10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/3

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 11. září 2007 – Maria-Luise Lindorfer v. Rada Evropské unie

(Věc C-227/04 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Úředníci - Převod nároků na starobní důchod - Výdělečná činnost vykonávaná před nástupem do služby Společenství - Výpočet let služby započitatelných pro důchod - Článek 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu - Obecná prováděcí ustanovení - Zásada zákazu diskriminace - Zásada rovného zacházení)

(2007/C 269/07)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Maria-Luise Lindorfer (zástupci: G. Vandersanden a L. Levi, advokáti)

Další účastnice řízení: Rada Evropské unie (zástupci: F. Anton a M. Sims-Robertson, zmocněnci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) ze dne 18. března 2004, Lindorfer v. Rada (T-204/01), kterým byla zamítnuta žaloba, jejímž předmětem byl návrh na zrušení rozhodnutí Rady ze dne 3. listopadu 2000 o výpočtu let služby navrhovatelky započitatelných pro důchod po převodu paušální odkupní hodnoty nároků na starobní důchod, které nabyla v rakouském systému, do systému Společenství

Výrok

1)	Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 18. března 2004, Lindorfer v. Rada (T-204/01), se zrušuje v rozsahu, v němž zamítl žalobu M.-L. Lindorfer z důvodu, že nedošlo k diskriminaci na základě pohlaví.

2)	Rozhodnutí Rady ze dne 3. listopadu 2000 o výpočtu let služby M.-L. Lindorfer započitatelných pro důchod se zrušuje.

3)	Ve zbývající části se kasační opravný prostředek zamítá.

4)	Radě Evropské unie se ukládá náhrada nákladů vzniklých v obou stupních řízení.

(1) Úř. věst. C 190, 24.7.2004.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/4

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 13. září 2007 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-260/04) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Svoboda usazování a volný pohyb služeb - Koncese na veřejné služby - Obnovení 329 koncesí na provozování a přijímání sázek na koňské dostihy mimo jakékoli výběrové řízení - Povinnost zveřejnění a transparentnosti)

(2007/C 269/08)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: K. Wiedner, C. Cattabriga a L. Visaggio, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika (zástupci: I. Braguglia, zmocněnec, G. De Bellis, advokát)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení zásady transparentnosti a povinnosti zveřejnění, které vyplývají z článku 43 a následujících ES a článku 49 a následujících ES – Obnovení 329 koncesí na provozování a přijímání sázek na koňské dostihy, aniž by předtím proběhlo výběrové řízení

Výrok

Italská republika tím, že obnovila 329 koncesí pro provozování sázek na koňské dostihy mimo jakékoli výběrové řízení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze Smlouvy o ES, konkrétně pak porušila obecnou zásadu transparentnosti a povinnost zaručit odpovídající míru zveřejnění, které vyplývají z článku 43 ES a článku 49 ES.

2)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 217, 28.8.2004.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/4

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 20. září 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce House of Lords – Spojené království) – The Queen, Veli Tum, Mehmet Dari v. Secretary of State for the Home Department

(Věc C-16/05) (1)

(Dohoda o přidružení EHS-Turecko - Článek 41 odst. 1 dodatkového protokolu - Klauzule „standstill“ - Dosah - Právní předpisy členského státu, které po vstupu dodatkového protokolu v platnost zavedly nová omezení, co se týče vstupu tureckých státních příslušníků na jeho území za účelem výkonu svobody usazování)

(2007/C 269/09)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

House of Lords

Účastníci původního řízení

Žalobci: The Queen, Veli Tum, Mehmet Dari

Žalovaný: Secretary of State for the Home Department

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – House of Lords – Výklad čl. 41 odst. 1 dodatečného protokolu a finančního protokolu, podepsaných dne 23. listopadu 1970, které doplňují dohodu zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, který se týká opatření přijatých po nabytí jejich účinnost (Úř. věst. 1972, L 293, s. 4) – Možnost členského státu zavádět nová omezení pro vstup tureckých státních příslušníků, kteří chtějí podnikat na jeho území

Výrok

Článek 41 odst. 1 dodatkového protokolu, podepsaného dne 23. listopadu 1970 v Bruselu a uzavřeného, schváleného a potvrzeného jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2760/72 ze dne 19. prosince 1972, musí být vykládán v tom smyslu, že zakazuje od data vstupu tohoto protokolu v platnost ve vztahu k dotčenému členskému státu zavádění jakýchkoliv nových omezení výkonu svobody usazování, včetně omezení týkajících se hmotných nebo procesních podmínek v oblasti prvního vstupu na území tohoto státu tureckých státních příslušníků, kteří zde hodlají vykonávat výdělečnou činnost jako samostatně výdělečně činné osoby.

(1) Úř. věst. C 69, 19.3.2005.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/5

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 11. září 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht Köln – Německo) – Herbert Schwarz, Marga Gootjes-Schwarz v. Finanzamt Bergisch Gladbach

(Věc C-76/05) (1)

(Článek 8a Smlouvy o ES (nyní po změně článek 18 ES) - Evropské občanství - Článek 59 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 49 ES) - Volný pohyb služeb - Právní předpisy v oblasti daně z příjmů - Školné - Omezení práva na odpočet ze základu daně na školné placené ve prospěch vnitrostátních soukromých institucí)

(2007/C 269/10)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Köln

Účastníci původního řízení

Žalobci: Herbert Schwarz, Marga Gootjes-Schwarz

Žalovaný: Finanzamt Bergisch Gladbach

Předmět

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Finanzgericht Köln – Slučitelnost vnitrostátních právních předpisů v oblasti daně z příjmů, které vyhrazují výhodu spočívající ve snížení zdanitelných příjmů za školné dětí splněním podmínky, že tyto děti navštěvují školu v určitých vnitrostátních zařízeních, s články 18 ES, 39 ES, 43 ES a 49 ES – Děti navštěvující vzdělávací zařízení v jiných členských státech

Výrok

V případě, že daňoví poplatníci jednoho členského státu nechají vzdělávat své děti ve škole v jiném členském státě, jejíž financování je zajišťováno z podstatné části ze soukromých prostředků, je třeba článek 49 ES vykládat v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která stanoví možnost, aby poplatníci uplatnili platby školného určitým tuzemským soukromým školám jako zvláštní výdaje zakládající nárok na snížení zdanitelných příjmů, ale obecně tuto možnost vylučuje u plateb školného soukromé škole v jiném členském státě.

V případě, že daňoví poplatníci jednoho členského státu nechávají své děti vzdělávat ve škole v jiném členském státě, jejíž činnost nespadá pod článek 49 ES, brání článek 18 ES právní úpravě členského státu, která stanoví možnost, aby poplatníci uplatnili platby školného určitým tuzemským soukromým školám jako zvláštní výdaje zakládající nárok na snížení zdanitelných příjmů, ale obecně tuto možnost vylučuje u plateb školného soukromé škole v jiném členském státě.

(1) Úř. věst. C 93, 16.4.2005.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/5

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 11. září 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Centrale Raad van Beroep – Nizozemsko) – D. P. W. Hendrix v. Raad van Bestuur van het Uitvoeringsinstituut Werknemersverzekeringen

(Věc C-287/05) (1)

(Sociální zabezpečení migrujících pracovníků - Články 12 ES, 17 ES, 18 ES a 39 ES - Nařízení (EHS) č. 1408/71 - Článek 4 odst. 2a a článek 10a, jakož i příloha IIa - Nařízení (EHS) č. 1612/68 - Článek 7 odst. 1 - Zvláštní nepříspěvkové dávky - Nizozemská dávka pro mladé zdravotně postižené osoby - Nepřenositelnost do zahraničí)

(2007/C 269/11)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Centrale Raad van Beroep

Účastníci původního řízení

Žalobce: D. P. W. Hendrix

Žalovaný: Raad van Bestuur van het Uitvoeringsinstituut Werknemersverzekeringen

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Centrale Raad van Beroep – Výklad čl. 4 odst. 2a nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd. 05/01, s. 35, a 05/03, s. 3), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1223/98 ze dne 4. června 1998 (Úř. věst. L 168, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 292), jakož i působnost článků 12 ES, 18 ES a 39 ES a čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15)

Výrok

Taková dávka, jakou je dávka poskytovaná na základě zákona o dávkách při nezpůsobilosti k práci pro mladé zdravotně postižené (Wet arbeidsongeschiktheidsvoorziening jonggehandicapten) ze dne 24. dubna 1997, musí být považována za zvláštní nepříspěvkovou dávku ve smyslu čl. 4 odst. 2a nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1223/98 ze dne 4. června 1998, takže se na osoby, které jsou v situaci navrhovatele v původním řízení, použije pouze koordinační pravidlo stanovené v článku 10a tohoto nařízení a výplata této dávky může být oprávněně vyhrazena pouze osobám, které mají bydliště na území členského státu, jenž uvedenou dávku poskytuje. Okolnost, že příjemce původně pobíral dávku pro mladé postižené osoby, která byla přenositelná do zahraničí, nemá vliv na použití uvedených ustanovení.

Článek 39 ES a článek 7 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství musejí být vykládány tak, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, kterou se provádí čl. 4 odst. 2a a článek 10a nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1223/98, a která stanoví, že zvláštní nepříspěvková dávka uvedená v příloze IIa tohoto posledně uvedeného nařízení může být přiznána pouze osobám s bydlištěm na státním území. Avšak uplatňováním této právní úpravy nesmí být zasaženo do práv osoby nacházející se v situaci navrhovatele v původním řízení natolik, že budou překročeny meze toho, co vyžaduje uskutečnění legitimního cíle sledovaného vnitrostátním zákonem. Je na vnitrostátním soudu, který je povinen vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu tak, aby bylo slučitelné s právem Společenství, aby zohlednil zejména skutečnost, že dotčený pracovník si zachoval veškeré své hospodářské a sociální vazby v členském státě původu.

(1) Úř. věst. C 296, 26.11.2005.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/6

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 20. září 2007 – Komise Evropských společenství v. Nizozemské království

(Věc C-297/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Porušení článků 28 a 30 ES - Technické kontroly vyžadované na vozidlech již evidovaných v jiném členském státě před jejich evidencí v Nizozemsku)

(2007/C 269/12)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. van Beek a D. Zijlstra, zmocněnci)

Žalovaný: Nizozemské království (zástupci: H. G. Sevenster a D.J.M. de Grave, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovaného: Finská republika (zástupce: E. Bygglin, zmocněnkyně)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení článků 28 a 30 ES – Technické kontroly vyžadované na vozidlech již registrovaných v jiném členském státě před jejich registrací v Nizozemsku

Výrok

1)	Nizozemské království tím, že podrobovalo vozidla starší tří let, jež byla předtím registrována v jiných členských státech, kontrole jejich fyzického stavu před jejich registrací v Nizozemsku, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z článků 28 ES a 30 ES.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Komise Evropských společenství, Nizozemské království a Finská republika ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 296, 26.11.2005.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/7

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 20. září 2007 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-304/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 92/43/EHS - Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin - Směrnice 79/409/EHS - Ochrana volně žijících ptáků - Posouzení důsledků přestavby lyžařských sjezdovek pro životní prostředí)

(2007/C 269/13)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. van Beek a D. Recchia, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika (zástupci: I. M. Braguglia et G. Fiengo, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení čl. 6 odst. 2 až 4 ve spojení s článkem 7 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102) – Porušení čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. L 103, s. 1; Zvl. vyd. 15/01, s. 98) – Rozšíření lyžařské oblasti Santa Caterina Valfurva v Národním parku Stelvio (zvláště chráněná oblast IT 2040044) bez provedení posouzení důsledků projektu pro životní prostředí – Nepřijetí opatření, aby bylo vyloučeno poškozování a vyrušování stanovišť druhů, pro něž byla zvláště chráněná oblast vyhlášena

Výrok

Italská republika tím, že

—	povolila přijetí opatření, která mohou mít významný vliv na zvláště chráněnou oblast IT 2040044, Parco Nazionale dello Stelvio, aniž by tato opatření byla předmětem příslušného posouzení jejich důsledků pro uvedenou lokalitu z hlediska cílů její ochrany;

—

povolila taková opatření, aniž by dodržela předpisy, které umožňují uskutečnit projekt v případě negativního stanoviska o posouzení důsledků a v případě neexistence alternativního řešení pouze z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, a to pouze po přijetí a sdělení Komisi Evropských společenství veškerých kompenzačních opatření, která jsou nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě NATURA 2000, a

—	nepřijala opatření k tomu, aby bylo vyloučeno poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů a vyrušování druhů, pro něž byla zvláště chráněná oblast IT 2040044, Parco Nazionale dello Stelvio, vyhlášena,

nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 2 až 4 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ve spojení s článkem 7 této směrnice a z čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků.

2)	Žaloba se ve zbývající části zamítá.

3)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 229, 17.9.2005.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/7

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. září 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de lo Social de San Sebastián – Španělsko) – Yolanda Del Cerro Alonso v. Osakidetza (Servicio Vasco de Salud)

(Věc C-307/05) (1)

(Směrnice 1999/70/ES - Ustanovení 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou - Zásada zákazu diskriminace - Pojem „pracovní podmínky“ - Příplatky za odpracovaná léta - Zahrnutí - Objektivní důvody ospravedlňující rozdílné zacházení - Neexistence)

(2007/C 269/14)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de lo Social de San Sebastián

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Yolanda Del Cerro Alonso

Žalovaná: Osakidetza (Servicio Vasco de Salud)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Juzgado de lo Social de San Sebastián – Výklad směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 175, s. 43) – Pracovní podmínky, které zahrnují i finanční podmínky či nikoliv – Příplatek za odpracovaná léta – Nepobírání v důsledku dohod mezi odborovým zastoupením zaměstnanců a správou – Dostatečné objektivní důvody

Výrok

Pojem „pracovní podmínky“ uvedený v ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKO, musí být vykládán v tom smyslu, že může sloužit jako základ takového požadavku, jako je požadavek dotčený v původním řízení, aby byl zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou poskytnut příplatek za odpracovaná léta, který vnitrostátní právo vyhrazuje pouze zaměstnancům v pracovním poměru na dobu neurčitou.

Ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody musí být vykládáno v tom smyslu, že brání zavedení rozdílného zacházení mezi zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou a zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou, které by bylo odůvodněno pouhou okolností, že je stanoveno právním nebo správním předpisem členského státu nebo kolektivní smlouvou uzavřenou mezi odborovým zastoupením zaměstnanců a dotyčným zaměstnavatelem.

(1) Úř. věst. C 257, 15.10.2005.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/8

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 11. září 2007 – Komise Evropských společenství v. Spolková republika Německo

(Věc C-318/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Články 18 ES, 39 ES, 43 ES a 49 ES - Právní předpisy v oblasti daně z příjmů - Školné - Omezení práva na odpočet ze základu daně na školné placené ve prospěch vnitrostátních soukromých institucí)

(2007/C 269/15)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: K. Gross a R. Lyal, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo (zástupci: M. Lumma a U. Forsthoff, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení článků 18 ES, 39 ES, 43 ES a 49 ES – Vnitrostátní právní předpisy v oblasti daně z příjmů, které bez výjimky vylučují možnost snížení zdanitelných příjmů na základě plateb školného dětí, které navštěvují školu v zahraničí

Výrok

Spolková republika Německo tím, že obecně vyloučila platby školného za navštěvování školy, která se nachází v jiném členském státě, z možnosti odpočtu ze základu daně jako zvláštních výdajů uvedených v § 10 odst. 1 bodu 9 zákona o dani z příjmů (Einkommensteuergesetz), ve znění zveřejněném dne 19. října 2002, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 18 ES, 39 ES, 43 ES a 49 ES.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Spolkové republice Německo se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 257, 15.10.2005.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/8

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 20. září 2007 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-388/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Ochrana přírodních stanovišť - Volně žijící živočichové a planě rostoucí rostliny - Zvláště chráněné území „Valloni e steppe pedegarganiche“)

(2007/C 269/16)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: A. Aresu a D. Recchia, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika (zástupci: I. Braguglia, zmocněnec, G. Fiengo, advokát)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení čl. 4 odst. 4 směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. L 103, s. 1; Zvl. vyd. 15/01, s. 98) a čl. 6 odst. 2, 3, 4 a 7 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7) – Povinnost přijmout vhodná opatření k předcházení ve zvláště chráněných územích poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů – Průmyslový rozvoj dotýkající se národního parku Gargano

Výrok

Italská republika tím, že nepřijala vhodná opatření k předcházení ve zvláště chráněném území „Valloni e steppe pedegarganiche“ poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů, jakož i vyrušování druhů, pro něž je toto území určeno, nesplnila, pokud jde o období před dnem 28. prosince 1998, povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 4 směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků, a pokud jde o období po uvedeném datu, povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 2 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

2)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 22, 28.1.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/9

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 11. září 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Supremo Tribunal de Justiça – Portugalsko) – Merck Genéricos-Produtos Farmacêuticos Ld.a v. Merck & Co. Inc., Merck Sharp & Dohme, Ld.a

(Věc C-431/05) (1)

(Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace - Článek 33 dohody TRIPS - Patenty - Minimální doba ochrany - Právní předpisy členského státu stanovící kratší dobu - Článek 234 ES - Pravomoc Soudního dvora - Přímý účinek)

(2007/C 269/17)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Supremo Tribunal de Justiça

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Merck Genéricos – Produtos Farmacêuticos Lda

Žalované: Merck & Co. Inc., Merck Sharp & Dohme Lda

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Supremo Tribunal de Justiça – Výklad článku 33 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví („Dohoda TRIPS“), která je přílohou Dohody o zřízení „Světové obchodní organizace“ (Úř. věst. L 336, s. 214) – Pravomoc v oblasti výkladu – Přímý účinek

Výrok

Za současného stavu právní úpravy Společenství v oblasti patentů právo Společenství nebrání tomu, aby byl článek 33 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, která je přílohou 1 C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), podepsané v Marrákeši dne 15. dubna 1994 a schválené rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994), použit vnitrostátním soudem za podmínek stanovených vnitrostátním právem přímo.

(1) Úř. věst. C 36, 11.2.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/9

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. září 2007 – Land Oberösterreich, Rakouská republika v. Komise Evropských společenství

(Spojené věci C-439/05 P a C-454/05 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Směrnice 2001/18/ES - Rozhodnutí 2003/653/ES - Záměrné uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí - Článek 95 odst. 5 ES - Vnitrostátní předpisy odchylující se od harmonizačního opatření, které jsou odůvodněny novými vědeckými poznatky a zvláštním problémem členského státu - Zásada kontradiktornosti)

(2007/C 269/18)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Land Oberösterreich, (zástupci: G. Hörmanseder, zmocněnec, ve spolupráci s F. Mittendorferem, Rechtsanwalt) a Rakouská republika (zástupci: H. Dossi a A. Hable, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství (zástupci: U. Wölker a M. Patakia, zmocněnci)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) ze dne 5. října 2005, Land Oberösterreich a Rakousko v. Komise (spojené věci T-366/03 a T-235/04), kterým Soud zamítl jejich žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí Komise 2003/653/ES ze dne 2. září 2003 o vnitrostátních předpisech, kterými se zakazuje používání geneticky modifikovaných organismů ve spolkové zemi Horní Rakousko, [jež byly oznámeny Rakouskou republikou] na základě čl. 95 odst. 5 Smlouvy o ES – Vnitrostátní předpisy odchylující se od harmonizačního opatření, které jsou odůvodněny novými vědeckými poznatky a zvláštním problémem členského státu.

Výrok

1)	Kasační opravné prostředky se zamítají.

2)	Spolkové zemi Horní Rakousko a Rakouské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 48, 25.2.2006.

Úř. věst. C 60, 11.3.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/10

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. září 2007 – Common Market Fertilizers SA v. Komise Evropských společenství

(Věc C-443/05 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Antidumpingové clo - Článek 239 celního kodexu - Prominutí dovozního cla - Článek 907 první pododstavec nařízení (EHS) č. 2454/93 - Výklad - Legalita - Rozhodnutí Komise - Odborná skupina zasedající v rámci Výboru pro celní kodex - Funkčně odlišný útvar - Článek 2 a čl. 5 odst. 2 rozhodnutí Rady 1999/468/ES - Článek 4 jednacího řádu Výboru pro celní kodex - Podmínky použití článku 239 celního kodexu - Neexistence hrubé nedbalosti)

(2007/C 269/19)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Common Market Fertilizers SA (zástupci: A. Sutton, Barrister, N. Flandin, advokát)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství (zástupce: X. Lewis, zmocněnec)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně ze dne 27. září 2005, Common Market Fertilizers v. Komise (spojené věci T-134/03 a T-135/03), kterým Soud zamítl žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí Komise K(2002) 5217 konečné a K(2002) 5218 konečné ze dne 20. prosince 2002, jímž bylo konstatováno, že prominutí dovozního cla není v konkrétním případě odůvodněné.

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Common Market Fertilizers SA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 36, 11.2.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/10

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 13. září 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberster Gerichtshof – Rakousko) – Mohamed Jouini, Okay Gönen, Hasan Bajric, Gerald Huber, Manfred Ortner, Sükran Karacatepe, Franz Mühlberger, Nakil Bakii, Hannes Kranzler, Jürgen Mörth, Anton Schneeberger, Dietmar Susteric, Sascha Wörnhör, Aynur Savci, Elena Peter, Egon Schmöger, Mehmet Yaman, Dejan Preradovic, Andreas Mitter, Wolfgang Sorger, Franz Schachenhofer, Herbert Weiss, Harald Kaineder, Ognen Stajkovski, Jovica Vidovic v. Princess Personal Service GmbH (PPS)

(Věc C-458/05) (1)

(Sociální politika - Směrnice 2001/23/ES - Zachování práv zaměstnanců - Převod podniků - Pojem „převod“ - Podnik pro dočasnou práci)

(2007/C 269/20)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobci: Mohamed Jouini, Okay Gönen, Hasan Bajric, Gerald Huber, Manfred Ortner, Sükran Karacatepe, Franz Mühlberger, Nakil Bakii, Hannes Kranzler, Jürgen Mörth, Anton Schneeberger, Dietmar Susteric, Sascha Wörnhör, Aynur Savci, Elena Peter, Egon Schmöger, Mehmet Yaman, Dejan Preradovic, Andreas Mitter, Wolfgang Sorger, Franz Schachenhofer, Herbert Weiss, Harald Kaineder, Ognen Stajkovski, Jovica Vidovic

Žalovaná: Princess Personal Service GmbH (PPS)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Oberster Gerichtshof – Výklad článku 1 směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. L 82, s. 16; Zvl. vyd. 05/04 s. 98) – Působnost – Pojem „část závodu“ – Převod administrativní pracovnice, ředitele dceřiné společnosti, pracovníka pro styk se zákazníky a jednatele, jakož i třetiny dočasně přidělených zaměstnanců se zákazníky využívajícími jejich služeb, provedený mezi dvěma podniky pro dočasnou práci

Výrok

Článek 1 odst. 1 směrnice Rady 2001/23 ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů, musí být vykládán v tom smyslu, že tato směrnice se použije v případě, kdy část administrativních zaměstnanců a část dočasných zaměstnanců je převedena do jiného podniku pro dočasnou práci, aby tam tito zaměstnanci vykonávali stejné činnosti pro stejné zákazníky, a kdy, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu, prostředky dotčené převodem jsou samy o sobě dostatečné k tomu, aby umožnily poskytování služeb charakteristických pro dotčenou hospodářskou činnost, aniž by bylo nutné využít jiné významné provozní prostředky či jiné části podniku.

(1) Úř. věst. C 178, 29.7.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/11

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 11. září 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour d'appel de Nancy – Francie) – Céline SARL v. Céline SA

(Věc C-17/06) (1)

(Ochranné známky - Článek 5 odst. 1 písm. a) a čl. 6 odst. 1 písm. a) první směrnice 89/104/EHS - Právo majitele zapsané ochranné známky vznést námitky proti užívání označení totožného s ochrannou známkou třetí osobou - Užívání označení jako obchodní firmy, obchodního jména nebo označení provozovny - Právo třetí osoby užívat své jméno)

(2007/C 269/21)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour d'appel de Nancy

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Céline SARL

Žalovaná: Céline SA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Cour d'appel de Nancy – Výklad čl. 5 odst. 1 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 40, s. 1) – Užívání označení totožného se slovní ochrannou známkou zapsanou v rámci uvádění totožných výrobků na trh jako obchodní firmy a označení provozovny

Výrok

Užívání obchodní firmy, obchodního jména nebo označení provozovny totožných se starší ochrannou známkou třetí osobou, která k tomu nebyla oprávněna, v rámci činnosti uvádění na trh výrobků totožných s těmi, pro něž byla tato ochranná známka zapsána, představuje užívání, které je majitel uvedené ochranné známky oprávněn zakázat podle čl. 5 odst. 1 písm. a) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, pokud se jedná o užívání pro zboží, které zasahuje nebo je schopné zasáhnout do funkcí ochranné známky.

Je-li tomu tak, čl. 6 odst. 1 písm. a) směrnice 89/104 může bránit takovému zákazu pouze tehdy, pokud třetí osoba svou obchodní firmu nebo své obchodní jméno užívá v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě.

(1) Úř. věst. C 74, 25.3.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/11

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 20. září 2007 – Komise Evropských společenství v. Řecká republika

(Věc C-74/06) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Článek 90 ES - Registrační daň na dovážená ojetá vozidla - Určení zdanitelné hodnoty - Amortizace ojetých vozidel založená pouze na stáří - Zveřejnění kritérií výpočtu - Možnost zpochybnění použití paušálního způsobu výpočtu)

(2007/C 269/22)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: D. Triantafyllou, zmocněnec)

Žalovaná: Řecká republika (zástupci: P. Mylonopoulos a K. Boskovits, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení článku 90 ES – Diskriminační zdanění dovážených ojetých motorových vozidel

Výrok

Řecká republika tím, že pro účely stanovení registrační daně používá pouze jediné kritérium pro určení zdanitelné hodnoty ojetých vozidel dovážených na řecké území z jiného členského státu, a sice amortizaci založenou na stáří vozidla, a tím, že uplatňuje snížení hodnoty o 7 % pro vozidla stará šest až dvanáct měsíců nebo o 14 % pro vozidla starší jednoho roku, což nezaručuje, že dlužná daň nepřekročí, byť jen v některých případech, částku zbytkové daně začleněnou do hodnoty podobných ojetých vozidel, která již byla zaregistrována na území tohoto státu, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 90 ES.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Řecká republika a Komise Evropských společenství nesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 108, 6.5.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/12

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 20. září 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden – Nizozemsko) – Staat der Nederlanden v. Antroposana, Patiëntenvereniging voor Antroposofische Gezondheidszorg, Nederlandse Vereniging van Antroposofische Artsen, Weleda Nederland NV, Wala Nederland NV

(Věc C-84/06) (1)

(Kodex Společenství týkající se humánních léčivých přípravků - Články 28 ES a 30 ES - Registrace a povolování - Antroposofické léčivé přípravky)

(2007/C 269/23)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Žalobce: Staat der Nederlanden

Žalované: Antroposana, Patiëntenvereniging voor Antroposofische Gezondheidszorg, Nederlandse Vereniging van Antroposofische Artsen, Weleda Nederland NV, Wala Nederland NV

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Hoge Raad der Nederlanden – Výklad směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, s. 67; Zvl. vyd. 13/27, s. 69) – Registrace antroposofických léčivých přípravků, které nejsou homeopatickými léčivými přípravky ve smyslu hlavy III kapitoly 2 směrnice – Vnitrostátní právní předpisy, které podrobují antroposofické léčivé přípravky požadavkům stanoveným hlavou III kapitolou 1 směrnice – Články 28 ES a 30 ES

Výrok

Antroposofické léčivé přípravky mohou být uváděny na trh, pouze pokud byly zaregistrovány podle jednoho z postupů uvedených v článku 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků.

(1) Úř. věst. C 108, 6.5.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/12

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 20. září 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tampereen käräjäoikeus – Finsko) – Sari Kiiski v. Tampereen kaupunki

(Věc C-116/06) (1)

(Rovné zacházení pro muže a ženy - Ochrana těhotných žen - Článek 2 směrnice 76/207/EHS - Právo na mateřskou dovolenou - Články 8 a 11 směrnice 92/85/EHS - Dopady na právo na změnu doby trvání „dovolené na výchovu“)

(2007/C 269/24)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Tampereen käräjäoikeus

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Sari Kiiski

Žalovaný: Tampereen kaupunki

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Výklad článku 2 směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky (Úř. věst. L 39, s. 40; Zvl. vyd. 05/01, s. 187), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002 (Úř. věst. L 269, s. 15; Zvl. vyd. 05/04, s. 255), a článků 8 a 11 směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (Úř. věst. L 348, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 110) – Žádost podaná před začátkem dovolené z důvodu nového těhotenství dotčené osoby – Vnitrostátní právní úprava, která podmiňuje změnu doby trvání dovolené nepředvídatelnými a legitimními důvody, přičemž praxe přijatá na základě kolektivní smlouvy těhotenství z těchto důvodů vylučuje

Výrok

Článek 2 směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002, který zakazuje jakoukoliv přímou nebo nepřímou diskriminaci na základě pohlaví, pokud jde o pracovní podmínky, jakož i články 8 a 11 směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), které upravují mateřskou dovolenou, brání vnitrostátním ustanovením týkajícím se rodičovské dovolené na výchovu, která v rozsahu, v němž nezohledňují změny, jež znamená těhotenství pro dotyčnou zaměstnankyni ve vymezeném období nejméně čtrnácti týdnů, které předchází porodu a následuje po něm, neumožňují dotčené ženě dosáhnout na žádost změny doby trvání její rodičovské dovolené na výchovu v okamžiku, kdy uplatňuje své právo na mateřskou dovolenou, a připravují ji tak o práva spojená s touto mateřskou dovolenou.

(1) Úř. věst. C 121, 20.5.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/13

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 20. září 2007 – Komise Evropských společenství v. Španělské království

(Věc C-177/06) (1)

(Státní podpory - Režim podpor - Neslučitelnost se společným trhem - Rozhodnutí Komise - Provedení - Zrušení režimu podpor - Pozastavení dosud nevyplacených podpor - Navrácení poskytnutých podpor - Nesplnění povinnosti - Důvody na obranu - Protiprávnost rozhodnutí - Absolutní nemožnost provedení)

(2007/C 269/25)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: F. Castillo de la Torre a C. Urraca Caviedes, zmocněnci)

Žalované: Španělské království (zástupce: N. Díaz Abad, zmocněnkyně)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Nepřijetí opatření nezbytných k zajištění provedení článků 2 a 3 rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2001 o systému státních podpor, který uplatňovalo Španělsko v roce 1993 ve prospěch některých nově založených podniků v provincii Guipúzcoa (Španělsko) (K(2002) 4448) (Úř. věst. L 77, 24.3.2003, s. 1), v provincii Álava (Španělsko) (K(2001) 4475) (Úř. věst. L 17, 22.1.2003, s. 20) a v provincii Vizcaya (Španělsko) (K(2001) 4478) (Úř. věst. L 40, 14.2.2003, s. 11), ve stanovené lhůtě

Výrok

Španělské království tím, že nepřijalo ve stanovené lhůtě veškerá opatření nezbytná pro dosažení souladu s ustanoveními článků 2 a 3 každého z rozhodnutí:

—	Komise 2003/28/ES ze dne 20. prosince 2001 o režimu státní podpory zavedeném Španělskem v roce 1993 ve prospěch některých nově založených podniků v provincii Álava (Španělsko);

—	Komise 2003/86/ES ze dne 20. prosince 2001 o režimu státní podpory zavedeném Španělskem v roce 1993 ve prospěch některých nově založených podniků v provincii Vizcaya (Španělsko);

—	Komise 2003/192/ES ze dne 20. prosince 2001 o režimu státní podpory zavedeném Španělskem v roce 1993 ve prospěch některých nově založených podniků v provincii Guipúzcoa (Španělsko),

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z těchto ustanovení.

2)	Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 143, 17.6.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/14

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 20. září 2007 – Société des Produits Nestlé SA v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Quick restaurants SA

(Věc C-193/06 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Nařízení (ES) č. 40/94 - Článek 8 odst. 1 písm. b) - Obrazová ochranná známka obsahující slovní prvek „QUICKY“ - Námitky majitele starších národních slovních ochranných známek QUICKIES - Nebezpečí záměny - Celkové posouzení)

(2007/C 269/26)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Société des Produits Nestlé SA (zástupci: D. Masson, advokát)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec), Quick restaurants SA (zástupci: E. De Gryse, F. de Visscher a D. Moreau, advokáti)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (prvního senátu) ze dne 22. února 2006, Nestlé v. OHIM, vedlejší účastník: Quick restaurants SA (věc T-74/04), kterým Soud zamítl žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 17. prosince 2003 (věc R 922/2001-2), týkajícího se námitkového řízení mezi Société des produits Nestlé SA a Quick restaurants SA

Výrok

Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 22. února 2006, Nestlé v. OHIM – Quick (QUICKY) (T-74/04), se zrušuje v rozsahu, ve kterém Soud v rozporu se čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství neposoudil vzhledovou podobnost dotčených označení a vycházel z celkovém dojmu, kterým tato označení působí.

2)	Ve zbývající části se kasační opravný prostředek zamítá.

3)	Věc se vrací zpět Soudu prvního stupně Evropských společenství.

4)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

(1) Úř. věst. C 165, 15.7.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/14

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 13. září 2007 – Il Ponte Finanziaria SpA v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), F.M.G. Textiles Srl, původně Marine Enterprise Projects – Società Unipersonale di Alberto Fiorenzi Srl

(Věc C-234/06 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Zápis ochranné známky BAINBRIDGE - Námitky majitele starších národních ochranných známek, které všechny mají společnou složku „Bridge“ - Zamítnutí námitek - Skupina ochranných známek - Důkaz užívání - Pojem „blokační ochranné známky“)

(2007/C 269/27)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Il Ponte Finanziaria SpA (zástupci: P. L. Roncaglia, A. Torrigiani Malaspina a M. Boletto, avocats)

Další účastníci řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupci: O. Montalto a M. Buffolo, zmocněnci), F.M.G. Textiles Srl, původně Marine Enterprise Projects – Società Unipersonale di Alberto Fiorenzi Srl (zástupce: D. Marchi, avocat)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) ze dne 23. února 2006, Il Ponte Finanziaria v. OHIM (T-194/03), kterým Soud zamítl žalobu na neplatnost podanou majitelem slovních, obrazových trojrozměrných ochranných známek „Bridge“, „Old Brdige“, „The Bridge Basket“, „THE BRIDGE“, „The Bridge“, „FOOTBRIDGE“„The Bridge Wayfarer“ a „OVER THE BRIDGE“ pro výrobky zařazené do tříd 18 a 25 proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) R 1015/2001-4 ze dne 17. března 2003, kterým se zamítá odvolání podané proti rozhodnutí námitkového oddělení, které zamítá námitky podané proti přihlášce k zápisu obrazové ochranné známky „Bainbridge“ pro výrobky zařauené do tříd 18 a 25

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Společnosti Il Ponte Finanziaria SpA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 178, 29.7.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/15

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 20. září 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden – Nizozemsko) – Benetton Group SpA v. G-Star International BV

(Věc C-371/06) (1)

(Ochranné známky - Směrnice 89/104/EHS - Článek 3 odst. 1 písm. e) třetí odrážka a odstavec 3 - Označení - Tvar, který dává zboží podstatnou hodnotu - Užívání - Reklamní kampaně - Přitažlivost tvaru získaná před podáním přihlášky k zápisu z důvodu jeho známosti jakožto rozlišujícího označení)

(2007/C 269/28)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Benetton Group SpA

Žalovaná: G-Star International BV

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Hoge Raad der Nederlanden – Výklad čl. 3 odst. 1 písm. e) třetí odrážky první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92) – Džíny, jejichž rozlišujícím označením je jejich povaha pracovního oděvu nebo oděvu pro motocyklisty, jež má nákolenice – Označení tvořené tvarem, který dává zboží podstatnou hodnotu

Výrok

Článek 3 odst. 1 písm. e) třetí odrážka první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, musí být vykládán v tom smyslu, že tvar zboží, který dává zboží podstatnou hodnotu, nemůže tvořit ochrannou známku na základě čl. 3 odst. 3 této směrnice, jestliže před podáním přihlášky k zápisu získal přitažlivost z důvodu své obecné známosti jakožto rozlišujícího označení v důsledku reklamních kampaní propagujících zvláštní vlastnosti dotčeného zboží.

(1) Úř. věst. C 294, 2.12.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/15

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 13. září 2007 – Komise Evropských společenství v. Řecká republika

(Věc C-381/06) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2002/14/ES - Informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2007/C 269/29)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Patakia a J. Enegren, zmocněnci)

Žalovaná: Řecká republika (zástupce: N. Dafniou, zmocněnkyně)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Nepřijetí ve stanovené lhůtě všech předpisů nezbytných k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství – Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o zastoupení zaměstnanců (Úř. věst. L 80, s. 29; Zvl. vyd. 05/04, s. 219)

Výrok

Řecká republika tím, že ve stanovené lhůtě nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2)	Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 261, 28.10.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/16

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 13. září 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden) – Codirex Expeditie BV v. Staatssecretaris van Financiën

(Věc C-400/06) (1)

(Společný celní sazebník - Kombinovaná nomenklatura - Sazební zařazení zboží - Podpoložka 0202 30 50 - Kusy zmrazeného a vykostěného masa z přední čtvrti hovězího dobytčete)

(2007/C 269/30)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Codirex Expeditie BV

Žalovaná: Staatssecretaris van Financiën

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Hoge Raad der Nederlanden – Výklad doplňkové poznámky 1 A, písm. h), 11, kapitoly 2 nařízení Komise (ES) č. 2204/1999 ze dne 12. října 1999, kterou se mění příloha I k nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382) – Zmrazené a vykostěné maso z přední čtvrti hovězího dobytčete

Výrok

Příloha I k nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2204/1999 ze dne 12. října 1999, musí být vykládána tak, že kusy zmrazeného a vykostěného masa pocházející z přední čtvrti hovězího dobytčete patří do podpoložky 0202 30 50 kombinované nomenklatury.

2)	Příloha I k nařízení č. 2658/87, ve znění nařízení č. 2204/1999, musí být vykládána tak, že k tomu, aby kusy zmrazeného a vykostěného masa z přední čtvrti hovězího dobytčete mohly být zařazeny do podpoložky 0202 30 50, nemusí splňovat žádné další podmínky, zejména tu, že pochází z téhož zvířete.

(1) Úř. věst. C 310, 16.12.2006.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesgericht Klagenfurt (Rakousko) dne 9. července 2007 – A-Punkt Schmuckhandels GmbH v. Claudia Schmidt

(Věc C-315/07)

(2007/C 269/31)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesgericht Klagenfurt

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: A-Punkt Schmuckhandels GmbH

Žalovaná: Claudia Schmidt

Předběžné otázky

Představuje právní úprava členského státu, podle níž je zakázán prodej stříbrných šperků prostřednictvím návštěv jednotlivců za účelem prodeje stříbrných šperků a shromažďování objednávek na takové šperky, jejichž jednotková prodejní cena nepřevyšuje 40 eur, překážku volného pohybu zboží ve smyslu článků 28 ES a 30 ES, pokud je přístup na trh se zbožím Společenství možný pouze po dodatečném zatížení tohoto zboží náklady na změnu prodejní struktury a náklady na změnu a rozšíření sortimentu?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

Představuje vnitrostátní úprava, která v rozporu s články 28 ES a 30 ES zakazuje prodej stříbrných šperků, jejichž hodnota v konkrétním případě nepřevyšuje 40 eur, prostřednictvím návštěv jednotlivců za účelem prodeje, popřípadě shromažďování objednávek na takové stříbrné šperky, odůvodněné a přiměřené opatření, které brání právu jednotlivce prodávat stříbrné šperky, jejichž jednotková prodejní cena nepřevyšuje 40 eur, prostřednictvím návštěv jednotlivců za účelem prodeje stříbrných šperků a shromažďování objednávek na takové stříbrné šperky?

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Gießen (Německo) dne 9. července 2007 – Markus Stoß v. Wetteraukreis

(Věc C-316/07)

(2007/C 269/32)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Gießen

Účastníci původního řízení

Žalobce: Markus Stoß

Žalovaný: Wetteraukreis (kraj Wetterau)

Předběžné otázky

Mají být články 43 ES a 49 ES vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu monopolu na určité hazardní hry jako např. sportovní sázky, pokud v dotyčném členském státě celkově neexistuje koherentní a systematická politika omezování hazardních her, zejména protože vnitrostátně koncesovaní pořadatelé vyzývají k účasti na jiných hazardních hrách – jako např. na státních loteriích a hrách v kasinu, a soukromými poskytovateli služeb dále mohou být poskytovány jiné hry se stejným nebo vyšším domnělým potenciálem ohrožením závislostí – jako jsou sázky na určité sportovní události (jako koňské dostihy) a automatizované hry?

Mají být články 43 ES a 49 ES vykládány tak, že povolení k provozování sportovních sázek, vydaná k tomu povolanými státními orgány členských států, která nejsou omezena na dotyčné území státu, opravňují majitele povolení jakož i jím pověřené třetí osoby, aby nabízely uzavírání smluv a prováděly je rovněž v oblasti jiných členských států bez dalších potřebných vnitrostátních povolení?

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Stuttgart (Německo) dne 20. července 2007 – Ibrahim Altun v. Stadt Böblingen

(Věc C-337/07)

(2007/C 269/35)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Stuttgart

Účastníci původního řízení

Žalobce: Ibrahim Altun

Žalovaný: Stadt Böblingen (Město Böblingen)

Předběžné otázky

Vyžaduje nabytí práv vyplývajících z čl. 7 první věty rozhodnutí č. 1/80 Rady přidružení EHS/Turecko, aby „hlavní oprávněný“, u kterého má rodinný příslušník během období tří let řádné bydliště, splňoval během tohoto celého období podmínky vyplývající z čl. 7 první věty rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80?

Je pro rodinného příslušníka k nabytí práv vyplývajících z čl. 7 první věty rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 dostatečné, pokud „hlavní oprávněný“ v tomto období vykonává dva roky a šest měsíců výdělečnou činnost u různých zaměstnavatelů a poté je po dobu šesti měsíců nedobrovolně nezaměstnaný a je-li tomu tak i poté po delší dobu?

Může se čl. 7 první věty rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 dovolávat také osoba, která získala jako rodinný příslušník povolení následovat takového tureckého státního příslušníka, jehož povolení k pobytu a tím také i právo na přístup na řádný trh práce členského státu je založeno pouze na přiznání politického azylu z důvodu politického pronásledování v Turecku?

Pro případ, že otázka pod bodem 3 bude zodpovězena kladně: Může se rodinný příslušník dovolávat čl. 7 první věty rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80, pokud se přiznání politického azylu a z něho vyplývající právo k pobytu a právo na přístup k řádnému trhu práce „hlavního oprávněného“ (zde: otce) zakládá na nepravdivých údajích?

5)	Pro případ, že otázka pod bodem 4 bude zodpovězena záporně: Je v takovém případě před odmítnutím poskytnout práva vyplývající z čl. 7 první věty rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 rodinnému příslušníku nutné, aby byla nejprve formálně odňata nebo odvolána práva „hlavního oprávněného“ (zde: otce)?

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 20. července 2007 – Advokát Christopher Seagon jako správce v úpadkovém řízení na majetek Frick Teppichboden Supermärkte GmbH. v. Deko Marty Belgium N.V.

(Věc C-339/07)

(2007/C 269/36)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobce: advokát Christopher Seagon jako správce v úpadkovém řízení na majetek Frick Teppichboden Supermärkte GmbH

Žalovaná: Deko Marty Belgium N.V.

Předběžné otázky

Jsou soudy členského státu, na jehož území bylo zahájeno úpadkové řízení na majetek dlužníka, mezinárodně příslušné rozhodovat o odpůrčí žalobě podané v rámci úpadkového řízení podle čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 (1) ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (dále jen „nařízení č. 1346/2000“) a čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (2) ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení č. 44/2001“) vůči dlužníkovi, který má statutární sídlo v jiném členském státě?

2)	V případě záporné odpovědi na první otázku: Vztahuje se na rozhodování o odpůrčí žalobě podané v rámci úpadkového řízení čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení č. 44/2001?

(1) Úř. věst. L 160, s. 1.

(2) Úř. věst. L 12, s. 1.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Stuttgart (Německo) dne 2. srpna 2007 – Kulpa Automatenservice Asperg GmbH. v. spolková země Bádensko-Württembersko

(Věc C-358/07)

(2007/C 269/38)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Stuttgart

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Kulpa Automatenservice Asperg GmbH

Žalovaná: spolková země Bádensko-Württembersko

Předběžné otázky

Mají být články 43 ES a 49 ES vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu monopolu na určité hazardní hry, jako např. sportovní sázky a loterie, pokud v dotyčném členském státě celkově neexistuje koherentní a systematická politika omezování hazardních her, protože vnitrostátně koncesovaní pořadatelé vyzývají k účasti a propagují jiné hazardní hry – jako např. státní sportovní sázky a loterie, a soukromými poskytovateli služeb dále mohou být poskytovány jiné hry se stejným nebo dokonce s vyšším potenciálem ohrožení závislostí – jako jsou sázky na určité sportovní události (koňské dostihy), hry na automatech a v hernách?

Mají být články 43 ES a 49 ES vykládány tak, že povolení k provozování sportovních sázek, vydaná k tomu příslušnými státními orgány členských států, která nejsou omezena na dotyčné území státu, opravňují majitele povolení, jakož i jím pověřené třetí osoby, aby nabízely uzavírání smluv a prováděly je rovněž v oblasti jiných členských států bez dalších dodatečných vnitrostátních povolení?

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Stuttgart (Německo) dne 2. srpna 2007 – SOBO Sport & Entertainment GmbH v. spolková země Bádensko-Württembersko

(Věc C-359/07)

(2007/C 269/39)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Stuttgart

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: SOBO Sport & Entertainment GmbH

Žalovaná: spolková země Bádensko-Württembersko

Předběžné otázky

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Stuttgart (Německo) dne 2. srpna 2007 – Andreas Kunert v. spolková země Bádensko-Württembersko

(Věc C-360/07)

(2007/C 269/40)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Stuttgart

Účastníci původního řízení

Žalobce: Andreas Kunert

Žalovaná: spolková země Bádensko-Württembersko

Předběžné otázky

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil de Prud'hommes de Beauvais (Francie) dne 2. srpna 2007 – Olivier POLIER v. Najar EURL

(Věc C-361/07)

(2007/C 269/41)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil de Prud'hommes de Beauvais

Účastníci původního řízení

Žalobce: Olivier POLIER

Žalovaný: Najar EURL

Předběžná otázka

Je vládní nařízení č. 2005-893 ze dne 2. srpna 2005 (1), které dovoluje propuštění zaměstnance v průběhu dvouletého konsolidačního období stanoveného smlouvou o přijetí nového zaměstnance bez uvedení podrobností ohledně oprávněnosti rozvázání smlouvy a aniž by byl zaměstnanec předem informován, platné s ohledem na:

1)	evropské právo, tak jak je definováno v Listině základních práv, která stanoví právo pracovníka nebýt propuštěn bez platného důvodu;

2)	[úmluvu] Mezinárodní organizace práce č. 158 o skončení pracovního poměru z podnětu zaměstnavatele, a

3)	ustanovení Evropské sociální charty.

(1) Vládní nařízení č. 2005-893 ze dne 2. srpna 2005 o pracovní smlouvě „o přijetí nového zaměstnance“, JORF č. 179, 3.8.2005, s. 12689.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal d'instance du VIIème arrondissement de Paris (Francie) dne 2. srpna 2007 – Kip Europe SA, Kip UK Ltd, Caretrex Logistiek BV, Utax GmbH v. Administration des douanes – Direction générale des douanes et droits indirects

(Věc C-362/07)

(2007/C 269/42)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal d'instance du VIIème arrondissement de Paris

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Kip Europe SA, Kip UK Ltd, Caretrex Logistiek BV, Utax GmbH

Žalovaná: Administration des douanes – Direction générale des douanes et droits indirects

Předběžné otázky

Představuje kopírovací funkce multifunkčního přístroje téhož typu, jako je přístroj popsaný v tomto řízení, jenž byl navržen a konstruován tak, aby mohl být používán v přímém zapojení nebo v zapojení do sítě s jedním nebo více počítači, který však může, pokud jde o samotnou funkci kopírky, fungovat samostatně, „specifickou funkci, jinou než je zpracování dat“ ve smyslu poznámky 5 E kapitoly 84 kombinované nomenklatury?

Je v případě kladné odpovědi na první otázku existence této specifické funkce, která, jak je výslovně uznáno, nedává určitému výrobku podstatné rysy, takové povahy, že by vylučovala zařazení tohoto výrobku do kapitoly 84 podle poznámky 5 E, navzdory existenci funkcí tiskárny a skeneru spadajících pod zpracování dat?

3)	Nemělo by být v takovém případě zařazení přístroje, který je zařízením skládajícím se ze tří materiálně odlišných jednotek (tiskárna, skener a počítač), provedeno na základě všeobecného pravidla 3 b)?

4)	Měl by, v obecnější rovině, vést správný výklad harmonizovaného systému a kombinované nomenklatury k zařazení tiskáren typu popsaného v tomto řízení do položek 8471 60 nebo 9009 12 00?

Není nařízení Komise (ES) č. 400/2006 ze dne 8. března 2006 (1) neplatné zejména z důvodu rozporu s harmonizovaným systémem, kombinovanou nomenklaturou a s odstavci 1 a 3 b) všeobecných pravidel pro výklad harmonizovaného systému a kombinované nomenklatury, jelikož je odůvodněno odkazem na pojem „funkce, která přístroji dává podstatné rysy“, a vede k zařazení tiskáren popsaného typu do položky 9009 12 00?

(1) Nařízení Komise (ES) č. 400/2006 ze dne 8. března 2006 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury (Úř. věst. L 70, s. 9).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal d'Instance du VIIème arrondissement de Paris (Francie) dne 2. srpna 2007 – Hewlett Packard International SARL v. Administration des douanes – Direction générale des douanes et droits indirects

(Věc C-363/07)

(2007/C 269/43)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal d'Instance du VIIème arrondissement de Paris

Účastníci původního řízení

Žalobce: Hewlett Packard International SARL

Žalovaný: Administration des douanes – Direction générale des douanes et droits indirects

Předběžné otázky

3)	Nemělo by být v takovém případě zařazení přístroje, který je zařízením skládajícím se ze dvou materiálně odlišných jednotek (tiskárna, skener), provedeno na základě všeobecného pravidla 3 b)?

4)	Měl by, v obecnější rovině, vést správný výklad harmonizovaného systému a kombinované nomenklatury k zařazení tiskáren typu popsaného v tomto řízení do položek 8471 60 nebo 9009 12 00?

(1) Nařízení Komise (ES) 400/2006 ze dne 8. března 2006 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury (Úř. věst. L 70, s. 9).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/22

Žaloba podaná dne 3. srpna 2007 – Komise Evropských společenství v. Řecká republika

(Věc C-369/07)

(2007/C 269/44)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: E. Righini a I. Chatzigiannis)

Žalovaná: Řecká republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Řecká republika tím, že nepřijala opatření, která předpokládá výkon rozsudku Soudního dvora ze dne 12. května 2005 ve věci C-415/03 týkajícího se skutečnosti, že Řecko nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 3 rozhodnutí z roku 2002 o státních podporách poskytnutých Řeckem ve prospěch Olympiaki Aeroporia, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z tohoto rozhodnutí a z čl. 228 odst. 1 ES;

—	uložit Řecké republice povinnost zaplatit Komisi navrhnuté penále ve výši 53 611 eur za každý den prodlení s vykonáním rozsudku vydaného ve věci C-415/03 týkajícího se rozhodnutí z roku 2002 ode dne, kdy bude vydán rozsudek v projednávané věci, až do dne vykonání rozsudku vydaného ve věci C-415/03;

—

uložit Řecké republice povinnost zaplatit paušální částku, jejíž výše se získá vynásobením denní částky počtem dní, během kterých dochází k nesplnění povinnosti, ode dne, kdy byl vydán rozsudek ve věci C-415/03, až do dne, kdy bude vydán rozsudek v projednávané věci, co se týče rozhodnutí z roku 2002;

—	uložit Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Ve svém rozsudku ze dne 12. května 2005 ve věci C-415/03 dospěl Soudní dvůr k závěru, že Řecká republika tím, že nepřijala v předepsané lhůtě všechna opatření nezbytná k vrácení podpor, které byly shledány protiprávními a neslučitelnými se společným trhem, s vyloučením těch, které se týkají příspěvků národnímu orgánu sociálního zabezpečení, v souladu s článkem 3 rozhodnutí Komise 2003/372/ES ze dne 11. prosince 2002 o podpoře, kterou Řecko poskytuje ve prospěch Olympic Airways, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z uvedeného článku 3.

Domnívajíc se, že Řecká republika neoznámila službám Komise žádné opatření k vykonání rozsudku Soudního dvora ve věci C-415/03 navzdory opačným ubezpečením řeckých orgánů a že ještě nepřistoupila k vymáhání podpor, které byly shledány neslučitelnými s rozhodnutím z roku 2002, se Komise rozhodla předložit věc Soudnímu dvoru podle článku 228 ES.

V souladu s článkem 228 ES a judikaturou Soudního dvora, jelikož Komise předložila věc Soudnímu dvoru z důvodu, že členský stát nepřijal opatření, která předpokládá výkon rozsudku Soudního dvora, ve lhůtách stanovených Komisí, Komise uvádí výši paušální částky nebo penále, kterou má zaplatit členský stát a kterou Komise považuje za adekvátní okolnostem. Konečné rozhodnutí týkající se penále, které má být uloženo, stanovené článkem 228 ES, přijme Soudní dvůr, který má v projednávané věci plnou rozhodovací pravomoc.

4.	Jak výše penále, tak výše paušální částky navržená Soudnímu dvoru Komisí v rámci její žaloby byly stanoveny na základě metody výpočtu zavedené ve sdělení Komise ze dne 13. prosince 2005 o provádění článku 228 ES.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/23

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden dne 3. srpna 2007 – Staatssecretaris van Financiën v. Heuschen & Schrouff Oriental Foods Trading BV

(Věc C-375/07)

(2007/C 269/45)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Navrhovatel v řízení o kasačním opravném prostředku: Staatssecretaris van Financiën

Odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku: Heuschen & Schrouff Oriental Foods Trading BV

Předběžné otázky

1)	Patří druh těsta v listech popsaný v příloze nařízení Komise (ES) č. 1196/97 ze dne 27. června 1997 (1) do čísla 1905 kombinované nomenklatury, jedná-li se o těsto v listech vyrobené z rýžové mouky, soli a vody, které bylo vysušeno, avšak nebylo podrobeno tepelnému zpracování?

2)	Je uvedené nařízení s ohledem na odpověď na výše uvedenou otázku platné?

Musí být článek 871 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (2), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1677/98 ze dne 29. července 1998 (3) vykládán v tom smyslu, že v případě, že je celní orgán na základě tohoto čl. 871 odst. 1 povinen předložit věc Komisi před tím, než může v této věci rozhodnout o upuštění od dodatečného zaúčtování, vnitrostátní soud, který rozhoduje o žalobě osoby povinné zaplatit clo podané proti rozhodnutí celního orgánu provést dodatečné zaúčtování, není oprávněn zrušit dodatečné zaúčtování proto, že považuje podmínky čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu pro (nutnost) upuštění od dodatečného zaúčtování za splněné, pokud tento závěr není podporován Komisí?

V případě, že odpověď na třetí otázku zní tak, že okolnost, že Komisi je v oblasti dodatečného výběru cla přiznána rozhodovací pravomoc, neomezuje pravomoc vnitrostátního soudu, který musí rozhodnout o žalobě týkající se dodatečného výběru cla, přijímá právo Společenství jiné opatření, které zajišťuje jednotné uplatňování práva Společenství, pokud v konkrétním případě Komise a vnitrostátní soud odlišně posoudí kritéria, která jsou uplatňována v rámci článku 220 celního kodexu (4) pro určení, zda osoba povinná zaplatit clo mohla zjistit chybu celního orgánu?

(1) Nařízení o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury (Úř. věst. L 170, s. 13).

(2) Úř. věst. L 253, s. 1.

(3) Úř. věst. L 212, s. 18.

(4) Úř. věst. L 302, s. 1.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/23

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden dne 3. srpna 2007 – Staatssecretaris van Financiën v. Kamino International Logistics BV

(Věc C-376/07)

(2007/C 269/46)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Žalobce: Staatssecretaris van Financiën

Žalovaná: Kamino International Logistics BV

Předběžné otázky

Musí být poznámka 5 ke kapitole 84 kombinované nomenklatury ve znění přílohy I nařízení Komise (ES) č. 1789/2003 (1) ze dne 11. září 2003 vykládána v tom smyslu, že je vyloučeno zařazení barevného monitoru, který může reprodukovat jak signály ze zařízení pro automatizované zpracování dat, které je popsáno v čísle 8471 KN, tak i signály z jiných zdrojů, pod číslo 8471 KN?

2)	Pokud není zařazení barevného monitoru popsaného v první otázce pod číslo 8471 KN vyloučeno: Na základě jakých okolností je třeba určit, zda je monitor jednotkou, která je výhradně či převážně používána v systémech automatického zpracování dat?

3)	Vztahuje se rozsah působnosti nařízení Komise (ES) č. 754/2004 ze dne 21. dubna 2004 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury (2) i na uvedený monitor, a pokud ano, je toto nařízení s ohledem na odpovědi na první dvě otázky platné?

(1) Nařízení kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 281, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382).

(2) Úř. věst. L 118, s. 32; Zvl. vyd. 02/16, s. 93.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/24

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Soudem prvního stupně v Rethymnu (samosoudce) (Řecko) dne 8. srpna 2007 – Kyriaki Angelidaki a další v. Nomarchiaki Aftodioikisi Rethimnis

(Věc C-378/07)

(2007/C 269/47)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Soud prvního stupně v Rethymnu (samosoudce)

Účastníci původního řízení

Žalobce: Kyriaki Angelidaki a další

Žalovaný: Nomarchiaki Aftodioikisi Rethimnis

Předběžné otázky

Je třeba ustanovení 5 a ustanovení 8 body 1 a 3 rámcové dohody EKOS, UNICE a CEEP o pracovních poměrech na dobu určitou, která je nedílnou částí směrnice Rady 1999/70/ES (Úř. věst. L 175 ze dne 10. července 1999, s. 42), vykládat tak, že právo Společenství nedovoluje členskému státu při provádění této rámcové dohody přijmout opatření: a) pokud rovnocenná opatření ve smyslu čl. 5 bodu 1 rámcové dohody již existovala ve vnitrostátním právním řádu před vstupem směrnice v platnost a b) pokud se opatřeními přijatými k provedení rámcové dohody sníží všeobecná úroveň ochrany zaměstnanců na dobu určitou ve vnitrostátním právním řádu?

V případě kladné odpovědi na první otázku, je snížení ochrany zaručené zaměstnancům na dobu určitou v případě nikoli mnohonásobných po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou, ale pouze jediné smlouvy, jejímž předmětem je nicméně ve skutečnosti poskytování služeb ze strany zaměstnance k uspokojení nikoli dočasných, výjimečných nebo naléhavých, ale „stálých a trvalých“ potřeb, spojené s výkladem uvedené rámcové dohody a uvedené směrnice, zakázáno nebo dovoleno z hlediska práva Společenství?

V případě kladné odpovědi na první otázku, pokud existovalo rovnocenné opatření ve vnitrostátním právním řádu ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 rámcové dohody před vstupem směrnice 1999/70/ES v platnost, jako je čl. 8 odst. 3 zákona 2112/1920 dotčený v původním řízení, představuje přijetí právního opatření, kterým se provádí rámcová dohoda, jako je článek 11 prezidentského nařízení č. 164/2004 dotčený v původním řízení, nedovolené snížení obecné úrovně ochrany zaměstnanců na dobu určitou ve vnitrostátním právním řádu ve smyslu čl. 8 bodů 1 a 3 rámcové dohody:

když v oblasti působnosti uvedeného právního opatření, které provádí rámcovou dohodu, jsou zahrnuty výlučně případy mnohonásobných smluv nebo po sobě jdoucích pracovních poměrů na dobu určitou, a nikoliv případy osob, které uzavřely (nikoli mnohonásobné, po sobě jdoucí smlouvy, ale) pouze jedinou pracovní smlouvu na dobu určitou k uspokojení „stálých a trvalých“ potřeb zaměstnavatele ze strany zaměstnance, zatímco dříve existující rovnocenný právní předpis se týkal všech případů pracovních smluv na dobu určitou, včetně případů, kdy zaměstnanec uzavřel jedinou pracovní smlouvu na dobu určitou, jejímž předmětem je ve skutečnosti nicméně poskytování služeb ze strany zaměstnance zaměřených na uspokojení nikoli dočasných, výjimečných a naléhavých, ale „stálých a trvalých“ potřeb;

když předmětné právní opatření, které provádí rámcovou dohodu, stanoví – jako právní následek ochrany zaměstnanců na dobu určitou a prevence zneužívání ve smyslu rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou – kvalifikaci pracovních smluv na dobu určitou jako smluv na dobu neurčitou s účinky do budoucnosti (ex nunc), zatímco dříve existující rovnocenné právní předpisy stanoví kvalifikaci pracovních smluv na dobu určitou jako smluv na dobu neurčitou s účinky od chvíle jejich uzavření (ex tunc)?

V případě kladné odpovědi na první otázku, pokud existovalo rovnocenné právní opatření ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která je nedílnou částí směrnice 1999/70/ES, ve vnitrostátním právním řádu před vstupem uvedené směrnice v platnost, jako je čl. 8 odst. 3 zákona č. 2112/1920 dotčený v původním řízení, představuje rozhodnutí řeckého zákonodárce při provádění výše uvedené směrnice do řeckého práva spočívající jednak ve vyloučení výše uvedených případů zneužití, kdy zaměstnanec uzavřel pouze jedinou pracovní smlouvu na dobu určitou, jejímž předmětem bylo nicméně ve skutečnosti poskytování služeb ze strany zaměstnance k uspokojení nikoli dočasných, výjimečných nebo naléhavých, ale „stálých a trvalých“ potřeb, z oblasti ochrany výše uvedeného prezidentského nařízení č. 164/2004, a jednak v nepřijetí obdobného opatření specifického pro daný případ a účinného, které by zaručovalo ochranu zaměstnanců vůči tomuto specifickému případu zneužití, vedle obecné ochrany stanovené obecným pracovním právem v Řecku, v každém případě pracovní činnosti na základě neplatné smlouvy, nezávisle na existenci zneužití ve smyslu rámcové dohody, a jež zahrnuje nárok zaměstnance na zaplacení odměny a odstupného, bez ohledu na skutečnost, zda zaměstnanec pracoval na základě platné pracovní smlouvy či nikoli, nedovolené snížení obecné úrovně ochrany zaměstnanců na dobu určitou ve vnitrostátním právním řádu ve smyslu ustanovení 8 bodů 1 a 3 rámcové dohody s ohledem na to, že:

a)	povinnost zaplatit odměnu a odstupné stanoví vnitrostátní právo pro každý případ pracovního poměru a nesměřuje k předcházení zneužívání ve smyslu rámcové dohody a

b)	použití dříve existujícího rovnocenného právního předpisu má za právní následek uznání (pouze jediné) pracovní smlouvy na dobu určitou jako smlouvy na dobu neurčitou?

V případě kladných odpovědí na předchozí otázky, musí vnitrostátní soud při výkladu vnitrostátního práva v souladu se směrnicí 1999/70/ES nepoužít ustanovení neslučitelná s touto směrnicí obsažená v právním opatření přijatém k provedení rámcové dohody, která vedou ke snížení obecné úrovně ochrany zaměstnanců na dobu určitou ve vnitrostátním právním řádu, jako jsou ustanovení prezidentského nařízení č. 164/2004, která mlčky a nepřímo, ale zjevně, vylučují patřičnou ochranu v případech zneužívání, kdy zaměstnanec uzavřel pouze jedinou pracovní smlouvu na dobu určitou, jejímž předmětem je nicméně ve skutečnosti poskytování služeb ze strany zaměstnance k uspokojení nikoli dočasných, výjimečných nebo naléhavých, ale „stálých a trvalých“ potřeb, a použít místo nich ustanovení obsažená v rovnocenném vnitrostátním právním opatření, které existovalo před vstupem směrnice v platnost, jako je ustanovení čl. 8 odst. 3 zákona č. 2112/1920?

V případě, že vnitrostátní soud shledá, že ustanovení (v daném případě čl. 8 odst. 3 zákona č. 2112/1920), které představuje rovnocenné právní opatření ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která je nedílnou částí směrnice 1999/70/ES, je v zásadě použitelné ve věci, která se týká pracovních poměrů na dobu určitou a na základě tohoto ustanovení zjištění, že k uzavření pracovní smlouvy – také pouze jediné – došlo na dobu určitou bez objektivního důvodu spojeného s povahou, typem a charakterem poskytované činnosti znamená, že tato smlouva musí být uznána jako pracovní smlouva na dobu neurčitou, potom:

je v souladu s právem Společenství výklad a použití vnitrostátního práva ze strany vnitrostátního soudu, podle kterého skutečnost, že jako právní základ uzavření pracovních smluv na dobu určitou byl užit právní předpis upravující zaměstnání na základě pracovních smluv na dobu určitou k uspokojení sezónních, periodických, dočasných, výjimečných a doplňkových sociálních potřeb (v daném případě ustanovení zákona č. 3250/2004, FEK A' 124/7-7-2004), i když ve skutečnosti zajišťované potřeby jsou stálé a trvalé, v každém případě představuje objektivní důvod pro uzavření pracovní smlouvy na dobu určitou;

je v souladu s právem Společenství výklad a použití vnitrostátního práva ze strany vnitrostátního soudu, podle kterého musejí být ustanovení zakazující přeměnu pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru na pracovní smlouvy na dobu neurčitou vykládána tak, že ve veřejném sektoru je naprosto a v každém případě zakázána přeměna pracovní smlouvy nebo pracovního poměru na dobu určitou na pracovní smlouvu nebo pracovní poměr na dobu neurčitou, i kdyby byla tato smlouva uzavřena protiprávně na dobu určitou, a sice tehdy, když uspokojované potřeby jsou stálé a trvalé, a že vnitrostátnímu soudu není dána možnost, aby v takových případech zjistil skutečný charakter sporného pracovněprávního vztahu a správné ho kvalifikoval jako smlouvu na dobu neurčitou, nebo musí být tento zákaz omezen pouze na pracovní smlouvy na dobu určitou uzavřené skutečně k uspokojování dočasných, nepředvídaných, naléhavých, výjimečných nebo podobných potřeb, a nikoli na případy, kdy byly ve skutečnosti uzavřeny k uspokojování stálých a trvalých potřeb?

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Soudem prvního stupně v Rethymnu (samosoudce) (Řecko) dne 8. srpna 2007 – Charikleia Giannoudi v. Dimos Geropotamou

(Věc C-379/07)

(2007/C 269/48)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Soud prvního stupně v Rethymnu (samosoudce)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Charikleia Giannoudi

Žalovaný: DIMOS GEROPOTAMOU

Předběžné otázky

a)	pokud rovnocenná opatření ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 rámcové dohody již existovala ve vnitrostátním právním řádu před vstupem směrnice v platnost a

b)	pokud se opatřeními přijatými k provedení rámcové dohody sníží všeobecná úroveň ochrany zaměstnanců na dobu určitou ve vnitrostátním právním řádu?

V případě kladné odpovědi na první otázku, pokud ve vnitrostátním právním řádu již existovala před vstupem směrnice 1999/70/ES v platnost rovnocenná opatření ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 rámcové dohody, jako je čl. 8 odst. 3 zákona č. 2112/1920 dotčený v původním řízení, představuje přijetí právního opatření, kterým se provádí rámcová dohoda, jako je článek 11 prezidentského nařízení č. 164/2004 dotčený v původním řízení, nedovolené snížení obecné úrovně ochrany zaměstnanců na dobu určitou ve vnitrostátním právním řádu ve smyslu ustanovení 8 bodů 1 a 3 rámcové dohody:

když uvedené právní opatření, které provádí rámcovou dohodu, bylo přijato po uplynutí lhůty pro provedení směrnice 1999/70/ES, avšak do oblasti jeho působnosti rationae temporis spadají výlučně pracovní smlouvy na dobu určitou, které byly platné ke dni jejího vstupu v platnost nebo jejichž platnost skončila do určité doby před jejím vstupem v platnost, avšak po uplynutí lhůty pro provedení směrnice, zatímco dříve existující rovnocenná opatření nemají časově omezenou oblast působnosti a zahrnují všechny pracovní smlouvy na dobu určitou, které byly uzavřeny, byly platné nebo jejichž platnost skončila ke dni vstupu směrnice 1999/70/ES v platnost a ke dni uplynutí lhůty pro její provedení;

když do oblasti působnosti uvedeného právního opatření, které provádí rámcovou dohodu, spadají pouze pracovní smlouvy na dobu určitou, které pro to, aby byly považovány za po sobě jdoucí pro účely výše uvedeného opatření, musejí kumulativně splňovat následující podmínky:

1.	jednotlivé smlouvy byly uzavřeny s časovým odstupem ne delším než tři měsíce a mimoto

celkové trvání po sobě jdoucích smluv bylo nejméně dvacet čtyři měsíců ke dni vstupu nařízení v platnost, nezávisle na počtu obnovení smluv, nebo došlo alespoň ke třem po sobě jdoucím obnovením původní smlouvy s celkovou dobou trvání pracovní činnosti alespoň osmnáct měsíců během období dvaceti čtyř měsíců počítaných od původní smlouvy, zatímco dříve existující rovnocenná opatření tyto podmínky nestanoví a zahrnují naopak všechny (po sobě jdoucí) pracovní smlouvy na dobu určitou, nezávisle na minimální délce zaměstnání a minimálním počtu obnovení smluv;

když dotčené právní opatření, kterým se provádí rámcová dohoda, stanoví – jako právní následek ochrany zaměstnanců na dobu určitou a prevence zneužívání ve smyslu rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou – kvalifikaci pracovních smluv na dobu určitou jako smluv na dobu neurčitou s účinky do budoucnosti (ex nunc), zatímco dříve existující rovnocenné právní opatření stanoví kvalifikaci pracovních smluv na dobu určitou jako smluv na dobu neurčitou s účinky od okamžiku jejich prvotního uzavření (ex tunc)?

a)	povinnost zaplatit odměnu a odstupné stanoví vnitrostátní právo pro každý případ pracovního poměru a nesměřuje k předcházení zneužívání ve smyslu rámcové dohody a

b)	použití dříve existujícího rovnocenného právního předpisu má za právní následek uznání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou jako smluv na dobu neurčitou?

V případě, že vnitrostátní soud shledá, že ustanovení (v daném případě čl. 8 odst. 3 zákona č. 2112/1920), které představuje rovnocenné právní opatření ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která je nedílnou částí směrnice 1999/70/ES, je v zásadě použitelné ve věci, která se týká pracovních poměrů na dobu určitou a na základě tohoto ustanovení zjištění, že k uzavření po sobě jdoucích pracovních smluv došlo na dobu určitou bez objektivního důvodu spojeného s povahou, typem a charakterem poskytované činnosti, znamená, že tyto smlouvy musejí být uznány jako pracovní smlouvy na dobu neurčitou, potom:

je v souladu s právem Společenství výklad a použití vnitrostátního práva ze strany vnitrostátního soudu, podle kterého skutečnost, že jako právní základ uzavření pracovních smluv na dobu určitou byl užit právní předpis upravující zaměstnání na základě pracovních smluv na dobu určitou k uspokojení sezónních, periodických, dočasných nebo výjimečných potřeb, i když ve skutečnosti zajišťované potřeby jsou „stálé a trvalé“, v každém případě představuje objektivní důvod pro uzavření pracovní smlouvy na dobu určitou;

je v souladu s právem Společenství výklad a použití vnitrostátního práva ze strany vnitrostátního soudu, podle kterého musejí být ustanovení zakazující přeměnu pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru na pracovní smlouvy na dobu neurčitou vykládána tak, že ve veřejném sektoru je naprosto a v každém případě zakázána přeměna pracovní smlouvy nebo pracovního poměru na dobu určitou na pracovní smlouvu nebo pracovní poměr na dobu neurčitou, i kdyby byla tato smlouva uzavřena protiprávně na dobu určitou, a sice tehdy, když uspokojované potřeby jsou stálé a trvalé, a že vnitrostátnímu soudu není dána možnost, aby v takových případech zjistil skutečný charakter sporného pracovněprávního vztahu a správně ho kvalifikoval jako smlouvu na dobu neurčitou, nebo musí být tento zákaz omezen pouze na pracovní smlouvy na dobu určitou uzavřené skutečně k uspokojování dočasných, nepředvídaných, naléhavých, výjimečných nebo podobných potřeb, a nikoli na případy, kdy byly ve skutečnosti uzavřeny k uspokojování „stálých a trvalých“ potřeb?

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/27

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Soudem prvního stupně v Rethymnu (samosoudce) (Řecko) dne 8. srpna 2007 – Georgios Karabousanos a Sofoklis Michopoulos v. Dimos Geropotamou

(Věc C-380/07)

(2007/C 269/49)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Soud prvního stupně v Rethymnu (samosoudce)

Účastníci původního řízení

Žalobci: Georgios Karabousanos a Sofoklis Michopoulos

Žalovaný: DIMOS GEROPOTAMOU

Předběžné otázky

Je třeba ustanovení 5 a ustanovení 8 body 1 a 3 rámcové dohody EKOS, UNICE a CEEP o pracovních poměrech na dobu určitou, která je nedílnou částí směrnice Rady 1999/70/ES (Úř. věst. L 175 ze dne 10. července 1999, s. 42), vykládat tak, že právo Společenství nedovoluje členskému státu při provádění této rámcové dohody přijmout opatření: a) pokud rovnocenná opatření ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 rámcové dohody již existovala ve vnitrostátním právním řádu před vstupem směrnice v platnost a b) pokud se opatřeními přijatými k provedení rámcové dohody sníží všeobecná úroveň ochrany zaměstnanců na dobu určitou ve vnitrostátním právním řádu?

1.	jednotlivé smlouvy byly uzavřeny s časovým odstupem ne delším než tři měsíce a mimoto

a)	povinnost zaplatit odměnu a odstupné stanoví vnitrostátní právo pro každý případ pracovního poměru a nesměřuje k předcházení zneužívání ve smyslu rámcové dohody a

b)	použití dříve existujícího rovnocenného právního předpisu má za právní následek uznání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou jako smluv na dobu neurčitou?

V případě, že vnitrostátní soud shledá, že ustanovení (v daném případě čl. 8 odst. 3 zákona č. 2112/1920), které představuje rovnocenné právní opatření ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která je nedílnou částí směrnice 1999/70/ES, je v zásadě použitelné ve věci, která se týká pracovních poměrů na dobu určitou a na základě tohoto ustanovení zjištění, že k uzavření po sobě jdoucích pracovních smluv došlo na dobu určitou bez objektivního důvodu spojeného s povahou, typem a charakterem poskytované činnosti, znamená, že tyto smlouvy musejí být uznány jako pracovní smlouvy na dobu neurčitou, potom:

je v souladu s právem Společenství výklad a použití vnitrostátního práva ze strany vnitrostátního soudu, podle kterého skutečnost, že jako právní základ uzavření pracovních smluv na dobu určitou byl užit právní předpis upravující zaměstnání na základě pracovních smluv na dobu určitou k uspokojení sezónních, periodických, dočasných nebo výjimečných potřeb, i když ve skutečnosti zajišťované potřeby jsou „stálé a trvalé“, v každém případě představuje objektivní důvod pro uzavření pracovní smlouvy na dobu určitou;

je v souladu s právem Společenství výklad a použití vnitrostátního práva ze strany vnitrostátního soudu, podle kterého musejí být ustanovení zakazující přeměnu pracovních smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru na pracovní smlouvy na dobu neurčitou vykládána tak, že ve veřejném sektoru je naprosto a v každém případě zakázána přeměna pracovní smlouvy nebo pracovního poměru na dobu určitou na pracovní smlouvu nebo pracovní poměr na dobu neurčitou, i kdyby byla tato smlouva uzavřena protiprávně na dobu určitou, a sice tehdy, když uspokojované potřeby jsou stálé a trvalé, a že vnitrostátnímu soudu není dána možnost, aby v takových případech zjistil skutečný charakter sporného pracovněprávního vztahu a správně ho kvalifikoval jako smlouvu na dobu neurčitou, nebo musí být tento zákaz omezen pouze na pracovní smlouvy na dobu určitou uzavřené skutečně k uspokojování dočasných, nepředvídaných, naléhavých, výjimečných nebo podobných potřeb, a nikoli na případy, kdy byly ve skutečnosti uzavřeny k uspokojování „stálých a trvalých“ potřeb?

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/29

Kasační opravný prostředek podaný dne 13. srpna 2007 Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland GmbH proti rozsudku Soudu prvního stupně (prvního senátu) vydanému dne 24. května 2007 ve věci T-151/01, Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland GmbH v. Komise Evropských společenství, podporovaná Vfw AG, Landbell AG für Rückhol-Systeme a Belland Vision GmbH

(Věc C-385/07 P)

(2007/C 269/51)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland GmbH (zástupci: W. Deselaers, E. Wagner, B. Meyring, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství, Vfw AG, Landbell AG für Rückhol-Systeme a Belland Vision GmbH

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 24. května 2007 ve věci T-151/01;

—	zrušit rozhodnutí Komise 2001/463/ES ze dne 20. dubna 2001 vydané v řízení podle článku 82 ES (věc COMP D3/34493 – DSD) (1),

—	podpůrně vrátit věc Soudu k rozhodnutí v souladu s právním názorem vyjádřeným v rozsudku Soudního dvora,

—	v každém případě uložit Komisi náhradu nákladů řízení před Soudem a Soudním dvorem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Účastnice řízení podávající opravný prostředek (navrhovatelka) zakládá svůj kasační opravný prostředek proti uvedenému rozsudku Soudu na osmi důvodech.

Jako první důvod kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje, že Soud porušil svou povinnost uvést odůvodnění a rovněž článek 82 ES rozporuplným zjištěním chování, které má odůvodňovat zneužití. Soud na jedné straně odůvodnil zneužití tím, že navrhovatelka požaduje od podniků, které nevyužívají její systém nebo jej využívají pouze pro část označených prodejních obalů, licenční poplatek v plné výši. Na druhé straně Soud konstatuje, že navrhovatelka požaduje za prodejní obaly, které se neúčastní systému navrhovatelky, pouze „pravděpodobně“ cenu za službu zpětného odběru a využití podle sporných ustanovení smlouvy o užívání loga.

Druhý, pátý a šestý důvod kasačního opravného prostředku se vztahují k nedostatečnému resp. zjevně zkreslujícímu nesprávnému právnímu posouzení rozsahu licence nabízené navrhovatelkou, které je v rozporu se spisem a s předloženými důkazy. Při správném právním posouzení by Soud musel poznat, že navrhovatelka neuděluje izolovanou licenci, takže napadené rozhodnutí by bylo třeba chápat jako zjištění, že odepření takové licence by bylo zneužitím, resp. příkaz ukončit zneužívání dominantního postavení v článku 3 napadeného rozhodnutí je srovnatelný s uložením povinné licence. Soud však nesprávně opomenul splnit požadavky na odůvodnění, které jsou nutné pro povinnou licenci podle judikatury, a rovněž nezohlednil, že povinnou licenci je třeba vyloučit z hlediska právních předpisů týkajících se ochranných známek a obalů. Navrhovatelka v této souvislosti uplatňuje porušení povinnosti uvést odůvodnění, porušení zásady proporcionality resp. článku 82 ES a článku 3 nařízení Rady č. 17.

Jakožto třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje, že Soud porušuje svou povinnost uvést odůvodnění a tím i článek 82 ES nedostatečně odůvodněným právně závadným zjištěním, porušujícím německé právní předpisy o obalech a o ochranných známkách, že ochranná známka „Der Grüne Punkt“ nemůže mít „požadovanou výlučnost“. Tímto konstatováním dokonce porušuje zásadu práva ochranných známek EU, podle níž zapsaná ochranná známka svému majiteli poskytuje výlučné právo, zejména s ohledem na používání ochranné známky pro výrobky a služby, které jsou totožné nebo podobné s těmi, pro něž je známka zapsána.

Svým sedmým a osmým důvodem kasačního opravného prostředku uplatňuje navrhovatelka dvě procesní vady. Jednak Soud podle navrhovatelky uvedl nová zjištění, resp. uvedl zjištění z vlastního podnětu, aniž by byl předmět těchto zjištění obsahem napadených rozhodnutí či aniž by byla v řízení před Soudem účastníky řízení uváděna. Kromě toho se Soud dopustil porušení procesních pravidel, čímž poškodil zájmy navrhovatelky tím, že porušil základní právo Unie na projednání věci v rámci přiměřené doby trvání řízení.

(1) Úř. věst. L 166, s. 1.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/30

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein oikeus (Finsko) dne 27. srpna 2007 – Mirja Juuri v. Fazer Amica Oy

(Věc C-396/07)

(2007/C 269/53)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein oikeus

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Mirja Juuri

Žalovaná: Fazer Amica Oy

Předběžné otázky

Musí být čl. 4 odst. 2 směrnice Rady 2001/23/ES (1) vykládán v tom smyslu, že členský stát v případech, ve kterých zaměstnanec ukončí sám pracovní smlouvu z důvodu podstatně zhoršených pracovních podmínek v důsledku převodu podniku, je povinen zaměstnanci zaručit ve svém právním řádu nárok, že obdrží od svého zaměstnavatele finanční náhradu ve stejné míře jako v případě protiprávního ukončení pracovní smlouvy, s ohledem na to, že zaměstnavatel, který podle čl. 3 odst. 3 směrnice dodržel kolektivní smlouvu závaznou pro převodce, která zajišťuje zaměstnanci lepší pracovní podmínky, pouze do ukončení její platnosti, a tím způsobil zhoršení pracovních podmínek?

2)	Je přesto třeba odpovědnost zaměstnavatele ve smyslu směrnice, pokud není tak rozsáhlá, jak je popsána v otázce č. 1, uplatnit takovým způsobem, že např. musí nahradit mzdu a ostatní dávky během výpovědní doby, kterou musí zaměstnavatel dodržet?

(1) Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. L 82, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 98).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/31

Žaloba podaná dne 27. srpna 2007 – Komise Evropských společenství v. Španělské království

(Věc C-397/07)

(2007/C 269/54)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: E. Gippini Fournier a M. Afonso, zmocněnci)

Žalované: Španělské království

Návrhová žádání žalobkyně

—

Určit, že tím:

—	že podřídilo uplatnění povinného osvobození od daně z kapitálu určitým podmínkám;

—	že společnostem, které ve své zemi původu nepodléhaly podobné dani, uložilo nepřímou daň z přenesení sídla skutečného vedení či statutárního sídla společnosti do Španělska;

—	že společnostem usazeným ve členském státě, který neuplatňuje daň podobnou španělské dani, uložilo nepřímou daň z kapitálu použitého k provedení obchodní operace prostřednictvím dceřiné společnosti či stálé provozovny,

Španělské království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze směrnice Rady 69/335/EHS (1) ze dne 17. července 1969.

—	Uložit Španělskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

—

Směrnice 69/335 zachovává status quo ohledně svobody členských států znovu zavést daň z kapitálu či uvedené dani znovu podřídit operace, které jsou v současnosti osvobozeny. V důsledku toho Španělsko nemůže zrušit výjimky a zdanit veškeré operace, na které se vztahuje zvláštní režim zavedený královským nařízením č. 4/2004, ale které jsou vyňaty z rozsahu působnosti původního čl. 7 odst. 1 písm. b) a ba). Španělsko musí uplatnit výjimku čl. 45 odst. 1 část B bod 10 na všechny operace v rozsahu působnosti zvláštního režimu královského nařízení č. 4/2004 bez ohledu na to, zda se uvedený režim uplatní, či nikoli.

—

Článek 4 směrnice 69/335 stanoví úplný seznam operací, které jsou předmětem daně z kapitálu. Podle čl. 4 odst. 1 písm. g) přenesení sídla skutečného vedení společnosti, sdružení nebo právnické osoby, která je v některém členském státě pro účely ukládání daně z kapitálu za kapitálovou společnost, do tohoto členského státu z členského státu, ve kterém není za kapitálovou společnost považována. V důsledku toho Španělsko nemůže zdanit přenesení sídla skutečného vedení společnosti či statutárního sídla kapitálové společnosti, která ve své zemi původu nepodléhá podobné dani. Přenesení sídla kapitálové společnosti do jiného členského státu není důvodem pro uložení daně z kapitálu ani v případě, že členský stát, v němž byla společnost založena, takovou daň neuplatňuje. Mimoto žádné ustanovení španělské právní úpravy nenaznačuje, že se uplatní výhradně v případě daňových úniků či podvodů.

—

Španělsko nemůže podřídit dani z kapitálu část kapitálu použitou k provedení obchodních operací ve Španělsku prostřednictvím dceřiné společnosti či stálé provozovny. Jak jasně vyplývá z čl. 2 odst. 1 směrnice 69/335, Španělsko nemůže podřídit dani z kapitálu společnosti, jejichž sídlo skutečného vedení se nachází v jiném členském státě, a nikoli ve Španělsku. Článek 2 odst. 3 směrnice 69/335 vyhrazuje opatření, které chce uplatnit Španělsko, pro zvláštní případy, kdy se statutární sídlo a sídlo skutečného vedení společnosti nachází ve třetí zemi. Ohledně daňových úniků či podvodů Komise zdůrazňuje, že Španělská opatření se použijí bez jakéhokoli omezení či rozlišení podle toho, zda došlo k daňovému úniku či podvodu. V důsledku toho se Španělsko nemůže platně dovolávat takového odůvodnění.

(1) Směrnice Rady ze dne 17. července 1969 o nepřímých daních z kapitálových vkladů (Úř. věst. L 249, 3.10.1969, s. 25; Zvl. vyd. 09/01, s. 11–15).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/32

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio (Itálie) dne 29. srpna 2007 – SALF SpA v. Agenzia Italiana del Farmaco (AIFA), Ministero della Salute

(Věc C-400/07)

(2007/C 269/55)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: SALF SpA

Žalovaní: Agenzia Italiana del Farmaco (AIFA), Ministero della Salute

Předběžné otázky

Po ustanoveních článků 2 a 3 (1), které upravují vztah mezi veřejnými orgány členského státu a farmaceutickými podniky – v tom smyslu, že umožňují, aby cena léčivého přípravku nebo zvýšení jeho ceny bylo stanoveno na základě údajů poskytnutých prvně jmenovanými, avšak pouze v míře uznané příslušným orgánem, a tedy na základě jednání mezi samotnými podniky a orgány příslušnými ke kontrole farmaceutických výdajů – upravuje čl. 4 odst. 1 [téže směrnice] „zmrazení cen všech léčivých přípravků nebo určité kategorie léčivých přípravků“ a činí z něj obecný prostředek, který musí být pro účely jeho zachování nejméně jednou za rok ověřován, s odvoláním na makroekonomické podmínky existující v členském státě.

Toto ustanovení poskytuje příslušným orgánům lhůtu 90 dnů pro přijetí rozhodnutí a stanoví, že tyto orgány musejí v této lhůtě oznámit případně provedená zvýšení nebo snížení cen.

Tento soud se táže: Je třeba výklad tohoto ustanovení v části, která se týká „případně provedených snížení“, chápat tak, že kromě obecné nápravy tvořené zmrazením cen všech kategorií nebo některé zvláštní kategorie léčivých přípravků je umožněna i jiná obecná náprava, kterou představuje snížení cen všech kategorií a některé zvláštní kategorie léčivých přípravků, nebo je třeba výraz „případně provedená snížení“ vykládat tak, že se vztahuje výhradně na léčivé přípravky, na něž je již uplatněno zmrazení cen?

Lze čl. 4 odst. 1 [směrnice 89/105] – v části, v níž ukládá příslušným orgánům členského státu ověřit v případě zmrazení cen nejméně jednou za rok, zda makroekonomické podmínky odůvodňují zachování zmrazení – vykládat tak, že, je-li odpověď na první otázku ta, že snížení cen je možné, může být toto opatření použito i vícekrát v průběhu jediného roku a opakovaně v průběhu mnoha let (od roku 2002 do roku 2010)?

Je možné ve smyslu výše uvedeného článku 4 [směrnice 89/105] – ve světle preambule, která zdůrazňuje, že hlavním cílem opatření na kontrolu cen léčivých přípravků je „podpora veřejného zdraví zajištěním dostupnosti dostatečného zásobování léčivými přípravky za přiměřené ceny“ a nutnost vyhnout se „rozdílům v těchto opatřeních[, které] mohou brzdit nebo narušovat obchod s léčivými přípravky uvnitř Společenství“ – považovat přijetí opatření, která se odvolávají pouze na „odhadované“, a nikoli „zjištěné“ ekonomické hodnoty výdajů, za slučitelné s právní úpravou Společenství (otázka se týká obou případů)?

Musejí být požadavky spojené s dodržováním horních hranic farmaceutických výdajů, které je každý členský stát oprávněn si stanovit, vázány právě na jediný farmaceutický výdaj, nebo lze mít za to, že možnost brát v úvahu i údaje týkající se jiných zdravotnických výdajů spadají do pravomoci členských států?

Musejí být zásady průhlednosti a účasti dotyčných podniků na zmrazení nebo obecném snížení cen léčiv vyplývajícím ze směrnice vykládány tak, že je nezbytné vždy a za jakýchkoliv okolností stanovit možnost odchylky od stanovené ceny (čl. 4 odst. 2 směrnice [89/105]) a konkrétní účast podniku žadatele, a následně povinnost správního orgánu odůvodnit případné odmítnutí?

(1) Směrnice Rady 89/105/EHS ze dne 21. prosince 1988 o průhlednosti opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků a jejich začlenění do oblasti působnosti vnitrostátních systémů zdravotního pojištění (Úř. věst. L 40, s. 8; Zvl. vyd. 05/01, s. 345).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/33

Žaloba podaná dne 29. srpna 2007 – Komise Evropských společenství v. Nizozemské království

(Věc C-401/07)

(2007/C 269/56)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: H. van Vliet, zmocněnec)

Žalované: Nizozemské království

Návrhová žádání

Komise navrhuje

—

určit, že Nizozemské království tím, že neprovedlo ohledně společnosti Fleuren Compost BV ve stanovené lhůtě rozhodnutí Komise 2001/521/ES ze dne 13. prosince 2000 o režimu státní podpory, který Nizozemské království použilo ve prospěch šesti podniků zpracovávajících hnojivo (1), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 249 odst. 4 Smlouvy o ES a článků 2 a 3 tohoto rozhodnutí;

—	uložit Nizozemskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rozhodnutím 2001/521 Komise nařídila, že Nizozemsko musí požadovat zpět podporu, která byla poskytnuta společnosti Fleuren Compost BV (dále jen „Fleuren“) protiprávně, ve výši 487 328,13 eur včetně úroků. Ke dni podání žaloby v dotčené věci nebyla tato částka dosud vrácena. Fleuren pouze dala bankovní záruku pro tuto částku. Žalobkyně uplatňuje, že toto porušuje čl. 14 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (2), který stanoví okamžitý a účinný výkon rozhodnutí Komise. Navíc Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. ledna 2004 zamítl žalobu společnosti Fleuren proti rozhodnutí (věc T-109/01) a Fleuren žádný opravný prostředek nepodala.

Žalobkyně krom toho uvádí, že nizozemské právní předpisy použitelné v projednávaném případě ve výkladu nizozemského Raad van State činí provádění zbytečně komplikované a zdlouhavé. Podle tohoto výkladu by totiž musela být hlavní částka vymáhána v rámci správního řízení, avšak úroky v rámci občanskoprávního řízení. Dále poskytnutí bankovní záruky nelze srovnávat se skutečným vrácením poskytnuté částky. Bankovní záruka neodstraňuje finanční výhodu, kterou Fleuren již léta využívá tím, že žalovaná poskytla podporu společnosti Fleuren v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES bez povolení Komise.

(1) Úř. věst. 2001, L 189, s. 13.

(2) Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/33

Kasační opravný prostředek podaný dne 3. září 2007 Nizozemským královstvím proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) vydanému dne 27. června 2007 ve věci T-182/06, Nizozemské království v. Komise Evropských společenství

(Věc C-405/07 P)

(2007/C 269/57)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Nizozemské království (zástupci: D. J. M. de Grave a C. M. Wissels, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

—	zrušit napadený rozsudek;

—	vrátit spor k rozhodnutí o dalších návrhových žádáních Soudu prvního stupně;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka uvádí dva důvody kasačního opravného prostředku.

Soud zaprvé nesprávně vyložil jak povinnost postupovat s řádnou péčí, tak i povinnost odůvodnění podle článku 253 ES v rozsahu, v němž rozhodl, že Komise nesplnila své povinnosti, když bez bližšího odůvodnění v dotčeném rozhodnutí nezohlednila relevantní údaje sdělené dotčeným členským státem včas před napadeným rozhodnutím (1).

Zadruhé Soud použil nesprávná právní kritéria, když při přezkumu, zda existuje zvláštní problém ve smyslu čl. 95 odst. 5 ES, rozhodl, že:

zvláštní problém kvality ovzduší lze posoudit pouze na základě kritérií směrnice 1999/30/ES (2), aniž by neschopnost členského státu přijmout opatření proti nadměrnému znečištění ovzduší a kritéria, jako jsou vysoká hustota obyvatel, velká intenzita dopravy v mnoha oblastech a obydlených oblastech podél silničních cest, přitom mohla být relevantní a

ii)	nelze hovořit o zvláštním problému v uvedeném smyslu již tehdy, pokud velmi malý počet členských států má rovněž problém s kvalitou ovzduší.

(1) Rozhodnutí Komise ze dne 3. května 2006 o předloze vnitrostátních předpisů, které Nizozemské království oznámilo podle čl. 95 odst. 5 Smlouvy o ES a kterými se stanovují mezní hodnoty pro emise částic z vozidel poháněných vznětovým motorem (Úř. věst. L 142, s. 16).

(2) Směrnice Rady 1999/30/ES ze dne 22. dubna 1999 o mezních hodnotách pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice a olovo ve vnějším ovzduší (Úř. věst. L 163, s. 41).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/34

Žaloba podaná dne 4. září 2007 – Komise Evropských společenství v. Řecká republika

(Věc C-406/07)

(2007/C 269/58)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: D. Triandafillou)

Žalovaná: Řecká republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Řecká republika nesplnila:

a)	povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 56 ES a 43 ES a z článků 40 a 31 Dohody o EHP, jelikož uplatňuje na dividendy plynoucí ze zahraničí méně výhodný daňový režim, než je režim uplatňovaný na dividendy, které mají vnitrostátní původ;

povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 43 ES a z článku 31 Dohody o EHP tím, že zachovává v platnosti ustanovení zákona o dani z příjmů (zákon 2238/94 ve znění naposledy pozměněném zákonem 3296/2004), na základě kterého podléhají zahraniční osobní společnosti v Řecku vyššímu daňovému zatížení než řecké společnosti;

—	uložit Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise se domnívá, že členské státy nemohou uplatnit na dividendy, které plynou ze zahraničí, vyšší daň, než je daň uplatňovaná na dividendy, které mají vnitrostátní původ.

Osvobození od daně stanovené řeckými daňovými předpisy, které směřuje k zamezení dvojímu zdanění zisků společností rozdělovaných společníkům, se uplatňuje pouze na dividendy, které mají vnitrostátní původ.

Účinkem řeckých daňových předpisů je tudíž odrazení osob povinných k dani v Řecku od investování svého kapitálu do společností usazených v jiném členském státě.

Ustanovení řeckých právních předpisů mají mimoto omezující účinek vůči společnostem usazeným v jiných členských státech, neboť tyto právní předpisy brání těmto společnostem získávat kapitálové prostředky v Řecku.

Jelikož se na kapitálové příjmy, které neplynou z Řecka, uplatňuje méně výhodný daňový režim, než je režim, který se uplatňuje na dividendy vyplácené společnostmi usazenými v Řecku, podíly společností usazených v jiných členských státech představují menší zájem pro investory usazené v Řecku než podíly společností, které mají své sídlo v Řecku.

Z výše uvedeného vyplývá, že právní ustanovení, jako jsou dotčená ustanovení, představují omezení volného pohybu kapitálu, která jsou v zásadě zakázaná článkem 56 ES.

Co se týče osob, které mají úplnou daňovou povinnost v Řecku a jsou majiteli zahraničních obchodních podílů, které jim umožňují vykonávat skutečný vliv na rozhodnutí ve společnosti a řídit její činnosti, jedná se též o omezení svobody usazování zakázané článkem 43 ES.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/35

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Wojewódzki Sąd Administracyjny w Krakowie (Polská republika) dne 10. září 2007 – Magoora Sp. z.o.o. v. Dyrektor Izby Skarbowej w Krakowie

(Věc C-414/07)

(2007/C 269/59)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Wojewódzki Sąd Administracyjny w Krakowie

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Magoora Sp. z.o.o.

Žalovaný: Dyrektor Izby Skarbowej w Krakowie

Předběžné otázky

Je skutečnost, že Polská republika ke dni 1. května 2004 v plném rozsahu zrušila do té doby platnou vnitrostátní právní úpravu o omezeních odpočtu daně odvedené při koupi paliva pro automobily používané pro činnost podléhající dani, a na místo ní zavedla rovněž omezení odpočtu daně odvedené při koupi paliva pro automobily používané pro činnost podléhající dani, které jsou však ve vnitrostátních právních předpisech definovány pomocí jiných kritérií, než tomu bylo před 1. květnem 2004, a že s účinností od 22. srpna 2005 dotyčná kritéria opět změnila, porušením čl. 17 odst. 2 a 6 šesté směrnice (1)?

Je-li odpověď na první otázku kladná, je skutečnost, že Polská republika tímto způsobem výše uvedená kritéria změnila, aby de facto omezila rozsah použití odpočtu daně v porovnání s vnitrostátní právní úpravou platnou dne 30. dubna 2004 nebo s vnitrostátní právní úpravou platnou před změnou provedenou s účinností od 22. srpna 2005, porušením čl. 17 odst. 6 šesté směrnice? Pokud Polská republika tímto způsobem porušila čl. 17 odst. 6 šesté směrnice, je osoba povinná k dani sice oprávněna k provedení odpočtu, avšak jen v rozsahu, v němž by změny vnitrostátní právní úpravy rozšířily omezení odpočtu daně, stanovená právní úpravou platnou dne 30. dubna 2004 a tohoto dne zrušenou?

Je skutečnost, že Polská republika s odoláním na oprávnění členských států stanovené v čl. 17 odst. 6 šesté směrnice, omezit odpočet daně odvedené na výdaje které nejsou přísně provozními výdaji, jako například výdaje na luxusní zboží, na zábavu a reprezentaci, omezila odpočet daně v porovnání s právním stavem platným dne 30. dubna 2004 tím způsobem, že vyloučila odpočet daně odvedené při koupi paliva pro osobní automobily nebo jiné automobily s přípustnou hmotností nepřesahující 3,5 tuny s výjimkou automobilů ve smyslu čl. 86 odst. 4 zákona ze dne 11. března 2004 o dani na zboží a služby ve znění platném od 22. srpna 2005, porušením čl. 17 odst. 6 šesté směrnice?

(1) Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/36

Kasační opravný prostředek podaný dne 14. října 2007 AEPI AE Elliniki Etairia pros Prostasian tis Pnevmatikis Idioktisias proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) vydanému dne 12. července 2007 ve věci T-229/05, AEPI AE Elliniki Etairia pros Prostasian tis Pnevmatikis Idioktisias v. Komise Evropských společenství

(Věc C-425/07 P)

(2007/C 269/61)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: AEPI AE Elliniki Etairia pros Prostasian tis Pnevmatikis Idioktisias (zástupce: T. Asprogerakas-Grivas, advokát)

Další účastník řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

—	určit, že projednávaný kasační opravný prostředek je přípustný;

—	zrušit v plném rozsahu rozsudek č. 328 208 vydaný dne 12. července 2007 Soudem prvního stupně Evropských společenství (čtvrtý senát) ve věci T-229/05, AEPI AE v. Komise Evropských společenství;

—

rozhodnout o žalobě podané dne 14. června 2005 (na základě článku 230 ES) u Soudu prvního stupně Evropských společenství proti rozhodnutí Komise SG-Greffe (2005) D/201832 ze dne 18. dubna 2005, kterým byla zamítnuta stížnost (2001/4372, 56) (2001 A/3603/2) ze dne 22. března 2001, nebo věc vrátit Soudu, který vydal napadený rozsudek, tak, aby této žalobě bylo vyhověno v souladu s návrhovými žádáními;

—	uložit odpůrkyni náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

V napadeném rozsudku Soud podal nesprávný výklad článků 81 a 82 ES, jelikož nepřezkoumal, zda v napadeném rozhodnutí Komise překročila meze své posuzovací pravomoci, jelikož nevzal v úvahu relevantní judikaturu Soudního dvora Evropských společenství, jelikož nevzal v úvahu skutečnosti popsané v žalobě, které prokazují možný dopad na obchod uvnitř Společenství. Konečně tím, že podal nesprávný výklad a nesprávně použil články 81 a 82 ES, měl Soud za to, že ustanovení práva Společenství týkající se hospodářské soutěže povinně vyžadují existenci skutečného dopadu na obchod uvnitř Společenství, zatímco ve skutečnosti při správném výkladu a použití uvedených ustanovení měl rozhodnout, že postačuje eventuální dopad, aby bylo založeno porušení.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/36

Žaloba podaná dne 14. září 2007 – Komise Evropských společenství v. Irsko

(Věc C-427/07)

(2007/C 269/62)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: D. Recchia a D. Lawunmi, zmocněnci)

Žalované: Irsko

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Irsko tím, že v souladu s čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 2, 3 a 4 směrnice Rady 85/337/EHS (1) ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice Rady 97/11/ES, nepřijalo veškerá opatření nezbytná k tomu, aby před vydáním povolení podléhaly záměry na výstavbu silnic, které mohou mít významný vliv na životní prostředí, takové jaké jsou uvedeny v příloze II bodu 10 písm. e) směrnice 85/337/EHS, požadavku získat povolení a posouzení z hlediska jejich vlivů v souladu s články 5 až 10 směrnice 85/337/EHS, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají ze směrnice 85/337/EHS.

—

určit, že Irsko tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s čl. 3 odst. 1, 3, 4, 5, 6 a 7 a čl. 4 odst. 1, 2, 3, 4, 5 a 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES (2) ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně, nebo v každém případě tím, že o nich Komisi neuvědomilo, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z článku 6 této směrnice.

—	uložit Irsku náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Provedení směrnice 85/337/EHS

Komise se domnívá, že Irsko v plném rozsahu neprovedlo směrnici 85/337/EHS, jelikož nepřijalo opatření zajišťující dosažení výsledků požadovaných čl. 2 odst. 1 a čl. 4 v oblasti záměrů týkajících se soukromých silnic. Komise má za to, že záměry týkající se soukromých silnic (navržené soukromými developery) spadají do působnosti směrnice 85/337/EHS. Mimoto domněnka, že takové záměry nemají významný vliv na životní prostředí, postrádá opodstatnění. Nezahrnutí záměrů týkajících se silnic navržených soukromými developery představuje nesplnění povinností, které pro Irsko vyplývají z výše uvedených článků směrnice.

Provedení směrnice 2003/35/ES

Komise tvrdí, že Irsko nesplnilo své povinnosti podle článku 6 směrnice 2003/35/ES tím, že nepřijalo veškeré právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s články 3 a 4 směrnice a že o nich Komisi neuvědomilo. Konkrétněji čl. 3 odst. 1, 3, 4, 5 a 6 směrnice stanoví konkrétní změny některých článků směrnice 85/337/EHS. Irsko nepopírá, že provedení vyžaduje změny jak irských právních předpisů územního a stavebního plánování, tak i právních předpisů upravujících další povolovací režimy. Irsko neinformovalo o žádných změnách svých právních předpisů územního a stavebního plánování ve lhůtě stanovené v doplňujícím odůvodněném stanovisku a v každém případě neinformovalo o změnách právních předpisů upravujících další povolovací režimy. Článek 3 odst. 7 a čl. 4 odst. 4 směrnice požadují nejen postupy přezkoumání rozhodovacího procesu, nýbrž režimy poskytující konkrétní záruky. V rozsahu, v němž Irsko tvrdí, že jeho existující systém soudního přezkumu splňuje požadavky čl. 3 odst. 7 a čl. 4 odst. 4, Irsko nesdělilo informace dostačující k dodržení požadavků čl. 6 odst. 1 druhé věty směrnice.

(1) Úř. věst. L 175, s. 40; Zvl. vyd. 15/01, s. 248.

(2) Úř. věst. L 156, s. 17; Zvl. vyd. 15/07, s. 466.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/37

Kasační opravný prostředek podaný dne 18. září 2007 Bouygues SA a Bouygues Télécom SA proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) vydanému dne 4. července 2007 ve věci T-475/04, Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise

(Věc C-431/07 P)

(2007/C 269/63)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky): Bouygues SA a Bouygues Télécom SA (zástupci: F. Sureau, D. Théophile, S. Perrotet, A. Bénabent, J. Vogel a L. Vogel, avocats)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství, Francouzská republika, Société française du radiotéléphone – SFR, Orange France SA

Návrhová žádání navrhovatelek

—	zrušit rozsudek vydaný dne 4. července 2007 Soudem prvního stupně Evropských společenství ve věci Bouygues SA a Bouygues Télécom SA v. Komise (T-475/04);

—	podpůrně vrátit věc Soudu, aby znovu rozhodl se zohledněním právního hlediska poskytnutého Soudním dvorem;

—	uložit Komisi veškerou náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Společnosti-navrhovatelky se dovolávají čtyř důvodů na podporu svého kasačního opravného prostředku.

Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku nejprve tvrdí, že Soud nesplnil svou povinnost poskytnout odůvodnění, když rozhodl, že prominutí dluhu dotčeného v projednávané věci bylo nevyhnutelné z důvodu „struktury systému“. Jelikož tato struktura totiž představuje derogační pravidlo k zásadě, podle níž odlišné zacházení s několika podniky nezbytně představuje selektivní výhodu, Soud měl výslovně odůvodnit jak obsah struktury systému, na který odkazuje, tak vztah příčinné souvislosti mezi tímto systémem a zjištěným prominutím státních prostředků.

Svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelky dále tvrdí, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že usoudil, že Komise nebyla povinna zahájit formální vyšetřovací řízení z jediného důvodu, že vyšetřování základu věci zjistilo ve svém smyslu, že důkaz o zvýhodnění ve prospěch Orange a SFR nebyl předložen. Zahájení formálního vyšetřovacího řízení na základě čl. 88 odst. 2 ES je údajně odůvodněno pokaždé, když Komise nemůže určit s přihlédnutím ke skutečnostem, které má k dispozici ve fázi předběžného přezkumu, zda je opatření slučitelné s pravidly Smlouvy či nikoliv.

Svým třetím důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelky vytýkají tři nesprávné právní kvalifikace skutečností, kterých se dopustil Soud, pokud jde zaprvé o údajnou jednotnost řízení o udělení licencí UMTS, zadruhé o údajnou neurčitost dluhů prominutých státem a zatřetí o podmínky ministerského dopisu ze dne 22. února 2001, který se zmiňoval o záruce spravedlivého, a nikoliv rovného, zacházení s hospodářskými subjekty.

Svým čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelky konečně tvrdí, že Soud se dopustil několika nesprávných právních posouzení při použití čl. 87 odst. 1 ES. Tato nesprávná posouzení se týkají provedení výjimky vycházející ze struktury systému, posouzení týkajícího se (ne)existence soutěžní výhody a provedení zásady zákazu diskriminace.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/39

Kasační opravný prostředek podaný dne 12. září 2007 Komisí Evropských společenství proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) vydanému dne 12. července 2007 ve věci T-312/05, Komise Evropských společenství v. Efrosyni Alexiadou

(Věc C-436/07 P)

(2007/C 269/67)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Komise Evropských společenství (zástupce: D. Triantafyllou)

Další účastník řízení: Efrosyni Alexiadou

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 12. července 2007 ve věci T-312/05, Komise v. E. Alexiadou, oznámený Komisi dne 18. července 2007;

—	vyhověl návrhovým žádáním Komise tak, jak jsou formulována v jejím návrhu;

—	uložil odpůrkyni náhradu nákladů kasačního řízení, jakož i nákladů řízení v prvním stupni.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Soud prvního stupně podal nesprávný výklad všeobecných podmínek smlouvy (práva smluvních stran), a zejména části týkající se finančního auditu, která odkazuje na audit v nejširším významu jako na pouhou možnost. Další ustanovení, které Soud uplatnil z úřední povinnosti, dokonce ani na tento audit neodkazuje, ačkoliv se týká nesprávného plnění smlouvy. Povinnost vykonat audit se tedy ukazuje jako povinnost nezávislá na uvedeném smluvním ustanovení.

V každém případě nemohl být finanční audit požadován, jestliže byl ve skutečnosti bezpředmětný, jelikož nikdo není povinen plnit nemožné a smluvní ustanovení musejí být vykládána tak, aby vytvářela užitečný účinek.

Zásada zdravé rozpočtové správy Komisi ukládá, aby nevykonávala kontroly bezdůvodně. Soud bez dalšího vyloučil použití zásad dobré víry a řádné obchodní praxe, které mu mohly poskytnout vodítko při jejím výkladu.

Jelikož vydal rozsudek pro zmeškání, Soud nemůže Komisi vytýkat, že nevysvětlila některé své argumenty (zejména argument uvedený ve výše uvedeném odstavci), aniž by porušil právní zásadu soudní ochrany.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/40

Přidělení soudců k senátům

(2007/C 269/70)

Ve dnech 19. a 25. září 2007 Soud prvního stupně rozhodl zřídit osm senátů složených z pěti soudců a osm senátů složených ze tří soudců na období od 25. září 2007 do 31. srpna 2010 a přidělit k nim následující soudce:

První rozšířený senát, v němž zasedá pět soudců:

pí Tiili, předsedkyně senátu, p. Dehousse, pí Wiszniewska-Białecka, pí Jürimäe a p. Soldevila Fragoso, soudci.

První senát, v němž zasedají tři soudci:

pí Tiili, předsedkyně senátu;

p. Dehousse, soudce;

pí Wiszniewska-Białecka, soudkyně.

Druhý rozšířený senát, v němž zasedá pět soudců:

pí Pelikánová, předsedkyně senátu, p. Dehousse, pí Wiszniewska-Białecka, pí Jürimäe a p. Soldevila Fragoso, soudci.

Druhý senát, v němž zasedají tři soudci:

pí Pelikánová, předsedkyně senátu;

pí Jürimäe, soudkyně;

p. Soldevila Fragoso, soudce.

Třetí rozšířený senát, v němž zasedá pět soudců:

p. Azizi, předseda senátu, p. Cooke, pí Cremona, pí Labucka a p. Frimodt Nielsen, soudci.

Třetí senát, v němž zasedají tři soudci:

p. Azizi, předseda senátu;

pí Cremona, soudkyně;

p. Frimodt Nielsen, soudce.

Čtvrtý rozšířený senát, v němž zasedá pět soudců:

p. Czúcz, předseda senátu, p. Cooke, pí Cremona, pí Labucka a p. Frimodt Nielsen, soudci.

Čtvrtý senát, v němž zasedají tři soudci:

p. Czúcz, předseda senátu;

p. Cooke, soudce;

pí Labucka, soudkyně.

Pátý rozšířený senát, v němž zasedá pět soudců:

p. Vilaras, předseda senátu, p. Vadapalas, p. Prek, p. Čipev a p. Ciucă, soudci.

Pátý senát, v němž zasedají tři soudci:

p. Vilaras, předseda senátu;

p. Prek, soudce;

p. Ciucă, soudce.

Šestý rozšířený senát, v němž zasedá pět soudců:

p. Meij, předseda senátu, p. Vadapalas, p. Prek, p. Tchipev a p. Ciucă, soudci.

Šestý senát, v němž zasedají tři soudci:

p. Meij, předseda senátu;

p. Vadapalas, soudce;

p. Čipev, soudce.

Sedmý rozšířený senát, v němž zasedá pět soudců:

p. Forwood, předseda senátu, p. Šváby, p. Papasavvas, p. Moavero Milanesi, p. Wahl, p. Dittrich a p. Truchot, soudci.

Sedmý senát, v němž zasedají tři soudci:

p. Forwood, předseda senátu;

a)	p. Šváby a p. Moavero Milanesi, soudci.

b)	p. Šváby a p. Truchot, soudci.

c)	p. Moavero Milanesi a p. Truchot, soudci.

Osmý rozšířený senát, v němž zasedá pět soudců:

pí Martins Ribeiro, předsedkyně senátu, p. Šváby, p. Papasavvas, p. Moavero Milanesi, p. Wahl, p. Dittrich a p. Truchot, soudci.

Osmý senát, v němž zasedají tři soudci:

pí Martins Ribeiro, předsedkyně senátu;

a)	p. Papasavvas a p. Wahl, soudci.

b)	p. Papasavvas a p. Dittrich, soudci.

c)	p. Wahl a p. Dittrich, soudci.

V sedmém a osmém rozšířeném senátu, v nichž zasedá pět soudců, jsou soudci, kteří zasedají s předsedou senátu jako kolegium složené z pěti soudců, tři soudci kolegia, jemuž byla věc původně předložena, čtvrtý soudce z tohoto senátu a jeden soudce z druhého senátu složeného ze čtyř soudců. Posledně uvedený, který není předsedou senátu, je určen na jeden rok postupně podle pořadí podle článku 6 jednacího řádu Soudu prvního stupně.

V sedmém a osmém senátu, v nichž zasedají tři soudci, zasedá předseda senátu postupně se soudci uvedenými pod písm. a), písm. b) nebo písm. c) podle kolegia, ke kterému přísluší soudce zpravodaj. Ve věcech, v nichž je předseda senátu soudcem zpravodajem, zasedá předseda senátu se soudci z každého z těchto kolegií alternativně podle pořadí zápisu věcí do rejstříku Soudu, aniž je dotčena souvislost věcí.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/42

Kritéria přidělování věcí senátům

(2007/C 269/74)

Dne 25. září 2007 Soud prvního stupně stanovil následující kritéria přidělování věcí senátům na dobu od 25. září 2007 do 30. září 2008 v souladu s článkem 12 jednacího řádu:

1.	Kasační opravné prostředky podané proti rozhodnutím Soudu pro veřejnou službu jsou přidělovány po podání návrhu, aniž je dotčeno pozdější použití článků 14 a 51 jednacího řádu, kasačnímu senátu.

Jiné věci, než jsou věci uvedené v odstavci 1, jsou přidělovány po podání návrhu nebo žaloby, aniž je dotčeno pozdější použití článků 14 a 51 jednacího řádu, senátům složeným ze tří soudců.

Věci uvedené v tomto odstavci jsou přidělovány mezi senáty podle tří různých pořadí stanovených v závislosti na pořadí zápisu věcí v soudní kanceláři:

—	ve věcech týkajících se provádění soutěžních pravidel použitelných na podniky, pravidel ohledně podpor poskytnutých státy a pravidel vztahujících se na ochranná obchodní opatření;

—	ve věcech týkajících se práv duševního vlastnictví uvedených v čl. 130 odst. 1 jednacího řádu;

—	ve všech ostatních věcech.

V rámci těchto pořadí budou brány dva senáty, v nichž zasedají tři soudci, složené ze čtyř soudců v úvahu dvakrát při každém třetím kole.

Předseda Soudu se může odchýlit od těchto pořadí, aby přihlédl k vzájemné souvislosti některých věcí nebo aby zajistil vyvážené rozdělení pracovního zatížení.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/42

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 27. září 2007 – Pelle a Konrad v. Rada a Komise

(Spojené věci T-8/95 a T-9/95) (1)

(„Mimosmluvní odpovědnost - Mléko - Doplňková dávka - Referenční množství - Nařízení (EHS) č. 2187/93 - Náhrada škody producentům - Přerušení promlčecí lhůty“)

(2007/C 269/76)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobci: Wilhelm Pelle (Kluse-Ahlen, Německo) a Ernst-Reinhard Konrad (Löllbach, Německo) (zástupci: B. Meisterernst, M. Düsing, D. Manstetten, F. Schulze a W. Haneklaus, advokáti)

Žalovaní: Rada Evropské unie (zástupci: původně A. Brautigam a A.-M. Colaert, poté A.-M. Colaert, zmocněnci) a Komise Evropských společenství (zástupci: D. Booß a M. Niejahr, jako zmocněnci, poté T. van Rijn a M. Niejahr, původně ve spolupráci s H.-J. Rabem, G. Berrischem a M. Núñez-Müllerem, advokáti)

Předmět věci

Návrhy na náhradu škody podle článku 178 Smlouvy o ES (nyní článek 235 ES) a článku 215 druhého pododstavce Smlouvy o ES (nyní článek 288 druhý pododstavec ES), která údajně vznikla žalobcům v důsledku použití nařízení Rady (EHS) č. 857/84 ze dne 31. března 1984, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro dávku uvedenou v článku 5c nařízení (EHS) č. 804/68 v odvětví mléka a mléčných výrobků (Úř. věst. L 90, s. 13), ve znění nařízení Komise (EHS) č. 1371/84 ze dne 16. května 1984, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro doplňkovou dávku uvedenou v článku 5c nařízení č. 804/68 (Úř. věst. L 132, s. 11).

Výrok rozsudku

Rada a Komise mají povinnost nahradit škodu vzniklou Wilhelmu Pellemu a Ernstu-Reinhardu Konradovi v důsledku použití nařízení Rady (EHS) č. 857/84 ze dne 31. března 1984, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro dávku uvedenou v článku 5c nařízení (EHS) č. 804/68 v odvětví mléka a mléčných výrobků, ve znění nařízení Komise (EHS) č. 1371/84 ze dne 16. května 1984, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro doplňkovou dávku uvedenou v článku 5c nařízení č. 804/68, v rozsahu, v jakém tato nařízení nestanovila přidělení referenčního množství producentům, kteří na základě závazku přijatého podle nařízení Rady (EHS) č. 1078/77 ze dne 17. května 1977, kterým se zavádí režim prémií za neuvedení mléka a mléčných výrobků na trh a za přeměnu stád dojnic, nedodávali mléko v průběhu referenčního roku stanoveného dotyčným členským státem.

2)	Wilhelmu Pellemu, žalobci ve věci T-8/95, musí být nahrazeny škody, které mu vznikly v důsledku použití nařízení č. 857/84 za období, které započalo 5. prosince 1987 a skončilo 28. března 1989.

3)	Ernstu-Reinhardu Konradovi, žalobci ve věci T-9/95, musí být nahrazeny škody, které mu vznikly v důsledku použití nařízení č. 857/84 za období, které započalo 27. listopadu 1986 a skončilo 28. března 1989.

4)	Účastníci řízení předloží Soudu ve lhůtě šesti měsíců ode dne vydání tohoto rozsudku částky stanovené společnou dohodou, které mají být zaplaceny.

5)	Nebude-li dohody dosaženo, předloží účastníci řízení Soudu ve stejné lhůtě své vyčíslené návrhy.

6)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

(1) Úř. věst. C 132, 28.5.2005.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/43

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 17. září 2007 – Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise

(Věc T-125/03 a T-253/03) (1)

(„Hospodářská soutěž - Správní řízení - Vyšetřovací pravomoci Komise - Dokumenty zabavené v rámci šetření - Ochrana důvěrnosti komunikace mezi advokáty a klienty - Nepřípustnost“)

(2007/C 269/77)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Akzo Nobel Chemicals Ltd (Hersham, Walton on Thames, Surrey, Spojené království) a Akcros Chemicals Ltd (Hersham) (zástupci: C. Swaak, M. Mollica, M. van der Woude, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: původně R. Wainwright a C. Ingen-Housz, poté F. Castillo de la Torre a X. Lewis, zmocněnci)

Další účastníci řízení podporující žalobkyně: Conseil des barreaux européens (CCBE) (Brusel, Belgie) (zástupci: J. Flynn, QC); Algemene Raad van de Nederlandse Orde van Advocaten (La Haye, Nizozemsko) (zástupci: O. Brouwer a C. Schillemans, advokáti); European Company Lawyers Association (ECLA) (Brusel) (zástupci: M. Dolmans, K. Nordlander, advokáti, a J. Temple Lang, solicitor); American Corporate Counsel Association (ACCA) – European Chapter (Paříž, Francie) (zástupci: G. Berrisch, advokát, a D. Hull, solicitor); a International Bar Association (IBA) (Londýn, Spojené království) (zástupce: J. Buhart, advokát)

Předmět věci

Zaprvé návrh směřující jednak ke zrušení rozhodnutí Komise C(2003) 559/4 ze dne 10. února 2003, a, v rozsahu, v jakém je to nezbytné, rozhodnutí Komise C(2003) 85/4 ze dne 30. ledna 2003, jímž nařídila společnostem Akzo Nobel Chemicals Ltd, Akcros Chemicals Ltd, a Akcros Chemicals a jejich dceřiným společnostem strpět šetření podle čl. 14 odst. 3 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81 ES] a [82 ES] Smlouvy (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), (věc COMP/E-1/38.589), a jednak nařídit Komisi vrátit na určité dokumenty zabavené v rámci dotčeného šetření jakož i zakázat jí využívat jejich obsah (věc T-125/03) a zadruhé návrh směřující ke zrušení rozhodnutí Komise C(2003) 1533 konečné ze dne 8. května 2003, kterým se odmítá žádost o ochranu uvedených dokumentů z důvodu důvěrnosti komunikace mezi advokáty a klienty (věc T-253/03).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba ve věci T-125/03 se odmítá jako nepřípustná.

2)	Žaloba ve věci T-253/03 se zamítá jako neopodstatněná.

3)	Akzo Nobel Chemicals Ltd a Akcros Chemicals Ltd ponesou tři pětiny vlastních nákladů souvisejících s hlavním řízením a s řízením o předběžných opatřeních. Ponesou rovněž tři pětiny nákladů vynaložených Komisí, souvisejících s hlavním řízením a s řízením o předběžných opatřeních.

4)	Komise ponese dvě pětiny vlastních nákladů souvisejících s hlavním řízením a s řízením o předběžných opatřeních. Rovněž ponese dvě pětiny nákladů vynaložených Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals, souvisejících s hlavním řízením a s řízením o předběžných opatřeních.

5)	Vedlejší účastníci řízení ponesou vlastní náklady související s hlavním řízením a s řízením o předběžných opatřeních.

(1) Úř. věst. C 146, 21.6.2003.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/44

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 20. září 2007 – Fachvereinigung Mineralfaserindustrie v. Komise

(Věc T-375/03) (1)

(„Státní podpory - Opatření směřující k podpoře používání izolačních materiálů z obnovitelných surovin - Rozhodnutí prohlašující podpory za slučitelné se společným trhem - Předběžné vyšetřovací řízení - Žaloba na neplatnost - Přípustnost - Pojem ‚zúčastněná strana‘ ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES - Povinnost Komise zahájit kontradiktorní řízení“)

(2007/C 269/78)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Fachvereinigung Mineralfaserindustrie eV Deutsche Gruppe der Eurima – European Insulation Manufacturers Association (Frankfurt nad Mohanem, Německo) (zástupci: T. Schmidt-Kötters, D. Uwer a K. Najork, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: V. Kreuschitz a M. Niejahr, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Spolková republika Německo (zástupci: původně W.-D. Plessing, M. Lumma a C. Schulze-Bahr, poté W.-D. Plessing a C. Schulze-Bahr, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise K(2003) 1473 konečné ze dne 11. července 2003, které prohlašuje opatření, jež německé orgány zamýšlejí přijmout za účelem podpory používání izolačních materiálů z obnovitelných surovin, za slučitelná se společným trhem (státní podpora N 694/2002).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá

2)	Fachvereinigung Mineralfaserindustrie eV Deutsche Gruppe der Eurima – Eruropean Insulation Manufacturers Association ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených Komisí.

3)	Spolková republika Německo ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 35, 7.2.2004.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/44

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 27. září 2007 – La Mer Technology v. OHIM – Laboratoires Goëmar (LA MER)

(Věc T-418/03) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Společenství LA MER - Starší národní slovní ochranná známka LABORATOIRE DE LA MER - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Skutečné užívání ochranné známky - Článek 43 odst. 1 a 2 nařízení č. 40/94 (ES) - Neexistence nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94“)

(2007/C 269/79)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: La Mer Technology, Inc. (New York, New York, Spojené státy) (zástupci: původně V. von Bomhard, A. Renck a A. Pohlmann, poté V. von Bomhard a A. Renck, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (zástupce: D. Botis, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Soudem: Laboratoires Goëmar (Saint-Malo, Francie) (zástupci: E. Baud a S. Strittmatter, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 23. října 2003 (věc R 814/2000-2), týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Laboratoires Goëmar a La Mer Technology, Inc.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnost La Mer Technology, Inc. ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada nákladů řízení vynaložených Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) a společností Laboratoires Goëmar.

(1) Úř. věst. C 47, 21.2.2004.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/45

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 17. září 2007 – Microsoft v. Komise

(Věc T-201/04) (1)

(„Hospodářská soutěž - Zneužití dominantního postavení - Operační systémy klientských PC - Serverové operační systémy s podporou pracovních týmů - Záznamové přehrávače médií - Rozhodnutí, kterým se konstatují porušení článku 82 ES - Odmítnutí podniku v dominantním postavení poskytnout informace týkající se interoperability a povolit její užívání - Podmínění podnikem v dominantním postavení přístupu k jeho operačnímu systému současným pořízením jeho přehrávače - Nápravná opatření - Jmenování nezávislého zmocněnce - Pokuta - Určení výše částky - Proporcionalita“)

(2007/C 269/80)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Microsoft Corp. (Redmond, Washington, Spojené státy) (zástupci: J.-F. Bellis, advokát, a I. Forrester, QC)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: původně R. Wainwright, F. Castillo de la Torre, P. Hellström a A. Whelan, zmocněnci, poté F. Castillo de la Torre, P. Hellström a A. Whelan)

Vedlejší účastnice podporující žalobkyni: The Computing Technology Industry Association, Inc. (Oakbrook Terrace, Illinois, Spojené státy) (zástupci: G. van Gerven, T. Franchoo, advokáti, a B. Kilpatrick, solicitor); DMDsecure.com BV (Amsterdam, Nizozemsko); MPS Broadband AB (Stockholm, Švédsko); Pace Micro Technology plc (Shipley, West Yorkshire, Velká Británie); Quantel Ltd (Newbury, Berkshire, Velká Británie); Tandberg Television Ltd (Southampton, Hampshire, Velká Británie) (zástupci: J. Bourgeois, advokát); Association for Competitive Technology, Inc. (Washington, DC, Spojené státy) (zástupci: L. Ruessmann, P. Hecker, advokáti, a K. Bacon, barrister); TeamSystem SpA (Pesaro, Italie); Mamut ASA (Oslo, Norsko) (zástupci: G. Berrisch, advokát); a Exor AB (Uppsala, Švédsko) (zástupci: S. Martínez Lage, H. Brokelmann a R. Allendesalazar Corcho, advokáti)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Software & Information Industry Association (Washington, DC) (zástupci: J. Flynn, QC, C. Simpson, T. Vinje, solicitors, D. Paemen, N. Dodoo a M. Dolmans, advokáti); Free Software Foundation Europe eV (Hamburk, Německo) (zástupce: C. Piana, advokát); Audiobanner.com (Los Angeles, Kalifornie, Spojené státy) (zástupce: L. Alvizar Ceballos, advokát); a European Committee for Interoperable Systems (ECIS) (Brusel, Belgie) (zástupci: D. Paemen, N. Dodoo, M. Dolmans, advokáti, a J. Flynn, QC)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2007/53/ES ze dne 24. března 2004 v řízení podle článku 82 [ES] a článku 54 dohody o EHP zahájeném proti Microsoft Corp. (věc COMP/C-3/37.792 – Microsoft) (Úř. věst. 2007, L 32, s. 23), nebo podpůrně návrh na zrušení nebo snížení pokuty uložené v tomto rozhodnutí žalobkyni.

Výrok rozsudku

Článek 7 rozhodnutí Komise 2007/53/ES ze dne 24. března 2004 v řízení podle článku 82 [ES] a článku 54 dohody o EHP zahájeném proti Microsoft Corp. (Věc COMP/C-3/37.792 – Microsoft) se zrušuje v rozsahu, ve kterém:

—

ukládá Microsoft, aby předložila návrh týkající se zavedení mechanismu, který musí obsahovat jmenování nezávislého zmocněnce s pravomocemi požadovat nezávisle na Komisi součinnost a přístup k informacím, dokumentům, do prostor a k zaměstnancům Microsoft, jakož i k softwarovému kódu relevantních výrobků Microsoft;

—	vyžaduje, aby návrh týkající se zavedení tohoto mechanismu stanovil, že všechny náklady spojené se jmenováním zmocněnce, včetně jeho odměny, budou k tíži Microsoft;

—	vyhrazuje Komisi právo uložit rozhodnutím mechanismus, jaký je uveden v první a druhé odrážce výše.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

Microsoft ponese 80 % vlastních nákladů řízení a 80 % nákladů řízení Komise, s výjimkou nákladů posledně uvedené spojených s vedlejším účastnictvím The Computing Technology Industry Association, Inc., Association for Competitive Technology, Inc., TeamSystem SpA, Mamut ASA, DMDsecure.com BV, MPS Broadband AB, Pace Micro Technology plc, Quantel Ltd, Tandberg Television Ltd a Exor AB.

Microsoft ponese vlastní náklady řízení a náklady řízení Komise týkající se řízení o předběžných opatřeních ve věci T-201/04 R, s výjimkou nákladů řízení Komise spojených s vedlejším účastnictvím The Computing Technology Industry Association, Association for Competitive Technology, TeamSystem, Mamut, DMDsecure.com, MPS Broadband, Pace Micro Technology, Quantel, Tandberg Television a Exor.

5)	Microsoft ponese náklady řízení Software & Information Industry Association, Free Software Foundation Europe, Audiobanner.com a European Committee for Interoperable Systems (ECIS), včetně nákladů řízení týkajících se řízení o předběžných opatřeních.

6)	Komise ponese 20 % vlastních nákladů řízení a 20 % nákladů řízení Microsoft, s výjimkou nákladů řízení posledně uvedené spojených s vedlejším účastnictvím Software & Information Industry Association, Free Software Foundation Europe, Audiobanner.com a ECIS.

7)	Computing Technology Industry Association, Association for Competitive Technology, TeamSystem, Mamut, DMDsecure.com, MPS Broadband, Pace Micro Technology, Quantel, Tandberg Television a Exor ponesou každá vlastní náklady řízení, včetně nákladů řízení týkajících se řízení o předběžných opatřeních.

(1) Úř. věst. C 179, 10.7.2004.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/46

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 17. září 2007 – Francie v. Komise

(Věc T-240/04) (1)

(„Evropské společenství pro atomovou energii - Investice - Oznámení o investičním projektu Komisi - Postupy provádění - Nařízení (Euratom) č. 1352/2003 - Nedostatek pravomoci Komise - Články 41 EA až 44 EA - Zásada právní jistoty“)

(2007/C 269/81)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Francouzská republika (zástupci: původně F. Alabrune, G. de Bergues, C. Lemaire a E. Puisais, poté G. de Bergues a S. Gasri, zmocněnci)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupce: M. Patakia, zmocněnec)

Vedlejší účastníci podporující žalobkyni: Spolková republika Německo (zástupci: C.-D. Quassowski a A. Tiemann, zmocněnci) a Belgické království (zástupci: původně D. Haven, poté M. Wimmer a nyní A. Hubert, zmocněnci, ve spolupráci s J.-F. De Bock, advokát)

Předmět věci

Zrušení nařízení Komise (Euratom) č. 1352/2003 ze dne 23. července 2003, kterým se mění nařízení (ES) č. 1209/2000, kterým se vymezují postupy provádění sdělení stanoveného v článku 41 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. L 192, s. 15; Zvl. vyd. 12/02, s. 252).

Výrok rozsudku

1)	Nařízení Komise (Euratom) č. 1352/2003 ze dne 23. července 2003, kterým se mění nařízení (ES) č. 1209/2000, kterým se vymezují postupy provádění sdělení stanoveného v článku 41 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii se ruší.

2)	Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení vzniklých Francouzské republice.

3)	Spolková republika Německo a Belgické království ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 304, 13.12.2003 (dříve věc C-455/03).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/47

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 20. září 2007 – EARL Salvat père & fils a další v. Komise

(Věc T-136/05) (1)

(„Státní podpory - Opatření na přeměnu vinic - Rozhodnutí prohlašující podpory z části za slučitelné a z části za neslučitelné se společným trhem - Žaloba na neplatnost - Přípustnost - Povinnost uvést odůvodnění - Posouzení s ohledem na čl. 87 odst. 1 ES“)

(2007/C 269/83)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: EARL Salvat père & fils (Saint-Paul-de-Fenouillet, Francie); Comité interprofessionnel des vins doux naturels et vins de liqueur à appellations contrôlées (CIVDN) (Perpignan, Francie); a Comité national des interprofessions des vins à appellation d'origine (CNIV) (Paris, Francie) (zástupci: H. Calvet a O. Billard, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: C. Giolito a A. Stobieka-Kuik, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalobce: Francouzská republika (zástupce: G. de Bergues, zmocněnec)

Předmět věci

Návrh na zrušení čl. 1 odst. 1 a 3 rozhodnutí Komise 2007/253/ES ze dne 19. ledna 2005 o plánu Rivesaltes a nepřímých daních CIVDN (Mezioborový výbor pro přírodní sladká vína), jež zavedla Francie (Úř. věst. L 112, s. 1).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Účastníkům řízení se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Francouzská republika ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 132, 28.5.2005.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/47

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 20. září 2007 – Fachvereinigung Mineralfaserindustrie v. Komise

(Věc T-254/05) (1)

(„Státní podpory - Opatření směřující k podpoře používání izolačních materiálů z obnovitelných surovin - Rozhodnutí prohlašující podpory za slučitelné se společným trhem - Předběžné vyšetřovací řízení - Žaloba na neplatnost - Profesní sdružení - Pojem zúčastněná strana ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES - Žalobní důvody vztahující se k opodstatněnosti rozhodnutí - Nepřípustnost“)

(2007/C 269/84)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Fachvereinigung Mineralfaserindustrie eV Deutsche Gruppe der Eurima – Eruropean Insulation Manufacturers Association (Frankfurt nad Mohanem, Německo) (zástupci: T. Schnidt-Kötters, D. Uwer a K. Najork, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupce: V. Kreuschitz, zmocněnec)

Vedlejší účastník podporující žalovanou: Spolková republika Německo (zástupci: M. Lumma a C. Schulze-Bahr, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise K(2005) 379 ze dne 11. února 2005 o státní podpoře N 260b/2004 (Německo – prodloužení programu podpory k používání izolačních materiálů z obnovitelných surovin).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Fachvereinigung Mineralfaserindustrie eV Deutsche Gruppe der Eurima – Eruropean Insulation Manufacturers Association ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených Komisí.

2)	Spolková republika Německo ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 229, 17.9.2005.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/48

Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 5. září 2007 – Document Security Systems v. ECB

(Věc T-295/05) (1)

(Měnová unie - Emise eurobankovek - Údajné použití patentovaného vynálezu určeného k zamezení padělání - Žaloba pro porušení práv z evropského patentu - Nedostatek pravomoci Soudu - Nepřípustnost - Žaloba na náhradu škody)

(2007/C 269/85)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Document Security Systems, Inc. (Rochester, New York, Spojené státy) (zástupci: L. Cohen, H. Sheraton, B. Uphoff, solicitors a C. Stanbrook, QC)

Žalovaná: Evropská centrální banka (ECB) (zástupci: C. Zilioli a P. Machado, zmocněnci, ve spolupráci s E. Garayar Gutiérrez a G. de Ulloa y Suelves, advokáti)

Předmět věci

Žaloba pro porušení práv směřující k určení, že ECB porušila práva přiznaná žalobkyni evropským patentem a návrh na náhradu škody, o které žalobkyně tvrdí, že ji utrpěla v důsledku porušení práv z patentu.

Výrok

1)	Žaloba pro porušení práv z patentů se odmítá jako nepřípustná.

2)	Žaloba na náhradu škody se zamítá.

3)	Document Security Systems, Inc. ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou centrální bankou.

(1) Úř. věst. C 229, 17.9.2005.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/48

Žaloba podaná dne 9. srpna 2007 – Offshore Legends v. OHIM – Acteon [OFFSHORE LEGENDS (černobíle)]

(Věc T-305/07)

(2007/C 269/87)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Offshore Legends NV (Nevele, Belgie) (zástupci: P. Maeyaert a N. Clarembeaux, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Acteon SARL (Saint-Tropez, Francie)

Návrhová žádání žalobkyně

—	částečně zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu ze dne 29. května 2007 (věc R 1031/2006-2);

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Černobílá obrazová ochranná známka „Offshore Legends“ pro výrobky zařazené do tříd 3, 9, 14, 18, 20, 24, 25, 28 a 35 – přihláška č. 3 160 231

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Acteon SARL

Namítaná ochranná známka nebo označení: Národní a mezinárodní obrazová ochranná známka „Offshore One“ pro výrobky zařazené do tříd 16, 18 a 25

Rozhodnutí námitkového oddělení: Námitky se zamítají pro veškeré napadené výrobky

Rozhodnutí odvolacího senátu: Částečné zrušení rozhodnutí námitkového oddělení v rozsahu, ve kterém zamítá námitky pro výrobky spadající do tříd 18 a 25

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 (1) tím, že se odvolací senát dopustil nesprávného posouzení nebezpečí záměny, a zejména nesprávného posouzení podobnosti dotčených ochranných známek.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/49

Žaloba podaná dne 9. srpna 2007 – Offshore Legends v. OHIM – Acteon [OFFSHORE LEGENDS (černo-modro-zeleně)]

(Věc T-306/07)

(2007/C 269/88)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Offshore Legends NV (Nevele, Belgie) (zástupci: P. Maeyaert a N. Clarembeaux, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Acteon SARL (Saint-Tropez, Francie)

Návrhová žádání žalobkyně

—	částečně zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu ze dne 29. května 2007 (věc R 1038/2006-2);

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Černo-modro-zelená obrazová ochranná známka „Offshore Legends“ pro výrobky zařazené do tříd 3, 9, 14, 18, 20, 24, 25, 28 a 35 – přihláška č. 2 997 021

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Acteon SARL

Namítaná ochranná známka nebo označení: Národní a mezinárodní obrazová ochranná známka „Offshore One“ pro výrobky zařazené do tříd 16, 18 a 25

Rozhodnutí námitkového oddělení: Námitky se zamítají pro veškeré napadené výrobky

Rozhodnutí odvolacího senátu: Částečné zrušení rozhodnutí námitkového oddělení v rozsahu, ve kterém zamítá námitky pro výrobky spadající do tříd 18 a 25

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/50

Žaloba podaná dne 27. srpna 2007 – Komise v. B2Test

(Věc T-317/07)

(2007/C 269/90)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (Brusel, Belgie) (zástupci: L. Escobar Guerrero, zmocněnec, a E. Bouttier, advokát)

Žalovaná: B2Test (Gardanne, Francie)

Návrhová žádání žalobkyně

—	uložit společnosti B2Test, aby žalobkyni zaplatila částku ve výši 50 110,72 eur, odpovídající částce 43 437,94 eur jako jistina a částce 6 672,78 eur jako úroky z prodlení splatné ke dni 23. prosince 2004;

—	uložit společnosti B2Test, aby zaplatila částku 8,03 eur za každý den jako úroky splatné ve stejné výši od 24. prosince 2004 do úplného zaplacení;

—	uložit společnosti B2Test náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou založenou na rozhodčí doložce žalobkyně navrhuje, aby bylo žalované uloženo vrátit částku zálohy vyplacené Společenstvím, jakož i zaplatit úroky z prodlení v důsledku neprovedení smlouvy č. BRST-CT-98-5452, uzavřené v rámci zvláštního programu výzkumu a technologického rozvoje, včetně demonstrace, v oblasti průmyslových technologií a technologií materiálů (1994–1998) (1), týkajícího se projektu „Research and development of a new safety flooring based on recycled plastic and rubber materials for an environmental and economical added value“.

V souladu se smlouvu měla žalovaná pravidelně Komisi předkládat vědecké a finanční dokumenty uvedené ve smlouvě. Podle žalobkyně byla žalovanou předána pouze část dokumentů vyžadovaných smlouvou, a to s téměř tříletým zpožděním oproti stanoveným lhůtám. Nikdy nebyla předána závěrečná zpráva projektu. Žalobkyně tedy uplatňuje, že žalovaná nesplnila své smluvní povinnosti a je povinna Komisi vrátit zálohu, kterou jí tato původně vyplatila.

(1) Úř. věst. 1994, L 222, s. 19.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/50

Žaloba podaná dne 28. srpna 2007 – Lufthansa AirPlus Servicekarten v. OHIM – Applus Servicios Tecnológicos (A+)

(Věc T-321/07)

(2007/C 269/91)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Lufthansa AirPlus Servicekarten GmbH (Neu Isenburg, Německo) (zástupci: G. Würtenberger, T. Wittmann, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Applus Servicios Technologicos, S.L. (původně Agbar Automotive, S. L.) (Barcelona, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	Zrušit rozhodnutí druhého odvolacího senátu ze dne 7. června 2007 ve věci R 310/2006-2 týkajícího se námitek založených na zápisu ochranné známky Společenství č. 2 335 693 „Airplus International“ proti přihlášce ochranné známky Společenství č. 2 933 356 „A+“;

—	vyhovět námitkám proti přihlášce ochranné známky Společenství č. 2 933 356 „A+“ a zamítnout přihlášku k zápisu ochranné známky Společenství č. 2 933 356 „A+“;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Applus Servicios Technologicos, S.L. (původně Agbar Automotive, S. L.)

Dotčená ochranná známka Společenství: Obrazová ochranná známka „A+“ pro výrobky a služby ve třídách 9, 35, 36, 37, 40, 41 a 42 – přihláška č. 2 933 356

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Lufthansa AirPlus Servicekarten GmbH

Namítaná ochranná známka nebo označení: Slovní ochranná známka Společenství „Airplus International“ pro výrobky a služby ve třídách 9, 35, 36 a 42

Rozhodnutí námitkového oddělení: Zamítnutí námitek

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 a čl. 8 odst. 5, jakož i článků 73, 74 a 79 nařízení Rady (ES) č. 40/94.

Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nevyhodnotil kritéria totožnosti výrobků a služeb, jakož i podobnosti ochranných známek a nepřihlédl k dobrému jménu, kterého požívá starší ochranná známka. Mimoto, žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil svou povinnost uvést odůvodnění, na kterém založil své rozhodnutí. Rovněž, podle žalobkyně, se odvolací senát neomezil na přezkum nesporných skutečností, důkazů a argumentů předložených účastníky. Dále, žalobkyně tvrdí, že její práva obhajoby byla vážně narušena tím, že jí Úřad neinformoval o nahrazení majitele ochranné známky jinou společností. Konečně, tvrdí, že odvolací senát překročil své pravomoci tím, že bez odůvodnění zohlednil vyjádření předložená majitelem ochranné známky po lhůtě stanovené Úřadem.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/51

Žaloba podaná dne 27. srpna 2007 – Kenitex Química v. OHIM – Chemicals International (Kenitex TINTAS A qualidade da cor)

(Věc T-322/07)

(2007/C 269/92)

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Kenitex Química, S.A. (Manique, Estoril, Portugalsko) (zástupce: M. Pardete Reis, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Druhý účastník řízení před odvolacím senátem: Chemicals International Establishment

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 19. června 2007, oznámené žalobkyni faxem dne 25. června 2007, v řízení o prohlášení neplatnosti č. 879 C 001553742/1 (rejstřík ochranných známek č. 1553742), jemuž odpovídá číslo odvolání R 330/2006-4, a v důsledku toho prohlásit ochrannou známku Společenství č. 1553742 „KENITEX TINTAS A QUALIDADE DA COR“, o jejíž zápis bylo požádáno dne 13. března 2000 a jež byla zapsána dne 22. května 2001, za platnou;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dne 22. května 2001 byla na žádost žalobkyně zapsána obrazová ochranná známka Společenství „KENITEX TINTAS A QUALIDADE DA COR“ pro výrobky tříd 1, 2 a 19 niceského zařazení (chemické přípravky pro průmyslové účely, umělé pryskyřice, barvy, laky, ředidla, přírodní pryskyřice, kovové prášky pro malíře, nekovové tavební materiály, dlažba z asfaltu, obklady, svodidla, sklo pro stavby).

Chemical International Establishment navrhl prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství na základě existence dříve zapsaných národních obrazových ochranných známek „Kenitex“ pro výrobky třídy 2 (barvy určené k dekoraci) v Portugalsku, „Kenitex“ pro výrobky třídy 2 a 19 (různobarevné obklady pro budovy) ve Francii a „Kenitex“ pro výrobky tříd 1, 2, 17 a 19 (nehořlavé a nepromokavé barvy a obklady) v zemích Beneluxu.

Zrušovací oddělení vyhovělo návrhu na prohlášení neplatnosti a odvolací senát zamítl odvolání podané žalobkyní proti tomuto rozhodnutí z důvodu, že existuje nebezpečí záměny s ohledem na podobnost výrobků a označení.

Žalobkyně uplatňuje porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 40/94 (1) z důvodu, že neexistuje nebezpečí záměny mezi oběma označeními a že označení žalobkyně odpovídá její obchodní firmě a názvu provozovny zapsanému u Instituto Nacional de Propriedade Industrial (INPI).

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/52

Žaloba podaná dne 30. srpna 2007 – El Morabit v. Rada Evropské unie

(Věc T-323/07)

(2007/C 269/93)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobce: Mohamed El Morabit (Amsterodam, Nizozemsko) (zástupce: U. Sarikaya, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit napadené rozhodnutí Rady ze dne 28. června 2007.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce napadá rozhodnutí Rady (1), kterým Rada rozhodla, že příslušné orgány ve vztahu k žalobci přijaly rozhodnutí ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje a že se na něj i nadále vztahují omezující opatření nařízení (ES) č. 2580/2001.

Žalobce uplatňuje, že sice byl soudem uznán vinným z účasti na teroristicky motivované zločinné organizaci, ale že proti tomuto rozhodnutí podal kasační opravný prostředek. Rozhodnutí Rady tedy bylo vydáno předčasně a porušuje článek 6 EÚLP, jakož i články 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie.

(1) Rozhodnutí Rady 2007/445/ES ze dne 28. června 2007, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a zrušují rozhodnutí 2006/379/ES a 2006/1008/ES (Úř. věst. L 169, s. 58).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/52

Žaloba podaná dne 3. září 2007 – Caisse Fédérale du Crédit Mutuel Centre Est Europe v. OHIM (SURFCARD)

(Věc T-325/07)

(2007/C 269/94)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Caisse Fédérale du Crédit Mutuel Centre Est Europe (Štrasburk, Francie) (zástupci: P. Greffe a J. Schouman, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušení rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 14. června 2007, věc R 1130/2006-1, v rozsahu, ve kterém zamítlo zápis přihlášky ochranné známky „SURFCARD“, přihlášky č. 3 837 564, pro část požadovaných výrobků a služeb ze tříd 9, 36 a 38;

—	zápis přihlášky ochranné známky Společenství „SURFCARD“ č. 3 837 564 pro všechny požadované výrobky a služby.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Slovní ochranná známka „SURFCARD“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 36 a 38 (přihláška č. 3 837 564)

Rozhodnutí námitkového oddělení: Částečné zamítnutí zápisu

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 (1) v tom, že podle žalobkyně a v rozporu s úvahami v napadeném rozhodnutí je výraz „SURFCARD“ arbitrární a má rozlišovací způsobilost ve vztahu k požadovaným výrobkům a službám.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/53

Žaloba podaná dne 30. srpna 2007 – Kuiburi Fruit Canning v. Rada

(Věc T-330/07)

(2007/C 269/95)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Kuiburi Fruit Canning Co., Ltd (Bangkok, Thajsko) (zástupci: F. Graafsma, J. Cornelis, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

—	Zrušit nařízení Rady (ES) č. 682/2007 ze dne 18. června 2007, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz některých připravených nebo konzervovaných zrn kukuřice cukrové pocházejících z Thajska;

—	uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba směřuje ke zrušení nařízení Rady (ES) č. 682/2007 (1) ze dne 18. června 2007, jelikož údajně porušuje čl. 17 odst. 3 nařízení (ES) č. 384/96 (2) a článek 6.10.2 Dohody o WTO (3) tím, že se jím zamítá žádost žalobkyně o stanovení individuálního dumpingového rozpětí, přestože žalobkyně tvrdí, že je jediným vyvážejícím výrobcem, který předložil informace nezbytné k vypočítání individuálního dumpingového rozpětí.

Zaprvé se podle žalobkyně Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že bylo předloženo více žádostí o stanovení individuálního dumpingového rozpětí než jedna.

Zadruhé žalobkyně uplatňuje, že jelikož pouze jeden vyvážející výrobce požádal o výpočet individuálního dumpingového rozpětí, neměla Rada volné uvážení k tomu, aby rozhodla, zda by individuální přezkoumání žalobkyně představovalo příliš velké zatížení a bránilo by včasnému ukončení šetření.

Zatřetí, pro případ, že by Rada takové volné uvážení měla, žalobkyně uplatňuje, že se Rada dopustila pochybení spočívajícího ve zjevně nesprávném posouzení tím, že zjistila, že dodatečné přezkoumání jednoho vývozce by představovalo příliš velké zatížení a bránilo by včasnému ukončení šetření.

Konečně žalobkyně tvrdí, že se Rada dopustila pochybení spočívajícího ve zjevně nesprávném posouzení tím, že dospěla k závěru, že výpočet individuálního dumpingového rozpětí pro žalobkyni by bylo diskriminační vůči jiným vývozcům, kteří nebyli vybráni do vzorku.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 682/2007 ze dne 18. června 2007, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz některých připravených nebo konzervovaných zrn kukuřice cukrové pocházejících z Thajska (Úř. věst. L 159, s. 14).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45).

(3) Uruguayské kolo vícestranných obchodních jednání (1986–1994) – příloha 1 – příloha 1A – Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (WTO-GATT 1994) – Antidumpingová dohoda (Úř. věst. L 336, s. 103).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/53

Žaloba podaná dne 4. září 2007 – Německo v. Komise

(Věc T-332/07)

(2007/C 269/96)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Spolková republika Německo (zástupci: M. Lumma a C. von Donat, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí Komise K(2007) 2619 konečné ze dne 25. června 2007 o snížení finančního příspěvku poskytnutého z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) na základě rozhodnutí Komise č. K(94) 3379 pro program plánování strukturálních investic Společenství v oblastech spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko ve Spolkové republice Německo (EFRR č. 94.02.13.012), na které se vztahuje cíl 2, jež byl shrnut do jednoho dokumentu;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Napadeným rozhodnutím Komise snížila příspěvek z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) pro program plánování strukturálních investic Společenství v oblastech spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, na které se vztahuje cíl 2.

Žalobkyně k odůvodnění své žaloby uplatňuje, že žalovaná v napadeném rozhodnutí nesprávně posoudila skutkový stav.

Mimoto uplatňuje, že nebyly dány podmínky pro snížení příspěvku podle čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88 (1). Žalobkyně v této souvislosti uplatňuje, že provedené odchylky nepředstavují závažnou změnu programu. Mimoto zastává názor, že pouhý odkaz na „Pokyny pro účetní závěrku operačních opatření (1994–1999) strukturálních fondů [SEK (1999) 1316]“ je nedostatečný pro odůvodnění závažnosti změn.

Žalobkyně uplatňuje, že i v případě, že by došlo k závažnějším změnám programu, byla Komise povinna vykonat ve vztahu ke konkrétnímu provádění programu posuzovací pravomoc, která jí náleží podle čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88. Podle žalobkyně byla žalovaná povinna zvážit, zda je snížení příspěvku z EFRR přiměřené.

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 2052/88, pokud jde o koordinaci mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými dostupnými finančními nástroji (Úř. věst. L 374, 31.12.1988, s. 1).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/54

Žaloba podaná dne 7. září 2007 – Entrance Services v. Parlament

(Věc T-333/07)

(2007/C 269/97)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Entrance Services NV (Vilvoorde, Belgie) (zástupci: A. Delvaux a V. Bertrand, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že žaloba na neplatnost je přípustná;

—	zrušit rozhodnutí, kterým Parlament nepřijal nabídku žalobkyně a přidělil zakázku jinému uchazeči a které bylo žalobkyni oznámeno 14. srpna 2007;

—	uložit Parlamentu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Předloženou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 14. srpna 2007, kterým byla zamítnuta její nabídka podaná v rámci nabídkového řízení na uzavření smlouvy o údržbě a opravách automatických a podobných zařízení a truhlářských pracích u budov Evropského parlamentu v Bruselu [(smlouva o poskytování služeb 2007-2010) (nabídkové řízení č. IFIN-BATIBRU-JLD-S0765-00)] (1).

Na podporu své žaloby uplatňuje žalobkyně na prvním místě, že byl porušen článek 10 zadávací dokumentace a čl. 93 odst. 1 finančního nařízení (2), jelikož Parlament přijal nabídku uchazeče, který byl podle žalobkyně vyloučen podle článku 10 zadávací dokumentace z důvodu, že Komise konstatovala jeho účast v kartelové dohodě.

Zadruhé žalobkyně uplatňuje, že Parlament porušil články 97 a 98 finančního nařízení, jakož i článek 137 prováděcího nařízení (3), jelikož požadoval, aby uchazeči prokázali technickou způsobilost k provedení zakázky prostřednictvím důkazů, které se odlišují od důkazů uvedených v těchto ustanoveních.

Zatřetí žalobkyně uplatňuje žalobní důvod týkající se porušení článků 97 a 98 finančního nařízení, jakož i čl. 135 odst. 5 prováděcího nařízení, jelikož Parlament vyžadoval, aby uchazeči prokázali svou ekonomickou a finanční způsobilost k provedení zakázky prostřednictvím důkazů, které nejsou v uvedených ustanoveních obsaženy, a jelikož nepřijal nabídku žalobkyně z důvodu, že požadované důkazy nepředložila.

Konečně žalobkyně tvrdí, že by napadené rozhodnutí mělo být zrušeno z důvodu porušení zásady rovného zacházení, uvedené v čl. 89 odst. 1 finančního nařízení, jelikož Parlament nepřijal její nabídku a udělil zakázku jinému uchazeči, i když se tento uchazeč nacházel ve stejné situaci jako žalobkyně, pokud jde o nepředložení schválení požadovaných v článku 11 zadávací dokumentace.

(1) Zveřejněné vyhlášení zakázky: Úř. věst. 2006/S 148-159062.

(2) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 74).

(3) Nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 357, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 145).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/55

Žaloba podaná dne 4. září 2007 – Mergel a další v. OHIM

(Věc T-335/07)

(2007/C 269/99)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobci: Volker Mergel (Wiesbaden, Německo), Klaus Kampfenkel (Hofheim, Německo), Burkart Bill (Darmstadt, Německo) a Andreas Herden (Wiesbaden, Německo) (zástupce: G. Friderichs, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání žalobců

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu žalovaného ze dne 25. června 2007 (odvolání R 299/2007-4);

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „Patentconsult“ pro služby zařazené do tříd 35, 41 a 42 (přihláška č. 4 439 774).

Rozhodnutí průzkumového referenta: zamítnutí přihlášky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 40/94 (1), protože přihlašovaná ochranná známka není ani popisná, ani nepostrádá rozlišovací způsobilost.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/55

Žaloba podaná dne 10. září 2007 – Telefónica a Telefónica de España v. Komise

(Věc T-336/07)

(2007/C 269/100)

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Telefónica, S.A., a Telefónica de España, S.A. (Madrid, Španělsko) (zástupci: F.-E. González Díaz a S. Sorinas Jimeno, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	podle článku 230 Smlouvy o ES zrušit rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 4. července 2007 ve věci COMP/38.784 – Wanadoo España v. Telefónica;

—	podpůrně, podle článku 229 Smlouvy o ES zrušit nebo snížit částku pokuty uloženou tímto rozhodnutím;

—	v každém případě uložit Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Projednávaná žaloba směřuje proti rozhodnutí ze dne 4. července 2007 týkajícímu se zahájení řízení podle článku 82 Smlouvy o ES (Věc COMP/38.784 – Wanadoo España v. Telefónica), jímž Komise uložila Telefónica, S.A., společně a nerozlučně s Telefónica de España pokutu ve výši 151 875 000 eur s ohledem na údajné zmenšování marže.

Na podporu svých návrhových žádání žalobkyně uplatňují:

—	porušení práv obhajoby, když rozhodnutí bylo založeno na různých skutkových okolnostech, které nebyly v průběhu správního řízení oznámeny a k nimž se žalobkyně neměly možnost vyjádřit;

—

že, Komise se dopustila různých nesprávných posouzení týkajících se:

—	definice tří samostatných velkoobchodních trhů, a nikoliv jednoho trhu přístupu k velkoobchodnímu ADSL zahrnujícího jak účastnické vedení, tak vnitrostátní a regionální přístup, nebo podpůrně alespoň vnitrostátní a regionální přístup;

—	předpokladu, že žalobkyně byly dominantní jak na relevantních velkoobchodních trzích širokopásmových výrobků, tak na maloobchodním trhu;

—

použití článku 82 Smlouvy o ES ve vztahu k údajnému zneužívajícímu chování. Zaprvé, Komise používá tento článek de facto na odepření uzavření smlouvy v případě, že dotčené velkoobchodní výrobky nepředstavují „základní infrastrukturu“, což je v rozporu s judikaturou Oscar Bronner. Zadruhé, i kdyby článek 82 mohl být použít na chování žalobkyň, quod non, rozhodnutí nezohledňuje požadavky stanovené ve věci Industrie des Poudres Sphériques, podle nichž k tomu, aby mohlo být konstatováno protiprávní zmenšování marže, je nezbytné, aby předtím bylo prokázáno, že cena předcházejícího výrobku byla příliš vysoká a cena konečného výrobku byla predátorská;

—

údajného zneužívajícího chování a jeho dopadu na trh; zaprvé proto, že nesprávně zvolila velkoobchodní vstupy pro srovnání, a zadruhé proto, že se mimo jiné dopustila významných chyb při výpočtu a opomenutí, pokud jde o použití testu „na základě jednotlivých období“ a testu „aktualizovaných cash flow“. Tyto chyby jak samostatně, tak společně zbavují platnosti metodologii a výpočty uvedené v rozhodnutí. Rozhodnutí rovněž dostatečně neprokázalo údajný nepříznivý dopad chování na hospodářskou soutěž;

—

ultra vires jednání Komise, které v každém případě porušilo zásady subsidiarity, proporcionality, právní jistoty, loajální spolupráce a řádné správy tím, že Komise zasáhla v době, kdy již jednal vnitrostátní regulační úřad v oblasti telekomunikací, který byl zřízen samotným evropským zákonodárcem a který jednal v souladu s pravomocemi a kompetencemi, jež mu tento zákonodárce svěřil, a podle norem stanovených pravidly hospodářské soutěže Společenství.

Pokud jde o zrušení nebo snížení pokuty, žalobkyně tvrdí, že Komise porušila čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 prvního nařízení, kterým se provádějí články 85 a 86 Smlouvy (nyní články 81 a 82), a čl. 23 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy tím, že měla za to, že žalobkyně se dopustily protiprávního jednání úmyslně nebo zvlášť nedbalým způsobem, a tím, že označila protiprávní jednání za „charakteristické zneužití“.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/56

Žaloba podaná dne 6. září 2007 – Brilliant Hotelsoftware v. OHIM

(Věc T-337/07)

(2007/C 269/101)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Brilliant Hotelsoftware Limited (Londýn, Spojené království) (zástupci: J. Croll a C. Pappas, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání žalobkyně

—	Zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) ze dne 14. června 2007 a zapsat ochrannou známku „BRILLIANT“ do rejstříku ochranných známek;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka: Slovní ochranná známka „BRILLIANT“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9 a 42 (přihláška č. 4 345 849).

Rozhodnutí průzkumového referenta: Zamítnutí přihlášky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 40/94 (1), neboť přihlašovaná ochranná známka není popisná ani nepostrádá rozlišovací způsobilost.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/57

Kasační opravný prostředek podaný dne 4. září 2007 Irène Bianchi proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 28. června 2007 ve věci F-38/06, Bianchi v. Evropská nadace odborného vzdělávání

(Věc T-338/07 P)

(2007/C 269/102)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Irène Bianchi (Turín, Itálie) (zástupce: M.-A. Lucas, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská nadace odborného vzdělávání

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozsudek druhého senátu Soudu pro veřejnou službu ze dne 28. června 2007 ve věci F-38/06;

—	vyhovět návrhovým žádáním, které navrhovatelka vznesla v řízení v prvním stupni

—	uložit Evropské nadaci odborného vzdělávání náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje, že Soud opomněl zohlednit, což vedlo k nepřesnému posouzení v rozporu s čl. 25 pododst. 2 a článkem 26 služebního řádu. Tvrdí rovněž, že Soud porušil právo Společenství a konkrétně procesní pravidla tím, že údajně zkreslil důkazy předložené navrhovatelkou. Navrhovatelka se konečně dovolává důvodu, který vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění a nesprávného právního posouzení, jež pramení z údajného opomenutí zohlednit některé skutkové okolnosti nebo ze zkreslení skutkových okolností či důkazů, a nesprávného zjištění skutkového stavu.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/57

Žaloba podaná dne 11. září 2007 – Juwel Aquarium v. OHIM – Potschak – Bavaria Aquaristik (Panorama)

(Věc T-339/07)

(2007/C 269/103)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Juwel Aquarium GmbH & Co. KG (Rotenburg, Německo) (zástupci: D. Jestaedt a G. Rother, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Druhý účastník řízení před odvolacím senátem: Christian Potschak – Bavaria Aquaristik

Návrhová žádání žalobkyně

—	Zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 28. června 2007 (R 214/2006-1);

—	zamítnout návrh druhého účastníka řízení před odvolacím senátem na prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství „Panorama“ (číslo zápisu 2 771 087);

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: slovní ochranná známka „Panorama“ pro výrobky zařazené do tříd 11, 16 a 20 (ochranná známka Společenství č. 2 771 087).

Majitel ochranné známky Společenství: žalobkyně.

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Christian Potschak – Bavaria Aquaristik

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zrušení rozhodnutí zrušovacího oddělení a částečné prohlášení ochranné známky Společenství za neplatnou.

Žalobní důvody: Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94 (1), jelikož ochranná známka Společenství „Panorama“ není čistě popisné povahy. Navíc není označení „Panorama“ podle čl. 7 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 40/94 obvyklé a tudíž se nestalo čistě druhovým názvem.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/57

Žaloba podaná dne 4. září 2007 – Evropaïki Dynamiki v. Komise

(Věc T-340/07)

(2007/C 269/104)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropaïki Dynamiki (Athény, Řecko) (zástupci: N. Korogiannakis, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	Uložit Komisi, aby žalobkyni vyplatila částku 172 588,62 EUR, jež představuje neproplacené způsobilé náklady žalobkyně v rámci zakázky č. EDC-53007 EEBO/27873;

—	uložit Komisi zaplacení symbolické částky 1 000 EUR odpovídající škodě, již žalobkyně utrpěla v důsledku poškození své pověsti a dobrého jména;

—	uložit Komisi, aby žalobkyni zaplatila právní a další výdaje vynaložené ve spojení s touto žalobou.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou je na základě článků 238 ES a 235 ES požadována náhrada škody způsobená rozhodnutím Komise ze dne 16. května 2003 o vypovězení smlouvy č. EDC–53007 EEBO/27873 uzavřené s Komisí ohledně projektu „eContent Exposure and Business Opportunities“ („EEBO“), který měl být proveden v rámci víceletého programu Společenství na podporu rozvoje a využívání evropských digitálních materiálů v globálních sítích a na podporu jazykové rozmanitosti v informační společnosti (2001–2005), a na jehož realizaci se měli jako vnější konzultanti podílet M. Fischer a M. Marthinsen.

Na podporu své žaloby žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí veřejného zadavatele (GŘ INFSO) vypovědět smlouvu obsahuje zjevně nesprávná posouzení, jež měla za následek nesplnění jeho povinností ze smlouvy. Navíc uplatňuje, že napadené rozhodnutí bylo přijato s porušením zásad dobré správy a transparentnosti a že v několika případech konkrétní zástupci Komise neodstranili údajné střety zájmů. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně tvrdí, že má nárok na vyrovnání za služby, které poskytla, i ohledně jejích způsobilých nákladů v rámci provádění zakázky, včetně úroků ode dne splatnosti příslušných dlužných částek.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/58

Žaloba podaná dne 10. září 2007 – Sison v. Rada

(Věc T-341/07)

(2007/C 269/105)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: J. M. Sison (Utrecht, Nizozemsko) (zástupci: J. Fermon, A. Comte, H. Schultz, D. Gürses a W. Kaleck, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobce

—

Částečně zrušit, jak je uvedeno níže, na základě článku 230 ES, rozhodnutí Rady 2007/445/ES ze dne 28. června 2007, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a zrušují rozhodnutí 2006/379/ES a 2006/1008/ES, a podrobněji:

—	zrušit bod 33 části 1 přílohy uvedeného rozhodnutí, které zní: „SISON, José Maria (také znám jako Armando Liwanag; Joma, vůdce Komunistické strany Filipín včetně NPA), narozen dne 8.2.1939 v Cabugao (Filipíny)“;

—

částečně zrušit bod 7 části 2 přílohy uvedeného rozhodnutí v rozsahu, v jakém uvádí jméno žalobce: „Komunistická strana Filipín včetně New Peoples Army (NPA) – Nové lidové armády (Filipíny) spojené se Sisonem José Mariou C. (také znám jako Armando Liwanag; Joma, vůdce Komunistické strany Filipín včetně NPA)“;

—	prohlásit za protiprávní, na základě článku 241 ES, nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu (Úř. věst. L 344, s. 70);

—	uložit Společenství, aby žalobci na základě článků 235 ES a 288 ES vyplatilo náhradu ve výši 291 427,97 EUR plus 200,87 EUR za každý měsíc do vyhlášení rozsudku Soudního dvora, včetně úroků od října 2002, do zaplacení v plné výši;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Svojí žalobou se žalobce domáhá částečného zrušení, na základě článku 230 ES, rozhodnutí Rady 2007/445/ES (1), ze dne 28. června 2007, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 (2) o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a zrušují rozhodnutí 2006/379/ES a 2006/1008/ES, v rozsahu, v jakém uvedené rozhodnutí zahrnuje profesora José María Sisona. Mimoto se žalobce domáhá určení, na základě článku 241 ES, protiprávnosti nařízení Rady 2580/2001, jakož i, na základě článků 235 ES a 288 ES, žádá vyplacení náhrady za údajně utrpěnou újmu.

Na podporu své žaloby předkládá žalobce následující argumenty:

Žalobce uplatňuje, že Rada údajně porušila článek 253 ES, pokud jde o její odůvodnění uvedeného rozhodnutí. V tomto ohledu žalobce uplatňuje, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k napadenému rozhodnutí, neboť uvedené rozhodnutí se zakládá na neopodstatněných skutečnostech a tvrzeních. Mimoto, podle žalobce, uvedené rozhodnutí porušuje zásadu řádné správy. Dále žalobce tvrdí, že uvedené rozhodnutí porušuje čl. 2 odst. 3 nařízení 2580/2001/ES a čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931/SZBP a je v rozporu se zásadou proporcionality. Mimoto žalobce uplatňuje, že rozhodnutí je v rozporu s volným pohybem kapitálu, zakotveným v článku 56 ES. Konečně žalobce uvádí, že uvedené rozhodnutí bylo přijato v rozporu se základními zásadami práva Společenství, vycházejícími ze zásady spravedlivého řízení, práva na nezávislý soud, zásady presumpce neviny, práv obhajoby a práva být vyslechnut, zásady legality, práva na svobodu vyjadřování, práva sdružovat se, jakož i vlastnického práva, stanovených v Evropské úmluvě o lidských právech. Nakonec žalobce uvádí, že Rada zneužila svoji pravomoc tím, že žalobce zahrnula na seznam připojený k uvedenému rozhodnutí.

(1) OJ L 169, p. 58.

(2) OJ L 344, 28.12.2001, p. 70.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/59

Žaloba podaná dne 10. září 2007 – Ryanair v. Komise

(Věc T-342/07)

(2007/C 269/106)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ryanair Holdings Plc (County Dublin, Irsko) (zástupci: J. Swift, QC, V. Power, solicitor, A. McCarthy, solicitor, G. Berrish, advokát, D. Hull, solicitor)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	Zrušit rozhodnutí;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na základě této žaloby žalobkyně žádá o zrušení rozhodnutí Komise K(2007)3104 ze dne 27. června 2007 prohlašujícího spojení za neslučitelné se společným trhem a fungováním Dohody o EHP (věc č. COMP/M.4439 – Ryanair/Aer Lingus).

Žalobkyně zejména tvrdí, že se Komise údajně dopustila nesprávného posouzení a neprokázala právně postačujícím způsobem, že by spojení vedlo k významnému narušení účinné hospodářské soutěže na společném trhu. Podpůrně žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného posouzení a neprokázala právně postačujícím způsobem, že by spojení, tak jak bylo změněno různými závazky nabízenými žalobkyní během šetření, vedlo k významnému narušení účinné hospodářské soutěže.

Na podporu svých tvrzení žalobkyně uvádí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o a) konkurenční vztah mezi těmito dvěma dopravci; b) překážky vstupu/rozšíření; c) její analýzy cest, jakož i zásadního a zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o účinnost, která by vyplývala ze spojení a z úpravy závazků nabízených žalobkyní.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/59

Žaloba podaná dne 12. září 2007 – allsafe Jungfalk v. OHIM (ALLSAFE)

(Věc T-343/07)

(2007/C 269/107)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: allsafe Jungfalk GmbH & Co. KG (Engen, Německo) (zástupci: D. Jestaedt a J. Bühling, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 11. července 2007 (věc R 454/2006-4);

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „ALLSAFE“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 6, 12, 22, 35, 39 a 42 (přihláška č. 2 940 534)

Rozhodnutí průzkumového referenta: Zamítnutí přihlášky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 40/94 (1), jelikož přihlášená ochranná známka nemá rozlišovací způsobilost a není popisná.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/60

Žaloba podaná dne 10. září 2007 – O2 (Germany) v. OHIM (Homezone)

(Věc T-344/07)

(2007/C 269/108)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: O2 (Germany) GmbH & Co. OHG (Mnichov, Německo) (zástupci: A. Fottner, advokátka a M. Miller, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 5. července 2007 ve věci odvolání R 1583/2006-4 v rozsahu zamítnutí;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení vzniklých v tomto řízení a v řízení před OHIM.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka „Homezone“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 38 a 42 (přihláška č. 4 677 506).

Rozhodnutí průzkumového referenta: Částečné zamítnutí přihlášky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 40/94 (1).

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/60

Žaloba podaná dne 13. září 2007 – La Banque Postale v. Komise

(Věc T-345/07)

(2007/C 269/109)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: La Banque Postale (zástupci: S. Hautbourg a J.-E. Skovron, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit napadené rozhodnutí v celém rozsahu na základě čl. 230 odst. 4 ES;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Předloženou žalobou žalobkyně požaduje, aby bylo zrušeno rozhodnutí Komise K(2007) 2110 konečné ze dne 10. května 2007, které prohlašuje ustanovení francouzského měnového a finančního zákoníku (Code Monétaire et Financier), která vyhrazují třem úvěrovým institucím, žalobkyni, Caisses d'Épargne et de Prévoyance a Crédit Mutuel, zvláštní práva na distribuci vkladových účtů „livret A“ a „livret bleu“, za neslučitelná s čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s články 43 ES a 49 ES.

Na podporu své žaloby uplatňuje čtyři žalobní důvody.

Svým prvním žalobním důvodem žalobkyně uplatňuje, že Komise porušila její právo být vyslechnuta v průběhu řízení vedoucího k vydání napadeného rozhodnutí, jelikož jí neumožnila předložit své vyjádření ke dvěma zprávám, které Komisi předložili stěžovatelé a které se dle žalobkyně ukázaly být rozhodující pro prokázání Komise.

Zadruhé, žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila několika nesprávných právních posouzení, když se domnívala, že režim distribuce vkladových účtů „livret A“ představuje omezení svobody usazování a volného pohybu služeb. Podle žalobkyně se Komise dopustila nesprávných právních posouzení, jelikož pojem „omezení“ ve smyslu článků 43 ES a 49 ES, jakož i okolnosti, za kterých se lze obou zásad dovolávat, vyložila příliš široce. Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise neprávem došla k závěru, že toto zvláštní právo způsobuje, že vstup na trh bankovního spoření ve Francii je obtížnější a nákladnější.

Zatřetí, žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí vykazuje právní vady a vady posouzení v rozsahu, v němž Komise usoudila, že současný režim distribuce vkladového účtu „livret A“ nemůže být odůvodněn podle čl. 86 odst. 2 ES. Podle žalobkyně se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a několika nesprávných posouzení při definování služby obecného zájmu bankovní dostupnosti spojené s vkladovým účtem „livret A“ a při analýze nezbytné a přiměřené povahy zvláštního práva pro výkon služby obecného zájmu bankovní dostupnosti a služby obecného zájmu spojené se sociálním bydlením.

Svým čtvrtým žalobním důvodem žalobkyně uplatňuje, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je protichůdné a nedostatečné.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/61

Žaloba podaná dne 13. září 2007 – Duro Sweden v. OHIM (EASYCOVER)

(Věc T-346/07)

(2007/C 269/110)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Duro Sweden AB (Gävle, Švédsko) (zástupce: R. Bird, Solicitor)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí R 1065/2005-4 čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu ze dne 3. července 2007;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení a

—	nařídit, aby bylo vyhověno přihlášce k zápisu ochranné známky Společenství v souladu s příslušným nařízením.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „EASYCOVER“ pro výrobky zařazené do tříd 19, 24 a 27 – přihláška č. 4 114 567

Rozhodnutí průzkumového referenta: Zamítnutí přihlášky

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94, jelikož odvolací senát rozhodl, že přihláška k zápisu ochranné známky porušovala čl. 7 odst. 1 písm. b) na základě toho, že přihláška ochranné známky porušila čl. 7 odst. 1 písm. c), aniž by uvedl samostatné důvody porušení čl. 7 odst. 1 písm.b).

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení, jelikož odvolací senát nezohlednil veškeré aspekty přihlašované ochranné známky.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/61

Žaloba podaná dne 12. září 2007 – Al-Aksá v. Rada

(Věc T-348/07)

(2007/C 269/111)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Nadace Al-Aksá (Amsterodam, Nizozemsko) (zástupce: J. Pauw, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Rady 2007/445 v rozsahu, v němž se týká žalobkyně, a navíc určit, že nařízení (ES) č. 2580/2001 není na žalobkyni použitelné;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí Rady ze dne 28. června 2007, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu, je neplatné v rozsahu, v němž se týká žalobkyně.

Na podporu své žaloby žalobkyně zaprvé tvrdí, že společný postoj Rady ze dne 27. prosince 2001 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (1) se na ni nepoužije.

Zadruhé tvrdí, že žádný příslušný orgán nepřijal ve vztahu k ní rozhodnutí ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje Rady ze dne 27. prosince 2001.

Zatřetí uvádí, že v jejím případě neexistuje žádný úmysl, vina nebo vědomosti v souvislosti s podporou teroristických aktivit.

Začtvrté uvádí, že ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí, ani z vnitrostátního rozhodnutí na něm založeného nevyplývá, že je možné ještě stále předpokládat, že napomáhá páchání teroristických činů.

Konečně žalobkyně prohlašuje, že došlo k porušení zásady proporcionality, podstatných formálních náležitostí – tím, že Rada opětovně nepřezkoumala, zda je vhodné ponechat žalobkyni na seznamu –, práva na vlastnictví a požadavku dostatečného odůvodnění.

(1) Úř. věst. L 344, s. 93.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/62

Žaloba podaná dne 14. září 2007 – Komise v. Rednap

(Věc T-352/07)

(2007/C 269/113)

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: D. Triantafyllou a J. Enegren, zmocněnci)

Žalovaný: Rednap (Malmö, Švédsko)

Návrhové žádání žalobkyně

—

uložit žalovanému

—

zaplacení Komisi částky 516 329,63 eur (pět set šestnáct tisíc tři sta dvacet devět eur a šedesát tři centů), která se skládá z hlavní pohledávky ve výši 334 375,49 eur a částky úroku z prodlení ve výši 181 954,14 eur za období od posledního dne splatnosti hlavní pohledávky v souladu s příslušnou výzvou dlužníkovi až do dne 31. července 2007 včetně;

—

zaplacení úroku z prodlení od 1. srpna 2007 až do dne úplného splacení dluhu, pokud jde o dluh v souvislosti se smlouvou DE 3010 (DE) „RISE“, ve výši 72,04 eur (sedmdesát dva eur a čtyři centy) za každý den, a pokud jde o dluh související se smlouvou HC 4007 (HC) „HEALTHLINE“, ve výši 37,89 eur (třicet sedm eur a osmdesát devět centů) za každý den;

—	náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V projednávané věci, která se zakládá na rozhodčí doložce, žalobkyně tvrdí, že žalovaný je povinen vrátit přeplatek zaplacený Komisí v souvislosti s plněním smluv č. DE 3010 (DE) „RISE“ a č. HC 4007 (HC) „HEALTHLINE“ týkajících se projektu v oblasti informačních technologií, do kterého byla zapojena Komise s žalovaným jako členem konsorcia.

V důsledku účetní kontroly žalovaného v souvislosti s uvedenými smlouvami dospěla Komise k závěru, že žalovaný nepoužil celou částku vyplacenou na provedení projektu. Žalobkyně opakovaně požadovala vrácení zbylé částky, která je předmětem projednávané žaloby.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/63

Žaloba podaná dne 13. září 2007 – Esber v. OHIM – Coloris Global Coloring Concept (COLORIS)

(Věc T-353/07)

(2007/C 269/114)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Esber, S.A. (Vizcaya, Španělsko) (zástupci: J.A. Calderón Chavero, T. Villate Consonni a A. Yañez Manglano, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Druhá účastnice řízení před odvolacím senátem: Coloris Global Coloring Concept, S.A.S.

Návrhy žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 28. června 2007 ve věci R-1060/2006-1;

—	v důsledku toho zamítnout námitky podané proti zápisu ochranné známky a zapsat dotčenou ochrannou známku;

—	uložit OHIM náhradu nákladů řízení, v případě, že bude namítat proti tomu a zamítnout jeho návrhová žádání.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: obrazová ochranná známka, která obsahuje slovo „COLORIS“ (přihláška č. 2 817 732) pro výrobky třídy 2.

Majitelka ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: COLORIS GLOBAL COLORING CONCEPT, S.A.S.

Namítaná ochranná známka nebo označení: francouzská národní slovní ochranná známka „COLORIS“ pro výrobky třídy 2 (č. 98/717642).

Rozhodnutí námitkového oddělení: přijetí námitek.

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: nesprávné použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/63

Žaloba podaná dne 18. září 2007 – Pfizer v. OHIM – Isdin (FOTOPROTECTOR ISDIN)

(Věc T-354/07)

(2007/C 269/115)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Pfizer Ltd (Sandwich, Spojené království) (zástupci: V. von Bomhard, A. Renck, T. Dolde, advokáti, a M. Hawkins, solicitor)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Druhá účastnice řízení před odvolacím senátem: Isdin, SA (Barcelona, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 28. června 2007 ve věci R 567/2006-1 a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: Slovní ochranná známka „FOTOPROTECTOR ISDIN“ pro výrobky zařazené mimo jiné do třídy 5 – ochranná známka Společenství č. 1 075 597

Majitelka ochranné známky Společenství: Isdin, SA

Účastnice řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Ochranná známka účastnice řízení navrhující prohlášení neplatnosti: Národní slovní ochranná známka „ISTIN“ pro výrobky zařazené do třídy 5

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Částečné prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zrušení rozhodnutí zrušovacího oddělení v rozsahu, v němž prohlásilo ochrannou známku Společenství za neplatnou

Dovolávané žalobní důvody: Porušení práva žalobkyně vyjádřit se podle článku 73 nařízení Rady č. 40/94 a porušení článku 52 ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/64

Žaloba podaná dne 18. září 2007 – Pfizer v. OHIM – Isdin (ISDIN Pediatrícs)

(Věc T-355/07)

(2007/C 269/116)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Pfizer Ltd (Sandwich, Spojené království) (zástupci: V. von Bomhard, A. Renck, T. Dolde, advokáti, a M. Hawkins, solicitor)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Druhá účastnice řízení před odvolacím senátem: Isdin, SA (Barcelona, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 28. června 2007 ve věci R 566/2006-1 a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: Obrazová ochranná známka „ISDIN Pediatrícs“ pro výrobky zařazené mimo jiné do třídy 5 – ochranná známka Společenství č. 1 243 807

Majitelka ochranné známky Společenství: Isdin, SA

Účastnice řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Ochranná známka účastnice řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: Národní slovní ochranná známka „ISTIN“ pro výrobky zařazené do třídy 5

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Částečné prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zrušení rozhodnutí zrušovacího oddělení v rozsahu, v němž prohlásilo ochrannou známku Společenství za neplatnou

Dovolávané žalobní důvody: Porušení práva žalobkyně vyjádřit se podle článku 73 nařízení Rady č. 40/94 a porušení článku 52 ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/64

Žaloba podaná dne 19. září 2007 – Pfizer v. OHIM – Isdin (ISDIN 14-8.000)

(Věc T-356/07)

(2007/C 269/117)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Pfizer Ltd (Sandwich, Spojené království) (zástupci: V. von Bomhard, A. Renck, T. Dolde, advokáti a M. Hawkins, solicitor)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Isdin, SA (Barcelona, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	Zrušit rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 28. června 2007 ve věci R 565/2006-1; a

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: Slovní ochranná známka „ISDIN 14-8.000“ pro výrobky mimo jiné ve třídě 5 – ochranná známka Společenství č. 1 243 633

Majitel ochranné známky Společenství: Isdin, SA

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: Národní slovní ochranná známka „ISTIN“ pro výrobky ve třídě 5

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Prohlášení částečné neplatnosti ochranné známky Společenství

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zrušení rozhodnutí zrušovacího oddělení v rozsahu, ve kterém prohlásilo neplatnost ochranné známky Společenství.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení práva žalobkyně být vyslechnuta podle článku 73 nařízení Rady č. 40/94 a porušení článku 52 ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/65

Žaloba podaná dne 19. září 2007 – Focus Magazin Verlag v. OHIM – Editorial Planeta (FOCUS Radio)

(Věc T-357/07)

(2007/C 269/118)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Focus Magazin Verlag GmbH (Mnichov, Německo) (zástupce: B. C. Müller, právník)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Editorial Planeta, SA (Barcelona, Španělsko)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit č. 1, č. 3 a č. 4 rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu ze dme 30. července 2007 v námitkovém řízení č. B 516 742 (přihláška ochranné známky Společenství č. 2 340 289);

—

změnit napadené rozhodnutí uvedené v č. 1 za účelem zápisu napadené přihlášky ochranné známky Společenství pro následující zboží a služby:

—

třída 9: počítače a přístroje pro zpracování dat; paměti pro zařízení na zpracování dat; čitelné nosiče dat všech druhů obsahující informace a nosiče pro záznam zvuku a obrazu, zejména diskety, CD ROM, DVD, čipové karty, magnetické karty, video kazety, kompaktní disky a video disky; souhrny informací zaznamenaných na nosičích dat;

—	třída 16: tiskoviny, tištěné materiály, periodika, noviny, knihy, nálepky, kalendáře, kancelářské potřeby (kromě nábytku), učební a výukové materiály (kromě zařízení) zahrnuté do třídy 16;

—	třída 41 – zábava mimo jiné rozhlasová zábava; pořádání zábavných akcí, živých, kulturních a sportovních akcí zahrnutých do třídy 41.

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství: Žalobkyně

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „FOCUS Radio“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 16, 35, 38, 41 a 42 – přihláška č. 2 340 289

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Editorial Planeta, SA

Namítaná ochranná známka nebo označení: Národní slovní a obrazové ochranné známky „FOCUS MILENIUM“, „PLANETA FOCUS“ a „PLANETA FOCUS 99“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 16 a 41

Rozhodnutí námitkového oddělení: Námitkám bylo částečně vyhověno

Rozhodnutí odvolacího senátu: Částečné zrušení rozhodnutí námitkového oddělení a částečné zamítnutí přihlášky ochranné známky Společenství

Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 40/94, jelikož neexistuje relevantní podobnost mezi kolidujícími ochrannými známkami, a tudíž nebezpečí záměny.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/65

Žaloba podaná dne 14. září 2007 – El Fatmi v. Rada

(Věc T-362/07)

(2007/C 269/119)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobce: Nouriddin El Fatmi (Amsterodam, Nizozemsko) (zástupce: J. Pauw, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobce

—	určit, že nařízení (ES) č. 2580/2001 není použitelné a rozhodnutí 2007/445 se ruší v rozsahu, v němž se týkají žalobce;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby žalobce zaprvé uvádí, že nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu (1) se na něj nepoužije, protože neexistuje žádná spojitost mezi společnou bezpečnostní a zahraniční politikou a jeho osobou.

Zadruhé žalobce tvrdí, že nařízení č. 2580/2001 se na něj nepoužije, protože nepáchá a ani se nepokouší páchat teroristické činy, neúčastní se jich a ani nenapomáhá jejich spáchání.

Nakonec žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásady proporcionality a není dostatečně odůvodněné.

(1) Úř. věst. L 344, s. 70; Zvl. vyd. 18/01, s. 207.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/66

Žaloba podaná dne 14. září 2007 – Hamdi v. Rada

(Věc T-363/07)

(2007/C 269/120)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobce: Ahmed Hamdi (Amsterodam, Nizozemsko) (zástupce: J. Pauw, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobce

—	určit, že nařízení (ES) č. 2580/2001 není použitelné a rozhodnutí 2007/445 se ruší v rozsahu, v němž se týkají žalobce;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Nakonec žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásady proporcionality, není dostatečně odůvodněné a porušuje jeho základní práva, zejména právo na vlastnictví a právo na respektování jeho soukromého života.

(1) Úř. věst. L 344, s. 70; Zvl. vyd. 18/01, s. 207.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/66

Žaloba podaná dne 26. září 2007 – Lotyšská republika v. Komise Evropských společenství

(Věc T-369/07)

(2007/C 269/121)

Jednací jazyk: lotyština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Lotyšská republika (zástupci: E. Balode-Buraka, K. Bārdiņa)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí Komise K (2007)3409 ze dne 13. července 2007 týkající se změn národního alokačního plánu pro povolenky na emise skleníkových plynů, který Lotyšsko oznámilo podle čl. 3 odst. 3 rozhodnutí Komise K/2006/5612 ze dne 29. listopadu 2006 (konečné znění) o národním alokačním plánu pro povolenky na emise skleníkových plynů, který Lotyšsko oznámilo v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (1);

—	uložit Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení a

—	projednat žalobu ve zrychleném řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně, Lotyšská republika, má za to, že Komise významně omezila její svrchovaná práva v energetické oblasti, a sice v rozhodování o jejích energetických zdrojích a dodávkách elektřiny, tím, že vyložila pravomoci, které jsou Komisi přiznány čl. 9 odst. 3 směrnice 2003/87/ES velmi širokým způsobem, čímž tak nerespektovala pravomoc stanovenou v čl. 175 odst. 2 písm. c) Smlouvy o ES.

Navíc se žalobkyně domnívá, že Komise porušila zásadu zákazu diskriminace, protože použití způsobu výpočtu, který vypracovala k určení celkového množství schválených povolenek na emise, znevýhodňuje členské státy, jejichž celkové emise jsou malé.

Žalobkyně má také za to, že Komise porušila první kritérium Přílohy III směrnice 2003/87/ES, neboť přijala rozhodnutí, aniž by zohlednila mezinárodní povinnosti, které Kjótský protokol ukládá Lotyšské republice.

Konečně, rozhodnutí nesplňuje podstatné formální náležitosti, vzhledem k tomu, že lhůta stanovená v čl. 9 odst. 3 směrnice 2003/87/ES k odmítnutí plánu, nebyla dodržena.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/68

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 4. října 2007 – de la Cruz a další v. Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

(Věc F-32/06) (1)

(„Veřejná služba - Smluvní zaměstnanci - Reforma služebního řádu - Bývalí místní zaměstnanci - Stanovení zařazení a odměny při přijímání zaměstnanců - Rovnocennost pracovních míst - Konzultace Výboru zaměstnanců“)

(2007/C 269/122)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: María del Carmen de la Cruz (Galdakao, Španělsko) a další (zástupci: G. Vandersanden a L. Levi, advokáti)

Žalovaná: Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (zástupci: E. Ortega, C. Georges a J. G. Blanch, zmocněnci, ve spolupráci s S. Orlandim A. Coolenem, J.-N. Louisem a E. Marchalem, advokáty)

Předmět věci

Jednak zrušení rozhodnutí, kterými bylo odmítnuto přeřadit do funkční skupiny III žalobce, smluvní zaměstnance zařazené ve funkční skupině II, a jednak návrh na náhradu škody.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (OSHA) zařazující žalobce do funkční skupiny II na základě jejich smluv smluvních zaměstnanců podepsaných ve dnech 28. a 29. dubna 2005 se ruší.

2)	Ve zbylé části se žaloba zamítá.

3)	OSHA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 131, 3.6.2006, s. 51.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/69

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 18. září 2007 – Botos v. Komise

(Věc F-10/07) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Sociální zabezpečení - Nemocenské pojištění - Náhrada léčebných nákladů - Závažné onemocnění - Řídící výbor - Lékařský posudek“)

(2007/C 269/124)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Patricia Botos (Meise, Belgie) (zástupce: L. Vogel, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupce: J. Currall a K. Herrmann, zmocněnci)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 30. října 2006, kterým byla zamítnuta stížnost předložená žalobkyní proti šesti správním rozhodnutím týkajícím se zejména uznání její nemoci jako vážné pro účely stanovení míry proplácení výdajů na zdravotní péči stanovené v čl. 72 odst. 1 služebního řádu úředníků.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 23. ledna 2006 a 30. října 2006 se zrušují v rozsahu, ve kterém odmítají nahradit P. Botos náklady na vyšetření provedená RED Laboratories a Ategis v běžné procentní části společného režimu nemocenského pojištění orgánů Evropských společenství.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	P. Botos ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení.

4)	Komise Evropských společenství ponese vlastní náklady řízení a třetinu nákladů vynaložených P. Botos.

(1) Úř. věst. C 69, 24.3.2007, s. 31.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/70

Žaloba podaná dne 29. června 2007 – Aayhan a další v. Parlament

(Věc F-65/07)

(2007/C 269/127)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Laleh Aayhan (Štrasburk, Francie) a další (zástupce: R. Blindauer, advokát)

Žalovaný: Evropský Parlament

Návrhová žádání žalobců

—	zrušit výslovné rozhodnutí Parlamentu ze dne 20. dubna 2007, kterým se zamítá stížnost žalobců ze dne 19. prosince 2006;

—	změnit všechny pracovní smlouvy na dobu určitou, které zavazují žalobce ve vztahu k Parlamentu, do jediné smlouvy na dobu neurčitou;

—	určit, že Parlament má povinnost opětovně zaměstnat všechny tyto úředníky na základě smlouvy na dobu neurčitou;

—	určit a rozhodnout, že zaměstnanci Parlamentu zvaní „pomocní zaměstnanci pro dobu zasedání“ mají právo za všechna odpracovaná období od začátku svého zaměstnání na příspěvek odpovídající právu na placenou dovolenou, které nabyli svou prací;

—	uložit Parlamentu, aby každému ze žalobců zaplatil částku 2 000 eur z důvodu jejich nevratných nákladů řízení;

—	uložit Parlamentu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci jsou pomocní zaměstnanci pro dobu zasedání, zaměstnávaní Parlamentem při příležitosti jeho plenárních zasedání ve Štrasburku, a to na 12 plenárních zasedání za rok.

Na podporu svých žalob se nejdříve dovolávají protiprávnosti článku 78 pracovního řádu ostatních zaměstnanců v rozsahu, v němž toto ustanovení má za následek vyloučení kategorie pomocných zaměstnanců pro dobu zasedání z působnosti jakéhokoliv právního zdroje, ať už státního, nebo práva Společenství.

Žalobci dále poukazují na porušení zásady zákazu diskriminace tak, jak je uvedená zejména v Evropské sociální chartě a Úmluvě č. 111 Mezinárodní organizace práce (MOP) o diskriminaci (zaměstnání a povolání). Kromě jiného tvrdí, že Parlament porušil zásadu, která zavazuje každého zaměstnavatele odůvodnit rozhodnutí o výpovědi, zásadu uznanou zejména v článku 4 Úmluvy č. 158 MOP o ukončení pracovněprávního vztahu z iniciativy zaměstnavatele.

Nakonec žalobci tvrdí, že jak je to stanoveno obzvláště směrnicí 1999/70 (1), normální formou pracovněprávního vztahu je pracovní smlouva na dobu neurčitou.

(1) Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/70

Žaloba podaná dne 16. července 2007 – Karatzoglou v. EAR

(Věc F-71/07)

(2007/C 269/128)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Georgios Karatzoglou (Preveza, Řecko) (zástupce: S. A. Pappas, advokát)

Žalovaná: Evropská agentura pro obnovu (EAR)

Návrhová žádání žalobce

—	Uložit EAR zaplacení částky ve výši 348 965,96 eur jako náhrady za hmotnou újmu utrpěnou z důvodu nevyhovění rozsudku čtvrtého senátu Soudu prvního stupně ze dne 23. února 2006 ve věci T-471/04 (Georgios Karatzoglou v. European Agency for Reconstruction) (1);

—	uložit EAR zaplacení částky ve výši 100 000 EUR jako náhrady za nehmotnou újmu utrpěnou z důvodu nevyhovění rozsudku T-471/04;

—	uložit EAR zaplacení částky ve výši 100 000 EUR jako náhradu za nehmotnou újmu utrpěnou služebním pochybením EAR, když odmítnulo přijmout jakékoli zvláštní opatření k vyhovění rozsudku T-471/04;

—	uložit EAR zaplacení úroků z výše uvedených částek ve výši 3 % od vyhlášení rozsudku T-471/04;

—	uložit EAR náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce v podstatě uplatňuje, že EAR porušila článek 233 ES v rozsahu, v jakém nepřijala opatření nezbytná k vyhovění výše uvedenému rozsudku Soudu prvního stupně.

(1) Úř. věst. C 96, 22.4.2006, s. 13.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/71

Žaloba podaná dne 22. srpna 2007 – Anselmo a další v. Rada

(Věc F-85/07)

(2007/C 269/129)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Ana Anselmo (Brusel, Belgie) a další (zástupce: S. Pappas, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobců

—

zrušit jednak rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 11. května 2007, kterými byly zamítnuty stížnosti podané žalobci, týkající se rozdílného zacházení mezi úspěšnými kandidáty vnitřního výběrového řízení B/277 a úředníky, na něž se bude vztahovat osvědčovací řízení, jak je vymezeno rozhodnutím Rady ze dne 2. prosince 2004 o prováděcích pravidlech k osvědčovacímu řízení, a jednak rozhodnutí zpochybněná těmito stížnostmi;

—	určit porušení čl. 5 odst. 2 přílohy XIII služebního řádu úředníků Evropských společenství v důsledku toho, že úspěšným kandidátům vnitřního výběrového řízení B/277 nebyla uznána léta služby v platové třídě;

—	určit porušení zásady rovného zacházení a zásady řádné správy vyplývající jak z neprovedení uznání let služby v platové třídě, tak z povinnosti mobility stanovené samotným úspěšným kandidátům;

—	v důsledku toho úspěšným kandidátům prostřednictvím zrušení napadených aktů uznat léta služby v platové třídě;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci, úspěšní kandidáti vnitřního výběrového řízení B/277, zveřejněného dne 9. července 2007 Generálním sekretariátem Rady, byli nejprve jmenováni do kategorie B, přičemž si zachovali léta služby v platové třídě odpracovaná v kategoriích C a D. Následně byla jejich léta služby v platové třídě omezena k datu zahájení nových funkcí, zatímco zaměstnanci, kteří byli do kategorie B zařazeni na základě osvědčovacího řízení, a nikoli díky úspěšnému absolvování výběrového řízení, si mohli dotčená léta služby zachovat. Za těchto okolností žalobci uplatňují porušení ustanovení a zásad zmíněných ve výše uvedených návrhových žádáních.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/72

Žaloba podaná dne 17. září 2007 – Traore v. Komise

(Věc F-90/07)

(2007/C 269/131)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Amadou Traore (Rhodes Saint Genèse, Belgie) (zástupce: E. Boigelot, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí, kterým byla zamítnuta kandidatura žalobce na místo dočasného chargé d'affaires delegace Komise v Togu, na které byl jmenován X;

—	zrušit jmenování X na uvedené místo;

—	zrušit rozhodnutí, kterým byla zamítnuta kandidatura žalobce na místo operačního vedoucího delegace Komise v Tanzánii, na které byl jmenován Y;

—	zrušit jmenování Y na uvedené místo;

—	uložit žalované náhradu nemajetkové újmy a poškození služebního postupu žalovaného ve výši 3 500 eur;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby uplatňuje žalobce především nesrovnalosti vzniklé při přijímacím řízení jednak tím, že platová třída sporných pracovních míst byla v rozporu se zásadami zakotvenými zejména v rozsudku Economidis v. Komise (1) stanovena na AD9 až AD14, a jednak tím, že nebylo dodrženo oznámení o volném pracovním místě, týkající se prvního sporného pracovního místa, a pořadí stanovené v čl. 29 odst. 1 služebního řádu úředníků Evropských společenství (služebního řádu). Žalobce dodává, že nebylo provedeno srovnávací přezkoumání zásluh, což prokazuje existenci zneužití pravomoci, jakož i porušení zásady rovného zacházení a práva na služební postup.

Žalobce mimoto uplatňuje, že Komise porušila čl. 1d odst. 1 služebního řádu tím, že zamítla jeho kandidatury především z důvodu jeho afrického původu.

(1) Rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 14. prosince 2006, F-122/05, Úř. věst. C 331, 30.12.2006, s. 47.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/72

Žaloba podaná dne 13. září 2007 – Torijano Montero v. Rada

(Věc F-91/07)

(2007/C 269/132)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Javier Torijano Montero (Brusel, Belgie) (zástupci: S. Rodrigues, R. Albelice a Ch. Bernard-Glanz, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit oznámení o volném pracovním místě ze dne 31. října 2006 zveřejněné Generálním sekretariátem Rady prostřednictvím sdělení zaměstnancům č. 171/06 o pracovním místě vedoucího útvaru „vnější bezpečnost“ bezpečnostního úřadu Rady;

—	zrušit rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování (OOJ) ze dne 31. května 2007, kterým se zamítá stížnost žalobce;

—	uvědomit OOJ o důsledcích zrušení napadených rozhodnutí, a zejména opětovně zvážit podmínky platové třídy požadované v oznámení o volném pracovním místě proto, aby žalobce mohl podat svou kandidaturu;

—	uložit Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce, úředník zařazený do platové třídy AD 6, namítá, že výše uvedené oznámení o volném pracovním místě vyhrazuje úředníkům zařazeným alespoň do platové třídy AD 8 možnost podat kandidaturu na místo vedoucího útvaru „vnější bezpečnost“ bezpečnostního úřadu Rady, pracovní místo k obsazení v rámci platové třídy AD 11.

Žalobce se poté, co připomněl, že v rámci věci F-76/05 (1) požaduje zařazení do platové třídy AD 8, dovolává porušení zásady legitimního očekávání tím, že obsazení dotčeného pracovního místa bude mít pro něj za následek, že pozbude své současné postavení vedoucího sektoru „vnější bezpečnost/ochrana misí“ ve prospěch kandidáta, který bude vybrán.

Žalobce krom toho uplatňuje porušení zájmu služby, pokud jde o podmínku platové třídy požadované v oznámení o volném pracovním místě, která neumožňuje, aby byla jeho kandidatura zohledněna navzdory tomu, že by byl nejvhodnější osobou pro výkon funkcí uvedených v oznámení o volném pracovním místě. Navíc správa neobjasnila, čím měl být odůvodněn zájem služby odchýlit se od čl. 31 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropských společenství, podle kterého jsou úředníci jmenování do platových tříd AD 5 až AD 8.

Žalobce nakonec tvrdí, že správa porušila zásadu rovného zacházení a že se dopustila zjevně nesprávného posouzení.

(1) Úř. věst. C 281, 12.11.2005, s. 23 (věc původně zapsaná u Soudu prvního stupně Evropských společenství pod číslem T-302/05 a postoupená Soudu pro veřejnou službu Evropské unie usnesením ze dne 15.12.2005).

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/73

Žaloba podaná dne 1. října 2007 – Tsirimiagos v. Výbor regionů

(Věc F-100/07)

(2007/C 269/133)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Kyriakos Tsirimiagos (Kraainem, Belgie) (zástupce: M.-A. Lucas, advokát)

Žalovaný: Výbor regionů Evropské unie

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí ředitele ředitelství pro administrativu VR ze dne 21. listopadu 2006 o navrácení částek vyplacených žalobci na základě uplatnění koeficientu, kterým se násobí část výdělku převáděná do Francie od dubna 2004 do května 2005, v částce 2 120,16 eur,

—	zrušit v rozsahu, v němž to vyžaduje rozhodnutí ze dne 21. června 2007, zamítnutí jeho správní stížnosti ze dne 21. února 2007, podané proti rozhodnutí ze dne 21. listopadu 2006 v rozsahu, v němž potvrzuje navrácení v částce 2 038,61 eur,

—	uložit Výboru regionů, aby mu zaplatil částku 2 038,61 eur zadrženou z jeho platu, zvýšenou o úroky z prodlení se sazbou 8 % ročně ode dne 1. prosince 2006, dne stržení částky až do jejího úplného splacení,

—	uložit Výboru regionů Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby žalobce uplatňuje žalobní důvody, které jsou velmi podobné žalobním důvodům uplatněným v rámci věci F-59/07 (1).

(1) Úř. věst. EU C 199 ze dne 25.8.2007, s. 51.

10.11.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 269/73

Žaloba podaná dne 3. října 2007 – Cova v. Komise

(Věc F-101/07)

(2007/C 269/134)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Philippe Cova (Brusel, Belgie) (zástupce: S. Pappas, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 29. června 2007 v rozsahu, v němž se jím nepřiznává příplatek za vedení upravený v čl. 7 odst. 2 služebního řádu po dobu delší než jeden rok;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce uplatňuje následující žalobní důvody:

1. Porušení čl. 7 odst. 2 služebního řádu orgánem oprávněným ke jmenování:

—

Cílem čl. 7 odst. 2 služebního řádu je zajistit kontinuitu služby v případě volného pracovního místa; podle správného významu tohoto ustanovení by dočasné nastoupení na pracovní místo mělo být co možná nejkratší a z tohoto důvodu je správa nucena na základě práva, aby bezodkladně přistoupila k ukončení dočasného pracovního umístění tím, že na pracovní místo jmenuje vedoucího oddělení.

—	„Trvání přechodného pracovního umístění nepřesáhne jeden rok“ se vztahuje výlučně k trvání přechodného pracovního umístění a nemá dopad na odměnu odpovídající tomuto pracovnímu umístění, pokud je přechodné pracovní umístění prodlouženo na dobu trvání delší než jeden rok.

—

Doba trvání jednoho roku nemá absolutní charakter o to spíše, že se nejedná o lhůtu určenou zaměstnanci ve veřejné službě, ale správě, bez toho, že by tato doba byla dále kvalifikována jako povinná, závazná nebo imperativní; proto je třeba ji chápat jako důrazné upozornění správě, aby obsadila volné pracovní místo, jakmile to bude možné.

2. Porušení povinnosti péče ve vztahu k úředníkům a zásady řádné správy

—	Výše zmíněná povinnost znamená, že pokud orgán přijme rozhodnutí ohledně postavení úředníka, měl by vzít v úvahu veškeré faktory, které mohou mít dopad na jeho rozhodnutí, a že pokud tak činí, měl by vzít v úvahu nejen zájmy služby, ale rovněž zájmy dotčeného úředníka.

—	V této souvislosti je zásada řádné správy často spjata s povinností péče ve vztahu k úředníkům.

—

V projednávaném případě Komise nedodržela své povinnosti, jelikož si byla vědoma, že by předchozí vedoucí oddělení měl být přidělen na jiné pracovní místo a tolerovala přechodné jmenování P. Cova na dobu delší než jeden rok. Výklad Komise vede k paradoxní situaci, kdy zatímco byla odpovědnost převzatá během určeného období vyšší, může být žalobci přiznán pouze příplatek za vedení omezený na jeden rok.

		ISSN 1725-5163
Úřední věstník Evropské unie		C 269

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 50 10. listopadu 2007

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ A INSTITUCÍ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr
2007/C 269/01	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unie Úř. věst. C 247, 20.10.2007	1