25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/1

1.1

EHSV se rozhodl znovu otevřít diskusi o potřebě a účelnosti důkladného zvážení úlohy a právní úpravy skupinové žaloby na úrovni Společenství, konkrétně (přinejmenším přednostně) v oblasti spotřebitelského a soutěžního práva.

1.2

EHSV vždy zastával názor, že je třeba na úrovni Společenství definovat skupinovou žalobu, jejímž záměrem je získání účelné nápravy škod v případě narušení kolektivních nebo rozptýlených práv. Taková žaloba by užitečným způsobem doplňovala ochranu, kterou nabízejí způsoby řešení sporů alternativní nebo právní, zejména žaloba na zdržení se jednání, definovaná směrnicí 98/27/ES z 19. května 1998.

1.3

EHSV při několika příležitostech zdůraznil potřebu zásahu na úrovni Společenství v této oblasti, vzhledem k tomu, že taková úprava:

1.4

Skutečnost, že některé členské státy přijaly v posledních letech různé právní systémy zastupování kolektivních zájmů spotřebitelů, a některé dosud nikoliv, vytváří nerovnosti v přístupu ke spravedlnosti a škodí realizaci vnitřního trhu. Pro EHSV je tato situace politováníhodná tím spíše, že spokojenost a důvěra občanů je jedním z uváděných cílů dokončení vnitřního trhu v 21. století. EHSV hodlá pozorně sledovat důsledky jakéhokoli plánovaného opatření pro konkurenceschopnost evropských podniků a pro dopady, které by v konečném důsledku měly nepřiměřené náklady na pracující a spotřebitele.

1.5

EHSV tedy nabízí své přispění k této úvaze v podobě konkrétních návrhů právní úpravy takové skupinové žaloby; bere přitom v úvahu národní systémy uplatňované v evropských zemích i zkušenosti dalších zemí s takovými žalobami. Zohledňuje přitom zejména zásady vyslovené v doporučení Rady ministrů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) C(2007)74 o urovnávání spotřebitelských sporů a náhradě škod ze dne 12. července 2007.

1.6

Při definování parametrů navrhovaných pro legislativní iniciativu na úrovni Společenství bral EHSV v úvahu společnou právní tradici evropských právních institucí a společné základní zásady občanského řízení v členských státech a odmítl tedy hlediska „class action“ z americké oblasti, neslučitelná s těmito tradicemi a zásadami. EHSV považuje za zvláště negativní jakékoli rozvíjení metod, v rámci nichž získávají třetí investoři či obhájci inspirovaní americkými „class actions“ značnou část částek obdržených jako odškodnění či jako sankce v žalobách podaných v zájmu spotřebitelů.

1.7

S ohledem na cíle a účel takového nástroje EHSV analyzoval hlavní možné cesty v oblasti právní úpravy (výhody a nevýhody režimů opt-in, opt-out a jejich kombinace), úlohu soudce, náhradu škod, opravné prostředky a financování.

1.8

Právní základ takové iniciativy i použitý právní nástroj byly dalšími významnými otázkami, z jejichž analýzy tyto návrhy vycházejí.

1.9

EHSV dále připomíná, že úvaha o zavedení mechanismu skupinové žaloby není v žádném rozporu, ba naopak je v souladu s rozvojem alternativních způsobů řešení sporů. EHSV jako jeden z prvních orgánů vyjádřil stanovisko, že je třeba vytvořit účinné nástroje umožňující spotřebitelům uplatňování jejich individuálních i kolektivních práv, aniž by se museli obracet na soud. V této souvislosti se EHSV vyslovuje pro lepší uzpůsobení systému ombudsmana a souvisejících systémů ve spotřebních odvětvích, zvláště tam, kde je nejvíce rozvinutý přeshraniční obchod či se má nejvíce rozvíjet.

1.10

Kolektivní způsoby řešení sporů postižených spotřebitelů ve skutečnosti mohou sahat od jednotlivých dobrovolných a konsensuálních akcí až po kolektivní způsoby řešení sporů právní cestou. Každá z úrovní řešení sporů musí fungovat optimálně a dbát na usnadnění nápravy vzniklých škod na úrovni, která je nejpřístupnější obětem.

1.11

EHSV vítá Komisí vyjádřený záměr pokračovat ve studiích k tomuto tématu. Zdůrazňuje však, že je zároveň nutná skutečná politická vůle vedoucí k odpovídajícím legislativním iniciativám.

1.12

EHSV vyjadřuje přání zástupců organizované občanské společnosti, když se obrací také k Evropskému parlamentu, Radě a členským státům s požadavkem, aby tuto úvahu provázelo současné zohlednění zájmů různých stran a aby byly dodrženy zásady proporcionality a subsidiarity, a byla následována politickými rozhodnutími nezbytnými k tomu, aby byla co nejdřív přijata iniciativa v tomto směru.

2.1

Záměrem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je podpořit důkladné zvážení úlohy a právní úpravy skupinové žaloby (1) na úrovni Společenství, konkrétně (přinejmenším v první fázi (2)) v oblasti spotřebitelského a soutěžního práva. Jeho konečným cílem je podnítit občanskou společnost a odpovědné instituce Evropské unie k prozkoumání potřebnosti a účinků takové iniciativy, k úvaze o definování její právní povahy a okolnostech a podmínkách jejího provádění v rámci evropského právního prostoru.

2.2

Použitá metodologie je proto založena na předběžné analýze potřeb v rámci jednotného trhu a slučitelnosti této iniciativy s právem Společenství. Dále se zkoumá její schopnost řešení přeshraničních konfliktů účinným a rychlým způsobem, zejména v oblasti hospodářských zájmů spotřebitelů.

3.1

Přibývání „hromadných“ obchodních transakcí, k nimž dochází v důsledku sériové výroby od druhé poloviny minulého století, způsobilo rozsáhlé změny ve způsobech uzavírání smluv a dosahování dohod v oblasti prodeje a poskytování služeb.

S nástupem informační společnosti a možnostmi, které přináší dálkový prodej a elektronický obchod, získává spotřebitel nové výhody, může se však setkat s novými formami nátlaku a být vystaven novým rizikům při uzavírání smluv.

3.2

Veřejné zakázky, rámcové smlouvy, agresivní formy reklamy a marketingu, nedostatečné informování před uzavřením smlouvy, všeobecně rozšířené nepoctivé obchodní praktiky a potlačování konkurence – v těchto podmínkách mohou být poškozeny početné skupiny spotřebitelů, jejichž totožnost je většinou neznámá a může být obtížně zjistitelná.

3.3

Ne vždy mají stejnorodé individuální zájmy, kolektivní zájmy skupin a rozptýlené zájmy veřejnosti v právních systémech tradičního procesního práva, vycházejících z římského práva, vhodné formy právního postupu, které by byly jednoduché, rychlé, účinné a nezatížené vysokými náklady. (3)

3.4

Právní systémy téměř v celém světě, a zvláště ve členských státech EU, nabízejí formy právní ochrany kolektivních nebo rozptýlených zájmů.

3.4.1

Tyto systémy jsou však značně odlišné a poskytují výrazně rozdílnou ochranu těchto práv. Tyto rozdíly vedou k narušení fungování vnitřního trhu.

3.5

Nedostatečná harmonizace na úrovni Společenství způsobila, že národní právní systémy se v nedávné minulosti rozvíjely velmi rozdílnými směry. Tyto rozdílnosti nejsou zapříčiněny odlišnými základními principy, ale spíše rozdílnými právními procesními tradicemi. Tabulky uvedené v příloze osvětlují nejvýznamnější rozdíly na národní úrovni. (4)

3.6

Na nevhodnost této situace upozornily velmi brzy především organizace zastupující zájmy spotřebitelů; na nerovnost evropských občanů z hlediska přístupu k právu a spravedlnosti poukázali také četní právníci a profesoři práva Společenství. (5)

3.7

V institucích Společenství bylo teprve v roce 1985 v návaznosti na seminář v Gentu roku 1982 pod záštitou Komise publikováno memorandum Přístup ke spravedlnosti pro spotřebitele  (6), dokument, ve kterém se Komise mimo jiné poprvé zamýšlí nad systémy právní obrany kolektivních zájmů.

3.8

Teprve v doplňkovém sdělení ze 7. května 1987 však Komise na základě usnesení Evropského parlamentu z 13. března 1987 (7) oznámila svůj záměr předložit rámcovou směrnici zavádějící obecné právo sdružení na právní obranu jejich kolektivních zájmů a vyzvala Radu, aby uznala prvořadou úlohu organizací spotřebitelů, jak ve funkci prostředníků, tak přímých činitelů v oblasti přístupu spotřebitelů ke spravedlnosti.

3.9

Také Rada zdůraznila ve svém usnesení z 25. června 1987 výlučně věnovaném přístupu spotřebitelů ke spravedlnosti významnou úlohu, která je svěřena organizacím spotřebitelů a vyzvala Komisi ke zvážení, zda by v této oblasti byla vhodná iniciativa na úrovni Společenství (8).

3.10

Konečně roku 1989, v rámci přípravy svých Budoucích priorit pro uplatnění politiky ochrany spotřebitelů, Komise ve svém tříletém programu (9) (1990–1992) vyhodnotila, že přístup ke spravedlnosti a možnost nápravy škod jsou ve značném počtu členských států na spíše průměrné úrovni z hlediska nákladnosti, složitosti a délky termínů a že existují problémy spojené s přeshraničními vyrovnáními. Komise oznámila, že realizuje studii o nutných opatřeních, kde se zvláštní pozornost zaměřila na možnost skupinových žalob o náhrady škod způsobených spotřebitelům. (10)

3.11

Teprve v roce 1993 však Komise obnovila veřejnou diskusi o této otázce zveřejněním významného dokumentu Zelená kniha o přístupu spotřebitelů k právní ochraně a o urovnávaní spotřebitelských sporů v rámci jednotného trhu  (11).

Při této příležitosti byla vlastně poprvé důkladně prozkoumána z hlediska Společenství otázka zavedení jednotného režimu žalob na zdržení se jednání, který je často považován za základ pro skutečnou kolektivní žalobu na ochranu zájmů spotřebitelů (12).

3.12

Evropským parlamentem bylo přijato usnesení z 22. dubna 1994 (13), ve kterém Parlament dospěl k závěru, že by bylo užitečné přistoupit k určité harmonizaci procedurálních pravidel v členských státech, a zvažoval možnost zavést pro spory do určitých částek proceduru Společenství, která by umožňovala rychlé rozhodnutí v přeshraničních sporech. Dále se Parlament vyslovil pro to, aby byly do určité míry harmonizovány podmínky pro podávání žalob na zdržení se jednání proti nečestným obchodním praktikám.

3.13

Obdobně se EHSV ve svém stanovisku jednomyslně přijatém na plenárním zasedání 1. července 1994 (14) mezi jiným odvolal na zásadu obecného uznání možnosti právních kroků ze strany sdružení spotřebitelů, s ohledem na jejich zastupování kolektivních a rozptýlených zájmů, k libovolné právní či neprávní instanci ve všech členských státech bez ohledu na státní příslušnost stran, původ sdružení samotných nebo místo sporu a výslovně vyzval Komisi k zavedení jednotné procedury v oblasti kolektivních žalob a žalob ve společném zastoupení, nejen v žalobách o zanechání jednání v nečestných praktikách, ale i v oblasti žalob o náhradu škody. (15)

3.14

Evropská komisařka Emma Bonino při formulaci svých priorit položila důraz na zavedení procedury Společenství umožňující rychlé rozhodování přeshraničních sporů a harmonizaci podmínek pro podávání žalob na zdržení se jednání proti nečestným obchodním praktikám společně se vzájemným uznáním oprávněnosti sdružení spotřebitelů podávat žaloby (16).

3.15

Dále byl 25. ledna 1996 zveřejněn návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů (17).

Touto směrnicí Komise navázala na doporučení Sutherlandovy zprávy a odpověděla tak na široce podporované návrhy uvedené v zelené knize (18)  (19).

3.16

Tato směrnice nesporně revolučním způsobem změnila právo Společenství, protože poprvé a obecným způsobem Společenství přijalo právní normu v oblasti vztahující se k občanskému právu procesnímu. (20)

Návrh na rozšíření oblasti působnosti na náhradu škod nicméně nebyl přijat.

3.17

Souběžně Komise vypracovala Akční plán o přístupu spotřebitelů k právní ochraně a o urovnávaní spotřebitelských sporů v rámci jednotného trhu zveřejněný 14. února 1996, ve kterém jednak popsala a charakterizovala podstatu spotřebitelských sporů a vyhodnotila různá řešení používaná v členských státech, jednak oznámila některé plánované iniciativy. Jedna z těchto iniciativ spočívala v zahájení úvahy o možnosti, že by spotřebitelé poškození stejným obchodním subjektem mohli pověřit organizaci spotřebitelů, aby jejich nároky seskupila ex ante, takže by bylo možné spojit jednotlivé stejnorodé kauzy a předložit je společně a současně stejné právní instanci. (21)

3.18

Evropský parlament se k této věci vyjádřil v usnesení ze 14. listopadu 1996 a vzhledem k tomu, že přístup ke spravedlnosti je zároveň základním lidským právem i nezbytnou podmínkou zaručení právní jistoty, jak národní, tak Společenství, uznal význam mimosoudních postupů řešení spotřebitelských sporů, ale upozornil i na nutnost zaručit spotřebitelům možnost uchýlit se po bezvýsledném vyčerpání všech postupů mimosoudního řešení sporu k běžným právním prostředkům s ohledem na zásadu účinnosti a právní jistoty. Proto vyzval Parlament Komisi, aby vypracovala další návrhy na zlepšení přístupu evropských občanů – nerezidentů k národním právním procedurám a pobídl členské státy, aby upřednostnily kroky sdružení spotřebitelů (...) jako mandatářů osob oprávněných k podání žalob o vymáhání nároků a přiznaly těmto sdružením aktivní legitimitu k podávání žalob v kolektivním zájmu, které by čelily některým nečestným obchodním praktikám.  (22)

3.19

Zdá se, že po uvedeném období zůstala tato otázka mimo zájem Evropské komise. (23)

Naproti tomu EHSV se touto otázkou několikrát zabýval z hlediska doložení potřebnosti nástroje občanského procesního práva na úrovni Společenství, který by umožnil právní obhajobu rozptýlených, kolektivních nebo stejnorodých individuálních zájmů. (24)

3.20

Teprve nedávno Komise otázku znovu otevřela v zelené knize Žaloby o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES  (25) formulacemi, které je vhodné připomenout:

„Z praktických důvodů je velmi nepravděpodobné, ne-li nemožné, aby spotřebitelé a odběratelé, jimž byla způsobena pouze malá škoda, podávali žaloby o náhradu škody způsobené porušením antimonopolního práva. Je proto třeba zvážit, jak by jejich zájmy mohly být lépe chráněny prostřednictvím hromadných žalob. Kromě zvláštní ochrany zájmů spotřebitelů poslouží hromadné žaloby ke sloučení řady menších žalob do jediné, což přinese úsporu času i peněz.“

3.21

EHSV ve svém stanovisku z 26. října 2006 vyslovil podporu této iniciativě Komise a potvrdil potřebu skupinových žalob o náhradu škod, vzhledem k tomu, že „slouží jako dokonalý příklad některých hlavních cílů: i) účinná náhrada za škodu, usnadněné podání žalob o náhradu škody ze strany organizací jménem poškozených spotřebitelů a tím větší možnost získání skutečného přístupu ke spravedlnosti; ii) předcházení a zabraňování chování, které porušuje antimonopolní pravidla, vzhledem k většímu sociálnímu dopadu tohoto typu žalob.“  (26)

3.22

Komise si vyžádala od Centra studií spotřebitelského práva při Katolické universitě v Lovani významnou studii o alternativních prostředcích řešení sporů, která byla v nedávné době publikována. Nezanedbatelná část této čtyřsetstránkové studie se věnuje popisu 28 národních systémů kolektivních právních prostředků pro obranu spotřebitelů; popisuje systémy 25 členských států, USA, Kanady a Austrálie. (27)

3.23

Nová evropská komisařka pro ochranu spotřebitele Meglena KUNEVA prohlásila při několika příležitostech, že toto téma je jednou z priorit jejího funkčního období. Téma je dále pojednáno v nedávném sdělení Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013  (28). Toto téma znovu potvrdila komisařka Neelie KROES i komisařka Meglena KUNEVA během nedávné konference uspořádané v Lisabonu z podnětu portugalského předsednictví. (29)

3.24

Rada ministrů OECD rovněž přijala doporučení o urovnávání spotřebitelských sporů a náhradě škod (C(2007) ze dne 12. července 2007). Uznává, že většina systémů pro urovnávání sporů a náhradu škod existujících v členských státech byla vytvořena s úmyslem řešit záležitosti na vnitrostátní úrovni a nebývají vždy přizpůsobeny pro odškodňování spotřebitelů pocházejících z jiného členského státu.

4.1

Mají-li být respektovány zájmy spotřebitelů v členských státech i na úrovni Evropské unie, musí být v právní rovině nejen uznána jejich hmotná práva, ale musí se jim dostat i odpovídajících procesních postupů, aby byla tato práva naplněna.

Je třeba také konstatovat, že znásobení objemu přeshraniční obchodní výměny vyvolalo rozvoj spotřebitelských sporů na evropské úrovni.

V četných případech se ukázalo, že individuální rozhodování sporů není dostatečné. Jeho náklady a pomalost omezují podstatnou měrou naplnění práv spotřebitelů, zejména pokud se jedná o velké množství (tisíce nebo dokonce milióny) spotřebitelů poškozených stejným jednáním a výše individuální újmy je poměrně nízká. Postupný vývoj „evropské společnosti“ vyvolává také otázku stanovení příslušného právního řádu; bylo by vhodné, aby evropští občané mohli uplatňovat svá práva jednotným způsobem. V současné době nelze odškodnit následky zneužívajícího jednání, ke kterému dochází ze stejných okolností a které působí identickou škodu v různých členských státech, pokud se nejedná o vzácné případy členských států disponujících systémem skupinové žaloby.

4.2

Ústavy všech členských států a Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod zaručují právo na spravedlivý proces. Toto právo obsahuje zejména právo obracet se užitečným a efektivním způsobem na soud.

4.3

V současné době právní systémy ne vždy umožňují, aby občané poškození určitými praktikami mohli konkrétním a efektivním způsobem předložit věc soudu.

Některé členské státy během několika desetiletí přišly se dvěma typy odpovědi na tento problém.

Nejprve přiznaly kolektivním zájmům spotřebitelů právo ochrany právními kroky před správními orgány nebo soudy a tribunály. Další přiměřená odpověď spočívala v uznání právního postupu, který seskupuje jednotlivá podání žaloby. Takové žaloby jsou založeny především na hospodárnosti procedury, která shromáždí jednotlivá podání žalob a sloučí je do jednoho a jedinečného právního postupu.

4.4

Vytvoření evropské skupinové žaloby by umožnilo přístup ke spravedlnosti všem spotřebitelům bez ohledu na státní příslušnost, finanční situaci a výši individuální újmy. Rovněž by přinesla výhody obchodním subjektům v podobě hospodárnosti procesu, kterou by umožňovala. Náklady na takové řízení by byly nižší, než je tomu v případě mnoha jednotlivých žalob. Výhodou tohoto řízení by byla také právní jistota, protože by se v jednom rozhodnutí soustředilo řešení nesčetných obdobných žalob. (30) Vyloučila by rovněž rozpory v právních názorech soudů evropských států, které by měly řešit obdobné spory.

Tento systém, společný pro všechny evropské země, by tedy nejen umožnil lepší ochranu spotřebitelů, ale posílil by také důvěru obchodních subjektů a tím i obchodní výměnu v Evropské unii.

4.5

Takto definovaná žaloba by měla kladný účinek na oblast mezinárodního práva soukromého vzhledem k interpretačním a aplikačním obtížím u legislativy pro rozhodování smluvních a mimosmluvních sporů (Řím I a Řím II). Umožnila by také přesnější definování pravidel soudní příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních (nařízení 44/2001). (31)

4.6

Došlo by tak k posílení spotřebitelského práva širším zavedením opravných prostředků umožňujících spravedlivou náhradu ve prospěch spotřebitelů a účinnou ochranu „slabé strany“, což je základní zásadou práva Společenství. Bylo by tomu tak zejména v případě nedávné směrnice o nekalých obchodních praktikách. Tyto praktiky bývají často uplatňovány současně v několika členských státech a poškozují velký počet spotřebitelů, aniž by tito měli možnost požadovat společně náhradu. Skupinová žaloba je nezbytným procedurálním doplňkem pro účinné provádění této směrnice.

Došlo by ke zvýšení účinnosti všech dosavadních směrnic v oblasti ochrany spotřebitelů provedených členskými státy tím, že by byla uznána skupinová žaloba v oblastech, které pokrývají.

Bylo by vhodné, kdyby bylo možné tato ustanovení využít také ve prospěch malých a středních podniků, které se ocitnou v podobné situaci.

4.7

Zavedení skupinové právní procedury na úrovni Společenství jako posledního kroku ve snaze o vyřešení sporu samozřejmě není žádnou újmou pro systémy mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Tyto systémy mají bezvýhradnou podporu Evropského hospodářského a sociálního výboru. Možnosti jejich využití je třeba ještě prohloubit a rozvinout.

5.1

Ke správnému vymezení předmětu návrhu je třeba se dohodnout na typu žaloby, o který se jedná.

Syntéza systémů přijatých členskými státy ukazuje, že označení a obsah různých typů žalob se velmi liší. Je tudíž nutné rozlišovat mezi zástupnými žalobami, žalobami v kolektivním zájmu a skupinovými žalobami.

5.2

Zástupné žaloby mohou podávat pouze sdružení spotřebitelů nebo správní jednotky (např. veřejný ochránce práv) a jsou to žaloby na zanechání jednání, jež je v rozporu s právy spotřebitelů, případně v některých zemích na zrušení zneužívajících nebo nečestných ustanovení v spotřebitelských smlouvách.

5.3

Žaloby v kolektivním zájmu poskytují sdružením spotřebitelů možnost podat žalobu právní instanci či nikoliv, je-li kolektivní, obecný zájem spotřebitelů poškozen narušením přesného ustanovení hmotného práva nebo obecné normy jednání. Kolektivní zájem není součtem jednotlivých zájmů spotřebitelů a blíží se zájmu obecnému.

5.4

Skupinová žaloba je žaloba, která umožňuje velkému množství osob dosáhnout uznání jejich práv a domoci se náhrady. Technicky tedy představuje kolektivní procedurální uplatnění individuálních práv.

5.5

Skupinová žaloba není vyhrazena pouze pro oblast ochrany spotřebitelů a hospodářské soutěže.

V tomto stanovisku se však vztahuje jen na hmotné oblasti, jak je uznává právo Společenství.

5.6

Pro toto stanovisko se tedy navrhuje používání termínu „skupinová žaloba“. (32)

6.1

Právní základ politiky obrany spotřebitelů je obsažen v hlavě XIV Smlouvy, nazvané Ochrana spotřebitele.

Článek 153 představuje zjevně významný podnět pro reflexi.

6.2

Ačkoli se spotřebitelské právo v zásadě rozvíjelo na základě, který představuje článek 95 Smlouvy, představuje politika ochrany spotřebitele v této podobě jednoznačně opatření zaměřené na podporu hospodářských zájmů spotřebitelů.

6.3

Je nesporné, že skupinová žaloba zajistí vysokou úroveň ochrany a umožní sdružením spotřebitelů organizovat se k ochraně zájmů spotřebitelů, tedy zajištění spravedlivé náhrady v případě narušení práv, která jim přiznává veškeré právo Společenství, včetně práva hospodářské soutěže.

6.4

Skupinová žaloba na úrovni Společenství rovněž přispěje k lepšímu fungování vnitřního trhu z pohledu spotřebitelů, tak jak to požaduje „revize vnitřního trhu“. Spotřebitelé budou mít vyšší důvěru potřebnou k rozvíjení přeshraničního obchodu. (33)

6.5

Je též možné podpořit myšlenku, že vzhledem k tomu, že se jedná o čistě právní nástroj, mohly by být jako vhodný právní základ použity články 65 a 67. Je to právě tento právní základ, na základě kterého Komise od roku 1996 navrhla a Rada i Parlament přijaly celou řadu právních nástrojů v oblasti občanského práva procesního na úrovni Společenství. (34)

Toto řešení by mohlo být použito, pokud by tato skupinová žaloba mohla být využita jak pro spory přeshraniční, tak vnitrostátní, nebo v oblastech jiných, než je právo spotřebitelské.

6.6

V každém případě bude skupinová žaloba muset respektovat zásady subsidiarity a proporcionality a nikdy nesmí zacházet dále, než je nutné k dosažení záměrů Smlouvy v tom smyslu, že tyto záměry nemohou v dostatečné míře uskutečnit členské státy a jsou tedy snáze uskutečnitelné na úrovni Společenství.

6.7

Bude se rovněž muset řídit zásadami a mechanismy uvedenými v doporučení Rady ministrů OECD (Doporučení C(2007) 74 ze dne 12. července 2007), které jsou určeny všem členským státům i přes jejich odlišné právní prostředí.

7.1.1.1

Zástupnou žalobu mohou podávat pouze určité subjekty se zvláštním oprávněním (sdružení spotřebitelů, veřejný ochránce práv). Spotřebitelé obecně nemohou získat náhrady individuální újmy.

7.1.1.2

Hlavním cílem tohoto právního postupu je zanechání jednání, které je v rozporu s právy spotřebitelů, případně v některých zemích také zrušení zneužívajících nebo nečestných ustanovení ve spotřebitelských smlouvách, kdy soud nemůže uložit žádnou náhradu.

7.1.1.3

Některé země tyto mechanismy nastavily tak, aby umožňovaly odškodnění spotřebitelů. Tato náhrada však není vyplacena jednotlivým spotřebitelům, ale zůstane v držení zastupujících subjektů nebo je převedena státu k sociálnímu využití.

7.1.1.4

Tento mechanismus tedy ve skutečnosti neodpovídá opravdové skupinové žalobě, kde jsou všichni spotřebitelé odškodněni v jediném procesu.

7.1.2.1

Zavedení evropské skupinové žaloby neznamená přenesení class action ze Spojených států do Evropy. Americký právní systém se velmi liší od právních systémů členských států. Slabiny class action, které jsou uváděny jako zdroj úchylek, jsou tomuto právnímu systému vlastní a v Evropě by se nemohly projevit.

7.1.2.2

Ve Spojených státech vynášejí soudní rozhodnutí občanské poroty a volení soudci. Toto zvláštní složení, lišící se od uspořádání ve většině členských států (s profesionálními soudci), velmi často vede určité státní soudy k připuštění fantaskních žalob a vynášení rozsudků příliš příznivých pro žalující stranu, což vede spotřebitele k uplatňování nároků před určitými soudy spíše než před jinými, známými menší vstřícností (forum shopping).

7.1.2.3

Naproti tomu evropská skupinová žaloba by byla pro forum shopping překážkou, protože by ve všech členských státech byl zaveden jediný typ procedury, takže bez ohledu na právní systém nebo členský stát zvolený žalující stranou by projednání žaloby a rozhodnutí soudu mělo stejný charakter.

7.1.2.4

Náhrady škod mohou být doplněny o náhrady sankční povahy. Tyto náhrady, které stanoví poroty a volení soudci, dosahují často astronomických částek. Náhrady škod sankční povahy ve většině evropských států neexistují.

7.1.2.5

Advokáti jsou odměňováni rozšířeným systémem contingency fees. Je to jedna z forem pactu quota litis, kde advokáti, kteří sami mohou být zároveň žalobci, se podílejí na výnosu žaloby. Tento systém je ve většině členských států Evropské unie zakázán zákonem nebo etickým advokátním kodexem.

7.2.1.1

Systém nazývaný opt-in předpokládá, že daná osoba projeví vůli zúčastnit se procesu. Dotčené osoby si tedy musí být navzájem známy a musí se výslovně připojit k žalobě před vynesením rozsudku.

Paralelně s mechanismem opt-in se rovněž vyvinuly mechanismy nazývané test cases nebo založené na prvním vyneseném rozsudku. Tyto procedury se blíží skupinovým žalobám založeným na opt-in, jelikož i zde se musejí dotčené osoby vyslovit pro účast v procesu a podat individuální žalobu. Zvláštnost tohoto mechanismu však spočívá v tom, že soudce vybere jednu z individuálních žalob a rozhodne pouze v této věci. Rozsudek vynesený v testovacím procesu pak platí pro všechny individuální žaloby registrovaná soudem.

7.2.1.2.1

Každý člen skupiny musí vyjádřit vůli připojit se k procesu, a to obecně zápisem do registru. Je zde tedy výslovný projev vůle, který odpovídá zásadě svobodného předložení věci soudu. Žalující strana jedná pouze jménem osob, které jí k tomu daly svůj formální souhlas.

7.2.1.2.2

Způsob „opt-in“ umožňuje určit ex ante předvídatelný rozsah odškodnění, o něž se jedná. To je důležité jak pro žalované, na něž obecně přímo směřuje žádost o odškodnění, tak pro možnost uzavřít pojištění, jež by pokrylo část předpokládaných škod. Na oprávněné žádosti o odškodnění by tak byly vyhrazeny náležité finanční prostředky.

7.2.1.2.3

Při projednávání testového procesu je soudci předložen jediný individuální spis, aby problém vyhodnotil. To znamená úsporu času a vyšší účinnost soudce, protože při posouzení zodpovědnosti obchodního subjektu vychází z této jediné kauzy.

7.2.1.3.1

Tyto mechanismy se obtížně řídí a jsou nákladné, protože dotčené osoby musí vyjádřit vůli připojit se k procesu a vytvořit individuální spis. Řízení těchto spisů se při vyšších počtech dotčených osob stává komplexní činností.

7.2.1.3.2

Tím dochází k velmi dlouhým procesním lhůtám, protože soud musí organizovat a spravovat všechny tyto individuální spisy. V případě hromadných sporů, které jsou většinou důvodem podání skupinové žaloby, jsou individuální újmy poměrně stejnorodé a často nevyžadují individuální přezkoumání.

7.2.1.3.3

V mechanismu test case soudce ne vždy stanovuje částku odškodnění a někdy zde odkáže na individuální procesy. To vyvolává nesnáze v řízení a prodlužuje procesní lhůty.

7.2.1.3.4

Studie skupinových žalob podle zásad opt-in nebo test case provedená v zemích, kde se tento mechanismus používá, dále ukázala, že značná část spotřebitelů nepodá žalobu k soudu, protože informace o existenci procesu nebyly dostatečné. Dotčené osoby se také z velké části odmítají obrátit na soud, protože jim v tom brání překážky hmotné, finanční a psychologické, které soudní projednávání provázejí (nároky na čas, peníze, mimořádná složitost).

7.2.1.3.5

Dochází tedy k významnému snížení počtu osob, které se skutečně procesu zúčastní, oproti počtu osob, kterých by se mohl týkat. Odškodnění spotřebitelů tedy není úplné. Zisk, o který se mohl obchodní subjekt nezákonným jednáním obohatit, mu může zůstat z velké části zachován. Není dosaženo odrazujícího účinku procesu.

7.2.1.3.6

Tyto mechanismy představují také problém z hlediska relativního účinku souzené věci. Rozhodnutí soudu o skupinové žalobě je platné pouze pro osoby, které se k žalobě připojily. Spotřebitelé, kteří se pro to nevyslovili, mají tedy plné právo vznášet individuální žaloby, které mohou vyústit v rozhodnutí, jež budou v rozporu s rozsudkem vyneseným ke skupinové žalobě.

7.2.2.1

Tradiční skupinová žaloba je založena na systému opt-out, jenž implicitně zahrnuje všechny osoby, které byly jednáním poškozeny, s výjimkou těch, které výslovně projevily vůli nezúčastnit se procesu.

Některé evropské státy se inspirovaly tímto mechanismem k vypracování vlastní procedury podávání skupinových žalob.

7.2.2.2.1

Zkoumání národních systémů využívajících princip opt-out ukazuje, že tato procedura je účinnější a její řízení je jednodušší, než je tomu u ostatních mechanismů přijatých určitými členskými státy.

7.2.2.2.2

Zaručuje skutečný přístup dotčených osob ke spravedlnosti a tím i spravedlivé a účinné odškodnění všech spotřebitelů poškozených určitými praktikami.

7.2.2.2.3

Vylučuje obtíže při řízení jak na straně žalující, tak na straně soudu (členové skupiny se seznámí až po rozhodnutí soudu, nikoliv předem).

7.2.2.2.4

Má také odrazující účinek na stranu odpovědnou za škody, která je nucena odškodnit všechny osoby, které byly nezákonným jednáním poškozeny, a případně vrátit zisk, který mohl vzniknout.

7.2.2.2.5

Je rovněž třeba si uvědomit výhody, které má tento typ procedury pro obchodní subjekt. Skupinová žaloba umožňuje úspory lidských a finančních zdrojů a vyšší účinnost obhajoby obchodního subjektu. Místo aby současně vedl množství obdobných sporů před množstvím různých soudů, připraví si prostředky obhajoby pro řízení před jediným soudem.

7.2.2.3.1

Tento mechanismus je možné hodnotit jako neslučitelný s ústavními principy některých zemí a Evropskou úmluvou o lidských právech, především s principem svobody předložit věc soudu, protože osoby se automaticky stávají členy skupiny, aniž by přitom projevily výslovný souhlas s žalobou. Pokud se z procesu nevyloučí, mohou být vázány rozhodnutím soudu.

Je však možné zcela zachovat tuto individuální svobodu tím, že se dotčeným osobám předá osobní informace, což umožní předpokládat, že osoby, které se po jejím obdržení nevyloučily, poskytly k žalobě tiché zplnomocnění. Další možností je poskytnout členům skupiny možnost vyloučit se z procesu ve kterémkoliv okamžiku jeho průběhu, ba i po vynesení rozsudku, a umožnit jim v případě nepříznivého rozhodnutí soudu podat individuální žaloby.

7.2.2.3.2

Byla by zasažena také další práva, práva obhajoby jako zásada sporného řízení a zásada rovnosti zbraní. Obchodní subjekt musí mít možnost použít prostředky individuální obhajoby proti jednotlivému poškozenému členu skupiny. Tento princip se pojí se zásadou „spravedlivého procesu“ v článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech. V systému opt-out v podstatě nemusí být všechny dotčené osoby jmenovitě určeny a nemusí být známy obchodnímu subjektu. Obchodní subjekt by se tak mohl ocitnout v situaci, kdy by nemohl uplatnit prostředky individuální obhajoby.

V rámci skupinové žaloby jsou však nutně stejnorodé individuální situace, za což ručí soudce.Spory v oblasti spotřeby a hospodářské soutěže především vycházejí ze smluv a situace dotčených osob jsou tedy téměř identické. Causa petendi je jedna a táž. Je tedy obtížně představitelné, že by obchodní subjekt mohl vůči jednomu ze spotřebitelů použít nějaký zvláštní způsob obhajoby.

Soudce může po celou dobu procesu disponovat možností odmítnout žalobu, v níž by zjistil vysokou nestejnorodost faktické nebo právní situace.

Konečně ve fázi odškodnění má soudce možnost vytvořit podskupiny, aby přizpůsobil především výši odškodnění jednotlivým případům a tedy případným snížením odpovědnosti.

7.2.3.1

Úprava zvolená nedávno Dánskem a Norskem umožňuje systém opt-in i opt-out. Soudce se může rozhodnout o přijetí systému opt-out, pokud se jedná o spory o drobné částky, žaloby jsou podobné a je obtížné celou proceduru provádět na základě opt-in. V oblasti spotřebitelského práva jsou časté spory, ve kterých spotřebitelé nemají účinné individuální prostředky dosažení práva, protože věc se týká velkého množství jednotlivců a sporné částky nejsou vysoké. Procedura založená na opt-out umožňuje vzít v úvahu všechny dotčené osoby a uložit sankci, která dosahuje výšky případného nezákonného zisku. Pro spory, kde jsou jednotlivé újmy vyšší, se používá systém opt-in, což znamená, že každý spotřebitel se musí přihlásit, chce-li se stát účastníkem řízení.

7.3.1

V tomto zvláštním typu procesu, kde jednou stranou jsou četní poškození, se stávají pravomoci svěřené soudci závažnou otázkou.

7.3.2

Ve většině mechanismů opt-out je totiž první fází procesu přezkoumání přípustnosti žaloby soudcem. V test case má stejnou funkci přezkoumání individuálního spisu.

7.3.2.1

Zkoumání přípustnosti žaloby je etapou, která umožňuje na samém počátku zastavit zpracování všech žalob, které očividně nemají žádný podklad, jsou fantaskní nebo mohou neoprávněně poškodit pověst odpůrce. Tak je možné zabránit procesům, které by soud zneužívaly nebo nebyly proveditelné.

7.3.2.2

Soudce je zárukou správného průběhu této etapy hodnocení přípustnosti. Konkrétně mu náleží povinnost ověřit, zda všechny podmínky stanovené zákonem pro podání skupinové žaloby jsou naplněny.

7.3.2.3

Jmenovitě se jedná o tyto skutečnosti:

7.3.3

V pozdější fázi je také důležité, aby soudce mohl schválit možnou nabídku transakce a případně ji odmítnout, pokud podle jeho názoru není v zájmu členů skupiny. K tomu musí mít vyšší pravomoc než jen schvalovat transakce, což mu zákon obvykle umožňuje ve většině právních systémů členských států.

7.3.4

Zvláštnosti této procedury vedou také k tomu, že jsou potřebná vhodná ustanovení o předkládání důkazů. Soudce musí mít možnost využít soudního příkazu vůči odpůrci nebo třetí straně, aby získal dokumenty, a možnost vyžádat vyšetřování, aby byly získány nové důkazy. Legislativa zakládající skupinovou žalobu musí výslovně upravit, že soudce nesmí odmítnout jednat v tomto smyslu, pokud o to žalující žádají.

7.3.5

Aby mohli soudci co nejlépe plnit své pravomoci, jeví se jako potřebné jmenovitě stanovit určité tribunály příslušné pro rozhodování o skupinových žalobách. Bylo by tedy třeba přizpůsobit právní struktury členských států a připravit zvláštní vzdělávání takových soudců.

7.4.1

Skupinová žaloba musí umožnit poškozenému náhradu hmotné újmy (finanční), fyzické újmy, pretium doloris a jiné újmy na cti. Cílem žaloby je jednak odškodnění spotřebitelů, jednak odrazení, proto je nutné požadovat náhradu veškeré újmy. Rovněž je třeba poskytnout tribunálům jednoduché, levné a transparentní metody vyhodnocení, aniž by se přitom opouštěla zásada odškodnění.

7.4.2

Poškozené osoby v procesu s hromadnou žalobou musí také mít možnost získat víceré způsoby odškodnění. Kromě zdržení se jednání nebo neplatnosti právního kroku musí být umožněna také přímá nebo nepřímá náhrada újmy. Dále musí být možné ji doprovodit dalšími odškodňujícími opatřeními, jako je veřejné prohlášení, oznámení atd.

7.4.3

Přímé a individuální odškodnění nesmí být jediné přípustné, protože za určitých okolností by takové odškodnění bylo obtížné, ne-li nemožné, např. vzhledem k tomu, že členy skupiny by nebylo možné identifikovat při použití mechanismu opt-out nebo by jich bylo příliš mnoho, případně by výše jejich individuální újmy byla příliš nízká. Důležité je, aby k odškodnění poškozených došlo i nepřímým způsobem a bylo dosaženo odrazujícího účinku.

7.4.3.1

Přiměřené mechanismy jsou nutné v případech, kdy je soudce schopen vyčíslit částku každého jednotlivého odškodnění pro členy skupiny, kteří jsou identifikovaní nebo identifikovatelní (opt-in, test case nebo i opt-out, pokud obchodní subjekt např. dodal seznam dotčených zákazníků), ale také v případě, kdy se takové individuální rozdělení ukáže jako příliš nákladné vzhledem k nízké částce jednotlivé újmy.

7.4.3.2

Podobně pokud nejsou všechny částky vyplaceny, je třeba dát přednost nepřímým odškodňujícím opatřením v celkové částce, která tvoří zůstatek. Je třeba, aby soudce v rozsudku stanovil finanční nakládání se zůstatkem a určil způsoby kontroly jeho provádění, která může být delegována na třetí osoby.

7.4.3.3

V situaci, kdy je toto opatření nepřímého odškodnění nemožné, musí být celý zůstatek určený soudcem převeden na podpůrný fond skupinových žalob k financování budoucích procesů.

7.4.3.4

Pokud soudce nemůže vyčíslit výši každého jednotlivého odškodnění, protože nemůže identifikovat všechny členy skupiny (pouze u mechanismu opt-out), musí mít možnost sestavit vyhodnocovací mřížku pro různé kategorie újmy. Vyplacení těchto částek může být delegováno na správu soudu, ale také na advokáta zastupujícího skupinu, třetí stranu (pojistitele, účetního apod.), čímž se zprostí tribunál této složité a zdlouhavé etapy analyzování jednotlivých nároků.

7.4.3.5

V této druhé situaci musí mít soudce možnost rozhodnout o individuálním odškodnění členů skupiny, kteří se přihlásili po informování o rozsudku a zůstatek musí být použit na činnosti nepřímo nahrazující újmu, kterou utrpěla skupina.

7.4.3.6

Pokud není možné žádné nepřímé opatření, musí se zůstatek převést do podpůrného fondu.

7.5.1

Skupinová žaloba musí přiznávat právo na odvolání jedné i druhé straně.

7.5.2

Vzhledem k významu, který má na jedné straně potřeba rychlého odškodnění poškozených a na druhé straně jistota, že práva jedné i druhé strany byla spravedlivě zvážena, je vhodné stanovit právo odvolání se proti rozsudku pro každou stranu ve shodě s těmito požadavky.

7.5.3

Je tedy důležité, aby respektování tohoto práva zavazovalo členské státy k použití zrychleného odvolacího postupu a nedocházelo k pouhému protahování pře.

7.5.4

Jistota, že odškodnění, ke kterému byl původce škody odsouzen, bylo řádně zaznamenáno v jeho účetnictví, představuje rovněž záruku pro členy skupiny v případě odvolání.

7.6.1

Cílem musí být samofinancování systému skupinových žalob.

7.6.2

Vzhledem k tomu, že by nebylo žádoucí, ba ani možné, zavést rozšířený systém contingency fees po americkém způsobu, jelikož odporuje evropské právní tradici, je nutné zavést způsob financování, jenž by poškozeným bez finančních prostředků umožnil k podání skupinové žaloby získat zálohu na náklady řízení (odměnu advokáta, odměnu znalce v rámci soudem schváleného vyšetřování atd.).

7.6.3

Jedním z prostředků financování tohoto systému by mohlo být vytvoření podpůrného fondu pro kolektivní žaloby, financovaného z nezákonného zisku odsouzených společností, jak ho během řízení stanoví soudce, pokud by jej nepožadovaly přímo poškozené identifikované osoby. (35)

7.6.4

Podpůrný fond může také soustředit všechny informace vztahující se k probíhajícím skupinovým žalobám a může být pověřen šířením informací týkajících se kroků, které mají podniknout dotčené osoby, které se chtějí přihlásit, vyloučit ze skupiny nebo získat odškodnění.

—

režim oznamování informací dotčeným osobám,

—

soudní poplatky a poplatky za právní pomoc,

—

spolupráce právních a správních orgánů členských států,

—

termíny provádění právních úkonů a promlčecí lhůty,

—

používání internetu (e-justice).

8.1

Zavedení takové skupinové žaloby na úrovni Společenství může být upraveno buď směrnicí nebo nařízením; domníváme se, že pouhé doporučení by již z definice svou povahou neumožňovalo vytvořit podmínky pro účinné a jednotné harmonizované přijetí takové iniciativy ve 27 členských státech.

8.2

Pokud by se však předpokládal širší rozsah použití, tedy nejen výlučně ve vztahu k právům spotřebitele, a právním základem by byly články 65 a 67 Smlouvy, bylo by vhodné uvažovat o přijetí nařízení, obdobně jako je tomu bylo u nařízení o úpadkovém řízení, evropském exekučním titulu, evropském platebním rozkazu, evropském řízení o drobných pohledávkách nebo obstavení bankovních účtů.

8.3

Pokud bude při zavádění této iniciativy rozhodnuto se přinejmenším v první fázi omezit na oblast spotřebitelského práva v přeshraničních sporech, jeví se jako nejvhodnější způsob zavedení skupinových žalob na úrovni Společenství směrnice, která by navazovala na směrnici o žalobách na zdržení se jednání.

8.4

Dosud přetrvávají mezi členskými státy značné rozdíly v procesních pravidlech. Je proto vhodné stanovit obecným způsobem základní principy skupinové žaloby s tím, že by členské státy směrnici prováděly s ohledem na vlastní obvyklé procesní zásady.

Není například jisté, zda by byla možná harmonizace, pokud by tribunály určené k přijímání těchto žalob závisely na pravidlech soudní organizace jednotlivých států.

Způsoby podání se musejí přizpůsobit odlišnostem členských států. Nařízení by proto nebylo případné.

8.5

Je zřejmé, že směrnice v tomto případě musí být směrnicí celkové harmonizace, aby se předešlo situaci, kdy by členské státy systém zpřísnily na úkor podniků se sídlem v daném státě.

—

zdržení se jednání nebo jeho zákaz u všech protiprávních činů poškozujících zájmy spotřebitelů chráněné několika směrnicemi obsaženými v příloze;

—

nezbytná opatření k nápravě následků protiprávního jednání včetně publikace rozhodnutí;

—

odsouzení strany, která podléhá povinné peněžní sankci v případě nevykonání rozhodnutí ve stanoveném termínu.

—

rozšíření oblasti působnosti směrnice na všechny budoucí směrnice v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů;

—

zahrnutí organizací a federací zastupujících spotřebitele nebo podniky a působících na evropské úrovni, nikoliv výlučně národní, mezi subjekty, jejichž legitimita má být uznána.

—

stanovisko z vlastní iniciativy CESE 141/2005 ke spotřebitelské politice po rozšíření EU, odst. 11.6, Úř. věst. C 221, 8.9.2005;

—

stanovisko CESE 230/2006 k akčnímu programu Společenství v oblasti zdraví a ochrany spotřebitele (2007-2013), odst. 3.2.2.2.1, Úř. věst. C 88, 11.4.2006;

—

stanovisko CESE 594/2006 k právnímu rámci pro spotřebitelskou politiku (Úř. věst. C 185, 8.8.2006).

—

zelená kniha o přístupu spotřebitelů k právní ochraně a urovnávaní sporů spotřebitelů na jednotném trhu (KOM(93) 576 v konečném znění).

—

doporučení Komise ze dne 12. května 1995 o platebních lhůtách v obchodních transakcích a související sdělení Komise v Úř. věst. L 127, 10.6.1995 a Úř. věst. C 144, 10.6.1995.

—

sdělení Komise s názvem Akční plán o přístupu spotřebitelů k právní ochraně a urovnání sporů spotřebitelů na vnitřním trhu, 14. února 1996 (KOM(96) 13 v konečném znění).

—

sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem K účinnějšímu vynášení a vynucování rozsudků v Evropské unii (KOM(97) 609 v konečném znění, Úř. věst. C 33, z 31.1.1998).

—

směrnice 98/27/ES ze dne 19. května 1998 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů, Úř. věst. L 166, 11.6.1998.

—

nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení, Úř. věst. L 160, 30.6.2000. Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan G. Ravoet (CES 79/2001 ze dne 26. ledna 2000, Úř. věst. C 75, 15.3.2000).

—

nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 ze dne 29. května 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů k dětem, tamtéž. Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Braghin (CES 940/1999 ze dne 20. října 1999, Úř. věst. C 368, 20.12.1999).

—

nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech, tamtéž. Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Hernández Bataller (CES 947/1999 ze dne 21. října 1999, Úř. věst C 368, 20.12.1999).

—

směrnice 2000/35/ES ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, Úř. věst. L 200, 8.8.2000.

—

program opatření určených k uplatňování zásady vzájemné uznatelnosti rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních, Úř. věst. C 12, 15.5.2001.

—

rozhodnutí Rady ze dne 28. května 2001 o vytvoření evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci, Úř. věst. L 174, 27.6.2001. Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Retureau (CES 227/2001 ze dne 28. února 2001, Úř. věst. C 139, 11.5.2001).

—

nařízení (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech, Úř. věst. L 174, 27.6.2001. Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Hernández Bataller (CES 228/2001 ze dne 28. února 2001) Úř. věst. C 139, 11.5.2001.

—

nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), Úř. věst. 16.1.2001. Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Malosse (CES 233/2000 ze dne 1. března 2000, Úř. věst. C 117, 26.4.2000).

—

zelená kniha o alternativním řešení sporů v občanském a obchodním právu (KOM(2002) 196 v konečném znění, z 19.4.2002).

—

nařízení (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, Úř. věst. L 143, 30.4.2004. Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan G. Ravoet (CESE 1348/2002 ze dne 11. prosince 2002, Úř. věst. C 85, 8.4.2003).

—

návrh nařízení o evropském řízení o drobných pohledávkách (KOM(2005) 87 v konečném znění ze dne 15.3.2005). Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Pegado Liz (CESE 243/2006 ze dne 14. února 2006).

—

zelená kniha o zlepšení účinnosti výkonu soudních rozhodnutí v Evropské unii: obstavení bankovních účtů (KOM (2006) 618 v konečném znění). Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Pegado Liz (CESE 1237/2007 ze dne 26. září 2007).

—

nařízení (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (KOM (2004) 173 v konečném znění, 19.3.2004). Zpravodajem k souvisejícímu stanovisku EHSV byl pan Pegado Liz (CESE 133/2005 ze dne 22. února 2005).

25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/20

1.1

EHSV tuto strategii na období 2007–2013 kladně přijímá a věří, že se v oblasti strategie ochrany spotřebitele jedná o slibný krok kupředu. EHSV uznává, že tento mnohdy neurčitý plán, jejž se Komise zavázala provádět, je ambiciózní, a doufá, že se jeho cíle podaří splnit v uvedeném časovém rámci.

1.1.1

V každém případě je však EHSV přesvědčen, že rozpočet na program spotřebitelské strategie ve výši 22,7 milionů EUR k realizaci opatření v této strategii nastíněných je bohužel příliš nízký. Je zde zřejmý nesoulad mezi cílem stanoveným touto strategií a prostředky, jež jsou k jejímu uskutečňování vyčleněny.

1.2

EHSV poznamenává, že zatímco strategie sama je pozitivní a ambiciózní, dosažené výsledky v oblastech týkajících se spotřebitelské politiky jsou ve skutečnosti zklamáním a v důsledku toho špatnou vyhlídkou na úspěch této strategie. Pro splnění těchto ambiciózních cílů je nutné zřídit dynamický program pro nejbližší budoucnost.

1.3

EHSV dále poznamenává, že v oblasti ochrany spotřebitele má ústřední úlohu legislativa. Na druhou stranu není stávající legislativa flexibilní a pro spotřebitele i dodavatele by mohly mít velký význam spravedlivé tržní podmínky. Pokud trh nefunguje dobře, je legislativa naprosto nezbytná. EHSV vyzývá Komisi, aby zajistila, že jsou právní předpisy skutečně prováděny a dodržovány všude tam, kde je jich zapotřebí. A to by v žádném případě nemělo poškodit stávající ochranu spotřebitele v členských státech. Jedním z nástrojů je v tomto ohledu lepší kontrola trhu, pročež EHSV vyzývá Komisi, aby zajistila provádění náležitého průzkumu makro- a mikrotrhu. Právní předpisy nelze oddělit od jejich vymáhání a musí je doprovázet neustálé vyhodnocování. Navíc je nezbytné, aby byla jednoduchá a srozumitelná, obzvláště s ohledem na to, že většina aktérů vnitřního trhu jsou MSP.

1.3.1

Bylo by vhodné, aby program spotřebitelské politiky nejen zajišťoval vymáhání a vyhodnocování ochrany práv spotřebitelů, ale vedl i k usnadnění spolupráce a součinnosti mezi podnikatelským sektorem a organizacemi na ochranu spotřebitele v členských státech. A co je ještě podstatnější než legislativa – práva spotřebitele jsou nejlépe chráněna, když tyto dva sektory spolupracují na společném cíli.

1.4

Pro dodržování právních předpisů a jejich znalost je klíčovou záležitostí osvěta spotřebitelů a poskytovatelů služeb/maloobchodníků, která je také nezbytná pro odpovědnou a udržitelnou spotřebu a výrobu.

1.5

EHSV považuje za zásadní, aby se v období 2007–2013 řešily tyto výzvy:

2.1

Strategie zdůrazňuje hlavní výzvy pro následující období. V zásadě se tyto výzvy týkají skutečnosti, že maloobchodní trh a trh služeb se vyvíjí a roste tak, že se postavení spotřebitelů stále posiluje. Na druhou stranu může toto posílení jejich postavení způsobovat větší prohloubení rozdílů mezi spotřebiteli s lepšími znalostmi i více prostředky a zranitelnějším skupinami spotřebitelů. Z tohoto posílení jejich postavení však následně nevyplývá, že dochází k maximalizaci blahobytu spotřebitelů; je proto nutné, aby nebyla oslabována jejich důvěra. Další výzva se týká schopnosti podniků, obzvláště MSP, přizpůsobovat se technickému pokroku, který přináší změnu způsobu prodeje výrobku/služby a více využívá elektronického obchodu a služeb šitých na míru spotřebiteli.

2.2

Strategie vyjmenovává tyto cíle, jež by se měly splnit do roku 2013:

Tyto cíle jsou vnímány jako hlavní prvky hospodářského růstu vnitřního trhu.

2.3

Těchto cílů je třeba dosáhnout prostřednictvím výdajů na spotřebitelskou politiku EU, které se budou přidělovat podle právního rámce, aby mohly zajistit ochranu spotřebitele a účinné uplatňování právních předpisů prostřednictvím spolupráce při vymáhání právních předpisů, informovanosti, vzdělávání a domáhání se práv.

2.4

Stanovené priority se tudíž týkají těchto oblastí:

Strategie zdůrazňuje řadu opatření v rámci každé z priorit, z nichž několika z nich se věnuje kapitola Konkrétní připomínky.

3.1

EHSV vítá spotřebitelskou strategii na období 2007–2013 a zvláště podporuje pojetí, v ní jasně definované, totiž že důvěra a ochrana spotřebitele jsou klíčovým prvkem zdravého a prosperujícího vnitřního trhu. Měla by se však věnovat pozornost úspěšným příkladům samoregulace, společné regulace a zřízení kodexů chování v rámci EU.

3.1.1

EHSV nicméně spotřebitelskou politiku neomezuje jen na zavádění vnitřního trhu. Naopak, jak je správně uvedeno ve sdělení Komise Jednotný trh pro Evropu ve 21. století (KOM(2007) 724 v konečném znění), právě vnitřní trh by měl být zaměřen na to, aby uspokojoval zájmy spotřebitelů a sloužil jim.

3.1.2

EHSV zastává názor, že Komise musí svoji politiku zaměřit na transparentnost trhů a posilování vnitřního trhu, na spotřebitelskou politiku, jež funguje ve prospěch efektivních trhů, přispívá k hospodářskému růstu a zaměstnanosti a zvyšuje blahobyt spotřebitelů.

3.2

Výzvy, jež Komise spatřuje na vnitřním trhu, jsou skutečné, musí se řešit a strategie se na ně v podstatě zaměřuje. Ale zatímco se jedná především o výzvy na trhu, EHSV je přesvědčen, že před Komisí vyvstávají dvě další výzvy: provádění opravdové harmonizace vnitrostátních politik a stanovení blahobytu spotřebitelů coby klíčového výstupu z různých GŘ Komise.

3.3

EHSV zastává názor, že nové sdělení Komise o strategii na období 2007–2013 je velmi důležitým a slibným krokem vpřed a je mnohem lépe strukturované než předchozí společná strategie v oblasti zdraví a ochrany spotřebitele (KOM(2005) 115 v konečném znění), k níž Výbor také vypracoval stanovisko (1).

3.4

EHSV je znepokojen nesrovnalostmi, jež tento návrh může způsobit v souvislosti s dalšími opatřeními, která byla již přijata na úrovni Společenství. Mezi operativními cíli a rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí akční program Společenství v oblasti spotřebitelské politiky (2007–2013) (2), by měl panovat soulad.

3.5

Ačkoli jsou cíle stanovené Komisí příliš ambiciózní a mnohdy nejednoznačné a nepříliš přesné, Výbor očekává, že budou plněny ve stanoveném časovém rámci a způsobem, který je požadavkům vnitřního trhu a spotřebitelů nejpřiměřenější.

3.6

Ačkoliv Komise již zahájila celou řadu iniciativ k provádění cílů této politiky, jako je např. zelená kniha o přezkumu spotřebitelského acquis, Výbor Komisi nabádá k zahájení pečlivého přezkumu konkrétních směrnic. Nedávno vydaná sdělení o provádění směrnice o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku (KOM(2006) 514 v konečném znění) ze dne 21.9.2006, o provádění směrnice o zárukách a přímé odpovědnosti výrobců (KOM(2007) 210 v konečném znění) a o provádění dodatků směrnic ke směrnici o dočasném užívání nemovitostí z roku 2007, byla pro EHSV zklamáním v tom, že ve skutečnosti tyto návrhy neřeší problémy těchto služeb úplně. Navíc nevystihují cíle stanovené ve strategii spotřebitelské politiky.

3.6.1

EHSV s radostí očekává návrh směrnice o smluvních právech spotřebitelů ze strany Komise, jak je uvedeno v Legislativním a pracovním programu Komise na rok 2008 (KOM(2007) 640 v konečném znění), a bude připraven vypracovat k ní stanovisko po jejím přijetí, obzvláště co se týče plnění zásad stanovených v programu zjednodušení právních předpisů Společenství.

3.7

Úplná harmonizace spotřebitelského práva je přístupem, jejž je EHSV připraven podporovat za určitých podmínek a pro velmi konkrétní účely. Hlavním cílem je zavádění vnitřního trhu. Tento přístup však nelze přijmout za cenu oslabení práv stávajících; práva spotřebitelů by se v členských státech měla posilovat, aby docházelo k podpoře přeshraničních nákupů, což bude mít za následek oboustranně výhodnou situaci pro spotřebitele i maloobchodní trh/trh služeb. Tento přístup by se měl uplatňovat nejen na úrovni členských států, kde je poskytována odpovídající úroveň ochrany spotřebitele, ale i na úrovni EU, kde se usiluje o skutečnou integraci trhu.

3.8

EHSV vítá opatření obsažená v prioritách v rámci spotřebitelské strategie. Výbor opravdu očekává jejich realizaci. EHSV zastává názor, že zdroje (finanční i lidské) GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele jsou ve skutečnosti omezené. Kvůli tomu má toto GŘ při plnění svých cílů ještě obtížnější úkol. Navíc je rozpočet na program spotřebitelské strategie ve výši 22,7 milionů EUR ročně k realizaci opatření v této strategii nastíněných bohužel příliš nízký.

3.8.1

Zkušenosti z minulého programu ukazují, že až příliš mnoho aspektů plánované práce se nemohlo vykonat také v důsledku nedostatku personálu. Navíc byla výše přiděleného ročního rozpočtu ve skutečnosti vyšší, než činí rozpočet ve stávajícím období, pro něž jsou stanoveny méně ambiciózní cíle.

4.1

Lepší kontrola trhu: EHSV uznává, že je třeba přistoupit k lepšímu průzkumu a informovanosti o trhu a v zásadě podporuje opatření navržená pod touto prioritou. EHSV však vážně nabádá Komisi, aby nalezla inovativní způsoby zjišťování zkušeností a pohledů spotřebitelů. Navíc by možná bylo vhodné, kdyby Komise zaujala globální přístup ke zjišťování zkušeností spotřebitelů v členských státech prostřednictvím analýz skutečných případů a jejich následných řešení. Výbor dále naléhá, aby sběr informací při průzkumu trhu nebyl za cenu přidělání práce navíc jednotlivým firmám, zvláště MSP.

4.2

Zlepšení právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele: Iniciativy prováděné v rámci této priority by se měly důkladně zabývat důsledky elektronického obchodu a digitálního světa na práva spotřebitelů a následně jasně stanovit práva a povinnosti v rámci tohoto digitálního prostředí. Měla by se dále stanovit taková opatření, aby kvůli digitální propasti nebyla při využívání služeb vyloučena část spotřebitelů, jelikož by to vyústilo pouze ve vznik další zranitelné skupiny spotřebitelů.

4.3

Lepší vymahatelnost předpisů a domáhání se práv: Vymahatelnost je rozhodně nutná, aby se zajistilo dosažení cílů této politiky. Lepší spolupráce členských států a Komise je nutností. EHSV vítá a podporuje opatření pro lepší domáhání se práv navrhovaná Komisí. Tato forma domáhání se práv zajišťuje, že jsou řešeny problémy spotřebitelů, jež nemohou být řešeny na individuální úrovni.

4.4

Informovaní a vzdělaní spotřebitelé: EHSV je silně přesvědčen, že vzdělání a informovanost jsou pro ochranu spotřebitelů naprosto zásadní. Síť evropských spotřebitelských center (ECC-Net) je skvělým krokem vpřed v poskytování informací spotřebitelům. EHSV se nicméně domnívá, že by Komise měla také nalézt obecně inovativnější a kreativnější způsob komunikace se spotřebiteli prostřednictvím jazyka, který bude pro veřejnost přitažlivý.

4.5

Odpovědná a udržitelná spotřeba: Přestože by nám mělo jít především o dobrou informovanost spotřebitelů, je nutné zdůraznit, aby spotřeba probíhala odpovědným způsobem. Tato strategie konkrétně uvádí, že zde nesmí být prostor pro „darebácké“ maloobchodníky/poskytovatele služeb, ale mělo by se také zmínit, že firmy a obchodníci očekávají, že spotřebitelé budou v rámci svého spotřebitelského chování jednat odpovědně. Udržitelná spotřeba by se navíc měla stát významnou oblastí vnitřního trhu a jak poskytovatelé služeb/maloobchodníci, tak spotřebitelé by měli lépe znát skutečný význam pojmu udržitelná spotřeba a uskutečňovat ji v praxi.

4.6

Prvky ochrany spotřebitele se musejí začlenit do všech politik a nařízení EU: Opatření navrhovaná Komisí, jako např. určení styčného úředníka pro spotřebitele v jednotlivých GŘ, jsou pozitivní a měla by skutečně zajistit dosažení této priority. EHSV souhlasí, že by měla jednotlivá GŘ každoročně podávat zprávu o integraci spotřebitelské politiky v rámci své konkrétní oblasti působnosti. EHSV tudíž vítá začlenění bodu č. 2 článku 153 do všeobecných ustanovení (nový článek 12 návrhu reformní smlouvy).

4.7

Lepší ochrana spotřebitelů na mezinárodních trzích: Je nezbytné, aby byli spotřebitelé chráněni i na mezinárodním trhu. Taková ochrana by se neměla týkat pouze bezpečnosti výrobků, což je pro spotřebitele EU stále důležitější, ale i ochrany před výrobky/službami prodávanými především po internetu, z čehož mohou spotřebiteli vznikat problémy.

4.8

Ve strategii se uvádí, že si Komise dala za cíl zajistit, aby politiku týkající se služeb obecného zájmu provázela správná opatření pro spotřebitele. Výbor očekává, že Komise sdílí jeho postoj vyjádřený již v několika stanoviscích ke službám obecného zájmu a všeobecným službách v souladu s novým protokolem o službách obecného zájmu Lisabonské smlouvy.

4.9

Spolupráce průmyslu s organizacemi na ochranu spotřebitele: Kromě oblasti právních předpisů a jejich vymáhání je to právě spolupráce těchto dvou odvětví, jež může opravdu zajistit ochranu spotřebitelů. Mělo by docházet ke snahám o podporu této spolupráce; v rámci EU by se dalo využít příkladů osvědčených postupů z členských států, které se vydaly touto cestou, a mají vytvořeny i kodexy chování.

25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/24

1.1

Ze strategických důvodů politického a ekonomického rázu se EHSV jasně vyslovuje pro nezávislou evropskou vesmírnou politiku. Proto souhlasí s politikami popsanými v dokumentech Rady pro vesmír, Komise a ESA (1) z dubna a května 2007.

1.2

Evropská vesmírná politika by měla sledovat mírové cíle, včetně zaručení kolektivní bezpečnosti.

1.3

EHSV má za to, že evropské vesmírné aktivity, ať už prováděné na národní úrovni či pod hlavičkou EU či ESA, přinesou viditelný prospěch pro mnoho oblastí, např. pro oblast vědeckého výzkumu, poskytnou potřebnou infrastrukturu a data a v důsledku integrace vesmírných a pozemních systémů budou také dobře komerčně využitelné.

1.4

Koncepce ESA se dosud ukázala jako úspěšná. Její propojení s činnostmi Komise má uvolnit a uvolní další potenciál. K tomu je zapotřebí rozvinout spolupráci, vymezit odpovědnosti a určit způsob rozdělení nákladů mezi Komisi a ESA.

1.5

Vývoj ve světě – mj. v zemích podnikajících cesty do vesmíru: USA, Rusku, Japonsku, Číně, Indii – ještě více nutí jednat Evropu z pozice konkurenta a partnera v činnostech v oblasti vesmíru. Proto je nutné v krátké době vypracovat konkrétní programy a zahájit rozhodovací proces, který by držel krok s rozhodovacími procesy jiných globálních aktérů.

1.6

Zároveň by rychlejší jednotný rozhodovací postup zlepšil proces určování a potažmo plnění cílů v souladu s potřebami uživatelů.

1.7

Systémy GALILEO a GMES jsou evropskými „vlajkovými loděmi“. Program GALILEO by měl být neprodleně realizován.

1.8

Zařazení „vesmíru“ do sedmého rámcového programu a do politik Společenství musí vést k vytvoření jednotného postoje všech dotčených generálních ředitelství. Takové rozšíření možností strategického myšlení v rámci Komise bude mít příznivé účinky v podobě jednotných postojů na národní úrovni, které dnes často chybí. Jednotný postup v tomto smyslu je žádoucí.

1.9

Z evropské vesmírné politiky musí mít prospěch všechny členské státy, včetně těch malých i těch nových, a to díky tomu, že přinese dostatek příležitostí pro vědu i pro vysoce kvalifikované průmyslové podniky v celé Evropě, jak pro ty z počátečních, tak pro ty z koncových výrobních fází.

1.10

V průmyslové politice „přiměřené návratnosti“ ESA (2) dostane každá země svoji investici zpět formou obchodních smluv podle výše jejího příspěvku. V důsledku toho se vztahy mezi vládami, ESA, soukromými společnostmi a výzkumnými ústavy řídí hluboko zakořeněnými zvyklostmi.

1.11

Do dnešní doby byl princip přiměřené návratnosti v rozvoji evropských schopností v oblasti vesmíru úspěšný. Trh v této oblasti však vyzrává a bude vyžadovat více flexibility, jelikož pevně dané zvyklosti a vztahy obvykle nepřináší obnovu průmyslu. Předpokládá se, že zejména malé a střední podniky díky orientaci na poptávku a díky potřebám uživatelů a rozvoji služeb vhodně zareagují na nové požadavky a možnosti, které poskytne evropská vesmírná politika.

1.12

Na druhou stranu mohou být náhlé změny zaběhlých postupů a vztahů kontraproduktivní, také pokud vezmeme v úvahu značné rozdíly v příspěvcích do ESA.

1.13

Proto EHSV podporuje otevřenou a transparentní analýzu a otevřený a transparentní dialog o tom, jak výkonná by měla Evropa být za deset let: jaké cíle a odpovídající institucionální nástroje – v souvislosti s ESA, Komisí a členskými státy – budou zapotřebí ke splnění společně koordinovaného evropského úkolu. Mimo jiné by se měl dialog týkat způsobu financování ESA, aktivního zapojení středně velkých podniků a udržení nejvyššího stupně hospodářské soutěže.

1.14

V tomto ohledu má rozhodující význam to, že Komise nese odpovědnost za aplikace a podporu potřeb uživatelů. EHSV věří, že Komise zajistí otevřenou debatu a zapojení soukromého sektoru, a zejména MSP.

1.15

EHSV souhlasí s názorem Rady na význam vesmíru pro obranu a bezpečnost. Mělo by se podpořit plánování budoucích systémů, které sblíží evropské země.

1.16

Vzhledem k tomu, že hranice mezi civilními a vojenskými aplikacemi je stále méně patrná, měli bychom plně využívat technologií tzv. dvojího užití.

1.17

Zásadní význam má informování. EHSV zastává názor, že by se mělo lépe informovat o přínosech vesmíru pro každodenní život.

1.18

Přesně cílené informování o evropské vesmírné politice by mělo podpořit zájem mládeže o toto odvětví a obecně mezi mladými lidmi zvýšit atraktivitu přírodovědného či technického vzdělání.

2.1

Během posledního desetiletí se evropské instituce a národní pracovní skupiny stále intenzivněji zabývaly diskusí o nových opatřeních týkajících se budoucí evropské vesmírné politiky.

2.2

V dubnu 2007 Komise v úzké spolupráci s ESA (3) zveřejnila sdělení o evropské vesmírné politice (4), doprovodné posouzení dopadů a rozsáhlý plán zamýšlených kroků ESA, Komise a členských států.

2.3

Na základě sdělení Komise přijala Rada pro vesmír (5) dne 22. května 2007 usnesení o evropské vesmírné politice.

2.4

Zájem o toto téma roste, jak je patrno z výše uvedených dokumentů, a to díky celé řadě celosvětových okolností a evropských strategických cílů:

2.5

V letech 2003 a 2004 předložila Evropská komise zelenou a bílou knihu o vesmírné politice. V obou byly patrny obrysy budoucí vesmírné politiky. Obě obsahovaly mnoho prvků – některé z nich s velkým dosahem – rozpracovaných ve výše uvedeném sdělení.

2.6

22. května Rada ve svém usnesení potvrdila, že oblast vesmíru je „strategický příspěvek k nezávislosti, bezpečnosti a prosperitě Evropy a její úloze ve světě“. Hlavním úkolem je posílení evropské spolupráce při poskytování vesmírných služeb, které přinesou prospěch občanům. Rada upozornila na souvislost mezi vesmírnou politikou a Lisabonskou strategií a zdůraznila její význam pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

2.7

Usnesení Rady vyzdvihuje úkol vybudovat evropský výzkumný prostor a rovněž schvaluje spolupráci mezi ESA a Komisí, díky níž poroste efektivita, navýší se finanční zdroje pro evropské programy a upevní se návaznost mezi technologiemi a aplikacemi. Vztah mezi ESA a Komisí se bude vyvíjet na základě zkušenosti a dat z ní získaných. Otázka spolufinancování již stávajících základních infrastruktur (Kourou, Darmstadt) však zůstává otevřená.

2.8

Zásadní otázkou je spolupráce a rozdělení úkolů mezi ESA a Komisí. ESA je hlavním subjektem v průzkumné činnosti a v technologiích, Komise ponese odpovědnost za aplikace týkající se jejích vlastních politik, jako dopravní politiky, politiky životního prostředí, bezpečnostní politiky a vztahů se třetími zeměmi, a bude také od nevládních uživatelů zjišťovat jejich potřeby a možnosti zlepšení služeb.

2.9

Nákladová účinnost programů veřejného sektoru přispěje ke konkurenceschopnosti soukromých průmyslových podniků a obchodních společností. Důležité jsou zejména malé a střední podniky a dodavatelé. Rada zároveň uznává, že průmyslová politika ESA, a obzvláště s ní spojená zásada „přiměřené návratnosti“, je motivačním nástrojem pro investice a posiluje evropskou konkurenceschopnost.

2.10

Usnesení z května letošního roku rozhodně otevírá novou etapu, kterou hlavní subjekty s radostí přivítaly (6).

3.1

Svět vesmíru se rychle mění. Během minulých deseti let EHSV příznivě přijal zelenou i bílou knihu Komise o vesmírné politice (7). EHSV opět výrazně podporuje nová opatření Rady, Komise a ESA z května 2007. To, že k průlomu ve vesmírné politice dochází na počátku 21. století, má symbolický význam. Začíná nová epocha.

3.2

Celosvětový rozvoj vesmírných aktivit má technologické dopady a dopady se stále větším strategickým významem.

3.2.1

Vesmírná politika je zcela zjevně stále důležitější, možná nezbytnou, pro plnění pozemních cílů. Jinak řečeno mají vesmírné aplikace zásadní význam pro plnění ekonomických a společenských cílů sjednocující se Evropy.

3.2.2

Ve vědě a výzkumu došlo zcela zjevně k pokrokům v astronomickém a planetárním výzkumu. Existující sítě přinášejí prospěch ESA. Přínosem jsou rovněž úzce zaměřené programy a vzájemná hodnocení (peer reviews). Na rozdíl od vědy je vojenský sektor stále ještě vnitrostátní záležitostí.

3.2.3

Ze strategického hlediska si musí Evropa chránit svou nezávislost vůči USA a Rusku a čím dál tím více také vůči Číně a Indii a jiným zemím aktivním v oblasti vesmíru; všechny tyto státy jsou v oblasti vesmíru partnery i konkurenty zároveň. Obecněji vzato by postavení Evropy ve světě mělo být východiskem pro všechny vesmírné politiky.

3.3

Usnesení Rady pro vesmír ze dne 22. května 2007 a doprovodné dokumenty, jako jsou sdělení Komise z roku 2007, posouzení dopadů vypracované Komisí, prohlášení generálního ředitele ESA a předběžné prvky společného evropského programu ESA, Komise a členských států, jsou velkým krokem vpřed, pokud si uvědomíme, že:

3.4

Rámcová dohoda mezi Evropskou komisí a ESA z roku 2003 (8) položila základy společného koordinovaného plánování a společným akcím EU a ESA. Nyní Rada formuluje komplexní přístup, který by měl zaručit lepší koordinaci a vyšší efektivitu jednotlivých projektů, ať už národních, mezivládních či evropských.

3.5

EHSV má za to, že mezi důležité faktory patří rostoucí konsensus, společná vize členských států, potvrzení spolupráce mezi Komisí a ESA a rozdělení odpovědnosti mezi oběma orgány, což je základem pro navýšení finančních prostředků poskytovaných EU, větší rovnováha mezi výzkumem a vývojem na jedné straně a aplikacemi na straně druhé a především jasný záměr upřednostnit potřeby uživatelů, partnerství veřejného a soukromého sektoru a také to, že prioritami – tzv. vlajkovými loděmi – evropské vesmírné politiky jsou GALILEO a GMES (9).

3.6

Je ovšem nutné uvědomit si, že zamýšlená opatření jsou součástí dlouhého procesu, který ještě rozhodně nedospěl do své závěrečné fáze. Je třeba vypracovat konkrétní projekty a způsoby financování.

3.7

Celkový rozpočet aktivit v oblasti vesmíru ESA, EUMETSAT a členských států pro rok 2005 dosáhl 4,8 miliard (EK není zahrnuta) (10). EK se zaručila, že v období mezi lety 2007 a 2013 věnuje na vesmírné aplikace a aktivity v oblasti vesmíru přes 1,4 mld. EUR prostřednictvím sedmého rámcového programu. Celosvětový rozpočet pro oblast vesmíru dosahuje 50 mld. EUR. Rozpočet USA je zhruba ve výši 40 mld. EUR, z čehož je více než 50 % určeno pro vojenské účely. Za výší amerických výdajů stojí navíc americký duch, což ovlivňuje spolupráci mezi různými institucemi a soukromými podniky (11). Nejdůležitější je ovšem to, že jsou USA uzavřeným trhem, dosti velkým na to, aby mohl podporovat kosmický průmysl USA a tento nemusel soutěžit a být úspěšným na mezinárodním komerčním trhu.

3.8

Evropské aktivity v oblasti vesmíru jsou kombinací evropských (mezivládních i těch na úrovni Společenství) a národních programů. ESA není pouze koordinátorem projektů a v její činnosti se jí doposud mimořádně dařilo – ESA se věnuje vývoji a výzkumu a sklízí úspěchy ve vývoji rozsáhlých infrastruktur na evropské úrovni. Existují tři velcí evropští operátoři ESA v oblasti vesmíru: Arianespace, EUMETSAT, Eutelsat. Vedle těchto programů mají některé členské státy vlastní programy, které vycházejí z národních technologických tradic a cílů a také z jejich disponibilních kapacit, sítí a aplikací. Evropský systém má komplikovanou strukturu složenou ze společných a národních programů.

3.9

Je pravděpodobné, že nové členské státy vstoupí do ESA, čímž se členská základna zvýší ze 17 na 22 států (12). Mělo by se co nejvíce vytěžit z existujících vědeckých poznatků a využít možného posílení klastrů.

3.10

Je docela možné, že dojde k překrývání programů ESA a národních programů. Projekty týkající se obrany zůstávají zatím převážně na národní úrovni. I to může snižovat efektivitu, vzhledem ke stírání hranic mezi technologiemi určenými pro vojenské a pro civilní účely. Nový komplexní přístup by mohl podpořit konvergenci.

3.11

Rozpočty souvisejí s infrastrukturou a sběrem dat. Čím lepší bude spolupráce s podnikatelskou sférou a tržními silami, tím silnější bude multiplikační efekt na poli aplikací a služeb. Názorným příkladem je v tomto ohledu EUMETSAT (provozovatel meteorologických družic). Může být velmi užitečným vzorem pro jiná odvětví.

3.12

Vzhledem k rozpočtovým omezením je rozumné, že se Evropa soustředí na priority a je plně otevřena mezinárodní spolupráci. Ta má velkou přidanou hodnotu a někdy závratné multiplikační účinky. Avšak aby Evropa mohla být rovnocenným partnerem třetím zemím, musí její kapacity splňovat kromě priorit rovněž dostatečný počet základních požadavků. Bylo by vhodné, aby se ohledně těchto požadavků došlo ke společné dohodě a aby byly následně učiněny dostačující investice.

3.13

V nedávno zveřejněném stanovisku EHSV plně podpořil GALILEO, evropský globální navigační projekt (13). Systém GALILEO zajistí přesnější celosvětové určování polohy a času pro civilní aplikace v celé řadě oblastí. Je srovnatelný se současným americkým systémem GPS, ale v něčem jej ještě předčí.

3.13.1

GALILEO posílí postavení Evropy jakožto nezávislého aktéra v oblasti vesmíru.

3.13.2

Pro podniky působící v počátečních výrobních fázích nebyl projekt dostatečně zajímavý. EHSV vítá rozhodnutí Rady financovat program GALILEO a vypracování programů. Tyto programy by měly být neodkladně realizovány, aby se vytvořily příznivé podmínky pro podniky z koncových fází výrobního procesu (14).

3.13.3

Kromě překážek pro uskutečnění partnerství veřejného a soukromého sektoru, vůbec obecně složité záležitosti, existuje celá řada dalších problémů, které je třeba naléhavě vyřešit, pokud chceme docílit skutečného zapojení soukromých partnerů.

3.14

Vedle stávajících služeb poskytne GMES stále nezbytnější ucelený soubor služeb souvisejících s pozorováním Země. GMES „zlepší schopnost Evropy monitorovat a vyhodnocovat jednotlivé jevy v rámci politiky týkající se životního prostředí a přispěje k řešení bezpečnostních otázek“ (15). Dynamický vývoj ve světě ukazuje, do jaké míry potřebujeme nové nástroje pro řešení nových výzev v oblastech životního prostředí, změn klimatu, zdraví a osobní i kolektivní bezpečnosti.

3.14.1

Tyto výzvy se týkají celé řady jevů a oblastí, od přírodních katastrof a krizí až po dopady emisí plynů a znečištění ovzduší na změny klimatu a po civilní ochranu a ostrahu hranic.

3.14.2

Důležité aplikace v tomto oboru se zaměřují na uživatele pocházející z nejrůznějších skupin – jsou mezi nimi političtí činitelé, zástupci veřejných služeb, společností a občanů – a tím spíše je nezbytné, aby se zvýšila koordinace mezi ESA, Komisí a členskými státy a aby EK tyto potřeby sledovala.

3.14.3

Služby GMES budou přínosem pro přípravu a provádění rozličných politik EU. Vzhledem k předpokládané přidané hodnotě systému GMES je zapotřebí v rozpočtu (na rok 2009) v zájmu podpory politik EU vyčlenit prostředky na provoz aplikací a služeb v oblasti vesmíru.

3.14.4

Také co se týče infrastruktury GMES je odpovědností vlád zodpovědným a udržitelným způsobem sbírat data. Poté bude nutno vytvořit podmínky pro zapojení soukromých podniků.

3.15

Programy jako GALILEO, GMES a další dokazují, že vesmírná politika se stává akceschopnou a užitečnou pro stávající technologický vývoj a aplikace, což usnadní využívání nových metod pro analýzu, předvídání a řešení společenských problémů.

3.16

Důležité je, aby evropská vesmírná politika byla přínosem pro všechny členské státy, včetně těch malých i těch nových. V zájmu celé Unie rovněž bude, aby se aktivně zapojily všechny členské státy.

3.17

Pro nové členské státy budou aplikace jistě užitečné. Navíc by se měly vytvořit podmínky pro to, aby mohly nové státy přispět svými stávajícími vědeckými znalostmi a dovednostmi a vysoce kvalifikovanými poznatky z průmyslu, a tak posílit svůj potenciál.

4.1

Rada pro vesmír se poprvé sešla v listopadu 2004, aby projednala a podpořila evropskou konvergenci a programy evropského významu. EHSV doufá a pevně věří, že vodítko, které Rada poskytla v květnu 2007, vytvoří příznivé podmínky pro vesmírnou politiku, která bude odpovídat evropským ambicím.

4.2

K pokroku je vždy zapotřebí zlepšovat institucionální opatření. V této souvislosti EHSV vítá rostoucí zapojení Rady a Komise do aktivit v oblasti vesmíru, jakož i předpokládanou dobře definovanou spolupráci i rozdělení odpovědnosti mezi ESA a Komisí.

4.3

Rada pro vesmír je vhodnou platformou pro diskusi o mezivládních postojích a o postojích týkajících se Společenství, jež bude nutné účinně propojit.

4.4

Zařazení „vesmíru“ do sedmého rámcového programu a do politik Společenství s vyhrazením speciální kapitoly pro vesmírnou politiku je nutné uvést v praxi aktivním zapojením všech dotčených generálních ředitelství. To také rozšíří možnosti strategického myšlení. V tomto smyslu budou jistě užitečné specifické pravomoci EU v oblasti vesmíru, které zavede nová Smlouva.

4.5

Právní řád, který je často přehlížen, si zaslouží zvláštní pozornost. V kontextu jednoho státu, jako je tomu v případě USA, je právní řád přirozeným rámcem pro konkrétní činnosti a pro doprovodné předpisy. Ve složitém evropském kontextu, jež zahrnuje ESA, Komisi a svrchované členské státy, naopak dobře strukturovaný právní řád chybí, což je kontraproduktivní. S ohledem na rozsah aktivit v oblasti vesmíru v EU bude promyšlený a logický právní a institucionální rámec stále větší nezbytností.

4.6

Odpovědnost Komise za aplikace a zapojení různých generálních ředitelství příznivě ovlivní debatu a spolupráci se soukromým sektorem. Otevře to nové možnosti pro projekty orientované na uživatele.

4.7

Zvláštním aspektem, který stojí za zmínku, je ustanovení nové Smlouvy týkající se propojení funkce vysokého představitele pro zahraniční záležitosti v Radě a funkce místopředsedy Komise, které budou zastávány jednou osobou.

4.8

Jedním z hlavních argumentů pro existenci evropské vesmírné politiky je ten, že takové strategické myšlení na straně Komise bude mít příznivé účinky v podobě jednotných postojů na národní úrovni, které dnes často chybí. Zapojení generálních ředitelství také posílí vazby s (potenciálními) uživateli z vnitrostátních správních orgánů.

4.9

Ze stejného důvodu vítá založení kanceláře pro GMES v rámci GŘ pro podniky a průmysl, které bude mít na starosti koordinaci.

4.10

Zapojení Komise staví vesmírnou politiku na úroveň ostatních politik Společenství. To pomůže vylepšit názor občanů na užitečnost „vesmíru“.

4.11

Až do dnešní doby byl „svět vesmíru“ příliš izolovaný a neinformovalo se o něm vhodným způsobem. Efektivní informování ze strany Komise a Rady by mělo zdůraznit důsledky „vesmíru“ pro společnost. Vhodně zaměřené informování o evropské vesmírné politice by mělo podpořit zájem mládeže o toto odvětví a obecně mezi mladými lidmi zvýšit atraktivitu přírodovědného či technického vzdělání.

4.12

EHSV zdůrazňuje velký význam systematického a komplexního transparentního vyhodnocování a správného provádění. Je zapotřebí sledovat složité vztahy mezi výzkumnými středisky, veřejnými orgány v EU a v členských státech a soukromými podniky spolu s komplikovanými finančními i organizačními ujednáními. Při dynamickém vzájemném působení povede účinné sledování k transparentnosti a možná ke zjednodušení a novým pohledům a projektům, jako i k jejich financování.

5.1

Strategické koncepce a programy v různých členských státech, specifičnost vztahů se soukromými podniky v každém státě, mezivládní spolupráce v rámci i nad rámec EU a ESA orientovaná na vývoj technologií coby mezivládní agentura vysvětlují zásadu „přiměřené návratnosti“: Každá země získá zpět svou investici do činností ESA formou zakázek pro své průmyslové podniky v rámci komplikovaného systému obchodních smluv podle výše příspěvku. Za současné situace je průmyslová politika ESA úspěšná.

5.2

V důsledku toho se vztahy mezi vládami, výzkumnými ústavy, EKA a soukromými společnostmi řídí hluboko zakořeněnými modely, a to i z toho důvodu, že odvětví vesmíru je omezený a velmi specializovaný trh.

5.3

Měl by se vzít v úvahu zásadní vývoj situace:

5.4

Rada v případě ESA prosazuje pokračování zásady „přiměřené návratnosti“. V tomto ohledu se zájmy členských států ESA neshodují ve všech aspektech. Je nutné si uvědomit, že zásada „přiměřené návratnosti“ již prošla vývojem, a to díky přístupu, který je flexibilnější než dříve, a že je průběžně modernizována. Podle EHSV by zásada „přiměřené návratnosti“ měla být především dostatečně flexibilní, aby odpovídajícím způsobem zapojila vysoce kvalifikované středně velké podniky se sídlem (stále ještě) v jedné konkrétní zemi.

5.5

Co se týče zapojení Komise a finanční podpory z její strany, platí pravidla EU, tj. pravidla politiky hospodářské soutěže a pravidla pro zadávání veřejných zakázek. EHSV doporučuje, aby Komise vypracovala vhodné nástroje a pravidla pro financování opatření Společenství v oblasti vesmíru, které budou přihlížet ke specifikům oblasti vesmíru a umožní vyváženou průmyslovou infrastrukturu členských států v oblasti vesmíru.

5.6

Velkou pozornost je třeba věnovat úloze malých a středních podniků při rozvoji služeb. Je nutné rozlišovat mezi velkými společnostmi, často s mezinárodními pobočkami, a vysokým počtem specializovaných, středně velkých podniků, které působí často pouze v jedné zemi a hledají příležitosti v evropském měřítku. Sdružení MSP působících v oblasti vesmíru potřebují podpořit.

5.6.1

Úloha specializovaných středně velkých podniků v každém případě roste (16). To se pravděpodobně projeví obzvláště v tomto sektoru vzhledem k důrazu na orientaci na poptávku a potřeby uživatelů a k zapojení menších podniků do rozvoje služeb. Operační plány a projekty budou stále častěji prováděny spolupráci se středně velkými podniky.

5.6.2

Až do dnešní doby byla vesmírná politika dosti oddělena od ostatních složek hospodářství. Změna v zaměření, horizontální přístup a spolupráce mezi ESA a Komisí přispějí k propojení technologie, veřejných investic a soukromého sektoru. Zkušenosti agentury EUMETSAT s rozvojem operačních služeb mohou být velmi užitečné pro GMES.

5.6.3

Co se týče družic, přínosem by určitě bylo zavedení technik obchodního plánování, marketinku a komercializace. Posílí se vztahy se středně velkými podniky.

5.7

Mělo by dojít k integraci vesmírných a pozemních systémů, tak jako se plánuje v případě GMES. Dále by se mohly rozvíjet sítě inteligentních čidel.

5.8

Zapojení podniků předpokládá jasnou definici poptávky ze strany EU. Zvýšený důraz na služby a na potřeby uživatele vyžaduje vedle výzkumu, sběru dat a infrastruktury i neustálé dolaďování mezi vědou a aplikacemi v celé Evropě (17).

5.9

Nicméně, jak už bylo řečeno, aplikace se opírají o rozvoj technologií. Perspektivní platformou pro zjišťování vhodných technologií je mimo jiné např. ESTP (18), kde se setkávají výzkumné i průmyslové subjekty. Ta by měla vypracovat dlouhodobý strategický výzkumný program. ESTP má rovněž vazby na jiná průmyslová odvětví a oblasti.

5.10

Do dnešní doby byl princip přiměřené návratnosti v rozvoji evropských schopností v oblasti vesmíru úspěšný. Trh v této oblasti však vyzrává a bude vyžadovat více flexibility, jelikož pevně dané zvyklosti a vztahy obvykle nepřináší obnovu průmyslu. Předpokládá se, že zejména malé a střední podniky díky orientaci na poptávku a díky potřebám uživatelů a rozvoji služeb vhodně zareagují na nové požadavky a možnosti, které poskytne evropská vesmírná politika.

5.10.1

V této souvislosti je třeba vzít v úvahu také značné rozdíly v příspěvcích do ESA, konkrétně v případě nových členských států a menších zemí, jakož i v případě členských států ESA, které nejsou v EU.

5.11

Proto EHSV podporuje otevřenou a transparentní analýzu a otevřený a transparentní dialog o tom, jak výkonná by měla Evropa být za deset let, aby si zachovala a vylepšila své postavení ve světě: jaké cíle je třeba stanovit a jaké institucionální nástroje – v souvislosti s ESA, Komisí a členskými státy – připravit k tomu, abychom mohli splnit společný jednotný evropský úkol a aby se do jeho plnění mohly aktivně zapojit středně velké podniky a aby se udržel nejvyšší stupeň hospodářské soutěže.

5.12

Jedním z bodů analýzy a dialogu by měl být i způsob financování ESA, a konkrétně účinky nepovinných příspěvků a možnosti plánování postupů a procesu postupného začlenění využívání služeb v oblasti vesmíru do vnitřního trhu ES. Pro oblasti, jichž se budou účastnit GŘ Komise, je třeba vypracovat zvláštní pravidla pro financování a určit způsob rozdělení nákladů.

5.13

Užitečná může být i moderní odvětvová průmyslová politika, kterou Komise připravuje pro několik odvětví, pokud zohledníme specifické vlastnosti vesmíru. Patří mezi ně potřeba financovat technologie a infrastrukturu z veřejných prostředků, vývoj prototypů, neexistence skutečného trhu v několika segmentech a aktivní průmyslová politika pro oblast vesmíru řízená a financovaná vládou, kterou provádějí USA i jiné státy.

5.14

Nejdříve je zapotřebí, aby političtí činitelé podnikům neprodleně konkretizovali svou vizi evropských průmyslových ambic.

6.1

Usnesení Rady klade důraz na význam vesmíru pro obranu a bezpečnost. Stále více se diskutuje o společné strategii v souvislosti s evropskými vojenskými schopnostmi.

6.2

Tato diskuse je v souladu s potřebným rozvojem společné zahraniční a bezpečnostní politiky. EHSV vítá názor, který je postupně přijímán, a totiž že bezpečnost by již neměla být záležitostí jedné politiky, ale kombinací politik evropských institucí a v jejich rámci (19).

6.3

Je zapotřebí vzít v úvahu rovněž to, že hranice mezi civilními a vojenskými aplikacemi se stírají. Doporučuje se zaměřit se na možné oboustranné příležitosti pro řadu požadavků v obou sektorech. Vzhledem k dvojímu užití civilních a vojenských aplikací mohou být civilní evropské mise prospěšné pro vojenské systémy.

6.4

V současné době je vlastnictví, správa a rozpočty v oblasti bezpečnosti výhradně vnitrostátní záležitostí. Synergický přístup několika států je vzácný, ačkoliv některé akce v oblasti obrany jsou koordinovány na evropské úrovni. Do budoucna se nabízí několik možností, od „lehkého“ stupně evropské koordinace až po plnohodnotný společný evropský model.

6.5

EHSV je toho názoru, že z bezpečnostních, technologických a rozpočtových důvodů by se mělo podpořit plánování budoucích systémů, které evropské země sblíží.

6.6

Řešení bezpečnostních otázek na vnitrostátní úrovni je hluboce zakořeněnou zvyklostí. Pokud ovšem do budoucna budeme mít společnou vizi, která zohlední vývoj ve světě, bude možné zahájit konkrétní projekty a data získaná na základě zkušeností napomohou rozvoji.

6.7

Abychom zabránili zbytečnému vydávání dvojího úsilí, měla by součástí plánu být specializace a rozdělení úkolů (20). Na podporu rozvoje technických kapacit by mohly být zřízeny výzkumné programy.

6.8

V této souvislosti by EDA (21) jako jeden ze zainteresovaných subjektů měla mít možnost vyvinout zvláštní dovednosti jako určování schopností, navrhování rozvojových programů a koordinace národních obranných a vesmírných agentur a ESA.

6.9

Nová Smlouva umožní, aby Komise a Rada rozšířily své iniciativy s cílem podpořit výzkum v oblasti bezpečnosti, přičemž je třeba vyhnout se překrývání a paralelním činnostem, které z toho mohou vyplývat.

6.10

Rozhodnutí takového charakteru vyžadují přípravu a následné závazky ze strany Rady pro vesmír a Rady pro obecné záležitosti. Přínosem budou institucionální zlepšení, které zavede nová Smlouva.

25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/31

1.1

Kontrola provedení směrnice uskutečněná Komisí odhalila důležité odchylky mezi vnitrostátními předpisy, které provádějí směrnici 1999/44/ES. Řada z nich může být způsobena mezerami v právní úpravě směrnice, ale jiné lze již považovat za nesprávné provedení směrnice. V současné době není jasné, do jaké míry tyto odchylky ovlivňují správné fungování vnitřního trhu a důvěru spotřebitelů. EHSV doporučuje, aby Komise bezodkladně prostudovala dopad odchylek na vnitřní trh a na důvěru spotřebitelů (1).

1.2

V důsledku výše uvedených skutečností EHSV naléhavě vybízí Komisi, aby podnikla vynucovaní opatření proti členským státům, které zatím směrnici 1999/44/ES neprovedly odpovídajícím způsobem.

1.3

Zelená kniha o spotřebitelském acquis odkrývá řadu průřezových problémů. Komise během přezkumu zjistila několik problémů týkajících se provádění směrnice o prodeji spotřebitelům, zejména co se týče otázky přímé odpovědnosti výrobců (POV).

1.4.

EHSV se domnívá, že směrnice o prodeji spotřebitelům má nedostatky také v oblasti úpravy záruk od výrobců a maloobchodníků, např. co se týče požadavků na soulad dle článku 2 směrnice.

1.5

Neexistují pádné důvody pro to, aby byla směrnice 1999/44/ES pozměněna výhradně z důvodu zavedení POV. Zelená kniha o přezkumu spotřebitelského acquis (2) zahájila veřejnou konzultaci k tomuto a k dalším problémům zjištěným Evropskou komisí při přezkumu právních předpisů EU týkajících se ochrany spotřebitele (jako např. osmi spotřebitelských směrnic (3)). EHSV proto doporučuje, aby Komise zvážila vhodnost začlenění POV do možných právních předpisů návazných na zelenou knihu (např. horizontální směrnice), což je postup upřednostňovaný některými subjekty, jako např. UGAL (4) a BEUC (Evropská spotřebitelská organizace). EHSV však zdůrazňuje, že výsledkem této iniciativy by nemělo být nepřiměřené zatížení pro podniky, jak požaduje Eurocommerce.

1.6

EHSV má za to, že dříve, než Komise zavede horizontální směrnici, je zapotřebí provést posouzení dopadů.

1.6.1

To se týká rozsahu působnosti směrnice. EHSV souhlasí, že by se směrnice měla vztahovat i na další typy smluv, podle nichž je zboží dodáváno spotřebitelům (např. pronájmy automobilů), a pro smlouvy, podle nichž se spotřebitelům poskytují služby s digitálním obsahem (např. hudba on-line). Týká se to také použitého zboží, které je prodáváno ve veřejné dražbě, při níž mají spotřebitelé možnost se osobně účastnit prodeje. Další aspekty, jako je definice dodávky, přenos rizika, pojem a prodloužení lhůt týkajících se shody zboží se smlouvou, krytí nároků při opakovaném poškození, režim důkazního břemene a dokonce některé opravné prostředky, by měly být v rámci smíšeného přístupu k revizi spotřebitelského acquis považovány za součást horizontálního nástroje a až bude návrh tohoto nástroje předán ke konzultaci a veřejné diskusi, mělo by se diskutovat o podrobnostech těchto témat.

1.7

Zúčastněné strany a členské státy mají odlišné názory, pokud jde o dopad přímé odpovědnosti výrobců na úroveň ochrany spotřebitelů a na vnitřní trh. Většina členských států a řada zúčastněných stran je toho názoru, že přímá odpovědnost výrobců skutečně nebo potenciálně zvyšuje ochranu spotřebitelů. Některé mají za to, že výrobce je často lépe než prodávající schopen uvést zboží do souladu se smlouvou. Jiné se domnívají, že přímá odpovědnost výrobců by nezvýšila ochranu spotřebitelů, ale spíše způsobila právní nejistotu a značnou zátěž pro podniky. EHSV se domnívá, že je k těmto bodům zapotřebí více informací (5).

2.1

Dne 24. dubna 2007 Evropská komise přijala sdělení o provádění směrnice 1999/44/ES (směrnice o prodeji spotřebitelům) o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, včetně analýzy důvodů pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady, jak stanoví článek 12 Směrnice.

2.2

Dne 8. února 2007 přijala Evropská komise Zelenou knihu o přezkumu spotřebitelského acquis. Směrnice 1999/44/ES je jednou z osmi spotřebitelských směrnic uvedených v příloze II zelené knihy.

2.2.1

Také příloha I zelené knihy klade řadu otázek týkajících se specifických příslušných předpisů z oblasti prodeje spotřebitelům. Toto stanovisko je reakcí na sdělení Komise KOM(2007) 210 v konečném znění o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, včetně analýzy důvodů pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady a má Komisi poskytnout vodítko. Stanovisko k zelené knize (6) vydal EHSV na svém plenárním zasedání ve dnech 11. a 12. července 2007 a tehdy se rozhodl nevydávat stanovisko ke specifickým tématům, zejména k otázkám týkajícím se směrnice o prodeji spotřebitelům, které vznesla Komise a kterými se Komise bude zabývat v návrhu rámcové směrnice o smluvních právech spotřebitelů.

2.2.2

V zelené knize předkládá Komise k veřejné konzultaci řadu průřezových témat. Jsou mezi nimi otázky týkající se mezer a nedostatků v právních předpisech, které Komise zjistila během přezkumu spotřebitelského acquis, včetně těch, které vyplývají ze směrnice 1999/44/ES.

2.3

Všechny členské státy směrnici (7) provedly. Účelem sdělení je přezkoumat, jak ji členské státy provedly. Sdělení je součástí procesu přezkumu spotřebitelského acquis, jež je v souladu s cílem lepší regulace ve smyslu zjednodušení právního prostředí, sledovaným Komisí, Evropským parlamentem a EHSV.

2.4

Záměrem směrnice je harmonizace těch částí smluvního práva z oblasti prodeje spotřebitelům, jež se týkají právních záruk a v menší míře též obchodních záruk.

2.5

Od všech členských států se požadovalo provedení směrnice do jejich vnitrostátního práva do 1. ledna 2002 a všem také bylo umožněno zavést přísnější předpisy ve prospěch spotřebitele.

2.6

Komise poukazuje na nedostatky v provádění směrnice v případě některých členských států.

3.1

Toto sdělení se týká provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (směrnice o prodeji spotřebitelům) ve všech členských státech a zkoumá důvody pro zavedení na úrovni Společenství přímé odpovědnosti výrobců za vady, jak stanoví článek 12.

3.2

Ve sdělení Komise se upozorňuje na obtíže, se kterými se setkaly některé členské státy při provádění směrnice. Konkrétně se problémy týkají rozdílů v definici „spotřebitele“ a „prodejce“, které jsou v jiných právních předpisech Společenství definovány odlišným způsobem.

3.3

Stejně tak definice „spotřebního zboží“ v čl. 1 odst. 2 písm. b) určuje oblast působnosti směrnice. Různé členské státy definici provedly různými způsoby. V některých členských státech se příslušné zákony vztahují také na prodej nemovitostí spotřebitelům.

3.4

Některé členské státy do definice nezahrnuly „použité zboží, které je prodáváno ve veřejné dražbě, při níž mají spotřebitelé možnost se osobně účastnit prodeje“. Některé této možnosti využily. Jiné se rozhodly odpovědnost prodejců za takové zboží omezit.

3.5

Všechny členské státy provedly požadavky směrnice do vnitrostátního práva. Článek 12 Komisi ukládá (v určité lhůtě), aby předložila Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provedení této směrnice ve všech členských státech a konkrétně přezkoumala mimo jiné důvody pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady a případně přiložila návrhy. Tímto sdělením je tato povinnost splněna.

3.6

Část I sdělení podává zprávu o provedení směrnice o prodeji spotřebitelům ve všech členských státech a část II zkoumá důvody pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady vůči spotřebitelům do právních předpisů EU.

3.7

Provedení směrnice do vnitrostátních právních předpisů vyvolává řadu problémů. Řada z nich může být způsobena mezerami v právní úpravě směrnice, ale jiné lze již považovat za nesprávné provedení směrnice. Kontrola provedení směrnice odhalila důležité odchylky mezi vnitrostátními předpisy, což je důsledkem použití článku o minimální harmonizaci a různých možností právních úprav stanovených směrnicí. V současné době není jasné, do jaké míry tyto rozdíly ovlivňují správné fungování vnitřního trhu a důvěru spotřebitelů.

3.7.1

Zelená kniha předložila k veřejné konzultaci řadu průřezových témat týkajících se mezer a nedostatků v právních předpisech, které Komise zjistila během přezkumu spotřebitelského acquis, včetně těch, které vyplývají ze směrnice. Z těchto důvodů se Komise rozhodla nepředkládat v této fázi žádný návrh týkající se směrnice.

3.7.2

Pokud jde o POV, došla Komise k závěru, že neexistují dostatečné důkazy pro stanovení, zda nedostatečná právní úprava v EU negativně ovlivňuje důvěru spotřebitelů ve vnitřní trh. Toto téma se dále zvažuje v kontextu zelené knihy.

3.8

Ve svém stanovisku k Zelené knize o spotřebitelském acquis (8) EHSV učinil závěr, že má pochybnosti, zda by navržený přístup mohl vést k vysoké a jednotné úrovni ochrany spotřebitele v celé EU. Spolu s jasným právním a koncepčním základem je nezbytná skutečná demokratická oprávněnost revidovaného spotřebitelského acquis. EHSV poukazuje na nedostatečnou regulaci digitálního prostředí. Všechny návrhy harmonizovaných předpisů v této oblasti by se měly opírat o řádné hodnocení dopadů a měly by usilovat o zjednodušení a vyjasnění stávajících předpisů. Lepší opatření pro prosazování předpisů a posílení či zavedení jasných a jednoduchých postupů pro dosažení nápravy by měla být zdůrazňována jako priorita. Základní zásadou harmonizace spotřebitelských právních předpisů v celé EU musí být přijetí nejlepší a nejvyšší úrovně ochrany spotřebitele existující v členských státech.

4.1

Kontrola provedení směrnice uskutečněná Komisí odhalila důležité odchylky mezi vnitrostátními předpisy, které provádějí směrnici 1999/44/ES. Řada z nich může být způsobena mezerami v právní úpravě směrnice, ale jiné lze již považovat za nesprávné provedení směrnice. V současné době není jasné, do jaké míry tyto odchylky ovlivňují správné fungování vnitřního trhu a důvěru spotřebitelů. EHSV doporučuje, aby Komise bezodkladně prostudovala dopad odchylek na vnitřní trh a na důvěru spotřebitelů a podnikla vynucovaní opatření proti členským státům, které neplní své povinnosti (9).

5.1

Některé členské státy zavedly různé formy přímé odpovědnosti výrobců. Ty se mezi sebou liší co se týče podmínek a modalit. Směrnice z roku 1999 vyžaduje, aby Komise zkoumala důvody pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady a případně předložila návrh. Ze 17 členských států, které na dotazník odpověděly, sedm zavedlo různé formy přímé odpovědnosti výrobců, ačkoliv podmínky, za jakých lze přímo uplatňovat nároky vůči výrobcům, se značně liší. Svůj nesouhlas s POV projevilo také několik členských států a zúčastněných stran, z nichž některé se domnívají, že je příliš brzy na posuzování dopadu POV na potřebu pozměnit směrnici 1999/44/ES (10).

5.2

Zúčastněné strany a členské státy mají odlišné názory, pokud jde o dopad přímé odpovědnosti výrobců na úroveň ochrany spotřebitelů a na vnitřní trh. Většina členských států a řada zúčastněných stran je toho názoru, že přímá odpovědnost výrobců skutečně nebo potenciálně zvyšuje ochranu spotřebitelů. Rozdílnost názorů mezi členskými státy se projevuje v tom, že některé mají za to, že výrobce je často lépe než prodávající schopen uvést zboží do souladu se smlouvou. Jiné se domnívají, že přímá odpovědnost výrobců by nezvýšila ochranu spotřebitelů, ale spíše způsobila právní nejistotu. EHSV se domnívá, že je k těmto bodům zapotřebí více informací.

5.3

Řada zúčastněných stran a některé členské státy mají za to, že přímá odpovědnost výrobců by byla značnou zátěží pro podniky, jelikož výrobci by museli vyvinout systémy, které by se zabývaly stížnostmi, a zajistit finanční krytí nákladů vyplývajících z takovéto odpovědnosti. Na toto téma však nepanuje jednoznačný názor, protože jiné státy a zúčastněné strany s tímto nesouhlasí.

5.4

Existence rozdílných režimů POV představuje potenciální problém pro vnitřní trh. Komise v současné fázi není schopna vyvodit konečné závěry. Neexistují dostatečné důkazy pro stanovení, zda nedostatečná právní úprava v EU, pokud jde o přímou odpovědnost výrobců, negativně ovlivňuje důvěru spotřebitelů ve vnitřní trh.

5.5

Argumenty pro zavedení povinné POV nejsou zdaleka jednoznačné. POV by v porovnání s reklamací u prodejce zavedla dlouhý řetězec odpovědnosti. Vše záleží na příslušném zboží či službě. Přeshraniční nákupy drahých artiklů, jako např. aut, se přímo týkají výrobců. Nicméně díky právním předpisům Evropského společenství musí obchodní zástupci a distributoři vozidel respektovat záruku stanovenou výrobcem nehledě na místo nákupu. U přeshraničního nákupu vína a lihovin, který je stále významnější součástí vnitřního trhu, je její uplatňování složité, ať už vůči prodejci či vůči výrobci, pokud kupující často nenavštěvuje stát, kde zboží zakoupil. Pro spotřebitelské zboží obecně zavedení POV značně přispěje k ochraně spotřebitele a k důvěře spotřebitelů v jednotný trh.

5.6

Otázka POV vyžaduje podrobnější studii doplněnou o detailní posouzení dopadů.

25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/35

1.1

Výroční zpráva o politice hospodářské soutěže v roce 2006 upozorňuje na změny, které proběhly ve vnitřním uspořádání tohoto sektoru a v pracovních metodách Komise, a popisuje způsob, jakým Komise zajišťuje soudržnost struktury řízení evropského hospodářství při plnění cílů Lisabonské strategie.

2.1.1

Pokuty jsou pro Komisi rozhodujícím prvkem pro odrazování společností od porušování pravidel hospodářské soutěže.

Byla přijata nová prahová hodnota pro ochranu před pokutami a snížení pokut v případě kartelů. Při výpočtu výše pokut na základě nových pravidel bude částka rovna podílu ročních tržeb z výrobku (až do výše 30 %) vynásobenému počtem let během nichž podnik jednal protiprávně (tento podíl může při opakovaném protiprávním jednání dosáhnout až 100 %).

2.1.2

Za účelem zvýšení účinnosti metody kontroly byla přijata zelená kniha Žaloby o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy o ES. Tato zelená kniha v Evropě rozpoutala horlivou debatu a jednotlivé evropské země předložily prostřednictvím vlád, orgánů pro hospodářskou soutěž, podniků, spotřebitelských organizací, právníků a vysokých škol více než 150 příspěvků.

Po rozsáhlé diskusi také EHSV ve svém stanovisku k této zelené knize (3) uvítal iniciativu Komise.

2.1.3

V rámci opatření týkajících se kartelů Komise vydala sedm konečných rozhodnutí, v nichž uložila 41 podnikům pokuty v celkové výši 1 846 milionů EUR (v porovnání s 33 podniky a celkovou výší pokut 683 milionů EUR v roce 2005).

2.2.1

Komise s využitím veřejných konzultací vypracovala zlepšení pokynů k jurisdikčním otázkám  (5), které mohou být podle nařízení o spojování obvykle vzneseny během kontroly spojování (6).

Nové oznámení nahradí stávající jurisdikční oznámení a jeho přijetí bylo původně plánováno na rok 2007.

2.2.2

Uplatnění pravidel zvýšilo počet spojení oznámených Komisi v roce 2006 na 356. Komise přijala celkem 352 konečných rozhodnutí, z nichž 207 na základě zjednodušeného postupu.

2.3.1

Komise zjednodušila schvalování regionální podpory přijetím nařízení o blokové výjimce  (7), podpory výzkumu, vývoje a inovací (R,D&I) přijetím nového rámce (8), přímé podpory na podporu investic do malých a středních podniků usnadněním přístupu MSP k financování (9) a podpory ve prospěch ochrany životního prostředí.

Komise přijala rovněž nové nařízení de minimis  (10), na jehož základě nebudou považovány za státní podporu částky do výše 200 000 EUR (11) poskytnuté v průběhu tří fiskálních let.

2.3.2

Komise v souvislosti s uplatňováním pravidel v roce 2006 prošetřila 921 případů státní podpory (nárůst o 36 % v porovnání s předchozím rokem). Komise přijala 710 konečných rozhodnutí a ve velké většině (91 % všech rozhodnutí) podporu schválila bez oficiálního šetření s tím, že je slučitelná s režimem volné hospodářské soutěže.

2.3.3

V tomto rámci Komise uznala podporu na vzdělávání za užitečnou, jelikož je ve společném evropském zájmu, ale k podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích byla nepřívětivá a uznala ji za oprávněnou pouze za přísných podmínek (12).

3.1.1

Závěrečná zpráva o energii, kterou Komise přijala dne 10. ledna 2007 (13), ukazuje, že velkoobchodní ceny zemního plynu a elektrické energie v Evropě stále rostou a odběratelé mají relativně omezený výběr v důsledku překážek pro vstup energetických produktů na trh.

3.1.2

Komise zahájila několik šetření v oblasti antimonopolních pravidel týkajících se hromadění kapacity sítě a skladovací kapacity, dlouhodobých rezervací kapacity, rozdělování trhu a dlouhodobých smluv mezi velkoobchodníky/maloobchodníky a konečnými odběrateli.

3.1.3

Komise přijala mnoho opatření a rozhodnutí týkajících se spojování v energetice. Nejdůležitějšími případy byly DONG/Elsam/Energi E2  (14) a Gaz de France/Suez  (15).

3.1.4

Kontrola státní podpory ukázala, jakým způsobem smlouva mezi provozovateli veřejné sítě a výrobci vyřazuje v Maďarsku a Polsku významné části velkoobchodních trhů a jak snížené sazby pro některé společnosti v Itálii mění podmínky hospodářské soutěže. Významné je i rozhodnutí o státní podpoře obnovitelných energií, kterým je zajištěno, že veřejné financování se musí omezit na výjimečné případy a nesmí podporovat nezákonné podniky nebo činnosti.

3.2.1

Komise v roce 2005 zahájila šetření v odvětví retailového bankovnictví  (16), zaměřeného především na přeshraniční hospodářskou soutěž. Závěrečná zpráva byla zveřejněna 31. ledna 2007 a byly v ní uvedeny problémy spojené s překážkami vstupu na trh, roztříštěnost trhu, vysoký stupeň koncentrace mezi vydavateli platebních karet a zúčtovacími subjekty.

3.2.2

24. ledna 2007 zveřejnila Komise předběžnou zprávu o rozsáhlém odvětvovém šetření týkajícím se pojištění podnikatelů.

3.2.3

Komise také schválila velký počet spojení podniků v odvětví finančních služeb, např. v případě Talanx Aktiengesellschaft  (17).

3.2.4

Kontrola státní podpory zajistila podmínky hospodářské soutěže finančním službám, především novým konkurentům a zahraničním bankám, také tím, že byl zrušen lucemburský režim skrytých dotací holdingovým společnostem.

3.3.1

Velká většina poskytovatelů služeb elektronických komunikací působí v mezích regulačního rámce EU pro sítě a služby elektronických komunikací. Komise proto vydala doporučení ohledně 18 specifických velkoobchodních a maloobchodních trhů produktů a služeb, které mají být podle Komise regulovány ex ante vnitrostátními orgány (18). Jako příklad současného uplatnění sektorově specifické regulace ex ante a zákona o hospodářské soutěži ex post je možné uvést trhy pro širokopásmový přístup.

3.4.1

V odvětví informačních technologií Komise dále zajišťovala, aby nebyla narušena hospodářská soutěž na trhu, který je v současnosti charakterizován konvergencí v digitální oblasti a rostoucí interoperabilitou.

Nesmírně významným je v tomto ohledu případ společnosti Microsoft , které bylo uloženo penále za to, že zavčas neposkytla informace vyžádané Komisí. Microsoft se proti rozhodnutí Komise (19) odvolal, Soud první instance však toto odvolání v rozsudku ze dne 17. září 2007 (20) zamítl.

3.4.2

Komise v průběhu kontroly spojování schválila spojení společnosti Nokia s podnikem vyrábějícím zařízení sítě společnosti Siemens AG a stejně tak i fúzi společností Alcatel a Lucent Technologies s tím, že se domnívá, že dodávky zařízení optické sítě a řešení v oblasti širokopásmového přístupu nezaznamenaly snížení konkurenceschopnosti.

3.5.1

Cílem politiky hospodářské soutěže v odvětví sdělovacích prostředků je zajistit rovné podmínky hospodářské soutěže, a to jak mezi různými komerčními provozovateli, tak mezi komerčními provozovateli a veřejně financovanými provozovateli.

3.5.2

V oblasti digitálního vysílání Komise zahájila řízení proti Itálii pro nesplnění povinností s cílem prošetřit, zda při přechodu na digitální vysílání byla v rozporu se směrnicí o hospodářské soutěži uložena omezení televizním stanicím a poskytnuty konkurenční výhody stávajícím provozovatelům analogového vysílání.

3.5.3

Komise navíc opakovaně zasáhla s cílem obnovit skutečnou hospodářskou soutěž v oblasti obsahu nejvyšší kvality (tzv. prémiového obsahu), dále zasáhla v oblasti státní podpory filmu a jiných audiovizuálních děl a správy práv.

3.6.1

Hlavní problémy představuje ochrana vnitrostátních trhů v odvětví silniční dopravy, nízká úroveň interoperability v odvětví železniční dopravy a chybějící transparentnost přístupu k přístavním službám.

3.6.2

V odvětví silniční dopravy Komise pokračovala ve schvalování jak státní podpory určené na podporu šíření technologií příznivých k životnímu prostředí, tak státní podpory pro závazky veřejné služby.

3.6.3

Menší význam nemělo ani rozhodnutí Komise v oblasti železniční dopravy týkající se státní pomoci pro železniční infrastrukturu považované za pravomoc veřejné správy a tudíž nespadající do státní podpory (21).

3.6.4

V odvětví námořní dopravy se Komise zavázala vydat pokyny o použití práva hospodářské soutěže, aby tak napomohla hladkému přechodu k režimu neomezené hospodářské soutěže. Co se týče státní pomoci Komise trvala na odstranění jakýchkoliv doložek o státní příslušnosti, které by osvobozovaly vlastníky lodí od placení příspěvků na sociální zabezpečení pro námořníky.

3.6.5

V oblasti letecké dopravy byla nařízením č. 1459/2006 (ES) zrušena počínaje 1. lednem 2007 výjimka ze zákazu podle čl. 81 odst. 1 SES vztahující se na tarify IATA osobní letecké dopravy na trasách v EU a výjimka týkající se mezipřistání a letového řádu.

3.7.1

Silný rozvoj trhu s poštovními službami přiměl Komisi na jedné straně k omezení služeb, na které byla poskytovatelům všeobecných služeb udělena monopolní práva, a na druhé straně k zachování hospodářské soutěže v liberalizovaných oblastech s cílem zabránit faktické monopolizaci.

3.7.2

Důležité je rozhodnutí Komise považovat náhradu za služby obecného zájmu za slučitelnou s pravidly státní podpory pouze tehdy, pokud nepřekročí náklady spojené se závazkem veřejné služby a pokud budou splněny také ostatní podmínky.

Komise dále zkoumala, zda poskytovatelé poštovních služeb nepožívají i jiných výhod, jako v případě Francie (22), kde doporučila, aby byla do konce roku 2008 ukončena neomezená státní záruka pro francouzský poštovní úřad jakožto veřejný subjekt.

4.1

Rok 2006 byl významným z hlediska dalšího zlepšení systému vytvořeného nařízením č. 1/2003 (ES) a posílení spolupráce jednak mezi členy Evropské sítě pro hospodářskou soutěž, tj. mezi vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž, a Komisí a také mezi vnitrostátními soudy a Komisí.

4.2

Spolupráce mezi členy Evropské sítě pro hospodářskou soutěž je založena na dvou hlavních povinnostech ze strany vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, tj. informovat Komisi o nově otevřených případech, a to před vydáním konečného rozhodnutí. Komisi bylo předloženo 150 šetření prováděných vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž, z nichž ve 125 případech Komise vyjádřila své stanovisko nebo poskytla těmto orgánům poradenství.

4.3

Význam spolupráce v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž se projevil mimo jiné také tím, že se uskutečnilo setkání generálního ředitele GŘ pro hospodářskou soutěž se všemi odpovědnými vnitrostátními orgány, na němž byl schválen vzorový program shovívavosti Evropské sítě pro hospodářskou soutěž. Komise a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž se kromě toho sešly a projednaly obecné otázky související s antimonopolní politikou, odvětvovými šetřeními nebo konkrétními odvětvími.

4.4.1

Čl. 15 odst. 1 nařízení č. 1/2003 (ES) umožňuje soudcům členských států požádat Komisi o stanovisko nebo o informace, které má k dispozici. Stejný článek navíc ukládá členským státům, aby předaly Komisi kopie všech rozsudků vnitrostátních soudů.

4.4.2

Stálé odborné vzdělávání vnitrostátních soudců je ústředním prvkem pro rozvoj znalosti práva hospodářské soutěže EU. Komise za tímto účelem každoročně spolufinancuje projekty odborného vzdělávání ve všech členských státech.

5.1

Během příprav na vstup Rumunska a Bulharska do EU Komise přispívala k širšímu vynucování pravidel hospodářské soutěže v těchto zemích, což nyní dělá i v případě Chorvatska a Turecka.

5.2

Kromě kontaktů s USA, Kanadou a Japonskem byl posílen bilaterální dialog mezi Komisí a mnoha vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž. GŘ pro hospodářskou soutěž navíc pomohlo při vypracování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže v Číně a Rusku.

5.3

V rámci mnohostranné spolupráce GŘ pro hospodářskou soutěž hraje velmi významnou úlohu v Mezinárodní síti pro hospodářskou soutěž a je členem výboru pro hospodářskou soutěž OECD.

6.1

Evropský parlament vydává každoročně z vlastní iniciativy zprávu týkající se výroční zprávy Komise o politice hospodářské soutěže. Komisař odpovědný za politiku hospodářské soutěže pořádá pravidelné výměny názorů s Radou a příslušnými parlamentními výbory.

6.2

Je třeba zdůraznit, že Komise informuje Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů o hlavních iniciativách a především se účastní diskusí spojených s přijetím výročního stanoviska EHSV k výroční zprávě Komise o politice hospodářské soutěže.

7.1.1

Politika hospodářské soutěže hraje stále významnější úlohu v evropské hospodářské politice. Jak Komise (23), tak EHSV (24) v minulosti upozorňovaly na potřebu zavést nové nástroje hospodářské politiky za účelem namíření politiky hospodářské soutěže a průmyslové politiky k cíli větší hospodářské a sociální soudržnosti, ochraně zaměstnanosti (také prostřednictvím systémů kontroly státní podpory a způsobů relokace), ochraně životního prostředí a podpoře rozsáhlých náročných programů výzkumu a vývoje.

V současnosti je politika hospodářské soutěže úzce provázána s jinými politikami, např. s politikou vnitřního trhu a spotřebitelskou politikou, s cílem vytvořit lépe fungující trhy přinášející výhody spotřebitelům a evropské konkurenceschopnosti.

7.1.2

Na základě aktualizace údajů týkajících se sedmi největších členských států EU Komise předpokládala, že míra hospodářského růstu dosáhne v EU v roce 2007 2,8 % (2,5 % v eurozóně) (25). Přestože tyto předpoklady byly přezkoumány Mezinárodním měnovým fondem a odhad růstu v eurozóně následně snížen z 2,1 % na 1,6 %, EHSV se domnívá, že evropský růst by měl pokračovat, jelikož stojí na pevných základech a je podpořen příznivým celosvětovým klimatem.

7.1.3

EHSV považuje za důležité, aby se EU soustředila na vyvážený hospodářský růst a stabilní ceny; na vysoce konkurenceschopnou tržní sociální ekonomiku orientovanou na vzdělávání, úplnou zaměstnanost a sociální pokrok; na zvýšenou úroveň ochrany životního prostředí a zvyšování jeho kvality.

7.1.4

Na trhu, na kterém budou mít stále vyšší váhu politiky hospodářské soutěže, jsou ekonomické, sociální a environmentální ukazatele základními faktory pro měření konkurenceschopnosti,a to nejen pro spotřebitele, ale především pro podniky.

7.1.5

EHSV se domnívá, že konkurenceschopnost evropských podniků a služeb by měla být chráněna systémem přesných pravidel založených na správném uplatňování politik hospodářské soutěže, v těsném spojení s obchodními politikami.

EU je dnes na celosvětové úrovni mnohem otevřenější zahraničnímu zboží. Zrušení nejzákladnějších antidumpingových opatření a dotací by zasáhlo bez výjimky všechny producenty v EU, kteří jednají v souladu s pravidly hospodářské soutěže a legálního obchodu a s pravidly EU pro státní podporu.

V této souvislosti EHSV apeluje na Komisi, aby byla na jedné straně důslednější při ohlašování případů nekalé mezinárodní hospodářské soutěže Světové obchodní organizaci a na straně druhé se zavázala začlenit do bilaterálních obchodních dohod klauzuli, která by obchodním partnerům ukládala povinnost respektovat pravidla hospodářské soutěže, včetně skutečné kontroly státní podpory.

7.2.1

EHSV oceňuje strategii Komise, jelikož modernizuje akční plán pro státní podporu založený za cílené státní podpoře, ekonomické analýze, účinných postupech a sdílené odpovědnosti mezi Komisí a členskými státy, a považuje za správný závěr Komise příznivě a odlišně posuzovat státní podporu v oblasti transferu technologií, inovační činnosti a víceodvětvového rámce pro velké investiční projekty.

7.2.2

Komise by při zkoumání případů státní podpory měla oprávnit zvláštní daňové systémy, které členské státy používají pro vzájemně prospěšné organizace, jako jsou družstva a podniky se silným sociálním dopadem.

7.3.1

EHSV podporuje zásahy Komise v oblasti kontroly současného vlastnictví více podniků a správy finančních produktů. V konkrétních případech došlo k tomu, že úvěrové instituce byly hlavními akcionáři (dohody odborů) průmyslových podniků, v důsledku čehož byly úvěry poskytnuté bankami použity na financování koupě kapitálového podílu těchto bank.

7.4.1

EHSV zdůrazňuje, že energetika není spojena pouze s obchodem, ale také s rozvojem, zaměstnaností a životním prostředím. EU dnes musí čelit novým konkurentům z celého světa (26) a nové tržní struktury musejí často zohlednit silové vztahy.

7.4.2

EHSV se domnívá, že při řešení otázky oddělení produkce od distribuce (unbundling) v odvětví zemního plynu bude třeba brát v úvahu specifické charakteristiky tohoto odvětví (27).

7.5.1

V odvětví médií EHSV doporučuje odlišovat mezi specifickými pravidly na ochranu plurality informací a obecnými antimonopolními pravidly a zdůrazňuje, že uplatňování pravidel hospodářské soutěže je základní podmínkou (zároveň ne však postačující) pro zaručení plurality.

7.5.2

Při nepodchycení této specifičnosti vzniká riziko současného oslabení účinnosti pravidel hospodářské soutěže a zásady plurality.

7.6.1

EHSV se domnívá, že funkční oddělení telekomunikačních sítí a zřízení evropské agentury v tomto odvětví by měly být posouzeny přiměřeně k jiným sektorům, jelikož investice do odvětví, které je klíčovým pro evropskou konkurenceschopnost, už jen vzhledem k rychlosti technologického vývoje, jsou zásadní pro rozvoj konkurenceschopnosti tohoto odvětví.

7.7.1

Pro zajištění účinného uplatňování pravidel je třeba zajistit stálou odbornou přípravu a průběžné informování vnitrostátních soudců a všech subjektů poskytujících právní služby o právu hospodářské soutěže.

V této souvislosti apeluje EHSV na Komisi, aby co nejdříve přijala pokyny k uplatnění článku 82 SES, především co se týče vyloučení.

7.7.2

EHSV kladně hodnotí spolufinancování projektů, které vypracovala Komise, domnívá se však, že kromě 15 vzdělávacích projektů spuštěných v roce 2006 pro 25 členských států, je možné a je třeba učinit více pro řešení výzev, které politika hospodářské soutěže přináší, a problémů, které vznikají ve vztazích mezi Komisí, podniky, sdruženími a spotřebiteli.

7.7.3

Především byly nedávno posíleny vztahy mezi EHSV a Evropskou komisí podpisem dodatku k protokolu o spolupráci z listopadu 2005 na plenárním zasedání EHSV ve dnech 30. a 31. května 2007 (28). Na základě této dohody je EHSV ústředním prvkem komunikační fáze díky svému privilegovanému postavení, které zaujímá v podpoře dialogu s občany.

7.7.4

EHSV vybízí Komisi a Evropský parlament, aby rozvinuly politiku interinstitucionální spolupráce, která by uvedla v soulad národní právní řády s evropskými právními předpisy.

EHSV podporuje postup přijetí nové Smlouvy (tzv. Lisabonské smlouvy), která by zjednodušila referenční právní rámec a reagovala na potřeby Unie skládající se z 27 členských států a umožnila jí dosáhnout dohod o nových politikách a přijmout rozhodnutí nezbytná k řešení nových výzev, před kterými stojí.

7.7.5

EHSV zdůrazňuje, že politiky hospodářské soutěže nesmí být spojovány s izolovanými cíly, ale musí i nadále být plně „činností“ Evropské komise (29).

S cílem přispět k transparentnosti své práce uspořádal EHSV ve svém sídle konferenci s názvem Mezivládní konference 2007 – názor organizované občanské společnosti na budoucnost Evropy, která se konala ve dnech 27. a 28. září a zaznamenala vysokou účast.

25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/40

25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/40

25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/41

25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/41

25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/42

1.1

Reforma smluv, přijatá Evropskou radou ve dnech 17. a 18. října 2007, znamená nový pokrok mimo jiné v oblasti služeb obecného zájmu (SOZ). Do ustanovení o fungování Unie se pro služby obecného hospodářského zájmu (SOHZ) zavádí ustanovení o obecné platnosti (článek 14), jež má být uplatňováno ve všech politikách Evropské unie (EU), včetně vnitřního trhu a hospodářské soutěže. K oběma smlouvám je také připojen protokol, který se týká všech služeb obecného zájmu, včetně nehospodářských služeb obecného zájmu.

1.2

Jak SOZ, tak SOHZ a nehospodářské služby obecného zájmu přispívají k prosperitě všech občanů a k účinnému uplatňování jejich základních práv. Tyto služby, poskytované v duchu obecného zájmu, vyplývají z politických rozhodnutí a jako takové spadají pod zodpovědnost zákonodárců.

1.3

Z toho vyplývá nejen zesílení povinnosti uložené Unii a členským státům dbát na správné fungování služeb obecného hospodářského zájmu, jež vyžaduje zejména vytvoření progresivního způsobu hodnocení fungování těchto služeb, ale rovněž to, že instituce s rozhodovací pravomocí musí jasně definovat pojmy, cíle a úkoly, jež řadí pod tato tři označení. Dokud se tak nestane, hodnocení výkonu nebudou moci občanům poskytnout právní jistotu, jež oprávněně očekávají od svých institucí jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni.

1.4

Hodnocení bude sloužit ke zvýšení účinnosti a výkonnosti služeb obecného hospodářského zájmu a k tomu, aby se přizpůsobily vývoji potřeb občanů a podniků a poskytne veřejným orgánům základní poznatky, které jim umožní vybrat z nich ty nejvhodnější; hodnocení má rovněž zásadní úlohu v úsilí o vyvážený kompromis mezi trhem a obecným zájmem, a také mezi hospodářskými, sociálními a environmentálními cíli.

1.5

Vzhledem k významu, jaký mají SOZ v boji proti sociálnímu vyloučení a v šíření sociální spravedlnosti a ochrany, jež jsou uvedeny mezi cíli EU ve Smlouvě, je nezbytné provádět pravidelné hodnocení nejen služeb obecného hospodářského zájmu, pro něž existují předpisy Společenství, ale rovněž nehospodářských služeb obecného zájmu na úrovni členských států.

1.6

Hodnocení SOZ (hospodářských a nehospodářských) na celostátní, regionální či místní úrovni členských států musí být nezávislé, pluralitní, zohlednit odlišné přístupy, obsáhnout všechny tři pilíře Lisabonské strategie, vycházet ze souboru kritérií a být výsledkem konzultací se všemi zainteresovanými stranami.

1.7

Na úrovni Společenství bude třeba stanovit podmínky pro výměnu, konfrontaci, srovnávání a koordinaci, podpořit rozvoj nezávislého hodnocení v souladu se zásadou subsidiarity a prostřednictvím dialogu se zástupci zainteresovaných subjektů vypracovat harmonizovanou metodiku hodnocení v evropském měřítku, založenou na společných ukazatelích.

1.8

Aby bylo toto hodnocení relevantní a užitečné, je třeba vytvořit naprosto nezávislý pluralitní řídící výbor, složený ze zástupců Evropské komise, Evropského parlamentu, stálých zastoupení členských států při EU, Výboru regionů a Hospodářského a sociálního výboru.

2.1

Ve Smlouvách jsou služby obecného hospodářského zájmu považovány za součást společných hodnot Unie, zejména proto, že napomáhají sociální a územní soudržnosti. Reformní smlouva, přijatá Evropskou radou ve dnech 17. a 18. října 2007, tento přístup potvrzuje a umožňuje Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie prostřednictvím nařízení stanovit zásady a podmínky, které umožní SOHZ plnit jejich úkoly, aniž je dotčena pravomoc členských států poskytovat, zadávat či financovat tyto služby, při současném zdůraznění sdílené odpovědnosti členských států a Společenství.

2.2

Tak mají Unie a členské státy, každý v rámci svých pravomocí a v rozsahu vymezeném pozměněnou smlouvou, dbát na to, aby tyto služby účinně fungovaly v souladu se stanovenými zásadami a v takových podmínkách, zejména hospodářských a finančních, které jim umožní plnit jejich úkoly, a o takovém fungování se ujišťovat.

2.3

Při provádění pozměněné smlouvy Evropský parlament a Rada Evropské unie prostřednictvím nařízení v souladu s běžným legislativním postupem a zásadami subsidiarity a proporcionality stanoví tyto zásady a podmínky.

2.4

Protokol o SOZ v příloze pozměněných smluv klade důraz na zásadní úlohu a široké rozhodovací pravomoci vnitrostátních, regionálních a místních orgánů při poskytování, pořizování a organizování služeb obecného hospodářského zájmu, aby tyto služby co nejlépe odpovídaly potřebám uživatelů, a na vysokou úroveň kvality, bezpečnosti a cenové dostupnosti, na rovné zacházení a podporu univerzálního přístupu a práv uživatelů.

2.5

Tento protokol také poprvé v textu primárního práva Společenství zmiňuje nehospodářské služby obecného zájmu. Zdůrazňuje, že poskytování, pořizování a organizování nehospodářských služeb obecného zájmu je v pravomoci členských států a že ustanovení smluv se nijak nedotýkají pravomoci členských států v této oblasti; na nehospodářské služby obecného zájmu se tedy v zásadě nadále nebudou vztahovat předpisy platné pro vnitřní trh, hospodářskou soutěž a státní podporu, státní pravomoc se uplatňuje v rámci provádění obecných zásad práva Společenství.

2.6

Smlouva nepřináší žádnou definici rozlišení mezi hospodářskými a nehospodářskými službami, následkem čehož bude nadále nutné žádat Evropský soudní dvůr o arbitráž a bude přetrvávat stávající právní nejistota. Občané mají vůči Unii velká očekávání. Unie by měla dbát na zvyšování blahobytu, na zaručování základních práv a na to, aby její rozhodnutí neměla na úrovni států kontraproduktivní dopad.

3.1

Povinnost uložená Unii a členským státům dbát na dobré fungování služeb obecného hospodářského zájmu, obsažená v článku 14 pozměněné smlouvy, si žádá zejména vytvoření progresivního způsobu hodnocení fungování těchto služeb.

3.2

EHSV se domnívá, že označit SOHZ za dobře fungující lze jen tehdy, pokud mimo jiné:

3.3

I když to reformní smlouva výslovně neuvádí, hodnocení se s největší pravděpodobností stane implicitně vyžádaným nástrojem kontroly.

3.4

Členské státy a Unie budou muset transparentním a nediskriminačním způsobem definovat a přizpůsobit úkoly a cíle služeb obecného hospodářského zájmu ve svých oblastech působnosti, při dodržení zásady proporcionality, v zájmu a k všeobecné spokojenosti všech, kterým jsou tyto služby určeny.

3.5

Ke kontrole správného a účinného provádění úkolů obecného zájmu a k zajištění plnění stanovených cílů, ať už odlišných podle toho, zda jde o SOHZ či o nehospodářské služby obecného zájmu, či podle samotné povahy služby, musí odpovědný orgán vytvořit systém hodnocení fungování, účinnosti a kvality těchto služeb, který se neomezí na jednoduché průzkumy veřejného mínění a ankety.

3.6

Hodnocení tedy spočívá v analýze a systematickém monitorování podmínek účinného provádění specifického úkolu obecného zájmu vzhledem k jeho plnění a ke schopnosti uspokojit potřeby uživatelů, podniků, občanů a společnosti. Hodnotí se rovněž s ohledem na cíle Unie, zejména v oblasti sociální, hospodářské a územní soudržnosti, sociálně tržního hospodářství, Lisabonské strategie a záruky uplatňování základních práv.

3.7

Služby obecného hospodářského zájmu se vyznačují úsilím o řadu kompromisů:

3.8

Stav těchto kompromisů se vyvíjí v závislosti na hospodářských a technologických změnách, na individuálních a kolektivních potřebách a očekáváních, ve snaze o soudržnost mezi různorodými vnitrostátními realitami, specifickými geografickými podmínkami a odvětvovými rysy.

3.9

Hodnocení fungování se liší od regulační funkce, ale je také její součástí. Je v zájmu regulace, aby vycházela z relevantních hodnocení a aby hodnocení vyžadovala. Hodnocení musí současně umožnit předvídat funkční poruchy, rozdíly v kvalitě a/nebo druhu služby mezi jednotlivými zeměmi, snažit se klást důraz na přizpůsobení požadavků v závislosti na potřebách a zájmech uživatelů a spotřebitelů a také na změnách v hospodářském, technologickém a sociálním prostředí.

4.1

Vzhledem k cílům, které jsou pro ně určeny, a významu, jaký mají při provádění různých politik Společenství, je nezbytné provádět pravidelné hodnocení nejen služeb obecného hospodářského zájmu, pro něž existují předpisy Společenství, ale rovněž nehospodářských služeb obecného zájmu, neboť pomáhají účinnému uplatňování základních práv a jejich fungování je založeno na zásadě solidarity a respektování lidské důstojnosti s ohledem na společné hodnoty evropského sociálního modelu.

4.2

Protokol v příloze pozměněných smluv potvrzuje, že nehospodářské služby obecného zájmu jsou ve výlučné pravomoci členských států, jejich hodnocení proto musí být prováděno pouze na celostátní, regionální či místní úrovni.

4.3

Vzhledem k tomu, že nehospodářské služby obecného zájmu patří stejně jako SOHZ do řady cílů Evropské unie (dodržování základních práv, podpora blahobytu občanů, sociální spravedlnost, sociální soudržnost atd.) a že Unie má svůj podíl odpovědnosti za realizaci těchto cílů, musí přinejmenším dbát na to, aby členské státy prováděly pravidelná hodnocení fungování nehospodářských služeb obecného zájmu.

5.1

Na zasedáních Evropské rady v Nice (2000) a v Laekenu (2001) bylo dohodnuto, že bude nutné na úrovni Společenství provést účinné a dynamické hodnocení efektů hospodářské soutěže a fungování služeb obecného zájmu, které patřičně zohlední specifika a pravomoci jednotlivých států, regionů a obcí.

5.2

Převažoval mj. názor, že by toto hodnocení mělo být provedeno v rámci stávajících struktur, zejména využitím horizontálních hodnocení a odvětvových zpráv a také prostřednictvím „zprávy z Cardiffu“ o hospodářské reformě, kterou vypracovala Komise. Hodnocení by mělo zohlednit struktury a výkony trhu, včetně aspektů spojených se zaměstnaností, hospodářským a sociálním hodnocením závazků veřejné služby a názory občanů a uživatelů na fungování služeb obecného zájmu a dopad liberalizace na tyto služby.

5.3

Od roku 2001 Evropská komise ročně provádí horizontální hodnocení (s výjimkou roku 2003) pouze síťových průmyslů (elektřiny, plynu, elektronické komunikace, poštovních služeb, letecké a železniční dopravy), na základě metodiky stanovené ve sdělení Komise (1). Na tato hodnocení nahlížejí zainteresované strany se smíšenými pocity, některé se domnívají, že jsou hodnoceny politiky Společenství v oblasti síťových odvětví spíše než výkonnost těchto odvětví.

5.4

V roce 2003 v rámci zelené knihy o službách obecného zájmu Evropská komise zahájila veřejnou konzultaci s cílem stanovit, jak má být hodnocení organizováno, jaká kritéria mají být použita, jak zapojit občany a jak zlepšit kvalitu údajů. Hlavní závěry vyplývající z této konzultace jsou nutnost vícerozměrového hodnocení a přezkum mechanismů hodnocení, podle Komise však nedošlo ke shodě o tom, kdo by je měl provádět.

5.5

Bílá kniha o službách obecného zájmu (2) klade důraz na proces hodnocení, který má napříště předcházet jakékoli změně právního rámce Společenství, zejména pokud jde o liberalizaci služeb.

5.6

Komise v bílé knize uznává, že instituce Společenství musejí nést zvláštní odpovědnost za hodnocení služeb, které jsou součástí odvětvového předpisového rámce vytvořeného na úrovni Společenství, s pomocí údajů získaných na vnitrostátní úrovni. Nevylučuje, že by také v dalších oblastech mohlo dojít k hodnocení na úrovni Společenství, pokud by se v jednotlivých případech prokázalo, že dodá přidanou hodnotu.

5.7

Komise rovněž zadala externímu konzultantovi provedení hloubkové hodnotící zprávy o metodice hodnocení. Hlavní výsledky budou shrnuty v novém sdělení, které se plánuje na rok 2008.

5.8

Podle Komise by tento externí audit měl ocenit potřebu hodnotit výkonnost síťových odvětví poskytujících SOHZ na úrovni Evropské unie, vyslovit doporučení ke zlepšení horizontálních hodnocení a zhodnotit vhodnost úlohy Komise při provádění horizontálních hodnocení.

5.9

Ve sdělení Komise o SOZ (3) má Komise za to, že „pro kvalitu a transparentnost rozhodovacího procesu je důležité provádět pravidelné důkladné hodnocení a zveřejňovat jeho metodiku a výsledky, aby mohly být otevřeny podrobnému zkoumání“.

6.1

Komise se ve sdělení KOM(2002) 331 zavázala, že zapojí občanskou společnost do horizontálního hodnocení fungování SOZ, zejména zavedením „trvalého mechanismu pro sledování názorů občanů a jejich vývoje“ a že „s dotyčnými účastníky, mezi než patří sociální partneři, se budou konzultovat specifické otázky na základě stanoveném ad hoc“.

6.2

S vývojem společnosti se mění očekávání odrážející zvýšené požadavky veřejnosti, v tomto případě uživatelů či spotřebitelů, kteří žádají nejen uznání svých práv, ale také zohlednění svých specifických rysů. Způsoby provádění služeb obecného zájmu jsou úzce spjaty se společnostmi, ve kterých provádění probíhá.

6.3

Strukturální a statutární různorodost způsobů, které vnitrostátní, regionální a místní veřejné orgány využívají k zajištění služeb obecného zájmu (veřejné a soukromé provozovatele, partnerství veřejného a soukromého sektoru), vyžaduje vícerozměrové hodnocení.

6.4

Hodnocení na úrovni členských států bude navíc muset mít pluralitní charakter a zahrnovat všechny zainteresované strany a osoby: orgány odpovědné za definování a provádění služeb obecného zájmu, regulátory, operátory/poskytovatele pověřené dodáváním služeb, zástupce uživatelů, odborů a občanské společnosti atd.

6.5

Kromě pluralitního charakteru bude toto hodnocení muset být nezávislé a zohlednit odlišné přístupy, vzhledem k tomu, že různé zainteresované strany nemají stejné zájmy, v některých případech mají dokonce zájmy protichůdné a jsou ovlivněny nestejnými informacemi a odbornými posudky.

6.6

Proto není možné hodnotit hospodářskou a sociální účinnost služeb obecného zájmu, jejich činnosti a fungování podle jediného kritéria, v tomto případě pravidel hospodářské soutěže, ale podle celého souboru kritérií.

6.7

Jak zdůrazňují CIRIEC a CEEP ve studii z roku 2000 (4) na žádost Evropské komise, hodnocení má smysl pouze tehdy, je-li vztaženo na stanovené cíle a poslání, které pocházejí ze tří zdrojů – od uživatele, občana a společnosti – a mají tři složky – záruku dodržování základních práv jednotlivce, sociální a územní soudržnost, definování a provádění veřejných politik.

6.8

Hodnocení výkonnosti SOZ by mělo obsáhnout všechny tři pilíře Lisabonské strategie (hospodářský, sociální a environmentální), a zároveň by se mělo týkat politik vnitřního trhu, hospodářské soutěže, ochrany spotřebitele, zaměstnanosti a všech souvisejících odvětvových politik.

6.9

Musí tedy jít o hodnocení založené na souboru kritérií, jež se musí zaměřit na:

6.10

Půjde tedy o to dodat poznatky a ocenit skutečnou praxi a dopad činností na různé druhy uživatelů, což umožní překonat existující strukturální nerovnováhu informací, která je průvodním jevem vztahů mezi provozovateli/poskytovateli, regulátory a spotřebiteli.

7.1

Systém hodnocení musí být založen na pravidelných zprávách vyhotovených na místní či regionální úrovni hodnotícími orgány, které zřídí členské státy podle výše jmenovaných zásad.

7.2

Na úrovni Společenství bude třeba definovat podmínky pro výměny, konfrontace, srovnání a koordinaci. Nadále bude příslušet Unii, aby podněcovala nezávislé hodnocení v souladu se zásadou subsidiarity a se zásadami uvedenými v protokolu v příloze reformovaných smluv tím, že pomocí dialogu se zástupci zainteresovaných stran vypracuje metodiku pro harmonizované hodnocení na evropské úrovni na základě společných ukazatelů a také způsoby jejího fungování.

7.3

Aby bylo hodnocení relevantní a užitečné, je třeba vytvořit pluralitní řídící výbor, složený ze zástupců všech zainteresovaných stran (orgánů veřejné správy, sociálních partnerů, provozovatelů, regulátorů, uživatelů z řad jednotlivců a podniků, odborových organizací), který by se na úrovni Společenství mohl skládat ze zástupců Evropské komise, Evropského parlamentu, stálých zastoupení členských států při EU, Výboru regionů a Evropského hospodářského a sociálního výboru.

7.4

Řídící výbor by měl mít na starosti:

7.5

Diskuse se všemi zainteresovanými stranami o hodnotících zprávách by mohla mít podobu výroční konference o fungování SOHZ, podobné konferenci o síťových průmyslech, kterou již několik let organizuje Evropský hospodářský a sociální výbor, nebo by mohla být pořádána na jaře společně s evropským sociálním summitem.

25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/46

1.1

S blížícím se spuštěním evropské digitální knihovny (1) v roce 2008 je cílem stanoviska Výboru poskytnout širokou podporu tomuto projektu, který má zpřístupnit on-line část kulturního, vědeckého a technického dědictví. Chce tak podpořit evropské instituce v činnosti směřující ke spuštění portálu určeného pro širokou veřejnost, který představuje nástroj šíření utříděných znalostí v digitálním věku.

1.2

Výbor oceňuje společné úsilí Evropské komise a členských států a vítá koordinaci kulturních institucí z podnětu CENL (Konference národních knihoven), jejímž cílem je vytvořit nadaci, která by sdružovala všechny instituce dobrovolně sdružené za účelem zpřístupnění digitalizovaného dědictví. Vyzývá organizace občanské společnosti na evropské, národní a regionální úrovni, aby se připojily k tomuto rozsáhlému evropskému projektu a zajistily tak dobrou informovanost občanů.

1.3

Zapojení občanské společnosti do rozvoje digitální knihovny EU bude rozhodující ze čtyř hlavních důvodů, jež jsou argumentem pro zapojení EHSV. Jedná se o:

1.4

Výbor si je vědom veškeré již dovršené práce v členských státech za dobu po sobě následujících předsednictví, v případě Komise se zapojením zúčastněných stran. Souhlasí s nedávnou zprávou Evropského parlamentu (2), která velmi dobře shrnula dosažený pokrok i budoucí kroky. V tomto stanovisku se Výbor rozhodl zdůraznit nezbytný příspěvek občanské společnosti, a vyzval tedy její složky, aby se podílely na spuštění Evropské digitální knihovny (EDK) a jejím dalším rozvoji. Toto stanovisko navrhuje zdůraznit očekávání a potřeby uživatelů, aby tak bylo dosaženo cíle, kterým je přístup široké veřejnosti.

1.4.1

V souvislosti s organizacemi občanské společnosti je snahou EHSV:

1.4.2

EHSV doporučuje členským státům a Komisi:

1.4.3

EHSV podporuje hospodářské subjekty a kulturní instituce:

2.1.1

Během roku 2010 on-line dostupnost kulturního dědictví v Evropě pocházejícího z knihoven, archivů a muzeí umožní obyvatelstvu kontinentu, ale také dalším obyvatelům celého světa přístup k šesti milionům digitalizovaných dokumentů, aby je mohli využívat pro zábavu, poučení či pro profesní nebo výzkumné účely. Tento kvantitativní cíl bude představovat první etapu rozsáhlé digitalizace.

2.1.2

Tento projekt, který se dočasně nazývá European Digital Library (EDL), je jednoduše označen jako „knihovna“, ačkoli Komise již ve svém sdělení (5) stanovila pro digitalizaci široký rámec a vyzvala všechny instituce, aby se do něj zapojily. Zahrnuje tedy všechny kulturní, vědecké a technické poznatky a týká se všech druhů dokumentů, tj. rukopisů, knih, partitur, map, zvukových nahrávek, audiovizuálních nahrávek, časopisů, fotografií atd.

2.1.3

Pro Výbor a rovněž pro členské státy, jak uvádějí ve svých společných závěrech Rady z listopadu 2006, projekt EDK představuje hlavní projekt, který podpoří zapojení všech do informační společnosti a pomůže občanům zlepšit porozumění evropské identity.

2.1.4

Druhým cílem připisovaným tomuto projektu je učinit z budoucí EDK mnohojazyčný přístupový bod určený díky společnému portálu nejširší veřejnosti, nikoli zdroj zajímavý pouze pro vědce či umělce. V této souvislosti EHSV vyzývá Komisi ke zlepšení informovanosti občanů zejména prostřednictvím vícejazyčné dokumentace, aby souhlasili se spuštěním digitální knihovny. Komunikační plán by měl zahrnovat všechny evropské instituce a členské státy a měl by být plněn od zahájení projektu v listopadu 2008.

2.1.5

Masová vlna digitalizace bude v historii lidstva představovat výjimečný okamžik. Zaslouží si, aby byla otevřena diskuse také o výběru a organizaci obsahové náplně a poznatků na evropské úrovni. EHSV se domnívá, že široká diskuse o podmínkách masové digitalizace by se měla rovněž dotknout určitých finančních, technických a právních aspektů, jež jsou nezbytné pro směřování ke společnosti znalostí otevřené pro všechny:

2.2.1

Tento projekt je stále výhradně předmětem diskuse odborníků, což se odráží ve velkém zájmu zainteresovaných stran (kulturních institucí, autorů, vydavatelů, knihoven…) a jejich efektivní účasti ve skupině na vysoké úrovni, kterou vytvořila Komise. Konzultací, které zahájila Komise ve věci dokumentu „i2010: digitální knihovny“ (9) v roce 2005, se zúčastnilo pouze 7 % soukromých subjektů a 14 % subjektů z univerzitních kruhů. Nízká účast široké veřejnosti v této diskusi není překvapivá, jednak vzhledem k tomu, že její zahájení na konci roku 2004 bylo velmi nenadálé a následovalo poté, co Google oznámil masivní digitalizaci, jednak vzhledem k povaze dotazníku, který byl zaměřen na ty skupiny, jejichž ekonomických zájmů se důsledky digitalizace budou dotýkat.

2.2.2

Rozšíření přístupu k informacím na internetu zdarma, překryté rouškou financování z reklamy, nechává veřejné mínění v nejistotě ohledně celé nabídky digitální knihovny. Velkou odpovědností občanské společnosti, zejména vůči mladé generaci, tedy je zapojit se do informační kampaně a do výchovy související s hodnotou duševní či umělecké tvorby, aby bylo zaručeno její respektování.

2.2.3

EHSV vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly veškeré úsilí a více zapojily občanskou společnost do budoucího vývoje v oblasti digitalizace kulturního dědictví. Zapojení organizací občanské společnosti je rozhodující ze čtyř hlavních důvodů, jimiž jsou: stanovení společných kritérií pro výběr obsahové náplně, poskytování podpory v případě potřeby financování, podporování všech zainteresovaných stran při inovaci a podpora začlenění všech do informační společnosti.

2.2.4

V této souvislosti EHSV doporučuje otevření veřejného fóra v březnu roku 2008 u příležitosti spuštění prototypu, aby bylo umožněno propůjčit hlas sdružením a vzdělávacím, kulturním, socioprofesním organizacím a rodinám zastupujícím budoucí uživatele. Zapojení občanské společnosti bude velmi užitečné v různých fázích, při zahájení v listopadu 2008 i nadále, v dalších fázích rozvoje.

2.2.5

Diskuse by měla být posledním prvkem plánu na léta 2007–2010, jenž je uveden v příloze závěrů Rady, a měla by jej rozšířit na léta následující, aby se digitalizace dále rozvíjela a rozšiřovaly se i způsoby jejího využití. EHSV se zájmem vítá výzvu kontaktovat „Platformu občanské společnosti pro mezikulturní dialog“, která tvoří občanskou síť okolo digitálních knihoven.

2.2.6

Po roce 2008, který je rokem evropského mezikulturního dialogu, by mohla být tedy tato diskuse prodloužena a mohla by vyústit v novou konzultaci v roce 2009. Občanské společnosti to umožní podílet se na dlouhodobějším stanovení fází, přičemž bude zohledněn evropský program pro kulturu v globalizovaném světě (10).

2.3.1

EHSV souhlasí s návrhem zprávy Evropského parlamentu (11), která vyzývá k vytvoření řídícího výboru pro EDK složeného z kulturních institucí zapojených do EDL net. Bude dbát zejména na pokračování projektu a sestavení národních plánů pro digitalizaci. Mezi tímto řídícím výborem a organizacemi zastupujícími uživatele, a zejména EHSV, by se měl rozvinout plodný dialog.

2.3.2

EHSV uznává hlavní úlohu CENL v oblasti přípravy, neboť se opírá o mezinárodní normativní standardy pro kodifikaci (bibliografická anotace) a dosáhla jistého pokroku v digitalizaci písemných materiálů. Vybízí ostatní vnitrostátní kulturní instituce, jak na regionální a národní, tak i na evropské úrovni, aby se zapojily do koordinace EDL net pro archiválie, fondy národních muzeí a audiovizuálních center, a to především v rámci nadace založené v listopadu 2007.

2.3.3

V tomto důležitém bodě problému EHSV souhlasí s použitím směrnice 2001/29/ES, která zajišťuje ochranu autorských a s nimi souvisejících práv v informační společnosti, především v oblasti rozmnožování a distribuce děl. Nicméně v digitálním věku tato směrnice neřeší zacházení s osiřelými díly, podmínky pro zachování v digitální podobě, postavení děl, jež vznikla původně na internetu (díla vzniklá v digitální formě – digital born), a jak nakládat s díly, jež už nejsou na trhu dostupná a nebyla znovu vydána.

2.3.4

Tato směrnice počítá s výjimkami, především pro specifické rozmnožování děl knihovnami přístupnými veřejnosti, ve vzdělávacích institucích, v muzeích a archivech za účelem využívání postiženými. Tyto výjimky jsou dobrovolné a jejich zavedení se liší stát od státu.

2.3.5

V souvislosti s touto právní situací Výbor uznává, že další problémy technického rázu přispívají ke složitosti tohoto projektu. V této oblasti vítá zejména práci Komise, která byla zahájena již před několika lety a jejímž cílem je vyřešit technické otázky. Podporuje iniciativy přijaté v rámci 7. rámcového programu pro výzkum a vývoj a programu „eContentplus“, zejména při výzkumu interoperability a ve střediscích kompetencí pro digitalizaci. Interoperabilita a vícejazyčnost – neboli mechanismy, jejichž prostřednictvím budou muzejní předměty, texty knihoven a archiválie přístupné na společných stránkách – jsou jedním ze základních faktorů úspěchu EDK.

2.3.6

Vyzýváme organizace občanské společnosti na národní a regionální úrovni, především národní hospodářské a sociální rady, aby podporovaly investice nezbytné pro digitalizaci v každém členském státě, aby bylo dosaženo nezbytného minimálního množství obsahových náplní a aby byla zajištěna jejich rozmanitost. Výbor doporučuje členským státům využít rovněž prostředky strukturálních fondů, jak příkladně učinila Litva.

3.1.1

EHSV považuje za důležité učinit z tohoto výjimečného okamžiku, jaký představuje digitalizace, silný činitel sociální a územní soudržnosti (13). Výbor zejména doporučuje zahrnout do digitální nabídky a způsobů, jak k ní přistupovat, očekávání různých generací, aby byly usnadněny spojení a přenosy. Po období dospívání se velmi zřídkakdy z nečtenářů stávají čtenáři. Široký přístup veřejnosti k této digitální knihovně právě pro využití těmito nečtenáři a příležitostnými čtenáři představuje hlavní úkol pro společnost znalostí.

3.1.2

Vzhledem k myšlence celoživotního učení (14) skrývá digitalizace kulturních děl, zejména vědeckých informací (15), značný potenciál pro přístup ke znalostem. Tento cíl mimo jiné znamená, že je třeba přizpůsobit vzdělávání učitelů (16) nové skutečnosti, aby bylo možné reagovat na tyto nové souvislosti při předávání poznatků.

3.1.3

Očekávané dopady tohoto nástroje vyžadují výzkum týkající se očekávání a postupů uživatelů. V současné fázi má prioritu psané slovo (rukopisy, knihy, časopisy či knihy z příruční knihovny), pro něž jsou definovány tři hlavní druhy použití: fulltextové vyhledávání, konzultace on-line a četba off-line (osobní virtuální knihovna). Měla by být testována další použití, jako nástroje pro spolupráci, anotační platformy a hypertextové obohacování obsahu, či dokonce doplnění o multimediální složku (zvuk, video, animace). Tyto nové funkce představují pomocné nástroje nejen pro šíření, ale zejména pro utváření uvážené myšlenky.

3.1.4

Pro ostatní, nepsané dokumenty umožňuje od roku 2007 portál Michael (mnohojazyčný inventář evropského kulturního dědictví) přístup k portálu různých digitálních sbírek muzeí, knihoven a archivů, jež byly dosud roztroušeny po celé Evropě. Popisy sbírek daly touto cestou k dispozici různé kulturní instituce na místní, regionální či celostátní úrovni. Na počátku bylo pokryto Spojené království, Francie a Itálie, avšak tato iniciativa bude rozšířena na dalších 15 členských států, jež nabízejí různé služby kulturní turistiky. Tento portál pojmenovaný „Michael Culture“ byl zahrnut do nadace, která od listopadu 2007 seskupuje a řídí všechny kulturní instituce, jež se projektu účastní.

3.1.5

EHSV vyzývá k založení „střediska pro sledování využití“, jež by se zabývalo studiem široké palety možností a postupů. EDK je zajímavá stejně tak bohatstvím náplně jako šířením nových postupů pro intelektuální výměnu či otevřeností vůči různým tématům pro výzkum. Výbor by se rád zapojil do prací pracovní skupiny „uživatelé“ EDL net.

3.2.1

V souladu s prohlášením ministrů z Rigy v červnu 2006 o nových technologiích v inkluzivní společnosti je třeba, aby nová EDK neprohloubila rozdíly v používání internetu mezi běžnými uživateli a staršími osobami, postiženými osobami nebo zranitelnými skupinami. Ve svých nedávných průzkumných stanoviscích Výbor vymezil činnosti, který by jim měly zaručit přístupnost elektronických technologií, a to i za použití Evropského sociálního fondu.

3.2.2

Digitalizace a on-line přístupnost dokumentů z knihoven, archivů a muzeí celé Evropy představují nebývalé nástroje pro integraci postižených osob. Této přístupnosti však může bránit složitá strukturovanost, nevhodný formát či nevhodná ochranná opatření.

3.2.3

Směrnice z roku 2001 výslovně uvádí, že ve prospěch postižených osob (osob se silnou zrakovou vadou či nevidomých, ve prospěch osob s postižením pohybového ústrojí či mentálně postižených) lze stanovit výjimky ze zákona o autorských právech.

3.2.4

K tomu, aby byla přístupnost k tomuto kulturnímu dědictví možná, je nezbytné pojímat internetový portál budoucí EDK a přidružené národní portály od počátku tak, aby byly přístupny postiženým osobám za pomoci zvláštních technických zařízení.

3.2.5

Ačkoli mechanismy pro technickou ochranu proti pirátství jsou často zkušenými uživateli obcházeny, neznamená to, že by nepředstavovaly jistá omezení pro běžné uživatele. Za tím účelem tedy EHSV doporučuje, aby návrh opatření pro technickou ochranu bral od počátku do úvahy otázky přístupnosti a interoperability a aby tato opatření umožňovala pomůckám, jež používají postižení pro četbu – jako jsou např. syntezátory hlasu –, číst digitalizovaný text.

3.3.1

Na podzim roku 2008 vznikne portál se dvěma miliony děl, fotografií či map bez omezení autorskými právy, jež budou zdarma přístupny on-line a bude je možné stahovat. To znamená zejména pro vzácné, cenné či na trhu nepřístupné dokumenty nenahraditelný přínos. Přístup však nelze v konečném důsledku omezovat na nabídku dědictví těchto dokumentů bez přihlédnutí k jejich aktuálnosti.

3.3.2

EDK dostala od svého počátku do vínku rovněž poslání nabízet na stejném portálu uživatelům současné či nedávné dokumenty, které ještě podléhají ochraně autorskými právy, vedle volných dokumentů či dokumentů dědictví.

3.3.3

Komise vytvořila skupinu expertů na vysoké úrovni, aby podpořila hledání řešení pro přístup k dílům vzniklým nedávno. Tento výbor, složený ze zástupců vydavatelů, národních knihoven, odborníků z audiovizuální oblasti a archivnictví za účelem omezit „černou díru 20. a 21. století“ (18), jež se týká děl chráněných autorskými právy, vypracoval v dubnu 2007 návrhy na usnadnění přístupu k dílům osiřelým, k dílům, která již nejsou k dispozici na trhu, a návrhy na usnadnění digitální archivace.

3.3.4

K tomu, aby bylo vyhověno cíli globální digitalizace, jejíž výsledky by byly přístupné široké veřejnosti, je třeba vytvořit nové ekonomické schéma, které by zabezpečilo spravedlivou dělbu mezi autory, vydavatele a distributory. Hrazený přístup k nabídce za stanovenou rozumnou cenu je služba, na jakou uživatelé internetu oprávněně čekají. Výbor vybízí ekonomické činitele řetězce knižní výroby, aby konkretizovali, o jakých řešeních jednali (19). Odpovědností vydavatelů, autorů a knihkupců vůči spotřebitelům je přijít, za současného respektování postavení různých činitelů, s atraktivní nabídkou, jež povzbudí tento nový trh a potlačí rizika pirátství a padělání.

3.3.5

Podle jejich doporučení by mohli mít uživatelé v případě chráněných knih a ve shodě s držiteli ochranných práv možnost přistupovat prostřednictvím portálu ke krátkým ukázkám, případně prostřednictvím specializovaných stránek virtuálně v díle listovat. Pro přístup k celému dokumentu chráněnému autorskými právy by byl uživatel internetu přesměrován na soukromé operátory včetně sítě klasických knihkupců, u nichž by si po odsouhlasení odměny pro oprávněné držitele práv mohl vybrat z různých nabídek za přijatelnou cenu. Tento výbor vybízí oprávněné držitele práv, aby přistoupili na tyto inovační návrhy.

3.3.6

Pro povzbuzení této hrazené nabídky, avšak za přijatelnou cenu, je důležité, aby členské státy rozšířily působnost snížených sazeb DPH na knihy a jiné publikace i na elektronické edice.

3.3.7

Ve snaze podpořit otevřenější licence, jež by obohatily současnou obsahovou nabídku, která je k dispozici, nedávné stanovisko Výboru (20) doporučuje odsouhlasit na úrovni Společenství náležitou ochranu autorů/tvůrců, kteří zvolí zmírněnou formu licence. Ačkoli svá díla zdarma zpřístupní, musí mít rovněž záruky ve věci jejich morálních práv a musí být chráněni proti komerčnímu zneužití.

3.3.8

Výbor doporučuje Komisi, aby se ujala iniciativy a přišla s novými licencemi, jež by se snažily odloučit práva na digitální šíření od těch, z nichž by plynul prospěch při vydání tiskem.

3.3.9

Komise vypracovala v roce 2007 prohloubenou srovnávací studii (21) práv v jednotlivých zemích v oblasti provedení směrnice o autorských právech a právech příbuzných (22). Výbor bude věnovat velkou pozornost závěrům této zprávy ve snaze zlepšit evropskou harmonizaci.

3.4.1

Na začátku 21. století, kdy na internetu čelíme přívalu informací, neuvádění odkazů na původ textů a špatně zabezpečenému ověřování, je hlavním přínosem evropského projektu výběr obsahové náplně, který by měl zabezpečit její objektivitu a pluralitu, a systematizace poznatků, jejich klasifikace a normalizace formátů vedená snahou zachovat při tomto nabývání na objemu jejich čitelnost. Zabezpečení vytříbenosti, kvality a náležitosti odpovědí na otázky uživatelů a jejich hledání závisí na vývoji vyhledávacích programů v součinnosti s lepší koordinací digitalizovaných poznatků v evropském měřítku.

3.4.2

EHSV zdůrazňuje význam, jaký má pro přístup k utříděným sbírkám zkoušení prototypu, jenž byl spuštěn v březnu 2007 ve spolupráci institucí Francie, Maďarska a Portugalska. Tato evropská matice, jež byla schválena experty, představuje základ evropského digitalizačního korpusu a příspěvek pro další fázi EDK. Zmíněný prototyp je mimo jiné systém otevřený všem vyhledávacím programům. Měla by usnadnit hledání prostřednictvím vzorových standardních dotazníků pro zadávání a zacílení dotazu uživatele internetu.

3.5.1

EHSV zdůrazňuje nebývalý krok, jaký na světové síti představuje mnohojazyčná knihovna (23), zásadní nástroj pro zachování a zhodnocení kulturní rozmanitosti. Evropa, jež se těší výjimečně bohatému kulturnímu dědictví a významné produkci obsahové náplně, musí zaujmout rozhodující postavení při digitalizaci poznatků na celosvětové úrovni v souladu s úmluvou UNESCO o kulturní rozmanitosti. Díky rozšíření evropských jazyků ve světě bude přístupnost sloužit jak občanům Evropy, tak Neevropanům usilujícím o přístup ke světovému dědictví a ke zdrojům jejich vlastní kultury, jež se nacházejí v Evropě.

3.5.2

Výbor doporučuje všem členským státům, aby ve fázi rozvoje EDK po roce 2010 nabídly svou literaturu v co největší šíři v různých jazycích, aby se podílely na šíření evropské kulturní identity a vyhověly tak požadavku rozmanitosti.

4.1

Pro zabezpečení místního přístupu ke globalizovanému systému vydává EHSV doporučení, jak posílit úlohu veřejných čtenářských institucí. Oběh kulturních statků dosáhl celosvětové dimenze a různých podob, jež jsou účinné, pokud má veřejnost k dispozici hmotné prostředky, které jí umožňují dostat se k této obsáhlé nabídce. Veřejné knihovny a místní kulturní zařízení zůstávají nástrojem, který zaručuje rovný přístup co největšímu počtu zájemců. Z hlediska sociálního začlenění je třeba zachovat knihovnám, jež půjčují knihy, úlohu, jakou mají při zprostředkovávání nemateriálních obsahových náplní.

4.2

V řetězci vedoucím od autora přes knihkupectví ke čtenáři knihovny a mediatéky prokázaly svůj význam při předávání systematizovaných poznatků a zprostředkování přístupu ke kulturní produkci všem. Tato místní zařízení musí i nadále plnit tato poslání pro nemateriální obsahovou náplň. Proto by se měly podporovat zvláštní smlouvy nebo licence, které by bez vytváření nerovnováhy podporovaly taková zařízení a účely rozšiřování, jimž slouží. (24)

4.3

Je důležité zabývat se digitalizací veřejné oblasti národních kulturních institucí po dohodě s místními knihovnami a archivy. Uživatelé veřejných knihoven představují nespecializovanou veřejnost, jejíž zájmy je třeba brát do úvahy při rozhodnutích přijatých ve věci obsahové náplně produkce nechráněné autorskými právy, aby byla respektována rozmanitost uživatelů.

4.4.1

Veřejné knihovny nakupují hmotné nosiče (knihy, kompaktní disky, partitury, jazykové učebnice atd.) a dávají je k dispozici svým uživatelům zdarma či oproti nízkému poplatku na omezenou dobu, čímž umožňují, aby finanční stránka neznamenala systematickou překážku pro přístup k těmto hmotným nosičům. Nový ekonomický model pro dematerializované obsahové náplně musí vyhovět potřebám uživatelů knihoven a mediaték a přizpůsobit se jejich fungování. Veřejné knihovny jsou zákazníky se silným potenciálem pro nákup současných obsahových náplní a jsou v přímém kontaktu s aktuálními informacemi a kulturní a technickou produkcí. Musí se podílet na definování tohoto nového ekonomického modelu.

4.4.2

Je tedy třeba, aby celkové rozšíření nehmotných obsahových náplní, a zejména těch, jež vznikly digitalizací, nebránilo veřejným knihovnám pokračovat v jejich výchovném poslání; je tedy třeba, aby ekonomické a technické modely pro uvedení obsahových náplní, jež vzešly z digitalizace, do oběhu braly v potaz úlohu a poslání veřejných knihoven a aby jim umožnily ve vykonávání těchto poslání pokračovat, a to v rámci uzavřených okruhů těchto knihoven (intranet) i cestou výpůjček vyhrazených jejich řádně zapsaným uživatelům.

4.5.1

V rámci uzavřených okruhů (intranet) by bylo vhodné, aby veřejné knihovny mohly nabízet svým uživatelům – za stejných podmínek jako v případě hmotných sbírek – podmínky pro místní přístup k nehmotným obsahovým náplním: počítačově vybavená pracovní místa, elektronická inkoustová zařízení, programové vybavení, vysokorychlostní připojení, informace, pomoc a zprostředkování. Počáteční i navazující vzdělání pro zaměstnance veřejných knihoven stejně jako organizace jejich práce musí již nyní brát do úvahy nehmotné obsahové náplně.

4.6.1

Bez odborné přípravy a informování má široká veřejnost příliš často sklon k tomu vnímat osobní počítač, jímž je vybaveno stále více domácností, jako multimediální zábavní zařízení určené pro dobu odpočinku, a ignoruje tak kulturní, vzdělávací, pedagogické a informační možnosti přístupné na internetu. Stejně jako jsou veřejné knihovny aktivním prostředníkem mezi knihou a četbou pro všechny věkové vrstvy cestou různých činností, musí se postarat o toto zprostředkování a akce i pro nehmotné obsahové náplně.

25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/52

1.1

EHSV s potěšením vyhovuje žádosti místopředsedy Evropské komise a komisaře pro dopravu Jacquese BARROTA o vypracování stanoviska k tématu Skladba zdrojů energie v dopravě a s přesvědčením podporuje požadavek rozvinout stálý dialog Komise a Výboru, který zastupuje organizovanou občanskou společnost.

1.2

EHSV souhlasí se závěry jarního summitu Evropské rady, která určila následující priority:

1.3

Politiky hlavních směrů nejvhodnější skladby zdrojů energie se tedy budou muset těmito prioritami řídit, což již ostatně Komise uvedla ve skutek svým sdělením „Fuel Target 2001–2020“.

1.4

Přestože se EHSV domnívá, že ropa bude pro dopravu ještě mnoho let nejdůležitější pohonnou hmotou a že zemní plyn, který je také neobnovitelným zdrojem energie, bude schopen doplnit a zčásti nahradit ropné deriváty, považuje za nezbytné zásadním způsobem urychlit financování výzkumu výroby a využití vodíku a agropaliv druhé generace. Vítá proto iniciativu Komise, která se dne 9. října 2007 rozhodla financovat částkou 1 miliardy eur společnou technologickou iniciativu v období 2007–2013, a připojuje se k požadavku vznesenému subjekty z řad podniků a výzkumu činných v oblasti rozvoje využití vodíku, aby Rada a Parlament urychlily proces schválení návrhu.

1.5

Rostoucí obavy veřejného mínění ze změny klimatu, z nebezpečí plynoucích ze zvyšování průměrné teploty planety, které by bez podniknutí konkrétních kroků mohlo dosáhnout 2 až 6,3 °C, musí vést k posílení veškerých vhodných opatření na boj proti negativním dopadům souvisejícím s vypouštěním skleníkových plynů do ovzduší. EHSV oceňuje práci Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) a šíření informací, kterým významně přispívá k boji proti znečišťování ovzduší.

1.6

EHSV souhlasí se závěry Rady ve složení ministrů pro životní prostředí z 28. června 2007 a podporuje návrh, aby Komise přezkoumala šestý akční program pro životní prostředí s ohledem na následující stanovené priority:

1.7

Ve všech oblastech dopravy se studují vhodná řešení k dosažení těchto cílů a hlavní evropské agentury zaměřují své úsilí na dosažení konkrétních výsledků během několika málo let. Rozhodnutí zahrnout do systému emisních povolenek leteckou dopravu, která se stále více podílí na emisích skleníkových plynů, umožní urychlit rozvoj nových pohonných hmot. Některé společnosti již prověřují možnost využívat agropaliva, i když výsledky dosažené při využívání vodíku jsou v současnosti zatím jen dílčí a možnost využívat vodík musí urazit ještě hodný kus cesty. Velké lodní motory lze snadněji uzpůsobit pro používání směsí pohonných hmot s nižším obsahem uhlíku, avšak pokud jde o železniční dopravu, kombinace elektřiny a rozvoje obnovitelných zdrojů energie může nepochybně zvýšit již beztak výborné environmentální výsledky železnic.

1.8

Nejlepší pohonnou hmotou je uspořená pohonná hmota. Možnost, která musí být při výběru nejvhodnější skladby zdrojů energie jednoznačně zvolena a která by měla mít své stálé místo v politice Společenství, musí podle EHSV zohlednit všechny tyto faktory a dát jasnou prioritu zdraví a blahu občanů Evropy i celé planety. Daňové politiky, pobídky, doporučení či nařízení budou muset mít tuto prioritu při podporování ekologicky nejšetrnější a ekonomicky nejudržitelnější volby stále na zřeteli. Je třeba šetřit ve prospěch veřejné dopravy, alternativních dopravních prostředků a rozhodnutí hospodářské a sociální politiky, která by zvýšila mobilitu osob a zároveň snížila zbytečnou mobilitu zboží.

1.9

EHSV je přesvědčen, že budoucnost dopravy musí spočívat v postupné dekarbonizaci pohonných hmot a dosáhnout nulových emisí. Produkce H2 s využitím obnovitelných zdrojů energie jako je biomasa, fotolýza, solární tepelná energie či fotovoltaická energie, větrná či hydroelektrická energie je jediná možnost, která není ekologickým sebeklamem, neboť vodík jakožto zásobník energie umožňuje synchronizovat nabídku energií, která je ze své „povahy“ periodická (noc/den, roční cyklus, atd.), a proměnlivou a nevázanou poptávku po energiích.

1.10

Rozvoj technologií spalování a pohonu umožnil rychlé šíření automobilů poháněných hybridními systémy. Z hlediska omezení emisí se jako nejvhodnější řešením jeví plně elektrický pohon, a tedy rozvíjení výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů, nebo hybridní využívání zemního plynu (přinejmenším dokud bude k dispozici v dostatečném množství) a vodíku. Další přechodnou možností je využití směsí vodíku a metanu, s nízkým podílem vodíku. Tento způsob představuje první krok k využívání vodíku pro účely mobility.

1.11

Využití vodíku jako zdroje energie vhodného k využití v dopravě, i když v současnosti s očividnými omezeními, představuje výzvu pro budoucnost a možnost dočkat se toho, že budou jezdit auta částečně nebo plně využívající vodík, se v relativně krátké době může stát skutečností za předpokladu, že národní a evropské orgány budou nadále podporovat výzkum. Za tímto účelem se zdají být nadějné výsledky projektu CUTE (Clean Urban Transport for Europe).

1.12

Jak již bylo navrženo u tématu energetické účinnosti, EHSV se domnívá, že by bylo velmi účelné mít k dispozici internetový portál, kde by bylo možné široké veřejnosti a zejména místním orgánům zpřístupnit informace o výzkumu, který provádí akademické kruhy, a o pokusech uskutečňovaných na národní úrovni, v regionech a ve městech. EHSV se domnívá, že pro dosažení nejvhodnější skladby zdrojů energie je zapotřebí vhodné skladby zdrojů energie v dopravě tím, že se zvýší účinnost uhlovodíků a priority v dopravě. Než bude možné počítat s účinnou výrobou vodíku, je nezbytné používat elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie. Výzvu v dopravě představuje použití stále většího množství elektřiny vyrobené z čistých a udržitelných zdrojů všude, kde je to možné, a v krátkodobém časovém horizontu.

1.13

EHSV zdůrazňuje význam zvyšování povědomí občanské společnosti a jejího zapojení, neboť občanská společnost prostřednictvím svého vystupování přispívá k uskutečňování cílů snižování spotřeby, podpory výzkumu a inovací zaměřených na čisté a udržitelné pohonné hmoty. Tato rozhodnutí musí být včleněna do evropských a vnitrostátních politik a zdůraznit přidanou hodnotu schopnosti členských států spolupracovat a držet pospolu. To znamená obhajobu společných hodnot a evropského sociálního modelu pozorného k ochraně životního prostředí, zdraví a bezpečnosti svých občanů a těch, kdo žijí a pracují v Unii, a dbalého životních podmínek celého lidstva.

2.1

Místopředseda Evropské komise a komisař pro dopravu pan Jacques BARROT požádal Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování stanoviska k tématu Skladba zdrojů energie v dopravě.

2.2

Výbor sdílí obavy komisaře pro dopravu o zabezpečení dodávek pohonných hmot a jako on se domnívá, že je třeba urychlit vypracování analýz a studií možných řešení vývoje dopravní politiky a potřeby zajistit odpovídající pohonné hmoty.

2.3

Volby týkající se energetické účinnosti a výzvy, které pro Unii vyplývají z plného dodržování cílů Kjótského protokolu, z počínající změny klimatu, z omezení závislosti dodávek energie na třetích zemích, z rozhodnutí učiněných v Lisabonské strategii, z uskutečňování cílů bílé knihy o dopravě a cílů spojených s rozvojem „komodality“ znamenají, že toto téma má ústřední význam ve strategii Unie v oblasti energie.

2.4

Komise již v roce 2001 ve svém sdělení „Fuel Target 2001–2020“ uvedla, že je třeba zabývat se tématem skladby pohonných hmot, určila několik cílů v oblasti jiných pohonných hmot, než je ropa, a ohodnotila následující scénář jako možný a vhodný:

2.5

EHSV toto sdělení podpořil a v jednom ze svých stanovisek z vlastní iniciativy (1) označil rozvoj zemního plynu (2), výzkum agropaliv a zvýšení energetického obsahu pohonných hmot, které jsou v současnosti na trhu, za nejlepší cestu, jak diverzifikovat dodávky a současně snížit emise skleníkových plynů.

3.1

Stále rostoucí počet vědců se již shoduje na tom, že klima nese přímé následky emisí skleníkových plynů. Průměrná teplota vzrostla v průběhu 20. století přibližně o 1°C a na základě stávajících klimatických modelů odrážejících vývojové tendence celosvětových emisí skleníkových plynů jsou konstruovány scénáře, podle kterých by průměrná globální teplota mohla vzrůst o 2 °C až 6,3 °C, což by mělo negativní účinky na počasí, výšku hladiny moří, zemědělskou produkci a další hospodářskou činnost.

3.2

Rada ve složení pro životní prostředí, která zasedala dne 28. června 2007 v Lucemburku, potvrdila platnost šestého akčního programu pro životní prostředí a střednědobého přezkumu navrženého Komisí a zdůraznila čtyři priority uvedené v tomto přezkumu: čelit změně klimatu, zastavit ztrátu biologické rozmanitosti, omezit negativní dopad znečištění na zdraví a podporovat udržitelné využívání přírodních zdrojů a udržitelné nakládání s odpady.

3.3

Rada ve složení pro životní prostředí potvrdila strategii propojení environmentální a energetické politiky a připomněla nutnost zahájit jednání o celosvětové dohodě (3) na období po roce 2012 tak, aby toto jednání mohlo být ukončeno do roku 2009. Konference OSN o změně klimatu na Bali, jak prohlásil předseda Evropské rady José Socrates v New Yorku na setkání na vysoké úrovni 27. září tohoto roku, je vhodným fórem pro jednání o příštích krocích. V této souvislosti bude summit na Bali určitým milníkem a slibujeme si od něj, že se mezinárodní společenství vydá na odvážnou cestu vyjednávání o mezinárodní dohodě o změně klimatu. Účast Spojených států, které teprve v polovině října upustily od výhrad ke své účasti, a jejich souhlas s konečným usnesením citelně posílily rozhodnutí, jež budou přijata, a to vzhledem k váze ekonomiky USA a její odpovědnosti za emise skleníkových plynů do ovzduší.

3.4

Rada pro životní prostředí zdůraznila, že je důležité společně s náklady na spotřebu energie internalizovat i náklady na ochranu životního prostředí, aby bylo možné zabývat se politikami, které budou udržitelné z dlouhodobého hlediska. Stejně důležité je více využívat tržní nástroje v politice životního prostředí, např. daně, poplatky či emisní povolenky, a tím přispět k ochraně životního prostředí. Ekologické inovace by měly být velmi rychle a ve velkém měřítku začleněny do přezkumu dopadu všech souvisejících evropských politik a mělo by se více šířit účinné využívání ekonomických nástrojů, především v souvislosti se spotřebou pohonných hmot a energie.

3.5

Dne 29. června 2007 předložila Komise zelenou knihu Přizpůsobení se změně klimatu. V průběhu prezentace navrhl komisař pro životní prostředí pan Stavros DIMAS konkrétní přímé činnosti na přizpůsobení se již probíhajícím změnám: zvýšení teplot, záplavy a přívalové deště na severu, sucho a dusno na jihu, ohrožené ekosystémy, nové nemoci – to je pouze několik problémů popsaných v tomto dokumentu.

3.6

Pan DIMAS uvedl, že osudem některých odvětví v Evropě je buď se přizpůsobit nebo zaniknout. Zemědělství, cestovní ruch a energetika utrpí rozsáhlé škody a je nutné jednat okamžitě, aby se snížily hospodářské, sociální a lidské náklady, které vzniknou v budoucnosti.

3.7

Dokument navrhuje pár konkrétních řešení: omezit plýtvání vodou, budovat hráze a přehrady proti riziku záplav, nalézt nové techniky na zabezpečení sklizně, chránit skupiny obyvatelstva nejvíce zasažené novým klimatem a přijmout opatření na ochranu biologické rozmanitosti. Hlavním cílem však pro všechny státy EU zůstává snížení emisí CO2.

4.1

Evropská rada se na jaře 2007 zabývala otázkami energetiky a klimatu, jako absolutní prioritu navrhla „integrovanou politiku v oblasti klimatu a energetiky“ a zdůraznila „zásadní význam dosažení strategického cíle, kterým je omezit zvýšení průměrné globální teploty na nejvýše 2 °C oproti úrovni před průmyslovou revolucí“.

4.2

Energetická politika pro Evropu jasně stanoví strategii, která má tři směry:

4.3

Co se týče dopravní politiky, „Evropská rada zdůrazňuje nutnost účinné, bezpečné a udržitelné evropské dopravní politiky. V této souvislosti je důležité pokračovat v činnostech vedoucích ke zlepšení vlivu evropského dopravního systému na životní prostředí. Evropská rada bere na vědomí probíhající práci Evropské komise týkající se posouzení externích nákladů na dopravu a jejich internalizace.“ Evropská rada z 21. a 22. června vzala na vědomí úmysl Komise předložit nejpozději v červnu roku 2008 model pro posouzení dopadů této internalizace u všech druhů dopravy a pro naplánování dalších kroků v souladu se směrnicí o „Eurovignette“, například rozšířením její působnosti na města, aby se zpoplatnění silnic vztahovalo na všechny druhy vozidel a infrastruktury.

5.1

Co se týče emisí, doprava se v současnosti podílí 32 % na celkové spotřebě energie v Evropě a 28 % na celkovém objemu emisí CO2  (4). Odhaduje se, že toto odvětví je z 90 % odpovědné za nárůst emisí mezi léty 1990 a 2010 a mohlo by představovat jeden z prvních důvodů, kvůli kterým nebudou dosaženy cíle z Kjóta. Podle posouzení Komise se předpokládá nárůst osobní silniční dopravy o 19 % a nákladní silniční dopravy o více než 50 %.

5.2

Dalším odvětvím, které zaznamenalo exponenciální nárůst, je letecká doprava, v níž se objem emisí zvýšil mezi léty 1990 a 2004 o 86 % a celosvětově dnes činí o něco více než 2 % všech emisí.

5.3

Zpráva TERM 2006 (Transport and Environment Reporting Mechanism – Mechanismy hlášení pro dopravu a životním prostředí) (5) považuje pokrok učiněný v roce 2006 v odvětví dopravy za dále nepostačující. Zpráva zkoumá střednědobý přezkum bílé knihy o dopravě z roku 2001, který by mohl přinést výhody nebo mít naopak negativní dopady podle interpretace jeho použití na vnitrostátní nebo regionální úrovni. Podle EEA přesunuje z environmentálního hlediska tento střednědobý přezkum zaměření z řízení poptávky po dopravě na omezení současných negativních vlivů: růst poptávky po dopravě již tedy není považován za jednu z nejvýznamnějších environmentálních otázek v odvětví dopravy. Řídit poptávku po dopravě je však vzhledem ke klíčovým otázkám (jako změna klimatu, hluk a fragmentace krajiny v důsledku přístupu k dopravní infrastruktuře) stále důležité. Bílá kniha v tomto směru zdá se selhala.

5.4

Dalším významným aspektem, který zpráva zdůrazňuje, jsou dotace dopravy, které v Evropě dosahují částky pohybující se v rozmezí 270 až 290 miliard EUR. Téměř polovina je určena na silniční dopravu – jeden z nejméně ekologických druhů dopravy. Doprava přispívá k několika environmentálním problémům jako změna klimatu, emise do ovzduší a hluk, a zároveň je podporována rozsáhlými dotacemi. Silniční doprava dostává dotace ve výši 125 miliard EUR ročně, většina jsou dotace do infrastruktury, vzhledem k tomu, že daně ze silniční dopravy nejsou považovány za příspěvky na financování infrastruktury. Letecká doprava jako druh dopravy, který má nejvyšší specifický dopad na klima, dostává výrazné dotace formou daňových zvýhodnění, především osvobození od daně z pohonných hmot a DPH, které činí až 27–35 miliard EUR ročně. Železniční doprava je dotována 73 miliardami EUR ročně a profituje především z jiných dotací do rozpočtu. Lodní doprava dostává dotace ve výši 14–30 miliard EUR. (Size, structure and distribution of transport subsidies in Europe [Rozsah, struktura a rozdělení dotací do dopravy v Evropě], EEA).

5.5

Ve výroční zprávě o emisích skleníkových plynů ve Společenství v období 1990–2005 a ve zprávě z roku 2007 je uvedeno, že: