31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/1

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor si v rámci stanovisek, které vypracovává ohledně strategie turistiky v Evropě, předsevzal vypracovat stanovisko, které bude sloužit jako reference proto, aby určité iniciativy v oblasti cestovního ruchu mohly být využity pro jednání evropských, národních, regionálních a místních institucí, jakož i pro sociální partnery a jiné organizace občanské společnosti a organizace zapojené do turistického sektoru, a aby mohly podpořit snahy a nabídnout alternativy pro regiony, o které se jedná, jako i především pro osoby a společnosti, které v nich žijí a fungují, s cílem udržení produktivity a dosažení pozitivních důsledků, které tyto aktivity mohou mít.

1.2

Tento dokument by měl přispět k nutné proměně některých oblastí v Evropské unii, které se z nejrůznějších důvodů nacházejí v sociálně-ekonomickém úpadku, měl by se soustřeďovat na alternativu, kterou těmto oblastem nabízí turistika.

1.3

Postup použitý pro vypracování stanoviska byl následující:

1.4

Pro správné zaměření tohoto stanoviska je třeba mít na paměti dvojí skutečnost, dvě hlediska, které se vzájemně pozitivně doplňují:

2.1

Stanovisko nemá být revizí procesů, které tyto oblasti přivedly do dané situace, ani analýzou aktivit, které vedly k přeměnám různého charakteru (průmysl, těžba, zemědělství atd.), i když v některých případech bude nutné zmínit jejich aspekty pro vypracování turistických návrhů.

2.2

V naší analýze musíme začít tím, že stanovíme, zda dotyčná oblast prošla procesem přeměny nebo jestli se jedná o postiženou oblast, která zatím nevyvinula žádnou významnou výrobní aktivitu a ve které může být cestovní ruch považován za počáteční aktivitu a hnací motor pro další rozvoj.

2.3

Na základě této úvahy navrhuje naše stanovisko následující schéma rozvoje:

2.3.1

Analýza situace v upadajících oblastech a jasná konstatování na základě důležitých aspektů, která musí být zohledněna pro budoucí návrhy týkající se aktivit spojených s cestovním ruchem: aktivity sociální a zaměstnanecké, podnikatelské, zapojení institucí atd. Předně je třeba definovat, co jsou to upadající oblasti, neboť různé okolnosti a podmínky mohou vést k různým alternativám.

2.3.2

S ohledem na výše zmíněné jsou ve stanovisku zpracovány následující aspekty:

2.3.2.1

Situace v upadajících oblastech: stanovit slabá místa těchto oblastí z různých pohledů a udělat jejich analýzu: problémy vyplývající v některých případech z jednostranného zaměření průmyslu a podnikání, nepřizpůsobení se novým podmínkám nebo zhoršení faktorů životního prostředí, nedostatky v infrastruktuře pro zavedení nové turistické aktivity, pracovníci z jiných oborů nepřizpůsobitelní pro práci v oblasti cestovního ruchu, neznalost nebo nepřizpůsobivost sociálního prostředí na vytváření nových aktivit, jako je třeba cestovní ruch. Obzvláště je třeba mít na paměti, že upadající průmyslové oblasti vlastně nejsou turistickými oblastmi, což ztěžuje situaci pro nalezení vhodného turistického produktu: cestovní ruch kulturní, archeologický, sportovní, vzdělávací, jakož i řada jiných forem turistiky odlišných od tradičních forem cestovního ruchu. Pod speciální formou rozumíme to, že „pozitivní zkušenost“ je základ každého turistického produktu a je to právě tato „zkušenost“, která má být nalezena a podporována.

2.3.2.2

Závazek institucí: Toto stanovisko je výzvou a projevem nutné spolupráce mezi různými úřady a institucemi a má ukázat, jaké druhy, scénáře a modely spolupráce mezi institucemi a veřejnými zdroji mohou přispět ke spuštění turistické aktivity. Zvláštní důležitost při obnově upadajících oblastí mají evropské strukturální fondy. Instituce hrají důležitou roli při vhodné profesní přípravě tak, aby pracovní potenciál v upadajících průmyslových oblastech byly přizpůsobeny zaměstnání v oblasti služeb.

2.3.2.3

Vytvoření pevných sociálních vazeb jako cíl: upadající sektory jsou vázány na oblasti, ve kterých se po řadu let vyvíjely a nakonec vyčerpaly. To způsobilo, že si obyvatelé těchto lokalit (různých velikostí) vytvořili v průběhu času ke svému okolí vztah, který trvá již generace. Turistické iniciativy, které navrhujeme, mají do značné míry přispět k udržení těchto pevných sociálních vazeb tím, že budou vytvořeny vhodné podmínky: bydlení, služby, komunikace atd. Další forma podpory těchto pevných sociálních vazeb spočívá ve vytvoření stabilních pracovních míst, a i když je cestovní ruch dobrým a vydatným zdrojem pracovních míst, problém sezónnosti může narušit jejich existenci a způsobit nežádoucí přesuny osob během určitých ročních období.

2.3.2.4

Sociální dialog, základ pro analýzu a rozvoj alternativ: Navrhujeme, aby sociální dialog byl základem pro vytvoření závazku mezi zaměstnanci a podnikateli a aby pomocí odborů a asociací vznikaly projekty a iniciativy. Tento bipartitní dialog má zahrnovat tripartitním způsobem úřady, které hledají uskutečnitelné alternativy. Také další organizace občanské společnosti a turistického sektoru mají přispět k uskutečnění projektů.

2.3.2.5

Podnítit iniciativy v souladu s udržitelným cestovním ruchem: I přes dramatickou sociální situaci, kterou řada oblastí během období úpadku prošla, si myslíme, že vytváření nových alternativ rozvoje může nejen napravit chyby dřívějších činností, nýbrž i umístit nové aktivity do rámce, který obhajujeme pro udržitelný cestovní ruch z hlediska sociálního, ekonomického a životního prostředí, které obhajuje EHSV v oblasti cestovního ruchu.

2.3.2.6

Životní prostředí jako osa obnovy a plánování turistických aktivit:

2.3.2.7

Udržet a zvýšit podnikatelskou aktivitu a podporovat výrobní investice: Naší snahou je stanovit co nejkonkrétněji seznam iniciativ pro podporu podnikatelských aktivit. Podnikatelské prostředí v těchto upadajících oblastech se specializuje na aktivity související s původní činností, ať je to již z důvodu přímého zapojení do těchto aktivit, či z důvodu nepřímého, prostřednictvím firem zapojení do firem, které se podílely na pomocných činnostech souvisejících s činností primární. V tomto smyslu stanovisko počítá s iniciativami pro udržení a vytváření podniků, vzdělávání a přípravu podnikatelů, rozvoj konkurenceschopnosti, výzkumu a rozvoje, designu, komercializace atd. Také by měly být podpořeny plány na vznik partnerství a spolupráci podniků a úřadů, jakož i vytvoření sítě mezi podniky, oblastmi a sektory. Zvláštní pozornost si zasluhují mikropodniky a malé a střední podniky.

2.3.2.8

Udržení a tvorba pracovních míst jako priorita: Jestliže největší sociální zátěž procesů sociálně-ekonomického úpadku v podnicích a sektorech představuje ztráta zaměstnání, musí mít iniciativy obnovy jako svůj hlavní cíl udržení, a je-li to možné, nárůst pracovních míst v těchto oblastech. Proto navrhujeme, aby vedle přechodných ochranných sociálních mechanismů byly podporovány v rámci rozvoje turistických iniciativ investice zaměřené na vytváření pracovních míst, vzdělávání a profesní rekvalifikaci, podpora samostatně výdělečných činností, sociální ekonomiky atd.

2.3.2.9

Zahrnout všechny faktory strategie pro podporu cestovního ruchu: projekty zaměřené na sociálně-ekonomickou obnovu upadajících oblastí musí zvážit nejlepší způsob oživení všech faktorů, které kromě těch zmíněných tvoří turistickou strategii. Proto bude třeba zjistit přínos kulturních, historických, přírodních, sportovních faktorů, jejich tradiční zázemí atd.

2.3.2.10

Důležitá úloha, která již byla v určitých oblastech úspěšně provedena, je využít prvky minulých aktivit pro vytvoření nových turistických alternativ.

2.3.3

Považujeme za důležité podrobně analyzovat různé zkušenosti, které měly úspěch v různých zemích Evropské unie, nejen proto, aby mohly být opět využity a přizpůsobeny novým podmínkám, ale aby byly ještě vylepšeny a podpořeny. Pozitivních zkušeností nebylo patrně mnoho, proto není lehké je najít.

2.3.4

Obzvláště je třeba zvážit možnost a bylo by to vhodné, aby různé turistické destinace, které byly vytvořeny z upadajících oblastí, mezi sebou spolupracovaly formou sítě a vytvořily tak silnou základnu, v jejímž rámci se oblasti budou vzájemně podporovat.

2.3.5

Podpora samostatně výdělečných činností je bezpochyby důležitou sílou, která může zlepšit podmínky adaptace zaměstnanců na novou situaci. Analýza tohoto příspěvku bude bezpochyby velkou pomocí pro upadající oblasti v jejich procesu přeměny na turistické oblasti, především venkovské turistiky. Bude třeba analyzovat podporu, kterou tato forma zaměstnání potřebuje, aby byla účinným nástrojem v tomto složitém procesu adaptace.

2.3.5.1

Návrhy možných aktivit v této oblasti:

2.3.5.1.1

V rámci Evropské unie se rozumí samostatně výdělečnou činností schopnost a rozhodnutí pracovníků vyvinout samostatně nějakou činnost, jak individuálně tak kolektivně. Tito podnikatelé jsou osoby, které v rámci samostatně výdělečné činnosti navazují především obchodní a sociální styky s dodavateli a klienty.

2.3.5.1.2

Samostatně výdělečná činnost byla řadu let účinnou formou obrany před průmyslovými ekonomickými krizemi, jelikož umožnila udržení zaměstnanosti a reagovala na nové potřeby vytváření pracovních míst.

2.3.5.1.3

V současné době se samostatně výdělečné činnosti věnují zejména mladí lidé a ženy.

2.3.5.1.4

Turistická nabídka založená na samostatném podnikání musí podporovat nové profesionální schopnosti, aby byla účinná. Nové profese pro oblasti venkova mohou být následující:

2.3.6

Dále můžeme zmínit sociální cestovní ruch, který bude bezpochyby v budoucnosti vhodnou alternativou v upadajících oblastech, které hledají v turistice novou ekonomickou aktivitu. Sociální cestovní ruch je díky svým specifikům dobrým nástrojem v boji proti sezónním pracovním místům a eskalaci dovolených.

2.3.7

Nový evropský scénář pro podporu turistických alternativ v upadajících oblastech: stanovisko zmiňuje příležitosti, které nabízí rozšířená Evropa k vytvoření obecných rámců pro činnost, výměnu informací, asociaci projektů, podpora ověřených metod, rozvoj spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem atd.

2.3.8

Závazek Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu soustředěný na občany a jejich práva, regiony a znevýhodněné oblasti dovoluje, aby vedle projednání tématu cestovního ruchu v ústavním textu naše stanovisko mohlo navrhnout celoevropské řešení v souladu s národní, regionální a místní situací.

2.4

Zapojení činností, které mohou přispět k alternativnímu řešení: předchozí stanoviska EHSV, iniciativy Komise a Evropského parlamentu, zkušenosti institucí jako WTO (Světová organizace pro cestovní ruch) a BITS (Mezinárodní kancelář pro sociální cestovní ruch) jsou v tomto stanovisku zváženy.

2.5

Zkušenosti jako základní osa: stanovisko chce být praktické a užitečné, především v oblastech, ve kterých chceme pozitivně přispět k obnově. Proto budou zváženy ověřené metody související s rozvojem těchto aktivit.

2.6

Seznam návrhů: stanovisko by mělo končit seznamem návrhů, které by představovaly konkretizaci analýzy a rozvoj všech předcházejících kapitol.

3.1

Není jednoduché přesně definovat, co rozumíme „upadajícími oblastmi“, jak stojí v názvu stanoviska, a to nejen z důvodu rozdílnosti rysů, které tyto oblasti definují, pro původ a důsledky úpadku, objem či rozsah následků, geografické rozložení, nýbrž především z důvodu hlouby následků pro osoby žijící v těchto oblastech a pro podniky, které v nich vyvíjejí své aktivity.

3.2

Hospodářská tradice, vyčíslená různými ukazateli týkajícími se dotyčné oblasti, je zřejmě prvním faktorem, jejž musíme podrobit studiu, abychom mohli charakterizovat a vymezit typologii různých upadajících oblastí, tradice, která nám musí poskytnout jasný obrázek o tom, zda situace vznikla v nedávné době a byla způsobena technologickými, sociálními či vnějšími ekonomickými změnami, anebo se jedná o situaci trvalého charakteru, během níž oblast nikdy v minulosti nedosáhla hospodářského rozkvětu, který by zajistil obyvatelům bohatství a blahobyt. Tento rozdíl má důležitý vliv na hledání nejvhodnějšího řešení a alternativ pro problém úpadku. Zkušenost s podnikáním, vzdělání obyvatel a konečně možnosti najít náhradní nebo nové zaměstnání se liší případ od případu.

3.3

V případě oblastí, které ještě nedosáhly uspokojivé úrovně hospodářského rozvoje, mohou být příčiny této situace velmi různé: geografická poloha na periferii, extrémní přírodní podmínky, nedostatečná infrastruktura, nízká podnikavost místních obyvatel, koneckonců celá řada dalších důvodů, které vedly a nadále vedou místní obyvatele k odchodu do oblastí s vyššími možnostmi hospodářského rozvoje, a to jak uvnitř vlastní země, tak do zahraničí. Postupné vylidňování rozsáhlých, převážně zemědělských oblastí Evropy a následné přetrhání sociálních vazeb je problém, který politika regionálního rozvoje EU a její nástroje řeší velmi rozhodně. Cestovní ruch a s ním spojený rozvoj představují cíl různých, hodnotných aktivit vedených za tímto účelem.

3.4

V případě oblastí, které v minulosti zažily období bujné hospodářské činnosti založené na různých aktivitách – zemědělství, hornictví, nejrůznější obory průmyslové činnosti, jako textilní, metalurgický či chemický průmysl – a které musely z různých důvodů těchto činností zanechat, se jedná v zásadě o úpadek jistého společenského uspořádání, se všemi důsledky, které z toho plynou pro obyvatelstvo i pro podnikatelskou strukturu oblasti. V takových případech představují jednostranně orientovaná průmyslová výroba nebo jen úzká škála hospodářských činností doplňující faktory, které ztěžují možnost nalézt řešení pro situace, kdy hospodářský úpadek vyvolává ztrátu pracovních příležitostí.

3.5

Existuje řada různých důvodů, jež mají vliv na úpadek dříve aktivní, rentabilní a konkurenceschopné oblasti, která vytvářela pracovní místa a bohatství; v celosvětovém měřítku jsou však pravděpodobně příčinou jejich vzniku ekonomická globalizace a změny technologií. Trhy se vyvíjejí rychle, často příliš rychle, a stabilitu, jakou představoval průmysl pro země, jež dokázaly náležitě uplatnit zásady průmyslové výroby v minulých stoletích, nahradila sociální přeměna a změna technologií, rozšiřování trhů, informace šířící se rychlostí blesku na celosvětové úrovni, konkurenceschopnost a relokace výroby hmotných statků a služeb. Cena pracovní síly se stala nejdůležitější veličinou, jež ovlivňuje rozhodnutí, kam umístit průmyslovou výrobu. Ovšem vedle přístupu k novým technologiím určují konkurenceschopnost dané ekonomické aktivity faktory, jako schopnosti na poli výzkumu, vývoje a inovace, vzdálenost a kvalita služeb, odbornost na poli řízení a profesionalita zaměstnanců. Zabránit poklesu průmyslové výroby v Evropě a najít aktivity vedoucí k tvorbě nových pracovních příležitostí, to jsou pravděpodobně dvě nejdůležitější výzvy, které musí Evropa přijmout ve shodě s cíli stanovenými v Lisabonu.

3.6

Dopad úpadku dané oblasti na její obyvatelstvo a podniky jsou různé: ztráta zaměstnání, celkové zchudnutí, demografické změny a vylidnění, zánik sítě podniků atd. Je však třeba poznamenat, že tyto následky přetrvávají po několik generací a v nejrůznějších podobách. Generace, která přímo zažívá hospodářský úpadek, najde často v ochranných sociálních nástrojích jistou formu náhrady. Je sice nežádoucí, ale nezbytná, neboť lidem umožňuje získat nezbytné finanční prostředky. K této situaci dochází, když se zavírají velké průmyslové a těžební podniky. Mladá a střední práceschopná generace se ocitají ve slepé uličce, odsouzeny k nečinnosti a závislé na dávkách sociální podpory. Jakkoli je tato situace nezáviděníhodná, situace následující generace, která nemá ani práci, ani dávky sociální podpory, je ještě znepokojivější. V podobných případech jsou podnikatelský duch, rozmanitost výroby a vzdělání mnohem více nutností než jen pouhou předností.

3.7

Právě v těchto upadajících oblastech, které ještě nedosáhly hospodářského rozvoje, a v těch, které jej dosáhly, ale opět o něj přišly, může cestovní ruch představovat životaschopné řešení, jež umožní prodloužit období hospodářského rozvoje takového odvětví, jakým je cestovní ruch, které se ukázalo jako silné, stabilní, s dobrými vyhlídkami pro růst a rozvoj, s možností tvorby pracovních příležitostí a schopné udržet ekonomickou a sociální rovnováhu i stabilitu ve vztahu k udržitelnému rozvoji na poli životního prostředí. Je jasné, že kulturní a hospodářská proměna, s níž vše počítá, jistě nebude jednoduchá a jistě také nebude dosaženo úspěchu ve všech případech; ale možností řešení, s nimiž upadající oblasti počítají, není mnoho a ty, které existují, vyžadují splnění ještě náročnějších podmínek.

3.8

Taktéž nesmíme zapomínat, že v blízkosti velkých měst, a to i měst s vzkvétající ekonomikou, se nacházejí okrajové a poničené oblasti s nízkou, ba dokonce žádnou hospodářskou aktivitou. V takových případech mohou hospodářskému zhodnocení a znovuoživení napomoci různé události mezinárodního významu. Mezinárodní světové výstavy v Seville a Lisabonu nebo olympijské hry v Barceloně či nedávno v Aténách se staly zásadním prvkem pro faktickou obnovu a zdrojem nových podnětů, často ve shodě s rysy nově se utvářející turistické oblasti a s podmínkami pro její vznik.

4.1

Když už jsme vyhodnotili situaci, historii vzniku a základní rysy upadajících oblastí, můžeme stanovit cíle a metody, které umožní poznat – ve shodě s názvem tohoto stanoviska – jakou měrou přispívá turistika k ekonomickému oživení sociálně a hospodářsky upadajících oblastí.

4.1.1

Na prvním místě je třeba připomenout, že zásadním cílem veškerého jednání v souvislosti s hospodářským rozvojem nesmí být osídlení daných oblastí, nýbrž snaha, aby osoby, které žijí v tomto prostředí, našly odpovídající podmínky pro svůj osobní a sociální růst, aby se nemusely stěhovat nebo aby nemusely natrvalo vysídlit, aby mohly nadále udržovat vazby, které se svým nejbližším okolím udržovaly po několik generací. Z tohoto důvodu musí turistické aktivity, navrhované jako alternativní řešení situace, účinně zajistit nejen nezbytnou infrastrukturu, ale i stabilní pracovní příležitosti pro ty, kdo pracují v cestovnímu ruchu v nejširším slova smyslu. Jestliže našim hlavním cílem je zachování sociálních vazeb, je nezbytně nutné vytvořit dlouhodobé životaschopné projekty v duchu zásad pro trvale udržitelný rozvoj jako možnou alternativu k celkové nezaměstnanosti způsobené sociálně-ekonomickým úpadkem.

4.2

Rozmanitost ekonomických aktivit se nyní ukazuje jako cíl všech snah o hospodářské oživení upadajících oblastí. Pokud je jednou z možných příčin úpadku technologický pokrok nebo změny trhu v oblastech, kde se ekonomická činnost vyznačovala jednostranně orientovaným průmyslem, je jasné, že je nutné vytvořit pestrý soubor vzájemně se doplňujících aktivit, které by v budoucnu mohly podpořit ekonomiku daného regionu, aby se podobná situace neopakovala. Turistika díky tomu, že nabízí celé spektrum možností ovlivněných mnoha činiteli – podniky různé velikosti, rodinnými i nadnárodními, podniky s velmi odlišnými cíli a obchodním zaměřením –, představuje dobrý prvek pro zpestření výrobní soustavy dané oblasti.

4.3

Trvale udržitelný rozvoj, ekonomické a sociální aspekty, zejména však vztah k životnímu prostředí představují další cíl veškeré činnosti na podporu rozvoje v upadajících oblastech. Velmi často zaznamenáváme, že upadající průmyslová nebo těžební činnost vážně poškozuje přírodní podmínky v oblasti: zastaralé a opuštěné stavby, zbytky průmyslových látek způsobující znečištění, zchátralost a kontaminovaná půda jsou často výsledkem zastaralé průmyslové výroby a – vcelku pochopitelně – nepředstavují ideální podmínky pro rozvoj turistiky, která většinou vyhledává přírodní krásy nebo lákadla.

4.3.1

Povinnost obnovit původní přírodní podmínky nebo alespoň uvést situaci pokud možno do původního stavu v zásadě připadá podnikům, které v oblasti vyvíjely svou průmyslovou činnost. Pochopitelně není snadné uplatnit tento princip v praxi, tím spíš, že úpadek společnosti samé to znemožňuje, je tedy na veřejné správě, aby se podle principu subsidiarity postarala o zachování náležitého stavu životního prostředí v okolí daného podniku. To je obzvláště důležité, pokud podniky, které opouštějí oblast, obdržely při založení dotaci z veřejných prostředků. Vědomí společenské odpovědnosti musí podniky přimět uhradit tyto dodatečné náklady spojené s jejich průmyslovou činností.

4.4

Pro dosažení těchto obtížných cílů je třeba zvolit takové metody, které staví úspěch do popředí, a chápat sociální dialog jako klíčový prvek pro vytváření alternativních řešení. Sociální dialog mezi ekonomickými a společenskými činiteli, mezi podnikateli a zaměstnanci zastoupenými odbory a podnikovými sdruženími, má pro rozvoj projektů a iniciativ zásadní význam. Rovněž občanská společnost se může a musí – prostřednictvím různých společenských, spotřebitelských a jiných občanských aktivit – účastnit tohoto procesu.

4.4.1

Zároveň je obzvláště důležité, aby se do hledání a podpory alternativ pro upadající oblasti aktivně zapojila veřejná správa, ať již se jedná o řešení v podobě využití cestovního ruchu nebo v podobě jiných průmyslových aktivit či služeb. Spolupráce úřadů a správních složek různých úrovní musí zajistit podmínky pro úspěšný rozvoj podniknutých iniciativ a – pokud je to nutné – přispět k ekonomické životaschopnosti projektů. Evropské strukturální fondy představují prioritní nástroj pro činnost koordinovanou na evropské, národní, regionální i místní úrovni, jež si klade za cíl tvorbu a uskutečnění takových projektů a iniciativ pro regionální rozvoj, které jsou schopné hospodářsky oživit upadající oblasti.

4.5

Odborná příprava obyvatel upadajících oblastí je jedním z klíčových prvků pro transformační proces. Na jedné straně je třeba zajistit rekvalifikaci osob, které přišly o práci, aby se mohly zaměstnat v jiných oborech, které se svými požadavky na schopnosti a dovednosti zaměstnanců obvykle velmi liší od požadavků předchozího zaměstnání. V praxi se ukazuje, že rekvalifikace je důležitou výzvou a že pouze intenzivní a vytrvalou odbornou přípravou je možné přeškolit zaměstnance průmyslového sektoru na zaměstnance sektoru služeb. Totéž lze konstatovat o následné generaci, která sice přímo netrpěla ztrátou zaměstnání, ale která ve svém okolí necítí poptávku po pracovní síle pro průmyslovou výrobu typickou v dané oblasti. Pouze odborná příprava dokáže přemoci očekávání takové poptávky.

4.6

Současný evropský rozšiřovací proces může přinést na jedné straně velmi obtížné jevy – přibude oblastí s obtížně překonatelnou průmyslovou, těžební nebo zemědělskou minulostí, jež potřebují rozvoj, ale na druhé straně poptávka po cestování za volnočasovými aktivitami a turistikou může dosáhnout výrazného růstu, což bude znamenat posílení turistického průmyslu. Podpora trvale udržitelného rozvoje v oblasti turistiky spolu s existencí jednotného evropského prostoru a ve shodě s kritérii evropského modelu turistiky se mohou stát dobrým nástrojem pro hospodářský rozvoj některých upadajících oblastí.

5.1

Jeden ze zásadních cílů tohoto stanoviska je shromáždit, zpracovat a následně použít ty úspěšné postupy, v nichž se turistika ukázala jako úspěšné řešení situace v upadajících oblastech.

5.1.1

Za tímto účelem byly k iniciativám a zkušenostem, nashromážděným během slyšení v Córdobě uspořádaného EHSV ve spolupráci s krajskou správou, přidány další iniciativy, které vzhledem k jejich pedagogické hodnotě stojí za to prostudovat a analyzovat, aby se případně mohly vzít za příklad.

5.2

Zkušenost z Asturie (Španělsko): Jedná se o úspěšný příklad, kdy celý, původně hornický a průmyslový kraj čelí úpadku a ztrátě pracovních příležitostí v těchto sektorech a volí jako řešení intenzivní rozvoj turistiky. Za tímto účelem přichází na trh se značkami a turistickými produkty velmi úzce svázanými s konceptem přírody a Asturie jakožto regionu.

5.2.1

Tato nová strategie místního rozvoje se těší výraznému úspěchu, stačí zmínit, že zaměstnanost v regionu vzrostla v posledních letech o 8 %. Je tedy nade vši pochybnost, že zvolená cesta trvale udržitelného rozvoje na poli životního prostředí podpořila rozvoj kvalitní turistiky s využitím přírody a že jak ekonomické, tak společenské i veřejné instituce se musely aktivně zasadit o podporu této změny strategie a modelu v regionu.

5.3

Zkušenost ze Zabrzie (Polsko): V celém Slezsku způsobila transformace ekonomiky a trhu zánik mnoha podniků, což s sebou přineslo ztrátu desítek tisíc pracovních míst a devastaci krajiny hustě pokryté opuštěnými průmyslovými stavbami. Proběhly mnohé pokusy o oživení cestovního ruchu, ale celý kraj nadále trpí pověstí tradiční průmyslové oblasti s šedou zohyzděnou krajinou. Přesto by se tento turisticky nepřitažlivý obraz mohl změnit na prvek, který by byl pozitivní pro společenský a hospodářský život regionu, pokud by se využilo průmyslové dědictví pro turistické účely, tak jak si to přejí a jak to plánují úřady. Jedná se o to přeměnit postindustriální lokality tak, aby získaly nové funkce, spojené především s turistikou, a to pokud možno trvalého, nikoli sezónního charakteru. Tímto způsobem se zachová jak průmyslové dědictví, tak originální rysy měst a jejich okolí.

5.3.1

Tento projekt ovšem naráží na mnoho obtíží. K potížím vyplývajícím ze špatného technického stavu a zanedbání se přidávají problémy týkající se majetkového vlastnictví, nedostatku financí, kvalifikovaného personálu a chybějících infrastruktur pro příjem turistů a další faktory, které způsobují, že pouze omezené množství lokalit „průmyslové archeologie“ splňuje nezbytné podmínky k tomu, aby se z nich staly ziskové turistické produkty. Strukturální evropské fondy, jako Evropský fond regionálního rozvoje a Evropský sociální fond, mohou proto hrát zásadní roli pro financování projektů a vzdělávání obyvatel.

5.3.2

Na regionální úrovni byl vypracován projekt na využití postindustriálních oblastí pro turistické účely „Okruh po oblastech průmyslové archeologie“, který sdružuje 30 vybraných oblastí na základě různých kritérií, jako dostupnost, míra přitažlivosti, schopnost přijmout turisty a zajistit jejich bezpečnost.

5.3.3

Ve specifickém případě města Zabrze, města střední velikosti, které se nachází na jihu Polska, místní úřady dokázaly ocenit význam průmyslové turistiky a od roku 2003 se mluví o Zabrze jako o příkladu pro průmyslovou turistiku, uznávaném modelu, který si na poli cestovního ruchu vysloužil několik významných ocenění. Nejenže Zabrze dokázalo čelit vlastnímu úpadku na poli těžebního průmyslu, ale dokázalo se prosadit i jako místo úvah a inspirace pro další projekty průmyslové turistiky v Polsku i celé Evropě, a to díky pořádání mezinárodních konferencí na téma „Poklady průmyslového dědictví ve světle turistiky a aktivit pro volný čas“ jako v září 2004 a květnu 2005. Výsledkem těchto konferencí jsou „Usnesení ze Zabrze“, jež přinášejí cenný pohled na využití průmyslového dědictví pro turistiku a volný čas. Na tomto místě je vhodné připomenout vůli Světové organizace cestovního ruchu (WTO) zapojit se do procesu vytváření sítě průmyslové turistiky, která by přispěla k propagaci tohoto typu produktů.

5.3.4

Zkušenost ze Zabrze tedy představuje velmi hodnotný souhrn poznatků a zkušeností, které mohou být bezpochyby užitečné i na jiných místech s podobnými rysy, kde bude snaha po jejich zhodnocení na poli turistiky. EHSV otevřeně uznává hodnotu této zkušenosti, podporuje ji a zavazuje se k jejímu šíření při každé příležitosti, kdy to uzná za vhodné.

5.4

Zkušenost z Hornického muzea Río Tinto v obci Huelva (Španělsko). Důl v Río Tino byl v minulosti zdrojem četných cenných kovů, které přinášely bohatství již od římských dob. Po uzavření dolu v roce 1982 se celá oblast dostala do hospodářské krize. Hornické muzeum Río Tinto dnes chrání odkaz všech těchto historických změn. Představuje sám střed Hornického parku Río Tinto, tematického parku, který zahrnuje i okolní vesnice a typickou krajinu hornické pánve. V Hornickém parku o rozloze 900 hektarů se mohou návštěvníci projet vlakem po stopách bývalé železniční trati, která sloužila k přepravě rudy do Huelvy, a mohou navštívit také bývalé doly, římský hřbitov či hornickou čtvrť, kterou na konci 19. století vybudovala anglická společnost, jež doly vlastnila. Toto opuštěné místo se tedy nakonec stalo místem, kde lidé tráví volný čas, místem, které jim umožňuje znovu objevit jeho kulturní odkaz a historické dědictví. Stejně jako v jiných případech i tady představuje „zkušenost“ nejsilnější povzbuzení turistického zájmu, které umožňuje, aby společnosti, jež park provozují, dosáhly zisku z oblastí, které by jinak zůstaly opuštěny.

5.5

Zkušenost z průmyslové a hornické oblasti Peñarroya-Pueblonuevo (Španělsko). Toto místo má dlouhou průmyslovou tradici v podobě pozůstatků velké rukodělné výroby z 20. století; v současné době existují snahy o jeho obnovení a využití pro různé volnočasové aktivity místního obyvatelstva i ostatních návštěvníků. Je důležité zmínit, že několik obcí z údolí Valle del Alto Guadiato v provincii Córdoba sjednotilo své úsilí v rámci společného projektu pro oživení zájmu o pamětihodnosti dané lokality, jako například o Hornicko-geologické muzeum Peñarroya-Pueblonuevo. Cílem společného postupu je přilákat cestovní ruch, který by mohl přinést ekonomické oživení, do obcí, v nichž obyvatelé přišli kvůli zavření dolů o práci. Tato zkušenost tvoří součást celkové koordinované nabídky gastronomických služeb, sportovních a kulturních aktivit, jež spojují obyvatele obcí Fuenteovejuna, Bémez a dalších lokalit oblasti, nabídky, která se dotýká bývalých průmyslových a geologických středisek.

5.6

Síť vědecko-technických katalánských muzeí (Španělsko) sdružuje na 20 lokalit zajímavých pro poznání archeologie katalánského průmyslu z hlediska různých odvětví: textil, těžký průmysl, papírenství, koželužnictví, přeprava atd. Katalánský průmysl hrál v minulosti bezpochyby výjimečnou roli z ekonomického, ale také kulturního, architektonického či sociálního hlediska. Tvoří součást katalánské kolektivní identity. Vytvoření sítě počítá s komplexní turistickou propagací pro všech 20 lokalit a v podstatě plní roli přehledu turistických a kulturních zajímavostí. Jedná se o optimální postup pro další projekty s podobnými rysy.

5.7

Další zajímavá zkušenost se rozvinula pod patronátem Mezinárodní kanceláře pro cestovní ruch (BITS), jež přispěla k místnímu rozvoji upadající uhelné oblasti v La Roche-en-Ardenne (Belige) založením prázdninového střediska sociální turistiky, které významnou měrou obohacuje zaměstnanost v regionu.

5.8

Napříč Evropou se setkáváme s rozličnými inovujícími zkušenostmi v oblasti cestovního ruchu, které se snaží nalézt alespoň dílčí alternativní řešení pro případy hospodářského úpadku. Jako příklad jednoho takového řešení můžeme uvést nabídku tradičních rybářů, kteří nabízejí turistům možnost aktivně se zapojit do typického pracovního dne na rybářské lodi. Turisté tak získávají osobní zkušenost s kulturním a profesionálním prostředím, jež je turisticky velmi atraktivní a zároveň také umožňuje zvýšit zisky z činnosti zasažené úpadkem.

6.1

Během různých schůzí studijní skupiny pověřené vypracováním tohoto stanoviska, stejně jako při plodném slyšení v Córdobě, bylo možné vyslechnout nejen názory prezentované výše, ale také jiné velmi hodnotné závěry a doporučení.

6.2

Jak již vyplývá z různých dokumentů Komise, EHSV a četných informačních zdrojů, cestovní ruch představuje velmi důležitou ekonomickou aktivitu nejen z pohledu čistě ekonomického, ale také z pohledu sociálního a vzhledem k životnímu prostředí. Rovněž je důležité prohlásit, že cestovní ruch představuje silné, stabilní a perspektivní odvětví průmyslu, které poskytuje kvalitní pracovní příležitosti, pokud se buduje v souladu se zásadami krátkodobě, střednědobě i dlouhodobě udržitelného rozvoje.

6.3

Oblasti v sociálně-ekonomickém úpadku, které se nacházejí v nejrůznějších zemích Evropy, se do něj dostaly z různých příčin a v každé se tento úpadek projevuje jinak. Všechny ovšem spojuje skutečnost, že úbytek pracovních příležitostí a nedostatek ekonomických alternativ je jejím nejnápadnějším projevem a nejpalčivějším důsledkem pro místní obyvatelstvo, jež se často při hledání východiska musí vystěhovat za prací, navíc odlišnou od zaměstnání, která jsou v místě tradiční. Vylidňování rozsáhlých zemědělských, průmyslových či hornických oblastí je nežádoucím důsledkem ekonomické přeměny.

6.4

Vznik pevných sociálních vazeb místního obyvatelstva je zásadním cílem veškeré politiky, která se snaží dosáhnout rovnováhy v rámci regionu, a poskytnout tak životaschopné alternativy upadajícím oblastem; v tomto směru hrají evropské strukturální fondy zásadní roli jakožto nástroje této politiky vytváření sociálních vazeb. Udržení nebo vytvoření pracovních příležitostí coby nástrojů sociální integrace musí představovat nejvyšší prioritu.

6.5

Pro velmi rozdílné případy je cestovní ruch dobrou možností, jak vytvořit zdroj ekonomické aktivity, která má silný potenciál sociální a podnikatelský i pro rozvoj zaměstnanosti. Mnohé zkušenosti tuto hypotézu na různých úrovních dosvědčují a potvrzují.

6.6

Cesta, kdy se pro upadající oblast hledá pomoc v cestovním ruchu, však není bez obtíží a nejrůznějších překážek. Je třeba důrazně připomenout, že upadající oblasti nejsou „přirozeně“ turistické, právě naopak, někdy jsou zdevastované a postrádají jakoukoli turistickou přitažlivost. Jedná se o oblasti, v nichž je obtížné zachránit či vytvořit místa, kde by se turistika mohla přirozeně a trvale rozvíjet. Z tohoto důvodu je důležité přijít s produkty a nabídkami, které by byly schopné poptávku vytvořit.

6.7

Další překážky pro rozvoj turistiky v upadajících oblastech – vedle celkově negativní výchozí situace – jsou různého typu:

6.8

Právě existence východiska, jaké představuje cestovní ruch, spolu s obtížemi tomuto procesu vlastními jsou dvě záležitosti, které by měly přimět jak veřejné instituce, tak sociální pracovníky a občany jako takové přijmout danou výzvu a tuto možnost realizovat. Evropská regionální politika i ostatní evropské politiky – turistická, kulturní, zaměstnanecká či dopravní a infrastrukturní atd. – jsou okruhy politické činnosti, které musí podpořit tuto výzvu a spolupracovat na jejím uskutečnění. Ignorovat situaci v upadajících oblastech a vyhýbat se rizikům a překážkám spojeným s prosazením řešení, jež představuje cestovní ruch, by nebylo rozumné. Jiných možností, jak řešit situaci v upadajících oblastech, totiž není mnoho a nejsou snadné.

6.9

Aby bylo alternativní řešení, jež pro upadající oblasti představuje cestovní ruch, životaschopné, musí splňovat několik podmínek:

6.10

Turistické produkty se budou pochopitelně lišit oblast od oblasti v závislosti na mnoha kritériích a je tedy obtížné stanovit, jaké řešení je pro jednotlivé případy nejvhodnější; avšak jako příklad můžeme uvést některé aktivity přímo či nepřímo spojené s turistikou, aktivity, jež mohou vytvořit doplňující turistickou nabídku: agroturistika a venkovská turistika spolu s řemeslnou výrobou a produkcí a prodejem lokálních potravinářských výrobků, průmyslová turistika, k níž jsme se výše vyjádřili prostřednictvím popisu několika úspěšných projektů, zdravotní turistika a kulturní turistika. Ovšem pro rozvoj trvalejšího charakteru potřebuje venkovská turistika nepostradatelnou podporu ze strany úřadů.

6.11

Druhy podnikatelských subjektů, které mohou vytvářet turistické produkty a aktivity v upadajících oblastech, nejsou ničím odlišné od těch, které mohou podnikat v jiných podmínkách. Považujeme však za vhodné uvést je zde explicitně:

6.12

Pro zabezpečení životaschopnosti podnikatelských aktivit v oblasti cestovního ruchu, vytvořených jako alternativní řešení pro upadající oblasti, má životní význam vznik nejrůznějších doplňujících aktivit schopných přispět ke společnému cíli, jímž by mělo být „turistické spojenectví“, v němž každý podnik bude představovat prvek mozaiky jedinečné turistické nabídky. Kulturní, gastronomické a ubytovací možnosti stejně jako aktivity využívající přírodních krás, souhrnně řečeno soubor všech turistických lákadel, to vše musí být sjednoceno jak ve státním, tak v soukromém sektoru. Toto spojenectví, které někdy nalezneme v sektoru tradičního průmyslu, má klíčový význam pro vznik nových podniků v upadajících oblastech, neboť nové podniky jsou vystaveny extrémně vysokému podnikatelskému riziku a jiným potížím spojeným se zahájením činnosti. „Turistický okruh“, v němž se uplatní mnoho hospodářských činitelů, je jedním z příkladů, jak uvést do praxe takové spojenectví. V každém případě, spolupráci podniků musí podpořit všichni aktéři sociálního a ekonomického rozvoje.

7.1

Společensko-hospodářské oživení evropských upadajících oblastí představuje důležitou a náročnou výzvu správním úřadům na všech úrovních, společensko-hospodářským činitelům i občanům, ovšem také výzvu, kterou nelze obejít, pokud nechceme odsoudit některé regiony k vylidňování a jejich obyvatele k chudobě či vystěhování. Východisko v podobě cestovního ruchu je jen jedním z vícera možných řešení, ale jeho přednosti, schopnost vytvářet pracovní příležitosti a perspektivnost je staví do popředí a upřednostňují je.

7.2

Je pravdou, že jak evropské politiky, tak úřední dokumenty se přiklánějí na stranu tohoto řešení: Evropská komise, Parlament i Evropský hospodářský a sociální výbor tuto alternativu povzbuzují a podporují, přesto je finanční podpora aktivit tohoto druhu ze strukturálních fondů stále nedostačující a jejich použití pro povzbuzení hospodářského růstu je stále obtížnější. Navrhujeme Komisi, aby vytvořila pilotní projekt založený na úspěšných zkušenostech a aby z praxe odpozorovala nejlepší postup k využití strukturálních fondů na podporu rozvoje cestovního ruchu v sociálně a hospodářsky upadajících oblastech.

7.3

Úřady jako Světová organizace cestovního ruchu (WTO) a Mezinárodní kancelář pro sociální cestovní ruch (Bureau International du Tourisme Social – BITS) vyvíjejí strategicky velmi důležité aktivity – posilují a podporují komunikační a podpůrné sítě, bez nichž se turistické projekty v upadajících oblastech naprosto nemohou obejít.

7.4

Mezi členskými státy Unie by se měla podporovat spolupráce při koordinaci aktivit na různých úrovních veřejné správy: státní, regionální i místní. Vytvoření stanovišť pro sledování cestovního ruchu, která by analyzovala možnosti daného sektoru a sestavovala ucelené strategie a plány turistického rozvoje, představuje dobrý nástroj pro vyhodnocení situace i pro následnou činnost.

7.5

EHSV se prostřednictvím mnoha stanovisek spjatých s turistikou snaží o podporu myšlenky na vytvoření evropské politiky, jejíž osou by byl Evropský turistický model, založený nikoli na pravidlech, nýbrž spíše zásadách, jako trvale udržitelný rozvoj, kvalita poskytovaných služeb, produktů i zaměstnaneckých příležitostí, bezpečí spotřebitelů, spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem, přístup všem osobám, zdůraznění hodnot kulturního dědictví na místní úrovni a také dalších hodnot, které by měly zajistit, že cestovní ruch v Evropě a ve všech zemích se bude řídit zásadami pro zajištění krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé stability. Toto stanovisko se připojuje k jádru výše zmíněného strategického a politického dokumentu a zavádí pozitivní přínos cestovního ruchu pro společensko-hospodářskou obnovu upadajících oblastí jakožto ustavující prvek Evropského turistického modelu.

8.

Evropský hospodářský a sociální výbor vydá a vytiskne toto stanovisko a přednese je jako příspěvek EHSV na Evropském fóru cestovního ruchu 2005, které se uskuteční v říjnu na Maltě, pod názvem „ Córdobské prohlášení o přispění cestovního ruchu k sociálně hospodářské obnově upadajících oblastí “.

31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/11

1.1

Směrnice 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 upravuje a zaručuje koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby. Tato směrnice sjednocuje předchozí směrnice k uvedenému tématu, pozměňuje jejich obsah a vytváří tak jednodušší právní rámec.

1.2

V zájmu přesnějšího vymezení oblasti působnosti stanovila směrnice určité prahové hodnoty, za které její působnost nesahá; dále stanovila konkrétní postup, na jehož základě se tyto prahové hodnoty budou pravidelně uzpůsobovat.

1.3

Prahové hodnoty stanovené ve směrnici jsou uvedeny v eurech, zatímco prahové hodnoty, kterými se stanoví mezinárodní závazky Unie na základě dohody WTO o veřejných zakázkách, jsou stanoveny ve zvláštních právech čerpání (ZPČ). Článek 78 směrnice umožňuje Komisi ověřit a přezkoumat prahové hodnoty, pokud to bude nezbytné z hlediska vývoje směnných kurzů ZPČ/euro. I při případném přezkoumání by však úroveň prahových hodnot měla zůstat v podstatě totožná.

1.4

Komise nařídila zachovat nezměněnou úroveň zejména u prahových hodnot 249 000 EUR používaných pro zakázky na služby subvencované z více než 50 % veřejnými zadavateli podle odst. 8 písm. b) směrnice, a pro zakázky na služby zadávané jinými veřejnými zadavateli než těmi, kteří jsou uvedeni v příloze IV (to znamená jinými veřejnými zadavateli než ústředními vládními orgány).

1.5

V důsledku věcné chyby však čl. 78 stanoví, aby zakázky subvencované z více než 50 % veřejnými zadavateli stanovené v odst. 8 písm. b) byly přizpůsobeny jiným hodnotám, což má za následek snížení jejich úrovně.

2.1

Návrh směrnice pouze žádá opravu věcné chyby. Opravou článku 78 se obnoví soulad mezi prahovou hodnotou uvedenou v článku 8, který upravuje oblast působnosti směrnice, a mechanismem přezkoumávání prahových hodnot stanoveným taktéž v článku 78.

2.2

EHSV nemůže než souhlasit se změnou, která tomuto normativnímu textu navrací jednotnost.

2.3

To, co je uvedeno shora, platí zejména s ohledem na termín stanovený pro příští přezkoumání prahů ve smyslu čl. 78 odst. 4, které by mělo proběhnout v listopadu 2005.

31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/12

1.1

Komise předložila návrh nařízení o právech osob s omezenou pohyblivostí v letecké dopravě, aby zajistila zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou pohyblivostí rovné příležitosti v letecké dopravě ve srovnání se zbývající částí populace.

1.2

Komise považuje leteckou dopravu za jeden z nástrojů integrace a aktivního zapojení zdravotně postižených osob do hospodářského a sociálního života.

1.3

Komise řadí iniciativu do kontextu politik zákazu diskriminace, jenž byl výslovně uznán jako všeobecná zásada v článku 21 Charty základních práv Evropské unie. Kromě toho článek 13 Smlouvy o ES umožňuje, aby Evropské společenství bojovalo proti diskriminaci, mimo jiné, na základě invalidity.

1.4

Cílem nařízení je zajistit, aby mohli mít všichni cestující stejné výhody z možností, které nabízí vytvoření jednotného trhu v letecké dopravě.

1.5

Návrh Komise je první právní předpis práva Evropského společenství, který se zaměřuje konkrétně na postižené osoby, i když bude mít pozitivní účinky také na mnoho starých lidí a cestující s dočasně omezenou pohyblivostí.

1.6

Návrh, jehož cílem je zabránit nespravedlivému zacházení, vychází z několika základních zásad:

1.7

Dobrovolné závazky, které přijali letečtí dopravci a letiště v posledních letech, musí být považovány za první pozitivní krok směrem k odstranění nespravedlivého zacházení a k zajištění kvality pomoci osobám se sníženou pohyblivostí. Ukázalo se, že tyto závazky jsou však nedostačující a je třeba jasně definovat odpovědnost a pravidla v této klíčové oblasti.

2.1

Výbor vítá iniciativu Komise a plně podporuje základní zásady návrhu.

2.2

Nařízení nepochybně přispívá k odstraňování překážek v letecké dopravě pro osoby s omezenou pohyblivostí. Je rovněž spojeno s nařízením o náhradě a pomoci cestujícím v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (1), které EU nedávno přijala a které přispívá k posílení práv cestujících.

2.3

Kromě toho EHSV ve svých nedávno vydaných stanoviscích (2) vyjádřil názor, že je třeba přijmout právní předpisy také mimo oblast zaměstnanosti, které by řešily odstranění překážek, jimž čelí postižení lidé v jiných oblastech života. Pohyblivost je klíčovou oblastí pro sociální začlenění zdravotně postižených lidí.

2.4

EHSV vyjadřuje lítost nad tím, že nařízení neobsahuje ustanovení týkající se přístupnosti letištní infrastruktury, vozidel používaných k přepravě cestujících a letadel pro postižené lidi. EHSV upozorňuje na to, že pouze taková opatření zajistí rovné příležitosti v letecké dopravě. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby navrhla další právní předpisy a zajistila, že bude přístupná veškerá nová infrastruktura a dopravní zařízení a že stávající překážky budou postupně odstraňovány.

2.5

Výbor podporuje obecný rámec nařízení a zejména podporuje ustanovení o jediném řídícím orgánu centralizovaných služeb na letištích, protože takový systém představuje nejspolehlivější způsob, jakým je možné zajistit odpovědnost, vysokou kvalitu a odpovídající pomoc cestujícím s omezenou pohyblivostí.

2.6

Výbor se ovšem domnívá, že některá ustanovení by měla být posílena, aby byl co nejlépe splněn obecný cíl.

2.7

Výbor rovněž trvá na tom, že je třeba obšírně konzultovat organizace zastupující občanskou společnost, aby bylo možné zajistit, že budou v odvětví letecké dopravy zaručena práva všech občanů, včetně občanů s omezenou pohyblivostí. Pro řádnou implementaci nařízení je navíc důležité zajistit, aby byl zahájen dialog mezi letišti, poskytovateli služeb, leteckými společnostmi a zástupci organizací postižených lidí, včetně osob s omezenou pohyblivostí ve výboru uživatelů letišť, jenž se bude rovněž týkat bezpečnostních norem.

Výbor vítá skutečnost, že pomoc poskytovaná postiženým lidem nebude zpoplatňována, ale nesouhlasí s návrhem, aby pomoc byla financována tak, že by náklady byly rozděleny rovnoměrně mezi všechny cestující, jak bylo uvedeno v 7. bodu odůvodnění návrhu nařízení ES. Výbor znovu uvádí, že výlohy spojené s pomocí postiženým lidem musí být rozděleny mezi letecké dopravce využívající letiště v poměru k počtu cestujících, které přiváží a odváží, a že by to v žádném případě nemělo vést ke zvýšení cen za lety, jež platí cestující.

2.8

Výbor upozorňuje na to, že odchylka od hlavní zásady, tj. zákazu odmítnout přepravu, v článku 3 stanovené v článku 4, která umožňuje odepření nástupu na palubu z důvodu bezpečnostních požadavků, by měla být znovu objasněna, aby nedocházelo k bezdůvodnému odepření nástupu na palubu. Na úrovni EU by měl být stanoven rámec, který by určil a vymezil bezpečnostní požadavky buď prostřednictvím přílohy připojené k tomuto nařízení, nebo prostřednictvím prováděcího nařízení. Tato pravidla v současnosti stanovují dopravci nebo právní předpisy, a jsou tudíž velmi různorodá a někdy protichůdná. Návrh Evropské komise, aby byly bezpečnostní požadavky vymezeny vnitrostátními právními předpisy, by tento problém nevyřešil. Kromě toho by měly být informace o bezpečnostních požadavcích veřejně dostupné pro všechny cestující, a nikoliv pouze na požádání.

2.9

Výbor rovněž upozorňuje na to, že v nařízení neexistují dostatečně explicitní ustanovení, která by leteckým společnostem ukládala povinnost poskytnout odškodnění nebo přesměrovat let a postarat se o osobu, které byl na základě nařízení odepřen nástup na palubu podobně, jak je stanoveno v nařízení o náhradách a pomoci cestujícím v případě odepření nástupu na palubu, zrušení a významného zpoždění letů.

2.10

Výbor také zdůrazňuje, že je třeba posílit ustanovení o povinnosti poskytovat pomoc uvedenou v článku 5. Odpovědnost řídícího orgánu letiště by měla být rozšířena rovněž na cestující, kteří využívají dopravních nebo tranzitních služeb letiště, pokud o tom podají oznámení 24 hodin předem. Stávající formulace návrhu „vyvinout veškeré rozumné úsilí“ není uspokojivá. Nicméně lze počítat s výjimečnými případy nezávislými na řídícím orgánu.

2.11

Výbor zastává názor, že kromě standardů stanovených v příloze I tohoto nařízení by měla všechna evropská letiště pro cestující s omezenou pohyblivostí stanovit odpovídající standardy vysoké kvality. Dvoumilionový limit cestujících stanovený ve stávajícím nařízení by z této hlavní povinnosti osvobodil velký počet evropských letišť. Kromě toho se Výbor domnívá, že pro malá letiště, která odbaví méně než jeden milion cestujících ročně, musí být na místní úrovni v úzké spolupráci s organizacemi postižených lidí, včetně lidí s omezenou pohyblivostí, rovněž stanoveny standardy kvality přizpůsobené velikosti letišť.

2.12

EHSV rovněž upozorňuje na to, že je třeba vyškolit vhodný personál pro práci s postiženými lidmi, aby byla zajištěna kvalita a adekvátní pomoc podle potřeb osob. Používání nových technologií (např. krátkých textových zpráv – SMS) nebo pagerů by rovněž mohlo usnadnit přemísťování cestujících s omezenou pohyblivostí (jako jsou například sluchově a zrakově postižení lidé).

2.13

Mělo by se uvážit, zda je nutné zavést jednoduché řízení pro oznámení potřeb pomoci, které by mělo být rovněž bezplatné. Tato skutečnost se běžně oznamuje při rezervaci letenek a obdrží ji letecké společnosti. Je tudíž třeba, aby probíhal spolehlivý přenos informací z leteckých společností na letiště a byla tak zajištěna nejvyšší kvalita služeb. Cestující by měl při oznamování potřeby pomoci obdržet potvrzovací kód. Navíc, v případě sporu by měl nést důkazní břemeno týkající se neoznámení letecký dopravce a/nebo provozovatel souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, který je odpovědný za rezervaci.

2.14

V rámci oznamovacího řízení by měly být dále zohledněny požadavky na umožnění přístupu. Měly by být k dispozici alternativní způsoby komunikace, jako telefon nebo internet. Internetové stránky by měly vyhovovat standardům WAI (3) a telefonické oznámení by mělo být bezplatné.

2.15

EHSV se rovněž domnívá, že by do textu nařízení měl být vložen odkaz na směrnici 95/46/ES o ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, aby byl zajištěn respekt k soukromí a také to, že požadované informace se omezí na účely splnění povinnosti poskytnout pomoc stanovené v nařízení a že nebudou použity proti cestujícímu požadujícímu tuto službu.

2.16

Výbor se obává, že určení různých orgánů na úrovni členských států odpovědných za stížnosti může zabránit účinnému řízení pro porušení povinnosti a přístupu cestujících. EHSV zdůrazňuje potřebu existence jednoduše dostupného orgánu, který by přijímal stížnosti, monitoroval provádění a vymáhání nařízení. EHSV se domnívá, že za tyto věci by mohl být v každém členském státě odpovědný pouze jeden orgán, aby byl systém méně komplikovaný, než je ve stávajícím návrhu. Vzhledem k internacionalizaci letecké dopravy a zvyšujícímu se počtu cestujících, kteří se pohybují mezi zeměmi jinými, než je země jejich bydliště, EHSV považuje za vhodné zřídit orgán na evropské úrovni.

2.17

EHSV se domnívá, že je nutné, aby osoby s omezenou pohyblivostí měly nárok na plné odškodnění v případě poškození nebo ztráty vybavení pro osoby s omezenou pohyblivostí. Musí se řádně zohlednit závažný dopad na mobilitu, autonomii a bezpečnost cestujících. EHSV se rovněž domnívá, že by odpovědnost za pozemní odbavování vybavení osob s omezenou pohyblivostí měl nést letecký dopravce, aby byl zajištěn soulad s mezinárodním rámcem odpovědnosti leteckých dopravců stanoveným Montrealskou konvencí.

2.18

Výbor by rovněž rád zdůraznil, že je třeba v nařízení pevně zakotvit jasné povinnosti a závazky v případě nehody nebo nesprávného zacházení s cestujícími, kteří potřebují pomoc, ať na letišti či při nástupu na palubu letadla, a to v souladu s Varšavskou konvencí ve znění Haagské a Montrealské konvence (4).

2.19

EHSV by se rovněž chtěl zabývat některými otázkami souvisejícími s pomocí na palubách letadel. EHSV navrhuje zrušit navrhované omezení přepravy slepeckých psů na pět hodin, protože v praxi toto omezení neexistuje. Nařízení by také mělo obsahovat požadavek, aby dopravci poskytovali informace o omezeních týkajících se přepravy vybavení osob s omezenou pohyblivostí. Ustanovení o dostupnosti informací týkajících se letů by měla být rozšířena i na bezpečnostní opatření.

2.20

EHSV vyjadřuje znepokojení také nad tím, že nařízení neřeší všechny překážky v letecké dopravě. Je zejména důležité, aby všechna nová letiště byla dostupná pro cestující s omezenou pohyblivostí a stávající letiště postupně odstraňovala překážky rovného přístupu.

2.21

EHSV by navíc chtěl doporučit leteckým dopravcům, aby při nákupu nebo nájmu nových letadel volili taková letadla, která splňují standardy přístupnosti.

3.1

EHSV tento návrh velmi podporuje, doporučuje však provést množství změn, které jsou podrobně uvedeny v Části 2, aby byl zajištěn větší soulad a účinnost v souvislosti s požadavkem na rovné příležitosti pro zdravotně postižené cestující a pro cestující s omezenou pohyblivostí v letecké dopravě.

31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/15

1.1

Dohled nad bezpečností je celosvětově regulován v rámci Chicagské úmluvy z roku 1944 o mezinárodním civilním letectví a je založen na normách vyvinutých Mezinárodní organizací pro civilní letectví, která byla vytvořena touto úmluvou. V podstatě nad leteckými dopravci provádí dohled jejich mateřská země, zejména pokud se týká dodržování požadavků na bezpečnost.

1.2

Mimo EU závisí úroveň bezpečnosti na účinnosti dozorových postupů, které se používají v třetích zemích. Aby byla zajištěna vysoká úroveň letecké bezpečnosti všech letadel, která přilétají do Evropského společenství nebo z něj odlétají nebo která létají v rámci Společenství, přijaly Evropský parlament a Rada nedávno směrnici 2004/36/ES (1) o bezpečnosti letadel třetích zemí, která používají letiště ve Společenství, jež stanoví harmonizovaný systém prohlídek zahraničních letadel, jestliže tato letadla používají evropská letiště. Kromě toho tato směrnice upravuje výměnu informací mezi členskými státy a možnost rozšířit na celé Společenství určitá opatření, která přijal jeden členský stát vůči letadlům nebo provozovateli ze třetí země v případě, že nesplňuje mezinárodní bezpečnostní normy.

1.3

Souhrnně řečeno, směrnice „SAFA“ zavazuje členské státy, aby přijaly takový mechanismus pro získávání informací, který jim umožní zjistit eventuální nebezpečné provozovatele.

1.4

Nehoda u Sharm-El-Sheikh a nehody v průběhu roku 2005 však ukazují, že je nutné přijmout přísnější pravidla.

1.5

Prohlídky na odbavovací ploše musí být povinné a členské státy musí mít povinnost účastnit se širší výměny informací a používat společná opatření, o nichž se rozhodne na základě výsledků těchto kontrol. Komise by měla dát k dispozici evropský seznam leteckých společností s bezpečnostními problémy.

1.6

Je třeba provádět na simulátoru namátkové kontroly posádek letadel, které létají do evropského leteckého prostoru, aby se zjistilo, zda jsou kompetentní pro lety v přeplněném leteckém prostoru.

1.7

Cestující musí mít přístup k názvu provozovatele v době rezervace na leteckých internetových stránkách nebo od cestovní kanceláře a měli by být informováni před nastoupením letu o případné změně, např. o pronajatém letadle třetí strany. Měli by mít právo na plné vrácení ceny letenky, pokud nejsou spokojeni.

1.8

Cestující by měli mít přístup k informacím o typu, modelu a stáří letadla, pokud si to přejí. A také o zemi registrace.

1.9

Je třeba trvat na dodržování dostatečných přestávek na odpočinek posádky mezi lety.

1.10

Členové posádky by povinně měli mít dostatečnou znalost angličtiny nebo jiného evropského jazyka podle destinace letu, která by jim umožnila jednat s cestujícími nebo řešit nouzové situace.

1.11

Letadla, která byla z bezpečnostních důvodů zakázaná jednou zemí EU, by měla být zakázaná všemi.

31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/16

1.1

Influenza ptáků (AI) je vysoce nakažlivá choroba drůbeže, která se může šířit také na další zvířata a příležitostně i na člověka. Čína v posledních měsících zavedla rozsáhlý očkovací program poté, co v západní provincii Čching-chaj byly nalezeny tažné divoké husy, které virus zabil.

1.2

Během nedávných propuknutí vysoce patogenní formy choroby, která se objevila v několika částech světa, včetně některých členských zemí EU, zemřelo nebo s úmyslem tuto chorobu utlumit bylo zabito a zničeno více než 200 milionů kusů drůbeže. Masové zabíjení a odstraňování zvířat způsobilo zejména u občanů EU velký zájem o etické otázky, otázky dobrého zacházení se zvířaty, ekonomické, sociální a ekologické otázky.

1.3

Schopnost viru influenzy ptáků rychle mutovat a přizpůsobovat se představuje pro zdraví zvířat a člověka obzvláštní ohrožení. Ačkoli současné znalosti ukazují, že zdravotní rizika, která představují viry takzvané nízce patogenní influenzy ptáků (LPAI) jsou nižší než rizika, která představují viry vysoce patogenní influenzy ptáků (HPAI), vznikají tyto viry mutací určitých nízce patogenních virů, zejména podtypů H5 a H7, a mohou způsobit onemocnění drůbeže s velmi vysokou mírou úmrtnosti. Dostupné údaje ukazují, že za převážnou většinu případů AI hlášených u lidí a za všechny případy úmrtí lidí v důsledku AI byly zodpovědné viry HPAI podtypů H5 a H7. Ačkoli existují důkazy o přenosu nízce patogenního viru podtypu H9 pocházejícího z prasat a drůbeže na člověka, skutečné ohrožení lidského zdraví je stále nejasné.

1.4

Nekontrolované propuknutí influenzy ptáků může vést ke vzniku viru, který bude plně adaptovaný na člověka a nakonec povede k pandemii influenzy s ničivými zdravotními a socioekonomickými následky pro svět

2.1

První návrh má za cíl zrušit směrnici 92/40/EHS o influenze ptáků a nahradit ji novou směrnicí, která aktualizuje současná ustanovení.

2.2

Návrh obsahuje změnu definice influenzy ptáků, která by zahrnovala jak virus LPAI tak virus HPAI. Opatření pro tlumení se však budou lišit s ohledem na rozdílné ohrožení, které viry LPAI a HPAI představují.

2.3

Návrh zavádí povinná opatření pro dozor a tlumení LPAI. Navrhuje se, aby se od členských států vyžadovalo předkládat plány pro dozor za účelem včasného odhalení LPAI ke schválení Komisi, aby opatření pro tlumení choroby mohla být rychle aplikována a aby se zabránilo mutaci LPAI na HPAI.

2.4

Navrhuje se, aby kladná identifikace LPAITRAD podnítila opatření pro tlumení, která by zahrnovala možnost regulovaného zabíjení zvířat, pokud budou rizika považována za nepatrná. Brakování zvířat by však jako opatření pro tlumení nebylo vyloučeno, pokud by bylo považováno za přiměřené.

2.5

Plánují se nová a flexibilní ustanovení o očkování drůbeže a jiného ptactva. Zahrnuje to možnost použití jak „nouzového“, tak „ochranného“ očkování.

2.6

Navrhuje se, aby v ustanoveních pro tlumení jak LPAI, tak HPAI bylo zahrnuto domácí ptactvo jiné než drůbež, které se chová v zoologických zahradách. Navrhuje se však, že by to byla záležitost členských států, aby se na základě analýzy rizik rozhodly, zda přijmou přístup očkování nebo brakování zvířat.

2.7

Jako ochranné opatření pro veřejné zdraví jsou navrhována ustanovení týkající se spolupráce mezi orgány veterinární medicíny a veřejného zdraví v případě odhalování influenzy ptáků.

2.8

Navrhuje se přijmout ustanovení, které by prostřednictvím komitologických postupů zavedlo rychlý rozhodovací proces.

2.9

Navrhuje se zahrnout v druhém návrhu ustanovení o finanční pomoci Společenství do eradikačních opatření týkajících se LPAI, která provádějí členské státy.

2.10

Také se navrhuje, aby Komise mohla přezkoumat možnost zřízení banky očkovacích látek proti influenze ptáků.

3.1

EHSV vítá tento návrh jako důležitou odpověď na narůstající výskyt influenzy ptáků, přítomnost viru u divokého ptactva, zkušenosti získané při zvládání propuknutí influenzy a nových znalostí o schopnosti viru influenzy, včetně viru LPAI, mutovat.

3.2

EHSV se také velmi obává potenciálního rizika pro veřejné zdraví a zdraví zvířat, pokud nebudou přijata nová opatření pro tlumení choroby.

3.3

EHSV považuje novou definici influenzy ptáků a požadavek na opatření pro dozor a tlumení LPAI za důležitý krok v boji proti viru a jeho potenciálnímu negativnímu dopadu.

3.4

EHSV přijímá negativní reakci veřejnosti na politiku masového zabíjení ptactva jako jediného prostředku tlumení influenzy ptáků.

3.5

EHSV uznává znalosti získané v souvislosti s očkováním a vítá zavedení politiky nouzového a ochranného očkování jako dodatečného nástroje pro tlumení influenzy ptáků.

3.6

EHSV vítá návrh povinného oznamování ptačí chřipky orgánům ochrany veřejného zdraví.

4.1

EHSV si uvědomuje potenciální rizika v oblasti zdraví zvířat zejména v důsledku nových hranic EU, které vznikly po rozšíření. EHSV proto doporučuje, aby Komise uvolnila dostatečné zdroje pro kontrolu a prověřování provádění a transpozice příslušných směrnic.

4.2

EHSV chápe mezinárodní rozsah influenzy ptáků a žádá Komisi, aby usilovala o ekvivalentní tlumení influenzy ptáků na celém světě.

4.3

Přestože EHSV vítá finanční balíček a přínos EU při použití brakování jako prostředku pro tlumení LPAI, navrhuje, aby se kompenzační částka zvýšila z 30 % na 50 %.

5.1

V zájmu ochrany lidského zdraví a zdraví zvířat a v důsledku výskytu rychle mutujícího a přizpůsobujícího se viru influenzy ptáků EHSV podporuje návrh Komise.

31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/18

2.1

EHSV se domnívá, že návrh Komise představuje logické vyústění reformy tabákového odvětví, která byla ustanovena v dubnu 2004 a která počítá s opuštěním režimu prémií a režimu řízení produkce a stanovuje nový režim oddělení plateb od produkce.

2.2

Z důvodu zjednodušení po reformě z roku 2004 a po diskusích, které proběhly v rámci Výboru pro správu přímých podpor, se Výbor domnívá, že by bylo užitečnější a vhodnější, aby Komise vypracovala spíše návrh konsolidované verze nařízení (EHS) č. 2075/92, než aby navrhla pouze změnu nebo vypuštění některých odstavců.

2.3

Podle EHSV je daný návrh formálního charakteru, a pokud bude předložen z důvodů právnické jasnosti a transparentnosti a bude orientován dobrým směrem, může být schválen.

31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/19

1.

Dohody Společenství o rybolovu se obnovují se třetími zeměmi prostřednictvím projednání nového protokolu, a to v dostatečném předstihu, aby nedošlo k přerušení rybolovné činnosti.

2.

Po ukončení vyjednávání parafují ES a třetí země písemný dokument, přílohu k novému protokolu a výměnu dopisů, kterou se stanoví prozatímní používání nového protokolu od data, kterým je obyčejně den následující po vypršení platnosti předchozího protokolu.

3.

Aby byly všechny parafované dokumenty uvedeny v platnost, služby Komise zahájí postup, jejž v podobě formálního návrhu předají Radě ke schválení.

4.

Tento postup sestává ze dvou fází:

5.

Tento postup může trvat i několik měsíců, do doby, než bude Radou přijat formální návrh předložený Komisí. Vzhledem k tomu, že datum ukončení jednání závisí na třetích zemích, se však může stát, že akt Rady bude přijat až několik měsíců po datu prozatímního používání stanoveného ve výměně dopisů.

6.

Pokud k tomu dojde, od data zahájení platnosti dočasného opatření začíná mezidobí, během nějž není možné použít ustanovení o rybolovných právech stanovená v novém protokolu.

7.

Postupy a pravidla rozvoje, jež musí při řízení a správě rybolovné činnosti rybolovných plavidel Společenství a při vyřizování žádostí třetích zemí o rybolovné licence respektovat Komise a členský stát rybolovného plavidla Společenství podle dohod o rybolovu, jsou stanoveny v nařízení Rady (ES) č. 3317/94 ze dne 22. prosince 1994 (1).

8.

Tento návrh nařízení spočívá v přidání jednoho pododstavce do čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 3317/94, což je odstavec vztahující se ke zpracování žádostí o rybolovné licence. Tento nový pododstavec umožňuje Komisi zpracovávat žádosti členských států o rybolovná práva a předávat je dotyčnému třetímu státu ihned, bez nutnosti vyčkat na schválení tohoto aktu o dočasné platnosti nového protokolu Radou.

9.

EHSV si uvědomuje, že je velmi důležité zamezit jakémukoli možnému pozastavení rybolovných činností, že tento návrh umožňuje zachovat klíč k rozdělování rybolovných licencí existujících na základě předchozího protokolu při dodržení principu relativní stability a že toto jednání neprobíhá na úkor opatření, která mohou být později přijata Radou, a proto souhlasí s návrhem nařízení, který předložila Komise.

31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/20

1.1

Komise zveřejnila Zelenou knihu, kterou byly zahájeny konzultace o příslušnosti, kolizi právních norem a vzájemném uznáváním v mezinárodních rozvodových záležitostech. Její navrhovaná oblast působnosti by však byla omezena na členské státy Unie (je třeba poznamenat, že Zelená kniha „Dědictví a závěti“ navrhuje přístup zahrnující rovněž osoby a majetek v třetích zemích).

1.2

Některé mezinárodní dokumenty se přímo či nepřímo týkají dané problematiky:

1.3

Bylo by bezpředmětné popírat složitost této problematiky, která je spojena se zvláštnostmi jedinečnými pro jednotlivá náboženství a kultury, jež jsou hluboce zakotveny v kolektivním povědomí, ale které v posledních desetiletích zároveň zaznamenávají, stejně jako rodinné právo obecně, značný vývoj. Evropské zákonodárné orgány však nemohou ignorovat v rámci evropského prostoru práva a svobody, majíce na vědomí volný pohyb osob, skutečnost, že velká část manželství končí rozvodem a že stále větší počet rozvodů má mezinárodní charakter.

1.4

Současný vývoj vnitrostátních rodinných práv vychází převážně z demokratických zásad (pravomoci shromáždění vytvářet právo) a ze zásad svobody jednotlivce a rovnosti osob, které jsou součástí veřejného pořádku na úrovni Společenství a na úrovni každého členského státu. Lze také pozorovat silnější tendenci k uzavírání smluv v oblasti rodinného práva (manželské smlouvy či občanské smlouvy mezi osobami téhož pohlaví, rozvod po vzájemné dohodě, dědické smlouvy, ...).

1.5

Tento vývoj se zdá být nezvratný, ačkoli jeho tempo může být různé. Zdá se, že kulturní ráz náboženských konceptů, který může být hluboce zakotvený, hraje roli při rychlosti a obsahu změn, jež mohou být v rozporu s koncepty a pravidly majícími dlouhou tradici a také s právními a sociálními koncepty a zásadami, které jsou jejich odrazem.

1.6

Vnitrostátní právo členských států je v každém případě velmi odlišné, pokud jde o právo týkající se rozvodu a rozluky či podmínky a dopady prohlášení manželství za neplatné; jeden členský stát neuznává rozvod (Malta). Z tohoto důvodu Zelená kniha (moudře) nenavrhuje harmonizaci hmotného práva.

1.7

Místo toho doporučuje, aby se legislativa v oblasti rozvodové problematiky s mezinárodním (evropským) rozměrem vyvíjela ve dvou směrech:

1.8

Ustanovení Bruselského nařízení II týkající se výběru příslušného národního soudu a vzájemného uznávání soudních rozhodnutí bez procedury doložky vykonatelnosti jsou již v problematice rozvodu použitelná. Otázkou zůstává, zda jsou tato ustanovení dostačující v současné podobě či ne a do jaké míry bude stát schopen postavit ustanovení svého vnitřního veřejného pořádku vůči vymáhání rozhodnutí příslušného soudu jiného členského státu používajícího k tomuto specifickému případu odlišné hmotné právo (nikoli nutně jeho platné vnitrostátní právo).

1.9

Hlavní problém spočívá ve značných odlišnostech mezi vnitřními předpisy o přípustnosti žádosti o rozvod s mezinárodním rozměrem. V některých případech je možné, že žádost o rozvod nebude povolena žádným soudem členského státu. Takováto situace zbaví strany jejich práva na přístup k soudu, což je v rozporu se základním právem a tudíž nepřijatelné.

1.10

Je třeba vytvořit pravidlo o přiznání příslušnosti, aby se zabránilo tomuto odepření práva přístupu k soudu, ale jaká by měla být jeho podoba?

1.11

Co se týká rozhodného práva, to mnohdy usnadňuje rozvodové řízení, avšak může ho i prodloužit a zkomplikovat, či dokonce omezit, pokud jde o důvody či podmínky, které je možné uvést. Má-li být lex-fori jediným rozhodným právem, může v důsledku docházet k „nepřiměřenému spěchu“, za předpokladu, že by si mohl první navrhovatel zvolit soud a vnitrostátní právo, které by bylo pro jeho žádost nejvýhodnější, zatímco druhá strana by se mohla cítit poškozena, neboť toto právo by nemuselo nutně odpovídat jejímu očekávání, nemá-li např. žádnou nebo má-li jen slabou spojitost s manželským právem a s národností manželů.

1.12

Bude tedy přípustné postoupit případ na jiný kompetentní soudní orgán, jestliže žalovaná strana prohlásí, že je spor spjat silněji nebo stejně silně s jiným právem, nebo jestliže soud první instance zahájí řízení a hmotné právo, které je použitelné pro tento případ, bude pouze málo spjato s případem nebo s ním nebude spjato vůbec?

1.13

Tato možnost postoupení by měla být umožněna (je však třeba se vyhnout „ping-pongu“ mezi jednotlivými soudy) a rozhodnutí by mělo být přijato v rozumném časovém rámci (zrychlený postup), aby se zabránilo taktikám směřujícím k odložení prozkoumání fakt. Strany mají právo na konečné rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a to včetně případů sporných rozvodů.

1.14

Národní soud bude používat buď své vnitrostátní obecné právo či vnitrostátní předpisy mezinárodního práva soukromého. Otázka (nezmíněná v Zelené knize) použitelnosti předpisů z třetích zemí (např. použití práva podle národnosti manželského páru) je však významná, jestliže oba manželé nebo jeden z nich mají státní příslušnost třetí země, což je v Evropě dosti běžné.

1.15

Výbor vítá hlavní směry práce navržené Zelenou knihou a doporučuje vyhnout se jakémukoli postoupení soudního řízení do třetí země, jestliže jeden z manželů je státním příslušníkem členského státu, bez ohledu na právo na uzavření manželství.

1.16

Kromě uznávání rozvodů je třeba rovněž prozkoumat otázku uznávání prohlášení manželství za neplatné a rozluky. Vnitrostátní práva se liší, pokud jde o podmínky a důsledky prohlášení manželství za neplatné (zejména problém domnělého manželství). Kromě toho i kdyby právní řád určitého členského státu neuznával rozvod, musí každý stát na svém území uznat nejen platnost rozvodu, k němuž došlo v jiném členském státě, ale také všechny související právní a dědické důsledky a změnu stavu příslušných osob.

1.17

Kritéria příslušnosti Haagské úmluvy jsou podle významu následující: obvyklé bydliště („domicil“ v obecném právu) navrhovatele či trvalé bydliště navrhovatele v zemi, v níž bydlel nejméně jeden rok, před podáním návrhu na zahájení řízení (2), poslední společné bydliště manželů před podáním návrhu na zahájení řízení, státní příslušnost obou manželů či alespoň jednoho z nich.

1.18

Nařízení 2201/2003 (8. bod odůvodnění) stanoví, že „ve věci rozhodnutí o rozvodu, rozluce nebo prohlášení manželství za neplatné by toto nařízení mělo být používáno pouze na zrušení manželských svazků a nemělo by se týkat takových otázek, jakými jsou důvody rozvodu, majetkové důsledky manželství nebo případná jiná dodatečná opatření“ (není však možné popřít, že finanční a ostatní důsledky rozvodu mohou být odlišné, podle toho, kdo má soudní příslušnost či jaké právo je použitelné, a že budou manželé moci vzít tuto skutečnost při výběru soudu v potaz).

1.19

Definitivní rozhodnutí vnitrostátních soudů by navíc měla být automaticky uznávána v celé Evropské unii, a to bez dalšího potvrzování platnosti či hledání důvodů pro neplnění (3). Proti osvědčení vystavenému pro usnadnění výkonu by proto nemělo být možné podat opravný prostředek.

1.20

Obecná příslušnost se váže k území (členský stát nebo právní jednotka členského státu v případě Spojeného království, kde platí různé právo pro Anglii a Wales, Skotsko, Severní Irsko a Gibraltar). Nařízení přejímá haagská kritéria v prakticky stejném pořadí a přidává: obvyklé bydliště jednoho či druhého manžela v případě společného podání návrhu na zahájení řízení. Co se týká státní příslušnosti, musí být stejná pro oba manžely, jestliže je návrh na zahájení řízení podán v zemi původu, bez ohledu na současné bydliště nebo „domicil“ kteréhokoli z nich. Doba pobytu navrhovatele se snižuje na šest měsíců, jestliže je státním příslušníkem země, v níž má bydliště.

1.21

Článek 7 odst. 2 o zbytkové příslušnosti umožňuje jednomu z manželů, který je státním příslušníkem členského státu, podat návrh na zahájení řízení v členském státě svého bydliště a podle pravidel pro určení příslušnosti platných v tomto státě, jestliže je státní příslušník třetí země nebo nemá bydliště v některém z členských států (nebo „domicil“ ve smyslu „obecného práva“). Tím však může vzniknout pozitivní konflikt příslušnosti se soudem v třetí zemi, na který se obrátil druhý z manželů. Navíc, jestliže žádný ze soudů v členském státě nebyl příslušný, avšak soud v třetím státě ano, a jestliže jeden či oba bývalí manželé byli státními příslušníky členského státu nebo zde měli obvyklé bydliště a přáli by si, aby byl cizí rozsudek uznán všemi členskými státy nebo minimálně v jejich konkrétní zemi, kde mají státní příslušnost či bydliště, budou podléhat právu použitelnému pro cizí rozhodnutí nebo ustanovením vzájemného uznávání případných mezinárodních dohod, bude třeba v tomto ohledu přezkoumat „Bruselské nařízení II“, pokud jde o příslušníky členského státu?

1.22

Kritéria přiznání příslušnosti jsou v porovnání s ustanoveními Haagské úmluvy tedy početnější a explicitnější v příslušném nařízení Společenství a měla by sloužit jako základna pro kritéria, která je třeba stanovit ve zvláštním nařízení týkajícím se rozvodu (např. odkaz na tato ustanovení a také na ustanovení o vzájemném uznávání rozhodnutí).

1.23

Nicméně Haagská úmluva ani „Bruselské nařízení II“ nestanovují ustanovení pro právo týkající se rozvodu. Nařízení omezuje svou oblast působnosti na rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné, aniž by se zabývalo důvody čí důsledky rozpadu manželství. Tyto otázky jsou v působnosti použitelného vnitrostátního práva.

1.24

Je třeba poznamenat, že např. přibližně 15 % žádostí o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné v Německu má mezinárodní rozměr. Počet rozvodů s evropským rozměrem v členských státech není znám.

2.1

V současnosti patří mezi předpisy, které jsou v pravidlech pro kolizi právních norem, národní předpisy členského státu, kde se nachází soud, kde bylo zahájeno řízení. Výsledkem může být, že právo použitelné pro stejné okolnosti se může výrazně odlišovat v závislosti na jednotlivých zemích, kde bylo zahájeno řízení.

2.2

Zelená kniha uvádí na toto téma několik dobře zvolených příkladů. Některé se týkají příslušnosti, která může způsobit negativní konflikt a vyústit v odepření práva, a jiné se zabývají různorodostí řešení. Řešení však nemusí odpovídat očekávání jednoho nebo obou manželů. V každém případě může docházet k určité právní nejistotě a nedostatku předvídatelnosti, a v některých případech existuje riziko „forum shoppingu“ a „nepřiměřeného spěchu“, a to z důvodu předpisu „litis pendens“ Bruselského nařízení II (první soud, kde bylo zahájeno řízení je kompetentní, jedná-li se o kolizní kritérium).

2.3

K problému dochází zejména když nemají manželé stejnou státní příslušnost ani bydliště nebo jestliže mají stejnou státní příslušnost, ale mají bydliště v jiném státě, než je jejich státní příslušnost.

2.4

V takovýchto situacích Výbor zastává názor, že by měla být stranám ponechána určitá volnost při výběru rozhodného práva, popřípadě umožnit odpůrci dovolat se jeho očekávání v oblasti rozhodného práva nebo požádat o postoupení případu k jinému soudu, který by s manželstvím měl nejvíce objektivních vazeb. V případech, kdy si navrhovatel zvolí soud a platné vnitrostátní právo, které je použitelné nebo kdy si odpůrce zvolí pro svou stranu jiný příslušný soud nebo jiné rozhodné právo, mělo by být předběžné rozhodnutí týkající se soudu nebo příslušného práva vydáno soudem první instance, kde bylo poprvé zahájeno řízení ze strany navrhovatele, a bylo by předmětem zrychleného postupu.

2.5

Jestliže jediným kolizním kritériem je státní příslušnost jedné ze stran, požaduje nařízení, aby byla příslušnost přiznána soudům v zemích s obvyklým bydlištěm, kde však rozhodné právo nemusí odpovídat jejich společnému očekávání (např. přání použít právo země, s kterou má manželství nejužší vazby).

2.6

Autonomie vůle stran by proto měla hrát určitou roli a předpisy by se neměly zakládat na pouhé mechanické aplikaci kolizních kritérií. Měla by být například umožněna volba mezi právem na státní příslušnost a lex fori, avšak bez možnosti postoupení.

2.7

V oblasti kanonického prohlášení manželství za neplatné církevním soudem, prohlásily některé členské státy, že předloží takováto rozhodnutí k uznání jejich civilním soudem na základě konkordátu nebo úmluvy uzavřené se Svatým stolcem (Itálie, Portugalsko, Španělsko, Malta (4)). Kanonické prohlášení manželství za neplatné může způsobit problémy konfliktu s vnitrostátním právem ostatních členských států, jelikož tyto státy neuznávají kanonické důvody prohlášení manželství za neplatné, nebo z procedurálních důvodů (5).

2.8

V případě hmotněprávního nebo procesního konfliktu vnitřního veřejného pořádku státu nebo s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, musí stát, kde bylo zahájeno řízení, zamítnout doložku vykonatelnosti nebo uznání církevního rozhodnutí. Strana navrhovatele tedy může zahájit běžné civilní řízení o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné. V opačném případě by jediným opravným prostředkem bylo odvolání se k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku, což by mohlo značně prodloužit dobu trvání řízení.

2.9

Ačkoli počet případů negativního konfliktu příslušnosti může být relativně nízký, Výbor se domnívá, že iniciativa Společenství je oprávněná, v případě, že by takováto situace vedla k porušení základního práva, tj. právo na přístup k příslušnému soudu pro vynesení rozsudku a vyrovnání se s rozvodem, rozlukou nebo prohlášením manželství za neplatné.

2.10

To by proto mělo vést k uznání potřeby harmonizovat pravidla pro kolizi právních norem s právem a příslušností, aby se zabránilo takovému odepření práva.

2.11

Tato harmonizovaná pravidla by však měla obsahovat výhradu veřejného pořádku v oblasti uznávání nebo doložky vykonatelnosti rozhodnutí představujícího evropský zájem a vyneseného v třetích zemích, jestliže toto rozhodnutí nepříznivě ovlivňuje základní právo jedné ze stran uznávané v Evropě či jiná závazná ustanovení vnitřního veřejného pořádku, které je soud automaticky povinen uplatňovat.

2.12

Právo Společenství navíc nevyžaduje po všech členských státech, aby přijaly povinná uznávání rozhodnutí o rozvodu, prohlášení manželství za neplatné nebo rozluce vynesené v třetí zemi a týkající se občanů Unie, kteří nemají státní příslušnost členského státu bez předběžné procedury doložky vykonatelnosti, jestliže jiný členský stát již přijal toto rozhodnutí na základě dvoustranné dohody s touto třetí zemí (6).

2.13

Výbor se domnívá, že by mělo být umožněno pokračování příslušnosti v případech společné žádosti o rozvod, za předpokladu, že existuje vazba s vybraným soudem. Je možné požadovat notářský úkon pro společnou žádost o prodloužení.

2.14

Výbor se domnívá, že konkrétní důsledky rozvodu v oblasti rodičovského práva, poručnictví a majetku by měly být předmětem srovnávací studie jednotlivých zemí. Tyto faktory by neměly být zanedbány, jestliže existuje možnost „nepřiměřeného spěchu“. V každém případě se zdá obtížné řešit otázku rozvodu bez ohledu na rodinné a majetkoprávní důsledky, jež se někdy liší podle státu na základě platného práva nebo judikatury vnitrostátních soudů (např. ve věci svěření dětí do péče a rodičovské zodpovědnosti), jako je tomu v případě zelené knihy.

2.15

Je třeba vyzvat členské státy k tomu, aby v rozvodových záležitostech, při rozluce a prohlášení manželství za neplatné v evropském rozměru zvážily všechny možnosti alternativních způsobů řešení konfliktů, jako např. mediaci (7), pokud je již nezavedly. Usnadnilo by to přístup ke spravedlnosti a zkrátilo trvání řízení pro osoby podléhající pravomoci.

2.16

Výbor zůstává otevřený otázce, která je důležitá pro občany a jejich mobilitu. Bude sledovat výsledek konzultací provedených Komisí a také konkrétnější návrhy nařízení, které mohou být následně předloženy. Možností je úprava nového Bruselského nařízení II nebo konkrétní nařízení týkající se rozvodu. Výbor si dále přeje přesněji znát, jaký je počet případů žádostí o rozvod v rozměru Společenství podle jednotlivých zemí, počet případů negativních konfliktů příslušnosti a ostatní relevantní informace. Tímto způsobem bude rovněž moci konkrétněji prozkoumat případné problémy budoucího návrhu legislativy v oblasti příslušnosti a práva použitelného pro rozvod.

31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/25

1.1.

Od svého schválení byla nařízení č. 1408/71 a č. 574/72 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, samostatně výdělečně činné osoby a na jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Evropské unie postupně upravována, aby byla přizpůsobena vývoji, jemuž byly s postupem času podrobeny zmíněné režimy a v jejich rámci obsažené dávky.

1.2.

V zásadě se jedná o to přizpůsobit nařízení legislativním úpravám, k nimž dochází v členských zemích, a přizpůsobit je jednotlivým rozsudkům Soudního dvora. V tomto směru se návrh nařízení předložený Výboru k posouzení snaží v zásadě zachytit změny, k nimž došlo v národní legislativě nových členských zemí, a doplnit zjednodušení postupů pro přijímání zdravotní péče v zahraničí rozšířením této úpravy o postupy, jež se týkají dávek podpory pro případy pracovního úrazu a nemocí z povolání.

1.3.

Poslední úprava obou nařízení byla provedena nařízením č. 631/2004 (1), které zavádí zmíněné úpravy týkající se postupů pro přijímání zdravotní péče v jiné členské zemi. K návrhu nařízení již Výbor zaujal odpovídající stanovisko (2).

1.4.

Nicméně nejvýraznější změnu, co se týče koordinace systémů sociálního zabezpečení členských zemí Evropské unie, vyvolalo nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 (3), jež bylo přijato a zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie po šesti letech projednávání v evropských institucích. Toto nařízení, které nahrazuje nařízení č. 1408/71, ještě nevstoupilo v platnost, protože se čeká na přijetí jeho prováděcích předpisů, které nahradí současné nařízení č. 574/72.

Co se týče nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, EHSV vydal své stanovisko (4) k návrhu předloženému Komisí.

2.1.

Návrh obsahuje úpravy dvou nařízení. Jednak nařízení č. 1408/71, jednak nařízení č. 574/72, které stanovuje prováděcí předpisy prvně zmíněného nařízení. Obě úpravy spolu nesouvisejí, vycházejí ze dvou odlišných právnických hledisek, jak jsme již zmínili v odstavci 1.2 tohoto stanoviska.

2.1.1.

Pokud jde o nařízení č. 1408/71, dochází k úpravám v několika přílohách, jež je doprovázejí. Tyto přílohy shrnují zvláštní případy v různých členských zemích, jež musejí být explicitně zmíněny v daných přílohách, aby mohly na občany odpovídajícím způsobem působit.

2.1.2.

Pokud jde o nařízení č. 574/72, úpravy zjednodušují text a úřední formality, které v současnosti platí v případě, kdy se přijímá lékařská péče v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání v jiné členské zemi, přičemž se uplatňují stejná kritéria zjednodušující přijímání všeobecné lékařské péče, jež zavedlo nařízení č. 631/2004.

3.1.

Výbor vítá obsah návrhu, tedy skutečnost, že návrh pokračuje v nastolené linii vylepšování a zjednodušování zavedených postupů, aby byly lépe koordinovány systémy sociálního zabezpečení v Evropské unii. Každá změna, jež je ku prospěchu občanů Unie a zjednodušuje jim vztahy s úřady členských zemí, bude tímto výborem vždy příznivě přijata.

3.2.

Výbor hodnotí návrh nařízení pozitivně, protože výslovně podporuje jednu ze čtyř svobod, na nichž byla ve svých počátcích založena Evropská unie – volný pohyb pracujících, a v současné době, rozšířením tohoto práva, volný pohyb osob, jichž se týká toto nařízení. Proto musí Výbor znovu zopakovat svůj požadavek, aby různé instance Unie a členských zemí pokročily se zrušením veškerých zábran a vytvořily skutečný prostor svobodného pohybu osob uvnitř Unie a rovněž vytvořily opravdové sociální právo. EHSV těší obsah návrhu, neboť představuje další prvek na podporu základního práva občanů.

3.3.

Postup spolurozhodování může vést – vzhledem ke svému trvání – k důležitým změnám v obsahu návrhů. V jednom z předchozích stanovisek (5) Výboru k jednomu návrhu s částečnými úpravami obou nařízení jsme vyjádřili svůj názor k nutnosti reagovat a vyjadřovat stanoviska v reálném čase, především pokud se jedná o tento typ návrhů spojených se změnami v sociálně pracovních předpisech. Tento názor byl potvrzen pozdějším stanoviskem (6) EHSV, kde se poukazovalo na možnost nechat Výbor vyjádřit se k jakékoli změně zahrnuté do textů během rozhodovacího procesu. Na základě výše zmíněných bodů EHSV opakuje nutnost mít na vědomí jeho roli v případech tohoto druhu.

3.4.

Situace popsaná v odstavci 3.3 je ještě zřejmější po schválení a vydání nařízení č. 883/2004 (7) o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Ve stanovisku (8) vydaném svého času Výborem se vyjadřuje nutnost sledovat vývoj návrhu až do konce vzhledem k jeho komplexnosti a k faktu, že během projednávání bude jistě dotčen řadou změn. Čtyři roky po vydání stanoviska bylo přijato nařízení bez toho, aby se EHSV k textu znovu vyjádřil.

Vzhledem k důležitosti tohoto typu nařízení a domnívaje se, že názor EHSV by měl být vyslyšen v nejpříhodnějším okamžiku, žádá Výbor úpravu konzultační procedury tak, aby jeho působení, jakožto zástupce organizované občanské společnosti při projednávání legislativy Unie, bylo účinnější.

Ze stejného důvodu a s cílem dát smysl názoru vyjádřenému Výborem ve výše zmíněném stanovisku považuje EHSV za nezbytné vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k novému nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, jež nahradí nyní platné nařízení č. 1408/71.

3.5.

Stejně tak se Výbor domnívá, že je třeba důsledně a ve shodě s nařízením č. 1408/71 respektovat poradní úlohu Poradního výboru pro otázky sociálního zabezpečení migrujících pracovníků, jenž byl ustaven hlavou V zmíněného nařízení. Zmíněný výbor, složený především ze zástupců odborů a zaměstnavatelů, představuje místo, kde mohou hospodářští a sociální činitelé – prostřednictvím stanovisek a návrhů – přímo vyjádřit svůj názor na úpravy týkající se sociálního zabezpečení na úrovni Unie.

3.6.

Článek 90 nařízení č. 883/2004 se týká zrušení nařízení č. 1408/71 až na některé přesně vyjmenované případy a článek 91 stanovuje, že nařízení vstoupí v platnost 20 dní po zveřejnění. Druhý odstavec citovaného článku nicméně upozorňuje, že bude platit od data platnosti prováděcích předpisů.

V tomto směru Výbor naléhá na instituce Unie a členské země, aby – před evropským rokem mobility pracujících 2006 – co nejrychleji zahájily proces vytváření a přijetí nového prováděcího předpisu, tak aby nový článek nařízení o koordinaci mohl vstoupit v platnost co nejdříve a mohl nahradit co možná nejdříve komplexní pokyny, jež jsou součástí dosavadního nařízení č. 1408/71.

4.1.

Nařízení Rady č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, samostatně výdělečně činné osoby a na jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství.

4.1.1.

Článek 1 návrhu upravuje přílohy nařízení I, II, IIa, III, IV a VI.

4.1.2.

S cílem zohlednit změny, k nimž došlo v legislativě Slovenska, se upravuje oddíl II přílohy I týkající se rozsahu působnosti nařízení vzhledem k tomu, kdo se považuje za „rodinného příslušníka“.

4.1.3.

Vzhledem ke změnám v legislativě Francie se upravuje oddíl I přílohy II o zvláštních režimech týkajících se samostatně výdělečně činných osob vyňatých z působnosti nařízení.

4.1.4.

V důsledku úprav zákonů v legislativě Estonska, Lotyšska a Polska se upravuje oddíl II přílohy II o porodném a dávce určené pro případ adopce, které jsou vyňaty z oblasti působnosti nařízení. Stejně tak se upravuje zmíněná příloha vzhledem k Lucembursku, a to na základě rozsudku Evropského soudního dvora, který uvádí, že zvláštní přídavek, jako porodné či dávka určená pro případ adopce, nemůže zůstat mimo působnost nařízení, ale že se jedná o rodinný přídavek, který lze vyvézt.

4.1.5.

V důsledku různých aktualizací a úprav v legislativách Německa, Slovenska, Lotyšska a Polska se upravuje příloha II a) nařízení o zvláštních dávkách nepříspěvkové povahy.

4.1.6.

Aby se odstranily body, které nejsou nezbytné, a zjednodušil se tím obsah dokumentu, upravuje se příloha III v části A týkající se ustanovení o opatřeních na poli sociálního zabezpečení, která nadále platí, navzdory tvrzení nařízení o jejich zrušení.

Se stejným záměrem se rovněž upravuje příloha III v části B týkající se ustanovení o opatřeních na poli sociálního zabezpečení, z nějž nemohou mít prospěch všechny osoby, na které se uplatňuje nařízení. Upravuje se číslování a zapracovávají se do ní smlouvy či bilaterální dohody, jež splňují požadavky k tomu, aby je příloha brala v úvahu.

4.1.7.

Aby se zachoval soulad s legislativou České republiky, upravuje se oddíl A přílohy IV, který přebírá ustanovení národních legislativ, podle nichž je výše příspěvku pro invalidy nezávislá na délce období pojištění.

Ze stejného důvodu– vzhledem k České republice a Estonsku – se upravuje oddíl C přílohy IV týkající se případů, kdy se lze vzdát dvojího výpočtu výše dávky, protože nikdy se nedospěje k vyššímu výsledku.

Z důvodu změn ve slovenské legislativě se upravuje oddíl D přílohy IV týkající se dávek a dohod o hromadění dávek stejného druhu, na něž existuje nárok na základě legislativy dvou či více států.

4.1.8.

Vzhledem k legislativním úpravám v Nizozemsku se upravuje příloha VI týkající se zvláštních případů použití legislativy některých členských zemí.

4.1.9.

Úpravy příloh nařízení č. 1408/71 mají několik funkcí, které chce Výbor zvýraznit.

Na prvním místě zdůrazňujeme, že zmíněné úpravy zavádějí do textu řadu zjednodušení, jež usnadňují jeho používání i srozumitelnost. V tomto duchu se pokračuje směrem, který byl naznačen nařízením č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, jehož cílem je zjednodušit a zmodernizovat zmíněnou koordinaci, ovšem s přihlédnutím k národním legislativám týkajícím se sociálního zabezpečení. Z těchto důvodů Výbor podporuje tyto úpravy.

Dále konstatujeme, že některé národní legislativy zavedly nové, zvláštní dávky sociální podpory, jež znamenají pokrok na poli řízení sociální oblasti v daných zemích. V tomto směru je Výbor potěšen pokroky, jichž lze v oblasti sociálních práv dosáhnout v jednotlivých členských zemích, avšak lituje, že občané nových členských zemí musí čelit specifickým administrativním překážkám.

4.1.10.

Konečně Výbor se domnívá, že by se v nařízení měla zrušit část II přílohy II. Členské země by měly být citlivější k judikatuře Soudního dvora ohledně skutečnosti, že porodné a dávka určená pro případ adopce nejsou speciálními dávkami, nýbrž rodinnými přídavky, a tudíž je lze vyvážet. Přejeme si, aby jednotlivé země přijaly zmíněnou právní skutečnost dříve, než ji Soudní dvůr učiní prostřednictvím svých výnosů platnou pro celé území Unie.

4.2.

Nařízení Rady č. 574/72/EHS, kterým se stanovují prováděcí předpisy pro nařízení č. 1408/71/EHS.

4.2.1.

Článek 2 návrhu upravuje čtyři články nařízení, jež se všechny týkají zdravotní péče v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

4.2.2.

Ruší se odstavce 5 a 6 článku 60 týkající se hmotné péče pro případ trvalého pobytu v jiné než kompetentní členské zemi. Ruší se oznamovací formality, které se ve skutečnosti nerespektovaly.

Výbor schvaluje všechna opatření, jež vedou ke zjednodušení a odstranění neužitečné byrokracie.

4.2.3.

Nahrazuje se text článku 62 (hmotná péče v případě krátkodobého pobytu v jiné než kompetentní členské zemi). Zavedením zdravotního průkazu se odstraňují nadbytečné formality, které budou ostatně řešit kompetentní úřady daných členských zemí, a nikoli dotyčná osoba. Znění článku 21 tedy zůstává shodné se zněním po úpravě zavedené nařízením č. 631/2004.

Výbor podporuje každou změnu, jež znamená zjednodušení přístupu občanů k dávkám, na něž mají nárok.

4.2.4.

Upravuje se odstavec 2 článku 63 o hmotné péči určené pracujícím pro případ změny trvalého pobytu nebo návratu do země trvalého pobytu stejně jako pracujícím oprávněným přemístit se do jiné členské země za účelem přijetí lékařské péče. K úpravě dochází proto, že se v tomto článku odkazuje na odstavce 5 a 6 článku 60, které se tímto návrhem nařízení ruší.

4.2.5.

Upravuje se odstavec 1 článku 66 o námitce vůči souvislosti úrazu nebo nemoci s povoláním, aby se zrušil odkaz na článek 20 nařízení, zrušený nařízením č. 631/2004.

4.2.6.

Výbor podporuje všechny učiněné úpravy, neboť vylepšují nařízení jednak zjednodušením obsahu, jednak odstraněním byrokracie, čímž usnadňují styk občanů s úřady.

5.1.

Celkově Výbor návrh nařízení vítá, své připomínky uvádí v tomto stanovisku. Chápeme, že je pozitivní zjednodušit a vylepšit text nařízení č. 1408/71 a 574/72, aby se usnadnil volný pohyb občanů Unie, ale domníváme se, že by bylo ještě pozitivnější, kdyby vstoupilo v platnost nařízení č. 883/2004, jež samo o sobě představuje celkové zjednodušení, dalekosáhlé pro oblast koordinace systémů sociálního zabezpečení.

5.2.

Vzhledem k tomu, že se Výbor nemohl vyjádřit k závěrečnému textu, jež shrnoval dlouhé legislativní projednávání zmíněného nařízení č. 883/2004, domníváme se, že je třeba k němu vytvořit stanovisko z vlastní iniciativy, dříve než začne projednávání prováděcího předpisu, jejž hodlá brzy vydat Komise.

5.3.

Výbor vyzývá Komisi, aby co možná nejdříve dokončila návrh prováděcího předpisu. Dále vyzývá Radu a Evropský parlament, aby urychlila legislativní postup vedoucí k přijetí zmíněného nařízení a neopakovala se tak zkušenost s vleklým projednáváním nařízení č. 883/2004, je totiž třeba pamatovat, že rokem mobility pracujících bude rok 2006.

5.4.

Ohledně reforem stanovených v různých přílohách nařízení č. 1408/71 Výbor žádá, aby reforma dotýkající se oddílu II přílohy II o porodném a dávce určené pro případ adopce byla co nejdříve zrušena, a to ve společné shodě členských zemí, jež dosud uplatňují výjimku.

31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/29

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor znovu potvrzuje svůj značný zájem o to, aby v prosazování rovnosti žen a mužů bylo dosaženo mnohem hmatatelnějšího pokroku, jak opět zdůraznil ve svých stanoviscích z poslední doby spojených s touto problematikou (2). Rovnost mužů a žen (genderová rovnost) je a musí zůstat prioritou v politikách Evropské unie. I když bylo v posledních letech vynaloženo větší úsilí v prosazování rovnosti žen a mužů v EU, ženy zůstávají v naprosté většině sfér činností znevýhodněny (3) – to se musí změnit. I když v podstatně menší míře, existují i situace, v nichž jsou z genderového hlediska poškozováni muži – to je také třeba řešit. Patří sem i řešení řady problémů, které vznikají na základě diskriminace (z hlediska sexuální orientace, věku, zdravotního stavu, handicapu, etnika) a které jsou genderově ještě umocňovány.

1.1.1

Existuje tedy velmi mnoho různých typů genderových nerovností, vyskytují se všude v EU a je nezbytné je poznat, dokumentovat, shromažďovat, analyzovat, poučit se z nich na komunitární úrovni a hledat řešení.

1.1.2

EHSV proto vítá každý účinný nástroj, kterým se podaří urychlit, aby se rovnost mužů a žen stala realitou v praxi.

1.1.3

EHSV podporuje návrh zřídit Evropský institut pro rovnost žen a mužů (4) (dále „Institut“), jelikož se domnívá, že se stane tímto účinným nástrojem – s velkým potenciálem – na podporu úsilí, jež vynakládá EU a členské státy, aby dosáhly pokroku v prosazování rovnosti žen a mužů jak v právech, tak v konkrétní praxi.

1.2

EHSV souhlasí s důvody, které vedou k vytvoření samostatné instituce, i s rozhodnutím, že Institut nesmí nahrazovat či oslabovat stávající osvědčené specializované agentury, nebo ty, jejichž ustavení se připravuje na komunitární úrovni (5). Zřízení Institutu také nesmí zeslabit uplatňování principu mainstreamingu v orgánech a všech politikách a programech Společenství: EHSV je přesvědčen, že tento princip se tím naopak posílí.

1.3

EHSV soudí, že Institut si získá autoritu založenou na objektivitě, neutralitě, nezávislosti, expertní zkušenosti, na možnosti soustředit příslušné informace na jednom místě a může se stát významným nástrojem pro široké spektrum uživatelů. Při důsledné aplikaci gender mainstreamingu bude Institut sloužit nejrůznějším „klientům“ – od nejširších vrstev občanské společnosti až po rozhodovací orgány EU.

1.3.1

Navíc, Institut bude působit nejen dovnitř EU, ale v širším evropském kontextu, včetně přípravy dalších rozšíření EU, či působit na mezinárodním poli. Bude tedy působit i pro kultivaci multikulturních vazeb a výměn.

1.4

EHSV se domnívá, že při tak ambiciózním záměru a úkolech, které Institut čekají, by bylo zapotřebí definovat kompetence a povinnosti jasněji, než to navrhuje Komise, pokud jde o jeho funkce výzkumné, šíření informací, osvěty atd. Je nezbytné upřesnit cíle sběru dat a práce s nimi tak, aby Institut mohl beze zbytku plnit svoji roli v evropském rozhodovacím procesu. V tomto ohledu je nutno připomenout, že všechny struktury Společenství musejí spoléhat na statistické nástroje jednotlivých členských států. Institut by měl mít možnost objasňovat ze svého hlediska připravované projekty. Institut by měl mít také vzdělávací roli v otázkách gender mainstreamingu a měl by mít možnost předkládat názory, pokud jde o komunitární iniciativy a činnosti v oblasti genderové rovnosti.

1.4.1

EHSV zastává názor, že upřesnění cílů a úkolů Institutu doloží jeho význam a jasně ukáže, že je nezbytné, aby disponoval potřebnými prostředky pro plnění těchto cílů.

1.5

Institut musí mít silnou morální autoritu; je zcela nezbytné, aby jeho fungování bylo transparentní, aby byly zajištěny skutečně účinné vazby na příslušné skupiny občanské společnosti, uvedené v článku 10 v bodě 1 a) – c), které disponují bohatou analytickou, expertní zkušeností, pokud jde o rovnost mužů a žen, a zároveň mohou odrážet bezprostředněji potřeby občanů v EU. EHSV důrazně doporučuje, aby představitelé těchto skupin občanské společnosti měli větší počet míst ve Správní radě Institutu (viz dále 3.7.2, 3.7.3). EHSV v této souvislosti znovu upozorňuje na významnou roli sociálních partnerů na různých úrovních při řešení problémů rovnosti mužů a žen na trhu práce.

1.6

Zároveň EHSV naléhá na to, aby představitelé evropských sociálních partnerů a příslušné reprezentativní nevládní organizace měli stejné postavení ve Správní radě jako ostatní členové, tj. aby měli hlasovací právo (viz dále bod 3.7.4).

1.7

EHSV soudí, že je zásadní, aby finanční prostředky určené pro Institut umožnily, aby cele plnil své poslání, po boku jiných komunitárních agentur nebo programů, které se také věnují problematice rovnosti žen a mužů, nikoli na jejich úkor.

1.8

Návrh nařízení neuvádí, kde bude Institut sídlit; EHSV nicméně podporuje, aby byl zřízen v některé ze zemí, které přistoupily do EU v roce 2004. Důvodem je již projevený zájem ze strany některých těchto zemí, potřeba rovnovážné decentralizace institucí v EU, možnost bezprostřednějšího kontaktu s občany a občankami vybrané země z těchto zemí a větší seznámení s jejich zkušenostmi v oblasti rovnosti příležitostí mužů a žen.

1.9

EHSV je přesvědčen, že úzká spolupráce s Institutem bude oboustranně prospěšná a prohlašuje, že je připraven spolupracovat s budoucím Institutem v rámci komunitárních pravidel.

2.1

8. března 2005 Evropská komise vydala Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (6) a ve svém tiskovém prohlášení (7) mj. uvedla, že

„Institut bude nezávislým špičkovým centrem na evropské úrovni. Bude sbírat, analyzovat a šířit údaje z výzkumu a věrohodné a srovnatelné informace, které potřebují ti, kdo rozhodují v Bruselu a ve členských státech. Bude mít dokumentační středisko a knihovnu, které budou přístupny veřejnosti.

Institut bude podněcovat výzkum a výměnu zkušeností, jelikož bude organizovat setkání těch, kdo rozhodují, expertů a zúčastněných stran a bude upozorňovat na opatření ve prospěch rovnosti mužů a žen akcemi jako konference, kampaně a semináře. Další důležitou úlohou bude vypracovávat nástroje pro lepší integraci rovnosti mužů a žen ve všech komunitárních politikách.“

2.2

Dlouhý čas, který uběhl od prvního podnětu o vytvoření Evropského institutu v r. 1995 (8) k vydání návrhu nařízení v březnu 2005, byl vyplněn expertním a politickým zkoumáním, které umožnilo připravit uvážené rozhodnutí.

2.3

Rada ve složení pro zaměstnanost, sociální věci, zdraví a ochranu spotřebitelů na svém zasedání 1. a 2. června 2004 vyjádřila – jednomyslně – podporu zřízení Evropského institutu (9):

„Delegace bez výhrady souhlasily se založením Institutu a připomněly, že je důležité ustavit strukturu, která přinese přidanou hodnotu a nebude provádět duplicitní činnost s činnostmi, které již existují v této oblasti. Zmínily rovněž, že je nezbytné, aby byla zachována rozpočtová neutralita.“

Rada Institutu svěřila:

2.3.1

Následně Evropská rada vyzvala Komisi, aby předložila svůj návrh (10).

2.4

K rozhodnutí ustavit Institut tak došlo po rozšíření EU o deset nových zemí a EHSV soudí, že je důležité, že bude budován od samého počátku v rozšířené EU, což umožní zohlednit rozmanitější zkušenosti, situace a know-how.

2.5

EHSV nedávno ve svém stanovisku „Peking po 10 letech: Došlo k nějakému pokroku v oblasti rovnosti mužů a žen?“ (11), rekapituloval vývoj a šíři činností v EU v oblasti rovnosti žen a mužů. Odvolává se na toto stanovisko a zdůrazňuje, že je nutno konstatovat, že potřeby expertiz, analýz a informací a nároky na jejich kvalitu, rostou díky – a EHSV je tím potěšen – rozšiřování uplatňován principu gender mainstreamingu.

2.6

Praxe odhaluje stále existující a nové problémy, kterým čelí EU a její členské země a jejichž řešení je naléhavé. Mají přímý vztah k genderové problematice a Institut se jimi bude muset zabývat:

2.6.1

EHSV již podrobněji poukázal na řadu oblastí, ve kterých je případné konat, ve svém stanovisku „Peking po 10 letech: Došlo k nějakému pokroku v oblasti rovnosti mužů a žen?“ a odvolává se na ně (12).

2.7

Jak bylo zdůrazněno výše, EHSV si je vědom toho, že uplatňování gender mainstreamingu se rozšiřuje a vyvíjí. Proto EHSV souhlasí, že úloha soustředit úsilí členských států a zúčastněných stran občanské společnosti pro poskytování pomoci v této věci komunitárním orgánům, musí být svěřena samostatné instituci, což přispěje k efektu synergie. EHSV zároveň soudí, že by mělo být zajištěno, že se Institut a komunitární agentury budou vzájemně doplňovat, a že se princip genderového mainstreamingu bude dále rozvíjet v rámci agentur, v dobré spolupráci s budoucím Institutem. Stejně tak musí být pravidlem spolupráce s institucionálními mechanismy pro rovnost žen a mužů.

2.8

EHSV připomíná, že založením Institutu se pokročí, což neznamená, že další opatření nejsou potřebná, aby se dosáhlo pokroku v prosazování rovnosti příležitostí do praxe a při plnění všech cílů přijatých v dokumentech Společenství. Bude mimořádně důležité, aby se Institut aktivně zapojil do plnění lisabonských cílů zaměřených na podporu růstu a tvorby pracovních míst.

2.9

EHSV je nakloněn zřízení Institutu; považuje však za nezbytné, aby byl co nejpříznivěji přijat občanskou společností na evropské, národní a místní úrovni; bez této podpory by nemohl dobře začít svoji práci. Je tedy nutné vložit do této nové instituce nezbytné prostředky, které jí dodají věrohodnost a důvěru. To jí umožní rozvíjet úspěšně všechny formy aktivit a vyvolat zájem, jaký si zaslouží.

3.1

EHSV je srozuměn s právním základem, z něhož vychází zřízení Institutu, tj. čl. 141 odst. 3 a čl. 13 odst. 2 Smlouvy o založení ES. Souhlasí s důvody uvedenými v preambuli, které vysvětlují i aplikaci článku 5 Smlouvy.

3.2

Stejně tak EHSV souhlasí, že spolupráce s existujícími strukturami – nadacemi a jinými orgány – je v souladu s přáním Rady nevytvářet duplicitní činnosti. EHSV vnímá, že odst. 12. Preambule implicitně zahrnuje další instituce a instance, které pracují v rámci EU, jako např. Eurostat. EHSV se odvolává na Sdělení Komise o vytvoření rámce pro evropské regulační agentury (13) a na Předlohu interinstitucionální dohody o vytvoření rámce pro evropské regulační agentury (14) a bere na vědomí, že místo Institutu mezi dosavadními institucemi bude také definováno v tomto kontextu.

3.3

EHSV poukazuje na to, že název Institutu (čl. 1) v angličtině European Institute for Gender Equality jednoznačně vystihuje jeho poslání a umožňuje tak co nejširší konotace (etické, morální, estetické, sexuální atd.). Jak ukázala zkušenost, slovo gender nemá přesný ekvivalent v různých jazycích EU. Proto by překlady měly najít takové znění, které by se co nejvíce přiblížilo znění původnímu.

3.4

Pokud jde o cíle Institutu, EHSV se domnívá, že čl. 2 by měl zahrnovat jasný odkaz na prosazování principu gender mainstreamingu.

3.4.1

Dále EHSV soudí, že by Institutu mělo být svěřeno, že bude pomáhat organizacím zaměstnavatelů a zaměstnanců a dalším složkám organizované občanské společnosti v jejich práci týkající se rovnosti mužů a žen; tento cíl by měl být jasně uveden a vzat v potaz.

3.5

EHSV se domnívá, že úkoly ve čl. 3 jsou stejně důležité jako cíle. Úkoly by měly být doplněny, jak bylo uvedeno v bodě 1.4 tohoto stanoviska.

3.5.1

EHSV žádá, aby v čl. 3 odst. 1 a) byli explicitně uvedeni sociální partneři. V této souvislosti připomíná, že evropští sociální partneři nedávno přijali Rámec akcí, jehož náplní je rovnost mužů a žen.

3.5.2

EHSV zdůrazňuje, že k průkaznosti přidané hodnoty Institutu přispěje, když bude pravidelně prezentovat své výstupy i nad rámec výroční zprávy, které tak budou přispívat k plnění úkolů vyplývajících např. z Rámcové strategie rovnosti mužů a žen. Kromě zveřejnění výroční zprávy by měl zveřejňovat mimo jiné i svůj pracovní program (čl. 3 odst. 1 e).

3.5.3

Otázky, jimiž se bude Institut zabývat, budou vyžadovat i odpovídající metody práce. Měly by se přizpůsobovat různým typům genderových nerovností a diskriminací, tudíž by měl využívat mj. srovnávacích metod (benchmarking), případových studií, vertikálního (odvětvového) sběru dat, genderového rozpočtování, monitorování apod. Spolupráce Institutu se specializovanými agenturami a institucemi musí být samozřejmostí i v tomto směru.

3.5.4

EHSV vnímá, že ve stejném článku je uvedeno, v odst. 1 d), že Institut provádí průzkumy v „Evropě“, čímž se poukazuje na jeho širší působení v rámci EHP, v rámci budoucího rozšíření i v kontextu zemí Rady Evropy.

3.5.5

EHSV by chtěl přidat v čl. 3 odst. 1 g) národní, či regionální úrovně, což umožňuje otevření se dalším subjektům (parties prenantes), např. samospráv, které mají význam v šíření povědomí o otázkách genderové rovnosti u široké veřejnosti, v souladu s cíli uvedenými v článku 2 a v souladu s Preambulí.

3.6

EHSV souhlasí, že Institut bude nezávislý (čl. 5) na národních orgánech a občanské společnosti. Soudí však, že by měl být nezávislý i na orgánech Společenství, což mu vůči nim umožní objektivnější přístup. I proto navrhuje EHSV rozšířit počet zástupců občanské společnosti ve Správní radě, aby byla zajištěna větší nezávislost Institutu.

3.6.1

EHSV sdílí a podporuje princip, že Institut bude spolupracovat svobodně a nezávisle s institucemi ve členských státech. Domnívá se, že by bylo vhodné svěřit členům poradního sboru odpovědnost získávat a dodávat v potřebnou dobu informace (viz níže bod 3.8.2). V této souvislosti by mohla být vhodná úloha institucí, které mají působit v členských státech v rámci směrnice o přepracování směrnic o rovnosti šancí (15).

3.7

Pokud jde o orgány Institutu, EHSV oceňuje úsilí o to, aby Správní rada byla operativním orgánem, který by měl být schopen účinně řídit Institut tak, aby mohl pružně reagovat na změny a poptávku.

3.7.1

EHSV však soudí, že Komise může jmenovat členy Správní rady, kteří zastupují zmíněné skupiny, pouze na návrh uvedených organizací. To by mělo být uvedeno v příslušném článku 10.

3.7.2

EHSV zdůrazňuje, že k tomu, aby byla Správní rada schopna odpovědět adekvátně na potřeby, tj. reflektovala povinnosti vůči Evropské komisi a členským státům a zároveň měla odpovídající zpětnou vazbu od občanské společnosti, je zapotřebí účinné a zřetelné zastoupení evropských sociálních partnerů a příslušné nevládní organizace na komunitární úrovni, jež má – řečeno slovy nařízení – oprávněný zájem přispívat k boji proti diskriminaci z důvodu pohlaví a k prosazování rovného postavení žen a mužů. Navíc není žádný důvod, proč by nemohlo být navrženo takovéto zastoupení zástupců občanské společnosti. Na rozdíl od tripartitních subjektů Společenství nebude zastoupena národní úroveň sociálních partnerů, proto je žádoucí, aby alespoň tímto způsobem byla garantována aktivní účast sociálních partnerů i odpovídající nevládní organizace.

3.7.3

EHSV si proto naléhavě přeje rozšířit počet členů ve Správní radě. Považuje za vhodné zvýšit počet zástupců tak, aby jich bylo šest z každé strany (Rady, Komise, sociálních partnerů a příslušné nevládní organizace na komunitární úrovni); to by zároveň umožnilo organizacím zmíněným v čl. 10 (1) a) – c) vybrat kandidáty tak, aby zajistily rovné zastoupení žen a mužů. Vyplývá z toho, že každá z těchto tří zmíněných organizací by měla dvě místa.

3.7.4

Není rovněž zdůvodněno, proč nemají mít zástupci sociálních partnerů a nevládní organizace hlasovací právo. K lepšímu zajištění nezávislosti, autonomie a objektivity jednání, EHSV se obrací na Komisi, aby bylo včleněno, že každý zástupce organizací zaměstnavatelů, zaměstnanců a příslušné nevládní organizace má plné hlasovací právo. Je to v souladu s odstavcem 4, kde se uvádí, že „každý člen Správní rady, a v případě nepřítomnosti jeho zástupce, má jeden hlas“.

3.7.5

EHSV soudí, že ředitelé Evropské nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek, Evropské agentury pro bezpečnost a zdraví při práci, Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání a Evropské agentury pro základní práva by mohli mít případně přímou možnost účastnit se schůzí Správní rady Institutu jako pozorovatelé (čl. 10, odst. 11); ředitel Institutu by měl mít také možnost se účastnit jednání těchto institucí (z pověření Správní rady a/nebo na základě „memoranda o porozumění“).

3.8

EHSV respektuje, že úlohou poradního sboru bude umožnit členským státům zapojení relevantních orgánů a vytváření sítě odborníků. Tento orgán nebude mít rozhodovací pravomoci v rámci Institutu podle čl. 12, je tudíž zbytečné zmiňovat, že tři členové, kteří zastupují zainteresované strany na evropské úrovni, nemají hlasovací právo. Stejně tak vzniká otázka, proč jsou jmenováni Komisí; bylo by žádoucí, aby byli jmenováni přímo organizacemi uvedenými v čl. 10 odst. 1 a) – c).

3.8.1

Je třeba najít způsob, aby zastoupení žen a mužů v poradním sboru bylo vyvážené.

3.8.2

Jak bylo uvedeno výše v bodě 3.6.1, bylo by vhodné, aby členové poradního sboru měli odpovědnost za zajištění spolupráce mezi institucemi ve svých zemích a Institutem (čl. 12 odst. 4).

3.9

EHSV má výhrady k uvažovanému finančnímu zajištění Institutu. V citovaném prohlášení Rady (bod 2.3 tohoto stanoviska) spatřuje EHSV rozporuplné pokyny: vyrovnat se zadáním přinést přidanou hodnotu, tedy plnit náročné úkoly, při zachování rozpočtové neutrality.

3.9.1

Počítá se, že financování Institutu bude částečně odečteno z financování programu PROGRESS. Bod 3.6. důvodové zprávy návrhu Nařízení uvádí, že „aktivity Institutu budou odlišné od aktivit navrhovaných v rámci části věnované rovnosti žen a mužů v programu PROGRESS (2007-2013)“. EHSV v tom vidí argument na podporu svého postoje, které vyjádřil ve svém stanovisku k programu PROGRESS:

„Výbor dává v této souvislosti podnět, aby prostředky rozpočtované na Institut pro rovnost obou pohlaví nebyly při vytváření globálního finančního rámce programu PROGRESS vyjádřeny jako prostředky, o něž se rozpočet snižuje – jak se zřejmě podle všeho v předkládaném návrhu stalo – nýbrž, aby se plánovalo samostatné vlastní financování.“ (16)

3.9.2

EHSV proto doporučuje, aby finanční prostředky nezbytné pro chod a dobré fungování Institutu byly zohledněny při jednáních o finančních perspektivách EU a byly alokovány, přinejmenším postupně, tak, aby Institutu umožnily splnit nároky, které budou na něj kladeny, v právní a finanční jistotě.

3.9.3

EHSV se domnívá, že soustředěním práce o genderové rovnosti do jednoho místa dochází k úspoře na komunitární i národní úrovni. Předpokládaný rozpočet pro program PROGRESS by neměl být tudíž o tuto částku připraven, ale naopak navýšen v případě, že nebude rozhodnuto o samostatném finančním krytí Institutu.

3.9.4

V žádném případě nesmí být zřízení Institutu záminkou ke snížení financování jiných institucí, jako např. Dublinské nadace, které ve své činnosti také mj. zabývají problémy spojenými s rovností příležitostí.

31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/34

1.1

Druhý akční plán Severní dimenze (The Northern Dimension Second Action Plan, NDAPII) (1) vstoupil v platnost v lednu 2004.

1.2

NDAPII zahrnuje pět prioritních oblastí:

1.3

NDAPII také věnuje pozornost specifickým regionům – Kalinigradu a Arktické oblasti. Podporuje smluvené kroky všech zainteresovaných partnerů, které slouží k posílení hospodářské a sociální politiky a politiky zaměstnanosti.

1.4

NDAPII popisuje různé možnosti činností v těchto oblastech, jejich provádění v praxi však ponechává na zainteresovaných stranách. Severní dimenze nemá vlastní rozpočet, ale je financována z různých programů EU (např. Tacis), příslušnými vládami a mezinárodními finančními institucemi – Severská investiční banka (NIB), Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) atd.

1.5

Evropská komise připravuje výroční zprávy o pokroku v provádění NDAPII. Výroční zpráva o pokroku za rok 2004 uvádí velký počet činností v pěti prioritních oblastech. Zpráva dále odkazuje na závěr EHSV, že organizace občanské společnosti jsou špatně informovány o činnosti Severní dimenze, a žádá o vyšší informovanost veřejnosti a další zapojení regionálních organizací do provádění a monitorování činnosti Severní dimenze.

1.6

Provádění NDAPII je každoročně monitorováno. V roce 2004 se konalo zasedání vyšších úředníků, ministerská konference a další zasedání vyšších úředníků jsou naplánovány na druhou polovinu roku 2006.

2.1

NDAPII požaduje, aby Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) přispěl k jeho provádění: „Pro zajištění širšího zapojení skupin občanské společnosti do hodnocení pokroku v rámci akčního plánu by dále bylo užitečné, kdyby byl EHSV schopný každoročně organizovat fóra o provádění akčního plánu, kterých by se zúčastnili zástupci sociálních a hospodářských organizací zastoupených ve Výboru.“ (2)

2.2

Požadavek byl založen na příspěvcích EHSV v předešlých letech, kterými byla stanoviska k tématům: Vztahy mezi Evropskou unií a pobaltskými zeměmi (3), Severní dimenze EU včetně vztahů s Ruskem (4), Severní dimenze: Akční plán pro Severní dimenzi ve vnější a přeshraniční politice Evropské unie na období 2000-2003 (5) a Strategické partnerství EU a Ruska: Jaké budou další kroky? (6); zprávy pro schůzky ministrů v letech 1999, 2001 a 2002 a závěry ze dvou konferencí (fór) Severní dimenze, které EHSV uspořádal v letech 2001 a 2003.

2.3

EHSV odpověděl kladně na požadavek Komise a rozhodl se shromáždit informace o názorech organizací občanské společnosti (OOS) na:

2.4

V roce 2004 byly názory organizací občanské společnosti shromážděny pomocí dotazníku, který byl široce distribuován organizacím občanské společnosti ve všech zainteresovaných zemích a prostřednictvím výzkumných misí také do Gdaňsku, Kaliningradu a Rigy.

3.1

EHSV měl zastoupení na zasedání vyšších úředníků v říjnu 2004 a předložil závěry a doporučení ve zprávě k zasedání (7).

3.2

Všeobecným závěrem o zapojení organizací občanské společnosti do NDAPII bylo, že:

Situace ohledně těchto tří aspektů se jevila pozitivněji ve „starých“ členských státech EU ležících v daném regionu než v ostatních státech.

Mezi organizacemi občanské společnosti, které byly osloveny, panoval všeobecný zájem získat více informací o Severní dimenzi a NDAPII, zapojit se do projektů a podílet se na monitorování, a to jak na národní tak na evropské úrovni.

EHSV navrhl zlepšit přenos informací o NDAPII k organizacím občanské společnosti a zapojení těchto organizací do provádění tohoto plánu a do jeho monitorování.

EHSV nabídl pomoc při informační a monitorovací činnosti na evropské úrovni, ale zároveň zdůraznil, že činnost Severní dimenze by měla probíhat především na sub-regionální, národní a místní úrovni s cílem zapojit do konstruktivní součinnosti správní orgány a organizace občanské společnosti, které o to mají zájem.

EHSV podpořil zásadu stanovenou v NDAPII (8), podle které by zástupci občanské společnosti měli být vyzváni, aby se účastnili výročních zasedání vyšších úředníků.

Dále bylo navrženo, aby EU v průběhu NDAPII zvážila některé další aspekty:

3.3

Tato doporučení jsou stále důležitá.

4.1

Ve své zprávě z roku 2004 vyjádřil EHSV záměr přispět k ministerské konferenci konající se v roce 2005 a k zasedání vyšších úředníků v roce 2006, založené na stejných kritériích jako v roce 2004.

4.2

EHSV pokračoval ve své činnosti v oblasti Severní dimenze v kontextu nově zřízené východoevropské kontaktní skupiny (Eastern European Contact Group, EECG). EECG se skládá ze členů EHSV a zabývá se činností Výboru zaměřenou na východoevropské země. Cílem této činnosti je podporovat politiky EU určené ke zlepšení vztahů s východoevropskými zeměmi, přispívat názory organizací občanské společnosti v tomto kontextu a navázat přímé styky s aktéry občanské společnosti v těchto zemích.

4.3

EHSV šíří informace o Severní dimenzi prostřednictvím vlastních kontaktů a odkazů na informační systém Komise o Severní dimenzi (North Dimension Information System, NDIS).

4.4

EHSV jako součást přípravy stanoviska distribuoval v červnu 2005 dotazník přibližně 100 organizacím občanské společnosti. Výbor dále projednal Severní dimenzi s ruskými OOS během přípravy stanoviska o vztazích mezi EU a Ruskem. Závěry tohoto stanoviska tudíž odrážejí také názory OOS v partnerských zemích.

5.1.1

V červnu 2005 byl proveden průzkum všeobecného veřejného mínění o NDAPII. Dotazník byl rozeslán různým organizacím občanské společnosti v zemích, ve kterých jsou především rozvinuty činnosti akčního plánu (pobaltské a severské země, Německo, Rusko včetně Kalinigradu a Polsko). Dotazník zjišťoval názory na stejné aspekty jako v předešlém roce: a) informovanost aktérů občanské společnosti o Severní dimenzi a NDAPII, b) názor OOS na Severní dimenzi a c) zapojení OOS do provádění a monitorování NDAPII.

5.1.2

Výbor obdržel pouze 20 odpovědí, což značí, že všeobecná informovanost o Severní dimenzi a NDAPII je stále velmi nízká. Výsledky dotazníkového šetření to jen potvrdily. Ačkoli většina OOS odpověděla, že má určité povědomí o severní dimenzi a NDAPII, pouze v několika případech bylo zřejmé, že NDAPII zná opravdu dobře. Třetina OOS odpověděla, že o Severní dimenzi a NDAPII něco slyšela, ale zjevně má malou představu o jeho cílech a obsahu.

5.1.3

Zdá se, že někteří aktéři mají povědomí o několika partnerstvích veřejného a soukromého sektoru (PPP) v Severní dimenzi, především o environmentálním partnerství (NDEP). Několik OOS si dále všimlo Severní dimenze prostřednictvím různých regionálních organizací v Pobaltí, především Rady pobaltských států (CBSS). Také sítě zaměstnavatelů (Obchodní poradní rada, Business Advisory Council – BAC) a odborových svazů (Síť odborových svazů Pobaltí, Baltic Sea Trade Union Network – BASTUN) šíří informace o Severní dimenzi mezi svými členy.

5.1.4

Někteří aktéři nepovažují NDAPII za program, který by se týkal organizací občanské společnosti, ale spíše za politický projekt na regionální spolupráci mezi vládami a příslušnými orgány. Vypadá to tak i přes snahy Komise zlepšit informovanost veřejnosti prostřednictvím informačního systému o Severní dimenzi.

5.2.1

Výsledky dotazníkového šetření jasně ukazují, že vlády, úřady a další asociace vyvíjí malou iniciativu na poskytování informací organizacím občanské společnosti a na jejich zapojení do NDAPII. Pouze několik odpovědí potvrdilo takové zapojení. V některých zemích však příslušné úřady začaly pořádat semináře a workshopy týkající se provádění NDAPII. Týká se to také regionálních orgánů.

5.2.2

Z vlastní iniciativy se do NDAPII zapojilo pouze několik organizací občanské společnosti. Týká se to činnosti zaměřené na posílení investičních podmínek v oblasti Severní dimenze, spolupráce s ostatními asociacemi v zemích Severní dimenze, diskuse o budoucnosti Severní dimenze a všeobecného sledování vývoje Severní dimenze.

—

problematika trhu práce, zaměstnanost a sociální dialog;

—

podpora malého a středního podnikání;

—

usnadnění obchodních a hospodářských vztahů;

—

zlepšení podmínek pro přeshraniční investice;

—

propojení infrastruktury a zdokonalení dopravních sítí.

—

činnost na zapojení aktérů občanské společnosti do provádění NDAPII;

—

zřízení struktur na provádění NDAPII;

—

vyčlenění dostatečných prostředků na NDAPII;

—

distribuce zpráv o pokroku v provádění NDAPII.

6.1

EHSV podporuje pokračující regionální spolupráci v severní části Evropy, která se uskutečňuje prostřednictvím strukturované, multilaterální a přeshraniční spolupráce a do které jsou zapojeny i nečlenské státy EU. Severní dimenze se k tomuto účelu jeví velmi vhodnou.

6.2

EHSV podporuje záměry na propojení Severní dimenze se spoluprací EU-Rusko a čtyřmi společnými prostory. EHSV ve svém nedávném stanovisku „Přínos občanské společnosti ke vztahům mezi EU a Ruskem“ (9) uvedl v odst. 3.2.5: „EU a Rusko by také měly spolupracovat na oživení regionální spolupráce – Severní dimenze ... EHSV s potěšením konstatuje, že ‚cestovní mapy‘ vzaly toto hledisko náležitě v úvahu, a podporuje další opatření k rozvoji regionální spolupráce jako části vztahů mezi EU a Ruskem.“

6.3

Úspěšná regionální spolupráce v oblasti Severní dimenze vyžaduje, aby se Rusko náležitě účastnilo přípravy a provádění budoucí politiky Severní dimenze. V této souvislosti je třeba uvážit mechanismy spolupráce, např.společná řídící rada, a vzít také v úvahu ostatní nečlenské země EU v regionu.

6.4

EHSV zdůrazňuje doporučení uvedená ve stanovisku ke vztahům mezi EU a Ruskem, podle kterých by záležitosti týkající se občanské společnosti měly být v cestovních mapách EU-Rusko povýšeny a aktéři občanské společnosti měli být zapojeni do spolupráce mezi EU a Ruskem. Kromě jiného je třeba uvážit způsoby vytvoření strukturované konzultace organizací občanské společnosti v budoucích mechanismech Severní dimenze.

6.5

Všech pět oblastí spolupráce v rámci Severní dimenze je pro budoucnost důležitých. Měli bychom především využít pozitivní zkušenosti konceptu partnerství v rámci Severní dimenze (environmentální, sociální a zdravotní, informační technologie). Z tohoto hlediska je třeba vážně zvážit vytvoření partnerství v následujících oblastech:

6.6

Stávající orgány v Pobaltí, především CBSS, by měly mít ústřední úlohu v nadcházející činnosti Severní dimenze. Organizace občanské společnosti by v této souvislosti měly přijatelnou možnost zapojit se do Severní dimenze a přispívat k ní prostřednictvím vlastních sítí regionální spolupráce a vytvořených kontaktů s výše uvedenými orgány.

6.7

EHSV opakovaně zdůrazňuje své doporučení z roku 2004, podle kterého je třeba posílit šíření veřejných informací o Severní dimenzi. Za tímto účelem je nutné aktualizovat NDIS. EHSV dále zdůrazňuje, že informace by se měly šířit především na národní a místní úrovni, jelikož je to zodpovědnost vlád a příslušných úřadů v dotyčných státech. Lepší informovanost by podnítila hlubší zájem o Severní dimenzi a podpořila aktéry občanské společnosti, aby zvýšili svoje zapojení a přínos k ní.

6.8

Financování partnerství Severní dimenze by mělo být stanoveno případ od případu a vlády a mezinárodní finanční instituce by také měly mít v tomto ohledu ústřední úlohu. Finanční mechanismy Norska a EHP by také byly prospěšné především v podpoře všech společných přeshraničních činností Severní dimenze. Nástroj evropského sousedství a partnerství (ENPI) by se měl stát aktuálním od roku 2007.

6.9

EHSV bude pokračovat ve své činnosti spojené se Severní dimenzí a jeho záměrem je přispět k zasedání vyšších úředníků v roce 2006. Příspěvek může odrážet také závěry založené na jednání s organizacemi občanské společnosti v partnerských zemích. EHSV je připraven přispět k dalším úvahám o budoucím provádění Severní dimenze.

31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/39

1.1.1

Zlepšení tvorby právních předpisů představuje skutečnou sociální potřebu a EHSV se jí bude zabývat s cílem zprostředkovat evropským institucím a vládám potřeby občanské společnosti a uživatelů práva.

1.1.2

Cílem zlepšení tvorby právních předpisů je především zaujmout hledisko uživatele právních norem. Z této skutečnosti vyplývá důležitost participativního postupu, kdy je uspořádána předběžná konzultace s organizacemi občanské společnosti, přičemž se bere na vědomí jejich reprezentativnost, a sociálními partnery, skupinami přímo dotčenými příslušným právním předpisem, a zároveň je konstruktivním způsobem využito prostředků a kompetencí poradních institucí.

1.1.3

Cílem je rovněž redukovat tvorbu právních předpisů, bojovat proti legislativní inflaci a zjednodušit acquis, neboť přílišné množství předpisů způsobuje nepřehlednost práva, což staví překážky zejména obchodu; jde také o zajištění účinného a jednoduchého provádění dané normy.

1.1.4

Zlepšení tvorby právních předpisů znamená také nový obrat zákonodárství k podstatě, k upřednostnění cílů, jichž má být dosaženo. Cílem je také připravovat předpisy, jež budou pružné, přizpůsobitelné a zároveň dostatečně trvalé, což předpokládá přesnost a především soudržnost celku od koncepce až po provádění v praxi.

1.1.5

Zjednodušení znamená co nejvýraznější snížení složitosti práva, neznamená to však, že by bylo nutno za každou cenu radikálně redukovat dílo zákonodárných orgánů Společenství nebo deregulovat, což by bylo v rozporu s očekáváním jistoty vyjadřovaným občanskou společností a s potřebami právní jistoty a stability u podniků, zejména malých a středních.

1.1.6

Veškeré právní předpisy nebo jejich části, jež zastaraly, je nutno výslovně zrušit.

1.2.1

Každé generální ředitelství (GŘ) Komise musí vzhledem k množství textů, které spadají do jeho kompetencí, a vzhledem ke složitosti těchto textů (měřitelné například celkovým počtem řádků a odkazů na předchozí právní předpisy, a dále administrativními povinnostmi, jež z nich vyplývají) navrhnout program přiměřeného zjednodušení, jenž bude začleněn do celkového programu Komise, v němž vysvětlí nutnost a očekávaný dopad svých návrhů pro adresáty právního předpisu, jenž má být zjednodušen. Tento program stanoví návrhy opatření pro každou skupinu textů (zrušení, změna, kodifikace…) a odhad prostředků nezbytných pro realizaci tohoto programu.

1.2.2

Komise vypracuje konsolidovanou výroční zprávu s názvem „Zjednodušení acquis a zlepšení tvorby právních předpisů“, v níž představí program na daný rok a informuje o účinnosti realizace programu na rok předešlý, a z ní vyplývajícího stavu průběžného střednědobého programu zjednodušení a jejího pracovního programu. Bude zde analyzován vývoj zjednodušení a zlepšení tvorby právních předpisů na úrovni Společenství a jednotlivých členských států, případně budou též doplněny nové návrhy a doporučení. Cílem je vyhnout se nadměrnému množství zpráv a sdělení, jež se svým obsahem vzájemně protínají či překrývají.

1.2.3

Pravomoc podávat podněty není neutrální – má zásadní vliv na výběr priorit a cílů právních předpisů, jejich přípravy, formulace a změn v případě pozměňovacích návrhů ze strany zákonodárného orgánu. Kvalita a relevance legislativního návrhu mají přímý vliv na trvání a výsledek postupu přijetí. Nekvalitní příprava podnětu totiž vede k výrazné ztrátě času a prostředků, jež postihuje všechny zainteresované instituce a poradní organizace.

1.2.4

Kvalita textu přijatého na konci legislativního procesu a kvalita transpozice směrnic mají také nežádoucí vliv na sporné věci a výkon soudní moci jak na státní úrovni, tak na úrovni Společenství, stejně jako na náklady pro státní orgány i osoby podléhající pravomoci, pokud text vykazuje nedostatky nebo způsobuje obtíže při výkladu.

1.2.5

Komise a zákonodárný orgán nejsou vševědoucí – sociální, hospodářská a technologická realita je složitá a zároveň proměnlivá. Zásadní změna nebo zvýšení flexibility určitého právního předpisu, jehož praktické účinky se míjejí se zamýšlenými cíli nebo jsou s jeho prováděním spojeny nadměrné náklady pro státní orgány nebo uživatele, nepředstavuje oslabení autority zákonodárného orgánu, ale naopak je projevem politické inteligence, jež posílí důvěru adresátů a dodržování práva.

1.2.6

Zahájené hodnocení legislativní produkce musí proto být uzavřeno studií (nebo hodnocením) dopadu (impact assessment), kde bude posouzeno, jak může být daný právní předpis ve skutečnosti přijat, jak bude začleněn do stávajícího souboru právních předpisů, a zváženy budou také případné problémy při jeho provádění.

1.2.7

V případě, že se Komise rozhodne stáhnout již přezkoumávané legislativní návrhy, bylo by zapotřebí, aby odůvodnila toto své rozhodnutí ukončit již zahájený legislativní postup a aby tento krok prodiskutovala se zákonodárnými a poradními orgány a zároveň s organizacemi občanské společnosti, jejichž stanovisko bylo požadováno nebo jejíž zájmy mohou být tímto stažením zasaženy.

1.2.8

Legislativní hodnocení, ex ante i ex post, lze provést pouze pluralitním a participativním způsobem, čímž bude zajištěna jeho nesporná politická a praktická legitimita. Zatímco hodnocení ex ante předchází nejprve přípravnému procesu a poté jej doprovází, hodnocení ex post probíhá ve dvou fázích: nejprve během transpozice směrnic nebo provádění nařízení, kde může dojít k prvním obtížím u přijetí a provádění, a poté během hodnocení dopadu v pravém slova smyslu, jež je prováděno po předem stanovené době provádění předpisu v praxi a jež může odhalit neočekávané, případně dokonce nežádoucí důsledky. Toto hodnocení dopadu může zahrnovat zpětnou vazbu (feedback) pro daný předpis nebo prováděcí pravidla k tomuto předpisu (1).

1.2.9

Negativní nebo neočekávané důsledky mohou být různého druhu: jejich hodnocení ve smyslu nadměrných nákladů pro státní orgány nebo uživatele práva musí být doplněno o studii jejich dopadu z hlediska sociálního, ekonomického, environmentálního nebo z hlediska základních práv.

1.2.10

Je nezbytné zhodnotit výkon prováděcích pravomocí jak na úrovni Společenství (přímé provádění, komitologie regulace, regulační agentury), tak národní (ministerstva, orgány decentralizované státní správy, nezávislé správní orgány), jejich dopad (administrativní postupy požadované po uživatelích, náklady, složitost) a účinnost kontrol nebo případných sankcí. Zákonodárný orgán musí mít možnost provést sledování tohoto postupu, jenž spojuje regulaci a provádění.

1.2.11

Členské státy musejí rovněž vyvinout a zdokonalit vlastní nástroje hodnocení a poté podat Komisi a národnímu zákonodárnému orgánu zprávu o výsledcích, s uvedením úspěšného provádění a problémů, s nimiž se setkaly.

1.2.12

Účinné sledování a nápravná opatření umožní politika vzájemné koordinace, informovanosti a výměny poznatků o národních postupech a jejich účinnosti, pravidelné zveřejňování transpozičních tabulek v souladu s rozhodnutím Komise a přehledu rozvoje vnitřního trhu.

1.2.13

Evropský hospodářský a sociální výbor bude pokračovat ve svém závazku z října roku 2000 (Kodex chování) přijímat výroční stanoviska k souhrnné zprávě s názvem „Zjednodušení acquis a zlepšení tvorby právních předpisů“ a ke sdělením a různým sektorálním zprávám předkládaným Komisí v oblasti zjednodušení acquis a kvality tvorby právních předpisů.

1.3.1

EHSV se domnívá, že úkol zjednodušit soubor právních předpisů Společenství a zajistit jeho soudržnost a náležitost není pouze otázkou metod a postupů, ale také otázkou hluboce politickou, jež vyžaduje výraznou mobilizaci sil na interinstitucionální úrovni opírající se o neméně intenzívní účast organizované občanské společnosti.

2.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) obdržel žádost Britského předsednictví o stanovisko k tématu „Zlepšení tvorby právních předpisů“; dále obdržel 12. zprávu Komise na téma zjednodušení právních předpisů Společenství a zohlednil její sdělení „Zlepšení tvorby právních předpisů, růst, zaměstnanost“ navazující na Evropskou radu o změně Lisabonské strategie a nedávné rozhodnutí Komise o transpozici směrnic.

2.2

Návrhy Výboru nezpochybňují metodu Společenství založenou na právním státě (rule of law), jež byla znovu potvrzena a konsolidována v ústavní smlouvě a dále doplněna připojením přímého postupu občanské společnosti k pravomoci podávat podněty. Opírají se především o závěry Edinburské rady z roku 1992, Bílou knihu o správě a Lisabonskou strategii (2000-2001), Interinstitucionální dohodu z 16. prosince 2003 a zohledňují práce provedené z iniciativy šesti předsednictví a Rady.

2.3

Trvají však na účasti občanské společnosti v procesu přípravy, hodnocení a konečné revize právních předpisů. Stanoviska a návrhy Výboru k předmětu a kvalitě legislativních návrhů mají za cíl konstruktivním způsobem přispět ke zlepšení právního a administrativního prostředí ve prospěch podniků a občanů.

2.4

EHSV uznává potřebu zlepšení tvorby právních předpisů a vítá veškerou iniciativu v tomto směru. Zdůrazňuje ovšem, že všechny právní předpisy nesmějí být považovány za zbytečné či hendikepující pro EU v jejím přizpůsobování se požadavkům, které se na ni kladou. Ostatně nemohl by podpořit proces, který by vedl Komisi jakožto ochránkyni zájmů Společenství a motor evropské integrace k tomu, aby se vzdala svého práva na iniciativu, jímž přispívá k tvorbě „Unie zajišťující stále těsnější soužití mezi národy“.

3.1

Zlepšení tvorby právních předpisů znamená přispět k lepší správě a k jednodušším a srozumitelnějším právním předpisům, které také vytvoří u občanské společnosti dobrý obraz evropských institucí ohledně jejich způsobilosti efektivně jednat; jedná se tedy o obnovení důvěry občanské společnosti v instituce vydávající právní normy.

3.2

V současné době je vzhledem k složitosti a počtu platných předpisů, obtížnému přístupu k použitelným předpisům a připravovaným předpisům zpochybněna zásada rovnosti před zákonem; požadavky srozumitelnosti a dostupnosti právních předpisů se proto musejí stát řídicími principy zjednodušení acquis i přípravy nových legislativních návrhů.

3.3

Charta základních práv Evropské unie, slavnostně vyhlášená roku 2000 v Nice, potvrzuje právo evropských občanů na dobrou správu; informování a účast adresátů, nutnost legislativních návrhů, využití nezávislých a spolehlivých odborných studií, používání zásad proporcionality a subsidiarity, kvalita právních předpisů, jejich transpozice nebo provádění a zjednodušení administrativy jsou základními předpoklady účinnosti tohoto práva z hlediska uživatelů práva.

3.4

Priority „zjednodušení acquis“ a „zlepšení tvorby právních předpisů“ prostřednictvím opatření Společenství přijatých za tímto účelem částečně sdílejí týž cíl dobré správy a vyžadují vyčlenění dostatečných prostředků; je třeba integrovat je do procesu přípravy a provádění právních předpisů. Jakmile bude tento proces řádně spuštěn, bude zapotřebí mu náležitými prostředky dodat politickou podporu.

3.5

Zjednodušení acquis a zlepšení kvality a účinnosti právních předpisů se staly absolutní prioritou Společenství v oblasti konkurenceschopnosti, růstu a zaměstnanosti, trvale udržitelného rozvoje, kvality života občanů Unie, a to rovněž s cílem usnadnit hospodářskou činnost evropských podniků na vnitřním trhu a v obchodování se třetími zeměmi.

3.6

Provedené práce a přijaté iniciativy jsou nicméně prozatím vzdáleny vytyčeným cílům; současný neúspěch Lisabonské strategie, konstatování a návrhy zprávy Wima Koka a znovuoživení strategie Evropskou radou vedou nevyhnutelně k přehodnocení strategie zaujaté institucemi a členskými státy od roku 1992, ostatně ještě značně posílené roku 2001, s cílem zlepšit tvorbu právních předpisů a jejich provádění.

3.7

EHSV sdílí postoj Komise, podle kterého je nutno přistoupit k celkovému přehodnocení potřeb a dostupných prostředků. Totéž platí také na národní úrovni.

3.8

Obtíže Evropy v oblasti konkurenceschopnosti, budování znalostní ekonomiky a z politického hlediska v transparentnosti, participace, účinnosti a přijetí právních předpisů občany a podniky, vyžadují rozhodné posílení, u některých aspektů dokonce novou definici metod a zároveň nové vyčlenění prostředků, jež budou využity ke zlepšení tvorby právních předpisů v evropské pětadvacítce, která se ostatně v budoucnu bude dále rozšiřovat.

3.9

Stávající strategie Komise se zřetelně vzdaluje od dvou sdělení vydaných v březnu 2005 (2) a měla by být během tohoto roku doplněna o návrh operačního rámce pro agentury. Tento rámec by podle EHSV měl pouze poskytnout hlavní směry, aniž by se vyjadřoval k autonomii agentur, jež jsou již řízeny Účetním dvorem v oblasti plnění rozpočtu a soudními orgány v případě sporných věcí.

3.10

12. zpráva „Zlepšení tvorby právních předpisů 2004“ (3) připomíná: akční plán Komise „Zjednodušení a zlepšení právního prostředí“, interinstitucionální dohodu (AII) z prosince 2003 (4) a strategii členských států obsaženou v mezivládním akčním programu přijatém v květnu 2002 ministry státní správy. Komise ve své 11. zprávě „Zlepšení tvorby právních předpisů 2003“ (5) připomněla cíle, o nichž je mimo jiné podrobně pojednáno v osmi tematických sděleních. (6)

3.11

Akční plán Komise vychází z přípravných prací expertů a z Bílé knihy o evropské správě z roku 2001 a z prací skupiny pro kvalitu právních předpisů, zřízené roku 2000 ministry státní správy; od té doby panuje dostatečně široký konsensus.

3.12

Zlepšení acquis communautaire prostřednictvím zjednodušení představuje pro Komisi základní cíl, k jehož splnění si stanovila metodiku a prostředky.

3.13

Komise přijala rámcová opatření týkající se pravidel pro předběžné konzultace, provádění hodnocení dopadu, kvality a pravidel přípravy nových právních předpisů, a to již od počátku procesu spuštěného v roce 1992 Radou v Edinburghu v otázce zjednodušení a dodržování zásad proporcionality a subsidiarity. Sledování a pokrok jsou popsány ve dvanácti výročních zprávách, přes svůj reálný obsah však zdaleka nejsou pro uživatele práva dostatečně přesvědčivé.

3.14

Iniciativa Rady přijatá v době irského předsednictví, jejímž cílem bylo zlepšit právní předpisy, se v roce 2004 stala předmětem deklarace šesti předsednictví o zlepšení právních předpisů (7). Zasedání Rady na téma konkurenceschopnosti v listopadu 2004 určilo zhruba dvacítku legislativních aktů (rozdělených do 15 priorit) ke zjednodušení a pokračovalo v práci na tomto tématu v únoru 2005; Komise si vzala na starost konkretizovat tyto hlavní směry a úspěch tohoto procesu se stal absolutní nutností.

3.15

Komise ve svém sdělení „Zlepšení právní úpravy v oblasti růstu a pracovních míst v Evropské unii“ (8) v rámci revize Lisabonské strategie nově definovala svůj přístup z roku 2002.

3.16

EHSV se rovněž jako institucionální zástupce organizované občanské společnosti plně zavazuje přispívat od počátku a mnohem aktivněji k iniciativě, jejímž cílem je dát Evropě lepší právní předpisy, jež budou jasnější, soudržnější a účinnější, a budou tak moci vyhovět legitimním očekáváním občanů a podniků. Protokol (9) uzavřený s Komisí mu umožňuje uspořádat konzultace k legislativním návrhům. Jeho stanoviska musejí být v tomto ohledu průraznější a musejí prioritně zaujímat pozice adresátů příslušného právního předpisu.

4.1

Právní předpisy představují dle právního rámce ustanoveného smlouvami přednostní způsob činnosti Společenství, na rozdíl od členských států, jež mohou využít širší paletu nástrojů.

4.2

Zlepšení právních předpisů (stávajících i budoucích) by nemělo mít za cíl pouze zjednodušení, ale také koherentní používání právních konceptů a jasnost formulací, a to prioritně v oblastech, kde se právní předpisy nejrychleji vyvíjejí, kde je jich nejvíce nebo kde jsou nejsložitější. Můžeme zde citovat příklad právních předpisů týkajících se vnitřního trhu a životního prostředí, dopravní politiky nebo statistik.

4.3

Lisabonská strategie, a zejména pak nutnost zlepšit konkurenceschopnost a cíl lepší evropské správy (10), předpokládají obzvláště přezkoumání funkce regulace a podmínek jejího zajištění, a zároveň také dopad evropských právních předpisů v členských státech (tvorba právních předpisů, správa), aby bylo zajištěno jednotnější provádění práva a legislativní soudržnost na tzv. „level playing field“ vnitřního trhu. Z těchto důvodů nemohou transpozice přidávat zbytečná ustanovení či směrnice komplikovat.

4.4

Evropská rada v Lisabonu již požádala Komisi, Radu a členské státy, aby pro rok 2001 definovaly strategii, jejímž cílem bude koordinované zjednodušení právního prostředí (11). Dále zdůraznila nutnost zaměřit se na nové, pružnější typy právních předpisů.

4.5

EHSV se domnívá, že tyto nové typy právních předpisů, jimž vyjadřuje podporu (12), předpokládají bezprostřednější a trvalejší zapojení občanské společnosti do zákonodárného procesu, a to buď ve spolupráci s institucemi, nebo autonomnějšími způsoby (koregulace a autoregulace), jak stanoví AII z prosince 2003.

4.6

Je zapotřebí navázat nová partnerství se socio-ekonomickými subjekty (lépe mobilizovat zaměstnanecké výbory, sociální dialog, ale také vytvořit sektorální výbory nebo např. tematické pracovní skupiny), neboť dochází ke globalizaci a dematerializaci ekonomiky (digitální ekonomika a znalostní společnost, otázky průmyslového vlastnictví a autorská práva, podnikové audity, nové finanční nástroje a služby) (13), což si vyžádá přehodnocení tradičních postupů a nástrojů nebo přinejmenším předpokládá překonání obtíží při jejich přizpůsobení rychlému vývoji trhů a potřebám v oblasti inovací, investic či vzdělávání a výzkumu.

4.7

Komise již spustila proces konzultací, hodnocení dopadu, jejichž cestovní mapy zveřejňuje každý rok, a to zejména s důrazem na srovnávací metodu cost-benefit analýzy (poměr nákladů a výnosů), jež je doplněna dalšími nástroji, jako například analýzou na základě více kritérií. Pouhá analýza cost-benefit nepředstavuje pro EHSV zcela relevantní nástroj pro všechny oblasti a pro všechny důsledky právních předpisů (např. veřejné zdraví nebo životní prostředí). Do této analýzy by totiž měla být zahrnuta také oblast provádění základních práv nebo problematika obecného zájmu, jež se z hlediska poměru nákladů a výnosů hodnotí jen obtížně.

4.8

Kromě sdělení „Aktualizace a zjednodušení acquis communautaire“ (14), jež stanoví akční rámec, byly zahájeny dvě konkrétnější iniciativy týkající se jednak právních předpisů pro oblast zemědělství (15) a v roce 2004 pro oblast rybolovu (16), jež jsou zvláště obsáhlé a prodělávají překotný vývoj, a za druhé zjednodušení vnitřního trhu (SLIM), jež bylo zahájeno v roce 1996 a doposud přineslo sice dílčí, avšak povzbudivé výsledky, jež však nejsou výrazně sledovány ze strany Rady a Parlamentu až do té míry, že program zjednodušení působí dojmem, jako by byl opuštěn. (17)

4.9

Cílem interinstitucionální dohody (AII) ze dne 16. prosince 2003 mezi Komisí, Parlamentem a Radou (18) je založit mezi institucemi nový přístup k legislativní funkci, jež otevírá větší možnosti ve prospěch smlouvy, koregulace a autoregulace. EHSV přijal stanovisko navazující na tuto dohodu k tématu zjednodušení (19) a výše zmíněnou informační zprávu o alternativních formách regulace (20). Do té doby EHSV soustředil svoji pozornost na program SLIM. Provádění AII by dle názoru Výboru mělo probíhat se zvláštním zřetelem k malým a středním podnikům a provádění Evropské charty malých podniků.

4.10

Někdy zaznívá požadavek, aby více než polovina právních předpisů platných v členských státech pocházela od Společenství; v roce 2000 během přípravných prací na správě dosáhl rozsah acquis communautaire počtu 80 000 stran; jiné studie dnes naznačují mírnější rozvoj v řádu 10 % nových vnitřních právních předpisů.

4.11

Provádění těchto právních předpisů v každém případě představuje náklady na přípravu, transpozici a provádění nejen pro Unii a členské státy, ale také pro podniky a fyzické osoby, již jsou povinni znát zákony, dodržovat je a vykonávat specifické úřední postupy (compliance costs – náklady na provádění).

4.12

Náklady na tvorbu právních předpisů, jejich dodržování a administrativní a byrokratické důsledky se jen obtížně hodnotí, zejména podniky se však rostoucí měrou kriticky vyjadřují k náročnosti, obtížím, překážkám a někdy přebytečným postupům, jež z nich vyplývají a dle některých představují významnou brzdu evropské konkurenceschopnosti, což úzce souvisí s obavami Rady a Komise. Tyto náklady je nutno analyzovat a zaujmout objektivní přístup ke kvalitě právních předpisů. OECD odhaduje náklady na provádění těchto předpisů na 3-4 % evropského HDP (21).

4.13

Tento úhel pohledu skrze náklady na provádění a dopad na konkurenceschopnost je sice nezanedbatelným, avšak nikoli jediným či hlavním přístupem k této problematice (22). Bylo by nicméně možné uvažovat o přístupu založeném na nejlepších právních předpisech; ten by k dosažení cílů vyžadoval minimální náklady na provádění a dodržování; tento návrh je obsahem Mandelkernovy zprávy – EHSV by rád tento přístup experimentálně ověřil u návrhů, jež budou mít dopad na podniky, zejména pak na malé a střední podniky. Komise již ve svém přístupu zvažuje otázku administrativních nákladů a v současné době pracuje na pilotním projektu, jehož cílem je vytvořit jejich modely (EU Net Admin. Costs model).

4.14

Tvorba právních předpisů představuje politický akt, který se kromě institucí Společenství a vlád dotýká občanské společnosti a všech evropských občanů. Existuje řada kritik nejasnosti a složitosti postupů přípravy evropského práva a jejich nedostatečné transparentnosti a sterilního zavádění požadavků a postupů do transpozice nařízení, a to i v případě, že to nařízení ani nevyžaduje (gold plating). Jedná se o spletité úřední postupy, jež znásobují překážky, papírování a náklady pro uživatele práva (red tape). Nevládní organizace a sociální partneři si navíc stěžují na často formální charakter a omezení postupů pro předběžné konzultace, jakkoli se jedná o náročné a nákladné investice z hlediska času a odbornosti.

4.15

Jedná se o problémy institucí a jejich viditelnosti, správy a demokracie, a to jak pro instituce samotné, tak pro členské státy; jedná se o obraz Evropy a jejích institucí, jež dnes čelí povinnosti najít rychlá a účinná řešení; jedná se zároveň o lepší způsoby, jimiž čelit výzvám růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti v Evropě. Členské státy musejí také zvážit reformu státu a jeho správy, neboť i ony jsou přímými adresáty těchto kritik a klíčovým předpokladem je i jejich aktivní přispění k lepší globální správě.

4.16

To má přímý dopad na pokrok evropské myšlenky a budování Unie, obzvláště v okamžiku, kdy je politická debata o ústavní smlouvě středem pozornosti občanů. Je zapotřebí vyhovět očekáváním občanů a občanské společnosti v oblasti zvýšení kvality a čitelnosti právních předpisů Společenství, pracovat na jejich zjednodušení a vždy vyhodnocovat byrokratickou zátěž provádění práva jak pro správní orgány, tak pro podniky.

5.1

V únoru 2003 zahájila Komise rámcovou činnost s cílem zmenšit objem acquis communautaire, zlepšit přístupnost právních předpisů a zjednodušit existující právní předpisy. Na tomto základě Komise sestavila průběžný program zjednodušení a představila třicítku iniciativ, které přinášejí zjednodušení pro hospodářské aktéry, občany a národní správy. Zákonodárný orgán má v tuto chvíli před přijetím přezkoumat ještě 15 návrhů právních předpisů.

5.2

EHSV očekává, že Komise v říjnu 2005 představí novou etapu programu zjednodušení. Nová etapa by zejména měla zohlednit stanovisko zainteresovaných stran (viz veřejnou konzultaci spuštěnou 1. června na internetové stránce EUROPA) a přidat sektorový přístup.

5.3

EHSV připomíná význam provádění interinstitucionální dohody „Zlepšení tvorby právních předpisů“, přijaté v prosinci 2003 a zejména odstavec 36, který se týká pracovních metod Rady a Evropského parlamentu pro přezkoumání návrhů zjednodušení.

5.4

Kodifikace, základní nástroj pro zjednodušení, musí legálně nahradit nesjednocené právní předpisy, sjednotit je a harmonizovat. Předešlé právní předpisy musí být výslovně zrušeny, aby zákoník nabyl právní jistoty, již od něj očekávají adresáti a uživatelé práva. Z toho vyplývá oficiální přijetí právních předpisů zákonodárným orgánem, na rozdíl od konsolidace provedené Úřadem pro úřední tisky, která je technického rázu a nezaručuje tutéž právní jistotu, ačkoli usnadňuje znalost práva. Konsolidace je vlastně příprava ke kodifikaci.

5.5

Kodifikovaná oblast musí být do jisté míry úplná či právně ustálená, pokud se provádí kodifikace trvalého práva; v určitých oblastech lze uvažovat o jiném způsobu kodifikace, pokud je nezbytná částečná novelizace uplatnitelného práva.

5.6

Pokud se jedno ustanovení může vyskytovat ve více zákonících, má být uvedeno v jednom zákoníku jako hlavní a v ostatních zákonících ve zvláštní tištěné podobě s uvedením zákoníku, ve kterém je uvedeno jako hlavní.

5.7

Pokud se při konsolidaci zjistí vnitřní rozdíly, jako jsou definice či odlišné výrazy v textech, mělo by být zákonodárnému orgánu co nejdříve předloženo celkové přepracované znění nahrazující konsolidovaný text.

5.8

Oprava a zveřejnění případných chyb ve zrušení či kodifikaci se provádějí v co nejkratším termínu.

5.9

Systematické provádění konsolidace představuje stálý a účinný prostředek zjednodušování, který může poukázat na nezbytnost kodifikovat či revidovat právní předpisy, aby byly jasnější a provázanější; to značně usnadňuje přístupnost platného práva.

5.10

Internetové stránky EUR-Lex musejí umožňovat přístup k veškerému uplatnitelnému právu; všechny kodifikované a konsolidované texty platného práva musejí být v EUR-Lexu trvale uvedeny.

5.11

Avšak po určitě době se uplatnitelné texty obtížně vyhledávají kvůli způsobu přístupu k Úředním věstníkům, což znemožňuje úplnou znalost acquis. Tento technický problém je třeba vyřešit.

6.1

Internetové stránky PreLex by měly umožnit přístup k veškerému vypracovávanému právu a zařadit jej do kontextu (s uvedením hodnocení, konzultací, studií a vysvětlení); pokud připravované právní předpisy odkazují na jiné směrnice či nařízení, měly by být přímo přístupné prostřednictvím internetové adresy nehledě na datum vydání v Úředním věstníku.

6.2

Je třeba výslovně zrušit či změnit jakoukoli předcházející normu, která odporuje novým právním předpisům.

6.3

Většina metod již existuje a používají se, ale některé z nich by měly být zdokonaleny. Je možné uvažovat o jiných metodách či úpravách, ale jejich zavedení jako celku by nemělo nevhodně zatížit či zpomalit postupy vypracování, které jsou již dosti složité, tím spíše, že Ústavní smlouva by měla z postupu spolurozhodování učinit běžný legislativní proces.

6.4

Komise tedy navrhuje (KOM(2005) 97) ve svém rámci vytvořit dvě pracovní instance: skupinu národních expertů na vysoké úrovni v oblasti tvorby právních předpisů, která jí bude nápomocna při zavádění procesu „Zlepšení tvorby právních předpisů“; síť vědeckých odborníků, kteří se vyjádří ke zvolené metodice (zejména k hodnocení dopadu činnosti), případ od případu.

6.5

Komise již využívá těchto odborných posudků v souladu s legislativními návrhy; zkušenost ukáže, zda zavedení konzultace expertů bude přínosem vzhledem k současné praxi.

a)

Určení cílů, jichž by měla legislativa dosáhnout v souvislosti s původním právem a již existujícími právními předpisy, včetně judikatury Soudního dvora (SDES) v dané oblasti; zkoumání možností, jak nejlépe dosáhnout stanovených či sledovaných cílů, přičemž je třeba se vyhýbat legislativní inflaci a dodržovat zásady proporcionality a subsidiarity;

b)

určení důležitosti cílů a stanovení priorit prostřednictvím sektorových a horizontálních opatření; úloha Rady v této činnosti; zkoumání nezbytnosti tvorby právních předpisů, pokud dosud ve Smlouvách neexistují prostředky či odvozené právní předpisy pro dosažení týchž cílů;

c)

střednědobé plánování (harmonogram, pracovní plán) pro dosažení stanovených cílů s využitím nových partnerství pro dosažení těchto cílů;

d)

určení aktu či právních aktů, které jsou nejlépe přizpůsobené cílům, jichž se má dosáhnout: směrnice (rámcový zákon), nařízení (zákon), zjednodušení (sloučení nových právních předpisů s předcházejícími se sjednocením právních pojmů a definic, systematická konsolidace s úpravou předcházejícího textu, kodifikace, restatement – sloučení různých právních předpisů v jeden revidovaný a zjednodušený nástroj) či jiný způsob regulace alternativních metod (spolurozhodování, koregulace, „kontrolovaná“ či běžná autoregulace, kontraktualizace); začlenění cíle zjednodušení a vyjasnění do všech nových legislativních procesů;

e)

předběžné studie o dopadu činnosti, které nepojednávají pouze o nákladech a výhodách s čistě finančním významem, zejména v oblastech, které se dají kvantitativně obtížně pojmout (opatření pro životní prostředí, např. dopad na zdraví veřejnosti, biodiversita, kvalita vzduchu či vody); sociální opatření: zapojení občanů do veřejného života, životní a pracovní podmínky a jejich předpokládaný dopad na hospodářskou produktivitu a efektivnost či sociální blaho); celková bilance musí být pozitivní ve smyslu veřejného či obecného zájmu (například efektivnost sociálních a hospodářských práv), ale v procesních pravidlech je třeba pokud možno se vyhnout přílišným omezením, nepřiměřeným nákladům na zavádění (compliance costs) nebo kontrolám a ustanovením, jež nejsou nezbytná vzhledem k cílům, jichž má být dosaženo; pokud je finanční kalkulace nadále nezbytná, může být v některých případech relativizována s ohledem na jisté prioritní politické cíle;

f)

participativní demokracie: alternativní způsob regulace, který přímo zapojuje uživatele legislativy; v případě legislativních nástrojů konzultace, které prioritně, efektivně a dostatečně zapojují nejvíce zainteresované strany občanské společnosti a činí tak přímo a prostřednictvím zastupujících organizací, případně žádost o vypracování průzkumného stanoviska Hospodářským a sociálním výborem či Výborem regionů; používání zelených a bílých knih jako přípravných nástrojů a nástrojů pro širokou konzultaci občanské společnosti a institucí; vytváření partnerství s organizacemi organizované občanské společnosti; využívání komunikačních prostředků pro vysvětlení cílů a obsahu plánovaných nástrojů.

8.1.1

EHSV bere na vědomí, že Komise přijala nové interní hlavní směry pro analýzu dopadu, jež jsou prováděny od 15. června 2005.

8.1.2

Předběžná hodnocení dopadu činnosti odpovídající rozsahu a komplexnosti cílů, jichž má být dosaženo, by měla provedena s pomocí stávajících lidských zdrojů a kompetencí v jednom či více generálních ředitelstvích, která si přejí zahájit iniciativu, jakmile byly cíle, jichž se má dosáhnout prostřednictvím plánovaných právních předpisů, stanoveny na politické úrovni. Jednalo by se o prvotní hodnocení.

8.1.3

Kritéria a metodika mohou odpovídat předem stanoveným normám, ale následně musejí být přizpůsobeny každému generálnímu ředitelství; podle potřeby a zkoumaného projektu. V této etapě lze uvažovat o neformálních konzultacích s některými nejreprezentativnějšími a nejzainteresovanějšími organizacemi a národními experty ohledně oblasti uplatnění, cílů, druhu nástroje a jeho předvídatelného dopadu, aniž by se zpochybnil princip otevřené konzultace.

8.1.4

Studie, kterou EHSV označil za „předběžné zkoumání dopadu“ (23), by pak mohla být upřesněna, na interní úrovni a pokud je třeba, využitím nezávislé externí expertizy či národních expertů podle vzoru navrženého Komisí (24).

8.1.5

Výbor trvá na tom, aby se zkoumání dopadu vyváženě zabývala všemi třemi rozměry – hospodářským, sociálním a rozměrem životního prostředí – Lisabonské strategie.

8.1.6

EHSV je toho názoru, že je důležité, aby zkoumání dopadu bylo nedílnou součástí procesu vypracování a uplatňování právních předpisů; tyto studie již nesmějí být pouhým povinným administrativním úkolem či nemít žádný přínos.

8.1.7

Zdůrazňuje povinné hodnocení dopadu alespoň pro každý legislativní návrh týkající se podniků a zaměstnanců v různých hospodářských sektorech a pro každý návrh související se spolurozhodováním. Výběr legislativního nástroje nebo případné legislativní alternativy (koregulace, smlouvy, autoregulace) by měl být odůvodněn v souladu s interinstitucionální dohodou z prosince 2003 „zlepšení tvorby právních předpisů“ a z hlediska svého přínosu k právnímu či administrativnímu zjednodušení pro uživatele. Výsledky zkoumání dopadu nicméně nemohou samy o sobě opravňovat k tomu, aby byl předložen legislativní návrh.

8.2.1

Další etapa, jíž je samotná tvorba právních předpisů, by se též prováděla nejprve interně podle pracovních metod Komise, zvláště podle Příručky pro psaní dokumentů, a tuto etapu lze prohloubit ve spolupráci s výbory právníků a expertů Komise; při tvorbě dokumentů by měly některé možnosti zůstat otevřené; po stádiu konzultací by text neměl být vypracován do sebemenších podrobností, ale měly by proběhnout konzultace zainteresovaných stran o různých možných politických možnostech.

8.2.2

Již v tomto důležitém stádiu by poradní orgány Společenství měly být požádány, aby se vyjádřily, či by se měly vyjádřit z vlastní iniciativy; například kromě vypracování bílých a zelených knih by Výbor regionů, který zastupuje místní samosprávy a orgány, a EHSV jako zástupce organizované občanské společnosti mohly být požádány o průzkumné poradní stanovisko k legislativním návrhům, které se týkají hlavně vnitřního trhu, hospodářství, podniků, mezinárodního obchodu, vnějších vztahů, životního prostředí, sociálních otázek, imigrace, spotřeby a reforem zemědělské legislativy. Stanovisko by mělo být zaměřeno na předběžné zkoumání dopadu, na sledované cíle a způsoby, jak jich dosáhnout.

8.2.3

Stanoviska k legislativních textům, které jsou již podrobně vypracovány a prošly prvními jednáními, jsou vydávána příliš pozdě na to, aby mohla význačně ovlivnit jejich celkovou strukturu; expertiza Výborů by tedy mohla být již od začátku daleko konstruktivnějším přínosem k lepší tvorbě právních předpisů, k jejich porozumění a přijetí uživateli.

8.2.4

V tomto stádiu by měla být provedena přímá konzultace zainteresovaných stran, institucí nebo národních a místních organizací a institucí jak tradičním způsobem (prostřednictvím slyšení, seminářů, žádostí o poradní stanovisko), tak využitím internetu (prostřednictvím e-mailů a dotazníků na internetových stránkách hlavního zodpovědného GŘ). V souladu s protokoly, které byly uzavřeny s poradními orgány, mohou tyto instituce použít některé konzultační postupy, kterých by mělo být více využíváno.

8.2.5

Zahájení otevřené konzultace prostřednictvím internetových stránek Společenství předpokládá používání odpovídajících komunikačních a publikačních prostředků, aby byl o charakteru, stručném obsahu a samotných stránkách informován co největší počet lidí a zainteresovaných stran ze socio-ekonomické sféry a sféry podniků či místních orgánů, jichž se legislativní návrh týká; mohl by být sestaven rejstřík evropských a národních organizací, místních samospráv, národních a regionálních hospodářských a sociálních rad, aby bylo možné je elektronickou poštou upozornit na zahájení konzultace; s cílem šířit informace by bylo možné též informovat příslušná média (široce a odborně zaměřený tisk atd.).

8.2.6

Na závěr musí být na internetových stránkách Komise zveřejněn objektivní souhrn případných reakcí na konzultace. Tento souhrn bude muset být nepředpojatý, nesmí upřednostňovat postoj Komise, musí být také nezávislý na tlaku lobby proto, aby vyzdvihl obecný zájem nad specifické zájmy a praktický a realistický přístup nad ideologický.

8.2.7

V opačném případě by mohly nastat těžko překonatelné obtíže, jako například v případě obou návrhů „přístavních balíčků“ (bez studie o dopadu, bez odkazů na mezinárodní námořní úmluvy Mezinárodní organizace práce, ratifikované členskými státy), návrhu směrnice „služby na vnitřním trhu“ (harmonizace právních předpisů nebyla provedena) či návrhu směrnice o „patentovatelnosti vynálezů zavedených počítačem“ (která obsahovala závažné zmatky a právní nejistoty a vůči níž EHSV vyslovil silné výhrady a která byla nakonec při druhém čtení zamítnuta Parlamentem (25)).

8.2.8

Co se týče dopadu na orgány státní správy, které jsou hlavními vykonavateli právních předpisů Společenství, bylo by třeba využít metod, které již existují v mnoha zemích, a to navázáním kontaktů mezi příslušným GŘ a obdobnými odděleními zainteresovaných právních a technických útvarů orgánů státní správy. Lze uvažovat o spolupráci a hodnocení vnitřních postupů pro zkoumání dopadu, benchmarkingu, s cílem stanovit srovnatelná kritéria se zřetelem na koncové uživatele právních předpisů.

8.2.9

Kritéria pro určení kvality a dopadu legislativního návrhu budou muset být jednoduchá stejně jako ta, která navrhuje Mandelkernova zpráva (26), a musí co nejlépe využívat stávající národní a evropské zdroje statistik a zkušenosti kontrolních či inspekčních oddělení. Nesmějí opomenout konzultaci zaměstnanců zodpovědných za provádění a kontrolu, kteří ji budou uskutečňovat v praxi. Budou muset uvážit potřebu informací a případných doplňkových školení nebo náboru či převedení pracovníků na jiné pracovní místo s cílem efektivního provádění v praxi.

8.2.10

Půjde o co nejpřesnější stanovení nákladů na realizaci a technických předpokladů na každé úrovni vzhledem k právním předpisům, které již v dané oblasti existují. Bude možné též dosáhnout lepší znalosti různých aspektů dopadu navrhovaných právních předpisů a snížit náklady na jejich realizaci.

8.2.11

Síť vědeckých odborníků založená při Komisi by mohla pracovat na upřesnění metody, již v současné době používá Komise, aby se posílila její efektivnost. Případně by též mohl přezkoumat studie o dopadu, které úzce souvisejí s návrhem či s pozměňovacími návrhy, které by k němu byly předloženy.

8.2.12

Pro každý návrh je nezbytný časový harmonogram, aby se určily jednotlivé etapy a zjistila se časová omezení, která musí být zahrnuta do plánu přípravy legislativy s rozumným rozsahem a s ohledem na různé případné aspekty a naléhavost úkolů.

8.2.13

Studie dopadu, které jsou hodnoceny jako neúplné či nedostatečné, by měly být revidovány, v případě potřeby s pomocí externích odborníků. Parlament nedávno vytvořil na svých internetových stránkách ŒIL (27) nový oddíl, který se týká analýzy studií dopadu a který by analytickým přístupem mohl doplnit publikace již vydané Komisí (plán a specifická hodnocení všech návrhů souvisejících se spolurozhodováním, které se Komise zavázala uskutečnit od r. 2005).

8.2.14

Jakmile budou tyto etapy završeny, bylo by možné dokončit legislativní návrh, studii o dopadu (28) a finanční zprávu, jakož i co nejsrozumitelnější vysvětlení pro uživatele, právníky a zákonodárné orgány států a Společenství týkající se cílů, dopadu a praktických důsledků navrhovaných právních předpisů. „Kvalitativní kontrola“ právních předpisů by měla proběhnout zvláště v této etapě; ještě je třeba určit, jak se bude provádět v praxi.

8.2.15

Sdělení Komise zákonodárným a poradním orgánům Společenství a států či místním orgánům zodpovědným za provádění a kontrolu by mělo obsahovat všechny tyto informace.

8.2.16

Jakmile bude zvolen nástroj, bude třeba přesně stanovit jeho oblast působnosti s rozlišením toho, co se týká plánovaného nástroje (směrnice) a toho, co by mohlo být obsaženo v odlišném nástroji (nařízení) nebo upraveno alternativní regulační metodou.

8.2.17

Text bude muset být jasný, jednoznačný a kromě zvoleného právního základu musí výslovně odkazovat na ostatní související články Smluv a na předešlé právní předpisy (pouhý technický odkaz na vydání Úředního věstníku Evropských společenství nebude postačující. Bude naopak třeba upřesnit úplný název a stručně shrnout obsah a dopad uvedených nástrojů, aby se usnadnila srozumitelnost pro uživatele, kteří se zabývají právem, a nikoli pouze pro specializované právníky). Jasně formulované body vysvětlení, bez zbytečných dodatků, budou zvláště důležité pro to, aby cíle a obsah samotného právního předpisu byly srozumitelné

8.2.18

Následný vývoj či změnu právního předpisu bude možné zahrnout do samotného předpisu (zpráva Komise po určité době provádění, která již existuje, či lépe doložka o stanovení lhůty pro povinnou revizi právních aktů, sunset clause, po určité době, např. po třech letech) (29); to bude předpokládat systém pro informace a zpětnou vazbu vycházející ze žádostí občanské společnosti o informace a návrhy, která za tímto účelem bude muset mít k dispozici prostředníka pro styk s EU (společné kontaktní místo v zastupitelstvích Společenství v členských zemích či dané oddělení Komise uvedené v samotném právním předpisu).

8.2.19

Komise by tedy v souladu s doložkou o revizi měla po určité době navrhnout změny nebo iniciativu či po této době vysvětlit, proč podle jejího názoru nejsou změny nezbytné.

8.2.20

Někteří odborníci jsou toho názoru, že by měla být zřízena evropská agentura pro kontrolu kvality či relevance legislativy. Vytvoření určitého vyššího orgánu pro kontrolu právních předpisů, který by mohl provádět změny, by bylo nepřiměřené a v rozporu se zněním a významem Smluv. To by zpochybnilo pravomoci a povinnosti Komise ohledně provádění iniciativ. Výbor v žádném případě nepodporuje vytvoření takové „superagentury“ pro kontrolu toho, jak Komise vykonává své pravomoci ohledně iniciativ. Spíše klade důraz na ex ante konzultační postupy, na kvalitu předběžných studií o dopadu činnosti a na ex post studie a konzultace.

8.2.21

Nezávislé či delegované regulační pravomoci musí být též ohodnoceny, protože činnost legislativních výborů a regulačních agentur je vzhledem k obvyklým legislativním postupům poměrně neprůhledná. Zákonodárný orgán musí mít možnost kontrolovat vykonávání těchto pravomocí. Ve správních radách agentur by též měli být paritně zastoupeni sociální partneři.

8.2.22

Někdy je problémem kvalita překladů do oficiálních jazyků Unie; počet a kompetentnost právníků-lingvistů by měly být se zřetelem na rozšíření zvýšeny. Bude třeba rozvíjet interní odborné znalosti v oblasti práva a hodnocení právních předpisů u zaměstnanců, kteří se podílejí na tvorbě legislativních návrhů a na snaze o zjednodušení. Je třeba je též posílit při studiu práva v univerzitách států, aby bylo možné provádět nábor kvalifikovaných budoucích evropských a státních úředníků. Na některých univerzitách již taková výuka existuje a provádí se výzkum v těchto oblastech; je možné využít jejich odborných znalostí.

8.2.23

Ad hoc výbory expertů při Evropské komisi nebo přímo v ní budou muset podávat návrhy ohledně jasnosti, provázanosti a relevance obsahu a formulací, jakož i ohledně používání jednotných právních pojmů a konceptů v různých návrzích nástrojů ve srovnání s již platnými právními předpisy a to před zveřejněním iniciativy. Komise již vytvořila společnou praktickou příručky pro autory, kteří se podílejí na vypracování legislativních návrhů, s cílem sjednotit právo a používané právní pojmy a koncepty a provázat je; nyní je třeba tato pravidla pro vypracování správně uplatnit v praxi.

8.2.24

Kvalita právních předpisů bude do velké míry záviset na studiích o dopadu a předběžných konzultativních postupech, které umožní předejít příliš velkému počtu či rozsahu pozměňovacích návrhů vzhledem k původnímu návrhu; kvalita pozměňovacích návrhů též může ovlivnit konečný text. Pokud se jedná o nejasné či neurčitě formulované kompromisní pozměňovací návrhy, které mají všechny uspokojit, může to být na újmu právní účinnosti a jasnosti. Terminologický výbor (právníci-lingvisté a experti) by mohl pomoci Komisi při novém zformulování navržených změn, aby změny, které by mohla přijmout při novém čtení, zůstaly jasné a provázané.

8.2.25

Výbor se zájmem konstatuje, že Komise reviduje hlavní směry hodnocení dopadu, stanovuje jasnější pokyny týkající se hospodářství a konkurenceschopnosti a též plánuje přezkoumání slučitelnosti s Chartou základních práv (30). Tento revidovaný přístup odpovídá několika návrhům tohoto stanoviska a Výbor bude kontrolovat jejich provádění.

8.2.26

Bylo by vhodné uskutečnit studie o dopadu pozměňovacích návrhů předkládaných zákonodárným orgánem v případech, kdy jsou pozměňovací návrhy zásadního charakteru, za použití metody vypracované Komisí, ale tak, aby nebyl nepatřičně prodloužen proces adaptace. V této souvislosti EHSV doufá, že všechny tři instituce dokáží definovat společný přístup v oblasti analýzy dopadu v rámci provádění interinstitucionální dohody „Zlepšení tvorby právních předpisů“.

9.1

Bude třeba co nejvíce omezit nezbytnost výkladů pro porozumění právním předpisům, ačkoli výklad soudu spolu s právnickou literaturou a právní praxí je nezbytný pro uplatňování práva na specifické případy. Avšak neurčité nebo nejasné právní předpisy zpochybňují právní jistotu, zvyšují náklady, jež se musí vynaložit na neustálé konzultace právních a technických expertů, případně soudu, způsobují zpoždění v provádění a nesprávné interpretace. Soud tedy musí zastoupit zákonodárný orgán a mezitím se mohou případy nahromadit do takové míry, že je ohrožena účinnost práva obrátit se na soud či alespoň práva na spravedlivé soudní řízení v přiměřeně krátké době.

9.2

Evropský soudní dvůr napomáhá prostřednictvím odpovědí na předběžné otázky sjednocení práva států. Případná nízká kvalita právních předpisů však vyžaduje, aby Soudní dvůr ujasnil význam a právní dopad ustanovení, jejichž výklad je nejasný, čímž napravuje selhání zákonodárného orgánu.

9.3

Mělo by být optimálně využíváno možností vytvoření specializovaných soudů první instance, aby Soudní dvůr mohl co nejdříve rozhodnout v první instanci a co nejlépe a nejrychleji plnit v druhé instanci úlohu sjednocení judikatury a vyjasnění původního a odvozeného práva Společenství.

10.1

Vlády a jejich zástupci v COREPER, různá oddělení Rady a legislativní výbory mají zvláštní zodpovědnost při vypracování a provádění právních předpisů, jako orgán s legislativní i výkonnou mocí, kterou vykonávají spolu s Komisí.

10.2

Již od stádia zkoumání návrhů by měla být zahájena lepší spolupráce mezi vyjednávajícími stranami a příslušnými útvary ministerstev zabývajících se transpozicí a prováděním, aby byla lépe připravena prováděcí ustanovení a zkrátily se lhůty pro realizaci.

10.3

Členský stát se kromě zapojení do institucionálního systému Společenství a převodu kompetencí nebo společného způsobu jejich fungování rozvinul na interní úrovni decentralizací a dekoncentrací správních orgánů a útvarů státu, převodem kompetencí na orgány územní správy či na nezávislé správní orgány a agentury s regulačními a správními pravomocemi v něm vzniklo mnoho rozhodovacích center s očekávaným dopadem na rozpočet. Kromě Evropské unie je též podřízen nadnárodním právním řádům (přijatým, a tedy závazným v souladu s principem pacta sunt servanda) a v některých oblastech (globalizace a WTO, jednotný trh, privatizace) byly omezeny jeho pravomoci v řízení hospodářství.

10.4

Avšak reforma státu a správních orgánů neprobíhá vždy tak rychle, jak bychom si přáli, a zdvojování kompetencí vytváří nejistotu nebo negativní právní obtíže pro podniky, státní služby či orgány územní správy pověřené prováděním práva.

10.5

Stát již není jediným zdrojem práva; transponuje právo Společenství podle svých prováděcích a kontrolních pravidel s tím, že je ne vždy zcela jasně sdílí s místními samosprávami nebo s decentralizovanými orgány. To někdy vede k výrazným odlišnostem v zemích ohledně provádění práva a požadavků orgánů Společenství navzdory nezbytné harmonizaci na vnitřním trhu, což může způsobit narušení konkurenceschopnosti.

10.6

Bez aktivní a rozhodné spolupráce členských států na politické a praktické úrovni v procesu zjednodušení a zlepšení evropských právních předpisů nebude tento proces chápán občany a úsilí, které bylo vyvinuto, by bylo zbytečné. V principech „one-stop shop“, e-správy, zjednodušení a sjednocení formulářů dochází k pokroku, jakož i v oblasti celní správy, nicméně příliš pomalu. Pro způsob šíření informací mezi uživateli právních norem je též třeba brát v úvahu „informační propast“ (digital divide).

10.7

Nicméně mnoho vlád a národních parlamentů vzalo v úvahu potřebu lepšího vytváření právních předpisů a lepší správy a často vytvořily specializované orgány pro kontakt s jistými sférami občanské společnosti, které jsou pověřeny kontrolou kvality právních předpisů při jejich vypracovávání nebo při transpozici. Měly by být uskutečněna bilance těchto zkušeností, jež by měla vést k výměně zkušeností, jakož i k lepší harmonizaci používaných kritérií a metod.

10.8

Je třeba též brát zřetel na úlohu státních soudů, které vědomě používají předběžné otázky; státní služba soudnictví musí být obecně zlepšena z hlediska délky soudních řízení a v některých případech ohledně nákladů na soudní řízení osob podléhajících pravomoci soudu.

10.9

Mandát expertů (skupina národních expertů a síť nezávislých expertů, jak doporučuje Komise) (31), kteří pomáhají Komisi přispět ke zkvalitnění právních předpisů, by mohl být případně rozšířen a tyto orgány by mohly být konzultovány ohledně ověření kvality transpozice. Mohl by být vytvořen bezpečnostní systém (specifická kontaktní místa, informační Eurocentra atd.), který by organizace občanských společností států a uživatelé právních předpisů mohli spustit.

10.10

EHSV by též mohl uvažovat o zřízení sítě organizací občanské společnosti při specializovaných sekcích, konkrétně např. při sekci „Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí“ a „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, se Střediskem pro sledování jednotného trhu a aktualizovanou databází PRISM. Mohl by tak ve svém hodnocení zpráv Komise o zjednodušení a zlepšení tvorby právních předpisů vycházet přímo z potřeb vyjádřených uživateli a účinněji navrhnout zlepšení.

11.1

Členské státy budou též zapojeny do zlepšování tvorby právních předpisů s cílem zlepšit konkurenceschopnost v OECD. Různé zprávy OECD poukazují ve většině případů na nevelké výsledky vzhledem ke sledovaným cílům; ale některé se shodují s očekáváním Společenství (kvalita tvorby právních předpisů, zjednodušení kontaktů se správními orgány a postupy (one-to-one shop), vytváření nových pomocných nástrojů pro rozhodování, otevřenější rozhodovací proces (transparentnost, účast), e-správa, decentralizace atd.)

11.2

OECD v každé zemi podporuje zřízení útvaru pověřeného hodnocením nákladů, kvality a dopadu nových právních předpisů. I když se iniciativy a kritéria, které mají být prosazovány v souvislosti s právními předpisy Společenství, úplně neshodují s iniciativami a kritérii OECD vzhledem k různým kompetencím, které byly sjednoceny v rámci evropské pětadvacítky, a k cílům právních předpisů Společenství, existují nicméně společné body mezi oběma pojetími (32).

11.2.1

V současné době se ostatně připravuje společný projekt EU-OECD týkající se integrace právních předpisů Společenství do deseti nových členských států. Rozšíření spolupráce mezi EU a OECD by si tedy zasloužilo více pozornosti.

11.3

Problémy transpozice se týkají především vlád států a jejich centrálních správních orgánů. V této oblasti by měla být hlavní prioritou kvalita. Dodržování termínů je také důležité pro to, aby nedocházelo k dočasným obtížím na vnitřním trhu

11.4

Rozšíření oblasti spolurozhodování, které stanovuje Ústavní smlouva, je významné z hlediska demokracie; v souvislosti s postupem konzultace a hodnocení v různých časových úsecích a na různých úrovních by se postupy mohly stát delšími a složitějšími. Rovněž původní kvalita návrhů a kvalitní transpozice směrnic může zabránit prodloužení termínů. Stanovení kvalitativních ukazatelů pro právní předpisy je tedy velice důležité (33).

11.5

Nejobtížnějším problémem je zjednodušení acquis. Tento úkol je rozsáhlý a EHSV pochybuje, že je možné pro něj uvolnit nezbytné prostředky bez toho, aniž by členské státy plně podpořily politická rozhodnutí a finanční důsledky, které z nich plynou. EHSV je tímto vyzývá, aby tak učinily.

11.6

Je třeba zdůraznit, že přístup spočívající v zapojení účastníků klade značné požadavky na organizace občanské společnosti, instituce a jejich zaměstnance, vlády a orgány státní správy. Formální či technokratické metody nemohou být nikdy samy o sobě úspěšné, i když jsou technické nástroje pro tvorbu právních předpisů nebo ukazatele pro hodnocení dopadu zcela funkční.

11.7

Jelikož má Komise pravomoc uzavírat jménem Společenství mezinárodní smlouvy (s WTO atd.), musí též na národní úrovni i na úrovni Společenství probíhat konzultace a účast organizací zainteresovaných socio-ekonomických stran a ostatních složek občanské společnosti. Za tímto účelem by se mělo uvažovat o zásadách a metodách.

11.8

Zjednodušení acquis a zkvalitnění právních předpisů není možno směšovat s nějakou ideologií hospodářské a sociální deregulace; podílejí se na procesu dobré správy věcí veřejných, jejímž cílem je lépe technicky a politicky zvládnout složitost vytváření právních předpisů pro Unii států podle demokratických, participativních a racionálních postupů.

11.9

Problémy a výhledová řešení byly nakonec jasně definovány; s vynaložením úsilí lze dosáhnout vytyčených cílů. Z jakého důvodu je tedy pokrok v praxi tak malý? Existují faktory, které jej brzdí? Které to jsou? Jsou zdroje dostatečné nebo je třeba je ještě uvolnit? Je politická vůle všech zainteresovaných stran dostatečná? Je možné překonat překážky? Otázky na tyto odpovědi zůstávají nezodpovězeny, avšak silná politická vůle a dlouhodobé monitorování činnosti se jeví jako zásadní podmínky úspěchu globálního úkolu „zjednodušení acquis a zlepšení tvorby právních předpisů v Evropě“.

31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/52

1.1

Dobře fungující vnitřní trh s odpovídajícími předpisy pro sociální ochranu, zvláště pro ochranu zaměstnanců, spotřebitelů a životního prostředí, je základem evropské integrace. Činí integraci legitimní tím, že vytváří významné výhody pro občany a podniky.

1.2

EU je založena na principu právního státu. Posiluje základy vnitřního trhu a zabraňuje jakékoli diskriminaci na základě původu výrobků nebo společností a národnosti osob. Efektivní aplikace právních předpisů EU posiluje důvěru veřejnosti v evropské politiky a procesy a přibližuje EU záležitostem občanů a podniků. To však předpokládá včasnou a správnou transpozici práva EU na národní úroveň.

1.3

Evropská legislativa, která má za cíl odstraňovat jakékoli bariéry, aby vytvořila rovné podmínky, musí být navíc uplatňována okamžitě a souvisle v rámci EU a efektivně vymáhána všemi příslušnými orgány, národními i regionálními.

1.4

Vnitřní trh funguje správně a stává se zdrojem růstu a prosperity, pouze pokud se nevyskytují diskriminační nebo skryté bariéry vůči občanům nebo podnikům včetně obtížných a zdlouhavých správních řízení. Četné stížnosti, které občané a podniky každý rok vznášejí, jsou důsledkem národních opatření, která jsou často příliš restriktivní, komplexní nebo nepřiměřená (1). To je částečně z důvodu tzv. gold-platingu, který se objevuje během transpozice právních předpisů EU do vnitrostátních právních předpisů. Gold-plating přidává další nařízení, která mohou mařit cíle EU.

1.5

Lepší tvorba právních předpisů je nedílnou součástí Lisabonské agendy. Závěry Evropské rady konané ve dnech 22. a 23. března 2005 výslovně potvrdily pozitivní přínos zlepšeného právního prostředí pro konkurenceschopnost. Totéž potvrdila Rada na téma konkurenceschopnost konaná ve dnech 6. a 7. června 2005 (2). V této souvislosti je třeba zdůraznit, že lepší tvorba právních předpisů, provádění a vymáhání jsou úzce spojeny: dobré právní předpisy jsou vymahatelné a vymáhané právní předpisy.

1.6

Aby právní předpisy byly vymahatelné, musí být dostatečně jasné, a aby byly účinné, musejí poskytovat vhodnou odpověď na určité problémy. Tam, kde jsou právní předpisy příliš komplexní a příliš vágní např. proto, že nedošlo k řádné analýze dopadu, nevyhnutelně nastanou problémy s prováděním. Důsledkem toho je nutné navrhnout další právní předpisy, které by tyto problémy řešily. Špatné právní předpisy vedou k jejich nárůstu a nadměrnému množství pravidel, která uvalují zbytečné břemeno na podniky a matou občany (3).

1.7

Pro zajištění účinného provádění příslušného předpisu je nutné vybavit dané orgány nezbytnou správní kapacitou. Správní nedostatky jinak vedou k problémům s prováděním a vymáháním.

1.8

Efektivní uplatňování právních předpisů EU zároveň zlepšuje konkurenceschopnost a napomáhá přeshraniční spolupráci, což jsou dva základní cíle Lisabonské agendy.

1.9

EHSV je názoru, že EU má problémy s prováděním a dodržováním právních předpisů. Statistiky o stavu provádění právních předpisů EU ukazují, že členské státy mají zpoždění ve včasné transpozici směrnic. Statistiky řízení v důsledku neplnění povinnosti odhalují, že transpozice je často nesprávná nebo neúplná. 78 % případů vedených Komisí proti členským státům v období 2002-2005 se opravdu týká transpozice a provádění směrnic. To nasvědčuje tomu, že členské státy mají problémy se stanovením národní metody pro provádění, která by směrnice uvedla v platnost.

1.10

Rada se v různých usneseních zabývala problémy s prováděním a vymáháním právních předpisů (4). Interinstitucionální dohoda z roku 2003 o zlepšení tvorby právních předpisů se také zabývala „lepší transpozicí a prováděním“.

1.11

V několika případech Soudní dvůr EU rozhodl o povinnosti členských států zajistit efektivní provádění a vymáhání právních předpisů (5).

1.12

Komise vytvořila několik dokumentů, kde rozvádí, jak by členské státy mohly zlepšit transpozici a provádění (6). Ve své Bílé knize o správě věcí veřejných* Komise uvádí: „dopad pravidel Evropské unie závisí na ochotě a schopnosti orgánů členských států zajistit, aby tato pravidla byla transponována a vymáhána efektivně, plně a včas“ (7). Ve svém nedávném sdělení ze dne 16. března 2005 týkající se „Zlepšení právní úpravy v oblasti růstu a pracovních míst v Evropské unii“ Komise nastiňuje postup pro zlepšení regulačního rámce Společenství bez nadměrných administrativních nákladů.

1.13

Nový přístup je od roku 1985 stále užitečnějším nástrojem při zvyšování efektivní harmonizace standardů a regulačních přístupů. Vytváří stálý, štíhlý a transparentní právní rámec pomocí systému kontrol a bilancí pro orgány použitím různých nástrojů určených ve směrnicích a dále vytváří velkou odpovědnost na straně výrobců a třetích stran. Co se týče provádění, Komise dochází zejména na základě důkladné analýzy k závěru, že „zkušenost také ukázala, že provádění těchto směrnic může být dále zlepšováno mnoha způsoby“ (8). Tento dokument odhaluje závažné nedostatky.

1.14

Ve své Druhé zprávě o provádění strategie vnitřního trhu pro roky 2003-2006 (9) Komise analyzuje nedostatky v provádění a vymáhání v mnoha oblastech. Stanovuje také záměry a cíle pro zlepšení. To mimo jiné předpokládá přímější začlenění členských států, a tím politické vůle. Doporučení Komise, které se zabývá transpozicí směrnic týkajících se vnitřního trhu (10) do vnitrostátních právních předpisů stanovuje určité postupy, které by členské státy měly jednoznačně přijmout. K těmto postupům patří hlavně zadání povinnosti sledovat a koordinovat jednomu ministru nebo ministerstvu, zřízení národní databáze transponovaných směrnic a podpora úzké spolupráce mezi úředníky příslušného státu, kteří jednají v Bruselu a mezi těmi, kteří opatření provádějí na národní úrovni.

1.15

„Tabulky výsledků“ v provádění ukazují nedostatky ve formální transpozici. Ale nehledě na tyto znaky pozornosti ze strany příslušných evropských institucí se způsobu, jakým jsou dohodnutá pravidla prováděna ve vnitrostátních právních předpisech, a/nebo nařízeních nedostalo systematického přezkoumání a následné diskuse v Radě. Zatímco by odlišné provádění v různých částech členského státu rychle vyvolalo veřejnou výzvu k akci, odlišné provádění od jednoho členského státu k druhému není ani na politickém programu jednání.

1.16

Díky „tabulkám výsledků“ je evidence transpozice v členských státech nepochybně transparentnější. Dosud však neexistují ekvivalentní „tabulky výsledků“ v uplatňování, které by zvýšily transparentnost v tom, jak národní orgány aplikují právní předpisy a politiky EU.

1.17

Ačkoli se diskutuje o zlepšení, je stále příliš málo povědomí a angažovanosti ze strany veřejných zainteresovaných subjektů v rámci Evropy v procesu zaručení toho, že právní předpisy EU jako základ evropské integrace budou fungovat správně. To nastane jen tehdy, pokud bude celý proces řádně respektován: přijetí směrnic, transpozice, provádění a vymáhání. V mnoha případech se také může jednat o nedostatek vůle provádět konsistentně celý tento proces. Dokumenty Komise, četná rozhodnutí Soudního dvora a příslušná akademická literatura poskytují dostatečné zdroje, z nichž mohou členské státy čerpat při zlepšování plnění svých právních závazků.

1.18

Účinná aplikace právních předpisů EU vyžaduje zvláštní pozornost a zabezpečení v EU s narůstajícím počtem členských států. Integrační proces v EU nesmí být ohrožen oslabením účinnosti pravidel EU.

2.1

Zatímco Smlouva o ES poskytuje množství aproximačních a harmonizačních opatření pro doplnění vnitřního trhu (11), zkušenosti ze 70. let a počátku 80. let 20. století ukázaly, že úplná harmonizace je pomalý, obtížný a v určitých případech zbytečný proces. Bylo jednodušší dohodnout se na opatřeních založených na vzájemném uznávání a kontrole země původu a provádět je. Tato opatření byla také účinnější při uvolňování trhu a investic bez způsobení nadměrné zátěže vyplývající z jejich dodržování. Je však třeba zmínit, že EU vstoupila do nové fáze, která se vyznačuje stále většími rozdíly ve vládní kultuře. To může vést k tomu, že je opět žádoucí vytvářet nařízení za účelem dosažení konvergence a podpory osvědčených postupů.

2.2

I přes posun k novým nástrojům politik byl nárůst právních předpisů Společenství částečně přirozeným důsledkem prohlubování a rozšiřování integrace, ale také částečně výsledkem neúplného nebo chybného provádění členskými státy. Byla přidána nová pravidla, aby zabránila členským státům v neplnění jejich závazků nebo v tom, aby národní pravidla byla příliš komplexní (12). Názorným příkladem je směrnice pro liberalizaci přijatá Komisí na základě čl. 86 (3) v takových oblastech, jako jsou telekomunikační služby nebo telekomunikační zařízení.

2.3

Vzhledem k problémům spojeným s prováděním v mnohých členských státech (13) vyžaduje zlepšení v aplikaci právních předpisů EU také společné úsilí orgánů členských států. To do dneška chybí, právě když v členských státech dochází k žádoucímu posunu směrem k méně intervenčním a lehčím nástrojům provádění politik a nařízení.

2.4

Evropská rada v Lisabonu v roce 2000, která zahájila proces zvýšení konkurenceschopnosti Unie, zavedla otevřenou metodu koordinace za účelem zlepšení provádění a spouštění s použitím kvalitativních a kvantitativních ukazatelů, srovnávání a osvědčených postupů. Členské státy dosud nečerpaly ve větší míře a systematicky z těchto osvědčených postupů za účelem zlepšení vlastního stavu provádění politik.

2.5

Otevřená metoda koordinace vyvolala na začátku velká očekávání. Totéž platí pro cíle srovnávání a osvědčených postupů. Zkušenost neospravedlňuje pozitivní závěr. Zdá se, že členské státy nejsou bez závazných povinností ochotny přijmout právní předpisy, nemluvě o jejím provádění a vymáhání.

2.6

Deset kandidátských členských států integrovalo do roku 2004 acquis communautaire do svých vnitrostátních právních předpisů. Lhůta byla tedy formálně respektována. Ale změna právních předpisů neznamená sama o sobě správnou transpozici. Provádění a vymáhání navíc vyžaduje uspokojivé správní orgány a postupy, které musely být v mnoha případech vytvářeny na novém základě z důvodu nedostatku nezbytných zkušeností s efektivní aplikací pravidel EU. Větší spolupráce mezi národními orgány a s institucemi Společenství by měla usnadnit jednotnou aplikaci pravidel EU v rámci Unie (14).

2.7

Ačkoli nařízení a legislativa EU směřují k vytvoření společných podmínek na otevřeném evropském trhu, nástroje se mohou od oblasti k oblasti výrazně lišit. Princip může být ve všech oblastech stejný, ale stupeň zamýšlené integrace se může značně lišit. To vede k tomu, že pravidla se více či méně přísně opírají o Společenství, a následně k odlišným perspektivám a právním přístupům.

2.8

Tyto rozdíly jsou způsobeny odlišnými cíli integrace mezi oblastmi např. politiky vnitřního trhu a životního prostředí a oblastmi jako sociální politika a zdraví, které jsou v první řadě národního charakteru. Sama Smlouva užívá méně ambiciózní výrazy, co se týče zdravotnictví nebo vzdělání. V těchto oblastech politiky je úkolem EU spíše „koordinovat“ a „podporovat“ než integrovat.

2.9

Současný vývoj je proto obrazem pestré různorodosti, v níž různé legislativní nástroje a úrovni EU existují vedle sebe a střídavě ovlivňují národní přístupy. Patří k nim:

2.10

Toto široké spektrum nástrojů Společenství, které vyžadují transpozici, provádění a vymáhání v členských státech, často způsobuje národní, a tím odlišné, interpretace o tom, co má být prováděno a vymáháno na národní úrovni, a jak to provést.

2.11

Praktický dopad modelu tak, jak funguje nyní, bere, co se týče členských států, v různé míře v úvahu následující skutečnosti:

2.12

Přístup EU samozřejmě respektuje různorodost členských států a jejich bohaté správní tradice, právní kulturu a politické systémy. Je to dokonce otázkou principu. Různé tradice a kultury musejí být však schopny zaručit účinné uplatňování právních předpisů EU, aby se zabránilo zkreslení a diskriminaci. Nárůst kompetencí Unie a probíhající rozšíření zdůrazňují komplexnost tohoto úkolu.

2.13

Co se týče Komise, některé specifické závažné elementy, které mají vliv na závěrečný výsledek, zahrnují:

2.14

Spolu s nárůstem právních předpisů Společenství dochází k odpovídajícímu nárůstu mimoprávních nástrojů a procesů, jejichž cílem je přimět členské státy, aby prováděly právní předpisy EU včas a správně. Jde např. o pravidelné zprávy a tabulky výsledků evidence transpozice v členských státech.

2.15

Komise navíc podnikla několik kroků, aby informovala občany a podniky o jejich právech a aby je podpořila v uplatňování těchto práv u národních orgánů a soudů. Např. kontaktní místa pro občany a podniky a centra SOLVIT mají za cíl definovat a řešit problémy, se kterými se setkávají osoby a společnosti, které se stěhují do jiného členského státu nebo působí v jiném členském státě, než je jejich vlastní.

2.16

Poslední zpráva o případech, kterými se centra SOLVIT zabývala, ukazuje, že přes 50 % všech problémů se týká uznávání profesní kvalifikace, přístupu výrobků na trh, registrace motorových vozidel a povolení k pobytu. Ačkoli 80 % případů je úspěšně vyřešeno, tyto statistiky také naznačují, že se nejedná o nové nebo neobvyklé problémy. Občané a společnosti se setkávají s problémy hlavně z důvodu byrokratických postupů a neochoty národních správ usměrňovat jejich požadavky. A navíc, i přes úspěch center SOLVIT zůstává 20 % problémů nevyřešeno. Členské státy by měly postupovat takovým způsobem, aby se toto procento snížilo a aby se národní úřady SOLVIT a evropská síť SOLVIT více dostaly do povědomí veřejnosti – jak podniků tak občanů.

2.17

Rozšíření Unie je také výzva. Nárůst počtu členů se nedá zvládnout bez odpovídajícího posílení konzultačních a kontrolních postupů.

2.18

Toto posílení konzultačních a kontrolních postupů bylo nejvíc evidentní při posledním rozšíření a v parametrech dohodnutých na Evropské radě z Bruselu v prosinci 2004, která se týkala chystaného rozšíření. Potenciální členské státy budou podrobeny důkladnějšímu zkoumání Komise a bude se od nich očekávat, že provedou větší část acquis communautaire, než vstoupí do EU. Bude se od nich také očekávat, že rychleji splní jakákoli přechodná opatření, která jim mohou být uložena.

3.1

Účinné provádění a vymáhání je pro občany a společnosti nanejvýš důležité. Je to nedílná součást právního státu. Často se lišící interpretace společně přijatých právních předpisů dávají vznik otázkám mezi podniky a občany, např.: kam si jít stěžovat? Kdo je zodpovědná osoba? Co udělat nejdříve? Důležitější je otázka: do jaké míry neefektivní provádění vede ke zpoždění nebo změně investičních modelů a k nedostatku důvěry mezi občany? Tyto otázky se zabývají legitimitou, koherencí a předvídatelností politik EU. Pokračování nynějšího neuspokojivého tempa transpozice a provádění už nemůže být tolerováno.

3.2

Velká komplexnost a matoucí vývoj ve správném provádění schválených směrnic na úrovni EU vyžadují celkovou analýzu SWOT – analýzu funkčnosti systému: kde se nacházíme? Co příčiny problémů? Jakým výzvám čelí členské státy? O co členské státy usilují: jaký je žádoucí vztah a jaká je žádoucí interakce mezi subsidiaritou a sledováním EU? Jinými slovy: kdo je zodpovědný za měření čeho a jaká jsou kritéria? Do jaké míry odpovídají právní nástroje a současné postupy cílům evropské integrace? Jak budou EU a členské státy reagovat na stížnosti společností a občanů na neúplný a někdy kontraproduktivní způsob transpozice, provádění a vymáhání pravidel EU v národních nařízeních a postupech?

3.3

Za účelem podpory široké a otevřené debaty mezi tvůrci právních předpisů a úředníky a také mezi soukromým sektorem a občanskou společností o žádoucích úpravách v procesech a postupech v EU a členských státech musejí být vedle diskusí o zlepšení v členských státech položeny tyto zajímavé otázky. Tato debata musí zvýšit povědomí o dopadu správné transpozice, provádění a vymáhání u všech dohodnutých politik EU.

3.4

Je nutné zamyslet se nad dopadem, jaký bude mít budoucí rozšíření na koherenci a jednotnou aplikaci práva Společenství v EU. EU by také měla zvážit, jak se vyhnout situaci, která by v Unii s 27 nebo více členskými státy se stále větší různorodostí mohla sama vést k určitým překážkám v obchodu, investicích a státním zřízení.

3.5

Existují různé názory na problém řešení špatné aplikace právních předpisů EU, která je z politického hlediska spojena s napětím mezi subsidiaritou a přístupem Společenství. Existuje názor, že by se měla plně přijmout odpovědnost členských států provádět právní předpisy EU a Komise by měla bedlivě dohlížet. Druhý přístup je založen na subsidiaritě: dát volnou ruku členským státům a nechat každého, ať řeší své vlastní problémy. Třetí možnost spočívá v tom, že by členské státy braly právní předpisy více za vlastní a převzaly větší odpovědnost, kontrolovaly se navzájem, a Komise by dohlížela na plnění, a pokud by to bylo nutné, asertivně by používala své legální pravomoci.

3.6

Jako ochránce smluv a iniciátor právních předpisů hraje Komise důležitou roli v zajištění správného fungování vnitřního trhu. Její odpovědností je navrhovat jednoduché a vymahatelné právní předpisy, které napravují problémy na vnitřním trhu, aniž by členským státům a podnikům způsobily nadměrné náklady. Komise se v posledních letech opravdu velmi snažila o zjednodušení právních předpisů a změření dopadu navrhovaných právních předpisů. Je zároveň třeba, aby Komise jednala rychle a rozhodně, aby učinila přítrž neplnění povinností. Komise by měla zvážit jak rozšířit doporučení, která učinila v roce 2004 (viz výše) a která se týkají včasné a správné transpozice, aby pokryla také fázi provádění a vymáhání.

3.7

Jako spolumajitelé Unie jsou členské státy povinny jednat vůči Unii loajálně, plnit své závazky, usnadnit splnění úkolů Společenství a neohrožovat cíle článku 10 Smlouvy o ES. Pro ujasnění: postoj členských států musí odrážet to, že ony samy jsou Evropská unie a že odpovídajícím způsobem investují do rozhodnutí Unie (15).

3.8

Evropský soudní dvůr v nesčetných případech jasně rozhodl, že se členské státy nesmějí obhajovat existencí jakýchkoli interních správních problémů, aby ospravedlnily neúplné nebo nesprávné provádění právních předpisů Společenství. Tato rozhodnutí možná pomohou zlepšit řízení v budoucnosti.

3.9

Bude také nutné zamyslet se nad typem právních a mimoprávních nástrojů a postupů, které budou nejvhodnější pro zaručení efektivního provádění politiky v unii s více než 30 členy.

3.10

Výsledky použití mimoprávních nástrojů a postupů byly poněkud smíšené. I přes svůj slibný začátek se otevřená metoda koordinace nezdá být úspěšnou. Centra SOLVIT naopak vyřešila 80 % problémů, kterými se zabývala.

3.11

Rada na téma konkurenceschopnost ve svých závěrech z března 2005 vyzvala členské státy, aby prověřily domácí legislativu v souvislosti s její kompatibilitou s pravidly EU za účelem odstranění tržních překážek a otevření prostoru pro konkurenci. Evropský parlament také rozpoznal výhody toho, když národní správní orgány sledují dodržování pravidel EU ve svých zemích. Prověřování je praktický způsob, jak identifikovat a odstranit překážky v obchodě, ať už jsou způsobeny nesprávným prováděním, nedostatkem řádného vymáhání právních předpisů EU nebo jednoduše správním postupem, který není v souladu s požadavky EU.

4.1.1

EHSV považuje provádění a vymáhání právních předpisů za neoddělitelné součásti lepší tvorby právních předpisů, a tedy za politickou prioritu (16). O politické prioritě se zatím mluvit nedá, a to i přes měnící se přístup v některých členských státech a v rámci Komise, který dláždí cestu k budoucnosti. Tvůrci právních předpisů brali často nedostatečně v úvahu požadavky na provádění a vymáhání. Důsledné hodnocení dopadu za účelem lepší tvorby právních předpisů musí také brát v úvahu to, jak se mají právní předpisy vyvíjet a jak mají být vymáhány. Celý proces je předpokladem pro vytvoření rovných podmínek a legitimitu EU.

4.1.2

Ve skutečnosti je v první řadě na členských státech, aby zajistily správné provádění a vymáhání právních předpisů EU. Rolí Komise jako ochránce smluv je zajistit, aby členské státy opravdu plnily své povinnosti. Komise může řešit jakékoli nedostatky pomocí řízení v důsledku neplnění povinností nebo jiných prostředků, které považuje za vhodné k vyřešení problému špatné aplikace právních předpisů EU.

4.1.3

V důsledku interinstitucionální dohody z roku 2003 Rada v současné době zvažuje lepší nařízení a zjednodušení právních předpisů. EHSV je názoru, že dostatečná pozornost by se měla věnovat lepší aplikaci všech pravidel EU, která mají být vymáhána členskými státy, ne jen směrnic.

4.1.4

EHSV je názoru, že Rada na téma konkurenceschopnost se svým závazkem vůči vnitřnímu trhu, jádru integračního procesu, by při diskusi o provádění a vymáhání měla být přirozeným partnerem Komise na úrovni EU.

4.1.5

Velmi důležitým a často rozhodujícím aspektem je to, že úpravy národní správy členských států jsou mimo dosah smluv. Nicméně z článku 10 Smlouvy o ES a judikatury vyplývá, že národní orgány musejí zajistit správné provádění a vymáhání. V souvislosti s tím EHSV zdůrazňuje spoluvlastnictví EU ze strany členských států a samozřejmě jejich spoluodpovědnost.

4.1.6

Důraz byl příliš dlouho kladen na zavádění nových nařízení EU. EHSV souhlasí s Komisí, že v EU o 25 členských státech by se důraz měl klást spíše na provádění a vymáhání stávajících právních předpisů než na přidávání nových nařízení. Nové právní předpisy Společenství nebudou lákavou volbou, neboť budou vyžadovat značné investice v oblasti času a zdrojů. A podobně, pouhé spoléhání se na právní řízení, která by donutila členské státy napravit problémy, také zabere hodně času a vyčerpá omezené zdroje. Je třeba spíše změna kultury, přičemž důraz se v rámci členských států a Komisi přesouvá od nových nařízení k provádění a vymáhání, a tím se zajistí, že dohodnuté právní předpisy a politika EU dosáhnou plné účinnosti. To ovšem neznamená, že důraz na provádění a vymáhání může sloužit jako výmluva pro nevytváření právních předpisů v oblastech, kde je jich stále třeba.

4.1.7

Prověřování stávajících a již provedených právních předpisů EU – viz také zkušenosti z Dánska – bude užitečné v procesu lepší tvorby právní předpisů. Je to názorný příklad interakce mezi zjednodušením a zlepšením provádění a vymáhání.

4.1.8

Co se týče alternativ, tj. samoregulace a koregulace (17), musí se posuzovat případ od případu, kde by tyto alternativy fungovaly, a kde ne. Aniž bychom pomíjeli potřebu podporovat samoregulační a koregulační iniciativy, jejich životaschopnost je nutno vyzkoušet v procesu konkrétní aplikace.

4.1.9

Podle názoru EHSV je také zřejmé, že narůstající problémy s procesy provádění a vymáhání na národní úrovni musejí být řešeny a vyřešeny na základě užší spolupráce mezi národními orgány a orgány Společenství.

4.1.10

EHSV je názoru, že tato zvýšená spolupráce slouží také cíli vyhnout se nadbytečným právním předpisům Společenství, což pravděpodobně není správný postup směřující k národním procesům provádění. Ty jsou příliš pomalé a obtížné a často mají tendenci aplikovat cíle národní politiky pomocí nepřiměřených prostředků.

4.2.1

EHSV je názoru, že členské státy by měly nadále požívat volnosti při určování svých vlastních metod a postupů provádění. Těmito metodami a postupy by se členské státy a Komise mohly zabývat také ve svých hodnoceních dopadu.

4.2.2

Podle názoru EHSV a bez ohledu na metody a postupy, které si členské státy určí k provádění právních předpisů EU a vnitrostátních právních předpisů ovlivňujících vnitřní trh, by výsledky v rámci EU měly být podobné. Tyto výsledky musejí navíc skutečně uvést primární a sekundární právo EU v platnost.

4.2.3

Když je řeč o členských státech, je EHSV názoru, že angažovanost je žádoucí i u subnárodních orgánů s autonomními zákonodárnými pravomocemi a/nebo prováděcími povinnostmi (např. země, provincie, regiony).

4.2.4

EHSV je názoru, že dalším krokem ve spolupráci mezi institucemi EU a národními orgány při provádění právních předpisů a politik EU je posílení nebo lepší uspořádání národní správní kapacity pro aplikaci politik, o čemž se nyní diskutuje v některých členských státech.

4.2.5

Správní kapacita je věcí „společného zájmu“ a členské státy musejí zajistit, aby prováděcí a kontrolní orgány měly tuto kapacitu na vysoké úrovni. Pro EHSV to mezi jiným znamená úzkou spolupráci mezi vyjednávacími stranami v Bruselu a zákonodárnými orgány v rámci národních správních orgánů.

4.2.6

Jeden specifický přístup, který EHSV zaznamenal, je praxe národních regulátorů v určitých oblastech jako např. v telekomunikacích. Národní regulátoři respektují zároveň společná evropská pravidla a národní dohled. Tato praxe se také musí prozkoumat.

4.2.7

Členské státy je třeba pobízet k tomu, aby prověřovaly národní pravidla a postupy (jak to v současné době některé členské státy, např. Dánsko, činí). Problémy s prováděním vznikají často proto, že národní pravidla a postupy nejsou dostatečně sladěny s velkým evropským trhem.

4.2.8

Specifickým způsobem provádění práva EU je gold-plating a cherry-picking. EHSV je názoru, že by mohlo být zavedeno všeobecné pravidlo, podle něhož by členské státy při oznámení národních prováděcích opatření formálně zdůvodnily Komisi pomocí transpozičních tabulek, že tato opatření jsou v naprosté a úplné shodě s právními předpisy Společenství.

4.2.9

Může být žádoucí, aby členské státy poskytovaly více informací a lepší informace o právech a povinnostech jak v rámci svých vlastních správních orgánů tak široké veřejnosti. Nedostatek adekvátních informací je často důvodem neplnění. EHSV je názoru, že by mohly být zváženy sankce za neplnění ze strany občanů nebo společností.

4.2.10

V současné době je konzultace o transpozici a provádění v podstatě omezena na bilaterální kontakty mezi vládami a Komisí. Žádoucí je více interakce a flexibility. Je nutno posílit dopad multilaterálních diskusí ve skupinách národních expertů, jež se již odehrávají s ohledem na transpozici a provádění. Je zapotřebí systematické a dobře uvážené diskuse o výsledcích, kterých bylo dosaženo, a o zkušenostech členských států, a to mezi všemi příslušnými orgány v rámci EU v jakékoli oblasti politiky. Žádoucí je následné hodnocení.

4.2.11