30.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 25/1

1.

Humanitární pomoc je základním projevem univerzální hodnoty solidarity mezi lidmi a morálním imperativem.

2.

Humanitární krize zahrnují jak krize způsobené lidmi, tak přírodní katastrofy. Jejich dopad je čím dál tím závažnější a je spojen s řadou faktorů, jako jsou např. měnící se povaha konfliktu, změna klimatu, přiostřující se konkurenční boj o přístup ke zdrojům energie a k přírodním zdrojům, extrémní chudoba, špatná správa věcí veřejných a nestabilní situace. Nejvíce je postiženo civilní obyvatelstvo, zejména jeho nejchudší a nejzranitelnější složka, žijící především v rozvojových zemích. Humanitární krize vedly k velkému počtu vysídlených osob, a to jak uprchlíků, tak vnitřně vysídlených osob.

3.

Humanitární aktéři v dnešní době čelí řadě závažných výzev. Sílí tendence k přehlížení nebo očividnému porušování mezinárodního práva, včetně mezinárodního humanitárního práva, práva v oblasti lidských práv a uprchlického práva. Zásadními předpoklady pro poskytování humanitární pomoci a pro to, aby Evropská unie a její partneři v humanitární oblasti byli schopni poskytovat pomoc včetně ochrany obyvatel postižených krizí na základě dodržování zásad neutrality, nestrannosti, lidskosti a nezávislosti humanitární akce, které jsou obsaženy v mezinárodním právu, zejména v mezinárodním humanitárním právu, jsou vytvoření „humanitárního prostoru“, který je třeba k zajištění přístupu ke zranitelným skupinám obyvatelstva a ochrana bezpečnosti a zabezpečení humanitárních pracovníků.

4.

Humanitární pomoc poskytovaná EU je sdílenou pravomocí mezi členskými státy a Evropským společenstvím. (1) Vychází z dlouhé tradice a odráží se v ní různorodost aktérů pomoci. Humanitární činnost EU probíhá v rámci celkového mezinárodního přístupu, který spojuje Organizaci spojených národů, hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce, humanitární nevládní organizace a další aktéry při podpoře reakcí na místní úrovni na humanitární krize prostřednictvím partnerského přístupu k postiženým společenstvím. Vnitrostátní orgány v zemích postižených krizí jsou nadále primárně zodpovědné za ochranu obyvatelstva postiženého katastrofou.

5.

EU jako celek poskytuje největší část současné oficiální mezinárodní humanitární pomoci, která zahrnuje příspěvky Společenství a dvojstranné příspěvky členských států EU. EU jako taková disponuje zkušenostmi a má povinnost zajistit, aby její celkový příspěvek k humanitární odezvě byl účinný a přiměřený, aby podporoval mezinárodní humanitární úsilí o poskytnutí pomoci lidem v nouzi a aby EU odpovídajícím způsobem reagovala na problémy, se kterými se v dnešní době potýkají humanitární aktéři.

6.

Evropský konsensus o humanitární pomoci poskytuje společnou vizi, kterou se řídí činnost EU v oblasti humanitární pomoci ve třetích zemích, a to jak na úrovni členských států, tak na úrovni Společenství. Tato společná vize je předmětem první části prohlášení, druhá část stanovuje přístup Evropského společenství k humanitární pomoci, který by měl řídit provádění této vize na úrovni Společenství, a dále upřesňuje priority pro konkrétní opatření na úrovni Společenství.

7.

Evropský konsensus o humanitární pomoci je společně dohodnut Radou a zástupci vlád členských států zasedajícími v Radě, Evropským parlamentem a Evropskou komisí. Tímto způsobem se EU snaží potvrdit své odhodlání dodržovat zásady podporující humanitární pomoc EU, posílit stávající závazky k používání osvědčených postupů v oblasti dárcovství v celé EU a v partnerství s ostatními humanitárními subjekty, a vytvořit základy pro těsnější spolupráci, aby bylo zajištěno co nejúčinnější provádění humanitární pomoci EU v příštích letech.

8.

Cílem humanitární pomoci EU je na základě potřeb poskytovat nouzovou reakci zaměřenou na ochranu životů, předcházení a zmírňování lidského utrpení a zachování lidské důstojnosti, kdekoliv je toho zapotřebí, pokud jsou vlády a místní aktéři ochromeni, nejsou schopni nebo ochotni zasáhnout. Humanitární pomoc EU zahrnuje pomoc, operace na zmírnění utrpení, záchranu a ochranu životů při humanitárních krizích nebo bezprostředně po jejich skončení i činnosti, jejichž cílem je usnadnit nebo získat volný přístup lidem v nouzi a volný přísun pomoci. Humanitární pomoc EU je dle potřeby poskytována v reakci na krize způsobené lidmi (včetně složitých mimořádných událostí) a v případech přírodních katastrof.

9.

Místní reakce s cílem snížit riziko krizí a katastrof, včetně připravenosti na katastrofy a obnovy po katastrofě, je zásadní z hlediska záchrany životů a umožnění společenstvím, aby zvýšily svou odolnost vůči mimořádným událostem. Činnosti týkající se budování kapacit za účelem předcházení a zmírňování dopadu katastrof a posílení humanitární odezvy tvoří rovněž součást humanitární pomoci EU.

10.

EU je pevně odhodlána zastávat a prosazovat základní humanitární zásady lidskosti, neutrality, nestrannosti a nezávislosti. Zásadový přístup je rozhodující, pokud jde o přijetí pomoci i o schopnost EU (a humanitárních aktérů obecně) působit na místě v často komplexních politicko–bezpečnostních souvislostech. Vnímání EU a jejího odhodlání prosazovat tyto základní zásady při humanitární akci souvisí s jednáním a zapojením na místě všech aktérů EU.

11.

Zásada lidskosti znamená, že je nutné zabývat se lidským utrpením, ať se objeví kdekoli, přičemž zvláštní pozornost musí být věnována nejzranitelnějším složkám obyvatelstva. Důstojnost všech obětí musí být respektována a chráněna.

12.

Neutralita znamená, že humanitární pomoc nesmí zvýhodňovat žádnou ze stran ozbrojeného konfliktu či jiného sporu.

13.

Nestrannost znamená, že humanitární pomoc musí být poskytována výhradně na základě potřeby, aniž by byly diskriminovány některé části či skupiny postiženého obyvatelstva.

14.

Dodržování nezávislosti znamená, že humanitární cíle jsou nezávislé na politických, hospodářských, vojenských nebo jiných cílech, a slouží k zajištění toho, že výhradním účelem humanitární pomoci zůstává zmírnit a předcházet utrpení obětí humanitárních krizí.

15.

Humanitární pomoc EU není nástrojem krizového řízení.

16.

EU bude rozhodně a důsledně podporovat dodržování mezinárodního práva, včetně mezinárodního humanitárního práva (2), mezinárodního práva v oblasti lidských práv a uprchlického práva. V roce 2005 přijala EU obecné zásady na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva. EU je odhodlána tyto obecné zásady uplatňovat ve svých vnějších vztazích. (3)

17.

EU připomíná závazek k odpovědnosti chránit, jak je stanovena v rezoluci Valného shromáždění OSN 60/1 ze dne 24. října 2005 (závěry Světového summitu z roku 2005). Každý jednotlivý stát je zodpovědný za ochranu svého obyvatelstva před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti. Mezinárodní společenství v rámci Organizace spojených národů je rovněž zodpovědné za ochranu obyvatelstva před těmito zločiny. V případech, kdy vnitrostátní orgány zjevně neplní svou odpovědnost chránit, mezinárodní společenství potvrdilo, že je připraveno podniknout společnou akci prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN.

18.

Ačkoli je uznávána různorodost kapacit, rozsahu a konkrétních způsobů použitelných pro humanitární pomoc v rámci EU, odsouhlasením evropského konsensu se všichni dárci EU zavazují dodržovat zásady řádného humanitárního dárcovství a zavazují se pracovat společně a s ostatními dárci ve snaze používat osvědčené postupy dárců (4). To zahrnuje přidělování humanitárních finančních prostředků úměrně potřebám a na základě posouzení potřeb.

19.

EU se zavazuje podporovat podstatné jednání o otázkách ohledně osvědčených postupů v oblasti dárcovství s cílem zajistit, aby se řádné dárcovství promítlo do lepší pomoci obětem humanitárních krizí.

20.

EU uznává, že potřebnost humanitární pomoci na celosvětové úrovni vyžaduje společný mezinárodní přístup prostřednictvím partnerství s ostatními aktéry, a že tento přístup zahrnuje podporu financování pomoci ze strany nových a vznikajících oficiálních dárců a soukromých dárců při současném dodržování zásad poskytování humanitární pomoci.

21.

Partnerství je základním prvkem provádění humanitární pomoci a EU by proto uvítala, aby se v zájmu zajištění účinné humanitární akce přistupovalo z hlediska širšího mezinárodního partnerství, což sjednocuje dárce, provádějící partnery a další zúčastněné aktéry, a to na základě stávajícího souhrnu norem a osvědčených postupů.

22.

Zásady, které jsou používány pro humanitární pomoc, jsou specifické a odlišují se od jiných forem pomoci. Je třeba, aby humanitární pomoc EU, včetně rychlé obnovy, brala pokud možno v úvahu dlouhodobé cíle; humanitární pomoc EU je úzce spojena s rozvojovou spoluprací, jejíž zásady a postupy jsou uvedeny v „evropském konsensu o rozvoji“ (5). Humanitární pomoc EU je poskytována v situacích, kdy je rovněž možné použít i další nástroje týkající se krizového řízení, civilní ochrany a konzulární pomoci. Z tohoto důvodu je EU odhodlána zajistit soudržnost a doplňkovost své reakce na krize prostřednictvím co možná nejúčinnějšího využití různých zapojených nástrojů. EU by tudíž měla posílit úsilí směřující ke zvýšení informovanosti o humanitárních zásadách a úvahách a měla by tyto zásady a úvahy systematičtěji zohledňovat ve své činnosti v rámci všech svých orgánů.

23.

EU uznává rozdílnost potřeb, schopností a příspěvků žen, dívek, chlapců a mužů a zdůrazňuje význam začlenění hlediska rovnosti žen a mužů do humanitární pomoci.

24.

EU uznává, že aktivní účast žen na humanitární pomoci je zásadní, a zavazuje se k podpoře tohoto zapojení.

25.

EU důrazně podporuje ústřední a celkovou koordinační úlohu Organizace spojených národů, zejména Úřadu pro koordinaci humanitární činnosti OSN (OCHA) při prosazování soudržné mezinárodní reakce na humanitární krize. Tato úloha je značně posílena, je-li Úřad pro koordinaci humanitární činnosti OSN aktivně přítomen na místě (a je-li určen a nasazen koordinátor humanitární činnosti). Větší koordinace EU by zlepšila celkovou mezinárodní humanitární odezvu, včetně soustředěného úsilí o zlepšení humanitárního systému a rovněž by posílila snahy EU o těsnější spolupráci s ostatními humanitárními aktéry.

26.

Z toho důvodu a aniž jsou dotčeny příslušné pravomoci a tradice humanitárních dárců EU, budou tito dárci spolupracovat prostřednictvím posílené koordinace EU a podpory osvědčených postupů, aby podpořili společnou vizi EU a pružně a doplňkovým způsobem tak přispívali k mezinárodnímu úsilí. To znamená, že EU bude usilovat o to, aby jednala koordinovaně s cílem chránit „humanitární prostor“ a posílit celkovou humanitární odezvu, mimo jiné prostřednictvím určení nedostatků a podporou dobré organizace poskytování pomoci tam, kde je tato pomoc nejvíce potřebná.

27.

Humanitární dárci EU se budou snažit zajistit uplatňování osvědčených postupů v oblasti dárcovství prostřednictvím sdílení znalostí o potřebách a příslušných reakcích a prostřednictvím spojeného úsilí, aby nedošlo k překrývání činností a zajistilo se, že humanitární potřeby budou dostatečně posouzeny a plněny. Zvláštní pozornost je třeba věnovat soudržnosti strategií reakce na danou krizi a spolupráci v rámci partnerství na místě.

28.

EU se zaměří na:

29.

EU přispěje k utváření mezinárodního humanitárního programu a bude spolupracovat na mezinárodních fórech a při prosazování humanitárních otázek.

30.

Aniž jsou dotčeny humanitární zásady neutrality a nezávislosti, EU se zavazuje zajistit politickou soudržnost, doplňkovost a účinnost prostřednictvím svého vlivu a celé řady nástrojů, které má k dispozici pro řešení základních příčin humanitárních krizí. Zejména humanitární pomoc a rozvojová spolupráce, jakož i různé nástroje, které jsou k dispozici pro provádění stabilizačních opatření, budou používány soudržným a doplňkovým způsobem zvláště v situacích přechodu nebo v nestabilních situacích v zájmu využití plného potenciálu krátkodobé a dlouhodobé pomoci a spolupráce.

31.

Humanitární pomoc by měla být přidělována transparentním způsobem na základě určených potřeb a stupně zranitelnosti. To znamená, že příjemci pomoci by měli být určováni na základě objektivně ověřitelných kritérií a že pomoc by měla být poskytována způsobem, který zajistí, že odpovídající finanční prostředky jsou přizpůsobeny určeným prioritním potřebám.

32.

Aby bylo zajištěno, že přidělování pomoci bude odpovídající, účinné, spravedlivé a pružné, je nutné používat důsledného přístupu k posuzování potřeb, a to na celosvětové i na místní úrovni. S přihlédnutím ke stávajícím iniciativám se EU bude snažit podporovat společné pojetí posuzování potřeb na úrovni EU, což umožní zlepšit probíhající postupy a jejich používání. EU znovu potvrzuje význam úzké spolupráce s mezinárodními partnery při posuzování potřeb. Analýza celosvětových potřeb vyžaduje dohodu o vhodné metodologii a programových zásadách. Informované posuzování místních potřeb, zvláště v počátečních stádiích náhlého začátku krize, vyžaduje vhodnou přítomnost na místě a zkušenosti, spolehlivé informace a jasné stanovení priorit. Týmy OSN pro hodnocení katastrof a koordinaci (UNDAC) mají ústřední úlohu v rámci posuzování v místě svého působení.

33.

EU potvrzuje svůj závazek zajistit vyváženost reakce na různé krize v závislosti na potřebách, včetně pomoci pro trvající krize. Zvláštní pozornost by měla EU věnovat opomíjeným krizím nebo krizím, kde je zásah obzvláště složitý a kde je celková mezinárodní humanitární odezva neodpovídající. Zvláštní pozornost je třeba věnovat rovněž zanedbaným potřebám v rámci reakce na konkrétní krize.

34.

Potravinová pomoc v případě mimořádných událostí je v humanitárním kontextu nezbytnou a významnou součástí strategií pro krátkodobé humanitární odezvy v zájmu uspokojení potřeb zranitelných skupin obyvatelstva. Je proto třeba, aby potravinová pomoc v případě mimořádných událostí vycházela z důsledného a transparentního posouzení potřeb, které poskytne analýzu toho, jak nejlépe a nejvhodněji v rámci reakce sloučit potravinovou a další pomoc, a které zohlední riziko přílišného narušení trhů. Spojení potravinové pomoci s dalšími formami podpory živobytí napomáhá posílení mechanismů zvládání situace ze strany postižených obyvatel.

35.

Pomoc zahrnující potravinovou pomoc by měla být, v rámci možností a bez přílišného narušení trhů, čerpána z místních a regionálních zdrojů a dodávek. Čerpání z těchto zdrojů a dodávek nejenom zamezuje dodatečným environmentálním a finančním nákladům, ale rovněž zapojuje místní kapacity a podporuje místní a regionální hospodářství. Je také vhodné zvážit inovativní způsoby poskytování pomoci, včetně nekomoditních přístupů (např. hotovostní peněžní prostředky nebo kupóny).

36.

EU zajistí, že přísliby humanitární pomoci se změní v závazky a že pomoc bude poskytnuta včas na zjevném základě posouzení potřeb a s ohledem na požadavky reakce vyplývající z vyvíjejících se okolností.

37.

Humanitární pomoc musí spíše vycházet z posouzených potřeb, než z konkrétních cílů. Avšak na celosvětové úrovni je pro reakce na stávající humanitární potřeby značný nedostatek finančních prostředků. Lze očekávat, že v důsledku demografických, politických a bezpečnostních i environmentálních faktorů (včetně změny klimatu) se může potřeba humanitární pomoci v krátkodobém až střednědobém horizontu značně zvýšit. Plnění humanitárních potřeb bude tudíž pravděpodobně vyžadovat, aby se v mezinárodním měřítku zapojilo více zdrojů, včetně zdrojů od rozšířeného počtu dárců.

38.

EU jako celek již poskytuje největší díl oficiální mezinárodní humanitární pomoci. EU se již zavázala zvýšit celkovou oficiální rozvojovou pomoc (ODA), ze které jsou čerpány rovněž příspěvky na humanitární pomoc. Cílem EU je prokázat své odhodlání k humanitární odezvě prostřednictvím mobilizace odpovídajících finančních prostředků pro humanitární pomoc na základě posouzení potřeb. V této souvislosti a vzhledem ke komparativní výhodě Evropského společenství by bylo vhodné posoudit, zda zdroje, které jsou k dispozici pro humanitární pomoc ES jsou odpovídající. Členské státy by rovněž měly zvážit zvýšení jejich dvojstranných příspěvků k humanitární pomoci v rámci nárůstu celkové oficiální rozvojové pomoci.

39.

V rámci odezvy na humanitární potřebu je třeba zohlednit zvláštní zranitelnosti. V této souvislosti bude EU věnovat zvláštní pozornost ženám, dětem, starším, nemocným a zdravotně postiženým lidem, jakož i řešení jejich specifických potřeb. Kromě toho je třeba, aby byly do všech aspektů humanitární pomoci začleněny strategie pro ochranu proti sexuálnímu násilí a násilí páchanému na základě pohlaví.

40.

Pro účinné poskytování humanitární pomoci je rozhodující zabývat se otázkami rychlosti i kvality. Jako dárci máme odpovědnost za zajištění toho, že poskytnutá pomoc je nejlepší z dostupných možností a že odpovídá zamýšlenému účelu. Humanitární činnost by proto měla být ve shodě se souborem mezinárodně uznávaných norem a zásad. Tyto normy a zásady byly zahrnuty do „Kodexu chování pro mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce a pro nevládní organizace pomoci při odstraňování následků katastrof“ (7) a jsou ve velké míře obsaženy v „Humanitární chartě“. Všeobecně uznávané minimální normy při reakci na katastrofy byly stanoveny obecně i podle odvětví také prostřednictvím projektu Sphere (8). Tyto zásady pro poskytování pomoci jsou ve vzájemném vztahu k mezinárodně přijatým kritériím pro hodnocení humanitární pomoci, které byly stanoveny Výborem pro rozvojovou pomoc OECD. (9) EU také vítá práci na mezinárodních předpisech, pravidlech a zásadách pro reakce na mezinárodní katastrofy („International Disaster Response Laws, Rules and Principles“, IDRL).

41.

EU plně schvaluje tyto soubory zásad, norem a hodnotících kritérií, které společně s iniciativou řádného humanitárního dárcovství (Good Humanitarian Donorship initiative) tvoří obecný rámec pro zajištění kvalitního přístupu k poskytování humanitární pomoci EU.

42.

Politiky v různých odvětvových oblastech zásahů humanitární pomoci, jako je např. zdraví, výživa, voda a hygienická zařízení, podpora a ochrana živobytí, musí v zájmu dosažení co největšího účinku odpovídat souvislostem a příjemcům pomoci. Zásada „neškodit“ je minimálním požadavkem podstatným pro tyto politiky a přístupy k pomoci, což rovněž znamená, že již od počátku i jen krátkodobých zásahů při mimořádných událostech je třeba brát v úvahu otázky životního prostředí a jiné dlouhodobá hlediska.

43.

Odpovědnost v souvislosti s humanitární pomocí zahrnuje odpovědnost vůči evropským občanům za řádné použití veřejných finančních prostředků i odpovědnost vůči lidem v nouzi v zemích postižených humanitární krizí s cílem zajistit, aby pomoc byla příslušně přizpůsobena okolnostem a byla poskytována způsobem, který zlepšuje vyhlídky na obnovu.

44.

EU bude pečlivě zvažovat prvky, jako jsou kvalitativní příspěvek a výkonnostní ukazatele, kritéria nákladové efektivnosti (např. poměr režijních výdajů k pomoci, která je poskytována příjemcům) a v rámci možností i participativní přístup ve vztahu k místnímu obyvatelstvu v různých fázích programů pomoci, zejména v případě trvajících krizí.

45.

Odpovědnost vůči obyvatelstvu, kterému je pomoc poskytována, zavazuje poskytovatele pomoci, aby svou činnost vykonával v rámci kvalitativních norem, zásad, politik a obecných zásad a aby podporoval činnosti týkající se odborné přípravy a budování schopností, a aby současně zajistil zapojení osob, jimž je pomoc poskytována. Kvalitativní přístup vyžaduje značné záruky ze strany partnerů při posuzování způsobilosti partnerů a sledování jejich výkonnosti během provádění operace. Takovéto záruky kvality by měly být z hlediska partnerů realistické s přihlédnutím k jejich velikosti a stupni specializace.

46.

Opatření týkající se odpovědnosti proto zahrnují finanční kontrolu a podávání zpráv o humanitárních operacích, hodnocení a měření výsledků a účinnosti, analýzu nákladů a dopadů různých možností reakce, záruku kvality, transparentnost, participativní přístupy k pomoci a komunikaci.

47.

Pravidelné hodnocení a vyhodnocování získaných zkušeností prostřednictvím přezkumu reakcí na konkrétní krize jsou cenné složky procesu zvyšování účinnosti humanitární pomoci. EU může užitečně spolupracovat na společných přístupech a výměně informací ohledně hodnocení, která provádí každý jednotlivý dárce. EU bude proto vyměňovat informace o hodnocení plánování, výsledků a reakcí, včetně informací o kvalitě partnerství, a vyhodnotí získané zkušeností z reakce na závažné krize se zapojením různých dárců. EU jako celek by měla pravidelně, nejlépe jednou ročně, posuzovat poskytování své celkové humanitární pomoci.

48.

Při podpoře místních kapacit je rychlost a účinnost reakce na humanitární krize závislá na disponibilitě partnerů na místě, zejména občanské společnosti a pověřených mezinárodních organizací, jejichž legitimita, odborné znalosti a zdroje jim umožňují řešit konkrétní aspekt krize.

49.

OSN a agentury působící v oblasti humanitární pomoci tvoří normy pro humanitární pomoc, koordinují ji a rovněž ji z největší části provádějí a jsou proto jádrem mezinárodního humanitárního systému. Obdobně Mezinárodní výbor Červeného kříže má specializovaný mandát vycházející z mezinárodních smluv a je za různých okolností, zejména v případě konfliktu, jedním z mála partnerů – a někdy jediným partnerem – který má možnost poskytnout ochranu a humanitární pomoc. Národní společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce podporované Mezinárodní federací společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce jsou obzvláště dobře zakotveny v místních společenstvích a mají často nejlepší možnost poskytnout okamžitou pomoc v případě přírodních katastrof. Úloha nevládních organizací v rámci humanitární odezvy je zásadní, neboť poskytují většinu mezinárodní humanitární pomoci díky své přítomnosti na místě a pružnosti, často s vysokou úrovní specializace. Jsou zároveň přímým vyjádření aktivního občanství ve jménu lidské sounáležitosti.

50.

EU zdůrazňuje svou podstatnou podporu plurality provádějících partnerů – OSN, hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce a nevládních organizací – a uznává, že každý z partnerů má komparativní výhody v reakci na určité situace nebo okolnosti. EU však zároveň uznává nutnost užší koordinace, soudržnosti a doplňkovosti mezi provádějícími partnery na místě.

51.

V rámci EU i na mezinárodní scéně existují různé přístupy k výběru a zárukám kvality partnerů provádějících poskytování humanitární pomoci. Dárcovská kritéria EU pro výběr provádějících partnerů zahrnují profesionalitu a řídící schopnost, schopnost reagovat na zjištěné potřeby (technické a logistické kapacity, včetně přítomnosti a přístupu), dodržování humanitárních zásad a mezinárodního práva, jakož i mezinárodních kodexů chování, obecných zásad a osvědčených postupů při poskytování pomoci, specializované znalosti nebo mandát, nákladovou efektivnost, partnerství s místními subjekty a zkušenost v operačních souvislostech, připravenost podílet se na koordinačních činnostech v zájmu celkové účinnosti operace, odpovědnost, včetně transparentního podávání zpráv o výsledcích, a kvalitu prováděcích kapacit, včetně řádného finančního řízení. Členské státy EU a Komise si vzhledem ke svým různým tradicím vymění informace o svých postupech při výběru provádějících partnerů.

52.

Přidělování pomoci vyžaduje zvláštní administrativní postupy, které se u jednotlivých dárců navzájem liší. Všichni dárci EU se budou snažit maximálně využít možnosti co možná nejvíce zvýšit pružnost v rámci svých systémů a sjednotit postupy, aby došlo ke snížení administrativní zátěže prováděcích organizací, avšak aby byla zároveň zajištěna kvalita v partnerství a řádná odpovědnost při poskytování pomoci.

53.

Rozhodující složkou pro zvládání humanitární krize je reakce na místní úrovni. Místní aktéři jsou jako první konfrontováni v případě, kdy náhle dojde ke katastrofě a stále častěji jsou rovněž přítomni při humanitární odezvě v případě složitých mimořádných událostí. EU posoudí způsoby, jak nejlépe nabídnout podporu činnostem týkajícím se budování kapacit pro udržitelné posílení místní reakce na katastrofy a jak podpořit provádějící partnery v posilování partnerství s místními organizacemi v postižených společenstvích.

54.

V rámci EU již existují různé kapacity pro rychlé rozmístění odborných týmů a pro rychlé vyslání humanitární pomoci nebo jiných položek pomoci. EU se snaží zvýšit své úsilí o řešení nedostatků v kapacitách na základě stávajících systémů na podporu mezinárodního úsilí, zejména prostřednictvím různých regionálních logistických středisek, a zabránit tak zdvojování úsilí.

55.

EU proto posoudí způsoby, jak posílit svou rychlou reakci na humanitární krize prostřednictvím spolupráce vycházející ze stávajících komparativních výhod v souladu s úsilím širšího humanitárního společenství. EU usiluje o podporu mezinárodního úsilí k odhalení a překlenutí nedostatků v kapacitách, zejména pokud jde o mezinárodní koordinaci logistiky, dopravy, komunikací a úpravy pro dodatečnou kapacitu pro účely rychlé reakce v případě katastrofy. EU bude podporovat rozšíření přístupu ke společným humanitárním službám pro další partnery.

56.

EU v počáteční fázi přispěje transparentním a celkovým zmapováním všech prvků svých stávajících kapacit a podá tak přehled o stávajících a možných kapacitách a o nejúčinnějších způsobech využití těchto kapacit.

57.

Využití zdrojů civilní ochrany a vojenských prostředků v rámci reakce na humanitární situace musí být v souladu s obecnými zásadami využití prostředků vojenské a civilní ochrany při složitých mimořádných událostech (10) a obecnými zásadami z Osla týkajícími se využití prostředků vojenské a civilní ochrany pro zmírnění následků mezinárodních katastrof (11), zejména s cílem zabezpečit soulad s humanitárními zásadami neutrality, lidskosti, nestrannosti a nezávislosti. EU bude podporovat společný výklad těchto obecných zásad. EU bude rovněž podporovat společnou odbornou přípravu v oblasti mezinárodního práva a základních humanitárních zásad.

58.

Evropská humanitární pomoc může vycházet z různých nástrojů Společenství a členských států, mezi které patří i zdroje civilní ochrany, které pokrývají širokou škálu prostředků státních a nestátních. Tyto prostředky jsou při použití v humanitárním kontextu ve třetích zemích pod civilním velením a v zásadě jsou použity pouze jako reakce na formální požadavek dotyčného státu. Jsou poskytnuty bilaterálně, prostřednictvím OSN nebo prostřednictvím monitorovacího a informačního střediska (MIC) v rámci mechanismu civilní ochrany Společenství. Členské státy stále více využívají svých kapacit civilní ochrany při reakcích na katastrofy ve třetích zemích, zejména při přírodních katastrofách a mimořádných událostech v oblasti technologií a životního prostředí. Při použití v rámci jakékoliv humanitární krize by využití zdrojů civilní ochrany mělo být založeno na potřebách a mělo by doplňovat humanitární pomoc, se kterou by zároveň mělo být v souladu. Proto je zásadní řádná koordinace mezi jednotlivými evropskými aktéry a nástroji a respektování celkové koordinační úlohy OSN. Na úrovni EU probíhá využití zdrojů civilní ochrany v rámci tohoto mechanismu v úzké spolupráci s předsednictvím. Personál civilní ochrany nasazený pro humanitární účely nebude nikdy ozbrojen.

59.

V případě přírodních katastrof a mimořádných událostí v oblasti technologií a životního prostředí mohou zdroje civilní ochrany významně přispět k humanitárním akcím na základě posouzení humanitárních potřeb a vzhledem k jejich možným výhodám spočívajícím v rychlosti, specializaci, účinnosti a účelnosti, a to zejména v počáteční fázi záchranné reakce.

60.

V případech složitých mimořádných událostí by použití prostředků civilní ochrany mělo být spíše výjimečné. Jejich použití při složitých mimořádných událostech, včetně nestabilních situací, je zvláště delikátní a citlivé, neboť existuje riziko, že bude narušeno vnímání neutrality a nestrannosti záchranného úsilí. Výsledkem může být skutečnost, že záchranní pracovníci i postižené obyvatelstvo budou vystaveni útoku válčících stran, a že bude odepřen přístup k postiženému obyvatelstvu nejen v rámci probíhajících, ale i budoucích mimořádných událostí. Tato rizika je nutné pečlivě zvážit v porovnání s naléhavosti potřeb obyvatelstva a nutnosti využití zdrojů civilní ochrany pro jejich plnění.

61.

Za velmi specifických podmínek může humanitární pomoc využít vojenské prostředky, zejména k logistické podpoře a k podpoře infrastruktury, zejména v souvislosti s přírodními katastrofami. EU vytvořila Obecný rámec pro použití vojenských nebo vojenských pronajatých dopravních prostředků členských států a koordinačních nástrojů EBOP na podporu reakce EU v případě katastrof. (13) Byly vytvořeny standardní operační postupy. EU rovněž zavedla ujednání pro vojenskou podporu reakce EU při katastrofách (stanovení a koordinace dostupných prostředků a schopností). (14) Aby nedošlo k setření hranice mezi vojenskými operacemi a humanitární pomoci, je bezpodmínečně nutné používat vojenské prostředky a schopnosti pouze za velmi omezených okolností v rámci podpory humanitárních záchranných akcí jako „nouzové řešení“, tj. v případě, neexistuje-li jiná srovnatelná možnost s využitím civilních prostředků a kritická humanitární potřeba může být splněna pouze vojenskými prostředky, které jsou jedinečné pokud jde o schopnost a dostupnost.

62.

V případě, že vojenské prostředky nebo schopnosti jsou za těchto okolností nasazeny, je třeba respektovat primární odpovědnost příslušných orgánů postiženého státu, jakož i celkovou úlohou a odpovědnost OSN při koordinaci mezinárodní pomoci při obnově ve třetích zemích.

63.

EU zdůrazňuje, že humanitární operace využívající vojenské prostředky si musí zachovat civilní povahu a charakter. To znamená, že zatímco vojenské prostředky budou i nadále podléhat vojenskému velení, humanitární operace jako celek musí zůstat v rámci obecné pravomoci a pod vedením odpovědné humanitární organizace, zejména OCHA a humanitárního koordinátora (s celkovou odpovědností za záchranné úsilí). Z toho se nevyvozuje žádné civilní velení a kontrola vojenských prostředků.

64.

EU má za to, že civilně-vojenská koordinace a náležitá součinnost mezi civilně-humanitárními a vojenskými aktéry při mimořádných humanitárních událostech je nezbytná pro ochranu a prosazování humanitárních zásad. Koordinace je umožněna prostřednictvím dialogu, spolupráce a společné odborné přípravy.

65.

EU zdůrazňuje svůj závazek, že vojenské nebo vojensky pronajaté dopravní prostředky nebo jiné schopnosti členských států pro humanitární akce na záchranu životů by měly být postiženému státu nebo přijímajícímu humanitárnímu aktérovi poskytovány bezplatně. EU podporuje zvýšené úsilí humanitárních a vojenských aktérů o zlepšení vzájemného porozumění a vzájemného respektování svých mandátů a úloh a o navázání spolupráce ohledně možných přístupů k reakci na katastrofu. Za tímto účelem je EU odhodlána vyslat v případě potřeby vojensko-civilního (vojensko-civilní) styčného úředníka (styčné úředníky), aby umožnil(i) navázat vojensko-civilní koordinaci a aktivně se na ní podílel(i).

66.

Humanitární akce je kolektivní odpovědností na mezinárodní úrovni, na které se podílí mnoho různých organizací, vlád, místních společenství a jednotlivců. Pro EU je podpora rozvoje kolektivní globální kapacity pro reagování na humanitární krize jedním ze základních rysů našeho přístupu. EU se zavazuje, že nebude docházet ke zdvojení stávajících mezinárodních mechanismů.

67.

Mezinárodní úsilí o zajištění odpovídající celkové humanitární odezvy bylo v minulých letech zesíleno na základě reforem humanitárního systému vedených OSN ve spolupráci s ostatními humanitárními aktéry a dárci. EU znovu opakuje, že jednoznačně podporuje reformu humanitárního systému s cílem zajistit lepší reakci na potřeby lidí v nouzi.

68.

Jednou z důležitých výzev je zvýšení celkového objemu finančních prostředků na humanitární akce, který by umožnil plnit vzrůstající potřeby. EU podporuje úsilí o posílení předvídatelnosti a pružnosti v oblasti financování humanitární pomoci, a to jak prostřednictvím mnohostranných, tak přímých (dvoustranných) mechanismů, přičemž každý přináší komparativní výhody. Za tímto účelem byly zavedeny nové finanční mechanismy, zejména Centrální fond reakce na mimořádné události OSN (Central Emergency Response Fund,CERF) a společné humanitární fondy. (15) EU vítá tyto nové mechanismy jako užitečný doplněk řady dostupných finančních nástrojů. EU připomíná, že příspěvky do fondu CERF by měly doplňovat současné závazky (16) a neměly by nahrazovat přímou finanční podporu dostupnou pro jiné humanitární operace a celou řadu provádějících partnerů.

69.

EU vítá, že OSN klade důraz na „nedostatečně financované“ krize prostřednictvím zvláštní složky CERF s cílem uvolnit dodatečné zdroje na tyto krize, zejména pokud se současně jedná o „opomíjené krize“ (17) a připomíná význam transparentního přidělování finančních prostředků z fondu CERF, které vychází z potřeb.

70.

Dále je v oblasti zlepšení celkové reakce na humanitární krize zaměřena velká pozornost na úsilí o zajištění lepší soudržnosti a koordinace různých aktérů, jakož i jasné stanovení priorit a určení nedostatků při reakcích prostřednictvím použití „přístupu seskupení“ (cluster approach) (18) a posílení systému humanitárních koordinátorů. EU toto úsilí plně podporuje a připomíná, že by se ho měli účastnit všichni humanitární aktéři a mělo by sloužit ke zlepšení poskytování humanitární pomoci na místě těm, kteří ji nejvíce potřebují.

71.

Kromě tohoto úsilí, které EU vynakládá v oblasti humanitární pomoci, EU plně uznává, že je potřeba posílit spolupráci s ostatními aktéry v otázkách řádného dárcovství a účinné humanitární reakce a prosazování humanitárních zásad. EU zdůraznila, že její úsilí by mělo být pevně zakotveno v širších mezinárodních přístupech, přičemž Úřad pro koordinaci humanitární činnosti OSN by měl hrát ústřední úlohu při koordinaci. Rezoluce Valného shromáždění OSN 46/182 zůstává v tomto ohledu základním referenčním dokumentem.

72.

EU uznává, že její příspěvek jakožto Unie tradičních (vládních) dárců humanitární pomoci představuje pouze malou část příspěvků v rámci celkové solidarity a humanity, která je často vyjádřená prostřednictvím soukromých darů a podpory lidem v nouzi v rámci širších rodinných nebo skupinových vztahů. Rozšíření vládní základny dárců by mohlo značně přispět k plnění zvýšených humanitárních potřeb. Všechny formy humanitární pomoci by měly být poskytovány v souladu s humanitárními zásadami. S cílem zajistit, aby zdroje odpovídaly potřebám, a napomoci posílit odpovědnost je důležité, aby všichni dárci podávali o svých příspěvcích humanitární pomoci zprávy útvaru pro sledování finančních prostředků v rámci Úřadu pro koordinaci humanitární činnosti OSN. V zájmu zachování přesného obrazu celkové humanitární odezvy by měly být účelně přezkoumány způsoby zaznamenávání úplných zdrojů financování, které nepocházejí z vládních zdrojů v rámci systému sledování finančních prostředků.

73.

EU bude pokračovat v úzké spolupráci s ostatními hlavními dárci oficiální humanitární pomoci, a to jak v rámci iniciativy řádného humanitárního dárcovství (GHD), tak prostřednictvím široké řady kontaktů mezi dárci na dvoustranné i mnohostranné úrovni. EU rovněž podpoří společné a dvoustranné dalekosáhlé úsilí o rozšíření základny dárců nad její tradiční rámec.

74.

EU uznává, že klíčovým prvkem při záchraně životů – zejména v počátcích náhlých přírodních katastrof – je místní kapacita. EU bude proto posilovat své úsilí o poskytnutí podpory budování místních kapacit subjektům, které mohou nejlépe reagovat v případě vypuknutí katastrofy.

75.

EU uznává, že snížení rizika a zranitelnosti prostřednictvím posílené připravenosti je zásadní pro ochranu života, zejména v oblastech, ve kterých existuje riziko přírodních katastrof a změn klimatu. EU je odhodlána podporovat snížení rizika katastrof a připravenost na katastrofy v rozvojových zemích prostřednictvím soudržné a koordinované činnosti na místní, celostátní i regionální úrovni. V zájmu zvýšení kapacit na reakce na všech úrovních prostřednictvím strategického plánování a akce bude proto EU podporovat mezinárodní úsilí v rámci pro činnost z Hyogo a podporovat koordinační úlohu Mezinárodní strategie pro omezování důsledků katastrof.

76.

EU vytvoří celkový politický přístup EU k podpoření činnosti v této oblasti se zvláštním zaměřením na země a oblasti ohrožené katastrofou a nejzranitelnější skupiny. EU bude u humanitárních operací podporovat činnosti v oblasti připravenosti ve společenstvích, a ve svých politikách v oblasti rozvoje bude prosazovat snižování nebezpečí katastrof na základě odpovědnosti a národních strategiích pro země v ohrožených oblastech. (19)  (20)

77.

Obnova a rekonstrukce bezprostředně po katastrofě je velkou výzvou, která vyžaduje strukturovanou a rozvojovou akci, která překračuje rámec okamžité pomoci při mimořádných událostech. Je tedy důležité zajistit, aby humanitární, rozvojové a jiné příslušné nástroje pomoci byly lépe propojeny, zejména v nestabilních situacích a v případech, kdy se společenství vzpamatovávají z dopadů krize. Aby bylo dosaženo lepší propojení pomoci, obnovy a rozvoje (LRRD – Linking Relief, Rehabilitation and Development), je zapotřebí koordinace aktérů v oblasti humanitární a rozvojové pomoci od samých počátků reakce na krizi a souběžné jednání s cílem zajistit hladký přechod. To vyžaduje vzájemnou informovanost o různých způsobech, nástrojích a přístupech ze strany všech aktérů pomoci, jakož i pružné a inovační transformační strategie. Na mezinárodní úrovni usiluje „seskupení urychlené obnovy“ konkrétně o řešení návaznosti mezi záchranným úsilím a rozvojovou pomocí v samých počátcích reakce na katastrofu.

78.

EU bude společně pracovat na prosazování praktického přístupu propojení pomoci, obnovy a rozvoje (LRRD). Tyto přístupy by měly být založeny na získaných zkušenostech a poznatcích a měly by se zabývat zlepšením spolupráce mezi humanitárními a rozvojovými agenturami a dalšími aktéry pomoci, včetně mezinárodního společenství, zejména na místě a v nestabilních situacích nebo při složitých mimořádných událostech. V situacích přechodu zůstává potřeba zajistit součinnosti mezi humanitární pomocí a rozvojovou pomocí, přičemž je třeba respektovat jejich odlišné cíle, zásady a přístupy.

79.

Politika Společenství v oblasti humanitární pomoci je upravena nařízením Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 (21), které stanoví hlavní cíle humanitární pomoci Společenství třetím zemím.

80.

Společenství uplatní společné zásady a osvědčené postupy vymezené v části I v nastíněném společném rámci pro poskytování humanitární pomoci EU.

81.

Společenství se vyznačuje svou komparativní výhodou a přidanou hodnotou, což umožňuje komplementaritu s dvoustrannými politikami členských států a jinými humanitárními dárci.

82.

Jménem Společenství Komise poskytuje přidanou hodnotu prostřednictvím těchto úloh:

83.

Za prvé je to působení po celém světě. Provádění humanitární pomoci Společenství je podporováno prostřednictvím sítě odborníků na místě, kteří jsou rozmístěni po celém světě, kteří pracují v místních kancelářích, včetně úřadů regionální podpory. Vzhledem k tomu je Společenství jedním z mála dárců, kteří jsou humanitárně zastoupeni prostřednictvím mnoha odborníků na místní úrovni. Dále je Komise schopna poskytnout svou podporu na základě široké sítě delegací. To umožňuje Společenství přidělovat pomoc účinně využívajíc své přítomnosti na místě, odborných znalostí (zejména při posuzování potřeb) a rychlosti reakce, jakož i aktivně pomáhat partnerům na místě ve zlepšování celkové humanitární odezvy. Kromě toho Společenství má dobrou možnost podle potřeby rychle doplnit bilaterální příspěvky členských států EU v reakci na krizi.

84.

Za druhé se jedná o zajištění soudržnosti politik Společenství za podpory členských států, zejména v oblastech, kde se prolínají politiky Společenství v oblasti humanitární pomoci, rozvoje, zabezpečování potravin, veřejného zdraví a lidských práv, včetně prostřednictvím LRRD, snížením rizika katastrofy a strategií připravenosti.

85.

Za třetí se jedná o podporu osvědčených postupů v humanitární oblasti. V průběhu let Společenství získalo vysokou úroveň uznání jako vzorový dárce a významný přispěvatel na humanitární akce. Společenství má vedoucí úlohu při zajišťování toho, aby přidělování humanitární pomoci vycházelo z potřeb a aby v rámci mezinárodní humanitární odezvy nebyla přehlédnuta žádná humanitární krize. Společenství má rovněž jedinečné postavení, které mu umožňuje podpořit ostatní humanitární dárce k provádění účinných a zásadových strategií humanitární pomoci.

86.

Za čtvrté má Společenství často komparativní výhodu, která mu umožňuje zasáhnout flexibilnějším způsobem v politicky citlivých situacích.

87.

Za páté se jedná o podporu koordinace. Komise bude pokračovat v podpoře úzké koordinace mezi svými vlastními činnostmi a činnostmi členských států, a to jak na úrovni přijímání rozhodnutí, tak na místě. Komise bude rovněž podporovat koordinaci s ostatními dárci a práci v rámci systému OSN, aby byla zajištěna strategická koordinace specifických reakcí na krize a politických otázek jak v ústředí, tak na místě.

88.

Na základě posouzení potřeb Komise rozpracovala konkrétní metodologii pro každoroční analýzu obecné zranitelnosti a krizové situace na základě porovnání zemí – tzv. globální posouzení potřeb. Toto posouzení je veřejně přístupné a bylo ve velké míře šířeno jako „osvědčené postupy“ v rámci řádného humanitárního dárcovství. Tento přístup tvoří rámec každoroční strategie programování humanitární pomoci Společenství. Rovněž jsou prováděna podrobná posouzení potřeb, která ovlivňují konkrétní reakce na krize, a to na základě cenných operativních odborných znalostí, a jsou úzce propojena s provádějícími partnery.

89.

Aby byl zajištěn spravedlivý přístup, který věnuje zvláštní pozornost krizím, které jsou v celkové humanitární reakci přehlíženy, Komise uplatňuje zvláštní přístup, jehož cílem je určení „opomíjených krizí“ a zajištění řádného financování reakce.

90.

Prostřednictvím financování připravenosti na katastrofy, včetně programu DIPECHO, který je podporován z rozpočtu na humanitární pomoc, Komise získala značné praktické zkušenosti v oblasti připravenosti na katastrofy se zaměřením na činnosti v rámci společenství, včetně: zvyšování povědomí, nácviků situací při mimořádných událostech, místních systémů včasného varování, odborné přípravy a vzdělávání. Tyto činnosti slouží ke zmírňování dopadů katastrof na zranitelné obyvatelstvo. Tento přístup připravenosti na katastrofy v rámci společenství by měl pokračovat paralelně s dalším úsilím o začlenění snižování rizik vzniku katastrof do dlouhodobé rozvojové pomoci.

91.

Komise si i nadále zachová schopnost rychle a kvalitně reagovat. Za tímto účelem by Komise mohla užitečně posílit svou předkrizovou připravenost, včetně situačního hodnocení a analýzy kapacit reakce a opatření pro dodatečnou kapacitu, a zejména využít značných odborných znalostí a přítomnosti Komise v humanitární oblasti (odborníci Generálního ředitelství pro humanitární pomoc Evropské komise – ECHO a úřady regionální podpory). Opatření Komise budou i nadále poskytovat přidanou hodnotu a měla by být propojena s opatřeními členských států a jejich provádějících partnerů (včetně týmů OSN pro hodnocení katastrof a koordinaci).

92.

Komise pracuje v úzkém partnerství s humanitárními organizacemi – zejména agenturami humanitární pomoci OSN, hnutím Červeného kříže/Červeného půlměsíce a nevládními organizacemi, které mají nejlepší možnost provádět humanitární pomoc na místě. Přístup silného partnerství je zakotven v dohodách upravujících vztahy s těmito organizacemi.

93.

Společenství potřebuje zajistit, aby humanitární činnost byla nezávislá na jiných cílech, například politických nebo vojenských, a to jak na úrovni civilní ochrany, tak v případě mechanismu reakce na krize.

94.

Pokud jde o rozpočet Společenství, na úrovni EU je zajištěna striktní finanční odpovědnost. Požadavky na podávání zpráv a postupy v oblasti humanitární pomoci řízené Komisí patří tudíž v současné době k nejstriktnějším ve srovnání s hlavními oficiálními dárci. Z hlediska odpovědnosti k evropským občanům jde o jasný požadavek, který je orgány pečlivě sledován a promítá se i ve skutečnosti, že všechna rozhodnutí Společenství o financování jsou zveřejněna. Společenství se zavazuje i nadále vyvíjet úsilí o racionalizaci a zjednodušení svých postupů pro poskytování humanitární pomoci za účelem snížení administrativní zátěže provádějících organizací v rámci platných pravidel. V souladu s platnými ustanoveními o celkové finanční odpovědnosti a kontrole dojde k harmonizaci podávání zpráv Společenstvím v humanitární oblasti.

95.

Za účelem zajištění a posílení účinnosti a ucelenosti systémů humanitární pomoci Společenství a členských států, Komise u členských států používá tzv. „systém 14 bodů“ („14 point system“), prostřednictvím kterého podávají zprávy o svých humanitárních příspěvcích. Podávání zpráv je harmonizováno se systémem OSN a předáváno útvaru pro sledováním finančních prostředků v rámci Úřadu pro koordinaci humanitární činnosti OSN, což přispívá k celkové kvalitě podávání zpráv o humanitární pomoci.

96.

Členské státy a Evropský parlament vybízejí Komisi, aby prováděla osvědčené postupy v oblasti dárcovství a zavázala se k pečlivému přezkoumání otázky přiměřenosti rozpočtových prostředků na humanitární pomoc v rámci budoucího finančního výhledu.

97.

Společenství bude ve střednědobém horizontu konkrétně usilovat o:

98.

Společenství proto usiluje o přidanou hodnotu prostřednictvím uplatňování zásad řádného dárcovství a silného partnerství, přičemž podporuje ostatní aktéry, aby také rovněž činili, prostřednictvím podpory kvalitních reakcí vycházejících z potřeb, které využívají poznatky získané během předchozích krizí, jakož i prostřednictvím pokračujících snah o zlepšení výkonu a profesionality při poskytování pomoci.

99.

Přistoupením k tomuto prohlášení se Rada a zástupci vlád členských států, Evropský parlament a Evropská komise zavazují k práci na dalším posílení účinnosti humanitární pomoci EU.

100.

Evropská komise předloží akční plán ohledně praktických opatření k provádění tohoto prohlášení, v úzké konzultaci s ostatními příslušnými zúčastněnými aktéry a s řádným ohledem k příslušným úlohám a pravomocem všech zúčastněných aktérů při poskytování humanitární pomoci EU.

101.

V Radě a Evropském parlamentu by se mělo pravidelně jednat o pokroku EU při provádění tohoto konsensu o humanitární pomoci, přičemž pět let po podpisu by měl být tento konsensus přezkoumán.

30.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 25/13

1.1

COSAC vítá závěry zasedání předsednictví Evropské rady v Bruselu konaného ve dnech 21. a 22. června, na němž bylo dohodnuto, že v souladu s článkem 48 smlouvy o EU (Smlouva o Evropské unii) bude uspořádána mezivládní konference.

1.2

COSAC podporuje jednoznačné stanovisko, které zaujalo předsednictví k metodice a časovému plánu mezivládní konference s cílem zajistit, aby konference byla schopná odvést svou práci podle jasného a přesného mandátu, o němž rozhodla Evropská rada. COSAC vítá, skutečnost, že mandát mezivládní konference předpokládá další posílení úlohy národních parlamentů v Evropské unii, přičemž základní charakter, který měla konference v roce 2004 zůstane zachován.

1.3

COSAC podporuje cíl předsednictví završit práci mezivládní konference co možná nejrychleji. Požaduje proto schválení reformní smlouvy v rámci neformální schůze představitelů států a vlád konané 18. a 19. října, aby nové instituční uspořádání, poté co bude schváleno, bylo platné již před volbami do Evropského parlamentu, které se mají konat v červnu 2009.

1.4

COSAC věří, že úlohu národních parlamentů i Evropského parlamentu v rozhodovacím procesu posílí nové postupy v rámci uplatňování zásady subsidiarity a dodatečná ustanovení nové reformní smlouvy. Tyto mechanismy musí zajistit, aby národní parlamenty byly lépe zapojeny do rozhodovacího procesu EU a hrály důležitější úlohu ve vztahu ke svým vládám v otázkách týkajících se Evropské unie.

1.5

COSAC by uvítal upřesnění článku 6 protokolu č. 2 Smlouvy o Evropské unii (Protokol o uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality), a to v tom smyslu, že časové rozmezí osmi týdnů pro kontrolu plnění zásady subsidiarity by mělo započít teprve poté, co bude návrh legislativního aktu předán národním parlamentů ve všech oficiálních jazycích Unie.

1.6

COSAC kromě toho uznává, že uplatňování nových práv národních parlamentů v kontextu nové reformní smlouvy vyžaduje nejen intenzivnější dialog mezi národními parlamenty, ale také plnou spolupráci Evropských institucí, aby se zajistila výměna informací s národními parlamenty, a podpořila se tak transparentnost, demokracie a legitimita právních předpisů EU. Probíhající proces v rámci mezivládní konference by měl být proto vhodnou příležitostí pro zajištění kvalitnějších způsobů komunikace s národními parlamenty, aby se parlamenty mohly lépe zapojit a mohla být zohledněna jejich stanoviska. COSAC je toho názoru, že národní parlamenty by měly být zapojeny do mezivládních konferencí.

2.1

V září roku 2006 začala Komise národním parlamentům poskytovat veškeré nové návrhy a dokumenty k diskusi a s cílem zlepšit proces vytváření politik je požádala o jejich stanovisko. COSAC konstatuje, že přibližně rok poté je možné tento mechanismus zhodnotit jako přínosný. Mechanismus poskytl nový rozměr spolupráci mezi národními parlamenty a Komisí a poskytl národním parlamentům možnost monitorovat evropské záležitosti.

2.2

COSAC vítá skutečnost, že Komise přijala závazek zohlednit stanoviska, která předložily národní parlamenty. Tento mechanismus je třeba zachovat i při uplatňování ustanovení týkajících se národních parlamentů, která jsou uvedena v reformní smlouvě. Umožnil národním parlamentům, aby přijaly v procesu rozhodování aktivnější úlohu ve fázi přípravy legislativních návrhů, a posílil tak jejich možnosti účinně se účastnit počáteční fáze tohoto procesu.

2.3

COSAC zdůrazňuje, že je důležité vytvořit dialog mezi Komisí a národními parlamenty a žádá, aby snaha o vytvoření dialogu zahrnovala také konkrétní kroky, které by zajistily národním parlamentům informace o plánech politik Komise již v počáteční fázi. V souvislosti s tímto COSAC připomíná požadavek, který zmínil již u příležitosti XXXVII. konference COSAC v Berlíně, aby Komise zohlednila stanoviska národních parlamentů při formulování legislativního programu a pracovního plánu na rok 2008.

2.4

Pokud jde o návrhy, které Komise poskytla národním parlamentům, COSAC žádá Komisi, aby zanesla do systému IPEX různé připomínky, které od národních parlamentů získala. COSAC také Komisi doporučuje, aby poskytla národním parlamentům svůj posudek toho, jakým způsobem zohlednila nebo zamýšlí zohlednit připomínky při formulování politiky.

3.1

COSAC bere na vědomí, že národní parlamenty jsou již aktivně zapojeny do provádění Lisabonské strategie, zejména v roli zákonodárců. Uvítal by však další kroky, pokud jde o monitorování otevřené metody koordinace Lisabonské strategie některými parlamenty.

3.2

COSAC doporučuje parlamentům, aby se snažily uplatnit svůj vliv v rané fázi procesu, neboť tak zajistí napojení na následující fázi implementace, do níž jsou parlamenty zapojeny. COSAC zdůrazňuje důležitou úlohu národních parlamentů v rámci Lisabonské strategie, zejména pokud jde o odpovědnost jednotlivých států a zviditelnění.

3.3

COSAC zdůrazňuje, že intenzivnější elektronická výměna informací a osvědčených postupů mezi parlamenty s ohledem na monitorování Lisabonské strategie by nadále přispěla k posílení úlohy, kterou by parlamenty mohly v tomto ohledu plnit. COSAC proto vítá skutečnost, že národní parlamenty a Evropský parlament pokračují ve spolupráci v rámci společných parlamentních setkání, která se pořádají od roku 2005 vždy před konáním jarního zasedání Evropské rady.

3.4

COSAC žádá všechny národní parlamenty, aby se touto otázkou zabývaly, zejména s ohledem na nadcházející revizi Lisabonské strategie v rámci zasedání Evropské rady na jaře roku 2008, kterému bude předsedat Slovinsko, a zdůrazňuje, že je důležité, aby národní parlamenty byly informovány o probíhajících přípravách nového tříletého prováděcího cyklu 2008–2011.

4.1

COSAC zdůrazňuje strategický význam oblasti Středomoří pro Evropskou unii. Politiky EU vůči středomořským partnerům by měly aktivně přispívat k prosazování stability, bezpečnosti a také rozvoje oblasti sdílené prosperity. COSAC podporuje společenské a kulturní výměny s cílem zajistit lepší porozumění mezi národy a různými regiony.

4.2

COSAC doporučuje členských státům EU, aby ucelenějším a racionálnějším způsobem využívaly stávajících politických nástrojů, zejména evropsko-středomořského partnerství a Evropské politiky sousedství, aby bylo možné řádně propojit rozsáhlou řadu politických požadavků barcelonských dohod o přidružení s domácími politickými programy jednotlivých partnerských zemí. COSAC zdůrazňuje, že je třeba prosadit propojení tří oblastí spolupráce – mír, obchod, občanská společnost. COSAC žádá, aby do programu evropsko-středomořské spolupráce byla začleněna kulturní spolupráce a spolupráce mezi univerzitami, a vytvořila se tak specifická oblast spolupráce zaměřená na kulturní identitu.

4.3

COSAC zdůrazňuje zásadní důležitost parlamentního rozměru evropsko-středomořského partnerství, zejména při posuzování případných priorit v bilaterálních a multilaterálních vztazích. COSAC také vítá kontakty a výměny probíhající v rámci spřátelených skupin, návštěv a misí. COSAC zdůrazňuje, že všechny tyto skutečnosti mohou ve velké míře přispět ke zviditelnění partnerství a mohou posílit pocit určité přináležitosti jednotlivých stran účastnících se tohoto procesu.

4.4

COSAC žádá všechny zúčastněné partnery, aby úzce spolupracovali a společně našli komplexní a ucelenou politiku v oblasti přistěhovalectví, která bude schopná spojit požadavky obou stran a zhodnotit výhody, které přistěhovalectví může přinést všem účastníkům procesu. COSAC zdůrazňuje, že je nezbytné zabývat se vážným problémem nedovoleného přistěhovalectví, avšak při zajištění dodržování lidských práv v plném rozsahu. V této souvislosti je třeba se také důrazně postavit proti obchodování s lidmi, které je příčinou ztrát na životech a velkého strádání a uvědomit si úzké propojení mezi přistěhovalectvím a rozvojem. Také je velice důležité uznat výhody legálního přistěhovalectví, zejména kvalifikovaných pracovníků vstupujících na evropský trh práce.

5.1

COSAC žádá evropské orgány, které jsou stranami interinstitucionálních dohod, aby při definování víceletého finančního rámce (tzv. finančních výhledů) informovaly národní parlamenty o prioritách a strategických cílech tohoto rámce.

5.2

COSAC doporučuje národním parlamentům, aby dále prováděly dohled nad těmito záležitostmi, zejména nad víceletým rámcem, specifickými programy financování a ročním rozpočtem. Dohled nad těmito třemi aspekty by mohl umožnit širší a hlubší proniknutí do struktury finančních programů EU.

5.3

COSAC žádá, aby v rámci přezkoumání rozpočtu v letech 2008–2009 národní parlamenty vyjádřily svá stanoviska ještě před přijetím závěrů tohoto přezkoumání, a to zejména tím, že se aktivně zúčastní konference, kterou bude pořádat Komise po skončení konzultačního období zahájeného tímto orgánem. Dále národním parlamentům doporučuje, aby se vzájemně informovaly o výsledcích jejich dohledu a o tom, zda předaly svá stanoviska přímo Komisi.

30.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 25/16

30.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 25/17

—

Galway – Dublin

—

Kerry – Dublin

—

Knock – Dublin

—

Derry – Dublin

—

Donegal – Dublin

—

Sligo – Dublin

—

trasa Derry – Dublin s trasou Knock – Dublin

—

trasa Derry – Dublin s trasou Donegal – Dublin

—

trasa Knock – Dublin s trasou Sligo – Dublin

—

trasa Donegal – Dublin s trasou Sligo – Dublin

a)

jsou finančně schopni zaručit a provozovat uvedené služby;

b)

mají potřebné platné provozní licence a osvědčení (licence k provozování letecké dopravy a osvědčení provozovatele letecké dopravy, vydané v rámci společné dohody JAR-OPS) a

c)

mají prokazatelné předchozí zkušenosti s provozováním pravidelné přepravy cestujících.

30.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 25/20

EPSO/AD/118/08 – JAZYK ČESKÝ (CS)

EPSO/AD/119/08 – JAZYK LITEVSKÝ (LT)

EPSO/AD/120/08 – JAZYK LOTYŠSKÝ (LV)

EPSO/AD/121/08 – JAZYK MALTSKÝ (MT)

EPSO/AD/122/08 – JAZYK SLOVENSKÝ (SK)

EPSO/AD/123/08 – JAZYK SLOVINSKÝ (SL)

30.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 25/21