17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/1

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor neustále zdůrazňoval důležitost kontroly státní podpory jako klíčového faktoru pro:

1.2

Pravidla regulující státní podporu se zakládají na textech zakládajících Společenství – smlouvě o ESUO a smlouvě o EHS. Na rozdíl od smlouvy o ESUO, která nyní vypršela, smlouva o ES nestanovuje absolutní zákaz státní podpory: existují určitá omezení (1) a nějaké výjimky (2) ze zákazu, které poskytují Komisi - a výjimečně také Radě – širokou libovůli schválit podporu jako výjimku z obecného pravidla.

1.3

Navíc články 87, 88 a 89, které upravují tuto složitou záležitost, jsou zahrnuty v sekci II kapitoly VI stanovující obecná pravidla pro hospodářskou soutěž, daně a sbližování zákonů tak, aby byl zdůrazněn fakt, že je třeba se dívat na poskytnutí státní podpory z pohledu dopadu, který může mít na konkurenci na trhu.

1.3.1

V této souvislosti již EHSV zdůraznil, že každý nový akční plán pro státní podpory by měl být kompatibilní s cíli stanovenými v článku 2 Smlouvy o ES, aby bylo zajištěno mimo jiné řádné fungování vnitřního trhu, zavádění nediskriminujících pravidel, harmonický, vyrovnaný, trvale udržitelný rozvoj hospodářských činností, udržitelný a neinflační růst, vysoký stupeň konkurenceschopnosti a sbližování, lepší kvalita života, hospodářská a sociální soudržnost a solidarita mezi členskými státy.

1.4

Státní podpora, jak prohlašuje sama Komise, skutečně je: „forma intervence státu na podporu určité ekonomické činnosti. Znamená to, že určitá hospodářská odvětví nebo činnosti mají výhody, které jiné nemají, a tak je porušována hospodářská soutěž, protože existuje rozdíl mezi společnostmi, které dostávají podporu a těmi, které nedostávají“ (3).

1.4.1

Podle čl. 87 odst.1 Smlouvy, státní podpora nezahrnuje pouze pomoc poskytovanou veřejnými úřady a financovanou veřejnými fondy, ale také intervence ke snížení nákladů, které jsou normálně součástí podnikatelských nákladů.

1.5

Jednání Evropské rady v březnu 2005 znovu zdůraznilo cíl další práce směrem k snížení celkové úrovně státní podpory, při současném poskytování úlev za neúspěch na trhu. To je v souladu s doporučeními lisabonského summitu v roce 2000 a stockholmského summitu v roce 2001 a odpovídá to nutnosti směřovat podporu k horizontálním cílům obecného zájmu včetně cílů soudržnosti.

1.5.1

Dále se Komise zmínila ve svém nedávném sdělení o kontrole lisabonské strategie v polovině období o tomto cíli snížení státní podpory a přesměrovala ho tak, aby odpovídal neúspěchům na trhu, obzvláště v odvětvích s vysokým potenciálem růstu, a podpořila inovaci (4).

1.6

Evropský parlament také nedávno vyjádřil svůj názor na státní podpory (5) a zdůraznil, že musí být používány zodpovědně a poskytovat protihodnotu, protože:

1.6.1

EP navíc 12. května 2005 přijal usnesení o posílení evropské konkurenceschopnosti – účinky průmyslových změn na politiku a roli MSP (6), ve kterém podpořil cíl snížení celkového objemu podpor podnikům, ale vyzdvihl užitečnost určitého typu podpor vyrovnávajících nedostatky na trhu, jako například podpor na výzkum a vývoj a podpor školení a poradenských služeb.

1.6.2

EP konstatoval důležitost státních podpor pro MSP v členských státech a vyzval Komisi, aby zachovala ve strukturálních fondech všechny nástroje podpory pro hospodářskou a sociálně ekonomickou přeměnu regionů postižených přemístěním průmyslu; naléhal, aby se více braly v úvahu malé podniky a mikropodniky (7) v těchto regionech a obecněji ve všech politikách soudržnosti.

1.6.3

Jako součást plánu na reformu opatření týkajících se stáních podpor EP navrhl, aby byl stanoven jasně formulovaný přístup s ohledem na podporu inovací ve všech odvětvích pod hlavičkou lisabonských cílů.

1.7

Soudní dvůr po léta také vyjadřoval své názory na státní podpory při mnoha příležitostech a vytvořil opravdové precedenční právo stanovující konzistentní, velmi podrobné směrnice, v poslední době s posouzením služeb obecného zájmu a s posouzením firmy Altmark z 24. července 2003 (8).

1.8

Ve své zprávě z dubna 2005 o Přehledu státní pomoci (9) vykresluje Komise povzbuzující obraz reakcí členských států na lisabonskou strategii a zaznamenává mírný pokles úrovně státních podpor ve vztahu k HDP a dokonce ještě pozitivnější reakce týkající se přesměrování podpor v souladu s návrhy Evropské rady; nicméně zde je ještě mnoho práce.

1.8.1

V roce 2001 vytvořila Komise registr státních podpor a přehled státní pomoci jako základ pro diskusi o strategii ke snížení celkové úrovně státní pomoci a její přesměrování k horizontálním cílům; tyto nástroje byly dále rozvíjeny v roce 2002. EHSV již ocenil snahy Komise dosáhnout větší transparentnosti v oblasti státních podpor, což se zdá být obzvláště důležité v členských státech, které nedávno vstoupily do EU.

1.9

EHSV s potěšením konstatuje, že v roce 2003 celkové roční státní podpory klesly o 3,6 % od roku 1999 a téměř o 30 % od roku 1996; také však konstatuje, že částka 53 miliard EUR (10), z nichž přes 60 % je určeno pro průmysl a služby, je stále ještě vysoká. Také zdůrazňuje svůj zájem o potenciální narušování hospodářské soutěže, které by mohlo být způsobeno nerovnostmi ve státních podporách mezi členskými státy a mezi různými regiony v členských státech.

1.9.1

V dřívějším stanovisku (11) uvítal EHSV to, že Komise pokračuje ve vyjasňování a vylaďování pravidel se zvláštním zřetelem na předpisy pro blokové výjimky pro podporu zaměstnanosti určené na podporu iniciativ členských států na vytváření pracovních míst.

1.9.2

EHSV plně souhlasí s Komisí, že pravidla pro státní podpory musí být průběžně upravována, aby byl zohledněn politický, hospodářský a právní vývoj. Proto jsou nástroje hodnocení státní podpory periodicky posuzovány, a proto mají často omezené trvání (12).

1.10

EHSV vítá návrh Komise na všeobecnou reformu v této oblasti (13), založenou na integrovaném přístupu, který řádně zohledňuje „selhání na trhu“.

1.10.1

Je toho názoru, že přijetí nového rámce, který pohání politiku státních podpor k potřebám rozvoje, by měl být předmětem přezkoumání zahrnujícího usměrňování a vyčerpávající hodnocení vlivu podpory.

1.10.2

Přezkoumání by mělo být založeno na jasných cílech, konzultacích širokého rozsahu a na vyčerpávajících informacích. K jasnému systému kontroly by měl nový rámec navíc zajistit soudržnost mezi politikami, koncentrovaná opatření, větší usměrňování, transparentnost a právní jistotu.

1.10.3

Navrhovaný rámec by měl být v souladu s:

1.10.4

Je třeba důkladně zvážit následující body:

1.11

Podle názoru EHSV je však pro definování rámce společné politiky státní podpory nejdůležitější začít provádět moderní politiku, která získá jednomyslnou podporu všech členských států, protože všechny ekonomiky v EU podléhají procesům přeměny a restrukturalizace jako výsledku globalizace.

1.12

Jako konkurenti a příjemci státní podpory jsou podniky společně s veřejným sektorem v dobré pozici pro ohodnocení efektivnosti vytvořených nástrojů. Je třeba, aby přispěly prakticky k monitorování řešení vhodných pro moderní evropskou politiku státní podpory, a mohou předložit návrhy na vypracování nových směrnic.

1.12.1

Podniky jsou navíc přímo vystaveny jak právním nejistotám a dlouhým schvalovacím lhůtám systémů podpor, tak vážným důsledkům zpětného vymáhání podpor, které byly prohlášeny za neoprávněné. Patří proto mezi ty, které by měly největší prospěch z šíření jednotného chápání legislativy Společenství a zamezení těžkostí a nesourodostí v interpretaci a implementaci.

2.1

EHSV pevně věří, že návrhy Komise na reformu by mohly být hodnotným tavícím kotlem pro dosažení vyrovnaného sladění:

2.2

EHSV plně podporuje zásadu, která tvoří základ reformy „Cílenější státní podpory a jejich nižší počet“, která se snaží, aby podniky byly konkurenceschopnější na domácích a mezinárodních trzích a snaží se vytvořit správné podmínky pro to, aby nejefektivnější podniky byly odměněny.

2.3

EHSV plně schvaluje přístup navržený Komisí, který má za cíl zjednodušení pravidel tak, aby hospodářští pracovníci měli větší jistotu a byla zmenšena administrativní zátěž členských států. EHSV opravdu pevně věří, že nejistota ohledně toho, co tvoří právoplatné státní podpory a co ne, pravděpodobně zpochybní právoplatnost kontrolních postupů státních podpor Komise.

2.4

EHSV je přesvědčen, že navržená reforma pravidel pro státní podpory Společenství by měla znamenat:

2.5

Politika státních podpor je nedílnou součástí politiky hospodářské soutěže a jako taková nejvíce ze všech politik Společenství ovlivňuje hospodářské trendy. EHSV je proto přesvědčen, že politika státních podpor by měla být používána více specificky, aby bylo dosaženo vysoce kvalitního rozvoje a souladu s lisabonskými cíli tak, aby mohla hrát řídící roli při zajišťování zdravých vývojových trendů hospodářství a zaměstnanosti.

2.6

Konkurenceschopnost je měřítkem schopnosti trhu efektivně vytvářet hodnotné zboží a služby v globalizovaném světě, a tím zvýšit životní standard a zajistit vysokou míru zaměstnanosti. Avšak je třeba připustit, že pokus EU podpořit růst obchodu a lidských zdrojů a dosáhnout vyšší úrovně technologického výzkumu, inovace, vzdělávání a internacionalizace, jak vyzývala lisabonská strategie, byl neúspěšný.

3.1

EHSV podporuje nový všeobecný rámec politiky státní podpory Společenství založený na politice státních podpor, která:

3.2

EHSV věří, že politika státní podpory Společenství má hrát aktivní roli ve snaze učinit Evropu atraktivnější pro investory a zaměstnavatele a posiluje konkurenční aspekt podnikání a sociální soudržnost, podporuje výzkum a inovační snahy a konečně podporuje zavádění a rozšiřování nových schopností a vzdělávání lidských zdrojů.

3.3

EHSV se domnívá, že by měly být zavedeny předpisy pro blokové výjimky, aby byl rozšířen a zjednodušen rámec Společenství pro výjimky na podporu vzdělávání a zaměstnanosti, který upřednostňuje podpůrná opatření, která jsou nejvíce transparentní a nejlépe odpovídají specifickým cílům, a mají být stanovena po konzultacích s podniky a sociálními partnery, kteří jako příjemci systému podpor mají nejlepší pozici pro ohodnocení efektivnosti navržených nástrojů.

3.4

Co se týká systému regionálních podpor, EHSV podporuje záměr v novém programovacím rámci na období 2007 – 2013 zvýšit rozvoj znevýhodněných regionů (NUTS II regiony „postižené statistickým účinkem“, NUTS II regiony „hospodářský rozvoj“ a NUTS III regiony „s nízkou hustotou obyvatelstva“) a odlehlých ostrovů a horských oblastí a tím překonat pocit závislosti na podporách, snížit intenzitu maximálních podpor, zabránit tomu, aby rozdíl v podporách mezi méně rozvinutými regiony překročil 10 % a potírat potenciální vlny přemístění z důvodu disproporčních rozdílů v podporách mezi pohraničními regiony (ne vyšší než 20 % pro regiony NUTS úrovně III).

3.4.1

EHSV podporuje přístup Komise k rozlišování intenzity regionální podpory pro různé typy podnikání, ale je přesvědčen, že by se mělo zabránit nebezpečí zpomalování rozvoje menších podniků a měl by se stanovit jednotný rozdíl 20 % jak pro malé, tak pro střední podniky. Navržené limity podpory investic velkých podniků v regionech, na něž se vztahují nové výjimky, by měly vzít v úvahu novou klasifikaci podniků stanovenou v doporučení Komise pro rok 2003 (14).

3.5

Co se týče podpor malého rozsahu, EHSV schvaluje zvýšení stropu pro podporu „de minimis“, v neposlední řadě s ohledem na zajištění cílenějších, usměrněných akcí Společenství.

3.6

EHSV je přesvědčen, že Komise by se měla spíše soustředit na státní podpory, které mají významný vliv na obchod, než plýtvat svými zdroji na analyzování velkého počtu případů převážně místního zájmu a měla by vyjasnit význam a interpretaci koncepce „místního zájmu“.

3.7

EHSV je toho názoru, že kontrola státní podpory by měla být přiměřená a efektivní a že by se neměly provádět složité oznamovací postupy v případech, které mají menší význam pro hospodářskou soutěž Společenství.

3.8

EHSV pevně podporuje návrh na státní podpory malého rozsahu předložený Komisí v únoru 2004 s ohledem na poskytnutí větší flexibility členským státům, jednodušší postupy a dostatečné příležitosti na zavedení podpůrných opatření podporujících dosažení lisabonských cílů, přičemž bude zachován přiměřený rozsah kontroly Komisí.

3.9

Tam, kde se jedná o odvětvové podpory, je třeba zajistit koherenci mezi odvětvovými politikami EU a režimy podpor v odvětvích dopravy, energetiky, informací a komunikací podle blokových výjimek doporučených Komisí. Lisabonská strategie stanovila specifické cíle pro kulturní, audiovisuální, filmový a sportovní sektor, kde je velký potenciál pro inovaci, růst a vytváření pracovních příležitostí.

3.10

Rámec Společenství pro státní podpory na ochranu životního prostředí zůstane v platnosti až do roku 2007. Také zde je důležité plnit lisabonské cíle, které usnadňují zavádění systému pro obchodování s emisemi CO2 (národní alokační plány ETS) jako cílů kjótského protokolu.

3.11

Podpora inovací (podle Zelené knihy (15)): EHSV je přesvědčen, že existující rámec by měl být rozšířen na typy podpor pro inovační činnosti, na které se nevztahují současné směrnice, a že by měla být definována jasná všeobecná kritéria kompatibility, která nechají členským státům větší prostor pro intervence bez oznamovací povinnosti.

3.11.1

Za účelem vyvolání zlepšení v této oblasti EHSV vyzývá Komisi, aby přesněji specifikovala za pomoci Eurostatu, které výrobní činnosti a které služby mohou být v současné době definovány jako inovační. Nějaké pokyny k této citlivé záležitosti by byly velice užitečné.

3.11.2

V této souvislosti EHSV vítá sdělení o státních podporách a inovacích vydané 21. září 2005, které poskytuje rámec Společenství pro toto klíčové odvětví a identifikuje jak nejzjevnější selhání na trhu, tak vhodná opatření pro případy, které by mohly být napraveny.

3.12

Je třeba navrhnout předem jasně stanovená kritéria pro měření, která selhání trhu pravděpodobně ohrozí inovační opatření a nástroje při provádění lisabonské strategie. Zároveň však členské státy a jejich regiony budou muset dostat dostatečný prostor pro manévrování, aby mohly obměňovat intervence tak, aby byly přiměřené a efektivní a mohly transformovat předkonkurenční výzkum na komerční a tržní inovaci.

3.13

Státní podpory usnadňující investování MSP do inovačních projektů potřebují povzbudit podniky, aby rostly také co do velikosti a zahrnovaly především:

3.14

EHSV je přesvědčen, že nový rámec by také měl vzít v úvahu všechny vnější faktory, které ovlivňují inovační proces, zejména:

3.14.1

Všeobecně je přesvědčen, že při hodnocení směrnic o horizontálních podporách, jako jsou podpory pro výzkum, inovace, životní prostředí a lidský kapitál:

3.15

Co se týče podpory služeb všeobecného hospodářského zájmu, mělo by být zdůrazněno, že tyto služby jsou základním prvkem společenské a regionální soudržnosti. V souladu s kritérii stanovenými rozsudkem Altmark (16) a příslušným rozhodnutím Komise ze dne 13. července 2005 proto musí být vyjasněna koncepce „typického podniku, který je dobře řízen“. Je nutno také zajistit právní jistotu ohledně kompenzace poskytování veřejných služeb, což je forma státní podpory slučitelné se Smlouvou.

3.16

EHSV je přesvědčen, že budoucí legislativa by měla vzít v úvahu skutečnost, že zodpovědnost za definování služeb všeobecného hospodářského zájmu spočívá na národních, regionálních a místních institucích majících demokratickou oprávněnost v této oblasti (17).

4.1

EHSV je přesvědčen, že mohou být učiněny velké kroky k jednodušší, transparentnější politice podpor Společenství zakládající se na práci Komise zaměřující se na prvky, které mohou pravděpodobně způsobit vážné porušení hospodářské soutěže.

4.2

Je třeba zamezit zpoždění při zpracovávání případů tak, že budou zlepšeny a usměrněny administrativní postupy. Členské státy se musí ujmout svých zodpovědností tak, aby zajistily transparentnost a efektivitu.

4.3

EHSV naléhavě požaduje, aby byly vyvinuty praktické manuály za plného zapojení všech zúčastněných stran, především podniků jako příjemců podpůrných opatření.

5.1

Situace bezprostředně po rozšíření volá po změnách v politice státních podpor, aby se všechny regiony EU staly stejně atraktivní pro investory jako nové lokality a aby se zajistila spravedlivá hospodářská soutěž mezi sousedícími regiony.

5.2

Deset nových členských států v současné době poskytuje podnikům mnohem vyšší částky státní podpory – jako procento z HDP – než členské státy EU-15, ačkoliv by se zdá, že se situace postupně vyrovnává. V období 2000-2003 státní podpory v nových členských státech tvořily v průměru 1,42 % HDP ve srovnání s průměrem 0,4 % v EU-15.

5.3

Lisabonská strategie stanovila, že podpory mají být používány pro dosažení horizontálních cílů. V roce 2002 bylo v EU-15 pro tento účel vyčleněno 73 % podpor oproti 22 % v nových členských státech (18).

5.4

Na druhé straně by mělo být uznáno, že nové členské státy se velmi dobře přizpůsobily tržnímu hospodářství, ačkoliv rozšířená EU stále potřebuje učinit velké kroky ke snížení celkové úrovně podpor a povzbudit konkurenceschopnost, trvale udržitelný a soudržný rozvoj a nové evropské hospodářství založené na znalostech.

6.1

EHSV je přesvědčen, že je nutné lepší řízení praxe a postupů týkajících se státní podpory. Přímo zainteresované strany mají být více zapojeny, obzvláště podniky a občanská společnost, protože jsou přímo vystaveny jak právním nejistotám, tak dlouhým lhůtám odpovědí v systému schvalování podpor Společenství a závažným důsledkům zpětného vymáhání nepřípustných nebo neoprávněných podpor.

6.2

Jako příjemci státní podpory a zároveň konkurenti mají podniky nejlepší pozici pro to, aby:

6.3

Proto je EHSV přesvědčen, že:

7.1

EHSV je přesvědčen, že je třeba vykreslit jasný obraz přidané hodnoty státních podpor pro budoucnost Evropské unie, pokud jde o cíle konkurenceschopného, udržitelného a soudržného rozvoje členských států, o kterém bylo rozhodnuto v Lisabonu a který byl znovu projednáván mnohokrát na různých evropských summitech od roku 2000.

7.1.1

Klíčové odvětví označená lisabonskou strategií vyžadují podstatný, cílený finanční vklad, který musí být plně zohledněn v rozpočtové a strukturální politice členských států: je nutný předem daný, koherentní a kompatibilní rámec, ke kterému se všechny politiky musí vztahovat a být s ním v souladu, včetně politiky konkurenceschopnosti Společenství.

7.2

EHSV je přesvědčen, že než bude moci být dosaženo jednotného evropského trhu, který bude moci konkurovat za stejných podmínek s ostatními hráči na celosvětovém trhu, je třeba provést podstatnou modernizaci jak formování, tak provádění evropské hospodářské a především státní politiky podpor. To je také předpokladem pro velké infrastrukturní projekty a velké investice do nehmotného majetku, které jsou nutné pro řádné fungování efektivního, technologicky vyspělého, konkurenceschopného trhu.

7.3

Výbor věří, že je potřeba definovat všeobecná kriteria kompatibility, aby členské státy a regiony dostaly pobídku provádět podpůrnou politiku s cílem dosažení konkurenceschopného hospodářství v souladu s pravidly volného trhu.

7.4

Tam, kde trh není schopen učinit evropské podniky konkurenceschopné a ukáže se být neschopný vytvořit kapacitu pro technologickou inovaci, školení a internacionalizaci, evropská politika státních podpor musí spíše podporovat než brzdit politiky a projekty na stimulaci růstu podniků a na zvýšení jejich schopnosti přilákat nové investice, odborné znalosti a kapitál do Evropy.

8.1

EHSV je pro modernizaci evropské politiky státních podpor založené na novém proaktivním přístupu a na novém celkovém rámci Společenství. V této souvislosti doporučuje hlavně:

17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/9

1.

2.

3.

4.

5.

6.

1.1

Lisabonské cíle (1) se týkají postavení Evropy v globální konkurenci. Jejím základním znakem je globální závod rostoucích investic do výzkumu a vývoje, a to jak na straně již tradičních průmyslových států (např. USA, EU a Japonsko), tak i na straně rychle sílících hospodářských velmocí (např. Čína, Indie, Brazílie, Korea) s podstatně levnější pracovní silou.

1.2

Dostatečně podporovaný, účinný a špičkový výzkum a vývoj jsou totiž významným základem a předpokladem pro inovaci, konkurenceschopnost a blahobyt, a díky tomu také pro kulturní rozvoj a sociální služby. investování do výzkumu a vývoje vede - s velkým faktorem zesílení - k vyšší ekonomické síle. Tomu odpovídá i cíl 3 % stanovený v roce 2002 v Barceloně (2), který z hlediska globálního závodu představuje „pohyblivý cíl“ (moving target).

1.3

Výzkum a vývoj podporovaný Evropským společenstvím vytváří podstatnou evropskou přidanou hodnotu. Otevírá potenciály, jež výrazně překračují schopnosti jednotlivých členských států, a umožnil již evropský vývoj světového významu. Na nezbytné a obsáhlé národní výzkumné programy členských států má rozhodující a stimulační pákový a integrační účinek, což také vede ke slučování zdrojů. Spojuje elitu evropského výzkumu, evropský průmysl a evropské subjekty s rozhodovací pravomocí. Je katalyzátorem evropské integrace, soudržnosti a tvorby identity. Je jádrem evropského výzkumného prostoru.

1.4

Návrh Komise zvýšit dosavadní výdaje a věnovat nyní těmto cílům téměř 8 % souhrnného rozpočtu Společenství představuje vítaný a nezbytně nutný první krok tím správným směrem. Je minimálním vkladem (který by měl v dlouhodobějším horizontu ještě stoupat) do snah neriskovat pozici Evropy coby kolébky moderní vědy a techniky, ale naopak ji udržet a posílit. Lisabonské cíle nejsou bez tohoto předpokladu ani v delším časovém horizontu dosažitelné.

1.5

Avšak nejen konkurenceschopnost národního hospodářství, ale i kulturní a politický respekt a vliv, jakož i z nich vyplývající atraktivita pro investory, vědce a inženýry („brain-drain“!) závisí na vědeckotechnické výkonnosti. EU musí zůstat rozhodujícím, vyhledávaným kooperačním partnerem a nesmí ztratit svůj mezinárodněpolitický význam v globální síti.

1.6

V souvislosti s tím Výbor apeluje na Evropský parlament, Evropskou radu a zejména na hlavy států a vlád členských států, aby naléhavě nutné investice do výzkumu a vývoje navržené Komisí byly dány k dispozici v plném rozsahu a nestaly se horkou bramborou nebo obětí vyjednávání o budoucím souhrnném rozpočtu EU. Toto rozhodnutí bude významnou zkouškou výkonnosti evropské politiky, jak správně nastavit výhybku pro budoucnost.

1.7

Mimo to Výbor vyzývá hlavy států a vlád členských států a evropský průmysl, aby národními výzkumnými programy a výzkumem v oblasti průmyslu přispěly k co nejrychlejšímu dosažení cíle 3 %.

1.8

Výbor podporuje zásadní koncepci obou rámcových programů navržených Komisí (7. rámcového programu a 7. rámcového programu Euratom). Týká se to nejen jejího tematického obsahu a strukturního členění, ale většinou také vyváženosti mezi jednotlivými cíli a prvky programu.

1.9

Výbor vítá, že se podprogramy „Energetika“, „Bezpečnost“ a „Astronautika“ znovu stanou předmětem jednání. Zajištění dostatečného, cenově výhodného a udržitelného zásobování EU energií je jedním z nejdůležitějších problémů majících prioritu v napěťovém poli mezi udržitelností, nezávadností pro životní prostředí a konkurenceschopností, a jeho řešení spočívá v dostatečném výzkumu a vývoji. Vysoká závažnost tématu Bezpečnost je v poslední době ještě mnohem zřetelnější v souvislosti s opovrženíhodnými teroristickými útoky.

1.10

Mnohé z problémů, jež je třeba vyřešit, představují úkoly, jež se vzájemně překrývají, a zahrnují hned několik podprogramů – včetně humanitních věd a ekonomie. V těchto případech Výbor doporučuje postarat se o vyšší koordinaci i o nezbytná propojení. Současné přidělení rozpočtu jednotlivým podprogramům by tak ještě mohlo být ovlivněno. To se týká i části rozpočtu, jež je určena k ekonomickým šetřením a je možná příliš nízká.

1.11

Výbor vítá záměr Komise zjednodušit administrativní postupy, snížit náklady, jež jsou s nimi spojené, a zvýšit tak účinnost evropských výzkumných programů. Momentální množství vynakládané práce a nákladů na navrhovací a schvalovací řízení je příliš veliké a způsobuje problémy uživatelům z oblasti vědy a průmyslu. Účast na Evropském programu pro výzkum se účastníkům musí vyplatit, včetně rizika podání žádosti. To platí zejména také pro menší subjekty, jako jsou malé a střední podniky, nebo menší skupiny výzkumných pracovníků z univerzit a výzkumných center.

1.12

Podstatným aspektem je přitom dostatečná kontinuita návrhových a podpůrných modalit, jakož i kooperačních struktur a organizačních forem (nástrojů). Nové nástroje jako Společné technologické iniciativy by měly být zaváděny s velkou obezřelostí a zpočátku jen pro zkušební fázi.

1.13

Vzhledem k rozhodující roli malých a středních podniků v lisabonském procesu Výbor vítá záměr Komise ještě více zapojit malé a střední podniky do procesu výzkumu, vývoje a inovace. V souladu s tím doporučuje, aby byl rozpočet k tomu určený v případě potřeby ještě zvýšen, pokud by finanční prostředky vyčleněné pro rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci (2007 až 2013), jež není předmětem tohoto dokumentu, má však důležitou podpůrnou a zprostředkující roli, nebyly dostatečné.

1.14

Pro šanci na úspěch v případě těchto malých a středních podniků, které byly založeny za účelem rozvoje a uvádění nových technicky vyspělých výrobků na trh, je nezbytný především dostatečný počáteční kapitál a „rizikový kapitál“ (venture-capital), aby úspěšně přestály prvních 5 až 10 let své činnosti.

1.15

Výbor podporuje roli Společného výzkumného střediska a jeho důležité spektrum úkolů v mnoha oblastech, včetně analýzy budoucích trendů ve vědeckotechnické, ekonomické a společenské oblasti, a jejich význam pro politické konzultace.

1.16

Co se týče mnoha dalších, detailnějších poznámek a doporučení, odkazuje Výbor na podrobnější oddíly 2, 4 a 5 tohoto stanoviska.

2.1

Hospodářská, sociální a kulturní budoucnost Evropy. Budoucí rozvoj Evropy a její postavení v globální mocenské struktuře jsou určovány zejména konkurencí na světovém trhu s měnící se strukturou průmyslu a hospodářství, situací na trhu práce a situací v surovinách. Růst, úspěch a ekonomická síla - jakož i z nich živená schopnost sociálních služeb a kulturního rozvoje – rozhodující měrou závisí na dostupných znalostech, a tedy na investicích do výzkumu a technického rozvoje; investování do výzkumu a vývoje vede - s velkým faktorem zesílení - k vyšší ekonomické síle.

2.2

Globální konkurenční situace. Zde Evropa stojí na jedné straně v konkurenci s mezitím již tradičními průmyslovými státy, jako je USA, Japonsko nebo Rusko, přičemž zejména investice USA  (3) do všech odvětví spjatých s výzkumem a vývojem výrazně převyšují investice EU, a tak neustále zvyšují již existující náskok. Na druhé straně Evropa stojí v konkurenci s rychle sílícími hospodářskými velmocemi, jako je Čína, Indie, Brazílie, Korea atd.

2.3

Globální závod v oblasti výzkumu. Naposledy jmenované země však disponují vůči EU nejen mnohem levnější pracovní silou, ale začínají se vyznačovat i rychle rostoucími vysokými vědeckotechnickými standardy i značnými investicemi do vzdělávání, výzkumu a vývoje. Pro EU je tedy stále obtížnější zajistit své naopak mnohem vyšší platy i sociální a ekologické standardy pomocí dalšího vědeckotechnického náskoku a odpovídajících kvalitnějších výrobků a postupů. Evropa tedy musí všechno vsadit na to, aby neprohrála tento globální závod rostoucích investic do výzkumu a vývoje, jenž je pro její budoucnost klíčový.

2.4

Všeobecné uznání a atraktivita - mezinárodní spolupráce. Nejen konkurenceschopnost národního hospodářství a z ní vyplývající atraktivita pro investory, vědce a inženýry („brain-drain“!), ale i kulturní a politický respekt a vliv závisí na vědeckotechnické výkonnosti. EU musí zůstat rozhodujícím, vyhledávaným kooperačním partnerem a nesmí ztratit svůj mezinárodněpolitický význam v globální síti.

2.5

Lisabonská strategie. V tomto ohledu se Evropská rada v Lisabonu (v březnu 2000) rozhodla vytvořit z Unie nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomiku světa založenou na znalostech (4). Od té doby je uskutečnění Lisabonské strategie a v ní obsažené vytvoření silného evropského výzkumného prostoru nepochybnou nejdůležitější částí evropské politiky. Evropská rada v Barceloně (na jaře 2002) vymezila cíle podpory výzkumu mimo jiné kvantitativně: Je třeba zvýšit celkové výdaje v EU do roku 2010 na 3 % HDP, s 2/3 podílem soukromého sektoru. (Cíl 3 %). Výbor však poukazuje na to, že tento cíl představuje z hlediska závodu investic „pohyblivý cíl“ (moving target); kdo ho dosáhne příliš pozdě, bude i nadále zaostávat.

2.6

Nutnost silného výzkumného programu Společenství. Výzkum a vývoj podporovaný Evropským společenstvím nejen doplňuje výzkumné programy členských států, ale kromě toho vede k podstatné evropské přidané hodnotě. Otevírá potenciály, jež výrazně překračují schopnosti jednotlivých členských států, a umožnil již evropský vývoj světového významu (5). Na nezbytné a obsáhlé národní výzkumné programy členských států má rozhodující a stimulační pákový a integrační účinek. Odpovídá mezinárodnímu charakteru vědy, výzkumu a výroby, a mezinárodnímu trhu práce, jenž je pro ně nezbytný.

2.7

Katalyzátor evropské integrace a soudržnosti. Výzkum a vývoj na úrovni Společenství dále propojuje elitu evropského výzkumu, evropský průmysl a evropské subjekty s rozhodovací pravomocí. Je významným katalyzátorem evropské integrace, soudržnosti a tvorby identity.

2.8

Návrhy Komise. Návrhy Komise se týkají obsahových a finančních opatření, jež jsou pro podporu vědy a vývoje, a tím pro cíle Lisabonské strategie ze strany Společenství naléhavě nutné. Navzdory přírůstku zahrnují stále ještě jen relativně malou část, a sice momentálně stěží 8 % souhrnného rozpočtu EU navrženého pro období let 2007 až 2013.

2.9

Návrhy Komise navíc souvisejí s návrhem na zavedení rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovaci (2007 2013), jež není předmětem tohoto dokumentu. Ten by mohl převzít roli prostředníka mezi zde předloženým rámcovým programem a žádoucími inovačními procesy mnoha malých a středních podniků.

2.10

Zkouška stanovení priorit. Je proto rozhodující zkouškou závažnosti, výkonnosti a důvěryhodnosti evropské politiky, jestli Parlament a Rada - z hlediska finančního výhledu – a zejména také členské státy vyjádří souhlas s navrhovaným opatřením a přidělí mu náležitou prioritu (viz také odstavce 4.2 až 4.6).

3.1

Sedmý rámcový program Evropského společenství pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013) – dále jen RP7 – se oproti svým předchůdcům vyznačuje následujícími vlastnostmi:

3.2

Zachováno zůstává naopak období pro sedmý rámcový program Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) pro výzkum a odbornou přípravu v oblasti jaderné energie (2007 až 2011) – dále jen RP7 Euratom - zahrnuje ale samozřejmě také Evropu složenou z 25 států.

3.3

RP7 se má skládat ze čtyř specifických programů, které odpovídají čtyřem hlavním cílům evropské výzkumné politiky:

3.4

Navržená celková částka finanční účasti Společenství na RP7 činí 72 726 milionů eur. Tato částka se procentuálně rozdělí mezi činnosti uvedené v čl. 2 odst. 2 až 6 takto:

3.5

Program Spolupráce s navrženým celkovým rozpočtem ve výši 44 432 milionů eur se člení na tematické podprogramy mající prioritu. Přitom je třeba zajistit průchodnost mezi podprogramy a umožnit přístupy, jež přesahují jednotlivá témata. Program se skládá z následujících devíti témat pro výzkum, která by EU měla projednat v rámci spolupráce mezi jednotlivými zeměmi. Zde je ukázáno také navržené procentuální rozdělení rozpočtu.

3.6

RP7 Euratom je rozdělen do dvou specifických programů.

3.6.1

Jeden z nich se zabývá těmito tématy:

3.6.2

Druhý program zahrnuje činnosti Společného výzkumného střediska v oblasti jaderné energie.

3.6.3

Celkově má být na provádění RP7 Euratom v období 2007 až 2011 vyčleněno 3 092 milionů eur. Tato částka je procentuálně rozdělena následovně:

3.7

Sem patří podrobný výklad a vysvětlení navržených zásad a nástrojů podpory. Byly již uvedeny v jednom z předchozích sdělení Komise (6), ke kterému Výbor zaujal obšírné stanovisko (7).

4.1

Předložený návrh Komise je velmi rozsáhlý dokument, který zahrnuje významný program výzkumu a vývoje s mnoha detaily, fasetami a propojeními. Proto v rámci tohoto stanoviska není možné ani konkrétně vyložit všechny navržené prvky programu a postupy, ani je okomentovat. Podrobné poznámky se proto omezují na aspekty, jimž Výbor věnuje zvláštní pozornost. Poukazuje na svá dřívější doporučení (8) k příslušným specifickým tématům a zdůrazňuje jejich význam platný i pro 7. rámcový program. Další názory budou obsahovat pozdější stanoviska Výboru ke sdělením Komise v souvislosti se „specifickými programy“ (9) a „pravidly pro přístup“ (10).

4.2

Výbor pokládá oba navržené rozpočty za minimální vklad (který by se měl v dlouhodobějším horizontu ještě zvyšovat), aby se neriskovala pozice Evropy coby kolébky moderní vědy a techniky, ale naopak byla udržena a posílena. Vidí v tom vítaný a nezbytně nutný první krok a zřetelný signál k přiblížení se, alespoň na úrovni Společenství, politickému cíli 3 %  (11), jež byl vyhlášen na summitu v Barceloně evropskými hlavami států a vlád.

4.3

Bez přiměřených finančních prostředků nemohou RP7 a RP7 Euratom své úkoly v rámci Lisabonské strategie splnit. Hrozí dokonce nebezpečí, že Evropa bude v globálním závodě i nadále zaostávat. Výzkum a vývoj jsou výchozím bodem a motorem inovačního procesu směřujícího ke konkurenceschopným výrobkům a technikám. Jejich prostřednictvím může dojít k lavinovému efektu, jenž bude mít dopad na dynamiku hospodářství a míru zaměstnanosti.

4.4

Kromě toho je návrh Komise jasným signálem pro členské státy, aby následovaly tohoto příkladu a učinily všechno pro to, aby pomocí národních rozpočtů na výzkum umožnily co nejrychlejší dosažení cíle 3 %.

4.5

Výbor proto pokládá celkovou výši obou rozpočtů, na nichž je třeba se usnést, za rozhodující zkoušku evropské politiky, její důvěryhodnosti a schopnosti jednat. Přesně na tom se totiž ukáže, zda evropská politika skutečně stanovuje nezbytné priority a správně přehazuje výhybku, aby zabránila sklouznutí EU v globálním závodění a mohla splnit sliby Lisabonských cílů.

4.6

Výzva. V souvislosti s tím Výbor vyzývá Evropský parlament, Evropskou radu a zejména hlavy států a vlád členských států, aby Komisí navržené naléhavě nutné investice do výzkumu a vývoje byly dány k dispozici a nestaly se horkým bramborem nebo obětí vyjednávání o budoucím souhrnném rozpočtu EU. Jinak by vznikly nejen velké škody, ale nebyly by realizovány ani cíle Lisabonské strategie a prestiž i důvěryhodnost evropské politiky by utrpěla újmu.

4.7

Mimo to Výbor vyzývá hlavy států a vlád členských států a evropský průmysl, aby co do rozsahu významnějšími národními výzkumnými programy a výzkumem v oblasti průmyslu podstatným způsobem přispěly k co nejrychlejšímu dosažení cíle 3 %.

4.8

Výbor podporuje zásadní koncepci obou rámcových programů navržených Komisí (7. rámcového programu a 7. rámcového programu Euratom). To se týká nejen jejího tematického obsahu a strukturního členění, ale většinou také vyváženosti mezi jednotlivými cíli a prvky programu.

4.9

Výbor vítá, že se návrh Komise zabývá mnoha jeho doporučeními nebo že jim přikládá zvláštní význam. Pokud jde o témata výzkumu v rámci specifického programu „Spolupráce“, týká se to např. jeho stanovisek k tématům nanotechnologie  (12), biotechnologie  (13), výzkum zdraví  (14), informační technologie  (15), energetický výzkum  (16) (včetně výzkumu v oblasti energie z jaderné syntézy (17)), astronautika  (18) a výzkum v oblasti bezpečnosti  (19). Na tomto místě je třeba zopakovat, že Výbor všem těmto tématům přikládá velký význam a podle toho rozhodně podporuje jejich zpracovávání. Všechno, co Výbor vnímá ještě jako patrné nedostatky, nebo zvláštní aspekty, bude uvedeno později.

4.10

Co se týče astronautiky a výzkumu v oblasti bezpečnosti, Výbor sice doporučil a také zdůvodnil, že by jejich podporu a zpracování umístil mimo RP7. Vidí však i výhody jejich umístění v rámci RP7, např. jednodušší administrativu i lepší koherenci a synergie s jinými částmi programu. Proto se nyní přimlouvá za pokus umístit tyto části programu do RP7 a ze získaných zkušeností při hodnocení v polovině období nebo v RP8 v případě potřeby vyvodit důsledky.

4.10.1

Téma „Aplikace založené na vesmírných technologiích ve službách evropské společnosti“ umístěné v podprogramu astronautika spolupracuje jako typické překrývající se téma (viz oddíl 5) s tématy bezpečnost, životní prostředí a informační technologie.

4.10.2

V současné době bohužel velmi aktuální témata výzkumu v oblasti bezpečnosti jako „ochrana před terorismem a trestnou činností“, „bezpečnost infrastruktur a veřejných služeb“, „ochrana hranic“, „bezpečnost a společnost“ atd. jsou překrývající se témata a bylo by vhodné doplnit je v oblasti výzkumu humanitních a sociálních věd tématy jako „výzkum konfliktů a míru“ a „výzkum kultury“, a dozvědět se tak více o pozadí konfliktů a možnostech, jak konfliktům zabránit či předcházet. Zvláštní váhu je třeba přikládat boji proti terorismu a kontrole (viz také odst. 6.4.3) nad nebezpečnými zbraněmi hromadného ničení.

4.11

Co se týče specifického programu „Myšlenky“, Výbor vítá, že i jeho doporučení (20) jsou předmětem zájmu. Tato doporučení se týkala zejména nezávislého řízení tohoto programu Evropskou radou pro výzkum, kterou by měli tvořit vynikající mezinárodně uznávaní vědci; Výbor opakuje své doporučení, aby se zapojili i výborní vědci z oblasti výzkumu průmyslu. O to více Výbor doporučuje i Parlamentu a Radě, aby vyjádřili souhlas tomuto novému způsobu podpory výzkumu, s nímž by se mělo zacházet analogicky jako např. s Medical Research Council (Spojené království) nebo s Deutsche Forschungsgemeinschaft (Německo).

4.11.1

Tento program - zaměřený na podporu excelence ve všech oblastech vědy a techniky - povede k evropské přidané hodnotě a přispěje ke konkurenceschopnosti EU v globálním kontextu. Výbor poukazuje zejména na to, že (21) jen základní výzkum svobody a nezávislosti, výzkum bez pout – a přece ne bezmezný – je schopen dodat nejdůležitější surovinu budoucího blahobytu: nové znalosti (neoficiální překlad – pozn. překl.). I průmysl (22) podporuje význam základního výzkumu a jeho podporu.

4.11.2

To odpovídá i opakovanému doporučení Výboru v inovačním trojúhelníku základní výzkum, aplikovaný výzkum a vývoj (vývoj produktů a procesů) přičíst význam všem třem nezbytným pilířům, jenž jim náleží, a vytvořit tak optimální předpoklady pro úplný úspěch. Z jiného úhlu pohledu je to nezbytné i pro víceoborovost navrhovanou Komisí. Dále Výbor opětovně poukazuje na to, že hranice mezi pojmy základní výzkum, aplikovaný výzkum a vývoj byly vždy plynulé a nahodilé, neměly by tedy v žádném případě být pomocí administrativních opatření uměle zdůrazňovány.

4.12

Výbor rovněž vítá posílení opatření v oblasti Lidé a v ní umístěném programu Marie-Curie. Tento program se již osvědčil jako mimořádně úspěšný a důležitý nástroj pro vzdělávání a podporu „evropských vědců“ a posílení atraktivity evropského výzkumného prostoru pro výzkumné pracovníky z celého světa. Výbor opakuje, že výzkumní pracovníci nejsou jen tvůrci nových znalostí, ale i nejdůležitější (pře)nosnou silou těchto znalostí mezi zeměmi a kontinenty, jakož i mezi výzkumnými organizacemi a průmyslem, a tedy i mezi výzkumem a jeho uplatněním.

4.12.1

Jako část tohoto programu je dále třeba zdůraznit cíle celoživotní učení a profesní rozvoj, jakož i cesty a partnerství mezi průmyslem a univerzitami. Zatímco první cíl slouží ke kvalifikaci mladých výzkumných pracovníků a zvláště jejich dalšímu profesnímu rozvoji – včetně dalšího rozvoje již zkušených výzkumných pracovníků (viz také následující odstavec), platí pro druhý cíl důležitý úkol dlouhodobě zavádět a podporovat programy pro spolupráci mezi vysokoškolskými zařízeními a průmyslem, především malými a středními podniky, tedy podporovat výše uvedený inovační trojúhelník. Proto by měla být podporována především mobilita mezi veřejným a soukromým sektorem. Tato mobilita by měla zahrnovat i mobilitu např. do zemědělství nebo politických institucí a partnerství s nimi.

4.12.2

Tím se Výbor zároveň dotýká klíčové role univerzit coby institucí pro výzkum a vzdělávání. Aby mohly plnit své úkoly, musí však materiální/přístrojové vybavení univerzit, jejich personální rozpočet a jejich organizační struktura odpovídat tomuto cíli (viz také odstavec 4.15.4). Zde existují - zejména ve srovnání se špičkovými univerzitami např. v USA - velmi závažné nedostatky. Výbor tedy vítá, že Komise k této důležité otázce připravuje vlastní sdělení, ke kterému Výbor zaujme stanovisko. Na tomto místě je třeba předjímat hledisko důležité pouze pro RP7, a sice, že musí existovat podpůrné nástroje, jež jsou přizpůsobeny obvyklé velikosti projektů skupin výzkumných pracovníků působících na univerzitách.

4.13

Výbor kromě toho vítá snahu Komise vytvořit koherentní profesní obraz „evropského výzkumného pracovníka“, vybudovat pro něj spolehlivý kariérní postup a tomu přizpůsobit pravidla vnitřního trhu. Výbor již dříve poukázal na to (23), že lidský kapitál je nejcitlivějším a nejcennějším zdrojem pro výzkum a vývoj a že podporuje úsilí Komise o rozvoj a zachování lidských zdrojů. Výbor je s Komisí zajedno v tom, že potřeba zlepšení se týká jak podoby individuálních pracovních smluv pro výzkumné pracovníky, tak i pro všechny druhy mobility důležitého přizpůsobení/převoditelnosti všech prvků sociálního a důchodového zabezpečení.

4.13.1

Jestliže se nepodaří nabídnout schopným mladým vědcům atraktivní a plánovatelnou profesní dráhu (USA: tenure-track), budou provádět výzkum mimo Evropu nebo se budou věnovat jiné práci. Mobilita vědců není potřebná a žádoucí pouze uvnitř EU, nýbrž i mezi EU a mnoha dalšími státy. Nesmí to však vést k odlivu mozků („brain-drain“). Zvláštním aspektem je zde, ve smyslu důležité soudržnosti rodin, možnost zaměstnávat oba partnery – tzv. „kariéra ve dvou“.

4.13.2

Výbor zde odkazuje i na doporučení Komise z 11. března 2005 ohledně Evropské charty výzkumných pracovníků  (24) a na soubor pravidel chování pro přijímání výzkumných pracovníků, které mají posloužit výše jmenovaným cílům. Podporuje záměr, který je zde vyjádřen, a zejména množství specifických podrobností, které slouží k jeho dosažení. Proto lituje, že doporučená úprava zachází v některých bodech příliš daleko, a tím znesnadňuje svoji vlastní akceptaci a v zásadě dobrý úmysl ve vědecké komunitě. Některé ze zvolených formulací a doporučení považuje dokonce za zavádějící, přinejmenším však za nejasné nebo mylné (25). To může mj. ztížit zjednodušení postupů (viz následující odstavec) nebo vést k chybným rozhodnutím. Výbor proto doporučuje tuto důležitou úpravu příležitostně vhodným způsobem přepracovat.

4.14

Výbor v této souvislosti vítá i projevený záměr Komise zjednodušit mnohá opatření a předpisy o navrhovacích a rozhodovacích postupech pod heslem „zjednodušení“, a znatelně je tak usnadnit navrhovatelům. Momentální značné množství vynaložené práce a nákladů na navrhovací a schvalovací řízení přeci představuje jednu z hlavních překážek pro uživatele z oblasti vědy a průmyslu. Pokud jde o průmysl, týká se to zejména malých a středních podniků a jejich pozoruhodného inovačního potenciálu, avšak rovněž menších skupinek výzkumných pracovníků na univerzitách. Postupy příznivější pro výzkum by podstatným způsobem zvýšily účinnost podpory výzkumu v Evropě a navíc by přispěly ke zlepšení „bruselského image“ – který bohužel charakterizují zejména pojmy „byrokracie“ a „nadbytečná regulace“ – u evropských občanů. Výbor připomíná svá dřívější doporučení k této problematice a svoji podporu Marimonově zprávě (26). Účast na Evropském programu pro výzkum se účastníkům musí vyplatit, včetně náročnosti a rizika podání žádosti!

4.14.1

Výbor si uvědomuje, že tento záměr se dotýká napjatého stavu mezi nezbytnou transparentností, předpisy Evropského účetního dvora a odborným posouzením všech pracovníků s rozhodovací pravomocí. To může a musí vést k větší vlastní odpovědnosti zúčastněných subjektů (za tímto účelem však potom musí být přehodnoceno riziko jejich osobní odpovědnosti) na straně Komise nebo jí pověřených agentur. Z toho zároveň vyplývají velmi vysoké nároky na odborné znalosti zúčastněných subjektů v závislosti na oboru. Výbor proto opakuje svoje doporučení, že je zde třeba vždy zvláštních odborníků s dlouholetými zkušenostmi. Výbor připomíná svá dřívější doporučení v tomto ohledu (27).

4.14.2

Obzvláště důležitým hlediskem pro inovace a pro vymanění se z průměrnosti je při tom nezbytná připravenost přijmout i nejistotu a riziko neúspěchu. Proražení do nových vědeckotechnických oblastí a hledání neznámého nelze naplánovat nebo vyložit tak, že úspěch bude zaručen - naopak, je-li vše známo dopředu, nemohou vzniknout žádné nové poznatky. „Nezdar“ proto nesmí být hodnocen jako takový, ale jako užitečný poznatek v postupování způsobem „pokus-omyl“. Příležitost a riziko jsou dvě strany téže mince.

4.14.3

Zřízení externích agentur se doporučuje jen tehdy, pokud tím bude zajištěno podstatné zlepšení správních postupů a prokáže se jasná nákladová výhodnost. Potenciální dodatečné resp. externí správní náklady se v žádném případě nesmí odrazit ve snížení rozpočtu pro samotný výzkum!

4.15

Výbor obzvláště vítá i ty důležité části programu, které jsou zařazeny do zvláštního programu „Kapacity“ a které zahrnují otázky výzkumných infrastruktur, výzkumu ve prospěch malých a středních podniků, Regionů znalostí, výzkumného potenciálu, vědy ve společnosti a akcí mezinárodní spolupráce.

4.15.1

Je třeba zdůraznit důležitý cíl většího zapojení malých a středních podniků do procesu výzkumu a inovací a vytvořit pro to vhodné rámcové podmínky a nástroje.

4.15.2

Podpora prostřednictvím programu pro inovace se může rozvinout v další dobrý nástroj podpory malých a středních podniků  (28). Avšak i zde musí mít postupy realizovatelnou míru přiměřenou malým a středním podnikům. V závislosti na úspěchu tohoto programu pro inovace považuje Výbor za hodné zvážení, zda by rozsah explicitní podpory malých a středních podniků neměl být vyšší než současných 15 %, zejména také s ohledem na potřeby nových členských států. Výbor zde připomíná svá dřívější vyjádření, že šance na úspěch těchto malých a středních podniků, které byly kdysi založeny za účelem rozvoje a uvádění na trh nových technicky vyspělých výrobků, závisí na dostatečném vybavení počátečním kapitálem a „rizikovým kapitálem“ (venture-capital), aby úspěšně přestály prvních 5 až 10 let své činnosti. Hospodářský výzkum a hospodářská politika zde mohou mít významný přínos.

4.15.3

Stejně tak důležité jsou cíle optimalizace a rozvoje infrastruktur výzkumu, rozvoje regionálních uskupení zaměřených na výzkum a podporování a uvolnění výzkumného potenciálu v konvergenčních a nejvzdálenějších regionech EU. Zlepšení výzkumných infrastruktur a vybudování nových výzkumných infrastruktur usnadní a urychlí vytváření regionálních uskupení zaměřených na výzkum. I zde však o úspěchu spolurozhoduje především potřeba dostatečného „rizikového kapitálu“ (venture-capital).

4.15.4

Výbor zdůrazňuje zejména význam dostatečného množství infrastrukturních opatření k posílení univerzit (k tomu viz odstavec 4.12.2). V této souvislosti poukazuje Výbor na to, že na více místech v EU již vznikla úspěšná uskupení technicky vyspělých firem, která se seskupují okolo určitých univerzit a/nebo výzkumných center a vyvolávají růst a inovace i v okolním hospodářském prostoru (poles of economic growth). K tomu také viz odstavec 4.16.2.

4.15.5

Významem špičkových evropských výpočetních středisek jako dalšího velmi důležitého infrastrukturního opatření se ještě budou zabývat následující odstavce (viz odstavec 5.8).

4.15.6

Na druhé straně Výbor doporučuje vyčlenit tématickou oblast „věda ve společnosti“ z programu Kapacity (29) – pod podmínkou zmínění tohoto tématu rovněž v programu „Myšlenky“ – a přiřadit ji k prioritnímu podprogramu „Sociální, ekonomické a humanitní vědy“ v programu „Spolupráce“. Tímto způsobem by bylo možné lépe využít potenciální synergické účinky v rámci těchto témat a vytvořit nezbytná propojení. Navíc by bylo jasnější, že celkový rozpočet těchto překrývajících se tématických oblastí činí dohromady 3 % tématických prioritních programů.

4.15.7

Dobrá a plodná mezinárodní spolupráce v oblasti výzkumu a vzdělávání je základním stavebním kamenem globálního partnerství a odpovídá podstatě vědeckého výzkumu a vývoje. Akce mezinárodní spolupráce  (30) zařazené do podprogramu Kapacity slouží významnému záměru spolupracovat (viz rovněž odstavec 4.13.1) s kandidátskými zeměmi, zeměmi sousedícími s EU, rozvojovými zeměmi a rozvojovými zeměmi s rozvíjejícími se ekonomikami. Výbor vítá, že je umožněna přinejmenším stejně důležitá spolupráce s vědecky a technicky velmi rozvinutými zeměmi jako USA nebo Japonsko v podprogramech „Spolupráce“ nebo „Lidé“ a že je v jednotlivých případech dokonce institucionalizovaná zvláštními bilaterálními smlouvami. Výbor uznává, že se tato spolupráce musí zrodit z aktuálních odborných potřeb, přesto tato důležitá fakta doporučuje zviditelnit a zdůraznit.

4.16

Návaznost a nástroje na podporu výzkumu (režimy financování). Výbor již ve svém předchozím stanovisku předložil k oběma aspektům svá doporučení, která důrazně potvrzuje. Vzhledem k naléhavé potřebě větší návaznosti opětovně poukazuje na to, že zachování osvědčených nástrojů je významným přínosem a že by navrhovatelům při volbě nástrojů měla být poskytnuta větší volnost. Volba nástroje (nepodporovaného Komisí) pak však nesmí být v posudku penalizována resp. se v posudku nesmí vytvářet pořadí nástrojů. I v prodloužené době platnosti 7. rámcového programu – v takovém případě však pouze při adekvátním finančním pokrytí – vidí Výbor přínos k větší návaznosti.

4.16.1

Některé nástroje mají nové označení nebo jsou zcela nové. Na tomto místě Výbor i v tomto ohledu opakuje své obecné doporučení, totiž na jedné straně zacházet velmi opatrně se zaváděním nových nástrojů i s jejich přejmenováním (z důvodu požadované návaznosti), na druhé straně ale také dát při nezbytném vyzkoušení nových nástrojů najevo, že prozatím může jít o testovací fázi.

4.16.2

Kromě již dříve zmíněných technologických platforem jsou Společné technologické iniciativy novým nástrojem, který má sloužit k vytváření dlouhodobějších partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem. Přestože zde Výbor zatím postrádá jasnější představy Komise, m.j. rozdíl oproti technologickým platformám, průmysl a zejména malé a střední podniky do nich vkládají velké naděje. Mohly by mimo jiné vést k vytváření kooperativních sítí mezi velkými firmami a malými a středními podniky, ale také s univerzitami a výzkumnými centry, jakož i obecně k větším investicím do výzkumu a vývoje v soukromém sektoru. (viz rovněž odstavec 4.15.4) Proto by měly být nejen podrobněji rozpracovány rámcové podmínky a způsob fungování těchto Společných technologických iniciativ, nýbrž po uplynutí přiměřené doby by se mělo přezkoumat, zda byla splněna očekávání související s tímto nástrojem.

4.16.3

Komise by měla dbát na to, aby se při zavádění nových nástrojů neopakovaly stejné chyby jako při zavádění „sítí excelence“ v 6. rámcovém programu. Tam vedla chybná informační politika ke zmatkům a různému pochopení na straně všech zúčastněných a dokonce uvnitř Komise. Výbor vychází z toho, že mu bude dána příležitost zabývat se podrobnostmi tohoto tématu v některém z příštích stanovisek. Vítá návrh Komise zařadit mezi režimy financování rovněž články 169 a 171 Smlouvy o EU.

5.1

Zvláštní poznámky patří především tématickým podprogramům programu „Spolupráce“, které jsou jádrem rámcového programu. Zde je třeba zopakovat, že Výbor v zásadě vítá návrhy Komise a doporučuje je k provedení.

5.2

Výbor se přitom nejprve zabývá důležitým aspektem témat zasahujících do různých oborů a oblastí, která v závislosti na svém druhu vyžadují koordinaci či řízení shora a jako taková často zahrnují i podprogram „Sociální, ekonomické a humanitní vědy“ (viz též odstavec 5.8). Proto by se mělo zajistit, aby navzdory (i z administrativních důvodů) nevyhnutelné podrobné struktuře jednotlivých programů byla rozpoznána, zpracována a využita vyšší souvislost mnoha problémů, které je třeba řešit. V souladu s tím Výbor doporučuje postarat se o vyšší koordinaci i o nezbytná propojení.

5.2.1

Otázkou výzkumu v oblasti bezpečnosti a boje proti terorismu, která s tím souvisí, se zabýval již oddíl 4 tohoto stanoviska.

5.2.2

Dalším příkladem je demografický rozvoj  (31). Nezbytný výzkum v této oblasti sahá od sběru demografických údajů, příčin a trendů přes nízkou porodnost, která v mnoha členských státech budí znepokojení, až k dopadům tendenčně stále se prodlužující průměrné délky života. V souvislosti s průměrnou délkou života jde na jedné straně o nezbytný geriatrický/lékařský výzkum a techniku péče (32). Zvlášť důležitým aspektem jsou zde socioekonomické otázky spojené s celou komplexní problematikou.

5.2.3

I téma zdraví (viz odstavec 5.9) je konec konců tématem týkajícím se více oblastí, neboť je ovlivňováno způsobem života, pracovními podmínkami, vlivy životního prostředí, výživou, připraveností nechat se očkovat, závislostmi atd.

5.3

Samo sebou také některé podprogramy z velké části zasahují do více oblastí. Jejich výsledky mají totiž bezprostřední přínos nejen pro výkonnost evropského průmyslu, ale na základě svého tématického propojení i pro další podprogramy (k tomu opět viz též odstavec 5.2).

5.4

To platí zejména pro podprogramy Informační a komunikační technologie (IKT), jakož i Biotechnologie, Nanovědy, nanotechnologie, materiály a nové výrobní technologie. Avšak i podprogram Energetika je úzce spjat s podprogramem Životní prostředí a podprogramem Doprava. Proto lze vyváženost mezi jednotlivými podprogramy posuzovat v nejlepším možném případě jen po stránce kvality. Následující poznámky se tedy v této míře musí chápat pouze při zohlednění tohoto omezení.

5.5

Informační a komunikační technologie (IKT) jsou skutečně klíčovými technologiemi pro všechny oblasti průmyslu, hospodářství, služeb, vědy a techniky včetně bezpečnosti a obrany. Jsou určujícím prvkem celosvětové hospodářské soutěže. S ohledem na význam špičkových počítačů pro mnohé důležité otázky – od výzkumu klimatu, výzkumu v oblasti bezpečnosti, výzkumu materiálů až po např. syntézu nových lékařských účinných látek – existuje v Evropě i jasná potřeba dostihnout vývoj, zejména vůči Japonsku a USA. Tato potřeba se týká jednak zřízení špičkových evropských výpočetních středisek - což je spíš úkolem pro program „Kapacity“ resp. „Infrastruktury“ - a jednak vlastního vývoje příslušného technického (hardware) a programového (software) vybavení v Evropě.

5.5.1

Přesto je zarážející, že i nyní je - stejně jako v 6. rámcovém programu - zdaleka největší část rozpočtu určena na podprogram IKT. Vzhledem k důležitosti (i v rámci národního hospodářství) ostatních témat jako je energetika nebo např. zdraví vyvstává otázka, zda by zde ve smyslu provázanosti mezi podprogramy neměla být ještě zachována možnost určitých posunů důrazu. Odpověď na tuto otázku závisí mimo jiné na tom, v jakém rozsahu provádí program IKT přípravné práce pro ostatní programy, např. pro výzkum v oblasti bezpečnosti nebo průzkum vesmíru.

5.5.2

Z podnětu tohoto příkladu Výbor obecně doporučuje připustit při provádění 7. rámcového programu dostatečnou flexibilitu v přidělování prostředků z rozpočtu pro jednotlivé podprogramy resp. využít zamýšlenou provázanost např. prostřednictvím společných veřejných soutěží pro podprogramy. Poznámka Výboru na adresu IKT platí obdobně i pro podprogramy Doprava a Astronautika (např. letectví).

5.5.3

Výbor znovu vyjadřuje své uspokojení nad zahájením budování projektu Galileo, který je ukázkovým příkladem uplatňování zásady subsidiarity. Výbor v jeho technologii a zejména v jeho využití také vidí typické znaky multidisciplinárních úkolů, jež se vzájemně překrývají, současně s vysokou technickou inovační hodnotou.

5.6

Výbor opakuje, že velmi vítá vytvoření důležitého podprogramu Energetika v rámci 7. rámcového programu, konec konců je totiž v souladu s doporučením, které již několikrát vyslovil. Ale dokonce přes skutečnost, že i 7. rámcový program Euratom je silně zaměřen na energetický výzkum, zastává názor, že by se tomuto životně důležitému a vysoce aktuálnímu tématu měla přikládat ještě větší váha. Energie je „základní potravinou“ konkurenceschopné národní ekonomiky, na jejímž dovozu je EU v současné době nejen závislá, což vzbuzuje obavy, ale jejíž zdroje budou zřejmě ze střednědobého hlediska ubývat na celém světě. Klíč k řešení problémů s energií leží ve výzkumu a vývoji.

5.6.1

Výbor proto vítá, že se na rozvoj obnovitelných zdrojů energie klade tak velký důraz. Hrají hlavní roli v celé problematice energetiky a životního prostředí (globální oteplování). V tomto ohledu odkazuje Výbor na svá četná stanoviska (33), která pojímají celé spektrum potřeb výzkumu v oblasti obnovitelných zdrojů energie – od geotermie přes biomasu, solární a větrnou energii až po techniky akumulace. Díky financím ze 7. rámcového programu obdrží obnovitelné zdroje energie další důležitou podporu jako doplněk k nejrůznějším podpůrným opatřením na zavedení na trh (např. zákon o zásobování elektrickou energií), která má sloužit vývoji konkurenceschopných produktů. Doporučuje rovněž provést testy, které by podrobněji přezkoumaly energetickou bilanci obnovitelných systémů, protože nedávno se objevily pochybnosti např. o pozitivní energetické účinnosti některých biopaliv (34).

5.6.2

Výbor však poukazuje zejména také na to, že použití „klasických“ fosilních zdrojů energie - uhlí, ropy a zemního plynu  (35) je i nadále, tedy i pro několik příštích desítek let, páteří evropského i celosvětového zásobování energií. Proto mají veškeré výzkumné a vývojové činnosti, které při získávání, přepravě a využití těchto zdrojů energie přispívají ke zvýšení efektivnosti – a tím i přímo či nepřímo ke snižování emisí skleníkových plynů, ten nejvyšší význam pro národní hospodářství a politiku životního prostředí. Tyto aspekty jsou sice zahrnuty do podprogramu Energetika do části pojednávající o emisích CO2 (včetně zachycování a uchovávání CO 2) a o zvýšení efektivnosti. Mělo by se však zajistit, aby na ně byly poskytnuty nezbytné prostředky. Navíc zde existuje synergetické propojení na podprogramy Materiály a Doprava. Mimo to Výbor vítá s tím spjatý program pro výzkum uhlí a oceli (36).

5.6.3

Výbor proto kromě výzkumné a vývojové činnosti v oblasti obnovitelných zdrojů energie doporučuje klást důraz odpovídající významu i na energetické techniky zpracování fosilních zdrojů energie. To platí tím spíše, že v nadcházejících dvou desetiletích je třeba nahradit velkou část stávajících elektráren využívajících spalování fosilních zdrojů energie a doplnit je o další nové (v EU několik stovek!). Z ekonomického hlediska a z hlediska politiky životního prostředí je velmi důležité, aby byla v tomto směru nasazena nejmodernější technika. V neposlední řadě vyvstává v souvislosti s vysokými cenami ropy otázka, odkdy budou techniky získávání pohonných látek z uhlí moci představovat ekonomicky konkurenceschopnou alternativu.

5.6.4

Co se týče dalších podrobností, odkazuje Výbor na svá dřívější a současná stanoviska (37) k energetickému výzkumu a energetické problematice.

5.7

Zlepšení energetických technik je totiž také jedním z nejdůležitějších opatření proti změně klimatu a jiným nežádoucím vlivům životního prostředí (38).

5.7.1

Proto by toto obsahové propojení obou podprogramů mělo být využito i k jejich optimalizaci. Zatímco by měl výzkum v rámci podprogramu Životní prostředí (včetně změny klimatu) poskytnout především diagnózu, podprogram Energetika slouží zejména k terapii.

5.7.2

Avšak i uvnitř podprogramu Životní prostředí mají být vytvořena a využívána důležitá propojení a součinnosti mezi analýzou/diagnózou (např. „geologie mořského dna“) a možnou terapií (např. „ochrana mořského dna“).

5.8

Také podprogram Sociální, ekonomické a humanitní vědy doplněný o program Věda ve společnosti, připojený na základě doporučení v odstavci 4.15.5, by měl být chápán jako téma zasahující do více oblastí. Výbor mimo to připomíná své dřívější doporučení silnějšího propojení mezi přírodními a humanitními vědami (včetně sociálních věd), jejich protagonisty, ale rovněž jejich metodami a kritérii (39). Sociální a humanitní vědy by se měly podílet také na zjišťování příčin v rámci výzkumu v oblasti bezpečnosti.

5.8.1

V této souvislosti Výbor vítá zdůrazněnou důležitost průzkumů v rámci národního hospodářství za účelem rozvinutí těch nejlepších postupů pro vnitřní trh a pro Lisabonskou strategii vzhledem k celosvětovému rozměru hospodářské soutěže a dalším dopadům globalizace. Vyzdvihuje naléhavost výzkumu a politických konzultací (k tomu viz též program Společného výzkumného střediska, odstavec 5.10.1) ke zjišťování příčin nezaměstnanosti, silných a slabých stránek různých systémů hospodářství, jakož i ke zjišťování příčin, dopadů a potenciálních změn ve směřování demografického rozvoje. V neposlední řadě zdůrazňuje důležitost prohloubeného zkoumání kauzální souvislosti mezi výzkumem, inovacemi a blahobytem.

5.8.2

Spolu s právními vědami jde při tom konec konců i o vědecké základny pro všechny oblasti politiky EU jako např. sociální politiku, právní politiku, hospodářskou politiku (monetární politiku, fiskální politiku, inovační politiku atd.) a bezpečnostní politiku. Obzvláště se ale jedná o politicko-hospodářsko-právní otázky budoucího vnitřního rozvoje EU - vnitřní trh, soudržnost, integraci a správu nevyjímaje.

5.8.3

Výbor mimo to zdůrazňuje zvlášť aktuální otázku politického a kulturního sebepojetí Evropské unie a jejích hranic. K tomuto aspektu by se měla propracovat také otázka společných rysů evropské kultury v oblastech umění, vědy, architektury, techniky a módy, ale rovněž v dějinách vývoje ideí, právnictví, pořadí hodnot a řízení státu. Moderní myšlenka státu vznikla v Evropě (a byla poprvé uskutečněna v USA). To ale pak znamená také podrobnější studie o pojetí kultury, jeho fasetách, nejasnostech, hierarchiích hodnot a nedorozuměních.

5.8.4

Vzhledem k rozmanitosti důležitých podotázek by rozpočet určený na podprogram Sociální, ekonomické a humanitní vědy i přes navrhované zapojení rozpočtu na Vědu ve společnosti nemusel stačit. Konečné posouzení tohoto aspektu vyžaduje zapojení těch dílčích úkolů humanitních věd, které jsou vytyčeny v rámci jiných podprogramů, jako např. Energetiky.

5.8.5

V neposlední řadě Výbor vyzdvihuje všechny etické otázky plynoucí z napjaté pozice mezi poznatky, výzkumem a uplatněním, mezi riziky a příležitostmi. Důležitým aspektem, i s ohledem na Lisabonskou strategii, jsou souvislosti a protiklady mezi ideologicko-dogmatickými pozicemi, ochotou podstoupit riziko a pokrokem.

5.8.6

Tím se opět zabíhá do tématické oblasti Věda ve společnosti. K tomu již Výbor vypracoval velmi obsáhlé stanovisko (40). I ve smyslu tohoto dřívějšího stanoviska vítá spektrum témat navržené Komisí. Patří sem záměr přiblížit vědecký výzkum a poznatky občanům, posílit vzájemné porozumění a především motivovat mladé lidi ke vědecké kariéře. Naskýtá se zde také možnost zřízení fóra, které by občany a spotřebitele přiblížilo k vědě a výzkumu a zohledňovalo jejich názory.

5.8.6.1

V tomto směru považuje za důležité zejména ty činnosti, které umožňují bezprostřední kontakt, ne-li dokonce možnost „zkusit si to také“: kvalitní technická muzea, specializované laboratoře, akce typu „být jeden den u toho“ atd. Především je však třeba zajistit, aby dobrá a názorná výuka přírodních věd získala v učebních osnovách středních škol opět dostatečnou váhu. Tím se má hlavně podpořit zájem a pochopení pro přírodní vědy a techniku. Teprve dostatečné znalosti umožňují vytvořit si vlastní názor na věc.

5.8.6.2

Znalosti z oblasti přírodních věd jsou neodmyslitelné rovněž při procvičování myšlení a při vytváření si jasného obrazu světa.

5.8.6.3

Stejně tak důležité je však pomocí tohoto programu více zapojit do diskuse a do rozhodovacích procesů samotné výzkumné pracovníky a jejich úhel pohledu na věc.

5.9

Obzvláště důležitý podprogram se týká velmi širokého tématu zdraví, kterým se Výbor zabýval již několikrát. Zahrnuje veškeré činnosti výzkumu a vývoje týkající se témat diagnóza, terapie, zmírnění a prevence chorob.

5.9.1

Prioritou by zde měla být zpočátku léčba nebo prevence těch onemocnění, která se vyznačují velmi vysokou úmrtností a nemocností – u dětí, dospělých i starých lidí – nebo která by v případě nekontrolovatelných epidemií měla za následek zvlášť vysokou úmrtnost.

5.9.2

Za neustálé prodlužování průměrné délky života lze vděčit jak úspěchům dosavadního lékařského pokroku, tak i nabídce stále lepší a zdravější výživy. Tím však pořád více vystupují do popředí nemoci podmíněné nesprávnou životosprávou (např. obezita (41), kouření), jakož i zdravotní postižení a nemoci z povolání i nemoci dané věkem. O důležitosti tohoto tématu se již několikrát pojednávalo výše (42), nezahrnuje pouze lékařské/lidské aspekty, nýbrž i – s ohledem na schopnost pracovat či náklady na péči – aspekty důležité z hlediska národního hospodářství. Tato důležitost platí i pro celkovou problematiku organizace a financování systému zdravotnictví a využití lékařského pokroku. Analogicky platí i pro výzkum ke zmírnění zdravotních postižení, tedy ke zvýšení kvality života zdravotně postižených osob a jejich možnému začlenění do pracovního procesu.

5.9.3

Otázky zdravotních postižení a otázky zdraví se však ne vždy kryjí. Proto by se zdravotní postižení měla brát v úvahu ve všech relevantních oblastech programu.

5.9.4

Výbor navíc poukazuje na mezinárodní rozměr tématu Zdraví: na jedné straně na spolupráci se státy, kteří provádějí intenzivní a úspěšný výzkum, na druhé straně na aspekty zdravotnické pomoci rozvojovým zemím. To přidává spolupráci s WHO (World Health Organisation/Světová zdravotnická organizace) na zvláštním významu.

5.9.5

Také celosvětové šíření nových přenašečů nemocí je mezinárodním tématem, v jehož rámci je spolupráce s WHO rovněž velmi důležitá.

5.9.6

Mezinárodní spolupráce navíc poskytuje příležitost k vypracování podrobnějších klinických studií nejen o populaci obecně, ale také s ohledem na věk: o dětech, dospělých, starých lidech.

5.9.7

Pozoruhodné práce soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje (farmaceutického průmyslu a výrobců lékařských přístrojů) na poli zdravotnictví jsou dobrým příkladem uplatnění článku 169 na partnerství mezi soukromým sektorem a výzkumem podporovaným veřejnou správou (i členskými státy).

5.10

Společné výzkumné středisko (mimo jadernou oblast)

5.10.1

Společné výzkumné středisko se angažuje v oblastech schopných podporovat politiku EU po vědeckotechnické stránce. K těm se počítá např. oblast trvale udržitelného rozvoje, ochrany klimatu, potravin, energetiky, dopravy, chemických látek, metod nahrazujících pokusy na zvířatech, výzkumné politiky, informačních technologií, referenčních metod a materiálů, jakož i rizik, nebezpečí a sociálněekonomických dopadů biotechnologie, ale i technik ekonometrického modelování a analyzování. Dalším úkolem je rozvoj vědeckotechnických referenčních údajů pro různé oblasti monitorování životního prostředí a potravin. V tom také spočívá hodnotný přínos k vypracování právních předpisů Společenství.

5.10.2

Výbor vidí další úkol Společenství ve spolupráci národních ústavů pro metrologii (měření) s rozdělením úkolů a ve standardizaci při současném zapojení se do jejich programů. Ve smyslu vnitřního trhu a evropské integrace obecně by se mělo zvážit, zda by při zapojení příslušných stávajících národních institucí, příslušných průmyslových odvětví a Společného výzkumného střediska neměl být vytvořen Evropský standardizační úřad (European Bureau of Standards). Dosavadní rozmanitost by poskytovala příležitost realizace paralelních metod, srovnání metod i vývoje novinek při obzvlášť spolehlivém vybavení a spolupráci.

5.10.3

Výbor bere s uspokojením na vědomí, že aktivity Společného výzkumného střediska jsou integrovány do činností mezinárodní vědecké obce. Takovou integraci však považuje za velmi důležitou i s ohledem na sociální, ekonomické a humanitní vědy uvedené v odstavci 5.8.

6.1

Kontrolovaná jaderná syntéza. Výbor opakuje své vyjádření z nedávného stanoviska (43) k energii z jaderné syntézy, totiž že mírové využití energie z jaderné syntézy skrývá potenciál pro velmi důležitý přínos k dlouhodobému řešení problémů zásobování energií ve smyslu trvalé udržitelnosti, nezávadnosti pro životní prostředí a konkurenceschopnosti. Stejně jako jaderné štěpení by ani jaderná syntéza neemitovala žádné plyny poškozující klima, zato by ale měla další důležité výhody.

6.1.1

Výbor blahopřeje Komisi i jiným zúčastněným subjektům k úspěchu jejich jednání, která i on sám doporučoval a jejichž prostřednictvím bylo umožněno přenést důležitý mezinárodní projekt ITER do Evropy. Za pomoci projektu ITER  (44) byl učiněn rozhodující krok směrem k pozdějšímu „demonstračnímu“ reaktoru DEMO. Ovšem je s tím rovněž spojen závazek financování ITERu podle smlouvy a nezbytných přípravných a doprovodných programů, jakož i přípravných programů pro DEMO.

6.1.2

V tomto ohledu Výbor apeluje také na členské státy, aby se samy rozhodujícím způsobem podílely na evropském programu jaderné syntézy a v souladu s tím podporovaly své laboratoře přidružené k programu. Výbor si je vědom skutečnosti, že program Syntéza tímto vkročil do fáze, jejíž realizace vyžaduje také značné – a oproti dřívějšku vyšší – vynaložení finančních prostředků. Vzhledem k potenciálu tohoto zdroje energie a závažnosti energetické otázky to však považuje za nezbytné a oprávněné.

6.1.3

Co se týče dalších podrobností, odkazuje Výbor na své nedávné stanovisko (45) k tomuto tématu. Přitom zdůrazňuje práce v oblasti vývoje za účelem přípravy DEMO (vývoj materiálů i vzorců, systematická koncepce atd.) i průzkumy lepších koncepcí zapojení.

6.2

Jaderné štěpení a radiační ochrana. Jaderná energie je nejvýznamnějším v současnosti dostupným zdrojem základní elektřiny vyrobené bez emisí uhlíku. U části obyvatelstva však přetrvávají obavy ohledně provozních rizik a bezpečného ukládání vyhořelého jaderného paliva. Výbor připomíná svá stanoviska k jaderné energii (46) (jadernému štěpení) a k tzv. nukleárnímu balíčku (47). Již ve stanovisku k nukleárnímu balíčku uvádí, že podporuje Komisi v jejím záměru aktivně stimulovat výzkum v oblasti bezpečnosti jaderných zařízení a nakládání s radioaktivním odpadem i v budoucnosti a koordinovat ho v rámci celého Společenství. Opatření navržená Komisí slouží k tomuto účelu a jsou z obsahového hlediska vítána.

6.2.1

Reaktorové systémy. Zde se jedná o výzkumné práce jednak k podpoře dalšího bezpečného provozu stávajících reaktorových systémů (včetně zařízení pro oběh paliv), jednak ke zhodnocení potenciálu a bezpečnostních aspektů budoucích reaktorových koncepcí.

6.2.1.1

Výbor považuje toto zhodnocení za velmi důležité, protože by mělo vést k vývoji inovačních reaktorových systémů. Dějiny techniky ukázaly, že největšího pokroku lze dosáhnout dalším inovačním rozvojem popř. generacemi systémů a koncepcí. Vzhledem k důležitosti jaderné energie z hlediska energetické politiky by zde měl být rozvíjen a využit stávající potenciál – nárůst bezpečnosti, snižování radioaktivního odpadu (zvláště dlouhodobého), extenze zdrojů a odhalení dalších zdrojů.

6.2.2

Radiační ochrana. Cílem je prohloubit vědeckou základnu pro ochranu obyvatelstva před ionizujícím zářením, které vzniká při využití radioaktivity nebo jiných zdrojů záření v lékařství, výzkumu a průmyslu (včetně výroby jaderné energie). Obzvlášť důležitým předmětem zkoumání jsou při tom účinky velmi malých dávek záření, které jsou statisticky obtížně přístupné a na které proto panují stále ještě rozporuplné názory.

6.2.3

Velmi důležitý je rovněž rozvoj, který slouží k technické kontrole a sledování veškerých opatření k nešíření materiálů či technologií na výrobu jaderných zbraní.

6.3

Jak pro rozvoj elektráren založených na jaderné syntéze, tak pro bezpečný provoz a další vývoj reaktorů, ve kterých probíhá štěpení jádra, je naléhavě nutné vychovat dostatečně kvalifikované nástupce a připravovat je v odpovídajících experimentálních zařízeních. To se podaří jen tehdy, bude-li jaderné technologii v Evropě opět přidělena vyšší priorita a vzroste tak zájem v řadách budoucích vědeckých pracovníků. Výzkum a vzdělávání musí i zde osvědčeným způsobem vytvořit symbiózu.

6.3.1

Co se týče dalších podrobností, odkazuje Výbor na svá nedávná stanoviska (48) k tomuto tématu.

6.4.1

Výbor vítá, že Společné výzkumné středisko podporuje proces tvorby politiky v oblasti jaderné energie, včetně provádění a sledování stávajících strategií a reagování na nové požadavky.

6.4.2

Výbor považuje za správné rovněž zaměření „jaderného“ programu Společného výzkumného střediska na stěžejní témata likvidace odpadu, bezpečnosti a sledování. Právě v nich spočívají jednak obavy občanů, jednak nutnost spolehlivých řešení. Výbor vychází z toho, že i tyto činnosti budou propojeny a koordinovány s činnostmi členských států.

6.4.3

Dle názoru Výboru je důležitým úkolem také (dále) rozvíjet postupy umožňující ještě lepší sledování nešíření materiálů či technologií na výrobu jaderných zbraní (viz též odstavec 4.10.2).

17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/22

1.1

Mnoho ukazatelů pro růst, zaměstnanost a inovaci nasvědčuje tomu, že Evropská unie se v posledních letech ve světové konkurenci propadla a že tento proces trvá. Největší ekonomickou a sociální výzvou pro EU se stává potírání nezaměstnanosti, vytváření nových pracovních míst a podporování nezbytného hospodářského růstu na trvale udržitelné úrovni.

1.2

Podniky mají při konfrontaci s těmito výzvami hlavní úlohu. 98 % podniků v Evropě představují malé a střední podniky (MSP). Poskytují 55 % pracovních míst v privátním sektoru. Potenciál MSP pro inovace ve výrobních procesech a produktech, jakož i službách, je značný.

1.3

Mnoho podniků využívá výhod jednotného evropského trhu. Často však nemohou z důvodu přetrvávajících omezení, omezených personálních a finančních kapacit, jakož i z důvodu chybějících informací, plně využít jeho potenciál. Zjednat nápravu zde může důsledné provádění lisabonské strategie, dokončení vnitřního trhu a další otevření trhu, lepší právní předpisy, jakož i podpůrné programy přinášející evropskou přidanou hodnotu.

1.4

Rovněž moderně strukturovaná jednání a efektivně pracující veřejné služby mohou mít významný přínos k podpoře konkurenceschopnosti a inovace v Evropě. Přeshraniční twinningová partnerství na všech úrovních mohou zlepšit stále potřebnější spolupráci mezi správními orgány, usnadnit výměnu zkušeností a všem poskytnout osvědčené postupy.

2.1

„Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci“ (dále jen Rámcový program) má v období let 2007 až 2013 přispět k provedení nově orientované lisabonské strategie, jakož i strategie Společenství pro trvale udržitelný rozvoj.

2.2

Rámcový program pokračuje v celé řadě stávajících podpůrných programů Společenství v různých politických oblastech a spojuje je na soudržném právním základě. Komise navrhuje referenční finanční částku ve výši EUR 4 212,6 mil.

2.3

Rámcový program se obrací na všechny členské státy EU, kandidátské země, země evropského hospodářského prostoru (EHP) a na země západního Balkánu. Další třetí země se ho mohou zúčastnit, pokud tak stanoví bilaterální dohody.

2.4

Cílem rámcového programu je podporovat konkurenceschopnost podniků, zejména MSP, povzbuzovat inovace a zajistit jejich konkurenceschopnost, urychlit rozvoj informační společnosti i energetické účinnosti a zlepšit využívání nových a obnovitelných zdrojů energie.

2.5

Na základě článku 156, čl. 157 odst. 3 a čl. 175 odst. 1 Smlouvy o ES má být vytvořen důležitý a soudržný právní základ pro specifické podpůrné programy Společenství a příslušné části jiných programů Společenství v oblastech, které jsou podstatné pro zvýšení produktivity, inovací a udržitelného růstu v Evropě. Současně má být věnována pozornost doplňkovým aspektům týkajícím se životního prostředí. Rámcový program se bude skládat ze tří specifických podprogramů.

2.6

Program pro podnikavost a inovaci vytvoří rámec opatření pro podnikavost, inovaci a konkurenceschopnost. Bude zaměřen na podniky ze všech hospodářských odvětví – ať již vysoce technologicky rozvinuté nebo tradiční. Přístup k finančním prostředkům pro zahájení podnikání MSP a jejich růst je třeba zlepšit. Důraz je rovněž kladen na spolupráci mezi podniky a podporu inovací a environmentálních technologií. Plánují se finanční prostředky ve výši EUR 2 631 mil.

2.7

Program na podporu politiky informačních a komunikačních technologií má podpořit zavedení informačních a komunikačních technologií v podnicích, správních orgánech a službách veřejného sektoru. Navržená opatření upřesňují a chrání novou evropskou iniciativu „i2010“, která bude v příštích letech tvořit rámec pro rozvoj jednotného evropského informačního prostoru a posílení vnitřního trhu pro informační produkty a služby. Program má mít k dispozici EUR 801,6 mil.

2.8

Program Inteligentní energie – Evropa se zaměřuje na podporu trvale udržitelného rozvoje v oblasti energetiky, zlepšení bezpečnosti zásobování a energetické účinnosti, snížení závislosti na vnějších zdrojích energie a zvýšení podílu obnovitelné energie na hrubé domácí spotřebě do roku 2010 na 12 %. Stěžejním úkolem jsou projekty podporování a šíření technologií pro trvale udržitelnou energii, lepší správní struktury a hustší propojení sítí, jakož i obecné povědomí o trvale udržitelném využívání energie. Komisí zřízená Výkonná agentura pro inteligentní energii má i nadále fungovat. Na program byly vyčleněny prostředky ve výši EUR 780 mil.

2.9

Rámcový program se bude provádět na základě ročních pracovních programů, jejichž provedení zajistí Komise. Řídící výbory zajistí monitorování opatření na úrovni členských států a soudržnost národních činností.

3.1

Návrh Rámcového programu je obsáhlý a pokrývá velké množství politik a programů. Poznámky se omezují na aspekty, kterým Výbor přikládá zvláštní význam a u kterých si chce být jist, že budou zohledněny i z dalších hledisek.

3.2

Výbor vítá Rámcový program jako důležitý krok k vytvoření synergií při podporování konkurenceschopnosti a inovačního potenciálu podniků a trvale udržitelného rozvoje. Navržená opatření a nástroje mohou být velkým přínosem k posílení sociální soudržnosti, podpoře trvale udržitelného ekonomického rozvoje a uskutečnění cílů růstu a zaměstnanosti vycházejících z lisabonské strategie. Komise správně vyzdvihuje Rámcový program jako důležitou součást politiky Společenství rovněž v navrženém akčním plánu pro oživení lisabonské strategie na úrovni Společenství (KOM(2005) 330).

3.3

Zpráva pana Koka z roku 2004 poukázala na zásadní podmínky, které jsou určující pro konkurenceschopnost evropského hospodářství. Plným právem doporučila další rozvíjení společnosti založené na znalostech, dokončení vnitřního trhu, zlepšení hospodářského klimatu, modernizaci trhu práce – i prostřednictvím strategií „celoživotního vzdělávání“ a „aktivního stárnutí“, jakož i podporování trvale udržitelného životního prostředí. Výbor je názoru, že odpovědnost za vynaložení veškerého možného úsilí ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků vytvořením vhodných rámcových podmínek by měly nést především členské státy. Podpůrné programy EU považuje v tomto směru za důležitý a účinný doplňující prostředek. Kromě Rámcového programu je důležité zmínit rámcový program pro výzkum, strategii „celoživotního vzdělávání“ a strukturální fondy.

3.4

Podniky posilují svoji schopnost inovace nejen tím, že využívají technologický pokrok. K inovaci přispívá rovněž pevnější zakotvení podnikatelství ve společnosti a kultuře každé země, hlubší manažerské znalosti, zodpovědné vedení podniku a přeshraniční aktivity. Při stanovení cílů Rámcového programu se pojem inovace nesmí pojmout příliš úzce, aby tím nebyla zmařena příležitost většího růstu, zaměstnanosti a sociální soudržnosti. Podniky jsou hlavními aktéry v procesu inovace, na jehož provádění se mají přiměřeným způsobem zúčastnit sociální partneři.

3.5

Inovace se rodí v lidské hlavě. Vysoká úroveň všeobecného a odborného vzdělání je předpokladem trvale udržitelného zvyšování inovací v Evropské unii. Zaměstnavatelé, zaměstnanci, vlády, univerzity, školy, jakož i veškeré další relevantní instituce nesou rovnou měrou odpovědnost za pokračující zvyšování inovačního potenciálu našich společností. Přeshraniční projekty jsou pro doplnění národních snah o podporování společnosti založené na znalostech nejvhodnější. Výbor vítá, že EU cíleně podporuje vzdělání a odbornou přípravu i v rámci komunitárních programů „Sokrates“ (všeobecné vzdělání), „Tempus“ (vysoké školy) a „Leonardo da Vinci“ (odborné vzdělávání). Integrovaný akční program pro vzdělání, vzdělávání a celoživotní učení pro období 2007 – 2013 může také významně přispět k posílení inovace v podnicích a k úspěchu Rámcového programu.

3.6

Výbor vítá záměr Komise posilovat konkurenceschopnost a inovaci podniků tvorbou lepších právních předpisů a systematickou kontrolou stávající legislativy z hlediska neúměrného zatížení. Obzvláště důležité je účinné hodnocení dopadu nové úpravy. Na hodnocení dopadu by měla Komise intenzivně spolupracovat s Radou pro konkurenceschopnost a s Evropským parlamentem.

3.7

Výbor sdílí názor Komise, že horizontální a koordinující opatření na straně EU mohou přinést vysokou přidanou hodnotu. Bude velmi důležité poskytnout podnikům informace, které co možná nejvíce odrážejí situaci v praxi, a umožnit jim snadný přístup k opatřením a nástrojům Rámcového programu.

3.8

Výbor podporuje cíl Komise podpořit Rámcovým programem nejen technologicky velmi rozvinutá hospodářská odvětví, ale i odvětví tradiční. Právě tato mohou mít ještě větší přínos k vytváření zaměstnanosti a posilování sociální soudržnosti, pokud jim bude umožněno rozvíjet svoji konkurenceschopnost a inovaci. Rovněž oblasti služeb a logistiky skýtají značný inovační potenciál.

3.9

Výbor vyzývá Komisi, aby v zájmu vytvoření co nejvyšší a regionálně i sektorálně široce rozptýlené přidané hodnoty nepojímala definici cílových skupin Rámcového programu příliš úzce. Také družstevní podniky, sdružené podniky a vzájemné společnosti („mutuals“) a inovativní nové podniky a mikropodniky mohou přispět k posílení konkurenceschopnosti a inovace v EU. Prostřednictvím družstev mohou být například využity velikostní výhody, které mají pozitivní vliv na přístup na trh (včetně účasti na veřejných obchodních soutěžích s většími objemy), na pozici na trhu, na rozvoj potenciálu, na další vzdělávání a výzkumnou kapacitu. Pro přístup k projektům Rámcového programu by mělo být rozhodující, zda cílové skupiny vypracují akceptovatelné koncepty, které budou přínosem pro konkurenceschopnost a inovaci a budou ospravedlňovat podporu. Nadace, svazy a průmyslové a obchodní komory mají při zprostředkování Rámcového programu významnou roli.

3.10

Vzhledem k rozpočtovým tlakům v členských státech a na evropské úrovni má financování Rámcového programu určité hranice. Výbor očekává, že v rámci stále ještě otevřeného rozhodování o příštím finančním výhledu budou programu poskytnuty dostatečné prostředky. Zároveň je třeba zajistit co nejcílenější a nejefektivnější použití prostředků ve prospěch cílových skupin zaměřené na výsledek. Komise by měla přezkoumat, v jakém rozsahu mohou být finance, které jsou momentálně určeny na správu programu, použity na projekty.

3.11

Výbor vítá záměr Komise vyhodnotit své zkušenosti se stávajícími programy, opravit eventuální nedostatky a při provádění Rámcového programu spoléhat na osvědčené postupy. K úspěchu Rámcového programu přispěje srovnávání („benchmarking“) a sledování („monitoring“) rekonstruovatelné pro všechny strany. Poznatky přispívající k optimalizaci Rámcového programu by se při ročním plánování prací měly zohledňovat včas. Komise a odpovědná místa pověřená prováděním programů by měly kriticky přezkoumat, zda přezkum v polovině období upozorňuje na potřebu úprav. Při tom by měly být zohledněny zkušenosti podniků a dalších cílových skupin. Jistota plánování všech účastníků projektu však nesmí být nikdy omezena.

3.12

Výbor klade obzvláštní důraz na to, aby členské státy zohledňovaly myšlenku „dodatečnosti“. Důrazně je vyzývá, aby trvaly na svých národních požadavcích v zamýšleném rozsahu bez ohledu na evropské dotace. Výbor se domnívá, že členské státy by se měly držet ujednaného cíle vynakládat tři procenta HDP na výzkum a vývoj. Provádění Rámcového programu nesmí v žádném případě vést k tomu, že členské státy poleví ve svém úsilí dosáhnout tohoto cíle.

3.13

Komise právem poukazuje na nutnost úzké vazby nástrojů a opatření Rámcového programu na jiné programy a činnosti EU. Obzvlášť důležitá propojení existují ve vztahu k 7. rámcovému programu pro výzkum, ke strategii „celoživotního vzdělávání“ a k programům strukturální politiky. Komise by měla dbát na to, aby se vytyčené cíle všech zúčastněných generálních ředitelství shodovaly. Veškeré činnosti a závěry všech relevantních grémií musí být transparentní. Horizontální i vertikální synergie mezi EU a členskými státy a mezi ekonomikou, vědou a administrativou budou moci být dosaženy v plném rozsahu pouze tehdy, budou-li dobře sladěny obsahové a organizační priority těchto programů.

4.1

Při provádění Rámcového programu musí mít cílové skupiny snadný přístup k zamýšleným programům. Ten v minulosti nebyl vždy plně zajištěn. Přidělování prostředků musí být efektivní, musí odrážet situaci v praxi a musí být spojeno s co nejmenší byrokracií (m.j. i vzhledem k podávání zpráv a k dokumentaci).

4.2

Komise by ve smyslu sjednoceného přístupu měla spravovat Rámcový program efektivně a ve vztahu k uživatelům optimálně. Všechny zúčastněné strany, které se účastní provádění Rámcového programu, spoléhají na jistotu plánování a transparentnost. Externí agentura pověřená administrativním prováděním programů by měla smysl tehdy, pokud by se tak výrazně zjednodušily administrativní postupy a snížily náklady.

4.3

Provádění Rámcového programu by mělo být ještě intenzivněji monitorováno „Střediskem pro sledování MSP“ zřízeným Komisí. To může dále zlepšovat výměnu vědomostí a zkušeností mezi členskými státy, mezi podniky i mezi hospodářstvím, vědou a správou. Zprávy střediska pro sledování by se měly přezkoumat co do vhodnosti pro praxi a blízkosti cílovým skupinám. Užitečné by rovněž bylo vymezit rozsah povinností střediska pro sledování tak, aby byl přínos jednotlivých cílových skupin (ve smyslu odstavce 3.9) jednoznačný.

4.4.1

Přístup ke kapitálu je pro MSP i pro inovativní mikropodniky stále silně omezen, i když se o tomto problému ví již léta. Zde je třeba okamžitě jednat. Nástroje financování stanovené v tomto programu mají pro úspěch evropské politiky pro podniky rozhodující význam. Výbor vychází z toho, že mohou mít značný mobilizační a pákový účinek.

4.4.2

Výbor podporuje přidělování financí vhodným finančním zprostředkovatelům, aby se snížily náklady na financování (včetně osobních a administrativních nákladů) a zmenšilo se riziko spojené s financováním. „Mechanismus pro inovativní MSP a MSP s vysokým růstem (GIF)“, „Záruční mechanismus MSP (SMEG)“ a „Program pro budování kapacit (CBS)“ mají přispět k usnadnění úvěrového financování a přístupu k rizikovému kapitálu pro podniky. Úvěrování MSP a mikropodniků založených na inovaci, zejména ve fázi zahájení činnosti a růstu, zvýší jejich potenciál růstu a zaměstnanosti. K dispozici by měly být rovněž drobné úvěry a mikroúvěry pro vhodné projekty.

4.4.3

Výbor doporučuje, aby se zahájení a rozšíření přeshraniční činnosti chápalo jako nedílná součást evropské politiky i jako důležitá strategie MSP ke zvýšení konkurenceschopnosti a inovace. Všechna opatření a nástroje stanovené programem by měly tento cíl zohlednit. Komise by v tomto ohledu měla podniky aktivně podporovat prostřednictvím kooperační burzy, informací odrážejících situaci v praxi a dalších vhodných opatření.

4.4.4

Komplexnost evropské palety podpor a právního rámce vyžaduje cílené informace a poradenství pro podniky i jiné cílové skupiny. To se nejlépe provede prostřednictvím sítě nosičů dat, která bude fungovat všude v Evropě a účinně spolupracovat. Občanům a podnikům tak bude ještě lépe zprostředkována přidaná hodnota evropských programů a projektů, i ve smyslu nové komunikační strategie EU.

4.4.5

Výbor klade důraz na to, aby plánovaná soutěž na „partnery pro účast na sítích za účelem poskytování podpůrných služeb ve prospěch podniků a inovace“ proběhla podle transparentních pravidel a účast na ní byla otevřená všem organizacím jednajícím v příslušném regionu a sektoru, které mohou svou strukturou a nabídkou zboží a služeb bezprostředně vyhovět požadavkům podniků. Komisi se doporučuje, aby přitom individuálně zohlednila doporučení stávajících evropských informačních center, center pro přenos inovací (IRC) a podnikatelských a inovační center(BIC).

4.5.1

Výbor vítá zaměření programu na podporu politiky informačních a komunikačních technologií. Tento sektor je hnací silou nezbytného zvyšování produktivity ve všech odvětvích ekonomiky. Vzhledem k navrženým opatřením lze očekávat značnou evropskou přidanou hodnotu.

4.5.2

Podporování evropské informační společnosti přispěje k posílení trvale udržitelného rozvoje v ekonomice, zesílení společenské a sociální integrace Evropy a zlepšení kvality života občanů. Při provádění tohoto programu je třeba obzvláště dbát na to, aby k němu všechny podniky, včetně podniků z tradičních odvětví ekonomiky, měly přístup.

4.5.3

Cílené projekty, navzájem propojené činnosti a zahájení a rozšíření přeshraničních sítí a svazků může podpořit přenos technologií a využití řešení založených na inovativních informačních a komunikačních technologiích blízkých trhu. Výbor je pro vypracování společných technických specifikací a akčních plánů, které usnadní zadávání zakázek v této oblasti.

4.5.4

Program na podporu politiky informačních a komunikačních technologií by měl být strukturálně a programově co nejvíce sladěn s iniciativou „i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“ (KOM(2005) 229). K „i2010“ připravuje Výbor vlastní stanovisko.

4.6.1

Výbor vítá zaměření plánovaného programu. Energetická účinnost, podporování obnovitelných zdrojů energie a diverzifikace energie jsou podstatné pro trvale udržitelný hospodářský rozvoj a pro ochranu životního prostředí v Evropě. Program byl měl přispět k využití veškerého inovačního potenciálu v oblasti energie, po kterém je nutno pátrat i v systémové technice a přeměně energie.

4.6.2

Tržní technologie a konkurenceschopné produkty budou zásadní pro dosažení cílů programu. Výbor je proto pro podporu projektů, které usnadňují zavedení těchto produktů na trh. Odpovídající činnosti však mají smysl pouze v rané fázi inovačního procesu. Nejlepší technologie a konkurenceschopné produkty lze v zásadě rozvíjet pouze v konkurenčním prostředí.

4.6.3

Výbor vítá záměr Komise propagovat využívání energií šetrné ke zdrojům a šířit adekvátní informace. Tyto činnosti by se neměly obracet jen k odborným kruhům, ale také k široké veřejnosti. Probíhající kampaň „trvale udržitelná energie pro Evropu“ je v tomto ohledu významným přínosem. Má šířit osvědčené postupy a více podporovat povědomí občanů o energetické účinnosti a ochraně životního prostředí. Výbor vychází z toho, že kampaň a Program Inteligentní energie – Evropa se smysluplně doplňují.

5.1

Výbor vybízí Komisi k ještě přehlednějšímu znázornění cílů a struktury Rámcového programu. Příkladným je přehled prováděcích opatření v článku 6 Rámcového programu. Podobně systematickým způsobem by mohly být představeny i jednotlivé programy a nástroje. To by usnadnilo větší přiblížení Rámcového programu cílovým skupinám. Toho by se měly účastnit organizace občanské společnosti.

5.2

Výbor očekává, že provázáním velkého množství programů a jednotlivých opatření se dosáhne přidané hodnoty. To se podaří pouze v případě, že bude zajištěna optimální koordinace, soudržnost jednotlivých opatření a sladění s dalšími relevantními programy EU. Zde vznikají povinnosti především pro Komisi a správní grémia.

5.3

Výbor vítá zaměření Rámcového programu na hlavní hospodářské, sociální, ekologické a energetické cíle politik EU. Při provádění bude záležet na tom, aby byly roční pracovní programy vytvářeny s ohledem na reálnou situaci v praxi a jasnou závažností pro cílové skupiny, zejména pro inovativní podniky. To lze zajistit jen tehdy, pokud jsou cílové skupiny přiměřeným způsobem zapojeny již do fáze plánování.

5.4

Za účelem lepšího provádění programu a kontinuity politiky vyzývá Výbor Komisi, aby objasnila vazby mezi Rámcovým programem a jinými příbuznými existujícími a budoucími iniciativami. To platí zejména pro „Evropskou chartu pro malé a střední podniky“ z roku 2000, pro „Akční plán pro podnikání v Evropě“ z roku 2003 a pro sdělení o politice malých a středních podniků pro příští léta. To by bylo velmi přínosné pro představitele obchodu a tvůrce politiky na národní, regionální a místní úrovni.

5.5

Výbor bude provádění Rámcového programu pozorně sledovat. Vyhrazuje si právo na předložení nových doporučení ve světle daných zkušeností nebo v kontextu přezkumu v polovině období.

17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/27

1.1

Schengenská úmluva, která umožňuje volný pohyb osob a zboží, byla podepsána v roce 1990 a začala fungovat v roce 1995. Schengenská úmluva stanoví, které orgány mají přístup k Schengenskému informačnímu systému (SIS) a za jakým účelem mohou být tyto údaje používány. První text úmluvy neumožňoval, aby měly k SIS přístup orgány příslušné pro registraci vozidel.

1.2

Dne 21. srpna 2003 Komise předložila návrh nařízení, kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody, pokud jde o přístup subjektů odpovědných za vydávání osvědčení o registraci vozidel v členských státech k Schengenskému informačnímu systému (SIS) (1). Jeho cílem bylo umožnit přístup k údajům SIS o odcizených vozidlech a přívěsech, odcizených nevyplněných úředních dokumentech a vydaných dokladech totožnosti (cestovní pasy, občanské průkazy, řidičské průkazy), aby bylo možné zjistit, zda vozidla předložená k druhé registraci nebyla odcizena, neoprávněně používána nebo pohřešována a rovněž zda osoby, které žádají o osvědčení o registraci za tímto účelem nepoužívají odcizené doklady totožnosti nebo doklady o registraci vozidla.

1.3

Evropský hospodářský a sociální výbor vydal své stanovisko k návrhu dne 25. února 2004 (2). EHSV souhlasil s Komisí, že přístup k SIS by měl být rozšířen tak, aby zahrnoval vnitrostátní orgány odpovědné za vydávání a kontrolu osvědčení o registraci vozidel. EHSV vyjádřil rovněž potěšení nad tím, že návrh, který zohledňuje skutečnost, že různé členské státy mají soukromé subjekty odpovědné za registraci vozidel, navrhuje, aby i tyto soukromé subjekty mohly získávat informace potřebné k řádnému provádění jejich práce nepřímo, prostřednictvím jednoho z veřejných orgánů s přístupem k SIS, a to za předpokladu, že bude zaručena ochrana údajů.

1.4

Následně po rozšíření bylo zřejmé, že je třeba vyvinout druhou generaci SIS (tj. SIS II), aby se nové členské státy mohly připojit k systému a aby se schengenský prostor mohl rozšířit na území těchto členských států.

1.5

Vzhledem k tomu, že SIS II vyžaduje příslušný právní rámec a že se jedná o různé oblasti politik, předložila Evropská komise tři návrhy: první návrh se týká volného pohybu osob, druhý návrh se vztahuje k policejní a soudní spolupráci v trestních věcech, naproti tomu třetí návrh doplňuje dva předchozí návrhy a jeho cílem je poskytnout přístup orgánům, které provádí registraci vozidel, k SIS II.

1.6

EHSV je nyní konzultován v souvislosti s tímto třetím návrhem, jenž je nutným pokračováním předchozího, výše uvedeného nařízení (3), které přijala Rada dne 6. července 2005.

2.1

Cílem nového návrhu Komise je zajistit konzistentnost s novými právními nástroji určenými ke zřízení, provozu a využívání druhé generace Schengenského informačního systému (SIS II). Komise uvádí, že hlavní cíl stávajícího návrhu je totožný s cílem návrhu předloženého v srpnu 2003, tj. posílení spolupráce mezi členskými státy založené na účinné výměně informací v rámci boje s podvody a nezákonným obchodováním s odcizenými vozidly. Komise dále uvádí, že účelem je zaručit, aby měly subjekty odpovědné za vydávání osvědčení o registraci vozidel přístup ke stejným údajům SIS v souladu s novým právním rámcem pro SIS II, jako mají od června 2005, kdy vstoupilo v platnost navržené nařízení.

2.2

Tato otázka je stále aktuální, protože v současnosti je každý rok v Evropské unii odcizeno asi 1,3 milionů vozidel a přibližně 500 000 vozidel zmizí navždy (4). Trestná činnost týkající se vozidel souvisí také s další trestnou činností, jako je nezákonné obchodování, pašování a terorismus (výbuchy bomb v autech).

2.3

EHSV znovu zdůrazňuje, že souhlasí s Komisí, aby byl přístup k SIS II rozšířen tak, aby zahrnoval vnitrostátní orgány odpovědné za vydávání a kontrolu výše uvedených dokumentů (viz bod 1.2). Navíc by také soukromé subjekty odpovědné za registraci vozidel mohly získávat informace nepřímo, prostřednictvím jednoho z veřejných orgánů s přístupem k SIS II, a to za předpokladu, že bude zaručena ochrana údajů. Je zejména důležité zajistit mechanismy sloužící k omezení přístupu k údajům v systému, které jsou vyhrazeny pro orgány uvedené v článku 101 Schengenské úmluvy.

2.4

Obecné připomínky a další připomínky, které EHSV uvádí ve svém stanovisku ze dne 25. února 2004, by měly být rovněž vzaty v úvahu. Některé připomínky lze opět uvést. EHSV se domnívá, že by návrh například posílil bezpečnost a urychlil soudní řízení. Tento návrh bude také působit na členské státy jako stimul pro to, aby umožnily volnější pohyb vozidel v rámci Unie. Je ovšem důležité, aby byl návrh v souladu s vnitrostátními právními předpisy a právní úpravou členských států. Je také důležité poskytnout přístup členským státům, které nejsou signatáři Schengenské úmluvy, a zvýšit spolupráci s Interpolem a Europolem, aby bylo možné bojovat proti nezákonnému obchodu s odcizenými nebo neoprávněně používanými vozidly v zemích, které nemají přístup k SIS II. EHSV rovněž zdůrazňuje význam shromažďování, zpracování a zveřejňování statistických údajů týkajících se tohoto typu trestné činnosti s cílem posílit přístup řešení tohoto problému.

3.1

Návrh Komise je souladu s rozhodnutím Rady ze dne 22. prosince 2004 o boji s trestnou činností s přeshraničním dopadem týkající se vozidel (2004/919/ES) (5). Rozhodnutí uvádí, že „zvlášť důležitá je spolupráce mezi orgány činnými v trestním řízení a orgány příslušnými pro registraci vozidel, stejně jako poskytování informací dotčeným osobám“. Článek 7 rozhodnutí uvádí, že orgány činné v trestním řízení informují vnitrostátní orgány odpovědné za registraci vozidel o tom, zda je vozidlo nacházející se v procesu registrace vedeno jako odcizené, a že přístup do databází za tímto účelem se uskutečňuje při řádném dodržení ustanovení práva Společenství. EHSV vyjadřuje potěšení na tím, že myšlenky uvedené v rozhodnutí Rady jsou nyní zapracovány do návrhu Komise.

3.2

I když se návrh Komise vztahuje pouze k přístupu orgánů odpovědným za registraci k určitým údajům v SIS II, EHSV by chtěl zdůraznit potřebu větší spolupráce, aby bylo možné bojovat s trestnou činností týkající se vozidel. Jak uvádí článek 4 rozhodnutí Rady „členské státy přijmou nezbytná opatření pro pořádání vhodných pravidelných konzultací mezi příslušnými vnitrostátními orgány v souladu s vnitrostátním právem a mohou do těchto konzultací zapojit zástupce soukromého sektoru (například majitele soukromých registrů pohřešovaných vozidel, pojistitele a zástupce obchodu s automobily) za účelem koordinace informací a zajištění vzájemného souladu činností v této oblasti“. EHSV se domnívá, že Komise musí tyto myšlenky zohlednit ve své budoucí práci v oblasti boje s trestnou činností týkající se vozidel.

3.3

Jako příklad výše uvedených názorů by EHSV chtěl uvést dřívější projekt Interpolu s názvem Stop Register Stolen Cars (StoreSto Car později nazvaný Vehicle Identification, Research and Analysis, VIRA 17). Cílem tohoto projektu bylo spojit všechny údaje o autech do jedné databáze, informace poskytované identifikačním číslem vozidla (VIN), jestliže bylo ohlášeno odcizení, registrace, vývoz nebo dovoz, výroba nebo sešrotování vozidla. Taková databáze je základem spolupráce mezi orgány činnými v trestním řízení, orgány odpovědnými za registraci, celními úřady, výrobci aut a pojišťovnictvím.

3.4

Co se týká stávajícího návrhu, EHSV si rovněž přeje zdůraznit, že obecně existuje málo možností, jak fyzicky prohlédnout vozidlo, aby bylo možné určit jeho totožnost a zjistit, zda bylo ohlášeno jeho odcizení. V mnoha zemích je registrace vozidla spojena s prohlídkou. Je proto možné při prohlídce vozidla zkontrolovat, zda bylo odcizeno. Je tudíž důležité, aby měly orgány odpovědné za registraci prostředky pro odhalování odcizených, neoprávněně používaných nebo pohřešovaných vozidel.

3.5

Jak již bylo uvedeno výše v bodě 3.2, je třeba větší spolupráce, aby bylo možné bojovat s trestnou činností týkající se vozidel. Další příležitostí k fyzické prohlídce vozidla je jeho dovoz nebo vývoz. EHSV doporučuje, aby celní úřady kontrolovaly údaje SIS II stejně jako orgány odpovědné za registraci, jak při dovozu, tak při vývozu vozidla.

3.6

Při kontrole, která má určit, zda bylo ohlášeno odcizení vozidla či nikoli, musí být rovněž možné zjistit totožnost vozidla. Totožnost vozidla lze zjistit za pomoci identifikačního čísla vozidla (VIN). Není neobvyklé, že je totožnost odcizeného vozidla zfalšovaná nebo zkopírovaná. EHSV zdůrazňuje, že je důležité, aby v budoucnosti existovalo více možností identifikace vozidel. Musí být podrobně prověřeny a zhodnoceny návrhy na elektronickou identifikaci vozidel (EVI) či lepší značení náhradních součástí.

3.7

Nakonec EHSV navrhuje, aby bylo v nejbližší budoucnosti přijato opatření k rozšíření působnosti tohoto nařízení. Stávající návrh Komise, jehož cílem je v podstatě určit, zda je vozidlo odcizené, neoprávněně používané nebo pohřešované, by měl být spojen s možností navrácení vozidla zpět. Tato možnost se značně liší stát od státu a závisí na odlišných ustanovení o dobré víře uplatňovaných v dané zemi. V některých zemích je možné získat vlastnické právo k odcizenému vozidlu, bylo-li takové vozidlo nabyto v dobré víře, kdežto v ostatních zemích to možné není. Kromě toho musí být v budoucnosti prozkoumány a zhodnoceny možnosti navrácení vozidel zpět, u kterých bylo zjištěno, že byla odcizena.

17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/29

1.1

Finsko požádalo o prodloužení stávajícího omezení dovozů piva cestujícími přijíždějícími ze zemí mimo Evropskou unii na období po 1. lednu 2006. Cílem žádosti je řešit problémy daňové, hospodářské, problémy v oblasti zdraví společnosti a veřejného pořádku.

1.2

Navrhovaná úprava umožňuje Finsku toto omezení prodloužit do 31. prosince 2006. Nejvyšší povolený objem šesti litrů se však zvyšuje na šestnáct, což odpovídá objemu, který nyní Finsko připouští.

1.3

EHSV tuto úpravu podporuje.

2.1

V roce 2000 byla Finsku udělena výjimka platná do 31. prosince 2005, umožňující omezit individuální dovozy ze třetích zemí na nejvyšší přípustný objem šesti litrů. Jedná se zejména o situaci na hranicích s Ruskem, kde je alkohol mnohem levnější, takže podle běžných peněžních limitů by jednotlivec mohl dovézt zhruba 200 litrů piva.

2.2

Vzhledem k velkému cenovému rozdílu by neomezené dovozy měly závažné důsledky pro finské maloobchodníky, výběr daní státem i společenské a zdravotní poměry.

2.3

Finsko však v roce 2004 přistoupilo k významnému snížení daně a začalo uplatňovat vyšší maximum šestnácti litrů namísto šesti. Finsko tedy hledalo cesty, jak situaci řešit dlouhodobě.

3.1

Výbor bere na vědomí kroky, které Finsko učinilo, aby problému čelilo, a proto je toho názoru, že prodloužení výjimky do 31. prosince 2006 je správné.

17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/30

1.1

Po teroristických útocích 11. září 2001 v New Yorku, v listopadu 2003 v Istanbulu, 11. března 2004 v Madridu, 7. července 2005 v Londýně a ostatních spáchaných na dalších místech, značně vzrostl zájem o otázky bezpečnosti. Všichni se snaží přijmout opatření s cílem co nejlépe ochránit osoby, dopravní prostředky a majetky, jak ve smyslu preventivním, tak operačním. Na politické úrovni se bezpečnost stala žhavým tématem.

1.2

Pod pojmem „bezpečnost“ je třeba si v této souvislosti představit opatření směřující k prevenci teroristických útoků a kriminality, zejména krádeží.

1.3

Výbor rovněž nezůstal nečinný. Přijal různá stanoviska k této problematice, mezi nimiž průzkumné stanovisko ze dne 24. října 2002 (1), jehož zpravodajkou byla paní BREDIMA-SAVOPOULOU, je velmi významné, neboť zkoumá do hloubky bezpečnost v námořní plavbě a civilním letectví.

1.4

Evropská komise vydala dne 23. prosince 2003 konzultační dokument týkající se bezpečnosti nákladní dopravy, ve kterém se obrací na zúčastěné strany s žádostí o poskytnutí svých stanovisek k tématu bezpečnosti. Ve svém sdělení Radě a Evropskému parlamentu (2), Komise rovněž navrhla vytvoření rámcového programu pro oblast bezpečnosti a dne 12. srpna 2005 byl v Úředním věstníku ES (3) zveřejněn pracovní program ochrany proti terorismu. Některé prvky uveřejněné v těchto dokumentech byly použity při zpracování tohoto průzkumného stanoviska.

1.5

Hlavním cílem tohoto průzkumného stanoviska je vyjasnění role a odpovědnosti různých subjektů operujících v oblasti bezpečnosti na vnitrostátní i mezinárodní úrovni, a sice:

1.6

Toto průzkumné stanovisko se týká výlučně dopravní bezpečnosti ve smyslu zabezpečení různých druhů dopravy, nikoliv bezpečnosti provozu. Skutečnost, že v některých zemích Evropské unie neexistuje rozdíl mezi těmito dvěma pojmy, je zdrojem obtíží.

1.7

Pokud jde o bezpečnostní režimy v oblasti infrastruktury pro pozemní dopravu, je třeba rozlišovat koridory transevropských sítí (RTE), včetně přechodů od infrastruktur vnitrostátních. Co se týče způsobů pozemní dopravy, není vždy jasné, kde začíná a končí subsidiarita.

V oblasti bezpečnostních opatření v pozemní dopravě je třeba být si vědom toho, že v logistickém řetězci existuje velmi silná vzájemná závislost všech druhů dopravy ať již pozemní nebo jiné a že tato skutečnost vyžaduje, aby se zúčastněné strany dohodly na opatřeních, která je třeba přijmout. V této oblasti je nezbytné postupovat koordinovaně, aby nedocházelo k narušování hospodářské soutěže mezi jednotlivými druhy dopravy. V tomto ohledu je třeba mít na paměti, že náklady spojené s bezpečností se mohou u jednotlivých druhů dopravy výrazně lišit.

Je rovněž třeba zdůrazňovat aspekty přímo vyplývající z posilování bezpečnostních opatření. Mohli bychom zejména zkoumat následující otázky:

Vzhledem k šíři problematiky nejprve upřesníme strukturu tohoto průzkumného stanoviska. Kapitola 2 – Obecné připomínky – bude věnována obecnějším otázkám bezpečnosti. Jejím obsahem bude rozdělení odpovědnosti a pravomocí mezi Evropskou unii, vnitrostátní orgány, různé druhy dopravy, cestující, zaměstnance a vedení podniků. Dále se budeme věnovat legislativním aspektům. Kapitola 3 – Specifické připomínky – uvede nejprve přehled iniciativ směřujících ke zvýšení bezpečnosti na různých úrovních. Podrobněji se budeme věnovat otázce bezpečnosti samotných druhů dopravy. Kapitola 4 se bude týkat nákladů na bezpečnost a bude zkoumat, kdo je bude hradit. Úloha pojišťovacích společností je také obsahem této kapitoly. Konečně kapitola 5 uvede souhrn předcházejících kapitol a závěry.

2.1.1

Zajištění bezpečnosti osob a majetku u všech druhů dopravy je v současné době pro politické a rozhodovací činitele a pro podniky prvořadým úkolem. Pod pojmem zajištění bezpečnosti je třeba rozumět zavedení bezpečnostních opatření proti terorismu a kriminalitě. Zdá se ovšem, a tuto poznámku si nelze odpustit, že nemůžeme ani zdaleka hovořit o koordinovaném přístupu. Koordinovaný postup je přesto naléhavou nezbytností, neboť celková pevnost řetězu závisí na odolnosti jeho nejslabšího článku.

2.1.2

Bezpečnost jednotlivých druhů dopravy je z důvodu své komplexnosti pojem, který nelze snadno a přesně definovat. V případě bezpečnosti druhů dopravy vyvstává v plné šíři otázka subsidiarity. Týká se to nejen vymezení pravomocí mezi Unií a vnitrostátními orgány v oblasti opatření, která je třeba přijmout a jejich financování, ale také – ve stejné míře – se to týká i odpovědnosti a pravomoci různých druhů dopravy, cestujících, pracovníků a řídících subjektů.

2.2.1

Od 11. září 2001 došlo k významnému pokroku v oblasti bezpečnosti námořní plavby a letecké dopravy. Evropská rada přijala opatření na základě zprávy EHSV ze dne 24. října 2002, jejíž návrhy v oblasti bezpečnosti se týkaly zejména sektoru námořní plavby a letecké dopravy. Jedná se o nařízení (ES) č. 2320/2002 o společných pravidlech v oblasti bezpečnosti civilního letectví, nařízení (ES) č. 725/2004 o posílení bezpečnosti plavidel a přístavních zařízení a o návrh směrnice o posílení bezpečnosti přístavů (KOM(2004) 76, konečné znění). Všechny tyto předpisy obsahují ustanovení o inspekcích na úrovni Společenství. Týkají se kontroly kvality v těchto sektorech. Pravidla týkající se námořní dopravy jsou obsažena ve směrnici, která byla přijata dne 10. května 2005.

2.3.1

V oblasti pozemní dopravy je situace v členských zemích EU dosti rozdílná. Velkoměsta, jako Madrid, Londýn a také Paříž přijala bezpečnostní opatření částečně pod vlivem teroristických útoků provedených ve veřejné dopravě. V ostatních městech a zemích ještě k tomuto kroku nedošlo, ale dopad nedávných útoků vyvolal pocit uvědomění si nutnosti těchto bezpečnostních opatření (4).

2.3.2

Jako první vyvstává následující otázka: Kdo je kompetentní k přijetí bezpečnostních opatření týkajících se více než jednoho druhu pozemní dopravy, Evropská unie nebo vnitrostátní orgán, a pokud je to on, jaká je úloha Evropské unie?

2.3.3

Výbor se domnívá, že za „bezpečnost“ odpovídají společně členské státy i Evropská unie, a že je v zájmu členských států, aby byla přijata bezpečnostní opatření pro různé druhy pozemní dopravy. Za tímto účelem by členské státy měly vytvořit rámec zahrnující řadu minimálních norem, které by měly být pro všechny druhy pozemní dopravy považovány za prahové. Volný výklad nepřichází v úvahu. Jelikož se jedná o harmonizaci opatření v různých druzích pozemní dopravy, měly by vnitrostátní orgány vytvořit jeden specializovaný orgán, jehož posláním by byla koordinace opatření, které jednotlivé druhy pozemní dopravy a místní orgány chtějí zavést. Zároveň by dbal o to, aby každé toto opatření bylo skutečně účinně uplatňováno.

2.3.4

Výbor je toho názoru, že Evropská unie by měla mít úlohu koordinátora těchto opatření na mezinárodní úrovni. Unie by měla povzbuzovat členské státy k definování jednotného společného přístupu. Vzhledem k přeshraniční povaze osobní a nákladní dopravy a k nutnosti koordinovat vnitrostátní bezpečnostní opatření, je nezbytná intenzivní spolupráce mezi vnitrostátním orgány a Evropskou unií.

2.3.5

Vnitrostátní orgány si musí být vědomy toho, že je v oblasti bezpečnosti pozemní dopravy čeká ještě mnoho úkolů. Je třeba podporovat vznik „pocitu naléhavosti“. Vnitrostátní orgány musejí povzbuzovat různé druhy dopravy k přijímání a zavádění bezpečnostních opatření. První pobídkou by mohly být minimální normy bezpečnosti, které by stanovily základ pro sektor pozemní dopravy na evropské úrovni. Každý druh dopravy si musí být vědom své krajní zranitelnosti v případě neexistence bezpečnostních opatření.

2.3.6

Nezbytná spolupráce jednotlivých druhů dopravy musí být ostatně zanesena do povědomí. Bude například třeba sjednotit opatření pro vlaky, metro a autobusové společnosti. Informační akce určené cestujícím a zaměstnancům o chování v případě katastrofy musejí být rovněž sjednocené.

2.3.7

V nákladní dopravě bude třeba soustředit zvýšenou pozornost na zranitelné styčné body jako jsou terminály a seřazovací nádraží. Spolupráce vnitrostátních a místních orgánů a jednotlivých druhů dopravy a řídících pracovníků překladišť a terminálů je nezbytná.

2.4.1

Výbor se domnívá, že ochrana fyzické infrastruktury je záležitostí vnitrostátních, regionálních nebo obecních orgánů.

2.4.2

Specializovaný orgán, uvedený v odstavci 2.3.3 bude pověřen koordinací. Měl by zabránit jakékoli roztříštěnosti na vnitrostátní úrovni a zároveň propagovat společnou politiku na úrovni mezinárodní, s cílem usnadnit koordinaci uvnitř EU.

2.4.3

Kromě koordinační úlohy v rámci EU, Výbor s radostí zaznamenává, že byla na podporu bezpečnosti v sektoru osobní a nákladní dopravy a přepravy energií uvolněna částka ve výši 3,5 milionů EUR v rámci šestého rámcového programu.

2.4.4

Vzhledem k tomu, že jednotlivé druhy dopravy jsou abstraktním pojmem a jejich fungování je zajištěno jen díky uživatelům (cestující a zákazníci) nebo díky těm, kteří v tomto sektoru pracují (zaměstnanci), je nezbytné vést cílenou akci na podporu těchto skupin. Pokud jde o cestující a zákazníky, měla by se tato podpora projevit stálou informovaností. Měli by přestat být pasivními uživateli dopravy a přijmout bdělý a uvědomělý postoj. Zaměstnanci určitého druhu dopravy mají klíčovou úlohu při vypracování a uplatňování bezpečnostních opatření. Výbor soudí, že proto, aby mohli co nejlépe plnit tuto úlohu, je důležité jim poskytnout specifické vzdělání zaměřené na jejich poslání v oblasti bezpečnosti.

2.4.5

Úloha podnikových řídících pracovníků spočívá v zahrnutí problematiky bezpečnosti do filosofie a kultury dotyčných podniků. Tito vedoucí pracovníci budou muset svým spolupracovníkům dát možnost specifického vzdělání v této oblasti. Pokud jde o vedoucí pracovníky, Výbor se domnívá, že výuka techniky řízení by měla obsahovat „krizové řízení“, aby mohli dostát svým úkolům v případě katastrofy.

2.5.1

Na otázku, zda bezpečnostní opatření v pozemní dopravě mají být definována donucovacím způsobem, například prostřednictvím právní normy nebo méně formálním způsobem, například formou certifikace nebo značky kvality, Výbor odpovídá, že toto téma je natolik vážné, že k němu není možné přistupovat neformálním způsobem.

2.5.2

Výbor se domnívá, že v každém případě je nutné na vnitrostátní úrovni stanovit minimální normy pro bezpečnostní opatření s doporučením dalšího rozšíření. Rovněž bude třeba prosadit povinnost zajistit výměnu informací o přijatých nebo uvažovaných bezpečnostních opatřeních. Na mezinárodní úrovni by země měly mít povinnost opatření harmonizovat a předávat informace příslušným mezinárodním orgánům.

3.1

Dříve než se budeme věnovat otázce, zda byla nebo mají být přijata bezpečnostní opatření v různých druzích pozemní dopravy a jakého druhu mají být, je třeba sestavit přehled opatření přijatých příslušnými mezinárodními orgány.

3.1.1

Mezinárodní námořní organizace (IMO)

IMO přijala sérii opatření v sektoru námořní plavby, která mohou sloužit jako příklad pro pozemní dopravu.

Změny vstoupily v platnost 1. ledna 2004.

3.1.2

Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO)

Již od roku 1971 jsou v oblasti mezinárodní letecké dopravy uzavírány závazné dohody k potlačení kriminality a terorismu. Poté, co došlo koncem šedesátých let k sérii únosů letadel, ICAO přijalo rozhodnutí o rozšíření základní úmluvy o letecké dopravě. Příloha č. 17 Chicagské úmluvy byla tedy rozšířena o pravidla týkající se systematických prohlídek všech cestujících obchodních civilních letů. Toto opatření je uplatňováno od roku 1972 a těžko si umíme představit, že by v tomto ohledu došlo ke změně. Po útoku na dvojčata (Twin Towers) v roce 2001 byla příloha 17 zpřísněna. Byly zavedeny nové povinné normy, týkající se zejména přístupu do kabiny pilotů, zpevnění dveří a jejich zámků a také v oblasti nákladní letecké dopravy. Byly rovněž zpřísněny nároky na vzdělání a kvalitu kontroly.

3.1.3

Evropská konference pro civilní letectví (ECAC)

Na evropské úrovni je to rovněž Evropská konference pro civilní letectví (ECAC), která se zabývá vypracováním a zaváděním politiky bezpečnosti letecké dopravy, jež vychází samozřejmě z mezinárodních pravidel stanovených ICAO. Byl vypracován evropský manuál bezpečnosti v letecké dopravě pod názvem „Dokument 30“. Tento manuál obsahuje ustanovení týkající se bezpečnosti, které přes jejich autoritativnost nemají bohužel donucovací povahu, vzhledem ke statutu ECAC. Z tohoto důvodu rozhodla Rada Evropské unie dne 14. září 2001, tedy tři dny po útocích v New Yorku o působnosti EU v oblasti letecké bezpečnosti. Díky tomuto rozhodnutí bylo přijato nařízení č. 2320/2002 „o zavedení společných pravidel v oblasti bezpečnosti civilního letectví“, které vstoupilo v platnost dne 19. ledna 2003. Rada ministrů rovněž rozhodla dne 14. září 2001, že Komise bude mít možnost vykonávat přímou kontrolu kvality v členských státech.

3.1.4

Mezinárodní organizace práce (ILO)

Jedná se o revizi Úmluvy o průkazech totožnosti námořníků. Cílem této úmluvy je posílení bezpečnosti identifikace námořníků s cílem lépe zajisti bezpečnost cestujících a posádek a posílit bezpečnost plavidel. Svoboda pohybu není nijak omezena, volné vyloďování je zaručeno. Tato revidovaná Úmluva se týká zejména výroby a vydávání průkazů totožnosti námořníků. ILO a tato Úmluva mohou sloužit jako vzor pro pozemní dopravu. Z tohoto důvodu zde byly uvedeny.

3.1.5

Světová celní organizace (WCO)

Informace Světové celní organizace obsažené v tomto odstavci je třeba považovat za užitečné i pro pozemní druhy dopravy, které mohou některé prvky použít.

3.1.6

Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO)

V roce 2003 ISO přijala hlavní směry pro stanovení předpisů na mechanické pečetění kontejnerů určených pro nákladní dopravu.

Dále vytvořila normu pro použití rádiových identifikačních štítků na kontejnery určené pro přepravu zboží, jakož i společný protokol o používání digitálních pečetí.

3.1.7

Evropská unie (EU)

3.1.8

Evropská hospodářská komise OSN (EHK/OSN)

Pracovní skupina pro celní problematiku v oblasti dopravy (WP30) a administrativní výbor TIR (mezinárodní silniční doprava) se dohodly v únoru 2003 na postupném zavádění informační sítě TIR, která v současné době existuje pouze v papírové podobě. S karnetem TIR může být zboží dopravováno do nečlenských států Unie s minimální časovou ztrátou na hranicích, vzhledem k tomu, že karnet TIR je celní dokument uznávaný v mezinárodním měřítku.

Tyto informace se týkají bezpečnosti v silniční nákladní dopravě. Výbor doporučuje posoudit, zda tento typ opatření je použitelný pro jiný druh dopravy.

3.1.9

Opatření přijatá Spojenými státy

Je samozřejmé, že od útoků 11. září 2001 Spojené státy ukazují cestu, kterou je možné se dát v oblasti bezpečnostních opatření. Například zákon o bioterorismu (Bioterrorism Act) vstoupil v platnost v roce 2002. Tento zákon zavádí povinnost předem oznamovat některé informace o dovozu potravinářských produktů ještě pře jejich příchodem na půdu Spojených států. Potravinová produkce a skladovací zařízení musejí být zaregistrovány u Federálního úřadu pro potravinářské a farmaceutické produkty (Food and Drug Administration – FDA) a musí jmenovat svého zástupce ve Spojených státech.

3.1.10

Pro zachování čitelnosti tohoto průzkumného stanoviska jsou některá přijatá opatření uváděná bez důkladnějšího prozkoumání.

Je žádoucí, abychom se před přijetím opatření na úrovni Evropy seznámili se zkušenostmi získanými ve Spojených státech a využili je. Jde zejména o tato opatření:

3.2

3.3

Většina iniciativ uvedených v předcházejících odstavcích se týká bezpečnostních opatření v nákladní dopravě obecně a zvláště v případě kontejnerové dopravy. Výbor se domnívá, že některá z uvedených opatření jsou použitelná i pro dopravu osob.

3.4

Bezpečnostní opatření přijatá pro různé druhy dopravy jsou dosti různorodá. Jak již bylo řečeno, sektor námořní dopravy, včetně přístavů a letecké dopravy je nejpokročilejší v zavádění těchto opatření. Tento stav věci byl velmi dobře popsán ve stanovisku Výboru ze dne 24. října 2002 (5), jehož zpravodajkou byla paní REDIMA-SAVOPOULOU. Z tohoto důvodu průzkumné stanovisko nebude pokračovat v rozboru těchto druhů dopravy.

3.5

Zranitelnost pozemních terminálů a skladovacích a překládacích míst zasluhuje zvláštní pozornost. Ke specifickým druhům dopravy patří i doprava potrubím. I když je pravda, že majitelé terminálů věnují mnoho energie jejich zabezpečení, Výbor má dojem, že si v dostatečné míře neuvědomují velkou zranitelnost zejména skladovacích a překladových míst, ani naléhavou nutnost spolupráce s druhy dopravy, které překladišť využívají.

3.6

Výbor se také domnívá, že pocit naléhavé nutnosti v souvislosti s ohrožením potrubní dopravy a překládání není dostatečně vyvinut. Naléhavě žádá, aby si příslušné orgány rychle uvědomily hrozící nebezpečí a nutnost přijetí bezpečnostních opatření na ochranu zaměstnanců i infrastruktury.

3.7

Sektor železniční dopravy rozvíjí kulturu, která klade důraz na zajištění zaměstnanců, cestujících i zařízení. Doufáme, že tato kultura umožní ve stejné míře věnovat pozornost otázce bezpečnosti. Bude třeba věnovat zvýšenou pozornost citlivým místům, jako jsou nádraží a seřazovací zóny. Mezinárodní svaz železnic (UIC) bude muset formulovat doporučení s cílem zaručit nutnou koordinaci na mezinárodní úrovni.

Vnitrostátní železniční společnosti musí vypracovat informační návody pro cestující i zaměstnance, jak se zachovat v případě katastrofy. U zaměstnanců by tento pokyn měl být součástí jejich profesní přípravy.

3.8

Sektor vnitrozemské lodní dopravy využívá námořní přístavy zejména pro nakládku a vykládku zboží. V tomto případě je uplatňován kodex ISPS. Je třeba zamezit tomu,aby přísné dodržování tohoto kodexu mělo dopad na fungování logistického řetězce. Přístavy, společnosti dopravců a inspekční služby musí dbát na to, aby byl kodex ISPS dodržován. Pokud jde o profesní přípravu posádek plavidel, Výbor se domnívá, že by problematika bezpečnosti měla být její nedílnou součástí.

3.9

Teroristické útoky v Madridu a Londýně vynesly do popředí zranitelnost veřejné dopravy. Byla přijata opatření v oblasti dozoru a kontroly, aby se zvýšila úroveň bezpečnosti cestujících a zaměstnanců.

3.10

Sektor profesionální silniční dopravy je, vzhledem k počtu společností provozujících autobusové služby a nákladní dopravu, extrémně zranitelný – v sektoru působí několik set tisíc velmi mobilních společností. Tento sektor se již delší dobu potýká se značnou kriminalitou. Krádeže kamionů s nákladem nebo bez nákladu jsou běžnou událostí a často mají psychické následky pro řidiče. IRU dělá všechno proto, aby přiměla orgány veřejné moci a tržní subjekty přijmout bezpečnostní opatření. Jako příklad můžeme uvést výzvu ke zvýšení počtu hlídaných parkovišť. Vzhledem k tomu, že tento sektor velmi citlivý na rizika, IRU vypracovala, jak uvedeno v odstavci 3.2 obecné zásady pro oblast bezpečnosti obsahující sérii doporučení pro řídící pracovníky, řidiče i správce. Navíc je třeba uvést vytvoření rámce pro uzavírání dohod o spolupráci s celními orgány na dobrovolném základě.

3.11

Hlavní výchozí body pro stanovení obecných zásad uvedených v odstavci 3.10:

Je nezbytné, aby cílové skupiny byly ještě před přijetím bezpečnostního opatření přesvědčeny o jeho nezbytnosti. Žádné bezpečnostní opatření by nemělo být uplatněno, aniž by cílová skupina byla informována. Výbor žádá naléhavě, aby tato informace byla včas sdělena.

3.12

Pokud jde o sektor soukromé dopravy, Výbor doporučuje bez ohledu na druh dopravy, aby odpovědný pracovník podniku přijal odpovídající bezpečnostní opatření pro zaměstnance, dopravní prostředky i infrastrukturu.

3.13

Výbor konstatuje, že orgány veřejné moci a pozemní doprava si stále více uvědomují nutnost začlenění bezpečnostních opatření do každodenní činnosti. Zatím se však nedá mluvit o sladěném postupu. Po prozkoumání jednotlivých druhů dopravy lze říci, že nejvíce práce bylo vykonáno v sektoru námořní a letecké dopravy, z důvodu jejich mezinárodní povahy. Zatímco v sektoru veřejné dopravy nastala doba větší ostražitosti, iniciativy v nákladní dopravě se obvykle omezily na opatření specifické pro tento druh dopravy. Opatření týkající se celého logistické řetězce doposud nebyla přijata i když místa překládky z jednoho druhu dopravy na druhý jsou nejzranitelnějším článkem. Výbor vyzývá orgány veřejné moci k ustavení kontrolního orgánu na vnitrostátní úrovni pro celý logistický řetězec.

4.1

Nutnost posílení bezpečnosti cestujících, zaměstnanců, dopravních prostředků a nakládky je vzhledem k nárůstu kriminálních a teroristických činností zcela evidentní. Méně zřejmá je naopak odpověď na otázku, kdo má hradit náklady spojené s bezpečnostními opatřeními, které jsou, jak je všeobecně známo, značně vysoké. Například náklady na přepravu jednoho kontejneru jsou odhadovány na 30-40 USD.

4.2

Než budeme moci jasně stanovit, kdo má hradit náklady, je nutné prostudovat jednotlivé kategorie nákladů. Soupis jednotlivých nákladů:

Dále je třeba brát v úvahu náklady spojené s opatřeními přijatými před nebo následně po mimořádné události, jakou je příklad teroristický útok. Bude třeba najít vhodné řešení. Výbor se domnívá, že tyto náklady mají v prvním období nést orgány veřejné moci.

4.3

Na otázku, kdo nebo která instituce má v první fázi nést náklady, zdá se logické, pokud jde o první dvě kategorie, aby to byly vnitrostátní nebo místní orgány, zatímco u dvou následujících by to měly být spíše podniky.

4.4

Z ekonomického hlediska by náklady měly být nakonec hrazeny prostřednictvím těch činností, které je generují, aby se mohly promítnout do cen (například jízdenka v případě veřejné dopravy nebo tarif v sektoru nákladní dopravy). Ceny zboží a služeb musí totiž pokrýt co nejvíce mezní sociální náklady, včetně nákladů spojených s bezpečností. Bezpečnostní opatření mohou mít ovšem natolik obecnou povahu, že náklady musí nést celé společenství.

4.5

Kdybychom tuto inflexi vzali v úvahu, znamenalo by to, že náklady vynaložené na bezpečnost budou nakonec hrazeny spotřebitelem, který je uhradí zaplacením vyšší ceny za konečný produkt nebo občany, kteří je uhradí formou veřejných výdajů, které hradí daňový poplatník v případě, že orgány veřejné moci financují bezpečnostní opatření obecného zájmu.

4.6

Výbor se domnívá, že pojišťovací společnosti mají druhořadou úlohu. Pokud podmínky pojišťovacích smluv nepočítají s vyloučením pro teroristické útoky, eventuální dávky budou vždy placeny pojištěncem formou zvýšeného pojistného. Existuje samozřejmě příčinný vztah mezi stupněm bezpečnosti a výší pojistného. Čím vyšší úroveň budou mít opatření, tím nižší bude výše pojistného.

4.7

Vzhledem ke svým úkolům a pravomocím může Evropská unie mít pouze koordinační a kontrolní úlohu. Může ovšem financovat informační a komunikační kampaně. V rámci 6. rámcového programu byla na bezpečnost vyčleněna částka 3,5 milionů EUR.

5.1

Výbor konstatuje, že teroristické útoky posledních let vyvolaly zvýšený zájem o bezpečnostní problematiku na všech úrovních.

5.2

Nutná opatření byla přijata zejména v sektorech námořní a letecké dopravy a stala se součástí mezinárodních pravidel. Kontrolou jejich provádění byla pověřena EU.

5.3

Pokud jde o bezpečnost pozemních druhů dopravy, Výbor zastává názor, že musejí být přijata nezbytná ustanovení, zejména z důvodu vysokého stupně vzájemné závislosti mezi jednotlivými druhy dopravy a zranitelnosti míst skladování a překládání nákladu z jednoho druhu dopravy na jiný. Je nutné co nejrychleji přijmout koordinovaný postup, poněvadž nejslabší článek určuje pevnost celého řetězu.

5.4

Výbor upozorňuje na skutečnost, že mnoho jazyků Evropské unie nerozlišuje mezi pojmy zabezpečení a bezpečnost. Tento nedostatek může být příčinou záměny. Výbor doporučuje užívat jednoznačnou terminologii.

5.5

Výbor zastává názor, že za přijetí bezpečnostních opatření odpovídají členské státy. Jejich úkolem je stanovit rámec minimálních norem, které mají jednotlivé druhy dopravy dodržovat, aby mohly stanovit práh nutných opatření. Orgány veřejné moci by měly vytvořit speciální instituci pověřenou zajištěním provádění těchto opatření.

5.6

Výbor se domnívá, že Evropská unie plní úlohu koordinátora opatření na úrovni Společenství a mezinárodní úrovni, zatímco úloha vnitrostátních a místních orgánů spočívá spíše v přijetí konkrétních ustanovení, v kontrole jejich uplatnění, v šíření informací o terorismu a kriminalitě na všech úrovních. Vnitrostátní a místní orgány musejí kromě jiného dbát o posílení spolupráce mezi jednotlivými druhy dopravy. Konečně, Výbor se domnívá, že dalším jeho úkolem je ochrana fyzické infrastruktury.

5.7

Uživatelé jednotlivých druhů dopravy hrají hlavní úlohu v bezpečnosti. Cestující a zákazníci musí být prostřednictvím informačních kampaní povzbuzeni k přijetí ostražitého a aktivního postoje a zaměstnanci jednotlivých druhů pozemní dopravy musí absolvovat specifické školení zaměřené na jejich úlohu v oblasti bezpečnosti. Výbor se domnívá, že úloha podnikového managementu spočívá zejména v začlenění problematiky bezpečnosti do podnikové filosofie a kultury a v nabídce možností školení v této problematice a zároveň musí dbát na to,aby vzdělání v oblasti řízení obsahovalo „krizové řízení“.

5.8

Výbor má pocit, že situace v jednotlivých druzích pozemní dopravy je dosti rozdílná. Orgány veřejné moci a jednotlivé druhy dopravy si více uvědomují naléhavost začlenění bezpečnostních opatření do běžné denní činnosti. Bohužel musíme konstatovat, že se prozatím nedá mluvit o soudržnosti. Situace v sektoru veřejné dopravy je lepší než v sektoru nákladní dopravy. Přijaté iniciativy v nákladní dopravě jsou omezeny na druh dopravy jako takový. Výbor doporučuje orgánům veřejné moci,aby určily příslušnou instituci, která bude zodpovědná za celý řetězec.

5.9

Pokud jde o sektor soukromé dopravy, Výbor doporučuje bez ohledu na druh dopravy, aby řídící podnikový management přijal nezbytná bezpečnostní opatření k ochraně dopravních prostředků a infrastruktury.

5.10

Výbor se domnívá, že náklady na bezpečnost se musí promítnout do ceny finálního produktu, aby byly hrazeny spotřebitelem a nakonec občanem prostřednicím státního rozpočtu, ve formě daně, v případě, že opatření jsou přijata veřejnými samosprávnými orgány.

5.11

Výbor je tohoto názoru, že pojišťovací společnosti mají druhořadou úlohu. Eventuální služby musí být hrazeny pojištěnci formou zvýšeného pojistného. Pojistné musí být tím nižší, čím vyšší je úroveň bezpečnostních opatření. Je třeba dbát na to, aby výše pojistného odrážela tržní rizika.

5.12

Evropská unie, jako kapitálový účastník, financuje výzkumné a informační programy zaměřené na tuto oblast.

17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/38

1.1

Evropská komise vyzvala EHSV k vypracování stanoviska k návrhu nařízení Rady, které vytváří rámec finančních zásahů nutných pro provádění společné rybářské politiky (SRP), tento je dotován 2 583 miliony eur a doplňuje návrh nařízení Rady o Evropském rybářském fondu (1) (EFF) s rozpočtem 4 963 milionů eur.

1.2

Jedním z cílů SRP je zefektivnění finančního zásahu. Cílem návrhu nařízení je přispět ke zlepšení podmínek při provádění finančních zásahů v konkrétních oblastech a stanovení specifických cílů pro každou z nich.

1.3

V současnosti by Výbor rád vyjádřil své hluboké znepokojení nad chybějícím rozhodnutím ohledně schválení rozpočtu na období 2007-2013. EHSV je názoru, že EU se nachází v těžké situaci, pro jejíž vyřešení je třeba vynaložit nejvyšší politické úsilí. Financování SRP by se nemohlo uskutečnit, pokud nebude dodržen rozpočet pro tento návrh nařízení a pro Evropský rybářský fond. Výbor vyzývá Radu, aby přijala taková politická rozhodnutí, která nezabrání financování SRP, tedy aby bylo zaručeno udržitelné využívání živých rybných zdrojů a akvakultury, které umožní trvale udržitelné podmínky v oblasti hospodářské, životního prostředí a sociální. V tomto smyslu EHSV také lituje, že Rada dodnes nerozhodla o návrhu nařízení o Evropském rybářském fondu.

1.4

Návrh nařízení uvádí čtyři oblasti, ve kterých budou prováděna finanční opatření Společenství:

1.5

Výbor považuje tento návrh nařízení za důležitý a souhlasí s navrhovanými oblastmi působení.

2.1.1

Finanční opatření, která budou uplatňována v oblasti kontroly a provádění pravidel SRP, budou přispívat ke zlepšování kontroly rybolovných činností prováděných členskými státy a hodnocení a kontroly prováděné útvary Komise. Pro finanční opatření Společenství jsou způsobilé výdaje členských států, které souvisejí s novými kontrolními technologiemi, odborným vzděláváním, prováděním pilotních inspekcí a programů pro pozorovatele, s audity a s informačními semináři.

2.1.2

Financovány budou také výdaje Komise týkající se správních ujednání se Společným výzkumným střediskem, provozní výdaje týkající se inspekce prováděné Komisí a výdaje Agentury Společenství pro kontrolu rybolovu.

2.1.3

Výbor souhlasí s opatřeními navrhovanými v oblasti kontroly a prosazování pravidel.

2.2.1

Návrh nařízení pojednává v druhé oblasti působení finanční pomoc členským státům s cílem posouzení stavu zdrojů, úrovně rybolovu a dopadu, který mají různé druhy rybolovu na zdroje a mořský ekosystém, výkonu odvětví rybolovu ve vodách Společenství a mimo ně, aby členské státy zřídily víceleté agregované soubory vědeckých údajů, které začleňují biologické, technické, environmentální a hospodářské informace.

2.2.2

Tyto informace budou získávány shromažďováním základních údajů členskými státy a dodatečných údajů Komisí.

2.2.3

S ohledem na to, že řízení rybolovu závisí na dostupnosti údajů týkajících se biologického stavu rybích populací a dopadu činnosti rybářského loďstva, EHSV souhlasí s navrženými finančními opatřeními v souvislosti se shromažďováním základních údajů ze strany členských států. Zároveň souhlasí s financováním shromažďování dodatečných údajů Komisí, s tím, že tyto slouží k optimalizaci a standardizaci shromažďování základních údajů členských států. Výbor se ovšem domnívá, že pro zlepšení řízení rybolovu by mělo být možné financovat – prostřednictvím členských států – výdaje vzniklé v odvětví rybolovu Společenství na provádění studií nutných k vyhodnocení dopadu rybolovných činností na životní prostředí a k vyhodnocení sociálně ekonomické situace v daném odvětví.

2.2.4

Výsledkem reformy SRP byly nové požadavky na vědecké poradenství, zejména ohledně přijetí systému zohledňujícího ekosystém a řízení smíšených lovišť. Výbor proto souhlasí s výdaji, které jsou způsobilé pro finanční opatření Společenství v oblasti vědeckého poradenství.

2.2.5

EHSV nicméně opakuje, jak již požadoval ve stanovisku k Evropskému rybářskému fondu (2), aby se finanční pomoc týkala také vědeckého poradenství v odvětví rybolovu. Ekonomické úsilí v této oblasti je zásadní pro splnění pravidel SRP.

2.3.1

Finanční opatření v souvislosti s třetí oblastí působení se zaměřují na zapojení zúčastněných subjektů na všech stupních SRP a na jejich informovanost o cílech SRP a opatřeních, která s nimi souvisejí. Řízení této finanční pomoci bude provádět Poradní výbor pro rybolov a akvakulturu a regionální poradní sbory, Evropská komise bude organizovat informační a vzdělávací semináře.

2.3.2

Výbor souhlasí s těmito opatřeními a je toho názoru, že Komise by měla zvážit prodloužení období financování provozních nákladů těchto regionálních poradních sborů, jak je zmiňováno v bodě 5.3 „Finančního zákonodárného prohlášení“ připojeného k návrhu nařízení.

2.4.1

V oblasti mezinárodních vztahů se finanční opatření budou vztahovat na výdaje plynoucí z dohod o rybolovu a dohod o partnerství v odvětví rybolovu, jako i na účast Evropského společenství v mezinárodních organizacích. EHSV je toho názoru, že v oblasti specifických cílů v rámci mezinárodních vztahů patří mezi nejdůležitější dlouhodobě zachovat a udržitelně využívat rybolovných zdrojů ve vodách třetích zemí a v mezinárodních vodách a zachovat zaměstnanost v oblastech závislých na rybolovu.

2.4.2

Výbor považuje pro politiky Společenství za zásadní, aby Evropská unie byla zastoupena ve všech mezinárodních organizacích souvisejících s činností rybářského loďstva a s mořským právem, neboť budoucnost mezinárodních rybolovných zdrojů záleží na zodpovědném řízení mezinárodních organizací. Proto EHSV souhlasí s navrhovanými finančními opatřeními Společenství v oblasti mezinárodních vztahů.

2.4.3

EHSV je toho názoru, že by z navrhovaných finančních opatření měla být na žádost členských států nebo Komise financována přítomnost zástupců odvětví rybolovu na schůzích mezinárodních organizací.

2.5.1

EHSV souhlasí s finančními opatřeními Společenství vynaloženými na výdaje spojené s přípravnými, návaznými, monitorovacími, auditními a hodnotícími činnostmi nezbytnými k dosažení cílů tohoto návrhu nařízení.

3.1

Návrh nařízení stanovuje pro jednotlivé členské státy sazbu spolufinancování finančních opatření různých výdajů v každé oblasti působení. EHSV nemá žádné námitky k navrhovaným sazbám.

3.2

Návrh nařízení zakazuje akumulace podpory Společenství a stanovuje, že akce financované na základě tohoto nařízení neobdrží pomoc z jiných finančních nástrojů Společenství. Výbor je názoru, že finanční nástroje jiných politik Společenství, jako jsou politiky rozvoje, výzkumu, zahraničního obchodu a životního prostředí, by měly také přispět na akce v oblasti mezinárodních vztahů navržených v tomto návrhu nařízení. Sama Evropská komise jasně konstatuje ve „Sdělení o integrovaném rámci pro uzavírání dohod o přidružení v oblasti rybolovu s třetími zeměmi“, že hlavním cílem Evropské unie je podpora udržitelného rybolovu pomocí SRP jako i podpora cílů dalších politik Společenství jako je evropská rozvojová politika, politika výzkumu, zahraničního obchodu a životního prostředí.

3.3

Návrh nařízení definuje finanční postupy v každé oblasti působení. Podrobně definuje, jak a kdy mají být předloženy Komisi žádosti členských států o finanční opatření Společenství jako i rozhodnutí Komise o těchto žádostech, které stanoví celkovou částku, výši finančního příspěvku členského státu a jakékoli podmínky pro finanční příspěvek. Vzhledem k tomu, že nařízení plánuje také ochranu finančních zájmů Společenství prostřednictvím používání preventivních opatření proti podvodům, korupci a jakýmkoli jiným nezákonným činnostem jako i kontroly a audity poskytnuté finanční pomoci, Výbor považuje systém financování a kontroly navrhovaný v nařízení za přiměřený.

4.1

EHSV souhlasí s návrhem nařízení Rady, kterým se stanoví finanční opatření Společenství pro provádění rybářské politiky a pro oblast mořského práva, a žádá Komisi, aby měla na zřeteli následující připomínky:

4.2

EHSV považuje tento návrh nařízení, kterým se stanoví finanční opatření Společenství pro provádění SRP a oblast mořského práva, za nutný doplněk návrhu nařízení Rady k Evropskému rybářskému fondu (EFF).

4.3

Výbor hluboce lituje, že až do nynějška, kdy je zpracováváno toto stanovisko, nebylo rozhodnuto o přijetí rozpočtu pro období 2007-2013, období, ve kterém mají být plně uplatněna finanční opatření navrhovaná v tomto stanovisku, jako i toho, že Rada nerozhodla o návrhu nařízení o Evropském rybářském fondu.

4.4

EHSV žádá Komisi o dohled, aby případné změny v rozpočtu v rámci finančního výhledu neovlivnily procentuelně rozpočet SRP, neboť by cíle vytyčené reformou SRP nebyly dosažitelné.

4.5

Navrhované oblasti působení jsou nutné a dostatečně obsáhlé, neboť návrh nařízení přiděluje členským státům a Komisi dostatečné prostředky pro zefektivnění finančního zásahu SRP.

4.6

EHSV by s ohledem na Komisi rád podpořil zásadní význam, který v rámci navrhovaných oblastí působení má vědecké poradenství. Udržitelné využívání rybolovných zdrojů a s tím související úspěšnost SRP záleží na vědeckých znalostech, jejich hloubce, pravdivosti a aktuálnosti o stavu různých druhů rybolovných ryb. Vysoké úsilí, které vyvíjejí rybolovné úřady na úrovni Společenství a členských států, jako i odvětví samo zavazují k tomu, aby Evropská unie měla co možná nejlepší vědecké poradenství o svých vlastních zdrojích a zdrojích mezinárodních vod.

4.7

Výbor se domnívá, že ve snaze zlepšit vědecké poradenství by mělo být možné financovat – prostřednictvím členských států – výdaje vzniklé v odvětví rybolovu Společenství na provádění studií nutných k vyhodnocení dopadu rybolovných činností na životní prostředí a k vyhodnocení sociální a ekonomické situace v daném odvětví. Dále si myslí, že finanční podpora by měla pokrývat také vědecké poradenství v odvětví rybolovu.

4.8

Výbor souhlasí s navrhovanými finančními opatřeními v oblasti řízení SRP, neboť pomohou podpořit zapojení zúčastněných subjektů na všech stupních SRP a jejich informovanost o cílech SRP a opatřeních, která s nimi souvisejí.

4.9

Co se týče regionálních poradních sborů, je Výbor toho názoru, že by mělo být prodlouženo období financování jejich provozních nákladů.

4.10

Přítomnost Evropské unie v mezinárodních organizacích, které souvisejí s činností rybářského loďstva a mořským právem, je podle EHSV velmi důležitá, a proto souhlasí s navrhovanou finanční pomocí pro tyto plány i pro rybářské dohody, včetně dohod o spolupráci v odvětví rybolovu s třetími zeměmi, neboť tyto dohody jsou zásadní pro zachování a udržitelné využívání rybolovných zdrojů ve vodách třetích zemí a ve vodách mezinárodních a rovněž pro zachování zaměstnanosti v oblastech závislých na rybolovu.

4.11

EHSV je nicméně názoru, že by z navrhovaných finančních opatření měla být na žádost členských států nebo Komise financována přítomnost zástupců odvětví rybolovu na schůzích mezinárodních organizací.

4.12

Výbor je názoru, že finanční nástroje jiných politik Společenství, jako jsou politiky rozvoje, výzkumu, zahraničního obchodu a životního prostředí, by měly také přispět na akce v oblasti mezinárodních vztahů SRP.

17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/41

1.1

Čím dál častěji dochází na území EU a obecně po celém světě ke katastrofám; zčásti se jedná o katastrofy způsobené přírodními jevy: záplavy, zemětřesení, požáry, extrémní sucha, hurikány atd., zčásti o teroristické činy, které šíří hrůzu v řadách nevinného obyvatelstva. Můžeme konstatovat, že v obou případech je více či méně jejich příčinou lidská činnost, ačkoli co do úmyslnosti je nelze srovnávat. EU se zavázala k prevenci v souvislosti se změnou podnebí, a to nejen na základě Kyótského protokolu, nýbrž prostřednictvím četných opatření, jejichž účelem je chránit zemi, vodu a vzduch. Jedná se o závazek s preventivními účinky, který může vést k zachování a obnově stavu naší půdy, našich moří a atmosféry a současně přispět k tomu, aby se rozšířil po celém světě. Ostatně snaha čelit teroristickým činům (1) vedla ke vzniku mnoha koordinačních nástrojů, jak na úrovni policie, tak na úrovni soudů, jež umožnily zlepšit vztahy spolupráce mezi členskými státy.

1.2

Přesto musela EU vytvořit mechanismus Společenství pro poskytování pomoci, pokud na jejím území dojde ke katastrofě jakéhokoli typu. Tímto systémem je systém civilní ochrany, který podporuje a usnadňuje mobilizaci životně důležité pomoci na pokrytí okamžitých potřeb v oblastech zasažených katastrofami, a to i mimo území Společenství. Toto sdělení si klade za cíl zlepšit mechanismus civilní ochrany vytvořený v roce 2001 (2) a doplnit akční program na podporu civilní ochrany (3) prostřednictvím Návrhu nařízení Rady, kterým se vytváří nástroj pro rychlou reakci a připravenost na mimořádně vážné události (4).

1.3

Je vhodné připomenout potřebu definovat, co se míní civilní ochranou, jež je mnohdy zaměňována s humanitární pomocí. Komise zřetelně odlišuje, co je náplní každé z nich, přestože smyslem obou je „záchrana životů a zmírnění následků katastrofy během prvních dnů“. Kvůli tomu vyjmenovává rozdíly mezi nimi a na prvním místě uvádí, že civilní ochrana může zmírnit důsledky katastrofy i pro životní prostředí, a ne jen pro obyvatelstvo; dále se zmiňuje, že její účast a vybavení je hrazeno z prostředků členských států, nikoli humanitárních a nevládních organizací, a může působit jak na území EU, tak mimo ně, avšak pokud působí ve třetích zemích, její postupy jsou odlišné. (5)

1.4

Na území Společenství funguje mechanismus zvláštním způsobem, spouští se pouze na požádání členského státu, v němž dojde ke katastrofě. Nicméně je třeba poznamenat, že může působit na mezinárodní úrovni, v koordinaci s dalšími mezinárodními organizacemi, zvláště s Úřadem OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA), s nímž zavedl některé operativní postupy, a za podpory Červeného kříže a nevládních organizací, jež působí v místě.

1.5

Způsob, jakým se zachovala EU při mimořádných událostech, k nimž došlo v poslední době a jež bohužel neberou konce, přivedl Radu pro obecné záležitosti a vnější vztahy na mimořádném zasedání 7. ledna 2005 k návrhu vylepšit mechanismus Společenství a vytvořit prostředky pro rychlou pomoc. Krátce nato, 13. ledna, přijal Evropský parlament „Prohlášení k nedávnému neštěstí způsobenému tsunami v Indickém oceáně“, v němž vyzývá k vypracování opatření ohledně personálních i materiálních záloh a výcviku, která by platila v případě jakékoli katastrofy.

1.6

Právní rámec, jímž se v současnosti řídí působení v oblasti civilní ochrany, je tvořen dvěma zmíněnými nástroji: mechanismem civilní ochrany Společenství a akčním programem civilní ochrany; předmětem tohoto sdělení je právě první z nich. Operačním jádrem mechanismu je Monitorovací a informační středisko (MIC), jež sídlí v Evropské komisi a funguje 24 hodin denně. Má k dispozici databázi služeb civilní ochrany každého státu i údaje pocházející z vojenských databází.

2.1

Zdokonalení mechanismu civilní ochrany Společenství. Poslední události jasně ukázaly, že je nezbytné zdokonalit mechanismus civilní ochrany, zlepšit koordinaci mezi členskými státy a rovněž s dalšími organizacemi, které při takových událostech zasahují. Sdělení předkládá čtyři návrhy, jak situaci zlepšit:

2.1.1

Posílit připravenost prostřednictvím odborného výcviku jednotek a uskutečňováním modelových cvičení, na prvním místě je ovšem třeba vyhodnotit již existující zdroje; zavést modulární přístup, který by počítal s moduly rychlého nasazení, a uskutečnit výcvik a společná cvičení určená ke zvýšení interoperability a posílení společné zásahové politiky.

2.1.2

Analýza a hodnocení potřeb prostřednictvím systému včasného varování, který by využíval prostředky MIC a soustřeďoval veškeré informace a jež by usnadnil koordinaci s dalšími organizacemi, které poskytují pomoc, zejména s OSN. Posílení vyhodnocení potřeb přímo na místě neštěstí umožňuje poznat zvláštní potřeby každého případu pro to, aby byl zásah účinnější. Navrhuje se zvýšit stav personálu MIC a přezkoumat hodnotící metodiky a normy.

2.1.3

Zlepšení koordinace je jedno z nejdůležitějších zlepšení. Jde o zlepšení koordinace příspěvků jednotlivých států, jež by umožnilo koordinovat evropskou asistenční pomoc a zlepšilo komplementaritu a koordinaci s OSN a jinými organizacemi, které poskytují humanitární pomoc, či s vojenskými složkami. Tato koordinace by měla posílit operační plánovací schopnost na místě a měly by se do ní zahrnout i různé služby Komise.

2.1.4

Zlepšení pomoci občanům. Jak ukázala zkušenost s řešením kritické situace spojené s tsunami, ochrana evropských občanů je možná díky spolupráci mezi civilní ochranou a konzulárními orgány dotčených zemí a prostřednictvím posílení spolupráce mezi zeměmi postiženými katastrofou a členskými státy.

2.2

Tato opatření navržená Komisí, určená ke zlepšení situace, musí být provázena navýšením zdrojů, jež má k dispozici civilní ochrana. Rada proto vyzvala k předložení návrhů, jak současné zdroje posílit. V akčním plánu EU z 31. ledna 2005 již byly zmíněny důležité otázky, na něž je třeba se soustředit.

2.2.1

Především se navrhuje shromáždit zdroje civilní ochrany tak, aby v případě nedostatečného pokrytí situace pomocí vnitrostátních zdrojů a kompetencí bylo možné k dosažení větší účinnosti zásahu přijmout kroky na evropské úrovni.

2.2.2

Posílení vyhodnocovací schopnosti MIC předpokládá jeho proaktivnější přístup, zvláště pokud jde o informování třetích zemí. Je tedy důležité udržovat flexibilní vztahy, které by umožnily pružně využít zdrojů určených k zásahu na základě žádosti postižené země.

2.2.3

Pohotovostní moduly mají důležitou roli během zásahů při velkých neštěstích a při každé žádosti o pomoc ze strany členského státu či třetí země. Proto je důležité zavést systém navržený v tomto sdělení, aby bylo možné počítat se základními pohotovostními moduly neustále připravenými k zásahu na území EU či třetích zemí.

2.2.4

Posílení logistické základny a zdrojů, aby MIC mohl jednat rychle a efektivně. Náklady zásahových jednotek za pronájem vybavení budou financovány z evropských zdrojů (6), avšak bude třeba věnovat se součinnosti s OSN v této otázce pro případy, kdy se zásah provádí ve třetích zemích.

2.2.5

Mezinárodní koordinace je jedním z klíčových bodů pro okamžitou reakci na neštěstí. Mechanismus Společenství má k dispozici zdroje, jež v koordinaci se zdroji ostatních organizací mohou reagovat účinněji. Je třeba myslet jak na složky OSN, tak na nejrůznější humanitární organizace.

3.1

EHSV vítá obsah návrhu na zlepšení mechanismu civilní ochrany Společenství vzhledem k důležitosti posílit a vylepšit všechny prostředky, s nimiž se počítá pro zásah v případě katastrofy uvnitř i vně území EU. Zkušenosti získané během posledních let ukazují, že fungování civilní ochrany na úrovni Společenství lze v mnoha bodech zlepšit; v tomto směru cítíme, že je nejprve třeba přijít s připomínkami, aby byla navrhovaná opatření na zlepšení mechanismu Společenství účinná.

3.2

Nejprve je nezbytné posílit schopnost EU reagovat na různých úrovních prostřednictvím národních systémů civilní ochrany:

3.2.1.1

Bylo by vhodné posílit Systém CECIS (7) tak, že by přešel na systém založený na satelitních spojeních schopných přenosu obrazu, zvuku a dat, propojený prostřednictvím MIC (8) se základnami a odbornými středisky, aby měl k dispozici data, experty i modely (například předvídatelných následků) odpovídající okolnostem dané pohotovosti. Například Evropská vesmírná agentura a Společné výzkumné středisko mohou poskytovat kartografické údaje o třetích zemích a odhad škod či aktualizované kartografické údaje týkající se situace po neštěstí (například zemětřesení či povodni), jež může učinit infrastrukturní síť nepoužitelnou pro doručení pomoci. Zmíněná síť by byla založená na kontaktních místech v každém členském státě, jež by mohla přispět svým dílem k řešení situace.

3.2.1.2

Proud informací mezi jednotlivými asistenčními jednotkami EU a MIC musí být plynulý, bezpečný a nerušený:

3.2.1.3

Řešení, které se zcela jasně nabízí, je použít satelitní spojení. Zkušenosti ukázaly, že:

3.2.1.4

Avšak taktéž má omezenou přenosovou kapacitu dat a v určitých případech je zahlceno jinými potřebami či uživateli (mimo jiné sdělovacími prostředky). Proto je vhodné trvale vyhradit jistá frekvenční pásma satelitního přenosu, aby bylo možné dostatečně zajistit spojení zasažené oblasti či oblastí s MIC a současně mezi jednotlivými oblastmi, kde dochází k zásahu.

3.2.1.5

Pokud jde o pokrytí, mohlo by se uvažovat o nevelké geografické ploše (EU a přilehlé oblasti), ovšem ve skutečnosti by bylo třeba celosvětového pokrytí. Příklad nedávné tsunami jasně ukazuje, že toto řešení je nedostatečné; bylo by třeba pokrýt nejen spojení s MIC, ale i mezi tak vzdálenými zásahovými oblastmi, jako jsou Maledivy, Srí Lanka, Thajsko a Indonésie.

3.2.1.6

Pro účinnost spojení je tedy nezbytné, aby si EU vybudovala satelitní systém, který by k tomu byl (výhradně) určen a byl bezpečný (neproniknutelný), spolehlivý a měl globální dosah. Tento systém bude muset zvládat přenos zvuku, dat (faxy, zprávy, ale i snímky s vysokým rozlišením) a videokonferencí.

3.2.1.7

Společné výzkumné středisko, Evropská vesmírná agentura a Komise (generální ředitelství pro informační společnost) mají dostatečnou kapacitu k tomu, aby vyhověly potřebám vyjádřeným správním výborem pro akční plán a potřebám mechanismu, který závisí na generálním ředitelství pověřeným civilní ochranou (generální ředitelství pro životní prostředí).

3.2.2.1

Během zásahů asistenčních jednotek:

3.2.2.2

Pokud jde o pomoc členským státům v naléhavých případech:

3.2.3.1

Současné uspořádání mechanismu je založeno na poskytování určitých typů zásahových jednotek, prostředků a vyhodnocujících týmů na úrovni EU. Je to sice pokrok v porovnání s naprostým vakuem existujícím v dané oblasti dříve, ovšem neznamená to, že by situace již byla naprosto uspokojivá.

3.2.3.2

Sama geografická rozloha Unie a rozličná škála rizik, jimž je třeba čelit, vyzývají k úvaze – uvnitř vlastního mechanismu – o podpůrných strukturách na regionální úrovni, kam by byly přednostně umisťovány jisté typy vybavení a prostředků, které by tak byly rychleji k dispozici a byly by lépe uzpůsobeny specifičnosti rizik na regionální úrovni v rámci Unie.

3.2.3.3

Zmíněné prostředky by mohly být sezónní (případ letadel určených k boji s lesními požáry) či stálé.

3.2.3.4

Jinou možností zlepšení by mohlo být přerozdělení prostředků shromážděných sousedícími státy zemím postižené oblasti. Stejně by bylo možné uvažovat o tom, že by Unie podporovala hromadění prostředků sdílených středně velkými zeměmi nebo zeměmi, jež čelí společnému nebezpečí (záplavy v určitém povodí, zemětřesení atd.).

3.2.4.1

Přestože MIC je v pohotovosti 24 hodin denně, v současnosti postrádá zdroje, ať už lidské či technické, stejně jako pohotovostní centra většiny členských států. Komise se musí zavázat k tomu, že tuto situaci změní.

3.2.4.2

Ovšem současný pohled Komise se omezuje na přidělení jistých prostředků v závislosti na druhu pohotovosti, o jaký se jedná. Je vhodné položit si otázku, zda je to dostatečně ambiciózní vzhledem k tomu, co si žádá situace.

3.2.4.3

MIC není ze své definice v případě pohotovosti ani střediskem pro rozhodování, ani střediskem pro operativní koordinaci, to se nijak nezpochybňuje. Pokud však jde o pomoc při přijímání jistých rozhodnutí či plánování pomoci, je třeba vyhnout se improvizování a mít stanoven postup, který se navíc bude lišit podle okolností pohotovosti. V případě záplavy, sesuvu půdy, zemětřesení či sopečného výbuchu se nepostupuje stejně. Liší se i prostředky.

3.2.4.4

Proto je nezbytné, aby MIC měl kromě spolehlivějších údajů v případě pohotovosti, za kterýmžto účelem počítá Komise s kontakty se specializovanými organizacemi uvnitř i mimo Unie, předem sestavené plány pomoci, v nichž by se v závislosti na typu naléhavé situace a její závažnosti, zemi, kde nastala, atp. nalezla rychlá a účinná odpověď. Tady by se mělo bezpochyby počítat s pohotovostními jednotkami, jež jsou k dispozici v každé zemi.

3.2.4.5

Plán, jejž je třeba vytvořit, by měl stanovit, zda by MIC kromě své monitorovací funkce mohl přijmout úlohu koordinátora mezinárodních organizací, organizacích zaměřených na humanitární pomoc, a zejména dobrovolníků, kteří se hlásí při jakémkoli neštěstí. Koordinace je úloha, kterou musí zastávat organizace, jež disponují všemi informacemi a cennými prostředky k tomu, aby ji vykonávaly.

3.2.5.1

Není pochyb o tom, že členskými státy předem vybrané asistenční jednotky vědí, jak jednat v případě pohotovosti. Současný výcvikový program má dobré výsledky, pokud jde o schopnost společného zásahu. Je třeba zvýšit počet kurzů a snažit se poskytovat je i v jiných jazycích než v angličtině, neboť si lze představit zásahy v oblastech kulturně blízkých jiným jazykům, jako například francouzštině či španělštině.

3.2.5.2

Jakmile budou sestaveny plány pro případnou asistenci, bude třeba s nimi seznámit asistenční jednotky, takže je bude třeba zahrnout do výcvikových programů.

3.2.5.3

Pro poskytování těchto nových kurzů by se mělo počítat s využitím nových metod dálkového studia.

4.1

Návrh jde bezpochyby správným směrem, ale lze jej vylepšit, pokud si uvědomíme, že tento mechanismus je především nástrojem pro použití v rámci EU, a tedy v současnosti jedním z nástrojů (abychom netvrdili, že „nástrojem“ jediným) solidarity uvnitř EU.

4.2

Unie tedy nesmí šetřit prostředky, pokud chce zabezpečit co nejrychlejší a nejúčinnější reakci na různé typy případů nouze. Proto je zásadní, aby existovaly předem stanovené zásahové postupy či asistenční plány, které je třeba vyzkoušet v simulovaných situacích a pozměnit je na základě takto získaných zkušeností či zkušeností ze skutečných zásahů.

4.3

Tyto plány se musí opírat o spojení, aktualizované mapy a prostředky náležité k tomu, aby se dosáhlo uspokojivé míry koordinace. Zmíněné prostředky musí pocházet z vlastních zdrojů Unie. Evropské zásahové plány budou představovat vzor na mezinárodní scéně, který ještě vylepší obraz a vliv Unie na mezinárodní úrovni.

4.4

Na druhé straně by se mělo dbát pokynů vyhodnocující skupiny a koordinátorů Unie, pokud jde o obnovu postižené oblasti a možné návrhy činností pro období po neštěstí.

4.5

EHSV je toho názoru, že veškerá činnost prováděná v rámci mechanismu Společenství musí být z rozpočtu dostatečně finančně zajištěna, aby se tak zabezpečil nejen dostatečný počet technických sil, ale i prostředků samých, které posílí evropský zásah a jeho viditelnost, především při neštěstích v zahraničí. V rámci vlastních prostředků je třeba obzvláště zdůraznit otázku dopravy, neboť existence vlastní flotily by umožnila rychlou reakci, jež minimalizuje následky katastrof.

4.6

Pokud se jedná o zásah v třetích zemích, je důležité, aby se zásahy mechanismu považovaly za nedílnou součást zahraniční politiky Unie a aby se jim přiznávala důležitost, již si zaslouží jako důkaz okamžité solidarity Evropské unie se zeměmi zasaženými neštěstím.

5.1

EHSV podporuje obsah sdělení ke zlepšení mechanismu civilní ochrany Společenství. Avšak domnívá se, že je možné je v některých konkrétních otázkách vylepšit, a především se domnívá, že některé z našich připomínek jsou plodem hodnocení představitelů organizované občanské společnosti, zastoupených ve Výboru.

5.2

Ze všeho nejdříve by se měl zvolit vhodný právní nástroj, neboť je to nutné k tomu, aby se naplnění navrhovaných opatření stalo závazným. Domníváme se, že nařízení (9) představuje takový vhodný harmonizační a přinucovací nástroj pro všechny členské státy EU.

5.3

Dále je třeba zdůraznit otázku rozpočtových prostředků určených pro mechanismus, které by měly pokrýt náklady spojené s náborem personálu a nákupem vlastních prostředků. Také by se navzdory tomu, že sdělení nekonkretizuje finanční pomoc určenou členským státům, mělo v novém návrhu na Fond solidarity (10) počítat se všemi typy přírodních katastrof včetně extrémního sucha.

5.4

Ze zlepšení, která EHSV navrhuje ke zlepšení mechanismu a která jsou obsažena v připomínkách tohoto stanoviska, je třeba zdůraznit:

5.5

EHSV jakožto zástupce organizované občanské společnosti chce veřejně podpořit dobrovolnickou činnost při katastrofách. Často dlouhodobá a bezplatná práce dobrovolníků je nejen projevem solidarity, ale také nepostradatelnou činností při odstraňování jak materiálních, tak lidských škod v oblastech stižených katastrofami.

17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/46

1.1

Společná rybářská politika (SRP) poprvé charakterizovala společné podniky jako nástroj strukturální politiky v nařízení 3944/90, když je definovala jako „soukromou společnost sestávající z jednoho nebo více rejdařů Společenství a jednoho či více společníků z třetí země, s níž Společenství udržuje vztahy, kteří jsou propojeni smlouvou pro společné podniky a mají za cíl vytěžovat a využívat rybolovné zdroje, které se nacházejí ve vodách patřících pod svrchovanost a/nebo správu těchto třetích zemí, za účelem přednostního zásobování trhu Společenství“  (1). V devadesátých letech se SRP v porovnání s minulostí výrazně vyvinula a zažil se pojem „modrá Evropa“, který je dnes opět aktuální, dokonce v širších debatách, které mají za cíl vytvoření společné námořní politiky.

1.2

Koncepce společných podniků nebyla během vývoje SRP přezkoumána, a proto zůstaly výlučně alternativním nástrojem rybářské strukturální politiky k vyřazení nebo konečnému vývozu lodí, jak je definováno v odpovídajících článcích nařízení, které jsou citovány dále ve stanovisku v odstavci 2.1.2. Proto se platné nařízení uplatňovalo pouze jako finanční kontrola.

1.3

Společné podniky v odvětví rybolovu jsou ovšem daleko více než pouhé nástroje strukturální politiky rybolovu; představují prostředky k dosažení řady cílů, které jsou jasně stanoveny v různých textech a platných nařízeních Evropské unie týkajících se zásobování trhu, politiky spolupráce, politiky zaměstnanosti, politiky regionálního rozvoje, podpory zodpovědného rybářství, působení Evropské unie v různých regionálních rybářských organizacích a obecně podílu kapitálu a kvalifikovaných pracovníků členských států na udržitelných investičních projektech v různých zemích a na různých trzích.

1.4

Po reformě SRP nemají sice společné podniky již žádnou funkci jako nástroj strukturální politiky, ale je zároveň zřejmé (jak bude dále uvedeno), že v současnosti téměř neexistují nařízení, která by společným podnikům propůjčovala specifický rámec na základě vlastních pravomocí a politik EU.

1.5

Ve stanoviscích vyžádaných Komisí Výbor vždy upozorňoval na to, že je třeba přizpůsobit společné podniky v odvětví rybolovu nové společné politice rybolovu. Tak se vyjádřil během projednávání této politiky ve stanovisku, které EHSV vydal k návrhu nařízení Rady k zavedení reformy SRP (2). Opakoval to ve stanovisku o Evropském rybářském fondu (3) k návrhu nařízení Rady týkajícímu se zmíněného fondu (4) a toto bylo veřejně sděleno také komisaři pro rybolov během jeho návštěvy specializované sekce NAT EHSV dne 16. června 2005; komisař souhlasil se zvážením tohoto sdělení.

1.6

Cílem tohoto stanoviska je prohloubit postoj EHSV a poskytnout další argumenty ve prospěch změny v koncepci společných podniků a s tím souvisejících právních předpisů, vycházeje přitom z oficiálních dokumentů a faktů v nich obsažených.

1.7

Pokud bude změna koncepce přijata, bude zapotřebí vytvořit obsáhlý a specifický popis tohoto typu podniků, jelikož jsou výjimečným jevem v mezinárodním obchodu a otevírají Evropské unii specifické možnosti pro působení na poli mezinárodních vztahů.

2.1.1

Společné podniky v odvětví rybolovu byly zavedeny do zákonodárství Společenství na základě nařízení Rady č. 3944/90, které změnilo nařízení Rady č. 4028/86, jako nástroj pro snížení kapacity rybářské flotily Společenství a pro zásobování trhu Společenství s ohledem na omezenost zdrojů ve vodách Společenství a zákaz přístupu do výlučných ekonomických zón třetích zemí. Tento přístup má čtyři důvody: zamezení nadměrné kapacity, zaručení dodávek, udržení části pracovních míst a realizace politických a obchodních dohod s třetími zeměmi (5). S cílem zavést tato opatření bylo přijato nařízení Komise č. 1956/1991 (6).

2.1.2

Přijetím nařízení Rady (EHS) č. 2080/93 (7) a č. 3699/93 (8) bylo financování společných podniků v odvětví rybolovu integrováno do Finančního nástroje pro orientaci rybolovu (FNOR). V souladu s principem subsidiarity byly členské země zodpovědné za výběr, provedení a kontrolu projektů, jako i za platbu odměn. Tyto podpory byly původně shodné s odměnami, které se vyplácely za vyřazení nebo vývoz lodí, a nyní představují 80 % odměny, která je vyplácena za vyřazení lodi. Rejdař Společenství se tedy mohl oprávněně domnívat, že rozdíl mezi odměnou za vyřazení lodi a odměnou za vývoz lodi do společného podniku je zapříčiněn tím, že mezi EU a novým společným podnikem, který dostává loď či více lodí od rejdaře, dále existuje vztah podpory. Tyto principy byly dále platné v nařízení Rady č. 2468/98 ze dne 3. listopadu 1998 (9), které změnilo nařízení Rady č. 3699/93, jako i v nařízení Rady č. 2792/1999 ze dne 17. prosince 1999 (10), i když je třeba zdůraznit, že poslední jmenované nařízení definovalo společný podnik zjednodušeně jako „jakoukoliv obchodní společnost s jedním či více společníky z třetí země, ve které je loď registrována  (11)“.

2.2.1

„Zelená kniha o budoucnosti společné politiky rybolovu“ (12) uznala, že kapacita flotily Evropské unie je nadměrná, zároveň ovšem konstatovala globalizaci v rybářském odvětví a oprávněnou snahu řady rozvojových zemí o rozšíření jejich vlastního rybolovného průmyslu. S ohledem na vysoké kapitálové nároky na investice do rybolovu (flotila, přístavy, mrazáky, továrny etc.), které zelená kniha uznává, měly tyto tři body vést ke konkrétní debatě o důležitosti společných podniků, jež by měla být větší, než vyplývá z oficiálních dokumentů té doby (13).

2.2.1.1

Společné podniky v odvětví rybolovu jsou prostředkem, jak se může EU podílet a jak může investovat do rozvoje rybolovného odvětví v rozvojových zemích, čímž umožní vytvoření a růst plně rozvinutého odvětví. Dodávání rybářských plavidel těmto podnikům je prospěšné nejen pro rybářské aktivity, ale i pro různé jiné sektory, jako přístavy, služby (opravy, inženýrství, zásobování potravinami, úschova, překládání, nakládání a vykládání, služby pro posádku, cesty atd.), zachování mrazící sítě (které je vyžadováno směrnicemi EU pro bezpečnost v potravinářství prostřednictvím investic do nákladných mrazících zařízení), dodržování hygienických norem pro potraviny a konečně i vytvoření zpracovatelského průmyslu.

2.2.1.1.1

Společné podniky umožní nejen zachovat kvalitní pracovní místa v Evropě, vysoké a střední funkce v rámci hierarchie posádky, ale zároveň vytvořit mnoho pracovních míst na lodích a ve firmách v oblasti služeb, které vznikají v jejich okolí. Toto zaměstnání může být vhodnou alternativou pro místní rybáře (pokud jde o pracovní podmínky a příjem), kterým jinak zbývá jen tradiční rybolov, často nevýkonný a škodlivý pro vlastní zdroje, jelikož chybějí nebo jsou nedostačující mechanismy pro kontrolu, uskladnění či prodej atd.

2.2.1.2

Tvorba místního bohatství a vývoz úlovků (dále zpracovaných či nezpracovaných) umožňuje vytváření hodnotných mezinárodních řetězců, ve kterých jsou výnosy spravedlivěji rozděleny, a exponenciálně navýšit HDP a příjem na hlavu vytvářené v tomto odvětví v příslušné zemi, čímž se postupně vytváří industrializované odvětví tam, kde dříve existoval výlučně pobřežní rybolov s nedostatečnými hygienickými a obchodními standardy.

2.2.1.3

Společné podniky v odvětví rybolovu byly nuceny zavázat se k prioritnímu zásobování evropských trhů, což zaručuje a udržuje investice ze strany rejdařů, průmyslových partnerů, členských států a EU (pomocí podpor) a umožňuje zásobovat deficitní trh Společenství, ve kterém se zvyšuje spotřeba ryb na základě doporučení vědeckých a veřejných institucí evropským občanům ohledně zdravé a pestré výživy. Kromě toho musí zásobování přísně dodržovat potravinářské směrnice Evropské unie.

2.2.1.4

Aktivity společných podniků v oblastech závislých na rybolovu uvnitř Evropské unie umožňují udržení zaměstnanosti v odvětví tím, že zůstávají zachovány kanceláře, technická zařízení a dodavatelské pobočky podniků v Evropě a pracovní místa v pomocném průmyslu, ať již přímo, v případech, kdy se velké lodi vracejí do svých domovských přístavů v Evropě za účelem provedení pravidelné čtyřleté opravy, nebo nepřímo, vytvářením sítě služeb „know-how“ s místním sektorem služeb, který byl zmíněn výše.

2.2.1.5

Společné podniky v odvětví rybolovu dodávají Evropské unii potřebná data pro pozorování a kontrolu úlovků ve vodách třetích zemí a vodách mezinárodních, protože existují právní vazby s rybářskými společnostmi v zemích původu. To umožňuje EU zastávat vedoucí postavení v odpovídajících regionálních rybářských organizacích, které existují nebo jsou organizovány pod záštitou FAO (organizací OSN kompetentní v této oblasti) (14). Je tomu tak proto, že z důvodu finanční kontroly ze strany Komise, členských států a Účetního dvora musí společné podniky dodávat členským státům půlroční zprávy o úlovcích.

2.2.1.6

Společné podniky také umožňují udržovat zastoupení zájmů EU v odvětví rybolovu v mezinárodních vodách a rybolovných zónách, se standardy vyžadovanými evropskými, právně zakotvenými požadavky na udržitelný rybolov, zachování a obhospodařování zdrojů, bezpečnost na palubě lodí, kontrolu, potravinovou bezpečnost atd. Tím by bylo zabráněno, nebo by se tak minimalizoval negativní vliv zahraničních rybářských flotil, které nepřispívají k rybářskému a průmyslovému rozvoji třetí země a nezaručují kvalitu výrobků, jejichž cílovým odbytištěm je Evropská unie, a neumožňují vhodnou kontrolu zodpovědného obhospodařování zdrojů.

2.2.1.7

Pomocí společných podniků může Evropská unie účinně přispět k rozvoji místního rybářského průmyslu v zemích, se kterými uzavřela rybolovné dohody a ve kterých působí společné podniky nebo společnosti třetích zemí kontrolované evropskými podnikateli. Zmíněný rybolovný průmysl prospívá trvalým zásobováním trhů mořskými výrobky jak třetím zemím, tak Evropské unii.

2.2.2

Tato odůvodnění se ovšem neodrazila ani nepřímo ve jmenované zelené knize, ani v odstavci 3.9 o „mezinárodním rozměru SRP“ (15), ani v odstavci 5.8 o „mezinárodních vztazích“ (16). Společné podniky nejsou ani jednou zmíněny jako účinný nástroj k uplatňování zásad rybářské politiky definovaných v zelené knize, i když byly do roku 2002 předmětem četných právních předpisů Společenství, jak se uvádí v tomto stanovisku.

2.2.3

Prakticky úplné vypuštění společných podniků z nové SRP je doloženo tím, že poslední zpráva s obsáhlými údaji vyžádaná Komisí pochází z roku 2001 a lodi připadající společným podnikům v ní nejsou uváděny odděleně (17). Předtím byl proveden specifický průzkum k posouzení společných podniků v kontextu strukturálních opatření v odvětví rybolovu (Etude de bilan des sociétés mixtes dans le contexte des interventions structurelles dans le domaine de la pêche), který byl předložen 16. června 2000. Z tohoto dokladu vyplývá, že v současnosti existuje asi 300 společných podniků, které disponují více než 600 loďmi. Tyto podniky však nyní vypadly z právních předpisů Společenství v odvětví rybolovu a nacházejí se v právním vakuu. Nyní existují pouze jako zahraniční podniky, na kterých se podílejí partneři ze Společenství a které mají povinnost prioritně zásobovat a pravidelně informovat Evropskou unii, mají ovšem jen ochranu, kterou zaručují bilaterální dohody mezi zemí původu a zemí určení o vzájemné ochraně investic.

2.3.1

V průběhu prací na konečném znění citované zelené knihy byla schválena nařízení Rady (ES) č. 1263/1999 ze dne 21. června 1999 o finančním nástroji pro orientaci rybolovu (18) a nařízení Rady (ES) č. 2792/1999 ze dne 17. prosince 1999 ke stanovení modalit a podmínek pro strukturální opatření Společenství v odvětví rybolovu (19). Těmito nařízeními byla prodloužena právní existence společných podniků v odvětví rybolovu v rámci FNOR do vypršení jejich platnosti, tedy do 31. prosince 2006.

2.3.2

Nařízením Rady (ES) č. 2369/2002 ze dne 20. prosince 2002, které mění nařízení č. 2792/1999 ke stanovení modalit a podmínek pro strukturální opatření Společenství v odvětví rybolovu, byly společné podniky k 31. prosinci 2004 prakticky vyloučeny ze strukturální politiky Společenství v odvětví rybolovu (20). Společné podniky jsou však nadále součástí acquis, neboť jsou pro ně závazné předpisy, které platily v době jejich vzniku, ale chybí jim střednědobě a dlouhodobě platný specifický právní předpis.

2.3.3

Zásada, na jejímž základě byly zrušeny podpory pro společné podniky v odvětví rybolovu a odpadly veškeré odkazy na ně v právních předpisech, se nachází v bodě odůvodnění 5 posledně jmenovaného nařízení, podle kterého má být finanční odměna FNOR přidělována v první řadě za vyřazování rybářských lodí. Snížení rybolovné kapacity je pouze jedním z mnoha cílů politiky Společenství, k jejichž dosažení mohou společné podniky sloužit, jak bude vysvětleno dále v textu.

3.1

Smysl pokračování specifických opatření pro společné podniky v odvětví rybolovu v rámci FNOR

3.1.1

Proti vyloučení z platných právních předpisů hovoří to, že společné podniky v odvětví rybolovu se zakládají na hospodářském konceptu, který je velmi vhodný pro globalizovanou ekonomiku, neboť na jedné straně nabízí úsporu nákladů (které jsou v cílové zemi zpravidla nižší než v zemi původu, členském státě EU), na druhé straně se podporuje přenos technologií, tvorba a dělení přidané hodnoty, přístup ke zdrojům a zásobování trhů.

3.1.2

Společné podniky v odvětví rybolovu pomáhají na jedné straně k dílčímu zachování pracovních míst na pevnině i na moři v oblastech EU, které jsou odkázány na rybolov, na druhé straně vytváří nová pracovní místa pro kvalifikovanější pracovní sílu ve třetích zemích, kde podniky sídlí, k čemuž patří i vzdělávání zaměstnanců a navazující vzdělávací programy v cílové zemi.

3.1.3

Společné podniky v odvětví rybolovu byly začleněny do práva Společenství v rámci strukturální politiky v roce 1990, tedy před patnácti lety, a ukázalo se po celé toto období, že jsou účinným nástrojem. Nevhodným vyloučením společných podniků z nové SRP Komise a z právních předpisů platných od 1. ledna 2005 ztrácí Evropská unie účinný nástroj hospodářské spolupráce s třetími zeměmi – převážně rozvojovými –, a navíc to může narušit nezbytnou důvěru, která by měla být základem vztahů mezi evropskými podniky a institucemi Společenství.

3.1.4

Společné podniky v odvětví rybolovu mohou a musejí figurovat v multilaterálních a bilaterálních dohodách s třetími zeměmi o spolupráci jako zvláštní kapitola a v konkrétních ustanoveních by měla být zohledněna jejich specifická situace jak ve vztahu k vlastnímu rybolovu, tak co se týče podpory a ochrany evropských investic v zahraničí, cla, zaměstnanosti, daňového práva atd.

3.1.5

Společné podniky v odvětví rybolovu mohou sice podle platné právní normy spadat pod tzv. partnerské dohody, v praxi ovšem nebyly zaznamenány žádné výrazné výsledky, proto by byl třeba právní předpis, který by koordinoval kompetence různých pracovišť Komise (Generální ředitelství pro rozvoj, Generální ředitelství pro spolupráci a Generální ředitelství pro rybolov) a který by podnikatelům a jiným aktérům v odvětví vyjasnil, jak mají jednat v rámci těchto dohod nebo jiných stávajících nástrojů, aby se dosáhlo zmíněných výrazných výsledků.

4.1

Výbor považuje za vhodné, aby společné podniky v odvětví rybolovu, které již nepředstavují strukturální alternativu k vyřazování rybářských lodí v rámci řízení kapacity flotily, byly při probíhajícím přezkoumání společné politiky rybolovu a v souladu se závěry Rady z 19. července 2004 (21) uznány jako nástroj sloužící k zásobování trhů a k obsáhlému působení v tomto odvětví. Evropská unie může uplatňovat tento nástroj v rámci svých vlastních kompetencí a mezinárodních a regionálních závazků jako i bilaterálních dohod s cílem účinně provádět společnou rybářskou politiku v souladu se zásadami FAO a WTO; musí se však postarat o to, aby nedošlo ke zvýšení rybolovných kapacit, které by mohlo vést k nadměrnému využívání zdrojů.

4.2

Výbor považuje za nutné aby:

4.2.1

Komise provedla podrobnou studii a bilanci současné situace a potenciálu společných podniků v odvětví rybolovu a předala její závěry ostatním institucím Společenství a příslušným odvětvím;

4.2.2

do platného zákonodárství Společenství byla zavedena nutná opatření a mechanismy nezbytné k tomu, aby společné podniky v odvětví rybolovu dlouhodobě získaly právní jistotu a stabilitu pro činnost v rámci bilaterálních nebo multilaterálních dohod s třetími zeměmi a aby byla zohledněna specifičnost jejich činnosti a jejich význam pro obhospodařování rybolovných zdrojů, zásobování trhů, tvorbu pracovních míst v oblastech závislých na rybolovu, vytváření přidané hodnoty, pro spolupráci a mezinárodní obchod.

17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/50

1.1

Účelem tohoto návrhu je provedení kodifikace nařízení Rady (EHS) č. 1208/81 ze dne 28. dubna 1981, kterým se stanoví klasifikační stupnice Společenství pro jatečně upravená těla dospělých kusů skotu (1). Nařízení nahradí různé akty, které jsou do něj začleněny (2), zcela zachovává jejich obsah, a omezuje se tak pouze na jejich spojení a zapracování pouze takových formálních změn, které vyžaduje samotná kodifikace.

2.1

Výbor považuje za velmi užitečné začlenit všechny texty do jedné směrnice. V kontextu lidové Evropy přikládá Výbor stejně jako Komise velký význam zjednodušování a vyjasňování práva Společenství, tak aby bylo jasnější a přístupnější řadovým občanům, tedy aby jim poskytlo nové příležitosti a možnosti využít zvláštních práv, která jim náležejí.

2.2

Bylo zajištěno, aby tato kompilace ustanovení neobsahovala žádné změny podstaty a sloužila pouze k prezentaci práva Společenství jasným a transparentním způsobem. Výbor vyjadřuje svou plnou podporu tomuto cíli a ve světle těchto záruk návrh vítá.