24.1.2008

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 18/1

---

Oznámení podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob – „Schengenský hraniční kodex“

Sankce v souladu s vnitrostátním právem za nepovolené překročení vnějších hranic v místech mimo hraniční přechody nebo mimo stanovenou provozní dobu – čl. 4 odst. 3

(2008/C 18/01)

BELGIE

Tyto tresty jsou upraveny v článku 3 zákona ze dne 25. dubna 2007, kterým se mění zákon ze dne 15. prosince 1980 o vstupu na území, pobytu, usazování a ukončení pobytu cizinců. Zákon byl zveřejněný v Moniteur Belge ze dne 10. května 2007 a v zákoně ze dne 15. prosince 1980 zavádí nový článek 4a.

Tyto změny ještě nenabyly účinnosti. Podle článku 48 uvedeného zákona by měly nabýt účinnosti dnem, který určí král, a nejpozději prvním dnem třináctého měsíce po zveřejnění zákona v Moniteur Belge.

BULHARSKO

Podle čl. 279 odst.1 trestního zákona: „Kdo překročí státní hranici při vstupu do země nebo jejím opuštění bez povolení příslušného úřadu státní správy nebo kdo toto povolení má, ale překročí hranici na místě, které není k tomuto účelu určené, bude potrestán odnětím svobody až na pět let a peněžitým trestem od 100 do 300 BGN“.

Recidiva je přitěžující okolností. V případě recidivy se ukládá trest odnětí svobody na jeden rok až šest let a peněžitý trest od 100 do 300 BGN.

ČESKÁ REPUBLIKA

Česká republika zavedla do svých právních předpisů sankce za nepovolené překročení vnějších hranic v místech mimo hraniční přechody nebo mimo stanovenou provozní dobu. Seznam těchto sankcí je uveden v § 157 zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky.

§ 157

(1)   Cizinec se dopustí přestupku tím, že:

a)	překročí státní hranice mimo hraniční přechod;

b)	zneužije cestovní doklad (§ 108) vydaný jinému cizinci nebo zneužije cestovní doklad vydaný podle zvláštního právního předpisu (ustanovení 21);

c)	se vyhne provedení pobytové nebo hraniční kontroly;

n)	neoprávněně užije k překročení hranic hraniční přechod v jiné než stanovené provozní době nebo v rozporu s účelem hraničního přechodu.

(2)   Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až e) lze uložit pokutu do 10 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. f) až n) pokutu do 5 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. o) až w) pokutu do 3 000 Kč. V blokovém řízení lze uložit pokutu do 3 000 Kč.

DÁNSKO

Podle čl. 38 odst. 3 zákona o cizincích může vstup a opuštění ze země, která nepřistoupila k Schengenské dohodě, obecně probíhat pouze na schválených hraničních přechodech v jejich provozní době.

Podle čl. 59 odst. 1 bod 1 cizinec, který vstoupí do země bez pasové kontroly nebo mimo stanovenou provozní dobu hraniční přechodu, bude potrestán pokutou nebo odnětím svobody až na šest měsíců.

NĚMECKO

§ 98 odst. 3 č. 2 ve spoj. s § 13 odst. 1 a § 98 odst. 5 AufenthG

§ 98 Ustanovení o pokutách

1)   Přestupku se dopustí ten, kdo z nedbalosti spáchá jednání uvedené v § 95 odst. 1 č. 1 nebo 2 nebo odst. 2 č. 1 písm. b).

2)   Přestupku se dopustí ten, kdo

1.	v rozporu s § 4 odst. 5 větou 1 u sebe nemá doklad,

2.	v rozporu s § 13 odst. 1 větou 2 se nepodrobí policejní kontrole přeshraniční dopravy nebo

3.	v rozporu s § 48 odst. 1 nebo 3 větou 1 nepředloží či nepředloží včas listinu nebo podklad uvedený v těchto ustanoveních nebo je nepředá či je nepředá včas.

3)   Přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně či z nedbalosti

1.	jedná v rozporu s vykonatelnou povinností podle § 12 odst. 2 věta 2 nebo odst. 4 nebo územním omezením podle § 54a odst. 2 nebo § 61 odst. 1 věty 1,

2.	v rozporu s § 13 odst. 1 přicestuje nebo vycestuje mimo schválený hraniční přechod nebo mimo stanovenou provozní dobu nebo u sebe nemá pas nebo náhradní pas,

3.	jedná v rozporu s vykonatelným pokynem podle § 46 odst. 1, § 54a odst. 1 věty 2 nebo odst. 3 nebo § 61 odst. 1 věty 2,

3a.	v rozporu s § 54a odst. 1 větou 1 neprovede hlášení, neprovede jej podle pravdy či včas,

4.	v rozporu s § 80 odst. 4 nepodá žádosti uvedené v tomto ustanovení nebo

5.	jedná v rozporu s nařízením uvedeným v § 99 odst. 1 č. 7 nebo 10, pokud toto nařízení s ohledem na určitou skutkovou podstatu odkazuje na toto ustanovení o pokutách.

4)   V případech odst. 2 č. 2 a odst. 3 č. 2 může být stíhán pokus přestupku.

5)   Za přestupek může být v případech odst. 2 č. 2 uložena pokuta do pěti tisíc Euro, v případech podle odst. 1 a 2 č. 1 a 3 a odst. 3 č. 2 pokuta do výše třech tisíc Euro a v ostatních případech pokuta do výše tisíce Euro.

6)   Čl. 31 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků není dotčen.

§ 13 Překročení hranice

1)   Přicestování na spolkové území a vycestování ze spolkového území jsou dovolené jen na schválených hraničních přechodech a během stanovené provozní doby, pokud nejsou na základě jiných právních předpisů nebo mezistátních dohod připuštěny výjimky. Cizinci jsou povinni mít při sobě při přicestování a vycestování uznávaný a platný pas nebo náhradní pas podle § 3 odst. 1 a podrobit se policejní kontrole přeshraniční dopravy.

2)   Na schváleném hraničním přechodu cizinec vstoupí na spolkové území teprve, když překročí hranici a projde hraničním přechodem. Pokud orgány pověřené policejní kontrolou přeshraniční dopravy nechají cizince před rozhodnutím o odepření vstupu (§ 15 tohoto zákona, § 18, § 18a zákona o azylovém řízení) nebo během přípravy, zabezpečení nebo provádění tohoto opatření překročit hraniční přechod za určitým přechodným účelem, nedochází ke vstupu ve smyslu věty první, pokud mají možnost kontrolovat pobyt cizince. V ostatních případech vstoupí cizinec na území v okamžiku, kdy překročí hranici.

ESTONSKO

Nepovolené překročení státní hranice nebo dočasné hranice Estonské republiky je trestné podle článku 258 trestního zákona (vydáno v Riigi Teataja (úřední věstník) I 2001, 61, 364; 2007, 2, 7).

Trestní zákoník

§ 258 Nezákonné překročení státní hranice nebo dočasné hranice Estonské republiky

(1)   Nepovolené překročení státní hranice nebo dočasné hranice Estonské republiky spáchané:

1)	neuposlechnutím signálu stát, který vydal člen pohraniční stráže;

2)	skupinou osob;

3)	překročením v dopravním prostředku v místě, které není určené k překročení hranice;

4)	osobou, které byla již uložena sankce za stejné jednání, se trestá peněžitým trestem nebo odnětím svobody až na jeden rok.

(2)   Stejný čin spáchán:

1)	za použití násilí, nebo

2)	s následkem vážné újmy na zdraví,

se trestá odnětím svobody na čtyři až dvanáct let.

Správní sankce za narušení režimu na státní hranici a nepovolené překročení státní hranice nebo dočasné hranice Estonské republiky jsou stanoveny v článcích 171 až 172 zákona o státní hranici (vydáno v Riigi Teataja (úřední věstník) I 1994, 54, 902; 2006, 26, 191):

§ 17(1) Narušení režimu na státní hranici

Narušení režimu na státní hranici se trestá pokutou do výše 200 pokutových jednotek.

§ 17(2) Nepovolené překročení státní hranice nebo dočasné hranice Estonské republiky

Nepovolené překročení státní hranice nebo dočasné hranice Estonské republiky se trestá pokutou do výše 200 pokutových jednotek.

ŘECKO

Článek 83 zákona č. 3386/2005 stanoví sankce za nepovolené překročení hranic. Státním příslušníkům třetích zemí, kteří vstupují nebo se pokoušejí vstoupit na řecké území, aniž by splňovali zákonné podmínky, lze uložit trest odnětí svobody na nejméně tři měsíce a pokuta 1 500 EUR.

ŠPANĚLSKO

Španělské právo upravuje tyto situace a stanoví odpovídající sankce v následujících ustanoveních.

1)   Cizí státní příslušníci zadržení při pokusu o nepovolený vstup do země mimo hraniční přechod nebo v době mimo stanovenou provozní dobu hraničního přechodu.

Pro tyto situace stanoví článek 58 ústavního zákona č. 14/2003 ze dne 20. listopadu 2003, kterým se mění ústavní zákon č. 4/2000 ze dne 11. ledna 2000 o právech a svobodách cizích státních příslušníků ve Španělsku a o jejich společenské integraci, ve znění ústavního zákona č. 8/2000 ze dne 22. prosince 2000, právní institut navrácení (refoulement), což je sankce použitelná v situacích, kdy se cizí státní příslušníci snaží o nezákonný vstup do země ve smyslu čl. 157 odst. 1 písm. B) královského výnosu č. 2393/2004, tzn. jde o cizí státní příslušníky zadržené na hranici nebo v její blízkosti.

Navrácení cizích státních příslušníků spočívá v navrácení příslušných osob do země jejich původu nebo do země, ze které přišli při použití administrativního postupu, který je jiný a rychlejší než vyhoštění.

2)   Cizí státní příslušníci, kteří nezákonně vstoupili do země a jsou zadrženi uvnitř španělského území

Podle článku 53 ústavního zákona č. 14/2003 se tento přestupek trestá vyhoštěním ze španělského území podle článku 57 téhož zákona.

FRANCIE

Ve francouzských právních předpisech jsou tyto sankce stanoveny v článcích L. 621-1 a L.621-2 a R. 621-1 zákona CEDESA (Code de l'entrée et du séjour des étrangers et du droit d'asile) a jsou obecně určeny na situace, kdy státní příslušník třetí země nevyhověl podmínkám pro vstup a pobyt na francouzském území.

Tyto články stanoví trest odnětí svobody na jeden rok a pokutu 3 750 EUR. Navíc lze odsouzenému cizinci uložit zákaz vstupu do země po dobu nejvýše jednoho roku.

ITÁLIE

Zákon č. 1278 ze dne 24. července 1930 v článku 1 stanoví ve formě jedné „sankce“ trest pro každou osobu, která opustí zemi jinak nežli přes povolené hraniční přechody, aby se tak vyhnula kontrole, i když je taková osoba držitelem pasu nebo rovnocenného dokladu.

Zákon č. 1185/67, který upravuje vydávání pasů, stanoví v článku 24 správní sankci pro každého, kdo opustí území státu bez platného pasu nebo jiného rovnocenného dokladu (utajené vysídlení).

Tento článek také uvádí dvě přitěžující okolnosti:

—	vysídlení bez platného dokladu, pokud bylo vydání pasu zamítnuto nebo byl pas odebrán,

—	vysídlení bez platných dokladů, pokud osoba bez platných dokladů nevyhovuje podmínkám pro vysídlení, se trestá odnětím svobody nebo správní sankcí.

KYPR

V zákoně o cizincích a přistěhovalectví (L.178 (I)/2004) v hlavě 105 čl. 19 odst. 2 je upraveno, že každý přistěhovalec, který vstoupí bez povolení do Kyperské republiky, se dopouští trestného činu a bude potrestán odnětím svobody až na tři roky, nebo peněžitým trestem do pět tisíc liber, nebo obojím, pokud neprokáže, že:

a)	vstoupil na území republiky v souladu s právními předpisy platnými před účinností tohoto zákona;

b)	vstoupil na území republiky prostřednictvím vzdušného prostoru a není osobou, která již dříve byla zadržena jako nelegální přistěhovalec, a chystal se přihlásit u nejbližšího imigračního úředníka;

c)	je držitelem oprávnění nebo povolení k pobytu na území republiky, které bylo uděleno podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů vydaných na základě tohoto zákona nebo jiného zákona, nebo

d)	platnost jeho oprávnění nebo povolení uplynula nebo bylo povolení nebo oprávnění zrušeno a neměl vhodnou příležitost, aby opustil území republiky.

LOTYŠSKO

V článku 1941 přestupkového zákona Lotyšské republiky je upraveno, že za porušení státní hranice, hraniční oblasti, hraničního území, hraniční kontroly nebo režimu hraničního přechodu, se podává oznámení nebo se ukládá pokuta 150 LVL nebo se může uložit správní zajištění osoby až na patnáct dní.

Za úmyslné nepovolené překročení státní hranice se ukládá pokuta od 50 do 250 LVL.

Článek 284 trestního zákona Lotyšské republiky stanoví, že osobě, která úmyslně nepovoleně překročí státní hranici opakovaně v době kratší než jeden rok, se ukládá trest odnětí svobody až na tři roky, nebo zajišťovací vazba, nebo peněžní trest do šedesátinásobku minimální měsíční mzdy.

LITVA

Sankce za nepovolené překročení hranice se v závislosti na závažnosti přestupku jsou pokuty ve výši od 250 LTL do 500 LTL nebo trest odnětí svobody až na dva roky.

Pokud nepovolené překročení státní hranice souvisí s převaděčstvím, pak sankce může být až 10 let odnětí svobody.

Výňatek z přestupkového zákona Litevské republiky

Článek 205 odst. 2 Nepovolené překročení státní hranice z nedbalosti

Za nepovolené překročení hranice z nedbalosti se ukládá pokuta 250 LTL až 500 LTL.

Výňatky z trestního zákona

Článek 291 Nepovolené překročení státní hranice

1.   Osoba, která překročí státní hranici bez povolení, se potrestá pokutou, nebo zajišťovací vazbou nebo odnětím svobody až na dva roky.

2.   Cizinec, který vstoupil na území Litevské republiky bez povolení s úmyslem požádat o azyl, je zbaven trestní odpovědnosti podle odstavce 1 tohoto článku.

3.   Cizinec, který spáchal čin uvedený v odstavci 1 tohoto článku s úmyslem vstoupit bez povolení z Litevské republiky na území třetí země, je zbaven trestní odpovědnosti podle odstavce 1 tohoto článku, pokud je na základě vydaného příkazu vyhoštěn z Litevské republiky do země, ze které nepovoleně překročil státní hranici Litvy nebo do země, jejímž je občanem.

Článek 292 Nepovolené převaděčství přes státní hranici

1.   Osoba, která bez povolení převádí či převáží přes státní hranici Litevské republiky cizince bez stálého bydliště v Litevské republice nebo převádí či převáží nebo ukrývá na území Litevské republiky cizince, který bez povolení překročil státní hranici Litevské republiky, se trestá pokutou, zajišťovací vazbou, nebo odnětím svobody až na šest let.

2.   Trest odnětí svobody až na osm let se uloží osobě, která se dopustila činu podle odstavce 1 tohoto článku z nečestných pohnutek nebo jestliže tento čin ohrozil něčí život.

3.   Trest odnětí svobody od čtyř do deseti let se uloží osobě za organizování činů podle odstavce 1 tohoto článku.

4.   Právnická osoba je trestně odpovědná za činy uvedené v tomto článku.

LUCEMBURSKO

Jelikož jedinou vnější hranicí v Lucembursku je letiště, neplánuje Lucembursko v tomto ohledu žádné sankce.

MAĎARSKO

Osoby, které vstoupí na území státu bez povolení, se dopouštějí přestupku.

Vyhoštění a zákaz vstupu a pobytu nebo samostatný zákaz vstupu a pobytu může cizinecká police nařídit v rámci svého postupu jako sankci za přestupek cizinci, který poruší nebo se pokusil porušit předpisy pro vstup a opuštění země.

Kromě toho může orgán, který řeší přestupky, udělit pokutu do výše 100 000 HUF cizinci, který překročí státní hranici Maďarské republiky bez povolení nebo neoprávněným způsobem. Navíc pobyt vyhoštěného cizince na území Maďarska bez povolení se kvalifikuje jako trestný čin, který se trestá podle trestního práva odnětím svobody až na jeden rok.

Související zákony:

—	zákon XXXIX z roku 2001 o vstupu a pobytu cizinců (dále jen VPC), čl. 32 odst. 2 písm. a),

—	zákon IV z roku 1978 o trestním zákoníku (dále jen: TZ), článek 214,

—	nařízení vlády č. 218/1999 o správních přestupcích, čl. 22 odst. 1.

Osoby, které se účastní, napomáhají/usnadňují nepovolený vstup/opuštění země, se dopouštějí trestného činu.

Napomáhání nepovolenému přechodu hranice je trestný čin, za který se ukládá trest odnětí svobody až na tři roky.

Trest odnětí svobody až na pět let se udělí za napomáhání za úplatu nebo pokud se napomáhání týká více než jedné osoby.

Trest odnětí svobody na dva až osm let se udělí, pokud osoba, která napomáhá trestnému činu nepovolené překročení hranic, používá nelidské zacházení nebo je-li ozbrojena nebo je-li převaděčství pro danou osobu obchodní činností.

Příprava k napomáhání nepovolenému překročení hranice je také trestná s trestem odnětí svobody až na dva roky.

Vyhoštění lze uložit cizinci, který organizuje nebo napomáhá nepovolenému vstupu nebo opuštění země (překročení státní hranice), nebo pobytu osob či skupin osob, anebo se účastní převaděčství. Kromě toho může být uloženo vyhoštění cizinci, který svým vstupem či pobytem porušuje nebo může ohrozit veřejnou bezpečnost.

Související právní předpisy:

—	TZ článek 218, Převaděčství.

MALTA

Je vhodné poznamenat, že v čl. 5 odst. 1 zákona o přistěhovalectví (hlava 217) se stanoví, že:

Článek 32 přistěhovaleckého zákona dále stanoví:

NIZOZEMSKO

V ustanovení čl. 108 odst. 1 zákona o cizincích ve spojení s čl. 46 odst. 2 se stanovuje, že porušení zákona nebo jednání v rozporu s jeho požadavky se trestá odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžní trestem v kategorii 2. Peněžní tresty v kategorii 4 činí nejvýše 16 750 EUR.

Povinnost překračovat hranice na hraničním přechodu je uvedená v článku 4.4 vyhlášky o cizincích (Vreemdelingenbesluit).

Čl. 108 odst. 1, 2 a 3 zákona o cizincích z roku 2000

1.

Porušení podmínky stanovené podle nebo na základě článků 5.1, 5.2, 46.2 (preambule a písmeno b)) a jednání v rozporu s článkem 56.1, jednání v rozporu s povinností uloženou podle nebo na základě článku 6.1, 54, 55, 57.1, 58.1 nebo 65.3 se trestá odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžním trestem v kategorii 2.

2.	Porušení podmínky stanovené podle nebo na základě článku 4.1 nebo 4.2 se trestá odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžním trestem v kategorii 4.

3.	Trestné činy podle odstavců 1 a 2 se považují za méně závažné trestné činy.

RAKOUSKO

Aniž jsou dotčeny výjimky stanovené v odstavci 2 nebo povinnosti v oblasti mezinárodní ochrany, požaduje čl. 4 odst. 3 Schengenského hraničního kodexu, aby členské státy zavedly v souladu se svým vnitrostátním právem sankce za nepovolené překročení vnějších hranic v místech mimo hraniční přechody nebo mimo stanovenou provozní dobu. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Ustanovení § 120 spolkového rakouského zákona o rozmístění cizinecké policie, vydávání dokladů cizincům a vydávání vstupních víz (zákon o cizinecké policii z roku 2005 – FPG), Věstník spolkových zákonů Rakouské republiky č. 100/2005, série I.

Neoprávněný pobyt

(1)   Cizinec, který

1.	vstoupí na území Rakouské spolkové republiky bez povolení, nebo

2.

se na území Rakouské spolkové republiky bez povolení zdržuje, se dopouští přestupku a podléhá pokutě do výše 2 180 EUR nebo v případě, že nezaplatí, trestu odnětí svobody až na tři týdny. Za místo činu se považuje místo vstupu do země nebo poslední známé bydliště; pokud se jedná o vstup s použitím veřejné dopravy, je místem činu nejbližší zastávka podle jízdního řádu dopravní společnosti, na které lze vystoupit.

(2)   Každý, kdo se dopustí přestupku podle odstavce 1 a byl již pravomocně potrestán za podobný přestupek, se trestá pokutou do výše 4 360 EUR, nebo v případě, že nezaplatí trestem odnětí svobody až na šest týdnů.

(3)   O přestupek podle odst. 1 bodu 2 se nejedná,

1.	je-li možné opustit zem pouze do země, do které je vyhoštění nepřípustné (§ 50);

2.	pokud byl cizinci udělen odklad vyhoštění;

3.	v případech dočasného pobytu občana třetí země s bezvízovým stykem, nebo

4.	je-li cizinec zbaven osobní svobody.

(4)   Sankce v souladu s odst. 1 bodem 2 vylučují udělení sankce za přestupek spáchaný podle odst. 1 bodu 1.

(5)   O přestupek  ve smyslu odstavce 1 se nejedná, pokud cizinec požádal o mezinárodní ochranu a bylo mu přiznáno právo na azyl nebo má v Rakousku nárok na subsidiární ochranu. Řízení o přestupku se staví po dobu vyřizování žádosti o azyl.

§ 16 spolkového rakouského zákona, který upravuje provádění pasové kontroly na hraničních přechodech (zákon o hraničních kontrolách – GrekoG), Věstník spolkových zákonů Rakouské republiky č. 1996/435, ve znění Věstníku spolkových zákonů Rakouské republiky č. 2004/151:

Trestní ustanovení

(1)   Každá osoba, která:

1.	bez povolení odstraní, skryje nebo změní jeden ze znaků uvedených v § 5, nebo

2.	překročí hranici v rozporu s podmínkami uvedenými v § 10, nebo

3.	jako strana, která podléhá hraniční kontrole, se hraniční kontrole vyhýbá, nebo

4.	má v úmyslu překročit nebo překročila hranici, na které je nutná hraniční kontrola bez dodržení tras určených pro přechod hranice, nebo

5.	přes výzvu odmítá poskytnout informace o tom, zda překročila nebo má v úmyslu překročit hranici nebo poskytne v tomto smyslu nepravdivé informace, nebo

6.	přes výzvu, aby zanechala činnosti, se odmítá podrobit opatřením podle § 11 odst. 2 a 3 a je z tohoto důvodu odpovědná za narušení hraniční kontroly nebo za zpoždění dopravy, která probíhá podle jízdního řádu,

se, za předpokladu, že čin nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu spadajícího do pravomoci soudů, nebo nepodléhá na základě jiných právních předpisů stejné nebo vyšší sankci, dopouští přestupku a podléhá sankci ze strany místních správních orgánů, nebo místně příslušného spolkového policejního orgánu ve formě pokuty do výše 2 180 EUR nebo odnětí svobody až na šest týdnů. S výjimkou případů v bodech 5 a 6, je trestný pouze úmysl.

(2)   Body 1 a 5 se nepoužijí, pokud strana podléhající povinnosti podat informace, odmítne informace podat nebo poskytne nepravdivé informace, protože by se tím doznala k trestnému činu.

POLSKO

V Polsku jsou tyto sankce zavedeny a upraveny v článku 264 polského trestního zákona. Jedná se o sankce pro osoby, které bez povolení překročí polskou hranici.

Tyto osoby mohou být potrestány třemi různými způsoby: peněžním trestem, omezením svobody nebo odnětím svobody až na dva roky.

Kdo překročí polskou hranici bez povolení za použití násilí, hrozby, podvodným způsobem nebo ve spolupráci s jinými osobami, bude potrestán odnětím svobody až na tři roky.

Kdo organizuje nepovolené překročení hranice, bude potrestán odnětím svobody od šesti měsíců do osmi let.

PORTUGALSKO

V článku 9 zákonného výnosu č. 244/98 ze dne 8. srpna 1998 je upraveno, že „Každý, kdo vstupuje na území Portugalska nebo jej opouští, musí použít hraniční přechody určené k tomuto účelu v jejich provozní době, aniž by byla dotčena ustanovení o volném pohybu osob v Úmluvě k provedení Schengenské dohody“.

Ustanovení čl. 136 odst. 1 téhož zákona stanoví, že „vstup cizinců na portugalské území, který odporuje článku 9, se považuje za nezákonný“.

Ustanovení čl. 148 odst. 2 stanoví, že „porušení ustanovení článku 9 se trestá pokutou 200 až 400 EUR“.

RUMUNSKO

Čl. 70 odst.1 zákona GEO č. 105/2001 o rumunské státní hranici stanoví, že:

SLOVINSKO

Vstup do Slovinské republiky je považován za nepovolený, pokud cizinec:

—	vstoupí do země, i když mu byl vstup zamítnut,

—	vyhýbá se hraniční kontrole,

—	použije cestovní doklady jiné osoby, padělané nebo jinak upravené cestovní nebo jiné doklady nutné pro vstup do země, nebo pokud podá nesprávné informace orgánům hraniční kontroly (článek 11 Ztuj).

Pokuta ve výši 20 000 až 100 000 SIT (83,46 až 417,29 EUR) se ukládá cizinci, který spáchá nedovolený vstup do Slovinské republiky (článek 98 Ztuj).

Pokuta ve výši nejméně 100 000 SIT (417,29 EUR) bude uložena fyzickým osobám, které překročí státní hranice mimo hraniční přechod nebo v rozporu se stanoveným použitím hraničního přechodu, mimo provozní hodiny nebo území hraničního přechodu (čl. 43 odst. 1, třetí odrážka zákona o kontrole státní hranice, Ur. l. RS č 20/2004).

Napomáhání cizincům při nepovoleném vstupu, přechodu nebo pobytu

Osoby, které umožní nebo pomáhají cizinci vstoupit na území Slovinské republiky, zdržovat se na tomto území nebo přes ně přecházet, nesmí jednat v rozporu s ustanoveními zákona, kterým se stanoví podmínky pro vstup, pobyt nebo přechod cizinců přes území Slovinské republiky (články 13a a 13b Ztuj).

Osobám, které umožní nebo pomáhají, nebo se pokouší umožnit či napomoci cizincům vstoupit na území Slovinské republiky, přecházet přes toto území, nebo se na něm zdržovat v rozporu s předcházejícím odstavcem, bude uložena pokuta ve výši od 100 000 do 240 000 SIT (417,20 až 1 001,5 EUR).

Právnickým osobám, které poruší zákon výše uvedeným způsobem, bude uložena pokuta ve výši od 500 000 do 1 000 000 SIT (2 086,46 až 4 172,93 EUR) a osobě odpovědné za právnickou osobu se bude uložena pokuta ve výši od 150 000 do 300 000 SIT (625,94 až 1 251,88 EUR).

SLOVENSKO

Podle § 76 Zákona č. 48/2002 Sb. o pobytu cizinců se nepovolené překročení státní hranice považuje za přestupek, za který je možno udělit pokutu až 50 000 SKK (§ 76 odst. 2). Policejní útvar administrativně vyhostí a stanoví zákaz vstupu na až pět let, nejméně však na jeden rok cizinci, který neoprávněně vstoupil na území Slovenské republiky (§ 57 odst. 1 zákona o pobytu cizinců).

Dne 1. ledna 2006 nabyl účinnosti zákon č. 300/2005 Sb. („trestní zákoník“), který v ustanovení § 354 (násilné překročení státní hranice) stanoví, že „kdo překročí hranici za použití násilí nebo hrozby bezprostředního násilí, bude potrestán odnětím svobody na tři až osm let“.

§ 357 trestního zákona stanoví, že „kdo poruší předpisy o mezinárodních letech tím, že vnikne vzdušným dopravním prostředkem na území Slovenské republiky, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři roky“.

§ 355 trestního zákona stanoví sankce pro osoby, které se dopouštějí trestného činu převaděčství:

—	kdo organizuje nepovolené překročení státní hranice, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let (§ 355 odst. 1),

—

kdo organizuje nepovolené překročení státní hranice za finanční nebo jinou materiální výhodu, nebo kdo za účelem nedovoleného překročení státní hranice vyrobí, obstará, poskytne nebo má padělaný cestovní doklad nebo falešný doklad totožnosti, bude potrestán odnětím svobody na tři až osm let. (§ 355 odst. 2),

—	činy, za které je možno zvýšit trestní sazbu za výše uvedené chování (až na 20 let odnětí svobody), jsou uvedeny v § 355 odst. 3 až 5.

FINSKO

Finský trestní zákoník (č. 39/1889) a jeho novely v ustanovení článku 7 Trestné činy na hranici (č. 563/1998) stanoví:

(1)   Osoba, která:

1)	překročí hranici Finska bez platného pasu nebo jiného cestovního dokladu, nebo jinak než prostřednictvím zákonného hraničního přechodu pro vstup nebo opuštění, nebo v rozporu se zákonným zákazem, anebo se o podobné pokusí,

2)	jinak poruší ustanovení o překračování hranic, nebo

3)	bez povolení pobývá, pohybuje se nebo podniká zakázaná opatření v hraničním prostoru, jak je vymezen v zákoně o hraničním prostoru (č. 403/1947), bude potrestána za tento čin trestem odnětí svobody až na jeden rok.

(2)   Za trestný čin na hranici nebude potrestán cizinec, kterému je zamítnut vstup nebo je v důsledku činu podle odstavce 1 vyhoštěn, nebo cizinec, který ve Finsku žádá o azyl nebo o povolení k pobytu jako utečenec. Za trestný čin na hranic nebude potrestán cizinec, který se dopustil činu podle odstavce 1, neboť byl předmětem obchodování s lidmi zmiňovaného v čl. 25 odst. 3 nebo odst. 3a (č. 650/2004).

Článek 7a – Méně závažné činy na hranici (č. 756/2000)

(1)   Pokud narušení hranice má, s ohledem na krátké trvání nepovoleného pobytu nebo pohybu, povahu zakázaného jednání nebo jiné okolnosti narušení mají méně závažný charakter při posuzování v celku, je pachatel potrestán za méně závažný hraniční přestupek pokutou.

(2)   Ustanovení čl. 7 odst. 2 se použijí také na činy zmíněné v odstavci 1.

ŠVÉDSKO

Sankce jsou vymezeny v kapitole 20, § 4 zákona o cizincích.

§ 4 Cizinec, který úmyslně nezákonným způsobem překročí vnější hranici ve smyslu Schengenské dohody, bude potrestán pokutou nebo odnětím svobody až na jeden rok.

ISLAND

Obecná trestní ustanovení jsou uvedena v článku 57 zákona o cizincích č. 96/2002.

Podle odstavce 1 jsou uloženy pokuty nebo tresty odnětí svobody až na šest měsíců v případě, že osoba mimo jiné úmyslně nebo z nedbalosti poruší ustanovení zákona nebo předpis, zákaz, příkaz nebo podmínku stanovenou v souladu s tímto zákonem. Sankce za nepovolené překročení vnějších hranic v místech jiných než na hraničních přechodech nebo v dobu jinou, než je stanovená provozní doba, budou vycházet z tohoto ustanovení. Tyto sankce, stejně jako jiné, musí být efektivní a odrazující, jakož i přiměřené.

NORSKO

V Norsku je tato problematika upravena zákonem o přistěhovalectví (zákon týkající se vstupu cizích státních příslušníků na území Norského království a jejich pobytu v říši ze dne 24. června 1988 č. 64), viz čl. 47 odst. 1 písm. a) a čl. 23 odst. 2, zákonem o státních hranicích (zákon o prováděcích opatřeních ke značení státních hranic a dohledu nad nimi ze dne 14. července 1950 č. 2), viz článek 4, čl. 3 odst. 1 bod 3 a nařízením ze dne 7. listopadu 1950 č. 4, viz čl. 4 písm. c).

Ustanovení čl. 47 odst. 1 zákona o přistěhovalectví, které se týká sankcí, uvádí:

„Pokutou nebo odnětím svobody až na 6 měsíců nebo obojím bude potrestána osoba, která

a)	úmyslně nebo z nedbalosti poruší tento zákon nebo nařízení, zákazy, příkazy nebo podmínky, které byly podle tohoto zákona vydány (…).“

Ustanovení čl. 23 odst. 2 zákona o přistěhovalectví, které se týká přechodu státní hranic a kontroly na státních hranicích, stanoví:

Sankce podle zákona o státních hranicích

Ustanovení článku 4 zákona o státních hranicích upravuje sankce. Stanoví:

Ustanovení čl. 3 odst. 1 bodu 3 zákona o státních hranicích uvádí:

V nařízení o různých záležitostech týkajících se státních hranic ze dne 7. listopadu 1950 č. 4, které bylo přijato podle výše uvedeného zákona, čl. 4 písm. c), se uvádí:

„Na státní hranici mezi Norskem a Sovětským svazem (Ruskem) nebo v její blízkosti je zakázáno:

(…)

b)	překračovat hranici po zemi, moři nebo ve vzduchu bez povolení vydaného norským komisařem pro norsko-sovětskou (ruskou) státní hranici (…).“

---

24.1.2008

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 18/10

---

Oznámení podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006 zakládající kodex Společenství týkající se pravidel, upravujících pohyb osob přes hranice – „Schengenský hraniční kodex“

Společné kontroly na společných vnějších hranicích podle článku 17

(2008/C 18/02)

BELGIE

Tato opatření neplatí pro Belgii.

BULHARSKO

Dohoda o společných kontrolách na hranicích byla podepsána dne 21. prosince 2006 mezi Bulharskou republikou a vládou Rumunska a nabyla účinnosti dne 1. ledna 2007.

ČESKÁ REPUBLIKA

—	Dohoda mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o usnadnění hraničních kontrol v železniční, silniční a vodní dopravě, podepsaná dne 19. května 1995 ve Furthu im Wald (nabyla účinnosti dne 1. června 1996, vyhlášena pod č. 157/1996, Sbírky mezinárodních smluv)

—	Dohoda mezi Českou republikou a Polskou republikou o spolupráci při hraničních kontrolách, podepsaná dne 25. května 1999 v Praze (nabyla účinnosti dne 1. listopadu 2002, vyhlášena pod č. 140/2002, Sbírky mezinárodních smluv)

—	Dohoda mezi Českou republikou a Rakouskou spolkovou republikou o usnadnění hraničních kontrol v železniční, silniční a vodní dopravě, podepsaná dne 17. května 1991 ve Vídni (nabyla účinnosti dne 1. října 1992, vyhlášena pod č. 27/1994, Sbírky mezinárodních smluv)

—	Dohoda mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o usnadnění hraničních kontrol v železniční, silniční a vodní dopravě, podepsaná dne 24. května 1999 v Bratislavě (nabyla účinnosti dne 12. března 2001, vyhlášena pod č. 24/2001, Sbírky mezinárodních smluv)

DÁNSKO

Tato opatření neplatí pro Dánsko.

NĚMECKO

—	Smlouva mezi Spolkovou republikou Německo a Českou republikou o ulehčení pohraničního odbavování v železniční, silniční a vodní dopravě

—	Dohoda mezi Spolkovou republikou Německo a Polskou republikou o ulehčení pohraničního odbavování

ESTONSKO

Opatření pro organizaci společných hraničních kontrol mezi vládou Estonska a vládou Lotyšska byla přijata a nabyla účinnosti dne 30. srpna 1994 (vydáno v Riigi Teataja (State Gazette) II 1994, 24, 81).

ŘECKO

Řecko nemá žádná opatření s jinými členskými státy o společné kontrole.

ŠPANĚLSKO

Španělsko dosud nepodepsalo žádné dohody tohoto typu.

FRANCIE

Francie se tento článek netýká.

ITÁLIE

Mezi Itálií a Slovinskou republikou probíhají rozhovory.

KYPR

Článek 17 se nevztahuje na Kyperskou republiku, protože nemá žádné společné pozemní hranice s žádným jiným členským státem.

LOTYŠSKO

Lotyšská republika uzavřela dohody o společné hraniční kontrole s:

1.	Litevskou republikou: Dohoda mezi vládami Litevské republiky a Lotyšské republiky o spolupráci při provádění hraničních kontrol na společných hraničních přechodech. Uzavřena dne 9. června 1995;

2.	Estonskou republikou: Dohoda mezi vládami Lotyšské republiky a Estonské republiky o organizaci společných hraničních kontrol. Uzavřena dne 30. srpna 2006.

LITVA

Dvojstranná opatření uzavřená v souladu s článkem 17 jsou uzavírána s Lotyšskem a Polskem.

LUCEMBURSKO

Tato opatření neplatí pro Lucembursko.

MAĎARSKO

Maďarsko provádí společnou kontrolu:

—	se Slovenskem, na základě nařízení vlády č. 91/2005. (V.6) o uveřejnění dohody podepsané dne 9. října 2003 v Bratislavě mezi vládou Maďarské republiky a vládou Slovenské republiky o hraniční kontrole v silniční, železniční a vodní dopravě,

—	s Rakouskem, na základě nařízení vlády č. 124/2004. (IV.29) o uveřejnění dohody o hraniční kontrole v silniční, železniční a vodní dopravě, podepsané dne 29. dubna 2004 ve Vídni mezi vládou Maďarské republiky a vládou Rakouské republiky,

—	se Slovinskem, na základě nařízení vlády č. 148/2004. (V.7) o uveřejnění dohody o hraniční kontrole v silniční, železniční a vodní dopravě podepsané dne 16. dubna 2004 v Ljubljaně mezi vládou Maďarské republiky a vládou Slovinské republiky.

Maďarsko spolupracuje s Rakouskem ve smíšených hlídkách v pohraničních oblastech na základě zákona XXXVII z roku 2006 o uveřejnění dohody o spolupráci při předcházení přeshraničnímu zločinu a v boji proti organizovanému zločinu, podepsané v Heiligenbrunnu, dne 6. června 2004 mezi Maďarskou republikou a Rakouskou republikou.

Tyto dohody byly podepsány se Slovenskem a Slovinskem v říjnu a nabývají účinnosti v roce 2007.

MALTA

Ustanovení čl. 17 odst. 1 se nevztahují na Maltu, vzhledem k tomu, že nemá žádné pozemní hranice.

NIZOZEMSKO

Nizozemsko uzavřelo v souvislosti se společnými hraničními kontrolami dvě smlouvy:

1.	Smlouvu z Enschede (dvojstranná smlouva s Německem).

2.	Smlouvu se zeměmi Beneluxu.

RAKOUSKO

Slovenská republika

—	Dohoda mezi Rakouskou republikou, Českou a Slovenskou Federativní Republikou o usnadnění pohraničního odbavování v železniční, silniční a námořní dopravě ve znění vzniklém výměnou poznámek dne 22. prosince 1993 a 14. ledna 1994, Rakouská spolková sbírka zákonů č. 561/1992

—	Dohoda mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou Slovenské republiky o zřízení hraničních odbavovacích míst a provádění pohraničního odbavování v železniční dopravě během jízdy, Rakouská spolková sbírka zákonů č. III 36/2004

Slovinská republika

—	Dohoda mezi Rakouskou republikou a Slovinskou republikou o usnadnění celního odbavování v železniční a silniční dopravě, Rakouská spolková sbírka zákonů č. III 94/2001;

—	Dohoda mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou Slovinské republiky o zřízení společných odbavovacích míst, Rakouská spolková sbírka zákonů č. III 39/2004

Česká republika

—	Dohoda mezi Rakouskou republikou a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o usnadnění celního odbavování v železniční, silniční a námořní dopravě, Rakouská spolková sbírka zákonů č. 561/1992

—

Dohoda podle čl. 2 odst. 4 dohody ze dne 17. června 1991 mezi Rakouskou republikou a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o usnadnění celního odbavování v železniční, silniční a námořní dopravě, o stavbě rakouského odbavovacího místa na hraničním přechodu Reintal-Poštorná, Rakouská spolková sbírka zákonů č. 710/1993

—

Dohoda podle čl. 2 odst. 4 dohody ze dne 17. června 1991 mezi Rakouskou republikou a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o usnadnění celního odbavování v železniční, silniční a námořní dopravě, o stavbě rakouského odbavovacího místa na hraničním přechodu Mitterretzbach-Hnánice, Rakouská spolková sbírka zákonů č. 711/1993

—

Dohoda podle čl. 2 odst. 4 dohody ze dne 17. června 1991 mezi Rakouskou republikou a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o usnadnění celního odbavování v železniční, silniční a námořní dopravě, o stavbě českého odbavovacího místa na hraničním přechodu Guglwald-Přední Výtoň, Rakouská spolková sbírka zákonů č. 712/1993

—

Dohoda podle čl. 2 odst. 4 dohody ze dne 17. června 1991 mezi Rakouskou republikou a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o usnadnění celního odbavování v železniční, silniční a námořní dopravě, o stavbě českého odbavovacího místa na hraničním přechodu Schöneben-Zadní Zvonková, Rakouská spolková sbírka zákonů č. 713/1993

—

Dohoda podle čl. 2 odst. 4 dohody ze dne 17. června 1991 mezi Rakouskou republikou a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o usnadnění celního odbavování v železniční, silniční a námořní dopravě, o stavbě odbavovacích míst na hlavním nádraží v Linzi a ve stanicích Freistadt, Summerau, Horní Dvořiště, Kaplice a České Budějovice a o celním odbavování při jízdě na trati mezi hlavním nádražím v Linzi stanicí České Budějovice, Rakouská spolková sbírka zákonů č. 386/1994

—

Dohoda podle čl. 2 odst. 4 dohody ze dne 17. června 1991 mezi Rakouskou republikou a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o usnadnění celního odbavování v železniční, silniční a námořní dopravě, o stavbě českého odbavovacího místa na hraničním přechodu Gmünd-Bleylebenstraße/České Velenice, Rakouská spolková sbírka zákonů č. 384/1994

—

Dohoda podle čl. 2 odst. 4 dohody ze dne 17. června 1991 mezi Rakouskou republikou a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o usnadnění celního odbavování v železniční, silniční a námořní dopravě, o stavbě českého odbavovacího místa na hraničním přechodu Schlag-Chlum u Třeboně, Rakouská spolková sbírka zákonů č. 385/1994

—	Dohoda mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou České republiky o zřízení rakouského odbavovacího místa na hraničním přechodu Pyhrabruck-Nové Hrady, Rakouská spolková sbírka zákonů č. III 135/2000

—	Dohoda mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou České republiky o zřízení rakouského odbavovacího místa a českého odbavovacího místa na hraničním přechodu Gmünd-České Velenice, Rakouská spolková sbírka zákonů č. III 136/2000

—

Dohoda mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou České republiky o zřízení odbavovacích míst v železničních stanicích Gmünd a České Velenice a o celním odbavování během jízdy mezi stanicemi Schwarzenau a Veselí na trati do Veselí nad Lužnicí a Schwarzenau a Českých Budějovic, Rakouská spolková sbírka zákonů č. III 166/2002

—

Dohoda mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou České republiky o zřízení odbavovacích míst v železničních stanicích Vídeň-jih, Hohenau, Břeclav a Brno-hlavní nádraží a o celním odbavování během jízdy na trati mezi stanicemi Vídeň-jih a Brno-hlavní nádraží, Rakouská spolková sbírka zákonů č. III 71/2006

—	Dohoda mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou České republiky o zřízení odbavovacích míst na hraničním přechodu Fratres-Slavonice, Rakouská spolková sbírka zákonů č. III 70/2006

—	Dohoda mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou České republiky o zřízení odbavovacích míst na hraničním přechodu Grametten-Nová Bystřice, Rakouská spolková sbírka zákonů č. III 72/2006

Maďarská republika

—	Dohoda mezi Rakouskou republikou a Maďarskou republikou o usnadnění celního odbavování v železniční dopravě, Rakouská spolková sbírka zákonů č. III 134/1992

—	Dohoda mezi Rakouskou republikou a Maďarskou republikou o usnadnění celního odbavování v silniční, lodní a železniční dopravě, Rakouská spolková sbírka zákonů č. III 794/1992

—	Dohoda mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou Maďarské republiky o uskutečňování dohody o celním odbavování v železniční dopravě, Rakouská spolková sbírka zákonů č. III 327/1993

—	Dohoda mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou Maďarské republiky pozměňující dohodu mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou Maďarské republiky o uskutečňování dohody o celním odbavování v železniční dopravě ze dne 14. dubna 1993, Rakouská spolková sbírka zákonů č. 636/1995

—	Dohoda mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou Maďarské republiky o zřízení hraničního přechodu mezi místními úřady Lutzmannsburg a Zsira a o zřízení společného odbavovacího místa na území Rakouska, Rakouská spolková sbírka zákonů č. 245/2001

—	Dohoda mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou Maďarské republiky o zřízení pobřežního hraničního přechodu ve Fertorákos na jezeře Neusiedel a společného odbavovacího místa na území Maďarska, Rakouská spolková sbírka zákonů č. 96/2002

—	Dohoda mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou Maďarské republiky o zřízení společného odbavovacího místa na hraničním přechodu v Mörbisch-Fertörakos na území Rakouska, Rakouská spolková sbírka zákonů č. III 97/2002

—	Dohoda mezi spolkovou vládou Rakouské republiky a vládou Maďarské republiky o zřízení hraničních odbavovacích míst a o spolupráci na poli sledování pohraničního styku, Rakouská spolková sbírka zákonů č. III 31/2004

POLSKO

Polsko podepsalo dvojstranné dohody týkající se zjednodušených hraničních kontrol se sousedními zeměmi:

1.	Dohoda mezi Polskou republikou a Federální republikou Německo o usnadněné hraniční kontrole, dne 29. července 1992 ve Varšavě

2.	Dohoda mezi Polskou republikou a Českou republikou o usnadněné hraniční kontrole, dne 25. května 1999 v Praze

3.	Dohoda mezi Polskou republikou a Slovenskou republikou o usnadněné hraniční kontrole, dne 29. listopadu 2002 ve Staré Ľubovni

4.	Dohoda mezi Polskou republikou a Litevskou republikou o otázkách hraniční kontroly, dne 14. září 1997 ve Vilniusu

Podle ustanovení výše uvedených dohod a podle protokolů z dvojstranných setkání (kterých se zúčastnila polská pohraniční stráž a zástupci pohraniční stráže sousedních zemí) mohou příslušné úřady stran dohody kontrolovat pohraniční styk přes společné hranice společně na svých územích. Polsko se zúčastňuje těchto společných kontrol pohraničního styku.

PORTUGALSKO

Portugalsko použije článek 20 kodexu.

RUMUNSKO

Rumunsko – Maďarsko

Dne 27. dubna 2004 byla uzavřena úmluva mezi Rumunskem a Maďarskou republikou o kontrole silniční a železniční dopravy. Dohoda mezi Rumunskem a Maďarskou republikou o uskutečňování této úmluvy byla podepsána dne 21. prosince 2006.

Rumunsko – Bulharsko

Dohoda o společných kontrolách na hranici mezi těmito dvěma státy byla podepsána dne 21. prosince 2006.

SLOVINSKO

Dvojstranné dohody o zjednodušených hraničních kontrolách

Dohoda s Rakouskou republikou

—	Dohoda mezi Slovinskou republikou a Rakouskou republikou o zjednodušených hraničních kontrolách v železniční a silniční dopravě (Ur. l. RS č. 82/1989)

—	Opatření pro zřízení společných kanceláří pro hraniční kontrolu (Ur. l. RS č. 48/2004).

Dohoda s Maďarskou republikou:

—	Dohoda mezi Slovinskou republikou a Maďarskou republikou o hraničních kontrolách v železniční a silniční dopravě (Ur. l. RS č. 125/2000)

—	Opatření mezi vládou Slovinské republiky a vládou Maďarské republiky k uskutečňování Dohody mezi Slovinskou republikou a Maďarskou republikou o hraničních kontrolách v železniční a silniční dopravě v železniční dopravě (Ur. l. RS č. 6/2001)

—	Opatření mezi vládou Slovinské republiky a vládou Maďarské republiky k uskutečňování Dohody mezi Slovinskou republikou a Maďarskou republikou o hraničních kontrolách v železniční a silniční dopravě v silniční dopravě (Ur. l. RS č. 59/2004).

Hraniční kontroly na státních hranicích mezi Slovinskem a Rakouskem a mezi Slovinskem a Maďarskem se provádějí při jednom zastavení.

SLOVENSKO

—	Dohoda mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Rakouskou republikou o usnadňování pohraničního odbavování v železniční, silniční a vodní dopravě, podepsané dne 17. června 1991 ve Vídni

—	Dohoda mezi vládou Slovenské republiky a spolkovou vládou Rakouské republiky o zřízení míst pro pohraniční odbavování a o pohraničním odbavování v železniční dopravě během jízdy, podepsaná dne 28. dubna 2004

—	Smlouva mezi Slovenskou republikou a Maďarskou republikou o pohraničním odbavování v silniční, železniční a vodní dopravě, podepsaná dne 9. října 2003 v Bratislavě

—	Dohoda mezi vládou Slovenské republiky a vládou Maďarské republiky o uskutečňování Smlouvy mezi Slovenskou republikou a Maďarskou republikou o pohraničním odbavování v silniční, železniční a vodní dopravě, ze dne 9. října 2003, podepsaná dne 9. října 2003 v Bratislavě

—	Dohoda mezi Slovenskou republikou a Polskou republikou o usnadnění pohraničního odbavování v železniční a silniční dopravě, podepsaná dne 29. července 2002 ve Staré Ľubovni

—	Smlouva mezi Slovenskou republikou a Českou republikou o usnadnění pohraničního odbavování v silniční, železniční a vodní dopravě, podepsaná dne 24. května 1999 v Bratislavě

FINSKO

Finsko nemá společné pozemní hranice s členskými státy, které neuplatňují článek 20.

ŠVÉDSKO

Švédsko nemá žádné dvojstranné dohody v souladu s čl. 17 odst. 1 Schengenského hraničního kodexu.

ISLAND

Island nemá společné pozemní hranice s žádným členským státem a proto se na něj toto ustanovení nevztahuje.

NORSKO

Norsko neuzavřelo žádnou dvojstrannou dohodu tohoto typu.

---

24.1.2008

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 18/15

---

Oznámení podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, zakládající kodex Společenství týkající se pravidel upravujících pohyb osob přes hranice – „Schengenský hraniční kodex“

Možnost, aby členský stát zákonem stanovil povinnost vlastnit a mít u sebe potvrzení a doklady podle čl. 21 písm. c)

(2008/C 18/03)

BELGIE

Tato povinnost se stanoví v § 38 královského výnosu ze dne 8. října 1981 o přístupu na území státu, pobytu, právu na usazení a vypovězení cizích státních příslušníků:

BULHARSKO

Povinnost vlastnit určité doklady nebo je nosit u sebe se řídí zákonem o bulharských průkazech totožnosti a zákonem o vstupu do země, pobytu a opuštění Bulharské republiky pro občany EU a jejich rodinné příslušníky:

1.   Zákon o bulharských průkazech totožnosti

Článek 6: „Občané předloží doklad o totožnosti, budou-li k tomu vyzváni řádně pověřenými úředníky.“

Čl. 29 odst. 1: „Všichni bulharští občané požádají do 30 dnů po dovršení 14 let o vystavení občanského průkazu.“

Čl. 55 odst. 1: „Všem cizím státním příslušníkům, kteří dovršili 14 let a obdrželi právo pobytu v Bulharské republice na dobu 3 měsíců nebo delší, bude vystaven bulharský průkaz totožnosti pro cizince.“

Čl. 57 odst. 1: „Bulharské průkazy totožnosti pro cizí státní příslušníky platí na území Bulharské republiky spolu s mezinárodními cestovními doklady cizích státních příslušníků.“

Čl. 57 odst. 2: „Osoby bez státní příslušnosti a cizí státní příslušníci žádající o udělení ochrany podle zákona o azylu a utečencích mohou doložit svoji totožnost pouze bulharským průkazem totožnosti.“

Článek 58: „Cizí státní příslušníci pobývající na území Bulharské republiky po dobu 3 měsíců nebo méně prokazují svoji totožnost mezinárodním cestovním dokladem, s nímž vstoupili do země, s výjimkou cizích státních příslušníků, kteří vlastní dočasné povolení pro uprchlíky.“

2.   Zákon o vstupu do země, pobytu a opuštění Bulharské republiky pro občany EU a jejich rodinné příslušníky

Čl. 4 odst. 1: „Občané Evropské unie se prokáží při vstupu či opuštění území Bulharské republiky průkazem totožnosti nebo pasem.“

ČESKÁ REPUBLIKA

Povinnost cizinců předložit na požádání policejnímu úředníkovi cestovní doklad (doklad o totožnosti) je stanovena v § 103 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky. Podle tohoto zákona je cizinec povinen na požádání předložit policejnímu úředníkovi cestovní doklad.

DÁNSKO

Podle § 39 odst. 1 cizineckého zákona je cizinec povinen při vstupu do země, pobytu nebo opuštění země mít pas nebo cestovní dokument a podle § 39 odst. 3 bodu 1 a po dobu pobytu cizince v zemi musí být pas nebo cestovní dokument na požádání předložen orgánům veřejné moci.

Podle § 39 odst. 4 bodu 1 se tyto povinnosti nevztahují na občany severských zemí, a podle bodu 2 téhož paragrafu může ministr pro integraci osvobodit od povinnosti mít u sebe pas či jiný cestovní doklad také jiné cizince (viz § 5 odst. 2 cizineckého zákona). Ustanovení přijatá podle § 5 odst. 2 cizineckého zákona jsou jednou ročně zveřejňována v Dánské sbírce zákonů (Statstidende).

NĚMECKO

§ 3 odst. 1, § 13 odst. 1 věta 2, § 48, § 82 Aufenthaltsgesetz (zákona o pobytu cizinců) (AufenthG):

§ 3 Pasová povinnost

1)   Cizinci smějí vstoupit na spolkové území a zdržovat se na něm, pouze pokud jsou držiteli uznávaného a platného pasu nebo náhradního pasu, pokud nejsou od pasové povinnosti osvobozeni nařízením.

2)   Spolkové ministerstvo vnitra nebo jím určený orgán může před vstupem cizince v odůvodněných jednotlivých případech dovolit pro překročení hranice a následný pobyt o maximální délce trvání do šesti měsíců výjimky z pasové povinnosti.

§ 13 Překročení hranice

1)   Přicestování na spolkové území a vycestování ze spolkového území jsou dovolené jen na schválených hraničních přechodech a během stanovené provozní doby, pokud nejsou na základě jiných právních předpisů nebo mezistátních dohod připuštěny výjimky. Cizinci jsou povinni mít při sobě při přicestování a vycestování uznávaný a platný pas nebo náhradní pas podle § 3 odst. 1 a podrobit se policejní kontrole přeshraniční dopravy.

2)   Na schváleném hraničním přechodu cizinec vstoupí na spolkové území teprve, když překročí hranici a projde hraničním přechodem. Pokud orgány pověřené policejní kontrolou přeshraniční dopravy nechají cizince před rozhodnutím o odepření vstupu (§ 15 tohoto zákona, § 18, § 18a zákona o azylovém řízení) nebo během přípravy, zabezpečení nebo provádění tohoto opatření překročit hraniční přechod za určitým přechodným účelem, nedochází ke vstupu ve smyslu věty první, pokud mají možnost kontrolovat pobyt cizince. V ostatních případech vstoupí cizinec na území v okamžiku, kdy překročí hranici.

§ 48 Povinnosti týkající se dokladu totožnosti

1)   Cizinec je povinen předložit na žádost orgánů pověřených prováděním tohoto zákona svůj pas, náhradní pas nebo náhradní doklad totožnosti a svoje povolení k pobytu nebo potvrzení o odložení vyhoštění a tyto jim vydat a na přechodnou dobu přenechat, pokud to je nezbytné pro provedení nebo zabezpečení opatření podle tohoto zákona.

2)   Cizinec, jenž není ani držitelem pasu, ani ho nemůže získat způsobem, který lze rozumně vyžadovat, splní průkazní povinnost potvrzením o povolení k pobytu nebo odkladu vyhoštění, pokud tyto obsahují osobní údaje a fotografii a jsou označeny jako náhradní doklad totožnosti.

3)   Pokud cizinec není držitelem platného pasu nebo náhradního pasu, je povinen poskytnout součinnost při získávání průkazu totožnosti, jakož i všech listin a dalších podkladů, jež by mohly být významné pro zjištění jeho totožnosti a státního občanství a pro zjištění a uplatnění zpětného převzetí jiným státem a jichž je cizinec držitelem, předložit na žádost orgánům pověřeným prováděním tohoto zákona, předat a přenechat je těmto orgánům. Pokud cizinec nesplní svoji povinnost podle věty první a pokud existují odůvodněné předpoklady, že je držitelem takovýchto podkladů, může být u něj provedena osobní prohlídka a prohlídka věcí, jež má u sebe. Cizinec musí toto opatření strpět.

§ 82 Součinnost cizince

1)   Cizinec je povinen bez odkladu uplatnit své žádosti a okolnosti svědčící v jeho prospěch, pokud nejsou zřejmé nebo známé, s uvedením ověřitelných údajů a bez odkladu podat potřebné důkazy o svých osobních poměrech, další potřebná potvrzení a povolení, jakož i další nezbytné důkazy, které může předložit.

Cizinecký úřad mu může pro tento úkon stanovit přiměřenou lhůtu. Okolnosti uplatněné a důkazy podané po uplynutí lhůty nemusejí být zohledněny.

2)   Odstavec 1 se přiměřeně použije v námitkovém řízení.

3)   Cizinec bude poučen o svých povinnostech podle odstavce 1, jakož i o svých zásadních právech a povinnostech podle tohoto zákona, zejména povinnostech podle § 44a, 48, 49 a 81 a o možnosti podání žádosti podle § 11 odst. 1 věty třetí. V případě stanovení lhůty bude upozorněn na následky jejího zmeškání.

4)   Pokud toho je zapotřebí k přípravě a provedení opatření podle tohoto zákona a podle ustanovení o cizincích obsažených v jiných zákonech, může být nařízeno, aby se cizinec osobně dostavil k příslušnému úřadu, jakož i zastupitelskému úřadu státu, jehož je domnělým státním občanem, jakož i za účelem provedení lékařského vyšetření pro zjištění jeho schopnosti cestovat. Pokud cizinec nesplní příkaz podle věty první může být toto nuceně provedeno. § 40 odst. 1 a 2, § 41 a § 42 odst. 1 věta první a třetí zákona o spolkové policii se použijí přiměřeně.

ESTONSKO

Nutnost mít doklad totožnosti, jeho platnost a ověřování se stanoví zákonem o dokladech totožnosti (vydaným v Riigi Teataja (sbírka zákonů) I 1999, 25, 365; 2006, 29, 221), čl. 5–8 a 17–181.

Nutnost mít doklad totožnosti při překračování státní hranice je stanovena zákonem o státních hranicích (vydaným v Riigi Teataja (sbírka zákonů) I 1994, 54, 902; 2006, 26, 191), Čl. 111–112.

Oznamování a ověřování týkající se cizinců upravuje cizinecký zákon (vydaný v Riigi Teataja (sbírka zákonů) I 1993, 44, 637; 2007, 9, 44), Článek 151–152.

ŘECKO

Povinnost cizinců, kteří jsou občany třetí země, vlastnit a mít u sebe potvrzení a doklady je stanovena v článcích 6 a 8 zákona 3386/2005, kterým se řídí vstup do země a pobyt cizinců v Řecku. Především čl. 6 odst. 1 a 2 stanoví, že občané třetí země, kteří vstupují do Řecka, musí mít pas a víza, pokud to vyžadují platné mezinárodní konvence, právo Společenství a vnitrostátní předpisy. Ustanovení čl. 8 odst. 2 zákona 3386/2005 také zakazuje občanům třetí země vstup do Řecka, pokud nevlastní pas nebo jiný cestovní doklad, který zaručuje jejich návrat do země původu nebo tranzitní země, a také potřebné dokumenty, které odůvodňují účel jejich cesty.

ŠPANĚLSKO

Španělský právní systém stanoví povinnost, pro španělské i pro cizí státní příslušníky, mít a předkládat doklady prokazující jejich totožnost. Tato dvě ustanovení jsou obsažena v následujících právních textech:

a)   pro španělské občany:

Článek 2 královského výnosu 1553/2005 ze dne 23. prosince 2005 upravující vydávání dokladu o totožnosti a certifikátech elektronického podpisu stanoví toto:

1.	„Španělští občané, kteří dosáhli 14 let a více mají povinnost obdržet doklad totožnosti.“

2.	„Všechny osoby, které mají povinnost obdržet doklad totožnosti mají zároveň povinnost tento doklad předložit, jsou-li o to požádány úřady nebo jejich zástupci.“

Článek 9 ústavního zákona 1/1992 ze dne 21. února 1992 o ochraně bezpečnosti občanů zahrnuje právo všech španělských občanů na vydání dokladu o totožnosti od 14 let a povinnost tento doklad obdržet.

Článek 20 téhož ústavního zákona opravňuje zástupce bezpečnostních sil a bezpečnostních sborů k tomu, že mohou na ulici vyžadovat předložení průkazu totožnosti za účelem prevence a vyšetřování trestních činů. V případě odporu či odmítnutí platí ustanovení trestního zákona a pravidla trestního řízení.

b)   pro cizí státní příslušníky:

Čl. 4 odst. 1 ústavního zákona 14/2003 ze dne 20. listopadu 2003 pozměňující ústavní zákon 4/2000 ze dne 11. ledna 2000 o právech a svobodách cizích státních příslušníků ve Španělsku a jejich společenské integraci, ve znění ústavního zákona 8/2000 ze dne 22. prosince 2000, stanoví povinnost pro cizí státní příslušníky na území Španělska mít doklady dokazující jejich totožnost a jejich právní postavení ve Španělsku.

Čl. 100 odst. 2 královského výnosu 2393/2004 ze dne 30. prosince 2004, kterým se přijímá uskutečňování nařízení ústavního zákona 4/2000 ze dne 11. ledna 2000 o právech a svobodách cizích státních příslušníků ve Španělsku a jejich společenské integraci uvádí:

Článek 11 ústavního zákona 1/1992 ze dne 21. února 1992 o ochraně bezpečnosti občanů uvádí, že cizí státní příslušníci na španělském území mají povinnost mít doklady, které potvrzují jejich totožnost a právní postavení ve Španělsku.

FRANCIE

Francouzské právní předpisy stanoví tuto povinnost podle článku L.611-1 zákona o vstupu a pobytu cizinců a o azylovém právu (Code de l'entrée et du séjour des étrangers et du droit d'asile, CESEDA), který stanoví, že kromě kontroly totožnosti nebo po kontrole totožnosti by cizí státní příslušníci měli být schopni na požádání úředníkům soudní policie a pod jejich dohledem také zástupcům a dalším zástupcům soudů, předložit doklady, které jim dovolují cestovat nebo se zdržovat na francouzském území.

ITÁLIE

Italské právní předpisy stanoví v čl. 3 „Testo Unico Leggi di Pubblica Sicurezza“ ze dne 18. června 1931 č. 773 (T.U.L.P.S.) možnost vlastnit doklad totožnosti. Výše uvedený článek uvádí, že „v souladu se vzorem, který určilo ministerstvo vnitra, vystaví starosta průkaz totožnosti osobám starším 15 let, které mají místo pobytu v obci, když podají žádost.“

Pokud jde o povinnost mít u sebe doklad totožnosti, článek 4 výše zmíněného T.U.L.P.S. stanoví, že policie v rámci svých pravomocí může nařídit nebezpečné nebo podezřelé osobě, aby si pořídila průkaz totožnosti a předkládala jej pokaždé, když ji k tomu policejní úředníci vyzvou.

Podrobným čtením těchto článků si vyvodíme, že povinnost mít u sebe výše uvedený doklad se týká pouze nebezpečných nebo podezřelých osob; ostatní (ne nebezpeční a ne podezřelí) mají pouze povinnost stanovenou článkem 651 trestního zákona poskytnout veřejnému činiteli informace o své totožnosti, stavu nebo o osobních vlastnostech, když je úředník vyžaduje.

Pokud jde o cizince s povolením k pobytu v zemi, má právo být registrován v obecní matrice v místě bydliště a má právo vlastnit průkaz totožnosti, který není platný pro vysídlení ze země.

KYPR

Nařízení (ES) č. 562/2006 stanoví, že zrušení hraničních kontrol na vnitřních hranicích neovlivní možnost členského státu stanovit zákonem povinnost vlastnit nebo mít u sebe potvrzení a doklady.

Toto ustanovení je součástí kyperských vnitrostátních právních předpisů. Na základě zákona o registraci obyvatel z roku 2006 (L.13(I)/2006) může člen policejního sboru ve službě, pracovník matričního úřadu nebo jiná osoba, která má písemné pověření od ředitele odboru pro migraci a registraci obyvatel, požadovat od kohokoli předložení průkazu totožnosti. Pokud tato osoba nepředloží v daném časovém limitu požadovaný doklad, dopustí se přestupku a je potrestána odnětím svobody v trvání nejvýše jeden rok nebo pokutou nejvýše jeden tisíc liber, nebo je potrestána obojím, jak odnětím svobody, tak pokutou. Podle zákona o policii (L.73(I)/2004), § 28, může příslušník policie zastavit, zadržet nebo prohledat osobu, i) kterou vidí při činnosti či která něco vlastní, ii) kterou podezřívá z provádění činnosti nebo vlastnictví něčeho nebo (iii) která má ve vlastnictví něco, k čemu musí mít oprávnění podle platného zákona, a může požádat tuto osobu o předložení takového oprávnění.

LOTYŠSKO

Předpisy kabinetu ministrů Lotyšské republiky No 499 ze dne 4. listopadu 2002„Předpisy pro pohraniční oblast a hraniční režim Lotyšské republiky“ stanoví, že všechny osoby, které dovrší 15 let, musí při pobytu v pohraničí (které má šířku nejvýše 2 km od hraniční čáry) podél pozemní hranice Lotyšské republiky, mít u sebe doklady totožnosti. V jiných případech právní předpisy Lotyšské republiky nevyžadují mít průkazy totožnosti stále u sebe.

LITVA

Podle litevských právních předpisů nejsou občané Litvy ani občané EU povinni nosit u sebe osobní potvrzení a doklady.

Podle čl. 17 odst. 5 zákona o státní hranici a její ochraně musí všichni občané v pohraniční zóně mít u sebe doklady totožnosti.

Všichni litevští občané starší 16 let musí obdržet a vlastnit průkaz totožnosti nebo pas. Podle zákona o právním postavení cizinců musí mít všichni občané EU doklady o totožnosti a občané třetích zemí musí doklady o totožnosti vlastnit a nosit u sebe.

LUCEMBURSKO

Cizí státní příslušníci jsou povinni mít vždy u sebe povolení k pobytu.

MAĎARSKO

Čl. 61 odst. 3 zákona XXXIX z roku 2001 o vstupu a pobytu cizinců stanoví, že všichni cizinci musí být – na požádání úřady – schopni předložit svoje cestovní doklady, povolení k pobytu nebo doklady, jimiž lze dokázat cizincovu totožnost.

MALTA

Je třeba uvést, že přistěhovalecký zákon (kap. 217) v současné době stanoví požadavek předložit na hraničním přechodu při vstupu do země pas nebo jiný odpovídající doklad. Neexistují však žádné právní předpisy, které by občanům přikazovaly nosit tyto doklady stále u sebe.

V praxi však mohou státní orgány dle potřeby vyžadovat po občanech ze třetí země předložení odpovídajících dokladů. Občané třetích zemí by tudíž měli mít tyto doklady během svého pobytu na Maltě stále u sebe.

NIZOZEMSKO

V Nizozemsku mají osoby ve věku 14 let a starší podle zákona o povinnosti prokázat totožnost [Wet op de identificatieplicht] povinnost předložit doklad totožnosti k nahlédnutí na první požádání (povinnost identifikace). Totéž platí pro cizí státní příslušníky.

Článek 4.21 cizineckého zákona [Vreemdelingenbesluit, nebo „Vb“] určuje, které doklady mohou být použity pro identifikaci osob v Nizozemsku podle § 50.1 cizineckého zákona. Tento článek rozlišuje následující skupiny:

—	cizí státní příslušníky, kteří mají povolení k pobytu na dobu určitou nebo neurčitou a zdržují se v zemi legálně,

—	cizí státní příslušníky, kteří jsou občany Společenství a zdržují se v zemi legálně,

—	osoby, které zažádaly o udělení povolení k pobytu pro žadatele o azyl na určitou dobu,

—	cizí státní příslušníky jiné nežli jsou výše zmínění.

Jedná se o tyto kategorie:

a)	cizí státní příslušníci zdržující se v zemi legálně, mající dočasné nebo trvalé povolení k pobytu (§ 8, a–d, cizinecký zákon), obdrželi jako doklad totožnosti v souladu s Dodatkem 7a až 7d, předpisů pro cizince zvláštní doklad o pobytu;

b)

pro občany EU/EHS a Švýcarska, zdržující se v zemi legálně, jak je uvedeno v § 8.e cizineckého zákona, platný pas nebo platný průkaz totožnosti. Pro cizí státní příslušníky, zdržující se v zemi legálně, jak je uvedeno v § 8.e cizineckého zákona, jako rodinní příslušníci občana EU/EHS nebo Švýcarska, kteří mají ale jinou národnost: — platný pas s požadovaným vstupním vízem, pokud uplynuly méně než 3 měsíce od vstupu do země, — platný pas s razítkem vstupu, pokud není požadováno vízum pro vstup do země a uplynuly méně než 3 měsíce od vstupu do země, — platný pas s prohlášením vydaným příslušnými orgány ve smyslu, že bylo požádáno o povolení k pobytu, pokud uplynulo méně než šest měsíců od vydání tohoto prohlášení, — povolení k pobytu v souladu s dodatkem 7e vyhlášky o cizincích;

c)	cizí státní příslušníci, kteří podali žádost o udělení povolení k pobytu pro žadatele o azyl na určitou dobu obdrží v přijímacím středisku doklad totožnosti v souladu s dodatkem 7f, vyhlášky o cizincích;

d)

cizí státní příslušníci, zdržující se v zemi legálně, jak je uvedeno v § 8.j cizineckého zákona, protože existují překážky k jejich odsunu, jak je uvedeno v § 64 cizineckého zákona, a osoby zdržující se v zemi legálně následkem znemožnění odjezdu obdrží jako doklad totožnosti doklad o pobytu v souladu s dodatkem 7f2 vyhlášky o cizincích (dokument W2), pokud už nemají platný doklad pro přechod hranic;

e)	(pravděpodobné) oběti obchodování s lidmi, zdržující se v zemi legálně, jak je definováno v § 8.k Vw, obdrží doklad o pobytu v souladu s dodatkem 7f2, vyhlášky o cizincích (dokument W2), pokud už nemají platný doklad pro přechod hranic;

f)

neplnoletí cizí státní příslušníci bez doprovodu, kteří očekávají rozhodnutí o žádosti pro prodloužení platnosti nebo změně povolení k pobytu, které bylo vydáno dříve s ohledem na tato omezení, obdrží doklad o pobytu v souladu s dodatkem 7f2 vyhlášky o cizincích (dokument W2), pokud už nemají platný doklad pro přechod hranic;

g)	jiní cizí státní příslušníci.

Pro jiné cizí státní příslušníky je odpovídajícím dokladem totožnosti platný doklad pro překročení hranic, vyžadovaný podle cizineckého zákona pro vstup do Nizozemska, nebo jiný platný dokument pro překročení hranic, který obsahuje platné vízum. Doklady pro překročení hranic, vyžadované pro vstup do Nizozemska, určené ve smyslu článku 2.3 cizineckého zákona. Toto ustanovení se nevztahuje pouze na cizí státní příslušníky, kteří mají povolen pobyt na dobu neurčitou, ale platí také na cizí státní příslušníky, kteří se v naší zemi zdržují bez povolení. Dokument W2 je možno vydat pouze za výjimečných okolností, zvláště s vědomím skutečnosti, že dotčená strana již byla vyňata z pasové povinnosti.

Zvláštní předpis podle článku 2.4 cizineckého zákona se vztahuje na cestující v tranzitu. Cizí státní příslušníci, kteří vlastní doklad o pobytu z jiného členského státu Schengenské dohody, se mohou pohybovat po Schengenském území bez víz po dobu nejvýše tří měsíců. V těchto případech musí vlastnit platný cestovní doklad.

§ 50 cizineckého zákona

1.   Úředníci zodpovědní za hraniční kontrolu a úředníci pověření dohledem nad cizími státními příslušníky jsou oprávněni zadržet osoby, aby zjistili jejich totožnost, národnost a postavení s ohledem na nárok na pobyt, buď na základě skutečností a okolností, které z objektivního hlediska poskytují důvodné podezření, že se jedná o nepovolený pobyt, nebo ve snaze zabránit nepovolenému pobytu po překročení hranic. Každý, kdo se vydává za Holanďana a nemůže to dokázat, podléhá donucovacím opatřením uvedeným v odstavcích 2 a 5. Doklady, které musí cizí státní příslušník vlastnit, aby bylo možno zjistit jeho totožnost, národnost a postavení podle zákona o pobytu, budou určeny ve smyslu nařízení královské rady.

2.   Není-li možno okamžitě zjistit totožnost zadržené osoby, může být odvezena na určené místo k výslechu. Bude zadržována nejdéle šest hodin, za předpokladu, že to není v době od půlnoci do 9. hodiny ráno.

3.   Jestliže je možno zjistit totožnost zadržené osoby okamžitě, a jestliže tato osoba nemá oprávnění k pobytu, nebo jestliže není okamžitě zřejmé, že se zdržuje v Nizozemsku legálně, může být odvezena na místo určené k výslechu. Bude zadržována nejdéle šest hodin, za předpokladu, že to není v době od půlnoci do 9. hodiny ráno.

4.   Existují-li nadále důvody se domnívat, že zadržená osoba nemá povolení k pobytu, může velící důstojník Royal Marechaussee nebo zmocněný policejní komisař v místě, kde je zadržená osoba umístěna, v zájmu šetření časovou lhůtu uvedenou v odstavcích 2 a 3 prodloužit, nejvýše o 48 hodin.

5.   Úřední osoby uvedené v odstavci 1 jsou oprávněny prohledat oblečení a provést osobní prohlídku zadržené osoby a prohledat její osobní majetek.

6.   Podrobnější předpisy budou stanoveny v nařízení královské rady v souvislosti s použitím výše uvedených odstavců v tomto oddíle.

Článek 4.21 vyhlášky o cizincích z roku 2000

1.   Určené doklady, jak jsou definovány v § 50.1 poslední větě cizineckého zákona, jsou:

a)	pro cizí státní příslušníky, zdržující se v zemi legálně, jak je uvedeno v § 8.a až 8.d zákona: doklad vydaný příslušnými orgány, který tuto skutečnost potvrzuje, jehož vzor je stanoven ministerským nařízením;

b)

pro cizí státní příslušníky, zdržující se v zemi legálně, jak je uvedeno v § 8.e zákona: platný pas nebo platný průkaz totožnosti, pokud jsou státními příslušníky, jak je uvedeno v § 8.7.1, nebo pokud nemají tuto národnost: 1. platný pas s požadovaným vstupním vízem, pokud uplynuly méně než 3 měsíce od vstupu do země; 2. platný pas s razítkem vstupu, pokud není požadováno vízum pro vstup do země a uplynuly méně než 3 měsíce od vstupu do země; 3. platný pas s prohlášením vydaným příslušnými orgány, jak je uvedeno v § 8.13 odst. 4, pokud uplynulo méně než šest měsíců od vydání tohoto prohlášení; 4. doklad o pobytu, vydaný příslušnými orgány, jak je uvedeno v § 8.13 odst. 5 nebo § 8.20 odst. 1;

c)	pro cizí státní příslušníky, kteří podali žádost o udělení dočasného povolení k pobytu pro žadatele o azyl, jak je uvedeno v § 28 zákona: doklad vydaný příslušnými orgány, který tuto skutečnost potvrzuje, jehož vzor je stanoven ministerským nařízením;

d)

pro cizí státní příslušníky jiné nežli uvedené v písmenu c), zdržující se v zemi legálně, jak je uvedeno v § 8 f, g, h, j nebo k zákona, a nevlastnící platný doklad pro překročení hranic ve smyslu zákona: doklad vydaný příslušnými orgány, jehož vzor je stanoven ministerským nařízením, doplněný dodatečným listem, jak je uvedeno v § 4.29 odst. 3, na němž je vyznačeno postavení osoby podle zákona o pobytu;

e)	pro jiné cizí státní příslušníky, platný doklad pro překročení hranice při vstupu do Nizozemsku ve smyslu zákona, nebo doklad pro překročení hranice, v němž je požadované vízum, nebo do něhož bylo vloženo oznámení, vztahující se k postavení osoby s ohledem na zákon o pobytu.

2.   Dětem do 12 let nebude vydán žádný jiný doklad nežli doklady uvedené v odst. 1 písm. a) nebo b), pokud není podle názoru ministra přiměřený zájem, aby jim byl tento doklad vystaven.

3.   Doklad uvedený v odst. 1 písm. a) až d) bude obsahovat oznámení, zda má cizí státní příslušník povolení pracovat a také zda je vyžadováno pracovní povolení pro daný druh práce, ve smyslu zákona o zaměstnávání cizinců [Wet arbeid vreemdelingen].

4.   Jestliže pobyt cizího státního příslušníka v Nizozemsku podle odst. 1 písm. a) nebo b) podléhá nějakému omezení, jak je uvedeno v § 3.4 odst. 4, na doklad je nutno umístit oznámení „spoléhání se na veřejné zdroje může ovlivnit právo k pobytu“ [„beroep op de publieke middelen kan gevolgen hebben voor verblijfsrecht“].

RAKOUSKO

§ 2 spolkového zákona o pasech pro rakouské občany (Zákon o pasech 1992), Rakouská spolková sbírka zákonů (BGBl.) 1992/839 ve znění BGBl. I 2006/44

Vstup do země a její opuštění

(1)   Pokud nestanoví mezivládní dohody nebo mezinárodní postupy jinak, mají rakouští občané (občané) povinnost vlastnit platný cestovní doklad (pas nebo náhrada pasu), aby mohli vstoupit na území nebo opustit území spolkové republiky. Bez ohledu na tuto občanskou povinnost však nesmí být, v souladu s § 24 odst.1, odmítnut vstup do země občanu, který nevlastní platný cestovní doklad, ale je schopen prokázat svoje občanství a totožnost.

(2)   Pokud je spolková vláda zmocněna a v rámci tohoto zmocnění podle čl. 66 odst. 2 Spolkové rakouské ústavy (B-VG) má k tomu, aby usnadnila zahraniční cestovní ruch, oprávnění uzavírat mezinárodní dohody, které opravňují občany cestovat do jiných zemí a vstupovat na území spolkové republiky na základě dokladů jiných nežli jsou doklady uvedené v odstavci 1. Pokud dohody usnadňují cestování v pohraničních oblastech sousedních států Rakouské republiky, mohou tyto dohody zahrnovat ustanovení, že se toto usnadnění vztahuje pouze na občany, kteří mají stálé nebo přechodné bydliště v pohraničních oblastech republiky.

Dohody ve smyslu § 2 odst. 2 část G:

—	Dohoda mezi Rakouskou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie o malém pohraničním styku (nyní Slovinská republika), Rakouská spolková sbírka zákonů č. 379/1968 ve znění uvedeném v Rakouské spolkové sbírce zákonů č. 143/1996 – viz články 3, 4 a 7 (v současné době se revidují)

—	Dohoda mezi Rakouskou republikou a Švýcarskou konfederací, kterou se řídí přechod hranic osob v malém pohraničním styku, Rakouská spolková sbírka zákonů č. 164/1974 – viz články 2–4 a 7–9

§ 15 rakouského spolkového zákona o nasazení cizinecké policie, vydávání dokladů pro cizince a vydávání vstupních dokladů (zákon o cizinecké policii 2005 – FPG), Rakouská spolková sbírka zákonů I č. 100/2005

Podmínka pro legální vstup na území spolkové republiky

(1)   Pokud nestanoví spolkový zákon nebo mezinárodní dohody nebo mezinárodní postupy jinak, jsou cizinci povinni vlastnit platný cestovní doklad, aby mohli legálně vstoupit na území spolkové republiky (pasová povinnost).

Jiné cestovní doklady ve smyslu § 15 odst. 1 FPG:

—	Cestovní pasy cizinců (§§ 88 až 93 FPG)

—	Běžné cestovní doklady (§ 94 FPG)

—	Průkazy totožnosti s fotografií pro držitele výsad a imunit (§ 95 FPG)

—	Náhradní cestovní doklad pro občany členských států Evropské unie (§ 96 FPG)

—	Cestovní doklad pro repatriaci občanů ze třetích zemí (§ 97 FPG)

§ 16 zákona o cizinecké policii 2005 (FPG), Rakouská spolková sbírka zákonů I č. 100/2005

Všeobecné podmínky pro pasovou povinnost

(1)   Jestliže to vyžaduje veřejný zájem, zejména pokud jde o pasy a cizineckou policii a zahraniční politiku, má spolkový ministr vnitra, ve spolupráci se spolkovým ministrem zahraničních věcí, vydat nařízení označující určité formy cestovních dokladů vydávaných státy, které nejsou členy Smlouvy, jako neslučitelné s pasovou povinností.

(2)   Cizinci, jejichž jména jsou uvedena na sdílených cestovních dokladech, mohou vstoupit do země nebo ji opustit pouze zároveň s držitelem cestovního dokladu, na němž je uvedeno jejich jméno. Toto ustanovení neplatí v případě opatření při vypovězení nebo transportu do ciziny v souladu s kapitolami 5 až 10.

(3)   Cizinci, jimž byl vystaven společný pas vyhovují pasové povinnosti, ale je jim povoleno vstoupit do země nebo ji opustit pouze společně. Každý člen skupiny cestujících má povinnost vlastnit úřední doklad, kterým lze prokázat jeho totožnost. Toto ustanovení neplatí v případě opatření při vypovězení nebo transportu do ciziny v souladu s kapitolami 5 až 10.

§ 17 zákona o cizinecké policii 2005 (FPG), Rakouská spolková sbírka zákonů I č. 100/2005

Omezení pasové povinnosti

(1)   Pokud je spolková vláda je zmocněna a v rámci tohoto zmocnění podle čl. 66 odst. 2 spolkové rakouské ústavy (B-VG) je k tomu, aby uzavírala mezinárodní dohody, oprávněna na základě reciprocity souhlasit se vstupem cizinců, na které se vztahuje pasová povinnost, do země, s jejich přechodným pobytem na území spolkové republiky a s opuštěním spolkové republiky na základě jiných cestovních dokumentů jiných, než jsou dokumenty uvedené v § 15 odst. 1 a v § 16 odst. 3. Má se za to, že tito cizinci splňují pasovou povinnost.

(2)   Dohody podle odstavce 1, které mají usnadnit cestování do pohraničních oblastí Rakouské republiky, mohou stanovit, že cizinci, kteří vstoupili do země na základě cestovního dokladu této povahy mají povolení zůstat v pohraničních oblastech Rakouské republiky. V takových případech může mezinárodní dohoda rovněž stanovit, že doklad pro vstup do země, dočasný pobyt v zemi a opuštění země musí být spolupodepsán rakouským vládním úřadem.

(3)   Jestliže to vyžaduje veřejný zájem, má spolkový ministr vnitra ve spolupráci se spolkovým ministrem zahraničních věcí právo vydat nařízení, které stanoví, že někteří cizinci, na které se vztahuje pasová povinnost, mají povoleno vstoupit na území Rakouské spolkové republiky, dočasně se zdržovat na jejím území a opustit zemi na základě jiných dokladů. Tito cizinci splňují pasovou povinnost.

(4)   Občané EHS a švýcarští občané také mohou splňovat pasovou povinnost průkazem totožnosti a mohou vstoupit na území Rakouské spolkové republiky, dočasně se zdržovat na jejím území a opustit zemi na základě cestovního dokladu této povahy.

Dohody ve smyslu § 17 odst. 1) FPG:

Úmluva mezi účastníky Severoatlantického paktu o postavení jeho sil (NATO Status of Forces Agreement), Rakouská spolková sbírka zákonů III č. 135/1998 ve znění uvedeném v Rakouské spolkové sbírce zákonů III č. 96/1999 spolu s Dohodou mezi členskými státy NATO a jinými státy účastnícími se Partnerství pro mír o postavení jejich sil (NATO PfP Agreement), Rakouská spolková sbírka zákonů III č. 136/1998 ve znění zveřejněném v Rakouské spolkové sbírce zákonů III č. 178/1998 – viz čl. III odst. 1 NATO Status of Forces Agreement

Dohody ve smyslu § 17 odst. 2 FPG: (viz dohody ve smyslu § 2 odst. 2 rakouského zákona o pasech (PassG))

§ 18 zákona o cizinecké policii 2005 (FPG), BGBl. I č. 100/2005

Výjimky z pasové povinnosti

(1)   Na cizince se nevztahuje pasová povinnost v případě, že

1.	je jim vydáno prohlášení o přijetí (§ 19);

2.	je jim vydán doklad o dočasném pobytu v souladu s rakouským zákonem upravujícím právo na usazení a dočasný pobyt v případech, kdy cizinec nemá žádné cestovní doklady, nebo

3.	se jedná o průjezd (§ 48).

(2)   Cizincům, kteří mají právo na azyl nebo nárok na subsidiární ochranu v Rakousku a nemají platné cestovní doklady, ale jsou evidentně schopni dokázat svoji totožnost – nezávisle na odpovědnosti podle §§ 120 a 121 – nesmí být odepřen vstup do země.

§ 19 FPG – prohlášení o přijetí

(1)   Prohlášení o přijetí je vystaveno na žádost příslušného úřadu jiného státu pro cizince, který má být násilně odsunut z území daného státu na území Rakouské spolkové republiky a kterého Rakouská spolková republika musí přijmout na základě mezinárodní dohody (odst. 4), podle konvence Evropského společenství nebo mezinárodních postupů.

(2)   Prohlášení o přijetí musí být výslovně označeno; musí být uvedena totožnost a národnost cizince.

(3)   Pokud nestanoví mezinárodní dohoda nebo konvence Evropského společenství jinak, doba platnosti prohlášení o přijetí musí být stanovena v souladu s požadavkem na návrat cizince; pro vstup do země musí být určen hraniční přechod a místo pobytu ve státě, který je smluvní stranou Smlouvy.

(4)   Pokud je spolková vláda zmocněna a v rámci tohoto zmocnění podle čl. 66 odst. 2 rakouské spolkové ústavy (B-VG) k tomu, aby uzavírala mezivládní dohody, může na základě reciprocity souhlasit s tím, aby lidé, kteří vstoupili na území jiného státu bez povolení nebo kteří již nesplňují podmínky pro vstup do dané země nebo pro dočasný pobyt v této zemi, měli povoleno znovu vstoupit do Rakouské spolkové republiky (konvence o znovupřijetí).

§ 23 zákona o cizinecké policii 2005 (FPG), Rakouská spolková sbírka zákonů I č. 100/2005

Lékařské potvrzení

(1)   Aby se zabránilo ohrožení veřejného zdraví, je rakouský spolkový ministr zdravotnictví a pro záležitosti žen oprávněn vydat nařízení, v němž jsou označeny určité státy, v nichž se vyskytuje značně zvýšené nebezpečí infekce vyvolané

1.	nemocí podléhající ohlašovací povinnosti, snadno přenositelnou při normálním společenském styku (vážná nemoc) ve smyslu rakouského epidemického zákona [Epidimiegesetz] 1950, Rakouská spolková sbírka zákonů č. 186/1950,

2.	jakoukoli jinou závažnou infekční nemocí, která nepodléhá ohlašovací povinnosti nebo může být nahlášena, nebo

3.	tuberkulózou, která podléhá ohlašovací povinnosti ve smyslu § 3 písm. a) rakouského zákona o tuberkulóze Rakouská spolková sbírka zákonů č. 127/1968,

a kde následkem toho existuje nebezpečí, že mnoho lidí bude vystaveno trvalému nebo vážnému ohrožení zdraví.

(2)   Cizinci, kteří dočasně pobývali ve státě, uvedeném v nařízení podle bodu 1, po dobu šesti měsíců bezprostředně před svým vstupem na území Rakouské spolkové republiky, mají nárok na vydání víza, za předpokladu, že poskytnou lékařské potvrzení o tom, že nemají žádnou z nemocí uvedenou v nařízení podle bodu 1.

(3)   Nařízení musí určit nemoci, které vyhovují podmínkám podle bodu 1 a obsah a dobu platnosti lékařského potvrzení.

POLSKO

Polsko dosud nezavedlo žádné zvláštní předpisy týkající se držení nebo nošení potvrzení o totožnosti a dokladů.

PORTUGALSKO

Čl. 2 odst. 1 zákona č. 5/95 ze dne 21. února 1995 (zákon, který uzákoňuje povinnost mít u sebe doklady o totožnosti), který stanoví, že „občané starší 16 let musí mít u sebe doklady o totožnosti, jsou-li na veřejném místě, místě přístupném veřejnosti nebo na místě střeženém policií“.

Čl. 2 odst. 2 téhož zákona, který stanoví, že „pro účely odstavce 1 jsou za doklady totožnosti považovány:

a)	pro občany Portugalska – průkaz totožnosti nebo pas;

b)	pro občany členských států Evropského společenství – povolení k pobytu, průkaz totožnosti nebo pas;

c)	pro občany zemí, které nejsou členem EU – povolení k pobytu, cizinecký průkaz totožnosti nebo pas“.

SLOVINSKO

Cizinci mají povinnost doložit svou totožnost cestovním dokladem, osobním průkazem totožnosti nebo jiným vhodným dokladem předepsaným v zemi, odkud cizinec pochází, který dokládá totožnost cizince, cestovní doklad pro cizince, osobní průkaz totožnosti pro cizince, přeshraniční průkaz totožnosti nebo jiný doklad vydaný státním orgánem, který obsahuje fotografii a na jehož základě je možno se ujistit o totožnosti cizince. Jsou-li vyzváni policejním úředníkem, mají cizinci povinnost prokázat svoji totožnost pomocí výše zmíněných dokladů a musí také předložit povolení, které dokazuje, že vstoupili a pobývají na území Slovinské republiky legálně (Článek 75 Ztuj-1-UPB3, Ur. l. RS (Slovinská sbírka zákonů) č. 107/2006).

Jestliže cizinci nepředloží na vyzvání policie doklad, který dokazuje, že jsou oprávněni vstoupit a pobývat na území Slovinska, nebo nepředloží-li na požádání policie důkaz o své totožnosti, budou potrestáni pokutou 20 000 SIT (83,46 EUR) (čl. 97 odst. 3 a 4 Ztuj).

SLOVENSKO

V případě zrušení hraničních kontrol na vnitřních hranicích mohou členské státy podle čl. 21 písm. c) a d) Schengenského hraničního kodexu uzákonit povinnost vlastnit nebo mít u sebe potvrzení a doklady a pro občany třetích zemí povinnost hlásit svoji přítomnost na území všech členských států podle článku 22 Schengenské úmluvy. Po zrušení hraničních kontrol pravděpodobně zůstane zachována povinnost občanů třetích zemí (podobně jako občanů SR) vlastnit po dobu pobytu na území Slovenské republiky platný cestovní doklad, včetně, pokud je to třeba, víza, průkaz totožnosti a povolení k pobytu. Stejně bude zachována přihlašovací povinnost cizinců ve smyslu § 49 odst. 2 zákona č. 48/2002 Sb.

FINSKO

Cizinecký zákon (301/2004) § 13 – Pasy

Při vstupu do Finska a pobytu ve Finsku mají cizinci platný pas vydaný úřady své domovské země nebo země pobytu, který na požádání předloží orgánům hraniční kontroly nebo policii.

Povinnost mít u sebe potvrzení a doklady během návštěvy země ve finských právních předpisech neexistuje.

ŠVÉDSKO

Vnitrostátní ustanovení vztahující se k čl. 21 písm. c) jsou uvedena v kapitole 9 § 9 cizineckého zákona.

§ 9

Cizinec žijící ve Švédsku je povinen na žádost policejního úředníka předložit pas nebo jiný doklad o tom, že je oprávněn bydlet ve Švédsku. Cizinec má také povinnost, je-li předvolán migračním úřadem nebo policií, přijít na úřad nebo policii a poskytnout informace týkající se jeho přítomnosti ve Švédsku. Pokud tak cizinec neučiní, může být předveden policií. Jestliže s ohledem na osobní okolnosti cizince nebo kvůli jinému důvodu je možno se domnívat, že by cizinec nevyhověl předvolání, může být předveden bez předchozího předvolání.

Pobřežní stráž má povinnost spolupracovat při policejních kontrolách, zvláště pomocí kontrol, které provádí v námořní dopravě a v souvislosti s ní. Jestliže kontrolu provádí pobřežní stráž, je nutno pas nebo jiný doklad předložit ke kontrole úředníkovi pobřežní stráže.

Kontroly podle prvního a druhého pododstavce je možno provádět pouze tehdy, existují-li rozumné důvody se domnívat, že cizinec nemá právo k pobytu ve Švédsku nebo existují-li pro kontrolu jiné zvláštní důvody.

RUMUNSKO

Článek 104 cizineckého zákona č. 194/2002 stanoví, že:

(1)	Povolení k pobytu dokazuje totožnost cizince a existenci jeho práva na pobyt v Rumunsku, stejně jako délku pobytu a účel, za kterým mu toto právo bylo poskytnuto.

(2)	Držitel povolení k pobytu je povinen mít povolení stále u sebe, nepůjčovat ho a předkládat je příslušným orgánům pokaždé, když je k tomu vyzván.

ISLAND

Podle vnitrostátních právních předpisů nemají občané Islandu zákonnou povinnost mít u sebe potvrzení a doklady o totožnosti. Podle čl. 15 odst. 5 policejního zákona může však policie požádat osoby (islandské nebo cizí národnosti), aby uvedly svoje jméno, osobní identifikační číslo a adresu a na důkaz předložily doklad o totožnosti.

Podle zákona o cizincích č. 96/2002, čl. 5 odst. 1, je povinností cizince přijíždějícího na Island, pokud nepodléhá jinému režimu v předpisech vydaných ministrem spravedlnosti, vlastnit pas nebo jiný doklad totožnosti, který se uznává jako cestovní doklad. Podle článku 53 téhož zákona předloží cizinec na požádání policii své doklady totožnosti a pokud je to nutné, poskytne informace, aby byla zjištěna jeho totožnost a legitimita jeho pobytu na Islandu.

Ministr spravedlnosti může rozhodnout, že cizinci, s výjimkou občanů Dánska, Finska, Norska a Švédska, mají po dobu pobytu na Islandu povinnost mít vždy u sebe doklad totožnosti. Ministr může vyjmout jiné cizince z této povinnosti.

Jak bylo zmíněno výše, islandské úřady mají dostatek možností, jak přinutit cizince, aby vlastnili a měli u sebe potvrzení a dokumenty, jak při příjezdu na Island, tak během jejich pobytu v zemi. Zrušení hraničních kontrol na vnitřních hranicích neovlivňuje provádění výše zmíněných ustanovení.

NORSKO

Zákon o přistěhovalcích (zákon týkající se vstupu cizích státních příslušníků do Norského království a jejich přítomnosti v říši ze dne 24. června 1988 č. 64) § 44 první odstavec se zabývá touto otázkou. V tomto ustanovení se uvádí, že:

Pokud je požádán policií, musí cizinec předložit doklad totožnosti a v případě potřeby poskytnout informace, aby bylo možno zjistit totožnost cizího státního příslušníka a legitimitu jeho přítomnosti v říši.

Cizí státní příslušníci mají tudíž podle tohoto ustanovení povinnost vlastnit a mít u sebe doklady o totožnosti. Občané Norska tuto povinnost nemají.

---

24.1.2008

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 18/25

---

Oznámení podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob – „Schengenský hraniční kodex“

Povinnosti státních příslušníků třetích zemí hlásit svoji přítomnost na území jakéhokoliv členského státu podle čl. 21 písm. d)

(2008/C 18/04)

BELGIE

Tato povinnost je podrobně stanovena v následujících opatřeních:

—

Článek 5 zákona ze dne 15. prosince 1980 o vstupu na území, pobytu, právu na usazení a vyhostění cizích státních příslušníků: „Cizí státní příslušníci, kteří se nezdržují v zařízení, které má podle zákona povinnost je přihlásit jako hosty, se musí nejpozději do tří pracovních dnů od jejich příjezdu do království přihlásit na úřadě v místě, kde se zdržují, pokud nepatří do jedné z kategorií cizích státních příslušníků, které král od této povinnosti osvobodil. Král určí způsob přihlašování a formu dokladu, který se vydá při přihlášení pro prokazování, že k přihlášení došlo.“

—

Článek 18 královského výnosu ze dne 8. října 1981 o vstupu na území, pobytu, právu na usazení a vyhostění cizích státních příslušníků: „Přihlašovací povinnost u místních úřadů se nevztahuje na: 1) cizí státní příslušníky, kteří jsou během návštěvy Belgie přijati na ošetření do nemocnice nebo podobného zařízení; 2) cizího státního příslušníka, který je zadržen a držen ve vězení nebo umístěn do zařízení sociální péče.“

—	Článek 27 královského výnosu ze dne 8. října 1981 o vstupu na území, pobytu, právu na usazení a vyhostění cizích státních příslušníků: „Děti cizích státních příslušníků mladší 15 let musí být přihlášeny u místních úřadů rodičem nebo osobou či institucí, která je za ně zodpovědná.“

—

Článek 28 královského výnosu ze dne 8. října 1981 o vstupu na území, pobytu, právu na usazení a vyhostění cizích státních příslušníků: „Cizí státní příslušníci, kteří pobývají v karavanech, autech nebo člunech, se musí přihlásit v předepsané lhůtě na seznam cizích státních příslušníků v místě, kam chtějí dostávat úřední sdělení. Místní úřady vydávají potvrzení o přihlášení do seznamu cizích státních příslušníků přihlášených v dané obci.“

BULHARSKO

Povinnosti státních příslušníků třetích zemí hlásit svou přítomnost na území kteréhokoli členského státu podle článku 22 Schengenské úmluvy se v Bulharské republice řídí zákonem o cizích státních příslušnících.

Ustanovení čl. 18 odst. 1: „Při vstupu do Bulharské republiky vyplní cizí státní příslušníci pobytovou kartu podle vzoru schváleného ministrem vnitra, na které písemně uvedou účel své návštěvy a adresu, na níž se budou zdržovat.“

ČESKÁ REPUBLIKA

Povinnost státních příslušníků třetích zemí hlásit svou přítomnost na území České republiky podle ustanovení článku 22 Schengenské úmluvy je stanovena zákonem č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky (kapitola VII, § 93 až § 102, které se týkají ohlašování pobytu na území).

Podle zákona je cizinec povinen hlásit policii svou přítomnost na území České republiky do tří dnů od příjezdu.

DÁNSKO

Dánsko se rozhodlo neuplatňovat článek 22 Schengenské dohody.

Cizinecký zákon a vyhláška o cizincích neobsahují žádná ustanovení o povinnosti státních příslušníků třetích zemí hlásit v zemi svou přítomnost při příjezdu z jiné země Schengenské dohody.

NĚMECKO

Státní občané třetích států mají povinnost ohlásit svoji přítomnost na výsostném území členského státu podle čl. 22 Schengenské prováděcí úmluvy. Příslušná ohlašovací povinnost je v Německu upravena v ustanoveních § 11, § 14 a § 16 Melderechtsrahmengesetz (rámcového zákona o ohlašovací povinnosti) a příslušných ustanoveních zemských zákonů o ohlašovací povinnosti.

Podle rámcového zákona o ohlašovací povinnosti, resp. podle do té míry shodných úprav zemských zákonů o ohlašovací povinnosti existuje všeobecná ohlašovací povinnost při nastěhování do bytu v tuzemsku (povinnost přihlášení) a ohlašovací povinnost při odstěhování do zahraničí (povinnost odhlášení). Ohlašovací povinnosti je nutno splnit během jednoho/dvou týdnů po přistěhování či odstěhování spojeného s ukončením pobytu v tuzemském bytě. Příslušné jsou obecní ohlašovací úřady.

Všeobecná ohlašovací povinnost platí jak pro Němce, tak i pro cizince. Mezi cizinci z členských států EU a státními občany třetích států se nerozlišuje.

Zvláštní ohlašovací povinnost v ubytovacích zařízeních a nemocnicích nebo domovech není všeobecnou ohlašovací povinností dotčena.

ESTONSKO

Podle článku 9 zákona o státních hranicích (zveřejněného v Riigi Teataja (úřední věstník) I 1994, 54, 902; 2006, 26, 191) je možno přecházet státní hranici na hraničních přechodech. Z tohoto důvodu není třeba hlásit přítomnost.

ŘECKO

Ustanovení čl. 87 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 3386/2005 stanoví, že státní příslušníci třetích zemí musí okamžitě po vstupu na území Řecka předložením pasu nebo jiného cestovního dokladu uznávaného mezinárodními úmluvami, vstupního víza nebo povolení k pobytu, ohlásit svůj příjezd osobám, které jim poskytují ubytování. Subjekty poskytující ubytování nebo dočasný pobyt musí poté okamžitě informovat policejní oddělení a příslušný cizinecký a přistěhovalecký úřad o příjezdu a odjezdu cizinců, kteří jsou u nich ubytovaní. Pokuta ve výši od 1 500 EUR do 3 000 EUR bude uložena cizincům a jiným osobám, které poruší příslušná ustanovení.

ŠPANĚLSKO

Španělské právní předpisy vyžadují, aby státní příslušníci třetích zemí v určitých případech hlásili svůj vstup do země.

Článek 12 královského výnosu č. 2393/2004 ze dne 30. prosince 2004, kterým se přijímají prováděcí nařízení k ústavním zákonu č. 4/2000 ze dne 11. ledna 2000 o právech a svobodách cizích státních příslušníků ve Španělsku a jejich společenské integraci, zní takto:

1.	„Cizí státní příslušníci, kteří přijíždí na španělské území ze země, se kterou Španělsko podepsalo dohodu o zrušení hraničních kontrol, jsou povinni osobně nahlásit svůj vstup španělským policejním orgánům.

2.	Jestliže toto nahlášení neproběhlo při vstupu do země, je třeba nahlášení provést do tří dnů od vstupu na kterékoli stanici státní policie nebo na cizineckém úřadu.“

FRANCIE

Francouzské právní předpisy stanoví tuto povinnost v článcích L. 531-2, R. 211-32, R.211-33, R.212-5 a R.212-6 zákona CESEDA (Code de l'entrée et du séjour des étrangers et du droit d'asile), které stanoví, že státní příslušníci třetích zemí ohlašují svůj příchod při vstupu na metropolitní území.

ITÁLIE

Informace budou zveřejněny později.

KYPR

V nařízení č. 242/72, v platném znění, které je vydané na základě hlavy 105 zákona o cizincích a přistěhovalectví v platném znění, se v článcích 35 a 36 stanoví, že každý cizinec, který přijede do Kyperské republiky, je povinen se do sedmi dnů od příjezdu přihlásit v kanceláři přihlašovacího úředníka v přihlašovacím obvodu, kde plánuje mít pobyt nebo zamýšlený pobyt, a na základě tohoto ustanovení je mu vystaveno potvrzení o přihlášení.

LOTYŠSKO

Státní příslušníci třetích zemí, kteří žádají o povolení ke stálému nebo dočasnému pobytu v Lotyšské republice, jsou povinni ohlásit místo svého pobytu.

LITVA

Státní příslušníci třetích zemí nemají povinnost hlásit svou přítomnost na území Litvy podle ustanovení článku 22 Schengenské úmluvy.

LUCEMBURSKO

Státní příslušníci třetích zemí mají povinnost ohlásit svou přítomnost v zemi do tří dnů v obci nebo hotelu, kde jsou ubytováni.

MAĎARSKO

V článku 88 zákona XXXIX z roku 2001 o vstupu a pobytu cizinců stanoví, že cizinci mají povinnost hlásit místo svého pobytu orgánům cizinecké policie.

MALTA

V současné době musí příslušníci třetích zemí splňovat pouze požadavky vstupu uvedené v zákonu o přistěhovalectví (hlava 217) a v podpůrných právních předpisech. Právní předpisy uvedené v článku 22 Schengenské úmluvy mají být přijaty před přistoupením Malty k schengenské oblasti.

NIZOZEMSKO

Článek 4.4 zákona o cizincích stanoví, že cizí státní příslušník, který vstupuje na území Nizozemska nebo je opouští přes vnější hranice, se musí přihlásit na hraničním přechodu vnějších hranic v jeho provozní době u úředníka zodpovědného za hraniční kontrolu. Za jistých okolností může nizozemský ministr udělit výjimku z tohoto ustanovení. Výše zmíněné ustanovení se netýká občanů zemí Beneluxu.

Podmíněný vstup může podléhat přihlašovací povinnosti. Pokud jde o přihlašovací povinnost, znamená v podstatě toto: povinnost přihlásit se do tří dnů na oddělení cizinecké policie regionální policejního sboru, pod který spadá obec, kde se bude cizí státní příslušník zdržovat. Pokud z důvodu dne pracovního klidu cizí státní příslušník splnit přihlašovací povinnost do tří dnů, zanese se do dokladu se při překročení hranic tato doložka: „přihlásit se nejpozději do ... (datum)“ .

V článku 4.39 zákona o cizincích se dále stanoví, že cizí státní příslušník bez legálního pobytu se musí neprodleně osobně dostavit k policejnímu komisaři regionálního policejního sboru, pod který spadá obec, kde se cizinec zdržuje.

Článek 4.47 zákona o cizincích stanoví:

1.

„Cizí státní příslušník s legálním pobytem podle bodu 8 písm. i) tohoto zákona, jenž vstoupil na území Nizozemska na dobu delší než tři měsíce, se musí osobně přihlásit do tří dnů od příjezdu do Nizozemska u policejního komisaře regionálního policejního sboru, pod který spadá obec, v níž je místo jeho pobytu.

2.	Při výpočtu doby tří měsíců uvedené v odstavci 1 se přihlíží k předešlému pobytu v Nizozemsku v období šesti měsíců bezprostředně před příjezdem.

3.	Pokud je cizí státní příslušník mladší 12 let, přihlášení provede osoba, u které žije nebo bydlí.“

Článek 4.48 zákona o cizincích stanoví:

1.

„Cizí státní příslušník s legálním pobytem podle bodu 8 písm. i) tohoto zákona, jenž vstoupil na území Nizozemska na dobu kratší než tři měsíce, se musí osobně přihlásit do tří dnů od příjezdu do Nizozemska u policejního komisaře regionálního policejního sboru, pod který spadá obec, v níž je místo jeho pobytu.

2.	V případě cizího státního příslušníka mladšího 12 let je za splnění přihlašovací povinnosti podle předchozího odstavce zodpovědná osoba, u které cizí státní příslušník žije nebo bydlí.

3.	Odstavec 1 se nevztahuje na cizí státní příslušníky, kteří pobývají v hotelu nebo zařízení, jehož majitel, pronájemce nebo vedoucí je povinen podle místních předpisů hlásit určeným úřadům noclehy poskytnuté jednotlivcům.“

Článek 4.49 zákona o cizincích stanoví:

1.

„Cizí státní příslušník, který má vízum nebo doklad pro překročení hranic, do kterého příslušný oprávněný orgán vložil doložku týkající se přihlášení na cizinecké policii v Nizozemsku, se do tří dnů od vstupu na území Nizozemska dostaví osobně k policejnímu komisaři regionálního policejního sboru, pod kterou spadá obec uvedená v této doložce.

2.	Odstavec 1 se nepoužije na občany státu, který je členem Smlouvy o založení Evropského společenství, Dohody o Evropském hospodářském prostoru a na občany Švýcarska.“

Článek 4.50 zákona o cizincích stanoví:

1.	„Cizí státní příslušník, který přijel do Nizozemska hledat práci jako námořník na palubě lodi, se do tří dnů od příjezdu do Nizozemska osobně přihlásí u policejního komisaře regionálního policejního sboru, pod kterou spadá obec, v níž si hledá práci.

2.	Odstavec 1 se nepoužije na občany státu, který je členem Smlouvy o založení Evropského společenství, Dohody o Evropském hospodářském prostoru a na občany Švýcarska.“

RAKOUSKO

§ 5 rakouského spolkového zákona, který upravuje povinnost přihlásit se na policii (zákon o přihlašovací povinnosti z roku 1991 – MeldeG), Věstník spolkových zákonů Rakouské republiky č. 1992/9, ve znění Věstníku spolkových zákonů Rakouské republiky č. 2006/45, série I

Ubytování v hotelech

§ 6 rakouského spolkového zákona, který upravuje povinnost přihlásit se na policii (zákon o přihlašovací povinnosti z roku 1991 – MeldeG), Věstník spolkových zákonů Rakouské republiky č. 1992/9, ve znění Věstníku spolkových zákonů Rakouské republiky č. 2006/45, série I:

§ 3 zákona o přihlašovací povinnosti z roku 1991 (MeldeG) – Ubytování v bytech; přihlašování

§ 4 zákona o přihlašovací povinnosti z roku 1991 (MeldeG) – Ubytování v bytech; odhlašování

§ 1 zákona o přihlašovací povinnosti z roku 1991 (MeldeG) – Vymezení pojmů

§ 11 zákona o přihlašovací povinnosti z roku 1991 (MeldeG) – Změna přihlašovacích údajů

POLSKO

Podle článků 23 až 26 zákona o registru obyvatel a průkazech totožnosti ze dne 10. dubna 1974 (sbírka zákonů 06.139.993 ve platném znění), jsou cizinci, kteří se zdržují na území Polské republiky, povinni ohlásit svoji přítomnost v souladu ustanoveními uvedeného zákona.

Cizinci, kteří jsou ubytovaní jinde než v hotelu nebo mají ubytovaní jiné než v souvislosti s prací, vzděláním, lékařským ošetřením nebo pobytem na dovolené, jsou povinni ohlásit svůj dočasný pobyt nejpozději do čtyř dnů od překročení hranic Polské republiky.

Pokud čtvrtý den pobytu připadne na den pracovního klidu, je posledním přihlašovacím dnem následující pracovní den.

Dočasný pobyt turistické skupiny přihlašuje vedoucí skupiny, který je povinný předložit vedoucímu hotelu nebo oprávněné osobě z hotelového personálu seznam členů turistické skupiny a cestovních dokladů, které je opravňují k pobytu na území Polské republiky.

1.

Při přihlašování k trvalému pobytu poskytne cizí státní příslušník všechny požadované údaje i doklad o bydlišti, který mu byl vydán v důsledku udělení povolení k usazení, povolení k dlouhodobému pobytu v ES, při udělení statutu uprchlíka nebo povolení k tolerovanému pobytu; nebo předloží povolení usadit se, povolení k dlouhodobému pobytu v ES, rozhodnutí o udělení statutu uprchlíka v Polské republice nebo rozhodnutí o udělení povolení k tolerovanému pobytu.

2.

Cizinec, který se přihlašuje k dočasnému pobytu na dobu kratší než 3 měsíce, poskytne požadované údaje a předloží vízum, a v případě, že překročil hranice v souladu s dohodou o zrušení nebo omezení vízové povinnosti, předloží cestovní doklad, dočasný průkaz totožnosti cizince, doklad o bydlišti nebo povolení k pobytu na dobu určitou nebo povolení k dlouhodobému pobytu v ES nebo rozhodnutí o udělení statutu uprchlíka v Polské republice nebo rozhodnutí o udělení povolení k tolerovanému pobytu.

PORTUGALSKO

Čl. 26 odst. 1 zákonného výnosu č. 244/98 ze dne 8. srpna 1998, ve znění zákonného výnosu č. 34/2003 ze dne 25. února 2003, zavádí povinnost ohlásit vstup do země: „Po cizinci, který vstupuje do země z jiného členského státu přes hranici, která nepodléhá hraniční kontrole, se vyžaduje ohlášení této skutečnosti do tří pracovních dnů od vstupu.“

RUMUNSKO

Článek 102 zákona č. 194/2002 o cizincích stanoví, že:

SLOVINSKO

Metody a postupy přihlášení a odhlášení k trvalému a dočasnému pobytu a přihlášení a odhlášení hostů se řídí podle zákona o přihlašování k pobytu (ZPPreb-UPB1, Ur. l. RS No 59/2006), kterým se stanovuje přihlašovací povinnosti cizinců různým způsobem podle typu pobytu.

1.   Pobyt v turistickém nebo hotelovém zařízení

Turistická a hotelová zařízení jsou zařízení určená k přijímání osob pro účely noclehu a oddychu (hotely, motely, lázně, penzióny se stravováním i bez stravování, farmy, rekreační objekty, tábořiště, přístaviště, horské chaty a jiné domy nebo budovy, které se používají k ubytování nebo za účelem oddychu).

Cizince, kteří jsou ubytovaní v turistických nebo hotelových zařízeních, musí poskytovatel ubytování přihlásit na příslušné policejní stanici do dvanácti hodin od jejich přijetí a odhlásit do dvanácti hodin od jejich odjezdu (čl. 10 odst. 1 ZPPreb).

Poskytovatel ubytování je právnická osoba, nezávislý podnikatel nebo fyzická osoba, která za úplatu přijímá hosty za účelem noclehu nebo oddychu nebo která nabízí dočasné ubytování jednotlivcům jako součást své činnosti.

2.   Pobyt v ubytovacích zařízeních

Za ubytovací zařízení se považují svobodárny, studentské koleje a internáty, domovy důchodců, pečovatelské ústavy a jiná zařízení ke společnému bydlení nebo k vykonávání činností, které vyžadují celodenní pobyt.

Cizince, kteří nemají povolení k pobytu a pobývají v ubytovacím zařízení, musí přihlásit poskytovatel ubytování na příslušné policejní stanici do tří dnů od jejich příjezdu a odhlásit do tří dnů od jejich odjezdu (čl. 10 odst. 2 ZPPreb). Cizince, kteří mají povolení k pobytu a pobývají v ubytovacím zařízení, musí přihlásit poskytovatel ubytování na příslušném místním úřadu do tří dnů od jejich příjezdu a odhlásit do tří dnů od jejich odjezdu (čl. 11 odst. 2 ZPPreb).

3.   Jiný pobyt než v turistických, hotelových nebo ubytovacích zařízeních

Cizinci, kteří nemají povolení k pobytu a nejsou ubytováni v turistickém nebo hotelovém zařízení, se musí přihlásit na příslušné policejní stanici do tří dnů od překročení státní hranice nebo změně ubytování a odhlásit před odjezdem. (čl. 10 odst. 3 ZPPreb). Cizinci, kteří mají platné povolení k pobytu a neohlásili místo svého trvalého nebo dočasného pobytu ve Slovinské republice na úřadě místní správy, musí ohlásit místo svého dočasného pobytu do tří dnů od přestěhování (čl. 12 odst. 3 ZPPreb).

Cizinci, kteří mají povolení k pobytu, musí ohlásit místo svého dočasného pobytu na úřadě místní správy do tří dnů po přestěhování, pokud jsou dočasně ubytováni nebo se zdržují mimo místo svého trvalého nebo dočasného pobytu v zařízeních jako jsou rekreační chaty, byty a jiná podobná zařízení (jiné ubytování než v turistických, ubytovacích nebo hotelových zařízeních) a mají v úmyslu se tam zdržovat déle než 60 dní, a již mají přihlášené místo trvalého nebo dočasného pobytu na úřadě místní správy (čl. 12 odst. 1 ZPPreb).

4.   Pobyt ve zdravotnickém zařízení

Zdravotnická zařízení, která přijmou cizince na ošetření, musí o tom informovat příslušný úřad do 24 hodin od příjmu pacienta (článek 84 Ztuj).

SLOVENSKO

Informace budou zveřejněny později.

FINSKO

Zákon o cizincích (zákon č. 301/2004) čl. 130 odst. 3:

ŠVÉDSKO

Neexistují žádná vnitrostátní ustanovení týkající se čl. 21 písm. d) kromě kapitoly 6, § 13 zákona cizincích, který stanoví:

ISLAND

Podle čl. 17 odst. 1 zákona č. 96/2002 o cizincích, občan třetí země, kterému bylo uděleno povolení k pobytu na Islandu, ohlásí do týdne od příjezdu svou přítomnost úřadům. Stejné pravidlo platí pro občany třetích zemí, kteří hodlají požádat o povolení k pobytu nebo se od nich vyžaduje, aby toto povolení měli.

NORSKO

Tuto otázku upravuje čl. 23 odst. 1 zákona o přistěhovalectví, který se týká oznamování přítomnosti po překročení vnějších hranic a ve kterém se stanoví, že:

Dále zákon o přistěhovalectví upravuje v čl. 14 odst. 1 o přihlašování na úřadech povinnost cizích státních příslušníků oznamovat svou přítomnost na území. Zde je uvedeno:

---