8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/1

1.1

Výroční zpráva pro rok 2003, týkající se politiky hospodářské soutěže, poukazuje na změny, ke kterým došlo ve vnitřní organizaci sektoru a v pracovních metodách Komise a dokumentuje způsob, jakým Komise zajišťuje koherenci struktury evropského ekonomického vládnutí.

1.2

Politika hospodářské soutěže EU má důležitou úlohu, která vede k dosažení cílů hospodářské soutěže zakotvené v Lisabonské strategii. V ní jsou obsaženy nejen normy týkající se antitrustu a sdružování, ale též zavedení účinné a přísné disciplíny v oblasti státní pomoci.

1.3

Komise, aby umožnila vstup 10 nových přistupujících zemí bez negativních dopadů, vypracovala systém pravidel pro hospodářskou soutěž, která by byla společná pro všechny členské státy, aby mohlo dojít k vyvážené aplikaci norem v oblasti státní pomoci a zviditelnila se zároveň nutnost projednat státní příspěvky, které by mohly poškozovat hospodářskou soutěž. I v tomto případě musí být pravidla aplikována stejně, jako je tomu u podniků.

1.4

V roce 2003 bylo zaregistrováno 815 nových případů porušení hospodářské soutěže a vedle dalších opatření vznikla i nová funkce „poradce pro vztahy se spotřebiteli“, aby byl zajištěn stálý dialog s evropskými spotřebiteli: spokojenost spotřebitelů je hlavním úkolem politiky hospodářské soutěže, ale jejich hlas není dostatečně slyšet během projednávání jednotlivých případů či během diskuse o aspektech politiky společenství. Pravomoci tohoto „poradce“ se neomezují jen na kontrolu sdružování podniků, ale zahrnují rovněž dohody, které narušují hospodářskou soutěž – kartely a zneužívání dominantního postavení – jakož i další politiky vztahující se k této oblasti.

1.5

V říjnu 2003 publikovala Evropská komise návrh nařízení a hlavní linie týkající se dohod o převodu technologie, k čemuž EHSV již vydal své stanovisko (1). Návrh změny, který počítá s vývojem zasahujícím do této typologie dohod z posledních let, si bere za cíl zjednodušení a rozšíření dosahu aplikovatelnosti evropského nařízení o udělení výjimky. Nové normy představují následující výhody:

1.6

Komise mimo jiné jmenovala hlavního ekonomického zástupce pro hospodářskou soutěž, jehož funkční období začalo 1. září 2003, a zároveň posílila roli poradce pro audit. Tento hlavní ekonomický zástupce bude vykonávat tři zásadní funkce:

1.7

Co se týká poradce pro audit, ten vykonává s velkými pravomocemi a nezávislostí roli garanta práva na obranu při řešení otázek hospodářské soutěže. Tento poradce spadá přímo pod komisaře zodpovědného za tento resort a nedostává další pokyny od GŘ pro hospodářskou soutěž. Může zasáhnout pokaždé, když se objeví legitimní otázky spojené s právem na obranu, organizuje a objektivním způsobem řídí slyšení, rozhoduje o právu třetí strany, aby byla vyslechnuta a o tom, zda je nutné přejít k prezentaci nových dokumentů. O tom všem podává zprávu komisaři, který je za tento sektor zodpovědný.

2.1

V říjnu 2003 zahájila Komise závěrečnou fázi procesu reformy systému zavedení antitrustových norem (tzv. modernizační balíček), aby usnadnila výkon pravomocí přiřknutých orgánům zodpovědným za hospodářskou soutěž, a aby vpracovala mechanismy spolupráce s národními orgány, zodpovědnými za hospodářskou soutěž a s národními soudci, které jsou již zakotveny v nařízení 1/2003.

2.2

Tento modernizační balíček obsahuje zejména jedno nové aplikační nařízení, týkající se podmínek spojených s vyslechnutím zainteresovaných stran, jakož i celé řady dalších procedurálních otázek jako jsou přístup ke spisu či zpracovávání důvěrných informací. Těchto šest komunikačních návrhů v sobě mimo jiné zahrnuje i možnost spolupráce uvnitř sítě evropských orgánů pro hospodářskou soutěž a zároveň spolupráce mezi Komisí a národními soudci, dále dopad na výměny mezi členskými státy, zpracovávání trestních oznámení a jednotlivá zaměření, která musí být předána podnikům, aby jim byla nápomocna při hodnocení nových a nevyřešených otázek. Komentáře k modernizačnímu balíčku jsou uvedeny ve stanovisku EHSV (1).

2.3

V průběhu roku 2003 přijala Komise 5 rozhodnutí proti nezákonným horizontálním dohodám: francouzské hovězí maso, sorbáty, produkty na bázi uhlíku a grafitu k elektrickým a mechanickým aplikacím, organické peroxidy a měděné průmyslové trubky. Udělené pokuty dosáhly výše 400 milionů EUR: jejich celková částka by měla zaručit dostatečné varování. Při prověřování dochází k inspekci uvnitř podniků. Úplná imunita je udělena podniku, který odhalí jako první existenci dohody, která dodá dostatečné důkazy, aby mohlo být zahájeno prověření. Naopak se počítá s tím, že Komise dá kladný posudek, pokud dohody mezi podniky neomezují hospodářskou soutěž na daných trzích a spotřebitelé mají z těchto operací prospěch. Ještě v roce 2003 se Komise vyjádřila ke třem případům porušení čl. 82 spojených s:

3.1

V roce 2003 byl zaznamenán značný pokrok, i když ne ještě zcela uspokojivý, v procesu liberalizace energetického sektoru (elektřina a plyn): od června existuje balíček legislativních opatření, který by měl zajistit, aby si všichni evropští spotřebitelé mohli vybrat do července 2007 vlastního dodavatele. Tato opatření se snaží zaručit rovnováhu mezi podněty k vytvoření nových infrastruktur a plnou realizací společného trhu.

3.2

Nicméně mezi spotřebiteli a společnostmi v různých zemích Unie přetrvává určitý pocit nespokojenosti s úrovní stále vysokých cen a vlastní efektivitou těchto služeb. Kromě toho, zejména u nových členských států, sociální partneři a organizace spotřebitelů velice zdůrazňují povinnost plně respektovat nezávislost národních orgánů, které jsou garanty hospodářské soutěže a orgány dohlížející na veřejně prospěšné služby.

3.2.1

Je-li zavedena příslušná a ucelená legislativa, stává se někdy, že zejména v nových členských státech mají dohlížecí a prováděcí orgány potíže s nezávislým naplňováním své úlohy. To vede k tomu, že předpisy pro hospodářskou soutěž někdy nenaplňují cíl podporovat zájmy zákazníků nebo efektivitu trhu. Výbor se přiklání k funkčnějšímu vztahu mezi politikou hospodářské soutěže a politikou ochrany spotřebitelů. Rozhodovacímu procesu na úrovni vlády by také mohlo napomoci organizovanější a aktivnější spotřebitelské hnutí, jež by také mohlo poskytnout informace o trzích a činnostech narušujících hospodářskou soutěž.

3.3

V oblasti poštovních služeb, směrnice schválená v roce 2002 naznačuje jasně cestu vedoucí k dokončení vnitřního trhu v oblasti poštovních služeb, zároveň také díky postupnému snížení vyhrazených oblastí a liberalizaci odesílané přeshraniční pošty. Komise mimo jiné, na základě dohody dosažené na zasedání Evropské rady, uskuteční v průběhu roku 2006 studii hodnotící dopad všeobecné služby na jednotlivé členské státy. Na základě výsledků této studie Komise přijme návrh úplného otevření se poštovnímu trhu od roku 2009 nebo jakékoliv další opatření, aby zachovala charakter všeobecné poštovní služby.

3.4

Co se týče elektronických komunikací, v červenci 2004 vypršel termín transpozice nového normativního rámce pro tento sektor. Ve zprávě týkající se této otázky Komise zdůraznila zejména následující principy: trhy musí být analyzovány na základě principů hospodářské soutěže; závazky mohou být uvaleny pouze na podniky, které zaujímají dominantní postavení; se všemi službami a elektronickými komunikačními službami se musí zacházet bez jakékoliv diskriminace (technologická neutrálnost). Rozvoj a zevšeobecnělý přístup k elektronickým komunikacím nemohou samy zajistit znovu nastartování ekonomického růstu. Aby se dosáhlo tohoto výsledku je velice důležité zvýšit úroveň znalostí a schopností všech, kteří budou povoláni k používání informačních a komunikačních technologií.

3.5

V oblasti letecké dopravy, rozhodla Komise v roce 2003 zahájit se všemi zúčastněnými stranami rozsáhlý dialog, který se nezaměřuje jen na speciální případy, ale který chce vytvořit hlavní transparentní opatření ochrany hospodářské soutěže na poli aliancí a sdružování mezi leteckými společnostmi.

3.5.1

Nicméně se pokročilo i v oblasti definice a implementace společných cílů v oblasti aplikace antitrustových norem v sektoru železniční dopravy, ať již se jedná o nákladní či osobní dopravu.

3.5.2

Sektorový dialog vznikl také v oblasti námořní dopravy, v rozdělení motorových vozidel a pojištění, za účelem přehodnotit nebo schválit reglementační normy, které jsou v souladu s blokovou výjimkou.

3.5.3

V rámci tohoto dialogu by měly být rovněž projednány srovnatelné formy daňových úprav.

3.6

Média: Komise považuje pluralismus informačních prostředků za důležitý pro rozvoj nejen EU, ale i kulturní identity členských států, nicméně zdůrazňuje, že kontrola soustředění medií náleží v první řadě členským státům. Aplikace nástrojů politiky hospodářské soutěže je ohraničena vlastním trhem, ekonomickým dopadem chování mediálních společností a kontrolou státních příspěvků. Takovéto nástroje nemohou nahradit národní kontroly soustředění medií a vnitřní opatření, která mají zabezpečit pluralismus. Cílem aplikace těchto pravidel pro hospodářskou soutěž je jednoduše snaha vyřešit problémy vzniklé vytvořením a posílením dominantního postavení na daných trzích a vyloučením konkurence z těchto trhů.

3.6.1

Budeme si moci všimnout, že toto ustanovení Komise, i přes svou formální správnost, nedokázalo zabránit, zejména v některých zemích, dominantnímu postavení, spojenému s praktikami bránícími konkurenci. Týká se to různých trhů, mezi nimiž trh s televizní reklamou, který nebyl doposud řádně přezkoumán, hraje stále více určující roli v oblasti ochrany pluralismu.

3.6.2

Kromě toho, při kontrole byly zanedbány metody, které používají některé členské skupiny činné v oblasti médií k posílení dominantního postavení. Jedná se zejména o používání defenzivních opatření, která by měla zastrašit agresivní dobývání zadlužováním „cílové“ společnosti nebo o poskytnutí různých volebních práv, která by zjednodušila kontrolu společnosti minoritními akcionáři.

3.6.3

Komise proto bude muset obzvláště bedlivě sledovat zavádění pravidel hospodářské soutěže včetně jejich fungování v praxi.

3.7

Svobodné profese: Komise uveřejnila studii vypracovanou Institutem pokrokových studií (Institute for Advanced Studies) ve Vídni, ze které vyplývá existence různých stupňů úprav služeb zajišťovaných svobodnými profesemi mezi jednotlivými státy a jednotlivými profesemi. Výsledek této studie je následující: v zemích, kde jsou reglementace více vymezeny a svoboda ve výkonu povolání je větší, je možné všeobecně vyprodukovat větší bohatství.

3.7.1

Kromě toho se během Konference o úpravě svobodných profesí, která se konala v říjnu 2003 v Bruselu, diskutovalo, za přítomnosti 260 zástupců daných kategorií, o vlivu norem a úprav na strukturu trhu a o ochraně spotřebitele.

3.7.2

Při této příležitosti komisař Monti oznámil záměr Komise vypracovat v roce 2004 zprávu o hospodářské soutěži v profesních službách. Tato zpráva, která obsahuje zaměření a hlavní programové body, byla zveřejněna 9. února 2004.

4.1

27. listopadu 2003 Rada dosáhla politické dohody ohledně reformy nařízení týkajícího se soustřeďování, která v podstatě zahrnuje změny navržené Komisí v prosinci 2002. Tyto změny v sobě zahrnovaly nelegislativní opatření, která by měla zracionalizovat rozhodovací proces, zlepšit ekonomickou analýzu a zajistit účinnější ochranu práv na obranu. Kromě jiného byl též jmenován hlavní ekonom pro otázky hospodářské soutěže a vytvořena platforma k zajištění zcela nezávislých výsledků. K tématu hodnocení soustřeďování lze doplnit stanovisko EHSV k Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o přeshraničních fúzích společností s akciovým kapitálem  (2) .

4.2

Cíl: zajistit, aby hlavní kritérium hodnocení nařízení týkajícího se sdružování (kritérium dominantního postavení) obsáhlo veškerá sdružování bránící působení konkurence a zároveň zajistilo právní bezpečnost. Kritérium hlavního hodnocení bylo konfrontováno s kritériem snižování konkurence („substantial lessening of competition“) a na závěr znění nově přijatého kritéria: „soustřeďování, které by bránilo zásadním způsobem efektivní konkurenci na společném trhu nebo alespoň na jeho velké části, zejména kvůli vytvoření nebo posílení dominantního postavení, je prohlášeno za neslučitelné se společným trhem“.

4.2.1

Toto nové ustanovení a především věta „zejména v případě vytvoření nebo posílení dominantního postavení…“ nechává vycítit možné rozšíření oblasti aplikovatelnosti zákazu již ne tak spjatého s konceptem dominance. Nicméně tato norma bude interpretována a aplikována zároveň s prohlášením vypracovaném společně Radou a Komisí ke článku 2 s odkazem na odůvodnění 25 nařízení (3), kde je upřesněno, že takovéto pojetí „by mělo být interpretováno mimo koncept dominance, a vztahuje se pouze na účinky soustřeďování bránícího hospodářské soutěži, které vyplývá z nekoordinovaného chování podniků, které nemají dominantní postavení na trhu“. Z toho vyplývá, že míra aplikovatelnosti bude ještě definována v souladu s pojetím dominance.

4.3

Zaměření na zhodnocení horizontálních soustřeďování: buď soustřeďování mezi konkurenčními nebo potenciálně si konkurujícími podniky. Takováto soustřeďování budou považována za nezákonná pouze tehdy, pokud by posilovala tržní moc podniků a tím poškozovala spotřebitele, zejména co se týče zvýšených cen, horší kvality výrobků nebo snížení výběru. A to nehledě na to, zda proti konkurenční prostředí vzniklo vytvořením nebo posílením jednoho jediného operátora s dominantním postavením nebo vytvořením oligopolu. Dopad takového soustřeďování bude nicméně hodnocen v souvislosti s tím, jak by to vypadalo na daném trhu, kdyby zde toto soustřeďování nebylo. To by mohlo také znamenat, že na příklad odkoupení podniku, který je na pokraji krachu by neospravedlnilo zásah Komise.

4.4

Nové zásady dobrého chování (best practices): v rámci balíčku reforem z roku 2002 Komise zahájila konzultaci, která byla ukončena v únoru 2003. Ta měla za cíl poskytnout zúčastněným stranám informace o každodenním průběhu kontrolních mechanismů zaměřených na soustřeďování uvnitř EU.

5.1

Komise se aktivně účastní pracovní skupiny ICN (International Competition Network) zaměřené na kontrolu vícero jurisdikčních orgánů zabývajících se soustřeďováním. Aktivity této skupiny byly rozděleny do tří podskupin zaměřených na:

5.1.1

Komise se bude podílet na aktivitách všech tří podskupin. Hlavním cílem je zlepšit vzájemné porozumění mezi různými soudními pravomocemi, aby se mohla zefektivnit kontrolní činnost sdružování podniků.

5.1.2

Ve všeobecném měřítku je ICN virtuální sítí mezi různými orgány pro hospodářskou soutěž a má za cíl podporovat mezinárodní spolupráci, formulovat návrhy na snížení reglementárních nákladů a pomáhat konvergenci základních postupů a rozložení.

5.1.3

Během druhé Konference ICN, která se konala v červnu 2003 v Meridě v Mexiku byla zdůrazněna nutnost stanovit jasná a snadno přístupná pravidla v otázce ochrany hospodářské soutěže a dále připomenout strategickou povahu aktivit, které napomáhají rozvoji hospodářské soutěže v prostředí řízených sektorů, s cílem snížit regulační náklady a překonat překážky ve vzájemném chápání politiky sdružování mezi jednotlivými jurisdikcemi.

6.1

Kontrola státní podpory se zaměřuje na dopad, který mají na hospodářskou soutěž podpory přidělené podnikům ze strany členských států. Cílem je: garantovat, aby veřejné intervence nezasahovaly do dobrého fungování vnitřního trhu, rozvíjely konkurenceschopnost a konkurenční trhy a zároveň posílily strukturální reformy. Zejména musí být zaručeno, aby pozitivní efekty liberalizace nebyly poškozeny opatřeními státní podpory. Zasedání Evropské rady ve Stockholmu: Členské státy musí snížit všeobecný stupeň podpory a přeorientovat ji na horizontální cíle v zájmu společenství (posílení ekonomické a sociální soudržnosti, zaměstnanosti, ochrany životního prostředí, rozvoj výzkumu a růst Malých a středně velkých podniků. Komise požaduje zároveň za svou prioritu navrácení podpory nelegálně udělené členskými státy.

6.1.1

Zde je třeba vyjádřit politování nad nedostatečným zpřístupněním veřejných zakázek některých členských států dalším kandidátům pocházejícím z jiných členských států. V EU sektor veřejných zakázek představuje roční obrat více než 1.500 miliard EUR a praktiky, které používají některé členské státy k protěžování svých národních podniků poškozují hospodářskou soutěž a zvyšují zdanění spotřebitelů. Podpora pro záchranu a reorganizaci podniků v potížích.

6.2

Podpora pro záchranu a reorganizaci podniků v potížích. Tato opatření, jejichž platnost vypršela v říjnu roku 2004, stanovila, že takováto podpora mohla být považována za legitimní pouze za určitých přísných podmínek. Tato opatření byla také předmětem přezkoumání, které se soustředilo hlavně na následující úvahy:

6.3

Multisektorová oblast pro velké investiční projekty: přísné normy pro sektory s problémy strukturálního rázu. Seznam těchto sektorů by měl být vypracován do konce roku 2003. Kvůli metodologickým a technickým obtížím rozhodla Komise o odložení přijetí tohoto seznamu. Do prosince 2006 se též prodloužila platnost již existujících přechodných norem spojených s velkými investičními projekty v „citlivých“ sektorech.

6.4

Podpora pro vědu a výzkum u malých a středních podniků: podpora pro vědu a výzkum může přispět k hospodářskému růstu, k posílení konkurenceschopnosti a dát nový impuls v zaměstnanosti. V případě Malých a středních podniků je tato podpora obzvláště důležitá.

6.5

Podpora pro ochranu životního prostředí, podpora pro vědu a výzkum, podpora vzdělávání, daňové úlevy. V rámci daňových úlev byly přezkoumány zejména alternativní metody zdanění, jako je metoda „cost plus“ (zdanitelný příjem určený na paušálním základě, který odpovídá úrokové sazbě z částky výdajů a nákladů na provoz). V oblasti podpory jednotlivým sektorům (zejména aplikace přechodného obranného mechanismu) se braly v úvahu zejména následující sektory: hutnický průmysl, telekomunikace, těžba uhlí, železniční doprava, kombinovaná doprava, silniční námořní a letecká doprava.

6.6

Zemědělství: 23. prosince 2003 Komise schválila nové nařízení, které zavádí režim výjimek pro kategorii některých státních podpor, na jehož základě členské státy nebudou muset preventivně předkládat takovéto podpory Komisi ke schválení. Toto nové nařízení, které bude možné aplikovat do konce roku 2006, se týká podpory určené Malým a středním podnikům zemědělského sektoru. S definicí MSP (250 zaměstnanců a obrat 40 milionů EUR, nebo rozpočet 27 milionů EUR), spadají do sféry aplikovatelnosti tohoto nařízení všechny podniky ze zemědělského sektoru. Následně Komise zavádí nový předpis o transparentnosti: syntéza všech státních podpor, kterým byla členskými státy udělena výjimka, bude uveřejněna na Internetu 5 dní před začátkem vyplacení podpor, tak aby byly zaručeny dostatečné informace pro všechny zainteresované strany.

7.1

Poté, co byla shrnuta a částečně okomentována 33. zpráva Komise o politice hospodářské soutěže pro rok 2003, je nyní nutné zformulovat všeobecné hodnocení celé zprávy a zejména některých jejich nejdůležitějších aspektů a perspektivy, kterou nastiňuje.

7.2.1

Politika hospodářské soutěže Evropské unie je efektivnější a otevřenější co se podniků a spotřebitelů týče, díky aplikaci nových antitrustových norem, kontrole nařízení o sdružení podniků a konečně díky novým úpravám vnitřní organizace Komise.

7.2.2

Díky politice hospodářské soutěže dosáhla EU značného pokroku v procesu liberalizace, a tím vrátila celé ekonomické sektory logice a dynamičnosti trhu a pomohla zároveň konkrétním způsobem vytvářet jednotný evropský trh. Politika hospodářské soutěže je tedy zásadní oblastí a její plně autonomní charakter musí být vždy chráněn.

7.2.3

Nicméně politika hospodářské soutěže nemůže sama uspokojit, dnes v EU obzvláště palčivou, potřebu intenzivního oživení růstu a hospodářské politiky dlouhodobě udržitelného rozvoje, založených na inovaci a sociálním dialogu. Strukturální změny ve světové výrobě a obchodu, počínaje těmi, které byly zavedeny novým technologickým systémem, vyžadují od Komise aktivaci a koordinaci dalších nástrojů hospodářské politiky, aby mohly zabezpečit a znovu spustit konkurenceschopnost evropského hospodářství a tím posílit ekonomickou a sociální soudržnost, zaměstnanost, ochranu životního prostředí, jakož i rozvíjet rozsáhlé a náročné programy pro vědu a výzkum. To je hlavní myšlenkou sdělení Komise k Podporování strukturální změny: průmyslová politika pro rozšířenou Evropu a příslušné stanovisko EHSV (4). Lisabonský program udává směr. Je ale nutné umožnit nebo dokonce zrychlit jeho uskutečnění jak ve všeobecném, tak v sektorovém měřítku.

7.2.3.1

EHSV, tím že potvrdil úvahy obsažené ve stanovisku ze 30. června 2004, týkajícího se „Leader SHIP 2015 – definovat budoucnost evropského loďařství – schopnost konkurence díky zručnosti“ (5), zdůrazňuje na sektorové úrovni nezbytnost prosazovat nový přístup plně integrovaný a definovaný Radou pro „Konkurenceschopnost“, která zasedala v listopadu 2003, za cílem posílit průmyslovou konkurenceschopnost e povzbudit ve všech sektorech vědu, rozvoj a inovace.

7.3.1

7.3.1.Proces reformy, který má racionalizovat a zjednodušit procedury spojené s kontrolou státních podpor postoupil hodně kupředu tím, že sledoval cíle stanovené na Zasedání Evropské rady ve Stockholmu. Zde bylo rozhodnuto snížit objem státních podpor a přeorientovat je k horizontálním cílům, které by byly v zájmu celého společenství spolu s cíli soudržnosti. Tímto směrem se ubíhají také různá opatření přijatá Komisí, mezi nimiž je například rozšíření podpory pro vědu a výzkum, hlavní vodítka týkající se dohod o přenosu technologie, restrukturalizaci podniků v potížích a podpor na vzdělávání a na ochranu životního prostředí, multisektorová disciplína pro velké investiční projekty.

7.3.2

Soudní dvůr potvrdil svým výrokem Altmark z července 2003, na základě některých podmínek, výjimku ze skutkové podstaty u státních podpor, udělenou podnikům dodávajícím obecně prospěšné služby. Zůstává však ještě několik nevyřešených otázek, zejména v souvislosti s budováním optimálního vztahu mezi státní podporou a obecně prospěšnými službami. Ale charakter podmínek, uložených Soudním dvorem, vyžaduje zlepšení právní jistoty zejména v otázkách zhodnocení nákladů, definice financování služeb a upřesnění povinností veřejné služby (4) jakožto předmět kompenzace. Ostatně v Zelené knize o všeobecně prospěšných službách (SIG), která byla publikována v květnu 2003, se již počítalo s potřebou přezkoumat, zda principy, kterými se řídí SIG, musí být dále upevněny a upřesněny ve všeobecném rámci společenství, a upřesnit optimální úpravu takovýchto služeb a opatření, aby se zvýšila právní jistota všech činitelů.

7.3.3

Závazky všeobecně prospěšných služeb pokud nebudou správně definovány a financovány, by mohly vést podniky, které podléhají takovýmto povinnostem, k stále větším ztrátám kvůli možnému vstupu konkurence v oblastech aktivit, které jsou rentabilnější.

7.3.4

EHSV nicméně zdůrazňuje nutnost, uvedenou již ve vlastním stanovisku (1) v Zelené knize předložené Komisí, přijmout jasný normativní text týkající se SIG, s cílem zajistit efektivní a rovný přístup ke kvalitním službám pro všechny uživatele a moci tak uspokojit jejich požadavky. Kromě toho, zejména co se týče reorganizace a fungování sociálních služeb, doporučuje podporovat co nejširší dialog se sociálními partnery a s nevládními organizacemi.

7.4.1

Hlubší analýza provedená Komisí, která se zaměřuje na systémy řídící profesionální služby ve členských státech, byla velice užitečná, jelikož zdůvodnila nutnost přezkoumat, i když s mírou, přísná opatření v této oblasti a zároveň zajistit lepší produktivitu a konkurenceschopnost kulturních a znalostních zdrojů profesionálního světa.To přináší obrovskou výhodu jak pro samotné pracovníky, tak pro podniky a spotřebitele.

7.4.2

Princip, podle něhož nabídka profesionálních služeb musí respektovat pravidla hospodářské soutěže byl nejen několikrát stvrzen Soudním dvorem, ale byl již všeobecně přijat. Pokud je pravda, že ekonomické kritérium nemůže být jediným ukazatelem, pomocí něhož se hodnotí profesionální služby, jelikož tyto služby nejsou pouhou aplikační technikou, ale službou, která konfrontuje dovednost s určitým problémem, je též pravda, že vykonávání takovéto služby představuje ekonomickou aktivitu, která pokud se provádí s respektováním pravidel hospodářské soutěže, vytváří větší blahobyt a může mít důležitý přínos pro Lisabonský program.

7.4.2.1

V tomto ohledu je významný obsah zprávy Komise nazvané „Zpráva o hospodářské soutěži v sektoru svobodných povolání“ (6). V této zprávě je na jedné straně zdůrazněna důležitá role, kterou mohou vykonávat profesionální služby s cílem zlepšit konkurenceschopnost evropské ekonomiky, tím že představují základní přínos pro podniky a rodiny. Na straně druhé jsou zde argumenty, které poukazují na negativní dopad přehnaně restriktivních nebo překonaných nařízení, jako jsou nařízení o cenách, reklamě, podmínkách přístupu, výlučných cenách a podnikové struktuře, na spotřebitele.

7.4.3

Je tedy nezbytné spustit a zrychlit proces reformy. EHSV žádá za tímto účelem Komisi, aby dodržela svůj slib publikovat v roce 2005 novou zprávu o „pokroku, kterého se dosáhlo po zrušení restriktivních a neospravedlněných předpisů“ již dříve zmíněných. Připomíná zároveň, že v rámci toho se Komise zavázala prohloubit vztah, který existuje mezi úrovní úprav, hospodářskými výsledky (ceny a kvality) a spokojeností spotřebitelů.

7.4.4

Zároveň EHSV poukazuje na důležitost rozsudku Soudního dvora z 9. října 2003, v případě „Consorzio industria fiammiferi“ (Konsorcia sirkařského průmyslu), který opravňuje národní orgány k ukončení užívání národních norem, které nutí podniky, aby si počínaly s rozporu se článkem 81 smlouvy ES.

7.4.5

Závěrem bude třeba podporovat větší a důkladnější účast skupin spadajících do tohoto procesu reformy.

7.5.1

Ve XXXIII. Zprávě o politice hospodářské soutěže Komise na jednu stranu uznává, že udržení a rozvoj pluralismu informačních prostředků a svoboda dodávat a získávat informace, jsou základní cíle Evropské unie, jakožto hodnoty utvářející demokratický proces, na druhou stranu dodává, že kontrola nad koncentrací médií je v prvé řadě úkolem jednotlivých členských států. Aplikace nástrojů politiky hospodářské soutěže v sektoru médií, jak uvádí, má za úkol řešit problémy spojené s vytvořením a s růstem dominantního postavení na daných trzích a zároveň s omezováním působení konkurence na těchto trzích. Podle EHSV toto rozdělování úkolů mezi EU a národními státy se na jednu stranu zdá poněkud vágní, na stranu druhou odkrývá i další důležité problémy:

7.5.2

Nová evropská Ústava značně posílí pravomoc Komise. EHSV je přesvědčen, že v novém právním rámci bude moci Komise s větším důrazem udávat směr a bude moci přímo zasahovat do otázek obrany rozvoje svobody a plurality informace.

8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/8

1.1

Tento návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech a povinnostech cestujících v mezinárodní vlakové přepravě (dále „směrnice ke kvalitě přepravy cestujících“) tvoří součást tzv. třetího železničního balíčku, schváleného Komisí dne 3. března 2004. Dalšími součástmi jsou:

a

1.2

První železniční balíček (známý rovněž jako infrastrukturní balíček) vstoupil v platnost dne 15. března 2001 a měl by být transponován do vnitrostátních právních předpisů do 15. března 2003. Obsahuje následující právní předpisy:

1.3

V říjnu 2003 Evropská komise u Evropského soudního dvora (ESD) zažalovala devět členských států za neoznámení promítnutí Prvního souboru opatření k přepravě po železnici do státní legislativy. V květnu 2004 pět zemí stále ještě nedodalo toto oznámení, a dva členské státy promítly příslušná ustanovení do svých státních legislativ jenom částečně.

1.4

Druhý železniční balíček byl zveřejněn v Úředním věstníku evropských společenství dne 30. dubna 2004, a do státní legislativy musí být promítnut nejpozději do 30. dubna 2006. Obsahuje tyto prvky:

1.5

První a druhý železniční balíček se stal právním základem vnitřního trhu v oblasti nákladní železniční dopravy. Opatření zahrnují přístup na trh, udělování licencí a bezpečnostní certifikaci železničních operátorů, přístup k infrastruktuře a výpočet přístupových poplatků, vytvoření právního rámce pro bezpečnost na železnici a opatření k zajištění technické interoperability železničního systému.

1.6

Tento právní rámec, zavedený prvním a druhým železničním balíčkem, vyžaduje podle stanoviska EHSV k druhému železničnímu balíčku (8) kompletní restrukturalizaci sektoru a vytvoření nových orgánů a kompetencí.

1.7

V tomto návrhu Komise doporučuje schválit předpisy, jež by cestujícím na mezinárodních vlakových spojích poskytovaly ochranu podobnou té, které se již těší cestující v letecké dopravě, jejichž práva jsou v případě rezervace většího počtu letenek, než kolik jich je ve skutečnosti k dispozici, nebo při zpoždění odletu nebo příletu, lépe ochraňována.

2.1.1

Návrh nařízení upravuje odpovědnost železničních operátorů pro případ úmrtí nebo zranění cestujících nebo ztráty či poškození jejich zavazadel.

2.1.2

Minimální platby odškodnění jsou stanoveny u zpoždění (Příloha III); tyto platby se nedotýkají práva cestujícího na přepravu.

2.1.3

Návrh nařízení komplexně upravuje práva cestujících, kteří zmeškají své vlakové spojení, nebo jejichž vlaky byly zrušeny, a rovněž zacházení se zákazníky v případě zpoždění nebo zmeškaných spojení.

2.2.1

Příloha I upravuje minimální informace, jež železniční operátoři mají poskytnout před nastoupením cesty, v jejím průběhu a po jejím skončení. V Příloze II se stanoví minimum informací, jež mají být poskytnuty o jízdenkách.

2.2.2

Železniční operátoři musí prodávat jízdenky a/nebo přímé jízdenky do centrálních stanic a okolních oblastí. Za tímto účelem musí spolupracovat několik železničních operátorů, a ti musí rovněž podepsat smlouvy, jimiž se zajistí prodej přímých jízdenek. Tyto jízdenky musí být k dispozici ve výdejnách jízdenek, v příslušných automatech, nebo musí existovat možnost jejich objednání prostřednictvím telefonu nebo internetu. Jestliže jsou výdejny jízdenek zavřeny nebo automaty nefungují, musí být mezinárodní jízdenky k dispozici přímo ve vlaku. Systémové prodejní automaty musí být otevřeny pro všechny železniční operátory, a to k zajištění informací i prodeje jízdenek.

2.2.3

Železniční operátoři musí informovat veřejnost o svých plánech pozastavit mezinárodní služby.

2.3.1

Navrhované nařízení upravuje poskytování pomoci lidem s omezenou pohyblivostí v železniční stanici a ve vlaku, a rovněž při nastupování a vystupování z vlaku a při přestupech. Potřebu pomoci je třeba nahlásit 24 hodin předem.

2.4.1

Požaduje se, aby železniční operátoři stanovili standardy kvality služby (jsou definovány v Příloze IV), a aby zavedli systém řízení kvality. Dodržování kvality se musí zveřejnit ve výroční zprávě.

2.4.2

Je třeba zavést proceduru stížností, podle níž se zákazníkovi musí odpověď zaslat v každém případě v jazyce, v němž byla stížnost vyhotovena. Stížnost lze podat v kterémkoliv jazyce kterékoliv země, jíž mezinárodní vlakový spoj projíždí. V každém případě je přípustná angličtina, francouzština a němčina. To se rovněž týká stížností, které byly u výdejny jízdenek podány osobně.

3.1.1

Návrh Komise se zabývá dvěma oblastmi najednou. Návrhy týkající se odpovědnosti operátorů a odškodnění v případě zpoždění a zrušení vlakových spojů, zdravotní újmy nebo poškození majetku, a rovněž pomoci osobám s omezenou pohyblivostí, mají zhruba stejný rozsah jako nařízení o odškodnění a pomoci cestujícím v případě odepření vstupu na palubu letadla a zrušení nebo velkých zpoždění letů (9). Tento návrh pojednává o právech cestujících ve druhém dopravním sektoru, tj. na železnici.

3.1.2

Druhá oblast zahrnuje oddělenou problematiku. Vyžaduje se, aby operátoři navzájem spolupracovali, aby zajistili, že cestující obdrží informace o jízdních řádech a jízdném a budou si moci koupit v konkurenčním systému jízdenku v komplexním obchodu. Systém zahrnuje spoje mezi centry a stanicemi v oblasti, v okolí nejbližší centrální stanice. Tento návrh úzce souvisí s návrhem novely směrnice 91/440/EHS a s liberalizací mezinárodní přepravy cestujících.

3.1.3

Standardy týkající se informací o jízdních řádech a jízdném, a s několika málo výjimkami i o výdeji jízdenek, jsou splněny v současném systému, kde mezinárodní přeprava cestujících po železnici je prováděna na základě dohod o spolupráci, uzavřených mezi železničními operátory nebo mezinárodními skupinami.V rámci systému konkurenčních podniků je třeba tato opatření udržet a dále je zlepšovat cestou regulace nebo legislativy.

3.2.1

Návrh se vztahuje na mezinárodní přepravu cestujících po železnici. Ustanovení se však rovněž vztahují na spoje z center do stanic v okolní oblasti.

3.2.2

EHSV zdůrazňuje, že služby železničních spojů mohou být předmětem veřejných zakázek.

3.2.3

Působnost předpisu je však omezena způsobem, jakým je definován „železniční podnik“ (článek 2.1). Zahrnuty jsou pouze podniky, jejichž hlavní obchodní činností je přeprava cestujících. To by se mohlo vykládat i tak, že železniční podniky, které zajišťují rovněž nákladní přepravu, jsou z ustanovení předpisu vyloučeny. To není přijatelné.

3.3.1

EHSV vítá princip zavedení evropské legislativy o odškodňování cestujících v případě, že služby nejsou poskytnuty uspokojivě nebo vůbec, a o odpovědnosti železničních operátorů.

3.3.2

Je však důležité zajistit, aby závazná legislativa přistupovala k různým konkurujícím si dopravním operátorům nestranně.

3.3.3

Je zřejmé, že odškodnění cestujících v mezinárodních vlakových spojích je splatné dříve než v případě cestujících v letecké přepravě, a to i přes skutečnost, že pozemní přeprava po železnici často zahrnuje delší jízdy a je s větší pravděpodobností provázena přerušením.Refundace letenky je u cestujících v letecké přepravě splatná teprve až v případě pětihodinového zpoždění.

3.3.4

V případě, že má vlak zpoždění, musí se v přiměřeném poměru k době čekání cestujícím nabídnout zdarma jídlo a občerstvení. V případě letecké přepravy jsou prahovou podmínkou dvě nebo více hodin.

3.3.5

Pokud jde o zrušené lety, odškodnění se nemusí vyplatit tam, kde se ke zrušení přistoupilo pod vlivem „mimořádných okolností“. Tento důvod ke zproštění od odpovědnosti neexistuje v případě přepravy cestujících po železnici.

3.3.6

Analogicky nařízení o letecké přepravě neumožňuje odškodnění za následné škody vzniklé v důsledku zpoždění nebo zrušení, zatímco nařízení o železniční přepravě ano. Kromě toho navrhované nařízení nestanoví horní hranici pro následné škody.

3.3.7

Horní mez odpovědnosti je nastavena na rozdílnou úroveň u příručních zavazadel a ostatních zavazadel: 1 800,- EUR u příručních zavazadel a 1 300,- EUR u ostatních zavazadel. Vyplývá to z vysvětlujícího memoranda, které Komise připravila na základě různých, avšak srovnatelných smluv (CIV v případě železničního sektoru a Montrealská úmluva u letecké přepravy). Z pohledu cestujících je však tento rozdíl nepochopitelný.

3.3.8

Navrhované nařízení obsahuje různá ustanovení o odpovědnosti operátora ve vztahu ke spotřebiteli, v závislosti na tom, zda je či není operátor vinen. Operátor je tedy odpovědný za ztrátu nebo poškození příručního zavazadla cestujícího pouze v případě, že je tento operátor vinen. V ostatních případech je operátor odpovědný bez ohledu na to, zda je či není vinen.

3.3.9

Operátor není odpovědný za zpoždění v případě, že tato zpoždění byla zaviněna výjimečnými povětrnostními podmínkami, přírodními katastrofami, válečnou činností nebo terorismem. Operátor je odpovědný za zpoždění způsobená kteroukoliv jinou příčinou, ať již je či není vinen.

3.3.10

ESHV se v případě zpoždění v kterémkoliv dopravním sektoru obecně přiklání k odpovědnosti bez ohledu na zavinění. Nejedná se o otázku náhrady za škody v tom nejužším slova smyslu, ale spíše o odškodnění za služby, které nebyly poskytnuty. Spotřebiteli/zákazníkovi nezáleží na tom, zda je operátor vinen. Navrhovaná omezení jsou přiměřená.

3.3.11

Z navrhovaného nařízení není jasné, zda cestující může v případě zpoždění zrušit svou cestu a obdržet plnou náhradu svého jízdného. Zejména v případě obchodních cest se vinou zpoždění může taková cesta stát zbytečnou.

3.4.1

EHSV vítá ustanovení o pomoci lidem s omezenou pohyblivostí.

3.4.2

Železniční operátoři by měli poskytovat dostupné informace všem cestujícím – včetně lidí se omezenou pohyblivostí, jak uvádí článek 2 odst. 21, tak že umístí okna a informační okna do patřičné výšky, připraví texty, jenž budou napsané větším fontem a bude snadné je přečíst.

3.5.1

EHSV vítá ustanovení o informovanosti cestujících před cestou, v jejím průběhu a po jejím skončení (Příloha I). Zejména v případě zpoždění vede nedostatek informací před cestou a v jejím průběhu zpravidla ke značnému roztrpčení zákazníků.

3.5.2

Pokud jde o minimum informací o jízdenkách (Příloha II), mělo by se uvést, zda a kdy lze jízdenku odevzdat a očekávat refundaci jízdného. S ohledem na značné odchylky v systémech rezervace to cestujícím často není jasné.

3.5.3

V nařízení se stanoví (články 3, 5 a 6),

3.5.4

EHSV v podstatě považuje za žádoucí, aby se cestujícím nabídly komplexní rezervační a informační systémy pro všechny služby železničních přepravy a služby s nimi spojené.

3.5.5

Upozorňuje však na zvláštnosti cestování vlakem:

3.5.6

Přímo použitelné nařízení nemůže vést k přiměřenému opatření s ohledem na složitost, vznikající z propojení mezinárodních železničních osobních přepravních služeb s regionálními službami v síť, která zahrnuje integraci konkurujících si plánovaných operátorů. Počet dotčených železničních stanic (centra a stanice v jejich okolí) je například značný.

3.5.7

Výbor zdůrazňuje, že u mezinárodních železničních osobních služeb jsou již tyto standardy v současné době do značné míry splněny. V systému konkurujících si podniků je však třeba tato opatření zachovat a dále je adekvátní legislativou zlepšovat.

3.6.1

V článku 21 navrhovaného nařízení se uvádí, že železniční podniky budou odpovědné za své pracovníky. V článku 22 se na druhé straně zmiňuje možnost hromadných nároků včetně nároků vůči pracovníkům. Musí být absolutně jasné, že pracovníci železnice nebudou nést odpovědnost za požadavky cestujících nebo jiných třetích stran, avšak že zaměstnavatel bude nadále odpovědný.

3.6.2

Vysoká náhrada za zpoždění ve svém důsledku nepovede železniční operátory k přijetí větších rizik v úrovni bezpečnosti, aby se tak vyhnuli požadavkům na odškodnění. Rovněž bude vyloučeno, aby železniční podniky vyvíjely nadměrný tlak na své zaměstnance s rizikem zanedbávání doby určené práci, řízení a odpočinku. Kromě toho je nezbytné zajistit, aby ke splnění požadavků na kvalitu byl k dispozici početně postačující a dobře školený personál.

3.6.3

Příloha IV o minimálních standardech kvality služby musí tedy zahrnovat dovednosti odpovídajících pracovníků. To se vztahuje nejenom na posádky vlaků, ale i na staniční zaměstnance a pracovníky vyřizující stížnosti.

4.1

EHSV vítá návrh nařízení o právech a povinnostech cestujících v mezinárodní vlakové přepravě. Tím se ustanovení o ochraně spotřebitele, vztahující se v současnosti pouze na leteckou přepravu, rozšiřují na jiný způsob přepravy.

4.2

EHSV je proti nerovnému přístupu ke konkurujícím si způsobům přepravy. Ustanovení, která se vztahují na železniční sektor, nesmějí být přísnější než ta, která se týkají letecké přepravy.

4.3

EHSV se domnívá, že existují možnosti ke zlepšení nařízení s ohledem na individuální ustanovení o odpovědnosti za následné škody, stanovení horní meze odpovědnosti a vyloučení v případě zrušení vlakových spojů.

4.4

EHSV je v podstatě nakloněn refundaci jízdného v případě, že se služba neposkytla nebo poskytla nepřiměřeně, bez ohledu na to, zda byl operátor vinen, pokud se to vztahuje na všechny způsoby přepravy.

4.5

EHSV podporuje koncept komplexních informačních a rezervačních systémů, které cestujícím garantují dobrou kvalitu služby. Má však výhrady, že se tím zabývá totéž nařízení o odškodnění a odpovědnosti.

4.6

EHSV zdůrazňuje, že zavedení komplexních informačních a rezervačních systémů v propojeném systému s poskytovateli sítě v mezinárodní, národní, regionální a veřejné dopravní službě, s dodatečnou komplikací konkurujících si plánovaných operátorů, je velice složité, zejména tehdy, má-li být tento systém dostupný prostřednictvím všech prodejních systémů.

4.7

Upozorňuje, že prezentace legislativy, týkající se informací cestujícím a otázky jízdenek v mezinárodní přepravě cestujících po železnici, by se měla uvážit ve spojení se změnou Směrnice 91/440/EHS o liberalizaci mezinárodní vlakové osobní přepravy.

8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/13

1.1

Tento návrh představuje součást třetího železničního balíčku, který přijala Evropská komise dne 3. března 2004. K dalším prvkům patří:

a

1.2

První železniční balíček (nazývaný také infrastrukturní balíček) vstoupil v platnost dne 15. března 2004 a do vnitrostátních právních předpisů měl být proveden do 15. března 2003. Skládá se z těchto prvků:

1.3

V říjnu 2003 Evropská komise žalovala u Evropského soudního dvora devět členských států kvůli tomu, že neprovedly notifikaci transpozice prvního železničního balíčku do vnitrostátních právních předpisů. V květnu 2004 dosud chyběla notifikace pěti zemí a dva členské státy provedly do vnitrostátních právních předpisů pouze některá ustanovení.

1.4

Druhý železniční balíček byl zveřejněn v Úředním věstníku Evropských společenství dne 30. dubna 2004 a má být proveden do vnitrostátních právních předpisů do 30. dubna 2006. Skládá se z těchto prvků:

1.5

První a druhý železniční balíček stanovil právní základ pro vytvoření jednotného trhu železniční nákladní dopravy. Opatření zahrnují přístup na trh, vydávání licencí a osvědčení o bezpečnosti železničním podnikům, přístup k infrastruktuře a výpočet výše poplatků za její užívání, vytvoření právního rámce pro bezpečnost železnic a opatření k zajištění technické interoperability železničního systému.

1.6

Tento návrh přidává ke stávajícímu právnímu rámci otevření trhu prostřednictvím opatření ke zlepšení železniční nákladní dopravy.

2.1

Návrh nařízení o kvalitě železniční nákladní dopravy má železniční nákladní dopravu zlepšit pomocí smluvní dohody o náhradě škody mezi železničními podniky a zákazníky v nákladní dopravě. Komise se domnívá, že hlavní příčinou skromného podílu železniční dopravy na nárůstu nákladní dopravy a jejího klesajícího podílu na trhu ve srovnání s ostatními způsoby dopravy je nedostatečná kvalita a spolehlivost železniční nákladní dopravy.

2.2

Komise očekává, že uplatňování systému náhrady škody železniční podniky podnítí, aby zvýšily účinnost železniční nákladní dopravy. Předpokladem je, že časem náhrada škody vyvine silný tlak na zlepšení kvality, ale podle názoru Komise ke skutečnému otevírání evropského trhu železniční nákladní dopravy nedochází dostatečně rychle. Nově příchozí železniční podniky představují pouze 3 až 4 % trhu a v některých členských státech nejsou žádní konkurenti.

2.3

Návrh nařízení zavazuje železniční podniky a zákazníky v nákladní dopravě stanovit v přepravních smlouvách požadavky na kvalitu a v případě jejich nesplnění zaplatit náhradu škody. Smluvní strany jsou povinny dohodnout se nejméně na těchto požadavcích na kvalitu:

2.4

Návrh nařízení stanoví minimální a maximální výši náhrady škody v případě ztráty, poškození, zpoždění, nedostatečných informací o zpoždění a ztráty nebo poškození zboží kvůli zpoždění. Například v případě poškození stanoví náhradu škody ve výši maximálně 75 eur za kilogram celkové hmotnosti poškozeného zboží. V případě prodlení blokových vlaků se stanoví výše náhrady škody na nejméně 5 % a nejvýše 25 % ceny dopravy. V případě nedostatečných informací o zpoždění představuje náhrada škody nejméně 5 % ceny dopravy.

2.5

Smluvní strany jsou povinny stanovit náhradu škody za zrušení vlaku železničním podnikem nebo zákazníkem v nákladní dopravě. Mohou se dohodnout na náhradě škody v případě deklarace hodnoty přepravovaného zboží nebo v případě oznámení zájmu na dodání zboží.

2.6

Odpovědnost je vyloučena v případě nedbalosti jedné smluvní strany, nedbalosti nebo jiného zavinění třetí strany, vyšší moci nebo okolností, kterým nešlo zabránit a jejichž důsledkům nešlo předejít. Vznikne-li nárok na náhradu škody kvůli nedbalosti provozovatele infrastruktury, železniční podnik provede úhradu a vymáhá tuto platbu od provozovatele infrastruktury.

2.7

Je-li dotčeno několik železničních podniků, odpovídají všechny podniky „společně a nerozdílně“ bez ohledu na to, ve kterém podniku ke zpoždění nebo poškození došlo.

3.1

S cílem prosazovat trvale udržitelný dopravní systém a zajistit rovnováhu mezi jednotlivými způsoby dopravy, jak je stanoveno v Bílé knize o evropské dopravní politice do roku 2010, si Společenství stanovilo cíl zvýšit podíl železniční nákladní dopravy. Zvýšení kvality služeb v železniční nákladní dopravě je jedním z mnoha přístupů, jak tohoto cíle dosáhnout, a v zásadě je nutno ho uvítat.

3.2

Komise navrhuje systém pobídek, na jejichž základě se předpokládá, že snaha předejít platbám náhrady škody zvýší kvalitu, a zejména zlepší dochvilnost. První reakcí provozovatelů na zvýšené finanční riziko kvůli možným platbám náhrady škody je zvýšení cen.

3.3

Vzniká otázka, zda je přístup navržený Komisí vhodný.

3.4

Oblast působnosti zahrnuje mezinárodní i vnitrostátní dopravu. Komise sama v odůvodnění k návrhu nařízení píše, že smlouvy o kvalitě již existují hlavně ve vnitrostátní dopravě a méně často v mezinárodní dopravě. Jinde Komise poznamenává, že problémy se objevují zejména při zapojení několika železničních podniků, k čemuž dochází především v mezinárodní dopravě.

3.5

Otázkou je, zda by vzhledem k tomu, že se zasahuje do smluvních ujednání mezi obchodními partnery (toto není otázka ochrany spotřebitelů), nebyla pro mezinárodní nákladní dopravu vhodnější omezenější oblast působnosti.

3.6

Je nutno rovněž uvážit, jaké pozitivní pobídky jsou k dispozici místo plateb náhrady škody prostřednictvím nařízení EU, které by bylo jednotné pro celý železniční sektor a doplňovalo existující mezinárodní Úmluvu o mezinárodní železniční dopravě (COTIF (CIM)). Například článek 11 směrnice 2001/14/ES stanoví odměny v zpoplatnění infrastruktury, pokud podnik přijme opatření k minimalizaci závad a zlepšení výkonnosti systému.

3.7

Při podpoře železniční nákladní dopravy je důležité předcházet diskriminačnímu zacházení u různých konkurenčních způsobů dopravy.

3.8

To vyvolává otázku, zda existují srovnatelné předpisy Společenství pro leteckou a silniční nákladní dopravu. Mezinárodní dohody o náhradě škody v případě poškození nebo ztráty stanoví podstatně nižší sazby (Montrealská úmluva o letecké dopravě jednu třetinu maximální výše stanovené v nařízení, Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě [CMR] jednu šestinu maximální výše).

3.9

Nejasný zůstává vztah mezi systémem monitorování kvality, který mají dohodnout smluvní strany, a technická specifikace pro interoperabilitu (TSI) pro telematické aplikace pro nákladní dopravu. V TSI pro telematické aplikace pro nákladní dopravu je zahrnuto celoevropské elektronické monitorování železniční nákladní dopravy v reálném čase. V tomto předpisu jsou definovány harmonizované technické specifikace a podmínky komunikace. Jeho uplatňování a provedení však vyžaduje značné investice a zabere mnoho let.

3.10

Podle návrhu může železniční podnik vymáhat vyplacenou náhradu škody od provozovatele infrastruktury, je-li tento příčinou zpoždění.

3.11

Pokusy toto obejít opět pravděpodobně povedou ke zvýšení ceny dopravy (příplatky za riziko) a k zahrnutí rozmezí zpoždění do plánování. Vzhledem k omezeným kapacitám infrastruktury to není žádoucí reakce. K tomu již došlo v odvětví letecké dopravy po vstupu směrnice o odškodnění cestujících v platnost. Výpočet rizika bude pro provozovatele infrastruktury značně složitý, jelikož tito neznají a nemohou ovlivnit hodnotu toku zboží a výslednou náhradu škody.

3.12

Je třeba mít na paměti, že v nových členských státech ve střední a východní Evropě je infrastruktura v horším stavu a vyžaduje značné investice a že povinnosti k náhradě škody v nařízení by mohly způsobit značné potíže.

3.13

Návrh věnuje značnou pozornost stanovení toho, kdo za co odpovídá, a nárokům železničních podniků na náhradu škody vůči provozovateli infrastruktury. Stanovit odpovědnost bude rovněž obtížné, pokud je zahrnuto několik železničních podniků.

3.14

Vyhlídka železničních podniků, že budou muset platit vysoké odškodnění, je nesmí vést k tomu, že kvůli dodržení dodacích lhůt ohrozí bezpečnost. Rovněž musí být vyloučeno, aby železniční podniky vyvíjely nadměrný nátlak na své zaměstnance s rizikem, že se nebude dodržovat pracovní doba, doby řízení a doby odpočinku.

3.15

Ve svém stanovisku k druhému železničnímu balíčku EHSV již poukázal na to, že sociální podmínky v silniční dopravě stavějí železniční nákladní dopravu do konkurenční nevýhody. Důsledkem toho nemůže být sladit pracovní podmínky v železniční dopravě s podmínkami v silniční dopravě a podněcovat železniční podniky, aby přehlížely předpisy a vyvíjely tlak na pracovní síly.

4.1

EHSV v zásadě vítá opatření ke zlepšení kvality železniční nákladní dopravy.

4.2

Byly by vhodnější spíše pozitivní pobídky než přísné úpravy náhrady škody vedoucí k pokusům předpisy obcházet a plodící složitý systém refundací. To se vztahuje zejména na úlohu provozovatele infrastruktury.

4.3

Opatření ke zlepšení kvality železniční nákladní dopravy nesmí diskriminovat ostatní způsoby dopravy.

4.4

EHSV žádá Komisi, aby přezkoumala dopad opatření na podniky a provozovatele infrastruktury v nových členských státech.

4.5

EHSV tvrdí, že opatření ke zlepšení kvality železniční nákladní dopravy nesmí vést k tomu, aby se železniční podniky snažily obcházet předpisy na účet bezpečnosti a pracovních podmínek.

8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/17

1.1

Všeobecně prospěšné služby (VPS) představují v současné době společenské téma, které úzce souvisí s budováním Evropy.

1.2

Současné smlouvy uznávají všeobecně prospěšné ekonomické služby (VPES) za součást společných hodnot Unie a za přínos pro její sociální a územní soudržnost (článek 16). Charta základních práv (hlava IV články II-34 až II-36) uznává přístup k VPES i práva týkající se specifických složek všeobecně prospěšných služeb (sociální zabezpečení a sociální pomoc, ochrana zdraví, ochrana životního prostředí atd.)

1.3

VPS jsou nejen jádrem konkurenceschopnosti a důležitým prvkem přispívajícím k cílům Lisabonské strategie, ale tvoří rovněž kostru evropského sociálního modelu. Jsou součástí záruky základních lidských práv, faktorem ekonomiky vědomostí a sociální, ekonomické a územní soudržnosti a zároveň představují prvky udržitelného rozvoje.

1.4

Ačkoliv žádost EHSV, uvést podporu všeobecně prospěšných služeb jako cíl v článku 3 ústavní smlouvy, vyslyšena nebyla, zmíněná Smlouva představuje pro všeobecně prospěšné služby jistý pokrok: článek III-122 umožňuje EU vydávat zákonné akty ve věci všeobecně prospěšných ekonomických služeb průřezovým způsobem podle zásad a podmínek plnění všeobecně prospěšných ekonomických služeb. Uznává zásadu svobodného řízení místních samospráv a ustavuje možnost, aby ony samy poskytovaly všeobecně prospěšné ekonomické služby. Tímto konkrétním ústavním principem zdůrazňuje zásadu subsidiarity v oblasti příslušných kompetencí Unie a členských států pro všeobecně prospěšné služby.

1.5

Nicméně, většina odvozeného práva je i nadále poznamenána všeobecnou nerovnováhou, kde na jedné straně je konkurenční právo, podrobná sbírka Společenství s přímým účinkem, a na druhé straně všeobecně prospěšné cíle, které činí výjimku z tohoto práva.

1.6

Evropská unie i nadále pociťuje potíže při překonávání protikladů mezi budováním trhu, kde jediným nástrojem je konkurence, a nezbytností zabezpečit proces veřejné správy, což nelze uskutečnit pouze ekonomickými mechanismy. Všeobecně prospěšné služby nejsou techniky ani nástroje, jsou to nositelé práv člověka, sociálních vazeb, zapojení, integrace.

1.7

Nelze ostatně ignorovat, že jsme svědky rozvíjejícího se nepochopení, kritik, odmítnutí ze strany evropských občanů vůči politikám, které se zjevně vydaly směrem k takové evropské integraci, jež se jeví čím dál tím víc vzdálená jejich starostem, která zdůrazňuje sociální zlom, ohrožuje sociální soudržnost a oslabuje sociální model.

1.8

Evropský model bude muset nalézt harmonický způsob sladění tržních mechanizmů a všeobecně prospěšných služeb v oblastech, kde je takováto komplementarita slučitelná s cíli všeobecně prospěšných služeb a kde uživateli nebo spotřebiteli může přinést jistou nadhodnotu. S výhradou podmínek stanovených v článku 86 odstavci 2 Smlouvy ES to znamená, že vznikne-li napětí, splnění všeobecně prospěšného úkolu bude upřednostněno před uplatněním pravidel konkurence a to v souladu s evropskou judikaturou.

1.9

Všeobecně prospěšné služby nechávají na politické vůli řízení všeobecně prospěšných služeb a uspokojování potřeb a základních práv v rámci modelu evropské společnosti. Ten spočívá v tom, že pro každého bez rozdílu věku, společenského postavení, či regionu, kde bydlí, bude zajištěna vhodná sociální ochrana, ale rovněž snadný, kvalitní a cenově dostupné nejdůležitější statky, jako jsou potraviny, bydlení, voda, cestování, komunikace, atd. Všeobecně prospěšné služby se tedy nacházejí zřetelně v oblasti sociálně tržní ekonomiky, kterou nelze zajistit pouhým fungováním konkurence. Bez adekvátního veřejného zásahu se bude Unie rozvíjet dvěma rychlostmi a rozvojové rozdíly, nerovnosti a společenské vyloučení se budou dále zdůrazňovat.

1.10

V blízké budoucnosti bude velký počet evropských občanů vyzván, aby se vyjádřil v rámci referenda k ratifikaci ústavní smlouvy. Politická Evropa nebude existovat bez podpory veřejného mínění. Podpora veřejného mínění nebude, jestliže Unie nebude moci poskytnout záruky zachování a rozvíjení evropského modelu společnosti a evropského sociálního modelu.

1.11

Bílá kniha o všeobecně prospěšných službách, která stanovuje základy pro záruku kvalitních, přístupných a dostupných všeobecně prospěšných služeb, představuje v tomto rámci důležitou etapu (kromě jiných) pro podporu Evropy u Evropanů a pro to, aby „NE“ nenarušilo dynamiku budování Evropy.

1.12

Úvaha, kterou Bílá kniha zahájila a pokračování, jež se předpokládá, nelze oddělovat od úvah o partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem, o trhu služeb, zejména služeb sociálních, o státních podporách, o připravované zprávě o vodě, o přehodnocení Lisabonské strategie a o hodnotících zprávách.

2.1

Bílá kniha, schválená Evropskou komisí dne 12. května 2004, vypracovala bilanci významné evropské diskuse, která se rozvinula po uvedení Zelené knihy v roce 2003, a mnoha příspěvků, jež vznikly především v evropských institucích a v občanské společnosti. Na příští léta navrhuje strategické směry.

2.2

Diskuse o Zelené knize poukázala na rozdílnost pohledů a perspektiv. Nicméně bylo dosaženo konsensu v otázce nutnosti zajistit harmonické spojení tržních mechanismů a veřejné služby.

2.3

Jestliže poskytování všeobecně prospěšných služeb může být organizováno ve spolupráci se soukromým sektorem nebo svěřeno soukromým podnikům nebo veřejným obchodním nebo neobchodním podnikům, pak naproti tomu definování povinností a úkolů veřejné služby zůstává v kompetenci státní správy příslušného stupně. Příslušná státní správa je rovněž pověřena tím, aby regulovala zakázky a dohlížela na to, aby veřejné i soukromé subjekty vykonávaly úkoly veřejné služby, které jim byly svěřeny.

2.4.1

Umožnit státní správě být občanům nablízku: všeobecně prospěšné služby by měly být organizovány a regulovány co nejblíže občanům, přitom musí být přísně respektována zásada subsidiarity.

2.4.2

Dosáhnout cílů veřejné služby v rámci otevřených a konkurujících si trhů: Komise nadále zastává názor, že otevřený a konkurenční vnitřní trh na jedné straně a rozvíjení kvalitních, přístupných a dostupných všeobecně prospěšných služeb na druhé straně jsou slučitelné cíle: na základě Smlouvy ES a s výhradou podmínek stanovených v článku 86-2, převažuje efektivní plnění úkolu všeobecného zájmu nad uplatněním pravidel Smlouvy.

2.4.3

Zajistit soudržnost a universální přístup: základem k zajištění sociální a územní soudržnosti Evropské unie je umožnění přístupu všech občanů a podniků ke kvalitním a dostupným všeobecně prospěšným službám na celém území členských států. V tomto kontextu je univerzální služba klíčový pojem, který Společenství rozvíjelo, aby zabezpečilo skutečnou dostupnost nejdůležitějších služeb.

2.4.4

Udržet vysokou úroveň kvality a bezpečnosti: kromě jiného bezpečnost poskytování služeb, zejména bezpečnost zásobování, představuje podstatný požadavek, který bude nutno vzít v úvahu při definování úkolů veřejné služby. Rovněž je zapotřebí, aby podmínky poskytování služeb nabízely provozovatelům dostatečné podněty pro udržení adekvátní úrovně dlouhodobého investování.

2.4.5

Zaručit práva spotřebitelů a uživatelů: tyto zásady se týkají přístupu ke službám, zejména přeshraničním, na celém území Unie a pro všechny skupiny obyvatelstva, finanční dostupnosti služeb, včetně speciálních režimů pro osoby s nízkými příjmy, fyzické bezpečnosti, bezpečí a spolehlivosti, kontinuity, vysoké kvality, výběru, transparentnosti a přístupu k informacím poskytovatelů a regulačních činitelů. Uskutečnění těchto zásad vyžaduje obecně existenci nezávislých regulačních činitelů vybavených zřetelně definovanými pravomocemi a úkoly. Ty zahrnují sankční pravomoci (prostředky pro kontrolu transpozice a uplatňování pravidel v oblasti univerzálních služeb) a měly by rovněž obsahovat ustanovení o zastoupení a aktivní účasti spotřebitelů a uživatelů při definování a hodnocení služeb, postihů a vhodných kompenzačních mechanismů a rovněž doložku o možných změnách, která by umožňovala přizpůsobit se požadavkům podle vývoje potřeb a hlavních zájmů uživatelů a spotřebitelů a změn ekonomického a technologického prostředí.

2.4.6

Monitorovat a hodnotit fungování služeb: Komise sdílí názor, který byl nejčastěji vyjádřen při veřejném připomínkování a domnívá se, že případné hodnocení by mělo být více rozměrové a mělo by se dotýkat všech relevantních právních, ekonomických, sociálních a environmentálních aspektů.

2.4.7

Respektovat rozmanitost služeb a situací: každá unijní politika týkající se všeobecně prospěšných služeb musí náležitě zohledňovat rozmanitost, která charakterizuje různé služby tohoto druhu, a podmínky, za nichž jsou poskytovány. To ovšem neznamená, že by nebylo zapotřebí zabezpečit ucelenost přístupů Společenství mezi jednotlivými sektory nebo že by vypracování společných koncepcí platných pro několik sektorů bylo zbytečné.

2.4.8

Zvýšit transparentnost: tato zásada by se měla aplikovat na všechny aspekty realizačního procesu a měla by obsahovat definici úkolů veřejné služby, organizaci, financování a regulaci služeb a rovněž jejich produkci a hodnocení, včetně postupů pro řešení stížností.

2.4.9

Zabezpečit právní jistotu: Komise dobře ví, že uplatňování unijního práva na všeobecně prospěšné služby by mohlo vyvolat složité otázky. Proto bude neustále vyvíjet činnost, aby se zlepšila právní jistota v souvislosti s uplatňováním unijního práva na poskytování všeobecně prospěšných služeb, aniž by poškodila judikaturu Evropského soudního dvora či Soudu první instance.

2.5.1

Respektovat rozmanitost v uceleném rámci: Komise znovu posoudí uskutečnitelnost a potřebnost rámcového zákona o všeobecně prospěšných službách při vstupu v platnost ústavní smlouvy; přistoupí k posouzení situace ve všeobecně prospěšných službách a předloží zprávu do konce roku 2005.

2.5.2

Vyjasnit a zjednodušit právní rámec týkající se kompenzace povinností veřejné služby: do července 2005 Komise schválí rozhodnutí týkající se použití článku 86 Smlouvy na státní podpory udělované v podobě kompenzace za veřejnou službu některým podnikům, které byly pověřeny řízením všeobecně prospěšných ekonomických služeb; do července 2005 schválí unijní rámec pro státní podpory v podobě kompenzace za veřejnou službu; do července 2005 schválí změnu směrnice 80/723/EHS o průhlednosti finančních vztahů mezi členskými státy a státními podniky; nakonec do července 2005 upřesní podmínky, za nichž mohou kompenzace za veřejnou službu být hrazeny ze státní podpory v souladu se článkem 87-1.

2.5.3

Poskytnout jasný a průhledný rámec pro výběr podniků, kterým bude svěřena všeobecně prospěšná služba: Komise přistoupí k veřejné konzultaci o Zelené knize v otázkách partnerství soukromého a veřejného sektoru v oblasti veřejných zakázek; předloží případné návrhy založené na veřejné konzultaci.

2.5.4

Plně uznat všeobecný prospěch v oblasti sociálních a zdravotních služeb: Komise v průběhu roku 2005 předloží sdělení o všeobecně prospěšných sociálních a zdravotních službách; bude podporovat spolupráci mezi členskými státy v oblasti zdravotních služeb a lékařské péče s cílem přispět k zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví v celé Unii.

2.5.5

Analyzovat výsledky a vyhodnocovat fungování služeb: v roce 2004 Komise předložila první plošné hodnocení všeobecně prospěšných služeb založené na vlastní metodice hodnocení; v roce 2006 tyto mechanismy hodnocení znovu přezkoumá.

2.5.6

Přezkoumat odvětvové politiky: Komise bude povzbuzovat spolupráci národních regulačních orgánů s pomocí sítě regulačních center; vezme v úvahu výsledky veřejného připomínkování Zelené knihy při plánovaném posouzení jednotlivých odvětví: posouzení pole aplikace univerzální služby v elektronických komunikacích do července 2005; posouzení balíčku týkajícího se elektronických komunikací do července 2006; posouzení směrnice o poštovních službách do konce roku 2006; posouzení vnitrostátních trhů s elektřinou a plynem do 1. ledna 2006; posouzení směrnice „Televize bez hranic“ počátkem roku 2005, probíhající hodnocení vodohospodářského odvětví.

2.5.7

Promítnout naše vnitřní politiky do naší mezinárodní obchodní politiky: Komise bude i nadále dbát o to, aby postoje schvalované Společenstvím na mezinárodních obchodních jednáních byly v naprostém souladu s vnitřním právním rámcem Unie v oblasti všeobecně prospěšných služeb.

2.5.8

Prosazovat všeobecně prospěšné služby při rozvojové spolupráci: Komise bude pomáhat rozvojovým zemím při vytváření řádného právního a institucionálního rámce, který je podstatným předpokladem pro podporu investic do základních všeobecně prospěšných služeb a pro přístup k financování těchto služeb.

3.1

EHSV je potěšen, že byla vydána Bílá kniha. Bere na vědomí devět zásad a osm nových směrů, které navrhuje pro upevnění existence všeobecně prospěšných služeb. Lituje ovšem, že jeho opakované žádosti z posledních let (1) o rámcovou směrnici nebo rámcový zákon, který by umožnil zaručit existenci VPS, svobodu definice a organizace členských států, svobodný výběr podmínek řízení, jejich dlouhodobé financování, hodnocení jejich výkonnosti, práva spotřebitelů atd., nebyly zatím vyslyšeny, i když se Komise zavázala ke zprávě o této otázce do konce roku 2005.

3.2

EHSV zvláště oceňuje skutečnost, že Bílá kniha obsahuje přesný harmonogram návrhů a opatření, jež se Komise zavazuje přijmout pro uplatnění těchto zásad a směrů v průběhu příštích let.

3.3

EHSV bude pozorně sledovat uskutečňování těchto závazků. Je ochoten přispět svým dílem k jejich plnění.

4.1

První zásada „umožnit státní správě být nablízku občanům“ předpokládá, že všeobecně prospěšné služby budou organizovány a regulovány co nejblíže občanům a že „zásada subsidiarity bude přísně dodržována“. Ovšem poznámka 30 pod čarou odkazuje na návrh nařízení o místní pozemní dopravě, který by „vyžadoval, aby členské státy používaly koncesní smlouvy o veřejných službách“ a tedy systematická nabídková řízení. Princip subsidiarity není dodržován, pokud chybí obci svobodná možnost volby podmínek řízení všeobecně prospěšných služeb spadajících do její kompetence.

4.2

Třetí zásada „zajistit soudržnost a univerzální přístup“ vede Komisi ke zdůraznění toho, že „univerzální služba je klíčový pojem, který Společenství rozvíjelo pro zabezpečení skutečné dostupnosti nejdůležitějších služeb“. Toto umožňuje „přizpůsobení požadavků podle vývoje potřeb a hlavních zájmů uživatelů a spotřebitelů a změn ekonomického a technologického prostředí.“ V této souvislosti a v rámci plánu e-Evropa, který prosazuje všeobecné rozšíření širokého pásma pro elektronické komunikace, EHSV připomíná, že v rámci evropské Patnáctky je v současné době vyloučeno z přístupu k těmto službám 20 % evropského obyvatelstva. Široké pásmo je ovšem všeobecně prospěšná služba, která zlepšuje životní podmínky tím, že zkracuje vzdálenosti a usnadňuje přístup ke zdravotní péči, vzdělávání a k veřejným službám i pro občany žijící v odlehlejších oblastech a pro občany nejméně majetné. Z toho vyplývá, že bez rozšíření univerzální služby telekomunikací za dostupnou cenu s vysokorychlostním a mobilním přenosem, se zpoždění, které Evropská unie nabrala v zavádění a používání nových informačních a komunikačních technologií a v budování společnosti založené na vědomostech, bude dále zvětšovat a propast v oblasti digitálních technologií se bude prohlubovat zejména v nových členských státech.

4.3

Šestá zásada, „monitorovat a hodnotit fungování služeb“, rovněž odpovídá naléhání EHSV, stejně jako mnoha dalších subjektů, na rozvoj progresivní dynamiky vyhodnocování výkonnosti všeobecně prospěšných služeb s cílem přispět k jejich účinnosti, rovnosti přístupu a přizpůsobování změnám potřeb spotřebitelů, občanů a společnosti, a rovněž k přehodnocení pravidel. Bílá kniha právem zdůrazňuje, že hodnocení musí být „více rozměrové a týkat se všech relevantních právních, ekonomických, sociálních a environmentálních aspektů“: v tomto rámci si EHSV přeje, aby hodnocení posoudilo konkrétně otázky zaměstnanosti. EHSV trvá na skutečnosti, že úlohou Evropské unie je definovat společnou metodiku, společná kritéria, zejména kvalitativní, a podněcovat dynamiku objektivního a nezávislého hodnocení, které se musí provádět v souladu s principem subsidiarity. Pro EHSV musí být návrhy Bílé knihy na přezkoumání odvětvových politik (viz bod 2.5.6) doprovázeny zprávami s hodnocením účinku předchozích opatření. EHSV připomíná svůj návrh, že přispěje k procesu hodnocení, jelikož sdružuje členy všech zainteresovaných stran. EHSV provede analýzu možnosti vytvořit v této perspektivě stálou studijní skupinu pro VPS.

4.4

Sedmá zásada, „respektovat rozmanitost služeb a situací“, „nicméně neznamená, že by nebylo zapotřebí zajistit jednotný přístupu Společenství k jednotlivým odvětvím nebo že by vypracování společných koncepcí platných pro několik odvětví bylo zbytečné“. Navrhovaný směr spočívá v tom, aby Komise přezkoumala proveditelnost a potřebnost rámcového zákona o všeobecně prospěšných službách při vstupu ústavní smlouvy v platnost a do konce roku 2005 předložila zprávu. Bílá kniha tedy nevyslyšela požadavek EHSV a mnoha evropských subjektů o vypracování rámcové směrnice (viz Stanovisko EHSV k „Zelené knize o všeobecně prospěšných službách“ – Úř. věst. C 80 z 30.3.2004). Přesto se zdá, že je naléhavé konsolidovat VPS jako celek, včetně specifických všeobecně prospěšných sociálních a zdravotních služeb, a to ve vztahu k i právu, v oblasti financování, prosazování zásady subsidiarity nebo místa v evropské integraci.

4.5

Devátá zásada, „zabezpečit právní jistotu“, vede Komisi k tomu, že bude „neustále vyvíjet činnost“, bez újmy na judikatuře Evropského soudního dvora a Soudu první instance. Z této zásady vyplývají dva navrhované směry:

4.5.1

„do července 2005 vyjasnit a zjednodušit právní rámec kompenzace povinností veřejné služby“, což by mělo při respektování zásad průhlednosti, nediskriminace a proporcionality vést k záruce bezpečného dlouhodobého financování jak investic nezbytných pro kontinuitu a trvalost služeb tak kompenzace povinností veřejné nebo univerzální služby; uznat, že formy těchto kompenzací jsou velmi různorodé a musí se umět přizpůsobit definovaným cílům: veřejné dotace, vnitřní vyrovnávání umožňující financovat vzniklé náklady ze zisků z rentabilních činností doprovázených či nedoprovázených právem výlučnosti, kompenzační fondy mezi operátory, osvobození od daní nebo jiných plateb, partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, podpory pro poskytování služeb uživatelům, atd.

4.5.2

„poskytnout jasný a průhledný rámec pro výběr podniků, jež budou pověřeny zajištěním některé všeobecně prospěšné služby“, na základě veřejného připomínkování Zelené knihy o partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem. Pro EHSV to znamená uznání nezbytné rozmanitosti možných podmínek řízení všeobecně prospěšných služeb a svobody volby pro každou příslušnou obec: buď přímé řízení samotným správním orgánem (služba nebo správa), nebo řízení svěřené státnímu nebo smíšenému podniku, nad nímž má veřejnoprávní orgán stejnou kontrolu jako nad svými vlastními službami, nebo neziskovému sociálně či kooperativně hospodařícímu podniku či sdružení, nebo delegování pravomocí řízení některému podniku na dobu určitou (udělení zakázky na základě předběžného výběrového řízení), aniž by byla opomenuta možnost přeměny způsobu řízení.

5.1

Bílá kniha o všeobecně prospěšných službách zaznamenala v rámci Unie pokrok v zohlednění těchto služeb. Představuje dobrý základ pro rozvíjení koncepčních základů pro evropskou politiku v oblasti všeobecně prospěšných služeb, která bude schopná zajistit evropským podnikům a každému občanovi přístupné, dostupné, výkonné a technologicky špičkové veřejné služby.

5.2

Všeobecně prospěšné služby jsou nejen jádrem ekonomické konkurenceschopnosti, ale představují rovněž klíčový prvek v sociální a environmentální oblasti. Doplňují triptych Lisabonské strategie (ekonomika, sociální oblast, oblast životního prostředí), pro a jsou zásadním klíčem k tomu, aby se Evropská unie stala společností založenou na nejkonkurenceschopnějších a nejdynamičtějších vědomostech, na základě udržitelného ekonomického růstu, kvantitativního a kvalitativního zlepšování zaměstnanosti a posílené sociální soudržnosti. Všeobecně prospěšné služby svou specifičností přesahují jednotný trh a tvoří předpoklad pro to, aby občané i podniky byli s hospodářskou i sociální situací spokojeni.

5.3

Půjde tedy o dosažení harmonické kombinace tržních mechanismů a úkolů veřejných služeb v oblastech, kde je taková komplementarita slučitelná s cíli všeobecně prospěšných služeb a může přinést nadhodnotu ve prospěch zlepšení kvality života evropských občanů cestou hospodářského růstu, vytváření pracovních míst a zajišťování trvalého blahobytu.

5.4

„Práva občanů užívat přístupné, dostupné a výkonné všeobecně prospěšné služby musí být zachována a posílena ve jménu solidarity a ekonomické a sociální soudržnosti, jež jsou uznány v základních právech Smlouvy. Proces liberalizace všeobecně prospěšných služeb, o němž rozhodne některý členský stát, musí probíhat v souladu se zmíněnými kritérii. To je důvod, proč je potřebné vypracovat soubor všeobecně platných zásad pro různorodé služby, jejichž podmínky poskytování se v jednotlivých státech liší, a přitom plně respektovat zásadu subsidiarity“.

8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/22

1.

2.

3.

4.

5.

1.1

Využitelná energie (1) je základem našeho dnešního způsobu života a kultury. Teprve její dostatečná disponibilita vedla k současnému životnímu standardu: průměrná délka života, zaopatření potravou, obecný blahobyt a osobní volný prostor dosáhly ve velkých a rozvíjejících se průmyslových národech dosud nepoznané úrovně. Bez dostatečného zásobování energií by byly tyto výdobytky ohroženy.

1.2

Nutnost zajištěného, cenově výhodného, ekologického a trvale udržitelného zásobování využitelnou energií stojí v popředí rozhodnutí rady z Lisabonu, Göteborgu a Barcelony. V souladu s tím sleduje Evropská unie v energetické politice tři úzce propojené a stejně důležité cíle, totiž ochranu a zlepšování (1) konkurenceschopnosti, (2) spolehlivosti zásobování a (3) životního prostředí, všechny společně ve smyslu trvale udržitelného rozvoje.

1.3

Evropský hospodářský a sociální výbor v několika stanoviscích (2) konstatoval, že příprava a využívání energie jsou spojeny se zatěžováním životního prostředí, riziky, vyčerpáváním zdrojů a s problematickými zahraničně politickými závislostmi a nepostižitelnostmi – viz současnou cenu ropy – a že nejdůležitější opatření ke snížení rizika zásobování, rizika hospodářských krizí a jiných rizik spočívá v co nejvšestrannějším a vyváženém využívání všech druhů a forem energie, včetně veškerého úsilí o úsporu a racionální využíváni energie.

1.4

Žádná z možností a technik, které mohou přispět k zásobování energií v budoucnu, není technicky perfektní, zcela bez rušivých vlivů na životní prostředí, nesplňuje všechny potřeby a není ve svém potenciálu dostatečně dlouhodobě prognostikovatelná. Kromě toho současný trend a vývoj nákladů jak konvenčních nositelů energie, tak také alternativních forem energie jasně ukazují, že energie v budoucnosti již bude sotva dostupná za tak výhodných nákladů, jak tomu bylo doposud při spalování (3) fosilních nositelů energie jako ropa, uhlí a zemní plyn.

1.5

Z tohoto důvodu se předvídavá a zodpovědná evropská energetické politika nemůže spoléhat ani na to, že energetické zásobování zaměřené na výše uvedené cíle může být zaručeno využíváním pouze několika málo nositelů energie.

1.6

Dlouhodobě disponibilní zásobování energií, které je šetrné k životnímu prostředí a ekonomicky kompatibilní, tedy není zajištěno ani v Evropě ani globálně (4). Klíč k možným řešením může vzejít pouze z dalšího intenzivního výzkumu a vývoje. To musí zahrnovat i zřizování pilotních zařízení, jejich technické a hospodářské ověřování a konečně jejich postupné zavádění na trh.

1.7

Evropský hospodářský a sociální výbor kromě toho poukázal na to, že diskuse o problému energie by měla být orientována globálněji a měla by zahrnovat mnohem větší časový prostor, jelikož změny v energetice probíhají jen pomalu a emise klimatických plynů (skleníkových plynů) nepředstavují regionální, nýbrž globální problém. Mimo to lze očekávat, že se stav problému dále přiostří zejména v druhé polovině tohoto století.

1.8

Jak omezení na straně zdrojů, tak také problematiku emisí totiž dále zhoršuje prognóza, že se světová potřeba energie podmíněná růstem obyvatelstva a potřebou méně vyvinutých zemí dohnat země více vyvinuté, do roku 2060 předběžně zdvojnásobí nebo dokonce ztrojnásobí. Podle dnešní úrovně poznání nebude možno tuto velmi značnou dodatečnou potřebu kompenzovat pouze zvýšením efektivnosti a úsporami energie.

1.9

Strategii a perspektivu vývoje je tak nutno zaměřit nad tento časový horizont roku 2060.

1.10

Jak již Evropský hospodářský a sociální výbor konstatoval, existuje ve vnímání problematiky občany a ve veřejné diskusi široká škála názorů sahající od podceňování rizik a šancí k jejich přeceňování.

1.11

V důsledku toho také ještě neexistuje žádná dostatečně jednotná globální energetická politika. Tato skutečnost mimo to ztěžuje potřebnou rovnost příležitostí EU v globální hospodářské soutěži.

1.12

Dokonce i uvnitř členských států Unie existují jisté rozdíly v postoji k problému energie. I když panuje jak zde, tak také na úrovni EU rozsáhlá shoda v tom, že všechny možnosti – v několika členských státech s výjimkou jaderné energie – mají být dále rozvíjeny. Za tímto účelem se používá velký počet tomu odpovídajících výzkumných a vývojových programů a ostatních, z části dokonce kumulativních podpůrných programů, a to jak na úrovni členských států, tak také ze strany EU.

1.13

Zvláštní cílem EU přitom je střednědobě až dlouhodobě podstatně zvýšit využívání obnovitelných nositelů energie, což může být ku prospěchu i ochraně podnebí. V této souvislosti hraje geotermie důležitou úlohu.

2.1

Geotermické získávání energie zahrnuje ty techniky, které čerpají z proudu tepelné energie vyvěrajícího z velmi horkého nitra Země na povrch Země a využívají ho. Jako teplonosné médium se přitom používá voda (5) (v tekutém/plynném skupenství).

2.1.1

Kompaktnost proudu tepelné energie je však velmi malá. Teploty panující pod povrchem Země stoupají s rostoucí hloubkou jen velmi slabě: Obecná průměrná hodnota se pohybuje kolem vzestupu teploty o 3 °C na 100 m hloubky. Geologické zóny, v nichž dochází se stoupající hloubkou k většímu vzestupu teploty, se označují jako geotermické anomálie.

2.1.2

Tepelná bilance zemských vrstev blízkých povrchu může být také ovlivněna slunečním zářením, toto je dále přesto zařazováno pod tepelnou energii Země.

2.2

Rozlišují se dvě formy využívání tepelné energie Země.

2.2.1

Přitom se na jedné straně jedná o využívání tepelné energie k vytápění. K vytápění je v současné době v EU zapotřebí zhruba 40 % celkového energetického zásobování a k tomu stačí zpravidla relativně nízké teploty (vody) (již < 100 °C).

2.2.1.1

K vytápění samotnému se mimo jiné používají tak zvané geotermální sondy, u nichž koaxiální trubkou, která je na dolním konci (v hloubce 2,5 – 3 km) proti zemi ukončena, protéká protichůdně voda a přitom přijímá využitelný tepelný výkon až do 500 kWth.

2.2.1.2

Zvláštní druh využívání tepelné energie Země blízké povrchu spočívá v používání geotermálních čerpadel („obrácený chladící stroj“) k vytápění budov (od zhruba 2 kWth do 2 MWth); přitom se ještě dodatečně používá „chladivo“ (6). To má několik variant, které podle technik dosahují hloubek již od jednoho metru až do několika stovek metrů.

2.2.2

Na druhé straně se jedná o výrobu elektrické energie, pro kterou jsou naopak nutné vyšší teploty (vody) (například > 120 °C), přičemž voda, která má být zahřátá je obvykle vedena podložím pomocí dvou vývrtů umístěných ve větší vzdálenosti, kterými voda protichůdně protéká. Tímto způsobem lze docílit větších tepelných výkonů, tedy zhruba 5 až 30 MWth.

2.2.2.1

Ale i tyto teploty (vody) jsou ještě nízké vzhledem k požadované termodynamické účinnosti (pro přeměnu tepelné energie na energii elektrickou) a vzhledem k potřebné teplotě varu pro oběh turbín.

2.2.2.2

Kvůli tomu se pro oběh turbín používají především pracovní látky s teplotou varu, která je nižší než teplota varu vody (jako například perfluorpentan C5F12). Za tímto účelem jsou vyvinuty speciální oběhy turbín jako „organic rankine cycle“ (proces ORC) nebo proces Kalina.

2.2.3

Zvláště výhodné je kombinovat obě formy využití (elektřinu a teplo) a teplo, které není využito při výrobě proudu nebo pro výrobu proudu využít k vytápění: současná příprava vytápění a elektrické energie.

2.3

Pro dodávky technicky využitelné energie zejména pro výrobu proudu jsou ovšem zpravidla vhodné jen dostatečně hluboko – totiž několik kilometrů – pod povrchem Země ležící zdroje tepelné energie. To vyžaduje nákladné hloubkové vrty.

2.3.1.

Dále značně stoupají náklady na napojení a provoz těchto zařízení v závislosti na jejich hloubce. Podle plánovaného druhu využití je nutno porovnat hloubkový vrt, stupeň účinnosti a získané teplo.

2.4

Proto se využitelné zdroje tepelné energie hledají nejprve hlavně v těch geologických zónách, kde jsou geotermické anomálie.

2.4.1

Zjevné geotermické anomálie (tak zvaná vysoce entalpická (7) ložiska) se tak nalézají především v regionech se zvýšenou vulkanickou činností (Island, Itálie, Řecko, Turecko). Vysoce entalpická ložiska byla již ve starověku používána jako léčebné lázně a zhruba sto let se využívají také k výrobě proudu (Larderello, Itálie, 1904).

2.4.2

Naproti tomu se lehké geotermické anomálie (tak zvaná nízkoentalpiská hydrotermální ložiska), to znamená pouze lehce zvýšený nárůst teploty s přibývající hloubkou, nacházejí v tektonicky aktivních oblastech (příkop na horním Rýně, Tyrhénské moře, Egejské moře, atd.) a dále jsou rozšířena v nánosech obsahujících vodu (Panonská pánev v Maďarsku a v Rumunsku, severoněmecko-polská pánev).

2.5

Jelikož je počet zón s geotermickými anomáliemi omezený, sílí od poloviny osmdesátých let stále více snahy o zpřístupnění tepelné energie uložené také v „normálních“ geologických formacích, aby se lépe uspokojila stoupající poptávka po využitelné energii a aby bylo možno lépe přizpůsobit nabídku tepla respektive energie příslušné regionální potřebě.

2.5.1

Tak se na začátku devadesátých let začalo s využíváním ložisek, která leží mimo geotermické anomálie – převážně v německém jazykovém prostoru – k získávání energie. S výrobou elektrické energie se začalo v Altheimu a Bad Blumbau (Rakousko) a v Neustad-Glewe (Německo) teprve v posledních čtyřech letech.

2.5.2

Jelikož je za tímto účelem nutno dosáhnout hloubky nejméně 2,5 km, lépe ale 4 až 5 km a více, jsou nutné odpovídající hloubkové vrty.

2.6

Výhody tohoto procesu spočívají v tom, že

2.7

Nevýhody ale spočívají v tom, že

3.1

V podstatě se u hloubkové geotermie jedná o tři techniky zpřístupnění a užívání – obvykle s nutností vždy nejméně dvou vrtů (dubleta) (8) – nebo jejich varianty, a to

Vedle toho se vyvíjejí povrchové techniky (9), které mají umožnit lepší přenos tepelné energie respektive využití tepelné energie.

3.2

V současné době činí v EU nainstalovaná kapacita výroby proudu z geotermických zařízení – hlavně s využitím geotermických anomálií – zhruba 1 GWel, tedy zhruba 2‰ celkového elektrického výkonu nainstalovaného v EU, a to z největší části v Itálii. K bezprostřednímu využití tepelné energie pro vytápění je v současné době nainstalováno zhruba 4 GWth. Odhady na rok 2010 již ale očekávají 8 GWth nebo více.

3.3

Žádný z obou druhů využití tedy nepřináší kvantitativně závažný příspěvek k zásobování energií v EU a sám jejich podíl na využívání obnovitelných nositelů energie je dosud zanedbatelný.

3.4

Využívání geotermické energie v posledních letech však ukazuje zřetelný nárůst, a sice v důsledku podpory jak v rámci členských států, tak také ze strany EU. Pokud se přitom jedná o rozsah tepelného výkonu od několika po několik desítek MWth, přispívá tím geotermie také k decentrálnímu zásobování energií.

3.5

Podle názoru Evropského hospodářského a sociálního výboru je to zcela oprávněné a hodno podpory. Také zde se většinou jedná o pilotní zařízení, v nichž se mají zkoušet a dále vyvíjet různé metody.

3.6

Mimo oblasti s geotermickými anomáliemi činí náklady na kWhel elektrické energie v současné době ještě polovinu nákladů na solární proud a dvojnásobek nákladů na větrnou energii; a i to většinou vyžaduje, aby byly současně vyráběny tepelná energie a proud.

3.6.1

Geotermickou nabídku energie však zde lze (viz výše) rozsáhle orientovat podle spotřeby, což bude mít u rostoucích podílů obnovitelných energií na energetickém trhu stále větší výhodu. Pak totiž budou kolísání výkonu energie větru a solární energie vyžadovat dodatečná regulační a vyrovnávací opatření; výhledově se nakonec neobejdou bez akumulačních médií jako vodík, která spotřebovávají energii a vyvolávají náklady.

4.1

V případě, že může odpadnout omezení na zóny geotermických anomálií (viz též bod 2.4 a 2.5), má geotermická výroba energie velký potenciál, aby rozhodujícím způsobem přispěla k trvale udržitelnému zásobování energií, které bude šetrné k životnímu prostředí (viz též bod 4.13).

4.2

Ke zpřístupnění a k rozvoji tohoto potenciálu jsou pro výrobu elektřiny hospodářsky rentabilní nutné vrty do hloubky nejméně 4 až 5 km, aby mohly být zpřístupněny ty vrstvy (hornin), které vykazují minimální teploty ve výši zhruba 150 °C, jež jsou potřebné pro hospodářsky uspokojivou výrobu elektřiny. Kromě toho tam musí být hornina zpracována (stimulována) tak, aby byla umožněna dostatečná výměna tepelné energie mezi horkou horninou a přírodní respektive injektovanou vodou stejně jako dostatečné proudění vody.

4.2.1.

Naproti tomu stačí (viz bod 2.2.1.1) pro pouhé využití tepla (na vytápění) i vrty do menších hloubek, např. 2-3 km.

4.3

Odpovídající technologické projekty jsou na několika místech (například Soultz-sous-Forêts, Groß Schönebeck) různých geologických formací v Evropě již ve stádiu vývoje a zkoušek. Vývojový potenciál zde spočívá v rozvoji technologií využívání pokud možno nezávislých na místě a tím schopných vývozu. Tento cíl však vyžaduje ještě značné výzkumné a vývojové úsilí.

4.4

Na jedné straně platí, že je třeba dále rozvíjet různé techniky, které již v základních rysech existují, dokud nebudou schopny nasazení, a verifikovat výše uvedené předpoklady pro trvale udržitelnou výtěžnost geotermické energie.

4.4.1

Zvláště důležitou otázkou přitom je, zda jsou v takovémto stimulovaném ložisku skutečně splnitelné hydraulické a termodynamické předpoklady pro dostatečnou trvalou udržitelnost.

4.5

Na druhé straně je pak také nutno postupně natolik vylepšit a racionalizovat jednotlivé kroky postupu, aby náklady na toto využívání energie byly konkurenceschopné (viz níže). K tomu je nutno vyvinout odpovídající výzkumné a vývojové úsilí (viz bod 1.6), ale také úsilí zaměřené na přípravu trhu, aby se dosáhlo výrobně podmíněných úspor nákladů.

4.6

Střednědobě je nutno chápat pojem konkurenceschopnosti tak, že geotermická výroba energie může z hlediska nákladů konkurovat výrobě větrné energie. Toto je nutno očekávat s ohledem na stále jasněji vyplývající nevýhody větrné energie. Tyto se týkají její velmi silně kolísající nabídky, což jak známo vede ke značným sekundárním nákladům a také emisím na jiném místě, k zátěži obyvatel a obrazu krajiny, ale také ke stoupající potřebě oprav a udržování. V celkovém zhodnocení musí být zohledněna i finanční zátěž spotřebitelů, resp. veřejného sektoru.

4.7

Z dlouhodobého hlediska a s přihlédnutím k pravděpodobně dále stoupajícím cenám ropy a zemního plynu (a jejich možnému nedostatku) vyvstává otázka obecné konkurenceschopnosti geotermicky získávané energie. To znamená, zda také tento způsob využití energie – s přihlédnutím k externím nákladů všech technik přeměny energie – a pokud ano – kdy, může být dlouhodobě schopný konkurence bez jakýchkoli subvencí respektive bez přednostního zacházení zkreslujícího trh.

4.8

Do té doby je však nutno (10):

4.9

Evropský hospodářský a sociální výbor s uspokojením uznává, že v této oblasti již bylo mnohé učiněno. Plně podporuje Komisi v jejich výzkumných a vývojových projektech, které v této věci probíhají nebo byly vypsány a také v jejím úmyslu ještě značně posílit své odpovídající snahy v dalším výzkumném a vývojovém rámcovém programu. Podporuje také členské státy v jejich výzkumných a vývojových programech a rovněž v jejich snahách již nyní usnadnit a stimulovat podpůrnými opatřeními pokusné zavádění na trh.

4.10

Evropský hospodářský a sociální výbor v této souvislosti opakuje své dřívější doporučení týkající se využití příležitostí Evropského výzkumného prostoru pro rozsáhlou, transparentní, koordinovanou a všemi partnery podporovanou strategii ENERGETICKÝ VÝZKUM a jejich přeměnu ve významný prvek Sedmého výzkumného a vývojového rámcového programu a programu Euratom.

4.11

V ní by měla být také obsažena nutná výzkumná a vývojová opatření pro rozvoj geotermie a měla by získat své přiměřené místo, dokud nebude možno na neustále se měnícím energetickém trhu lépe odhadnout a zhodnotit dlouhodobý vývoj nákladů a skutečně realizovatelný potenciál těchto technologií.

4.12

Kromě toho Evropský hospodářský a sociální výbor doporučuje zahrnout všechny výzkumné a vývojové programy o geotermii – to znamená také ty dosud výhradně podporované jen na národní úrovni – ve smyslu otevřené koordinace v co nejširší míře do evropského energetického výzkumného programu a tím také podporovat evropskou kooperaci.

4.13

V této souvislosti také Evropský hospodářský a sociální výbor spatřuje příležitost nových členských států k účasti na výzkumném a vývojovém rámcovém programu EU. Obnova stávajících energetických systémů, která v těchto zemích probíhá, by se měla využít k tomu, aby tam byla rovněž instalována příslušná pilotní a demonstrační zařízení.

4.14

Evropský hospodářský a sociální výbor dále doporučuje, aby se Komise zabývala harmonizací účinných opatření podporujících uvedení na trh (například zákony o napájení proudem) v rámci EU do té míry, aby byla nejdříve alespoň v rámci techniky „geotermie“ umožněna v celé EU volná soutěž mezi technikami stejného druhu.

4.15

S ohledem na současnou přípravu tepelné energie k vytápění a elektrické energie, která se u geotermie nabízí a pro niž je geotermie zvláště vhodná, Evropský hospodářský a sociální výbor kromě toho doporučuje, aby se Komise snažila také o příslušné tepelné sítě a využití tepla.

5.1

Pod pojem geotermického získávání energie se zahrnují všechny techniky, které využívají proud tepelné energie vyvěrající z velmi horkého nitra Země na zemský povrch.

5.2

Toto se v prvé řadě týká zásobování tepelnou energií pro vytápění, ale také elektrickou energií nebo současnou přípravou obou forem energie.

5.3

V oblastech geotermických anomálií již dochází k uplatnění geotermického získávání energie, jeho relativní přínos k celkovému zásobování energií je však přitom velmi malý.

5.4

Využitím technologií, které otevírají také oblasti mimo geotermické anomálie, může geotermické získávání energie rozvinout potenciál pro významný přínos k trvale udržitelnému zásobování energií, a to zejména v oblasti základního zásobování. To je však spojeno s hlubinnými vrty do hloubky zhruba 4 až 5 km a dodatečnými „stimulačními opatřeními“.

5.5

Avšak také v „nehlubokém“ využívání tepelné energie Země pomocí čerpadel tepelné energie k vytápění a klimatizování místností spočívá slibný rozvojový potenciál.

5.6

Potenciál k základnímu zásobování energií odlišuje geotermii od postupů s kolísající nabídkou (jako větrné energie a solární energie), které jsou nebo budou stále více odkázány na regulační, vyrovnávací a akumulační techniky a které v důsledku záboru území a svého působení na obraz krajiny narážejí na odpor obyvatelstva.

5.7

Evropský hospodářský a sociální výbor opakuje své doporučení týkající se využití příležitostí Evropského výzkumného prostoru prostřednictvím rozsáhlé strategie ENERGETICKÉHO VÝZKUMU.

5.8

V ní by měla být obsažena i nutná výzkumná a vývojová opatření podporující rozvoj geotermie, v dalším pokračování a přiměřeném posilování příslušných programů, které již probíhají.

5.9

Evropský hospodářský a sociální výbor doporučuje, aby byly výzkumné a vývojové programy zabývající se geotermií, které byly dosud podporovány výhradně na národní úrovni, začleněny ve smyslu otevřené koordinace do některého evropského energetického výzkumného programu.

5.10

Evropský hospodářský a sociální výbor doporučuje vytvořit ve všech členských státech počáteční, průběžně se snižující stimuly a úpravy pro uvedení na trh (například zákon o úsporách proudu) jakož i pro soukromé investory, které by dočasně zatraktivnily zpřístupňování a prodej podporované energie a přispět k tomu, aby se jejich hospodářský potenciál mohl vyzkoušet, zlepšit a zhodnotit.

5.11

Evropský hospodářský a sociální výbor doporučuje harmonizovat podpůrná opatření tohoto druhu v rámci EU do té míry, že bude v rámci techniky „geotermie“ umožněna volná hospodářská soutěž v rámci EU.

8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/28

1.1

EHSV sleduje vývoj programu Galileo pro budování infrastruktury pro družicovou radionavigaci a určování polohy od samého začátku, jelikož si uvědomuje jeho zásadní strategickou důležitost pro budování konkurenčního evropského systému. Důležitost programu Galileo spočívá v jeho inovativním dopadu na související aspekty hospodářství, zaměstnanosti a na společenský rozměr a také ve vyšší kvalitě života občanské společnosti, kterou může program Galileo přinést (1). EHSV si dále uvědomuje nutnost zapojit soukromý sektor do vývoje a využití tohoto systému od samého počátku fungování Společného podniku Galileo (2), a tím zajistit pokračující podporu i v průběhu fází vývoje a instalace (3).

1.2.

V posledním stanovisku k tomuto tématu (4) EHSV zdůraznil, že „program Galileo definitivně vstoupil do skutečné zahajovací fáze po uzavření dohody v rámci Rady Evropské agentury pro vesmír (EAV) dne 26. května 2003 o příslušných finančních příspěvcích členských států EAV.“ Výbor dále zdůraznil, že „program Galileo představuje pro Evropskou unii, její nezávislost, technologickou a vědeckou kapacitu, její hospodářství a především pro její kosmický průmysl a odvětví telekomunikací velkou výzvu.“

2.1

Je třeba zdůraznit, že program Galileo má čtyři fáze:

2.2

Na konci definiční fáze v květnu 2002 byl na čtyřleté období založen Společný podnik Galileo, „aby byla zajištěna jednotnost správy a finanční kontroly projektu v oblasti výzkumu, vývoje a demonstrace programu Galileo a aby byly za tímto cílem mobilizovány finanční prostředky přidělené na program“.

2.3

Dále, nařízení Rady č. 1321/2004 (5) zřizující Evropský úřad pro dohled nad globálním navigačním družicovým systémem (GNSS) a společná akce Rady č. 2004/552/CFSP (6), obojí ze dne 12.července 2004, zavedly operační struktury systému s cílem zajistit řízení veřejných zájmů v daných programech a bezpečnost a ochranu systému Galileo.

2.4

Na mezinárodní úrovni podepsala Evropská unie a Spojené státy americké po čtyřletém jednání 26.června 2004 velice důležitou dohodu o programu Galileo a GPS (7). Tato dohoda se týká propagace, nabídky a využití služeb těchto dvou družicových navigačních a polohovacích systémů a plné kompatibility a interoperability souvisejících aplikací. Tyto dva systémy budou provozovány současně bez vzájemného rušení signálu. To umožní, aby se Galileo stal globálním standardem pro otevřené signály v oblasti civilního a komerčního využití globálních navigačních družicových systémů (GNSS). GPS provozuje armádní složka. Dále se tak zpřístupní a „zatraktivní“ současným uživatelům GPS díky možnosti používat společný přijímač.

2.5

Na mezinárodní úrovni byla dále dne 13.července 2004 podepsána dohoda o spolupráci s Izraelem. Tato dohoda následovala po dohodě s Čínou podepsané 30.října 2003. Již nějakou dobu se jednalo o dosažení interoperability s ruským systémem GLONASS  (8). Tato jednání se již dostala do pokročilejší fáze obzvláště v otázkách zajištění kmitočtů a využití ruských nosných raket. Zatímco dohody o spolupráci s Ruskou federací, Ukrajinou a Indií již pokročily, byly také navázány kontakty s Austrálií, Brazílií, Mexikem a Jižní Koreou. Švýcarsko, Norsko a Kanada zvažují možnost finanční účasti.

2.6

Euro-středomořská konference ministrů zahraničních věcí pořádaná v dubnu 2002 zahájila akční plán pro středomořský region. Tento plán zahrnoval spolupráci středomořského regionu v oblasti družicové radionavigace a určování polohy. V poslední době zahájil Společný podnik Galileo v Káhiře projekt Euro-Med GNSS pro oblast demonstrace, školení a koordinace regionálního plánu GNSS s cílem sledovat ve spolupráci se středomořskými partnery dopady EGNOS  (9) – geostacionární družice a předchůdce Galilea.

2.7

Ve fázi plného provozu bude systém Galileo poskytovat pět typů služeb:

2.8

Vzhledem k provozním vlastnostem Galilea, civilnímu řízení a převážně komerčním a profesionálním aplikacím předpokládá Komise, že by jeho potenciální trh mohl do roku 2010 představovat 3 mld. přijímačů s roční návratností investic ve výši až 250 mld. eur a dále tvorbu nových podnikatelských subjektů a vysoce odborných pracovních míst v počtu stovek tisíc včetně cca 150 000 v Evropě.

2.9

Společný podnik Galileo ukončil fázi vyjednávání s jednotlivými konkurenty v září 2004. Obdržel dvě konečné nabídky od dvou konsorcií, které se uchází o koncesní kontrakt (Eurely (11) a Inavsat (12)). Konečný výběr byl proveden na základě těchto tří kritérií: obchodní a finanční schopnosti, technické schopnosti a právní a technické aspekty.

2.10

V souladu se zadávacími podmínkami, jakmile Společný podnik předloží Komisi zprávu o výběrovém řízení a Komise přijme sdělení Evropskému parlamentu a Radě (13) o přechodu do fáze instalace a provozu, bude moci získat „nezbytná politická nařízení o veřejném financování následujících fází programu a veřejných služeb, a zejména o definici těchto služeb“. Následně bude moci předložit nabídku k podpisu Úřadu pro dohled, který je ve skutečnosti realizačním orgánem na základě nařízení EK č. 1321/2004.

2.11

Komise se obává, že by se výše uvedené postupy mohly ukázat jako příliš složité s překrývajícími se a duplicitními kontrolními mechanismy, které nejsou přínosné ani jasné.

2.12

Mimoto, zvažovaný návrh nařízení stanoví, že Úřad pro dohled, který je zde definován jako agentura Společenství s úkolem řídit veřejné zájmy spojené s radionavigačním programem obsaženým v nařízení EK č. 1321/2004, bude ustanoven až v roce 2005.

3.1

Zvažovaný návrh splňuje potřebu zavést specifický právní nástroj, který bude zajišťovat nezávislou rozpočtovou položku umožňující efektivnější řízení a sledování fází instalace a provozu systému Galileo jak z pohledu finančního tak z pohledu držitele koncese.

3.2

Zvažovaný návrh nařízení usiluje o definování forem finanční účasti Společenství na realizaci fází instalace a komerčního provozu. Zaměřuje se na:

3.2.1

potřebu, aby Společenství zaručilo souvislý rozpočtový rámec pro prostředky vytvářené jak Společenstvím tak i držitelem koncese:

3.2.2

institucionální řídící a kontrolní systém musí být Úřadu pro dohled dostačující.

4.1

EHSV se domnívá, že je třeba podniknout okamžité kroky k zajištění větších podrobností o technických aspektech poskytování různých služeb. Tím se zajistí otevřené standardy umožňující přístup jiným poskytovatelům služeb a inovativním službám. Tím se nově příchozí, obzvláště malí uživatelé, vyhnou umělým bariérám a nadměrným poplatkům.

4.2

S ohledem na souvislost rozpočtového rámce EHSV doufá, že budou nové finanční perspektivy pro rozpočet Společenství přijaty co nejdříve. Výbor dále podporuje žádost Komise o speciální rozpočtovou položku pro program Galileo ve výši 1 mld. eur, která bude nezávislá na ostatních rozpočtových položkách. Komise dále doporučuje zvýšit tuto částku tak, aby se zajistil rozvoj a integrace programu EGNOS do programu Galileo. EHSV se domnívá, že by výzkumná činnost spojená s radiovým polohovacím družicovým systémem GNSS měla být také zahrnuta do a financována ze 7.rámcového programu RTD.

4.3

EHSV se dále domnívá, že je nezbytné vyjasnit, jak bude do finančního rámce zahrnuto jakékoliv budoucí veřejné financování z institucí třetích států, které již vyjádřily zájem se na programu Galileo finančně podílet.

4.4

EHSV si uvědomuje, že rozpočtový rámec předpokládá výhody pro držitele koncese s ohledem na jeho roli poskytovatele služeb a uživatele licencí a IPR (14). EHSV považuje za nutné vyjádřit své obavy, že by držitel koncese mohl získat dominantní postavení nebo monopol, což by mohlo narušit volnou soutěž nebo bránit fungování volného trhu.

4.5

S ohledem na vhodnost institucionálního rámce pro řízení a kontrolu, která byla „externě zadána“ evropské agentuře (Evropský úřad pro dohled nad globálním navigačním družicovým systémem (GNSS)), by Komise ráda zdůraznila následující body:

4.5.1

Evropská agentura pro vesmír není zastoupena ve správní radě Evropského úřadu pro dohled nad GNSS. Je však členem současné správní rady Společného podniku.

4.5.2

Řídící a dozorové odpovědnosti Společného podniku budou převedeny na Evropský úřad pro dohled nad GNSS, který spravuje finanční prostředky programu Galileo, funguje jako kontraktační orgán pro udělení koncesního kontraktu, sleduje dodržování smluvních závazků, uděluje držiteli koncese právo užívat aktiva po dobu trvání koncese, spravuje dohodu s provozovatelem systému EGNOS, koordinuje iniciativy členských států týkající se kmitočtů nezbytných pro zajištění fungování systému, garantuje dodržování podmínek certifikace komponentů a prosazuje dodržování bezpečnostních závazků včetně těch vyplývajících ze společné akce č. 2004/552/CFSP.

4.5.3

EHSV nemůže skrývat své obavy týkající se extrémně delikátního přechodu pravomocí ze Společného podniku, jehož činnost bude ukončena v květnu 2006, na nový Evropský úřad pro dohled nad GNSS, který by měl svou činnost zahájit v polovině roku 2005.

4.5.4

Výbor proto doporučuje, aby Komise a Rada pozorně sledovala „společnou existenci“ a přechodnou fázi mezi Společným podnikem a Evropským úřadem pro dohled nad GNSS.

4.5.5

Veškeré otázky týkající se vnitřní bezpečnosti systému Galileo se budou řídit ustanoveními společné akce č. 2004/552/CFSP a nařízení, které zakládá Evropský úřad pro dohled nad GNSS a předpokládá ustanovení Výboru pro bezpečnost a zabezpečení systému.

EHSV se domnívá, že by měly být neprodleně posíleny vztahy mezi systémem Galileo a ostatními stávajícími evropskými iniciativami jako je například Globální sledování ekologických a bezpečnostních rizik (GMES) a vyhledávací a záchranný systém COSPAS-SARSAT (15), sítě resortů spravedlnosti a vnitra a multimediální sítě GRID.

4.5.6

EHSV zdůrazňuje (16) nezbytnost řešit otázky bezpečnosti a ochrany soukromých a osobních údajů společně prostřednictvím konzultací s Evropskou agenturou pro základní práva (17) tam, kde je to možné, či založením příslušného poradního orgánu. Zdá se nedostatečné spoléhat pouze na ustanovení nařízení EK č. 45/2001 zmíněná v článku 19 nařízení zakládajícího Evropský úřad pro dohled nad GNSS. EHSV se domnívá, že explicitní záruky ochrany soukromých a osobních údajů jsou stejně tak důležité jako otázky bezpečnosti, má-li být úspěch programu Galileo zajištěn pomocí plné podpory od občanské společnosti.

4.5.7

S ohledem na potřebu zapojit občanskou společnost upozorňuje EHSV na to, že o iniciativě tak důležité pro Evropu jako je program Galileo většina evropských občanů ve skutečnosti neví. Z tohoto důvodu EHSV doufá, že evropské instituce ve spolupráci s národními vládami zahájí informační a propagační kampaň, která nejen zvýší porozumění a povědomí evropských občanů o tomto vynikajícím výzkumném produktu evropského průmyslu, ale zároveň je ujistí o tom, že je jejich soukromí chráněno.

5.1

S ohledem na výše uvedené doporučuje EHSV doplnit následující úvodní ustanovení do návrhu nařízení:

5.1.1

Nové úvodní ustanovení 3(a): „S ohledem na dopad, který by tento program mohl mít na životy evropských občanů, uskuteční Komise takové kroky, aby zajistila, že Evropská agentura pro základní práva nebo alternativní ad hoc konzultační orgán bude pověřen ochranou soukromých a osobních údajů při poskytování služeb vytvářených programem Galileo. Tím se zajistí transparentní vývoj a neustálý dialog s potenciálními uživateli a občanskou společností“ .

5.1.2

Doplnit do úvodního ustanovení 12: „… zajistit další prostředky ze zdrojů Společenství v rámci stejné rozpočtové položky pro rozvoj a programu EGNOS do programu Galileo a zajistit odpovídající pozornost a zdroje v rámci 7.rámcového programu RTD pro družicovou radionavigaci a její integraci do stávajících sítí.“

5.1.3

Nové úvodní ustanovení 13(a): „Komise a Rada zajistí, že přechod od Společného podniku Galileo na Evropský úřad pro dohled nad GNSS proběhne za naprosto transparentních podmínek, které vyloučí možné duplicity, provozní zpoždění nebo, a to by bylo ještě horší, tržní omezení.“

5.1.4

Nové úvodní ustanovení 14(a): „Komise zajistí, aby jakékoliv finanční příspěvky institucí ze třetích zemí do fondů Evropského úřadu pro dohled nad GNSS odrážely vzájemné zájmy a stávající zůstatky pomocí vhodných dohod, které budou předloženy Radě a Evropskému parlamentu.“

6.1

EHSV zdůrazňuje svou plnou podporu programu Galileo a silně apeluje na urychlení posledních dvou fází vývoje tak, aby bylo zajištěno dosažení plné provozuschopnosti do roku 2008.

6.2

EHSV žádá Komisi, aby provedla předběžné (ex ante) vyhodnocení přidané hodnoty pro držitele koncese plynoucí z poskytování služeb a práv duševního vlastnictví a rozšířila jasné a přesné informace založené na výsledcích tohoto vyhodnocení.

6.3

EHSV se domnívá, že byl dosažen zásadní pokrok v tvorbě globální infrastruktury, obzvláště díky dohodě o spolupráci mezi EU a USA, která zajišťuje plnou kompatibilitu a interoperabilitu stávajících globálních družicových radionavigačních a polohovacích systémů.

6.4

EHSV zdůrazňuje důležitost mezinárodní spolupráce s Čínou a Izraelem a věří, že je třeba silovat o uzavření dohody o společných zájmech se Švýcarskem, Norskem, Ruskou federací, krajinou, Indií, Austrálií, Mexikem, Brazílií a Jižní Koreou. Výbor považuje středomořský egion za privilegovaný, jelikož má již nyní možnost těžit ze služeb EGNOSu. Kromě toho je to region strategicky důležitý pro mír, stabilitu a udržitelný rozvoj v Evropě.

6.5

V tomto ohledu je EHSV přesvědčen, že rozšíření přístupu na třetí země představuje velmi důležitý přínos pro externí rozměr politiky Evropské unie.

6.6

EHSV doufá, že Evropská komise ustanoví jednoúčelovou rozpočtovou položku na informační a propagační kampaň, která nejen zvýší porozumění a povědomí evropských občanů o tomto vynikajícím výzkumném produktu evropského průmyslu, ale zároveň je ujistí o tom, že je jejich soukromí chráněno.

6.7

Závěrem si EHSV přeje, aby jeho připomínky týkající se některých úvodních ustanovení byly přijaty tak, jak jsou výše uvedeny (ochrana soukromí, navýšení finančních prostředků, přechodná fáze a finanční spoluúčast třetích zemí). Cílem těchto návrhů je zvýšit jasnost a transparentnost této iniciativy a zajistit jí dostatečné zdroje. Proto jsou tyto návrhy v zájmu evropských institucí i celé občanské společnosti.

8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/33

1.1

Výbor je toho názoru, že vybudování prostorové informační infrastruktury ve Společenství (INSPIRE) je vhodné, žádoucí a je též v souladu se zásadou proporcionality. Tato infrastruktura bude koordinovat a vzájemně prováže a zpřístupní prostorová data nashromážděná členskými státy na národní úrovni, aby bylo na vědeckém základě možné lépe dokumentovat rozhodnutí a monitorování v oblasti životního prostředí, jakož i zprávy vyžádané v rámci některých směrnic. Výbor považuje právní základ (čl. 175 Smlouvy zakládající Evropské společenství) za vhodný.

1.2

Tato iniciativa by měla omezit duplicitu, mezery nebo nedostatky a ulehčit koordinaci a relevantnost při shromažďování a zpracování získaných dat. Pro její uskutečnění je nezbytná společná akce. Iniciativa zvýší efektivnost v používání dat příslušnými úřady a službami a v jejich využívání v různé podobě ve veřejném a soukromém sektoru včetně služeb s přidanou hodnotou (specializované mapy nebo databáze atd.).

1.3

Návrh směrnice vytváří právní a technický rámec nezbytný pro uskutečnění této iniciativy. Ustanovuje technický výbor a zavazuje členské státy k tomu, aby umožnily přístup ke svým geografickým datům. Monitorování zabezpečí Komise a plánuje se vypracovávání pravidelných zpráv.

1.4

Výbor schvaluje návrh, k němuž vydává stanovisko, jelikož má nepopiratelnou přidanou komunitární hodnotu. Návrh poskytuje harmonizovaný referenční rámec a přispívá k nezbytnému pokroku co do kvality a druhu shromažďovaných prostorových dat za účelem posílení politiky životního prostředí a případně jiných národních a evropských politik, jakož i za účelem podpory rozhodovacího procesu.

1.5

Výbor zdůrazňuje, že je třeba používat otevřené protokoly a formáty souborů nebo všeobecně používané standarty, které je možné přečíst s použitím bezplatného softwaru. Též klade důraz na nezbytnost zabezpečit zveřejnění informací nashromážděných a přístupných v rámci INSPIRE, jelikož se jedná o vědecké údaje, které jsou nezbytné jak pro politiky životního prostředí, tak pro studenty a výzkumné pracovníky. V poslední řadě Výbor zdůrazňuje, že tento proces nesmí ohrozit důvěrný charakter některých dat, ať už se týkají soukromého života, veřejného zájmu či bezpečnosti.

2.1

Zvoleným právním základem je 1. odstavec článku 175 Smlouvy zakládající Evropské společenství. S odkazem na článek 174 umožňuje na základě technických a vědeckých dat navrhovat opatření v oblasti životního prostředí a ochrany zdraví.

2.2

Přírodní jevy, i ty, které vyvolává člověk svou činností, mají dopad na kvalitu životního prostředí a na zdraví. To je motivem informační a koordinační akce Společenství se zřetelem na zásadu proporcionality a subsidiarity, jakož i na zásadu obezřetnosti.

2.3

Navrhuje se rámcová směrnice, aby byla ponechána široká možnost uplatnění subsidiarity se zřetelem na přizpůsobení ustanovení různým národním a regionálním reáliím.

2.4

Nashromážděná metadata budou pocházet především z veřejných národních zdrojů, avšak nevylučuje se použití jiných zdrojů. Portál Společenství umožní přístup k národním databázím v elektronické podobě.

2.4.1

Shromažďování dat uvedených v přílohách není pro členské státy povinný. Iniciativa INSPIRE je komplementární k jiným iniciativám jako GMES a GALILEO, které mohou shromažďovat specifická nebo komplementární data.

2.4.2

Klíčový je horizontální charakter INSPIRE. Pokrývá různé sektory, což umožňuje zjistit mezery a přispět k jejich zaplnění.

2.4.3

Legislativa pro oblast přírodního prostředí stanovuje druh, kvalitu a záznam relevantních dat pro každý text sektoru (například směrnice týkající se kvality vody).

2.4.4

Sdílení dat, které umožní zjištění případných obtíží, na něž narážejí členské státy, či mezer, by mělo dovést k postupnému nalezení řešení.

2.5

Jedná se o shromažďování a koordinování prostorových (geografických) dat, která jsou podrobně uvedena pro příklad v příloze I, II a III, zabezpečení vzájemné provázanosti různých národních systémů shromažďování a zpracování těchto dat s cílem zpřístupnit je řídícím pracovníkům, administrativním službám, výzkumným pracovištím a obecněji zainteresované veřejnosti.

2.6

Harmonizovaná data jsou členskými státy umístěna na síť a tato data i různé snadno přístupné služby budou moci sloužit jako vědecká a technická báze pro evropské, národní či infranacionální politiky v celé řadě oblastí.

2.7

Sdílení a sdružování informací a znalostí získaných z různých zemí a sektorů umožní vyhnout se duplikacím a brát zřetel na požadavky týkající se životního prostředí ve všech politikách Společenství.

2.8

Komise uplatní prováděcí pravomoci, které jí byly svěřeny rozhodnutím Rady ze dne 22. června 1998. Různé služby Komise jako Eurostat a Společné výzkumné centrum se aktivně zapojí do implementace směrnice. Pomoc poskytne též Evropská agentura pro životní prostředí. Členské státy určí národní veřejný orgán, který bude zodpovědný za styk s Komisí. Pro technické řízení INSPIRE je stanoven postup projednávání ve výborech s vládními experty, evropskými agenturami a generálními ředitelstvími, kterých se to týká.

3.1

Výbor schvaluje a podporuje návrh směrnice, který zřizuje infrastrukturu geografických dat Společenství. Právní základ článku 175 Smlouvy zakládající Evropské společenství považuje za relevantní.

3.2

Spolu s dalšími zdroji informací INSPIRE podpoří rozhodnutí v oblasti politiky životního prostředí, zdravotní politiky, jakož i v mnoha dalších odvětvích.

3.3

Výbor je toho názoru, že poměr mezi náklady a přínosem hovoří ve prospěch projektu, který umožní vyhnout se duplikacím a vylepšit politiky Společenství, jakož i informování veřejnosti.

3.4

Podle Výboru mají infrastruktura Společenství a informace a služby, které zpřístupňuje, spadat do veřejné oblasti, protože se především jedná o vědecká data a báze znalostí, jejichž používání je v obecném zájmu (prevence přírodních či průmyslových katastrof, prevence zdraví atd.). Je třeba se vyhnout překážkám, které by mohly nastat v důsledku příliš omezených práv na využití datových souborů a služeb.

3.5

Je však možné uvažovat o partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, stejně jako o použití dat soukromými organizacemi či institucemi za účelem poskytování služeb s přidanou hodnotou či vytváření specializovaných geografických databází pro komerční účely.

3.6

Vzájemná provázanost datových souborů a služeb je velice důležitá pro to, aby infrastruktura INSPIRE byla úspěšná, a Výbor podporuje návrh stanovit pravidla implementace ve spolupráci s dodavateli a uživateli, jakož i s orgány pro normalizaci. Harmonizace je sice naléhavě potřebná, ale jedná se o složitou oblast. Výbor však souhlasí s lhůtami pro uplatnění a pro předložení zpráv.

3.7

Výbor se domnívá, že protokoly a formáty souborů používané na národní úrovni a na úrovni Společenství by měly být otevřené a volně přístupné bez omezení práv a mělo by být možné číst data s použitím všech běžných internetových prohlížečů, aby byl umožněn rovnoprávný přístup a používání dat bez ohledu na používaný software a vybavení.

3.8

Ačkoli Výbor schvaluje seznam výjimek, jež navrhuje Komise, má nadále obavy o ochranu osobních údajů a údajů týkajících se soukromého života. Kromě této ochrany údajů je třeba chránit klíčové národní zájmy a veřejnou bezpečnost, co se týče druhu a citlivosti volně přístupných dat.

4.1

Výbor si přeje, aby i jemu byly zasílány pravidelné zprávy uvedené v návrhu směrnice.

8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/35

1.1

Přijetí Směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (1) (WFD), lze označit za významný posun ve vodní politice EU, neboť nejen že nastolila sladěný přístup k různým situacím v našich pevninských a mořských vodách, ale rovněž založila účinnou metodiku hodnocení kvality těchto vod a uvedla v činnost centralizovaný systém organizace, který umožňuje přistupovat ke všem vodním povodím jednotným způsobem nezávisle na různých kompetencích, vztahujících se k jednotlivým úsekům povodí. Komise rovněž dále pokračovala v doplňování a rozvíjení WDF o legislativní (2) a jiná nařízení (3) tak, aby vodní politika EU sloužila k ochraně našich řek a moří.

1.2

Směrnice však nepochopitelně pominula určité aspekty, které jsou mimořádně důležité pro kvalitu našich povodí, včetně problematiky povodní. Povodně jsou samy o sobě přírodní událostí, jejich účinek ale člověk částečně masivně ovlivnil. Mnohé katastrofické účinky povodní lze zmírnit uplatněním vhodné politiky užívání a ochrany zejména řek a říčních břehů. To by vyžadovalo zejména tvorbu vodní infrastruktury, která skutečně, a nikoliv jen formálně, vezme v úvahu ekologické dopady v zájmu vyvarování se změn přirozené dynamiky a dodržení rozumných pravidel využívání vodních zdrojů.

1.3

Riziko povodní v EU vzrůstá ze dvou hlavních důvodů: zaprvé kvůli účinkům klimatických změn, které by mohly vést k častějším vydatným srážkám a zvyšování mořské hladiny v důsledku oteplování atmosféry. Druhým faktorem je dopad lidské činnosti, např. stavebních prací na řekách a projektů odklánění a směrování říčních toků a budování přístavů bez přijetí opatření k vyhodnocování a korekci jejich dopadu na životní prostředí. Dalším lidským faktorem je zvýšená desertifikace našeho kontinentu, který trpí hromadným kácením stromů, požáry a jinými činnostmi proti přírodě. Rizika povodní zkrátka rostou v důsledku trvale neudržitelného rozvoje. Přijetí udržitelných modelů hospodářského, sociálního a ekologického rozvoje proto může tato rizika minimalizovat.

1.3.1

Povodně na územích, užívaných pro průmyslové účely, intenzivní zemědělství a živočišnou výrobu, ale i na zastavěných územích, mají za následek šíření látek, které za běžných podmínek neohrožují kvalitu vody, ale které se v důsledku povodní stávají nebezpečnými škodlivými látkami s možným vlivem na veřejné zdraví a příslušné ekosystémy.

1.4

Výbor připomíná, že v průběhu let 1998-2002, Evropu zasáhlo 100 záplav s ničivými následky, z nichž nejhorší byly záplavy na Dunaji a Labi v roce 2002. Od roku 1998 přinesly záplavy kolem 700 obětí, zapříčinily přestěhování téměř půl milionu lidí a okolo způsobily ekonomickou ztrátu v oblasti pojišťovnictví okolo 25 miliard EUR. (4)

1.5

Komise si je vědoma tohoto stavu věcí a v červenci 2004 předložila Radě pro životní prostředí návrh činnosti EU v oblasti povodňové ochrany se zřetelem na zajištění koordinovaných akcí pro zlepšení ochrany proti povodňovým rizikům. Členské státy musí spolupracovat při mapování rizikových oblastí a zavádění plánů zvládání povodňových rizik ve všech povodích a pobřežních oblastech, přičemž Komise zajišťuje koordinaci informací mezi všemi členskými zeměmi a prosazuje v této oblasti osvědčené postupy.

1.6

Nakonec je nutno dodat, že ačkoliv tato činnost má být podniknuta v kontextu vodní politiky Společenství, daná problematika se týká také dalších Evropských politik, např. zemědělství, životního prostředí, ochrany civilního obyvatelstva, dopravy atd. Navíc vyvstává neobyčejně dalekosáhlý problém, který se dotýká všech těchto politik a vztahuje se ke správě zaplavených ploch: vymezení a definování veřejné sféry ve vztahu k ochraně říčních břehů a pobřežních pásů tak, aby nepodléhaly zásadním změnám ze strany úřadů, které jsou motivovány výhradně politicky a ovlivňují další kompetence v oblasti vodní správy a plánování povodňových rizik. Vyznačení chráněných oblastí by usnadnilo uplatnění protipovodňových opatření.

2.1

Obsah sdělení lze rozdělit do tří položek, a to konkrétně na:

2.2

Cílem řízení povodňových rizik je snížit pravděpodobnost a dopady povodní. Proto se navrhuje, aby plány řízení povodňových rizik obsahovaly následující prvky:

2.3

V kontextu současných aktivit a budoucích iniciativ ke zmírnění následků povodní jsou navrhovány tři úrovně činnosti.

2.3.1

Činnost na evropské úrovni směřuje k využití stávajících opatření na prevenci a zmírnění následků povodní. V rámci výzkumné politiky je cílem využít výzkumné projekty, jako např. FLOODsite, které přispívají ke zkvalitňování integrovaných metod analýzy a řízení povodňových rizik. Využití Strukturálních fondů, zejména Evropského regionálního fondu rozvoje, může pomoci zkvalitnit technický výzkum a vývoj infrastruktur (5). Příkladem přeshraničního přístupu k boji proti povodním je projekt IRMA („INTERREG činnost na řekách Rýn a Maasa“).

2.3.1.1

Na evropské úrovni se rovněž navrhuje, aby pro ustavení oblastí povodňové kontroly pomocí lesnictví a dalších zemědělských činností jakožto prostředku ochrany půdy bylo využito politiky CAP. Obdobně se zamýšlí v rámci WFD uplatnit ekologickou politiku pomocí integrace zvládání povodňových rizik do integrovaných plánů povodí. Fond solidarity, založený v roce 2002 po velkých povodních ve střední Evropě, dále zůstává funkční pro případy naléhavé potřeby.

2.3.2

Co se týče úlohy členských států, je třeba zdůraznit, že jednaly v zájmu boje s následky povodní poskytnutím administrativních a právních směrnic, a to zejména ve státech, které nejvíce utrpěly těmito událostmi. Existují plány a strategie ochrany před povodněmi a jsou vypracovány rizikové mapy regionů, které nejčastěji postihují povodně.

2.3.3

Za třetí byla zavedena opatření v zájmu mezinárodní spolupráce na přeshraničních řekách, zejména ve střední Evropě, a to prostřednictvím orgánů, zajišťujících koordinovaný přístup ke správě říčních povodí.

2.4

Program soustředěné akce EU obsahuje některé prvky, které jsou vrcholně důležité pro zavedení opatření na prevenci a zmírnění následků povodní. Nejvýznamnější z nich jsou: zlepšení koordinace úřadů pomocí plánů správy říčních povodí a pobřežních oblastí, mapování povodňových rizik jakožto nástroj plánování, a výměna osvědčených postupů.

2.4.1

V zájmu úspěšného plnění tohoto programu musí členské státy, Komise a další zainteresované strany spolupracovat a plnit své úkoly a povinnosti v oblasti prevence povodňových rizik.

2.4.2

Náklady na tento akční program lze jen těžko odhadnout, nicméně výhody tohoto programu veškeré náklady převyšují, protože přinášejí kvalitativně lepší ochranu před povodněmi evropským občanům, jejich majetku jakož i postiženým osobám a oblastem. EHSV připomíná, že mezi 1998 až 2002 utrpěla Evropa přes sto větších povodňových událostí, včetně katastrofální povodně podél Dunaje a Labe v roce 2002. Od roku 1998 si povodňové události vyžádaly kolem 700 lidských obětí, asi půl milionu lidí přišlo o domov a způsobily téměř 25 miliard EUR pojištěných škod. (6)

2.5

V příloze se stanovují směrnice pro rozvoj a implementaci plánů zvládání povodňových rizik a tvorbu map povodňových rizik; toto je důležité pro zajištění jednotného přístupu k cílům programu.

3.1

EHSV vítá sdělení Komise, které má za cíl zlepšení a sladění systémů prevence, fungujících v mnoha členských státech za účelem zmírnění následků povodní. Nicméně zaprvé je třeba důkladnějšího vyhodnocení problému v zájmu dosažení rozhodnutí o vhodných opatřeních, zaměřených zejména na co nejúčinnější prevenci, aby se předešlo většině škod, působených povodněmi. Za druhé je třeba definovat některé základní pojmy, které nejsou obsaženy v návrhu, tak, aby došlo k souhlasu s opatřeními, navrhovanými v rámci plánů řízení a map rizik, a to v co možná nejsladěnější podobě.

3.2

Povodně jsou přírodní jevy, spojené s běžnými funkcemi říčních a pobřežních systémů a vyskytují se v geologickém časovém horizontu, který je mnohem rozsáhlejší než časová měřítka, běžně uplatňovaná např. při řízení hospodářského a územního plánování atd. Výraz „periodicita výskytu“ tedy znamená, že:

K pojmům užívaných při hydrologickém plánování patří následující:

3.3

Závažnost povodní závisí na osídlení a využívání povodňových oblastí člověkem při činnostech, které ovlivňují běžné fungování těchto vodních systémů a podstatně mění říční a pobřežní prostředí. Taková činnost zvyšuje riziko abnormálních podmínek, které jsou krajně škodlivé pro člověka a majetek. EHSV se domnívá, že za strůjce rostoucí závažnosti a rozsahu povodní je třeba považovat tyto faktory:

3.4

Rostoucí riziko povodní v důsledku změny přirozených faktorů, zejména změn klimatu, vyžaduje velký objem výzkumu v zájmu zjištění, jak mohou tyto změny ovlivnit dynamiku řek a pobřežních oblastí, a tedy i oblasti náchylné k povodním a periodicitu výskytu, a to mezi jinými proměnnými hodnotami.

3.5

Rostoucí riziko vlivem lidských faktorů (např. využití půdy v těchto oblastech a počet lidských jedinců) může a musí být korigováno pomocí politiky aktivního plánování v zájmu trvale udržitelného užívání záplavových oblastí a minimalizace rizik.

4.1

EHSV souhlasí s tím, že zvládání povodňových rizik má za cíl snižování pravděpodobnosti a/nebo dopadů povodní, běžně pomocí procesu přihlížejícího k cílům prevence, ochrany, informování atd., jak Komise konstatovala. Nicméně je třeba klasifikovat akce a opatření, které lze přijmout a kritéria správného rozhodování případ od případu. Lze použít následující prevenční opatření:

4.2

EHSV navrhuje Komisi, aby řídicí plány byly založeny na následujících zásadách a nestrukturálních opatřeních:

V tomto kontextu je třeba uplatnit zásadu dlouhodobého strategického plánování, tj. nejen brát v potaz změny v prognózování tak, jak jsou vytyčeny Evropskou komisí, ale zejména je korigovat v případech, kdy je rozumné usoudit, že současná úroveň rizik zůstane stejná nebo se zvýší.

4.3

Za účelem výběru vhodných opatření ke zlepšení protipovodňové ochrany by měla být vypracována vhodná vodítka a kritéria:

4.4

Zkušenosti se zvládáním povodňových rizik v různých částech světa zejména od 70. let 20. století ukazují, že hlavní obtíže při implementaci preventivních opatření nejsou technické a nelze je řešit pouze pomocí map rizik či nebezpečí. Např. Technický sbor ozbrojených sil USA vypracoval přes 20 000 map rizik, ale ty používá jen velmi málo místních úřadů, a pokud je používají, volí jeden typ strukturální činnosti (např. svádění vod, přehrady a hráze), což často znemožňuje adekvátní povodňovou kontrolu a předcházení značným vyhnutelným ztrátám, neboť úřady i široká veřejnost podlehly falešnému pocitu bezpečí.

4.5

Je třeba zdůraznit, že v EU jsou taková opatření – hlavně budování přehrad a kanálů s omezeným využitím – financována právě ze Strukturálních fondů (EFFR a Fondů soudržnosti). Prevenční opatření, ať již strukturální nebo jiná, jsou obecně financovaná méně. EHSV proto považuje za nutné vyhodnotit potřebu zřízení zvláštní finanční linie pro svůj Akční program, a pokud se toto nezdaří, vypracovat vodítka zařazení činností do jiných programů, financovaných Komisí.

4.6

Ve všech případech jsou strukturální opatření jako tato nedostatečná pro předcházení povodním nebo pro ochranu zátopových oblastí. Mají smysl pouze jako součást širšího přístupu, který vezme v úvahu též plánování využití půdy, dopravní plánování (silnice, železnice atd.), údržbu odvodňovacích kanálů a ochranu oblastí a ekosystémů pro regulaci přirozených odtoků. V budoucnosti by tedy bylo správné zpřesnit vodítka v příloze ke Sdělení a při přípravě těchto plánů uplatnit metodologické zásady osvědčených postupů.

4.7

Vtělení plánů zvládání povodní do řídících plánů WFD je důležité pro zajištění stavu, kdy se nezbytné plánování provádí v rámci činnosti v celé délce říčního povodí a opatření a činnosti, vyvíjené příslušnými úřady na různých úrovních (místní, národní, nadnárodní atd.) jsou vzájemně slučitelné a správně koordinované. Je třeba zavést kritéria a vzorce pro zajištění řádné integrace obou plánovacích rámců, které budou slučitelné, ale rozdílné, a to prostřednictvím Směrnice, která toto umožňuje. Tyto prvky je potřeba podrobněji pojednat v navrhovaném dalším rozvoji vodítek uvedených v příloze.

4.8

Zařazení plánů řízení povodní do WFD v zásadě vyžaduje:

4.9

Nejdůležitější aspekty zvládání povodňových rizik v souvislosti s plánováním na základě WFD jsou:

5.1

EHSV zastává názor, že jakákoliv činnost v oblasti prevence, protipovodňové ochrany a zmírňování následků povodní musí obsahovat metodologii a nástroje, vytvořené WFD, zejména pak plán říčního povodí, které umožňují regulaci veškerých činností ve vztahu ke správě vnitrozemských vodních toků a příslušných pobřežních oblastí. EHSV se proto domnívá, že je nezbytné zařadit obsah Sdělení, které se přezkoumává a zároveň i připomínky, představené v tomto dokumentu, do Směrnice Společenství, která umožní sladit plány zvládání rizik s charakteristikami jednotlivých říčních povodí a tak se přizpůsobit zvláštním podmínkám našich řek a pobřeží.

5.2

K zajištění správné integrace je třeba:

5.3

Plány zvládání rizik a jejich mapování, zanesené do příloh k přezkoumávanému návrhu sdělení, musí být rozšířeny na základě objasnění klasifikace činnosti a dalších opatření. V úvahu se přitom musí vzít činnosti a opatření nejvyšší priority a nejlépe odpovídající dosaženému stupni financování, jakož i kritéria, která musí být splněna v zájmu snižování nákladů a zvyšování přínosu osobám a majetku. Nejdůležitějším cílem je sladit přirozené funkce vnitrozemských vodních toků a pobřežních systémů s lidskou činností, tedy dosáhnout integrované a trvale udržitelné činnosti v záplavových územích.

5.4

Závěrem EHSV uvádí, že nejvýznamnějším aspektem zvládání povodňových rizik, vztahujících se k plánování v rámci WFD, je definování rizik, výstraha a krizové jednání v době účinku těchto jevů. Navíc je nutné mít na zřeteli další opatření Společenství ve smyslu multidisciplinárního výzkumu a spolupráce specificky zaměřené na zmírňování povodňových škod, uplatňování pojištění vztahujícího se na způsobené škody, minimalizaci hospodářských ztrát jednotlivců a zejména bdělost a kontrolu v oblasti bezpečnosti výstavby infrastruktury na vnitrozemských vodních tocích a v pobřežních systémech.

8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/40

—

Platby musí přicházet ke koncovým příjemcům pokud možno nezkrácené.

—

Účinnou kontrolou je nutno předcházet zneužití.

8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/44

1.1

Propuknutí vážných infekčních onemocnění, jako bovinní spongiformní encefalopatie (BSE), slintavka a kulhavka (FMD), klasický mor prasat (CSF) a newcastleská nemoc (ND), v chovech hospodářských zvířat způsobilo opakované krize na trzích s produkty těchto chovů v zemích Evropské unie. Při vypuknutí epizootické nákazy je jedním z používaných protiopatření porážení zvířat a omezování obchodu, které má za cíl zabránit jejímu dalšímu šíření. Všeobecným pravidlem je, že náklady na potírání epizootických nemocí jsou hrazeny z veterinárního fondu s tím, že 50 % prostředků přichází od členských států.

1.2

Kromě toho dochází k pnutí na trzích dotčených produktů, mimo jiné v důsledku zaváděných zákazů obchodování a územních omezení. Pravidla pro trhy s vepřovým masem, vejci, drůbeží, hovězím a telecím masem, mlékem a mléčnými výrobky, skopovým a kozím masem tedy zahrnují ustanovení umožňující přijmout v takových situacích opatření k podpoře trhu. Podmínkou je, že než mohou být tato mimořádná opatření nasazena, musí dotčené členské státy zavést nezbytná veterinární opatření k vymýcení epizootických nemocí. Tato opatření k oživení tržní situace se zavádějí pouze na přísně omezenou dobu, která je pro daný trh nezbytná.

1.3

Příslušná výjimečná opatření, která uplatňuje Komise prostřednictvím řídícího výboru, byla původně plně financována z prostředků Společenství, tak jak tomu bylo například v případě CSF na přelomu osmdesátých a devadesátých let. V roce 1992 bylo poprvé použito národní spolufinancování k potírání CSF. Protože nebylo zcela jasné, jaký poměr má být takto hrazen, stanovila roku 1994 Komise podíl 70 % financování Společenstvím pro daný maximální počet kusů zvířat. Později byl stejný poměr uplatněn v oblasti hovězího a telecího při boji proti BSE a FMD. Od roku 2001 je podíl členských států 50 %. Je tomu na základě požadavku Evropského účetního dvora na souběžnost spolufinancování z veterinárního fondu a spolufinancování tržních opatření.

1.4

Na žádost Německa dvůr rozhodl, že Komise nemá právo stanovit podíl národního spolufinancování na 30 %. Stalo se tak v případě nařízení o výkupu hovězího v záležitosti BSE (1). Komise tedy nemá právo pokračovat v dosavadní praxi a navrhuje tedy, aby byl v budoucnosti 50 % podíl národního spolufinancování stanoven v tržních organizacích pro vepřové maso, vejce, drůbeží maso, hovězí a telecí, mléko, skopové a kozí maso jak u opatření ve vnitřním trhu, tak u vývozu do třetích zemí.

2.1

Je politováníhodné, že od roku 1992 Komise ani členské státy nerespektovaly všeobecně platný princip stoprocentního komunitárního financování opatření „prvního pilíře“ společné zemědělské politiky, včetně mnoha opatření v oblasti organizací společného trhu. Patří k přirozenému chodu věcí, že Rada se přijetím stávajícího návrhu odchyluje od principu, který sama zavedla. Přesto, jak rozhodl v této otázce Soudní dvůr, nemůže Komise bez výslovného souhlasu postupovat proti rozhodnutí Rady, byť by k tomu došlo ve spolupráci s členskými státy a odpovídajícími řídícími výbory.

2.2

V závislosti na rozsahu a trvání epizootické nákazy mohou přijatá opatření vyvolat značné náklady, které musí být z podstatné části financovány z veřejných fondů. Otázka rozdělení nákladů mezi Evropskou unii a členské státy se dotýká v první řadě problému solidarity mezi členskými státy navzájem. V případě národního spolufinancování budou některé členské státy ochotnější a schopnější se na pokrytí takových výdajů podílet. Některé členské státy mohou tyto náklady přímo nebo nepřímo přenášet na podniky, což může vést, jak se jasně ukázalo během krize BSE, k podstatným deformacím volné soutěže.

2.3

Komise se domnívá, že spolufinancování povede u členských států ke zvýšení úsilí o potírání a prevenci epizootických onemocnění. EHSV chápe tuto argumentaci. Podle jeho názoru však nelze v určitých situacích vyloučit, že tento požadavek způsobí odklady rozhodnutí a znesnadní jejich přijetí, což snižuje účinnost protiopatření.

2.4

Obdobně EHSV chápe argumentaci Komise, že návrh znamená pokračování praxe, která se používala od roku 1992, a že zajistí souběžnost opatření uskutečňovaných veterinárním fondem a opatření v oblasti tržních organizací.

2.5

EHSV se nicméně domnívá, že výdaje na mimořádná opatření v oblasti tržních organizací, jak je původně Rada stanovila, musí být posuzována z hlediska společné zodpovědnosti a finanční solidarity. EHSV je toho názoru, že jakékoli odchýlení od tohoto principu může způsobit, že členské státy zaujmou rozdílné přístupy k potírání epizootických onemocnění. Tato onemocnění mohou přes účinné monitorování a preventivní opatření propuknout náhodně a neočekávaně. Následky v tržní oblasti zasáhnou rovněž další členské státy. Kromě toho národní spolufinancování v této oblasti hrozí rozšířením do dalších oblastí, což přináší nebezpečí další štěpení společné zemědělské politiky.

2.6

Pokud by měl návrh Komise přes tyto výhrady získat podporu, bylo by administrativně velmi zatěžující a zásadně nespravedlivé, kdyby měly být příspěvky podle tohoto nařízení posuzovány podle ustanovení Smlouvy o státní pomoci. Bylo by proto vhodné uplatnit v návrhu Komise vynětí z notifikační procedury od samého počátku.

3.1

EHSV se vyslovuje ve prospěch zachování principu plné komunitární solidarity ve výjimečných opatřeních a odmítá proto návrh Komise na 50 % spolufinancování členskými státy.

8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/46

1.1

Od 28. února do 11. března 2005 bude 49. zasedání Komise pro postavení žen při Spojených národech věnováno zhodnocení plnění Akční platformy a Pekingského prohlášení, které byly přijaty na 4. Světové konferenci o ženách (Peking, 1995), a závěrečných dokumentů, schválených na 23. zvláštním zasedání Generálního shromáždění „Ženy 2000: rovnost mužů a žen, rozvoj a mír pro 21. století“ (New York 2000), na kterém se poprvé hodnotily dosažené pokroky a překážky, které se objevily na cestě k rovnosti mužů a žen.

1.2

Při této příležitosti schválilo Generální shromáždění usnesení, obsahující „Další akce a iniciativy k plnění Pekingského prohlášení a Akční platformy“ a politické prohlášení, které zavazuje členské státy deset let po přijetí Platformy k nové konfrontaci, zhodnocení dosaženého pokroku a zvážení nových činností.

1.3

Podle víceletého pracovního programu Komise pro postavení žen se práce na 49. zasedání soustředí na úspěchy, jichž bylo dosaženo v rámci dvanácti oblastí definovaných v Akční platformě, a na definici aktuálních úkolů a nových strategií zaměřených na posílení postavení žen a dívek. Pro zlepšení dialogu bude při této příležitosti shromáždění přístupno široké účasti delegací členských států, občanské společnosti a mezinárodních organizací.

1.4

Úsilí Spojených národů bylo nezbytné, aby problematika rovných práv mužů a žen nabyla na mezinárodní vážnosti: v r.1975 se konala první Světová konference o ženách, na které bylo vyhlášeno zahájení Desetiletí ženy (Mexiko City); na 2. konferenci („polovina desetiletí“ – Kodaň, 1980) začaly vlády podepisovat (57) Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW, 1979) představující jeden z historických milníků na obtížné cestě k rovnosti mužů a žen; na 3. konferenci (Nairobi, 1985) byl schválen akční plán „Dlouhodobá strategie pro posílení postavení žen“, jímž vlády a mezinárodní organizace prohlásily cíl rovnosti mužů a žen.

1.5

Další krok v uznání zvláštních potřeb žen a jejich postavení byl učiněn prostřednictvím Usnesení Rady bezpečnosti Spojených národů 1325 z r. 2000 o ženách, míru a bezpečnosti. Toto usnesení uznává, že dopad války na ženy je jiný a znovu zdůrazňuje, že je nutno posílit jejich úlohu v rozhodovacích procesech týkajících se prevence a řešení konfliktů. Poněkud obecněji je téma podporování žen již více než deset let zohledněno v závěrech všech velkých konferencí a mezinárodních setkání podporovaných v rámci Spojených národů (1)

1.6

Další významný okamžik představuje Miléniový summit OSN ze září 2000 (Millennium Development Goals), na němž členské státy stanovily osm konkrétních a měřitelných cílů, zaměřených na omezení chudoby, hladu, nemocí a znečištění životního prostředí do roku 2015. Miléniová deklarace se zrodila z nutnosti vypracovat jednotný seznam priorit na základě priorit stanovených v předchozím desetiletí v rámci různých mezinárodních konferencí a summitů. Třetí cíl je věnován podporování rovnosti mužů a žen a emancipaci žen a váže se úzce na vzdělávání a školení, a pátý cíl se zabývá reprodukčním zdravím. Nicméně prolíná genderová otázka všech osm bodů.

2.1

Přestože systém Spojených národů stanovil k dosažení rovnosti mužů a žen důležitý právní rámec, lze občas pozorovat nedostatek důslednosti mezi formulovaným záměrem na papíře a aplikací zásad v praxi v jednotlivých státech a v jejich obchodní a rozvojové politice. Úplné prosazení občanských, hospodářských, sociálních a politických práv žen je ve skutečnosti často ohroženo makroekonomickou politikou a obchodními dohodami, které jsou ovlivněny neoliberalismem a které otázku rovnosti mužů a žen vůbec nezohledňují.

2.2

Kromě toho není pochyb o tom, že komplexní mezinárodní situace nevytváří pro podporu žen úrodnou půdu, ba naopak podemílá úspěchy, kterých bylo dosaženo v předešlých letech.

2.3

Současné konflikty postavení žen čím dál víc oslabují a ztěžují.

2.4.

Domácí násilí ještě existuje všude na světě a postihuje ženy všech věkových kategorií, sociálních vrstev a náboženství.

2.5.

Proto je nutné znovu potvrdit rovnost mužů a žen, jakož i ženských práv, jako prioritní cíl a prostředek k dosažení vyváženého rozvoje, spravedlivějšího rozdělení bohatství, trvale udržitelné ekonomiky a k posílení systémů ochrany nejslabších vrstev obyvatelstva.

3.1

Považujeme za důležité, aby se Evropský hospodářský a sociální výbor podílel vlastním dokumentem na stávajícím hodnocení výsledků, kterých bylo v Evropské unii v oblasti rovnosti mužů a žen dosaženo.

3.2

Při této příležitosti se připomíná, že Výbor vždy velmi pozorně sledoval aktivity ve spojitosti s posílením postavení žen ve společnosti, ať již formou četných stanovisek nebo tím, že sám organizoval různé iniciativy. Zvláštní zmínka patří Čtvrté konferenci o ženách (Peking 1995) a následné akci (Peking +5), kterým Výbor věnoval dvě stanoviska (EXT/131 a REX/033) a kde se mimo jiné připomíná důležitost podílu delegace Výboru na pracích Spojených národů.

3.3

Kromě toho, z hlediska spolupráce s evropskými institucemi – především s Radou, Parlamentem a Komisí- Výbor získal důležitou úlohu v monitorování četných iniciativ Evropské unie k zajištění rovnosti mužů a žen, které měly být v posledních letech odpovědí na výzvy a překážky, na které bylo upozorněno v Pekingu.

3.4

V tomto smyslu se domníváme, že tím, že se prověří, jakých úspěchů bylo dosaženo a s jakými překážkami se Čtvrtá konference setkala k dnešnímu dni, může Výbor značně přispět k tomu, aby byla integrace problematiky žen systematičtější v širších sektorech evropské politiky a společnosti.

3.5

Dále, vycházejíc z toho, že Evropská unie musí zaujmout stěžejní roli v mezinárodním scénáři a z velké odpovědnosti, která je s tím spojená, chceme tímto dokumentem stanovit, čím může Evropská unie přispět ke zlepšení životních podmínek a k emancipaci žen ve světě na základě své hospodářské politiky a politiky spolupráce a rozvoje.

4.1

V Evropské unii bylo téma rovnosti mužů a žen obsaženo již ve Smlouvě a později uzákoněno v Amsterdamské smlouvě, která přijala „dvojitý přístup“, který srovnává na jedné straně aplikaci genderového mainstreamingu ve všech politikách Společenství a na straně druhé uskutečnění specifických akcí ve prospěch žen. Otázka rovných příležitostí mužů a žen ale byla včleněna do hospodářské a sociální politiky soudržnosti Společenství a byla prvotním cílem strukturálních fondů již v r. 1994.

4.2

Evropská unie použila integrovaný přístup a rozlišuje legislativní a finanční nástroje od použití otevřeného způsobu koordinace v sociální politice. Mezi nejnovější nástroje, kterých bylo v EU použito za účelem dosažení rovnosti mužů a žen, patří uvnitř EU Rámcová strategie rovnosti mužů a žen (2001-2006) s příslušným ročním pracovním programem a strukturální fondy.

4.3

Rámcová strategie rovnosti mužů a žen (2001-2005) je zaměřena na koordinaci aktivit a programů, které se dříve vyvíjely v sektorech a snaží se o pohled dvojitého přístupu z Amsterdamu, aby se zajistila větší souvislost mezi vypracovanými určitými ukazateli a monitorovacím systémem, hodnocením a šířením dosažených výsledků.

4.4

V zásadě je pro realizaci cílů, které jsou vzájemně propojeny a které byly ve strategii pro podporu rovnosti mužů a žen stanoveny, celkem 5 oblastí: hospodářství (které se váže na strategii zaměstnanosti a na strukturální fondy, jakož i na aplikaci mainstreamingu ve všech politikách, které mají dopad na postavení žen v hospodářském životě); účast a zastupitelství (vztahující se na rozhodovací procesy); sociální práva (vztahující se na každodenní život a na nerovnosti v systémech sociální ochrany); občanský život (v souvislosti s lidskými právy a se základními svobodami, klade důraz obzvláště na násilí a na obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování); změna rolí a stereotypů (v souvislosti s kulturním systémem a masmédiemi).

4.5

Politika rovnosti mužů a žen se posílila i pomocí strukturálních fondů. V nařízení pro fondy na období 2000-2006, kterému předcházela podrobná analýza a kritické zhodnocení politiky posílení rovnosti mužů a žen a jejich nedostatků, byla uplatněna zásada dvojitého přístupu definovaného v Amsterdamské smlouvě. Kromě toho byly strukturální fondy, především Evropský sociální fond, vždy považovány za nejdůležitější nástroj Evropské strategie zaměstnanosti. V „Nových směrech pro zaměstnanost“, které byly schváleny v červenci 2003, se chápe genderová rovnost jako horizontální téma všech cílů a rovnost mužů a žen představuje jeden specifický směr.

4.6

Velkých pokroků bylo dosaženo v rámci Evropského sociálního fondu, především ve spojení s politikou zaměstnanosti a vzdělávání; v tomto sektoru se usilovalo především o zlepšení přístupu žen k trhu práce, jejich podílu na něm a jejich postavení na trhu práce (osa E) a o možnosti sloučení rodinného života a zaměstnání. V tomto směru již existuje řada pozitivních příkladů. V této souvislosti převzal ESF kvantitativní cíl, schválené na zasedání Evropské rady 2000 v Lisabonu, podle nichž se musí za prvé zvýšit podíl zaměstnanosti žen z 51 % v roce 2000 na 60 %, a cíl Rady z Barcelony z roku 2002, podle kterého musí být do roku 2010 zajištěna předškolní péče o děti pro 90 % všech dětí ve věku od 3 let do školního věku a pro minimálně 33 % všech dětí ve věku do tří let.

4.7

Přesto se zdá, že jsou opatření ke zlepšení kvality pracovních míst a kariérních možností, podporování podnikatelských aktivit žen, snížení platových rozdílů na základě pohlaví jakož i opatření ke zvýšení podílu žen v sektoru nových technologií doposud velmi vzácné. V oblasti slučitelnosti rodinného života a práce existují různé iniciativy v oblasti mimoškolní péče o děti, je však vyloženě málo možností péče o starší občany nebo nesamostatné členy rodiny.

4.8

Problematika rovnosti mužů a žen zůstává u jiných fondů doposud nedostatečně zohledněna, obzvláště v rámci zemědělství a rybářství, tj. v sektorech, kde jsou tradičně ženy zastoupeny minimálně, přestože k jejich rozvoji významně přispívají. Ve jmenovaných sektorech jsou tedy i nadále velké rozdíly a podíl, jimž ženy přispívají do Společenství, i v souvislosti s větší ochranou životního prostředí, není dostatečně oceněn.

4.9

Politiky Evropské unie podporují různé iniciativy a specifické finanční programy. Zde lze jmenovat například NOW (zaměstnanost) na trhu práce, STOP na posílení spolupráce v boji proti obchodování se ženami a dívkami, DAPHNE pro zlepšení výměny informací a ochrany obětí v důsledku násilí, Woman and Science (rámcový program pro výzkum a vývoj) v oblasti nových technologií. Rámcová strategie pro rovnost mužů a žen dále usiluje o posílení genderového mainstreamingu v různých iniciativách Společenství, jako například Equal, Interreg, Urban, Leader a v iniciativách v kulturní oblasti, jako například Leonardo, Sokrates, Youth, Culture atd.

4.10

Zpráva Komise pro rovnost mužů a žen (COM(2004)115) zdůrazňuje, že Evropská unie již má příslušné právní úpravy značně vyvinuté (2) a že ještě budou posílené rozsáhlou jurisdikcí. Také se plánuje jednotná směrnice pro implementaci zásad rovných příležitostí a rovného zacházení s muži a ženami v oblasti zaměstnání, která by měla stávající právní předpisy v této oblasti sjednotit a systematicky shrnout.

4.11

V tomto smyslu se vyjádřila nedávno i Rada ministrů práce a sociálních věcí, která se konala za nizozemského předsednictví a která ohledně jednotné směrnice o rovném zacházení zdůraznila následující oblasti, ve kterých je zapotřebí jednat: rovné odměňování, rovné příležitosti na trhu práce, rovné zacházení v oblasti systémů sociálního zabezpečení, vzdělávání a kariérních možností jakož i důkazní břemeno v případě diskriminace na základě pohlaví.

4.12

Návrh směrnice k implementaci zásad rovného zacházení s muži a ženami ohledně přístupu ke zboží a službám (2003/0265(CNS)) bylo projednáno i EHSV (viz Stanovisko (3)), přičemž bylo poukázáno na některé nedostatky, které je nutno v příštích letech odstranit.

4.13

Dále v posledních letech přibyly v důsledku schválení Pekingské akční platformy a Evropské rady z Lisabonu, i na základě definice nových ukazatelů (například ohledně rozhodovacích procesů, trhu práce a domácího násilí), příslušné statistiky, které umožňují realistickou analýzu problémů a monitorování dopadu politiky a uskutečněných opatření. V oblasti statistiky již lze zcela jasně pozorovat pokrok, přestože se musí ještě mnoho udělat, aby se mohly skutečně prověřit jednotlivé sektory. Přesný objem dosaženého pokroku může být zjištěn pouze na základě kvantitativního a kvalitativního prověření současných jevů a procesů.

4.14

Téměř neznámé jsou, jak na evropské tak na národní úrovni, genderové rozpočty, chápané jako aplikace genderového mainstreamingu na rozpočtové procedury. Při zavádění genderové problematiky na všech úrovních procesu stanovení rozpočtu se vychází z toho, že s tím související administrativní rozhodnutí nejsou neutrální, ale že mají rozdílný dopad na muže a ženy. V tomto smyslu představuje „gender budgeting“ také nástroj k hodnocení dopadu různých politik a finančních a daňově-politických opatření na muže a ženy.

4.15

Přestože byla posílena politika Společenství pro podporování žen, jsou pro dosažení vytyčených cílů bohužel i nadále nezbytné pozitivní akce a zvýšené úsilí členských států, které nesou za plnění této politiky hlavní odpovědnost.

4.16

Přestože byl podíl nezaměstnaných žen v Evropě skutečně snížen až na 55,6 %, cíl, který vytyčila Evropská rada v Lisabonu, leží v mnoha zemích ještě velmi daleko. Ženy skutečně plní řady sociálně nejslabších vrstev zaměstnanců, které se vyznačují prekérními podmínkami a které nemají žádné sociální zabezpečení. Ženy jsou i nadále v mnoha státech velmi diskriminovány platovými rozdíly na základě pohlaví, někde tato diksriminace ještě vzrůstá a jak vertikální, tak horizontální segregace žen je bohužel i nadále politováníhodnou skutečností. Jak již bylo naznačeno, zdá se, že opatření v souvislosti se slučitelností rodinného života se zaměstnáním se zaměřují pouze na péči o děti, zatímco neexistují téměř žádná opatření, týkající se jiných rodinných příslušníků, vyžadujících péči. Kromě toho zavedlo jen málo států opatření pro podporování rodičovské dovolené pro zaměstnané otce.

4.17

I v oblasti rozhodovacích procesů existují velké rozdíly: budiž připomenuto, že kolegium členů Evropské komise čítá 22 mužů a 7 žen (což je pouze 24 %) a Parlament se skládá z 510 mužů a 222 žen (což je pouze 30 %). Na národní úrovni není situace o nic lepší: v průměru je podíl žen v národních parlamentech nižší než 25 %, ve vládách jen mírně přesahuje 20 % (4). V EHSV je žen pouze minimálně: z 317 členů je pouze 79 žen pouze 25 %.

5.1

Problematika v souvislosti s rovnými příležitostmi pro muže a ženy je dnes pevnou součástí politiky Evropské unie v oblasti spolupráce a rozvoje: sdělení Komise (COM(95)423 fin., 18. září 1995) a po ní následující Usnesení Rady o zohlednění genderové problematiky ve spolupráci a rozvoji (20. prosince 1995) vytvořily základ ke schválení prvního nařízení (ES č. 2836/98 Rady z 22. prosince 1998), jež bylo nyní obnoveno na období 2004-2006. Nový dokument (ES 806/2004) znovu zdůrazňuje cíle, podporování mainstreamingu a přijetí specifických opatření pro podporování rovných příležitostí jako základní příspěvek ke snížení chudoby ve světě. Za prioritní se považuje zpřístupnit ženám zdroje a služby, především v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti a zajistit jejich podíl na rozhodovacích procesech. Zdůrazňuje se dále i podporování veřejných i soukromých aktivit, zaměřených na rovnost mužů a žen.

5.2

Akční program pro rovnost mužů a žen jako úkol pro spolupráci a rozvoj Společenství (2001-2006) (5)si klade za cíl přispět k překonání rozporu mezi prohlášenými zásadami a denní praxí. Toto se má uskutečnit na základě konkrétní strategie a určení následujících prioritních oblastí: podporování strategií v oblasti makroekonomie na potlačování chudoby a programů pro sociální rozvoj ve zdravotnictví a ve školství, bezpečnost potravin a trvalý rozvoj zemědělství, doprava, „capacity building“ a „good governance“, obchod a rozvoj, regionální spolupráce a integrace, systematické zohledňování problematiky rovnosti mužů a žen v projektech a programech na regionální a národní úrovni a zajištění potřebných nástrojů a příslušného vzdělání v oblasti rovnosti mužů a žen pro zaměstnance Evropské komise.

5.3

V plánovacím dokumentu pro podporování rovnosti mužů a žen ve spolupráci a rozvoji (2005-2006) jsou uvedeny tyto oblasti působení: podporování pozitivního chování mládeže v boji proti násilí vůči ženám a dívkám a vzdělávání a metodologická podpora důležitých zúčastněných činitelů v partnerských zemích.

5.4

Obecně podporuje Evropská komise akce a projekty pro podporování rovnosti mužů a žen v rámci bilaterální a regionální spolupráce se západními státy Balkánu, východní Evropy, zeměmi střední Asie, státy ACP (země africké, karibské a tichomořské oblasti) a latinské Ameriky. Další financování se uskutečňuje nikoliv podle geografického aspektu, ale podle tematického zaměření.

5.5

Důležitým bodem ve vztazích EU k třetím státům se dále zdá být 23. červen 2000, kdy byla podepsána Úmluva v Cotonou se zeměmi ACP (země africké, karibské a tichomořské oblasti). Úmluva, která zdůrazňuje provázanost vztahů mezi politikou, obchodem a rozvojem, vnáší sociální rozměr také tím, že podporuje rozsáhlou účast na strategiích rozvoje u nestátních činitelů včetně občanské společnosti a stanovuje, že je problematika rovnosti mužů a žen jednou z klíčových otázek Úmluvy a musí být proto sytematicky zohledňována. (článek 8 a 31). Výbor velmi vítá, že bylo ustanoveno, že se nestátní činitelé mají podílet na různých fázích plánování Dokumentů pro národní strategii a žádá, aby se věnovala zvláštní pozornost zapojení ženských organizací.

Kromě toho Úmluva výslovně pověřuje Výbor, aby konzultoval hospodářské a sociální zájmové skupiny a stanoví jeho úlohu přednostního poradce.

5.6

Plná účast a aktivní zapojení žen do politiky rozvoje jistě znamená nesnadný a dlouhý proces, ale Výbor se domnívá, že pozornost všech evropských institucí musí být neustále udržována na vysoké úrovni, aby se vše, co bylo písemně prohlášeno, taky skutečně realizovalo v praxi.

5.7

Z tohoto pohledu má zásadní význam, aby se politika Společenství v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti stala vývozním modelem pro celý svět a aby se Evropská unie zavázala, že bude podporovat a uplatňovat tyto principy prostřednictvím vztahů se třetími zeměmi na mezinárodní úrovni.

5.8

Užitečným nástrojem může být i přijetí zvláštních dodatků do obchodních smluv a dohod o spolupráci a přijetí specifických opatření pro země, ve kterých jsou práva žen respektována.

5.9

Je sice pravda, že liberalizace obchodu příznivě ovlivnila zaměstnanost žen v rozvojových zemích, ale na druhé straně je také pravda, že ženy často patří k vrstvám pracujících, kteří mají velmi špatné pracovní podmínky, nízkou kvalifikaci, nižší plat a téměř žádné sociální zabezpečení. Liberalizace obchodu také často souvisí s politikou strukturálních změn, které doporučují nebo prosazují mezinárodní organizace; není-li tato politika patřičně podložena systémem sociální ochrany, může se ukázat, že ji lze těžko prosadit u nejslabších vrstvev obyvatelstva, ve kterých ženy často představují většinu.

5.10

Přesto se v této politice věnuje otázce rovnosti mužů a žen příliš malá pozornost, především v oblasti obchodu. Vzhledem k tomu, že tato politika není neutrální a že má naopak často negativní dopad právě na ženy a že nelze hospodářský rozvoj země oddělit od jejího sociálního rozvoje, bylo by užitečné, aby tato politika zohlednila genderový mainstreaming a aby se naplánovaly systémy pro kontrolu dopadů na makroekonomické i mikroekonomické úrovni.

—

účast žen v rozhodovacích procesech a zastoupení žen je jak v evropských institucích, tak i v členských státech na národní, regionální a místní úrovni ještě stále příliš nízké; jejich účast by se měla ve všech organizacích podporovat a mělo by se uvažovat o kvótových systémech;

—

vzdělávací akce za účelem rozšiřování genderového mainstreamingu by se měly uskutečnit jak v institucích Evropské unie, tak i v členských státech a měly by se na nich podílet rozhodující činitelé i ti, kteří programy a projekty realizují;

—

cílené studie a genderové analýzy, statistiky a specifičtí ukazatelé jsou pro stanovení tematických oblastí a vylepšení politiky a strategie bezpodmínečně nutné; je nutno pokračovat ve sběru informací a dat a stanovit nové ukazatele;

—

měly by se vyčíslit všechny zdroje, určené na pozitivní akce ve prospěch žen ve všech fondech a finančních nástrojích EU a v členských státech, a to především prostřednictvím podporování a šíření genderového rozpočtu;

—

základním a nejdůležitějším předpokladem je v každém případě prosazení rovného přístupu žen ke vzdělání a vzdělávání, ve smyslu bodu 3 o miléniových cílech rozvoje;

—

pokud se týče strukturálních fondů, měly by být posíleny aktivity, zaměřené na ženy v oblasti zemědělství (EZOZF) a rybolovu (FIFG); tyto oblasti by měly být spojeny s ochranou životního prostředí – dalším tématem, kde je otázce rovnosti mužů a žen věnována spíš malá pozornost;

—

nové impulsy by měla obdržet politika podpory žen a zvýšení jejich zastoupení v oblasti nových technologií;

—

je zapotřebí zintenzivnět vzdělávací akce v oblasti společnosti založené na znalostech, aby se tato společnost nestala dalším původcem diskriminace a vyloučení žen, protože ženy naopak mohou přispět k dosažení cílů, stanovených v lisabonské strategii;

—

všeobecně musí být vertikální a horizontální segregace na základě pohlaví na trhu práce i nadále prostřednictvím cílených opatření potírána a musí být odbourány všechny překážky, které brání skutečné rovnosti žen a mužů; toho by se mělo dosáhnout na základě stanovení konkrétních a měřitelných cílů členskými státy v souladu se sociálními partnery; obzvláště ohledně platové diskriminace musí členské státy začít s uplatňováním vícerozměrového přístupu, jak je uvedeno v rozhodnutí Rady o vodítkách pro opatření v oblasti politiky zaměstnanosti v členských státech (6), a které obsahují vzdělání a vzdělávání, klasifikaci druhů práce, systémy odměňování a kulturní stereotypy, jakožto zásadní aspekty této problematiky;

—

v politice, která má za cíl slučitelnost povolání a rodiny – i vzhledem ke stárnutí lidstva – by měla být věnována větší pozornost péči o starší rodinné příslušníky, aniž by se ale snížila úroveň péče o děti;

—

za účelem posílení rovných příležitostí mužů a žen je nutno podporovat a rozšířit investice do veřejných služeb, obzvláště v oblasti školního a vysokoškolského vzdělání, zdravotnictví a péče;

—

politika v oblasti migrace a integrace ženských migrantek v členských státech a v oblasti azylů přidělovaných ženám, které byly v zemích svého původu oběti ozbrojených konfliktů, diskriminace a násilí;

—

boj proti obchodování s ženami a dětmi;

—

v rámci rozvojové a obchodní politiky musí být participační přístup ve vztahu ke společnosti všeobecně a k ženám obzvláště více posílen, přičemž je nutno, aby se v příslušných zemích zainteresované skupiny žen plně podílely na koncepci rozvojových a politických opatření a na vypracování národních strategických dokumentů; především je ale nutno uvolnit více prostředků pro podporování žen, aby se postavení ženy na hospodářské a společenské úrovni trvale posílilo;

—

dopad obchodních dohod a rozvojových politických opatření je nutno sledovat i na úrovni mikroekonomické, je nutno naplánovat předem analýzy dopadu na životní podmínky sociálně nejslabších složek společnosti a zohlednit obzvláště rozdíly mezi muži a ženami;

—

Komise a delegace by měly využít své váhy a vlivu pro ochranu lidských práv, tudíž i žen, v případě že tato práva byla porušena;

—

V oblasti podpory genderového mainstreamingu by měly mít delegace zvláštní odpovědnost;

—

Evropská unie by měla uplatnit veškerý svůj vliv, aby přiměla více států k ratifikaci a implementaci všech mezinárodních smluv, které mají pozitivní dopad na postavení žen; jedná se především o Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen a dodatek k této Úmluvě; signatářské státy by měly stáhnout své připomínky.

8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/52

1.1

Zelená kniha o veřejných zakázkách v oblasti obrany (COM(2004) 608 final) představuje jednu z akcí uvedených ve sdělení „Směrem k politice Evropské unie v oblasti vybavení pro obranu“, které bylo přijato v březnu 2003 a ke kterému se Výbor vyjádřil v září 2003 (1).

1.2

„Evropský trh s obranným vybavením (European Defence Equipment Market, EDEM)“ tvoří ve skutečnosti pouze část vnitřního trhu, která pokrývá specifický sektor. Zelená kniha si klade za cíl přispět k postupnému vytvoření evropského vnitřního trhu s obranným vybavením, který by byl více otevřený a transparentní a který by současně respektoval zvláštní povahu tohoto sektoru. V kontextu společné bezpečnostní a zahraniční politiky (SBZP) by to mělo vést k silnějšímu a konkurenceschopnějšímu obrannému průmyslu, větší efektivnosti nákladů a podpoře rozvoje vojenského potenciálu EU v rámci Evropské bezpečnostní obranné politiky (EBOP).

1.3

Dne 12. července 2004 schválila Rada zřízení Evropské agentury pro obranu (EDA), která má za cíl „podporovat členské státy v jejich úsilí o zlepšení evropského obranného potenciálu v oblasti krizového řízení, o udržení EBOP na stávající úrovni a o její rozvoj v budoucnosti“. Agentura začala fungovat nedávno. Veškeré funkce EDA (2) souvisí se zlepšením výkonu evropské obrany prostřednictvím podpory soudržnosti namísto současné roztříštěnosti.

1.4

„Výkon obrany“ zahrnuje zabezpečení dostupnosti potenciálu, který je zapotřebí pro splnění vytýčených úkolů, a princip efektivního splnění těchto úkolů z hlediska nákladů. Bude také zahrnovat zabezpečení maximální možné interoperability. V současné době činí výdaje na obranu pro 25 členských států každoročně asi 160 milirad eur, přičemž asi 20 % z této částky je věnováno na nákup vojenských zařízení (včetně výzkumu a vývoje, nabývání a podpory) (3).

2.1

Opatření uvedená v Zelené knize se týkají způsobu zlepšení systému dodávek obranného vybavení v 25 členských státech. Významného pokroku bude dosaženo pouze tehdy, pokud budou objasněny další prvky „výkonu obrany“ (viz výše odstavec 1.4) (4). Obranný průmysl se musí především zaměřit na potřebu velmi jasného vedení, harmonizované požadavky a kontinuitu. Nicméně Výbor tuto iniciativu vítá, protože ji lze považovat za samostatnou část procesu, jehož výsledkem bude životaschopnější EBOP v rámci transparentního a konkurenceschopného trhu.

2.2

Výbor vítá vedoucí úlohu Evropské agentury pro obranu. Bude zapotřebí dosáhnout jasné dohody o úlohách, jenž budou příslušet Evropské agentuře pro obranu a dalším subjektům, které v současné době fungují v oblasti obranného vybavení (5). EHSV očekává, že se jejich jednotlivé úlohy budou postupem času omezovat. Před tím, než budou provedeny jakékoli změny, bychom se ovšem měli poučit ze zkušeností organizace OCCAR (6) (zabývající se vlastním řízením projektů, včetně klíčových otázek smluvního práva).

2.3

Výbor vítá uznání skutečnosti, že výchozí body (a používané postupy) zadávacích řízení v oblasti obrany jsou v každém členském státě velmi odlišné a že změny budou muset být provedeny různou rychlostí. Souhlasíme s tím, že bude užitečné vytvořit společnou základnu pro veřejné zakázky v oblasti obrany a že toho lze dosáhnout poměrně rychle vzhledem k dohodě a spolupráci všech členských států.

2.4

EHSV souhlasí s tím, že je zapotřebí zmírnit roztříštěnost trhu s obranným vybavením a zvýšit jeho konkurenceschopnost a průhlednost, což jsou předpoklady pro udržení a posílení životaschopného evropského obranného průmyslu a pro přispění k větší efektivnosti nákladů při zadávání veřejných zakázek a řízení příslušného obranného potenciálu.

2.5

Analýza zvláštního charakteru trhů s obranným vybavením, která je uvedena v odstavci 2 Zelené knihy, tvoří dobrý základ pro stanovení významu trhu, a dále uvádí některé problémy, se kterými se musí potýkat.

2.6

Přesto EHSV zdůrazňuje, že jakákoli restrukturalizace obranného průmyslu musí být především záležitostí konkrétního členského státu a musí vzít v úvahu realitu trhu (7). Dokazuje to i skutečnost, že nejvýznamnější společnosti mají nadnárodní charakter, přičemž jejich odběratelé jsou národního charakteru. Kromě toho mají členské státy své průmyslové strategické cíle, z nichž obranný průmysl tvoří pouze jednu část.

2.7

Obranný průmysl (stejně jako každý jiný) se musí vyvarovat velkého počtu regulačních postupů, má-li fungovat efektivně a dosahovat efektivních a ekonomických výsledků.

3.1

Je nezbytné přesně vymezit, které části zadávacích řízení v oblasti obranného vybavení budou upravovat dohodnutá pravidla. Při nabývání obranného vybavení musíme vzít totiž v úvahu také vědu a vývoj, údržbu, opravu, úpravu a školení, které jsou také součástí nákladů „vlastnictví“, a běžně jsou mnohem nákladnější než samotné nabývání.

3.2.1

EHSV souhlasí s tím, že odchylky od právních předpisů EU o veřejných zakázkách, které jsou poskytovány na základě článku 296 Smlouvy o EU, budou nadále umožňovat členským státům, aby se od předpisů odchýlily z důvodu ochrany jejich základních bezpečnostních zájmů.

3.2.2

Komise by měla sdělit hodnotu vybavení, na kterou byla aplikována tato odchylka po dobu posledních pěti let (a stanovit ji jako procento z celkové částky, která byla vynaložena na obranné vybavení v EU). To by určilo orientační bod a pomohlo při hodnocení pokroku.

3.2.3

Problém spočívá v tom, že aplikace této odchylky se pro některé členské státy stala pravidlem spíše než výjimkou, což je v jasném rozporu s jednotným trhem. EHSV podporuje názor Komise, že by se tato situace měla změnit. Výzvou bude použití článku 296 v souladu s rozhodnutími v případech, které se staly v minulosti (8), při současném zachování možnosti fungovat jako odchylka od standardních předpisů pro veřejné zakázky. Každý členský stát musí být připraven použití odchylky obhájit (právně, pokud to bude nutné). Diskuse by měla zdůraznit výhody větší konkurence a větší průhlednosti.

3.2.4

Seznam výrobků vytvořený v roce 1958 podle článku 296.2, který vymezuje předmět článku 296.1, nefunguje a pravděpodobně nebude mít nadále žádnou hodnotu jako efektivní způsob pro zabezpečení řádného použití odchylky z bezpečnostních důvodů. Každý případ musí být nadále posuzován na základě své skutkové podstaty, protože dokonce i základní vybavení (9) spadá v některých případech do předmětu odchylky. Kromě toho není možné, aby byly seznamy aktualizovány podle nejnovějšího vývoje.

3.2.5

Proto neexistuje žádné jednoduché řešení, které by pomohlo určit, jaké vybavení a služby s ním spojené by mohly být zahrnuty do článku 296. V první řadě je zapotřebí, aby byl objasněn stávající právní rámec EU prostřednictvím „interpretačního sdělení“, které by tak zlepšilo jeho pochopení a podpořilo lepší a konzistentnější aplikaci.

3.2.6

Stejně jako veřejné zakázky bude mít jakékoli takové sdělení vliv na některé další oblasti, mezi něž patří státní podpora a (možná) služby veřejného zájmu, jež musíme vzít také v úvahu.

3.2.7

Domníváme se, že „jednací řízení“ s uveřejněním je vhodné vhledem ke zvláštním potřebám obranného vybavení, kde není vhodné použít „otevřené“ ani „užší“ řízení. Tento postoj však musíme přehodnotit po zkušenostech z práce s „interpretačním sdělením“.

3.2.8

Existuje názor, že sdělení je pouze přechodné opatření do té doby, než je vypracována konkrétní směrnice (nebo jiný konkrétní právní instrument). EHSV je toho názoru, že poté, co je takové „interpretační sdělení“ vypracováno a schváleno, lze ve světle jeho účinku zvážit, zda je právní instrument vůbec nutný. Přivítáme včasnou akci, jejímž cílem bude vypracování sdělení.

3.2.9

Dále existuje také možnost, která není uvedena v Zelené knize a která spočívá v zavedení „kodexu správné praxe“, který by používaly účastnické členské státy jako další prostředek k vybudování evropského trhu s obranným vybavením. Jelikož je to oblast spadající do odpovědnosti členských států, lze tuto možnost zvážit, pokud bychom použili Evropskou agenturu pro obranu jako prostředníka. Obtížné by ovšem bylo monitorování a vynucování takového kodexu, a navíc bychom museli vzít v úvahu také aspekty vnitřního trhu.

3.3.1

Potřeba dalšího zvažování systémů a struktury výběrových řízení není přesvědčivá. Bude-li obranné vybavení považováno v zásadě pouze za další část vnitřního trhu (i když bude mít větší možnosti pro aplikaci odchylek), nebude rozdíl mezi ním a jinými výběrovými řízeními. To s sebou ponese odlišnost systémů a problémy, například jazykového charakteru, které se vyskytují i v jiných oblastech. Důvody pro centralizovaný systém zveřejňování jsou slabé.

3.3.2

Potenciální oblasti problémů jsou důvěrnost a offsety, které pravděpodobně vzniknout spíše v souvislosti s obranným vybavením než s jiným vybavením a službami, a bezpečnost dodávek, kdy bude obtížné měnit dodavatele nebo zhotovitele, jestliže již byla zakázka jednou udělena. Za všechny tyto oblasti jsou odpovědné členské státy, přesto by však bylo užitečné, kdyby Komise poskytla určité obecné vedení.

3.4.1

V současném průmyslu je obtížné třídit společnosti na „výrobce obranného vybavení“. Vybavení je z velké části určeno pro „dvojí použití“, a poměr se neustále zvyšuje. Tento trend vítáme z několika důvodů, protože například úspory z rozsahu mohou vést ke konkurenceschopnějšímu stanovování cen a lze jednodušeji zajistit bezpečnost dodávek.

3.4.2

Také úsilí věnované výzkumu a vývoji technologií v souvislosti s obranným vybavením má hodnotu pro jiné (civilní) účely. Je proto důležité, aby zdroje vynaložené na výzkum a vývoj technologií v oblasti obrany nepodléhaly režimu, který není příliš flexibilní.

3.4.3

Jsme stále znepokojeni, protože musí být vykonáno ještě mnoho práce, abychom maximálně využili spolupráci a zaměřenost, jenž jsou zapotřebí v oblasti obranného vybavení, jak jsme upozornili v našem předchozím dokumentu týkajícím se obranného vybavení (10).

3.5.1

Vítáme zřízení Evropské agentury pro obranu a uznáváme, že bude hrát ústřední úlohu v oblasti obranného vybavení. Upozorňujeme na to, že stále ještě vytváří zdroje, jenž budou zapotřebí k naplnění její role.

3.5.2

Pro EDA bude důležité zabezpečit, aby zásady a potenciál EU vzaly v úvahu úlohu, zásady a potenciál NATO tak, že se maximalizuje interoperabilita a minimalizují rozdíly. Ještě není zřejmé, jakou přidanou hodnotu by EDA mohla poskytnout tím, že se přímo zapojí do veřejných zakázek, avšak její odbornost v oblasti obranného vybavení ji staví do velmi dobrého postavení, kdy může dávat podněty k tomu, jak lze lépe harmonizovat vnitrostátní předpisy.

3.5.3

Její hodnota bude také spočívat v tom, že bude vyjednávat o finančních aspektech spolupráce v oblasti obranného vybavení všude tam, kde to bude nutné. Významnou oblast potenciálních potíží představuje sdílení nákladů a užitku z výzkumu a vývoje technologií v oblastech souvisejících s obranou a při rozlišování obranných a obecných aspektů.

3.5.4

EDA by také mohla být užitečná při sbližování národních systémů udělování licencí všude tam, kde bude obranné vybavení přesunováno mezi členskými státy. V současné době se vnitrostátní postupy liší, a jsou tudíž překážkou. Může být také užitečná při vyjednávání o způsobu, jakým se bude zacházet s offsetovými dohodami, které i nadále zůstanou důležitou součástí veřejných zakázek v budoucnosti.

3.5.5

EDA bude také vyjednávat o vnitrostátních průmyslových politikách v souvislosti s obranným vybavením a určovat znaky „strategického vybavení“, jehož zajištění by EU chtěla dosáhnout, aby snížila závislost na třetích zemích; tato úloha EDA by byla nejpřínosnější.

3.5.6

EDA bude také podporovat členské státy, aby uvažovaly o inovačních způsobech nabývání, jako je pooling, leasing a specializace zaměřená na uspokojení kapacitních potřeb.

3.5.7

Protože EBOP bude účinná pouze, když členské státy ukážou silnou politickou vůli k poskytování a udržování potřebného potenciálu ke splnění úkolů EU, bude EDA hrát určitou úlohu také při podporování členských států v této oblasti.

4.1

Obranné vybavení představuje pouze jednu z podmínek životaschopného „výkonu obrany“. Aby mohl obranný průmysl plně naplnit svou úlohu, budeme muset mít jasné vedení, harmonizované požadavky a kontinuitu. Obranný průmysl ponese primární odpovědnost za potřebnou restrukturalizaci a bude muset také zabránit velkému počtu obtížných regulatorních postupů.

4.2

Musí být zřejmé, jaké části zadávacích řízení v oblasti obranného vybavení bude upraveno schválenými pravidly.

4.3

Článek 296 Smlouvy bude i nadále používán. Abychom se vyhnuli jeho nadměrné aplikaci, musí Komise po prošetření současného stavu stanovit určitou hranici. Není praktické udržovat seznam vybavení a postupů, na něž lze použít článek 296.

4.4

Jako první krok by měla Komise co nejdříve vypracovat k článku 296 „interpretační sdělení“. Pouze poté, co získáme zkušenosti s tímto sdělením, bude možné rozhodnout, zda bude zapotřebí nějaký další právní nástroj.

4.5

Vybavení, které má „dvojí použití“, je čím dál více běžné. Tento trend vítáme díky potenciálnímu využití výzkumu a vývoje technologií pro vojenská zařízení v běžném životě.

4.6

Vítáme významnou úlohu Evropské agentury pro obranu (EDA); bude však nutné objasnit, jakou úlohu budou hrát všechny dotčené agentury.

4.7

Mezi významné úlohy EDA patří:

8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/56

1.1

Tento návrh je součástí třetího železničního balíčku, který byl přijat Evropskou komisí dne 3. března 2004. Dalšími součástmi jsou:

a

1.2

První železniční balíček (také zvaný infrastrukturní) vstoupil v platnost dne 15. března 2001 a měl být transponován do vnitrostátních právních předpisů do 15. března 2003. Balíček obsahuje následující složky:

1.3

V říjnu 2003 se Evropská komise obrátila na Evropský soudní dvůr kvůli tomu, že devět členských států nepotvrdilo transponování prvního železničního balíčku do svých právních předpisů. Do května 2004 ještě stále nebylo doručeno oznámení pěti států a dva členské státy transponovaly do svých vnitrostátních právních předpisů pouze některá ustanovení.

1.4

Druhý železniční balíček byl zveřejněn v Úředním věstníku Evropského společenství dne 30. dubna 2004 a musí být transponován do vnitrostátních právních předpisů do 30. dubna 2006. Balíček obsahuje následující složky:

1.5

První a druhý železniční balíček poskytly právní základ pro vytvoření jednotného trhu nákladní železniční dopravy. Tato opatření zahrnují přístup na trh, licencování a bezpečnostní certifikaci železničních podniků, přístup k infrastruktuře a výpočet poplatků za její užívání, vytváření právního rámce bezpečnosti na železnici a opatření pro zajištění technické interoperability železničního systému.

1.6

Jak EHSV uvedl již ve svém stanovisku k druhému železničnímu balíčku (8), s ohledem na nový právní rámec bude zapotřebí tento sektor zcela reorganizovat a zřídit nové orgány a stanovit nové pravomoci.

1.7

Ve stejném stanovisku EHSV uvedl, že je zapotřebí zavést nová evropská sociální pravidla. Evropští sociální partneři v sektoru železnic, Společenství evropských železnic a Evropská federace pracovníků v dopravě podepsali dne 17. ledna 2004 dvě evropské dohody týkající se:

1.8

Jako součást třetího železničního balíčku Komise navrhuje směrnici o certifikaci pracovníků vlakových čet, která by měla vstoupit v platnost v roce 2010 nebo. 2015

1.9

Předložením další změny směrnice 91/440/ECC pokračuje Komise ve svém úsilí o postupnou deregulaci železničního sektoru.

2.1

Komise navrhuje deregulaci přístupu na trh pro mezinárodní osobní železniční služby od 1. ledna 2010. Tento návrh se vztahuje i na kabotáž, tedy na nástup a výstup cestujících v železničních zastávkách po celé trase. Současně má být zrušeno ustanovení o volném přístupu na trh pro mezinárodní sdružení.

2.2

V pětadvacítce EU cestuje každý rok 6 miliard cestujících, přičemž regionální doprava má na tomto objemu lví podíl. Podle prodaných jízdenek představuje mezinárodní osobní doprava pouze kolem 10 % cestujících na železnici. To zahrnuje regionální přeshraniční dopravu, přeshraniční dopravu na velké vzdálenosti a vysokorychlostní (přeshraniční) dopravu.

2.3

Komise si je vědoma toho, že otevření mezinárodní osobní dopravy, včetně kabotáže, konkurenci by mohlo eventuelně mít negativní dopad na ekonomickou rovnováhu veřejné osobní dopravy. Navrhuje udělení výjimek z volného přístupu k trhu u tahů, kde jsou již uzavřeny smlouvy o veřejné dopravě (EEC) No. 1191/69, a kde by deregulace mezinárodní opravy mohla narušit stávající rovnováhu. Tato výjimka bude udělována pouze v případech, kdy bude naprosto nezbytné zachovat služby veřejné dopravy a kdy to bude schváleno regulačním orgánem podle čl. 30 směrnice 2001/14/EC. Bude také nutné, aby bylo možné uskutečnit soudní přezkum rozhodnutí o udělení výjimky

2.4

Komise má předložit zprávu o provedení tohoto ustanovení do 31. prosince 2012.

3.1.1

Návrh deregulovat mezinárodní osobní dopravu vychází z předpokladu, že zavedení konkurence v mezinárodní dopravě bude mít jeden či více z následujících důsledků: vyšší počet cestujících, přechod z jiných druhů dopravy (zejména letecké) na železniční, zvýšení kvality služeb a nižší jízdné.

3.1.2

Již ve svém stanovisku k 2. železničnímu balíčku (9) zmínil EHSV základní předpoklady pro revitalizaci železniční soustavy.