9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/2

Kasační opravný prostředek podaný dne 2. listopadu 2007 SELEX Sistemi Integrati SpA, původně Alenia Marconi Systems SpA proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 29. srpna 2007 ve věci T-186/05, SELEX Sistemi Integrati SpA v. Komise Evropských společenství

(Věc C-481/07 P)

(2008/C 37/02)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): SELEX Sistemi Integrati SpA, původně Alenia Marconi Systems SpA (zástupci: F. Sciaudone, R. Sciaudone a A. Neri, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit usnesení Soudu prvního stupně vydané dne 29. srpna 2007 ve věci T-186/05 a vrátit věci Soudu k dalšímu řízení ve světle názoru Soudního dvora,

—	uložit Komisi náhradu nákladů tohoto řízení, jakož i řízení ve věci T-186/05.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svých návrhových žádání navrhovatelka uplatňuje:

nesprávné vyloučení nákladů advokáta uvedených v rámci věci T-155/04 z pojmu nenahraditelné škody. Podle navrhovatelky Soud:

—	nesprávně pochopil žalobu na náhradu škody jako pokus „změnit rozhodnutí o nákladech řízení, které je součástí rozsudku“ ve věci T-155/04,

—	nesprávně vyložil články 87 a následující jednacího řádu Soudu ve vztahu k zásadám v oblasti náhrady škody,

—	nesprávně se domníval, že judikatura Montorio byla na projednávaný případ použitelná.

nesprávný postup Soudu, protože vyloučil náklady advokáta vynaložené v rámci správního předběžného řízení z pojmu nenahraditelné škody. Nesprávný postup Soudu podle navrhovatelky spočívá ve skutečnosti, že vyložil a použil články 87 a následující jednacího řádu ve vztahu k řízení o náhradě škody, které vůbec nepatří do jejich působnosti,

c)	zkreslení důkazů předložených navrhovatelkou. Soud nesprávně analyzoval spis předložený navrhovatelkou a přílohy, které se v něm nacházejí,

d)	nelogický a protichůdný charakter odůvodnění a porušení judikatury Společenství v oblasti náhrady škody. Soud totiž nesprávně uplatnil zásady uvedené v rozsudcích Mulder a další v. Rada a Komise (C-104/89 a C-37/90) (1) a Agraz a další v. Komise (C-243/05 P) (2)

porušení článku 44 jednacího řádu Soudu. Podle názoru navrhovatelky ze správného výkladu tohoto ustanovení nevyplývá, že žaloba musí „povinně“ obsahovat návrhy důkazů, ale že je ustanovení naopak založeno na pojmu „možnosti“ v tom smyslu, že účastník řízení je povinen předložit důkazy pouze tehdy, je-li to možné,

f)	nedostatek odůvodnění týkající se škody způsobené navrhovatelce z důvodu porušení zásady přiměřené délky správního řízení. Soud totiž neodůvodnil zamítnutí žádosti o náhradu škody týkající se tohoto zvláštního porušení, na které navrhovatelka poukázala,

zkreslení tvrzení a důkazů, jakož i nelogické odůvodnění a odůvodnění v rozporu s judikaturou Společenství v oblasti náhrady nemajetkové újmy. Soud nemohl použít argumenty týkající se výlučně vyloučení anebo nepřidělení zakázek na dodávku zboží k tomu, aby zamítl žádost o náhradu škody týkající se porušení zásady přiměřené délky správního řízení anebo porušení úlohy dohledu Komise.

(1) Rozsudek ze dne 27. ledna 2000, Recueil, s. I-203.

(2) Rozsudek ze dne 9. listopadu 2006, Sb. rozh. s. I-10833.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/3

Žaloba podaná dne 14. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Česká republika

(Věc C-496/07)

(2008/C 37/03)

Jednací jazyk: čeština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: G. Rozet a M. Šimerdová, zmocněnci)

Žalovaná: Česká republika

Návrhové žádání žalobkyně

—	Určit, že tím, že česká národní úprava vyžaduje českou státní příslušnost pro výkon pozice kapitána námořních lodí plujících pod českou vlajkou, nesplnila Česká republika povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 39 smlouvy ES;

—	Uložit České republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Výše uvedenou žalobu Komise opírá o následující důvody:

Česká národní právní úprava (zákon č. 61/2000 Sb.) ukládá provozovateli lodi povinnost zajistit, aby velitelem lodi plující pod českou vlajkou byl občan České republiky.

Tento jasný a ničím nepodmíněný požadavek české státní příslušnosti je dle názoru Komise Evropských společenství v rozporu se závěry, ke kterým Soudní dvůr Evropských společenství dospěl v právních věcech C-405/01 (1) a C-47/02 (2). Komise odkazuje zejména na závěry učiněné v bodě 44 rozsudku v právní věci C-405/01 a v bodě 63 rozsudku v právní věci C-47/02. Požadavek české státní příslušnosti pro velitele námořní lodi zakotvený v českém právu je absolutní povahy. Příslušné ustanovení českého práva nebere v úvahu způsob a rozsah, v jakém velitel námořní lodi skutečně vykonává oprávnění zahrnující výkon veřejné moci, tak jak vyžaduje výše zmíněná judikatura Soudního dvora Evropských společenství. Sama skutečnost, že české právo svěřuje veliteli lodi plující pod českou vlajkou oprávnění spadající do oblasti výkonu veřejné moci, nepostačuje k odůvodnění výjimky z volného pohybu pracovníků uvedené v článku 39 odst. 4 Smlouvy ES.

Komise Evropských společenství se domnívá, že Česká republika má povinnost uvést svou národní úpravu do souladu s judikaturou Soudního dvora Evropských společenství i přesto, že pod českou vlajkou neplují v současné době (dle tvrzení České republiky) žádné lodě.

(1) Rozsudek Soudního dvora v právní věci C-405/01, Colegio de Oficiales de la Marina Mercante Espagñola v. Administración del Estado, týkající se španělské právní úpravy vyžadující pro pozici kapitána a prvního palubního důstojníka na lodi plující pod španělskou vlajkou španělskou státní příslušnost, Sbírka soudních rozhodnutí 2003, str. I-10391.

(2) Rozsudek Soudního dvora v právní věci C-47/02, Albert Anker, Klaas Ras a Albertus Snopek v. Spolková Republika Německo, týkající se německé právní úpravy vyžadující pro pozici kapitána na lodích plujících pod německou vlajkou a působících v drobné námořní plavbě („Kleine Seeschiffahrt“) německou státní příslušnost, Sbírka soudních rozhodnutí 2003, str. I-10447.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/3

Kasační opravný prostředek podaný dne 19. listopadu 2007 Territorio Energia Ambiente SpA (TEA) proti usnesení Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) vydanému dne 17. září 2007 ve věci T-175/07, Territorio Energia Ambiente SpA v. Komise Evropských společenství

(Věc C-500/07 P)

(2008/C 37/04)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Territorio Energia Ambiente SpA (TEA) (zástupci: E. Coffrini a F. Tesauro, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání

—	zrušit nebo změnit v plném rozsahu usnesení Soudu prvního stupně, které je předmětem tohoto kasačního opravného prostředku, a v souvislosti s tím učinit vše nezbytné;

—	vyhovět návrhovým žádáním již uvedeným v rámci řízení v prvním stupni.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na základě rozhodnutí Komise ze dne 5. června 2002 (1) týkajícího se „státní podpory týkající se osvobození od daně a úvěrů za zvýhodněných podmínek, které byly poskytnuty podnikům veřejných služeb, jejichž majoritními akcionáři jsou veřejné subjekty“ bylo prohlášeno, že státní podpora, režim osvobození od daně stanovený v čl. 3 odst. 70 zákona č. 549/1995 a čl. 66 odst. 14 legislativního nařízení č. 331/93 v pozměněném znění ve prospěch akciových společností provádějících místní veřejné služby, v nichž jsou majoritními akcionáři veřejné subjekty, je neslučitelná se společným trhem. Rozhodnutí Komise se netýkalo konkrétních společností, ale vztahovalo se na společnosti založené ve smyslu článku 22 zákona č. 241/1990 na základě kapitálu, jehož majoritním vlastníkem jsou veřejné subjekty. Nebylo tedy oznámeno žádné společnosti (a ani účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek) vzhledem k tomu, že specificky neurčovalo jednotlivé adresáty. Italský stát na základě legislativního nařízení č. 10 ze dne 15. února 2007 provedl výše uvedené rozhodnutí, přičemž úkol v souvislosti s navrácením svěřil daňovým úřadům. V důsledku toho daňový úřad v Mantově dne 29. března 2007 oznámil účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek příkaz k zaplacení částky ve výši 1 748 289,75 eur a úroků ve výši 912 180,64 eur.

Jelikož však majoritními akcionáři účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek nejsou veřejné subjekty, ale jejími akcionáři jsou pouze veřejné subjekty, nemohou se na ni vztahovat „úvahy Komise a její rozhodnutí“.

Účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek jsou svěřeny in house místní veřejné služby, jejichž správu již obec Mantova poskytla obecnímu podniku (ASM), který byl přeměněn na účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek ve smyslu zákona č. 127/97.

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek spravuje veřejné služby v rámci režimu monopolu v především místním rozsahu, aniž by mohla ovlivňovat volnou hospodářskou soutěž, která nemůže existovat vzhledem k tomu, že neexistuje trh.

Společnost, jejímiž vlastníky jsou pouze veřejné subjekty, není ničím jiným než nepřímým orgánem sdružených obcí, které jsou skutečnými adresáty daňové podpory, což Komise zpochybňuje.

Z objektivních i subjektivních důvodů tedy osvobození od daně přiznané účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek nelze klasifikovat jako nedovolenou státní podporu v rozporu s ustanoveními článku 87 Smlouvy.

Z výše uvedených důvodů byla u Soudu prvního stupně proti výše uvedenému rozhodnutí Komise podána žaloba, věc T-175/07, přidělená čtvrtému senátu, o které Soud rozhodl usnesením o nepřípustnosti ze dne 17. září 2007 z důvodu, že nebyla dodržena lhůta podle čl. 230 pátého pododstavce Smlouvy o ES, podle něhož žaloba na neplatnost musí být podána ve lhůtě dvou měsíců, a to podle okolností ode dne vyhlášení příslušného aktu, ode dne jeho oznámení navrhovateli nebo ode dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl podle čl. 102 odst. 1 jednacího řádu Soudu.

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že takový závěr postrádá opodstatnění, také s ohledem na rozsudky ze dne 17. září 1980 (730/79) (2), ze dne 14. listopadu 1984 (323/82) (3), ze dne 12. prosince 1996 (T-358/94) (4), a zvláště na rozsudek třetího senátu Soudního dvora ze dne 23. února 2006 ve věci C-346/03 (5), podle něhož na základě podaného kasačního opravného prostředku navrhuje změnu napadeného usnesení.

Žaloba u Soudu prvního stupně byla totiž podána bezprostředně poté, co se účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek dozvěděla, že je mezi adresáty rozhodnutí Komise, totiž když jí bylo oznámen příkaz k zaplacení vydaný daňovým úřadem.

Dále účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek uvádí jiný důvod, kterým napadá usnesení Soudu prvního stupně, podle něhož bylo toto opatření výsledkem nesprávného použití článku 225 Smlouvy.

Je totiž třeba, aby žaloba na neplatnost rozhodnutí Komise byla považována za úzce související s vlastním návrhem, že se účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek toto rozhodnutí netýká, přičemž se z toho důvodu navrhuje změna usnesení Soudu prvního stupně, a to s ohledem na prohlašovanou nepříslušnost ratione materiae tohoto soudu.

(1) Úř. věst. 2003, L 77, s. 21.

(2) Recueil 1980, s. 2671.

(3) Recueil 1984, s. 3809.

(4) Recueil 1996, s. II-2109.

(5) Sb. rozh. 2005, s. I-6159.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/4

Kasační opravný prostředek podaný dne 19. listopadu 2007 S.A.BA.R. SpA proti usnesení Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) vydanému dne 17. září 2007 ve věci T-176/07, S.A.BA.R. SpA v. Komise Evropských společenství

(Věc C-501/07 P)

(2008/C 37/05)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: S.A.BA.R. SpA (zástupci: E. Coffrini a F. Tesauro, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit nebo zcela změnit usnesení Soudu prvního stupně, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek, a po právu rozhodnout,

—	vyhovět návrhovým žádáním předloženým v prvním stupni.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Rozhodnutím Komise ze dne 5. června 2002 (1)„o státní podpoře … ve formě osvobození od daně a zvýhodněných úvěrů ve prospěch podniků veřejných služeb s většinovou kapitálovou účastí veřejnoprávních subjektů“ [neoficiální překlad] bylo shledáno, že režim osvobození od daně z příjmů stanovený čl. 3 odst. 70 zákona č. 549/1995 a čl. 66 odst. 14 nařízení s mocí zákona č. 331/1993, převedené do zákona a ve znění pozdějších předpisů, ve prospěch akciových společností s většinovou kapitálovou účastí veřejnoprávních subjektů, jež poskytují veřejné služby na místní úrovni, zakládá státní podporu neslučitelnou se společným trhem. Rozhodnutí Komise se nevztahovalo na konkrétní společnosti, nýbrž na společnosti založené podle článku 22 zákona č. 241/1990 s většinovou kapitálovou účastí veřejnoprávních subjektů. Z tohoto důvodu nebylo rozhodnutí oznámeno žádné společnosti (tedy ani navrhovatelce), neboť nebyli určeni žádní konkrétní adresáti. Italský stát nařízením s mocí zákona č. 10 ze dne 15. února 2007 provedl výše uvedené rozhodnutí a uložil Agenzie delle Entrate (finanční úřady), aby vymáhaly vrácení předmětných částek. Agenzia delle Entrate v Guastalle proto dne 20. března 2007 zaslala navrhovatelce následující platební výměry: platební výměr č. 3796 ze dne 15. března 2007 na celkovou částku 1 912 128,47 EUR zvýšenou o úroky ve výši 2 192 225 EUR; platební výměr č. 3799 ze dne 15. března 2007 na celkovou částku 815 406,97 EUR zvýšenou o úroky ve výši 783 529 EUR a platební výměr č. 3800 ze dne 15. března 2007 na celkovou částku 439 549,29 EUR zvýšenou o úroky ve výši 712 588 EUR.

Společnost podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) však není společností s většinovou kapitálovou účastí veřejnoprávních subjektů, ale společností s úplnou kapitálovou účastní veřejnoprávních subjektů. Z tohoto důvodu na ni nelze uplatnit „úvahy a rozhodnutí Komise“.

Navrhovatelka vlastními silami („in house“) zajišťuje veřejné služby na místní úrovni v osmi sdružených obcích a byla založena právě za tímto účelem v souladu s podmínkami stanovenými zákonem.

Navrhovatelka zajišťuje na místní úrovni jako jediná veřejné služby, aniž by měla možnost ovlivnit volnou hospodářskou soutěž, která nemůže existovat tam, kde neexistuje trh.

Společnost, na které mají plnou kapitálovou účast veřejnoprávní subjekty, není ničím jiným než nepřímým orgánem sdružených obcí, které jsou skutečnými příjemkyněmi podpory, kterou Komise napadá.

Z výše uvedených důvodů bylo výše uvedené rozhodnutí Komise napadeno žalobou u Soudu prvního stupně (číslo věci T-176/06). Věc byla přidělena čtvrtému senátu. Soud prvního stupně ve věci vydal dne 17. září 2007 usnesení o nepřípustnosti žaloby z důvodu zmeškání lhůty podle čl. 230 odst. 5 ES, podle kterého žaloba na neplatnost musí být podána ve lhůtě dvou měsíců, a to podle okolností ode dne vyhlášení příslušného aktu, ode dne jeho oznámení navrhovateli nebo ode dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl, v souladu s čl. 102 odst. 1 jednacího řádu Soudu prvního stupně.

Navrhovatelka tvrdí, že takovýto závěr je nepodložený zejména s ohledem na rozsudky ze dne 17. září 1980 (730/79) (2), ze dne 14. listopadu 1984 (323/82) (3), ze dne 12. prosince 1996 (T-358/94) (4) a zvláště pak s ohledem na rozsudek třetího senátu Soudního dvora ze dne 23. února 2006 ve věci C-346/03 (5). Z tohoto důvodu je v opravném kasačním prostředku navrhováno, aby bylo usnesení Soudu prvního stupně změněno.

Žaloba byla Soudu prvního stupně podána, okamžitě poté, co se navrhovatelka dozvěděla, že je jedním z adresátů rozhodnutí Komise, tj. když jí byly oznámeny platební výměry vydané Agenzia delle Entrate.

Usnesení Soudu prvního stupně je rovněž napadáno z důvodu, že toto rozhodnutí nesprávně použilo článek 225 ES.

S návrhem na zrušení rozhodnutí Komise musí být totiž zacházeno tak, že je nerozdílně spjat s návrhem, aby se na navrhovatele uvedené rozhodnutí nevztahovalo.

Je tedy navrhováno, aby prvoinstanční usnesení bylo změněno rovněž s ohledem na věcnou nepříslušnost, na kterou poukazuje soudní orgán.

(1) Úř. věst. 2003, L 77, s. 21.

(2) Recueil 1980. s. 2671.

(3) Recueil 1984, s. 3809.

(4) Recueil 1996, s. II-2109.

(5) Sb. rozh 2005, s. I-6159.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/5

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 19. listopadu 2007 – Compañía Española de Comercialización de Aceite, SA v. Asociación Española de la Industria y Comercio Exportador de Aceite de Oliva (ASOLIVA), Asociación Nacional de Industriales Envasadores y Refinadores de Aceites Comestibles (ANIERAC) a Administración del Estado

(Věc C-505/07)

(2008/C 37/06)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Compañía Española de Comercialización de Aceite, SA

Další účastnice: Asociación Española de la Industria y Comercio Exportador de Aceite de Oliva (ASOLIVA), Asociación Nacional de Industriales Envasadores y Refinadores de Aceites Comestibles (ANIERAC) a Administración del Estado

Předběžné otázky

Umožňuje článek 12a nařízení Rady č. 136/66/EHS (1) ze dne 22. září 1966 o zřízení společné organizace trhu s oleji a tuky ve znění nařízení Rady (ES) č. 1638/98 (2) zahrnout akciovou společnost, jejímiž akcionáři jsou především producenti olivového oleje, lisovny tohoto oleje a družstva pěstitelů oliv, jakož i finančními ústavy, mezi „hospodářské subjekty“ oprávněné uzavírat smlouvy o skladování olivového oleje? Je možno považovat společnost s uvedenými znaky za rovnocennou seskupením producentů a jejich sdružením uznaným v souladu s nařízením Rady (ES) č. 952/97 (3)?

Kdyby společnost byla zařazena mezi „hospodářské subjekty“ způsobilé vykonávat činnosti skladování, mohlo by být „schválení státem“, jež musí mít tyto hospodářské subjekty podle uvedeného článku 12a nařízení č. 136/66, obdrženo v rámci žádosti o zvláštní výjimku („povolení“) podané vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž?

Vyžaduje absolutně článek 12a nařízení č. 136/66, aby Komise schválila v každém případě soukromé skladování olivového oleje, nebo naopak je s ním slučitelný mechanismus dohodnutý mezi producenty pro nákup a skladování uvedeného olivového oleje, financovaného ze soukromých zdrojů, který by byl zaveden výlučně stejným způsobem a za stejných podmínek, za jakých se připouští soukromé skladování financované Společenstvím, a jehož cílem by bylo doplnit a zrychlit uvedené skladování financované Společenstvím, aniž by byly překročeny meze tohoto článku?

Lze použít judikaturu stanovenou v rozsudku Soudního dvora ze dne 9. září 2003 (věc C-137/00, Milk Marque) ohledně použití vnitrostátních pravidel na ochranu hospodářské soutěže vnitrostátními orgány na dohody producentů, které v zásadě mohou spadat do působnosti článku 2 nařízení Rady č. 26 (4) (o použití určitých pravidel hospodářské soutěže na produkci zemědělských produktů a obchod s nimi), na dohody, které svými znaky a znaky odvětví, na které se vztahují, mohou ovlivnit trh Společenství s olivovým olejem jako celek?

Kdyby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž byly oprávněny k použití vnitrostátních pravidel na uvedené dohody, jež mohou ovlivnit společnou organizaci trhu s tuky a oleji, mohly by tyto vnitrostátní orgány absolutně odepřít společnosti, jako je navrhovatelka, možnost použít tyto mechanismy skladování olivového oleje, a ti i v situaci „vážného narušení“ trhu stanovené v článku 12a nařízení č. 136/66?

(1) Úř. věst. 172, s. 3025; Zvl. vyd. 03/01, s. 214.

(2) Nařízení Rady (ES) ze dne 20. července 1998, kterým se mění nařízení č. 136/66/EHS o zřízení společné organizace trhu s oleji a tuky (Úř. věst. L 210, s. 32).

(3) Nařízení Rady (ES) ze dne 20. května 1997 o seskupeních producentů a jejich sdruženích (Úř. věst. L 142, s. 30).

(4) Úř. věst. 30, s. 993; Zvl. vyd. 08/01, s. 29.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/6

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Audiencia Provincial de La Coruña (Španělsko) dne 20. listopadu 2007 – Lubricantes y Carburantes Galaicos, S. L. (Lubricarga) v. Petrogal Española S.A., nyní „GALP Energía España SAU“

(Věc C-506/07)

(2008/C 37/07)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Audiencia Provincial de La Coruña

Účastníci původního řízení

Žalobkyně a odvolatelka: Lubricantes y Carburantes Galaicos, S. L. (Lubricarga)

Žalovaná a odvolatelka: Petrogal Española S.A., nyní „GALP Energía España SAU“

Předběžné otázky

Je-li smlouva uzavřená mezi „Lubricarga S.L.“ a „Petrogal S.A.“ smlouvou „de minimis“, znamená to, že na tuto smlouvu nelze v žádném případě použít článek 85 Smlouvy (EHS), nebo, i přes uvedenou kvalifikaci, lze na tuto smlouvu uvedené ustanovení použít, pokud smlouva ukládá vlastníkovi čerpací stanice povinnost respektovat konečnou prodejní cenu pro veřejnost stanovenou dodavatelem nebo pokud jsou dalšímu prodejci uloženy povinnost výhradního odběru a zákazy soutěžit, aniž by byly podřízeny časovým omezením stanoveným v nařízeních Komise (EHS) č. 1984/83 (1) a (ES) č. 2790/99 (2)?

Je-li použitelné nařízení č. 1984/89, pokud zakazuje výhradní vertikální dohody čerpacích stanic na dobu neurčitou nebo v délce přesahující deset let, s výjimkou v ustanovení čl. 12 odst. 2, podle kterého „pokud se dohoda týká čerpací stanice, kterou dodavatel pronajal dalšímu prodejci nebo jejíž užívání mu fakticky či právně umožnil, mohou být dalšímu prodejci uloženy povinnost výhradního odběru a zákazy soutěžit upravené v této hlavě po celou dobu, po kterou skutečně čerpací stanici provozuje“ (neoficiální překlad), zahrnuje tato výjimka takový případ, jako je sporný případ, v němž podle soukromoprávní smlouvy ze dne 27. července 1990 a veřejného zápisu ze dne 10. října 1995 Lubricarga jako vlastník pozemku přenechala Galp právo stavby na dobu 25 let a ta se zavázala k výstavbě čerpací stanice za podmínky, že po jejím dokončení budou zařízení přenechána Lubricarga k jejich provozování na stejnou dobu se závazkem výhradního odběru veškerých pohonných hmot a paliv od ropné společnosti?

Je-li použitelné nařízení č. 2790/1999, pokud stanoví ve svém článku 5, že „omezení doby trvání na pět let se […] nepoužije, pokud [smluvní] zboží nebo služby prodává kupující v prostorách nebo na pozemku, který vlastní dodavatel nebo který dodavatel pronajímá třetím osobám, které nejsou spojeny s kupujícím za předpokladu, že délka trvání těchto zákazů soutěžit není delší než období obsazení těchto prostor nebo pozemků kupujícím“, zahrnuje tato výjimka takový případ, jako je sporný případ, v němž podle soukromoprávní smlouvy ze dne 27. července 1990 a veřejného zápisu ze dne 10. října 1995 Lubricarga jako vlastník pozemku přenechala Galp právo stavby na dobu 25 let a ta se zavázala k výstavbě čerpací stanice za podmínky, že po jejím dokončení budou zařízení přenechána Lubricarga k jejich provozování na stejnou dobu se závazkem výhradního odběru veškerých pohonných hmot a paliv od ropné společnosti?

Pokud čl. 85 [odst. 1 písm. a)] Smlouvy o EHS hovoří o zákazu nepřímého určování nákupní nebo prodejní ceny a nařízení […] č. 1984/83 v osmém bodě svého odůvodnění stanoví, že „na ostatní ujednání omezující hospodářskou soutěž, a to zejména taková, která omezují svobodu dalšího prodejce při určování cen, podmínek dalšího prodeje nebo při výběru [svých] zákazníků, se nemohou [vztahovat výjimky v souladu s tímto] nařízením“ (neoficiální překlad), vztahuje se to na takovou smlouvu, jako je ta sporná, jejíž článek 10 a příloha č. I se odvolávají na úsilí o konkurenceschopné ceny a na to, že „slevy poskytované vlastníkovi nebudou nižší než průměrné provize, které dostávají provozovatelé prvních tří podniků (podle obratu) působících v zeměpisné oblasti, ve které se nachází čerpací stanice“, vzhledem k tomu, že uvedená smlouva může v každém případě omezit možnost kupujícího stanovit prodejní cenu?

Pokud čl. 85 [odst. 1 písm. a)] Smlouvy o EHS hovoří o zákazu nepřímého určování nákupních nebo prodejních cen a nařízení č. 2790/99 […] zahrnuje mezi zvlášť závažná omezení hospodářské soutěže stanovování cen dalšího prodeje, vztahuje se to na takovou smlouvu, jako je ta sporná, jejíž článek 10 a příloha č. I se odvolávají na úsilí o konkurenceschopné ceny a na to, že „slevy poskytované vlastníkovi nebudou nižší než průměrné provize, které dostávají provozovatelé prvních tří podniků (podle obratu) působících v zeměpisné oblasti, ve které se nachází čerpací stanice“, vzhledem k tomu, že uvedená smlouva může v každém případě omezit možnost kupujícího stanovit prodejní cenu?

(1) Nařízení Komise (EHS) č. 1984/83 ze dne 22. června 1983 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o výhradním odběru (Úř. věst. L 173, s. 5; Zvl. vyd. 08/02, s. 114).

(2) Nařízení Komise (EHS) 2790/99 ze dne 22. prosince 1999 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy o ES na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě (Úř. věst. L 336, s. 21).

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/7

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di Bergamo (Itálie) dne 21. listopadu 2007 – Luigi Scarpelli v. NEOS Banca SpA

(Věc C-509/07)

(2008/C 37/08)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Bergamo

Účastníci původního řízení

Žalobce: Luigi Scarpelli

Žalovaná: NEOS Banca SpA

Předběžné otázky

„Je třeba čl. 11 odst. 2 směrnice 87/102/EHS (1) vykládat v tom smyslu, že dohoda mezi dodavatelem a poskytovatelem úvěru, na základě které tento poskytovatel úvěru poskytuje úvěr výhradně zákazníkům tohoto dodavatele, je nezbytným předpokladem práva spotřebitele uplatňovat práva vůči poskytovateli úvěru – v případě neplnění povinností dodavatele – i když toto právo je a) pouze právem na zrušení smlouvy o úvěru, nebo b) právem na zrušení a následné vrácení částek zaplacených poskytovateli úvěru?“

(1) Úř. věst. L 42, s. 48; Zvl. vyd. 15/01, s. 326.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/8

Žaloba podaná dne 22. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Španělské království

(Věc C-516/07)

(2008/C 37/09)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: S. Pardo Quintillán, zmocněnec)

Žalované: Španělské království

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že

—

tím, že neurčilo všechny orgány příslušné pro uplatnění pravidel směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (1) ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, nesplnilo Španělské království povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 3 odst. 2 a 7 uvedené směrnice;

—	tím, že nepředalo Komisi seznam všech příslušných orgánů, porušilo Španělské království povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 3 odst. 8 směrnice 2000/60/ES;

—	uložit Španělskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Návrh Komise je založen na článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky.

Podle odstavců 2, 7 a 8 tohoto článku měly členské státy určit příslušné orgány pro uplatnění pravidel směrnice 2000/60/ES a předat Komisi seznam příslušných orgánů do stanoveného data.

(1) Úř. věst. L 327, s. 1; Zvl. vyd. 15/05, s. 275.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/8

Žaloba podaná dne 22. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Spolková republika Německo

(Věc C-518/07)

(2008/C 37/10)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: C. Docksey a C. Ladenburger, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Spolková republika Německo tím, že podřizuje státnímu dohledu orgány dozoru příslušné pro kontrolu zpracování údajů v neveřejné oblasti v zemích Bádensko-Württembersko, Bavorsko, Berlín, Braniborsko, Svobodné hanzovní město Brémy, Hamburk, Hesensko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Dolní Sasko, Severní Porýní-Vestfálsko, Porýní-Falc, Sársko, Sasko, Sasko-Anhaltsko, Šlesvicko-Holštýnsko a Durynsko, a tím nesprávně provádí úkol „úplné nezávislosti“ orgánů dozoru ochrany údajů, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 28 odst. 1 druhé věty směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (1);

—	uložit Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Článek 28 odst. 1 první věta směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ukládá členským státům povinnost pověřit „jeden nebo několik orgánů veřejné moci“„dohledem nad dodržováním předpisů přijatých členskými státy na základě této směrnice“, tedy předpisů o ochraně údajů. Článek 28 odst. 1 druhá věta vyžaduje, aby orgány plnily úkoly, kterými jsou pověřeny, „zcela nezávisle“. Ze znění vyplývá, že orgány dozoru nesmí podléhat kontrole ať už jiných orgánů, nebo mimo státní správu; vnitrostátní právní předpisy tedy musí vyloučit vnější vliv na rozhodnutí orgánů dohledu a jejich provádění. Znění „zcela“ nezávisle znamená, že nesmí existovat závislost nejen na žádné straně, ale i v žádném ohledu.

Je tedy v rozporu s čl. 28 odst. 1 druhou větou směrnice podřídit orgány dozoru příslušné pro kontrolu zpracování údajů v neveřejné oblasti státnímu odbornému, právnímu nebo služebnímu dozoru, jak se stalo v 16 zemích Spolkové republiky Německo. Tím, že zákon každé země podřizuje orgán dozoru v různých kombinacích těmto třem druhům dohledu, představuje zákon každé země porušení, ze strany Spolkové republiky Německo, povinnosti, vyplývající z čl. 28 odst. 1 druhé věty směrnice, zajistit „úplnou nezávislost“ orgánů dozoru. Bez ohledu na rozdíly mezi právním, odborným a služebním dohledem, představovaly všechny tyto druhy dozoru porušení nezávislosti vyžadované touto směrnicí.

Z teleologického pohledu považoval zákonodárce Společenství úplnou nezávislost za nezbytnou, aby byly účinně splněny funkce přidělené orgánu dozoru podle článku 28 směrnice. Koncepce „úplné nezávislosti“ vyplývá dále rovněž z historie vzniku tohoto právního předpisu. Rovněž systematicky odpovídá požadavek „úplné nezávislosti“ vnitrostátních orgánů dohledu současnému stavu právních předpisů Společenství v oblasti ochrany údajů. Krom toho článek 8 Charty základních práv Evropské unie vyžaduje, aby dodržování předpisů o ochraně osobních údajů „podléhalo kontrole nezávislého orgánu“.

Koncepce relativní nezávislosti, tedy nezávislosti orgánu dozoru pouze na samotném kontrolovaném, kterou zastává Spolková republika Německo, nelze dát do souladu s jednoznačným, souhrnným zněním směrnice, která vyžaduje „úplnou nezávislost“. Navíc by takový výklad zbavil zcela čl. 28 odst. 1 účinnosti. Je třeba rovněž odmítnout argument, že článek 95 ES jako rozhodný právní základ směrnice, jakož i zásada subsidiarity a proporcionality umožňují omezující výklad požadavku „úplné nezávislosti“. Soudní dvůr již rozhodl, že směrnice byla přijata v souladu s pravomocemi a že zakazuje omezující výklad svých ustanovení v případě skutkových okolností, které nemají hospodářský charakter. Krom toho právní předpis nepřekračuje míru, která je nezbytná pro dosažení cílů, které sleduje směrnice v souladu s článkem 95 ES a zásadou subsidiarity.

(1) Úř. věst. L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/9

Kasační opravný prostředek podaný dne 22. listopadu 2007 Komisí Evropských společenství proti rozsudku Soudu prvního stupně vydanému dne 12. září 2007 ve věci T-348/03, Koninklijke Friesland Foods NV (dříve Friesland Coberco Dairy Foods Holding NV) v. Komise Evropských společenství

(Věc C-519/07 P)

(2008/C 37/11)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Komise Evropských společenství (zástupci: H. van Vliet a S. Noë, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Koninklijke Friesland Foods NV, dříve Friesland Coberco Dairy Foods Holding NV

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit napadený rozsudek, zamítnout žalobu na zrušení rozhodnutí (1) a uložit Koninklijke Foods NV (KFF) náhradu nákladů řízení prvního stupně a tohoto řízení o kasačním opravném prostředku;

—

podpůrně, zrušit napadený rozsudek v rozsahu, v němž hospodářským subjektům jiným než Koninklijke Friesland NV, které ke dni 11. července 2001 u nizozemských daňových orgánů již podaly žádost o použití dotčeného režimu podpor, přiznává práva, a zamítnout žalobu na zrušení rozhodnutí v rozsahu, v němž přiznává práva hospodářským subjektům jiným než KFF, které ke dni 11. července 2001 u nizozemských daňových orgánů již podaly žádost o použití dotčeného režimu podpor.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Komise má za to, že Soud porušil právo Společenství tím, že:

i)	určil, že KFF má aktivní legitimaci, jelikož kdyby bylo její žalobě vyhověno, mohla by uplatnit u nizozemských orgánů určité nároky v souvislosti s režimem CFA (napadený rozsudek, body 58 až 73);

ii)	určil, že KFF je rozhodnutím přímo a individuálně dotčena (napadený rozsudek, body 93 až 101);

iii)	zrušil rozhodnutí na základě skutečností, které Komisi nebyly známy a které ji v okamžiku přijetí rozhodnutí ani nemusely být známy, totiž konkrétní situaci KFF (napadený rozsudek, zejména body 141 až 143);

iv)

část 1: považoval argument, který byl pro uvážení Soudu významný, zjevně nesprávně za nesporný, a tedy za prokázaný (Soud vycházel neprávem z toho, že Komise nezpochybnila, že žalobkyně přijala účetní opatření, jakož i finanční a hospodářská rozhodnutí, která nemohla být ve lhůtě patnácti měsíců změněna, napadený rozsudek, bod 137);

část 2: určil, že podnik, který podal žádost pouze proto, aby mohl uplatnit režim podpory, se může odvolávat na legitimní očekávání (napadený rozsudek, zejména body 125 až 140);

v)	určil, že KFF se může právem odvolat na zásadu rovnosti (napadený rozsudek, body 149 až 150);

vi)	podpůrně, zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž přiznává práva hospodářským subjektům jiným než KFF (napadený rozsudek, výrok, bod 1).

(1) Rozhodnutí Komise 2003/515/ES ze dne 17. února 2003 o státní podpoře, kterou uplatňuje Nizozemsko ve prospěch mezinárodních finančních aktivit (Úř. věst. L 180, s. 52).

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/10

Žaloba podaná dne 23. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Nizozemské království

(Věc C-521/07)

(2008/C 37/12)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: P. van Nuffel a R. Lyal)

Žalovaný: Nizozemské království

Návrhová žádání Komise:

—

určit, že Nizozemské království tím, že neosvobodilo dividendy vyplácené společnostem se sídlem v Norsku nebo na Islandu od srážky daně z dividend za stejných podmínek jako v případě dividend vyplácených nizozemským společnostem, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 40 Dohody o EHP;

—	uložit Nizozemskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Podle nizozemských daňových právních předpisů není provedena srážka daně z dividend, pokud nizozemská společnost vyplatí dividendy jiné společnosti se sídlem v Nizozemsku, která má alespoň 5 % podílů na společnosti, která vyplácí dividendy. Naproti tomu je srážka daně z dividend provedena, pokud společnost, která obdrží dividendy, má sídlo v Norsku nebo na Islandu, ledaže společnost, která obdrží dividendy, má alespoň 25 % (Norsko) nebo 10 % (Island) podílů na nizozemské společnosti, která vyplácí dividendy.

Komise má za to, že nizozemská daňová právní úprava tak zakládá nerovné zacházení mezi společnostmi, které mají sídlo v Norsku nebo na Islandu a těmi, které mají sídlo v Nizozemsku. To představuje omezení volného pohybu kapitálu mezi Nizozemskem a Norskem, jakož i Islandem, které porušuje článek 40 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Dohoda o EHP) (1) o volném pohybu kapitálu, tedy ustanovení, které je v podstatě totožné s článkem 56 ES. Postavení norských a islandských společností, které mají podíl na kapitálu nizozemské společnosti, je totiž objektivně srovnatelné s nizozemskou společností se stejným podílem. Nizozemská právní úprava není odůvodněná. Členské státy sice mohou přijmout opatření, aby zabránily zneužití, avšak tato opatření musí být přiměřená s ohledem na zamýšlený cíl, čemuž však v projednávaném případě nebylo.

(1) Úř. věst. L 1, 3.1.1994; Zvl. vyd. 11/52, s. 3.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Düsseldorf (Německo) dne 22. listopadu 2007 – Dinter GmbH v. Hauptzollamt Düsseldorf

(Věc C-522/07)

(2008/C 37/13)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobce: Dinter GmbH

Žalovaný: Hauptzollamt Düsseldorf

Předběžné otázky

Je třeba chápat doplňkovou poznámku 5 písm. b) ke kapitole 20 kombinované nomenklatury (1) v tom smyslu, že pojmem ovocné šťávy s přídavkem cukru jsou míněny rovněž ovocné šťávy, do kterých nebyl ve skutečnosti přidán cukr, avšak jejich obsah přídavku cukru byl matematicky vypočten podle doplňkové poznámky 5 písm. b) ke kapitole 20 kombinované nomenklatury?

Je třeba chápat doplňkovou poznámku 5 písm. b) ke kapitole 20 kombinované nomenklatury v tom smyslu, že v ní uvedený pojem „ovocné šťávy v přírodním stavu“ blíže vysvětlený slovním spojením „získané z ovoce nebo zředěním koncentrované šťávy“, se avšak ve skutečnosti použije na všechny druhy ovocných šťáv (nekvašené a bez přídavku alkoholu) ve stavu, ve kterém jsou předkládány ke kontrole?

3)	V případě kladné odpovědi na obě předchozí otázky: Je doplňková poznámka 5 písm. b) ke kapitole 20 kombinované nomenklatury platná?

(1) Nařízení Komise (ES) č. 1810/2004 ze dne 7. září 2004, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 327, s. 1).

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/11

Žaloba podaná dne 26. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Rakouská republika

(Věc C-524/07)

(2008/C 37/14)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: B. Schima, zmocněnec)

Žalovaná: Rakouská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Rakouská republika tím, že ze zásady nezaregistruje starší dovážená ojetá motorová vozidla, která byla registrována v jiném členském státě, která však nesplňují určité rakouské emisní předpisy a předpisy o ochraně proti hluku, přestože vozidla stejného typu, která již byla v tuzemsku zaregistrována, jsou v případě opětovné registrace od tohoto požadavku osvobozena, porušila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 28 a 30 ES;

—	uložit Rakouské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Podle článku 28 ES jsou množstevní omezení dovozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem [mezi členskými státy] zakázána. Za opatření s rovnocenným účinkem, jakož i za množstevní omezení se považuje jakákoliv právní úprava nebo opatření, která by mohla, ať přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo potenciálně, narušit obchod ve Společenství.

Podle předpisů rakouského zákona o motorových vozidlech se v Rakousku v zásadě nezaregistrují starší dovážená ojetá motorová vozidla, která byla registrována v jiném členském státě, která však nesplňují určité rakouské emisní předpisy a předpisy o ochraně proti hluku, přestože vozidla stejného typu, která již byla v tuzemsku zaregistrována, jsou v případě opětovné registrace od tohoto požadavku osvobozena. Rakouská republika tím porušila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 28 ES a 30 ES.

Vnitrostátní právní úprava, která činí vnitrostátní první registraci motorových vozidel registrovaných předtím v jiném členském státě závislou na splnění určitých limitních hodnot hluku a výfukových plynů, které jsou přísnější než uplatnitelné předpisy sekundárního práva Společenství, je totiž způsobilá omezit obchod v rámci Společenství. Krom toho toto omezení obchodu diskriminuje zahraniční výrobky, protože přísnější limitní hodnoty nemusí být splněny tuzemskými ojetými vozidly, která jsou po změně majitele opětovně zaregistrována. Rakouské předpisy rovněž nestanoví, že zaregistrovaná vozidla budou vyřazena z provozu, pokud nesplní limitní hodnoty hluku a výfukových plynů, které se uplatňují v případě jednotlivého schvalování dovážených vozidel.

Uplatnitelnost předpisů Smlouvy, které se týkají volného pohybu zboží, není v projednávaném případě vyloučena na základě jiných zvláštních úprav. Zaprvé: Předpisy směrnic 93/59/EHS a 92/97/EHS, které stanoví určité emisní standardy a hodnoty hluku a na jejichž ustanovení rakouské právo v souvislosti s limitními hodnotami, které je nutno dodržet, odkazuje, se nevztahují na vozidla, která byla v některém členském státě uvedena do provozu již před okamžikem, který je stanoven v uvedených směrnicích. Zadruhé: Není možné odvolávat se na bod 1 přílohy II Dohody o EHP za účelem posouzení skutkových stavů, které jako dovoz motorového vozidla z některého jiného členského státu do Rakouska v době, ve které jak Rakousko, tak i jiný členský stát patří do Společenství, spadají výlučně pod právo Společenství.

Omezení pohybu zboží uvnitř Společenství mohou být odůvodněna důvody, které jsou výslovně uvedeny v článku 30 ES nebo jinými naléhavými důvody obecného zájmu. Právní úprava přitom musí být vhodná, nezbytná a přiměřená a omezení nesmí představovat ani prostředek svévolné diskriminace, ani zastřené omezení obchodu mezi členskými státy.

U omezení obchodu, o které se jedná v projednávané věci, ale takovéto důvody chybí. Není totiž možné odvolávat se na důvody ochrany zdraví nebo životního prostředí za účelem zákazu registrace dovážených vozidel, jestliže opětovná registrace ojetých vozidel stejného typu, které již mají vnitrostátní registraci, není z těchto důvodů zakázána. Podle názoru Komise jsou krom toho k dispozici méně restriktivní opatření pro zajištění přechodu na vozidla s příznivějšími emisními a hlukovými hodnotami. Uskutečňování cíle ochrany zdraví a životního prostředí výlučně na úkor dovážených vozidel však není slučitelné se zásadou volného pohybu zboží.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/12

Kasační opravný prostředek podaný dne 27. listopadu 2007 Philippem Combescotem proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 12. září 2007 ve věci T-249/04, Combescot v. Komise

(Věc C-525/07 P)

(2008/C 37/15)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Philippe Combescot (zástupci: A. Maritati a V. Messa, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání

—

aby Soudní dvůr na základě změny rozhodnutí vydaného Soudem prvního stupně dne 12. září 2007 ve věci T-249/04 určil, že je protiprávní PVSP vypracovaný panem M., nehledě k absolutní neslučitelnosti vykonávat, jak ve skutečnosti vykonával, funkci nadřízeného pověřeného hodnotit profesní přístup P. Combescota. Neslučitelnost vyplývající ze situace vážného a nepřekonatelného nepřátelství existujícího mezi účastníkem řízení podávajícím kasační opravný prostředek a jeho nadřízeným, což bylo implicitně uznáno právě panem M.; v důsledku toho je třeba P. Combescotovi přiznat právo na náhradu morální újmy a škod, které utrpěl v oblasti fyzického i duševního zdraví, jakož i v oblasti profesního života a služebního postupu, ve výši, která nebude nižší než 100 000 eur;

—	uložit další účastnici řízení náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Spor se týká uznané legitimity vypracování posudku o vývoji služebního poměru za období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002 (dále jen PVSP). Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek zpochybňuje závěry, ke kterým dospěl Soud, když tvrdí, že PVSP je protiprávní, neboť byl vypracován panem M., který má hlubokou averzi vůči P. Combescotovi, jelikož P. Combescot oznámil velmi závažné nedostatky v řízení na delegaci v Guatemale, kterých se měl dopustit právě výše uvedený pan M. V důsledku těchto oznámení totiž orgán do Guatemaly vyslal inspekci, a následně na základě stížnosti podané P. Combescotem dne 20. září 2004 se OLAF rozhodl zahájit vyšetřování, které bylo ukončeno závěrečnou zprávou ze dne 30. května 2006 (dále jen zpráva OLAF), připojenou k písemnostem v tomto řízení společně se zprávou vypracovanou inspekční komisí vyslanou v roce 2002. Na základě tohoto kasačního opravného prostředku zástupci P. Combescota navrhují, aby Soudní dvůr změnil rozhodnutí Soudu prvního stupně Evropských společenství v rozsahu, v němž vylučuje protiprávnost PVSP, a v důsledku toho účastníkovi řízení podávajícímu kasační opravný prostředek nepřiznává právo na náhradu škody. Kasačním opravným prostředkem je tedy navrhováno, aby Soudní dvůr určil a prohlásil, že P. Combescotovi v důsledku neobjektivního, a tudíž nesprávného a v každém případě protiprávního vypracování PVSP za období 2001/2002 vznikla kromě újmy na profesní pověsti i závažná újma, pokud jde o jeho služební postup; a že v každém případě hodnocení PVSP začleněné do širšího rámce svévolného a ponižujícího jednání ze strany nadřízených způsobilo utrpení a vnitřní bolest, která následně vyvolala závažný depresivní stav, jak je uvedeno v písemnostech, a jak zejména zjistil orgán prostřednictvím svých lékařských poradců. Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek v každém případě požaduje, aby Soudní dvůr komplexně zhodnotil skutkové okolnosti věci, přičemž je posoudí všechny jako relevantní za účelem určení protiprávnosti PVSP, a tedy přiznání práva účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek na náhradu vzniklé škody.

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek poukazuje na nesoudržnost rozhodnutí Soudu, podle kterého se cíle nezávislosti a integrity musejí posuzovat v každé situaci, kdy se podřízený, který má vyjádřit názor na konkrétní postup, nesmí nacházet v osobní situaci, kdy se nezávisle na skutečné nestrannosti a zdvořilosti úsudku může jevit v očích třetích osob tak, že ztratí nezávislost a objektivitu; přesto v případě pana M. dospívá k závěrům zcela nepochopitelným. Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek rovněž poukazuje na nesoudržnost rozhodnutí v rozsahu, v němž uznává, že iniciativy P. Combescota, když nastoupil do funkce poradce v Guatemale, způsobily panu M. přinejmenším nepříjemnou situaci, nicméně však uvádí, že to nepostačuje k tomu, aby se pan M. nacházel v situaci, která je zcela neslučitelná s úkolem hodnotit podle zásady nestrannosti a objektivnosti. Je poukazováno na to, že vypracování PVSP spočívá ve vyjádření volného uvážení tak, že každá úvaha týkající se zásluhy, pokud jde o samotnou úvahu, nemá žádnou konkrétní hodnotu a nemůže potvrdit nebo vyvrátit výchozí skutkovou okolnost, to jest, že pan M. hodnotil PVSP i přes to, že byl v situaci zřejmého a závažného nepřátelství vůči P. Combescotovi. V tomto ohledu se poukazuje na to, jak přítomnost osoby, která nemá nic společného se vztahy mezi P. Combescotem a panem M., jako spoluhodnotitele nemůže být uplatňována jako rozhodná skutečnost. Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek tedy napadá přesně obsah PVSP. Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek nakonec trvá na tom, aby bylo vyhověno návrhům v rámci vyšetřování.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/12

Kasační opravný prostředek podaný dne 27. listopadu 2007 Phillippem Combescotem proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 12. září 2007 ve věci T-250/04, Combescot v. Komise

(Věc C-526/07 P)

(2008/C 37/16)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Philippe Combescot (zástupci: A. Maritati a V. Messa, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání

—

aby Soudní dvůr na základě změny rozhodnutí vydaného Soudem prvního stupně dne 12. září 2007 ve věci T-250/04 určil, že existuje újma, pokud jde o profesní postavení a zdraví v důsledku protiprávního vyloučení kandidatury P. Combescota z výběrového řízení na obsazení místa vedoucího delegace v Kolumbii, jakož i jinak vymezil morální újmu s následným patřičným určením náhrady škody; v důsledku toho aby vyhověl následujícím návrhovým žádáním, která již byla uvedena v rámci řízení v prvním stupni: „uznat, že Philippe Combescot utrpěl újmu na své pověsti a na svém profesním postavení, která měla závažné dopady na jeho psychickou vyrovnanost způsobené protiprávním rozhodnutím o vyloučení z výběrového řízení; rozhodnout o zaplacení částky ve výši 100 000 eur ve prospěch Philippa Combescota jako náhrady škody“;

—	uložit další účastnici řízení náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Kasačním opravným prostředkem je napaden rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství (druhého senátu) vydaný dne 12. září 2007 ve věci T-250/04, kterým bylo rozhodnuto o žalobě úředníka Philippa Combescota proti Komisi Evropských společenství.

Žaloba napadá vyloučení Philippa Combescota, tehdy poradce v Guatemale, z výběrového řízení COM/091/03 na obsazení místa vedoucího delegace v Kolumbii (dále jen „rozhodnutí o vyloučení).“

Rozhodnutí, o němž Soud rozhodl, že je protiprávní, je tedy způsobilé k tomu, aby odůvodnilo návrh na náhradu škody, uplatněný účastníkem řízení podávajícím kasační opravný prostředek, přičemž však byla vyloučena existence újmy, pokud jde o profesní postavení a zdraví, a nijak neupřesněná morální újma byla omezena na částku 3 000 eur přiznanou ve prospěch úředníka.

Tímto kasačním opravným prostředkem zástupci P. Combescota navrhují, aby Soudní dvůr změnil rozhodnutí Soudu prvního stupně Evropských společenství v rozsahu, v němž vylučuje existenci újmy, pokud jde o profesní postavení, a újmy, pokud jde o zdraví, a v důsledku toho pro jejich určení zohledňuje pouze uplatněnou morální újmu; aby tedy určil, že úředník v důsledku protiprávního vyloučení z výběrového řízení utrpěl kromě újmy na profesní pověsti i zjevnou újmu, co se týče služebního postupu; a že v každém případě rozhodnutí o vyloučení způsobilo utrpení a vnitřní bolest, která následně vyvolala závažný depresivní stav, jak je uvedeno v písemnostech, a jak zejména zjistil orgán prostřednictvím svých odborníků. V každém případě je požadováno, aby Soudní dvůr komplexně zhodnotil skutkové okolnosti věci, přičemž je posoudí všechny jako relevantní za účelem určení – nicméně podle zásady spravedlivého posouzení – morální újmy rozhodně ve vyšší částce, bezprostředně přiměřené také vyhlídkám týkajícím se služebního postupu, přičemž těchto vyhlídek byl úředník tímto rozhodnutím o vyloučení zbaven, a závažným následkům, které to vyvolalo.

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek tedy trvá na návrhu na náhradu škody, jak byl uveden v návrhových žádáních uvedených v žalobě u Soudu prvního stupně.

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek napadá závěry, ke kterým dospěl Soud, pokud jde o chybějící specifikaci újmy, co se týče profesního postavení, přičemž však uvádí, že účastníku řízení podávajícímu kasační opravný prostředek nikdy nebyly sděleny informace, co se týče kritérií používaných Komisí pro výběr vedoucího delegace v Kolumbii, i když o ně požádal.

Pokud jde o náhradu fyzické újmy, důkaz o dopadu protiprávního jednání na zdraví P. Combescota vyplývá z časové souběžnosti mezi těmito faktory. Vyloučení z výběrového řízení je ostatně posledním v řadě šikanózních jednání Komise vůči úředníkovi. Pokud jde konečně o určení morální újmy, účastník řízení podávající kasační opravný prostředek se domáhá jejího přiměřeného posouzení na základě zásad pro určení škody spravedlivým způsobem, který zohlední škodlivé následky, pokud jde o úzkost, stres, ale také nepříjemné pocity úředníka v důsledku vyloučení z výběrového řízení.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 28. listopadu 2007 – Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli AG v. Franz Hauswirth GmbH

(Věc C-529/07)

(2008/C 37/17)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli AG

Žalovaná: Franz Hauswirth GmbH

Předběžné otázky

Musí být čl. 51 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (1) vykládán v tom smyslu, že přihlašovatele ochranné známky Společenství je nutno považovat za přihlašovatele, který není v dobré víře, pokud v době podání přihlášky ví, že konkurent (přinejmenším) v jednom členském státu používá stejné nebo zaměnitelně podobné označení pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby, a podá přihlášku ochranné známky, aby konkurentovi mohl zabránit v dalším používání označení?

V případě záporné odpovědi na první otázku:

Je nutno přihlašovatele považovat za přihlašovatele, který není v dobré víře, pokud podá přihlášku ochranné známky, aby tak mohl zabránit konkurentovi v dalším používání označení, ačkoliv v době podání přihlášky ví nebo musí vědět, že konkurent již používáním stejného nebo podobného označení pro stejné nebo zaměnitelně podobné zboží nebo služby již získal „cenné postavení“?

3)	V případě kladné odpovědi na první nebo druhou otázku: Má být závěr, že přihlašovatel není v dobré víře odmítnut, jestliže přihlašovatel již pro své označení získal u veřejnosti proslulost a tím ochranu práva proti nekalé hospodářské soutěži?

(1) Úř. věst. L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/14

Žaloba podaná dne 29. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Portugalská republika

(Věc C-530/07)

(2008/C 37/18)

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: S. Pardo Quintillán a G. Braga da Cruz, zmocněnci)

Žalovaná: Portugalská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

Určit, že Portugalská republika tím, že nevybavila stokovými soustavami, podle článku 3 směrnice Rady 91/271/EHS (1) ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod, aglomerace Angra do Heroísmo, Bacia do Rio Uima (Fiães de S. Jorge), Côte d'Aveiro, Covilhã, Espinho/Feira, Fátima, Ponta Delgada, Ponte de Lima, Póvoa de Varzim/Vila do Conde, Santa Cita, Vila Real de Santo António, Viana do Castelo – Cidade, Vila Real, a

tím, že nepodrobila sekundárnímu čištění nebo jinému rovnocennému čištění, podle článku 4 výše uvedené směrnice, městské odpadní vody pocházející z aglomerací Alto Nabão, Alverca, Bacia do Rio Uima (Fiães de S. Jorge), Carvoeiro, Costa da Caparica/Trafaria, Côte d'Aveiro, Côte Ouest, Covilhã, Espinho/Feira, Fátima, Fundão/Alcaria, Lisbonne, Matosinhos, Milfontes, Moledo/Âncora/Afife, Nazaré/Famalicão, Pedrógão Grande, Ponta Delgada, Ponte de Lima, Póvoa de Varzim/Vila do Conde, Santa Cita, Vila Nova de Gaia/Nord-Est du Douro, Vila Real de Santo António, Viana do Castelo – Cidade, Vila Franca de Xira, Vila Real,

nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 3 a 4 výše uvedené směrnice Rady 91/271/EHS ze dne ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod.

—	Uložit Portugalské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Členské státy měly zajistit, aby byly všechny aglomerace vybaveny stokovými soustavami městských odpadních vod, a to nejpozději do 31. prosince 2000 u aglomerací s populačním ekvivalentem vyšším než 15 000 PE, a nejpozději do 31. prosince 2005 u aglomerací s populačním ekvivalentem v rozmezí 2 000 až 15 000 PE.

Mimoto článek 4 směrnice stanoví, že:

„1. Členské státy zajistí, aby městské odpadní vody odváděné stokovými soustavami byly před vypuštěním podrobeny sekundárnímu čištění nebo jinému rovnocennému čištění, a to nejpozději do:

—	31. prosince 2000 u všech vypouštění z aglomerací s populačním ekvivalentem vyšším než 15 000 PE,

—	31. prosince 2005 u všech vypouštění z aglomerací s populačním ekvivalentem v rozmezí 10 000 až 15 000 PE,

—	31. prosince 2005 u všech vypouštění do sladkých vod a do ústí řek z aglomerací s populačním ekvivalentem v rozmezí 2 000 až 10 000 PE.

[…]“

(1) Úř. věst. L 135, s. 40; Zvl. vyd. 15/02, s. 26.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 29. listopadu 2007 – Fachverband der Buch- und Medienwirtschaft v. LIBRO Handelsgesellschaft mbH

(Věc C-531/07)

(2008/C 37/19)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Fachverband der Buch- und Medienwirtschaft

Žalovaná: LIBRO Handelsgesellschaft mbH

Předběžné otázky

Je třeba článek 28 ES vykládat tak, že brání sám o sobě použití vnitrostátních právních předpisů, které zavazují pouze dovozce knih v německém jazyce, stanovit a zveřejnit prodejní cenu knih dovážených do tuzemska závaznou pro koncového prodejce, přičemž dovozce nesmí stanovit nižší cenu než je koncová prodejní cena stanovená nebo doporučená vydavatelem ve státě, kde byla kniha vydána, nebo koncová prodejní cena doporučená pro tuzemsko vydavatelem se sídlem mimo smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), bez započtení daně z obratu obsažené v této ceně, ale existuje výjimka, podle které dovozce, který nakupuje ve smluvním státě EHP za nižší nákupní cenu než jsou běžné nákupní ceny, smí stanovit nižší cenu než je cena stanovená nebo doporučená vydavatelem ve státě vydání – v případě zpětných dovozů cena stanovená tuzemským vydavatelem – ve vztahu k dosažené obchodní výhodě?

Při kladné odpovědi na první uvedenou otázku:

Je vnitrostátní zákonná regulace cen knih podle bodu 1, která – v každém případě též z důvodu způsobu prodeje zasahujícího do volného pohybu zboží – sama o sobě odporuje článku 28 ES a jejíž cíl je zcela obecně popsán prostřednictvím potřebného zohlednění „významu knih jako kulturního statku, zájmu kupujících na přiměřených cenách knih a hospodářských aspektů obchodu s knihami“, odůvodněná podle článku 30 ES nebo 151 ES, a to například s ohledem na obecný zájem na podpoře knižní produkce, na rozmanitosti knižních titulů za regulované ceny a na rozmanitosti knihkupců – i přes nedostatek empirických údajů, které by mohly prokázat, že je zákonem stanovená regulace cen knih vhodným nástrojem k dosažení tím sledovaných cílů?

Při záporné odpovědi na otázku uvedenou v bodě 1:

Je vnitrostátní zákonná regulace cen knih, jak je uvedena v bodě 1, slučitelná s čl. 3 odst. 1 písm. g) ES, čl. 10 ES a 81 ES, ačkoliv časově i věcně bezprostředně navazovala na předchozí smluvní povinnost knihkupců dodržovat ceny stanovené vydavateli pro vydavatelské výrobky (Sammelreverssystem 1993) a nahrazovala tento smluvní systém?

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 29. listopadu 2007 – Falco Privatstiftung a Thomas Rabitsch v. Gisela Weller-Lindhorst

(Věc C-533/07)

(2008/C 37/20)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobci: Falco Privatstiftung, Thomas Rabitsch

Žalovaná: Gisela Weller-Lindhorst

Předběžné otázky

Je smlouva, kterou majitel nehmotného majetkového práva poskytne svému smluvnímu partnerovi právo užívání tohoto práva (licenční smlouva) smlouvou o „poskytování služeb“ ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I) (1)?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

2.1.	Je služba poskytována na každém místě v členském státě, na kterém je podle smlouvy povoleno užívání práva a kde k němu také skutečně dochází?

2.2.	Nebo je služba poskytována v bydlišti resp. místě hlavní správy poskytovatele licence?

2.3.	Je v případě kladné odpovědi na otázku 2.1 nebo na otázku 2.2 příslušný soud oprávněn rovněž rozhodovat o licenčních poplatcích, které vyplývají z užívání práva v jiném členském státě nebo ve třetím státě?

V případě záporné odpovědi na první otázku nebo na otázku 2.1 a otázku 2.2: Je nutno příslušnost pro zaplacení licenčního poplatku podle čl. 5 bodu 1 písm. a) a c) nařízení Brusel I nadále posuzovat podle oněch zásad, které vyplývají z judikatury Soudního dvora Evropských společenství k čl. 5 bodu 1 úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Bruselská úmluva)?

(1) Úř. věst. L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/16

Kasační opravný prostředek podaný dne 30. listopadu 2007 William Prym GmbH & Co. KG a Prym Consumer GmbH proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 12. září 2007 ve věci T-30/05, William Prym GmbH & Co. KG a Prym Consumer GmbH & Co. KG v. Komise Evropských společenství

(Věc C-534/07 P)

(2008/C 37/21)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: William Prym GmbH & Co. KG a Prym Consumer GmbH (zástupci: H.-J. Niemeyer a Ch. Herrmann, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek

1.	zrušit rozhodnutí Soudu prvního stupně ze dne 12. září 2007 ve věci T-30/05 v rozsahu, v němž tento rozsudek postihuje navrhovatelky;

2.	zrušit rozhodnutí Komise K(2004) 4221 konečné ze dne 26. října 2004 (věc COMP/F-1/38.338-PO/Jehly), pokud se týká navrhovatelek; podpůrně zrušit nebo snížit pokutu uloženou navrhovatelkám v článku 2 tohoto rozhodnutí,

3.	podpůrně k návrhovému žádání 2 vrátit věc zpět Soudu k rozhodnutí;

4.	uložit žalované v původním řízení náhradu nákladů celého řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

—	Soud údajně nebere v potaz, že rozdělením původně jednotného řízení „galanterní zboží“ na (dílčí) řízení „galanterní zboží: jehly“ a galanterní zboží: přezky bez udání důvodů tohoto rozdělení porušuje právo na obhajobu navrhovatelek, zejména právo být vyslechnut.

—	Tím, že Soud odmítá přezkoumat, zda rozdělení řízení „galanterní zboží“ z důvodu existence jednotného a trvajícího protiprávního jednání bylo protiprávní, údajně porušuje zákaz odepření spravedlnosti a základní právo na účinnou právní ochranu.

—	Soud údajně neprávem odmítá porušení povinnosti uvést odůvodnění uvedené v článku 253 ES. Údajně neprávem považuje neúplná vyjádření Komise týkající se velikosti výrobkového trhu považovaného za relevantní, jakož i ve vztahu ke konkrétním dopadům protiprávního jednání na trh, za právně nevýznamné.

—

Soud údajně porušuje pokyny o metodě stanovování pokut. Závažnost protiprávního jednání údajně určuje pouze se zřetelem k abstraktní formě protiprávního jednání a považuje nejnižší základní částku kategorie závažnosti za minimální částku, která nesmí být snížena. Rovněž údajně jakožto polehčující okolnost odmítá zohlednit dobrovolné zastavení protiprávního jednání, čímž porušuje zásady právního státu a rovného zacházení.

—

Konečně Soud údajně porušil zásadu proporcionality. Pokyny o metodě stanovování pokut při určení závažnosti protiprávního jednání údajně používá stejně formalisticky a jednostranně k tíži navrhovatelek jako žalovaná v původním řízení. Mimoto údajně neprovádí žádné celkové, pro zásadu proporcionality nutné, zvážení všech rozhodných okolností jednotlivého případu formou kumulativního seřazení, nýbrž proporcionalitu pokuty posuzuje pouze vzhledem k jednotlivým vždy odděleným kritériím.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per la Lombardia (Itálie) dne 3. prosince 2007 – Assitur Srl v. Camera di Commercio, Industria, Artigianato e Agricoltura di Milano

(Věc C-538/07)

(2008/C 37/22)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per la Lombardia

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Assitur Srl

Žalovaná: Camera di Commercio, Industria, Artigianato e Agricoltura di Milano

Předběžná otázka

Představuje článek 29 směrnice 92/50/ES (1), který stanoví sedm případů pro vyloučení z účasti v soutěži o veřejné zakázky na služby, „numerus clausus“ případů zabraňujících účasti a tudíž brání tomu, aby čl. 10 odst. 1a zákona č. 109/94 (nyní nahrazený článkem 34 posledním odstavcem legislativního nařízení č. 136/06) stanovil zákaz současné účasti podniků, které se nacházejí ve vztahu kontroly, v soutěži o veřejnou zakázku?

(1) Úř. věst. L 209, s. 1.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/17

Žaloba podaná dne 30. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-539/07)

(2008/C 37/23)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: E. Montaguti a A. Nijenhuis, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Italská republika tím, že nedala k dispozici úřadům, které mají zasáhnout v naléhavém případě, informace týkající se zjištění polohy volajícího v mezích technických možností, a to pro všechna volání na jednotné evropské číslo tísňového volání „112“, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 26 odst. 3 směrnice 2002/22/ES (1);

—	uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice 2002/22/ES uplynula dne 24. července 2003.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (Úř. věst. L 108, s. 51; Zvl. vyd. 13/29, s. 367).

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/17

Žaloba podaná dne 30. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-540/07)

(2008/C 37/24)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: R. Lyal a A. Aresu, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Italská republika tím, že zachovává v platnosti nákladnější daňový režim pokud jde o dividendy vyplácené společnostem usazeným v jiných členských státech a ve státech EHP, než jaký se používá na domácí dividendy, nesplnila podivnosti uložené článkem 56 ES a článkem 40 dohody o Evropském hospodářském prostoru pokud jde o volný pohyb kapitálu mezi členskými státy a mezi smluvními státy dotčené dohody, jakož i povinnosti dle článku 31 téže dohody ve vztahu ke svobodě usazování mezi smluvními státy této dohody;

—	uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Evropská komise odkazuje na platné italské právní předpisy v této věci a rovněž na ty, které vycházejí ze Smlouvy, které podrobují rozdělování dividend neitalským společnostem (dividendy na vývoz) daňovému zacházení, které je mnohem méně příznivé než to, které se uplatní na rozdělení dividend italským společnostem (domácí dividendy).

Evropská komise tvrdí, že tyto právní předpisy, které se však italská vláda chystá změnit, jsou v rozporu se zásadou volného pohybu kapitálu, jelikož mají negativní účinek na zisky a investiční rozhodnutí nerezidentů-akcionářů v italských společnostech, přičemž zároveň italským společnostem ztěžují získávání kapitálu v zahraničí. Měly by tedy být prohlášeny za jasné porušení článku 56 ES, který zakazuje jakékoliv omezení volného pohybu kapitálu mezi členskými státy, a článku 40 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Dohody o EHP), která podobným způsobem upravuje volný pohyb mezi smluvními státy této dohody.

Krom toho dle tvrzení Evropské komise mohou být takové právní předpisy rovněž v rozporu s právem na usazování dle článku 31 Dohody o EHP, jelikož se použijí i na kontrolní účast nad italskými společnostmi, které jsou vlastněny společnostmi usazenými ve smluvních státech této dohody, účast, na kterou se jejich daňový systém harmonizovaný dle směrnice Společenství 90/435/EHS (1) nepoužije.

V průběhu řízení o nesplnění povinnosti měla Evropská komise příležitost zkoumat argumenty italské republiky odůvodňující dotčené právní předpisy, ale došla k závěru, že tyto argumenty toto odůvodnění neposkytují. Nedávno však italská vláda oznámila svůj záměr změnit uvedené právní předpisy a uvést je do souladu se směrnicí Společenství. Tato žaloba může tento reformní postup urychlit.

(1) Úř. věst. 1990, L 225, s. 6; Zvl. vyd. 09/01, s. 147.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/18

Kasační opravný prostředek podaný dne 30. listopadu 2007 Imagination Technologies Ltd proti rozsudku Soudu prvního stupně (třetího senátu) vydanému dne 20. září 2007 ve věci T-461/04, Imagination Technologies Ltd v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

(Věc C-542/07 P)

(2008/C 37/25)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Imagination Technologies Ltd (zástupce: M. Edenborough, barrister)

Další účastník: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání navrhovatelky

—	zrušit rozsudek Soudu prvního stupně;

—	rozhodnout o nákladech řízení o tomto kasačním opravném prostředku podaným před Soudním dvorem a nákladech řízení před Soudem prvního stupně

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka tvrdí, že přihláška č. 2396075 k zápisu slovní ochranné známky Společenství PURE DIGITAL („přihláška“) neporušuje ani čl. 7 odst. 1 písm. b), ani čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Rady č. 40/94, jelikož po podání přihlášky získala rozlišovací způsobilost. Soud prvního stupně posoudil chybně rozhodné právní předpisy; dopustil se pochybení zejména v tom, že při posuzování otázky získané rozlišovací způsobilosti nepovažoval za relevantní uvedené užívání po dni podání přihlášky.

Soud prvního stupně proto nesprávně žalobu zamítl. Tento kasační opravný prostředek proti rozsudku Soudu prvního stupně musí být tedy připuštěn a rozsudek tohoto soudu zrušen. Navrhovatelka také požaduje, aby jí byly nahrazeny náklady tohoto řízení o kasačním opravném prostředku a řízení před Soudem prvního stupně.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/18

Žaloba podaná dne 3. prosince 2007 – Komise Evropských společenství v. Belgické království

(Věc C-543/07)

(2008/C 37/26)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: M. van Beek)

Žalované: Belgické království

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Belgické království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES (1), kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, nebo v každém případě tím, že o nich Komisi neuvědomilo, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice;

—	uložit Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta pro provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 5. října 2005.

(1) Úř. věst. L 269, s. 15; Zvl. vyd. 05/04, s. 255.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Wojewódzki Sąd Administracyjny we Wrocławiu (Polská republika) dne 4. prosince 2007 – Uwe Rüffler v. Dyrektor Izby Skarbowej we Wrocławiu Ośrodek Zamiejscowy w Wałbrzychu

(Věc C-544/07)

(2008/C 37/27)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Wojewódzki Sąd Administracyjny we Wrocławiu

Účastníci původního řízení

Žalobce: Uwe Rüffler

Žalovaný: Dyrektor Izby Skarbowej we Wrocławiu Ośrodek Zamiejscowy w Wałbrzychu

Předběžné otázky

Je nutné čl. 12 odst. 1, jakož i čl. 39 odst. 1 a 2 Smlouvy o založení Evropského společenství vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu ustanovení obsaženému v článku 27b zákona ze dne 26. července 1991 o dani z příjmu (ustawa o podatku dochodowym od osób fizycznych), kterým je právo odpočíst od daně z příjmu částku příspěvků na zákonné zdravotní a nemocenské pojištění omezeno na příspěvky zaplacené podle ustanovení vnitrostátního práva, v situaci, kdy daňový rezident odvádí z příjmu zdaněného v Polsku příspěvky na zákonné zdravotní a nemocenské pojištění v jiném členském státě?

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/19

Kasační opravný prostředek podaný dne 8. prosince 2007 Akzo Nobel Chemicals Ltd, Akcros Chemicals Ltd proti rozsudku Soudu prvního stupně (prvního senátu) vydanému dne 17. září 2007 ve věci T-253/03, Akzo Nobel Chemicals Ltd a Akcros Chemicals Ltd v. Komise Evropských společenství

(Věc C-550/07 P)

(2008/C 37/28)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky): Akzo Nobel Chemicals Ltd, Akcros Chemicals Ltd (zástupci: C. Swaak, advocaat, M. Mollica a M. van der Woude, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství, Council of the Bars and Law Societies of the European Union, Algemene Raad van de Nederlandse Orde van Advocaten, Association européenne des juristes d'entreprise (AEJE), American Corporate Counsel Association (ACCA) – European Chapter, International Bar Association

Návrhová žádání navrhovatelek

—	zrušit rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 17. září 2007 ve věci T-253/03 v rozsahu, v jakém zamítl návrh na ochranu důvěrnosti při komunikaci s interním právníkem Akzo Nobel;

—	zrušit zamítavé rozhodnutí Komise ze dne 8. března 2003 v rozsahu, v jakém odmítl vrátit emailovou korespondenci s interním právníkem Akzo Nobel (část dokumentů řady B);

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení o tomto kasačním opravném prostředku a řízení před Soudem prvního stupně, pokud se týkají důvodu vzneseného v rámci tohoto kasačního opravného prostředku.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelky tvrdí, že zamítnutím tohoto požadavku porušil Soud prvního stupně právo Společenství. Navrhovatelky zejména tvrdí, že striktním použitím částečného a doslovného výkladu některých bodů rozsudku Soudního dvora AM & S Europe Limited v. Komise (1) Soud prvního stupně:

1.	vyložil chybně zásadu ochrany důvěrnosti tak, jak byla vysvětlena v rozsudku AM&S, a tím porušil zásadu rovnosti (část B);

2.	podpůrně, zamítnutím opětovného vyložení zásady ochrany důvěrnosti vzhledem ke značnému pokroku ve vývoji právního prostředí, porušil obecné zásady ochrany práv na obhajobu a právní jistoty (část C) a

3.	dále podpůrně porušil článek 5 ES (zásada svěřených pravomocí) a zásadu procesní autonomie členských států (část D).

(1) Rozsudek ze dne 18. května 1982, 155/79, Recueil s. 1575.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Francie) dne 11. prosince 2007 – Commune de Sausheim v. Pierre Azelvandre

(Věc C-552/07)

(2008/C 37/29)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Commune de Sausheim

Žalovaný: Pierre Azelvandre

Předběžné otázky

Je třeba „místem, na kterém dojde k uvolnění geneticky modifikovaných organismů“, které podle článku 19 směrnice Rady 90/220/EHS ze dne 23. dubna 1990 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí (1) nemůže být považováno za důvěrnou informaci, rozumět katastrální parcelu či odpovídající rozsáhlejší zeměpisnou oblast nebo obec, na jejímž území k uvolnění dochází či ještě rozsáhlejší oblast (kanton, departement)?

V případě, že je místem třeba rozumět místo představující katastrální parcelu, lze výhradu směřující k ochraně veřejného pořádku nebo jiných tajných informací chráněných zákonem namítat proti sdělení katastrálních odkazů na místo uvolňování na základě článku 95 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství, nyní Evropské společenství, nebo směrnice 2003/4/ES (2) ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí či obecných zásad práva Společenství?

(1) Úř. věst. L 117, s. 15.

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. L 41, s. 26; Zvl. vyd. 15/07, s. 375).

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/20

Žaloba podaná dne 13. prosince 2007 – Komise Evropských společenství v. Francouzská republika

(Věc C-556/07)

(2008/C 37/30)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Nolin, M. van Heezik, zmocněnci)

Žalovaná: Francouzská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

konstatovat, že Francouzská republika tím, že uspokojivým způsobem nekontroluje, neprovádí inspekce a dohled nad výkonem rybolovu, zejména s ohledem na zákaz unášených tenatových sítí pro odlov některých druhů, a tím, že nedbá na to, aby byla přijata patřičná opatření proti osobám odpovědným za porušení právních předpisů Společenství v oblasti používání unášených tenatových sítí, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 2 a čl. 31 odst. 1 a 2 nařízení 2847/1993 (1) a čl. 23 odst. 1 a 2, článku 24 a čl. 25 odst. 1 a 2 nařízení 2371/2002 (2);

—	uložit Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise svou žalobou žalované vytýká, že nesprávně uplatňuje právní předpisy Společenství týkající se rybolovu. Toto nesprávné uplatnění spočívá jednak ve skutečnosti, že francouzské orgány nepovažují thonaille za unášenou tenatovou síť, přestože z důvodu svých technických charakteristik thonaille takovou sítí zakázanou právními předpisy Společenství je. Skutečnost, že thonaille může být stabilizována pomocí plovoucí kotvy, není v tomto ohledu rozhodná v rozsahu, ve kterém tato stabilizace neznamená, že thonaille nemůže být unášena mořskými proudy nebo větrem, ale pouze že je uchycena plováky a zatížením za účelem optimalizace její účinnosti a vyloučení, že se položí horizontálně přímo pod hladinu.

Nesplnění povinností spočívá jednak v nedostatku účinného systému kontroly za účelem dodržování zákazu unášených tenatových sítí pro odlov některých druhů a nedostatku stíhání konstatovaných protiprávních jednáních. Kontroly se týkají pouze dodržování vnitrostátních právních předpisů, které jsou pružnější než právní předpisy Společenství, a sankce uložené v případě porušení uvedených právních předpisů jsou mírné a málo odrazující.

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku (Úř. věst. L 261, s. 1; Zvl. vyd. 04/02, s. 70).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (Úř. věst. L 358, s. 59; Zvl. vyd. 04/05, s. 460).

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/21

Žaloba podaná dne 17. prosince 2007 – Komise Evropských společenství v. Řecká republika

(Věc C-559/07)

(2008/C 37/31)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Patakia a M. van Beek)

Žalovaná: Řecká republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Řecká republika tím, že v řeckém důchodovém zákoníku týkajícím se občanských a vojenských důchodů ponechala v platnosti ustanovení týkající se různého důchodového věku a odlišných požadavků v oblasti minimální odpracované doby pro muže a ženy, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 141 ES;

—	uložit Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise poté, co přezkoumala platná ustanovení řeckého důchodového zákoníku týkajícího se občanských a vojenských důchodů, konstatovala, že podle těchto ustanovení mají ženy právo na důchod ve věku, který je odlišný od věku mužů, a za odlišných podmínek, pokud jde o požadovanou minimální odpracovanou dobu.

S ohledem na judikaturu Soudního dvora se Komise domnívá, že uvedené důchody, které zaměstnavatel vyplácí bývalému zaměstnanci v důsledku jejich pracovního poměru, představují odměnu ve smyslu článku 141 ES. Krom toho s ohledem na zvláštní povahu dotčených důchodových systémů, podle nichž důchod závisí na odpracované době, jakož i na odměně pracovníka před odchodem do důchodu, tak podle Komise důchodci, kteří pobírají důchod, představují „zvláštní kategorii pracovníků“, zatímco metoda financování a správy důchodového systému nepředstavuje určující faktor pro uplatnění článku 141 ES.

Stejně tak podle Komise nejsou splněny podmínky pro použití čl. 141 odst. 4 ES týkající se poskytování zvláštních výhod pro usnadnění výkonu profesní činnosti méně zastoupeného pohlaví.

V projednávaném případě dotčená ustanovení nepodporují odstranění problémů, se kterými se mohou ženy setkat v rámci své profesní kariéry, ale naproti tomu podporují jejich odchod z trhu práce.

Navíc uplatněné odůvodnění, založené na způsobeném špatném fungování uvnitř státní správy a přechodných ustanoveních, která je třeba v důsledku toho stanovit, podle Komise není přesvědčivé, poněvadž jednak finanční důsledky, které z toho pro členský stát mohou vyplynout, jako takové neodůvodňují omezení použití pravidel práva Společenství v čase, a jednak Řecká republika v podstatě neprokázala existenci a obsah uplatněného špatného fungování.

V důsledku toho se Komise domnívá, že Řecká republika tím, že v řeckém důchodovém zákoníku týkajícím se občanských a vojenských důchodů ponechala v platnosti ustanovení týkající se různého důchodového věku a odlišných požadavků v oblasti minimální odpracované doby pro muže a ženy, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 141 ES.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/22

Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 5. prosince 2007 – Schering-Plough v. Komise a EMEA

(Věc T-133/03) (1)

(Žaloba na neplatnost - Částečná nepřípustnost - Zájem na podání žaloby - Žaloba, která se stala bezpředmětnou - Nevydání rozhodnutí ve věci samé)

(2008/C 37/32)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Schering-Plough Ltd (Brusel, Belgie) (zástupci: G. Berrisch a P. Bogaert, advokáti)

Žalovaní: Komise Evropských společenství (zástupci: H. Støvlbæk a M. Shotter, zmocněnci) a Evropská agentura pro léčiva (EMEA) (zástupci: původně N. Khan, zmocněnec, ve spolupráci s C. Sherliker, solicitor, poté C. Sherliker a T. Eicke, barrister)

Vedlejší účastník podporující žalobkyni: European Federation of Pharmaceutical Industries and Associations (EFPIA) (Ženeva, Švýcarsko) (zástupci: N. Rampal, U. Zinsmeister a D. Waelbroeck, advokáti)

Předmět věci

Návrh na zrušení aktu EMEA ze dne 14. února 2003, kterým se zamítá změna „typu I“ názvu lékové formy „perorálně podávaný liofilizát“ z „Allex 5 mg perorálně podávaný liofilizát“ na „Allex Reditabs 5 mg perorálně podávaný liofilizát“.

Výrok

1)	Tato žaloba se v rozsahu, v němž směřuje proti Evropské agentuře pro léčiva (EMEA), odmítá jako nepřípustná.

2)	V rozsahu, v němž žaloba směřuje proti Komisi, není na místě o ní rozhodovat.

3)	EMEA ponese své vlastní náklady.

4)	Schering-Plough Ltd ponese své vlastní náklady a nahradí náklady řízení vzniklé Komisi.

(1) Úř. věst. C 171, 19.7.2003.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/22

Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 22. listopadu 2007 – V v. Parlament

(Věc T-345/05 R III)

(„Předběžné opatření - Zbavení člena Evropského parlamentu imunity - Návrh na odklad vykonatelnosti - Neexistence fumus boni juris“)

(2008/C 37/33)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: V (zástupci: J. Lofthouse, C. Hayes, barristers, a M. Monan, solicitor)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupci: H. Krück, D. Moore a M. Windisch, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh směřující k novému přezkumu prvního a druhého návrhu žalobce na předběžné opatření, které byly zamítnuty usneseními předsedy Soudu ze dne 16. března 2007, V v. Parlament, T-345/05 R, a ze dne 27. června 2007, V v. Parlament, T-345/05 R II, nezveřejněnými ve Sbírce rozhodnutí

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/23

Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 11. října 2007 – MB Immobilien v. Komise

(Věc T-120/07 R)

(„Předběžné opatření - Státní podpora v nových Länder - Povinnost k navrácení - Návrh na odklad vykonatelnosti - Naléhavost - Vážení zájmů“)

(2008/C 37/34)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: MB Immobilien Verwaltungs GmbH (Neukirch, Německo) (zástupce: G. Brüggen, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: K. Gross a T. Scharf, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Komise 2007/492/ES ze dne 24. ledna 2007, o státní podpoře C 38/2005 (ex NN 52/2004) poskytnuté Německem skupině Biria (Úř. věst. L 138, s. 27)

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/23

Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 11. prosince 2007 – FMC Chemical a další v. Komise

(Věc T-349/07 R)

(„Předběžné opatření - Směrnice 91/414/EHS - Žádost o odklad výkonu - Přípustnost - Nedostatek naléhavosti“)

(2008/C 37/35)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: FMC Chemical SPRL (Brusel, Belgie), Satec Handelsgesellschaft mbH (Elmshorn, Německo), Belchim Crop Protection NV (Londerzeel, Belgie), FMC Foret SA (Sant Cugat de Valles, Španělsko), F&N Agro Slovensko spol. s r.o. (Bratislava, Slovensko), F&N Agro Česká republika spol. s r.o. (Praha, Česká republika), F&N Agro Polska sp. z o.o. (Varšava, Polsko) a FMC Corp. (Filadelfie, Pensylvánie, Spojené státy) (zástupci: C. Mereu a K. Van Maldegem, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: L. Parpala a B. Doherty, zmocněnci)

Předmět věci

Žádost o odklad výkonu rozhodnutí Komise 2007/415/ES ze dne 13. června 2007 o nezařazení karbosulfanu do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS a o odnětí povolení přípravků na ochranu rostlin obsahujících tuto látku (Úř. věst. L 156, s. 28) do vyhlášení rozsudku v hlavním řízení.

Výrok

1)	Žádost o předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/23

Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 11. prosince 2007 – FMC Chemical a další v. Komise

(Věc T-350/07 R)

(„Předběžné opatření - Směrnice 91/414/EHS - Žádost o odklad výkonu - Přípustnost - Nedostatek naléhavosti“)

(2008/C 37/36)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: FMC Chemical (Brusel, Belgie), Arysta Lifescience SAS (Noguères, Francie), Belchim Crop Protection NV (Londerzeel, Belgie), FMC Foret, SA (Sant Cugat de Valles, Španělsko), F&N Agro Slovensko spol. s r.o. (Bratislava, Slovensko), F&N Agro Česká republika spol. s r.o. (Praha, Česká republika), F&N Agro Polska sp. z o.o. (Varšava, Polsko) a FMC Corp. (Filadelfie, Pensylvánie, Spojené státy) (zástupci: C. Mereu a K. Van Maldegem, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: L. Parpala a B. Doherty, zmocněnci)

Předmět věci

Žádost o odklad výkonu rozhodnutí Komise 2007/416/ES ze dne 13. června 2007 o nezařazení karbofuranu do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS a o odnětí povolení přípravků na ochranu rostlin obsahujících tuto látku (Úř. věst. L 156, s. 30) do vyhlášení rozsudku v hlavním řízení.

Výrok

1)	Žádost o předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/24

Žaloba podaná dne 27. listopadu 2007 – BP Aromatics v. Komise

(Věc T-429/07)

(2008/C 37/37)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: BP Aromatics Ltd (Sunbury on Thames, Spojené království) (zástupci: A. Renshaw a G. Bushell, solicitors)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit napadené rozhodnutí;

—	uložit Komisi a vedlejším účastníkům, jejichž návrhu na vstup do řízení jako vedlejší účastníci bylo vyhověno, náhradu nákladů řízení; a

—	přijmout jakákoli další opatření, která bude Soud považovat za vhodná.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Komise K(2007) 3202 konečné ze dne 10. července 2007, kterým Komise shledala, že státní podpora ve prospěch společnosti Artensa (Artenius) určená na stavbu nové továrny na výrobu chemických výrobků oznámená portugalskými úřady je v souladu se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. a) ES.

Na podporu své žaloby žalobkyně tvrdí, že Komise porušila články 87 ES a 88 ES, jejich prováděcí pravidla, některé podstatné procesní náležitosti a množství právních zásad Společenství tím, že:

—	nesprávně vyložila a uplatnila Víceodvětvový rámec regionální podpory velkým investičním projektům z roku 2002 (1), který vyžaduje provedení rozboru na základě trhu EHP, a nikoli světového trhu;

—	dopustila se zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, když dospěla k závěru, že relevantním trhem pro čistou kyselinu tereftalovou je světový trh, přestože je podle žalobkyně takovým trhem trh EHP; a

—	dopustila se zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, když dospěla k závěru, že relevantní podíl společnosti Artensa na prodejích nedosáhne 25 %, přestože ve skutečnosti přesáhne podíl 25 % v EHP.

Žalobkyně uvádí, že kdyby Komise provedla důkladné a řádné šetření trhu EHP s čistou kyselinou tereftalovou, měla by značné obtíže při určení, zda je podpora slučitelná se společným trhem, což by si vyžádalo zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 88 odst. 2 ES.

Podle žalobkyně je skutečnost, že Komise měla značné obtíže při posouzení podpory během předběžného šetření, a že proto měla zahájit formální řízení podle čl. 88 odst. 2 ES, potvrzena délkou doby, která uplynula mezi oznámením portugalských úřadů a přijetím napadeného rozhodnutí.

Žalobkyně dále tvrdí, že byla porušena její procesní práva, jelikož Komise nezahájila formální vyšetřování podle čl. 88 odst. 2 ES.

Konečně žalobkyně tvrdí, že Komise porušila svou povinnost odůvodnění podle článku 253 ES.

(1) Sdělení Komise – Víceodvětvový rámec regionální podpory velkým investičním projektům (oznámeno jako dokument č. K(2002) 315) (Úř. věst. C 70, s. 8).

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/24

Žaloba podaná dne 26. listopadu 2007 – Gebr. Heller Maschinenfabrik v. OHIM – Fernández Martinez (HELLER)

(Věc T-431/07)

(2008/C 37/38)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Gebr. Heller Maschinenfabrik GmbH (Nürtingen, Německo) (zástupci: W. Kessler a S. Baur, Rechtsanwälte)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Manuel Fernández Martinez (Alicante, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 11. září 2007 ve věci odvolání R 947/2006-2;

—	zamítnout námitky osoby, která podala námitky Manuela Fernándeze Martineze u druhého odvolacího senátu;

—	uložit Manueli Fernándezi Martinezovi náhradu veškerých nákladů řízení u námitkového oddělení a odvolacího senátu OHIM, jakož i tohoto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: žalobkyně.

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „HELLER“ pro zboží a služby zařazené do tříd 7, 37 a 40 (přihláška č. 3 306 602).

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Manuel Fernández Martinez.

Namítaná ochranná známka nebo označení: španělská obrazová ochranná známka „HELLER“ pro zboží třídy 7 (č. 2 520 584).

Rozhodnutí námitkového oddělení: Vyhovění námitkám a zamítnutí přihlášky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (1), jelikož neexistuje nebezpečí záměny kolidujících ochranných známek.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1).

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/25

Žaloba podaná dne 28. listopadu 2007 – Volvo Trademark Holding v. OHIM – Grebenshikova (SOLVO)

(Věc T-434/07)

(2008/C 37/39)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Volvo Trademark Holding AB (Gothenburg, Švédsko) (zástupci: T. Dolde, V. von Bomhard, A. Renck, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Elena Grebenshikova (Petrohrad, Rusko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	Zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 2. srpna 2007 ve věci R 1240/2006-2, a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Elena Grebenshikova

Dotčená ochranná známka Společenství: Obrazová ochranná známka „SOLVO“ pro výrobky a služby ve třídách 9, 39 a 42 – přihláška č. 3 555 422

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: Národní slovní a obrazová ochranná známka a ochranná známka Společenství „VOLVO“ pro, mimo jiné, výrobky a služby ve třídách 9 a 42

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitek v plném rozsahu

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení Rady č. 40/94, jelikož dotčené ochranné známky jsou vzhledově a foneticky podobné a jelikož odvolací senát nevzal v úvahu všechny relevantní faktory včetně totožnosti dotyčných výrobků a dobrého jména VOLVO.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/25

Žaloba podaná dne 29. listopadu 2007 – New Look v. OHIM (NEW LOOK)

(Věc T-435/07)

(2008/C 37/40)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: New Look Ltd (Weymouth, Spojené království) (zástupci: S. Malynicz, Barrister, a M. Blair a K. Gilbert, solicitors)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu ze dne 3. září 2007 ve věci R 670/2007-2;

—	uložit Úřadu vlastní náklady řízení a náhradu nákladů řízení žalobkyně.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „NEW LOOK“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 3, 9, 14, 16, 18, 25, 26 a 35 (přihláška č. 2 932 606)

Rozhodnutí průzkumového referenta: Zamítnutí přihlášky

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 7 odst. 3 nařízení Rady č. 40/94, jelikož odvolací senát i) pochybil, když od žalobkyně vyžadoval prokázání získané rozlišovací způsobilosti v členském státu jiném než Spojeném království a Irsku; ii) pochybil, když měl za to, že důkaz žalobkyně o užívání „NEW LOOK“ ve stylizované formě nebo společně s rozlišovacím znakem nebyl schopen udělit ochranné známce rozlišovací charakter; a iii) nedal dostatečnou váhu důkazu žalobkyně o užívání ve Spojeném království a Irsku.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/26

Žaloba podaná dne 30. listopadu 2007 – Spa Monopole v. OHIM – De Francesco Import (SpagO)

(Věc T-438/07)

(2008/C 37/41)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Spa Monopole, compagnie fermière de Spa SA/NV (Spa, Belgie) (zástupci: L. de Brouwer, E. Cornu, E. De Gryse a D. Moreau, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: De Francesco Import GmbH (Norimberk, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu ze dne 13. září 2007 ve věci R 1285/2006-2 a

—	uložit Úřadu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: De Francesco Import GmbH

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „SpagO“ pro výrobky zařazené do třídy 33 – přihláška č. 2 320 844

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: slovní a obrazové ochranné známky Společenství, národní a mezinárodní „SPA“, „SPA Citron“ a „SPA Orange“ pro výrobky zařazené do třídy 32

Rozhodnutí námitkového oddělení: Vyhovění námitkám v plném rozsahu

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zrušení rozhodnutí námitkového oddělení a zamítnutí námitek

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 5 nařízení Rady č. 40/94, jelikož odvolací senát podcenil dobré jméno SPA v Beneluxu a nevzal dostatečně na zřetel tyto okolnosti:

—	fonetické a vzhledové podobnosti dotčených ochranných známek;

—	skutečnost, že užití ochranné známky „SpagO“ pro alkoholické nápoje by bylo na újmu dobrému jménu minerální vody „SPA“, která si své dobré jméno vybudovala na vysoké kvalitě, čistotě a blahodárných účincích pro zdraví;

—	skutečnost, že by použití „SpagO“ pro nápoje neprávem těžilo z dobrého jména ochranné známky „SPA“ a z představy kvality a čistoty, která je s ní spojována.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/26

Žaloba podaná dne 4. prosince 2007 – Coats Holdings v. Komise

(Věc T-439/07)

(2008/C 37/42)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Coats Holdings Ltd (zástupci: W. Sibree a C. Jeffs, solicitors)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit čl. 1 odst. 4 a čl. 2 odst. 4 rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká Coats;

—	podpůrně, zrušit nebo snížit pokutu uloženou Coats v čl. 2 odst. 4 rozhodnutí; a

—	uložit Komisi vlastní náklady řízení a náhradu nákladů řízení Coats.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Komise K(2007) 4257 konečné ze dne 19. září 2007 ve věci COMP/E-1/39.168 – PO/Galanterní zboží: Přezky, kterým Komise rozhodla, že žalobkyně porušila společně s dalšími podniky článek 81 ES mezi jinými tím, že si vyměňovala informace, určovala ceny a rozdělovala trhy.

Na podporu své žaloby žalobkyně uvádí, že posouzení Komisí důkazů jako celku je postiženo zjevně nesprávným posouzením. Komise podle žalobkyně v nezbytné míře neprokázala, že žalobkyně byla společně s podnikem Prym účastníkem dvojstranné dohody o rozdělení trhu v období mezi lednem 1977 a červencem 1998.

Žalobkyně podpůrně předkládá, že Komise neprokázala žádné porušení trvající i po 19. září 1997 a neprokázala ani jedno nepřetržité porušování v období do 15. července 1998, jež by ji oprávnilo uložit žalobkyni pokutu za porušování trvající 21 a půl roku.

Žalobkyně dále podpůrně tvrdí, že Komise porušila její základní procesní právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě v trestním řízení podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Žalobkyně nakonec podpůrně uvádí, že Komise nesprávně automaticky použila na základní částku pokuty násobitel 215 % z důvodu období trvajícího 21 a půl roku, aby místo toho vykonala svou diskreční pravomoc podle platných pokynů o metodě stanovování pokut.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/27

Žaloba podaná dne 29. listopadu 2007 – Ryanair v. Komise

(Věc T-441/07)

(2008/C 37/43)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ryanair Ltd (Dublin, Irsko) (zástupce: E. Vahida, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit v souladu s článkem 232 ES, že Komise opomněla jednat v souladu s povinnostmi, které pro ni vyplývají ze Smlouvy o ES, tím, že nezaujala stanovisko ke stížnosti žalobkyně podané Komisi dne 3. listopadu 2005, následované výzvou dopisem ze dne 2. srpna 2007;

—	uložit Komisi náhradu veškerých nákladů řízení, včetně nákladů řízení žalobkyně, i kdyby Komise po podání žaloby přijala opatření, v jehož důsledku by podle názoru Soudu již nebylo třeba vydávat rozhodnutí, nebo kdyby Soud žalobu odmítl jako nepřípustnou;

—	přijmout další opatření, která Soud může považovat za vhodná.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Hlavním uplatňovaným žalobním důvodem je skutečnost, že Komise opomněla provést důkladné a nestranné šetření stížnosti podané žalobkyní, podle níž byla údajně poskytnuta protiprávní podpora ve formě výhod přiznaných italským státem společnosti Volare prostřednictvím odpuštění dluhu ve výši kolem 20 milionů eur, které společnost Volare dlužila italským letištím, a snížení letištních poplatků a cen paliva. Podpůrně žalobkyně tvrdí, že Komise nezaujala stanovisko ke stížnosti žalobkyně o údajné diskriminaci v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, a tedy o porušení článku 82 ES.

Žalobkyně tvrdí, že opatření, která jsou předmětem její stížnosti, představují státní podporu, která splňuje všechny podmínky uvedené v čl. 87 odst. 1 ES. Krom toho žalobkyně uvádí, že v případě, že by Soud shledal, že některé z výhod přiznaných společnosti Volare nebyly připsatelné státu, jelikož italská letiště mohla stanovit své poplatky nezávisle, představovaly by tyto výhody diskriminaci v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, která nemůže být odůvodněna objektivními důvody, a je tedy v rozporu s článkem 82 ES.

Žalobkyně dále tvrdí, že Komise měla v souladu s ustanoveními nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (1) a nařízení Komise (ES) č. 773/2004 (2) povinnost důkladně přezkoumat důkazní prostředky a právní argumenty, na které byla upozorněna stěžovatelkou, aby v přiměřené době rozhodla, zda má zahájit řízení, v němž by buď prokázala existenci protiprávního jednání, nebo by stížnost zamítla. Komise po obdržení stížnosti nepřijala žádné rozhodnutí, kterým by potvrdila existenci protiprávního jednání, nebo by poté, co by žalobkyni informovala podle článku 7 nařízení (ES) č. 773/2004, stížnost zamítla, nebo, konečně, by vydala plně odůvodněné rozhodnutí o neprošetření stížnosti díky nedostatku zájmu Společenství.

Žalobkyně v důsledku toho tvrdí, že došlo prima facie k porušení práva hospodářské soutěže a že Komise k tomuto závěru měla dospět, a tedy zahájit příslušné řízení dříve než za 21 měsíců. Délka trvání nečinnosti Komise proto překročila přiměřenou dobu.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81).

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/28

Žaloba podaná dne 30. listopadu 2007 – Ryanair v. Komise

(Věc T-442/07)

(2008/C 37/44)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ryanair Ltd (Dublin, Irsko) (zástupci: E. Vahida, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Komise v rozporu s povinnostmi, které pro ni vyplývají ze Smlouvy o ES, včetně zejména článku 232 ES, nezaujala stanovisko, kterým by reagovala na stížnosti žalobkyně ze dne 3. listopadu 2005, 13. prosince 2005, 16. června 2006 a 10. listopadu 2006 a výzvu dopisem ze dne 2. srpna 2007;

—	uložit Komisi náhradu veškerých nákladů řízení, včetně nákladů řízení žalobkyně, i kdyby Komise po podání žaloby přijala opatření, v jehož důsledku by podle názoru Soudu již nebylo třeba vydávat rozhodnutí, nebo kdyby Soud žalobu odmítl jako nepřípustnou;

—	přijmout další opatření, která Soud může považovat za vhodná.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Svým návrhem žalobkyně podala žalobu podle článku 232 ES, ve které tvrdí, že Komise nezaujala stanovisko ke stížnostem podaným dne 3. listopadu 2005, 13. prosince 2005, 16. června 2006 a 10. listopadu 2006, následovaným výzvou dopisem ze dne 2. srpna 2007.

Hlavním uplatňovaným žalobním důvodem je skutečnost, že Komise neprovedla a nedokončila důkladné a nestranné šetření stížností podaných žalobkyní, podle nichž byla údajně poskytnuta protiprávní podpora ve formě výhod přiznaných italským státem leteckým společnostem Alitalia, Air One a Meridiana. Podpůrně žalobkyně tvrdí, že Komise nezaujala stanovisko ke stížnostem žalobkyně o údajné diskriminaci v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, a tedy o porušení článku 82 ES.

Žalobkyně tvrdí, že opatření, která jsou předmětem její stížnosti, totiž (i) platba podpory ve formě „odškodnění v souvislosti s 11. zářím“ společnosti Alitalia, (ii) příznivé podmínky, za kterých proběhl převod Alitalia Servizi na společnost Fintecna, (iii) skutečnost, že italský stát na společnosti Alitalia nevymáhá zaplacení dluhu italským letištím, (iv) veřejné financování plateb odstupného společnosti Alitalia, (v) slevy na ceny paliva, (vi) snížení letištních poplatků na italských leteckých uzlech, (vii) převedení více než 100 zaměstnanců Alitalia ke společnostem Meridiana a Air One, a (viii) diskriminační omezení žalobkyně v provozování činnosti na regionálních letištích, včetně letiště Ciampino, jsou připsatelná italskému státu, představují pro něj ušlé příjmy a působí konkrétně ve prospěch Alitalia a některá dotčená opatření rovněž ve prospěch Air One a Meridiana. Podle žalobkyně tato opatření představují státní podporu, která splňuje všechny podmínky uvedené v čl. 87 odst. 1 ES.

Podpůrně žalobkyně tvrdí, že skutečnost, že italská letiště na společnosti Alitalia nevymáhají zaplacení dluhu, snížení letištních poplatků na italských leteckých uzlech, slevy na ceny paliva a diskriminační omezení žalobkyně v provozování činnosti na regionálních letištích představují porušení práva hospodářské soutěže. Žalobkyně proto tvrdí, že v případě, že by Soud shledal, že některé z výhod přiznaných společnostem Alitalia, Air One a Meridiana nebyly připsatelné státu, jelikož italská letiště a dodavatelé paliva, kteří výše uvedené výhody přiznali, jednali nezávisle, představovaly by tyto výhody diskriminaci v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, která nemůže být odůvodněna objektivními důvody, a je tedy v rozporu s článkem 82 ES.

Krom toho žalobkyně uvádí, že má oprávněný zájem na podání takové stížnosti jednak jako zákazník letištních služeb a odběratel leteckého paliva, a jednak jako soutěžitelka společností Alitalia, Air One a Meridiana.

Žalobkyně dále tvrdí, že Komise měla v souladu s ustanoveními nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (1), nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (2) a nařízení Komise (ES) č. 773/2004 (3) povinnost jednat. Komise však na základě obdržených stížností nepodnikla žádné kroky ani nezaujala stanovisko na základě obdržené výzvy dopisem žalobkyně.

Žalobkyně v důsledku toho tvrdí, že došlo prima facie k porušení práva hospodářské soutěže a že nepřiměřená doba 9 až 21 měsíců, která uplynula v závislosti na předmětu stížnosti mezi obdržením výzvy dopisem Komisí a nečinností Komise, představuje nečinnost ve smyslu článku 232 ES.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

(3) Nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81).

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/29

Žaloba podaná dne 5. prosince 2007 – Centre de Promotion de l'Emploi par la Micro-Entreprise v. Komise

(Věc T-444/07)

(2008/C 37/45)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Centre de Promotion de l'Emploi par la Micro-Entreprise (CPEM) (Marseille, Francie) (zástupce: C. Bonnefoi, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—	zrušení rozhodnutí Komise č. C(2007) 4645 ze dne 4. října 2007, kterým se odnímá finanční podpora přiznaná Evropským sociálním fondem pro účely financování dotace ESF ve Francii (CPEM) rozhodnutím č. C(1999) 2645 ze dne 17. srpna 1999;

—	uznání práva na odškodnění za veřejné poškození dobrého jména organizace vyvíjející činnost v rámci plnění úkolu obecného zájmu (odškodnění odhadováno na 100 000 eur);

—	uznání práva zaměstnanců CPEM na individuální odškodnění ve výši „jednoho symbolického eura“ za narušení pokojného výkonu jejich práce (ohrožování budoucnosti struktury, v níž jsou zaměstnáni, a tedy jejich pracovních míst, neboť zaplacení milionu eur znamená uzavření CPEM a MSD);

—	náhrada nákladů na advokáta a právní pomoc, které si spor vynutil a které lze doložit vyúčtováním.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Komise č. C(2007) 4645 ze dne 4. října 2007, kterým se odnímá, na základě zprávy vypracované OLAF, finanční podpora poskytnutá Evropským sociálním fondem (1) ve formě globální dotace na financování pilotního projektu realizovaného žalobcem.

Na podporu své žaloby žalobce uvádí dvě skupiny důvodů, přičemž první důvody se týkají způsobu, jakým OLAF vedl vyšetřování, na jehož konci bylo přijato napadené rozhodnutí, a vycházejí z porušení práv obhajoby; ostatní důvody se vážou k meritu napadeného rozhodnutí.

Žalobce zaprvé tvrdí, že forma, jakou OLAF vedl své vyšetřování, porušila několik zásad práva Společenství a nezaujatého vyšetřování, jako jsou zásada presumpce neviny a právo znát přesně skutečný obsah obvinění obsažených v oznámeních, na jejichž základě bylo řízení vyvoláno. Žalobce mimo jiné tvrdí, že OLAF se dopustil záměny postupů stanovených nařízením č. 2185/96 (2) s postupy, které se vážou k vyšetřováním vedeným podle nařízení č. 2988/95 (3). Zadruhé žalobce vytýká OLAF, že své závěry v žalobcův neprospěch opřel o různá a proměnlivá vydání „Průvodce vedoucího projektu“ (Guide du promoteur).

Pokud jde o meritum sporu, žalobce Komisi vytýká, že své rozhodnutí opřela o závěry zprávy OLAF, který závažným způsobem pominul pojmy francouzského práva „nezisková organizace“ („organisme à but lucratif“) a „poskytnutí“ („mise à disposition“). Dále tvrdí, že OLAF žalobci namítal nadřazenost „Průvodce vedoucího projektu“ ve vztahu k obsahu nařízení Společenství. Rovněž tvrdí, že Komise byla informována, a dokonce povolila jednání, která jsou žalobci vytýkána OLAF a v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně rovněž uplatňuje žalobní důvod vycházející z nepoužitelnosti a nenamítatelnosti nařízení č. 1605/2002 (4), o které se podle ní částečně opírají úvahy OLAF a napadeného rozhodnutí.

(1) Rozhodnutí Komise č. C(1999) 2645 ze dne 17. srpna 1999, ve znění rozhodnutí č. C(2001) 2144 ze dne 18. září 2001.

(2) Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. prosince 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, s. 2; Zvl. vyd. 09/01, s. 303).

(3) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 340).

(4) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 74).

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/30

Žaloba podaná dne 7. prosince 2007 – Berning & Söhne v. Komise

(Věc T-445/07)

(2008/C 37/46)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Berning & Söhne GmbH & Co. KG (Wuppertal, Německo) (zástupci: P. Niggemann a K. Gaβner, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	Zrušit rozhodnutí Komise K(2007) 4257 konečné ze dne 19. září 2007 ve věci COMP/E-1/39.168 – PO/Galanterní zboží: Přezky;

—	podpůrně, snížit pokutu uloženou žalobkyni v napadeném rozhodnutí na symbolickou výši nebo na každopádně přiměřenou částku;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně napadá rozhodnutí Komise K(2007) 4257 konečné ze dne 19. září 2007 ve věci COMP/E-1/39.168 – PO/Galanterní zboží: Přezky. Napadeným rozhodnutím byla žalobkyni a dalším podnikům uložena pokuta za porušení článku 81 ES. Žalobkyně se podle Komise účastnila koordinace zvyšování cen, výměny důvěrných informací o cenách, zvyšování cen na trzích s „dalšími předměty na zapínání“ a stroji na jejich připevňování.

Žalobkyně na podporu své žaloby uvádí čtyři žalobní důvody.

Zaprvé uvádí, že napadeným rozhodnutím je porušeno její právo být vyslechnuta, jelikož neměla možnost zaujmout stanovisko k řadě setkání v rámci takzvané „basilejské skupiny“ a „wuppertalské skupiny“, na kterých Komise zakládá tvrzení týkající se koordinace zvyšování cen a výměny důvěrných informací o cenách a provádění zvyšování cen.

Zadruhé tvrdí, že domnělá porušení právních předpisů týkajících se kartelů jsou promlčena, jelikož žalobkyně ukončila svou účast v „basilejské skupině“ a „wuppertalské skupině“ již na začátku roku 1997.

Žalobkyně dále tvrdí, že porušení článku 81 ES odst. 1 neexistuje, jelikož Komise nepředložila potřebný důkaz o účasti žalobkyně na jakýchkoli dohodách.

Nakonec žalobkyně uvádí, že vypočet pokuty je věcně nesprávný. V tomto ohledu zejména tvrdí, že zjištění žalované jak o trvání údajného porušování žalobkyní, tak i o závažnosti těchto porušení jsou nesprávná a že částka pokuty je nepřiměřená.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/30

Žaloba podaná dne 7. prosince 2007 – Royal Appliance International v. OHIM – BSH Bosch und Siemens Hausgeräte (Centrixx)

(Věc T-446/07)

(2008/C 37/47)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Royal Appliance International GmbH (Hilden, Německo) (zástupci: K.-J. Michaeli a M. Schork, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: BSH Bosch und Siemens Hausgeräte GmbH (Mnichov, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu ze dne 3. října 2007 ve věci odvolání R 572/2006-4;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů žalobkyně a náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: žalobkyně.

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „Centrixx“ pro výrobky zařazené do třídy 7 (přihláška č. 3 016 227).

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: BSH Bosch und Siemens Hausgeräte GmbH.

Namítaná ochranná známka nebo označení: německá slovní ochranná známka „sensixx“ pro výrobky zařazené do třídy 7 (č. 30 244 090).

Rozhodnutí námitkového oddělení: zamítnutí námitky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: zrušení rozhodnutí námitkového oddělení a zamítnutí přihlášení ochranné známky.

Dovolávané žalobní důvody: porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (1), protože odvolací senát nepoužil správně zásady vytvořené judikaturou soudů Společenství ohledně přezkumu nebezpečí záměny.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/31

Žaloba podaná dne 5. prosince 2007 – Scovill Fasteners v. Komise

(Věc T-447/07)

(2008/C 37/48)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Scovill Fasteners, Inc. (Clarkesville, Spojené státy) (zástupce: O. Dugardyn, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise K(2007) 4257 konečné ze dne 19. září 2007, přijaté v rámci řízení podle článku 81 Smlouvy o ES (věc COMP/E-1/39.168 – PO/Galanterní zboží: Přezky);

—	podpůrně, zrušit nebo snížit pokutu uloženou žalobkyni;

—	uložit Komisi vlastní náklady řízení a náhradu nákladů řízení žalobkyně.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Komise K(2007) 4257 konečné ze dne 19. září 2007 ve věci COMP/E-1/39.168 – PO/Galanterní zboží: Přezky, kterým Komise rozhodla, že dceřiná společnost žalobkyně porušila společně s dalšími podniky článek 81 ES tím, že se domlouvala na koordinovaném zvyšování cen, výměně důvěrných informací o cenách a zvyšování cen na trzích.

Na podporu své žaloby žalobkyně tvrdí, že Komise se nesprávně domnívala, že žalobkyně tvoří jeden hospodářský subjekt se svou dceřinou společností, a že žalobkyně by neměla být společně a nerozdílně odpovědná za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti z důvodu údajného porušení práva touto dceřinou společností.

Žalobkyně dále tvrdí, že Komise neprokázala dostatečným způsobem, že se dceřiná společnost žalobkyně účastnila kartelu po roce 1997.

Žalobkyně podpůrně tvrdí, že Komise:

—	se dopustila zjevných chyb při výpočtu pokuty,

—	při posuzování trvání a závažnosti porušení nezohlednila všechny relevantní okolnosti, a

—	neposoudila polehčující okolnosti jako nepřiklad méně důležitou úlohu dceřiné společnosti žalobkyně.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/31

Žaloba podaná dne 3. prosince 2007 – Rotter v. OHIM (EU-BRUZZEL)

(Věc T-449/07)

(2008/C 37/49)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Thomas Rotter (Mnichov, Německo) (zástupce: M. Müller, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 27. září 2007, R 1415/2006-4;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vzniklých během odvolacího řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: Trojrozměrná ochranná známka „EU-BRUZZEL“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 29, 30 a 43 (přihláška č. 4 346 185).

Rozhodnutí průzkumového referenta: Částečné zamítnutí přihlášky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (1), neboť přihlašovaná ochranná známka má ve vztahu k uzeninám, jež jsou stále předmětem sporu, rozlišovací způsobilost.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/32

Žaloba podaná dne 3. prosince 2007 – Harwin International v. OHIM – Cuadrado (Pickwick)

(Věc T-450/07)

(2008/C 37/50)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Harwin International LLC (Albany, Spojené státy) (zástupce: D. Przedborski, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Cuadrado SA (Paterna, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 10. září 2007 ve věci R 1245/2006-2;

—	rozhodnout, že žalovaný a Cuadrado SA ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady, které vynaložila žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: obrazová ochranná známka obsahující slovní prvky „PICKWICK COLOUR GROUP“ pro výrobky a služby zařazené do třídy 25 – přihláška č. 826669

Majitel ochranné známky Společenství: Harwin International LLC

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Cuadrado SA

Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: starší národní slovní ochranná známka „PICK OUIC, CUADRADO SA, VALENCIA“ a obrazová ochranná známka obsahující slovní prvky „Pick Ouic“ pro výrobky zařazené do třídy 25

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Prohlášení přihlašované ochranné známky za neplatnou v plném rozsahu

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 56 odst. 2 a 3 nařízení Rady (ES) č. 40/94.

Žalobkyně tvrdí, že zjištění odvolacího senátu ohledně nepřezkoumání důkazů, které předložila Cuadrado, zrušovacím oddělením je rozporuplné a protiprávní. Žalobkyně dále tvrdí, že neexistuje nebezpečí záměny dotčených ochranných známek.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/32

Žaloba podaná dne 10. prosince 2007 – WellBiz v. OHIM – Wild (WELLBIZ)

(Věc T-451/07)

(2008/C 37/51)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: WellBiz Verein, WellBiz Association (Eschen, Lichtenštejnsko) (zástupce: Rechtsanwalt M. Schnetzer)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Rudolf Wild GmbH & Co. KG (Eppelhein, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu ze dne 2. října 2007 ve věci odvolání R 1575/2006-1;

—	zamítnout námitku č B 809 394 osoby, která podala námitku, ze dne 9. března 2005;

—	uložit žalovanému úřadu a osobě, která podala námitku, náhradu nákladů vzniklých v tomto řízení jakož i v námitkovém a odvolacím řízení před OHIM.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: žalobkyně.

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „WELLBIZ“ pro služby zařazené do tříd 35 a 41 (přihláška č. 3 844 479).

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Rudolf Wild GmbH & Co. KG.

Namítaná ochranná známka nebo označení: slovní ochranná známka „WILD.BIZ“ pro služby zařazené do tříd 38, 41 a 42 (ochranná známka Společenství č. 2 225 175), přičemž se námitka vztahuje k části služeb zařazených do třídy 41.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Vyhovění námitce ohledně souhrnu napadených služeb zařazených do třídy 41.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (1), neboť kolidující ochranné známky jsou z fonetického hlediska, z hlediska vzhledu a pojmového hlediska rozdílné a namítaná ochranná známka nepožívá zvláštní obecné známosti a proto nemá žádnou velkou rozlišovací způsobilost.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/33

Žaloba podaná dne 11. prosince 2007 – Dylog Italia v. OHIM – GSI Office Management (IP Manager)

(Věc T-453/07)

(2008/C 37/52)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Dylog Italia SpA (Turín, Itálie) (zástupce: A. Ruo, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: GSI Office Management GmbH (Planegg, Německo)

Návrhová žádání žalobkyně

—

Zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu ze dne 27. září 2007 ve věci R 982/2005-4 v rozsahu, v němž senát rozhodl, že neexistovala pravděpodobnost záměny ohledně všech služeb, u kterých je požadován zápis ve třídách 35, 38 a služeb ve třídě 42, u nichž byla shledána podobnost s výrobky, na něž se vztahuje starší italská ochranná známka; a podpůrně

—	zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž senát rozhodl, že neexistovala pravděpodobnost záměny ohledně všech služeb ve třídě 38 a služeb ve třídě 42, u nichž byla shledána podobnost s výrobky, na něž se vztahuje starší italská ochranná známka;

—	uložit Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) náhradu nákladů řízení žalobkyně v souladu s čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: GSI Office Management GmbH

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka Společenství „IP MANAGER“ pro služby zařazené do tříd 35, 36, 38, 41 a 42 (přihláška č. 2 177 277)

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení: Starší národní a mezinárodní slovní ochranné známky „MANAGER“ pro výrobky zařazené do tříd 9, 16, 35, 37, 39, 41 a 42 a národní slovní ochranná známka „HOTEL MANAGER“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9 a 42

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitky v plném rozsahu

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení článku 8 nařízení Rady (ES) č. 40/94.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/34

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (třetího senátu) ze dne 7. listopadu 2007 – Hinderyckx v. Rada

(Věc F-57/06) (1)

(„Úředníci - Služební povýšení - Povyšovací období - Nezapsání na seznam povýšených úředníků - Porušení článku 45 služebního řádu - Srovnávací přezkum zásluh - Hodnotící zprávy pocházející z různých orgánů“)

(2008/C 37/55)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Jacques Hinderyckx (Brusel, Belgie) (zástupce: J. Martin, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: M. Simm a M. Bauer, zmocněnci)

Předmět věci

Jednak zrušení rozhodnutí nepovýšit žalobce do platové třídy B*8 za povyšovací období 2005 a jednak návrh na náhradu škody.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Radě Evropské unie se kromě toho, že ponese vlastní náklady, ukládá třetina nákladů J. Hinderyckxe.

3)	Jacques Hinderyckx ponese dvě třetiny vlastních nákladů.

(1) Úř. věst. C 178, 29.7.2006, s. 34.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/34

Žaloba podaná dne 29. srpna 2007 – Domínguez González v. Komise

(Věc F-88/07)

(2008/C 37/56)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Juan Luís Domínguez González (Girona, Španělsko) (zástupce: R. Nicolazzi Angelats, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—	uložit žalované zaplatit žalobci částku 20 310,68 eur jako náhradu způsobené škody, která nezahrnuje majetkovou a nemajetkovou újmu a náklady řízení;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Předmětem žaloby je náhrada újmy, kterou žalobce údajně utrpěl v důsledku rozhodnutí Komise ze dne 20. července 1999, jímž byla rozvázána smlouva o pracovním poměru mezi žalobcem a Humanitárním úřadem Evropských společenství (ECHO) ze dne 1. července 1999, po lékařském vyšetření stanoveném touto smlouvou.

Na podporu své žaloby žalobce hlavně tvrdí, že:

—	rozvázání smlouvy se zakládá na posouzení jeho zdravotních problémů uskutečněném bez ohledu na aktuální vyšetření, a tedy bez ohledu na jeho skutečný zdravotní stav.

—	neobdržel žádnou odpověď na své následující dopisy zaslané odpovědným pracovníkům ECHO za účelem napravení dřívější nesprávnosti.

—	Komise porušila ustanovení smlouvy stanovící, že posledně uvedená může vstoupit v platnost, pouze když bude zdravotní stav zaměstnance předmětem kladného hodnocení.

—	bylo porušeno právo na obhajobu.

9.2.2008

Úřední věstník Evropské unie

C 37/35

Žaloba podaná dne 30. října 2007 – Smajda v. Komise

(Věc F-135/07)

(2008/C 37/57)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Daniele Smadja (Nové Dillí, Indie) (zástupce: E. Boigelot, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí Komise o jmenování žalobkyně, úřednice původně zařazené do platové třídy A*15, platového stupně 4, v rozsahu, v němž stanoví její zařazení do platové třídy A*15, platového stupně 1, poté, co byla po zrušení jejího prvního jmenování znovu jmenována na pracovní místo ředitelky ředitelství RELEX.B. Návrh na náhradu majetkové a nemajetkové újmy

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí o jmenování žalobkyně ze dne 21. prosince 2006 v rozsahu, v němž se týká jejího zařazení jakožto ředitelky do platové třídy A*15, platového stupně 1 a stanoví její roky služby v platové třídě ode dne 1. listopadu 2005, poté, co byla dne 15. listopadu 2005 znovu jmenována na pracovní místo ředitelky ředitelství RELEX.B „Mezinárodní vztahy a lidská práva“, přičemž k novému jmenování došlo po zrušení jejího prvního jmenování na stejné pracovní místo rozsudkem Soudu prvního stupně ze dne 29. září 2005, Napoli Buzzanca v. Komise, T-218/02;

—	uložit žalované zaplacení náhrady nemajetkové a majetkové újmy a újmy spojené se zásahem do služebního postupu žalobkyně, ve výši 25 000 eur;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

		ISSN 1725-5163
Úřední věstník Evropské unie		C 37

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 51 9. února 2008

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ A INSTITUCÍ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr
2008/C 037/01	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unie Úř. věst. C 22, 26.1.2008	1

	V Oznámení
	SOUDNÍ ŘÍZENÍ
	Soudní dvůr
2008/C 037/02	Věc C-481/07 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 2. listopadu 2007 SELEX Sistemi Integrati SpA, původně Alenia Marconi Systems SpA proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 29. srpna 2007 ve věci T-186/05, SELEX Sistemi Integrati SpA v. Komise Evropských společenství	2

2008/C 037/03	Věc C-496/07: Žaloba podaná dne 14. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Česká republika	3

2008/C 037/04	Věc C-500/07 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 19. listopadu 2007 Territorio Energia Ambiente SpA (TEA) proti usnesení Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) vydanému dne 17. září 2007 ve věci T-175/07, Territorio Energia Ambiente SpA v. Komise Evropských společenství	3

2008/C 037/05	Věc C-501/07 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 19. listopadu 2007 S.A.BA.R. SpA proti usnesení Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) vydanému dne 17. září 2007 ve věci T-176/07, S.A.BA.R. SpA v. Komise Evropských společenství	4

2008/C 037/06	Věc C-505/07: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 19. listopadu 2007 – Compañía Española de Comercialización de Aceite, SA v. Asociación Española de la Industria y Comercio Exportador de Aceite de Oliva (ASOLIVA), Asociación Nacional de Industriales Envasadores y Refinadores de Aceites Comestibles (ANIERAC) a Administración del Estado	5

2008/C 037/07	Věc C-506/07: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Audiencia Provincial de La Coruña (Španělsko) dne 20. listopadu 2007 – Lubricantes y Carburantes Galaicos, S. L. (Lubricarga) v. Petrogal Española S.A., nyní GALP Energía España SAU	6

2008/C 037/08	Věc C-509/07: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di Bergamo (Itálie) dne 21. listopadu 2007 – Luigi Scarpelli v. NEOS Banca SpA	7

2008/C 037/09	Věc C-516/07: Žaloba podaná dne 22. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Španělské království	8

2008/C 037/10	Věc C-518/07: Žaloba podaná dne 22. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Spolková republika Německo	8

2008/C 037/11	Věc C-519/07 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 22. listopadu 2007 Komisí Evropských společenství proti rozsudku Soudu prvního stupně vydanému dne 12. září 2007 ve věci T-348/03, Koninklijke Friesland Foods NV (dříve Friesland Coberco Dairy Foods Holding NV) v. Komise Evropských společenství	9

2008/C 037/12	Věc C-521/07: Žaloba podaná dne 23. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Nizozemské království	10

2008/C 037/13	Věc C-522/07: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Düsseldorf (Německo) dne 22. listopadu 2007 – Dinter GmbH v. Hauptzollamt Düsseldorf	10

2008/C 037/14	Věc C-524/07: Žaloba podaná dne 26. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Rakouská republika	11

2008/C 037/15	Věc C-525/07 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 27. listopadu 2007 Philippem Combescotem proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 12. září 2007 ve věci T-249/04, Combescot v. Komise	12

2008/C 037/16	Věc C-526/07 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 27. listopadu 2007 Phillippem Combescotem proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 12. září 2007 ve věci T-250/04, Combescot v. Komise	12

2008/C 037/17	Věc C-529/07: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 28. listopadu 2007 – Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli AG v. Franz Hauswirth GmbH	13

2008/C 037/18	Věc C-530/07: Žaloba podaná dne 29. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Portugalská republika	14

2008/C 037/19	Věc C-531/07: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 29. listopadu 2007 – Fachverband der Buch- und Medienwirtschaft v. LIBRO Handelsgesellschaft mbH	14

2008/C 037/20	Věc C-533/07: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 29. listopadu 2007 – Falco Privatstiftung a Thomas Rabitsch v. Gisela Weller-Lindhorst	15

2008/C 037/21	Věc C-534/07 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 30. listopadu 2007 William Prym GmbH & Co. KG a Prym Consumer GmbH proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 12. září 2007 ve věci T-30/05, William Prym GmbH & Co. KG a Prym Consumer GmbH & Co. KG v. Komise Evropských společenství	16

2008/C 037/22	Věc C-538/07: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per la Lombardia (Itálie) dne 3. prosince 2007 – Assitur Srl v. Camera di Commercio, Industria, Artigianato e Agricoltura di Milano	16

2008/C 037/23	Věc C-539/07: Žaloba podaná dne 30. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Italská republika	17

2008/C 037/24	Věc C-540/07: Žaloba podaná dne 30. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Italská republika	17

2008/C 037/25	Věc C-542/07 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 30. listopadu 2007 Imagination Technologies Ltd proti rozsudku Soudu prvního stupně (třetího senátu) vydanému dne 20. září 2007 ve věci T-461/04, Imagination Technologies Ltd v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)	18

2008/C 037/26	Věc C-543/07: Žaloba podaná dne 3. prosince 2007 – Komise Evropských společenství v. Belgické království	18

2008/C 037/27	Věc C-544/07: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Wojewódzki Sąd Administracyjny we Wrocławiu (Polská republika) dne 4. prosince 2007 – Uwe Rüffler v. Dyrektor Izby Skarbowej we Wrocławiu Ośrodek Zamiejscowy w Wałbrzychu	19

2008/C 037/28	Věc C-550/07 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 8. prosince 2007 Akzo Nobel Chemicals Ltd, Akcros Chemicals Ltd proti rozsudku Soudu prvního stupně (prvního senátu) vydanému dne 17. září 2007 ve věci T-253/03, Akzo Nobel Chemicals Ltd a Akcros Chemicals Ltd v. Komise Evropských společenství	19

2008/C 037/29	Věc C-552/07: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Francie) dne 11. prosince 2007 – Commune de Sausheim v. Pierre Azelvandre	20

2008/C 037/30	Věc C-556/07: Žaloba podaná dne 13. prosince 2007 – Komise Evropských společenství v. Francouzská republika	20

2008/C 037/31	Věc C-559/07: Žaloba podaná dne 17. prosince 2007 – Komise Evropských společenství v. Řecká republika	21

	Soud prvního stupně
2008/C 037/32	Věc T-133/03: Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 5. prosince 2007 – Schering-Plough v. Komise a EMEA (Žaloba na neplatnost — Částečná nepřípustnost — Zájem na podání žaloby — Žaloba, která se stala bezpředmětnou — Nevydání rozhodnutí ve věci samé)	22

2008/C 037/33	Věc T-345/05 R III: Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 22. listopadu 2007 – V v. Parlament (Předběžné opatření — Zbavení člena Evropského parlamentu imunity — Návrh na odklad vykonatelnosti — Neexistence fumus boni juris)	22

2008/C 037/34	Věc T-120/07 R: Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 11. října 2007 – MB Immobilien v. Komise (Předběžné opatření — Státní podpora v nových Länder — Povinnost k navrácení — Návrh na odklad vykonatelnosti — Naléhavost — Vážení zájmů)	23

2008/C 037/35	Věc T-349/07 R: Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 11. prosince 2007 – FMC Chemical a další v. Komise (Předběžné opatření — Směrnice 91/414/EHS — Žádost o odklad výkonu — Přípustnost — Nedostatek naléhavosti)	23

2008/C 037/36	Věc T-350/07 R: Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 11. prosince 2007 – FMC Chemical a další v. Komise (Předběžné opatření — Směrnice 91/414/EHS — Žádost o odklad výkonu — Přípustnost — Nedostatek naléhavosti)	23

2008/C 037/37	Věc T-429/07: Žaloba podaná dne 27. listopadu 2007 – BP Aromatics v. Komise	24

2008/C 037/38	Věc T-431/07: Žaloba podaná dne 26. listopadu 2007 – Gebr. Heller Maschinenfabrik v. OHIM – Fernández Martinez (HELLER)	24

2008/C 037/39	Věc T-434/07: Žaloba podaná dne 28. listopadu 2007 – Volvo Trademark Holding v. OHIM – Grebenshikova (SOLVO)	25

2008/C 037/40	Věc T-435/07: Žaloba podaná dne 29. listopadu 2007 – New Look v. OHIM (NEW LOOK)	25

2008/C 037/41	Věc T-438/07: Žaloba podaná dne 30. listopadu 2007 – Spa Monopole v. OHIM – De Francesco Import (SpagO)	26

2008/C 037/42	Věc T-439/07: Žaloba podaná dne 4. prosince 2007 – Coats Holdings v. Komise	26

2008/C 037/43	Věc T-441/07: Žaloba podaná dne 29. listopadu 2007 – Ryanair v. Komise	27

2008/C 037/44	Věc T-442/07: Žaloba podaná dne 30. listopadu 2007 – Ryanair v. Komise	28

2008/C 037/45	Věc T-444/07: Žaloba podaná dne 5. prosince 2007 – Centre de Promotion de l'Emploi par la Micro-Entreprise v. Komise	29

2008/C 037/46	Věc T-445/07: Žaloba podaná dne 7. prosince 2007 – Berning & Söhne v. Komise	30

2008/C 037/47	Věc T-446/07: Žaloba podaná dne 7. prosince 2007 – Royal Appliance International v. OHIM – BSH Bosch und Siemens Hausgeräte (Centrixx)	30

2008/C 037/48	Věc T-447/07: Žaloba podaná dne 5. prosince 2007 – Scovill Fasteners v. Komise	31

2008/C 037/49	Věc T-449/07: Žaloba podaná dne 3. prosince 2007 – Rotter v. OHIM (EU-BRUZZEL)	31

2008/C 037/50	Věc T-450/07: Žaloba podaná dne 3. prosince 2007 – Harwin International v. OHIM – Cuadrado (Pickwick)	32

2008/C 037/51	Věc T-451/07: Žaloba podaná dne 10. prosince 2007 – WellBiz v. OHIM – Wild (WELLBIZ)	32

2008/C 037/52	Věc T-453/07: Žaloba podaná dne 11. prosince 2007 – Dylog Italia v. OHIM – GSI Office Management (IP Manager)	33

2008/C 037/53	Věc T-105/04: Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 12. prosince 2007 – Sandoz v. Komise	33

2008/C 037/54	Věc T-329/07: Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 11. prosince 2007 – UPS Europe a UPS Deutschland v. Komise	33

	Soud pro veřejnou službu Evropské unie
2008/C 037/55	Věc F-57/06: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (třetího senátu) ze dne 7. listopadu 2007 – Hinderyckx v. Rada (Úředníci — Služební povýšení — Povyšovací období — Nezapsání na seznam povýšených úředníků — Porušení článku 45 služebního řádu — Srovnávací přezkum zásluh — Hodnotící zprávy pocházející z různých orgánů)	34

2008/C 037/56	Věc F-88/07: Žaloba podaná dne 29. srpna 2007 – Domínguez González v. Komise	34

2008/C 037/57	Věc F-135/07: Žaloba podaná dne 30. října 2007 – Smajda v. Komise	35