4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/2

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. června 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Symvoulio tis Epikrateias – Řecko) – Medipac – Kazantzidis AE v. Venizeleio – Pananeio (PE.S.Y. KRITIS)

(Věc C-6/05) (1)

(Volný pohyb zboží - Směrnice 93/42/EHS - Nabytí zdravotnických prostředků opatřených označením CE nemocnicí - Ochranná opatření - Veřejné zakázky na dodávky - Veřejná zakázka, která nedosahuje prahové hodnoty stanovené ve směrnici 93/36/EHS - Zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti)

(2007/C 183/02)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Symvoulio tis Epikrateias

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Medipac – Kazantzidis AE

Žalovaná: Venizeleio – Pananeio (PE.S.Y. KRITIS)

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Symvoulio tis Epikrateias – Výklad směrnice Rady 93/36EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky (Úř. věst. L 199, s.1) a směrnice Rady 93/42/EHS ze dne 14. června 1993 o zdravotnických prostředcích (Úř. věst. L 169, s.1) – Odmítnutí nabídky týkající se výrobků opatřených označením CE – Nedostatečná kvalita dotčených výrobků vzhledem k ochraně veřejného zdraví a k zvláštnímu použití, ke kterému jsou určeny – Řízení o dodávce zdravotnicko-technických výrobků nemocnici

Výrok

Zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti brání tomu, aby zadavatel, který vyhlásil nabídkové řízení na dodávky zdravotnických prostředků a upřesnil, že tyto prostředky musí být ve shodě s evropským lékopisem a opatřeny označením CE, odmítl přímo a mimo rámec ochranného postupu upraveného v článcích 8 a 18 směrnice Rady 93/42/EHS ze dne 14. června 1993 o zdravotnických prostředcích, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 ze dne 29. září 2003, z důvodů ochrany veřejného zdraví nabídnutý materiál, pokud splňuje tuto požadovanou technickou podmínku. Pokud se zadavatel domnívá, že takové prostředky mohou ohrozit veřejné zdraví, má za účelem provedení uvedeného ochranného postupu povinnost informovat o tom příslušný vnitrostátní orgán.

Zadavatel, který se obrátil na příslušný vnitrostátní orgán za účelem provedení ochranného postupu upraveného v článcích 8 a 18 směrnice 93/42, ve znění nařízení č. 1882/2003, ohledně zdravotnických prostředků opatřených označením CE, má povinnost přerušit až do výsledku tohoto postupu nabídkové řízení, jelikož výsledek tohoto postupu zadavatele zavazuje. Pokud provedení takového ochranného postupu způsobí průtahy, které by mohly narušit chod veřejné nemocnice, a tím veřejné zdraví, je zadavatel oprávněn přijmout všechna nezbytná prozatímní opatření, která mu umožní obstarat si materiál nezbytný pro řádný chod této nemocnice, a to při dodržení zásady proporcionality.

(1) Úř. věst. C 69, 19.3.2005.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/3

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska

(Věc C-127/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Sociální politika - Ochrana bezpečnosti a zdraví zaměstnanců - Směrnice 89/391/EHS - Článek 5 odst. 1 - Povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců s ohledem na všechna hlediska týkající se práce - Odpovědnost zaměstnavatele)

(2007/C 183/03)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M.-J. Jonczy a N. Yerrell, zmocněnci)

Žalovaný: Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: C. Gibbs, zmconěnec, D. Anderson QC a D. Barr, barrister)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení čl. 5 odst. 1 a 4 směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (Úř. věst. L 183, s. 1) – Vnitrostátní právní úprava omezující povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců s ohledem na všechna hlediska týkající se práce

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 143, 11.6.2005.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/3

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 14. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Irsko

(Věc C-148/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 79/923/EHS - Jakost vod pro měkkýše - Vymezení vod pro měkkýše - Programy ke snížení znečištění - Stanovení kontrolních ukazatelů)

(2007/C 183/04)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Doherty a D. Recchia, zmocněnci)

Žalovaný: Irsko (zástupci: D. O'Hagan a N. Travers, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Neúplné provedení článků 3, 4 a 5 směrnice Rady 79/923/EHS ze dne 30. října 1979 o požadované jakosti vod pro měkkýše (Úř. věst. L 281, s. 47) – Nevymezení některých vod pro měkkýše, nepřipravení programů ke snížení znečištění vod a nestanovení kontrolních ukazatelů

Výrok

Irsko tím, že

—	nevymezilo všechny vody pro měkkýše, vyžadující vymezení podle článku 4 směrnice Rady 79/923/EHS ze dne 30. října 1979 o požadované jakosti vod pro měkkýše,

—	nestanovilo všechny hodnoty ukazatelů pro vymezené vody pro měkkýše nebo pro vody vyžadující vymezení na základě článku 4 směrnice 79/923 v souladu s článkem 3 této směrnice,

—	nepřijalo všechna požadovaná opatření pro přípravu programů ke snížení znečištění vod vyžadujících vymezení na základě článku 4 směrnice 79/923 v souladu s článkem 5 této směrnice,

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Irsku se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 69, 19.3.2005.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/4

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 21. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-173/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Články 23 ES, 25 ES a 133 ES - Dohoda o spolupráci EHS-Alžírsko - Daň na ochranu životního prostředí z plynovodů umístěných na území Sicilského regionu - Poplatek s účinkem rovnocenným clu)

(2007/C 183/05)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: E. Traversa a J. Hottiaux, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika (zástupci: I. M. Braguglia, zmocněnec, a A. Cingolo, advokát)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení článků 23 ES, 25 ES, 26 ES a 133 ES jakož i článků 4 a 9 Dohody o spolupráci mezi Evropským hospodářským společenstvím a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou, podepsané dne 26. dubna 1976 a schválené nařízením Rady (EHS) č. 2210/78 ze dne 26. září 1978 (Úř. věst. L 263, s. 1) – Vnitrostátní právní ustanovení ukládající daň na ochranu životního prostředí (tributo ambientale) z plynovodů umístěných na území Sicilského regionu

Výrok

Italská republika tím, že zavedla ekologickou daň postihující plyn metan z Alžírska, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 23 ES, 25 ES a 133 ES jakož i z článku 9 Dohody o spolupráci mezi Evropským hospodářským společenstvím a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou, podepsané dne 26. dubna 1976 v Alžíru a schválené jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2210/78 ze dne 26. září 1978.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 155, 25.6.2005.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/4

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. června 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberster Patent- und Markensenat – Rakousko) – Armin Häupl v. Lidl Stiftung & Co. KG

(Věc C-246/05) (1)

(Právo ochranných známek - Článek 10 odst. 1 směrnice 89/104/EHS - Nedostatek skutečného užívání ochranné známky - Pojem „den, kdy skončilo řízení o přihlášce“)

(2007/C 183/06)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Patent- und Markensenat

Účastníci původního řízení

Žalobce: Armin Häupl

Žalovaná: Lidl Stiftung & Co. KG

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Oberster Patent- und Markensenat – Výklad čl. 10 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 40, s. 1) – Neexistence skutečného užívání ochranné známky – Vnější důvody, které podniku brání v otevření supermarketů v tuzemsku, ačkoli jeho strategie zpravidla spočívá v uvedení výrobků této značky na trh pouze v jeho vlastních supermarketech – Pojem dne, kdy skončilo řízení o přihlášce

Výrok

„Den, kdy skončilo řízení o přihlášce,“ ve smyslu čl. 10 odst. 1 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, musí být v každém členském státě určen podle procesních předpisů v oblasti zápisu ochranných známek účinných v tomto státě.

Článek 12 odst. 1 směrnice 89/104 musí být vykládán tak, že „řádnými důvody pro neužívání“ ochranné známky jsou překážky s přímým vztahem k této ochranné známce, které znemožňují její užívání nebo kvůli nimž užívání této ochranné známky ztrácí smysl a které jsou nezávislé na vůli majitele uvedené ochranné známky. Je na předkládajícím soudu, aby posoudil skutkové okolnosti sporu v původním řízení ve světle těchto úvah.

(1) Úř. věst. C 193, 6.8.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/5

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. června 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank te Rotterdam – Nizozemsko) – trestní řízení proti Omni Metal Service

(Věc C-259/05) (1)

(Nařízení EHS č. 259/93 - Odpady - Kabely obsahující měď a PVC - Vývoz do Číny za účelem využití - Kód GC 020 - Smíšený odpad - Kombinace dvou látek uvedených na zeleném seznamu odpadů - Nezahrnutí tohoto smíšeného odpadu do uvedeného seznamu - Důsledky)

(2007/C 183/07)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank te Rotterdam

Účastnice původního trestního řízení

Omni Metal Service.

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Rechtbank te Rotterdam – Výklad nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole (Úř. věst. L 30, s. 1) – Zbytky kabelů o průměru 15 cm z různých materiálů, považované za odpad z elektronického zařízení ve smyslu kódu GC 020 zeleného seznamu v příloze II uvedeného nařízení či nikoli – Možnost přepravy těchto odpadů bez postupu oznamování nebo nutnosti převážet je odděleně

Výrok

Kód GC 020 zeleného seznamu odpadů uvedeného v příloze II nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na dráty pouze za podmínky, že pocházejí z elektronických zařízení.

Nařízení č. 259/93, ve znění nařízení č. 2557/2001, musí být vykládáno v tom smyslu, že důsledkem okolnosti, že smíšený odpad kombinuje dvě látky, které jsou obě uvedeny v zeleném seznamu v příloze II tohoto nařízení, nemůže být to, že se režim založený podle uvedeného nařízení týkající se odpadů uvedených v tomto seznamu použije na uvedený smíšený odpad.

(1) Úř. věst. C 243, 1.10.2005.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/5

Rozsudek Soudního dvora (druhéh senátu) ze dne 14. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Finská republika

(Věc C-342/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 92/43/EHS - Ochrana přírodních stanovišť - Volně žijící živočichové a planě rostoucí rostliny - Lov vlka)

(2007/C 183/08)

Jednací jazyk: finština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. van Beek a I. Koskinen, zmocněnci)

Žalovaná: Finská republika (zástupce: E. Bygglin, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení čl. 12 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102) – Lov vlka

Výrok

Finská republika tím, že povoluje preventivní lov vlka, aniž by bylo prokázáno, že takový lov umožňuje prevenci závažných škod ve smyslu čl. 16 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 12 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 písm. b) této směrnice.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Komise Evropských společenství a Finská republika ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 281, 12.11.2005.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/6

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 21. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Španělské království

(Věc C-358/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2003/54/ES - Vnitřní trh s elektřinou - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2007/C 183/09)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Schima a S. Pardo Quintillán, zmocněnci)

Žalovaný: Španělské království (zástupce: F. Díez Moreno, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Nepřijetí předpisů nezbytných k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES ve stanovené lhůtě – Prohlášení o likvidaci odpadů a zacházení s odpady (Úř. věst. L 176, s. 37; Zvl. vyd. 12/02, s. 211)

Výrok

Španělské království tím, že ve stanovené lhůtě nepřijalo všechny právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 296, 26.11.2005.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/6

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 21. června 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Administrativo – Portugalsko) – Optimus-Telecomunicações, SA v. Fazenda Pública

(Věc C-366/05) (1)

(Nepřímé daně z kapitálových vkladů - Směrnice 69/335/EHS ve znění směrnice 85/303/EHS - Článek 7 odst. 1 - Daň z kapitálu - Osvobození - Podmínky - Stav ke dni 1. července 1984)

(2007/C 183/10)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Supremo Tribunal Administrativo

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Optimus-Telecomunicações, SA

Žalovaná: Fazenda Pública

Vedlejší účastník řízení: Ministério Público

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Supremo Tribunal Administrativo – Výklad čl. 4 odst. 2, čl. 7 odst. 1, článků 8 a 10 směrnice Rady 69/335/EHS ze dne 17. července 1969 o nepřímých daních z kapitálových vkladů (Úř. věst. L 249, s. 25; Zvl. vyd. 09/01, s. 11 ), ve znění směrnice Rady 85/303/EHS ze dne 10. června 1985 (Úř. věst. L 156, s. 23; Zvl. vyd. 09/01, s. 122) – Uložení kolkovného akciové společnosti za operaci zvýšení jejího základního kapitálu prostřednictvím peněžitých vkladů, ačkoli ke dni 1. července 1984 byl tento typ operací od uvedené daně osvobozen

Výrok

V případě, že stát, jako Portugalská republika, přistoupil k Evropskému společenství s účinností ke dni 1. ledna 1986, aniž by v aktu o přistoupení tohoto státu či v jiném aktu Společenství existovala odchylná ustanovení, musí být čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 69/335/EHS ze dne 17. července 1969 o nepřímých daních z kapitálových vkladů, ve znění směrnice Rady 85/303/EHS ze dne 10. června 1985, vykládán v tom smyslu, že v něm stanovené povinné osvobození od daně platí pro všechny operace spadající do působnosti směrnice 69/335, jež byly v uvedeném státě dne 1. července 1984 osvobozeny od daně z kapitálu nebo byly podřízeny této dani ve snížené sazbě nejvýše 0,50 %.

V případě, že stát, jako Portugalská republika, přistoupil k Evropskému společenství s účinností ke dni 1. ledna 1986, čl. 7 odst. 1 a článek 10 směrnice 69/335, ve znění směrnice 85/303, zakazují po dni 1. ledna 1986 zavedení kolkovného pro operaci zvýšení základního kapitálu spadající do působnosti směrnice 69/335, jež byla ke dni 1. července 1984 osvobozena od uvedené daně na základě vnitrostátního práva.

(1) Úř. věst. C 330, 24.12.2005.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/7

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Belgické království

(Věc C-422/05) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2002/30/ES - Letecká doprava - Provozní omezení ke snížení hluku na letištích Společenství - Přijetí předpisů členským státem, v době běhu lhůty k provedení, které by mohly vážně ohrozit výsledek stanovený směrnicí)

(2007/C 183/11)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: F. Benyon a M. Huttunen, zmocněnci)

Žalované: Belgické království (zástupci: M. Wimmer a A. Hubert, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení článku 10 druhého pododstavce a čl. 249 odst. 3 Smlouvy o ES – Opatření přijatá státem během lhůty k provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/30/ES ze dne 26. března 2002 o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Společenství (Úř. věst. L 85, s. 40), která mohou vážně ohrozit výsledek stanovený směrnicí – Vnitrostátní právní úprava omezující noční provoz některých civilních podzvukových proudových letounů

Výrok

Belgické království tím, že přijalo královskou vyhlášku ze dne 14. dubna 2002 upravující noční provoz některých civilních podzvukových proudových letadel, nesplnilo povinnosti, které pro něho vyplývají ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/30/ES ze dne 26. března 2002 o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Společenství, jakož i z čl. 10 druhého pododstavce ES ve spojení s čl. 249 třetím pododstavcem ES.

2)	Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 48, 25.2.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/7

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Sonja Hosman-Chevalier

(Věc C-424/05 P) (1)

(Kasační opravný prostředek - Odměna - Příspěvek za práci v zahraničí - Podmínka stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu - Pojem „práce konaná pro některý jiný stát“)

(2007/C 183/12)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Komise Evropských společenství (zástupci: H. Kraemer a M. Velardo, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Sonja Hosman-Chevalier (zástupci: J.-R. García-Gallardo Gil-Fournier, A. Sayagués Torres a D. Dominguez Pérez, advokáti)

Předmět věci

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně (prvního senátu) ze dne 13. září 2005, Hosman-Chevalier v. Komise (T- 72/04), kterým Soud zrušil rozhodnutí Komise zamítající přiznání nároku na příspěvek za práci v zahraničí a nároku na příspěvek na zařízení

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 10, 14.1.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/8

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 21. června 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht Hamburg – Německo) – Firma Laub GmbH & Co. Vieh & Fleisch Import-Export v. Hauptzollamt Hamburg-Jonas

(Věc C-428/05) (1)

(Vývozní náhrady - Nařízení (EHS) č. 3665/87 - Pojem „neoprávněná výplata náhrady“ - Výplata náhrady na základě neúplné dokumentace - Právo doplnit podklady pro výplatu náhrady po uplynutí lhůt stanovených v čl. 47 odst. 2 a čl. 48 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v rámci následně zahájeného postupu pro vrácení náhrady)

(2007/C 183/13)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Hamburg

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Firma Laub GmbH & Co. Vieh & Fleisch Import-Export

Žalovaný: Hauptzollamt Hamburg-Jonas

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Finanzgericht Hamburg – Výklad čl. 11 odst. 3 prvního pododstavce první věty, čl. 47 odst. 2 a čl. 48 odst. 2a) nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne 27. listopadu 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (Úř. věst. L 351, s. 1), ve znění nařízení Komise (ES) č. 495/97 ze dne 18. března 1997 (Úř. věst. L 77, s. 12) – Pojem „neprávem poskytnutá náhrada“ – Navrácení náhrad, které byly poskytnuty na základě předložení neúplného přepravního dokladu, přičemž řádně vyplněný doklad byl předložen teprve po uplynutí lhůt.

Výrok

Vývozní náhradu nelze považovat za „neoprávněně vyplacenou“ ve smyslu čl. 11 odst. 3 prvního pododstavce první věty nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne 27. listopadu 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, ve znění nařízení Komise (ES) č. 604/98 ze dne 17. března 1998, předloží-li příjemce v rámci postupu pro vrácení této náhrady důkazy nezbytné k odůvodnění svého nároku na uvedenou náhradu. Je věcí příslušných vnitrostátních orgánů, aby stanovily přiměřenou lhůtu, která umožní uvedenému příjemci tyto důkazy předložit.

(1) Úř. věst. C 36, 11.2.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/8

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. června 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden – Nizozemsko) – Stichting Regionaal Opleidingen Centrum Noord-Kennemerland/West-Friesland (Horizon College) v. Staatssecretaris van Financiën

(Věc C-434/05) (1)

(Šestá směrnice o DPH - Osvobození - Článek 13 část A odst. 1 písm. i) a odstavec 2 - Poskytnutí učitele zaměstnaného vzdělávacím zařízením za úplatu jinému vzdělávacímu zařízení)

(2007/C 183/14)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Stichting Regionaal Opleidingen Centrum Noord-Kennemerland/West-Friesland (Horizon College)

Žalovaný: Staatssecretaris van Financiën

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Hoge Raad der Nederlanden – Výklad čl. 13 části A odst. 1 písm. i) směrnice 77/388/EHS: šestá směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) – Dosah v něm stanoveného osvobození – Poskytnutí učitele zaměstnaného vzdělávacím zařízením za úplatu jinému vzdělávacímu zařízení

Výrok

Článek 13 část A odst. 1 písm. i) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán v tom smyslu, že se výraz „výchova a školské nebo vysokoškolské vzdělávání dětí a mládeže, odborný výcvik nebo rekvalifikace“ netýká poskytnutí učitele za úplatu vzdělávacímu zařízení ve smyslu téhož ustanovení, ve kterém tento učitel dočasně zajišťuje v rámci odpovědnosti tohoto zařízení vzdělávací úkoly, i když zařízení, které poskytnutí provádí, je samo veřejnoprávním subjektem majícím vzdělávací poslání nebo jiným subjektem, jehož cíle dotyčné členské státy uznávají za podobné.

Článek 13 část A odst. 1 písm. i) šesté směrnice, ve spojení s odstavcem 2 téhož článku, musí být vykládán v tom smyslu, že poskytnutí učitele za úplatu vzdělávacímu zařízení, ve kterém tento učitel dočasně zajišťuje v rámci odpovědnosti tohoto zařízení vzdělávací úkoly, může představovat plnění osvobozené od DPH jakožto poskytování služeb „úzce souvisejících“ se vzděláváním ve smyslu téhož ustanovení, je-li takové poskytnutí prostředkem pro získání vzdělávání považovaného za hlavní plnění za nejvýhodnějších podmínek, nicméně pod podmínkou, což přísluší vnitrostátnímu soudu ověřit, že:

—	jak toto hlavní plnění, tak poskytnutí, které s ním úzce souvisí, jsou prováděny subjektem uvedeným v čl. 13 části A odst. 1 písm. i), se zohledněním případných podmínek zavedených dotčeným členským státem podle odst. 2 písm. a) téhož článku,

—	uvedené poskytnutí je takové povahy nebo kvality, že bez využití takové služby by nebylo možné zajistit, aby vzdělávání poskytované přijímajícím zařízením, a tudíž i vzdělávání, kterého se dostává jeho studentům, mělo rovnocennou hodnotu, a

—	takové poskytnutí není určeno především k získání dodatečného příjmu poskytováním plnění, které je v přímém soutěžním vztahu s obchodními podniky povinnými k dani z přidané hodnoty.

(1) Úř. věst. C 74, 25.3.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/9

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. června 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof – Německo) – Werner Haderer v. Finanzamt Wilmersdorf

(Věc C-445/05) (1)

(Šestá směrnice o DPH - Osvobození - Článek 13 část A odst. 1 písm. j) - Poskytování školského nebo vysokoškolského vyučování soukromými učiteli - Vzdělávání poskytované v rámci hodin organizovaných středisky vzdělávání dospělých - Neexistence přímého smluvního vztahu s žáky)

(2007/C 183/15)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Werner Haderer

Žalovaný: Finanzamt Wilmersdorf

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Bundesfinanzhof – Výklad čl. 13 části A odst. 1 písm. j) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, 17.5.1977, s. 1) – Osvobození vyučování soukromými učiteli od daně – Vyučování v rámci kursů organizovaných lidovými univerzitami.

Výrok

Za takových okolností, jaké panují ve věci v původním řízení, se na činnosti jednotlivce majícího postavení nezávislého spolupracovníka, spočívající v poskytování doučování, jakož i hodin keramiky a hrnčířství ve střediscích vzdělávání dospělých, může vztahovat osvobození od daně z přidané hodnoty stanovené v čl. 13 části A odst. 1 písm. j) šesté směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně pouze tehdy, představují-li takové činnosti výuku poskytovanou vyučujícím na svůj vlastní účet a svoji odpovědnost a týkají-li se školního nebo univerzitního vzdělávání. Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, je-li tomu tak ve sporu v původním řízení.

(1) Úř. věst. C 60, 11.3.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/10

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. června 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht Berlin-Brandenburg – Německo) – Volker Ludwig v. Finanzamt Luckenwalde

(Věc C-453/05) (1)

(Šestá směrnice - DPH - Pojem „sjednání úvěru“)

(2007/C 183/16)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Berlin-Brandenburg

Účastníci původního řízení

Žalobce: Volker Ludwig

Žalovaný: Finanzamt Luckenwalde

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Finanzgericht des Landes Brandenburg – Výklad čl. 13 části B písm. d) bodu 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) v platném znění – Pojem „sjednání úvěru“ – Odmítnutí osvobodit od daně z obratu provizi získanou majetkovým poradcem od společnosti majetkového poradenství, jejímž je delegovaným zástupcem, jako odměnu za uzavření smlouvy o úvěru, za neexistence smluvního vztahu mezi poradcem a stranami smlouvy o úvěru

Výrok

Okolnost, že osoba povinná k dani analyzuje majetkovou situaci jí vyhledaných zákazníků s cílem zprostředkovat jim úvěr, není překážkou uznání existence plnění spočívajícího ve sjednání úvěru, které je osvobozeno od daně ve smyslu čl. 13 části B písm. d) bodu 1 šesté směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, pokud s ohledem na výše uvedené prvky výkladu musí být plnění spočívající ve sjednání úvěru nabízené uvedenou osobou povinnou k dani považováno za hlavní plnění, k němuž je poskytování majetkového poradenství plněním vedlejším, takže toto vedlejší plnění sdílí s hlavním plněním stejný daňový režim. Vnitrostátnímu soudu přísluší určit, zda se o takový případ jedná ve sporu, o němž rozhoduje.

Okolnost, že osoba povinná k dani nemá smluvní vztah s žádnou ze stran smlouvy o úvěru, k jejímuž uzavření přispěla, a že nenavázala přímý kontakt s žádnou z uvedených smluvních stran, nebrání tomu, aby uvedená osoba povinná k dani poskytovala službu sjednávání úvěru osvobozenou od daně ve smyslu čl. 13 části B písm. d) bodu 1 šesté směrnice 77/388.

(1) Úř. věst. C 60, 11.3.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/11

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. června 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht Düsseldorf – Německo) – Euro Tex Textilverwertung GmbH v. Hauptzollamt Duisburg

(Věc C-56/06) (1)

(Přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy a Polskou republikou - Pojem „původní výrobky“ - Obnošené oděvy)

(2007/C 183/17)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Euro Tex Textilverwertung GmbH

Žalovaný: Hauptzollamt Duisburg

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Finanzgericht Düsseldorf – Výklad čl. 7 odst. 1 písm. b) protokolu č. 4 k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Polskou republikou na straně druhé – Protokol č. 4 týkající se definice pojmu „původní výrobky“ a metod správní spolupráce (Úř. věst. L 348, s. 2), ve znění rozhodnutí Rady přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Polskou republikou na straně druhé č. 1/97 ze dne 30. června 1997 (Úř. věst. L 221, s. 1) – Definice pojmu „původní produkty“ – Určení původu použitého oblečení, které bylo tříděno a skladováno na území Společenství.

Výrok

Vzhledem k tomu, že čl. 7 odst. 1 písm. b) protokolu č. 4 k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Polskou republikou na straně druhé, ve znění rozhodnutí Rady přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Polskou republikou na straně druhé č. 1/97 ze dne 30. června 1997, neumožňuje rozlišovat mezi jednoduchými a složitějšími operacemi zařazování, takové operace zařazování, které jsou popsány v předkládacím rozhodnutí, jsou zahrnuty pod pojmem jednoduché operace zařazování ve smyslu uvedeného ustanovení.

(1) Úř. věst. C 86, 8.4.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/11

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. června 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Obvodního soudu pro Prahu 3 – Česká republika) – Telefónica O2 Czech Republic a. s., dříve Český Telecom a. s., v. Czech On Line a. s.

(Věc C-64/06) (1)

(Elektronické komunikace - Sítě a služby - Společný předpisový rámec - Dominantní podnik - Povinnost propojení s jinými operátory - Přechodná ustanovení - Směrnice 97/33)

(2007/C 183/18)

Jednací jazyk: čeština

Předkládající soud

Obvodní soud pro Prahu 3

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Telefónica O2 Czech Republic a. s., dříve Český Telecom a. s.

Žalovaná: Czech On Line a. s.

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Obvodní soud pro Prahu 3 (Česká republika) – Výklad ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 7), jakož i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 33) – Povinnost uzavřít smlouvu o propojení sítí s jiným operátorem, uložená vnitrostátním regulačním orgánem podniku s významnou tržní silou na trhu telekomunikací po skončení správního řízení, které z větší části proběhlo před přistoupením k EU a kterému nepředcházela analýza trhu

Výrok

Na základě přechodných ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) byl Český telekomunikační úřad oprávněn přezkoumat povinnost telekomunikačního podniku s významnou tržní silou ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/33/ES ze dne 30. června 1997 o propojení v odvětví telekomunikací s cílem zajistit univerzální službu a interoperabilitu uplatněním zásad otevřeného přístupu k síti (ONP), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/61/ES ze dne 24. září 1998, uzavřít smlouvu o propojení jeho sítě se sítí jiného operátora po 1. květnu 2004 v rámci ustanovení směrnice 97/33 v pozměněném znění.

(1) Úř. věst. C 121, 20.5.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/12

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 14. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-82/06) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Životní prostředí - Odpady - Nebezpečné odpady - Směrnice 75/442/EHS a 91/689/EHS - Povinnost vypracovat a oznámit plány pro nakládání s odpady)

(2007/C 183/19)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: D. Recchia a M. Konstantinidis, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika (zástupci: I. Braguglia a G. Fiengo, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Porušení článku 7 směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech (Úř. věst. L 194, s. 39; Zvl. vyd. 15/01, s. 23), ve znění směrnice Rady 91/156/EHS ze dne 18. března 1991 (Úř. věst. L 78, s. 32; Zvl. vyd. 15/02, s. 3), a článku 6 směrnice Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech (Úř. věst. L 377, s. 20; Zvl. vyd. 15/02, s. 78) – Povinnost oznámit plány pro nakládání s odpady

Výrok

Italská republika tím, že nevypracovala:

—	plán pro nakládání s odpady pro provincii Rimini v souladu s čl. 7 odst. 1 směrnice 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech, ve znění směrnice Rady 91/156/EHS ze dne 18. března 1991,

—	plán pro nakládání s odpady obsahující místa a zařízení pro nakládání s odpady pro region Latium v souladu s čl. 7 odst. 1 čtvrtou odrážkou směrnice 75/442, ve znění směrnice 91/156,

—	plán pro nakládání s odpady pro regiony Friuli Venezia-Giulia a Puglia a pro autonomní provincii Bolzano Alto Adige, jakož i pro provincii Rimini, v souladu s článkem 6 směrnice Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech,

nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z těchto směrnic.

2)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 86, 8.4.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/12

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. června 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce College van Beroep voor het bedrijfsleven – Nizozemsko) – Stichting ROM-projecten v. Staatssecretaris van Economische Zaken

(Věc C-158/06) (1)

(Strukturální fondy - Vrácení podpory Společenství v případě nesrovnalosti - Nezveřejnění a nesdělení podmínek přiznání podpory - Neznalost příjemce - Dobrá víra - Právní jistota - Účinnost - Článek 10 ES)

(2007/C 183/20)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

College van Beroep voor het bedrijfsleven

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Stichting ROM-projecten

Žalovaná: Staatssecretaris van Economische Zaken

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – College van Beroep voor het bedrijfsleven – Výklad článku 6 rozhodnutí Komise K(95)1753 ze dne 16. října 1995 o poskytnutí příspěvku Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropského sociálního fondu (ESF) pro operační program v rámci iniciativy Společenství týkající se MSP ve prospěch oblastí, které v Nizozemsku přicházejí v úvahu pro cíle č. 1 a č. 2 – Bezpodmínečné a přesné ustanovení, které má přímé účinky vůči konečnému příjemci – Výklad čl. 38 odst. 1 písm. h) nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech (Úř. věst. L 161, s. 1; Zvl. vyd. 14/01, s. 31) – Upuštění od zpětného vymáhání od příjemce, který nebyl v důsledku nesrovnalosti informován o rozhodnutí Komise.

Výrok

Jsou-li podmínky poskytnutí finanční pomoci přiznané Společenstvím určitému členskému státu uvedeny v rozhodnutí o poskytnutí, avšak tento členský stát tyto podmínky ani nezveřejnil, ani je konečnému příjemci pomoci nesdělil, nebrání právo Společenství uplatnění zásady právní jistoty za účelem zamezení vrácení neoprávněně vyplacených částek tímto příjemcem za podmínky, že je prokázána dobrá víra tohoto příjemce. V takovém případě může být dotyčný členský stát za účelem účinného výkonu práva Společenství na vrácení pomoci činěn finančně odpovědným za nevymáhané částky.

(1) Úř. věst. C 60, 11.3.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/13

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. června 2007 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Cour du travail de Bruxelles – Belgie) – Office national des pensions(ONP) v. Emilienne Jonkman (C-231/06), Hélène Vercheval (C-232/06), a Noëlle Parmesaen (C-233/06) v. Office national des pensions

(Spojené věci C- 231/06 až C-233/06) (1)

(Rovné zacházení pro muže a ženy - Zákonný důchodový systém - Směrnice 79/7/EHS - Palubní průvodčí ženského pohlaví - Přiznání důchodu odpovídajícího důchodu palubních průvodčích mužského pohlaví - Jednorázová úhrada vyrovnávacích příspěvků - Úhrada úroků - Zásada efektivity - Povinnosti členského státu vyplývající z rozsudku vydaného v řízení o předběžné otázce)

(2007/C 183/21)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour du travail de Bruxelles

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Office national des pensions (ONP), Noëlle Parmesaen (C-233/06)

Žalovaní: Emilienne Jonkman (C-231/06), Hélène Vercheval (C-232/06), Office national des pensions

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Cour du travail de Bruxelles – Výklad směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 6, s. 24; Zvl. vyd. 05/01, s. 215) – Možnost, aby se žena, která byla vyloučena z příznivějšího důchodového režimu, stala se zpětným účinkem jeho účastníkem za podmínky zaplacení příspěvků týkajících se dotčeného období účasti ve formě jednorázové částky a úroků z prodlení

Výrok

Směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení, v případě, že členský stát přijme právní úpravu, jejímž účelem je umožnit původně diskriminovaným osobám určitého pohlaví, aby se po celou dobu svého důchodu účastnily důchodového systému použitelného na osoby opačného pohlaví,

—

nebrání tomu, aby uvedený členský stát podmínil takové přistoupení do důchodového systému jednorázovou úhradou vyrovnávacích příspěvků, tvořených rozdílem mezi příspěvky uhrazenými původně diskriminovanými osobami během období, ve kterém docházelo k diskriminaci, a vyššími příspěvky uhrazenými jinou kategorií osob během stejného období, a zvýšených o úroky vyrovnávající znehodnocení měny,

—	naopak brání tomu, aby uvedený členský stát požadoval, aby uvedená úhrada vyrovnávacích příspěvků byla navýšena o jiné úroky, než jsou úroky za účelem vyrovnání znehodnocení měny,

—	brání rovněž požadavku, aby se tato úhrada provedla jednorázově, pokud tato podmínka činí stanovené vyrovnání nemožným či příliš obtížným. Tak je tomu například tehdy, pokud částka, která má být uhrazena, převyšuje roční důchod dotyčné osoby.

V návaznosti na rozsudek vydaný na základě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, ze kterého vyplývá neslučitelnost vnitrostátních právních předpisů s právem Společenství, přísluší orgánům dotčeného členského státu přijmout obecná i zvláštní opatření k zajištění dodržování práva Společenství a dbát zejména na to, aby bylo vnitrostátní právo co nejdříve v souladu s právem Společenství a aby byla zajištěna plná účinnost práv, která procesním subjektům vyplývají z práva Společenství.

Jestliže byla konstatována diskriminace v rozporu s právem Společenství a dokud nebyla přijata opatření na obnovení rovného zacházení, je vnitrostátní soud povinen nepoužít jakékoli diskriminační vnitrostátní ustanovení, aniž by předtím byl povinen žádat o jeho zrušení zákonodárce či na něj musel čekat, a na příslušníky znevýhodněné skupiny uplatnit stejný režim, jaký využívají osoby jiné kategorie.

(1) Úř. věst. C 190, 12.8.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/14

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 14. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Lucemburské velkovévodství

(Věc C-321/06) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2002/14/ES - Informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2007/C 183/22)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: J. Enegren a G. Rozet, zmocněnci)

Žalované: Lucemburské velkovévodství (zástupce: C. Schiltz, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Nepřijetí ve stanovené lhůtě ustanovení nezbytných k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec týkající se informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství (Úř. věst. L 80, s. 29; Zvl. vyd. 05/04, s. 219)

Výrok

Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo ve stanovené lhůtě právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 212, 2.9.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/14

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 14. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Švédské království

(Věc C-333/06) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Nařízení (ES) č. 261/2004 - Letecká doprava - Odepření nástupu na palubu a zrušení nebo významné zpoždění letů - Náhrady a pomoc cestujícím - Přijetí sankcí)

(2007/C 183/23)

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: R. Vidal Puig a K. Simonsson, zmocněnci)

Žalovaný: Švédské království (zástupce: A. Kruse, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Nepřijetí předpisů nezbytných k dosažení souladu s článkem 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. L 46, s. 1) – Přijetí účinných, přiměřených a odrazujících sankcí

Výrok

Švédské království tím, že nestanovilo sankce za porušení ustanovení článku 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. L 46, s. 1), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 16 tohoto nařízení.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Švédskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 224, 16.9.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/15

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 21. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-339/06) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2004/116/ES - Příloha směrnice 82/471/EHS - Výživa zvířat - Candida guilliermondii - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2007/C 183/24)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: C. Cattabriga, zmocněnec)

Žalovaná: Italská republika (zástupci: I. Braguglia a S. Fiorentino, zmocněnci)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Nepřijetí ve stanovené lhůtě všech předpisů nezbytných pro dosažení souladu se směrnicí Komise 2004/116/ES ze dne 23. prosince 2004, kterou se mění příloha směrnice Rady 82/471/EHS, pokud jde o zápis Candida guilliermondii (Úř. věst. L 379, s. 81),

Výrok

Italská republika tím, že nepřijala ve stanovené lhůtě právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Komise 2004/116/ES ze dne 23. prosince 2004, kterou se mění příloha směrnice Rady 82/471/EHS, pokud jde o zápis Candida guilliermondii, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 224, 16.9.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/15

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 21. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Španělské království

(Věc C-392/06) (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2002/15/ES - Úprava pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2007/C 183/25)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: N. Yerrell a R. Vidal Puig, zmocněnci)

Žalované: Španělské království (zástupce: M. A. Sampol Pucurull, zmocněnec)

Předmět věci

Nesplnění povinnosti státem – Nepřijetí předpisů nezbytných pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě (Úř. věst. L 80, s. 35; Zvl. vyd. 05/04, s. 224) ve stanovené lhůtě.

Výrok

Španělské království tím, že ve stanovené lhůtě nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají na základě této směrnice.

2)	Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 294, 2.12.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/16

Žaloba podaná dne 30. března 2007 – Komise Evropských společenství v. Polská republika

(Věc C-170/07)

(2007/C 183/26)

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: J. Hottiaux a K. Herrmann, zmocněnci)

Žalovaná: Polská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Polská republika tím, že pro dovážená ojetá vozidla zavedla povinnost technické prohlídky před jejich registrací, zatímco takováto povinnost pro tuzemská motorová vozidla za stejných okolností neexistuje, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 28 ES;

—	uložit Polské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Článek 28 ES zakazuje mezi členskými státy množstevní omezení dovozu, jakož i veškerá omezení s rovnocenným účinkem. Podle judikatury Soudního dvora je v případě neexistence harmonizace nutné „veškerou právní úpravu členských států, která by mohla, ať přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo potenciálně, narušit obchod ve Společenství, […] považovat za opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení dovozu“.

Opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení dovozu je v rozporu s článkem 28 ES, pokud není odůvodněno na základě článku 30 ES nebo podle judikatury Soudního dvora naléhavými důvody obecného zájmu.

Komise uplatňuje, že polský zákon o silničním provozu (Prawo o ruchu drogowym) stanoví pro motorová vozidla před jejich první registrací v Polsku povinnost technické prohlídky. Vzhledem k tomu, že nová vozidla jsou od této povinnosti osvobozena, v praxi tedy podléhají jen ojetá vozidla dovezená z jiných členských států povinné technické prohlídce před svou registrací v Polsku. Dotyčná povinnost proto představuje opatření, které diskriminuje motorová vozidla dovezená z jiných členských států vůči tuzemským vozidlům. Kromě toho vybírají polské orgány za technickou prohlídku ne nezanedbatelný poplatek, který je téměř dvakrát vyšší než poplatek za pravidelnou prohlídku tuzemského motorového vozidla stejné kategorie. Komise má za to, že polské orgány neuvedly žádné uspokojující odůvodnění tohoto rozdílu. Podle ustálené judikatury jsou vnitrostátní předpisy, které by zatěžovaly dovážené zboží ve srovnání s odpovídajícím tuzemským zbožím dodatečnými náklady, omezeními obchodu uvnitř Společenství ve smyslu článku 28 ES.

Pro odůvodnění takovéhoto opatření by dotyčný členský stát musel prokázat, že je toto opatření nezbytné a přiměřené vzhledem ke sledovanému cíli. Podle článku 30 ES nesmí být opatření prostředkem svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy.

Vzhledem k tomu nemůže okolnost, že motorové vozidlo bylo od poslední technické prohlídky provozováno na veřejných silnicích, odůvodňovat za účelem ochrany zdraví a života lidí prohlídku, která je prováděna při registraci vozidla a která konstatuje, že vozidlo nebylo účastníkem nehody a že se nachází v dobrém technickém stavu. Členské státy mohou z tohoto důvodu uložit technickou prohlídku pro motorová vozidla před registrací, to však platí jen za podmínky, že se u této povinnosti nejedná o svévolnou diskriminaci, to znamená, že se vztahuje jak na vozidla dovezená z jiných členských států, tak i na tuzemská vozidla, která se nachází ve stejné situaci. Nestanoví-li však vnitrostátní právní předpisy za stejných okolností technickou prohlídku pro tuzemská, k registraci přihlášená motorová vozidla, jakož i pro vozidla, která jsou dovážena z jiných států, je nutno tyto předpisy považovat za svévolně diskriminační.

Kromě toho polská ustanovení, která omezují obchod uvnitř Společenství, nemohou být odůvodněna ochranou zdraví a života lidí, protože nesplňují podmínky nezbytnosti a proporcionality.

Komise zaprvé uvádí, že bylo-li motorové vozidlo podrobeno v jednom členském státě technické prohlídce, zásada rovnocennosti a vzájemného uznávání vyplývající z čl. 3 odst. 2 směrnice Rady 96/96/ES zavazuje všechny členské státy uznat o tom vydaný doklad, jako by tento doklad vydaly samy. Polské orgány se nemohou dovolávat toho, že by pravidelná technická prohlídka provedená v jiném členském státě byla neplatná. Záznam v dokumentech, které osvědčují registraci, že vozidlo bylo odhlášeno, nemá učinit veškeré technické prohlídky a jiné doklady o jeho technickém stavu neplatnými, naopak odhlášení vozidla nemá s jeho technickým stavem vůbec nic společného. Zadruhé selektivní prohlídka by byla spíše přiměřená ochraně bezpečnosti silničního provozu, pokud by se týkala jen těch motorových vozidel, dovezených z jiných členských států, u kterých existuje důvod pro předpoklad, že představují nebezpečí pro bezpečnost silničního provozu nebo pro životní prostředí. Komise zatřetí nesdílí názor zastávaný polskou vládou, podle kterého je technická prohlídka nezbytná pro identifikaci motorových vozidel a pro boj proti trestné činnosti. Pro určení kategorie, druhu, označení nebo typu vozidla není nutná žádná speciální technická prohlídka, jejíž náklady jsou téměř dvakrát vyšší než náklady na pravidelnou prohlídku. Tyto údaje jsou obvykle již obsaženy v dokladech vozidla, které se předkládají polským registračním orgánům. Začtvrté Komise odmítá argument polských orgánů týkající se Vídeňské úmluvy. Neexistence příslušné úpravy na mezinárodní úrovni nemá žádný vliv na závazky Polské republiky vůči Společenství.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Landau/Isar (Německo) dne 7. května 2007 – trestní řízení proti Raineru Güntheru Mögingerovi

(Věc C-225/07)

(2007/C 183/28)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Amtsgericht Landau/Isar

Účastník původního trestního řízení

Rainer Günther Möginger

Předběžné otázky

Je třeba vykládat čl. 1 odst. 2, čl. 7 odst. 1 písm. b), čl. 8 odst. 2 a 4 a článek 9 směrnice Rady 91/439/EHS (1) ze dne 29. července 1991 o řidičských průkazech, ve znění směrnice Rady 97/26/ES ze dne 2. června 1997 (dále jen „směrnice“) tak,

že členský stát nesmí odmítnout uznat řidičský průkaz vystavený jiným členským státem ani tehdy, pokud na území prvně uvedeného členského státu bylo uplatněno opatření odnětí nebo zrušení řidičského oprávnění vydaného tímto členským státem a pokud lhůta pro zákaz opětovného vydání řidičského oprávnění uložená společně s tímto opatřením v tomto členském státě v době vydání řidičského průkazu jiným členským státem ještě neuplynula?

Pokud je třeba na první otázku odpovědět kladně:

Je třeba uvedenou směrnici vykládat tak, že může být soudy a orgány prvně uvedeného členského státu prolomena zásada vzájemného uznávání tehdy, pokud je držiteli řidičského oprávnění v konkrétním případě z důvodu zneužití práva znemožněno dovolávat se řidičského oprávnění získaného v některém z ostatních členských států, zejména tehdy, jestliže z celkového posouzení objektivních okolností vyplývá, že navzdory formálnímu dodržení podmínek práva Společenství nebylo dosaženo cíle úpravy obsažené ve směrnici, a pokud existuje subjektivní stránka trestného činu v podobě úmyslu získat výhodu stanovenou právem Společenství v podobě uznání řidičského oprávnění získaného v jiném členském státě EU tím, že jsou svévolně vytvořeny patřičné podmínky,

zejména,

—	pokud podle informací, které má k dispozici prvně uvedený členský stát, měl držitel řidičského průkazu v okamžiku vydání řidičského průkazu obvyklé bydliště na území tohoto členského státu a nikoliv na území členského státu, který vydal řidičský průkaz, a

—	pokud podle informací, které má k dispozici prvně uvedený členský stát, je třeba na základě objektivních a soudně přezkoumatelných okolností vycházet z toho, že držitel řidičského oprávnění by neměl možnost legálně získat řidičské oprávnění v prvně uvedeném členském státě.

(1) Úř. věst. L 237, s. 1; Zvl. vyd. 07/01, s. 317.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Německo) dne 14. května 2007 – Dieter Janecek v. Freistaat Bayern

(Věc C-237/07)

(2007/C 183/29)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobce: Dieter Janecek

Žalovaný: Freistaat Bayern

Předběžné otázky

Musí být čl. 7 odst. 3 směrnice Rady 96/62/ES (1) ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší vykládán v tom smyslu, že třetí osoba, jejíž zdraví bylo poškozeno, má subjektivní právo na vypracování akčního plánu i tehdy, když je nezávisle na jakémkoliv akčním plánu schopna prosadit své právo na odstranění újem na zdraví, které vznikly překročením mezní hodnoty imisí pro částice jemného prachu PM10, podáním žaloby směřující k tomu, aby bylo orgánu uloženo jednat?

Pokud bude na první otázku odpovězeno kladně, má třetí osoba, která je vystavena zatížení částicemi jemného prachu PM10, které je zdraví škodlivé, právo na vypracování takového akčního plánu, který stanoví krátkodobá opatření, jimiž se má zajistit, že mezní hodnota imisí pro částice jemného prachu PM10 bude striktně dodržena?

Pokud bude na druhou otázku odpovězeno záporně, v jakém rozsahu musí být opatřeními určenými v akčním plánu sníženo riziko překročení mezní hodnoty a omezena doba trvání tohoto překročení? Může se akční plán podle stupňové koncepce omezit na opatření, která sice nezaručují dodržení mezní hodnoty, ale krátkodobě přesto přispívají ke zlepšení kvality vnějšího ovzduší?

(1) Úř. věst. L 296, s. 55; Zvl. vyd. 15/03, s. 95.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/18

Kasační opravný prostředek podaný dne 14. května 2007 Derya Beyatli proti usnesení Soudu prvního stupně (pátého senátu) vydanému dne 5. března 2007 ve věci T-455/04, Derya Beyatli a Armagan Candan v. Komise Evropských společenství

(Věc C-238/07 P)

(2007/C 183/30)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Derya Beyatli (zástupce: A. Demetriades, advokát)

Další účastník řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání

Navrhovatel navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadené usnesení

—	zrušil rozhodnutí žalované ze dne 5. května 2004

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení o tomto kasačním opravném prostředku

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatel tvrdí, že napadené usnesení by mělo být zrušeno z následujících důvodů:

Soud prvního stupně se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že se nepokusil získat důkazy prostřednictvím dokazování nebo vyšetřování, která se týkají otevření archivů, a to nejen archivů EPSO, ale i archivů Zastoupení Evropského společenství na Kypru nebo Komise obecně;

V důsledku opominutí Soudu prvního stupně nezveřejnila žalovaná veškerou relevantní korespondenci mezi Zastoupením Evropského společenství na Kypru nebo Komisí nebo úřadem EPSO. V řízení před Soudem prvního stupně tak bylo porušeno právo obhajoby navrhovatele.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/19

Žaloba podaná dne 22. května 2007 – Komise Evropských společenství v. Švédské království

(Věc C-246/07)

(2007/C 183/31)

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: G. Valero Jordana a C. Tufvesson, zmocněnci)

Žalované: Švédské království

Návrhová žádání žalobkyně

—	určit, že Švédské království tím, že jednostranně navrhlo, aby do přílohy A Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech byla doplněna substance PFOS (perfluorooktansulfonáty), nesplnilo své povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 10 a čl. 300 odst. 1 Smlouvy o ES.

—	uložit Švédskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Švédsko navrhlo jednostranně doplnit přílohu A Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech o substanci PFOS (perfluorooktansulfonáty).

Komise tvrdí, že jednostranný návrh Švédska způsobil nejednotnost mezinárodního zastoupení ES. Švédsko jednalo ve věci PFOS jednostranně, ačkoli si bylo vědomo toho, že Společenství připravuje právní úpravu, která se uplatní na tuto substanci. Jednání Švédska vedlo k tomu, že Společenství a členské státy nemohly předložit společný návrh na doplnění Stockholmské úmluvy. Švédsko tedy nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 10 a z čl. 300 odst. 1 Smlouvy o ES.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/19

Žaloba podaná dne 23. května 2007 – Komise Evropských společenství v. Nizozemské království

(Věc C-249/07)

(2007/C 183/32)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Konstantinidis a S. B. Noë, zmocněnci)

Žalované: Nizozemské království

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Nizozemské království tím, že zavedlo systém předchozího povolení pro ústřice a mušle, které legálně pochází z jiných členských států, patří mezi nizozemské domácí druhy a jsou určené k vysazení v nizozemských pobřežních vodách, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 28 ES a 30 ES

—	uložit Nizozemskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zákaz, zavedený nizozemskou právní úpravou, vysazovat mušle a ústřice pocházející z jiných členských států bez předchozího povolení, narušuje obchod uvnitř Společenství a přístup mušlí a ústřic pocházejících z jiných členských států na trh.

Toto vnitrostátní opatření nemůže být odůvodněné.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Court of Appeal (Civil Division) (Spojené království) dne 29. května 2007 – Intel Corporation Inc. v. CPM United Kingdom Limited

(Věc C-252/07)

(2007/C 183/33)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Court of Appeal (Civil Division)

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Intel Corporation Inc.

Žalovaná: CPM United Kingdom Limited

Předběžné otázky

Pro účely čl. 4 odst. 4 písm. a) první směrnice Rady 89/104 (1) ze dne 21. prosince 1988, pokud:

a)	starší ochranná známka získala velmi dobré jméno pro určité druhy zboží nebo služeb,

b)	toto zboží nebo tyto služby jsou odlišné nebo jsou odlišné podstatným způsobem od zboží nebo služeb, na něž se vztahuje pozdější ochranná známka,

c)	starší ochranná známka je jedinečná ve vztahu k veškerému zboží nebo veškerým službám,

d)	starší ochranná známka se vybaví průměrnému spotřebiteli, který se setká s pozdější ochrannou známkou užívanou pro služby, na něž se vztahuje pozdější ochranná známka,

jsou tyto skutečnosti samy o sobě postačující k tomu, aby vznikla i) „spojitost“ ve smyslu bodů 29 a 30 rozsudku Soudního dvora ze dne 23. října 2003, Adidas-Salomon AG v. Fitnessworld Trading Ltd (C-408/01, Recueil, s. I-12537), nebo vznikl ii) neoprávněný prospěch nebo újma ve smyslu tohoto článku?

2)	Pokud tomu tak není, jaké faktory musí vzít vnitrostátní soud v úvahu při rozhodování, zda tyto skutečnosti postačují? Konkrétně, jaký význam musí být při celkovém posuzování, zda existuje „spojitost“, přikládán zboží nebo službám, pro něž byla zapsána pozdější ochranná známka?

Co je třeba v rámci čl. 4 odst. 4 písm. a) k tomu, aby byla splněna podmínka újmy způsobené rozlišovací způsobilosti? Konkrétně, i) musí být starší ochranná známka jedinečná, ii) působí újmu rozlišovací způsobilosti již první neoprávněné použití a iii) je třeba, aby měla újma způsobená rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky vliv na hospodářské chování spotřebitele?

(1) Úř. věst. L 40, 11.2.1989, s. 1.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (Chancery Division) dne 29. května 2007 – Canterbury Hockey Club, Canterbury Ladies Hockey Club v. Commissioners of HM Revenue and Customs

(Věc C-253/07)

(2007/C 183/34)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court of Justice (Chancery Division).

Účastníci původního řízení

Žalobce: Canterbury Hockey Club, Canterbury Ladies Hockey Club.

Žalovaný: Commissioners of HM Revenue and Customs.

Předběžné otázky

Zahrnuje pojem „[osoby]“ v kontextu „[osob účastnících] se sportovních akcí“ pro účely osvobození od daně obsaženého v čl. 13 části A odst. 1 písm. m) šesté směrnice (1) i právnické osoby a sdružení bez právní subjektivity, nebo je omezen na jednotlivce ve smyslu fyzických osob nebo lidských bytostí?

Pokud pojem „[osoby]“ v kontextu „[osob účastnících] se sportovních akcí“ zahrnuje vedle jednotlivců i právnické osoby a sdružení bez právní subjektivity, umožňuje pojem „[určité služby], které úzce souvisejí se sportem“ členskému státu omezit osvobození od daně pouze na jednotlivce účastnící se sportovních akcí?

(1) Šestá směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1).

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Düsseldorf (Německo) dne 31. května 2007 – Mitsui & Co. Deutschland GmbH v. Hauptzollamt Düsseldorf

(Věc C-256/07)

(2007/C 183/36)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Mitsui & Co. Deutschland GmbH

Žalovaný: Hauptzollamt Düsseldorf

Předběžné otázky

Snižují platby prodávajícího a výrobce kupujícímu, které se jako v projednávaném případě uskuteční v rámci záruční dohody a kterými jsou kupujícímu nahrazeny náklady na opravy, které mu účtují jeho odběratelé, celní hodnotu podle čl. 29 odst. 1 a odst. 3 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 (1), kterým se vydává celní kodex Společenství, která byla deklarována na základě ceny dohodnuté mezi prodávajícím a výrobcem a mezi kupujícím?

Jsou platby prodávajícího a výrobce kupujícímu, které jsou uvedeny v první otázce a určené jako náhrada výdajů na záruky, změnou hodnoty transakce podle čl. 145 odst. 2 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (2), kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství ve znění nařízení Komise (ES) č. 444/2002 (3), kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, a nařízení (ES) č. 2787/2000 a (ES) 993/2001?

V případě kladné odpovědi na první nebo druhou otázku: Musí být čl. 145 odst. 2 a 3 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství ve znění nařízení Komise (ES) č. 444/2002, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, a nařízení (ES) č. 2787/2000 a (ES) 993/2001 použit na dovozy, pro které byla celní prohlášení přijata před vstupem nařízení Komise (ES) č. 444/2002, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, a nařízení (ES) č. 2787/2000 a (ES) 993/2001 v platnost?

V případě kladné odpovědi na třetí otázku: Je čl. 145 odst. 2 a 3 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství ve znění nařízení Komise (ES) č. 444/2002, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, a nařízení (ES) č. 2787/2000 a (ES) 993/2001 platný?

(1) Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307.

(2) Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3.

(3) Úř. věst. L 68, s. 11; Zvl. vyd. 02/12, s. 209.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/22

Žaloba podaná dne 31. května 2007 – Komise Evropských společenství v. Švédské království

(Věc C-259/07)

(2007/C 183/39)

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: D. Kukovec a K. Nyberg, jako zmocněnci)

Žalované: Švédské království

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Švédské království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Komise 2005/51/ES (1) ze dne 7. září 2005, kterou se mění příloha XX směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES (2) a příloha VIII směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES (3) o veřejných zakázkách, nebo v každém případě tím, že o těchto předpisech Komisi neuvědomilo, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice;

—	uložit Švédskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta stanovená pro provedení směrnice uplynula dne 31. ledna 2006.

(1) Úř. věst. L 257, s. 127.

(2) Úř. věst. L 134, s. 1.

(3) Úř. věst. L 134, s. 114.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/23

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Audiencia Provincial de Barcelona (Španělsko) dne 31. května 2007 – Pedro IV Servicios, S.L. v. Total España SA

(Věc C-260/07)

(2007/C 183/40)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Audiencia Provincial de Barcelona (Španělsko)

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Pedro IV Servicios, S.L.

Žalovaná: Total España SA

Předběžné otázky

Vzhledem k tomu, že čl. 12 odst. 2 nařízení Komise (EHS) 1984/83 (1) stanoví, že „(a)niž je dotčeno ustanovení odst. 1 písm. c), vztahuje-li se dohoda na čerpací stanici, kterou dodavatel pronajal prodejci a jejíž užívání mu de facto a de iure postoupil, může být prodejci uložen závazek výhradního odběru, jakož i zákaz soutěžit, uvedené v tomto ustanovení, a to během celého období, v němž skutečně užívá čerpací stanici“(neoficiální překlad), musí být toto ustanovení vykládáno v tom smyslu, že se vztahuje na případ, kdy dodavatel, který pronajímá, je původním vlastníkem pozemku a zařízení, nebo naopak odkaz na pronájem čerpací stanice zahrnuje všechny důvody opravňující ke striktně pojatému vlastnictví čerpací stanice, kterou může v důsledku toho pronajmout samotnému vlastníku pozemku, aniž by musel podléhat časovým omezením, která právní předpis ukládá, pokud jde o dohody o výhradním odběru?

Vzhledem k tomu, že na projednávaný případ se vztahuje nařízení ES 2790/99 (2) ze dne 22. prosince 1999, jehož článek 5 stanoví, že výjimka se nepoužije v případě, že dohoda o výhradním odběru překročí dobu trvání pět let, avšak „[t]oto omezení doby trvání se však nepoužije, pokud smluvní zboží nebo služby prodává kupující v prostorách nebo na pozemku, které vlastní dodavatel nebo které dodavatel pronajímá třetím stranám, které nejsou spojeny s kupujícím za předpokladu, že délka trvání těchto zákazů soutěžit není delší než období obsazení těchto prostor nebo pozemků kupujícím“, musí být toto ustanovení vykládáno v tom smyslu, že pokud jde o pronájem, vztahuje se na případ, že dodavatel, který pronajímá, je zároveň původním vlastníkem pozemku a zařízení, nebo naopak odkaz na pronájem čerpací stanice zahrnuje všechny důvody opravňující ke striktně pojatému vlastnictví čerpací stanice, kterou může v důsledku toho pronajmout samotnému vlastníku pozemku, aniž by musel podléhat časovým omezením, která právní předpis ukládá, pokud jde o dohody o výhradním odběru?

Vzhledem k tomu, že čl. 81 odst. 1 první pododstavec písm. a) článku 81 Smlouvy o ES hovoří o zákazu nepřímého stanovení nákupních a prodejních cen a nařízení Komise EHS 1984/83 ve svém osmém bodě odůvodnění stanoví, že „[t]oto nařízení se nemůže vztahovat na ostatní ustanovení omezující hospodářskou soutěž, zejména ta, která omezují svobodu prodejce stanovit ceny nebo podmínky dalšího prodeje nebo vybrat si zákazníky“ (neoficiální překlad), přičemž stanovení ceny pro další prodej není uvedeno mezi ostatními omezeními hospodářské soutěže, která jsou povolena článkem 11 uvedeného nařízení, musí být tato ustanovení vykládána v tom smyslu, že zahrnují jakýkoli způsob omezení svobody prodejce stanovit prodejní cenu pro veřejnost, např. skutečnost, že dodavatel stanoví distribuční marži provozovateli čerpací stanice tím, že určí cenu pohonných hmot dodaných prodejci za nejvýhodnějších podmínek smluvených s jinými čerpacími stanicemi, které by mohly působit v Barceloně, a která nesmí v žádném případě překročit průměr ceny stanovené jinými dodavateli, významnými na trhu, a přičte minimální marži, která je považována za vhodnou, čímž dosáhne PCV, kterou dodavatel výslovně neuloží, nýbrž pouze doporučí její použití?

Vzhledem k tomu, že čl. 81 odst. 1 první pododstavec písm. a) Smlouvy o ES hovoří o zákazu nepřímého stanovení nákupních a prodejních cen, a nařízení ES 2790/99 ze dne 22. prosince 1999 zahrnuje ve svém čl. 4 písm. a) mezi obzvlášť závažná omezení hospodářské soutěže zachování ceny pro další prodej, musí být tato ustanovení vykládána v tom smyslu, že zahrnují jakýkoli způsob omezení svobody prodejce stanovit prodejní cenu pro veřejnost, jako například skutečnost, že dodavatel stanoví distribuční marži provozovateli čerpací stanice tím, že určí cenu pohonných hmot dodaných prodejci za nejvýhodnějších podmínek smluvených s jinými čerpacími stanicemi, které by mohly působit v Barceloně, a která nesmí v žádném případě překročit průměr ceny stanovené jinými dodavateli, významnými na trhu, a přičte minimální marži, která je považována za vhodnou, čímž dosáhne PCV, kterou dodavatel výslovně neuloží, nýbrž pouze doporučí její použití?

(1) Nařízení Komise (EHS) 1984/83 ze dne 22. června 1983 o použití čl. 81 odst. 3 EHS na kategorie dohod o výhradním odběru (Úř. věst. L 173, s. 5) (neoficiální překlad).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 2790/1999 ze dne 22. prosince 1999 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě (Úř. věst. L 336, s. 21).

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/24

Žaloba podaná dne 5. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Portugalská republika

(Věc C-266/07)

(2007/C 183/41)

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: A. Caeiros a J.-B. Laignelot, zmocněnci)

Žalovaná: Portugalská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Portugalská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES (1) ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů, nebo podpůrně, že nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES (2) ze dne 5. dubna 2006 o odpadech, tím, že povolila spalování nemocničního odpadu ve spalovacích zařízeních, která nemají platné povolení;

—	uložit Portugalské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Z výkladu článku 3 výše uvedené směrnice 2000/76 ES ve spojení s čl. 20 odst. 2 téže směrnice vyplývá, že se pro účely uvedené směrnice 2000/76 jedná o nové spalovací zařízení, takže je tato směrnice použitelná na spalovací zařízení Parque da Saúde v Lisabonu. Spalovací zařízení smělo zahájit provoz až po získání povolení, které splňuje podmínky stanovené v článku 4 uvedené směrnice. Portugalské orgány tuto povinnost nesplnily.

Pro případ, že Soudní dvůr dospěje k závěru, že by předmětné spalovací mělo být pro účely směrnice 2000/76 ES považováno za „stávající spalovací zařízení“, pročež by tato směrnice neměla být použita, jeho provozování předpokládá získání předchozího povolení v souladu s čl. 9 odst. 1 směrnice 2006/12/ES.

(1) Úř. věst. L 332, s. 91; Zvl. vyd. 15/05, s. 353.

(2) Úř. věst. L 114, s. 9.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/24

Žaloba podaná dne 7. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Litevská republika

(Věc C-274/07)

(2007/C 183/42)

Jednací jazyk: litevština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: G. Braun a A. Steiblytės)

Žalovaná: Litevská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Litevská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 26 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES (1) ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě), tím, že se jí v praxi nepodařilo zajistit, aby orgány, které zasahují v případě tísňové situace, obdržely, pokud je to technicky proveditelné, údaj o tom, kde se volající nachází, u všech volajících na evropské číslo tísňového volání 112, je-li využívána veřejná telefonní síť.

—	uložit Litevské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta k provedení směrnice do vnitrostátního práva uplynula dne 24. července 2003.

(1) Úř. věst L 108, 24. 4. 2002, s. 51; Zvl. vyd. 13/29, s. 367.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/24

Žaloba podaná dne 12. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Portugalská republika

(Věc C-284/07)

(2007/C 183/43)

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: A. Caeiros a D. Kukovec, zmocněnci)

Žalovaná: Portugalská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

Určit, že Portugalská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Komise 2005/51/ES ze dne 7. září 2005, kterou se mění příloha XX směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES a příloha VIII směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES o veřejných zakázkách (1), nesplnila povinnost, která pro ni vyplývá z článku 3 prvního pododstavce uvedené směrnice;

—	podpůrně určit, že Portugalská republika v každém případě tím, že neoznámila uvedená opatření Komisi, nesplnila povinnost, která pro ni vyplývá z uvedeného ustanovení;

—	uložit Portugalské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta k provedení směrnice do vnitrostátního práva uplynula dne 31. ledna 2006.

(1) Úř. věst. L 257, s. 127.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/25

Žaloba podaná dne 14. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Portugalská republika

(Věc C-289/07)

(2007/C 183/44)

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: A. Caeiros a D. Kukovec, zmocněnci)

Žalovaná: Portugalská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

Určit, že Portugalská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (1), nesplnila povinnost, která pro ni vyplývá z čl. 71 odst. 1 výše uvedené směrnice 2004/17/ES;

—	podpůrně určit, že Portugalská republika v každém případě tím, že neoznámila uvedená opatření Komisi, nesplnila povinnost, která pro ni vyplývá z téhož ustanovení;

—	uložit Portugalské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta k provedení směrnice do vnitrostátního práva uplynula dne 31. ledna 2006.

(1) Úř. věst. L 134, s. 1.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/25

Kasační opravný prostředek podaný dne 14. června 2007 Komisí Evropských společenství proti rozsudku Soudu prvního stupně (prvního senátu) vydanému dne 29. března 2007 ve věci T-366/00, Scott SA, podporovaná Francouzskou republikou v. Komise Evropských společenství

(Věc C-290/07 P)

(2007/C 183/45)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Komise Evropských společenství (zástupce: J. Flett, zmocněnec)

Další účastnice řízení: Scott SA, Francouzská republika

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit napadený rozsudek;

—	vydat konečný rozsudek o otázkách, které jsou předmětem tohoto kasačního opravného prostředku. Podpůrně u otázek, o nichž se Soudní dvůr domnívá, že řízení v projednávané věci nedovoluje vydat konečný rozsudek, vrátit věc Soudu prvního stupně k novému posouzení;

—	uložit žalobkyni, aby nesla vlastní náklady řízení a nahradila náklady řízení vynaložené Komisí jak před Soudním dvorem, tak před Soudem prvního stupně; uložit Francouzské republice, aby nesla vlastní náklady řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První čtyři důvody kasačního opravného prostředku se týkají vad napadeného rozsudku spočívajících v nesprávném právním posouzení, které se týká procesních práv třetích osob a procesních povinností Komise v řízení o státních podporách:

První důvod kasačního opravného prostředku se týká vyloučení ze spisu dodatečných připomínek společnosti Scott ze dne 24. prosince 1999, které byly zaslány 13 měsíců po uplynutí stanovené lhůty.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku se týká zjištění v napadeném rozsudku, že Komise měla procesní povinnost poskytnout Francii další možnost předložit uplatňovaná ocenění.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku se týká zjištění v napadeném rozsudku, že Komise měla procesní povinnost poskytnout společnosti Scott další možnost předložit připomínky.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku se týká zjištění v napadeném rozsudku, že Komise měla procesní povinnost přibrat „vnějšího odborníka“.

Ve vztahu k těmto otázkám Komise uplatňuje, že napadený rozsudek nevymezuje ani nepoužívá správné právní měřítko, tedy zda Komise porušila podstatnou procesní náležitost. Navíc napadeným rozsudkem nebylo možné o těchto otázkách právoplatně rozhodnout, jelikož žaloba společnosti Scott žádné takové důvody neplatnosti neobsahovala. Komise každopádně tvrdí, že žádná podstatná procesní náležitost nebyla porušena. Žádné takové náležitosti nejsou v procesním nařízení stanoveny a napadený rozsudek nemohl taková práva nebo takové povinnosti na základě nesprávných úvah uvedených v napadeném rozsudku „založit“, případně uložit. Konečně, k žádnému porušení podstatné procesní náležitosti nedošlo:

Vyloučené dodatečné připomínky společnosti Scott byly znovu předloženy Francií dne 21. února 2000, zahrnuty do spisu a posouzeny v napadeném rozhodnutí.

Vzhledem ke čtyřem žádostem o informace a k příkazu k poskytnutí informací neměla Komise povinnost dát Francii další možnost předložit uplatňovaná ocenění.

Společnost Scott měla hojné možnosti předložit připomínky a zejména se podílela na odpovědi na příkaz k poskytnutí informací.

Jak Francie tak společnost Scott měly hojné možnosti předložit ocenění ke dni poskytnutí podpory, ale neučinily tak.

Pátý až osmý důvod kasačního opravného prostředku seskupují „úvodní otázky“, jak je pro zjednodušení nazvala Komise, a týkají se vad napadeného rozsudku spočívajících v nesprávném právním posouzení, které se týká: neuvedení žádného důvodu neplatnosti týkajícího se uplatňovaných ocenění v žalobě společnosti Scott; kritéria přezkumu Soudu prvního stupně (Komise prý nemá žádný prostor pro uvážení); skutečnosti, že napadený rozsudek vychází ze spekulací namísto důkazů; převrácení důkazního břemene v řízení o státních podporách a řízeních před Soudem prvního stupně.

Devátý a desátý důvod kasačního opravného prostředku se týkají nesprávného hmotněprávního posouzení továrny.

Devátý důvod kasačního opravného prostředku se týká metody výpočtu výše státní podpory ve formě nepeněžitých převodů. Oproti tomu, co konstatuje napadený rozsudek, v případě neexistence ocenění ke dni poskytnutí podpory nebo otevřeného výběrového řízení je Komise oprávněna použít náklady namísto hodnoty státní podpory. To bylo odůvodněné zejména v projednávané věci, jelikož továrna byla přizpůsobena požadavkům společnosti Scott. Odůvodnění v napadeném rozsudku týkající se uplatňované prodejní ceny 11 let po poskytnutí podpory je závislé na údajných procesních nesrovnalostech a jiném nesprávném právním posouzení a je každopádně nesprávné z hlediska hmotněprávního.

Desátý důvod kasačního opravného prostředku se týká údajných pochybení Komise v použití metody založené na nákladech. Zjištění učiněná v napadeném rozsudku jsou závislá na údajných procesních nesrovnalostech a jiném nesprávném právním posouzení. Opatrný odhad nákladů provedený Komisí byl nejnižší možný a není důvod zrušit napadené rozhodnutí proto, že státní podpora mohla být i vyšší.

Jedenáctý až třináctý důvod kasačního opravného prostředku se týkají nesprávného hmotněprávního posouzení, co se týče pozemku.

Jedenáctý důvod kasačního opravného prostředku se týká odmítnutí opatrných ocenění uvedených v zápisu ze zasedání rady města Orléans ze dne 27. 5. 1994 v napadeném rozsudku s tím, že představuje „velmi stručné shrnutí bez podrobného vysvětlení“.

Dvanáctý důvod kasačního opravného prostředku se týká metody výpočtu výše státní podpory ve formě nepeněžitých převodů a je podobný devátému důvodu kasačního opravného prostředku. Při neexistenci ocenění ke dni poskytnutí podpory nebo otevřeného výběrového řízení je Komise oprávněna právoplatně použít náklady namísto hodnoty státní podpory. To bylo odůvodněné zejména v projednávané věci, jelikož nákup třetího pozemku byl přizpůsoben požadavkům společnosti Scott. Odůvodnění v napadeném rozsudku týkající se uplatňované daňové kontroly je závislé na údajných procesních nesrovnalostech a jiném nesprávném právním posouzení a je každopádně nesprávné z hlediska hmotněprávního.

Třináctý důvod kasačního opravného prostředku se týká údajných pochybení Komise při použití metody založené na nákladech. Zjištění učiněná v napadeném rozsudku jsou závislá na údajných procesních nesrovnalostech a jiném nesprávném právním posouzení. Komise použila nejnižší možnou hodnotu pozemku, kterou uváděla jak Francie, tak společnost Scott. Skutečnostmi a důkazy podporujícími závěry Komise jsou: nabídkový dokument; uplatňovaná ocenění kanceláří Galtier a auditorem odpovědným za vypracování posudku ohledně vkladů (Commissaire aux Apports); zápis ze zasedání rady města Orléans ze dne 27. 5. 1994; a průměrná cena nákupů tří pozemků. Není důvod zrušit napadené rozhodnutí proto, že státní podpora mohla být i vyšší.

Čtrnáctý důvod kasačního opravného prostředku se týká příkazu k poskytnutí informací, zejména ohledně pozemku, metody výpočtu výše státní podpory založené na nákladech a nákupů tří pozemků. Jedná se o procesní otázku, ale pojednává se o ní na konci, jelikož je spojena s třináctým důvodem kasačního opravného prostředku.

Svým patnáctým důvodem kasačního opravného prostředku Komise žádá Soudní dvůr, aby zrušil napadený rozsudek z důvodu nesprávného posouzení předložených důkazů Soudem prvního stupně, zejména protože Soud prvního stupně nahradil posouzení v napadeném rozhodnutí svým vlastním.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/27

Žaloba podaná dne 18. června 2007 – Komise Evropských společenství v. Řecká republika

(Věc C-293/07)

(2007/C 183/47)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Konstantinidis a D. Recchia)

Žalovaná: Řecká republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Řecká republika tím, že nepřijala všechna opatření k zavedení a provedení soudržné, zvláštní a jednotné právní úpravy, která by zaručovala udržitelnou regulaci a účinnou ochranu oblastí označených jako zvláště chráněné oblasti, z hlediska cílů ochrany směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků (1), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 1 a 2 této směrnice ve vzájemném spojení s čl. 4 odst. 4 první odrážkou směrnice, ve znění čl. 6 odst. 2 až 4 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin;

—	uložit Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na základě velkého počtu stížností, parlamentních otázek a peticí Komise uplatňuje, že Řecká republika správně neuplatňuje ustanovení směrnice 79/409/EHS, která stanoví přijetí opatření pro předcházení a zamezení znečišťování nebo poškozování stanovišť volně žijících ptáků.

Podle názoru Komise spočívá porušení směrnice v neexistenci ochrany zvláště chráněných oblastí (ZCHO) a rovněž v existenci činností, které mohou poškodit integritu ZCHO a mít negativní následky z hlediska cílů ochrany ZCHO a druhů, pro které byly tyto oblasti vymezeny.

Argument řeckých orgánů, že stávající právní rámec dostatečně zajišťuje ochranu všech druhů volně žijících ptáků a jejich stanovišť, je odmítnut Komisí, která tvrdí, že uvedený rámec nepředstavuje specifický a účinný ochranný rámec pro všechny ZCHO.

(1) Úř. věst. L 103, 25.4.1979, s. 1; Zvl. vyd. 15/01, s. 98.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/31

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 20. června 2007 – Tirrenia di Navigazione a další v. Komise Evropských společenství

(Věc T-246/99) (1)

(„Státní podpory - Námořní doprava - Rozhodnutí zahájit řízení upravené v čl. 88 odst. 2 ES - Nové podpory - Existující podpory“)

(2007/C 183/60)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Tirrenia di Navigazione SpA, dříve Tirrenia di Navigazione SpA a Adriatica di Navigazione SpA (Neapol, Itálie); Caremar SpA (Neapol); Toremar SpA (Livorno, Itálie); Siremar SpA (Palermo, Itálie), a Saremar SpA (Cagliari, Itálie) (zástupci: původně A. Tizzano a G. Roberti, poté G. Roberti, A. Franchi a G. Bellitti, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: D. Triantafyllou, V. Di Bucci a E. De Persio, zmocněnci)

Vedlejší účastníce podporující žalovanou: Navigazione Libera del Golfo SpA (Neapol) (zástupci: S. Ravenna a A. Abate, advokáti); Aliscafi Società Navigazione Alta Velocità SpA (Aliscafi SNAV) (Messina, Itálie) (zástupci: B. Castaldo a C. Forte, advokáti); Traghetti Pozzuoli Srl (Neapol); Alilauro SpA (Neapol); a Linee Lauro Srl (Pozzuoli, Itálie) (zástupce: E. Amato, advokát)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 6. srpna 1999 zahájit řízení upravené v čl. 88 odst. 2 ES ohledně státní podpory udělené Italskou republikou podnikům Grupo Tirrenia di Navigazione (Úř. věst. 1999, C 306, s. 2)

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyně ponesou vlastní náklady řízení a ukládá se jim náhrada nákladů řízení vynaložených Komisí a vedlejšími účastnicemi Navigazione Libera del Golfo SpA, Linee Lauro Srl, Traghetti Pozzuoli Srl a Alilauro SpA.

3)	Vedlejší účastnice Aliscafi Società Navigazione Alta Velocità (Aliscafi SNAV) SpA ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 20, 22.1.2000.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/31

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 27. června 2007 – Nuova Gela Sviluppo v. Komise

(Věc T-65/04) (1)

(„Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) - Ukončení finanční pomoci Společenství - Žaloba na neplatnost - Žaloba na náhradu škody - Rozhodčí doložka“)

(2007/C 183/61)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Nuova Gela Sviluppo Soc. Cons. pa, původně Gela Sviluppo Soc. Cons. pa (Gela, Itálie) (zástupce: P. Menchetti, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: L. Flynn a M. Velardo, zmocněnci, ve spolupráci s A. Dal Ferro, advokátem)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí obsaženého v dopise Komise ze dne 16. prosince 2003 o ukončení finanční pomoci z EFRR 98.0526.001, zrušení rozhodnutí Komise o snížení finanční pomoci, upuštění od finanční pomoci a o vrácení zůstatku finanční pomoci, jakož i zrušení bodu 6.2 rozhodnutí Komise SEC (1999) 1316 ze dne 9. září 1999 o pokynech pro účetní závěrku operačních opatření (1994-1999) strukturálních fondů, a podpůrně náhrada škody způsobené žalobkyni a plnění na základě dohody ze dne 13. září 1999 uzavřené mezi žalobkyní a Komisí

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 106, 30.4.2004.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/32

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 19. června 2007 – Asturias Cuerno v. Komise

(Věc T-473/04) (1)

(„Úředníci - Odměňování - Příspěvek za práci v zahraničí - Článek 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu - Práce konaná pro mezinárodní organizaci - Příspěvek na zařízení - Denní příspěvek“)

(2007/C 183/62)

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Cristina Asturias Cuerno (Brusel, Belgie) (zástupci: R. García-Gallardo Gil-Fournier a A. Sayagués Torres, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: J. Currall, zmocněnec, ve spolupráci s J. Rivasem Andrésem, J. Gutiérrezem Gisbertem a M. Canalem Fontcubertou, advokáty)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 25. srpna 2004, kterým se zamítá stížnost žalobkyně ze dne 27. dubna 2004 a kterým se zamítá její právo na pobírání příspěvku za práci v zahraničí stanoveného v čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu úředníků Evropských společenství, jakož i dalších souvisejících příspěvků.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí Komise ze dne 28. ledna a 25. srpna 2004 se zrušují.

2)	Žalobkyně má právo na pobírání příspěvku za práci v zahraničí stanoveného v čl. 4 přílohy VII služebního řádu úředníků Evropských společenství, jakož i na příspěvek na zařízení stanovený v čl. 5 uvedené přílohy.

3)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)	Komise ponese veškeré náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 45, 19.2.2005.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/32

Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 27. června 2007 – Nizozemské království v. Komise

(Věc T-182/06) (1)

(„Sbližování právních předpisů - Odchylné vnitrostátní předpisy - Odmítnutí Komisí návrhu vyhlášky, kterým se s předstihem snižuje mezní hodnota Společenství pro emise částic produkovaných některými novými vozidly poháněnými vznětovým motorem - Povinnost postupovat s řádnou péčí a povinnost uvést odůvodnění - Specifičnost problému dodržování mezních hodnot Společenství pro koncentraci částic ve vnějším ovzduší oznamujícím členským státem“)

(2007/C 183/63)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobce: Nizozemské království (zástupci: H. Sevenster a M. de Grave, zmocněnci)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: M. Patakia, A. Alcover San Pedro a H. van Vliet, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2006/372/ES ze dne 3. května 2006, kterým se zamítá předloha vnitrostátních předpisů, které Nizozemské království oznámilo podle čl. 95 odst. 5 Smlouvy o ES a kterými se stanovují mezní hodnoty pro emise částic z vozidel poháněných vznětovým motorem (Úř. věst. L 142, s. 16)

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Nizozemskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 212, 2.9.2006.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/33

Žaloba podaná dne 8. května 2007 – SC Gerovital Cosmetics v. OHIM – SC Farmec (GEROVITAL H3 prof. Dr. A. Aslan)

(Věc T-163/07)

(2007/C 183/65)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: SC Gerovital Cosmetics (Bukurešť, Rumunsko) (zástupce: D. Boştinşă, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Farmec S.A. (Cluj-Napoca, Rumunsko)

Návrhová žádání

—	prohlásit neplatnost rozhodnutí ze dne 27. února 2007 druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ve věci R 271/2006-2 – GEROVITAL H3, a v důsledku toho

—	prohlásit neplatnost rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 23. prosince 2005 v řízení o prohlášení neplatnosti referenčního čísla 872C 0000986 034, CTM 986034 GEOVITAL H3;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: GEROVITAL H3

Majitel ochranné známky Společenství: žalobkyně

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Farmec S.A.

Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti: národní obrazová ochranná známka „Gerovita H3 PROF. DR. ANA ASLAN“ pro některé výrobky ze třídy 3

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: prohlásilo ochrannou známku za neplatnou v plném rozsahu

Rozhodnutí odvolacího senátu: zamítl odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Porušení článku 52 a čl. 53 odst. 2 nařízení Rady č. 40/94.

Žalobkyně má za to, že rumunská obrazová ochranná známka, která jí byla částečně postoupena – ve vztahu ke specifickým výrobkům uvedeným ve smlouvě o postoupení – majitelem zapsaných mezinárodních a národních ochranných známek, je starší dobře známou ochrannou známkou, která má tuto pověst ve více než jednom členském státě. Tvrdí tedy, že pro účely zápisu požívá práva přednosti a výlučnosti.

V rozporu s právy další účastnice zrušovacího a odvolacího řízení (dále jen „Farmec“) žalobkyně také tvrdí, že má širší práva k ochranné známce jak s ohledem na šíři kosmetických výrobků, které je oprávněna vyrábět, tak s ohledem na jejich složení. Vyjdeme-li z předpokladu, že obě společnosti mají rovná a odlišná práva k ochranné známce GEROVITAL H3 Prof. Dr. A. Aslan týkající se intenzity ochrany, aspekt starší/dřívější ochranné známky, na který odkazuje Farmec, by podle žalobkyně neměl mít žádný význam.

Konečně žalobkyně tvrdí, že její vlastnická práva by mohla být vážně dotčena, pokud by se setkala s nemožností získat mezinárodní uznání a ochranu práv vyplývajících ze smlouvy o postoupení, ačkoliv tvrdí, že požívá plných práv a ochrany v Rumunsku.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/34

Žaloba podaná dne 4. června 2007 – Frosch Touristik v. OHIM – DSR touristik (FLUGBÖRSE)

(Věc T-189/07)

(2007/C 183/66)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Frosch Touristik GmbH (Mnichov, Německo) (zástupce: H. Lauf, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Druhá účastnice řízení před odvolacím senátem: DSR touristik GmbH

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 22. března 2007 – odvolání č. R 1048/2004-4 v celém rozsahu a vrátit věc k novému projednání Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory);

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: Slovní ochranná známka „FLUGBÖRSE“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 16, 39 a 42 (ochranná známka Společenství č. 81 406).

Majitel ochranné známky Společenství: Žalobkyně.

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: DSR touristik GmbH.

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Částečná neplatnost dotčené ochranné známky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Nesprávné použití čl. 51 odst. 1 písm. a), čl. 7 odst. 1 písm. c), jakož i čl. 51 odst. 2 nařízení (ES) č. 40/94 (1).

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/34

Žaloba podaná dne 31. května 2007 – Anheuser-Busch v. OHIM – Budějovický Budvar (BUDWEISER)

(Věc T-191/07)

(2007/C 183/67)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Anheuser-Busch, Inc. (St. Louis, Spojené státy) (zástupkyně: V. von Bomhard, advokátka)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Budějovický Budvar, národní podnik

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí R 299/2006-2 druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 20. března 2007;

—	podpůrně zrušit rozhodnutí R 299/2006-2 druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 20. března 2007 v rozsahu, v němž se týká výrobků „nealkoholické nápoje“;

—	uložit náhradu nákladů řízení žalovanému a dalšímu účastníku řízení před Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu v případě, že vstoupí do řízení jako vedlejší účastník.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Žalobkyně.

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní ochranná známka „BUDWEISER“ pro výrobky zařazené do třídy 32 (přihláška č. 24 646).

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Budějovický Budvar, národní podnik.

Namítaná ochranná známka nebo označení: Mezinárodní slovní ochranná známka „BUDWEISER“ pro výrobky zařazené do třídy 32, mezinárodní obrazová ochranná známka „Budweiser Budvar“ pro výrobky zařazené do tříd 31 a 32, jakož i mezinárodní obrazová ochranná známka „Budweiser Budvar“ pro výrobky zařazené do třídy 32.

Rozhodnutí námitkového oddělení: Vyhovění námitkám a zamítnutí přihlášky.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Porušení práva být vyslechnut, nesprávné použití čl. 74 odst. 2 nařízení (ES) č. 40/94 (1), jakož i porušení čl. 43 odst. 2 téhož nařízení; podpůrně porušení článku 73 tohoto nařízení kvůli nedostatečnosti odůvodnění.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/35

Žaloba podaná dne 6. června 2007 – Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM (222)

(Věc T-200/07)

(2007/C 183/68)

Jednací jazyk: polština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Agencja Wydawnicza „Technopol“ Sp. z o.o. (zástupce: D. Rzążewska, advokátka)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 22. března 2007 ve věci R 1276/2006-4 v plném rozsahu;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní označení „222“ pro výrobky zařazené do třídy 16

Rozhodnutí průzkumového referenta: Zamítnutí zápisu

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Nesprávné použití čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 40/94 (1) o ochranné známce Společenství, neboť označení „222“ nemá ve vztahu k požadovaným výrobkům ani popisnou povahu, ani nepostrádá rozlišovací způsobilost.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/35

Žaloba podaná dne 6. června 2007 – Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM (333)

(Věc T-201/07)

(2007/C 183/69)

Jednací jazyk: polština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Agencja Wydawnicza „Technopol“ Sp. z o.o. (zástupce: D. Rzążewska, advokátka)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 22. března 2007 ve věci R 1277/2006-4 v plném rozsahu;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní označení „333“ pro výrobky zařazené do třídy 16

Rozhodnutí průzkumového referenta: Zamítnutí zápisu

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Nesprávné použití čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 40/94 (1) o ochranné známce Společenství, neboť označení „333“ nemá ve vztahu k požadovaným výrobkům ani popisnou povahu, ani nepostrádá rozlišovací způsobilost.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/36

Žaloba podaná dne 6. června 2007 – Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM (555)

(Věc T-202/07)

(2007/C 183/70)

Jednací jazyk: polština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Agencja Wydawnicza „Technopol“ Sp. z o.o. (zástupce: D. Rzążewska, advokátka)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 22. března 2007 ve věci R 1278/2006-4 v plném rozsahu;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčená ochranná známka Společenství: Slovní označení „555“ pro výrobky zařazené do třídy 16

Rozhodnutí průzkumového referenta: Zamítnutí zápisu

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání

Dovolávané žalobní důvody: Nesprávné použití čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 40/94 (1) o ochranné známce Společenství, neboť označení „555“ nemá ve vztahu k požadovaným výrobkům ani popisnou povahu, ani nepostrádá rozlišovací způsobilost.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/36

Žaloba podaná dne 7. června 2007 – Eurallumina v. Komise

(Věc T-207/07)

(2007/C 183/71)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Eurallumina SpA (Portoscuso, Itálie) (zástupci: L. Martin Alegi, R. Denton a E. Cormack, Solicitors)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání

—

Buď:

—	zrušit napadené rozhodnutí v plném rozsahu; nebo

—	určit, že předmětné osvobození udělené rozhodnutím Rady 2001/224/EHS je platné do 31. prosince 2006 a že všechny předchozí částky zaplacené italským státem nemají být považovány za protiprávní státní podporu nebo každopádně nesmějí být vráceny zpět; nebo

—	zrušit napadené rozhodnutí v plném rozsahu a určit, že předmětné osvobození udělené rozhodnutím Rady 2001/224/EHS je platné do 31. prosince 2006 a že všechny předchozí částky zaplacené italským státem nemají být považovány za protiprávní státní podporu nebo každopádně nesmějí být vráceny zpět; nebo

—	určit, že může být vráceno zpět nejvýše 3 EUR za tunu.

—

Nebo:

—	zrušit články 1, 4, 5 a 6 napadeného rozhodnutí v rozsahu v němž se týkají Erallumina; nebo

—	určit, že předmětné osvobození udělené rozhodnutím Rady 2001/224/EHS je platné do 31. prosince 2006 a že všechny předchozí částky zaplacené italským státem nemají být považovány za protiprávní státní podporu nebo každopádně nesmějí být vráceny zpět; nebo

—

zrušit články 1, 4, 5 a 6 napadeného rozhodnutí v rozsahu v němž se týkají Erallumina a určit, že předmětné osvobození udělené rozhodnutím Rady 2001/224/EHS je platné do 31. prosince 2006 a že všechny předchozí částky zaplacené italským státem nemají být považovány za protiprávní státní podporu nebo každopádně nesmějí být vráceny zpět; nebo

—	určit, že může být vráceno zpět nejvýše 3 EUR za tunu.

—	Podpůrně, změnit články 5 a 6 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkají Erallumina tak, aby podle aktuálního osvobození nebyly vráceny zpět částky zaplacené italským státem do 31. prosince 2006; a

—	uložit Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Komise C(2007) 286 konečné ze dne 7. února 2007, kterým Komise určila, že osvobození minerálních olejů používaných při výrobě těžkých olejů od spotřební daně, které zavedly Francie, Irsko a Itálie, jsou od 1. ledna 2004 státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES a že určitá část těchto podpor je neslučitelná se společným trhem.

Na podporu své žaloby žalobkyně uvádí, že další osvobození od spotřební daně minerálních olejů používaných jako palivo při výrobě hliníku na Sardinii nepředstavuje státní podporu ani po vstupu směrnice Rady 2003/96/ES (1) v platnost dne 1. ledna 2004, neboť čl. 18 odst. 1 směrnice a její příloha II výslovně stanoví, že toto osvobození, které bylo uděleno rozhodnutím Rady 2001/224/ES (2), trvá až do 31. prosince 2006. Podle žalobkyně tak směrnice 2003/96/ES výslovně uvedla znovu v platnost toto zvláštní osvobození od spotřební daně, udělené žalobkyni, do 31. prosince 2006.

Dále žalobkyně tvrdí, že i když je osvobození udělené rozhodnutím Rady 2001/224/ES na první pohled selektivním opatřením, je odůvodněné „všeobecnou povahou a logikou“ práva Společenství i italského daňového systému, a není tedy státní podporou.

Krom toho žalobkyně uvádí, že i kdyby bylo osvobození udělené rozhodnutím Rady 2001/224/ES považováno za státní podporu, spadá pod výjimku ze zákazu stanoveného čl. 87 odst. 1 ES vzhledem k pravidlům upravujícím státní podporu na ochranu životního prostředí (3).

Konečně žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásady legitimního očekávání, právní jistoty, presumpce platnosti, lex specialis, užitečný účinek a zásadu řádné správy tím, že shledala, že uplatnění osvobození od spotřební daně minerálních olejů používaných jako palivo při výrobě hliníku mimo jiné na Sardinii, bylo státní podporou, která může být vrácena zpět od 1. ledna 2004, neboť žalobkyně měla právo očekávat, že osvobození udělené rozhodnutím Rady 2001/224/ES do 31. prosince 2006 je platným právním aktem Společenství a že žádné opatření přijaté italskými orgány a žalobkyní na základě těchto opatření a jeho provedení nepovede k protiprávnímu výsledku.

(1) Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř .věst. L 283, s. 51).

(2) Rozhodnutí Rady 2001/224/ES ze dne 12. března 2001 o snížených sazbách spotřební daně a o osvobození od spotřební daně pro některé minerální oleje používané pro zvláštní účely (Úř. věst. L 84, s. 23).

(3) Pokyny společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí ( Úř. věst. 2001 C 37 s. 3), zejména bod 51 odst. 1 písm. a) a b).

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/37

Žaloba podaná dne 5. června 2007 – BOT Elektrownia Bełchatów a další v. Komise

(Věc T-208/07)

(2007/C 183/72)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: BOT Elektrownia Bełchatów S.A. (Rogowiec, Polsko), BOT Elektrownia Turów S.A. (Bogatynia, Polsko), BOT Elektrownia Opole S.A. (Brzezie, Polsko), Elektrownia 'Kozienice' S.A. (Świerże Górne, Polsko), Elektrownia Połaniec S.A. – Grupa Electrabel Polska (Połaniec, Polsko), Elektrownia 'Rybnik' S.A. (Rybnik, Polsko), Elektrownia Skawina S.A. (Skawina, Polsko), Elektrownia 'Stalowa Wola' S.A. (Stalowa Wola, Polsko), Południowy Koncern Energetyczny S.A. (Katowice, Polsko), Zespół Elektrowni Dolna Odra S.A. (Nowe Czarnowo, Polsko), Zespół Elektrowni Ostrołęka S.A. (Ostrołęka, Polsko) a Zespół Elektrowni Pątnów-Adamów-Konin S.A. (Konin, Polsko) (zástupci: B. Krużewski, M. Ciemiński, J. Młot-Schönthaler, N. Dodoo a S. Boullart, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyň

—	zrušit rozhodnutí;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhají zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 26. března 2007 o národním alokačním plánu pro přidělování povolenek na emise skleníkových plynů na období let 2008-2012 oznámeném Polskem v souladu se směrnicí 2003/87/ES.

K odůvodnění své žaloby žalobkyně uvádějí, že Komise pochybila tím, že přijala rozhodnutí, kterým mimo jiné podstatně snížila celkové množství povolenek na emise CO2, které mohou vypouštět zařízení, na něž se vztahuje směrnice 2003/87/ES (1).

Žalobkyně v této souvislosti uplatňují, že Komise porušila podstatné procesní náležitosti stanovené směrnicí 2003/87/ES tím, že i) protiprávně přijala napadené rozhodnutí po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v čl. 9 odst. 3 uvedené směrnice, a ii) protiprávně omezila právo žalobkyň, aby byly konzultovány před tím, než Polsko přijalo konečný národní alokační plán pro přidělování povolenek na emise skleníkových plynů na období let 2008-2012.

Žalobkyně krom toho uvádějí, že Komise zneužila pravomoci, jež jí byly svěřeny směrnicí 2003/87/ES tím, že i) použila příliš nízké údaje o růstu HDP v Polsku a příliš přísnou míru snížení emisí, v důsledku čehož bylo celkové množství povolenek na emise přidělených Polsku podhodnocené; a ii) zkreslila skutečný účel směrnice jakožto rentabilního nástroje ke splnění závazků smluvních stran Kjótského protokolu týkajících se emisí skleníkových plynů tím, že snížila vnitrostátní úroveň emisí pro období let 2008-2012 hluboko pod hodnotu, jíž je Polsku zapotřebí ke splnění cílů Kjótského protokolu.

Závěrem žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásady legitimního očekávání, proporcionality, rovného zacházení a povinnosti spolupráce mezi orgány, jakož i svou povinnost uvést odůvodnění.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, s. 32; Zvl. vyd. 15/07, s. 631).

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/38

Žaloba podaná dne 12. června 2007 – Gaedertz v. OHIM – Living Byte Software (GlobalRemote)

(Věc T-209/07)

(2007/C 183/73)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Johann-Christoph Gaedertz (Frankfurt nad Mohanem, Německo) (zástupce: E. M. Gerstenberg, advokát)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Living Byte Software GmbH

Návrhy žalobce

—	zrušit rozhodnutí R 272/2005-4 čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu ze dne 25. dubna 2007;

—	prohlásit ochrannou známku Společenství č. 1 466 499 „GlobalRemote“ za neplatnou;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti: Obrazová ochranná známka „GlobalRemote“ pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 38 a 42 (ochranná známka Společenství č. 1 466 499).

Majitelka ochranné známky Společenství: Living Byte Software GmbH.

Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství: Žalobce.

Rozhodnutí zrušovacího oddělení: Zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti.

Rozhodnutí odvolacího senátu: Zamítnutí odvolání.

Dovolávané žalobní důvody: Zejména porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 40/94 (1), neboť ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti, postrádá rozlišovací způsobilost a má čistě popisnou povahu.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/39

Žaloba podaná dne 11. června 2007 – RSA Security Ireland v. Komise

(Věc T-210/07)

(2007/C 183/74)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: RSA Security Ireland Ltd (Shannon, Irsko) (zástupci: S. Daly, solicitor, a B. Conway, barrister)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit rozhodnutí Komise sdělené žalobkyni dne 30. března 2007 irskou celní a daňovou správou (Revenue Commissioners), jelikož toto rozhodnutí nezařazuje výrobek žalobkyně pro účely sazebního zařazení zboží do kombinované nomenklatury podle objektivních znaků a vlastností výrobku;

—	rozhodnout, že celní klasifikace výrobku má být určena podle vlastních charakteristických znaků výrobku, který je svou povahou zařízením pro automatické zpracování dat, a měl by tedy být zařazen do kapitoly 8471 kombinované nomenklatury; nebo podpůrně

—	rozhodnout, že výrobek má být zařazen podle jeho základního charakteristického znaku jako počítací stroj nebo zařízení do kapitoly 8470 kombinované nomenklatury;

—

rozhodnout, že v souladu s přijatými pravidly pro zařazení zboží pro celní účely Společenství není základním charakteristickým znakem výrobku znak bezpečnostního zařízení nebo prostředku přístupu k záznamům bez ohledu na to, zda jsou záznamy uloženy v zařízení pro automatické zpracování dat nebo jinak;

—	uložit vrácení cla, které bylo žalobkyní zaplaceno v souvislosti s dovozem výrobku do Společenství od vstupu rozhodnutí Komise v platnost, spolu s příslušenstvím žalobkyni.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Svou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Komise, o kterém byla žalobkyně informována elektronickou poštou doručenou dne 30. března 2007 irskou celní a daňovou správou (Revenue Commissioners) v odpovědi na žádost o závaznou informaci o sazebním zařazení zboží podanou žalobkyní v souvislosti s bezpečnostním zařízením, které lze připojit k zařízení pro automatické zpracování dat a které se nazývá „SID 800 Product“.

Žalobkyně uplatňuje, že rozhodnutí sdělené v první řadě irské celní a daňové správě (Revenue Commissioners) a tedy i jí samotné nezařadilo výrobek žalobkyně podle jeho objektivních znaků a vlastností a určilo sazební zařazení zboží způsobem, který představuje základní právní omyl.

Žalobkyně dále uplatňuje, že správným sazebním zařazením výrobku podle jeho základních charakteristických znaků by mělo být jeho zařazení jako jednotka k zařízení pro automatické zpracování dat do kapitoly 8471 celního kodexu Společenství (1), jelikož výrobek splňuje požadavky poznámky 5 odst. B) ke kapitole 8471 pro takové zařazení, nebo je sám o sobě zařízením pro automatické zpracování dat.

Podpůrně žalobkyně tvrdí, že správným sazebním zařazením výrobku podle jeho objektivních znaků je zařazení jako počítací stroj nebo zařízení do kapitoly 8470 celního kodexu Společenství.

Konečně, žalobkyně uplatňuje, že jednání Komise, když se zabývala její žádostí o závaznou informaci o sazebním zařazení výrobku na základě charakteristických znaků výrobku jako jednotky k zařízení pro automatické zpracování dat, představuje porušení práva na obhajobu a zneužití pravomoci.

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307)

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/39

Žaloba podaná dne 13. června 2007 — AWWW v. Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek

(Věc T-211/07)

(2007/C 183/75)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: AWWW GmbH ArbeitsWelt — Working World (Göttingen, Německo) (zástupci: B. Schreier, M. Kappuhne, advokáti)

Žalovaná: Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek

Návrhové žádání žalobkyně

—

Zrušení výběrového řízení: zrychlené omezené nabídkové řízení č. 2007/S 13-014125 zveřejněné v Úř. věst. S 13 dne 19. ledna 2007 týkající se poskytování služeb v oblasti informování a analýz ohledně kvality práce a zaměstnávání, vztahů mezi podniky a reorganizací v evropském měřítku, Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně tvrdí, že způsob provedení výše uvedeného výběrového řízení žalovanou nebyl spravedlivý.

Žalobkyně zaprvé tvrdí, že důvody pro odmítnutí její nabídky nejsou dostatečně podložené. Konkrétně, výňatky z hodnotícího formuláře, které byly žalobkyni poskytnuty, údajně přiměřeně nevysvětlují, proč byla zakázka udělena jinému uchazeči.

Zadruhé žalobkyně dále tvrdí, že dopis žalované ze dne 15. května 2007 obsahuje formální vady, jelikož příloha B hodnotící zprávy nebyla údajně podepsána osobami, které jsou pověřeny hodnocením uchazečů.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/40

Žaloba podaná dne 15. června 2007 – Harman International Industries v. OHIM – Becker (Barbara Becker)

(Věc T-212/07)

(2007/C 183/76)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Harman International Industries, Inc. (Northridge, USA) (zástupce: M. Vanhegan, Barrister)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Barbara Becker (Miami, USA)

Návrhová žádání žalobkyně

—	zrušit bod 1 rozhodnutí prvního odvolacího senátu ze dne 7. března 2007 (věc R 502/2006-1), kterým bylo zrušeno rozhodnutí námitkového oddělení ze dne 15. února 2005;

—	nařídit, aby byla přihláška k zápisu ochranné známky Společenství č. 2 939 072 zamítnuta v plném rozsahu;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů žalobkyně vzniklých v řízení před odvolacím senátem a Soudem prvního stupně.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatelka ochranné známky Společenství: Barbara Becker

Dotčená ochranná známka Společenství: slovní ochranná známka Společenství „Barbara Becker“ pro výrobky zařazené ve třídě 9 – přihláška č. 2 939 072

Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení: Harman International Industries, Inc.

Namítaná ochranná známka nebo označení: slovní ochranné známky Společenství „BECKER“ a „BECKER ONLINE PRO“ pro výrobky zařazené ve třídě 9

Rozhodnutí námitkového oddělení: vyhovění námitkám v plném rozsahu

Rozhodnutí odvolacího senátu: vyhovění odvolání a zamítnutí námitek

Dovolávané žalobní důvody: porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení Rady č. 40/94 (o ochranné známce Společenství).

Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát pochybil při použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení o ochranné známce Společenství, když shledal, že mezi ochrannou známkou žalobkyně „BECKER“ a označením „Barbara Becker“, jehož zápis je požadován, neexistuje žádná pojmová podobnost, a tudíž žádné nebezpečí záměny. Dále žalobkyně tvrdí, že se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení při použití čl. 8 odst. 5 nařízení o ochranné známce Společenství, když shledal, že mezi označením „Barbara Becker“, jehož zápis je požadován, a samotnou ochrannou známkou Společenství není žádná souvislost.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/40

Žaloba podaná dne 22. června 2007 — Donnici v. Parlament

(Věc T-215/07)

(2007/C 183/77)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Beniamino Donnici (zástupci: M. Sanino, G. Roberti, I. Perego, P. Salvatore, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 24. června 2007 o ověření mandátu žalobce;

—	určit, v souladu s článkem 241 Smlouvy o ES, že čl. 3 odst. 5 jednacího řádu Evropského parlamentu je protiprávní;

—	uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rozhodnutí napadené v projednávané věci prohlašuje za neplatný mandát poslance Evropského parlamentu Beniamina Donniciho, jehož zvolení oznámil příslušný vnitrostátní orgán, a potvrzuje platnost mandátu Achilleho Occhettoa.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že Státní rada pravomocným rozsudkem zrušila prohlášení Achilleho Occhettoa za člena Evropského parlamentu.

Na podporu svých tvrzení žalobce uplatňuje, že Evropský parlament:

—	neměl pravomoc rozhodnout o platnosti evropského poslaneckého mandátu svěřeného Donnicimu;

—	porušil článek 12 Aktu z roku 1976, a sice právní předpis, který mu nikterak neumožňuje zpochybnit rozhodnutí vydaná vnitrostátními orgány v rámci jejich pravomocí;

—	nesprávně použil čl. 3 odst. 5 jednacího řádu, a sice právní ustanovení, které je mimoto údajně protiprávní v rozsahu, v němž je v rozporu s Aktem z roku 1976. Tentýž jednací řád, jelikož je sekundárním právem, nemůže sám o sobě přiznat Evropskému parlamentu pravomoc, kterou nestanoví Akt;

—	nesprávně zaujal stanovisko, že má pravomoc konstatovat porušení článku 6 Aktu z roku 1976 a krom toho porušil zásadu věci rozsouzené tím, že „nevykonal“ rozsudky, nyní pravomocné, vyhlášené ve věci vnitrostátními soudy;

—	nedostatečně odůvodnil napadené rozhodnutí, a zejména nevysvětlil důvody, které ho vedly k tomu, že ponechal bez povšimnutí opačný názor, který vyjádřila jeho právní služba v této souvislosti.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/42

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 28. června 2007 – da Silva v. Komise

(Věc F-21/06) (1)

(Úředníci - Jmenování do platové třídy - Místo ředitele zveřejněné před 1. květnem 2004 - Změna služebního řádu - Článek 2 a čl. 5 odst. 5 přílohy XIII služebního řádu - Zařazení do platové třídy podle nových méně příznivých ustanovení - Zásada, podle níž každý úředník očekává služební postup)

(2007/C 183/81)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Joao da Silva (Brusel, Belgie) (zástupci: C. Vandersanden a L. Levi, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství (zástupci: J. Currall, H. Kraemer a K. Herrmann, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Rada Evropské unie (zástupci: M. Arpio Santacruz a I. Sulce, zmocněnci)

Předmět věci

Jednak zrušení rozhodnutí Komise ze dne 18. května 2005, kterým byl žalobce jmenován jako ředitel, v rozsahu, v němž stanoví jeho zařazení do platové třídy A*14 namísto platové třídy A2 uvedené v oznámení o volném pracovním místě zveřejněném v roce 2003, a jednak zpětné zařazení žalobce do platové třídy A*15 (bývalá A2), jakož i stanovení jeho služebního postupu se zpětným účinkem.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 18. května 2005 v rozsahu, v němž zařazuje J. da Silvu jakožto ředitele do platové třídy A*14, stupně 2, se zrušuje.

2)	Komise Evropských společenství ponese náklady řízení J. da Silvy, jakož i vlastní náklady řízení.

3)	Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 108, 6.5.2006, s. 31.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/43

Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (prvního senátu) ze dne 19. června 2007 – Davis a další v. Rada

(Věc F-54/06) (1)

(Veřejná služba - Úředníci - Důchody - Opravné koeficienty - Odchod do důchodu poté, co vstoupil v platnost služební řád ve znění použitelném ode dne 1. května 2004 - Použití opravných koeficientů vypočtených v závislosti na průměrných životních nákladech v zemi bydliště důchodců - Přechodný režim - Zrušení opravných koeficientů pro nároky na důchod nabyté poté, co vstoupil v platnost služební řád ve znění použitelném ode dne 1. května 2004)

(2007/C 183/83)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Davis a další (Bolton, Spojené království) a tři další (zástupci: S. Orlandi, A. Coolen, J.-N. Louis a E. Marchal, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: M. Arpio Santacruz a I. Sulce, zmocněnci)

Předmět věci

Zrušení rozhodnutí Rady, kterými byly stanoveny nároky na důchod žalobců, v rozsahu, v němž na část jejich nároků na důchod nabytých po 30. dubnu 2004 se nevztahuje opravný koeficient a opravný koeficient použitý na část jejich nároků na důchod nabytých před 30. dubnem 2004 se liší od opravného koeficientu, který se vztahuje na plat úředníků v činné službě ve Spojeném království nebo v Dánsku.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 154, 1.7.2006, s. 28.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/43

Žaloba podaná dne 16. května 2007 – Wolfgang A. Mandt v. Evropský parlament

(Věc F-45/07)

(2007/C 183/84)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Wolfgang A. Mandt (Kreuztal, Německo) (zástupkyně: B. Kolb, advokátka)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí ze dne 8. února 2007 o snížení pozůstalostního důchodu žalobce o 50 %,

—	uložit žalovanému, aby žalobci se zpětnou účinností ode dne 1. dubna 2006 zaplatil a nadále každý měsíc vyplácel dalších 50 % pozůstalostního důchodu po jeho zesnulé manželce Gisele Neumann.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Evropský parlament žalobci o 50 % snížil jeho pozůstalostní důchod jako vdovci po paní Gisele Neumann s odkazem na neuznání pravomocného belgického rozsudku o rozvodu vydaného proti jejímu prvnímu manželovi vysouzeného zesnulou manželkou v roce 1995.

Žaloba směřuje proti neuznání tohoto rozsudku, jakož i proti nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003. Žalobce uvádí, že je jediným „přeživším manželem“, neboť manželství mezi ním a zesnulou bylo uzavřeno v souladu s právem (článek 18 přílohy VIII služebního řádu).

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/43

Žaloba podaná dne 30. května 2007 – Tiralongo v. Komise

(Věc F-55/07)

(2007/C 183/85)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Giuseppe Tiralongo (Ladispoli, Itálie) (zástupci: F. Sciaudone, R. Sciaudone a S. Frazzani, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—	prohlásit projednávanou žalobu za přípustnou;

—	uložit Komisi, aby poskytla informace a předložila dokumenty týkající se přijetí a prodloužení smlouvy v Evropském úřadu pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) X., jakož i předvolat posledně uvedenou jako svědkyni;

—	přijmout všechna nezbytná organizační procesní a důkazní opatření za účelem posouzení porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace, kterého se dopustila Komise;

—	uložit Komisi, aby zaplatila částku ve výši 460 000 eur, nebo jinou částku, kterou Soud bude považovat za spravedlivou, jako náhradu škody majetkové újmy způsobené žalobci;

—	uložit Komisi, aby zaplatila částku ve výši 100 000 eur, nebo jinou částku, kterou Soud bude považovat za spravedlivou, jako náhradu škody nemajetkové újmy způsobené žalobci;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce, dočasný zaměstnanec u OLAF do 30. dubna 2005, se domáhá náhrady škody, která podle jeho názoru vyplývá z řady protiprávních jednání, kterých se Komise dopustila v rámci prodloužení jeho smlouvy. Uvedená protiprávní jednání se týkají zejména: i) porušení použitelných právních předpisů a relevantní judikatury v oblasti veřejné služby, ii) porušení zásady legitimního očekávání, iii) porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace.

4.8.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 183/44

Žaloba podaná dne 11. června 2007 – Gerochristos v. Parlament

(Věc F-56/07)

(2007/C 183/86)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Ioannis Gerochristos (Brusel, Belgie) (zástupce: E. Boigelot, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhové žádání žalobce

—	zrušit rozhodnutí Parlamentu ze dne 26. září 2006 o jmenování žalobce úředníkem ve zkušební lhůtě ve funkční skupině administrátor se zařazením do platové třídy AD 6 stupeň 3;

—	zrušit následné rozhodnutí Parlamentu o sražení částky 994,95 eur ze základního platu žalobce a vrátit mu tuto částku v nejbližším termínu následujícím po přijetí rozhodnutí o zrušení;

—	uložit žalovanému úhradu částky 25 000 eur jako náhradu škody z důvodu utrpěné hmotné a nehmotné škody a zásahu do služebního postupu žalobce, s výhradou jejího zvýšení nebo snížení v průběhu řízení;

—	uložit žalovanému nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce, úspěšný kandidát otevřeného výběrového řízení EPSO A/18/04 (1), jehož oznámení bylo zveřejněno před vstupem v platnost nařízení Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství (2), byl v okamžiku svého přijetí jako úředníka v platové třídě AD 6 dočasným zaměstnancem v platové třídě AST 8.

Na podporu své žaloby žalobce uplatňuje, zaprvé, porušení povinnosti odůvodnění stanovené v čl. 25 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“), jelikož mu správní orgán nikdy nepodal vysvětlení důvodů jeho zařazení do platové třídy AD 6, jakož i rozhodnutí o sražení částky 994,95 eur z jeho základního platu.

Zadruhé, žalobce jednak uplatňuje porušení čl. 31 služebního řádu, článků 2 a 8 přílohy XIII služebního řádu a ustanovení oznámení o výběrovém řízení, a dále uplatňuje námitku protiprávnosti čl. 13 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu.

Zatřetí, žalobce tvrdí, že správní orgán porušil zásady rovného zacházení a nediskriminace zejména tím, že byl znevýhodněn vůči dočasným zaměstnancům a úředníkům, jimž se dostalo výhodnějšího zařazení na základě čl. 5 odst. 2 a 4 přílohy XIII služebního řádu nebo určitých ustanovení přijatých úřadem Parlamentu dne 13. února 2006.

Začtvrté, žalobce uplatňuje porušení zásady právní jistoty a legitimního očekávání zejména tím, že oznámení o výběrovém řízení se týkalo sestavení seznamu kandidátů vhodných na přijetí na místa administrátorů platové třídy A7/A6.

Zapáté, žalobce uplatňuje porušení zásady řádné správy a povinnosti péče.

A konečně, žalobce tvrdí, že sražením výše uvedené částky z jeho základního platu správní orgán porušil článek 85 služebního řádu.

(1) Úř. věst. C 96 A, 21.4.2004, s. 1.

(2) Úř. věst. L 124, 27.4.2004, s. 1 ; Zvl. vyd. 01/02, s. 130.

		ISSN 1725-5163
Úřední věstník Evropské unie		C 183

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 50 4. srpna 2007

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ A INSTITUCÍ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr
2007/C 183/01	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unie Úř. věst. C 170, 21.7.2007	1