16.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 115/1

1)

bere na vědomí Strategické obecné zásady Společenství (SOZS) přijaté Evropskou komisí 5. července 2005;

2)

vítá jasně stanovenou prioritu pro regiony, jejichž rozvoj zaostává, spojenou zejména s rozšířením o deset nových členských států prostřednictvím cíle konvergence; Evropa má povinnost solidarity vůči těmto regionům, aby byl urychlen jejich hospodářský a sociální rozvoj, jak tomu bylo v případě předchozích generací programů;

3)

rovněž vítá vůli pokračovat v evropské politice soudržnosti pro všechny evropské regiony prostřednictvím budoucího cíle konkurenceschopnosti a zaměstnanosti; avšak zdůrazňuje, že v rámci tohoto cíle je třeba klást prioritu na okrajové a/nebo méně konkurenceschopné regiony, aby se snížily rozdíly v rozvoji mezi regiony a v rámci regionů. Hlavní činností politiky soudržnosti je v podstatě vyrovnávání regionálních a místních rozdílů a nikoli podporování nejkonkurenceschopnějších regionů;

4)

lituje, že SOZS nerozlišují priority pro regiony konvergence a pro regiony budoucího cíle konkurenceschopnosti a zaměstnanosti; cíl konkurenceschopnosti a zaměstnanosti musí být určen pro projekty vedoucí k nárůstu regionální konkurenceschopnosti (výzkum, inovace, vzdělání/školení, dostupnost – doprava, informační a komunikační technologie, služby obecného zájmu) a musí zabránit rozptýlení finančních prostředků, které bylo často kritizováno v současném období;

5)

vítá, že politika soudržnosti je nastavena jako nástroj na provádění Lisabonské strategie na regionální úrovni, avšak trvá na absolutní nutnosti, aby politika soudržnosti byla v prvé řadě nástrojem k vyrovnávání rozdílů v rozvoji na místní a regionální úrovni;

6)

zdůrazňuje základní význam tohoto dokumentu pro vytváření politiky soudržnosti Společenství pro období 2007-2013 a pro sledování této politiky na evropské úrovni vzhledem k formulovaným cílům a prioritám;

7)

trvá na nutnosti, aby regionální politika a politika soudržnosti disponovala strategickým dokumentem na evropské úrovni, jako je tomu v případě Evropské strategie zaměstnanosti, kde již několik let existuje takovýto dokument;

8)

táže se však na nesoulad mezi ambicemi vyhlášenými v tomto dokumentu a nízkými prostředky, které jsou ochotny některé členské státy věnovat na tyto ambice v rámci finančních výhledů na období 2007-2013;

9)

rovněž se táže, jak hodlají členské státy využít tohoto dokumentu, zejména jestliže finanční výhledy nebyly ve stanovené výši;

10)

uznává, že jestliže je třeba respektovat zásadu subsidiarity a zároveň ponechat státům možnost upravit SOZS podle jejich potřeb a konkrétních situací, je důležité, aby tyto státy nefinancovaly své národní politiky prostřednictvím evropských strukturálních fondů;

11)

je tudíž znepokojen rizikem, jímž by takováto odchylka mohla zatížit dlouhodobější pokračování skutečné politiky soudržnosti Společenství, jež přitom představuje jednu z nejvíce viditelných politik pro evropského občana;

12)

z tohoto důvodu lituje, že Evropská komise na nátlak členských států upustila od připojení národních verzí k tomuto dokumentu, které se opíraly o výsledky programu územních studií prováděného v členských státech prostřednictvím Střediska pro zkoumání sítě územního plánování (ORATE) a které dávaly možnost ověřit strategickou soudržnost mezi cíli Společenství a národními cíli v oblasti územní soudržnosti.

1.1

znovu potvrzuje svou všeobecnou podporu Lisabonské strategii a bere na vědomí vůli Evropské komise strukturovat SOZS zejména okolo této strategie; avšak vyjadřuje lítost nad tím, že environmentální priority a Göteborská strategie se ocitly na vedlejší koleji;

1.2

sdílí tři hlavní priority navržené Evropskou komisí (učinit z Evropy a jejích regionů místo, které bude atraktivnější pro investice, zlepšit znalosti a inovace jakožto klíčové faktory růstu, a pomáhat vytvářet více pracovních míst a kvalitnější pracovní místa);

1.3

lituje však chybějícího odkazu na pojem vyvážená konkurenceschopnost ve znění těchto hlavních priorit; připomíná svůj požadavek na zajištění stejné pozornosti všem třem pilířům trvale udržitelného rozvoje (hospodářskému, sociálnímu a environmentálnímu);

1.4

znovu zdůrazňuje, že hlavní slabina Lisabonské strategie, stejně jako Evropské strategie zaměstnanosti, spočívá v jejím provádění, zejména členskými státy. Vyjadřuje zejména politování nad chybějícím skutečným decentralizovaným přístupem a nad tím, že metoda koordinace neuspěla při zapojení místních a regionálních orgánů; lituje, že spolupráce rozvinutá v jejím rámci zůstala převážně v mezivládní podobě a nebere v úvahu vzrůstající roli, kterou hrají sociální partneři v rámci lisabonského procesu;

1.5

je tudíž potěšen, že si Evropská komise přeje, aby místní a regionální orgány hrály ústřední roli v rámci provádění této strategie, a vazbou, kterou Komise vytvořila s politikou soudržnosti pro dosažení těchto cílů;

1.6

trvá tedy na tom, že je nutné, aby Strategické obecné zásady Společenství, na kterých členské státy a regiony založí své vlastní strategické priority pro politiku soudržnosti, byly zahrnuty do „lisabonských národních akčních programů“ a aby v nich byl zdůrazněn význam místních a regionálních úrovní pro strategický územní rozvoj;

1.7

přeje si, aby kromě regionů konvergence, priorit pro podporu Společenství, byly strukturální fondy poskytnuty v rámci budoucího cíle konkurenceschopnosti a zaměstnanosti přednostně pro urychlení rozvoje okrajových regionů a méně konkurenceschopných okolo prioritních témat jako jsou např. výzkum, inovace, vzdělání a školení, a dostupnost (doprava, informační a komunikační technologie, služby všeobecného zájmu). Každý evropský region musí mít možnost vytvořit svou vlastní lisabonskou agendu na regionální a místní úrovni;

1.8

upozorňuje na využívání evropských fondů pro financování či spolufinancování národních politik či politik Společenství (transevropské dopravní sítě, rámcový program pro výzkum a vývoj, program pro konkurenceschopnost a inovace), které by byly logicky podřízeny národní konkurenceschopnosti bez ohledu na celý rozměr územní soudržnosti, a které by tudíž nepodléhaly politice soudržnosti. Má-li být legitimní a prvořadé, aby regiony, jejichž rozvoj zaostává, mohly využívat strukturálních fondů pro tento druh financování, bylo by naopak na škodu, aby regiony způsobilé pro budoucí cíl konkurenceschopnosti a zaměstnanosti nemohly soustředit své fondy na skutečné priority regionálního rozvoje;

1.9

znovu potvrzuje svůj požadavek umožnit také v budoucnu soukromé spolufinancování;

1.10

připomíná tak, že jestliže v současném programovém období musí sektorové politiky přispívat k cíli soudržnosti, po roce 2007 bude situace opačná, kdy bude požadováno, aby politika soudržnosti přispívala k financování sektorových politik;

1.11

přeje si tedy, aby strukturování SOZS okolo Lisabonské strategie neposkytovalo příležitost členským státům upravovat politiku soudržnosti pro financování svých národních politik bez ohledu na všechny zásady hospodářské, sociální a územní soudržnosti použité na jejich území;

1.12

upozorňuje na případné riziko „renacionalizace“ politiky soudržnosti Společenství;

1.13

žádá tedy, aby si SOZS stanovily jednoznačné a dobře mířené cíle v oblasti územní soudržnosti, aby se snížilo toto riziko na minimum.

2.1

lituje, že územní rozměr soudržnosti není předmětem vlastní priority nebo nemá horizontální charakter, který by bylo možné použít na tři hlavní priority definované v tomto dokumentu, a že není zároveň ústředním motivem všech SOZS jako hospodářská a sociální soudržnost;

2.2

znovu potvrzuje, že územní rozměr tvoří také základ regionální politiky a politiky soudržnosti;

2.3

je tudíž překvapen, že kapitola o územním rozměru se týká pouze menších měst a venkovských oblastí a je příliš pozadu vzhledem k ambicím vyhlášeným Evropskou komisí ve třetí zprávě o soudržnosti, třebaže územní dynamika umožňuje úřadům a obyvatelstvu měřit v praxi dopad politik Evropské unie; připomíná, že v rámci regionálních programů je nezbytné se také zabývat městským rozměrem;

2.4

žádá, aby byl brán v potaz koncept vyvážené konkurenceschopnosti, jak byl formulován Smlouvou o Evropské unii, a koncept polycentrického rozvoje prostoru Společenství, který by měl umožnit úpravu charakteru a intenzity politik vedených s ohledem na objektivní situaci konkurenceschopnosti území;

2.5

požaduje, aby územní rozměr zahrnoval zvláštní odstavec týkající se trvale znevýhodněných regionů (ostrovy, hornatými regiony a regiony s nízkou hustotou zalidnění), nejvzdálenějších regionů, zranitelných venkovských oblastí a městských oblastí, které mají potíže, posilováním vazeb mezi městem a venkovem; uznává strategický význam měst a městských oblastí pro dosažení lisabonských cílů s úmyslem vytvořit bezpečná, soudržná a udržitelná společenství i v těch nejzanedbanějších městských oblastech;

2.6

v této souvislosti očekává, že Evropská komise předloží sdělení k městskému rozměru strategických obecných zásad politiky soudržnosti;

2.7

důrazněji připomíná závazek místních a regionálních orgánů vůči cíli územní soudržnosti jako nezbytné a neoddělitelné součásti cíle hospodářské a sociální soudržnosti;

2.8

lituje malého prostoru, který byl v celém dokumentu věnován územní spolupráci; z tohoto důvodu je znepokojen snížením finančních prostředků věnovaných tomuto základnímu cíli regionální politiky a politiky soudržnosti, jak navrhují členské státy;

2.9

znovu potvrzuje svou podporu přeshraniční spolupráci jako základního nástroje evropské integrace; přeje si, aby oblasti jako je kultura, životní prostředí, výměna údajů mezi administrativami, civilní ochrana a zdraví měly v tomto opatření své místo;

2.10

doporučuje vybudovat skutečnou nadnárodní spolupráci, která by byla nad prostou spoluprací mezi členskými státy, aby bylo možné uskutečňovat činnosti. Tento typ spolupráce představuje skutečný nástroj územní soudržnosti;

2.11

požaduje, aby byl nadnárodní spolupráci dán skutečný strategický charakter strukturování a propojení území; připomíná, že práce ORATE naznačují řadu cest jak cílit nadnárodní spolupráci okolo některých prioritních témat; požaduje silnější zapojení místních a regionálních orgánů nikoli pouze do řízení programů, ale také do definování priorit podpory;

2.12

žádá členské státy, aby nesnižovaly rozpočet navržený Evropskou komisí určený pro nadnárodní spolupráci;

2.13

doporučuje věnovat větší pozornost meziregionálnímu aspektu a připomíná důležitou roli, kterou hraje dostatečný rozpočet pro dosažení stanovených cílů.

3.1

nejprve připomíná nutnost, aby Evropská unie disponovala rozpočtem ve výši svých ambicí a zejména cílů, které byly stanoveny Evropskou radou v Lisabonu;

3.2

je tudíž znepokojen rizikem silné disproporce mezi vyhlášenými strategickými ambicemi a nedostatečnými finančními prostředky, které mohou být ve světle posledních mezivládních jednání na tyto ambice vyčleněny;

3.3

proto lituje, že Evropská komise nenavrhuje soustředit větší podporu Společenství na oblasti a území, kde může mít skutečný vliv;

3.4

domnívá se tedy, že pokud jde o budoucí cíl regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, bylo by vhodné rozlišovat kritéria podpory EFRR a ESF, neboť je-li oprávněné, že se ESF týká celku evropských území ze zřejmých důvodů nezaměstnanosti a sociálního vyloučení, je naopak nutné, aby podpora EFRR brala při svém rozdělování v úvahu některá územní kritéria;

3.5

naznačuje tedy, aby byly strukturální fondy přednostně určeny pro nejméně konkurenceschopné a nejvíce znevýhodněné regiony a základem pro jejich rozdělení byla kritéria Společenství s tím, že budou vyvážena na základě jednoznačných a objektivních územních kritérií;

3.6

dále lituje, že nebyla na zasedání Evropské rady ve dnech 16. a 17. června 2005 uzavřena dohoda o finančních výhledech. Připomíná rizika, že další prodlužování chybějící dohody v této oblasti by mohlo ztížit přípravy budoucího programovacího období 2007-2013.

1.

zdůrazňuje práci dokončenou Evropskou komisí pro předložení strategického dokumentu, ale zajímá se, jak tohoto dokumentu využijí členské státy;

2.

znovu potvrzuje svou podporu prioritě věnované regionům konvergence spojenou zejména s rozšířením o deset nových členských států;

3.

domnívá se, že regionální politika a politika soudržnosti by se nemohla omezit pouze na to, aby členské státy financovaly sektorové politiky považované za prioritní v Lisabonské strategii. Hlavní činností politiky soudržnosti je v podstatě vyrovnávání regionálních a místních rozdílů a nikoli podporování nejkonkurenceschopnějších regionů;

4.

je toho názoru, že úspěch Lisabonské strategie závisí nejprve a především na jejím provádění na místní a regionální úrovni;

5.

přeje si, aby regiony způsobilé pro budoucí cíl konkurenceschopnosti a zaměstnanosti mohly soustředit podporu Společenství na financování skutečných strategií regionálního rozvoje prováděných na regionální úrovni;

6.

je znepokojen, že není brán v úvahu skutečný územní rozměr, který je přitom důvodem existence skutečné politiky soudržnosti Společenství;

7.

přikládá proto největší význam pokračování cíle územní soudržnosti, obzvláště významného v souvislosti s rozšířenou Evropou;

8.

požaduje lepší vyváženost mezi požadavky na konkurenceschopnost Evropské unie a jejích členských států a potřebami územní soudržnosti v prostoru Společenství;

9.

domnívá se, že k této lepší vyváženosti dochází způsobilostí celku evropských regionů, ale také integrací skutečného územního rozměru do Národních strategických referenčních rámců (CRSN) vypracovaných členskými státy za účelem soustředění podpory Společenství na okrajové a/nebo méně konkurenceschopné regiony;

10.

doporučuje dávat větší význam územní spolupráci obecně a nadnárodní spolupráci zvlášť, a tím jí přisoudit větší strategický charakter v oblasti strukturování území prostoru Společenství a vyčlenit přiměřené rozpočtové prostředky;

11.

dále připomíná svou podporu návrhům Evropské komise k finančním výhledům na období 2007-2013; domnívá se, že cíle formulované v rámci Strategických obecných zásad Společenství nebudou moci být dosaženy bez realistického a ambiciózního rozpočtu Společenství umožňujícího pokračování skutečné regionální politiky a politiky soudržnosti pro celou Evropskou unii.

16.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 115/6

1.1

vítá fakt, že politika státní podpory by měla být úzce spojena s cíly lisabonské strategie a podobně vítá její novou orientaci na selektivnější horizontální přístup (bez toho, že by nepřihlížela k potřebám specifických cílových regionů) a její zaměření na klíčové politiky inovace a výzkumu a vývoje, lidského kapitálu, podnikání, služeb obecného hospodářského zájmu, regionální podpory, udržitelného životního prostředí, dopravy, energetiky a infrastruktury informačních a komunikačních technologií;

1.2

zastává názor, že měřítko selhání trhu, které Komise vypracovala, aby oprávnila poskytnutí státní podpory, je zajímavým přístupem, ale není podloženo Smlouvou o ES, není jasně definováno a nemůže se použít v případech, kde neexistuje žádný trh. Výbor proto nesouhlasí s myšlenkou, aby selhání trhu byla přidělena klíčová role jako měřítka pro stanovení přípustnosti státní podpory. Uplatnění měřítka selhání trhu je navíc přijatelné pouze tehdy, jestliže si členské státy a regionální a místní orgány udrží v souladu s principem subsidiarity dostatečný manévrovací prostor pro vymezení selhání trhu a pro rozhodování, jak na něj reagovat;

1.3

připomíná, že usnesení VR ke Znovuoživení lisabonské strategie, přijaté dne 24. února 2005, zdůrazňuje, že by „bylo vhodné, aby Evropská unie místo snahy o dosažení cíle kvantitativního snížení státních dotací upřednostnila zlepšení systému státní podpory, a tím dlouhodobě zajistila dostatek kvalitních služeb“; považuje rozhodně za nesprávné zaměřit se na celkové náklady na státní podpory bez rozlišování druhů státní podpory a jejich příslušného přínosu z hlediska společného zájmu;

1.4

zdůrazňuje, že pokud bude státní podpora dostatečně cílená a efektivně řízena, může významně přispět k plnění požadavků týkajících se závazků veřejných služeb stanovených orgány místních a regionálních samospráv, a domnívá se, že reforma pravidel státní podpory by měla zohlednit tuto skutečnost spolu s dopadem státní podpory na fungování trhu;

1.5

konstatuje, že cílem článků 81 a 82 Smlouvy o ES, které se týkají pravidel hospodářské soutěže, je ochrana hospodářské soutěže na trhu jako způsobu, jak zvýšit blaho spotřebitelů. Vzhledem k tomu, že definice „hospodářské soutěže“ musí být stejná a souvislá v celé smlouvě, Výbor regionů lituje, že akční plán pro státní podpory vůbec nezmiňuje cíl blaha spotřebitele;

1.6

s obavou zaznamenává, že koncept nedotčenosti obchodu mezi členskými státy se již nepoužívá jako prioritní kritérium pro poskytování státní podpory. VR se opravdu domnívá, že dotace místních a regionálních orgánů společnostem poskytujícím veřejné služby neovlivní nutně obchod mezi členskými státy na jednotném trhu, ani vážně neohrozí hospodářskou soutěž, tj. nevytvoří nebo neposílí pozici dané/ých společnosti/í na trhu;

1.7

zdůrazňuje, že Evropská unie potřebuje být při získávání vnitřních investic mezinárodně konkurenceschopná, a domnívá se, že pravidla pro státní podpory musí lépe odrážet obchodní realitu v otevřené globalizované ekonomice a poskytovat dostatečnou flexibilitu, aby regiony v členských státech mohly soutěžit o zahraniční (mimo EU) investiční projekty s regiony vně Unie, které jsou intenzivně podporovány;

1.8

se domnívá, že státní podpora hraje větší roli v obdobích nižšího hospodářského růstu, a navrhuje proto zvážit pružná pravidla, jež by zohlednila tuto skutečnost;

1.9

se dále domnívá, že uvnitř hospodářsky integrované oblasti čím je členský stát méně hospodářsky rozvinutý, tím vyšší státní podporu jako podíl v procentech HDP by bylo možno odůvodnit za účelem rozvoje veřejných služeb nebo zavedení podobných standardů veřejných služeb jako v ostatních členských státech; navíc se domnívá, že některé regiony uvnitř členského státu (zejména méně rozvinuté regiony a regiony v přechodu) by měly mít prospěch ze specifických zlepšení;

1.10

navrhuje, aby Evropská komise posílila dopadovou analýzu svých vlastních rozhodnutí v oblasti státní podpory, zvláště pak proto, že Akční plán pro státní podpory je založen na „ekonomickém přístupu“ analýzy státní podpory;

1.11

vyjadřuje politování nad skutečností, že Akční plán pro státní podpory nezohledňuje specifický charakter partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti státních podpor;

2.1

vítá záměr zjednodušit a konsolidovat předpisy pro blokové výjimky pro podpory na vzdělávání a zaměstnanost a upozorňuje na skutečnost, že zde také vyvstává příležitost harmonizovat definice, jako např. definici „znevýhodněného pracovníka“, která se liší od jedné blokové výjimky ke druhé;

2.2

se domnívá, že rozlišení mezi specifickým a obecným vzděláváním je v praxi většinou pouze umělé, a navrhuje proto, aby se do budoucna nerozlišovala míra státní podpory na tomto základě;

2.3

vítá úsilí Komise napravit nejistotu vyplývající z rozsudku ve věci Altmark (3) tím, že přijala balíček opatření týkajících se pravidel financování veřejných služeb. Výbor regionů se domnívá, že tato opatření tím, že ukládají místním a regionálním orgánům lépe definovat smlouvy o veřejných službách, povedou k vyšší transparentnosti a demokratické zodpovědnosti v řízení služeb obecného hospodářského zájmu;

2.4

s potěšením zaznamenává, že Evropská komise v této souvislosti souhlasí s požadavkem Výboru regionů vyjmout státní podpory pro nemocnice a společnosti poskytující sociální bydlení z oznamovací povinnosti;

2.5

zdůrazňuje, že návrh právního rámce veřejných služeb, jenž by usnadnil definici pozitivních principů, je nutnější než kdykoli předtím. Tento rámec by měl obsahovat například:

2.6

vítá záměr Komise vydat nařízení o obecné blokové výjimce, kterým budou určité kategorie podpory osvobozeny od oznamovací povinnosti vůči Komisi, a věří, že toto budoucí nařízení zajistí lepší správu;

2.7

podporuje záměr rozšířit blokové výjimky s cílem integrovat podporu malým a středním podnikům a výzkumu a vývoji;

2.8

se domnívá, že vzhledem k procedurálním požadavkům je velmi obtížné používat výjimku de minimis v praxi. Jakékoliv zvýšení prahu de minimis by tudíž mělo být doprovázeno zjednodušením a vyjasněním stávajících pravidel obsažených v nařízení de minimis. Je především třeba vyjasnit:

proto podporuje zvýšení prahu podpory de minimis a požaduje, aby se tak stalo na základě kumulované inflace od posledního zvýšení v roce 2001;

2.9

se domnívá, že vzhledem k velkému nárůstu státních podpor, jejichž příjemci jsou neziskové organizace, by je Komise měla jasně a výslovně zmínit a využít k tomu relevantních rozsudků Soudního dvora;

2.10

se domnívá, že zlepšení infrastruktury informačních a komunikačních technologií (ICT) bude mít stejný zásadní význam jako zlepšení dopravních a energetických infrastruktur; připomíná však, že pro rozvoj ICT platí odlišné tržní podmínky, a upozorňuje proto na potřebu specifických pokynů, jež by umožnily větší flexibilitu, aby bylo možno dosáhnout větší podpory určené k celkovému rozvoji ICT;

2.11

2.11.1

vítá, že Evropská komise dne 24. srpna 2005 zahájila veřejnou konzultaci o hodnocení pokynů ke státní podpoře na ochranu životního prostředí, ale lituje, že pevný termín pro odpovědi byl stanoven na 10. října 2005;

2.11.2

vyjadřuje svoji podporu rozšíření pokynů na „zdraví spotřebitelů“, které podle Výboru regionů zahrnuje pojmy „bezpečnost civilistů a jejich prostředí“, „bezpečnost zaměstnanců“ a „zdraví zaměstnanců“;

2.11.3

podporuje jasná pravidla pro environmentální investiční podporu podniků, která jim bude sloužit k vypořádání se se znečištěním způsobeným jinými podniky;

2.11.4

zasazuje se za zachování podpory vyšší intenzity pro malé a střední podniky;

2.11.5

považuje za nutné zachovat podporu vyšší intenzity pro regiony, které v důsledku ekonomické transformace zaostávají v plnění požadavků acquis communautaire v oblasti životního prostředí.

2.12

vítá, že Evropská komise dne 21. září 2005 zahájila veřejnou konzultaci o reformě pravidel pro státní podporu na inovace (KOM(2005) 436), ale lituje, že pevný termín pro odpovědi byl stanoven na 21. listopadu 2005;

2.12.1

Výbor v souladu s cílem zjednodušení vyjadřuje podporu začlenění inovací do současného rámce Společenství pro státní podpory na výzkum a vývoj (4) namísto vytváření zvláštního předpisu;

2.12.2

podporuje cíl zaměřit se na státní podpory pro malé a střední podniky, které souvisejí s inovacemi;

2.12.3

přimlouvá se za uchování současné povolené kumulace podpory na inovaci a regionální podpory;

2.12.4

Výbor si v souvislosti s novými inovačními podniky klade otázku, proč se počítá pouze s „osvobozením od [50 %] příspěvků na sociální zabezpečení a jiných místních či regionálních daní (tedy těch, jež nejsou odvozeny ze zisku)“;

2.12.5

vítá, že „státní podpora pro malé a střední podniky a/nebo činnosti od trhu vzdálené může podléhat mírnějším procesním pravidlům a může být zproštěna oznamovací povinnosti“ KOM(2005) 436 (24. bod odůvodnění);

2.12.6

má ale pochybnosti o tom, že Komise zaměřuje pozornost na „selhání trhu“. Komise vskutku připouští, že činnosti související s inovacemi jsou specifické v tom, že jsou často vzdálené trhu: „Ze zkušeností vyplývá, že je velmi obtížné předem vědět, které inovační výrobky a služby se na trhu stanou úspěšnými.“ KOM(2005) 436 (18. bod odůvodnění).

3.1

vítá návrhy Komise na zajištění lepší správy státních podpor; obzvláště podporuje vydání pokynů pro osvědčené postupy po konzultaci s členskými státy a zainteresovanými stranami;

3.2

upozorňuje na skutečnost, že společná zodpovědnost s členskými státy je jednou z klíčových otázek reformy státní podpory, a proto vítá ty prvky Akčního plánu pro státní podpory, jež posilují závazek členských států;

3.3

domnívá se, že by se měl vyhodnotit návrh na zřízení nezávislých kontrolních orgánů pro státní podpory v jednotlivých členských státech z hlediska procesních výhod a rolí, které tyto orgány převezmou, a žádá, aby místní a regionální orgány byly při tomto vyhodnocování konzultovány;

3.4

vyzývá k vybudování sítě státních orgánů pro státní podpory s cílem umožnit trvalý tok informací a výměnu osvědčených postupů, jež by mohly posílit závazek členských států a přispět k lepší správě;

3.5

podporuje navrhovaný systém s určitou pružností kombinovanou s pevným časovým rozvrhem a odlišením jednoduchých případů od těch, jež vyžadují hlubší šetření;

3.6

s ohledem na ohlášenou revizi procesního nařízení 659/1999 žádá o posílení práv třetích stran (příjemců a navrhovatelů) v postupech následujících po zahájení řízení;

3.7

žádá, aby byl konzultován ve věci hodnocení nebo změn pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci, naznačených v Plánu na roky 2007/2008, stejně jako v případě ostatních reforem, jež se týkají místních či regionálních samospráv.

16.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 115/10

1)

Místní a regionální orgány musí mít bezpodmínečně k dispozici administrativní pravomoci a finanční zdroje, aby mohly plnit svou přirozenou roli a v rámci regionálního a místního rozvoje podporovat a spravovat konkurenceschopnost, inovaci a soudržnost.

2)

Decentralizace přizpůsobená podle zvláštních podmínek jednotlivých členských států posiluje regionální a místní samosprávu a demokracii, a představuje tak prvek, kterým lze čelit obavám obyvatelstva z globalizace a celosvětových hospodářských a sociálních změn.

3)

Třístranné dohody mezi orgány na evropské, národní a regionální úrovni, příp. s ohledem na otázky týkající se měst, jsou vhodným nástrojem pro lepší zapojení a rozdělení úkolů mezi všechny aktéry podílející se na realizaci evropské regionální politiky.

4)

Výzvy globalizovaného hospodářství, kterými se zabývá dokument „Partnerství pro růst a zaměstnanost“ schválený na zasedání Evropské rady ke znovuoživení Lisabonské strategie dne 23. března v Bruselu, je možné efektivněji plnit, jestliže regionální a místní orgány budou v rámci postupu zdola nahoru zapojeny do vypracování a uskutečnění národních programů sestavených k tomuto účelu, protože právě tyto orgány hrají rozhodující úlohu při vytváření prostředí podporujícího růst.

1.1.1

konstatuje, že cíl Lisabonské strategie dohodnutý Evropskou radou spočíval ve zvýšení konkurenceschopnosti a růstu EU, vytvoření více lepších pracovních příležitostí a zajištění trvale udržitelného ekologického a sociálního rozvoje. Do roku 2010 měla mít Evropská unie vedoucí postavení na celém světě. Pět let po zasedání v Lisabonu Evropská komise zjišťuje, že toho bylo dosaženo velmi málo. Lisabonská strategie proto musí dostat nové impulsy, přičemž by členským státům měla připadnout větší odpovědnost za uskutečnění strategie;

1.1.2

zařazuje své stanovisko z vlastní iniciativy na téma „konkurenceschopnost a decentralizace“ do tohoto rámce. V tomto stanovisku má být ukázána důležitost růstu pro decentralizaci a dohodnuty klíčové faktory pro zvýšení konkurenceschopnosti a růstu, které působí na místní a regionální úrovni. Zvýšení konkurenceschopnosti by však nemělo stát v cestě trvale udržitelnému rozvoji. Všechny státy, občané a obce, města a regiony nesou společnou odpovědnost za trvale udržitelný rozvoj. To, že se stanovisko zabývá jednotlivými předpoklady pro konkurenceschopnost, v žádném případě neznamená, že snahy o trvale udržitelný rozvoj by měly být odsunuty stranou;

1.1.3

poukazuje na to, že klíčové faktory pro zvýšení konkurenceschopnosti zmiňované ve stanovisku jsou takové faktory, na které mohou mít vliv samotné obce, města nebo regiony. Diskusi o konkurenceschopnosti by měla být přiřazena mikroperspektiva, a kromě toho by mělo být ukázáno, jaký konkrétní přínos mohou orgány na místní a regionální úrovni mít. Proto stanovisko obsahuje i návrhy konkrétních opatření, jejichž realizace může vést ke zvýšení konkurenceschopnosti na místní a regionální úrovni;

1.2.1

konstatuje, že Evropa zaznamenala během desetiletí po druhé světové válce pozoruhodný vývoj. Výroba na obyvatele v západní Evropě vzrostla ze 40 % úrovně USA na konci války na 70 % v roce 1970, od té doby se však tato hodnota relativně nezměnila. Růst a vytváření sociálních systémů šlo ruku v ruce, a problémy s financováním sociálních systémů, které se objevily v posledních letech, souvisí se slabým hospodářským růstem;

1.2.2

zdůrazňuje, že z poválečného vývoje vzniklo mnoho velkých podniků s vedoucím postavením na světovém trhu a s dobrými vyhlídkami do budoucnosti, přesto nemůže zajištění konkurenceschopnosti Evropy záviset výlučně na nich. Pro Evropu je důležité, aby se v současné době konkurenceschopné podniky dokázaly prosadit v celosvětové konkurenci, ale především to, aby byly zároveň zakládány nové podniky schopné rozvoje, které budou moci nahradit ta pracovní místa, která podniky, jež byly vytlačeny z trhu, přesunuly do zahraničí nebo která zanikla v souvislosti se snížením produkce podniků;

1.2.3

poukazuje na to, že většina podniků je zakládána v malém měřítku na místní úrovni. Předpokládaný počet nově založených podniků a růst malých podniků závisí do velké míry na tom, jak vypadá místní podnikatelská kultura, postoj k podnikatelům a zda jsou k dispozici pracovní síly, vědomosti a možnosti financování.

1.3.1

je toho názoru, že místní a regionální orgány mají jako veřejné subjekty a demokratické instituce velký vliv na živnou půdu, ve které podniky vznikají, a na klima, ve kterém rostou. Jsou to místa, odkud vychází demokracie pro podniky a občany; zde probíhající diskuse a spolupráce s cílem utváření okolního prostředí má rozhodující význam pro vývoj v celé Evropě. Z důvodu významu obcí a regionů pro růst v Evropě by neměla být zužována velká a rozhodující odpovědnost členských států v této oblasti, diskuse o konkurenceschopnosti a strategiích růstu však musí být rozšířena o perspektivu blízkou občanům Unie, která bude vycházet od zaměstnanců, podnikatelů a uchazečů o práci. Zvyšování konkurenceschopnosti musí být založeno na subsidiaritě a decentralizaci. Rozhodnutí by se měla přijímat s ohledem na místní a regionální dynamiku vývoje přímo na místě v blízkosti dění.

1.3.2

konstatuje, že úloha místních a regionálních správ při plnění cílů konkurenceschopnosti se mezi členskými státy liší. V těch členských státech, kde decentralizace dosáhla vysokého stupně a místní správa má relativně nezávislé finanční postavení (významná část místních výdajů je pokryta přímo osobními a podnikatelskými daněmi a příjmy z poplatků), má místní úroveň jasnou motivaci k podpoře zaměstnanosti, kvalitních pracovních míst, podnikání a příznivého podnikatelského prostředí, vzdělávacích a inovačních služeb a kvalitního životního prostředí. To posiluje závazek místní a regionální úrovně k zavádění cílů konkurenceschopnosti. Větší míra „vlastnictví“, řečeno slovy Evropské rady, přichází pouze prostřednictvím skutečných příležitostí ke spoluúčasti a uplatnění vlivu. Skutečnost, že místní správa má blízko k lidem, vede k vyšší transparentnosti a účinnosti plnění cílů konkurenceschopnosti.

1.3.3

upozorňuje na to, že na regionální rozmanitost v Evropě by se mělo více nahlížet jako na klad. Rozdílné podmínky jednotlivých regionů by měly být použity jako východisko. Např. velkoměsta, rozvíjející se regiony, horské oblasti, venkovské oblasti, oblasti nebo místa zasažená změnami vykazují zcela rozdílné předpoklady. Neexistuje jeden evropský model, který by se hodil pro všechny. Rozvíjející se regiony mají například velký význam pro vývoj v celé EU, je třeba jejich potenciál uznat. Při růstu budou mít v každém případě vždy některé regiony vedoucí postavení, když však budou využity komparativní přednosti jednotlivých regionů, mohou vedoucí regiony sloužit jako hybná síla a rozvíjet regiony podle jejich vlastních podmínek. Evropa si nemůže dovolit, aby jí silnější, příp. slabší regiony bránily ve vývoji. Konkurenceschopnost a podnikatelskou iniciativu je možné posílit jen tehdy, pokud budou předpoklady a možnosti regionů, měst a obcí Evropy využity jako východisko.

1.3.4

zdůrazňuje, že se regiony a obce Evropy sice vzájemně odlišují, všechny však mají svůj vlastní potenciál a mají zájem na zvyšování konkurenceschopnosti a nesou za to také určitou zodpovědnost.

1.4.1

zdůrazňuje, že dynamické hospodářství tvoří jádro konkurenceschopné Evropské unie. Faktory přispívající k prostředí, které podporuje vznik a rozšiřování podniků, byly zjištěny na různých místech. Ve zprávě pana Koka je uveden seznam opatření k odbourání byrokracie, ke zlepšení kvality právních předpisů, zjednodušení zakládání nových podniků a vytváření podnikatelsky příznivého prostředí. V pracovním dokumentu Komise „Benchmarking podnikatelské politiky“ (SEK(2004)1427) jsou uvedeny také některé faktory, jako např. přístup k možnostem financování a význam inovací a šíření znalostí. Ve sdělení Komise „Zlepšení právní úpravy v oblasti růstu a pracovních míst v Evropské unii“ (KOM(2005) 97) se dále poukazuje na velký význam právních předpisů pro podnikatelské prostředí, proto je navrhováno, aby bylo méně lépe upravených právních předpisů.

1.4.2

je toho názoru, že regiony, města a obce mohou často přispět k posílení faktorů, které mají na konkurenceschopnost pozitivní účinek. Výbor poukazuje především na níže uvedené faktory, na které mohou mít místní a regionální orgány největší vliv:

1.4.3

upozorňuje na to, že místní a regionální orgány představují významnou část evropského hospodářství. Způsob, jakým jsou plněny veřejné úkoly financované z daní a z příspěvků, ovlivňuje i evropskou konkurenceschopnost. Následující faktory mají na konkurenceschopnost veřejné správy zvláštní vliv:

1.4.4

je toho názoru, že místní a regionální orgány musí reagovat na následující výzvy, aby mohly ovlivňovat faktory, které zvyšují konkurenceschopnost: rozvoj vedení, vytvoření podnikatelské kultury, vytvoření konkurenceschopné správy, vytvoření vzdělávající se společnosti a snadnější dosažitelnost práce a služeb.

1.4.5

konstatuje, že stupeň ovlivnění faktorů zvyšujících konkurenceschopnost určité obce, regionu nebo velkoměsta závisí mimo jiné na formální způsobilosti, na rozsahu právních předpisů jednotlivých států, na hospodářské struktuře a mnoha dalších předpokladech, které určují možnosti komunální a regionální politiky. Přes velmi rozdílné předpoklady je však třeba zdůraznit, že všechny místní a regionální orgány v Evropě mohou učinit opatření ke zvýšení konkurenceschopnosti. I když by měl být odpovědný jiný orgán, vždy existuje možnost usilovat o úzkou spolupráci s příslušným orgánem. Výbor regionů předkládá níže 26 příkladů konkrétních opatření ke zvyšování konkurenceschopnosti.

1.5.1

Vytvoření vedení, které dokáže úspěšně zvládnout změny struktury. Zkušenost ukazuje, že otevřený dialog a rozsáhlá spolupráce se všemi zúčastněnými stranami jsou nevyhnutelné. „Vedení“ se nevztahuje jenom na politické vedení, ale na celé vedení obce nebo regionu. Jedná se o neustálé a dlouhodobé vytváření spolupráce a shody mezi různými aktéry ve společnosti a o jasné poukazování na úkoly a odpovědnosti. Samozřejmě zahrnuje toto vedení také civilní společnost a hospodářství. Spolupráce je základem strategického rozvoje, což přispívá k rozvoji vědění, sociální sítě a důvěry – znamení úspěšných regionů. Místní a regionální vedení musí mít neustále přesný přehled o společném prostředí, aby bylo připraveno na případnou změnu struktury.

1.5.2

Otázky rozvoje musí být na programu jednání nejdůležitějším bodem. Je zcela normální, že se diskuse na komunální a regionální úrovni zabývají především poskytováním veřejně financovaných služeb. Celkový hospodářský rozvoj při tom nesmí ustoupit do pozadí. Politické vedení je odpovědné za to, aby otázky rozvoje zahrnulo do programu jednání – především souvislost mezi místní a regionální konkurenceschopností a blahobytem v globalizovaném světě. Díky obchodu je Evropa bohatá, přesto dnes často v popředí stojí strach před konkurencí a lidé vidí stále méně možnosti, které se před nimi otvírají. Když jsou otázky rozvoje nejdůležitějším bodem programu jednání a politikové mluví více o existujících možnostech ke zvýšení blahobytu, roste pocit jistoty.

1.5.3

Rozvoj místních a regionálních akčních plánů pro větší růst. V rámci Lisabonského procesu jsou sestaveny národní akční plány. Také města, obce a regiony musí plánovat růst. Akční plány musí být sestaveny nezávisle na různých místních a regionálních podmínkách, aby byla zvýšena konkurenceschopnost a byly využity komparativní výhody jednotlivých evropských regionů.

1.5.4

Aktivní a konstruktivní spolupráce na politice rozvoje jednotlivých států a Evropy. Pro evropské a národní plány rozvoje je aktivní spoluúčast angažovaného místního a regionálního vedení nezbytná. Jednotlivé úrovně v Unii jsou na sobě vzájemně závislé a pouze v rámci konstruktivní spolupráce může Unie, členské státy a místní a regionální orgány aktivně přispět k úplnému rozvoji potenciálu EU. To je důležité především v těch zemích, které jsou podporovány ze strukturálních fondů Evropské unie.

1.5.5

Učit se od těch nejlepších. Otevřenost vůči strategiím a postupům, které jsou nejvhodnější pro vlastní město nebo region, je klíčovým faktorem pokroku. Vhodnost vlastních předpokladů a strategií může být správně zjištěna při srovnání s úspěšnými strategiemi. Takové srovnání mohou provádět univerzity, vysoké školy a místní noviny například formou cílených studijních cest za účasti představitelů hospodářství. Smysluplné je také kritické prověření výkonnosti města nebo regionu pomocí „benchmarkingu“.

1.5.6

Uznat, že rozmanitost a regionální identita jsou podstatné faktory zvyšování regionální konkurenceschopnosti. Místní a regionální vedení by se mělo snažit o větší místní a regionální atraktivitu, která se opírá o komparativní přednosti regionu. Také pestrost Evropy by měla být využita jako konkurenční výhoda.

1.5.7

Zavést podnikatelskou iniciativu ve školách. Učit se pro život neznamená pouze učit se pro život jako zaměstnanec. Podnikatelská iniciativa je jako školní předmět nebo jako nedílná součást školního předmětu pro moderní školství důležitá. Díky znalostem o podnikání a podnikatelské praxi se žáci dozvědí více o společenských souvislostech a rozšíří si svou perspektivu zaměstnání.Také dialog s místními a regionálními zaměstnavateli přispívá k lepšímu přizpůsobení vyučování potřebám pracovního trhu.

1.5.8

Rozšířit nabídku poradenství pro zakladatele podniků, včetně těch, kteří se o to pokoušejí podruhé. Podnikatelům, kteří mají nápad a vůli tento nápad realizovat, musí být k dispozici snadno přístupná a účelná nabídka poradenství. Dále potřebují zaměstnanci, kteří chtějí samostatně podnikat, informace a poradenství. Navíc zkušenost z neúspěšného podnikání může přispět k uskutečnění úspěšného podnikání.

1.5.9

Zřízení informačních a poradenských center (First Stop Shops) pro podniky, které poskytují podporu při financování a prostřednictvím poradenství. Jak zakladatelé podniků, tak i zavedené podniky potřebují poradenství a podporu. Udržení konkurenceschopnosti zavedeného podniku vyžaduje značné nasazení a při tom je profesionální podpora a poradenství velmi cenné. I při kontaktu s úřady může být podpora potřeba, zde může informační a poradenské centrum působit jako zprostředkovatel v úplných počátcích. Také přístup k možnostem financování hraje velkou roli. Centrum, které se specializuje na přístup ke kapitálu, může mnohým podnikatelům velmi pomoci. Existuje stále méně místních bank, a tak mají stále méně informací o místní situaci. Problém pořízení kapitálu je sice problém na úrovni členských států příp. EU, přesto mohou obce a regiony přispět k tomu, aby oslabily tyto účinky.

1.5.10

Senzibilizace zaměstnanců veřejné správy vůči komplexní otázce „podnikání“. Aby mohla komunální a regionální správa podporovat podnikatelskou iniciativu a podnikání a neomezovala ji, musí lépe pochopit podmínky a předpoklady. To však neznamená, že by pravomoci úřadů nebo určité podmínky měly být zpochybňovány. Zaměstnanec veřejné správy, který ví více o jednotlivých složkách společnosti, má lepší východisko pro vyvážené rozhodování.

1.5.11

Zapojení poradních grémií se zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců. Místní a regionální demokracie přijímá samostatně usnesení na základě mandátu, který získala díky voličům. Aby usnesení byla pokud možno obsahově fundovaná, je nutný stálý dialog s různými aktéry ve společnosti a s občany. Zajištění zaměstnanosti a zvyšování růstu vyžadují dialog s představiteli místního a regionálního hospodářství i se zaměstnanci. Díky poradnímu grémiu, které spojuje politiku, hospodářství a zaměstnance, může být rozšířen základ pro politická usnesení.

1.5.12

Podporovat spolupráci mezi vzdělávacími zařízeními, podniky, organizacemi a zaměstnanci. Učení pokračuje i po dokončení školní docházky, proto se musí podporovat celoživotní učení, aby se vyhovělo novým požadavkům na kvalifikaci. Nabídka vzdělávání a poptávka po něm mohou být lépe koordinovány například přes místní výuková centra. Nabídka vzdělávání musí být přizpůsobena podnikům a jejich zaměstnancům. Především by mělo být nabízeno mnohem více večerních kursů.

1.5.13

Rozvíjet spolupráci s univerzitami a vysokými školami. Mělo by být podporováno vysoké školství, a měl by se zlepšit také přístup k akademickému a doplňkovému vzdělávání. Obecně by se měla zlepšit spolupráce s univerzitami a vysokými školami, aby měl výzkum větší využití a vyhovělo se potřebám hospodářství a veřejného sektoru. Souhra mezi vysokými školami a společností podle amerického vzoru přispívá k růstu, proto by se měly obce a regiony o takovou souhru snažit. Zároveň by měly být také pro univerzity vytvořeny silnější podněty pro spolupráci.

1.5.14

Přispívat k šíření výsledků výzkumu. Výzva pro Evropu spočívá ve větším praktickém využití prováděných výzkumů. Styčné body pro šíření výsledků výzkumu a inovací by měly být vytvořeny v blízkosti podniků, které tyto nové poznatky a nápady mohou využít.

1.5.15

Podporovat hospodářská seskupení. Podniky ze stejného odvětví situované geograficky blízko sebe, mohou vytvářet hospodářská seskupení, ve kterých se mezi podniky vzájemně předávají služby, pracovníci a nápady.Díky seskupení se mohou na základě úzké spolupráce mezi jednotlivci a podniky v rámci stejného odvětví a stejné oblasti rozšiřovat osvědčené postupy a může se zvyšovat konkurenceschopnost. Seskupení by měla být vytvářena proto, aby mohly být lépe rozšiřovány osvědčené postupy a aby bylo k dispozici více kvalifikovaných pracovníků. Podpora vytváření takových seskupení by měla být důležitou součástí místního a regionálního plánování.

1.5.16

Použít územní plánování jako prostředek aktivního zvyšování konkurenceschopnosti. Územní plánování má velký vliv na vznik místního trhu. Existence obchodů a možnosti podniků usadit se jsou ovlivňovány plánováním. Fungování trhu závisí také na dostupnosti obchodů a služeb pro zákazníky. Také veřejná osobní doprava hraje důležitou úlohu. V Evropě platí právo usadit se a podnikat na území státu, může však v praxi podnikům zakládání pobočky ztížit, pokud místní a regionální územní plánování není prováděno řádně. Plánování na regionální a komunální úrovni se musí jak v městských, tak ve venkovských oblastech více zaměřit na růst a rozvoj.

1.5.17

Stanovit cíle pro zvýšení efektivnosti veřejných služeb. Veřejně financované služby poskytované na komunální a regionální úrovni představují velkou část evropského hospodářství. To, jak jsou tyto prostředky používány, se odráží nejenom ve službách pro občany, ale také v konkurenceschopnosti. Efektivnější využití daňových prostředků má pozitivní účinky jak na celkové hospodářství, tak na stav zaměstnanosti. Neustálé zvyšování efektivity nabízených veřejných služeb vede ke zvyšování produktivity a větším možnostem při stanovování daňových sazeb. Zvyšování efektivity nabízených veřejných služeb vyžaduje také přesné sledování a vyhodnocování, ale i možnost srovnání a dalšího rozvoje na základě osvědčených postupů.

1.5.18

Odhadnout dopad usnesení na podnikatelské prostředí. Státní orgány musí zohledňovat dopad svých usnesení na různé občany nebo např. na životní prostředí. Analogicky k odhadům ekologických dopadů by měly být odhadovány i dopady na hospodářství a zaměstnanost. Měly by být prověřeny také stávající předpisy, aby mohly být odstraněny ty, které způsobují zbytečné náklady a ohrožují konkurenceschopnost podniků.

1.5.19

Hodnotit a hledat kreativní formy poskytování služeb. V souladu se zásadou subsidiarity by se místní a regionální úřady měly snažit zvýšit efektivnost poskytování služeb tím, že budou hodnotit a hledat kreativní formy poskytování služeb, jako je například outsourcing, což naopak může stimulovat místní a regionální trhy.

1.5.20

Zlepšit zadávání veřejných zakázek. Zadávání veřejných zakázek by se mělo stát aktivním a transparentním prostředkem pro větší konkurenci. Zadávání veřejných zakázek se musí zlepšit, aby bylo možné lépe vyhodnocovat kvalitu a předvídatelnost nabídek. V mnoha případech by mohla být zřízena centra pro vyhlašování veřejných soutěží, na kterých se bude podílet více veřejných orgánů, aby se tak zajistila vysoká kvalita.

1.5.21

Podporovat malé podniky vypisováním veřejných soutěží. Nejen, že by vypsání veřejné soutěže mělo být koordinováno mimo komunální hranice, mělo by se také dbát na to, aby veřejné soutěže nebyly spojovány do tak velkých zakázek, které by malé podniky nemohly zvládnout. Místo toho by veřejné soutěže měly být rozděleny pokud možno do více menších zakázek tak, aby je mohly provést i malé podniky. Náklady spojené s byrokracií při přihlášení se do veřejné soutěže jsou pro mnohé malé podniky často příliš velké. Formuláře pro přihlášení se do veřejné soutěže by měly být pokud možno standardizovány, na regionální, národní a konečně i na evropské úrovni by měly být stanoveny jednotné normy. Informační technika by se měla více využívat jak při zadávání veřejných zakázek, tak při poskytování menších služeb.

1.5.22

Používat více e-správu. Měla by být zřízena e-správa, aby občané, podniky a správa ušetřily náklady. V důsledku fungující e-správy se zlepší služby, uvolní se prostředky pro důležité úkoly a zjednoduší se narůstající elektronická výměna informací mezi veřejnými institucemi.

1.5.23

Podporovat zaměstnanost a snižovat závislost na sociálních dávkách. Všechna hospodářská a sociálně politická opatření na místní a regionální úrovni se musí více orientovat na vytváření pracovních míst, na poskytování práce a obživy více lidem a na snížení jejich závislosti na sociální podpoře. Práce je vždy nejlepší prostředek k řešení sociálních problémů. Účinky zaměstnanosti na sociální politiku musí být neustále vyhodnocovány, aby se zlepšily postupy. V této oblasti je vhodné pořádat technická setkání, kde by byly sdíleny osvědčené postupy.

1.5.24

Zvýšení zaměstnanosti. Například rozšíření možností hlídání dětí a sociální opatření vedoucí k lepší integraci nezaměstnaných cizinců do pracovního procesu a k osamostatnění se by mohla přispět k zvýšení zaměstnanosti. V této souvislosti hraje také důležitou roli rovné postavení mužů a žen: zlepšení v oblasti rovnoprávnosti pohlaví jsou z hlediska růstu významná. Také starší pracovníci, kteří již překročili důchodový věk a chtěli by pracovat dále, představují cenný zdroj a společnost by jim v tom neměla bránit, spíše by měla jejich zájem vítat.

1.5.25

Rozšířit pracovní trh zlepšením veřejné hromadné dopravy. Hospodářský pokrok velkoměst spočívá mimo jiné ve velké nabídce pracovních sil a pracovních míst, ale i v tom, že vzdálenosti jsou malé a že je dobře vybudována veřejná dopravní síť. Tak mohou být volná pracovní místa snadněji obsazena uchazeči o práci. Význam přístupu jednotlivce na velký pracovní trh se nesmí podceňovat. Proto je nutné vybudovat infrastrukturu a veřejnou hromadnou dopravu, aby pracovní místa byla dostupnější. Sousedící regiony se musí postarat o to, aby dojíždění mezi bydlištěm a pracovištěm prostředky veřejné dopravy přes hranice určitého regionu nebylo dražší než dojíždění uvnitř regionu.

1.5.26

Zajistit dostupnost širokopásmových služeb. Komunální a regionální úřady mohou přispět k vybudování tržně orientovaných širokopásmových služeb. Díky širokopásmovosti jsou služby snadněji dostupné a práce na dálku jednodušší.

2.1

se zavazuje, že bude udržovat diskusi o místní a regionální konkurenceschopnosti a vyzývá evropské obce, města a regiony, aby vedly tuto diskusi ve vlastních demokratických shromážděních. Konkurenceschopnost vzniká zdola nahoru, v procesu „bottom-up“, proto musí být tato pro budoucnost Evropy tak důležitá diskuse vedena také zde, přímo na místě, a po slovech musí následovat činy.

2.2

vyzývá evropské obce, města a regiony, aby prověřily konkrétní opatření ke zvýšení konkurenceschopnosti navržená v tomto stanovisku a sestavily místní a regionální plány růstu zaměřené na konkurenceschopnost. Plány by měly obsahovat opatření přizpůsobená příslušným místním a regionálním podmínkám.

2.3

vyzývá členské státy, aby uznaly roli obcí a regionů s ohledem na růst a konkurenceschopnost a zajistily místní a regionální dynamiku rozvoje pomocí širokého prostoru k jednání místní a regionální úrovně v rámci rozvojové politiky. Přípravné práce pro národní reformní programy členských států by měly zahrnovat hodnocení úlohy místních a regionálních úrovní v provádění různých směrů hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti. Politika soudržnosti by se měla zaměřit na dosažení Lisabonských cílů a výslovně stanovit konkrétní úlohu měst a místních orgánů.

2.4

vyzývá členské státy a Komisi, aby uznaly důležitou funkci evropských rozvíjejících se regionů a velkoměstských aglomerací pro rozvoj celé Unie. Regiony s nedostatečným rozvojem potřebují tažnou sílu evropského hospodářství.

2.5

vyzývá Komisi, aby účinně šířila znalosti o regionálním růstu a konkurenceschopnosti v Evropě. Aby bylo možné využít úspěšných příkladů jak v Evropě, tak v jiných částech světa, je nutné se strategicky zapojit. Měl by být podporován také tematický benchmarking, při kterém jsou vzájemně srovnávány srovnatelné regiony.

2.6

vyzývá Komisi, aby předložila roční regionální zprávy o konkurenceschopnosti, v nichž bude popsán stav v regionech s cílem usnadnění tematického benchmarkingu a ke zjištění osvědčených postupů. Výbor regionů při tom nabízí Komisi podporu.

2.7

má v úmyslu podílet se aktivně na přípravách na jarní zasedání Evropské rady a na vyhodnocení národních akčních plánů.

16.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 115/17

1.

Výbor regionů s uspokojením konstatuje, že Evropská komise tímto návrhem rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci (2007-2013), reaguje na jeho přání, aby se zlepšila koordinace různých typů odvětvové politiky EU a aby se věnovala větší pozornost malým a středním podnikům a posílení konkurenceschopnosti.

2.

Podle názoru Komise její návrh zcela odpovídá principům subsidiarity a proporcionality. Výbor na základě stávající praxe v zásadě souhlasí s argumenty, které Komise předkládá. Shledává však, že pokud se týká provádění, není dána územním orgánům úloha, která by jim měla náležet z hlediska jejich podílu na zodpovědnosti za dobrou evropskou správu.

3.

Výbor považuje rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci za zlepšení stávající situace. Je však toho názoru, že rámcový program zůstává příkladem postupu od vrcholu k základně, což nevede nezbytně k nejlepším výsledkům.

4.

Evropská unie musí odpovídající rámcovou politikou podněcovat vládní a podnikovou sféru, aby posílila své postavení v novém mezinárodním kontextu, jednat v tomto procesu jako iniciátor a tvůrce příznivého prostředí, který doplní svůj přístup od vrcholu k základně přístupem opačným a nebude zavádět příliš detailní programy směřující od vrcholu k základně, což redukuje roli partnerských orgánů na symbolickou.

5.

Ekonomika se velice rychle internacionalizuje. Výbor tudíž zastává názor, že rámcová evropská politika pro konkurenceschopnost a inovaci s odpovídajícím financováním je nyní nezbytná přes změny v rozdělení pravomocí mezi EU, členské státy a územní orgány.

6.

Částečně v důsledku pákového efektu finančních příspěvků EU vzniká významná evropská přidaná hodnota. Výbor zastává názor, že je třeba zajistit rámcovému programu pro konkurenceschopnost a inovaci dostatečné rozpočtové prostředky, aby tato politika mohla být zavedena v celé Evropě. K uskutečnění záměrů Lisabonské strategie je tedy nezbytné úsilí co do obsahu politik a financování na všech úrovních správy.

7.

V této souvislosti si Výbor klade otázku, zda Lisabonská strategie nadále nevychází z příliš lineárního myšlení a zda by nebylo prospěšnější uvažovat spíše o změnách trendů a použít jako východisko specificky evropské přednosti.

8.

Síla Evropy spočívá v její rozmanitosti, nikoliv v nivelizaci. V podpoře konkurenceschopnosti cestou inovace je tedy nutné uplatňovat politiku střiženou na míru. Územní orgány jsou díky svým správním zkušenostem nejlepším místem, odkud je možné v dané oblasti podporovat konkurenceschopnost cestou inovace. V blízkosti praktické roviny je i nejsnazší uplatnění integrovaného přístupu a dosažení podstatného synergického účinku, což umožňuje rychlé navázání kooperativních vztahů.

9.

Územní orgány tedy musí jako plnoprávní partneři hrát ústřední úlohu při provádění této politiky v celé Evropské unii.

10.

Výbor proto vyzývá všechny úrovně řízení k dalším inovacím v rámci jejich organizací a k hledání možností, jak stimulovat inovační akce v jiných subjektech. Je nepochybné, že důvěryhodnost inovační politiky, a tím i její účinnost bude vyšší, když tyto orgány půjdou samy příkladem.

11.

Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci představuje sám o sobě zjednodušení stávající situace. V zájmu koherence politiky a účinnosti by byl žádoucí jediný řídící výbor a jediný pracovní program namísto tří. Je zřejmé, že pokud existuje více pracovních programů se stejným cílem, musí být pro dosažení optimálních výsledků dobře koordinovány.

12.

Ve svém návrhu Komise uvádí vztahy politické povahy, kterými jsou spojeny různé součásti rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovaci, a vztahy mezi tímto programem a dalšími programy Společenství, především sedmým rámcovým programem pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace. Tím vzniká koherentní obraz politiky. Bylo by žádoucí, aby roční pracovní programy jasně stanovily, jak je v praxi tato vazba mezi rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovaci a ostatními evropskými programy využitelná pro sestavení celkových akčních programů na úrovni národní, regionální a místní, které by byly skutečným zdrojem synergie.

13.

Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci nabízí četné možnosti činnosti. Především budou muset pracovní programy jasně stanovit, které akce jsou uskutečnitelné, kdy, pro koho a jakým způsobem; rovněž budou muset uvést, jaká kritéria Komise používá a jaké budou tedy reálné možnosti. Navíc je důležité, aby regionální samosprávy měly přístup ke konceptům programů pro případné doplnění o své názory a připomínky z pozice iniciátorů konkurenceschopnosti. Výbor si během vypracování pracovních programů přeje být informován obdobně jako Evropský parlament, aby případně mohl včas vyslovit své názory.

14.

Evropské programy mají často pověst složitého a tedy obtížně přístupného systému. Výbor proto vyzývá Komisi k vypracování stručných a jednoduchých postupů s jasnými parametry a minimální administrativní zátěží pro jednotlivé fáze od žádosti až k auditu, které by samozřejmě optimálně využívaly možnosti informační a telekomunikační techniky.

15.

Z výše uvedených důvodů Výbor naléhavě vyzývá Komisi, aby delegovala na územní orgány, které k tomu mají předpoklady i motivaci, alespoň administrativní úkoly související se zaváděním.

16.

Výbor s uspokojením konstatuje, že Komise bere v úvahu celé rozpětí kategorie MSP, včetně mikropodniků a tradičních a rodinných podniků. To platí rovněž pro úlohu finančních fondů a zprostředkovatelů na místní a regionální úrovni. Politika příslušných evropských institucí i kontrolních a řídících orgánů nicméně často ztěžuje poskytování rizikového kapitálu smělejším iniciativám. V tomto bodě je také žádoucí změnit politiku a právní předpisy.

17.

Rámcový plán pro konkurenceschopnost a inovaci klade důraz na kooperaci včetně mezinárodní kooperace, kde se požaduje partnerství subjektů nejméně ze tří zemí. Výbor doporučuje také zavedení dvoustranného partnerství vzhledem k účinnosti intenzivní kooperace dvou subjektů.

18.

Aby se napomohlo malým a středním podnikům překonat překážky, které je dělí od plné kooperace, bylo by vhodné též podporovat kooperaci v malém měřítku mezi místními a regionálními podniky, která by případně mohla být předstupněm k rozsáhlejší kooperaci.

19.

Výbor je potěšen skutečností, že mladí lidé jsou výslovně zmíněni jako cílová skupina specifického programu pro podnikavost. Ze sociálního hlediska je však žádoucí věnovat pozornost rovněž podnikavosti příslušníků vyšších věkových skupin a menšin.

20.

V oblasti programu na podporu informačních a telekomunikačních technologií doporučuje Výbor pro stimulaci trhu pracovat s celým technologickým řetězcem podobně jako v případě technologií životního prostředí, aby bylo možné zrychlit zavádění nezbytných aplikací a infrastruktury pro širokopásmové informační a komunikační služby a obdobné technologie.

21.

Zcela stejně jako v oblasti služeb obecně není ani v oblasti veřejných služeb využívání informačních a telekomunikačních technologií dostatečné. Výbor je toho názoru, že územní orgány by se zde rovněž měly snažit jít příkladem. Pokud jsou jejich kapacity nebo finanční zdroje nedostatečné, měly by mít při hledání tvůrčích řešení možnost využít podporu jiných orgánů na úrovni národní nebo komunitární, přičemž by maximálně využívaly také vlastní zdroje v oblasti své zodpovědnosti.

22.

V úvodní kapitole důvodové zprávy k návrhu Komise zmiňuje finanční nástroj pro životní prostředí (LIFE) jako jeden z existujících nástrojů spojených s rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovaci. Dále v návrhu však o tomto nástroji není žádná zmínka, přinejmenším v explicitní formě. Bylo by vhodné úlohu rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovaci vzhledem k nástroji LIFE ujasnit.

23.

Výbor předpokládá, že s programem „Inteligentní energie – Evropa“ bude koordinována nedávno zahájená kampaň za udržitelnou energii pro Evropu, která potrvá do roku 2008, přestože to návrh rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovaci nezmiňuje.

24.

Výbor vítá, že Evropská komise dne 21. září 2005 zahájila veřejnou konzultaci o pravidlech státní podpory na inovace (KOM(2005) 436 v konečném znění), ale lituje, že pro odpovědi byla stanoven příliš krátká lhůta.

Výbor by k tomuto tématu chtěl uvést následující:

Výbor se však ptá, proč Komise klade takový důraz na „selhání trhu“. Komise připouští, že aktivity spojené s inovací jsou opravdu specifické tím, že jsou často vzdálené od trhu: Ze zkušeností vyplývá, že je velmi obtížné předem vědět, které inovační výrobky a služby se na trhu stanou úspěšnými. (citace 18).

25.

Výbor soudí, že stanovisko může přispět ke zvýšení účinnosti politiky růstu konkurenceschopnosti cestou inovace i k diskusi o finančních výhledech; věří, že navrhované uzpůsobení rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovaci přispěje k vyváženějšímu rozdělení zodpovědnosti a úkolů mezi různé úrovně evropské správy.

16.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 115/20

1.

Celkové cíle jmenované v návrhu Komise jsou pro provedení lisabonské strategie nezbytné. Zvýšení investic do výzkumu na 3 % hrubého domácího produktu EU, přičemž 2 % má opatřit soukromý sektor a středem zájmu výzkumu a vývoje je podpora společnosti a ekonomiky v Evropě založené na znalostech, je velmi náročný cíl, kterého je možno dosáhnout pouze společným úsilím a koordinovanou spoluprací členských států a Evropské unie.

2.

Výzkum, inovace a celoživotní učení jsou klíčem k růstu a konkurenceschopnosti v Evropě.

3.

Nezbytné zdvojnásobení výdajů na výzkum v Evropské unii v období let 2007 – 2013 se shoduje s cíli lisabonské strategie a zohledňuje přistoupení deseti nových členských států k Unii v roce 2004. Realizace návrhu je v zájmu všech evropských zemí, i pokud by případné změny nastaly v jiných oblastech finančního výhledu na období let 2007 – 2013.

4.

Existuje vysoká míra kontinuity mezi stávajícím šestým rámcovým programem pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2002 až 2006) a následujícím sedmým rámcovým programem, přičemž návrh zahrnuje i nové oblasti jako např. zřízení Evropské rady pro výzkum (ERV) a společné technologické iniciativy.

5.

Opatření navržená v dokumentu Komise nepředstavují nástroje soudržnosti, ale mají nepochybně dopad na soudržnost v Evropě,

1.1

vítá, že politické vazby a cíle tohoto návrhu jsou vyloženy ve sdělení o vytvoření Evropského výzkumného prostoru, které se předkládá společně s tímto návrhem;

1.2

hodnotí návrh Komise převážně kladně, neboť ve vysoké míře udržuje kontinuitu se současným rámcovým programem. Podmínky pro účast místních a regionálních samospráv, jakož i malých a středních podniků, jsou lepší, ačkoliv nástroje 7. rámcového programu stále upřednostňují spíše „rozsáhlé iniciativy“;

1.3

vzhledem k oživení lisabonské agendy zdůrazňuje význam dohody o finančních perspektivách, které umožňují potřebné financování 7. rámcového programu tak, jak navrhuje Komise;

1.4

vítá administrativní, finanční a právní zjednodušení obsažená v pracovním dokumentu o realizaci, který je přiložen k návrhu, a klade velký důraz na zjištění, že ve všech částech řízení o návrhu, jednání o smlouvě a realizace je nezbytné provést určitá zjednodušení;

1.5

konstatuje, že Komise vyslechla během rozsáhlých diskusí názory četných zainteresovaných stran a že se návrh opírá o podrobné hodnocení dopadu, do kterého byly zahrnuty informace od zainteresovaných stran a vyhodnocení;

1.6

sdílí názor, že „znalosti“ jsou jádrem lisabonské strategie a že inovace, vzdělávání a výzkum tvoří „trojúhelník znalostí“. Výbor velmi lpí na zdůraznění, že úsilí o kvalitu a vynikající výkony je hlavním aspektem politiky výzkumu, neboť se tím vytvoří znalosti, které budou přínosem pro trvale udržitelný hospodářský rozvoj, zaměstnanost a sociální soudržnost;

1.7

podporuje překrývající se programové cíle, jakož i členění sedmého rámcového programu na čtyři samostatné programy – Spolupráce, Myšlenky, Lidé a Kapacity, které odpovídají čtyřem hlavním cílům evropské politiky výzkumu;

1.8

vítá zaměření výzkumů prováděných v rámci přeshraniční spolupráce – od společných projektů a sítí až po koordinaci výzkumných programů – na několik málo témat shrnutých do programu Spolupráce :

1.9

vkládá velké naděje do programu Myšlenky , který předpokládá zřízení nezávislé Evropské rady pro výzkum k podpoře špičkového výzkumu řízeného výzkumnými pracovníky a popoháněného jednotlivými týmy, které si navzájem konkurují ve všech vědeckých oblastech. Výbor zdůrazňuje zejména význam nezávislé rady pro výzkum a doporučuje systematické šíření výsledků výzkumu v plné spolupráci s místními a regionálními samosprávami. Koncept Evropské rady pro výzkum by měl být rozvinut tak, aby byl v těsném spojení s místní a regionální administrativou a VR;

1.10

vítá, že v rámci programu Lidé bude posílena podpora odborné přípravy a profesního rozvoje výzkumních pracovníků, přičemž největší úsilí se bude věnovat dovednostem, profesnímu rozvoji a intenzivnějšímu posílení vazeb na vnitrostátní systémy;

1.11

v souvislosti s  programem Kapacity zdůrazňuje obzvláštní potřebu sladit rámcový program se strukturálními fondy za účelem zvýšení evropských kapacit výzkumu, odborné přípravy a inovace zejména s ohledem na infrastruktury ve výzkumu, výzkum ve prospěch malých a středních podniků, regionální uskupení zaměřená na výzkum a uvolnění výzkumného potenciálu v „konvergenčních“ regionech EU, otázky k tématu „Věda ve společnosti“ a přesahující mezinárodní spolupráci.

1.12

Evropa se musí snažit o co nejlepší integraci nových členských států. Začlenění těchto zemí do všech politik a nástrojů EU je nezbytným předpokladem účinného využití jejich lidského a ekonomického potenciálu při vytváření konkurenceschopnější a soudržnější Evropy zažívající udržitelný růst. Rámový program by měl pomoci urychlit proces integrace.

2.1

Největší význam má přenos znalostí a jejich šíření. Současný rámcový program pro tento účel předpokládá určité mechanismy, avšak vyvstává otázka, zda jsou tyto mechanismy systematicky a účinně uplatňovány. Jak je to s výsledky? O těch se moc neví, protože neexistují žádné jasné požadavky na další monitorování. Možné řešení by mohlo spočívat v tom, že schválené projekty budou nařizovat důslednější rozvoj a realizaci strategií převodu znalostí. Komise by to měla mít na zřeteli a měla by přezkoumat, jakých výsledků se dosahuje.

2.2

Informační a komunikační technologie mají klíčový význam pro všechny sektory průmyslu, obchodu, odvětví služeb, vědy a technologie, včetně bezpečnosti a obrany. Ve srovnání s Japonskem a USA má Evropa velké rezervy, a to nejen ohledně potřeby superpočítačů v mnoha důležitých oblastech, jako např. klima, bezpečnost a materiálový výzkum a vývoj nových léčiv.

2.3

Výbor poukazuje v souvislosti s ekologickým rozměrem trvale udržitelného rozvoje na možnosti, které příroda jako na zdroj nabízí, neboť podle toho by musel být prováděn výzkum v oblastech bioenergie a biopaliv, genomiky rostlin, techniky zpracování dřeva, trvale udržitelného lesního hospodářství, důlních technik, technologií odstraňování odpadů a oblasti turismu.

2.4

VR opětovně vyjadřuje velkou spokojenost se zahrnutím důležitého programu pro energii do 7. rámcového programu. Přestože energetický výzkum představuje také vysokou prioritu pro 7. rámcový program Euratomu, je nicméně nutné přikládat tomuto tématu ještě větší význam. Energie je klíčovým zdrojem pro konkurenceschopnou ekonomiku, ale je známo, že Evropa je příliš závislá na dovozu energie.

2.5

Ekologické zaměření by mělo být doplněno o zohlednění sociálního rozměru a Výbor regionů by v této souvislosti chtěl zdůraznit především otázky integrace jako důležité téma zasahující do mnoha oblastí. Výzkum by se měl například zabývat tím, jak se v členských státech EU realizuje politika integrace a jaká následná opatření se provedou, jaké cíle se za tím skrývají, jaké ukazatele se použijí, a jakým způsobem je integrace ovlivňována opatřeními daňové politiky (v mnoha členských státech se daně vybírají na národní úrovni, takže velkou část nákladů na integraci, např. náklady na opatření proti vyloučení ze společnosti, nesou místní a regionální samosprávy). Podstatné jsou rovněž aspekty demokracie v politice integrace jako dopady formálního hlasovacího práva nebo rozdílné způsoby pohledu politiky integrace na různých společenských úrovních. Další otázky se týkají uprchlíků a diskriminace na trhu práce.

2.6

VR vítá zahájení tvorby projektu Galileo. Kromě toho, že má velkou inovační hodnotu, jsou v něm uvedená technologická řešení a zvláště pak jejich použití tím, co podle Výboru činí tento projekt opravdu multidisciplinárním a multifunkčním.

2.7

Výbor zastává názor, že výzkum v oblasti veřejného zdraví, jakož i zdravotnictví a opatrovnictví v širším slova smyslu, by v zájmu celé Evropy měl být jednou z tematických priorit výzkumu. K otázkám, které by měly být projednány, patří i nejrůznější aspekty zdraví obyvatelstva jako například opatření na omezení škodlivých vlivů alkoholu a tabáku. Poznatky o rozsahu a důsledcích problematiky alkoholismu a tabáku jsou důležité z krátkodobého i dlouhodobého hlediska.

2.8

Předmětem výzkumu by v tomto smyslu měly být i nejrůznější otázky rozvoje měst nad rozsah ekologických aspektů. Zde by se mohlo jednat o oblasti dopravy, urbanistiky, vodního hospodářství, zacházení s odpadními vodami, kulturního dědictví a turismu, ale i o otázky integrace a řízení. Těmito tematickými oblastmi se zabývá pátý rámcový program, v šestém však chybí. Proto se požaduje zařazení větších možností pro rozvoj měst do sedmého rámcového programu.

2.9

Důležitou oblast výzkumu vidí Výbor regionů v propojení výzkumu a praxe. Schopnost praktického využití znalostí založených na výzkumu je velkou výzvou nejen pro veřejný, ale i pro soukromý sektor, mezi jiným v souvislosti s reformou a dalším rozvojem systémů sociální ochrany. To se týká v zásadě všech oblastí výzkumu, ale zvlášť významně nových znalostí v oblasti služeb. Proto by výzkum v oblasti využití výzkumných poznatků měl být posílen. Předmětem této nové oblasti výzkumu by byla např. metodika převodu výsledků výzkumu do praxe, překážky změnám, důvody, proč jsou některé strategie ke zlepšení úspěšné a jiné nikoliv, jak probíhají procesy změn související s učením, jak jsou zapojováni pracovníci a jak může systém návrhů přispět k vytvoření kreativního prostředí. Evropská politika výzkumu tak musí stanovit oblast výzkumu, která bude zkoumat vzájemné působení výzkumu a praxe a bude zaměřena na podporu inovací a rozvoje. EU by toto měla uznat a podporovat rozvoj tohoto pole výzkumu v odvětví služeb.

2.10

Výbor se domnívá, že téma demografických změn včetně stárnutí populace by se mělo zkoumat za prvé v rámci vnitrostátních výzkumných programů, které by následně musely být více koordinovány na evropské úrovni. Postupy pro koordinaci programů by měly být rozvíjeny v rámci spolupráce nad úrovní regionů podle schématu Evropského výzkumného prostoru (ERA-NET) na základě článku 169 Smlouvy o ES. Za druhé by podpora výzkumu o otázkách stárnutí obyvatelstva měla být podstatným způsobem posílena samotným sedmým rámcovým programem. V této souvislosti je závažným tématem např. „aktivní stárnutí“, kterým se Komise zabývá ve svém sdělení o větším zaměstnávání starších pracovníků a oddálení odchodu z trhu práce. Aktivní stárnutí však znamená daleko širší přístup; musela by se například zvýšit úroveň znalostí o lidech, kteří stárnou zdravě, a ukázat, jaký přínos pro společnost by starší generace mohla mít. V členských státech EU existují kulturní rozdíly a různé zkušenosti s demografickými změnami, které by se mohly stát východiskem pro řadu různých výzkumných témat, která by měla být projednávána mezioborově. Závažné otázky jsou příliš nízká porodnost, migrace a drastický úbytek obyvatelstva a témata jako je vliv stárnutí populace na potřebu zdravotnických a pečovatelských služeb, jakož i na potřebu péče o sebe sama. Koordinace evropských a vnitrostátních výzkumných programů je sice zmíněna v programu Spolupráce, podle názoru Výboru by však měla být posílena. Pojem „stárnutí“ obsahuje jak sociální, tak i ekonomické a kulturní složky. Vývoj společenských řešení a koncepcí adaptace jako odpovědi na demografické změny je jednou z největších politických výzev následujících let zejména na regionální úrovni. Proto je nesmírně důležité, aby do vypracovávání národních programů byly zapojeny místní a regionální úrovně.

2.11

Výbor regionů je toho názoru, že rozhraní mezi výzkumem, inovací a ekonomikou je kvůli rozdělení na tento rámcový program a program pro konkurenceschopnost a inovaci (The Competitiveness and Innovation Framework Programm, CIP) nejasné. Koncepty projektů, které nelze jednoznačně přiřadit k jednotlivých programům, nicméně jsou klíčové pro růst a vytváření pracovních příležitostí, tak podstupují riziko, že se dostanou do šedé zóny a budou zmařeny přílišnou byrokracií, nebo budou v nejhorším případě potenciální uchazeči úplně odstrašeni, což si Evropa nemůže dovolit. Proto je mimořádně důležité, aby se Komise jako celek přičinila o to, aby administrativní hranice mezi jednotlivými generálními ředitelstvími a programy nestály v cestě slibným projektům.

2.12

Účast místních a regionálních samospráv na technologických platformách může být na základě jejich kompetencí v důležitých společenských oblastech užitečná. Při vypracovávání vědeckých strategií pro nové technologické platformy, které budou vyhovovat potřebám občanů, a při zdokonalování příslušných platforem, které byly nedávno realizovány,mají místní a regionální samosprávy své přirozené místo ve spolupráci vysokých škol, ekonomiky a veřejného sektoru, která je předpokladem pro technologické platformy. Existují technologické platformy, které mohou být velmi dobře přizpůsobeny rozvoji místních a regionálních aktivit. Technologické platformy představují dlouhodobé iniciativy, jejich vývoj však často řídí spíše pevně zavedené technické obory než základní potřeby občanů.

2.13

Na základě významu měst, komun a regionů pro hospodářský a sociální rozvoj obyvatelstva a území, by tyto měly být plně zapojeny do programů inovace a celoživotního učení. Města, komuny a regiony jsou totiž katalyzátory, které podporují partnerství umožňující široký přístup k fondům, a místní orgány jsou hnacím motorem při rozvoji inovací a výzkumu na svém území.

2.14

Výbor je potěšen, že řada členských států v Radě, jakož i Evropský parlament, začaly díky 7. rámcovému programu užívat pojem „společensky motivované výzkumné platformy“ (societally motivated research platforms, SMRP). Těmito platformami se míní určité doplnění technologických platforem takovým způsobem, aby společenské potřeby měly při koncipování dlouhodobých výzkumných strategií příslušnými subjekty jako jsou státní instituce, výzkumní pracovníci (na univerzitách, vysokých školách a ústavech), ale eventuálně i při koncipování ekonomiky, zásadní význam. Evropa potřebuje nové poznatky, aby lépe pochopila problémy, které vyplývají ze sociálních příležitostí, jako např. z určitých mezikulturních a etnických rozdílů, demografického vývoje, životního prostředí včetně změny klimatu. Cílem SMRP je sjednotit evropské zájemce o rozvoj znalostí a čelit tak velkým dlouhodobým společenským výzvám, před kterými Evropa stojí. K nejdůležitějším zájemcům patří samozřejmě „koneční spotřebitelé“ znalostí, mezi nimi místní a regionální samosprávy.

2.15

Pojem resp. koncepce společensky motivovaných výzkumných platforem staví z velké části na iniciativě veřejných zájemců ze společnosti a jejich potřebě nových poznatků založených na špičkovém výzkumu v nejrůznějších společenských oblastech. Koncepce zahrnuje i to, že se tito zájemci budou aktivně podílet na pojmenovávání problémů a otázek, které mají být zkoumány. Kromě toho se opírá o to, že zájemci ze společnosti aktivně převezmou odpovědnost za šíření a uplatnění znalostí, které se vytváří. Naděje na úspěch se přitom samozřejmě zvyšují tím, že se zájemci sami velkou měrou podílejí na formulaci problémů. SMRP by tak měly být chápány jako doplnění technologických platforem, kde hlavní tón udává průmysl. Průmyslové subjekty by se v závislosti na oblasti výzkumu mohly rovněž intenzivně zapojit do jednotlivých SMRP, i když směr udávají jiné subjekty. Koncepce SMRP zahrnuje interdisciplinární výzkum, aby vyhověla komplexnosti lidských a společenských problémů. Ty lze nejlépe pochopit tehdy, když se na ně nahlíží z nejrůznějších vědeckých hledisek. Pro účely rozšíření rozvoje znalostí a možností inovací ve společnosti se rozsáhlá nadnárodní spolupráce stala součástí SMRP.

2.16

V debatě o SMRP přišla na řadu rozmanitá témata, ze kterých by Výbor regionů na tomto místě chtěl některá zmínit: demografické změny v Evropě (stárnutí populace), Evropa a integrace/migrace, trvale udržitelný rozvoj z hlediska životního prostředí.

Problém stárnutí populace se týká všech členských států EU a otevírá diskusi v oblasti zdravotnictví, péče (například e-zdraví, zdravé stárnutí, bezpečné bydlení), systému důchodového zabezpečení, prodlužování produktivního věku atd. Tento demografický vývoj je často označován za problém, otevírá však i mnohé možnosti. Starší generace představuje velký vědomostní zdroj založený na schopnostech a zkušenostech, neboť mnoho starších občanů je dobře informovanými a náročnými zákazníky/uživateli/pacienty, kteří budou v různých oblastech požadovat inovativní řešení. Jak lze během celého života co nejlépe využívat a rozvíjet lidský potenciál ku prospěchu jednotlivců a společnosti? Téma „Integrace a migrace“ se může zabývat např. určitými aspekty integrace, pracovního života a diskriminace atd. Téma „Trvale udržitelný rozvoj – ochrana životního prostředí“ se například může věnovat otázkám územního plánování v Evropě: město jako hnací síla, se zaměřením na vzájemné vztahy mezi městem a venkovem; znečištění životního prostředí a jeho dopad na krajinu, se zaměřením na vzájemné vztahy mezi městy a venkovskými oblastmi různých regionů; odpovědnost Evropy za globální trvale udržitelný rozvoj, se zaměřením na vzájemné vztahy v globálním a evropském kontextu.

3.1

Podstatné je, že Evropská rada pro výzkum při práci s nezávislými a významnými výzkumnými pracovníky zachovává vysokou míru integrity. Její práce se musí vyznačovat jednoduchým administrativním zpracováním návrhů. Musí být zřejmé, kdo stanovuje priority.

3.2

Výsledky výzkumů financovaných Evropskou radou pro výzkum musí být systematicky a efektivně zpřístupněny výzkumným pracovníkům činným v jiných evropských regionech. Nezbytné prostředky k tomuto účelu by se měly brát z rozpočtu určeného pro opatření k mobilitě výzkumných pracovníků nebo by měly být poskytnuty Evropskou radou pro výzkum ve formě přímých dotací. V takovém případě by dotace měla tvořit jen menší část celkové sumy určené na schválené projekty.

4.1

Za účelem dostatečného počtu vědců v Evropě považuje Výbor za nezbytné ulehčit ženám práci v oblasti výzkumu. V této souvislosti mohou být důležitými faktory různá politická opatření i změna myšlenkového postoje v ekonomice a na univerzitách. Měly by se rozšířit akce „Marie Curie“, a vzbudit tak zájem o roli a místo žen ve vědě a výzkumu již u mládeže na specializovaných školách, a tím snížit podprůměrné zastoupení žen.

4.2

Výbor zdůrazňuje, že k přilákání velkého počtu renomovaných výzkumných týmů do Evropy bude určitě třeba značného množství nejrůznějších opatření. Rozdíly, které brání nadějnému postupu v kariéře v Evropě, jsou jednak zeměpisné, právní a administrativní a jednak kulturní povahy. Srovnávání postupů v kariéře, výše platů a sociálních dávek atd. by mohlo být jednou z možností, jak pozitivně rozvíjet perspektivy v zaměstnání výzkumných pracovníků v Evropě. Další možností by mohlo být vytvoření takzvaných „kombinovaných míst“, ve kterých by pracující měli v rámci své práce i možnost výzkumu.

4.3

Výbor zastává názor, že by měl být zdůrazňován význam „celoživotního učení“ jako zdroje pro růst v Evropě a nástroje k dosažení evropských cílů politiky výzkumu. Pozitivní je, že se tento pohled odráží v návrhu Komise, a je důležité, aby tuto činnost podporovaly zainteresované subjekty nejen na regionální, ale i na národní úrovni a úrovni Společenství. V této souvislosti Výbor poukazuje na iniciativu „platformy vzájemného učení“ generálního ředitelství pro výzkum, generálního ředitelství pro podniky a Výboru regionů. Tato iniciativa se obrací na orgány s rozhodovací pravomocí na regionální úrovni, jimž mají být dány do rukou konkrétní nástroje v oblasti „učení“, např. regionální rozhled, regionální srovnání výkonu („benchmarking“) a regionální profily.

4.4

Podle názoru Výboru by měla Komise dále zohlednit skutečnost, že pracovní příležitosti výzkumných pracovníků v Evropě se týkají všech členských států EU a v jejich rámci i těch veřejných sektorů, za které odpovídají obce, kraje a regiony.

4.5

Výbor kromě toho zdůrazňuje, že by měla být učiněna důraznější opatření zaměřená na vyškolení nové generace výzkumných pracovníků, kteří mohou působit na univerzitách, v ekonomice a ve veřejném sektoru. Myslí se tím mimo jiné opatření ke vzdělávání výzkumných pracovníků například tím, že doktorandi budou muset během svého studia sbírat praktické zkušenosti nejen v ekonomickém, ale i ve veřejném sektoru. Budoucí výzkumní pracovníci musí být rovněž vyškoleni a připraveni na pracovní uplatnění mimo univerzity.

5.1

Iniciativa regiony založené na znalostech je vítaná zejména proto, že ozřejmuje význam regionů pro inovaci a růst. Význam regionů založených na znalostech pro všeobecný hospodářský růst v Evropě nelze vůbec dost vyzdvihnout – jsou to základní pilíře národních ekonomik.

5.2

Výbor žádá větší propojení rámcových programů se strukturálními fondy. Mezi podporou špičkovému výzkumu a podporou soudržnosti vládne napětí. Tento napjatý vztah je možné vyrovnat podporováním motivace příslušných subjektů v oblasti špičkového výzkumu ve všech regionech. Výbor regionů mimoto nechal vypracovat studii, ve které se podrobně zkoumá strukturální kapacita a důvody místních a regionálních samospráv pro podporování výzkumu a vývoje (VaV). Studie se mimo jiné zaměřuje na spojení mezi VaV, strukturálními fondy a otázkami inovací.

5.3

Výbor regionů si je vědom diskuse kolem finančního výhledu, která se v Evropě vede. Je však nesmírně důležité tyto nové iniciativy zachovat i tehdy, pokud se výše rozpočtu oproti předloženému návrhu sníží. Plánované prostředky ve výši 160 mil. EUR, což odpovídá jen zhruba 2 % celkové částky určené pro dílčí program „Kapacity“ ve výši 7,4 mld. EUR, jsou vzhledem k ambicím návrhu zcela nedostačující.

5.4

Dále chybí viditelná snaha propojit práci vysokých škol s rozvojem a podporou komerčního využití VaV spolu s průmyslem. To lze odůvodnit faktem, že oblasti týkající se inovace byly vyčleněny a zařazeny do speciálního rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovaci, tzv. programu CIP. Existují určité pochybnosti ohledně vymezení hranic a možného překrývání těchto rámcových programů. Zde by se Komise měla postarat o vyjasnění. To sice nemusí způsobit problémy, ale pokud by se tak stalo, měla by mít Komise připravené modelové řešení k zajištění lepší kompatibility programů. Jako příklad poslouží rizikový kapitál na společné technologické iniciativy: splňuje projekt ve fázi uvádění na trh v rámci 7. rámcového programu požadavky pro čerpání z fondů nebo by se v této fázi muselo žádat o čerpání prostředků z programu CIP?

5.5

Výbor regionů poukazuje na to, že pozornost by si zasluhovala i výzkumná zařízení jako přirozený most pro přenos technologií a společný vývoj výrobků. Podle konkrétní ekonomické struktury a podoby veřejného sektoru regionů může vzniknout velká potřeba specializace. Komise by neměla jen odkazovat na synergie politiky soudržnosti, nýbrž zdůrazňovat i význam prostředků EU při provádění jak národních, tak i regionálních inovačních strategií.

5.6

Výbor regionů sdílí názor Komise, že v konvergenčních regionech EU, tak jak jsou definovány v rámci strukturálních fondů, dřímá velký výzkumný potenciál, který je možno aktivovat.

5.7

Nesmí být opomíjeny oblasti trhu práce méně náročné na výzkumnou činnost, které přispívají stejně vysokou měrou k hospodářskému růstu v Evropě a k lisabonskému procesu. Doposud se šestý rámcový program zaměřoval převážně na oblasti náročné na výzkum. Finanční pomoc oblastem s méně intenzivní výzkumnou činností, která jim umožňuje společné užívání již existujících technologií, může vést k realizování těch inovací, k nimž by jinak nedošlo. Těmto subjektům by měl proto výzkumný program věnovat větší pozornost.

5.8

Výbor regionů vítá akční program „Věda ve společnosti“ a zdůrazňuje význam této důležité oblasti nového rámcového programu.

6.1

Podle názoru Výboru regionů by měl sociální a ekologický rozměr trvale udržitelného rozvoje ve větší míře proniknout do celého 7. rámcového programu.

6.2

Výbor regionů doufá, že Komise převezme proaktivní roli a různými způsoby podpoří procesy SMRP, jak tomu učinila i v případě technologických platforem. Nejprve by kupříkladu mohla být definována koncepce SMRP a nejrůznější zájemci by mohli být vybízeni k vypracování dlouhodobé vize a strategické výzkumné agendy nebo k účasti na různých platformách v pozici pozorovatelů, kde by mohli pomoci radou či podporou, navíc by se mohli starat o transparentnost a otevřenost, jakož i určitou organizační podporu. Tak by Komise připravila pole pro úspěšnou realizaci.

6.3

Výbor regionů konstatuje, že různí zástupci místní a regionální úrovně aktivně pracují na získávání subjektů, které jsou pro rozvoj koncepce SMRP rozhodující. Výbor by uvítal, kdyby začala diskuse mezi Komisí, Parlamentem, Radou, národními zřizovateli výzkumných zařízení, obcemi, kraji a regiony, jakož i výzkumnými pracovníky a dalšími příslušnými subjekty, která by do středu pozornosti postavila v první řadě otázku stárnutí populace.

6.4

Výbor regionů se domnívá, že úkolem Komise jako celku je zajistit, aby realizaci programu nebránily žádné administrativní problémy, které by mohly být způsobené skutečností, že správa tohoto rámcového programu a Rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovaci (CIP) přísluší různým generálním ředitelstvím, vymezení obou těchto programů musí být zjevné.

6.5

Výbor regionů zdůrazňuje význam technologického rozvoje v rámci 7. rámcového programu a tvorby úzkého propojení s Rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovaci (CIP) za účelem vytvoření nového obchodu a nových pracovních míst v podnicích založených na znalostech ve všech evropských regionech.

6.6

Výbor regionů se domnívá, že hlavní témata by měla být doplněna o obecné otázky zdraví obyvatelstva, zdravotnických a pečovatelských služeb. Mimoto je nutno prozkoumat nejrůznější aspekty rozvoje měst, nejen aspekty životního prostředí.

6.7

Vzhledem k úloze malých a středních podniků jako hnací síly evropské ekonomiky VR navrhuje hledat v 7. rámcovém programu rovnováhu mezi rozsáhlými iniciativami a iniciativami pro malé a střední podniky, a to například navýšením prostředků pro financování iniciativy „regiony založené na znalostech“.

6.8

Výbor regionů vybízí Komisi, aby se pokusila najít ukázky příkladné vědecké spolupráce různých zainteresovaných stran na místní úrovni. To by mohlo být provedeno vypsáním veřejné soutěže.

6.9

Výbor regionů doporučuje Radě a Evropskému parlamentu, aby odsouhlasily návrh Komise na poskytnutí prostředků pro 7. rámcový program ve výši 72 726 mil. EUR.

16.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 115/27

1.1

vítá sdělení jako užitečný příspěvek do důležité diskuse o restrukturalizaci podniků a jejím vlivu na zaměstnanost. Restrukturalizace je reakcí na změny trhu, vytvoření vnitřního trhu a globalizaci. Mnoho společností ji považuje za důležitý prvek pro udržení konkurenceschopnosti, pohlíží-li se na ni jako na příležitost k vytvoření nových činností s vyšší přidanou hodnotou a více udržitelných pracovních míst na příslušném území;

1.2

je rád, že se hospodářská restrukturalizace diskutuje v kontextu lisabonské strategie pro růst a v kontextu evropského sociálního modelu. VR chce zdůraznit důležitost evropského sociálního modelu při zmírňování škodlivých účinků restrukturalizace jak pro jednotlivce, tak pro místní komunity, a uznává potřebu podniknout v souvislosti s tím preventivní kroky, kde to bude vhodné;

1.3

souhlasí, že je nutné zajistit, aby restrukturalizace byla řádně řízena a splňovala dvojí ekonomický a sociální požadavek, a že musí být součástí dlouhodobé vize rozvoje evropské ekonomiky, aby se tak zaručilo, že změny jsou skutečně cestou k posílení její konkurenceschopnosti;

1.4

zaznamenává, že sdělení se zabývá pouze úrovní EU. Vzhledem k důležité roli, kterou hrají místní a regionální samosprávy a členské státy, je Výbor regionů zklamaný, že sdělení nemělo širší rozsah a neprostudovalo součinnost různých vrstev vlády a jejich role. Do kompetence EU ale náleží oblasti jako rozvoj jednotného trhu, obchodní a rozvojová politika a lisabonská agenda. Je důležité, aby Evropská komise vzala v úvahu vliv těchto politik na hospodářskou restrukturalizaci a naopak;

1.5

souhlasí se sdělením, že náklady restrukturalizace mohou být vysoké nejen pro dotčené zaměstnance, ale také kvůli nežádoucím účinkům n místní a regionální ekonomiku;

1.6

zdůrazňuje důležitou roli Evropského střediska pro sledování změn při vyzdvihování nejlepší praxe, což umožní položit lepší základy pro veřejnou diskusi o restrukturalizacích a relokacích..

1.7

souhlasí, že následující důvody mohou vést k restrukturalizaci na úrovni podniku:

1.8

namítá, že sdělení se mělo podrobněji zabývat globalizací a přesunem značného počtu pracovních míst mimo Evropskou unii;

1.9

navrhuje, aby změny v odvětvových strukturách zaměstnanosti a kvalita pracovních míst byly důležitými činiteli při vytváření politiky zaměstnanosti a odborného vzdělávání a průmyslové a zemědělské politiky na úrovni EU. Sdělení uvádí, že od roku 1977 do roku 2002 bylo v EU vytvořeno okolo 30 milionů pracovních míst. 44 milionů pracovních míst bylo vytvořeno v odvětví služeb, zatímco v průmyslu ubylo 7 milionů a v zemědělství 7,5 milionů pracovních míst. Míra zaměstnanosti stoupla o 25,1 % u vysoce kvalifikovaných pracovníků, o 14,2 % u pracovníků se střední kvalifikací a pouze o 2,2 % u nekvalifikovaných pracovníků;

1.10

podporuje sdělení o přínosu růstu a zaměstnanosti z hlediska prohloubení vnitřního trhu a otevření ekonomiky obchodu. Výbor regionů také vítá, že sdělení uznává regionální dopady těchto politik a potřebu sociální spravedlnosti v těchto oblastech politiky;

1.11

podporuje stanovisko obsažené ve sdělení, že následky restrukturalizace mohou být ovlivněny politikami, které mají zlepšit fungování trhu práce, posílením politik aktivní zaměstnanosti a předvídáním změn, stejně tak jako poskytnutím mechanizmů, které umožní profesní změny. Výbor regionů by chtěl zároveň zdůraznit význam účinných strategií místního a regionálního hospodářského rozvoje, které napomáhají růstu ekonomiky a rozmanitosti hospodářské základny. Restrukturalizaci podniků lze v takovýchto ekonomikách zvládnout mnohem snadněji;

1.12

zaznamenává, že Trade Adjustment Assistance Reform Act Spojených států amerických z roku 2002 je citován jako kladný příklad otevření ekonomiky obchodu a poskytnutí podpory společnostem a pracovníkům. VR se však domnívá, že v EU existuje mnoho příkladů, které mohou být vzaty jako modelové, kdy státní orgány úspěšně reagovaly na restrukturalizaci.

1.13

podporuje potřebu větší koordinace politik Společenství, které ovlivňují restrukturalizaci, a zvláště pak vítá vytvoření pracovní skupiny sdružující útvary Komise, které mají vliv na restrukturalizaci;

1.14

souhlasí s přezkoumáním politik Společenství, které ovlivňují restrukturalizaci, aby mohly být provedeny jejich vhodné změny.

1.15

vyzývá členské státy, aby zajistily účinné a okamžité provádění opatření dohodnutých v rámci evropské strategie zaměstnanosti;

1.16

vítá, že sdělení vytváří důležitá pojítka mezi lisabonskou strategií, evropskou strategií zaměstnanosti a strukturálními fondy EU. VR zdůrazňuje význam opatření na podporu adaptace a restrukturalizace, které Evropská komise navrhuje v Evropském sociálním fondu (ESF). VR také zdůrazňuje nutnost vysoce kvalitního manažerského školení, orientovaného na místní potřeby a založeného na široké základně tak, aby zaměstnavatelé a zaměstnanci měli potřebné dovednosti pro účinné řízení změn, a proto vítá návrhy na přípravu „manažerů změny“;

1.17

upřímně souhlasí se závěrem sdělení, ve kterém se uvádí, že „předvídání změny je nejúčinnější na místní úrovni“ a že „regionální politika a politika soudržnosti Evropské unie [musí hrát] úlohu katalyzátoru“ (1);

1.18

vyzývá členské státy, aby odpovídajícím způsobem financovaly regionální politiku a politiku soudržnosti, aby mohla působit jako katalyzátor změn.

1.19

připomíná, že dosud existují oblasti v zemích, které byly členy Unie před posledním rozšířením, jež, aby mohly směřovat ke stejnému cíli jako ostatní regiony Společenství, potřebují i nadále uplatňování politiky regionálního rozvoje prostřednictvím strukturálních a kohezních fondů, a to přinejmenším po dobu přechodného období.

1.20

souhlasí se sdělením, že sedmý rámcový program a programy EU pro vzdělávání a odbornou přípravu, stejně jako evropská strategie zaměstnanosti a strukturální fondy EU, mohou pomoci při rozvoji konkurenceschopné ekonomiky založené na znalostech, které by podpořily mobilitu;

1.21

navrhuje navýšení pomoci určené výzkumu, rozvoji a inovaci (V + R + I) s přihlédnutím k tomu, jak významný přínos má tento druh aktivit při střetu s procesy podnikové restrukturalizace a při zmírňování negativních důsledků, které mohou tyto mít na některé místní a regionální ekonomiky;

1.22

zaznamenává, že nebyl vzat v úvahu různý dopad, který proces restrukturalizace má na muže a ženy, což znemožňuje přijetí specifických opatření přizpůsobených každé problematice;

1.23

je znepokojen nízkou úrovní financování určeného pro cíl konkurenceschopnosti na jednání členských států EU. Restrukturalizace budou v těchto oblastech pokračovat i nadále a mnoho oblastí potřebuje podporu, aby plně modernizovaly regionální ekonomiky a vytvořily znalostní ekonomiku;

1.24

znovu opakuje, že podporuje návrhy Komise na vytvoření fondu pro úpravu růstu v rámci jednání o strukturálních fondech EU na období let 2007 – 2013;

1.25

vítá nový podnět v souvislosti s návrhem na zřízení fondu pro přizpůsobení globalizaci, jehož cílem by bylo řešit závažné ekonomické a sociální šoky na místní a regionální úrovni, které vznikly v důsledku restrukturalizace spojené s globalizací a které místní a regionální samosprávy nemohly předvídat;

1.26

zdůrazňuje důležitost reformy SZP a politiky rozvoje venkova pro snížení škodlivých účinků restrukturalizace na zaměstnance v zemědělství a na venkovské obce a zvláště vyzdvihuje užitečnost politik vnitřního rozvoje.

1.27

podporuje přístup přijatý EU v dubnu 2004, kdy byla revidována průmyslová a podniková politika. Tato revize zlepšila regulační rámec pro podniky, podpořila větší konkurenceschopnost a inovaci a zavedla koordinovanou aktivitu na odvětvové úrovni;

1.28

podporuje návrh obsažený ve sdělení, aby Evropská komise určila odvětví podléhající rychlým a dalekosáhlým změnám a prostřednictvím skupin na vysoké úrovni, které sdružují všechny zainteresované subjekty, a aby se soustředila na analýzu vývoje konkurenceschopnosti, možností a hrozeb pro životní prostředí, důsledků na regionální úrovni a opatření pro předvídání a řízení změn, která mohou být přijata na úrovni Společenství.

1.29

konstatuje, že současné hlavní směry pro záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích byly zavedeny v říjnu 2004 bez konzultace s Výborem regionů nebo Evropským parlamentem;

1.30

zaznamenává, že Komise v červnu 2005 zveřejnila akční plán v oblasti státních podpor (2) (SAAP), který bude předmětem samostatného stanoviska VR. VR dále konstatuje, že SAAP uvádí, že bude provedeno zhodnocení a úpravy hlavních směrů podpory v oblasti záchrany a restrukturalizace na přelomu let 2007 – 2008, a zdůrazňuje nutnost konzultace s Výborem regionů před zavedením nových hlavních směrů v roce 2009;

1.31

zdůrazňuje význam návrhu nařízení o obecných ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti (KOM(2004) 492), který uvádí, že pokud podniky mající prospěch z fondů ukončí produktivní činnost a případnou ztrátu pracovních míst v období sedmi let od rozhodnutí o financování, musí vrátit obdržené finanční prostředky (článek 56);

1.32

vítá prohlášení obsažené ve sdělení, že sociální agenda se vztahuje na vnější opatření a stanoví podporu zaměstnanosti, sociální politiky a slušné pracovní podmínky pro všechny. Ve sdělení se dále uvádí, že cíle sociální agendy zahrnují podporu základních sociálních práv, rozvoj sociálního dialogu, sociální odpovědnost podniků a aktivní řízení změn na světové úrovni. Tyto cíle povedou EU v jejích stycích s mezinárodními organizacemi, jako jsou MOP, OECD, OSN, MMF, Světová banka a WTO.

1.33

podporuje poznámky obsažené ve sdělení, že Komise bude usilovat o partnerství pro změnu posílením sociálního dialogu, sdělením k sociální odpovědnosti podniků a vytvořením „fóra restrukturalizace“;

1.34

se domnívá, že první fórum restrukturalizace, které se konalo v červnu 2005, bylo velmi úspěšné a těší se na zřízení fóra, které se bude konat pravidelně. VR zvláště vítá záměr soustředit se na příštím fóru na místní a regionální úroveň;

1.35

souhlasí, že středem pozornosti navrženého sdělení o sociální odpovědnosti podniků by měly být osvědčené postupy, které podniky a zainteresované strany využívají, aby čelily restrukturalizaci. Ve sdělení se uvádí, že je prokázanou skutečností, že podniky, které jsou lépe schopny řídit restrukturalizace sociálně odpovědným způsobem, jsou často podniky dosahující lepších výsledků, co se týká konkurenceschopnosti a přizpůsobení se trhu. VR tyto závěry vítá;

1.36

vítá návrh obsažený ve sdělení, aby Evropské středisko pro sledování změn v Dublinu bylo vyzváno ke sledování restrukturalizací a k zajištění jejich kvantitativní a kvalitativní analýzy, což podpoří veřejnou rozpravu;

1.37

vítá v této části návrhy na opatření, jejichž cílem je modernizovat a zjednodušit právní předpisy stanovené v lisabonském akčním programu, a návrh na Zelenou knihu o pracovním právu, která bude analyzovat nové modely organizace práce a úlohu pracovního práva při zvládání restrukturalizací. To umožní zabývat se podporou „zpětné restrukturalizace“. Tato opatření zahrnují přestávky na školení, studijní volno, dělení se o pracovní úvazek, práce na dálku nebo na částečný úvazek a jsou méně rušivá, než povinné propouštění spojené s agresivnější restrukturalizací;

1.38

souhlasí se sdělením, že sociální partneři musí být více zapojeni do předvídání a řízení změn a restrukturalizací;

1.39

vítá přístup Komise, pokud jde o revizi směrnice o radách zaměstnanců zahájené v dubnu 2004. Komise navrhla k dohodě čtyři oblasti o úloze rad zaměstnanců při předvídání a řízení změn a restrukturalizací. Tyto oblasti dohody zahrnují přijetí správných postupů a společných přístupů k restrukturalizacím.

2.1

zastává názor, že hospodářská restrukturalizace na úrovni podniků je nevyhnutelnou součástí procesu modernizace při vytváření prozíravé ekonomiky založené na znalostech, ale zdůrazňuje, že je nezbytné posílit evropský sociální model, aby se zmírnily problémy, které může restrukturalizace způsobit jednotlivcům a místním komunitám;

2.2

souhlasí s Evropskou komisí, že „fórum restrukturalizace“ bude hrát hodnotnou úlohu a že by budoucí fórum mělo analyzovat roli, kterou bude hrát při restrukturalizaci na místní a regionální úrovni;

2.3

žádá, aby byl proveden další průzkum reakcí vlád na restrukturalizaci podniků, zejména rolí a součinnosti správních orgánů na evropské, národní, regionální a místní úrovni, a rovněž další průzkum příčin restrukturalizace, zejména globalizace;

2.4

žádá, aby byly evropské, národní a místní politiky byly vytvořeny spíše s ohledem na jistotu zaměstnanosti, než na jistotu pracovního místa. Tím by došlo k opuštění konceptu práce na celý život (jistota pracovního místa) a přešlo by se k situaci, kdy se zaměstnanci učí dovednosti, které jim umožní snadnější přesun mezi zaměstnáními (jistota zaměstnanosti);

2.5

zdůrazňuje roli Evropského střediska pro sledování změn a jeho roli při poskytování aktuálních informací o hospodářské restrukturalizaci, což dá charakter diskusi o předvídání a řízení změn;

2.6

klade důraz na potřebu větší koordinace politik EU s cílem přizpůsobit se změnám a řídit je a v souladu s doporučeními Komise navrhuje nutnost zapojit vzdělávací a profesní politiku do seznamu politik, které potřebují posílit svou koordinaci;

2.7

přeje si, aby existovala dobře fungující evropská strategie zaměstnanosti, která hraje klíčovou úlohu při přizpůsobování se změnám a jejích řízení a při vytváření pracovních míst v růstových odvětvích;

2.8

zdůrazňuje skutečnost, že restrukturalizace na úrovni podniků se řídí snadněji tam, kde místní a regionální orgány navrhly strategie hospodářského rozvoje, které podporují růst a zvyšují rozmanitost ekonomiky. To přispívá k tomu, že bývalí zaměstnanci si snadněji najdou jiné zaměstnání;

2.9

bere na vědomí klíčovou roli, kterou hrají strukturální fondy EU a Evropský sociální fond při restrukturalizaci a řízení změn. VR vyzývá členské státy, aby schválily rozpočet EU, který umožní orgánům místní a regionální správy modernizovat své ekonomiky, a tak snížit škodlivé účinky restrukturalizace na úrovni jednotlivých podniků, přičemž je nutné brát v úvahu, že jde o horizontální problematiku, která ovlivňuje všechny druhy regionů;

2.10

doporučuje, aby členské státy EU znovu zvážily fond pro úpravu růstu nebo fond pro přizpůsobení globalizaci prostřednictvím strukturálních fondů EU, jenž by EU umožnil intervenovat v případě, že místní nebo regionální ekonomika bude kvůli restrukturalizacím zasažena krizí; VR se domnívá, že tento fond by mohl intervenovat jen při dosažení regionálních mezních hodnot, jež jsou definovány počtem pracovníků, kteří byli postiženi nepředvídatelnou restrukturalizací, mírou nezaměstnanosti v regionu a dopadem na regionální hrubý národní důchod. Souhlasí, že z fondu by měla být pokryta opatření na zmírnění šoku, co se týče lidského kapitálu, tj. prostřednictvím školení a přemístění pracovníků, a doporučuje zřízení tohoto fondu v rámci rozpočtu EU jako stálého nezávislého fondu s vlastním pevným ročním rozpočtem. VR podporuje přidělení částky tomuto fondu ve výši 1 miliardy eur ročně;

2.11

doporučuje, aby se Evropská unie zabývala kroky ke zvýšení rozmanitosti venkovských ekonomik a zlepšení jejich konkurenceschopnosti, aby byly sníženy vážné následky zemědělské restrukturalizace; hlavně pro tyto účely zdůrazňuje významnou roli, kterou mohou plnit politiky vnitřního rozvoje;

2.12

ačkoli VR vítá návrhy průmyslové a podnikové politiky, doporučuje, aby Evropská komise úzce spolupracovala s orgány místní a regionální samosprávy za účelem určení odvětví, které procházejí prudkou změnou;

2.13

přeje si, aby byl konzultován, až budou revidovány hlavní směry v oblasti záchrany a restrukturalizace na přelomu let 2007 – 2008;

2.14

doporučuje, aby zřetele sociální agendy hrály klíčovou roli při jednáních s mezinárodními organizacemi a v kole jednání o rozvojovém programu z Dohá;

2.15

klade důraz na nutnost zodpovědného řízení změn a restrukturalizací na úrovni podniků a různých vrstev vlády a na nutnost zajistit, aby si zaměstnavatelé byli vědomi svých povinností. VR doporučuje, aby toho bylo dosaženo různými způsoby na úrovni EU prostřednictvím posílení sociálního dialogu, sdělení o sociální odpovědnosti podniků a jednáních v souvislosti se směrnicí o radách zaměstnanců;

2.16

doporučuje, aby se podniky nejprve zaměřily na podporu „zpětné restrukturalizace“. Tato opatření zahrnují přestávky na školení, studijní volno, dělení se o pracovní úvazek, práci na dálku nebo na částečný úvazek a jsou méně rušivá, než povinné propouštění spojené s agresivnější restrukturalizací prostřednictvím uzavírání poboček.

16.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 115/32

1)

vzhledem k tomu, že v některých členských státech mají regiony legislativní pravomoci a jsou tudíž zplnomocněny aplikovat evropskou legislativu;

2)

vzhledem k tomu, že byly Smlouvou zakládající Ústavu pro Evropu uděleny regionům s legislativními pravomocemi specifické kompetence týkající se procesu kontroly a používání zásady subsidiarity, mají tyto regiony své místo v procesu příjímání demokratických rozhodnutí Evropské unie,

3)

vzhledem k tomu, že hranice tohoto stanoviska, týkajícího se specifičnosti regionálních parlamentů s legislativními pravomocemi, jsou vymezeny pravomocemi, které byly těmto shromážděním přiřknuty Smlouvou zakládající Ústavu pro Evropu, vzhledem k tomu, že toto stanovisko nijak nezlehčuje význam ostatních politických úrovní rozhodování a vzhledem k tomu, že doporučení tohoto stanoviska rovněž uplatňují mutatis mutandis na ostatní politické úrovně rozhodování,

4)

vzhledem k tomu, že regionální parlamenty s legislativními pravomocemi plně zajišťují provádění daných rozhodnutí, jsou z tohoto důvodu uvedeny v protokolu o zavádění zásad subsidiarity a proporcionality ve Smlouvě zakládající Ústavu pro Evropu.

5)

vzhledem k obsahu diskusí, které se odehrály během slyšení o „Úloze regionálních parlamentů s legislativními pravomocemi a regionálních shromáždění v demokratickém životě Unie“, organizovaném Komisí pro ústavní záležitosti a evropskou správu dne 3. března 2005, a které potvrdily vzrůstající roli regionálních legislativních parlamentů v procesu unifikace evropské politiky;

6)

vzhledem k tomu, že pauza v procesu ratifikace Ústavní smlouvy nesmí v žádném případě brzdit iniciativy, jejichž cílem je více zapojit regionální parlamenty do demokratického života Unie, do navrhování právních předpisů Společenství a do jejich provádění a monitorování v souladu s politickým konsensem uzavřeným v souvislosti s Ústavní smlouvou;

1.1

doporučuje, aby do stávajících smluv byl začleněn Protokol o subsidiaritě a proporcionalitě a Protokol o funkci národních parlamentů v Evropské unii, které mohou významně vylepšit demokracii a zapojení občanů do rozhodovacího procesu v Evropské unii;

1.2

se domnívá, že regionální demokracie je základním příspěvkem k zapojení občanů do politiky a že si tudíž zaslouží potřebnou pozornost v rámci Evropské Unie. Z tohoto důvodu je třeba zhodnotit příspěvek místních a regionálních shromáždění do procesu přibližování Evropy jejím občanům, zejména úplným zapojením těchto decentralizovaných subjektů do rozhodovacího procesu;

1.3

se domnívá, že regionální parlamenty přispívají k budování evropského občanství ve snaze zachovat kulturní a jazykovou diversitu v Unii;

1.4

je přesvědčen, že posilování místní a regionální autonomie v některých členských státech představuje důležitý příspěvek k budování Evropy, mezi jejíž principy patří demokracie, blízkost a decentralizace;

1.5

bere na vědomí, že všechny členské státy Evropské unie dosáhly velkého pokroku v oblasti decentralizace, v rámci které se regiony staly hlavními politickými a hospodářskými aktéry evropské arény;

1.6

zdůrazňuje, že místní a regionální shromáždění jsou nedílnou součástí způsobu, kterým evropské země dávají formu jejich demokracii. Subnárodní politika by proto měla mít své místo v rámci evropské diskuse;

1.7

lituje, že záměr vzít v úvahu decentralizované pravomoci regionálních parlamentů s legislativními pravomocemi, kterým byla v rámci prohlášení z Laekenu vyjádřena podpora, nevedl ve Smlouvě zakládající Ústavu pro Evropu k přímému právu dotyčných regionů na odvolání;

1.8

je rád, že získal právo se odvolat k Soudnímu dvoru ohledně legislativních aktů, na které musí být odkázáno v rámci Ústavy ale zároveň lituje,že regiony s legislativními pravomocemi nejsou (stále) oprávněny podávat žaloby u Soudního dvoru;

1.9

konstatuje, že legislativní shromáždění a VR by měly zvýšit iniciativu na uskutečnění takovýchto právních kroků, a v případě potřeby zvolit parlamentní cestu;

1.10

podporuje snahy Konference evropských regionálních legislativních shromáždění (CALRE) na zapojení regionálních parlamentních orgánů do evropského rozhodovacího procesu;

1.11

by rád ještě jednou zdůraznil, že v souladu s doporučeními Bílé knihy o evropském vládnutí je vhodné, aby všechny úrovně pravomocí odpovědné za uskutečňování evropské legislativy byly plně zapojeny do přípravy a rozvoje politiky EU, domnívá se, že vzhledem k regionálním legislativním shromážděním, je tento požadavek ještě důležitější, jelikož tato shromáždění musí přijímat regionální zákony v souladu s texty evropské legislativy a podporuje tedy jejich aktivní účast na konzultativním procesu týkajícím se přípravy legislativy a jejich zapojení se do strukturovaného dialogu prostřednictvím zastupitelských asociací;

1.12

vzal na vědomí různé návrhy a iniciativy na posílení meziparlamentní spolupráce na evropské úrovni. Dále se domnívá, že by tato spolupráce mohla podpořit evropskou integraci;

1.13

domnívá se však, že by se mělo hlouběji přezkoumat, zda jsou tato doporučení žádoucí a realistická a zhodnotit, zda mohou vést k posílení politického mandátu regionálních shromáždění;

1.14

naléhá, aby v období reflexe o textu Ústavy v rámci EU s ohledem na tyto tendence nebyly učiněny kroky zpět či od nich nebylo úplně upuštěno;

1.15

zdůrazňuje, že Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality, připojený ke Smlouvě zakládající Ústavu pro Evropu představuje důležitý krok v uznání regionálních parlamentů vybavených legislativními pravomocemi, jelikož počítá s tím, že v rámci kontroly používání zásady subsidiarity budou národní parlamenty v případě potřeby konzultovat parlamenty regionální;

1.16

dále konstatuje, že všechna regionální shromáždění, v souladu s kompetencemi, kterými disponují, mají za úkol používání a kontrolu zásad subsidiarity a proporcionality;

1.17

poukazuje na to, že návrhy Evropské komise týkající se evropské správy a rovněž Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu nesporně stvrzují, že EU zahrnuje systém správy na několika úrovních, který předpokládá, že vztah mezi různými stupni vlády bude založen na horizontálním partnerství a zajistí účinné a integrované rozhodování a že bude vyjasněné rozdělení pravomocí mezi různé stupně politické moci, aby bylo jasné, kdo dělá co a na jaké úrovni je politicky zodpovědný;

1.18

zdůrazňuje, že účast regionálních parlamentů s legislativními pravomocemi v rámci Výboru regionů představuje další výhodu a tudíž umožňuje užší spolupráci mezi Výborem regionů a regionálními legislativními shromážděními se stejným cílem posílit regionální demokracii v Evropě a více přispívat k výkonu nových odpovědností v této oblasti, jak je stanoveno ve Smlouvě zakládající Ústavu pro Evropu, a správně používat zásady subsidiarity a proporcionality, to vše v koordinaci s regionálními výkonnými orgány;

1.19

považuje ratifikaci Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu regionálními parlamenty s legislativními pravomocemi za významnou příležitost k objasnění úlohy a místa těchto regionálních parlamentů při budování Evropy.

2.1

si přeje, aby se regionální parlamenty, regionální shromáždění a místní orgány v souladu s kompetencemi, které jim jsou přiděleny, proaktivně a na institucionální úrovni angažovaly v evropské diskusi a v rozhodovacím procesu Společenství, byly do nich plně zapojeny a přijaly odpovědnost vůči občanům, zvláště v současném kontextu období reflexe;

2.2

doporučuje v této souvislosti, aby se regionální parlamenty sdružovaly do parlamentních fór prostřednictvím Evropského parlamentu během období reflexe, s cílem podpořit evropský dialog zaměřený na překonání ústavní krize;

2.3

doporučuje účinné zapojení místních a regionálních orgánů a zejména regionálních parlamentů s legislativními pravomocemi do předlegislativní fáze během konzultací o legislativě společenství a o vytvoření předběžného poplašného mechanismu;

2.4

trvá na plném zapojení regionálních parlamentů do Plánu D, který navrhla Evropská komise, a to jak do iniciativ Společenství, tak do doporučených národních diskusí, jež mají za cíl projednat budoucnost Evropy a očekávání občanů;

2.5

zamýšlí zahájit intenzivnější spolupráci a dialog s regionálními parlamenty s legislativními pravomocemi s cílem optimalizovat toto zapojení;

2.6

upozorňuje na to, že pečlivě zváží jakékoli požadavky vyplývající z práce se sítí regionálních a místních úřadů a jejich sdružení, aby mohly být podávány žaloby proti právním aktům Společenství v rámci vnitřních postupů, které budou stanoveny;

2.7

se bude snažit o to, aby regionální parlamenty s legislativními pravomocemi, v souladu s pravomocemi uplatňovanými v Evropské unii, působily jako součást parlamentu jejich země nebo komor národního parlamentu a aby se mohly zároveň obrátit na jejich národní parlament v případě odvolání se na Soudní dvůr, pokud dojde k porušení zásady subsidiarity;

2.8

vyzývá regionální parlamenty s legislativními pravomocemi a regionální shromáždění, aby přispěly k pravidelné aktualizaci vlastního dokumentu „Přehled o rozdělení pravomocí mezi Evropskou unii, členské státy a regionální a místní zastupitelstva – Seznam pravomocí“ (CdR 104/2004);

2.9

naléhá, aby se ustanovily, na úrovni regionálních parlamentů s legislativními pravomocemi, parlamentní výbory, které by měly za úkol kontrolu uplatňování zásady subsidiarity a byly by tak privilegovaným partnerem při jednáních o výše zmíněných sítích;

2.10

vyzývá členské státy, ve kterých jsou pravomoci rozděleny na národní a regionální úrovni, aby uzavřely závaznou vnitřní dohodu v rámci mechanismu včasného varování týkajícího se kontroly dodržování zásady subsidiarity, aby se tak zajistila čitelnost a transparentnost tohoto procesu a navrhuje vypracovat seznam těchto procedurálních dohod přijatých v členských státech;

2.11

doporučuje, aby proces kontroly zásady subsidiarity byl doprovázen procesem vnitřní reformy uvnitř členských států, aniž by byly narušeny již existující ústavní struktury. Tento proces by upevnil postavení regionálních parlamentů s legislativními pravomocemi v mechanismech uvedených v Protokolu o uplatňování a kontrole zásad subsidiarity a proporcionality;

2.12

doporučuje regionálním parlamentům s legislativními pravomocemi, mezi jejichž základní kompetence spadá užívání těchto pravomocí v rámci evropského rozhodovacího procesu, nejen v otázkách institucionálních, ale také daňových;

2.13

vyzývá konečně Evropskou unii, aby prosadila v Evropě regionální diskusi, která, ať se stane cokoli, musí mít formu spolupráce mezi Evropským parlamentem, národními parlamenty, místními a regionálními orgány a zejména regionálními parlamenty s legislativními pravomocemi. Způsob takovéto spolupráce musí být ještě předmětem hlubší dohody a musí prokázat přidanou hodnotu pro evropskou demokracii.

16.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 115/35

1)

vzhledem k tomu, že při rozvíjení zásady subsidiarity ve smlouvách byly jeho návrhy v minulých letech postupně ve smlouvách zohledňovány;

2)

vzhledem k výsledkům první konference o subsidiaritě, která se na jeho iniciativu konala 27. května 2004 v Berlíně;

3)

vzhledem k tomu, že bude zásada subsidiarity rozšířena na regionální a místní správní orgány (článek I-11) a tím bude konkretizována zásada zohledňování komunální a regionální samosprávy, která je zakotvena v Ústavě (čl. I-5 odst. 1);

4)

vzhledem k tomu, že má Evropská komise konzultovat v prelegislativní fázi regionální a místní správní orgány (článek 2 protokolu o subsidiaritě);

5)

vzhledem k tomu, že má ve své úloze institucionálního mluvčího regionů a obcí Unie právo žaloby u Evropského soudního dvoru k ochraně svých práv (čl. III-365 odst. 3);

6)

vzhledem k tomu, že obdrží další právo žaloby týkající se dodržování zásad subsidiarity (článek III-365 a článek 8 protokolu o subsidiaritě);

7)

vzhledem k tomu, že je spolu s dalšími institucemi a národními parlamenty vyzván, aby projednal roční zprávu Evropské komise o provádění článku I-11 Ústavy (Subsidiarita a proporcionalita, článek 9 protokolu o subsidiaritě);

8)

vzhledem k tomu, že bude vytvořen systém včasného varování k politické kontrole dodržování zásad subsidiarity, který poprvé přidělí roli v legislativním procesu Evropské unie i národním a regionálním parlamentům (článek 6 protokolu o subsidiaritě);

1.1

bere na vědomí, že většina členských států ratifikovala Ústavní smlouvu, zatímco obyvatelé dvou členských států Ústavní smlouvu v referendu odmítli;

1.2

vítá dobu reflexe v ratifikačním procesu, o které rozhodla Evropská rada ve dnech 16. a 17. června 2005, a považuje za nutné, aby se toto období využilo k přemýšlení o tom, jak může Unie více zaměřit svoji politiku na očekávání občanů a zlepšit komunikaci s občany; zdůrazňuje, že právě zástupci regionálních a místních správních orgánů, kteří mají k občanům obzvláště blízko, by zde mohli mít formou návrhů a iniciativ rozhodující přínos;

1.3

zdůrazňuje, jak důležitá je účast na „období reflexe“ na místní a regionální úrovni, a předložil návrhy ke struktuře debaty, tématům a hodnocení (VR 250/2005);

1.4

zdůrazňuje, že orientace evropské politiky na zásady subsidiarity a proporcionality a na rozvoj kultury subsidiarity může mít rozhodující přínos pro posílení důvěry občanů v evropskou spolupráci a překonání skepse vyjádřené negativními výsledky referend;

1.5

vyzývá proto orgány a instituce EU, aby neprodleně uvedly do praxe – je-li to po právní stránce možné – zejména zásady subsidiarity a proporcionality, které jsou stanovené v Ústavní smlouvě, a jejich kontroly nezávisle na ratifikaci Ústavní smlouvy;

1.6

považuje v této souvislosti za nezbytné, jak je stanoveno v novém Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality, více zohlednit regionální a místní rozměr Evropské unie tím, že před přijetím všech právních aktů proběhnou rozsáhlé konzultace a pro každý evropský rámcový zákon bude vypracován list pro kontrolu provádění zásady subsidiarity, v němž Evropská komise zhodnotí dopady na právní předpisy, které je nutno vydat, jakož i pravděpodobné finanční dopady rámcového zákona na regionální a místní úřady (CdR 121/2005 – odstavec 2.1.2).

2.1

vyjadřuje velké potěšení nad tím, že téměř všechny požadavky týkající se zásady subsidiarity, které během uplynulých 10 let vznesl, byly splněny různými reformami Smluv od roku 1996 a Ústavní smlouvou podepsanou dne 29. října 2004, především v rámci prací ústavního konventu, a svědčí o způsobilosti Výboru regionů prosadit se a ovlivňovat evropský legislativní proces; svědčí to o jeho schopnosti se prosadit a o vlivu, který má v evropském zákonodárném procesu;

2.2

vítá novou definici zásady subsidiarity a svou účast na sledování ex-post jejího dodržování; také oceňuje, že spolu s ostatními institucemi a národními parlamenty obdrží zprávu Komise o provádění článku I-11 Ústavy (subsidiarita a proporcionalita – článek 9) (CDR 354/2003 odstavec 1.12);

2.3

zdůrazňuje, že postoupil na základě změn v Ústavní smlouvě od své dosavadní výlučně poradní funkce ve vztahu k zákonodárným orgánům Evropské unie a hraje významnou roli při kontrole provádění zásady subsidiarity; jeho institucionální role v Unii je tím posílena;

2.4

vynaloží veškeré úsilí, aby se připravil na splnění tohoto nového úkolu a ještě úžeji než dosud spolupracoval s dotčenými institucemi a regionálními a místními správními orgány, které zastupuje;

2.5

zdůrazňuje, že se klíčovým prvkem může stát skutečné provádění reformované zásady subsidiarity, tj. většího zapojování regionálních a místních zúčastněných subjektů, aby se dále zkonkrétnily politiky a činnosti evropských institucí; protože regiony a místní správní orgány jako celky, které jsou občanům zvláště nablízku, mohou evropským institucím předat žádosti a informace o konkrétních potřebách hospodářského a sociálního rozvoje, které pocházejí z regionů a národních celků. Místní a regionální subjekty mohou navíc přispět k obhajobě evropského ideálu mezi občany mohou občanům nejlépe vysvětlit evropské záležitosti;

2.6

vítá návrh, který předseda Komise Barroso učinil v rámci plenárního zasedání dne 24. února 2005 na posílení politického partnerství s Komisí EU a dalšího rozvoje smlouvy o spolupráci z roku 2001; připomíná, že očekává skutečný dialog s Komisí, který by měl být rozšířen o klíčová témata (CdR 354/2003 odstavec 1.18);

2.7

vítá, že se v Ústavní smlouvě poprvé, jak opakovaně požadoval (8), zavádějí jasné kategorie pravomocí (výlučné, sdílené, podpůrné pravomoci, článek I–12) a provádí se přesnější vymezení pravomocí mezi Unií, členskými státy a jejich regionálními a místními správními orgány (článek I–13 až I-18);

2.8

připomíná v této souvislosti, že hlavním cílem zásady subsidiarity jako dynamické politické zásady, která umožňuje úpravy zásahů v souvislosti s výkonem sdílených pravomocí mezi institucemi a orgány, které se podílejí na veřejném životě Unie je to, aby rozhodnutí v Evropě byla přijímána na té úrovni, na níž je možné dosáhnout nejlepšího účinku a která je občanům nejblíže;

2.9

konstatuje, že zásada subsidiarity je zásadou dynamickou, která může vést v jedné oblasti k „více Evropy“ a v oblasti jiné k „méně Evropy“ (CdR 302/1998 odstavec 1.1.5);

2.10

zdůrazňuje, že Evropská unie potřebuje jak harmonizaci, tak zachování vzniklé rozmanitosti, a usiluje o takovou Evropu, v níž se může rozvíjet potenciál rozmanitosti a identity národů, aby podpořil plodnou soutěž, aniž by byla přerušena solidarita a soudržnost v Unii (9);

2.11

upozorňuje proto Evropskou komisi na to, že provádění zásady subsidiarity zvláště znamená předem přezkoumat, zda je vůbec zákonodárná iniciativa na evropské úrovni nutná;

2.12

zdůrazňuje, že v souladu s článkem 1 Protokolu o provádění zásad subsidiarity a proporcionality, připojeného k Ústavní smlouvě, jsou všechny evropské orgány povinny dodržovat tyto zásady a naplňovat je během celého zákonodárného procesu, tedy také na poradách v Evropském parlamentu a Radě ministrů; je tudíž velmi důležité, aby vzhledem ke svým novým pravomocím získal, popř. vytvořil prostředky, které mu umožní sledovat zvláště dodržování zásady subsidiarity během celého zákonodárného řízení a v případě potřeby se obrátit na ESD;

2.13

zaznamenává s uspokojením, že zapojením místní úrovně do zásady subsidiarity bylo vyjasněno, že u této zásady nejde pouze o respektování zákonných práv národní a regionální roviny, ale i o to, že Evropská unie je povinna také zajistit zachování výsad měst, obcí a regionů v rámci místní a regionální samosprávy;

2.14

vyjadřuje naproti tomu politování, že kriteria obsažená v Protokolu o subsidiaritě Amsterdamské smlouvy, na jejichž základě se přezkoumává soulad legislativního návrhu Evropské unie se zásadou subsidiarity, nebyla do nového protokolu o subsidiaritě převzata v plném rozsahu, a navrhuje, aby Evropská komise v budoucnosti v rámci provádění zásady subsidiarity také zvláště vedla evidenci, zda

2.15

domnívá se, že při prověřování subsidiarity je třeba brát v úvahu, do jaké míry lze dosahovat úspor z rozsahu a získávat přidanou hodnotu z přeshraničních a nadnárodních dopadů v důsledku opatření na úrovni EU;

2.16

zdůrazňuje, že pokud je nutná evropská legislativa založená na zásadě subsidiarity, musí být koncipována tak, aby ponechala co největší prostor pro rozhodnutí na národní, regionální a komunální úrovni a že musí být hustota právních úprav na evropské úrovni omezena více než dosud na míru bezpodmínečně nutnou pro dosažení cílů Smlouvy (zásada proporcionality); obzvláště v zájmu zajištění a vytváření pracovních míst nelze občany zatěžovat zbytečnou byrokracií; vítá proto také opatření Evropské komise k aktualizaci a zjednodušení acquis communautaire, jejichž intenzitu je třeba zvýšit;

2.17

vyjadřuje v této souvislosti politování, že ustanovení o zásadě proporcionality jsou méně obsáhlá a jasná, než je tomu u ustanovení o subsidiaritě; o to více, že Ústava uznává autonomii regionální a komunální samosprávy (článek I-5 a část II preambule) a místní a regionální orgány jsou příslušné provádět více než 70 procent právních aktů EU;

2.18

upozorňuje v této souvislosti na existují judikaturu Evropského soudního dvora (10), že již při posuzování souladu legislativního záměru se zásadou subsidiarity je nutné zohlednit aspekty proporcionality a obě tyto zásady nelze navzájem zcela oddělovat;

2.19

vysvětluje k právu žaloby v otázkách subsidiarity, že se mu jedná především o účinný příspěvek regionální a místní úrovně k lepšímu provádění zásady subsidiarity od zpracování koncepce legislativních návrhů Evropskou komisí až po jejich schválení Evropským parlamentem a Radou ministrů;

2.20

vyzývá proto Evropskou komisi, Evropský parlament, Radu ministrů a národní a regionální parlamenty, aby vytvořily skutečnou kulturu subsidiarity v Unii, a společně pracovaly na tom, aby pevně zakotvily tuto zásadu ve vědomí politicky odpovědných osob na evropské, národní, regionální a místní úrovni a vedly trvalý dialog o konkrétních opatřeních k provádění zásad subsidiarity a proporcionality;

2.21

připomíná v tomto ohledu úzkou souvislost mezi naplňováním zásady subsidiarity a zásadami dobré správy v Evropě. Tyto zásady přispívají k posílení demokratické legitimity a transparentnosti Unie na základě vítaného rozšíření prelegislativních konzultací mezi Komisí a regionálními a místními správními orgány, které předpokládá Ústavní smlouva (článek 2 Protokolu o subsidiaritě), které by mělo vyústit ve skutečnou výměnu názorů.

2.22

vyzývá národní parlamenty, které získaly stejně jako on právo podat žalobu u Evropského soudního dvora, aby se s ním zapojily do stálého dialogu, aby vypracovaly společné strategie k účinnému uplatňování Protokolu o subsidiaritě a účinným a transparentním způsobem uskutečňovaly na národní úrovni konzultace zástupců místní a regionální úrovně, zejména konzultace regionálních parlamentů se zákonodárnou pravomocí, které stanoví Ústavní smlouva;

2.23

vyzývá regionální parlamenty, aby se s ním i nadále koordinovaly a učinily vnitřní opatření, která umožní rychlé přijímání usnesení a účinnou výměnu informací k otázkám subsidiarity v rámci systému včasného varování.

3.1

zdůrazňuje, že fáze plánování právního aktu poskytuje jemu i obcím a regionům nejvíce možností účinně uplatnit místní a regionální rozměr, a upozorňuje na to, že jeho včasná účast a zohlednění jeho hlediska by mohlo předejít odvolání se k Evropskému soudnímu dvoru kvůli porušení zásad subsidiarity;

3.2

vítá, že Evropská komise před předložením legislativních návrhů musí předem prověřit finanční a administrativní dopady, a očekává, že v souvislosti se subsidiaritou musí být popsány i jejich dopady na místní a regionální správní orgány, protože je často tato vládní a správní úroveň zodpovědná za přijetí, provedení a realizaci nových iniciativ EU; žádá Evropský parlament, aby obdobným způsobem zohlednil dopady svých změn k právním předpisům (CdR 354/2003 odstavec 1.21);

3.3

zdůrazňuje že Komise by měla maximálně využívat rámcovou legislativu a přenechat národním, regionálním a místním úřadům volbu nejvhodnějšího způsobu a metod pro dosažení vytyčených cílů;

3.4

navrhuje, aby Evropská komise, již v rámci postupu konzultace podle článku 2 Protokolu o subsidiaritě předložila listy pro kontrolu provádění zásady subsidiarity podloženými údaji k zásadám subsidiarity a proporcionality a hodnocení dopadu;

3.5

očekává, že ho Evropská komise zapojí pravidelně do prelegislativního konzultačního procesu podle článku 2 Protokolu o subsidiaritě;

3.6

očekává, že mu bude poskytnuta příležitost přispět v rámci předložení roční zprávy Evropské komise o provádění zásady subsidiarity pro Evropský parlament; zvláště je nutné připojit k roční zprávě Evropské komise o provádění článku I-11 Ústavy (subsidiarita a proporcionalita) rovněž stanovisko Výboru;

3.7

navrhuje, že k dalšímu že k dalšímu rozvoji kultury subsidiarity v Evropské unii každoročně uspořádá konferenci o subsidiaritě za účasti Evropské komise, Rady ministrů, Evropského parlamentu, Evropského soudního dvora, zástupců a národních parlamentů a členů Výboru regionů, na níž a vnitrostátních a regionálních parlamentů, na níž mají být diskutovány a hodnoceny pokroky, překážky a vývojové směry při používání zásady subsidiarity a proporcionality;

3.8

je přesvědčen, že musí dále rozšířit své možnosti za účelem spolupráce v prelegislativním řízení, a vyzývá proto Evropskou komisi, aby v souvislosti s nadcházející novelou kooperační dohody v roce 2005 věnovala zvláštní pozornost otázkám kooperace v rámci provádění zásady subsidiarity a své nové role.

3.9

zdůrazňuje, že má na základě své stávající poradní funkce právo přezkoumávat soulad legislativní předlohy EU se zásadami subsidiarity a proporcionality a zprostředkovat své stanovisko evropským institucím a národním parlamentům;

3.10

domnívá se, že ve svém hodnocení zásad subsidiarity by se neměl omezit na deset oblastí povinných konzultací, ale měl by být schopen „vzít osud do vlastních rukou“;

3.11

je si vědom toho, že právo podat žalobu o porušování svých práv přispěje k jeho politickému posílení.

3.12

upozorňuje na to, že není při vznášení výtek pro porušování zásad subsidiarity a proporcionality – na rozdíl od vnitrostátních parlamentů – vázán lhůtou v rámci systému včasného varování;

3.13

rozhodl proto vzhledem ke lhůtám, které je nutno dodržet v systému včasného varování a při vznesení žaloby VR, aby předsednictvo mělo pravomoc přezkoumat legislativní návrhy předložené Komisí, k nimž musí být konzultován, z hlediska souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality, a také povinnost předat své stanovisko evropským institucím a národním parlamentům; postupy předsednictva musí být definovány v rámci revize Jednacího řádu VR;

3.14

zdůrazňuje, že za dodržení obsahové výpovědi stanoviska během celého zákonodárného procesu ke všem legislativním záměrům i nadále odpovídají komise a jejich zpravodajové;

3.15

upozorňuje však na nutnost zajistit sledování svého hodnocení způsobu uplatňování subsidiarity a proporcionality v průběhu celého legislativního procesu; zpravodajové musí zvláště dbát na to, zda se při poradách v Parlamentu a Radě ministrů nepozměňuje znění, které pak má za následek nesoulad návrhu se zásadami subsidiarity nebo proporcionality. O tomto by měl být Výbor (předsednictvo) taktéž informován;

3.16

vyzývá proto Radu ministrů a Evropský parlament, aby ho vzhledem ke svému budoucímu závazku stanovenému v Ústavní smlouvě konzultovaly v případech povinných konzultací (článek III-388) a aby vzhledem ke svým novým pravomocím při kontrole zásady subsidiarity prozkoumaly možnost zahájení jednání o kooperační dohodě; v ní by měly být vzhledem k jeho působnosti v oblasti subsidiarity stanoveny modality žádosti o vypracování jeho stanoviska, popř. toku informací mezi ním a Parlamentem, popř. Radou ministrů v rámci spolurozhodovacího postupu;

3.17

zamýšlí ještě před tím, než Evropská ústavní smlouva vstoupí v platnost, využívat v testovací fázi v rámci platného právního nařízení nástroje pro kontrolu subsidiarity, obzvláště vybudování elektronické sítě s regionálními a místními správními orgány a jejich svazy.

3.18

konstatuje, že Evropský soudní dvůr provádí doposud kontrolu dodržování zásady subsidiarity velmi restriktivně. Soudní dvůr především prověřuje, zda orgány splnily svou povinnost vyjádřit se k dodržení zásady subsidiarity. Naopak se vyšetřování Evropského soudního dvoru vztahuje na majetkoprávní otázky pouze v případě, že je přestupek zcela zjevný. Vzhledem k tomu, že zásada subsidiarity a její kontroly na základě Smlouvy o Ústavě získala na významu, je třeba vyčkat, zda Evropský soudní dvůr svá šetření zintenzivní;

3.19

konstatuje, že je podle článku III-365 povinen podat žalobu o porušení zásady subsidiarity nejpozději dva měsíce po vstupu v platnost právních aktů;

3.20

vítá, že získává nové soudní oprávnění prostřednictvím práva na žalobu k ochraně svých práv jakož i ke kontrole dodržování zásady subsidiarity u legislativních aktů, k nimž musí být povinně konzultován;

3.21

se domnívá, že může podat žádost Soudnímu dvoru z důvodu porušení zásad subsidiarity, i když nepřijal kritické stanovisko k uplatňování zásady subsidiarity, ale omezil se na kritické stanovisko v rámci své povinné nebo nepovinné konzultační funkce;

3.22

rozhodl využívat právo na žalobu u Evropského soudního dvoru jako ultima ratio, které se uplatňuje pouze tehdy, jsou-li vyčerpány všechny ostatní možnosti;

3.23

rozhodl, že o podávání žalob o porušování zásad subsidiarity u Evropského soudního dvoru zásadně rozhoduje předsednictvo. Je-li to v souladu s příslušnými lhůtami, rozhoduje plenární zasedání na návrh předsednictva; plenární zasedání si však vyhrazuje na základě významu vznesené žaloby pro Výbor právo, kdykoli revidovat rozhodnutí předsednictva; zbývá definovat postupy v rámci revize Jednacího řádu VR.

3.24

konstatuje, že bude v rámci práce v síti s regionálními, místními správními orgány a jejich svazy pozorně přijímat podněty týkající se žalob v případě právních aktů EU v rámci svých interních, postupů, které budou definovány.

16.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 115/42

1)

je úlohou Výboru regionů, aby v rámci institucí hájil zvláštnosti projektů decentralizované spolupráce zaměřených na rozvoj předkládaných evropskými územními samosprávami;

2)

že ve snaze o náležitost a účinnost činnosti EU ve prospěch uskutečňování světových cílů v oblasti boje proti chudobě je důležité zvážit osobitý přínos činitelů, kteří jako takoví mají zkušenosti s rozvojem a organizováním demokracie blízké potřebám a očekávání obyvatelstva;

3)

že Komise předala Výboru návrh společného prohlášení Rady, Evropského parlamentu a Komise Rozvojová politika Evropské unie – „Evropský konsensus“, KOM(2005) 311 v konečném znění;

1.1.1

připomíná, že rozvojová politika Společenství je zakotvena v článcích 177 až 181 Smlouvy a že tvoří jednu z hlavních složek vnější činnosti Evropské unie;

1.1.2

schvaluje reformu evropské rozvojové politiky přijatou v listopadu 2000, jejímž hlavním cílem je boj proti chudobě ve světě, reformu, která potvrzuje svůj závazek podporovat demokracii a lidská práva a která byla koncipována v duchu partnerství se zeměmi přijímajícími pomoc; zdůrazňuje důležitost cílů tisíciletí OSN a boje s chudobou, na který jsou zaměřeny; zdůrazňuje, že těchto ambiciózních cílů nelze dosáhnout bez aktivního zapojení místních a regionálních samospráv. To by mělo být zjevné a samosprávám by měla být přiznána významná role při spolupráci v oblasti rozvoje.

1.1.3

vítá opatření přijatá se záměrem učinit evropskou pomoc viditelnější a účinnější a přizpůsobit ji zemím přijímajícím pomoc (vytvoření skutečných rozvojových strategií s víceletou perpektivou, vznik EuropeAid, dekoncentrace – dnes již fungující – evropských programů u delegací Komise);

1.1.4

konstatuje, že rozvojová politika Evropské unie se v současnosti zaměřuje na 151 zemí a území, jejichž seznam byl sestaven na mezinárodní úrovni, a provádí se prostřednictvím četných geografických a tematických programů, pro země AKP na základě Dohody z Cotonou;

1.1.5

lituje, že ve snaze lépe přizpůsobit své rozvojové programy obyvatelstvu dotyčných zemí vzala ve sdělení nazvaném „Účast nestátních činitelů na rozvojové politice Společenství“  (4) především na vědomí organizace občanské společnosti bez toho, že by zvážila přínos územních samospráv;

1.1.6

s uspokojením konstatuje změnu v přístupu, kterou přinesly úpravy Dohody z Cotonou nedávno přijaté při její průběžné revizi (5), zejména v článku 4, jenž do budoucna rozšiřuje ustanovení, z nichž mohli dosud těžit pouze nestátní činitelé, rovněž na „decentralizované místní orgán“.

1.2.1

rozumí pod pojmem „decentralizovaná spolupráce“ mezinárodní spolupráci vedenou evropskými územními samosprávami (tak jak jsou definovány legislativou jednotlivých členských států) a řízenou jejich demokraticky zvolenými výkonnými zástupci, která mobilizuje hybné síly jednotlivých území, jež stojí jak mimo ústřední státní moc, tak mimo občanskou společnost;

1.2.2

s politováním konstatuje, že přínos evropských územních samospráv evropské rozvojové politice a rovněž ostatním druhům politiky zaměřeným na vnější pomoc zůstává i nadále značně nedoceněn;

1.2.3

konstatuje, že toto nedocenění je příčinou velmi nejednoznačně chápané úlohy, kterou mají hrát v jednotlivých programech, jež jsou součástí rozvojové politiky, místní samosprávy a následkem toho:

1.2.4

si přeje, aby při zohlednění jiných činitelů rozvoje, než jsou vlády, byla nastolena větší rovnováha mezi různými druhy uspořádání občanské společnosti označovanými za „nestátní činitele“ a územními samosprávami. Toto přání v žádném ohledu neodporuje partnerství, která mezi sebou v rámci decentralizované spolupráce často uzavírají samosprávy a nestátní činitelé.

1.3.1

zdůrazňuje, že v rámci vlastních ustanovení jednotlivých členských států udržují evropské místní samosprávy již po dlouhá léta spolupráci se svými protějšky ze zemí mimo Evropskou unii, a zejména s rozvojovými zeměmi;

1.3.2

si všímá, že bez ohledu na míru iniciativy, která je samosprávám svěřena, jim členské státy často různou formou poskytují podporu, s cílem posílit účinnost jejich decentralizované spolupráce a lépe propojit spolupráci v oblasti rozvoje na této úrovni s tou, kterou sami vedou na úrovni státní, čímž přiznávají samosprávám, že jejich přínos je hodnotným doplňkem;

1.3.3

připomíná, že samosprávy přinášejí decentralizované spolupráci know-how a zkušenost pocházející z výkonu různých pravomocí: služby obyvatelstvu v oblasti zdravotnictví a vzdělávání, městské služby (voda, odpad), hospodářský územní rozvoj, a to i prostřednictvím obchodu, ale také institucionální podporu místnímu řízení, zkušenosti s místní a regionální demokracií a s fungujícími demokratickými institucemi, zhodnocení kulturního dědictví, a to se nezmiňuje úloha, kterou mohou hrát v podporování míru („diplomacie měst“). Jejich činnost je tedy obzvláště cenná pro to, aby „decentralizované místní orgány“ v rozvojových zemích mohly lépe čelit odpovědnosti, kterou na ně decentralizace klade;

1.3.4

Současně zdůrazňuje, že územní samosprávy jsou velmi vhodným propagačním prostředkem, jak upoutat pozornost evropských občanů k problematice rozvojové pomoci a podněcovat je k činnosti v tomto směru;

1.3.5

uznává, že nejednotnost ustanovení jednotlivých států, různorodost oblastí, v nichž dochází ke spolupráci místních samospráv, okolnosti charakterizující každou samosprávu a lidské a finanční prostředky, které každá z nich v různé míře uvolňuje na svou decentralizovanou spolupráci, tvoří v současnosti velmi bohatou a komplexní mozaiku;

1.3.6

má za to, že čitelnost je výchozím bodem k tomu, aby byl uznán přínos samospráv v boji proti chudobě a v podpoře fungování demokracie, neboť umožňuje chápat decentralizovanou spolupráci ne pouze jako násobení činnosti a programů, ale jako místní rozměr globální strategie ve prospěch rozvoje v měřítku země nebo regionu;

1.3.7

vítá iniciativy vynaložené místními samosprávami, jak evropskými, tak těmi z rozvojových zemí, na uspořádání své spolupráce podle tematických či zeměpisných oblastí;

1.3.8

vítá vznik světové organizace United Cities and Local Governments – UCGL („Spojená města a místní samosprávy“), v současnosti již Organizací spojených národů uznávaného partnera pro dialog, založené na hodnotách míru, místní autonomie a solidarity, organizace, která sdružuje samosprávy ze všech regionů světa nad problematikou mezinárodní spolupráce.

1.4.1

děkuje Komisi, že mu zaslala návrh společného prohlášení, jež má velký politický význam;

1.4.2

tento krok vítá, neboť má za to, že toto adresování je samo o sobě částečným uznáním místních samospráv jako činitelů evropské rozvojové politiky;

1.4.3

sdílí celkový tón textu, jehož cílem je dosáhnout toho, aby „globalizace byla kladnou hybnou silou pro celé lidstvo“, což je pozice, kterou sám zastává v jednom ze svých předchozích stanovisek (6);

1.4.4

oceňuje snahu dodat činnosti Evropské unie na podporu rozvoje větší koherenci: prostřednictvím vytvoření „tematického rámce“ umožňujícího zvolit priority mezi politikou vnitřní a vnější (což je obzvláště nutné v oblasti mezinárodního obchodu), mezi činností Komise a činností členských států;

1.4.5

vítá fakt, že je v několika ze zvolených témat činnosti výslovně zmíněna úloha místních samospráv jako činitelů místního řízení a decentralizovaného rozvoje, a má za to, že by tato úloha měla být zmíněna i v jiných oblastech (zejména v přístupu k vodě);

1.4.6

se zájmem očekává zvláštní text o situaci a pomoci Africe, jehož zveřejnění Komise ohlásila.

2.1

doporučuje zvážit úlohu decentralizované spolupráce podle následujících zásad:

2.2

navrhuje, s ohledem na již existující organizace vytvořené samosprávami ve snaze uspořádat svou decentralizovanou spolupráci ve prospěch rozvoje, zejména v rámci organizace United Cities and Local Governments („Spojená města a místní samosprávy“), a rovněž s ohledem na orgány přispívající k valorizaci decentralizované spolupráce, zachovat následující podmínky;

2.2.1

evropským místním samosprávám:

2.2.2

samosprávám v rozvojových zemích navrhuje přizpůsobit obecné zásady evropské rozvojové pomoci decentralizovanému přístupu:

2.3

doporučuje zahrnout místní samosprávy do oživování evropské rozvojové politiky, kterou si přeje Komise; v současnosti již dokážou zastat – často společně s nevládními organizacemi – jistou úlohu při upozorňování veřejnosti na otázky spojené s bojem proti chudobě ve světě prostřednictvím zvláštních aktivit zaměřených na své občany, především na mládež;

2.4

Na návrh společného prohlášení Rady, Evropského parlamentu a Komise Rozvojová politika Evropské unie – „Evropský konsensus“, KOM(2005) 311 v konečném znění.

VÝBOR REGIONŮ

2.4.1

si s ohledem na zvýšenou pozornost vůči zemím, které udržují s Evropskou unií „problematické partnerství“, klade otázku, jakými změnami projde od roku 2007 rozpočtový řádek „decentralizovaná spolupráce“, který je v současnosti vyhrazen pouze pro ně (7), když je mu přidělena zjevně nedostatečná výše prostředků;

2.4.2

si přeje, aby rozpočtová pomoc, která by měla v podmínkách evropské pomoci nabývat na významu, byla pro vlády, jimž je tato pomoc určena, příležitostí převést na místní samosprávy prostředky ze svého státního rozpočtu úměrné odpovědnosti, kterou jim svěřují současná decentralizační opatření;

2.4.3

žádá Komisi, aby na základě této nové etapy rozvojové politiky Evropské unie vzala na vědomí doporučení vyjádřená v tomto stanovisku.

16.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 115/47

1.1

vítá návrh Komise na ustavení rámcového programu solidarity a řízení migračních toků pro období let 2007-2013;

1.2

si je vědom významu a rozsahu celosvětové migrace a její důležitosti pro různorodost a rozvoj, zvlášť v místních komunitách. VR plně schvaluje důležitost koordinování přistěhovalecké, azylové a integrační politiky v Evropské unii. To je nyní v rozšířeném Společenství ještě důležitější;

1.3

si je vědom důležitosti zevrubné a udržitelné politiky vedené Společenstvím pro řízení migračních toků, včetně bezpečnosti na hranicích, účinné ochrany osob, které potřebují mezinárodní ochranu, vysoce účinného navracení státních příslušníků třetích zemí, kteří ilegálně pobývají na území Evropy, do země původu, integrace legálních migrantů do hospodářského, společenského, kulturního a politického života;

1.4

zdůrazňuje, že národní úroveň je odpovědná za navrhování a provádění zákonů, zatímco úkol umožnit přijetí přistěhovalců, jejich usídlení a integraci připadá především regionální a místní úrovni. VR by tedy zejména zdůraznil důležitou úlohu místních a regionálních samospráv, jejichž povinnosti zahrnují plánování, opatření ubytování, vzdělávání a trh práce, které mají přímý vliv na integraci a mohou podpořit společenskou soudržnost, společenskou integraci a udržitelné společnosti;

1.5

zdůrazňuje, že místní a regionální samosprávy doufají, že vytvoří klíčový článek řetězu solidarity a pomohou vymýtit příčiny migrace tím, že posílí opatření finanční spolupráce a vyvinou společnou strategii na podporu přeshraniční regionální a národní spolupráce v oblasti řízení migračních toků. Jejich pravomoci v oblasti migrace, přistěhovalectví a integrace, stejně jako jejich postavení provozovatelů nebo vlastníků infrastruktur, je staví do popředí procesů, které mají zabránit migračním proudům, financovat a řídit je;

1.6

zdůrazňuje, že v mnoha částech Evropské unie jsou daňové výnosy shromažďovány na národní úrovni, zatímco ekonomické břímě řešení s přistěhovalectvím souvisejícího vyloučení připadá místní úrovni. Nedostatek konzultací mezi různými úrovněmi může být překážkou nejlepšího využití ekonomických zdrojů. Tento typ sdílení nákladů by mohl doplnit plán na úrovni Unie a přinést kladné výsledky v této oblasti;

1.7

1.8

1.9

zdůrazňuje, že přistěhovalectví nepostačuje k tomu, aby byl dlouhodobě pokryt nedostatek pracovní síly v EU, a odkazuje na své stanovisko k přínosu starších lidí trhu práce;

1.10

Je naléhavě nutné, aby byly vytvořeny strategie, jak zacházet s velkou skupinou přistěhovalců, kteří jsou mimo trh práce z ekonomických, sociálních a politických důvodů.

1.11

požaduje přijetí opatření, která by účinně řešila problematiku velkého počtu zaměstnanců, kteří do EU vstoupili a pobývají v ní nelegálně. Je třeba přijmout rozhodnutí a zavést mechanismy, které by umožnily přistěhovalcům porušujícím platné imigrační zákony co nejrychleji legalizovat své postavení, a to zejména v případě, kdy nelegálnost jejich pobytu vyplývá z administrativních těžkostí nebo zvláštních geopolitických okolností, jimž čelí členské státy. Tato opatření musejí být považována za výjimečná a nezvratná a musejí být provázena následujícími činnostmi: a) zajistit zájemcům slušné přijímací podmínky, b) jasně deklarovat, že nelegální přistěhovalectví nelze tolerovat, c) bojovat s maximálním úsilím proti obchodu s lidmi a sociálnímu vyloučení, d) vytvářet instance a politiky, jež budou účinně podporovat legální přistěhovalectví z pracovních důvodů;

1.12

zdůrazňuje, že se musí uznat a povzbudit potřeba každého přistěhovalce pracovat, aby se uživil. Ke kladnému společenskému rozvoji přispívají kromě hospodářských hledisek i podnikání a malé firmy. Příležitost vlastnit a řídit podnik má vliv na integraci, a tak by se jí mělo dostat zvýšené podpory veřejnosti;

1.13

vítá rostoucí povědomí v EU o tvůrčích schopnostech a podnikavosti přistěhovalců. Růst podnikavosti a nových firem je velmi důležitým prvkem úspěšného procesu integrace a představuje důležitý příspěvek k dosažení Lisabonské strategie;

1.14

zdůrazňuje důležitost práce nevládních organizací v úzké spolupráci s místními a regionálními samosprávami a podporuje jejich programy na urychlení politik a aktivit souvisejících s migrací (jako je integrace do politického a společenského života země atd.);

1.15

vítá rozhodnutí, kterým se zakládá Evropský fond uprchlíků (European Refugees Fund), zejména pak ustanovení o integraci cílového obyvatelstva. VR připomíná, že naprostá většina kroků navrhovaných jako přicházejících v úvahu jak pro zlepšení přijímacích podmínek, tak pro integraci uprchlíků, spadá do oblasti intervence regionálních a místních samospráv;

1.16

vítá rozhodnutí, kterým se zakládá Fond pro vnější hranice (External Borders Fund), a připomíná, že některé evropské regiony jsou postiženy vedlejšími ztrátami, pokud jde o rozvoj a sociální soudržnost, protože jsou na hranicích Unie. Tato skutečnost by se měla v rozhodnutí odrazit;

1.17

konstatuje, že neúspěch EU v oblasti integrace je částečně dán tím, že místní a regionální samosprávy nebyly zahrnuty do vytváření politiky. Místní a regionální samosprávy jsou vrstvou vlády nejbližší občanům, ale důsledky provádění na místní úrovni se nejčastěji přehlížely a ne vždy se zohlednily;

1.18

připomíná, že problémy integrace se musí zahrnout do všech oblastí politiky, má-li se dosáhnout sociální soudržnosti. Imigrační a integrační politika Společenství musí být v souladu se širšími cíly EU v oblasti sociální, ekonomické, zahraniční a rozvojové politiky a přizpůsobit se takovým základním evropským hodnotám, jako jsou rovné příležitosti, lidská práva, lidská důstojnost, tolerance, úcta k různosti, opatření na boj proti diskriminaci a podpora zvýšené účasti v komunitě;

1.19

zdůrazňuje skutečnost, že integrace je povinností pro společnost jako celek a vyžaduje si přísun informací jak od přistěhovalců, tak od místního obyvatelstva, aby se dosáhlo udržitelné sociální soudržnosti a růstu;

1.20

uznává, že ačkoli otázky trhu práce jsou pro integraci přistěhovalců velmi důležité, nemohou být vytrženy ze souvislosti, protože stupeň integrace také závisí na několika dalších faktorech, jako je sociální zázemí, vzdělání a jazykové dovednosti a účast na životě komunity. Úspěšná integrace přistěhovalců je krokem k dosažení společnosti, na které má každý hmotný zájem, což je ku prospěchu jak jednotlivců, tak místní komunity a společnosti v širším smyslu;

1.21

lituje, že v programu solidarity se nevěnuje dostatečná pozornost téměř 500 000 žadatelů o azyl v Evropské unii, kteří čekají na rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu nebo podobné povolení, a z nichž velká většina je mimo obvyklý trh práce;

1.22

zdůrazňuje, že nerovnost mezi zaměřením pozornosti na potřebu práce přistěhovalců na národní úrovni a úsilím bojovat proti sociálnímu vyloučení, vytěsňování a xenofobii na místní úrovni posiluje požadavek dialogu a spolupráce mezi všemi zúčastněnými úrovněmi;

1.23

zastává názor, že činnosti a politiky postupně vedoucí k formálnímu právu volit, které napomůže zapojení přistěhovalců do demokratického procesu, by měly být rozhodující částí programu solidarity;

1.24

vítá rozhodnutí, kterým se zakládá Evropský fond pro navracení státních příslušníků třetích zemí do země původu (European Return Fund), připomíná, že integrované řízení navracení státních příslušníků třetích zemí do země původu musí zahrnovat regionální parametr, a zvlášť uznává příspěvek místních a regionálních samospráv na hranicích EU podpoře programů dobrovolného navracení.

2.1

zdůrazňuje, že vyrovnaná politika, která podpoří opatření k zajištění rovnoměrné úrovně legální migrace, spolu s opatřeními, jež by odradila od nelegální migrace a bojovala proti převaděčství a obchodu s lidmi, je nepostradatelná. VR také zdůrazňuje důležitou úlohu migrace, pokud jde o vyplnění nedostatku dovedností, a žádá Evropskou radu, aby v těchto oblastech vytvořila účinné politické iniciativy, včetně náboru státních příslušníků třetích zemí pro vědecký výzkum;

2.2

zdůrazňuje, že místní a regionální samosprávy by měly být víc zapojeny do přípravy a provádění azylové politiky. VR navrhuje, aby se k pokrytí těchto úkolů zvážilo zvětšení rozsahu financování v rámci regionální spolupráce a nové politiky sousedství, které jsou obsaženy ve třetím hlavním cíli strukturálních fondů pro období let 2007-2013, a doufá, že společné mnohostranné programy prováděné podle tohoto cíle, stejně jako dvoustranné akční plány, které budou realizovány jako část politiky sousedství, budou účinně koordinovány;

2.3

zdůrazňuje, že je svrchovaně důležité umožnit konkrétní zapojení regionálních a místních samospráv do navrhování i realizace činností v rámci všech čtyř fondů, aby se uskutečnilo horizontální ustanovení o partnerství;

2.4

navrhuje posílení činností a opatření, které se týkají vzdělávání, v úsilí o řízení migračních toků, zejména v oblastech integrace migrantů a uprchlíků;

2.5

navrhuje zahrnout specifické horizontální předpovědi jako doložky, takto:

2.6

lituje, že výdaje na technickou pomoc jsou ve všech čtyřech rozhodnutích nízké, ačkoli kampaně veřejné osvěty jsou velmi důležité pro úspěch a účinnost všech politik v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti;

2.7

vyzývá místní a regionální úřady, aby si vyměňovaly programy odborné přípravy a pracovaly na součinnosti a partnerství s příslušnými evropskými a národními orgány;

2.8

vyzývá místní a regionální samosprávy, aby přispěly k rychlé a účinné realizaci opatření navržených v rámcovém programu;

2.9

navrhuje akční plán Výboru regionů na podporu ducha spravedlivého sdílení povinností mezi členskými státy a v členských státech mezi národními, regionálními, místními, městskými a jinými orgány veřejné správy v oblasti přistěhovalectví;

2.10

zdůrazňuje, že musí být považován za závažného a na Společenství zaměřeného partnera, který účinněji pomáhá vyjasnit povinnosti místních a regionálních zástupců, pokud jde o otázky financování a řízení migračních proudů pro období let 2007-2013, a tak napomáhá jejich integraci do mechanismu spolupráce, který chce Unie zavést.

16.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 115/53

1.

Závěry předsednictví Evropské rady v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003 daly celému regionu západního Balkánu evropskou perspektivu do budoucnosti. Tuto perspektivu opět zdůraznily závěry předsednictví Evropské rady v Bruselu ve dnech 16.a 17. června 2005;

2.

Všechny země západního Balkánu, včetně Kosova, v současnosti prodělávají pozitivní změny v postojích, včetně vztahu k Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Tyto změny jsou důležitým krokem k jejich případné integraci do EU. Další výrazný pokrok je však nezbytný;

3.

Co se týče Kosova, po rezignaci bývalého ministerského předsedy Haradinaje lidé projevili mírumilovnost a zdrženlivost a vláda prokázala politickou vyzrálost při klidném předání moci nové kosovské vládě v čele s ministerským předsedou Kosumim. Současně byl obnoven závazek uskutečnit program předchozí vlády zaměřený na zavádění standardů OSN;

4.

22. února 2005 kosovská vláda přijala dokument „Reforma místní správy – pracovní program na rok 2005“. Účelem reformy je zlepšit služby na místní úrovni a tím přispět k (a) zajištění udržitelné správy a udržitelných životních podmínek pro všechny občany v Kosovu, (b) integraci všech komunit do demokratických struktur v Kosovu, (c) vytvoření a konsolidaci fungujících demokratických institucí v Kosovu, jak požadují standardy;

5.

Pokračují činnosti zaměřené na ekonomickou integraci Kosova v regionu. Účelem probíhajících snah je zabývat se přetrvávající obtížnou ekonomickou situací v Kosovu, včetně nízké úrovně příjmů, vysoké nezaměstnanosti a obrovských nedostatků v infrastruktuře. Naléhavě nezbytný je právní rámec jasně stanovující vlastnická práva;

6.

Ambiciózní a obsáhlé hodnocení zavádění standardů, které v současnosti probíhá, by mělo zahájit realistický proces vedoucí k vyjasnění budoucího statusu Kosova. Silné, autonomní a multietnické místní a obecní úřady jsou nezbytným předpokladem pro dlouhodobý mír a prosperitu v Kosovu a stejně tak i klíčovým prvkem jakékoliv sjednané dohody o budoucím statusu Kosova;

7.

Závěrečná deklarace konference o úloze místních a regionálních orgánů EU v procesu demokratické konsolidace na západním Balkánu, která byla zorganizována společně s Výborem regionů, Evropskou komisí, Kongresem místních a regionálních orgánů Rady Evropy a Paktem stability pro jihovýchodní Evropu v Prištině dne 22. června 2005, zdůrazňuje, že pokud mají mít obyvatelé Kosova budoucnost v rámci Evropské unie, je zásadní, aby v Kosovu proběhla opravdová decentralizace a vznikla participativní demokracie, která plně uznává demokratické hodnoty a práva menšin;

1.1

vítá zprávu a závěry, kterých dosáhla Komise ve sdělení „Evropská budoucnost pro Kosovo“, KOM(2005) 156 v konečném znění. Toto sdělení představuje konstruktivní rámec pro ukončení současné bezvýchodné situace týkající se rozvoje demokratické a multietnické společnosti v Kosovu, aby mu bylo možné zajistit účast v regionu v souvislosti s mírem a prosperitou;

1.2

vítá sdělení Komise o připravenosti Srbska a Černé Hory jednat s Evropskou unií o dohodě o stabilizaci a přidružení – KOM (2005) 476 v konečném znění, jehož závěrem je souhlasné doporučení zahájit jednání o stabilizaci a přidružení za předpokladu, že Srbsko a Černá Hora bude vytrvale pokračovat ve svých přípravách;

1.3

vítá závěry předsednictví Evropské rady v Bruselu ve dnech 16. a 17. června 2005 a připojené „Prohlášení o Kosovu“, ve které se zdůrazňuje, že výsledek obsáhlého hodnocení není předem jasný: zavádění standardů, zejména těch stanovených jako prioritní, a proces decentralizace mají zvláštní význam;

1.4

se domnívá, že místní a regionální orgány Kosova a EU by měly napomoci k dosažení výzvy evropské budoucnosti pro Kosovo;

1.5

vítá závazek Komise zaměřit se na specifickou situaci a konkrétní potřeby Kosova, aby Kosovo mohlo dosáhnout pokroku v procesu stabilizace a přidružení;

1.6

vítá aktivní zaměření se na potřeby rozvoje a reformy Kosova se závazkem mobilizovat zdroje Komise na urychlení tohoto rozvoje a těchto reforem;

1.7

podporuje návrh Evropské komise prozkoumat nové metody k zajištění toho, aby Kosovo mělo plný prospěch ze všech vhodných nástrojů Evropské unie;

1.8

přikládá nejvyšší význam politickému dialogu mezi komunitami v Kosovu a mezi orgány v Bělehradu a Prištině jako jedinému způsobu, jak dosáhnout vyšší stability, jež je nezbytným předpokladem pro evropskou integraci celého regionu západního Balkánu;

1.9

vítá počáteční snahy prozatímních institucí samosprávy v Kosovu (PISG) o reformu místní správy v Kosovu;

1.10

připomíná, že proces decentralizace musí být doprovázen opravdovým předáním moci a především finančních zdrojů a nemovitostí odpovídajících novým odpovědnostem svěřeným místním a regionálním orgánům;

1.11

podporuje rozhodující úlohu, kterou hrají asociace místních a regionálních orgánů při předkládání skupinových názorů místních a regionálních orgánů vládám a kterou mají jako klíčové nástroje podpory akčního potenciálu prostřednictvím místních a regionálních politiků;

1.12

podporuje zapojení Komise do konzultací na vysoké úrovni s hlavními mezinárodními aktéry za účelem vytvoření koordinovaného politického přístupu ke Kosovu; a vítá rozhodnutí zahájit obsáhlé hodnocení pokroku v zavádění standardů pro Kosovo.

2.1

žádá Komisi, aby aktivně zapojila místní orgány v Kosovu do provádění politických, sociálních a ekonomických reforem na nejnižší úrovni za plného respektování zásad subsidiarity, proporcionality a dobré správy věcí veřejných;

2.2

vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s místními orgány prosazovala a podporovala informační kampaně za účelem informování občanů EU o vztazích s Kosovem a občanů Kosova o hodnotách EU;

2.3

vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s místními orgány podporovala výměnné a partnerské programy na pomoc pro zvýšení vzájemného porozumění mezi občany a správními orgány EU a Kosova a posílení správní kapacity na místní a regionální úrovni;

2.4

doporučuje, aby pomoc Komise při budování institucí vzala zvláštní ohled na kapacitu místní správy a pomohla tak především při provádění právních předpisů a zlepšení komunikace a spolupráce mezi centrální vládou a místní správou;

2.5

požaduje úsilí o spolupráci a výměnu zkušeností a osvědčených postupů získaných během provádění předvstupních politik s místními a regionálními orgány členských států EU, kandidátských zemí a zemí na západním Balkánu;

2.6

zdůrazňuje, že jedním způsobem rozvoje důvěry a stability v Kosovu a na západním Balkánu je aktivní přeshraniční spolupráce mezi místními a regionálními orgány;

2.7

vyzývá všechny, kteří jsou zodpovědní za zavádění standardů, především prozatímní instituce samosprávy (PISG) v Kosovu, aby pokračovali v provádění reformy místní správy na celém území Kosova, a pomáhali místním orgánům v Kosovu být v souladu s Evropskou chartou místní samosprávy, především tím, že místním orgánům v Kosovu poskytnou nezbytné finanční, územní a lidské zdroje, aby mohly plnit svou sociální a ekonomickou odpovědnost;

2.8

připomíná všem zodpovědným za zavádění standardů, především prozatímním institucím samosprávy (PISG) v Kosovu, že zachování a podpora regionálních jazyků a jazyků menšin a stejně tak i kulturního dědictví všech komunit jsou klíčovými faktory tolerance a vzájemného porozumění v pluralistickém, multietnickém a multikulturním Kosovu;

2.9

vyzývá všechny, kteří jsou zodpovědní za zavádění standardů, především prozatímní instituce samosprávy (PISG) v Kosovu, aby umožnili jednotlivcům ze všech etnických skupin a komunit účastnit se procesu rozhodování, především na místní a obecní úrovni, a zdůrazňuje, že multietnické obce jsou klíčovým prvkem procesu stabilizace a usmíření v Kosovu;

2.10

doporučuje všem zodpovědným za zavádění standardů, především prozatímním institucím samosprávy (PISG) v Kosovu, aby zdvojnásobili svoje snahy bezodkladně dosáhnout konkrétních výsledků, především co se týče návratu uprchlíků a vysídlených osob a svobody pohybu pro všechny komunity;

2.11

žádá všechny, kteří jsou zodpovědní za zavádění standardů, především prozatímní instituce samosprávy (PISG) v Kosovu, aby ve spolupráci s EU a mezinárodními institucemi podnikli kroky neomezující se pouze na zavádění standardů a připravili se na provádění právních předpisů EU a to i na místní úrovni;

2.12

doporučuje úzce spolupracovat s Kongresem místních a regionálních orgánů Evropy (CLRAE) Rady Evropy a podporovat širší účast orgánů Kosova na evropském demokratickém procesu;

2.13

doporučuje, aby byla Kosovu poskytnuta dostatečná podpora v rámci finančních perspektiv na období 2007-2013.

16.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 115/56

1.1

považuje EHMK za dynamický nástroj za účelem předvádění, podpory, obohacení a prožití evropské a místní kultury a oceňuje, že jmenování EHMK má na města velmi příznivý dopad, a to nejen v kulturním sektoru, ale také při zajišťování ekonomických a pracovních příležitostí v cestovním ruchu, oblasti volného času a sportu, a při působení jako katalyzátor obnovy měst;

1.2

uznává, že vliv EHMK může být větší, když tato akce bude nedílnou součástí dlouhodobé strategie měst pro kulturní rozvoj, a je názoru, že je důležité, aby EHMK podporovalo udržitelnější přístupy k rozvoji kultury. Výbor navíc uznává, že EHMK nabírá stále více regionální rozměr a města zahrnují do rozvoje a provádění svých kulturních programů i okolní oblasti;

1.3

je názoru, že hodnota a potenciál EHMK byly podceněny, v prvé řadě jako důsledek nízké úrovně finanční pomoci ze strany EU, nedostatku pozornosti věnované rozvoji evropského rozměru EHMK a rozvoji zviditelnění měst a nedostatku podpory při pomoci městům s přípravou a prováděním jejich kulturních programů;

1.4

je názoru, že Evropská unie v minulosti promarnila příležitost využít iniciativy EHMK, která by pomohla podpořit evropskou integraci a identitu a měla přitom na paměti velké zviditelnění a široké povědomí o EHMK. Výbor je názoru, že EHMK může občanům pomoci příznivě se identifikovat s Evropskou unií.

1.5

vítá návrh Evropské komise změnit postup výběru EHMK a poskytnout kontrolní proces pro vybraná města během příprav jejich kulturních programů;

1.6

je názoru, že návrh Evropské komise řeší mnoho z nedostatků současného výběrového procesu a uznává, že navržený přístup představuje dobrou rovnováhu mezi potřebou mít opravdový prvek konkurence mezi městy, posílit roli poroty, více zdůraznit evropský rozměr EHMK a uznat přínos členských států a roli Rady při nominačním a jmenovacím procesu;

1.7

vítá a podporuje následující aspekty navrženého výběrového a kontrolního postupu: