30.6.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/1

—

doporučuje stanovit společnou evropskou migrační politiku, která by umožnila větší spolupráci a koordinaci členských států s třetími zeměmi;

—

naléhavě vyžaduje vytvoření finančního nástroje určeného obzvláště místům, jež byla označena jako hlavní centra imigrace, a dále tranzitním oblastem, jež musí čelit masivním příjezdům imigrantů, jako jsou Kanárské ostrovy, Ceuta, Lampedusa, Malta, Melilla a jih Itálie obecně, oblastem, kde masivní přiliv imigrantů představuje nesmírně vážný problém;

—

doporučuje přijmout veškerá nezbytná opatření k tomu, aby se skoncovalo s obchodováním lidmi a s mafiemi, které je provádějí, a požaduje, aby tento cíl byl vyzdvižen jakožto priorita EU a aby mu byly vyhrazeny náležité finanční prostředky. Zamezit ilegální imigraci a bojovat proti stínové ekonomice, která ji podporuje, má zásadní význam;

—

zdůrazňuje důležitou úlohu místních a regionálních samospráv, jak pro jejich zkušenost a vztahy, které udržují se zeměmi původu, tak z důvodu prováděných opatření pro integraci imigrantů, hlavně v oblasti zdravotnictví (nejvýraznější položka veřejných výdajů), bydlení, školství a zaměstnanosti;

—

navrhuje vytvořit mechanismus pro sledování stanovisek k imigraci určený k tomu, aby zajistil zastoupení Výboru podle případu buď prostřednictvím předsedy ústavní komise, či prostřednictvím zpravodajů pro různé návrhy Evropské komise v této oblasti. Mechanismus by umožnil aktivní účast Výboru na různých fázích legislativního procesu: a) v předlegislativní fázi (konzultace jakožto jedné ze zúčastěných stran, rozbor dopadu), b) ve fázi vyhodnocení politiky (výroční zprávy o migraci a integraci, každoroční fórum o integraci);

1)

Evropa právě prožívá v oblasti migrace tak naléhavou situaci, jakou ještě v historii nikdy nezažila; vzhledem k tomu, že hlavním cílem tohoto fenoménu je vstup na evropské území, nejde o otázku, která se týká jen členských států a regionů, jež jsou hlavními cílovými oblastmi této imigrace, ale jde spíše o problém, jaký je třeba pojímat z širší perspektivy, na úrovni EU, členských států, zemí původu a tranzitních zemí, jež zdá se musí čelit novým výzvám, jaké postupně představují migrační pohyby včetně migračních pohybů obyvatelstva uvnitř EU; Haagský program přijatý Evropskou radou v listopadu roku 2004 již naznačuje pracovní program pro vytvoření společné imigrační politiky a řadí ji mezi priority Unie.

2)

Chybějí důvěryhodné statistické údaje pro přesné vyhodnocení poměru legální a ilegální imigrace a migračních fenoménů obecně, a je tedy i nadále vhodné, aby evropská migrační síť pokračovala ve své práci, abychom měli k dispozici objektivní a srovnatelné informace s cílem podpořit společnou imigrační a azylovou politiku.

3)

Na integraci imigrantů je třeba nahlížet z hlediska jejich zapojení do trhu práce a věnovat zvláštní pozornost ženám imigrantů, avšak zároveň je třeba i širší perspektivy, která zahrnuje mimo jiné oblast školství, kultury, sociální a politickou oblast.

4)

Integrace je dvojsměrný proces, jenž spojuje na jedné straně vůli imigrantů integrovat se v hostitelské společnosti a jejich zodpovědnost při uskutečňování této vůle a na druhé straně vůli občanů EU přijmout zapojení těchto imigrantů. Ukazuje se, že k tomu, aby se pozitivně působilo na chování obou skupin, je nutná osvětová a výchovná činnost.

5)

Místní a regionální samosprávy by z pozice přímých cílů této imigrace a jakožto hlavní představitelé při provádění integračních opatření (na profesní, kulturní, sociální a politické rovině či v rovině školství) měli hrát zásadní úlohu při vymezení imigrační politiky, aby byla zabezpečena účinná integrace imigrantů na úrovni, která je občanovi nejblíže.

1.1

se domnívá ve shodě se svými postoji vyjádřenými v dřívějších stanoviscích k navracení ilegálních imigrantů a plnění Haagského programu (1) na místní a regionální úrovni, že o imigraci je třeba uvažovat globálně, brát při tom do úvahy jasnou představu o nejdůležitějších krocích, jež je třeba podniknout v oblasti migrační politiky, a nevycházet z dílčích opatření. Je třeba vzít do úvahy všechny legislativní, operativní a hospodářské návrhy nezbytné až po poslední fázi procesu, jenž sestává z přijetí nezbytných opatření pro integraci všech imigrantů usazených v našich zemích a boje proti stínové ekonomice, která zcela jasně způsobuje a nese s sebou využívání imigrantů; Výbor konstatuje, že zločinecké skupiny přispívají k podpoře ilegální imigrace;

1.2

zdůrazňuje, že navzdory zvýšení migrace od 80. let a skutečnosti, že EU je cílem velkého počtu imigrantů z rozvojových zemí (jejich počet se v současnosti odhaduje na 40 milionů), neexistuje dosud společná evropská politika pro regulaci migračních toků, což je důvod, proč členské státy přijímají jednostranná rozhodnutí, jež ztěžují zaujetí jednotného postoje;

1.3

dále pozoruje, že se nesmí čekat, až dojde k událostem, jež budou mít vážný dopad na oblast řízení migračních toků. Takové naléhavé situace by neměly být předchozí podmínkou k uzavření partnerských dohod;

1.4

je toho názoru, že partnerské dohody uzavřené s třetími zeměmi by měly zahrnovat politické, společensko-hospodářské a kulturní otázky, tak aby byla navozena vazba mezi imigrací a souvisejícím rozvojem, jak se doporučuje ve zprávě Evropského parlamentu o rozvoji a migraci (2);

1.5

potvrzuje, že kroky, které je třeba podniknout v první řadě, aby se zabránilo nekontrolovanému fenoménu migrace, jsou spolupráce na celkovém rozvoji prostřednictvím projektů vytvářejících pracovní příležitosti, vytvoření hospodářského a obchodního fóra, vytvoření sítě univerzit, založení fondů na úvěry malého rozsahu pro imigranty, zavedení opatření, jejichž cílem by bylo usnadnit spolupráci imigrantů na rozvoji jejich vlastní země, vytvořením infrastruktur, zvláště takových, jež jsou určeny k dodávkám pitné vody (42 % africké populace nemá přístup k pitné vodě), elektřiny (pouze 20 % má pravidelný přístup k elektrické síti), vybudování zdravotních středisek a škol. To vše s vědomím skutečnosti, že prioritou musí být spolupráce na posílení institucí; v zemích přijímajících rozvojovou pomoc je třeba realizovat celou řadu předběžných podmínek jako transparentnost správy a demokratizace struktur, jež jsou nezbytné, pokud chceme, aby příjem a zužitkování této pomoci byly účinné. Jde tedy celkově o podporu spíše kvalitativní než kvantitativní složky rozvojové spolupráce; je nanejvýš důležité zajistit vysokou úroveň transparentnosti při využití pomoci, tak aby se tato pomoc skutečně stala zdrojem rozvoje.

1.6

zdůrazňuje důležitou úlohu místních a regionálních samospráv, jak pro jejich zkušenost a vztahy, které udržují se zeměmi původu, tak z důvodu prováděných opatření pro integraci imigrantů, hlavně v oblasti zdravotnictví (nejvýraznější položka veřejných výdajů), bydlení, školství a zaměstnanosti. V rámci spolupráce se zeměmi původu uzavřely místní a regionální samosprávy mnoho dohod a projektů, z nichž by se měly zmínit hostitelské domy pro mladé, kteří se vracejí do své země, otevřené Madridskou autonomní oblastí v Maroku v rámci programu AENEAS;

1.7

připomíná prohlášení z páté konference parlamentů regionů hlavních měst EU, jež se sešly ve dnech 26. a 27. dubna 2006, během níž bylo uznáno, že tyto regiony tvoří díky své prosperitě a dynamice silné póly přitažlivosti pro občany třetích zemí při hledání nových vývojových perspektiv. Taktéž se domnívá, že je třeba zavést opatření, jež by umožnila zabránit masivnímu přílivu migrantů mimo legální cesty skrze letiště, přístavy či po zemi, a dále rozvinout náležitý způsob plánování vhodný k integraci těchto osob do jiných regionů našich zemí;

1.8

také připomíná postavení regionů hlavních měst, které sázejí na rozvoj společné evropské imigrační politiky, jež by se celkově zabývala otázkami dotýkajícími se plné integrace imigrantů do společnosti. Pouze prostřednictvím integrace je budeme moci přimět ke sdílení hodnot demokratického soužití a dodržování lidských práv, které stojí za současnými politickými systémy v EU. V tomto Výbor smyslu poukazuje na důležitost rozvoje iniciativ, jež by imigrantům poskytly vzdělání týkající se jazyka či úředních jazyků a kultury hostitelské společnosti a daly jim pocítit, že jsou pro ni důležití a že jsou spoluzodpovědní za její budoucnost;

1.9

domnívá se, že imigrace je výzvou pro všechny: všichni máme důležitou úlohu, od správ na evropské, národní, regionální a místní úrovni až po evropského občana a samy imigranty. Je to jediný způsob, jak vyřešit problémy, které imigrace přináší, a jak obrátit v prospěch všech, včetně zemí původu, příležitosti, které nabízí;

1.10

domnívá se tedy, že je nezbytné zlepšit spolupráci:

1.11

doporučuje následující:

1.12

žádá Komisi a členské státy, aby zavedly politiku určenou k nasměrování převodů finančních prostředků imigrantů v podobě produktivních investic do zemí původu a usnadnily přístup imigrantů k půjčkám malého rozsahu. V tomto směru zdůrazňuje, že by bylo vhodné směrovat tyto převody tak, aby byly spojeny s investicemi uskutečňovanými prostřednictvím fondů rozvojové spolupráce. Dále doporučuje zavést povinnost používat smazaný dluh k uskutečnění produktivních investic, jež mohou být spojeny s výše uvedenými převody, tak aby se investiční operace ekonomiky imigrantů do těchto projektů jevila jako pro ně nejvýnosnější volba;

1.13

žádá v tomto duchu, aby byl vytvořen záruční fond, který by zabezpečil zachování mikroprojektů a maximalizoval jejich dopad na rozvoj, a podporuje vytvoření hospodářského a obchodního fóra, jakož i vytvoření sítě, která by sestávala z odborníků pocházejících z Evropské unie a rozvojových zemí;

1.14

žádá členské státy, aby se přidaly k místním a regionálním samosprávám při vypracovávání migračních politik a nastolení hotových národních plánů pro integraci a zaměstnanost, jakmile budou opatření nezbytná pro jejich provedení zavedena do praxe na místní a regionální úrovni;

1.15

naléhavě vyžaduje vytvoření finančního nástroje určeného obzvláště místům, jež byla označena jako hlavní centra imigrace, a dále tranzitním oblastem, jež musí čelit masivním příjezdům imigrantů, jako jsou Kanárské ostrovy, Ceuta, Lampedusa, Malta, Melilla, a jih Itálie obecně, oblastem, kde masivní přiliv imigrantů představuje nesmírně vážný problém z důvodu chybějících prostředků na to, aby se imigrantům mohlo dostat náležitého lidského zacházení. Je na místě připomenout, že rozdíl v příjmech na obou stranách jižní hranice EU je na celém světě nejpropastnější;

1.16

Žádá EU a členské státy, aby si uvědomily výjimečnost fenoménu masivní ilegální imigrace, která se do EU dostává přes pobřeží jejích ostrovních oblastí, a humanitární tragédii, ke které při tom dochází, jako i její dopad na bezpečnost a soudržnost evropského území. EU musí využít potenciálu svých přímořských regionů k tomu, aby se staly základem pro rozvoj vzájemně prospěšných vztahů s třetími zeměmi.

1.17

se domnívá v souladu s tím, co vyjádřil ve svých předchozích stanoviscích k tématům slučování rodin, plnění Haagského programu na regionální a místní úrovni a k zelené knize týkající se politiky navracení rezidentů v nezákonném postavení, a v duchu toho, co vyhlásil Evropský parlament ve své zprávě o rozvoji a migraci (3), totiž že je třeba stanovit opatření určená ke zvýšení právní jistoty v otázkách migrace, a to v různých oblastech:

1.18

doporučuje v logice toho, co již doporučil v předchozím stanovisku k Zelené knize o politice Společenství ve věci navracení osob s nelegálním pobytem (4), zavést opatření usilující o podporu dobrovolného návratu a dát tomuto řešení přednost před návratem nuceným. Bylo by vhodné uvažovat o podnětech k tomu, aby potenciální imigranti zůstali ve své zemi. V případě nuceného návratu je třeba věnovat obzvláštní pozornost kategoriím ohrožených osob. V každém případě je nezbytné spolupracovat s jejich zeměmi původu;

1.19

připomíná, že ve shodě s mezinárodními úmluvami týkajícími se dětí je ve vyšším zájmu dítěte, aby pokud možno vyrůstalo ve svém rodinném kruhu. Pomoc je třeba poskytnout zemím původu, kde je třeba děti vzdělávat a odborně připravovat tak, aby našly práci tam, v blízkosti svých rodin. Úmluva o právech dítěte tedy nutí státy bojovat proti nelegálnímu přesunu do jiných zemí.

1.20

Výbor si přeje, aby řízení Evropského fondu pro integraci vzalo do úvahy specifické požadavky místních a regionálních samospráv, a podporuje účast samospráv na vyjednávání národních programů, stejně jako příslušných operačních programů;

1.21

žádá také Komisi v duchu zprávy Evropského parlamentu o rozvoji a migraci, aby připravila finanční nástroje nezbytné k integraci imigrantů do politického a společenského života v hostitelské zemi prostřednictvím jazykového, kulturního a občanského vzdělávání, aniž by bylo dotčeno nezbytné zachování jejich identity. Dále rovněž zdůrazňuje, že je třeba zohlednit specifické problémy s integrací potomků (dětí a vnoučat) imigrantů;

1.22

zdůrazňuje zejména oblast vzdělávání jakožto politiku, která nejvíce usnadňuje integraci, neboť víme, že míra úspěšnosti imigrantů ve škole je hrozivě nízko pod hranicí úspěšnosti ostatních občanů EU; připomíná, že je nezbytné vytvořit nástroje nezbytné pro zapojení imigrantů do školského systému a trhu práce. Proto navrhuje:

1.23

domnívá se, že ve shodě s tím, co uvádí Komise ve své příručce o integraci, je důležité:

2.1

se domnívá, že pokud jde o legální migraci, ti, kdo emigrují z důvodu svých schopností, jsou právě ti, kdo mohou podpořit rozvoj své země původu;

2.2

je toho názoru, že je třeba vzít do úvahy únik mozků, jak bylo zdůrazněno ve stanovisku k návrhu směrnice Rady o podmínkách pro vstup a pobyt občanů třetích zemí za účelem studia, odborného vzdělávání či výkonu dobrovolnické činnosti (5). Je tedy třeba podpořit možnosti, jaké tito občané nabízejí našim ekonomikám, je jim též třeba usnadnit návrat do země původu, aby tam mohli podpořit růst, a dát jim možnost znovu se vrátit, aby pokračovali ve svém vzdělávání či je dokončili. Byl by tak vytvořen proud zkušeností a výhod pro zemi původu a současně pro hostitelskou zemi;

2.3

domnívá se, že kruhová migrace představuje důležitý přínos pro posílení pozitivního příspěvku migrací k rozvoji;

2.4

podporuje hlavní cíl Komise, jakým je zaručit společný právní rámec pro všechny občany třetích zemí přijaté v některém členském státě a mající legální zaměstnání. Zvláště zdůrazňuje, že by měla být současně projednána otázka uznávání a nostrifikace diplomů a dalších odborných kvalifikací, aby se zabránilo tomu, že migranti zastávají místa, jež jsou pod úrovní jejich schopností;

2.5

zdůrazňuje, že je důležité zabezpečit přístup k pracovním místům, aby se tak umožnila integrace imigrantů, a poukazuje na existující kontrast mezi zjednodušujícím přístupem, zaměřeným pouze na nezbytnost přijmout větší počet imigrantů a jednoduše legalizovat pracovní sílu, oproti úsilí na regionální a místní úrovni bojovat s vyloučením, marginalizací a xenofobií. Dále je důležité zavést opatření pro zabezpečení zapojení žen, jejichž pouto s dětmi je pro integraci rodin zásadní;

2.6

je toho názoru, že legální migrace musí brát do úvahy sloučení rodin jakožto jednu z hlavních zásad pro sociální integraci imigrantů, neboť jinak by tato strategie byla neúplná. Sloučení rodin je třeba jakožto urychlující proces integrace povzbudit, avšak omezit na rodinný kruh složený z rodičů, dětí a prarodičů;

2.7

zdůrazňuje v tomto směru obavy místních a regionálních samospráv z rozsahu tohoto problému, neboť je pravda, že ženy jsou vystaveny dvojí diskriminaci založené jak na jejich údělu žen, tak na etnickém původu. V tomto směru Výbor žádá Komisi a členské státy, aby posílily dialog se zeměmi původu za účelem podpory práv žen a rovnosti pohlaví;

2.8

podporuje úvahy Komise týkající se sezónních pracujících a domnívá se, že je nezbytné vypracovat příznivější předpisy v oblasti mobility sezónní pracovní síly. Je však třeba zabránit tomu, aby se sezónní práce stala řečištěm nedovolené imigrace. Jedním z prostředků, jak tomu zabránit, by bylo zařazení sezónní práce mezi projekty spolupráce se zeměmi původu, tak aby byli pracující po skončení sezónní práce povzbuzeni k návratu do své země původu, aby tam pokračovali s prací v rámci daného projektu spolupráce. V rámci těchto projektů spolupráce by bylo dále možné povzbudit příchod sezónních pracujících nejen ze zeměpisně blízkých oblastí, ale také ze vzdálenějších zemí, jako jsou země Latinské Ameriky, a využít tak současného snížení cestovních nákladů;

2.9

soudí v souladu s Komisí, že je zásadní, aby se zlepšilo získávání údajů za účelem náležitého vypracování evropské migrační politiky. Tato politika musí v každém případě vyhovovat rozhodujícímu kritériu pro přijímání imigrantů, jakým jsou potřeby trhu práce. Ostatně je nepřijatelné, aby 90 procent imigrantů bylo předtím, než budou legalizováni, nelegálních;

2.10

těší vůle Evropské komise vyjádřená v tomto dokumentu posílit v tomto směru úlohu evropského portálu pro pracovní mobilitu, který na internetu nabízí informace o síti spolupráce EURES (Evropské služby zaměstnanosti). Jejím cílem je poskytovat informační a poradenský servis a zajišťovat nabídku volných pracovních míst (vyhledávání pracovních míst) pro pracující a zaměstnavatele a informovat uchazeče o mobilitu o pracovních příležitostech a životních a pracovních podmínkách v evropském hospodářském prostoru, radit jim a pomáhat s výběrem a současně také pomáhat zaměstnavatelům, kteří si přejí zaměstnat pracující z jiných zemí. VR by mohl v této souvislosti přispět tím, že by Komisi předal informaci o internetových stránkách spravovaných místními a regionálními samosprávami. Ty by mohly představovat pro všechny zúčastněné strany důležitý informační zdroj (6);

2.11

podporuje myšlenku Evropské komise, že Evropa musí být přitažlivá pro kvalifikované pracující, nejlepší studenty a vědce. V případě studentů je dále třeba umožnit jim pracovat během jejich studia (ač v některých členských státech je tomu nyní naopak), neboť jim to může pomoci při přechodu na trh práce. Bylo by zajímavé vytvořit specifické programy pro mobilitu zahraničních studentů, jak se obecně v EU činí prostřednictvím tak úspěšných zkušeností, jako jsou programy Erasmus či Leonardo da Vinci, aby se zamezilo úniku mozků a usnadnilo se vzdělávání tohoto lidského kapitálu, neocenitelného pro země původu;

2.12

je příznivě nakloněn myšlence, aby byla prozkoumána možnost udělovat v jistých konkrétních případech současně povolení k pobytu a pracovní povolení, čímž by se vyhnulo některým krokům a zvýšila by se kontrola; taktéž navrhuje, aby v celé Unii podléhala pracovní povolení a povolení k pobytu homologaci.

2.13

zdůrazňuje tvrzení Evropské komise, podle nějž imigrace není řešením problému stárnutí evropské populace, ale pouze nástrojem, který problém populačního deficitu v Evropě zmírňuje, avšak neřeší;

2.14

vítá, jakou důležitost přikládá ve svém sdělení Evropská komise spolupráci se zeměmi původu a že podporuje posílení stávajících finančních nástrojů souvisejících s imigrací a vytváří další specifické nástroje;

2.15

si všímá, že v rámci vnitřního uspořádání jsou místní a regionální samosprávy na základě svých správních pravomocí přímo vystaveny otázkám imigrace. Proto zdůrazňuje, že mohou přinést důležitou přidanou hodnotu činnostem a rozhovorům, jejichž cílem je výměna zkušeností, které Evropská komise plánuje na rok 2007 v oblasti zvyšování obecného povědomí, informovanosti a odborné přípravy (7);

2.16

navrhuje Komisi, že přispěje k provedení analýzy dopadu, o níž Komise vyhlásila, že ji chce provést předtím, než přednese konkrétní návrhy v otázce legální migrace, a přispěje též k systematickému konzultování místních a regionálních orgánů (8).

3.1

podporuje zejména nezbytnou spolupráci se třetími zeměmi, aby se zabránilo nelegální imigraci, a připojuje se v tomto smyslu k rozhodnutí Evropské rady ze dne 15. a 16. prosince 2005 přidělit 3 % z evropského nástroje sousedství a partnerství na růst finanční pomoci v oblastech přímo či nepřímo spojených s imigrací;

3.2

domnívá se, že je nezbytné podpořit uzavírání partnerských dohod se zeměmi, odkud imigrace pochází, a že tyto dohody budou muset předjímat možné naléhavé migrační a humanitární situace a obsahovat dohody o spolupráci v oblastech jako boj proti nelegální imigraci, odmítnutí a navracení nelegálních imigrantů do země původu, rozvojová spolupráce a vytváření pracovních příležitostí pro domorodé obyvatele těchto zemí;

3.3

je toho názoru, že je zásadní, aby se vytvořily informační zdroje o imigraci, které by byly k dispozici v zemích původu, informace o rozsahu imigrace, platných předpisech a možnostech jejího usměrňování legálními cestami;

3.4

podporuje návrh Komise, aby byl vytvořen mechanismus, který by umožnil poskytnout rychlou pomoc členskému státu v situaci, kdy je vystaven silnému tlaku na vnějších hranicích; žádá Radu, aby Komisi poskytla dostatečné prostředky k jeho náležitému vypracování.

3.5

zdůrazňuje, že jak bylo zmíněno v dokumentu předloženém Komisí, je nezbytné skoncovat s obchodováním s lidmi a s mafiemi, jež je provozují, a žádá, aby byla tato otázka povýšena mezi priority EU a byly na ni vyčleněny náležité finanční prostředky. Je třeba si uvědomit rozsah lidské tragédie, o jakou se zde jedná: podle statistik nejrůznějších mezinárodních organizací každý třetí imigrant cestou do cílové země zemře;

3.6

upozorňuje na skutečnost, že v souvislosti s výše uvedeným je třeba zabránit tomu, aby evropské země nepověřovaly řízením návratu imigrantů země sousední, které dostatečně nerespektují lidská práva; měl by se tak zajistit maximální dohled na tato práva;

3.7

zdůrazňuje, že v tomto směru musí evropská strategie pro zaměstnanost a obecné směrnice vybízet k legální zaměstnanosti prostřednictvím opatření, jako jsou snížení vedlejších nákladů na pracovní sílu a snížení daňové zátěže pracujících s nízkým výdělkem či málo kvalifikované zaměstnance, což jsou jevy, jež mohou odradit od nehlášené pracovní činnosti a následného zaměstnávání nelegálních imigrantů. Tato opatření usilující o flexibilitu trhu práce musí podpořit legální zaměstnávání imigrantů;

3.8

podporuje, aby byly posíleny informační kampaně o výhodách legální migrace a nebezpečích ilegální imigrace, jakož i návrh Komise, aby byla v roce 2007 vypracována studie o stávajících postupech a účincích regularizace v členských státech, která by sloužila jako základ pro další jednání a k vytvoření společného právního rámce pro regularizaci na evropské úrovni;

3.9

domnívá se, že je nezbytné, aby diplomatická zastupitelství členských států spolu se zpravodajskými útvary byly koordinovány na úrovni Společenství, aby bylo možno ve spolupráci s příslušnými místními úřady najít a potírat zločinecké organizace, které se věnují ilegální přepravě imigrantů.

4.1

souhlasí s posláním budoucí migrační sítě, jež spočívá v tom, aby se Společenství, členským státům i široké veřejnosti poskytovaly objektivní, důvěryhodné a srovnatelné údaje týkající se azylu a migrace, a podporuje myšlenku, aby byly přístupné široké veřejnosti, s výjimkou informací, které by byly považovány za důvěrné, vždy ve shodě s agenturami na ochranu dat;

4.2

se připojuje k názoru, aby konkrétním získáváním údajů a jejich rozborem, výzkumnými pracemi, vydáváním stanovisek a doporučení a informačními kampaněmi byla pověřena jediná organizace, neboť takovéto soustředění představuje výraznou úsporu a usnadňuje koordinaci;

4.3

přidává k předchozím posláním Evropské migrační sítě úlohu koordinovat transponování přijaté legislativy Společenství v jednotlivých zemích;

4.4

za účelem zabezpečení úzké spolupráce mezi zúčastněnými stranami a orgány zodpovědnými za získávání informací navrhuje ve shodě s Evropským parlamentem (9), aby byla v jejich rámci vytvořena kontaktní místa a aby bylo využito internetové stránky, na niž by měli přístup pouze uživatelé, kteří by o to měli zájem, a specialisté. Taktéž bude třeba vazeb mezi národními a mezinárodními organizacemi pověřenými těmito otázkami. Pro řešení problémů musí nalézt způsoby, jak spolupracovat;

4.5

pokud jde o strukturu sítě, Výbor radí, aby se využilo první možnosti, tedy sítě spadající pod Komisi, neboť Komise usnadňuje kontrolu, koordinaci a vztah s ostatními evropskými institucemi. Pokud jde o funkci národních kontrolních míst, jde o národní představitele, kteří se musí postarat o sběr dat a rozbor problémů. Úlohou kontrolních míst by měl být sběr a analýza (je-li to možné) údajů a jejich přenos do sítě a národním aktérům v souladu s národními ustanoveními o úkolech a činnostech kontrolního místa. Jejich status by měl zaručit nezávislost na vládě jednotlivých zemí a jejich struktura by měla zahrnovat regiony a místní samosprávy. V každém případě je třeba zabezpečit plynulé předávání informací.

4.6

je toho názoru, že je zásadní prostřednictvím této sítě:

5.1

považuje za nezbytné podpořit vypracovávání výročních zpráv v otázce imigrace a rozvoje, které by poskytly číselné údaje, jež by umožnily imigraci plánovat a zavést vhodnou migrační politiku. Nelze plánovat veřejnou politiku bez dostatečných informací, což v této oblasti platí ještě více než jinde;

5.2

vřele doporučuje podporovat výměnu informací prostřednictvím stávajících sítí a budoucí evropské migrační sítě jednak mezi členskými zeměmi, jednak mezi členskými zeměmi a regionálními a místními samosprávami. Všichni dotčení účastníci musí mít přístup k co možná nejvíce informacím;

5.3

zdůrazňuje, že jakákoli myšlenka, která by se měla konkretizovat, by měla být součástí nějakého programu a že každý program či legislativa, kterou bychom si přáli vypracovat, by měly být předmětem pozdějšího vyhodnocení, aby se tak stanovila užitečnost a to, zda šlo o správné či špatné řízení. Výbor tedy vítá návrh Komise vypracovat hodnotící výroční zprávu o migraci a integraci;

5.4

podporuje návrh Komise na vytvoření každoročního fóra o integraci, které by shromažďovalo experty, imigranty, zodpovědné pracovníky veřejné správy, a to jak z regionální a místní úrovně, tak obecně všechny dotčené činitele, aby si zúčastnění mohli vyměnit osvědčené postupy a následně mohli dosáhnout uskutečnitelných závěrů. Výbor se domnívá, že výměna nejosvědčenějších postupů má zásadní význam, neboť umožňuje územním samosprávám poskytnout konkrétní příspěvek pro další pokrok a pro uznání výsledků dosud používaných politik v této oblasti. V každém případě bude třeba použít nezbytné prostředky k získání rozsáhlých a přesných údajů o fenoménu migrace, jež budou vzaty do úvahy pro uskutečnění těchto politik. Na tomto fóru by se měly brát do úvahy výroční zprávy. Je důležité, aby stále existoval mezi všemi dotyčnými stranami kontakt;

6.1

doporučuje stanovit společnou evropskou migrační politiku, která by umožnila větší spolupráci a koordinaci členských států s třetími zeměmi;

6.2

pro náležité vypracování evropské imigrační politiky a kontrolu migračních toků pokládá za zásadní zlepšit množství a kvalitu údajů, jež jsou k dispozici, a poznat potřeby pracovního trhu;

6.3

doporučuje podporovat společný rozvoj jako způsob, kterak využít potenciálu, jaký představují společenství imigrantů usazených v zemích Unie pro rozvoj své země původu, a doporučuje zabývat se dalšími možnými kreativními způsoby, jak usměrnit legální imigraci, které by odstranily existující překážky pro najímání imigrantů v zemi původu;

6.4

doporučuje přijmout veškerá nezbytná opatření k tomu, aby se skoncovalo s obchodováním lidmi a s mafiemi, které je provádějí, a požaduje, aby tento cíl byl vyzdvižen jakožto priorita EU a aby mu byly vyhrazeny náležité finanční prostředky. Zamezit ilegální imigraci a bojovat proti stínové ekonomice, která ji podporuje, má zásadní význam;

6.5

znovu potvrzuje, že na vnitřní úrovni jsou na základě svých správních pravomocí regionální a místní samosprávy přímo konfrontovány s otázkami imigrace, a proto navrhuje vytvořit mechanismus pro sledování stanovisek k imigraci určený k tomu, aby zajistil zastoupení Výboru podle případu buď prostřednictvím předsedy ústavní komise či prostřednictvím zpravodajů pro různé návrhy Evropské komise v této oblasti. Mechanismus by umožnil aktivní účast Výboru na různých fázích legislativního procesu:

6.6

požaduje tedy jejich zastoupení ve formálních i neformálních pracovních skupinách Komise pro migrační politiku. Věří, že sledování umožní komisi využít zkušeností místních a regionálních samospráv z terénu v otázce imigrace;

6.7

požaduje, aby byly do struktury evropské migrační sítě zahrnuty regiony a místní samosprávné celky;

6.8

požaduje jejich příspěvek v souvislosti s webovým portálem o imigraci, který chce vytvořit Komise; měly by ji upozornit na webové portály ve správě místních a regionálních úřadů, jež mohou být na základě svého významu důležitými zdroji informací pro všechny zúčastněné strany;

6.9

požaduje, aby byly posíleny stávající právní a finanční nástroje a vytvořen nástroj nový, specificky zaměřený na integraci prostřednictvím vzdělání jak čerstvě příchozích imigrantů, tak jejich potomků (dětí a vnoučat);

6.10

VR navrhuje uspořádat první vrcholnou schůzku na téma „Úloha evropských regionů při řízení migračních toků“ s cílem umožnit výměnu názorů a zkušeností mezi regiony v této oblasti.

30.6.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/10

—

Bydlení neznamená pouze cihly a maltu, ale týká se i oblastí a společenství, v nichž žijeme. Řešení bytové otázky znamená usilovat o bezpečnější, čistší a zelenější oblasti našich měst a regionů, v nichž lidé mohou rozvíjet svůj život a vzájemné vztahy. Bytové otázky se týkají i přístupu k zaměstnání, dopravě a službám a vytváření velmi kvalitního životního prostředí. Ačkoli bydlení není oblastí konkrétní pravomoci Evropské unie, má mnoho politik EU na otázky bydlení přímý či nepřímý účinek. Patří k nim politiky týkající se životního prostředí ve městech, energetické účinnosti, obnovitelných energií, nepříznivého působení hluku, zdraví, ale rovněž dotvoření vnitřního trhu služeb a politika hospodářské soutěže.

—

Nové členské státy mohou využít až 3 % přídělu na příslušné operační programy nebo 2 % celkového přídělu na bydlení z EFRR. Stanovisko obsahuje praktické rady a příklady osvědčených postupů z celé EU s cílem podpořit tyto výdaje. Jeho součástí jsou i myšlenky na optimalizaci fyzického vztahu mezi krajinou a budovami, byty, pracovními místy a místními službami, energetickou účinností a udržitelným rozvojem, a na zamezení vzniku ghett v obytných oblastech.

—

Všechny členské státy se mohou zabývat úlohou odborného vzdělávání při budování udržitelných společenství. Odborné vzdělávání místních obyvatel v kvalifikaci, kterou potřebují ke zlepšení obytných oblastí, rozvoji zeleně a zlepšení energetické účinnosti, může být řešením pro problematické čtvrti a vytvořit nový zdroj zaměstnanosti.

1.

Výsledek kompromisu hlavních představitelů vlád v prosinci 2005, ve kterém bylo bydlení označeno za oprávněný náklad v rámci strukturálních fondů pouze pro nové členské státy v omezeném poměru podle nařízení o EFRR (článek 7.2): 3 % přídělu na příslušné operační programy nebo 2 % celkového přídělu z EFRR. Výdaje jsou rovněž omezeny na bytové domy a sociální bydlení a musí být vynakládány v rámci programů rozvoje měst. Nové nástroje vytvořené v rámci strukturálních fondů na základě spolupráce Komise a EIB, například JESSICA, které umožní financování projektů v širším rámci rozvoje měst.

2.

Skutečnost, že bydlení není oblastí konkrétní pravomoci Evropské unie, ale mnoho politik má na otázky bydlení přímý či nepřímý účinek. Patří k nim zejména politiky týkající se životního prostředí ve městech, energetické účinnosti, obnovitelných energií, nepříznivého působení hluku, zdraví, ale rovněž dotvoření vnitřního trhu služeb a politika hospodářské soutěže.

3.

Místní a regionální orgány v Evropské unii jsou obecně odpovědné za otázky bydlení ve svých příslušných oblastech a městské prostředí klade na bydlení největší nároky.

4.

Přístup k důstojnému bydlení je klíčovou podmínkou zachování sociální a územní soudržnosti v Evropské unii. Proto existuje silná vazba mezi bydlením a Lisabonskou strategií. Důstojné bydlení je základním předpokladem konkurenceschopnosti regionů. Bez dostatečného kvalitního bydlení nemohou regiony přilákat a udržet pracovníky, což vede k hospodářskému poklesu.

1.

Bydlení je jedním z klíčových faktorů v boji proti sociálnímu vyloučení a nezaměstnanosti, přičemž se naše města, venkovské oblasti a regiony stávají lepšími místy pro život a práci a podporuje se harmonie uvnitř společenství a mezi nimi navzájem, a zároveň v úsilí o plnění cílů udržitelného rozvoje.

2.

Mnoho regionů a měst Evropské unie prochází nebo potřebuje projít procesem obnovy v oblastech s nekvalitním bydlením a selhávajícím trhem bydlení, které doplňuje pokles hospodářské základny, zhoršení fyzické struktury a zajištění sociální infrastruktury (vzdělání, zdravotnictví a vztahy ve společenstvích) v přilehlých oblastech.

3.

Bydlení neznamená jen cihly a maltu, ale týká se i oblastí a společenství, ve kterých žijeme. Řešení bytové otázky znamená usilovat o bezpečnější, čistší a zelenější oblasti našich měst a regionů, v nichž lidé mohou rozvíjet svůj život a vzájemné vztahy. Bytové otázky se týkají i přístupu k zaměstnání, dopravě a službám a vytváření velmi kvalitního životního prostředí. To je program „udržitelných společenství“. Tento program má dva rozměry, kterými je třeba se zabývat: územní a sociální.

1.1

V mnohých starých, a zejména v nových členských státech EU najdeme v důsledku desetiletí zanedbávání dědictví spočívající v nevhodném bydlení a existenci vyloučených společenství. Nedostatek investic do bydlení v takových případech vedl k uzavření chudších, vyloučených společenství do ghett a následkem toho byla nespokojenost, někdy vedoucí k sociálním nepokojům a násilí, jak bylo v nedávné době v některých členských státech patrné.

1.2

Plánování měst je nezbytným základem budoucích strategií a je důležité sladit strategie bydlení s územními strategiemi regionů. Staré členské státy v této oblasti zažily úspěchy i neúspěchy ve snaze potlačit živelnou výstavbu a dopravní zácpy ve prospěch atraktivnějších, pro život příznivějších měst, při podpoře a vytváření smyslu pro místo na místní úrovni/úrovni čtvrtí. K těmto zkušenostem musí nové členské státy přihlédnout, aby se vyhnuly podobným chybám.

1.3

Opatření pro obnovu čtvrtí se budou lišit podle místních okolností, ale měla by být holistická a měla by zahrnovat opatření pro zlepšení vzdělávání, zdravotnictví a jiných veřejných služeb, rozšíření možností odborného vzdělávání, zaměstnanosti a hospodářských příležitostí, zavedení proaktivní správy čtvrti, řešení protispolečenského chování, zlepšení kvality a podoby životního prostředí a zajištění dobré veřejné hromadné dopravy. [Viz příloha, příklad 4]

1.4

Prioritu musí získat nové využití opuštěných ploch a obnova starých průmyslových oblastí v zájmu udržení celistvějších měst a předcházení živelnému rozrůstání měst a pronikání do venkovských společenství. Tento přístup je z krátkodobého hlediska často nákladnější, ale přináší dlouhodobé výhody spočívající v soudržnosti společenství, opakovaném využívání zdrojů a zaměstnanosti. Dotace a pobídky v oblasti infrastruktury na místní a regionální úrovni jsou dobrými nástroji podpory tohoto přístupu oproti nové výstavbě/výstavbě na zelené louce.

1.5

Rovněž je třeba upřednostňovat obnovu dřívějšího stavu, udržování a zlepšování historického bytového fondu prostřednictvím opatření na podporu obnovy a rekonstrukce a taktéž usídlování mladých lidí v historických centrech měst a v pobřežních i vnitrozemských venkovských střediscích, která jsou opuštěná nebo kde žije stárnoucí obyvatelstvo.

1.6

Zakládání partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) k využití opuštěných ploch a zajištění prostředků pro rekonstrukci zchátralého bydlení v bytových domech může změnit nejen fyzickou přítomnost takových nemovitostí, ale může i napomoci tomu, aby se čtvrti staly přitažlivějšími místy pro život a práci.

1.7

Kompaktní čtvrti, v kterých je bydlení vysoké kvality, různých velikostí a s různými vlastnickými poměry, mají míru rozvoje a hustotu obyvatel schopnou podporovat integrované služby, obchody a dopravu a zajistit jejich ekonomickou životaschopnost. Nabídka bydlení musí být vázána i na zajištění veřejných služeb a pozornost musí být věnována udržení optimálního počtu obyvatel, aby mohly být zachovány základní služby. V době urbanistické obnovy bydlení může být zachování počtu obyvatel obtížné a v důsledku toho služby trpí. Členské státy by měly uznat důležitost dalšího fungování služeb v době významných změn uvnitř společenství.

1.8

Holistický přístup k plánování je nezbytný k pochopení fyzického vztahu mezi krajinou a budovami, byty, pracovními místy a místními službami. Projekty se musí vhodně doplňovat navzájem a ve vztahu k okolnímu prostředí. Při rekonstrukci bydlení nebo výstavbě nového bydlení musejí regiony a místní orgány brát v úvahu aspekty jako stavební uspořádání, a zabránit tak trestné činnosti v oblasti a zároveň zajistit kvalitní oblasti, udržitelný rozvoj a dědictví, spolu s potřebami a přáními místních společenství a širším dopadem na soudržnost.

1.9

Ocenění historie a dědictví čtvrti může být klíčovým faktorem pro přilákání investorů a obyvatel. Namísto maskování může být využití bohatého průmyslového nebo městského dědictví hnacím prvkem obnovy a změny a může vytvářet lákavá místa pro život se silnou identitou pro rozvoj hrdosti uvnitř tohoto společenství. Proto by neměla být rozhodnutí o tom, co bude zachováno, rekonstruováno nebo zbouráno, přijímána dříve, než budou zváženy fyzické, environmentální, sociální a ekonomické faktory.

1.10

Sociální podniky, včetně bytových družstev, mají při obnově bydlení v některých členských státech důležité místo. Jsou schopny zajistit stabilitu a řešit otázky integrace a přístupnosti předměstí i podpořit společenství, která jsou pod tlakem. Bytová družstva jsou jako poskytovatelé sociálního bydlení pružná a mají přímý vztah ke společenstvím, což jim může umožnit, aby zajišťovala řešení vyhovující potřebám obyvatel. Vytvářejí rovněž pracovní příležitosti a mohou pracovat tak, aby přilákala veřejnou a soukromou podporu projektů. [Viz příloha, příklad 1 a 2]

1.11

V době, kdy vzrůstají obavy vlád ohledně změny klimatu, je při projektování budoucího bydlení zásadní energeticky účinné navrhování domácností zajišťující cenově dostupné teplo, čímž je řešen problém nedostupnosti energií. Nezbytné je však i řešení špatné izolace starých budov, které může zajistit zaměstnanost i úsporu energie. Jedním z přispívajících faktorů v mnoha oblastech s nízkou poptávkou je špatná kvalita stavebního prostředí, jehož součástí je bydlení. Při realizaci bytové infrastruktury musejí projektanti od počátku zvažovat možnosti udržitelné z hlediska životního prostředí. Například instalace geotermálních topných zařízení na vodu není jen energeticky účinná, ale sníží také náklady na vytápění. Aby EU splnila cíle Kjótského protokolu, musí se vyhýbat plýtvání energií. Tato otázka by měla být vzata v úvahu při provádění procesů obnovy měst a při zásazích do bydlení, zvláště v rámci směrnice EU o energetické účinnosti budov.

1.12

Uspořádání staveb v městských čtvrtích musí zohledňovat, jak bude využíván prostor mezi domy a jak mohou veřejná prostranství přispět ke kontaktům mezi lidmi. Například ulice musejí být postaveny pro lidi, a nikoli pouze jako průjezdní komunikace pro automobily. „Zóny bydlení“, kde jsou automobily na druhém místě ve vztahu k potřebám chodců a místních obyvatel, jsou příkladem prostorové interakce. Využívání zprostředkovatelských programů pracovního trhu a zahradnického kurzu v takových oblastech může změnit fyzické vnímání oblasti, umocnit pocit spokojenosti místních obyvatel a změnit málo využívané plochy na vhodnější plochy zeleně.

1.13

Plánování čtvrtí může samo motivovat lidi k tomu, aby přijali udržitelný a zdravý životní styl, například služby a zařízení v pěší vzdálenosti od domova, střediska pro recyklaci, parky a hřiště a dobrý přístup k veřejné dopravě.

1.14

V tomto ohledu je podstatné komunikovat s občany a zapojit je již do počáteční fáze projektu přestavby, aby se aktivně účastnili procesu obnovy a fyzická obnova čtvrti byla doprovázena obnovou pocitu sounáležitosti a sociálním začleněním a sociální soudržností. Opatření související s přestavbou musejí sloužit především občanům a nesmějí vést k vypuzení sociálně slabších obyvatel.

1.15

Vzdělávání místních obyvatel v dovednostech nutných pro zlepšení jejich obytných oblastí, rozšíření ploch zeleně a zvýšení energetické účinnosti může poskytnout řešení pro dvojí problémy nezaměstnanosti a nespokojenosti v problematických čtvrtích. [Viz příloha, příklad 5]

1.16

Partnerství veřejného a soukromého sektoru se často zaměřují na projekty veřejné infrastruktury, jako je doprava, nakládání s odpady a zajištění veřejných služeb. Ačkoli některé organizace uznaly hodnotu partnerství veřejného a soukromého sektoru při obnově měst, je možné ji dále rozvíjet. Nezbytným předpokladem pro takový rozvoj by bylo vyjasnění právního rámce Společenství pro partnerství veřejného a soukromého sektoru, neboť za současného stavu věcí panuje určitá nejistota ohledně definování pojmu „vnitřních“ subjektů, označení určitých společných aktivit v oblasti sociálního bydlení jako partnerství veřejného a soukromého sektoru a označení některých orgánů poskytujících byty s nízkým nájemným jako institucionální partnerství veřejného a soukromého sektoru.

1.17

V různé míře představuje v celé Evropě obnova měst pro městské úřady zásadní úkol a vyžaduje značné investice finanční, tvůrčí i řídící. Mnoho měst již není schopno pokrýt tyto investice samo, ať z důvodu nedostatku veřejných financí, omezených zdrojů odborné kvalifikace, protože s tím spojená rizika jsou příliš vysoká, nebo prostě z toho důvodu, že existují zákonná omezení (omezení poskytnutí úvěru).

1.18

Partnerství veřejného a soukromého sektoru zde mohou pomoci nejen tím, že poskytnou přístup k dalším finančním prostředkům, ale také pomohou nalézt nejlepší řešení, jak každou stranu partnerství uvolnit z čistě tradiční úlohy zainteresované strany. Doplňkové kvalifikace partnerů ze soukromého sektoru mohou nabídnout řízení projektů a organizační zjednodušení projektů. Organizace v rámci společenství, které jsou pružnější než formální obecní struktury, mají blízko k neformálním sítím a zastupují dlouhodobé zájmy místního společenství, mohou pomoci zajistit efektivitu i veřejné přijetí a podporu. Proto lze projekty realizovat rychleji a s větší dlouhodobou udržitelností.

1.19

Existuje však riziko, že vstup soukromého financování může vést k umělé inflaci cen na trhu bydlení. To může mít mnoho negativních vlivů. Místní společenství mohou být výší cen vyloučena z vlastnictví bytů, čímž dochází k rozpadu společenství, kdy se lidé musejí stěhovat ze svých původních oblastí, od svých rodin a podpůrných sítí. Právě tady může a mělo by hrát zásadní úlohu sociální bydlení. Sociální bydlení může dopad takové inflace omezit a lze přijmout i další opatření ve prospěch místních společenství prostřednictvím programů společného vlastnictví a dostupnosti nízkonákladových hypoték. Tato opatření mohou udržet stávající obyvatele, přilákat nové obyvatele do problémových oblastí a zajistit nový hospodářský impuls pro místní ekonomiku.

2.1

Chceme-li obyvatelům pomoci získat bydlení, je nutno vynaložit úsilí na zajištění vhodné nabídky nájemního bydlení, poskytovat lidem podporu a pomoc při pořizování bytů a pomáhat jim zvládnout zachování fyzické struktury bydlení. Pomoc může přicházet v podobě snížení správních nákladů, udržování nízkých úrokových sazeb a daňových pobídek pro určité skupiny i opatření pro přístup k bankovním produktům. Při zvyšování úrovně bydlení mohou pomoci i takové pobídky, jako jsou dotace na udržování fasád budov a zeleně před domy. [Viz příloha, příklad 4, 5 a 6]

2.2

Budování integrovaných společenství napříč sociálními, rasovými a náboženskými skupinami lze často dosáhnout splněním bytových potřeb a přání jednotlivých částí společenství. Toto opatření může mít podobu možností smíšených forem vlastnictví, včetně společného vlastnictví bytů a bydlení různých velikostí, které umožňuje bydlení pro velké rodiny i jednotlivce. Hodnotu pozemku lze použít jako nástroj k vytváření těchto nízkonákladových možností, pokud je obec připravena k tomuto účelu použít své vlastní pozemky. Při výstavbě nových bytů nebo přidělování bytů by měly být brány v úvahu i potřeby náboženských skupin, například požadavek na tekoucí vodu pro rituální očistu. Dobře přístupné byty na celý život mohou být důležité i pro zdravotně postižené a starší pracovníky.

2.3

Bytové volby občanů mohou přispívat ke koncentraci lidí z určitého etnického prostředí v konkrétních lokalitách. To samo o sobě není problém a existuje mnoho příkladů úspěšných společenství s vysokou koncentrací obyvatel z jednoho etnického prostředí. Je však politováníhodné, že v některých oblastech se řada černošských a menšinových etnických komunit soustředí do nekvalitních soukromých bytů a zchudlí příslušníci bílé komunity do sociálních sídlišť. Nedostatek vzájemných kontaktů, částečně v důsledku fyzické izolace, může vést ke strachu a nedůvěře, které se násobí s tím, že oddělené bydlení vede k odděleným školám a činnostem ve volném čase.

2.4

Model hospodářského a sociálního znevýhodnění, se kterým se potýká řada menšin nebo vyloučených společenství, znamená, že mnoho „hlavních“ strategií a programů obnovy se snaží tyto problémy řešit v rámci rozsáhlých balíčků opatření. V rámci těchto programů musí hrát úlohu i bydlení a mělo by být rovněž zahrnuto do širšího posuzování dopadů zásahů a investic při zajišťování úspěšné obnovy.

2.5

Je důležité, aby obytné oblasti byly odrazem kultury společenství, která v nich žijí. Pro budování společenství jsou důležitá místní významná místa jako centra komunity, místa pro bohoslužby, místní trhy nebo specializované obchody. Organizace jako Habitat for Humanity mohou zajistit mechanismy pro tvorbu nového bydlení otevřeného všem, ale zejména těm, kdo mají náboženské námitky proti zadlužení nebo hypotékám, tím, že nabízí získání bytu do vlastnictví netradičními způsoby.

2.6

Demografická změna a mobilita pracovníků v EU jsou faktory, které mají vliv na bytové potřeby a poptávku. V některých městech a regionech je mnoho opuštěných domů, protože obyvatelé se přestěhovali, aby si našli zaměstnání v jiných regionech, a následně klesl počet obyvatel. Mnoho členských států se potýká s novými komplikacemi. Jedná se o fenomén starších rodičů zakládajících rodiny později, menšího počtu narozených dětí a delšího života starších lidí, jenž vede k větší poptávce po ubytování pro osamělé osoby. Regiony si musejí být vědomy jak demografických problémů, tak důsledků přistěhovalectví a migrace pracovníků, a musí tomu přizpůsobit své strategie bydlení.

3.1

aby Evropský parlament pokračoval v debatě zahájené svou úvodní zprávou (1), a zařadil do ní návrh Evropské charty bydlení, přijatý v rámci pracovní skupiny URBAN, protože EU nemůže trvale ignorovat obavy občanů EU spojené s bydlením, které je zásadním prvkem programu růstu a produktivity;

3.2

aby byla uznána úloha, kterou bydlení hraje při podpoře sociálního a hospodářského růstu. Lidé chtějí mít důstojné bydlení v rámci udržitelných společenství, přispívajících k velmi kvalitnímu životnímu prostředí. Atraktivita pro obyvatele přiláká investice a povzbudí udržitelný hospodářský růst;

3.3

aby byl v nových členských státech využit nástroj JESSICA pro bydlení jako nástroj schopný doplnit ostatní iniciativy EFRR v oblasti obnovy a rozvoje měst. V tomto ohledu Výbor regionů doporučuje začlenit bydlení do strategií udržitelného rozvoje měst, které lze financovat programem JESSICA. Využití finančního inženýrství může být velmi užitečné při realizaci účinných politik bydlení, zejména mikroúvěrů na obnovu a rekonstrukci bydlení, kde může pomoci iniciativa JEREMIE;

3.4

aby nové členské státy navýšily finanční zdroje, které mají k dispozici místní orgány tak, aby tyto orgány mohly účinně řešit problémy udržitelného rozvoje měst a bydlení, uspíšily strategie bydlení (programy) na národní úrovni k podporování stavby obecních a sociálních bytů a uvolnily investiční prostředky pro rozvoj infrastruktury;

3.5

aby se upřednostnilo nové využití opuštěných ploch a obnova starých průmyslových oblastí, aby se udržela celistvější města a předešlo se živelnému rozrůstání měst a pronikání do venkovských společenství;

3.6

aby se občané účastnili procesů obnovy měst, především co se týče přestavby chátrajících čtvrtí, ve kterých je nutné obnovit pocit sounáležitosti, vztahy mezi obyvateli a jejich integraci. Zároveň by se měly členským státům zpřístupnit zkušenosti s projekty podporovanými z prostředků EU (např. INTERREG IIIC POSEIDON) a tyto zkušenosti by se měly zohlednit;

3.7

aby se všechny členské státy zabývaly úlohou odborného vzdělávání při budování udržitelných společenství. Vzdělávání místních obyvatel v dovednostech, které potřebují ke zlepšení svých obytných oblastí, rozšíření ploch zeleně a zvýšení energetické účinnosti, může poskytnout řešení pro problematické čtvrti a vytvořit nový zdroj zaměstnanosti;

3.8

Výbor regionů spolu se závěry neformálního zasedání Rady v Bristolu o udržitelných společenstvích připomíná, že je nutné zvýšit dovednosti a znalostní základnu projektantů měst. V této souvislosti Výbor vyzývá Komisi, aby podnikla další iniciativy, zvláště v oblasti spolupráce a šíření osvědčených postupů a požaduje vytvoření evropské sítě pro využívání a sdílení osvědčených postupů v oblasti využití inteligentní energie pro bydlení a v oblasti osvěty obyvatel z hlediska energetické účinnosti;

3.9

doporučuje, aby byl proveden přezkum směrnice EU o energetické účinnosti budov a pečlivý průzkum jejího provádění v členských státech. Energii v oblasti bydlení lze rovněž podpořit pomocí programů EU jako např. Inteligentní energie pro Evropu nebo iniciativa CONCERTO (7. rámcový program) v období 2007-2013;

3.10

doporučuje, aby byl kladen důraz především na výchovu občanů k šetření energií. Potřeba, která i přes šetření vznikne, by měla být pokryta s přednostním využitím obnovitelné energie. Z tohoto hlediska Výbor doporučuje přidělit finanční prostředky hlavně na účely výzkumu a osvěty v této oblasti;

3.11

aby se bydlení stalo významnou součástí každé městské politiky EU s ohledem na neformální zasedání Rady ministrů na téma měst, které se bude konat v květnu 2007 v Lipsku;

3.12

aby byl vyžadován holistický přístup k plánování pro optimalizaci fyzického vztahu mezi krajinou a budovami, byty, pracovišti a místními službami. Přitom je prostřednictvím opatření na místní, regionální a národní úrovni zapotřebí zajistit nezbytné plochy zejména pro výstavbu sociálních bytů a zabezpečit jejich účelné využití;

3.13

aby se zvážila skutečnost, že nabídka bydlení musí být propojena se zajištěním veřejných služeb a že při výstavbě nového bydlení musí být vytvořena infrastruktura nezbytná pro poskytování příslušných služeb. Dále musí být pozornost věnována udržení optimálního počtu obyvatel, aby bylo možné zachovat nejdůležitější služby;

3.14

aby byla uznávána úloha bytových družstev, protože jsou pružná a mají přímý vztah ke společenstvím, a díky tomu mohou nabídnout řešení problémů vyhovující potřebám obyvatel;

3.15

aby se zohlednila úloha bydlení v kontextu demografické změny a při začlenění přistěhovalců do přistěhovalecké politiky EU a byla uznána zvláštní úloha, kterou v této oblasti mohou hrát regionální a místní orgány;

3.16

aby se nedávno zřízená meziútvarová pracovní skupina Komise pro záležitosti měst zabývala bydlením jako důležitým prvkem městských politik;

3.17

vyjadřuje potěšení nad tím, že Komise ve svém sdělení o sociálních službách obecného zájmu uznává význam sociálního bydlení pro plnění cílů smlouvy spojených s posílením sociální soudržnosti a základních práv;

3.18

Výbor vyzývá členské státy ke zjednodušení a větší transparentnosti administrativních postupů týkajících se obnovy bydlení;

3.19

aby byla využita síť URBACT a nová iniciativa Regiony pro hospodářskou změnu jako potenciální nástroj pro výměnu odborných znalostí a osvědčených postupů mezi městy a regiony v Evropské unii;

3.20

aby byla do směrnice Evropské unie o energetické účinnosti zahrnuta oprava a obnova dřívějšího stavu historického bytového fondu jakožto prioritní oblast činnosti ve snaze zabránit zastavování dalších ploch, neboť nejprve je třeba využít všech stávajících vyhovujících možností bydlení, a zabránit tak dalšímu nepotřebnému zatěžování území.

30.6.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/19

—

se domnívá, že celkovým cílem budoucí námořní politiky EU je uznání a zachování obrovského potenciálu evropských moří a navržení atraktivní námořní politiky tak, aby i budoucí generace mohly využívat environmentální, hospodářské, biologické a kulturní bohatství moří;

—

žádá Komisi, aby předložila evropský námořní akční plán, který by zahrnoval mimo jiné tato opatření:

1.

oceány a moře jsou významnou součástí života na Zemi tím, že zachovávají vysokou úroveň biologické rozmanitosti, přispívají k regulaci klimatu, poskytují důležité zdroje, jako jsou potraviny (ryby, řasy, plody moře atd.), energie a minerály, i tím, že slouží jako prostředek dopravy především pro mezikontinentální obchod;

2.

Evropa je námořní kontinent a potřebuje integrovanou námořní politiku v duchu preambule Dohody o námořním právu Spojených národů, která mimo jiné stanovuje, že je třeba „upravit všechny otázky týkající se námořního práva v duchu vzájemného porozumění a spolupráce“, „že problémy mořského prostoru spolu úzce souvisí a musí být vnímány jako celek“, že „mezinárodní komunikace“ by měla být usnadněna a že by mělo být podporováno „vyvážené a účinné využívání zdrojů“ a „zachování živých mořských zdrojů a ochrana a zachování životního prostředí moří“;

3.

dobrá evropská námořní politika musí vzít v úvahu složité a často rozdílné reálie, které se vyskytují v různých zeměpisných oblastech Evropy, se zvláštním důrazem na rozmanitost přírody a dostupnost zdrojů i jejich rozsah použití, udržitelnosti a jejich interakce;

4.

moře a oceány samy o sobě představují hodnotu pro lidstvo, proto by jejich udržitelné využívání a environmentální ochrana měly být cíly, k nimž musí Evropská unie aktivně směřovat své úsilí;

5.

regionální a místní orgány zvláště v pobřežních oblastech mají širokou řadu zkušeností, z nichž vyplývá silný regionální a místní zájem o rozvoj budoucí námořní politiky;

1.1

vítá Zelenou knihu, která se snaží podat holistický nástin hlavních prvků pro vytvoření společné námořní politiky;

1.2

vítá holistický přístup integrující hlavní odvětvové politické směry jako dopravu, průmysl, přístavy, rybolov, energetiku, životní prostředí a turistiku ve společné evropské námořní politice;

1.3

souhlasí s názorem Komise, že tento holistický přístup by se měl odrážet v integrovaném řídícím přístupu na evropské, národní, regionální a místní úrovni;

1.4

zdůrazňuje, že se různé aspekty evropské námořní politiky musí zabývat potřebou mezinárodní koordinace v této oblasti, aby se zajistila účinnost udržitelného využívání a environmentální ochrany moří a oceánů;

1.5

podporuje rozhodnutí vyjádřené v Zelené knize, aby budoucí evropská námořní politika zohlednila kriteria stanovená lisabonskou agendou a tematickou strategií ochrany a zachování mořského prostředí;

1.6

vítá rozsáhlý a dlouhotrvající konzultační proces Komise zahrnující všechny důležité zainteresované strany a občany, jejichž názory by se měly vzít v úvahu při formulaci budoucí evropské námořní politiky;

1.7

oceňuje, že shromažďování a transparentní šíření informací se považuje za důležité jako předpoklad pro to, aby se efektivně sloučily různé odvětvové politiky a zájmy;

1.8

dále nabízí, že bude hrát významnou úlohu partnera v probíhajícím konzultační procesu, který byl uveden do pohybu Zelenou knihou, a zdůrazňuje užitečnost dlouhodobé informační kampaně, která by zapojila místní a regionální orgány, a tím by zajistila, aby občané Evropy, kteří budou přímo ovlivněni touto novou politikou, nejen pochopili, co je navrhováno, ale byli tak i povzbuzeni k tomu, aby přednesli své názory, myšlenky a zájmy;

1.9

oceňuje, že si Komise uvědomuje význam úlohy regionální dimenze při řízení námořních aktivit, a zdůrazňuje důležitost regionálních a místních orgánů při utváření a provádění budoucí evropské námořní politiky;

1.10

považuje za nezbytné příslušně zohlednit místní, regionální a ekoregionální specifika v rozsáhlých i méně rozsáhlých oblastech evropských moří, jako např.: Baltského moře, Černého moře, Lamanšského průlivu, Středozemního moře, Severního moře a severního Atlantského oceánu; totéž platí pro námořní oblasti obklopující nejvzdálenější regiony EU, tedy: Atlantský oceán u afrického pobřeží, Karibské moře a Indický oceán, díky nimž je EU zastoupena na celém světě;

1.11

s potěšením vítá názor Komise na roli místních a regionálních orgánů v procesu uplatňování zásad a cílů stanovených novou námořní politikou a znovu potvrzuje, že je ochoten se zapojit do vypracovávání priorit budoucí politiky a být pravidelně informován o vývoji této politiky;

1.12

podtrhuje, že tento návrh stanoviska se zabývá dvěma základními otázkami: „Jak lze provádět evropskou námořní politiku?“ a „Poskytuje budoucí integrovaný přístup přidanou hodnotu ve srovnání se současnou odvětvovou námořní politikou?“, které je nutno nejdříve zodpovědět;

1.13

se dále domnívá, že celkovým cílem budoucí námořní politiky EU je uznání a zachování obrovského potenciálu evropských moří a navržení atraktivní námořní politiky tak, aby i budoucí generace mohly využívat environmentální, hospodářské, biologické a kulturní bohatství moří;

1.14

vidí, že je třeba sbírat a analyzovat dostatečné množství údajů a zabezpečit přístup k informacím, což by umožnilo politikům a zainteresovaným stranám provádět správná rozhodnutí, založená vždy na lepších vědeckých poznatcích díky špičkové kvalitě námořního výzkumu, technologií a inovací;

1.15

podporuje účast důležitých subjektů z různých odvětví příslušných oblastí politiky a vítá úsilí Komise o zvýšení informovanosti široké veřejnosti co se týče významu námořního sektoru obecně a této politiky zejména;

1.16

se domnívá, že provádění integrované evropské námořní politiky by nemělo bránit paralelnímu pokroku jednotlivých odvětvových námořních politik, jež se musejí rozvíjet ekologicky udržitelným způsobem;

1.17

zdůrazňuje, že evropská námořní politika musí být definována a prováděna na základě zásad subsidiarity a proporcionality;

1.18

podporuje myšlenku evropských územních paktů a věří, že tyto pakty umožní, aby byly klíčové politické cíle a priority dosaženy pružně a efektivně a na dobrovolném základě a bylo zabezpečeno efektivní řízení třístranných smluv a dohod, jak je původně navrhla Evropská komise, a tak by se dospělo k řešením odrážejícím zájmy občanů (na nejnižší úrovni);

1.19

dává přednost rozvoji konkrétních opatření k dosažení hlavních cílů popsaných v Zelené knize, jako je prospěch občanů a komunit, udržitelné využívání mořských zdrojů, rozvoj dobré námořní správy a zvýšení povědomí Evropanů o evropském námořním dědictví za současného zachování místní a regionální kulturní rozmanitosti;

1.20

se domnívá, že by měl být stanoven evropský námořní akční plán s řadou konkrétních měřitelných hodnot včetně třístupňového přístupu: každá měřitelná hodnota by měla mít definovaný cíl, podrobný popis a návrh provádění, který by měl být teoreticky vypracován do roku 2008 a návrh finančních opatření do roku 2007.

2.1.1

sestavení katalogu existujících národních, regionálních a místních příkladů osvědčených postupů zvláště s ohledem na regionální hospodářské klastry, výzkumné sítě, spolupráci veřejného a soukromého sektoru, územní plánování a dobrou správu a na propagaci existujících příkladů osvědčených postupů a na jejich přenos do jiných regionů a subjektů;

2.1.2

podněcování a podporu regionů při rozvoji těchto příkladů osvědčených postupů, a tím při vytváření evropských špičkových středisek námořních činností;

2.1.3

posílení role pobřežních regionů a ostrovů jako hlavních činitelů definování, provádění a vyhodnocování;

2.1.4

vytvoření evropské námořní platformy, pomocí které by bylo možno podporovat pravidelnou a efektivní výměnu osvědčených postupů, která by šetřila zdroje na evropské, národní, regionální a místní úrovni a do které by byla zapojena i Komise a Výbor regionů;

2.1.5

hodnocení a koordinaci specifických strategických plánů kromě těch, které jsou stanovené v tematické strategii ochrany a zachování mořského prostředí, která se zasazuje za určení rozsáhlejších mořských regionů, specifických strategických plánů pro evropské oceány, severovýchodní Atlantský oceán a Severní ledový oceán, a pro rozsáhlá či méně rozsáhlá přilehlá moře, jako např. Středozemní moře, Baltské moře, Severní moře, Černé moře a Lamanšský průliv, které mají být připravené členskými státy, jak navrhla Komise. Helsinská komise na ochranu mořského prostředí Baltského moře (HELCOM) již začala pracovat v tomto směru, a to vytvořením akčního plánu pro Baltské moře, ambiciózního a rozsáhlého projektu, který je možno považovat za pilotní projekt nebo studii pro námořní strategii, a z toho důvodu by měl být takový plán uskutečněn v její spolupráci;

2.1.6

podpora tematických regionálních sítí zaměřených na vytvoření společných projektů v oblasti dopravy, zesílení a rekvalifikace infrastruktur, ochrany životního prostředí, koordinace rybolovu a obchodní spolupráce a zohlednění již existujících rad pro rybolov;

2.2.1

značné zlepšení regionální databáze na regionální a místní úrovni na základě systémů založených na GIS a zahrnutí prostorově integrovaných údajů o souši a mořích ze satelitů, letadel a bójí, například o místních hladinách moří, pohybech lodí nebo o klimatu, která slouží pro systémy monitorování oceánů;

2.2.2

rozšíření údajů o hospodářských a ekologických aspektech jednotlivých mořských zdrojů a jejich sociálních dopadech; zavedení jednotného evropského systému námořních katastrů;

2.2.3

provést monitorování současných rybích zásob ve vodách Společenství a v oblasti stěhovavých druhů a implementovat model sběru dat o odlovu rybích zásob a podporovat telekomunikační síť rybích trhů napojenou na databáze;

2.2.4

sledování návrhu na založení evropské námořní sítě pro pozorování a sběr dat (European Marine Observation and Data Network – EMODN), přičemž tato síť by měla být využívána na integraci již existujících a nových údajů o mořích, což by umožnilo dlouhodobé monitorování a velmi kvalitní proces hodnocení rizika, zvláště z hlediska otázek bezpečnosti námořní dopravy, výzkumu a využívání přírodních zdrojů a ochrany mořského prostředí a jeho biologické rozmanitosti;

2.2.5

intenzivnější zohlednění integračního přístupu v rámci budoucích výzkumných schémat;

2.2.6

podporu užších propojení mezi existujícími evropskými výzkumnými institucemi směrem k síti „evropského institutu pro oceánský výzkum“, aby bylo možné dále podpořit společný evropský mořský výzkum. Ten by poskytoval nejkvalitnější námořní výzkum a Evropa by tak zaujala vedoucí místo ve světě v této oblasti;

2.2.7

shromažďování výzkumných plavidel a vybavení velkého rozsahu v rámci evropské sítě pro mořský výzkum pro dosažení jednotnosti systémů měření, efektivity nákladů a zlepšení kvality a podporu tohoto přístupu společným zadáváním zakázek, které by mohlo být podporováno Evropskou investiční bankou;

2.2.8

podporu využívání obnovitelných zdrojů energie stanovených v Zelené knize, mimo jiné pobřežní větrné energie a energie z mořských vln, pokud budou kompatibilní s ostatními socioekonomickými a environmentálními činnostmi a zájmy, včetně dalšího výzkumu a inovací v tomto odvětví;

2.2.9

prozkoumání vylučování CO2 ve vyčerpaných nalezištích ropy a zemního plynu v moři;

2.2.10

posílení úsilí co se týče rozvoje vědeckého a technologického pokroku v oblasti mořského výzkumu, jako je například modrá biotechnologie, navigační systémy pro aktivity cestovního ruchu, a tak se zaměřit na současné a potenciální budoucí hrozby zvláště s ohledem na klimatickou změnu, mizející zásoby ryb, neudržitelný cestovní ruch a měnící se demografické struktury přímořského obyvatelstva a tudíž formulovat a podpořit jednoduše přístupné podněty podporující výzkum a vývoj v takových oblastech činnosti;

2.2.11

formulování pobídek na podporu výzkumu a vývoje v oblasti udržitelného chovu ryb se stanovením protokolů pro chov, jež musí chovatelé dodržovat v přesvědčení, že ryby jsou jednou ze základních potravin a že chov ryb je velmi nákladný proces;

2.2.12

intenzivnější analýzu potenciálních hrozeb pro mořské životní prostředí Evropy zvláště z důvodu klimatické změny a následného zvyšování hladiny moří, a také monitorování tektonické činnosti pod mořskou hladinou a stanovení vhodných reakcí na tyto problémy;

2.2.13

podpořit používání a rozvoj protokolů pro chov ryb pro organickou akvakulturu;

2.2.14

podnítit a podporovat výzkumné směry zaměřené na určení potřebných norem a stanovit stupeň udržitelnosti z hlediska životního prostředí a sociálního hlediska pro všechny antropické činnosti (rybolov, akvakultura, sport, turistické a rekreační činnosti, doprava, energetika atd.), které jsou vázány na zdroj moře;

2.3.1

předložení strategie o způsobech udržení a rozšíření podílu Evropské unie na trhu v rámci jednotlivých odvětví námořního hospodářství v celosvětové hospodářské soutěži při zohlednění udržitelnosti, nákladových a technologických faktorů;

2.3.2

podrobné zjištění současného rozsahu podpory jednotlivých odvětví hospodářství (např. energetika, doprava, cestovní ruch, rybolov a modrá biotechnologie a stavba lodí) pro evropskou konkurenceschopnost a inovace zvláště z hlediska cílů a priorit stanovených lisabonskou agendou;

2.3.3

předložení vědeckých údajů o tom, zda a do jaké míry tyto jednotlivá odvětví hospodářství přispějí:

2.3.4

podpora dalšího vývoje mezičlánku mezi výzkumem a průmyslem, zejména průmyslových klastrů; Ustavení konference o evropských námořních klastrech by znamenalo vytvoření ideálního fóra pro pravidelná setkávání a výměnu mezi vědci zkoumajícími moře a zástupci průmyslu;

2.3.5

posílení úlohy dopravy v rámci budoucí námořní politiky na pozadí skutečnosti, že doprava je jednou z nejdůležitějších námořních činností prolínající všechna námořní odvětví;

2.3.6

podpora myšlenky určení „mořských dálnic“, přičemž je třeba uvést, že tento ambiciózní projekt po dokončení v roce 2010 zvýší objem námořní dopravy v evropských mořích a oceánech. Proto žádá Komisi, aby vybídla členské státy, aby pozorněji prováděly monitorování životního prostředí ohledně znečištění hlavních námořních tras a domnívá se, že pro tento účel by mohla být úspěšně využita nová technologie GMES;

2.3.7

povzbuzení úsilí o dokončení mořských terminálů počínaje těmi s jasnými intermodálními charakteristikami a s ohledem na to, že realizace některých projektů TEN-T zasahujících do námořní problematiky je zpožděna;

2.3.8

zlepšení přístavních infrastruktur, dopravních spojení s ostrovy, stanovení a provádění nezbytných opatření za účelem zahrnutí nejvzdálenějších regionů a zajištění dostupnosti kontinentálních trhů, podpora pravidelných a cenově přijatelných služeb námořní dopravy osob a zboží směrem na kontinent a rovněž mezi ostrovy stejného souostroví, posílení rozvoje druhotných sítí tak, aby byly ostrovy a zejména nejvzdálenější regiony plně spojeny s „mořskými dálnicemi“ bez zbytečných průtahů;

2.3.9

pokračování spolupráce s členskými státy a přímořskými regiony za účelem posilování, zlepšování a rozšiřování námořních cest a zajištění jejich zohlednění jako součásti transevropských sítí;

2.3.10

pokračování studie o výhodách a nevýhodách vytvoření společné evropské vlajky;

2.3.11

posílení úlohy strategických přístavů jako priority pro rozvoj budoucí námořní politiky a paralelní zadání studie o vzájemném propojení mezi velkými a sekundárními přístavy a o možné delokaci a dekoncentraci určitých přístavních činností do menších center;

2.3.12

vytvoření sítě evropských námořních odborných škol ke zlepšení odborné přípravy a vzdělávání námořníků a formalizaci průběhu povolání, což by zajistilo, aby Evropa měla dostatek profesionálních a kvalifikovaných pracovních sil a urychlení návrhu na vzdělávání a celoživotní učení ve všech námořních odvětvích, nejen na moři;

2.3.13

zabezpečení a posílení rozsáhlých minimálních norem v Evropě týkajících se zaměstnání a pracovních podmínek v oblasti námořní přepravy a v ostatních námořních sektorech a zamezení jakýchkoli nezákonných postupů;

2.3.14

stanovení nového rámce pro vytvoření koordinovaného přístupu k udržitelnému námořnímu cestovnímu ruchu v EU, zejména s ohledem na potřeby regionů, přičemž je třeba si uvědomit, že námořní cestovní ruch je jedním z nejdůležitějších prvků přispívajících k námořnímu hospodářství se skvělým potenciálem růstu, který však také přispívá k nárůstu znečištění pobřeží, k neudržitelnému využívání zdrojů a k degradaci životního prostředí pobřežních oblastí;

2.3.15

usnadnění dalšího rozvoje pobřežních větrných elektráren v EU, tj. podpora projektů, které ukazují řešení problémů několikanásobné zodpovědnosti na národní, regionální a místní úrovni zvláště v otázce kabelového vedení a nebo při kombinovaném využívání, např. větrné turbíny a farma pro chov slávek jedlých;

2.3.16

urychlené vypracování návrhu na rozvoj nových technologických převratných vynálezů v oblasti jiných obnovitelných zdrojů energie z oceánů jako například z odlivu a přílivu nebo z oceánských proudů, v těchto sférách činnosti by EU mohla získat strategické vedoucí postavení na světové úrovni;

2.3.17

regulace těžebních činností tradičních mořských zdrojů energie, jako je ropa a plyn na základě dobře definovaných bezpečnostních norem ochrany životního prostředí a provádění efektivního monitorování těchto aktivit;

2.3.18

vytvoření scénářů pro nezbytná opatření na ochranu pobřeží, které by zohledňovaly různé prognózy stoupání mořské hladiny a změny klimatických podmínek; je třeba vzít v úvahu existující scénáře, jako například ty, které byly stanovené na fóru o „wadden sea“;

2.3.19

upřednostňovat mezinárodní dohody zaměřené na dosažení udržitelného odlovu společných rybích zásob (zejména stěhovavých);

2.3.20

implementovat výzkumné projekty zaměřené na rozvoj kotevních systémů, které by v oblastech se zvláštní hodnotou bránily ničení mořské trávy (posidonia oceanica);

2.3.21

vytvořit pobřežní veřejnou strukturu, která by sjednocovala určité služby, jako např. inspektoráty životního prostředí, kontrolu hranic, záchranné služby na moři, inspektoráty pro rybolov, zdravotní asistenci či civilní ochranu, pro lidi pracující na moři;

2.4.1

ukázání možností úspěšné ochrany a obnovy současného životního prostředí i definování a provádění kritérií ochrany na společné evropské úrovni a zabezpečení kvality přímořských a pobřežních ekosystémů a biotopů;

2.4.2

další objasnění způsobu integrace tematické strategie na ochranu mořského prostředí a směrnice o námořní strategii do budoucí celkové námořní politiky, přičemž je třeba vzít v úvahu revidované časové rámce navržené Výborem regionů; Aby byly co nejvíce účinné, měly by být tyto časové rámce sladěny s dalšími významnými programy EU, jako například se strukturálním a zemědělským fondem;

2.4.3

koordinaci a pomoc přímořským regionům při hledání způsobů pro úspěšnou ochranu současného životního prostředí a zvláště při vytváření nadregionálních a/nebo nadnárodních chráněných mořských oblastí a při rozvoji konkrétních návrhů na značné snížení vypouštěných radioaktivních látek, znečištění z lodí (zejména plynné emise, vykládka a balastové vody, které mohou přispět k zavádění cizích druhů) a škod způsobených antropickými činnostmi v mořském habitatu velkého významu, jak je uvedeno ve směrnici o habitatu; podporu úsilí o zajištění kvality přímořských a pobřežních ekosystémů a biotopů při zohlednění významného dopadu, který může mít ekonomická činnost na stav mořského prostředí především z důvodu vypouštění živin do moře;

2.4.4

podrobné vypracování možností, kde a jak by mohla technologie šetrná k životnímu prostředí nahradit standardní technologie, a poskytnutí finančních pobídek a programů pomoci na podporu a usnadnění tohoto přechodu;

2.4.5

zintenzivnění nátlaku vůči těm, kteří porušují zákonné požadavky a normy týkající se především ilegálního zbavování se odpadu na moři, ilegálního rybolovu a ilegální dopravy osob a zboží, a ukládání právních sankcí v těchto případech;

2.4.6

lepší zajištění námořních tras a prozkoumání možnosti zavedení povinné pilotáže pro ropné tankery a jiné lodě s nebezpečným nákladem a prozkoumání možnosti zavedení všeobecně povinné pilotáže v úzkých námořních koridorech;

2.4.7

podporu iniciativ zaměřených na úpravu nebo zlepšení vybavení přístavů pro zachycování ropných vod a propagování technologických inovací při přepravě a manipulaci s ropou, rovněž za účelem prevence zavádění rozpínavých exotických druhů;

2.4.8

podpořit a podněcovat mezinárodní dohody zaměřené na zachování rybích zásob obchodního významu velmi stěhovavých druhů, s vědomím, že opatření pro zachování uplatňovaná pouze na loďstvo Společenství nepřináší významný dopad v souvislosti s ochranou;

2.4.9

podpořit vytvoření sítě chráněných evropských mořských oblastí a monitorovací sítě zejména mezi členskými státy Evropské unie a sousedními zeměmi a podporovat výměnu zkušeností a osvědčených postupů v oblasti řízení;

2.4.10

podpořit iniciativy, jejichž cílem je vypracovat protokoly o zacházení a manipulaci s balastovými vodami pocházejícími z plavidel, s ohledem na skutečnost, že mohou být původcem zavádění cizích druhů, které mohou přispět ke ztrátě mořské biologické rozmanitosti;

2.5.1

přípravu katalogu existujících individuálních finančních nástrojů pro námořní politiku na evropské úrovni, tj. strukturální fondy, nařízení o Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova, Evropský rybářský fond, Fond pro celoživotní učení a 7. rámcový program Evropského společenství pro výzkum a rozvoj a prozkoumání jejich efektivnosti z hlediska faktu, zda mají být tyto nástroje zjednodušeny a nebo lépe propagovány;

2.5.2

předložení kompendia těch projektů v námořním odvětví, které jsou již financované Komisí;

2.5.3

intenzivnější zohlednění integračního přístupu v rámci budoucích schémat financování (od roku 2014 dále);

2.5.4

prozkoumání možností revize finančního systému EÚ za účelem vytvoření jednoho zjednodušeného systému pro všechny nebo většinu otázek námořní politiky v rámci evropského pobřežního a ostrovního fondu;

2.5.5

finanční podpora v krizových případech biologicky, ekologicky a architektonicky hodnotných území, jejichž ekonomika je silně závislá na činnostech spojených s mořem;

2.5.6

prozkoumání existujících právních rámců EU s větším zaměřením na námořní otázky a hledání řešení překážek a chybějících spojů v integračním potenciálu politik a lepší regulace existujícího právního rámce;

2.5.7

určit a zasáhnout finančními nástroji ad hoc na územích s vysokou ekologickou a kulturní hodnotou, jež jsou silně charakterizovány drobným pobřežním rybolovem, který bývá integrován do menších zemědělských podniků, kde platné finanční nástroje nemohou zasáhnout kvůli chybějícím požadavkům ekonomickým a co do rozměru přítomných malých závodů;

2.5.8

zavedení finančních nástrojů pro pobřežní regiony a ostrovy s cílem pomoci jim vynahradit náklady, které těmto regionům vznikly při podpoře obecných zájmů Evropské unie, zejména při vypořádávání se s drogami a obchodem s lidmi, ilegálním přistěhovalectvím a znečišťováním moří a dohlížením na výlučné hospodářské oblasti;

2.5.9

rozvíjení další mezinárodní spolupráce a uplatňování mezinárodního práva na základě úmluvy Spojených národů o námořním právu (UNCLOS);

2.6.1

prozkoumání možností úspěšného využití územního plánování a integrovaného řízení pobřežních oblastí, se zdůrazněním zvláštního případu ostrovů, na podporu integrace odvětvových politik v oblastech, které by mohly být požadovány pro různá využití;

2.6.2

vytvoření silného geograficky orientovaného nástroje pro námořní odvětví, nástroje podobného územnímu informačnímu systému INSPIRE, který slouží pro pozemní výzkum;

2.6.3

urychlené řešení potřeby vytvoření evropské pobřežní policie podle specifických potřeb v různých přímořských regionech;

2.6.4

hledání způsobu lepšího využití finančních nástrojů EU (i) z krátkodobého hlediska na pomoc členským státům nebo regionům, které jsou přímo postiženy stále rostoucím přílivem ilegálních přistěhovalců a (ii) z dlouhodobého hlediska na pomoc třetím zemím pro dosažení úrovně politického a hospodářského rozvoje, čímž by jejich občané neměli potřebu ilegálně odcházet do zemí EU. V této souvislosti podporuje návrh rozpočtového výboru Evropského parlamentu na vytvoření agentury, která by byla speciálně zodpovědná za řešení otázky ilegálního přistěhovalectví a žádostí o azyl občanů třetích zemí a která by měla být situována na Maltě;

2.6.5

vyšší úroveň podpory místních a regionálních orgánů jako doplněk k národním orgánům při zvládání nových přistěhovalců, kteří jsou již na jejich území;

2.6.6

zohlednění vnitrozemské dimenze a vzájemného působení mezi vnitrozemím, vnitrozemskými vodami a řekami, pobřežními oblastmi a moři, čímž se různá existující propojení stanou transparentními;

2.6.7

zajištění dalšího rozvoje a provádění nejpřísnějších norem bezpečnosti lodí v evropských vodách, aby se zabránilo nehodám na širém moři, v pobřežních oblastech a v přístavech;

2.6.8

zahrnutí specifických programů a opatření pro nejvzdálenější regiony a ostrovy s ohledem na jejich zvláštní podmínky a problémy zvláště v takových oblastech činnosti, jako je:

2.6.9

vytvoření krátkodobých a střednědobých strategií na omezení rostoucího zneužívání evropských oceánů a moří, v neposlední řadě i s ohledem na ilegální převážení lidí do Evropy;

2.6.10

analýza situace faktického znevýhodnění způsobeného různým stupněm odlehlosti přímořských regionů prostřednictvím definice politiky v oblasti námořní dopravy založené na konceptu soudržnosti, aby se zlepšila integrace těchto regionů do evropského prostoru;

2.6.11

podpora praktických zkušeností s integrovanou správou pobřežních oblastí, která by umožnila vytvořit a spustit organizační struktury a postupy, jejichž cílem je vytvářet koordinační mechanismy mezi různými administrativami a podporovat sociální zapojení do rozhodovacích procesů ohledně pobřeží;

2.7.1

začlenění návrhu na systematické zvyšování povědomí veřejnosti o námořní otázce v rámci pokračujícího procesu, který zahrnuje aspekty společné námořní tradice, kultury a identity v Evropě;

2.7.2

předložení návrhu, jak by bylo možno integrovat námořní rozměr do nadcházejícího Evropského roku mezikulturního dialogu (2008);

2.7.3

vytvoření systematické strategie moderní námořní politiky pro zesílení povědomí v řadách veřejnosti, s cílem zakotvit ji na nejnižší úrovni, a tak přispět k její skutečné realizaci.

30.6.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/27

—

navrhuje, aby řídící struktury ETI byly vytvořeny tak, aby vyvážily potřebu nezávislosti ETI pro jeho každodenní chod s potřebou členských států a institucí EU moci zabezpečit zájmy EU, například prostřednictvím pětiletého přezkumu panelem členských států;

—

lituje, že nový legislativní návrh navrhuje nedostatečné nové financování pro výzkumné společenství. Trvá na tom, aby finanční prostředky nebyly vyhrazovány ze stávajících zdrojů financování výzkumu, ale místo toho byly určeny doplňkové příspěvky soukromého sektoru. Znalostní a inovační komunity by měly být podněcovány k tomu, aby se staly finančně udržitelné v průběhu času, a jejich rozpočet se měl pravidelně přezkoumávat na základě jejich výkonu;

—

doporučuje, co se týká titulů, aby v počáteční fázi ETI neuděloval své tituly, ale aby spíše vybudoval značku či označení, které by bylo udělováno partnerskou univerzitou;

—

doporučuje, aby se při výběru partnerství znalostních a inovačních komunit zohledňovaly jak jejich vynikající výsledky, tak jejich prokazatelný potenciál dosáhnout vynikajících výsledků ve vzdělávání, výzkumu a inovacích. Vyzývá Evropskou komisi, aby blíže určila, jak se budou tato kritéria měřit;

—

doporučuje, aby ETI při výběru znalostních a inovačních komunit dodala kandidaturám pocházejícím z partnerství, jež sdružují orgány místní a regionální samosprávy, vysokou kvalitu. MSP by měly být výslovně uvedeny jako potenciální partnerské organizace.

1.

Druhým sdělením Komise a návrhem nařízení na téma vytvoření Evropského technologického institutu (ETI) se pokročilo pozitivním způsobem kupředu;

2.

I když není možné, aby se všechny výzkumné ústavy EU přímo zapojily do ETI, usilování všech o to, aby se stali jeho součástí prostřednictvím znalostních a inovačních komunit, změní výzkumné prostředí k lepšímu tím, že bude posílen trojúhelník znalostí, který tvoří vzdělávání, výzkum a inovace;

3.

Zlepšení trojúhelníku znalostí, a zejména rozvoj pevných partnerství mezi podnikáním a výzkumem, přispěje významným způsobem ke zlepšení konkurenceschopnosti EU;

4.

Vyrovnaný regionální rozvoj je možné posílit, jestliže budou znalostní a inovační komunity ETI, která se budou soustředit okolo nejlepších týmů pracujících s podniky, úzce spolupracovat s regionálními a místními orgány hospodářského rozvoje;

1.1

vítá druhé sdělení jako pozitivní příspěvek k diskusi o založení Evropského technologického institutu (ETI) a jako příspěvek ke splnění lisabonských cílů;

1.2

vítá vyvážený přístup Komise při přípravě legislativního návrhu, včetně změny pojmenování „znalostních společenství“ na „znalostní a inovační komunity“, a s potěšením zaznamenává, že místní a regionální orgány jsou zahrnuty jako možné „partnerské organizace“ znalostní a inovační komunity, znepokojují ho však určité detaily;

1.3

podporuje iniciativu, jejímž cílem je posílit vztahy mezi třemi pilíři trojúhelníku znalostí, kterými jsou vzdělávání, výzkum a inovace, a podporuje návrh řešit zjištěnou mezeru v oblasti inovací v Evropě;

1.4

znovu opakuje svůj názor, že úspěšné modely výzkumu a inovací nelze libovolně kopírovat a že namísto toho by EU měla usilovat o to, aby stavěla na úspěšných modelech osvědčených postupů pevných vztahů mezi výzkumem, inovacemi a vzděláváním v EU;

1.5

uznává význam ETI v tom, že svede dohromady všechny klíčové zainteresované strany v trojúhelníku znalostí, kterými jsou špičkové výzkumné týmy, průmysl a státní orgány. Měli bychom se za každou cenu vyhnout vytvoření dvoustupňového systému;

1.6

bere na vědomí, že některé problémy okolo určitých prvků návrhu jsou stále problematické;

1.7

lituje, že nový legislativní návrh navrhuje nedostatečné nové financování pro výzkumné společenství a že návrh neobsahuje jasné mechanismy k zajištění financování ze soukromého sektoru;

1.8

trvá na tom, aby finanční prostředky nebyly vyhrazovány ze stávajících zdrojů financování výzkumu (rámcový program a program pro konkurenceschopnost a inovace), ale místo toho byly určeny doplňkové příspěvky soukromého sektoru;

1.9

zdůrazňuje, že místní a regionální úřady mají rozhodující vliv na podmínky, které formují vzájemné vazby vedoucí k inovacím;

1.10

připomíná Komisi důležitou úlohu místních a regionálních úřadů, zejména jejich hospodářských partnerství, při stanovování podmínek vzájemných vztahů mezi třemi částmi trojúhelníku znalostí, jako je podněcování rozvoje uskupení, poskytování infrastruktury pro inkubátory, podněcování investic z průmyslu atd.;

1.11

dále připomíná Komisi, že regionální a místní úřady mají nejlepší pozici k tomu, aby podporovaly práci MSP v rámci výzkumného partnerství a aby propagovaly partnerství průmyslu a univerzit, která budou pravděpodobně vzkvétat v regionálním/místním prostředí s ohledem na současné a budoucí okolnosti, politiky, faktory „tlaku“ a „tahu“ atd.;

1.12

dále zdůrazňuje, že by se měl ETI hlavně zaměřit na inovace, přenos znalostí a aplikované výzkumné projekty.

2.1

doporučuje, aby ETI spojil síly jak světově uznávaných špičkových univerzit, jejich výzkumných týmů a organizací tak nejlepších týmů z ostatních univerzit a výzkumných organizací v celé EU, které mají potenciál být špičkovými pracovišti;

2.2

proto naléhavě žádá Komisi, aby pracovala s univerzitami a výzkumnými organizacemi, které mají bohaté zkušenosti s trojúhelníkem znalostí v praxi. Jestliže se ETI nedokáže spojit se špičkovými univerzitami a výzkumnými organizacemi Evropy, bude to mít dopad na celkový pohled na ETI;

2.3

trvá na tom, aby znalostní a inovační komunity vznikaly přístupem zdola nahoru a již na začátku byly zvoleny existující výborné příklady spolupráce mezi sférou podnikání a výzkumem;

2.4

s potěšením konstatuje, že proces výběru pro znalostní a inovační komunity je otevřený, což umožní výzkumným týmům, které mají potenciál, usilovat o zapojení do ETI. Všechny univerzity a výzkumné organizace, jak velké tak malé, by měly cítit, že pokud vybudují správné struktury, partnerství a politiky, mohly by se jejich nejlepší týmy nakonec aktivně zapojit do ETI. Lituje však, že související důležité kritérium „vynikajících výsledků v oblasti vzdělávání a výzkumu“ neodkazuje výslovně i na potenciální vynikající výsledky, a žádá Komisi, aby blíže určila, jak se budou tato dvě kritéria měřit;

2.5

navrhuje, že by posílení vztahu mezi výzkumem a soukromým sektorem ve znalostních a inovačních komunitách mohlo probíhat prostřednictvím podpory/podněcování znalostních a inovačních komunit k tomu, aby se staly finančně udržitelnými v průběhu času, a žádá, aby legislativní návrh tento přístup zahrnul do svých ustanovení;

2.6

nesouhlasí s návrhem Komise, aby ETI uděloval své vlastní tituly a doporučuje, co se týká titulů, aby v počáteční fázi ETI neuděloval své 'tituly', ale aby spíše vybudoval značku či označení, které by bylo udělováno partnerskou univerzitou znalostní a inovační komunity. Jinak titul ETI riskuje, že ztratí podporu předních univerzit;

2.7

navrhuje, aby se ETI v prvních letech své existence omezil na poskytování značky magisterským programům, které budou obsahovat konkrétní prvky, jako jsou odborné praxe, mezioborovost, podnikatelská školení atd.;

2.8

trvá na tom, aby bylo zaručeno odpovídající zastoupení soukromého sektoru ve správní radě, která by správně měla mít autonomii při stanovování strategického programu ETI;

2.9

navrhuje, aby řídící struktury ETI byly vytvořeny tak, aby vyvážily potřebu nezávislosti ETI pro jeho každodenní chod s potřebou členských států a institucí EU moci zabezpečit zájmy EU, například prostřednictvím pětiletého přezkumu panelem členských států;

2.10

naléhá na Komisi, aby zapojila správní radu do svých hlavních směrů, a bylo tak možné při výběru znalostních a inovačních komunit dodat kandidaturám pocházejícím z partnerství, jež sdružují orgány místní a regionální samosprávy, vysokou kvalitu, aby byla k dispozici strukturovaná výzkumná společenství, jejichž seskupení by existovala za účelem vědecko-technologické spolupráce mezi univerzitami, výzkumnými organizacemi a podniky se střednědobým i dlouhodobým výzkumným plánem;

2.11

připomíná Komisi rozhodující úlohu, kterou hrají místní a regionální orgány při formování uskupení prostřednictvím svých politik a investic do infrastruktury, které vedou k úzké spolupráci mezi univerzitami a průmyslem;

2.12

navrhuje, aby jako prostředek k posuzování úspěšnosti ETI byly správní radě určeny cíle, jejichž prostřednictvím by bylo možné hodnotit strategické řízení. Hodnocení úspěšnosti by mohlo zahrnovat ukazatele, které by vyhodnocovaly schopnost ETI nabízet konkrétní „obchodovatelné“ řešení problémů, se kterými se potýkají MSP, podniky a průmysl;

2.13

naléhavě žádá Komisi, aby neodváděla pozornost od založení Evropské rady pro výzkum (ERV) jako hnací síly základního výzkumu v důsledku silného a pozitivního impulsu, který stojí za založením ETI. Správní rada ETI by měla v co nejvyšší míře navázat pevné vztahy s ERV a vytvořit struktury, aby byla zajištěna komplementarita a nedocházelo k izolaci a překrývání;

2.14

navrhuje, aby znalostní a inovační komunity ETI byly zakládány postupně a bylo možné se učit z každé zkušenosti a přiměřeně přizpůsobovat struktury pokaždé, když bude zakládána nová znalostní a inovační komunita, a je potěšen, že Komise navrhuje vytvoření šesti znalostních a inovačních komunit do roku 2013;

2.15

považuje následující oblasti za klíčové pro založení a řízení znalostních a inovačních komunit:

2.16

doporučuje, aby byla personální otázka řešena flexibilně, což zajistí zapojení nejlepších týmů výzkumných pracovníků v rámci ETI. Souběžné zaměstnání je pociťováno jako pozitivní krok vpřed v personální otázce;

2.17

navrhuje, aby znalostní a inovační komunity zaměstnávaly zaměstnance na určité procento jejich času jako prostředek k zapojení špičkových týmů výzkumných pracovníků a k vybudování pocitu oddanosti ETI. Maximální a minimální úrovně lze stanovit případ od případu a lze je upravovat v průběhu trvání znalostní a inovační komunity;

2.18

naléhavě žádá Komisi, aby při přípravě jejího legislativního návrhu týkajícího se ETI zdůraznila významnou úlohu místních a regionálních orgánů, které poskytnou základní podporu zejména znalostním a inovačním komunitám a které obecně vyplní mezery v trojúhelníku znalostí.

30.6.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/34

—

má za to, že z environmentálního hlediska existuje několik důvodů pro rozvoj politiky ochrany půdy na evropské úrovni. Existují tedy souvislosti například mezi znečištěním půdy a lidským zdravím a zdravím zvířat; politika ochrany půdy hraje v tomto ohledu důležitou roli. Klimatické změny, přeshraniční dopady degradace půdy, tlak působící na další části životního prostředí a dohody z Kjóta vyžadují, aby tyto skutečnosti byly zohledněny na evropské úrovni;

—

Výbor je přesvědčen, že směrnice, jejímž cílem je sestavit inventář a jež pomáhá členským státům přijmout opatření podle návrhu Komise, může přispět k zavedení udržitelného hospodaření s půdou ve Společenství. To znamená, že směrnice by měla být flexibilní;

—

je znepokojen administrativní zátěží, kterou mohou pro místní a regionální orgány představovat následující požadavky: soupis rizikových oblastí, povinný přezkum seznamu rizikových oblastí každých deset let (článek 6) a přezkum inventáře kontaminovaných míst (články 10 a 11);

—

vyjadřuje přání, aby pro dotčené orgány nevznikaly žádné přímé povinnosti ve věci čištění a správy kontaminovaných míst (článek 13);

—

je toho názoru, že je nezbytné, aby Evropská komise definovala souhrn ekonomicky výhodných opatření, jimiž by se členské státy mohly inspirovat při sestavení svého vlastního programu opatření.

1.1

Půdě připadá prvořadý význam pro naše přežití. Je nezbytná jako zdroj živin a vody, regulátor koloběhu, životní prostor pro četné organismy a podpůrný terén pro organismy žijící na povrchu Země. Pro člověka, stejně jako pro přírodu, je nezbytné, aby půda mohla dále plnit tyto funkce, a to optimálním a trvalým způsobem.

1.2

Všechny členské státy Evropské unie jsou více či méně konfrontovány s problémy spojenými s půdou. Je jasné, že v některých částech Evropy dochází a ještě bude docházet k nezanedbatelným a znepokojivým procesům degradace.

1.3

Půda je nehybná, ale degradace půdy v jednom členském státu může nicméně mít přeshraniční následky. VR se proto domnívá, že návrh je v souladu se zásadou subsidiarity, jsou slabé. VR také podotýká, že pouze devět členských států zavedlo politiku na ochranu půdy a že tato politika je obecně omezena na některé aspekty kontaminace půdy. Výbor má dále za to, že z environmentálního hlediska existují důvody k rozvoji politiky ochrany půdy na evropské úrovni. Existují tedy souvislosti například mezi znečištěním půdy a lidským zdravím a zdravím zvířat; politika ochrany půdy hraje v tomto ohledu důležitou roli. Klimatické změny, přeshraniční dopady degradace půdy, tlak působící na další části životního prostředí a dohody z Kjóta vyžadují, aby tyto skutečnosti byly zohledněny na evropské úrovni.

1.4

Politika ochrany půdy je velmi komplexní otázkou. V Evropě existuje více než 320 různých typů půdy, které se používají k různým účelům. Půda tak může mít ekonomickou, sociální, kulturní nebo ekologickou funkci a může být používána pro účely zemědělství, životního prostředí, rozvoje nemovitostí nebo stavby silnic a hrází. Půda proto v členských státech čelí nejrůznějším hrozbám. Lze rovněž konstatovat významné rozdíly mezi členskými státy, ba dokonce i mezi jednotlivými regiony jednoho členského státu. Značně se též liší jednotlivá opatření přijímaná členskými státy. K těmto geografickým rozdílům se mimo jiné připojují ještě klimatické rozdíly mezi různými regiony Evropy. Tyto rozdíly se liší podle odpovědnosti, která v této oblasti náleží místním a regionálním samosprávám.

1.5

Vzhledem k této velké rozmanitosti a potížím při vypracovávání společných norem považuje Výbor v tuto chvíli za nemožné přijmout společné kvantitativní normy. Domnívá se nicméně, že strategie předložená Komisí je prvním krokem k dosažení dohody o společných normách v blízké budoucnosti. K zajištění účinné ochrany půdy je třeba přijmout cílená opatření. Politika ochrany půdy je oblastí spadající především do kompetence místních a regionálních orgánů.

1.6

Ve většině členských států jsou za politiku ochrany půdy odpovědny místní a regionální orgány. Z toho důvodu musí při vypracovávání nových metod a opatření v oblasti ochrany půdy zastávat tyto orgány důležitou úlohu.

1.7

Evropská unie hraje v této oblasti roli spočívající v podpoře a motivaci. Evropské právní předpisy je nutno odmítnout, pokud nejsou pružné a neponechávají členským státům dostatečný manévrovací prostor.

1.8

Výbor se hlásí k cílům strategie a má za to, že tyto cíle představují velmi významný příspěvek k pružnému evropskému politickému rámci pro udržitelné hospodaření s půdou.

1.9

Podle Výboru klade popis cílů důraz na rozvoj současných znalostí o procesech týkajících se půdy a na povinnost zapojení členských států. Ty jsou motivovány k činnosti proti degradaci půd, avšak do zodpovědnosti samotných členských států spadá identifikace rizikových oblastí, definice cílů, pokud jde o snížení degradace půd, a přijímání opatření za účelem uskutečnění těchto cílů. Výbor tento přístup podporuje, neboť k problematice ochrany půdy přistupuje jako ke globálnímu procesu, což umožňuje zdůraznit místní a regionální povahu.

1.10

Pro provedení strategie je třeba systematicky vyhodnotit, do jaké míry přispívají všechny politiky a právní předpisy Společenství týkající se půdy k udržitelnosti půd ve Společenství. Pokud je tento příspěvek nedostatečný, musí být právní předpisy a politika přizpůsobeny. Za tímto účelem by Komise měla rychle vypracovat akční plán.

1.11

Z toho důvodu má Výbor za to, že strategie musí lépe osvětlit vztah k ostatním strategiím vyvinutým v rámci šestého akčního programu Společenství pro životní prostředí a zvláště k strategiím týkajícím se pesticidů, odpadů a jejich zpracování, jakož i povrchových a podzemních vod.

1.12

Výbor je toho názoru, že je-li cílem zajistit udržitelné hospodaření s půdou, je důležitá komunikace a zvyšování povědomí. Na této úrovni by měly být zohledněny hrozby a pozitiva, které půda představuje pro udržitelnou společnost.

1.13

Opatření přijatá členskými státy jsou velmi diverzifikovaná (viz odst. 1.4). Výbor má za to, že kvalita evropských půd může být v praxi účinně zlepšena, pokud budou členské státy cestou politiky ochrany půdy sdílet své znalosti s ostatními členskými státy. Výbor tedy vyzývá ty členské státy, které již provádějí plnohodnotnou politiku ochrany půdy, aby se podělily o své zkušenosti s těmi členskými státy, které nedisponují souhrnnou legislativou v této oblasti.

1.14

Výbor přisuzuje velký význam vytvoření otevřené komunikační platformy umožňující výměnu informací o osvědčených postupech týkajících se adekvátní ochrany půdy. Různorodost půd vyžaduje širokou škálu opatření, které se osvědčily.

1.15

Cílem této směrnice je sestavit inventář degradací půd v rámci EU. Tento text poskytuje údaje umožňující postupovat transparentně a jednotně. Členské státy samy určují, zda je některý region prohlášen za rizikový, zda je třeba přijmout nějaká opatření a jaký bude případný časový rámec pro tato opatření.

1.16

Výbor je přesvědčen, že směrnice, jejímž cílem je sestavit inventář a jež pomáhá členským státům přijmout opatření podle návrhu Komise, může přispět k zavedení udržitelného hospodaření s půdou ve Společenství. Směrnice nesmí komplikovat ani narušovat stávající funkční vnitrostátní politiku ochrany půdy. Jinými slovy, směrnice musí mít pružnou strukturu a nesmí obsahovat žádnou kvantitativní ani kvalitativní normu. Realizace opatření by měla proběhnout na dobrovolném základě pomocí systémů pobídek a poradenství. V rámci prevence zbytečné byrokracie by se též mělo zamezit nárůstu požadavků na dokumentaci. Návrhy Komise by zároveň neměly být považovány za výzvu k dalekosáhlým zásahům EU.

1.17

Výbor je toho názoru, že nejvyšší prioritu musí mít zodpovědnost jednotlivých členských států za dosažení ekologických standardů, včetně ručení a zodpovědnosti původců znečištění půdy a vlastníků. To znamená, že je nutno stanovit, že i v případě uplatnění zásady „znečišťovatel platí“ mohou být k ručení povoláni nejen původce znečištění, ale i další zodpovědné strany. Výbor by zdůraznil, že na vnitrostátní úrovni musí být stanoveno, kdo je v podstatě zodpovědná strana.

1.18

Výbor je znepokojen skutečností, že pro vytvoření konkrétních požadavků směrnice EU, hlavně co se týče stanovení kriterií pro posuzování rizika kontaminace půdy, má být ustaven výbor podle rozhodnutí 1999/468/ES (postup projednávání ve výborech). Měl by zde být zvolen postup, který zohlední zájmy všech zainteresovaných stran a zaručí jejich dostatečnou účast.

1.19

Článek 16 směrnice zavádí pro místní a regionální orgány velké množství povinností, které se týkají sdělování informací. Výbor soudí, že by to pro ně nemělo představovat nepřiměřenou administrativní zátěž. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že pozornost, personál a finanční prostředky věnované tomuto sdělování nemohou být použity na boj proti degradaci půd, který by však měl být prvořadý.

1.20

Výbor se hlásí k důležitosti začlenění politiky ochrany půdy do odvětvové politiky a do právních úprav na všech úrovních (článek 3). Pokud jde o provádění odvětvové politiky, bude vhodné zachovat zdrženlivost, pokud jde o zavedení povinných kontrol na základě existujících údajů (testy půdy). Kontrola je důležitá pouze v případě rizika pro půdu. Jelikož politika už zavádí přísný rámec, jsou tyto testy většinou v průběhu provádění zbytečné. V komplexních a rozsáhlých situacích je taková zpráva o důsledcích pro životní prostředí již vyžadována.

1.21

Výbor je znepokojen administrativní zátěží, kterou může pro místní a regionální orgány představovat soupis rizikových oblastí, přezkum seznamu rizikových oblastí každých deset let (článek 6) a přezkum inventáře kontaminovaných míst (články 10 a 11).

1.22

Výbor konstatuje, že návrh směrnice obsahuje celou řadu povinností identifikace a sdělování informací, jakož i požadavky na přípravu plánů a programů, jež mohou podléhat strategickému environmentálnímu hodnocení; tato opatření by znamenala značnou dodatečnou administrativní zátěž. Předpisy EU musejí co nejvíce upustit od povinností sdělovat informace a od plánů a programů podléhajících strategickému environmentálnímu hodnocení.

1.23

Výbor zastává názor, že zapojení veřejnosti by se mělo omezit na případy upravené směrnicí o informacích o životním prostředí.

1.24

Výbor vyjadřuje přání, aby pro dotčené orgány nevznikaly žádné přímé povinnosti ve věci čištění a správy kontaminovaných míst (článek 13). Orgány dohlížejí na faktické provedení čištění. K těmto dvěma aspektům je nutno přistupovat v kontextu práva a právní úpravy členského státu a specifického stavu půdy. Je samozřejmé, že dotčené orgány budou i nadále zodpovědné za řešení problémů s kontaminovanými místy.

1.25

Výbor je spokojen se sanací půd zaměřenou na funkčnost (čl. 1 odst. 1 a čl. 13 odst. 2). Opatření jsou definována podle (současného) využití půdy.

1.26

V hodnocení dopadu se zdůrazňuje, že opatření směřující ke snížení degradace půdy jsou pro společnost velice efektivní. Výbor s tímto názorem souhlasí, podotýká však, že pokud má být dosaženo tohoto výsledku, je třeba do oblasti půdy nejprve investovat. Zkušenosti prokázaly, že zvláště v případech obcí a regionů bylo zavádění projektů spojených se sanací půdy často pozastaveno vzhledem k nedostatku finančních prostředků.

1.27

Výbor považuje zavedení zprávy o stavu půdy (článek 12) za podporu, kterou Evropa poskytne inventáři kontaminovaných míst. Tato zpráva totiž na jednu stranu přispěje k aktualizaci inventáře kontaminovaných míst a na druhou stranu transparentním způsobem poskytne informace příslušníkům jiných členských států, kteří mají zájem o nákup pozemků, čímž umožní předejít hospodářským škodám. Do praxe je tak uvedena zásada „znečišťovatel-plátce“ (článek 4).

1.28

Výbor má za to, že při stanovení opatření pro zachování funkcí půdy je třeba věnovat pozornost nejen sociálním a ekonomickým aspektům, nýbrž také otázkám bezpečnosti a eventuální přítomnosti archeologického, geologického nebo geomorfologického dědictví (článek 8).

1.29

Výbor zastává názor, že požadavek Komise na vnitrostátní modely financování sanace skládek (článek 13) dostatečně nezohledňuje stávající specifické regionální modely (financování), které se v dosavadní praxi osvědčily. V důsledku norem EU v této oblasti by bylo nutné obávat se spíše omezení.

1.30

Výbor spatřuje v zavedení fóra pro výměnu informací jeden ze základních prvků návrhu Komise (článek 17). Místní a regionální orgány by se měly tohoto fóra aktivně účastnit, a to s ohledem na své praktické znalosti a na své dosavadní zkušenosti.

2.1

Výbor je toho názoru, že je nezbytné, aby Evropská komise definovala souhrn ekonomicky výhodných opatření, jimiž by se členské státy mohly inspirovat při sestavení svého vlastního programu opatření. Členské státy, které ještě nevypracovaly politiku půdy nebo které ji právě vypracovávají, mohou účinně pracovat pouze tehdy, budou-li mít k dispozici dostatek informací.

2.2

Výbor doporučuje neukládat všeobecnou evropskou povinnost sdělování údajů, ale spíše umožnit členským státům, aby používaly své vlastní systémy sdělování údajů, a Evropské komisi umožnit k těmto informacím přístup (článek 16).

2.3

Administrativní zátěž spojená s určováním rizikových oblastí může být snížena, bude-li se předběžně přistupovat k rychlému prozkoumání, které ukáže rizika ohrožující půdu (nebo některé části půdy) v dotčeném členském státě (článek 6). Pokud jde o přezkoumání rizikových oblastí a o inventář kontaminovaných míst, je kompletní přezkoumávání nadbytečné. Lze se spokojit s aktualizací kontrolní databáze.

2.4

Výbor se vyslovuje pro to, aby byl více konkretizován výzkumný kalendář Evropské komise uvedený v tematické strategii a aby pro něj byly stanoveny priority a lhůty. Absolutní přednost by měla být přiznána zkoumání vlivu klimatických změn na půdu. Jedním z potenciálních/skutečných důsledků klimatických změn je zrychlená degradace organické hmoty. Vzhledem k zásadní úloze, kterou má organická hmota ve fungování půdy, mohou mít klimatické změny zásadní důsledky pro udržitelné hospodaření s půdou.

1)

členské státy určí rizikové oblasti a sestaví jejich inventář (viz písmena b, c a e znění navrženého Komisí),

2)

Evropská komise vypracuje sbírky stanovené v článku 17 (viz doporučení 10),

3)

členské státy určí sadu opatření (viz písmena a, d, f a g znění navrženého Komisí).

30.6.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/48

—

vítá tematickou strategii Komise, protože obsahuje integrovaný a holistický přístup k pesticidům, který nabízí mnoho možností pro další nezbytná ekologická zlepšení v této oblasti;

—

vyjadřuje své politování nad tím, že stávající opatření nemohla zabránit tomu, že se po mnoho let zvyšovala rezidua pesticidů v potravinách; vítá proto, že díky tematické strategii by měla být zesílena kontrola reziduí pesticidů v potravinách;

—

domnívá se, že navrhované rozdělení do zón, obsažené v návrhu nařízení, který se zabývá uváděním přípravků na ochranu rostlin na trh, dostatečně nezohledňuje geologická, geografická a hydrologická hlediska v rámci jednotlivých zón. Kvůli zmíněným rozdílům se riziko průsaku resp. vyplavování nebezpečných pesticidů liší, což by se mělo odrazit v legislativě; lituje, že rozdělení do zón nebere v úvahu stávající normy upravující používání pesticidů v členských státech;

—

domnívá se, že návrh Komise povinně vzájemně uznávat pesticidy v rámci zón není ideálním řešením, protože to může vést ke zvýšenému znečištění povrchových vod pesticidy;

—

je toho názoru, že právní základ pro nařízení (KOM(2006) 388) by se měl rozšířit o článek 175, který se týká životního prostředí;

—

požaduje, aby byly vypracovány kvantitativní cíle ke snížení používání pesticidů.

1.1

vítá tematickou strategii Komise, protože obsahuje integrovaný a holistický přístup k pesticidům, který nabízí mnoho možností pro další nezbytná ekologická zlepšení v této oblasti;

1.2

vítá, že Komise neustále aktualizuje postupy a funkce v souladu s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA). Tak je zajištěno, že jsou příslušná ustanovení EU v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky – ku prospěchu životního prostředí a lidského zdraví;

1.3

zasazuje se o stanovené cíle tematické strategie zvýšit úroveň ochrany životního prostředí a zdraví pomocí omezení používání pesticidů a podporovat výzkum méně škodlivých alternativ;

1.4

vyslovuje se pro to, aby údaje získané z pokusů na zvířatech nespadaly pod ustanovení o ochraně údajů. Tím se zabrání zbytečnému opakování pokusů na zvířatech a přispěje k tomu, aby bylo provádění pokusů na zvířatech co nejvíce omezeno;

1.5

vítá, že mají být pomocí tematické strategie vytvořeny zásady využívání pesticidů v případech, ve kterých nebyly dosavadní předpisy Společenství dostatečné;

1.6

vítá, že strategie zahrnuje nástroje na monitorování pokroku členských států při uskutečňování cílů tematické strategie a na podávání příslušných zpráv;

1.7

uznává, že používání pesticidů v rozumné míře může vést k velkému zvyšování produktivity, jak je popisuje Komise v posouzení dopadů (SEK(2006) 894), přestože rovněž uznává, že dopad používání těchto výrobků na životní prostředí zůstává nadále závažný;

1.8

kromě toho uznává, že odvětví výroby pesticidů v EU je důležitým zaměstnavatelem, který poskytuje celkem zhruba 26 000 pracovních míst; vítá proto, že tematická strategie vytvoří v této oblasti podle posouzení dopadů dalších 3 000 pracovních míst, má zemědělství přinést zisky ve výši nejméně 380 mil. eur a že je v souladu s cíli Lisabonské strategie;

1.9

vítá, že se strategie pokusí zvýšit bezpečnost při používání pesticidů pomocí zkoušek a certifikace přístrojů, podpory bezpečného uskladnění pesticidů i opatření pro odbornou přípravu obchodníků a profesionálních uživatelů, tak budou pesticidy používány efektivněji ve prospěch všech zúčastněných;

1.10

vyjadřuje své politování nad tím, že stávající opatření nemohla zabránit tomu, že se po mnoho let zvyšovala rezidua pesticidů v potravinách; vítá proto, že díky tematické strategii by měla být zesílena kontrola reziduí pesticidů v potravinách a vybízí k pečlivému testování na rezidua pesticidů v dovážených potravinách a krmivech, zejména ze zemí, kde omezení při používání pesticidů mohou být méně přísná;

1.11

vítá, že je v návrhu směrnice, kterým se stanoví rámec pro akce Společenství k dosažení udržitelného využívání pesticidů brána v úvahu směrnice, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky. To posílí koherenci úsilí v oblasti ochrany životního prostředí EU; vyzývá proto k tomu, aby i v návrhu nařízení o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh byl brán ohled na směrnici, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky;

1.12

má velké pochopení pro přání Komise posílit hospodářskou soutěž, dynamiku a volný obchod v Evropské unii, nicméně pokládá za nezbytné, aby tematická strategie pesticidů věnovala největší pozornost životnímu prostředí a zdraví občanů;

1.13

je proto toho názoru, že povinné vzájemné uznávání pesticidů v rámci tří zón stanovené v návrhu nařízení je nevhodné, pokud je v rozporu sestávajícími ustanoveními. V členských státech jsou v rámci jedné zóny dané skutečnosti rozdílné, pročež jednotlivé členské státy musejí mít možnost nadále uplatňovat právo na přísnější normy týkající se pesticidů. Například v několika členských státech je neupravená podzemní voda používána jako voda pitná. V důsledku povinného zavedení dříve zakázaných pesticidů bude tato praxe představovat nebezpečí s ekonomickými důsledky pro místní a regionální orgány a pro členské státy; chtěl by upozornit na to, že možnost pít kvalitní vodu přímo z vodovodního kohoutku zvyšuje kvalitu života.

2.1

domnívá se, že navrhované rozdělení do zón dostatečně nezohledňuje geologická, geografická a hydrologická hlediska v rámci jednotlivých zón. Kvůli zmíněným rozdílům se riziko průsaku resp. vyplavování nebezpečných pesticidů liší, což by se mělo odrazit v legislativě; lituje, že rozdělení do zón nebere v úvahu stávající normy upravující používání pesticidů v členských státech. Pokud by měl být zachován přístup s rozdělením do zón, mělo by existovat přinejmenším ještě více jednotek. Pokud by rozdělení do zón mělo být schváleno, měla by být nastíněna cesta, jak lze vzájemné uznávání povolení přípravků na ochranu rostlin zrealizovat za dodržení pravidel ochrany spotřebitele a životního prostředí v sousedních regionech, z nichž každý přísluší k jiné zóně;

2.2

domnívá se, že návrh Komise povinně vzájemně uznávat pesticidy v rámci zón není ideálním řešením, protože to může vést ke zvýšenému znečištění povrchových vod pesticidy. Tím budou ohroženy vodní organismy a za určitých okolností také jedineční ptáci a obratlovci v regionech; považuje přístup za těžko slučitelný s všeobecným požadavkem směrnice, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, nezhoršovat stav vody;

2.3

zastává názor, že cíle, který sleduje vzájemné uznávání, lze dosáhnout užší spoluprací a výměnou dat mezi členskými státy v zónách s ohledem na rychlé přezkoušení prostředků, které jsou v jiné zemi zóny povoleny; je proto toho názoru, že povinné vzájemné uznávání pesticidů je nevhodným nástrojem; trvá na tom, aby následky rozdělení do zón – pokud by zůstalo uznávání pesticidů zachováno – byly přesněji vyjasněny tak, aby bylo možné zóny za všech okolností upravit;

2.4

vyžaduje přísnější kritéria s ohledem na ochranu životního prostředí, protože ta dosavadní nestačí k tomu, aby udržela stávající vysoký stupeň ochrany; souhlasí nicméně se zavedením kritérií pro vyloučení povolení účinných látek. S ohledem na následky pro zdraví jsou kritéria přijatelná;

2.5

je toho názoru, že právní základ pro nařízení (KOM(2006) 388) by se měl rozšířit o článek 175, který se týká životního prostředí. To se odrazí na významu budoucích otázek interpretace i opatření na ochranu životního prostředí v členských státech;

2.6

podporuje zavedení zásady nahradit určité přípravky na ochranu rostlin méně nebezpečnými přípravky, resp. přírodními metodami;

2.7

požaduje, aby se zlepšila kritéria pro určení potenciálních nahrazujících látek, a bylo tak možné nahrazovat více látek. Také předpisy by měly být zlepšeny tak, aby měly členské státy možnost nahrazovat přípravky na ochranu rostlin na základě posouzení vlastností v nich obsažených formulačních přísad;

2.8

požaduje, aby pesticidy, které by mohly prosáknout do podzemních vod, byly v nařízení důsledně zařazeny do skupiny látek s vysokým rizikem;

2.9

požaduje, aby povolení účinných látek v přípravcích na ochranu rostlin nebylo po prvním prodloužení po 10 letech časově neomezené. Na životní prostředí a zdraví bude mít negativní dopad skutečnost, že nedojde k obnovení, pokud vzniknou například nové požadavky na data nebo budou zavedeny nové pokyny pro posuzování;

2.10

vyslovuje se proti zavedení spíše volného postupu pro povolování přípravků na ochranu rostlin, jejichž účinné látky jsou označeny jako látky představující „nízké riziko“. Všechny přípravky na ochranu rostlin mohou v sobě skrývat určité riziko pro člověka a pro rovnováhu v přírodě, a měly by být proto podrobeny řádnému postupu pro povolování;

2.11

doporučuje, aby prodej a distribuce pesticidů probíhaly pod dozorem pověřeného odborníka či kompetentního zdravotníka;

2.12

požaduje v souladu s doporučeními 6. rámcového programu na ochranu životního prostředí, aby byly vypracovány dlouhodobě kvantitativní cíle ke snížení používání pesticidů a aby byly podporovány výrobní postupy se sníženým nebo nulovým využitím pesticidů, jako je tomu v případě biologického zemědělství;

2.13

vyzývá, aby byl do článků 21 a 43 nařízení začleněn přímý odkaz na čl. 4 odst. 1 Rámcové směrnice o vodě;

2.14

vítá, že kvůli tematické strategii proběhl rozsáhlý proces konzultací, do kterého byly zapojeny i místní a regionální orgány; vyslovuje se důrazně pro to, aby toto zapojení místních a regionálních orgánů bylo prohloubeno začleněním do skupiny odborníků na tematickou strategii, jejichž úkolem je poskytovat rady ve věci příkladných postupů a kontrolovat provádění strategie. Místní a regionální orgány by kromě toho měly být zapojeny do vytváření a provádění národních akčních plánů. Díky svým jedinečných znalostem místních poměrů mohou být pro tato fóra,na kterých by se měla podílet i občanská společnost, významným přínosem.

30.6.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/53

—

vítá iniciativu Komise posílit transparentnost. Větší transparentnost je rozhodující, mají-li instituce EU zůstat odpovědné, demokratické a účinné a být blízko potřebám občanů; v této souvislosti připomíná, že má-li EU skutečně zvýšit svou demokratickou legitimitu, je také třeba více zapojit místní a regionální subjekty do legislativního a rozhodovacího procesu EU

—

nicméně lituje toho, že v této iniciativě chybí zmínka o místním a regionálním rozměru, a vyzývá Komisi, aby jej více zapojila;

—

zdůrazňuje, že EU je víceúrovňové institucionální partnerství, v němž jsou místní a regionální orgány zapojeny do vytváření evropských politik na vnitrostátní a evropské úrovni;

—

se domnívá, že je důležité opět zdůraznit potřebu rozlišovat mezi konzultacemi institucí EU s volenými místními a regionálními orgány na straně jedné a lobbyistickými organizacemi zastupujícími zvláštní zájmy na straně druhé

—

vítá skutečnost, že Evropská komise zavedla trvalý a systematický dialog s místními a regionálními orgány a jejich evropskými a vnitrostátními sdruženími v oblastech, v nichž jsou odpovědné za transpozici a provádění; domnívá se však, že způsob tohoto dialogu může být vylepšen;

—

vítá větší transparentnost, kterou by s sebou přinesla registrace lobbyistických organizací;

—

se však nedomnívá, že by dohoda založená na dobrovolné registraci poskytla adekvátní rámec k zabezpečení dostatečné transparentnosti;

—

je přesvědčen, že je důležité zajistit účinné a jednoduché postupy pro budoucí registraci. Registr by měl být veden Evropskou komisí;

—

podporuje přání Komise posílit transparentnost v souvislosti s využíváním finančních prostředků EU a podporuje členské státy, aby je spravovaly prostřednictvím „sdíleného řízení“. Být transparentní v souvislosti s financováním EU je v zájmu všech příjemců.

1)

vzhledem k tomu, že transparentnost je klíčovým prvkem v demokracii víceúrovňové správy;

2)

vzhledem k tomu, že je důležité více přihlížet k zásadám subsidiarity, proporcionality a blízkosti, aby bylo možné vypracovat jednoduchou a jasnou evropskou legislativu, které evropští občané snadno porozumí;

3)

vzhledem k tomu, že je nezbytné zajistit, aby byly regionální a místní subjekty, mimo jiné, prostřednictvím VR plně zapojeny do hlavních záležitostí evropské agendy;

4)

vzhledem k tomu, že mohou místní a regionální orgány, budou-li řádně zapojeny do přípravy legislativních aktů, hrát klíčovou úlohu při jejich transpozici a provádění ve svých vlastních oblastech,

1.1

vítá iniciativu Komise posílit transparentnost. Zahájení Evropské iniciativy pro transparentnost je důležitým krokem Komise pro posílení transparentnosti fungující v institucích EU. Větší transparentnost je rozhodující, mají-li instituce EU zůstat odpovědné, demokratické a účinné a být blízko potřebám občanů; v této souvislosti připomíná, že má-li EU skutečně zvýšit svou demokratickou legitimitu, je také třeba více zapojit místní a regionální subjekty do legislativního a rozhodovacího procesu EU;

1.2

se domnívá, že spolu s iniciativou pro transparentnost zahájila Evropská komise potřebnou diskusi, a věří, že je důležité, aby se tato diskuse uskutečnila nyní, v souvislosti s obdobím pro úvahu a s diskusí o budoucnosti Evropy, protože politikové musí zabezpečit a ukázat, že EU funguje demokraticky a efektivně. Zabezpečení transparentnosti je jediným základním způsobem, jak přiblížit Evropu jejím občanům;

1.3

nicméně lituje toho, že v této iniciativě chybí zmínka o místním a regionálním rozměru, a vyzývá Komisi, aby jej více zapojila; připomíná prohlášení Komise v Bílé knize o evropské správě (2001), že zabezpečí, aby byly při vypracování návrhů politik zohledněny místní a regionální znalosti a podmínky;

1.4

vítá rozhodnutí finského předsednictví ve druhém pololetí roku 2006, že bude usilovat o větší transparentnost při práci Rady. Velmi pozitivním vývojem je skutečnost, že Rada rovněž souhlasila s otevřenějším rozhodováním a přístupem k jejím dokumentům; domnívá se však, že jde pouze o první krok správným směrem, a vyzývá Radu k většímu otevření svých jednání pro veřejnost. Jedině takto budou občané moci sledovat rozhodovací proces;

1.5

je toho názoru, že pojem „nekalá lobbistická činnost“ by měl být co nejpřesněji definován, aby bylo možno činnost lobbistů kontrolovat a v případě porušení pravidel na ně uvalit sankce;

1.6

domnívá se, že cílem transparentnosti má být přiblížení Evropské unie občanům, EU měla by být podporována a tak by měla být zmenšena propast mezi evropskými institucemi a občany, proto je zásadní vytvořit opatření, která by se stejně jako opatření plánu D pro demokracii, dialog a diskusi zaměřovala na šíření povědomí o aktivitách a pravomocích Evropské unie mezi občany, především mezi mládeží, což má za cíl také Fórum mládeže.

2.1

zdůrazňuje, že EU je víceúrovňové institucionální partnerství, v němž jsou místní a regionální orgány zapojeny do vytváření evropských politik na vnitrostátní a evropské úrovni. Nejlepším způsobem, jak zajistit, aby byly nové právní předpisy EU aktuální a realizovatelné, je konzultovat místní a regionální orgány ohledně příslušné problematiky, posílit s nimi dialog a zvětšit prostor pro účast a během přijímání rozhodnutí. Tyto orgány jsou odpovědné za provádění a transpozici politik EU, a proto hrají hlavní úlohu při zabezpečení transparentnosti;

2.2

uznává však, že zajištění transparentnosti není závazkem pouze pro Evropskou unii. Členské státy, ale také VR a všechny úrovně vlády, které zastupuje, by měly být příkladem tím, že budou vykonávat efektivní, na služby orientovanou a demokratickou veřejnou správu. V důsledku toho by také místní a regionální orgány v členských státech měly být otevřené vůči zabezpečení transparentnosti v rámci své vlastní správy;

3.1

se domnívá, že je důležité opět zdůraznit potřebu rozlišovat mezi konzultacemi institucí EU s volenými místními a regionálními orgány a jejich sdruženími na straně jedné a lobbyistickými organizacemi zastupujícími zvláštní zájmy na straně druhé; zdůrazňuje, že spolu s místními a regionálními orgány, které zastupuje, je součástí evropské správy, a že by tudíž měl být přímo zapojeny do jakékoli iniciativy Evropské komise, jejímž cílem je zlepšit transparentnost fungování rozhodovacích procesů v Unii;

3.2

vyzývá Evropskou komisi, aby připojila ke každému legislativnímu nebo nelegislativnímu návrhu seznam konaných schůzí a přijatých stanovisek při přípravě příslušného návrhu;

3.3

zdůrazňuje, že strukturovaný dialog Komise a sdružení místních a regionálních vlád, který se rozvinul na základě Bílé knihy o evropské správě věcí veřejných, je důležitým krokem ke skutečnému zapojení místních a regionálních orgánů; vítá tento vývoj a zdůrazňuje ústřední úlohu, kterou má hrát v této souvislosti;

3.4

vítá skutečnost, že Evropská komise zavedla trvalý a systematický dialog s místními a regionálními orgány a jejich evropskými a vnitrostátními sdruženími v oblastech, v nichž jsou odpovědné za transpozici a provádění. Je důležité tento dialog neustále rozvíjet tak, aby z něj mohly plně těžit obě strany; v tomto směru je třeba obzvláště zdůraznit, že je nezbytné posílit tento dialog při formulování legislativních návrhů, které se týkají místních a regionálních samospráv;

3.5

se však domnívá, že způsob tohoto dialogu může být vylepšen a navrhuje tedy, aby:

3.6

vyzývá Komisi, aby zlepšila existující nástroje zpětné vazby ke svým stanoviskům, jež obsahují konkrétní odpovědi na žádosti Komise o konzultaci a konkrétní návrhy, jež berou v úvahu místní a regionální zájmy. Dále by Komise měla přinejmenším vyložit nebo vysvětlit důvody, proč nevzala tato doporučení v úvahu;

3.7

se domnívá, že zavedení minimálních standardů pro konzultace v roce 2002 otevřelo nové možnosti pro rozsáhlé konzultace zainteresovaných stran a hloubkové hodnocení dopadu ve fázi před legislativními návrhy. Tyto standardy připisují zvláštní význam místním a regionálním úřadům, což potvrdila Dohoda o spolupráci mezi VR a Komisí. Je důležité, aby konzultace proběhla včas a poskytla zainteresovaným stranám reálnou možnost reagovat na legislativní návrhy;

3.8

si přeje, aby kromě strukturovaného dialogu se sdruženími místních a regionálních orgánů byly vyvinuty další formy přímé a předlegislativní konzultace regionů a měst pod záštitou Výboru, aby byl jejich hlas jako zainteresovaných subjektů zohledněn ve fázi přípravy legislativních návrhů; připomíná tedy, že v této souvislosti jeho konzultace byly plánovány v iniciativě Komise z roku 2002, která měla za cíl stanovit minimální standardy pro konzultace, a že byl v tomto smyslu požádán, aby hrál aktivní úlohu organizováním konzultací jménem Komise (4);

3.9

lituje, že se územní rozměr v Zelené knize o evropské iniciativě pro transparentnost dostatečně nevyskytuje jako v nové strategii, která se týká analýzy dopadu; vyzývá tedy Komisi, aby konzultaci územních orgánů považovala za transverzální způsob práce v rámci správy na mnoha úrovních a aby rozšířila konzultativní metodu, kterou již s úspěchem používá v oblasti politiky soudržnosti, na všechny politiky, které mají územní dopad;

3.10

se domnívá, že hodnocení dopadu musí hrát významnou úlohu při snižování administrativní zátěže legislativy EU na místní a regionální orgány, jak již bylo uvedeno ve stanovisku o zlepšení tvorby právních předpisů (CdR 121/2005);

3.11

znovu vyjadřuje své stanovisko, že předběžná hodnocení, s výjimkou analýzy politického cíle legislativního návrhu a nejvhodnějších nástrojů politiky, musí obsahovat hodnocení dopadu legislativních aktů na místní a regionální orgány z finančního hlediska;

4.1

vítá větší transparentnost, kterou by s sebou přinesla registrace lobbyistických organizací. Jako součást správního systému EU jsou VR a jeho členové sami středem pozornosti lobbyistické činnosti, a proto souhlasí s tím, že by registrační/akreditační systém mohl zlepšit transparentní fungování politických postupů EU;

4.2

zdůrazňuje, že díky své demokratické legitimitě se místní a regionální orgány a jejich sdružení nepochybně odlišují od komerčních lobbyistů či zvláštních zájmových skupin. Místní a regionální orgány jsou součástí evropské správní struktury. Tento rozdíl musí jakákoli registrace zohlednit, a proto by místní a regionální orgány neměly podléhat registraci jako lobbyistická organizace žádným způsobem, jenž by hrozil zamlžením odlišnosti jejich úlohy od role jiných organizací na seznamu;

4.3

se však nedomnívá, že by dohoda založená na dobrovolné registraci poskytla adekvátní rámec k zabezpečení dostatečné transparentnosti. Dobrovolná dohoda nerozptýlí veřejné spekulace a nedůvěru v konzultace institucí se soukromými subjekty. Registrace by měla být podmínkou přístupu do jakékoli instituce EU pro všechny lobbyistické organizace, jak je tomu již v případě Evropského parlamentu;

4.4

je přesvědčen, že je důležité zajistit účinné a jednoduché postupy pro budoucí registraci. Registr by měl být veden Evropskou komisí. Pro registraci do všech institucí EU by mělo být zřízeno pouze jedno kontaktní místo a měla by být vyžadována pro celé organizace spíše než pro jednotlivce. Vzhledem k tomu, že Výbor již disponuje s informacemi o místních a regionálních orgánech a sdruženích, které zastupují, není třeba, aby se každý místní nebo regionální orgán v souvislosti se svými sdruženími registroval individuálně. Výbor by proto mohl předat tyto informace Komisi k zařazení do příslušné sekce registru;

4.5

je toho názoru, že by mělo být upřesněno, jaké záznamy a v jakých časových intervalech mají lobbisté dělat a jaký rozsah těchto záznamů je považován za dostatečný;

5.1

podporuje přání Komise posílit transparentnost v souvislosti s využíváním finančních prostředků EU a podporuje členské státy, aby je spravovaly prostřednictvím „sdíleného řízení“, tj. projekty strukturálních fondů zaměřené na výměnu nejlepších zkušeností. Být transparentní v souvislosti s financováním EU je v zájmu všech příjemců;

5.2

vítá iniciativu Komise vytvořit internetovou stránku, která bude poskytovat existující údaje o příjemcích projektů a programů. Aby byly k dispozici údaje srovnatelné pro všechny občany členských států EU a byly tak i transparentní, měla by Komise příslušné údaje zveřejňovat centrálně. Bylo by v zájmu evropských občanů mít popis poučení, jež z nich plynou, a iniciativy s „lidskou tváří“;

5.3

vítá návrh obsažený v Zelené knize na vypracování společných předpisů Společenství pro zveřejňování informací o tom, jak jsou využívány fondy EU;

6.1

je spokojen, že v roce 2001 Komise otevřela přístup k nepublikovaným dokumentům institucí a orgánů EU prostřednictvím registru dokumentů nebo na žádost jednotlivců, a zdůrazňuje, že v roce 2002 po otevření následovalo zavedení Kodexu řádné správní praxe, který stanoví pravidla pro přístup veřejnosti k dokumentům. Obě iniciativy představují hlavní kroky k zajištění transparentnosti Evropské komise;

6.2

se těší na plánované přezkoumání nařízení č. 1049 a má v úmyslu se na tomto procesu podílet.

30.6.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/58

—

vítá sdělení Komise, zejména navrhované vytvoření strategie, jejímž cílem by bylo účinně prosazovat a chránit práva dítěte ve vnitřní i vnější politice Evropské unie a podporovat úsilí členských států v této oblasti,

—

vítá ustavení oddělení dětských práv v Komisi a zaznamenává významnou úlohu, která je svěřena koordinátorovi pro dětská práva při úspěšném plnění této strategie, doufá však, že jim k tomu budou poskytnuty dostatečné zdroje a koordinátor musí mít odpovídající postavení a dostatečný politický vliv, aby mohlo být zajištěno naplnění záměrů tohoto úřadu; vyzývá k vyjasnění spojitosti mezi úlohou koordinátora a činností vyvíjenou na vnitrostátní úrovni,

—

lituje, že se větší pozornost nevěnuje situaci nezletilých bez doprovodu, diskriminovaných dívek, postižených dětí, dětských migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků, a to jak v EU, tak v globálních souvislostech, včetně poskytování péče a ochrany všem výše zmíněným dětem,

—

poznamenává, že strategie má potenciál položit na evropské i národní úrovni základy účinnějšího partnerství mezi decisní sférou, místními a regionálními orgány a nevládními organizacemi,

—

lituje nicméně, že sdělení neuznává jedinečnou úlohu místních a regionálních orgánů v poskytování služeb dětem a ochraně jejich práv, a zdůrazňuje, že tyto orgány hodlají, a jsou schopny, podílet se na rozvoji a provádění strategie,

—

doporučuje, aby na postup vytyčený ve sdělení a rozvoj zelené knihy a strategie byly věnovány nezbytné finanční a lidské zdroje a politické nasazení, a navrhuje, aby Evropský parlament zvážil vytvoření specifického opatření na financování strategie a v ní navržených činností.

1)

Podle definice Úmluvy o právech dítěte OSN jsou dětmi všechny osoby mladší osmnácti let;

2)

Všechny členské státy ratifikovaly Úmluvu OSN o právech dítěte, Evropská komise ani Evropská unie není a nemůže být smluvní stranou této úmluvy;

3)

Právní základy pro práva dítěte ve Smlouvách EU jsou omezené, to má důsledky pro potenciální rozpočtové zdroje;

4)

Ústřední úloha rodiny, zejména úloha rodičů, a zodpovědnost členských států za pomoc rodičům v jejich odpovědnosti za péči o děti a jejich výchovu je uznávána;

5)

Prosazování a ochrana práv dítěte a vytváření forem společnosti, které podporují začlenění a jsou přátelské k dětem, má zásadní význam pro budoucnost Evropské unie;

6)

Včasné zapojení dětí a mládeže do veřejného života je zásadní pro rozvoj demokratické společnosti podporující začlenění;

7)

Regionální a místní orgány mají jedinečné postavení k tomu, aby hrály úlohu v prosazování a ochraně práv dítěte, a to vzhledem k jejich zodpovědnosti za fyzické prostředí, veřejné dopravní prostředky a přístup mladých lidí ke vzdělání, zdravotní péči, zábavě, rekreaci a na trh práce a rovněž vzhledem k jejich úloze sledovat životní podmínky dětí například cestou sociální pomoci a sběru dat;

1.1

vítá sdělení Komise, zejména navrhované vytvoření strategie, jejímž cílem by bylo účinně prosazovat a chránit práva dítěte ve vnitřní i vnější politice Evropské unie a podporovat úsilí členských států v této oblasti;

1.2

považuje investování do dětí za investici do naší budoucnosti a dalšího prohloubení a posílení evropské integrace;

1.3

lituje zablokování ústavního procesu EU, protože Ústavní smlouva a Listina základních práv výslovně uznávají práva dítěte;

1.4

vítá potvrzení skutečnosti, že členské státy jsou zavázány k respektování mezinárodních smluv, zejména Úmluvy OSN o právech dítěte (UNCRC), která byla všemi členskými státy ratifikována; je však zklamán tím, že sdělení neklade silnější důraz na nutnost, aby členské státy s vědomím naléhavosti plnily své stávající evropské a mezinárodní závazky v oblasti dětských práv;

1.5

vítá uznání, že téměř celosvětová ratifikace UNCRC poskytuje zvláště pevný základ pro ujednání mezi Evropskou komisí a státy mimo EU; lituje však, že sdělení nerozvinulo tento potenciál a nevyužilo ratifikaci UNCRC všemi členskými státy EU jako rámec ujednání mezi členskými státy;

1.6

vítá ustavení oddělení dětských práv v Komisi a zaznamenává významnou úlohu, která je svěřena koordinátorovi pro dětská práva při úspěšném plnění této strategie, doufá však, že jim k tomu budou poskytnuty dostatečné zdroje a koordinátor musí mít odpovídající postavení a dostatečný politický vliv, aby mohlo být zajištěno naplnění záměrů tohoto úřadu; vyzývá k vyjasnění spojitosti mezi úlohou koordinátora a činností vyvíjenou na vnitrostátní úrovni;

1.7

podporuje krátkodobé činnosti navržené Komisí k řešení některých naléhavých úkolů, zejména zavedení dvou šestimístných telefonních čísel jednotných pro EU, jednoho pro dětskou linku důvěry a druhého pro dětskou horkou linku, určenou pro pohřešované nebo pohlavně zneužívané děti, a věří, že tyto linky by měly být rozšířeny dohodnutým protokolem o řešení mezinárodních únosů dětí. Dále věří, že nové dětské linky důvěry by neměly zdvojovat, ale spíše doplňovat existující linky na národní a regionální úrovni a výměna nejlepších postupů v členských státech by měla poskytovat informace poskytovatelům těchto služeb;

1.8

poznamenává, že sdělení neuvedlo, že strategie bude zavazovat k plnění minimálních standardů a bude obsahovat komplexní záměry s jasnými cíli a časovými plány;

1.9

poznamenává, že v současnosti nejsou zavedeny systémy, které mohou poskytovat komplexní, srovnatelná a konzistentní data o ukazatelích v členských státech; připomíná, že pokračuje práce za použití otevřené metody koordinace na vývoji ukazatele (ukazatelů) blaha dítěte a získání statistických dat o chudobě související s příjmy, o hmotném strádání a bydlení; existuje také mnoho datových souborů na úrovni členských států i regionální a místní úrovni;

1.10

upozorňuje, že děti nejsou stejnorodou skupinou, jejich potřeby se liší například v závislosti na věku dítěte, jeho schopnostech, pohlaví, etniku a rodinné struktuře;

1.11

lituje, že se větší pozornost nevěnuje situaci nezletilých bez doprovodu, diskriminovaných dívek, postižených dětí, dětských migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků, a to jak v EU, tak v globálních souvislostech, včetně poskytování péče a ochrany všem výše zmíněným dětem;

1.12

lituje, že není zmíněno poskytování kvalitního „raného vzdělávání“ dětem ve věku do šesti let. Přitom jsou služby v oblasti péče o dítě dlouhodobým a přednostním politickým zájmem EU, která zde stanovila kvantitativní cíle;

1.13

poznamenává, že strategie má potenciál položit na evropské i národní úrovni základy účinnějšího partnerství mezi decisní sférou, místními a regionálními orgány a nevládními organizacemi;

1.14

lituje nicméně, že sdělení neuznává jedinečnou úlohu místních a regionálních orgánů v poskytování služeb dětem a ochraně jejich práv, a zdůrazňuje, že tyto orgány hodlají, a jsou schopny, podílet se na rozvoji a provádění strategie;

1.15

zdůrazňuje, že při vypracování strategie musí být plně respektovány zásady subsidiarity a proporcionality;

1.16

vítá výrok, že „situaci dětí navíc ovlivňuje i místo, kde žijí“. Děti mohou být znevýhodněny vinou nerovného přístupu ke kvalitnímu vzdělávání, zdravotní péči, veřejné dopravě, hernímu a odpočinkovému zařízení, informacím a příležitostem stát se součástí občanské společnosti; uvítal by zaměření větší pozornosti na podmínky ve městech, na předměstích a v jiných specifických oblastech identifikovaných členskými státy;

1.17

zdůrazňuje, že četné místní a regionální orgány přímo financují a uskutečňují rozvojovou politiku ve třetích zemích; podporují infrastrukturu a klíčové služby, úzce spolupracují s úřady, sdílejí zkušenosti, přenášejí dovednosti a mají potenciál se při své práci více zaměřit na dětská práva;

1.18

vítá uznání práva dětí na vyjadřování názorů na záležitosti, které ovlivňují jejich životy a vítá navrhované činnosti zaměřené na zapojení dětí do rozvoje strategie. Zapojení regionálních a místních orgánů a dětských organizací významně ovlivní úspěšnost této práce;

1.19

vítá nedávno zveřejněnou studii Spojených národů o násilí na dětech (1). Tato zpráva „vyzývá státy k zákazu všech forem násilí na dětech v jakémkoliv prostředí, včetně všech tělesných trestů, škodlivých tradičních praktik, jako jsou časná a nucená manželství, znetvoření ženského genitálu a takzvané čestné zločiny, sexuálního násilí a mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání“ (2); navrhuje, aby zjištění této studie byla plně brána v úvahu při vývoji strategie.

2.1

doporučuje, aby na postup vytyčený ve sdělení a rozvoj zelené knihy a strategie byly věnovány nezbytné finanční a lidské zdroje a politické nasazení, a navrhuje, aby Evropský parlament zvážil vytvoření specifického opatření na financování strategie a v ní navržených činností;

2.2

zdůrazňuje, že na místní a regionální orgány je třeba pohlížet jako na zásadní partnery při rozvoji strategie, a žádá, aby byly zahrnut jako člen do Evropského fóra práv dítěte, měl zastoupení v interinstitucionální skupině, byl s ním konzultován vývoj zprávy koordinátora a tato zpráva se stala veřejnou;

2.3

doporučuje, aby strategie po provedení důkladné analýzy usilovala o stanovení minimálních standardů a zahrnula náročné činnosti s jasnými záměry a cíli;

2.4

doporučuje, aby byla ve strategii dosažena rovnováha mezi jejím zaměřením na světovou situaci a vnitřními a mezistátními činnostmi a dialogem v rámci EU;

2.5

doporučuje, aby byla přednostně vyvinuta sada srovnatelných ukazatelů a byla shromažďována konzistentní data na úrovni členských států a – tam kde je to možné – na úrovni regionální;

2.6

vyzývá k přidělení odpovídajících zdrojů, podpory a mechanismů pro usnadnění účasti dětí na rozvoji strategie, a to včetně dětí ze znevýhodněných a etnicky menšinových prostředí i dětí zdravotně postižených. Děti by se měly tohoto procesu účastnit od raných fází za použití řady věkově přiměřených metodik, např. při umělecké tvorbě, řízených diskusích atd. Uznává také, že místní a regionální orgány by mohly udělat více pro takové přizvání dětí ke konzultacím odpovídajících politik formulovaných na nižší než státní úrovni;

2.7

znovu vyzývá k plnému provádění Úmluvy o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989 a zdůrazňuje význam těchto práv: svoboda myšlení, svědomí a náboženství, ochrana soukromého života, ochrana před násilím, špatným zacházením a zanedbáváním, právo na zdravotní péči, vzdělání, výuku a odbornou přípravu a právo na ochranu menšin, jak je Výbor uvedl ve svém stanovisku k integraci a migraci (CdR 51/2006 fin), a právo na přiměřenou výživu a bydlení;

2.8

v tomto ohledu naléhavě požaduje, aby klíčová úloha místních a regionálních orgánů jako bezprostředních poskytovatelů základních služeb pro děti, jako je vzdělávání a bydlení, péče o děti a další sociální služby, byla plně respektována, stejně jako jejich úloha při plánování, kontrole a údržbě fyzického prostředí, které umožňuje dětem přístup k bydlení odpovídajícímu a přiměřenému jejich potřebám, poskytuje jim odpovídající herní zařízení a zařízení pro volný čas a možnost růstu v bezpečném fyzickém prostředí;

2.9

vyzývá ke zvýšenému důrazu na požadavek, aby členské státy naléhavě prováděly své stávající evropské a mezinárodní závazky včetně závazků v právní i praktické rovině vyplývajících z úmluvy UNCRC, Evropské úmluvy o lidských právech a nástroji Rady Evropy. Tato práce by se měla být začleněna do posouzení dopadu stávajících činností EU ovlivňujících dětská práva;

2.10

navrhuje, aby analýza nejen „zhodnotila účinnost své stávající činnosti“, ale také usnadnila hodnocení pokroku členských států v oblasti dosažení souladu s UNCRC, a to pomocí srovnávací analýzy dat, jak uvádí posouzení dopadu;

2.11

navrhuje, aby analýza osahovala také prověření, zda všechny členské státy ratifikovaly Haagskou úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (1993);

2.12

doporučuje, aby jako mechanismus propojení členských států a učení se z nejlepších postupů ve vztahu k provádění UNCRC byla použita otevřená metoda koordinace a aby do tohoto procesu byly plně zapojeny místní a regionální orgány;

2.13

doporučuje, aby politiky EU a členských států braly v úvahu rozmanitost dětí a různorodost jejich potřeb, například potřeb dětí znevýhodněných zeměpisnou polohou, věkem, pohlavím, etnickým původem nebo zdravotním postižením. Zvláštní pozornost bude třeba věnovat důsledkům chudoby, sociálního vyloučení, zdravotního postižení, diskriminace a rasismu a situaci dětí z etnických menšin a dětských uprchlíků, dále také okolnostem vyplývajícím z náboženské, jazykové a kulturní rozmanitosti, a to v EU i v globálním měřítku;

2.14

navrhuje, aby strategie zahrnovala specifické cíle, zaměřené na dosažení rovnosti příležitostí dětí ve všech zeměpisných oblastech. To bude vyžadovat posílení činností zaměřených na potírání dětské chudoby a vzdělanostního znevýhodnění. V těchto opatřeních budou hrát ústřední úlohu regionální a místní orgány;

2.15

doporučuje, aby kromě navržených krátkodobých opatření bylo vyvinuto opatření umožňující nadnárodní spolupráci policejních složek při kontrole případných záznamů v trestních rejstřících u zaměstnanců a dobrovolníků pracujících s dětmi; vyzývá naléhavě k tomu, aby strategie rovněž zvážila založení evropského rejstříku pachatelů sexuálních deliktů na dětech, ke kterému by měly přístup policejní složky;

2.16

vyzývá naléhavě k tomu, aby strategie řešila způsoby, jak lépe rozvinout služby podporující rodinu, aby se vyloučilo zneužívání dětí a případy filicidia (zabití dítěte rodičem). Tyto služby by se měly zaměřit na podporu rodičů, prevenci a včasnou identifikaci případů zneužívání dítěte, podporu obětí zneužívání a zavedení mechanismu, který by prověřoval podezřelá dětská úmrtí, aby se prozkoumala účinnost státních zásahů dříve, než k takovému případu dojde;

2.17

doporučuje, aby se strategie zabývala negativním vlivem televize, počítačů a nových technologií na dítě, jako je přístup k vyobrazením určeným pro dospělé nebo nevhodným; rovněž sedavé povaze těchto aktivit s důsledky pro aktivní životní styl dítěte. Souvisejícím tématem je negativní dopad přímého zaměření na děti v oblasti reklamy a marketingu. Je třeba podpořit opatření k využívání technologií pro účely vzdělávání, např. televizní programy rozšiřující jazykové a kulturní schopnosti dětí, což je zvláště významné pro děti imigrantů. Jsou rovněž potřebné tvůrčí kroky k podpoře kulturních aktivit, např. četby, hudby a divadla, a jejich zpřístupnění dětem;

2.18

žádá, aby školící programy a nástroje vyvinuté v rámci strategie byly přístupné regionálním a místním orgánům, aby se úředníci mohli seznámit s novými nástroji politik a nejlepšími postupy;

2.19

doporučuje, aby komunikační strategie byla založena na UNCRC a aby byly všechny informační kampaně zahajovány na regionální a místní úrovni, byly věkově přiměřené, dostupné v několika jazycích a měly k nim přístup i děti zdravotně postižené;

2.20

doporučuje, aby rozvojová pomoc EU poskytla určitý procentuální podíl ze svých prostředků na investice do zásahů ve prospěch dětí a aby rozvojová politika místních a regionálních orgánů ve třetích zemích rovněž rozšířila své priority na přenos dovedností a zkušeností s politikou v oblasti dětských práv.

30.6.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/63

—

se domnívá, že přístup k širokopásmovému připojení za dostupné sazby na celém území Evropské unie je životně důležitý pro zajištění kvalitních veřejných služeb, regionální konkurenceschopnosti a produktivity a vyrovnanějšího rozvoje informační a znalostní společnosti i v oblastech tradičně opomíjených; Domnívá se, že poskytování širokopásmového připojení by mělo být zaručeno stejně jako základní služby – pitná voda a elektřina;

—

považuje za velmi významné odkazy Komise na rozvoj venkova a využívání strukturálních fondů a její posouzení slučitelnosti s předpisy EU pro projekty širokopásmového připojení financované z veřejných prostředků;

—

doufá, že v nových předpisech o elektronických komunikacích bude vytvořena politika využívání frekvenčního spektra podporující zavádění bezdrátové širokopásmové technologie;

—

souhlasí s výzvou Komise adresovanou členským státům, aby posílily své strategie pro rozvoj širokopásmového připojení tím, že zvýší zapojení místních a regionálních orgánů;

—

domnívá se, že elektronická veřejná správa přístupná všem občanům zahrnuje boj proti případnému „digitálnímu vyloučení“ z veřejných služeb poskytovaných on-line (infrastrukturní a kulturní digitální propast) a také rozvoj politiky sociálního začlenění pomocí IKT;

—

poznamenává, že využití systému eGovernment by mělo být zacíleno jak na restrukturalizaci a aktualizaci veřejných služeb, tak na dosažení cíle účinnosti, efektivity, efektivnosti nákladů, nestrannosti, transparentnosti, zjednodušení a účasti; Domnívá se, že je zjevně potřebná výměna osvědčených postupů ve veřejném sektoru;

—

považuje proto za nutné usnadnit kooperaci, výměnu know-how, sdílení opakovaně využitelných řešení a iniciativ vedoucích k větší transparentnosti a účasti veřejnosti na rozhodování, především v parlamentních rozhodovacích procesech.

1.1

považuje internet za jednou z nejskvělejších vymožeností naší doby. Jeho potenciál hospodářského růstu může přinášet značné výhody, jako vytvoření nových služeb, vznik nových příležitostí pro investice a zaměstnání, zvýšení produktivity, snížení nákladů a zvýšení kvality života;

1.2

se domnívá, že šíření informačních technologií hraje rozhodující roli v provádění strategií z Lisabonu a Göteborgu, jak kvůli zlepšení fungování stávajících podniků, tak pro růst podniků nových a inovačních nebo jako rozhodující příspěvek, který mohou mít informační technologie v oblasti vzdělávání pracovníků a občanů všeobecně;

1.3

zdůrazňuje důležitost nárůstu rozšíření dostupných informačních technologií na všech úrovních veřejné správy, především tam, kde veřejná správa musí poskytovat služby přímo občanům;

1.4

zdůrazňuje však, že služby online, jako je elektronická veřejná správa, elektronické zdravotnictví (eHealth), elektronické vzdělávání (eLearning) a elektronické zadávání veřejných zakázek (eProcurement), se mohou stát integrující a interaktivní pouze tehdy, jestliže budou široce přístupné občanům a podnikům v Evropské unii prostřednictvím širokopásmového připojení;

1.5

se domnívá, proto, že přístup k širokopásmovému připojení za dostupné sazby na celém území Evropské unie je životně důležitý pro zajištění kvalitních veřejných služeb, regionální konkurenceschopnosti a produktivity a vyrovnanějšího rozvoje informační a znalostní společnosti i v oblastech tradičně opomíjených;

1.6

oceňuje, že toto sdělení se několikrát výslovně odvolává na rozvoj venkova včetně možného přidělení finančních prostředků ad hoc, tím, že jasně ukazuje, jaký význam Komise přikládá možnému přínosu větší přístupnosti širokopásmových služeb. Tento přínos zahrnuje zvýšení konkurenceschopnosti ve venkovských oblastech a vyvážený rozvoj území – a všeobecně v oblastech s trvalými zeměpisnými a přírodními znevýhodněními – a také vysokou přidanou hodnotu, kterou může přinést podnikům tradičně umístěným v těchto oblastech;

1.7

považuje proto za důležité odkaz na politiky, jimiž se řídí Generální ředitelství pro regionální politiku – obzvláště v souvislosti s využíváním strukturálních fondů – a Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž, zejména posouzení slučitelnosti s předpisy EU pro projekty týkající se služeb širokopásmového připojení ve venkovských oblastech financovaných z veřejných prostředků;

1.8

obává se, že při zavádění širokopásmového připojení by mohlo dojít k typickému selhání trhu tam, kde se soukromí provozovatelé domnívají, že bude málo rentabilní investovat do infrastruktury ve vzdálených a venkovských oblastech a oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva nebo v nepříznivém terénu, kde je to obzvláště složité a obtížné. Taková otevřenost a flexibilita jsou významným a pozitivním znamením, poněvadž širokopásmové připojení má klíčový význam pro socioekonomický rozvoj těchto oblastí;

1.9

připomíná v této souvislosti, že poté, co při různých příležitostech analyzoval a diskutoval řadu řešení zaváděných místními a regionálními orgány v celé Evropě, jasně zdůraznil, že je nemožné najít jediné řešení platné pro každou situaci. To, co je vhodné pro velké městské centrum, se např. nehodí pro znevýhodněné oblasti, jako jsou regiony se složitým a členitým terénem nebo řídkým osídlením, kde poskytování jakýchkoliv služeb vyžaduje zvláštní úsilí;

1.10

zaznamenává významný pokrok při zavádění širokopásmového připojení v posledních letech. Vzhledem k tomu, že cílem EU je dosáhnout toho, aby minimálně 90 % obyvatelstva Unie mělo toto připojení do roku 2010, přetrvává stále značný rozdíl v infrastruktuře mezi městskými centry a odlehlými oblastmi a mezi starými a novými členskými státy Evropské unie;

1.11

zdůrazňuje však, že tento cíl, aby mělo 90 % obyvatelstva připojení, sám o sobě nestačí, pokud není posuzován v souvislosti s jinými faktory (geografickým rozložením, hustotou osídlení atd.). V malých horských obcích, které často mají problémy s přístupem k základnímu technickému vybavení (služby pevného a mobilního telefonu, příjem televize z pozemních vysílačů atd.), by mohlo oněch 10 % představovat vyloučení všech oblastí s nízkou hustotou obyvatelstva;

1.12

připomíná dále, že pokud se mluví o propasti v širokopásmovém připojení, je důležité se zaměřit obzvláště na rozdíl mezi šířením širokopásmového připojení a jeho aktuálním používáním. K překonání tohoto rozdílu je nutno provést dodatečná netechnická opatření na místní úrovni, mající za cíl propagaci používání širokopásmového připojení staršími lidmi a znevýhodněnými nebo tradičně uzavřenějšími sociálními skupinami, jako je venkovské obyvatelstvo (např. školení k používání internetu, internetová místa pro veřejnost atd.);

1.13

zdůrazňuje dále, že bude při výstavbě infrastruktury pro širokopásmové připojení a poskytování s tím souvisejících služeb nezbytné zajistit, aby byly dodrženy všechny požadavky na zabezpečení na všech úrovních, a byla tak zaručena odpovídající úroveň ochrany soukromí uživatelů.

1.14

připomíná, že data srovnatelná s těmi, která jsou dostupná v EU-15 v oblasti rozšíření širokopásmového připojení, pokrytí a současného využívání služeb online, zatím v nových členských státech na regionální úrovni nejsou k dispozici;

1.15

vyzývá v této souvislosti Komisi, aby neprodleně provedla studii stavu infrastruktury v regionech nových členských států a ve starých členských státech v oblastech mimo města, s cílem stanovit nutná opatření pro modernizaci existující infrastruktury na standard nutný ke splnění lisabonských cílů.

1.16

vítá iniciativu Komise ohledně přezkumu právního rámce elektronických komunikací;

1.17

doufá, že v nových předpisech bude v souladu se zásadou subsidiarity zajištěna hospodářská soutěž bez diskriminace mezi existujícími a budoucími operátory a technologiemi a bude vytvořena politika využívání frekvenčního spektra založená na principu technologické neutrality. To je velmi důležité, poněvadž současné zavádění bezdrátové technologie, která je zvláště vhodná pro překonání problémů s pokrytím ve venkovských oblastech nebo v oblastech s problematickým terénem vyžaduje, aby byla vyhrazena dostatečná část spektra pro zavádění širokopásmového připojení;

1.18

pokud se týče spektra, je v souladu s tím, co stanovila Komise ve svém předcházejícím sdělení předloženém v září a listopadu roku 2005 a v březnu a červnu roku 2006, týkající se technologické neutrality, transparentnosti, efektivního využívání spektra a posílení konkurenčního a inovačního prostředí, které umožňuje rozvoj nových technologií;

1.19

sdílí vizi Evropské Komise, podle níž používání frekvencí by již nemělo být založeno na logice, že každému pásmu přísluší určitá technologie, přičemž služby jsou zajišťovány na přidělené frekvenci (např. 900 MHz využívají mobilní telefony se službou eTacs);

1.20

žádá proto, aby Evropská Komise přispěla k zavedení strategie, která umožňuje pružné využívání technologie v určitém rozsahu frekvencí;

1.21

zdůrazňuje důležitost uplatňování a dodržování nového legislativního rámce na základě technologické neutrality který povede k poskytování frekvencí pro bezdrátovou komunikaci a k zavádění širokopásmového připojení, aby se zmírnily značné rozdíly, kterými jsou postižené oblasti s trvalými zeměpisnými a přírodními znevýhodněními;

1.22

upozorňuje na to, že technologie šíření širokopásmového připojení jako například WiMAX by umožnily najít účinná řešení i pro tyto zeměpisně znevýhodněné oblasti. V této souvislosti je zajímavé uvést jako příklad, že do této bezdrátové technologie investují vysoké částky provozovatelé na trhu v USA.