14.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 255/1

1.1

O distriktech se vedou rozsáhlé diskuse na všech úrovních a ve všech průmyslových zemích, zejména během posledních 15 let. Rozvojové země a stejně tak i partnerské země Středomoří se snaží vytvořit systém distriktů, který je již zaveden v řadě zemí Evropské unie, aby napomohly rozvoji svého podnikání.

1.2

Provedené analýzy prokázaly, že distrikty mají kladný vliv na politiku zaměstnanosti, a podaly řadu příkladů osvědčených postupů (1) v oblasti firemní sociální odpovědnosti již řadu let předtím, než Komise vydala příslušnou Zelenou knihu (2).

1.3

Na druhé straně vedou nové hospodářské a sociální jevy a nové znalostní sítě ke změnám tradičních svazků distriktů, směrují výrobní systémy k metadistriktům (3) a vyvolávají potřebu vytvářet sítě mezi jednotlivými hospodářskými oblastmi.

1.4

Ve snaze shrnout tuto širokou problematiku se toto stanovisko z vlastní iniciativy dotýká následujících témat:

1.5

Cílem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy o nových evropských sítích inteligentních distriktů (4) je:

1.6

Evropský hospodářský a sociální výbor již mnohokrát zdůraznil, jaký závazek na sebe Evropská rada vzala, když jako základní cíl Lisabonské strategie definovala „učinit z Evropy nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku světa, schopnou udržitelného růstu a s více a lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností“.

1.6.1

Nyní více než kdy dříve musejí strategie růstu vycházet ze schopnosti:

1.7

Po více než čtyřech letech od doby, kdy bylo započato s uskutečňováním Lisabonské strategie, zbývá dnes zklamání z toho, jak skrovný je pokrok v uskutečňování jejích cílů a reakci na proces, o nějž usiluje. Dokonce i zpráva o Lisabonské strategii vypracovaná Skupinou na vysoké úrovni za předsednictví Wima Koka obsahuje závěr, že „neuspokojivé provádění strategie je zapříčiněno zejména tím, že zde chybí rozhodná politická akce“ s dodatkem, že „agenda je přetížena, koordinace je nedostatečná a priority jsou ve vzájemném střetu“  (6).

1.8

Na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 4. a 5. listopadu 2004 zdůraznil předseda Evropské komise, že Kokova zpráva „podává realistické, nicméně zneklidňující hodnocení postupu. Ukazuje, že nyní musíme jednat, abychom dohnali ztracený čas“ (7). Konkrétněji zdůraznil nutnost „přehodnotit priority, posoudit dosažený pokrok a přijmout větší odpovědnost za to, že budou trvale sledovány“ (8). Výbor také na tuto věc vyjádřil svůj názor ve svém nedávno přijatém stanovisku (9).

1.9

Při přehodnocování priorit v rámci Lisabonské strategie by se také podle názoru EHSV mělo na průmyslové distrikty a jejich rozvoj pohlížet jako na klíčový prvek při vytváření nových znalostí a zejména při vytváření většího počtu lepších pracovních míst. Přitom je třeba využívat značných možností, které skýtají sítě, díky nimž se mohou opakovaně vzájemně obohacovat kodifikované znalosti výzkumu na jedné straně a nepodchycené (tacitní) znalosti, (10) které se šíří a jež jsou zakořeněny v oblastech výroby a distribuce, na straně druhé.

1.10

Důležitá je podpora iniciativ na místní úrovni a schopnost začleňovat je do sítě tak, jak to odpovídá Lisabonské strategii: je třeba za prvé podporovat vytváření a rozvoj inovativních podniků v celé Unii, zejména v nových členských státech, a za druhé rozšiřovat možnosti pro vzájemné setkávání a spolupráci těchto podniků v duchu pevnější hospodářské a sociální soudržnosti.

1.11

Nové „otevřené technologické distrikty“ umožňují integraci a síťové propojení všech aktérů činných v dané oblasti s aktéry v ostatních oblastech.

1.12

Z praktického hlediska hrají evropské sítě otevřených technologických distriktů zásadní úlohu při dosahování těchto cílů:

1.13

V dnešním stále globalizovanějším světovém hospodářství má rozvoj znalostní Evropy významné důsledky pro národní, regionální a místní řád a mezinárodní rovnováhu. Tyto důsledky se týkají rychlého nabývání a používání nových technologií, náboru a přijímání kvalifikovaných pracovních sil na mezinárodní úrovni a konečně možnosti decentralizovat organizaci procesu výroby a distribuce při současném zajištění, že tento proces bude i nadále soudržný a pružný a podrží si vysokou úroveň kvality.

1.14

Působení globalizace a prakticky současný vznik a vývoj síťových technologií s sebou přináší krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé změny ve výrobní ekonomice a zejména v ekonomice distriktů.

1.15

Současné distrikty již dosáhly otevřenosti vůči novým trhům a v poslední době podporují politické změny, kam patří například stále častější přemísťování výrobních činností, podněcované ekologickými podmínkami v některých zemích a jištěné stále dokonalejším využíváním výpočetní techniky.

1.16

V EU skládající se z 25 států je v průměru 50 % produkce distriktů určeno pro zahraniční trh. To znamená že distrikty již své průmyslové struktuře dodaly mezinárodní charakter a ve svém odbytu se v rostoucí míře orientují na mezinárodní trh.

1.17

Musí dojít k posunu od internacionalizace ke globalizaci:

1.18

V důsledku rozšiřování zeměpisných hranic, jež je podněcováno hospodářskými výhodami a umožňováno technickou podporou, se uvolňují svazky územní blízkosti, které dříve vymezovaly průmyslové distrikty a tvořily základ jejich síly. To vede ke vzniku vůdčích firem, jejichž zaměření, pokud jde o trhy pro odbyt a dodávky, se posouvá od územního k virtuálnímu, vycházejícímu zejména ze strategií hospodářských výhod.

1.19

V současnosti je na evropské průmyslové podniky zaměřena pozornost, protože procházejí velice citlivým stadiem. Je třeba řešit problémy dvojího druhu:

1.20

Významné změny si vynucuje nová konfigurace konkurenčních modelů na globálním trhu. Nové integrované platformy a sítě se musejí zabývat tématy, jako jsou výzkum a inovace, konstrukce a forma nových výrobků a výrobní postupy, řízení nových, kvalifikovanějších lidských zdrojů a nových materiálů, propagace a marketing, účetnictví a úvěrové finančnictví, logistika a trh a řízení zákaznických služeb.

1.21

Na mezinárodní úrovni je oblastí, kde se jev průmyslových distriktů a klastrů projevuje nejvýrazněji, Severní Amerika, kde se početně zmnohonásobily od Pacifiku až po Atlantik; jako příklady mohou sloužit Silicon Valley, průmyslové klastry u San Diega nebo Route 128. Distrikty - byť na jiné úrovni průmyslového vývoje - nalezneme také v Latinské Americe: v Mexiku (klastr Guadalajara), v Brazílii (Sinos Valley) nebo v Uruguayi (masný klastr). Co se týče Asie, nalézáme významné příklady v Indii (klastr Agra, klastr Tiruppur a klastr Ludhiana), v Pákistánu (klastr Sialkot), v Jižní Koreji (klastr montáže spotřební mikroelektroniky) a v Indonésii (klastr střední Jávy). Tento fenomén pronikl již také do Afriky, kde je distriktů v některých subsaharských zemích celá řada.

1.22

V Evropě nalézáme vedle desítek příkladů z Itálie nejvýznamnější distrikty a klastry ve Francii, kde byl proto v roce 1998 založen Francouzský klub průmyslových distriktů, a v Německu, kde nalézáme přes padesát „Raumordnungsregionen“ a obzvláště významnou iniciativu v Bádensku-Württembersku. Významné jsou také klastry ve Velké Británii: konkrétně jmenujme například Cambridge High-Tech Cluster, Motor Sport Cluster v Birminghamu nebo klastry ve Skotsku a v dalších oblastech. Objevila se také řada kladných příkladů ve Skandinávii, kde se velký význam připisuje učení jakožto klíčovému předpokladu vývoje, jemuž napomáhá geografická blízkost. V nových členských státech můžeme najít významné příklady například v různých oblastech České republiky, Maďarska, Polska, Slovinska, Malty a pobaltských států.

2.1

Není snadné podat jednu úplnou definici fenoménu distriktů, jenž je na celosvětové úrovni tak rozdílný, dynamický a různorodý.

2.2

Obecně můžeme průmyslové distrikty definovat jako místní homogenní výrobní systémy vyznačující se výraznou koncentrací průmyslových firem, většinou malé a střední velikosti, s vysokou úrovní specializace výroby.

2.3

V závěrečné zprávě Odborné skupiny pro podnikové klastry a sítě Generálního ředitelství pro podnikání při Evropské komisi (12) se distrikty definují jako

„skupiny nezávislých společností a příslušných institucí, které:

2.3.1

V posledních desetiletích se distrikty, které svou existenci zahájily podněcováním tvorby a rozvoje výrobních činností v odvětvích průmyslu a služeb, v oblastech o specifických ekonomických charakteristikách, vyvinuly většinou autonomní cestou, kde svou činnost zaměřovaly na konkrétní odvětví, v nichž získaly a rozvinuly velmi významné konkurenční výhody. Nutnost dosahovat stále vyšší úrovně kvality a bezpečnosti pak vedla distriktové firmy k tomu, že se zaměřovaly na stále užší volné specializované tržní segmenty, jak to dokládá vysoká jakost jejich výrobků.

2.4

Distrikty nejsou pouze skupiny firem, které mohou být specializované a nacházejí se v dané oblasti; jsou to také skupiny firem, jež hrají podle týmových pravidel. Každé uskupení spolupracuje na projektech a společně soutěží, přičemž místní oblast není zdaleka jenom kulisou, na jejímž pozadí vyvíjejí firmy svou činnost a výrobu, nýbrž je to aktivní aspekt napomáhající integraci z hlediska sociálního i hospodářského a rovněž z hlediska výrobního cyklu. Dá se říci, že místní oblast je zásobárnou výrobních tradic a praktických znalostí.

2.5

Zrychlení přenosu informací a možnost prozkoumat v krátkém časovém rámci celé dodavatelské panorama usnadnily firmám práci a současně je přinutily se přizpůsobit. Rovnováha uvnitř distriktů se změnila. Do vytváření a upevňování nových technologických modelů se začlenil celý výrobní řetězec, což má vliv na odbornou pracovní náplň, organizaci práce, rozvoj pracujících a oblasti růstu.

2.6

V rostoucí míře jsou distrikty propojovány a integrovány se specializovanými servisními středisky, odbornými školami, vysokými školami, technologickými parky a výzkumnými středisky v dané oblasti. Kvalita vytvářeného produktu, která je pro přežití firem distriktu věcí zásadní důležitosti, záleží zejména na jejich schopnosti sloučit stávající výrobní tradice s požadavkem inovací a specializace, jak ji vyjadřuje nebo vnímá trh.

2.7

Internacionalizace výroby ve stále rostoucí míře vyžaduje, aby firmy investovaly do nadnárodních sítí. Tam, kde síť, v jejímž rámci chtějí vybudovat svou konkurenční výhodu, přesahuje lokální sféru, musejí být malé a střední podniky stejně jako velké nadnárodní společnosti schopny pořídit si odpovídající technická zařízení, jež jim umožní sdružovat a zpracovávat poznatky a zaměstnávat odpovědné a motivované pracovníky.

2.8

Zatímco na jedné straně rostoucí integrace trhu postihuje firmy, které jsou zvyklé operovat na omezených trzích, skýtá na druhé straně významné příležitosti nalézt nová odbytiště, zvláště u dynamičtějších malých a středních podniků. Výrazné technologické změny nejsou vždy ku prospěchu velkým společnostem. Síťová ekonomika (net economy) mnohdy neutralizuje faktory jako je zeměpisná vzdálenost nebo dostupnost nezávislé distribuční sítě, čímž se vyrovnávají některé z tradičních slabin malých a středních podniků. Musejí však dokázat (za podpory asistenčních a servisních středisek) dokonale využívat možností, které technický vývoj nabízí.

2.9

Internet již částečně překonal zeměpisná omezení. Zásadní faktory, jako je rychlá výměna informací nebo sledování příležitostí, které pro svou úspěšnost vyžadovaly co nejkratší dobu realizace, jsou nyní zajišťovány spojením pomocí informačních technologií.

2.10

I když je dnes mnohem více možností i možných činností než dříve, nemůže internet stále ještě konkurovat osobnímu styku. Kontakt z očí do očí při využití znalostí a zkušeností je dosud nenahraditelný. Jakkoliv internet oslabuje vliv zeměpisných vzdáleností a mění strukturu distriktů tím, že firmy podněcuje k tomu, aby rostoucí měrou navazovaly styky s aktéry za svými místními (a často i státními) hranicemi, hraje vztah důvěry mezi aktéry stále ještě zásadní úlohu.

3.1

K tradičním průmyslovým distriktům se v rostoucí míře přičleňují metadistrikty, ve které se tyto distrikty také někdy transformují. Oproti klasickým distriktům můžeme metadistrikty definovat jako integrované průmyslové platformy, v jejichž rámci aktéři technického odvětví expandují a přibírají nová střediska zpracování znalostí a užitého výzkumu a hledí za hranice svého nejbližšího sousedství s cílem vyvinout výrobní a distribuční systémy zaměřující se na sdílené hodnoty a strategie.

3.2

Metadistrikty umožňují, aby jednotlivé fáze probíhaly na zeměpisně vzdálených místech, vybraných podle ekonomických faktorů a místních možností za současného udržení úrovně výroby a - zejména v případě výroby - zaručení jakosti cestou „učení se interakcemi“, což umožňuje, aby došlo k posunu od hlavně reaktivního přístupu k přístupu aktivnímu.

3.3

S tím, jak dochází k posunu směrem k metadistriktům, musejí distrikty v rostoucí míře fungovat jako znalostní laboratoř. Politiku, která je nutná na podporu změny postavení distriktu v rámci globální logiky, musejí provádět buď veřejné instituce a zvláště orgány místní a územní samosprávy, nebo - a to především - samy firmy, a tato politika se musí týkat lidských zdrojů a úrovně inovací v procesu, který by zajistil plnou účast řídících činitelů z veřejného i soukromého sektoru.

3.4

Metadistrikty rozšiřují síť mezi malými, středními a velkými firmami, které vzájemně interreagují a upevňují svou spolupráci a pracovní svazky s nejmodernějšími středisky vědeckotechnického výzkumu. Působí zde tyto hnací síly:

3.5

Obecně vzato máme čtyři prvky, které nám pomohou určit, zda se jedná o metadistrikt:

3.6

Proces porozumění tomuto jevu s cílem naplánovat podporu, která se bude metadistriktům poskytovat, je nepochybně dosud složitější a mnohotvárnější, v neposlední řadě proto - jak již bylo zmíněno při definování metadistriktů - že cílem je na experimentálním základě vybrat výrobní oblasti s vynikajícími výsledky, se silnými existujícími nebo potenciálními vazbami na svět výzkumu, výroby a inovací. Porozumět těmto jevům je však složité, protože nemáme dostatek empirických studií ani statistických podkladů.

3.7

Plánovací proces musí zahrnovat všechny elementy potřebné ke zdokonalení analýzy vlastností metadistriktů:

3.8

Posun směrem k znalostnímu systému přináší značné problémy v řízení podniků:

3.9

Konečně na významu zjevně nabývají nové servisní struktury, které působí jako kognitivní rozhraní mezi místním kontextem a globálními sítěmi. Vznikají nové agentury, jejich stimulací jsou potřeby místních firem a originální mechanismy soutěže a spolupráce a jejichž účelem je napomoci rozvoji výrobního kontextu.

4.1

Podle některých odhadů existovalo v USA v polovině devadesátých let minulého století již 380 distriktů/klastrů činných v široké oblasti nejrůznějších odvětví výroby a služeb, zahrnujících 67 % pracujícího obyvatelstva a představujících 61 % výroby USA (14). Řada z těchto odvětví se zrodila z krizí regionální výroby, jak tomu bylo například u klastrů kalifornského San Diega, které vznikly jako výsledek restrukturalizace obranného sektoru. Ty těží z význačné úlohy, kterou hraje stát a místní orgány státní správy při zavádění procesu, který od té doby převzal soukromý sektor. Například v Arizoně spustila vládní komise na místních univerzitách iniciativu zaměřenou na zjištění místních distriktů a seskupení hlavních aktérů soukromého sektoru, čímž napomohla vytvoření distriktních organizací k posouzení a řešení problémů a možností jednotlivých distriktů. Podobné iniciativy byly provedeny i v dalších státech USA, například ve státě New York, v Minnesotě, Oklahomě a Oregonu.

4.2

V Kanadě se vytvoření a rozvoj mezinárodně uznávaných znalostních průmyslových distriktů staly ústředním bodem „inovační strategie“ federální vlády. Sem patří zejména federální grantové agentury zjišťující výzkumné investice vynaložené v 27 krajích a městech země. V rámci kanadské inovační strategie je jedním z hlavních cílů federální inovační politiky vybudovat do roku 2010 minimálně deset mezinárodně uznávaných „technologických klastrů“. V Kanadě je vcelku běžné, že se v centru průmyslového distriktu nachází některá velká výzkumná instituce, kterou bývá často univerzita (15).

4.3

V Asii a v Latinské Americe jsou příklady obzvláště různorodé. Distrikty se nacházejí v Indii a také v Číně. V Pákistánu tlak nových konkurenčních hnacích sil uvolněných liberalizací trhu a globalizací akcentoval tendenci pracovat s průmyslovými sdruženími a se službami, které poskytují, tak, aby byly splněny mezinárodně uznávané normy zajištění jakosti. V Brazílii a v Mexiku musejí distrikty v důsledku výrazného pronikání Číny na severoamerický trh čelit mezinárodní konkurenci v cenové oblasti. Tato konkurence vede k větší vertikální integraci na jedné straně a k diferenciaci distriktů na straně druhé.

4.4

Na Novém Zélandě uskutečňují místní orgány státní správy na podporu průmyslových distriktů různé iniciativy. V Austrálii vzniká řada iniciativ na nižší úrovni, jako jsou iniciativy místních orgánů státní správy v Adelaide, Cairns a Hunter Valley, v jejichž rámci byly vytipovány skupiny firem, rozvinuta dynamika mezi nimi ve vztahu k jejich potřebám a v některých případech byly poskytnuty státní granty na studie, poradenství a administrativní služby.

5.1

V mnoha částech Evropy se průmyslová politika, která byla dosud obecně orientována na odvětvové politiky a iniciativy, začala ohlížet i na místní oblast, aby udržela podmínky, které přispěly k úspěchu známek „Made in …“. Mnohdy se však místní výrobní systémy setkávají s obtížemi při hledání správných odpovědí z organizačního a řídicího hlediska. Tím se otevřely dveře novým typům podpory, které již nejsou směrovány na jednotlivé firmy, nýbrž se spíše zaměřují na místní systém jako celek.

5.2

Místní orgány státní správy společně s vysokými školami, výzkumnými ústavy, průmyslovými sdruženími a úvěrovými institucemi se starají o podpůrná opatření zaměřená na šíření inovací, zvyšování kvality, podporu odbytu místních výrobků a konečně na vytváření systémových projektů cestou iniciativ zaměřených na obchodní vztahy.

5.3

Průmyslové distrikty jsou v současnosti v řadě evropských zemí právně uznávány (například v Itálii zákonem č. 317/1991) a panuje všeobecná shoda v tom, že jsou pro národní hospodářství skutečným přínosem. To platí zejména pro Itálii. Přesto není snadné je přesně identifikovat a oficiální čísla si neodpovídají, pokud jde o jejich počty nebo o odvětví, v nichž se specializují.

5.4

Iniciativy na podporu distriktů se uskutečňují na oblastní úrovni v Itálii (v Piedmontu, Lombardii, Venetu, Emiliu Romagnu a Toskánsku), ve Španělsku (Katalánsko a Valencie) a v Německu (např. iniciativy BioRegio, Exist a InnoRegio). Ve Francii formuloval DATAR (16), což je meziresortní útvar podléhající předsedovi vlády, konkrétní politiky na podporu rozvoje místních výrobních systémů (SPL), jež jsou součástí Francouzského klubu průmyslových distriktů. Řadu příkladů distriktů nalézáme ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku.

5.5

Také skandinávské země si vypracovaly svůj přístup k politice distriktů. V Dánsku má metoda distriktů výrazný vliv na hospodářskou politiku země a ve Finsku ovlivnila podpora distriktů nejenom hospodářskou politiku, ale i vědecký výzkum, techniku a školství.

5.6

V nových členských státech jsou od let 2000-2001 zaváděny různé programy rozvoje distriktů, kam spadá „kooperační“ program v České republice a maďarský program NFT GVOP, který se týká rozvoje průmyslových parků (17) a jenž pochází od nevládní organizace (NGO (18)) nazvané Sdružení průmyslových parků. V Maďarsku je v současnosti 165 průmyslových parků, které se podílejí 18 % na zaměstnanosti v průmyslu a 28 % na průmyslovém vývozu. V období 1997 - 2003 investovalo Maďarsko do průmyslových parků 46 182 000 eur (19). V západním Zadunají byl zaveden program PGK (20) a v Polsku byl spuštěn program pro vytváření klastrů a sítí malých a středních podniků. Slovinsko spustilo v roce 2000 tříletý program rozvoje distriktů, jenž zahrnuje více než 500 firem a na 50 institucí. Přes 130 pilotních a zkušebních projektů probíhá v pobaltských zemích. Na Maltě uskutečňují místní orgány strategii na podporu klíčových distriktů v odvětvích, jako je zdravotnictví, oceánografie, informační technologie, letectví a služby. Významné příklady máme také v kandidátských zemích, jako např. distrikt Temešvár v Rumunsku. V Bulharsku bylo v rámci programu PHARE „Vytváření kapacit pro urychlený růst sektoru malých a středních podniků v Bulharsku“ vytipováno v roce 2001 pět potenciálních distriktů. S cílem dosáhnout jejich dalšího rozvoje rozhodlo Ministerstvo hospodářství o vytvoření národní agentury se specifickým úkolem řídit jejich rozvoj.

5.7

V Nizozemsku je metoda distriktů přímo začleněna do vládní politiky a programů. V Rakousku byla zavedena specifická opatření na posílení svazků mezi výzkumnými ústavy a soukromým sektorem, zmírnění zákonných a administrativních překážek bránících inovacím, na podporu konkrétních distriktů a na vybudování odborných vzdělávacích středisek.

5.8

Politika na podporu distriktů vyžaduje systémový a integrovaný přístup beroucí v úvahu svazky mezi firmami, mezi průmyslovými odvětvími a konečně mezi firmami, institucemi a místními orgány. Při tomto přístupu má být soukromý sektor hnací silou iniciativ a veřejný sektor má fungovat jako prostředník a katalyzátor.

5.9

„Systém distriktů“ tvoří základ různých forem horizontální integrace mezi firmami, zaujímajících rozmezí od svazků mezi primárními a pobočnými firmami až (v rámci odvětví) po outsourcing. Tato integrace dláždí cestu pro udržení vysoké flexibility a rovněž pro zajištění úspor z rozsahu, které jsou typické pro velké společnosti, cestou integrované výroby. Rozčleněním jednotlivých výrobních stadií dokáže distrikt zajistit samostatně všechny fáze výrobního řetězce v rámci odvětví, v němž působí. Tak je možno pružně řídit výrobní náklady a snadněji se přizpůsobovat požadavkům trhu.

5.10

Úspěch, který mají produkty distriktů na mezinárodních trzích, je také plodem výrazné schopnosti inovovat a trvalého výzkumu ke zdokonalování výrobků. Tomu napomáhá konkurence mezi jednotlivými firmami distriktu a interakce s místními vysokými školami a akademickými institucemi. Díky této synergii se i taková odvětví, jež jsou běžně považována za technicky méně rozvinutá, jako je textilní a oděvní průmysl, stala konkurenceschopnými na mezinárodní úrovni.

5.11

Dosud patří mezi faktory, které se berou v úvahu při stanovování ukazatelů případné existence distriktu, hustota podniků, odvětvová specializace a procentuální podíl zaměstnanců ve výrobním sektoru. Vždy se tedy jednalo o kvantitativní hodnoty, vyhovující požadavku rozhodovat na objektivním základě. Je však třeba vzít také v úvahu takové faktory, jako je hospodářský profil, inovace výrobků, celková strategie firem a - což je nejdůležitější - element „sítě“. Tento posledně uvedený faktor má zásadní význam pro stanovení původu struktury distriktu i pro určování budoucích silných stránek metadistriktu, s ohledem na úzký svazek mezi průmyslem a výzkumem.

5.12

Na úrovni EU mohou k rozvoji evropských technologických distriktů přispět různé iniciativy. Avšak skutečně integrovaná politika na podporu rozvoje inovačních distriktových sítí v souladu s opětovným zavedením Lisabonské strategie, jak požadovala Evropská rada na svém zasedání ve dnech 4. a 5. listopadu 2004, a s cílem co nejrychleji spříst ekonomické tkanivo malých a středních podniků ve starých a nových členských státech v rozšířený jednotný trh musí teprve vzniknout.

5.13

EU složená z 15 států měla řadu nástrojů Společenství, které bylo možno používat na podporu rozvoje a vytváření sítí znalostních distriktů. Tyto nástroje spadají většinou pod regionální politiku, politiku výzkumu a vývoje, politiku podnikání a inovací, politiku informační společnosti a politiku školení.

5.13.1

Regionální politika. Díky významným finančním přídělům mohla výzkumně inovační politika strukturálních fondů poskytnout skutečnou podporu regionálnímu rozvoji, a to cestou inovačních akcí podle článku 10 Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF), programu RIS (Regionální inovační strategie) a iniciativ Společenství, jako je Interreg III–C. Současně nabízí Evropský investiční fond a Evropská investiční banka „Iniciativu růstu“ jako prostředek, pomocí něhož mohou malé a střední podniky vytvářet inovační sítě.

5.13.2

Evropská politika výzkumu a rozvoje techniky: Šestý rámcový program výzkumu a vývoje na období 2002–2006 je významným zdrojem potenciální podpory znalostních distriktů, zejména v oblastech:

5.13.3

Akční plán „Více výzkumu pro Evropu: směrem ke 3 % HDP“ zahrnuje řadu nových akcí na národní i celoevropské úrovni. Dále bude možné rozvinout podpůrné iniciativy pro znalostní distrikty v EU cestou služeb odvozených od radionavigačního a satelitního programu Galileo.

Jak však zdůraznily zprávy z poslední doby, zejména ta, jež se zabývá zapojením malých podniků do programu, může být přístup pro malé firmy zejména v nových členských státech značně obtížný. (21)

5.13.4

Politika podnikání: Pokud jde o politiku podnikání a inovací, je třeba zaznamenat tyto akce:

5.13.5

Mezi zajímavé iniciativy Generálního ředitelství pro podnikání patří iniciativy k rozvoji distriktových sítí a práce vykonané v rámci programu IDABC na podporu firem a firemních sítí. Pokud jde o společná opatření na podporu udržitelného rozvoje řízená Generálním ředitelstvím pro životní prostředí, je třeba zvláště uvést iniciativy pro spolupráci mezi průmyslovými distrikty na poli certifikace EMS-EMAS (Systém řízení a kontroly podniků z hlediska ochrany životního prostředí), financované na regionální úrovni.

5.13.6

Politika informační společnosti: Význačné možnosti pro projekty na podporu distriktových sítí skýtá program eEurope 2005 a konkrétněji iniciativy eGovernment, eBusiness, eCommerce, eProcurement, Broadband networks, eInclusion a Go digital.

5.13.7

Politika vzdělávání a školení: Na podporu školení v oblasti znalostních sítí je možno využít různých opatření v rámci programů Socrates a Leonardo; dále je možno plánovat iniciativy v rámci programů e-Learning a eEurope 2005.

6.1

Na jarním zasedání Evropské rady v roce 2004 bylo zdůrazněno, že „opatření přijímaná na úrovni Evropské unie jsou jenom částí plánů na to, jak naplnit Lisabonskou strategii; na své uskutečnění teprve čekají četné reformy a investice, které jsou věcí členských států“ (22). Tento postoj byl opakovaně potvrzen na zasedání Evropské rady ve dnech 4. a 5. listopadu 2004, kde Wim Kok předložil svou zprávu (23).

6.2

Nejvýznamnější problémy se týkají tří základních strategických oblastí růstu:

6.2.1

Vývoj inteligentních nadnárodních sítí: toho by se mělo dosáhnout například využitím Iniciativy růstu Společenství a upřednostňováním investic do výzkumu, inovací a celoživotního vzdělávání. Dalším významným prvkem je vytipování a vypracování kvalifikace nových profesních funkcí, zvýšeným využíváním nástrojů síťové spolupráce v rámci šestého rámcového programu.

6.2.2

Napomáhání konkurenceschopnosti firem na globálním trhu a ekologické udržitelnosti: dílem to bude zahrnovat rozvoj širokopásmových komunikací a vysokorychlostních sítí, nutných pro výzkum a inovace (GEANT), využívání pilotních aplikací programu Galileo a rozvoj iniciativ v rámci programu eEurope 2005.

6.2.3

Vytvoření „politiky sousedství“ (24) v rozšířené Evropské unii: cílem by mělo být dosáhnout pevněji zasazených a konzistentnějších synergií s novými sousedy EU s výhledem na vytvoření oblasti prosperity a bezpečnosti, zavést mechanismy spolupráce v citlivých záležitostech, jako je správa společných hranic, kontrola migračních toků nebo boj proti organizovanému zločinu.

6.3

Ve všech nových zemích EU, zejména v nových členských státech, se zvyšuje povědomí o důležitosti sítí distriktů a průmyslových klastrů jako prostředku, jak zlepšit konkurenceschopnost a produktivitu, posílit politiku zaměstnanosti, zvýšit kvalitu práce a stimulovat rozvoj malého a středního podnikání.

6.4

EHSV je toho názoru, že by měla existovat integrovaná politika na úrovni Unie k vytvoření evropské platformy na podporu vytváření nových evropských sítí znalostních metadistriktů.

6.5

EHSV je přesvědčen, že tyto metadistrikty jsou skutečným klíčem k úspěšnosti na globálním trhu, protože dokáží zabezpečit malým a středním podnikům lepší přístup ke kvalifikaci na vysoké úrovni a k moderním sdíleným službám a novým znalostním zařízením, přičemž současně stimulují dokonalejší řízení firem a lépe informované a zralejší pracovní síly.

6.6

EHSV zastává stanovisko, že vytvoření evropské platformy pro distrikty může pro malé a střední podniky představovat velice potřebný koherentní, transparentní a snadno přístupný rámec, a to pro staré i nové členské státy, kandidátské země i evropské sousedy EU.

6.7

Tato evropská platforma pro distrikty by měla být schopna koordinovat onu řadu politik řízených jednotlivými generálními ředitelstvími, nástroje, které jsou v současnosti dostupné, a akce Společenství.

6.8

Finanční prostředky, které by byly na tuto platformu přidělovány, musejí být dostatečné na to, aby platforma mohla podporovat akce Unie. Opatření koordinovaná přes tuto platformu a prováděná v rámci Lisabonské strategie mohou nepochybně přispět k rozvoji malého a středního podnikání, jež je obzvláště bohaté na hluboce zakořeněné nepodchycené znalosti. Iniciativy Společenství mohou tyto znalosti kodifikovat a přeměnit ve společný fond a rovněž je přenést do evropských sítí.

6.9

Evropská platforma pro distrikty by měla představovat programový rámec pro:

7.1

Ve všech vyspělejších zemích probíhá v současnosti deindustrializace. V EU vzrostla přidaná hodnota v terciární sféře na 70 % celkového HDP (22 % v průmyslu, 5 % ve stavebnictví a 3 % v zemědělství) (26). Tento proces by však neměl být podporován, protože značný podíl přidané hodnoty se odvádí do podnikatelské sféry nebo z ní pochází (27): obchod a doprava 21,6 %, finanční a obchodní služby 27,2 %, veřejná správa 21,6 % (28).

7.1.1

Politika schopná podporovat a šířit kulturu, jež zvyšuje zkušenosti distriktů, může bezpochyby udělat hodně pro to, aby distrikty v celé rozšířené EU dokázaly konkurovat zemím, kde se nízké náklady na pracovní síly pojí s neexistencí dialogu mezi sociálními partnery a se zanedbáváním zdravotních a bezpečnostních norem na pracovišti.

7.1.2

Podle názoru EHSV by měla nová politika usilovat o větší využívání té konkurenční výhody, jež vyplývá z uplatňování pozitivní a sociálně odpovědné praxe v podnikání (29). To by vedlo všechny aktéry výrobní sféry k tomu, aby se práci věnovali s pocitem vědomí a odpovědnosti, dodržovali dodací lhůty, stanovovali „spravedlivé ceny“ (30) a zajišťovali kompetentní, včasné a důkladné poprodejní služby.

7.2

EHSV vyzývá k přístupu, kterým by se zdokonalovaly nové distriktové sítě, zejména v nových členských státech, tak, aby se stimulovala informovaná, trhem vyvolávaná poptávka.

7.3

V průběhu tří až čtyř let by se měla vyplácet postupně klesající podpora na vypracovávání studií proveditelnosti a zahajovacích studií, zprostředkovávání sítí a úhradu nákladů na udržitelný vývoj a nákladů na zkušebny pro certifikační účely.

7.4

Technologické prostředí a sociální vztahy se rychle mění a vyžadují si urychlené vytváření nových profesních funkcí. Proto jsou zapotřebí trvalé školicí nástroje (31) pro:

7.5

Na základě svých zkušeností EHSV doufá, že bude možno pořádat pro aktéry ve veřejné i soukromé sféře, pracovníky ze světa průmyslu, vysokých škol a bank kurzy zaměřené na oblast metadistriktů. Ty by bylo možno doplnit studijními pobyty a granty, které by mimo jiné zajišťovaly výměny mezi veřejným a soukromým sektorem a mezi podnikovou a akademickou sférou.

7.6

GŘ pro inovace, které vykonává hodně práce na podporu zkušeností EU v globálním kontextu, by mělo zvýšit svou podporu na opatření týkající se zavedení, sledování a hodnocení mezidistriktového a nadnárodního managementu a měření technologického předvídání s cílem soustavně rozšiřovat kulturní a informační databázi současných změn a nástrojů k jejich hodnocení.

7.7

Na podporu úvěrových opatření, která ve všech členských státech a zejména pak v nových členských zemích představují vždy zásadní problém, by bylo možno ustavit při EIF (32) kontaktní centrum, které by se prostřednictvím svých záručních nástrojů staralo o poskytování záruk na úvěry poskytované bankami, finančními institucemi, konsorcii a družstvy poskytujícími služby firmám v metadistriktech.

7.8

Podle názoru EHSV představují nové znalostní distrikty vynikající prostředí pro odzkoušení nejmodernějších forem firemní sociální odpovědnosti prostřednictvím relací eGovernment, eBusiness a nově eBusiness2business, které mají zásadní význam pro nadnárodní rozvoj distriktových sítí, za podpory společných interoperabilních sítí IDABC (33), přičemž značnou pozornost si zasluhuje program eEurope 2005 (34).

7.9

EHSV je přesvědčen, že je rovněž důležité, aby Komise vypracovala kompendium společné terminologie, kterou by používaly všechny distrikty zapojené do programů Společenství, a celoevropskou interaktivní databázi zahrnující všechny distrikty podle odvětví a oblastí činnosti.

7.10

V rámci GŘ pro podnikání by bylo také možno ustavit centrum Společenství pro koordinaci a spolupráci mezi distrikty a jednotlivými zapojenými institucemi. Toto centrum by mj. mohlo vypracovávat a aktualizovat příručky osvědčených postupů, které by se distribuovaly na regionální úrovni.

7.11

Kultura podporující firemní sociální odpovědnost spatřuje podnik jako zdroj pro obecnou veřejnost a snaží se odstraňovat byrokracii a náklady s ní spojené, kvůli nimž jsou akce méně přitažlivé. Užitečný nástroj při rozšiřování zkušeností získaných v rámci programu SLIM (35) na distrikty může představovat iniciativa „SLID“.

7.12

Podle názoru EHSV by bylo vhodné vybudovat poradenské centrum, které by poskytovalo rady a pomoc ve věcech duševního vlastnictví a další služby distriktům, které se rychle stávají nedílnou součástí evropských sítí a globálního trhu.

7.13

Rovněž je třeba usnadňovat účast orgánů distriktů v prenormativních a konormativních projektech uskutečňovaných v rámci CEN, Cenelec, ETSI a NORMAPME (36), jež podporují technický rozvoj.

7.14

EHSV také soudí, že situaci a potřebám průmyslových distriktů je třeba věnovat pozornost také v rámci 5. víceletého programu podnikání a konkurenceschopnosti (2007–2013) (37).

7.15

Podle názoru EHSV vycházejícího ze zkušeností získaných v uplynulých letech a ze závěrů zasedání Evropské rady v Lisabonu, Barceloně a Seville by bylo účelné ustavit evropskou platformu pro trvalý dialog, která by byla členěna podle odvětví a oblastí činnosti. Na této platformě by se setkávali vůdčí činitelé distriktů, veřejné orgány, sociální partneři, představitelé finančních kruhů, výzkumná střediska a nevládní organizace.

7.15.1

EHSV soudí, že by se mělo uvažovat nad uznáním evropských znalostních metadistriktů ze strany Společenství, což by:

7.15.2

V této souvislosti se EHSV domnívá, že by bylo užitečné uspořádat o předkládaném stanovisku veřejné slyšení, na které by byly přizvány orgány distriktů a další zainteresované organizace z různých regionů. Cílem by bylo podnítit přeshraniční spolupráci a osvětlit její výhody:

7.15.3

Konsorcium EZD by mělo pěstovat ducha podnikavosti, sociální odpovědnosti, vytváření nových činností a rozvoj dalšího školení a napomáhat přeshraničním partnerským svazkům. Mělo by být:

7.15.4

Forma: EZD by měl být soukromý orgán, a tedy by neměl pořádat veřejné finanční sbírky.

7.15.5

Přístup: na EZD by se měla vztahovat kritéria podobná těm, jež se uplatňují při zřizování konsorcií v 6. rámcovém programu výzkumu a technického rozvoje. Mělo by být zřízeno na pětileté období (39), které by se mohlo prodlužovat, a mělo by být zapsáno do speciálního registru v rámci platformy EZD, kterou by Komise ustavila.

7.15.6

Právní postavení: Jednání s institucemi Společenství by měl organizovat jeden ustanovený koordinátor EZD, jak je tomu u integrovaných projektů a sítí vynikající činnosti v rámcovém programu výzkumu a technického rozvoje.

7.16

Závěrem: EHSV soudí, že zkušenosti, které vyplynuly z existence distriktů a nyní jsou zaměřovány na znalostní metadistrikty, poskytují vynikající možnosti pro:

7.17

Proto - ze všech těchto důvodů - je třeba rozvoj metadistriktů podporovat a podněcovat na všech úrovních, ať již na úrovni místní, národní nebo celoevropské.

14.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 255/14

1.1

V rámci svého úsilí o finalizaci stanoviska a předložení návrhů týkajících se odvětví cestovního ruchu, EHSV připravuje tento návrh, jenž by měl zohlednit novou situaci v rozšířené EU, a to jak v její stávající podobě, tak i s ohledem na její možný další vývoj v nadcházejících letech.

1.2

EHSV již připravil stanoviska k celé řadě témat týkajících se cestovního ruchu, ale toto stanovisko je první analýzou dopadu cestovního ruchu a jeho perspektiv v novém evropském kontextu. Co však je nejdůležitější, poprvé byly do přípravy stanoviska zapojeni členové z nových členských států.

1.3

Nechceme sice zpochybňovat nebo ignorovat předchozí stanoviska, ale není jasné, jaké hrozby či příležitosti tyto nové perspektivy přinášejí, a to jak pro celou Evropu, tak i pro jednotlivé země, ať už se jedná o země, jež byly členy EU ještě před rozšířením nebo o nové členské státy.

1.4

Při přípravě tohoto stanoviska jsme se snažili o maximální otevřenost vůči informacím, námětům a návrhům ze strany nových členských států, při současném začlenění názorů, které Výbor vyjádřil již dříve. Během slyšení v Katovicích, v Polsku, vyslechl Výbor četné závažné příspěvky starých i nových členských států EU. Všechny považují cestovní ruch za zdroj hospodářských i kulturních přínosů a za odvětví, které přispívá k budování Evropy občanů a tedy k evropské integraci. Tento aspekt je o to důležitější a nepostradatelnější, že i nadále probíhá proces rozšíření, který vyžaduje intenzivnější úsilí o to, aby se Evropa přiblížila svým občanům a aby bylo i nadále posilováno vzájemné porozumění mezi různými kulturami a národy. V blízké budoucnosti se ještě zrychlí tempo evropské intergrace, neboť tento proces má klíčový význam pro nové členské státy. Osoby, které cestují jako turisté, jsou nepochybně předvojem evropské intergrace.

1.5

Cílem tohoto stanoviska není pokoušet se o podrobný popis stávající situace či perspektiv cestovního ruchu v jednotlivých zemích. Toto stanovisko je zaměřeno na prozkoumání společných prvků budoucí Evropské politiky cestovního ruchu a na nalezení a navržení opatření, která pomohou zajistit, aby se cestovní ruch stal významnou hnací silou pro hospodářský a sociální vývoj všech zemí a aby zároveň naplnil požadavky udržitelnosti.

1.6

Evropská ústava je novým faktorem, který musí být zohledněn v jakékoliv analýze vztahů mezi jednotlivými členskými státy a vztahů mezi těmito státy a evropskými institucemi. Toto stanovisko se pokouší zjistit, jaký dopad má rozšíření na cestovní ruch jako takový a jak nový rámec vytvořený Smlouvou o ústavě pro Evropu může pomoci tomuto odvětví, které výrazně přispívá k dalšímu rozvoji v Evropě a po celém světě, nebo jak jej tento nový rámec naopak může zbrzdit. Krátce řečeno, cílem tohoto materiálu je provést analýzu faktorů, které by mohly mít určující význam pro Evropskou politiku cestovního ruchu.

1.7

Právě ve vztazích mezi jednotlivými evropskými národy, mezi občany toho politického, hospodářského a sociálního celku, jímž Evropa je, můžeme najít jeden z nejlepších způsobů, jimiž cestovní ruch může přispívat k lepšímu porozumění mezi všemi národy a tudíž také k výstavbě, soudržnosti a konsolidaci nové Evropy.

1.8

Musíme si uvědomit, že cestovní ruch momentálně prochází obtížným obdobím, a to v důsledku celé řady faktorů, včetně mezinárodního terorismu a z něj plynoucí potřeby nastolit rovnováhu mezi bezpečností a svobodou, světové hospodářské krize a jejího dopadu na ochotu lidí k cestování, přinejmenším co se týče cestování na větší vzdálenosti. Cestovní ruch je jedním z nástrojů pro dosažení světového míru a tuto úlohu může hrát i v budoucnosti.

1.9

Cestovní ruch v globálním a zejména evropském měřítku musí být založen na rozvíjení skutečných kulturních hodnot jak vysílajících tak i přijímajících zemí a musí se také podílet na utváření těchto hodnot. Výměna informací o různých zvyklostech a kulturách, vzájemný respekt a úcta k rozmanitosti jednotlivých lokalit co do jejich životního prostředí, dědictví a sociálních charakteristik, může a musí přispět k vytvoření sjednocené Evropy a světa, v němž se jednotlivé státy navzájem podporují a respektují.

2.1.1

Politika cestovního ruchu v Evropské unii a Evropská ústava: Přestože cestovní ruch jako takový není součástí společných politik EU, některé evropské instituce přicházejí s opatřeními a aktivitami, které s ohledem na to, že jejich povaha překračuje záběr jediného sektoru, mají dopad také na odvětví cestovního ruchu, nebo toto odvětví využívají jako nástroj pro dosažení některého ze základních cílů Evropské unie, např. udržitelného rozvoje, zaměstnanosti a hospodářské a sociální soudržnosti; krátce řečeno, ke zlepšení kvality života evropských občanů.

2.1.2

Část 4 Smlouvy o ústavě pro Evropu nazvaná Cestovní ruch (Článek III-281) vytyčuje její stanovisko k cestovnímu ruchu:

2.1.2.1

Článek I-17 zahrnuje cestovní ruch mezi oblasti podpůrné, koordinační a doplňkové činnosti:

„Unie má pravomoc vyvíjet podpůrnou, koordinační a doplňkovou činnost. Oblasti této činnosti na evropské úrovni jsou:

2.1.3

Tyto články Smlouvy ukazují, že – ačkoliv je uznáván hospodářský aspekt cestovního ruchu a jeho potenciál generovat prostřednictvím jednotlivých podniků bohatství – neexistuje zatím žádný náznak posunu směrem k evropské harmonizaci tohoto odvětví. Stávajícím cílem je pouze uznání skutečnosti, že toto odvětví má určitou roli, co se týče vzájemného doplňování a koordinování národních politik. Dále je dostatečně zřejmý také úmysl vyloučit jakoukoliv regulační činnost, která by mohla být použita k harmonizaci těchto politik. To podle názoru EHSV nevylučuje, ale spíše zjednodušuje, dohodu o určení hodnot, jimiž je definován evropský model cestovního ruchu.

2.1.3.1

Smlouva snad mohla vytyčit více intervenční modely pro odvětví cestovního ruchu, ale studium a analýza navrhovaného textu ukazuje na jeho všeobecně pozitivní vyznění, které je v souladu se zbytkem ústavního textu. Oddíl Smlouvy věnovaný cestovnímu ruchu nám umožňuje pokračovat ve snaze o naplnění hlavních cílů, jež se týkají role cestovního ruchu a možností dalšího zlepšení v této oblasti. Na tomto základě EHSV bude i v budoucnu pokračovat ve spolupráci s dalšími institucemi a zúčastněnými subjekty z tohoto sektoru.

2.1.4

Cílem tohoto stanoviska není popsat a analyzovat politiky, které v této oblasti byly vyvinuty jednotlivými zeměmi Unie, a porovnat jednotlivé modely: ty, které jsou více či méně integrovány do evropského rámce; ty, které jsou více či méně „nacionalistické“; rozmanitost v evropském cestovním ruchu atd. Jak již bylo řečeno v jednom ze stanovisek Výboru, cestovní ruch začíná na místní a regionální úrovni a z nich se šíří na úroveň národní a mezinárodní. Přínosné a plodné slyšení v Katovicích odhalilo nejen rozmanitost aktivit v oblasti cestovního ruchu v každém ze členských států, ale také celou řadu strategií, které by jednotlivé státy, regiony a místní společenství mohly využít pro podporu svého modelu cestovního ruchu, a to jak v současnosti tak i do budoucna.

2.1.5

Cílem tohoto stanoviska není ani posuzovat jednotlivé modely aktivit, přestože je jasné, že některé z nich jsou otevřenější spolupráci na jakékoliv úrovni, zatímco jiné jsou zaměřeny výlučně na konkurenci na volném trhu.

2.2.1

Rozšíření Evropské unie je novou situací, která určitě přinese nové příležitosti celé Evropě a každé staré, nové i budoucí členské zemi.

Tuto příležitost je možno vnímat z různých hledisek:

2.2.1.1

Nabídka: Je jasné, že rozšíření velmi zvětšuje již tak širokou škálu evropských produktů cestovního ruchu, a to nejen s ohledem na počet lokalit cestovního ruchu, ale také – a možná ještě podstatněji – co do přidané hodnoty z titulu kulturního bohatství, dědictví a životního prostředí. V tomto kontextu je nutné ještě jednou zmínit slyšení v Katovicích, během něhož se díky prezentacím nejrůznějších iniciativ z oblasti přírodního, kulturního a dokonce industriálního cestovního ruchu jasně projevilo rozšíření stávající škály produktů cestovního ruchu, které s sebou přináší rozšíření o nové členské země. Toto rozšíření bezpochyby posílí konkurenceschopnost tohoto odvětví v Evropě, a to jak interně tak i ve srovnání s dalšími zeměmi v Americe, Asii a jinde na světě. Nové členské státy také usilují o rozšíření své nabídky produktů cestovního ruchu, neboť takové rozšíření považují za klíčový faktor rozvoje svého cestovního ruchu a konečně i celého svého hospodářství. Přestože toto přání dalšího růstu je zcela legitimní a správné, nemělo by se zapomínat, že růst má své meze a že tempo růstu musí být udržitelné, tak, aby byly i do budoucna zachovány sociální a hospodářské hodnoty i hodnoty v oblasti životního prostředí. Zkušenosti jiných členských zemí s rozvojem cestovního ruchu, a to jak úspěšné tak i neúspěšné, by měly posloužit jako vzor pro uvážlivý výběr úspěšného modelu rozvoje nových destinací cestovního ruchu.

2.2.1.2

Poptávka: Nárůst poptávky v oblasti cestovního ruchu spojený s rozšířením byl bezpochyby spuštěn třemi klíčovými faktory. Zaprvé nárůstem počtu občanů EU, kteří chtějí nebo musí cestovat do jiných míst a jiných zemí EU, do kterých pro ně zatím bylo složité se dostat, protože nebyli občany EU a setkávali se při cestování všeobecně s řadou obtíží, či proto, že byli občany EU a setkávali se s řadou obtíží při cestování do zemí mimo EU. Zadruhé, vyšší životní úrovní, jíž bude v nových členských zemích bezpochyby v budoucnu dosaženo a jež zvýší zájem občanů o cestování. Posledním faktorem je budování nové a zlepšování stávající dopravní a komunikační infrastruktury, od něhož se očekává, že přispěje k většímu zájmu o cestování a cestovní ruch, ke zvýšení mobility v pracovním i osobním životě a k celkovému růstu v oblasti cestování a cestovního ruchu.

2.2.1.3

Trh: V důsledku růstu nabídky i poptávky v souvislosti s rozšířením EU dojde ke zvětšení a posílení trhu v oblasti cestovního ruchu. To bude mít bezpochyby pozitivní dopad na veškerou hospodářskou aktivitu v EU, v jejímž rámci cestovní ruch představuje velmi vlivné odvětví. Je obtížné předpovědět, jaký dopad bude mít rozšíření trhu na ceny produktů cestovního ruchu, samotné produkty nebo zisky podniků, ale vše naznačuje, že pozitivní dopady převáží nad těmi negativními. Rozšíření trhu určitě povede k posílení konkurence, ale pokud výhody, které ze silnější konkurence poplynou, mají mít lavinový efekt, musí takové posílení konkurence být založeno na zlepšení konkurenceschopnosti jednotlivých podniků a evropských destinací cestovního ruchu.

2.2.2

Pokud však má nová a velká příležitost, kterou představuje rozšíření, vést k vytvoření silného odvětví, je třeba respektovat celou řadu zásad, podmínek a jednotných pravidel, která zajistí obecnou životaschopnost celého odvětví, jakož i to, aby se odvětví v budoucnu rozvíjelo společensky žádoucím způsobem. Tato kritéria byla stanovena na Lisabonském summitu, kde byla vytyčena strategie sledující tyto cíle: udržitelnost, znalostní společnost, zaměstnanost a společenskou soudržnost.

2.2.2.1

Udržitelnost: V předešlém stanovisku zaměřeném na Společensky udržitelný cestovní ruch pro každého  (1) EHSV, podobně jako jiné mezinárodní a evropské instituce jako např. Komise, Parlament atd., popsal udržitelnost evropského cestovního ruchu jako něco nesmírně cenného pro vyvážený a produktivní dlouhodobý hospodářský rozvoj tohoto odvětví. 100 iniciativ vytyčených v tomto stanovisku představuje konkrétní faktory, které přispívají k dosažení udržitelnosti.

Růst v odvětví cestovního ruchu bude pro nové země pokušením k další expanzi tohoto odvětví. Rozsah a tempo takové expanze je však třeba řídit způsobem, který bude přijatelný z ekonomického a sociálního hlediska i z hlediska životního prostředí. Požadavek na udržitelnost aktivit v cestovním ruchu není snadno splnitelný, neboť se neustále objevují požadavky, které si navzájem protiřečí, a také kritéria udržitelnosti se z pohledu jednotlivých hráčů liší.

2.2.2.2

Znalostní společnost: cestovní ruch může velmi konstruktivně přispět k dosažení cíle Lisabonské strategie, a to s ohledem na samotný charakter této činnosti založené na kulturní výměně, cestování do různých míst a sbližování různých společenských a kulturních zvyklostí a skutečností. Zejména u mladých lidí cestování a život s lidmi z jiných prostředí výrazně stimuluje získávání nových vědomostí, otevřenost, toleranci a zájem o ostatní. Získávání vědomostí není jen záležitostí akademického studia, ale také otázkou sbírání zkušeností; může probíhat za jakýchkoliv okolností, v jakémkoliv věku a cestovní ruch k němu poskytuje ideální příležitost.

Informační a komunikační technologie jsou klíčovými přispěvateli jak k vytváření tak i ke spotřebě produktů cestovního ruchu a rozhodně napomohou k tomu, aby se z cestovního ruchu stalo konkurenceschopné odvětví, které bude dostupné pro všechny.

2.2.2.3

Zaměstnanost: Lisabonská strategie stanovila, že by se Evropa v příštích letech měla chopit vedení při vytváření většího počtu pracovních míst, která by také měla být lepší kvality. Není pochyby, že cestovní ruch, který představuje 5 % evropského HDP a zaměstnanosti – v některých členských zemích dokonce až 10 %, může být zdrojem nových a lepších pracovních míst v rozšířené Evropě. Aby to však bylo udržitelné, musí stará i nově vytvořená pracovní místa v cestovním ruchu splňovat základní požadavky na kvalitu, konkrétní odborné vzdělání, stabilitu a – a to především – na uznání práv pracovníků na částečný úvazek a těch, kteří jsou zaměstnáni na dobu určitou.

2.2.2.4

Sociální soudržnost: Cestovní ruch je silným motorem pro posílení soudržnosti, umožňuje nám poznávat jiné lidi a místa a tak přispívá ke zhmotnění konceptu občanství v rozšířené Evropě. Pokud chceme sdílet s jinými lidmi nějaké společné cíle, je nutné, abychom ostatní poznali, a právě to cestovní ruch umožňuje. Cestovní ruch prohloubí sociální pokrok v rozšířené Evropě prostřednictvím zlepšování sociální soudržnosti mezi všemi národy v Evropě.

3.1

Klíčová otázka, kterou si můžeme položit a kterou bychom si také měli položit je tato: Může být politika cestovního ruchu pokryta obecným rozvojem celkové odvětvové a hospodářské politiky Evropské unie? Víme, že odpověď na tuto otázku musí být a také je kladná, pokud politikou cestovního ruchu rozumíme veškerá kritéria, cíle a nástroje schopné dovést cestovní ruch v Evropě na uspokojivou úroveň konkurenceschopnosti, vytváření bohatství a udržitelnosti. Smlouva o ústavě pro Evropu stanoví, že opatření v tomto odvětví mají podporovat, koordinovat a doplňovat ostatní evropské politiky.

3.2

Aspekty odvětvové politiky aplikovatelné na odvětví cestovního ruchu: mezi aspekty politiky cestovního ruchu, které jsou odvoditelné od obecných odvětvových a hospodářských politik Evropské unie, patří:

3.2.1

Zaměstnanost a sociální politika: Pokud necháme stranou velmi konkrétní znaky pracovních míst v cestovním ruchu, které vyplývají z jeho vysoce sezónní povahy, veškeré politiky EU v oblasti zaměstnanosti se na zaměstnanost v cestovním ruchu dají bez problémů aplikovat. Jakékoliv další iniciativy zaměřené na snížení sezónnosti by měly být nejen vítány, ale měly by být evropskými institucemi také podporovány a zaštiťovány. V této oblasti ještě zbývá mnoho práce, neboť sezónní zaměstnání je v hlavních oblastech cestovního ruchu stále ještě považováno za normální. Plánování školních prázdnin v různých termínech by mohlo pozitivně přispět k prodloužení sezóny.

3.2.2

Kvalita: Stejně tak je třeba na odvětví cestovního ruchu v zájmu zvýšení kvality aplikovat politiky Společenství zaměřené na podporu kvality a zavádění kvalitativních standardů. S ohledem na samotnou povahu cestovního ruchu jako odvětví poskytujícího služby a na jeho hlavní krédo, které spočívá v poskytování osobních služeb, je cestovní ruch vůči této proměnné velmi citlivý. Úsilí všech hráčů v evropském cestovním ruchu o podporu kvality by mělo být podporováno, koordinováno a doplňováno, jak stanoví Smlouva o ústavě pro Evropu.

3.2.3

Výzkum a vývoj: Cestovní ruch je odvětví, které v současnosti prochází zásadní strukturální změnou, jež se týká reklamy a nákupu služeb prostřednictvím internetu. Pozitivní efekt, který tato změna bude mít na cestovní ruch, by měl být studován a podporován. Výzkumem a vývojem v oblasti cestovního ruchu by se měly zabývat všechny instituce, a to na všech úrovních, i podniky.

3.2.4

Ochrana spotřebitelů: Cestovní ruch je hospodářskou aktivitou, v jejímž rámci existuje silná provázanost mezi poskytovateli služeb a spotřebiteli. Obecná politika EU v oblasti ochrany spotřebitelů musí být přímo aplikována na odvětví cestovního ruchu za účelem posílení odpovědnosti podniků i spotřebitelů v tomto odvětví. Prosazování a šíření známek kvality a známek osvědčujících šetrnost k životnímu prostředí v odvětví cestovního ruchu musí být také podporováno a podněcováno.

3.2.5

Ochrana životního prostředí: Veškeré evropské politiky ochrany životního prostředí jsou aplikovatelné na cestovní ruch a jsou pro něj přínosné. Pokud je cestovní ruch v zásadě odvětvím založeným na racionálním využívání přírodních zdrojů, veškeré iniciativy, aktivity a regulace mohou jedině podpořit cestovní ruch současnosti i budoucnosti.

3.2.6

Další politiky EU: Všeobecně vzato – a s ohledem na to, že povaha cestovního ruchu přesahuje záběr jednoho sektoru – je cestovní ruch ovlivňován všemi hospodářskými a průmyslovými politikami EU. Strategický význam cestovního ruchu pro zaměstnanost a sociální soudržnost by však měl být institucionálně uznán; politiky by měly být přiměřeně aplikovány na základě studií a pilotních projektů.

3.2.6.1

Krátce řečeno, politika cestovního ruchu v rozšířené EU, tak, jak bude vytyčena v Evropské ústavě, až tato úmluva nabude účinnosti, by měla být politikou podpory a koordinace a měla by doplňovat všechny ostatní politiky EU, které se nějak týkají cestovního ruchu. Snahy o konkurenceschopnost podniků, udržitelnost v nejširším smyslu tohoto termínu, vytvoření vysoce kvalitní zaměstnanosti, politiky v oblasti infrastruktury atd. by se měly zaměřit na cestovní ruch jako na aktivitu, která je klíčová pro rozvoj celé Unie.

3.2.7

Vztahy k dalším aktivitám: Cestovní ruch funguje jako katalyzátor, který posiluje efekt jiných aktivit, např. sportu, což EHSV analyzoval ve svém stanovisku k tématu Cestovní ruch a sport: budoucí výzvy pro Evropu  (2) .

3.3

Status politiky cestovního ruchu v EU: na otázku, zda je cestovnímu ruchu v Evropě a v politice EU skutečně přisuzována role, důležitost a strategická pozice, kterou si zaslouží jako lidská, hospodářská a společenská aktivita, je možno odpovědět z různých hledisek.

3.3.1

EU, její země, regiony a města jsou destinacemi světového cestovního ruchu: nová situace v Evropě, spolu s přistoupením nových členských zemí, vyústila v existenci velmi široké a rozmanité škály produktů, která je plná kontrastů a umožňuje Evropě, aby se rozvinula v přední zdroj i destinaci cestovního ruchu. Do budoucna se očekává pokračující, i když poněkud skromnější, růst, přičemž očekávané tempo růstu je vyšší než u jiných odvětví. Tato široká škála produktů musí být podpořena politikou kvality, která je základním kamenem konkurenceschopnosti a udržitelnosti; nástrojem pro dosažení a vyjádření takové kvality by mělo být vybudování evropské značky nebo značek kvality v oblasti cestovního ruchu.

3.3.2.1

Je známo, že evropské instituce, včetně Komise a Parlamentu, průběžně pracují na koordinaci opatření, jež se dotýkají cestovního ruchu. Je třeba zmínit iniciativu Evropské fórum cestovního ruchu, která již byla implementována. Toto každoroční setkání svádí dohromady všechny hráče z odvětví cestovního ruchu a má velký vědecký význam – jakož i velký význam pro plánování a politiku spolupráce – pro další zlepšování situace v odvětví cestovním ruchu v Evropě.

3.3.2.2

Tato činnost a další aktivity zaměřené na zvyšování povědomí o evropském cestovním ruchu, a probíhající za spoluúčasti všech hráčů z tohoto odvětví, jsou velmi pozitivním znamením. Závěry Fóra, které proběhlo v roce 2004 v Budapešti, jsou obsaženy v Příloze 1.

3.3.2.3

Na tomto místě je třeba zmínit také iniciativu EHSV představenou ve stanovisku k tématu Politika cestovního ruchu a spolupráce veřejného a soukromého sektoru  (3) a navrhující, aby Komise prověřila možnost vytvoření Evropské rady pro cestovní ruch, a to buď ve střednědobém nebo dlouhodobém horizontu.

3.3.2.4

V této Radě by mohla být zastoupena široká škála zástupců institucí i soukromého sektoru, zejména zástupců sociálních partnerů a organizací občanské společnosti. Rada by analyzovala informace o cestovním ruchu, navrhovala pokyny pro toto odvětví a její práce by navazovala na dohody dosažené v rámci Evropského fóra cestovního ruchu. EHSV bude spolupracovat a bude se aktivně účastnit jejího vytváření.

3.3.2.5

EHSV by rád vyjádřil své odhodlání k další práci na tomto tématu, a to jak samostatně tak i ve spolupráci s Komisí, Evropským parlamentem, Výborem regionů a dalšími institucemi, za účelem posílení profilu a rozvoje evropského cestovního ruchu.

3.3.2.6

V zájmu dalšího pokroku v této oblasti navrhujeme, aby institucionální setkání byla více využívána pro analyzování, koordinaci a podporu uplatňování usnesení Evropských fór cestovního ruchu.

3.4.1

Je naším záměrem, aby toto stanovisko bylo konzistentní s předchozím stanoviskem EHSV k tématu Sociálně udržitelný cestovní ruch pro každého  (4), které přizpůsobuje zásady utvářející politiku cestovního ruchu na míru nové situaci v Evropě. V tomto případě není na politiku cestovního ruchu nahlíženo jako na soubor regulatorních pravomocí Unie, nýbrž jako na zásady a hodnoty, jež je třeba vždy zohlednit a promítnout do opatření, která v oblasti cestovního ruchu přijímají veřejné instituce, a to na kterékoliv úrovni, jakož i do podnikatelských aktivit soukromého sektoru. Následující seznam obsahuje prvky, jejichž souhrn určuje systém orientačních hodnot, který může přispět ke zlepšení cestovního ruchu a k zajištění jeho udržitelnosti.

3.4.2

Definice cestovního ruchu musí být i v rozšířené Evropě založena na hodnotách vycházejících z evropské tradice a kultury a musí být i nadále zaměřena na samotné účastníky cestovního ruchu. Nesmí být upuštěno od konceptu účastníka cestovního ruchu jako spotřebitele služeb, jež mají velmi komplexní, rozmanitou a hluboce osobní povahu a skladbu. Není však možno zapomínat ani na zásadně hospodářskou a komerční povahu cestovního ruchu, která vyžaduje, aby v tomto hospodářsky důležitém odvětví, které je významným přispěvatelem k evropskému HDP, byly uplatňovány zásady ziskovosti a konkurenceschopnosti.

3.4.3

Politika cestovního ruchu v rozšířené Evropě by měla být založena na udržitelnosti, a to i v širším slova smyslu – tedy na udržitelnosti jako nástroji hospodářského a sociálního rozvoje i rozvoje ochrany životního prostředí – nicméně za předpokladu, že na tento rozvoj budou aplikována přísnější kritéria. Jedním z nejdůležitějších témat pro diskusi o této problematice jsou hranice růstu. Byly pro oblast cestovního ruchu určeny objektivní a kvantifikovatelné hranice růstu? Byly určeny ekonomické hranice pro tempo dalšího rozvoje destinací cestovního ruchu po celém světě?

3.4.3.1

Odpovědět na tyto otázky není jednoduché, ale koncept hranic růstu – nikoliv však hranic rozvoje, pokud se jedná o rozvoj vyvážený a udržitelný – se zřejmě začíná prosazovat. Možná stojí za zmínku příklad oblasti Středozemního moře, kde roste počet destinací cestovního ruchu a tento vývoj ve střednědobém horizontu představuje vážnou hrozbu pro celé odvětví cestovního ruchu a jeho ziskovost. Investiční iniciativy v oblasti cestovního ruchu, za předpokladu dodržení podmínek udržitelného rozvoje a spolupráce se zeměmi jižního Středozemí, je třeba vítat jako nástroje hospodářského a sociálního rozvoje této rozlehlé a prozatím málo rozvinuté oblasti.

3.4.4

Přizpůsobení odvětví cestovního ruchu měnící se situaci za účelem zlepšení konkurenceschopnosti tohoto odvětví: výzkum a vývoj, nové technologie, investice propagace, design, marketing, sítě, vytváření obchodních sdružení atd. je nutným předpokladem úspěchu pro všechny evropské podniky, zejména ty, které hodlají nalézt nějakou mezeru na trhu, který představuje nedávno rozšířená Evropa. Role, kterou hraje internet dnes a kterou zřejmě bude hrát v budoucnu, musí přesvědčit zástupce všech sektorů, že je třeba se do jeho rozvoje zapojit, využít internet ke zlepšení produktivity, pro účely výzkumu a konečně také pro zajištění vyváženějšího rozvoje odvětví cestovního ruchu.

3.4.5

Cestovní ruch a zaměstnanost: pracovní vztahy, odborné vzdělávání a profesní růst, specializace, sociální ochrana, volný pohyb pracovníků, atd. jsou faktory klíčového významu pro utváření politiky cestovního ruchu pro rozšířenou Evropu. Zvláštní pozornost je nutno věnovat vytváření nových profesí v odvětví cestovního ruchu a odbornému vzdělávaní pracovníků v těchto profesích; instituce se do tohoto procesu musí zapojit, aby se zajistilo splnění kritérií na vytváření vysoce kvalitních pracovních příležitostí. Také škála kvalifikací v oblasti cestovního ruchu by měla být rozšiřována a zlepšována.

3.4.6

Cestovní ruch ve vztahu k propagaci evropské kultury a dědictví: zvyklosti, umění, architektura, dějiny, folklór, gastronomie atd. – to vše by mělo ve vhodné evropské politice cestovního ruchu hrát velmi významnou roli. Nové země, které mají bohaté kulturní dědictví, jež může rozšířit škálu produktů cestovního ruchu, budou muset založit rozvoj svého cestovního ruchu na uvedených hodnotách. Zkušenosti, jako např. ty získané díky paradores ve Španělsku, pousadas v Portugalsku a ville e castelli v Itálii, mohou posloužit jako dobré příklady integrace kulturního dědictví a cestovního ruchu podpořené komerční propagací.

3.4.7

Zajištění dostupnosti cestovního ruchu pro všechny je výzvou, před kterou bychom neměli uhýbat. Cestovní ruch je právem každého jednotlivce a to i za předpokladu, že trpí nějakým postižením: je navrhována kampaň na podporu cestovního ruchu v rozšířené Evropě se zaměřením zvláště na děti a mládež a starší osoby a důchodce.

3.4.8

Růst trhu cestovního ruchu v návaznosti na rozšíření musí fungovat jako hnací síla interního cestovního ruchu v Evropě a jako základ obecné propagační politiky.

3.4.8.1

S ohledem na zvláštní význam interního cestovního ruchu a jeho dopad na domácí poptávku a spotřebu v EU, zejména stávající a potenciální význam sociálního cestovního ruchu, EHSV připraví stanovisko k tématu „ Politika sociálního cestovního ruchu pro Evropu“ .

3.4.9

Co se týče odvětví cestovního ruchu, musejí zúčastněné subjekty převzít vedoucí úlohu při analyzování, designu, monitorování a hodnocení politik cestovního ruchu v různých oblastech. Z toho se musí stát všeobecně platný modus operandi, zásada, které se bude držet jakákoliv politika cestovního ruchu. Jednotlivé orgány by se měly dohodnout na strategiích vzájemné spolupráce a metodách účasti.

3.4.10

Zřejmě největší slabinou cestovního ruchu je jeho sezónnost; těžištěm nové politiky cestovního ruchu pro rozšířenou Evropu musí být úsilí o trvalou zaměstnanost a aktivitu. Prostřednictvím pilotních projektů by měly být prozkoumány možnosti kompenzace nedostatečného využívání lidských zdrojů a kapitálu souvisejícího se sezónností. Takový výzkum by měl plně prozkoumat měnící se modely cestovního ruchu a to, jak by se dalo zajistit, aby cestovní ruch i nadále zůstal významným rozvojovým nástrojem.

3.4.11

Rozmanitá situace evropských ostrovů si zasluhuje zvláštní pozornost. Některé z charakteristik, které jim poskytují ty správné podmínky pro rozvoj cestovního ruchu, mohou mít obrovské dopady. Politiky v oblasti komunikace, dopravy a regionálního rozvoje mají vzhledem ke specifickým charakteristikám týkajících se cestovního ruchu pro ostrovy a horské oblasti strategický význam.

3.4.12

Je důležité opět zdůraznit, že v dnešním světě jsou těžištěm rozvoje cestovního ruchu hodnoty jako bezpečnost a prevence. S ohledem na přírodní katastrofy i na katastrofy způsobené lidmi by klíčovým faktorem pro rozvoj cestovního ruchu měla být prevence založená na pravidlech, která zajišťují svobodu cestování a pohybu.

3.4.13

Nemělo by se zapomínat, že politika cestovního ruchu pro rozšířenou Evropu musí efektivně přispívat k tomu, aby cestovní ruch plnil svou potenciální roli katalyzátoru procesu sociální, hospodářské a politické soudržnosti v EU, a to prostřednictvím řady různých činností:

3.5.1

Co se týče analýzy rozšířené Evropy a cestovního ruchu, je nutné, aby přiměřená koordinace a spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem byla vzata v úvahu nejen na místní a národní úrovni. Taková koordinace a spolupráce může – a zřejmě by měla – tyto meze překračovat. Spolupráce musí být také vektorem pro přenos udržitelných politik a opatření zaměřených na zlepšení úrovně investic a konkurenceschopnosti z jedné země do druhé. Země a sektory společnosti s delší tradicí v oblasti cestovního ruchu mohou nabídnout své zkušenosti zemím, které dnes tvoří rozšířenou Evropu, a prostřednictvím svých konkrétních zkušeností s úspěšnými i neúspěšnými metodami jim mohou pomoci se vyvarovat chyb při vývoji vlastních modelů cestovního ruchu; zkrátka řečeno, mohou spolupracovat na vytváření nového modelu cestovního ruchu, který bude udržitelný ekonomicky, sociálně i z hlediska životního prostředí.

3.5.2

Odborné vzdělávání se musí stát jedním ze základních kamenů zlepšování kvality cestovního ruchu, ale přitom je vhodné, aby jeho obsah odpovídal skutečné poptávce jednotlivých touroperátorů; to by mělo zvýšit účinnost institucionálního úsilí. Spolupráce veřejného a soukromého sektoru v této oblasti může – a měla by – hrát životně důležitou úlohu.

3.5.2.1

EHSV by tímto rád vyjádřil, že by plně podpořil iniciativu orientovanou na vytvoření evropského magisterského studijního programu se zaměřením na cestovní ruch; existence takového programu by pomohla utvářet, rozvíjet a aplikovat evropský model cestovního ruchu, založený na hodnotách Evropské unie jako oblasti vzájemného soužití a hospodářského rozvoje.

3.5.3

Evropská politika cestovního ruchu by měla zajistit podporu sítí touroperátorů a podporu sdružování v podnikatelských asociacích, a to na všech úrovních, tedy na úrovni místní, regionální, národní i evropské.

3.5.4

Role dopravní infrastruktury v rozšířené Evropě je klíčová pro zajištění toho, aby i v budoucnu byl rozvoj cestovního ruchu ve všech zemích založen na konkurenci. Unie musí v této oblasti usilovat o zajištění bezpečného, rychlého a vysoce kvalitního přístupu a intermodality dopravy pro všechny regiony. Přitom je třeba mít na zřeteli skutečnost, že využití infrastruktury pro potřeby cestovního ruchu má dalekosáhlý hospodářský a sociální dopad. V oblasti politik zaměřených na zlepšení interních a externích komunikací je třeba dát zvláštní prioritu zajištění dostupnosti ostrovních částí EU.

3.6.1

Evropská institucionální spolupráce může mít celou řadu různých podob:

3.6.1.1

Pilotní projekty: například Evropský projekt sociálního cestovního ruchu by mohl podstatně přispět k růstu interního cestovního ruchu a k zajištění přístupu k cestovnímu ruchu pro všechny, jakož i napomoci k překonání sezónnosti cestovního ruchu. Projekt by mohl být podpořen zeměmi s podobnými úspěšnými zkušenostmi, společně s Komisí, a mohl by zkoumat dlouhodobou životaschopnost globálního Evropského projektu sociálního cestovního ruchu. Navrhuje se, že by Evropská komise měla analyzovat případný dopad evropského programu sociálního cestovního ruchu na odvětví cestovního ruchu v Evropě.

3.6.1.2

Spolupráce v oblasti výzkumu: například v oblasti výzkumu nových forem cestovního ruchu, zejména cestovního ruchu slučitelného s principem udržitelnosti, které by mohl získat impuls k dalšímu rozvoji díky rozšíření EU. Navrhuje se, aby Komise zvážila provedení průzkumné studie na toto téma, přičemž by se EHSV také zapojil.

3.6.2.1

Hospodářská solidarita EU je nejpatrněji promítnuta do politiky hospodářské a sociální soudržnosti, která je implementována prostřednictvím strukturálních fondů. Tato politika, která se osvědčila jako účinný nástroj dalšího pokroku, bude do budoucna zvláště relevantní v souvislosti s rozšířením. Proto by akce, které mají pozitivní efekt na rozvoj politik soudržnosti, měly být podpořeny prostřednictvím vypracování politiky cestovního ruchu. Tyto politiky mohou následně posílit aktivitu v oblasti cestovního ruchu ve všech zemích, takže cestovní ruch bude mít na takové akce multiplikační efekt. Přeshraniční opatření mohou pomoci vytvořit produkty cestovního ruchu, které by byly sdíleny různými zeměmi, a to prostřednictvím společných akcí a produktů.

3.6.2.2

Za účelem dalšího zkoumání této problematiky Výbor navrhuje Komisi, aby byla uskutečněna studie zaměřená na vliv strukturálních fondů na odvětví cestovního ruchu.

4.1

Cestovní ruch je hospodářské odvětví, které má klíčový význam pro účinné budování rozšířené Evropy. Měl by růst při řádném zohlednění principu udržitelnosti v nejširším slova smyslu a měl by účinně přispívat k evropské sociální soudržnosti.

4.2

Nové členské státy vidí cestovní ruch jako velkou příležitost pro hospodářský rozvoj, který jim umožní překlenout propast v oblasti příjmů, jež je dělí od starých členských států Evropské unie. Velká rozmanitost kultur, národního dědictví a přírodního prostředí, kterou s sebou přinášejí, povede k rozšíření škály produktů a také k expanzi poptávky po cestovním ruchu, a to jak u interního, tak u externího cestovního ruchu.

4.3

Rozšíření o další země bude mít velmi pozitivní dopad na budoucnost odvětví cestovního ruchu, zejména v případě, že evropský model cestovního ruchu bude aplikován s řádným důrazem na princip udržitelnosti.

4.4

Jeden z návrhů, které by podle názoru Výboru měl být schválen a předán institucím všech členských států, se týká uskutečnění rozsáhlé vzdělávací a motivující kampaně založené na konceptu cestovního ruchu jako odvětví, které má pro Evropu strategický význam. Tato kampaň by v zásadě byla zaměřena na školáky a jejím cílem by bylo naučit je vnímat hodnotu cestovního ruchu jako lidské činnosti, která s sebou nese poznávání jiných lidí, míst a kultur, což může být životně důležité pro jejich vlastní osobní růst a může je velmi obohatit. Do této kampaně by měly být zapojeny evropské, národní, regionální i místní instituce, jakož i podnikatelské a odborové organizace ze všech odvětví. Kampaň by měla vyzývat školáky, aby poznali nejbližší destinace cestovního ruchu ve svém okolí (město, provincie, region), což by je motivovalo k cestování v rámci jejich země a také k objevování krás zbytku Evropy.

4.5

Vytvoření databáze dobré praxe v oblasti cestovního ruchu, zahrnující jednotlivé destinace a soukromé operátory, např. vlastníky hotelů, a další nabídky atd., by se mohlo stát nástrojem pro výměnu pozitivních zkušeností, ze kterých by nově začleněné země a také ty, které přistoupí v budoucnu, mohly výrazně těžit.

4.6

Také vytváření a podpora různých sítí sdružujících destinace, jež usilují o propagaci nejlepších hodnot udržitelnosti a kvality, zajistí, aby se cestovní ruch rozvíjel na základě kritérií odpovídajících novému modelu evropského cestovního ruchu, poskytujícímu záruku větší kontinuity.

4.7

Těžištěm evropského modelu cestovního ruchu, zaměřeného i nadále na generování udržitelné hospodářské činnosti, by měla být ochrana spotřebitelů. Na odvětví cestovního ruchu by měla být v plném rozsahu aplikována obecná politika ochrany spotřebitelů, zejména s ohledem na to, že v tomto odvětví existuje velmi silná vazba mezi spotřebiteli a poskytovateli služeb.

4.8

Výbor vítá iniciativu Komise zaměřenou na uskutečnění studie zkoumající efekt sportovních akcí na cestovní ruch, a to na základě stanoviska EHSV k tématu „Cestovní ruch a sport: budoucí výzvy pro Evropu“.

4.9

V zájmu nalezení východisek a referenčních bodů pro budoucí opatření na podporu evropského cestovního ruchu EHSV vyzývá Komisi, aby v rozumném časovém horizontu uskutečnila studie zaměřené na cestovní ruch a situaci sociálního cestovního ruchu, jakož i cestovního ruchu zdravotně postižených osob, a to s ohledem na jeho sociální význam a možné pozitivní efekty na aktivitu v cestovním ruchu.

4.10

EHSV by rád znovu zmínil dva konkrétní návrhy, o kterých již v tomto stanovisku bylo pojednáno:

5.

EHSV rozhodl, že vydá a bude šířit toto stanovisko nazvané „Katovické prohlášení o politice cestovního ruchu v rozšířené EU“ a že bude příspěvkem Evropského hospodářského a sociálního výboru ke Světovému dni cestovního ruchu 2005, ustanoveného Světovou organizací cestovního ruchu.

14.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 255/22

1.1

Pokud se týká pracovního programu Střediska pro sledování jednotného trhu (SSJT (1)), navrhuje Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“ doplňující stanovisko k tématu Priority jednotného trhu pro léta 2005 až 2010. Stejně jako v minulosti přispívá SSJT k přezkoumání cílů a metod z hlediska jejich přínosu pro postup k jednotnému trhu.

1.2

Výsledky roku 2004 pro Evropskou unii nemohou být podceňovány. Krátce po historickém rozšíření, které přivedlo do unie deset nových členů, zvolili občané nynějších 25 členských států nový Evropský parlament a koncem roku 2004 zahájilo své pětileté funkční období 25 nových členů Evropské komise.

1.3

Mezitím byla publikována Kokova zpráva (2) a také stanovisko Výboru (3) k zavádění Lisabonské strategie; oba dokumenty vznikly na základě požadavku Evropské rady z března 2004. V ideálním případě by tato práce byla provázána se stanoviskem Výboru z vlastní iniciativy k prioritám jednotného trhu právě pro toto období nového parlamentu a Komise, které by tak bylo praktickým příspěvkem občanské společnosti.

1.4

Je tedy důležité připravit podklady pro účast EHSV v konzultacích, které nová Komise plánuje.

1.5

Toto stanovisko doplňuje stanovisko Výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie vnitřního trhu – priority let 2003–2006 KOM(2003)238 v konečném znění. V tomto stanovisku (4), ke kterému byl zpravodajem pan Cassidy, se Výbor soustředil na několik prioritních hledisek pro bezchybnou funkci jednotného trhu, snižování dopadů daňových překážek, zlepšování podmínek podnikání, solidní právní systém, vysoké a transparentní standardy kvality především u služeb obecného zájmu, lepší a širší informovanost občanů atd.

1.5.1

Současně Výbor v tomto stanovisku zásadně zdůraznil, že dalších výtěžků z obecného blaha nelze dosáhnout prostřednictvím opatření k liberalizaci a podporováním konkurenceschopnosti, ale že k úspěšnému dokončení jednotného trhu podstatně přispěje doprovodná makroekonomická politika zaměřená na růst a zaměstnanost. Ani debata v souvislosti s budoucí úpravou sociálních systémů se nesmí uskutečnit z hlediska jednotného trhu a rozpočtových požadavků, ale musí vidět systémy jako celek a zohlednit jejich cíle.

1.6

Toto stanovisko je založeno rovněž na „25 poznatcích“ Střediska pro sledování jednotného trhu, publikovaných k desátému výročí vytvoření tohoto střediska (brožura vyšla v říjnu 2004 pod názvem „What is the state of the enlarged Single Market? 25 findings by the Single Market Observatory“). Přes velmi významný pokrok dosažený v posledních letech konstatuje SSJT přetrvávání mnohých zpoždění a rovněž nedostatečné fungování jednotného trhu, které poškozuje jeho evropské uživatele a ovlivňuje negativně výkonnost EU z hlediska konkurenceschopnosti, růstu, inovace, a zaměstnanosti ve srovnání s našimi hlavními světovými partnery.

1.7

Víceletý strategický program, který připravilo šest předsednictví (5) pro období 2004 – 2006 tvoří základnu pro studium této věci a přípravu doporučení pro klíčové období let 2005 až 2010, během něhož se za procesu integrace nových členských států ustavila nová Komise a nový Evropský parlament. Záměrem je tedy formulovat původní priority EU v širším kontextu a řešit operativní problémy, které byly dlouho odsouvány do pozadí. Program šesti předsednictví je ukázkou vítané politiky kontinuity. V minulosti se příliš často stávalo, že nastupující předsednictví se snažilo o zařazení svých vlastních programů, což vedlo ke zmatku a názorům, že EU nemá žádné zřetelné politické cíle.

2.1

Pokud se týká jednotného trhu, spočívají priority šesti předsednictví na Lisabonské strategii. Tato strategie si klade za cíl vytvořit z Evropy „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“ Komise připravila akční plán nazvaný Zjednodušení a zlepšení regulačního prostředí  (6). Od 1. května 2004 tato operace zahrnuje rozsáhlý trh složený z 25 států. Ve smyslu Lisabonské strategie Výbor opět zdůrazňuje, že je nutno pečlivě rozlišovat zbytečnou právní a administrativní náročnost od standardů a úprav, které jsou nezbytné pro zaručení a budování životních a pracovních podmínek ve smyslu společných cílů Evropské unie.

2.2

Podstatné znepokojení budí metody, kterými některé členské státy neodůvodněně komplikují převádění směrnic Společenství do národní legislativy. Zainteresované strany jsou zklamány neprůhlednou procedurou „komitologie“, kdy se podrobná nařízení zavádějící rámcové směrnice projednávají za zavřenými dveřmi, aniž by byla alespoň přezkoumána Evropským parlamentem nebo parlamenty národními.

2.3

Jedním z nejvážnějších nedostatků je časová prodleva mezi přijetím směrnice v Radě a Parlamentu a jejím převedením do národního práva.

2.4

Členské státy často nepřevedou směrnice Společenství do národní legislativy a vytvářejí tak řadu překážek, které jsou hospodářsky nevýhodné. Odstranění těchto překážek vyžaduje pečlivě zváženou směs harmonizace, vzájemného uznání a zjednodušení.

2.5

Složitost podmínek, kterými se řídí činnosti na jednotném trhu je nevýhodou, na který poukazují operátoři. Přestože je zjednodušení z velké části otázkou správné praxe a implementace, chybí nadále základní zjednodušující opatření zejména v oblasti patentu Společenství, zamezení dvojímu zdanění, evropského právního statutu otevřeného malým a středním podnikům, standardní evropské úpravy fúze a zjednodušení pravidel pro DPH uvnitř Společenství.

2.6.

Sama Komise není bez viny. Některé iniciativy v legislativě Společenství nejsou vždy dostatečně podpořené předběžnou analýzou důsledků, která často postrádá přesnost a transparentnost, jak je tomu například u návrhu druhé směrnice o přístavních službách (7). Evropské směrnice jsou často výsledkem rozsáhlých politických kompromisů mezi státy, případně mezi Radou a Evropským parlamentem, což neusnadňuje život uživatelům těchto pravidel.

3.1

Aktéři jednotného trhu by měli dostat slovo právě proto, aby se zjednodušilo regulativní prostředí. Samoregulace a koregulace se tak původně vyvíjela ve dvou oblastech: v odkazech na normy, které měly dát život směrnicím o technických překážkách, a v nezávislosti sociálního dialogu, která byla přijata Maastrichtskou smlouvou.

3.2

Tento přístup se postupně rozšířil do dalších oblastí pravidly jednání a dobrovolnými dohodami. Jsou to práva zákazníků, zejména v elektronickém obchodě (např. informace, označování, značky, zabezpečení plateb), služby včetně finančních (např. vzájemné uznávání kvalifikace) a ochrana životního prostředí (např. respektování ekologických standardů).

3.3

Interinstitucionální dohoda (8), uzavřená 16. prosince 2003 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí, poprvé definovala a organizovala samoregulaci a koregulaci v rámci jednotného trhu. Výbor v této souvislosti vyjadřuje svůj údiv nad tím, že nebyli konzultováni sociální partneři, kteří se významně podílí na vypracovávání právních předpisů.

3.4

Během minulých deseti až patnácti let prošla samoregulace a koregulace dotčených stran v evropském měřítku obdobím prudkého růstu, jak dokládá databáze PRISM (9) Evropského hospodářského a sociálního výboru. Mezi takovými iniciativami SSJT zaznamenalo:

3.5

Úspěch samoregulace a koregulace spočívá zejména na následujících faktorech:

3.6

Samoregulace a koregulace mohou poskytovat pouze jednotlivá řešení případ od případu, která jen doplňují práci zákonodárce, který nadále požívá zásadní výsady služby veřejnému zájmu. K zjednodušení právních předpisů v určitých oblastech by bylo vhodné, aby se samoregulace v Evropských profesních organizacích mohla více rozšířit.

3.7.

Informační zpráva o stavu koregulace a samoregulace na jednotném trhu, přijatá EHSV 10. února 2005, rozvíjí tyto analýzy a zjištění (CESE 1182/2004) (10)

4.1

Návrh Komise změnit celní právní řád Společenství si klade za cíl zjednodušení existující legislativy a prohloubení harmonizace a integrace. Rozšíření způsobí změny v legislativě EU i v celní praxi. Je skutečností, že celní správa se na vnějších hranicích EU stát od státu velmi liší, zvláště pokud se týká pracovních sil a zdrojů, nemluvíme-li od důslednosti. To vyvolává otázku, jejíž význam dále zvýšilo rozšíření, jak jsou celní kontroly účinné na evropské úrovni, tedy do jaké míry je jednotný trh chráněn před nečestnou konkurencí, pašováním a falšováním. Bylo by možná vhodné prozkoumat možnost ustavení celní obdoby úřadu OLAF, aby se ochránily příjmy ze vnějších cel a zemědělských dávek. Rizikem je, že ztráta vzájemné důvěry mezi celními orgány různých členských států by mohla vést k opětnému zavedení kontrol uvnitř Společenství, což by ohrozilo jednotu a svobody jednotného vnitřního trhu.

4.2

Celní služby EU se musí organizovat účinnějším a homogennějším způsobem, má-li jednotný trh správně fungovat. Ideálním řešením by mohlo být založení celní služby EU; vlády členských států však dosud neprojevily pro takový krok velké nadšení, zejména protože nemají dostatečnou důvěru v účinnost celních služeb ostatních států. EHSV by proto uvítal postupný vznik rozšířené spolupráce 25 národních orgánů. K dosažení tohoto cíle je třeba dalších přípravných programů a vzájemných výměn celních úředníků; v části členských států však není patrná politická vůle k takovému kroku.

5.1

Bylo by třeba jasněji identifikovat překážky, které narušují princip jednotného trhu a měly by tedy být odstraněny prioritně (například blokování patentu Společenství, dvojí zdanění, formulování veřejných zakázek tak, že upřednostňují „národní špičky“ nebo rozmělnění pravidel vztahujících se k duševnímu vlastnictví), na rozdíl od překážek vyplývajících ze zvláštností různých členských států, jimž se budou muset zúčastněné strany přizpůsobit (kulturní odlišnosti, jazykové zvláštnosti a rozdíly ve zdanění). Síť SOLVIT ustavená Komisí není dosud dostatečně známá, ale začala již přinášet výsledky a měla by se dále rozvíjet.

6.1

Byrokracií a přetrváváním obchodních bariér jsou zvláště znevýhodněny malé společnosti. Mnohé z nich by si přály přístup na jednotný trh, zejména v oblasti příhraničních regionů. Nemají žádný přístup ke zjednodušenému právnímu statutu na evropské úrovni.

6.2

EHSV vyzýval k tomu, aby zjednodušený evropský status společnosti (11) byl otevřený společnostem všech velikostí a byla tak usnadněna jejich činnost na jednotném trhu. V současnosti probíhá studie proveditelnosti, na jejímž základě Komise rozhodne o případném návrhu a jeho nejvhodnějším typu k dosažení takového stavu. (Komise očekává, že studie bude dokončena do června 2005.)

6.3

EHSV také od Komise očekává výsledky šetření rozsáhlého souboru smluv o zamezení dvojímu zdanění mezi členskými státy navzájem i mezi nimi a třetími zeměmi. (12) V současné době šetření probíhá a jeho výsledky budou spolu s možnými řešeními zveřejněny během tohoto roku.

7.1

Ve všech zemích EU se uznává, že vývoj jednotného trhu nabídl zákazníkům daleko širší výběr, zejména v oblasti zboží (sortiment, poměr ceny a kvality). Stejně jako různá pravidla EU k ochraně zájmů spotřebitelů, vyvinula se v posledních letech i dobrovolná nebo smluvní samoregulace, zejména v oblasti elektronického obchodu, kde pokrývá bezpečnost plateb, záruky, poprodejní servis a alternativní metody rozhodování sporů. Zvláštní pozornost mezi hlavními prioritami dalšího zlepšení by měla patřit analýzám účinku plánovaných nařízení, realistickému, ale nekomplikovanému zavádění zásady předběžné opatrnosti, účinné ochraně práv spotřebitelů bez ohledu na hranice a účinným alternativním nástrojům rozhodování sporů.

7.2

Je třeba mít na paměti, že jednotný trh má ještě jeden cíl: vytváření pracovních míst. To bude možné jen za předpokladu rozhodného postupu při odstraňování existujících překážek. Nyní, když proběhlo rozšíření, považuje EHSV za ještě důležitější než dříve, aby existovala proaktivní informační politika, umožňující dosažení skutečného násobného účinku. Tato politika vyžaduje účast členských států a jejich trvalou zodpovědnost v této oblasti. Informační sítě, jako je zejména EURES a služby řešení problémů SOLVIT, pracují, ale nejsou dosud dostatečně využívány, především v důsledku nízké podpory a informovanosti.

7.3

Cíli jednotného trhu je i vytváření pracovních příležitostí a mobilita pracovních sil. Učňovské a vzdělávací programy by se měly více zaměřit na přípravu pro „znalostně orientované hospodářství“. Jako v již zmíněném stanovisku EHSV v bodě 1.5 upozorňuje Výbor i zde na to, že samotné vytvoření jednotného trhu neodstraní problémy evropského pracovního trhu, ale že budou nutná dodatečná aktivní opatření.

7.4

EHSV plně podpoří Komisi při dosahování pokroku v těchto důležitých politických oblastech a doufá, že národní vlády budou při tom spolupracovat a udělají vše potřebné pro urychlení přijímání a implementace svých závazků. EHSV lituje omezení, která byla zavedena některými „starými“ členskými státy a omezují volný pohyb pracovníků z „nových“ členských států, a naléhavě žádá přehodnocení „přechodných období“.

8.1

Odstranění těchto překážek vyžaduje dynamickou rovnováhu tržních tlaků, vzájemného uznávání a harmonizace. To znamená nové partnerství mezi institucemi EU, státy, dodavateli a odběrateli služeb, aby bylo možné lépe posoudit stávající překážky, zabránit vzniku nových, koordinovat přístup, zjednodušit pravidla, připravit se případné přechody a brát v úvahu globalizaci obchodu.

8.2

Tržní potenciál služeb zůstává z velké části nevyužitý, protože národní požadavky nejsou kompatibilní s volným poskytováním služeb. Završení jednotného trhu v oblasti služeb se stalo zásadně důležitým z těchto důvodů: a) obchod se stává mezinárodní a probíhají jednání WTO o službách; b) zavedení eura přineslo silnější konkurenci a potřebu jednotného trhu služeb.

8.3

Ve zvláštních případech finančních služeb, v pojišťovnictví a bankovnictví, jsou pomalý pokrok v uskutečňování akčního plánu finančních služeb a jeho pomalé zavádění při sledování lisabonské strategie způsobeny průtahy některých členských států. Příliš často se stává, že někteří předsedové vlád souhlasí v Evropské radě s politickými prohlášeními vyzývajícími Komisi, aby jednala, na která zapomenou okamžitě po návratu do národních hlavních měst.

8.4

Ve vztahu k finančním službám se legislativní fáze akčního plánu finančních služeb nyní blíží k závěru, klíčovou důležitost má nyní konzistentní zavedení legislativních opatření na národní úrovni.

8.5

Strategie oživení navrhovaná Komisí je potřebná. Znamená to však i nutnost vzít v úvahu rozdílnost dotčených sektorů. Jedním ze způsobů, jak se vypořádat s touto rozdílností, je vyšší využívání profesní koregulace a samoregulace na evropské úrovni. Společenské a hospodářské zájmové skupiny by měly přijít s novými iniciativami, aby mohly sehrát důležitější úlohu v tomto otevírajícím se prostoru.

8.6

Stanovisko přijaté 10. února 2005 uvádí připomínky Výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu (CESE 137/2005) (13).

9.1

Jednotný trh, a společně s ním trh pracovních sil, podléhá neustálému vývoji. Řízení těchto změn je důležitým úkolem pro Evropskou komisi a zejména sociální partnery.

9.1.1

Komise by se ve své práci měla soustředit na to, aby stávající evropské právní předpisy zjednodušila, konsolidovala a zlepšila jejich soudržnost tak, aby potenciál jednotného trhu mohl být využit jak ze strany prodávajících, tak ze strany spotřebitelů.

9.2

EHSV rovněž naléhavě žádá vlády členských států, aby ukázaly politickou vůli vytvořením mechanismů užší celní spolupráce.

9.3

Podle názoru EHSV jsou hlavní překážkou dosažení jednotného trhu členské státy. Některé jsou liknavé při implementaci, některé implementují velmi podrobně a vytvářejí nepřátelské postoje proti jednotnému trhu a EU. Některé postup brzdí, například zaváděním národní legislativy zakazující převzetí zahraničních finančních institucí, jako jsou banky. Jiné umožňují svým zestátněným průmyslovým odvětvím přebírání zahraničních společností, aniž připouštějí reciproční postup. Neomezený přístup k prostředkům, které mají některá zestátněná průmyslová odvětví, představuje narušení hospodářské soutěže jímž se doposud Komise zdráhala zabývat.

14.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 255/29

1.1

Komise předložila sdělení o posílení důvěryhodnosti a spolehlivosti e-trhů typu B2B. Výbor se domnívá, že:

2.1

Sdělení Komise ve velké míře vychází z práce expertní skupiny zástupců průmyslu a poskytovatelů elektronických trhů („expertní skupina“) (1). Sdělení se zaměřuje na potřebu posílení důvěryhodnosti a spolehlivosti e-trhů typu B2B, aby omezila hospodářská rizika plynoucí z nekalých nebo nelegálních obchodních praktik na těchto trzích. E-trhy B2B mají potenciál zvýšit efektivnost tím, že sníží transakční náklady a posílí hospodářskou soutěž, takové zvýšení efektivnosti však z velké části závisí na ochotě podniků účastnit se na těchto trzích. Aby odstranila možné překážky využívání e-trhů typu B2B, které pramení z nedostatku jejich důvěryhodnosti a spolehlivosti, hodlá Komise učinit následující kroky:

2.2

Sdělení bude podporovat intenzivnější dialog mezi zainteresovanými stranami zapojenými do e-trhů typu B2B s ohledem na korektní obchodní zásady a bezpečnostní požadavky. V důsledku toho by měly být odstraněny možné překážky účasti na takových elektronických formách obchodování. Orgány Komise budou pravidelně informovat o pokroku, jehož bylo dosaženo, prostřednictvím evropského portálu e-tržiště.

3.1

E-trhy typu B2B lze definovat jako internetové obchodní platformy, kde podniky směňují zboží a služby. Dále, po této spíše širší definici, lze e-trhy typu B2B rozdělit do následujících kategorií podle různých funkčností transakcí, které se nabízí:

Počet aktivních e-trhů se v průběhu času mění a není ještě stabilní. Předpokládá se, že je v současnosti na celém světě aktivních asi 1 000 e-trhů, což je přibližně o 20 % méně než před dvěma roky [SEC(2004) 930].

4.1

Sdělení Komise se zaměřuje na oblast „posílení důvěryhodnosti a spolehlivosti elektronických trhů typu business to business“. Elektronické trhy tvoří důležitou součást mnohem obecnějšího odvětví e-podnikání. K této oblasti e-podnikání uvádíme níže několik poznámek.

4.1.1

Dobře fungující elektronické trhy v zásadě přispívají k efektivnějšímu obchodnímu prostředí. Z dlouhodobého hlediska je to pro evropský obchod a zaměstnanost prospěšné. Větší konkurence bude evropský obchod stimulovat ke zlepšení jeho efektivnosti. EHSV proto podporuje akce, které jsou prospěšné pro rozvoj elektronického obchodu. To také již uvedl ve svých předchozích připomínkách.

4.1.2

Ve svém stanovisku k návrhu směrnice o určitých právních aspektech elektronického obchodu (2) Výbor uvedl, že nejistý právní rámec je pro elektronický obchod nepřípustný. Stávající sdělení má za cíl omezit tuto nejistotu a EHSV tento krok vítá.

4.1.3

EHSV vyjádřil své připomínky k úsilí Komise stimulovat e-obchod ve svých stanoviscích ke sdělením Komise „Pomáháme MSP k digitalizaci“ (3) a „Úprava politik e-obchodu v měnícím se prostředí: Zkušenosti iniciativy digitalizace a budoucí výzvy“ (4). Tyto připomínky jsou v zásadě stále v platnosti.

4.1.4

Pro obchod a veřejný sektor je elektronický obchod velmi důležitý. Otevírá možnosti pro větší hospodářskou soutěž, obchodování na vnitřním trhu a rovné příležitosti pro MSP. Je důležité, aby bylo využívání této nové technologie podporováno, zejména mezi MSP. Výbor vítá a podporuje práci Komise v této oblasti.

4.1.5

Výbor také vítá zjištění skupiny odborníků o internetových obchodních platformách typu B2B. Co se týká identifikace problémů, skupina provedla důkladnou práci. Zdá se však, že si není jistá, zda si MSP uvědomují přínos tohoto typu obchodování. Na straně 10 jejich zprávy se uvádí, že „MSP jsou si obecně vědomy výhod e-podnikání a jsou o nich přesvědčeny“; na straně 11 se uvádí, že „MSP stále váhají s plným zapojením do elektronického obchodu“, a dále se uvádí, že je to z důvodu „nedostatečného povědomí o rizikách a výhodách“. Je však velmi důležité upozornit na rozdíl mezi e-podnikáním a elektronickým obchodem. Závěrem lze konstatovat, že MSP jsou si vědomy obecných možností využívání IT, zatímco specifičtější elektronické obchodování je stále ještě vzdálené.

4.1.6

I když existuje povědomí o možnostech e-podnikání a mnoho MSP stojí v popředí při využívání e-obchodu,, existují některé problémy, které přesto zabraňují většině MSP, aby se plně zapojily do „společnosti e-podnikání“. Tyto problémy jsou obecného charakteru a neomezují se pouze na elektronické obchodování. Vztahují se však k této oblasti.

4.1.6.1

Komise má na podporu MSP při využívání e-podnikání několik iniciativ. Tyto iniciativy Výbor podporuje a doporučuje Komisi, aby přidala nebo posílila ty iniciativy, které podporují specifickou potřebu MSP na zavedení upraveného softwaru a standardů.

4.1.7

EHSV také upozorňuje na to, že je třeba stimulovat zájem mezi MSP, aby se učily, jakým způsobem se mohou účastnit elektronického podnikání. Oblast elektronického obchodu a elektronického podnikání se vyvíjí velmi rychle. Stálo by za to prozkoumat podněty pro MSP v oblasti celoživotního učení.

4.1.7.1

Výše uvedené je v souladu s doporučeními, které Výbor nedávno přijal ve svém stanovisku o celoživotním učení (5). V tomto stanovisku EHSV doporučuje posílení programů celoživotního učení určených pro občany v produktivním věku, přičemž dává do souvislosti tyto programy s úspěchy znalostní ekonomiky. EHSV přisuzuje zvláštní význam přístupu MSP k těmto programům.

5.1.1

Skupina odborníků ve své závěrečné zprávě rozlišuje různé formy obchodních platforem. Výbor podporuje tvrzení odborníků, že „by nebylo vhodné zaměřit se pouze na e-tržiště“. Existuje mnoho různých způsobů, jejichž prostřednictvím lze participovat ve „společnosti e-podnikání“. Různé společnosti mají různé potřeby a různé obchodní zásady. Jak skupina odborníků upozorňuje, „protože většina problémů MSP souvisí s e-tržišti, a zejména v tomto kontextu se zpětnými aukcemi, zaslouží si tato konkrétní forma internetové obchodní platformy typu B2B … velkou pozornost“.

5.1.2

V této fázi by však Výbor chtěl upozornit na probíhající implementaci dvou směrnic o veřejných zakázkách do vnitrostátních právních systémů. Tyto dvě směrnice otevírají prostor pro nové postupy elektronického zadávání veřejných zakázek, a přestože existují určité rozdíly v implementaci směrnic v různých zemích, pro obchod je velmi důležité, že zadávání veřejných zakázek může stimulovat používání nových elektronických prostředků. Komise rovněž zahájila „akční plán pro implementaci právního rámce elektronického veřejného nakupování“, což hraje důležitou roli pro MSP při jejich seznamování se s elektronickým podnikáním.

5.1.3

Výbor souhlasí s názorem, že e-tržiště mají specifický potenciál, který by nebylo moudré nepodporovat. Výbor vítá sdělení. Domnívá se však, že nedostatek důvěryhodnosti a spolehlivosti, jakkoli jsou důležité, není jediným důvodem, proč MSP zaujaly váhavý postoj vůči e-tržištím, nebo v tomto případě k obecnějšímu pojetí internetových obchodních platforem typu B2B.

5.1.3.1

Jak uvádí skupina odborníků, „podnikatelská politika může hrát užitečnou úlohu tím, že poskytne pomoc MSP při adaptaci na nové výzvy internetových obchodních platforem podporováním transparentnosti trhu, interoperability a slušnosti. … státní orgány by neměly podporovat specifické formy e-obchodu, ale měly by zůstat neutrální vůči různým prodejním kanálům a funkčnostem na internetových obchodních platformách. … zjistili jsme, že v zejména v oblastech budování povědomí, transparentnosti trhu, standardizace a důvěryhodnosti a spolehlivosti je zapotřebí dalších akcí.“

5.1.3.2

Obecně vzato jsou to právě MSP, které zásobují internetové obchodní platformy typu B2B informacemi. Čím pokročilejší, tím existuje větší potřeba standardů. Tyto standardy ještě zdaleka nejsou úplné, a, až budou dokončeny, musí existovat software, který je bude využívat a který bude přizpůsobený pro MSP.

5.1.3.3

Neexistence standardů se netýká pouze technických záležitostí, ale také rozhraní člověk/stroj. Vzhledem k počtu obchodních platforem a dále vzhledem k otázce vícejazykové složitosti, je pochopitelné, že MSP zaujaly váhavý přístup. Tuto oblast budou muset prozkoumat standardizační orgány a rovněž Komise, zejména má-li zájem na tom, aby byl podporován přeshraniční obchod. Týká se to také standardizace výrobků, klasifikace služeb a formulace, kde EHSV podporuje probíhající úsilí v CEN/ISSS.

5.1.3.4

MSP mají do jisté míry problém účastnit se elektronických aukcí a dalších elektronických tržišť z důvodu rozsahu vyhlášených výběrových řízení. MSP mají omezený potenciál na to, aby dodávaly velké zakázky. Na tento problém bychom se měli zaměřit především v souvislosti s veřejnými zakázkami.

5.1.3.5

Další problémy, které by mohly zabránit využívání internetových obchodních platforem, představují rozdílné vnitrostátní právní předpisy a implementace směrnic EU. Z hlediska harmonizace je neúnosné, aby takové množství směrnic poskytovalo prostor pro volbu na vnitrostátní úrovni, přičemž hlavním problémem je e-podpis. Výbor vítá a podporuje iniciativu Komise týkající se analýzy stávající legislativy.

5.2.1

Různé internetové obchodní platformy typu B2B se hodí pro různé účely. Elektronické trhy vedou k dosažení „nejnižší ceny“. V mnoha případech to není nejdůležitější faktor. Včasné dodání, náklady služeb a náklady na uživatelské přizpůsobení jsou také důležité, dokonce důležitější. Je obtížné tyto faktory zahrnout do více či méně automatizovaných e-trhů, což by mohlo částečně vysvětlit relativně pomalý příjem automatizovanějších e-tržišť.

5.2.2

MSP si často nekonkurují pouze nabídkou „nejnižší ceny“, ale také flexibilitou a uživatelským přizpůsobením. Je pro ně důležitý osobní vztah. Využívání e-trhů představuje novou „obchodní kulturu“, jíž nejsou MSP vždy přizpůsobeny. Anonymita internetu je může odradit. Tyto psychologické důvody by rovněž mohly být důvodem k váhavosti při využívání vyspělejších elektronických trhů. Tyto okolnosti musí být zohledněny v kodexech správné praxe.

5.2.3

V rámci diskuse o pravidlech hospodářské soutěže pro e-trhy typu B2B se znepokojeně hovoří o tom, že „tzv. síťové účinky“ mohou vyústit v dominantní postavení některého síťového operátora. Je sporné, do jaké míry by nás tato záležitost měla znepokojovat. Jak se zdá, je riziko zneužití takového dominantního postavení ve většině případů omezené. Nicméně Výbor podporuje Komisi v tom, aby ohledně této otázky pokračovala započatým směrem, a zaznamenala tak možné zneužití plynoucí z obrovské moci, avšak zastává názor, že by v tomto ohledu neměla být přijata konkrétní nařízení pro elektronické trhy. Nařízení pro e-trhy bude mít, co nejvíce to bude možné, stejnou váhu jako pravidla určená pro tradiční trhy. Pravidla a směrnice musí být neutrální z hlediska technologického a z hlediska mechanismů dodávky služeb.

5.3.1

Výbor podporuje Komisi, která doporučuje zainteresovaným stranám, aby se dohodly na kodexech dobré praxe nebo jejich revizi. Rád by rovněž podpořil myšlenky, které předložila skupina odborníků o používání kontrolního seznamu.

5.3.2

Komise ve sdělení (strana 4) poznamenává, že mnoho podniků může „považovat za obtížné odlišit změnu tržní síly, která musí být akceptována z ekonomických důvodů, od nekalých praktik, které nejsou v souladu s právními ustanoveními kodexu správné praxe“. Je běžné, že nějakou dobu trvá, než se trh adaptuje, když se zavádí nové obchodní modely. Tato poznámka je jistě správná, Komise by však měla vynaložit větší úsilí pro objasnění nových tržních mechanismů.

5.3.3

I když se někteří dodavatelé mohou stavět negativně vůči zpětným aukcím, pro komodity (výrobky definované s mimořádnou přesností s nízkým stupněm obsahu služeb a malou možností pro branding) zcela jistě představuje nástroj s obrovským potenciálem. Výbor souhlasí s Komisí, že musí existovat přísnější pravidla pro tento typ aukcí bez ohledu na to, zda jsou elektronické nebo využívají jiných prostředků.

5.3.4

Problém důvěryhodnosti a spolehlivosti má mnoho dimenzí:

Měli bychom vzít v úvahu všechny tyto a také další dimenze důvěry a spolehlivosti.

5.4

Stručně řečeno, Výbor souhlasí se všemi závěry uvedenými ve sdělení. Považuje však za důležité, abychom si uvědomili, že by sdělení mohlo znamenat důležitý nebo dokonce i nutný krok k podpoře využívání internetových obchodních platforem typu B2B, a zejména e-trhů, ale není to jediný krok, který je třeba. Další kroky zahrnují oblasti standardů, vhodného softwaru, budování povědomí, vnitrostátní a evropské legislativy.

14.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 255/33

1.1

Návrhy Evropského společenství na ochranu veřejného zdraví a životního prostředí se v současné době soustřeďují kolem tří dlouhodobých legislativních nástrojů pro klasifikaci, balení a označování nebezpečných látek (směrnice Rady 67/548/EHS z 27. června 1967), pro klasifikaci, balení a označování nebezpečných přípravků (směrnice Rady 88/379/EHS ze 7. června 1988, nahrazená směrnicí Evropského parlamentu a Rady 99/45/EHS z 31. května 1999) a pro prodej a užívání některých nebezpečných látek a přípravků (směrnice Rady 76/769/EHS z 27. července 1976).

1.2

Všechny tyto nástroje byly během uplynulých let zachovány a rozšířeny dalšími směrnicemi EHS a ES, kterými se pozměnil legislativní obsah nástrojů. Různé dodatky k nim byly přizpůsobeny technickému pokroku a kromě dalších technických bodů se týkaly laboratorních testů, které mají být provedeny, podrobných formulací o nebezpečí a bezpečnosti, jež mají být použity, totožnosti chemikálií, čísel CAS (organizace Chemical Abstracts Services) a ES a indexových čísel těchto látek a jejich použití.

1.3

Tyto směrnice ve znění novely též svědčí o snaze chránit vnitřní trh s těmito látkami a přípravky a proto musí být nadále vzájemně v souladu a odpovídat dalším legislativním nástrojům týkajícím se specifických sektorů (např. pesticidů nebo kosmetiky) nebo podporujícím zvláštní akční programy (např. akční plány EU pro boj proti rakovině).

1.4

Současný návrh je dvacátou devátou novelou směrnice Rady 76/769/EHS. Provádí (shodou okolností) dvacáté deváté přizpůsobení technickému pokroku směrnice Rady 67/548/EHS směrnicí Komise 2004/73/ES z 29. dubna 2004 a je jeho logickým důsledkem.

1.5

Přizpůsobení technickému pokroku uvedené ve směrnici Komise 2004/73/ES zahrnuje aktualizaci Přílohy I směrnice Rady 67/548/EHS pro specifické látky týkající se jejich klasifikace, balení a označení, která mají vycházet z nejnovějších vědeckých poznatků, a aktualizaci Přílohy V k téže směrnici, kterou se pozměňuje metoda určování fyzikálně-chemických vlastností, toxicity a ekotoxicity látek a přípravků s cílem omezit na minimum množství zvířat používaných pro experimentální účely.

1.6

Směrnice Komise 004/73/ES, kterou se ustanovují tyto změny, byla vydána v dubnu 2005 (Úřední věstník L 152 1-311). Řada látek byla klasifikována nebo reklasifikována jako karcinogenní, mutagenní nebo teratogenní (látky CMR nebo c/m/r). Stanovená opatření byla formulována tak, aby byla v souladu se stanoviskem Výboru k přizpůsobení směrnic pro odstranění technických překážek obchodu s nebezpečnými látkami a přípravky technickému pokroku. V takových případech se od Evropského parlamentu ani Evropského hospodářského a sociálního výboru nevyžaduje předběžné stanovisko k návrhu Komise.

1.7

V souladu s jinou směrnicí Rady 94/60/ES (dřívější, v pořadí čtrnáctou novelou směrnice Rady 76/769/EHS) se látky c/m/r nesmějí používat v látkách nebo přípravcích, které jsou na trhu za účelem prodeje veřejnosti. Z toho vyplývá, že je nezbytné prováděcí opatření, tj. nynější návrh, aby byly tyto látky doplněny do Přílohy 1 směrnice Rady 76/769/EHS. V souladu s článkem 95 Smlouvy se provádí postup spolurozhodování s Evropským parlamentem a Evropský hospodářský a sociální výbor musí být konzultován.

1.8

V průběhu roku 2004 Komise konzultovala řadu organizací reprezentujících příslušné třetí strany, včetně CEFIC (European Chemical Industry Council, Evropská rada chemického průmyslu), CONCAWE (Conservation of Clean Air and Water in Europe, Evropská organizace společností v oblasti ropného průmyslu pro otázky životního prostředí, zdraví a bezpečnosti), Eurometaux (European Association of Metals) a BLIC (European Association of the Rubber Industry zastupující chemický, ropný, hutnický a gumárenský průmysl v Evropě) a BEUC (European Consumers' Organisation zastupující evropské spotřebitele) spolu s odborníky z členských států.

2.1

Návrh zařadí 346 údajů zahrnujících látky, které jsou nově klasifikovány nebo reklasifikovány v souladu se směrnicí Komise 2004/73/ES, do dodatku Přílohy I směrnice Rady 76/769/EHS. Avšak na 304 z 346 těchto látek již existuje omezení týkající se prodeje veřejnosti, protože již dříve byly klasifikovány jako látky c/m/r kategorie 1 nebo 2. Proto bude poprvé omezen prodej veřejnosti pouze na 42 látek.

2.2

Řada z těchto 42 látek, na které se poprvé vztahuje omezení, se používá jako suroviny, přechodné sloučeniny v organické syntéze nebo se využívají pro specifické odborné účely. Při konzultaci nebyl předložen žádný důkaz svědčící o tom, že se používají v látkách či přípravcích, jež jsou na trhu za účelem prodeje veřejnosti, nebo že je třeba učinit výjimku.

2.3

Ze 304 látek, které jsou nyní reklasifikovány, bude 145 přeřazeno z kategorie 2 pro karcinogenní látky do kategorie 1. Z toho důvodu budou nutné dvě opravy pro každou látku, jelikož se látka zařadí do nové kategorie a vyřadí ze stávající. Do poznámek ke každému údaji je též třeba zahrnout řadu změn.

2.4

Návrh se zaměřuje na ochranu vnitřního trhu a zároveň zajišťuje vysokou úroveň ochrany zdraví spotřebitelů a životního prostředí. Odhadují se nízké náklady vzhledem k omezenému používání těchto látek veřejností. Jelikož však používání látek c/m/r veřejností nemůže být náležitě kontrolováno jiným způsobem, je navrhované omezení prodeje jediným možným řešením.

2.5

Členské státy budou mít od vstoupení této směrnice v platnost 12 měsíců na to, aby přijaly a vydaly právní předpisy, nařízení a administrativní ustanovení nezbytné pro dodržení směrnice.

3.1

Tento návrh se stejně jako předchozí novely směrnice Rady 76/769/EHS vztahuje na látky, které spolu nesouvisejí a kterých je v tomto případě celá řada. Mezi ně patří směsi naftových uhlovodíků, pesticidy a fungicidy, obecné průmyslové chemikálie, anorganické a organické suroviny a přechodné sloučeniny.

3.2

Na rozdíl od ostatních novel se však těchto výrobků netýká primární právo. Tento návrh je pouze nezbytným důsledkem změn v jejich klasifikaci a označení, jak se již navrhlo a provedlo v souladu se směrnicí Rady 2004/73/ES. Jakékoli problémy ohledně platnosti klasifikace tedy měly být vyřešeny dříve a v této fázi se jimi nelze znovu zabývat.

3.3

Komise však co nejdůkladněji ověřila, že následné omezení prodeje veřejnosti coby výsledek jejich klasifikace nebo reklasifikace jako látek c/m/r výrazně nezvýší náklady výrobců. Průzkumy provedené přímo u CONCAWE za ropný průmysl ohledně zařazených směsí naftových uhlovodíků a u CEFIC za chemický průmysl ohledně dvou zařazených ftalátů (BBP, butylbenzyl-ftalát a DIPP, diisopropyl-ftalát) potvrzují tento závěr.

3.4

Neexistenci tohoto důsledku je složitější prokázat u pesticidů a fungicidů, které jsou zde uvedeny pod patentovaným názvem (Benomyl, Azafenidin, Dinocap, Linuron) nebo jako anorganické chemikálie (chlorid kademnatý), vzhledem k nedostatku informací o současných výrobcích v Evropě, pokud zde nějací jsou. Průzkum na internetu svědčí o tom, že ve většině případů se o nebezpečí již velmi dobře ví a lze opět předpokládat, že výrobky mohou být staženy z prodeje pro veřejnost, aniž by to mělo negativní dopad na uživatele, což znamená, že je odpovídající náhrada snadno dostupná.

3.5

Návrh též zdůrazňuje některé obecné obtíže při porozumění a dodržování stávajících právních předpisů EU co se týče takzvaných „látek“. Řada těchto „látek“, jež jsou zde uvedeny a jsou na seznamu „existujících látek“ EINECS (European Inventory of Existing Chemical Substances, Evropský seznam existujících chemických látek), jsou řádně klasifikovány jako látky UVCB (Unknown or Variable compositions, Complex reaction products and Biological materials, neznámé nebo nestálé sloučeniny, zplodiny s komplexními reakcemi, biologické látky), tj. komplexní směsi se známým či neznámým složením, jejichž definice je uvedena v disertaci publikované v roce 1999, na níž též odkazuje Příručka rozhodnutí pro provádění šesté a sedmé novely směrnice 67/548/EHS (Manual of Decisions for Implementation of the Sixth and Seventh Amendments to Directive 67/548/EEC) v poznámce pod čarou na straně 18, kterou v roce 2002 vydal Evropský výbor pro chemické látky (European Chemicals Bureau). Jistě se v obecném smyslu slova nejedná o jednoduché látky a navíc jsou v současné době v tomto konkrétním případě málokdy v prodeji. To potvrzuje názor Komise, která se v souvislosti s první publikací seznamu EINECS vyjádřila, že „EINECS zčtyřnásobil odhad počtu látek, které jsou komercializovatelné“, což znamená, že ve skutečnosti se v široké míře na trhu vyskytovalo přibližně 25 000„látek“. Některé z těchto látek byly pravděpodobně nahrazeny přibližně 5000 „novými látkami“ zaregistrovanými ELINCS a to s obdobnými problémy definice a identifikace, což celkově představuje 30 000 látek, které se v roce 2005 ve skutečnosti komercializují. To je pravděpodobnější než často uváděný počet 100 000, ale přetrvává otázka přístupu veřejnosti a odborníků k již nashromážděným údajům (které však nejsou pravidelně aktualizovány), alespoň k polovině z nich, jakož i problém pro kompetentní orgány členských států při určování, zda je látka „existující“ nebo „nová“ a pokud ano, jaký regulativní postup by se měl dodržet.

3.6

Vzhledem k tomu, že návrh pod názvem REACH zahrnuje stávající právní předpisy, závisí na nich a je s nimi v souladu, by tyto otázky měly být vyřešeny co nejdříve. Je pravděpodobné, že budou nutné doplňující zdroje, které by měly být k dispozici co nejrychleji.

4.1

EHSV podporuje omezení prodeje a užívání uvedené v tomto návrhu. Toto jsou nezbytné a žádoucí důsledky rozhodnutí o klasifikaci, balení a označení, která již byla přijata na odděleních Komise spolu s odborníky z členských států a po diskusi s dodavateli a dalšími třetími stranami.

4.2

EHSV však stejně jako u předchozích novel směrnice Rady 76/769/EHS lituje, že v jednom textu jsou společně uváděny látky, které spolu nesouvisejí, což by za jiných okolností vyžadovalo specifické a stále nové novely za účelem přizpůsobení vnější skutečnosti. To nepřispívá k dobré, aktuální, efektivní a především transparentní správě.

4.3

Složitost a zdánlivá neprovázanost seznamů látek uvedených v příloze tohoto návrhu a směrnice Rady 2004/73/ES svědčí o tom, že nyní bychom se měli soustředit na zlepšení kvality a dostupnosti údajů, které jsou v současné době k dispozici, a to dříve, než se začnou nashromažďovat další. Pokud je možné předvést zlepšený systém, který využívá nejmodernější technologie a technik pro šíření údajů, výhody REACH ohledně shromažďování a sdílení údajů týkajících se ochrany zdraví a životního prostředí budou zřetelnější.

4.4

Cílem REACH je též zjednodušit stávající systém a tím být prospěšný pro všechny zainteresované aktéry. Zdá se, že taková možnost jistě existuje. Ať je REACH formulovaný jakkoli, nesmí ztížit již složitý a alespoň v tomto případě do jisté míry neprůhledný proces.

14.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 255/36

1.1

První právní předpisy Společenství pro velikostní řady hotově baleného zboží (1) pocházejí z roku 1975. Zahrnují předpisy o metrologických požadavcích (2) a velikostních řadách pro kapaliny. O dvacet let později vydala pracovní skupina SLIM-IV (Simpler Legislation for the Internal Market, Zjednodušení legislativy vnitřního trhu), složená ze členů jmenovaných členskými státy a zástupců zúčastněných osob určených Komisí, doporučení pro právní předpisy o velikostech obalů (3):

„vzhledem k jejich složitosti (zhruba 40 zkoumaných výrobků, složitost určitých škál hodnot apod.), vývoji zákaznických modelů a preferencí během dosavadní platnosti a výhradám k udržitelnosti tohoto typu právních předpisů. Časté úpravy směrnic a rozšíření působnosti směrnice o hotově baleném zboží z roku 1975 zkomplikovaly provádění tohoto souboru předpisů.... Provádění směrnic se ukázalo jako problematické především vzhledem k rozmanitým pravidlům a používaným postupům vztahujícím se na velikostní řady: některé se staly povinnými (např.u vína), u jiných byla ponechána možnost volby. Členské státy si navíc vzhledem k možnosti volby dle předpisů Společenství ponechaly právo stanovit si velikostní řady na národní úrovni. Rozmanitost pravidel způsobila fragmentaci na různé národní trhy v rámci Evropského společenství.Již tak složitou situaci ve stávajícím systému velikostních řad navíc dále zkomplikovalo zavádění nových obalových formátů a výrobků.“

2.1

Při zakládání Evropského společenství v 60. letech 20. století byla za jednu z hlavních překážek volného pohybu zboží mezi členskými státy označena nejednotnost národních předepsaných jmenovitých množství (4) hotově baleného zboží (rozměry obalů vč. lahví). Tyto velikosti byly proto harmonizovány prostřednictvím předpisů Společenství.

2.2

Zároveň bylo cílem nezavádět tyto nové předpisy Společenství pro společnosti, jež působily pouze na národních trzích a neměly v úmyslu exportovat do jiných členských států. Harmonizace předpisů tak probíhala na jakési „volitelné bázi“: členské státy přijaly předpisy Společenství, byla jim však ponechána možnost zachovat stávající národní předpisy pro národní trhy. Volný pohyb potom platil pouze pro výrobky vyhovující předpisům Společenství.

2.3

U některých výrobků (např. vína nebo lihovin) byla pak provedena úplná harmonizace. V rámci Společenství se velikosti pro všechny subjekty v těchto výrobkových oblastech staly závazné a všechny národní velikosti byly zrušeny.

2.4

Během posledních desetiletí došlo v oblasti obalové techniky k výrazným změnám – demografické změny, nárůst počtu domácností, zvýšená spotřeba jednoporcových balení a rostoucí rozrůznění majetkových poměrů a zákazníků přinesly zvýšenou poptávku po nesmírně rozmanitých obalech a výrobcích. Kromě toho se nejdůležitějšími útočišti zákazníků staly supermarkety a hypermarkety; zákazníci prostřednictvím poptávky tlačí na tyto obchodníky a nutí je k čím dál výraznějším inovacím a zvyšování konkurenceschopnosti na globálním trhu.

2.5

Prvky dříve spadající do působnosti právních předpisů na velikost hotově balených výrobků tak jsou dnes zahrnuty do nových právních nástrojů ochrany spotřebitelů. Cílem právních předpisů na ochranu spotřebitelů je zakázat nekorektní postupy ve vztahu dodavatelů a zákazníků (business-to-consumer) a tyto předpisy přinášejí v zásadě koherentní a dostačující systém pro informování zákazníků prostřednictvím označování a jednotkových cen, následkem čehož je stávající právní úprava pro balené zboží považována za kontraproduktivní.

2.6

Členové skupiny SLIM-IV, tedy členové jmenovaní členskými státy a zástupci zúčastněných stran určených Komisí, byli požádáni o hodnocení a doporučení právních předpisů na velikosti obalů. Potřebu revidovat stávající předpisy dále prohloubilo rozhodnutí Evropského soudu v případu Cidrerie-Ruwet (5) o uplatnění judikatury „Cassis de Dijon“, tj. že členské státy musejí umožnit přístup na své trhy výrobkům legálně vyrobeným a uvedeným na trh v jiném členském státě, není-li to v rozporu s požadavky veřejné povahy. Soud naznačil, že toto omezení se sotva může týkat velikostí obalů.

2.7

Doporučení provést revizi vedlo k vypracování pracovního dokumentu, k němuž provedlo Generální ředitelství pro podniky v období od 8. listopadu 2002 do 31. ledna 2003 veřejnou internetovou diskusi v 11 jazycích se zákazníky, výrobci a maloobchodníky. Poté bylo vypracováno hodnocení dopadů a byla vydána nová směrnice, která stanoví předpisy pro jmenovité množství hotově balených výrobků, kterou se ruší Směrnice Rady 75/106/EHS (6) a 80/232/EHS (7) a kterou se mění Směrnice Rady 76/211/EHS (8).

2.8

Hlavními nástroji ochrany spotřebitelů jsou:

Směrnice 2000/13 o označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (čl. 2), Směrnice 84/450/EHS o klamavé reklamě (pozměněná Směrnicí 97/55/ES tak, aby zahrnovala srovnávací reklamu), bude pozměněna prostřednictvím KOM(2003) 356 v konečném znění ze dne 18.6.2003: Návrh Směrnice Evropského parlamentu a Rady týkající se nekalých obchodních praktik ve vztahu podniků a spotřebitelů na Vnitřním trhu a Směrnicí 98/6/ES o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (cen za kilogram/litr): jednotkových cen, jež jsou povinné pro všechny výrobky prodávané v supermarketech.

3.1

Nová směrnice ruší předpisy pro velikosti a odebírá členským státům právo regulovat vlastní národní trhy vlastními právními předpisy odlišnými od předpisy Společenství. Jedinou výjimkou (s vyloučením velmi malých a velkoobjemových balení) jsou předpisy Společenství, jež nyní platí pro víno a lihoviny, bílý cukr a rozpustnou kávu. Další výjimkou jsou aerosoly, jež budou dle současné právní úpravy o ochraně spotřebitelů i nadále regulovány zdravotními a bezpečnostními právními předpisy. Aerosoly však budou spadat do působnosti směrnice, jež je v současnosti revidována, a budou tímto vyňaty z působnosti směrnice o jmenovitém množství hotově baleného zboží.

3.2

Tento dokument se vztahuje pouze k právním předpisům pro „velikostní řady/množství“, tedy nikoli pro metrologické požadavky, jež budou předmětem dalšího návrhu.

3.3

Cílem návrhu je:

3.4

Současné předpisy pro životní prostředí nemají dopad na velikosti ani velikosti nemají dopad na environmentální předpisy. Stávající environmentální právní předpisy zůstávají v platnosti a návrh by neměl nijak bránit plnému a náležitému provádění environmentální legislativy, zejména pak omezování odpadu, které vyžaduje minimalizaci obalu.

3.5

Vzhledem k nutnosti ponechat přiměřenou lhůtu na adaptaci daného odvětví na deregulaci a vzhledem k průměrným investičním cyklům pro obalovou techniku byla pro provedení deregulace stanovena lhůta v délce 20 let.

4.1

Jmenovité množství obsahu hotového balení, kde „jmenovité“ se vztahuje na míru uvedenou na hotovém balení a „množství“ na skutečnou míru obsaženou v hotovém balení, je takové množství, které je určeno pouze podle velikosti množství obsahu dané nádoby/obalu. Výbor vítá plánovanou revizi metrologického množství (kontrolu skutečného obsahu) jako hlavní prioritu ochrany spotřebitelů a evropského průmyslu.

4.2

EHSV oceňuje rozhodnutí Komise konzultovat tuto problematiku s veřejností a zúčastněnými stranami a všímá si, že byly zohledněny různé sektory včetně vína a lihovin, cukru a kávy. Potřeba vytvořit podmínky pro vyšší stupeň konkurenceschopnosti a inovace v evropském průmyslu je základním předpokladem růstu, a pracovní skupina SLIM-IV napomáhá realizaci této priority.

4.2.1

Konfederace evropských výrobců lihovin (European Spirits Organisation, CEPS) vydala zvláštní komentář určený Komisi, v němž se zdůrazňují otázky ochrany spotřebitelů, jednotkových cen a možného zrušení závazných právních předpisů pro výrobu lihovin za 20 let, přičemž správně podotýká, že tyto právní předpisy by měly být revidovány před danou dvacetiletou lhůtou.

4.3

Směrnice by měla jasně uvést maximální objemovou kapacitu 10 litrů pro minerální vody. Je totiž prokázáno, že vyšší objem znamená riziko snížení kvality minerální vody a následné zdravotní riziko pro spotřebitele.

4.4

Nová směrnice rozšiřuje prostor pro inovace, výzkum trhu a rozvojové příležitosti, jež společně vytvářejí širší sortiment pro spotřebitele.

4.5

Je však nutno podotknout, že uvádění jednotkových cen není uplatňováno univerzálně v celé Evropě a často je na regálech vyvedeno malým písmem. Označování jednotkových cen je stanovováno na národní úrovni a v řadě případů není dosud pro spotřebitele dostatečně srozumitelné. Nepředstavuje tak žádné usnadnění obtíží, s nimiž se setkávají nevidomí, slabozrací, negramotní a občané hovořící jiným mateřským jazykem, obzvláště pak ti, již jsou zvyklí nakupovat výrobky téže standardizované velikosti.

4.6

Spotřebitelské organizace připomínají, že někteří spotřebitelé mohou být zmateni příliš rozmanitými velikostmi obalů a obaly, jež sice nelze označit za klamavé, ale přesto budí dojem většího obsahu. Tento problém vyřeší pouze jasné a čitelné označování obalů, zahrnující jednotkové ceny uváděné na regálu a velikost balení, spolu s trvalým sledováním právních předpisů o klamavých obalech. Větší důraz by také měl být položen na okamžitá opatření v případě porušení nebo nedodržování předpisů na ochranu spotřebitelů. Tyto problémy je nutno jasně pojmenovat v rámci směrnice a dále jej zohlednit v revizi metrologických požadavků.

4.7

Spotřebitelské organizace mají vážné obavy, že uvolnění pravidel pro velikosti balení povede ke zvýšení cen u výrobků, jež se snadno skryje za nové velikosti obalů, podobně, jako tomu bylo u zavádění eura (eurozóny) a přechodu na metrický systém (Velká Británie). Výbor si proto dovoluje požádat, aby v rámci vnitřních monitorovacích postupů byly při sběru statistických údajů všechny změny velikostí výrobků převáděny na změny jednotkových cen.

4.8

Třebaže daná směrnice není nijak omezena platnými právními předpisy pro životní prostředí, je pravděpodobné, že s nárůstem malých velikostí porostou i objemy obalů, což povede ke zvýšení množství obalového odpadu.

4.9

Bez ohledu na to, jsou-li velikosti regulovány, či nikoli, je nutno plnit cíle Směrnice o obalových odpadech (SOO). Tento požadavek je nutno připomínat jak členským státům, tak danému průmyslovému odvětví; spotřebitele je nutno zřetelně vyzvat, aby od maloobchodníků vyžadovali menší množství obalů.

14.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 255/39

1.1

Svým návrhem (KOM (2004) 470 v konečném znění ze 14. července 2004) hodlá Komise sledovat programy Média Plus (1) a Média-vzdělávání (2) a bere přitom v úvahu vyhodnocení jejich dosavadního průběhu v návaznosti na přípravnou akci i2i Audiovizuální: růst a audiovizuální technologie  (3) , výsledky široce založené veřejné konzultace konané v průběhu května až srpna 2003 a analýzu dopadů obsahující vyhodnocení ex-ante od července 2004 (4).

1.2

Komise považuje audiovizuální sektor nosný element evropského občanství a kultury, kterému náleží jedinečná úloha ve stavbě evropské kulturní identity. Konstatuje nicméně, že tento sektor je roztříštěný; což odráží významnou kulturní diversitu, ale brání i evropskému audiovizuálnímu průmyslu dosáhnout skutečné konkurenceschopnosti vzhledem k neevropskému importu, a to jak na trhu EU, tak ve světovém měřítku.

1.3

Programem Média 2007 hodlá Komise podnítit soukromé investice v audiovizuálním sektoru a umožnit společnostem, které v tomto sektoru podnikají, zejména malým a středním podnikům, zvýšení konkurenceschopnosti a finanční stability, využívajíc přitom zkušeností získaných v předchozích programech.

1.4

K dosažení synergického účinku a v zájmu předcházení byrokratických duplicit a překážek Komise hodlá sestavit jediný program, který by pokrýval předprodukční a poprodukční fáze a zaměřil se zejména na distribuci v evropském měřítku.

1.5

Specifické cíle programu lze shrnout následovně:

1.6

V příloze návrhu Komise velmi podrobně zkoumá každý operační cíl, rozděluje je na dílčí cíle a stanoví pro každý z nich potřebná opatření, podmínky implementace, nástroje, které je třeba použít, a přidělené finanční zdroje. Mezi různými formami prováděcích opatření je možné zdůraznit nové zásady vytváření sítí MÉDIA Desks a MÉDIA antény s dlouhým seznamem zodpovědností a úkolů.

1.7

Návrh zahrnuje podrobný rozpočet pokrývající sedm let programu s plánovanými prostředky na provedení programu ve výši 1055 milionů euro, specifikující všechny finanční zdroje přidělené každé plánované akci a opatření.

2.1

Jak je uvedeno výše, sleduje návrh přístupy poprvé použité v programech Média (1991/1995) (5), Média II – vývoj a distribuce (1996/2000) (6), Média plus (7), Média vzdělávání (8) a Média vzdělávání (2001-2005) (9) a integruje je do jediného programu.

2.2

V této souvislosti stojí za připomenutí hlavní závěry stanovisek, která EHSV přijal k těmto programům.

2.2.1

Ve svém stanovisku k návrhu programů MÉDIA II – vzdělávání (1996/200) a MÉDIA II – vývoj a distribuce (1996/2000) (10) (KOM(94) 523 v konečném znění) upozornil EHSV na potřebu „snížení rizika plýtvání prostředky“, nutnost předem definovat kritéria „zajišťující co nejúčinnější programy a jejich financování“ a rovněž potřebu lépe definovat „kritéria a nástroje, které mohou přispět k nalezení přípustných partnerů a zajistit co největší transparentnost.“

2.2.2

Ve svém stanovisku k návrhům programů Média – vzdělávání (2001/2005) (11) a MÉDIA PLUS – vývoj, distribuce a propagace (2001/2005) (KOM(1999) 658 v konečném znění) EHSV návrhy Komise podpořil, vyjádřil však politování, že „neberou v úvahu skutečnost, že důležitost evropského audiovizuálního průmyslu se neodvíjí pouze z podnikatelské dimenze, ale také vychází z jeho úlohy prostředku propagace našich kulturních a demokratických hodnot“.

2.2.3

Výbor rovněž zdůraznil potřebu „vyhodnotit pracovní příležitosti, které mohou vzniknout […] aplikací“ (navrhovaných opatření) a doporučil, aby taková opatření aktivně prosazovala „širší participaci žen […] zajišťující, aby byly ženy […] v tomto sektoru lépe zastoupeny“.

2.2.4

EHSV rovněž zaznamenal nedostatek podnětů pro „přístup nezávislých [evropských] společností na trh“ a „veřejný přístup k evropskému audiovizuálnímu dědictví“ cestou digitalizace a doporučil, že by mohlo být přínosné sestavit „pilotní projekty […] v rámci e-Evropy“, vyjádřil podporu prosazování titulkování a s politováním nad skrovnými přidělenými zdroji opakoval svůj návrh na vytvoření evropské informační sociální agentury, „která by napomohla koordinování různých iniciativ na poli multimediální konvergence“. Výbor rovněž přivítal vytvoření Záručního fondu jako prostředku podpory audiovizuálního sektoru (12).

2.2.5

Výbor na závěr ve svém stanovisku k návrhu nařízení a rozhodnutí a prodloužení programů Média – vzdělávání a Média Plus do roku 2006 (13) (KOM(2003) 188 v konečném znění a KOM (2003) 191 v konečném znění) kritizoval skutečnost, že Komise nebyla schopna včas navrhnout nové víceleté programy.

2.3

Při posuzování návrhu, který je nyní předmětem zkoumání, bude Výbor přihlížet k podstatě dřívějších pozorování a doporučení, aby se ujistil, v jakém rozsahu byla vzata v potaz a zda zůstávají nadále platná.

3.1

EHSV vítá iniciativu Komise, která ve značném rozsahu zahrnuje množství návrhů a doporučení EHSV vyjádřené v předešlých stanoviscích.

3.2

Zvláštním příkladem této situace je skutečnost, že nový program MÉDIA je navržen tak, aby se zjednodušila struktura akce Společenství v audiovizuálním sektoru sestavením jediného integrovaného programu, který by vstupoval do hry ve fázích předprodukční a poprodukční a nahradil dva stávající programy (MÉDIA Plus a MÉDIA – vzdělávání).

3.3

Dalším příkladem je to, že nový program bere v úvahu horizontální priority, které dříve EHSV zdůrazňoval, například:

3.4

EHSV rovněž bere na vědomí a vítá citlivý a dobře uspořádaný přístup, který byl použit při návrhu programu, zejména v příloze návrhu, kde se uvádí rozpočet a finanční důsledky.

3.5

EHSV dále poznamenává, že v důvodové zprávě Komise nebyla schopna naplnit svůj záměr a podrobněji zvážit úlohu, kterou může sehrát průmysl v trvalém vývoji evropského audiovizuálního a kinematografického sektoru jako významném vyjadřovacím prostředku evropského občanství a kultury. EHSV se nicméně domnívá, že je naprosto nutné chránit evropské kulturní hodnoty a ve všech audiovizuálních médiích umožnit rozmanitost a pluralitu; tyto zásady by měly být nedílnou součástí všech iniciativ Komise v rámci tohoto programu.

3.5.1

Zejména v této souvislosti by si EHSV přál, aby se pozornost Komise zaměřila na nutnost posílení iniciativ omezujících přílišnou koncentraci v průmyslu, která by mohla poškodit pluralismus a rozmanitost a která by mohla mít ještě závažnější účinky tam, kde se zavádějí nové technologie, protože by mohla záporně ovlivňovat výrobu a distribuci. EHSV by rád upozornil na potřebu zajištění autorských práv a boj proti pirátství a rovněž potřebu konsolidace zdrojů, které by čelily jistým antikonkurenčním praktikám.

3.5.2

V témž ohledu EHSV může jen přivítat sdělení Komise o sledování jejího sdělení k různým právním aspektům vztahujícím se ke kinematografickým a dalším audiovizuálním dílům (14) a podpořit přijetí zde obsaženého návrhu doporučení Evropským parlamentem a Radou, jak bylo uvedeno v jeho dřívějším stanovisku (15).

3.6

EHSV je toho názoru, že zahrnutí definic hlavních koncepcí, na kterých je program založen, do samotného rozhodnutí – zejména tam, kde jsou tyto koncepce obzvláště důležité v kontextu programu, například koncepce nezávislosti producenta – by učinilo program MÉDIA 2007 srozumitelnější, přestože zaznamenává, že se koncepce objevují v jiných dokumentech Společenství a takové definice se tradičně vysvětlují jako „hlavní směry“ zavádění programu.

3.7

Po zaznamenání některých rozdílů v různých jazykových verzích návrhu rozhodnutí předložených Komisí EHSV důrazně doporučuje, aby byly tyto odlišnosti identifikovány a konečné texty byly bezchybné.

3.8

Konečně, zatímco EHSV uznává, že zdroje vyhrazené k navrhovaným opatřením a jejich rozdělení na léta programu nezadávají důvod k dalším připomínkám, je toho mínění, že je třeba věnovat pozornost všem souvislostem uvedeným dále v části „Konkrétní připomínky“ a doporučuje, aby se při průběžném vyhodnocení programu důkladně zvážilo, zda jsou přidělené zdroje dostatečné k plnému dosažení cílů programu.

4.1

EHSV připomíná a potvrzuje některé strategické úsudky uvedené ve svém stanovisku ze dne 24. září 2003 (16), protože je toho názoru, že návrh rozhodnutí Komise stále dostatečně nepokrývá některé aspekty nového programu ve vztahu k následujícím potřebám:

4.2

EHSV také opakuje své doporučení uvedené ve stanovisku z 15. září 2004 (17), aby byl kladen větší důraz na vzdělávání v nových technologiích a nových požadavcích ve vztahu ke shromáždění, katalogizaci, konzervování a restaurování filmových a televizních děl, vedení databází a standardizovaným metodám ukládání díla ve vysoce kvalitním digitálním formátu.

4.3

EHSV je názoru, že přestože cíle programu zahrnují specifické podněty pro MSP, měly by být tyto podněty finančně lépe vybaveny, má-li být možná účinnější a konsistentnější podpora. Rovněž podpora zavádění nových digitálních technologií v kinech i on-line a nové iniciativy v technologické inovaci by si zasloužily podstatnější zdroje.

4.4

Pokud se týká řízení programu MÉDIA 2007, zaznamenal EHSV, že Komise právě sestavila výkonnou agenturu pro řízení komunitární akce na poli vzdělání, audiovizuální technologie a kultury (18) na období od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2008 s možností nového posouzení rozsahu úkolů agentury v rámci nové generace programů, což by zahrnulo řízení programu Média 2007.

4.4.1

Vzhledem k podmínkám stanoveným v bodě 7 důvodové zprávy však Komise „bude delegovat řízení programu na výkonnou agenturu“, což znovu uvádí bod 5.3 přílohy a bod 6.1.1, finanční intervence, který rovněž stanoví zdroje, které mají být použity pro výkonnou agenturu. EHSV po prostudování účelu a úkolů této agentury, tak jak je uvádí článek 4 výše uvedeného rozhodnutí, naléhavě žádá Komisi o podrobné a jednoznačné údaje o tom, zaprvé, jaké budou specifické zodpovědnosti agentury při řízení programu Média 2007 ve shodě s ustanoveními bodů 4 odst. 2, 3 a 4, a zadruhé, jak bude sdílet pravomoci s ostatními orgány Společenství, zodpovědnými za zavádění, poradenství a vyhodnocování programu MÉDIA 2007 a jak tyto pravomoci převezme.

4.4.2

Zejména je třeba zvážit nutnost vybavení výkonné agentury pracovními silami specializovanými v tomto audiovizuálním sektoru, o čemž se rozhodnutí nezmiňuje.

4.4.3

Rovněž je třeba upozornit na důležitost toho, aby celkové řízení programu bylo agenturou řádně zajištěno a zamezilo se tak střetům zodpovědnosti, ať pozitivním nebo negativním, mezi orgány zúčastněnými na definování strategických cílů programu a jeho řízení.

4.4.4

Je také třeba vyjasnit, který orgán nebo orgány převezmou zodpovědnost agentury, pokud se uprostřed běhu programu nepotvrdí, že může dále zajišťovat hladký a účinný chod programu. Nenavrhují se totiž žádná alternativní řešení.

4.5

Ve vztahu k finančním opatřením a protože evropský audiovizuální trh zůstává roztříštěný a jeho kulturní rozmanitost se projevuje dichotomií mezi a) zeměmi s nízkou audiovizuální produkční kapacitou nebo omezenou jazykovou nebo územní působností a b) zeměmi s větší produkční kapacitou (19), zastává EHSV názor, že přes omezení daná zákonnou úpravou konkurence mohla Komise při definování základních směrů programu brát ohled na skutečnou situaci v některých členských státech a regionech, které viditelně nemohly plně rozvinout audiovizuální průmysl.

4.6

Pokud se týká komunikace, EHSV plně podporuje strategickou volbu Komise posílit základní pravomoci Média desks a Média Antény, jak je uvedeno v bodě 2.2 MÉDIA desks a MÉDIA Antény kapitoly 2 v příloze tohoto rozhodnutí. EHSV proto navrhuje, aby Komise uvedla znění článku 12 do souladu s širším rozsahem úkolů, uvedeným ve výše zmíněném bodě přílohy (20) a poskytla MÉDIA Desks odpovídající prostředky, aby mohly řádně plnit své úkoly.

4.7

Výbor zdůrazňuje, že článek 13, odst. 2 návrhu by měl výslovně uvést povinnost Komise zajistit konsistenci a komplementárnost programu Média 2007 a programů a akcí, které proběhly v audiovizuálním sektoru jako součást spolupráce Společenství se třetími zeměmi a příslušnými mezinárodními organizacemi, jak upravuje článek 9, odst. 2 rozhodnutí Rady ze dne 20. prosince 2000 o programu MÉDIA Plus (21).

4.8

EHSV shledává, že vzhledem k očekávanému trvání programu (7 let) a způsobu, jakým se přirozeně vyvíjejí trhy a technologie, by bylo vhodné změnit časový plán vyhodnocení stanovený článkem 14, odst. 3 rozhodnutí, mj. přesunout na dřívější termín první průběžnou zprávu o výsledcích a kvalitativních a kvantitativních aspektech zavádění programu. To by ještě umožnilo použít závěry tohoto vyhodnocení k možným úpravám operačních cílů a prováděných opatření.

14.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 255/44

1.1

Jako reakci na sociální a ekonomické změny posledních dvaceti let, především změny v potřebách spotřebitele, vytvořili evropští maloobchodníci systém velkých maloobchodních řetězců. Základní myšlenkou bylo usnadnit spotřebiteli nakupování tím, že se široká škála potravin a jiného zboží umístí pod jednu střechu. Z marketingového hlediska se velké maloobchodní řetězce snaží přitáhnout stále více spotřebitelů tím, že atraktivním způsobem nabízejí zboží za konkurenční ceny. Maloobchod s potravinami zaznamenal vzhledem ke své velikosti a důležitosti nejrozsáhlejší změny, které měly největší dopad na spotřebitele. V UK je 80 % potravinářských výrobků zakoupeno ve velkých maloobchodních řetězcích, což představuje jeden z největších podílů v EU. Supermarkety a hypermarkety mohou spotřebiteli nabídnout až 20 000 produktových řad.

1.2

Během let přinesly velké maloobchodní řetězce nakupujícím řadu výhod co se týče škály výrobků a konkurenčních cen. Velké maloobchodní řetězce poskytují spotřebiteli především široký sortiment potravinářských výrobků pod jednou střechou v kombinaci s rozsáhlými možnostmi bezplatného parkování. Usnadňují nakupování s dětmi a umožňují přístup tělesně postiženým. Některé poskytují bankovní služby, občerstvení a zařízení pro recyklaci. Mnoho z nich umožňuje nákup online a dodávkovou službu po okolí. Možnost každotýdenního nákupu pro celou domácnost na jednom místě a za konkurenční ceny přitahuje do supermarketů spotřebitele a vysvětluje růst podílu velkých řetězců na celkovém trhu s potravinami a smíšeným zbožím.

1.3

Ve většině nových členských států mají velké maloobchodní řetězce menší podíl na trhu než v zemích evropské patnáctky, ale jejich podíl na trhu prudce vzrůstá.

Velké maloobchodní řetězce využívají několik typů provozoven:

1.4

Podíl velkých maloobchodních řetězců na trhu se v jednotlivých členských státech výrazně liší. V Maďarsku se tři největší podniky maloobchodu podílejí na trhu s potravinami a smíšeným zbožím 29 procenty. Ve Spojeném království ovládají tři největší podniky maloobchodu 60 % trhu s potravinami a smíšeným zbožím, v Irsku je to 66 %. Podíl tří největších podniků maloobchodu na trhu s potravinami a smíšeným zbožím v několika vybraných členských zemích je následující: Polsko 14,2 %, Česká republika 25,4 %, Slovensko 42,6 %, Slovinsko 77,3 %. V posledních 10 letech lze vypozorovat trend, podle kterého trhu s potravinami postupně dominuje menší množství velkých podniků maloobchodu. Prodej potravin představuje v průměru 70 % trhu s potravinami a smíšeným zbožím (Pramen: GfK Consumer Scan/Household Panel).

2.1

Generální ředitelství pro vnitřní trh vybralo několik druhů zboží pan-evropských (1) značek dostupných ve čtrnácti zemích EU v období září 2002 – říjen 2003 a s využitím dat shromážděných AC Nielsen porovnalo jejich ceny. Následující cenový index ukazuje, že ceny se v rámci čtrnácti členských zemích výrazně lišily. V tabulce najdeme nejnižší a nejvyšší cenu vybraných výrobků v daných členských státech. Jako základ pro srovnání byl použit medián EU = 100.

2.2

Výrobky pan-evropských značek jako ty výše uvedené jsou velmi známé mezi spotřebiteli v celé EU.

Rozdíly v cenách výrobků generických značek a bez značky jsou výraznější. Ani zde ale není viditelný žádný trend v cenových rozdílech mezi členskými zeměmi:

2.3

Zatímco výše uvedené odchylky v cenách značkového i neznačkového zboží nám poskytují obrázek o současné situaci, časté monitorování cen by nám mělo umožnit stanovit, zda ceny těchto druhů zboží k sobě konvergují, jak by se dalo očekávat v podmínkách plně fungujícího vnitřního trhu. Generální ředitelství pro vnitřní trh se domnívá, že v podmínkách dobře fungujícího vnitřního trhu by cenové rozdíly neměly být tak vysoké. Výsledek podobného výzkumu, který byl proveden v USA, ukázal nižší cenové rozdíly než v EU.

2.4

Pro cenové rozdíly existuje řada důvodů – odlišné provozní náklady jako jsou náklady na pracovní sílu, dopravní náklady, náklady na nakládání s odpady, velikost provozovny a objem obratu, dále místní poplatky a hladina konkurenčních cen jak u kupující tak u prodávající strany. Důležitou roli mohou hrát také odlišné preference a chutě spotřebitelů, které ve velké míře závisí na kulturních zvyklostech. Dále je nutné vzít v úvahu místní podmínky trhu jako je hustota obyvatel, klima a stav procesu zásobování.

3.1

Během prvních pěti let inzerovali hlavní podniky maloobchodu s potravinami pomocí hesel typu: „Nízké ceny každý den“, „Více zboží za vaše peníze“, „Dobré jídlo stojí méně“, „S námi zaplatíte méně každý den“. Stále se tvrdí, že velké maloobchodní řetězce jsou zastánci spotřebitelů, protože tlačí dolů nespravedlivě vysoké ceny. Důvodem pro toto tvrzení je zjevně fakt, že spotřebitelé přisuzují ceně vysokou důležitost. To by teoreticky měla být dobrá zpráva pro spotřebitele, zvláště z krátkodobého hlediska, ale je třeba brát v úvahu také dlouhodobé následky. Zemědělcům se musí nabídnout přijatelná cena, aby byla zajištěna dodávka potravin vysoké kvality vyprodukovaných v podmínkách dobrého životního prostředí. Všechny subjekty zainteresované v procesu zpracování a distribuce musí mít přiměřený zisk.

3.2

ASDA, jeden ze supermarketů ve Spojeném království (vlastní ho americký gigant Wal-Mart) v podstatě učinil ze snižování cen svoji filantropickou misi, když prohlásil: „Naším cílem je, aby se zboží a služby staly dostupnějšími pro každého“. Zdá se, že novou filozofií je utratit za potraviny co nejméně. V mnoha případech by nás velké maloobchodní řetězce chtěly ve své inzerci přesvědčit, že nejdůležitější věc ohledně potravin je jejich cena. Procentuální podíl příjmu domácnosti vydaný za potraviny v Evropě stále klesá (viz příloha 1).

3.3

Velké maloobchodní řetězce obvykle dávají nejútočnější cenové nabídky na základní potraviny, které fungují jako „cenová lákadla“, protože se musí kupovat často. Řetězce však zvyšují marže na jiných položkách, kterých si spotřebitelé tolik nevšímají. V některých členských státech se „cenová lákadla“ prodávají pod náklady. V některých členských státech, např. v Belgii, Francii, Irsku, Itálii, Lucembursku, Portugalsku, jakož i ve Španělsku a Řecku, je prodej pod náklady za určitých okolností zakázán.

3.4

Prodej pod náklady a agresivní cenová politika mohou eventuálně vést k protikonkurenčním praktikám.

4.1

Rostoucí sektor velkých maloobchodních řetězců vytvořil po celé Evropě několik tisícovek pracovních míst, mnohá s nízkým platem a často na částečný úvazek. V nedávné studii (Industrial Relations in the Retail Sector, říjen 2004, komparativní studie) publikované na webové stránce Evropské nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek se uvádí, že okolo 60 % zaměstnanců maloobchodu tvoří ženy a že velký podíl tvoří mládež a pracovníci s nízkou kvalifikací. Plat je relativně nízký a pracuje se hodně na částečný úvazek a o víkendech. Odvětví prochází významnou strukturální změnou, ve které hraje roli proces koncentrace a diversifikace a tlak na restrukturalizaci, deregulaci a redukci pracovní síly. Dalším charakteristickým rysem je obvykle velký rozdíl v platu žen a mužů, vzhledem k tomu, že vysoký podíl žen je zaměstnán na částečný úvazek a vzhledem k převaze žen v zaměstnání s nízkým postavením.

4.2

Velké maloobchodní řetězce poskytují lidem širokou škálu druhů zaměstnání, ale pokladní a zaměstnanci, kteří doplňují regály, obvykle představují dno platové stupnice. V závislosti na stavu zaměstnanosti v daném členském státu se výše jejich platu může pohybovat na úrovni minimální mzdy nebo mírně nad ní.

4.3

Pohyblivá pracovní doba může vyhovovat studentům, pracovníkům na částečný úvazek, přechodně zaměstnaným a těm, kteří mají rodičovské povinnosti nebo jiné zaměstnání. Nejdůležitější je, aby pracovníci na částečný úvazek nebyli nijak diskriminováni.

4.4

Evropské řetězce by se měly rozvíjet tak, aby nabízely spotřebiteli kvalitní služby poskytované kvalifikovaným personálem pracujícím v bezpečných a dobrých pracovních podmínkách. Neustálá koncentrace v sektoru velkých maloobchodních řetězců vede ke vzniku nových konkurenčních strategií (např. k cenovým válkám), k silnému tlaku na regulaci nákladů včetně nákladů na pracovní sílu, k deregulaci provozní doby a k práci v pozdních hodinách a o víkendech.

4.5

„Přestože ceny potravin se snížily díky konkurenčním cenám, větší efektivitě nakupování, administrativě, způsobům uskladnění, marketingu a dobré kvalitě potravin, realitou nicméně je, že levné potraviny začínají znamenat i levnou pracovní sílu. Měli bychom o tom začít daleko více uvažovat, zatímco podporujeme supermarkety, aby se stavěly proti sobě v cenových válkách.“ Prof. Tim Lang, Thames Valley University.

4.6

Kromě toho, když dovážíme ze zemí třetího světa měli bychom brát v potaz tamní pracovní podmínky.

5.1

Koncentrace v maloobchodu s potravinami prudce vzrostla po celé Evropě. Mezi lety 1993 a 2002 vzrostl podíl na trhu pěti největších podniků maloobchodu s potravinami v průměru o 21,7 % a v zemích evropské patnáctky tak dosáhl průměru 69,2 %. V roce 2002 se tento průměr pohyboval v rozpětí od 37 % v Itálii, přes 52,7 % v Řecku k 94,7 % ve Švédsku (pramen: zpráva spol. London Economics pro Ministerstvo životního prostředí Spojeného království).

5.2

V některých členských státech je stejná úroveň koncentrace na nakupující i prodávající straně. V jiných členských státech existují skupiny nákupčích složené z prakticky nezávislých maloobchodníků (např. na bázi dobrovolných řetězců) a proto je na národní úrovni nakupující strana koncentrovaná více než stana prodávající.

5.3

Hypermarkety rozšiřují svoji nabídku služeb a sortiment zboží, zatímco diskonty budou pokračovat v expanzi v oblasti potravin. Protože se orientují na nízké ceny mohly by časem nabídnout výrobky vysoké kvality za nejnižší možné ceny.

5.4

Nejnovějším trendem v obchodu s ovocem a zeleninou je ústup komoditního obchodování. Řetězce se ve svých nákupech chtějí orientovat na malé množství vybraných velkých dodavatelů, kteří jim mohou dělat partnery po celý rok. EHSV v jednom svém předešlém stanovisku (2) uvedl, že „široký výběr čerstvého ovoce a zeleniny je považován za specifickou výhodu hypermarketů. Na druhé straně místní trhy sklízí chválu za lepší kvalitu, čerstvé zboží, široký výběr, spolehlivost a osobní kontakt.“

5.5

Řetězce podpořily konsolidaci dodavatelů, a to zvláště dodavatelů potravin. To se stalo například v případě dodavatelů chleba. Především v Irsku a ve Spojeném království měla cenová soutěž mezi prodejci chleba za následek uzavírání rozsáhlého počtu pekáren a trhu nyní dominuje několik rozsáhlých pekáren. Supermarketům to umožnilo poskytnout spotřebiteli chléb za nízkou cenu, ale se sníženou nutriční hodnotou. Chléb s vyšší nutriční hodnotou je nabízen i nadále, ale za vyšší cenu.

5.6

Řada supermarketů si zřídila vlastní pekárny, kde se peče z předem zakoupeného zmraženého těsta.

6.1

Společnost London Economics ve své zprávě z roku 2003 uvedla, že v roce 2001 žádný z členských států neměl soustavně nejvyšší poměr mezi maloobchodními cenami a výkupními cenami od zemědělců. Tento poměr se obecně pohybuje v rozmezí 1 až 5ti násobku výkupních cen. V případě chleba, jehož hlavní přísadou je mouka, může tento poměr dosáhnout až 30ti násobku výkupních cen, což odráží velký podíl jiných než zemědělských nákladů na výrobě chleba.

6.2

V roce 2001 poměr mezi maloobchodními a výkupními cenami jehněčího vzrostl ve Spojeném království a v Irsku a poklesl ve Francii a v Německu. V případě ovoce a zeleniny nevykazuje tento poměr žádný výrazný trend, popřípadě mírně klesá. Velkoobchod s ovocem a zeleninou je již po nějakou dobu na ústupu, ale hotovostní trh s čerstvými produkty si zachoval svoji důležitost a to se někdy odráží ve velké fluktuaci cen, která je zapříčiněna počasím a stavem zásob. Nákupčí obchodních řetězců přecházejí na sezónní nebo roční kontrakty s malým počtem dodavatelů, aby zajistili stabilitu cen čerstvých produktů a snížili náklady na tyto produkty. Tím se bude stabilizovat poměr mezi maloobchodními cenami a výkupními cenami od zemědělců. Pokud se rozpoutá cenová válka může to znamenat, že prvovýrobci budou mít nižší marži a zvýšené náklady.

6.3

Pokud kupní síla velkých maloobchodních řetězců povede ke snížení cen jejich dodavatelů a pokud tyto nižší ceny budou přeneseny na zákazníka, nemusí to nutně znamenat snížení procentuální marže zemědělců, ale vlastní výkupní cena placená zemědělcům bude nižší a tak bude mít zemědělec malý nebo žádný zisk.

6.4

Britská National Farmers Union provedla v roce 2002 výzkum, ve kterém košík potravin obsahující hovězí maso, vejce, mléko, chléb, rajčata a jablka stál v supermarketu v průměru 55 EUR. Zemědělec dostal přibližně 16 EUR, což představuje méně než třetinu maloobchodní ceny. Co se týče jednotlivých produktů, zemědělci dostali 26 % koncové ceny hovězího, 8 % v případě chleba a 14 % v případě slaniny.

6.5

Index cen zemědělských výrobců (v reálné hodnotě) klesl u všech zemědělských produktů v období 1990-2002 v zemích evropské patnáctky o 27 %. Nominální hodnota cen zemědělské produkce se po stejnou dobu držela zhruba na stejné úrovni. Velký rozdíl v trendu výkupních cen od zemědělců a maloobchodních cen přitáhl značnou pozornost, ale nepanuje všeobecná shoda týkající se důvodů divergence těchto dvou trendů. (zpráva London Economics, 2003).

6.6

Je třeba přivítat fakt, že velké maloobchodní řetězce nabízejí stále více výrobků s označením Fair Trade. Steve Steckton a Erin White ve svém článku publikovaném 8. června 2004 v časopise Wall Street Journal napsali ohledně supermarketů, které prodávají výrobky s označením Fair Trade: „Britský supermarket Sainsburys prodával Fair Trade banány za více než čtyřnásobek ceny normálních banánů, což představuje více než 16 násobek příjmu pěstitelů. Tesco nedávno prodávalo libru Fair Trade kávy za 3,46 USD, zatímco pěstitel dostává okolo 44 centů nad hladinou ceny na světovém trhu. ‚Supermarkety využívají výhody označení, aby měli vyšší zisk, protože vědí, že spotřebitel je ochoten zaplatit o něco více, když se jedná o výrobky Fair Trade,‘ uvedla Emily Dardaine, manažerka produkce ovoce u Mezinárodní organizace pro označování produktů Fair Trade (Fair-trade labelling organisation international, FLO), což je federace skupin Fair trade se sídlem v Německu.“

7.1

Při prověřování praktik velkých maloobchodních řetězců vůči dodavatelům je třeba brát v úvahu faktor odlišného stupně a povahy koncentrace trhu v různých členských státech EU. Jak bylo naznačeno výše, spotřebitelé přisuzují velkou důležitost ceně a vzhledem k tomu, že poptávka spotřebitelů také ovlivňuje nabídku, jsou maloobchodní subjekty pod značným tlakem snižovat ceny. Cílem řetězců je nabídnout spotřebiteli nízké ceny a proto vyvíjí tlak na své dodavatele, aby snížili ceny. To platí v oblasti potravin a především na trzích s vysokým stupněm koncentrace. Jako zbraň proti dodavateli používají řetězce stálou hrozbu, že přestanou odebírat jeho produkt, pokud nenabídne lepší podmínky. Obrovské řetězce navíc často přesouvají své nákupčí z jednoho úseku do druhého, aby tak předešly vzniku osobního vztahu mezi nákupčími a dodavateli. Nákupčí má za úkol se neustále snažit, aby získal od dodavatele nižší a nižší ceny. Řetězce mohou zapříčinit rozvoj nebo krach společnosti tím, že přestanou odebírat její výrobky a přejdou k jiné společnosti, a to především v případě, kdy dodavatel vložil velké kapitálové investice, aby mohl dodávat určitou řadu výrobků jednomu velkému řetězci. Dodavatelé, především ti malí, často nemají dostatečné finanční zdroje, aby mohli vyhovět požadavkům řetězců. Jakou šanci pak mají zemědělci, aby dostali přijatelné ceny na trzích, kde velké řetězce mají takovou kupní sílu?

7.2

Kupní síla se kromě schopnosti získat od dodavatelů slevy na transakce může projevit smluvními povinnostmi, kterými může maloobchodník zavázat dodavatele, jako jsou např. poplatky za zápisné z položek a za vystavené zboží, zpětné slevy na prodané zboží, neoprávněný vysoký příspěvek na výdaje maloobchodníka na reklamu a vyžadování výhradní dodávky.

7.3

Dodavatelé potravin do velkých maloobchodních řetězců jsou často pod silným finančním tlakem, protože dostávají platbu s velkým zpožděním, někdy až 120 dní (ojediněle 180) po dodání potravinářských výrobků. Naproti tomu spotřebitel platí hned při koupi. Dlouhé prodlevy v platbách přispívají hlavní měrou k zisku maloobchodních řetězců, protože dodavatelé jim poskytují bezúročné půjčky.

7.4

Maloobchodní řetězce někdy nutí dodavatele dodávat potraviny po určitou dobu pod náklady, aby od nich nepřestávaly produkty odebírat. Tyto praktiky mohou dodavatelům a zemědělcům způsobit značné finanční ztráty.

7.4.1

Zavedení aukčního systému on-line posílilo pozici velkých řetězců v získávání levných výrobků, které mohou prodávat pod svým vlastním označením. Tímto systémem hledají velké řetězce pomocí internetu nabídky na dodávku výrobků (především vlastního/privátního označení). Dodavatelé vzájemně soutěží o dodávky za co nejnižší cenu.

7.5

Etikety s vlastním (privátním) označením se u všech významných řetězců objevují stále rychleji. Tento trend je nejzřetelnější v Irsku, v Británii a také na rozvíjejících se trzích. „Vysoké tempo růstu vlastních etiket na rozvíjejících se trzích je přímo spojeno s expanzí globálních maloobchodních subjektů za jejich tradiční geografické hranice“, uvedla Jane Perrin z AC Nielsen. Jelikož úroveň kvality zboží některých vlastních značek vzrostla, maloobchodní řetězce mohou zvýšit hladinu zisku s malými náklady na reklamu.

7.6

Systém vlastního označení dává supermarketům větší moc ve vztahu s dodavateli.

7.7

V prostředí, ve kterém je možné rychle napodobit vítěznou maloobchodní taktiku, získala strategie vlastního (privátního) označení maloobchodního subjektu velký význam při jeho odlišování od konkurence.

7.8

Tento posun moci z dodavatele na maloobchodní subjekt sahá daleko za hranice výhod vyplývajících z vlastnictví místa na regálech a z vlastního (privátního) označení. S pomocí zákaznických karet mají dnes maloobchodní subjekty lepší možnost nahlédnout do identity, profilu a nákupních návyků spotřebitele než jakýkoliv dodavatel. Tato možnost je dále posílena přístupem k zákazníkovi, který má maloobchodní subjekt každý týden.

7.9

Přestože obchodní řetězce prosazují výrobky s vlastním (privátním) označením, poptávka spotřebitele znamená, že v nabídce musí mít i výrobky známých značek. Obchodní řetězce však chtějí snížit počet dodavatelů značkových výrobků a zavedly systém skupinového managementu. Skupinový management je způsob, který obchodní řetězce využívají ke snižování počtu dodavatelů, od kterých nakupují a následně tak snižují své náklady a zvyšují marže. Obchodní řetězec si pro každou skupinu produktových řad vybere jednoho hlavního dodavatele, který mu dodává všechny produktové řady dané skupiny. Společnost s vedoucí značkou je obvykle vybrána, aby dodávala řadu dalších příbuzných výrobků, aby si udržela své výrobky na pultech supermarketů. Tak například společnost dodávající značkový sýr Cheddar může být požádána, aby dodávala i všechny ostatní typy sýra, které řetězec žádá a které by jinak musel získávat od jiných dodavatelů. Tento systém je výhodný pro největší dodavatelské společnosti, a omezuje tak možnosti vstupu malým a místním dodavatelům. Spotřebiteli tak se může snížit možnost výběru.

7.10

Mnohé malé a střední potravinářské podniky jsou vysoce ohroženy, zvláště pokud jsou do velké míry závislé na jednom velkém obchodním řetězci. Obchodní řetězce mohou po dobu tří let žádat provizi 2 % ročně. Pokud se podniku nepodaří splnit stanovené podmínky, řetězec si vybere jiného dodavatele. Malé a střední podniky musejí snižovat náklady a marži, aby nezkrachovaly. To znamená snížení ceny placené zemědělcům, méně zaměstnanců a snížení kvalitu výrobků.

8.1

Spotřebitelé budou nadále žádat od supermarketů konkurenční ceny, stálou nabídku zboží se zárukou dobré kvality, kvalitní služby a příjemné prostředí na nakupování.

8.2

Spotřebitelé by se měli zapojit do dialogu s prvovýrobci a dodavateli potravinářských výrobků, aby získali vyváženější pohled na politiky uskutečňované na maloobchodní úrovni.

8.3

Spotřebitelé by měli být informováni, když dodavatelé financují zvláštní slevy nebo nízké cenové nabídky.

8.4

Spotřebitelům je třeba poskytnout lepší vzdělání ohledně všech aspektů obchodu s potravinami a dlouhodobých následků jejich poptávky. Velké mimoměstské supermarkety nabízející potraviny za nízké ceny nemají často velký význam pro rodiny s nízkými příjmy, které neseženou vhodnou dopravu, aby si v nich mohly koupit potravinářské výrobky za nízké ceny.

8.5

Obezita a trvale udržitelná spotřeba představují pro spotřebitele jedny ze základních otázek. Maloobchodníci musí zaujmout politická stanoviska v těchto záležitostech.

9.1

Následkem reformy SZP (oddělení dotací od produkce) budou zemědělci ve svých rozhodnutích ohledně druhu produkce více ovlivněni podněty z maloobchodního sektoru týkajícími se cen a poptávky. Systém podpory, který byl součástí SZP, nebude dále stanovovat stejnou nejnižší cenovou hladinu pro zemědělskou produkci. To znamená, že obchodní řetězce budou mnohem významnějšími tvůrci cen v potravinovém řetězci než dosud. Také vyšší objem dovozu potravin do společenství bude tlačit výkupní ceny dolů, pokud světové ceny budou nízké. Konečným výsledkem bude pravděpodobně vyšší fluktuace cen potravin v závislosti na dodávce a poptávce.

9.2

Pokud budou mít zemědělci po určité období klesající příjmy a rostoucí náklady, více jich bude krachovat. Takový vývoj by mohl vést ke snížení produkce potravin v Evropě, a to by zabránilo vývoji multifunkčního zemědělství v EU. Zabránilo by to také uskutečnění cíle na udržení a rozvoj života na venkově. Aby se zabránilo takovému vývoji, musí zemědělci promýšlet pěstitelské metody a výběr produktů. Jedna alternativa by byla využít nových tendencí a vsadit např. na pěstování vysokohodnotných potravin nebo na úplně nové produkty, vyzkoušet nové cesty odbytu na trhu a rozvíjet nové formy spolupráce (např. nákupní družstva, zemědělské obchody ve městech), nabízet dovolenou na statku aj., aby si upevnili své postavení.

9.3

Je obtížné porovnávat rozdíl mezi cenami zemědělců a maloobchodními cenami na celkovém trhu EU, protože není možné zjistit náklady a ziskové rozpětí zpracovatelského a maloobchodního sektoru. Je však zřejmé, že pokud budou velké obchodní řetězce prodávat zemědělské produkty pod náklady, zemědělec jako poslední článek řetězce dostane nižší cenu, protože zpracovatel a supermarket budou i nadále nasazovat marži, aby nezkrachovali.

a)

Velké obchodní řetězce mají důvěru, že nabízejí bezpečné potraviny.

b)

Velké obchodní řetězce jsou v pravidelném kontaktu se spotřebiteli, protože ti zde nakupují každý týden.

c)

Zákaznické karty umožňují řetězcům získat podrobné informace o nákupních návycích zákazníků a poskytují jim tak významnou databázi zákazníků a důležité informace pro další obchodování.

d)

Provádějí výzkum trhu, aby zjistily jaké jsou potřeby zákazníka.

e)

Ovlivňují nákupní chování pomocí speciálních cenových nabídek, slev, zákaznického servisu, uspořádání provozovny a jejího designu. V tomto kontextu mají velké obchodní řetězce schopnost ovlivňovat směr trhu.

11.1

Je třeba zvýšit informovanost a průhlednost ohledně struktury stanovení cen a ziskového rozpětí u maloobchodníků, dodavatelů (výrobců potravinářských produktů) a prvovýrobců.

11.2

Členské státy musí zajistit existenci přiměřené konkurence ve svých regionech a podporovat spolupráci drobných zemědělských výrobců, zpracovatelů a maloobchodníků a tím zachovat jejich konkurenceschopnost v prostředí velkých zemědělských výrobců, zpracovatelů a distribučních sítí. Členské státy a instituce EU musí rovněž zajistit, aby existovaly různé druhy obchodu, a vyvarovat se úplné liberalizace, která by vedla k další koncentraci na trhu.

11.3

Generální ředitelství pro vnitřní trh musí nepřetržitě sledovat a hodnotit maloobchodní ceny po celé EU, aby se ujistilo, že v celém společenství je přítomna zdravá hospodářská soutěž.

11.4

Jednou z oblastí zákona o hospodářské soutěži, na kterou je třeba nahlížet, je definice veřejného zájmu. Neměla by se omezovat jen na ceny a tržní síly.

11.5

Úřady pro hospodářskou soutěž by se měly neustále zabývat otázkou kupní síly velkých maloobchodních řetězců na trhu s potravinami.

11.6

Je možné, že v budoucnu bude maloobchod s potravinami ovládán malým počtem subjektů. To by mohlo znamenat menší výběr a vyšší ceny pro spotřebitele. Komise a vlády členských států musí mít na paměti tuto eventuální možnost.

11.7

EU musí zajistit trvalou produkci dostatečného množství potravin na výživu svých občanů. Nesmíme se stát závislými na dodávkách potravin z nečlenských zemí.

11.8

Je nutné provádět podrobný výzkum a analýzu marží a transmise cen ve vztahu mezi zemědělci a spotřebitelem, který nakupuje potraviny ve velkých maloobchodních řetězcích.

14.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 255/52

1.1

Připravované finanční výhledy EU na roky 2007-2013 počítají také se změnami v oblasti podpory ochrany životního prostředí.

1.2

Nejvýznamnějším finančním nástrojem pro životní prostředí EU byl dosud jednoznačně tzv. program LIFE, který byl zaveden v květnu 1992 nařízením (EHS) č. 1973/92 „Finanční nástroj pro životní prostředí (LIFE)“. Cílem programu LIFE bylo a je přispívat k rozvoji a provádění politiky a právních předpisů Společenství v oblasti životního prostředí.

1.3

Program LIFE I byl realizován v letech 1992 až 1995 a byly pro něj vyčleněny rozpočtové prostředky ve výši 400 mil. EUR (100 mil. EUR ročně). Z důvodu úspěšnosti programu byla na základě nařízení (ES) č. 1404/96 zahájena 2. fáze (LIFE II), která probíhala v letech 1996 až 1999 a pro kterou bylo k dispozici celkem 450 mil. EUR (112,5 mil. EUR ročně). V současné době probíhá LIFE III, jehož platnost byla stanovena nařízením (ES) č. 1655/2000 od roku 2000 do roku 2004 (128 mil. EUR ročně) a který byl nařízením (ES) č. 1682/2004 prodloužen do roku 2006.

1.4

Program LIFE se dosud skládal ze tří složek: LIFE Životní prostředí, LIFE Příroda a LIFE Třetí země. Podporoval jak inovační investiční záměry, tak i podporu rozvoje a provádění politiky a právních předpisů EU v oblasti životního prostředí. LIFE Příroda se rozhodující měrou podílel na zavádění sítě NATURA 2000.

1.5

Z rozpočtových prostředků Komise na životní prostředí (položka B 4-3; položka 07 od roku 2004)) byly však v minulosti financovány ještě další programy v oblasti životního prostředí: jako např. program udržitelného rozvoje měst, program nevládních organizací, program Forest Focus, všeobecný rozvoj politiky a prostředků provádění (které mají vnitřní i vnější rozměr) a převod rozpočtových prostředků do Evropské agentury pro životní prostředí.

1.6

Pomocí navrhovaného nového finančního nástroje pro životní prostředí LIFE+ má být vytvořena zcela nová struktura dosavadní podpory: Jednak má sjednotit dosavadní podpůrné programy z rozpočtové položky 07 (Forest Focus, podpora nevládních organizací, URBAN, rozvoj nových politických iniciativ, části z „provádění politiky v oblasti životního prostředí“, části z LIFE-Životní prostředí a z LIFE-Příroda), jednak již nemají být podporovány klasické, fyzické a materiální investiční záměry v oblasti životního prostředí; k tomu má v budoucnu pro LIFE-Životní prostředí sloužit položka 1a, pro LIFE-Příroda položka 1b a části položky 2. Dosavadní podpora mezinárodních aktivit má být v budoucnosti financována z položky 4, civilní ochrana z položek 3 a 4 a mořské životní prostředí z položky 3.

1.7

LIFE+ se tedy chce soustředit na podporu opatření podporujících politiku v oblasti životního prostředí (s výlučně evropským rozměrem) jako například na výměnu nejlepších postupů, budování kapacit místních a regionálních orgánů a pomoc nevládním organizacím působícím v rámci Evropy.

1.8

Pro investiční záměry tak Komise v budoucnu předpokládá financování zejména prostřednictvím nových položek 1A, 1B, 2 a 4. Argumentuje tím, že bylo rozhodnuto integrovat ochranu životního prostředí do všech oblastí politiky a že tedy v rámci provádění strategie pro udržitelný rozvoj jakož i lisabonské strategie – která má mít úzký vztah k životnímu prostředí – je třeba podporovat investiční pomoc zaměřenou na ochranu životního prostředí popř. související s ochranou životního prostředí z uvedených, finančně silných rozpočtových položek.

1.9

LIFE + se má v budoucnu soustředit na dvě stěžejní oblasti, a to