jsou pro toho odvětví klíčové, a posílit tak konkurenceschopnost Evropy. Předložený návrh poskytuje právní rámec potřebný pro vytvoření společného podniku tohoto typu.

2.6

Společný podnik pro palivové články a vodík dále přispívá k provádění akčního plánu pro environmentální technologie (ETAP), jak je uvedeno ve sdělení KOM(2004) 38 v konečném znění, kde je tato technologická platforma zařazena mezi prioritní akce ETAP.

3.1

Vzácnost energie a neustálá nejistota co do zdrojů zásobování negativně ovlivňuje životní podmínky občanů a zachování konkurenčních podmínek evropských podniků. Tyto faktory by v budoucnu mohly mít závažné důsledky, a to i v situaci přetrvávající nestability a nárůstu cen energetických zdrojů.

3.2

Z tohoto důvodu představují vodíkové palivové články pro budoucnost velmi zajímavý potenciál; kromě toho, že umožňují různorodou skladbu dostupných zdrojů energie, jsou rovněž čistými měniči energie, neboť jejich jediným odpadním produktem je pára. I ostatní typy článků, používající zemní plyn či jiná fosilní paliva, snižují emise, protože díky své vyšší účinnosti spotřebovávají méně paliva.

3.3

Zavedení vodíku jakožto flexibilního nosiče energie může příznivě ovlivnit energetickou bezpečnost a stabilizovat ceny energie, protože vodík může být vyráběn z libovolného primárního zdroje energie a díky tomu dokáže vnést různorodost do skladby zdrojů energie v dopravě, která v současnosti z 98 % závisí na ropě.

3.4

Celosvětový roční obrat odvětví palivových článků dosáhl v roce 2005 přibližně 300 milionů EUR, z toho pouhých 12 % připadá na Evropu; výše investic do výzkumu se odhaduje na 700 mil. EUR za rok, přičemž 78 % z této částky je investováno v Severní Americe a jen 10 % v Evropě.

3.5

Současná struktura odvětví palivových článků a vodíku v Evropě je tedy naprosto nepostačující, a to i přesto, že EU do ní již investovala značné veřejné finanční prostředky; toto téma se objevilo už v souvislosti s výzkumným portfoliem „energetika a doprava“ sedmého rámcového programu. Evropské výzkumné snahy jsou příliš vzdáleny úsilí vyvíjenému v jiných částech světa; v jedné studii Společenství (projekt HyLights GŘ TREN) se odhaduje, že v oblasti vozidel na palivové články Evropa zaostává nejméně o 5 let za Japonskem a Severní Amerikou.

3.6

Bez nového, konkrétního impulzu v oblasti výzkumu a vývoje je pravděpodobné, že se dočkáme toho, že průmyslový vývoj v oblasti tak zásadní, jako jsou palivové články a vodík, nabere další zpoždění vůči světové konkurenci, což bude mít negativní důsledky na rozvoj průmyslu a na zaměstnanost v tomto odvětví.

3.7

Komise provedla analýzu a konzultace, z nichž vyplývá, že hlavními problémy jsou složitost výzkumů, jež toto odvětví potřebuje, a neexistence konkrétní dohody na úrovni Společenství o dlouhodobém investičním plánu.

3.8

Za této situace, kdy nutné zásahy v oblasti inovace vyžadují velmi vysoké finanční prostředky, se zdá zřejmé, že žádný podnik ani žádná instituce nemohou samy úspěšně realizovat potřebné výzkumné úkoly.

3.9

Prostředky, jež jsou nyní k dispozici, jsou nedostatečné a nejsou využívány nejlepším možným způsobem, což svědčí o nedostatcích programů i o neužitečném zdvojení činností; tyto prostředky nejsou vhodné k financování programů ve velkém měřítku na úrovni EU.

3.10

Evropské odvětví palivových článků je navíc nedostatečně koordinováno mezi různými zeměmi a oblastmi činnosti (akademická sféra, nové průmyslové firmy, malé a střední podniky zabývající se špičkovými technologiemi atd.), což omezuje sdílení poznatků a zkušeností, technologický vývoj nezbytný pro zlepšení výkonnosti materiálů a pro snížení nákladů, což by umožnilo splnit očekávání nových potenciálních klientů.

3.11

Uznat evropskou dimenzi výzkumu v oblasti palivových článků a vodíku se jeví jako nutnost; zdá se, že je to jediný možný způsob, jak reagovat na náročné výzvy, kterým musí toto odvětví čelit.

3.12

Volba společného podniku se soukromou a veřejnou účastí by měla výzkumu a vývoji Společenství v tomto odvětví umožnit výrazný posun k účinnému výzkumu, který se dnes potýká s problémy, jak shromáždit potřebný kritický objem. Tento krok se zdá nutný k překonání stávající roztříštěnosti výzkumných programů mezi jednotlivými členskými státy, jež nejsou schopny shromáždit potřebný kritický objem, neboť nedisponují prostředky k financování nutných programů.

4.1

Referenčním bodem pro výzkumné programy je sedmý rámcový program. Pokud chceme mít konkurenceschopné a dynamické hospodářství, musíme realizovat další investice do výzkumu a vývoje.

4.2

Zkoumané nařízení se zdá být v souladu s politikou Společenství v oblasti výzkumu, s Lisabonskou strategií (konkurenceschopnost) a rovněž s barcelonskými cíli (prostředky věnované na výzkum), které počítají s investicemi ve výši 3 % HDP až do roku 2010.

4.3

Zdá se rovněž být v souladu se sdělením Komise Energetická politika pro Evropu z ledna 2007 a také s evropským strategickým plánem pro energetické technologie (plán SET), k němuž Výbor v současnosti vypracovává stanovisko (1) a který má sloužit jako základ pro hlavní směry v oblasti energetických technologií na příští desetiletí. Je také v souladu s dalšími složkami činnosti Společenství, např. v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje.

5.1

Návrh nařízení Rady o založení společného podniku pro palivové články a vodík, KOM(2007) 571 v konečném znění, se odkazuje na ustanovení sedmého rámcového programu (RP7), který je předmětem rozhodnutí č. 1982/2006/ES, kde se stanoví příspěvek Společenství pro zakládání dlouhodobých partnerství veřejného a soukromého sektoru v evropském měřítku v oblasti výzkumu.

5.2

Partnerství formou STI (společných technologických iniciativ) nahrazují dřívější evropské technologické platformy (ETP).

5.3

Rada v rozhodnutí č. 2006/971/ES o zvláštním programu „Spolupráce“ zdůraznila nutnost zakládat partnerství veřejného a soukromého sektoru a uvedla šest oblastí, ve kterých vytváření společných technologických iniciativ může dodat nový impulz evropskému výzkumu:

5.4

V kontextu této hlavní strategie plánuje zkoumaný návrh nařízení [KOM(2007) 571 v konečném znění] realizaci STI pro palivové články a vodík založením společného podniku s názvem společný podnik pro palivové články a vodík.

5.5

Společný podnik je považován za mezinárodní orgán a právnickou osobu ve smyslu článku 22 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/17/ES z 31. března 2004 a článku 15 směrnice č. 2004/18/ES. Bude mít sídlo v Bruselu a jeho činnost bude ukončena 31. prosince 2017, nerozhodne-li Rada pozměněním tohoto nařízení o prodloužení funkčního období.

5.6

Komise vytvořením tohoto společného podniku sleduje hlavní cíle svého plánu, podrobně popsané v čl. I odst. 2 Stanov společného podniku, které jsou uvedeny v příloze zkoumaného návrhu nařízení:

6.1

Návrh spočívá v nařízení Rady, které obsahuje přílohu se stanovami společného podniku. Zakládá se na článku 171 Smlouvy. Společný podnik bude orgánem Společenství. Jeho rozpočet je stanoven článkem 185 nařízení Rady (ES Euratom) č. 1605/2002. Je třeba zohlednit skutečnost, že tato iniciativa je svou podstatou partnerstvím soukromého a veřejného sektoru s příspěvkem soukromého sektoru, který je minimálně ve výši příspěvku veřejného sektoru.

7.1

Zakládajícími členy společného podniku jsou:

7.2

Po založení společného podniku pro palivové články a vodík by se jeho členem mohlo stát výzkumné uskupení zastupující neziskové výzkumné organizace, pokud bude vytvořen subjekt zastupující výzkumnou obec.

8.1

Administrativní náklady společného podniku, podrobně uvedené v článku 5 nařízení, jsou rovnou měrou hrazeny zakládajícími členy.

8.2

Provozní náklady na výzkum a vývoj se společně financují z finančního příspěvku Společenství a z věcných příspěvků od soukromých právních subjektů, které se účastní činností společného podniku. Výše příspěvků soukromých právních subjektů odpovídá přinejmenším výši příspěvků Společenství.

8.3

Maximální příspěvek Společenství na administrativní a provozní náklady společného podniku činí 470 milionů EUR. Výbor se domnívá, že vzhledem k významu výzkumu, kterému se tato STI věnuje, by mohla být tato částka vyšší. Odhaduje se, že administrativní náklady podniku nepřekročí 20 milionů EUR. Příspěvky pocházejí ze zvláštního programu „Spolupráce“, kterým se provádí sedmý rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace, v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. b) nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002.

8.4

Pokud dojde k vytvoření výzkumného uskupení (viz odstavec 7.2), jeho příspěvek se stanovuje na 1/12 administrativních nákladů, s následným odpovídajícím snížením příspěvku Komise.

8.5

Nebude-li zajištěno financování po roce 2013 (kdy končí sedmý rámcový program), budou v letech 2014–2017 pokračovat jen ty projekty, u nichž byla dohoda o grantu podepsána nejpozději dne 31. prosince 2013.

9.1

EHSV souhlasí s rozhodnutím vytvořit společný podnik pro palivové články a vodík a schvaluje návrh příslušného nařízení KOM(2007) 572 v konečném znění. Především chce zdůraznit, do jaké míry je navrhovaná strategie významná pro Evropskou unii, pokud jde o investice do výzkumu a o jeho koordinaci, což v případě této STI povede k větší různorodosti skladby zdrojů energie, zejména v odvětví dopravy (6).

9.2

Výbor se již dříve ve stanoviscích k jiným nařízením vyjádřil k rozhodnutí Rady 2006/971/ES o zvláštním programu „Spolupráce“ v tom smyslu, že považuje nový impulz investicím do výzkumu a vývoje za vhodný nástroj, který podnikům poskytne bezpečný referenční rámec umožňující překonat stávající roztříštěnost financování Společenství a zamezí rozptýlení programů.

9.3

EHSV od počátku v mnohých stanoviscích rozhodně podporoval požadavek, aby se EU stále více angažovala v oblasti výzkumu a rozvoje. Vzhledem k tomu, že není možné citovat všechna tato stanoviska, připomínáme pouze dvě poslední, přijatá velkou většinou hlasů na plenárním zasedání ve dnech 24. a 25. října 2007 k otázce společných podniků Čisté nebe a ENIAC.

9.4

V obecné rovině: ve stanovisku (7) k zelené knize Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy, EHSV potvrzuje, že „souhlasí s cílem vybudovat vědeckotechnické výzkumné infrastruktury světové úrovně, které je pak ovšem třeba i trvale a spolehlivě podporovat“ a současně připomíná, že „základním předpokladem úspěchu a smyslu je účast příslušných institutů a skupin univerzit z jednotlivých členských států, jakož i odpovídající aktivní zapojení průmyslu v případě technických projektů“.

9.5

V konkrétní rovině: ve stanovisku (8) ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Zpráva o dosaženém pokroku ve využívání biopaliv a jiných obnovitelných pohonných hmot EHSV rozhodně podpořil význam rozvoje výzkumných programů zaměřených na oblast, kterou se zabývá toto nařízení.

9.5.1

EHSV v něm připomíná, že je „nezbytné věnovat zvláštní pozornost výzkumu v oblasti biopaliv, zejména biopaliv druhé generace, aniž by však byly opomíjeny jiné možnosti, jako je například rozvoj solárního vodíku nebo vodíku vyrobeného z biomasy“.

9.5.2

Dále konstatuje, že „nehledě na nedávný rozvoj výzkumu v oblasti výroby vodíku z biomasy, také za pomoci biotechnologie nebo z obnovitelných zdrojů, závisí možné šíření automobilů na vodík a jejich uvádění na trh i na značných nákladech spojených se získáváním palivových článků“, a závěrem prohlašuje, že k tomu, „aby se vodík stal ekonomicky přijatelným alternativním zdrojem energie, musí se jeho výrobní náklady radikálně snížit. Výbor se domnívá, že je vhodné podpořit výzkum technologií souvisejících s biopalivovými články, tedy s články na biopaliva, které k přeměně chemické energie na elektrickou energii využívají biokatalyzátory“.

10.1

Vzhledem k existujícím četným a různorodým způsobům financování a ke značnému objemu prostředků vyčleněných z rozpočtu Společenství se Výbor domnívá, že by bylo vhodné lépe definovat využití vlastnictví konečných výsledků výzkumu. Je třeba upřesnit a podrobněji řešit otázku patentů a duševního vlastnictví, definovanou v článku 17 návrhu nařízení nebo v čl. 1 odst. 24 přílohy Stanov společného podniku, kde jsou popsány pouze základní zásady, neboť by mohlo jít o jeden z citlivých bodů realizace a fungování STI pro palivové články a vodík. Na tento nedostatek již EHSV upozornil ve svých stanoviscích k vytvoření společných podniků IMI a Čisté nebe. V případě této STI by tento nedostatek mohl být ještě znatelnější, neboť o konečný produkt budou mít zájem podniky, které jsou na trhu v přímém konkurenčním postavení, především výrobci automobilů, z nichž mnozí budou zastoupeni ve společném podniku. Vzhledem k významnému množství finančních prostředků Společenství ve hře je třeba lépe uvážit mechanismy, které usnadní návratnost evropských investic, či alespoň tuto problematiku zmínit v předkládaném dokumentu.

10.2

Jak již bylo řečeno v odstavci 5.2, STI vycházejí z činnosti bývalých „evropských technologických platforem“ (ETP). Tyto platformy však někdy nedosáhly cíle strategického oživení výzkumu v Evropě, který jim byl vytyčen. Zakládání STI vychází zejména z problémů, kterým musely případně čelit ETP, jejichž úlohou bylo především výrazně přispět ke konkurenceschopnosti průmyslu.

10.2.1

Proto EHSV lituje, že v návrhu Komise nejsou podrobněji popsány činnosti realizované v minulosti ETP; nebylo vypracováno žádné souhrnné hodnocení, nejsou zmíněny dosažené výsledky a není zde uveden žádný bibliografický odkaz. Seriózní souhrnné hodnocení s přesným určením příčin problémů, kterým musely ETP případně čelit, by mohlo pomoci předejít chybám v novém nástroji.

10.3

K realizaci cílů vytyčených pro STI pro palivové články a vodík a k využití všech možností, které tento nový nástroj nabízí, EHSV považuje za nutné:

9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/24

9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/24

9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/25

9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/25

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) potvrzuje, že integrovaný přístup k transevropským sítím (TEN) je jednou z metod vedoucích ke splnění cílů udržitelného rozvoje Evropské unie.

1.2

Výbor je přesvědčen, že uplatnění integrovaného přístupu k transevropským sítím umožní urychlit realizaci infrastruktur plánovaných v této oblasti a snížit náklady na jejich výstavbu v porovnání s náklady, které by bylo nutné vynaložit, pokud by se zvolil přístup nezohledňující možnou vzájemnou součinnost mezi jednotlivými sítěmi.

1.2.1

Vzhledem k již řečenému se Výbor obrací na Evropskou komisi, aby předložila návrhy na rozšíření rozsahu finanční podpory pro integrované přístupy v podobě„fondu pro integrované přístupy“ k transevropským sítím (v širokém slova smyslu, tj. společně s odbočkami sítě) dříve než bude proveden další přezkum v polovině období.

1.3

Z analýzy podmínek, za nichž je možné účinně dosáhnout integrovaného přístupu k transevropským sítím v jejich celkovém rozměru, se Výbor domnívá, že účinné součinnosti je možné dosáhnout, pokud dojde ke konvergenci odvětví (1). Podle názoru Výboru je další důležitou podmínkou dosažení větší účinnosti integrovaného přístupu co nejrychlejší dosažení základní struktury daného druhu sítě.

1.4

EHSV v přímé souvislosti s obsahem sdělení Komise navrhuje, aby sdělení bylo rozšířeno o analýzu toho, do jaké míry může pozdější přistoupení 12 nových členských států do EU ovlivnit možnost a rozsah použití integrovaného přístupu v těchto zemích.

1.5

Výbor potvrzuje, že integrovaný přístup k transevropským sítím je obzvláště důležitý pro tyto otázky:

1.6

Výbor zastává názor, že v celoevropských i ve vnitrostátních iniciativách jsou vědecké studie mimořádně důležité pro to, aby integrovaný přístup k transevropským sítím zajistil nejlepší možnou účinnost. K tomuto bodu by chtěl poznamenat, že v současnosti je pro výzkum charakteristická tematická a odvětvová roztříštěnost. Proto vyzývá Komisi a Radu, aby naplánovaly a zahájily programy v celé oblasti evropského vědeckého a aplikovaného výzkumu, zaměřené na všechny druhy součinnosti mezi jednotlivými sítěmi, které jsou součástí celkové struktury transevropských sítí.

1.7

Vzhledem k tomu, že některé země EU vlastní páteřní sítě z optických vláken k pokrytí technologických nároků jiných vnitrostátních infrastruktur (například elektroenergetických nebo železničních sítí), je Výbor přesvědčen, že v rámci aplikace integrovaného přístupu je třeba tyto optické sítě více využívat ke komerčním účelům (telekomunikační služby, přenos dat atd.).

1.7.1

Současně se Výbor domnívá, že v souvislosti s intenzivním rozvojem místních (obecních) infrastruktur v mnohých státech EU je třeba, s ohledem na integrovaný přístup, využít výstavbu těchto nových infrastruktur k většímu rozvoji přístupových sítí z optických vláken a k vybudování obecní inteligentní infrastruktury (2). Součástí obecní inteligentní infrastruktury musí být integrovaná mapa GIS (3). Tak je uplatněn integrovaný přístup k obecní inteligentní infrastruktuře prostřednictvím informačního systému (inteligentní systém pro řízení infrastruktury).

1.8

Výbor navrhuje, aby v projektech zaměřených na integrovaný přístup k transevropským sítím Komise zohlednila integrované technologie pro obnovitelný plyn a ekologickou energii. Díky těmto technickým postupům přibližujícím výrobu elektrické energie ke konečnému uživateli je možné snížit emise oxidu uhličitého.

1.8.1

V rámci tohoto postupu je třeba usilovat o vzájemnou součinnost, koordinaci a hospodárnost, kterých může být dosaženo v procesu rozvoje biotechnologií a energetických plynárenských technologií.

1.9

Při zkoumání otázky možné vzájemné součinnosti transevropských energetických sítí z hlediska pobaltských zemí, které jsou novými členy EU, Výbor zastává názor, že v rámci integrovaného přístupu je třeba provést některou z iniciativ, které je možné rychle realizovat, a začít pracovat na integraci systémů pobaltských zemí se systémy ostatních zemí EU vytvořením energetického mostu. Při provádění tohoto projektu však není možné akceptovat, aby v oblasti přenosových sítí v dlouhodobém horizontu (2020) vznikaly uvízlé náklady (4).

2.1

Rozvoj, propojení, lepší integrita a koordinace evropských energetických, dopravních a telekomunikačních infrastruktur jsou ambiciózními cíli Smlouvy (5) a hlavních směrů pro růst a zaměstnanost (6) vycházejících z Lisabonské strategie.

2.2

V článcích 154, 155 a 156 Smlouvy a v hlavních směrech pro růst a zaměstnanost byly stanoveny cíle pro rozvoj evropských energetických, dopravních a telekomunikačních infrastruktur, jejich propojení a lepší integraci a koordinaci.

2.3

Na základě ustanovení obsažených ve Smlouvě a ve výše zmíněných hlavních směrech se zrodila myšlenka vytvořit dopravní, energetické a telekomunikační transevropské sítě, které by byly „kardiovaskulárním systémem“ ekonomiky Společenství.

2.4

Ve snaze o co nejlepší výsledky fungování transevropských sítí, zejména z hlediska zvýšení konkurenceschopnosti Evropské unie, Evropská komise v červenci 2005 zřídila řídící skupinu pro tuto problematiku, jejímž úkolem bylo definovat společný přístup s cílem zlepšit koordinaci práce Společenství při budování transevropských dopravních, energetických a telekomunikačních sítí.

2.4.1

Řídící skupina se podrobněji zabývala těmito otázkami:

2.5

Cílem tohoto stanoviska EHSV, které bylo vypracováno na základě činnosti řídící skupiny, je reagovat na sdělení Komise s názvem Transevropské sítě: Směrem k integrovanému přístupu (KOM(2007) 135 v konečném znění).

3.1.1

Od posledního rozšíření Evropské unie v roce 2007 zahrnují TEN-T 30 prioritních projektů, které mají být dokončeny do roku 2020. Komise kromě toho nedávno zdůraznila nutnost rozšířit transevropské dopravní sítě směrem k sousedním státům (7).

3.1.2

Realizace těchto velkých projektů se oproti původnímu harmonogramu potýká se zpožděním. Přesto, že některé projekty byly dokončeny nebo budou brzy dokončeny (8), tempo realizace dopravních os považovaných za prioritní je stále příliš pomalé. EHSV podrobně popisuje příčiny tohoto stavu ve stanovisku z vlastní iniciativy (9).

3.1.3

Z těchto třiceti prioritních projektů se osmnáct týká železnic a dva vnitrozemské a námořní plavby. Upřednostňovány jsou tedy ty druhy dopravy, které jsou nejšetrnější k životnímu prostředí. Dvě mapky, které jsou součástí dokumentu připraveného společností ECORYS pro Komisi (10), zaznamenávají stav realizace těchto třiceti prioritních projektů k dnešnímu dni a stav, jakého musí dosáhnout na konci víceletého finančního rámce v roce 2013. Z analýzy těchto mapek vyplývá, do jaké míry je síť nedokončená.

3.1.4

Sdělení Komise, o kterém pojednává toto stanovisko, rekapituluje prostředky, které byly vynaloženy na realizaci sítí TEN-T ve finančním programovém období 2000–2006, a uvádí finanční mechanismy v rámci víceletého finančního rámce 2007–2013. V tomto finančním období byla v rozpočtu Společenství vyhrazena částka ve výši 8,013 miliardy eur na rozvoj transevropských dopravních sítí.

3.1.5

Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) a Fond soudržnosti budou nadále největšími zdroji pomoci EU pro spolufinancování projektů transevropské dopravní sítě v průběhu finančního programového období 2007–2013. Obecně se příspěvek Společenství na budování transevropské dopravní sítě bude zaměřovat na přeshraniční úseky a na kritická místa.

3.1.6

Evropská investiční banka (EIB) bude nadále financovat dopravní infrastrukturu prostřednictvím půjček a pomocí specifického záručního nástroje, který dotuje 500 miliony eur z vlastních zdrojů EIB a dalšími 500 miliony eur z rozpočtu na transevropskou dopravní síť (což činí 6,25 % z celkové částky).

3.2.1

V Prioritním plánu propojení z ledna 2007 Komise zhodnotila stav projektů označených jako projekty evropského významu. V oblasti elektrické energie probíhá pouze 12 ze 32 projektů v souladu s plánem a jen pět jich bylo prakticky dokončeno (11).

3.2.2

U sítí pro přepravu plynu se situace zdá být lepší: z deseti projektů by mělo být sedm předáno do užívání v období 2010–2013. Na druhé straně se však zpozdí realizace 29 terminálů LNG (12) a zásobníků plynu: od devíti projektů se upustilo a práce na pěti dalších byla zastavena.

3.2.2.1

Za hlavní příčinu těchto zpoždění a nedostatků Komise označila složitost plánování a postupů k získání povolení. K dalším příčinám patří negativní veřejné mínění, nedostatečné finanční zdroje a struktura vertikálně integrovaných společností v energetickém odvětví.

3.2.3

Pokud EU bude chtít splnit do roku 2013 stanovené priority, bude muset investovat nejméně 30 miliard eur do infrastruktury (6 miliard eur do sítí pro přenos elektřiny, 19 miliard eur do plynovodů a 5 miliard eur do terminálů LNG). Investice jsou nutné nejen v oblasti přeshraničních spojení, ale také v odvětví výroby energie.

3.2.4

Rozpočet Společenství nabízí finanční podporu investicím do transevropských energetických sítí, ta však může být poskytnuta pouze ve specifických a patřičně odůvodněných případech. Jedná se o rozpočtovou položku výlučně vyhrazenou pro financování transevropských sítí nebo o prostředky pocházející ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti, které představují více než třetinu výdajů Společenství a jsou přiděleny na financování regionálního rozvoje, zejména v oblasti energetických sítí.

3.2.5

Využití dalších finančních nástrojů (fondy, půjčky) umožňuje financovat fázi spojenou s realizací investic. EIB je hlavním zdrojem financování transevropských sítí. Od roku 1993 do konce roku 2005 dosáhly různé smlouvy o úvěru určené k financování všech transevropských sítí úhrnem částky 69,3 miliard eur, z čehož bylo 9,1 miliardy určeno pro energetické sítě.

3.3.1

Ze všech sítí, které tvoří TEN, jsou právě telekomunikační sítě v nejpokročilejším stadiu realizace. Postupné zavádění hospodářské soutěže do oblasti telekomunikačních služeb od roku 1988 mělo na tuto oblast značné dopady. Větší hospodářská soutěž podnítila investice a inovace, umožnila vznik nových služeb a způsobila značný pokles spotřebitelských cen.

3.3.2

Investice dnes směřují do modernizace stávajících sítí s cílem umožnit přechod k sítím příští generace, do rozvoje třetí generace mobilních telefonů a dalších bezdrátových infrastruktur a do zavádění širokopásmového připojení do venkovských oblastí EU.

3.3.2.1

Investice mohou směřovat do sítí z optických vláken, kde stavební práce a vnitřní rozvody kabelů činí 70 % nákladů na výstavbu. Budování železničních tratí, silnic a energetických tras by mělo usnadnit zavádění těchto sítí v oblastech s nedostatečným pokrytím.

3.3.3

Jedním z hlavních problémů evropských telekomunikačních sítí je odstranění rozdílů v přístupu k širokopásmovému připojení. V této souvislosti se projevují rozdíly mezi městskými a venkovskými oblastmi a za této situace byla členským státům uložena povinnost přijmout konkrétní opatření a definovat cíle směřující k odstranění těchto rozdílů do roku 2010.

3.3.4

Pro rozvoj systematického plánování a pro dokončení pokrytí širokopásmovým připojením je nutná lepší koordinace a integrace různých zdrojů financování (strukturálních fondů, Evropského fondu pro rozvoj venkova, fondů pro TEN a státních prostředků).

3.4.1

Prvním příkladem součinnosti v oblasti TEN je kombinování železničních a silničních sítí (13). O výhodách, které tato kombinace přináší, je pojednáno ve sdělení Komise Prodloužení hlavních transevropských dopravních os do sousedních zemí; Hlavní směry pro dopravu v Evropě a v sousedních regionech (14). Mezi nejvýznamnější výhody patří lepší využití prostoru, společná realizace stavebních prací, menší dopad na estetické hodnoty a parcelování krajiny a snížení dopadů společné infrastruktury (protihlukové bariéry, viadukty a podchody pro zvěř a drobné živočichy). Mimo to tato kombinovaná infrastruktura nabízí možnosti reálně snížit náklady a škodlivý vliv na životní prostředí.

3.4.2

Byly vypracovány studie (15) o možnostech rozvoje dalších kombinací sítí, jako např. vedení kabelů vysokého napětí v železničním tunelu či vedení telekomunikačních kabelů, zejména kabelů z optických vláken, podél železniční trati. Otázka byla zhodnocena z hlediska technické proveditelnosti, finančního dopadu na náklady projektů a složitosti postupů. Tyto studie umožnily dospět k následujícím závěrům:

3.4.2.1

Až na kombinaci plynovodů s ostatními infrastrukturami, jejíž technická proveditelnost se zdá obtížnou s ohledem na nezbytné bezpečnostní pásmo kolem sítě, existují skutečné výhody, pokud jde o vzájemné kombinování ostatních transevropských sítí.

3.4.2.2

Vzájemná součinnost mezi telekomunikačními a dopravními sítěmi se zdá nejslibnější. Každou dopravní síť lze optimalizovat tím, že bude mít svou vlastní komunikační síť, kterou bude možné využít k její správě. Většina železničních a dálničních sítí již takové komunikační sítě má. V některých případech je navíc nevyužité kapacity těchto sítí využíváno i k jiným účelům, např. k přenosu dat.

3.4.2.3

Systematická snaha o vzájemnou součinnost mezi systémem řízení infrastruktury a telekomunikační sítí je však stále ještě spíše výjimkou než pravidlem.

3.4.2.4

Zajímavá řešení, jejichž proveditelnost zbývá ověřit, se nabízejí v případě propojení elektrických sítí s dopravními a telekomunikačními infrastrukturami, jako např. vedení kabelů vysokého napětí podél kanálů a řek, propojení omezeného napětí (dvakrát 25 kV) prostřednictvím železničních tratí pro vysokorychlostní vlaky nebo systematičtější propojení podzemního vedení vysokého napětí (300 až 700 kV) s dopravními trasami. Tyto návrhy neřeší nutné propojení vnitrostátních sítí vysokého napětí, ale navrhují propracovanější strukturu vnitrostátních elektrických sítí z dlouhodobějšího hlediska souběžně s realizací velkých projektů infrastruktury.

3.5.1

Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost vyzývá k vytvoření transevropských sítí v rámci přístupu umožňujícího udržitelný rozvoj.

3.5.2

Mezi prioritními projekty transevropské dopravní sítě z velké části převažují iniciativy upřednostňující ty druhy dopravy, které jsou šetrnější k životnímu prostředí a spotřebují méně energie, jako např. železnice nebo vodní cesty. Dokončení transevropské dopravní sítě bude mít pozitivní dopad na životní prostředí. Při současném tempu růstu budou emise CO2 z dopravy v roce 2020 o 38 % vyšší než dnes. Komise je přesvědčena, že dokončení třiceti prioritních os projektů zpomalí toto zvyšování přibližně o 4 %, což sníží emise CO2 o 6,3 milionu tun ročně.

3.5.3

Propojení vnitrostátních energetických sítí s obnovitelnými zdroji energie umožní optimálně využít kapacity v jednotlivých členských státech a tím snížit škodlivý dopad na životní prostředí.

3.5.4

Právní předpisy Společenství v oblasti ochrany životního prostředí stanoví jasný rámec pro realizaci velkých projektů. Hlavní směry Společenství pro rozvoj transevropské dopravní sítě na tento rámec přímo odkazují (16). Každý nový program transevropských sítí musí být podroben strategickému posuzování vlivu na životní prostředí (17) a každý nový projekt musí být individuálně posouzen (18). Zároveň by tato posouzení vlivu mohla sloužit jako rámec pro vypracování studie o možnostech vzájemné součinnosti.

3.5.5

Každý individuální projekt musí dodržovat právní předpisy Společenství pokud jde o hluk, vodu a ochranu fauny a flóry (19).

3.5.6

Pokud žádná z alternativ projektu, který byl prohlášen za veřejně prospěšný, není optimálním řešením a v souladu s právními předpisy Společenství, mohou být přijata vyrovnávací opatření na realizaci tohoto projektu, která by zároveň kompenzovala možný negativní dopad.

3.6.1

Otázka kombinování zdrojů k realizaci transevropských sítí je jablkem sváru, jež způsobuje vážné problémy či dokonce konflikty. Komisi vždy znepokojovala otázka kumulace finančních prostředků Společenství poskytnutých na stejný projekt z různých zdrojů. Účetní dvůr se tímto problémem zabýval ve svých zprávách o provádění transevropské sítě Komisí.

3.6.2

Ve sdělení, o kterém pojednává toto stanovisko EHSV, došla řídící skupina k názoru, že je nutné vyloučit všechny možnosti kumulace dotací z více fondů Společenství. Ve snaze zaručit transparentnost rozpočtu a řádné finanční řízení se ve finančním nařízení a v základních právních aktech tohoto sektoru, které jsou přijaté nebo se nacházejí ve schvalovacím procesu, vylučuje kumulování různých finančních nástrojů Společenství pro jeden projekt.

3.6.3

Sdělení přináší další podstatnou informaci, která má zásadní význam pro investice spojené s transevropskými sítěmi: na výdaje v rámci projektu, který je součástí operačního programu, na nějž se přijímá finanční podpora ze strukturálních fondů nebo z Fondu soudržnosti, není možné získat prostředky z jiných nástrojů Společenství.

3.6.3.1

Z toho vyplývá, že pokud se na výdaje, např. na zařízení evropského systému železniční signalizace (ERTMS) nebo na elektrifikaci železniční tratě, nečerpá finanční pomoc ze strukturálních fondů nebo z Fondu soudržnosti, mohly by se k tomuto účelu získat finanční prostředky vyhrazené pro transevropské dopravní sítě. Výstavba železniční tratě by mohla být financována z EFRR nebo z Fondu soudržnosti. Projekty by také bylo možné rozdělit podle zeměpisných oblastí, které by mohly být spolufinancované z finančních prostředků EFRR, z Fondu soudržnosti nebo z finančních prostředků vyhrazených pro TEN.

4.1.1

Rozvoj technologií na výrobu plynu (kombinovaných technologií (20), kogenerace (21)) má za následek zvýšená rizika pro investice v oblasti elektroenergetických sítí, neboť přenos elektřiny je nahrazován přepravou zemního plynu a rozvojem místní plynové kogenerace, kogenerace v malém měřítku, mikrokogenerace.

4.1.2

Rozkvět nových technologií pro přepravu plynu má za následek zvýšená rizika pro investice v oblasti distribučních sítí pro plyn, neboť přeprava zemního plynu sítí je nahrazena přepravou po moři a silniční přepravou, které využívají technologií CNG (22) a LNG.

4.1.3

Konvergence odvětví elektrické energie a plynu (podniků v těchto odvětvích), tedy sblížení, pokud jde o režimy vlastnictví, řízení a organizace, je nutným předpokladem pro integrovaný technologický postup v oblasti využití zemního plynu, výroby elektrické energie a tepla. Z tohoto důvodu je naprosto nezbytné překonat roztříštěný odvětvový přístup a upustit od vzájemné izolace, ve které se nacházejí průmyslová odvětví elektřiny a plynu. Zvláštní význam má urychlení konvergence mezi odvětvími elektroenergetiky a plynu v nových členských státech EU ze střední a východní Evropy za současného zvážení nevyhnutelných sociálních důsledků jak v „nových“, tak ve „starých“ členských státech, jichž se to týká.

4.2.1

V některých zemích EU, včetně několika nových členských států (např. Polska), byly vybudovány rozsáhlé sítě z optických vláken pro technologické využití, v tomto případě pro elektroenergetiku (23) a pro železnici (24). Využívání těchto sítí ke komerčním účelům zdařile pokračuje (25), ale jejich velký integrační potenciál zůstává nadále opomíjen. Podobný nevyužitý potenciál lze nalézt také např. v plynárenském průmyslu. Hlavní potenciál však spočívá v integraci technologických sítí z optických vláken různých infrastruktur (elektroenergetika, železnice) do telekomunikační sítě s cílem vytvořit účinnou přístupovou síť.

4.2.2

Mezi členskými státy EU, zejména mezi nově přistoupivšími, je mnoho takových, které se nacházejí ve fázi intenzivního rozvoje obecních infrastruktur, např. distribuce vody a kanalizace, které jsou spolufinancovány EU, zejména prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti. Tato situace nabízí jedinečnou příležitost integrovat do těchto infrastruktur přístupové sítě z optických vláken. Pro venkovské oblasti a malá města Evropy je to možnost, jak učinit výrazný krok vpřed. K účinné podpoře konkrétní realizace této integrace by bylo možné zavést opatření, která by usnadnila mechanismus přidělování dotací z fondů Společenství na rozvoj obecních infrastruktur, např. prostřednictvím podpory výstavby integrovaných infrastruktur.

4.2.3

Přístupová síť z optických vláken může posloužit jako základ pro vytvoření obecní inteligentní infrastruktury zahrnující (technické) řízení různých (inteligentních) složek infrastruktury (distribuce vody, kanalizace, dopravy, teplárenské sítě, veřejné bezpečnosti) a také řízení této infrastruktury (pokud jde o technický dohled a na trhu služeb). Součástí těchto obecních inteligentních infrastruktur musí být integrovaná mapa GIS (mapa spravovaná obcí či okresem a přístupná podnikům zapojeným do infrastruktur fungujících v dané oblasti). Tyto mapy mají v současnosti největší potenciál pro integraci síťových struktur obecní infrastruktury.

4.3.1

Technologie obnovitelného zemního plynu (kogenerační technologie (26) v malém měřítku založené na zplyňování biomasy produkované velkými zemědělskými podniky) umožňují omezit expanzi elektroenergetických sítí a ztráty, ke kterým v nich dochází, spolu s lepším využitím zdrojů primární energie a zároveň se snížením emisí oxidu uhličitého.

4.3.2

Velmi důležitou kategorii integrovaných technologií představují ekologické energetické technologie (ekologicko-kogenerační) zaměřené na výrobu energie (elektrické energie a tepla) a rovněž na využití odpadů (komunálních či pocházejících ze zemědělské produkce nebo z procesů zemědělsko-potravinářského průmyslu).

4.4.1

Cílem využití integrovaného financování infrastruktur formou partnerství veřejného a soukromého sektoru je dosáhnout zvýšené účinnosti ve využívání finančních zdrojů Společenství určených k rozvoji infrastruktur, především v nových členských státech.

4.4.2

Zkušenosti v oblasti partnerství veřejného a soukromého sektoru z členských států bývalé EU-15 se týkají financování velkých investic do infrastruktur. V nových členských státech (země střední a východní Evropy) je třeba využít partnerství veřejného a soukromého sektoru k financování investic do infrastruktur nevelkého rozsahu v obcích. Proto neustále nabývá na významu uplatnění zkušeností s partnerstvím veřejného a soukromého sektoru ze států EU-15 v nových členských státech. Je však třeba mít na paměti, že přímý přenos zkušeností není možný, neboť nelze přímo srovnávat financování jednorázových velkých projektů infrastruktury s velkým počtem projektů skromných rozměrů.

4.4.3

Vzhledem k dostupnosti finančních zdrojů Společenství se stává, že místní orgány některých členských států (včetně zemí střední a východní Evropy) často připustí přeinvestování do odvětvových infrastruktur, zejména do distribuce vody a do kanalizace, a přitom nevyužívají potenciál integrace odvětvových infrastruktur ve stádiu investic. Jde o velmi nebezpečný jev, protože se tak ztrácí příležitost snížit investiční náklady do infrastruktury (méně efektivní využití finančních prostředků Společenství) a zvyšuje finanční zatížení obcí, neboť vzhledem k růstu fixních nákladů na provoz infrastruktury budou tyto sítě vzniklé pomocí nadměrných investic vyžadovat neodůvodněně vysoké provozní náklady, které ponesou místní obyvatelé. Účast soukromého kapitálu ve financování infrastruktury je účinným prostředkem k využití potenciálu integrace a k omezení rizika nadměrných investic.

9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/31

1.1

EHSV přijímá se zájmem návrh nařízení o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh silniční přepravy zboží. Rozhodnutí Komise zařadit do tohoto návrhu možnost harmonizace provádění nařízení, jež by umožnila zavést jasnou a snadno prosaditelnou definici kabotáže a z velké části zlepšila pravidla týkající se shody a prosazování, je reakcí na požadavky většiny zainteresovaných stran v tomto odvětví.

1.2

EHSV se však domnívá, že více pozornosti je třeba věnovat sociálnímu rozměru přístupu na mezinárodní trh silniční přepravy zboží. Kabotáž stejně jako přeprava třetími zeměmi (1) může vést k nekalé konkurenci a sociálnímu dumpingu v tomto odvětví, jež vyplývají z rozdílů v příjmech řidičů pocházejících z nových a ze starých členských zemí.

1.3

EHSV je toho názoru, že požadavek provedení operací kabotáže do sedmi dnů může usnadnit její kontrolu. Tu však lze připustit pouze tehdy, bude-li následovat po mezinárodní jízdě.

1.4

Kontroly kabotáže musejí být součástí vnitrostátní strategie kontroly uplatňování právních předpisů o silniční dopravě a musejí být též koordinovány na úrovni Komise. EHSV se staví proti vytváření několika výborů a žádá, aby byl stanoven jediný výbor složený ze zástupců členských států a sociálních partnerů jako pozorovatelů.

1.5

Z dlouhodobějšího hlediska by Výbor doporučil, aby Komise provedla hlubší analýzu s cílem dosáhnout lepšího propojení mezi vnitřním trhem a pokračující harmonizací norem jakosti, ochrany pracovníků a fiskálního a sociálního rámce, včetně snižování platových rozdílů.

2.1

Návrh nařízení o přístupu na mezinárodní trh silniční přepravy zboží, jenž je předmětem tohoto stanoviska, se dotýká prvků, jež patří mezi pilíře vnitřního trhu silniční dopravy.

2.2

Přesněji tvoří tyto pilíře právní rámec, který stanovuje evropská pravidla pod označením „společná pravidla“, jimiž se musí řídit mezinárodní silniční přeprava zboží a cestujících v EU (tzn. na území nebo z území členského státu nebo procházející územím jednoho nebo více členských států).

2.3

Tento rámec:

2.4

Při zavádění tohoto právního rámce byl sledován cíl řádného fungování vnitřního trhu přepravy, ne vždy však při tom byl zohledněn jeho sociální dopad, tj. dopad na podmínky zaměstnanosti a práce profesionálních řidiček a řidičů autobusů a kamionů. Sociální rozměr vnitřního trhu silniční přepravy či udržitelná doprava v té době (první směrnice pochází z roku 1962) dosud nepatřily k politickým zájmům v této oblasti.

3.1

Návrh Komise stanoví pět možností politiky, které sahají od možnosti „beze změny“ až po variantu „liberalizace“, jež by kabotáži nekladla prakticky žádná množstevní omezení. Výbor se domnívá, že co se týče norem, existují v současnosti v rámci Evropy příliš velké rozdíly na to, aby bylo možno provést úplnou liberalizaci a nenarušit při tom standardy a kvalitu služeb a zavedené normy pro ochranu zdraví, bezpečnosti a pracovních podmínek v průmyslu. Proto nyní navrhuje omezenější opatření středního rozsahu, variantu „harmonizace“, jež by zahrnovala jasnou a prosaditelnou definici toho, kdy by mělo být povoleno provozovat kabotážní jízdy, zlepšené postupy pro zajištění shody a prosazování a rovněž standardizaci a zjednodušení administrativy.

3.2

Tento návrh je součástí legislativního balíčku tvořeného třemi návrhy nařízení, jejichž cílem je modernizovat, zjednodušit a zkrátit pravidla pro přístup k této profesi a na trh silniční přepravy zboží a cestujících, a zprávou o uplatňování směrnice o některých aspektech úpravy pracovní doby nezávislých řidičů. Proto je třeba situovat uvedený návrh do tohoto celku.

3.3

Z tohoto hlediska Komise odůvodňuje tento návrh nařízení nutností zlepšit jasnost, čtivost a vykonatelnost současných pravidel. Určitá opatření tohoto legislativního rámce se uplatňují a prosazují nerovnoměrně, a to kvůli nejasným nebo neúplným právním ustanovením.

3.4

Konkrétně je uplatňování a/nebo prosazování problematické u následujících aspektů:

3.5

Cílem návrhu je změna a konsolidace nařízení (EHS) č. 881/92, nařízení (EHS) č. 3118/93 a směrnice 2006/94/ES. Nejde však čistě o přepracovanou verzi, neboť návrh obsahuje i nové prvky, například pokud jde kabotáž. Jako právní základ je použit článek 71 Smlouvy, který se týká společných pravidel pro mezinárodní dopravu a podmínek, za nichž mohou dopravci, kteří nejsou rezidenty tohoto státu, provozovat dopravu uvnitř některého členského státu (2).

3.6

Komise se domnívá, že její návrh vyhovuje nutnosti řádného fungování vnitřního trhu, přispívá k plnění cílů Lisabonské strategie, k posílení bezpečnosti silničního provozu a ke zlepšení tvorby právních předpisů, a dále že zlepší dodržování pravidel v sociální oblasti.

3.7

Navržený právní akt se týká záležitostí EHP, a proto by měl být rozšířen na Evropský hospodářský prostor.

4.1

EHSV přijímá se zájmem návrh nařízení o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh silniční přepravy zboží. EHSV má v zásadě za to, že dlouhodobým cílem by měl být posun směrem k větší liberalizaci operací na trhu silniční přepravy zboží v rámci EU a zároveň řádné prosazování celoevropských norem ochrany zdraví, bezpečnosti a pracovníků a pokračující harmonizace v daňové a sociální oblasti, včetně snižování platových rozdílů, tj. mělo by se směrovat k variantě 5 návrhu Komise. Tato varianta je v souladu se stávajícím nařízením č. 3118/93 a s politikou vnitřního trhu. To by mohlo zvýšit konkurenceschopnost odvětví a přinést prospěch celému evropskému podnikatelskému sektoru i uživatelům služeb silniční přepravy a rovněž výhody z hlediska životního prostředí vzhledem k tomu, že by se snížil počet cest podniknutých s prázdných či jen částečně naplněným vozidlem způsobených stávajícími omezeními kabotáže.

4.2

Výbor nicméně souhlasí s Komisí, že úplná liberalizace trhu silniční přepravy by jej v současné době příliš narušila a znamenala by vysoké riziko narušení společenských norem a norem jakosti a snížila jejich dodržování. Domnívá se, že by Komise měla být vyzvána k provedení navrhované hlubší analýzy jakožto podmínky možné budoucí pokračující liberalizace. Nicméně souhlasí s Komisí, že varianta „harmonizace“ je pro nejbližší budoucnost tou nejlepší cestou.

4.3

EHSV je především toho názoru, že

přispívají ke zpřehlednění a zvýšení použitelnosti uvedených opatření.

4.4

EHSV připomíná, že výsledkem konzultace uspořádané Komisí před legislativním balíčkem a tímto návrhem zvláště bylo, že podle většiny profesních zainteresovaných stran je nezbytné nastavit jasná, jednoduchá, použitelná a identická pravidla ve všech členských státech, jež budou také snadno kontrolovatelná. Rozhodnutí Komise zařadit do tohoto návrhu možnost harmonizace, jež by umožnila zavést jasnou a prosaditelnou definici kabotáže a z velké části zlepšila pravidla týkající se shody a prosazování, je reakcí na požadavky zainteresovaných stran.

4.5

Přestože totiž preambule nařízení č. 881/92 hovoří o zrušení všech „...omezení vůči poskytovatelům služeb, která by se zakládala na státní příslušnosti poskytovatele nebo na skutečnosti, že je usazen v jiném členském státě, než ve kterém má být služba poskytována“, je zachování odchylky, byť dočasné, v souladu s čl. 71 odst. 2 Smlouvy plně odůvodněné – úplná liberalizace trhu by se mohla „vážně dotknout životní úrovně a zaměstnanosti v některých oblastech, jakož i využití dopravních zařízení...“.

4.6

EHSV se však domnívá, že více pozornosti je třeba věnovat sociálnímu rozměru přístupu na mezinárodní trh silniční přepravy zboží. V bodech odůvodnění, konkrétně v čísle 12, se sice hovoří o směrnici o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (směrnice 96/71/ES), jež se použije v případech, kdy pro provádění kabotáže dopravci vysílají pracovníky, kteří s nimi mají pracovní poměr, z členského státu, ve kterém obvykle pracují. Tento bod odůvodnění však není zohledněn v článcích ani v důvodové zprávě.

4.7

Tento aspekt je o to významnější, že provádění právních předpisů Společenství pro odvětví silniční dopravy, a zejména co se týče sociální oblasti, není řádně realizováno ve všech členských státech.

5.1.1

EHSV vyjadřuje politování nad skutečností, že nařízení se nepoužije na mezinárodní přepravu, jež nepřesahuje 3,5 tuny. Vzhledem k rozmachu doručovacích a zásilkových služeb mj. i v příhraničních regionech by bylo odůvodněné zahrnout do oblasti působnosti tohoto nařízení i vozidla o hmotnosti nižší než 3,5 tuny, jež jsou v tomto odvětví využívána, a zabránit tak výskytu nekalé hospodářské soutěže.

5.1.2

EHSV vyjadřuje obavy nad skutečností, že oblast působnosti nezahrnuje mezinárodní přepravu z členského státu do třetí země a naopak, pokud nebyla uzavřena potřebná dohoda mezi Společenstvím a dotyčnou třetí zemí. EHSV proto žádá Komisi, aby připravila uzavření těchto dohod, a to zejména se státy sousedícími s Evropskou unií.

5.2.1

EHSV vyjadřuje potěšení nad skutečností, že byly vyjasněny nové definice hostitelského členského státu, dopravce nerezidenta a kabotáže.

5.3.1

Podle návrhu Komise mohou dopravci po dodání zboží dováženého v rámci mezinárodní dopravy návazně uskutečnit až tři kabotážní jízdy. Je potřeba, aby poslední kabotáž proběhla do sedmi dnů.

5.3.2

Výhodou této pracovní definice je to, že jasně zakazuje dopravcům nerezidentům vjezd s prázdným vozidlem. Kabotáž je povolena pouze tehdy, pokud předchází mezinárodní přepravě nákladu nebo po ní následuje.

5.3.3

Nevýhoda spočívá ve skutečnosti, že teoreticky může dopravce operaci opakovat po uplynutí lhůty sedmi dnů, pro tutéž společnost, stejný typ zboží, po stejných trasách. Jak tedy zajistit v tomto případě dočasnost kabotáže?

5.3.4

Z toho důvodu EHSV požaduje, aby v novém textu bylo uvedeno a zdůrazněno, že „dočasnost“ patří mezi základní charakteristické rysy kabotáže (3).

5.3.5

Ačkoli kabotáž představuje pouhá 3 % mezinárodní přepravy zboží (4), je významná pro menší členské státy, kde omezené vnitrostátní trhy přepravy vedou dopravce k hledání možností působení v zahraničí. Statistiky nemusejí být spolehlivé na 100 % (kabotáž deklaruje země, v níž je dopravce registrován), jasně z nich však vyplývá, že tento jev má vzestupnou tendenci (5).

5.3.6

Jakkoli jsou statistiky diskutabilní, vyplývá z nich skutečnost, že kabotáž představuje významnou část mezinárodní přepravy, a to zejména mezi těmi menšími ze starých členských států. Nejaktivnějšími na trhu kabotáže jsou nizozemští dopravci, následovaní dopravci z Německa a Lucemburska. Jen tyto tři země dohromady stojí za polovinou celkové kabotážní přepravy vykonané dopravci EU o 25 členských státech v roce 2005. Ačkoli naopak rozšířenost kabotáže v jednotlivých zemích (tento ukazatel je tvořen podílem na domácím trhu dané země = vnitrostátní přeprava + kabotáž) zaznamenala pomalý, ale plynulý růst, zůstává v rámci zanedbatelných mezí. Od roku 1999 jsou Belgie, Lucembursko a Francie zeměmi s největším rozšířením kabotáže: Belgie 2,87 %, Francie 2,5 % a Lucembursko 1,99 % (6). V nových členských státech byl podíl nejčastěji pod úrovní 0,3 %, vyjma Lotyšska (0,8 %).

5.3.7

EHSV se však obává negativních dopadů kabotáže na malé a střední podniky v tomto odvětví, jež budou nemalé, až bude kabotáž prováděna ve starých členských státech dopravci z nových členských států, kteří k výkonu kabotáže povolají řidiče za výrazně nižší platy, než jsou platy v hostitelském členském státě (7).

5.3.8

Je zřejmé, že EHSV se nestaví proti vstupu dopravců z nových členských států na trh, avšak jejich vstup otevírá otázku omezení a kontroly kabotáže s cílem zabránit nekalé soutěži a sociálnímu dumpingu. Proto EHSV vyjadřuje souhlas s volbou Komise zavést právní rámec upřednostňující regulovanou hospodářskou soutěž namísto úplné liberalizace kabotáže.

5.3.9

Hodnocení dopadu opatření navrhovaných Komisí zároveň ukazuje na nárůst přepravy do třetích zemí nebo ze třetích zemí (někteří ji nazývají „velkou kabotáží“) (8). Kromě toho stále více přepravních a logistických podniků zakládá pobočky v nových členských státech a z těchto států vysílá řidiče k výkonu mezinárodní přepravy mezi starými členskými státy, a to za zcela bezkonkurenční ceny, neboť jsou založeny na platové propasti mezi řidiči starých a nových členských států. Tento další aspekt nekalé soutěže a sociálního dumpingu není zohledněn v návrhu nařízení.

5.3.10

To je také důvodem, proč EHSV lituje nepřítomnosti sociálního rozměru v legislativním balíčku, a zvláště pak v tomto návrhu. Není zde zohledněna platová propast mezi novými a starými členskými státy v tomto odvětví ani negativní dopady na malé a střední podniky, zaměstnanost a platy řidičů.

5.3.11

Pokud jde o kontrolu kabotáže (článek 8): podle Komise budou moci donucovací orgány snáze kontrolovat, zda daná kabotáž probíhá v souladu s právními předpisy, a to kontrolou nákladních listů CMR, ve kterých je uvedeno datum nakládky a vykládky v rámci mezinárodní dopravy. Každá kabotáž musí být opatřena údaji o odesílateli, dopravci a adresátovi; dále je nutno uvést místo a datum přejímky zboží a místo určené pro dodání, běžný popis zboží a způsobu balení, v případě nebezpečného zboží pak jejich všeobecně známý popis, jakož i počet balení a jejich zvláštní označení a čísla, hrubou hmotnost zboží nebo jiné vyjádření jeho množství a registrační tabulku (poznávací značku) vozidla a přívěsu.

Tyto údaje umožňují lepší kontrolu kabotáže, která má proběhnout ve lhůtě sedmi dnů. EHSV se však domnívá, že kabotáž ve lhůtě sedmi dnů může usnadnit její kontrolu.

6.1

Směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (směrnice 96/71/ES) se použije v případech, kdy pro provádění kabotáže dopravci vysílají pracovníky, kteří s nimi mají pracovní poměr, z členského státu, ve kterém obvykle pracují.

6.2

Potíž spočívá ve způsobu, jakým byla tato směrnice provedena do vnitrostátního práva jednotlivých členských států, což v tomto konkrétním případě vyústilo v její rozdílné používání, pokud jde o odvětví a dobu poskytování těchto služeb. V některých státech se proto směrnice použije pouze ve stavebnictví, jiné zavedly povinnost uplatnit směrnici počínaje prvním dnem poskytování služeb (9). Směrnice též umožňuje členským státům stanovit odchylky prostřednictvím kolektivních smluv, pokud doba vyslání nepřesáhne jeden měsíc (10).

6.3

V případě kabotáže, s přihlédnutím ke skutečnosti, že směrnice se dnes uplatňuje různými způsoby v různých členských státech, i když je skutečně prováděna, nepřinese opravdové řešení problémů spojených s nekalou soutěží a sociálním dumpingem.

6.4

Rovněž neexistuje kontrola provádění směrnice o vysílání pracovníků (11). Jde o markantní nedostatek, uvážíme-li, že každý členský stát je podle směrnice (12) povinen zajistit spolupráci mezi orgány veřejné správy odpovědnými podle sociálních předpisů.

6.5

Z toho důvodu EHSV zohlední závěry evropského sociálního dialogu v oblasti silniční přepravy k tomuto tématu.

7.1

EHSV požaduje, aby osvědčení řidiče ze třetí země stvrzovalo rovněž jeho registraci v systému sociálního zabezpečení.

8.1

Návrh nařízení zavazuje členské státy k výměně informací prostřednictvím vnitrostátních kontaktních míst, zřízených podle nařízení o podmínkách pro výkon provolání provozovatele silniční dopravy. Jedná se o orgány nebo správní útvary určené k zajištění výměny informací s odpovídajícími orgány či útvary v ostatních členských státech.

8.2

Kromě toho by členské státy měly zaznamenávat ve vnitrostátním rejstříku provozovatelů silniční dopravy veškeré případy závažného porušení nebo opakovaných menších porušení předpisů ze strany vlastních dopravců, které vedly k uložení sankce.

8.3

Návrh nařízení zavádí nový postup, jejž použije členský stát, který zjistí porušení předpisů ze strany dopravce nerezidenta. Tento členský stát má jeden měsíc na to, aby za použití formátu podle minimálního standardu sdělil příslušné informace. Může požádat členský stát, v němž je dopravce usazen, aby uložil správní sankce. Členský stát, v němž je dotčený dopravce usazen, má tři měsíce na to, aby informoval příslušný členský stát o následných krocích.

8.4

Pro EHSV tato nová ustanovení představují krok správným směrem. EHSV však vyjadřuje politování nad fragmentací a rozmanitostí zásad a postupů kontroly a uplatňování evropských právních předpisů týkajících se silniční dopravy. Pro EHSV by se zásada extrateritoriality, která se použije v případě právních předpisů týkajících se dob odpočinku a dob řízení (nařízení č. 561/2006), měla rovněž použít v případě porušení předpisů týkajících se kabotáže. To by bylo účinnější pro dodržování těchto předpisů.

8.5

Směrnice 2006/22 vyžaduje soudržnou národní prováděcí strategii a požaduje také na členských státech, aby určily orgán pro koordinaci kontroly právních předpisů o době řízení a době odpočinku. Podle EHSV musí být kontrola kabotáže součástí této strategie.

8.6

Pokud jde o výbor, který by měl být nápomocen Komisi: EHSV se staví proti vytváření dalších výborů a požaduje jediný výbor složený ze zástupců členských států a sociálních partnerů jako pozorovatelů, již budou pověřeni asistovat Komisi ve věci kontroly a uplatňování evropských právních předpisů týkajících se silniční dopravy.

9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/39

—

Vybízet letiště k přijetí strategií řízení, jejichž cílem by bylo snížit emise CO2 zavedením modelu kvality ovzduší, v němž by byly identifikovány všechny zdroje NOx a stanoveny cíle pro snížení CO2. Tento model by měl být nastaven v souladu s monitorovacími místy pro kvalitu ovzduší v dané lokalitě. Ke klíčovým zónám, jež musejí být do modelu zahrnuty, patří letištní plocha, letištní budovy (odbavovací budova a související prostory obsluhy a údržby), parkoviště a pozemní přístup.

—

Mělo by se vybízet k přijetí uznávaných stavebních norem a mezinárodních osvědčených postupů souvisejících se stavbou a provozem letištní infrastruktury za účelem minimalizace doprovodné uhlíkové stopy. K nejdůležitějším příkladům patří izolace, maximalizace využití přirozeného denního světla a získané solární energie, sběr dešťové vody, solární energie, zařízení na kombinovanou výrobu tepla a energie, systémy řízení inteligentních budov a výměníky tepla.

—

Vybízet letiště k využívání energie získané z obnovitelných zdrojů.

—

Vybízet k používání ekologických vozidel letištních služeb na letištích s velkou hustotou provozu vozidel údržby v souvislosti s odbavením letadel. Letiště by rovněž mohla vybízet cestující k používání ekologických vozidel prostřednictvím uplatnění snížených poplatků za parkování a přednostních parkovišť.

—

Vybízet letiště k minimalizaci vzniku odpadů na letištích zajištěním lepších recyklačních zařízení na letištích. Přínosným zásadním environmentálním ukazatelem by bylo zjištění tvorby odpadu na cestujícího.

—

Minimalizovat dopady spojené s automobilovou dopravou na letiště zajištěním alternativ udržitelné dopravy pro cestující i letištní personál, jedná se např. o vlakové a autobusové spojení, iniciativy podporující společné cestování automobilem a jízdu na kole.

—

Vybízet letiště, aby na letišti a v jeho blízkém okolí zlepšila postupy uspořádání letového provozu, pokud je to možné, s cílem snížit spotřebu paliva letadel.

—

Pokud je to možné, pomocné motory by neměly zůstat na zemi v chodu. Pevný pozemní zdroj a předběžná klimatizace letadla by měly být k dispozici z odbavovací budovy.

—

Omezovat či zakázat používání letadel se staršími motory, jež jsou z hlediska paliv neefektivní, prostřednictvím odpovídajícího zvýšení poplatků za přistání a vzlety těchto letadel na základě odlišných sazeb.

—

Omezovat používání hlučnějších letadel v důsledku přijetí systémů klasifikace hluku letadel a souvisejících systémů hlukových kvót na letištích.

—

Při snižování emisí systémovým přístupem se zachováním bezpečnosti jako nejvyšší priority musejí být brány v úvahu všechny faktory, včetně konstrukce a fungování draku a motoru, sladění, alternativních paliv, pozemních služeb, kapacity letiště a uspořádání letového provozu.

—

Přiblížení souvislým klesáním, při němž letadlo začíná nepřerušovaně klesat z větší výšky a plynule směřuje k zemi, na rozdíl od postupného přiblížení, jež vyžaduje, aby letadlo letělo vždy delší dobu ve stejné výši, přičemž pro zachování stálé rychlosti je nutný větší tah, a tak se spotřebovává více paliva. Toto souvislé klesání znamená, že letadlo klesá při hospodárnější rychlosti, čímž se snižuje spotřeba paliva. Dopad tohoto typu přibližování na kvalitu ovzduší lze pravděpodobně sledovat do vzdálenosti 15 až 20 mil od letištní plochy.

—

Používat turbovrtulová letadla na všechny vzdálenosti kratší než 500 km a v případě, kdy trasy umožňují maximálně 70 cestujících na úsek trasy a povolené vzdálenosti.

—

Snížit spotřebu paliva vypnutím 1 až 2 motorů při pojíždění letadla před vzletem a po přistání.

2.1

Letectví se na emisích skleníkových plynů podílí významnou měrou. Emise v současné době tvoří asi 3 % (1) celkových emisí skleníkových plynů EU a od roku 1990 se zvýšily o 87 %. Tento prudký růst emisí z letectví je v protikladu k úspěchu mnoha jiných hospodářských odvětví ve snižování emisí. Nebudou-li učiněna žádná opatření, růst emisí způsobených lety z letišť EU do roku 2012 pokryje více než čtvrtinu 8 % snížení emisí, kterého EU-15 musí dosáhnout, aby splnila cíl Kjótského protokolu. Do roku 2020 se emise z letectví oproti dnešnímu stavu pravděpodobně více než zdvojnásobí.

2.2

Letectví stimuluje hospodářství, obchod a cestovní ruch, vede ke vzniku podnikatelských příležitostí a zvyšuje potenciál pro zlepšení kvality života v rozvinutých i rozvíjejících se regionech.

2.3

Letecká doprava přepraví ročně 2 mld. cestujících a 40 % meziregionálně vyváženého zboží (z hlediska hodnoty). 40 % mezinárodních turistů cestuje letecky. Letectví vytváří celosvětově 29 mil. pracovních příležitostí. Jeho globální ekonomický dopad se odhaduje na 2 960 mld. USD, což odpovídá 8 % celosvětového HDP.

2.4

Letiště by mělo být nedílnou součástí místní infrastruktury a hrát vedoucí úlohu v ochraně životního prostředí dané oblasti.

2.5

Efektivita a maximální využívání letištní infrastruktury do značné míry závisí na řízení letového provozu. Zavedení efektivních postupů řízení letového provozu a zaměření pozornosti na tyto postupy na letišti i v jeho blízkém okolí může omezit množství zbytečně spotřebovaného paliva při vzletu, přistání a pojíždění letadla.

2.6

Mnohým letištím, jako je Gatwick, Paříž Orly, Milán Linate atd., již nyní zoufale chybí kapacita. Do roku 2010 se k nim připojí přibližně dalších 15 evropských letišť. Britský Úřad pro civilní letectví se mj. domnívá, že letištní časy (sloty) by se leteckým společnostem měly nabízet v dražbě a pak by se s nimi mělo obchodovat na transparentních sekundárních trzích, a podpořit tak lepší využití vzácného zdroje.

2.7

Efektivnějšího využití letištní infrastruktury a souvisejícího pozemního zařízení lze dosáhnout používáním větších letadel všude, kde je to možné. Ačkoli jsou mnohé lety obsazené, je průměrný počet cestujících v každém letadle, které využívá mnoho letišť, pouze 68. Letadla jsou příliš malá a letecké společnosti jsou málo podněcovány k použití velkých, modernějších letadel, neboť nelze stanovit letištní poplatky tak, aby podpořily tento druh efektivity. Má-li se situace zlepšit, měla by se zavést kombinace tržních mechanismů a pravidel k dosažení efektivnosti, např. to, že dopravci musejí své odletové východy využít minimálně každou hodinu v závislosti na typu letadla nebo je musejí uvolnit pro jiné dopravce.

2.8

Návrh Komise na zřízení jednotného evropského nebe (iniciativa SESAR), jež sjednotí stávající odlišné úpravy řízení letového provozu jednotlivých států, nabízí potenciál podstatného zvýšení efektivity využívání vzdušného prostoru při přibližování se k letišti a při vzletu, čímž by se snížila kumulace letadel a jejich setrvání na zemi při čekání na časový interval pro přistání a vzlet. (Mezinárodní sdružení leteckých dopravců (IATA) předvídá, že by se emise CO2 z letadel celosvětově mohly snížit o 12 %, kdyby systémy řízení letového provozu byly efektivnější.) Výbor vybízí všechny zúčastněné k rychlému postupu v jednáních za účelem zřízení tohoto nového režimu a k tomu, aby nedopustili odklady vyplývající ze zdržovací taktiky odvětvových zájmů.

3.1

Dopad letectví na životní prostředí je odhadován asi na 2 % celosvětových emisí skleníkových plynů a do roku 2050 by se mohl zdvojnásobit.

3.2

V průběhu let letecký průmysl předčil většinu jiných průmyslových odvětví ve snižování hluku a emisí na výrobní jednotku. Účinnost paliva se v současné době zvyšuje přibližně o 1-2 % ročně a emise činí 2 % celkového objemu. Letectví vykazuje ročně 5 % růst, zatímco energetická účinnost představuje úsporu přibližně ve výši 1,5 %. Předpokládá se však, že letectví poroste rychleji, takže samotné zlepšení technologií nebude k vyřešení tohoto problému stačit.

4.1

Letecký průmysl se zavázal k uplatňování vyváženého přístupu Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) k regulaci hluku, jehož cílem je z hlediska nákladů co nejefektivněji zmírnit negativní vliv na obyvatelstvo.

4.2

V tomto ohledu je klíčové snižovat hluk přímo u zdroje prostřednictvím technologického pokroku; mimořádných zlepšení bylo v této oblasti dosaženo během uplynulých několika desítek let a v následujících 15 letech očekáváme další pokrok. Evropská komise zveřejnila směrnici (2), která stanovila zásady pro regulaci hluku letadel a zavedla provozní omezení, včetně ustanovení o vyřazování nejhlučnějších letadel, která nedosahují norem hlavy 3, z letišť Evropského společenství. Výsledky této směrnice by měly být nyní přezkoumány.

4.3

Letiště a provozovatelé letových navigačních služeb se zavázali uplatňovat přiblížení souvislým klesáním a jiné letové postupy s nízkou hladinou hluku, kdykoli to bude vhodné, při zachování kapacity vzletové a přistávací dráhy. Bylo stanoveno, že toto je klíčová oblast pro další snižování emisí CO2 na letištích a v jejich blízkosti.

4.4

Vlády musejí zajistit preventivní plánování využití půdy a řídící opatření v blízkosti letišť.

4.5

Obavy o kvalitu ovzduší v dané lokalitě vyžadují rozsáhlé kroky, jež se zaměřují na všechny zdroje emisí v ovzduší i na zemi včetně činností, jako je průmysl a silniční doprava, jež nelze připisovat přímo letecké dopravě, jsou však vedlejším produktem obsluhy letiště. Mělo by se podporovat propojení letišť s železniční sítí, a vytvořit tak ekologicky udržitelné alternativy dopravy na letiště, rozšíření autobusové a železniční sítě je však v tomto ohledu také významným faktorem. Letiště by měla vybízet k používání ekologických vozidel prostřednictvím uplatnění snížených poplatků za parkování na letišti a přednostních parkovišť. Minimálním požadavkem by mělo být, aby vozidla letištních služeb využívala čistších energetických zdrojů, jako je zemní plyn a elektrický proud, řada typů vozidel je už dnes napájena baterií, což by se mělo dále rozšiřovat, je-li to možné, podle konkrétních provozních požadavků. Přeprava letištního personálu na letiště a zpět může způsobit značnou hustotu silniční dopravy, měly by se proto podporovat jiné alternativy, k nimž patří autobusy pro přepravu personálu, společné cestování automobilem, systém posunutých pracovních směn mimo dopravní špičku a tam, kde je to možné, dojíždění na kole.

4.6

Technologický pokrok prakticky odstranil viditelný kouř a uhlovodíky, a v průběhu posledních 15 let došlo k postupnému snížení oxidů dusíku z letadlových motorů o 50 %. O další snížení dusíku řádově ve výši 80 % se usiluje v oblasti nové technologie motorů do roku 2020.

4.7

Rozvíjejí se systémy palivových článků, jež by mohly nahradit pomocné palubní zdroje (APU), a snížit tak emise až o 75 % na jednotku.

4.8

Letiště a letecké společnosti se zavázaly používat čistší a efektivnější vybavení a vozidla pozemních služeb a nutí vlády a místní samosprávy, aby zajistily čistší pozemní přístup k letištím, tj. vlakem či metrem.

4.9

Zaparkovaná letadla mívají zpravidla jeden z motorů zapnutý kvůli zásobování letadla energií.

5.1

Letectví se na evropských emisích CO2 z využívání fosilních paliv podílí přibližně 2–4 %. Podle prognózy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) by se do roku 2050 tento podíl mohl zvýšit přibližně na 5 % i více. Rovněž se uvádí, že růst emisí z letectví by do roku 2012 mohl více než o čtvrtinu snížit přínos EU pro životní prostředí dohodnutý v rámci Kjótského protokolu. Ukazuje se, že je obtížné dosáhnout na mezinárodní úrovni dohody o potřebných opatřeních, cílem navrhované směrnice je však nabídnout model opatření na globální úrovni, přičemž se jedná o jedinou iniciativu, která tuto možnost nabízí.

5.2

80 % emisí skleníkových plynů z letectví souvisí s lety pro přepravu osob na vzdálenosti překračující 1500 km/900 mil, pro něž neexistuje praktická alternativa.

5.3

Letectví se zavázalo, že bude aktivně zkoumat postupné zavádění alternativních paliv, jako jsou kapalná biopaliva z biomasy (biomass to liquid – BTL), s cílem dalšího snížení emisí CO2.

5.4

Technologický pokrok, zlepšení infrastruktury a osvědčené postupy týkající se provozu letišť jsou vedle vhodných tržních opatření v současné době považovány za nejúčinnější a z hlediska nákladů nejefektivnější prostředek k řešení otázek souvisejících se změnou klimatu.

5.5

Letiště potřebují mezinárodní normy a celosvětově platnou politiku, nikoli částečná či krátkozraká řešení.

5.6

Projektové řešení letiště by mohlo hrát pozitivní úlohu ve snižování emisí, zejména pak úprava pojezdových drah a koridorů z odbavovací haly k nástupním můstkům, jejímž cílem by bylo snížení dopravního přetížení na letištní ploše. Projektové řešení odbavovací budovy by mělo minimalizovat energetické potřeby, jako je teplo a klimatizace, a brát v úvahu, je-li to možné, použití solárních panelů maximalizujících využívání přirozeného denního světla a získané solární energie, dále použití systémů na kombinovanou výrobu tepla a energie a systémů přenosu tepla, začlenění sběru dešťové vody do plánů budovy, přičemž tato voda by se využívala na toaletách, při mytí letadel atd. Řízení teploty v odbavovacích budovách by mělo být efektivní, aby se snížily energetické ztráty způsobené nadměrným vytápěním či chlazením.

5.7

Cílem provozního řízení na letištích by mělo být snížení odpadu na cestujícího prostřednictvím realizace iniciativ zaměřených na recyklaci, jež by byly řízeny přímo letišti a zároveň by byly začleněny do dohod o rozsahu poskytovaných služeb uzavřených s leteckými společnostmi a dalšími klíčovými partnerskými poskytovateli služeb.

5.8

Směrnice začleňující letectví do oblasti působnosti systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (ETS) (3) může pozitivně zvýšit povědomí veřejnosti, nabídnout významné nové zdroje pro snížení CO2 a poskytnout opatření pro internalizaci těch externích nákladů na životní prostředí, které letecký průmysl mohl dosud ignorovat. Vzhledem k úrovni a volatilitě cen uhlíku je významný dopad na pokračující růst letového provozu a emisí nepravděpodobný.

6.1

Proaktivní, včasné a hospodárné řešení dopadu letišť na životní prostředí vyžaduje intenzivní spolupráci a dohodu mezinárodních orgánů, vlád a zainteresovaných stran v průmyslu.

6.2

Při snižování emisí systémovým přístupem se zachováním bezpečnosti jako nejvyšší priority musejí být brány v úvahu všechny faktory, včetně konstrukce a fungování draku a motoru, sladění, alternativních paliv, pozemních služeb, kapacity letiště a uspořádání letového provozu.

6.3

Naléhavou prioritou týkající se letišť je konsolidace dlouhodobých environmentálních cílů založených na spolehlivých a ověřitelných údajích a požadavcích. Všechny aspekty procesu na letišti (letový provoz, budovy, pozemní přístup atd.) by měly být do těchto cílů zahrnuty.

6.4

Vytvoření nové letištní infrastruktury na snížení spotřeby paliva před vzletem a po přistání by mělo být klíčovým parametrem pro všechny budoucí projekty letišť. Měly by se dále zkoumat a, je-li to možné, realizovat iniciativy spočívající např. v zajištění čekacích ploch (holding grids) na velkých letištích, kam by dopravní letadla byla odtažena, přičemž motory by byly vypnuty, a byly by nastartovány až přibližně 10 minut před vzletem.

6.5

Přiblížení souvislým klesáním, při němž letadlo začíná klesat z větší výšky a plynule směřuje k zemi, na rozdíl od postupného přiblížení, které spotřebovává nadměrné množství paliva. Toto plynulé klesání znamená, že letadlo klesá při hospodárnější rychlosti, čímž se snižuje spotřeba paliva.

9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/43

1.1

EHSV je přesvědčen, že strukturu a nynější znění návrhu pokynů lze z větší části hodnotit pozitivně. Pozoruje však rozpor v podrobnostech mezi kapitolami o liniové dopravě a trampové dopravě (společných fondech). Část týkající se výměny informací v kapitole o liniové dopravě je celkem podrobná a zdá se relativně prospěšná co do popisu a výkladu příslušné judikatury a rozhodovacích postupů v rámci tohoto tématu. Z celkového pohledu se návrh pokynů pro liniovou dopravu zdá být jasný – je založený na stávající judikatuře a dlouhodobé, důkladné diskuzi s tímto odvětvím. Na druhou stranu jsou obecně méně podrobné oddíly o trampové dopravě, zvláště pak o společných fondech v trampové dopravě. EHSV se domnívá, že nedostatek podrobností je do značné míry způsoben absencí judikatury a tudíž i zkušenosti příslušných orgánů (pro hospodářskou soutěž), nevyjímaje Evropskou komisi, s trampovou dopravou a se společnými fondy v trampové dopravě, jelikož se zatím nevyskytly žádné formální stížnosti od nájemců lodí.

1.2

EHSV znovu zdůrazňuje své výzvy z předešlých stanovisek (2004, 2006, 2007), aby EU zahájila smysluplné konzultace s jinými jurisdikcemi s cílem určit slučitelnost stávajících režimů, jež upravují liniovou dopravu na celém světě. EHSV dále opakuje své doporučení Evropské komisi, vyjádřené v týchž stanoviscích, že při řešení pravidel hospodářské soutěže v souvislosti s námořní dopravou by kromě faktorů úzce spjatých s hospodářskou soutěží měla vzít v potaz také otázku lidských zdrojů (např. dopad na zaměstnanost evropských námořníků).

1.3

EHSV navrhuje použít názorné příklady ke konkretizaci obsahu (návrhu) pokynů k liniové dopravě zvláště tam, kde se informace hodnotí jako „historické“.

1.4

Vzhledem k tomu, že oddíly týkající se trampové dopravy a společných fondů v trampové dopravě jsou z výše nastíněných důvodů méně podrobné, si EHSV klade otázku, zda budou stačit na to, aby provozovatelům trampové dopravy (společných fondů) poskytly požadované vodítko k provedení vlastní posouzení dohod o spolupráci, jichž se účastní. Je možné, že některé oddíly návrhu pokynů týkajících se trampové dopravy (společných fondů) bude nutné projasnit. Stejně tak by možná stálo za to zvážit rozšíření působnosti nařízení vztahujícího se na konsorcia, které je v současnosti výslovně omezeno na kontejnerovou dopravu, aby byly pokryty ostatní související segmenty světového trhu lodní dopravy.

1.5

EHSV zdůrazňuje, že společné fondy netvoří většinu trhů trampové dopravy. Velkou většinu služeb trampové dopravy ve skutečnosti provozuje množství malých či středně velkých společností, které mezi sebou soupeří o vytížení. Z tohoto důvodu trvá EHSV na tom, že je nutné pokyny konkrétně vyjasnit tak, aby zohledňovaly tento bod. Evropská komise také navíc měla poskytnout lepší vodítko k použití pravidla de minimis na ty společné fondy, které jsou příliš malé na to, aby měly nějaký znatelnější vliv na své trhy.

1.6

Je zklamáním, že pokynům uvedeným ke společným fondům v trampové dopravě se nedaří odpovědět na otázky, jež v provozovatelích společných trampových fondů vyvolávají nejistotu a dokonce i obavy. EHSV souhlasí s názorem, jejž lze vyvozovat z návrhu pokynů, totiž že společné fondy trampové dopravy nejsou samy o sobě ve střetu se soutěžním právem ES, ale naléhá na Evropskou komisi, aby v konečné verzi pokynů poskytla konkrétní vodítko k použití čl. 81 odst. 3 na společné fondy v trampové dopravě, aby bylo možné zajistit nezbytné nástroje k provádění vlastních posouzení.

1.7

Je pozoruhodné, že návrh pokynů neobsahuje definici trampové dopravy, a proto není zřejmé, jestli platí také pro námořní osobní dopravu a/nebo specializovanou dopravu. Stálo by možná za to zvážit vyjasnění také tohoto bodu.

1.8

Navíc s ohledem na kapitolu o trampové dopravě EHSV navrhuje, aby pokyny dále upřesnily skutečnost, že činnost lodního zprostředkovatele se v souvislosti se stanovením cen v zásadě neliší od činnosti správce společného fondu. Trhy trampové dopravy, včetně těch, v rámci nichž jsou provozovány společné fondy trampové dopravy, jsou trhy nabídkové, čili ceny se stanovují licitací mezi stranami a jsou založeny na nabídce a poptávce. Jen pouhá skutečnost, že se správce společného fondu dohodne s nájemcem na ceně za používání lodi z fondu, proto neznamená, že „stanovování cen“ je v takovém případě tvrdým omezením hospodářské soutěže.

2.1

Dne 13. září 2007 zveřejnila Evropská komise svůj dlouho očekávaný návrh pokynů o použití pravidel hospodářské soutěže ES v námořní dopravě. Pokyny se týkají dohod o spolupráci v těch odvětvích námořní dopravy, jichž se přímo týkají změny zavedené nařízením č. 1419/2006 o kabotáži a liniové a trampové dopravě. Jejich cílem je poskytnout metodologické pokyny a pomoc lodním dopravcům při provádění vlastního posouzení dohod o spolupráci, jichž se sami účastní; tj. měly by příslušným firmám umožnit, aby určily, zda se tyto jejich dohody o spolupráci slučují s článkem 81 Smlouvy o ES. Tyto pokyny budou mít počáteční platnost pět let.

2.2

Návrh pokynů má především za cíl objasnit podmínky, za kterých si mohou provozovatelé liniové dopravy podle zákona vyměňovat informace a za kterých mohou provozovatelé trampové dopravy uzavírat dohody o společných fondech. K tomu účelu je stanoven komplexní soubor parametrů. Skutečnou přidanou hodnotu (návrhu) pokynů v praxi však bude nutné v budoucnu teprve posoudit. Otázkou je například, zda (navrhované) pokyny opravdu dají provozovatelům potřebné vodítko pro určení zákonnosti jejich zamýšleného chování na trhu.

3.1

Návrh pokynů k liniové dopravě – mimo potvrzení dobře známých skutečností, např. že liniové konference v námořní dopravě do EU a opačně budou od 18. října 2008 zrušeny – se zabývá povolenými způsoby výměny informací o trhu mezi provozovateli liniové dopravy. I když některé detaily možná potřebují doladit, tyto pokyny, tak jak jsou navrhované, asi poskytnou odvětví liniové dopravy právě ten druh výměny informací, který potřebuje pro náležité fungování.

3.2

Počínaje 18. říjnem 2008 musí všichni linioví dopravci provozující dopravu do a/nebo z přístavu Evropské unie ukončit veškerou činnost v oblasti liniových konferencí bez ohledu na to, zda ostatní jurisdikce na světě tuto činnost povolují. EHSV konstatuje, že bude pro globální dopravce obtížné zajistit, aby činnost v oblasti liniových konferencí, která je v EU nezákonná, neměla nepříznivý vliv na evropský trh.

3.3

Pokud jde o liniovou dopravu, hlavním centrem zájmu jsou systémy výměny informací. Linioví dopravci mají při výměně informací určitou svobodu. Důležitými prvky jsou struktura trhu, typ vyměňovaných údajů, jejich stáří a četnost výměny. Středem pozornosti je právem výměna výhledových údajů, konkrétně prognóz vytížení a cenových indexů. Zdá se, že prognózy vytížení budou zjevně vždycky asi nezákonné. EHSV uznává, že účinky výměny informací se musejí posuzovat případ od případu.

3.4

Pokud jde o cenové indexy, souhrnný cenový index asi nezákonný nebude, pokud údaje v něm obsažené nebude možné rozklíčovat a umožnit tak podnikům přímo či nepřímo rozpoznat konkurenční strategie ostatních soutěžitelů. Měla by se analyzovat úroveň agregace, četnost zveřejnění a zda mají údaje historický či aktuální charakter. Návrh pokynů však konkrétně neuvádí, jak velký význam by se těmto faktorům měl přiřadit.

3.5

Pokud jde o služby liniové dopravy, neobsahují pokyny žádné ryzí novinky; spíš se zdá, že přeformulovávají obecná kritéria stanovená již dříve Evropskou komisí a evropskými soudy.

3.6

ESHV znovu opakuje své požadavky z předchozích stanovisek (1) k tomuto tématu, totiž aby EU zahájila smysluplné konzultace s jinými jurisdikcemi s cílem určit slučitelnost stávajících režimů, jež upravují liniovou dopravu na celém světě. Navíc EHSV znovu zdůrazňuje své doporučení Evropské komisi, vyjádřené v týchž stanoviscích, že při řešení pravidel hospodářské soutěže v souvislosti s námořní dopravou by kromě faktorů úzce spjatých s hospodářskou soutěží měla vzít v potaz také otázku lidských zdrojů (např. dopad na zaměstnanost evropských námořníků).

3.7

Služby trampové dopravy se provozují na celém světě, jsou vysoce konkurenční a mají mnoho rysů modelu dokonalé hospodářské soutěže. Druh zboží je stejnorodý a vstupní náklady vesměs velmi nízké. O zakázky soutěží mnoho firem a mezi různými druhy plavidel o různé velikosti dochází k zastupitelnosti podle okolností na trhu. Také díky informačním tokům je tento trh velmi transparentní. Zakázky se uskutečňují především na základě smluv o nájmu lodi na cestu, návazných smluv o nájmu lodi na cestu, smluv o lodní dopravě či termínovaných nájmů lodi. Sazby za přepravu na těchto trzích velmi kolísají v závislosti na tržních podmínkách. A konečně trhy trampové dopravy jsou schopny rychle reagovat na situaci na trhu i na potřeby přepravců (2).

3.8

Společné fondy se provozují ve všech odvětvích trampové dopravy. Společný fond je skupina obdobných plavidel patřících různým vlastníkům a provozovaných v rámci jedné správy. Správce společného fondu tato plavidla spravuje jako jeden soudržný celek, vybírá jejich příjmy a rozděluje je podle předem dohodnutého systému zohledňujícího podíl jednotlivých účastníků, zatímco majitel plavidla je odpovědný pouze za jeho plavebně-technický provoz. Společné fondy vznikají obecně ze dvou důvodů. Zaprvé se zakládají proto, aby svým účastníkům umožnily poskytování služeb na úrovni, kterou jejich hlavní zákazníci stále více požadují. Zadruhé je jejich cílem zlepšení efektivity přepravy prostřednictvím zvláštních investic a zlepšením vytíženosti plavidel. Společné fondy se provozují v prostředí nabídky a poptávky, kde se zakázky uzavírají na základě výběrových řízení, sazby se do velké míry řídí promptním trhem, zákazníci jsou velcí a nároční a zprostředkovatelé nabízejí v kteroukoli danou chvíli neobyčejnou přehlednost lodního prostoru i podmínek.

3.9

EHSV zdůrazňuje, že společné fondy netvoří většinu trhů trampové dopravy. Velkou většinu služeb trampové dopravy ve skutečnosti provozuje množství malých či středně velkých společností, které mezi sebou soupeří o vytížení. Z tohoto důvodu trvá EHSV na tom, že je nutné pokyny konkrétně vyjasnit tak, aby zohledňovaly tento bod.

3.10

EHSV poznamenává, že trampová doprava i společné fondy v trampové dopravě vždy podléhaly soutěžnímu právu ES, tj. dlouho před přijetím nařízení č. 1419/2006, které Evropské komisi dalo v oblasti těchto služeb donucovací pravomoci. Během tohoto období však nedocházelo k žádným stížnostem nájemců lodí v souvislosti s tímto sektorem a není zde žádná judikatura. EHSV se domnívá, že je to právě absencí judikatury a tudíž i zkušenosti příslušných orgánů (pro hospodářskou soutěž), nevyjímaje Evropskou komisi, že oddíly návrhu pokynů pojednávající o trampové dopravě a společných fondech jsou méně podrobné, než oddíly o liniové dopravě. Je také pozoruhodné, že návrh pokynů nedefinuje trampovou dopravu, a proto není zřejmé, jestli platí také pro námořní osobní dopravu a/nebo specializovanou dopravu. Stálo by možná za to zvážit vyjasnění tohoto bodu.

3.11

Návrh pokynů nebere dostatečně v potaz specifické rysy odvětví trampové dopravy a zdá se, že kopíruje pokyny o horizontální spolupráci nevztahující se k určitému sektoru. Společné fondy budou muset dodržovat stejné pokyny, které platí pro ostatní průmyslová odvětví, aby se zajistilo, že nebrání volné hospodářské soutěži a nechovají se jako kartely.

3.12

Návrh pokynů je celkem obecný a neposkytuje přesnou právní jistotu. Pokyny výslovně neuvádějí, že společné fondy jsou neslučitelné se soutěžním právem ES, avšak neposkytují návod ohledně toho, kdy jsou.

3.13

Nejklíčovější část návrhu pokynů se věnuje hodnocení a klasifikaci společných fondů. Začíná zjištěním, že ve společných fondech vesměs dochází ke společnému marketingu a v různé míře vykazují rysy společné výroby.

3.14

S ohledem na příslušný trh EHSV tvrdí, že pokyny by měly lépe zohlednit skutečnost, že v trampové dopravě existuje na straně poptávky i nabídky podstatný faktor nahraditelnosti či vzájemné zaměnitelnosti (např. s ohledem na typ, velikost plavidla, druhy přepravních smluv a zeměpisný trh). Pokud chce navíc společný fond provést vlastní posouzení, nelze tržní podíly stanovovat pro jednotlivé zakázky, ale musí se posuzovat za dané období.

3.15

EHSV se domnívá, že bude nutné návrh vylepšit s ohledem na příslušnost a stanovení tržního podílu společných fondů a zastupitelnost mezi druhy námořní dopravy i druhy plavidel. Je si vědom toho, že co se týče definice příslušného trhu, nejsou poskytnuty žádné metodické pokyny. Podle použité metodologie by však tržní podíly mohly být naprosto odlišné.

3.16

Při posuzování dohod o společných fondech v trampové dopravě v kontextu článku 81 by se mělo zdůraznit, že správce společného fondu řídí flotilu v rámci fondu po stránce provozní i ekonomické, a tudíž nabízí společný produkt prostřednictvím jediného subjektu (fondu). Předkládání nabídek v rámci nabídkových řízení na trhu je de facto podružné ve vztahu k úkolu správce fondu nabízenou službu spravovat a řídit. Na straně jednotlivých vlastníků zůstane odpovědnost za čistě plavebně-technický provoz plavidel. Společné fondy poskytují společně „vyprodukovanou“ službu, která je výsledkem vysoké míry integrace činností jednotlivých účastníků (3). Proto by se měly dohody o společných fondech posuzovat stejně jako ostatní formy společné výroby či specializační dohody.

3.17

EHSV zastává názor, že jakýkoli poukaz na „stanovování cen“, jako jeden z rysů fungování společného fondu (a tudíž jako tvrdé omezení hospodářské soutěže), je v pokynech neudržitelný na základě toho, že cenová dohoda mezi správcem společného fondu a zákazníkem je neodmyslitelnou součástí nabízené služby a je výsledkem jednání o ceně za použití lodi z fondu v rámci nabídkového řízení.

3.18

EHSV se domnívá, že vzhledem k účelu dohod o společných fondech a jejich základním charakteristickým znakům jsou splněny všechny čtyři podmínky z čl. 81 odst. 3 Smlouvy o ES tak, aby mohly být společné fondy vyňaty. Tento názor podporuje skutečnost, že k zakládání společných fondů docházelo v reakci na požadavky a potřeby nájemců lodí a že tyto fondy fungují bez stížností po celá desetiletí.

3.19

EHSV doufá, že tyto pokyny bude Evropská komise podrobovat neustálému přezkumu na základě zkušeností a, bude-li to třeba, přijde s doplňujícími či objasňujícími radami, hned jak budou k dispozici, aniž by čekala na vypršení pětiletého období.

3.20

Komise by při nejbližší možné příležitosti měla začít přezkoumávat rozsah blokové výjimky pro liniová konsorcia a při té příležitosti přezkoumat potřebu zahrnout také ostatní segmenty celosvětového trhu lodní dopravy, zvláště druhy pravidelné trampové námořní dopravy, které jsou provozovány na pravidelných linkách a některé specializované druhy námořní dopravy (např. tradiční mrazírenská plavidla, plavidla přepravující dříví, specializované lodě pro přepravu automobilů a plavidla Ro-Ro).

9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/47

9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/47

1.1

OSN, zastupující své členské země, navrhla model „globálně harmonizovaného systému“ (GHS) kritérií a postupů používaných při „klasifikaci, balení a označování chemických látek“. Cílem systému je podpora celosvětového obchodu a pomoc méně rozvinutým ekonomikám v jejich snaze o ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků a spotřebitelů.

1.2

EHSV důrazně podporuje cíl globální harmonizace, formu a právní základ prováděcího právního předpisu, který tímto Komise navrhuje, jakož i časový rámec pro jeho provedení výrobci a dodavateli tak, aby se časově shodoval s prvním důležitým termínem pro registraci „látek“ podle nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH).

1.3

EHSV také souhlasí s hodnocením Komise, že krátkodobé výhody v EU budou pravděpodobně zanedbatelné a potenciální náklady vysoké, přestože změny systému, který se vyvinul v EU v posledních 40 letech, jsou jednak nevyhnutelné, a jednak se těší široké podpoře. EHSV se domnívá, že by mělo být věnováno více pozornosti těmto poměrně neobvyklým okolnostem v původním posouzení dopadů. Vzhledem k tomu, že neexistují žádné významné celkové výhody, jakýkoli dodatek nebo změna stávajících právních předpisů, které nejsou absolutně nezbytné pro provedení návrhu OSN, by mělo doprovázet samostatné zdravotní, bezpečnostní nebo ekonomické odůvodnění. Jakékoli úsilí musí směřovat především k zajištění toho, aby nedošlo k odchýlení od současných standardů během nevyhnutelně dlouhého přechodného období mezi těmito dvěma z velké části stejnými systémy. Základním požadavkem bude vzdělávání v místě nákupu.

1.4

EHSV se také domnívá, že vzhledem k velmi napjatému časovému rámci a potřebě zvládnout počáteční náklady existuje v souvislosti s návrhem a jeho okamžitým uplatněním prostor pro flexibilitu. Vyvinout stávající systém tak, aby řádně chránil zdraví a bezpečnost pracovníků a spotřebitelů v celé EU, trvalo mnoho let a pravděpodobně nejinak tomu bude v souvislosti s novým globálně harmonizovaným systémem. Klíčovým prvkem však bude vyčlenit dostatečné dlouhodobé zdroje jak v OSN, tak v Komisi, které zajistí, aby proces harmonizace pokračoval a aby se eventuálně rozšířil na samotnou klasifikaci a označování obecně obchodovatelného zboží, a nejen na kritéria, z nichž tato klasifikace vychází.

1.5

EHSV s obavami upozorňuje na délku tohoto návrhu a na jeho souvislost s nedávnými návrhy jako REACH, na množství dalších legislativních norem EU, s nimiž se vzájemně ovlivňují, a na stále rostoucí množství pokynů, které jsou v současnosti považovány za nezbytné. Je třeba zaujmout nový přístup, nemá-li dojít k nezvratnému poškození evropského průmyslu (nemluvě o procesu sledování a novelizaci legislativy). Jednoduše není rozumné předpokládat, že každý, od vlastníka nejmenších MSP po typicky větší skupiny odpovědných úředníků vnitrostátního kompetentního orgánu, by musel běžně nahlížet do více než 20 000 stran vzájemně provázané dokumentace související pouze s těmito tématy. Je třeba nalézt lepší způsob.

1.6

Ze stejného důvodu EHSV lituje toho, že neexistují klíčové definice, a zejména posunu od používání slova „přípravky“, které má zvláštní toxikologický význam, ke slovu „směsi“, které jej nemá. Stále neexistuje evropská definice slova „chemical“ jako podstatného jména (chemická látka) ani jako přídavného jména (chemický), z čehož pramení nedorozumění mezi pracovníky, spotřebiteli, manažery a také zákonodárci. Tento návrh má být neutrální a obsahově nesporný. Je důležitou příležitostí k opravení chyb na úrovni detailů. K těmto opravám již dochází v technických přílohách. Mělo by se neprodleně pracovat na stanovení standardního souboru definic platných pro všechny související právní předpisy, jenž by nakonec vedl k sestavení glosáře klíčových slov ve všech jazycích s určením těch slov, která znamenají totéž (pravděpodobně „chemical“ – chemická látka, „chemical substance“ – chemická látka a „substance“ – látka) a dále slov, která mají buď odlišné významy nebo spolu nesouvisejí (např. „article“ – předmět a „product“ – výrobek). Kromě toho je třeba odhalit kulturní nejasnosti či asociace související v některých jazycích se slovy „substances“ – látky (ve významu drogy, alkohol nebo tabák) a „chemicals“ – chemické látky (ve smyslu označení teroristických či jiných ilegálních činností) a těmto jevům se vyhnout.

1.7

EHSV také upozorňuje na dvojí nebezpečí nadměrné klasifikace a nadměrného označování, jež nakonec sníží účinky nezbytně nutného varování, a na nebezpečí v souvislosti se spoléháním se na štítky jako jediný zdroj informací pro pracovníky i spotřebitele. Klíčová informace musí být samozřejmě obsažena. Důležité jsou rovněž odkazy na jiné snadno dostupné zdroje informací. Nárůst elektronických nákupů a zkoumání přínosů i rizik u konkrétních výrobků na internetu svědčí o tom, že další práce v této oblasti bude nezbytná. Dlouhé seznamy standardizovaných a neznámých názvů složek komplexních směsí dost dobře nepomohou osobám zasahujícím při mimořádných událostech ani toxikologickým střediskům. Nejlepší ochranou pro jakoukoli postiženou osobu je označení celkového nebezpečí a bezpečného zacházení spolu s kontaktními údaji pro nepřetržitou kontrolu. Ve zvláštních případech, kdy se jedná o formulaci patentované technologie, je výrobce, stejně jako ve stávající legislativě, chráněn tímto přístupem.

1.8

EHSV upozorňuje na to, že nebyl navržen žádný štítek pro často velmi malá množství látek převážená mezi laboratořemi za účelem akademického studia či komerčního V&V. Mohl by být bez problémů připojen k řadě štítků, které navrhla OSN, což by bylo přijatelnější než v současné době navržená nadměrně restriktivní, nepřiměřená a nákladná výjimka.

1.9

Nakonec EHSV upozorňuje na to, že bude stále více třeba revidovat kvalitu používaných údajů a přijatá rozhodnutí v různých jurisdikcích po celém světě. Tlak na schválení výsledků klasifikace, a to nejen kritérií a postupů k nim vedoucích, bude jistě pokračovat. Není těžké pochopit globální potřeby a výhody klasifikace.

2.1

Smyslem tohoto návrhu je upravit stávající legislativu EU podle nedávno dohodnutého modelu OSN – modelu „globálně harmonizovaného systému“ klasifikace, označování a balení surovin, meziproduktů a konečných výrobků, které jsou označovány za „nebezpečné“ a různě nazývány jako „chemické látky“, „látky“, „směsi“ či „přípravky“. Evropský právní předpis z roku 1967 bude novelizován. Novelizaci bude také vyžadovat mnoho dalších směrnic a nařízení, včetně nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH), které se v současné době provádí. Dlouhodobější účinky v rámci EU mají být pozitivní za předpokladu, že bude možné pokrýt náklady a dosáhnout některých spíše méně významných výhod. Návrh by měl celkově usnadnit celosvětový obchod a zároveň by měla být zachována vysoká úroveň ochrany zdraví člověka a životního prostředí.

2.2

Má dojít ke změně čtyřicet let staré směrnice č. 67/548/EHS o nebezpečných látkách. Tato směrnice je obecně vnímána jako první celoevropský právní předpis o chemických látkách, který je zaměřen především na ochranu bezpečnosti pracovníků. Tato směrnice, ve znění mnoha pozměňujících směrnic a úprav, které byly provedeny v souladu s technickým pokrokem, v současné době poskytuje výrobcům, obchodníkům, pracovníkům, distributorům a spotřebitelům jak v EU, tak mimo ni harmonizovaný systém klasifikace „nebezpečných látek“, přičemž využívá specifické testy založené na dohodnutých koncových bodech a kritériích nebezpečí pro řádné označování těchto látek za pomoci omezené sady piktogramů a standardizovaných vět s cílem určit možná rizika a doporučit postupy bezpečného zacházení; a pro jejich balení s cílem chránit běžné uživatele a zranitelné skupiny, zejména malé děti.

2.3

Dvacet jedna let po přijetí směrnice č. 67/548/EHS rozšířila směrnice č. 88/379/EHS o nebezpečných přípravcích tento proces z „látek“ (relativně konečný seznam „prvků a jejich sloučenin“) na teoreticky nekonečný seznam „přípravků“ („směsí dvou nebo více látek“). Poté, co bylo uznáno, že testování na zvířatech je nepřijatelné či nemožné v takovém rozsahu, směrnice poprvé zavedla do evropského práva teoretický vztah mezi známým či rozpoznatelným nebezpečím jednotlivých látek a nejpravděpodobnějším nebezpečím případné směsi. Toho bylo možné využít pro klasifikaci, označování a balení přípravku bez nutnosti dalšího testování.

2.4

Vzhledem k tomu, že velká většina výrobků, které se prodávají spotřebitelům, jsou skutečně „přípravky“ (či dokonce „předměty“), představovala tato směrnice důležitý krok směrem k zajištění bezpečnosti spotřebitele u výrobků, které ještě nebyly upraveny konkrétními či restriktivnějšími směrnicemi, takovými, které jsou uplatňovány v souvislosti s prodejem pesticidů, čistících prostředků nebo kosmetických prostředků. Směrnice z roku 1988 byla významným způsobem novelizována v roce 1999 směrnicí č.1999/45/ES.

2.5

Výše uvedené směrnice spolu s podpůrnou směrnicí č. 91/155/EHS o bezpečnostních listech, která byla rovněž následně novelizována, byly celou řadu let základním kamenem ochrany pracovníků a spotřebitelů v celé EU. Jsou vzájemně provázané prakticky se všemi ostatními právními předpisy EU zaměřenými na ochranu lidského zdraví, bezpečnosti a životního prostředí, a slouží jako výchozí texty. Je třeba je neustále aktualizovat, aby odrážely změny v této oblasti, ve výrobních technologiích a zkušebních metodách, dostupnosti výrobků a možném používání, ale i nejnovější vědecké poznatky o důsledcích všech těchto změn a o způsobech zmírnění jakýchkoli nežádoucích následků.

2.6

Je také důležité, že tyto směrnice „sledují cíle vnitřního trhu“ tím, že usilují o založení jednotného evropského trhu pro různé výrobky, kterých se to týká. Výrobky bez ohledu na to, zda se jedná o suroviny, přírodní nebo syntetické produkty, meziprodukty nebo toky odpadů, konečné výrobky nebo předměty, je možné bezpečně dovážet do členských států, obchodovat s nimi v členských státech a mezi členskými státy za předpokladu, že jsou v souladu s těmito a dalšími příslušnými právními předpisy EU.

2.7

V roce 2001 Evropská komise uveřejnila bílou knihu s názvem Strategie budoucí politiky chemických látek. Tento proces vyvrcholil minulý rok přijetím nařízení (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, které je také známé jako REACH. Doprovodná směrnice č. 2006/121/ES, uveřejněná a schválená ve stejné době, přinesla další změny směrnice č. 67/548/EHS, s cílem přizpůsobit tyto dvě směrnice. Tento proces bude pravděpodobně pokračovat podle toho, jak budou k dispozici nové údaje a jak se budou měnit legislativní potřeby.

2.8

Výše uvedené skutečnosti se týkají výroby, distribuce a uvádění specifických výrobků na trh v EU a obchodování v rámci EU i s jejími vývozními a dovozními partnery a zároveň je ovlivňují. Podobné, nikoli však identické systémy se nevyhnutelně vyvinuly ve stejném časovém rámci také v dalších ekonomikách po celém světě, s nimiž EU pravidelně obchoduje prostřednictvím mnoha velkých, středních či malých podniků zakládaných v EU či mimo ni.

2.9

Mnoho dalších zemí, často méně rozvinutých z hlediska ekonomiky a/nebo legislativních struktur, uznává potřebu takového systému klasifikace, označování a balení „nebezpečných látek“, nicméně očekává dohodu o globálně uznávaném modelu, která by byl prováděn na místní úrovni.

2.10

Poté, co na začátku 90. let minulého století OSN zjistila, že tyto lokálně vytvořené národní nebo regionální systémy mohou, přestože jsou důležité pro ochranu lidského zdraví, bezpečnosti a životního prostředí, také vytvářet překážky pro mezinárodní obchod, hledala orgán, který by vypracoval návrh globálně harmonizovaného systému (GHS) „klasifikace, označování a balení chemických látek a vystavování bezpečnostních listů“. Modely této harmonizace již existovaly v odvětví dopravy, zejména co se týká fyzikální nebezpečnosti a akutní toxicity.

2.11

Tento širší přístup byl schválen v rámci Agendy 21 v kapitole 19 na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v roce 1992. Technické informace by shromáždila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Mezinárodní organizace práce (ILO) a podvýbor odborníků OSN pro přepravu nebezpečných věcí (UNSCETDG).

2.12

Po téměř desetileté práci v prosinci 2002 zástupci přibližně 160 přispívajících členských států OSN dosáhli dohody o technickém obsahu nového GHS. Světový summit o udržitelném rozvoji (WSSD), který se uskutečnil v září stejného roku v Johannesburgu, podpořil signatářské země, aby „co nejdříve implementovaly GHS tak, aby byl celý systém plně funkční do roku 2008“. Hospodářská a sociální rada OSN přijala GHS, který měl pro své zavedení stanoveno nyní také cílové datum 2008. Tyto dohody podepsali zástupci všech 27 členských států již rozšířené EU.

2.13

Řada změn k původnímu návrhu OSN byla přijata v roce 2004 a v doporučeních obsahovala „globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemických látek“, který OSN uveřejnila v roce 2005. Tento dokument o pěti stech čtyřiceti stranách a jeho následné revize jsou všeobecně známé jako „Fialová kniha“ podle barvy jejího tištěného obalu. Podrobnosti týkající se pokroku 65 zemí, včetně 27 zemí EU, směrem k cílovému datu 2008 jsou k dispozici na příslušných internetových stránkách OSN.

2.14

V roce 2006 OSN schválila další technické změny a zahrnula je do revidovaného vydání Fialové knihy, která byla uveřejněna v roce 2007. Vzhledem k nevyhnutelně rozsáhlému a složitému procesu globální harmonizace existujících systémů návrhy nutně obsahují řadu různých starých a nových zkušebních kritérií, koncových bodů, piktogramů, dohodnutých vět a návrhů štítků. Byl přijat tzv. „stavebnicový přístup“, aby mohly vedle sebe existovat různé názory a aby mohly zúčastněné státy dosáhnout dohody (i když nadměrné používání tohoto přístupu by samozřejmě mohlo vést k tomu, že nedojde k realizaci mnoha plánovaných výhod).

2.15

Model, který navrhla OSN, však nemá nezbytnou právní sílu a je třeba, aby země, které chtějí následovat její doporučení, přijaly prováděcí právní předpisy. Pro členské státy EU je třeba návrhu Komise.

2.16

Komise zahájila práci na prováděcím návrhu v roce 2004 a v roce 2006 uveřejnila první návrh evropského systému, který byl v souladu s GHS. Ve stejné době bylo provedeno a uveřejněno posouzení dopadů. Konzultace se zainteresovanými stranami prostřednictvím internetu ve 3. čtvrtletí 2006 spolu s řadou obav vyjádřených útvarem právních služeb Komise vedly k zásadnímu přepracování původního návrhu. Přepracovaný návrh Komise nakonec schválila a uveřejnila v červnu 2007. Příslušná pracovní skupina Rady již zahájila technický přezkum. V současné době se podle běžného postupu čeká na stanoviska Evropského parlamentu, Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) a Výboru regionů.

2.17

Všechny zainteresované strany si přejí, aby probíhající přezkumy nezpůsobily prodlení, ani významným způsobem nezměnily harmonizující návrhy. Všeobecně se uznává, že výhody budou nejasné, budou se především týkat světového obchodu a, pokud nebude dosaženo harmonizace, budou nevýznamné. Náklady v EU (nebo pro ty, kdo obchodují s EU) se prudce zvýší, bude-li časový rámec provádění jiný než již dohodnutý časový rámec pro REACH. Jakékoli výhody týkající se zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí pocítí především subjekty mimo EU, v zemích, jež v současnosti nemají své vlastní účinné systémy.

2.18

Zavedení GHS bude mít závažný dopad na právní předpisy EU v oblasti přepravy a na řadu navazujících právních předpisů EU, které se týkají spotřebitelských výrobků, zacházení s chemickými látkami za zvláštními účely, kontroly nebezpečných chemických látek, nemocí z povolání a bezpečnosti práce, odpadu a výrobků s ukončenou životností. V nadcházejících letech budou předloženy další návrhy, které budou upravovat výše uvedené oblasti, pokud to bude nutné. V srpnu 2006 služby Komise uveřejnily úplný seznam právních předpisů, kterých se to bude týkat. Stávající návrh obsahuje změny nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH).

3.1

Návrh se skládá ze tří svazků a sedmi příloh. V anglické jazykové verzi má celkem něco málo přes 2 100 stran. Přestože jsou hlavní prvky návrhu soustředěny do relativně krátké části, do 64 stran Svazku I, nový materiál nebo nové či revidované interpretace starého materiálu se nacházejí v celém dokumentu. Je proto nutné, aby byl návrh posuzován v celku jako základní předpis primárního práva EU a vnitrostátní legislativy, který ovlivní regulátory, výrobce, dodavatele, distributory, obchodníky, pracovníky a spotřebitele, a to jak v EU, tak mimo ni.

3.2

Svazek II, obsahující Přílohu I, stanoví podrobnou klasifikaci a požadavky na označování nebezpečných látek a směsí (154 stran).

3.3

Svazek III, obsahující Přílohy II až VII, uvádí řadu specifických pravidel pro určité látky a směsi, seznam nových údajů o nebezpečnosti a pokynů pro bezpečné zacházení, nové piktogramy označující nebezpečí, podrobnou harmonizovanou klasifikaci a označování pro určité nebezpečné látky, a převodovou tabulku, jejímž účelem je pomoci uživatelům orientovat se ve změnách, které sahají od požadavků na klasifikaci a označování podle směrnice č. 67/548/EHS až po nové požadavky a údaje o nebezpečnosti podle navrhovaného nařízení (430 stran). Na konci tohoto svazku se nachází, nebo spíše skrývá, legislativní finanční výkaz pro návrh jako celek, který je nutný pro řádné posouzení návrhu, ale má malou trvalou hodnotu či přínos jako primární legislativa.

3.4

Svazky IIIa a IIIb obsahují tabulky 3.1 a 3.2 jako součást Přílohy VI, jak je uvedeno výše v souvislosti se Svazkem III. Všechny společně obsahují převod Přílohy 1 stávající směrnice č. 67/548/EHS do nového regulačního rámce – bezmála 1 500 stran rozhodnutí v oblasti klasifikace a označování specifických nebezpečných látek nashromážděných za více než 40 let hodnocení výrobků v EU.

3.5

Posouzení dopadů vytvořené Komisí, které musí být interpretováno v kontextu výše uvedených částí, vychází ze zpráv, které vypracovali konzultanti RPA a London Economics, a je relativně krátké (34 stran).

3.6

Návrh je předložen jako nařízení podle článku 95 Smlouvy o ES, jehož cílem je „zajistit rovné podmínky pro všechny dodavatele látek a směsí na vnitřním trhu a vysokou úroveň ochrany zdraví, bezpečnosti, životního prostředí a spotřebitelů“.

3.7

Návrh připouští, že rozsah stávající legislativy EU a rozsah návrhu GHS OSN nejsou totožné. Oba se mírně liší od již z velké části harmonizovaných právních předpisů v oblasti přepravy, které souvisejí s klasifikací a označováním. Změny v tomto návrhu se omezují, pokud je to možné, na minimum. V některých případech bude třeba předložit další návrhy, zejména v průběhu fáze provádění nařízení REACH.

3.8

Návrh přejímá některé nové pojmy a definice GHS OSN, což je nejpatrnější při používání termínu „směs“ namísto termínu „přípravek“.

3.9

Návrh připouští, že jakýkoli nový systém klasifikace by mohl vést k nadměrnému využívání laboratorních zvířat. Všude tam, kde je to možné, by měly být aplikovány alternativní metody. Návrh Komise výslovně zakazuje (v závislosti na nevyřešeném právním a jazykovém rozdílu mezi slovními spojeními „by neměly být“ a „nesmějí být“ v různých úředních jazycích EU) pokusy na lidech a dalších primátech za účelem této klasifikace (přestože model GHS OSN takové testování povoluje).

3.10

Návrh uznává, že existují problémy související s klasifikací „směsí“. Jsou stanoveny „principy extrapolace“, jejichž cílem je usnadnit odvození směsi od výrobků, které mají pravděpodobně podobné účinky.

3.11

Návrh umožňuje zkracovat běžné názvy látek samotných nebo látek jako složek směsí, pro něž existují oficiální názvy definované podle Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (IUPAC), které mají více než 100 znaků. Nadále se budou používat identifikátory výrobků (čísla a názvy), které stanoví organizace Chemical Abstracts Service (CAS) Americké chemické společnosti. kontrolované používání generických názvů, které řádně identifikují pravděpodobné nebezpečí, aniž by byla ohrožena jakákoli práva duševního vlastnictví související s přesným složením směsi.

3.12

Podrobně je rozpracováno nutné přechodné období mezi těmito dvěma systémy. Návrh jasně uvádí, že nová kritéria musí být aplikována nejprve na „látky“ a teprve později na „směsi“. V době, kdy vstoupí v platnost příslušný právní předpis, nebudou mít podniky povinnost stáhnout, ani znovu označit výrobky („látky“ či „směsi“), které jsou již v dodavatelském řetězci, aby nedošlo ke zbytečnému zatížení těchto podniků.

3.13

Členské státy budou muset pověřit úřady, které budou uplatňovat a prosazovat toto nařízení, a zavedou „přiměřené sankce za porušení předpisů“. Návrh upozorňuje na to, že „dobrá spolupráce mezi všemi příslušnými orgány bude nezbytná“.

3.14

Nařízení se v zásadě bude týkat všech látek a směsí, s výjimkou těch, pro něž legislativa Společenství stanoví konkrétnější pravidla. Z účinků tohoto nařízení jsou vyloučeny kosmetické prostředky, aromatizace, potravinářské přídatné látky, potrava pro zvířata a veterinární výrobky, určité zdravotnické prostředky, výrobky, které upravují pravidla pro civilní letectví, silniční a železniční přeprava a střelivo (to se však netýká „výbušných výrobků prodávaných za dekorativními účely“, tj. ohňostrojů).

3.15

Odpady, jak je definuje směrnice č. 2006/12/ES, nemohou být podle tohoto návrhu klasifikovány jako „látky“, ani jako „směsi“ či „předměty“, jak je definuje tento předpis, a jsou proto vyloučeny z jeho účinků.

3.16

Slitiny jsou však definované jako „směsi“ v souladu s odstavcem 41 článku 3 nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH), jsou proto zahrnuty do tohoto nařízení, jako jsou zahrnuty podle očekávání také pravé „směsi“ (ale nikoliv „přípravky“ v jakémkoli smyslu) v přírodě se vyskytujících látek jako železná ruda, nerosty a výtažky z rostlin.

3.17

Požadavky na označování jsou odlišné od stávajícího systému EU, jak co se týká formy, tak co se týká obsahu. Některé současné piktogramy byly nahrazeny, jiné byly poprvé zavedeny. Stávající povolené standardizované věty označující „specifickou rizikovost“ a věty týkající se „bezpečnosti“ jsou nahrazeny novými „signálními slovy“, „údaji o nebezpečnosti“ a „pokyny pro bezpečné zacházení“.

3.18

Všechna výše uvedená slova spolu s údaji a pokyny jsou definována ve všech oficiálních jazycích EU a musí být bezpodmínečně použita na každém štítku podle toho, v jaké zemi bude výrobek nakonec v prodeji. Je možné použít několik jazyků, nicméně k dispozici je stále méně místa. (V některých zvláštních případech může být samozřejmě vyžadován dodatečný překlad štítků a podkladové dokumentace do právem požadovaných, nikoli však „oficiálních“ jazyků, jakým je např. velština, nebo do jiných jazyků, např. ruštiny, turečtiny, arabštiny či hindštiny, s cílem naplnit potřeby specifických skupin původních obyvatel či přistěhovalců.)

3.19

Návrh uznává, že proces klasifikace, a tudíž i označování a balení, je v EU procesem neustálé aktualizace v závislosti na tom, jak jsou zpřístupňovány nové informace a znalosti a jak se mění zkušební metody a legislativní požadavky. Změny vyžadující opatření a postupy, jež pak mají být dodrženy, jsou uvedeny v textu.

3.20

Nařízení má vstoupit v platnost 20 dní po jeho případném zveřejnění v Úředním věstníku. Látky by měly být klasifikovány, označovány a baleny podle stávajících právních předpisů nejdéle do 1. prosince 2010 (časově se shoduje s termíny pro registraci podle nařízení REACH). Směsi by měly být klasifikovány, označovány a baleny podle stávajících právních předpisů nejdéle do 1. června 2015. Poté budou platné pouze nové právní předpisy.

4.1

OSN, zastupující všechny své členské země, navrhla model „globálně harmonizovaného systému“ kritérií a postupů pro klasifikaci, balení a označování „chemických látek“. Členské státy EU souhlasily, aby byl tento model zaveden ideálně do roku 2008. Komise navrhla prováděcí předpisy v podobě nařízení, o němž se v současné době jedná.

4.2

EHSV důrazně podporuje cíl globální harmonizace, formu a právní základ navrhované normy, jakož i časový rámec pro její provedení tak, aby se časově shodoval s prvním důležitým termínem pro registraci látek podle nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH).

4.3

EHSV také upozorňuje na to, že musí existovat určitá flexibilita, aby tyto dva systémy mohly fungovat paralelně, zejména s ohledem na „směsi“, jež jsou v mnoha případech samy „směsmi směsí“, z nichž každá má definovatelnou a někdy dlouhou dobu životnosti čítající měsíce či dokonce roky. Přechod pravděpodobně nebude úplný vzhledem k navrhovanému časovému rámci, což naštěstí neznamená, že tento proces nebude efektivní. Pokud taková flexibilita nebude existovat, počáteční náklady se zvýší a plánované dlouhodobé výhody nebudou realizovány.

4.4

EHSV také upozorňuje na úvodní připomínky posouzení dopadů vypracovaného Komisí a souhlasí s tím, že „z dlouhodobého hlediska se zdá být zavedení GHS užitečné ... jelikož přínosy ve formě úspor nákladů budou vyšší než jednorázové náklady na zavedení tohoto systému“ … avšak … „náklady na zavedení systému je nutno důsledně sledovat, aby se čistých přínosů … dosáhlo v dohledné budoucnosti a aby se zamezilo zbytečným nákladům a administrativnímu zatížení malých a středních podniků“.

4.5

EHSV také upozorňuje na názory Komise v legislativním finančním výkazu, že „tento legislativní návrh se týká provedení mezinárodní dohody. Ani nepříznivé vyhodnocení ex-ante by nevedlo k tomu, že by Komise takový legislativní návrh nepředložila, jelikož neexistují žádné jiné možnosti politiky. Nepříznivé vyhodnocení ex-post by Komisi nepřimělo, aby upustila od svého závazku provést mezinárodně schválený systém klasifikace a označování.“

4.6

Jednoduše řečeno, Komise se domnívá, že neměla jinou možnost, než předložit tento návrh bez ohledu na plánovanou nebo skutečnou rovnováhu nákladů a případných výhod. EHSV souhlasí s tím, že za daných podmínek je to realistické, ale lituje toho, že posouzení dopadů, přestože nebylo pro rozhodování klíčové, dále neprozkoumalo pravděpodobné náklady na provedení nařízení, s cílem zmírnit tyto účinky v průběhu vypracování. Skutečnost, že stejní konzultanti (RPA) připravili podrobnou (a protikladnou) analýzu pouze pro jeden postižený sektor (určité spotřebitelské výrobky), naznačuje, že tato analýza mohla být hlubší a jistě účinnější, kdyby byly k dispozici finanční prostředky, čas a vůle. Jako u všech procesů harmonizace je nebezpečí, že se zvýší náklady a vytratí se výhody, více než zřejmé.

4.7

Například je obtížné určit, zda budou v EU existovat vůbec nějaké výhody s ohledem na zdraví, bezpečnost a životní prostředí jako přímý důsledek přechodu z dlouho zavedeného a plně funkčního systému na jiný, stejně hodnotný, nicméně nepříliš zaběhnutý systém. Z krátkodobého hlediska by ochrana spotřebitelů mohla být narušena tím, že tyto dva systémy, používající odlišná slova, údaje, pokyny a piktogramy, budou fungovat paralelně. Toto riziko by mohl určitým způsobem zmírnit koordinovaný program vzdělávání a školení zaměřený na maloobchodní sektor.

4.8

Existují také koncepční problémy a je obtížné pochopit, jakým způsobem budou výhody pro celosvětový obchod plně realizovány s tím, že země budou provádět návrh OSN v různém časovém rámci a budou různým způsobem interpretovat základní požadavky. První zavedení systému v Japonsku a na Novém Zélandu znepokojila Evropu. Zavedení systému v USA, kde funguje paralelně 4 až 5 systémů, ještě zdaleka není dokončeno. Bude samozřejmě nadále zapotřebí různých jazykových verzí pro celosvětově obchodované zboží, a to bez ohledu na to, budou-li požadované štítky a bezpečnostní listy harmonizovány.

4.9

Proto můžeme pouze konstatovat, že je to začátek procesu globální harmonizace, který odráží to, co již bylo uskutečněno v členských státech EU, a bude nyní vyžadovat stejné prostředky, podpůrné systémy a procesy, aby byla možná realizace na globální úrovni. Pro Komisi je to nový úkol a bude důležité, aby věnovala dostatečné finanční zdroje pro provedení nevyhnutelných změn, aktualizace a adaptace na technický pokrok tak, aby byl současný návrh včasným a efektivním způsobem připraven. Není jasné, zda v této souvislosti bude adekvátní uplatnit finanční výkaz, nebo návrhy na komitologii s následnou kontrolou.

4.10

Podobné připomínky by měly adresovány OSN s cílem zajistit, aby bylo úplné harmonizace nejen kritérií pro klasifikaci, ale také současné klasifikace stanovené a používané jako základ pro následné označování a balení dosaženo co nejrychleji pro celosvětově obchodované „základní chemické látky“ ve vysokém objemu (případně pro většinu celosvětově obchodovaných spotřebitelských výrobků ve vysokém objemu). V obou případech bude zásadní úzká a trvalá spolupráce mezi producenty výrobků a příslušnými regulátory.

4.11

V EU Komise ještě musí vyřešit dva problémy: mnoho pouze částečně definovaných interakcí s jejími vlastními „navazujícími“ právními předpisy a uznání potřeb specifických sektorů, zejména pro spotřebitelské výrobky, a přizpůsobení se jim. Vzhledem k předpokladu, že oba systémy budou stejně efektivní, měla by být možná určitá flexibilita, která zajistí, že bude co nejdříve schválen širší rámec návrhu.

4.12

Stejně tak by všichni „pracovníci“ (na pracovišti) a „spotřebitelé“ (v maloobchodě, při nákupu on-line nebo následně doma) měli mít samozřejmě zajištěnu i nadále nejvyšší možnou ochranu zdraví a bezpečnost. Tato dvě prostředí, potřeba informací a podpůrné služby dostupné pro zainteresované strany se však zcela liší. Tuto skutečnost návrh uznává pouze částečně. Není třeba jednotného přístupu. Měl by se brát v úvahu nedávný vývoj v modelovém chování spotřebitelů zejména při nákupu přes internet. V souvislosti s obsahem štítků a relevancí uvedených informací by měly být zohledněny také profesionální potřeby osob zasahujících při mimořádných událostech, základní zdravotnické služby a toxikologických středisek.

4.13

Měla být také uznána dostupnost a hodnota dalších informačních zdrojů, zejména pro spotřebitele, kteří mohou uvědoměle volit mezi výrobky podle doporučení spotřebitelských organizací nebo on-line podle doporučení většiny výrobců a dodavatelů. Strohé prohlášení Komise, že „štítek je jediným nástrojem pro informování spotřebitele“, je tudíž příliš zjednodušené. Pro subjekty, které se spoléhají pouze na štítek možná dlouho po prvním nákupu, je rozhodující potřeba jasně zaměřených, srozumitelných a relevantních informací. Pokud jde o ostatní subjekty, které se chtějí dozvědět více, lze dodatečné informace jednoduše získat v souladu se stávající legislativou EU nebo dobrou obchodní praxí. Mnoho jedinců provádí výběr nákupu pouze na základě věrnosti značce, což funguje oběma směry – o výrobku se můžeme domnívat, že je bezpečný jednoduše proto, že byl vyroben společností X – a věrnost zákazníka společnosti X má pro ni takovou hodnotu, že zajistí, aby její výrobky byly skutečně bezpečně skladovány, modernizovány, přepracovány nebo staženy, pokud tomu tak není. (Tuto skutečnost celkem jasně dokreslují některá nedávno provedená, a bezpochyby nákladná, dobrovolná stažení hraček a dalších spotřebitelských výrobků z oběhu po celém světě kvůli selhání interních kontrol kvality.)

4.14

Pro pracovníky a subjekty, kteří vstupují na pracoviště, kde je vystavení obecně vyšší a/nebo delší a kde je nutnost zachovat nejvyšší standardy zdraví a bezpečnosti každodenní prioritou pro všechny zainteresované, jsou balení a množství v nich obsažená obecně větší a štítky mohou být podrobnější. Opět opakujeme, že není nedostatek dodatečných informací, z nichž většina musí být k dispozici podle práva EU nebo jiných zákonů při doručení nebo před doručením suroviny nebo meziproduktu k dalšímu zpracování. Americká internetová stránka, která byla citována v dřívější informační zprávě EHSV o REACH (únor 2005) v souvislosti s tím, že má k dispozici 1,4 milionu látkových bezpečnostních listů, má v současnosti více než 3,5 milionu listů a tvrdí, že každý den jich přibývá přibližně 10 000. Bezpečnostní listy formátované pro EU v příslušných národních jazycích jak pro látky, tak pro přípravky jsou k dispozici od většiny výrobců a dodavatelů a z některých centralizovaných zdrojů a musí být zákazníkům v Evropě poskytnuty samozřejmě před tím, než může být provedena jakákoli dodávka. Jelikož musí být poskytovány ve všech příslušných jazycích a všemi výrobci a dodavateli pro všechny jejich výrobky, je třeba velkého množství jednotlivých bezpečnostních listů, které musí být aktualizovány pravidelně nebo podle požadavků nových právních předpisů.

4.15

K výše uvedeným skutečnostem musíme doplnit, že (v červnu 2007) nově spuštěný portál OECD eChemPortal poskytuje jednoduchý přístup do řady databází, které provozují příslušné členské vlády a agentury, včetně pro EU fungujícího Evropského úřadu pro chemické látky. Tyto databáze poskytují údaje o mnoha desítkách tisíc různých látek, vyráběných a uváděných na trh v EU, a používají celou řadu zkratek, včetně ESIS (EU), CHRIP (Japonsko), OECD HPV (OECD), SIDS HVPC (UNEP), HPVIS (US EPA), INCHEM (IPCS), jakož i známější a pravidelně používané zdroje EU, např. IUCLID, ORATS, HPVCS, LPVCS, ELINCS a EINECS spolu se specificky zaměřenými stránkami pro každý sektor, jako jsou SEED, EUROPHYT, PHYSAN a CAT. Celosvětově koordinované podpůrné programy, jako je pharmacovigilence a cosmetovigilance, zajišťují, aby byly centrálně a rychle zaznamenány jakékoli nepříznivé účinky konkrétních výrobků. Mělo by být podporováno rozšíření těchto společných průmyslových a regulačních programů včasného varování na další výrobky, které spotřebitelé využívají ve velké míře.

4.16

Evidentně dobrou zprávou je skutečnost, že zdroje dat existují a že jsou snadno dostupné – a ještě lepší zprávou je skutečnost, že všechny výše uvedené údaje je možné aktualizovat, tj. jeden po druhém bezpečnostní listy, záznamy o výrobcích, tak aby bylo možné zohlednit podrobné změny, které budou nutné v souvislosti s různými národními a regionálními zavedeními GHS, aniž by vznikly nepřijatelné náklady všem zainteresovaným subjektům – i když opět není jasné, zda to bylo plně zohledněno v rámci posouzení dopadů.

4.17

Tato záplava informací on-line spolu s délkou prováděcích právních předpisů se však stává zátěží a je také náročná z právního a intelektuálního hlediska jak pro regulátory, tak pro uživatele. Nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH) mělo ve své konečné publikované podobě v anglickém jazyce 850 stran. Prováděcí projekty REACH (RIP) a pokyny k nim, které ještě nejsou dokončeny, údajně překračují 10 000 stran. Jejich konečná podoba ani konečný právní status ještě nejsou známy. Návrh na GHS, o němž se v současnosti jedná, přesahuje 2 000 stran. Bude znovu třeba vypracovat pokyny k tomuto nařízení a pomáhat při provádění přibližně 20 důležitých navazujících právních předpisů, včetně směrnice 1996/82/ES (Seveso II), která bude ovlivněna. Odpovědné instituce a orgány EU tak budou muset v krátkém období vypracovat a revidovat bezmála 20 000 stran právních předpisů či podpůrných materiálů pouze v této jediné oblasti Jen obtížně to lze považovat za model lepší regulace či za ideální způsob podpory lisabonských cílů a jen obtížně si lze osvojit představu centrálně řízené EU, která naslouchá občanům EU a podporuje je.

4.18

Bude-li ovšem možné tyto základní komunikační problémy v patřičné době překonat (pravděpodobně rozdělením právních předpisů do základních definic, které budou jasně stanovené a schválené, do zkušebních metod, koncových bodů, výsledků, požadovaných postupů a procesů atd., vše samostatně zveřejněné a aktualizované v příslušném, ale odlišném časovém rámci, bez nutnosti časově souběžného zveřejnění jako primární legislativa), pak bude skutečně dosaženo obrovských výhod. Databázový a obecně použitelný GHS by měl v konečném důsledku ovlivnit a vést všechny ty, kteří se zabývají nejlepšími způsoby, jak chránit lidské zdraví, bezpečnost a životní prostředí – jeho výhody mohou být mnohem větší než malé související úspěchy ve světě obchodu nebo lokální zaměstnanosti, které jsou v současnosti využívány k ekonomickému odůvodnění tohoto návrhu.

5.1

EHSV poukazuje na napjatý časový plán pro přijetí předloženého nařízení tak, aby se jeho provedení časově shodovalo s termíny stanovenými v nařízení REACH, a bylo tak možné omezit jednorázové počáteční náklady. EHSV také upozorňuje na to, že toto je teprve začátek globálního procesu, jenž bude vyžadovat neustálou změnu ze strany všech zúčastněných regulačních orgánů, podniků a dalších přímo ovlivněných subjektů. Musíme proto bezesporu co nejvíce porozumět zjištěným problémům, vyřešit je a flexibilním způsobem realizovat jádro návrhu. Vzhledem k tomu, že jeden dobrý a osvědčený systém nahrazuje jiný, snad stejně tak dobrý, rizika související s jakýmikoli konkrétními úpravami, s cílem získat čas k vyřešení problémů, jsou nepatrná.

5.2

Jako příklad můžeme uvést přípravu a začlenění převodové tabulky Přílohy 1 stávající směrnice, provedené zaměstnanci Komise a národními experty, do Přílohy VI nového nařízení, která sice představuje užitečný návod pro převedení ze starých požadavků na nové, nicméně její začlenění obešlo veškeré řádné postupy revize a schválení, z nichž vycházelo těch původních víc než 1 000 stran rozhodnutí. Má-li se stát právní normou s bezodkladným účinkem, pak musí být věnovány prostředky na jeho podrobné přezkoumání právě v době, kdy je většina podniků zcela zatížena plněním registračních požadavků nařízení REACH. Protože se často stává, že evropské právní předpisy jsou přijímány s některými nebo všemi přílohami, které jsou stále prázdné, stejný postup by mohl být uplatněn i zde, aby bylo možné dodržet celkový časový rámec. To by rovněž odstranilo problémy odpovědnosti za nesprávné převedení požadavků, kterou v tomto okamžiku v nedostatečné míře nesou příslušné služby Komise. Skutečnost, že tento proces údajně vede ke zdůraznění mnoha chyb ve stávajících právních předpisech, zejména s příchodem mnoha nových jazyků, v nichž je překlad velmi důležitý, přináší jen malou útěchu. Vzhledem k objemu údajů musíme předpokládat, že se zároveň vyskytnou nové chyby, které v průběhu času odhalí jen výrobce či dodavatel daného výrobku.

5.3

Podobné připomínky se týkají také všech případů, kdy nový GHS bez řádné úvahy zpřísní stávající klasifikaci, a tudíž i označování a balení, a bude mít případně další dopady na související právní předpisy o přepravě a navazující právní předpisy. Mohlo by se to týkat např. některých velmi používaných spotřebitelských výrobků, jako jsou domácí čistící prostředky, kdy nový GHS zjevně požaduje dosti nesmyslné nadměrné označování. Často citovaný příklad, aby „uživatel, jestliže se polije běžně používaným čistícím prostředkem, svlékl veškeré oblečení a vypral je v tom stejném čistícím prostředku“, by tento systém pouze diskreditoval, stejně jako subjekty, které jej používají. To by určitě nevedlo k nejvyšší úrovni ochrany lidského zdraví, bezpečnosti a životního prostředí. Opatrné používání výjimky podle čl. 30 odst. 1, kdy „jednoznačně zbytečné … pokyny se na štítku neuvádí“ se zdá být nezbytné.

5.4

Znepokojující jsou také požadavky na nadměrnou klasifikaci, což je praxe, jejímž cílem je v některých jurisdikcích omezení odpovědnosti výrobců, ale opět skutečně nevede k řádné ochraně pracovníků ani spotřebitelů. Konkrétně stávající návrh nerozlišuje adekvátně mezi výrobky, které jsou potenciálně „dráždivé“ (tj. v určitých případech mohou způsobit dočasné nebo vratné zčervenání či otékání kůže), a výrobky, které jsou „žíravé“ (tj. s největší pravděpodobností způsobí trvalé a nevratné rozleptání kůže, např. silnou kyselinou nebo žíravinou nebo účinky kyslíku). Spíše častější je samozřejmě samotná možnost „poškození očí“, která je v některých případech možná závažnější, s hrozbou oslepnutí, a měla by být příslušným jednoduše rozpoznatelným symbolem označena všude tam, kde k ní může dojít. Vše je ještě horší kvůli uloženým či dobrovolným omezením týkajícím se využívání zvířat pro testování výrobků, které jsou nyní již téměř revidované, kde jak označování, tak balení pro prodej spotřebitelům závisejí na přijaté klasifikaci. Protože takto postižené výrobky budou spíše výjimkou než pravidlem, krátkodobé úpravy by umožnily, aby byl návrh jako celek bez zpoždění zaveden.

5.5

Nadměrné označování má také nechtěný řetězový účinek na balení, kdy jsou uzávěry odolné proti otevření dětmi stejně odolné, chtějí-li je otevřít starší či nemohoucí lidé. Doporučení pro opatrné zacházení a skladování výrobků v každodenním životě má obecně mnohem větší cenu než zařízení, která je činí nepřístupnými pro uživatele nebo vedou k tomu, že nádoby zůstávají otevřené nebo že je jejich obsah přeléván do méně bezpečných alternativních nádob. Spotřebitelé za pomoci užitečného označování, obyčejného zdravého rozumu a každodenního sledování chápou, že s výrobky, jako jsou čistící prostředky určené pro trouby nebo odpady, se musí zacházet velmi opatrně; ve většině případů jsou také schopni zacházet s pracím práškem nebo pevnými tabletami do myčky, aniž by se zranili. Jestliže je všechny označíme za „žíravé“ s klíčovým slovem „NEBEZPEČÍ“, neposlouží to dobrému účelu a opět to ohrozí celý proces.

5.6

Výše uvedené příklady také navozují otázku, do jaké míry byly různé nové (a staré) piktogramy, klíčová slova, údaje a pokyny vyzkoušeny a jakým způsobem je vnímá veřejnost v různých částech světa. I když je příliš pozdě měnit stávající návrhy GHS OSN, bylo by vhodné doplnit další slova nebo navrhnout změny, aby pokyny byly srozumitelnější. Velmi litujeme zejména ztráty všeobecně uznávaného symbolu kříže sv. Ondřeje v černé barvě na oranžovém pozadí. Bude trvat velice dlouho, než budou nahrazené symboly náležitě uznány, a spotřebitelé budou více ohroženi, především v období, než budou nové symboly plně zavedeny. Proto by měly být co nejdříve implementovány (a centrálně financovány) komunikační programy v obchodech, aby pomohly všem běžně nakupujícím v maloobchodech. Potřeby všech osob, které nakupují spotřební zboží on-line, kde je štítek málokdy viditelný v době nákupu, vyžadují další studii.

5.7

Co se týká určení složek přípravku nebo směsi, návrh rozumně požaduje, aby byla používána čísla CAS (tato databáze v současnosti obsahuje víc než 32 milionů organických a anorganických látek s částečně nebo úplně definovanými strukturami, z nichž asi 13 milionů je klasifikováno pro komerční využití, často ve velmi malých množstvích) a názvy IUPAC, CAS a další názvy doplňující toto určení. Je však správné upozornit na to, že tyto názvy jsou určeny pro definování struktur, nikoli pro určení nebezpečí nebo rizik. Zřídka mohou pomoci osobám zasahujícím při mimořádných událostech nebo toxikologickým střediskům, protože konkrétní protilátky většinou neexistují. Volba mezi vyvoláním zvracení nebo neutralizací v břiše však může být rozhodující při poskytování první pomoci postiženému uživateli. Následný kontakt s výrobcem, kdykoli ve dne či v noci, sedm dnů v týdnu, s cílem zjistit konkrétnější radu, bude pravděpodobně také důležitý. Jsou to právě tyto informace, spíše než formální chemický název a molekulární struktura jedné nebo více složek složité směsi, které by měly být obsaženy na štítku pro použití v naléhavých případech.

5.8

Z toho vyplývá, že záruky uvedené ve stávající směrnici o obecných přípravcích by měly být zachovány v případech, kdy má pojmenování konkrétní složky, které odhalí její úplnou chemickou strukturu, hodnotu pouze pro konkurenci a v důsledku toho jsou poškozena práva duševního vlastnictví původního výrobce. Tento problém obecně souvisí pouze s „výkonovými kapalinami“, jako jsou mazací oleje a další přípravky vyspělé technologie, kdy je vystavení spotřebitele celkově omezené a obecná nebezpečí jsou jasná bez ohledu na přítomné konkrétní složky.

5.9

V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi vyvstává otázka týkající se navrhovaného používání termínu „směs“, který by měl odkazovat pouze na systém látek, jež lze izolovat fyzickými prostředky, aby bylo možné jej odlišit od „sloučeniny“ či „látky“ (které takto izolovat nelze). Zdá se, že tato definice slučuje řadu různých systémů látek (v přírodě se vyskytující rudy, nerosty, koncentráty a výtažky z rostlin) s „přípravky“, jejichž zásadní myšlenkou je účelově složená směs ze známých složek, z nichž lze dobře určit nebezpečnost konečného výrobku. Slitiny (a skla) k nim samozřejmě nepatří a měly by být regulovány samostatně a vhodnějším způsobem, a to jak v tomto návrhu, tak v nařízení REACH. Zároveň není jasné, z jakého důvodu jsou jako kategorie vyloučeny toky odpadů, přestože jsou zahrnuty v některých případech do seznamu EINECS jako „látky“ pod názvy „bahna“ a „kaly“. Zdálo by se, že z toho vyplývá, že smíšená ruda ve svém přírodním stavu musí být klasifikována (bez jasného účelu, protože není pravděpodobné, že s ní spotřebitelé přijdou do styku, a není možné nalézt náhradu), zatímco je vyloučen železný sběr či směsný papírový odpad, jež musí být oba zpracovávány „tak, jak jsou“ v nepřetržitých zpracovacích a recyklačních procesech. Se vším výše uvedeným se na pracovišti musí zacházet opatrně, což však není hlavním účelem klasifikace, a tyto výrobky jsou ve skutečnosti zřídka označovány či baleny. Právní předpisy týkající se určitého odvětví či pracoviště běžně poskytují větší ochranu.

5.10

Ať jsou definice jakékoli, měly by být celé zahrnuty do tohoto návrhu, a nikoli pouze převzaty z GHS, ani by nemělo být potřeba odkazovat na další dokumenty. Návrh by byl vhodnou příležitostí pro první definici termínu „chemical“ jako podstatného jména (chemická látka) a přídavného jména (chemický). Je-li tento termín totožný s termínem „látka“, jak tomu s největší pravděpodobností je, mělo by to být zřejmé. Taková definice by více objasnila také předmět tohoto návrhu a dalších směrnic a nařízení, které jsou aplikovány v mnohem širším měřítku než pouze na výrobky přesněji definovaného „chemického“ průmyslu. Ozřejmilo by to rovněž skutečnost, že překlad podstatného jména „chemical“ jako „chemická látka“ v jazycích, které nemají jednoslovný ekvivalent, nepředpokládá existenci (pravděpodobně netoxické?) alternativní „ne-chemické látky“. Doufejme, že by to také mohlo omezit používání dobře míněných, avšak nic neříkajících výroků jako „většina předmětů obsahuje chemické látky“ (1) (co obsahují ty ostatní?) nebo „chemické látky se používají téměř na každém pracovišti“ (2) (co se používá na ostatních pracovištích?). EHSV samozřejmě chápe, že jakékoli používané definice musí být konzistentní ve všech právních předpisech. Je pro něj však nepřijatelné, aby nějaký právní předpis byl důležitější než jiný (jestliže tomu tak je, pak by to měl být právě tento návrh), a určitě je nepřijatelné, aby všechny zainteresované subjekty musely číst všechny související právní předpisy jen proto, aby zjistily, co které slovo znamená nebo naopak neznamená. Význam výše uvedeného roste, neboť překlad do různých jazyků vytváří rozdíly, které neexistovaly v originále, nebo vyhlazuje zásadní odlišnosti. Například slovo „product“ (výrobek) je zde použito v neutrálním slova smyslu jako jakékoli zboží, které lze koupit, používá se na pracovišti nebo jej používají spotřebitelé. Rozhodně nemá být synonymem ke slovu „article“ (předmět), které má v rámci EU a dalších právních předpisů zvláštní význam. Toto je evidentní v angličtině, ale v jiných jazycích už to může být méně jasné. Ať už je situace jakákoli, odlišnosti je třeba zachovávat. Kromě toho je třeba odhalit další jazykové a kulturní nejasnosti a těmto jevům se vyhnout. Např. „substance-free environment“ (prostředí bez látek) by v Evropě možná odkazovalo na vesmír. V USA toto spojení označuje školu, kde není povoleno pít alkohol a kouřit. V bulvárním tisku v mnoha kulturách je člověk, u nějž na rukou či oděvu najdete stopy po chemických látkách („chemicals“), považován za teroristu.

5.11

V každém případě musí být každému, včetně široké veřejnosti, jasné, jaký konkrétní význam mají různé použité termíny vystihnout. Zákaz používání slova „danger“ (nebezpečí) v souvislosti se slovem „warning“ (pozor) je možná zajímavý pro odborníky na označování, ačkoli se tato dvě slova často používají společně v jiných sděleních určených ke snížení rizika. Jestliže „dangerous“ znamená něco jiného než slovo „hazardous“ (obojí překládáno jako nebezpečný), mělo by to být upřesněno ve všech jazycích EU (a jejích obchodních partnerů). Je jistě obtížné je odlišit i v angličtině. Měli bychom se vyhnout používání zkratek jako „m-factor“, které mají význam, pouze pokud místní jazykové překlady slova „multiplikační“ začínají písmenem „m“. (Skutečnost, že v souladu se stávajícími právními předpisy se neustále odkazuje na věty „R“ a „S“, kdy „R“ znamená „risk“ (specifickou rizikovost) a „S“„safety“ (bezpečnost), pouze ukazuje, že právní předpisy byly vypracovány v angličtině a byl brán malý ohled na potřeby uživatelů ostatních jazykových verzí.)

5.12

S ohledem na celkový rozsah tohoto návrhu, a pokud nechceme tento proces utopit v údajích o mnoha milionech látek převážených v malých či dokonce nepatrných množstvích, bylo by užitečné stanovit mezní bod vycházející z prodejů za rok, velikosti nebo váhy balíku nebo známé toxicity. Stejně tak by bylo vhodné přidat k souboru štítků, které jsou v současnosti k dispozici, štítek pro převoz, většinou mezi laboratořemi, malých množství jako vzorků pro výzkum a vývoj, který označí, že „výrobek ještě nebyl testován či klasifikován“ a „je určen pouze pro odborné používání“. (Alternativní nový návrh na vyloučení „látek a směsí pro vědecký výzkum a vývoj“, ale pouze pokud jsou používány za podmínek, které předpokládají, že jsou „karcinogenní, mutagenní v zárodečných buňkách nebo toxické pro reprodukci“ není vhodný a měl by být zrušen. Neexistuje žádný důkaz, který by nasvědčoval tomu, že laboratorní nebezpečí vyžadují přednostní zacházení a že v rozporu s běžným očekáváním jsou pracovníci laboratoří ohroženi z důvodu nedostatku znalostí. Prokáže-li se však, že tomu tak je, lepší cestou bude novelizace právních předpisů EU o správné laboratorní praxi.)

5.13

Mělo by se rovněž zajistit, aby navrhovaný proces klasifikace a označování plně odrážel jako doposud základní nebezpečné vlastnosti jednotlivých látek a přípravků nebo směsí na trhu. Jakékoli rozšíření neformálních nebo neregulovaných hodnocení malých rizik výrobci nebo dodavateli k pokrytí možného nebo očekávaného budoucího využití by mělo být zrušeno jako nekonzistentní jak se stávajícím právem EU, tak s návrhem GHS OSN.

5.14

S ohledem na vymáhání, podávání zpráv a pokuty za porušení předpisů návrh přenáší odpovědnost, docela rozumně, na členské státy spolu s požadavkem, aby ustanovení s ním související byla „účinná, přiměřená a odrazující“ a byla oznámena Komisi do 18 měsíců od vstupu nařízení v platnost. EHSV však upozorňuje na to, že účelem návrhu, stejně jako ve stávající legislativě, je harmonizace kritérií a postupů používaných v jakékoli klasifikaci, nikoli harmonizace výsledků této klasifikace. Pokuty budou tedy pravděpodobně menší, pokud jde o jejich výši, účinek a vymahatelnost, ve srovnání s přáním výrobců plně a řádně chránit pracovníky a spotřebitele, na nichž závisí jejich podnikání. Z tohoto důvodu je proveditelnost celkového návrhu v souvislosti s dalšími právními předpisy jako REACH obtížná.

5.15

Konečně bude také třeba zhodnotit kvalitu údajů získaných z různých jurisdikcí, aby bylo zajištěno, že tyto údaje jsou srovnatelné a vhodné pro stanovení skrytých rizik zcela nových a složených látek, včetně těch, u nichž je „složení neznámé nebo proměnlivé“. Pro tyto účely existují hodnotící systémy, např. Society of Chemical Hazard Communications. V Registru toxických účinků chemických látek jsou k dispozici také údaje pro vzájemné posouzení. Zdá se, že řádný proces pro toto hodnocení (pravděpodobně na úrovni OSN) není úplně definován, ani nejsou určeny zdroje či rozpočty.

9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/57

1.1

EHSV považuje za strategické prohloubit a oživit diskusi o celkové politice kvality EU a nalézt harmonickou symbiózu mezi potřebou předpisů o bezpečnosti potravin, životním prostředí a sociálních otázkách, i v souvislosti s cíli potenciálního označování kvality EU, a předpisy zaměřenými na zhodnocení typických produktů a potravin z různých území Unie založených na vyšších standardech.

1.1.1

V souvislosti s účinností systému zeměpisných označení a označení původu se EHSV domnívá, že by bylo zapotřebí:

EHSV se domnívá, že tyto problémy byly při přezkumu, který vyústil v nařízení (ES) č. 510/2006, zohledněny pouze z části a bude třeba je napravit, neboť by se při rozšíření systému na státy mimo EU mohly ukázat ještě závažnějšími.

1.1.2

V souvislosti s účinností EHSV navrhuje, aby byla stanovena opatření na zaručení dobré pověsti výrobku na trhu, a to na základě posílení organizací pověřených správou zeměpisných označení a přijetí jasně vymezených a věrohodných pravidel podpořených skutečně nezávislými, účinnými a efektivními kontrolami.

1.1.3

EHSV proto doporučuje, aby nutný obsahový soulad pravidel byl při podávání žádosti o registraci zajištěn prostřednictvím stanovených kritérií reprezentativnosti žádající organizace, aby bylo možné zaručit, že budou přiměřeně sladěny i složité a sporné otázky.

1.1.4

V souvislosti s účinností EHSV mimoto zdůrazňuje, že zeměpisná označení musí být stále častěji započítávána mezi základní nástroje rozvoje venkova v členských státech, přičemž musí být jakýmkoli možným způsobem sloučeno přijetí zeměpisných označení a činnosti stanovené v druhém pilíři, se zvláštním zřetelem na nově přistoupivší země a na znevýhodněné oblasti obecně.

1.1.5

Nakonec se EHSV v souvislosti s účinností domnívá, že systém zeměpisných označení – chápaný jako příležitost pro rozvoj venkova – musí být uveden do souladu s rostoucím očekáváním spotřebitelů i ohledně etické, sociální a environmentální stránky. Bude-li tento přístup přeměněn ve strategii partnerství s dalšími oblastmi světa, i díky dobře regulovanému a kontrolovanému otevření vůči dovozu produktů se zeměpisným označením z rozvojových zem, mohl by zvýšit souhlas s označováním původu a podpořit mnohostranná vyjednávání.

1.1.6

V souvislosti se zhodnocením produktů se zeměpisným označení je EHSV toho názoru, že by se měly více podporovat iniciativy propagující známky Společenství s cílem poskytnout více informací obchodníkům a lepší informace spotřebitelům, a to zejména v zemích, kde jsou zeměpisná označení méně rozšířená, aby se docílilo nárůstu zeměpisných označení, jejich jednotnějšího šíření v EU a zvýšení poptávky na trhu.

1.1.7

Pro oblast výzkumu a šíření znalostí souvisejících s dopadem systému na území Unie a na trhy doporučuje EHSV odpovídající a jednotné zveřejňování výsledků praktického výzkumu prováděného různými útvary Komise, a to ve všech členských státech a pro všechny zainteresované subjekty.

1.1.8

EHSV doporučuje zařadit jednání o zeměpisných označeních a označení původu, uskutečňovaná v rámci mezinárodního obchodu, do rámce širší politiky mezinárodní spolupráce. V této oblasti považuje za nezbytné s větším důrazem a přesvědčením opět otevřít mnohostranná jednání (rozšíření článku 23 dohody TRIPS na všechny produkty se zeměpisným označením, mezinárodní rejstřík, technická podpora rozvojovým zemím), zatímco současně úspěšně pokračují i doplňková dvoustranná jednání.

1.2

S konkrétním ohledem na následujících šest témat, jež Komise označila za předmět přezkumu budoucí politiky (viz 2720. zasedání Rady Evropské unie dne 20. března 2006):

1.2.1

Téma č. 1: Určování chráněných zeměpisných označení a chráněných označení původu jako přísad. EHSV považuje za nezbytné stanovit se souhlasem všech zúčastněných stran, které jsou zainteresované v žádající organizaci (konsorcia na ochranu atd.), kritéria a parametry pro obsah přísad se zeměpisným označením, aby bylo možné používat na konečném produktu označení původu a zeměpisné označení.

1.2.2

Téma č. 2: Využívání alternativních nástrojů, jako jsou ochranné známky, pro ochranu zeměpisných označení a označení původu. EHSV se domnívá, že využívání ochranných známek k ochraně zeměpisných označení mimo EU je nepochybně schůdná cesta, ale nemůže být řešením problému mezinárodní ochrany označení, neboť je složitá (vzhledem k počtu států, kterých se potenciálně týká), nákladná (tedy proveditelná pouze pro ty velké obchodní organizace, které mají k dispozici odpovídající finanční prostředky) a ne zcela ochraňující.

1.2.3

Téma č. 3: Rozsah produktů zahrnutých do nařízení, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost soli, bylinným směsím, proutěným výrobkům a koření. EHSV hodnotí kladně vývoj práva Společenství směrem k přijímání žádostí o certifikaci původu i pro produkty, které nejsou z hlediska zhodnocení venkovské kultury určitého území výhradně zemědělské (sůl, bylinné směsi, proutěné výrobky, koření atd.). Zároveň doporučuje, aby byla certifikace původu rozšířena na všechny zemědělské produkty, které doposud nebyly zohledněny.

1.2.4

Téma č. 4: Určování původu surovin. V souvislosti s dobrovolnými meziodvětvovými dohodami uzavíranými mezi všemi zainteresovanými stranami v souladu se stávajícím postupem podávání žádostí o označení doporučuje EHSV v případě CHOP pozorněji hodnotit aspekty související s využíváním surovin, a to i vzhledem k závaznému požadavku, aby všechny tyto suroviny pocházely z uvedeného území.

1.2.5

Téma č. 5: Hlediska používaná pro posouzení druhovosti názvu. I vzhledem k dosavadním sporům EHSV doporučuje stanovit přesnější nástroje, které umožní snazší určení historie a/nebo pověsti označení, jako je například úřad (porota), který by „filtroval“ a/nebo monitoroval potenciální označení původu, která již v různých státech Evropské unie existují, nebo jiná mimosoudní smírčí instance.

1.2.6

Téma č. 6: Návrh symbolů Společenství pro zeměpisná označení a chráněná označení původu. EHSV se domnívá, že sjednocení CHOP a CHZO do jedné známky by mohlo skrývat nebezpečí, že vznikne nepoměr mezi dvěma rovnocennými koncepcemi, které skutečně existují a jsou na určitém území pevně zakotveny. Vzhledem k potřebě účinnější komunikace se spotřebiteli by se však mělo zavést výraznější grafické rozlišení mezi CHOP a CHZO než doposud (například různé barvy), zatímco u ostatních evropských známek (zaručené tradiční speciality a ekologické zemědělství) by toto rozlišení mělo být ještě patrnější (i různé symboly).

1.3

EHSV zejména doufá, že při znovuotevření diskuse o vývoji společné zemědělské politiky kolem roku 2013 bude celková strategie Evropské unie zaměřena na komplexní a vyvážený pohled na všechny výzvy, před nimiž stojí evropské zemědělství a potravinářský průmysl. K nim patří jednak tržní politika, která musí být nadále společná a musí být zaměřená i na předcházení rostoucímu riziku příjmů způsobenému nestálostí stále otevřenějších a globalizovanějších zemědělských trhů, jednak důraznější a účinnější politika rozvoje venkova, dále politika kvality pojatá jako hlavní pilíř budoucnosti celého evropského zemědělství a v neposlední řadě vyvážená a nepřetržitá politika přírodních zdrojů a zdrojů energie.

1.4

EHSV konečně vyzývá členské státy, aby zahájily činnost zaměřenou na co nejlepší využívání evropského systému CHOP a CHZO, a mohly tak lépe podporovat jak zemědělské produkty svého území, tak i evropský model zemědělství.

2.1

V evropské občanské společnosti již dlouhou dobu postupně a neustále roste zájem spotřebitelů o vlastnosti zemědělských produktů a potravin, z něhož vyplývá požadavek kvalitních výrobků. Na tento požadavek reaguje EU vlastní politikou předpisů a politikou zvyšování kvality zemědělských produktů a potravin, do níž jsou zahrnuty jak aspekty bezpečnosti potravin („hygienický balíček“, zpětná zjistitelnost atd.), tak i aspekty rozlišení některých produktů (známky kvality: ekologické zemědělství, zeměpisná označení). A v tomto smyslu je tedy výraz kvalita v tomto stanovisku používán.

2.2

V této souvislosti byly v rámci evropské politiky vypracovány konkrétní právní předpisy o uznávání místních specialit svázaných s místem původu. Jedná se například o místní výrobky, jejichž kvalita či pověst je spojená s určitou výrobní oblastí nebo regionem, nebo o suroviny či výrobní postupy charakteristické pro určitou vymezenou zeměpisnou oblast.

2.3

Ve středomořských evropských zemích sahá ochrana označení spojených s místem původu jakožto způsobu určení potravin až do začátku dvacátého století a byla zavedena nejprve u vína a poté rozšířena na další zemědělské produkty a potraviny.

2.4

V roce 1992 Evropská komise poprvé vydala společný rámec právních předpisů o označování původu zemědělských produktů a potravin platný pro všechny členské státy EU. V této nové legislativě se objevují definice, náležitosti a postupy z platných vnitrostátních právních předpisů, jak vyplývá ze souladu mezi evropským termínem chráněné označení původu a francouzským appellation d'origine contrôlée, španělským denominación de origen či italským denominazione di origine controllata.

2.5

Jedná se o nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin a o nařízení Rady (EHS) č. 2082/92 ze dne 14. července 1992 o osvědčeních o zvláštní povaze zemědělských produktů a potravin. Obě nařízení byla nedávno přeformulována, a to v nařízeních (ES) č. 510/2006 a č. 509/2006 z března 2006.

2.6

Nařízení (ES) č. 510/2006 se týká ochrany označení produktů, jejichž zvláštní charakter je určen zeměpisným původem, tedy chráněného označení původu (CHOP) a chráněného zeměpisného označení (CHZO).

2.6.1

Produkty s označením CHOP mají vlastnosti, které jsou dané pouze přirozeným okolím a schopnostmi výrobců z regionu, z nichž pocházejí. V případě produktů CHOP je proto nezbytné, aby všechny fáze výrobního procesu – produkce surovin, zpracování a příprava – probíhaly v příslušném regionu a aby existovala úzká vazba mezi vlastnostmi produktu a jeho zeměpisným původem. Příkladem produktů CHOP jsou huile d'olive de Nyons, parmigiano reggiano a Shetland Lamb.

2.6.2

Také produkty se značkou CHZO mají zvláštní vlastnosti, které jsou spjaty s určitým regionem, avšak u nich postačí, aby v tomto regionu proběhla pouze jedna fáze výrobního procesu, zatímco například použité suroviny mohou pocházet z regionu jiného. Příkladem produktů CHZO je Clare Island salmon, arancia rossa di Sicilia a Dortmund Bier.

2.7

Nařízení (ES) č. 509/2006 se vztahuje na zaručené tradiční speciality, jejichž logo se používá pro produkty, které mají zvláštní vlastnosti díky použitým přísadám nebo tradičním výrobním metodám, ne však z důvodu zeměpisného původu. Příkladem zaručených tradičních specialit jsou jamón serrano, pivo Kriek či chléb kalakukko.

2.8

Nařízení (ES) č. 509/2006 a č. 510/2006 byla přijata Radou dne 20. března 2006. Na tomto zasedání Rady Komise prohlásila, že v budoucnu provede přezkum politiky zaměřený na účinnost nařízení (ES) č. 510 a jeho budoucí vývoj (3).

2.9

Díky novým právním předpisům o označování kvality se systém značně zjednodušil. Dříve například žadatelé předkládali žádost o registraci u příslušného úřadu své země, který poté, co ji přezkoumal, předal celý spis Evropské komisi a ta znovu provedla podrobný přezkum. Nyní je naopak na členských státech, aby přezkoumaly žádosti, a to v souladu s nařízeními a předpisy stanovenými na evropské úrovni. Úloha Komise je omezena na analýzu hlavních bodů shrnutých v jednotném dokumentu, který je následně zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie. Další novinkou je, že výrobci ze třetích zemí mohou zasílat žádosti o registraci přímo Komisi. Dříve naopak musely žádosti procházet vnitrostátními úřady, které nebyly vždy ochotny nebo připraveny je zkoumat.

2.10

Dne 5. února 2007 uspořádala Komise konferenci o označování kvality potravin, přičemž značně rozšířila spektrum témat k projednání (systémy certifikace, systémy známek) o zásadní otázku zdravotní nezávadnosti potravin, tzn. kvality jakožto systému pro bezpečnost potravin v Evropské unii. Ne náhodou první závěr z konference zní, že všechny (evropské) potraviny, ať již jsou v EU vyrobené nebo do EU dovezené, splňují přísné bezpečnostní a hygienické předpisy při výrobě  (4).

2.10.1

Nehledě na to je však třeba zdůraznit, že Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat, složený ze zástupců Evropské komise a členských států, dospěl dne 20. prosince 2004 k závěru, že zpětná zjistitelnost není u dovážených potravin nezbytně nutná. EHSV s tímto tvrzením nesouhlasí.

2.11

Ve světle výsledků a závěrů z konference z února 2007 se Komise rozhodla vypracovat zelenou knihu o politice kvality evropské zemědělské výroby, která má být zveřejněna v říjnu 2008 a ve které se očekává, že téma zeměpisných označení bude velmi významné. Po zelené knize budou moci následovat legislativní návrhy.

2.12

Komise (přesněji GŘ pro zemědělství a rozvoj venkova) zároveň provádí interní přezkum stávajícího systému ochrany zeměpisných označení, jehož výsledky se očekávají v červenci 2008.

2.13

Na tomto obecném pozadí se pohybuje stanovisko z vlastní iniciativy EHSV, jehož záměrem však není analyzovat rozmanitost a problémy politiky kvality nastíněné v předcházejících odstavcích, nýbrž zaměřit se na aspekty účinnosti a efektivity evropského systému zeměpisných označení a označení původu a na otázku souvisejících vícestranných a dvoustranných obchodních jednání.

2.14

Dosavadní práce a postoj EHSV k předmětnému tématu jsou promítnuty ve stanovisku z vlastní iniciativy o využívání tradičních kvalitních výrobků jako nástroje pro rozvoj v rámci nové SZP (zpravodajka: paní Santiago) (5). Kromě toho EHSV ve stanovisku o budoucnosti SZP (zpravodaj: pan Ribbe) (6) trvá na potřebě zaměřit evropské zemědělství na bezpečnou a vysoce kvalitní výrobu.

3.1.1

Systém zavedený nařízením (EHS) č. 2081/92 se celkově projevil jako účinný. Z funkčního hlediska však EHSV zamýšlí upozornit Komisi na několik problémů, které v průběhu času vyvstaly a které se týkají především následujících tří oblastí:

3.1.2

Systém se celkově jeví účinný. Příslušné produkty náleží prakticky do všech kategorií zboží: produkty z rostlin a zvířat, čerstvé a zpracované, nápoje, produkty rybolovu, koření atd., jak vyplývá z následující tabulky podle údajů aktualizovaných v prosinci 2007, což ukazuje, že celkový počet CHOP a CHZO dosáhl 772 jednotek. Z podrobné analýzy produktů zapsaných například v období 2000–2006 je vidět, že počet CHOP vzrostl o 22 % a CHZO o 40 %, takže celkem v průměru o 29 % v průběhu pouhých 5 let.

PŘÍLOHA I: Zeměpisná označení a označení původu registrovaná GŘ AGRI do 15. prosince 2007 (http://ec.europa.eu/agriculture/qual/en/1bbaa_en.htm)