13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/1

1.1

EHSV tímto průzkumným stanoviskem reaguje na výzvu místopředsedkyně Evropské komise, paní Margot Wallströmové, a zohledňuje v něm stanoviska předložená v průběhu posledních let, která shrnují jeho úvahy, analýzy a návrhy k těmto tématům.

1.2

EHSV se domnívá, že je třeba uskutečňovat lisabonské cíle v oblasti demografické politiky. Rychlé demografické změny na trhu práce vyžadují okamžité přijetí opatření, která by vyřešila problémy, které s tím souvisí:

1.3

Je nezbytné odrazovat od vyloučení starších pracovníků ze zaměstnání, ale naopak věnovat větší pozornost jejich začleňování do výrobního cyklu.

1.4

Pracovní místo by mělo odpovídat odborné přípravě a zkušenostem pracovníka bez jakékoli věkové diskriminace. EHSV proto vyzývá všechny členské státy, aby co nejdříve provedly a uplatňovaly směrnici o rovném zacházení v zaměstnání a povolání (2000/78/ES).

1.5

Lepší organizace práce vyžaduje hodnocení typů vykonávaných funkcí (rizikové, namáhavé nebo opakované práce).

1.6

Programy celoživotního vzdělávání jsou klíčem pro lepší využívání pracovníků starších 50 let jak v podnicích, tak i mimo ně. Příklady osvědčených postupů proto musí být šířeny a monitorovány, jak je stanoveno v ročních zprávách o monitorování předkládaných evropských sociálními partnery.

1.7

Politika podporující kvalitní zaměstnanost musí poskytovat pomoc při orientaci celým generacím občanů po celou dobu jejich profesní dráhy a vzdělávat je. To předpokládá zapojení sociálních partnerů a všech zainteresovaných hospodářských a sociálních subjektů na místní, národní a evropské úrovni.

1.8

Výzkum a inovace jsou základní investicí jak pro dnešní evropské občany, tak i pro budoucí generace. Proto je třeba motivovat mladé lidi, aby se hlásili na přírodovědecké fakulty, a vytvořit příslušné zaměstnanecké podmínky v oblasti technologie a výzkumu.

Evropská unie musí překlenout rozdíly oproti jiným zemím, jako je Čína a Indie, které v posledních letech učinily v těchto oblastech ohromný pokrok.

1.9

Investovat do znevýhodněných regionů pomáhá mladým lidem k tomu, aby je neopouštěli a aby se stali nástrojem rozvoje a územní rekvalifikace.

1.10

V roce 2007, což je rok věnovaný rovným příležitostem, by se měla soustředit pozornost na analýzu sladění soukromého a pracovního života, aby rozhodnutí pro mateřství a otcovství nevedla k situacím životní nejistoty a obtíží a aby rodina nemusela sama nést náklady (nejen ekonomické) spojené s narozením dítěte.

1.11

EHSV se domnívá, že je třeba vytvořit pobídky pro využívání důležitých směrnic, jako je směrnice o rodičovské dovolené, a zajistit služby v oblasti péče o děti a pečovatelských služeb pro starší občany. Je rovněž přesvědčen, že musí být rychle překlenut rozdíl ve mzdách mužů a žen a že se musí vést boj proti nejistotě a nestabilitě pracovních míst, jenž jsou příčinou bídy mnoha žen i v Evropě. Dále je třeba rozvíjet podněty, které by motivovaly muže k tomu, aby se více podíleli na domácích povinnostech. Porodnost a míra zaměstnanosti u žen nesmějí být protiklady: proto je tedy třeba přijmout veškerá opatření k zajištění souladu mezi péčí o děti a profesním životem matek.

1.12

I v podnikatelském sektoru musejí být přijata opatření, která ženám zajistí příležitost a možnost proniknout do řídících funkcí.

1.13

Přistěhovalectví je jednou z nezbytných odpovědí na výzvu stárnutí obyvatelstva. Vyvážené integrační a zaměstnanecké politiky mohou být motorem růstu a rozvoje. Za tímto účelem je třeba využívat schopnosti, profesní zkušenosti a dosažené vzdělání přistěhovalců.

1.14

Udržitelnost systémů sociálního zabezpečení musí být zajištěna na základě řady opatření, která nebudou poškozovat jejich konečný cíl, jak je stanoveno ve smlouvách o EU (článek 2). Proto je nezbytné na jedné straně zajistit udržitelnost evropského sociálního modelu a na straně druhé plnit cíle obecnosti a spravedlnosti, které ho charakterizují.

1.15

Sociální služby obecného zájmu musí být stejně jako subjekty sociální ekonomiky zajištěny a podporovány kvůli své funkci. Sdružení dobrovolníků, v nichž působí starší lidé, konají důležitou sociální činnost, kterou je třeba podporovat a zhodnocovat.

1.16

Cílem Evropské unie a členských států by mělo být zajistit budoucím generacím klidné a důstojné stáří, a tedy i odpovídající důchodové systémy. Penzijní připojištění, pokud je nutné, musí být spolehlivé, důvěryhodné a chráněné proti nepředvídatelným výkyvům na finančních trzích.

1.17

Bojovat proti nejistotě pracovních míst znamená poskytnout jistotu důstojného důchodu i mladým pracovníkům, ale také to, že tito mladí pracovníci urychlí svůj vstup na trh práce.

1.18

Udržitelnost důchodových systémů je třeba analyzovat a mít přitom na paměti řadu komplexních aspektů, které nelze omezit pouze na stárnutí obyvatelstva.

1.19

Základním cílem zajištění udržitelnosti důchodových systémů v některých státech Evropské unie musí být ostrý boj proti daňovým únikům a neplacení příspěvků.

1.20

V oblasti zdravotnictví bude stárnutí obyvatelstva znamenat především investice tam, kde bude třeba soustředit síly a snahy, tedy investovat do prevence, do kvality péče, do výzkumu zejména těch onemocnění, kterými trpí starší osoby.

1.21

Vzhledem ke stárnutí obyvatelstva bude téma zdraví a bezpečnosti i na trhu práce získávat další významy a prodělávat změny, které je třeba pečlivě analyzovat a hodnotit.

1.22

EHSV se domnívá, že členské státy EU musí společně se sociálními partnery uskutečňovat společné programy prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání, obzvláště těch, které souvisejí s věkem pracovníků. V této oblasti jsou důležitými nástroji monitorování a výměna informací.

1.23

Starším pracovníkům musí být dána možnost volby, zda prodlouží svůj pracovní život či nikoli, přičemž je nutné zohledňovat druh práce a ohodnotit, jak rizikové, namáhavé a opakované je jejich příslušné povolání.

1.24

EHSV se snaží pokračovat ve své podrobné práci a v hodnocení a předkládat další návrhy k tématu demografických změn; je si plně vědom složitosti tohoto tématu, která bude v nadcházejících letech vyžadovat účast všech institucionálních, hospodářských i sociálních subjektů, aby bylo možné čelit novým výzvám. EHSV se snaží pokračovat v souladu s Jednacím řádem v podrobnější práci na tématech pojednaných v tomto stanovisku.

2.1

Místopředsedkyně Evropské komise, paní Margot Wallströmová, požádala Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska ke zprávě o dopadech stárnutí obyvatelstva na hospodářství a rozpočty všech států Evropské unie, kterou Komise společně s Výborem pro hospodářskou politiku nedávno uveřejnila.

2.2

Vzhledem k šíři tématu a souvisejících politik vyzvala paní Wallströmová Evropský hospodářský a sociální výbor, aby se vyjádřil k otázkám týkajícím se přímo či nepřímo trhu práce a k některým souvisejícím aspektům jako je zdravotnictví, důchodové systémy a celoživotní vzdělávání.

2.3

Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek v Dublinu vypracovala četné studie, které se zabývají problémem stárnutí obyvatelstva a analyzují jeho dopad na evropské občany a pracovníky.

2.4

Stárnutí obyvatelstva je dáno četnými faktory: klesající porodností, neustále se zvyšujícím průměrným věkem, postupným odcházením poválečné generace – a z dlouhodobého hlediska i silných populačních ročníků 60. let (1) – do důchodu, což má a bude mít přímý dopad na obyvatelstvo v produktivním věku.

2.5

Podle prognóz Eurostatu by se počet obyvatel starších 65 let v EU-25 měl zvýšit ze 75 milionů v roce 2005 na zhruba 135 milionů v roce 2050. Jejich podíl na celkovém obyvatelstvu 25 členských států by měl podle odhadů dosáhnout 30 %, přičemž nejvyšší podíl bude mít Španělsko (36 %) a Itálie (35 %) a nejmenší Lucembursko (22 %) a Nizozemí (23 %).

2.6

Stárnutí obyvatelstva s sebou přináší závažné důsledky co se týče sociálních i ekonomických aspektů jednotlivých zemí a vyžaduje modernizaci rozpočtových a sociálních politik.

2.7

Důsledky stárnutí ponese celá ekonomika každé země: trh práce, produktivita, technologické inovace a hospodářský růst, neboť potřeby a možnosti obyvatelstva se nevyhnutelně mění.

3.1

V Lisabonské strategii je mezi jiným zohledněna i míra zaměstnanosti starších pracovníků. Prvotním cílem, kterého však zatím nebylo dosaženo, bylo dosáhnout do roku 2010 míry zaměstnanosti starších osob nad 50 %.

3.2

Stárnutí obyvatelstva na jedné straně znamená zvýšení průměrného věku, na druhé straně snížení celkového počtu občanů v produktivním věku, neboť na místo starších generací nenastupuje odpovídající počet mladých. Mladí lidé kromě toho vstupují na trh práce stále později (2).

3.3

Trh práce je tudíž fenoménem stárnutí obyvatelstva značně ovlivněn a měněn. Tyto dopady vyžadují okamžitá opatření, která by vyřešila problémy spojené s plněním následujících cílů:

3.4

Dopady stárnutí obyvatelstva se netýkají pouze pracovníků, ale i podnikatelů. Při generační obnově bude důležité stanovit nástroje, které usnadní převedení činnosti podniku, především u malých a středních podniků. I mezi podnikateli dochází k postupnému zvyšování průměrného věku, což má přímé nebo nepřímé důsledky pro inovace, pro kapitálový trh a obecně pro všechna odvětví evropského průmyslu. „Starší generace podnikatelů“ znamená, že velká část z nich již odešla z produktivního života nebo se tak chystá učinit, aniž by je nahradily nové generace mladých podnikatelů. Pokles počtu podnikatelů znamená pokles počtu podniků, a tedy i snížení počtu pracovních míst.

3.5

Vyloučení starších pracovníků je stále více znepokojujícím fenoménem, a to nejen v průmyslu, nýbrž i sektoru služeb. Obtíže při začlenění do nového pracovního prostředí, nevýhoda pracovních zkušeností často pouze z jednoho nebo několika málo pracovních míst, diskriminace, které jsou starší pracovníci při hledání nového zaměstnání nepochybně vystaveni, to vše jsou problémy, kterým musí čelit všichni evropští pracovníci.

3.6

Bylo by tedy vhodné věnovat více pozornosti začlenění starších pracovníků do výrobního cyklu, neboť v některých odvětvích je jejich zkušenost základem kvalitativně lepší produktivity. Je nezbytné, aby i podnikatelé přešli od pouhého posuzování věku k posuzování konkrétních schopností. V tomto případě budou muset být evropské směrnice uplatňovány proti jakémukoli druhu diskriminace a monitorovány (2000/43/ES a 2000/78/ES).

3.7

Všichni pracovníci by měli mít pracovní místo, které bude co nejvíce odpovídat jejich odborné přípravě a zkušenostem. To by umožnilo zvýšit produktivitu, která by alespoň částečně vyrovnala negativní dopady stárnutí obyvatelstva (3).

3.8

Aktivní politiky v oblasti zaměstnanosti starších pracovníků by v každém případě měly zohledňovat druh vykonávané práce: rizikové, namáhavé nebo opakované práce vyžadují cílenou analýzu a větší prostor pro dobrovolnickou činnost zainteresovaných stran (4).

4.1

Jedním z problémů, které konkrétně vyvstávají při zvyšování míry zaměstnanosti starších pracovníků, je uskutečňování účinných a efektivních programů celoživotního vzdělávání (lifelong learning) prostřednictvím výměny osvědčených postupů mezi 27 státy EU a nepřetržitý dialog se sociálními partnery (5), v což doufalo mnoho evropských institucí.

4.2

Díky evropské strategii zaměstnanosti byly již od summitu v Lucemburku (1997) rok od roku stanovovány hlavní směry pro celoživotní vzdělávání. Při žádné příležitosti se nikdy neopomněl zdůraznit význam zaměstnatelnosti starších pracovníků – a tudíž i jejich odborné přípravy – při řešení problémů, které přináší stárnutí obyvatelstva.

4.3

Pod pojmem celoživotní vzdělávání se rozumí jakákoli významná vzdělávací činnost, která má za cíl zlepšit zdatnost, znalosti a schopnosti. O těchto činnostech je tedy třeba v průběhu produktivního života přemýšlet, neboť ztráta odbornosti či aktuálnosti se projevuje nejvíce dramaticky a negativně právě u starších pracovníků.

4.4

Také EHSV neopomenul zdůraznit, jak často jsou vztahy mezi generacemi nevyvážené, co se týče znalosti technologií a získávání různých schopností (6).

4.5

Jedním z účinných nástrojů podporování přizpůsobivosti pracovníků je odborná příprava v podnicích. Některé členské státy (Spojené království, Španělsko, Portugalsko, Nizozemí, Rakousko), i když v různé míře, podpořily organizování těchto vzdělávacích kurzů a aktualizaci vzdělávacích seminářů v podnicích prostřednictvím daňových pobídek a osvobození.

4.6

Prostřednictvím Lisabonské strategie se zdůraznilo, že dobře fungující metody a systémy odborné přípravy schopné účinně plnit požadavky trhu práce jsou klíčové pro dosažení jednoho z hlavních cílů strategie, kterým je vytvoření znalostní ekonomiky.

4.7

Snížit překážky zaměstnávání starších pracovníků znamená předvídat dopady demografických změn.

5.1

Evropský hospodářský a sociální výbor zdůraznil již v roce 2004 význam podpoření mezigeneračního paktu s cílem zajistit občanům evropských zemí dostatečnou generační obnovu na trhu práce, sociální poměry odpovídající novým demografickým skutečnostem a evropské právní předpisy, které by podpořily politiky zaměstnanosti, odbornou rekvalifikaci a sblížení mezi školami a podniky (7).

5.2

Politiky „dobré“ zaměstnanosti se musejí v každém případě soustředit také na to, aby podporovaly začlenění mladých lidí na trhu práce a provázely je po celou dobu jejich profesní dráhy (8), aniž by se vytvořil „číselný rozpor“ mezi mladými a staršími pracovníky, kteří chtějí zůstat na svých pracovních místech.

5.3

Výbor tehdy formuloval následující výzvu: „přispívat k tomu co se vyvíjí, k budoucnosti, většímu souladu v prvořadých tématech, která si vyžadují koordinovanou a větší intervenci většiny aktérů. Ta si vyžaduje, abychom se vyhnuli nadřazenosti zájmů s krátkým časovým horizontem, a také konstruktivní plán. Jde o postupné vypracovávání nového mezigeneračního paktu na územích Evropské unie“.

5.4

Výzkum a inovace jsou oblasti, do kterých se musí investovat, má-li být všem budoucím evropským generacím zaručena budoucnost v blahobytu a uspokojující a udržitelná kvalita života. Proto je důležité mít na zřeteli také průměrný věk evropských výzkumných pracovníků a vědců a nutnost začlenit mladé lidi do těchto klíčových sektorů.

5.5

Vzhledem k tomu, že investice do výzkumu jsou všude v Evropě nedostatečné a Evropa je ještě velmi vzdálena cílům Lisabonské strategie, nemají mladí výzkumní pracovníci, kteří jsou často nuceni pracovat za extrémně nejistých podmínek, možnost vybudovat si v oblasti vědeckého a technického výzkumu budoucnost a kariéru. Evropa, ve které je průměrný věk vědeckých pracovníků vyšší než v ostatních světových velmocích, je pro budoucnost rizikem.

V Indii a Číně například počet absolventů vědeckých oborů roste, takže 60 % výzkumných pracovníků a vědců z USA pochází právě z těchto zemí. V mnoha evropských zemích naopak počet studentů zapsaných na vědecké fakulty v posledních letech prudce klesá.

5.6

Problém stárnutí obyvatelstva má přímý dopad také na územní soudržnost. Mladí lidé opouštějí některé oblasti a hledají zaměstnání tam, kde jsou lepší životní a pracovní podmínky. Zvětšuje se tím propast mezi regiony s rozvinutějším hospodářstvím a ostatními regiony, které tak rychleji chudnou a stárnou.

5.7

Možnost sloučit soukromý život s pracovním je pilířem evropského sociálního modelu. Vzrůst průměrného věku evropského obyvatelstva vyvolává problém zvýšení porodnosti. Míní se tím pouze, že všechny páry by měly mít možnost mít děti, aniž by se kvůli tomu musely zříci práce nebo dokonce podstatným způsobem snížit životní úroveň domácnosti až na takovou úroveň, která se v mnoha případech blíží hranici chudoby. Dnešní mladí lidé mívají vzhledem k nejistým pracovním podmínkám, které jsou pro ně typické a které jim nezaručují žádnou budoucnost, obvykle méně dětí nebo dokonce vůbec žádné.

5.8

K dosažení cíle postupného zvyšování porodnosti je třeba, aby všechny sociální, zdravotnické a školní služby (jesle, zdravotní péče, prevence, finanční pomoc, atd. …) byly posíleny, zlepšeny a přizpůsobeny demografické skutečnosti členských států EU.

6.1

V EU-25 činila v roce 2005 míra zaměstnanosti žen 56,3 %. Tento problém se zdá být méně výrazný v zemích severní Evropy a vážnější ve středomořských zemích. Ale i pro ženy začleněné do trhu práce je obtížné vybudovat si kariéru, během které by mohly nashromáždit dostatečné množství příspěvků pro získání nároku na důchod. Ženy musí na trhu práce čelit četným problémům:

6.2

Komise se správně domnívá, že pokles počtu občanů v produktivním věku lze částečně vyrovnat řadou opatření, jako například – alespoň z krátkodobého hlediska – zvýšením účasti žen na trhu práce. Kulturní změny, které v posledních desetiletích umožnily ženám pracovat a získat nezávislost, se odrážejí v rozdílech v míře zaměstnanosti žen z různých generací. V Evropě je na trhu práce více mladých žen než žen středního věku.

6.3

Rostoucí účast žen na trhu práce je bezpochyby pozitivním jevem a známkou civilizačního pokroku, avšak podle různých statistických analýz i z nedávné doby zatím není dostačující a krom toho bude muset znamenat účinné uplatňování pracovních podmínek, stejnou mzdu jako pro muže a ochranu žen před zneužíváním a diskriminací na pracovišti a ve společnosti. Rozdíly v zaměstnanosti žen a mužů lze ostatně pozorovat i v podnikatelské oblasti. Existují totiž extrémní rozdíly mezi počtem podnikajících mužů a žen. Členské státy a Evropská unie proto musejí posílit nástroje, které již mají k dispozici, a vytvořit nové, aby podporovaly a chránily práci žen.

7.1

Přistěhovalectví do Evropské unie je stále častějším jevem. Extrémní rozdíl mezi hospodářstvím a životní úrovní v Evropě a v rozvojových zemích podporuje migraci do našich nejbohatších zemí. Přistěhovalectví nesmí být považováno za hrozbu, nýbrž za fenomén, který může za pomoci vyvážených politik představovat potenciální faktor růstu, rozvoje a integrace.

7.2

Vzhledem k všeobecnému stárnutí obyvatelstva a současnému ubývání ekonomicky aktivního obyvatelstva plní migrující pracovníci v EU funkci, která plně odpovídá výrobním, ekonomickým a sociálním potřebám hostitelské země. Proto je nezbytné koncipovat politiky práce a integrační politiky tak, aby co nejlépe zabezpečily dostupné lidské zdroje, včetně přistěhovalců, a využívaly jejich schopností, profesních zkušeností a diplomů (9).

7.3

I Komise souhlasí, že přistěhovalectví může při přizpůsobování trhu práce hrát kladnou úlohu. Kromě toho pracovníci přistěhovalci v případě, že jsou řádně zaměstnáni, přispívají placením daní a příspěvků do systému sociálního zabezpečení k financování systému sociální ochrany a představují tedy významnou novinku pro budoucnost evropského trhu práce příštích let. Mimoto nesmí být podceňován význam ekonomické podpory, který mají poukazované finanční prostředky od přistěhovalců, neboť často představují jediný zdroj příjmu pro jejich rodiny. A právě proto je lepší integrace přistěhovalců pro členské státy EU nezbytným cílem (10).

7.4

Potřeba začlenění do formální ekonomiky se netýká jen pracovníků přistěhovalců. Stárnutí obyvatelstva naléhavě vyžaduje projednání otázek jako je boj proti nezákonnému zaměstnávání a nejistotě pracovních míst za účelem ozdravení a konsolidace národních ekonomik.

8.1

Evropská komise již v různých dokumentech prohlásila, že v zájmu skutečné udržitelnosti veřejných financí členských států je třeba přijmout opatření na řízení veřejného dluhu nebo jeho podstatného, postupného a neustálého snižování. Pro dosažení tohoto cíle musí být zajištěno účinné rozdělení zdrojů, aniž by to mělo negativní dopad na kvalitu a obecnost veřejných služeb.

8.2

Zejména z důvodu demografických změn, které budí velké obavy o „sociální stát“, musí různé systémy financování sociální ochrany členských států Evropské unie nehledě na své vzájemné rozdíly a zvláštnosti zaručit účinné, spravedlivé a transparentní fungování ve prospěch občanů.

8.3

EHSV zdůrazňuje důležitou funkci, kterou mají sociální služby obecného zájmu a subjekty sociální ekonomiky pro integraci podpory pro rodiny a starší osoby. V rámci uznání významu těchto činností proto také tyto činnosti, které vykonávají užitečnou funkci pro společnost, musí být konkrétně – na základě společných kritérií – podpořeny.

8.4

V tomto ohledu může být důležitá úloha Evropské unie. Lisabonská strategie (integrace mezi sociální politikou, hospodářskou politikou a politikou zaměstnanosti) byla výjimečným inovačním přístupem a jeden z jejích nástrojů – metoda otevřené koordinace – lze považovat za nejzajímavější novinku v politice Společenství posledních let. Bohužel se jednalo o málo využívaný a často podhodnocovaný nástroj a zároveň byl odstraněn právní nástroj Společenství. Nutno říci, že Evropský sociální model zatím zůstává cílem, který je ještě třeba uskutečnit, avšak rozhodně není překážkou, která by musela být obětována ve jménu vnitřního trhu.

8.5

V některých evropských zemích, zejména vzhledem k makrofenoménům jako zvýšení průměrného věku obyvatelstva, je financování systémů sociálního zabezpečení a důchodových systémů silně ohrožováno daňovými úniky a neplacením příspěvků. Veškerá vůle k reformám sociálního státu, sociálního zabezpečení, zdravotnictví a politiky zaměstnanosti se neobejde bez boje proti zločinům jako jsou vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky, které jako první ohrožují existenci udržitelných státních rozpočtů.

8.6

EHSV by proto rád zdůraznil, jak je při hledání řešení demografických změn a přizpůsobování se jim důležité bojovat proti daňovým únikům a neplacení příspěvků a rovněž proti snižování počtu daňových poplatníků.

9.1

Úbytek obyvatelstva v produktivním věku a nárůst počtu pracujících důchodců, což jsou fenomény způsobené prodloužením střední délky života, jsou ústředním tématem četných dokumentů předložených Evropskou komisí k tématu udržitelnosti důchodových systémů.

9.2

V průběhu nadcházejících desetiletí musejí být důchodové systémy schopné zaručit všem budoucím generacím klidné a důstojné stáří. A proto nelze – na prvním místě – řešit problém dopadu stárnutí na důchodové systémy výlučně za pomoci pobídek k využívání penzijního připojištění nebo soukromě spravovaných důchodů, neboť by to představovalo nebezpečné zjednodušení. Naopak je nezbytné najít účinné nástroje na to, aby tyto druhy penzijních připojištění byly jednodušší, důvěryhodnější a více chráněné proti nepředvídatelným výkyvům finančních trhů. Kromě toho bude muset být posílen dohled nad soukromými penzijními fondy, aby byl rozšířen systém kontroly a zaručena řádná správa.

9.3

V mnoha zemích EU není příčinou krize, kterou prodělávají důchodové systémy, pouze stárnutí obyvatelstva, ale i skutečnost, že příspěvky klesají, aniž by byly nalezeny jiné zdroje (například z boje proti daňovým únikům a neplacení příspěvků), zatímco poptávka občanů po důchodech neustále roste.

9.4

Tento jev se dále vyostřuje díky skutečnosti, že mladé generace vstupují na trh práce stále později a často s nejistými pracovními smlouvami a s nízkou mzdou, takže platí vyšší příspěvky na penzijní zabezpečení než ve stejném věku jejich rodiče.

9.5

Stárnutí obyvatelstva by mohlo vyžadovat delší setrvání na trhu práce, ale zvláště v některých zemích Unie je ještě důležitější uspíšit vstup na trh práce a obecně zaručit lepší pracovní příležitosti a podmínky na počátku pracovní kariéry.

9.6

Prognózy Evropské komise do roku 2050 předpokládají nárůst výdajů na důchody ve všech zemích EU, s výjimkou Rakouska, které v roce 2000 zahájilo důchodovou reformu. V Itálii a ve Švédsku se vzhledem k tomu, že jsou jejich příslušné veřejné důchodové systémy založeny na příspěvcích, předpokládá jen mírné zvýšení výdajů na důchody, zatímco v ostatních zemích bude nárůst zřejmě vyšší, v případě Portugalska například až na 9,7 %.

9.7

Problém udržitelnosti důchodových systémů tedy nelze analyzovat a řešit izolovaně. Naopak je třeba mít jasnou představu o jeho příčinách, které nejsou omezeny na fenomén charakteristický pro evropskou společnost, jako je celkové stárnutí obyvatelstva, ale souvisejí s různými aspekty trhu práce, hospodářského růstu a systémů sociální ochrany různých zemí EU.

9.8

Cíle, které je třeba si při řešení otázky udržitelnosti důchodových systémů vytyčit, jdou až za rámec prostého zvyšování důchodového věku: pokud by se totiž přijalo takovéto opatření bez specifických kritérií, mohlo by se projevit jako neúčinné a škodlivé pro kvalitu života evropských občanů.

9.9

Vzhledem k rozdílům mezi jednotlivými druhy práce a existenci namáhavých, opakovaných a unavujících prací nemůže být řešením stárnutí obyvatelstva pouze prodloužení věku pro odchod do důchodu. Dlouholetá práce nemá stejnou váhu u všech profesí a musí být zohledňovány rozdíly mezi zákonným věkem odchodu do důchodu a skutečným věkem opuštění trhu práce.

9.10

Boj proti nejistotě pracovních míst a proti nezákonnému zaměstnávání, podporování mzdových politik, spravedlivější rozdělení bohatství a účinnější sociální soudržnost jdou ruku v ruce s nevyhnutelným, postupným a dobrovolným zvyšováním důchodového věku, které je třeba dojednat a podporovat v rámci stálého dialogu se sociálními partnery a s občanskou společností.

10.1

Je jasné, že ze zvýšení průměrného věku obyvatelstva plyne nárůst výdajů na zdravotnictví. Nicméně je velmi složité odhadnout, jakým směrem se výdaje na zdravotnictví budou ubírat a do kterých konkrétních oblastí bude třeba více investovat. Nelze spočítat pouze na základě demografických trendů, jaké množství veřejných prostředků se do zdraví bude muset investovat. Výdaje na zdravotnictví budou totiž záviset také na druhu politik, které se v této oblasti budou uplatňovat, na pokroku v lékařství, na vývoji nemocí, na úrovni znečištění a na politických a technologických rozhodnutích, která budou učiněna v zájmu jejich snížení.

10.2

Jak již však bylo řečeno, všechny analýzy ukazují, že se blíží doba, kdy se bude pracovat déle. Starší pracovníci jsou z důvodu věku nevyhnutelně nutně více vystaveni riziku onemocnění a celkové únavě organismu než jejich mladší kolegové. Vzhledem k tomu, že počet starších pracovníků bude zcela jistě neustále přibývat, musí být okamžitě koncipován a uplatňován takový zdravotní systém, který bude s to zajistit účinné politiky prevence ve všech členských státech Evropské unie. Kromě toho se pracovníci, kteří dlouhodobě vykonávají nejistou práci, ocitnou v okamžiku dosažení důchodového věku v nesnázích. V souladu s ochrannými opatřeními členských států se o ně společnost bude muset různými způsoby postarat, a to i v oblasti zdravotnictví a pečovatelských služeb. V důsledku toho bude mít větší nejistota pracovních míst přímý dopad na náklady sociálního zabezpečení.

10.3

Pokud je cílem udržet veřejné výdaje na udržitelné úrovni, pak členské státy a Evropská unie musí spojit své síly a uskutečnit odpovídající programy péče, prevence pracovních úrazů, monitorování a výměny informací, a vytvořit tak užší a účinnější vazbu mezi trhem práce a zdravotnictvím.

10.4

Ne všechny druhy práce jsou stejné. Stárnutí se na pracovní síle odráží různou měrou také proto, že existují práce více či méně namáhavé, více či méně rizikové, více či méně opakované, a pokročilý věk má různé dopady v závislosti na konkrétním povolání. Starší pracovník nemůže vykonávat namáhavou fyzickou práci, ale může snadno vykonávat kancelářskou nebo duševní práci.

10.5

Prodloužení produktivního života tedy přináší daleko důležitější zdravotní problémy pro pracovníky, kteří vykonávají namáhavé povolání. Tento faktor je třeba mít na zřeteli. Pokud se z dlouhodobého hlediska bude uvažovat o odchodu do důchodu – v sektorech, kde je to možné – ve stále vyšším věku, bude třeba vyvinout značné úsilí v oblasti zdravotnictví a bezpečnosti při práci.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/8

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor lituje, že činnosti Komise zaměřené na boj proti daňovým únikům se doposud nesetkaly s adekvátní podporou v podobě spolupráce členských států, podporuje iniciativy, které budou v této souvislosti dále uskutečňovány, a vybízí Komisi, aby využila veškeré pravomoci, které smlouvy již v současnosti propůjčují evropským institucím.

1.2

EHSV se domnívá, že sdělení Komise je dostatečně srozumitelné a že pohlíží na problémy boje proti daňovým únikům ze správného úhlu, když určuje posílení administrativní spolupráce mezi členskými státy za hlavní nástroj boje proti šíření tohoto jevu.

1.3

Sdělení se zabývá konkrétně problémem vztahu s třetími státy a navrhuje společný přístup. EHSV s tímto návrhem souhlasí.

1.4

EHSV se ztotožňuje s návrhem „přehodnotit DPH“, v což mimochodem doufal již při jiných příležitostech, a zvážit možnost svolat skupinu odborníků pověřenou přehodnocením systému DPH za předpokladu, že případná nová sazba jakožto náhrada za DPH nebude znamenat daňovou zátěž pro podniky a občany.

1.5

EHSV doporučuje Komisi plně využívat současné pravomoci OLAFu, které Evropskému úřadu pro boj proti podvodům již nyní přiřazují důležité funkce. Komise by měla zhodnotit, zda má OLAF k dispozici adekvátní prostředky pro plnění svých institucionálních úkolů.

1.6

EHSV považuje za naprostou prioritu návrh neustále zefektivňovat spolupráci mezi národními úřady pro boj proti podvodům, pokud možno propojením policejních orgánů a vyšetřovacích subjektů, aby jim bylo umožněno sdílet dostupné databáze, a doporučuje podrobně propracovat související technické a právní otázky.

1.7

Návrh na zřízení fóra na vysoké úrovni pro administrativní spolupráci je krok správným směrem a byrokratický odpor a překážky, které se jakoby staví proti této myšlence, jsou skutečně nepochopitelné.

1.8

EHSV se domnívá, že je účinné zahrnout do právních předpisů Společenství to, co již bylo uskutečněno v některých členských státech, zavedením kritéria „obvyklé ceny na trhu“ v zájmu boje proti podvodům.

1.9

EHSV doporučuje počínat si se značnou opatrností při přijímání opatření solidarity mezi dodavatelem a nabyvatelem, avšak přesto stanovit přenesení důkazního břemene v případě zdánlivě neodůvodněných transakcí, i ve světle rozsudků Soudního dvora.

1.10

EHSV se domnívá, že by měl být podrobněji propracován návrh Komise na zavedení zjednodušeného plnění pro hospodářské subjekty, které spolupracují se správcem daně, a naopak přísnější kontroly a postupy pro „rizikové“ subjekty.

1.11

EHSV žádá Komisi, aby pokračovala ve financování programů Společenství na podporu činností v oblasti ochrany finančních zájmů Společenství jako je Hercule II.

1.12

EHSV doporučuje uvést ustanovení směrnice 77/799/EHS v soulad s tím, co již bylo stanoveno pro oblast nepřímých daní, a navzájem vyrovnat různé systémy ukládání DPH.

2.1

Sdělení Komise si klade za cíl „rozvíjet koordinovanou strategii s cílem zlepšit boj proti daňovým únikům“ a bere na vědomí, že právní rámec Společenství je i přes svá vylepšení a posílení uplatňován jen zřídka a administrativní spolupráce není úměrná rozvoji obchodu uvnitř Společenství.

2.2

Komise se vrací k problematice, kterou se již několikrát zabývala, totiž k potřebě posílit administrativní spolupráci mezi správci daní v členských státech, která je nástrojem boje proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, jež mohou být příčinou rozpočtových ztrát a mohou způsobit narušení podmínek hospodářské soutěže, a poškodit tak fungování vnitřního trhu.

2.3

Komisař pro oblast daní a celní unii László Kovács u příležitosti předložení sdělení prohlásil: „Pevně věřím, že nastal čas přemýšlet o nových účinnějších způsobech boje proti daňovým únikům. Rozšíření tohoto fenoménu se stává skutečně znepokojujícím.“

2.4

Ekonomové mají za to, že celkové tržby z daňových úniků se pohybují mezi 2 a 2,5 % HDP a činí celkem 200 až 250 mld. eur. Jeden z největších problémů představují podvody s DPH zvané „kolotoč“, avšak stejně vážné jsou též otázky pašování a nelegální výroby alkoholu a cigaret a podvody v oblasti přímých daní. Volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu v rámci vnitřního trhu po roce 1993 členským státům znesnadnil účinný boj proti daňovým únikům na vlastní pěst.

2.5

V oblasti nepřímých daní právní předpisy Společenství stanovují pro členské státy společná pravidla (jednotné postupy, určení příslušných orgánů, způsoby předávání údajů), která mají podpořit administrativní spolupráci a výměnu informací.

2.6

Komise určuje tři oblasti prioritního zásahu:

2.6.1.1

Komise se domnívá, že zlepšení výsledků boje proti daňovým únikům lze dosáhnout prostřednictvím:

2.6.2.1

„Daňové úniky nekončí na vnějších hranicích Unie.“ Komise navrhuje společný přístup ke spolupráci s třetími zeměmi, která je v současnosti založena na dvoustranných dohodách mezi jednotlivými členskými státy, a vede tak ke vzniku různých situací, kterých daňoví dlužníci snadno zneužívají. Komise mimoto navrhuje zahrnutí ustanovení o spolupráci v daňové oblasti do rámce dohod o hospodářském partnerství, které Unie uzavírá se svými hospodářskými partnery.

2.6.3.1

Komise otevírá diskusi o možnosti posílit princip solidární odpovědnosti za placení DPH se zřetelem na zásady proporcionality a právní jistoty.

2.6.3.2

Komise kromě toho bere v úvahu možnost rozšířit uplatňování mechanismu přenesení daňové povinnosti (které je v současnosti závazné jen pro určité transakce, zatímco u jiných ho členské státy mohou či nemusí uložit) na interní operace členského státu. Komise má za to, že každá změna v současné platné právní úpravě o DPH musí podstatným způsobem snížit možnost podvodů, vyloučit nová rizika a především nevytvářet neúměrná administrativní plnění pro podniky ani pro úřady a také zajistit daňovou neutralitu a nediskriminační zacházení s hospodářskými subjekty.

2.7.1

Komise dále navrhuje, aby se uvažovalo o jiných specifických opatřeních jako je:

3.1

Komise se domnívá, že právní nástroje platného právního rámce Společenství jsou k boji proti daňovým únikům dostatečné. Zdá se, že nezbytné a naléhavé je naopak vybízet členské státy, aby využívaly platné nástroje administrativní spolupráce ve větším měřítku a při dodržení stanovených lhůt a pravidel. V současném globalizovaném hospodářském prostředí, ve kterém i podvody získávají nadnárodní rozměr, se totiž zdá nezbytné mít k dispozici požadované informace ve lhůtách slučitelných s vývojem šetření.

3.2

Komise by za účelem vytvoření jednotnějšího systému mezi oblastmi přímého a nepřímého zdanění mohla v každém případě uvést ustanovení směrnice 77/799/EHS v soulad s tím, co již bylo stanoveno pro oblast nepřímých daní, a stanovit účinnější metody výměny informací při zohlednění možností nabízených informační technikou. Důležité je rovněž navzájem vyrovnat různé systémy ukládání DPH, zejména s ohledem na plnění povinnými subjekty.

3.3

Právní rámec Společenství lze rozdělit do pěti hlavních směrů:

3.4

Odkazy na právní předpisy Společenství spolu s krátkým shrnutím příslušných opatření jsou uvedeny v příloze A.

4.1

Výbor se domnívá, že proti přibývajícímu šíření daňových úniků je třeba bojovat energičtěji, a lituje, že Komise i přes komplexní a strukturovaný právní rámec považuje činnost členských států a jejich spolupráci za zcela nedostačující.

4.2

Narušení dobrého fungování ekonomiky a vnitřního trhu z důvodu vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků představuje závažný problém, který byl dosud podceňován, stejně jako byla podceňována i vazba mezi kapitálem neodvedeným do státní pokladny, praním špinavých peněz a hospodářskou kriminalitou. K podvodnému jednání směřujícímu k nedovolenému získávání prostředků jednotlivých členských států a Společenství totiž často dochází prostřednictvím předkládání padělaných daňových dokladů, a naopak, kapitál pocházející z daňových úniků, například i z přeshraničních operací, je často používán k provozování dalších nezákonných nebo trestných činností.

4.3

Pokud jde o závažnost vyhýbání se daňovým povinnostem – které se na rozdíl od daňových úniků zakládá na chování, jež samo o sobě není zakázané, ale je zaměřené výlučně na nedovolenou úsporu daní – Výbor zdůrazňuje, že vnitrostátní právní předpisy nejsou v tomto ohledu jednotné. Za účelem zamezení nárůstu administrativních a sociálních výdajů vzniklých z ne vždy soudržných předpisů se považuje za účelné přijmout opatření, které by sblížilo příslušné vnitrostátní právní předpisy, a zavést všeobecnou doložku o zamezení vyhýbání se daňovým povinnostem, čili určit společnou kasuistiku případů, při jejichž výskytu by správci daní měli pravomoc neuznat pro daňové účely právní účinky z obchodů považovaných za vyhýbání se daňovým povinnostem.

4.4

Výbor má za to, že vzhledem k pravomocím, které Komisi přiznávají smlouvy s ohledem na přijímání veškerých nezbytných opatření na zajištění finanční rovnováhy evropských institucí, jsou její návrhy při projednávání tohoto tématu až příliš opatrné. Komise má totiž k dispozici významné prováděcí pravomoci, které jí propůjčila Rada na základě rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999. V tomto ohledu se upozorňuje na uplatňování zásady subsidiarity (stanovené v článku 5 Smlouvy o ES), která ukládá zásah ze strany Společenství i v případech nevýlučné pravomoci, jestliže stanovené cíle nemohou být uskutečněny členskými státy, čili mohou být lépe dosaženy na úrovni Společenství. Výbor Komisi vyzývá, aby tyto pravomoci plně využívala.

4.5

Svým sdělením o daňové politice v Evropské unii a prioritách pro nadcházející roky (KOM(2001) 260 v konečném znění) položila Komise důraz na potřebu přijmout všechny ostatní dostupné nástroje (kromě právních nástrojů) na dosažení prioritních cílů. V tomto sdělení byla zdůrazněna skutečnost, že fiskální politika podléhala a dosud stále podléhá jednomyslnému přijímání rozhodnutí (1).

4.6

Výbor až do té doby podporoval potřebu změnit přechodný režim a dospět v krátké době ke konečnému režimu stavějícímu na zásadě zdanění v zemi původu. S určitou nadsázkou se tenkrát Výbor ptal, „kolik let nestálého přechodného režimu ještě bude muset uplynout, než se tento cíl začne uskutečňovat,“ a požadoval zjednodušení a aktualizování předpisů, jednotnější uplatňování předpisů a užší administrativní spolupráci. Zdá se, že nebyl učiněn žádný pokrok.

4.7

Výbor podporuje hlavní cíl, který spočívá v posílení spolupráce tím, že se půjde za rámec platného systému výměny informací o DPH (VIES) a budou se vyvíjet opatření na automatizovanou či spontánní výměnu informací mezi členskými státy.

4.8

Výbor oceňuje otevření diskuse o změně systému DPH, ale zdůrazňuje potřebu vypracovat podrobnou studii o dopadu, neboť se vychází z předpokladu, že eventuální změny budou ve znamení účinnosti a zjednodušení a že nebudou představovat nástroj na zvýšení daňové zátěže pro občany a podniky. V této souvislosti se odkazuje na již předložený návrh Výboru (2) přezkoumat též jiné systémy spotřebních daní, než DPH, které by zaručovaly výnos z daní alespoň ve výši současných výnosů, ale které by pro společnost představovaly menší zátěž a z hlediska vymáhání byly účinnější.

5.1.1.1

Jeden z druhů podvodů s DPH vyznačující se výraznými prvky nebezpečnosti (ve vztahu k výši uniklé daně) a záludnosti (s ohledem na obtíže při určování) se nazývá „kolotoč“ a znamená používání systémů vyhýbání se odvodu DPH prostřednictvím účelového využívání společností založených ad hoc a činných v mezinárodním prostředí. Cílem je neplatit dlužnou DPH, umožnit tak ostatním článkům podvodného řetězce odpočíst fiktivní částku daně, a získat daň zpět nebo snížit částku dlužné DPH. K dosažení tohoto nezákonného cíle neplnící subjekt obvykle nevykonává skutečnou hospodářskou činnost, nemá k dispozici provozní struktury a jeho sídlo často supluje pouze poštovní schránka. Tento subjekt po několika měsících „formální činnosti“ zmizí, aniž by podal příslušné daňové přiznání a odvedl dlužné daně, čímž je pro správce daně obtížné ho identifikovat.

5.1.1.2

Výbor se domnívá, že k „podvodům typu kolotoč“ mohlo docházet i z důvodu nedostačující spolupráce mezi členskými státy, jakož i z důvodu odlišných režimů sazeb. Výbor proto navrhuje, aby byly aktivovány veškeré potřebné formy spolupráce a výměny informací, které by mohly účinně bojovat proti tomuto fenoménu.

5.1.2.1

Podvodné jednání v oblasti DPH přimělo finanční úřady členských států k tomu, aby vzhledem k účinnějšímu boji proti tomuto fenoménu se stále větší pečlivostí zdokonalovaly vyšetřovací techniky.

Administrativní spolupráce má rozhodující úlohu v boji proti podvodům s DPH, neboť se jich dopouští více hospodářských subjektů nacházejících se v různých členských státech.

Použití sjednaných vhodných nástrojů umožnilo členským státům vypracovat systém výměny informací, což se ukázalo být užitečným nástrojem k určování daňové situace daňových poplatníků a k potírání a potlačování daňových úniků v nadnárodním měřítku.

Co se týče oblasti spolupráce, Výbor již delší dobu upozorňuje na to, že Komise musí hrát aktivnější roli, a tudíž kladně hodnotí vytvoření systému monitorování za účelem ověřování kvality a kvantity poskytované pomoci.

5.1.2.2

Do dnešního dne však má výměna informací z důvodu kulturních rozdílů, různých stupňů informatizace a nedostatku předpisů k trestání nečinnosti členských států ještě daleko k tomu, aby se stala obvyklým postupem. Je tedy nezbytné vytvořit jednotnou kulturu a vědomí toho, že zasílání žádostí o informace do zahraničí musí být považováno ne za možnost, ke které je nutno se uchýlit pouze ve výjimečných případech, ale za řádnou fázi vyměřovacího řízení, kdykoli to bude povaha kontroly vyžadovat.

Za tímto účelem by měly být překonány překážky, které stojí v cestě šíření administrativní kultury Společenství, a to podporováním plného využívání existujících nástrojů spolupráce a dodržováním stanovených lhůt a pravidel, aby bylo vyšetřovacím orgánům umožněno mít k dispozici požadované informace ve lhůtách slučitelných s vývojem šetření.

5.1.2.3

Mimoto by se ve shodě s tím, co vyjádřila Komise s ohledem na používání standardizovaných informačních systémů pro výměnu informací, mohla posoudit možnost propojit policejní orgány a vyšetřovací subjekty jednotlivých členských států zapojené do boje proti daňovým únikům za účelem přímé výměny informací prostřednictvím systému certifikované elektronické pošty a společně sdílet databáze informací týkajících se prohlášení o příjmech jednotlivých členských států, jak je tomu již v případě údajů VIES úrovně I a II.

Takováto iniciativa, která nicméně vyžaduje předchozí dohodu o obsahu údajů zařazených do těchto archivů a soulad s vnitrostátními právními předpisy v oblasti ochrany soukromí, by umožnila citelný krok vpřed ve zlepšování boje proti daňovým únikům, neboť by mohla dát vyšetřovacím orgánům k dispozici nezbytné informace přímo, v reálných lhůtách a bez nadbytečných byrokratických požadavků.

5.1.2.4

Ačkoli se právní předpisy upravující výměny informací mezi členskými státy jeví strukturované a dostačující, potírání fenoménů vyhýbání se daňovým povinnostem v EU je brzděno nejednotností právních předpisů, které upravují výkon vyšetřovacích pravomocí ze strany jednotlivých národních správců daní, a různou intenzitou opatření k prosazování práva.

Lze totiž vytušit, že podvodná činnost se vyskytuje ve státech, kde jsou dozírací pravomoci institucí pověřených kontrolou slabší, čili uplatňované sankce jsou nezpůsobilé k výkonu své preventivní funkce.

5.1.2.5

Při zohledňování zásady suverenity členských států by proto bylo užitečné harmonizovat v rámci EU sankční postupy u případů podobné závažnosti, jak již bylo stanoveno například v oblasti právních předpisů o praní špinavých peněz. Cílem je zamezit tomu, že méně přísné právní předpisy nebo méně účinné systémy vyměřování daně budou příčinou vzniku „sankčních rájů“, kam budou proudit výnosy z trestné činnosti nebo se budou spojovat koncové články z podvodů typu „kolotoč“.

5.1.3.1

Nutný boj proti podvodným praktikám musí probíhat za dodržování zásad Společenství, včetně zásady nediskriminace a proporcionality, jak několikrát zdůrazňoval Soudní dvůr. Mezi prvky, u nichž existují největší rozdíly v různých právních řádech, vystupuje prvek týkající se používání jiných parametrů pro určení základu daně než protihodnoty sjednané mezi stranami, a to nejen v případě soukromé spotřeby nebo určení pro nepodnikatelské účely, ale také ve všech případech, kdy je riziko daňového úniku a riziko vyhýbání se placení daně pokládáno za závažné.

V tomto směru se pozoruje, že ve všech právních předpisech členských států je kritérium určování základu daně založeno na ochotě stran k vyjednávání a jeho cílem je zajistit zdanění skutečného protiplnění, neboť základ daně je obecně představován sjednanou smluvní protihodnotou za dodání zboží nebo za poskytnutí služby. Za určitých podmínek se k opravě nebo novému zjišťování základu pro výpočet daně vedle tohoto „základního“ kritéria používá také kritérium „obvyklé ceny na trhu“.

5.1.3.2

Pojem obvyklé ceny na trhu pro účely DPH je ve všech členských státech téměř stejný a je to v zásadě pojem vyplývající ze směrnice č. 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 (Šestá směrnice o DPH), která obvyklou cenu na trhu stanoví podle ceny v průměru obdržené za zboží a služby stejného druhu, za podmínek volné soutěže, během téže fáze uvedení na trh a v čase a v místě, kdy se operace uskutečnila, nebo, není-li tomu tak, v nejbližším možném čase a místě.

5.1.3.3

Ve všech právních předpisech Společenství představuje použití obvyklé ceny alternativní způsob určování základu daně:

5.1.3.4

K těmto případům existují dále výjimky ze zásady určování základu daně na základě protiplnění v případě:

5.1.3.5

V této souvislosti Soudní dvůr (4) potvrdil, že příslušná vnitrostátní opatření na předcházení daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem se mohou od zásady určování základu daně z přidané hodnoty podle sjednané protihodnoty, která je obsažena v Šesté směrnici, odchýlit v zásadě pouze tehdy, když je to nezbytně nutné k dosažení tohoto cíle.

5.1.3.6

Jinými slovy, obvyklá cena je referenčním bodem pro označování možných podvodů. Je-li základ daně, který představuje sjednaná protihodnota, nižší než obvyklá cena, není nahrazen obvyklou cenou, ale naopak správce daně může předpokládat existenci podvodu s přenesením důkazního břemene.

5.1.4.1

V rámci zákonodárných iniciativ zaměřených na boj proti šíření podvodů typu „kolotoč“ byla v některých vnitrostátních právních předpisech zavedena pravidla, která u prodeje zboží náležejícího do určité kategorie stanovila společné ručení nabyvatele za odvod DPH neodvedené dodavatelem, přičemž k prodeji došlo za cenu nižší, než je obvyklá cena.

5.1.4.1.1

Tyto předpisy mají základ v článku 21 Šesté směrnice, která členským státům v souladu se zásadou proporcionality přiznává pravomoc zatížit společným ručením za odvod daně jinou osobu, než je osoba povinná k dani.

5.1.4.2

Smysl této volby spočívá v předpokladu, že se za operací uskutečněnou za jinou cenu, než tu, která odpovídá tržní ceně, může skrývat jiná skutečnost, a sice možnost podvodného plánu. V podstatě se na základě podmínek stanovených předpisem předpokládá nekalý úmysl nabyvatele, neboť se předpokládá, že kupující si na základě zaplacené ceny musel být vědom probíhajícího podvodu (5). Tento předpoklad je relativní, neboť nabyvatel může doložením písemných důkazů prokázat, že nižší cena, než je obvyklá cena, byla určena skutečně objektivně prokazatelnými událostmi nebo situacemi nebo na základě zákonných ustanovení a že nemá v žádném případě spojitost s neodvedením DPH, čímž nebude splněno společné ručení za neodvedení daně dodavatelem.

5.1.4.3

Výbor sdílí obavy vyjádřené mnoha subjekty ohledně principu společného ručení a na základě judikatury Soudního dvora (6) má za to, že případná opatření by měla být omezena na hledání záruk za odvod daně u těch subjektů, které jsou jasně označeny jako skutečně odpovědné za odvod daně. Mohlo by se tedy stanovit, že nabyvatel je společně a nerozdílně odpovědný za odvod daně v případě, kdy dojde k dodání zboží za nižší cenu, než je jeho obvyklá cena. V případě takto pregnantního ustanovení, které kupujícího poškozuje tím, že ho činí odpovědným za odvod daně místo někoho jiného, je třeba vymezit konkrétní uplatňování předpisu stanovením specifických podmínek:

5.1.5

Výbor souhlasí s možností rozšířit oblast uplatňování přenášení daňové povinnosti o interní operace členského státu. Ve svém nedávném stanovisku Výbor tvrdil, že takový „mechanismus“ může být potřebný při prevenci vyhýbání se placení daně. V případech, kdy je dodavatel ve finančních obtížích, se takové řešení přímo nabízí (7). Sama Komise rozšířila oblast dobrovolného uplatňování přenesení daňové povinnosti, a to po kladných zkušenostech se stavebními materiály a se službami ve stavebnictví. Opatření však přesto nesmějí poškodit výměnu zboží a služeb uvnitř Společenství tam, kde by různé povinnosti spojené s fakturací mohly narušit fungování vnitřního trhu.

5.2.1

Boj proti daňovým únikům se musí nezbytně nutně vést i na obecnější úrovni harmonizace právních předpisů členských států v oblasti přímých daní a vyměřování.

5.2.1.1

V důsledku rozšíření počtu členských států Evropské unie budou rozdíly mezi daňovými systémy stále více ovlivňovat rozhodnutí o alokaci kapitálu v různých členských státech a příslušné způsoby řízení podnikatelských činností. Při výrazné koordinaci hospodářských politik budou totiž různé vnitrostátní daňové předpisy nástrojem, s jehož pomocí budou členské státy moci ovlivňovat rozhodnutí o umístění investic a zdrojů v rámci Evropské unie. Nicméně současné citelné rozdíly mezi různými systémy přímého zdanění v členských státech by v některých případech mohly zbrzdit proces integrace trhů (8), a mít tak negativní dopad na konkurenceschopnost evropského hospodářství.

5.2.2

Sbližování daňových právních předpisů členských států bylo předmětem analýzy Komise ve sdělení KOM(2003) 726 ze dne 24. listopadu 2003. Přesto lze s ohledem na zdaňování společností jen těžko uplatnit takzvaná souhrnná opatření (comprehensive measures) určená na zavedení evropské daně z příjmu právnických osob založené na společném konsolidovaném základu daně (9), jelikož mezi různými členskými státy neustále panují neshody ohledně kritérií pro určení základu daně. Přijetí společné daně navíc kromě vysoké úrovně konvergence hospodářských politik vyžaduje i odpovídající právní rámec. V současnosti článek 94 Smlouvy o ES stanoví, že Rada na návrh Komise jednomyslně přijímá všechny směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států, které mají přímý vliv na vytváření nebo fungování společného trhu.

5.2.3

Existence tohoto ustanovení i přetrvávající daňová suverenita členských států, která právě neusnadňuje iniciativy směřující k vytvoření společného konsolidovaného základu daně pro podniky činné v Evropské unii, jsou i nadále velkou překážkou procesu sbližování systémů daně z příjmu právnických osob jednak z důvodu rostoucího počtu členských států, který obzvláště znesnadňuje dosažení jednomyslnosti, a jednak proto, že v konečném znění Ústavy pro Evropu chybí pravidlo kvalifikované většiny pro přijímání zákonů nebo rámcových zákonů stanovujících opatření v oblasti daní z příjmu právnických osob.

5.2.4

V kontextu nezohlednění pravidla jednomyslnosti představuje analýza obsažená ve sdělení Komise SEK(2005) 1785 Odstraňování překážek malých a středních podniků ve vnitřním trhu v podobě daně z příjmu právnických osob – nástin možného pilotního projektu pro zdanění podle domovského státu ze dne 23. prosince 2005 (10) konkrétní krok směrem ke skutečné harmonizaci základů daně z příjmu právnických osob. Z této studie vyplynulo, že 23 milionů malých a středních podniků v EU-25 má největší podíl na evropském hospodářství (představují 99,8 % všech podniků v Evropě) a poskytují zhruba 66 % pracovních míst v soukromém sektoru (11). Skutečné zavedení tohoto systému by umožnilo větší internacionalizaci činnosti těchto podniků, neboť se sníží náklady na zajištění shody (12), které tyto podniky nesou v daleko větší míře než podniky větších rozměrů (13), a bude rozšířena možnost přenášení ztrát, která je hlavní překážkou vývoje přeshraniční ekonomické činnosti, čímž se v rámci Společenství přispěje ke sblížení právních předpisů v oblasti daně z příjmu právnických osob.

5.3.1

Růst a technologický rozvoj elektronického obchodování nabízí hospodářským subjektům nové možnosti, nicméně také nové metody obchodu vyžadují přizpůsobení daňových systémů, zejména s ohledem na aspekty související se spotřebními daněmi. Daňové systémy, založené především na pravidlech tradičního obchodování, totiž musí tyto změny zohlednit a přizpůsobit se novým rozvíjejícím se formám obchodu.

5.3.2

Hlavní problém při zdaňování elektronických transakcí se týká možné diskriminace, ke které by mohlo docházet z důvodu různého zacházení s určitými transakcemi podle způsobu dodání zboží, které je předmětem transakce.

5.3.2.1

Při posouzení možnosti uplatnit na realitu digitálního věku tradiční zásady daňového práva je třeba prověřit, zda byla v případě příslušného daňového předpisu dodržena zásada neutrality, podle níž není přípustné diskriminující zacházení s podobnými transakcemi, které se v tomto případě liší pouze co do způsobu dodání (on line nebo off line).

5.3.3

Největší problémy jsou spojené s přímým a nepřímým zdaněním nehmotného (nebo digitalizovaného) majetku, neboť všechny fáze obchodní transakce (převod a dodání) se uskutečňují elektronicky (obchodování on line) prostřednictvím prodeje virtuálních produktů po síti. Služby a zboží jsou na počátku transakce nematerializované (u poskytovatele) a na konci materializované (u příjemce). V takovém případě neexistuje fyzicky hmatatelné zboží, které by mohlo být předmětem materiálního přezkoumání, ani za účelem inspekce.

5.4.1

Výbor má za to, že stávající právní předpisy Společenství, které jsou referenčním právním základem zřízení úřadu OLAF, tomuto úřadu již připisují důležité funkce v souladu s článkem 2 rozhodnutí Komise 1999/352/ES, ESUO, Euratom. Proto vyzývá Komisi, aby se aktivně zasadila o upřesnění současných pravomocí a v případě potřeby poskytla tomuto úřadu další prostředky nezbytné k plnění jeho institucionálních úkolů, například podle vzoru v článcích 81/86, které řídí Úřad pro hospodářskou soutěž.

5.4.2

V této souvislosti by OLAF mohl být subjektem pověřeným analýzou a koordinací na úrovni EU pro boj proti podvodům i daňové povahy, který by vykonával funkce a pravomoci na poli administrativní spolupráce v oblasti daní (přímé, nepřímé a spotřební daně), aby byla usnadněna výměna informací mezi subjekty, od kterých jednotlivé vnitrostátní právní předpisy požadují činnost v oblasti boje proti daňovým únikům.

5.5

Rozvoj obchodu uvnitř Společenství vyvíjí tlak na zvýšení spolupráce při výměně informací o řízení rizik. Komise však nenavrhuje konkrétní iniciativy, s výjimkou výzvy členským státům, aby používaly příručku o řízení rizik pro daňové úřady. V této souvislosti Výbor navrhuje vytvořit centralizovanou databázi, kde by se shromažďovaly informace od všech daňových úřadů, neboť ty jsou v současnosti standardizované pouze v oblasti cel a na dvoustranném základě.

5.5.1

V tomto směru by mohly být určeny typy výrobků, u kterých je – na základě výsledků šetření příslušných orgánů jednotlivých členských států – vyšší nebezpečí, že by mohly být použity pro páchání podvodů typu kolotoč. Jako příklad lze uvést motorová vozidla a výrobky špičkové technologie jako jsou nástroje výpočetní techniky a telefonní služby. Touto analytickou činností by mohl být pověřen OLAF, který by mohl příslušné výsledky pravidelně předávat členským státům, aby mohlo být nasměrováno následující monitorování fenoménu a aby byla umožněna následná cílená operativní opatření. Rovněž by měl být naplánován a upraven analogický tok informací od členských států OLAFu.

5.6

Výbor se domnívá, že myšlenka společného přístupu ve vztazích s třetími zeměmi by oproti dvoustranným dohodám byla jistě lepší. Za tímto účelem by bylo možné začlenit konkrétní ustanovení v rámci navrhovaného přijetí vzorové dohody Společenství o zamezení dvojího zdanění, která je zmíněna ve sděleních Evropské komise SEK(2001) 1681 o zdanění společností na vnitřním trhu a KOM(2003) 726 o vnitřním trhu bez daňových překážek pro společnosti: úspěchy, pokračující iniciativy a zbývající výzvy, a kterou zkoumal i Evropský parlament ve svém sdělení (SEK A5-0048) 2003. Je třeba podpořit myšlenku uzavření zvláštní úmluvy o spolupráci, která by byla začleněna do dohod o hospodářském partnerství. Při neexistenci jasné a rozhodné vůle na straně členských států je přesto nezbytně nutné pokračovat cestou dvoustranných dohod, aniž by však byly přerušeny procesy přípravy těchto dohod.

5.7

Výbor se domnívá, že posílení povinností podávat daňové přiznání, které Komise předpokládá, se musí bezpodmínečně odrazit v zásadě proporcionality a zjednodušení. Obligátní boj proti daňovým únikům se nesmí změnit v nepřiměřenou zátěž pro bezpočet poctivých daňových poplatníků a podniků. Za tímto účelem se považuje za účelné významně zmírnit povinnosti pro poctivé podniky, které aktivně spolupracují se správcem daně, a spravedlivě zpřísnit povinnosti pro ty, kdo jsou podle objektivních kritérií považováni za rizikové subjekty.

5.8

Výbor nesouhlasí s postojem Komise ke zdanění tabákových výrobků a alkoholu, se kterými se zachází jako s „normálním“ zbožím. Některé členské státy nalezly při řízení spotřebních daní z tabákových a alkoholických výrobků řešení pro související zdravotnické problémy, které mají očividně prioritu před fungováním vnitřního trhu. Komise navrhuje tyto rozpory odstranit, avšak odstranění těchto rozporů bude přesto trvat dlouho vzhledem k velmi odlišným úrovním příjmu v jednotlivých členských státech a rozdílným politickým cílům a opatřením každého členského státu v oblasti státního příjmu a zdraví. Měla by být nalezena jiná řešení, zatímco se čeká na přiměřený stupeň harmonizace daňových sazeb, aby se zajistilo, že bude zcela zachována schopnost každého členského státu prosazovat své vlastní cíle daňové a zdravotní politiky. Je třeba vzít v úvahu, že členské státy jsou zřídkakdy původci pašování tabákových výrobků, kontrolu nad ním mají nadnárodní zločinecké organizace. I když si Výbor uvědomuje vysoké sociální a zdravotnické náklady související se zneužíváním těchto látek a doufá, že příslušné orgány přijmou adekvátní opatření na jejich zamezení, má za to, že spotřební daně z tabákových a alkoholických výrobků by měly zůstat ve výlučné pravomoci členských států.

5.9

Výbor vyzývá Komisi, aby pokračovala v programu Hercule II, a doufá, že Parlament a Rada rychle schválí dokument KOM(2006) 339 v konečném znění, který vyžaduje prodloužení akčního programu Společenství na podporu činností v oblasti ochrany finančních zájmů Společenství. Program již přinesl významné výsledky – například díky 19 vzdělávacím akcím, které přilákaly 2236 účastníků z různých členských států, z 5 třetích zemí a z dalších evropských institucí – a má na zřeteli zejména potřebu posílit spolupráci s ohledem na rozšíření Unie o Bulharsko a Rumunsko, neboť i tyto státy by měly mít prospěch z podobných akcí.

5.10

Výbor považuje za účelné ustanovit stálé diskusní fórum a/nebo koordinační fórum na vysoké úrovni, aby se k otázkám podvodů a spolupráce mezi členskými státy mohl zaujmout globálnější přístup. Nynější roztříštění poradních činností ve většině starých výborů, které jsou rozděleny podle pravomocí, neumožňuje účelnou výměnu postupů pro posílení spolupráce a postojů administrativy. Výbor zastává názor, že veškeré byrokratické překážky a zmatky, ke kterým docházelo v rámci ECOFINu, jsou nepochopitelné a zasluhují kritiku.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/17

1.1

Bydlení je především základním právem, přičemž přístup k němu podmiňuje přístup k základním právům a důstojnému životu. Uznává se v Chartě lidských práv a v revidované Evropské sociální chartě Rady Evropy, ale i v ústavách velmi mnoha evropských států. Mít bydlení je pro jedince zásadní, aby se mohl rozvinout a začlenit do společnosti.

1.2.1

EHSV schvaluje, že pracovní skupina Město a bydlení Evropského parlamentu přijala Evropskou chartu bydlení, která ukazuje četné a rostoucí interakce mezi evropskými politikami a politikami bydlení a která připomíná význam práva na bydlení.

1.2.2

EHSV v důsledku toho žádá, aby byla Evropská charta bydlení začleněna do stanoviska z vlastní iniciativy Evropského parlamentu o bydlení a regionální politice.

1.3.1

EHSV si přeje, aby byla na evropské úrovni navržena série společných cílů týkajících se přístupu k bydlení a minimálních standardů kvality bydlení, která by definovala pojem důstojného bydlení. Bez těchto kritérií bude obtížné dosáhnout toho, aby bylo právo na bydlení účinné – a zdá se, že právo na bydlení je minimální podmínkou důstojného života.

1.3.2

EHSV připomíná, že důležitost odvětví sociálních a místních služeb v kontextu stárnoucí společnosti stále narůstá a že tyto služby jsou často poskytovány společně s bydlením, a žádá, aby o těchto službách probíhala evropská výměna a aby byla posílena jejich viditelnost. Připomíná ještě, že se sociálním bydlením je nutno zacházet zvláštním způsobem a že toto bydlení nemůže být jako takové podrobeno tržním pravidlům, jak je uznáno ve směrnici o službách.

1.4.1

EHSV zdůrazňuje, že v dnešní době je důležité, aby možnost využívat strukturálních fondů ke zlepšení podmínek bydlení byla plně využívána 12 novými členskými státy, avšak také 15 zbývajícími členskými státy, které mohou využívat strukturálních fondů k akcím integrovaného městského rozvoje. Takové výdaje budou mít pozitivní dopad na sociální a územní soudržnost a na hospodářský růst. V této souvislosti EHSV doporučuje, aby evropské finanční instituce mohly přidělovat prostředky s velmi nízkými sazbami pro stavební programy pro mladé lidi, imigranty, staré občany a postižené osoby a dosahovat tak profesní mobility, sociálního mixu a cen přijatelných pro obyvatele.

1.4.2

EHSV poznamenává, že využívání nástroje Jessica poskytne prvky ke zřízení záručního fondu pro projekty sociálního bydlení ve větším rozsahu, a žádá, aby bylo stanoveno, že tuto otázku prozkoumá hodnocení strukturálních fondů v polovině období.

1.4.3

Z tohoto důvodu podporuje EHSV zavedení systému technické podpory projektům bydlení pro období 2007/2013 ve spolupráci se zástupci a sítěmi místních a regionálních orgánů a s podporou Evropské komise a členských států. Tento systém by umožnil kapitalizaci projektů a metod, které mají být použity za účelem lepší integrace projektů bydlení do programů regenerace měst. Umožnil by rovněž soustředění odborných znalostí a mohl by usnadnit přenositelnost zkušeností. Zdá se, že je prvořadé, aby byl zřízen konkrétní nástroj pro bydlení, a to za účelem podpoření dobrého využívání strukturálních fondů; tento nástroj může být zřízen v rámci článku 45 nařízení o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, který žádá Komisi, aby usnadňovala zavádění systémů technické podpory.

1.5.1

EHSV rovněž navrhuje vytvoření výměnné sítě k tématu bydlení a energetické účinnosti, která by umožnila výměnu zkušeností a kapitalizaci a prohloubení zkušeností subjektů pracujících v terénu, aby byly zavedeny rozumné a ambiciózní energetické politiky. Tento systém může mít vazbu na systém podpory strukturálních fondů, avšak nemá stejné cíle; půjde tedy o zajištění dobré koordinace těchto dvou složek.

1.5.2

EHSV navrhuje, aby byla na evropské úrovni provedena kampaň ke zviditelnění úspor energie, které jsou možné v oblasti bydlení, a to ve spolupráci se sítěmi, které jsou v tomto odvětví činné. Tato kampaň by měla mít za cíl změnu chování uživatelů. Tento přístup si vyžádá účast evropských občanů a umožní mobilizaci veškerých činitelů kolem pozitivní iniciativy. Kampaň „sustainable energy Europe“ není dostatečně zacílena, aby získala na viditelnosti, a zůstává omezena, pokud jde o prostředky.

1.5.3

EHSV žádá Komisi, aby předložila návrhy založené na širším přístupu, než je ten, který dosud zastává. Tento širší přístup by se měl soustředit především na zlepšení energetické účinnosti budov. Je třeba pracovat s bydlícími a lépe začlenit stávající budovy do úvah o tomto tématu.

1.6.1

EHSV dále podporuje iniciativu Evropské komise směřující k vytvoření pracovní skupiny k problematice města. Navrhuje, aby se pracovní skupina Komise k problematice města zabývala rovněž otázkou bydlení a jmenovala osobu pověřenou komunikací o této otázce.

1.6.2

Zdá se navíc důležité, aby se dimenze bydlení dostala také na pořad jednání ministrů pro místní rozvoj a záležitosti měst.

2.1.1

Listina základních práv EU, vyhlášená 7. prosince 2000 v Nice, stanoví (článek II-94): „Za účelem boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě Unie uznává a respektuje právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, jejichž cílem je zajistit důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky, v souladu s pravidly stanovenými právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.“

2.1.2

EHSV si je vědom, že bydlení nespadá do evropských pravomocí a že se zde plně uplatní zásada subsidiarity, avšak domnívá se, že by se tento článek měl odrážet v provádění evropských politik, které by měly reagovat na společenskou naléhavost a na nedostatek bydlení u těch nejpotřebnějších (ale i u obyvatel s nízkými příjmy a mladých, kteří začínají s profesním a rodinným životem).

2.1.3

Na summitu v Laekenu v prosinci 2001 byl uznán význam otázek bydlení pro zamezení riziku, jež zvyšuje nebezpečí chudoby. EHSV tedy považuje za velmi důležitou skutečnost, že summit otevřel diskusi o nutnosti „vytvořit větší nabídku sociálního bydlení pro boj s chudobou v Evropě.“

2.1.4

Právo na bydlení je zakotveno v ústavách několika členských států Evropské unie, jako je Belgie, Španělsko, Řecko, Portugalsko, Finsko, Nizozemsko. Lze si tedy představit existenci evropského práva na bydlení. EHSV považuje za důležité a strategické zakotvení bydlení v Listině základních práv jako části ústavní smlouvy a lituje, že právo na bydlení, nebo alespoň „právo bydlet“, do ní nebylo zahrnuto.

2.1.4.1

EHSV považuje za velice důležité vytvořit evropskou strategii bydlení; bydlení pro každého je podmínkou nejlepší realizace ostatních uznávaných lidských práv na evropské úrovni, jako je „respektování soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace“ a právo „uzavřít manželství a založit rodinu“.

2.1.5

Zásada práva na bydlení je přijata, a tak vyvstává otázka vynutitelnosti tohoto práva, jinými slovy možnosti odvolání se pro osobu, která nemůže nalézt bydlení. EU se tedy musí zabývat podmínkami účinnosti práva na bydlení. Nemůže-li být navrženo jednotné řešení, musí být každá členská země, jež vyhlásila právo na bydlení, schopna stanovit:

2.1.6

V souvislosti s Evropskou chartou bydlení, kterou přijala pracovní skupina Evropského parlamentu Město a bydlení (Urbain et logement) dne 26. dubna 2006 a ve které je bydlení definováno jako „statek prvořadé důležitosti“, EHSV vítá iniciativu Parlamentu vypracovat zprávu o „Bydlení a regionální politice“. EHSV doufá, že Parlament podpoří požadavek uznání práva na bydlení a že navrhne partnerství s orgány místní a regionální správy, aby se „podpořila dostatečná úroveň bydlení a bydlení se stalo dostupným pro ty, kteří nemají na trhu k bydlení přístup.“

2.1.7

Ve studii Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek o životních podmínkách a sociálních dimenzích bydlení (1), která byla zveřejněna v roce 2006, se ukazuje, že v kvalitě i kvantitě bydlení existují značné rozdíly mezi 15 starými a 10 novými členskými státy EU. Je rovněž užitečné připomenout, že všichni evropští občané nemají zajištěn přístup k teplé vodě a toaletám v interiéru, což jsou dva požadavky, jež patří ke kritériím vymezujícím minimální podmínky důstojného bydlení.

2.1.8

Bydlení totiž představuje úhelný kámen evropského sociálního modelu. Výzvy týkající se sociálních a demografických změn, před kterými Evropa stojí, se musí odrazit v politikách bydlení. Mezi dimenze, které je rovněž třeba brát v potaz, patří stárnutí obyvatelstva, pauperizace mladých generací, jejichž zástupci zůstávají v bydlišti rodičů, protože nemají dostatečné prostředky, přístup osob s postižením k odpovídajícímu bydlení a přístup migrantů k bydlení. EHSV navrhuje v návaznosti na závěry Evropské rady z prosince 2001 v Laekenu, aby byly přijaty na evropské úrovni:

2.1.9

Dále je zásadní podporovat mobilitu v bydlení, aby se tak zajistila mobilita pracujících. Mnoho občanů je „připoutáno“ ke svému bydlišti, ať už jde o sociální bydlení či o bydlení ve vlastnictví, z důvodu nedostatku nabídky či daňového systému nebo i úvěrových podmínek. Zvýšit mobilitu bydlení je potřeba ke zvýšení pružnosti trhů práce.

2.1.10

Vzhledem ke svým důsledkům pro společenský život a hospodářství města již nesmí být bydlení předmětem parciálních strategií a aktivit. EHSV navrhuje, aby i za respektování zásad subsidiarity se na bydlení pohlíželo jako na významnou politickou otázku, která má důsledky pro každodenní život občanů, a prostředek, jak sblížit občany s evropským projektem, jenž se zdá být s každým dnem stále méně zřetelný.

2.1.11

Je třeba lépe vymezit podíl politik bydlení na plnění lisabonských cílů a zejména jejich podíl na hospodářském růstu jakožto hnacího odvětví. EHSV zdůrazňuje, že dopad politik bydlení na mobilitu pracujících činí z těchto politik nezbytný doplněk evropských politik zaváděných v rámci strategie růstu a zaměstnanosti, který rovněž umožňuje posílení územní soudržnosti, což se musí projevit také a především v zemích, které nedávno přistoupily, kromě příslušné energetické politiky také prostřednictvím vyladění financování městských a venkovských infrastrukturních sítí..

2.2.1

Způsob bydlení odjakživa utváří naše společnosti. Společný prostor, který zaručuje společný život, se utváří ve spojení s individuálními či kolektivními obytnými zónami. Sociální i územní soudržnost je podmiňována plánováním městské výstavby a vytvářením čtvrtí, kde se žije příjemně a jejichž zásadní složkou je způsob bydlení.

2.2.2

Bydlení a politiky bydlení jsou v jednotlivých členských státech odlišné, pro Evropskou unii je však charakteristická velmi vysoká hustota měst. Evropská města jsou kompaktní, ale jsou pro ně typické spíše středně veliké budovy a právě způsob bydlení tato města utváří.

2.2.3

Bydlení v rámci politik urbanismu, hospodářských a sociálních politik je tedy významné ve všech evropských zemích a řešení by se měla více sdílet, zejména s ohledem na krize znevýhodněných čtvrtí, ke kterým dochází ve více členských státech.

2.2.4

Evropská regionální politika má za cíl posílit územní, sociální a hospodářskou soudržnost tím, že se podpoří hospodářský rozvoj nejvíce znevýhodněných území, a od roku 2005 se soustřeďuje na prioritní cíle růstu a zaměstnanosti v rámci revidované lisabonské agendy.

2.2.5

Pro zajištění konkurenceschopnosti všech regionů a k podpoře mobility práce má zásadní význam diverzifikace nabídky bydlení, pokud jde o způsob osídlení, ale i funkční kombinovanost čtvrtí (bydlení a hospodářská činnost), případně i různorodé složení společnosti, což je zárukou sociální soudržnosti. Pro ghettoizaci některých čtvrtí je v nich velmi obtížné vyvíjet hospodářskou činnost.

2.2.6

Poloha dostupného bydlení je důsledkem předchozího vývoje. Ve spojení s právem na bydlení musí daný územněsprávní celek zajistit, že je ve všech částech jeho území zajištěna nabídka kvalitního bydlení, jež odpovídá úrovni zdrojů domácností.

2.2.7

Rozvoj obytných zón má výrazný dopad na venkovské oblasti, a pokud jde o politiky bydlení, je pro udržitelný rozvoj zásadní brát lépe v potaz interakci venkovských a městských oblastí.

2.3.1

V některých evropských zemích, zejména pak v těch, které v minulém období využívaly prostředků z Fondu soudržnosti, je míra hospodářského růstu úzce spjata s dynamikou odvětví bydlení. To však neznamená, že mají občané snadný přístup k dostupnému bydlení. Irský národní program reforem z roku 2006, přijatý v rámci Lisabonské strategie, zdůrazňuje, že růst není příliš udržitelný, neboť není zaručeno dostupné bydlení. Portugalsko ve svém reformním plánu z roku 2006 např. připomíná, že je nutno více podporovat odvětví stavebnictví a městské samosprávy, aby se povzbudil trvalý rozvoj v oblasti bydlení.

2.3.2

Pro dynamickou oblast zaměstnanosti zůstává nabídka bydlení pro všechny zaměstnance a pracovníky základní podmínkou rozvoje – z důvodu nedostatku bydlení vykazují četné oblasti zaměstnanosti v Evropě omezený růst. Bydlení tak může být činitelem strnulosti místních pracovních trhů a snižuje mobilitu pracovníků.

2.3.2.1

Můžeme uvést zajímavý příklad z Francie, kde zaměstnavatelé přispívají 0,45 % z celkových mzdových prostředků na politiky bydlení jako doplňkové zdroje, jak řešit bydlení zaměstnanců. Sociální partneři rovněž spravují specifické programy pro mladé lidi a pro ohrožené domácnosti (složení zálohy).

2.3.3

Tato potřeba je zvláště akutní pro regiony, do kterých přichází stále rostoucí počet přistěhovalců, kteří se na trzích s výrazným převisem poptávky setkávají s potížemi při hledání bydlení a kteří jsou vystaveni diskriminačním praktikám vedoucím k segregaci jednotlivých komunit.

2.3.4

Bydlení je jedním z odvětví, která v Evropě vytvářejí nejvíce pracovních míst. Existuje veliký potenciál zaměstnanosti, který ještě není rozvinut, a to zejména v oblasti technologií udržitelného bydlení či ekologického bydlení; tato odvětví se budou významně rozvíjet v budoucnu. Stavebnictví je ostatně jedním z odvětví s velkým nedostatkem kvalifikovaných pracovníků.

2.3.5

Místní služby a zejména služby osobní asistence představují velmi významný potenciál zaměstnanosti a jsou často organizovány a poskytovány v rámci služeb spojených s bydlením. Subjekty zabývající se sociálním bydlením tak ve spolupráci s asociacemi místních služeb nabízejí služby poskytované přímo v bydlišti starým či handicapovaným osobám, avšak také integrované služby zdravotní péče, vzdělání nebo hlídání dětí, jako jsou mezigenerační domy. Kulturní a sociální dynamice čtvrtí, které mají potíže, lze pomoci tím, že se podpoří místní iniciativy.

2.4

Místní služby spojené s bydlením kromě toho, že skrývají potenciál zaměstnanosti, umožňují reagovat na demografické výzvy, které mají nutně dopad na zaměstnanost na regionální úrovni. Například mezigenerační domy, které jsou v Německu předmětem cílené politiky, představují reakci na potřebu různorodého složení a umožňují účinný boj proti vyloučení osamělých starých lidí. V kontextu stárnoucího obyvatelstva v celé Evropě by měla být podporována výměna osvědčených postupů.

2.4.1

Podle EHSV nesmí být na otázku práva na bydlení nahlíženo pouze z hlediska boje proti vyloučení, nýbrž také optikou stárnutí obyvatelstva, migračních toků a nových forem chudoby a s ohledem na lisabonskou strategii, která předpokládá oživení evropského hospodářství zvýšením mobility pracovního trhu.

2.4.2

Mobilita pracovníků bude nadále iluzorní, pokud nebude posílen přístup k základním sociálním právům, mezi něž patří i právo na bydlení. Je možné zaznamenat pauperizaci lidí bydlících v sociálním bydlení, které bylo původně navrženo k ubytování osob pobírajících plat. Tyto osoby však již dnes nejsou při přidělování sociálního bydlení prioritní skupinou a při hledání důstojného bydlení čelí v místech, kde je napjatá situace na trhu bydlení, velkým obtížím.

2.4.3

Za posledních deset let ceny bydlení téměř ve všech zemích EU nepřetržitě rostly. Tento růst cen způsobil omezení schopnosti domácností spotřebovávat jiné statky, což v dlouhodobém horizontu představuje brzdu trvalého růstu. Nízké úrokové sazby také vedly k přehnanému investování v odvětví bydlení, což způsobilo tlak na finanční prostředky určené na bydlení (srov. švédský národní program reforem). Odvětví sociálního bydlení představuje nástroj regulace cen bydlení (prostřednictvím nájemného) a trvalé udržitelnosti odvětví.

2.4.4

EHSV dále konstatuje, že podmínky pro zásahy orgánů veřejné moci členských států a subjektů činných v oblasti bydlení se při zavádění politik sociálního bydlení čím dál tím více řídí právem Společenství. Je zásadní, aby politiky hospodářské soutěže a vnitřního trhu nekladly překážky politikám bydlení, které usilují o zaručení přístupu k důstojnému a dostupnému bydlení pro každého, a to vzhledem k přínosu těchto politik pro evropský hospodářský růst a zaměstnanost. Tyto úkoly prošly vývojem a poskytovatelé sociálního bydlení jsou nuceni rozvíjet sociální služby, aby reagovali na to, že chybí politika integrace, zejména pokud jde o přistěhovalce.

2.5.1

Podíl oblasti bydlení na snižování spotřeby energie je zásadní a tato dimenze se vzhledem k cenám energie stane pro regiony přitažlivým faktorem.

2.5.2

Největší potenciál k energetickým úsporám se nachází v odvětví bydlení (domácnosti), kde je tento potenciál odhadován na 27 % spotřebovávané energie, jak ve svém akčním plánu o energii zdůrazňuje Evropská komise.

2.5.3

Stále více domácností v Evropě žije v chudobě z důvodu nákladů na energie spojených s jejich bydlením (fuel poverty).

2.5.4

Potenciál ke snížení spotřeby bude o to větší, budou-li příslušná iniciativní opatření přijata na evropské úrovni.

2.5.5

V tomto ohledu je překvapující, že přístup, který zvolila Evropská komise ve svém akčním plánu pro energetickou účinnost, je zaměřen zejména na ta odvětví stavebního průmyslu, která se týkají nových staveb, a navrhuje rozšířit okruh právních předpisů v této oblasti.

2.5.6

Tento přístup je velmi neúplný, jelikož nezohledňuje nezbytný požadavek na změnu našeho způsobu života v globálnějším rámci trvalé udržitelnosti, který zahrnuje individuální chování (včetně představy o samostatném domě pro každého, avšak také každodenní ekologické chování). Tento přístup také znamená zvýšení již přespříliš vysokých výrobních nákladů pro průměrné a znevýhodněné domácnosti a nezabývá se zlepšením toho, co je již postaveno, a způsobů chování, přestože četné studie ukazují, jak je to důležité.

2.5.7

Již není třeba dokazovat, že evropské regionální politiky podporují zlepšení soudržnosti a životních podmínek. Lepší zohlednění otázek bydlení v těchto politikách by však mohlo umožnit pozitivní synergie.

2.5.8

Politiky energetických úspor se příliš soustředí na nové stavby, přičemž nechávají stranou stavby stávající nebo na ně přenášejí pravidla pro nové stavby. Je však na místě nejen zohlednit to, co již existuje, nýbrž také vyvinout přístupy přizpůsobené charakteristickým vlastnostem starého fondu a mimořádně vysokým nákladům na jeho přizpůsobení normám.

2.5.8.1

Veřejné podpory musí zohledňovat specifika sociálního bydlení – nízkou platební schopnost bydlících a daňové pobídky méně přizpůsobené než pro soukromý sektor.

2.5.8.2

Problematika udržitelného rozvoje se netýká pouze energie – spadá sem též voda, nakládání s odpady, dostupnost pro handicapované osoby, bezpečnost, kvalita ovzduší a zdravé bydlení. Řešení otázek spojených s bydlením může mít rozhodující přínos pro udržitelný rozvoj, avšak předpokládá přizpůsobené nástroje, a to opět zejména u již existujících staveb.

2.6.1

EHSV podpořil rozšíření způsobilosti na oblast bydlení pro využití finančních prostředků z EFRR ve 12 nových členských státech EU a pro opatření spojená s udržitelným rozvojem měst a energetickou účinností v 15 zbývajících členských státech EU a v rámci integrovaných přístupů k rozvoji znevýhodněných čtvrtí. Je třeba vzhledem k významu dimenze bydlení stimulovat členské státy a regiony a pomáhat jim, aby přistupovaly k restrukturalizaci čtvrtí a zlepšování bydlení s využitím prostředků ze strukturálních fondů.

2.6.2

Je totiž obtížné uskutečňovat integrované strategie rozvoje čtvrtí, neexistuje-li samostatná položka pro bydlení. V tomto ohledu zůstává navýsost aktuálním přístup evropské strategie sociálního začlenění, která zahrnovala cíl přístupu k dostupnému a důstojnému bydlení jako podmínku úspěšné sociální integrace. Pro EHSV je zásadní, aby bylo možné mobilizovat veškeré evropské nástroje za účelem lepší sociální integrace všech.

2.6.3

Za tímto účelem musí Evropský sociální fond lépe podporovat činnosti vedoucí k sociálnímu začlenění, a to i jiného, než je pouze začlenění do trhu práce – prokázalo se, že trh bydlení a zaměstnání jsou ze své podstaty spjaty. Rovněž imigrační politiky, které jsou dnes definovány na evropské úrovni, se nemohou obejít bez úvah o bydlení, aby předešly prostorové segregaci. Hlavní pokyny k integraci přistěhovalců prostřednictvím bydlení, které má Komise zveřejnit, musí tvořit první etapu tohoto postupu, která se musí projevit v programu PROGRESS (2) lepší podporou projektům, jež mají dimenzi týkající se bydlení.

2.6.4

Je třeba poznamenat, že zlepšení energetické účinnosti v budovách není prioritou pouze pro dvanáct nových členských zemí, nýbrž pro celou Unii. Opatření na podporu energetické účinnosti jsou, stejně jako opatření směřující ke zlepšování společného prostoru, k používání a prosazování obnovitelných zdrojů energie a k sociálnímu začlenění, způsobilá pro využití finančních prostředků ze strukturálních fondů ve všech členských státech.

2.6.5

EHSV přijal příznivě iniciativu Evropské komise a Evropské investiční banky (EIB) ke zřízení nového finančního nástroje nazvaného Jessica (3), jehož účelem je podporovat specificky rozvoj znevýhodněných městských čtvrtí včetně sociálního bydlení v těchto čtvrtích. Stojí za povšimnutí, že tento nástroj bude moci poskytováním půjček, avšak také záruk subjektům, které se zabývají regenerací měst a sociálním bydlením, mobilizovat kapitál nezbytný k renovaci čtvrtí. Tento nástroj má být spravován činiteli specializovanými v obnově měst a bydlení v úzké spolupráci s místními orgány. Má vytvářet násobný efekt ve čtvrtích za účelem zlepšení životních podmínek obyvatel. Nástroj Jeremie (4) představuje rovněž příležitost pro subjekty, které se zabývají sociálním bydlením a které se snaží o vybudování čtvrtí, v nichž mohou žít všichni příjemně.

2.6.6

V oblasti energetických politik navrhla Evropská komise v rámci programu Inteligentní energie pilotní akci pro odvětví sociálního bydlení, která umožnila vybrat a prosadit vzorové projekty v oblasti energetické účinnosti a výměny mezi činiteli v odvětví. Vzhledem k evropským ambicím vytvořit společnou energetickou politiku a koordinovat lépe činnosti členských států v této oblasti se jeví jako zásadní, aby byla zajištěna kontinuita takového nástroje a aby pokračovala dále, než kam dosahuje podpora pilotních akcí.

2.6.7

Pokud jde o technické, avšak také sociální inovace, umožní konečně podpora sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj identifikovat potenciál odvětví bydlení ve věci snižování spotřeby energie, ale také udržitelného městského rozvoje.

2.6.8

Evropská normalizace upravuje bydlení a s ním spojené služby velmi podrobně. Přesto se jedná o oblast, v níž se technické či urbanistické volby shodují se společenskými volbami, a nelze přijmout, aby byly subjektům vnucovány normy vycházející pouze z činnosti pracovních skupin, aniž by byly zaručeny prostředky politické kontroly normalizačního procesu. Příklad normy „Prevence kriminality – Plánování městské výstavby a navrhování budov“, jež byla přijata bez skutečné politické úvahy o městském modelu, k němuž vede analýza rizik, vybízí k přehodnocení normativního procesu v tomto odvětví.

2.6.9

Komise vypracovala konečně strategii pro udržitelný městský rozvoj, která musí pobízet města, aby myslela na svůj rozvoj, zejména pokud jde o dopravní politiky. Tato strategie má však pouze informativní charakter a hrozí, že nerozvine celý svůj potenciál, pokud se nezaměří na sociální dimenzi udržitelného městského rozvoje.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/23

1.1

Tento návrh se týká přepracování směrnice Rady 69/335/EHS o nepřímých daních z kapitálových vkladů, která byla několikrát změněna. Tato směrnice, jejímž cílem bylo harmonizovat systémy zdanění a zabránit členským státům v tvorbě nebo ukládání jiných podobných daní, byla několikrát změněna až do roku 1985, kdy směrnice 85/303/EHS stanovila, že by daň z kapitálových vkladů měla být vzhledem ke svým nepříznivým ekonomickým dopadům na podniky úplně zrušena.

1.2

Ztrátu daňových příjmů, která by plynula ze zrušení této daně, považovaly některé členské státy za nepřijatelnou. Směrnice z roku 1985 musela tedy udělit výjimku a dát členským státům právo osvobodit operace od daně z kapitálu nebo je zdanit jednotnou sazbou, a to nejvýše 1 %.

1.3

Tato zásada zůstává samozřejmě platná i ve stávajícím návrhu směrnice, který spočívá v pouhém přepracování předcházejících textů. Výbor to musí vzít na vědomí a vyjádřit svůj souhlas. Zpráva Komise dává nicméně podnět k určitým připomínkám, které by Rada možná mohla přijmout v dalších iniciativách.

2.1

Většina z 25 členských států přijala doporučení Rady z roku 1985 a daň úplně zrušila. V současnosti ji ještě ukládá pouze sedm členských států – Polsko a Portugalsko v sazbě nejvýše 0,5 %, Kypr v sazbě 0,6 % a Řecko, Španělsko, Lucembursko a Rakousko v plné míře 1 %. Tento rozdíl v zacházení představuje překážku vytvoření stejné úrovně zacházení s evropskými podniky, což je jednou z podmínek dobrého fungování jednotného trhu. I když je pravdou, že v daňové oblasti stále existuje mnoho jiných odchylností a překážek, není to důvodem, proč by se mělo rezignovat na úplné zrušení této daně.

2.2

Členské státy, které ještě využívají výjimky, by mohly z hlediska prospěšnosti porovnat výhody vyplývající z daňových příjmů s pravděpodobnou (a do jisté míry vyčíslitelnou) ztrátou z investic z jiných členských států nebo třetích zemí, které jsou odrazeny zdaněním, které již téměř nikde neexistuje. EHSV se domnívá, že upuštění od výjimky by představovalo výhodu pro zainteresované strany a krok vpřed k dobrému fungování jednotného trhu jako celku.

2.3

EHSV by dále rád upozornil na postup, který zvolilo několik členských států, jenž spočívá v zavedení nových daňových zatížení po zrušení daně z kapitálových vkladů. Tato daň je tak podvodně nahrazena. V některých případech Komise zakročila a zavedla postupy při porušení předpisů. Nelze však vyloučit, že neexistují další případy, které nebyly odhaleny. Bdělost sociálních partnerů by mohla pomoci v jejich odstranění.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/24

1.1

EHSV souhlasí s úsilím Komise o vytvoření stále větší bezpečnosti silničního provozu a plně podporuje předložený návrh, který právem patří mezi iniciativy podniknuté k tomuto cíli.

1.2

EHSV je spokojen s tím, že Komise provedla před předložením návrhu analýzu nákladů a výnosů a také pečlivé posouzení dopadu, což umožnilo pragmaticky strukturovat návrh a mít přitom dostatečně na paměti všechny stránky problému a dát potřebnou prioritu ochraně nejzranitelnějších účastníků silničního provozu.

1.3

EHSV však považuje za nutné upozornit na několik kritických situací, které by mohly vyplynout z návrhu v jeho současné podobě, a navrhuje dodatky a upřesnění, které by měly umožnit snadnější a správnější uplatnění návrhu, co se týče stanovení časových horizontů, osvědčování a kontroly jeho provádění.

1.4

EHSV si přeje, aby Komise byla ochotná vzít vážně v úvahu jeho návrhy ohledně nutnosti účinného jednotného zacházení, které zabrání narušení hospodářské soutěže mezi členskými státy, a také návrhy týkající se významu, který má poskytnutí důležitých informací členským státům ohledně systémů osvědčování, které jsou snadno proveditelné příslušnými vnitrostátními orgány.

1.5

EHSV vřele doporučuje Radě a Evropskému parlamentu, aby navrhovaná směrnice byla zavedena co nejrychleji a takovým způsobem, aby zahrnula velkou část vozidel, které jsou již v provozu, a mohlo tak být zaručeno, že budou zachráněny lidské životy v celém plánovaném rozsahu.

2.1

Bezpečnost silničního provozu je odjakživa jednou z nejvyšších priorit institucí Společenství. Důležitým okamžikem v obnovení snah v tomto směru bylo určitě zveřejnění Bílé knihy o dopravní politice (1), která stanovila jako jeden ze svých cílů snížit do roku 2010 počet obětí silničních nehod na polovinu.

2.2

Následující iniciativy, např. Akční program bezpečnosti silničního provozu (2), iniciativa „e-safety“ a mnohé další, se pokoušely vytvořit integrovaný přístup k tomuto problému, zapojit průmysl, veřejné orgány a sdružení zastupující účastníky silničního provozu a tak překonat omezení, která se, mimo jiné pod hlavičkou zásady subsidiarity, v minulosti postavila do cesty provádění konkrétních závazných opatření na evropské úrovni.

2.3

Byly učiněny velké pokroky. Stačí si uvědomit, že v posledních 30 letech poklesl počet obětí silničních nehod na polovinu, a přitom silniční doprava trojnásobně vzrostla. Tento údaj však v žádném případě nemůže uklidnit naše svědomí, protože Evropa stále ještě platí příliš vysokou daň za neustále se zvyšující mobilitu. Každoročně umírá na silnicích 40 000 osob a skličující je i předpověď, že cíle, který byl stanoven v bílé knize z roku 2001, nebude dosaženo.

2.4

EHSV shledává, že zásadního pokroku v oblasti bezpečnosti silničního provozu lze dosáhnout pouze pokud se zároveň zlepší tři „pilíře“, které ji tvoří, tj. automobilový průmysl, infrastruktura a chování účastníků silničního provozu. Výbor nemůže nicméně odmítnout žádnou iniciativu, která je schopná nás přiblížit ambicióznímu cíli z roku 2001, i když se týká pouze jednoho z těchto „pilířů“.

2.5

V tomto duchu ostatně EHSV svého času podpořil (3) schválení směrnice 2003/97/ES (4), která v oblasti bezpečnosti silničního provozu navrhovala harmonizované řešení na evropské úrovni, kterým by se snížilo nebezpečí vyplývající z nedostatečného bočního výhledu řidičů těžkých nákladních vozidel.

2.6

Cílem směrnice 2003/97/ES bylo v podstatě omezit rizika možných nehod, ke kterým dochází v důsledku bočního mrtvého úhlu na straně spolujezdce u těžkých nákladních vozidel, tím, že od roku 2006/2007 bude předepsána řada účinnějších zpětných zrcátek.

2.7

K mnoha nehodám totiž dochází proto, že si řidiči velkých vozidel v důsledku mrtvého úhlu okolo jejich vozidel nevšimnou, že se v bezprostřední blízkosti jejich vozidla nacházejí další účastníci silničního provozu.

2.8

Riziko vzniká především na křižovatkách a kruhových objezdech, kdy se řidič měnící směr jízdy potýká s bočním mrtvým úhlem na straně spolujezdce, jenž mu neumožňuje vidět účastníky silničního provozu, kteří jsou nejblíže vozidlu, tj. chodce, cyklisty a motocyklisty, kteří jsou také nejzranitelnější.

2.9

Odhaduje se, že okolo 400 osob ročně umírá za výše uvedených okolností, což samo o sobě vysvětluje, proč EHSV (a nejen on) svého času bez výhrad podpořil schválení směrnice 2003/97/ES, kterou byla zrušena a nahrazena první směrnice o schvalování systémů pro nepřímý výhled (71/127/EHS) a její následné změny. Zrušená směrnice stanovovala požadavky na konstrukci a montáž zpětných zrcátek. Vnitrostátní ustanovení zůstala nicméně touto směrnicí nedotčena. Se směrnicí 2003/97/ES se konkrétní systém zpětných zrcátek a jiných systémů pro nepřímý výhled stal z nepovinného povinným v celé Evropě.

2.10

Co se týče typů těžkých vozidel, směrnice 2003/97/ES se zabývala nákladními vozidly kategorie N2 nad 7,5 t a vozidly kategorie N3 (5). Tato směrnice však již byla změněna směrnicí 2005/27/ES (6), která za určitých podmínek zavádí obecný požadavek vybavení zrcátky třídy IV a třídy V (7) pro vozidla s hmotností 3,5 t místo dosavadních 7,5 t.

2.11

Požadavky směrnice 2003/97/ES se vztahují na vozidla (nové typy) schválená počínaje 26. lednem 2006 a na vozidla nově registrovaná (nová vozidla) počínaje 26. lednem 2007. To znamená, že na vozidla, která jsou již v provozu a představují velkou část vozového parku, by se tyto požadavky nevztahovaly.

2.12

V Evropské unii je více než 5 milionů těžkých vozidel (>= 3,5 t). Vzhledem k průměrné životnosti (aspoň 16 let) a pomalému tempu obnovy parku (300 000 registrací ročně) by byl tento park v důsledku zahájení změn v roce 2007 úplně obnoven s novými zrcátky až v roce 2023.

2.13

Návrh Komise, k jehož posouzení byl nyní EHSV vyzván, si dává za cíl najít řešení pro rychlé zabezpečení i vozového parku, který je již v provozu.

3.1

Velmi stručně řečeno, Komise tímto návrhem (který je koncipován jako přechodné opatření) žádá, aby požadavky směrnice 2003/97/ES týkající se nových zpětných zrcátek třídy IV a V (boční výhled na straně spolujezdce) byly rozšířeny i na vozidla kategorie N2 a N3, která jsou již v provozu, a to s následujícími výjimkami:

3.2

Členské státy musejí zavést směrnici a zajistit tak montáž nových zrcátek do 12 měsíců od jejího vstupu v platnost. Jsou možné tyto výjimky:

3.3

U vozidel, na která není z technických důvodů možné namontovat předepsaná zrcátka, je možné použít jiná zařízení pro nepřímý výhled (kamery nebo jiná elektronická zařízení), aby byl výhled pokryt z 99 %, jak bylo uvedeno výše. V těchto případech musí být vozidla jednotlivě schválena příslušnými orgány členských států.

3.4

Členské státy mají možnost rozšířit oblast působnosti směrnice také na vozidla starší 10 let.

4.1

Stojí za to zdůraznit, že návrh má smysl, pouze pokud bude proveden dostatečně rychle, aby měl dopad na park vozidel, která jsou již v provozu. Podle odhadů Komise umožní postupné zvyšování počtu vozidel vybavených novými zrcátky zachránit dalších 1 200 lidských životů.

4.2

Samotná Komise však v posouzení dopadů, které je připojeno k návrhu (9), uznává, že okamžité a přísné zavedení nových požadavků by způsobilo mnoho technických problémů, které by měly negativní dopady (i ekonomické povahy) na provozovatele v tomto odvětví, což by vedlo případně i k narušení trhu.

4.3

Komise předpokládá, že u více než poloviny vozidel, která jsou již v provozu, je nahrazení zrcátek snadno proveditelné s nízkými náklady okolo cca 150 EUR (10). Pro zbytek parku se řešení pohybují od mírného snížení požadavků na výhled (teď > 99 %) k velmi komplikovaným řešením pro nejstarší vozidla, u kterých by v některých případech bylo nutné provést změny v konstrukci kabiny s náklady řádově v tisících eur a nejistým výsledkem.

4.4

Vzhledem k těmto rozdílům a k složitým nebo (pro některé typy/provedení vozidla) zdánlivě neřešitelným případům Komise „vyzývá vnitrostátní inspekční orgány, aby vyzkoušely flexibilitu a přijaly výjimečná opatření s rozumnými náklady“ (11).

4.5

EHSV sice chápe důvody pro tuto neurčitost, která vyplývá z mnoha technických problémů, kterými je třeba se zabývat, domnívá se však, že existuje riziko, že návrh v této podobě bude zdrojem velmi rozdílných interpretací, což bude mít negativní důsledky pro evropský trh s nákladní dopravou.

4.6

Kritické body, které EHSV spatřuje v návrhu v jeho stávající podobě, se týkají především dvou aspektů: riziko rozdílného zacházení s provozovateli v odvětví nákladní dopravy a následného narušení hospodářské soutěže a neexistence jednoduchého, homogenního a spolehlivého systému osvědčování a kontroly nových požadavků.

4.6.1

Co se týče prvního aspektu, zdá se nevhodné požadovat, aby nová zrcátka měla vykrytí 99 %, a zároveň schválit limit 95 % pro ty členské státy, které již v této oblasti vydaly zákony. EHSV by považoval za spravedlivější a z hlediska kontroly za jednodušší stanovit jednotný limit platný pro celou EU.

4.6.2

Co se ještě týče jednotného zacházení, možnost členských států nezávisle odložit použití nových opatření v případě nejstarších vozidel (12) by mohla způsobit narušení hospodářské soutěže mezi vozidly, která se účastní mezinárodní dopravy. EHSV tudíž doporučuje, aby časové horizonty pro provádění stanovených opatření byly stejné ve všech členských státech.

4.6.2.1

V tomto ohledu se EHSV domnívá, že vzhledem k počtu vozidel a složitosti osvědčování je období na přizpůsobení se směrnici v délce dvou let od její transpozice nutné, ale zároveň postačující. V tomto se hlavní směry přijaté Radou ve složení pro dopravu (13) zdají být v souladu se zde navrhovaným řešením. Naopak se však zdá, že se stejná Rada zaměřuje na uplatnění směrnice na vozidla registrovaná ne od roku 1998, ale počínaje 1. lednem 2000, čímž je vyloučeno přibližně 15 % vozidel, která jsou již v provozu.

4.6.3

Ještě nebezpečnější připadá Výboru druhý uvedený problém, kterým je osvědčování a kontrola nových předpisů. Lze skutečně pochybovat o tom, že ověřování a osvědčování pole výhledu může být účinně prováděno na každém vozidle v rámci pravidelné technické kontroly. Stanovení pole výhledu je ve skutečnosti velmi náročné a týká se řady parametrů a různých a komplexních šetření.

4.6.3.1

Tak jako v případě několikrát uvedené směrnice 2003/97/ES se značka schválení typu obyčejně vztahuje na osvědčení celku (zrcátko, jeho rameno, kabina, sedadlo a výška zrcátka od zemského povrchu), které nezávisí pouze na zrcátku, ale také na typu vozidla, na které je zrcátko namontováno. Tyto zkoušky jsou prováděny na prototypu, jehož schválení znamená schválení celé následující sériové výroby a zaručuje ho. Zrcátka jsou tedy schvalována jako jedinečný soubor prvků a na tělo zrcátka je umístěna značka schválení typu. Tělo zrcátka však při výměně zrcadlového skla nemusí být povinně nahrazeno. Vozidla, která jsou již v provozu a byla schválena podle staré směrnice 71/127/EHS, by po výměně zrcadlového skla měla značku schválení typu, kterou předepisuje zrušená směrnice.

4.6.3.2

Proto, pokud nebude stanovena žádná záruka shody (značka, certifikát atp.), vzniká riziko, že bude nutné provést kontrolu všech vozidel a podrobit je zkouškám, které stanoví směrnice 2003/97/ES, jako kdyby se muselo znovu schválit pole výhledu každého vozidla, podobně jako je tomu v případech, ve kterých se pro dosažení požadovaného pole výhledu používají elektronická zařízení. Pokud si uvědomíme, že se jedná o miliony vozidel, je snadné si představit, jaké by to mělo následky pro pracovní zátěž osvědčovacích a kontrolních úřadů.

4.6.3.3

Řešení uvedené Evropskou komisí a Radou pověřuje osvědčováním shody každoroční technické kontroly (road worthiness test), které pro vozidla o hmotnosti vyšší než 3,5 t zavádí směrnice 96/96/ES ze dne 20. prosince 1996.

4.6.3.4

Co se týče zrcátek, tyto kontroly se omezují na zjištění jejich přítomnosti na požadovaných místech, na jejich celistvost a bezpečnost jejich upevnění. Je tudíž nepravděpodobné, že by byly schopné osvědčit, že celkový výhled dosahuje požadované procentuální hodnoty, jak je uvedeno výše.

4.6.3.5

Řešení, které si EHSV dovoluje navrhnout a které se jeví jako nejpraktičtější z hlediska provádění a nejspolehlivější z hlediska výsledků, je požadovat prohlášení o shodě, které vydá strana instalující nová zrcátka. Mohlo by se jednat o dokument podepsaný odpovědným pracovníkem podniku, který by kromě všech údajů o vozidle obsahoval také údaje týkající se zrcátek nebo nahrazených zrcadlových skel. Toto prohlášení by zůstalo ve vozidle a bylo předloženo při každoroční kontrole a také v případě silniční kontroly. Vzhledem k tomu, že se jedná o dokument, ve kterém jsou téměř výhradně uvedeny číselné kódy, nezpůsobil by navíc zvláštní problémy s překladem do jazyků Společenství.

5.1

V důvodové zprávě, která předchází návrhu, se připomíná, že směrnice 2003/97/ES byla pozměněna směrnicí 2005/27/ES tak, aby se rozšířil obecný požadavek vybavení zrcátky třídy IV a třídy V i na vozidla kategorie N2 s hmotností 3,5 t místo dosavadních 7,5 t.

5.1.1

Tato formulace je však zavádějící, protože je možné ji pochopit jako opatření platné pro všechna vozidla kategorie N2 s hmotností pod 7,5 t. Směrnice 2005/27/ES však ve skutečnosti stanoví tento požadavek pouze pro ta vozidla, která mají kabinu podobnou kabině vozidel kategorie N3, u kterých muže být zrcátko třídy V namontováno ve výšce dvou metrů od zemského povrchu. Pouze v takovém případe bude možné požadovat instalaci dvou nových zrcátek.

5.1.2

EHSV tedy z důvodu větší jasnosti navrhuje revidovat čl. 2 odst. b) návrhu a doplnit konkrétní výjimku pro vozidla kategorie N2 s hmotností nepřesahující 7,5 t, na která není možné namontovat zrcátko třídy V v souladu s tím, co stanoví směrnice 2005/27/ES.

5.2

V bodu odůvodnění 8 je uvedena výjimka pro „vozidla s krátkou životností“, kterými se zjevně míní vozidla, která jsou v provozu již mnoho let a mají tak omezenou zbývající životnost. Vzhledem k tomu, že průměrná životnost vozového parku, který je již v provozu, není ve všech členských státech stejná, by bylo vhodné, aby Komise lépe vyjasnila tento pojem a kvantifikovala ho.

5.3

Na mnoho vozidel, která jsou již v provozu, bylo na straně řidiče dobrovolně namontováno širokoúhlé zrcátko (třídy IV). Vzhledem ke dnes již schválené povinnosti týkající se nového širokoúhlého zrcátka na straně spolujezdce, by mělo být nahrazeno také zrcátko na straně řidiče. Řidič, který musí kontrolovat řadu zrcátek, by totiž mohl mít určité problémy s odhadem, když bude mít dvě širokoúhlá zrcátka s různým zakřivením.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/28

1.1

Nejlepší vědecké a technické výsledky a jejich přeměna v konkurenceschopnou ekonomickou sílu jsou rozhodujícími předpoklady pro zajištění naší budoucnosti (například v souvislosti s nanotechnologiemi, informační společností, energetikou a otázkami klimatu), pro udržení a zlepšení naší současné pozice v globálním prostředí a pro neohrožení evropského sociálního modelu, nýbrž jeho rozvíjení.

1.2

Výbor vždy kladně hodnotil veškerou činnost směřující k:

1.3

EHSV důrazně a s přesvědčením podporuje myšlenku vytvořit nástroj jako Evropský technologický institut (ETI), jehož účelem bude přispívat k rozvoji kvalitního vzdělávání, inovací a výzkumu podporou spolupráce a integrace mezi evropskými špičkovými středisky v oblasti průmyslu, vysokého školství a vědy.

1.4

Výbor zdůrazňuje, že je důležité, aby byl ETI rozvíjen v souladu se svým právním základem, který je obzvláště zaměřen na „urychlené přizpůsobování průmyslu strukturálním změnám, podporu vytváření prostředí příznivého pro rozvoj podnikání v rámci Společenství, zejména malých a středních podniků, podporu prostředí příznivého pro spolupráci mezi podniky, podporu dokonalejšího využívání průmyslového potenciálu v oblasti inovace, výzkumu a technologického rozvoje“ (2).

1.5

Aby byl však tento nový integrovaný nástroj znalostí, výzkumu a inovací úspěšný, musí se podle Výboru vyznačovat a odlišovat od jiných stávajících integrovaných nástrojů Společenství jako například evropských technologických platforem, společných evropských iniciativ, evropských sítí vynikajících výsledků, integrovaných projektů nebo vyspělých evropských struktur magisterského studia (3).

1.6

Výbor si je vědom skutečnosti, že by nebylo vhodné vytvářet prosté paralely mezi budoucím ETI a institutem jako Massachusetts Institute of Technology (MIT) v USA, neboť Massachusetts Institute of Technology nikdy nebyl federálním projektem excelence, ale vynikající univerzitou, která se vyznačuje existencí dozorčí rady (MIT corporation), jíž je nápomocna investiční společnost (investment management copany). Avšak úspěch institucí jako MIT dokazuje, že excelence je výsledkem evolučního procesu založeného na správných zásadách a dostatečné podpoře.

1.7

Výbor se však domnívá, že chce-li být budoucí ETI „dobrou investicí“ a „světovou špičkou“, čili chce-li být referenčním modelem a evropským symbolem excelence, musí být něčím víc, než pouhým integrátorem zdrojů.

1.8

Za tímto účelem musí jeho forma, struktura a členění zcela a soudržně splňovat účely stanovené Smlouvou, které představují jeho základní právní základ, ale také rozvíjet kulturu schopností a excelence zaměřenou na vědu a techniku, která bude přitahovat nejlepší studenty a vzdělávat nejlepší vědce a inženýry. To je předpokladem vytváření nových znalostí a neustálých inovací.

1.9

Podle Výboru je rovněž důležité nezastavit se u myšlenky „vlajkové lodi znalostí s mezinárodní prestiží“ (4), ale naopak je k vytvoření značky vynikajících výsledků, kterými se vyznačují jednotlivé znalostní a inovační komunity, zapotřebí vytrvalosti všech zúčastněných subjektů, má-li být dosaženo konkrétních výsledků, které by měly dopad na trh:

1.10

Strukturu a členění institutu by bylo třeba pojmout a uskutečnit tak, aby:

1.10.1

Mohl by se brát patřičný zřetel na model společného podniku.

1.11

Přinejmenším počáteční úspěch ETI bude velmi záviset na dostatečném financování ze strany Společenství a členských států, které by však nemělo být poskytováno z jiných přijatých programů pro výzkum a inovace.

1.11.1

Podle mínění Výboru budou mít v budoucím ETI stále větší význam jednak mechanismy podpory patentů a systémy zacházení s duševním vlastnictvím, a jednak schopnost získat finanční prostředky ze soukromého sektoru. Tyto by měly převažovat nad prostředky Společenství, aby se neodebíraly zdroje určené na jiné programy, zvláště zdroje určené pro výzkum a inovace.

1.11.2

Pokud jde o finanční zdroje, bylo by podle názoru Výboru třeba stanovit počáteční financování ze zdrojů Společenství, které by bylo možné opatřit v rámci doplňkových zdrojů získaných při hodnocení sedmého rámcového programu Společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace v polovině období, zatímco značnou část by poměrným podílem měly poskytnout členské státy. Přitom by neměla být přehlížena možnost uplatnit pro inovační sítě a univerzitní výzkum aktivity EIB.

1.12

Neméně důležité jsou dle názoru EHSV schopnosti, které bude institut schopen rozvinout na trhu znalostí, inovací a výzkumu v zájmu zajištění neustále rostoucí interakce mezi samotným institutem a jeho větvemi, tedy znalostními a inovačními komunitami.

1.12.1

To bude možné i prostřednictvím velkých veřejných akcí organizovaných systémem ETI zaměřených na využívání jednotné značky excelence, který bude mít vzhledem k přitažlivosti a šíření zdrojů znalostí a inovací síťový charakter.

1.12.2

Inovace a úspěch jsou výsledkem citlivé rovnováhy mezi postupy zaměřenými na cíl a svobodou jednotlivce rozvíjet nové myšlenky a koncepty, které budou uskutečněny ve zkušební oblasti hospodářské soutěže. Základem činnosti v oblasti výzkumu, znalostí a inovací celé síťové struktury ETI musí být splnění kritérií zajištění kvality standardizovaných na evropské úrovni. Bez tržně řízené interakce mezi výzkumem, inovacemi a průmyslem by měl výzkum financovaný z veřejných prostředků pouze omezený dopad na hospodářství.

1.13

Systém výběru sítí podniků, výzkumných středisek, laboratoří a univerzit, které budou kandidáty na znalostní a inovační komunity, by měl být podle Výboru založen na zásadě „zdola nahoru“ a na jasných a transparentních kritériích, zejména na excelenci a profesním úspěchu, na schopnostech a zkušenostech s převodem technologií zejména směrem do malých a středních podniků.

1.13.1

Nový status znalostních a inovačních komunit by v každém případě neměl být chápán jako status získaný na dobu neurčitou, nýbrž nehledě na potřebu odpovídající doby budování by měl být podrobován pravidelným hodnocením z hlediska kvality a konkrétních dosažených výsledků.

1.14

Výbor se taktéž domnívá, že „systém“ ETI by měl případně usilovat o začlenění vybraných špičkových středisek, která již v EU existují, ale neměl by se stát byrokratickou nadstavbou pro podporu již existujících vynikajících institucí v Unii. Již z tohoto důvodu by se měl zaměřovat na větší využívání průmyslu a interdisciplinárního výzkumu jak v rámci svých statutárních orgánů, tak i v orgánech pro výběr.

1.14.1

V této souvislosti by bylo účelné zřídit „investiční společnost ETI“ (IET investment management copany), která by znamenala inovaci oproti tradičním nedostatkům, kterými se často vyznačují vztahy mezi průmyslem, akademickým světem a výzkumem.

1.15

Konečně je podle názoru Výboru třeba větší jasnosti s ohledem na stanovení a udělování diplomů ETI ze strany sítí znalostních a inovačních komunit i ze strany samotného ETI. Přinejmenším po dostatečně dlouhé počáteční období by udělování titulů mělo zůstat výsadou, ale i odpovědností těch univerzit a/nebo vysokých škol technického zaměření (institutes of technology) v členských státech, které jsou vybrány za partnery v rámci jednotlivých znalostních a inovačních komunit; jejich tituly budou po splnění určitých minimálních podmínek obohaceny o značku ETI.

1.16

K přidělení značky ETI diplomům ze sítě znalostních a inovačních komunit by podle mínění Výboru mělo dojít pod podmínkou, že studie a uskutečněné průzkumy budou provedeny nejméně ve třech různých ústavech ze třech členských států, aby byl u samotného diplomu zaručen mezioborový evropský rozměr; prokáží dostatečný potenciální inovační účinek; a konečně budou zajištěny ústředím ETI.

1.17

Pokud se jedná o stanovy ETI, Výbor považuje za vhodné, aby správní radu/řídící výbor (5) stanovenou v návrhu stanov, který předložila Komise, podporoval monitorovací výbor složený ze zástupců členských států a řízený zástupcem Komise, výkonný výbor složený po dvou zástupcích z oblasti obchodu, výzkumných středisek a univerzit a řízený předsedou správní rady, správním ředitelem a rektorem.

2.1

Střednědobá zpráva Společně k růstu a zaměstnanosti – Nový začátek lisabonské strategie (6), která byla předložená Evropské radě na jaře 2005, stanovila několik základních zásad pro tento nový začátek, jako je cílený charakter iniciativ, které mají být prováděny, hojná účast, sdílení cílů a existence přesně určených úrovní odpovědnosti.

2.2

Jako nedílná součást Lisabonské strategie bylo rovněž stanoveno šíření znalostí, které se má uskutečňovat díky systému vzdělávání vysoké kvality. Evropská unie se musí především snažit, aby evropské univerzity mohly konkurovat nejlepším univerzitám na světě. Aby k tomu došlo, musí být uskutečněn evropský prostor vysokoškolského vzdělávání, díky němuž bude snazší vytvářet a šířit znalosti na celém území Unie.

2.3

Komise oznámila, že v zájmu přispění k uskutečnění tohoto cíle zamýšlí navrhnout zřízení Evropského technologického institutu a zasadit se o to, aby byly evropské univerzity konkurenceschopné na mezinárodní úrovni, neboť „se ukazuje, že stávající koncepce financování, řízení a kvality nedokáží přiměřeně čelit výzvám globálního trhu, pokud jde o profesory, studenty i samotné znalosti“.

2.4

Výbor se již k této problematice (7) několikrát vyjádřil a ve svém průzkumném stanovisku Směřování k evropské znalostní společnosti – příspěvek organizované občanské společnosti k Lisabonské strategii (8) mezi jiným konstatoval nezbytnost vytvořit Společný evropský prostor znalostí založený na spolupráci v oblastech vzdělávání, inovací a výzkumu. V uvedeném stanovisku EHSV vyzýval podniky, finanční instituce a soukromé nadace, aby si uvědomily svoji odpovědnost a zvýšily investice do znalostní ekonomiky, a podpořily tak mezi jiným dohody o partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) na evropské úrovni.

2.5

Massachusetts Institute of Technology (MIT), který byl zřízen roku 1861 v Bostonu ve Spojených státech amerických, dnes čítá zhruba 10 000 studentů a profesorský sbor s přibližně 10 000 osobami zapojenými do mezioborového systému na vysoké úrovni, který sahá od ekonomie po právo, od architektury po inženýrství, od správních věd po matematiku, fyziku a biologii. Náklady na provoz MIT činí více než 1 miliardu dolarů ročně, ale na takzvaném „šanghajském seznamu“, který je výčtem nejlepších univerzit na světě (9), figuruje na pátém místě.

2.6

Co se týče Evropy, do roku 2010 by měly být dosaženy cíle stanovené „boloňským procesem“, což je iniciativa Evropské unie zahájená v roce 1999 za účelem harmonizace různých evropských systémů vysokoškolského vzdělávání s cílem vytvořit „evropský prostor vysokoškolského vzdělávání“ a podporovat evropský systém vysokoškolského vzdělávání na světové úrovni. Cíle jsou následující:

2.7

Evropský parlament přijal dne 26. září 2006 usnesení o vytvoření evropského rámce kvalifikací (ERK) (11), jež zohledňuje boloňský a kodaňský proces z roku 2002, je založen na podpoře větší evropské spolupráce v oblasti odborného vzdělávání a přípravy a má přinést řadu konkrétních výsledků (12).

2.8

V roce 2005 Komise zveřejnila druhou zprávu o pokroku při uskutečňování cílů z Lisabonu v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (13), ve které se mimo jiné zdůrazňují obtíže se zvyšováním počtu absolventů v Evropě, nezbytnost aktualizovat a integrovat znalosti, schopnosti a kvalifikaci po celou dobu života prostřednictvím moderních systémů celoživotního vzdělávání a také potřeba zvýšit veřejné investice do vysokoškolského vzdělávání a odborné přípravy tím, že budou propojeny se soukromými investicemi, jakož i potřeba vzdělávat kvalifikované a schopné akademické pracovníky a zaměstnance pracující na univerzitách v souladu s tím, jak to vyžaduje obnova generací (přibližně 1 000 000 osob v období 2005 – 2015).

2.9

OECD v roce 2006 vypracovala studii o poptávce (14) nazvanou Programme for International Student Assessment (PISA) (15), která poskytuje obecný přehled o vlastnostech, vlohách a schopnostech studentů uplatňovat získané znalosti.

2.10

Slabiny evropského systému vysokoškolského vzdělávání mají zřejmě hlavně tyto čtyři následující příčiny (16):

2.11

Hlavní problémy obecného charakteru, které by zřízením Evropského technologického institutu měly být vyřešeny, jsou následující:

2.12

Evropský parlament sice ve svém usnesení o rozpočtu na rok 2007 podpořil myšlenku posilování kapacit trojúhelníku znalostí (vzdělávání, výzkum a inovace) a upevňování vazeb mezi nimi, na druhé straně se však ukázal skeptický vůči vytvoření nového Evropského technologického institutu, neboť podle jeho názoru „může oslabit stávající struktury nebo se s nimi překrývat a může tedy představovat nepříliš efektivní využití finančních prostředků“ (18).

2.13

Evropská rada zase na svém summitu ve dnech 15. a 16. června 2006 naopak zdůraznila, že „Evropský technologický institut (ETI) spolupracující se stávajícími vnitrostátními institucemi bude spolu s dalšími opatřeními, která posilují propojení a spolupráci předních výzkumných a inovačních komunit v Evropě, významným krokem směrem k odstranění nedostatků v rámci vysokého školství, výzkumu a inovací“. V odpověď na tuto výzvu Komise v listopadu 2006 předložila návrh, který je předmětem tohoto stanoviska (19) a který navazuje na předcházející dvě sdělení k této problematice (20).

2.13.1

Evropská rada v prosinci 2006 pak toto kladné zaměření potvrdila.

3.1

Myšlenka, která byla základem návrhu nařízení Komise na vytvoření ETI, je, že by ETI mohl přispívat k průmyslové konkurenceschopnosti podporou inovační kapacity členských států a Společenství. Cílem návrhu je:

3.2

Komise navrhuje vybavit ETI integrovanou strukturou o dvou úrovních, která spojí přístup shora dolů s přístupem zdola nahoru podle následujícího schématu:

3.3

Souhrnný rozpočet na období 2007 – 2013 se odhaduje na přibližně 2 367,1 mil. eur, které pocházejí z:

4.1

Výbor vždy kladně hodnotil jakoukoli iniciativu směřující k posílení inovační schopnosti Společenství a členských států a podporuje integrovaný přístup k trojúhelníku znalostí, zejména mezi akademickou obcí a podniky. Je rozhodně pro zaručení lepší koordinace výzkumu, pro posílení inovací a vzdělávání v EU, pro dosažení účinnějšího partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje a pro zajištění lepšího přístupu malých a středních podniků k novým znalostem (21).

4.2

Výbor však nemůže upustit od následujících tří klíčových zásad, které jsou základem pro znovuoživení Lisabonské strategie:

4.3

Podle Výboru by proto bylo třeba pozorně zhodnotit, jak se předmětná iniciativa zapojuje mezi další probíhající iniciativy, které přebírají podněty z různých jiných oblastí politik jako je výzkum, podnikání, regionální rozvoj, informační společnost, vzdělávání a kultura.

4.3.1

Aby se budoucí institut stal referenčním modelem a symbolem evropské excelence, nesmí se podle názoru Výboru spokojit s tím, že bude pouhým integrátorem zdrojů, ale musí být naopak uspořádán co do koncepce, struktury a členění, aby odpovídal znění Smlouvy, která je jeho hlavním právním základem.

4.3.2

Výbor zdůrazňuje, že základním předpokladem úspěchu budoucího ETI bude muset být schopnost využít marketing jednotné značky excelence, který bude mít decentralizovaný síťový charakter vzhledem k přitažlivosti a šíření zdrojů znalostí a inovací.

4.4

Výbor souhlasí s nezbytností vybavit ETI co nejjednodušší, nejflexibilnější a nejdynamičtější integrovanou strukturou, která mu umožní přijímat a plnit nové požadavky a domnívá se, že by měla být prozkoumána možnost vytvoření společného podniku (22), avšak zdůrazňuje, že tato struktura musí být zaměřena na podniky a zaměstnanost, a vyzdvihuje, že se ETI musí soustředit na svůj prvotní formulovaný cíl, což je přeměnit výsledky výzkumu a vývoje v tržní příležitosti.

4.4.1

Kritéria řídících orgánů pro výběr by proto měla zohledňovat nejen vynikající vědecké výsledky a v takové míře, nýbrž také schopnost přilákat kapitál pro inovace, zakládat nové podniky, vyvíjet a využívat patenty a přilákat veřejné/soukromé financování, aniž by byly opomenuty MSP.

4.5

Podle Výboru se toto zaměření musí odrážet v kritériích pro výběr znalostních a inovačních komunit, jejichž konsorcia musejí v rámci priorit víceletého plánování Společenství v oblasti výzkumu a inovací zůstat otevřená, aby se usnadnila účast podniků a menších subjektů a zajistilo se co nejvíce flexibility a co nejméně administrativních nákladů.

4.5.1

Je třeba lépe vymezit kritéria způsobilosti znalostních a inovačních komunit:

4.6

Má-li být v souvislosti s Lisabonskou strategií podpořen evropský prostor znalostí, bude třeba vytvořit adekvátní pobídky, aby byla podpořena mobilita mezi různými duševními činnostmi a mezi veřejným a soukromým sektorem, jakož i výměna mezi různými manažerskými profesemi a mezi vedoucími pracovníky, výzkumnými pracovníky a inženýry, a konečně aby byl usnadněn přechod z veřejného sektoru do soukromého a naopak (23): mobilita na evropské úrovni musí být relevantním znakem způsobů učení, výzkumu a technologických aplikací.

4.7

Pokud jde o finanční zdroje na podporu činnost ETI, EHSV zdůrazňuje, že navržené počáteční financování se zdá být velmi omezené, avšak z dlouhodobého hlediska jsou zdroje financování zřejmě zaměřeny na tradiční programy (24) a zřejmě sahají po již tak omezených prostředcích rozpočtu pro období 2007-2013 na výzkum, inovace a vzdělávání, a soutěží tak s jinými nástroji integrovaného přístupu, které jsou prokazatelně účinné, jako např. integrované projekty (IP), sítě excelence (NoE) a dalšími nedávno vytvořenými nástroji jako společné technologické iniciativy (JTI) nebo evropské technologické platformy (ETP).

4.7.1

Finanční rámec stanovený pro sedmý rámcový program pro vědecký a technický rozvoj pro období 2007 – 2013, který odpovídá zhruba 5,8 % celkového rozpočtu Unie, je již nyní pro podporu politiky podnětů pro výzkum nedostačující, a nelze z něj proto čerpat prostředky, kromě případů obvyklých mechanismů účasti na výběrových řízeních, ke kterým by měly mít ETI a znalostní a inovační komunity stejný přístup jako ostatní navrhovatelé.

4.7.2

Přinejmenším počáteční úspěch ETI bude velmi záviset na dostatečném financování ze strany Společenství, které by však nemělo být poskytováno z jiných přijatých programů pro výzkum a inovace. Částky, které Komise odhaduje pro období 2007-2013 pro celý systém ETI, se zdají být podhodnocené, zatímco prostředky Společenství získané ze zbytku rozpočtu jsou velmi skrovné. Podle Výboru by se mohlo posoudit, zda se použijí formulace podobné těm o společném podniku v bývalém článku 171 Smlouvy, s přímou účastí zainteresovaných členských států (viz například formulace použití pro společný podnik Galileo) (25).

4.7.3

Podle názoru Výboru by bylo možné opatřit nezbytné počáteční finanční zdroje v rámci doplňkových zdrojů získaných při hodnocení sedmého rámcového programu Společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace v polovině období, a tyto zdroje by měly být přidány k přímým poměrným příspěvkům členských států.

4.7.4

Další zdroj financování by bylo možné určit v rámci aktivity EIB Innovation 2010 Initiative (i2i) a činnosti EIB ve prospěch univerzitního výzkumu (26) a univerzitních sítí.

4.8

Politika Společenství v oblasti výzkumu a vývoje na druhé straně potřebuje systematičtější kontrolu všech aspektů, které omezují mobilitu výzkumných pracovníků, neboť mobilitu v současnosti ztěžuje nejednotnost předpisů o uznávání akademických titulů a předpisů v oblasti daní, pojištění a sociálního zabezpečení (27).

4.9

Pokud by Evropský technologický institut chtěl být subjektem světové úrovně a sloužit jako příklad schopný inspirovat další evropské aktéry a sítě v trojúhelníku znalostí k lepším výsledkům, bude muset být podle mínění Výboru schopný přilákat značný objem finančních prostředků ze soukromého sektoru, které se postupně budou muset stát jeho hlavním zdrojem financování.

4.10

Důležitým faktorem v tomto směru by mohlo být řešení otázek ochrany duševního vlastnictví, které by měly být v návrhu dodatečně objasněny, jakož i otázek stanovení a udělování diplomů ETI.

4.11

Podle Výboru je třeba lépe objasnit stanovení a udělování titulů ETI ze strany sítí znalostních a inovačních komunit i ze strany samotného ETI.

4.11.1

Po dostatečně dlouhé počáteční období by udělování titulů mělo zůstat výsadou, ale i odpovědností těch univerzit a/nebo vysokých škol technického zaměření v členských státech, které jsou vybrány za partnery v rámci jednotlivých znalostních a inovačních komunit. I během tohoto počátečního období by však udělování titulů mělo splňovat určité minimální podmínky.

4.11.2

Tyto podmínky by mohly zahrnovat následující:

4.12

Pokud se jedná o stanovy ETI, Výbor považuje za vhodné, aby správní radu, která by měla stejné složení jako řídící výbor stanovený v návrhu stanov předloženém Komisí, složený z 5 zástupců z oblasti podniků, 5 zástupců ze státních a soukromých výzkumných středisek a 5 zástupců ze státních a soukromých univerzit, ke kterým se přidají další 4 členové zastupující zaměstnance a studenty ETI a znalostní a inovační komunity (28), a řízený zástupcem Komise, podporoval:

4.12.1

Pokud by byl schválen model společného podniku ETI, administrativní a vědečtí pracovníci společného podniku by mohli obdržet smlouvu na dobu neurčitou, která by se řídila pracovním řádem ostatních zaměstnanců Evropských společenství (29).

—

jednotný rámec pro transparentnost schopností a kvalifikací (evropský životopis, certifikáty, diplomy, značka Europass-vzdělávání, atd.),

—

systém přenosu kreditů za odborné vzdělávání a přípravu podle vzoru systému vysokoškolského vzdělávání,

—

společné zásady kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, které se budou řídit společnými kritérii pro zaručení kvality, které by mohly sloužit jako základ pro tvorbu hlavních směrů a kontrolních seznamů pro vzdělávání a odbornou přípravu na evropské úrovni,

—

společné zásady pro kvalifikaci systémů neformálního a informálního celoživotního učení, zejména k zajištění většího souladu různých národních přístupů na různých úrovních,

—

evropský rozměr informační orientace a poradenských služeb, který občanům umožní lepší přístup k celoživotnímu vzdělávání.

1)

měření pokroků při učení v čase a srovnání s pokroky dosaženými v jiných zemích,

2)

vztah mezi aspekty výuky a studijními výsledky,

3)

posouzení schopností v oblasti IKT a využívání technologií jako prostředku k pojmutí širšího spektra úkolů posouzení.

—

správní rada, tvořená zakládajícími členy; rozhodnutí se přijímají prostou většinou, s výjimkou některých rozhodnutí velkého významu, pro která je stanovena většina 75 %. Správní rada činí veškerá strategická rozhodnutí týkající se programů, financí a rozpočtu. Mimoto jmenuje ředitele společného podniku,

—

výkonný výbor, který je nápomocen správní radě a řediteli,

—

správní ředitel představuje exekutivu; je pověřen běžnou administrativou společného podniku a je jeho zákonným zástupcem: řídí zaměstnance, aktualizuje plán rozvoje programu, připravuje a předkládá správní radě účty a roční rozpočet a vypracovává roční zprávu o pokroku programu a o finanční situaci.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/35

1.

Účelem návrhu je provedení kodifikace směrnice Rady 74/347/EHS ze dne 25. června 1974 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pole výhledu a stíračů čelních skel kolových zemědělských a lesnických traktorů.

2.

Výbor soudí, že je velmi užitečné provést kodifikaci všech textů do jediné směrnice. Návrh kodifikace obsahuje ujištění, že nepřináší žádné věcné změny a slouží pouze k účelu jasné a transparentní prezentace právních předpisů Společenství. Výbor plně podporuje tento cíl a s ohledem na zmíněné ujištění návrh vítá.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/36

1.

Účelem návrhu je provedení kodifikace směrnice Rady 74/151/EHS ze dne 4. března 1974 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se určitých konstrukčních částí a vlastností kolových zemědělských a lesnických traktorů.

2.

Výbor soudí, že je velmi užitečné provést kodifikaci všech textů do jediné směrnice. Návrh kodifikace obsahuje ujištění, že nepřináší žádné věcné změny a slouží pouze k účelu jasné a transparentní prezentace právních předpisů Společenství. Výbor plně podporuje tento cíl a s ohledem na zmíněné ujištění návrh vítá.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/37

1.

Účelem návrhu je provedení kodifikace směrnice Rady 74/152/EHS ze dne 4. března 1974 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se maximální konstrukční rychlosti a nákladních plošin kolových zemědělských a lesnických traktorů.

2.

Výbor soudí, že je velmi užitečné provést kodifikaci všech textů do jediné směrnice. Návrh kodifikace obsahuje ujištění, že nepřináší žádné věcné změny a slouží pouze k účelu jasné a transparentní prezentace právních předpisů Společenství. Výbor plně podporuje tento cíl a s ohledem na zmíněné ujištění návrh vítá.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/38

1.

Účelem návrhu je provedení kodifikace směrnice Rady 75/321/EHS ze dne 20. května 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se mechanismu řízení kolových zemědělských a lesnických traktorů.

2.

Výbor soudí, že je velmi užitečné provést kodifikaci všech textů do jediné směrnice. Návrh kodifikace obsahuje ujištění, že nepřináší žádné věcné změny a slouží pouze k účelu jasné a transparentní prezentace právních předpisů Společenství. Výbor plně podporuje tento cíl a s ohledem na zmíněné ujištění návrh vítá.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/39

1.

Navržená směrnice, kterou se kodifikuje směrnice 98/27/ES (1) znovu zkoumá a modifikuje návrh na stejné téma, který byl předložen 12. května 2003 (2) a k němuž Výbor vydal souhlasné stanovisko (3).

2.

Současný návrh musel být vypracován, protože mezitím byla dne 11. června 2005 zveřejněna směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Tím bylo výslovně uznáno, že podobné praktiky mohou být předmětem žalob na zdržení se jednání, které jsou stanoveny ve zmíněné směrnici, s cílem předcházet těmto nekalým praktikám a zastavit je a oprávnit organizace zastupující kolektivní zájmy spotřebitelů obrátit se na soud, aby uložil příkazy zdržet se takového jednání.

3.

Tak jak je uvedeno ve výše zmíněném stanovisku, Výbor připomíná, že v souladu s interinstitucionální dohodou mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí ze dne 20. prosince 1994 nesmí kodifikace přinést žádnou podstatnou změnu. Důkladné přezkoumání navržených změn ukazuje, že tato zásada byla dodržena. Je třeba vyzdvihnout, že Komise splnila žádost Výboru vyjádřenou v předchozím stanovisku, aby k navržené směrnici bylo připojeno úplné znění pozměněného návrhu, ve kterém by byly všechny změny jasně označeny.

4.

Výbor se přesto domnívá, že se musí zmínit o tom, že ve svém stanovisku k prvnímu návrhu Komise na toto téma (4), z nějž vychází současná směrnice 98/27/ES, zdůrazňoval, že odkaz v čl. 1 odst. 1 na „přílohu“ se seznamem směrnic bohužel vede k potřebě neustálého aktualizování seznamu vždy, když je, jako v tomto případě, zveřejněna další směrnice, jejíž hmotné právo vyžaduje, aby byla prováděna pomocí opatření toho druhu, která jsou stanovena k ochraně kolektivních zájmů spotřebitelů v článcích stávajícího návrhu (5).

4.1

Tento způsob členění právních předpisů představuje zbytečně komplikovaný způsob tvorby právních předpisů, který odporuje cílům „zlepšení tvorby právních předpisů“ a „zjednodušení právních předpisů“, jež EHSV s Komisí sdílí.

5.

Vyhlášení směrnice 2005/29/ES (6), a konkrétněji ustanovení článků 11 a 14, navíc podporuje doporučení, která byla učiněna již ve výše uvedeném stanovisku EHSV z roku 1996 a byla tehdy uznána, že existuje důvod pro soudní řízení ve věci odpovědnosti, která by účinně doplňovala žaloby na zdržení se jednání.

5.1

EHSV proto vyzývá Komisi, aby znovu zvážila vhodnost rozšíření oblasti působnosti opatření pro zastupování kolektivních zájmů, zejména zájmů spotřebitelů.

6.

Závěrem Výbor souhlasí s tímto návrhem, v rámci přísných omezení kodifikace provedené Komisí na základě rozhodnutí ze dne 1. dubna 1987 (KOM(1987) 868 PV), stejně jako již dříve souhlasil se stejnou směrnicí.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/40

1.1

Po padesáti letech průběžně vytvářeného evropského zákonodárství prostřednictvím smluv, směrnic a nařízení, doporučení, judikatury Evropského soudního dvora a dalších textů Společenství nedošlo k důsledné konsolidaci právních textů, evropské právo se stalo nepřehledným a je dokonce odborníkům přístupné jen s velkými potížemi.

1.2

V určitých právních oblastech byly například vydány nové směrnice, aniž by se současně důsledně prověřily stávající směrnice, zda je nové směrnice překonávají nebo zda je lze zapracovat do nových směrnic, tak aby mohla být dosavadní směrnice k témuž předmětu zároveň zrušena. Nebo byly určité aspekty jedné spolu související právní oblasti nezávisle na sobě upravovány v průběhu let vždy v nových samostatných směrnicích. Nebo byly směrnice změněny v částech dodatečně prostřednictvím některých právních předpisů, aniž by bylo současně schváleno nové právně závazné konsolidované znění.

1.3

Proto je skutečně na čase tento stav změnit. Proti technické konsolidaci stávajících směrnic nelze nic namítnout, pokud k této konsolidaci dojde s nejlepším úmyslem a pokud není použita jako prostředek ke sledování jiných cílů, např. vyřízení starých účtů s jinými institucemi a prosazení vlastních názorů touto cestou, které v politickém procesu doposud nešlo prosadit.

Záměr, který Komise prohlásila, udělat pořádek v právních předpisech z hlediska pouze právně-technického, je proto v zásadě vítán.

1.4

Stejně tak je vítán záměr Komise, která prohlásila, že chce zjednodušením evropského práva přispět ke snížení byrokracie a nesmyslných nákladů v členských státech.

1.5

Příslušné návrhy směrnic Komise na zrušení resp. revizi stávajících právních aktů v průběhu tohoto postupu musí být ale přezkoumány z obou výše jmenovaných hledisek.

2.1

Komise navrhuje, aby byla prostřednictvím nové směrnice (2) dosavadní směrnice 71/304/EHS zrušena.

2.2

Směrnice Rady 71/304/EHS ze dne 26. července 1971 byla vydána, aby přiměla členské státy zrušit omezení, která se týkají práva uzavírat, udělovat, provádět nebo se účastnit provádění veřejných zakázek na stavební práce na účet státu, regionů nebo obcí nebo veřejnoprávních právnických osob ve prospěch přeshraničních hospodářských subjektů, které poskytují služby. Směrnice mířila proti přímé a nepřímé diskriminaci zahraničních hospodářských subjektů poskytující služby při zadávání veřejných zakázek členskými státy. Směrnice rovněž ukládala členským státům povinnost zajistit, aby na jedné straně podniky z jiných členských států měly stejný přístup k úvěrům, podporám a grantům za stejných podmínek jako vlastní podniky a na druhé straně aby podniky z jiných členských států měly „bez omezení a ve všech případech za stejných podmínek jako státní příslušníci přístup ke …“ (státem řízeným) zdrojům, které potřebují pro provedení zakázky.

2.3

Komise svůj návrh odůvodňuje tím, že je tato směrnice na základě průběžných změn zastaralá.

2.3.1

Za prvé je oblast veřejných zakázek mezitím upravena směrnicemi 2004/17/ES a 2004/18/ES, čímž tato směrnice zastarala.

2.3.2

Zatímco se směrnice 71/304/EHS dále vztahuje na volný pohyb služeb všeobecně, judikatura ESD se na druhé straně mezitím podstatně vyvinula. V jedné poznámce pod čarou Komise na důkaz doslova cituje hlavní zásadu z věci C-76/90 Säger, která říká, že článek 59 Smlouvy EHS (volný pohyb služeb, nově článek 49) vyžaduje nejen vyloučení jakékoli diskriminace vůči poskytovateli služeb v závislosti na jeho státní příslušnosti, ale rovněž veškerých omezení i v případě, že se uplatňují bez rozdílu na vnitrostátní poskytovatele a na poskytovatele z ostatních členských států, pokud zakazují nebo jinak omezují činnosti poskytovatele usazeného v jiném členském státě, kde v souladu s právem poskytuje obdobné služby.

2.3.3

Ve své důvodové zprávě Komise shrnuje judikaturu ESD tak, že je zřejmé, že článek 49 Smlouvy o ES „zakazuje nerozdílně uplatňovaná omezení, která by mohla omezit výkon volného pohybu služeb“.

2.4

V bodech odůvodnění poukazuje Komise s novým odkazem na nové směrnice o zadávání veřejných zakázek a rozsudek ve věci Säger na to, že jejich prostřednictvím je pro hospodářský subjekt zaručen stupeň ochrany minimálně takový, jaký poskytuje směrnice, která má být zrušena.

2.5

Vlastní text směrnice se skládá ze čtyř článků. Článkem 1 se zrušuje směrnice 71/304/EHS. Článek 2 členským státům ukládá tuto směrnici ke zrušení směrnice uvést v účinnost prostřednictvím nezbytných právních a správních předpisů, oznámit jejich znění včetně tabulky mezi ustanoveními těchto předpisů a této směrnice Komisi, s odkazem na směrnici v samotných předpisech nebo s odkazem při úředním vyhlášení, přičemž způsob odkazu stanoví členské státy samy. Článek 3 upravuje vstoupení směrnice v platnost dnem vyhlášení a článek 4 stanovuje, že směrnice je určena členským státům. Článek 3 upravuje vstoupení směrnice v platnost dnem vyhlášení a článek 4 stanovuje, že směrnice je určena členským státům.

3.1

Předložený návrh směrnice na zrušení směrnice 71/304/EHS obstojí při přezkumu podle hledisek uvedených v bodě 1 tohoto stanoviska v některých bodech pouze částečně.

3.2

Obecně lze poznamenat, že navrhovaná směrnice na zrušení nějaké jiné směrnice je jednou z prvních směrnic tohoto druhu z celé řady podobných směrnic. Je třeba se ptát, zda nejefektivnějším způsobem, jak provádět pracovní program předložený na příští měsíce a léta zaměřený na zrušení řady zastaralých směrnic, je skutečně to, že za účelem zrušení každé jednotlivé zastaralé směrnice bude vydána jedna nová směrnice. Během dalšího provádění pracovního programu by mělo být ještě jednou přezkoumáno, jestli by nebylo jako alternativa možné a účinnější zrušit jednou jedinou směrnicí několik směrnic zároveň. Jelikož zákony členských států často obsahují provádění více směrnic současně, zabránilo by se tímto řešením tomu, že by v krátké době musely být několikrát uzpůsobovány pořád stejné zákony.

3.3

V souvislosti s předkládaným návrhem směrnice by bylo vhodné ještě jednou zvážit, zda forma realizace, uvedená v článku 2, skutečně nemá alternativu, a nebo jestli by k dosažení cíle nestačilo vyzvat členské státy, aby přezkoumaly své právní předpisy s ohledem na to, zda je nutná úprava a tu případně provedly.

3.4

Neboť ve směrnici z roku 1971, která má být zrušena, se jedná především o zrušení tehdejších diskriminujících zákonů a předpisů členských států a o prosazení obecných právních zásad Společenství v souvislosti s zadáváním veřejných zakázek, které jsou mezitím opakovaně a detailněji uvedeny v novějších směrnicích.

3.5

Zrušení diskriminačních předpisů členských států mělo proběhnout již v rámci provádění směrnice 71/304/EHS v 70. letech, příp. v rámci přebírání aquis communitaire u států, které přistoupily později. Plánované zrušení této směrnice ovšem neznamená, že by zrušené diskriminující vnitrostátní předpisy měly opět vstoupit v platnost. Tehdy vydané vnitrostátní zákony o odstranění diskriminujících předpisů nemusí být tedy přizpůsobeny zrušení směrnice, neboť svůj účel odstraněním diskriminujících předpisů ve většině případů splnily a Smlouva a všechny novější směrnice platnost odstranění příp. zákaz diskriminačních předpisů stejně obsahují.

3.6

Zákony o zadávání veřejných zakázek v členských státech jsou totiž již zpravidla nejpozději po přijetí směrnic 2004/18/ES a 2004/17/ES na takové úrovni, která odpovídá dalšímu rozvoji evropského práva od roku 1971. Pokud by se tak doposud nestalo, může Komise provedení nové směrnice ještě prosadit. Protože jsou veškeré směrnice určeny v zásadě zákonodárcům členských států, stačilo by zcela zjevně zrušit jednoduše směrnici 71/304/EHS na evropské úrovni a zadat členským státům přezkum, aby byl v tomto případě cíl dosažen. Ve většině případů půjde eventuelně ještě o to, aby byl příležitostně škrtnut odkaz na zastaralou směrnici 71/304/EHS, pokud na tuto směrnici ještě vůbec existují odkazy.

3.7

Je politováníhodné, že zrušení směrnice 71/304/EHS neproběhlo již v rámci vydání směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES, což již nelze změnit. Výbor navrhuje, aby v rámci vytváření všech budoucích směrnic bylo vždy v zásadě přezkoumáno, zda s novou směrnicí zároveň nezastarají starší směrnice a příp. aby byly tyto zrušeny ihned. I toto opatření by mohlo přispět k větší soudržnosti a přehlednosti evropského práva.

4.

EHSV proto navrhuje, aby byl návrh směrnice do takové míry pozměněn, že by se omezil na to, konstatovat zrušení směrnice a vyzvat členské státy k tomu, aby přezkoumaly své právní předpisy s ohledem na to, zda jsou nutné.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/44

1.1

Jasnost a transparentnost práva Společenství závisí rovněž na kodifikaci právních předpisů, jež jsou často pozměňovány.

1.2

Kodifikace musí proběhnout v plném souladu s obvyklým legislativním postupem Společenství.

1.3

Účelem tohoto návrhu je provedení kodifikace směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách. Směrnice nahradí různé akty, které jsou do ní začleněny; zcela zachovává jejich obsah, a omezuje se tak pouze na jejich spojení a zapracování pouze takových formálních změn, které vyžaduje samotná kodifikace.

1.4

Výbor souhlasí s touto kodifikací.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/45

1.1

Výbor vítá zavedení regulativního postupu s kontrolou do postupu projednávání ve výborech, jež umožňuje Radě a Parlamentu kontrolovat a případně upravit prováděcí nařízení přijatá Komisí tam, kde jí právní akt svěřuje prováděcí pravomoci v určitých oblastech, aniž by měla pravomoc provádět podstatné úpravy; jedná se v zásadě pouze o úpravy nezbytné ke správnému provádění příslušného aktu, a to v souladu s článkem 251 Smlouvy o ES.

1.2

Výbor konstatuje, že přednostní úprava určitých aktů navržená Komisí (1) odpovídá rozhodnutí 2006/512/ES a Společnému prohlášení o seznamu aktů, jež mají být co nejrychleji upraveny, stejně jako zrušení časových omezení pro výkon prováděcích pravomocí Komise.

2.1

Rozhodnutí Rady 2006/512/ES ze dne 17. července 2006 (2) změnilo rozhodnutí Rady ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (1999/468/ES) (3), a to zejména přidáním článku 5a, kterým se zavádí nový regulativní postup s kontrolou.

2.2

Postupy projednávání ve výborech zajišťující monitorování každého právního aktu budou proto obsahovat jednu možnost navíc, jež posílí kontrolu Parlamentu nad výkonem prováděcích pravomocí svěřených aktem Komisi, pokud se jedná o akty podléhající této nové možnosti, jež jsou přijímány postupem spolurozhodování nebo Lamfalussyho postupem u finančních služeb.

2.3

Ve společném prohlášení (4) se Komise, Rada a Parlament dohodly na seznamu aktů, jež musí být podle jejich názoru v co nejkratší době přizpůsobeny pozměněnému rozhodnutí tak, aby byl zaveden regulativní postup s kontrolou náhradou za postup původní. V tomto společném prohlášení se mimo jiné uvádí, že při uplatňování zásad správné legislativy by prováděcí pravomoci svěřené Komisi neměly být časově omezeny.

2.4

Komise nyní navrhuje zpětně upravit 26 přednostních (5) právních aktů tak, aby byl zaveden nový postup a byla případně zrušena časová omezení prováděcích pravomocí, jež mohou obsahovat.

2.5

Ve třech případech akty uvedené v soupise a přijaté postupem spolurozhodování mění nejen již stávající akty, ale odkazují i na ustanovení o postupech projednávání ve výborech, která musí být v těchto aktech sladěna. Komise proto navrhla, aby se tyto tři případy sladily. Konkrétně:

2.5.1

Pro sladění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/1/ES ze dne 9. března 2005 Komise navrhuje upravit:

2.5.2

Pro sladění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi Komise navrhuje upravit:

2.5.3

Pro sladění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/107/ES ze dne 21. ledna 2002 Komise navrhuje upravit:

2.6

Níže je uveden úplný seznam aktů, které mají být přednostně upraveny:

3.1

Výbor byl vždy toho názoru, že postupy projednávání ve výborech, do nichž jsou zahrnuti pouze zástupci Komise a vlád členských států a jejichž cílem je v závislosti na stanoveném výboru správa, konzultace nebo regulace vyplývající z monitorování a uplatňování právních aktů, by měly být transparentnější a srozumitelnější pro osoby pobývající na evropském území, a zejména pak pro osoby dotčené těmito akty.

3.2

Vítá proto rozhodnutí zavést nový regulativní postup s kontrolou pro akty, jež jsou přijímány postupem spolurozhodování, protože vzhledem k tomu, že Parlament není přímo zapojen do výborů, bylo žádoucí zavést systém kontroly prováděcích pravomocí Komise, jenž by umožňoval ověřovat, nejsou-li tyto pravomoci překračovány v prováděcích nařízeních přijatých samostatně Komisí.

3.3

Zrušení časového omezení prováděcích pravomocí, zahrnutého do některých aktů, vyplývá logicky z posílení kontroly Parlamentu a Rady a jejich možnosti pozměňovat prováděcí nařízení přijatá Komisí u všech aktů přijímaných postupem spolurozhodování a Lamfalussyho postupem.

3.4

Společné prohlášení ze dne 21. října 2006 vyzvalo Komisi, aby co nejdříve předložila návrhy v souladu s rozhodnutím ze dne 17. července 2006, a Výbor konstatuje, že Komise tento požadavek náležitě splnila.

3.5

Dále konstatuje, že upravené akty odpovídají prioritám stanoveným ve výše uvedeném rozhodnutí.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/48

1.1

Výbor souhlasí, že je důležité zlepšit udržitelné využívání pesticidů, aby se optimalizovaly pozitivní dopady a snížily nepříznivé dopady na zemědělství, životní prostředí, provozovatele, obchodníky a na celou společnost jako celek.

1.2

Výbor v zásadě vítá návrh Komise, pokud se týče přístupu k problematice velkého významu pro blaho evropských občanů, udržení kvality života a ekosystému a pro rozvoj venkova, na druhé straně pro pozitivní vývoj výrobků, aby zůstaly konkurenceschopné na vnitřním a mezinárodním trhu, i pokud se týče stále lepší kvality.

1.3

Výbor se domnívá, že struktura akčních plánů vypracovaných na národní úrovni je vhodná pro stanovení cílů snížení rizika a pro zahájení skutečné politiky harmonizace na evropské úrovni.

1.3.1

Obsah plánů musí být převeden do vhodných opatření na národní, regionální a místní úrovni, především s ohledem na tři rozměry udržitelnosti, tj. hospodářský, sociální a environmentální dopad.

1.4

Podle Výboru představují vzdělávání a informace základní prvky pro racionální a udržitelné využívání systémů ochrany zemědělské výroby a pro zamezení případných negativních dopadů na životní prostředí.

1.4.1

Vzdělávání musí pokrýt všechny příslušné sektory včetně veřejných subjektů a orgánů jakož i neprofesních uživatelů. Proto musí být zachovány národní systémy vzdělávání, které jsou již řízeny dobře ověřenými organizacemi.

1.5

Výbor se domnívá, že osvětové kampaně by měly být objektivní a neutrální, měly by ozřejmit jak užitek pro výrobu, tak rizika, a měly by být zaměřeny zejména na neprofesní uživatele, především na místní veřejné subjekty a orgány.

1.6

Pokud se týče zavedení opatření předběžné opatrnosti v obzvláště citlivých oblastech, jako jsou např. předpisy týkající se leteckého postřiku, bylo by podle úsudku Výboru žádoucí upřednostnit jistý stupeň subsidiarity.

1.7

Výbor se domnívá, že je důležité vyhradit vhodný prostor pro zemědělský výzkum a výzkum přípravků na ochranu rostlin, aby se co nejvíce snížilo riziko, které ještě existuje při používání chemických látek a chemických sloučenin.

1.8

Podle Výboru by také měla být věnována patřičná pozornost spolupráci jak s mezinárodními organizacemi, jako jsou FAO, OECD a WHO, tak i se sousedními regiony.

1.9

Globalizace zemědělských a potravinových trhů vyžaduje podle názoru Výboru opatření Společenství k šíření evropských standardů kvality výroby a zdravotnictví na celosvětové úrovni, především prostřednictvím jejich uznání v Codexu Alimentarius.

2.1

Pod pojmem pesticidy rozumíme účinné látky a produkty, které byly vyvinuty, aby ovlivnily základní procesy v živých organismech, a byly proto schopné zabíjet nebo regulovat škodlivé organismy (1). Návrh Komise se ale odvolává také na specifickou definici přípravků na ochranu rostlin (2).

2.2

Pesticidy jsou považovány za zásadní pro ochranu plodin před hmyzem, hlodavci a přirozenými patogenními činiteli, ale mohou se také hromadit v životním prostředí a způsobovat vážné riziko pro zdraví lidí a zvířat, zejména když začnou znečišťovat pitnou vodu. K případným rizikům pro člověka patří rakovina, genetické poruchy a trvalé narušení imunitního systému.

2.3

Rizika pro lidské zdraví mohou být způsobena přímou nebo nepřímou expozicí pesticidům, jejich nesprávným používáním, nebo v důsledku neúmyslných událostí, především během nebo po jejich použití pro zemědělské účely, pro péči o zelené plochy nebo pro další aktivity.

2.4

Rizika spojená s jednotlivými aktivními prvky obsaženými v pesticidech jsou hodnocena v rámci schvalovacího procesu, ale chybí přiměřené hodnocení dopadu expozice chemickým sloučeninám na úrovni členských států. Proto by za současné situace bylo velmi obtížné hodnotit celkový dopad všech aktuálně používaných látek na lidské zdraví (3).

2.5

Dopad nepřímé expozice osob, které se nacházejí nebo bydlí v oblasti, kde se pesticidy používají (únik rozprašovaných látek do vzduchu) nebo osob, které se chovají jako spotřebitelé (zbytkové látky v zemědělských výrobcích nebo ve vodě), může být ještě vážnější u obzvláště citlivých skupin. Zejména poslední výzkum (4) poukázal na mimořádnou citlivost plodů, jejichž neurologický rozvoj byl ovlivněn, jestliže byly jejich matky vystaveny pesticidům.

2.6

Je nutno zohlednit rizika, které životnímu prostředí způsobují přílišné a nežádané imise chemických látek ve vodě, ve vzduchu a v půdě, se zhoubnými dopady na rostliny, volně žijící rostliny a zvířata, na kvalitu různých složek životního prostředí a na biologickou rozmanitost obecně.

2.6.1

Na druhé straně nelze zapomínat, že moderní společnost používá širokou škálu hnojiv, biocidních přípravků, potravinových přídavků, insekticidů, pesticidů a herbicidů s četnými pozitivními účinky, protože umožňují vyšší kvalitu a bezpečnost potravin.

2.7

Jestliže se uvedené látky používají zodpovědně, zaručují, že na trhu jsou suroviny, potraviny a ovoce a zelenina dobré kvality s nižšími cenami a dostupné všem spotřebitelům. Použití výrobků chránících sklizeň zajišťuje vysoký výnos, snižuje úroveň přírodních toxinů způsobených plísněmi a bakteriemi, snižuje ztráty na sklizních a pomáhá zajistit na vnitřním a světovém trhu dostatečnou a udržitelnou nabídku potravin.

2.7.1

Ostatně jsou již všechny fungicidní, insekticidní a herbicidní látky podrobeny přísnému schvalovacímu procesu a teprve potom smí být uvedeny na trh a používány.

2.8

Výbor souhlasí, že je důležité zlepšit udržitelnost využívání pesticidů s cílem zlepšit jejich pozitivní dopad a snížit negativní dopad na životní prostředí, na spotřebitele a hospodářské subjekty: tento cíl by také přispěl ke zhodnocení pověsti hospodářských subjektů a zemědělských podniků, které obezřetně používají přípravky na ochranu rostlin.

2.9

Výbor se domnívá, že by se měly více zdůraznit pozitivní dopady, které má pro zemědělce racionálnější a odůvodněné používání přípravků na ochranu rostlin. Kromě toho již sami zemědělci dlouhá léta vyvíjejí racionálnější technologie, jako např. integrované řízení úrody a integrovaný boj proti škůdcům, a s výraznějším zaměřením na integrované zemědělství. Tento trend by měl být podporován.

2.10

Opravdovou výzvou budoucnosti není jen dodávat jak tradiční tak ekologické bezpečné a vysoce kvalitní výrobky „opatrnějším“ spotřebitelům, ale také uspokojit poptávku spotřebitelů, kteří hledají výrobky s „mírnější“ cenou a přitom jim nabídnout stejně platnou záruku kvality.

2.11

Problematika týkající se začlenění environmentálních aspektů do používání pesticidů zapadá do rámce priorit vytyčených v šestém akčním programu pro životní prostředí (2002-2012) Evropské unie, který předpokládal vypracování a spuštění sedmi tematických strategií.

2.12

Existuje jednoznačně vzájemný vztah mezi tím, co bylo předloženo v již schválených tematických strategiích – obzvláště ve strategii ochrany podzemních vod a přirozené fauny a flóry, ochrany půdy, řízení odpadů a ve strategii o zbytkových látkách a obalech – a v návrhu předložené rámcové směrnice.

2.12.1

Tematická strategie o udržitelném využívání pesticidů předpokládá čtyři nová opatření na ochranu životního prostředí a zdraví: jedním z nich je návrh směrnice na stanovení rámce, který by umožnil větší udržitelnost při využívání pesticidů, která je předmětem tohoto stanoviska.

2.12.2

Komise také vypracovala zhodnocení dopadu různých případných scénářů na základě použití plánovaných opatření pro udržitelné využívání pesticidů a jejich nákladů: „Ztráty (pro průmysl přípravků na ochranu rostlin a pro zemědělce, kteří musí platit za školení a certifikaci a za údržbu aplikačního zařízení) a přínosy (pro zemědělce s menší spotřebou a školicí, údržbářské nebo certifikační firmy) jsou vyrovnané“ (5).

2.13

Čisté globální zatížení, které odpovídá snížení externích nákladů je tudíž jasně pozitivní: „Extrapolace z obsáhlé studie v Německu vede k závěru, že optimalizované užívání pesticidů by mělo v EU každoročně vytvořit celkový přínos více než 200 milionů EUR, a to díky snížení vnějších faktorů, jako jsou např. nepříznivé účinky na životní prostředí a lidské zdraví“ (6).

2.14

EHSV již v roce 2003 (7) uvítal iniciativu Komise týkající se vypracování tematické strategie pro využívání pesticidů. Výbor považuje za nutné zde explicitně uvést také aspekt ochrany plodin, které lze dosáhnout jak na základě použití pesticidů, tak jinými technikami, tj. biopesticidy, výtažkem z rostlin, preventivními metodami, organickými metodami a odolností rostliny vůči některým škůdcům: je nutno zhodnotit rizika a výhody tohoto aspektu na solidní vědecké bázi.

3.1

Návrh Komise si klade za cíl chránit zdraví lidí, zvířat a životní prostředí před nebezpečným, nevhodným nebo přílišným využíváním pesticidů v zemědělství a v ekosystému prostřednictvím snížení rizik a negativních dopadů „způsobem, který je v souladu s nezbytnou ochranou plodin“.

3.2

Návrh obzvláště předpokládá:

4.1

Výbor vítá návrh Komise, pokud se týče jejího přístupu k problematice velmi důležité pro blaho evropských občanů a spotřebitelů, pro zachování kvality života, pro zemědělství a ekosystém.

4.2

Roční hodnota prodeje pesticidů ve světovém měřítku je hodnocena na 25 miliard eur a využívání pesticidů zůstává v rozvojových zemích velmi rozšířené, i když příslušné trhy stagnují nebo se zmenšují (8). Dále globalizace zemědělských a potravinářských trhů vyžaduje věnovat čím dál větší pozornost dodržování patřičných výrobních a zdravotních standardů Potravinářského kodexu ze strany všech, aby se ani na těchto trzích neprojevil Greshamův zákon (9).

4.3

Kromě toho se v různých částech světa plýtvá nebo zbytečně využívá obrovské množství pesticidů a velký počet lidí trpí intoxikacemi, protože zemědělci, hospodářské subjekty a místní orgány neznají nové aplikační technologie nebo nejsou informováni o nejnovějších poznatcích v tomto směru, a protože zařízení pro použití pesticidů jsou často zastaralá nebo nejsou vhodně udržována. Navíc nebezpečné látky, které jsou již v EU zakázány, se stále používají v rozvojových zemích (10).

4.4

Výbor považuje za obzvláště účelné zavedení národních akčních plánů obsahujících kvantitativní cíle a časový harmonogram provádění pro určení opatření vyhovujících potřebě snížení rizika na národní, regionální a místní úrovni s ohledem na tři rozměry udržitelnosti, tj. hospodářský, sociální a environmentální dopad.

4.5

Sociálně odpovědné využívání ochranných přípravků zemědělské výroby je zásadním předpokladem k dosažení čím dál pokročilejších sociálních cílů tak, aby na jedné straně zemědělci nesli svou odpovědnost v potravinářském řetězci tím, že budou pro spotřebitele vyrábět vysoce kvalitní potraviny, a na druhé straně zajištěním patřičné úrovně konkurenceschopnosti v zemědělství v rámci Lisabonské strategie jak na vnitřním tak na světovém trhu.

4.6

Hospodářský rozměr udržitelnosti zajišťuje, aby se používaly výrobky jen v nezbytné míře, a různé nemoci se tak držely pod prahem nebezpečí, aby se zlepšila úroveň výnosu plodin a byl kromě hospodárnosti řízení zemědělství zajištěn dostatek zemědělských výrobků.

4.7

Pokud se týče životního prostředí, zamezilo by se rizikům pocházejícím z přílišného náhodného množství chemických látek obsažených ve vodě, v půdě, ve vzduchu a v zušlechtěných zemědělských a potravinářských výrobcích. Tyto látky mají zhoubný vliv na lidi, flóru a faunu, na kvalitu životního prostředí a obecně na biologickou rozmanitost. Kromě toho je nutné mít na paměti, že je nutné předcházet rozšiřování a množení chorob rostlin.

4.8

Při zavádění národních akčních plánů je důležité, aby přijatá opatření vycházela ze směrnic a kritérií společných pro celou EU, aby nedocházelo k narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

4.9

Výchova, vzdělávání a informování představují základní prvky v souvislosti s racionálním a udržitelným využíváním systému ochrany zemědělské výroby, jakož i předpoklad pro zajištění osvědčených zemědělských postupů a zamezení případným nepříznivým environmentálním dopadům: toto platí zejména pro integrované vzdělávání všech příslušných sektorů včetně veřejných subjektů a orgánů jakož i neprofesních uživatelů.

4.10

Členské státy zavedly různé systémy vzdělávání založené na národních mechanizmech a legislativních pravidlech a řízené dobře osvědčenými subjekty. Výbor se proto domnívá, že je nutný orientační flexibilní rámec Společenství umožňující integraci s požadavky různých skupin uživatelů, vycházející z didaktiky a obsahu dohodnutých zainteresovanými stranami na evropské úrovni (11) a projednávaných v rámci sektorového dialogu a partnerství mezi sociálními stranami přímo na příslušném území.

4.11

Totéž platí pro informační kampaně a kampaně na zvyšování povědomí o výhodách případných postupů na ochranu plodin a o nebezpečí zhoubných dopadů, které musí být objektivní a neutrální. Tyto kampaně by mohly být v jednotlivých členských státech financovány také prostřednictvím daně z výrobků pro ochranu sklizně. Takto sebrané prostředky by mohly být použity pro zvýšení povědomí uživatelů, především neprofesních, prostřednictvím různých prostředků a obzvláště prostřednictvím jednoduchých technických pokynů aktualizovaných přes internet.

4.12

Výbor považuje za důležité, aby členské státy vytvořily systémy pravidelné technické kontroly a údržby zařízení pro aplikaci používaných pesticidů na základě společných a harmonizovaných pravidel založených na základních požadavcích.

4.13

Pokud se týče zavedení opatření předběžné opatrnosti v oblasti obzvláště citlivé, jako je ochrana vod (12) – které musí být v souladu s příslušnou rámcovou směrnicí – a v sektorech stanovených v rámci Natura 2000, bude nutno přihlédnout k místním podmínkám a různým druhům plodin, např. rýži.

4.13.1

Výbor se domnívá, že je důležité zajistit používání osvědčených postupů, aby se snížila rizika, a stanovit vyváženým a rozumným způsobem společná ustanovení a minimální parametry s tím, že výběr opatření a jejich přísné monitorování by mělo být ponecháno v odpovědnosti členských států, bez zavedení obecného zákazu, protože Výbor považuje toto opatření za přehnané.

4.14

Pokud se týče předepsání přísných mezních hodnot pro letecký postřik, Výbor považuje za nezbytné pozorně zhodnotit skutečnost, že existují zeměpisné oblasti a situace, kde tuto praxi nelze nahradit jinými metodami a že je možná nutné udělit velmi omezené výjimky pro tento druh zásahu, tak aby byl zajištěn maximální stupeň bezpečnosti a profesní odpovědnosti hospodářských subjektů, s cílem zamezit nepříznivým dopadům na lidské zdraví a na životní prostředí. Členské státy a veřejné orgány, odpovědné na různých úrovních, by měly provádět systematické monitorování stupňů bezpečnosti a profesní odpovědnosti podle jednotných postupů hodnocení rizik.

4.15

V rámci společné zemědělské politiky se čím dál víc podporuje (13) rozvoj řízení integrovaného pěstování plodin (Integrated Crop Management – ICM)  (14), která by měla postupně a koordinovaně zahrnovat nové techniky integrované ochrany před škůdci (Integrated Pest Management – IPM). Výbor velmi podporuje techniky ICM, které představují milník na cestě k dosažení udržitelných zemědělských systémů.

4.16

Na druhé straně je těžké oddělit různé dopady ochrany plodin od dopadů řady jiných zemědělských postupů (rotace atd.): jestliže mají být členskými státy do roku 2014 povinně vypracovány obecné předpisy IPM, Výbor se domnívá, že to musí být učiněno s plným zapojením uživatelů a s plným zohledněním hlavních technik ICM a technického pokroku a technologického výzkumu v tomto sektoru, který musí být podpořen a posílen také v pracovních programech 7. rámcového programu Společenství pro VaV.

4.17

Výbor se domnívá, že je důležité vyhradit vhodný prostor pro výzkum v oblasti zemědělství a ochrany rostlin týkající se úrovně nezávadnosti nových vyspělých technologií, jakož i snižování rizik vyplývajících z používání chemických látek a chemických sloučenin, v rámci pracovních programů a veřejných soutěží Sedmého rámcového programu pro VaV pro období 2007 – 2013.

4.18

Ve svém stanovisku z vlastní iniciativy o budoucnosti SZP (15) Výbor ukázal různé možnosti, jak lépe integrovat environmentální aspekty do zemědělské politiky. Upozorňuje, že tzv. „druhý pilíř“ zemědělské politiky stanoví, že členské státy při novém plánování strukturálních fondů pro období 2007 – 2013 a v národních a regionálních plánech pro rozvoj venkova podpoří kompenzační mechanizmy pro zemědělce, kterým se podaří snížit rizika spojená s používáním chemických pesticidů (16).

4.19

Stanovení technik IPC musí být v souladu s novými ustanoveními o zavádění výrobků na ochranu plodin na trhu, a standardy technik IPM musí zohlednit různé přírodní a klimatické podmínky v EU.

4.20

S přípravky na ochranu zemědělské výroby je nutno zacházet a skladovat tak, aby se zamezilo jakémukoliv případnému riziku pro zdraví a životní prostředí. Výbor se domnívá, že kromě toho, co bylo navrženo, by měl být na úrovni Společenství stanoven rámec minimálních standardů pro skladování ve velkoobchodech, maloobchodech a u zemědělců (17).

4.21

Pokud se týče systémů harmonizovaných ukazatelů pro povinný sběr a sdělování statistických údajů o zavádění pesticidů na trh a jejich používání, Výbor plně souhlasí, že je nutno mít statistické údaje k dispozici a že je nutno je pravidelně sbírat, na základě rizika a použití harmonizovaných ukazatelů na evropské úrovni.

4.22

Výbor zdůrazňuje, že je důležité sbírat od všech zainteresovaných stran stejnorodé údaje, zamezovat duplicitám a zbytečným zátěžím jak z hlediska administrativního, tak z hlediska technického.

4.23

Ukazatelé by měly být založeny spíše na úrovni rizika než na množství používaných přípravků nebo přítomných zbytkových látek, na dopadu na zdraví, také prostřednictvím analýz WHO a měly by též zohlednit úroveň šíření chorob a patogenních jevů, které postihují výrobu.

4.24

Výbor se domnívá, že je nutno vyhradit vhodný prostor aspektům mezinárodní spolupráce, jak s organizacemi FAO (18) a OECD (19), tak se sousedními regiony, zejména se zeměmi středomořského regionu, Balkánu a zeměmi hraničícími s Unií.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/53

1.1

Návrh Komise požaduje zrušení směrnice Rady 68/89/EHS ze dne 23. ledna 1968 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se třídění surového dříví.

1.2

Vzhledem k tomu, že členské státy, odvětví lesního hospodářství a dřevozpracující a papírenský průmysl již řadu let upozorňovaly, že obecně se směrnice při obchodování se dřevem paušálně neuplatňuje, navrhuje Komise směrnici zrušit.

2.1

V polovině roku 2005 se 19 členských států a 11 zástupců vnitrostátních průmyslových federací zúčastnilo konzultací, jejichž cílem bylo zjistit, zda byla směrnice uplatňována nebo ne a zda by její zrušení mělo nepříznivý dopad. Výsledky průzkumu potvrdily, že většina členských států a průmyslových federací směrnici při obchodování se dřevem nedodržuje. Domnívají se, že směrnice samotná není dostatečně podrobná, nebere v úvahu zamýšlené využití dřeva a nezaměřuje se na potřeby trhu.

2.2

Uplatňování směrnice Rady je omezené, protože není závazná, stanovené systémy třídění a měření jsou zastaralé a hospodářské subjekty na trzích se dřevem se dohodly a používaly k měření a třídění jiné metody. Navzdory tomu se vnitřní trh s dřevěnými surovinami, jakož i obchod se třetími zeměmi rozvinul, jak se zdá, bez jakýchkoli překážek.

Kromě toho byly pro měření a třídění dřeva zavedeny evropské normy, které lze případně použít při obchodních transakcích se dřevem a které jsou považovány za lepší řešení.

2.3

Zrušení směrnice je tedy v souladu s výsledky konzultací se členskými státy, odvětvím lesního hospodářství a dřevozpracujícím a papírenským průmyslem. Cílů směrnice lze dosáhnout i bez právních předpisů Společenství.

2.4

Z výše uvedených důvodů a také vzhledem k tomu, že zrušení směrnice nebude mít dopad na rozpočet a zároveň pomůže zjednodušit evropské právní předpisy, Výbor podporuje návrh Komise. Výbor se domnívá, že právní předpisy, které jsou uplatňovány jen zřídka a nejsou nezbytné pro řádné fungování vnitřního trhu v tomto odvětví, by neměly zůstat v platnosti.

13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/54

1.1

V Evropské unii roste zájem o podporu metod výroby a chovu užitkových zvířat, které více respektují dobré životní podmínky zvířat. V této souvislosti je podporována právní úprava dobrovolného systému označování jako doplnění již platných závazných minimálních požadavků na dobré životní podmínky zvířat, která může být používána spolu s obecným obchodním označováním a také označováním, které je více zaměřeno na kvalitu – například „programy kvality“. Podpořily by se tak síly trhu a zbytečně by se nezatížil ani politický systém, ani dozorčí orgány jednotlivých států. Takové značky kvality hrají v hospodářské soutěži na trhu potravin důležitou úlohu. Zachycují totiž často různé elementy dobrých životních podmínek zvířat, které překračují platné závazné minimální normy. Pro spotřebitele je však obtížné získat přehled o základech systémů označování a obsahu jeho pravidel, aspekty dobrých životních podmínek zvířat navíc nemají vždy dostatečný vědecký základ.

1.2

Takový tržní systém, který by se opíral o objektivní kritéria s cílem číselně vyjádřit označování dobrých životních podmínek zvířat, by měl tu výhodu, že by byl flexibilnější, efektivnější a vhodnější pro budoucnost než politicky stanovená kritéria, a byl by tudíž účelnější. Budoucí vývoj výroby by se mohl vyznačovat větším rozsahem výrobních poměrů, což je způsobeno rozšířením EU, neustálou specializací a diverzifikací produkce, jakož i strukturálními změnami v maloobchodu a partnerstvími v oblasti vývoje produktu a u značkového zboží.

1.3

Je zapotřebí podporovat metody výroby a chovu, které více respektují dobré životní podmínky zvířat, což lze uskutečnit přímo formou vzdělávacích akcí a prostřednictvím uplatňování nových vědeckých poznatků, ale rovněž zohledňováním signálů trhu, které mohou být zároveň také důležitým podnětem pro stanovení nejdůležitějších aspektů v oblasti vzdělávání, investic atd. Systém označování tak může přispět k nezbytné obecné součinnosti a rozumnému využití zdrojů. Chovatelé užitkových zvířat mají zájem o stabilní rámec, v dnešní době se totiž musejí řídit měnícími se cíli maloobchodních řetězců, které jsou více či méně opodstatněné, což ovlivňuje jejich plánování a investiční strategii.

1.4

Systém označování dobrých životních podmínek zvířat překračující minimální normy by měl být tedy dobrovolnou nabídkou pro příslušné výrobce, pro obchod a průmysl; úpravy označování v soukromém sektoru se mohou opírat o vědecké a prakticky založené normy a mohou být s příchodem nových vědeckých poznatků aktualizovány. Konkrétně by se na dobrovolné bázi mohla používat loga spolu s barevným označením a systémem bodů, které by doplnily obchodní značky kvality a ve spojení se soukromou nezávislou kontrolou vytvořily objektivní základ pro uvádění na trh. Tento systém by se v zásadě mohl použít pro všechna užitková zvířata a produkty živočišného původu. Podle ustanovení WTO by se dal za stejných podmínek použít také u zavedených produktů.

1.5

Obvyklá regulace prostřednictvím úřadů by však měla i nadále probíhat při stanovování minimálních norem v EU, tak jak tomu dosud bylo při označování druhu výroby z vajec a ekologických produktů. Tento druh regulace je však z hlediska politiky a správy nepružný, a tudíž méně vhodný pro poskytování podnětů k rozvoji optimálnějších metod výroby a chovu. Tento systém by nepřinesl významné výhody ani spotřebitelům, za zkostnatělý a byrokratický by jej považovali i výrobci, průmysl a obchod.

1.6

Navrhovaná úprava se v zásadě podobá obecným systémům označování ochrany životního prostředí, například ekoznačce EU. Systémy označování ochrany životního prostředí se opírají o společné zásady výroby a použití u naprosto rozmanitých výrobků, díky čemuž by bylo možné vytvořit větší součinnost a systému označování by to pomohlo dostat se do širšího povědomí lidí. Na základě situace v oblasti hospodářské soutěže však budou subjekty potravinářského průmyslu pochopitelně dávat přednost svým vlastním značkám kvality, proto se „environmentální model“ nehodí přímo pro označování dobrých životních podmínek zvířat. Systém označování dobrých životních podmínek zvířat se navíc nutně musí opírat o příslušné poznatky z oblasti výzkumu a významnost ukazatelů dobrých životních podmínek zvířat.

1.7

Opatření ve výzkumu v Evropské unii týkající se dobrých životních podmínek zvířat rozhodnou, zda bude v budoucnu možné v řetězci, jenž zahrnuje zemědělství, výrobu a obchod, vědecky a objektivně zohlednit otázky dobrých životních podmínek zvířat. Hlavní prvky právní úpravy systému označování by měly být definovány již brzy, aby mohly být poznatky z výzkumu a jednotné objektivní, měřitelné a přenosné ukazatele dobrých životních podmínek zvířat, jakmile budou k dispozici, začleněny do praktické strategie a do uplatňování v rámci systému označování tak, aby se dotčené subjekty mohly s právní úpravou seznámit.

1.8

Jako nevyhnutelné se jeví intenzivní informační kampaně mj. adresované spotřebitelům a maloobchodu zaměřené také na předepsané minimální normy EU. Dále by se mělo uvažovat o vytvoření internetové stránky, podporované Evropskou unií, a databáze s cílem dosáhnout větší transparentnosti a otevřenosti. Zveřejnění přesného obsahu však předpokládá použití společných obecných zásad. Dále je třeba zvážit přísnější uplatňování zákazu a kontroly nesprávných a zavádějících reklamních sloganů, které by zajistilo, že se podniky budou snažit ve větší míře plnit svá vlastní tvrzení.

2.1

V souladu se žádostí německého předsednictví Rady mají být v tomto stanovisku popsány nejen možné systémy označování výroby odpovídající dobrým životním podmínkám zvířat, ale i struktura těchto systémů. To vše s ohledem na rozvoj metod výroby a chovu více zohledňujících dobré životní podmínky zvířat. To je třeba vidět v kontextu rostoucího zájmu o dobré životní podmínky zvířat v Evropské unii, přičemž otázky dobrých životních podmínek zvířat jsou stejně jako jiné etické aspekty stále více chápány jako součást evropského modelu společnosti (1). Studie provedené na základě průzkumu Eurobarometru ukazují, že spotřebitelé právem očekávají, že výroba potravin živočišného původu se řídí postupy dodržujícími všechny platné normy Evropské unie, zejména ty, které se vztahují k dobrým životním podmínkám zvířat, a že jsou k dispozici objektivní a věrohodná kritéria, na jejichž základě si lze vybrat potravinové výrobky odpovídající dobrým životním podmínkám zvířat. Navíc existuje významná souvislost mezi dobrými životními podmínkami zvířat a zdravím užitkových zvířat a vznikem nemocí, které se mohou přenést na člověka.

2.2

Jak vyplývá z většiny průzkumů, považují spotřebitelé dobré životní podmínky zvířat za významný parametr kvality výrobku; tento názor může být samozřejmě v některých členských státech méně zastoupen. Dobré životní podmínky zvířat příp. životní kvalita zvířete jsou souhrn pozitivních či negativních prožitků, kterým je zvíře během života vystaveno: bolest, nemoc, konfliktní chování, nápadnost v chování a trvalý stres patří k negativním prožitkům zvířat, zatímco klid, spánek, krmení, péče během líhnutí a o srst patří k pozitivním prožitkům. Neexistuje ovšem žádná jednoznačná definice dobrých životních podmínek zvířat.

2.3

Evropská unie mimo jiné na základě doporučení Rady Evropy schválila řadu minimálních norem ochrany zvířat a zvolila přitom cestu obvyklé regulace prostřednictvím úřadů. Mnohé z těchto minimálních norem mají být v příštích letech přepracovány v souladu s dřívějšími usneseními. Dále byla schválena konkrétní pravidla pro dobrovolné označování ekologických výrobků a povinné označování metody výroby při uvádění vajec na trh, jakož i několik málo usnesení o uvádění jateční drůbeže a hovězího masa na trh.

2.4

Potravinářský průmysl a maloobchod, které se vyznačují rostoucí koncentrací a hospodářskou soutěží, pracují stále více s vlastními značkami kvality, které mají zdůraznit zvláštní zohledňování různých aspektů kvality, mj. také výrobu stále více zaměřenou na dobré životní podmínky zvířat. Paralelně k tomu výrobní organizace a družstva vyvinula řadu regionálních značek kvality, jež se většinou vztahují na aspekt dobrých životních podmínek zvířat a ekologii. Některé produkce mohou mít užitek ze systému EU na ochranu zeměpisných označení a tradičních specialit (2).

2.5

V této oblasti si lze všimnout výrazných rozdílů mezi jednotlivými zeměmi. Na britském trhu se objevují převážně obchodní označení, zatímco například ve Francii a Itálii lze sledovat celou řadu regionálních značek kvality. V Nizozemsku tradičně převládají značky kvality zpracovatelského průmyslu, maloobchod a výrobní organizace však zavádějí stále více vlastních značek kvality. Ve Švédsku udávají tón vlastní označení výrobců, přičemž v souladu s tradičním názorem, který je zastáván v mnoha zemích, je domácím produktům připisována vyšší kvalita, neboť se bere ohled mj. také na dobré životní podmínky zvířat.

2.6

S ohledem na zkušenosti s právními úpravami dobrovolného označování má Komise v úmyslu podpořit použití specifických, objektivních a měřitelných ukazatelů dobrých životních podmínek zvířat v platných i budoucích právních aktech Společenství. To má být základem tvorby právních předpisů o validaci výrobních systémů, v nichž platí přísnější normy týkající se dobrých životních podmínek zvířat než předepsané minimální normy v platných ustanoveních (3). Podle Komise to vyžaduje klasifikaci používaných norem dobrých životních podmínek zvířat s ohledem na podporu rozvoje systémů produkce a chovu, které více respektují dobré životní podmínky zvířat, a snazší použití těchto norem v EU a na mezinárodní úrovni. Kromě toho chce Komise na tomto základě zvážit možnosti systému označování v EU.

3.1

Vzhledem k tomu, že EHSV zastupuje občanskou společnost, je jeho úkolem zapojit se do tvorby a zavádění příslušných právních předpisů pro označování ve formě společného evropského systému, který slouží udržitelnému rozvoji na vnitřním trhu a obchodu se třetími státy. Dobré životní podmínky zvířat jsou součástí evropského kulturního dědictví a hodnot Evropské unie, stejně jako společenská odpovědnost firem, ochrana životního prostředí a ekologie, které jsou do určité míry zakotveny v právních předpisech Společenství. Souvislosti s otázkami ekologie jsou zjevné, zemědělská výroba se ve smyslu udržitelnosti opírá o ochranu životního prostředí a dobré životní podmínky zvířat.

3.2

EHSV podporuje záměr Komise spočívající v úsilí o zlepšení dobrých životních podmínek zvířat v Evropské unii na objektivním a trvalém základě (4) a považuje společný systém označování za vhodný pro podporu metod výroby a chovu, které více respektují dobré životní podmínky zvířat. To má přispět především také k tomu, že se tržní síly budou rozvíjet na objektivním základě a správným směrem. Zároveň je důležité, aby metody výroby a chovu, které ve větší míře splňují dobré životní podmínky zvířat, byly podporovány prostřednictvím vzdělávání a zavádění nových vědeckých poznatků. Signály trhu budou představovat samozřejmě také impulzy pro stanovení hlavních témat ve výzkumu, vzdělávání zemědělců, poradců a zvěrolékařů a budou mít vliv na budoucí investice do výrobních systémů. Systém označování tak může přispět k součinnosti a k rozumnému využívání zdrojů v neposlední řadě s ohledem na plánování a investiční strategii výrobců.

3.3

Jedná se nepochybně o dlouhodobý proces, který musí nutně probíhat paralelně s rozvojem objektivních, měřitelných, opakovatelných a vědecky podložených ukazatelů dobrých životních podmínek zvířat i s validací různých výrobních systémů. Přesto musí být již brzy stanoven rámec a zásady struktury společného systému označování výrobků, při jejichž výrobě byly respektovány dobré životní podmínky zvířat, aby bylo vše připraveno a do systému mohly být postupně zapracovávány standardizované ukazatele dobrých životních podmínek zvířat. Proto je třeba, aby si všechny zúčastněné strany co nejdříve osvojily obecné zásady a strukturu společného systému a přijaly je. Tento systém má být používán pro všechny produkty živočišného původu na velmi dobrovolné a flexibilní bázi.

3.4

Tento proces ovšem nekomplikuje pouze nedostatek dostupných poznatků týkajících se aspektů dobrých životních podmínek zvířat a hierarchie jejich významu, přidávají se ještě rozličné preference spotřebitelů a rozmanitost výrobních poměrů, vliv rozdílných tradic a úrovně vzdělání na vytváření veřejného mínění, hospodářská soutěž v potravinářském průmyslu, různé platné právní předpisy, potíže při obsahovém srovnávání soukromých značek kvality, jakož i nedůvěra vůči soukromým a státním kontrolám panující například v souvislosti s dovozem do Evropské unie.

3.5

Jasné informativní označování je v každém případě klíčovým faktorem podpory metod výroby a chovu, které lépe splňují dobré životní podmínky zvířat. Ze zkušeností s ekologickými produkty a alternativními výrobními systémy vajec vyplývá, že prostřednictvím pravidel označování lze případně ovlivňovat výrobní systémy ve smyslu lepších životních podmínek zvířat.

3.6

Právní úpravy zabývající se systémem označování spadají do pravomoci Evropské unie. Jsou předmětem neustálých diskusí a střetů zájmů. Komise má v úmyslu předložit do konce roku 2007 (5) návrh změn směrnice o označování. Významné a přehledné označování je často výsledkem kompromisu, při němž nejsou zohledněny některá přání a požadavky. To platí v neposlední řadě také pro potraviny, v jejichž souvislosti se často uvádí, že požadavky na označování jsou příliš obsáhlé. Úřady odpovědné za kontrolu potravin jsou skeptické, co se týče ještě obsáhlejšího označování, neboť by tak hrozilo nebezpečí, že základní informace o vlastnostech potravin ustoupí jiným informacím. Navíc si spotřebitelé nejsou jisti, zda jsou doplňkové informace na potravinách, a zejména informace o etických aspektech, užitečné. Z tohoto důvodu by mělo při označování produktů respektujících dobré životní podmínky zvířat zůstat u menšího loga, které by v kombinaci s barevným označením, hvězdičkami nebo body doplnilo stávající označení.

4.1

Pokračující právní závazky a omezení v EU v sobě skrývají riziko, že dovoz ze zemí s méně přísnými normami poškodí výrobu a odbyt produktů z EU a mohl by vést ke ztrátě tržních podílů na světovém trhu. Intenzivnějším úsilím o dobré životní podmínky zvířat v EU, jejíž vnitřní (6) trh čítá 30 států a 500 mil. obyvatel, by se však vytvořily podněty také pro země mimo EU a pro jejich vývoz do EU. Mezinárodní finanční korporace Světové banky například nedávno poukázala na rostoucí celosvětový zájem o dobré životní podmínky zvířat a na potřebu přizpůsobit se tomuto vývoji jak v oblasti prvovýroby, tak v oblasti průmyslového zpracování (7).

4.2

Zvířata, která byla chována, poražena a naporcována v Evropské unii, z nichž se vyrábí zpracované a nezpracované výrobky, musejí samozřejmě splňovat minimální normy Evropské unie, a z toho důvodu je tedy označování zbytečné. Naproti tomu je často slyšet oprávněný požadavek udávat původ u dovážených výrobků nebo je označovat tak, aby bylo přímo či nepřímo patrné, zda splňují minimální požadavky Evropské unie. EHSV již ve svých dřívějších stanoviscích poukazoval na to, že by otázky dobrých životních podmínek zvířat v oblasti obchodování se zemědělskými výrobky měly být v dlouhodobém horizontu klasifikovány jako plnoprávná záležitost, aby při dovozu bylo možné požadovat splnění minimálních norem. V této souvislosti by se mělo podrobněji prozkoumat, do jaké míry je požadavek na povinné označování země původu u dovážených produktů oprávněný. Pokud neexistuje záruka plnění norem odpovídajících minimálním normám EU, bylo by třeba prověřit, zda je údaj „neznámá metoda výroby“ přípustný.

4.3

Aby bylo možné jako celek zohlednit evropské zemědělské produkty, jež odpovídají závazným evropským normám pro dobré životní podmínky zvířat a odlišit je od neevropských produktů, které stejným pravidlům nepodléhají, bylo by vhodné zavést určení místa, kde byla pěstována či chována zemědělská surovina tvořící produkt, a to nejvhodnějším z následujících způsobů: