27.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 101/1

A.

Tyto pokyny vydává Kontrolní úřad ESVO (dále jen „úřad“) podle Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“) a Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora (dále jen „Dohoda o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru“).

B.

Evropská komise (dále jen „Komise“) přijala pokyny k analýze trhu a posouzení významné tržní síly podle předpisového rámce Společenství pro sítě a služby elektronických komunikací (1). Tento nezávazný akt poskytuje pokyny vnitrostátním regulačním orgánům (dále jen „VRO“) v členských státech ES, pokud jde o použití nového předpisového rámce pro elektronické komunikace, a zejména s ohledem na vymezení relevantního trhu produktů a služeb, nalezení významné tržní síly i na určité aspekty spolupráce a koordinace na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU.

C.

Pro zajištění bezpečného jednotného dozoru a homogenního používání nových pravidel v rámci celého Evropského hospodářského prostoru (dále jen „EHP“) přijímá úřad tyto pokyny v rámci jemu svěřené pravomoci podle čl. 5 odst. 2 písm. b) Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru a podle čl. 15 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (2) (dále jen „rámcová směrnice“).

1.

Tyto pokyny stanovují zásady použití pro VRO ve státech ESVO při jejich analýze trhů a účinné hospodářské soutěže podle nového předpisového rámce pro sítě a služby elektronických komunikací (3).

2.

Tento nový předpisový rámec se skládá z pěti směrnic: rámcové směrnice; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (4) (dále jen „autorizační směrnice“); směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (5) (dále jen „přístupová směrnice“); směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/EC ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (6) (dále jen „směrnice o univerzální službě“); směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (7) (dále jen „směrnice o soukromí a elektronických komunikacích“).

3.

Podle předpisového rámce z roku 1998 byly tržní oblasti odvětví telekomunikací, které podléhaly regulaci ex ante, stanoveny v příslušných směrnicích, ale nejednalo se o trhy vymezené v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže. V těchto oblastech vymezených podle předpisového rámce z roku 1998 měly VRO pravomoc označit podniky jako podniky s významnou tržní silou (dále jen „VTS“), jestliže měly podíl na trhu 25 %, s možnou odchylkou od tohoto prahu při uvážení schopnosti podniku ovlivňovat trh, jeho obratu ve vztahu k velikosti trhu, jeho kontroly přístupových prostředků ke koncovým uživatelům, jeho přístupu k finančním zdrojům a jeho zkušeností při poskytování produktů a služeb na trhu.

4.

Podle nového předpisového rámce jsou trhy, které mají být regulovány, vymezeny v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže v EHP. Jsou vymezeny úřadem v jeho doporučení o relevantních trzích produktů a služeb podle čl. 15 odst. 1 rámcové směrnice (dále jen „doporučení“). Jestliže to odůvodňují vnitrostátní okolnosti, mohou VRO vymezit také jiné trhy v souladu s postupy uvedenými v článcích 6 a 7 rámcové směrnice. V případě nadnárodních trhů, pro které přichází v úvahu regulace ex ante, budou tam, kde je to vhodné, nadnárodní trhy vymezeny úřadem v rozhodnutí o relevantních nadnárodních trzích podle čl. 15 odst. 4 rámcové směrnice (dále jen „rozhodnutí o nadnárodních trzích“). V případě nadnárodního trhu, který má dopad jak na stát ESVO, tak na členský stát ES, budou úřad a Komise spolupracovat s cílem přijetí totožných rozhodnutí vymezujících přesahující nadnárodní trhy (dále jen „rozhodnutí o přesahujících nadnárodních trzích“).

5.

Na všech těchto trzích zasáhnou VRO tak, že uloží povinnosti podnikům pouze tam, kde se trhy nepovažují za účinně konkurenční (8), kdy v důsledku toho jsou takové podniky v postavení, které je rovnocenné dominantnímu postavení ve smyslu článku 54 Dohody o EHP (9). Článek 54 Dohody o EHP odpovídá článku 82 Smlouvy o ES. Pojem dominantního postavení v článku 82 Smlouvy o ES byl definován v judikatuře Soudního dvora Evropských společenství jako postavení takové ekonomické síly, která umožňuje podniku chovat se ve zjevné míře nezávisle na soutěžitelích, zákaznících a v konečném důsledku i na spotřebitelích. Proto podle nového předpisového rámce oproti rámci z roku 1998 budou úřad a VRO spoléhat na zásady a metodiky práva hospodářské soutěže v EHP pro vymezení trhů, které mají být regulovány ex ante, a pro posouzení, zda podniky mají na těchto trzích VTS.

6.

Tyto pokyny mají vést VRO při provádění jejich nové zodpovědnosti za vymezení trhů a posouzení VTS. Úřad je přijal v souladu s čl. 15 odst. 2 rámcové směrnice.

7.

Podle čl. 15 odst. 3 rámcové směrnice by VRO měly brát tyto pokyny v úvahu v co nejvyšší míře. Bude to důležitý faktor pokaždé, když bude úřad posuzovat přiměřenost a zákonnost navrhovaných rozhodnutí VRO při zohlednění cílů politiky stanovených v článku 8 rámcové směrnice.

8.

Tyto pokyny konkrétně řeší následující předměty: a) vymezení trhu, b) posouzení VTS, c) určení VTS a d) procedurální otázky týkající se všech těchto předmětů.

9.

Tyto pokyny byly navrženy pro VRO pro následující použití:

10.

Struktura pokynů je následující:

Oddíl 1 obsahuje úvod a přehled souvislostí, účelu, oblasti působnosti a obsahu pokynů. Oddíl 2 popisuje metodiku, kterou mají použít VRO pro vymezení zeměpisného rozsahu trhů označených v doporučení i pro vymezení relevantních trhů mimo toto doporučení. Oddíl 3 popisuje kritéria pro posouzení VTS na relevantním trhu. Oddíl 4 uvádí možné závěry, ke kterým mohou dojít VRO při analýzách trhu, a popisuje možná opatření, která z nich mohou vyplynout. Oddíl 5 popisuje vyšetřovací pravomoci VRO, navrhuje postupy koordinace mezi VRO navzájem a mezi VRO a VOOHS a popisuje postupy koordinace a spolupráce mezi VRO a úřadem, stejně jako mezi úřadem a Komisí a v rámci přesahujícího pilíře mezi VRO ESVO a VRO členských států ES. Oddíl 6 na závěr popisuje postupy pro veřejnou konzultaci a zveřejnění rozhodnutí navržených VRO.

11.

Hlavním cílem těchto pokynů je zajistit, aby VRO zaujaly shodný přístup k provádění nového předpisového rámce, zejména k určování podniků s VTS s použitím ustanovení předpisového rámce.

12.

Vydáním těchto pokynů má úřad také v úmyslu vysvětlit zúčastněným stranám a podnikům působícím v odvětví elektronických komunikací, jak by měly VRO postupovat při posuzování VTS podle rámcové směrnice se zachováním co největší průhlednosti a právní jistoty při použití zvláštních právních předpisů v rámci odvětví.

13.

Úřad změní tyto pokyny, kdykoli to bude vhodné při zohlednění zkušeností s použitím předpisového rámce a budoucího vývoje judikatury Soudního dvora ESVO a Soudního dvora Evropských společenství, stejně jako přístupu Komise.

14.

Tyto pokyny v žádném případě neomezují práva přiznaná právem EHP jednotlivcům nebo podnikům. V žádném případě není dotčeno použití práva EHP a zejména pravidel hospodářské soutěže v EHP úřadem, Komisí a příslušnými vnitrostátními orgány, ani není ovlivněn výklad práva Soudním dvorem ESVO a Soudním dvorem Evropských společenství. Těmito pokyny nejsou dotčena žádná opatření, která by mohl úřad zavést, ani pokyny, které by mohl úřad v budoucnu vydat v souvislosti s uplatněním práva hospodářské soutěže v EHP.

15.

VRO se musí snažit o dosažení cílů politiky vymezených v čl. 8 odst. 2, 3 a 4 rámcové směrnice. Ty patří do tří kategorií:

16.

Účelem uložení povinností ex ante podnikům označeným jako podniky s VTS je zajistit, aby podniky nemohly využít své tržní síly buď k omezení nebo narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu, nebo k přenesení této tržní síly na sousední trhy.

17.

Tyto regulační povinnosti by měly být uloženy pouze na těch trzích elektronických komunikací, jejichž vlastnosti mohou být takové, že ospravedlňují zvláštní regulaci uvnitř odvětví, a na kterých příslušný VRO určil existenci jednoho nebo více operátorů s VTS.

18.

Trhy produktů a služeb, jejichž vlastnosti mohou být takové, že ospravedlňují zvláštní regulaci uvnitř odvětví, jsou označeny úřadem v jeho doporučení a vnitrostátními regulačními orgány, které se řídí postupy uvedenými v článcích 6 a 7 rámcové směrnice (10), jestliže tyto VRO odůvodní vymezení jiných relevantních trhů vnitrostátními okolnostmi. Kromě toho jsou některé jiné trhy konkrétně vymezeny v článku 6 přístupové směrnice a článcích 18 a 19 směrnice o univerzální službě.

19.

S ohledem na každý z těchto relevantních trhů VRO posoudí, zda je hospodářská soutěž účinná. Zjištění, že na relevantním trhu existuje účinná hospodářská soutěž, je rovnocenné zjištění, že žádný operátor nemá jediné nebo společné dominantní postavení na tomto trhu. Proto pro účely provádění nového předpisového rámce existence účinné hospodářské soutěže znamená, že na relevantním trhu není žádný podnik, který by měl sám nebo společně s jinými podniky samostatné nebo společné dominantní postavení. Pokud VRO dojdou k závěru, že relevantní trh není účinně konkurenční, určí ty podniky, které mají VTS na trhu, a buď uloží vhodné zvláštní povinnosti, nebo zachová či změní takové povinnosti, které již existují v souladu s čl. 16 odst. 4 rámcové směrnice.

20.

Při provádění analýzy trhu podle podmínek článku 16 rámcové směrnice provedou VRO strukturální posouzení relevantního trhu s pohledem do budoucna na základě stávajících tržních podmínek. VRO by měly stanovit, zda je trh perspektivně konkurenční, a tedy zda je případný nedostatek účinné hospodářské soutěže trvalým jevem (11) při zohlednění očekávaného nebo předvídatelného vývoje na trhu v průběhu přiměřeného časového období. Skutečné použité období by mělo odrážet konkrétní vlastnosti trhu a očekávanou dobu následujícího přezkoumání relevantního trhu vnitrostátními regulačními orgány. VRO by ve svých analýzách měly brát v úvahu údaje z minulosti, pokud jsou tyto údaje relevantní pro vývoj na tomto trhu v dohledné budoucnosti.

21.

Jestliže VRO stanoví, že podniky mají VTS, musí jim uložit jednu nebo více regulačních povinností v souladu s příslušnými směrnicemi a při zohlednění zásady přiměřenosti. Výjimečně mohou VRO uložit povinnosti pro přístup a vzájemné propojení, které jdou nad rámec povinností uvedených v přístupové směrnici, a to za předpokladu, že je to provedeno s předchozím souhlasem úřadu, jak je uvedeno v čl. 8 odst. 3 dané směrnice.

22.

Při provádění svých regulačních úkolů podle článků 15 a 16 rámcové směrnice mají VRO pravomoc rozhodovat podle vlastního uvážení, která odráží složitost všech relevantních faktorů, které musejí být při vymezení relevantního trhu a určení existence podniků s VTS posouzeny (faktory ekonomické, věcné a právní). Tato rozhodovací pravomoc však i nadále podléhá postupům stanoveným v článku 6 a 7 rámcové směrnice.

23.

Regulační rozhodnutí přijatá VRO podle směrnic budou mít dopad na vývoj v EHP. Pro zamezení veškerých negativních dopadů na fungování Dohody o EHP musí VRO zajistit jednotné provedení ustanovení, na která se vztahují tyto pokyny. Takové jednotnosti lze dosáhnout pouze těsnou spoluprací s jinými VRO, s VOOHS a s úřadem, jak je stanoveno v rámcové směrnici a doporučeno v oddíle 5.3 těchto pokynů.

24.

Podle předpisového rámce budou trhy vymezeny a VTS bude posuzována s pomocí stejných metodik jako podle práva hospodářské soutěže v EHP. Proto by vymezení zeměpisného rozsahu trhů označených v doporučení, případné vymezení relevantních trhů produktů/služeb mimo doporučení a posouzení účinné hospodářské soutěže VRO měly být ve shodě s judikaturou práva hospodářské soutěže v EHP a s praxí. Pro zajištění takové shody jsou tyto pokyny založeny na 1. stávající judikatuře Soudního dvora ESVO a Soudního dvora Evropských společenství, pokud jde o vymezení trhu a pojmu dominantního postavení ve smyslu článku 82 Smlouvy o ES a pravidel pro kontrolu fúzí (12), 2. pokynech úřadu o použití pravidel hospodářské soutěže v EHP v odvětví telekomunikací (13), 3. oznámení úřadu o vymezení relevantních trhů pro účely práva hospodářské soutěže v EHP (14), dále jen „oznámení o vymezení trhu“, a 4. oznámení Komise o použití pravidel hospodářské soutěže na přístupové dohody v odvětví telekomunikací (15), dále jen „přístupové oznámení“.

25.

Článek 54 Dohody o EHP odpovídá článku 82 Smlouvy o ES. Článek 6 Dohody o EHP stanoví, že ustanovení dohody, pokud jsou ve svém předmětu stejná jako odpovídající pravidla práva Společenství, budou při provádění a použití vykládána v souladu s příslušnými rozsudky Soudního dvora vynesenými před datem podpisu dohody. Dále čl. 3 odst. 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru stanoví, že Soudní dvůr ESVO a Kontrolní úřad ESVO při výkladu a použití ustanovení dohody řádně zohlední zásady stanovené příslušnými rozsudky Soudního dvora vynesenými po datu podpisu Dohody o EHP.

26.

Použití stejných metodik zajišťuje, že relevantní trh vymezený pro účely zvláštní regulace uvnitř odvětví bude ve většině případů odpovídat vymezením trhu použitelným podle práva hospodářské soutěže. V některých případech a z důvodů popsaných v oddíle 2 těchto pokynů se mohou trhy vymezené úřadem a orgány na ochranu hospodářské soutěže v případech týkajících se hospodářské soutěže lišit od těch, které byly vymezeny v doporučení a rozhodnutí a/nebo od trhů vymezených VRO podle čl. 15 odst. 3 rámcové směrnice. Čl. 15 odst. 1 rámcové směrnice vysvětluje, že trhy vymezené VOOHS a úřadem při výkonu jejich pravomocí podle práva hospodářské soutěže nejsou v určitých případech nijak dotčeny trhy, které mají být vymezeny VRO pro účely regulace ex ante.

27.

Pro účely použití práva hospodářské soutěže v EHP vysvětluje oznámení úřadu o vymezení trhu, že pojem relevantního trhu je úzce spjat s cíli, o které usilují politiky EHP. Trhy vymezené podle článků 53 a 54 Dohody o EHP jsou obecně definovány ex post. V těchto případech bude analýza brát v úvahu události, ke kterým již na trhu došlo, a nebude ovlivněna možným budoucím vývojem. Naopak podle ustanovení práva hospodářské soutěže v EHP týkajících se kontroly spojování jsou trhy obecně vymezeny na základě pohledu do budoucna.

28.

Na druhé straně budou relevantní trhy vymezené pro účely zvláštní regulace uvnitř odvětví vždy hodnoceny na základě pohledu do budoucna, protože VRO zahrne do svého posouzení vliv budoucího vývoje trhu. Tam, kde je to relevantní, by však analýzy trhu VRO neměly pomíjet údaje z minulosti při posuzování budoucích perspektiv pro relevantní trh (viz také oddíl 2 níže). Výchozím bodem pro provedení analýzy trhu pro účely článku 15 rámcové směrnice není existence dohody nebo jednání ve vzájemné shodě v oblasti působnosti článku 53 Dohody o EHP, ani spojování v oblasti působnosti nařízení o spojování, ani údajné zneužití dominantního postavení v oblasti působnosti článku 54 Dohody o EHP, nýbrž celkové posouzení struktury a fungování zkoumaného trhu namířené do budoucna. I když by VRO a orgány na ochranu hospodářské soutěže měly při zkoumání stejných otázek za stejných okolností a při stejných cílech v zásadě dojít ke stejným závěrům, nelze vyloučit, že při existenci rozdílů popsaných výše a zejména za podmínky širšího záběru posouzení VRO nemusí být trhy vymezené pro účely práva hospodářské soutěže a trhy vymezené pro účely zvláštní regulace uvnitř odvětví vždy totožné.

29.

Ačkoli je analýza spojování také používána ex ante, neprovádí se pravidelně, jak je tomu u analýzy VRO podle nového předpisového rámce. V zásadě nemá orgán na ochranu hospodářské soutěže možnost provádět pravidelné přezkoumání svého rozhodnutí ve světle vývoje na trhu, zatímco VRO mají povinnost přezkoumávat svá rozhodnutí pravidelně podle čl. 16 odst. 1 rámcové směrnice. Tento faktor může ovlivnit rozsah a záběr analýzy trhu a posouzení hospodářské soutěže provedené VRO a z toho důvodu se v některých případech vymezení trhu podle nového předpisového rámce, dokonce i v podobných oblastech, mohou lišit od trhů vymezených orgány na ochranu hospodářské soutěže.

30.

Má se za to, že na trzích, které nejsou vymezeny v doporučení, nebude odůvodněná zvláštní regulace ex ante uvnitř odvětví s výjimkou případů, kdy je VRO schopen zdůvodnit takovou regulaci dalšího nebo odlišného relevantního trhu v souladu s postupem podle článku 7 rámcové směrnice.

31.

Určení, že podnik má VTS na trhu vymezeném pro účely regulace ex ante, automaticky neznamená, že tento podnik má také dominantní postavení pro účely článku 54 Dohody o EHP nebo podobných vnitrostátních ustanovení. Určení VTS navíc nemá žádný vliv na to, zda se podnik dopustil zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 54 Dohody o EHP nebo vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži. Znamená to pouze, že z hlediska struktury a v blízkém nebo střednědobém horizontu operátor má a bude mít na vymezeném relevantním trhu dostatečnou tržní sílu na to, aby se ve zjevné míře mohl chovat nezávisle na soutěžitelích, zákaznících a v konečném důsledku i spotřebitelích, a to výhradně pro účely článku 14 rámcové směrnice.

32.

V praxi nelze vyloučit možnou existenci souběžných postupů podle regulace ex ante a podle práva hospodářské soutěže vzhledem k různým druhům problémů na relevantních trzích (16). Orgány na ochranu hospodářské soutěže mohou proto provádět vlastní analýzu trhu a ukládat vhodná nápravná opatření podle práva hospodářské soutěže, která budou platit spolu se všemi zvláštními opatřeními uvnitř odvětví použitými VRO. Je však třeba poznamenat, že tato souběžná nápravná opatření od různých regulačních orgánů by řešila různé problémy na takových trzích. Povinnosti ex ante uložené VRO podnikům s VTS mají za cíl splnit konkrétní cíle stanovené v příslušných směrnicích, zatímco nápravná opatření podle práva hospodářské soutěže se zaměřují na postihování dohod nebo protiprávního chování, které omezují nebo narušují hospodářskou soutěž na relevantním trhu.

33.

Pokud jde o nově vznikající trhy, 27. bod odůvodnění rámcové směrnice uvádí, že nově vznikající trhy, na nichž by fakticky účastník s vedoucím postavením na trhu mohl mít značný podíl na trhu, by neměly podléhat nepřiměřené regulaci ex ante. To proto, že předčasné použití regulace ex ante by mohlo nevhodně postihnout konkurenční podmínky, které se na nově vznikajícím trhu formují. Současně však by se mělo zabránit ovládnutí takového vznikajícího trhu vedoucím podnikem. Aniž by byla v jednotlivých případech dotčena vhodnost zásahu orgány na ochranu hospodářské soutěže, měly by VRO zajistit, že mohou plně ospravedlnit jakoukoli formu raného zásahu ex ante na vznikajícím trhu, zejména proto, že mohou i nadále zasáhnout později v rámci pravidelného posuzování relevantních trhů.

34.

V pokynech pro hospodářskou soutěž vydaných v roce 1994 (17) úřad uznal obtíže spojené s vymezením relevantního trhu v oblasti rychlých technologických změn, jakou je odvětví telekomunikací. I když toto prohlášení platí pro odvětví elektronických komunikací i dnes, od zveřejnění těchto pokynů získal úřad spolu s Komisí zkušenosti s používáním pravidel hospodářské soutěže v EHP v dynamickém odvětví podléhajícím stálým technologickým změnám a inovacím v důsledku své role při řízení přechodu od monopolu ke konkurenci v tomto odvětví. Mělo by však být připomenuto, že tyto pokyny nemají vysvětlovat použití pravidel hospodářské soutěže v EHP v odvětví elektronických komunikací obecně, ale zaměřují se pouze na otázky související s i) vymezením trhu a ii) posouzením VTS ve smyslu článku 14 rámcové směrnice.

35.

Při posouzení, zda má podnik VTS, tedy, zda „má postavení takové ekonomické síly, která mu umožňuje chovat se ve zjevné míře nezávisle na soutěžitelích, zákaznících a v konečném důsledku i na spotřebitelích“ (18), nabývá vymezení relevantního trhu základní důležitosti, protože účinná hospodářská soutěž může být posouzena pouze s odkazem na takto vymezený trh (19). Použití termínu „relevantní trh“ předpokládá popis produktů nebo služeb, které trh tvoří, a posouzení zeměpisného rozsahu trhu (termíny „výrobky“ a „služby“ jsou v tomto textu zaměnitelné). V tomto ohledu by mělo být připomenuto, že relevantní trhy podle předpisového rámce z roku 1998 se odlišovaly od trhů vymezených pro účely práva hospodářské soutěže, protože byly založeny na určitých specifických aspektech komunikací konec-konec spíše než na kritériích nabídky a poptávky používaných v analýze práva hospodářské soutěže (20).

36.

Vymezení trhu není mechanický nebo abstraktní proces, ale vyžaduje analýzu veškerých dostupných důkazů chování trhu v minulosti a celkové pochopení mechanismů daného odvětví. Při provádění výhledové analýzy trhu nebo analýzy s pohledem do budoucna (21) je vyžadován spíše dynamický než statický přístup. V tomto ohledu bude mít každá zkušenost získaná VRO, VOOHS, úřadem a Komisí při použití pravidel hospodářské soutěže v EHP v odvětví telekomunikací určitě zvláštní důležitost při použití článku 15 rámcové směrnice. Veškeré shromážděné informace, veškerá zjištění a všechny studie nebo zprávy objednané VRO (nebo VOOHS) nebo studie a zprávy, ze kterých VRO (nebo VOOHS) vycházejí při provádění svých úkolů ve vztahu k podmínkám hospodářské soutěže na trzích telekomunikací (samozřejmě za předpokladu, že tržní podmínky se od té doby nezměnily), by tedy měly sloužit jako výchozí bod pro účely použití článku 15 rámcové směrnice a provádění výhledové analýzy trhu (22).

37.

Hlavní trhy produktů a služeb, jejichž vlastnosti mohou ospravedlňovat uložení regulačních povinností ex ante, jsou vymezeny v doporučení, které musí úřad přijmout podle čl. 15 odst. 1 rámcové směrnice, stejně jako v každém rozhodnutí o nadnárodních trzích, které se úřad rozhodne přijmout podle čl. 15 odst. 4 rámcové směrnice. V praxi proto bude obvykle úkolem VRO vymezit zeměpisný rozsah relevantního trhu, i když mají VRO možnost podle čl. 15 odst. 3 rámcové směrnice vymezit jiné trhy než trhy uvedené v doporučení podle článku 7 rámcové směrnice (viz níže oddíl 6).

38.

I když výhledová analýza podmínek trhu může v některých případech vést k vymezení trhu odlišnému od vymezení založeného na analýze trhu podle chování v minulosti (23), měly by se VRO snažit zachovat shodu, kde je to možné, v metodice přijaté na jedné straně mezi vymezením trhu vytvořeným pro účely regulace ex ante a vymezením trhu vytvořeným pro účely použití pravidel hospodářské soutěže na straně druhé. Přesto, jak je uvedeno v čl. 15 odst. 1 rámcové směrnice a oddílu 1 pokynů, jsou trhy vymezené podle zvláštního předpisu uvnitř odvětví vymezeny, aniž by tím byly dotčeny trhy vymezené ve zvláštních případech podle práva hospodářské soutěže.

39.

Rozsah, do jakého dodávka výrobku nebo poskytování služby v dané zeměpisné oblasti představuje relevantní trh, závisí na existenci konkurenčních omezení při tvorbě cen dotčeným(i) výrobcem (výrobci) nebo poskytovatelem (poskytovateli) služby. Existují dvě hlavní konkurenční omezení, která je třeba vzít v úvahu při posuzování chování podniků na trhu: i) náhrada na straně poptávky a ii) náhrada na straně nabídky. Existuje třetí zdroj konkurenčního omezení chování operátora, a to potenciální hospodářská soutěž. Rozdíl mezi potenciální hospodářskou soutěží a náhradou nabídky je v tom, že náhrada na straně nabídky reaguje rychle na zvýšení ceny, zatímco potenciální noví soutěžitelé mohou potřebovat více času, než začnou dodávat na trh. Náhrada nabídky neznamená žádné významné náklady navíc, zatímco ke vstupu nových účastníků na trh dochází při vynaložení významných nákladů (24). Existence potenciální hospodářské soutěže by tak měla být zkoumána pro účely posouzení, zda je na trhu účinná hospodářská soutěž ve smyslu rámcové směrnice, tedy zda zde existují podniky s VTS (25).

40.

Schopnost náhrady na straně poptávky se používá ke stanovení míry, do jaké jsou spotřebitelé připraveni nahradit jinou službou nebo produktem danou službu nebo produkt (26), zatímco schopnost náhrady na straně nabídky naznačuje, zda jiní dodavatelé než ti, kteří nabízejí daný produkt nebo služby, by v krátké době změnili svoji výrobu nebo nabídli relevantní výrobky či služby, aniž by museli vynaložit významné náklady navíc.

41.

Jednou z možných cest posouzení existence náhrady na straně poptávky a nabídky je provedení tzv. „zkoušky hypotetického monopolisty“ (27). Při této zkoušce by se měl VRO ptát, co by se stalo, kdyby došlo k malému, ale významnému a trvalému nárůstu ceny daného produktu nebo služby za předpokladu, že ceny všech ostatních produktů nebo služeb by zůstaly konstantní (dále „relativní nárůst ceny“). I když významnost nárůstu ceny bude záviset na každém jednotlivém případu, měly by v praxi VRO obvykle uvažovat reakce zákazníků (spotřebitelů nebo podniků) na stálý nárůst ceny mezi 5 až 10 % (28). Reakce dotčených spotřebitelů nebo podniků pomohou při určení, zda existují nahraditelné produkty, a pokud ano, kde by měly vést hranice relevantního trhu produktu (29).

42.

VRO by měly použít tuto zkoušku nejdříve u služby nebo produktu elektronických komunikací nabízeném v dané zeměpisné oblasti, jejíž vlastnosti mohou být takové, že ospravedlňují zavedení regulačních povinností, a po jejich zavedení se přidají další produkty a oblasti v závislosti na tom, zda konkurence těchto produktů nebo oblastí omezuje cenu hlavního produktu nebo služby. Vzhledem k tomu, že relativní nárůst ceny skupiny produktů (30) povede pravděpodobně ke ztrátě určitého objemu prodeje, je klíčovou otázkou určení, zda by ztráta objemu prodeje byla dostatečná, aby vyrovnala zvýšené zisky, které by se jinak realizovaly z prodeje následně po nárůstu ceny. Posouzení náhrady na straně poptávky a na straně nabídky je způsobem měření množství objemu prodeje, k jehož ztrátě pravděpodobně dojde, a následně určení rozsahu relevantního trhu.

43.

V zásadě platí, že „zkouška hypotetického monopolisty“ je relevantní pouze u produktů nebo služeb, jejichž cena je volně určována a nepodléhá regulaci. Pracovním předpokladem tedy bude, že současné převládající ceny jsou stanoveny na konkurenčních úrovních. Pokud je však služba nebo produkt nabízen za regulovanou cenu na základě nákladů, bude se u takové ceny předpokládat při absenci skutečností, které by tento předpoklad vyvracely, že je stanovena na úrovni, která by jinak byla konkurenční úrovní, a měla by proto být brána jako výchozí bod pro použití „zkoušky hypotetického monopolisty“ (31). Teoreticky platí, že pokud je pružnost poptávky po daném produktu nebo službě významná i za relativní konkurenční ceny, pak daný podnik postrádá tržní sílu. Pokud je však pružnost vysoká i za současné ceny, pak to může znamenat pouze to, že daný podnik již uplatnil tržní sílu do té míry, že další nárůsty ceny nezvýší její zisky. V takovém případě může použití zkoušky hypotetického monopolisty vést k odlišnému vymezení trhu, než které by bylo vytvořeno, kdyby byly ceny na konkurenční úrovni (32). Každé posouzení vymezení trhu musí proto brát v úvahu tuto případnou obtíž. VRO by však měly vycházet z toho, že převládající cenové úrovně poskytují přiměřený základ pro příslušnou analýzu, pokud nejsou důkazy, že tomu tak skutečně není.

44.

Pokud se VRO rozhodne uchýlit ke zkoušce hypotetického monopolisty, měl by použít tuto zkoušku do té míry, do jaké lze stanovit, že relativní nárůst ceny na vymezeném zeměpisném trhu a trhu produktů nepovede k tomu, že spotřebitelé přejdou na snadno dostupné náhrady nebo k dodavatelům z jiných oblastí.

45.

Podle konstantní judikatury se relevantní trh produktů/služeb skládá ze všech produktů nebo služeb, které jsou dostatečně zaměnitelné nebo nahraditelné nejen z hlediska jejich objektivních vlastností, na základě kterých jsou zvláště vhodné k uspokojování stálých potřeb spotřebitelů, jejich cen nebo jejich zamýšleného použití, ale také z hlediska podmínek hospodářské soutěže a/nebo struktury nabídky a poptávky na daném trhu (33). Produkty nebo služby, které jsou vzájemně zaměnitelné pouze v malé nebo relativní míře, nejsou součástí stejného trhu (34). VRO by tedy měly započít proces vymezení relevantního trhu produktů nebo služeb sdružováním produktů nebo služeb, které spotřebitelé používají ke stejným účelům (koncové použití).

46.

I když má aspekt koncového použití produktu nebo služby úzkou vazbu na jeho fyzikální vlastnosti, mohou být různé produkty nebo služby použity ke stejnému účelu. Například spotřebitelé mohou používat odlišné služby, jako je kabelové připojení a satelitové připojení, ke stejnému účelu, konkrétně pro přístup na internet. V takovém případě mohou být obě služby (služba přístupu pomocí kabelu a pomocí satelitu) zahrnuty do stejného trhu produktů. Naopak může být zjištěno, že pagingové služby a služby mobilní telefonie, u kterých se může zdát, že poskytují stejnou službu, tedy obousměrné zasílání krátkých zpráv, mohou být zařazeny do odlišných trhů produktů z hlediska jejich odlišného vnímání spotřebiteli, pokud jde o funkčnost a koncové užití.

47.

Rozdíly v cenových modelech a nabídkách pro daný produkt nebo službu mohou také znamenat různé skupiny spotřebitelů. VRO mohou tedy podle cen vymezit různé trhy pro podnikové zákazníky a domácí uživatele v zásadě pro stejnou službu. Například schopnost operátorů poskytujících mezinárodní maloobchodní služby elektronických komunikací rozlišovat mezi zákazníky z řad domácností a podniků při použití různých souborů cen a slev vedla úřad spolu s Komisí k rozhodnutí, že tyto dvě skupiny tvoří samostatné trhy, pokud jde o tuto službu (viz níže). Aby se však na produkty hledělo jako na náhrady na straně poptávky, není nutné, aby byly nabízeny za stejnou cenu. Produkt nebo služba o nízké kvalitě prodaná za nízkou cenu by mohla být účinnou náhradou produktu o vyšší kvalitě prodaného za vyšší ceny. O co v tomto případě jde, jsou pravděpodobné reakce spotřebitelů po relativním nárůstu ceny (35).

48.

Navíc k nahraditelnosti produktu mezi různými službami elektronických komunikací bude docházet stále častěji prostřednictvím sbližování různých technologií. Používání digitálních systémů vede ke stále vyšší podobnosti výkonu a vlastností síťových služeb používajících různé technologie. Paketová síť jako například internet může být použita pro přenos digitalizovaných hlasových signálů jako konkurence tradičních služeb hlasové telefonie (36).

49.

Pro dokončení analýzy vymezení trhu by proto měly VRO kromě uvažování produktů či služeb, jejichž objektivní vlastnosti, ceny a zamýšlené použití je činí dostatečně zaměnitelnými, ještě zkoumat, kde je to nutné, převládající podmínky náhrady poptávky a nabídky pomocí zkoušky hypotetického monopolisty.

50.

Náhrada na straně poptávky umožňuje VRO určit nahraditelné produkty nebo sortiment produktů, na které mohou spotřebitelé snadno přejít v případě relativního nárůstu ceny. Při stanovení existence nahraditelnosti poptávky by měl VRO využít veškerých dřívějších důkazů chování spotřebitelů. Tam, kde jsou k dispozici, by měl VRO prozkoumat výkyvy cen v minulosti u potenciálně konkurenčních produktů, veškeré záznamy o pohybech cen a relevantní informace o tarifech. Za takových okolností by se měly vzít řádně v úvahu důkazy prokazující, že spotřebitelé v minulosti rychle přešli na jiné produkty nebo služby v reakci na změny cen v minulosti. Pokud takové záznamy chybí, budou muset VRO, kde je to nutné, hledat a hodnotit pravděpodobnou reakci spotřebitelů a dodavatelů na relativní nárůst ceny dané služby.

51.

Možnost spotřebitelů nahradit produkt nebo službu jinými kvůli malému, ale významnému trvalému nárůstu ceny však může být zpomalována značnými náklady takového přechodu. Spotřebitelé, kteří investovali do technologie nebo vynaložili jakékoli jiné nezbytné investice, aby získali službu nebo využili produkt, nemusí být ochotní nést další náklady přechodu na jinak vhodnou službu nebo produkt. Stejným způsobem spotřebitelé stávajících poskytovatelů mohou být také vázáni dlouhodobými smlouvami nebo příliš vysokými náklady na změnu koncových zařízení. V situaci, kdy tedy koncoví uživatelé čelí významným nákladům přechodu pro náhradu produktu A produktem B, by tyto dva produkty neměly být zahrnovány do stejného relevantního trhu (37).

52.

Nahraditelnost na straně poptávky se zaměřuje na zaměnitelný charakter produktů nebo služeb z hlediska kupujícího. Řádné ohraničení trhu produktů však může vyžadovat další úvahy o potenciální nahraditelnosti ze strany nabídky.

53.

Při posouzení rozsahu náhrady nabídky mohou VRO také vzít v úvahu pravděpodobnost, že podniky, které v současnosti nejsou aktivní na relevantním trhu výrobků, se mohou rozhodnout vstoupit na trh v přiměřeném časovém rámci (38) po relativním nárůstu ceny, který je malým, ale významným a trvalým nárůstem ceny. Za okolností, kdy celkové náklady přechodu výroby na daný produkt jsou relativně zanedbatelné, může být tento produkt začleněn do vymezení trhu produktu. Skutečnost, že konkurenční firma disponuje některými aktivy nutnými pro poskytování dané služby, je bezvýznamná, pokud je nutné vynaložit značné investice navíc pro ziskový prodej a nabídku daných služeb (39). VRO budou muset navíc zjistit, zda daný dodavatel skutečně použije nebo přesune svá výrobní aktiva na výrobu relevantního produktu nebo pro nabídku relevantní služby (například zda je jejich kapacita vázána dlouhodobými smlouvami o dodávce atd.). Pouhá hypotetická náhrada na straně nabídky není dostačující pro účely vymezení trhu.

54.

Veškeré stávající právní, zákonné nebo jiné regulační požadavky, které by mohly zabránit časově efektivnímu vstupu na relevantní trh a v důsledku toho potlačit náhradu na straně nabídky, by rovněž měly být vzaty v úvahu. Například zpoždění a překážky v uzavření propojovacích smluv nebo smluv o společném umístění, vyjednání jakékoli jiné formy síťového přístupu nebo získání přednosti pro rozšíření sítě (40) může v krátkodobém horizontu snížit pravděpodobnost poskytování nových služeb a nasazení nových sítí potenciálními konkurenty.

55.

Jak lze vidět z výše uvedených úvah, může náhrada nabídky sloužit nejen pro vymezení relevantního trhu, ale také pro určení počtu účastníků trhu.

56.

Jakmile je vymezen relevantní trh produktů, je dalším krokem vymezení zeměpisného rozměru trhu. Pouze po vymezení zeměpisného rozměru trhu produktů nebo služeb může VRO řádně vyhodnotit, zda existují na příslušném trhu účastníci s VTS či nikoli.

57.

Podle zavedené judikatury se relevantní zeměpisný trh skládá z oblasti, ve které jsou dotčené podniky zapojeny do nabídky a poptávky relevantních produktů nebo služeb, kde jsou podmínky hospodářské soutěže podobné nebo dostatečně stejnorodé a kterou lze odlišit od sousedních oblastí, ve kterých jsou převládající podmínky hospodářské soutěže znatelně odlišné (41). Vymezení zeměpisného trhu nevyžaduje, aby byly podmínky hospodářské soutěže mezi obchodníky nebo poskytovateli služeb dokonale stejnorodé. Stačí, že jsou podobné nebo dostatečně stejnorodé a v souladu s tím pouze ty oblasti, kde nejsou podmínky hospodářské soutěže stejnorodé, nemohou být považovány za součást jednotného trhu (42).

58.

Postup vymezení hranic zeměpisného trhu je stejný jako u výše popsaného posouzení náhrady na straně poptávky a nabídky v reakci na relativní nárůst ceny.

59.

S ohledem na náhradu na straně poptávky by tedy VRO měly hodnotit hlavně preference spotřebitelů i jejich stávající zeměpisné vzorce nákupu. Především jazykové důvody mohou vysvětlit, proč určité služby nejsou k dispozici nebo se neprodávají v různých jazykových oblastech. Pokud jde o náhradu na straně nabídky, lze-li usoudit, že by se operátoři, kteří v současnosti nejsou zapojeni nebo přítomni na příslušném trhu, v krátké době rozhodli na trh vstoupit v případě relativního nárůstu ceny, pak by vymezení trhu mělo být rozšířeno o tyto „vnější“ operátory.

60.

V odvětví elektronických komunikací je zeměpisný rozsah příslušného trhu tradičně určován odkazem na dvě hlavní kritéria (43):

61.

Na základě těchto dvou hlavních kritérií (46) lze zeměpisné trhy považovat za místní, regionální, vnitrostátní nebo pokrývající území dvou či více zemí (například celoevropský, trhy EHP nebo globální trh).

62.

Pro účely regulace ex ante v určitých výjimečných případech může být relevantní trh vymezen na základě jednotlivých tras. Zejména když uvažujeme rozměr trhů mezinárodních maloobchodních nebo velkoobchodních komunikačních služeb, může být vhodné považovat párové země nebo párová města za samostatné trhy (47). Je jasné, že ze strany poptávky není přenos volání do jedné země náhradou přenosu volání do jiné země. Na druhé straně však otázka, zda představují nepřímé přenosové služby, tedy přesměrování nebo tranzit stejného volání přes třetí zemi účinnou náhradu na straně nabídky, závisí na specifickém charakteru trhu a měla by se řešit případ od případu (48). Trh pro poskytování služeb na dvoustranné trase by byl rozsahem vnitrostátní, protože vzorce nabídky a poptávky na obou koncích trasy by s největší pravděpodobností odpovídaly různým strukturám trhu (49).

63.

Ve svém oznámení o vymezení trhu úřad upozornil na určité případy, kde mohou být hranice relevantního trhu rozšířeny, aby zohlednily produkty nebo zeměpisné oblasti, které, přestože nejsou přímo nahraditelné, by měly být zahrnuty do vymezení trhu z důvodu takzvané „řetězové nahraditelnosti“ (50). V zásadě platí, že řetězová nahraditelnost nastává tam, kde je možné prokázat, že i když nejsou produkty A a C přímo nahraditelné, je produkt B náhradou za produkt A i za produkt C, a proto produkty A a C mohou být na stejném trhu produktů, protože jejich ceny mohou být omezeny nahraditelností produktem B. Stejná úvaha také platí pro vymezení zeměpisného trhu. Když vezmeme v úvahu zákonité riziko nesprávného rozšíření rozsahu relevantního trhu, měly by být závěry řetězové nahraditelnosti odpovídajícím způsobem zdůvodněny (51).

64.

Komise přijala celou řadu rozhodnutí podle nařízení č. 17 a nařízení o kontrole spojování podniků ve vztahu k odvětví elektronických komunikací. Tato rozhodnutí mohou být zvláště významná pro VRO s ohledem na metodiku použitou Komisí při vymezení relevantního trhu (52). Jak je však uvedeno výše, v odvětví charakterizovaném neustálými inovacemi a rychlým sbližováním technologií je jasné, že každé současné vymezení trhu je ohroženo rizikem, že se stane nepřesným nebo irelevantním v blízké budoucnosti (53). Navíc trhy vymezené podle nového předpisového rámce nejsou dotčeny trhy vymezenými podle práva hospodářské soutěže v EHP, protože kontext a časový rámec, ve kterém se provádí analýza trhu, se mohou lišit (54).

65.

Jak je uvedeno v přístupovém oznámení, v odvětví elektronických komunikací je třeba uvažovat nejméně dva hlavní typy relevantních trhů: trh služeb poskytovaných koncovým uživatelům (trh služeb) a trh přístupu k zařízením nutným pro poskytování takových služeb (trh přístupu) (55). V rámci těchto dvou širokých definic trhu lze učinit další rozlišení trhu v závislosti na vzorcích strany poptávky a nabídky.

66.

Zejména při rozhodování bude úřad a Komise obvykle rozlišovat mezi poskytováním služeb a poskytováním související síťové infrastruktury. Například pokud jde o poskytování infrastruktury, Komise vymezila samostatné trhy pro poskytování účastnického vedení, dálkové a mezinárodní infrastruktury (56). Pokud jde o pevné služby, Komise rozlišila přístup účastníka (maloobchod) k službám hlasové telefonie (místní, dálkové a mezinárodní), přístup operátora (velkoobchod) k sítím (místním, dálkovým a mezinárodním) a podnikatelské datové komunikační služby (57). Na trhu maloobchodních služeb pevné hlasové telefonie Komise také rozlišila počáteční připojení a měsíční pronájem (58). Maloobchodní služby se poskytují dvěma odlišným třídám spotřebitelů, konkrétně domácnostem a podnikovým uživatelům, z nichž druhé lze ještě rozdělit na trh profesionálních spotřebitelů, malých a středních podniků a velkých podniků (59). Pokud jde o maloobchodní pevné telefonní služby nabízené domácnostem, zdá se, že vzorce poptávky a nabídky naznačují, že jsou v současnosti nabízeny dva hlavní typy služeb, tradiční pevné telefonní služby (hlasové přenosy a datové přenosy v úzkém pásmu) na jedné straně a na druhé straně vysokorychlostní komunikační služby (v současnosti v podobě služeb xDSL) (60).

67.

Pokud jde o poskytování služeb mobilních komunikací, Komise zjistila, že z hlediska strany poptávky představují služby mobilní telefonie a služby pevné telefonie samostatné trhy (61). Na mobilním trhu důkazy shromážděné Komisí naznačovaly, že trh služeb mobilních komunikací zahrnuje GSM 900 i GSM 1800 a případně analogové platformy (62).

68.

Komise zjistila, že pokud jde o „přístupový“ trh, zahrnuje všechny typy infrastruktury, které lze použít pro poskytování dané služby (63). Otázka, zda by se měl rozdělit trh síťových infrastruktur do tolika samostatných dílčích trhů, kolik existuje stávajících kategorií síťové infrastruktury, jasně závisí na stupni nahraditelnosti mezi takovými (alternativními) sítěmi (64). Toto zkoumání by mělo být provedeno ve vztahu ke třídě uživatelů, kterým se poskytuje přístup na síť. Proto by se mělo rozlišovat mezi poskytováním infrastruktury jiným operátorům (velkoobchodní úroveň) a poskytováním koncovým uživatelům (maloobchodní úroveň) (65). Na maloobchodní úrovni může dojít k další segmentaci na podniky a domácí uživatele (66).

69.

Pokud se poskytování služby týká pouze koncových uživatelů využívajících konkrétní sítě, může přístup ke koncovým bodům takové sítě představovat relevantní trh produktu. To nebude platit, pokud se dá prokázat, že stejné služby mohou být nabízeny stejné třídě spotřebitelů pomocí alternativních, snadno přístupných konkurenčních sítí. Například Komise ve svém sdělení o zpřístupnění účastnického vedení (67) prohlásila, že ačkoli existují alternativy PSTN pro poskytování vysokorychlostních komunikačních služeb domácím uživatelům (sítě optických vláken, bezdrátové účastnické vedení nebo televizní sítě, které lze modernizovat), žádná z těchto alternativ nemůže být považována za náhradu infrastruktury pevného účastnického vedení (68). Budoucí inovace a technologické změny však mohou odůvodnit odlišné závěry (69).

70.

Přístup na mobilní sítě může být také definován uvedením dvou potenciálně samostatných trhů, trhu pro vznik volání a druhého trhu pro ukončení volání. V tomto ohledu by otázka, zda se přístupový trh na mobilní infrastrukturu týká přístupu na individuální mobilní síť, nebo na všechny mobilní sítě, měla být obecně rozhodnuta na základě analýzy struktury a fungování tohoto trhu (70).

71.

Podle článku 14 rámcové směrnice „podnik je považován za podnik s významnou tržní silou, pokud má buď samostatně, nebo ve spojení s jinými podniky postavení odpovídající dominantnímu postavení, tj. postavení takové ekonomické síly, která mu umožňuje chovat se ve zjevné míře nezávisle na soutěžitelích, zákaznících a v konečném důsledku i na spotřebitelích“. Toto je definice, kterou judikatura Soudního dvora připisuje pojmu dominantního postavení v článku 82 Smlouvy (71). Nový rámec sjednotil definici VTS s definicí dominantního postavení Soudního dvora ve smyslu článku 82 Smlouvy (72), resp. článku 54 Dohody o EHP. V důsledku toho budou muset VRO při použití nové definice VTS zajistit, že jejich rozhodnutí jsou v souladu příslušnou judikaturou Soudního dvora ESVO a Soudního dvora Evropských společenství (73) týkající se dominantního postavení, a budou také muset brát v úvahu praxi Komise. Použití nové definice VTS však nutí předem k určitým metodickým úpravám s ohledem na způsob posouzení tržní síly. Zejména při posouzení ex ante, zda je jeden nebo více podniků na relevantním trhu v dominantním postavení, se VRO v zásadě opírají o jiné soubory předpokladů a očekávání, než o které se opírá orgán na ochranu hospodářské soutěže při použití článku 82 Smlouvy a článku 54 Dohody o EHP ex post v kontextu údajného zneužití postavení (74). Nepřítomnost důkazů nebo záznamů o chování v minulosti bude znamenat, že analýza trhu bude muset být založena hlavně na výhledovém posouzení. Přesnost analýzy trhu provedené VRO tak bude záviset na informacích a datech existujících v době přijetí příslušného rozhodnutí.

72.

Skutečnost, že se původní tržní předpovědi v daném případě nevyplní, nemusí nezbytně znamenat, že rozhodnutí nebylo v době přijetí ve shodě s rámcovou směrnicí. Při použití pojmu dominantního postavení ex ante musí být VRO přiznány pravomoci volného uvážení odpovídající složitému charakteru ekonomické, věcné a právní situace, kterou je třeba vyhodnotit. V souladu s rámcovou směrnicí budou muset VRO provádět posouzení trhu pravidelně. V tomto kontextu pak VRO budou moci reagovat v pravidelných intervalech na každý vývoj na trhu a činit veškerá opatření, která považují za nezbytná.

73.

Jak zdůraznil Soudní dvůr Evropských společenství, zjištění dominantního postavení nevylučuje určitou konkurenci na trhu. Ta pouze umožňuje podniku v takovém postavení, když ne určovat, tak tedy do zjevné míry ovlivňovat podmínky, ve kterých se bude hospodářská soutěž rozvíjet a v každém případě jednat bez ohledu na jakékoli takové konkurenční omezení, pokud toto chování nepoškozuje samotný podnik (75).

74.

U analýzy ex post může orgán na ochranu hospodářské soutěže získat celou řadu různých příkladů tržního chování, kdy každý z nich může znamenat tržní sílu ve smyslu článku 82 Smlouvy a/nebo článku 54 Dohody o EHP. V prostředí ex ante je však tržní síla v zásadě měřena podle síly dotčeného podniku zvyšovat ceny omezením nabídky, aniž by utrpěl významnou ztrátu prodeje nebo výnosů.

75.

Tržní síla podniku může být omezena existencí potenciálních konkurentů (76). VRO by tak měl vzít v úvahu pravděpodobnost, že podniky, které nejsou v současnosti aktivní na relevantním trhu, se mohou ve střednědobém rámci rozhodnout vstoupit na trh po malém, ale významném nepřechodném nárůstu ceny. Podniky, které v případě takového cenového nárůstu jsou schopny přejít na jiný sortiment produkce/služeb nebo jej rozšířit a vstoupit na trh, by měly být VRO považovány za potenciální účastníky trhu, i když v současnosti nevyrábějí relevantní produkt nebo nenabízejí relevantní službu.

76.

Jak je vysvětleno v odstavcích níže, dominantní postavení je zjišťováno podle celé řady kritérií a jeho posouzení je založeno, jak je zmíněno výše, na analýze trhu směrem do budoucna na základě stávajících tržních podmínek. Podíly na trhu se často používají jako zástupci tržní síly. I když vysoký podíl na trhu sám o sobě není dostatečný pro stanovení VTS (dominantního postavení), je nepravděpodobné, že by firma bez významného podílu na relevantním trhu byla v dominantním postavení. Podniky s podíly na trhu do 25 % tak pravděpodobně nebudou mít (samy) dominantní postavení na dotčeném trhu (77). Podle rozhodovací praxe Komise úvahy o dominantním postavení jednoho podniku obvykle vznikají v případě podniků s podílem na trhu nad 40 %, ačkoliv v některých případech může Komise uvažovat o dominantním postavení i při nižších podílech na trhu (78), protože k dominantnímu postavení může dojít i bez existence velkého podílu na trhu. Podle zavedené judikatury jsou velmi vysoké podíly na trhu – více než 50 % – samy o sobě, s výjimkou výjimečných okolností důkazem existence dominantního postavení (79). U podniku s vysokým podílem na trhu se může předpokládat VTS, tedy dominantní postavení, pokud je jeho podíl na trhu časově stabilní (80). Skutečnost, že podnik s významným postavením na trhu postupně ztrácí podíl na trhu, může naznačovat, že se trh stává více konkurenčním, ale nevylučuje zjištění VTS. Na druhé straně nevyrovnané podíly na trhu v čase mohou naznačovat absenci tržní síly na relevantním trhu.

77.

Pokud jde o metody používané pro měření velikosti trhu a podílů na trhu, poskytují užitečné informace pro měření trhu objemy prodejů i hodnoty prodejů (81). V případě hromadných produktů se preferuje objem, v případě diferenciovaných produktů (tj. značkových produktů) se bude často uvažovat hodnota prodejů a s ní spojený podíl na trhu pro lepší zohlednění relativního postavení a síly každého poskytovatele. Na trhu nabídek lze také použít počet vyhraných a odmítnutých nabídek jako přibližnou hodnotu velikosti podílů na trhu (82).

78.

Kritéria, která se použijí pro měření podílu na trhu dotčeného (dotčených) podniku (podniků), budou záviset na vlastnostech příslušného trhu. VRO rozhodnou, která kritéria jsou nejvhodnější pro posouzení přítomnosti na trhu. Například výnosy z pronajatých okruhů, pronajatá kapacita nebo počty koncových bodů pronajatých okruhů jsou možnými kritérii měření relativní síly podniků na trzích pronajatých okruhů. Jak Komise naznačila, pouhý počet koncových bodů pronajatých okruhů nebere v úvahu různé typy pronajatých okruhů, které jsou k dispozici na trhu – od analogových hlasových linek až po vysokorychlostní digitální pronajaté okruhy, od místních po dálkové mezinárodní pronajaté okruhy. Z těchto dvou kritérií mohou být výnosy z pronajatých okruhů pro měření průhlednější a méně komplikované. Podobně maloobchodní výnosy, minuty volání nebo počty pevných telefonních linek nebo účastníků veřejné telefonní sítě jsou možná kritéria měření podílů na trhu podniků působících na těchto trzích (83). Tam, kde je vymezený trh trhem propojení, by byly realističtějším parametrem výnosy z ukončování volání zákazníkům z pevných nebo mobilních sítí. To proto, že použití výnosů na rozdíl například od minut volání bere v úvahu skutečnost, že minuty volání mohou mít různé hodnoty (např. místní, dálkové a mezinárodní) a poskytují měřítko přítomnosti na trhu, které odráží jak počet zákazníků, tak pokrytí sítí (84). Ze stejných důvodů mohou být výnosy z ukončování volání zákazníkům mobilních sítí nejvhodnějším prostředkem měření přítomnosti na trhu operátorů mobilních sítí (85).

79.

Je důležité zdůraznit, že existenci dominantního postavení nelze postavit na jediném základě vysokých podílů na trhu. Jak bylo zmíněno výše, existence vysokých podílů na trhu pouze znamená, že dotčený operátor může být v dominantním postavení. Proto by měly VRO provést podrobnou a celkovou analýzu ekonomických vlastností příslušného trhu předtím, než učiní závěr o existenci VTS. V tomto ohledu lze také použít následující kritéria k měření síly podniku chovat se v zjevné míře nezávisle na jeho konkurentech, zákaznících a spotřebitelích. K těmto kritériím patří mezi jinými:

80.

Dominantní postavení lze odvodit z kombinace výše uvedených kritérií, která jednotlivě nemusí být nutně určující.

81.

Zjištění dominantního postavení závisí na posouzení snadnosti vstupu na trh. Chybějící překážky pro vstup na trh ve skutečnosti v zásadě odrazují od nezávislého nekonkurenčního chování podniku s významným podílem na trhu. V odvětví elektronických komunikací jsou překážky pro vstup na trh často velké kvůli stávajícím právním a jiným regulačním požadavkům, které mohou omezit počet dostupných licencí nebo poskytování určitých služeb (např. GSM/DCS nebo mobilní služby 3G). Navíc překážky pro vstup existují tam, kde vstup na relevantní trh vyžaduje velké investice a dlouhodobé programování kapacit, aby byl ziskový (86). Velké překážky pro vstup na trh se však mohou stát méně významné s ohledem na trhy charakterizované pokračujícím technologickým pokrokem. Na trzích elektronických komunikací mohou konkurenční omezení přicházet od hrozeb inovací potenciálních konkurentů, kteří v současnosti nejsou na trhu. Na takových trzích by mělo být posouzení hospodářské soutěže založeno na výhledovém, do budoucna zaměřeném přístupu.

82.

Pokud jde o důležitost pojmu „základní vybavení“ pro účely použití nové definice VTS, neexistuje v současnosti žádná judikatura týkající se odvětví elektronických komunikací. Tento pojem, který je relevantní hlavně s ohledem na existenci zneužití dominantního postavení podle článku 82 Smlouvy o ES a/nebo článku 54 Dohody o EHP, není tak důležitý s ohledem na posouzení ex ante VTS ve smyslu článku 14 rámcové směrnice. Zejména doktrína „základního vybavení“ je doplňkem existujících obecných povinností uložených dominantnímu podniku, jako je povinnost nerozlišovat mezi zákazníky, a byla použita v případech podle článku 82 Smlouvy o ES a článku 54 Dohody o EHP za výjimečných okolností jako tam, kde odmítnutí poskytnout nebo udělit přístup třetí straně by omezilo nebo zabránilo vytvoření nových trhů nebo nových produktů, což je v rozporu s čl. 82 písm. b) Smlouvy a čl. 54 písm. b) Dohody o EHP. Tato doktrína tak byla především spojována s otázkami přístupu nebo s případy týkajícími se odmítnutí dodávky nebo obchodování podle článku 82 Smlouvy a článku 54 Dohody o EHP bez přítomnosti jakéhokoli diskriminujícího zacházení. Podle stávající judikatury nemůže být produkt nebo služba považována za „nezbytnou“ nebo „základní“, s výjimkou, kdy neexistuje skutečná nebo potenciální náhrada. I když je pravda, že podnik, který vlastní „základní zařízení“, je podle definice v dominantním postavení na každém trhu pro takové zařízení, opak vždy neplatí. Skutečnost, že dané zařízení není „základní“ nebo „nepostradatelné“ pro hospodářskou činnost na určitém trhu ve smyslu stávající judikatury (87), neznamená, že vlastník takového zařízení nemusí být v dominantním postavení. Například operátor sítě může být v dominantním postavení bez ohledu na existenci alternativních konkurenčních sítí, jestliže mu velikost nebo důležitost jeho sítě umožňuje chovat se nezávisle na jiných operátorech sítě (88). Jinými slovy je důležité stanovit, zda dané zařízení umožňuje vlastníkovi VTS na trhu, aniž by pak bylo nutné stanovit, zda toto zařízení může být také považováno za „základní“ nebo „nepostradatelné“ ve smyslu stávající judikatury.

83.

Z předchozího plyne, že teorie „základního zařízení“ je méně relevantní pro účely použití ex ante článku 14 rámcové směrnice než použití ex post článku 82 Smlouvy o ES a článku 54 Dohody o EHP.

84.

Podle čl. 14 odst. 3 rámcové směrnice „pokud podnik disponuje významnou tržní silou na určitém trhu, lze jej rovněž považovat za podnik s významnou tržní silou na trhu úzce souvisejícím, pokud jsou vazby mezi oběma trhy takové, že umožňují přesouvání síly z jednoho trhu na druhý trh, čímž se posiluje tržní síla daného podniku“.

85.

Toto ustanovení má řešit situaci trhu porovnatelnou se situací, která vedla k rozsudku soudu v případu Tetra Pak II  (89). V tomto případu soud rozhodl, že podnik, který měl dominantní postavení na jednom trhu a vedoucí postavení na odlišném, ale úzce souvisejícím trhu, byl v důsledku toho uveden do postavení porovnatelného s postavením, kdy má dominantní postavení na daných trzích jako celku. Díky svému dominantnímu postavení na prvním trhu a své přítomnosti na souvisejícím, druhotném trhu, může tak podnik přesouvat tržní sílu, kterou má na prvním trhu a chovat se nezávisle na svých zákaznících na druhém trhu (90). I když u společnosti Tetra Pak trhy, které se braly jako celek, ve kterých byl Tetra Pak shledán dominantním, byly horizontální, úzké související vazby ve smyslu judikatury soudu budou nejčastěji nalezeny u vertikálně integrovaných trhů. To často platí v odvětví telekomunikací, kde má operátor často dominantní postavení na trhu infrastruktury a významnou přítomnost na maloobchodním trhu služeb (91). Za těchto okolností může VRO považovat za vhodné zjištění, že takový operátor má VTS na obou trzích dohromady. V praxi však platí, že jestliže byl podnik označen jako podnik s VTS na dodavatelském velkoobchodním trhu nebo přístupovém trhu, budou moci VRO obvykle zabránit pravděpodobnému šíření nebo přesouvání směrem do maloobchodního trhu nebo trhu služeb tak, že uloží podniku některou z povinností uvedenou v přístupové směrnici, která by mohla být vhodná pro zamezení těchto vlivů. Proto pouze tam, kde by uložení povinností ex ante podniku, který je dominantním na dodavatelském (přístupovém) trhu, nevedlo k účinné hospodářské soutěži na (maloobchodním) odběratelském trhu, měly by VRO zkoumat, zda by se mohl použít čl. 14 odst. 3 rámcové směrnice.

86.

Výše zmíněné úvahy jsou také relevantní ve vztahu k horizontálním trhům (92). Navíc bez ohledu na to, zda jsou uvažované trhy vertikální či horizontální, oba trhy by měly být trhy elektronických komunikací ve smyslu článku 2 rámcové směrnice a měly by vykazovat takové vlastnosti, které by ospravedlnily uložení regulačních povinností ex ante  (93).

87.

Podle článku 82 Smlouvy o ES a článku 54 Dohody o EHP dominantní postavení může mít jeden nebo více podniků („společné dominantní postavení“). Čl. 14 odst. 2 rámcové směrnice také stanoví, že podnik může mít VTS, tedy může být v dominantním postavení buď sám, nebo spolu s jinými podniky.

88.

V přístupovém oznámení Komise uvedla, že ačkoli se v té době její vlastní praxe i judikatura soudu ještě vyvíjely, považovala by dva nebo více podniků za podniky v společném dominantním postavení, když by měly v zásadě stejné postavení vůči zákazníkům a konkurentům, jako má jedna společnost, když je v dominantním postavení za předpokladu, že by mezi nimi nebyla účinná hospodářská soutěž. Chybějící hospodářská soutěž by mohla být v praxi způsobena existencí určitých vazeb mezi těmito společnostmi. Komise však také uvedla, že existence takových vazeb není nutným předpokladem pro zjištění společného dominantního postavení (94).

89.

Od zveřejnění přístupového oznámení byl pojem společného dominantního postavení ověřován v celé řadě rozhodnutí Komise podle nařízení 17 a nařízení o kontrole spojování. Navíc Soud prvního stupně (SPS) a Soudní dvůr Evropských společenství (ESD) vydaly rozsudky, které přispěly k dalšímu objasnění přesného rozsahu tohoto pojmu.

90.

Výraz „jeden nebo více podniků“ v článku 82 Smlouvy o ES a článku 54 Dohody o EHP znamená, že dominantní postavení mohou mít dva nebo více hospodářských subjektů, které jsou na sobě právně a ekonomicky nezávislé (95).

91.

Do rozhodnutí ESD v Compagnie Maritime Belge  (96) a rozhodnutí SPS v Gencor  (97) (viz níže) mohlo být argumentováno, že zjištění společného dominantního postavení bylo založeno na existenci ekonomických vazeb ve smyslu strukturálních vazeb nebo jiných faktorů, které by mohly vést ke spojení mezi dotčenými podniky (98). Otázka, zda by se společné dominantní postavení mohlo vztahovat na oligopolní trh, tedy trh tvořený několika prodejci při absenci jakýchkoli vazeb mezi podniky přítomnými na trhu, poprvé vyvstala v Gencor. Tento případ se týkal právní platnosti rozhodnutí přijatého Komisí podle nařízení o kontrole spojování zakazujícího oznámenou operaci z důvodu, že by vedla ke vzniku duopolního trhu vedoucího k situaci oligopolního dominantního postavení (99). Před SPS strany argumentovaly, že Komise neprokázala existenci „vazeb“ mezi členy duopolu ve smyslu stávající judikatury.

92.

SPS žádost zamítl s tím, že mezi jiným neexistoval právní precedent naznačující, že pojem „ekonomické vazby“ by byl omezen na pojem strukturálních vazeb mezi dotčenými podniky: podle SPS „není žádný právní nebo ekonomický důvod vyloučit z pojmu ekonomických vazeb vztah vzájemné závislosti mezi stranami k úzkému oligopolu, ve kterém na trhu s vhodnými vlastnostmi, zejména z hlediska koncentrace trhu, průhlednosti a stejnorodosti produktu, jsou tyto strany v postavení, kdy dokáží předvídat vzájemné chování, a proto jsou silně motivovány uvést v soulad své chování na trhu, zejména tak, aby maximalizovaly společné zisky omezením produkce s cílem zvyšování cen. V takovém kontextu si je každý obchodník vědom toho, že vysoce konkurenční jednání s cílem zvýšit svůj podíl na trhu (například snížením cen) by vyprovokovalo stejnou akci u ostatních, takže by z této iniciativy neměl žádný zisk. Pak by všichni obchodníci byli ovlivněni snížením cenových hladin“ (100). Jak soud zdůraznil, tržní podmínky mohou být takové, že „každý podnik si může začít uvědomovat společné zájmy a zejména způsobit zvyšování cen bez nutnosti navázání dohody nebo jednání ve vzájemné shodě“ (101).

93.

Rozhodnutí SPS v Gencor bylo později potvrzeno ESD v Compagnie Maritime Belge, kde soud poskytl další vodítko pro porozumění společnému dominantnímu postavení a toho, jaké podmínky musí být splněny, než se dojde k takovému zjištění. Aby bylo možné ukázat, že dva nebo více podniků mají společné dominantní postavení, je podle soudu nezbytné uvažovat, zda dotčené podniky společně vytvářejí společný subjekt ve vztahu ke svým konkurentům a spotřebitelům na konkrétním trhu (102). Tak tomu bude, když i) mezi danými podniky neexistuje účinná hospodářská soutěž a ii) tyto podniky přijmou jednotné chování nebo společnou politiku na relevantním trhu (103). Pouze tehdy, je-li taková otázka zodpovězena kladně, je vhodné uvažovat, zda má společný subjekt skutečně dominantní postavení (104). Zejména je nutné stanovit, zda mezi dotčenými podniky existují ekonomické vazby, které jim umožňují jednat nezávisle na svých konkurentech, zákaznících a spotřebitelích. Soud uznal, že provedená dohoda, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě (ať už spadá do výjimky podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy nebo čl. 53 odst. 3 Dohody o EHP, nebo nikoli) může nepochybně vést k vazbě dotčených podniků takovým způsobem, že jejich chování na konkrétním trhu, kde jsou aktivní, povede k jejich vnímání jako společného subjektu vzhledem k jejich konkurentům, obchodním partnerům a spotřebitelům (105).

94.

Pouhá skutečnost, že dva nebo více podniků je spojeno dohodou, rozhodnutím o sdružení podniků nebo jednáním ve vzájemné shodě ve smyslu čl. 81 odst. 1 Smlouvy nebo čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP však samo o sobě není dostatečným základem pro takové zjištění. Jak soud uvedl, „zjištění společného dominantního postavení může být také založeno na jiných spojujících faktorech a závisí na ekonomickém posouzení a zejména na posouzení struktury daného trhu“ (106).

95.

Z rozsudků Gencor a Compagnie Maritime Belge plyne, že ačkoli se zjištění společného dominantního postavení může opřít o existenci strukturálních vazeb, takové zjištění lze odvodit také ve vztahu k oligopolnímu nebo vysoce koncentrovanému trhu, jehož struktura sama o sobě vede ke koordinovaným vlivům na relevantním trhu (107).

96.

V celé řadě rozhodnutí přijatých podle nařízení o kontrole spojování Komise uvažovala pojem společného dominantního postavení. V těchto případech se snažila určit, zda struktura daných oligopolních trhů vedla ke koordinovaným vlivům na tyto trhy (108).

97.

Při posouzení ex ante pravděpodobné existence nebo vzniku trhu, který vede nebo by mohl vést ke společnému dominantnímu postavení ve formě tiché koordinace, by VRO měly analyzovat:

98.

Tato analýza je usnadněna zohledněním určitého počtu kritérií, která jsou shrnuta v příloze II rámcové směrnice a která také použila Komise při použití pojmu společné dominantní postavení podle nařízení o kontrole spojování. Podle této přílohy ve smyslu článku 14 je možno považovat dva nebo více podniků za podniky ve společném dominantním postavení, jestliže i při neexistenci strukturálních nebo jiných vazeb mezi nimi působí na trhu, jehož struktura je považována za vedoucí ke koordinovaným účinkům (110). Aniž by byla dotčena judikatura Soudního dvora týkající se společného dominantního postavení, bude to pravděpodobně platit tam, kde trh vyhovuje několika vhodným charakteristikám, zejména s ohledem na koncentraci trhu, průhlednost a jiné znaky zmíněné níže:

99.

Příloha II rámcové směrnice výslovně stanoví, že výše uvedený seznam není vyčerpávající ani se nejedná o kumulativní kritéria. Účelem seznamu je spíše uvést příklady argumentů, které by mohly být využity k podpoře tvrzení týkajících se existence společného (oligopolního) dominantního postavení (111). Jak je uvedeno výše, seznam také ukazuje, že existence strukturálních vazeb mezi dotčenými podniky není nutným předpokladem pro zjištění společného dominantního postavení. Je však jasné, že tam, kde takové vazby existují, lze na jejich základě vysvětlit spolu s kterýmkoli z ostatních výše zmíněných kritérií, proč na daném oligopolním trhu pravděpodobně vzniknou koordinované vlivy. Když takové vazby chybějí, je nezbytné pro určení, zda trh vede ke společnému dominantnímu postavení ve formě tiché koordinace, uvažovat celou řadu vlastností trhu. I když jsou tyto vlastnosti často předkládány ve formě výše zmíněného seznamu, je nezbytné prozkoumat všechny znaky a provést celkové posouzení, spíše než mechanicky použít „kontrolní seznam“. V závislosti na okolnostech případu, skutečnost, že jeden nebo druhý strukturální prvek obvykle spojený se společným dominantním postavením nemusí být jasně určen, není sama o sobě rozhodující pro vyloučení pravděpodobnosti koordinovaného výsledku (112).

100.

Na oligopolním trhu, kde je splněna většina výše uvedených kritérií, pokud ne všechna, by mělo být zejména prozkoumáno, zda mají operátoři na trhu silný motiv soustředit se na koordinovaný výsledek trhu a odchýlit se od konkurenčního chování. To bude platit tam, kde dlouhodobý přínos nekonkurenčního chování převáží veškerý krátkodobý zisk vyplývající z konkurenčního chování.

101.

Musí být zdůrazněno, že pouhé zjištění, že trh je koncentrován, nezaručuje nezbytně zjištění, že jeho struktura vede ke společnému dominantnímu postavení ve formě tiché koordinace (113).

102.

Při použití pojmu společného dominantního postavení ve formě tiché koordinace budou mít nakonec největší váhu ta kritéria, která jsou rozhodující pro koordinovaný výsledek na konkrétním uvažovaném trhu. Například v případě č. COMP/M.2499 – Norske Skog/Parenco/Walsum došla Komise k závěru, že i když jsou trhy pro novinový a dřevitý papír pro časopisy koncentrované, produkty byly homogenní, poptávka vysoce nepružná, kupní síla omezená a překážky pro vstup na trh velké, přesto omezená stabilita podílů na trhu, chybějící symetrie v strukturách nákladů a zejména nedostatek průhlednosti investičních rozhodnutí a věrohodného mechanismu protiopatření znamenaly, že jakákoli možnost tiché koordinace mezi účastníky oligopolu je nepravděpodobná a neudržitelná (114).

103.

Při použití pojmu společné dominantní postavení mohou VRO také vzít v úvahu rozhodnutí přijatá podle nařízení o kontrole spojování v odvětví elektronických komunikací, kde Komise zkoumala, zda by mohly nějaké z oznámených operací vést ke zjištění společného dominantního postavení.

104.

Ve věci MCI WorldCom/Sprint Komise zkoumala, zda by subjekt po fúzi spolu s Concert Alliance mohly být ve společném dominantním postavení na trhu globálních telekomunikačních služeb (GTS). Když se zohlednilo, že operátoři na tomto trhu soutěžili na základě nabídky, kde poskytovatelé byli vybíráni v zásadě v prvním kole nabídkového řízení podle své schopnosti nabídnout vysokou kvalitu, náročné služby na míru a nikoli podle cen, bylo zkoumání Komise zaměřeno na motivaci účastníků trhu zapojit se do paralelního chování ohledně toho, kdo vyhraje jakou nabídku (a kdo vyhrál jaké nabídky) (115). Po hloubkovém prozkoumání struktury trhu (homogenní produkt, velké překážky pro vstup na trh, vyrovnávací kupní síla zákazníků atd.) došla Komise k závěru, že není schopna prokázat nepřítomnost konkurenčních omezení od skutečných soutěžitelů, což je klíčový faktor při zkoumání, zda lze paralelní chování udržet, a rozhodla tedy, že již nebude dále trvat na svých námitkách ve vztahu k tomuto trhu (116).

105.

Ve věci BT/Esat  (117) bylo jednou z otázek zkoumaných Komisí, zda podmínky trhu na irském trhu pro vytáčený přístup na internet vedly ke vzniku duopolu skládajícího se ze stávajícího operátora, Eircomu a subjektu po fúzi. Komise došla k závěru, že tomu tak nebylo z následujících důvodů. Za prvé podíly na trhu nebyly stabilní, za druhé poptávka se každých šest měsíců zdvojnásobila, za třetí produkty přístupu na internet nebyly považovány za homogenní a konečně, technologický rozvoj byl jednou z hlavních vlastností trhu (118).

106.

Ve věci Vodafone/Airtouch  (119) Komise zjistila, že subjekt po fúzi bude mít společnou kontrolu dvou ze čtyř mobilních operátorů přítomných na německém mobilním trhu (konkrétně D2 a E-Plus, druhými dvěma jsou T-Mobil a VIAG Interkom). Vezme-li se v úvahu, že vstup na trh byl vysoce regulovaný v tom smyslu, že licence byly omezeny podle množství dostupných rádiových frekvencí a že podmínky na trhu byly transparentní, nemohlo být vyloučeno, že by takové faktory mohly vést ke vzniku duopolu a koordinovaným vlivům (120).

107.

Ve věci France Telecom/Orange Komise zjistila, že před vstupem společnosti Orange na belgický mobilní trh byli dva stávající účastníci trhu, společnosti Proximus a Mobistar, ve společném dominantním postavení. Jak Komise poznamenala, po dobu čtyř let před vstupem společnosti Orange měli oba operátoři téměř podobnou a transparentní tvorbu cen; jejich ceny vykazovaly totožné trendy (121). Ve stejném rozhodnutí Komise dále odmítla tvrzení třetích stran, pokud jde o riziko společného dominantního postavení společností Vodafone a France Telecom na trhu poskytování celoevropských mobilních služeb mezinárodně mobilním zákazníkům. Mimo významné asymetrie mezi podíly na trhu byl trh považován za vznikající, charakterizovaný narůstající poptávkou a mnoha typy různých služeb z hlediska nabídky a ceny (122).

108.

Oddíl 3 těchto pokynů se zabýval analýzou relevantních trhů, kterou musí VRO provést podle článku 16 rámcové směrnice pro určení, zda jsou na trhu podniky, které mají dominantní postavení. Tento oddíl se zaměřuje na poskytnutí pokynů pro VRO ohledně opatření, která by měly učinit následně po takové analýze, tj. případného uložení, zachování, změny nebo zrušení zvláštních regulačních povinností pro podniky určené jako podniky s VTS. Tento oddíl také popisuje okolnosti, za kterých mohou být podobné povinnosti, jaké se ukládají operátorům s VTS, uloženy také výjimečně podnikům, které nebyly určeny jako podniky s VTS.

109.

Zvláštní regulační povinnosti, které je možné uložit podnikům s VTS, se mohou použít jak u velkoobchodního, tak u maloobchodního trhu. V zásadě jsou povinnosti týkající se velkoobchodního trhu stanoveny v článcích 9 až 13 přístupové směrnice. Povinnosti týkající se maloobchodních trhů jsou popsány v článcích 17 až 19 směrnice o univerzální službě.

110.

Povinnosti popsané v přístupové směrnici jsou: průhlednost (článek 9); nediskriminace (článek 10); oddělené účetnictví (článek 11), přístup k určitým síťovým zařízením a jejich využívání (článek 12) a regulace cen a povinnost nákladového účetnictví (článek 13). Kromě toho článek 8 přístupové směrnice stanoví, že VRO mohou uložit povinnosti mimo tento seznam. K tomu musí předložit žádost úřadu, který rozhodne po konzultaci s Komunikačním výborem ESVO, zda může dotčený VRO takové povinnosti uložit.

111.

Povinnosti stanovené ve směrnici univerzální služby jsou: kontroly regulace trhu služeb pro koncové uživatele (článek 17), kontroly regulace minimálního souboru pronajatých okruhů (článek 18 a příloha VII) a volba a předvolba operátora (článek 19).

112.

Podle předpisového rámce by tyto povinnosti měly být uloženy pouze podnikům, u kterých bylo určeno, že mají VTS na relevantním trhu s výjimkou určitých definovaných případů uvedených v oddíle 4.3 těchto pokynů.

113.

Jak je vysvětleno v oddíle 1, pojmem účinná hospodářská soutěž se rozumí, že na relevantním trhu není dominantní podnik (VTS). Jinými slovy, zjištění, že relevantní trh je účinně konkurenční, je vlastně určení, že na trhu nemá ani jeden, ani více podniků dominantní postavení. Naopak zjištění, že na relevantním trhu není účinná hospodářská soutěž, je určení, že na tomto trhu má dominantní postavení jeden nebo několik podniků společně.

114.

Jestliže VRO zjistí, že relevantní trh podléhá účinné hospodářské soutěži, nedovoluje se uložit povinnosti žádnému operátorovi na relevantním trhu podle článku 16 rámcové směrnice. Pokud VRO dříve uložil regulační povinnosti podniku (podnikům) na tomto trhu, musí VRO takové povinnosti zrušit a nesmí uložit žádné nové povinnosti tomuto podniku (těmto podnikům). Jak je uvedeno v čl. 16 odst. 3 rámcové směrnice, tam, kde VRO navrhuje zrušit stávající regulační povinnosti, musí vyrozumět dotčené strany v přiměřené lhůtě.

115.

Jestliže VRO zjistí, že hospodářská soutěž na příslušném trhu není účinná, protože existuje podnik nebo podniky v dominantním postavení, musí v souladu s čl. 16 odst. 4 rámcové směrnice dotčený podnik nebo podniky určit jako podniky s VTS a uložit jim vhodné regulační povinnosti. Pouhé určení podniku jako podniku s VTS na daném trhu, aniž by došlo k uložení vhodných regulačních povinností, neodpovídá ustanovením nového předpisového rámce, zejména čl. 16 odst. 4 rámcové směrnice. Jinými slovy musí VRO uložit alespoň jednu regulační povinnost podniku, který byl určen jako podnik s VTS. Tam, kde VRO určí existenci více než jednoho podniku v dominantním postavení, tedy existenci společného dominantního postavení, měl by také určit vhodné regulační povinnosti, které se mají uložit na základě zásady přiměřenosti.

116.

Pokud podnik dříve podléhal povinnostem podle předpisového rámce z roku 1998, musí VRO zvážit, zda podobné povinnosti jsou i nadále vhodné podle nového předpisového rámce na základě analýzy trhu provedené v souladu s článkem 16 rámcové směrnice a těmito pokyny. Pokud se zjistí, že má podnik VTS na relevantním trhu podle nového rámce, mohou být zachovány regulační povinnosti podobné povinnostem uloženým podle předpisového rámce z roku 1998. Případně by takové povinnosti mohly být změněny nebo by mohly být uloženy nové povinnosti podle nového rámce, jak VRO považuje za vhodné.

117.

S výjimkou, kdy směrnice předpisují zvláštní nápravná opatření, jako podle článku 18 a 19 směrnice o univerzální službě, budou muset VRO zvolit mezi rozsahem regulačních povinností stanovených ve směrnicích pro nápravu konkrétního problému na trhu, u kterého je zjištěno, že na něm není účinná hospodářská soutěž. Tam, kde mají VRO v úmyslu uložit jiné povinnosti pro přístup a propojení než povinnosti uvedené v přístupové směrnici, musí předložit požadavek ke schválení úřadem popisující navrhovaná opatření. Úřad musí před rozhodnutím konzultovat Komunikační výbor ESVO.

118.

Právo EHP a zejména článek 8 rámcové směrnice vyžadují, aby VRO zajistily, že opatření uložená operátorům s VTS podle článku 16 rámcové směrnice jsou odůvodnitelná ve vztahu k cílům stanoveným v článku 8 a přiměřená pro dosažení těchto cílů. Jakákoli povinnost uložená VRO tak musí být přiměřená ve vztahu k napravovanému problému. Článek 7 rámcové směrnice vyžaduje, aby VRO uvedly zdůvodnění, na základě kterého je opatření navrhováno, když toto opatření oznamují jiným VRO a úřadu. Kromě analýzy trhu podporující zjištění VTS musí VRO ve svých rozhodnutích zahrnout odůvodnění navrhovaného opatření ve vztahu k cílům článku 8 i vysvětlení, proč by jejich rozhodnutí mělo být považováno za přiměřené.

119.

Uznávání zásady přiměřenosti bude hlavním kritériem, které bude úřad používat pro posouzení opatření navrhovaných VRO podle článku 7 rámcové směrnice. Zásada přiměřenosti je dobře zavedena v právu EHP (123). V zásadě princip přiměřenosti požaduje, aby prostředky použité k dosažení daného cíle byly přiměřené a nezbytné pro dosažení takového cíle. Pro určení, že navrhované opatření je v souladu se zásadou přiměřenosti, musí mít opatření, které se má provést, legitimní cíl a prostředky použité k dosažení takového cíle musí být nezbytné i co nejméně zatěžující, tj. musí být nezbytným minimem pro dosažení cíle.

120.

Zejména v počátečních stadiích provádění nového rámce však úřad neočekává, že VRO zruší stávající povinnosti u operátorů s VTS, které byly určeny k řešení oprávněných regulačních potřeb, které zůstávají relevantní, aniž došlo k předložení jasného důkazu, že tyto povinnosti dosáhly svého účelu, a nejsou již tedy zapotřebí, protože na relevantním trhu se hospodářská soutěž považuje za účinnou. Různá nápravná opatření jsou k dispozici v novém předpisovém rámci pro řešení různých vymezených problémů a nápravná opatření by měla být těmto specifikovaným problémům přizpůsobena.

121.

Je-li úřad požádán o radu, jak je uvedeno v čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice, zkontroluje také, zda je navrhované opatření VRO v souladu s předpisovým rámcem jako celkem, a vyhodnotí dopad navrhovaného opatření na fungování Dohody o EHP.

122.

Úřad pomůže VRO zajistit, aby při volbě nápravných opatření, pokud je to možné, zaujímaly shodné přístupy tam, kde dojde k podobným situacím v různých státech EHP. Navíc, jak je zmíněno v čl. 7 odst. 2 rámcové směrnice, budou VRO usilovat o dohodu o typech nápravných opatření, které se nejlépe hodí pro řešení konkrétních situací na trhu.

123.

Ustanovení čl. 15 odst. 4 rámcové směrnice poskytuje úřadu pravomoc po konzultaci VRO a Komunikačního výboru ESVO přijmout rozhodnutí vymezující nadnárodní trhy mezi dvěma a více státy ESVO. Ustanovení čl. 15 odst. 4 rámcové směrnice, jak je začleněn do Dohody o EHP (124), dále stanoví vymezení nadnárodních trhů, které se týkají jak státu ESVO, tak členského státu ES. V takových případech bude Komise a úřad spolupracovat s ohledem na dohodu o totožných rozhodnutích k vymezení nadnárodního trhu příčného pilíře, který se týká státu ESVO i členského státu ES. Obecná pravidla spolupráce podle článku 109 Dohody o EHP se použijí přiměřeně.

124.

Podle podmínek čl. 16 odst. 5 rámcové směrnice musí dotčené VRO společně provést analýzu trhu a rozhodnout, zda je třeba uložit povinnosti. V praxi se očekává, že skupina evropských regulačních orgánů poskytne vhodné fórum pro společnou analýzu, přičemž za nezbytná jsou považována i další mnohostranná jednání a spolupráce.

125.

Obecně bude společná analýza VRO sledovat podobné postupy (např. pro veřejnou konzultaci), jaké se vyžadují, když analýzu trhu provádí jeden vnitrostátní regulační orgán. Bude třeba vypracovat přesná ujednání pro společnou analýzu a rozhodování.

126.

Předchozí části tohoto oddílu popisovaly postupy, pomocí kterých lze uložit určité konkrétní povinnosti podnikům s VTS podle článků 7 a 8 přístupové směrnice a článků 16 až 19 směrnice o univerzální službě. Výjimečně mohou být podobné povinnosti uloženy jiným operátorům než operátorům, kteří byli určeni jako operátoři s VTS, a to v následujících případech uvedených v čl. 8 odst. 3 přístupové směrnice:

127.

Tento oddíl pokynů se zabývá postupy s ohledem na pravomoci VRO získávat informace nezbytné pro provedení analýzy trhu.

128.

Předpisový rámec obsahuje ustanovení umožňující VRO požadovat, aby podniky poskytující sítě a služby elektronických komunikací poskytly veškeré informace včetně důvěrných, které VRO potřebují pro posouzení stavu hospodářské soutěže na relevantních trzích a uložení vhodných povinností ex ante, aby tak zajistily soulad s předpisovým rámcem.

129.

Tento oddíl pokynů také zahrnuje pokyny pro opatření k zajištění účinné spolupráce mezi VRO a VOOHS na vnitrostátní úrovni, mezi VRO navzájem a mezi VRO a úřadem na úrovni EHP i příčným pilířem mezi VRO ve státech ESVO a VRO ve státech ES prostřednictvím úřadu a Komise. Tento oddíl se zejména zabývá výměnou informací mezi těmito úřady.

130.

Mnoho trhů elektronických komunikací je v rychlém pohybu a jejich struktury se neustále mění. VRO by měly zajistit, že posouzení účinné hospodářské soutěže, veřejná konzultace a určení operátorů s VTS jsou provedeny v přiměřené lhůtě. Jakékoli zbytečné zpoždění v rozhodování by mohlo mít škodlivé účinky, pokud jde o motivaci podniků investovat na relevantním trhu, a proto na zájmy spotřebitelů.

131.

Podle čl. 16 odst. 1 rámcové směrnice musí VRO provést analýzu relevantních trhů vymezených v doporučení a každém rozhodnutí co nejdříve po jejich přijetí nebo následné revizi. Závěry analýzy každého relevantního trhu spolu s navrhovaným regulačním opatřením musí být zveřejněny a musí být provedena veřejná konzultace, jak je popsáno v oddíle 6 těchto pokynů.

132.

Aby mohly VRO provést analýzu trhu, musí nejdříve shromáždit veškeré informace, které považují za nezbytné pro posouzení tržní síly na daném trhu. V rozsahu, do kterého musí být tyto informace obdrženy přímo od podniků, stanovuje článek 11 autorizační směrnice, že podniky musí na základě svého obecného oprávnění poskytnout VRO nezbytné informace pro provedení analýzy trhu ve smyslu čl. 16 odst. 2 rámcové směrnice. To je posíleno obecnější povinností v čl. 5 odst. 1 rámcové směrnice, která stanoví, že státy ESVO musí zajistit, aby podniky poskytující sítě a služby elektronických komunikací poskytly veškeré nezbytné informace proto, aby VRO mohly zajistit shodu s právem EHP.

133.

Když VRO požadují informace od podniku, musí uvést důvody takového požadavku a časovou lhůtu, ve které se mají informace poskytnout. Jak stanoví čl. 10 odst. 4 autorizační směrnice, VRO mohou mít právo uložit podnikům finanční pokuty za neposkytnutí informací.

134.

Podle čl. 5 odst. 4 rámcové směrnice musí VRO zveřejnit veškeré informace, které by přispěly k otevřenému a konkurenčnímu trhu, a jednat v souladu s vnitrostátními předpisy o veřejném přístupu k informacím a vnitrostátními předpisy a předpisy EHP o obchodním tajemství.

135.

Pokud však jde o informace, které jsou svým charakterem důvěrné, ustanovení čl. 5 odst. 3 rámcové směrnice vyžaduje, aby VRO zajistily důvěrnost takových informací v souladu s vnitrostátními předpisy a předpisy EHP o obchodním tajemství. Tato povinnost zachování obchodního tajemství se týká i informací poskytnutých důvěrně od jiného veřejného orgánu.

136.

Ustanovení čl. 16 odst. 1 rámcové směrnice požaduje, aby VRO podle potřeby spolupracovaly při analýzách trhu s VOOHS. Státy ESVO by měly zavést nezbytné postupy pro zajištění, že analýza podle článku 16 rámcové směrnice bude provedena účinně. Vzhledem k tomu, že VRO provádějí analýzu trhu v souladu s metodikami práva hospodářské soutěže v EHP, jsou stanoviska VOOHS s ohledem na posouzení hospodářské soutěže vysoce relevantní. Spolupráce mezi VRO a VOOHS bude velmi důležitá, avšak právně zodpovědné za provedení příslušné analýzy zůstávají VRO. Tam, kde podle vnitrostátního práva provádějí úkoly přidělené podle článku 16 rámcové směrnice dva nebo více samostatných regulačních orgánů, měly by státy ESVO zajistit jasné rozdělení úkolů a zavést postupy konzultace a spolupráce mezi regulátory pro zajištění soudržné analýzy relevantních trhů.

137.

Ustanovení čl. 3 odst. 5 rámcové směrnice požaduje, aby si VRO a VOOHS vzájemně poskytovaly informace nezbytné pro použití předpisového rámce a orgán, který informace obdrží, musí zajistit stejnou úroveň důvěrnosti jako orgán poskytující informace. VOOHS by tak měly poskytovat VRO veškeré relevantní informace získané pomocí vyšetřovacích a donucovacích pravomocí VOOHS včetně důvěrných informací.

138.

Informace, které VOOHS považuje za důvěrné, by měly být v souladu s vnitrostátními předpisy a předpisy EHP o obchodním tajemství vyměňovány s VRO pouze tam, kde je taková výměna nezbytná pro použití ustanovení předpisového rámce. Vyměňované informace by měly být omezeny na ty, které jsou relevantní a úměrné účelu takové výměny.

139.

Aby předpisový rámce fungoval vhodně a účinně, je nezbytné, aby existovala vysoká úroveň spolupráce mezi úřadem a VRO. Je zejména nutné, aby došlo k účinné neformální spolupráci. Spolupráce pravděpodobně povede ke vzájemnému přínosu tím, že se minimalizuje pravděpodobnost rozdílných přístupů mezi různými VRO, zejména rozdílných nápravných opatření pro řešení stejného problému (125).

140.

V souladu s čl. 5 odst. 2 rámcové směrnice musí VRO dodávat úřadu informace nezbytné pro provádění jeho úkolů podle Dohody o EHP. To zahrnuje informace týkající se předpisového rámce (které se použijí k ověření souladu opatření VRO s právními předpisy).

141.

Jestliže VRO předloží úřadu informace, které si vyžádaly od podniků, musí dané podniky o předložení informací úřadu informovat.

142.

Úřad může také poskytnout dané informace jinému VRO, pokud původní VRO nevyjádřil výslovný a odůvodněný požadavek, aby tomu tak nebylo. Ačkoli to není právním požadavkem, úřad bude obvykle informovat podnik, který původně poskytl informace, že byly postoupeny dalšímu VRO.

143.

Je nanejvýš důležité, aby VRO vyvinuly společný regulační přístup v rámci EHP, který přispěje k rozvoji EHP na poli elektronických komunikací. Za tímto účelem se požaduje, aby VRO podle čl. 7 odst. 2 rámcové směrnice spolupracovaly mezi sebou a s úřadem transparentním způsobem, aby se zajistilo důsledné použití nového předpisového rámce ve všech státech ESVO. Úřad a Komise budou úzce spolupracovat, aby zajistily výměnu informací příčným pilířem a shodné použití nového rámce v EHP. Očekává se, že skupina evropských regulačních orgánů bude sloužit jako důležité fórum pro spolupráci.

144.

Ustanovení čl. 5 odst. 2 rámcové směrnice také předpokládají, že si VRO budou vyměňovat informace přímo mezi sebou, pokud půjde o odůvodněný požadavek. To bude zejména důležité, bude-li třeba analyzovat nadnárodní trh, ale bude to také požadováno v rámci spolupráce skupiny evropských regulačních orgánů. U všech výměn informací se požaduje, aby VRO zachovaly důvěrnost obdržených informací.

145.

S výjimkou naléhavých případů, jak je vysvětleno níže, by měl VRO, který má v úmyslu přijmout opatření s významným dopadem na relevantní trh, poskytnout zúčastněným stranám příležitost vyjádřit připomínky k návrhu opatření. Za tímto účelem musí VRO provést veřejnou konzultaci k návrhu svého opatření. Tam, kde se návrh opatření týká rozhodnutí o určení nebo neurčení VTS, měl by zahrnovat následující:

146.

Období konzultace by mělo být přiměřené. Rozhodnutí VRO by však neměla být nadměrně opožďována, protože to může bránit rozvoji trhu. U rozhodnutí týkajících se existence a určení podniku s VTS úřad považuje za přiměřenou lhůtu pro veřejnou konzultaci období dvou měsíců. Pokud k tomu existuje důvod, mohou se v některých případech použít jiné lhůty. Naopak tam, kde je návrh rozhodnutí o VTS předložen na základě výsledků dřívější konzultace, může být délka období konzultace pro tato rozhodnutí kratší než dva měsíce.

147.

Tam, kde mají VRO v úmyslu učinit opatření, které spadá do rozsahu postupů pro vymezení trhu nebo analýzy trhu podle článků 15 a 16 rámcové směrnice, stejně jako když VRO použijí určité jiné konkrétní články v předpisovém rámci (126) a mají-li tato opatření vliv na obchod mezi smluvními stranami Dohody o EHP, musí VRO oznámit tato opatření spolu s jejich odůvodněním VRO v jiných státech EHP ESVO a úřadu v souladu s čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice. Měl by to provést současně se zahájením veřejné konzultace. VRO pak musí poskytnout jiným VRO a úřadu možnost vyjádřit se k navrhovaným opatřením VRO před tím, než dojde k přijetí konečného rozhodnutí. Lhůta pro podání připomínek jinými VRO a úřadem by měla být stejná jako lhůta stanovená VRO pro vnitrostátní veřejnou konzultaci, pokud tato není kratší než minimální lhůta jednoho měsíce, jak stanoví čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice.

148.

Pokud jde o opatření, která by mohla ovlivnit obchod mezi smluvními stranami Dohody o EHP, měla by být chápána jako opatření, která by mohla přímo či nepřímo, skutečně nebo potenciálně ovlivnit charakter obchodování mezi smluvními stranami Dohody o EHP způsobem, který by mohl vytvářet překážky fungování Dohody o EHP (127). Proto pojem vlivu na obchod mezi smluvními stranami Dohody o EHP bude pravděpodobně zahrnovat široký rozsah opatření (128).

149.

VRO musí zveřejnit výsledky veřejné konzultace s výjimkou případu informací, které jsou důvěrné v souladu s právem EHP a vnitrostátním právem o obchodním tajemství.

150.

S výjimkou dvou zvláštních případů vysvětlených v následujících odstavcích může dotčený VRO přijmout konečné opatření po zohlednění postojů vyjádřených v průběhu povinné konzultace. Konečné opatření pak musí být neprodleně oznámeno úřadu.

151.

Podle podmínek čl. 7 odst. 4 rámcové směrnice existují dvě konkrétní situace, kdy má úřad možnost požadovat, aby VRO zrušil návrh opatření, který patří do rozsahu působnosti čl. 7 odst. 3 rámcové směrnice:

152.

Pokud jde o výše zmíněné dvě situace, jestliže úřad naznačil VRO v průběhu procesu konzultace, že má za to, že návrh opatření by vytvořil překážku fungování Dohody o EHP, nebo jestliže má úřad vážné pochybnosti o souladu návrhu opatření s právem EHP, musí být přijetí takového opatření odloženo maximálně o další dva měsíce.

153.

V průběhu tohoto dvouměsíčního období může úřad po konzultaci s Komunikačním výborem ESVO podle příslušného poradního postupu přijmout rozhodnutí požadující, aby VRO zrušil návrh opatření. Rozhodnutí úřadu bude doprovázet podrobná a objektivní analýza popisující, proč se domnívá, že by návrh opatření neměl být přijat, spolu s konkrétními návrhy na změny návrhu opatření. Pokud úřad nerozhodne v této lhůtě, může VRO návrh opatření přijmout.

154.

Ve výjimečných případech může VRO jednat naléhavě, aby ochránil hospodářskou soutěž a zájem uživatelů. Proto může VRO výjimečně přijmout přiměřená a prozatímní opatření, aniž došlo ke konzultaci se zúčastněnými stranami, VRO v jiných státech ESVO nebo úřadem. Tam, kde VRO takto naléhavě zasáhl, musí neprodleně oznámit tato opatření se všemi důvody úřadu a ostatním VRO. Úřad ověří soulad těchto opatření s právem EHP a zejména vyhodnotí jejich úměrnost ve vztahu k cílům politiky podle článku 8 rámcové směrnice.

155.

Pokud si VRO přeje změnit prozatímní opatření na stálá nebo prodloužit lhůtu, po kterou platí, musí sledovat běžný postup konzultace popsaný výše. Je obtížné předvídat okolnosti, které by zdůvodňovaly naléhavé opatření vymezit trh nebo určit operátora s VTS, protože se nejedná o opatření, která je možno provést okamžitě. Úřad proto neočekává, že by VRO v takových případech používaly výjimečné postupy.

156.

Jakmile se rozhodnutí VRO stane konečným, VRO by měly oznámit úřadu názvy podniků, které byly určeny jako podniky s VTS, a jim uložené povinnosti v souladu s požadavky čl. 36 odst. 2 směrnice o univerzální službě a čl. 15 odst. 2 a čl. 16 odst. 2 přístupové směrnice. Úřad poté poskytne informace ve snadno přístupné formě a zašle je podle potřeby Komunikačnímu výboru ESVO.

157.

Stejně tak by VRO měly zveřejnit názvy podniků, které určily jako podniky s VTS, a povinnosti, které jim byly uloženy. Měly by zajistit, že aktuální informace jsou veřejně dostupné způsobem, který zaručuje všem zúčastněným stranám snadný přístup k těmto informacím.