4.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 80/1

(1)

Od přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1229/2003/ES ze dne 26. června 2003, kterým se stanoví řada hlavních směrů pro transevropské energetické sítě (3), vznikla potřeba plně zapojit nové členské státy a přistupující a kandidátské země do těchto směrů, případně dále přizpůsobit tyto směry nové politice sousedských vztahů Evropské unie.

(2)

Priority transevropských energetických sítí vyplývají z vytvoření otevřenějšího a konkurenceschopnějšího vnitřního trhu s energií a jsou důsledkem provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (5). Tyto priority vycházejí ze závěrů zasedání Evropské rady ve Stockholmu ve dnech 23. a 24. března 2001 týkajících se vývoje infrastruktury potřebné pro fungování trhu s energií. Mělo by se vynaložit zvláštní úsilí na dosažení cíle širšího využívání obnovitelných zdrojů energie, což by bylo přínosem k politice udržitelného rozvoje. Tohoto cíle by se však mělo dosáhnout, aniž by došlo k nepřiměřenému narušení běžné rovnováhy na trhu. Měly by se rovněž plně brát v úvahu cíle dopravní politiky Společenství, zejména možnost omezení silniční dopravy užíváním potrubní přepravy.

(3)

Toto rozhodnutí slouží k přiblížení se cíli stupně propojení elektroenergetických sítí mezi členskými státy, schválenému na zasedání Evropské rady v Barceloně ve dnech 15. a 16. března 2002, a zlepšení spolehlivosti a celistvosti elektroenergetických sítí a zajištění bezpečnosti dodávek, jakož i řádného fungování vnitřního trhu.

(4)

Výstavba a údržba energetické infrastruktury by zpravidla měly vycházet z tržních zásad. To je rovněž v souladu se společnými předpisy na dotvoření vnitřního trhu s energií a se společnými předpisy v oblasti hospodářské soutěže, jejichž cílem je vytvoření otevřenějšího a konkurenceschopnějšího vnitřního trhu s energií. Finanční pomoc Společenství určená na výstavbu a údržbu by proto měla být nadále poskytována pouze výjimečně. Tyto výjimky by měly být řádně odůvodněné.

(5)

Energetická infrastruktura by měla být budována a udržována tak, aby umožnila efektivní fungování vnitřního trhu s energií, s náležitým ohledem na stávající postupy konzultací s dotčenými osobami a také s ohledem na strategická kritéria, případně kritéria univerzální služby a na závazky veřejné služby.

(6)

Vzhledem k možné součinnosti mezi sítěmi pro přepravu zemního plynu a olefinů by se měla věnovat náležitá pozornost rozvoji a integraci sítí pro přepravu olefinů, aby byla pokryta jejich spotřeba v průmyslových odvětvích Společenství.

(7)

Priority transevropských energetických sítí také vyplývají z rostoucího významu, který tyto sítě mají pro zabezpečení dodávek energie ve Společenství a jejich diverzifikaci, pro začlenění energetických sítí nových členských států a přistupujících a kandidátských zemí a pro zajištění koordinovaného provozu energetických sítí ve Společenství a v sousedních zemích po konzultaci s dotyčnými členskými státy. Země sousedící se Společenstvím hrají v energetické politice Společenství skutečně významnou úlohu. Dodávky z těchto zemí pokrývají podstatnou část poptávky Společenství po zemním plynu a tyto země jsou klíčovými partnery pro tranzit primární energie do Společenství a stanou se postupně významnějšími činiteli na vnitřním trhu Společenství s plynem a elektřinou.

(8)

Mezi projekty, které se týkají transevropských energetických sítí, je nezbytné vyzdvihnout prioritní projekty, které jsou velmi důležité z hlediska fungování vnitřního trhu s energií nebo bezpečnosti dodávek energie.

(9)

Postup pro určování projektů společného zájmu v rámci transevropských energetických sítí by měl být takový, aby bylo zajištěno řádné uplatňování nařízení Rady (ES) č. 2236/95 ze dne 18. září 1995, kterým se stanoví obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti transevropských sítí (6). Tento postup by měl rozlišovat dvě úrovně: na první úrovni se stanoví omezený počet kritérií pro určování daných projektů, na druhé úrovni se projekty popisují podrobně, tzv. „specifikacemi“.

(10)

Priorita financování podle nařízení (ES) č. 2236/95 by se měla týkat projektů evropského zájmu, tj. projektů společného zájmu uvedených v tomto rozhodnutí a začleněných do os prioritních projektů stanovených tímto rozhodnutím.

(11)

Při předkládání projektů, které mají být financovány z příslušných finančních nástrojů Společenství, by členské státy měly vhodně upřednostnit projekty, na které se vztahuje příloha I a které splňují kritéria tohoto rozhodnutí.

(12)

Protože specifikace projektů podléhají změnám, mohou být pouze orientační. Komise by proto měla být zmocněna k jejich aktualizaci. Vzhledem k tomu, že projekty mohou mít významné politické, environmentální a hospodářské důsledky, je důležité najít přijatelnou rovnováhu mezi legislativním dohledem a pružností při určování projektů, které přicházejí v úvahu pro obdržení podpory Společenství.

(13)

Tam, kde je to za účelem zlepšení přípravy a provádění některých prioritních projektů, úseků prioritních projektů nebo skupin prioritních projektů na dobu trvání dotyčného prioritního projektu vhodné, by Komise po konzultaci se zúčastněnými členskými státy měla zajistit a koordinovat spolupráci uživatelů a hospodářských subjektů s cílem zabezpečit nezbytný dohled, aby bylo Společenství informováno o průběhu projektu. Přitom by Komise měla společně s dotyčnými členskými státy konzultovat hospodářské subjekty, uživatele, regionální a místní orgány a zástupce občanské společnosti za účelem získání úplnějších informací o poptávce po přenosových službách, o omezeních a parametrech služeb, které jsou nutné pro optimalizaci využívání dotyčné infrastruktury.

(14)

Členské státy by měly být vyzvány ke koordinaci provádění určitých projektů, zejména přeshraničních projektů nebo jejich úseků.

(15)

Je třeba vytvořit příznivější prostředí pro rozvoj a výstavbu transevropských energetických sítí, a to zejména pobídkami k technické spolupráci mezi subjekty odpovědnými za rozvoj sítí, usnadněním provádění schvalovacích postupů pro projekty energetických sítí v členských státech s cílem zkrátit lhůty a vhodným způsobem využívat fondy, nástroje a finanční programy Společenství, které jsou pro projekty sítí k dispozici. Společenství by mělo podpořit opatření členských států přijatá k dosažení tohoto cíle.

(16)

Jelikož rozpočtové prostředky vyhrazené na financování transevropských energetických sítí jsou určeny hlavně na financování studií proveditelnosti, mohlo by být financování propojovacích sítí, zejména meziregionálních, zajištěno případně prostřednictvím strukturálních fondů Společenství, finančních programů a nástrojů.

(17)

Určování projektů společného zájmu a stanovení jejich specifikací a prioritních projektů by mělo probíhat, aniž jsou dotčeny výsledky hodnocení vlivu těchto projektů a plánů nebo programů na životní prostředí.

(18)

Opatření nezbytná pro provedení tohoto rozhodnutí by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7).

(19)

Komise by měla pravidelně vypracovat zprávu o provádění tohoto rozhodnutí.

(20)

Vzhledem k tomu, že se toto rozhodnutí týká stejného předmětu ve stejném rozsahu jako rozhodnutí Rady 96/391/ES ze dne 28. března 1996, kterým se stanoví řada opatření za účelem vytvoření příznivějších rámcových podmínek pro rozvoj transevropských sítí v odvětví energií (8), a rozhodnutí č. 1229/2003/ES, měla by být obě tato rozhodnutí zrušena,

1.

u elektroenergetických sítí na

2.

u plynárenských sítí (zemního plynu nebo olefinů) na

a)

podpořit efektivní fungování vnitřního trhu obecně, a zejména vnitřního trhu s energií, při současné podpoře racionální výroby, přepravy, distribuce a využívání zdrojů energie a rozvíjení a propojení obnovitelných zdrojů energie s cílem snižovat cenu energie pro spotřebitele a přispívat k diverzifikaci zdrojů energie;

b)

usnadnit rozvoj a snížit izolaci znevýhodněných a ostrovních regionů Společenství, a tím pomoci upevnit hospodářskou a sociální soudržnost;

c)

posílit bezpečnost dodávek energie, například prohloubením vztahů s třetími zeměmi v odvětví energií ve vzájemném zájmu všech dotyčných stran, zejména v rámci Smlouvy o energetické chartě a v rámci dohod o spolupráci uzavřených Společenstvím;

d)

přispívat k udržitelnému rozvoji a k ochraně životního prostředí, mimo jiné používáním obnovitelných zdrojů energie a snižováním environmentálních rizik spojených s přepravou a přenosem energie.

1.

pro elektroenergetické i plynárenské sítě:

2.

pro elektroenergetické sítě:

3.

pro plynárenské sítě:

a)

určování projektů společného zájmu uvedených v článku 6;

b)

vytváření příznivějších rámcových podmínek pro rozvoj těchto sítí.

a)

projekty spadají do oblasti působnosti článku 2;

b)

projekty splňují cíle a priority činnosti stanovené v článcích 3 a 4;

c)

projekty vykazují potenciální hospodářskou životaschopnost.

2.

a)

musí mít významný dopad na konkurenční fungování vnitřního trhu nebo

b)

musí posilovat bezpečnost dodávek ve Společenství nebo

c)

musí vést ke zvýšenému užívání obnovitelných zdrojů energie.

a)

technická spolupráce mezi subjekty odpovědnými za transevropské energetické sítě, zejména za řádné fungování propojení uvedených v příloze II bodech 1, 2 a 7;

b)

usnadnění provádění schvalovacích postupů pro projekty v oblasti transevropských energetických sítí s cílem omezit prodlení;

c)

poskytnutí pomoci z projektů společného zájmu z fondů, nástrojů a finančních programů Společenství vztahujících se na tyto sítě.

4.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 80/27

(1)

Existuje široký okruh živin a jiných složek, které mohou být použity při výrobě potravin, jež zahrnují mimo jiné vitaminy, minerální látky včetně stopových prvků, aminokyseliny, esenciální mastné kyseliny, vlákninu, různé rostliny a bylinné výtažky. Přidávání těchto látek do potravin je v členských státech upraveno různými vnitrostátními předpisy, které brání volnému pohybu těchto výrobků, vytvářejí nerovné podmínky hospodářské soutěže, a tím přímo ovlivňují fungování vnitřního trhu. Je tedy nezbytné přijmout předpisy Společenství harmonizující vnitrostátní předpisy týkající se přidávání vitaminů, minerálních látek a některých dalších látek do potravin.

(2)

Cílem tohoto nařízení je upravit přidávání vitaminů a minerálních látek do potravin a používání některých dalších látek nebo složek obsahujících látky jiné než vitaminy nebo minerální látky, které se přidávají do potravin nebo se používají při výrobě potravin za podmínek, jejichž důsledkem je požívání množství, které podstatně překračuje v rozumné míře předpokládaná množství požívaná za běžných podmínek spotřeby při vyvážené a pestré stravě nebo které by mohlo představovat jiné možné nebezpečí pro spotřebitele. Při neexistenci konkrétních pravidel Společenství ohledně zákazu nebo omezení používání látek nebo složek obsahujících látky jiné než vitaminy nebo minerální látky podle tohoto nařízení nebo podle jiných konkrétních předpisů Společenství mohou platit související vnitrostátní pravidla, aniž by byla dotčena ustanovení Smlouvy.

(3)

Některé členské státy vyžadují povinné přidávání některých vitaminů a minerálních látek do některých běžných potravin z důvodů týkajících se péče o veřejné zdraví. Tyto důvody mohou platit na celostátní nebo dokonce regionální úrovni, avšak v současné době by neopravňovaly k harmonizaci předpisů o povinném přidávání živin v celém Společenství. Pokud to však bude vhodné, mohly by tyto předpisy být přijaty na úrovni Společenství. Mezitím by bylo užitečné shromáždit informace o těchto vnitrostátních opatřeních.

(4)

Vitaminy a minerální látky mohou výrobci do potravin přidávat na základě svého rozhodnutí, nebo je musí jako výživné látky přidávat na základě zvláštních právních předpisů Společenství. Mohou být rovněž přidávány z technologických důvodů jako přísady, barviva, aromatické látky nebo pro jiné podobné účely včetně povolených enologických postupů a procesů, které jsou stanoveny příslušnými právními předpisy Společenství. Toto nařízení by se mělo použít, aniž jsou dotčeny zvláštní předpisy Společenství pro přidávání nebo používání vitaminů a minerálních látek v konkrétních výrobcích nebo skupinách výrobků nebo přidávání těchto látek za účely, které nejsou předmětem tohoto nařízení.

(5)

Vzhledem k tomu, že prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy (3) byla přijata podrobná pravidla o doplňcích stravy s obsahem vitaminů a minerálních látek, neměla by se ustanovení tohoto nařízení týkající se vitaminů a minerálních látek vztahovat na doplňky stravy.

(6)

Vitaminy a minerální látky přidávají výrobci do potravin z celé řady důvodů včetně obnovení jejich obsahu, pokud se tento v procesu výroby, skladování nebo manipulace snížil, nebo z důvodu zajištění výživové hodnoty odpovídající potravinám, které mají nahradit.

(7)

Přiměřená a pestrá strava poskytuje za běžných okolností lidskému organismu veškeré živiny nezbytné pro jeho normální vývoj a pro udržení dobrého zdraví v množstvích, která byla stanovena a doporučena na základě obecně uznávaných vědeckých údajů. Průzkumy však prokázaly, že tohoto ideálního stavu není dosahováno u všech vitaminů a minerálních látek ani u všech skupin obyvatelstva v rámci Společenství. Zdá se, že potraviny obohacené vitaminy a minerálními látkami nezanedbatelným způsobem přispívají k přijímání těchto živin, takže se lze domnívat, že kladně přispívají k celkovému přísunu živin.

(8)

Lze prokázat, že se v současné době ve Společenství, třebaže jen zřídka, vyskytují případy nedostatku živin. Změny společensko-hospodářské situace ve Společenství a způsobu života některých skupin obyvatelstva vedly k odlišným požadavkům na výživu a měnícím se stravovacím návykům. To následně způsobilo změny v požadavcích na přísun energie a živin různých skupin obyvatelstva a vedlo k tomu, že tyto skupiny obyvatelstva přijímaly menší množství některých vitaminů a minerálních látek, než je v daném členském státě doporučené. Nové vědecké poznatky kromě toho poukazují na skutečnost, že v případě některých živin by přijímání většího než dosud doporučovaného množství mohlo lépe přispět k udržení optimálního zdravotního stavu.

(9)

Do potravin by mělo být povoleno přidávání pouze těch vitaminů a minerálních látek, které se v dané stravě obvykle nacházejí, jsou konzumovány jako její součást a považují se za nezbytné živiny; to však neznamená, že jejich přidávání je nezbytné. Je třeba zamezit možným sporům, pokud jde o identitu těchto nezbytných živin. Proto je vhodné vytvořit pozitivní seznam těchto vitaminů a minerálních látek.

(10)

Chemické látky využívané jako zdroj vitaminů a minerálních látek, které se mohou přidávat do potravin, by měly být bezpečné a také biologicky dostupné, tj. pro organismus prospěšné. Z tohoto důvodu by měl být vytvořen také pozitivní seznam těchto látek. Pozitivní seznam by měl zahrnovat látky, které byly na základě výše uvedených kritérií bezpečnosti a biologické dostupnosti schváleny Vědeckým výborem pro potraviny ve stanovisku vydaném dne 12. května 1999 a smějí být použity při výrobě potravin určených pro kojence a děti, jiných potravin určených pro zvláštní výživu nebo doplňků stravy. Přestože se chlorid sodný (kuchyňská sůl) mezi látkami na tomto seznamu nevyskytuje, smí se i nadále používat jako přísada při přípravě jídla.

(11)

Aby se udržel krok s vědeckotechnickým rozvojem, je důležité tyto seznamy v případě potřeby pohotově revidovat. Tyto revize by představovaly prováděcí opatření technické povahy a jejich přijetí by mělo být pro zjednodušení a urychlení postupů svěřeno Komisi.

(12)

Potraviny obohacené o vitaminy a minerální látky jsou výrobci většinou propagovány a spotřebitelé je mohou vnímat jako výrobky, které jsou ve srovnání s podobnými nebo jinými výrobky, do nichž tyto živiny přidány nebyly, fyziologicky hodnotnější nebo mající ze zdravotního či výživového hlediska jinou přednost. To může spotřebitele vést k rozhodnutím, která mohou být jinak nežádoucí. Aby bylo možné čelit tomuto případnému nežádoucímu účinku, je vhodné u výrobků, které lze obohatit o vitaminy a minerální látky, zavést další omezení vedle omezení, která by přirozeně vyplývala z technologických důvodů nebo by byla nutná z bezpečnostních důvodů, je-li stanoven nejvyšší přípustný obsah vitaminů a minerálních látek. Obsah určitých látek ve výrobku, například alkoholu, by byl v této souvislosti vhodným kritériem pro zákaz přidávání vitaminů a minerálních látek. Veškeré výjimky ze zákazu přidávání vitaminů a minerálních látek do alkoholických nápojů by se měly omezit na ochranu tradičních vinných receptur, přičemž by dotyčné výrobky byly oznámeny Komisi. Neměly by se uvádět žádné údaje o prospěšnosti přidávání vitaminů nebo minerálních látek pro výživu nebo zdraví. Aby spotřebitel nebyl uveden v nejistotu ohledně přirozené výživové hodnoty čerstvých potravin, nemělo by být dovoleno čerstvé potraviny obohacovat o vitaminy ani minerální látky.

(13)

Účelem tohoto nařízení není upravovat používání vitaminů a minerálních látek ve stopových množstvích jakožto ukazatelů pravosti používaných za účelem boje proti podvodům.

(14)

Nadměrný příjem vitaminů a minerálních látek může vést k nepříznivým účinkům, a proto je nezbytné podle potřeby stanovit nejvyšší přípustné bezpečné úrovně pro přidávání těchto látek do potravin. Tyto úrovně musí zajistit, aby bylo běžné používání těchto výrobků podle pokynů k použití poskytnutých výrobcem a v rámci pestré stravy pro spotřebitele bezpečné. Proto by měly být stanoveny celkové nejvyšší přípustné bezpečné úrovně pro vitaminy a minerální látky, které jsou v potravinách obsaženy v přírodní podobě nebo jsou do potravin přidávány z jakéhokoli důvodu, včetně technologických.

(15)

Z toho důvodu by měly být přijaty tyto nejvyšší přípustné úrovně a případně další podmínky omezující přidávání těchto látek do potravin, které by zohlednily nejvyšší přípustné bezpečné úrovně stanovené vědeckým posouzením rizik založeným na obecně uznávaných vědeckých údajích a možný příjem těchto látek z jiných potravin. Náležitá pozornost by měla být rovněž věnována referenčním příjmům vitaminů a minerálních látek u obyvatelstva. Pokud je nutné u určitých vitaminů a minerálních látek stanovit omezení týkající se potravin, do nichž mohou být přidávány, je potřeba stanovit jako prioritu obnovení jejich obsahu, pokud byl během zpracovávání, skladování nebo manipulace snížen, a zajištění podobné výživové hodnoty, jakou mají potraviny, které mají být těmito potravinami nahrazeny.

(16)

Vitaminy a minerální látky přidávané do potravin by měly být v potravinách nakonec přítomny v určitém minimálním množství. V opačném případě by jejich příliš malé a zanedbatelné množství v těchto obohacených potravinách nebylo pro spotřebitele žádným přínosem a bylo by zavádějící. Stejná zásada je základem požadavku, aby tyto živiny byly obsaženy v potravinách v dostatečném množství, jestliže mají být uvedeny v rámci nutričního označení. Proto by bylo vhodné, aby minimální množství vitaminů a minerálních látek obsažená v potravinách, do nichž byly vitaminy a minerální látky přidány, odpovídala významným množstvím živin vyžadovaným pro jejich uvedení v rámci nutričního označení, pokud odpovídající výjimky nestanoví jinak.

(17)

Stanovení nejvyšších přípustných úrovní a veškerých podmínek pro používání těchto látek na základě uplatňování zásad a kritérií stanovených v tomto nařízení a přijetí minimálních úrovní by představovala prováděcí opatření technické povahy a jejich přijetí by mělo být pro zjednodušení a urychlení postupů svěřeno Komisi.

(18)

Obecná ustanovení a definice pro označování jsou uvedeny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (4). Toto nařízení by se tedy mělo omezit na nezbytná doplňující ustanovení. Tato doplňující ustanovení by se měla rovněž použít, aniž je dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2006 ze dne ... o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (5).

(19)

Vzhledem k výživovému významu výrobků obohacených o vitaminy a minerální látky a k jejich možnému dopadu na stravovací návyky a celkový příjem živin by měl být spotřebitel schopen posoudit celkovou výživovou kvalitu těchto výrobků. Z toho důvodu by mělo být nutriční označování potravin, odchylně od článku 2 směrnice Rady 90/496/EHS ze dne 24. září 1990 o nutričním označování potravin (6), povinné.

(20)

Běžná a pestrá strava obsahuje mnoho složek, které zase obsahují mnoho látek. Příjem těchto látek nebo složek vyplývající z jejich obvyklého a tradičního používání v běžné stravě nevyvolává obavy a není třeba ho upravovat. Některé látky jiné než vitaminy a minerální látky nebo složky obsahující tyto látky se do potravin přidávají jako výtažky nebo koncentráty a mohou vést k výrazně vyššímu příjmu, než by měl být při konzumaci přiměřené a pestré stravy. Bezpečnost takových postupů je v některých případech sporná a výhody nejsou zřejmé; z toho důvodu je třeba tyto postupy upravit. Je vhodné, aby v takových případech provozovatelé potravinářských podniků odpovědní za bezpečnost potravin uváděných na trh nesli důkazní břemeno ve věci bezpečnosti těchto výrobků.

(21)

Vzhledem ke zvláštní povaze potravin, do nichž jsou přidávány vitaminy a minerální látky, by měly být kromě prostředků, které mají kontrolní subjekty běžně k dispozici, umožněny další prostředky, aby se usnadnila účinná kontrola těchto výrobků.

(22)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajištění účinného fungování vnitřního trhu v souvislosti s přidáváním vitaminů, minerálních látek a některých dalších látek do potravin při poskytování vysoké úrovně ochrany spotřebitele, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(23)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7),

a)

potravin určených pro zvláštní výživu, a neexistují-li zvláštní ustanovení, aniž jsou dotčeny požadavky na složení těchto výrobků, které nezbytně vyplývají ze zvláštních výživových potřeb osob, pro něž jsou určeny;

b)

nových potravin a nových složek potravin;

c)

geneticky modifikovaných potravin;

d)

potravinářských přídatných látek a aromatických látek;

e)

povolených enologických postupů a procesů.

a)

že u obyvatelstva nebo u určitých skupin obyvatelstva existuje nedostatek jednoho nebo více vitaminů nebo minerálních látek, který je možné klinicky nebo subklinicky prokázat nebo pro nějž svědčí předpokládané malé množství přijímání živin, nebo

b)

že je možné zlepšit stav výživy obyvatelstva nebo určitých skupin obyvatelstva nebo napravit případné nedostatky v příjmu vitaminů nebo minerálních látek v potravě způsobené změnami stravovacích návyků nebo

c)

že došlo k pokroku u obecně uznávaných vědeckých poznatků o úloze vitaminů a minerálních látek ve výživě a z toho vyplývajících vlivů na zdraví.

a)

nezpracovaných potravin, jako například ovoce, zeleniny, masa, drůbeže a ryb;

b)

nápojů obsahujících více než 1,2 % obj. alkoholu, s výjimkou a odchylně od čl. 3 odst. 2 výrobků

a pokud na nich nejsou uvedena výživová a zdravotní tvrzení.

a)

nejvyšší bezpečné úrovně vitaminů a minerálních látek stanovené vědeckým posouzením rizik založeným na obecně uznávaných vědeckých údajích, přičemž se podle potřeby zohlední různý stupeň citlivosti různých skupin spotřebitelů;

b)

příjem vitaminů a minerálních látek z jiných zdrojů stravy.

a)

podíl jednotlivých výrobků na celkové výživě obyvatelstva obecně nebo na výživě určitých skupin obyvatelstva;

b)

výživový profil výrobku stanovený na základě nařízení (ES) č.../2006 (10).

a)

pokud byl zjištěn škodlivý účinek na zdraví, musí být látka nebo složka obsahující danou látku

b)

pokud je zjištěn možný škodlivý vliv na zdraví, ale ještě není vědecky dokázán, látka se zařadí do části C přílohy III.

a)

vitaminy a minerální látky, které mohou být přidány do potravin, uvedené v příloze I;

b)

formy vitaminů a minerálních látek, které mohou být přidány do potravin, uvedené v příloze II;

c)

nejvyšší a nejnižší přípustná množství vitaminů a minerálních látek, která mohou být přidána do potravin, a veškeré s tím související podmínky stanovené v souladu s článkem 6;

d)

informace o vnitrostátních předpisech uvedených v článku 11 pro povinné přidávání vitaminů a minerálních látek;

e)

veškerá omezení přidávání vitaminů a minerálních látek stanovená v článku 4;

f)

látky, pro něž byla předložena dokumentace v souladu s čl. 17 odst. 1 písm. b);

g)

informace o látkách uvedených v příloze III a o důvodech pro jejich zařazení do zmíněné přílohy.

a)

týkající se povinného přidávání vitaminů a minerálních látek do určitých potravin nebo skupin potravin nebo

b)

týkající se zákazu nebo omezení používání některých jiných látek při výrobě určitých potravin,

a)

se dotyčná látka používá jako doplněk k potravinám uváděným na trh Společenství k ... (15) a

b)

úřad nevydá nepříznivé stanovisko k používání této látky nebo k jejímu používání v dané formě při výrobě potravin na základě dokumentace podporující použití dané látky, kterou mají Komisi předložit členské státy do ... (16).

4.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 80/43

(1)

Ve Společenství stoupá počet potravin, u nichž se při označování a v reklamě používají výživová a zdravotní tvrzení. K zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů a usnadnění výběru potraviny musí být produkty uvedené na trh bezpečné a musí být náležitě označeny.

(2)

Rozdíly mezi vnitrostátními předpisy, které se týkají těchto tvrzení, mohou bránit volnému pohybu potravin a vytvářet nerovné podmínky hospodářské soutěže. Tím přímo ovlivňují fungování vnitřního trhu. Je proto nutné přijmout pravidla Společenství pro používání výživových a zdravotních tvrzení při označování potravin.

(3)

Obecná ustanovení o označování potravin jsou uvedena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (3). Směrnice 2000/13/ES obecně zakazuje používání údajů, které by kupujícího uváděly v omyl nebo které připisují potravinám léčebné vlastnosti. Toto nařízení by mělo doplnit obecné zásady směrnice 2000/13/ES a stanovit zvláštní ustanovení pro používání výživových a zdravotních tvrzení při označování potravin, které mají být jako takové dodány spotřebiteli.

(4)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na všechna výživová a zdravotní tvrzení, která se objevují v obchodních sděleních, mimo jiné v obecně zaměřené reklamě na potraviny a v propagačních kampaních, jako například těch, které jsou zcela nebo zčásti podporovány orgány veřejné moci. Nemělo by se vztahovat na tvrzení, která se objevují v jiných než obchodních sděleních, jako jsou výživová doporučení nebo jiná doporučení vydávaná orgány a subjekty veřejného zdraví, nebo jiná než obchodní sdělení a informace v tisku a ve vědeckých publikacích. Toto nařízení by se mělo vztahovat i na ochranné známky a další obchodní značky, které je možné chápat jako výživová nebo zdravotní tvrzení.

(5)

Výživová tvrzení jiná než příznivá nespadají do působnosti tohoto nařízení; členské státy, které zamýšlejí zavést vnitrostátní systém jiných než příznivých výživových tvrzení, by měly tento systém oznámit Komisi a ostatním členským státům v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (4).

(6)

Na mezinárodní úrovni přijal Codex Alimentarius v roce 1991 obecná doporučení týkající se tvrzení a v roce 1997 doporučení pro používání výživových tvrzení. Komise Codex Alimentarius schválila změnu těchto doporučení v roce 2004. Tato změna spočívá v tom, že do doporučení z roku 1997 byla zahrnuta zdravotní tvrzení. Patřičným způsobem jsou zohledňovány definice a podmínky uvedené v doporučeních, která Codex Alimentarius vydal.

(7)

Možnost používat tvrzení „s nízkým obsahem tuku“ pro roztíratelné tuky stanovená v nařízení Rady (ES) č. 2991/94 ze dne 5. prosince 1994, kterým se stanovují normy pro roztíratelné tuky (5), by měla být přizpůsobena ustanovením tohoto nařízení co nejdříve. Do té doby se nařízení (ES) č. 2991/94 použije na produkty, které spadají do jeho oblasti působnosti.

(8)

Existuje celá řada živin a jiných látek, jež mají výživový nebo fyziologický účinek, například vitaminy, minerální látky včetně stopových prvků, aminokyseliny, esenciální mastné kyseliny, vláknina, různé rostliny a bylinné výtažky, které se mohou vyskytovat v potravinách a které mohou být předmětem tvrzení. Proto je třeba stanovit obecné zásady pro všechna tvrzení uváděná na potravinách s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, poskytnout spotřebitelům nezbytné informace, aby se mohli rozhodnout na základě důkladné znalosti skutečností, a vytvořit rovné podmínky hospodářské soutěže v potravinářském průmyslu.

(9)

Potraviny, které jsou propagovány pomocí těchto tvrzení, mohou spotřebitelé vnímat jako produkty, které jsou ve srovnání s podobnými nebo jinými produkty, do nichž se tyto živiny a jiné látky nepřidávají, z výživového, fyziologického nebo jiného zdravotního hlediska hodnotnější. To by mohlo spotřebitele vést k rozhodnutím, která přímo ovlivní jejich celkový příjem jednotlivých živin nebo jiných látek způsobem, který by byl v rozporu s vědeckými podklady. Aby byl tento potenciální nežádoucí účinek vyloučen, je vhodné zavést některá omezení, pokud jde o produkty, na nichž jsou uváděna tvrzení. V této souvislosti jsou vhodnými kritérii pro určení, zda mohou být na produktu uvedena tvrzení, takové faktory, jako je přítomnost některých látek, například obsah alkoholu v produktu, nebo výživový profil produktu. Ačkoli je používání takových kritérií na vnitrostátní úrovni oprávněné, aby bylo spotřebitelům umožněno činit informovaná rozhodnutí z výživového hlediska, může vést k překážkám obchodu uvnitř Společenství, a proto by mělo být na úrovni Společenství harmonizováno.

(10)

Cílem používání výživových profilů jako kritéria by bylo vyhnout se situaci, kdy výživová nebo zdravotní tvrzení zastírají celkovou výživovou hodnotu potraviny, což by mohlo klamat spotřebitele, kteří se v rámci vyvážené stravy snaží vybírat si zdravé potraviny. Výživové profily podle tohoto nařízení by byly určeny výhradně pro stanovení okolností, za kterých mohou být tvrzení uváděna. Měly by být založeny na obecně přijímaných vědeckých údajích týkajících se vztahu mezi stravou a zdravím. Profily by však měly také umožnit inovaci produktu a zohlednit různorodost stravovacích návyků a tradic a skutečnost, že jednotlivé produkty mohou hrát v celkové stravě důležitou úlohu.

(11)

Při stanovování výživových profilů by se mělo přihlížet k obsahu různých živin a látek s výživovým nebo fyziologickým účinkem, zejména látek, jako jsou tuky, nasycené tuky, transmastné kyseliny, sůl/sodík a cukry, jejichž nadměrný příjem v celkové stravě se nedoporučuje, a polynenasycené a mononenasycené tuky, využitelné sacharidy jiné než cukry, vitaminy, minerální látky, bílkoviny a vláknina. Při stanovování výživových profilů by se mělo přihlížet k různým kategoriím potravin a k místu a úloze těchto potravin v celkové stravě. Pro některé potraviny nebo kategorie potravin může být v závislosti na jejich úloze a významu při stravování obyvatel nezbytné stanovit výjimky z požadavku dodržovat stanovené výživové profily. Jednalo by se o složité technické úkoly a přijetím příslušných opatření by měla být pověřena Komise, přičemž by měla přihlížet k názorům Evropského úřadu pro bezpečnost potravin.

(12)

Doplňky stravy, jak jsou definovány ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy (6), v kapalné formě a o obsahu alkoholu vyšším než 1,2 % objemových, se pro účely tohoto nařízení nepovažují za nápoje.

(13)

V současné době existuje velké množství tvrzení, která se používají při označování potravin a v reklamě v některých členských státech a která se vztahují k látkám, jejichž příznivý vliv nebyl prokázán nebo o nichž se v současnosti nedospělo k dostatečné vědecké shodě. Je nutno zajistit, aby u látek, které jsou předmětem tvrzení, bylo prokázáno, že mají příznivý výživový nebo fyziologický účinek.

(14)

K zajištění pravdivosti uváděných tvrzení je nezbytné, aby látka, která je předmětem tvrzení, byla v konečném produktu obsažena v dostatečném množství nebo aby v něm nebyla obsažena nebo byla obsažena v přiměřeně sníženém množství, aby bylo dosaženo výživového či fyziologického účinku uváděného v tvrzení. Látka by také měla být pro organismus využitelná. Kromě toho by případně značné množství látky, která má uváděný výživový nebo fyziologický účinek mělo být obsaženo v takovém množství potraviny, o němž lze důvodně předpokládat, že bude konzumováno.

(15)

Je důležité, aby tvrzení týkající se potravin byla pro spotřebitele srozumitelná, a je vhodné chránit všechny spotřebitele před klamavými tvrzeními. Nicméně Soudní dvůr Evropských společenství při rozhodování ve věcech týkajících se reklamy od přijetí směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o klamavé a srovnávací reklamě (7) shledal nezbytným posuzovat vliv na pomyslného běžného spotřebitele. Toto nařízení, v souladu se zásadou proporcionality a pro zajištění účinné ochrany v něm obsažené, vychází z pojmu průměrného spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory, jak je vykládán Soudním dvorem; toto nařízení však obsahuje také ustanovení, jejichž účelem je předcházet zneužívání spotřebitelů, kteří jsou svým charakterem obzvláště zranitelní klamavými tvrzeními. Zaměřuje-li se určité tvrzení na určitou skupinu spotřebitelů, jako jsou například děti, je žádoucí, aby se dopad takového tvrzení hodnotil z pohledu průměrného člena dané skupiny. Pojem průměrného spotřebitele není statistickým pojmem. Pro stanovení typické reakce průměrného spotřebitele v daném případě budou muset vnitrostátní soudy a orgány vycházet z vlastního úsudku, s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora.

(16)

Při používání výživových a zdravotních tvrzení by hlavním aspektem, na nějž je nutno brát zřetel, mělo být vědecké zdůvodnění, a provozovatelé potravinářských podniků by jejich používání měli odůvodnit.

(17)

Výživové nebo zdravotní tvrzení by nemělo být uváděno, pokud je v rozporu s obecně uznávanými výživovými a zdravotními zásadami nebo pokud nabádá k nadměrné konzumaci jakékoli potraviny či ji ospravedlňuje nebo pokud znevažuje dobré stravovací návyky.

(18)

Vzhledem k pozitivnímu dojmu, který vyvolávají potraviny označené výživovými a zdravotními tvrzeními, a možnému vlivu těchto potravin na stravovací návyky a celkový příjem živin by spotřebitel měl být schopen posoudit jejich celkovou výživovou hodnotu. Proto by mělo být nutriční označování povinné a mělo by se vztahovat na všechny potraviny, na nichž jsou uváděna zdravotní tvrzení.

(19)

Obecná ustanovení týkající se nutričního označování jsou obsažena ve směrnici Rady 90/496/EHS ze dne 24. září 1990 o nutričním označování potravin (8). Pokud je podle uvedené směrnice údaj o výživové hodnotě uveden při označování, obchodní úpravě nebo v reklamě, s výjimkou obecně zaměřené reklamní akce, mělo by být nutriční označování povinné. Pokud se výživové tvrzení vztahuje na cukry, nasycené mastné kyseliny, vlákninu nebo sodík, měla by se uvádět tvrzení obsažená ve skupině 2, jak je stanoveno v čl. 4 odst. 1 směrnice 90/496/EHS. Za účelem dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele by se tato povinnost poskytovat informace obsažené ve skupině 2 měla obdobně použít i v případě uvádění zdravotních tvrzení, s výjimkou obecně zaměřené reklamy.

(20)

Je také třeba vytvořit seznam schválených výživových tvrzení a konkrétních podmínek pro jejich použití na základě podmínek použití těchto tvrzení, které byly dohodnuty na vnitrostátní nebo mezinárodní úrovni a stanoveny v právních předpisech Společenství. Na všechna tvrzení, u nichž lze mít za to, že mají pro spotřebitele stejný význam jako výživová tvrzení uvedená ve výše zmíněném seznamu, by se měly vztahovat stejné podmínky použití, jaké jsou v seznamu uvedeny. Například na tvrzení týkající se přídavku vitaminů a minerálních látek jako „s…“, „získaný…“, „přidaný…“ nebo „obohacený…“, by se měly vztahovat podmínky stanovené pro tvrzení „zdroj …“. Seznam by měl být pravidelně aktualizován, aby byl zohledňován vědecký a technický rozvoj. Kromě toho je v případě srovnávacích tvrzení nutné, aby měl konečný spotřebitel možnost jasně rozpoznat, které produkty jsou srovnávány.

(21)

Podmínkami pro tvrzení, jako jsou „bez laktózy“ nebo „bez lepku“, určená pro skupinu spotřebitelů se specifickými poruchami, by se měla zabývat směrnice Rady 89/398/EHS ze dne 3. května 1989 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potravin určených pro zvláštní výživu (9). Kromě toho uvedená směrnice stanoví možnost, aby na potravinách pro běžnou spotřebu bylo uvedeno, zda jsou vhodné k použití pro tyto skupiny spotřebitelů, pokud splňují podmínky takového tvrzení. Dokud nebudou stanoveny podmínky pro taková tvrzení na úrovni Společenství, mohou členské státy zachovat nebo přijmout příslušná vnitrostátní opatření.

(22)

Použití zdravotních tvrzení by mělo být ve Společenství schváleno až po provedení vědeckého hodnocení na nejvyšší možné úrovni. Pro zajištění harmonizovaného vědeckého hodnocení těchto tvrzení je nutné, aby tato hodnocení prováděl Evropský úřad pro bezpečnost potravin.

(23)

Kromě faktorů souvisejících se stravou existuje mnoho dalších faktorů, které mohou ovlivnit psychologické a behaviorální funkce. Sdělení o těchto funkcích je tedy velmi složité a je obtížné poskytnout souhrnnou, pravdivou a smysluplnou zprávu v krátkém tvrzení, které se má používat při označování potravin a v reklamě. Je proto vhodné, aby se pro použití psychologických a behaviorálních tvrzení vyžadovalo vědecké zdůvodnění.

(24)

Vzhledem ke směrnici Komise 96/8/ES ze dne 26. února 1996 o potravinách pro nízkoenergetickou výživu ke snižování hmotnosti (10), která zakazuje, aby označování, obchodní úprava a reklama produktů, na které se vztahuje tato směrnice, obsahovaly jakoukoli zmínku o rychlosti nebo míře úbytku hmotnosti, které mohou být výsledkem jejich používání, je vhodné rozšířit toto omezení na všechny potraviny.

(25)

Zdravotní tvrzení jiná než tvrzení o snížení rizika onemocnění, založená na všeobecně uznávaných vědeckých údajích, by měla podléhat jinému druhu hodnocení a schvalování. Je proto nutné po konzultaci s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin přijmout seznam takovýchto schválených tvrzení platný pro Společenství.

(26)

Pro udržení kroku s vědeckotechnickým rozvojem je třeba výše uvedený seznam v případě potřeby neprodleně upravovat. Tyto úpravy jsou prováděcími opatřeními technické povahy a jejich přijetí by mělo být pro zjednodušení a urychlení postupu svěřeno Komisi.

(27)

Různorodá a vyvážená strava je základním předpokladem dobrého zdraví, jednotlivé produkty mají z hlediska celkové stravy relativní význam. Stravovací režim je navíc jedním z mnoha faktorů ovlivňujících výskyt některých lidských onemocnění. Propuknutí těchto onemocnění mohou ovlivnit také jiné faktory, jako je věk, genetická predispozice, úroveň tělesné aktivity, konzumace tabáku a dalších návykových látek, vystavení vlivům životního prostředí a stres. Na tvrzení o snižování rizika onemocnění by se proto měly vztahovat zvláštní požadavky ohledně označování.

(28)

K zajištění pravdivosti, srozumitelnosti, spolehlivosti a užitečnosti zdravotních tvrzení pro spotřebitele při volbě zdravé stravy by ve stanovisku Evropského úřadu pro bezpečnost potravin a v následném schvalovacím řízení měla být zohledněna formulace a prezentace zdravotních tvrzení.

(29)

V některých případech nemůže vědecké hodnocení rizik samo o sobě poskytnout všechny informace, z nichž by mělo vycházet rozhodnutí o řízení rizik. Proto by měly být zohledněny další opodstatněné a pro danou záležitost důležité faktory.

(30)

Z důvodu transparentnosti a za účelem zabránění mnohonásobným žádostem týkajícím se tvrzení, která již byla posouzena, je třeba, aby Komise vytvořila a aktualizovala veřejný rejstřík obsahující seznamy těchto tvrzení.

(31)

Za účelem podnícení výzkumu a vývoje v zemědělsko-potravinářském průmyslu je vhodné chránit investice novátorů do shromažďování informací a údajů na podporu žádostí podaných podle tohoto nařízení. Tato ochrana by však měla být časově omezená, aby nedocházelo ke zbytečnému opakování studií a zkoušek.

(32)

Vzhledem ke zvláštní povaze potravin, na kterých jsou uváděna tvrzení, by kontrolním subjektům měly být k dispozici kromě běžně dostupných prostředků další prostředky, aby se usnadnila účinná kontrola těchto produktů.

(33)

Jsou zapotřebí přiměřená přechodná opatření, aby se provozovatelé potravinářských podniků mohli přizpůsobit požadavkům tohoto nařízení.

(34)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajistit účinné fungování vnitřního trhu, pokud jde o výživová a zdravotní tvrzení, při poskytování vysoké úrovně ochrany spotřebitele, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(35)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (11),

a)

směrnice 89/398/EHS a směrnice přijaté na jejím základě;

b)

směrnice Rady 80/777/EHS ze dne 15. července 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se využívání a prodeje přírodních minerálních vod (12);

c)

směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (13).

a)

definice pojmů „potravina“, „provozovatel potravinářského podniku“, „uvádění na trh“ a „konečný spotřebitel“ stanovené v článku 2 a v čl. 3 bodech 3, 8 a 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (14);

b)

definice pojmu „doplněk stravy“ stanovená ve směrnici 2002/46/ES;

c)

definice pojmů „nutriční označování“, „bílkoviny“, „sacharidy“, „cukry“, „tuky“, „nasycené mastné kyseliny“, „mononenasycené mastné kyseliny“, „polynenasycené mastné kyseliny“ a „vláknina“ stanovené ve směrnici 90/496/EHS;

d)

definice pojmu „označení“ stanovená v čl. 1 odst. 3 písm. a) směrnice 2000/13/ES.

1)

„tvrzením“ se rozumí jakékoli sdělení nebo znázornění, které není podle právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů povinné, včetně obrázkového, grafického nebo symbolického znázornění v jakékoli podobě, které uvádí, naznačuje nebo zprostředkovaně vyjadřuje, že potravina má určité vlastnosti;

2)

„živinou“ se rozumí bílkovina, sacharid, tuk, vláknina, sodík, vitaminy a minerální látky uvedené v příloze směrnice 90/496/EHS a látky, které patří do jedné z těchto kategorií nebo tvoří její součást;

3)

„jinou látkou“ se rozumí látka jiná než živina, která má výživový nebo fyziologický účinek;

4)

„výživovým tvrzením“ se rozumí každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že potravina má určité prospěšné výživové vlastnosti v důsledku:

5)

„zdravotním tvrzením“ se rozumí každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím;

6)

„tvrzením o snížení rizika onemocnění“ se rozumí každé zdravotní tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že spotřeba určité kategorie potravin, potraviny nebo některé z jejích složek významně snižuje riziko vzniku určitého lidského onemocnění;

7)

„úřadem“ se rozumí Evropský úřad pro bezpečnost potravin, zřízený nařízením (ES) č. 178/2002.

a)

být nepravdivá, dvojsmyslná nebo klamavá;

b)

vyvolávat pochybnosti o bezpečnosti nebo výživové přiměřenosti jiných potravin;

c)

nabádat k nadměrné konzumaci určité potraviny nebo nadměrnou konzumaci omlouvat;

d)

uvádět nebo naznačovat, ani z nich nesmí vyplývat, že vyvážená a různorodá strava nemůže obecně zajistit přiměřené množství živin. Odchylky v případě živin, jejichž dostatečné množství nemůže být vyváženou a různorodou stravou zajištěno, včetně podmínek jejich použití, mohou být přijaty postupem podle čl. 24 odst. 2 s přihlédnutím ke zvláštním podmínkám v členských státech;

e)

odkazovat na změny tělesných funkcí, které by mohly u spotřebitelů vzbuzovat strach nebo které by mohly zneužívat jejich strachu, pomocí textu nebo prostřednictvím obrazového, grafického či symbolického znázornění.

a)

množství některých živin a jiných látek obsažených v potravině, jako jsou tuky, nasycené mastné kyseliny, transmastné kyseliny, cukry a sůl/sodík;

b)

úlohu a význam potraviny (nebo kategorií potravin) obecně ve stravě populace nebo případně pro stravu některých rizikových skupin, včetně dětí;

c)

celkovou výživovou skladbu potraviny a přítomnost živin, u kterých byl vědecky prokázán účinek na zdraví.

i)

posouzení toho, zda by profily měly být stanoveny pro potraviny obecně, nebo pro kategorie potravin, nebo pro obojí,

ii)

výběr a vyváženost živin, které mají být vzaty v úvahu,

iii)

výběr referenčního množství nebo základu pro profily,

iv)

přístup k výpočtu profilů a

v)

testování navrženého systému.

a)

zdravotní tvrzení ani

b)

výživová tvrzení, s výjimkou tvrzení týkajících se sníženého obsahu alkoholu nebo energetické hodnoty.

a)

na základě všeobecně uznávaných vědeckých údajů bylo prokázáno, že přítomnost, nepřítomnost nebo snížený obsah živiny nebo jiné látky, k níž se tvrzení vztahuje, v potravině nebo kategorii potravin má příznivý výživový nebo fyziologický účinek;

b)

živina nebo jiná látka, k níž se tvrzení vztahuje,

c)

případně živina nebo jiná látka, k níž se tvrzení vztahuje, se vyskytuje ve formě, kterou lidský organismus může využít;

d)

množství produktu, o němž lze důvodně předpokládat, že bude konzumováno, poskytuje významné množství živiny nebo jiné látky, k níž se tvrzení vztahuje, jak je vymezeno v právních předpisech Společenství, nebo pokud takové předpisy neexistují, významné množství, které vyvolá uváděný výživový nebo fyziologický účinek, prokázaný na základě všeobecně uznávaných vědeckých údajů;

e)

soulad se zvláštními podmínkami stanovenými v kapitole III nebo případně v kapitole IV.

a)

sdělení o významu různorodé a vyvážené stravy a zdravého životního stylu;

b)

množství potraviny a způsob konzumace potřebné k dosažení uvedeného příznivého účinku;