9.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 110/1

1.1

Cestovní ruch je pro Evropskou unii z ekonomického hlediska velmi významný, neboť vytváří 5,5 % HDP (od 3 % až po 8 % podle jednotlivých členských států) prostřednictvím více než dvou milionů podniků, které zaměstnávají zhruba devět milionů osob. Cestovní ruch je také mocnou tažnou silou pro ostatní hospodářská odvětví: od průmyslu (zejména v odvětvích souvisejících s módou) po dopravu, zemědělsko-potravinářský sektor, obchod a další odvětví služeb.

1.2

Více než 80 % se na cestovním ruchu v Evropě podílejí jednotlivci a rodiny, zatímco zbytek připadá na služební cesty organizované podniky. Evropské rodiny vyčleňují na spotřebu spojenou s cestovním ruchem přibližně osminu svých osobních výdajů.

1.3

Evropa je i dnes nejnavštěvovanější turistickou oblastí na světě. Neustále roste množství turistů přijíždějících do Evropské unie z Ruska, Číny a Indie, kde hospodářský rozvoj rychle umožňuje přístup většího počtu obyvatel k tomuto typu spotřeby.

1.4

I přes tyto kladné úvodní aspekty trpí odvětví cestovního ruchu v Evropě rok od roku silnější konkurencí nových rozvíjejících se zemí. Cílem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je připomenout evropským institucím, že kultura může mít kladný vliv na cestovní ruch v Evropě, a požádat je, aby se zapojily do zhodnocování a ochrany kulturního bohatství starého kontinentu. Kulturní bohatství, které tím, že na rozdíl od situace v jiných průmyslových odvětvích není ani přemístitelné, ani nahraditelné, může být trumfem v konkurenčním soupeření s ostatními zeměpisnými oblastmi.

1.5

V rámci vypracování tohoto stanoviska došlo k několika setkáním s odpovědnými pracovníky různých generálních ředitelství Evropské komise, která se tématem cestovního ruchu a kultury zabývají, a s několika představiteli Evropského parlamentu. Kromě toho se 18. listopadu 2005 uskutečnilo veřejné slyšení v Paestumu, jednom z nejpůsobivějších archeologických nalezišť v Evropě, kterého se zúčastnili četní představitelé politických institucí, mezinárodních organizací (UNESCO), kulturních sdružení a soukromých cestovních kanceláří. Veřejné slyšení se navíc uskutečnilo v rámci 8. středomořského veletrhu cestovního ruchu spojeného s archeologií, a umožnilo tak účast představitelů zemí z protilehlého břehu Středozemního moře.

2.1

Evropský summit vyzval v březnu 2005 Komisi, Radu a členské státy, aby podpořily Lisabonskou strategii pro růst a zaměstnanost a aktivně se podílely na uskutečňování jejích cílů. Je zřejmé, že cestovní ruch a kultura mhou významně přispět jak k růstu, tak k zaměstnanosti. Co se týče růstu, je cestovní ruch skutečně jedním z hospodářských odvětví, které do příštích let nabízí obzvláště vysoké perspektivy rozvoje. Odhaduje se, že v období 2006-2015 by měl růst průměrně o 3,1 % ročně. Rovněž z hlediska zaměstnanosti se cestovní ruch jeví jako odvětví, které je plně schopné významně přispět k boji proti nezaměstnanosti. A protože je odvětvím, které je charakteristické vysokým podílem zaměstnaných žen, může rovněž přispět k uskutečnění cíle Lisabonské strategie, který stanovuje zvýšení úrovně zaměstnanosti žen (1). I když bylo odhadnuto, že objem cestovního ruchu v Evropě by se měl během příštích 25 let zdvojnásobit, míra jeho růstu zůstává přesto nižší než je světový průměr, a především nižší než průměr některých regionů rozvíjejících se zemí. Pro další růst cestovního ruchu a pro opětovné umístění Evropské unie na špici jeho celosvětového růstu je tedy zapotřebí vhodných stimulujících opatření ze strany všech institucí.

3.1

Mezi oblasti cestovního ruchu s největší mírou růstu patří cestovní ruch spojený s kulturou, tedy s uměním a krajinou, s městy s uměleckým dědictvím a s územími vyznačujícími se obzvláště vysokou koncentrací historických památek a místních tradic. Cílem tohoto stanoviska není zabývat se tématy spojenými s kulturou v celé její šíři, ale zhodnotit dopad, který mohou mít kulturní aspekty na cestovní ruch.

3.2

V této konkrétní složce cestovního ruchu má Evropská unie zvlášť velkou výhodu, neboť je oblastí s největší „hustotou kultury“ na světě. Z 812 kulturních a přírodních památek UNESCO označovaných za „dědictví lidstva“, které se nalézají ve 137 zemích, se jich ve 25 státech Evropské unie nalézá 300. Přidáme-li k těmto 25 současným státům ještě další čtyři, kteří na vstup do Evropské unie teprve čekají (Bulharsko, Chorvatsko, Rumunsko a Turecko), počet těchto lokalit vzroste na 331 (2). Ze závěrů druhé výroční konference sítě European Cultural Tourism vyplynula velmi důležitá skutečnost. Příliv turistů z Číny a Indie do Evropy je zapříčiněn pouze zájmem těchto národů o evropské kulturní a architektonické bohatství. Proto EU a členské státy musí dál investovat do zachování kulturního dědictví, které mají, a do podpory cestovního ruchu spojeného s kulturou.

3.3

Kromě ekonomické hodnoty je cestovní ruch spojený s kulturou důležitý také pro rozvoj sociálních a občanských hodnot a pro podporu evropské integrace a dialogu mezi národy a civilizacemi. Rozvoj evropské identity se neobejde bez hlubšího poznání zemí, kulturních tradic a „rozdílů“, ze kterých je složena bohatá mozaika Evropy. V současném období „krize evropského vědomí“ může být podpora evropských kulturních hodnot známkou optimismu a důvěry v budoucnost Unie (3).

3.4

EU se musí snažit, a to zejména v této multikulturně obtížné situaci, aby rozvíjela kulturní a náboženský dialog s jinými národy, také prostřednictvím podpory cestovního ruchu spojeného s kulturou. Obzvláště účelné se proto zdá rozhodnutí EU vyhlásit rok 2008 „Evropským rokem mezikulturního dialogu“.

3.5

Rozvíjet cestovní ruch spojený s kulturou tím, že se bude poukazovat na historické a sociální souvislosti evropského uměleckého majetku a zhodnocovat přírodní dědictví, umožní turistům ze všech zemí skutečně pochopit kulturní pozadí Evropy.

4.1

Evropská unie se po nějakou dobu zabývala cestovním ruchem a ochranou a podporou kulturního dědictví, přesto však nikdy nemohla přikročit k přímému financování opatření pro cestovní ruch, jelikož chybí právní základ, který by to umožňoval. Dnes je konečně tento základ stanoven v návrhu nové ústavní smlouvy, jenž bohužel zatím čeká na svou ratifikaci. Přístup, který doposud Unie zaujímala k maximálnímu využití možností cestovního ruchu, měl v zásadě horizontální charakter. Cestovní ruch byl podporován buď prostřednictvím strukturálních fondů, či nepřímými opatřeními v podobě projektů, které i přes to, že byly předmětem zájmu jiných odvětví (například životního prostředí či výzkumu), přinesly užitek rovněž odvětví cestovního ruchu. Ačkoli je tento fakt zdánlivě pozitivní, problémy s účinnou koordinací s ostatními GŘ, která se přímo či nepřímo zabývají cestovním ruchem, představují pro generální ředitelství pro podniky a průmysl (oddělení pro cestovní ruch) riziko, že budou promarněny výhody účinky, které by mohlo toto odvětví mít z různých evropských iniciativ.

4.2

Pokud jde o strukturální fondy, v období let 2000 – 2006 uvolnila EU na financování projektů přímo i nepřímo spojených s cestovním ruchem prostředky ve výši přibližně 7 miliard eur a přibližně 2 miliardy eur na kulturní projekty (programy Interreg III, Leader+, Urban). Celkem se jedná o zhruba 9 miliard eur určených na cestovní ruch a kulturu, u kterých je však nebezpečí, že nebudou adekvátně využity, neboť úroveň koordinace při řízení těchto dvou oblastí financovaných ze strukturálních fondů není optimální.

4.3

Z iniciativ Evropské unie určených na podporu kulturního dědictví má zvláštní úspěch projekt Evropská hlavní města kultury (EHMK). Nedávná studie (4) zadaná generálním ředitelstvím pro vzdělávání a kulturu ukazuje, že program „Evropská hlavní města kultury“ přinesl v roce pořádání akce ve městech zvolených za hlavní města kultury průměrné zvýšení cestovního ruchu o 12 % a v následujícím roce byl příliv turistů také vyšší než průměr v letech předcházejících akci. Podle stejné studie je růstový potenciál akce pořád značný, ale bylo by vhodné ho využít do vyšší míry. Za tímto účelem vypracovalo generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu nový návrh na budoucí přijetí nových a jasnějších kritérií výběru kandidátských měst, který stimuluje konkurenci a soupeření mezi nimi, zdůrazňuje evropský rozměr a udržitelnost programů pro kulturu a konečně i podporuje šíření osvědčených postupů při řízení kulturních akcí. Návrh kromě toho požaduje ztrojnásobit současnou částku 500 tisíc eur evropského příspěvku Evropskému hlavnímu městu kultury.

4.4

V souladu s cílem co nejlépe podporovat možnosti cestovního ruchu rozpočtový výbor Evropského parlamentu na začátku prosince 2005 poprvé schválil dotaci ve výši 1 mil. eur na projekt, který podporuje „evropské destinace excelence“.

4.5

Generální ředitelství pro podniky a průmysl Evropské komise ustavilo Skupinu pro udržitelný cestovní ruch (TSG), složenou mezi jiným z expertů zastupujících instituce a různé kategorie zúčastněných stran, jejímž úkolem je předkládat Komisi návrhy na uskutečnění udržitelného cestovního ruchu s ohledem na přípravu Agendy 21 pro udržitelný evropský cestovní ruch do roku 2007. Výbor souhlasí s názorem Komise a Evropského parlamentu, že jediná forma cestovního ruchu, kterou je třeba podporovat, je pouze a výlučně udržitelný cestovní ruch.

4.6

Komisař Günter Verheugen mimo jiné na čtvrtém Evropském fóru cestovního ruchu, které se konalo na Maltě dne 20. října 2005, oznámil založení „evropského portálu cestovního ruchu“ v průběhu prvních měsíců roku 2006, který poskytne přístup na internetové stránky národních organizací cestovního ruchu, aby se zlepšila podpora evropských turistických destinací vzhledem k ostatním částem světa.

4.7

Konečně, GŘ pro podniky a průmysl Evropské komise právě zahájilo studii o dopadu kulturních a sportovních akcí na malé a střední podniky činné v odvětví cestovního ruchu a GŘ pro vzdělávání a kulturu zahájilo výzkum ekonomiky kultury v Evropě.

5.1

Evropský hospodářský a sociální výbor si uvědomuje význam odvětví cestovního ruchu pro Evropu a již dlouho se zajímá o otázky spojené s tímto odvětvím, jako např. politika cestovního ruchu v rozšířené Evropě, cestovní ruch a hospodářský rozvoj, cestovní ruch a spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem, cestovní ruch a sport atd. (5)

5.2

Společně se dvěma studiemi zmíněnými v odstavci 4.7 chce i toto stanovisko, podobně jako výše uvedená stanoviska (viz odst. 5.1), týkající se cestovního ruchu a kultury, přispět k určení budoucích programových směrů cestovního ruchu na evropské úrovni.

6.1

Hlavní úsilí podpory kulturních hodnot se musí týkat občanů s bydlištěm v EU, kteří musí získat větší povědomí o bohatství historického, uměleckého a přírodního dědictví na svém území (6). Až budou uvědomělí, budou moci zahájit cennou činnost na ochranu a podporu svých území tím, že podpoří činnost orgánů veřejné správy.

6.2

Za účelem podpory tohoto rozšířeného kulturního povědomí je nezbytné jednat již na úrovni škol, a to prostřednictvím programů, které by mládeži umožnily lépe poznat historické, umělecké a přírodní hodnoty na svém území, a prostřednictvím iniciativ, které by z mládeže učinily hlavní představitele jejich zhodnocování (7).

7.1

K účinné podpoře cestovního ruchu spojeného s kulturou a získání „turistů lhostejných ke kultuře“ je třeba analyzovat a rozvíjet jeho jednotlivé složky a snažit se rovněž určit trendy a možnosti dalšího rozvoje v budoucnosti. Hlavními složkami cestovního ruchu spojeného s kulturou jsou: umělecké dědictví, kulturní akce, výstavy a přehlídky, enogastronomie a cestovní ruch na venkově, cestovní ruch spojený s kinematografií a tématické kulturní parky.

7.2.1

Nejtradičnější složkou cestovního ruchu spojeného s kulturou je „hmotné“ umělecké dědictví, které tvoří historická jádra měst, muzea a archeologická naleziště. Prioritou pro tuto složku je podpora větší integrace mezi správou kulturního majetku a poskytováním služeb cestovního ruchu tak, aby se u návštěvníků podporovalo „užívání“ těchto památek. Je třeba přemýšlet v jednotných pojmech „systémů cestovního ruchu a kultury“, které je třeba použít podle integrované logiky. Bude se například muset podporovat jednotné řízení umělecko-environmentálních systémů, i když budou náležet orgánům veřejné správy nebo různým soukromým subjektům, nebo podporovat takovou politiku návštěvních hodin a cen, díky níž budou památky co nejpřístupnější, budou vytvářet větší příjmy a pokryjí tak náklady na správu. Kromě toho by bylo vhodné „oživit“ kulturní dědictví například pořádáním krátkodobých výstav v muzeích, palácích či na zámcích, zaměřených zejména na podporu současného umění.

7.2.2

Zajímavé zkušenosti jsou například s „turistickými kartami“ (pass), které zkoušejí různá evropská města a ve kterých je zahrnuto jízdné a vstup do muzeí a archeologických památek.

7.2.3

Pokud jde o menší centra s uměleckým dědictvím, je třeba uvést zejména zkušenost s „kulturními oblastmi“, které spojují obvyklé služby cestovního ruchu a kultury na homogenním území tvořeném více obcemi a soustřeďují finance poskytované orgány veřejné správy a soukromými subjekty a jsou podporovány jednotným způsobem. Výbor kromě toho považuje za účelné, aby se na rozvoji a vytváření (rovněž přeshraničních) kulturních oblastí podílely také regionální svazy cestovního ruchu.

7.2.4

Dále by měly být vytvářeny „sítě“ (8) nebo itineráře kulturních památek nacházejících se v různých zemích, například sítě historických zámků a paláců, archeologických památek (například síť měst Magna Grecia) (9) nebo sítě určitého druhu muzeí, například „muzea podnikání“, nebo transevropské itineráře (10), jako např. via Fracigena. Tyto sítě nebo itineráře by byly označeny jednotnými značkami s vhodnou symbolikou a podporovány integrovaným způsobem. Tam, kde je to možné, by dále bylo vhodné poskytovat jednotné služby cestovního ruchu.

7.3.1

Druhou významnou složkou cestovního ruchu spojeného s kulturou jsou akce: výstavy, koncerty, festivaly a další zvláštní iniciativy. Během posledních deseti až patnácti letech se kulturní akce staly důležitými faktory v podpoře cestovního ruchu. Stále větší proudy nadšenců, především mladých lidí, se vydávají na velké výstavy, navštěvují koncerty, festivaly nebo se účastní zvláštních akcí jako jsou „bílé noci“, které se šíří v mnoha evropským městech, např. v Paříži, Versailles, Bruselu, Římě, Vídni, Varšavě atd.

7.3.2

Vylepšení této složky cestovního ruchu vyžaduje jednak zásady do infrastruktury, aby bylo možno poskytnout či zrekonstruovat vhodné prostory pro výstavy a festivaly, a jednak plánování reklamních a informačních kampaní. Evropská unie by mohla podpořit vytvoření jednotného kalendáře kulturních akcí, podporovat spolupráci mezi různými zeměmi a kulturními institucemi a rovněž podporovat iniciativy v zemích, které mají v této oblasti méně zkušenosti a tradic, počínaje deseti novými členskými státy.

7.4.1

Třetí důležitá složka cestovního ruchu spojeného s kulturou souvisí s enogastronomií na různých územích. Je to „materiální kultura“, která v posledních letech získává stále více na významu a která způsobila opravdové kulturní a hospodářské hnutí na podporu typických místních produktů (11).

7.4.2

I zde je třeba podporovat vytváření „enogastronomických okruhů“, které by byly propojeny s uměleckými a kulturními hodnotami a podporovaly komplexní nabídku, návštěvu kulturních pamětihodností, ochutnávky a zážitky ze života na venkově, čímž by se navzájem propojilo poznání dějin umění a tradic vinařství a typických pokrmů na určitém území nebo v určité zeměpisné oblasti.

7.4.3

Evropská unie by mohla podpořit vytvoření evropského průvodce po enogastronomických oblastech a po venkově zaměřeného především na přeshraniční okruhy, které by propojovaly tradice dvou nebo tří zemí, což by přispělo ke zhodnocení významu společných kořenů, jež jsou základem mnoha tradic a „rozdílů“.

7.5.1

Čtvrtá složka cestovního ruchu spojeného s kulturou, který se stává význačným hnacím motorem cestovního ruchu, se týká filmové a televizní produkce. Mnoho regionů zaznamenalo několikanásobný nárůst turistů, kteří navštěvují místa natáčení a místa známá z úspěšných filmů a televizních pořadů. Například zámek Alnwick Castle v Northumberlandu (sever Anglie), kde se natáčely filmy s hlavním hrdinou Harry Potterem na motivy knih J. K. Rowlingové, přinesl téměř přes noc příliv turistů v hodnotě 13 mil. eur ročně a stal se jedním z deseti nejnavštěvovanějších turistických destinací ve Velké Británii. Něco podobného se stalo v Itálii v případě zámku Agliè v Piemontu, kde se točil televizní seriál Elisa di Rivombrosa a kde průměrný počet návštěvníků stoupl ze 100 na 3 500 osob za týden. Efekt slávy se odráží i na filmech, které ještě nepřišly do kin, ale teprve se natáčejí. Ve Velké Británii se jedná o městečko Lincoln, kde se točí film The Da Vinci Code (Šifra mistra Leonarda) podle stejnojmenného bestselleru Dana Browna, a které se již stalo destinací s nepřetržitým přílivem turistů. V Paříži již vznikly cestovní kanceláře, které pořádají okruhy po místech popisovaných v Brownově románu.

7.5.2

Podle průzkumu provedeného ve Velké Británii loni v srpnu 27 % dospělých a nejméně 45 % mladých lidí ve věku 16 až 24 let se při výběru dovolené nechá ovlivnit filmem, který viděli v kině nebo v televizi. Proto VisitBritain, agentura propagující cestovní ruch v Británii, velmi bedlivě sleduje filmové produkce a zveřejňuje na svých internetových stránkách podrobné mapy k filmům („movie map“), které ukazují, kde se natáčí nová filmová produkce, jak se tam dostat a jaká zařízení pro turisty jsou tam k dispozici.

7.6.1

Pátá složka cestovního ruchu spojeného s kulturou by mohla souviset s vytvářením tematických parků zaměřených na dějiny umění jakožto doplňku k návštěvám muzeí, historických středů měst a archeologických nalezišť. Park, který by případně mohl vzniknout v blízkosti slavné a proslulé turistické destinace, by měl být nástrojem na podporu správného pochopení historické reality, do které se začíná „nořit“ (12). Podobné parky by bylo možné vybudovat ve významných evropských kulturních oblastech (13) a EU by mohla podpořit budování této informačně-zábavní („infotainment“) infrastruktury, která by mohla být dalším lákadlem pro turisty.

8.1

Nové informační a komunikační technologie velmi přispívají ke zhodnocování kulturního dědictví pro turistické účely. Patří mezi ně tvorba webových stránek a satelitní a digitální televizní kanály, používání audio a video klipů pro mobilní telefony nejnovější generace, provádění rekonstrukce památek a míst historického a uměleckého významu s použitím technik virtuální reality (14).

8.2

Uplatnění nových technologií by se mohlo týkat udržitelnosti cestovního ruchu a ochrany nejznámějších uměleckých památek, kterým hrozí poškození v důsledku návštěv velkého množství turistů. Informační technologie by totiž mohly nabídnout nové možnosti plánování, monitorování a usměrňování přílivu turistů, a to automatickou regulací proměnlivých faktorů prostředí (například vlhkosti v muzeích), které mohou poškodit umělecká díla. Také využívání on-line rezervací a návštěv na objednávku by mohlo podpořit návštěvnost u památek, které může najednou navštívit vždy jen malá skupinka turistů.

8.3

Konečně, nesmí se zapomínat, že by moderní technologie mohly významným způsobem přispět k budování struktur a systémů umožňujících odstranit architektonické překážky, které jsou pro tělesně postižené osoby příliš často nepřekonatelné.

8.4

Evropská unie, která ve svém 7. rámcového programu pro výzkum a inovaci uvedla, jak může využití výsledků výzkumu podpořit odvětví cestovního ruchu a přístup ke kulturnímu dědictví, by mohla podpořit praktické uskutečnění tohoto druhu iniciativ tím, že by případně sestavila seznam dostupných technologií a přehled osvědčených postupů na úrovni Společenství, který by mohl poskytnout užitečné informace zúčastněným stranám v různých zemích.

8.5

Využívání technologií je zásadní pro podporu evropských destinací cestovního ruchu spojeného s kulturou nejen v EU, ale také mimo ni. I v této oblasti by bylo vhodné sestavit soupis iniciativ, které probíhají v různých zemích. Evropská unie by mimoto mohla spojit zřízení „evropského portálu cestovního ruchu“ s vytvořením satelitní televize, která by propagovala cestovní ruch na starém kontinentu v mimoevropských zemích.

9.1

Efektivní systém využívání kulturního dědictví pro účely cestovního ruchu však souvisí se správou kulturního dědictví, které je buď veřejným majetkem (státu nebo orgánů místních samospráv), patří náboženské nebo neziskové organizaci nebo je v soukromém vlastnictví. Zvláště choulostivá je situace v některých nových členských státech, kde nucené znárodňování v minulých desetiletí mělo za následek pochybnosti o vlastnickém právu a především zanedbávání ochrany mnoha kulturních památek.

9.2

Měly by být tudíž přijaty takové modely správy, které nejen respektují stávající majetkové uspořádání uměleckého a kulturního dědictví a poskytují mu maximální záruky při jeho ochraně a zachování pro příští generace, ale také umožňují koordinované řízení jednotlivých zařízení pro cestovní ruch spojený s kulturou a zároveň podporují spoluúčast veřejných i soukromých investic, a to i s vhodnými finančními pobídkami.

9.3

Evropská unie by mohla provést průzkum systémů správy v různých evropských zemích a posoudit jejich efektivitu a podpořit jejich rozšíření do dalších zemí, anebo by mohla navrhnout inovační systémy, týkající se také daňových systémů, které budou podporovat spolupráci veřejného a soukromého sektoru při správě.

9.4

S otázkou správy souvisí otázka odborné přípravy pracovníků v oblasti kulturních památek, kteří by již nyní kromě dějin umění museli ovládat i management, marketing a používání nových technologií, a pracovníků, kteří přicházejí do přímého kontaktu s turisty (hoteliéři, obchodníci, pracovníci ve veřejných službách atd.) a kromě jazykových dovedností by měli být „vyškoleni“ v „savoir faire“ a v respektování kulturních rozdílů v oblasti cestovního ruchu. I zde by mohla Evropská unie provést soupis nejmodernějších způsobů odborné přípravy v tomto sektoru a podpořit tak výměnu zkušeností i iniciativy v oblasti benchmarkingu a šíření osvědčených postupů – to vše v zájmu podpory kvalitního cestovního ruchu.

10.1

Efektivní řízení cestovního ruchu spojeného s kulturou může přinést užitek i ostatním složkám cestovního ruchu, od cestovního ruchu v přímořských a horských oblastech po obchodní cestovní ruch a cestovní ruch osob třetího věku.

10.2

Itineráře cest zaměřených na umění, výstavy, koncerty, festivaly nebo enogastronomii mohou povzbudit turisty k volbě určité evropské destinace a mohou tak těmto destinacím pomoci čelit konkurenčním turistickým destinacím v rozvíjejících se zemích, které přes svou konkurenční výhodu v oblasti přírodních zdrojů a nižších cen mohou jen stěží nabídnout kulturní možnosti na evropské úrovni.

10.3

Podobně je tomu u služebních cest, kde příležitost spojit služební cestu s kulturou může vést k prodloužení cesty o několik dnů (například o víkend) nebo k tomu, že se ze služební cesty stane rodinná dovolená, na kterou pojede i partner nebo děti.

10.4

Vzhledem ke střední délce života evropské populace, která je dnes značně vyšší než v minulosti, se cestovní ruch spojený s kulturou dobře shoduje s nároky seniorů, kteří stále častěji dospívají k rozhodnutí, že budou věnovat svůj volný čas studiu a poznání nových kultur. Tento prvek se shoduje také s potřebou podpořit cestovní ruch v obdobích „mimo sezónu“.

10.5

Není pochyb o tom, že Evropská unie může rovněž působit jako hnací síla ve snahách podpořit integraci cestovního ruchu spojeného s kulturou a ostatních složek cestovního ruchu.

11.1

Jak již bylo uvedeno, vzhledem ke kladnému vlivu, který může mít kultura na rozvoj cestovního ruchu, a zejména při uvážení skutečnosti, že cestovní ruch je nejen motorem pro ostatní hospodářská odvětví, nýbrž také významným způsobem přispívá k uskutečnění cílů „růstu“ a „zaměstnanosti“ Lisabonské strategie, je hlavním cílem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy poskytnout evropským institucím další podněty na podporu tohoto stále dynamického odvětví, ale silně vystaveného konkurenci mimoevropských zemí.

11.2.1

K účinnému zhodnocení evropského cestovního ruchu spojeného s kulturou je nezbytné zlepšit komunikaci a integrovanou propagaci Evropy a evropských destinací a zároveň podporovat šíření osvědčených postupů v oblasti ochrany, využití, správy a odborné přípravy. K tomuto účelu by mohl být jistě velmi užitečný evropský portál cestovního ruchu, a to především pokud splní několik podmínek:

11.3.1

Evropská unie by mohla podporovat osvědčené postupy při řízení služeb cestovního ruchu spojeného s kulturou využíváním systémů soutěží a cen ve svých programech – počínaje programem „Evropská hlavní města kultury“ (15), a budoucím programem „Evropské destinace excelence“. EU by mimoto mohla poskytovat poradenství městům a územím, která se rozhodnou kandidovat do těchto dvou programů, a poskytnout jim vyšší finanční příspěvek než doposud a možná i přednost při využívání strukturálních fondů. Na národní úrovni bylo by naopak účelné podpořit zdravou konkurenci mezi městy a destinacemi cestovního ruchu spojeného s kulturou, které jsou kandidáty do těchto dvou programů, stanovením jasných kritérií na evropské úrovni: systémy správy, spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem, integrace služeb cestovního ruchu a kultury, reklamní a informační činnosti spojené s akcemi atd.; pro „Evropská hlavní města kultury“; udržitelnost, prodloužení turistické sezóny, uvolnění přívalu turistů, systémy správy, spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem, integrace služeb atd., pro „Evropské destinace excelence“ atd.

11.4.1

Podpora dialogu mezi kulturami jak uvnitř EU (zejména s ohledem na další rozšíření o čtyři kandidátské země), tak mezi Unií a ostatními částmi světa, musí být prioritou i pro programy cestovního ruchu spojeného s kulturou. Z tohoto hlediska se zdá být velmi účelné, jak již bylo zdůrazněno, rozhodnutí vyhlásit rok 2008 za Evropský rok mezikulturního dialogu. Nicméně by bylo vhodné spustit již před rokem 2008 řadu projektů například pro školy, aby byly mezinárodní výměnné programy typu Erasmus rozšířeny i na žáky středních škol nebo aby se podpořil twinning mezi třídami z různých členských států. Konkrétní projekty určené na podporu dialogu mezi kulturami by mohly být věnovány rovněž starším lidem. Tak by se rok 2008 mohl stát „výstavním rokem“ již probíhajících iniciativ a poskytnout podnět pro zahájení dalších iniciativ.

11.5.1

EU nemá k dispozici žádné přímé operativní nástroje pro cestovní ruch, a to vzhledem k tomu, že bohužel stále chybí právní základ. Bylo by proto užitečné, kdyby Evropa zahájila přímou činnost na posílení koordinace řízení s cílem podpořit současné i budoucí projekty zhodnocování tohoto odvětví. EHSV by byl nakloněn vytvoření Evropské agentury pro cestovní ruch, co nejdříve a v souladu se zásadou subsidiarity, která by mohla mít funkci evropského pozorovatele cestovního ruchu a jejímž cílem by bylo poskytovat Společenství a členským státům informace a spolehlivé a porovnatelné údaje o cestovním ruchu. Tento návrh byl již předložen také v předchozím stanovisku z vlastní iniciativy Cestovní ruch a sport: budoucí výzvy pro Evropu.

11.6.1

EHSV kladně hodnotí návrhy komisaře Güntera Verheugena na 4. Evropském fóru cestovního ruchu, které se konalo na Maltě, a návrhy v usnesení Evropského parlamentu (16) svěřit funkci koordinace různých iniciativ Společenství s dopadem na odvětví cestovního ruchu generálnímu ředitelství pro podniky a průmysl.

11.7

EHSV nazval předkládané stanovisko „Prohlášení z Paestumu“, vzhledem k veřejnému slyšení, které se uskutečnilo v listopadu 2005 na tomto fascinujícím italském archeologickém nalezišti.

—

European Route of Brick Gothic (Evropská cesta cihlové gotiky), což je projekt zahrnující 7 zemí (Švédsko, Dánsko, Německo, Polsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko), 26 měst a dva regiony.

—

Evropská cesta židovského kulturního dědictví, což je program oceněný Radou Evropy jako Velká kulturní cesta Rady Evropy (5. prosince 2005).

9.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 110/8

1.1

Politika hospodářské soutěže Evropské unie byla velmi dlouho považována za klenot evropské integrace a danost, již nelze zpochybňovat. Během diskuse o Ústavní smlouvě přesto došlo na otázky týkající se oprávněnosti politiky, jejímž cílem je zajistit „svobodnou a rovnou soutěž“. Po reformě nástrojů antimonopolní kontroly přistoupila Evropská komise k reformě režimu státních podpor prostřednictvím akčního plánu. Zveřejnění zprávy za rok 2004 dává EHSV příležitost k celkovému zhodnocení cílů a metod politiky Společenství pro hospodářskou soutěž, zejména v souvislosti:

1.2

Zpráva obsahuje „zasazení do politického kontextu“ od generálního ředitele GŘ pro hospodářskou soutěž a dále předestírá přehled činností Komise:

1. května roku 2004, jenž byl rokem rozšíření o deset nových členských států, vstoupila v platnost reforma právních předpisů Společenství pro hospodářskou soutěž.

2.1

Zpráva zdůrazňuje souvislost mezi politikou hospodářské soutěže na straně jedné a revidovanou Lisabonskou strategií, tj. konkurenceschopností, růstem, zaměstnaností a udržitelným rozvojem, na straně druhé. Komise by proto ráda zaměřila svoji činnost na odvětví klíčová pro vnitřní trh a lisabonskou agendu, a to položením důrazu na odstraňování překážek hospodářské soutěže v nedávno liberalizovaných odvětvích i v některých jiných regulovaných odvětvích, zejména v telekomunikacích, poštovních službách, energetice a dopravě. Spojitost s lisabonskou agendou by si zasloužila lepší zdůvodnění a formulaci.

2.2

Základní otázkou, kterou je třeba si klást, je, zda by politika hospodářské soutěže měla odrážet konjunkturální politické priority, či zda by spíše měla být založena na vlastních, nezávislých principech. EHSV dává přednost druhému pojetí, a to z následujících důvodů:

2.2.1

Podniky, spotřebitelé a hospodářské a sociální subjekty potřebují stabilní a předvídatelný právní rámec. Bude-li se politika hospodářské soutěže měnit podle momentálních priorit, stane se zdrojem právní nestability, a stěží tak podpoří investice a zaměstnanost.

2.2.2

Vytvoření volné a nenarušené soutěže je zásadním cílem samo o sobě, nikoli s ohledem na konjunkturální strategii, ale pro zajištění správného fungování evropského jednotného vnitřního trhu. V opačném případě tento trh ztratí veškerý smysl a výhody, jež může přinést evropské ekonomice, tj. stimulaci poptávky, rozšíření nabídky a sílu trhu se 450 miliony spotřebitelů.

2.2.3

V dnešní rozšířené Unii jsou rozdíly v úrovni ekonomických a sociálních podmínek jednotlivých členských zemí velmi silné. V této souvislosti nabývá politika hospodářské soutěže zvláštní naléhavosti. Jinými slovy, zajištění skutečně volné a nenarušené hospodářské soutěže je určující pro to, aby hospodářské a sociální subjekty, ať již pocházejí z nejbohatších zemí, či z těch nejméně rozvinutých, měly zaručenu rovnost příležitostí a rovné zacházení a aby tak existovaly podmínky pro posílení hospodářské a sociální soudržnosti Unie.

2.2.4

Samostatnost politiky hospodářské soutěže je třeba zachovat a posílit. Je třeba najít soulad též s ostatními politikami Unie, a sice s těmi, jež podporují rozvoj hospodářství, inovací, růstu, zaměstnanosti a hospodářské a sociální soudržnosti. Politika hospodářské soutěže ve světle stávajících a budoucích reforem musí odrážet tuto vizi zaměřenou směrem ven. V tomto duchu musí Komise nutně hledat trvalou rovnováhu, jejímž cílem bude co nejlépe chránit spotřebitele, podniky a obecný zájem Unie. Příprava hlavních směrů pro řešení sporných případů proto musí být založena na určitých imperativech, jimiž jsou:

2.2.5

Je třeba zohlednit zvláštní povahu služeb veřejného zájmu, zejména v oblastech, jakými jsou zdravotnictví, sociální ochrana, školství, a v souladu s tradicemi a působením na národní úrovni respektovat hodnoty jako sociální spravedlnost a transparentnost. V případech, kdy jsou výkony služeb obecného zájmu zcela či částečně svěřovány soukromým provozovatelům, se musí úřady dohlížející na hospodářskou soutěž ubezpečit, že je zaručena rovnost zacházení se všemi potenciálními zainteresovanými stranami, efektivita, kontinuita a kvalita služby. V této souvislosti Výbor vítá práci Komise, jež od rozsudku ve věci Altmark spočívá v upřesnění pravidel financování závazků veřejné služby, což povede ke zvýšení transparentnosti řízení SOHZ.

2.2.6

Obecněji řečeno, problém politiky Společenství pro hospodářskou soutěž je, že stojí na předpokladu ideálního fungování jednotného trhu – na dokonalých a zdarma poskytovaných informacích pro účastníky trhu, volném vstupu a odchodu podniků, na množství trhů podle možností či očekávání jejich účastníků, na nepřítomnosti rostoucích výnosů z rozsahu a nepřítomnosti dominantních postavení. Skutečnost je jiná, především vzhledem k chování některých členských států, jež pokračují v prosazování svého „národního“.

2.2.7

GŘ pro hospodářskou soutěž by mělo vypracovat hospodářská a sociální hodnocení případů, jimiž se zabývá. Dále musí provést analýzy dopadu nejdůležitějších rozhodnutí, které přijalo, a to jak na úrovni hospodářské, včetně globální konkurenceschopnosti Unie, tak na úrovni sociální a z hlediska udržitelného rozvoje.

3.1

Pokud jde o prezentaci zprávy, za účelem lepšího pochopení systému by bylo možno zejména v oblasti státní podpory zlepšit přehlednost zařazením soupisu rozhodnutí, u nichž nebyly vzneseny námitky proti poskytnutí podpory, spolu s vysvětlením důvodů, pro které v určitých případech podpora nespadala do působnosti čl. 87 odst. 1. Tato tabulka by představovala rámec osvědčených postupů a vodítko pro členské státy při poskytování podpory.

3.2

Kromě toho lze vzhledem k rozšíření v roce 2004 vyjádřit politování nad tím, že zpráva nabízí poměrně málo informací o provádění politiky Společenství pro hospodářskou soutěž v nových členských státech. Výbor tedy očekává od zprávy za rok 2005 úplnější a aktuálnější informace.

3.3.1

Ze zprávy vyplývá, že nedílnou součástí politiky hospodářské soutěže se stala ekonomická analýza, což bylo opakovaně požadavkem EHSV. V tomto směru došlo ve vývoji právních předpisů pro hospodářskou soutěž (články 81 a 82) k významnému a pragmatickému pokroku, jenž spočívá v lepší definici trhu a v dalším zjemnění horizontálních a vertikálních postupů.

3.3.1.1

U čl. 81 odst. 3 (výjimka ze zákazu omezujících dohod) si lze povšimnout, že ekonomická analýza byla zdokonalena zvláště zohledněním účinnosti. Podniky tak mohou přistoupit k využití nových technologií, lépe přizpůsobených výrobních postupů, součinnosti plynoucí z integrace pracujících a úspor z rozsahu; mohou také upřednostnit technický a technologický vývoj, např. prostřednictvím společného výzkumu a vývoje.

3.3.2.1

Jak dokládají případy uvedené ve zprávě, politika shovívavosti zaznamenala úspěch. Připomeňme si, že tento mechanismus spočívá v pobídce adresované podnikům, jež hodlají utvořit kartel, k „oznámení“ této dohody orgánům pro hospodářskou soutěž, což jim umožní úplné nebo částečné zproštění udělených pokut. Za tím účelem Komise a některé členské státy zavedly programy shovívavosti, které stanoví podmínky tohoto mechanismu. Tyto programy nabývají pro podniky zvláštního významu, neboť podniky nezávisle na čistě smluvených kartelech zjišťují, že kartely vytvářejí nevědomky, do značné míry výměnou faxů a elektronické pošty mezi svými obchodníky a obchodníky jiných podniků.

3.3.2.2

Zpráva však dostatečně nezdůrazňuje několik fundamentálních problémů, které z toho plynou – stávající programy shovívavosti v EU jsou příliš různorodé jak z hlediska podmínek pro přiznání shovívavosti, tak z hlediska procedurálního; navíc ne všechny národní orgány pro hospodářskou soutěž zavedly programy shovívavosti – učinilo tak pouze 18 z nich (a Komise) (1).

3.3.2.3

Konečně, žádost o shovívavost podaná určitému orgánu nesměřuje automaticky k ostatním orgánům. Za těchto podmínek je pro získání imunity příslušný podnik nucen obrátit se na všechny příslušné orgány pro hospodářskou soutěž. EHSV se domnívá, že je tudíž prvořadým úkolem optimalizovat mechanismus v případě nutnosti opakovaných žádostí podniků. Dále bude nutno zjednodušit stávající postupy tak, aby bylo možno zavést harmonizovaný systém „oznámení“ kartelu, což by automaticky zastavilo jakoukoli účast na kartelu.

3.3.3.1

Dle zprávy se první výsledky získané ESHS jeví jako uspokojivé. Prostřednictvím této sítě Evropská komise a národní orgány pro hospodářskou soutěž ve všech členských státech EU spolupracují a vzájemně se informují o nových případech a rozhodnutích. V případě nutnosti pak koordinují vyšetřování, pomáhají si a provádějí výměnu důkazních materiálů.

3.3.3.2

Tato spolupráce vytváří účinný mechanismus obrany proti podnikům, jež se dopouštějí přeshraničních praktik omezujících hospodářskou soutěž, a podílí se na vyloučení těch, jež porušují pravidla trhu a způsobují značné škody konkurenci a spotřebitelům.

3.3.3.3

Klíčovou otázkou je důvěrnost informací. Ta je zabezpečena specifickou funkcí tzv. ADO („Authorised Disclosure Officer“, úředník oprávněný ke zveřejňování), jejímž prostřednictvím bude jedna nebo více osob mít možnost zasáhnout do přenosu důvěrných informací. Tyto mechanismy byly od 1. května 2004 několikrát použity, zejména s Komisí, a podle všeho úspěšně.

3.3.3.4

Jakkoli hospodářští činitelé považují fungování ESHS za velmi úspěšné, EHSV upozorňuje Komisi na možné budoucí obtíže při zajišťování plné ochrany důvěrných informací s ohledem na rostoucí počet případů ke zpracování.

3.4.1

Článek 82 Smlouvy zakazuje zneužívání jakéhokoli dominantního postavení podniku (nepřiměřené ceny, rozdělení trhu prostřednictvím exkluzivních dohod o prodeji, věrnostní prémie, jejichž cílem je odvrátit dodavatele od konkurentů...). Kromě toho se toto ustanovení vztahuje na kontrolu spojování, jakmile by určité spojení způsobilo zneužití sílícího dominantního postavení podniku, který byl původcem operace. Tento článek, jenž je základním prvkem antimonopolních právních předpisů, bývá v některých ohledech vykládán nejednoznačně, jak lze vypozorovat z rozboru chování podniků a důsledků jejich obchodních praktik. Jinými slovy, pojem zneužití dominantního postavení nebyl ještě náležitě definován, a tudíž je pro podniky někdy obtížné rozpoznat hranice toho, co ještě je, a co již není dovoleno. Pokud se například jedná o zneužívání, jako jsou např. predátorské ceny nebo slevy, může mít určité chování různé účinky: efektivní konkurent může prosperovat na trhu, kde dominantní podnik provozuje určité ceny, zatímco „méně efektivní“ konkurent může být z takového trhu vyloučen. Má politika hospodářské soutěže chránit takové podniky? Nestačilo by naopak vytvořit pravidla založená na zásadě, podle níž je zneužitím pouze vyloučení „výkonných“ konkurentů?

3.4.2

Komise nedávno vydala návrh hlavních směrů pro provádění článku 82, což EHSV schvaluje. Snaží se tímto způsobem nastolit doporučující postup pro hodnocení nejběžnějších praktik, jakými jsou vázané prodeje, slevy či cenové úlevy, které by mohly oslabit konkurenci (2). EHSV vítá úsilí, které vynakládá Komise ve snaze mobilizovat co nejvíce zdrojů v otázce praktik, jež by mohly způsobit újmu spotřebitelům, aby tak prostřednictvím jasného vymezení, co lze považovat za zneužití dominantního postavení, situaci vyjasnila a posílila právní jistotu. Doufá, že tento návrh, který se právě zkoumá, umožní podnikům s dominantním postavením jasně vyhodnotit, zda se chovají řádně, a připomíná, že k dokončení úvah je třeba zajistit dialog se zainteresovanými stranami (podniky, zejména MSP, spotřebitelé, sociální partneři…).

3.5.1

EHSV vítá značný vývoj v pragmatickém duchu, spočívající na jedné straně v zavedení jediného místa pro oznamování spojování a na druhé straně v nezbytném vyjasnění testu konkurenceschopnosti, jenž nyní lépe odpovídá hospodářské realitě a je ve větším souladu s pravidly platnými v hlavních světových systémech kontroly spojování. Ačkoli v praxi je dokazování zvýšené účinnosti jakožto důsledku spojení ještě stále obtížné, lze doufat, že v souvislosti s tímto zlepšením přinese dohled nad spojováním podniků svůj užitek i zájmům evropského spotřebitele.

3.5.2

Pokud se jedná o vztahy mezi velkými maloobchodními řetězci a místními obchody, pozorujeme již několik let fenomén masivního spojování, jež snižuje podíl místních obchodů ve prospěch velkých maloobchodních řetězců. Vzhledem k rozvoji někdy velmi restriktivních obchodních praktik, cenových politik či výše slev v závislosti na objemu koupeného zboží mohou místní obchody obtížně konkurovat cenami výrazné, flexibilní marži velkých řetězců a atraktivitě, která z toho plyne. Ostatně z podobných důvodů jsou výrobci často podrobeni přehnaně vysokému tlaku. Zvyšování počtu spojení musí vést ke sladění cílů politiky hospodářské soutěže s cíli spotřebitelské politiky, aby bylo zajištěno stálé zásobování trhů a rozmanitost nabídky z hlediska jejího zařazení na trhu a kvality. Zároveň by bylo vhodné neomezovat spolupráci malých podniků, nemají-li v daném odvětví významný podíl na globálním trhu.

3.6.1

Zpráva se pozitivně vyjadřuje o výsledcích reorganizace GŘ pro hospodářskou soutěž, a to v reakci na kritiku veřejného mínění adresovanou Komisi na základě některých případů (Airtours/First Choice, Tetra Laval/Sidel a Schneider/Legrand).

3.6.2

Zřízení postu hlavního ekonoma (Chief Competition Economist) a míst pro několik ekonomů do jeho týmu, jmenování skupiny zkušených úředníků, jejichž úkolem bude přezkoumat novým pohledem závěry vyšetřovatelů GŘ pro hospodářskou soutěž v případech citlivých spojení a posílení úlohy poradce-auditora v postupu kontroly spojování představují opatření, jež plní společný cíl přísněji a transparentněji postupovat při vyšetřování v oblasti kontroly spojování. Reaguje se tak na opakující se požadavky EHSV a je třeba je ocenit.

3.6.3

EHSV sice schvaluje jmenování „zmocněnce pro vztahy se spotřebiteli“, jehož úkolem je zastupovat spotřebitele před GŘ pro hospodářskou soutěž, ale lituje, že téměř rok po tomto jmenování neuvádí zpráva podrobné hodnocení skutečného dialogu navázaného s evropskými spotřebiteli. EHSV tedy od zprávy za rok 2005 očekává důkazy, které by umožnily posoudit jeho efektivitu a účinnost. EHSV se k tomuto tématu rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy.

3.6.4

Nedávná stanoviska EHSV osvětlila otázku prostředků, které má Evropská komise k dispozici, zejména pro sledování spojování, a jež jsou považovány za příliš malé vzhledem ke zdrojům, jež mohou aktivovat dotčené subjekty. Tato otázka zůstává nadále otevřená: zdá se, že GŘ pro hospodářskou soutěž trpí nedostatkem kvalifikovaného personálu pro zpracování případů dotýkajících se některých zemí, zejména nových členských států. Výbor nadále překvapuje a zaráží tento nedostatek předvídavosti v řízení lidských zdrojů Komise a žádá, aby byla naléhavě přijata opatření vedoucí k vyřešení této situace.

3.6.5

Navzdory nedávnému úsilí o transparentnost musí Výbor konstatovat, že nelze hovořit o opravdové politice aktivní konzultace zúčastněných stran – pokud jde o horizontální případy posuzované GŘ pro hospodářskou soutěž, nelze z hlediska dobré správy ani jednu informaci o spojování na internetových stránkách Komise považovat za adekvátní pro sběr fundovaných stanovisek občanské společnosti a různých zainteresovaných organizací.

3.6.6

Pokud jde o zveřejňování národních rozsudků v oblasti hospodářské soutěže na internetových stránkách Komise, musíme konstatovat, že zamýšlených cílů poučně informovat nebylo dosaženo (čl. 15 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2003). Na jedné straně si můžeme všimnout, že princip webové stránky je funkční pouze částečně. Neboť zejména nové členské státy téměř anebo vůbec nezasílají rozsudky svých národních soudů. Tato situace ztěžuje sledování toho, jak je uplatňováno právo hospodářské soutěže v těchto zemích, a škodí jeho zamýšlené harmonizaci. Na druhou stranu jsou tyto národní rozsudky přístupné pouze v původním jazyce, což brzdí, ba přímo maří možnost přečíst si je, přičemž tyto rozsudky jistě mají značný praktický význam díky tomu, že poukazují na dosud neznámé problémy.

3.7.1

Evropská komise dne 7. června 2005 předložila akční plán státních podpor, k němuž EHSV vydal vlastní stanovisko (3) a na nějž odkazuje i toto stanovisko. Ve studii zprávy za rok 2004 se však uvádí těchto několik obecných poznámek:

3.7.2

Je nezbytné posílit transparentnost informací určených podnikům přijímajícím individualizovanou podporu (datum oznámení, doklady dodávané členskými státy). Tato transparentnost je o to nutnější, že podniky jsou vystaveny riziku pobírání protiprávních podpor, a to zejména malé a střední podniky, dokonce i velmi malé podniky, zatímco oznamovací postup prováděl členský stát!

3.7.3

Státní orgány pověřené hodnocením, zda podpora splňuje či nesplňuje požadovaná kritéria, nemají vždy všechny informace nezbytné k provedení ekonomické analýzy oznamovacích postupů; například územní samosprávy udělují podporu v oblasti zaměstnanosti a životního prostředí bez optimální analýzy podílů na trhu, což v případě protiprávní podpory zatěžuje podniky velkou finanční nejistotou.

3.7.4

V rámci přezkumu podpor na záchranu a restrukturalizaci pozorujeme, že politika Společenství se stále více zaměřuje na ekonomické důsledky pro konkurenty příjemce státní podpory, zejména pak na prostředky, jež umožňují „odškodnit“ je. Ve snaze předejít narušování hospodářské soutěže tedy Komise uvaluje určitá omezení na přijímající podniky – může se např. jednat o procentuální omezení podílu na trhu v určité geografické oblasti, jako tomu bylo v případě Thomson Multimédia, nebo o povinnost příjemce navázat partnerství s konkurenty.

3.7.5

EHSV vyjadřuje politování nad skutečností, že tato péče zastiňuje neméně klíčový aspekt, jímž jsou dopady takových operací na koncového spotřebitele (zákazníka i daňového poplatníka), neboť Komise dostatečně nezjišťuje, zda podpora zamezí nebo nezamezí poklesu cen, rozšíření sortimentu výrobků a služeb nebo zvýšení kvality. Zájem spotřebitelů je však jádrem politiky hospodářské soutěže a právní předpisy pro státní podporu musí mít tutéž možnost požadovat přísné podmínky pro dlouhodobou analýzu, jako je tomu u kartelů nebo spojování podniků.

3.7.6

EHSV celkově vyjadřuje své znepokojení nad narušením hospodářské soutěže, k němuž by mohlo dojít na základě nesouladu mezi různými členskými státy v oblasti státních podpor. EHSV se především zajímá o často velmi diskriminační povahu státních podpor. Členské státy totiž často vyvíjejí úsilí ve prospěch investic do velkých podniků a jejich záchran, zanedbávají podniky malé a střední (jež přitom vytvářejí čtyři z pěti pracovních míst v Unii) a upřednostňují některá odvětví či druhy podniků. Tato situace brání rozvoji ducha podnikání a vede ke kostnatění ekonomiky, jejíž nedostatečná dynamika pak příliš znevýhodňuje nové subjekty na trhu.

4.1.1

Komise by ve svých příštích zprávách měla věnovat zvláštní pozornost dopadům rozšíření, nebo spíše věnovat zvláštní kapitolu přehledu vývoje legislativy a kontroly v oblasti používání právních předpisů Společenství.

4.1.2

Primárním úkolem pro dosažení vyšší právní jistoty se jeví zjednodušení systému shovívavosti. Vzhledem k citlivosti informací, jež je nutno poskytnout, a nutnosti opakovat týž postup u různých úřadů (neboť kartel má dopady na více členských států) by se měla provést reforma vedoucí k vzájemnému uznávání, bylo by dokonce vhodné vytvořit jediné místo pro příjem oznámení.

4.1.2.1

Dále by bylo velmi žádoucí přiblížit vzájemně národní programy shovívavosti prostřednictvím pružné a nepřímé harmonizace, např. formou „osvědčených postupů“.

4.1.3

Vzhledem k probíhajícímu přezkumu politiky Komise v oblasti zneužívání dominantního postavení u příležitosti návrhu hlavních směrů by mělo být vyjasněno několik otázek za účelem změny hodnocení tohoto zneužívání, a to na základě újmy způsobené spotřebiteli. Komise by měla upřesnit, co je třeba si představit pod pojmem dominantní postavení, a zejména pak co je jeho zneužití a jaké jsou jeho různé typy. Dále by měla upřesnit hranici mezi legitimní hospodářskou soutěží založenou na výkonnosti a konkurencí, jež poškozuje fungování hospodářské soutěže, a poškozuje tedy i spotřebitele.

4.1.4

V oblasti kontroly spojování by zpráva Komise mohla v budoucnu věnovat prostor vývoji příslušných operací a jejich dopadů na spotřebitele, a to za účelem vyhodnocení přínosu zvýšení účinnosti.

4.1.5

Pro zajištění lepší rovnováhy mezi výrobou a distribucí a na úrovni distribuce samé (a aby se zabránilo úplnému vymizení obchodních subjektů ve znevýhodněných venkovských a městských oblastech a v málo obydlených regionech) by měly být zváženy a zhodnoceny nástroje hospodářské soutěže, obchodní regulace a podpora menších společností, aby se nezamezilo přístupu eventuálních zájemců na trh a MSP měly možnost využít státní podpory.

4.1.6

V příštích zprávách by bylo užitečné popsat a sumarizovat vazby mezi „zmocněncem pro vztahy se spotřebiteli“ a spotřebitelskými organizacemi při zkoumání případů – mohly by případně tyto organizace vydat stanovisko nebo poskytnout Komisi informace o spojování, kartelech a zneužívání dominantního postavení? Je nezbytné přinést důkaz, že práce zmocněnce pro vztahy se spotřebiteli je účinná.

4.1.7

Bylo by vhodné vytvořit síť korespondentů pověřených sběrem soudních rozhodnutí, jež by v reálném čase zefektivnila stávající systém, aby se tak zlepšilo fungování systému zveřejňování rozsudků vynesených na národní úrovni. Pro toto opatření by se měly vyčlenit výraznější lidské zdroje a finanční prostředky.

4.2.1.1

Hodnocení fungování politiky hospodářské soutěže musí dávat možnost ověřit, zda tato politika skutečně podporuje „svobodnou a rovnou konkurenci“ v EU, a měřit účinnost boje proti existujícím monopolům a zneužitím dominantního postavení, jejich dopad na vytváření nových podniků a ducha podnikání. Komise by neměla omezovat dohody mezi MSP, jež tímto způsobem čelí konkurenci velkých integrovaných skupin, a měla by aktivovat více prostředků k účinnému boji proti nejvážnějším narušením.

4.2.1.2

K otázce svobodných povolání Komise po svém sdělení ze dne 9. února 2004 vydala zprávu o hospodářské soutěži v tomto odvětví (4), která ukazuje dosažený pokrok při odstraňování omezení konkurence, jež nejsou nezbytná, jako například pevné ceny, pravidla pro reklamu, omezení přístupu k některým vyhrazeným povoláním a úkolům. EHSV vyzývá Komisi, aby dostála svému závazku a utvrdila jednomyslný postoj ze svého stanoviska ke zprávě o politice hospodářské soutěže za rok 2003, podle nějž by zavedení příznivějších konkurenčních mechanismů umožnilo svobodným povoláním zvýšit kvalitu nabídky a poskytovaných služeb, z čehož by měli přímý prospěch spotřebitelé i podniky.

4.2.2.1

EHSV se domnívá, že je nutno analyzovat otázky hospodářské soutěže z hlediska celkové soudržnosti Unie a ptát se, zda stále příliš národní přístupy (přímé nebo „maskované“ veřejné podpory „národních šampionů“, podpory zaměřené na přilákání investic, diskriminační chování, přetrvávání existujících monopolů a zneužívání dominantního postavení atd.) nemají za cíl zachování bariér na jednotném trhu a nesnaží se bránit přibližování hospodářských subjektů Unie. V tomto duchu se musí Komise zabývat též hospodářskými a sociálními analýzami celkového dopadu svých politických rozhodnutí a interpelovat Radu a členské státy, aby došlo ke změně chování a přestaly se vytvářet bariéry, které znevýhodňují zájmy hospodářských a sociálních činitelů.

4.2.3.1

EHSV je Komisi k dispozici pro reflexi o možných cestách, jak zajistit vyšší transparentnost – a respektovat při tom současně zvyklosti při obchodních záležitostech – ve vztahu k subjektům dotčeným politikou hospodářské soutěže: podnikům, hospodářským a sociálním partnerům, spotřebitelům a ostatním příslušníkům občanské společnosti. Zejména v oblasti spojování podniků je nutno zaměřit se na to, jakými prostředky je aktivněji zapojit – jak prostřednictvím konzultačního postupu, tak slyšením –, čímž by se dostálo zákonitostem dobré správy a participativní demokracie. Obecněji řečeno, měla by být zřízena lokální informační síť, jež by seznamovala s prioritami politiky hospodářské soutěže a upozorňovala jak podniky, tak spotřebitele na jejich práva a povinnosti. Byla by založena na síti evropských informačních center GŘ pro podnikání a na všech sítích obchodních a průmyslových komor a spotřebitelských organizací. Takové soustavné a účinné úsilí informovat je nezbytné, zvláště v nových členských státech a kandidátských zemích.

4.2.4.1

Politika hospodářské soutěže je základním předpokladem k zajištění účinného fungování evropského vnitřního trhu. Dysfunkce, které odhaluje, podtrhují naléhavou nutnost zajistit skutečné dokončení jednotného trhu a zamezit praktikám, jež se systematicky snaží vytvářet bariéry. Ovšem tato politika sama o sobě nebude stačit, pokud nebude sladěna se všemi ostatními politikami Unie usilujícími úspěšně realizovat revidovanou Lisabonskou strategii a účinnou politiku na ochranu spotřebitelů. V každém případě je naléhavě nutné definovat hospodářský a sociální plán soudržnosti Unie, v němž by si politika hospodářské soutěže měla zachovat zvláštní úlohu a nalézt nový důvod existence – zajistit rovnost příležitostí pro všechny, kdo vstupují na jednotný trh, aby spotřebitelé, podnikatelé a zaměstnanci skutečně těžili z výhod nejvýraznějšího trhu na světě.

9.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 110/14

1.1

Výbor vítá návrh Komise poskytnout jednoznačný, jasný a transparentní právní rámec pro financování evropské normalizace vzhledem k významu, který má normativní systém pro správné fungování vnitřního trhu, konkurenceschopnost evropského průmyslu a se zřetelem k roli, kterou hrají evropské technické normy při podpoře právních předpisů a politik Společenství.

1.2

Výbor zdůrazňuje, že evropská normalizace představuje a musí i nadále představovat dobrovolnou činnost, kterou vyvíjejí ve vlastním zájmu zúčastněné strany s přesným cílem vypracovat normy a jiné produkty normalizace, jenž by odpovídaly jejich potřebám.

1.3

Výbor doporučuje Radě, Evropskému parlamentu a Komisi aktivnější přístup k evropské politice normalizace. Tato politika musí být pokládána za jednu ze základních politik Unie s ohledem na uskutečňování nedávno revidované lisabonské agendy a musí přispět k vývoji skutečné „kultury norem“ v evropských a národních institucích i v podnicích jakožto strategického aspektu z hlediska interního i mezinárodního.

1.4

Výbor považuje za klíčové, aby bylo zaručeno plné zapojení všech zúčastněných stran do posíleného evropského normativního systému, zejména nevládních organizací, malých a středních podniků, sdružení spotřebitelů a ochrany životního prostředí, a to zajištěním také finanční podpory odborné přípravy kvalifikovaných lidských zdrojů.

1.5

Výbor zdůrazňuje, že evropská normalizace je především díky směrnicím „nového přístupu“ zásadní pro fungování a upevnění vnitřního trhu v oblasti zdraví, bezpečnosti, ochrany životního prostředí a spotřebitelů či zajištění interoperability v mnoha odvětvích, zejména v dopravě a telekomunikacích. Mimoto evropská normalizace umožňuje zlepšit konkurenceschopnost firem, a to zejména tím, že usnadňuje volný pohyb výrobků a služeb na vnitřním i celosvětovém trhu.

1.6

Podle Výboru je pro evropský systém normalizace jakožto strategický a neodmyslitelný zdroj potřeba zajistit řádné a trvalé řízení financovaných činností, jakož i možnost sledovat společné cíle spolupráce a také administrativní a finanční předpoklady nezbytné jednak pro zachování jeho nezávislosti a nestrannosti a jednak pro posílení jeho uplatňování a tvorby příslušných norem.

1.7

Výbor se domnívá, že celková navrhovaná částka na podporu celého evropského systému normalizace po stanovenou dobu pěti let není dostačující a měla by být zvýšena na více než současná 2 %, aby byla umožněna svoboda tvorby a šíření norem, a to tak, aby odpovídala rozšířené EU pětadvaceti států a perspektivám budoucích přistoupení kandidátských zemí.

1.8

Výbor zdůrazňuje význam následujících aspektů:

1.9

ENO poskytují infrastruktury a služby nezbytné k tvorbě norem, samy však normy netvoří, ty jsou výsledkem práce technických expertů. Podle názoru EHSV by toto mělo být zdůrazněno v jednom z bodů odůvodnění.

1.10

Celková částka 134 mil. eur, kterou Komise navrhla pro období let 2006 až 2010, je sotva dostačující.

2.1

Výbor se vždy zasazoval o větší využívání evropské normalizace v politikách a právních předpisech Společenství, aby se v souladu s potřebami společnosti i podniků posílilo rozšiřování technických norem do nových oblastí jako jsou služby, informační a komunikační technologie, doprava, ochrana spotřebitele a životního prostředí.

2.2

Především však nejen v podnikatelských kruzích, ale i u dalších zainteresovaných stran roste povědomí o výhodách, které může mít normalizace pro obchod: toto povědomí se projevuje posílením hlavních evropských orgánů pro normalizaci (CEN, CENELEC, ETSI) a plnou účastí všech zainteresovaných stran, zejména malých a středních podniků, v procesu tvorby norem.

2.2.1

Vzhledem k možnostem těchto orgánů při uskutečňování cílů stanovených Lisabonskou strategií by EHSV uvítal, kdyby organizovaná občanská společnost byla významně zastoupena ve správních radách řečených orgánů.

2.3

V zájmu zvýšení účasti a zapojení různých subjektů občanské společnosti do normalizačních procesů, které se odvíjejí v rámci CEN, CENELEC a ETSI (1), se na nich zcela oprávněně podílejí rovněž orgány jako ANEC, ETUI-REHS, NORMAPME a v posledku i ECOS (2), vytvořený v listopadu 2002.

2.4

Výbor se několikrát vyslovil (3) pro revizi legislativního rámce, který v současnosti upravuje normalizaci, a jeho většího přizpůsobení nejnovějšímu vývoji a výzvám v oblasti evropských technických norem a zjednodušení legislativy, aby více odpovídal zásadě „zlepšení tvorby právních předpisů“  (4) a byl ve větším souladu s obecnými zásadami průmyslové politiky v rozšířené Evropě  (5) a s prioritami strategie vnitřního trhu pro období let 2003 až 2006 (6).

2.5

Výbor měl rovněž možnost se vyslovit ve prospěch přijetí stabilního finančního rámce pro evropskou normalizaci spočívající na pevných právních základech. Stejně tak musí být ze strany Komise a členských států zajištěno spolufinancování normalizačních činností, evropských infrastruktur i opatření na zlepšení součinnosti mezi ENO v procesu tvorby evropských technických norem a v podpoře mezinárodních norem tak, aby se zvýšila jejich účinnost.

2.5.1

Větším zapojením představitelů členských států by mohla být zajištěna lepší a přesnější tvorba norem pro zúčastněné strany.

2.6

Rozvoj evropské kultury technické normalizace je zásadní pro zajištění účinného a vyváženého fungování vnitřního trhu evropské pětadvacítky. Na evropské úrovni je tudíž důležité zajistit struktury schopné efektivně reagovat na:

2.7

V roce 2004 činil celkový počet evropských norem přibližně 1 200 v CEN a přibližně 400 v CENELEC: celkově bylo ze strany obou orgánů přijato zhruba 15 000 evropských norem.

2.8

Znaky, které vedly k takovému úspěchu, musí být podle Výboru plně zachovány a případně i posíleny. Nový právní rámec založený na článcích 95 a 157 Smlouvy, který upravuje financování normalizačních činností, nesmí podle názoru Výboru nijak omezit povahu a základní znaky procesu tvorby norem, který musí zůstat nezávislý, dobrovolný a vzájemný.

2.9

Na druhé straně si je Výbor vědom důležitosti zpřehlednit, upevnit a z hlediska času zabezpečit finanční rámec ústředních evropských orgánů i vzhledem ke zrychlení používání standardních technických norem, které bylo v posledních letech zaznamenáno.

2.9.1

Stále více roste zájem na vyloučeních nových překážek výměn prostřednictvím systému normalizace schopného podpořit konkurenceschopnost produktů, služeb a postupů evropského průmyslu s cílem uskutečnit ekonomický, sociální a environmentální rozměr rozvoje v souladu s Lisabonskou strategií.

2.10

Doposud neexistuje žádné právní východisko na evropské úrovni, které by výslovně upravovalo financování systému technické normalizace a umožnilo Komisi z doplňkových zdrojů finančně podporovat veškeré normalizační činnosti.

2.10.1

Jak je známo, tyto činnosti sahají od informačních a komunikačních technologií po dopravu, od ochrany životního prostředí a spotřebitele po bezpečnost potravinářských postupů a výrobků, od pre-normativního a ko-normativního výzkumu po sektor služeb a „new deliverables“  (7).

2.11

Kromě toho je třeba zajistit větší soudržnost a stabilitu ústředních orgánů CEN, CENELEC a ETSI, obzvláště po přistoupení nových členských států a se zřetelem k příštímu rozšiřování Unie.

2.12

Zatímco národní normalizační orgány mohou při financování využívat přímé výnosy z prodeje produktů a poskytování služeb, infrastruktury Společenství jsou závislé pouze na příspěvcích členských států a na doplňkovém financování EU a ESVO, které se zdá být po mnoha stránkách nedostatečné k zajištění účinnosti a pevnosti evropského systému normalizace.

2.13

Rada ve svých závěrech z roku 2002 vyzvala veřejné orgány, aby normalizaci přikládaly strategický význam a viditelně se v tomto ohledu angažovaly, zejména prostřednictvím konkrétních příspěvků na udržení efektivních a účinných normalizačních infrastruktur.

2.14

V prosinci 2004 vzala Rada na vědomí iniciativu Komise zaměřenou na reformu institucionálního rámce a navržení nového právního základu pro financování evropské normalizace (8). Vyzvala Komisi, členské státy a evropské a národní normalizační orgány, aby zvážily možné způsoby optimalizace evropského systému normalizace s cílem lepšího využívání dostupných zdrojů a přezkoumání dalších možností zajištění účinného financování normalizace v Evropě (9).

2.15

Komise vypracovala několik návrhů (10) možných scénářů financování evropského systému normalizace:

2.16

Výlučné financování ze strany průmyslu a zainteresovaných stran by bylo limitováno tím, že pozornost by byla zaměřena téměř výhradně na tvorbu technických norem řízených trhem, které by tedy sloužily ke zlepšení evropské konkurenceschopnosti na světovém trhu.

2.16.1

Výhoda tohoto druhu financování by spočívala v tom, že finance by se poskytovaly přímo v závislosti na vůli podniků a odrážely by potřebu trhu bez jakýchkoli vnějších vlivů. Současně by však mohlo mít závažný dopad na úroveň ochrany, a to zejména vyvážené ochrany, všech přítomných zájmů, zejména zájmů MSP.

2.17

Možnost výlučného financování ze strany členských států přes ENO, které jsou členy CEN, CENELEC a ETSI, by mohla oslabit úroveň koordinace na evropské úrovni a soudržnost evropského systému normalizace.

2.17.1

Na druhé straně by tato možnost mohla v širokém měřítku splňovat zásady subsidiarity a proporcionality stanovené ve Smlouvě.

2.18

Větší účastí Komise by technické normy získaly významnou evropskou přidanou hodnotu, takže by byly zrušeny nevyhovující národní normy a posíleno fungování jednotného trhu i pokud jde o úspory z rozsahu pro produkci evropského průmyslu.

2.18.1

Komise by měla možnost ovlivnit a nasměrovat normativní proces podle úhlu pohledu Společenství, s potenciálními úpravami pokud jde o viditelnost, soudržnost a účinnost v podporování svých politik.

2.19

Co se týče výdajů, podle nejnovějších studií (11) by se roční náklady systému normalizace CEN/CENELEC/ETSI měly pohybovat kolem 700 mil. eur rozvržených následovně:

2.20

Z hlediska vstupů by základní zdroje současného financování mohly být rozvrženy takto:

2.21

Finanční podpora evropské normalizace je v současné době založena na řadě právních aktů, které většinou neobsahují dostatečně přesná a konkrétní ustanovení o podmínkách financování. Na základě těchto aktů může Komise pověřit ENO (CEN, CENELEC, ETSI) vypracováním evropských norem na podporu svých politik.

2.22

Finanční podpora evropské normalizace spadá obecně do oblasti partnerských vztahů mezi Komisí, ESVO a ENO, tak jak jsou stanoveny v Obecných zásadách spolupráce, které byly podepsány dne 28. března 2003.

2.23

Financování činností evropské normalizace se zaměřuje především na:

2.23.1

Stejně tak normalizace přispívá k odstranění technických překážek mezinárodnímu obchodu, a to prostřednictvím úmluv dojednaných s WTO jako jsou TABD (Trans Atlantic Business Dialogue) a MEBF (Mercosur European Business Forum) a přeměnou evropských technických norem v mezinárodní normy ISO, IEC a ITU.

3.1

Podle Výboru by v zájmu zachování nezbytných znaků evropského procesu normalizace, který musí být i nadále dobrovolný a založený na shodě a řízený trhem, bylo vhodné vložit nový bod odůvodnění s následujícím zněním:

Proces normalizace musí být nadále dobrovolný, založený na konsensu a řízený trhem. Tyto znaky je třeba zachovat a zhodnocovat v nových právních základech Společenství pro financování evropské normalizace v rámci akčního plánu evropské normalizace přijatého Komisí v říjnu 2005, který musí být každoročně po vzájemné dohodě aktualizován evropskými normalizačními orgány a zúčastněnými stranami.

3.2

Výbor se domnívá, že rychlost technologických změn neospravedlňuje podněcování průmyslu k rostoucímu počtu konsorcií a fór pro vytváření technických specifikací nad rámec oficiálního procesu evropské normalizace. To by mohlo oslabit základní princip evropské legislativy, totiž účast otevřenou všem expertům a obzvláště menším podnikům, transparentnost celého procesu, rozšiřování základny dobrovolné shody. Proto Výbor považuje za důležité vložit následující nový bod odůvodnění:

Je nezbytné, aby nové právní základy financování zajistily větší účinnost normalizace a její posílení a mohly tak transparentně, otevřeně a dobrovolně reagovat na „new deliverables“: technické specifikace, technické zprávy a příručky. Na tyto „deliverables“ (12) by ENO měly mít možnost dohlížet, aby vyhovovaly nejen potřebám všech zainteresovaných stran (zejména těch méně strukturovaných a menších), ale i všem oprávněným požadavkům sdružení spotřebitelů.

3.3

Podle Výboru by bylo vhodné upravit současný čtvrtý bod odůvodnění tak, aby cílem bylo poskytnout právní základ nejen „pro financování poskytované Společenstvím na veškeré činnosti evropské normalizace, které jsou potřebné k naplňování jeho politik a právních předpisů“, nýbrž také pro posílení evropského procesu normalizace, neboť ten je základním prvkem konkurenceschopnosti evropského průmyslu, ochrany spotřebitele, ochrany zdraví a blahobytu evropských občanů.

Je třeba zajistit explicitní, úplný a podrobný právní základ pro financování poskytované Společenstvím na veškeré činnosti evropské normalizace, které jsou potřebné pro naplňování jeho politik a právních předpisů a pro posílení evropského procesu normalizace, neboť ten je základním prvkem konkurenceschopnosti evropského průmyslu, šíření nových inovačních technologií, ochrany spotřebitele, ochrany zdraví a blahobytu evropských občanů.

3.4

Podle názoru Výboru je nutné více zdůraznit, že ENO nejsou tvůrci technických norem, nýbrž poskytovatelé služby evropských infrastruktur, v jejímž rámci jsou normy vypracovávány experty zastupujícími zúčastněné zainteresované strany. Proto by měl být vložen nový bod za osmý bod odůvodnění:

Evropské normalizační orgány poskytují hlavně služby infrastruktury za účelem tvorby technických norem, které se rodí převážně v rámci nezávislého vzájemného postupu technické tvorby zástupců zainteresovaných stran.

3.5

U článku 3 návrhu rozhodnutí Normalizační činnosti způsobilé k financování Společenstvím Výbor navrhuje vložit do odstavce 1 za bod f) dvě nová písmena g) a h):

3.5.1

Jak již bylo uvedeno v odstavci 1.4 tohoto stanoviska, odborná příprava zúčastněných stran v oblasti normalizace je obzvláště důležitá. Článek 3, nové písmeno g):

„odborná příprava zástupců zúčastněných stran, zejména menších podniků z odvětví služeb a odbytu a méně strukturovaných orgánů jak na obecné úrovni normalizačního procesu, tak na konkrétní technické úrovni za účelem posílení kapacit pro společnou tvorbu evropských a mezinárodních norem“.

3.5.2

K zajištění stále větší účasti různých subjektů občanské společnosti do normalizačních procesů se zdá nezbytné posílit jejich zapojování do sítě. Článek 3, nové písmeno h):

„posílení mezioborové koordinace metod, postupů, politik a interaktivních evropských informačních sítí mezi národními/regionálními normalizačními orgány“.

3.6.1

Činnost normalizačních orgánů je srovnatelná s činností obecného hospodářského zájmu do té míry, že produkuje neodmyslitelné služby pro oblasti zdraví, životního prostředí a udržitelného rozvoje.

3.6.2

Podle mínění EHSV by se financování činností ústředních sekretariátů ENO kromě „dotací na činnost“ a „dotací na provozní náklady“ (13) mohlo odvíjet rovněž prostřednictvím výzev k předkládání nabídek (procurement) v souladu s postupem pro zadávání veřejných zakázek. V zásadě v souladu se zásadou větší flexibility.

3.6.3

Článek 5, „Způsoby financování“, odstavec 5. U rámcových úmluv o partnerství (podle článku 5) mezi ENO a Komisí je podle Výboru účelné, aby byly výsledkem skutečného „rovného partnerství“ a nebyly nařizovány jednostranně. Rovněž je účelné zpružnit byrokratické postupy a správní kontrolu, a vyloučit tak zavádění obtížných systémů certifikace a účetního auditu vzniklých nákladů využíváním paušálních systémů, v jejichž rámci by se pokrylo až 100 % mezních nákladů.

3.7.1

Vedle cílů těchto norem, totiž zjednodušit výměnu, zlepšit kvalitu života, přispět ke zlepšení zdraví a bezpečnosti postupů a služeb, je třeba věnovat obzvláštní pozornost aspektům životního prostředí.

3.7.2

Příkladem je integrovaná politika produktů, jejímž těžištěm je rozvoj koncepce „životního cyklu životního prostředí“ (14). Přezkoumání aspektů životního prostředí na podnikové a místní úrovni jsou již zahrnuta do normy EN ISO 14 001, která byla přijata jako evropská norma. I ostatní normy řady ISO 14 000 (environmentální řízení) jsou již součástí evropské praxe: ISO 14 020 (environmentální značení), ISO 14 030 (hodnocení environmentálního profilu), ISO 14 040 (LCA/Life Cycle Assessment – hodnocení životního cyklu).

3.8.1

Podle Výboru by bylo vhodné upravit čl. 6 odst. 2 v souladu s novým upraveným čtvrtým bodem odůvodnění.

9.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 110/19

1.1

Na cestě směrem k úplné integraci finančních trhů v Evropě poskytuje zelená kniha Komise strategické informace velkého významu. Jak známo, hospodářský rozvoj a růst evropských zemí je úzce spjat s rozvojem a integrací finančních trhů, s integrací, která rovněž představuje úplné uskutečnění třetí fáze samotné Unie.

1.2

Nehledě na akademickou diskusi, zda finanční rozvoj předchází hospodářskému rozvoji nebo po něm následuje, se zdá důležité zdůraznit, jako v dualismu mezi zaměřením na banku a zaměřením na finanční trhy, které odlišuje takzvaný anglosaský (a především americký) model od „modelu evropského“, že vývoj platných právních předpisů a hlavní směry Unie chtějí zdánlivě jít cestou úplné integrace těchto dvou zaměření do našeho ekonomického systému.

1.3

Trhy a finanční instituce vykonávají uvnitř společnosti velmi důležitý úkol, totiž dát při dodržování pravidel hry založených na kritériích alokační účinnosti a racionálnosti do poměru jednotky s finančním „deficitem“ s jednotkami s „přebytkem“. Nejen to, ale je třeba mít na paměti, že ke správné hospodářské soutěži a konkurenci mezi podniky dochází na kapitálovém a úvěrovém trhu dříve, než na trhu majetkovém.

2.1

Evropské právní předpisy o správě úspor obecně a o SKIPCP (subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů) konkrétně se točí kolem legislativního jádra tvořeného směrnicí 85/611/EHS, která v těchto letech poskytovala řídící rámec, uvnitř něhož se sektor vyvíjel. Ačkoli v EU není proces odstraňování legislativních překážek umístění a přeshraniční komercializace výrobků zcela ukončen, trh SKIPCP se pohybuje v harmonizovaném výchozím legislativním prostředí.

2.2

Rozvoj trhu SKIPCP se zdá být nezadržitelným procesem stálého vzestupu. Růst spravovaného čistého jmění se v posledních letech pohyboval v dvojmístných číslech. Podle údajů European Fund and Asset Management Association, Investment Company Institute, and other Mutual Fund Association zaznamenal trh zahrnující evropskou patnáctku, Českou republiku, Maďarsko, Polsko, Norsko a Švýcarsko v období let 1996 – 2005 složený roční růst ve výši 14,5 %, takže vzrostl z přibližně 1 450 mld. eur na více než 4 900 mld. eur čistých aktiv.

2.3

Ze zveřejňovaných (1) ročních stavů počtu fondů na celém světě a jejich celkového kapitálu je zřejmé,, že tento fenomén je na vzestupu jak co do počtu fondů, tak i obhospodařovaných objemů.

2.4

Podle názoru EHSV je velmi důležité, i když jsou s tím spojeny obtíže, vyřešit problém sbližování daňových systémů v zájmu zvýšení tendence růstu SKIPCP. Strategie internacionalizace odvětví mohou být ovlivněny jak překážkami vstupu, tak překážkami odchodu. Překážky odchodu pramení ze zdanění upisovatelů neusazených v dané zemi podle vnitřních předpisů fondu. Překážky vstupu pramení z právních předpisů platných v zemi pobytu upisovatele.

2.5

Jak se zdá, na evropském poli se daňové předpisy pro SKIPCP téměř všude opírají o zásadu neutrálnosti při investování prostřednictvím fondů, na rozdíl od přímých investic. Téměř ve všech evropských zemích existuje model formální či reálné daňové transparentnosti (no-veil) těchto subjektů, který vyžaduje zdanění výnosů přímo u investorů. Model transparentnosti se užívá při uplatňování zásady capital export neutrality a při neexistenci srážkové daně u zdroje z finančních výnosů pobíraných z fondu se mění ve zdanění investorů podle zásady bydliště.

3.1

V evropském finančnictví jsou SKIPCP obvykle v průměru třikrát menší než jejich protějšky ve Spojených státech. Panuje názor, že to je příčinou menších úspor z rozsahu při řízení, což je na úkor čistých výnosů pro konečné investory.

3.2

I přesto, že prioritním cílem zákonodárce Společenství je stanovit pravidla pro financování produktu, se EHSV domnívá, že skutečný užitek pro investory závisí na všech předpisech pro finanční systém (tedy na předpisech o produktech a službách).

3.3

Zelená kniha zdůrazňuje potenciál růstu provozního rizika plynoucího z outsourcingu některých funkcí, které mohou potenciálně vyvolat střet zájmů: podle názoru EHSV se jedná o opodstatněnou obavu, kterou by měla rozptýlit příslušná legislativní opatření.

3.4

Od chvíle, kdy je proces rozdělen na více částí, jimiž jsou pověřeny různé organizace, nespočívá problém ani tak v technických aspektech, za nichž došlo k rozdělení, jako spíše v podmínkách rovnováhy, ve kterých se rozvíjí (nový) trh, který upravuje vztahy mezi kupujícím a prodávajícím. Za příklad poslouží finanční analýzy. V běžné praxi nejsou finanční analýzy předmětem samostatné výměny, nýbrž jsou součástí jiných – obvykle provozních – služeb, takže například makléř obchodující s cennými papíry rozesílá analýzy jednotlivých cenných papírů výměnou za provozní kontinuitu spočívající v provizi, která zahrnuje rovněž náklady na vypracování analýzy.

3.5

Oběh informací (analýz) tedy probíhá na základě logik trhu charakteristických pro „veřejné blaho“: množství potřebných informací je dané a cena se rovná součtu cen zaplacených různými kupujícími, avšak jen malý počet těchto kupujících skutečně platí. Výsledek je přinejmenším nevyvážený: analytická činnost se podhodnocuje, což s sebou nese pobídku k rozvoji úspor z rozsahu při vypracovávání analýz a nevyhnutelný pokles kvality, jakož i podnět k využívání výhod z nákladů spojených se střetem zájmů (viz například zásah britského FSA ohledně „soft commission“ mezi makléři a správci majetku). EHSV zastává názor, že by se měla stanovit pravidla pro co nejrychlejší zamezení zaměňování mechanismů tvorby cen v oblasti zprostředkování rizik spojených s finančním kapitálem a mechanismů tvorby cen v oblasti zprostředkování/přeměny investičních rizik.

A.

Odstranit nejistoty v uznávání fondů během přechodu ze SKIPCP I na SKIPCP III,

B.

zjednodušit oznamovací postup pro fondy, které využívají pasy,

C.

podpořit provádění doporučení Komise k využívání derivátů a zjednodušeného prospektu,

D.

objasnit definice aktiv, které může SKIPCP nabývat.

4.1.1

K odpovědi na otázku je nezbytné rozlišovat mezi financováním „produktu“ a financováním „služby“. První uvedené má za cíl určit operační nástroje, které umožní setkání mezi poskytovateli a příjemci finančního kapitálu, zatímco cílem druhého je hledat nástroje, které by se lépe přizpůsobily potřebám směnečného věřitele nebo poskytovatele fondů a v případě neexistence adekvátních produktů určily chybějící charakteristiky.

4.1.2

Přeměna finančních systémů ze „zaměřených na banku“ na „zaměřené na trh“ mění funkčnost finančního zprostředkování, které stále častěji zprostředkovává rizika namísto finančního kapitálu, který je obsahuje. Zprostředkování rizik je výhodné pouze tehdy, když s nimi zprostředkovatel umí zacházet s nižšími náklady než investor. Je třeba si tedy položit otázku, zda je legislativa zaměřená na snížení rizik účinnější, než legislativa zaměřená na zajištění odpovídající úrovně účinnosti procesu zprostředkování rizik.

4.1.3

Je třeba mít na paměti, že i na účinných finančních trzích by se celkové riziko spojené s investováním rozdělilo ideálně na dvě části: „riziko návratnosti“ a „informační riziko“. První riziko měří skutečnou volatilitu výnosů z investic. Naproti tomu druhé riziko měří obtížnost (v zásadě způsobenou nedostatkem informací ekonomických subjektů) správně změřit riziko návratnosti. Je třeba si uvědomit, že odměna za riziko spojené s volbou hospodářských subjektů pramení z obou podstat rizika a že vazby mezi těmito podstatami se nevyznačují prostým součtem, nýbrž různě intenzivními vztahy.

4.1.4

Po tomto úvodu se EHSV domnívá, že na tuto otázku lze odpovědět kladně, s výhradou, že výše uvedené platí pro sektor „financování produktu“. Pokud jde o „financování služeb“, bylo by třeba zavést větší svobodu při poskytování investičních služeb, například odstraněním stávajících překážek reklamním aktivitám v oblasti financí, které zcela neuznávají zásadu takzvané home country control.

4.1.5

Obava, ze které tato praxe vyplývá, je jasná: zamezit obcházení předpisů subjekty, které chtějí vytvořit síť zakladatelů využitím nejpříznivějších režimů v zemích EU. Podle EHSV má však tato logika jednu počáteční vadu: pokud existuje možnost obejít předpisy, znamená to, že režimy nejsou skutečně harmonizované.

4.1.6

EHSV je proto toho názoru, že se má zvýšit „volný pohyb“ aktivit spojených s „financováním služeb“ jakožto páky na větší harmonizaci jednotlivých národních provádění směrnic Společenství v oblasti investic a cenných papírů (včetně SKIPCP III).

4.2.1

Sbližování právních předpisů musí být provázeno opatřeními na koordinaci daňových předpisů uplatňovaných v tomto odvětví. Na evropském trhu, stejně jako ve všech ostatních oblastech finančnictví, dodnes spoluexistují různé národní systémy, ke kterým se v určitých oblastech připojují předpisy vyplývající z bilaterálních dohod, které zamezují dvojímu zdanění.

4.2.2

Struktura různých daňových předpisů narušuje hospodářskou soutěž, způsobuje dvojí zdanění a umožňuje arbitráž, obcházení předpisů a daňové úniky. V tomto smyslu musí být národní legislativní rámec s ohledem na větší stupeň internacionalizace trhu účinnější.

4.2.3

Pro členské státy představuje zdanění znamenitý podpůrný a ochranný nástroj. Různé daňové interpretace nástrojů SKIPCP pocházejících z jiných států EU umožňují uplatnění méně výhodných daňových režimů a vytvoření určitého druhu překážky vstupu. Výbor si je vědom, že daňová harmonizace nemůže být považována za lehce a v krátké době dosažitelný cíl, mimo jiné i proto, že zásahy v této oblasti vyžadují jednomyslnou shodu. Proto se alespoň navrhuje vzít v úvahu definici daňového systému Společenství ohledně investičních produktů na úrovni ukládání daní a jejich vybírání.

4.3.1

Pas a „zjednodušený prospekt“ se zdají být vhodnými opatřeními k překonání problémů spojených s roztříštěním trhu a s překážkami úplné mobilitě kapitálu a dokončení trhů a k obnovení dostatečné právní jistoty. EHSV se zároveň domnívá, že je naprosto nezbytné pokračovat v odstraňování nejistot spojených s uznáváním fondů založených během přechodu ze SKIPCP I na SKIPCP III.

4.4.1

EHSV si je vědom, že v EU vedle sebe existují dva finanční systémy, anglický a kontinentální, které by šlo během krátké doby jen těžko sblížit. Nicméně i v tomto případě EHSV doufá, že nové předpisy budou ukládat uplatnění pouze jednoho legislativního zdroje schopného usnadnit proces sbližování, neboť panuje názor, že uvalení legislativních překážek spočívajících ve smíšeném používání pravidel jednoho či druhého legislativního zdroje by pouze prodlužovalo současný nevyvážený stav.

4.4.2

EHSV vyjadřuje své přesvědčení, že rozdělení odpovědnosti za dohled nad správcovskou společností a fondem mezi jurisdikce dvou členských států zvýší obtíže při dohledu a vznikne nebezpečí snížení účinnosti jejich intervence. Považuje se tedy za vhodné stanovit, aby odpovědnost vůči investorům nesl fond ze země, odkud pochází investor, a to i v případě, kdy by správcovská společnost měla sídlo v zahraničí.

4.5.1

Samotné právní předpisy k vytváření finančních nástrojů nepostačují ke zlepšení fungování trhů fondů a ochrany investorů. EHSV navrhuje, aby se věnovala patřičná pozornost fázi distribuce, což posílí její transparentnost, a investoři tak budou mít možnost činit vědomá rozhodnutí.

4.5.2

Informace poskytované investorům nesmí zcela opomíjet společenské a kulturní prostředí, ve kterém investoři vyrostli a žili. S rozšířením Evropské unie o země, ve kterých ještě před 15 lety neexistovalo tržní hospodářství, vyvstává otázka účelnosti zachování jedné informační normy. Výbor se domnívá, že by se v této souvislosti měly zahájit příslušné úvahy a mít přitom na paměti potřebu co nejjednoduššího a pokud možno jednotného legislativního rámce na jedné straně a přetrvávající rozdíly v kultuře ekonomiky a financí mezi některými členskými státy na straně druhé.

4.6.1

Objasnění pravidel vedení podniků zabývajících se distribucí je podle EHSV více než žádoucí. Nesmí však být podceňována skutečnost, že každodenní uplatňování směrnice s ohledem na řízení rizik a transparentnost poplatků je spojeno s objektivními obtížemi, které není vždy snadné překonat.

4.6.2

Příkladem zde mohou být technické aspekty vykazování stavu ve srovnání s referenčním bodem (benchmark). To může nabývat zcela různých významů, podle toho, zda je správa zaměřena na překonání referenčního bodu nebo na vyrovnání se referenčnímu bodu. Odlišné postupy při delegování – za použití stejných technických nástrojů – vyžadují přijmutí jiných rizik, pokud je pro překonání referenčního bodu nezbytné umožnit správci odchylky při jejich alokaci, a tudíž přijmout dodatečná rizika.

4.6.3

V této souvislosti se navrhuje zavést právní předpisy směřující k větší transparentnosti způsobů (ne množství) rotace investic v portfoliích: při shodných hrubých výkonech způsobují větší rotace portfolií vyšší transakční náklady a snižují čistý výkon pro zákazníka. Jedná se zde o velmi ožehavé téma, neboť část transakčních nákladů by pak nesl sám správce.

4.7.1

Směrnice MiFID může poskytnout důležitý právní základ, zejména pokud jde o dosažení vysokých standardů transparentnosti v distribuční fázi SKIPCP.

4.7.2

Směrnice MiFID však nestanoví pravidla transparentnosti při jednání o dluhopisech, jejichž neprůhlednost může být značná. Nicméně podle názoru EHSV nesmí být směrnice MiFID považována za nástroj, který doplňuje a pokrývá veškeré možné mezery legislativního rámce pro SKIPCP.

4.8.1

Evropské fondy jsou v průměru zatím relativně malé: v roce 2004 byl průměr 195 mil. dolarů, na rozdíl od amerického průměru 628 mil. dolarů ve stejném roce. Tento aspekt se odráží na možnosti získat úspory z rozsahu, tedy na výnosech, a v neposlední řadě na rentabilitě správcovské společnosti.

4.8.2

Je známo, že jeden z finančních efektů procesu globalizace hospodářství spočívá ve snížení absolutní úrovně rizik, k němuž se připojuje přeskupení systematických (rostoucích) a nesystematických (klesajících) rizik. I když se připouští, že proces přeshraniční koncentrace by mohl zvýšit úspory z rozsahu, musí se u produktů, pro které tyto úspory představují skutečnou hnací sílu úspěchu, aneb u všech oblastí správy úspor, kde je efektivita důležitější než účinnost, uplatnit pouze v omezené míře. Avšak v oblastech, ve kterých účinnost není dostačující, by proces shlukování mohl mít zcela nepříznivé dopady.

4.9.1

Sdružování správy aktiv různých fondů, které jsou v zásadě podobné, umožňuje zřejmé úspory z rozsahu a představuje nástroj, který již správcovské společnosti využívají ke zlepšení efektivity při správě investic. Přeshraniční sdružování se však potýká s problémy v oblasti daní a právních předpisů, co se týče investičních fondů, o kterých se již diskutovalo dříve. EHSV se tedy domnívá, že sdružování nemůže být alternativní cestou k obcházení problémů a legislativních a institucionálních obtíží, se kterými se potýká konsolidace odvětví investičních fondů.

4.10.1

Odpověď na tuto otázku je záporná, jak se ostatně ukazuje i na příkladu Spojených států. Na americkém trhu se investiční fondy vyskytují již šedesát let. I přes velkolepý nárůst počtu fondů a jejich velikost se celkové náklady fondů a investorů zhruba zdvojnásobily (2). To se odrazilo v méně uspokojivém čistém výkonu vzhledem k referenčnímu bodu: zatímco v období let 1945 – 1965 fondy překonávaly referenční body v průměru o 1,7 % za rok, v období let 1983 – 2003 tento rozdíl vzrostl a činil 2,7 % za rok.

4.11.1

Možnost zvolit si depozitáře v jiném členském státě, než kde má sídlo správcovská společnost, by mohla zvýšit konkurenci mezi depozitáři a snížit zátěž pro fond.

4.11.2

Zároveň by to mohlo přinést vyšší rizika v oblasti dohledu, pokud by spolupráce a sbližování regulátorů v tomto sektoru nebyly na dostatečné úrovni.

4.11.3

Jakkoli jsou poplatky nezanedbatelné, pro depozitáře jsou nižší než například náklady na distribuci. EHSV proto navrhuje uvážit výhody a rizika této legislativní iniciativy.

4.12.1

Normalizace, automatizace a využití výpočetní techniky při zadávání příkazů a likvidaci fondů jsou základním předpokladem pro to, jak distributorům umožnit rozšíření nabídky produktů a zvýšit konkurenci.

4.12.2

To byl však vyžadovalo hluboké zásahy do protokolů a norem upravujících operační a informační postupy, které by na subjekty uvalily značné náklady. Je třeba mít na paměti, že na evropském kontinentu jsou správcovské společnosti a distributoři často součástí téže skupiny. V této souvislosti je pravděpodobné, že subjekty budou méně motivované k udržení nákladů nezbytných ke zvýšení konkurence při distribuci. Lze se však domnívat, že zapojení veřejného sektoru by mohlo tento proces povzbudit a zrychlit.

4.13.1

Účinnost strnulých schémat chování ohledně rizika vždy byla předmětem širokých diskusí ekonomického světa, především ve světle vzájemných výhod vyplývajících ze zkušeností po Brettonwoodských dohodách o pevných směnných kurzech. To vyplývá z odlišnosti ekonomických rizik v závislosti na čase: v krátkém období je rizikem fluktuace vzhledem k omezením, zatímco v dlouhém období je naopak rizikem strnulost vzhledem k vývoji systému. Výsledkem je, že zavádění strnulosti formálními omezeními by bylo výhodné z krátkodobého hlediska, z dlouhodobého však velmi riskantní.

4.13.2

Na tomto místě je třeba zmínit aspekt vyplývající z nejnovějších studií o takzvaném proudu „financování v závislosti na chování“: chování a rozhodnutí jednotlivých subjektů mají tendenci nechat se podstatným způsobem ovlivnit stupněm rizikovosti, která je obklopuje. Při růstu rizik je možné pozorovat aktivnější chování a naopak. Proto EHSV hodnotí negativně příliš přísné právní předpisy, které by z dlouhodobého hlediska mohly mít dvojí efekt: provozní nepružnost nástrojů a sníženou reaktivnost hospodářských subjektů, s výsledky, které by bylo třeba teprve určit, jistě by však byly negativní. Na druhé straně by vědomí „skutečné ztráty“ vlastního kapitálu mohlo představovat účinnější pobídku k jeho ochraně.

4.13.3

Tento jev způsobuje další roztříštění trhů, totiž vznik očekávání, že pokud má riziko příznivé výsledky, investor jej využije, zatímco pokud jsou výsledky nepříznivé, přenášejí se na trh.

4.14.1

EHSV navrhuje zasahovat krátkodobě za určitých podmínek formálními a strnulými právními předpisy, avšak určenými pouze k přerušení tajně smluvených dohod. Pokud by tato situace nastala, trh by byl vyspělejší a jako takový by již nevyžadoval přísná omezení. Oblastí zvláštního zájmu je výkaznictví: výkazní povinnosti jsou příliš často rozvrženy na časová období (příliš krátká), která neodpovídají finančním produktům, takže ve výkazech se neprojeví výhody časových rozdílů, které s sebou tyto investice nesou.

4.14.2

V zájmu posílení stupně ochrany investorů EHSV navrhuje uvážit zřízení zvláštního záručního fondu dotovaného i z výnosů ze sankcí uložených dozorčími orgány. Tento fond by samozřejmě nesměl krýt tržní rizika, která jsou přirozená pro investice SKIPCP, nýbrž by měl naopak přispívat ke kompenzaci škod, které investorům vzniknou v důsledku chování zprostředkovatelů neslučitelného s předpisy.

4.15.1

Investiční fondy soupeří s finančními produkty jako jsou pojistky spojující pojistnou ochranu s investičním fondem, které investoři chápou jako srovnatelné, i přestože jsou upraveny dost odlišným právním rámcem.

4.15.2

To může mít za následek narušení volby investorů a negativní důsledky v oblasti nákladů a rizik uskutečněných investic. Výbor se domnívá, že problém malé konkurence nelze řešit snižováním omezení a záruk požadovaných při investování do fondů. Naopak je žádoucí přizpůsobit se co nejvyššímu legislativnímu standardu, na jehož základě se finanční produkty, které jsou vnímány jako přímá alternativa k investicím do fondů, podrobují legislativním požadavkům srovnatelným s požadavky na investice do fondů.

4.16.1

Odpověď na tuto otázku vyžaduje určitý předpoklad, který pomůže vyjasnit i problematiku týkající se předcházející otázky. Je třeba, aby zákonodárce jasně definoval pojem převoditelných cenných papírů. Musí být bez nejmenších pochybností vyjasněno, zda lze z tohoto pojmu vyvodit likviditu tohoto nástroje. V současné době se oba používají jako zástupné pojmy a snaží se tak z koncepce cenného papíru „vytlačit“ jak alternativní investice, tak náhradní produkty SKIPCP. Podle názoru Výboru se jedná o potenciálně závažné nedorozumění, neboť by mohlo vést k záměně dvou velmi odlišných principů teorie finančních trhů: efektivity a úplnosti.

4.16.2

Finanční trh je efektivní, pokud jsou transakční výdaje za investice únosné. Finanční trh je úplný, pokud jsou v něm obsaženy veškeré možné investice.

4.16.2

Na soukromé kapitálové fondy a na zajišťovací fondy je třeba pohlížet z hlediska účinnosti (schopnosti vybrat nejlepší investice) a teprve potom z hlediska efektivity (schopnosti získat úspory z rozsahu v nákladech). Z tohoto důvodu je méně důležitá otázka velikosti fondů: vzhledem k problémům spojeným s účinností (schopností rychlého pohybu na trhu bez ovlivnění jeho fungování) a se zamezením systematickému riziku (viz záchrana fondu LTCM v roce 1998) se raději doporučuje nepodporovat cíl přílišného zvětšování velikosti.

4.17.1

Tyto investice se vedle rizika návratnosti vyznačují nesmírným rizikem spojeným s poskytováním informací. Je správné toto riziko držet v určitých mezích, zvláště kvůli omezení možností podvodů, avšak bylo by chybné snažit se ho snížit příliš. Pokud by se plně rozvinula transparentnost těchto fondů, vzniklo by riziko, že by byly zmařeny kompetence správců, které jsou základem dosažení výnosů slabě vázaných na trh.

4.17.2

Výbor se domnívá, že by se neměly činit utopistické pokusy o zprůhlednění celého složitého postupu, nýbrž snažit se, aby si „průměrný“ investor uvědomil, že alternativní investice vyžadují vysoké poznávací schopnosti a, pokud tyto chybí, zásah odborníka.

4.18.1

Definice společných právních předpisů o soukromém umisťování u kvalifikovaných investorů by mohla být významným podnětem k rozvoji soukromých kapitálových fondů v Evropské unii.

4.18.2

Kvalifikovaní investoři musí mít předem stanovené odborné znalosti a majetkovou kapacitu nezbytné k provádění rizikovějších investic, například soukromých kapitálových investic. Proto se musí předpokládat, že umí posoudit schopnosti a věrohodnost správců. Kromě toho by s ohledem na skutečnost, že soukromé kapitálové fondy zajišťují ve své podstatě určité rozložení rizik, nemělo být třeba žádných vedlejších opatření, která by vážně omezovala aktivity správcovské společnosti.

4.19.1

Existují různé příklady nedostatků ve stávajícím přístupu: pro ilustraci uvádíme případ fondu ETF (Exchange Traded Funds), který spojuje pozitivní aspekty fondu (značnou diverzifikaci) s aspekty akcie (možnost neustálého obchodování na trhu). Směrnice usnadňuje šíření tohoto nástroje tím, že mu dává výhody jako pasu SKIPCP. Na druhé straně omezuje jeho držení ze strany jiného SKIPCP, neboť ho pro tento účel považuje za akcii.

4.19.2

I ve světle úvah o alternativních investicích a o důležitosti věnovat pozornost nejen financování produktů, nýbrž i financování služeb, se Výbor domnívá, že posun směrem k regulaci založené na zásadách by byl žádoucí. Zároveň se domnívá, že aktualizace právního rámce by měla být provedena postupně ve snaze najít adekvátní rovnováhu mezi lhůtami pro konzultaci a rychlostí procesu revize.

5.1

Jak se ukázalo, evropský systém SKIPCP se zdá být zatím roztříštěným trhem tvořeným – oproti americkým podnikům – relativně malými podniky, kde se spolupráce a přeshraniční toky nezdají být ještě dostatečně pružné, což však neumožní dosáhnout vysoké úspory z rozsahu, ani snížení nákladů.

5.2

Na druhé straně by přílišné obavy – obsažené i v zelené knize (3) – ohledně definice aktiv, která mohou SKIPCP nabývat, jež fondy nutí investovat především do likvidních finančních nástrojů, znemožnily zasahovat na neregulovaných trzích.

5.3

Bylo by tudíž žádoucí zohlednit možnost provádět soukromé kapitálové operace. To by bylo v souladu s cílem otevřít kapitál MSP rizikovému kapitálu a tedy i soukromému kapitálu.

5.4

Evropský hospodářský systém se vyznačuje výrazným podílem malých a středních podniků, u kterých se často zdá, že mají nedostatek kapitálu, neboť obvykle využívají převážně bankovních služeb.

5.5

Tento nedostatek kapitálu je často provázen nadměrným zadlužením, zejména krátkodobými dluhy, a značným počtem dluhů a úvěrů obchodního rázu spojených s extrémní vzájemnou závislostí mezi podniky ze stejného výrobního odvětví. Tyto znaky jsou rovněž důsledkem vlastnické struktury charakteristické pro kapitalismus rodinného typu, kde je často smíchán majetek podnikatele a kapitál podniku.

5.6

Tyto problémy na podnikové úrovni a nezbytnost uskutečnit obecnější cíle výrobního „systému“ na úrovni EU jsou zásadní pro vyřešení finančních problémů MSP. Tyto cíle jsou v zásadě tři a lze je shrnout následovně:

5.7

Na základě těchto předpokladů se doufá, že evropský zákonodárce zaměří svoji pozornost i na významný sektor soukromého kapitálu, zatímco rizikový kapitál je zatím sektorem, který je v Evropě příliš málo rozvinut.

5.8

Výbor se navíc domnívá, že probíhající úvahy o legislativním rámci pro investiční fondy musí poskytnout příležitost k pozornému sledování rozvoje sociálně odpovědného finančnictví, které neobětuje sociální rozvoj a ochranu životního prostředí ve prospěch zisku. V roce 2003 bylo s „etickými fondy“ spjato přibližně 0,37 % veškerého majetku spravovaného evropskými SKIPCP (4). Při srovnání s americkými trhem, kde ve stejné době připadalo na etické fondy 11,3 % majetku celkově spravovaného SKIPCP, se ukazuje, že v Evropě je prostor pro růst sociálně odpovědného finančnictví stále ještě velmi široký.

5.9

Pro podporu rychlejšího rozvoje sociálně odpovědného finančnictví by členské státy mohly stanovit mechanismy daňových úlev spočívajících v částečném snížení daní ze zisku z těchto investic, v souladu s principem, který již některé členské státy uplatňují a který umožňuje odečíst z daní dobrovolné příspěvky pro sociálně prospěšné organizace. Kromě toho by bylo třeba poskytnout daňové úlevy rovněž na zisky fondů eventuálně opětovně investovaných do sociálně prospěšných organizací.

5.10

Vzhledem k inovativní povaze tohoto návrhu Výbor doufá v další prohloubení diskusí o tomto tématu a vypracování studie o proveditelnosti, a to i s využitím analýzy současných osvědčených postupů.

5.11

Střednědobé a dlouhodobé výzvy tedy spočívají především v následujícím:

5.12

Správné informace o rizicích a souvisejících produktech, věrohodnost správců s ohledem na množství a způsoby provádění transakcí jsou faktory, které jsou vedle nezbytných právních předpisů schopny dát trhu důvěru, správnost a pravidla chování, což je nepostradatelné pro jeho efektivitu a účinnost při umisťování zdrojů.

5.13

Harmonizace daňových předpisů, podporování koncentrací, umožnění sdružování fondů, podporování hospodářské soutěže při správě a distribuci produktů a služeb, překonání překážky spočívající v příslušnosti správcovské společnosti nebo depozitáře ke stejnému členskému státu, zamezení vysokým „transakčním nákladům“ spojeným s nejednotnými postupy při upisování a vyplácení tedy trhu poskytne vyšší úroveň efektivity a účinnosti.

9.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 110/26

1.1

Je naléhavě a nezbytně nutné zajistit, aby se trh přístupného zboží a služeb v oblasti IKT (informačních a komunikačních technologií) ubíral v rámci evropského regionu i globálně cestou interoperability a kompatibility.

1.2

Odvětví IKT si začíná uvědomovat nevyužitý trh určený pro spotřebitele se zdravotním postižením a stále rostoucí populaci starších spotřebitelů, kteří by mohli mít z vlastností umožňujících přístupnost v oblasti navrhování a výroby zboží a služeb v tomto odvětví značný užitek.

1.3

Členské státy EU usilují stále více společně i samostatně o řešení digitální propasti a podporu eInclusion (začleňování občanů do informační společnosti) a eAccessibility (přístupnost elektronických technologií) prostřednictvím právních i dobrovolných opatření. Je nezbytné, aby na úrovni EU existovala na tomto poli koordinace, která by odvrátila stávající roztříštěnost trhu, zajistila zabránění další roztříštěnosti na trhu a vyvarovala se chyb z minulosti, v důsledku kterých byla přístupnost tradičních IKT nedostatečná a panoval zde určitý nesoulad mezi pomocnými technologiemi a tradičním zbožím a službami, což vyčlenilo z trhu mnohé potenciální spotřebitele. Tyto chyby měly další negativní dopad v širších ekonomických souvislostech zejména prohlubováním problému vyčlenění mnoha osob ze společnosti a zamezováním jejich přístupu na trh práce.

1.4

Sdělení Komise k tématu eAccessibility představuje hlavní priority, které je třeba zvážit a řešit, aby se tak zabránilo roztříštění trhu, a spíše se posílila větší konvergence a ekonomický růst v tomto sektoru.

2.1

Cílem sdělení Komise k tématu eAccessibility je přispět k hlavnímu strategickému rámci evropské informační společnosti, jenž byl stanoven ve sdělení i2010 (1), které bylo zveřejněno v červnu 2005.

2.2

Hlavním cílem sdělení je prosazovat důslednější přístup k iniciativám eAccessibility v členských státech a ze strany odvětví.

2.3

Toto sdělení podrobně popisuje jak přínosy nové technologie pro osoby se zdravotním postižením, tak problémy a nové překážky, které v důsledku rozvoje nových technologií vznikají.

2.4

Sdělení vyjadřuje obavy ze stávající roztříštěnosti trhu v oblasti přístupných technologií a z nebezpečí, že nedostatek harmonizace a interoperability na tomto trhu problémy ještě zvětší.

2.5

Ve sdělení byly uvedeny tři přístupy, kterými lze tuto otázku řešit:

3.1

Je stále zřejmější, že pokroky v informačních a komunikačních technologiích (IKT) musí plnit potřeby všech osob ve společnosti, zejména však těch, kteří nejsnáze podléhají vyloučení ze společnosti, aby tak řešily problém digitální propasti a zavedené dvoustupňové společnosti.

3.2

Přístup osob se zdravotním postižením k informacím musí být uznán především jako otázka práv. Osoby se zdravotním postižením, které tvoří 10 % obyvatelstva EU, mají stejná práva na přístup ke zboží a službám, což zahrnuje i zboží a služby v oblasti IKT, jako lidé bez zdravotního postižení.

3.3

Pro to, aby se vlády a odvětví IKT vážně zabývaly touto tematikou, existují také důležité ekonomické důvody. Řešení a vyřešení problémů, kterým postižení lidé v souvislosti s přístupem k IKT čelí, bude k užitku a ku prospěchu všech uživatelů a zejména ve prospěch rostoucí populace seniorů, dětí a osob s dočasným postižením.

3.4

Osoby se zdravotním postižením tvoří různorodou skupinu. Zároveň by mělo být řečeno, že hlavními skupinami postižených, kteří čelí obtížím s přístupem k IKT, jsou osoby s kognitivními poruchami a poruchami učení, osoby s poruchami smyslového vnímání (neslyšící a nedoslýchaví, slepí, osoby s poškozením zraku, hluchoslepí, osoby s poruchami řeči) a osoby s tělesným postižením.

3.5

Osoby se zdravotním postižením mají v mnoha ohledech užitek z pokroku v oblasti IKT, ať už se jedná o tradiční technologie nebo pomocné technologie; například:

3.6

Zároveň však vznikají nové překážky, například:

4.1

Lisabonská strategie zdůrazňuje potřebu zajistit sociální a ekonomické začlenění všech osob prostřednictvím zaměstnavatelnosti. Pokud však informační a komunikační technologie nebudou navrhovány tak, aby byly přístupné, osoby se zdravotním postižením budou neustále a čím dál tím více vylučovány z tradičního trhu práce. Úplné a účinné provádění zásad a postupů eAccessibility je nezbytné nejen pro ekonomické, ale i sociální začlenění postižených. Dodržování zásad eAccessibility znamená rovněž dodržování požadavků na bezpečnost prostředí (jako například zabývání se nekompatibilitou elektronických přístrojů a rušivým hlukem, s nimiž se osoby odkázané na sluchové pomůcky při používání mobilních telefonů setkávají). Podíl osob se zdravotním postižením zaměstnaných v EU činí v průměru méně než 35 % ve srovnání se 70 % připadajícími na pracovníky bez zdravotního postižení. Komise odhaduje, že asi 2 až 3,5 mil. osob se zdravotním postižením by případně mohlo být začleněno do pracovního procesu, pokud by byla učiněna pozitivní opatření, která by byla vhodným řešením překážek jejich začlenění (4). Z ekonomického začlenění postižených bude mít prospěch společnost i evropská ekonomika obecně – dojde k odstranění závislosti mnoha osob se zdravotním postižením.

4.2

Rostoucí počet pracovníků v odvětví IKT si musí uvědomit ekonomické a obchodní výhody, jichž by se dosáhlo řešením potřeb postižených a starších uživatelů v rámci navrhování produktů a služeb, a povědomí o těchto výhodách by mělo být propagováno aktivněji a víc v rámci celého odvětví. Zejména je nezbytné poskytnout vzdělání pro zaměstnance v tomto odvětví jak na řídící úrovni, tak na úrovni techniků i zaměstnanců v klíčových pozicích, zaměřené na vlastnosti a požadavky na přístupnost za účelem lepšího řešení rostoucích potřeb.

4.3

Lidé se zdravotním postižením tvoří 10-12 % evropské populace. Evropa navíc čelí závažným demografickým změnám. Nejvýznamnější bude dopad stárnoucí populace v Evropě. Do roku 2050 bude 34,5 % evropské populace ve věku nad 60 let.

4.4

Zdravotně postižení lidé, lidé s dočasným postižením a senioři tvoří dohromady 30 % evropské populace (5). Přístupné technologie by byly přínosem i pro širší populaci spotřebitelů obecně, včetně dětí, osob, které se v nových technologiích nevyznají, a širších skupin vyčleněných ze společnosti. Příkladem je textová komunikace v reálném čase, která je příslibem pro trh, jenž mnohem více zasahuje mimo komunitu osob se zdravotním postižením.

4.5

Osoby se zdravotním postižením a senioři představují nevyužitý trh, čehož by toto odvětví mělo více využít a uvést na trh zboží pro tyto spotřebitele tak, jak to v současné době nečiní. Německá studie ukázala, že 48 % osob starších 50 let se domnívá, že produkty a služby IKT adekvátně neoslovily jejich věkovou skupinu (6). Kromě toho z nedávné studie, kterou provedla společnost Microsoft, vyplývá, že 50 % populace ve věku nad 59 let by mělo značný prospěch z vlastností umožňujících přístup k IKT. Přístupné technologie navrhované pro všechny vedou k vytváření pracovních míst v tomto odvětví, zejména v rámci malých a středních podniků, které razí cestu inovacím v přístupných technologiích a pokroku v nových oblastech a profesích.

—

EHSV vítá sdělení Evropské komise k tématu eAccessibility, které stanovuje důležité návrhy a závazky v oblasti zadávání veřejných zakázek, certifikace a právních předpisů. Toto sdělení k tématu eAccessibility poskytuje důležitou podporu sdělení „i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“.

—

EHSV žádá evropské instituce, aby činnosti navrhované ve sdělení k tématu eAccessibility přesunuly do samotného středu Evropského strategického rámce pro informační společnost. Záměrům a cílům na podporu eAccessibility a eInclusion bude v činnostech i2010 věnována mnohem větší pozornost.

—

EHSV uznává, že existuje mnoho jednotlivců a rodin, které nemají možnost stálého přístupu k telefonním službám, protože jejich příjem je omezený. Zařízení a služby IKT (například přístup k internetu) mohou být pro tyto osoby, včetně postižených a starších lidí, navíc přemrštěně drahé; EHSV proto vyzývá vlády členských států, aby poskytly ekonomickou podporu, a skupinám ohroženým vyčleněním a vyčleněným ze společnosti tak umožnily přístup ke zboží a službám IKT.

—

EHSV si je vědom a velmi vítá činnosti na téma postižení probíhající ve výboru INCOM (Inclusive Communications Committee) a pracovních skupinách výboru TCAM (7), jimž předsedá Evropská komise. Tyto pracovní skupiny spojily všechny příslušné zainteresované strany a stanovily klíčové priority a oblasti činnosti související s eAccessibility – přístupem ke zboží i službám.

—

EHSV si uvědomuje, že na prosazování tradiční eAccessibility a osob se zdravotním postižením ve vztahu ke zboží a službám se odkazuje v řadě usnesení EHSV, jež tuto oblast zároveň podporují, konkrétně se jedná o:

6.1.1

EHSV sdílí obavy Evropské komise, co se týče nedostatku harmonizovaných řešení na poli eAccessibility. Vzhledem ke globální povaze odvětví IKT je nezbytné zajistit, aby nedošlo k roztříštěnosti Evropy v důsledku existence a vytváření samostatných řešení jednotlivých členských států. Za účelem zajištění co největších úspor z rozsahu a největšího výběru pro spotřebitele je však také nezbytné vyhnout se globální roztříštěnosti zavedením specifických regionálních požadavků.

6.1.2

EHSV se domnívá, že odvětví IKT si stále více začíná uvědomovat nevyužití trhu pro postižené a starší spotřebitele v Evropě i na mezinárodní úrovni, toto uvědomění je však třeba intenzivněji propagovat a podporovat.

6.1.3

EHSV plně podporuje vytváření a provádění evropských norem pro přístupnost, které jsou otevřené, konsensuální a objektivní. Tyto normy musí zároveň také respektovat globální situaci a doplňovat mezinárodní normy. Nedostatek komplementarity evropských a mezinárodních norem povede ke zmatku a frustraci jak spotřebitelů se zdravotním postižením, tak v rámci odvětví.

6.1.4

Je nutné, aby se uživatelé aktivně zapojili do procesu normalizace a aby organizace postižených mohly být zastoupeny v rozhodovacích procesech při vytváření evropských norem přístupnosti.

6.1.5

EHSV se domnívá, že by se mělo požadovat, aby evropské organizace pro normalizaci při vytváření všech norem braly v úvahu otázky eAccessibility.

6.2.1

Zavedení požadavků na přístupnost do veřejných soutěží pro zadávání veřejných zakázek se ukázalo jako velmi účinný nástroj na podporu mainstreamingu technologií navržených a přístupných pro všechny, jakož i na podporu zaměstnanosti a růstu. Použití veřejných zakázek k podpoře přístupů k přístupnosti je prostředkem, jehož může odvětví jako skutečného podnětu využít a přenést tento přístup do těžiště své práce. Kromě toho EHSV vyzývá, aby nová iniciativa Komise eProcurement na propagaci nákupu on-line byla plně přístupná lidem se zdravotním postižením, v souladu se záměry a cíly eAccessibility, a vyvarovala se případů špatného zacházení a korupce.

6.2.2

Revize směrnic EU o veřejných zakázkách podpoří příležitost zahrnout přístupnost jako kritérium do veřejného nákupu zařízení a služeb v oblasti IKT. Je důležité si uvědomit, že veřejné zakázky tvoří 16 % hrubého domácího produktu EU, tedy 1500 miliard eur, a z toho podíl odvětví IKT je 6 % HDP EU. Průměrné výdaje evropského veřejného sektoru v oblasti IKT činí 0,8 % HDP, což představuje 76 miliard eur. S takovým množstvím investic je nezbytné, aby veřejné zakázky zajistily dlouhodobou udržitelnou politiku nákupu, která stanovuje, že VŠICHNI členové společnosti mají přístup k poskytovanému zboží a službám. Tato politika eInclusion je nezbytná pro účinné fungování místních ekonomik a podporu veřejného blaha a nezávislosti členů komunity.

6.2.3

EHSV proto plně podporuje návrh Evropské komise pokročit s evropskými orgány pro normalizaci a vytvořit požadavky na evropskou přístupnost, co se týče veřejných zakázek produktů a služeb v oblasti IKT. Je však nezbytné, aby veškeré tyto požadavky byly vyvážené, co se týče potřeb uživatelů, požadavků odvětví, a aby byly použitelné pro státní orgány a nevedly k roztříštěnosti v rámci evropského a pokud možno ani globálního trhu.

6.2.4

V případě budoucích revizí směrnic (8) o veřejných zakázkách EU by EHSV kromě toho uvítal posílení ustanovení směrnic, které by zahrnovaly povinné požadavky na přístupnost v oblasti veřejných zakázek.

6.3.1

Je nutné, aby odvětví IKT jasněji sdělilo spotřebitelům, že jeho hlavní zboží a služby jsou přístupné a určené pro všechny.

6.3.2

EHSV považuje za zajímavý návrh Evropské komise zkoumat projekty certifikace a vlastního prohlášení a podporovat transparentnost a větší uznání eAccessibility i prostřednictvím zvážení přiměřených projektů certifikace označení eAccessibility pro zboží a služby, které splňují normy eAccessibility.

6.3.3

EHSV se domnívá, že chystaný průzkum a sběr dat k různým možnostem pomůže vyjasnit nejlepší postup. Vítáme zejména nadcházející konferenci/konference a iniciativy k tomuto tématu.

6.4.1

Evropská komise správně upozorňuje na stávající právní předpisy EU, které lze využít pro prosazování a podporu eAccessibility.

6.4.2

Je třeba velmi ocenit a podporovat dobrovolné závazky ze strany odvětví. Tyto dobrovolné závazky poukazují na míru zájmu a pozornosti, které toto odvětví věnuje řešení přístupnosti při navrhování zboží a služeb. Zároveň se ukázalo, že dobrovolné závazky také nejsou dostatečnou zárukou adekvátního provádění požadavků na přístupnost, které by řešily překážky přístupu k tradičním technologiím, s nimiž se lidé se zdravotním postižením setkávají. Dobrovolné závazky by měly být doplněny také iniciativami v oblasti právních předpisů, jež by zahrnovaly také oblast veřejných zakázek.

6.4.3

Je důležité, že závazek EU k eInclusion a eAccessibility je otevřeně uznán a horizontálně zahrnut do všech dalších příslušných iniciativ EU.

6.4.4

Například stávající právní předpisy týkající se veřejných zakázek a elektronické komunikace jsou intenzivně podporovány antidiskriminačními právními předpisy EU v oblasti zaměstnanosti, což nabízí důležité příležitosti k podpoře potřeb přístupu postižených.

6.4.5

Směrnice o univerzální službě* (9) v současné době pokrývá přístup k veřejným telefonním stanicím a veřejně přístupným telefonním službám, jako jsou například pohotovostní a informační služby. EHSV lituje, že se tato směrnice v rozsahu své působnosti nezabývá mobilními telefony ani širokopásmovými sítěmi. Rozsah působnosti směrnice o univerzální službě by měl být rozšířen tak, aby zahrnoval mobilní telefony i širokopásmové sítě (10). Dále je třeba zajistit rovný přístup k sítím a službám prostřednictvím přijatelných tarifů a, kde to bude nutné, sociálních tarifů.

6.4.6

Mnoho osob se zdravotním postižením stále čelí závažným problémům spojeným s použitelností a přístupem k mobilní komunikaci. Je nutné, aby existovala interaktivní mobilní komunikace v reálném čase pro neslyšící a nedoslýchavé, pro osoby s poruchami řeči a hluchoslepé a aby tito lidé měli možnost interaktivní komunikace prostřednictvím mobilní komunikace na stejném základě jako lidé bez zdravotního postižení, tedy co se týče použitelnosti, kvality služeb, zařízení, výběru, dostupnosti a ceny.

6.4.7

Je nezbytné zabývat se problémem interoperability stávajících systémů používaných lidmi s poruchami smyslového vnímání. Lidé se zdravotním postižením musejí být schopni bez potíží telefonovat v reálném čase v rámci Evropy i mezinárodně.

6.4.8

Internet je čím dál více využíván jako veřejná služba a komunikační nástroj, stále však existují závažné problémy související s přístupem, se kterými se zdravotně postižení setkávají při snaze použít internet. Příkladem problémů s přístupností k širokopásmové síti jsou nové hlasové služby jako např. technologie VOIP (Voice Over Internet Protocol, umožňující přenos hlasu pomocí internetového připojení), která již nabízí „telefonní“ služby založené na širokopásmové síti, levné a pro uživatele velice atraktivní služby, zejména pro mezinárodní hovory. Není však záruka, že technologie VOIP bude poskytovat přístup k pohotovostním a informačním službám. Je nutné se touto otázkou zabývat.

7.1.1

EHSV požaduje, aby evropské organizace pro normalizaci braly při vytváření všech norem IKT eAccessibility v úvahu.

7.1.2

EHSV požaduje přijetí norem a legislativních závazků EU, které by vedly k harmonizaci požadavků na přístupnost pro osoby se zdravotním postižením zejména v následujících oblastech:

7.2.1

EHSV podporuje návrh Komise prověřit myšlenku projektu certifikace a označení produktů i vlastní prohlášení o shodě společně s povinnou nebo dobrovolnou povahou těchto procesů a zároveň podporuje zapojení všech zainteresovaných stran, zejména organizací zastupujících osoby se zdravotním postižením. Evropská komise musí v průběhu roku 2007 poskytnout tato zjištění EHSV.

7.3.1

EHSV naléhá, aby členské státy EU neprodleně uskutečnily úplný převod směrnic o veřejných zakázkách do vnitrostátních právních předpisů a zajistily, aby silná ustanovení o požadavcích na přístup pro osoby se zdravotním postižením byla začleněna do rámce vnitrostátních právních předpisů.

7.3.2

EHSV žádá všechny státní orgány, aby do procesu veřejné soutěže pro získání veřejných zakázek zahrnuly kritéria přístupnosti.

7.3.3

EHSV požaduje, aby do budoucí revize směrnic o veřejných zakázkách byla začleněna povinná ustanovení o přístupnosti ke zboží a službám v oblasti IKT. Tak by se právní cestou státním orgánům zakázalo používání softwaru, hardwaru nebo jiných produktů a služeb v oblasti IKT, které nesplňují stávající normy přístupnosti.

7.3.4

Vzhledem k normalizačnímu mandátu Evropského výboru pro normalizaci (European Committee for Standardization – CEN), Evropského výboru pro normalizaci v elektrotechnice (European Committee for Electrotechnical Standardization – CENELEC) a Evropského institutu pro normalizaci v telekomunikacích (European Telecommunications Standards Institute – ETSI) na podporu evropských požadavků na přístupnost pro veřejné zakázky týkající se produktů a služeb v oblasti IKT, EHSV vybízí členské státy EU, aby vytvořily akční plán provádění a nejúčinnějšího uplatňování evropských norem na národní úrovni, který je v souladu s obecným a koherentním přístupem.

7.4.1

EHSV žádá o otevřené uznání významu eAccessibility a přístupů k IKT zdůrazňujících design pro všechny a ergonomii ve všech příslušných legislativních i nelegislativních návrzích EU, zejména v klíčových dokumentech EU o informační společnosti, a co se týče nařízení o strukturálních fondech, ve finančních nástrojích pro nové přistupující země a v 7. rámcovém programu pro výzkum.

7.5.1

EHSV žádá, aby všechny členské státy EU formálně přijaly verzi č. 2 pokynů k iniciativě týkající se přístupnosti internetu (Web Accessibility Initiative Guidelines – WAI) beze změn a plně ji začlenili do všech veřejných internetových stránek.

7.5.2

EHSV žádá o uskutečnění druhé úrovně procesu odsouhlasení verze č. 2 pokynů k přístupnosti obsahu internetových stránek (Web Content Accessibility Guidelines – WCAG) W3C-WAI, což znamená, že by pro všechny webové zdroje platila vyšší úroveň přístupnosti.

7.5.3

EHSV konstatuje naléhavou potřebu a požaduje rozvoj a snadné zpřístupnění autorských nástrojů (11) zohledňujících přístupnost, které tvůrci internetových stránek mohou použít k zajištění souladu svých internetových stránek s W3C-WAI WCAG 2.0. Tyto nástroje by měly být v souladu s verzí č. 2 pokynů pro přístupnost autorských nástrojů (Authoring Tool Accessibility Guidelines –ATAG) W3C-WAI.

7.6.1

Evropská komise musí vyvinout více úsilí, aby zajistila, že členské státy budou provádět a plnit své závazky k uživatelům se zdravotním postižením podle stávajících směrnic o elektronické komunikaci. Z reakcí na dotazník INCOM o balíčku elektronických komunikací získaných Komisí je zřejmé, že členské státy tyto závazky adekvátně nerespektují.

7.6.2

Když členské státy neplní své povinnosti v souladu s právními předpisy EU, EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby vůči dotyčnému členskému státu (státům) za účelem zajištění úplného dodržování zahájila řízení pro porušování povinností.

7.6.3

EHSV požaduje, aby v chystaných revizích právních předpisů EU o elektronických komunikacích byla značně posílena ustanovení o přístupnosti a stala se povinnými.

7.6.4

EHSV žádá, aby Evropská komise zveřejnila srovnávací zprávu o průběhu činností členských států s ohledem na eAccessibility a aby podnikla právní kroky, pokud členské státy nesplní své závazky v souladu s příslušnými směrnicemi o elektronické komunikaci.

7.6.5

EHSV požaduje posílení a rozšíření rozsahu ustanovení o přístupnosti ve směrnicích o elektronických komunikacích EU, co se týče služeb a zařízení. Požaduje zejména:

7.7.1

EHSV konstatuje, že strategie Evropské komise pro evropskou informační společnost (12) požaduje, aby členské státy každoročně podávaly zprávu o dosažených výsledcích a o tom, jak se chystají provádět své národní reformní programy.

7.7.2

EHSV žádá členské státy, aby do svých každoročních zpráv zahrnuly zvláštní kapitolu, která se bude věnovat tématům eAccessibility a eInclusion, a Evropskou komisi žádá, aby tento požadavek podpořila.

7.7.3

EHSV žádá členské státy, aby stanovily jasné a konkrétní cíle a harmonogramy pro zavedení ustanovení o eAccessibility do národních akčních plánů.

7.8.1

EHSV požaduje, aby osoby s rozhodovací pravomocí v EU zajistily úplnou a rovnou konzultaci a systematické zapojení uživatelů se zdravotním postižením z organizací zastupujících postižené do vytváření a navrhování zboží a služeb a do vytváření norem. Je nutné, aby instituce EU poskytly další zdroje, a tak zajistily postiženým uživatelům možnost adekvátně se do procesu zapojit.

7.9.1

EHSV požaduje, aby vlády a odvětví rozvíjely a podporovaly opatření na podporu vzdělávání a odborné přípravy v oblasti IKT u osob se zdravotním postižením a některých starších osob v rámci celoživotního učení, ale i u jiných skupin vyloučených ze společnosti, aby měly k těmto technologiím lepší, snazší a levnější přístup.

7.9.2

Opatření na zvýšení povědomí, jako je propagace evropského studijního plánu „designu pro všechny“, mají obrovský potenciál zlepšit porozumění a integraci přístupnosti k IKT.

7.9.3

EHSV požaduje, aby Evropská komise, všechny členské státy a odvětví IKT aktivně podporovaly studijní plán „designu pro všechny“ a začlenily ho do všech vzdělávacích a školících programů v oblasti IKT.

7.9.4

EHSV žádá, aby odvětví IKT zajistilo systematickou interní nebo externí odbornou přípravu svých zaměstnanců k tématu přístupného designu.

7.10.1

EHSV se zavázal, že „udělá pořádek nejdříve sám u sebe“ a zajistí dodržování zásady a praxe přístupnosti v rámci činností spojených s veřejnými zakázkami.

7.10.2

EHSV prověří míru nezbytných zlepšení, která je třeba realizovat, aby se zajistil úplný a rovný přístup osob se zdravotním postižením na internetové stránky EHSV, do softwarových systémů a k zařízení v oblasti IKT.

7.10.3

EHSV zavede interní postupy, kterými zajistí zveřejňování všech dokumentů v přístupném formátu.

9.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 110/33

1.1

EHSV schvaluje změnu nařízení (ES) č. 2037/2000 (čl. 4 odst. 3 nové písmeno i), souhlasí s doplněním Evropského parlamentu jakožto spolurozhodovatele při tvorbě právních předpisů do názvu předmětného právního předpisu a podporuje změnu právního základu navrhovaného nařízení.

2.1

Návrh změny nařízení (ES) č. 2037/2000 spočívá v doplnění písmene i) do čl. 4 odst. 3, který členským státům, které přistoupily dne 1. května 2004, stanoví změnu základního data pro přidělování kvót pro hydrochlorfluoruhlovodíky. Tyto kvóty již nebudou přidělovány na základě kvót z roku 1999, nýbrž na základě průměru tržního podílu v letech 2002/2003.

2.1.1

Tato změna základního data pouze reaguje na potřeby obchodu, protože zamezuje vyloučení podniků, které vstoupily na trh až po roce 1999, a má pouze okrajový dopad na rozdělování celkových přidělovaných kvót, které co do počtu zůstávají nezměněny. Jakékoli důsledky pro životní prostředí jsou tedy vyloučeny. Tato změna základního data rovněž předchází potenciálním budoucím sporům souvisejícím s domnělým porušením zásady „nediskriminace a legitimního očekávání“.

2.2

EHSV bere na vědomí a souhlasí s doplněním Evropského parlamentu jakožto spolurozhodovatele při tvorbě právních předpisů do názvu předmětného právního předpisu.

2.3

V neposlední řadě EHSV souhlasí se změnou právního základu samotného nařízení z čl. 57 odst. 2 smlouvy o přistoupení na čl. 175 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství, jak bylo stanoveno v dodatku 1, opravě 1 a schváleno „Skupinou životní prostředí“ dne 21. října 2005.

9.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 110/34

1.1

Cílem tohoto doplňujícího stanoviska je poukázat na některé souvislosti a provozní nástroje odpovídající stanovisku „sociální rozměr kultury“, které přijal EHSV dne 31. března 2004.

1.2

Pokusí se upřesnit koncept „sociálního rozměru kultury“ na základě tří klíčových slov, která jsou našemu Výboru známá a na kterých prohlubuje svou průběžnou analýzu. Těmito třemi klíčovými slovy jsou „znalostní společnost“, „globalizace ekonomiky“ a „občanská společnost“.

1.3

A priori se nedrží hypotéz formulovaných v prvním stanovisku o zavádění nových struktur typu „observatoř“, „laboratoř“ a „pracovní skupina“.

1.4

Žádá však Komisi, aby upřesnila kvantitativní a kvalitativní ukazatele, které mu umožní potvrdit, že současné nástroje Společenství jsou dostatečné pro měření:

1.5

Stanovisko navrhuje, aby Komise o tomto fenoménu a o tomto cíli předložila velmi podrobnou zprávu, zejména u příležitosti roku 2008, který byl vyhlášen rokem mezikulturního dialogu. EHSV je připraven velmi aktivně přispívat k vypracovávání této zprávy.

1.6

Navrhuje tedy, aby bylo provedeno nové kulturní zamyšlení o kultuře. Ta se zdá být ještě příliš výhradně fixována na majetkové koncepty a na ochranu dědictví a méně na koncepty vytváření, procesu a nových představ. Poskytuje stále málo prostoru pro vlastní kulturní prvky z oblasti sociální, ekonomické a environmentální.

1.7

Přeje si, aby byly práce Dublinské nadace v těchto oblastech zhodnoceny. Navrhuje, aby pokaždé, když se bude EHSV zabývat tématy, kde je zapotřebí „kulturní revoluce“, „změny mentality“ či „změn kulturních vzorů“, byly tyto pojmy předmětem konkrétné analýzy a tvořily minimálně zvláštní odstavec.

1.8

Zdůrazňuje, jak by se mohla metoda „osvědčených postupů“ stát hlavním nástrojem dialogu, výměny a přenosu znalostí a kultur, jestliže by upustila od svého charakteru, který je často čistě rétorický.

2.1

Toto stanovisko vyústilo v několik hypotéz:

2.2

potvrdit kulturní úlohu EHSV, i když doposud nebyly naší instituci uděleny formální kompetence v této oblasti,

2.2.1

přispívat k postupnému vytváření evropské observatoře kulturní spolupráce, která by společně s Evropským parlamentem mohla sestavovat vlastní výroční zprávu,

2.2.2

vytvářet užší spolupráci mezi Evropským parlamentem a EHSV, která by umožnila, společně s již zmíněnou observatoří, „stanovit roční cíl podpory alespoň jednoho společného kulturního cíle“,

2.2.3

zřídit laboratoř kulturních změn, která by působila v sociální, ekonomické a environmentální oblasti,

2.2.4

vytvořit evropskou „pracovní skupinu“ schopnou podporovat uměleckou a kulturní výměnu v zónách konfliktů.

2.3

Toto doplňující stanovisko může být zdůvodněno rychlostí, se kterou muselo být předchozí stanovisko vypracováno. Evropský parlament nás na konci funkčního období požádal, aby se započalo s procesem a partnerstvím EHSV/EP. Náš Výbor se zhostil pokračování prací s velkým nadšením, které bylo ještě zvýšeno „dvojitým zrychlením“ v koncepci kulturního „rozměru“ v rámci institucí Evropské unie.

2.3.1

První prohlášení předsedy Komise, pana J. M. Barrosa, ve kterých oznamuje, že nyní nadešla „chvíle pro kulturu“, že „v hierarchii hodnot jsou kulturní hodnoty nad hodnotami ekonomickými“ (1), působila velmi příznivým dojmem a znamenala zásadní milník v těchto otázkách. To pro nás představovalo první zrychlení.

2.3.2

Druhým zrychlením je přístup samotného EHSV. Program představený předsedkyní, paní Anne-Marie Sigmund, byl jednomyslně přijat. Paní předsedkyně v něm představila kulturu jako klíčové téma svého funkčního období.

2.3.3

Musí být ovšem konstatováno, že tyto předpoklady nemají pevný základ. Program představený novou Komisí v podstatě tento milník nekonkretizoval. Ani se přímo neodvolává na tuto novou hierarchii týkající se kultury! Kulturní program pro období 2007-2013 představený Komisí nemusí být ze své podstaty doplněn naším stanoviskem. Proto nám v tomto stanovisku nepřísluší se k němu vyjadřovat, a to ani v případě, kdy podle všech předpokladů nebude automaticky počítat se „sociálním rozměrem kultury“, ani v případě, že finanční prostředky budou v daném programu mnohem nižší, než by si Evropský parlament přál vyčlenit. Ani v oblasti upřednostnění kultury v rámci programů EHSV nelze bez nadsázky říci, že již došlo k výrazné konkretizaci.

2.3.4

Období úvah, o kterém rozhodla Rada na základě odmítnutí Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu Francií a Nizozemskem (smlouvy, jež řadí kulturu mezi cíle Unie (čl. I-3.3.) a upravuje mechanismy rozhodování v oblasti kultury a umožňuje do velké míry vyhnout se paralyzujícímu pravidlu jednomyslnosti (čl. I-17 a III-280) a v současné době mírný kompromis, kterého bylo dosaženo v otázkách finančních výhledů Unie, ponechávají oblast kultury a ještě více „sociální rozměr kultury“ v obnovující se Unii ve vakuu.

3.1

Stanovisko na téma „sociální rozměr kultury“, na kterém se usnesl náš Výbor, zprvu obsahovalo tři základní myšlenkové směry:

3.2

Toto doplňující stanovisko má přispět k nalezení základních linií a „klíčových slov“, která by umožnila co možná nejjednodušším způsobem přenést tyto první úvahy do současných politik Společenství.

3.3.1

Jak již upřesňuje naše stanovisko na téma „sociálním rozměr kultury“, univerzální tendence k přenášení do mentální roviny, k intelektualizaci všech aspektů práce, včetně „práce“ spotřeby, a rostoucí role vztahových, stylistických a kreativních kritérií jsou již nyní a budou i nadále klíčovými faktory rozdílů v konkurenceschopnosti, atraktivitě a občanských a podnikatelských aktivitách mezi různými geokulturními oblastmi planety. Evropa se musí a může odvolávat na „tvůrčí ekonomiku“.

3.3.2

Proto je otázka práce, kulturní a umělecké činnosti a ekonomiky kultury jednou z oblastí, na kterých stanovisko EHSV trvá a žádá, aby se zhodnotily práce Dublinské nadace. Bylo by vhodné posoudit, jak formy, které na sebe berou kulturní a umělecká zaměstnání informují o kreativnějším hodnocení práce jako celku a jak se účastní znalostní společnosti.

3.3.3

Náš Výbor se nesmiřuje s tím, že by měly být stále striktně odděleny oblasti „vysoké kultury“ od kulturního rozměru v technických, hospodářských, sociálních, zdravotních a environmentálních oblastech. Náš Výbor se zejména v rámci svého trvalé činnosti v oblasti podpory celoživotního učení a formování „učící se“ společnosti vědomě účastní procesu na překonání tohoto rozdělení.

3.3.4

Velká potřeba praxe a flexibilního a zároveň bezpečného zaměstnání v oblasti předávání poznatků, v oblasti zprostředkování, umění a znázorňování ve všech jeho formách, v oblasti poznatků o znalostech, naráží na problémy modelů zaměstnanosti, které mohou paradoxně zvýšit neohebnost a nejistotu.

3.3.5

Neohebnost tradiční hierarchie v oblasti profesního uznávání může být rovněž překážkou vzniku nových profesí. Obecněji je třeba poznamenat, že chybí skutečné napojení na ekonomické využití nemateriálních hodnot, že pohyb umělců a kulturně činných lidí, stejně jako jejich vystoupení a jejich díla, jsou v evropském prostoru příliš malá. Dále je třeba vzít na vědomí nedostatek porovnání s originálem a vzájemnosti kulturních inovací, které by umožnily nedělat nové pokusy, aniž by se skončilo s již započatými.

3.3.6

Úspěch programů ERASMUS a televize bez hranic, evropský příspěvek do poškozených oblastí, posílení dynamiky velkých městských zón prostřednictvím rozvoje uměleckých aktivit, zvýšením atraktivity, ze které trvale těží evropská hlavní města kultury, to vše by mělo být vyjmenováno v úvodu vysvětlení toho, co se skrývá pod pojmem „sociální rozměr kultury“. Evropská unie, jejíž kompetence jsou v podstatě pouze doplňkem národních politik, je často již nyní rozhodujícím faktorem pro velký počet kulturních akcí a činností, a tudíž se jedná o politiku „páky“. Postupné naplňování „databanky“ poznatků o znalostech, by mohlo mít výrazné redukční následky.

3.3.7

Naopak dochází k výrazným ztrátám příjmů a zbrždění rozvoje vazeb vytvářejících se v celé ekonomické a sociální oblasti během festivalů v situacích, kdy kulturní akce ukončí, třeba jen dočasně, svou činnost. To dokazuje, že umělecké a kulturní činnosti a praktiky zprostředkování, jejich volný pohyb a fluktuace a jejich plodné míšení mají na trvale udržitelný rozvoj „holisticky“ efektivní dopad.

3.4.1

Podle stanoviska EHSV vyplývají výsledky Lisabonské strategie, které jsou průměrné v porovnání s jejími ambiciózními cíli, zejména z podceňování lidského, kulturního a účastnického faktoru. V „globalizované ekonomice“ může pouze podpora evropské kultury, která neodděluje a nehierarchizuje ekonomické, sociální a environmentální aspekty, umožnit evropské zóně zastavit či zvrátit odchylky rozvoje, které se v jeho neprospěch oproti většině ostatních zón na planetě prohlubují.

3.4.2

V některých evropských zemích, ale také v ostatních částech světa, je hospodářský význam průmyslu kultury a tvorby od nynějška nepopíratelný, což potvrzuje několik zpráv, studií a číselných hodnocení. V posledních letech bylo v těchto oblastech vytvořeno několik podniků, a tudíž i pracovních míst. Nemůžeme přehlížet, že trend v tomto ohledu směřuje k vytváření malých podniků, mikropodniků a podniků s jedním zaměstnancem, a má značné sociální dopady.

Například potřeba vytvářet sítě z důvodů malé velikosti podniků; tyto úkoly musí často být vzájemné. To vyžaduje, aby měly zainteresované strany kompetence v komunikačních, vyjednávacích a prezentačních technikách a aby měly dostatek znalostí, pokud jde o smluvní právo, režim udělování licencí atd.

Tyto kompetence, které jsou nezbytné pro všechny moderní podniky, někdy staví malé podniky před velkou výzvu, poněvadž tato dovednost často neexistuje nebo je jen částečná a profesní řešení jsou často příliš těžkopádná pro finanční možnosti podniku, ačkoli jiné malé a střední podniky se staly v těchto oblastech velmi výkonnými.

Sociální politika musí sama najít odpovědi na otázky týkající se sociální ochrany (např. nemocenské pojištění, důchodové pojištění a pojištění v nezaměstnanosti), které vyplývají z nových struktur podniků, z nových forem zaměstnání atd.

3.4.3

Další sociální rozměr vychází ze skutečnosti, že podniky, které pracují v „nových“ hospodářských odvětvích, jako je průmysl tvorby, jsou často izolovány, protože pracují v oblastech, které nepředstavují žádné nebo jen minimální referenční hodnoty, smluvní modely, odvětvové ukazatele atd. Tento aspekt je rovněž důležitý pro budoucí rozvoj průmyslu tvorby a měl by být brán vhodným způsobem v úvahu, a to tím více, protože kvůli rozšiřující se globalizaci a potřebě prosadit se v mezinárodní konkurenci jsou tyto základní informace zcela rozhodující pro hospodářský pokrok.

3.4.4

Evropská unie se o to více snaží porozumět tomu, jakým způsobem hospodářská globalizace ovlivňuje a bude ovlivňovat vytváření nových světových kulturních hodnot, že bude sama muset přeformulovat své záměry, a to v situaci, kdy není a ani již nemůže být klubem či uzavřenou federací „vyspělých“ států, relativně ekonomicky, kulturně a duševně homogenních. Dochází k tomu v situaci, kdy je EU plně otevřena protestantskému, ortodoxnímu a islámskému světu, kdy je otevřena jednáním o přistoupení Turecka – rozšíření, které se, pokud se uskuteční, nebude podobat žádnému předtím. V situaci, kdy metodicky organizuje své vztahy s přímými sousedy a musí přehodnotit své místo a svou specifickou funkci v globalizaci a v celoplanetárních jevech, jejichž skutečnosti se také velmi rychle změnily (2).

3.4.5

Kulturní Evropa zrozená z národních států, které byly v historii šampióny v ozbrojených konfliktech, kolonialismu a imperialismu, je dnes pravděpodobně nejvhodnější formou „mocné Evropy“, pokud jde o schopnost vyvážet, šířit a propagovat „mírovou kulturu“, občanství a kvalitu. Jedná se o návrat k samotné myšlence, která vedla k vytvoření Unie, k vůli přispět ke globalizaci mírových hodnot a přístupů, vztahů a výměn, spíše než se zaměřit na dominanci a hierarchii.

3.5.1

Fakt, že EHSV, jehož formální kompetence nejsou explicitně rozšířeny na oblast kultury, přijímá na návrh své předsedkyně souhrnný akční program upřednostňující kulturu  (3), si zasluhuje prohlášení.

3.5.2

Dokonce se svým způsobem jedná o prohlášení namířené proti hegemonii myšlení založeného pouze na ekonomice, zaměřeného pouze na výrobu, nebo myšlení jedině sociálního či environmentálního. Takové prohlášení je o to více vzácné, že se zakládá na iniciativách ekonomických a sociálních subjektů Unie a organizované občanské společnosti všech jejích rozměrů – výrobní, spotřební a přerozdělovací.

3.5.3

Tato rozvíjející se evropská kultura, která se znovu sjednocuje prostřednictvím probíhajícího rozšiřování historického významu, je plodem historického vývoje, který je specifický svou úrovní a svou formou a který ve světě nemá obdoby (4). Je o to důležitější ji dobře zviditelnit, protože je schopná být překážkou toho, co často zůstává skryté a podceňované: „hluboký nedostatek zájmu a zvídavosti, nebo přímo lhostejnost národních veřejností k jiným zemím Unie“ (5). Nedostatek politických iniciativ (programy „kultury“ Evropské unie) zajisté může citelně změnit „holistickou“ vizi kultury. Teprve plné uznání sociálního rozměru kultury povede k úplnému překonání.

3.5.4

Mnohonásobnost výzev, které se objevují v oblasti nastolení skutečné kulturní a sociální demokracie, by měla být prohloubena prostřednictvím sociálního hnutí, kulturní sítě a sociálního partnerství nejen mezi institucemi. Měla by být stanovena etika a technika spolupráce mezi všemi zainteresovanými partnery, což je bezpochyby jedna z hlavních výzev pro konstruktivní přístup a podporu realizování přechodu ke kulturnímu celosvětovému celku založenému na nenásilí.

3.5.5

Naše společnosti již nemohou ignorovat poznání a musí zahrnovat všechny činitele poznání ve všech jejich možných prostředích. Jak to ukázal „Evropský rok zdravotně postižených občanů“ a jak ukázala stanoviska a iniciativy EHSV týkající se této oblasti a všech oblastí spojených s diskriminací a velkou chudobou, budou naše společnosti souzeny za pozice a role, které přisuzují nejvíce lidem bez prostředků a lidem žijícím na okraji společnosti. Cílem by nemělo být pouze vytvořit jim místo, na které má nárok každá osoba, ale zabezpečit kulturní přínos jejich boje proti chudobě do humánnosti a přispět tak k obnově moderního humanismu. Nejedná se v podstatě o to, že proti klasickým paradigmatům jasně dané hierarchizace a „podporované závislosti“ (viz různé formy prozřetelnosti státu) bude dnes postaveno paradigma aktivní účasti každého občana, „empowermentu“ všech ekonomických, sociálních, rodinných a kulturních činitelů? To znamená, že ač přímo neusiluje o moc, „občanská společnost“ již nemůže být v nové představě demokracie, ke které vede a kterou umožňuje globalizovaná ekonomika, představována v podřízené pozici, nebo jako prostý protiklad moci. Aby vybudovala svou budoucnost a uchránila se libovůle, musí podporovat solidaritu a hájit možnosti a záruky „kolektivního myšlení“.

4.1

EHSV bere na vědomí, že přinejmenším v současné době se jeho partnerským institucím (Komise, Parlament) a z části i jemu samému zdá vytváření nových struktur typu „observatoř“, „laboratoř“, „pracovní skupina“ nedostupné.

4.2

Evropská komise, a jak se zdá i Parlament, jsou toho názoru, že zapojení struktur, zejména již existujících observatoří různých typů, umožní získat prokazatelné výsledky v oblasti evropské kulturní spolupráce, aniž by bylo nutné vytvářet nové nástroje.

4.3

EHSV však žádá Komisi o vytvoření kvalitativních a kvalitativních ukazatelů, a o vysvětlení těch již existujících, což by umožnilo odůvodňovat, zaměřovat a vyhodnocovat cíle programů mezikulturního dialogu, mobilitu umělců a uměleckých děl a převod znalostí a konceptů mezi různými oblastmi, které byly až do současnosti až neuvěřitelně oddělené.

4.4

EHSV nechce dosáhnout pouze ověřování ex post míry násobení množství těchto cílů. Znásobování kontaktů a projevy mezikulturních vlivů v rozšířené Evropě a ve více rozvinutém jednotném trhu, zejména v oblasti služeb, mohou v podstatě jen narůstat.

Je třeba vědět, zda odpovídající nárůst kulturní spotřeby a turistické výměny automaticky zajistí získání znalostí, a to především o kultuře. Násobení fenoménů exkluze, rasismu (dokonce tam, kde se zdá, že dlouhodobé integrační a/nebo multikulturní politiky vytvořily pevné modely, jako např. ve Francii či v Nizozemsku), ztrátě vazeb mezi zvláštními a obecnými zájmy, roztříštěnosti a nekonvergence si zaslouží, aby bylo nejen kvantifikováno a kvalifikováno, ale také pochopeno.

4.5

V podstatě každému by mělo záležet na tom, že mnoho národních kulturních politik, a to i voluntaristických, stejně jako politik po desetiletí trvale prováděných zeměmi, které jsou členy Unie, téměř nezměnilo své zděděné sociální rozvrstvení.

4.6

Proto EHSV tolik naléhá, aby byla Evropská unie prostorem sebereflexe, kritického přístupu kulturních politik jednotlivých členských států jedné k druhé, aby byla vhodným prostředím pro nové kulturní zamýšlení se nad kulturou. Příprava roku mezikulturního dialogu (2008) by měla být příležitostí pro Komisi, aby předložila podrobnou zprávu o skutečném rozsahu tohoto dialogu, o přetrvávajících překážkách a o překážkách nových, se kterými se setkala, o nových hypotézách, které by mohly být formulovány s ohledem na skutečné prohloubení dialogu. EHSV je připraven přispět k „sociálnímu rozměru kultury“ a také k tématu „kulturní rozměr sociální oblasti“, zejména pod úhlem pohledu skrze „mezigenerační vztahy“, vypracováním této zprávy.

4.7

Toto doplňující stanovisko dále navrhuje:

4.7.1

trvalou „kulturní hygienu“ našeho Výboru: pokaždé, když se bude stanovisko zabývat tématy, kde bude zřejmé, že kulturní aspekt má rozhodující charakter, musí se specializovaná sekce, která toto stanovisko vypracovává, tomuto aspektu výlučně věnovat. Již se nesmíme spokojit s abstraktními pojmy nutná „kulturní revoluce“, nezbytná „změna mentality“, nevypočitatelná změna zděděných a dnes již zastaralých paradigmat. Podmínky na získání takovéto kulturní změny by měly být co nejkonkrétněji stanoveny, aby je bylo možné splnit.

4.7.2

zvýšená pozornost otevřeným metodám koordinace a používání „osvědčených postupů“.

Není třeba „zpřísnit“ tyto koncepty a postupy, aby dosáhly mnohem konkrétnější operační kapacity? Tento požadavek je opodstatněn zejména tím, že formulování a převod poznatků a kulturní změny vedoucí k efektivnějším, hospodárnějším a konvergentnějším reformám, by mohly být jasně definovány, upraveny, a proto napodobovány.

4.7.3

vůle Evropského hospodářského a sociálního výboru, který představuje ideální „hřiště“ pro vzájemný kontakt národních, profesních, sociálních a společnostních kultur, začít hledat v konkrétních oborech prvky, které mohou přecházet z jednoho odvětví postupů do druhého. Jedná se například o vztah zdravotního a vzdělávacího odvětví, kde by podobnost již probíhajících a žádoucích kulturních změn zasluhovala vyšší stupeň konfrontace, více výměn a sdílení, aby mohla vést k novému nastavení těchto komplexních systémů, a také o homologii týkající se překonání izolovaného charakteru profesních praktik prostřednictvím podpory práce víceoborového týmu, stejně jako o jiné homologie. Cílem tohoto přístupu je nechat padnout oborové hranice a slepě nastavené bariéry, umožnit, aby mohl být pokrok, ke kterému dochází v jedné oblasti, rychleji a úplněji, než je tomu zvykem, přenesen na ostatních oblastí, a systematicky nastolit kulturu neoddělující ekonomické, sociální a environmentální otázky, jelikož kulturní jednota Evropy spočívá v její rozmanitosti a v pokroku životních podmínek jejích občanů.

9.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 110/39

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor se zájmem a s potěšením přijímá dokument Komise, ve kterém je představen program JEREMIE (1) (Joint Resources for Micro to Medium Enterprises – Společné evropské zdroje pro malé a střední podniky).

1.1.1

Děkuje Danutě HÜBNER, která je komisařkou zodpovědnou za regionální politiku a služby GŘ REGIO a EIF za úsilí, s kterým vyvíjejí tento citlivý program a za podporu práce Výboru.

1.1.2

EHSV vždy podporoval iniciativy Komise určené k usnadnění přístupu mikro, malých a středních podniků k úvěru, v přesvědčení, které navíc sdílí i Evropský parlament, že přístup k úvěru vždy představoval slabou stránku pro menší podniky.

1.1.3

Proces posílení menších podniků představuje základní článek Lisabonské strategie, protože je spojen s inovacemi, vytváří stabilní zaměstnanost a přispívá k neustálé odborné přípravě pracovní síly.

1.1.4

EHSV v mnoha stanoviscích, především v těch vypracovaných po roce 1982 (2), zaznamenal úsilí, které vyvinula Komise a obzvláště GŘ XXIII (3) na pomoc podnikům v souvislosti se zlepšením jejich vztahů k úvěrovým systémům a zejména k bankám.

1.1.5

EHSV dále zdůraznil potřebu širšího zapojení sociálních partnerů do všech problémů, které se týkají podniků a zejména do těch, které se týkají úvěru a mají značný dopad na blahobyt a sociální rozvoj.

1.2

Během 90. let se GŘ XXIII (4) snažilo zasáhnout do problematiky úvěrů a pracovalo v úzkém spojení s organizacemi zastupujícími řemeslnou výrobu a MSP. Evropské konference o řemeslné výrobě a malých a středních podnicích (MSP) (5) a četná přípravná setkání (v průměru deset před každou konferencí a za účasti stovek malých podnikatelů):

1.2.1

Na základě výše uvedených zkušeností se Výbor domnívá, že by bylo i s ohledem na nové programování období 2007-2013 a na lisabonské cíle vhodné prostřednictvím setkání organizovaných v členských státech se zástupci sociálních partnerů a občanské společnosti obšírněji informovat o nových programech, především o těch, které jsou zaměřeny na mikro a malé podniky.

1.2.2

Nicméně i přes úsilí a opatření plánovaná v posledních dvaceti letech chybí v mnoha regionech evropské pětadvacítky, především v těch nejvíce znevýhodněných, ucelený přístup jak koordinovat a dokončit velký počet již existujících nástrojů pro poskytování úvěru.

1.2.2.1

Přibližně čtyři miliony podniků, což je 20 % všech podniků, se domnívá, že přístup k financování představuje vážnou překážku jejich růstu (9).

1.2.2.2

Pouze několik desítek tisíc podniků mohlo využít finanční nástroje Společenství (10). Existuje tudíž velký rozdíl mezi tím, jak je problém představován, a dosaženými výsledky. To vede k zamyšlení nad konkrétními možnostmi zasáhnout pomocí systémů schopných zapojit větší měrou finanční instituce a znásobit výsledky.

1.2.2.3

EHSV si uvědomuje nutnost zvýšit úsilí na zlepšení informací o možnostech týkajících se úvěru, které nabízí Komise, EIB, EIF, EBRD a orgány státní a regionální správy. Mikro a malé podniky jsou opravdu velmi často jsou vyloučeny z informačních kanálů, často také vlastní vinou.

1.3

JEREMIE by se tak mohla prosadit jako inteligentní nástroj na koordinaci a racionální využití existujících možností.

1.3.1

Iniciativa JEREMIE spadá do rámce strategických obecných zásad Společenství pro politiku soudržnosti pro podporu růstu a zaměstnanosti. Postoj Výboru lze v této souvislosti shrnout takto:

1.3.2

Výbor zdůrazňuje, že je důležité, aby Komise podporovala iniciativu JEREMIE, a to nejen vnějším směrem, ale také prostřednictvím vnitřní koordinace mezi odděleními, které řídí opatření ve prospěch mikro, malých a středních podniků, a vytvořila „ohnisko JEREMIE“, které by sloužilo jako jednotka koordinace a informace mezi různými činnostmi za účelem optimalizace výsledků.

1.3.3

Výbor se domnívá, že by Komise měla každé dva roky předložit Evropskému parlamentu, Radě, Výboru regionů i Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o průběhu programu a jeho účinnosti tak, aby bylo možno rozšířit tyto zkušenosti na další sektory.

1.3.4

Výbor nakonec doporučuje zajistit plné respektování zásad hospodárnosti, efektivnosti, transparentnosti při zadávání veřejných zakázek a výběrových řízeních, při řízení regionálních podílových fondů a také při akreditaci finančních makléřů pověřených řízením projektů. Bude třeba především zajistit plné uplatňování norem Společenství v této oblasti, také v případě výhradních práv, a možnost sankcí, zrušení neefektivních podílových fondů a revize seznamů akreditovaných finančních makléřů.

2.1

EHSV již vícekrát zdůraznil nejen hospodářskou, ale i sociální úlohu menších podniků ve členských státech a opětovně to specificky uvedl v několika stanoviscích, mezi nimiž jsou ta z let 1992 (13), 1997 (14), 2001 (15), 2003 (16) a stanoviska týkající se Evropské charty pro malé podniky (17).

2.1.1

Mikro a malé podniky hrají podstatnou úlohu v evropském hospodářství. Je jich přibližně 25 milionů, což je 99 % všech podniků, a zaměstnávají přibližně 95 milionů osob, což představuje 55 % pracovních míst v soukromém sektoru (18).

2.1.2

Z těchto čísel vyplývá význam a úloha MSP v Lisabonské strategii a nutnost vytvořit silné partnerství se zástupci sociálních partnerů, aby bylo možné vytvořit nové formy spolupráce (19) určené ke konkrétní realizaci sociálních a hospodářských hodnot, které dělají z Evropy sociálně tržní ekonomiku (20).

2.1.3

Hlavní problémy spojené se vznikem a rozvojem mikro a malých podniků jsou (podle důležitosti):

2.1.4

Přístup k úvěru tudíž představuje první podmínku pro vznik podniku a je základním předpokladem pro růst a rozvoj mikro a malých podniků, pro něž jsou následky omezení způsobené úvěrovým systémem větší a zřejmější než pro velké podniky.

2.1.5

Pouze přímý kontakt s podnikem a jeho problémy a znalosti podniku o možnostech úvěrového systému, především o těch, které jsou dostupné v oblasti, kde podnik provozuje svoji činnost, umožňují optimální využití úvěru tak, aby bylo možné se vyhnout restriktivnímu postupu financování a z toho vyplývajícímu stupni rizika, také ve vztahu k rozvoji basilejských dohod. Podnik si bude muset následně určit vlastní bod finanční rovnováhy a nezbytné nástroje.

2.1.6

Zásadní úlohu hraje samofinancování, i když podnik malé velikosti může s tímto nástrojem jen zřídka uskutečnit vlastní investiční plán. V 90 % případů je nutné:

2.1.7

Mezi všemi nástroji je to rizikový kapitál, na který malé podniky často pohlíží s nedůvěrou. Když se mluví o rizikovém kapitálu ve vztahu k mikro podnikům (21) a malým podnikům (22) (z nichž 90 % jsou živnosti nebo osobní společnosti), týká se to ve skutečnosti pouze 5 nebo 6 % těchto podniků. Aby se zabránilo tomu, že využití tohoto nástroje zůstane poslední možností, je třeba uvážit nové formy rizikového kapitálu, které mohou být využity také v případě osobních společností.

2.1.8

Priority pro překonání propasti mezi úvěry a mikro a malými podniky je možné shrnout následovně:

2.1.9

Analýzy a hodnocení potřeb a možností, které budou předmětem přípravné fáze JEREMIE, budou muset být provedeny v jednotlivých regionech Unie s efektivní účastí zainteresovaných hospodářských a sociálních subjektů, a to v rámci účinného a odpovědného partnerství.

2.2.1

Výše uvedený problém s přístupem k úvěru má různou platnost v závislosti na úrovni hospodářského rozvoje a rozvoje trhu. V regionech konvergence (25), které nejvíce potřebují úvěrové nástroje na rozvoj zaměstnanosti prostřednictvím podnikavosti, představuje přístup k úvěru největší potíže a úrokové sazby jsou vyšší než v rozvinutých regionech (26).

2.2.2

Fondy EIB, které jsou na základě rotačního systému (27)přidělovány pověřeným bankám, aby mohly být rozděleny a přiděleny MSP s proměnlivými a omezenými (28) sazbami, využívají především banky působící ve vyspělých regionech, kde je konkurence mezi bankami vyšší a udělení půjčky od EIB slouží k udržení klientely a získávání její důvěry.

2.2.3

Vzhledem k tomu, že v nejvíce znevýhodněných regionech je menší počet bank, zvláště úvěrových družstev (nebo lidových bank), neexistuje v těchto regionech velká konkurence mezi bankami ani zavedená pozornost k „malým podnikům“. Zřídkakdy se proto v těchto regionech využívají zajímavé nástroje EIB.

2.2.4

Pokud v zásadě nebude existovat snaha o obrácení tohoto trendu také prostřednictvím finančního zprostředkování nástrojů, které může JEREMIE doplnit (mimo tradiční nástroje EIB a EIF (29)), jsou chudší regiony odsouzeny ještě dlouho trpět chudobou.

2.2.5

Na podporu poskytnutí úvěru, především v regionech konvergence, by JEREMIE mohla zřídit kontaktní místo u EIF, jehož úkolem by bylo pomocí záručních nástrojů podporovat záruky na úvěry poskytované bankami prostřednictvím úvěrových institucí nebo jiných orgánů činných především v nejvíce znevýhodněných regionech.

2.3.1

Problém přístupu mikro a malých a středních podniků k úvěru odhaluje některá selhání trhu:

2.3.2

Jedná se tudíž o to vypořádat se se selháními trhu prostřednictvím intervencí, které jsou:

2.3.3

Na zasedání Evropské rady v březnu 2005 byla obnovena Lisabonská strategie a vlády a hospodářští a sociální partneři byli vyzváni k činnosti ve třech prioritních směrech:

2.3.4

Prostředky, které členské státy věnují na podporu zaměstnanosti a vytváření nových pracovních míst, jsou občas značné, ale jsou odůvodněné sociálními výsledky (31). Za předpokladu, že by polovině MSP v EU-25, tj. přibližně 12 mil. podniků, byla poskytnuta půjčka zhruba ve výši 20 000 eur, nepřekročila by očekávaná ztráta plynoucí z platební neschopnosti (32) 6,5 mld. eur, tj. 0,07 % HDP v EU-25. Obecné poskytnutí půjčky by však většině podniků umožnilo posílit své postavení a inovovat postupy a produkty.

2.3.5

Pokud by poskytování půjčky zprostředkovávaly úvěrové instituce, schopné převzít 50 % platební neschopnosti, byla by ztráta rozdělena na polovinu (50 % pro každého) mezi úvěrovou instituci a banku.

2.3.6

Přesvědčení, že úvěr plní sociální funkci, umožňuje vytvořit nezbytné nástroje finančního inženýrství s účastí veřejných fondů, evropských fondů a fondů solidarity úvěrovým institucím samotnými podnikateli buď při registraci do konsorcia nebo formou procentuálního podílu z bankovních úroků (33).

2.4.1

Poskytování velkého počtu malých půjček, které potřebují podniky při zahájení činnosti a evropské mikro a malé podniky, je vázané na:

2.4.2

Některé odpovědi na výše uvedené problémy se nacházejí v již existujících nástrojích, které by však měly být využívány lépe a rozsáhleji:

2.5.1

Multiplikátor se stal především v posledních letech nástrojem, který analyzují a využívají jak úvěrové instituce, tak banky, aby rozšířily možnosti poskytování úvěru (37). Systematická analýza stavu platební neschopnosti umožňuje především v regionech konvergence přizpůsobit multiplikátor místní situaci. Procentuální hodnota platební neschopnosti je samozřejmě vyšší v nejvíce znevýhodněných regionech, kde dosahuje 10 %. Na druhé straně v nejbohatších regionech na úrovni mikro a malých podniků zůstává okolo 2,5 %.

2.5.2

Právě v regionech konvergence může JEREMIE rozvinout svůj potenciál a poskytnout úvěrovým institucím kauce a podpořit procesy sekuritizace a zvýšit možnosti poskytování úvěrů a kompenzovat slabost multiplikátoru.

2.6.1

Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci 2007-2013 (38) spojuje různé programy a opatření Společenství, mezi nimiž jsou:

2.6.2

Je rovněž vhodné provést analýzu finančních nástrojů začleněných do čtvrtého víceletého programu 2000-2005 (Multiannual programme – MAP) (prodlouženého do 31.12.2006), na který bylo vyčleněno 531,5 mil. eur (47) a který se má spojit s rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovace a vstoupit do strategie JEREMIE.

2.6.2.1

MAP se skládá ze tří pilířů:

2.6.2.2

Analýza fungování finančních nástrojů MAP nám umožňuje určit ty, které přinesly nejlepší výsledky a mohou tak být začleněny do strategie JEREMIE. Tyto nástroje jednoznačně představují hlavní výdajovou položku čtvrtého MAP. V roce 2003 například představovaly 67 % celkového rozpočtu programu (48). Rozdělení prostředků v rámci těchto finančních nástrojů je následující:

2.6.2.3

Tyto nástroje byly již použity v období 1998-2000 v programu iniciativ pro růst a zaměstnanost, současně s těmito:

2.6.2.4

Program SCA přinesl prozatím málo výsledků, stejně jako SEP.

2.6.2.5

Na konci roku 2003 využívalo nástroj záruk pro MSP asi 178 000 (53) MSP (136 000 prostřednictvím programu pro růst a zaměstnanost, 32 000 prostřednictvím programu záruk na úvěry, 10 000 prostřednictvím programu na mikroúvěry).

2.6.2.6

Ve stejném období využívalo program ETF-Start Up asi 240 000 (54) MSP.

2.6.3

JEREMIE by tudíž mohla pokračovat v šíření zkušeností těchto dvou finančních nástrojů a zvyšovat počet MSP, které je využívají, především v regionech konvergence.

2.6.4

Je třeba mít na paměti, že pouze 0,81 % evropských MSP mělo v posledních letech možnost využít společná opatření GŘ pro podniky, GŘ pro hospodářské a finanční záležitosti a EIF.

2.6.5

Je však důležité, aby JEREMIE razila nové cesty, částečně naznačené novými programy. Jedná se především o:

2.6.6

EHSV je nicméně přesvědčen, že se všemi těmito intervencemi je spojen také velký problém týkající se informovanosti a odborného vzdělávání. Do řešení tohoto problému by měly být zapojeny jak finanční instituce, tak organizace zastupující podnikatele a zaměstnance, s cílem respektovat zásady společenské odpovědnosti podniků a sociální funkce úvěru.

2.7.1

Výbor se domnívá, že pro zaručení úspěchu iniciativy JEREMIE má zásadní význam úplné provádění směrnice Společenství o zadávání veřejných zakázek na služby.

2.7.2

Oddělení Komise pro JEREMIE a/nebo EIF musí v každém případě prověřit a zaručit úplný soulad postupů při zadávání veřejných zakázek se zásadami hospodárnosti, efektivnosti, nestrannosti, rovného zacházení a transparentnosti. Smlouvy, předem stanovené Komisí, budou mezi povinnými kritérii způsobilosti zúčastněné společnosti nebo konsorcia muset obsahovat:

2.7.2.1

Až vejdou v platnost dohody o operačních programech pro podílové fondy na období 2007-2015 měla by být stanovena možnost hrozby sankcí nebo přikročení ke zrušení a rozpuštění podílového fondu v případě neúčinnosti, podvodu nebo vážných nedostatků v plnění závazků. Řízení by mělo být monitorováno v dvouletých intervalech za podpory regionálních hospodářských a sociálních partnerů a pomocí transparentních postupů při zveřejňování informačních zpráv, které budou zasílány ústředním orgánům členských států, Evropskému parlamentu, EHSV a Výboru regionů.

2.7.3

Finančním institucím nebo konsorciím založeným v jiném členském státě nebo v jedné ze signatářských zemí dohody o zadávání veřejných zakázek uvedené v příloze dohody WTO musí být umožněno se účastnit zadávacího řízení za stejných podmínek, které musí splnit účastníci z daného státu, a to na základě dokumentace odpovídající právním předpisům platným v dané zemi, která prokáže, že byly splněny všechny podmínky pro účast na zadávacím řízení.

2.7.4

Tato ustanovení by měla platit také v případě procesu akreditace zprostředkovatelských úvěrových institucí. Tyto instituce by měly být podrobeny jak mechanismům systematického monitorování výkonnosti, které budou stanoveny za účasti zástupců odpovídajících hospodářských a sociálních partnerů, tak periodické revizi akreditace, která v každém případě každé tři roky stanoví výměnu jedné části akreditovaných součástí.

9.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 110/46

1.1

EHSV je spokojen s obsáhlou a podrobnou prací Komise na zjednodušení správních postupů. Upozorňuje však na určitý nesoulad mezi formulací uvedenou na začátku důvodové zprávy („předmětem této předlohy ... [jsou] ... změny technické povahy, které lze podle současného finančního nařízení předložit“) a konkrétním dosahem četných ustanovení.

1.1.1

Mnoho změn „technické povahy“, které se týkají vztahů s podniky a občany mají význam a dopad „politického“ charakteru: vyšší transparentnost, zjednodušení postupů, rychlejší odpovědi a větší důvěra vložená do sociálních partnerů jsou známkami vývoje „vlády“ veřejné správy, se kterou není možné nebýt spokojen.

1.2

Na druhé straně EHSV musí připomenout nutnou obezřetnost. Přání podpořit sociální partnery nesmí být odděleno od myšlenky, že správce veřejných financí by měl mít omezenou flexibilitu, která spočívá v možných ztrátách, měření prokázaných úspor, nebo jinými slovy v provádění obtížného, ale nutného, odhadu rizik. To by mohl být pro zadavatele nepopulární úkol, ale zdála se to být jediná logicky schůdná cesta.

2.1

Předložený dokument stanovuje prováděcí pravidla k platnému finančnímu nařízení č. 1605/2002, ale v zájmu zkrácení prováděcích lhůt přihlíží také k různým změnám technické povahy, které zavádí nový návrh nařízení rady o finančním nařízení (1), který se právě přijímá. Posledně uvedeným dokumentem se již EHSV zabýval v jednom ze svých stanovisek (2).

2.2

V souladu s přístupem zaujatým v předchozím stanovisku se EHSV zdrží komentářů k aspektům čistě technicko-účetní povahy, kterými se mohou lépe zabývat institucionální orgány, které jsou k tomu profesně způsobilé a mají přímé zkušenosti. EHSV se místo toho soustředí, jako v minulosti, na pravidla, která mohou mít dopad na třetí strany (organizace občanské společnosti), které mají vazby na evropské instituce.

2.3

Tři zásady technicko-účetní povahy, tj. zásada jednoty rozpočtu, zásada ročního rozpočtu a zásada zúčtovací jednotky, se v zásadě nemění, ale jsou pouze upraveny nebo upřesněny. Co se týče čtvrté zásady – řádného finančního řízení, předloha nařízení se inspiruje již používanými kritérii, ale lépe formuluje obsah hodnocení ex ante a uvádí přesnější směry pro rozsah hodnocení ex ante, průběžného hodnocení a hodnocení ex post ve světle zásady proporcionality. EHSV bere na vědomí, že Komise vyjádřila záměr přeformulovat priority hodnocení, „aby byly zaměřeny na návrhy mající skutečný dopad na podniky a občany“. To je prohlášení, na které se dá pohlížet pouze s živým uspokojením.

2.4

Na stejné citlivostní úrovni pro očekávání podniků a občanů, ale také s co největší pozorností k rozumnému využití veřejných financí, Komise zdůrazňuje příležitost hodnotit pilotní projekty a přípravné akce, pokud předchází nějakému programu. Pro účely zjednodušení postupů by hodnocení každopádně nemělo být opakováno, pokud projekty nebo akce byly již hodnoceny, tak, jak je tomu v případě společných akcí Komise a členských států.

3.1

Poznámky, které EHSV uvedl v již uvedeném stanovisku k návrhu nařízení, samozřejmě platí také pro prováděcí pravidla. Na jedné straně je třeba nalézt uspokojení ve zjednodušení postupů a ve větší flexibilitě kritérií pro uplatňování předpisů, na straně druhé by však tendence považovat každou konečnou hodnotu nižší než stanovený práh za „nevýznamnou“ nebyla přijatelná. Jinými slovy, EHSV souhlasí se zvýšením limitů, do jejichž výše byly zjednodušeny postupy, ale to nemusí znamenat, že úroveň pozornosti a kontrol výdajů se může stát pružnější v přesvědčení, že eventuální materiální škoda by prakticky neovlivnila celkový rozpočet.

3.2

EHSV, aniž by se chtěl odvolávat na zneužívané a příliš často proklamované zásady veřejné mravnosti, chce upozornit na nebezpečí poklesu pozornosti týkající se řádnosti výdajových operací, jejichž částky jsou považovány za „malé“, především co se týče veřejných zakázek a grantů. Zjednodušení postupů by nemělo ve veřejnosti vzbudit dojem, že je možné najít méně legitimní způsoby získání finančních zdrojů od veřejné moci. Takovým dojmem by utrpěl image Evropy.

3.3

Účelným prověřením právoplatnosti současných či budoucích zjednodušení nebo jejich případných slabin by podle EHSV byla pozorná konzultace zpráv OLAFu ze strany účetních orgánů Komise. Podrobnosti o odhalených podvodech by mohly poskytnout cenné informace.

4.1

Nový článek 85a se týká odvolacích prostředků třetích stran proti rozhodnutí Komise, které ukládá pokutu, omezení nebo sankci. V zájmu ochrany zájmů Společenství má účetní žádat, aby dlužník složil předběžnou zálohu dané částky nebo finanční záruku (neboli kauce). Záruka by měla předpokládat, že v případě neúspěchu opravného prostředku zaplatí ručitel částku požadovanou zadavatelem okamžitě, nepodmíněně a bez nutnosti předchozí žaloby na dlužníka. Technicky se jedná o záruku vykonatelnou po první výzvě v souladu se zásadou „solve et repete“, kterou uplatňují mnohé daňové správy a která je běžná při zadávání veřejných zakázek.

4.1.1

EHSV nemá zvláštní námitky proti tomuto druhu záruk. Zaznamenává pouze, že záruka vykonatelná po první výzvě je nákladnější než normální záruka a že provize jsou úměrné k délce platnosti záruky. Vzhledem k finanční zátěži pro dlužníka by postupy na prověření opravných prostředků měly být oproti stávající situaci rozumně urychleny. Tento aspekt, na který si stěžují sociální partneři, přestože se přímo netýká finančního nařízení ani jeho prováděcích předpisů, by měl být předmětem pozorného prověření v rámci vztahů mezi správními orgány a třetími stranami.

4.2

Nový článek 90 mimo jiné stanoví, že v případě veřejných zakázek a grantů spojených s odvětvovými programy samotné schválení ročních pracovních programů představuje rozhodnutí o financování, které je nutné k začlenění nezbytných výdajů do rozpočtu Společenství. Toto ustanovení i přes svoji vnitřní účetně-správní povahu umožňuje urychlení postupů na přidělování finančních prostředků a jako takové by podle EHSV mohlo mít příznivý dopad na věřitele či příjemce.

4.3

Článek 129 stanoví, že by mělo být zjednodušeno zadávání veřejných zakázek týkajících se částek nižších než uvedené limity. V praxi to znamená, že pokud částky, o které se jedná, nejsou významné, má zadavatel právo zahájit vyjednávací řízení (jasněji řečeno soukromé jednání), poté co vyslechl různé zájemce. Konkrétně se jedná o:

V praxi toto nové ustanovení není inovační, ale omezuje se na aktualizaci limitů stanovených v předchozích předpisech tím, že je zvyšuje.

4.3.1

Následující články 130 a 134 zavádějí nicméně několik zjednodušení. Na základě prvního může zadavatel v případě zakázek o hodnotě nižší než 60 000 eur omezit dokumentaci týkající se výzvy k podávání nabídek na to, co je nezbytně nutné (zjevně podle vlastních kritérií a na vlastní zodpovědnost). Na základě druhého může být dokumentace prokazující podmínky nutné pro účast na zadávacím řízení nahrazena čestným prohlášením, s výhradou práva zadavatele vyžádat si později důkazy potvrzující původní prohlášení.

4.3.2

Další zjednodušení v článku 134 představuje zproštění od předložení dokumentace, pokud již byla předložena za jinými účely stejnému nebo jinému zadavateli před méně než šesti měsíci. Také v tomto případě se dokumentace nahradí čestným prohlášeným.

4.3.3

Další zjednodušení uvádí odstavec 135 a týkají se dokumentace prokazující finanční, hospodářské, technické a odborné způsobilosti zájemců. Článek stanoví, že zadavatel se může na základě vlastního posouzení rizik rozhodnout, že tuto dokumentaci nebude vyžadovat. Toto právo je však omezeno na zakázky o hodnotě 60 000 eur nebo nižší, pokud slouží pro účely samotného zadavatele, nebo na zakázky jakékoliv hodnoty (případ od případu), pokud slouží pro účely třetích stran. Další omezení spočívá v zákazu provádět při nevyžádání dokumentace platbu předběžného financování nebo průběžnou platbu. To je záruka pro zadavatele, ale podmínka pro protistranu, která by se mohla rozhodnout dokumentaci přesto předložit, aby se případně vyhnula značné finanční zátěži.

4.3.4

EHSV souhlasí s těmito ustanoveními, která mají usnadnit mechanismy zadávání zakázek relativně nízké hodnoty, jenž jsou pro zájemce a zadavatele nákladné. Upozorňuje však, že je nutný pečlivý dohled, aby se zamezilo případným zneužitím, která jsou tím lákavější, čím jsou postupy flexibilnější.

4.4

V prováděcích předpisech se k otázce grantů přistupuje v duchu otevřeném k sociálním partnerům a, jak je možné vyvodit ze souhrnu ustanovení, i s ohledem na povahu příjemců. Prvním opatřením stanoveném v článku 164 je, že pokud se jedná o částky ve výši 25 000 eur nebo nižší, má schvalující osoba právo vyžadovat velmi zjednodušenou dokumentaci. S tímto postupem EHSV souhlasí, ale musí zdůraznit na jedné straně závažné odpovědnosti, které doléhají na schvalující osobu, a na druhé straně nebezpečí, že v určitých případech bude toto zjednodušení zmařeno pochopitelným váháním při jejich přijímání.

4.5

Cílem různých dalších ustanovení je usnadnit nebo uvolnit subjektům různého druhu přístup k prostředkům Společenství. Článek 168 pro tento účel v případě subjektů majících de jure nebo de facto monopolní postavení stanovuje jednoduché neformální šetření, z kterého vzejde prohlášení odůvodněné schvalující osobou. Článek 162, který určoval granty na provozní náklady (bez snížení v případě obnovení) pro organizace, které slouží účelům obecného evropského zájmu, rozšiřuje seznam možných příjemců na organizace činné ve výzkumu a inovacích a v prosazování občanství. Článek 172 umožňuje schvalující osobě připustit spolufinancování ve formě věcného plnění (jako např. dobrovolné práce) jako příspěvek financovaného subjektu.

4.5.1

EHSV vítá s potěšením tato ustanovení, opět však připomíná, že flexibilita předpisů s sebou přináší rizika pro rozpočet Společenství, zodpovědnost schvalujících osob a potřebu posílit kontroly.

4.6

Řada dalších ustanovení je zaměřena na zjednodušení postupů. U všech školských zařízení (a nejen u těch, která poskytují střední nebo vyšší vzdělání, jako v minulosti) odpadá povinnost podrobit se kontrole finanční způsobilosti (článek 176). V případě grantů o hodnotě nižší než 25 000 eur může schvalující osoba do dohody zařadit pouze omezené množství bodů (článek 164). Článek 173 navíc upouští od povinnosti předložit důkaz o externím auditu u grantových dohod o hodnotě nižší než 750 000 eur, u grantů na akce nižších než 100 000 eur a u dohod s více příjemci, kteří ručí společně a nerozdílně.

4.6.1

EHSV chápe vůli co nejvíce zjednodušit postupy a v zásadě s ní nemůže nesouhlasit. Klade si však otázku, zda se v tomto směru nezachází příliš daleko. Jedna věc je osvobodit subjekty od předkládání nákladné a někdy i nadbytečné dokumentace, druhá věc je vzdát se možnosti poznat finanční situaci subjektů, kterým jsou udělovány granty, v mezích, které se zdají rozhodně vysoké, zejména v případě článku 173. Řídícím kritériem by vždy mělo být dosažení spravedlivé rovnováhy mezi očekávanými přínosy (úspora času a peněz Komise a občanů) a případnými výdaji (ztráta veřejných financí vypočtená na základě pravděpodobnosti a objemu rizika).

4.7

Kritérium obezřetného uvážení rizik uvedené v předchozím odstavci bylo však pravděpodobně bráno v úvahu u předběžného financování. Záruka (kauce nebo jiná) se požaduje obecně pro všechna předběžná financování, která mají hodnotu grantu, a která přesahují 80 % hodnoty grantu a mají hodnotu vyšší než 60 000 eur.

4.7.1

EHSV se domnívá, že výše uvedený předpis inspirovala kritéria obezřetnosti uvedená v odstavci 4.6.1. Klade si však otázku, proč by nebylo možné uplatnit tato kritéria také pro opravdové granty (např. v případech uvedených v odstavci 3.6), a to vzhledem k tomu, že z  hlediska skutečného rizika je rozdíl mezi předběžným financováním a grantem velmi často spíše byrokratické než skutečné povahy (i přes nějaké a občas závažné výjimky).

4.8

Článek 165 zavádí zcela přijatelné kritérium, které však v minulosti nebylo vždy dodržované. Pokud jsou příjemci grantů subjekty, které sledují cíl obecného evropského zájmu, má Komise nárok požadovat podíl ročního zisku odpovídající jejímu procentuálnímu příspěvku na rozpočet daných subjektů. Toto ustanovení však platí pouze v případech, kdy je zbytek rozpočtu těchto subjektů financován veřejnoprávními orgány členských států, které mohu také požadovat svůj podíl na zisku.

4.8.1

EHSV plně souhlasí s tímto předpisem, ale není si jistý, zda uvedené znění neznamená, že Komise může požadovat podíl na zisku rovněž v případě, že zbytek rozpočtu není financován veřejnoprávními, ale soukromými subjekty.

9.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 110/49

1.1

V důsledku znovuoživení Lisabonské strategie jsou kritéria udržitelnosti zakotvena v primárních cílech politiky EU. Podle názoru EHSV může toto stanovisko z vlastní iniciativy k tématu obnovitelných surovin v důležitých styčných bodech poskytnout podněty:

1.1.1

I když bude využívání obnovitelných surovin stoupat, zůstává šetrné a účinné využití surovin ve všech oblastech ústřední výzvou pro budoucí rozvoj.

1.1.2

Výbor si uvědomuje, že obnovitelné surovinové hospodářství vytváří hodně pracovních míst v regionech a vidí potřebu rozvíjet vhodnou politiku kvalifikace a odborného vzdělávání zaměstnanců a uživatelů ve všech oblastech spojených s výrobou a využitím obnovitelných surovin.

1.2

Výbor vidí, že se tímto tématem v Komisi zabývá velmi mnoho různých pracovišť, jichž se toto téma týká. Postrádá však jasné koordinační centrum nebo pracovní skupinu pro tuto oblast politiky v EU. Vyzývá proto Komisi, aby pomocí odpovídající nové strukturalizace zajistila cílové zaměření politiky obnovitelných surovin.

1.3

Prosazením nezávislosti přímých plateb v agrární reformě EU z Lucemburku 2003, nařízením o Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), jakož i budoucím potvrzením cukrové řepy jako obnovitelné suroviny byly stanoveny důležité hranice pro širší pěstování v Evropě.

1.3.1

Prémie za pěstování energetických plodin by při přezkoumání v roce 2006 měla být upravena v následujících bodech:

1.4

Výbor očekává, že při rozdělování prostředků ze strukturálních fondů se plánuje také rozvoj tohoto hospodářského odvětví s vysokými podíly.

1.5

Výzkum a vývoj technologií pro obnovitelné suroviny byl v 6. rámcovém programu pro výzkum značně zanedbán. EHSV proto požaduje v 7. rámcovém programu pro výzkum vedle prostředků pro energii z biomasy konkrétní opatření pro vývoj obnovitelných surovin a příslušného využívání látek.. To vyžaduje značně vyšší finanční prostředky.

1.6

Výbor konstatuje, že v současné době není nabídka množství vyrostlých nebo dnes již vyrobitelných obnovitelných surovin omezujícím faktorem rozvoje. Zaostalý je stav zpracovatelských technologií v souvislosti s případnými tržními výrobky.

1.7

Výbor vítá akční plán pro biomasu EU. Lituje, že se nikdo nezabývá využitím látek, ale pouze energií z biomasy, a očekává zhodnocení akčního plánu i podnětů pro akční plány na národní a regionální úrovni.

1.7.1

Potenciál obnovitelných energií a obzvláště biomasy je na základě nedostatečných právních rámcových podmínek ve většině členských zemí nedostatečně využíván. Výbor proto vyzývá Komisi a Radu, aby zde vytvořily účinnější politiku.

1.8

EHSV se přímo vyslovuje pro formulaci cílů ze strany EU, co se týče podílu regenerativních zdrojů surovin. Navrhuje 4 × 25 do roku 2020, tj. po 25 % elektrický proud, teplo, palivo a nové materiály, jako např. kompozitní materiály, plasty vyztužené přírodními vlákny nebo další produkty oleochemie.

1.9

Výbor zdůrazňuje, že vytvoření a také realizace účinných opatření k uvedení na trh má pro všechny oblasti využití (elektrický proud, teplo, pohonné hmoty a využití látek) rozhodující význam. Příkladem úspěchu by mohly být zákony o dodávce energie některých členských států. Důležitá je pružná úprava, která by zajistila bezpečnost investic, poskytla podněty do nových technologií a zohlednila různé výchozí situace např. v oblasti technologie a degrese nákladů.

1.10

Z hlediska identifikace přístupů k politice a politických překážek se stanovisko zabývá různými dalšími body: právními předpisy o emisích, odpadech, nařízeními o obalech a starých vozidlech, daňovým právem, normováním a organizací trhu s přadnými rostlinami. V souvislosti s nařízením REACH k právním předpisům o chemikáliích se objevily nové možnosti pro procesy založené na biomase. Politické a administrativní překážky jsou v 25 členských státech v důsledku různých systémů a rozdílného provádění politik velmi různorodé. Výbor vyzývá Komisi, aby identifikovala politické překážky a předložila návrhy řešení.

1.11

Výbor formuluje pro oblast pěstování požadavky týkající se konkurence s ohledem na používání půdy pro potravinářské rostliny, energii, ekologickou bilanci a ochranu přírody, životního prostředí a krajiny. Navrhuje akreditační systém pro označování původu a zpracování výrobků.

1.12

Co se týče mezinárodního rozměru, zdůrazňuje toto stanovisko příležitosti EU v oblasti vývozu technologií. EHSV však pro mezinárodní obchod s biologickými zdroji energie požaduje pravidla způsobilosti Světové obchodní organizace (WTO). Musí zahrnovat zejména potravinovou suverenitu a ekologické a sociální normy.

1.13

Výbor se k akčnímu plánu biomasy Společenství vyjádří ve zvláštním stanovisku.

2.1

Cíle politiky EU: V souvislosti se znovuoživením Lisabonské strategie a kritérii udržitelnosti chybějí v následujících důležitých styčných bodech perspektivní podněty:

Toto stanovisko z vlastní iniciativy má v této věci stanovit důležité ukazatele z hlediska evropské občanské společnosti.

2.2

Definice: Obnovitelné suroviny jsou definovány jako produkty zemědělství, lesnictví a rybolovu, jež najdou využití v oblasti mimo oblast potravin resp. krmiv. Tematicky do této oblasti patří tedy všechno, co vzniká z fotosyntézy a následných životních procesů. Představují uloženou sluneční energii. Využití biomasy přitom může být látkové i energetické.

2.3

Historie: Produkce obnovitelných surovin patří vedle výroby potravin a krmiv k základním úkolům obhospodařování půdy. Vytlačování těchto zemědělských produktů začalo s průmyslovou revolucí. Produkty, jejichž základem je biomasa, významně nahradily petrochemické produkty teprve od poloviny 20. století. Na základě starých znalostí a s podporou nových technologií a kreativní vědy se dnes objevují nové mnohostranné možnosti využití v oblastech energetiky, farmacie, chemie, stavebního hospodářství a dopravy.

2.4

Celosvětový rámec politiky zdrojů: Národní hospodářství EU jsou příliš závislá na celosvětovém dovozu zdrojů energie a surovin. Rostoucí spotřeba a závislost na fosilních surovinách, jako například na ropě, zemním plynu, ale i uhlí, naráží na své hranice a má četné negativní důsledky.

2.4.1

Nedostatek inovačního rozvoje a investic pro nové využití surovin v průmyslových státech je výsledkem jednostranného politického zaměření. Vedle ekologických následných škod a globální změny klimatu jsou rizika v oblasti zahraniční politiky a politiky bezpečnosti dramatickými průvodními jevy závislosti na fosilních surovinách.

2.4.2

Následky globální změny klimatu, stoupající ceny energií a nedostatek účinných alternativních řešení jsou další rysy chybného vývoje, které mimo jiné způsobují chudobu v rozvojových zemích.

2.4.3

Dramatičnost klimatických změn, celosvětové potíže při provádění Kjótského protokolu, jakož i vysoká očekávání a omezené výsledky konference o ochraně klimatu v Montrealu jsou intenzivně rozebírány v dokumentech EHSV. Každý den jsou všude žádána nová řešení na evropské a mezinárodní úrovni.

2.5

Obnovitelné suroviny jsou trvale obnovujícím se zdrojem surovin a energie. Na základě pozitivní ekobilance mohou zmírňovat zatížení životního prostředí škodlivinami, zejména nahromadění CO2. Poskytují možnosti pro regionální hospodářské řetězce a řetězce vytváření hodnot. Přispívají k vytváření a udržení pracovních míst ve venkovských oblastech Evropy a mohou se zde i v dodavatelských a odběratelských oblastech zemědělství a lesního hospodářství stát motorem nové hospodářské dynamiky. Mohou uvolnit zemědělské osevní postupy, a přispět tak k biodiverzitě. Díky svému inovačnímu potenciálu nabízejí rozmanité možnosti použití a širokou látkovou základnu pro chemické výrobky.

2.6

Národní politiky v EU reagují na měnící se situaci surovin

Četné evropské země mají zákony o obnovitelné energii k dodávce regenerativně vyráběného elektrického proudu. V těchto případech bývá cena dodávky podle různých technických a ekonomických kritérií stanovena výš. Výsledkem je pak široká produkce, uvedení nových technologií na trh, snížení nákladů v důsledku bohatých provozních zkušeností a zlepšení technologií. Jak však mezi jiným vyplývá ze sdělení Komise, KOM(2005) 627 a 628, existuje v mnohých evropských zemích značná potřeba jednat s cílem poskytnutí účinných podnětů pro vývoj a uvedení na trh.

2.7

Celosvětové politiky: Obnovitelné suroviny hrají v různých kulturách a zemích, zvláště ve venkovských oblastech, stále významnější roli. K politickým a ekonomickým iniciativám patří například program zabývající se etanolem v Brazílii a pokusy s oříšky jatrofy (olejnina) v suchých oblastech Indie a Afriky. Existují však i tendence vývoje, které budí silné obavy: např. v jihovýchodní Asii a Jižní Americe, kde jsou ničeny oblasti lesů kvůli celosvětovému nárůstu poptávky po palivových olejích. Při tom nejsou nesmírně negativní jen bilance klimatických změn. Spojené státy americké plánují nové zaměření energetické politiky, které však mělo proběhnout již dávno. Do roku 2030 chtějí na základě biomasy vyrábět 20 % pohonných hmot a 25 % chemikálií. Prezident a Kongres se právě chystají prostřednictvím zákona o bezpečnosti energie uzákonit hospodářství využívající biomasu jako opěrný pilíř ekonomiky USA.

2.8

Obnovitelné suroviny v činnosti EU: V Evropské komisi se tímto tématem z různých úhlů pohledu zabývá více než 10 různých generálních ředitelství. Těžiště spočívá v GŘ pro zemědělství a v GŘ pro energii a dopravu. V této oblasti však pracují i GŘ pro podniky a průmysl, GŘ pro rozvoj, GŘ pro výzkum, GŘ pro regionální politiku, GŘ pro obchod, GŘ pro hospodářskou soutěž a GŘ pro daně a cla. Evropská agentura pro životní prostředí v Kodani přispívá významnou měrou.

2.8.1

Iniciativy EU pro rozvoj obnovitelných surovin:

Naposledy Komise dne 7. prosince 2005 zveřejnila:

Následující rozhodovací procesy evropských grémií jsou ve fázi rozpracování: