15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/1

1.

vyžadovat prostřednictvím vhodného právního nástroje po všech členských státech dodržování předpisů Společenství o civilní ochraně;

2.

vybavit mechanismus Společenství nástroji, jako jsou:

3.

přijmout evropské předpisy o trestní a občanskoprávní odpovědnosti, jež by umožnily trestní stíhání osob, které podobná neštěstí způsobí.

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/2

1.1

Touto Zelenou knihou a v návaznosti na celou řadu iniciativ, jejichž cílem je vytvoření evropského soudního prostoru, Komise zahajuje konzultace o možnosti vytvoření legislativního nástroje Společenství s cílem zefektivnit vymáhání peněžitých pohledávek obstavením částek peněz na bankovních účtech dlužníků v jakémkoli členském státě na začátku řízení.

1.2

Na základě této Zelené knihy, kterou nelze posuzovat bez prostudování a analýzy pracovního dokumentu k ní přiloženého (1) a zadané studie, z níž vychází, se zdá, že Komise má v úmyslu předložit jakýsi volitelný předpis, který upravuje právní systém pro evropský příkaz k obstavení bankovního účtu ve formě preventivního obstavení bankovních účtů bez ohledu na povahu dluhu a status zainteresovaných stran. Co se však týká definice cíle a rozsahu předmětu daného opatření, existují určité koncepční nesrovnalosti, a překlady dokumentu Komise do některých jazyků jsou velmi nespolehlivé.

1.3

Pokud jde o dopad takového opatření, nebyla vypracována žádná studie, a studie srovnávacího práva, z nichž vychází, se týkají pouze 15 členských států EU z 27. Za takových okolností se Výbor domnívá, přestože sdílí obavy Komise, že potřeba takového opatření není dostatečně opodstatněná z hlediska subsidiarity a proporcionality: stejného výsledku by bylo možné uspokojivě dosáhnout jednoduchou změnou dvou ustanovení v nařízení Brusel I.

1.4

Výbor nenachází ani žádné logické opodstatnění pro omezení předmětu iniciativy této povahy na preventivní obstavení peněžních částek uložených na bankovních účtech. Navrhuje, aby byl její předmět rozšířen na další movitý majetek dlužníka, a po nezbytných změnách na obstavení po vydání příkazu k výkonu obstavení. Výbor také považuje za nutné zajistit, aby toto opatření doprovázela iniciativa týkající se transparentnosti bankovních účtů, povinností poskytovat informace a nezbytné důvěrnosti informací a pravidel na ochranu údajů.

1.5

Výbor souhlasí s Komisí, že pokud by bylo zavedení takového opatření považováno za absolutně nezbytné, vhodným nástrojem by bylo volitelné nařízení pro obstavení bankovních účtů dlužníka v jiných členských státech než v tom, v němž žije věřitel nebo je usazen jeho podnik.

1.6

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, a s cílem úplně vyhovět žádosti Komise o vydání stanoviska, Výbor předkládá podrobnou sérii technických a právních doporučení, aby bylo možné podle něj stanovit nejvhodnější systém pro tuto iniciativu, zejména s ohledem na soudní pravomoc, podmínky, za nichž může být vydán příkaz, horní hranice částek, které lze obstavit, výjimky, záruky na ochranu dlužníka a vlastníka-třetí strany společného účtu, kde sdílí stejnou odpovědnost, nebo účty, kde je odpovědnost poměrná, odvolání a lhůty, systém právních nákladů, povinností a závazků bank, kde jsou dané účty obstaveny, a vnitrostátní nebo mezinárodní soukromoprávní normy, které by rovněž mohly být uplatněny.

2.1

Touto Zelenou knihou Komise zahajuje konzultaci zainteresovaných stran o zlepšení vymáhání peněžních pohledávek. Jako možné řešení navrhuje vytvoření evropského systému pro obstavení bankovních účtů.

2.2

Úvodem Komise identifikuje současné problémy s vymáháním v občanskoprávním řízení v rámci „evropského soudního prostoru“ plynoucí z roztříštěnosti národních pravidel v této oblasti a uznává, že nařízení (ES) 44/2001 (Brusel I) (2) „nezajistí to, aby ochranný opravný prostředek, jakým je například bankovní zabavení vynesené ex parte, byl uznán a vykonán v jiném členském státě než ve státě, v němž byl vydán“.

2.3

Podle názoru Komise by tento nedostatek mohl potenciálně narušit hospodářskou soutěž mezi podniky v závislosti na účinnosti soudních systémů zemí, v nichž tyto podniky působí. Mohl by tak být překážkou hladkého fungování vnitřního trhu, jež vyžaduje stejnou účinnost a rychlost při vymáhání peněžních pohledávek.

2.4

Komise proto předkládá návrh na zavedení „evropského příkazu k obstavení bankovního účtu, který by věřiteli umožnil zajistit dlužnou nebo vymáhanou peněžní částku tím, že by zabránil výběru nebo převodu peněžních prostředků, které by jeho dlužník měl uložené na jednom nebo několika účtech na území Evropské unie“, a pro jeho zavedení nabízí podrobnou analýzu možného právního rámce, jehož kritéria jsou uvedena v otázce č. 23.

3.1

Tato iniciativa dobře zapadá do širší řady opatření, která Komise přijala s chvályhodným cílem vytvořit evropský soudní prostor, poskytující právní podporu pro dokončení vnitřního trhu (3), zejména poté, co se z Bruselské úmluvy stalo nařízení Společenství (4) a nařízení, kterým se zavádí evropský exekuční titul (5).

3.2

Co se týká následků, které Komise správně zdůraznila, má pravdu ve svých praktických poznámkách k problematice výkonu rozhodnutí v různých zemích Evropy a k rozdílům v nařízeních, upravujících tato rozhodnutí, které plynou z nedostatku harmonizace řízení o výkonu na úrovni EU (6). Musíme také konstatovat, že tyto následky budou ještě horší vzhledem k nedávnému přistoupení 12 nových členských států. V této Zelené knize však Komise neprovádí podrobné zkoumání své iniciativy v souvislosti se zásadou subsidiarity a proporcionality.

3.3

Neznamená to, že by nebylo možné dosáhnout stejného výsledku nebo výsledku s podobným účinkem jednoduše změnou jednoho nebo dvou ustanovení nařízení Brusel I (zejména článků 31 a 47) tak, že by se rozšířila jejich působnost za současného zachování stávajícího systému. Bylo by to evidentně výhodnější z hlediska zjednodušení (7).

3.4

Komise dosud neprovedla předběžné hodnocení dopadu, které by mělo vzít v úvahu nejen 15 členských států, jejichž situace byla analyzována ve studii, z níž vychází tato Zelená kniha (8), ale všechny stávající členské státy. Hodnocení dopadu musí být doplněno řádným hodnocením opatření zaměřených na zajištění větší transparentnosti, pokud jde o dlužníkova aktiva a základní přístup k informacím o jeho bankovních účtech (s řádným ohledem na ochranu bankovního tajemství), protože pouze po zvážení všech těchto faktorů je možné provést správné hodnocení iniciativy z hlediska (a) potřeby její existence, (b) jejího předmětu a (c) jejího opodstatnění.

4.1

Výbor rozdělil své připomínky do dvou kategorií:

4.2.1

Protože po Zelené knize bude pravděpodobně přijat právní nástroj (pravděpodobně ve formě nařízení Společenství), termíny použité k určení pojmů, které definují povahu následného procesního příkazu, musí být nesmírně pečlivé a technicky a právně přesné v každém jazyce Společenství.

4.2.2

Současná situace je taková, že alespoň v pěti jazykových verzích (9) nejsou termíny, které používá Komise k pojmenování typu opatření, které zamýšlí použít, jednoznačné a nutně ekvivalentní. To může vést k technickým a právním nejasnostem ohledně právní povahy ustanovení. Komise by proto měla jednat rychle, aby zajistila přesnost překladů a vyhnula se nejistotě vyplývající pouze z použití nesprávné terminologie (10).

4.2.3

Z analýzy navržených podmínek (nutnost prokázat „fumus boni iuris“ a „periculum in mora“) a účelu (obstavení či zablokování částek uložených na bankovních účtech až do vynesení konečného rozsudku a výkonu v občanskoprávním řízení s cílem získat náhradu peněžních prostředků – samozřejmě těch, které jsou občanskoprávní nebo obchodní povahy, a nikoli těch, které vyplývají z trestněprávního řízení) můžeme regulérně dojít k závěru, že je to ochranný příkaz ve formě preventivního obstavení.

4.3.1

Výbor má také pochybnosti ohledně omezení působnosti ochranného opatření na „bankovní účty“.

4.3.2

Obstavení peněžních aktiv, jež nutně musí být univerzální, by mělo platit pro všechna dlužníkova aktiva až do výše částky, která má být obstavena. Ochranný opravný prostředek, který byl navržen, by se mohl zaměřit také na další aktiva dlužníka k možnému obstavení, včetně dluhových cenných papírů, akcií, zástavních listů a dalších nároků a pohledávek vůči třetím stranám, a nejen pouze na peněžní prostředky uložené na určitých bankovních účtech nebo na účtech jiných druhů finančních institucí. Není důvod předpokládat, že by bylo nadmíru složité rozšířit působnost opatření tak, aby se vztahovalo alespoň na movitý majetek, který nemusí být registrován, a také na peněžní nároky dlužníka (včetně akcií, zástavních listů, nájemného a dalšího příjmu, finančních částek vlastněných třetími stranami atd.), tj. movitý majetek přímo související s bankovním účtem.

4.3.3

Kromě toho se zdá být neopodstatněné omezení působnosti nástroje Společenství na preventivní obstavení bankovních účtů: bylo by účelné jej rozšířit s nezbytnými úpravami tak, aby pokrýval obstavení těchto aktiv po vydání příkazu k výkonu obstavení, vzhledem k tomu, že by pak mohlo také dojít ke stejným problémům s obstavením a zmizením zboží (což odůvodňuje opatření).

4.3.4

Komise by tedy měla řádně zhodnotit a odůvodnit hodnotu a náklady opatření, které se týká pouze preventivního obstavení peněžních prostředků uložených na bankovních účtech dlužníka.

4.4.1

Jak je uvedeno výše, otázku načasování návrhu na vydání ochranného příkazu automaticky řeší jeho samotná podstata. V souladu s osvědčenými právními postupy by mělo být možné požádat o vydání ochranného příkazu kdykoli v průběhu soudního řízení, k němuž se vztahuje, konkrétně před zahájením hlavního řízení, jako přípravné a preventivní řízení, protože právě v tomto okamžiku je z praktického hlediska nejužitečnější.

4.4.2

Musíme vzít evidentně v úvahu zvláštní charakteristiky režimu v závislosti na tom, zda je ochranné opatření provedeno před zahájením hlavního řízení nebo vydáním rozhodnutí o potvrzení nároku, před řízením o výkonu příkazu nebo v jeho průběhu, nebo v závislosti na tom, zda bylo či nebylo podáno odvolání k vyššímu soudu proti příkazu vydanému soudem první instance, a konečně v závislosti na tom zda, má vymahatelné právo formu příkazu či nikoli (dlužní úpis, vlastní směnka, šek nebo jiný vymahatelný dokument).

4.5.1

Do jisté míry je otázka pravomoci soudu zabývat se ochranným příkazem a vydávat jej také vyřešena již výše. Příslušný soud je evidentně ten, který je odpovědný za řešení hlavního případu, a to od okamžiku, kdy byla podána žaloba/proveden výkon.

4.5.2

Soud státu, v němž se nachází bankovní účty, by měl mít také pravomoc, je-li však požádáno o vydání příkazu před tím, než je podána žaloba/zahájen výkon. V takovém případě se však musí zajistit, že jakmile je podána žaloba/návrh na výkon, odpovědnost za ochranný příkaz, který byl vydán, přechází na soud zabývající se hlavním případem. I když spadá do jiné národní jurisdikce, měl by tento soud takové rozhodnutí přijmout, aniž by vyžadoval řízení o uznání (12).

4.6.1

Existuje základní potřeba zajistit, aby podmínky, které Komise správně stanovila v bodě 3.2 Zelené knihy – „fumus boni iuris“ a „periculum in mora“ –, byly splněny. Jestliže však byl již vydán soudní příkaz nebo jiný druh vymahatelného práva, bude vyžadován pouze důkaz „periculum in mora“, jinými slovy naléhavá potřeba příkazu k obstavení.

4.6.2

Další podmínkou pro vydání příkazu by mohl být důkaz, že věřitel vyvinul přiměřené úsilí k získání dluhu se souhlasem dlužníka, aniž by požadoval náhradu prostřednictvím soudů.

4.6.3

Neexistence požadavku předběžného výslechu dlužníka je zásadní, má-li být příkaz účinný. To by však mohlo jít ruku v ruce s poskytnutím záruky, kterou stanoví soudce, v dostatečné výši, aby pokryla ztrátu nebo škodu, bude-li opatření odloženo během hlavního řízení nebo při odvolání (nemá-li odkládací účinek), za předpokladu, že opatření je vydáno před tím, než příkaz nabude právní moci.

4.7.1

Částka, kterou má příkaz zajistit, nesmí přesáhnout částku, která je údajně dlužná a nesplacená, a vzniklou částku úroku z prodlení (bez ohledu na to, zda je smluvní nebo zákonný) do okamžiku, kdy byl podán návrh na příkaz k výkonu.

4.7.2

V souvislosti s preventivními řízeními, která jsou nevyhnutelně přechodná, a vzhledem k závažnosti obstavení částek, které jsou na bankovních účtech, Výbor nepovažuje za legitimní zahrnout jakékoli další částky, zejména k úhradě budoucích plateb úroků, výdajů právníků, bankovních poplatků, soudních výloh atd.

4.7.3

Výbor si je vědom toho, že zavedení takového systému by mohlo bankám způsobit dodatečné náklady. Výbor však považuje za nelegitimní zahrnout tyto náklady do částek, které mají být obstaveny na jakémkoli bankovním účtu údajného dlužníka. Vnitrostátní právní předpisy by měly stanovit ujednání pro bankovní poplatky a pro jejich znovuzískání od věřitelů, které toto řízení použijí. Tyto poplatky by měly být připočítány k částce pro zaplacení soudních výloh, která bude vypočítána na konci řízení.

4.7.4

Nástroj Společenství by měl také určit podmínky pro stanovení výjimek z výkonu, aby dlužník mohl (je-li dlužník fyzická a nikoli právnická osoba) uspokojit své základní potřeby a základní potřeby své rodiny, které by příkazem k výkonu mohly být ohroženy.

4.7.5

Po vydání ochranného příkazu by banka měla, v souladu s právními předpisy státu, v němž je držen bankovní účet, a pokud banka má takové informace, informovat soud o jakémkoli omezení v souvislosti s výkonem příkazu k obstavení s ohledem na druh účtu dlužníka (běžný účet, spořitelní účet, hypoteční účet atd.), na druh příjmu nebo výdělku, který je na účet vyplácen (mzdy, odměny, platy, starobní důchody a renty, platby sociálního zabezpečení atd.), a způsob výdajů souvisejících s účtem (hypotéka, splácení auta, nájemné, spotřebitelský úvěr, živobytí pro rodinu atd.).

4.8.1

Stejně tak se zdá, že neexistuje opodstatnění ani pro rozšíření působnosti ochranného příkazu na bankovní účty na jména třetích stran. V případech, kde není možné přesně stanovit, jaká část peněz na účtu patří dlužníkovi, mělo by se předpokládat, že každý držitel má stejný podíl.

4.8.2

Je také nepřijatelné, aby bylo obstaveno několik účtů k úhradě stejné částky, ačkoli připouštíme, že neexistuje jednoduché řešení v případě, že jsou účty v různých státech: každý soud, jenž má pravomoc, by mohl být požádán o vydání příkazu, aniž by si byl vědom toho, že stejný návrh na vydání příkazu byl podán jinde. Problém by přetrval až do okamžiku, kdy by všechna řízení byla vedena centrálně soudem, který má pravomoc projednat hlavní případ.

4.8.3

V souvislosti s touto iniciativou by proto bylo vhodné stanovit jasnou povinnost poskytovat informace o straně, která podává návrh na obstavení, a o bankách podléhajících ochrannému příkazu, a také povinnost pro banky a soudy v různých členských státech, aby spolupracovaly za současného úplného dodržování pravidel o důvěrnosti informací, ochraně údajů a bankovním tajemství, jak je správně uvedeno ve studii, která byla podkladem pro Zelenou knihu.

4.8.4

Mohlo by být například stanoveno, aby byly obstavené částky sníženy ex-post a v krátké lhůtě, jakmile budou získány informace z různých bank, jde-li o více než jednu banku.

4.9.1

Je důležité, aby byla zaručena ochrana dlužníka tak, že mu budou poskytnuty prostředky k vznesení námitek proti příkazu k výkonu obstavení v přiměřené časové lhůtě – Komise navrhuje, aby lhůta trvala nejméně 20 kalendářních dní – aby mohl dokázat:

4.9.2

Za tímto účelem by mělo být stanoveno, aby soud mající pravomoc dlužníka informoval, jakmile uzná, že na účtu jsou dostatečné prostředky, aby bylo možné obstavit údajně dlužnou částku. Dotyčná banka by měla v souladu s podmínkami stanovenými soudem poskytnout stejné informace dlužníkovi, jakmile dojde k obstavení účtu.

4.9.3

Nástroj Společenství by měl také stanovit prostředky ochrany a příčiny a důvody námitky/odvolání a harmonizovat je na úrovni Společenství, aby bylo možné zajistit že případy se budou řešit stejným způsobem ve všech kompetentních jurisdikcích a že budou stejné prostředky ochrany. Důležitou otázkou bude určit způsob odvolání (bez ohledu na to, zda je či není odkladné) a soud, který bude mít pravomoc odvolání projednat, když soud, který vydává příkaz, a soud, který projednává hlavní řízení spadají do různých vnitrostátních jurisdikcí.

4.9.4

Je také důležité, aby byla stanovena lhůta pro vznesení hlavního nároku nebo žádosti o exequatur, která začne běžet ode dne, kdy je věřitel informován o vydání příkazu k výkonu. Výbor se domnívá, že by bylo rozumné stanovit lhůtu 60 kalendářních dní, a to bez ohledu na rozsudek o vydání ochranného příkazu.

4.10.1

Ze Zelené knihy jasně nevyplývá, jaký právní nástroj má v úmyslu Komise použít k provedení této iniciativy. Vzhledem k požadovaným cílům a jako prostředek k zajištění stejnosti řízení v různých členských státech, EHSV se domnívá, že by nástroj měl být ve formě nařízení, jak je tomu také u dalších podobných nástrojů v souvislosti s evropským soudním prostorem.

4.10.2

Této oblasti se týká různorodá, ale vzájemně provázaná problematika. Bude-li toto opatření považováno za nezbytné, Komise by mohla – jak tomu bylo u ostatních totožných nástrojů – stanovit, že toto řízení bude použitelné pouze u přeshraničních případů a že bude volitelné (28. režim), což věřitelům umožní, aby zvolili mezi harmonizovaným nástrojem Společenství a současnou možností aplikovat ustanovení mezinárodního práva soukromého.

5.1

V souvislosti s problematikou samotné formy Výbor souhlasí s tím, že by pro rozsudky o vydání ochranného příkazu měl být zrušen exequatur (doložka vykonatelnosti) bez ohledu na pravomoc soudu.

5.2

Výbor se také domnívá, že pravidla upravující povinnost soudů informovat banku a údajného dlužníka by neměla mít za následek nezbytné formality za předpokladu, že zajistí autentičnost nástroje a totožnost dlužníka. Zde se zdají být vhodná pravidla stanovená v nařízení (ES) č. 1348/2000 (14). Určení, které účty mají být obstaveny, by také mělo být co nejdokonalejší, abychom se vyhnuli obecnému příkazu k obstavení.

5.3

Výbor se také domnívá, že příkaz vydaný soudem by měl být proveden bankou podle podmínek stanovených soudem, přičemž by měly být zabezpečeny jakékoli probíhající legitimní operace, např. předchozí závazky zaručené dlužními úpisy, vlastními směnkami a šeky, a závazky preferovaných věřitelů, jako je stát, úřady sociálního zabezpečení nebo zaměstnanci. V jakémkoli případě by banka měla být odpovědná za zůstatek na účtu ke dni přijetí příkazu k obstavení a měla by zajistit, aby byl účet automaticky obstaven, jakmile dojde příkaz, a to i elektronicky, pokud se tak stane mimo pracovní dobu. Banka by poté měla být odpovědná za jakoukoli nedbalost v přídě zmizení částek.

5.4

Výbor souhlasí s požadavkem, že banky musí bezodkladně informovat soud, elektronicky či jiným způsobem, o vykonání příkazu.

5.5

Právo Společenství by nemělo stanovit pravidla pro roztřídění věřitelů soutěžících o stejný bankovní účet. Výbor upřednostňuje uplatnění vnitrostátních právních předpisů.

5.6

Výbor se domnívá, že praktický výkon příkazu by měl být upraven zákonem země, která má v této věci působnost, v souladu s platnými obecnými normami o řešení sporů.

5.7

Na závěr by Výbor chtěl Komisi upozornit především na potřebu úpravy mechanismu pro překládání dokumentů souvisejících s fungováním navrhovaného systému v souladu s mechanismem zavedeným podle čl. 21 odst. 2 písm. b) nařízení (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006.

—

Sdělení Komise s názvem Akční plán o přístupu spotřebitelů k právní ochraně a urovnání sporů spotřebitelů na vnitřním trhu, 14. února 1996 (KOM(96) 13 v konečném znění).

—

Sdělení Komise s názvem K účinnějšímu vynášení a vynucování rozsudků v Evropské unii (KOM(97) 609 v konečném znění, Úř. věst. C 33, z 31.1.1998).

—

Zelená kniha o přístupu spotřebitelů k právní ochraně a urovnávaní sporů spotřebitelů na jednotném trhu (KOM(93) 576 v konečném znění).

—

Zelená kniha o alternativním řešení sporů v občanském a obchodním právu (KOM(2002) 196 v konečném znění, z 19.4.2002).

—

Doporučení Komise ze dne 12. května 1995 o platebních lhůtách v obchodních transakcích a související sdělení Komise v Úř. věst. L 127, 10.6.1995, a Úř. věst. C 144, 10.6.1995.

—

Směrnice 98/27/ES ze dne 19. května 1998 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů v Úř. věst. L 166, 11.6.1998.

—

Směrnice 2000/35/ES ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, Úř. věst. L 200, 8.8.2000.

—

Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), Úř. věst. L 12, 16.1.2001. Stanovisko EHSV v této věci vypracoval pan Malosse (CES 233/2000, 1. března 2000, Úř. věst. C 117, 26.4.2000).

—

Nařízení (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, Úř. věst. L 143, 30.4.2004. Stanovisko EHSV v této věci vypracoval pan Ravoet (CESE 1348/2002, 11. prosinec 2002, Úř. věst. C 85, 8.4.2003).

—

Nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech, Úř. věst. L 174, 27.6.2001. Zpravodajem stanoviska EHSV v této věci byl pan Hernández Bataller (CESE 228/2001, 28. února 2001, Úř. věst. C 139, 11.5.2001).

—

Program opatření pro implementaci zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. C 12, 15.1.2001).

—

Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (Úř. věst. L 160, 30.6.2000); Stanovisko EHSV v této věci vypracoval pan Ravoet (CESE 79/2001, 26. ledna 2001, Úř. věst. C 75, 15.3.2000).

—

Nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 ze dne 29. května 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů k dětem, tamtéž. Zpravodajem stanoviska EHSV v této věci byl pan Braghin (CES 940/1999, 20. října 1999, Úř. věst. C 368, 20.12.1999).

—

Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech. Tamtéž. Zpravodajem stanoviska EHSV v této věci byl pan Hernández Bataller (CESE 947/1999, 21. října 1999, Úř. věst. C 368, 20.12.1999).

—

Rozhodnutí Rady ze dne 28. května 2001, které zřizuje Evropskou soudní síť v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 174 ze dne 27.6.2001). Zpravodajem stanoviska EESC v této věci byl pan Retureau (CESE 227/2001, 28. února 2001, Úř. věst. C 139, 11.5.2001).

—

Nařízení (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006 (Úř. věst. L 399, 30.12.2006), kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu. Zpravodajem stanoviska EHSV k nábrhu nařízení (KOM(2004) 173 v konečném znění, 19.3.2004) byl pan Pegado Liz (CESE 133/2005, 22.2.2005, Úř. věst. C 221, 8.9.2005).

—

Návrh nařízení o evropském řízení o drobných pohledávkách (KOM(2005) 87 v konečném znění, 15.3.2005). Zpravodajem stanoviska EHSV v této věci byl pan Pegado Liz (CESE 243/2006, 14.2.2006).

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/8

1.1

Evropské strojírenství je významným a strategickým průmyslovým odvětvím evropského hospodářství. V roce 2006 činil obrat tohoto odvětví několik stovek miliard eur a byl dosažen více než 130 000 podniky, které vyvážejí třetinu své produkce. Strojírenství a elektrotechnický průmysl zaměstnává v Unii přes 4 miliony vysoce kvalifikovaných pracovníků a vykazuje se významnou přidanou hodnotu.

1.2

Strojírenství a elektrotechnický průmysl, více než jiná odvětví, umožňuje uskutečňovat cíle lisabonské agendy díky rozvoji celoživotního vzdělávání, výměně zkušeností a osvědčených postupů, udržování své konkurenceschopnosti na co nejvyšší úrovni a schopnosti proniknout na světové trhy.

1.3

Výbor podporuje iniciativy Komise zaměřené na posílení konkurenceschopnosti tohoto odvětví a zlepšení výchozího právního rámce prostřednictvím lepší a účinnější právní úpravy zohledňující situaci v odvětví, ve kterém působí desítky tisíc malých a středních podniků. Mít lepší právní předpisy, alespoň co se týče tohoto odvětví, neznamená nemít žádné předpisy, ale poskytnout stabilní a jasný rámec pro snadné uplatňování předpisů s co nejnižšími administrativními náklady.

1.4

Výbor vyjadřuje své uspokojení nad tím, že od Komise obdržel tento delikátní úkol vymezit s co nejširším souhlasem okruhy, ve kterých má dojít k zjednodušení stávajících právních předpisů Společenství, tak jako u činností, které přiměly zákonodárné orgány zlepšit a zjednodušit právní úpravy.

1.5

Výbor bere na vědomí, že v tomto odvětví probíhají nejrůznější zákonodárné iniciativy, a je tedy třeba sladit různé existující zájmy: ekonomické, sociální, environmentální. Uskutečnění vnitřního trhu nesmí ohrozit jiné zájmy, které si zasluhují vysokou pozornost, jako je zdraví a bezpečnost pracovníků, ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí, a to vše v rámci cílů lisabonské agendy. Dle názoru Výboru je zapotřebí integrovaná strategie, koordinovaná mezi různými iniciativami.

1.6

Výbor vítá návrhy Komise obsažené ve sdělení ze dne 17. února 2007, které mají změnit nový přístup a posílit význam činnosti členských států při dohledu nad trhem, a které pro tento účel ne vždy stanoví dostatečné prostředky. Výbor doufá, že budou personálně posíleny útvary Komise zabývající se koordinací, monitorováním a v některých případech i kontrolou řízení způsobů akreditace, činnosti oznámených subjektů a kvality jejich certifikací. Je třeba podpořit vytvoření „komunikační platformy“ mezi hospodářskými subjekty a členskými státy, které musejí jednat rovnoměrně a soudržně s cíli směrnic a politik Společenství, a provádět tak postupnou konvergenci systémů a modelů sledování trhů.

1.7

Výbor požaduje, aby v rámci normalizace bylo všem zainteresovaným stranám umožněno podílet se ex ante na stanovování pravidel, a to posílením jak účasti v technických výborech, zejména na místní úrovni, tak posouzení dopadu, aniž by se v přemrštěné míře využívalo elektronické konzultace, což je užitečný nástroj, který však zejména v této oblasti nemůže být jediným nástrojem konzultací zainteresovaných stran.

1.8

V souvislosti s „harmonizovanou“ normalizací se Výbor domnívá, že zejména malým a středním podnikům by měla být zpřístupněna zdarma nebo nanejvýš za symbolickou cenu, a upozorňuje na rozdíly v zacházení s podniky, které se nenacházejí ve státech, v jejichž jazycích se předpisy vydávají (angličtina, francouzština a někdy i němčina), a s ostatními podniky, které nemusejí nést často značné náklady na překlad.

1.9

Výbor zdůrazňuje, že je třeba odstranit veškeré neoprávněné administrativní náklady, čímž se výrazně sníží zátěž pro výrobní systém.

1.10

Výbor doufá, že Komise vážně uváží potřebu zvýšit stabilitu normalizace a vyhoví doporučením hospodářských subjektů a hlavních zainteresovaných stran. V souvislosti s výchozím právním rámcem a právním základem Výbor doporučuje Komisi, aby před vydáním právního předpisu zhodnotila, zda by cílů nebylo možno dosáhnout jinak, například samoregulací nebo společnou regulací, aby byla zaručena co nejvyšší úroveň transparentnosti a účasti všech zainteresovaných stran a aby měla neustále na zřeteli hlavní předmět právního předpisu a jeho obsah jakožto nezbytný referenční bod pro uplatňování jednotlivých článků smlouvy jakožto právního základu.

1.11

Výbor požaduje, aby byly odstraněny technické překážky uskutečnění vnitřního trhu. Neoprávněná vnitrostátní a místní nařízení jsou skutečnou a nepřekonatelnou překážkou volného pohybu zboží.

1.12

Výbor doporučuje, aby budoucím právním předpisům vždy předcházelo pečlivé posouzení dopadu ex ante, se zohledněním stupně proporcionality, ale po jejich vydání také následovalo velmi přísné monitorování, aby bylo možné napravit jinak neodstranitelné škody pro budoucnost podniků v tomto odvětví.

1.13

V souladu s legitimními zásadami bezpečnosti pracovníků, občanů a životního prostředí bude při určování všech těchto společných iniciativ zaměřených na podporování růstu zaměstnanosti a konkurenceschopnosti v tomto odvětví hrát zásadní roli evropský odvětvový sociální dialog. Sociální odpovědnost podniků může usnadnit tuto stálou výměnu názorů mezi podniky a zainteresovanými stranami, aby se zamezilo nesprávným zvyklostem, zvýšilo se povědomí a celoživotní vzdělávání a udržovaly se dobré vztahy s příslušným územím a s konečnými spotřebiteli.

2.1

Evropská komise z podnětu svých místopředsedů, paní Margot Wallströmové a pana Güntera Verheugena, požádala Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska, aby byla vypracována analýza celkové soudržnosti rámce právních předpisů pro průmyslové odvětví, zejména pro strojírenství, a byl vymezen prostor pro možné zjednodušení. Analýza by kromě specifických odvětvových právních předpisů měla postihovat celý předpisový rámec týkající se strojírenství.

2.2

Vzhledem k zapojení zainteresovaných stran do tohoto procesu zjednodušování, především pokud se jedná o určení pravidel, která jsou při řízení obzvláště problematická, Komise uznává, že Výbor má značné a bohaté zkušenosti a skutečně pluralitní složení, aby mohl být ideálním místem pro úvahu a sloučení hledisek hospodářských subjektů, pracovníků a občanské společnosti v Evropě.

2.3

Vzhledem ke zkušenostem, které Výbor nasbíral díky svým četným stanoviskům o zlepšení právních předpisů a jejich zjednodušení (1), a k článku 8 Dohody o spolupráci mezi Evropskou komisí a EHSV svěřuje Komise Výboru tento důležitý úkol. Bude-li práce Výboru plodná a konstruktivní, navrhuje Komise rozšířit tuto žádost i na četné další oblasti, které jsou důležité pro agendu Komise i Výboru v oblasti zlepšení právních předpisů.

2.4

Komise následně lépe ozřejmila svůj postoj, když vysvětlila, že zlepšit právní předpisy neznamená je omezit a že je spíše naopak třeba zachovat přinejmenším stejnou úroveň ochrany pro pracovníky, spotřebitele a životní prostředí, s cílem zajistit právní rámec, který by umožnil zlepšení konkurenceschopnosti.

3.1

Výbor předem prohlašuje, že má mimořádný zájem na úkolu sjednocení různých existujících zájmů a předložení návrhu na zlepšení a zjednodušení stávajícího právního a zákonného rámce. Nejlepším přínosem Výboru je jeho schopnost ovlivnit rozhodovací proces hledáním co nejširšího konsensu mezi zástupci občanské společnosti, jejichž zájmy se liší. Zjevná věrnost zásadám a hodnotám Společenství, vyrovnanost, kvalita a inovace jeho stanovisek z něj činí významného a silného partnera evropských institucí. Podnět či dokonce výzva, kterou tato žádost Komise představuje pro všechny členy Výboru v jejich snaze o plné využití této příležitosti, by mohla posílit úlohu místa k setkávání, diskusi a dialogu, kterou organizované občanské společnosti přisuzují smlouvy.

3.2

Výbor má příležitost předem určit oblasti, ve kterých je třeba vyvíjet činnost v zájmu zlepšení výchozího rámce předpisů, a ta otevírá novou cestu pro spolupráci mezi evropskými institucemi. Je očividné, že všechny zainteresované strany – každá za sebe – již Komisi oznámily své potřeby a přání. Výrobci, zpracovatelé, pracovníci, spotřebitelé, normalizační orgány a veřejné orgány již dali najevo, jakým způsobem chtějí stávající právní předpisy „zlepšit“. Dosud uplatňovaný postup konzultací však neposkytl přesnou syntézu různých potřeb a zanechal vždy u jedné či druhé strany dojem, že nebyly dostatečně vyslyšeny.

3.3

Výbor může tuto syntézu vytvořit jednak díky svým vlastním bohatým a hodnotným zkušenostem, a jednak díky síti významných kontaktů, kterých jeho členové mohou využít k získání důležitých kvalifikovaných příspěvků. K tomuto tématu se již Výbor částečně vyjádřil ve svém stanovisku z vlastní iniciativy Průmyslová změna v odvětví strojírenství (2).

3.4

Výbor konstatuje, že probíhají nebo byly oznámeny různé iniciativy v oblasti právních předpisů Společenství pro průmyslovou výrobu a zejména pro strojírenství. Tyto iniciativy se zabývají komplexními problémy nejrůznější povahy. Bylo by vhodné tyto problémy prozkoumat, aby se zohlednily různé zájmy chráněné právními předpisy EU: volný pohyb zboží, zdraví a bezpečnost pracovníků, ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí, hospodářské i sociální cíle Lisabonské strategie. Tyto právní předpisy pocházejí z různých právních nástrojů a obdobná studie nebyla dosud nikdy provedena. Výbor se domnívá, že přišel okamžik, kdy by se celá tato problematika měla začít řešit vyváženým a strukturovaným způsobem.

3.5

V oblasti výroby průmyslových materiálů a jejich uvádění na trh byly právní předpisy Společenství vypracovávány postupně. Obecně to umožnilo harmonizaci práva, která podstatně zjednodušila právní prostředí, v němž se podniky pohybují, i když je třeba zdůraznit, že tento proces ještě není završen.

3.6

Právní předpisy Společenství, které byly přijímány od druhé poloviny 80. let, se dělí do dvou hlavních skupin: jedny se týkají trhu, druhé pracovišť. Účinné uplatňování těchto právních předpisů předpokládá zapojení velkého počtu různých subjektů: normalizačních orgánů a oznámených subjektů, projektantů a výrobců, dovozců a distributorů, překladačů a instalatérů, veřejných kontrolních a pořádkových orgánů (včetně celnic a justice), podnikatelů, pracovníků a zástupců pracovníků, atd. Organizace spotřebitelů vyjádřily svůj zvláštní zájem o konkrétní a skutečné zapojení, které je doposud považováno za nedostatečné. Spolupráce mezi všemi těmito subjekty je stejně důležitá jako spolupráce mezi veřejnými orgány na vnitrostátní a evropské úrovni.

3.7

Uplatňování těchto pravidel zřejmě nečiní žádné velké obtíže, avšak nehledě na toto celkově kladné hodnocení nesmí být opomíjeny určité konkrétní problémy.

4.1

Každoročně dochází v EU v důsledku pracovních úrazů k 6 000 až 8 000 případům úmrtí (40 % smrtelně zraněných je mladších 35 let) a ke stovkám tisíců případů invalidity. Část těchto úrazů je způsobena pracovními nástroji. V některých případech jsou na vině neúčinné osobní ochranné prostředky či nedostatečné vzdělání. Přibližně čtvrtina pracovníků v EU prohlašuje, že pro svoji bezpečnost a ochranu zdraví musí používat osobní ochranné prostředky. Hlavní fyzikální činitele, které jsou rizikovým faktorem práce, jsou obecně spojené s pracovními nástroji: hluk, vibrace, ionizující a neionizující záření. Ergonomické faktory hrají v oblasti zdraví a bezpečnosti při práci zásadní roli. Pracovní nástroje mohou mít v určitých případech velký význam při expozici chemickým látkám a účinnost osobních ochranných prostředků může být v některých případech klíčová.

4.2

Zvláštní pozornost musí být věnována výrobkům určeným pro širokou spotřebu blíže nedefinovaných skupin spotřebitelů, které jistě nebyly informovány o případných rizicích strojů, jež zakoupily nebo pronajaly. Ve statistikách nejsou uváděny mnohé nehody spotřebitelů, ke kterým bohužel velmi často dochází z důvodu nesprávného zacházení se stroji.

5.1

Konstatuje se, že spolupráce mezi hospodářskými subjekty činnými na jednotném trhu se potýká se skutečnými problémy i se značnou zdráhavostí, co se týče plně transparentního jednání: u soukromých subjektů je to způsobeno snahou chránit se před konkurencí nebo možnými sankcemi, u veřejných subjektů občas velmi strnulou byrokratickou nečinností. Je například zcela jasné, že je třeba posílit spolupráci mezi výrobními a zpracovatelskými podniky nebo zvýšit transparentnost způsobu, jakým normalizační orgány, orgány zajišťující dozor, oznámené subjekty a poradci, kteří zajišťují technickou podporu podnikatelům, vykládají základní požadavky směrnic „nového přístupu“.

5.2

Na tento problém se Komise soustředila ve své nedávné iniciativě přezkumu „nového přístupu“, kterou vyhlásila dne 14. února 2007 jakožto nový balíček pro pohyb výrobků na vnitřním trhu. Tento balíček sestává z návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh [KOM(2007) 37 v konečném znění (3)] a z návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o společném rámci pro uvádění výrobků na trh [KOM(2007) 53 v konečném znění (4)]. Cílem balíčku je posílit systémy dohledu nad trhem, aby bylo možné vyloučit nebezpečné výrobky, odstranit je z vnitřního trhu Společenství a podnikat kroky proti podvodným podnikům. Kontrolní, certifikační a inspekční orgány zapojené do testování výrobků budou při akreditaci podrobeny přísnějším kontrolám, aby byly zajištěny jednotné právní předpisy jak pro podniky, tak pro kontrolní orgány. (V současné době je v EU činných přibližně 1 800 oznámených subjektů, tedy laboratoří a inspekčních a certifikačních středisek, což jsou soukromá zařízení, jejichž činnost akredituje veřejná správa.) Je třeba podotknout, že mezi těmito „nezávislými“ orgány se nacházejí subjekty, které spadají přímo pod sdružení výrobních podniků, u nichž by se střet zájmů mohl stát skutečně problémem! V jednom členském státě je například pouze v odvětví výtahů akreditováno více než 80 oznámených subjektů.

5.2.1

22 let po vydání usnesení Rady ze dne 7. května 1985, které začleňuje zásady nového přístupu navrhuje Komise aktualizaci a posílení dohledu nad trhy, čímž by se označení CE stalo věrohodnějším. Výbor se domnívá, že metoda nového přístupu, který se týká 25 směrnic, z nichž 21 obsahuje specifická ustanovení o udělování označení a 4 ne, přinesla dobré výsledky a podpořila rozvoj vnitřního trhu, ale zároveň se domnívá, že navržená revize je vhodná. Budou muset být rozšířeny pravomoci a povinnosti členských států, ale i Komise, jež musí posílit své útvary, aby mohla trvale monitorovat činnosti dohledu nad trhy, způsoby akreditace oznámených subjektů a v některých případech i činnost těchto subjektů. Velká většina odvětvových organizací se v rámci výzkumu Komise vyslovila pro toto posílení vnitrostátních, a tedy i evropských, orgánů.

5.3

Výbor vítá tuto iniciativu, jež omezuje prostor a rozdíly při hodnocení, které brání rozvoji vnitřního trhu a způsobují další konkurenční nevýhody pro ty hospodářské subjekty, které dodržují předpisy. Narušování hospodářské soutěže způsobené „roztržitým“ dohledem je nesmírně závažným problémem, který ukazuje jednu z hranic při uplatňování nového přístupu. Mimoto má jednoduchý a jasný právní rámec zásadní význam především pro malé a střední podniky a je velmi důležité posílit spolupráci mezi orgány dohledu nad trhy jak v EU/EHP, tak i na mezinárodní úrovni. Je třeba podpořit vytvoření „komunikační platformy“ mezi hospodářskými subjekty a členskými státy, které musejí jednat rovnoměrně a soudržně s cíli směrnic a politik Společenství, a provádět tak postupnou konvergenci systémů a modelů sledování trhů. Zásadní význam má zapojení celních úřadů do těchto činností.

5.4

Na evropské úrovni by byla vhodná větší spolupráce mezi všemi zainteresovanými generálními ředitelstvími (např. ENTR, ENV, EMPL, SANCO), která by mohla spolupracovat na vypracování „příruček“ k uplatňování platných směrnic, které přirozeně nemohou nahradit právní předpisy, ale mohou být významným přínosem a mohou uspořit vysoké finanční částky vynaložené na zbytečné poradenství.

5.5

V případě sezónních výrobků, jako je zahradní technika, je zapotřebí stanovit zjednodušené a zrychlené postupy, aby nebyly promrhány tržní příležitosti. Za tímto účelem Výbor navrhuje zřídit „středisko pro mediaci“, na které bude možné se obracet za účelem zachování zvláštností a ospravedlnění požadavků, za současného zaručení přísného uplatňování všech právních předpisů, zejména předpisů o bezpečnosti.

6.1

Další priorita vyhlášená Komisí se týká snížení zbytečných administrativních povinností, které mají značný dopad na konkurenceschopnost. Výbor se zájmem sleduje úsilí Komise v této oblasti spočívající v akčním programu předloženém dne 24. ledna 2007, jehož cílem je snížit do roku 2012 administrativní povinnosti o čtvrtinu.

6.2

Komise by mohla pomoci s konkrétním řešením některých problémů při uplatňování směrnic, například tím, že bude shromažďovat veškerá sdělení, která mají být v současnosti zasílána jednotlivým členským státům, což je nesmírně obtížné už jen z důvodu zjištění správné adresy. To je případ směrnice 2000/14/ES o emisích hluku, podle níž se prohlášení o shodě zasílá členskému státu a Komisi, nebo směrnice 97/68/ES o emisích ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje, podle níž musí podniky z důvodu „flexibility“ informovat úřady jednotlivých členských států, které jsou pro tyto účely příslušné, o obdržení schválení a podávat pololetní zprávy.

6.3

Podniky se při praktickém uplatňování směrnic o ochraně zaměstnanců před fyzikálními činiteli setkávají s mnoha problémy. Zejména směrnice 2002/44/ES o vibracích nebo směrnice 2006/25/ES o rizicích spojeným s fyzikálními činiteli (optickým zářením z umělých zdrojů) představují problém především pro malé a střední podniky. Tyto problémy by mohlo přinést i uplatňování příští směrnice o optických zářeních z umělých zdrojů. Jsou zapotřebí příručky a prováděcí předpisy, jinak tyto směrnice nesplní svůj účel. V případě, že konkrétní uplatnění těchto směrnic není ve skutečnosti možné, bude přirozeně třeba rychle dokončit nezbytné změny, aby podniky mohly dodržet své právní závazky.

6.4

V oblasti průmyslové výroby a především ve strojírenství by se měly vzít v úvahu různé potřeby co se týče administrativních povinností. Zjistitelnost zásahů různých subjektů je zásadní nejen pro bezpečnost uživatelů, ale i pro právní jistotu ve smluvních vztazích na trhu. Je tedy třeba nalézt vyvážené řešení, které by umožnilo zachovat transparentnost a zjistitelnost a zbytečně nezvyšovalo administrativní náklady.

7.1

Technická normalizace hraje důležitou úlohu při fungování pravidel Společenství a propůjčuje konkrétní obsah základním bezpečnostním požadavkům stanoveným v právních předpisech. Dodržování norem předpokládá soulad se směrnicemi. Certifikaci, pokud je ze strany akreditovaných oznámených subjektů nezbytná, nelze provádět mimo normativní rámec tvořený právními předpisy.

7.2

Evropské normalizační orgány jako celek vykonávaly na základě mandátu Komise velmi přínosnou práci. Vypracování norem, na kterém se dnes podílí omezený počet subjektů, by se v každém případě mělo provádět za větší účasti zainteresovaných stran, což by usnadnilo následný dialog. Většina zpracovatelských podniků nemá ani adekvátní prostředky, ani zdroje, aby mohla tuto činnost vykonávat pravidelně. Účast pracovníků a spotřebitelů je ještě nižší. Za takové situace je obtížné zohlednit význam získaných zkušeností. Některé normy nejsou schopny uspokojit všechny obavy zjištěné v této oblasti. Výbor doufá, že se v tomto odvětví bude posilovat účast zainteresovaných stran v technických výborech, zejména na místní úrovni, kde má rozhodovací pravomoc skutečně několik málo osob. Výbor s obavami podotýká, že rostoucí náklady normalizace se mohou stát brzdou konkurenceschopnosti, ale i bezpečnosti, například tam, kde se stroje používají jinak, než jak je stanoveno v předpisech. Některé MSP ve východní Evropě jsou ochotny „riskovat“ nebo se uchylovat ke „kličkám“.

7.3

Výbor vítá iniciativy vyhlášené dne 15. března 2007 v akčním plánu pro evropskou normalizaci, v němž jsou všechny členské státy vyzývány k tomu, aby podávaly zprávy o stavu jeho uskutečňování a o opatřeních přijatých na podporu zapojení všech zainteresovaných stran do normalizace na evropské i mezinárodní úrovni. Komise by předložené připomínky měla shromažďovat a začleňovat je do evropské normalizace. Zapojení MSP do procesu normalizace má zásadní význam jak na evropské úrovni, tak i na úrovni národní, a jejich přínos k budoucím procesům musí být účinnější a konkrétnější.

7.4

V určitých případech není pro podniky snadné dodržet závazky vyplývající z právních předpisů o ochraně zdraví a bezpečnosti. Od okamžiku, kdy se určitý stroj začne používat, je totiž pro posouzení rizik nezbytná určitá komplementárnost mezi výrobcem a podnikem, ve kterém se stroj používá. Pokud v předpisech není stanoveno poskytování odpovídajících informací o přetrvávajícím riziku, které musí mít podnik na zřeteli, mohou nastat problémy. Nemají-li podnikatelé správné informace o přetrvávajícím riziku spojeném se strojem, který pořídili, budou jen stěží moci splnit povinnost posouzení rizik, kterou stanoví rámcová směrnice 89/391/EHS a jejích 19 zvláštních doplňujících směrnic o aktivní a pasivní ochraně zaměstnanců.

7.5

Z důvodu vysokých pořizovacích nákladů může být šíření norem pro malé a střední podniky problematické. Když normalizace vyústí v proces certifikace, jsou administrativní náklady obecně daleko vyšší, než náklady vyplývající přímo z právních předpisů.

7.6

Analýza rizik vypracovaná odborníky CEN má mimořádný význam pro podniky, které ji musí rozšířit o zvláštní analýzu pracovního prostředí, ve kterém se stroj používá. Náklady těchto harmonizovaných norem jsou vysoké, zejména pro MSP. Výbor doporučuje přezkoumat návrh, aby „harmonizované“ normy plynoucí z mandátu, který má CEN od Evropské unie, byly poskytovány zdarma nebo za symbolickou cenu, a tyto podniky tak mohly plnit své zákonné povinnosti. K bezplatnému šíření po internetu již ostatně úspěšně přikročilo telekomunikační odvětví a umístilo přímo na webové stránky některé normy ETSI (Evropský institut pro normalizaci v telekomunikacích).

8.1

Výbor zdůrazňuje, že není vždy nutné měnit směrnice, které se osvědčily. Práce a výsledky, které vedou k celkovému zlepšení základní směrnice 98/37/ES, proslulé směrnice o strojních zařízeních, byly zvláště spletité, ale nakonec byla dosaženo optimální rovnováhy mezi různými zájmy. V některém jiném případě by možná bylo bývalo lepší nedělat tolik takzvaných „zlepšení“, například neměnit směrnici 73/23/EHS o elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí nebo – jak poznamenalo sdružení výrobců strojních zařízení ve své poznámce ze dne 5. listopadu 2004 – neslučovat směrnici 87/404/EHS a směrnici 97/23/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se tlakových zařízeních.

8.2

Trh jasně ukázal potřebu stabilního a jasného právního rámce, aby bylo možné v klidu plánovat investice a přizpůsobit se jasným předpisům, které se nemění příliš často. Na druhé straně existuje konkrétní nebezpečí, že „zjednodušení“ by mohlo způsobit vyšší administrativní náklady a náklady na složitější postup posuzování shody.

8.3

V souvislosti s možností uplatnit článek 95 smlouvy Výbor chápe požadavky výrobních podniků, avšak zdůrazňuje, že výchozí právní rámec, o který je třeba se při vydávání směrnic opřít, musí být v souladu se základními zásadami smluv, zejména se zásadou právního základu různých předpisů. Je zřejmé, že cíl a obsah právního aktu je prioritní a představuje objektivní referencí, kterou se uplatňování různých předpisů musí řídit. K tomu se v různých rozsudcích vyjádřil i Evropský soudní dvůr, například když v jednom nedávném rozsudku vyloučil možnost existence smíšeného právního základu v případě, když jsou právní odkazy ve vzájemném rozporu nebo by jejich kombinace omezovala práva parlamentu. U průmyslových vzorů výrobků, u kterých převažuje jiný účel, není vždy proveditelná snaha podniků odvolávat se na čl. 95 odst. 3 smlouvy, který jak známo omezuje pravomoci členských států a posiluje právní předpisy Společenství, jak je stanoveno například v článku 137 nebo 175 (5). Podniky totiž poukazují na dodatečné náklady (které jsou převedeny na konečného uživatele), kterým musí čelit, aby mohly provést změny v designu a při výrobě strojů, na základě podmínek všech jednotlivých členských států. Je třeba navrhnout komplementární legislativní modely, které by se nepřekrývaly, ale zásadním způsobem omezovaly možnost členských států přijmout jasná a různá opatření řídící se zásadou přiměřenosti a proporcionality.

8.4

Nedávná směrnice REACH ukazuje významný obrat v ochraně spotřebitelů a pracovníků. Výbor souhlasil s přijatými technickými řešeními i s pružností spojenou s možností zjednodušení a s určitým znepokojením konstatoval, že malé a střední podniky by se mohly dostat do určitých obtíží, zejména pokud by kontroly při dovozu nebyly tak přísné, jak to vyžaduje uplatňování této zásadní směrnice. Výbor v této souvislosti vyzývá Komisi, aby pozorně monitorovala způsoby dohledu členských států nad trhem, které právě v odvětví, o které v tomto stanovisku jde, dávaly v minulosti najevo určité obtíže spojené s účinným plněním svého úkolu, a to i z důvodu závažného nedostatku prostředků, které měly k dispozici příslušné dozorčí orgány. V tomto ohledu by na základě zásady přednosti výroby v rámci členských států bylo možné stanovit rozdělení úkolů mezi dozorčí orgány například podle různých druhů výrobků (ventily, zvedací a manipulační technika, čerpadla a kompresory, stroje pro výrobní průmysl atd.).

8.5

I přes významný přínos strojírenství pro celé evropské hospodářství vzniká dojem, že členské státy do institucionálních činností, které jim byly svěřeny, investují velmi málo. Komise by tyto údaje mohla požadovat pro jejich srovnání s výsledky dosaženými v praxi. Kvalita a množství kontrol často závisí na individuálních schopnostech/ochotě, ale téměř vždy na dostupných zdrojích.

9.1

Ve vnitrostátních právních předpisech zůstává řada technických překážek, které podnikům způsobují závažné problémy. To se týká například nesilničních pojízdných strojů v případech, kdy se pohybují po veřejných komunikacích. Různé právní úpravy, kdy některé členské státy přijímají přísnější opatření, než ostatní, jsou důvodem k tomu, že je nutné si opatřit jiné stroje. Zmatky panují také v terminologii, například mezi pojmy „společnost“ a „podnik“. Povinné kontroly v některých členských státech s sebou přinášejí dodatečné náklady, které se často znásobují v těch zemích, kde kontrolu vývoje, testování nebo dopravy provádějí různé orgány. Výbor doufá, že zejména s ohledem na bezpečnostní opatření bude dosaženo rychlé harmonizace právních předpisů. Například co se týče traktorů, musí být kromě stávajících ustanoveních o zpětných zrcátkách a maximálních povolených rychlostech stanoveny technické specifikace v souvislosti s předními a zadními světly, ale především s brzdnou dráhou. V současnosti se na evropských silnicích pohybují traktory, které mají i více než 40 let. Postupné omlazování vozového parku by zajistilo mnohem výraznější úroveň aktivní i pasivní bezpečnosti.

9.2

Výbor doporučuje, aby se v zájmu právní úpravy používání pracovních strojů na veřejných komunikací zejména:

10.1

Výbor požaduje, aby regulační orgány a zainteresované strany napříště úžeji spolupracovaly na budoucích regulačních politikách, a to prostřednictvím účinného dialogu, přičemž by se vzhledem k nezbytné interakci mezi zúčastněnými subjekty měly vyhýbat konzultacím elektronickou cestou. Podle názoru Výboru umožňují trvalé a časté konzultace o některých specifických tématech předcházet problémům, čímž je zajištěna větší kvalita a účinnost právních předpisů.

10.2

Výbor považuje za důležité, aby byla vypracována metodologie posouzení dopadu různých možností, která by byla společná pro všechny evropské instituce (Parlament, Radu a Komisi) a měla by k dispozici vhodný systém kontroly kvality.

10.3

Komise by měla vždy zvážit, zda cíle, kterých má být dosaženo, skutečně vyžadují zákonný rámec, nebo zda postačí samoregulace či společná regulace. Výbor se domnívá, že mezi různými možnostmi je třeba vybrat tu, která zajistí dosažení stejných cílů s nižšími náklady a nižší administrativní zátěží a zaručí větší transparentnost a co největší možnou účast zainteresovaných stran.

10.4

Zásadní význam má odvětvový sociální dialog mezi stranami. Společný zájem se může uskutečnit prostřednictvím rozvoje odborného vzdělávání zejména v oblasti bezpečnosti při práci, ale také celoživotního vzdělávání, které zvyšuje nejenom kvalifikaci, ale i citlivost k různým problémům při řízení a organizaci spojeným s lepším a bezpečnějším používáním strojních zařízení. Téma sociální odpovědnosti podniků může mít díky pravidelnému dialogu se zástupci občanské společnosti a místních orgánů příznivý vliv na rozvoj kultury bezpečného a produktivního podniku, a to zejména v malých a středních podnicích, kde jsou problémy s řízením rizik očividně větší.

10.5

Výbor se domnívá, že by bylo vhodné zahájit reflexi, která by všem zainteresovaným stranám umožnila zhodnotit výsledky a hranice právních předpisů Společenství. Toto zhodnocení by umožnilo vykročit stejným směrem, aby výsledkem různých probíhajících iniciativ nebyla pouze částečná nebo protichůdná řešení. Rozhodnutí Komise přezkoumat novou směrnici o strojních zařízeních spolu se zainteresovanými stranami se ubírá správným směrem. Tyto iniciativy je přirozeně třeba znásobit. Výbor zejména zdůrazňuje spojení mezi různými iniciativami, například iniciativami spojenými s akčním programem pro snížení zbytečných administrativních povinností a s novým přístupem (Komise na základě veřejných konzultací o budoucnosti vnitřního trhu přijala dne 14. února 2007 návrh nařízení a rozhodnutí Rady a Evropského parlamentu o rámci pro revizi nového přístupu). Výbor je přesvědčen, že dobrá struktura a dobrá koordinace mezi těmito iniciativami může přinést skutečné zlepšení stávajících právních předpisů a jejich soudržného uplatňování ve všech 27 členských státech.

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/15

1.1

EHSV vítá, že se Evropská komise snaží „zlepšit právní úpravu“ a „usiluje o podporu soudržného vzájemného působení různých oblastí politik, zajištění předvídatelnosti a ochranu veřejného zájmu (např. o ochranu životního prostředí a bezpečnost), přičemž se pokouší snížit zatížení výrobního odvětví právními předpisy“. Dále vítá odhodlání rozvíjet globální přístup a zapojit jednotlivé rozměry rozvoje průmyslu a jeho konkurenceschopnosti i jednotlivé zúčastněné strany.

1.2

Z obecnějšího hlediska odráží celkový přístup iniciativy CARS 21 snahu tvůrců veřejných politik o koordinaci činnosti mezi sebou navzájem a dále i s jednotlivými zúčastněnými stranami v zájmu živého průmyslu, což si dle názoru EHSV zasluhuje plnou podporu. Stanovisko Komise, jež podává přehled o již uskutečněných krocích v oblasti tvorby právních předpisů a vymezuje opatření, která je v budoucnu v tomto rámci potřeba přijmout, ukazuje význam tohoto přístupu i obtíže, jež s sebou přináší.

1.3

Základní přínos tohoto přístupu spočívá v tom, že se veškerým zúčastněným stranám vyjasňuje směřování evropské politiky týkající se automobilismu. Ve všech hlavních oblastech se díky tomuto přístupu zlepšuje předvídatelnost politik EU a úměrně tomu klesá zatížení odvětví právními předpisy.

1.4

V tomto ohledu je patrné, že přímým přínosem tohoto přístupu je snížení administrativní zátěže, a to díky nahrazení 38 směrnic Společenství odpovídajícími předpisy EHK OSN. Stejně tak práce v oblasti životního prostředí a bezpečnosti silničního provozu poukazuje na to, že integrovaný přístup je proveditelný a právní prostředí se díky němu stává pro všechny zúčastněné strany legitimnějším a pro průmysl předvídatelnějším. Díky takovémuto přístupu tedy dochází ke shodě, z níž může každý při své činnosti vycházet.

1.5

Rovněž je však potřeba poukázat na obtíže spojené s prováděním tohoto přístupu. Jsou trojího druhu:

1.6

Výčet 39 plánovaných opatření a závazků obsažených ve sdělení Komise je velmi dlouhý a samostatně se každá položka výčtu zdá obhajitelná. Avšak spojení všech 39 bodů je pravděpodobně obtížnější a přináší s sebou nevyřešené problémy slučitelnosti a časového harmonogramu. Například o otázce životního prostředí a otázce bezpečnosti se hovoří na základě integrovaného přístupu, avšak k těmto otázkám samotným se integrovaně nepřistupuje. Nastolení otázky cen výrobků splňujících veškeré předpokládané požadavky, jak činila zpráva skupiny na vysoké úrovni, by nepochybně tuto integraci umožnilo, avšak stejně nepochybně by vedlo k zdůraznění nutnosti volby. Stejně tak skupina na vysoké úrovni trvala na tom, aby její závěry provázel plán, který by platil pro všechny tvůrce veřejné politiky. Tento dokument zhmotňoval integrovaný přístup, jehož podporu si od CARS 21 Komise přála. EHSV nezbývá než litovat, že sdělení Komise nenavrhlo ani po změnách žádný takový plán.

1.7

Skupina na vysoké úrovni celkově značnou část rozboru založila na hledisku výrobců automobilů. Výsledkem toho je, že uvažované otázky, jež je třeba řešit, se do značné míry týkají výrobků a technologií. EHSV zdůrazňuje, že kdyby analýza brala větší ohled na zájmy uživatelů automobilů, vedla by k jinému hledisku. Z tohoto důvodu je do budoucna zapotřebí mít během hodnocení a přehodnocování možnost přezkoumat skupinu zúčastněných stran, kterou je třeba brát v úvahu.

1.8

Rizikem integrovaného či globálního přístupu je, že každá zúčastněná strana bude prosazovat, aby zátěž spojená s úpravou postihla ty ostatní. V oblasti bezpečnosti silničního provozu nebo životního prostředí tedy zástupci průmyslu mohou mít za to, že jejich úsilí, zejména v oblasti technologií, brání jednání orgánů zodpovědných za infrastrukturu nebo spotřebitelů.

1.9

Všechny tyto skutečnosti naznačují, že zpráva Komise neřeší otázku veřejných politik týkajících se automobilového průmyslu a alternativ, před kterými stojí, vyčerpávajícím způsobem. EHSV podporuje přístup v tomto směru: namísto toho, aby se jednou provždy ustanovil výčet veškerých možných cest a expertům a průmyslu se ponechala možnost rozhodnout se mezi sebou, je potřeba zachovat živou veřejnou diskusi o politikách týkajících se automobilového průmyslu, která bude otevřena všem sociálním partnerům a obecněji též zúčastněným stranám, a objasnit, jaká rozhodnutí je v jednotlivých okamžicích potřeba učinit.

1.10

Komise své sdělení uzavírá touto myšlenkou: „existuje jedinečná příležitost k rozvoji zvláštní kultury tvorby politiky. Komise má za to, že jádrem přípravy legislativních nástrojů by měly být zásady jako kvalita právních předpisů, zjednodušení, posouzení dopadů, konzultace zúčastněných stran, doba realizace a volba nástrojů.“

EHSV se s tímto postupem ztotožňuje a prostřednictvím tohoto stanoviska vyjadřuje přání pomoci Komisi s jeho plným provedením.

V tomto duchu EHSV doporučuje:

2.1.1

V roce 2004 vyzvala Komise v rámci své politiky zaměřené na zlepšení kvality zákonodárné činnosti a na odpověď na výzvu rozsáhlejší celosvětové hospodářské soutěže skupinu na vysoké úrovni CARS 21, v níž jsou zastoupeny nejdůležitější dotčené strany (členské státy, zástupci průmyslu, nevládní organizace a poslanci Evropského parlamentu), ale rovněž tři hlavní komisaři, kteří spolupracují na tomto spisu (podnikání a průmysl, životní prostředí, doprava), aby vypracovala doporučení ohledně toho, jaké politiky je třeba uplatňovat.

2.1.2

Zadávací podmínky pro skupinu na vysoké úrovni, která tehdy byla zřízena, byly následující: skupina byla pověřena vypracováním krátkodobých, střednědobých i dlouhodobých doporučení týkajících se veřejných politik a právního rámce pro evropský automobilový průmysl, která umožní zlepšit jeho celosvětovou konkurenceschopnost, zachovat v tomto odvětví zaměstnanost a zároveň zajistit zlepšování vozidel v oblasti bezpečnosti a životního prostředí, a to za ceny dostatečně nízké na to, aby se domácnosti mohly těmito vozidly vybavit.

2.1.3

Komise tak chtěla, aby se automobilový průmysl stal příkladem modernizace jejích zásahů v rámci průmyslové politiky, které výslovně začlenila do Lisabonské agendy – aby byl zajištěn trvalý a hospodářsky udržitelný, avšak zároveň i sociálně odpovědný a ekologický rozvoj výrobních aktivit, přeje si Komise, aby jejím zásahům předcházel rozsáhlý proces slaďování postojů zúčastněných stran, který umožní jednak vyjasnění současného a budoucího stavu a jednak dosažení všeobecné shody v tom, co je třeba udělat. V daném případě se zúčastněné strany zastoupené ve skupině na vysoké úrovni skládaly z výrobců automobilů, výrobců ropy, výrobců zařízení, prodejců a opravářů automobilů, uživatelů automobilů, vnitrostátních veřejných orgánů a tří dotčených GŘ (pro životní prostředí, dopravu a energii a podnikání a průmysl). Práci, která probíhala v průběhu celého roku 2005, koordinovalo GŘ pro podnikání a průmysl. V dubnu 2005 bylo uspořádáno veřejné slyšení. Zprávu pracovní skupina přijala v prosinci 2005. V roce 2006 byly její závěry předloženy k rozsáhlé veřejné konzultaci. Sdělení Komise vychází jednak ze zprávy skupiny CARS 21, jednak ze všech 34 příspěvků, jež v roce 2006 obdržela.

2.1.4

Zpráva CARS 21 odkazuje na velmi chvályhodnou snahu Komise zabránit narůstání počtu nekoordinovaných, a tedy ne vždy vzájemně slučitelných iniciativ v oblasti právní úpravy.

2.1.5

Jak je ve zprávě několikrát uvedeno, pracovní skupina se proto podle svých slov zasazuje o komplexní přístup, který spočívá ve snaze postihnout vzájemné působení jednotlivých rozměrů. Členové skupiny na vysoké úrovni tak chtějí dosáhnout jasnější a předvídatelnější právní úpravy a zabránit tomu, aby jednotlivá GŘ Komise činila opatření, jejichž důsledky mají nejasný dosah a jejichž slučitelnost není pod kontrolou.

2.1.6

Ve své závěrečné zprávě předkládá pracovní skupina výčet 18 doporučení uspořádaných do 7 kapitol: zlepšení právní úpravy, životní prostředí, bezpečnost silničního provozu, obchod, výzkum a vývoj, zdanění a daňové pobídky, duševní vlastnictví. Na závěr rovněž tvůrcům veřejných politik a právní úpravy v oblasti automobilového průmyslu navrhuje plán na příštích 10 let. V naprosté shodě s cíli, které mu určila Komise, usiloval takto sestavený plán o to, aby dodal evropské politice v oblasti automobilů na koherenci a předvídatelnosti, jakých mají zapotřebí soukromí investoři pro zabezpečení konkurenceschopnosti odvětví: naznačením právních úprav pro budoucí léta tento plán usiloval o dosažení zmíněné předvídatelnosti.

2.1.7

Sdělení je odpovědí Komise na zprávu předloženou skupinou CARS 21. Obsahuje jak hodnocení doporučení ze strany Komise, tak i reakce, které zpráva CARS 21 vyvolala během konzultace uspořádané v roce 2006. Ukazuje, kam Komise zamýšlí směřovat svou politiku týkající se automobilového průmyslu. Činnost chce vyvíjet v těchto hlavních oblastech:

3.1.1

EHSV podporuje návrh rozšířit napříště rámcovou směrnici o schvalování motorových vozidel na všechny kategorie vozidel. Zdůrazňuje zejména význam tohoto ustanovení v oblasti značení náhradních dílů.

3.1.2

EHSV podporuje snahu o zjednodušení a internacionalizaci právního prostředí, zároveň si však přeje, aby se ze snahy o harmonizaci nestala absolutní priorita převažující nad všemi ostatními aspekty.

3.1.3

V tomto ohledu EHSV, domnívaje se stejně jako Komise, že pokud jde o zásady, multilaterální závazky si zaslouží přednost, plně podporuje Komisi, která uvádí, že si je „vědoma toho, že v případech, kdy je to požadováno za účelem splnění cílů EU v oblasti zdraví, životního prostředí nebo jiných politických cílů, je nutné EU ponechat možnost přijímat právní předpisy nezávisle na systému EHK/OSN“. S ohledem na to, že tato ustanovení v oblasti mezinárodního obchodu a přístupu na trhy mohou být potenciálně klíčová, je skutečně žádoucí takovou rezervu ponechat, a to tak, aby evropský průmysl měl prostředky, jak reagovat na ustanovení přijatá v jiných světových regionech, jež mohou narušit jeho konkurenceschopnost.

3.2.1

EHSV vítá kvalitu opatření přijatých a plánovaných za účelem toho, aby byla silniční doprava udržitelná z hlediska ochrany životního prostředí. V návaznosti na závazky Komise, která zdůrazňuje záměr pečlivě analyzovat dopady budoucí regulační činnosti na zaměstnanost a bezpečnost, chce EHSV Komisi upozornit na to, že je třeba poskytnout průmyslu čas na zavedení nezbytných technologií, aby se dokázal s těmito přísnějšími požadavky vyrovnat, aniž by se to projevilo na výrazném zdražení výrobků a v konečném důsledku na zpomalení tempa obnovy vozových parků. Zdá se, že tato otázka, které byl ve zprávě CARS 21 přikládán značný význam, je ve sdělení Komise zohledněna spíše okrajově.

3.2.2

Podobně si EHSV se zájmem všímá záměru Komise věnovat v budoucnosti větší pozornost skutečnému stavu vozidel, pokud jde o emise (bod 8), a lituje, že Komise z tohoto podnětu v oblasti kontroly, údržby a možnosti opravy vozidel nevyvozuje žádné důsledky.

3.2.3

EHSV zdůrazňuje, že integrovaný přístup, který Komise zastává, se projevuje zaměřením na znečišťující emise a zejména na emise CO2 u nových vozidel, jež budou v Evropě prodána v příštích letech. Komise se fakticky zabývá pouze technologickými řešeními (biopaliva, vodík, inteligentní vozidla a dopravní systémy) a hospodářskými řešeními (možnost začlenění odvětví silniční dopravy), jež hodlá podporovat. EHSV lituje, že Komise dostatečně nezkoumá možnosti, které skýtá holistický přístup věnující vyšší pozornost úloze automobilu a silniční dopravy v evropských společnostech.

3.2.4

EHSV na tomto místě zdůrazňuje, že ve zprávě CARS 21 výslovně zazněla obava z tempa obnovy vozových parků, které zde bylo uváděno jako klíčová proměnná. Stejně tak zde byl kladen důraz na to, jak závažné jsou dopravní zácpy. EHSV si přeje, aby tyto aspekty podpory ekologičtějšího automobilismu byly společně s jinými otázkami, jako je například podpora nových forem dostupnosti automobilu, napříště zkoumány na stejné úrovni jako technologická řešení.

3.2.5

EHSV by rád zdůraznil, že je třeba podpořit nabídku čistších vozidel i poptávku po nich. Komise by měla usilovat o vypracování koordinovaných, technicky neutrálních a co nejvíce harmonizovaných daňových pobídek pro vozidla a paliva, například na základě emitovaného objemu CO2, což by podpořilo snižovaní objemu CO2 z vozidel přímým ovlivněním spotřebitele a jejich poptávky.

3.3.1

EHSV podporuje globální přístup Komise k otázkám bezpečnosti silničního provozu, který je založen na „vzájemných vztazích mezi zlepšováním technologie vozidel, silniční infrastruktury, chování řidičů a vymáhání dodržování předpisů“.

3.3.2

Stejné otázky, které se týkají přístupu k problematice životního prostředí, vyvstávají i zde. Například jedním z klíčových pojmů zprávy CARS 21, jenž poukazoval na to, že občas je třeba činit rozhodnutí na úkor ekologie a bezpečnosti vozidel, byl pojem „at a price affordable to the consumer“ (za cenu přijatelnou pro spotřebitele). Ve sdělení se však s tímto pojmem nepracuje.

3.3.3

Pokud tedy jde o bezpečnost silničního provozu, výčet doporučení ve sdělení Komise je následující (2):

3.3.4

EHSV chce zajistit, aby se tyto návrhy projevily rozumným zvýšením cen nových vozidel, a proto se zasazuje o přístup, který bude jasněji zaměřen na ceny vozidel a na vliv těchto cen na tempo obnovy vozových parků, a tedy i na bezpečnost silničního provozu. Poukazuje na to, že stále nedořešená II. fáze návrhu směrnice na ochranu chodců znamená zkracování potřebného zaváděcího období u výrobců a zhoršuje plánovatelnost potřebných opatření. EHSV zdůrazňuje, že je třeba urychleně vyjasnit časový plán realizace směrnice i specifikaci požadavků na výrobce. Vyzývá Komisi, aby uvážila, že bezpečnost silničního provozu znamená také to, že spotřebitelé musí používaná vozidla, i ta starší, udržovat. Chce zajistit vyhodnocení a seřazení plánovaných opatření podle bilance náklady/výhody pro každé z nich, pokud zvážíme na jedné straně s nimi související náklady pro uživatele a na straně druhé účinky, jakých mohou dosáhnout z hlediska úmrtnosti či následků způsobených uživatelům vozovky. Ve stejném duchu EHSV žádá Komisi, aby nebrala do úvahy pouze používané technologie, ale aby rovněž explicitněji uvedla řadu opatření, jimiž lze působit na chování uživatelů vozovky (vzdělávání, prevence, signalizace …). V tomto duchu EHSV zdůrazňuje, že bude třeba věnovat v budoucnosti obzvláštní pozornost důsledkům, jaké bude mít pro tyto otázky demografický vývoj a skutečnost, že starší a velmi staří řidiči představují rostoucí část uživatelů automobilů a silnic.

3.3.5

Ve stejném duchu a v souladu s tím, co prosazovala zpráva CARS 21, zdůrazňuje EHSV význam daňových pobídek podporujících poptávku po bezpečnějších vozidlech. Nabídka bezpečnějších vozidel i poptávka po nich si zaslouží povzbuzení.

3.8.1

EHSV vítá, že má Komise v úmyslu „zlepšit právní úpravu“ a „usiluje o podporu soudržného vzájemného působení různých oblastí politik, zajištění předvídatelnosti a ochranu veřejného zájmu (např. o ochranu životního prostředí a bezpečnost), přičemž se pokouší snížit zatížení výrobního odvětví právními předpisy“. Vítá odhodlání vytvořit globální přístup a zapojit různé rozměry rozvoje průmyslu a jeho konkurenceschopnosti i jednotlivé zúčastněné strany.

3.8.2

Pokud jde o sociální a průmyslové otázky, jimiž se zabývají první stránky zprávy, přeje si EHSV, stejně jako Komise, aby byly tyto otázky vzájemně provázány, jelikož zaměstnanost má přímou vazbu na konkurenceschopnost, a to jak evropského průmyslu, tak i jednotlivých závodů. Z tohoto hlediska se EHSV celkově ztotožňuje s předloženou analýzou situace tohoto odvětví v Evropě.

3.8.3

EHSV těší názor Komise, že „lze považovat za pravděpodobné, že vozidla pro evropský trh budou ve velké míře montována v Evropě“, avšak stejně jako Komise má za to, že toto pravděpodobně ještě neznamená stabilitu zaměstnanosti.

3.8.4

EHSV vyzývá Komisi k navození dialogu mezi sociálními partnery, aby bylo možné předvídat a řídit relokační pohyby a relokaci pracovních míst v rámci Unii i mimo ni, které jsou popsány ve zprávě CARS 21. Vyzývá Komisi, aby ve stejném duchu zahájila úvahu o tom, jak ovlivní vývoj v této oblasti subdodavatele druhé a nižší úrovně, zvláště oslabené probíhajícím vývojem.

3.8.5

Stejně tak je EHSV plným zastáncem nástrojů podpory plánovaných ve sdělení i myšlenky uspořádat fórum o restrukturalizaci automobilového průmyslu, „jehož úkolem bude řešit problémy a lépe předvídat změny a přizpůsobovat se těmto změnám“. EHSV vyzývá Komisi, aby využila příležitosti k tomu, aby zapojila do těchto činností a do možných souvisejících podpůrných nástrojů v celém odvětví zahrnula především subjekty na konci řetězce. Tyto iniciativy jsou totiž součástí provázané řady dohod a společných strategických úvah, jež jednotlivé subjekty v rámci odvětví potřebují. EHSV zdůrazňuje, že jeho posláním je hrát při těchto činnostech a diskusích hlavní úlohu a zejména umožnit, aby byli jasněji zastoupeni sociální partneři a dotčené strany obecněji.

3.8.6

Například potřeba vzdělávání je silnější, avšak často nepříliš dobře naplněná v případě malých a středních podniků nebo velmi malých podniků, a těmto subjektům z daného odvětví by mohly přispět strukturální fondy či jiné nástroje podpory.

3.8.7

Komise své sdělení uzavírá touto myšlenkou:

„Existuje jedinečná příležitost k rozvoji zvláštní kultury tvorby politiky . Komise má za to, že jádrem přípravy legislativních nástrojů by měly být zásady jako kvalita právních předpisů, zjednodušení, posouzení dopadů, konzultace zúčastněných stran, doba realizace a volba nástrojů.“

3.8.8

EHSV se s tímto přístupem ztotožňuje a tímto stanoviskem vyjadřuje přání pomoci Komisi s jeho plným provedením. Proto Komisi upozorňuje na to, že daný přístup je v některých případech neúplný. Přesněji řečeno se zdá, že rozbory představené ve zprávě CARS 21 i závěry, které z nich Komise vyvozuje, se vyznačují nedostatečným zastoupením spotřebitelů a subjektů na konci řetězce v celé debatě, i když úplně se na ně nezapomíná. Vyplývá z toho skutečnost, že přístup k automobilismu obecně i k otázkám životního prostředí a bezpečnosti není podle názoru EHSV dostatečně holistický – je orientován na podobu průmyslu, která se příliš soustředí na výrobky a technologie a nezohledňuje v dostatečné míře otázku vozových parků a používání automobilů.

3.8.9

Proto je EHSV toho názoru, že při hodnocení, které má být provedeno v roce 2009, je potřeba vzít toto stanovisko v úvahu a více než v současné době zohlednit konec řetězce automobilového průmyslu a uživatele. Za tímto účelem je potřeba zachovat „konzultaci zúčastněných stran“ a lépe ji uspořádat, aby zvažovaný systém automobilismu nebyl pouze systémem výrobců a aby bylo možno uvažovat o „posouzení dopadů“ za nových podmínek. U dopadových studií by bylo třeba zvýšit kvalitu. Studie musí být komplexní, vycházet z reálných a ověřených vstupních údajů, být objektivní, neutrální. Není vhodné, aby útvar Komise formulující politické stanovisko k problematice současně realizoval příslušnou dopadovou studii. EHSV vítá návrh na založení Rady pro posuzovaní dopadu (Impact Assessment Board) a vyzývá Komisi, aby přizvala ty zúčastněné strany, na které rádi zapomínají soukromí tvůrci systému automobilismu, jenž má být regulován.

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/21

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/21

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/22

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/22

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor vítá a podporuje opatření navržená Komisí. Energetická účinnost je primární, nejdůležitější oblastí pro přijetí opatření snižujících emise skleníkových plynů, pokud má být dosaženo cílů stanovených v evropské energetické politice (EPE), přičemž se bude bojovat i proti globálnímu oteplování, omezí se závislost na zemích mimo EU a zajistí se konkurenceschopnost evropského systému se zachováním dostupných dodávek energie.

1.2

Mimo jiné vzhledem k nedávné zprávě IPCC (Mezivládního panelu pro klimatické změny) se EHSV domnívá, že tento cíl je realistický, ačkoli cítí, že je zapotřebí vynaložit veškeré možné úsilí na omezení spotřeby energie a umožnit techniky úspory vyšší než 20 %. Cíl musí být v souladu s národními akčními plány a odrážet různé základní finanční a technologické podmínky, aby bylo zajištěno spravedlivé rozložení cílů mezi členskými státy v závislosti na jejich potenciálu. Bude zapotřebí stanovit průběžné cíle, kterých by mělo být dosaženo například do roku 2012 a 2016, aby opatření mohla být vystupňována, pokud se ukáže, že pokrok je příliš pomalý.

1.3

EHSV navrhuje Komisi, aby byla zahájena specifická debata o životním stylu a „kvalitě života“. EHSV se ptá Komise, zda věří, že bude skutečně možné zachovat stejný životní styl i pro budoucí generace, a to jak s rostoucí spotřebou, tak i s rostoucími emisemi. Vědomí, že to není možné, znamená výzvu, kterou lze překonat jen rozhodným, odvážným a včasným jednáním. Problém spočívá i v převzetí odpovědnosti za to, že kdyby úspory energie byly spojeny s okamžitým zvýšením kupní síly obyvatelstva, nesmí sloužit k financování další spotřeby prostřednictvím zpětného účinku.

1.4

EHSV navrhuje, aby bylo přidáno další prioritní opatření, a to zavedení sítí centrálního vytápění a chlazení, které by zabránilo 33 % ztrátám primární energie ve stádiu přeměny.

1.5

EHSV doporučuje, aby byly uskutečněny prioritní iniciativy, jako jsou vytvoření a rozvoj nových druhů pracovních míst týkajících se odvětví energetické účinnosti, šíření nových, integrovaných energetických služeb, využití výzkumu a vývoje, rozvoje recyklace a likvidace pevného komunálního odpadu, které mají mnoho možných využití, a podpory iniciativ v oblasti sociální odpovědnosti podniků. Zásadní význam má podporování studia energetiky v rámci vysokoškolského a univerzitního vzdělání.

1.6

Provádění 75 opatření stanovených v akčním plánu, sledování a hodnocení účinnosti všech navržených nástrojů určuje nezbytnost posílení počtu pracovníků Komise, kteří budou sledovat rozvoj těchto aktivit. EHSV doporučuje, aby byla provedena důkladná analýza potřeb a aby byly přiděleny dostatečné lidské a finanční zdroje.

1.7

EHSV se domnívá, že musí být posílena schopnost EU jednotně vystupovat v oblasti mezinárodních vztahů, co se týče energetické účinnosti. Za tímto účelem doporučuje, aby Komise posoudila, zda musí být novelizovány Smlouvy, aby bylo umožněno silnější společné vnější zastoupení a aby byla současně členským státům ponechána svoboda rozhodovat o energetickém mixu, který nejvíce vyhovuje jejich požadavkům.

1.8

Pokud jde o daňové politiky podporující investice pro dosažení cílů akčního plánu, EHSV doporučuje, aby tyto politiky zohledňovaly nejzranitelnější sociální skupiny, nezaměstnané, důchodce a dělníky. Tyto skupiny musejí být chráněny jakýmikoli „energetickými daněmi“ nebo daňovými pobídkami.

1.9

EHSV odsuzuje nedostatek koordinace dopravní politiky a energetické politiky; společně s environmentální politikou a průmyslovou politikou se dotýkají technických a průmyslových potřeb a obav, které se nezbytně doplňují. Důvodně se obává toho, že kvůli této nedostatečné koordinaci nebude dokument Komise tak efektivní, jak by mohl být.

1.10

Hlavní prioritní oblastí jsou obytné budovy. Potenciál pro úspory je velmi vysoký, pokud bude jasně řešena řada klíčových bodů, jako je potřeba prudkého snížení daňového zatížení vyplývajícího z opatření na zlepšení energetické účinnosti, zrušení byrokracie (licence, povolení) a veřejné financování rozvoje kvalifikace a lepší odborná příprava provozovatelů. Obytné budovy, které získaly osvědčení o energetických úsporách, by měly těžit z daňových úlev, nebo pokud majitel nemá zdanitelný příjem, z energetického bonusu, který by byl využit pro dodávky elektřiny. Pokud je roční spotřeba nižší než určitá úroveň, měly by být poskytnuty preferenční poplatky. Stavební průmysl a všichni, kdo v něm pracují, potřebují školení o tom, co se může udělat k docílení mnohem větší úrovně energetické účinnosti v budovách, a nové pobídky k jejímu dosažení.

1.11

EHSV se domnívá, že financování nezbytných investic by mělo být rozděleno mezi veřejný a soukromý sektor. S ohledem na úspěch řady programů, které v některých členských státech již fungují, by mohly být ve větší míře zavedeny zvláštní fondy, využívající malou část zisků podniků činných v tomto odvětví, přičemž by se předešlo tomu, aby tato situace vedla k růstu cen pro konečné spotřebitele nebo ke snížení obrovských investic, jichž je zapotřebí ve výrobě.

1.12

EHSV si myslí, že je zásadní zapojit do tohoto velkého úkolu občanskou společnost a organizace zaměstnavatelů, odborové organizace a ekologické organizace. Pouze pokud dojde ke změně kolektivního chování na místní úrovni s rozsáhlým rozšířením znalostí a informovanosti, bude možné dosáhnout znatelných výsledků vzhledem k tomu, že koneční uživatelé jsou vlastně primárními spotřebiteli energie. Využití energie v obytných budovách, při soukromé dopravě a pracovních činnostech závisí přímo na jednotlivcích. Vzdělávání v oblasti „odpovědného využívání energie“ je velmi důležité již od mateřské školy. K tomuto úsilí, které je a musí se stát univerzálním symbolem nové civilizace, se musí zavázat celá společnost. Každý Evropan musí cítit, že v této honbě za úsporami odvádí svůj kus práce, aby si i budoucí generace mohly užívat přírodního dědictví, které je nyní vážně ohroženo znečištěním a související změnou klimatu.

1.13

EHSV zdůrazňuje úspěchy dosažené odvětvím domácích spotřebičů v oblasti označování štítky. Úspory až 70 % u chladniček a 60 % u praček ukazují, jak je tato metoda účinná. EHSV vyzývá k rozšíření příkladu ekodesignu i na veřejné budovy, obytné domy a veřejnou a soukromou dopravu, tj. na odvětví s velmi vysokou spotřebou energie (více než 70 % celkové spotřeby).

1.14

Ztráty ve výrobní, přenosové a distribuční fázi zasluhují velkou pozornost. Více než jedna třetina energie – 480 Mtoe – se ztratí. U vysokonapěťového přenosu stejnosměrného proudu dochází k poklesu ztrát z více než 10 % na 3 % elektřiny na každých 1 000 km. Přenos stejnosměrného proudu představuje rovněž výhody, co se týče expozice obyvatelstva elektrickým a magnetickým polím, a eliminuje emise elektromagnetických vln ELF spojené s přenosem střídavého proudu.

1.15

Vzhledem k vynikajícím výsledkům, které jsou dosahovány v oblasti solární tepelné energie, žádá EHSV Komisi a Radu, aby doporučovaly a podporovaly šíření této technologie.

1.16

EHSV pozitivně hodnotí cíl Komise zvýšit vývoj jednotek pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (CHP), ačkoli má pocit, že je zapotřebí urychlit přijetí standardních nařízení pro měření účinnosti takové jednotky. EHSV se domnívá, že by bylo užitečné investovat do programů rozšiřujících kombinovanou výrobu tepla, elektřiny a chladu, jejímž palivem by mohla být biomasa. Podpory by se mělo dostat mikrokogeneračním jednotkám (směrnice 2004/8/ES – jednotky s instalovanou kapacitou nižší než 50 kW): měly by být zařazeny do programů poskytujících pobídky pro úsporu energie a snížení dopadu na životní prostředí a snadněji začleněny do vnitrostátních sítí jako součást rozvoje distribuované výroby. Podpora by však měla být poskytována podnikům za účelem úhrady dodatečných nákladů na změnu elektrických přenosových sítí zahrnutých do systému.

1.17

Trhy s plynem a elektřinou nebyly ještě plně liberalizovány. Podniky, které řídí technické monopoly, musí být právně odděleny od podniků, které působí v systému volné hospodářské soutěže.

1.18

EHSV se domnívá, že přínosem by mohlo být zavedení elektronických elektroměrů, které by zajistily systém dálkového řízení distribuce energie a optimalizovaly by řízení zatížení sítě. Tyto elektroměry jsou uznávané jako vhodné nástroje splňující požadavky stanovené evropskými směrnicemi týkající se energetické účinnosti.

1.19

O snížení využití energie a emisí škodlivých látek usiluje tvrdě i odvětví dopravy. Konstantní růst emisí CO2, zejména z většího používání soukromé dopravy, ale i z jakékoli jiné dopravy, však volá po dalším úsilí (emise CO2 ze silniční dopravy vzrostly v období od roku 1990 do roku 2004 o 26 %). Komise pečlivě studuje posouzení dopadů, pokud jde o přijetí právních předpisů o postupech pro dosažení cíle 120 g CO2. EHSV doporučuje, aby byla přijata všechna opatření nutná k dosažení tohoto cíle, ale aby při tom bylo zajištěno především to, že tato opatření budou citlivá a realizovatelná z technického i z výrobního hlediska.

1.20

EHSV považuje za vhodné upozornit na to, že masivní nahrazování fosilních paliv biopalivy však bude spojeno s rizikem, že výroba pohonných hmot bude v úrodných oblastech konkurovat výrobě potravin a že se cena potravin bude přizpůsobovat (směrem nahoru) ceně energetických produktů, které se naopak budou přizpůsobovat ceně fosilních paliv. To by mohlo vést ke vzniku konkurence (1) mezi chudým obyvatelstvem z jihu a řidiči ze severu.

1.21

EHSV plně podporuje pobídky a finanční a daňové strategie, které navrhuje Komise, zejména ty, které zahrnují EIB a EBRD. Rovněž podporuje posun ke zvýšení informovanosti evropského bankovního sektoru o potřebě finančně podporovat provádění národních energetických plánů. EHSV žádá o uspořádání specializované konference o financování energetické účinnosti za účelem zvýšení informovanosti mezi zúčastněnými osobami a povzbuzení evropského bankovního sektoru k účasti na významném projektu modernizace evropského hospodářství.

1.22

EHSV podporuje vytvoření „Paktu primátorů“, ale domnívá se, že cíl spojit dvacet nejdůležitějších měst Evropy není dostatečně ambiciózní. Cíl by měl být mnohem vyšší a místní odborné znalosti by měly být využívány efektivněji. Jedním z vynikajících způsobů, jak spojit pracovníky z místních samospráv, kteří odpovídají za politiku městské dopravy, s pracovníky odpovědnými za činnosti v městských částech, které mají přímý vliv na veřejnost, by bylo vytvoření portálu nebo jiných forem komunikace pro výměnu odborných zkušeností mezi městy EU, kde žije více než 80 % obyvatelstva EU.

1.23

EHSV lituje, že v akčním plánu je přehlížena významná úloha, kterou musejí hrát sociální partneři a sociální dialog na všech úrovních při posuzování, podpoře a rozvoji politik pro úsporu energie. EHSV žádá Komisi, aby podnikla kroky podporující zařazení otázek environmentální udržitelnosti na různé úrovně stávajících struktur sociálního dialogu, zejména v meziresortním dialogu a v evropských radách zaměstnanců. Odborové organizace hrají klíčovou úlohu při zlepšování znalostí a informovanosti na evropské i vnitrostátní úrovni, čímž pomáhají k šíření ověřených postupů.

1.24

Je důležité, aby byla otázka energetických úspor v souladu s ověřenými postupy v oblasti sociální odpovědnosti podniků, zejména v nadnárodních společnostech; intenzivnější sociální dialog se musí zaměřit na všechny otázky související s energetickou účinností.

1.25

Komise rozhodně zdůrazňuje mezinárodní rozměr otázky růstu energetické náročnosti. EHSV pozitivně hodnotí návrhy partnerství a vypracování mezinárodní rámcové dohody. Pokud jde o plánovanou mezinárodní konferenci o energetické účinnosti, EHSV varuje před podceňováním potřeby zapojit země z programů AKT, Euromed a EPS. Pokud máme úspěšně dosáhnout udržitelného rozvoje, je zapotřebí mezinárodní spolupráce a je třeba vynaložit větší diplomatické úsilí, aby se do roku 2009 dosáhlo nového mezinárodního protokolu post Kjóto, jehož počátkem bude letošní konference na Bali.

2.1

Komise vydala na základě pokynů Evropské rady z jarního zasedání v roce 2006 sdělení nazvané Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností, které stvrdilo doporučení zelené knihy nazvané „Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii“.

2.2

Cílem návrhů shrnutých ve sdělení je dosáhnout do roku 2020 s ohledem na očekávané používání více než 20 % úspor energie, a to za předpokladu daného růstu HDP a bez dalších zásahů. Pokud by byl plán realizován, přinesl by úspory energie až 390 Mtoe ročně a emise CO2 by klesly o 780 Mt ročně. Navržená opatření by zajistila pokles celkové spotřeby o 1 % ročně za předpokladu, že HDP poroste rychlostí 2,3 %, což by na druhou stranu, pokud by nedošlo k žádným novým zásahům, představovalo nárůst spotřeby o 0,5 % ročně. Investiční výdaje by byly vyrovnány ročními úsporami paliv v přibližné výši 100 miliard EUR.

2.3

Debata vyvolaná Zelenou knihou o energetické účinnosti aneb Méně znamená více vedla k návrhům 75 složitých, promyšlených opatření zasahujících všechny oblasti potenciálu úsporného hospodaření s energií. Odvětvími pro prioritní opatření jsou stavebnictví a doprava, které spotřebují velké množství ropných produktů, ačkoli stejně velká pozornost by se měla věnovat úsporám, kterých lze dosáhnout ve výrobě, přenosu a přeměně energie a v průmyslu.

2.4

Plán Komise stanovuje okamžitá opatření a další, dlouhodobější opatření, která se mají realizovat po dobu šesti let. Další akční plán bude nutný pro dosažení cílových 20 % úspor do roku 2020.

2.5

Pokud se podíváme na potenciál úsporného hospodaření, jsou možné přínosné úspory v odvětvích konečné spotřeby, včetně 25 % v průmyslovém odvětví, kde nejdůležitější možnosti úspor skýtají přídavná zařízení, jako jsou motory, ventilátory a osvětlení, 26 % v dopravě, posilující součinnost různých druhů dopravy a posun k jiným způsobům dopravy identifikovaným v Bílé knize o dopravní politice, a včetně 27 % v oblasti bydlení díky izolacím stěn a střech, vylepšenému osvětlení a účinnějším domácím spotřebičům, zatímco u obchodních budov by celkové zlepšení systémů hospodaření s energií mohlo přinést úspory až 30 %.

2.6

Díky strukturálním změnám, účinkům předchozích politik a zavádění nových technologií se očekává zlepšení energetické náročnosti o 1,8 % neboli o 470 Mtoe ročně. To znamená, že celkové snížení energetické náročnosti, včetně 20 % očekávaných od navrhovaných nových opatření (1,5 %, tj. 390 Mtoe ročně v letech 2005–2020), by mohlo činit 3,3 % ročně. Po vyrovnání s odhadovaným růstem HDP rychlostí 2,3 % ročně by celkové úspory energie tedy činily 1 % ročně.

2.7

Akční plán bude mít přínos, pokud jde o ochranu životního prostředí, o snížení dovozů fosilních paliv, což znamená menší závislost na třetích zemích, a o ziskovější, konkurenceschopnější průmysl EU v neposlední řadě díky technologickým inovacím, které jsou posilovány i procesy uvedenými do pohybu s pozitivními účinky pro zaměstnanost.

2.8

Plán je strukturován kolem deseti naléhavých, prioritních opatření a Komise vyzývá členské státy, místní a regionální orgány a všechny zúčastněné osoby k provádění dalších opatření pro dosažení ještě lepšího výsledku. Jsou stanovena odvětvová i horizontální opatření.

2.9

Opatření se zaměřují na potřebu stanovit požadavky dynamické energetické náročnosti, zlepšit účinnost nových a stávajících výrobních kapacit a snížit ztráty při přenosu a distribuci v odvětví přeměny energie a přijmout holistický přístup pro odvětví dopravy.

2.10

K dalšímu zvyšování energetické účinnosti přispěje strategický plán energetických technologií, který by měl být přijat v roce 2007.

2.11

Velkou pozornost si zasluhují i cenové signály, jelikož pomáhají zvyšovat informovanost. Kromě toho mají zásadní význam finanční nástroje, které mají být zavedeny na všech úrovních společně s daňovou politikou a dalšími motivačními politikami pro výrobce a spotřebitele.

2.12

Otázky energetické účinnosti je třeba řešit na celosvětové úrovni, a proto jsou zásadní mezinárodní dohody a partnerství.

2.13

K dosažení očekávaných cílů přispěje důsledné provádění stávajících směrnic a nařízení, jako je nedávná směrnice o energetické účinnosti u konečného uživatele a energetických službách, směrnice o štítcích s údaji o účinnosti automobilu a jejích osm prováděcích směrnic, směrnice o energetické náročnosti budov, směrnice o ekodesignu a nařízení Energy Star.

2.14.1

Označování spotřebičů a zařízení a normy minimální energetické náročnosti. Aktualizace rámcové směrnice 92/75/ES za účelem začlenění nových, dynamických norem pro zařízení. Zvláštní pozornost bude věnována snižování ztrát při pohotovostním režimu. Zpočátku bude cílem čtrnáct nejdůležitějších skupin výrobků. Cílem je zajistit, aby se do roku 2010 na většinu výrobků, které spotřebovávají významný podíl celkové spotřeby energie, vztahovaly minimální normy stanovené směrnicí o ekodesignu nebo hodnocení náročnosti/označování štítky.

2.14.2

Požadavky na energetickou náročnost budov a nízkoenergetické budovy („pasivní domy“). Rozšíření působnosti směrnice o energetické náročnosti budov (v současné době použitelné na prostory větší než 1 000 m2) a návrh nové směrnice v roce 2009, kterou se stanoví požadavky EU na minimální energetickou náročnost u nových a renovovaných budov (kWh/m2). Společně se stavebnictvím budou rozvíjeny cílené strategie pro nízkoenergetické budovy.

2.14.3

Zvyšování účinnosti výroby a distribuce elektrické energie. Odvětví přeměny energie využívá asi jednu třetinu veškeré primární energie s účinností přeměny asi 40 %. Nová výrobní kapacita by měla umožnit dosažení 60 %. Lze rovněž výrazně snížit ztráty při přenosu a distribuci elektřiny – často až 10 %. Budou stanoveny požadavky minimální účinnosti pro nové kapacity elektrické energie, vytápění a chlazení nižší než 20 MW. Očekává se, že další pokrok přinese směrnice o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny (CHP) (2004/8/ES). Mimo to budou zavedeny požadavky na minimální energetickou náročnost a pravidla pro dálkové vytápění.

2.14.4

Snížení spotřeby automobilů. Za účelem snížení emisí CO2 navrhne Komise v případě potřeby v roce 2007 právní předpisy pro dosažení cíle 120 g CO2/km do roku 2012. Vyhodnocuje se možnost používat v souvislosti s emisemi CO2 daňové nástroje. K energetické účinnosti může přispět i odvětví výroby pneumatik (až 5 %) s normami valivého odporu a správným tlakem v pneumatikách. Komise se chystá vydat zelenou knihu o městské dopravě, aby podpořila využívání veřejné dopravy a aby zavedla další, přísnější opatření k řešení této záležitosti, zejména v hustě obydlených oblastech.

2.14.5

Podpora správného financování energeticky účinných investic malých a středních podniků a společností poskytujících energetické služby. Komise vyzve bankovní sektor, aby nabídl finanční balíčky zaměřené na úsporu energie. Finanční zdroje Společenství, jako jsou zelené investiční fondy a Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci budou muset podporovat zejména MSP.

2.14.6

Prosazování energetické účinnosti v nových členských státech. Komise žádá využívání většího počtu fondů politiky soudržnosti s cílem provádět významné projekty ve prospěch energetické účinnosti.

2.14.7

Systémové využití zdanění. Chystaná zelená kniha o nepřímém zdanění a související přezkum směrnice o energetické dani stanoví začlenění hledisek energetické účinnosti a ekologických aspektů. Budou zváženy přínosy využívání daňových úvěrů jako pobídek pro podniky a spotřebitele spotřebičů a zařízení.

2.14.8

Zvyšování informovanosti o energetické účinnosti. Bude podporován rozvoj kvalifikace, odborné přípravy a informování řídících pracovníků v oblasti hospodaření s energií v průmyslu a v distribuci. Školy dostanou učební materiály.

2.14.9

Energetická účinnost v zastavěných oblastech. V roce 2007 vytvoří Komise „Pakt primátorů“ spojující primátory dvaceti největších a nejpokrokovějších evropských měst s cílem výměny osvědčených postupů.

2.14.10

Podpora energetické účinnosti v celosvětovém měřítku. Cílem je uzavřít rámcovou dohodu s klíčovými obchodními partnerskými zeměmi a s mezinárodními organizacemi o zlepšování energetické účinnosti v odvětvích konečné spotřeby a přeměny energie.

3.1

Akční plán Komise se vyznačuje komplexním přístupem k rámci iniciativ nutných k dosažení ambiciózního cíle, stanoveného v návrhu a týkajícího se dosažení 20 % úspor energie, a tedy snížení emisí CO2 o 780 Mt ročně do roku 2020. Mimo jiné vzhledem k nedávné zprávě IPCC (Mezivládního panelu pro klimatické změny) se EHSV domnívá, že tento cíl je realistický, ačkoli cítí, že je zapotřebí vynaložit veškeré možné úsilí o omezení spotřeby energie a technicky umožnit úspory vyšší než 20 %. Cíl musí být v souladu s národními akčními plány, které by měly společně umožnit dosažení očekávaného výsledku a při tom odrážet různé základní finanční a technologické podmínky, aby bylo zajištěno spravedlivé rozložení cílů mezi členskými státy v závislosti na jejich potenciálu.

3.2

Bude zapotřebí stanovit průběžné cíle, kterých by mělo být dosaženo do roku 2012 a 2016, aby opatření mohla být vystupňována, pokud se ukáže, že je pokrok příliš pomalý. Přezkum v roce 2009 se jeví jako příliš brzký na to, aby bylo možné dobrat se promyšleného úsudku. EHSV rovněž doporučuje poskytnout možnost dlouhodobého cíle (2040–2050), aby bylo zajištěno pokračující plnění cílů v oblasti úsporného hospodaření s energií. V průběhu několika let budou investice do výroby energie na základě fosilních paliv, činící miliardy eur, zastaralé. Tato kapacita musí být co nejrychleji a nejefektivněji nahrazena. Bude se jednat o převratnou výzvu ubírající se opačným směrem než dnes, například se skleněnými budovami o 120 podlažích, osvětlenými ve dne v noci, nebo se spotřebou území pro infrastruktury dopravy. Je nezbytné, aby si orgány co nejdříve uvědomily velikost problému vzniklého v důsledku náhrady energetických zdrojů.

3.3

Plán Komise by měl omezit spotřebu energie a zachovat stejnou kvalitu života. Na základě tohoto cíle se plánuje snížení energetické náročnosti o 3,3 % do roku 2020, tj. s přihlédnutím ke konstantnímu růstu HDP rychlostí 2,3 %, čímž se dosáhne skutečného snížení spotřeby energie o 1 % ročně, což odpovídá celkovému poklesu spotřeby o 14 % v letech 2005 až 2020. EHSV navrhuje Komisi, aby zahájila specifickou debatu o životním stylu a „kvalitě života“. Očekává se zlepšení kvality života, které mnozí měří počtem domácích spotřebičů, mobilních telefonů nebo automobilů na osobu, zatímco jiní ho posuzují z hlediska emisí CO2, pevných částic a jemného prachu, dopravní zácpy, cestovní doby a kvality veřejných služeb. Je zřejmé, že pokud jde o energetickou účinnost a úspory energie, naprosto urychlí dosahování cílů velmi mírná změna v tom nejekologičtějším smyslu slova „životní styl“. EHSV se ptá Komise, zda věří, že bude skutečně možné zachovat stejný životní styl i pro budoucí generace, a to jak s rostoucí spotřebou, tak i s rostoucími emisemi. Problém s sebou přibírá potřebu zastavit pružinový účinek ústící ve využití úspor energie při financování další spotřeby. Reorganizace hospodářského systému musí být tudíž naplánována v pravý okamžik, musí povzbuzovat vytvoření vhodné infrastruktury a novým generacím navrhnout přiměřený soubor zásad, např. (2):

3.3.1

Odpovědnost za energetickou účinnost musí být rozšířena na všech úrovních a vedle národních akčních plánů musí být vytvořeny regionální a místní plány. Do tohoto velkého úkolu se musí zapojit i regionální orgány. Dosah a důležitost plánu totiž vytváří opravdovou výzvu. Některé aspekty životního stylu, které jsou spojené s pokrokem ve 20. století, bude nutno opustit, samo pojetí estetiky bude muset obsahovat etický úsudek přijatelnosti, pokud se týče energetické účinnosti. Jak tomu již je v případě kožešin vzácných zvířat nebo výrobků ze slonoviny, tak i mrakodrap pokrytý skleněnými vrstvami nebo SUV (Sport Utility Vehicles) bude muset být považován za nepřijatelný. Tak hluboká změna vládnoucího systému hodnot vyžaduje rovněž spolupráci soukromého průmyslu, který by se měl chopit příležitosti uspíšit svůj přechod ke zhodnocení koncepce energetické účinnosti, aby z toho měl užitek i na globální úrovni, neboť by mohl využívat tyto nové hodnoty také v propagaci a nevysílat – jak se často stává – opačná poselství, která vychvalují náklady a zbytečnou sílu jako symboly určitého postavení.

3.4

Akční plán identifikuje deset prioritních opatření ve čtyřech prioritních oblastech: přeměna, přenos a distribuce energie, budovy pro účely bydlení, obchodní a profesní účely, doprava a průmyslové a zemědělské využití. V těchto oblastech se využívá více než 90 % energie. Další opatření budou přijata v oblasti mezinárodních dohod s cílem vytvořit partnerství pro vypracování norem a v oblasti informací, odborné přípravy a komunikace v souvislosti s potřebou v maximální možné míře rozvíjet synergie a vlastnictví mezi všemi zúčastněnými osobami.

3.5

EHSV navrhuje, aby bylo přidáno další prioritní opatření s cílem zavést opatření pro omezení fosilních paliv při vytápění a chlazení, a konstatuje, že návrh neanalyzuje možnost zavedení sítí centrálního vytápění a chlazení, které by zabránilo 33 % ztrátám primární energie ve stádiu přeměny. Tento potenciál by mohl být až zdvojnásoben, pokud by byl spojen s využitím obnovitelných zdrojů energie nebo s likvidací odpadů, což by vedlo k úsporám až 50,7 Mtoe za rok. EHSV navrhuje, aby vedle prioritních opatření byly uskutečněny nové, hmatatelné prioritní iniciativy, usnadňující vytváření a rozvoj nových typů pracovních míst týkajících se odvětví energetické účinnosti, šíření nových, integrovaných energetických služeb, podpory nových energeticky úsporných výrobků, které přinesou menší znečištění, podpory výzkumu a vývoje na vnitrostátní i evropské úrovni, s výrazným nárůstem přidělených rozpočtových prostředků, a využívání všech již dostupných technologických zdrojů. Dalšími oblastmi pro přijetí opatření by mohl být rozvoj recyklace a likvidace pevného komunálního odpadu, které mají mnoho možných využití, a podpora iniciativ v oblasti sociální odpovědnosti podniků a dobrovolné dohody v podnicích s aktivní účastí pracovníků a za pomoci postupů EMAS.

3.6

Návrh Komise oznamuje mnoho legislativních opatření, jako jsou nové směrnice a nová nařízení, a revizi stávajících nástrojů za účelem zpřísnění norem (oznámení ze dne 7. února 2007 o emisních limitech CO2 v automobilovém průmyslu). EHSV zaznamenává návrhy Komise a rozhodnutí jarní Rady při jejím zasedání loni v březnu, ale poukazuje na to, že po vlnách rozšíření v květnu 2004 a v lednu 2007 byl do dotčených zemí dovezen obrovský počet ojetých automobilů. Příliv pokračuje, a je dokonce ještě intenzivnější. EHSV se domnívá, že uběhne ještě mnoho let, než bude v těchto členských státech dosaženo kompletní obnovy vozového parku, a že je nepředstavitelné, aby se toho dosáhlo závaznou normou týkající se stávajícího vozového parku.

3.7

V dokumentu se nezohledňuje potřeba posílit povinnosti a pravomoci Společenství, aby bylo zajištěno dosažení daných cílů a aby se vůči mezinárodním partnerům vystupovalo jednotně. EHSV pozitivně hodnotí ustanovení v dokumentu Evropské rady a přijetí evropské energetické politiky (EPE), ve které se na energetickou politiku pohlíží jako na jednu z priorit pro budoucnost EU a ve které se posiluje zahraniční politika a spolupráce EU. Právní omezení platných Smluv, která vyhrazují rozhodování o energetické politice členským státům, jsou do určité míry vyvážena skutečným posílením pravomoci zastupovat vůči třetím zemím, ačkoli čl. 174 odst. 4 stanovuje sdílené kompetence a specifickou úlohu při spolupráci s mezinárodními organizacemi. Je jasné, že čím lepší koordinace politik, tím větší vyjednávací schopnost EU. EHSV vyzývá Evropský parlament, Radu a Komisi, aby v případě potřeby zvážily možnost změnit Smlouvy, a dát tak Společenství více pravomocí s ohledem na vnější partnery se zajištěním jednotného zastoupení.

3.8

Směrnice o energetické účinnosti u konečného uživatele a energetických službách (2006/32/ES) se zmiňuje o strategii opírající se o širší uplatňování bílých certifikátů a o národních plánech, které Komise bude muset hodnotit. Akční plán sám bude zahrnovat značný nárůst pracovní zátěže pro Komisi v oblasti legislativních a regulačních iniciativ a sledování. EHSV se domnívá, že zkušenosti byly doposud povzbudivé, ačkoli při rozbíhání trhu s bílými certifikáty nastala řada nesnází mimo jiné z důvodu nesrovnalostí mezi předpisy členských států. V případě činností souvisejících s dosahováním cílů směrnice a obecněji s cílem usnadnit Komisi efektivní práci v této záležitosti bude Komise potřebovat na tyto úkoly více pracovníků. Komise odhaduje, že bude potřebovat dvacet lidí. EHSV se vyslovuje pro důkladný odhad potřebných zdrojů a doufá, že budou poskytnuty.

3.9

Provádění navržených opatření přinese úspory, které povedou k poklesu příjmů z DPH, což by mohlo mít dopad na rozpočet Společenství, ale tento pokles je částečně vyrovnán růstem v oblasti nových činností souvisejících s politikou energetické účinnosti. EHSV vyzývá Komisi, aby provedla analýzu tohoto scénáře, jelikož ve zprávě o posouzení dopadů není brán v úvahu. EHSV se domnívá, že současné zdroje EU jsou zcela nedostačující na to, aby pokryly všechny programy Společenství, které jsou neustále předmětem finančních škrtů u extrémně přínosných projektů, včetně projektů zaměřených na úsporu energie. Pokud bude zavedena „energetická daň“, bude muset být součástí daňové politiky, která zohledňuje zranitelné sociální skupiny a nemá žádný negativní dopad na současné úrovně sociálního zabezpečení a veřejné služby.

3.10

Akčního plánu se dotýkají potíže při dosahování cílů, které jsou vytyčeny v Bílé knize o dopravní politice. Ve svém přezkumu v polovině období Komise konstatuje, že překážky a odpor, na něž narazila, doposud bránily v posilování železniční a námořní dopravy, která by mohla přinést značné úspory energie. S tímto posílením se musí nakládat jako s absolutní prioritou se zohledněním doby potřebné jak pro budování infrastruktury, tak i pro změnu zvyků lidí. Je zapotřebí se více zaměřit na zlepšování dopravy pro pracovníky, kteří jsou v současné době značně znevýhodněni politikou orientovanou více na potřebu okamžitých finančních zisků než na splnění potřeb veřejné dopravy, např. upřednostnění investic do vysokorychlostních spojů. Usnadněním cesty lidí do práce se nejen sníží využití energie, ale výrazně se zlepší i jejich kvalita života. Veřejné investice potřebné pro posílení systémů veřejné dopravy se nevyhnutelně střetly mimo jiné se složitou pětiletou hospodářskou krizí, která postihla veřejné finance mnoha členských států. Nezavedení základní infrastruktury, snížení finančních prostředků Společenství pro strategické plány, jako jsou koridory transevropské sítě (z 20 miliard EUR na 7,5 miliard EUR) a strategie významného evropského automobilového průmyslu, napomohly tomu, že plán je zastaralý. EHSV se chystá přijmout významné stanovisko o dopravě v městských oblastech, které zdůrazňuje trvalý pokles využití sítí veřejné dopravy a navrhuje řešení pro snížení počtu soukromých vozidel na silnicích (3). EHSV odsuzuje nevhodnou koordinaci dopravní a energetické politiky; společně s environmentální politikou a průmyslovou politikou se dotýkají technických a průmyslových potřeb a obav, které se nezbytně doplňují. Důvodně se obává toho, že kvůli této nedostatečné koordinaci nebude dokument Komise tak efektivní, jak by mohl být.

3.11

Tyto problémy ovlivňují legislativní činnost Komise, její sdělení a doporučení. Na stejné potíže se naráží v Bruselu i na vnitrostátní úrovni a situaci vyhrocuje skutečnost, že vnitrostátní politiky by měly být koordinovány na úrovni EU (spíše než naopak).

3.12

Evropská energetická politika musí být udržitelná všemi sociálními skupinami, aby se ke všem přistupovalo stejně, pokud jde o přístup ke službám, které poskytují dodavatelé energie, nákup účinnějších domácích spotřebičů a pronájmy bytů. Měla by mít pozitivní dopad na zaměstnanost a to je jistě bezprostředně možné v odvětví bydlení. U každého druhu opatření zaměřeného na zvýšení energetické účinnosti musí být úlevy zaměřeny na zřejmý užitek pro spotřebitele, tak aby byla doba potřebná na amortizaci nákladů úměrně dlouhá a snadno vypočitatelná.

3.13

Finanční zdroje nesmí pocházet výhradně z veřejných financí: z malé části obrovských zisků dosažených v energetickém a elektrárenském odvětví by mohl být vytvořen fond, jak již navíc bylo prosazeno v řadě členských států. Nesmí to však vést k vyšším poplatkům pro konečné uživatele a k méně strategickým investicím podniků. Samozřejmě je nutno zohlednit obrovské investice, kterým musí čelit výrobní průmysl, aby mohl uspokojit růst poptávky a čím dál tíživější náklady, zatímco u jiných fosilních zdrojů je cena vázána na vývoj ceny ropy, ale náklady na výzkum jsou mnohem nižší, jak tomu je i v distribučním průmyslu. Příspěvky do fondu by tedy tyto značné náklady na výzkum měly zohledňovat. V souladu s různými platnými právními předpisy, pokud jde o požadavky, aby energetická odvětví investovala do výzkumu energetické účinnosti a cenové regulace, by mohla být zajištěna diferenciace mezi členskými státy. Díky tomuto řešení by vlastníci malého majetku bez finančních zdrojů mohli zvýšit energetickou účinnost svých domovů, čímž by uvedli do pohybu účinný cyklus, který by vytvářel pracovní místa.

3.14

Jakákoli daňová úleva, která se musí uplatňovat s maximální obezřetností, by měla být prováděna s řádným zohledněním nejnižších příjmových skupin, které by vzhledem k tomu, že neplatí daně, byly vyloučeny z opatření určených k usnadnění politiky v oblasti energetické účinnosti. Těm, na které se nevztahuje přímé zdanění, protože mají příliš nízké příjmy, by mohly být poskytovány bonusy za účinnost.

3.15

EHSV pokládá za zásadní, aby na evropské, vnitrostátní, místní a regionální úrovni byly rozvíjeny kampaně za zvýšení informovanosti, které by měly pro danou dobu schválené jedno téma (např. v jednom měsíci by se Evropa mohla zaměřit na žárovky, další měsíc na rozvoj veřejné dopravy, další měsíc na ekologické, účinné vytápění/chlazení atd.). Mohly by se konat kampaně pro šíření nápadů a návrhů, přičemž by veřejnost měla neustále více informací o této životně důležité potřebě. Hmatatelných výsledků bude možné dosáhnout pouze hromadným zvýšením informovanosti. Pro účinné řízení plánovaných opatření budou zásadní demokratická debata, účast všech zástupců různých zúčastněných osob a úloha vlád. Členské státy s více technickými poradci v oblasti energetické účinnosti by měly dohlížet na odbornou přípravu poradců v ostatních členských státech EU, aby bylo zajištěno jednotné šíření znalostí nezbytných pro úspěch akčního plánu. V členských státech bude podporováno studium energetiky na úrovni univerzit a vysokých škol a posilována spolupráce mezi regiony. Komise by mohla hrát efektivní koordinační úlohu.

3.16

Je nutné vynaložit velkou péči o dosažení zásadní rovnováhy mezi potřebou stanovit veškerá možná zlepšení a schopností výrobních systémů vyrovnat se s velmi náhlou změnou. Panuje skutečné nebezpečí, že pokud energeticky náročná odvětví budou čelit nákladům, které budou příliš vysoké, přemístí se do oblastí s menším množstvím „překážek“. Rychlost změny musí být striktně spojena s potenciálem upravit a absorbovat náklady. Měla by být rozvíjena opatření, aby byl možný podpis dlouhodobých smluv zaručujících dlouhodobé, stabilní ceny energií výměnou za závazky investovat do inovací, technologie či infrastruktury v oblasti výroby, dopravy a distribuce. Investice by měly být posuzovány z hlediska energetické účinnosti. Využívání dobrovolných dohod je považováno za pozitivní, ale vyžaduje také skutečnou a včasnou schopnost kontroly ze strany regionálních subjektů a vůli nahradit je závaznými povinnostmi, jestliže se prokáže, že jsou neúčinné.

3.17

Identifikovaná opatření musí vždy zohledňovat stav trhu, který je více a více globalizovaný. Potenciální růst cen energií by mohl vyvolat obrovské problémy v odvětvích s velmi vysokou spotřebou energie, jako je odvětví hliníku či cementu. Je nutné mít neustále na paměti lisabonské cíle a důsledně musí být zaručena konkurenceschopnost evropského systému; musí být schopen opírat se o ceny energií, které jsou v souladu s celosvětovým hospodářským systémem. Evropa navíc nesmí tolerovat neustálé hrozby přemístěním, které ustavičně zveřejňují některá odvětví a některé podniky. Podniky, které se přemístí pouze s cílem zvýšit svůj podíl na zisku, by měly být trestány, jelikož navíc k – někdy extrémním – sociálním problémům, jež nevyhnutelně způsobují a jež mají rovněž dopad na Společenství, narušují hospodářskou soutěž na vnitřním trhu tím, že na trh uvádějí zboží, které bylo vyrobeno v jiných, tolerantnějších zemích, jež neukládají stejná omezení.

4.1

EHSV nebude ze zřejmých důvodů rozebírat každé jednotlivé navržené opatření (asi 75), ale domnívá se, že by se měl vyjádřit k prioritním opatřením a návrhům v dokumentu a v přílohách. Uskutečnilo se slyšení v EHSV, v jehož průběhu účastníci poskytli další užitečné informace, které přispěly k obohacení znalostí a byly významným příspěvkem pro úvahy Výboru.

4.2

Zaprvé, doposud přijatá opatření o dynamické energetické náročnosti pro výrobky využívající energii, budovy a energetické služby přinesla úspěšné výsledky. Výrobci a spotřebitelé projevili velký zájem o rozšíření dodávky a poptávky v oblasti nových, stále účinnějších výrobků a dokázali svou skutečnou ochotu tak učinit. Bezprostřední potvrzení dosažitelných úspor a stále rozšířenějšího vzdělávání a zvyšování informovanosti o environmentálních otázkách naznačují, že tyto politiky jsou okamžitě uskutečnitelné a mohou dosáhnout kýžených výsledků. Veřejnost, která věnuje rostoucí pozornost znakům nabízených výrobků, dobře přijala ekodesign. Musí se podporovat tendence některých výrobců zdůrazňovat energetickou účinnost a poskytovat spotřebitelům podrobné pokyny o energeticky účinném používání jejich výrobků. Pozornost si zaslouží americký model, protože udělil specifické pobídky podnikům, které používají ekodesign s velmi povzbudivými výsledky. EHSV se domnívá, že podpora sítě podniků udělováním daňových úvěrů podnikům, které vyvíjejí a vyrábějí výrobky, jež jsou velmi energeticky účinné, bude mít pozitivní výsledky, pokud tento systém bude v souladu s efektivním, podstatným dohledem nad trhem a výrobky, který je podobný dohledu nad strojírenstvím. Tento dohled musí být chápán jako záruka pro „vzorné“ výrobce, aby neviděli své investice do energetické účinnosti jako zmařené, a musí být svěřen regionálním orgánům, které jsou pro něj příslušné.

4.2.1

Označování štítky je osvědčeným postupem, který by měl být podporován a přijat pro co největší počet výrobků a měl by se neprodleně rozšířit na automobilový průmysl a stavebnictví. EHSV podporuje návrh a nabádá Komisi, aby čtrnáct uvedených výrobků podrobila normám minimální energetické náročnosti a aby přitom zvláštní pozornost věnovala konkrétním segmentům trhu s cílem vyvarovat se nového regulačního systému narušujícího hospodářskou soutěž. Je zapotřebí identifikovat i další výrobky pro konečné použití, které by se také měly řídit minimálními normami. EHSV pozitivně hodnotí prioritu udělenou omezení spotřeby energie v pohotovostním režimu nebo v režimu spánku zařízení a toto opatření považuje za velmi důležité, protože by mohlo pomoci omezit spotřebu v těchto režimech až na 70 % postupným vyřazováním používaných spotřebičů. EHSV se domnívá, že dohoda Energy Star by měla v EU zavést povinnou registraci (jako tomu je v USA) pro vyhlášená výběrová řízení na nákup kancelářského zařízení a „očekává, že Komise sama půjde příkladem“ (4). Dohoda tohoto druhu by měla být dojednána i s dalšími významnými výrobci z východní Asie, kteří nyní zaujímají značný podíl na trhu s elektronickými přístroji.

4.2.2

V oblasti domácích spotřebičů panuje z důvodu nedostatku rychlých postupů ověřování přesnosti štítků a trestání zneužití nebezpečí, že budou trestány podniky, které mají dobrý úmysl a které investují do energetické účinnosti, a že na trh budou smět vstupovat výrobky, které normy neplní. Lidé by měli být pobízeni k výměně starších domácích spotřebičů (podle odhadů se v Evropě používá 200 milionů spotřebičů starších deseti let), a tím k větším úsporám; musí se též zabránit tomu, aby energeticky neúčinné, zastaralé přístroje vstupovaly na trh s použitým zbožím v rozvojových zemích. Rovněž by mělo být zajištěno, aby byly iniciativy v oblasti financování nákupu domácích spotřebičů vyhrazeny pro energeticky účinné výrobky.

4.2.2.1

V této souvislosti by se mělo zdůraznit, že tím, že odvětví elektrických spotřebičů odmítá plnit dobrovolný kodex samoregulace, oznamuje potřebu přijmout závazná opatření pro regulaci trhu. Nedostatek trestů pro bezohledné výrobce a dovozce, kteří jako výrobky třídy A klasifikují výrobky, které nesplňují opatření pro úsporu energie, v praxi umožnil na trhu snadnější oběh spotřebičů předstírajících nízkou spotřebu. Chyby odsuzované evropskými podniky, které volají po „pravidlech“, jsou však stále důvodem k zamyšlení nad účinností dobrovolných dohod.

4.2.3

Značných úspor lze dosáhnout ve stavebnictví, a dokonce i dnes jsou dostupné alternativní materiály, stavební metody a formy vyhřívání, jako jsou kondenzační kotle, které dosahují úspor paliva mezi 6 a 11 % opětovným využitím latentního tepla, které by se za normálních podmínek rozptýlilo. Použití energie v klimatizaci by bylo možné omezit montáží protislunečních panelů na vnější plochy budov, jelikož vnitřní protisluneční panely poskytují štít proti světlu, ale zachovávají hodně tepelné energie. Například pasivní domy jsou domy, které využijí maximálně 15 kWh/m2 ročně (zima – léto) pro základní spotřebu: chlazení, vytápění. Měly by se uvádět i celková spotřeba (dostatečnost) a limit základní spotřeby, které se vypočítají jako celek (osvětlení, spotřebiče – účinnost + dostatečnost), včetně sušení prádla (vysušení jednoho kilogramu prádla může spotřebovat trojnásobek až čtyřnásobek energie potřebné pro jedno vyprání). Vzhledem k tomu, že spotřeba energie by mohla být úspěšně snížena z průměru 180 kWh/m2 ročně asi na 15 kWh/m2 ročně, by bylo možné dosáhnout až devadesátiprocentních úspor (22 domů, vesnička s pasivními domy ve Wiesbadenu v roce 1997, průměrná spotřeba 13,4 kWh/m2 ročně; 32 pasivních domů v Kronsbergu v roce 1998, průměrná spotřeba 14,9 kWh/m2 ročně). Je zapotřebí podporovat uvedení tohoto druhu výrobku na evropský trh, aby tyto technologie byly všeobecně k dostání za dostupné ceny.

4.2.4

EHSV poukazuje na potřebu veřejných investic do energetické účinnosti ve společenských a veřejných budovách, společně s použitím obnovitelných zdrojů, zejména v nových členských státech, kde je potenciál pro dosažení významných výsledků v úsporném hospodaření s energií. Navíc k programům harmonizace právních předpisů a rozvoje odborné přípravy pro odborníky žádá EHSV, aby pro tento účel byla vyčleněna část strukturálních fondů. Na evropské finanční instituce by se mělo také naléhat, aby vybízely k investicím do modernizace energetické účinnosti v budovách.

4.2.4.1

Náležité pasivní domy musí mít určité stavební charakteristiky (optimální izolaci stěn a podlah, předventilační potrubí pro přívod čerstvého vzduchu pod domem), které ztěžují a zdražují úplné přizpůsobení stávajících budov této normě. To znamená, že by možná bylo nejlepší soustředit úsilí na zajištění toho, aby normu pasivního domu splňovalo pokud možno co nejvíce nových budov, zejména veřejných budov – pro něž by měla být zavedena závazná pravidla. Navíc je maximálně důležité, aby se energeticky účinná řešení pasivních domů do značné míry přijímala při opravách nebo údržbě soukromých budov, což by také mohly podporovat revolvingové fondy s velmi nízkými úrokovými sazbami. Je třeba mít na paměti, že většina budov, které se budou využívat v roce 2020, se využívá již nyní. Pokud jde o nemovitosti k pronájmu, je třeba se zaměřit na otázku, jak majitelům finančně zpřístupnit rozsáhlé investice do úspor energie v obytných budovách s ohledem na to, že přímé výhody obvykle plynou nájemníkům.

4.2.4.2

Ve zprávě o posouzení dopadů SEK(2006) 1175 Komise očekává, že úspor ve výši 140 Mtoe by bylo možné dosáhnout změnou směrnice o energetické náročnosti budov (2002/91/ES), a sice snížením současné prahové hodnoty pro minimální požadavky z 1 000 m2 (jejich posílení pro veřejné budovy) a obecnějším uplatňováním programu bílých certifikátů. EHSV se obává, že tento cíl možná bude pro krátké období příliš ambiciózní (5). EHSV se domnívá, že členské státy by měly přijmout jednotné nástroje pro posouzení dopadu předpisů (např. kvalita tepelné izolace) a že by měly mít povinnost přijmout náležitá opatření v oblasti sledování. (Viz například nesrovnalosti mezi Francií, kde se sledování uplatňuje ještě v malé míře, a Flandrami, kde je sledování velmi přísné.) Rada a Parlament by měly posoudit, zda existuje právní základ pro to, aby Komise získala oprávnění vydat po roce 2009 na toto téma místo nové směrnice nařízení s pouhým zrušením směrnice 2002/91.

4.2.4.3

Nedávno zveřejněná disertační práce (6) poukazuje na to, že:

4.2.4.4

Obrázek, který vzniká z této analýzy, je ten, že značně (alespoň více než 16 cm) silná izolace vždy přinese návratnost investic realizovaných s cílem dosáhnout cílového pasivního domu, zejména v porovnání s konvenčními budovami. Z provozního hlediska je izolace celého obvodu budovy důležitější než jiná opatření, zatímco souhrnná analýza opatření umožňuje optimalizaci čisté aktuální hodnoty investice.

4.2.5

Pokud jde o bílé certifikáty, byly pozitivní (byť omezené) zkušenosti zemí, které je zavedly, zmírněny zpožděním průmyslových inovací v některých zemích EU. Účinný program bílých certifikátů ve skutečnosti vyžaduje realistické cíle, pokud jde o technický a ekonomický potenciál, rozsáhlou řadu možností pro dosažení cílů (odvětví, projekty, aktéři, náklady), zaručené náležité fungování trhu (struktura poptávky a nabídky, okolní podmínky), jasná, transparentní, nediskriminující pravidla s racionalizačním účinkem (podmínky přístupu na trh, pravidla na trhu) a přiměřené tresty. Uplatňují se tyto předpoklady na potenciálním evropském trhu s bílými certifikáty? Případné zveřejnění tedy vyžaduje náležitou opatrnost.

4.3

Ztráty ve fázi přeměny odpovídají celkové základní spotřebě energie v obytných budovách a průmyslu, 33 %, tj. více než 580 Mtoe. EHSV se domnívá, že to by mělo být zjevně klíčovou oblastí pro další opatření. Ztráty během přenosu na velké vzdálenosti jsou významným faktorem. Oblastí, ve které je rozhodně zaručen rozvoj, jsou moderní, vysokonapěťová přenosová vedení stejnosměrného proudu, kde se mohou ztratit pouze 3 % elektřiny na každých 1 000 kilometrů sítě. Tato technologie kromě toho, že přináší značné úspory, eliminuje také elektromagnetické účinky přenosu střídavého proudu jako emise elektromagnetických vln ELF spojené s přenosem střídavého proudu. Díky současné technologii je tento druh přenosu z ekonomického hlediska již realizovatelný na velké vzdálenosti (používají se desítky let ve Švédsku, Spojených státech a staví se v celém světě), zatímco na krátké vzdálenosti se musí brát v úvahu i náklady na nízkonapěťové systémy přeměny střídavého proudu pro místní použití, které jsou stále vysoké. Specifické výzkumné projekty by měly povzbuzovat úsilí o snížení těchto nákladů (7).

4.3.1

Další oblastí pro přijetí opatření je podpora technologie na solární tepelnou energii, která by mohla být zaváděna v partnerství se zeměmi Euromed, jejichž rozsáhlé pouštní oblasti jsou trvale vystaveny slunečním paprskům. Nedávná zpráva, jejíž vypracování zadalo Ministerstvo životního prostředí Spolkové republiky Německo, zdůrazňuje klíčovou úlohu této technologie, jejímž autorem je Rubbia, italský nositel Nobelovy ceny a jejíž pilotní projekt je nyní zaváděn v Granadě. Společnost ENEL ve spolupráci s institutem ENEA nedávno zavedl projekt, který jako první na světě umožňuje kombinaci plynové a sluneční elektrárny. Pilotní projekt Archimédes vyrábí elektřinu ze slunce stálým způsobem za pomoci inovační a jedinečné technologie, kterou vypracoval ENEA. Je to projekt, který se může pochlubit také dalšími vlastnostmi, které jsou ve světě jedinečné. Využívá pěti nových patentů, např. tavené látky, tekutiny, které po zahřátí vydávají teplo, z něhož se vyrábí energie. Doposud používané látky mohly být zahřívány do 300 stupňů, látky, jichž využívá projekt Archimédes, až do 550 stupňů, stejně jako parní elektrárny, což umožňuje kombinaci s tradičními elektrárnami a přispívá tak k zajištění stability energetického systému.

4.3.2

EHSV doporučuje, aby evropské orgány vynaložily v těchto oblastech značné úsilí tím, že přijmout konkrétní opatření na podporu rozvoje solární tepelné energie.

4.3.3

Obrovského růstu účinnosti paliv, asi z 35 % na 70 %, by mohla dosáhnout kombinovaná výroba tepla a elektřiny bez ohledu na to, zda využívá zbytkové teplo z výroby elektřiny pro vytápění, nebo zbytkové teplo (např. v kotlích) pro výrobu elektřiny. Nemělo by se zapomínat na další náklady pro správce sítí vyplývající z distribuované výroby a aktivní distribuce a měly by se podporovat nezbytné investice, odrážející též různé základní podmínky v různých členských státech. EHSV podporuje přání Komise vybudovat vysoce účinnou jednotku pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, i když zavedení regulačního rámce pro výpočetní metody bylo odloženo až do roku 2010 a i když jsou vydávány záruky původu, u nichž nelze vždy ověřit, zda byly splněny minimální požadavky. EHSV si klade otázku, zda by bylo možné zkrátit časové rámce pro harmonizaci výpočetních metod, aby se mohl rozvíjet vnitřní trh s jednotkami pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny: v současné době to blokují rozdílné právní předpisy v jednotlivých zemích. Každý členský stát má právo zvolit si pro posouzení energetické účinnosti jednotky své vlastní výpočetní metody a uvést je v soulad se systémem Společenství, což by se mělo shodovat s ustanoveními směrnice. V praxi se to však neděje, a pokud jsou výsledky pro jednotku podrobeny výpočetním metodám různých členských států, výrazně se liší. Harmonizace je také účinným nástrojem pro boj proti podvodům. Úsilí EU musí být vystupňováno vzhledem k tomu, že výsledky první kontroly z 21. února nejsou v souladu se strategickými cíli, jak lze vidět v hodnotící zprávě členských států o pokroku dosaženém v rozvoji kombinované výroby tepla a elektřiny s cílem zvýšit podíl elektřiny vyrobené tímto způsobem.

4.3.4

EHSV vyzývá Komisi a Radu, aby více podporovaly programy kombinované výroby tepla, elektřiny a chladu, které využívají zbytkové teplo i pro chlazení. U těchto jednotek stojí obzvláště za povšimnutí koeficienty výkonnosti (COP), tj. poměr mezi výstupní energií pro chlazení a vstupní energií pro vytápění. V porovnání s COP 2,0 u konvenčních jednotek dosahují tyto jednotky v závislosti na využitém teple COP v rozmezí 0,7–1,3 (8). Na trhu jsou již regenerátory odpadního dřeva: mohou využívat plody (pecky, slupky) a zemědělské produkty vzniklé při zpracování (zbytky oliv, kukuřičné klasy), odpad z pilařských závodů a další odpad ze zpracování dřeva, uschlé větve, kůru, slupky kávových zrn, palmový odpad, průmyslový odpad a vyřazené obaly. 100 kg tohoto odpadu vyprodukuje 70 kW trvalého elektrického výkonu (80 špičkových) a 130 kW tepla a chladu. Tuna odpadního dřeva za 70 EUR nahradí 160 litrů nafty v hodnotě 175 EUR.

4.3.5

Výbor upozorňuje na příležitost uspořádat kampaň a podniknout opatření na omezení využívání materiálů pro výrobu produktů, které by se měly znovu zpracovávat. Spotřeba energie na jejich výrobu a následné zpracování je nesmírná, vezme-li se v úvahu, že většina těchto obalů se nerozkládá a způsobuje vážné znečištění.

4.4.1

V současné době nevyužívá trh s energií veškerý svůj potenciál účinnosti a je zapotřebí větší transparentnosti ohledně energetické účinnosti elektráren a ztrát v přenosových sítích. Trhy s plynem a elektřinou nebyly ještě plně liberalizovány. V některých případech představuje nedostatečná transparentnost tvorby cen a samotného procesu liberalizace překážku pro skutečnou politiku energetické účinnosti. V této souvislosti by bylo vhodné posílit společně s přísnějším požadavkem odděleného vlastnictví koncepci právního oddělení podniků řídících technické monopoly od podniků působících v systému volné hospodářské soutěže, jak stanovují směrnice o liberalizaci trhů s elektřinou a plynem (směrnice 2003/54/ES a směrnice 2003/55/ES).

4.4.2

Cenová politika odvětví by měla podporovat energetickou účinnost a úspory, zejména s ohledem na fosilní paliva, a měla by vybízet k používání obnovitelných zdrojů. Zvláštní pozornost by se měla věnovat zranitelným skupinám spotřebitelů, podle zásady, že je nutno jim zaručit dostupnost energie nezbytné p o základní spotřebu a přitom udržet jejich ekonomický zájem na úsporách energie. Například by mohlo být vhodné zaručit sociální ceny pro slabší spotřebitele, ale pouze do určité výše spotřeby, nebo finančně podporovat rodiny.

4.4.3

Užitečným programem na stimulování úspor energie je zavedení elektronických elektroměrů, které zajišťují systém dálkového řízení distribuce energie a optimalizují regulaci zatížení sítě. Podle společnosti Enel, největšího italského poskytovatele elektřiny, která svým 30 milionům zákazníků poskytla elektronické elektroměry zadarmo, vede systematická organizace využívání energie, jíž bylo dosaženo v neposlední řadě cílenou cenovou politikou, k efektivnějšímu využívání výroby, zejména v době mimo špičku. Elektronické elektroměry pomáhají konečným uživatelům uvědomit si svou spotřebu a tím vybízejí k inteligentnějšímu využívání zdrojů. Byly uznány za nástroj energetické účinnosti podle směrnic o energetických službách a bezpečnosti dodávek.

4.4.4

Model distribuované výroby (tj. tam, kde je mnoho různých výrobců, z nichž jsou někteří velmi malí) je v celé řadě ohledů problematický, pokud jde o postupy řízení středněnapěťových a nízkonapěťových sítí, které jsou projektovány výhradně pro jednosměrný tok. Pro sladění sítí s novými výrobními metodami je zapotřebí obrovských investic. Je jisté, že decentralizovaná výroba způsobuje menší ztráty v přenosu, ale potřebné investice jsou velmi vysoké a navíc je na regionální a místní úrovni velký odpor vůči stavbě i velmi malých elektráren.

4.5

O snížení využití energie a emisí škodlivých látek usiluje tvrdě i odvětví dopravy. Je nicméně odůvodněné žádat toto odvětví o další úsilí, jelikož je odvětvím s nejrychlejším růstem spotřeby a jedním z hlavních zdrojů emisí skleníkových plynů: emise CO2 ze silniční dopravy vzrostly v letech 1990 až 2004 o 26 %. Skutečnost, že se evropský průmysl spoléhá v oblasti pohonných hmot (98 % z toho jsou fosilní paliva) na třetí země, zvyšuje jeho odpovědnost za klíčový přínos k energetické účinnosti, ke snížení emisí a omezení dovozů ropných výrobků a zemního plynu.

4.5.1

Komise vyslala na trh silný signál se svým nedávným rozhodnutím vypracovat právní předpisy o cíli 120 g CO2, označování pneumatik a specifických limitů maximálního valivého odporu a změny požadavků upravujících pohonné hmoty, benzinové směsi s vysokou hladinou ethanolu, biopaliva, nízkouhlíkové pohonné hmoty a naftu s velmi nízkým obsahem síry. V období od roku 2011 do roku 2020 budou muset dodavatelé pohonných hmot v EU dosáhnout desetiprocentního snížení emisí skleníkových plynů, které produkují jejich pohonné hmoty, když jsou rafinovány, přepravovány a používány. Snížením poklesnou emise oxidu uhličitého do roku 2020 o 500 milionů tun. Důvodem pro toto rozhodnutí byl fakt, že v letech 1995 až 2004 emise klesly ze 186 g CO2 na km na 163 g CO2 na km, tj. o pouhých 12,4 %, a při tom prudce vzrostl průměrný výkon, v jehož souvislosti je dosáhnout snížení škodlivých emisí obtížnější. Tato rozdílnost je důvodem k nutnosti zvýšit daně z luxusních vozidel, které nejsou energeticky účinné, jak se již stalo v některých členských státech. Komise odhaduje, že emise CO2 budou do roku 2020 sníženy o dalších 400 milionů tun.

ACEA, Sdružení evropských výrobců automobilů, vyzvalo k tomu, aby byl začátek procesu odsunut z roku 2012 alespoň na rok 2015 a aby se ho, jak doporučuje skupina na vysoké úrovni Cars 21, zúčastnili všichni aktéři. Evropští výrobci se domnívají, že pokud nebudou při dlouhodobém plánování výměny modelů postupovat společně, budou dotčená opatření představovat pro evropské podnikání neúnosné náklady.

4.5.2

EHSV poukazuje na to, že rozsáhlé nahrazení fosilních paliv biopalivy by představovalo riziko vzniku konkurence mezi výrobou pohonných hmot a výrobou potravin, pokud jde o rozdělování úrodné půdy pro různé účely. Cena potravin by pak mohla vzrůst tak, aby odpovídala ceně výroby energie, která by naopak byla vyrovnaná s cenou fosilních pohonných hmot, což by ve skutečnosti způsobilo, že motoristé ze severu by se dostali do (9) hospodářské soutěže s hladovějící chudinou z jihu. Skutečný etický problém vzniká, pokud jsou zemědělské zdroje, které by mohly zachránit miliony životů na rozvojovém jihu, používány v zemích na severní polokouli jako pohonná hmota. Celá úroda kukuřice v Iowě by se mohla použít na výrobu ethanolu. Pokud uvážíme, že nádrž vozu SUV pojme 25 galonů, což je 94,5 litrů, což odpovídá dávce potravin pro jednu osobu na rok, tato otázka začne být konkrétní a vyžaduje nějakou reakci. EHSV se chystá vydat stanovisko ohledně této specifické záležitosti (10).

4.5.3

EHSV konstatuje, že Komise povzbuzuje dobrovolné dohody a rovněž oznamuje povinná opatření. Komise sama uznává klíčovou úlohu samoregulace v tom, že cílů je možné dosáhnout rychleji a s nižšími náklady než podle právních požadavků. Dobrovolné dohody mohou mít oproti regulaci výhody. Mohou být prováděny rychle a s nižšími náklady, a tudíž mohou přinášet rychlý pokrok. Jsou flexibilní a mohou být uvedeny v soulad s technologickými možnostmi a trendy na trhu. EHSV žádá Komisi, aby pečlivě prostudovala důvody pro nedostatečný pokrok v potlačování emisí CO2 v evropském automobilovém průmyslu, který je v čele, pokud jde o investice do výzkumu a vývoje. EHSV souhlasí s prohlášením Komise, že závazné normy neumožňují vždy plné rozvinutí výzkumného potenciálu a mohou ohrozit pokrok při přijímání řešení.

4.5.4

Stavební průmysl má mít rozhodující úlohu při provádění energetické účinnosti, jak u nových budov, tak v přestavbě budov stávajících. V některých zemích byl však průmysl při zavádění osvědčených postupů pomalý a odolný vůči zavádění vyšších standardů. Mělo by být vyvinuto výraznější úsilí ke změně chování všech zúčastněných v průmyslu, pokud se týče potřeby a proveditelnosti vyšších standardů, aby se přesvědčili a trvale byli průkopníky v zavádění účinnějších standardů, místo toho, aby odolávali změnám. Projektanti, manažeři a řemeslníci všech různých profesí ve stavebních odvětvích potřebují odpovídající školení o možných opatřeních na zlepšení energetické účinnosti, a musí jim být poskytnuty pobídky k dosažení tohoto cíle.

4.6

EHSV plně podporuje pobídky a finanční a daňové strategie, které navrhuje Komise, zejména ty, které zahrnují EIB a EBRD. Rovněž podporuje posun ke zvýšení informovanosti evropského bankovního sektoru o potřebě finančně podporovat provádění národních energetických plánů. Pro tento účel je obzvláště důležité zrušení zbývajících právních překážek pro společnosti, které nabízejí energeticky účinná řešení (ESCO).

4.6.1

EHSV žádá o uspořádání specializované konference o financování energetické účinnosti za účelem zvýšení informovanosti mezi zúčastněnými osobami a povzbuzení evropského bankovního sektoru k účasti na významném projektu modernizace evropského hospodářství. Banky by se mohly podílet na jakémsi úkolu tisíciletí a ty, které by přijaly nejlepší řešení, jak financovat energetickou účinnost, by byly odměněny.

4.7

Dle názoru EHSV jsou zásadní kampaně pro zvýšení informovanosti široké veřejnosti; mohli by je vytvářet vnitrostátní a místní orgány, výrobci a dodavatelé energie. Je zapotřebí zdůrazňovat úlohu regionálních orgánů jako „nestranných“ kanálů poskytujících informace veřejnosti. Velkou publicitu by měly dostat úspěšné výsledky iniciativ na úsporu energie. Reklama by měla propagovat energetickou účinnost a respektování životního prostředí jako skutečně charakterizující vlastnosti výrobků s cílem podpořit přiměřenější stanovisko ohledně toho, co představuje stavové symboly, které jsou všechny v současné době příliš často výslovně spojovány s výrobky, jež nejsou při skutečném používání energeticky účinné. EHSV podporuje vytvoření „Paktu primátorů“, ale domnívá se, že cíl spojení dvaceti nejdůležitějších měst Evropy není příliš ambiciózní. Cíl by měl být mnohem větší a měly by být využívány místní odborné znalosti. Jedním z vynikajících způsobů, jak spojit pracovníky z místních samospráv, kteří odpovídají například za klíčovou politiku v oblasti městské dopravy, a v oblasti činností v blízkém okolí, které mají přímý vliv na veřejnost, je vytvoření portálu pro výměnu odborných zkušeností mezi městy EU, kde žije více než 80 % obyvatelstva EU. Udělení „certifikátu energeticky účinné obce“ (první certifikát byl udělen malé italské obci Varese Ligure) je bezpochyby významnou motivací pro místní orgány pro to, aby přijímaly energeticky účinné politiky. Komise by rovněž mohla spustit „evropskou soutěž o energetickou účinnost“ mezi školami v Evropě, přičemž ceny by získaly ty školy, jejichž řešení by nejefektivněji kombinovalo úspory s kvalitou.

4.7.1

EHSV lituje, že akční plán přehlíží významnou úlohu, kterou musejí sociální partneři a sociální dialog hrát na všech důležitých úrovních při posuzování, podpoře a rozvoji politik pro úsporu energie. EHSV žádá Komisi, aby podnikla kroky podporující zařazení otázek environmentální udržitelnosti na různé úrovně stávajících struktur sociálního dialogu, zejména v odvětvovém dialogu a v evropských radách zaměstnanců. Přístup v souvislosti s prací, zlepšující kvalitu informací poskytovaných pracovníkům a konzultace a účast pracovníků, by mohl přinést v oblasti energetické účinnosti velké výhody, pokud uvážíme procesy a nové technologie v průmyslu, otázky mobility pracovníků, recyklaci a práci doma, abychom uvedli pouze ty nejdůležitější otázky: je tudíž absolutně nezbytné, aby byli do strategií energetické účinnosti zapojeni i zástupci pracovníků. Jednou z potenciálních oblastí, kterou by sociální partneři mohli projednat, jsou kolektivní smlouvy, které na základě skutečných partnerství přidělují pracovníkům část úspor dosažených v podniku. Odborové organizace hrají klíčovou úlohu při zlepšování znalostí a informovanosti na evropské i národní úrovni, čímž pomáhají k šíření ověřených postupů.

4.7.2

Je důležité, aby otázka energetických úspor šla ruku v ruce s osvědčenými postupy v oblasti sociální odpovědnosti podniků, zejména v nadnárodních společnostech, kde se na všechny otázky související s energetickou účinností musí zaměřit intenzivnější sociální dialog; to pomůže při dosahování pokroku při definování evropské strategie mírného používání uhlíku, s ohledem na veškeré negativní dopady na zdraví, jako představují jemné částice, které se staly v mnoha evropských městech naléhavým problémem. Šíření osvědčených postupů, jako jsou například bezuhlíkové tiskárny, nebo jiná opatření přispívají k vytváření povědomí a pozitivních postojů vůči politikám udržitelného rozvoje.

4.8

Komise rozhodně zdůrazňuje mezinárodní rozměr otázky růstu energetické náročnosti. EHSV pozitivně hodnotí návrhy partnerství a vypracování mezinárodní rámcové dohody. Pokud jde o plánovanou mezinárodní konferenci o energetické účinnosti, EHSV varuje před podceňováním potřeby zapojit země z programů AKT, Euromed a EPS. Pokud máme úspěšně dosáhnout udržitelného rozvoje, je zapotřebí mezinárodní spolupráce a je třeba vynaložit větší diplomatické úsilí, aby se do roku 2009 dosáhlo nového mezinárodního protokolu post Kjóto, jehož počátkem bude letošní konference na Bali.

4.9

Evropský průmysl, který vyvíjí významné energeticky úsporné technologie, může jiným zemím prostřednictvím průmyslové spolupráce poskytnout značnou pomoc při zlepšování kvality jejich výroby elektřiny, spotřeby energie a výsledných emisí skleníkových plynů, čímž pomůže snížit celkovou spotřebu.

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/35

1.1

Komise by měla stanovit koncepční kritéria pro různé typy letišť a tak zajistit, že letiště budou praktická, funkční a obchodně odůvodnitelná v případech, kdy jsou náklady financovány z letištních poplatků.

1.2

Za bezpečnost na letišti by měl platit stát. Jedná se o vnitrostátní bezpečnostní problém.

1.3

Stavba a provozování regionálních letišť by měly být podporovány. V ekonomice regionů mají významnou úlohu. Napomáhají rovněž snížit zahlcení větších letišť a často poskytují cennou pomoc při pátracích a záchranných operacích.

1.4

Letiště je nutno považovat za poskytovatele základní veřejné služby, nemusí tedy nutně vydělávat peníze a za určitých okolností mohou vyžadovat finanční asistenci. Pomoc je ve veřejné dopravě poměrně běžná.

1.5

Komise by měla stanovit koncepční kritéria pro procesy letištního provozu (např. odbavení, kontrola cestujících) a potom posoudit dopad regulačních změn na dynamiku klíčových procesů a s tím spojený dopad na objem zdrojů a nákladů vzniklých provozovateli, aby bylo možné nadále plnit smlouvy o rozsahu služeb a zejména časově vázaná kritéria leteckých společností.

1.6

Komise by měla stanovit rozsah poplatků, které musí nejmenší letiště požadovat, aby vyhověla požadavkům směrnice, i když objemem cestujících se tyto případy nejeví ekonomicky prospěšné.

1.7

Letiště jsou povinná se přizpůsobit minimálně přesným regulačním požadavkům. Vzhledem k nákladům spojeným s plněním předpisů vždy nelze vyhovět tlaku ze strany nízkonákladových společností, které žádají snížení úrovně služeb a s ním související snížení letištních poplatků. Z tohoto důvodu by letiště měla mít právo promítnout své provozní náklady do systému poplatků a touto formou je získat zpět bez ohledu na úroveň služeb požadovanou leteckou společností.

1.8

Velké státní kapitálové subvence určené letištím mohou narušit hospodářskou soutěž.

1.9

Pro náklad by měla být k dispozici odpovídající zařízení.

1.10

K rychlému odbavení pravidelných cestujících by měla být zavedena biometrická bezpečnostní opatření. V případě potřeby mohou být vyžadovány poplatky.

1.11

Letiště musí zabezpečit, aby jejich zařízení a služby vyhovovaly, v souladu s platnými evropskými právními předpisy v této oblasti, specifickým požadavkům cestujících s postiženími a onemocněními.

2.1

Hlavním úkolem a obchodní aktivitou letišť je zajistit odbavení letadel, od přistání po vzlet, stejně jako cestujících a nákladu, tak, aby letečtí dopravci mohli poskytovat své služby letecké dopravy. Pro tento účel letiště nabízejí řadu zařízení a služeb souvisejících s provozem letadel a odbavováním cestujících a nákladu a náklady na ně obecně pokrývají letištními poplatky.

2.2

Je nezbytné zřídit společný rámec upravující základní prvky letištních poplatků a způsob jejich stanovování, neboť při absenci tohoto rámce by nemusely být dodržovány základní požadavky ve vztahu mezi řídícími orgány letišť a poskytovateli letištních služeb (např. leteckými společnostmi, přepravními jednateli a dalšími poskytovateli služeb).

2.3

Tato směrnice by se měla vztahovat na letiště na území Společenství, která překračují minimální velikost. Cílem této směrnice by měla být letiště, které využívá více než milion cestujících ročně.

2.4

Letištní poplatky by měly být nediskriminační. To se týká služeb i dodavatelů.

2.5

V každém členském státě by měl být zřízen nezávislý regulační orgán, aby byla zajištěna nestrannost jeho rozhodnutí a řádné a účinné uplatňování této směrnice. Je nezbytné, aby uživatelé letišť pravidelně a transparentním způsobem od řídícího orgánu letiště dostávali informace o tom, jakým způsobem a na jakém základě jsou počítány letištní poplatky.

2.6

Letiště by měla informovat poskytovatele letištních služeb o velkých projektech infrastruktury, neboť ty mají významný dopad na výši letištních poplatků.

2.7

Protože se objevili letečtí dopravci provozující letecké služby s nízkými náklady, letiště obsluhovaná těmito dopravci by měla mít možnost uplatnit poplatky odpovídající infrastruktuře a/nebo úrovni poskytovaných služeb, neboť letečtí dopravci mají oprávněný zájem požadovat od letiště služby odpovídající poměru cena/kvalita. Přístup k této snížené úrovni infrastruktury nebo služeb by však měl být nediskriminačně otevřen všem dopravcům, kteří si ji přejí využívat.

2.8

V zhledem k tomu, že se způsoby stanovení a výběru částek splatných na pokrytí bezpečnostních nákladů v rámci Společenství liší, je potřebná harmonizace základny pro vybírání bezpečnostních poplatků u letišť ve Společenství, kde se náklady na bezpečnost promítají do letištních poplatků.

2.9

Poskytovatelé letištních služeb by měli mít právo na minimální úroveň služeb za poplatky, které platí. Aby se tento požadavek zajistil, musí být úroveň služeb předmětem v pravidelných intervalech uzavírané smlouvy mezi řídícím orgánem letiště a asociacemi zastupujícími na letišti poskytovatele letištních služeb.

2.10

Cílů přijatého opatření nemohou uspokojivě dosáhnout členské státy a z důvodu rozsahu a účinku opatření jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství.

2.11

Členské státy zajistí, aby řídící orgán letiště konzultoval s poskytovateli letištních služeb plány na projekty nové infrastruktury ještě před jejich dopracováním.

2.12

V zájmu zajištění hladkého a efektivního provozu na letišti členské státy zajistí, aby řídící orgán letiště a asociace zastupující poskytovatele letištních služeb zahájily jednání s cílem uzavřít smlouvu o úrovni služeb, pokud jde o kvalitu služeb poskytovaných na terminálu nebo terminálech letiště. Tato smlouva se uzavírá nejméně jednou za dva roky a předkládá se nezávislému regulačnímu orgánu v každém členském státě.

2.13

Členské státy přijmou potřebná opatření, aby umožnily řídícímu orgánu letiště nabízet různou kvalitu a rozsah určitých letištních služeb, terminálů nebo částí terminálů, s cílem poskytovat služby přizpůsobené na míru nebo vyhrazený terminál nebo část terminálu. Výše letištních poplatků může být diferencována podle kvality a rozsahu těchto služeb.

2.14

Členské státy jmenují nebo zřídí nezávislý subjekt jako svůj vnitrostátní nezávislý regulační orgán pro zajištění správného uplatňování opatření přijatých za účelem plnění této směrnice.

2.15

Členské státy zaručí nezávislost nezávislého regulačního orgánu tím, že zajistí, aby byl právně oddělen od jakéhokoli řídícího orgánu letiště nebo leteckého dopravce a nebyl na nich funkčně závislý.

3.1

Je třeba ocenit, že se Komise chystá stanovit základní pravidla a kritéria pro řízení a provoz letišť Společenství.

3.2

Je důležité, aby poplatky určované letišti byly jasné a transparentní, neboť v mnohých případech mají letiště monopol.

3.3

K zajištění rovných konkurenčních podmínek pro všechny letecké společnosti musí být parkovací místa u terminálů přidělovány na racionálním a nediskriminačním základě. Pokud nebudou během delší doby žádané intervaly pro stání u terminálů využívány, práva na jejich využívání propadnou.

3.4

Soustavné nedodržování časových intervalů určených na stání u terminálů ze strany leteckých společností a opakující se zpoždění mohou po určité době vést k závažným poruchám dopravních toků a měla by být penalizována.

3.5

Udělené výjimky na hlavních letištích by měly být zrušeny a tyto letištní časy by měly být v pravidelných intervalech dány do dražby.

3.6

Všechna letiště v EU by v rámci možností měla uplatňovat stejný vzorec pro stanovení přistávacích a parkovacích poplatků atd. Do přistávacích poplatků by se mělo vždy promítnout, zda se jedná o hlavní letištní čas ve vyhledávaných hodinách a tak bylo možné dosáhnout rovnoměrnějšího využití letištních zařízení.

3.7

K urychlení dopravy a ke zvýšení své kapacity by letiště měla být vybízena k instalaci nejmodernějších navigačních zařízení. Rozjezdové a přistávací dráhy by měly usilovat o cílovou kapacitu jednoho přistávajícího či vzlétajícího letadla každých 35 vteřin. Vyšší efektivita sníží čekací dobu při dopravní špičce, což bude pozitivní pro snižování emisí.

3.8

Vnitrostátní orgány pro regulaci letectví by měly být Komisí monitorovány a kontrolovány, aby bylo zajištěno, že plní své povinnosti spolehlivě a spravedlivě.

3.9

Změny v bezpečnostních opatřeních a přidružené náklady by měly být hrazeny státem, jako je tomu u dalších druhů dopravy, např. železniční. Bezpečnostní zařízení by měla být pečlivě monitorována, neboť instalace komplikovaného vybavení může být pro malá a střední letiště velmi nákladná. Mohou nastat případy, kdy nebude ekonomicky ospravedlnitelná.

3.10

Regulační orgán by měl zajistit, aby prodejní ceny v maloobchodních pobočkách letiště byly srovnatelné s prodejními cenami v blízkých městech.

3.11

Bude těžké stanovit společný rámec upravující základní rysy letištních poplatků, způsob jejich určování a dohodnout se na společném rámci tam, kde se náklady na zaměstnance, stavební náklady a náklady na infrastrukturu stát od státu liší. Plánování a regulace se také stát od státu liší.

3.12

V navrhovaných případech by se směrnice měla vztahovat na místní letiště na území Společenství která překračují minimální velikost, přitom je třeba termín „minimální velikost“ ujasnit.

3.13

Letištím by mělo být umožněno účtovat poplatky k dosažení rozumného zisku a mít možnost činit zpětné investice do infrastruktury a dalších zařízení.

3.14

Když nějaká nízkonákladová společnost odmítne letišti zaplatit, je těžké pokrýt náklady na dodržování předpisů, bezpečnosti atd. na letišti!

3.15

K zajištění hladkého a efektivního provozu na letišti by se mělo od leteckých společností vyžadovat, aby podepsaly s letištěm smlouvu o úrovni poskytovaných služeb a tak byla úroveň služeb na letišti zajištěna.

3.16

Letiště má určitý počet potenciálních zákazníků z řad leteckých společností, ne všechny z nich jsou nízkonákladové. Jejich skladba je v některých případech zásadní pro zajištění stálých příjmů, které závisejí na profilu pasažérů. Objem stálých příjmů je ohrožen, pokud na menších letištích převládají nízkonákladové letecké společnosti.

3.17

Je třeba určit a standardizovat zařízení bezpečnostní detekční techniky. Pokud tyto systémy nebudou standardizovány, ztratí brzy důvěru veřejnosti. Na některých letištích je možné sestavou detekční techniky projít, zatímco na jiných dojde ke spuštění poplachu. Jistá společnost provozuje na stále větším počtu amerických letišť program tzv. zaregistrovaných cestujících. Cestující, již prošli bezpečnostní kontrolou, obdrží za roční poplatek ve výši 99,95 USD biometrickou identifikační kartu, která jim umožní využít při bezpečností kontrole rychlé pruhy (fast lanes). To je příklad, jak mohou pokroky v oblasti technologií pomoci zlepšit služby pro cestující a zkrátit čekací dobu.

3.18

Vzhledem k obchodní hodnotě pozemků v blízkosti letišť by tyto pozemky měly být vyhrazeny a tak by se mělo zabránit a předcházet pozemkovým spekulacím.

3.19

Přesto, že bezpečnostní opatření na letištích se zdají být přísná, vyskytuje se stále ještě mnoho případů krádeží ze zavazadel cestujících. Tato otázka by měla být bezodkladně vyřešena.

3.20

Význam služeb Tax free a Duty free v obchodech na letištích by měl být jasně definován a nápadně zviditelněn, aby si byli cestující vědomi, o jaké ceny jde.

3.21

Komise by měla vytvořit internetové stránky k ochraně cestující veřejnosti, kde bude možné jasně vidět, jaké příslušné poplatky se vztahují na jednotlivá letiště. Jde např. o přistávací poplatky apod., které jsou vyznačeny na letenkách a účtovány cestujícím.

4.1

Letiště by měla být pro uživatele příjemná a měla by být navrhována po konzultaci s uživateli, tedy s leteckými společnostmi a s cestujícími.

4.2

Komise by měla stanovit určitá kritéria pro minimální prostor nutný k vyzvednutí zavazadel, bezpečnostní prohlídky a pasové kontroly.

4.3

Koncepční řešení by mělo zajistit plynulý tok cestujících na letiště a z něj, a také letištní prostředí příjemné pro uživatele.

4.4

Poskytovat složitější zařízení těm leteckým společnostem, které si je přejí a jsou ochotny za ně zaplatit, se jeví jako dobrý nápad.

4.5

Značení na letištích je velmi důležité a na mnohých evropských letištích je značení zavádějící. V rámci možností by mělo značení být standardizováno.

4.6

Cestující by měli mít k dispozici odpovídající čekárny s místy k sezení. Přístup k terminálům by měl být co nejpříjemnější pro uživatele, zejména pro cestující se zdravotním postižením a se speciálními potřebami, tj. také pro cestující s malými dětmi.

4.7

Projektování letištních terminálů se zakládá na počtu odbavených cestujících za hodinu, a bylo by proto vhodné tato kritéria prozkoumat v souvislosti s procesy, které jsou pro cestující kritické, jako jsou odbavení a kontrola, a poté je zveřejnit jako referenci pro průmysl.

4.8

Minimální provozní kritéria by měla být zpřísněna v souladu s příslušnými koncepčními normami. Bude zapotřebí zamezit situacím, kdy letecké společnosti využívající letiště kladou jako minimální kritérium požadavky přesahující koncepční normy.

4.9

Letiště musí zabezpečit, aby jejich zařízení a služby, za které jsou zodpovědná sama letiště či ve spolupráci s leteckými společnostmi, vyhovovaly specifickým požadavkům cestujících s postiženími a onemocněními. V souvislosti s úvahami, které EHSV uvedl již dříve (TEN/215 Práva osob s omezenou pohyblivostí v letecké dopravě), je Výbor názoru, že letiště tyto povinnosti splňují tím, že plní požadavky uvedené v nařízení (ES) č. 1107/2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě. Viz především článek 9 a příloha 1 k nařízení.

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/39

1.1

EHSV vítá sdělení Komise a souhlasí s analýzou a popisem, jež Komise předkládá ve svém dokumentu. Účinné reagování na rizika celosvětové změny klimatu a zároveň i další uspokojování vysoké poptávky po energii jsou významné mezinárodní výzvy.

1.2

Emise CO2 z uhelných elektráren v EU tvoří 24 % všech emisí CO2 (v EU). Tyto elektrárny jsou proto nejvhodnější pro instalaci zařízení pro zachycování a skladování CO2. To znamená zavádění systémů zachycování a trvalého skladování CO2.

1.3

Uhlí zůstane v evropské skladbě zdrojů energie velmi pravděpodobně i v následujících desetiletích. Zvláštní znaky uhlí – jeho disponibilita, finanční dostupnost a úloha při stabilizaci trhů s energií – zajistí, že bude i nadále nejdůležitějším zdrojem paliva pro úspornou výrobu elektřiny. Zásoby uhlí jsou na světě i v EU rozmístěny nerovnoměrně. Uhelná technologie má schopnost výrazně snižovat emise CO2  (1). V krátkodobém až střednědobém horizontu to vyžaduje zajištění tržních a regulačních rámců, které podpoří investice do nejnovějších technologií, jež zvýší účinnost výroby energie z uhlí, a sníží tak specifické emise CO2.

1.4

V současné době neexistují osvědčené nákladově efektivní komerční prostředky, které by sloužily k odstranění a sekvestraci většiny emisí CO2 z uhelných elektráren, jedná se o technologii, která teprve vzniká. Vyhlídky na vytvoření a komercializaci takových technologií s téměř nulovými emisemi uhlíku v průběhu následujících dvou desetiletí jsou však slibné.

1.5

EHSV potvrzuje svůj názor, že velikost výzvy, jejímž předmětem je omezení emisí, znamená, že všechny možné životaschopné energetické zdroje a technologie musejí rozvíjet svůj praktický a komerční potenciál. Přechod k udržitelné energii představuje významnou úlohu pro uhlí, jiná fosilní paliva a jaderné i obnovitelné technologie a úsporu energie, přičemž okamžik a míru jejich přínosu určí technická proveditelnost a finanční dostupnost.

1.6

EHSV oceňuje, že v dlouhodobé perspektivě, po roce 2020, by zachycování a skladování CO2 nabídlo potenciál dosažení téměř nulových emisí CO2 z uhelných elektráren. Jsou zapotřebí nové uhelné elektrárny pro výrobu asi 350 GW elektřiny do roku 2020 a asi 500 GW do roku 2030, odhadované náklady investic dosahují 600–800 mld. eur. Pro dosažení této možnosti je nyní nezbytný koordinovaný výzkum, vývoj a demonstrace.

1.7

S neustálým zvyšováním účinnosti elektráren a rozvojem technologií pro dosažení téměř nulových emisí bude uhlí přispívat ke splnění požadavků na preventivní ochranu klimatu. Pozitivní zkušenosti se zachycováním a skladováním CO2 však nesmějí vést k tomu, že již nyní budou na základě obecného rozšíření technologií zachycování a skladování CO2 schvalovány strategie a cíle energetické politiky jako „závazná opatření“.

1.8

Zjednodušení postupů pro udělování licencí, jakož i postupná harmonizace těchto postupů prostřednictvím spolupráce vnitrostátních regulačních úřadů je nezbytná pro co největší zkrácení dlouhých období potřebných k realizaci stavebních projektů, aniž by došlo k porušení nejpřísnějších bezpečnostních norem.

1.9

EHSV rovněž upozorňuje na skutečnost, že ačkoli je uhlí nejdůležitějším palivem pro výrobu elektřiny a významnou složkou pro výrobu oceli a jiné průmyslové procesy, bude hrát zásadní roli v plnění budoucích potřeb energie a napomůže při přechodu k vodíkovému hospodářství. Zkapalňování uhlí umožňuje nahradit surovou ropu; z uhlí lze rovněž vyrábět syntetický plyn.

1.10

Vhodný politický a ekonomický rámec je i nadále nezbytný pro těžbu autochtonního lignitu a černého uhlí. Těžba uhlí a přeměna energie mohou být významným přínosem pro místní prosperitu a zaměstnanost. Zachování podílu výroby energie z fosilních paliv (na základě uhlí) v současné výši je nesmírně důležité také z hlediska sociální situace v nových členských státech: Z celkového počtu 286 500 pracovních sil zaměstnaných v odvětví těžby uhlí v EU je 212 100 osob zaměstnáno v odvětví těžby uhlí v nových členských státech. Provozovatelé dolů by se měli zaměřit na zlepšení velmi tvrdých pracovních podmínek horníků, jejich odborných znalostí, bezpečnosti při práci a pracovního prostředí, a to v uhelném průmyslu v celé EU.

1.11

EHSV rovněž zastává názor, že co se týče časového rámce pro zachycování a skladování CO2 a požadavků na dobu nutnou k jeho realizaci, je Komise v tomto dokumentu a jeho načasování optimistická. Komise by se nyní měla zaměřit na opatření, která by do roku 2015 pomohla uvést do provozu 10–12 ukázkových elektráren a která by vytvořila rámec pro zachycování a skladování CO2, jenž by pokrýval hlavní rizika, byl spolehlivý a zároveň nebyl příliš omezující. Přechodná fáze výroby s vyšší účinností je velmi žádoucí a jakýkoli nadměrný spěch a příliš omezující regulační rámec by mohly vážně poškodit tuto koncepci důležitou z celosvětového hlediska.

1.12

EHSV rovněž vybízí k intenzivnímu výzkumu a vývoji v oblasti obnovitelných a alternativních zdrojů energie, které by měly přispět k bezpečné skladbě zdrojů energie v EU. Zároveň by měl být bez jakýchkoli nepřiměřených prodlev plně realizován jednotný evropský trh s energií.

2.1

Výbor se otázkou fosilních paliv zabýval již v několika jiných stanoviscích, naposledy v průzkumném stanovisku k tématu Zásobování EU energií: strategie pro optimální energetický mix (2), v němž se uvádí, že EU by měla vložit vážné úsilí do čistých uhelných technologií – zlepšené účinnosti elektráren a komerčních aplikací zachycování a skladování uhlíku. Používání plynu vzrůstalo a stále vzrůstá, což je způsobeno také politicky motivovanou volbou. Nyní je zřejmé, že pokračování tohoto trendu je problematické. Plyn může stěží dále nahrazovat uhlí, ani nemůže nahradit jadernou energii z důvodů emisí, neboť je stejně jako ropa cennou surovinou pro využití v průmyslu s vysokou přidanou hodnotou.

2.2

Dne 10. ledna 2007 Komise vydala tento návrh dokumentu Udržitelná výroba energie z fosilních paliv v rámci balíčku zabývajícího se energií a klimatem s názvem An Energy Policy for Europe – the need for action (Energetická politika pro Evropu – potřeba opatření).

2.3

Další části balíčku se věnují nejprve návrhu cílů v oblasti změny klimatu, konkrétně snížení skleníkových plynů o 30 % pro vyspělé země či v každém případě o 20 % pro EU samotnou. Balíček se dále zabývá vnitřním trhem zemního plynu a elektřiny, vzájemným propojením elektrické a plynárenské sítě, budoucí úlohou jaderné energie v návrhu Jaderného ukázkového programu, plánem podpory obnovitelných zdrojů – zejména biopaliv pro dopravu a budoucím Evropským strategickým plánem energetických technologií. Dne 9. března 2007 Evropská rada podpořila tyto cíle i hlavní politický obsah balíčku.

2.4

Toto sdělení představuje globální pohled na kroky nezbytné pro pokračující přínos fosilních paliv a zvláště uhlí pro zabezpečení a diverzifikaci dodávek energie pro Evropu a svět způsobem, který je slučitelný s cíli strategie udržitelného rozvoje a politiky v oblasti změny klimatu. Zohledňuje dosavadní práci a názory přednesené během roku 2006 v rámci druhého Evropského programu pro změnu klimatu, skupiny na vrcholné úrovni pro konkurenceschopnost, energii a životní prostředí a v rámci příprav na 7. rámcový program pro výzkum a technologické platformy pro elektrárny na fosilní paliva s nulovými emisemi.

3.1

Dokument Komise zkoumá úlohu fosilních paliv ve výrobě energie a uvádí, že fosilní paliva představují důležitý prvek ve skladbě zdrojů energie v Evropské unii i v mnoha dalších ekonomikách. Jsou zvláště významná pro výrobu elektřiny: přes 50 % elektřiny v EU v současnosti pochází z fosilních paliv (především uhlí a zemního plynu), v některých zemích jejich podíl dosahuje dokonce 80 % (Polsko, Řecko). Uhlí je dnes klíčovou složkou přispívající k zabezpečení dodávek energie v EU a bude tomu tak i nadále. Uhlí představuje fosilní palivo s daleko největšími a nejrozšířenějšími celosvětovými zásobami, jejichž trvání se odhaduje v případě lignitu asi na 130 a v případě černého uhlí na 200 let.

3.2

Uhlí však může nadále představovat cenný přínos pro zabezpečení dodávek energie a hospodářství EU i světa jako celku pouze pomocí technologií umožňujících drastické snížení uhlíkové stopy v důsledku jeho spalování. Jestliže dojde k rozvoji takových technologií v dostatečném měřítku, mohou také poskytnout řešení pro spalování ostatních fosilních paliv, včetně výroby elektrické energie spalováním plynu. EU proto potřebuje vyvinout technologická řešení pro udržitelné využívání uhlí nejen proto, aby uhlí zachovala ve své skladbě zdrojů energie, ale také proto, aby zajistila, že celosvětový nárůst spotřeby uhlí bude možný bez nevratného poškození globálního klimatu.

3.3

„Ekologické uhelné technologie“ vznikly a jsou dnes velmi rozšířeny v odvětví výroby elektrické energie a výrazně snižují emise SO2, NOx, částic a prachu z uhelných elektráren. Ekologické uhelné technologie rovněž přinesly trvalý nárůst energetické účinnosti přeměny uhlí na elektřinu. Tyto úspěchy jsou důležitými kroky pro další pokrok k novým technologickým řešením označovaným jako „udržitelné uhelné technologie“, které budou zahrnovat koncepce zachycování a skladování CO2 při výrobě elektřiny z uhlí.

3.4

Komise vidí dobrou šanci dosáhnout během příštích 10 až 15 let komerční životaschopnosti udržitelných uhelných technologií. To si však vyžádá velkorysé průmyslové investice do několika ukázkových elektráren, a to jak v EU, tak i jinde, a související politické iniciativy pro relativně dlouhé období, které začíná prakticky nyní a potrvá možná až do roku 2020, nebo dokonce i déle.

3.5

Pro usnadnění tohoto vývoje Komise podstatně zvýší financování výzkumu a vývoje v oblasti energetiky, přičemž demonstraci technologií udržitelných fosilních paliv zařadí mezi priority pro období 2007–2013. Evropský strategický plán energetických technologií poskytne vhodný nástroj pro celkovou koordinaci těchto snah ve výzkumu a vývoji i v demonstračních projektech a pro maximalizaci součinnosti jak na úrovni EU, tak na úrovni vnitrostátní. Komise na základě úspěšných výsledků projektů v oblasti výzkumu a vývoje určí nejvhodnější způsob podpory návrhu, výstavby a provozu až dvanácti rozsáhlých demonstračních projektů technologií udržitelných fosilních paliv v komerční výrobě elektřiny do roku 2015.

3.6

Komise na základě nedávných a plánovaných investic vyhodnotí, zda nové elektrárny na fosilní paliva vybudované nebo plánované v EU využívají nejlepší dostupné technologie co do účinnosti a zda jsou nové uhelné a plynové elektrárny, pokud nebudou vybaveny příslušnými systémy, připraveny na pozdější doplnění technologií zachycování a skladování CO2, („připravenost k používání technologie zachycování CO2“). Pokud se ukáže, že tomu tak není, zváží Komise návrh právně závazných nástrojů, který by byl učiněn co nejdříve po řádném posouzení dopadů.

3.7

Komise v roce 2007 vyhodnotí potenciální rizika zachycování a skladování CO2 a stanoví také požadavky na udělování licencí pro zachycování a skladování CO2 a požadavky na odpovídající řízení zjištěných rizik a dopadů. Jakmile bude vyvinut rámec pro řádné řízení, bude možné jej zkombinovat se změnami ve stávajícím rámci environmentálních právních předpisů na úrovni EU, aby se odstranily veškeré zbytečné překážky pro technologie zachycování a skladování CO2. Komise také posoudí, zda se mají pozměnit stávající nástroje (například směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí nebo směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění) nebo navrhnout samostatný regulační rámec. Posoudí, která hlediska regulačního rámce by měla být spíše řešena na úrovni EU a která případně na úrovni vnitrostátní.

3.8

Komise je názoru, že k usnadnění hladkého a rychlého přechodu k výrobě elektřiny z uhlí s využitím systémů zachycování a skladování CO2 je nutný jasný a předvídatelný dlouhodobý rámec. To je nutné k tomu, aby energetické podniky mohly provádět požadované investice a výzkum a při tom si mohly být jisty tím, že jejich konkurenti budou postupovat obdobným způsobem. Na základě informací, které jsou v současné době dostupné, se Komise domnívá, že od roku 2020 by měly být všechny nové uhelné elektrárny vybudovány již se zařízeními pro zachycování a skladování CO2. Stávající elektrárny by pak měly postupně přejít na tentýž přístup. Komise zhodnotí, jaký je optimální časový plán modernizace elektráren na fosilní paliva na období poté, co bude demonstrována komerční životaschopnost udržitelných uhelných technologií.

3.9

Odhady nákladů na zachycování CO2 při výrobě elektřiny a následné skladování při současné úrovni vývoje technologií dosahují až 70 EUR na tunu CO2, což by pro využití těchto technologií ve velkém měřítku znamenalo prozatím nedostupně vysoké náklady. Dostupné modely a studie se střednědobým až dlouhodobým výhledem proto odhadují náklady na zachycování a skladování CO2 do roku 2020 přibližně na 20–30 EUR/t CO2. To se v modelech promítá tak, že do roku 2020 nebo brzy poté se náklady na výrobu elektřiny z uhlí se zachycováním a skladováním CO2 zvýší pouze o 10 % nad současnou úroveň, nebo dokonce zůstanou na téže úrovni.

3.10

Možné negativní environmentální dopady udržitelného využívání fosilních paliv a uplatnění systémů zachycování a skladování CO2 spočívají především v možném úniku CO2 při jeho skladování. Dopady úniku mohou být jak lokální (na místní biosféru), tak globální (na klima). Zpráva mezinárodní skupiny expertů na změnu klimatu však dospěla k závěru, že na základě dosavadních zkušeností část CO2 zachycená v dobře zvolených a řízených skladovacích místech velmi pravděpodobně v průběhu 100 let překročí 99 %. Výběr a řízení těchto míst jsou tedy klíčovými faktory pro minimalizaci rizika. Vyhodnocení dopadů provedené Komisí pro umožnění právního rámce stanoví veškerá možná rizika a navrhne příslušná bezpečnostní opatření.

3.11

Technologie udržitelných fosilních paliv a zejména zachycování a skladování CO2 mají podle očekávání zajistit významné příznivé dopady. Mohou účinným způsobem eliminovat až 90 % emisí uhlíku z elektráren na fosilní paliva. To lze vyjádřit jako celkové snížení emisí CO2 v EU-27 do roku 2030 o 25–30 % ve srovnání s rokem 2000. Včasné zapojení třetích zemí do rozvoje a uplatnění udržitelných uhelných technologií a zvláště jejich složky zachycování a skladování CO2 je nezbytné pro udržitelný globální hospodářský rozvoj a pro řešení změny klimatu ve scénáři s rostoucím celosvětovým využíváním uhelných zdrojů. Úspěch udržitelných uhelných technologií a zvláště komercializace zachycování a skladování CO2 ve velkém měřítku také poskytnou lepší přístup k energii v nejchudších částech světa, jež stále nemají příležitost ji využívat.

4.1

EHSV vítá sdělení Komise a souhlasí s analýzou a popisem, jež Komise předkládá ve svém dokumentu. Účinné reagování na rizika celosvětové změny klimatu a zároveň i další uspokojování vysoké poptávky vyspělých ekonomik a rychle rostoucí poptávky rozvíjejících se ekonomik po energii jsou významné mezinárodní výzvy.

4.2

Emise CO2 z uhelných elektráren v EU tvoří 24 % všech emisí CO2 (v EU). Emise vznikající při výrobě energie v elektrárnách na fosilní paliva jsou velmi koncentrované v důsledku vysoké spotřeby paliv ve velkých spalovacích zařízeních. Tyto elektrárny jsou proto nejvhodnější pro instalaci zařízení pro zachycování a skladování CO2. To znamená realizaci systémů zachycování a trvalého skladování CO2. Tyto systémy tvoří tři relativně nezávislé fáze:

4.3

Uhlí zůstane v evropské skladbě zdrojů energie velmi pravděpodobně i v následujících desetiletích. Zvláštní znaky uhlí – jeho disponibilita, finanční dostupnost a úloha při stabilizaci trhů s energií – zajistí, že bude i nadále nejdůležitějším zdrojem paliva pro úspornou výrobu elektřiny. Zásoby uhlí jsou na světě i v EU rozmístěny nerovnoměrně. Celosvětově je povzbudivé, že největší zásoby uhlí se nacházejí v ekonomicky vyspělých a politicky stabilních zemích. Zásoby ve vyspělých zemích EU byly z velké části vyčerpány v důsledku nedávného dlouhého období těžební činnosti a několik zemí EU se rozhodlo pro postupné omezování těžby uhlí či dokonce pro její zastavení.

4.4

Pouze třetina zemí EU se může spolehnout na vlastní zásoby uhlí, zatímco zbývající dvě třetiny zemí jsou většinou závislé na dovozu černého uhlí. Těžba černého uhlí v EU dosáhla v roce 2006 161,6 mil. tun a 235,3 mil. tun bylo dovezeno. V témž roce bylo spotřebováno 373,8 mil. tun lignitu, přičemž tato spotřeba byla pokryta z místních zdrojů. Proto je zapotřebí, aby byly vytvořeny a obecně přijaty životaschopné prostředky k významnému snížení specifických emisí CO2 vznikajících při výrobě energie z uhlí.

4.5

Uhelná technologie má schopnost výrazně snižovat emise CO2  (3). V krátkodobém až střednědobém horizontu to vyžaduje zajištění tržních a regulačních rámců, které podpoří investice do nejnovějších technologií, jež zvýší účinnost výroby energie z uhlí, a sníží tak specifické emise CO2. Komise, vlády členských států a průmysl by nyní měly rovněž spolupracovat proto, aby podpořily celosvětový koordinovaný výzkum, rozvoj a demonstraci ekologických uhelných technologií, jako je zachycování a skladování uhlíku, které v dlouhodobější perspektivě povedou k dosažení téměř nulových emisí CO2 při používání uhlí.

4.6

V současné době neexistují osvědčené nákladově efektivní prostředky, které by sloužily k odstranění a sekvestraci většiny emisí CO2 z uhelných elektráren, jedná se o technologii, která teprve vzniká. Vyhlídky na vytvoření a komercializaci takových technologií s téměř nulovými emisemi uhlíku v průběhu následujících dvou desetiletí jsou však slibné. Předpokládá se, že instalace zařízení pro zachycování a skladování CO2 v elektrárnách sníží účinnost výroby energie, protože tato zařízení samotná určitou energii spotřebovávají. Celková účinnost se liší v závislosti na použité technologii, technologie OXYFUEL, která bývá upřednostňována, vyžaduje 8 až 10 % vyrobené energie, ostatní technologie jí spotřebují dokonce ještě více. To znamená, že by na 1 MWh energie dodané do sítě bylo potřeba více paliva, a že je tedy nutné, aby účinnost výroby byla vyšší. Zařízení, která by byla v budoucnu modernizována pro zachycování a skladování CO2 by při provozu vykazovala ještě vyšší spotřebu energie.

4.7

Do té doby představuje zvyšování účinnosti stávajících a nových uhelných elektráren nákladově efektivní způsob, jak omezit růst emisí CO2. Projektanti by se měli zaměřit na zavedení nejlepší dostupné komerční technologie pro značné množství nových uhelných elektráren, které je třeba v blízké budoucnosti vytvořit. Tam, kde je to praktické, je velmi žádoucí, aby tyto elektrárny byly navrženy tak, aby umožňovaly nákladově efektivní modernizaci pro zachycování a skladování CO2, až zmíněná technologie bude dostupná pro komerční aplikaci.

4.8

EHSV potvrzuje svůj názor, že velikost výzvy, jejímž předmětem je omezení emisí, znamená, že všechny možné životaschopné energetické zdroje a technologie musejí rozvíjet svůj praktický a komerční potenciál. Přechod k udržitelné energii představuje významnou úlohu pro uhlí, jiná fosilní paliva a jaderné i obnovitelné technologie a úsporu energie, přičemž okamžik a míru jejich přínosu určí technická proveditelnost a finanční dostupnost.

4.9

Ať už jsou racionální očekávání spojená se zachycováním a skladováním CO2 jakkoli pozitivní, nesmějí vést k tomu, že již nyní budou jakoby na základě obecného rozšíření technologií zachycování a skladování CO2 schvalovány strategie a cíle energetické politiky jako „závazná opatření“.

5.1

Uhlí hraje velmi důležitou úlohu ve výrobě elektřiny v Evropě, 70 % elektřiny z uhlí se však vyrábí ve více než 20 let starých elektrárnách. Mírný nárůst spotřeby energie a skutečnost, že většina stávajících elektráren dosahuje konce své technické/ekonomické životnosti, povede k potřebě nových elektráren pro výrobu asi 350 GW elektřiny do roku 2020 a asi 500 GW do roku 2030. Kalkulace nákladů na uhelné elektrárny se zařízením pro zachycování a skladování CO2 v EU se opírá o optimistickou strukturu nákladů na novou elektrárnu dosahující výroby 300 MW a činí 500 mil. eur (přibližně 1,7 mil. eur na 1 MW). Modernizace již moderní elektrárny (postavené od nynějška do roku 2020) vyžaduje investici ve výši 0,5–0,7 mil. eur na MW a náklady na modernizaci stávajících elektráren dosahují ještě vyšší částky, 1 mil. eur na 1 MW. Kdyby byly do roku 2030 na nejvyspělejší úroveň technologie se zachycováním a skladováním CO2 upraveny elektrárny s kapacitou výroby 500 GW, dosáhly by odhadované náklady investic 600–800 mld. eur.

5.2

EHSV oceňuje, že v dlouhodobé perspektivě, po roce 2020, by zachycování a skladování CO2 nabídlo potenciál dosažení téměř nulových emisí CO2 z uhelných elektráren. Pro dosažení této možnosti je nyní nezbytný koordinovaný výzkum, vývoj a demonstrace.

5.2.1

V následujícím desetiletí může být nákladově efektivní snížení emisí CO2 důsledkem zvýšené účinnosti spalování uhlí dosažené prostřednictvím rozsáhlejšího používání nejmodernějších technologií pro uhelné elektrárny.

5.2.2

Tyto strategie se vzájemně doplňují na základě technických řešení, která se musí ověřit: uplatnění moderních, účinných technologií pro výrobu elektřiny v uhelných elektrárnách v krátkodobém až střednědobém horizontu může umožnit zachycování uhlíku, které bude méně nákladné v dlouhodobější perspektivě, pokud jsou tyto elektrárny navrženy tak, aby umožnily nákladově efektivní modernizaci pro zachycování uhlíku, až bude příslušná technologie dostupná pro komerční aplikaci.

5.2.3

7. rámcový program pro výzkum předvídá, že radikální přeměna energetického systému na spolehlivý, konkurenceschopný a udržitelný energetický systém s nižšími nebo nulovými emisemi CO2 vyžaduje nové technologie a nové materiály, které pro soukromé společnosti představují příliš vysoká rizika a příliš nejisté zisky na to, aby poskytly veškeré investice, které jsou pro výzkum, vývoj, demonstrace a uplatnění zapotřebí. Zachycování a skladování CO2 a ekologické uhelné technologie jsou součástí rozpočtu 7. rámcového programu pro výzkum vyčleněného na oblast energetiky, který pro období let 2007 až 2013 činí 2 350 mil. eur.

5.2.4

Je třeba řádně definovat pojem „připravenost k používání technologie zachycování CO2“. Má-li být provádění úspěšné, musejí tvůrci právních předpisů a průmyslové subjekty pracovat společně – komerční trhy nebudou fungovat bez příslušných stabilních politických rámců.

5.2.5

EHSV vidí naléhavou potřebu zvýšení počtu elektráren a jejich modernizace. Vzhledem k plánovanému nárůstu dovážené energie, která do roku 2030 vzroste na 69 %, je pro zabezpečení dodávek energie nepostradatelná značně diverzifikovaná skladba zdrojů energie. Stabilizace použití uhlí při výrobě energie může být významným přínosem pro zabezpečení dodávek energie v EU.

5.2.6

S neustálým zvyšováním účinnosti elektráren a rozvojem technologií pro dosažení téměř nulových emisí bude uhlí přispívat ke splnění požadavků na preventivní ochranu klimatu. Při stanovování pravidel pro obchodování s emisemi by se v každém členském státě EU měla věnovat hlavní pozornost zvýšení účinnosti za účelem dosažení snížení skleníkových plynů.

5.2.7

Zjednodušení postupů pro udělování licencí, jakož i postupná harmonizace těchto postupů prostřednictvím spolupráce vnitrostátních regulačních úřadů je nezbytná pro co největší zkrácení dlouhých období potřebných k realizaci stavebních projektů, aniž by došlo k porušení nejpřísnějších bezpečnostních norem.

5.3

EHSV rovněž upozorňuje na skutečnost, že ačkoli je uhlí nejdůležitějším palivem pro výrobu elektřiny a významnou složkou pro výrobu oceli a jiné průmyslové procesy, bude hrát zásadní roli v plnění budoucích potřeb energie a napomůže při přechodu k vodíkovému hospodářství. Zkapalňování uhlí umožňuje nahradit surovou ropu, z uhlí lze rovněž vyrábět syntetický plyn. Tyto technologie a aplikace by nakonec hrály významnou úlohu také v udržitelné skladbě zdrojů energie. Návrh Komise tyto důležité složky současného a budoucího využití uhlí neobsahuje.

5.4

Probíhající intenzivní diskuse o potenciálu využití uhlí v následujících desetiletích vedla k tomu, že otázky týkající se těžby uhlí musely ustoupit do pozadí. Vhodný politický a ekonomický rámec je však i nadále nezbytný pro těžbu autochtonního lignitu a černého uhlí. Těžba a přeměna energie mohou být významným přínosem pro místní prosperitu a zaměstnanost. Při spalování autochtonního uhlí zůstává přidaná hodnota těžby, přeměny a distribuce v EU. V případě použití ropy či plynu připadá asi 75 % ceny na pokrytí nákladů na dovoz.

5.5

Zachování podílu výroby energie z fosilních paliv (na základě uhlí) v současné výši je nesmírně důležité také z hlediska sociální situace v nových členských státech: Z celkového počtu 286 500 pracovních sil zaměstnaných v odvětví těžby uhlí EU je 212 100 osob zaměstnáno v odvětví těžby uhlí v nových členských státech. K velmi tvrdým pracovním podmínkám horníků v celé EU je třeba přistupovat odpovědně.

5.6

Zmenšování oblastí pro těžbu uhlí v souvislosti s regionálním plánováním, jakož i přílišná zátěž vyplývající z nařízení na ochranu životního prostředí v minulosti často vedly ke zbytečným prodlevám a dalším finančním nákladům pro doly. Umístění zásob a mobilita důlního provozu při těžbě surových materiálů vytváří ve srovnání s jinými průmyslovými odvětvími specifické výzvy. Tuto zvláštní situaci je třeba brát v úvahu zejména při vytváření právního rámce pro environmentální otázky, například právních předpisů týkajících se odpadů, ochrany půdy a vody.

5.7

EHSV rovněž zastává názor, že co se týče časového rámce pro zachycování a skladování CO2 a požadavků na dobu nutnou k jeho realizaci, je Komise v tomto dokumentu a jeho načasování optimistická. Ačkoli principy jsou známy, technologické řešení by vyžadovalo poněkud delší dobu a nelze očekávat žádný prudký pokrok, který by vyvážil ustavičnou intenzivní práci na provádění této koncepce. Komise by se nyní měla zaměřit na opatření, která by do roku 2015 pomohla uvést do provozu 10–12 ukázkových elektráren a která by vytvořila rámec pro zachycování a skladování CO2, jenž by pokrýval hlavní rizika, byl spolehlivý a zároveň nebyl příliš omezující. Přechodná fáze výroby s vyšší účinností je velmi žádoucí a jakýkoli nadměrný spěch a příliš omezující regulační rámec by mohly vážně poškodit tuto důležitou koncepci.

5.8

EHSV rovněž vybízí k intenzivnímu výzkumu a vývoji v oblasti obnovitelných a alternativních zdrojů energie, které by měly přispět k bezpečné skladbě zdrojů energie v EU. Zároveň by měl být bez jakýchkoli nepřiměřených prodlev plně realizován jednotný evropský trh s energií.

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/44

1.1

Výbor vítá návrh nového nařízení. Přijetí návrhu povede ke zrušení nařízení č. 684/92 a nařízení č. 12/98.

1.2

Také v autobusové a autokarové dopravě musí být absolutní prioritou bezpečnost cestujících. Ostatní záležitosti je třeba považovat za druhořadé.

1.3

Nové nařízení by mělo přispět k bezpečnosti silničního provozu přísnějším sledováním mezinárodní autobusové a autokarové dopravy, která je provozovaná v několika členských státech.

1.4

Výbor chválí tento návrh, jelikož spadá do plánu na zlepšení tvorby právních předpisů a je v souladu se závazkem na zjednodušení a aktualizaci acquis.

1.5

EHSV doporučuje:

1.5.1

Musí být dále vyjasněno spojení „závažná porušení nebo opakovaná menší porušení právních předpisů Společenství v oblasti silniční dopravy“. V čem spočívá menší porušení? Kolik menších porušení povede ke správní sankci?

1.5.2

Je také nutné sestavit seznam porušení právních předpisů považovaných za závažná.

1.5.3

Zásada subsidiarity nesmí být použita jako prostředek diskriminace dopravců nerezidentů a tento návrh by měl v tomto směru stanovit větší ochranu.

1.5.4

Prioritou musí být zřízení databáze pro celou EU, v níž bude možné ověřit podrobnosti o licenci a související informace a která usnadní výměnu informací.

1.5.5

Dopravci, kterým byla při provozování kabotážní dopravy uložena správní sankce hostitelským členským státem, by měli mít podle čl. 23 odst. 3 právo se proti této sankci odvolat, a to aniž je dotčeno trestní stíhání.

2.1

Směrnice 96/26/ES o přístupu k povolání provozovatele silniční dopravy spolu s nařízeními (EHS) č. 684/92 a (ES) č. 12/98 o přístupu na trh autokarové a autobusové dopravy představovaly původně hlavní součást mezinárodní osobní silniční dopravy.

2.2

Uvedená směrnice zavedla minimální normy kvality, bez jejichž splnění není přístup k povolání možný, a daná dvě nařízení liberalizovala mezinárodní příležitostnou přepravu cestujících, zavedla zvláštní postup při udělování povolení pro mezinárodní linkovou osobní dopravu a povolila kabotážní dopravu v průběhu této mezinárodní dopravy.

2.3

Tato pravidla je nyní třeba uvést do souladu s novým právním rámcem vyplývajícím z nařízení o veřejné železniční a silniční osobní dopravě, které má Parlament a Rada již brzy přijmout. Pravidla by také měla být vyjasněna a v některých případech zjednodušena, jelikož zkušenosti ukazují, že některá právní ustanovení způsobují zbytečné správní zatížení.

2.4

Dopravci zapojení do mezinárodní přepravy cestujících autokary a autobusy musejí být držiteli mezinárodní licence provozovatelů osobní silniční dopravy, kterou vydá odpovědný orgán ve členském státě, kde je dopravce usazen, pokud od této povinnosti není osvobozen.

2.5

Nařízení č. 684/92 otevírá trh mezinárodní přepravy cestujících autokary a autobusy a nařízení č. 12/98 stanoví podmínky provozování dopravy v rámci členského státu pro dopravce nerezidenty.

3.1

Cílem návrhu je revize a konsolidace nařízení č. 684/92 a nařízení č. 12/98 o přístupu na trh autokarové a autobusové dopravy. Návrh vyjasňuje stávající právní ustanovení a doplňuje je o určitá hlediska, která mají posílit celkovou soudržnost a snížit správní zatížení.

3.2

Pro účely tohoto nařízení platí následující definice:

3.2.1

Linkovou dopravou se rozumí pravidelná přeprava cestujících v určených intervalech a na určených trasách, přičemž cestující mohou vystupovat a nastupovat na předem určených zastávkách. Tyto spoje musí mít povolení domovského členského státu, ve kterém je dopravce usazen a ve kterém je vozidlo evidováno (jsou vozidla evidována). Povolení opravňuje držitele k provozování linkové dopravy na území všech členských států, jimiž prochází uvedená trasa.

3.2.2

Zvláštní linkovou dopravou se rozumí přeprava stanovených skupin cestujících s vyloučením jiných osob. Ta zahrnuje:

Pro zvláštní linkovou dopravu není třeba povolení (licence trasy), je-li upravena smlouvou mezi organizátorem a dopravcem.

3.2.3

Příležitostnou dopravou se rozumí doprava, která není definována jako linková doprava ani jako zvláštní linková doprava a která se vyznačuje zejména tím, že přepravuje skupiny cestujících vytvořené z podnětu zákazníka nebo dopravce. Pro tuto dopravu není třeba povolení (licence trasy).

3.2.4

Dopravou pro vlastní potřebu se rozumí doprava, kterou provozuje podnik pro své zaměstnance nebo nezisková organizace pro své členy v souvislosti se společenskými aktivitami, pokud

Tato doprava je vyjmuta z jakéhokoliv systému povolení, ale podléhá systému osvědčení, která vydávají příslušné orgány členského státu, v němž je vozidlo evidováno.

3.2.5

Kabotáž je vnitrostátní silniční doprava provozovaná dočasně dopravcem nerezidentem.

3.2.6

Kabotážní doprava je povolena pro následující dopravu:

Členské státy uplatňují vnitrostátní právní předpisy na dopravce nerezidenty za stejných podmínek jako na své státní příslušníky.

4.1

Článek 8 zjednodušuje postup získání povolení (licence trasy). Jediným důvodem pro zamítnutí přístupu na trh bude případ, kdy by spoj, o který se žádá, vážně ovlivňoval funkčnost srovnatelného spoje provozovaného v rámci závazku veřejné služby na příslušných přímých úsecích. To je rozumné.

4.2

Tranzitní země, ve kterých nenastupují nebo nevystupují žádní cestující, nebudou konzultovány, ale budou informovány, jakmile bude spoj povolen. Tím se zlepší účinnost systému.

4.3

Použije se zásada subsidiarity, jelikož návrh nespadá do výlučné působnosti Společenství. Zásadní je však ochrana proti diskriminaci dopravců nerezidentů.

4.4

Je třeba dále vyjasnit čl. 18 odst. 2 týkající se jízdenek.

4.5

Dopravce vydá buď jednotlivou nebo souhrnnou jízdenku. Dopravci nelze přisuzovat odpovědnost za situaci, kdy cestující nemá/nemají v případě kontroly oprávněným kontrolorem platnou jízdenku (poté, co dopravce jízdenky vydal). Po vydání jízdenek jsou za jejich předložení oprávněnému kontrolorovi zodpovědní sami cestující.

5.1

Z obecného hlediska plní tento návrh účely stanovené Komisí.

5.2

Je třeba dále vyjasnit otázky spojené se závažnými nebo menšími porušeními právních předpisů a se správními sankcemi, které mohou být v jejich souvislosti uvaleny. Povahu a druh porušení spadajících do různých kategorií je třeba definovat stejně v celém Společenství.

5.3

V případě závažného porušení nebo opakovaných menších porušení právních předpisů může hostitelský členský stát požádat členský stát, který vydal licenci pro mezinárodní dopravu, aby uvalil na držitele licence správní sankce (jako např. dočasné nebo trvalé odejmutí některých nebo všech ověřených opisů licence nebo dočasné nebo trvalé odejmutí licence), a to aniž je dotčeno trestní stíhání v hostitelském členském státě.

5.4

Je sice zmíněna možnost odvolat se proti uloženým sankcím nebo zamítnutému vydání povolení, tato odvolání však musí být spravedlivá a nediskriminující z pohledu všech stran.

5.5

Je nutné zřídit databázi pro celou EU, která členským státům usnadní rychlou a účinnou vzájemnou výměnu informací o provozovatelích autobusové a autokarové dopravy. Pokud ve vozidle provádí kontrolu oprávněný kontrolor, mělo by být navíc možné do databáze zadat číslo licence pro mezinárodní dopravu (licence Společenství) a okamžitě získat potřebnou informaci ověřující platnost licence.

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/47

1.1

Výbor znovu schvaluje, aby vážná poškození životního prostředí mohla být stíhána trestním právem. Opětovně tvrdí, že podle jeho názoru musí mít Komise pravomoc přinutit členské státy používat přiměřené a odrazující trestní postihy, pokud je to nezbytné k zabezpečení toho, aby byly uplatněny politiky Společenství, zejména v oblasti ochrany životního prostředí proti závažným poškozením; tyto postihy musí být uplatňovány v rámci trestněprávního systému každého z členských států. Konečně Komise musí mít možnost kontrolovat účinnost trestního práva používaného v dotyčné oblasti a aktivně ji vykonávat.

1.2

Návrh směrnice se zabývá především porušeními práva v rámci zločineckých organizací (které návrh považuje za přitěžující okolnost); Výbor je přesvědčen, že takové jednání musí být trestné a že je je nutno sblížit trestněprávní normy členských států, avšak Smlouva a judikatura jsou pro boj proti takovým činům spáchaným v rámci zločineckých organizací jasné: k přiblížení trestněprávních norem členských států může dojít v zásadě pouze v rámci policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, jak stanovuje hlava VI Smlouvy o Evropské unii, nikoli v rámci Smlouvy o založení Evropských společenství, jak navrhuje Komise.

1.3

Výbor si rovněž klade otázku, zda stanovení trestů odnětí svobody za jisté trestné činy nepřekračuje pravomoci vyplývající z prvního pilíře tím, že jde o zásah do výběru nejpříhodnějších trestů, který by měl být a priori i nadále pravomocí členských států.

1.4

Je toho názoru, že pravomoc Společenství by se měla omezovat na stanovení povinností, jež je třeba dodržovat, a zmínku o náležitosti trestního postihu. K dalšímu kroku a stanovení systému postihů by bylo nutné použít rámcové rozhodnutí, jež by vycházelo z hlavy VI Smlouvy o EU.

1.5

Ve stejném duchu si Výbor rovněž klade otázku, zda právo Společenství může sahat tak daleko, že stanoví horní hranici trestu.

1.6

Výbor si přeje, aby zjevné politické aspekty vyplývající z rozdělení pravomocí a úloha, jakou by podle něj měl mít Parlament pro veškerou legislativu týkající se trestněprávních věcí, byly předmětem přesnější judikatury Soudního dvora, interinstitucionální dohody nebo reformy, kterou by mohla právě probíhající mezivládní konference začlenit do reformy smluv; vzhledem k naléhavé potřebě přijmout účinné sankce pro ochranu životního prostředí Výbor upřednostňuje druhou možnost.

2.1

V roce 1998 předložila Rada Evropy k podpisu Úmluvu o trestněprávní ochraně životního prostředí. Jde o významný pokrok, neboť tato úmluva byla první mezinárodní úmluvou pro případy trestných činů, jež způsobily nebo mohly způsobit vážné škody na životním prostředí. Avšak Německo následované Francií a Spojeným královstvím nad ratifikací úmluvy váhaly. Dánsko a Komise tedy předložily na sobě nezávislé iniciativy usilující o trestněprávní ochranu životního prostředí.

2.2

Rámcové rozhodnutí Rady, které na návrh Dánska přijala Rada navzdory postoji a návrhům Komise, vymezilo jistý počet trestných činů souvisejících s životním prostředím, pro něž byly členské státy vyzvány ke stanovení trestněprávních sankcí. Ustanovení tohoto rozhodnutí ve velké míře vycházela z úmluvy Rady Evropy o trestněprávní ochraně životního prostředí ze dne 4. listopadu 1998, kterou k dnešnímu dni podepsalo deset členských států.

2.3

Komise se vyslovila na zasedání Rady v různém složení proti přijatému právnímu základu. Domnívala se, že správným právním základem v této souvislosti je čl. 175 odst. 1 Smlouvy o ES, a dne 15. března 2001 předložila návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o trestněprávní ochraně životního prostředí, jenž vycházel z tohoto článku (1), ačkoli článek 174 Smlouvy o ES neuvádí, že by Společenství disponovalo nějakou pravomocí pro oblast trestního práva.

2.4

Dne 9. dubna 2002 se Evropský parlament vyslovil jednak k návrhu směrnice, jednak k návrhu rámcového rozhodnutí. Pokud jde o rozsah pravomocí Společenství, přiklonil se k tehdejšímu přístupu Komise (nařízení a rámcové rozhodnutí).

2.5

Nicméně Rada nepřijala směrnici a rámcové rozhodnutí navržené Komisí, ale svůj upravený návrh rámcového rozhodnutí, který vychází z článku 34 Smlouvy o Evropské unii, jenž je podle jejího názoru vhodným nástrojem k uložení povinnosti členským státům stanovit trestní sankce, a zdůraznila, že většina členských států je proti tomu přiznat Společenství pravomoc v trestních věcech a je přesvědčena, že tyto otázky spadají do oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, kterou upravuje hlava VI Smlouvy o EU.

2.6

Celá věc byla předložena Evropskému soudnímu dvoru, který vynesl rozsudek dne 13. září 2005 (2).

2.7

Parlament se stejně jako Soudní dvůr a generální advokát domnívá, že neexistuje obecná pravomoc Společenství harmonizovat trestní právo, avšak v jistých přesně vymezených oblastech, jako je například ochrana životního prostředí, by mohlo Společenství členským státům uložit za povinnost, aby zavedly trestní sankce.

Komise za svou stranu interpretovala rozsudek velmi široce a udělila si velmi rozsáhlou pravomoc v četných politikách Společenství, jiných než životní prostředí.

2.8

Poté, co Evropský soudní dvůr vynesl rozsudek, Komise předložila nový návrh směrnice, neboť Soudní dvůr rámcové rozhodnutí zrušil. Soudní dvůr konstatoval, že ačkoli trestněprávní předpisy v zásadě stejně jako trestněprocesní pravidla nejsou v pravomoci Společenství, toto konstatování nemůže zákonodárci Společenství zabránit, pokud použití účinných, přiměřených a odrazujících trestních sankcí příslušnými vnitrostátními orgány představuje nezbytné opatření pro boj proti vážným zásahům do životního prostředí, aby „přijal opatření související s trestním právem“ členských států a opatření, která považuje za nezbytná pro zajištění plné účinnosti norem, jež vydal v oblasti ochrany životního prostředí (3). Výbor připomíná, že Soudní dvůr zdůraznil skutečnost, že trestněprávní věci nejsou v pravomoci Společenství, neboť Smlouva o EU považuje tuto pravomoc za svrchovanou oblast členských států. Uvedená formulace „opatření související s trestním právem“ je dostatečně nejasná k tomu, aby umožnila celou řadu výkladů, často protichůdných.

2.9

Vycházejíc z tohoto rozsudku Komise předložila pozměněný návrh směrnice (4), který obsahuje důvody pro obžalobu a trestní sankce, neboť se domnívá, že pouze administrativní sankce či v jistých zemích některé trestní sankce jsou příliš nesourodé nebo příliš slabé na to, aby měly dostatečně odrazující charakter, zejména vůči organizovanému zločinu, a že je tedy vhodné přikročit k minimální harmonizaci trestního práva, jež se používá pro případ vážné újmy způsobené životnímu prostředí, ať už je její příčinou přestupek, trestný čin, či vážné zanedbání.

2.10

V jednom ze svých dřívějších stanovisek (5) Výbor podpořil první návrh směrnice Komise a její návrh rámcového rozhodnutí, které ukládaly členským státům, aby přijaly účinné, přiměřené a dostatečně odrazující trestní sankce v boji proti trestným činům poškození životního prostředí. Žádost Komise o zrušení rámcového rozhodnutí Rady, kterou podpořil Parlament, získala rovněž podporu Výboru, přestože Soudní dvůr rozhodnutí Rady v předběžném procesním rozhodnutí vyloučil.

2.11

Je tedy třeba posoudit, zda:

2.12

Rozsáhlou diskusi zahájenou po vynesení tohoto rozsudku na politické úrovni a v právní vědě o „ústavnosti“ případného rozšíření pravomocí Společenství v trestněprávních věcech pro použití politik Společenství a diskusi o „nadřazenosti“ Smlouvy o ES Smlouvě o EU v těchto záležitostech však Výbor (6) bude muset při posuzování četných legislativních návrhů, jež hodlá Komise revidovat, vzít do úvahy, podobně jako učinil například v oblasti duševního vlastnictví (7).

2.13

Mnoho členských států ve skutečnosti zpochybňuje poněkud extenzivní výklad rozsudku, jaký podává Komise, jak pokud jde o obsah nových ustanovení v oblasti životního prostředí, tak pokud jde o stanovení „dolní hranice“ trestů při účinném zavádění všech politik Společenství (a ne pouze jasně průřezové politiky jako například politika životního prostředí), když se o tom Smlouva o ES v žádném případě výslovně nijak nezmiňuje. Podle těchto členských států se musí použití judikatury Soudního dvora omezit na environmentální politiku vzhledem k průřezové a přeshraniční povaze životního prostředí a rovněž na znění rozsudku, nesmí se použít jako blankosměnka, kterou by Komise dostala pro všechny politiky Společenství.

2.14

Výbor se v tomto konkrétním projednávaném případě vysloví pouze k návrhům, jež se týkají životního prostředí, což je jediná oblast, kterou se rozsudek Soudního dvora výslovně zabývá.

2.15

Pokud vše shrneme, Komise dospěla k tomu, že ve věci „trestních činů proti životnímu prostředí“ navrhuje obvinění a trestněprávní sankce se stanovenou nejnižší dolní hranicí trestů pro jakoukoli fyzickou či právní osobu, která se dopustí vážného poškození životního prostředí nebo která takové poškození způsobí hrubou nedbalostí. Byly navrženy tresty odnětí svobody a/nebo finanční sankce, jakož i dodatečné sankce (článek 5), jež mohou být rozšířeny či doplněny o další obvinění a sankce v rámci vnitrostátního práva.

3.1

Výbor dává najevo své zklamání, že zavedení trestněprávních sankcí v oblasti životního prostředí, jejichž princip a výši Výbor podporuje, jak již učinil v souvislosti s návrhem směrnice a návrhem rámcového rozhodnutí Komise v roce 2005, se již léta oddaluje a bude se možná ještě dlouho oddalovat, protože instituce se nedohodly na rozdělení pravomocí obsažených ve Smlouvě o ES a Smlouvě o EU; Výbor doufá, že instituce brzy naleznou praktické řešení, a to i pro způsob, jak zapojit Parlament, a že bude možné smlouvy vyjasnit díky mezivládní konferenci, která právě zahájila svou činnost, popřípadě prostřednictvím Soudního dvora v jeho dalších rozsudcích.

3.2

Posouzení, zda se jedná o poškození životního prostředí, za něž lze udělit trestní sankci jako za „závažné poškození“, musí být i nadále spjato s okamžikem, kdy se transponuje do vnitrostátního práva a do trestní judikatury různých členských států.

3.3

Výbor poznamenává, že směrnice je určena zejména pro případy „vážných poškození“, zvláště těch, jichž se dopustí zločinecké organizace, nebo pokud jde o škody velkého rozsahu způsobené právnickými osobami; snahou směrnice je sblížit sankce za tyto škody aplikovatelné na úrovni Společenství a vyhnout se právním mezerám, kterých využívají zločinci. Ale otázky týkající se organizovaného zločinu jsou předmětem hlavy VI Smlouvy o EU, jež se týká policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, a z tohoto důvodu je musí řešit vhodný právní nástroj, jakým je například rámcové rozhodnutí.

3.4

Rozsáhle vymezené obvinění vedlo jeden britský bulvární magazín k tomu, že si položil otázku, zda trhání volně rostoucích květin může vést k uvěznění soukromých osob, pokud se v kytici nacházejí i chráněné druhy. Je třeba zdůraznit, že trestní sankce jsou stanoveny pro „závažné“ případy a musí zůstat účinné, přiměřené a odrazující. Vnitrostátní trestní soudce pověřený uplatněním práva musí mít možnost sám posoudit závažnost trestného činu a udělení přiměřeného trestu v každém zvláštním případě, aby byla respektována nezávislost soudní moci.

3.5

Výbor je spokojen s tím, že návrh směrnice (článek 3) podrobně popisuje trestné činy, pro něž je určen, což je v souladu s obecnou právní zásadou „Nulla poena sine lege“ (8), která vyžaduje, aby trestněprávní legislativa byla jasná a přesná, aby dotčené osoby jednoznačně znaly svá práva a povinnosti z nich vyplývající, jinými slovy, bez přesného právního základu sankce udělovat nelze.

3.6

Je zcela zřejmé, že předmětem systému trestních sankcí, který navrhuje Komise, jsou jakákoli porušení právních ustanovení o životním prostředí na úrovni státu, Společenství a na mezinárodní úrovni. Toto obzvláště široké pole působnosti by mohlo působit právní obtíže z hlediska národního ukotvení společného práva či samostatných kontrolních nástrojů mezinárodního práva. Trestají se „vážná poškození“, k nimž dojde jak na státní, tak na přeshraniční úrovni. Nicméně Výbor schvaluje toto materiálně a územně definované pole působnosti, jež vyplývá ze samé povahy ochrany životního prostředí, protože poškozeno je většinou životní prostředí ve svém celku, nezávisle na státních hranicích.

3.7

Pro právnické osoby jsou stanoveny trestní sankce i sankce jiné povahy, ale není jasně uvedeno, zda je možné tyto trestní sankce použít i na fyzické osoby, například na ředitele dotčených podniků či společností. Sankce jsou určeny pouze osobám, jež náležejí k právnické osobě či jsou přímými viníky nebo spolupachateli stíhaných činů. Výbor je toho názoru, že směrnice by měla brát do úvahy ředitele, kteří jednoduše zanedbali kontrolu činnosti svých podřízených, a to i kdyby se mělo jednat pouze o doplňující sankce.

3.7.1

Výbor bere na vědomí, že článek 7 návrhu stanovuje minimální výši maximálních pokut, avšak členské státy mohou při transpozici případně stanovit vyšší sankce. To se omezuje na záruku společného minima, ovšem hrozí zde nebezpečí, že vzniknou odlišné národní trestněprávní přístupy. Výbor dává na vědomí, že upřednostňuje potvrzenější přístup trestněprávní harmonizace, aby se tak zamezilo jakémukoli pokusu o „forum shopping“, i kdyby to mělo vést ke zvýšení minimální výše maximálních sankcí peněžitých postihů.

3.8

Avšak podle studie dopadu Komise je členským státům ponechán pro zavedení směrnice velký prostor. Podle názoru Výboru je rozdílná transpozice překážkou účinného přiblížení trestního práva v oblasti životního prostředí, a proto je třeba zajistit pravidelný monitoring vnitrostátních postupů. Obvyklá marže, kterou mají členské státy pro posuzování, by měla obecně zamezit vzniku „levnějších“ pásem znečištění. Výbor v tomto duchu vyjadřuje svůj souhlas s navrhovaným právním základem (článek 175 Smlouvy o ES).

3.9

Pokud jde o trest odnětí svobody, Výbor poznamenává, že se navrhuje přiblížení na základě tříúrovňové škály, což je v souladu se závěry zasedání Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní záležitosti ve dnech 25. a 26. dubna 2002. Dále se kromě nápravy způsobených škod počítá s alternativními tresty, jako je například zákaz provozování odborné činnosti; většina vážných porušení předpisů v souvislosti s životním prostředím však již spadá do pole působnosti rámcového rozhodnutí č. 2005/212/JAI o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti.

3.10

Stanovení maxima mezi dvěma až pěti lety je spíše překvapující možností. Bylo by lepší stanovit minimální maximální hranici pro větší harmonizaci, vzhledem k tomu, že to neškodí toleranci pro posouzení, kterou má soudce v každém případě.

3.11

Nicméně Komise se domnívá, že marže, kterou mají členské státy pro posuzování při transpozici, je v rozporu s cílem směrnice; je zde rozpor mezi trestněprávním přístupem, který upřednostňuje Výbor, a tím, který upřednostňuje Komise. Vzhledem k tomu, jak se používá, bude tedy bezpochyby třeba upřednostnit jeden z přístupů, aby bylo možné dosáhnout cílů návrhu.

3.12

EHSV si je vědom, že v současné fázi integračního procesu Společenství není nařízení v této oblasti možné. V souvislosti se dvěma oblastmi však existují obavy: 1) potřeba jasného stanovení hranice mezi administrativní sankcí a trestným činem, 2) je nezbytné, aby transpozice nevedla k závažným rozdílům v legislativě jednotlivých členských států; nebylo by logické, aby určité chování bylo v jednom členském státě trestné, a v druhém nikoli.

3.13

Zprávu o provádění směrnice je třeba zaslat rovněž EHSV (článek 8).

3.14

Je třeba mít na paměti postoje, které EHSV již vyjádřil (9), zejména v souvislosti s následujícím:

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/51

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor bere na vědomí opatření přijatá Evropskou komisí.

1.2

Výbor si přeje, aby každá farmakologická látka, která je určena pro zvířata určená k produkci potravin nebo jíž se tato zvířata krmí, byla předložena Evropské agentuře pro léčivé přípravky a aby byly maximální limity reziduí hodnoceny Výborem pro veterinární léčivé přípravky.

1.3

Každý podnik nabízející farmakologické výrobky pro zvířata by měl mít povolení od Evropské agentury pro léčivé přípravky a hodnocení maximálních limitů reziduí od Výboru pro veterinární léčivé přípravky.

1.4

Tato povolení budou platná ve všech členských státech EU, aby se zabránilo překážkám oběhu zboží v Evropském společenství.

1.5

Postup uvádění výrobků na trh by měl být zjednodušený a zároveň musí být zachována vysoká úroveň ochrany spotřebitele.

1.6

Zjednodušení a srozumitelnost evropských dokumentů by byly ku prospěchu každého občana. Jejich dostupnost by umožnila každému občanovi, aby se seznámil s přínosem Evropy v každodenním životě a aby ho pochopil.

2.1

Cílem návrhu je nadále omezovat vystavení spotřebitelů farmakologicky aktivním látkám.

2.2

Návrh by měl zajistit, že bude zachována vysoká úroveň ochrany spotřebitelů a současně musí přispět ke zjednodušení právních předpisů.

2.3

V zájmu dosažení stanoveného cíle je třeba přihlédnout k těmto specifickým cílům:

3.1

Stávající právní rámec pro maximální limity reziduí vedl ke specifickým problémům:

4.1

Navrhují se tyto hlavní změny:

4.2

Komise dbala na to, aby byly konzultovány zainteresované strany a mohly tak být hodnoceny nutné změny.

5.1

Evropský hospodářský a sociální výbor bere na vědomí opatření přijatá Evropskou komisí.

5.2

Výbor si přeje, aby každá farmakologická látka, která je určena pro zvířata určená k produkci potravin nebo jíž se tato zvířata krmí, byla předložena Evropské agentuře pro léčivé přípravky a aby byly maximální limity reziduí hodnoceny Výborem pro veterinární léčivé přípravky.

5.3

Každý podnik nabízející farmakologické výrobky pro zvířata by měl mít povolení od Evropské agentury pro léčivé přípravky a hodnocení maximálních limitů reziduí od Výboru pro veterinární léčivé přípravky.

5.4

Tato povolení budou platná na celém území Evropy, aby se zabránilo překážkám oběhu zboží v Evropském společenství.

5.5

Postup uvádění výrobků na trh by měl být zjednodušený a zároveň musí být zachována vysoká úroveň ochrany spotřebitele.

5.6

Vývoj vědeckých znalostí umožní zjistit neškodnost výrobků a jak dlouho je nutné čekat od podání léčivého přípravku zvířeti a jeho porážkou před tím, než bude zkonzumováno.

5.7

Vývoj vědeckých znalostí by měl stanovit maximální limity reziduí prostřednictvím Rady.

5.8

Žádost o postupy: současný postup se osvědčil a řízení žádosti o povolení by mělo i nadále existovat.

5.9

Klasifikace farmakologicky účinných látek by měla být následující:

5.10

Evropská agentura pro léčivé přípravky by měla konzultovat referenční laboratoře, aby mohl být určen proces pro analýzu reziduí.

5.11

Oběh potravin živočišného původu nesmí mít v Evropské unii překážky.

5.12

Zjednodušení a srozumitelnost evropských dokumentů by byly ku prospěchu každého občana. Jejich dostupnost by umožnila každému občanovi, aby se seznámil s přínosem Evropy v každodenním životě a aby ho pochopil.

5.13

Masné výrobky mimo Společenství používající léčivé přípravky, které nejsou zapsány do seznamu na evropské úrovni, by měly být předmětem vědecké studie prokazující neškodnost těchto výrobků, předloženy Evropské agentuře pro léčivé přípravky a musí obdržet od Výboru potvrzení o maximálních limitech reziduí, aby byla zajištěna celková ochrana spotřebitele.

5.14

Komise by se měla zabývat problematikou dostupnosti léčivých látek pro některé druhy (kozy, králíci …), které nejsou kvůli nízké rentabilitě vyráběny v laboratořích.

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/53

1.1

Výbor obecně vítá návrh nařízení.

1.2

EHSV má jisté pochybnosti, zda návrh nařízení skutečně přinese „zjednodušení“ s ohledem na aktuálně platné nařízení a zda přispěje ke snížení správní zátěže jak pro členské státy, tak i pro dotčené subjekty.

1.3

Výbor považuje definici „koncový uživatel“, kterou používá Evropská komise, za nepřesnou, neboť umožňuje, aby každá osoba byla považována za koncového uživatele. Z toho důvodu navrhuje Komisi, aby definici upravila tak, aby formulace byla mnohem přesnější.

1.4

EHSV se domnívá, že environmentální údaje by měly být shromažďovány zejména na základě studií na moři, které budou provádět členské státy prostřednictvím vědeckých rybolovných výzkumů.

1.5

Výbor se domnívá, že Komise by měla více upřesnit důvody porušování vedoucí k sankcím uplatňovaným vůči členským státům a pozměnit odpovídajícím způsobem finanční opravy.

1.6

EHSV žádá Komisi, aby odstranila podmínku týkající se zajištění přístupu pracovníků provádějících shromažďování hospodářských údajů do podnikových prostorů, neboť to může z právního hlediska být problematické.

1.7

Výbor se domnívá, že Komise by měla přesně stanovit financování programů pro pozorovatele na moři prostřednictvím členských států a maximálně omezit vlastní výběrové programy, které mají být prováděné posádkou, neboť mohou posádku nadměrně zatěžovat.

1.8

V souvislosti s posouzením dopadů rybolovné činnosti na životní prostředí se Výbor domnívá, že je nutné, aby Evropská komise jasně stanovila, jaké údaje budou zapotřebí a kdo je obdrží.

1.9

Výbor se domnívá, že shromažďování údajů pro hodnocení stupně vzájemného působení druhů je obtížně proveditelné a proto navrhuje jeho zrušení.

1.10

Výbor chce v souvislosti se správou a využíváním shromážděných základních údajů poukázat na význam důvěrného nakládání se shromážděnými údaji, což je důležité pro všechny, kteří k nim mají dle návrhu nařízení přístup.

1.11

Výbor se domnívá, že je téměř vyloučené, aby programy Společenství a národní programy byly spuštěny v roce 2008, a doporučuje proto Komisi, aby se začaly uplatňovat až v roce 2009.

2.1

Systematické shromažďování spolehlivých základních údajů o rybolovu je úhelným kamenem pro odhad rybích populací a vědecké poradenství, a má proto kritický význam pro provádění společné rybářské politiky (SRP).

2.2

Komise přezkoumala po několikaletém provádění stávající rámec shromažďování údajů (1) a stanovila, že shromažďování musí být revidováno, aby náležitě vzalo v úvahu na loďstvu založený přístup k řízení rybolovu, potřebu rozvíjet přístup zohledňující ekosystém, potřebu zlepšit jakost, úplnost a širší přístup k údajům v oblasti rybolovu, účinnější podporu pro poskytování vědeckého poradenství a rozvoj spolupráce mezi členskými státy.

2.3

Z tohoto důvodu předkládá návrh nařízení Rady „o vytvoření rámce Společenství pro shromažďování, správu a využívání údajů v odvětví rybolovu a pro podporu vědeckého poradenství pro společnou rybářskou politiku“ (2), který je předmětem tohoto stanoviska a jehož cílem je vypracování dlouhodobých, dobře integrovaných regionálních výběrových programů, týkajících se biologických, hospodářských, environmentálních a sociálních údajů, a který má splnit nové požadavky vytvářené potřebou přejít na řízení rybolovu a na řízení rybolovu zohledňující ekosystém.

2.4

Návrh má za cíl, aby se nový systém shromažďování údajů vztahoval na celý proces, od shromažďování údajů na moři po jejich využití koncovými uživateli. Inovací návrhu je zahrnutí shromažďování environmentálních údajů, jehož hlavním účelem je sledování dopadů rybolovné činnosti na mořský ekosystém, dále zavedení finančních sankcí pro členské státy za nedodržování předpisů, zlepšení přístupu k údajům a jejich využití a snížení správní zátěže pro všechny zainteresované strany (zjednodušení).

3.1

Za účelem zlepšení vědeckého poradenství obsahuje návrh nařízení předpisy o shromažďování a správě biologických, hospodářských, environmentálních a sociálních údajů v odvětví rybolovu; shromažďování a správa mají probíhat v rámci víceletých programů a údaje mají být využity v rámci SRP.

3.2

Tyto základní údaje o rybolovu mají umožnit vyhodnocení činnosti rozdílných rybářských loďstev, přípravu souhrnů shromážděných údajů v souladu s dalšími předpisy Společenství o SRP, výpočet celkového objemu úlovků a výmětu pro jednotlivé populace a skupiny plavidel, klasifikaci úlovků dle zeměpisné oblasti a časového období, odhad hojnosti a rozdělení populací, posouzení dopadů rybolovné činnosti na životní prostředí, vyhodnocení sociální a ekonomické situace v odvětví rybolovu, sledování vývoje cen úlovků plavidel Společenství a dovozu a vyhodnocení sociální a ekonomické situace v průmyslu.

3.3

Financování těchto činností je obsaženo v nařízení Rady (ES) č. 861/2006 ze dne 22. května 2006, kterým se stanoví finanční opatření Společenství pro provádění společné rybářské politiky a pro oblast mořského práva (3), a ke kterému Výbor již vydal příslušné stanovisko (4).

3.4

V návrhu nařízení je věnována obzvláštní pozornost kontrole jakosti a ověřování shromážděných údajů, přičemž finanční příspěvek Společenství je vázán na provádění kontroly jakosti a dodržování schválených norem jakosti.

3.5

Různá jiná nařízení Společenství zahrnují rovněž ustanovení o shromažďování a správě údajů v odvětví rybolovu, a to i ustanovení o shromažďování a správě údajů týkajících se rybářských plavidel, jejich činností a úlovků a o monitorování cen, náhodných úlovcích kytovců a podmínkách vztahujících se na rybolov v hlubokém moři, jež by měla být vzata v úvahu v tomto nařízení, má-li být zaveden komplexní a harmonizovaný systém shromažďování údajů.

3.6

Výbor obecně vítá návrh nařízení. S obavami ovšem sleduje trvalý nárůst předpisů Společenství, což s sebou přináší více správní zátěže. EHSV má v tomto případě jisté pochybnosti, zda návrh nařízení skutečně přinese zjednodušení a zda přispěje ke snížení správní zátěže jak pro členské státy, tak i pro dotčené subjekty.

3.7

EHSV dále považuje za velmi uspokojivé, že se návrh ve větší míře věnuje environmentálním aspektům rybolovné činnosti a že na jeho základě mohou být získány údaje, kterou jsou nutné pro uplatňování řízení rybolovu založeném na přístupu zohledňující ekosystém.

4.1

Návrh nařízení začíná definicí některých klíčových pojmů, mezi které patří: odvětví rybolovu, rekreační rybolov, mořské regiony, základní údaje, podrobné údaje, agregované údaje, odběr vzorků podle loďstva, rybářské plavidlo Společenství a koncoví uživatelé. EHSV se domnívá, že definice koncových uživatelů je nepřesná, neboť je definuje jako „fyzické nebo právnické osoby nebo organizace se zájmem o vědeckou analýzu údajů týkajících se odvětví rybolovu“. Výbor si myslí, že podle této definice by mohl být koncovým uživatelem kdokoliv. Z toho důvodu navrhuje Evropské komisi, aby definici upravila tak, aby vystihovala mnohem přesněji skutečné koncové uživatele.

4.2

Pro shromažďování údajů stanoví Komise víceletý program Společenství, který se týká:

4.3

Členské státy vypracují v souladu s programem Společenství národní programy shromažďování údajů, které budou zahrnovat postupy a metody, které se použijí při shromažďování a analýze údajů a při hodnocení jejich správnosti a přesnosti. Národní programy obsahují zejména následující položky:

4.4

Komise ve svém návrhu uvádí, že programy Společenství a národní programy mají být sestaveny na tříletá období. První programy mají pokrýt období od roku 2008 do roku 2010 včetně. Výbor se domnívá, že je téměř vyloučené, aby programy byly spuštěny v roce 2008, a doporučuje proto Komisi, aby začaly být uplatňovány v roce 2009.

4.5

Členské státy koordinují své národní programy s jinými členskými státy ve stejném mořském regionu a budou se snažit o koordinaci svých činností s třetími zeměmi se svrchovaností nebo jurisdikcí nad vodami ve stejném mořském regionu tak, jak k tomu již dochází v rámci regionálních rybolovných organizací.

4.6

Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství (VTHVR) vyhodnotí národní programy, jejich případné změny a vědeckou významnost údajů, které mají být shromažďovány. Komise schválí národní programy na základě hodnocení provedeného VTHVR.

4.7

Výbor souhlasí s plánem shromažďování a správy údajů v rámci víceletých programů. Rád by ovšem Komisi upozornil na to, že z návrhu nařízení není zřejmé, jaké dopady bude mít shromažďování údajů o rybolovu na každodenní práci posádky, a to především těch údajů, které se týkají dopadů rybolovné činnosti na životní prostředí. V tomto smyslu se EHSV domnívá, že environmentální údaje by měly být shromažďovány zejména na základě studií na moři, které budou provádět členské státy prostřednictvím vědeckých rybolovných výzkumů.

4.8

Novinkou je, že při nedodržení předpisů obsažených v návrhu nařízení může Komise uvalit na členské státy sankce, které by spočívaly ve snížení či vysazení finanční podpory pro jejich národní programy. Výbor považuje tento návrh za vhodný a doufá, že členské státy dodrží své povinnosti a vyhnou se tak sankcím. Výbor se nicméně domnívá, že Komise by měla více upřesnit případy porušování vedoucí k sankcím uplatňovaným vůči členským státům a pozměnit odpovídajícím způsobem finanční opravy.

4.9

Jak se uvádí v odstavci 4.3, budou víceleté národní výběrové programy obsahovat:

4.10

Výbor opakuje svůj postoj vyjádřený ve stanovisku k nařízení (ES) č. 861/2006, ve kterém uvádí, že ve snaze zlepšit vědecké poradenství by mělo být možné prostřednictvím členských států financovat výdaje vzniklé v odvětví rybolovu Společenství na provádění studií nutných k vyhodnocení dopadu rybolovných činností na životní prostředí a k vyhodnocení sociální a ekonomické situace v daném odvětví.

4.11

Komise uvádí, že členské státy mají zajistit, aby pracovníci provádějící odběr měli kvůli splnění svých povinností přístup:

4.12

EHSV by Komisi rád upozornil na to, že z právního hlediska je problematické zajistit přístup pracovníků provádějících shromažďování hospodářských údajů do podnikových prostorů. Proto vyzývá Komisi, aby toto ustanovení zrušila.

4.13

Shromažďování údajů o rybolovu v rámci národních programů závěrem předpokládá, že bude za prvé umožněna přítomnost pozorovatelů na moři na palubě plavidla, bude-li to nutné pro shromažďování údajů, a za druhé budou prováděna vědecká šetření na moři za účelem odhadu hojnosti a rozdělení populací, nezávisle na údajích poskytnutých obchodním rybolovem a posouzení dopadů rybolovné činnosti na životní prostředí.

4.14

EHSV považuje oba postupy za nutné pro doplnění shromažďování údajů o rybolovu a domnívá se, že by Komise měla přesně stanovit financování programů pro pozorovatele na moři prostřednictvím členských států. Výbor chce Komisi upozornit na to, že vlastní výběrové programy, které mají být prováděné posádkou v případě, že pozorovatelé na moři nemohou být přijati na palubu na základě zřejmého nedostatku místa v plavidle nebo z bezpečnostních důvodů, mohou pro posádku znamenat nadměrnou pracovní zátěž.

4.15

V souvislosti s posouzením dopadů rybolovné činnosti na životní prostředí se Výbor domnívá, že je nutné, aby Evropská komise jasně stanovila, jaké údaje budou zapotřebí a kdo je obdrží.

4.16

Návrh nařízení uvádí, že členské státy zaručí prostřednictvím počítačových databází bezpečné uložení a důvěrné nakládání se shromážděnými základními údaji. Členské státy rovněž odpovídají za jakost a úplnost shromážděných základních údajů a také z nich odvozených podrobných a agregovaných údajů.

4.17

Výbor považuje za správné, že tato odpovědnost připadne členským státům, neboť důvěrnost je pro rybářské podniky velmi důležitá.

4.18

Důvěrné nakládání s údaji je velmi důležité, neboť vnitrostátní počítačové databáze budou obsahovat všechny základní údaje související s:

Dále budou obsahovat údaje, které jsou uvedeny v předkládaném návrhu nařízení a vztahují se:

4.19

Co se týče údajů pro hodnocení stupně vzájemného působení druhů je Výbor názoru, že toto hodnocení vzhledem k ambivalentnosti a nepřesnosti nelze provádět a proto navrhuje jeho zrušení.

4.20

Členské státy zpracují základní údaje do formy souborů podrobných nebo agregovaných údajů v souladu s příslušnými mezinárodními normami a s protokoly dohodnutými na regionální úrovni a prostřednictvím dohod s Komisí je poskytnou jí a relevantním vědeckým organizacím.

4.21

Členské státy předávají podrobné a agregované údaje v bezpečném elektronickém formátu.

4.22

Členské státy mohou odmítnout předání příslušných podrobných a agregovaných údajů jen pokud existuje riziko, že přitom dojde k identifikaci fyzických a/nebo právnických osob nebo v případě, že koncoví uživatelé nesplňují povinnosti uvedené v návrhu nařízení.

4.23

Výbor chce v souvislosti se správou a využíváním shromážděných údajů poukázat na význam důvěrného nakládání se shromážděnými základními údaji, zejména údajů o činnosti plavidel na základě informací ze satelitního sledování, a proto žádá Komisi, aby v tomto případě stanovila jiný způsob zacházení.

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/57

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor bere na vědomí opatření navržená Evropskou komisí.

1.2

EHSV podporuje cestu zjednodušení a vyjasnění právních předpisů jak pro občany, tak i pro firmy, které nabízí farmakologické výrobky pro zvířata.

1.3

Návrh směrnice zachovává zásadu proporcionality, neboť zavádí pouze omezené změny na základě nejnovějších vědeckých údajů a odborných stanovisek.

1.4

Návrh směrnice se vztahuje i na dovoz zvířat určených pro produkci potravin z třetích zemí.

1.5

Návrh směrnice není v rozporu se závazky WTO.

1.6

Dopad budoucí nedostupnosti 17-beta-estradiolu a jeho esterických derivátů na zemědělce a na dobré životní podmínky zvířat bude zanedbatelný.

1.7

Není nutno stanovit maximální limity reziduí.

1.8

Dopad na malé a střední podniky bude rovněž téměř nulový.

2.1

Cílem návrhu je pozměnit směrnici 96/22/ES ze dne 29. dubna 1996, ve znění směrnice 2003/74/ES. Návrh směrnice zakazuje uvádět na trh látky k podávání všem zvířatům, jejichž maso a produkty jsou určeny pro lidskou spotřebu, a to k jiným účelů, než je stanoveno v čl. 4 odst. 2.

Seznam zakázaných látek:

Seznam A:

Seznam B:

2.2

Navrhují se tyto změny:

2.3

Komise navrhuje pouze velmi omezené změny, které jsou nezbytné k zabránění dalšímu utrpení zvířat v zájmovém chovu v důsledku nedostupnosti vhodné léčby, a zohledňuje vědecké údaje a odborná stanoviska týkající se 17-beta-estradiolu (1).

3.1

Ustanovení čl. 2 písm. a) směrnice Rady 96/22/ES výslovně zakazuje uvádět na trh látky uvedené v příloze II k podávání „všem druhům zvířat“.

3.2

Porovnání cen přípravků s tyreostatickým účinkem ukazuje, že jejich užití pro zvířata určená k produkci potravin je ekonomicky nezajímavé.

3.3

Nezákonné používání je spojeno s nezákonnou výrobou nebo dovozem. V posledních pěti letech nebylo zjištěno žádné nezákonné používání stilbenů, stilbenových derivátů, jejich solí a esterů.

3.4

Zmíněná směrnice znemožňuje vydávání registrací pro výrobky obsahující látky na léčbu hypertyreózy u zvířat v zájmovém chovu.

3.5

V roce 1981 zakázala EU směrnicí 81/602/EHS používání látek s hormonálním účinkem pro podporu růstu hospodářských zvířat, mimo jiné i 17-beta-estradiolu.

3.6

Směrnice 96/22/ES měla zakázat použití 17-beta-estradiolu a jeho esterických derivátů pro všechny účely, omezila však pouze okolnosti podávání pro jiné účely než pro podporu růstu. Tento přípravek je úplný karcinogen jak s účinkem tvorby, tak i podpory nádorů.

3.7

Zpráva Radě a Parlamentu z 11. října 2005 dochází k závěru, že běžně používané alternativní látky, např. prostaglandiny, umožní vyřadit výše zmíněný přípravek z užití u zvířat určených k produkci potravin.

3.8

Zvířata v zájmových chovech často trpí hypertyreózou, protože vhodná léčba stále není dostupná.

4.1

Evropský hospodářský a sociální výbor bere na vědomí opatření navržená Evropskou komisí.

4.2

Změny navrhované v souvislosti se 17-beta-estradiolem jsou přímým výsledkem činností vyžadovaných článkem 11a směrnice 2003/74/ES.

4.3

Zavedené změny jsou velmi omezené a nezbytné k zabránění dalšímu utrpení zvířat v zájmovém chovu v důsledku nedostupnosti vhodné léčby.

4.4

Návrh se dotýká majitelů domácích zvířat, praktických veterinářů, veterinárního farmaceutického průmyslu a subjektů členských států příslušných pro registraci.

4.5

Návrh přispěje k dosažení vysoké úrovně ochrany lidského zdraví.

4.6

Nové registrace musí přihlédnout k možnosti zneužití. Přípravky, které by mohly být zneužity, proto mohou být odmítnuty.

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/58

15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/59

1.1

Změny v oblasti obchodu a rostoucí integrace národních ekonomik do světového obchodního systému jsou způsobeny širokou škálou faktorů. Jeden z nejdůležitějších faktorů mezi výše uvedenými je rozvoj mezinárodní dělby výroby, jež vyústila v rostoucí objem meziproduktů (zboží a služeb), které jsou směňovány v různých fázích výrobního procesu. Obchod s meziprodukty je jednou z hlavních hybných sil průmyslových změn a představuje zvláštní formu mezinárodní dělby práce.

1.2

Outsourcing je měřen na základě externích obchodních toků s meziprodukty, což představuje odchylku od jeho běžné definice a určité překrývání s tzv. „offshoringem“, proto lze hovořit z důvodu rozlišení i o „offshore outsourcingu“.

1.3

Pro tento offshore outsourcing existuje řada důvodů. Nejdůležitějším z nich jsou nízké náklady na pracovní sílu (nižší mzdy a/nebo sociální ochrana). Dále hrají významnou roli i ceny surovin či blízkost nových rostoucích trhů. Dalším hnacím motorem offshore outsourcingu jsou nižší náklady vyplývající z méně striktních zákonů o životním prostředí či daňové pobídky.

1.3.1

Fenomén offshore outsourcingu není nový, nýbrž je synonymem organizace výroby založené na dělbě práce, při které se podniky specializují na to, co nejlépe a cenově nejvýhodněji umí. Informační technologie a levné komunikace urychlují tento vývoj a umožňují obchod překračující hranice v mnoha nových oblastech, především v oblasti služeb.

1.3.2

Cenově výhodný a účinný dopravní systém je základním předpokladem pro offshore outsourcing.

1.4

Objem zboží, s nímž je v současnosti celosvětově obchodováno, je 15krát větší než v roce 1950 a podíl na celosvětovém HDP se ztrojnásobil. Celosvětový obchod se službami dosahuje již podobné míry růstu jako obchod se zbožím a roste rychleji než HDP. Podíl služeb na mezinárodním obchodě tvoří téměř 20 %.

1.5

V období mezi roky 1992 a 2003 byl zaznamenán nárůst podílu meziproduktů (z 52,9 na 54,1 %) a kapitálového majetku (z 14,9 na 16,6 %) na celkovém dovozu, přičemž podíl spotřebního zboží lehce klesl. V rámci meziproduktů existuje významný posun směrem ke kategorii dílů a součástí.

1.6

I na regionální úrovni probíhá velmi rozdílný vývoj. Zatímco podíl meziproduktů na dovozu EU-15, Japonska a USA klesl, v Číně, jihovýchodní Asii a v nových členských státech (EU-10) vzrostl.

1.7

Silný nárůst obchodu se službami připadá na kategorii „ostatní služby“. V této kategorii jsou zahrnuty služby, které úzce souvisejí s hospodářstvím. I zde se vyznačují finanční, počítačové a informační služby zvláštní dynamikou. Největší zisk z outsourcingu služeb mají USA, EU 15 a Indie, přičemž Indie ze srovnání vychází nejlépe.

1.8

EU si celkově úspěšně udržela vedoucí postavení v celosvětovém obchodě, a to jak v odvětví zboží, tak služeb. Evropské hospodářství má vedoucí postavení na trhu v řadě průmyslových odvětví s technologiemi střední úrovně a u kapitálově náročného zboží. Obavy vzbuzuje rostoucí obchodní deficit s Asií a relativně slabý výkon EU v oblasti IKT.

1.9

Prostřednictvím offshore outsourcingu roste obchod, což celkově zvyšuje blahobyt. Výbor si je ovšem vědom, že dochází nejen k ziskům, ale i k ztrátám, přičemž ty, kteří prohrávají, je snazší identifikovat, neboť jejich ztráta nastává okamžitě (např. zaměstnanci, kteří ztratí pracovní místo).