14.9.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 216/1

1.

Cílem předlohy nařízení je změnit typové finanční nařízení pro výkonné agentury (5) (dále jen „typové finanční nařízení“) poté, co se nařízením Rady (ES, Euratom) č. 1995/2006 provedly změny v nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, a také na základě zkušeností stávajících výkonných agentur.

2.

Článek 20 předlohy nařízení stanoví, že kromě toho, že se rozpočty a opravné rozpočty pro informaci předají rozpočtovému orgánu, Účetnímu dvoru a Komisi a zveřejní se na internetových stránkách příslušné agentury, „shrnutí rozpočtů a opravných rozpočtů se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie do tří měsíců ode dne přijetí“. S ohledem na zásadu rozpočtové průhlednosti by však bylo vhodné vymezit rozsah a obsah shrnutí, která mají výkonné agentury zveřejňovat.

3.

Čl. 27 první pododstavec stanoví, že „každý účastník finančních operací (…) a každá jiná osoba podílející se na plnění rozpočtu, správě, auditu nebo kontrole se musí při plnění rozpočtu zdržet jakéhokoliv jednání, jež by mohlo uvést jeho zájmy do střetu se zájmy agentury nebo Společenství“. Výraz „při plnění rozpočtu“ (jako v článku 52 finančního nařízení) by se z tohoto článku měl vypustit nebo by se tento článek měl přeformulovat, protože osoby podílející se na auditní a kontrolní činnosti by neměly přijímat žádná opatření při plnění rozpočtu.

4.

Francouzské znění nového článku 42a předlohy typového finančního nařízení stanoví, že Agentura vypracuje seznam „créances communautaires“ (nároků agentury) s uvedením jmen dlužníků a výše dluhu v případech, kdy byla úhrada dluhu nařízena pravomocným soudním rozhodnutím a kdy po dobu jednoho roku od jeho vyhlášení nebyla učiněna žádná platba nebo žádná významná platba (6). Výraz „créances communautaires“ (nároky agentury) je příliš obecný; je třeba upřesnit, že dotčenými nároky jsou pouze ty, které jsou zahrnuty v provozním rozpočtu výkonných agentur.

14.9.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 216/3

I.

Toto stanovisko se týká tří různých, avšak vzájemně souvisejících záležitostí. První z nich je nový požadavek revidovaného finančního nařízení vypracovávat roční shrnutí auditů a prohlášení požadovaných odvětvovými předpisy (například těch, které se vztahují na platební agentury v oblasti zemědělství a které vydávají kontrolní orgány pro oblast strukturálních fondů). Druhá se týká prohlášení členských států, která dobrovolně předkládají některé orgány členských států v rámci jejich odpovědnosti vůči národním parlamentům a která kontrolují příslušné vnitrostátní kontrolní orgány. Třetí záležitostí jsou dobrovolné zprávy a osvědčení vnitrostátních kontrolních orgánů o řízení prostředků EU v členských státech.

II.

Roční shrnutí odvětvových auditů a prohlášení o věrohodnosti (stanovisek), zavedená revidovaným finančním nařízením, představují doplňující vazbu mezi Komisí a členskými státy v rámci tzv. zřetězeného modelu. První roční shrnutí, týkající se roku 2007, mají být předložena do 15. února 2008.

III.

Komise by měla roční shrnutí (jejichž kvalita bude záviset na kvalitě výchozích prohlášení) v odpovídajícím rozsahu kontrolovat, aby zajistila jejich jednotnost, srovnatelnost a užitečnost. Podle legislativy se sice roční shrnutí omezují jen na stručné odvětvové souhrny, nicméně Komise by měla v rámci celého procesu usilovat o vytváření přidané hodnoty, např. identifikací společných problémů, možných řešení a osvědčených postupů.

IV.

Roční shrnutí představují doplňující prvek vnitřní kontroly. Pokud poukáží na silné a slabé stránky, mohou být podnětem k lepší kontrole prostředků EU v oblastech sdíleného řízení.

V.

Prohlášení členských států jsou dobrovolnou iniciativou některých členských států. Prohlášení jsou vypracována na nejvyšší úrovni a adresována národním parlamentům. Na rozsahu a kvalitě práce potřebné k vypracování prohlášení pak bude záležet, zda budou zdrojem užitečných doplňujících informací.

VI.

Prohlášení členských států mají zdůrazněním a prokázáním individuální odpovědnosti jednotlivých států za použití prostředků EU v rámci společného řízení napomáhat lepšímu řízení. Lze je považovat za nový prvek vnitřní kontroly a takto by je měla vnímat jak Komise, tak Účetní dvůr.

VII.

Některé vnitrostátní kontrolní orgány provádějí audit prostředků EU z vlastní iniciativy a výsledné zprávy předkládají vnitrostátním orgánům. V jednom případě vnitrostátní kontrolní orgán vydává stanovisko k souladu systémů s příslušnými předpisy a k legalitě a správnosti operací.

VIII.

Účetní dvůr si je vědom toho, že využít potenciální jistotu získanou na základě auditovaných prohlášení členských států a vnitrostátních auditů a zároveň dodržet požadavky mezinárodních auditorských standardů je možné. Předpokladem pro využití potenciální jistoty je, aby prohlášení členských států a vnitrostátní audity měly náležitý rozsah a koncepci a byly vypracovány ve vhodném termínu a v souladu s mezinárodními standardy.

IX.

V souvislosti s dodržováním mezinárodních auditorských standardů existuje jeden prvořadý požadavek, a sice, že externí auditor, který se rozhodne spoléhat na výrok či práci jiného auditora nebo je použít, musí získat přímé důkazy o spolehlivém základě takové práce. Čas, který Účetní dvůr vynaloží na získání těchto důkazů, by měl odpovídat tomu, kolik času ušetří díky menšímu rozsahu přímého testování (nebo jiných postupů) v auditované oblasti.

X.

„Národní“ charakter prohlášení členských států a vnitrostátních auditů je v protikladu k současné horizontální povaze práce Účetního dvora, jenž vydává své závěry většinou podle rozpočtové oblasti, a nikoliv jednotlivých členských států. K tomu, aby prohlášení členských států a vnitrostátní audity mohly mít dopad na práci Účetního dvora, měly by mít odpovídající a srovnatelný rozsah, koncepci a načasování. Účetní dvůr bez ohledu na to, zda tato prohlášení a výsledky vnitrostátních auditů využije, uznává, že mohou přispět ke zvýšení povědomí členských států o významu vnitřní kontroly ve vztahu k prostředkům EU.

XI.

Jak odvětvová stanoviska (z nichž vycházejí roční shrnutí), tak různá prohlášení a auditní iniciativy členských států mají společný jmenovatel – slouží ke kontrole systémů a vyvozování závěrů o nich. Prohlášení členských států mohou rovněž uvádět zvláštní stanoviska k legalitě a správnosti uskutečněných operací. Zkušenost ukazuje, že největší riziko pro správnost operací je spojeno se spolehlivostí informací, které příjemci poskytují v rámci žádosti o financování z prostředků EU, a nikoliv se způsobem zpracování informací v členských státech nebo Komisi. Prohlášení, že systémy fungují v souladu s předpisy EU, nemusí samo o sobě poskytovat jistotu o legalitě a správnosti příslušných operací.

XII.

Být nedílnou součástí systému vnitřní kontroly znamená integrovat roční shrnutí do standardních auditních postupů Účetního dvora. V rámci tohoto procesu by se mohlo posuzovat, nakolik roční shrnutí přispívají k celkové vnitřní kontrole, jak Komise celý proces řídí a jak v rámci své dozorčí role informace uvedené v prohlášeních využívá.

XIII.

Ve vztahu k prohlášením členských států a vnitrostátním auditům by se Účetní dvůr měl zaměřit mimo jiné na to, jaký mají dopad na hlavní auditovaný subjekt Účetního dvora, tj. Komisi, a jak je Komise využívá. To znamená, že Účetní dvůr by mohl posuzovat, jak Komise poskytuje pokyny a zohledňuje příslušná zjištění, jak se ujišťuje o jejich spolehlivosti a jak v závislosti na tom upravuje svou vlastní kontrolní činnost.

XIV.

Z hlediska prohlášení o věrohodnosti vydávaných Účetním dvorem je potřeba odlišovat prohlášení členských států jako taková od vnitrostátních prohlášení kontrolovaných vnitrostátními kontrolními orgány. Vnitrostátní prohlášení mají některé rysy společné s prohlášením vedení k auditu: mohou obsahovat cenné informace o plnění rozpočtu EU, nicméně samy o sobě nejsou průkaznou důkazní informací. Stejně tak Účetní dvůr není povinen kontrolovat jejich spolehlivost, pokud je nehodlá použít.

XV.

Stanoviska vnitrostátních kontrolních orgánů k systémům a/nebo legalitě a správnosti příjmů a výdajů, ať už vydaná samostatně nebo k prohlášením členských států, mohou být pro Účetní dvůr zdrojem důkazních informací, na něž se může spoléhat, pokud odpovídají mezinárodním auditorským standardům. Účetní dvůr je zohlední při plánování a provádění svých činností.

XVI.

V praxi by se jistota poskytovaná v souvislosti se systémy mohla využít při plánování finančních auditů/auditů shody, a to jak při posuzování kontrolního rizika, tak při aplikaci modelu míry jistoty. Pokud se na základě testování ukáže, že práce vnitrostátních kontrolních orgánů je spolehlivá, Účetní dvůr by ji mohl využít v rámci vlastních testů systémů, včetně testů kontrol. Tím by bylo možné snížit počet nezbytných přímých testů věcné správnosti.

XVII.

Z výše uvedeného vyplývá, že má-li se Účetní dvůr spoléhat na práci vnitrostátních kontrolních orgánů, musí se ujistit o vhodnosti a kvalitě provedené práce. V praxi to bude vyžadovat oboustrannou spolupráci mezi Účetním dvorem a vnitrostátními kontrolními orgány.

XVIII.

Aby přispěla k lepšímu řízení, měla by Komise zvážit využívání ročních shrnutí k identifikaci a prosazování osvědčených postupů v členských státech (a mezi nimi). Na základě odvětvových stanovisek, z nichž vycházejí roční shrnutí a prohlášení členských států, by Komise měla prověřit vztah mezi souladem systémů s předpisy a kritérii pro posuzování přijatelné míry legality a správnosti uskutečněných operací.

XIX.

Přístupem vnitrostátních kontrolních orgánů ke kontrole prostředků EU se v rámci svého mandátu zabývá pracovní skupina kontaktního výboru odpovídající za vytvoření jednotných auditorských standardů a srovnatelných auditních kritérií přizpůsobených oblasti EU (6). Jednotné standardy týkající se koncepce a metod mohou Účetnímu dvoru umožnit více se spolehnout na práci vnitrostátních kontrolních orgánů s výhradou, že si Účetní dvůr může opatřit přímé důkazy o kvalitě jejich práce.