27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/1

1.1

Výbor se domnívá, že není správné použít automatickou úpravu na základě míry inflace od roku 1992 v EU-12 vzhledem k tomu, že mezitím se v roce 1995 staly členy Evropské unie další tři země, 1. května 2004 dalších deset zemí a 1. ledna 2007 další dvě země.

1.2

Výbor se domnívá, že k uskutečnění žádoucí harmonizace v EU-27 je třeba zvážit také přijetí maximální sazby spotřební daně. Jde totiž zcela určitě o opatření, které výhledově umožní účinně bojovat s pašováním a podvody a sblížit míry zdanění, a tak podpořit skutečný rozvoj vnitřního trhu. Zájmy spotřebitelů, které nelze považovat za překupníky, pokud nakupují alkoholické výrobky tam, kde jsou levnější, budou ochráněny postupnou harmonizací.

1.3

Výbor doporučuje, aby v souladu s rozhodnutím Evropského soudního dvora (1) bylo členským státům výslovně zakázáno přidávat k normálnímu režimu spotřebních daní a DPH další způsoby zdanění spotřeby, byť pod původním názvem „daň Společenství“.

1.4

Výbor se nedomnívá, že v návrhu existují podmínky soudržnosti, které by opodstatnily právní základ podle článku 93 Smlouvy, jenž zplnomocňuje Radu jednomyslně přijmout ustanovení k harmonizaci vnitrostátních právních předpisů týkajících se daňových záležitostí. Návrh totiž nic neharmonizuje, jelikož ponechává členským státům volnost při stanovení svých sazeb vycházejících z minimálních sazeb.

1.5

Výbor považuje za chybné snižování významu návrhu ze strany Komise, jež takto odůvodnila chybějící posouzení dopadů a konzultace zainteresovaných stran. Během slyšení, které se konalo ve Výboru, všichni účastníci vyjádřili svůj nesouhlas s návrhem Komise a požadovali, aby Komise propříště přikročila k důkladnému posouzení dopadů.

1.6

Výbor doufá, že návrh bude stažen, a žádá, aby Komise propříště aktualizovala odkazy na kódy kombinované nomenklatury uvedené ve směrnici 92/83/EHS a revidovala způsoby klasifikace.

2.1

Návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 92/84/EHS o sbližování sazeb spotřební daně z alkoholu a alkoholických nápojů stanoví minimální sazby spotřební daně pro alkohol a různé kategorie alkoholických nápojů. Článek 8 stanoví, že Komise má pravidelně provádět hodnocení a podávat zprávy, případně návrh na změnu.

2.2

Z diskuse, která následovala poté, co Komise dne 26. května 2004 předložila zprávu, v níž dospěla k závěru o vhodnosti zvýšené konvergence minimálních sazeb spotřební daně s cílem zajistit lepší fungování vnitřního trhu a zabránit podvodům a pašování vznikajícím z důvodu rozdílů mezi stávajícími režimy členských států, vyplynula výzva Rady „předložit návrh na úpravu minimálních sazeb spotřební daně s cílem zabránit poklesu skutečné hodnoty minimálních sazeb Společenství, který stanoví přechodné období a výjimky pro členské státy, které by mohly mít potíže se zvyšováním svých sazeb“. Rada kromě toho dodala, že „Komise by měla náležitě zohlednit i celkovou politickou citlivost této zvláštní otázky“.

2.3

Komise proto navrhuje změnit směrnici takto:

2.4

Hlavním účelem návrhu, jak ho požadovala Rada, je obnovit skutečnou hodnotu sazeb z roku 1992, což podle Komise znamená takovou hodnotu, která je schopná „zabezpečit fungovaní vnitřního trhu“.

3.1

Vzhledem k chybějícímu posouzení dopadů Výbor považoval za vhodné přímo vyslechnout názory sdružení výrobců, spotřebitelů a odborových organizací. Všichni účastníci během slyšení jednohlasně vyjádřili své pochyby o návrhu směrnice. Některé organizace také poznamenaly, že tento návrh zvýší rozdíly v zacházení mezi jednotlivými alkoholickými nápoji a jasně znevýhodní nápoje, které podléhají spotřební dani. Naopak výrobci nápojů, které dani nepodléhají, požadují, aby se neměnila stávající úprava, která je ostatně definována v dohodách o společné zemědělské politice.

3.2

Účastníci slyšení (2) se rovněž shodli na tom, že je třeba zvážit sociálně-zdravotní hlediska, ale že se tato hlediska nesmějí stát výchozím bodem pro zdanění, a požadují, aby se uskutečnila kampaň na téma „zodpovědná konzumace“ s cílem potlačit rizika nadměrné konzumace, s čímž Výbor souhlasí. Rovněž bylo zdůrazněno, že evropský průmysl má v tomto odvětví světové prvenství a významně přispívá k evropskému HDP a přímé i nepřímé zaměstnanosti.

3.3

Na první pohled se zdá, že návrh na změnu směrnice je běžným zákrokem, prostou úpravou číselných hodnot v souladu s inflací od roku 1993 do současnosti. Ve skutečnosti však jde o velmi složité a citlivé téma, na němž se ukazuje, jak jsou vnitrostátní politiky a zájmy značně vzdálené ústupkům ve prospěch skutečně důležitého sbližování daní ve Společenství. Výbor se několikrát vyslovil pro proces daňové harmonizace a považuje tento proces za nezbytný nástroj pro to, aby spotřebitelé ocenili výhody jednotného trhu.

3.4

Zasedání Rady ve složení pro hospodářské a finanční věci ve dnech 7. a 28. listopadu 2006, která se mimo jiné věnovala i přezkoumání tohoto návrhu, znovu otevřela dlouhé diskuse mezi členskými státy a v podstatě znovu navrhla rámec, jenž v roce 1992 určil znění směrnice, kterou se podařilo stanovit výhradně minimální sazby bez jakékoliv možnosti určit společný postup harmonizace a sbližování sazeb spotřebních daní.

3.5

Při pozorném sledování sazeb v jednotlivých členských státech lze zjistit skutečně výrazné rozdíly. Zpráva z 26. května 2004 uvedla opatření použitá pro různé druhy nápojů (3) ve 25 členských státech a v té době kandidátských zemích, které se od 1. ledna 2007 staly členy Evropské unie, tedy v Rumunsku a Bulharsku. Rozdíl mezi minimálními a maximálními sazbami je 1 100 %!

3.6

Například pro víno se pohybují v rozmezí 0 až 273 EUR/hl, pro šumivé víno v rozmezí 0 až 546 EUR/hl, pro pivo od 0,748 EUR na stupeň Plato (4), což se rovná 1,87 až 19,87 EUR na hektolitr/stupeň alkoholu, pro nešumivé a šumivé meziprodukty 45 až 497 EUR/hl, pro čistý alkohol 550 až 5 519 EUR/hl, což pro 40° alkoholické nápoje znamená 220 až 2 210 EUR/hl.

3.7

Úprava hodnoty minimálních sazeb navržená Komisí by snížila rozdíl mezi sazbami používanými v jednotlivých zemích z 1 100 % na hodnotu pohybující se v rozmezí 800 až 1 000 %. Tvrzení Komise, že toto opatření může zajistit fungování jednotného trhu, se tedy zdá opravdu nepředložené. Výbor kromě minimální sazby navrhuje zavedení i maximální sazby, která výhledově umožní bojovat proti pašování a podvodům, a tak dosáhnout účinného výsledku.

3.8

Stejně tak nepřesvědčivé se zdá zdůraznění, že úprava hodnoty minimálních sazeb v souladu s mírou inflace nepřináší zvýšení skutečné hodnoty. Komise měla kvůli úplnosti informací předložit dynamický průběh spotřebních daní používaných v členských státech od data předložení návrhu na harmonizaci, kterým byla Bílá kniha z roku 1985. Konkrétním výsledkem však bylo, s několika výjimkami, vyvolání zvýšení skutečné hodnoty spotřebních daní v členských státech na konci období stanoveného pro výjimky pro některé země. Výbor negativně hodnotí všechny zmíněné vnitrostátní praktiky, které ke spotřebním daním přidávají další způsoby zdanění, byť pod názvem „daň Společenství“.

3.9

Tento průběh potvrzuje studie, kterou Komise zadala (5), v níž se uvádí, že s výjimkou tří členských států všechny ostatní hodnotu svých spotřebních daní zvyšovaly každý rok nebo každých několik let.

3.10

V této studii, jež brala v úvahu cenovou pružnost poptávky, se dále uvádí, že za předpokladu úpravy minimálních sazeb v souladu s mírou inflace:

3.11

Bylo by nicméně zajímavé provést porovnání účinků rozdílů mezi minimálními sazbami popsanými ve studii, jež se omezila na EU-15, a účinků vypočítaných na základě nové velikosti EU o 27 členech.

3.12

Výbor si klade otázku, zda by Komise měla v otázce, o které bylo výslovně řečeno, že je citlivá, nadále přebírat roli notáře, nebo zda by naopak neměla po diskusi s členskými státy předkládat návrhy, které by mohly skutečně zmírnit značné narušování hospodářské soutěže dané zachováváním tak odlišného režimu zdanění.

3.13

Dalším faktem, který Komise při sestavování svého návrhu na změnu směrnice 92/84/EHS nijak nezohlednila, je to, že v roce 1992 v Evropském společenství o 12 členských státech nebyl vnitřní rozdíl příjmu na hlavu takový, aby ze stanovených sazeb skutečně učinil zátěž. V EU s 27 členskými státy, v níž jsou úrovně platů a důchodů tak odlišné, je zvažování stejné míry zdanění v nových i starých členských státech nespravedlivým opatřením, které zasáhne výhradně nejnižší příjmy. Pro pracující a důchodce, jejichž mzdy a důchody nejsou vyšší než 100–150 EUR měsíčně a kteří se již museli podrobit zvýšení spotřebních daní z alkoholu ve výši 50–400 %, by další zvýšení o 31 % rozhodně znamenalo negativní dopad na spotřebu.

3.14

Navržená automatická úprava tedy kromě velmi ojedinělých výjimek odporuje všem protiinflačním politikám zavedeným členskými státy, které již dávno zrušily, tam, kde existovaly, mechanismy automatické valorizace mezd a důchodů Komise dostatečně nevysvětluje, proč se má podobný mechanismus udržovat pouze pro daně a spotřební daně.

3.15

Výbor se naopak domnívá, že současný režim je naprosto nevyhovující, a zvýšení o míru inflace (v EU-12, EU-25 nebo EU-27?) považuje za zbytečně penalizující opatření, zejména pro nejnižší příjmy, stejně jako jím jsou všechny nepřímé daně, které nepřihlížejí ke skutečnému příjmu poplatníka.

3.16

Mírná konzumace některých druhů alkoholických nápojů je tak jako v případě vína v některých členských státech součástí kultury a historie evropských národů. Na tento problém, i v jeho návaznostech, je proto třeba nahlížet globálně.

3.17

Výbor respektuje volbu zemí, které přijaly přísnou daňovou politiku týkající se alkoholu a tabáku, pravděpodobně vyvolanou průvodními jevy nadměrné konzumace, zvlášť mezi mladými lidmi. Některé členské státy prohlásily, že jejich daňová politika musí brát v úvahu veřejné zdraví, tato svobodná rozhodnutí však nemohou ovlivňovat volbu a důvody ostatních členských států.

3.18

Výbor se již v této souvislosti vyjádřil ve stanovisku (7), v němž zdůraznil že „závislost na alkoholu lze nejlépe řešit pomocí vzdělání, informací a výcvikových programů, jež jsou zaměřeny v prvé řadě na osoby s nadměrnou konzumací alkoholu“.

3.19

Výbor se nedomnívá, že existují podmínky uvedené v článku 93 Smlouvy o založení ES, jenž zplnomocňuje Radu jednomyslně přijmout ustanovení k harmonizaci daňového režimu v rozsahu, v jakém je tato harmonizace nezbytná pro vytvoření nebo zlepšení fungování vnitřního trhu ve lhůtě uvedené v článku 14. Zvýšení minimálních spotřebních daní totiž nepodporuje harmonizaci, ale pouze minimální základ, který může každý členský stát podle svého rozhodnutí neomezeně zvyšovat. Skutečné sazby se od přijetí směrnice 92/84/EHS navzájem ještě více vzdálily, což je důkazem, že harmonizaci nebylo možné provést prostřednictvím této směrnice.

4.1

Dalším negativním hlediskem způsobeným velkými rozdíly ve zdanění je kromě kladení překážek řádnému fungování vnitřního trhu silný sklon k vyhýbání se placení spotřebních daní buď částečnému, kdy jsou daně placeny v jiném členském státu, než ve státu konečné spotřeby, nebo úplnému, kdy dochází k dovozům ze třetích zemí nebo se odklání zboží, které je dopravováno v režimu podmíněného osvobození od daně.

4.2

Rozvoj elektronického obchodování je další oblastí možných daňových podvodů vzhledem k nemožnosti kontrolovat zásilkový prodej a neexistenci koordinované politiky boje proti podvodům v oblasti spotřebních daní z alkoholu, což je způsobeno tím, že některé členské státy tyto podvody nepovažují za problém a že se tento jev týká výhradně oblastí s vyšším zdaněním.

4.3

Vnější hranice EU po rozšíření dosáhly zemí, ve kterých je úroveň zdanění mnohem nižší než je průměrná úroveň zdanění v EU, čímž exponenciálně narostla možnost podvodů. V některých zemích, které nyní sousedí s EU, je korupce velmi vysoká a týká se i celních úřadů. Opatření boje proti pašování musejí být dále posílena, a pokud by mělo být zvýšení spotřebních daní splněno podle návrhu, budou ziskové marže mezinárodních překupníků ještě vyšší.

4.4

Unie se již od roku 1992 zabývala bojem proti podvodům s výrobky podléhajícími spotřební dani a vydala směrnici Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani. V důsledku nedostatečných výsledků, kterých bylo dosaženo, byla tato směrnice změněna v roce 2004 směrnicí Rady 2004/106/ES ze dne 16. listopadu 2004, kterou se měnila i směrnice 77/799/EHS o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní, některých spotřebních daní a daní z pojistného.

4.5

V jednom ze svých stanovisek (8) Výbor v této souvislosti tvrdil, že pro účinný boj proti podvodům „je zjevně nezbytné modernizovat, posílit, zjednodušit a zefektivnit nástroj správní spolupráce a výměny informací mezi členskými státy v oblasti spotřebních daní“.

4.6

V tomtéž stanovisku byla rovněž zdůrazněna skutečnost, že „výhody, které by vyplynuly z účinnějšího fungování jednotného trhu, v tomto případě postupy k odhalení daňových podvodů a úniků a boji proti nim, jsou opět omezeny vůlí chránit národní zájmy“. Dále zde bylo uvedeno, že „není pochyb o tom, že mnohé praktiky podvodů mají přímou souvislost s mnohdy nápadnými rozdíly mezi sazbami spotřebních daní v různých členských státech“.

„EHSV využívá této příležitosti ke kritice omezení souvisejících s platností zásady jednomyslnosti, jež v současnosti řídí většinu rozhodnutí Společenství v oblasti daňových předpisů, a zdůrazňuje, že je nutné tuto zásadu nahradit zásadou usnášení se většinou, i kvalifikovanou, jedná-li se o daně, které ovlivňují fungování vnitřního trhu nebo jsou příčinou narušení hospodářské soutěže.“

4.7

Výbor přednesl a časem potvrdil koncepce, které v této oblasti považuje za zásadní:

4.8

Například ve Švédsku bylo v roce 2004 pouze v sektoru piva dovezeno cestujícími nebo nelegálně přibližně 164 milionů litrů, což se rovná prodejům státního monopolu (Systembolaget) ve výši 173 milionů litrů; to odpovídá ztrátě švédské státní pokladny na spotřebních daních a DPH ve výši asi 190 milionů eur. Tyto nákupy se od roku 2002, kdy byl zrušen zvláštní režim omezující nákupy v zahraničí, zvýšily o 40 %. Odhaduje se, že v posledních dvou letech došlo ke zdvojnásobení pašování. Dánsko odhaduje množství piva zakoupeného cestujícími v Německu na 95 milionů litrů. Připočte-li se k této částce přibližně 10 % pašovaného zboží, dostaneme se k tomu, že asi 30 % piva vypitého v Dánsku unikne dánskému zdanění. Do Finska dovezli cestující v roce 2005 více než 42 milionů litrů, což je 10 % celkové spotřeby, a tak způsobili ztrátu výnosu ve výši překračující 50 milionů eur. Do Rakouska bylo z Německa a České republiky dovezeno cestujícími 30 milionů litrů a Spojeného království 100 milionů, k čemuž je nutné připočítat množství pocházející z pašování ve velkém měřítku (9).

5.1

Komise ve zprávě z roku 2004 poukázala na problémy, které byly v průběhu času identifikovány v souvislosti s prováděním směrnice 92/84/ES, a to zejména tři z nich:

5.2

Pokud jde o první bod, Komise zdůvodňuje návrh na překonání možnosti podrobit šumivá vína odlišnému zacházení než vína tichá tím, že nyní zmizely důvody, jež daly vzniknout této možnosti, totiž že šumivá vína jsou luxusním výrobkem (pravý opak platí spíše pro některá tichá vína).

5.3

Pokud jde o druhý bod, směrnice 92/83/EHS (o struktuře spotřebních daní) v čl. 26 stanoví, že kódy kombinované nomenklatury určené v této směrnici jsou ty, které jsou platné ke dni přijetí směrnice (19. října 1992); Komise místo toho navrhuje odkazovat na kódy kombinované nomenklatury platné k co nejnovějšímu datu a do budoucna přijímat rozhodnutí o změnách v souladu s čl. 24 směrnice 92/12/EHS (se zapojením Výboru pro spotřební daně, jak je stanoveno pro energetické produkty).

5.4

Pokud jde o třetí bod, Komise navrhuje vyřešit problém spojený s přílišnou vágností formulace směrnice, jež neurčuje míru destilovaného alkoholu, který je možné přidat do „ostatních kvašených nápojů“, o kterém se zmiňovalo mnoho hospodářských subjektů, tím, že učiní klasifikaci alkoholických nápojů za účelem spotřební daně méně závislou na klasifikaci kombinované nomenklatury.

5.5

Výbor se domnívá, že změny požadované hospodářskými subjekty ve smyslu významnějšího zjednodušení a ochrany hospodářské soutěže jsou oprávněné a logické. Výbor souhlasí s návrhy, které svého času Komise sestavila, a klade si otázku, proč tyto změny nebyly přijaty a nedošlo tak ke změně směrnice 92/83/EHS.

5.6

Výbor si přeje, aby byl návrh směrnice stažen, a zároveň doporučuje, aby byly přijaty změny navržené Komisí ke směrnici 92/83/EHS.

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/8

1.1

EHSV vítá návrh pětiletého statistického programu na léta 2008-2012 a souhlasí s tvrzením, že harmonizovaná a srovnatelná statistika je nezbytná pro to, aby Evropě rozuměla široká veřejnost, aby se občané účastnili debat a aby se hospodářské subjekty zapojovaly do jednotného trhu.

1.2

EHSV zdůrazňuje nutnost, aby Eurostat i vnitrostátní statistické úřady disponovaly těmi nejlepšími lidskými a materiálními prostředky, které jsou v rozpočtových možnostech, neboť je to nezbytné pro plnění stále náročnějších úkolů, jež vyžadují statistické informace, a pro důležitost Evropské unie jakožto globálního aktéra.

1.3

Výbor považuje za nezbytné více zdůraznit ty stránky, které souvisejí s blahobytem Evropanů, a proto navrhuje rozšířit statistický program o následující oblasti:

1.4

Vzhledem k důležitosti tohoto statistického programu na roky 2008-2012 pro naplnění cílů z Lisabonu se pozornost věnovaná zlepšení statistik o školství a odborném vzdělávání v tomto programu může jevit jako nedostatečná.

1.5

Dále je třeba vyhotovit statistiky o sociální ekonomice, neboť toto odvětví je v Evropské unii silně rozvinuté.

1.6

Jsou též oblasti, pro něž statistické informace, které jsou v současnosti k dispozici, nestačí a jimž by tedy měl pětiletý plán věnovat větší pozornost. Jde zejména o:

1.7

EHSV připomíná, že podle Smlouvy „při vypracování statistik (…) hospodářským subjektům (…) nesmí vzniknout nadměrné náklady“ (1), což znamená:

1.8

Pokud jde o statistiky o vnějším obchodu, mezi údaji o vývozu z jedné země do druhé a údaji o dovozu této druhé země ze země první byly zjištěny nesrovnalosti, které by bylo třeba napravit. Jinými slovy, číselné údaje o vývozu z A do B neodpovídají číselným údajům o dovozu B z A.

1.9

Vzhledem k rozmanitosti Evropské unie, která je velmi vysoká, protože EU má 27 členských zemí, EHSV trvá na tom, že je důležité zasadit se o co nejlepší koordinaci statistické terminologie.

1.10

K zabezpečení větší neutrality statistických údajů a pro respektování dalších zásad uvedených v kodexu osvědčených postupů (zvláště statistického tajemství) považuje EHSV za zásadní dohlížet na činnost soukromých agentur, jež přímo či nepřímo působí v rámci evropského statistického systému.

2.1

Nařízení Rady (ES) č. 322/97 (2) požaduje vypracování víceletého statistického programu Společenství (3), v němž budou vymezeny metody, hlavní oblasti a cíle činností, s nimiž se počítá na dobu nepřesahující pět let, a tvoří rámec pro vypracovávání veškerých statistik Společenství. Statistický program Společenství se provádí ročními pracovními programy, které stanoví podrobnější pracovní cíle pro každý rok, a zvláštními právními předpisy pro hlavní činnosti. V polovině období se podá zpráva o pokroku statistického programu Společenství a po uplynutí doby programu se provede jeho formální hodnocení.

2.2

V tomto rámci je cílem návrhu rozhodnutí – jež právně vychází z článku 285 Smlouvy – zavést komplexní strategický program úředních statistik Společenství, který by měl zahrnovat produkci a dodávání produktů a služeb uživatelům, zlepšovat kvalitu statistik a další rozvoj Evropského statistického systému (4).

2.3

Hlavním účelem úředních statistik Společenství je podporovat na opakujícím se základě rozvoj, sledování a hodnocení politik Společenství pomocí spolehlivých, objektivních, srovnatelných a soudržných faktických informací. V některých oblastech se statistické informace používají rovněž přímo pro řízení klíčových politik orgánů Společenství.

2.4

Statistický program Společenství na léta 2008-2012 stojí na následujících politických prioritách:

2.5

Během příprav návrhu rozhodnutí Komise konzultovala zúčastněné strany, což znamená členské státy EU, země ESVO, kandidátské země a pracovní technické skupiny evropského statistického systému. K návrhu se vyjádřil Evropský poradní výbor pro statistické informace v hospodářské a sociální oblasti (CEIES) (5) a Výbor pro měnovou a finanční statistiku a statistiku platební bilance (CMFB) (6).

2.6

Pokud jde o zaměření programu, Komise si ze dvou možností volby – mezi „omezenou metodou“ a „komplexní metodou“ – zvolila druhou uvedenou při zohlednění tří faktorů: kapacita a účinnost evropského statistického systému, náklady způsobené státům jeho zavedením a zátěž pro domácnosti a podniky.

3.1

EHSV se již mnohokrát při různých příležitostech vyjádřil ke statistickým programům (7) a různým specifickým stránkám statistické politiky Unie. Celkově se Výbor snažil neustále zdůraznit, jak důležitý je statistický systém pro naplnění sociálně ekonomických a politických cílů Unie, že je nezbytné podpořit Eurostat, klíčový prvek pro fungování systému, jakož i vnitrostátní statistické úřady v oblasti rozhodování, která přísluší členským státům.

3.2

EHSV znovu opakuje tato kritéria, a navíc vzhledem k tomuto rozhodnutí upozorňuje na tři body, jež ukazují, že je nutné vybavit se co nejlepším možným statistickým aparátem: úloha EU jakožto globálního aktéra, plnění cílů z Lisabonu a koordinace statistik 27 států je výzvou, která v dějinách nemá obdoby. Stručně řečeno, pro úspěch Unie je mimo jiné důležité, aby její statistický systém účinně fungoval.

3.3

Pokud jde o zdroje, pětiletý plán na léta 2008-2012 počítá s přidělením 274,2 milionu eur rozpočtových prostředků (což představuje nárůst o 24,3 procenta oproti provozním zdrojům na program 2003-2006). Je však třeba vzít do úvahy další otázky, jež do této částky nejsou zahrnuty (8). Pokud se započtou i správní výdaje členských států, jejich finanční podíl či spolufinancování jinými organizacemi, celkový objem položek závazků vystoupá na 739,34 mil. eur.

3.4

Správa statistiky. V souladu s kodexem osvědčených postupů (9) vnitrostátní orgány a statistický úřad Společenství musí:

3.5

Statistický program Společenství 2008-2012 usiluje o dosažení 32 průřezových cílů (podrobně vyjmenovaných v Příloze I) a stanovuje přibližně 90 konkrétních cílů a činností (Příloha II), jež se týkají jednak obecných politik, jednak 18 specifických oblastí konkrétních politik Unie.

3.5.1

Program vymezuje stanovené činnosti v následujících hlavních oblastech:

4.1

Vzhledem k ambiciózním cílům programu na léta 2008-2012, který nyní zahrnuje úzkou spolupráci Eurostatu se statistickými úřady 27 členských států, je třeba zdůraznit, že statistiku je nezbytné upřednostnit a je nutné co nejúčinněji využít stávající omezené zdroje.

4.2

Článek 4 návrhu rozhodnutí se týká stanovení priorit v oblasti statistiky v zájmu co nejlepšího využití omezených zdrojů. Pro stanovení těchto priorit však neudává žádná, ani rámcová kritéria. Navíc je obtížné je stanovit, když se zároveň mluví o nutnosti posílit nové pracovní oblasti či takové pracovní oblasti vytvořit.

4.3

EHSV se ztotožňuje s tvrzením, že „hlavním nástrojem šíření statistických údajů v budoucnu bude internet, a to díky svému rychlému vývoji, pokud jde o kapacitu a dostupnost. Podstatně se zvětší obec potenciálních uživatelů, a vzniknou tak nové příležitosti k šíření“ (10). K dosažení tohoto cíle a vzhledem k tomu, že internetové stránky Eurostatu přispívají k utváření mínění o Evropské unii, prezentace údajů i jejich interpretace musí být jednoduchá a zajímavá, jak jen to umožňují současné technologie.

4.4

EHSV souhlasí s názorem, že je třeba zesílit spolupráci mezi Eurostatem a vnitrostátními statistickými úřady (11). Avšak poznamenává, že návrh rozhodnutí neukazuje konkrétně ani přibližně, jak tuto spolupráci posílit.

4.5

Pole působnosti a priority evropských statistik. EHSV zdůrazňuje, jak vyplývá ze seznamu zamýšlených činností uvedených v odstavci 3.5.1 tohoto stanoviska, že statistický systém je především zaměřen na ekonomické otázky a nevytváří dostatečné množství informací o sociálních otázkách, jež mají přímý dopad na život občanů Unie. EHSV též připomíná, že na rozdíl od ostatních oblastí sociální politika není oblastí samostatnou, ale náleží do stejné kategorie jako školství, odborné vzdělávání a mládež.

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/11

1.1

Dostupnost spolehlivých a kvalitních statistických údajů je nezbytným nástrojem institucionálních, hospodářských a sociálních subjektů k monitorování a posouzení účinnosti určitých právních rozhodnutí a provádění budoucích rozhodnutí.

1.2

Mít co nejpřesnější představu, která co nejvíce odpovídá skutečnému současnému stavu, je totiž nezbytným prvkem k přijímání co nejlepších politik.

1.3

Platí to především pro statistiky, které sledují stav zaměstnanosti v Evropě, za účelem analýzy pokroku dosaženého členskými státy vzhledem k cílům stanoveným Lisabonskou strategií.

1.4

Pro pochopení vývoje trhu práce v Evropské unii je velmi důležité vědět, ve kterých odvětvích a regionech jsou volná pracovní místa a kolik jich je. Nevyužité nabídky práce odrážejí krátkodobé změny podle jednotlivých ekonomických činností a mohou poskytnout užitečný rámec k určení evropských regionů, ve kterých je výrazný nedostatek pracovních sil anebo se naopak projevuje významný růst hospodářství a zaměstnanosti.

1.5

Volná pracovní místa jsou zahrnuta v souboru hlavních evropských hospodářských ukazatelů a jsou ukazatelem, který, je-li rychle k dispozici, kromě toho využívá Evropská centrální banka a Komise jako měřítko účinků hospodářského vývoje v určitých odvětvích, jakož i ke zvažování rozhodnutí souvisejících s měnovou politikou.

1.6

Mezi hlavní priority oživení Lisabonské strategie, které má své pevné místo v Evropské radě z března 2005, patří vytvoření nových a lepších pracovních míst. To nevyhnutelně zvýšilo požadavek na lepší statistické informace o potřebě pracovních sil.

1.7

Integrované hlavní směry pro růst a zaměstnanost (2005–2008) a hlavní směry hospodářské politiky v souvislosti s evropskou strategií zaměstnanosti potřebují agregované strukturální údaje o volných pracovních místech na evropské úrovni a údaje o volných pracovních místech členěné podle ekonomických činností za účelem analyzování úrovně a struktury poptávky po pracovních silách.

1.8

Dostupnost spolehlivých a často aktualizovaných statistických údajů umožní i jednotlivým členským státům posuzovat trh práce a následně přijímat rozhodnutí, pokud jde o politiky trhu práce, a to i na regionálním základě.

2.1

Národní údaje o volných a obsazených pracovních místech jsou od roku 2003 sbírány na základě džentlmenské, tedy neformální, dohody. Přestože tato dohoda zaručila členským státům flexibilitu a nezávislost, neuspokojila plně potřeby uživatelů údajů.

2.2

Čtyři členské státy doposud Eurostatu nepředaly údaje a poskytnuté údaje nejsou vždy dokonale srovnatelné. Při čtvrtletním sběru údajů nejsou zcela naplňovány požadavky ECB a Komise, pokud jde o míru pokrytí, včasnost a harmonizaci.

2.3

Komise tedy návrhem nařízení KOM(2007) 76 v konečném znění, který vznikl z podnětu Výboru pro zaměstnanost, směřuje k zavedení právního předpisu, který umožní ve stanovených lhůtách získat srovnatelné statistiky volných pracovních míst.

2.4

Během přípravy návrhu, který byl také konzultován s odborníky a Výborem pro statistické programy, byly zváženy různé možnosti. Možnost, která se nakonec objevila v návrhu nařízení, stanovuje, že sběr ročních statistických údajů bude v krátkém časovém období i nadále prováděn v rámci džentlmenské dohody.

2.5

Návrh se tedy zaměřuje hlavně na oblast sběru čtvrtletních statistických údajů o volných pracovních místech. Na základě zkušeností s fungováním tohoto nařízení se do budoucna stanoví možnost vydat nové nařízení, které umožní uspokojit potřebu ročních údajů.

2.6

Vymezení požadované úrovně podrobného členění podle ekonomické činnosti bude uplatněno podle současné platné verze jednotného systému klasifikace ekonomických činností ve Společenství NACE.

2.7

Tam, kde je možné udržet stanovenou úroveň kvality, je členským státům ponechána způsobilost použít správní údaje nebo omezit rozsah zkoumaných ekonomických činností za účelem zmírnění zatížení podniků (čl. 5).

2.8

Komise v čl. 8 stanoví vypracování série studií proveditelnosti v členských státech, které mají problémy s poskytováním údajů týkajících se:

2.9

V počáteční fázi (první tři roky) se pro členské státy stanoví finanční podpora ze strany EU. Tyto náklady budou v prvních třech letech zahrnuty do programu Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu – Progress (1) (čl. 9). Kromě dokončení fáze džentlmenské dohody tak budou moci být zahájeny iniciativy zaměřené na inovace a zlepšování v odvětví sběru údajů.

3.1

EHSV zdůrazňuje, že je důležité mít k dispozici co nejsouvislejší a nejspolehlivější statistiky o stavu evropské zaměstnanosti, a proto oceňuje a podporuje úsilí Komise zavést právní rámec, který umožní, aby statistiky volných pracovních míst byly na evropské úrovni aktuálnější, srovnatelnější a relevantnější.

3.2

K dosažení cílů Lisabonské strategie, pokud jde o hospodářství a především zaměstnanost, je nutná stálá a účinná statistická podpora, která bude k dispozici všem uživatelům statistik a hospodářským, sociálním a institucionálním subjektům jak na evropské, tak vnitrostátní úrovni.

3.3

EHSV také souhlasí s volbou evropského nařízení jako právního nástroje, protože účel návrhu, stejně jako převážná část statistických činností, vyžaduje podrobné a jednotné uplatňování v celé Evropské unii.

3.4

Rozhodnutí zahrnout do návrhu nařízení pouze sběr čtvrtletních údajů a pokračovat se sběrem ročních strukturálních údajů na základě neformální dohody je zajisté dáno chvályhodným postupným přechodem od sběru dat založeného na neformální dohodě ke sběru, který místo toho vychází z evropského nařízení. Bude nezbytné, aby součástí tohoto přechodného období bylo stálé monitorování získaných výsledků. EHSV doufá, že v blízké budoucnosti bude možné dosáhnout úplnějšího a spolehlivějšího obrazu jak pro roční, tak pro čtvrtletní údaje o možnostech evropského trhu práce.

EHSV lituje, že dosud neexistuje hodnocení dopadu, očekává však, že Komise je vypracuje před možným přijetím druhotného prováděcího nařízení, protože v podstatě dojde k nárůstu nákladů a zatížení evropských podniků, které nebude vyrovnáno snížením v jiných výzkumných činnostech.

3.5

EHSV se však domnívá, že vzhledem k nutnosti zjednodušit sběr statistických údajů a snížit jeho náklady bylo nepříliš jasným způsobem rozhodnuto, že sběr údajů v odvětvích definovaných jako „sezonní“, zejména spojených se zemědělstvím, rybářstvím a lesnictvím, bude volitelný.

3.6

Problém s „odstraněním sezonnosti“ však přináší řadu otázek o spolehlivosti takových statistik, neboť v ostatních průmyslových odvětvích a/nebo ve veřejné správě jsou formy sezonní smlouvy praxí používanou již léta (textilní průmysl, agropotravinářský průmysl, cestovní ruch atd.).

3.7

Znění pracovních smluv ve všech zemích EU v současnosti kromě toho stanoví desítky různých podob pracovního poměru. Bylo by proto důležité vědět, o jaké typy volných pracovních míst se jedná (na dobu neurčitou, na dobu určitou, na částečný úvazek, dohodu o provedení práce, dohodu o spolupráci atd.).

3.8

Obraz možností trhu práce, jeho vývoje či jeho slabých stránek v některých odvětvích nebo regionech, který je blíže skutečnosti, by umožnil lépe se zaměřit na strategie, které je třeba provést ke splnění lisabonských cílů.

3.9

EHSV se i proto domnívá, že je nezbytné, zvlášť v těchto záležitostech, konzultovat a přímo zapojit evropské sociální partnery.

EHSV vítá kontrolní pravomoc Parlamentu k návrhu, který bude předmětem spolurozhodování s Evropským parlamentem. Prováděcí nařízení budou projednána ve výborech podle regulativního postupu s kontrolou, ve shodě s procedurou upravenou rozhodnutími Rady 1999/468/ES a 2006/512/ES.

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/13

1.1

Nařízení (ES) č. 1059/2003 Evropského parlamentu a Rady zavedlo společnou klasifikaci územních statistických jednotek (NUTS) členských států.

1.2

První změna byla provedena roku 2005 s ohledem na přistoupení deseti nových členských států. Po přistoupení Bulharska a Rumunska nastala nutnost další změny, která do přílohy nařízení zahrnuje tabulky týkající se těchto nových členských států.

2.1

EHSV bere na vědomí návrh Komise; vzhledem ke skutečnosti, že se stal nutností po přistoupení nových členských států a má kromě toho čistě technickou povahu, nemůže s ním než souhlasit.

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/14

1.1

Směrnice o službách na vnitřním trhu (1) má ve smyslu Lisabonské strategie podporovat konkurenceschopnost, růst a zaměstnanost. Vyvolala zároveň intenzivní diskusi o úpravě volného pohybu služeb. Sporným bodem bylo a je působení na vnitrostátní trhy práce, sociální podmínky a požadavky ochrany spotřebitele. EHSV se ve svém stanovisku z února 2005 (2) k návrhu Komise vyjádřil podrobně, proto zde není diskutován právní text této směrnice, ale zejména vliv na zaměstnanost a zájmy spotřebitelů, který lze od takto zamýšleného uplatňování vnitřního trhu služeb očekávat.

1.2

Volný pohyb služeb je jako jedna ze „čtyř svobod“ vnitřního trhu zakotven ve smlouvě o EU a politicky dávno platný. Strategie Komise, vyjádřená v směrnici EU o službách, si klade za cíl odstranit veškerá omezení poskytování služeb. Přitom se zčásti nejedná přímo o aspekty trhu práce nebo ochrany spotřebitele. Rozdíly v různých vnitrostátních systémech budou ale tím zřetelnější a citelnější, že volný pohyb služeb se má prakticky uplatňovat ve větší míře. Zároveň existuje srovnatelně málo celoevropských právních úprav ochrany zájmů zaměstnanců a spotřebitelů. Převládají zde vnitrostátní a často velmi rozdílné právní a sociální podmínky a pracovní podmínky. Zmiňme ještě paralelní, resp. rozdílnou platnost určitých vnitrostátních právních úprav země původu a země poskytování služeb, jejíž účinek se projeví až v budoucí praxi.

1.3

Sociální stabilita a důvěra spotřebitelů jsou významnou součástí evropské integrace a rovněž předpokladem úspěšného vnitřního trhu služeb. Velkým nedostatkem diskuse o směrnici EU o službách je to, že neexistují žádné spolehlivé analýzy vlivu na vnitrostátní sociální podmínky, zaměstnanost a zájmy spotřebitelů. Chybějící statistický základ pro kvantifikaci přeshraničního poskytování služeb a usazování představoval jeden z bodů, které EHSV kritizoval (3). Ani k očekávaným strukturálním změnám trhů práce v členských státech nejsou k dispozici téměř žádná spolehlivá data. Tak proti sobě stojí nemnoho velmi obecných statistických hodnocení dopadu na jedné straně a posuzování zvláštních jednotlivých případů často ilegální nebo poloilegální povahy na straně druhé. Obojí je pro objektivní hodnocení dopadu nedostačující.

1.4

Vytvoření vnitřního trhu služeb je důležitou součástí Lisabonské strategie. Příležitosti pro růst v tomto odvětví jsou důležitým impulsem pro větší zaměstnanost. Větší konkurence, kterou uvolnění volného pohybu služeb vyvolá, se pozitivně odrazí na větší nabídce služeb a snížení jejich cen. Přitom je však třeba neustále zlepšovat sociální ochranu pracovníků a zajistit odpovídající úroveň ochrany spotřebitelů. Totéž platí pro normy kvality a bezpečnostní normy, včetně ochrany životního prostředí, platné v členských státech. Vliv na zaměstnanost se v jednotlivých odvětvích a členských státech bude lišit. Rozhodujícím faktorem tu je vliv na malé a střední podniky.

1.5

Toto stanovisko z vlastní iniciativy si klade za cíl více zviditelnit dopady stávající strategie vnitřního trhu služeb na trhy práce, pracovní podmínky a ochranu spotřebitele, a zajistit tak také praktický užitek pro zainteresované strany a instituce EU. Tyto aspekty nehrály v obou předchozích slyšeních EHSV k tématu vnitřního trhu služeb významnou roli (4).

1.5.1

Vycházíme-li z chápání volného pohybu služeb podle evropského práva, kdy je evidován každý výkon mezi dvěma hospodářskými subjekty v různých členských státech (5), jedná se o tři tematické celky:

1.6

Toto stanovisko by mělo být na jedné straně chápáno jako začátek a na druhé straně také jako příspěvek ke konečné zprávě Evropské komise o přezkumu vnitřního trhu (6) a k diskusím v rámci IMAC (7). Opírá se o dnes dostupná data a o praktické zkušenosti a očekávání odborníků a zainteresovaných stran. Ty byly shromážděny při slyšení v dubnu 2006 ve Vídni a v rámci dotazníkového průzkumu na podzim roku 2006, zaměřeného na téměř 6 000 expertů z oblasti hospodářství, odborů, různých zájmových skupin, vědy a ministerstev, na který odpovědělo více než 150 účastníků. Nepředstavuje vědeckou studii a ani ji nemůže nahradit. Má spíše poskytovat opěrné body pro stávající problémy a budoucí vývoj, který bude dále prohlubován v rámci dlouhodobého posuzování prostřednictvím Střediska pro sledování jednotného trhu EHSV, ale také dodávat impulzy pro instituce EU a jiné pro jejich politická rozhodnutí a vědecká zkoumání.

2.1

Evropská komise odůvodňuje svou strategii vnitřního trhu slabým rozvojem přeshraničního poskytování služeb v EU. Od dynamičtějšího vnitřního trhu služeb se zároveň očekávají pozitivní impulzy pro zaměstnanost a pozitivní efekt pro spotřebitele a podniky. Jak lze tuto dynamiku konkrétně zachytit?

2.2

Statistické zobrazení přeshraniční ekonomiky služeb je stále ještě nevyřešeným problémem. Eurostat a vnitrostátní statistické úřady při něm dodnes používají tzv. statistiku platebního toku, to znamená, že vývoz nebo dovoz služeb probíhá pouze tehdy, pokud vyvolává příslušnou přeshraniční platební transakci. Zatímco v oblasti ekonomiky služeb panuje intenzivní spolupráce, dochází k přenosu znalostí a výměně výkonů, uskutečňuje se mnoho zúčtovacích transakcí i mezi jednotlivými částmi firem, partnery v rámci sítě nebo také jen mezi trvale spolupracujícími právně samostatnými hospodářskými jednotkami v příslušných zemích. U těchto síťových struktur příslušný partner odběratelům účtuje přenos znalostí, přenos času a přenos služeb ve své vlastní zemi jako vlastní výkon, což však nevede k přeshraniční platební transakci.

2.3

Následkem toho má ekonomika služeb podle názoru Výboru značně vyšší objem výměn, a tím větší vliv na vnitřní trh, než jak dnes uvádějí oficiální statistiky. EHSV proto s rozhodností zastává názor, že by Evropská unie měla nechat provést vědecky orientovaný základní sběr dat vypovídající o tom, jak jednotlivá hospodářská odvětví služeb v evropských členských státech již dnes rozvíjejí spolupráci s podniky v jiných zemích. Na jeho základě by měl být do budoucna vytvořen spolehlivý obraz skutečného objemu trhu služeb Evropské unie. Podporují to také odpovídající snahy evropských statistiků o sestavení cenových indexů pro všechny služby a o jejich zavedení ve všech státech.

2.4

Pro objasnění: Na základě dnešních informací vychází Komise z toho, že odvětví služeb představuje 56 % HDP EU, poskytuje 70 % všech pracovních míst, ale pouze 20 % objemu obchodu v rámci EU. Ve srovnání s USA je tedy rozvoj produktivity v ekonomice služeb EU výrazně nižší (8).

2.5

Na světovém trhu tato slabina zjevná není, tady je EU v obchodování se službami s výrazně rostoucí tendencí nejsilnější. V roce 2003 činil podíl EU 26 %, zatímco USA dosáhly sotva 20 %. Ani stále významnější obchodní partneři Indie a Čína navzdory velké dynamice ještě společně nepřekračují podíl o něco málo vyšší než 5 %. Mezi lety 1997 a 2003 vzrost podíl EU o 1,8 %, i v tomto ohledu byla tedy vpředu.

2.6

Lze konstatovat, že se tato slabá stránka týká především obchodu uvnitř EU. Ale ani zde čísla nutně nevedou k tomuto závěru. Mezi lety 2000 a 2003 se obchod se službami uvnitř Společenství zvýšil o 10,8 %, s obchodními partnery mimo EU však pouze o 6,4 %. Dynamika na vnitřním trhu byla tedy ve srovnání skutečně zřetelná, tím spíše, že rok 2003 byl celkově rokem hospodářského poklesu. Kromě toho je zapotřebí zohlednit i cenový propad v oblasti služeb.

2.7

EHSV vybízí Komisi, aby se intenzivněji zabývala hodnocením dopadu dalšího prosazování vnitřního trhu služeb. Užitečná by zde mohla být tzv. SWOT analýza (Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats, tj. silné stránky, slabé stránky, příležitosti, hrozby).

3.1

Odhady dopadu na zaměstnanost souvisejí s prognózami růstu. Jednu z prvních analýz zabývajících se působením směrnice EU o službách vypracovalo v říjnu 2004 Netherlands Bureau for Economic Policy Analysis (9). Řídí se obvyklým předpokladem OECD, že každé odstranění regulace vyvolává růst, a tím i větší zaměstnanost. Zajímavé je, že tato studie dospěla k závěru, že překážkou není regulace sama o sobě, ale její různorodost. Podle očekávání této studie by obchod se službami v důsledku směrnice o službách mohl vzrůst o 15 až 30 % a podíl přímých zahraničních investic v odvětví obchodu o 20 až 35 %.

3.2

Na jaře 2005 zveřejnil institut Copenhagen Economics studii (10) realizovanou z pověření Komise, která se explicitně vyjadřovala k působení na zaměstnanost. Při očekávaném zvýšení spotřeby o 0,6 % HDP EU má čistý nárůst pracovních míst pro 25 členských států EU činit asi 600 000. Počítá se také se zvýšením produktivity a zároveň se očekává, že mzdy porostou průměrně o 0,4 %.

3.3

O závěrech kodaňské studie se kontroverzně diskutovalo především proto, že její argumentace se opírala výhradně o stranu nabídky a sázela pouze na účinek rostoucí poptávky při klesajících cenách v důsledku odstranění veškeré regulace. Nebere v úvahu žádné faktory, které by mohly působit proti rostoucí poptávce, jako je například pokles kupní síly nebo jiné chování spotřebitelů. Kromě toho byl sporný výběr odvětví. Jiné odhady vlivu na zaměstnanost nejsou k dispozici nebo se opírají o kodaňskou studii, a docházejí tedy ke stejným závěrům (11). Je třeba věnovat rovněž pozornost vlivu výzkumu a inovací, zvyšování kvalifikace a využití komunikačních technologií na zvyšování účinnosti vnitřního trhu služeb.

3.4

Vytvoření 600 000 pracovních míst je samozřejmě pozitivní, s ohledem na vysoká očekávání je to však spíše zanedbatelný výsledek (12). Mnohem důležitější však je, že tento nárůst se může v jednotlivých odvětvích, zemích a u různých skupin zaměstnanců projevit velmi odlišně. O tom dosud nejsou k dispozici žádné poznatky. EHSV, jenž se nechal inspirovat touto iniciativou, by se chtěl s pomocí Střediska pro sledování jednotného trhu pokusit vytvořit jasnější obraz těchto strukturálních změn na trhu práce.

3.5

Z průzkumu EHSV vyplývá, že o tyto poznatky je velký zájem. 90 % dotázaných pokládalo informace o účincích na zaměstnanost na vnitřním trhu služeb za nedostatečné. Naše otázky se vztahovaly zejména na odvětví, jichž by se ztráta či nárůst pracovních míst týkaly především. 60 % dotázaných počítá s pozitivními účinky na zaměstnanost obecně nebo pro určitá odvětví. Nejčastěji bylo uváděno podnikové a právní poradenství, dále obchod, řemesla/malé a střední podniky, doprava, zdravotní služby, zemědělství a lesnictví, průmyslové služby, vzdělání, cestovní ruch, osobní služby, řízení staveb a správa budov. Na otázku, zda očekávají ztráty pracovních míst, odpovědělo 44 % respondentů souhlasně. V této souvislosti je nejčastěji uváděn průmysl, k dalším ztrátovým odvětvím patří veřejné služby, řízení staveb a správa budov, zemědělství a lesnictví, služby pro podniky, potraviny/pochutiny, osobní služby, obchod/maloobchod, cestovní ruch, textilní průmysl.

3.6

Otázka výhod v tomto procesu ukazuje několik zajímavých protikladů. Lze očekávat, že přizpůsobení se trhu je rozhodující a že prohraje ten, komu se nepodaří přizpůsobit se novým liberalizovaným podmínkám a přeshraničnímu trhu. Větší šanci má kvalifikovaná práce oproti nekvalifikované práci; mladí, specializovaní pracovníci ochotní se stěhovat budou mít větší možnosti než starší a méně flexibilní lidé. Pracovní místa s vysokými sociálními standardy prohrávají s nechráněnou zaměstnaností nebo samostatnou výdělečnou činností, jejichž vliv do budoucna spíše poroste. Bylo uvedeno, že kvalita oproti ceně, přísné normy související s oprávněními k výkonu povolání a země s vysokými sociálními náklady budou v méně výhodné situaci. Nové členské státy představují ty, co z této situace vytěží největší výhody, staré státy naopak ty, co z ní vytěží nejméně. Místní a malí poskytovatelé služeb budou vystaveni tlaku mezinárodních společností. Co se týče spotřebitelů, je to spíše nerozhodně.

3.7

Rozvoj malých a středních podniků měl zvláštní význam: Povede nárůst přeshraničního poskytování služeb k vytvoření většího počtu pracovních míst nebo bude mít cenový a konkurenční tlak za následek vytlačení malých a středních podniků, a tím úbytek pracovních míst? Dvoutřetinová většina (66 %) vidí pozitivní příležitosti pro zaměstnanost. 55 % dotázaných však zároveň také zaznamenává vliv konkurenčních praktik spočívajících ve vytlačování podniků. Liberalizace vnitřního trhu služeb však podle jednoznačné většiny hlasů (69 %) nemá zásadní vliv na rozvoj malých a středních podniků – tento rozvoj podle nich závisí mnohem více na jiných faktorech. Závěr: Přestože se očekávají pozitivní výsledky, budou celkově spíše skromné. Očekává se však to, že kvalifikace zaměstnanců, schopnost inovace a kvalita služeb budou rozhodujícími faktory úspěchu, resp. přežití. Rovněž se zvyšuje tlak, resp. požadavek na větší harmonizaci (osvědčení o ukončeném vzdělání a profesní osvědčení, požadavky na management, ceny a mzdy, sociální dávky, daň z příjmu právnických osob, přizpůsobení se normám EU a mezinárodním normám obecně). Zhoršení se očekává v souvislosti se sociálními normami a v oblasti ochrany spotřebitele a životního prostředí. Existují však obavy, že pokud velcí poskytovatelé dobudou trhy, mohlo by také dojít k zániku místních kulturních zvláštností.

3.8

Na otázku, zda samostatně výdělečně činní budou mít do budoucna v rámci přeshraničního působení více příležitostí, odpovídá 84 % dotázaných souhlasně.

4.1

Přeshraniční služby jsou skoro ve všech případech spojeny s mobilitou zaměstnanců. Vzhledem k dosud málo harmonizovaným podmínkám v EU se na vnitrostátním trhu práce nebo v podniku setkávají rozdílné sociální právní úpravy. Směrnice EU o vysílání pracovníků stanoví minimum základních podmínek pro rovné zacházení s vyslanými pracovníky a s místními zaměstnanci. Kromě toho byly otázky pracovního a sociálního práva v zásadě vyňaty ze směrnice EU o službách. Tím však rostoucí přeshraniční trh služeb nezůstává bez vlivu. I přes směrnici EU o vysílání pracovníků ještě existuje neharmonizovaná oblast kolektivních právních úprav. Vynětí pracovního práva ze směrnice EU o službách nezavedlo pro pracovníky žádnou „zásadu pracoviště“, zvolené právní formulace byly ostře diskutovány a nejsou nezbytně nutně pokládány za jednoznačné. Zde lze očekávat budoucí provedení do vnitrostátního práva. Předpokládáme-li úspěšné prohloubení vnitřního trhu služeb, vytvoří zvyšující se četnost a pravděpodobně i délka vysílání pracovníků nakonec novou kvalitu.

4.2

Na tomto místě se nemůže a nemá vést diskuse o provádění směrnice o vysílání pracovníků. Zásadní otázka spíše zní: Jaké nové problémy vzniknou nebo co zintenzívní stávající problémy, když budou zaměstnanci z různých členských států v budoucnu více, častěji a za určitých okolností déle než dosud pracovat v rámci zakázek na služby na tomtéž pracovišti za částečně odlišných podmínek? V čem by ale mohly spočívat také příležitosti, když si vybavíme například prognózu kodaňské studie o rostoucích mzdách? Nejedná se vysloveně o to, podezřívat účastníky trhu a politicky odpovědné osoby z obecného záměru sociálního dumpingu, nýbrž o nabídnutí nezkresleného pohledu na praxi.

4.3

82 % dotázaných souhlasně odpovídá na otázku, zda se s nárůstem přeshraničních služeb a tedy s činností vyslaných pracovníků v jiné zemi očekává také změnu vnitrostátních podmínek pro zaměstnávání ve vlastní zemi. 20 % dotázaných očekává zlepšení pracovních podmínek, oproti 17 %, kteří počítají se zhoršením. Jen 7 % dotázaných se domnívá, že bude větší jistota pracovních míst. 56 % vychází z toho, že dojde k nárůstu flexibility a časově omezených pracovních poměrů.

4.4

Tento aspekt flexibility se objevuje ještě v odpovědích na následující otevřené otázky. Mnozí očekávají snižování počtu zaměstnanců na stálý pracovní poměr ve prospěch práce na částečný úvazek, smluv o dílo a nárůstu fiktivní samostatně výdělečné činnosti. Zároveň se upřesňují také pozitivní očekávání: jazykové vzdělávání, nové úhly pohledu a pozitivní podněty v oblasti kvalifikace, dále rostoucí mzdy a více pracovních nabídek. Převažují však obavy: očekává se větší konkurence, horší pracovní podmínky, delší a pružnější pracovní doba, nárůst sociálních konfliktů a ilegálních praktik a pokles mezd. Sociální systémy zaznamenají novou zátěž. Méně mobilní pracovníci, zejména také ženy, to budou mít v budoucnu těžší a rodinné struktury budou v důsledku rostoucí mobility trpět. Na otázku ohledně vlivu budoucí liberalizace vnitřního trhu služeb na vývoj mezd 50 % dotázaných odpovědělo, že očekává pokles mezd, 43 % očekává naopak nárůst mezd a 7 % nevidí žádný zvláštní vliv nebo zdůrazňuje, že to závisí na příslušném odvětví.

4.5

Na otázku, zda je v oblasti sociální ochrany směrnice o vysílání pracovníků dostačující, odpovídá 48 % dotázaných ano, 52 % ne. Pokud by byly nutné nové právní úpravy, dává většina (65 %) přednost přístupu v rámci celé EU, třetina se domnívá, že problémy lze na národní úrovni upravit lépe, 2 % považují za nezbytné obojí. Odpovědi na otevřenou otázku, na které problémy je třeba zvláště upozornit, lze shrnout následovně: Chybějící sociální harmonizace (včetně profesních a živnostenských osvědčení) a z ní vyplývající nerovné zacházení je v odpovědích uváděna nejčastěji. V souladu s tím následuje u mnohých odpovědí požadavek na rozšíření oblasti působnosti směrnice o vysílání pracovníků ve vztahu k oborům a obsahům právních předpisů. Chybné uplatňování ustanovení o vysílání pracovníků, právní nejistota a nárůst ilegálních praktik, jakož i nedostatky při kontrolách a trestném stíhání zaujímají i nadále velký prostor. K tomu se přidávají problémy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, v systémech sociálního zabezpečení a při potírání fiktivní samostatně výdělečné činnosti. Nakonec je kritizována přílišná byrokracie, stále existující překážky na národní úrovni a tendence národní separace. Problémy jsou vnímány také tam, kde nejsou dostatečně respektovány jazykové a kulturní rozdíly.

4.6

Jaký dopad mají tyto poměry na úrovni podniku, pokud jsou tam v rámci zakázek na služby zaměstnáni pracovníci z jiných zemí za částečně odlišných podmínek příslušného státu? 6 % dotázaných nevidí žádný zvláštní vliv, 23 % se domnívá, že tento účinek dnes ještě nelze odhadnout. 24 % dotázaných očekává, že rozdíly v pracovních podmínkách uvnitř podniku porostou, 34 % spatřuje nové obtíže při dodržování sociálních a pracovních ustanovení a 13 % potvrzuje, že vnitrostátní spolurozhodovací práva plně nezahrnují vyslané pracovníky. V následných otevřených odpovědích na tuto otázku přibývají nové aspekty. Objevují se nové mzdové a sociální problémy, například proto, že za stejnou práci je jiná finanční odměna nebo protože se snižují dobrovolné podnikové sociální dávky. Stejně často je vyjadřováno očekávání, že poznání „lepších praktik“ by mohlo být příležitostí pro zlepšení pracovních podmínek a zvýšení kvality práce. V tomto smyslu by bylo zapotřebí vytvářet v sociálním dialogu na úrovni podniků „více inteligence“. Překážky v komunikaci by mohly zhoršovat kvalitu práce a týmovou práci, a mohlo by tak dojít k narušení solidarity mezi zaměstnanci obecně. Znalost a dodržování vlastních práv je pro jednotlivé pracovníky za určitých okolností složitější. Příliš velké rozdíly by dokonce mohly zabránit úspěchu v podnikání (konflikty, správní náklady, kvalita práce) a dodržování zákonných ustanovení by mohlo vést k přetížení a k větší míře zneužívání. V usnadnění volného pohybu služeb je nakonec spatřována také příležitost vyřešit nedostatek personálu při obsazování kvalifikovaných pozic.

4.7

Je složité shrnout otázku zabývající se jednotlivými příklady z praxe, jelikož ty by svým specifických obsahem měly přispět k lepšímu pochopení situace. Na tomto místě by proto měly být citovány pouze ty příklady z praxe, které osvětlují dosud neuvedené problémové oblasti. Existují například odkazy na nejasné právní úpravy a postupy v případě pracovního úrazu, na zvláštní problémy související s vysíláním pracovníků v rámci koncernu, na změny pracovních smluv, na uplatňování kolektivních smluv z jiných zemí a na zacházení s lidmi, kteří migrovali z pracovních důvodů.

5.1

Vnitřní trh služeb má být ku prospěchu také spotřebitelům. To je otázka dostupnosti (cena, přístup, nabídka), kvality, transparentnosti (informace, důvěra) a právní jistoty (ručení, ochrana spotřebitele). Jsou tyto aspekty v současné době dostatečně realizovány? Jsou podporovány pomocí návrhů na prosazení vnitřního trhu služeb nebo je z pohledu spotřebitele vývoj problematický? Třetí důležitý bod dotazníku se měl zaměřit na tyto praktické zkušenosti s přeshraničním poskytováním služeb z pohledu spotřebitele.

5.2

Hodnocení směrnice EU o službách není z pohledu ochrany spotřebitele jednoznačné. V průběhu slyšení EHSV v dubnu 2006 se objevily kritické hlasy, že ochrana spotřebitele přišla z hlediska trestů celkově příliš zkrátka. Najdeme však i pozitivní hodnocení, která se týkala zejména zlepšení na straně nabídky. Otázky týkající se ochrany spotřebitele se celkově nejeví dostatečně zřetelné, objeví se pravděpodobně až tehdy, až bude příslušný účinek posuzován na národní úrovni. Důvěra spotřebitelů má však velký význam pro úspěch vnitřního trhu služeb EU.

5.3

Kritéria spotřebitelsky vstřícného vnitřního trhu služeb (dostupnost, kvalita, transparentnost a právní jistota) uvedená v odstavci 5.1 by v rámci dotazníku měla být uvedena v pořadí podle důležitosti. Jednou z vlastního pohledu a jednou jako hodnocení, do jaké míry jsou tyto aspekty podporovány směrnicí EU o službách. Zatímco kvalita a právní jistota mají z vlastního pohledu vysoké hodnocení (v pořadí 1. a 2.), posouzení směrnice EU o službách ukazuje, že na prvním místě je vnímána podpora dostupnosti a právní jistota zaujímá poslední místo. S dnešním stavem realizace těchto aspektů je spokojeno pouze 23 % respondentů, 77 % vidí potřebu zlepšení.

5.4

Ačkoli platnost ustanovení o ochraně spotřebitele v zemi, kde jsou služby poskytovány, zůstává směrnicí EU o službách v zásadě nedotčena, byly v průběhu diskuse opakovaně vyjádřeny obavy, že to není ideální. Na dotaz, zda lze vnitrostátní ustanovení ochrany spotřebitele do budoucna považovat za ohrožené, přišlo 52 % souhlasných odpovědí. Nejčastější kritika se týkala zhoršení prosazování práva zejména u stížností a nároků na náhradu škody. To odpovídá také odpovědím na jinou otázku, u níž 76 % dotázaných spatřuje problémy v souvislosti s ručením a výkonem správního rozhodnutí. 51 % se obává všeobecného poklesu úrovně ochrany spotřebitele. Speciálně všechny vyšší vnitrostátní normy (nad minimum EU) jsou pokládány za ohrožené. Toto ohrožení se vztahuje i na právní předpisy v oblasti správního práva týkající se výkonu živnosti, jež mají pro spotřebitele bezprostřední význam, protože by v budoucnu měly být upraveny podle zásady země původu, jako například ochrana před neoprávněným zvýhodňováním nebo základ pro nároky na náhradu škody. Existují obavy ze snížení poskytovaných záruk a poklesu kvality služeb. A konečně, mnozí se obávají ztráty práv na informace, například na informace o výrobcích (ohrožení životního prostředí, informace o ručení, všeobecná transparentnost), o vyznačení ceny, poskytovatele (integrita poskytovatele, úroveň kvalifikace, řádné zajištění), o poskytovaných zárukách, ručení atd.

5.5

O požadované a nezbytné informace pro spotřebitele vztahující se k nabídkám přeshraničních služeb se jednalo v jedné jediné otázce. Nejvyšší příčku zaujímají údaje k právním zárukám, náhradě škody a právu na stížnost, dále k identitě poskytovatele/původu, transparentnosti ceny a přesné údaje ke kvalitě služby, bezpečnosti výrobku/poskytnutí záruky. Diskuse o zásadě země původu patrně mnohé znejistila, proto požadují údaj o tom, které právo je uplatňováno a který dozorčí orgán, resp. soud je za vyřizování stížností odpovědný.

5.6

Pouze 25 % dotázaných uvedlo, že mají zkušenosti s evropskými poradnami pro spotřebitele nebo s celoevropskou spoluprací ve věci ochrany spotřebitele. Jejich hodnocení bylo ve většině případů pozitivní, byly však uváděny rovněž nedostatky, například u přeshraniční pomoci při vymáhání práva nebo při zprostředkování správných národních kontaktních partnerů. Objevily se i hlasy kritiky, které označují postupy za příliš byrokratické a nákladné a spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele považují celkově za příliš slabou a málo účinnou, zejména ve složitých případech. Celkově vzniká dojem, že informace o poradnách EU pro spotřebitele, resp. o možnostech spolupráce nejsou příliš rozšířeny.

5.7

Pro zajištění lepší kvality služeb doporučuje směrnice EU o službách zavedení dobrovolných norem a certifikací. 54 % dotázaných pokládá tento návrh za velmi dobrý, 46 % se k tomu vyjadřuje spíše skepticky. Příznivci dobrovolných norem kvality je považují za účinný prostředek, který se musí osvědčit na trhu a ve vztahu k zákazníkům. Kritikové zastávají dost jednomyslně názor, že bez kontroly státu není dodržování těchto norem zaručeno. Dává se proto přednost jasné právní úpravě. Poctivé podniky by dobrovolné normy plnily, nepomůže to však proti „černým ovcím“. Právě to je však v přeshraničním poskytování služeb velmi důležité.

5.8

Směrnice EU o službách zavádí také systém sdílené kontrolní činnosti mezi úřady v zemi původu a v zemi poskytování služeb. Chtěli jsme vědět, zda to u spotřebitelů vzbuzuje větší důvěru. Odpověď 82 % dotázaných zní ano, 18 % má menší důvěru. Provádění do praxe je zřejmě zásadní výhradou.

5.9

Závěrem byla opět poskytnuta příležitost vyjádřit se k otevřeným otázkám ochrany spotřebitele na budoucím vnitřním trhu služeb. Zde se znovu objevuje zásadní téma chybějící právní jasnosti a jistoty v oblasti ochrany spotřebitele s ohledem na záruku, ručení (například při platební neschopnosti), nároky na záruky (chybějící harmonizace, problematika důkazního břemene) a vymáhání nároků na náhradu škody (příliš dlouhé trvání, postupy příliš složité, požadavek na větší harmonizaci). Druhé místo zaujímá zajištění dostatečných informací o službě a poskytovateli. Nedostatky jsou spatřovány rovněž v absenci společných norem kvality a srovnatelnosti kompetencí a profesních osvědčení. Předpisy týkající se ochrany spotřebitele často nejsou řádně prováděny nebo v jednotlivých oblastech chybějí (například u soukromých důchodů, zdravotních služeb). Určitou úlohu hrají sociální otázky (nedosažení minimální mzdy, černá práce, migrace) a obava o ztrátu norem v oblasti životního prostředí a bezpečnosti. Měla by se definovat minimální úroveň všeobecně přístupných služeb, které zajišťují sociální účast. Další obavy se týkají narušení hospodářské soutěže pro místní poskytovatele (například rozdílná sociální zátěž) a problémů s měnovými rozdíly.

6.1

Zpětný pohled na dotazníkový průzkum ukazuje, že je velký zájem o to, zabývat se novými výzvami pro trhy práce, zaměstnanost a ochranu spotřebitele na vnitřním trhu služeb. Mnohokrát bylo upozorněno na problematický vývoj, ale zároveň byly také definovány budoucí příležitosti. Obě oblasti si obecně zaslouží větší pozornost a měly by být inspirací pro chystané provádění směrnice EU o službách.

6.2

Statistické zachycení přeshraniční ekonomiky služeb EU je stále ještě nevyřešeným problémem. Zachycení blízké realitě je předpokladem pro posouzení dynamiky zaměstnanosti, k níž může vést. EHSV proto opakuje svůj požadavek na jednorázový základní sběr dat, jenž může sám o sobě tento problém vyřešit.

6.3

Informace o možném dopadu nové strategie vnitřního trhu na zaměstnanost jsou nedostatečné, tvrdí 90 % dotázaných. 60 % z nich očekává pozitivní účinky na zaměstnanost. 44 % počítá i se ztrátami pracovních míst. Celkově se očekává zejména „přesun pracovních míst“. Odvětvově specifický a diferencovaný přístup Střediska pro sledování jednotného trhu k dalšímu posuzování se zde jeví jako smysluplný, jedná se například o služby související s průmyslem, vzdělávání, vybrané liberalizované veřejné služby, osobní služby, řemesla. Poučné bylo poukázat na ty, co získají největší výhody. Zde se doporučuje přesné posouzení aspektů kvalifikované/nekvalifikované práce a příležitostí flexibilních odborných pracovních sil oproti málo mobilním pracovníkům. První představuje proces, jejž lze očekávat jak mezi členskými státy, tak i uvnitř jednoho oboru. Druhé je významnou výzvou pro trhy práce a sociální systémy.

6.4

Vývoj malých a středních podniků je vnímán převážně pozitivně, v důsledku toho také vývoj zaměstnanosti, vliv směrnice EU o službách na tuto oblast je však hodnocen spíše jako mizivý. Přesto jsou očekávány nové výzvy, jimž je třeba čelit prostřednictvím vyšší kvality a kvalifikace zaměstnanců a schopnosti inovace. Novému konkurenčnímu tlaku chtějí někteří čelit větší harmonizací rámcových podmínek. Existují však obavy, že pokud velcí poskytovatelé dobudou trhy, mohlo by v budoucnu také dojít k zániku místních kulturních zvláštností.

6.5

Od budoucího prohloubení vnitřního trhu služeb se většinou očekávají změny vnitrostátních pracovních podmínek a podmínek pro zaměstnávání (82 %). Nedochází k tomu z neznalosti směrnice EU o službách, nýbrž na základě posuzování neharmonizovaných předpokladů a nových tržních vlivů. Většinou se očekává nárůst časového omezení a flexibility pracovních poměrů. Pozitivní očekávání se vážou na lepší nabídky práce, jazykové vzdělání a kvalifikaci obecně.

6.6

V této souvislosti hrají důležitou úlohu platná ustanovení o vysílání pracovníků. Nedostatky v provádění těchto předpisů byly často prezentovány jako problém. Co se týče nových výzev, polovina dotázaných považuje stávající ustanovení za nedostačující pro zaručení sociální ochrany. Tento fakt je zřetelný při podrobném posouzení podniků. Čím větší je neharmonizovaná oblast, tím větší je prostor pro nerovné zacházení v rámci rovnocenné práce. Pokud je kontakt s „lepšími postupy“ inspirací pro lepší pracovní podmínky v zemi původu, lze to chápat zčásti také jako příležitost. Celkově je možné konstatovat, že nerovné pracovní podmínky, resp. zákonná ustanovení v provozu/podniku, představují výzvu také pro tyto podniky. Diskuse týkající se směrnice o vysílání pracovníků proběhne na jiném místě. Důležité je zjištění, že nerovnost a s tím související konflikty budou přibývat. To je úkol pro EU a zákonodárce na úrovni jednotlivých států, zejména v nyní připravovaném provádění směrnice EU o službách, ale také výzva pro sociální dialog v EU.

6.7

Větší mobilita pracovníků v rámci zakázek na poskytování přeshraničních služeb a větší nepřehlednost u vlastních právních nároků vedou k vyšší potřebě poradenství. Toto poradenství musí být zajištěno v celé EU. Důležitou informační základnou je práce evropských informačních středisek a vytvoření databáze otázek zaměstnanců, kterou intenzivně sleduje i EHSV.

6.8

Hodnocení směrnice EU o službách není z pohledu spotřebitele jednoznačné. Objevují se kritické hlasy, ale i pozitivní hodnocení. Z výsledků průzkumu vyplynulo, že kvalita a právní jistota jsou hodnoceny vysoko, podle názoru dotazovaných však tyto aspekty nejsou ve směrnici EU o službách podporovány odpovídajícím způsobem. Pouze 23 % dotázaných je spokojeno se stávající úrovní ochrany spotřebitele.

6.9

V popředí stojí obavy o právní jistotu a prosazování práva. Ačkoli se směrnice EU o službách v zásadě nedotýká ochrany spotřebitelů jednotlivých států, považuje 52 % dotázaných vnitrostátní ustanovení do budoucna za ohrožené. Jsou žádoucí jasné právní úpravy týkající se poskytnutí záruky a ručení a rychlé uplatnění nároků na náhradu škody. Zdá se, že dosavadní předpisy nejsou dostačující, nebo se přísné normy na národní úrovni jeví v budoucí konkurenci jako ohrožené. Stejně důležité je zajištění dostatečných informací o službě a poskytovateli. Nedostatky jsou spatřovány rovněž v absenci společných norem kvality (dobrovolná certifikace naráží na sdílené schvalování) a srovnatelnosti kompetencí a profesních osvědčení. Předpisy týkající se ochrany spotřebitele často nejsou řádně prováděny nebo v jednotlivých oblastech chybějí (například u soukromých důchodů, zdravotních služeb).

6.10

Jen malý počet dotázaných má zkušenosti s evropskými poradnami pro spotřebitele, resp. s přeshraniční spoluprací. Stávající přístupy jsou hodnoceny většinou kladně, nejsou však dostačující. Jsou příliš slabé a při prosazování práva a v komplexních případech moc nepomohou.

6.11

Záležitosti ochrany spotřebitele na vnitřním trhu služeb musejí hrát větší úlohu. Nejistotě, kterou lze konstatovat v souvislosti s právní situací v oblasti přeshraničních služeb, je třeba čelit pomocí informační strategie na úrovni jednotlivých států a na úrovni EU. Nesmí se podcenit požadavek na přesné údaje týkající se služby a poskytovatele. To je třeba zohlednit rovněž při provádění směrnice EU o službách.

6.12

EHSV se v rámci Střediska pro sledování jednotného trhu, v úzké spolupráci se specializovanou sekcí zaměřenou na sociální věci, bude dále zabývat působením vnitřního trhu služeb na nárůst obchodu se službami mezi členskými státy, na zaměstnanost a na ochranu spotřebitele. Na základě výsledků předkládaného stanoviska je účelné blíže posoudit jednotlivá odvětví/obory a uplatnit přitom základní poznatky z provedeného průzkumu.

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/21

2.2.1

Zcela logicky zahrnují GŘ pro vzdělávání a kulturu a GŘ pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti sociální aspekty do svých studiích dopadu. Navíc „zásada poměrné analýzy“ (7) způsobuje rozdíly ve stupni integrace sociálních prvků do jiných oblastí. Tím vzniká otázka, zda je nutné uvažovat o sociálních aspektech (včetně položek týkajících se Evropské sociální agendy) jakožto o rozhodujícím faktoru či nikoli, tj. také v případě návrhů, které se netýkají sociálních otázek nebo budou pravděpodobně mít slabé sociální důsledky. Podle zkušeností studie l'Istituto per la ricerca sociale (viz poznámka pod čarou 4) odhalila, že „studie dopadu, které neberou v úvahu sociální aspekty, mají tendenci se soustředit na ekonomickou stránku. V tomto případě jedna třetina studií dopadu nezahrnuje sociální aspekty nebo je zahrnuje pouze okrajově“ (8).

2.2.2

Samozřejmě, „když je sociální relevance opatření zcela evidentní (…), jsou sociální aspekty brány ve velké míře v úvahu a rozvíjejí se v celém dokumentu studie dopadu“ (9). Zde se „otázka zaměstnanosti jasně objevuje jako nejčastěji se opakující a nejvíce zdůrazňuje sociální důsledky“ (10).

2.2.3

Podle l'Istituto per la ricerca sociale„úroveň, na které se uvažuje o sociálních prvcích, není nutně ‚úměrná‘ (…) obsahu politiky a jejímu případnému dopadu. (…) V mnoha případech jsou tyto dopady popsány pouze všeobecně (…)“ a „jsou založeny na (…) společných předpokladech (…). Vzhledem ke specifickému obsahu opatření, cílové populaci, zainteresovaným územním oblastem, specifické volbě politických nástrojů a dopadu procesu provádění se o takovýchto vztazích pouze zřídka diskutuje“ (11). Studie provedená tímto institutem rovněž tvrdí, že „některé studie dopadu neuvažují o vzájemném vztahu s jinou oblastí činnosti či politikou Společenství“. Analýzy dopadu představují velkou zátěž, ale nesmí být neúplné nebo povrchní, jinak jejich slabé stránky poškodí hodnotu právního předpisu.

2.3.1

Hodnocení dopadu legislativního návrhu není jen „odškrtáváním položek“. Toto hodnocení je také třeba monitorovat, nejlépe prostřednictvím uživatelů práva nebo v úzké spolupráci s nimi, zejména s těmi, kterých se to bude nejvíce týkat. Vzhledem k tomu, že sociální rozměr představuje jedno ze tří hodnotících kritérií pro politiky EU, je třeba vést standardní postup, který bude transparentní a přímočarý, aby bylo možné shromáždit cílené příspěvky v souvislosti se studiemi dopadu. Zmiňme se v tomto ohledu o několika možnostech:

3.1

Je nutné si položit několik otázek, aby bylo možné určit, kterou metodologii by bylo možné doporučit:

4.1

Vzhledem ke složitosti a významu hodnocení sociálních důsledků legislativních návrhů by měli všichni zainteresovaní, tj. sociální partneři a zástupci organizací občanské společnosti, vzít v úvahu následující metodologické otázky:

4.2

Veřejné slyšení ve Výboru poskytlo příležitost sociálním nevládním organizacím, sociálním partnerům a dalším subjektům organizované občanské společnosti, a také expertům, vyjádřit své názory a projednat návrh stanoviska, aby tak mohl být předán jasný vzkaz evropským institucím obecně a Evropské Komisi obzvlášť.

4.3

Konečně s ohledem na skutečnost, že studie sociálního dopadu jsou nejdůležitějším prvkem v rozhodovacím procesu EU, by měl Výbor navrhnout, jak dosáhnout zlepšení a jak lépe zapojit organizace občanské společnosti do tohoto postupu.

5.1

Existuje několik systémů sociálních ukazatelů na národní a mezinárodní úrovni, ale je třeba prověřit jejich platnost a vhodnost pro specifické potřeby analýz dopadu.

5.2

Tyto ukazatele se v některých zemích začaly rozvíjet již před třiceti lety, aby bylo možné hodnotit vhodnost a důsledky hospodářské politiky jinak, než pouhými kvantitativními údaji, a „řídit“ tak sociální rozvoj současně s rozvojem hospodářským a mít prostředky hodnocení sociálního blahobytu a jeho vývoje.

5.3

Z toho vyplývá důležitý vývoj sociálních statistik, především pokud jde o hlavní oblasti společné zodpovědnosti: školství, zdravotnictví, sociální ochranu, životní prostředí, bydlení, dopravu, výzkum, nezaměstnanost atd. Automaticky z něj však nevyplývají sociální ukazatele, nejsou-li údaje organizovány, syntetizovány a interpretovány.

5.4

Ukazatel je pouze „statistika, které věnujeme zvláštní pozornost za účelem zjištění, posouzení a/nebo činnosti“ (12). Co se týká analýz dopadu, nejedná se pouze o shromažďování sociálních statistik podle zemí na základě různých zdrojů, ale o strukturování těchto údajů za účelem hodnocení současné situace u specifických témat zvolených tak, aby vyhovovala analýze dopadu.

5.5

Je možné, že v některých oblastech jsou k dispozici pouze zlomkovité studie, neúplné průzkumy a že není možné provést analýzu nákladů a zisků; je například známé, že některé kategorie pesticidů mají neblahé účinky na zdraví a že jejich hromadění od určité úrovně způsobuje vážná onemocnění. Ačkoli by rozhodnutí snížit používání chemických pesticidů mělo pozitivní dopad na zdraví obyvatel a pracovníků používajících pesticidy, nebylo by v rámci vyvážené studie dopadu možné stanovit přesné údaje o dlouhodobých výhodách této politiky.

5.6

Je však jasné, že sociální rozměr „zdraví“ ospravedlňuje navrhované opatření a značně posiluje ekonomické argumenty (jako je snížení výrobních nákladů pro zemědělství a z toho vyplývající růst konkurenceschopnosti). Kromě toho je možné prostřednictvím tohoto návrhu zmínit základní právo na životní prostředí.

5.7

V praxi však je k dispozici značné množství sociálních statistik, které se střídají v závislosti na měnících se tématech veřejných diskusí v různých zemích (např. pracovní podmínky, zaměstnanost mladých lidí a seniorů, zaměstnanost žen, kriminalita, nerovnost příjmů, diskriminace v zaměstnání, relokace). Až do nedávné doby však bylo z množství statistik vybráno pouze několik sociálních ukazatelů. Dnes se naštěstí staly vysoce aktuálními v novém socioekonomickém kontextu, v kterém žijeme již desetiletí, jenž znovu rozvíjí úlohu států v sociální politice a regulaci v ekonomickém prostředí.

5.8

Tyto sociální ukazatele však nejsou vždy zcela užitečné, jestliže zůstávají osamocené, a jsou smysluplnější, jestliže jsou začleněny do širšího konceptu sociálního a hospodářského rozvoje či udržitelného rozvoje; jejich zdroje jsou různé; nepocházejí pouze z ústředních státních orgánů, ale také z nevládních organizací, z „klubů“ pro úvahu (think tanks velkých nadací). Prezentace těchto ukazatelů je rovněž velmi rozdílná, počínaje výběrem statistik pro tematické průzkumy, přes agregaci dat, až po formulaci složených tématických nebo všeobecných ukazatelů.

5.9

Některé mezinárodní organizace uveřejňují sociální ukazatele a statistiky a přistupují ke srovnání mezi členskými zeměmi. Mezi hlavní orgány, o které je možné se opřít a které jsou významné pro země EU, patří (bez zvláštního pořadí) OECD, Rozvojový program OSN, Evropská komise, zejména Eurostat, UNESCO, Světová banka či Mezinárodní organizace práce.

5.10

Tato různorodost zdrojů představuje sama o sobě problémy pro kvalitu statistik (všechny země nedisponují vyspělými statistickými úřady), jejich srovnatelnost a harmonizaci konceptů; „výběr ukazatelů, které slouží k měření sociální konvergence zemí Unie, představuje skutečnou politickou výzvu. Ukazatele použité pro srovnávání nejsou neutrální: odrážejí pořadí priorit a občas představy žádoucího stavu společnosti, které mohou být právem v každé zemi odlišné. Příklad nezaměstnanosti ukazuje, že některé ukazatele mohou mít skutečný dopad, popřípadě nežádoucí, na zaměření politik (13). Je totiž třeba konstatovat, že vytváření systémů ukazatelů je v současnosti přenecháno technikům“ (14).

5.11

Kritika HDP a růstu jakožto ukazatelů sociálního blahobytu se zejména rozvinula v Rozvojovém programu OSN, který se zaměřil na index lidského rozvoje, zejména na podnět prací od Amartya Sena k chudobě, hladomoru, demokracii a kritice čistě ekonomických kvantitativních ukazatelů, za které mu byla udělena Nobelova cena za ekonomii.

5.12

Údaje o přístupu k pitné vodě, úrovni gramotnosti mužů a žen, zdravotním systému a výsledcích boje proti pandemiím, účasti na demokratickém procesu, očekávané délce života podle pohlaví, novorozenecké a dětské úmrtnosti atd. představují rovněž relevantní údaje pro hodnocení stavu blahobytu ve společnosti a situace životního prostředí. Tyto údaje však přímo nesouvisí s HDP.

5.13

Rovněž první ukazatele zahrnující index lidského rozvoje v Rozvojovém programu OSN vyvolaly rozsáhlé diskuse a spory, neboť „bohaté“ země byly někdy daleko od první řady v klasifikaci „hrubého národního štěstí“. Tento ukazatel se však stal nejuznávanější alternativou čistě ekonomických ukazatelů kvůli svému rozsahu (vzdělání, očekávaná délka života, příjmy upravené s ohledem na chudobu).

5.14

Sociální statistiky jsou nezbytným doplňkem statistik ekonomických a důležitost hlavních sociálních otázek pro veřejné mínění jim dává politický význam, který musí vzít představitelé vlád v potaz.

5.15

Kromě předsudků z pohledu ekonomů a účetnického krátkodobého či střednědobého přístupu je z překážek ještě třeba objektivně zdůraznit různorodost sociálních otázek a obtížnost vzájemně je propojit a kvantifikovat, aby mohly být začleněny do hlavních směrů hospodářské politiky.

5.16

Intuitivně by bylo možné dospět ke stejným závěrům pro stanovení environmentálních ukazatelů, jejichž cílem je začlenit externality do hospodářského růstu; model růstu, který je spojený s deforestací původního lesa, by měl být odmítnut, jestliže studie dopadu začlenila všechny sociální a environmentální faktory, které, jak již dnes víme, více než vyvažují ekonomicko-monetární faktory. Je však velmi obtížné peněžně vyjádřit vliv těchto externalit, kam patří např. klimatická změna, ztráta biologické rozmanitosti, odchod osob, které se živily sběrem a využíváním léčivých rostlin, rychlé vyčerpání půdy a související eroze. Krátkodobá účetní bilance by mohla být převážně pozitivní, avšak při delším časovém období, budou-li začleněny externality, by byla velice negativní, a to nejen pro konkrétní region či zemi, ale pro celou planetu.

5.17

Průzkum, který doprovázel řadu hodnocení „zlepšení tvorby právních předpisů“ z hlediska bilance nákladů a zisků a který byl praktikován ve studiích dopadu Společenství, ukázal objektivní omezení, pokud jde o sociální a environmentální rozměr dopadu (15). Ačkoliv je sociální dopad hodnocen na základě relevantního ukazatele (počet ztracených pracovních míst, chybějící možnost rekvalifikace), není nutně rozhodující pro politický rozhodovací proces. Často obsahuje prvky, které není možné vypočítat, zejména když studie dopadu sestavují bilanci z hlediska finančních prostředků v krátkodobém, při nejlepším ve střednědobém finančním horizontu. Dlouhé období je obtížnější zachytit a jak hodnotit očekávaný finanční zisk poklesu úmrtnosti spojené se znečištěním moře pohonnými hmotami (16)?

5.18

Sociální diskuse rovněž zdůrazňuje koncepty, které jsou někdy špatně definovány. Např. ukazatel týkající se flexicurity by byl vnímán v každé zemi různým způsobem – buď existuje určitá zkušenost v této oblasti anebo je snaha začlenit tento koncept do evropské či národní diskuse (17) a odkázat na národní „modely“ vytvořené ve specifickém kontextu a těžko převoditelné na jiné sociální skutečnosti. Jaké prvky by měly být vzaty v úvahu a hlavně jakou hodnotu jim přidělit – kladnou či zápornou? „Zahrnutí či vyjmutí některých ukazatelů by mohlo odhalit hodnoty či ideologie, jež nejsou explicitní“ (18). Problém se ještě násobí při vytváření složených ukazatelů: jaké ukazatele zahrnout, jaký koeficient je ovlivňuje, jaký je skutečný význam obdrženého složeného ukazatele?

5.19

Složené ukazatele však mohou zahrnovat jak kvantitativní, tak kvalitativní rozměr, mohou být rozděleny podle věku, pohlaví a jiných významných kritérií, ale musí zůstat jednoduché na pochopení; jak např. vypracovat ukazatel kvality života v Evropě? Bylo by možné uvažovat o zahrnutí příjmu, očekávané délky života, vnímání efektivity zdravotního systému, důchodových plateb, průměrné úrovně vzdělání, vnímání uspokojení z práce atd. Proč ale také nezahrnout míru nezaměstnanosti, zaměstnanost neodpovídající kvalifikaci či podmínky bydlení? A jaký relativní význam přidělit každé složce?

5.20

Je vidět, že toto vytváření není jen otázka čistě technická a že odkazuje na systém sdílených hodnot či tradicí, které jsou ve společnosti ještě živé, že si žádá konzultace sociálních organizací a že bude na závěr odrážet ideologickou či politickou volbu. V současnosti „je vzácné, aby metody týkající se sociálních ukazatelů skutečně zahrnovaly cíle společnosti, které vyjadřují hodnoty a sociální normy … Prvořadým prvkem (…) metody je určení a klasifikace, prostřednictvím konzultací a dohod, označení (…) v různých sociálních oblastech; údaje a výsledky, stejně jako vazby mezi nimi, jsou v tomto procesu rovněž důležité (…). Jinak řečeno, aby mohly sociální ukazatele ovlivňovat politiky, musí být proces součástí produktu“. (Associés EKOS Inc. 1998).

5.21

Rovněž je třeba si klást otázku volby tématu, ke kterému vést statistické analýzy; bude třeba uvažovat o jednotlivcích, společenstvích či minimální hospodářské a sociální jednotce, kterou tvoří domácnost (household). Využití etnických skupin představuje problémy související s požadavkem nediskriminace, ale mohlo by být užitečné pro upřesnění charakteru a rozsahu diskriminací, aby bylo možné navrhnout politiky na jejich snížení a jejich odstranění ve více či méně dlouhém období.

5.22

Výběr statistik a vytváření ukazatelů může být prováděno za účelem hodnocení již spuštěné politiky a na objasnění ab initio možností volby; bude bezpochyby třeba rozsáhlejší škály statistických údajů, aby bylo možné rozhodnout o politice (cílích a prostředcích pro její dosažení), které budou moci být později zúženy, jakmile budou vybrány nejrelevantnější statistiky a ukazatele; tyto výběry však mají silnou empirickou konotaci: nejedná se o exaktní vědu a ze stejných statistických údajů je možné získat různé interpretace, jež budou obsahovat finanční a nefinanční údaje.

5.23

Například hrubé údaje nashromážděné OECD pro sociální ukazatele prostřednictvím „Panorama de la Société, 2005“ (viz stručná bibliografie) jsou pro každý ukazatel následující:

5.24

Eurostat používá následující sociální ukazatele:

5.25

V jaké míře může být tento neúplný seznam ukazatelů účinně začleněn do obecných cílů otevřené metody koordinace z března 2006, kam patří:

5.26

Bude ještě zapotřebí upřesnit koncepty a metody použité pro některé ukazatele. Co se týká např. chudoby, Rada pro zaměstnanost příjmy a sociální soudržnost (CERC) (19) zdůrazňuje „vícerozměrnost“ tohoto konceptu.

5.26.1

Chudoba tedy zahrnuje více rozměrů: nedostatek finančních prostředků, špatné životní podmínky, nedostatečné kognitivní, sociální a kulturní prostředky. Pro každý z těchto rozměrů se sledují dva přístupy, aby bylo možné určit situace chudoby.

5.27

Pro shrnutí a zakončení, cílem sociálních ukazatelů je přilákat pozornost veřejného mínění a těch, co činí rozhodnutí, na sociální výzvy, u kterých hrozí, že budou podceněny nebo špatně pochopeny. Zaměření pozornosti těch, co činí rozhodnutí, na nejzákladnější otázky je velice důležité, jelikož jsou obvykle zavaleni spoustou informací. Jak velmi jasně formuloval Herbert Simon – příliš mnoho informací informaci zabíjí.

5.27.1

Z hlediska fungování vyplývá, že účelem systému ukazatelů je provést „optimální agregaci informace“.

5.28

Ukazatel je více než pouhá statistika:

Systém ukazatelů není pouhým shromažďováním údajů. Vyplývají z něj určité důsledky:

5.29

V praxi: vlastnosti ukazatele:

5.30

Vlastnosti systému ukazatelů

6.

EHSV požaduje, aby bylo hodnocení sociálního dopadu legislativních iniciativ a politik EU začleněno do všech oblastí politického spektra. Jinými slovy, Komise by měla pečlivě hodnotit sociální dopad všech dotyčných iniciativ, aniž by se zajímala, které GŘ je za příslušnou oblast zodpovědné. Toho je zapotřebí, chce-li Evropa skutečně vytvořit „sociální Evropu“ a získat podporu občanů. Iniciativa „zlepšení tvorby právních předpisů“ představuje vhodnou platformu pro dosažení pokroku v tomto směru.

6.1

Toto hodnocení by mělo jednotlivě prozkoumat specifické skupiny, jež mohou být popřípadě a různým způsobem ovlivněny novými právními předpisy. Měla by být věnována mimořádná pozornost znevýhodněným skupinách, jako jsou ženy, zdravotně postižení nebo etnické menšiny. V některých případech a v závislosti na oblasti příslušné iniciativy by mohlo být dokonce nutné jednotlivě prozkoumat specifické podskupiny, jakou jsou např. nevidomí.

7.1

Na základě předchozích informací a veřejného slyšení organizovaného Evropským hospodářským a sociálním výborem dne 28. března 2007 vyplývá, že je nemožné uplatnit sociální ukazatel založený na jediném kritériu z důvodu vícerozměrnosti některých konceptů. Vlastní charakter sociální diskuse v podstatě vyzdvihl hrubé koncepty, které jsou nezřetelně vyznačené a nutně se mění v každé zemi či v každé společnosti, a také upozornil, že zahrnutí či vyjmutí některých ukazatelů odhaluje hodnoty či ideologie, které jsou více či méně explicitní. Výběr ukazatelů má mimo jiné silnou empirickou konotaci, která by měla v zásadě odporovat každé nepoddajnosti ve způsobu myšlení.

7.2

Upozornit ty, kteří přijímají rozhodnutí, na sociální dopad navrhované legislativy je jistě chvályhodné a nutné, ne-li nevyhnutelné, ale existuje zde metodický problém, neboť „příliš mnoho informací informaci zabíjí“. Evropský hospodářský a sociální výbor se domnívá, že je třeba věnovat mimořádné úsilí metodologii, která doposud není určena.

7.3

Evropský hospodářský a sociální výbor se rovněž domnívá, že v této fázi uvažování je hlavní upozornit Komisi mimo jiné na kritéria kvality, jež musí ukazatel splňovat:

7.4

Evropský hospodářský a sociální výbor rovněž žádá Komisi, aby bylo hodnocení sociálního dopadu legislativních iniciativ a politik Evropské unie začleněno do všech politik Společenství, aniž by se Komise zajímala, které generální ředitelství je zodpovědné za rozhodnutí, zda je nezbytné využít analýzy sociálního dopadu či nikoli. Toho je zapotřebí, chceme-li skutečně vytvořit „sociální Evropu“ a získat podporu občanů.

7.5

Výbor by měl v dostatečném časovém předstihu vzít plně v potaz plán a analýzu dopadu legislativního návrhu, k němuž musí vypracovat stanovisko. Bylo by vhodné, aby se započalo v pracích bez časových ztrát, jakmile dojde k zveřejnění sdělení doprovázejícího legislativní návrh.

7.6

Je velmi důležité přistoupit k pravidelným hodnocením a popřípadě k opravám při provádění všech právních předpisů, které byly předmětem předběžné studie dopadu a zapojit do nich sociální partnery, popřípadě zainteresované nevládní organizace. Tím se ověří platnost použitých ukazatelů a jejich spojení v hodnocení sociálního dopadu, dospěje se k závěrům a v nezbytných případech se podnítí zákonodárce, aby uvažoval o případné revizi.

7.7

V některých zvláštních případech a při velkém sociálním významu (např. pracovní právo) by měla být konzultace sociálních partnerů plánována v ještě dřívější fázi, aby bylo možné prozkoumat nejvhodnější ukazatele pro provedení co nejkomplexnější a nejobjektivnější analýzy dopadu.

7.8

Iniciativa „Zlepšení tvorby právních předpisů“ je bezpochyby vhodnou platformou pro pokrok v tomto směru, který spočívá v navrhování nezbytného, účinného právního předpisu, jehož důsledky jsou předvídatelné a stabilní pro příjemce, kteří jsou úžeji zapojeni do procesu analýzy a přezkoumání dopadu poradními orgány Společenství (EHSV a VR) a, podle charakteru právního předpisu, sociálními partnery a nevládními organizacemi kompetentními v dotyčné oblasti.

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/28

1.1.

Tímto sdělením o provádění směrnice 1997/7/ES Komise nejen informuje Radu, Evropský parlament a EHSV o výsledcích provedení směrnice do vnitrostátního práva a provádění této směrnice, ale také zahajuje veřejnou konzultaci zúčastněných stran s cílem sbírat jejich názory. Komise však nepředkládá žádný návrh na přezkum směrnice, dokud není uzavřen širší přezkum spotřebitelského acquis.

1.2.

EHSV konstatuje, že ve srovnání s termíny stanovenými ve směrnici došlo k prodlevě vydání tohoto sdělení, vítá však tuto iniciativu a souhlasí s celou řadou poznámek Komise, z nichž mnohé již ve skutečnosti byly uvedeny ve stanoviscích tohoto Výboru, zejména poznámky týkající se návrhů na směrnici o prodeji na dálku obecně a o prodeji finančních služeb na dálku konkrétně. Výbor rovněž schvaluje nutnost sladit pravidla v této oblasti s pravidly jiných právních nástrojů, jež byly mezitím zavedeny v některých případech bez nezbytné koordinace a společného plánování.

1.3.

EHSV se však domnívá, že by mělo význam okamžitě přezkoumat tato pravidla stejně jako pravidla týkající se prodeje finančních služeb na dálku a určitých aspektů elektronického obchodu, aniž by se čekalo na dokončení přezkumu acquis Společenství zabývajícího se spotřebitelskými smlouvami, aby všechna ta různorodá ustanovení byla přístupnější a srozumitelnější.

1.4.

Z tohoto důvodu EHSV vybízí Komisi, aby vypracovala podrobnou analýzu reakcí na veřejnou konzultaci, které mezitím obdržela, a do této analýzy doplnila spolehlivé statistické údaje o oblasti působnosti a míře prodeje na dálku na vnitřním trhu. Analýza by měla vést k veřejnému slyšení zúčastněných stran.

1.5.

Výbor souhlasí s většinou návrhů Komise na vylepšení znění a struktury směrnice, zdůrazňuje však znovu svůj postoj – vyjádřený již v dřívějších stanoviscích – a sice, že oblast působnosti směrnice by se neměla omezovat na vztahy obchodu a spotřebitele a že by bylo nesmírně užitečné tento aspekt znovu zvážit s cílem sladit jej v základních bodech s oblastí působnosti nařízení o elektronickém obchodě.

1.6.

EHSV nesouhlasí s tím, jak Komise vyhodnotila důsledky použití minimální doložky, kterou nepovažuje za příčinu problémů spojených s prováděním směrnice, které jsou oprávněně zdůrazněny. Výbor však neodmítá možnost úvah o kroku vedoucím k úplné harmonizaci prostřednictvím nařízení za předpokladu, že to spotřebitelům zaručí vyšší úroveň ochrany.

1.7.

EHSV si klade za cíl přispět k hloubkovému přezkumu pravidel prodeje na dálku, a proto předkládá celou řadu konkrétních doporučení, která v této fázi vývoje vnitřního trhu považuje za nutné prostudovat, a posílit tak zabezpečení a důvěru spotřebitelů, a která jim u tohoto druhu transakce zaručí stejnou ochranu, jakou mají spotřebitelé uzavírající smlouvy osobně.

1.8.

EHSV rovněž poukazuje na nutnost zvláště se zaměřit na poskytování pravdivých informací smluvním stranám – zejména méně informovaných spotřebitelům – a dále na potřebu účinného systému pro uvalení sankce za postupy, jež porušují stávající právní ustanovení.

2.1

Prostřednictvím sdělení o provádění směrnice 1997/7/ES ze dne 20. května 1997 (KOM(2006) 514 v konečném znění ze dne 21. září 2006) Komise podává zprávu Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o provedení směrnice do vnitrostátního práva a provádění směrnice v období asi deseti let od jejího vydání, čímž plní požadavek stanovený v čl. 15 odst. 4 této směrnice, byť s přibližně šestiletým zpožděním.

2.2

Vedle zjištění některých problémů v provádění směrnice (1), které vyplývají hlavně z jejího „znění“ a z „problémů při překladu“ do některých jazykových verzí, Komise poukazuje na „značné rozdíly mezi vnitrostátními právními úpravami, jež vycházejí z využívání minimální doložky“ a na případnou nezpůsobilost směrnice obsáhnout „nové technologie a formy marketingu“.

2.3

Komise nakonec vypracovala „dotazník“, který měl být vyplněn a vrácen do 21. listopadu 2006, s cílem zajistit konání „veřejné konzultace“ zainteresovaných stran, a potvrdit či vyvrátit tak své připomínky. Dále plánuje veřejné slyšení.

2.4

Ačkoli Komise uznává, že existující pravidla vykazují chyby v návrhu dokumentu a potíže s výkladem, které jsou příčinou problémů při provádění, nepovažuje za „vhodné“ předkládat návrh na přezkum směrnice, dokud nebude uzavřena diagnostická fáze přezkumu spotřebitelského acquis, přičemž pro ni nebyl stanoven pevný termín.

2.5

V době, kdy se vypracovávalo toto stanovisko, zpřístupnila Komise 84 reakcí na výše uvedenou konzultaci a vydala pracovní dokument, jenž byl shrnutím mnoha z těchto reakcí. Komise navrhuje, že v blízké budoucnosti doplní analýzu o zbývající reakce a provede podrobnější studii dopadů.

3.1.1

EHSV vítá iniciativu Komise, lituje však, že nebyla zrealizována do původně stanoveného termínu (červen 2001) nebo přinejmenším v rámci čtyřleté lhůty pro provedení do vnitrostátního práva (červen 2004), a domnívá se, že většina otázek, jimž se dnes čelí, mohla být zkoumána a vyřešena již nejméně před třemi lety, což by bylo samozřejmě přínosné.

3.1.2

EHSV by rád zdůraznil, že mnohým otázkám, jimiž se sdělení nyní zabývá, byla věnována pozornost již ve stanoviscích EHSV z období, kdy se směrnice nacházela ve fázi vypracovávání.

Již ve svém stanovisku k návrhu směrnice Rady o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku (prodej na dálku) (2) EHSV upozorňoval na nutnost vymezit některé pojmy stanovené v článku 2 směrnice, konkrétně ty, jež se týkají smluv, na které se směrnice vztahuje, a samotného pojmu „spotřebitel“.

EHSV rovněž vyjádřil názor, že Komise by měla zaujmout jednoznačnější postoj, co se týče práva odstoupit od smlouvy stanoveného ve směrnici, které by podle jeho názoru mělo být chápáno v kontextu práva na rozmyšlenou a nemělo by být zaměňováno s právem spotřebitelů ukončit smlouvu nebo toto právo ohrožovat, za předpokladu, že taková smlouva nebyla plněna nebo že byly odhaleny podvodné praktiky.

EHSV rovněž upozornil na skutečnost, že právo odstoupit od smlouvy do sedmi dnů je méně velkorysé než již platné právo v jiných směrnicích a v současné době platných právních předpisech některých členských států, a vybídl Komisi ke sladění lhůt pro uplatnění tohoto práva. Požadavek EHSV na objasnění pravidel práva na rozmyšlenou byl v podstatě zopakován ve stanovisku k návrhu směrnice o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku (3).

Kromě toho se podobná kritika objevila již dávno ve velmi uznávaných specializovaných akademických publikacích (4).

3.1.3

EHSV je překvapen údajným nedostatkem informací dostupných Komisi o datu vstoupení ustanovení pro provedení směrnice do vnitrostátního práva v různých členských státech v platnost (5) a je rovněž udiven tím, že ačkoli prý byla zaznamenána tak nápadná porušení některých členských států týkající se provedení směrnice do vnitrostátního práva, neexistují žádné zprávy o zahájení řízení s těmito členskými státy z důvodu porušení závazků ani o výsledcích těchto řízení.

3.1.4

EHSV se rovněž domnívá, že kdyby veřejná konzultace sdělení předcházela, nikoli po něm následovala, sdělení by lépe odráželo skutečně participativní proces, a zabránilo tak mnoha poznámkám a připomínkám Komise, jež se opírají pouze o subjektivní „dojmy“ a „postoje“ (6).

Výbor se odvolává taktéž na zprávu ze dne 10. března 2000 o stížnostech spotřebitelů v souvislosti s prodejem na dálku (KOM(2000) 127 v konečném znění) a doporučuje provést něco obdobného, tentokrát však na základě objektivní analýzy všech reakcí na veřejnou konzultaci a aktualizace a srovnání údajů, čímž se vytvoří objektivní základ pro úvahy.

3.1.5

Za stávajících okolností EHSV podporuje návrh Komise a vybízí k organizaci veřejného slyšení všech zúčastněných stran, které zajistí, že tato otázka nebude zařazena do širší diskuse o spotřebitelském acquis, k němuž byla nedávno vydána rozsáhlá technická studie asi o 800 stranách (7) a zelená kniha Komise (8).

3.1.6

Vzhledem k dosavadnímu pokroku co se týče prací sítě CFR (Common Frame of Reference – Společný referenční rámec) (9), EHSV pochybuje, že by bylo přínosné nebo vhodné provést přezkum této směrnice v závislosti na dokončení prací a konzultací k tématu celého acquis Společenství spojeného se spotřebitelským právem a k rozhodnutím, jež by mohla být nakonec přijata, byť v poslední zkrácené verzi předložené Komisí (10).

3.1.7

EHSV dále navrhuje, že by se znovu mohl zvážit právní charakter nástroje Společenství, který má být použit při budoucím přezkumu směrnice, pokud se Komise domnívá, že je možné splnit podmínky, a zaručit tak provedení nejdůležitějších změn v této oblasti formou nařízení, což by bylo nejvhodnější (11), a zachovat zároveň základní cíl, tedy opětovné nastolení vyváženosti a rovnosti zúčastněných stran tak, jak se to předpokládá u přímých transakcí uzavíraných v obchodních prostorách.

3.2.1

Poznámky Komise ke směrnici lze rozdělit do dvou skupin:

3.2.2

Co se týče znění/struktury směrnice, EHSV souhlasí s Komisí v následujících bodech:

3.2.3

EHSV však s Komisí nesouhlasí v následujících bodech:

3.2.4

EHSV rovněž doporučuje Komisi, aby usilovala o zjednodušení všech ustanovení souvisejících s prodejem na dálku, která se v současné době vyskytují v řadě různých nástrojů, a učinila je přístupnějšími a srozumitelnějšími.

3.2.5

Co se týče provádění směrnice a vzhledem k povědomí EHSV o zkušenostech v některých členských státech, může Výbor souhlasit s většinou poznámek Komise a podpořit je, domnívá se však, že by se mělo pracovat podrobněji s cílem poskytnout ucelený, spíše než neúplný, přehled o situacích, v nichž se vyskytly rozdíly či nesoulad v provedení směrnice do vnitrostátního práva nebo v jejím výkladu ve všech členských státech.

EHSV proto vybízí Komisi, aby po prostudování odpovědí v dotazníku takovou studii vypracovala a zveřejnila její výsledky.

Dále je nutné konstatovat, že Komise dosud nedala k dispozici statistické údaje, které umožňují vyhodnotit podíl prodeje spotřebitelům na dálku na všech přeshraničních transakcích nebo zjistit objem tohoto typu obchodu ve vztahu k transakcím se spotřebiteli v každém členském státě. Tyto informace nelze s nezbytnou objektivitou získat z nejaktuálnějších statistických údajů shromážděných v rámci průzkumu Eurobarometr (20); tyto informace jsou klíčové pro vyhodnocení kritérií začlenění a pro posouzení, zda jsou výjimky stanovené ve směrnici vhodné.

3.2.6

EHSV je znepokojen postojem Komise, která na jedné straně odhalila řadu problémů v provedení směrnice do vnitrostátního práva, na druhé straně však vyjadřuje pochybnosti, co se týče jejich významu pro důvěru spotřebitelů, uvádí, že neprovede žádné změny, a neoznamuje významnější opatření, která by se zabývala těmito problémy spojenými s provedením směrnice.

3.2.7

Co se týče oblasti působnosti směrnice 1997/7/ES, Komise samotná především uznala, že výjimky stanovené ve směrnici byly v členských státech provedeny odlišně a že některé tyto výjimky je třeba znovu zvážit. EHSV proto vybízí Komisi, aby v této věci učinila konkrétnější opatření.

3.2.8

Co se týče účinků použití „minimální doložky“, EHSV nesouhlasí s Komisí v tom, že všechny situace uváděné Komisí vyplývají z nesprávného provádění doložky stanovené v článku 14.

3.2.8.1

ESHV se spíše domnívá, že většina odhalených skutečných nesrovnalostí není důsledkem nevhodného použití minimální doložky, ale spíše zjištěných nedostatků v návrhu směrnice, jejím znění a provedení do vnitrostátního práva/překladu.

3.2.8.2

EHSV zastává názor, že minimální doložka, která členským státům umožňuje překročit požadavky Společenství na minimální harmonizaci zakotvené ve směrnicích, pokud budou jednat v souladu se Smlouvou, jak stanoví článek 153, je užitečným nástrojem, který zajistí vysokou úroveň ochrany spotřebitele a pomůže zaručit zohlednění specifických kulturních, sociálních a právních charakteristik každého vnitrostátního systému.

3.2.8.3

EHSV přesto navrhuje, pokud je vyšší úroveň ochrany spotřebitele skutečně zajištěna, aby určité oblasti práva podléhaly úplné harmonizaci – pokud možno ve formě nařízení – jako prostředek pro zajištění jednotnosti, což by se mohlo vztahovat rovněž na směrnici, která je předmětem tohoto stanoviska.

3.2.9

EHSV se domnívá, že se vyskytují i jiné otázky, které by si mohly vyžádat opětovné posouzení v přezkumu směrnice a kterými se sdělení nezabývá.

3.2.10

Jedná se konkrétně o následující otázky:

3.2.11

EHSV zastává názor, že je nezbytné náležitě zvážit tyto otázky, chceme-li dosáhnout cílů, jež by podle směrnice měly být zaručeny, jinými slovy, aby se spotřebitelům, kteří zakoupili zboží a služby na dálku, dostalo stejné ochrany, jako je ochrana spotřebitele řádně poskytovaná při osobním uzavření smlouvy v obchodech.

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/33

1.1

Návrh Komise na změnu předpisů týkajících se fúzí a rozdělení akciových společností je součástí plánu pro modernizaci práva společností a lepší řízení podniků v EU (1). Tento návrh obsahuje akční plán, který stanovuje rozsáhlé krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé změny předpisů, které překračují rozsah dokončení návrhů chybějících směrnic.

1.2

Dále je na obecnější úrovni v příloze III akčního programu pro snižování administrativní zátěže v EU (2) uvedeno deset konkrétních návrhů „urychlených opatření“, která mají za cíl snížit menší požadavky, které se nedotýkají úrovně ochrany právních předpisů. Toto je účelem zde projednávaného návrhu, který se omezuje na nevypracování znalecké zprávy o projektech fúze nebo rozdělení, pokud se na tom shodnou „všichni“ akcionáři.

1.3

Je vhodné poukázat na to, že již směrnice 2005/56/ES o přeshraničních fúzích kapitálových společností (3) uvádí v článku 8.4 výjimku z povinnosti vypracovat znaleckou zprávu o projektu fúze, pokud s tím všichni akcionáři souhlasí. Ve stejném smyslu byly při poslední změně směrnice 77/91/EHS týkající se zakládání akciových společností a udržování a změny jejich základního kapitálu (4) vloženy dva nové články 10a) a 10b), na základě kterých není zapotřebí znalecké zprávy o nepeněžních vkladech, pokud vzniknou takové okolnosti, které zaručují reálnou hodnotu vložených aktiv.

2.1

Cílem této změny směrnic o fúzích a rozdělení akciových společností je harmonizovat jejich obsah se směrnicí o přeshraničních fúzích ohledně účasti znalců při vypracování zprávy o projektu fúze či rozdělení, a to v případě, že s tím všichni akcionáři a majitelé jiných cenných papírů s hlasovacím právem souhlasí.

3.1

EHSV sleduje se zájmem proces zjednodušování a především snižování administrativní zátěže evropských firem. V tomto vidí Výbor smysl návrhu, který především chrání akcionáře tím, že vyžaduje jednomyslnost při hlasování o nevypracování znalecké zprávy o projektu fúze či rozdělení.

3.2

EHSV nicméně pozoruje stávající problémy spojené především s fúzemi velkých společností a v souvislosti s rozdílností akcionářů, kteří jsou z větší části investoři. Pokud akcie nejsou spravovány přímo, může se stát, že menšinoví akcionáři nejsou chráněni a mohou být nuceni přijmout dohody společností, které spravují cenné papíry. Platné předpisy sice zahrnují právo na odvolání a na odstoupení v případě nesouhlasu s hospodářskými výsledky uvedených operací, především výměny akcií, uplatnění tohoto práva však bude z velké míry ztíženo právě chybějící znaleckou zprávou o projektu fúze.

3.3

Výbor se domnívá, že ze stejného důvodu nejsou chráněni ani věřitelé a zaměstnanci společností, když se z důvodu chybějícího objektivního ocenění znalců ocitnou bez informací. Věřitelům se právo na odvolání přiznává po zveřejnění oznámení fúze, pokud jejich úvěry nejsou zaručeny. Je však nutné zdůraznit, že ani směrnice o fúzích ani směrnice o rozdělení nedávají zaměstnancům žádné právo, zatímco směrnice o přeshraničních fúzích stanovuje možnost účasti zaměstnanců (čl. 16), což umožňuje lepší výsledek prostřednictvím přiměřených informačních kanálů.

3.4

Účinnost právních předpisů závisí na tom, jak jsou zaručena práva všech účastníků v právních operacích, v tomto případě ve fúzích a v rozdělení; jelikož jde o složité operace, je třeba zjednodušit nástroje tak, aby bylo dosaženo větší transparentnosti, a zamezilo se tak konfliktům mezi zúčastněnými stranami. Upuštění od znalecké zprávy za souhlasu všech akcionářů by mělo proběhnout za okolností, které stanovuje článek 10a) směrnice 2006/68/ES, tzn. když se jedná o aktiva ve formě převoditelných cenných papírů, nástrojů peněžního trhu či o majetek, který byl před krátkou dobou ohodnocen nezávislými znalci, neboť hodnota je ověřitelná a byla stanovena v souladu s platnými předpisy.

4.1

EHSV uznává, že navržená změna směrnic o fúzích a rozdělení akciových společností je v souladu se snížením administrativní zátěže pro evropské podniky. Nicméně je třeba poukázat na to, že k tomuto druhu právních operací dochází častěji u velkých kapitálových společností, ve kterých současně existují akcionáři – správci portfolia a akcionáři – investoři, kteří mají rozdílné zájmy. Akcionáři – investoři usilují o maximální zisk z výměny svých akcií.

4.2

Smyslem reformy by mělo být hledání všeobecného zájmu všech stran v těchto právních operacích, za tohoto předpokladu dávají ocenění znalců nabídkám obsažených v projektech fúze či rozdělení větší transparentnost a důvěryhodnost, neboť tito jsou za své zprávy zodpovědní a vytvářejí tedy objektivní kritéria jejich obsahu.

4.3

EHSV chápe, že základní předpis pro účast znalce se nachází v článcích 10, 10a) a 10b) v druhé směrnici, kde se nevypracování znalecké zprávy podmiňuje tím, že hodnota aktiv byla přezkoumána v nedávné době.

4.4

Na druhé straně by bylo třeba zohlednit desátou směrnici, a to nejen z důvodu, že byla předložena nedávno, ale protože je více v souladu s novými kritérii zájmů, když zohledňuje nejen akcionáře a věřitele, ale i zaměstnance, kteří jsou součástí struktury podniku. V tomto smyslu považuje tedy EHSV za nutné, aby byl návrh obsahově rozšířen o předpisy článku 16 jmenované směrnice, což lépe odpovídá duchu harmonizace vnitrostátních předpisů v oblasti fúzí a rozdělení.

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/37

1.1

EHSV obdržel návrh změn ve dvou nařízeních: v nařízení č. 11 o odstranění diskriminace v oblasti přepravních sazeb a podmínek, kterým se provádí čl. 79 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství, a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin.

1.2

Pokud jde o politiky Společenství usilující o „lepší právní předpisy“, EHSV se domnívá, že je obzvláště důležité a nutné snížit administrativní zátěž, kterou současné právní předpisy ukládají podnikům, neboť se jedná o zásadní prvek pro zlepšení jejich konkurenceschopnosti a plnění lisabonských cílů. Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem Lepší právní předpisy v Evropské unii – strategický přezkum a sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem Akční program pro snižování administrativní zátěže v Evropské unii zajisté k realizaci tohoto cíle přispívají.

1.3

První změna se týká nařízení č. 11. Nařízení bylo přijato před velmi dlouhou dobou a týká se odstranění diskriminace v oblasti přepravních sazeb a podmínek, kterým se provádí čl. 79 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství. EHSV schvaluje zrušení povinnosti poskytovat informace o trasách, vzdálenostech, sazbách a dalších přepravních podmínkách a povolení využívat k poskytování informací o zbývajících požadavcích týkajících se stávajícího přepravního dokladu nákladní listy, neboť to umožní snížit neužitečnou administrativní zátěž a přitom zajistí nepřetržitý přístup k zásadním informacím na srovnatelné úrovni.

1.4

EHSV tedy souhlasí se změnou nařízení č. 11, a zejména se zrušením článku 5, a také se zrušením páté a šesté odrážky v čl. 6 odst. 1. EHSV rovněž souhlasí se zrušením třetí věty v čl. 6 odst. 2 a s nahrazením odst. 3 tohoto článku následujícím textem: „Jestliže stávající doklady jako např. nákladní listy nebo jakékoliv jiné přepravní dokumenty uvádějí všechny údaje uvedené v odstavci 1 a spolu se systémem evidence a účetnictví dopravce umožňují plné prověření přepravních sazeb a podmínek za účelem odstranění a předcházení diskriminace ve smyslu čl. 75 odst. 1 Smlouvy, nemusí dopravce zavádět nové přepravní doklady“.

1.5

EHSV souhlasí s navrhovanou změnou v nařízení č. 852/2004, kterou se některým podnikům přiznává výjimka z požadavku čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 852/2004, přičemž se rozumí, že tyto podniky musí dodržovat všechny ostatní požadavky uvedeného nařízení. Ustanovení čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 852/2004 vyžaduje, aby všechny podniky – a jedná se především o malé podniky, které prodávají své výrobky přímo konečným spotřebitelům, zejména o pekárny, řeznictví, malé obchody s potravinami, stánky, restaurace a bary, což jsou mikropodniky ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních potravinářských podniků – vytvořili a zavedli postup založený na zásadách analýzy rizik a kritických kontrolních bodů (Hazard Analysis Critical Control Point, HACCP) a postupovali podle něho.

1.6

EHSV se však domnívá, že výjimka přiznaná zmíněným podnikům, které prodávají své výrobky přímo konečným spotřebitelům, tedy pekárnám, řeznictvím, malým obchodům s potravinami, restauracím a barům, by měla být rozšířena na malé podniky, ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních potravinářských podniků.

1.7

Pokud jde o změnu článku 5 nařízení č. 852, bude třeba přijmout dva parametry a začlenit do něj také malé podniky (tj. kategorie, která podle definice může zaměstnávat až 50 osob, což je příliš velký počet zaměstnanců pro přiznání výjimky z postupů HACCP), nebo – pokud budou začleněny do působnosti nařízení – vytvořit specifická ustanovení a omezení pro restaurační podniky.

1.8

První parametr by mohl spočívat v povinnosti přísně dodržovat hygienické předpisy a specifické hygienické požadavky, popsané v článku 4 nařízení č. 852/2004, a rovněž povinnost školit zaměstnance. Tyto dva požadavky stačí k zajištění hygieny vyráběných potravin a přitom usnadňují podnikům povinnost plnit své právní závazky.

1.9

Ve snaze přiznat malým restauračním podnikům výjimku (jde samozřejmě o zařízení, jejichž počet zaměstnanců nepřesahuje 50 osob) by mohl druhý dodatečný a pro tyto podniky specifický parametr spočívat v tom, že do přípravy výrobků (přípravna-kuchyně) může být zapojeno maximálně 10 osob v každé směně. Podnik bude muset předem uvést seznam osob pracujících v přípravě.

1.10

Zavedení tohoto rozlišení a popsaného koncepčního ujasnění je v souladu s textem doporučení 2003/361/ES a přitom stanovuje pro specifický případ restauračních podniků jako jsou např. pekařství, řeznictví, malé obchody s potravinami, restaurace a bary, omezení výroby a pracovní směny způsobem, který respektuje podmínky nutné k ochraně a zachování veřejného zdraví.

2.1

Komise požádala EHSV, aby vyjádřil své stanovisko ke dvěma nařízením: k nařízení č. 11 o odstranění diskriminace v oblasti přepravních sazeb a podmínek, kterým se provádí čl. 79 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin.

2.2

Pokud jde o nařízení č. 11 o odstranění diskriminace v oblasti přepravních sazeb a podmínek, kterým se provádí čl. 79 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství, návrh zkoumá možnost zrušit zastaralé požadavky a upravit některé další požadavky ve snaze snížit administrativní zátěž podniků. Článek 5 požadoval, aby dopravní podniky (jakož i vlády členských států) poskytly informace o přepravních tarifech, sazbách a podmínkách před 1. červencem 1961. Čl. 6, odst. 1 nařízení požaduje přepravní doklad obsahující určité informace o odesílateli, druhu zboží, místě původu a místě určení zboží, jakož i o trase nebo přepravní vzdálenosti, popřípadě i hraničních přechodech. Jelikož posledně jmenované položky již nejsou k dosažení cílů nařízení nezbytné, je možné je zrušit. Třetí věta čl. 6 odst. 2 nařízení požaduje, aby dopravce uchovával druhý stejnopis dokladu, na němž jsou uvedeny přepravní sazby a podmínky, ostatní náklady, případné náhrady, jakož i jiné okolnosti. Tato věta může být zrušena, jelikož dané informace jsou v současnosti k dispozici v účetních systémech dopravců. Ustanovení čl. 6 odst. 3 obsahuje výslovný odkaz na nákladní listy, které jsou velmi dobře známé a v odvětví pozemní dopravy se často používají. Tento odkaz zlepšuje právní jistotu dopravních podniků, neboť objasňuje, že obsahují-li všechny potřebné údaje podle čl. 6 odst. 1, jsou tyto nákladní listy dostačující.

2.3

Další urychlené opatření se vztahuje na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin. Účelem je vyjmout malé potravinářské podniky, které jsou schopny zajistit hygienu potravin jednoduše dodržováním dalších požadavků nařízení (ES) č. 852/2004, z požadavku vytvořit a zavést jeden nebo více stálých postupů založených na zásadách analýzy rizik a kritických kontrolních bodů (HACCP) a postupovat podle nich. Tato výjimka se vztahuje na mikropodniky, které převážně prodávají potraviny přímo konečným spotřebitelům.

3.1

EHSV schvaluje změnu nařízení č. 11 o odstranění diskriminace v oblasti přepravních sazeb a podmínek, kterým se provádí čl. 79 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství. Tato změna zkoumá možnost zrušit zastaralé požadavky a upravit některé požadavky, a tak co nejvíce snížit administrativní zátěž podniků.

3.2

EHSV se domnívá, že ve změně nařízení (ES) č. 852/2004 je nutné zohlednit také malé podniky, ve smyslu doporučení č. 2003/361/ES ze dne 6. května 2003. Praxe ukázala, že tyto podniky vyžadují určitou míru flexibility.

3.3

Je třeba uznat, že podobně jako u mikropodniků není ani u některých malých podniků možné definovat kritéria HACCP. Pro kontrolu je možné definovat pouze kritické kontrolní body (Critical Control Points, CCP), neboť uchovávání dokumentů je obtížné a nepřiměřeně zvyšuje administrativní zátěž podniků.

3.4

Ve smyslu doporučení 2003/361/ES jsou mikropodniky takové podniky, které celkem zaměstnávají méně než 10 zaměstnanců a jejichž obrat nepřesahuje 2 miliony EUR. Toto rozdělení by mohlo být správné, pokud jde o počet zaměstnanců podniků některých členských států. Při zachování všech proporcí se však obrat 2 miliony EUR v porovnání s odpovídajícím počtem zaměstnanců v dotyčných členských státech jeví jako přehnaný.

3.5

V rozdělení podniků, formulovaném v doporučení 2003/361/ES, se mezi podniky nečiní žádný rozdíl – tedy zda jde o restaurační či obchodní podniky – alespoň pokud jde o objem aktiv: kritérium 2 miliony EUR bylo vloženo zejména kvůli obchodním podnikům, neboť přinejmenším v některých členských státech může obchodní podnik složený pouze ze tří osob překročit obrat 1,5 milionu EUR. Tato definice zůstává nepřijatelnou až na určitý druh podniků, kde byla upravena. Proto je logické, alespoň v rámci tohoto stanoviska, že není možné považovat restaurační podniky sídlící v různých členských státech za mikropodniky pouze tehdy, když mají méně než 10 zaměstnanců a jejich obrat nepřekračuje 2 miliony EUR. Existují členské státy, kde restaurační podniky pracují ve dvousměnném provozu a počet zaměstnanců je mnohem vyšší než 10 osob, a přitom je obrat podniku značně nižší než 500 000 EUR.

4.1

Pokud jde o rozdělení podniků do kategorií, zejména pro uplatnění postupů HACCP, zkoumaný text se odvolává na doporučení 2003/361/ES. EHSV se domnívá, že by se mělo doporučení uplatnit podle zcela jiného přístupu.

4.2

Pokud jde o změnu článku 5 nařízení č. 852, bude třeba přijmout dva parametry a začlenit do něj také malé podniky (tj. kategorie, která podle definice může zaměstnávat až 50 osob, což je příliš velký počet zaměstnanců pro udělení výjimky z postupů HACCP), nebo – pokud budou začleněny do působnosti nařízení – vytvořit specifická ustanovení a omezení pro restaurační podniky.

4.3

První parametr by mohl spočívat v povinnosti přísně dodržovat hygienické předpisy a specifické hygienické požadavky, popsané v článku 4 nařízení č. 852/2004, a rovněž povinnost školit zaměstnance. Tyto dva požadavky stačí k zajištění hygieny vyráběných potravin a přitom usnadňují podnikům povinnost plnit své právní závazky.

4.4

Dále ve snaze přiznat malým restauračním podnikům výjimku (jde samozřejmě o zařízení, jejichž počet zaměstnanců nepřesahuje 50 osob) by mohl druhý, dodatečný a specifický parametr spočívat v tom, že v podnicích jako např. pekařstvích, řeznictvích, malých obchodech s potravinami, stáncích, restauracích a barech, může být do přípravy výrobků (přípravna-kuchyně) zapojeno maximálně 10 osob v každé směně. Podnik bude muset předem uvést seznam osob pracujících v přípravě.

4.5

Zavedení tohoto rozlišení a popsaného koncepčního ujasnění je v souladu s textem doporučení 2003/361/ES a přitom stanovuje pro specifické případy restauračních podniků omezení výroby a pracovních směn způsobem, který respektuje podmínky nutné k ochraně a zachování veřejného zdraví.

4.6

Konkrétně se EHSV domnívá, že je třeba do čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 852/2004 vložit následující větu:

4.6.1

„Aniž jsou dotčeny ostatní požadavky tohoto nařízení, odstavec 1 může být upraven tak, aby malé restaurační podniky, pekařství, řeznictví, malé obchody s potravinami, stánky, restaurace a bary, ve smyslu vysvětlujícího doporučení 2003/361/ES byly rovněž zahrnuty do výjimky z dodržování požadavků HACCP pod podmínkou, že budou přísně dodržovat hygienické předpisy, specifické hygienické požadavky popsané v článku 4 nařízení č. 852/2004 a povinně školit zaměstnance, což jsou prvky postačující k zajištění hygieny vyráběných potravin a přitom usnadňující podnikům povinnost plnit své právní závazky. Základní podmínkou, kterou je třeba respektovat, je veřejné zdraví.“

4.6.2

„Aby mohla být malým restauračním podnikům, pekařstvím, řeznictvím, malým obchodům s potravinami, stánkům, restauracím a barům přiznána výjimka – jde samozřejmě o zařízení, jejichž počet zaměstnanců nepřesahuje 50 osob – bude třeba respektovat následující dodatečný a pro tyto podniky specifický parametr: do přípravy výrobků (přípravna-kuchyně) může být zapojeno maximálně 10 osob v každé směně.“

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/40

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/40

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vždy podporoval aktivní úlohu Evropské komise při plnění a provádění Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu (PIC) v souvislosti s mezinárodním obchodem s nebezpečnými chemickými látkami a pesticidy, a stejně tak Stockholmské úmluvy o perzistentních organických znečišťujících látkách (POP).

1.2

Výbor souhlasí s tím, že je zapotřebí harmonizovaný přístup ze strany Komise zaměřený na zlepšení ochrany lidského zdraví a životního prostředí v dovážejících, zvláště rozvojových, zemích, a s potřebou použít rychlé, jasné a transparentní mechanismy založené na plynulých a jednotných postupech za účelem snadného a včasného zajištění odpovídajících informací ze zemí, které dovážejí nebezpečné chemické látky.

1.3

Výbor se domnívá, že přísnější ustanovení uvedená v nařízení (ES) č. 304/2003 zrušeném Soudním dvorem z důvodu nesprávného právního základu a převzatá stávajícím novým návrhem nařízení mají zásadní význam pro celosvětovou bezpečnost a regulaci nebezpečných chemických látek.

1.4

Výbor souhlasí se záměrem Komise využít opravy právního základu nařízení ke zvýšení efektivity právního předpisu Společenství a právní jistoty v úzké návaznosti na nařízení (ES) č. 1907/2006 o právních předpisech upravujících chemické látky (REACH), které vstoupí v platnost v červnu 2007.

1.5

Podle názoru Výboru by měl nový předpis stanovit jednak vypracování příručky k provádění a informační dokumentace, a jednak organizování vzdělávacích akcí na základě standardů Společenství, určených především pro celní úředníky, za účasti odpovědných pracovníků z útvarů Komise a zejména ze Společného výzkumného střediska.

1.5.1

Výbor zdůrazňuje význam užívání mateřského jazyka dovážející země na označování a na technických listech.

1.6

EHSV naprosto souhlasí se stanovením možnosti dočasného pokračování vývozů, zatímco se vyvíjí další úsilí o získání výslovného souhlasu.

1.7

Výbor se domnívá, že zásadním předpokladem účinného, správného a transparentního fungování navržených mechanismů jsou systémy celního dohledu a maximální spolupráce mezi celními orgány a určenými vnitrostátními orgány při provádění tohoto nařízení.

1.8

Výbor zdůrazňuje, že navržené vylepšení kombinované nomenklatury a vypracování verze databáze EDEXIM určené konkrétně pro celní orgány by bezpodmínečně měla doplňovat systematická a harmonizovaná informační a vzdělávací opatření na úrovni Společenství.

1.8.1

Za naprosto nedostačující v této souvislosti EHSV považuje finanční a lidské zdroje, které mají k dispozici útvary Komise a zejména Společné výzkumné středisko a které by měly zajistit:

2.1

Výbor svého času (1) uvítal účel a mechanismy stanovené Rotterdamskou úmluvou (2), jež zavedla postup předchozího souhlasu s vývozem a s dovozem nebezpečných chemických látek, a tak zároveň zlepšila přístup k informacím a poskytla technickou pomoc rozvojovým zemím.

2.2

Výbor souhlasil s názorem členských států, podle kterého je vhodné jít nad rámec ustanovení úmluvy s cílem poskytnout plnou pomoc rozvojovým zemím (3).

2.3

Nařízení (ES) č. 304/2003, které upravuje vývoz a dovoz nebezpečných chemických látek a které bylo přijato 18. ledna 2003 a vstoupilo v platnost 7. března 2003, bylo schváleno především za účelem provedení Rotterdamské úmluvy, pokud jde o postup předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu.

2.3.1

Toto nařízení nicméně obsahovalo určitá ustanovení, která šla nad rámec požadavků úmluvy.

2.4

Toto nařízení zejména stanoví, že vývozce chemické látky uvedené v nařízení předloží určenému vnitrostátnímu orgánu oznámení před tím, než látku vůbec poprvé vyveze. Poté co bude ověřena jeho úplnost, bude oznámení zasláno Komisi, která jej zapíše do databáze EDEXIM jako oznámení Společenství o vývozu a přesně určí látku a dovážející zemi.

2.5

Podobně v případě dovozu chemické látky pocházející ze třetí země do Společenství Komise obdrží příslušné oznámení o vývozu, potvrdí jeho příjem a zapíše ho do databáze EDEXIM.

2.6

Komise je, obecněji řečeno, pověřena zajištěním účinného provádění nařízení a musí tedy zpracovávat oznámení o vývozu a dovozu.

2.7

Postup EU oznámení o vývozu se v současnosti vztahuje na přibližně 130 chemických látek a skupin látek uvedených v části 1 přílohy I nařízení (ES) č. 304/2003 (4).

2.8

Konečně jsou stanoveny jasné povinnosti týkající se balení a označování.

2.9

Nařízení (ES) č. 304/2003 rovněž stanoví režim sankcí při porušení ustanovení a upřesňuje, že tyto sankce musí být „účinné, přiměřené a odstrašující“ a musí být určeny členskými státy.

2.9.1

Mimoto bylo dne 18. prosince 2006 přijato nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), které vstoupí v platnost dne 1. června 2007 (5).

2.10

Soudní dvůr Evropských společenství v rozsudcích ve věcech C-94/03 a C-178/03 (oba ze dne 10. ledna 2006) stanovil, že právním základem nařízení (ES) č. 304/2003 měly být články 133 a 175 Smlouvy o založení ES, a nikoliv pouze článek 175, a proto bylo nařízení zrušeno. Soud však upřesnil, že se zachovávají účinky tohoto nařízení do doby, než bude v přiměřené lhůtě přijato nové nařízení založené na vhodném právním základě.

2.11

Ve zprávě za období 2003-2005 (6) předložené 30. listopadu 2006 v souladu s článkem 21 nařízení (ES) č. 304/2003 byla přezkoumána tato hlediska:

2.12

Všechny členské státy mají za současného stavu k dispozici nezbytné právní předpisy a správní systémy k uplatňování a dodržování nařízení. Dosud bylo provedeno 2 273 oznámení o vývozu (z nichž více než 80 % připadá na Německo, Spojené království, Nizozemsko, Francii a Španělsko) a počet dovážejících zemí se zvýšil ze 70 v roce 2003 na 101 v roce 2005.

2.13

Kritický bod systému představují systémy celního dohledu. Je tedy zapotřebí jednak těsnější spolupráce mezi určenými vnitrostátními orgány a celními úřady na základě pravidelné výměny informací, a jednak jasnějších ustanovení, zejména co se týče zvláštních povinností pro vývozce a použití lepších nástrojů dohledu nad kombinovanou nomenklaturou a sazebníkem Společenství TARIC.

2.14

Výbor souhlasí s tím, že je zapotřebí harmonizovaný přístup ze strany Komise zaměřený na zlepšení ochrany lidského zdraví a životního prostředí v dovážejících, zvláště rozvojových, zemích, a s potřebou použít rychlé, jasné a transparentní mechanismy založené na plynulých a jednotných postupech, které umožňují bez byrokratických překážek a zpoždění zajistit odpovídající informace z dovážejících zemí o vývozech nebezpečných chemických látek z EU.

3.1

Návrh nového nařízení Komise kromě opravy právního základu, kvůli němuž bylo zrušeno nařízení (ES) č. 304/2003, stanoví ve srovnání s minulostí změny týkající se těchto hledisek:

4.1

Výbor potvrzuje svoji plnou podporu strategiím Společenství ve prospěch udržitelného rozvoje, včetně dobrovolného rámce SAICM (8), a zdůrazňuje nutnost preventivního přístupu k regulaci chemických látek s cílem předejít možným negativním vlivům na lidské zdraví a životní prostředí, jak několikrát (9) zdůraznil ve svém příspěvku k právním předpisům REACH.

4.2

Právě z tohoto hlediska EHSV podporoval zavedení systému REACH, zejména posílení účasti výrobních, dovážejících nebo uživatelských podniků na vypracovávání dokumentace o chemických látkách pro účely registrace a prvního hodnocení rizik. Proto EHSV kladně hodnotil vytvoření evropského registračního systému a orgánu Společenství pro jeho řízení (10).

4.2.1

EHSV vybízí Komisi, aby v rámci informování, které je stanoveno ve zvláštních právních předpisech o nebezpečných chemických látkách, přezkoumala seznam výrobků nebezpečných pro lidské zdraví a životní prostředí a nahradila je méně nebezpečnými výrobky a přípravky v případech, kdy byly na základě technologického výzkumu a inovací vypracovány a testovány konkrétní alternativy.

4.3

EHSV vždy podporoval aktivní úlohu Evropské komise při plnění a provádění Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu (PIC) v souvislosti s mezinárodním obchodem s nebezpečnými chemickými látkami a pesticidy, a stejně tak Stockholmské úmluvy o perzistentních organických znečišťujících látkách (POP) zaměřené na zamezení výroby a používání určitých chemických látek, z nichž je devět druhů pesticidů. Výbor měl ostatně možnost se k této problematice nedávno vyjádřit (11).

4.4

Výbor se domnívá, že přísnější ustanovení uvedená v nařízení (ES) č. 304/2003 zrušeném Soudním dvorem z důvodu nesprávného právního základu a převzatá stávajícím novým návrhem nařízení (12) tvoří prvek prvořadé důležitosti pro celosvětovou bezpečnost a regulaci nebezpečných chemických látek.

4.5

Výbor se také domnívá, že by bylo vhodné provést změny v právním předpisu, aby se zjednala náprava v nedostatcích v řízení a obtížích s prováděním, na které upozornila zpráva za období 2003–2005.

4.6

Výbor tedy souhlasí se záměrem Komise využít opravy právního základu nařízení v souladu s rozsudkem Soudního dvora (k této otázce se Výbor měl již kdysi možnost vyjádřit (13)) ke zvýšení efektivity právního předpisu Společenství a zajistit větší jasnost, transparentnost a právní jistotu jak pro vývozce, tak pro dovozce.

4.7

EHSV považuje za účelné zajistit novému navrženému předpisu Společenství právní jistotu, jednotnost a transparentnost, a to vylepšením definic „vývozce“, „přípravku“ a „chemické látky, na niž se vztahuje postup PIC“.

4.8

V zájmu přispění k procesu zjednodušování a byrokratického zpružnění a optimalizace časového horizontu EHSV plně souhlasí se stanovením možnosti dočasného pokračování vývozů, zatímco se vyvíjí další úsilí o získání výslovného souhlasu, jakož i s možností upustit od požadavku souhlasu v případě chemických látek určených k vývozu do zemí OECD.

4.9

Výbor rovněž zdůrazňuje, že je důležité, aby žádosti o souhlas a o jeho pravidelný přezkum byly podávány prostřednictvím Komise, a předcházelo se tak zbytečnému překrývání nebo zdvojení úsilí i nedorozuměním a nejistotám v dovážejících zemích. Domnívá se, že finanční a lidské zdroje, které mají útvary Komise a zejména Společné výzkumné středisko pro tento účel k dispozici, musí být schopné zajistit i harmonizované informační a vzdělávací balíčky, příručky a bezpečnostní listy pro různé druhy využití a konečně i dialog s dovážejícími zeměmi, zejména rozvojovými, aby bylo možné určit a vyřešit problémy spojené s oznámeními o dovozu/vývozu.

4.9.1

Vzhledem k závažnosti pracovních úrazů, které nebezpečné chemické látky někdy způsobují, a také s ohledem na příslušné mezinárodní úmluvy MOP (14) Výbor zdůrazňuje, že je důležité, aby informace uvedené na označení a na bezpečnostních technických listech byly v mateřském jazyce dovážející země, z čehož by měli prospěch nepřímí i koneční spotřebitelé a především ti, kdo pracují v zemědělství a v malých a středních podnicích.

4.10

Výbor se domnívá, že zásadním předpokladem účinného, správného a transparentního fungování mechanismů stanovených v navrženém předpisu jsou systémy celního dohledu a maximální spolupráce mezi celními orgány a určenými vnitrostátními orgány při provádění tohoto nařízení. Navržené vylepšení v oblasti integrace „výstražných označení“ do kombinované nomenklatury a vypracování verze databáze EDEXIM určené konkrétně pro celní orgány musí doplňovat systematická a harmonizovaná informační a vzdělávací opatření na úrovni Společenství.

4.11

Výbor je toho názoru, že nové právní předpisy by měly stanovit jak vypracování příručky k provádění a informační dokumentace, tak i organizování vzdělávacích akcí na základě standardů Společenství, a to především v případě nově přistoupivších členských států.

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/44

1.1

EHSV vítá návrh Komise zaměřený na dokončení nového nařízení o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (fungicidy, insekticidy, herbicidy atd. určené pro zemědělství a zahradnictví).

1.2

Kromě uvádění bezpečných a kvalitních přípravků na ochranu rostlin na trh je další velmi důležitou prioritou udržitelné a bezpečné využívání těchto výrobků. Výbor tedy vítá, že současně s projednávaným návrhem nařízení Komise předložila návrh směrnice upravující udržitelné využívání přípravků na ochranu rostlin.

1.3

EHSV konstatuje, že úvahy vyjádřené v návrhu silně zdůrazňují prevenci a omezení negativních dopadů přípravků na ochranu rostlin na člověka a na životní prostředí. Domnívá se, že je prvořadé předcházet neblahým vlivům přípravků na ochranu rostlin na životní prostředí a na člověka. EHSV zdůrazňuje, že z hlediska udržitelnosti je také nutno zohlednit vyváženým způsobem hospodářské zájmy. Většina spotřebitelů má dnes kromě rostoucího zájmu o výrobky ekologického zemědělství především zájem o výrobky dobré kvality, které jsou k dispozici během celého roku a za přijatelnou cenu. V této souvislosti je pro spotřebitele bezpečnost výrobku nezbytnou podmínkou. To vyžaduje velké úsilí v hodnotovém řetězci zemědělské výroby. Dostatečná dostupnost bezpečných a kvalitních přípravků na ochranu rostlin je v tomto ohledu bezpodmínečně nutná.

1.4

EHSV je znepokojen zavedením kritérií pro povolení přípravků na ochranu rostlin na základě vnitřních vlastností účinných látek a jejich důsledky pro inovaci nových a kvalitnějších přípravků. V případě striktního použití by mohlo dojít k tomu, že látka, která nesplňuje jedno z kritérií, ale která představuje zlepšení všech ostatních, nedostane povolení. EHSV žádá o zhodnocení rizik s větším zohledněním skutečného využívání a expozice.

1.5

EHSV se domnívá, že návrh zonálního povolení a vzájemného uznávání je prvním krokem k celkovému evropskému sladění povolení. EHSV navrhuje, aby vzájemné uznávání povolení bylo možné mezi zónami, když se jedná o (sousední) země, ve kterých jsou podobné klimatické a zemědělské podmínky.

1.6

EHSV souhlasí se zásadou srovnávacího posouzení přípravků na ochranu rostlin, které obsahují látky, jež by měly být nahrazeny. EHSV je nicméně pro méně časté hodnocení a použití normálního období ochrany údajů pro tyto látky, aby byla zachována jistá ochota průmyslu investovat do těchto látek a předešlo se tak problematickým situacím v oblasti zemědělství.

1.7

EHSV se domnívá, že návrh neobsahuje dostatečné pobídky, pokud se týče povolení přípravků na ochranu rostlin pro méně významná použití. EHSV navrhuje dvě opatření ke zlepšení: za prvé navrhuje, aby se zavedl systém, podle něhož by první žadatel využíval delší ochrany údajů a zároveň přidával méně významná použití, a za druhé vyzývá Komisi, aby usnadnila vypracování aktualizovaného seznamu, který by obsahoval všechna povolená (méně významná) použití pro členské státy.

2.1.1

Přípravky na ochranu rostlin jsou využívány za účelem ochrany a v zájmu zdraví rostlin. Umožňují zemědělcům zvyšovat jejich výnos a vyrábět s větší flexibilitou. Toto zaručuje spolehlivou výrobu bezpečných (potravinářských) výrobků za přijatelné ceny ve vlastním regionu.

2.1.2

Většina evropských spotřebitelů je čím dál náročnější, co se týče kvality výživy a dostupnosti potravin po celý rok. Dále považuje bezpečnost potravin za absolutní podmínku a samozřejmost. Pro zemědělský výrobní řetězec to jsou důležité výzvy. Je nezbytné mít k dispozici dostatečně širokou paletu bezpečných a kvalitních přípravků na ochranu rostlin, aby bylo možno vyhovět požadavkům této velké skupiny spotřebitelů.

2.1.3

Faktem zůstává, že využívání přípravků na ochranu rostlin se může neblaze odrazit na zemědělských ekosystémech, může vykazovat nebezpečí pro zdraví uživatelů, ovlivňovat kvalitu potravin a mít neblahý dopad na zdraví spotřebitelů, obzvláště když zůstanou rezidua škodlivin přípravků na ochranu rostlin v potravinách z důvodu nevědomého použití těchto přípravků (v nesouladu s osvědčenými postupy).

2.2.1

Předložený návrh nařízení je náhradou stávající směrnice 91/414/EHS o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh, která se zaměřuje na prevenci rizik u zdroje prostřednictvím velmi komplexního postupu hodnocení rizik všech účinných látek a přípravků, které je obsahují, dříve než může být povoleno jejich uvedení na trh a jejich využívání.

2.2.2

Návrh také obsahuje zrušení stávající směrnice 79/117/EHS, kterou se zakazuje uvádění na trh a používání přípravků na ochranu rostlin obsahujících určité účinné látky.

2.2.3

Regulační rámec Společenství týkající se přípravků na ochranu rostlin obsahuje mimo jiné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a o změně směrnice Rady 91/414/EHS, která stanoví maximální limity reziduí účinných látek v zemědělských produktech.

2.2.4

Návrh nařízení je předložen společně s návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro akce Společenství k dosažení udržitelného využívání pesticidů (KOM(2006) 373 v konečném znění). Cílem je řídit používání a distribuci pesticidů, pakliže tyto fáze nejsou pokryty v návrhu projednávaného nařízení.

2.3.1

Jako pokračování hodnocení směrnice 91/414/EHS, které uskutečnila Komise, Evropský parlament a Rada požádaly v roce 2001, aby byla směrnice přezkoumána s cílem:

2.3.2

Po intenzivním období konzultace (5 let) zainteresovaných stran a analýzy dopadů předložila Komise v červenci roku 2006 návrh revize směrnice 91/414/EHS. Ve snaze více zjednodušit a sladit legislativy členských států EU Komise rozhodla nahradit směrnici nařízením.

2.4.1

Pozitivní seznam účinných látek stanovil na úrovni EU Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat. Povolení účinných látek se uskutečňuje na základě série jasných kritérií, které mají zajistit vysokou úroveň ochrany člověka, zvířat a životního prostředí.

2.4.2

Při posouzení účinné látky musí existovat aspoň jedno bezpečné využití pro uživatele a spotřebitele a nesmí být zjištěn žádný nepřijatelný dopad na životní prostředí. Pro různé fáze posouzení a rozhodnutí o povolení účinných látek jsou stanoveny jasné termíny.

2.4.3

Členské státy jsou i nadále zodpovědné za vnitrostátní povolení přípravků na ochranu rostlin, které musí být založeny na seznamu povolených účinných látek.

2.4.4

Při vnitrostátním posuzování povolovacích spisů musí členské státy v případě potřeby používat jednotná kritéria a zohlednit národní specifičnosti.

2.4.5

Pokud se týče látek představujících nízké a normální riziko, Komise předpokládá systém zonálního povolení, který stanoví povinnost vzájemného uznávání povolení pro přípravky na ochranu rostlin. Podle tohoto systému posuzuje žádost o státní povolení určité účinné látky členský stát jedné ze tří navržených klimatických zón (Komise dělí EU na tři zóny). Tato látka může být povolena pouze v těch členských státech, ve kterých výrobce této látky podal žádost o vzájemné uznání příslušného povolení.

3.1.1

V preambuli projednávaného dokumentu jsou vyjmenovány úvahy, které vedly k návrhu nařízení. Je nutno k nim explicitně připojit význam dostatečného množství přípravků na ochranu rostlin pro bezpečné, jisté a vysoce kvalitní zásobování potravinami ve prospěch náročného evropského spotřebitele.

3.2.1

Předložený dokument nepředpokládá pro členské státy možnost přidělení dočasného povolení na státní úrovni. To může způsobit, že vylepšené látky mohou přijít na trh později ve srovnání se současnou situací. Komise se snaží tomu předcházet tím, že stanovuje kratší lhůty, které musí umožnit rychlejší zapsání nových látek do pozitivního seznamu.

3.2.2

EHSV navrhuje, aby se do nařízení začlenila možnost udělení dočasného povolení na státní úrovni v případech, kdy byly překročeny stanovené lhůty z důvodu administrativního zpoždění a kdy byla splněna povinnost vyplývající z nařízení (ES) č. 396/2005 o maximálních limitech reziduí.

4.1.1

V článku 4 návrh projednává kritéria pro schválení účinných látek a odvolává se v této souvislosti na přílohu II. V případě striktního použití těchto kritérií se může stát, že účinné látky nebudou povoleny na základě pouze jedné vlastnosti, protože musí být splněny vždy všechny požadavky.

4.1.2

Kritéria pro povolení pro přípravky na ochranu rostlin, která spočívají pouze na vnitřních vlastnostech jejich účinných látek a která neberou zřetel ani na skutečné využívání ani na expozici, poškozují zásadu rozhodování, založenou na posuzování rizik. To bude mít za následek, že z trhu postupně zmizí řada stávajících přípravků/využití, které by mohly být užitečné v případě, že vznikne potřeba mít k dispozici mnoho přípravků.

4.1.3

Proto je článek 4 proti tomu, aby byly na trh uvedeny obnovené přípravky, které, ačkoliv svědčí o zlepšení pro všechna kritéria, by nevyhověly požadavkům ani jednoho z nich. EHSV s tímto přístupem nemůže souhlasit, protože zbytečně brání inovaci nových a lepších látek. Domnívá se, že je nutno použít vnitřní kritéria ke schválení pouze pro stanovení náhradníků, a ne pro předběžné zamítnutí přípravků bez hlubšího posouzení.

4.2.1

EHSV se domnívá, že systém zonálního povolení a vzájemného uznávání je významným krokem ke sladění evropského globálního režimu pro uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh.

4.2.2

Zavedení povinného vzájemného uznávání povolení v členských státech téže zóny, paralelně k normálnímu povolovacímu řízení na státní úrovni, umožňuje vyhnout se zdvojení úsilí v členských státech a zajistit větší dostupnost obnovených a ekologických přípravků na ochranu rostlin.

4.2.3

EHSV navrhuje, aby vzájemné uznávání povolení bylo možné mezi zónami, když se jedná o sousední země, ve kterých jsou podobné výrobní podmínky.

4.2.4

Co se týče použití ve sklenících nebo při ošetření po sklizni, Komise navrhuje přístup, který předpokládá povinnost vzájemného uznávání všemi členskými státy v každé zóně (článek 39). EHSV se domnívá, že je zapotřebí tento režim rozšířit na ošetření osiva jako významného pilíře integrovaného boje proti škůdcům (Integrated Pest Management/IPM).

4.3.1

Pokud se týče přípravků na ochranu rostlin spočívajících na kritičtějších látkách (které by mohly být předmětem náhrady), členský stát musí přistoupit ke srovnávacímu posouzení nejpozději čtyři roky poté, co bylo přiděleno povolení (článek 48). Cílem tohoto srovnávacího posouzení je najít náhradní přípravek, který by nahradil přípravek škodlivější, ledaže by tento škodlivější přípravek byl i nadále používán pro ochranu rostlin v případě výskytu rezistence.

4.3.2

Výbor se domnívá, že jak čtyřleté posouzení, tak sedmileté období ochrany dokumentace v případě látek, u nichž se uvažuje o náhradě, neposkytují dostatečnou bezpečnost pro průmysl a povedou k předčasnému stažení těchto přípravků z trhu, což by se mohlo neblaze odrazit v souvislosti s dostupností dostatečného množství přípravků, pokud jde o rezistenci a méně významné použití.

4.3.3

EHSV je pro méně časté hodnocení a použití normálního období ochrany údajů pro látky, u kterých se uvažuje o náhradě, aby byla zachována jistá ochota průmyslu investovat do těchto látek a předešlo se tak problematickým situacím v oblasti zemědělství a v dalších oblastech v hodnotovém řetězci směrem ke spotřebiteli.

4.4.1

Článek 49 poskytuje možnost, zejména pro profesionální uživatele a organizace, požádat o rozšíření povolení přípravku na ochranu rostlin na méně významná použití. Dále členské státy vyzývá, aby uchovávaly aktualizovaný seznam méně významných použití.

4.4.2

EHSV vítá tento článek, ale konstatuje, že nenavrhuje dostatečnou pobídku držitelům povolení s cílem pracovat na rozšíření pro méně významná použití.

4.4.3

EHSV navrhuje, aby se držitelům povolení poskytoval bonus formou prodloužení doby ochrany údajů, když sami žádají jako první, po udělení povolení, o několik rozšíření pro méně významná použití.

4.4.4

EHSV navrhuje, aby místo seznamu pro každý členský stát uvedeného v čl. 49 odst. 6, Komise usnadnila vypracování centrálního evropského seznamu méně významných použití, který by členské státy mohly konzultovat.

4.5.1

Nařízení předpokládá případnou povinnost informovat před použitím přípravku sousedy, kteří by mohli být vystaveni rozprášenému postřiku a kteří požádali o to, aby byli informováni (článek 30).

4.5.2

EHSV se domnívá, že je na místě prokázat transparentnost, co se týče použití přípravků na ochranu rostlin, ale že navržená povinnost informovat otřásá důvěru v legislativu, která je základem uvedení těchto přípravků na trh. Jedná se totiž o použití přípravků, které jsou považovány za bezpečné, zatímco povinnost informovat může svědčit o připuštění opaku.

4.5.3

EHSV se domnívá, že provedení tohoto článku nezajišťuje vzájemné pochopení mezi uživateli a sousedy, ale že může striktně porušit sociální soudržnost ve venkovských komunitách, neboť tato povinnost informovat může vyvolat dojem, že se používají přípravky, jež nejsou bezpečné. Proto se tento předpis jeví jako kontraproduktivní.

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/47

1.1

Výbor vítá návrh směrnice, jenž představuje pečlivě promyšlený a pragmatický přístup ke zmírnění a kompenzaci rychle rostoucího objemu emisí skleníkových plynů pocházejících z letectví.

1.2

Začlenění letectví do oblasti působnosti systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (ETS) tento systém potenciálně posiluje a zvyšuje jeho robustnost jako vynikajícího modelu řešení emisí CO2 na globální úrovni.

1.3

Návrh je realistický. Uznává sílu politických, ekonomických a spotřebitelských tlaků na pokračující rozvoj letecké dopravy a využívá tržní mechanismus ETS ke kompenzaci jednoho z hlavních vnějších škodlivých dopadů odvětví letectví.

1.4

Návrh má přesto zranitelná místa. Stojí a padá s ETS – tento systém, který se u mnohých zúčastněných subjektů setkal s kritikou, přitom musí teprve prokázat své kvality a sám je závislý na spravedlivém přidělování povolenek na emise CO2, vynalézavých a inovativních investicích do snížení CO2 a na prosazení národních alokačních plánů v členských státech.

1.5

EHSV vítá začlenění všech letů směřujících do Evropy nebo počínajících v Evropě do tohoto systému od roku 2012, avšak domnívá se, že pro evropské provozovatele by počátečním rokem měl být rok 2011.

1.6

Je třeba poznamenat, že směrnice umožňuje zapojení „externích“ flexibilních projektových kreditů z kjótských mechanismů „Joint Implementation“ nebo „Clean Development Mechanism“ (JI/CDM) do systému. Podpora snížení emisí uhlíku, certifikovaných programů zaměřených na obnovitelnou energii a energetickou účinnost je v rozvojových zemích pozitivní, za předpokladu zachování přísného auditu.

1.7

Výbor uznává, že jde o složitou problematiku, avšak domnívá se, že návrh je poněkud nejasný a nevysvětluje jasně své výhody. Návrh se různými způsoby a na různých úrovních týká EU jako celku, jednotlivých členských států, průmyslových odvětví i veřejnosti. Zvláště zdůrazněn by měl být pozitivní potenciál směrnice podpořit a posílit systém ETS. Dále je nutno poznamenat, že bude zapotřebí získat aktivní a doplňující podporu dalších útvarů Komise, zejména GŘ pro energetiku a dopravu a GŘ pro výzkum.

1.8

EHSV proto doporučuje:

1.8.1

Zahrnutí letectví do systému ETS by se mělo stát příležitostí k revizi tohoto schématu, nápravě existujících chyb a odstranění slabin, aby se mohl vyvinout skutečný a účinný trh obchodování s uhlíkem, kritický prvek pro podporu závazku EU dosáhnout 20 % snížení emisí CO2 do roku 2020.

1.8.2

Navrhovaná hranice pro emise by měla být snížena, což by od letectví vyžadovalo provedení úprav srovnatelnějších s jinými odvětvími, které již jsou v systému ETS.

1.8.3

Navrhované volné přidělování povolenek provozovatelům by mělo být vyloučeno nebo významně sníženo, všechny povolenky nebo jejich většina by tak musela být dražena.

1.8.4

Mělo by být stanoveno běžné omezení nákupu prostředků z programů JI/CDM, jež by zajistilo vysoký podíl realizovaného snížení emisí v rámci EU.

1.8.5

Mělo by být předem naplánováno, jak budou dopady směrnice prezentovány veřejnosti. Napomůže to nejen zvýšení informovanosti o dopadu letectví na změnu klimatu, ale mělo by to také znamenat větší otevřenost v otázce finančních dopadů programu na zákazníky i provozovatele a minimalizaci nečekaných a nezasloužených zisků.

1.8.6

Členské státy by měly být vyzvány, aby dobrovolně zrušily vynětí letů představitelů států a vlád a ministrů vlád, které existuje z administrativních důvodů (jde především o armádní lety), a tak by dali dobrý příklad.

1.8.7

Vysokou prioritu by měly získat také doplňující práce na opatřeních zaměřených na snížení emisí uhlíku, stojících mimo systém ETS. Sem patří zrušení právních překážek daňových a regulačních kroků – zejména co se týče leteckého paliva, omezení emisí oxidů dusíku, zlepšení řízení letového provozu a výzkumu zaměřeného na vyšší účinnost motorů a draků letadel.

2.1

Oblast letectví byla a zůstává nedílnou a významnou součástí rozšiřující se globální ekonomiky. Letectví je v mnoha ohledech oblastí úspěšnou. Od roku 1960 vykazuje průměrný roční růst o 9 %, což je tempo 2,4krát vyšší, než dosahuje růst globálního HDP. Tento růst pokračuje a při zachování současných trendů se letecká doprava do roku 2020 zdvojnásobí.

2.2

Tato úspěšnost nevyhnutelně způsobuje problémy, jako jsou růst a místní dopady letišť, v kontextu změny klimatu je však rostoucí pozornost věnována podílu skleníkových plynů a ostatních emisí pocházejících z letecké dopravy na globálním oteplování. Letecký průmysl jako odvětví služeb vytváří zhruba 0,6 % ekonomické přidané hodnoty EU, je však původcem 3,4 % jejích emisí skleníkových plynů (GHG). Emise z letectví v EU vzrostly od roku 1990 o 87 %, zatímco celkové emise GHG ze všech zdrojů ve stejném období klesly o 3 %.

2.3

Mezinárodní lety jsou tradičně osvobozeny od daně z pohonných hmot a nespadají do cílů Kjótského protokolu. Vzhledem k dlouhému životnímu cyklu letadel a možnostem dalšího zvyšování technické a provozní účinnosti znamená růst letectví, že objem emisí GHG z tohoto odvětví se bude dále zvyšovat a narušovat úsilí ostatních odvětví, která své emise snižují. Přestože v letectví obecně došlo k velkým pokrokům v oblasti regulace, koordinace a vymáhání bezpečnosti, je obtížné dosáhnout mezinárodní shody o environmentálních otázkách, jež mohou mít dopady též na komerční zájmy.

2.4

Komise již nějakou dobu hledá způsob, jak podnítit nebo prosadit snížení emisí GHG z letectví. V roce 2005 přijala sdělení Omezování dopadu letectví na změnu klimatu  (1). EHSV v dubnu 2006 došel ve svém stanovisku k tomuto sdělení (2) k závěru, že jsou zapotřebí další politická opatření, jež by pomohla kontrolovat dopad letectví na změnu klimatu, a doporučil mimo jiné začlenění letectví do systému EU pro obchodování s emisemi. Podobné postoje zaujaly též Rada ministrů pro životní prostředí, Evropská rada a Evropský parlament. Komise nyní navrhuje směrnici, jež je předmětem tohoto stanoviska a která začleňuje letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství.

3.1

V úvodu návrhu směrnice je poznámka, že nárůst emisí EU z letecké dopravy by do roku 2012 znamenal více než čtvrtinu environmentálního podílu EU na základě Kjótského protokolu. Hledání mezinárodní dohody o potřebných opatřeních se ukazuje jako obtížné, cílem navrhované směrnice je nicméně nabídnout model opatření na globální úrovni a jde o jedinou iniciativu, která nabízí tuto možnost.

3.2

Tímto návrhem se mění směrnice 2003/87/ES o systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů tak, aby se činnosti v oblasti letectví začlenily do systému Společenství. V posouzení dopadů připojeném k tomuto sdělení se uvádí, že ačkoli obchodování s povolenkami na emise je nejúčinnějším způsobem snížení klimatického dopadu letectví, tato opatření „by pouze nepatrně ovlivnila předpokládaný nárůst poptávky“, a tím i objem emisí (3). Je proto nutné si uvědomit, že cílem tohoto návrhu není omezení růstu letectví, ale kompenzace některých jeho nejvíce škodlivých dopadů na životní prostředí pomocí opatření převážně realizovaných v jiných hospodářských odvětvích.

3.3

Současný systém EU ETS (4) pokrývá zhruba 12 000 energeticky náročných průmyslových zařízení, jež zodpovídají za 50 % celkových emisí CO2 v EU. Podle návrhu obdrží letecké společnosti obchodovatelné povolenky na určité objemy emisí CO2 na každý rok s celkovým stropem definovaným jako ročním průměr emisí pocházejících z leteckého průmyslu v období tří let 2004-2006. Provozovatelé budou moci prodat přebytečné povolenky nebo nakoupit povolenky na trhu ETS, např. od průmyslových zařízení, jež své emise snížila, nebo od energetický čistých projektů ve třetích zemích podle mechanismů Kjótského protokolu.

3.4

Navrhovaná směrnice bude pokrývat emise z letů v rámci EU od roku 2011 a ze všech letů směřujících na letiště EU a startujících z letišť EU od roku 2012. Týkat se bude provozovatelů letadel ze zemí EU i ostatních. Odhaduje se, že do roku 2020 by návrh mohl znamenat navýšení ceny zpáteční letenky v rámci Evropy o 1,8-9 EUR, u dálkových letů pak o vyšší částku – např. u zpáteční letenky do New Yorku o 8-40 EUR. Velmi omezený dopad takové zátěže v cenově pružném odvětví letecké dopravy je důvodem, proč se u tohoto mechanismu předpokládá malý dopad v oblasti růstu.

3.5

Je třeba poznamenat, že Komise uznává, že začlenění letectví do ETS je pouze jedním z možných kroků, jež je potřeba učinit na mezinárodní úrovni pro řešení rostoucích klimatických dopadů emisí z letectví. Navrhuje předložení návrhů týkajících se emisí oxidů dusíku po posouzení dopadů v roce 2008. Mezinárodní organizace pro civilní letectví (International Civil Aviation Organization, ICAO) také plánuje přednést další návrhy na svém shromáždění v září 2007, přestože existují náznaky, že sílí tlak na oslabení iniciativy EU.

4.1

EHSV vítá skutečnost, že začlenění letectví do systému ETS je prvním krokem na mezinárodní úrovni, díky němuž se letecká doprava bude podílet na části environmentálních nákladů, jež od svého počátku externalizovala. Výbor též vítá začlenění provozovatelů pocházejících ze zemí mimo EU. Kromě toho bude navrhovaný systém vyžadovat, aby méně energeticky účinná letadla musela použít větší množství povolenek, což bude mírným podnětem ke zvyšování technické a provozní účinnosti. Nízkonákladové letecké společnosti mají přibližně o 10 % vyšší faktor vytížení než společnosti „tradiční“; návrh proto bude mít o něco nižší dopad na levnější přepravce a zároveň podpoří zvýhodněný prodej neobsazených míst u všech leteckých společností.

4.2

Výbor uznává, že určitý podíl na zpomalení růstu emisí skleníkových plynů budou mít opatření zaměřená na účinnost letových modelů, alternativní paliva, technická zlepšení a vyšší koeficienty vytížení. Řada z těchto opatření však je v letectví uplatňována již od roku 1990, a přesto v tomto období došlo k více než 85 % nárůstu emisí, přičemž toto číslo neustále roste z důvodu výrazného nárůstu počtu cestujících a množství přepravovaného nákladu.

4.3

Tato směrnice navrhuje řešit rostoucí podíl odvětví letectví na změně klimatu jeho začleněním do systému ETS. Systém ETS EU je jediným mezinárodním, tržně zaměřeným a rozsáhlým mechanismem regulace a kompenzace CO2, jenž se však ve své zkušební fázi, která končí v roce 2007, setkal s vážnými počátečními obtížemi. Ty byly zaviněny především nadměrným přidělováním povolenek ze strany členských států. Má-li systém ETS EU plnit svůj cíl být tržním nástrojem na snížení emisí CO2, musí Komise s podporou všech členských států rezolutně stanovit a uplatňovat kvóty na množství CO2 a zajistit jejich dodržování.

4.4

V praxi by začlenění letectví do ETS mohlo být pro tento systém velmi prospěšné. Letectví je méně cenově citlivé než většina zpracovatelských a energetických průmyslových odvětví, které v současné době produkují většinu emisí CO2. Protože (nevyhnutelně) poroste podíl CO2 z letectví, do systému ETS přibudou značné finanční prostředky umožňující investice do dalšího snížení emisí uhlíku v jiných odvětvích. Ačkoli letectví samo může mít omezenou možnost realizovat taková snížení, může být kanálem pro fondy, jež je umožní v ostatních odvětvích.

4.5

Komise například odhaduje, že směrnice povede k čistému snížení GHG o 183 milionů metrických tun CO2 do roku 2020 ve srovnání s vývojem podle dnešního stavu. Provádění prognóz cen uhlíku v tomto období je nepřesné a závisí na pevném režimu přidělování; pokud by však letecké odvětví nakoupilo v tomto období 100 milionů tun za průměrnou cenu 30 EUR, přispělo by v podstatě na snížení CO2 třemi miliardami eur.

4.6

EHSV zahájil v roce 2007 rozsáhlý program podpůrných opatření a osvědčených postupů na téma změny klimatu, zaměřený na občanskou společnost, jehož nedílnou součástí je minimalizace dalšího nárůstu emisí skleníkových plynů. Přestože Výbor uznává, že pragmaticky vzato je tento návrh nejlepším přístupem k začlenění letectví do strategie snížení emisí uhlíku, musí zdůraznit, že navrhovaná směrnice prakticky nebude mít vliv na omezení stále se zvětšujícího objemu emisí skleníkových plynů z odvětví letecké dopravy. To představuje velký problém pro „prezentaci“. Odvětví letectví je již dnes nejrychleji rostoucím zdrojem emisí skleníkových plynů v Evropě a směrnice je k tomuto odvětví příliš shovívavá tím, že podporuje růst bez současného požadavku na omezení emisí. Veřejnost bude muset pochopit, že prostřednictvím této směrnice mohou být shromážděny značné prostředky, jež budou využity ke kompenzačnímu snížení CO2 v jiných odvětvích.

5.1

Co se týče dosažení cíle výrazného snížení emisí z daného odvětví, je navrhovaná směrnice terminologicky nepřesná. Jelikož letecké společnosti mohou za „tržní“ cenu nakupovat povolenky k pokrytí emisí nad stanovený maximální příděl, bude zde jen minimální účinek na snížení skleníkových plynů z odvětví letectví, jenž se odhaduje na potenciální čisté snížení o 3 % do roku 2020, neboli méně než roční nárůst emisí skleníkových plynů z letectví. Z čísel Komise je možno vyčíst, že zanedbatelné navýšení cen letenek bude mít malý dopad na poptávku po letecké dopravě.

5.2

Bezplatným vydáním drtivé většiny počátečních povolenek leteckým společnostem a povolením dodatečných nákupů v rámci obecného systému ETS (otevřený systém, nikoli uzavřený systém pro leteckou dopravu, případně dopravu jako celek) akceptuje Komise status quo a dělá jen málo proti pokračujícímu a rychlému zvyšování objemu emisí skleníkových plynů pocházejících z odvětví letecké dopravy. Jádrem problému je však skutečnost, že takové omezení je v současnosti politicky a ekonomicky nepřijatelné. Aby vůbec došlo k nějakému pokroku, vypočítala Komise, že začlenění letectví do ETS přinese nejen interní snížení emisí uhlíku, ale také prostřednictvím vyrovnání zvýšených emisí CO2 z letectví snížením v jiných odvětvích vytvoří opravdový tržní impuls a finance na nový výzkum a uplatnění snížení CO2 na jiných místech.

5.3

Komise podotýká, že v „uzavřeném“ systému obchodování s emisemi – tj. pouze v rámci odvětví letectví – by cena povolenky byla 114-325 EUR proti odhadované ceně 30 EUR za tunu. Takový uzavřený systém by pravděpodobně zvýšil cenu letenek o 8-30 EUR na kratších trasách. I když to lze považovat za realističtější způsob působení jak na poptávku, tak na podporu úspory paliv a výzkumu minimalizace emisí, není pravděpodobné, že by tato myšlenka získala podporu na úrovni EU, kde nic nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít k posunu priorit dopravní politiky. Uzavřený, neboli „pouze dopravní“ systém by ještě obtížněji hledal globální podporu.

5.4

Navrhovaná směrnice Komise uznala podrobnou analýzu, podle níž jsou emise z letadel pro klima dvakrát až čtyřikrát škodlivější než emise z jiných odvětví (5), avšak rozhodla o tom, že na tuto analýzu nebude brán zřetel. (Je to způsobeno hlavně tím, že k většině emisí dochází ve vysoké atmosféře, a vzhledem k dopadům emisí jiných než CO2, jako jsou kondenzační stopy a oxidy dusíku). Je třeba vyvinout doplňující činnost zaměřenou na snížení či kompenzaci emisí oxidů dusíku.

5.5

Letecké společnosti již profitují z osvobození leteckých paliv od daní a volný pohyb počátečních uhlíkových povolenek dále posílí jejich státem dotované výhody proti ostatním dopravním odvětvím. Hrozí, že provozovatelé využijí zavedení systému ETS k plošnému zvýšení cen. Tendenci k neoprávněným ziskům by mohla zmírnit jasná prezentace, v níž by Komise veřejnosti vysvětlila skutečné dopady programu na náklady daného odvětví.

5.6

Hlubší zamyšlení zasluhují „výjimky“ navrhované směrnicí. Například vynětí letů představitelů států a vlád a ministrů vlád z oblasti působnosti směrnice je obzvlášť nevhodné, protože tato skupina by měla být příkladem. Ačkoliv existují administrativní důvody pro jejich vynětí (jde především o armádní lety), členské státy by měly být vyzvány, aby dobrovolně zrušily tyto výjimky, jak se již některé rozhodly učinit.

5.7

Protože Komise zvolila otevřený systém s možností dodatečného nákupu, lze stěží najít argumenty proti lepší synchronizaci výchozího data pro tento systém se současným závazkem EU pro první fázi Kjótského protokolu (8 % snížení v letech 2008-2012 proti úrovním z roku 1990) se závazky budoucími (např. o 30 % do roku 2020 proti roku 1990). Volba roku 2005 jako základního referenčního roku už tak dává odvětví „výchozí pozici“ zhruba o 100 % výše než Kjóto. Samozřejmě vzhledem k tomu, že letectví je vůbec prvním odvětvím dopravy zařazeným do ETS EU, je naprosto spravedlivé provést úvodní rozdělení podle stejných zásad, jako těch, které byly zavedeny pravidly ETS EU.

5.8

Tato směrnice patrně významně nezpomalí růst celkového objemu emisí z letectví. Skutečnost, že by prostřednictvím ETS mohlo dojít ke stabilizaci emisí CO2, a tím i k vytvoření prostředků na jejich další snižování, spolehlivě odůvodňuje náklady a administrativní náročnost jejího provádění. Navrhovaná směrnice nabízí odvětví letectví více, než jen environmentální zástěrku – může kladně ovlivnit informovanost veřejnosti, shromáždit významné prostředky na nové snížení emisí a poskytnout opatření, jehož prostřednictvím budou internalizovány ty externí environmentální náklady, jež letecké odvětví mohlo dosud ignorovat.

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/53

1.1

EHSV se domnívá, že budou-li cíle reformy uskutečňovány jako celek, mohou tvořit soudržnou politiku rozvoje tohoto důležitého odvětví zemědělského, průmyslového a potravinářského hospodářství Evropské unie.

1.2

EHSV vítá a zdůrazňuje potvrzení předního postavení organizace výrobců ve společné organizaci trhu pro odvětví ovoce a zeleniny.

1.3

EHSV se domnívá, že finanční rámec je základní součástí soudržné politiky zajišťující konkurenceschopnost evropského odvětví ovoce a zeleniny. Proto vyzývá Komisi, aby se bedlivěji zamýšlela nad finančními dopady uskutečněných inovací, přestože jsou pozitivní a lze s nimi souhlasit.

1.4

EHSV zdůrazňuje, že přijetí nových a významných opatření v rámci operačních programů vede k objektivnímu úbytku dostupných zdrojů pro investice a zaměstnanost.

1.5

EHSV podporuje strategii Komise spočívající v tom, že se do roku 2013 učiní z celého prvního pilíře jednotný a vyvážený celek. Za tímto účelem vyzývá Komisi, aby i v odvětví ovoce a zeleniny vytyčila vhodný směr transformace, a tím přiměla všechny subjekty z tohoto odvětví k přijetí nového systému a zároveň poskytla evropským spotřebitelům jistotu kvalitativně i kvantitativně vhodné nabídky.

1.6

EHSV vítá a zdůrazňuje politiku Komise směřující k aktivní ochraně životního prostředí. Za tímto účelem doporučuje přijetí flexibilních opatření, která ocení postupy a zaměření různých subjektů. Pokud jde o podporování spotřeby výrobků z ovoce a zeleniny u určitých skupin spotřebitelů, doporučuje se strategie, která by měla důraznější vliv na horizontální politiky podpory.

1.7

EHSV doporučuje zachovat normy pro uvádění na trh jakožto záruky pro spotřebitele, zejména v souvislosti se zdravotní nezávadností a původem výrobků.

2.1

Komise formuluje následující cíle:

2.2

Struktura reformy staví na třech hlavních variantách:

2.2.1

Komise prohlašuje, že uvedené cíle reformy byly stanoveny s přihlédnutím k potřebě dosáhnout slučitelnosti se Světovou obchodní organizací (WTO), s reformovanou SZP a souladu s platnými finančními výhledy.

2.2.2

Komise připomíná, že produkce ovoce a zeleniny v EU-27 představuje 3,1 % rozpočtu Společenství a 17 % celkové zemědělské produkce EU.

2.2.3

Zdroje, které jsou v návrhu reformy vyčleněné na čerstvé ovoce a zeleninu, činí 4,1 % hodnoty produkce uváděné na trh organizacemi producentů, zatímco vnitrostátní stropy pro zpracované výrobky se v závislosti na historické úrovni výdajů v jednotlivých zemích (v případě nových členských států v závislosti na částkách určených ve smlouvách o přistoupení) přenášejí do režimu jednotné platby na zemědělský podnik.

2.2.4

V oblastech se slabou organizací produkce je umožněno poskytnutí dodatečných vnitrostátních finančních příspěvků.

2.2.5

Spolufinancování operačního programu zůstává na úrovni 50 %, kromě několika výjimečných případů, kdy dosahuje 60 % (přeshraniční činnosti, činnosti konané na meziodvětvovém základě, ekologická produkce, producenti z nových členských států, slučování organizací producentů, nejvzdálenější regiony, regiony, kde organizovaná produkce nedosahuje 20 %).

2.2.6

Komise by mohla 100 % hradit stažení z trhu až do výše 5 % objemu produkce u produktů rozdělovaných mezi dobročinné organizace, nadace, nápravná zařízení, školy, dětské prázdninové tábory, nemocnice a domovy důchodců.

2.2.7

Stanoví se zrušení článku 51 nařízení č. 1782/2003 a následně i začlenění ploch, na nichž je pěstováno ovoce a zelenina, do režimu jednotné platby na zemědělský podnik.

2.2.8

Členské státy stanoví referenční částky a množství hektarů, na něž lze poskytnout podporu podle režimu jednotné platby, na základě příslušného reprezentativního období pro trh s každým druhem ovoce nebo zeleniny a na základě vhodných cílů a nediskriminačních kritérií.

2.2.9

Komise stanoví, že nejméně 20 % celkových výdajů každého operačního programu by mělo být určeno na agro-environmentální opatření.

2.2.10

Návrh nezasahuje do platného právního rámce upravujícího vnější obchod. Navrhuje se nicméně vývozní náhrady zrušit.

2.2.11

Část právní úpravy odvětví ovoce a zeleniny stanovené tímto návrhem je již obsažena v návrhu nařízení o „jediné společné organizaci trhu“ (které v současné době zkoumá Rada).

2.2.12

Komise ve svém návrhu reformy stanoví také následnou revizi norem pro uvádění na trh, zejména co se týče kvality, třídění, hmotnosti, stanovení rozměrů, obalové úpravy, obalových materiálů, skladování, přepravy, obchodní úpravy, uvádění na trh a značení.

2.2.13

Návrh uznává meziodvětvové organizace a stanoví rozšíření působnosti pravidel pro členy organizací producentů na neorganizované producenty v případě, že na organizaci producentů připadá alespoň 60 % nabídky příslušného hospodářského obvodu.

2.2.14

Komise stanoví, že členské státy vypracují národní strategii, která organizacím producentů umožní hodnotit operační programy.

2.2.15

V rámci jednotlivých operačních programů budou navrženy povinné propagační činnosti zaměřené na děti mladší 18 let.

3.1

EHSV se domnívá, že budou-li cíle reformy uskutečňovány jako celek, mohou tvořit soudržnou politiku rozvoje tohoto důležitého odvětví zemědělského, průmyslového a potravinářského hospodářství Evropské unie. Sama Komise v „důvodech reformy“ zdůrazňuje, že „v Evropské unii (EU) rozšířené na 25 členů existuje 9,7 miliónu zemědělských podniků, z toho 1,4 miliónu produkuje ovoce a zeleninu. Dané odvětví obhospodařuje 3 % obdělávaných ploch a vytváří 17 % hodnoty zemědělské produkce EU. Toto odvětví musí čelit tlaku vysoce koncentrovaných maloobchodních řetězců a zvýšené konkurenci produktů ze třetích zemí. […] Do odvětví ovoce a zeleniny plyne přibližně 3,1 % rozpočtu společné zemědělské politiky“ (1). EHSV za sebe zdůrazňuje, že vzhledem k využívané ploše je odvětví ovoce a zeleniny zemědělským výrobním odvětvím s nejvyšší mírou zaměstnanosti. Odvětví ovoce a zeleniny se kromě toho pohybuje v prostředí mezinárodní konkurence (jednání WTO, do roku 2010 evropsko-středomořská zóna volného obchodu), která bude stále více ovlivňovat vývoj produkce ovoce a zeleniny v Evropě.

3.2

Evropský účetní dvůr navíc ve své zvláštní zprávě č. 8/2006 Rostoucí úspěch? Účelnost podpory Evropské unie na operační programy pro producenty ovoce a zeleniny, kde i kriticky analyzuje činnost organizací producentů a konstatuje rovněž významný pokrok oproti výchozí situaci, vyzval ke zlepšení monitorování účelnosti podpory a v zájmu posílení postavení organizací producentů požadoval lépe zaměřit politiku.

3.3

EHSV upozorňuje na to, že mezi vytyčenými cíli a finančním rámcem – základní součástí soudržné politiky –, který byl dán k dispozici pro jejich uskutečňování, zeje propast, která je dokladem o nevyvážené situaci ve společné zemědělské politice vzhledem k produkci ve Středomoří.

EHSV konstatuje, že Komise formulovala své návrhy v rámci omezeného rozpočtu, který nebyl navýšen. Zdůrazňuje rovněž, že Komise zrušením stahování z trhu a vývozních náhrad docílí zvýšení zdrojů, které by mohly být k dispozici pro budoucí operační programy, ale které by mohly zůstat nevyužité a nebudou moci být organizacemi producentů účinněji investovány.

3.4

EHSV mimoto konstatuje, že návrh na jedné straně do operačních programů zavádí politicky a hospodářsky velmi významná nová opatření (řešení tržních krizí, environmentální politika, podporování spotřeby) a na straně druhé zvyšuje spolufinancování (až do výše 60 %) některých opatření, která jsou považována za strategická.

Tato inovační politika spolu s nadále platnými stropy u finanční podpory Společenství pro operační programy, které činí maximálně 4,1 % hodnoty produkce uváděné na trh organizacemi producentů, vede de facto k úbytku dostupných zdrojů pro investice.

3.5

EHSV nicméně poukazuje na to, že zavedení úplného oddělování podpor pro zpracované výrobky by s největší pravděpodobností znamenalo pokles hodnoty produkce uváděné na trh a následně i snížení veškerých dostupných finančních prostředků oproti současnému stavu.

3.6

Z těchto výše uvedených důvodů proto EHSV považuje za nezbytné přistoupit alespoň ke třem úpravám v rámci zachování zásady „skutečné“ rozpočtové neutrality:

3.7

EHSV ostatně bere na vědomí návrh Komise svěřit řešení krizí organizacím producentů a vyzývá Komisi, aby stanovila jasná kritéria pro řešení krizí a aby nástroje, jež jsou pro tento účel k dispozici, mohly být použity všemi producenty tak, aby možný zásah v kritických situacích byl účinný a umožnil skutečně získat zpět původní trhy.

3.8

EHSV ví o tom, že Komise několikrát ohlašovala svoji dlouhodobou strategii, podle které mají být všechny organizace společného trhu do roku 2013 zapojeny do režimu jednotné platby na zemědělský podnik. Vzhledem ke specifikům jednotlivých členských států a různých výrobků je podle EHSV možné, i v souladu s doposud schválenými reformami, uvažovat o přiměřeném přechodném období. EHSV si je velmi dobře vědom toho, že uspěchaný přístup by mohl mít zničující dopad na zaměstnanost a zpracovatelský průmysl, který musí čelit velmi komplexní restrukturalizaci, v jejímž rámci se bude zvažovat i uzavírání závodů a pro níž nejsou v návrhu reformy stanovena žádná konkrétní doplňující opatření.

3.9

EHSV bere dále na vědomí, že Komise kvůli potřebě dosáhnout slučitelnosti s WTO považuje za nutné zrušit článek 51 nařízení č. 1782/2003. To způsobí zvýšení hospodářské soutěže uvnitř odvětví mezi tradičními pěstiteli ovoce a zeleniny a potenciálními novými producenty. V zájmu zamezení umělému narušení dynamiky výnosů v tomto odvětví považuje EHSV za nezbytné ponechat členským státům po určité přechodné období možnost dále uplatňovat článek 51 selektivně u některých citlivých výrobků, anebo zavést nová práva pro pěstitele ovoce a zeleniny, kteří za dobu své existence žádné citlivé výrobky nevyráběli.

3.10

EHSV bere na vědomí, že Komise u obchodu se třetími zeměmi navrhuje zrušit vývozní náhrady, a konstatuje, že je to ukázka nejednotné a ne zcela soudržné obecné politiky Evropské unie v různých zemědělských odvětvích. Kromě toho Komisi žádá, aby se vyhnula jakýmkoli ústupkům v oblasti obchodu, které by oslabily zásadu preference Společenství, a doporučuje, aby zaručila řádné dodržování celních kvót a zachovala zvláštní ochrannou doložku, zvláště když je EU celosvětově největším dovozcem ovoce a zeleniny, více než 70 % jejího dovozu pochází ze zemí, se kterými uzavřela preferenční obchodní dohody, a některé výrobky tohoto odvětví jsou považovány za takzvaně citlivé.

3.11

Přestože EHSV souhlasí s cílem neustálého zjednodušování, domnívá se, že zachování norem pro uvádění na trh je zásadním nástrojem jak z důvodu záruk, které poskytují spotřebitelům v souvislosti s bezpečností a původem výrobků, tak kvůli své významné roli v regulování trhu. EHSV proto zdůrazňuje, že je důležité, aby EU dokázala zavést do právních předpisů upravujících mezinárodní obchod zásadu sledovatelnosti, která představuje základní opatření na řízení rizik v oblasti zdraví a ochrany rostlin.

3.12

EHSV dále zdůrazňuje, že s ohledem na pracovníky zaměstnané ve výrobním procesu musí Evropská unie na mezinárodní úrovni podporovat zavádění a uznávání environmentálních a sociálních standardů.

3.13

EHSV vítá a zdůrazňuje politiku Komise směřující k aktivní ochraně životního prostředí. V této souvislosti se EHSV domnívá, že podstatně účinnější než definovat stropy a pevné procentní parametry by bylo uplatňovat u operačních programů zaměřených na tyto cíle metodologii spolufinancování, jehož minimální podíl by byl pevně stanoven a postupně by rostl.

3.14

Pokud jde o podporování spotřeby výrobků z ovoce a zeleniny u určitých skupin spotřebitelů, přisuzuje mu EHSV stejný význam jako Komise, a proto ji vybízí, aby v rámci horizontální politiky podpory vypracovala konkrétní podpůrnou strategii. Má však pochybnosti o účinnosti povinných propagačních opatření, neboť mohou nevyhnutelně tvořit pouze omezenou část operačních programů.

4.1

Výbor poukazuje na to, že návrh Komise nevede k řešení problému producentů červeného ovoce určeného ke zpracování. EHSV považuje za zásadní vytvořit pro sektor červeného ovoce určeného ke zpracování systém přímé podpory, stejně jako v případě jiného ovoce a zeleniny ke zpracování (např. sušené ovoce).

4.2

EHSV vítá zařazení kuchyňských bylin mezi výrobky, pro které lze zřídit organizaci producentů, a kromě toho vyzývá Komisi, aby ověřila, že konečný seznam obsažený v návrhu odpovídá požadavkům všech regionů EU.

4.3

Vzhledem k dřívějším obdobným zkušenostem s rozdělováním mezi dobročinné organizace upozorňuje EHSV Komisi na potřebu stanovit pružné a účinné prováděcí předpisy.

4.4

EHSV vyzývá Komisi, aby v rámci opatření na bezplatné rozdělování uvážila i jiná určení než pro potravinářské účely.

4.5

EHSV vyzývá Komisi, aby uvážila mimořádné obtíže producentů z nových členských států se spolufinancováním řešení krizí.

4.6

EHSV se domnívá, že stanovení minimálních limitů pro přímé uvedení na trh ze strany producenta je v rozporu s cíli reformy, a navrhuje zachovat znění předchozího nařízení.

4.7

EHSV se nestaví proti tomu, aby členské státy vypracovaly národní strategii k operačním programům, už vzhledem k využití a zhodnocení existujících veřejných struktur. Je však toho názoru, že tyto národní strategie by pro příslušný členský stát měly být dobrovolné a neměly by vést k opětovnému vydávání seznamů vnitrostátních pozitivních opatření.

4.8

EHSV kromě toho bere na vědomí, že v některých případech se může projevit rozpor mezi politikou Společenství zaměřenou na povzbuzení koncentrace nabídky, a to i sloučením organizací producentů, a opatřením orgánu Společenství nebo vnitrostátního orgánu zaměřeným na ochranu hospodářské soutěže. Požaduje proto, aby provádění právních předpisů týkajících se hospodářské soutěže bralo v úvahu evropský rozměr trhu ovoce a zeleniny.

4.9

Výbor navrhuje Komisi zřídit evropské monitorovací středisko pro ceny a obchodní zvyklosti, které by pomohlo zlepšit transparentnost trhu ve prospěch všech hospodářských subjektů.

4.10

Vzhledem k tomu, že navržená reforma potvrzuje nezávislou společnou organizaci trhu pro odvětví ovoce a zeleniny, vyzývá EHSV Komisi, aby do nařízení o takzvané jediné společné organizaci trhu nezařazovala žádná další konkrétní ustanovení o ovoci a zelenině.

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/57

27.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie