12.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 172/1

(1)

Sdělení Komise nazvané „Bezpečný provoz těžební činnosti: reakce na nedávné důlní havárie“ stanoví jako jednu ze svých prioritních činností iniciativu na úpravu nakládání s odpady z těžebního průmyslu. Tato činnost má doplňovat iniciativy podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/105/ES ze dne 16. prosince 2003, kterou se mění směrnice Rady 96/82/ES o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (4), jakož i tvorbu dokumentu o nejlepších dostupných technikách pro nakládání s odpadní horninou a hlušinou z těžební činnosti podle směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (5).

(2)

Evropský parlament ve svém usnesení (6) ze dne 5. července 2001 k uvedenému sdělení důrazně podpořil potřebu směrnice o odpadech z těžebního průmyslu.

(3)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o Šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (7) stanoví pro produkované odpady cíl, že by se měla snížit jejich nebezpečnost a měly by představovat co možná nejmenší riziko, že by se mělo upřednostňovat využití a zejména recyklování, že množství odpadů určených k odstranění by se mělo snížit na minimum a mělo by být zajištěno jejich bezpečné odstranění a že odpady určené k odstranění by se měly zpracovávat co možná nejblíže místu, kde jsou produkovány, do té míry, aby nebyla snížena účinnost postupů nakládání s odpady. Rozhodnutí č. 1600/2002/ES rovněž stanoví jako prioritní činnost v oblasti živelných pohrom a katastrof vývoj dalších opatření napomáhajících prevenci nebezpečí závažných havárií, zejména s důrazem na rizika spojená s dobýváním nerostných surovin, jakož i vývoj opatření v souvislosti s odpady vznikajícími při dobývání nerostných surovin. Rozhodnutí č. 1600/2002/ES rovněž stanoví jako prioritní činnost podporu udržitelného řízení těžebního průmyslu s cílem snížit jeho dopad na životní prostředí.

(4)

V souladu s cíli politiky Společenství v oblasti životního prostředí je nezbytné stanovit minimální požadavky za účelem předcházení nebo co největšího snižování veškerých nepříznivých vlivů na životní prostředí nebo na lidské zdraví způsobených nakládáním s odpady z těžebního průmyslu, například hlušinou (tj. odpadními pevnými látkami nebo kaly zbylými po úpravě nerostů různými postupy), odpadní horninou a skrývkou (tj. materiálem, který je přemísťován těžební činností během odkrývání tělesa rudní nebo jiné nerostné suroviny, včetně fáze přípravy k dobývání), ornicí (tj. horní vrstvou povrchu země), pokud jsou odpadem, jak je definován ve směrnici Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech (8).

(5)

V souladu s odstavcem 24 Johannesburského prováděcího plánu o udržitelném rozvoji přijatého v rámci Organizace spojených národů na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v roce 2002 je nutné chránit základnu přírodních zdrojů hospodářského a sociálního rozvoje a zvrátit současný trend degradace přírodních zdrojů prostřednictvím jejich udržitelného a koordinovaného řízení.

(6)

V souladu s tím by tato směrnice měla zahrnovat nakládání s odpady z pozemního těžebního průmyslu, tj. s odpady vznikajícími při vyhledávání, těžbě (včetně fáze přípravy k dobývání), úpravě a skladování nerostných surovin a při provozu lomů. Takové nakládání by však mělo odrážet zásady a priority stanovené ve směrnici 75/442/EHS, která se v souladu s čl. 2 odst. 1 písm. b) bodem ii) uvedené směrnice nadále vztahuje na veškeré aspekty nakládání s odpady z těžebního průmyslu, které nespadají do působnosti této směrnice.

(7)

Aby se předešlo zdvojeným a neúměrným správním požadavkům, oblast působnosti této směrnice by měla být omezena na ty konkrétní činnosti, které jsou považovány za prioritní pro splnění jejích cílů.

(8)

Proto by se ustanovení této směrnice neměla vztahovat na ty toky odpadu, které sice vznikají při těžbě nebo úpravě nerostných surovin, avšak nejsou s těmito činnostmi přímo spojeny, např. potravinářské odpady, odpadní olej, vozidla s ukončenou životností, použité baterie a akumulátory. Nakládání s takovými odpady by mělo podléhat ustanovením směrnice 75/442/EHS nebo směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (9) nebo jiným příslušným právním předpisům Společenství, jak je tomu v případě odpadu vzniklého v místě vyhledávání, těžby nebo úpravy a přepraveného na místo, které není zařízením pro nakládání s odpady ve smyslu této směrnice.

(9)

Stejně tak by se tato směrnice neměla vztahovat na odpady vzniklé při vyhledávání, těžbě a úpravě nerostných surovin v moři, při vtlačování a zpětném vtlačování čerpané podzemní vody, přičemž na inertní odpady, odpady neklasifikované jako nebezpečné, které vznikají při vyhledávání, neznečištěnou zeminu a odpady vznikající při těžbě, úpravě a skladování rašeliny by se z důvodu jejich menšího environmentálního rizika měl vztahovat pouze omezený soubor požadavků. Členské státy mohou snížit určité požadavky na neinertní odpady neklasifikované jako nebezpečné nebo od nich upustit. Tyto výjimky by se však neměly vztahovat na zařízení pro nakládání s odpady kategorie A.

(10)

Tato směrnice sice zahrnuje nakládání s odpady z těžebního průmyslu, které mohou být radioaktivní, neměla by však zahrnovat zvláštní aspekty, které se týkají pouze radioaktivity.

(11)

V souladu se směrnicí 75/442/EHS a podle článků 31 a 32 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) je cílem nakládání s odpady vznikajícími při těžbě materiálů používaných pro jejich radioaktivní vlastnosti zajištění ochrany pracovníků, veřejnosti a životního prostředí před nebezpečím ionizujícího záření. Tato směrnice se nevztahuje na nakládání s těmito odpady, vztahují-li se na ně již právní předpisy vycházející ze Smlouvy o Euratomu.

(12)

Členské státy, aby dodržely zásady a priority stanovené ve směrnici 75/442/EHS, a zejména v článcích 3 a 4 uvedené směrnice, by měly zajistit, že provozovatelé těžebního průmyslu přijmou všechna nezbytná opatření za účelem předcházení veškerým skutečným nebo potenciálním nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví způsobeným nakládáním s odpady z těžebního průmyslu nebo nejvyššího možného omezení takových účinků.

(13)

Tato opatření by měla být mimo jiné založena na zásadě nejlepších dostupných technik definovaných ve směrnici 96/61/ES a je na členských státech, aby při používání těchto technik určily, jak mohou být ve vhodných případech zohledněny technické vlastnosti zařízení pro nakládání s odpady, jeho zeměpisná poloha a místní environmentální podmínky.

(14)

Členské státy by měly zajistit, aby provozovatelé činní v těžebním průmyslu vypracovali příslušné plány pro nakládání s odpady za účelem zpracování, využití a odstranění těžebního odpadu. Tyto plány by měly být strukturovány tak, aby zajišťovaly vhodné plánování možností nakládání s odpady s cílem minimalizovat vznik odpadů a jejich škodlivost a podporovat jejich využití. Odpady z těžebního průmyslu by měly být navíc klasifikovány ve vztahu ke svému složení, aby bylo pokud možno zaručeno, že tyto odpady budou reagovat pouze předvídatelným způsobem.

(15)

Aby bylo sníženo nebezpečí havárií a aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví, členské státy zajistí, aby každý provozovatel zařízení pro nakládání s odpady kategorie A přijal a uplatňoval politiku prevence závažných havárií při nakládání s odpady. Pokud jde o preventivní opatření, měla by obsahovat dodávku systému řízení bezpečnosti, havarijní plány a rozšíření bezpečnostních informací mezi osoby, které by byly závažnou havárií pravděpodobně zasaženy. V případě havárie by měli mít provozovatelé povinnost poskytnout příslušným orgánům všechny související informace nezbytné pro zmírnění skutečných nebo potenciálních škod na životním prostředí. Tyto požadavky by se neměly vztahovat na zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu spadající do oblasti působnosti směrnice Rady 96/82/ES (10).

(16)

Zařízení pro nakládání s odpady by nemělo být klasifikováno v kategorii A pouze na základě rizik pro bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků v těžebním průmyslu, která jsou zahrnuta v jiných právních předpisech Společenství, zejména ve směrnicích Rady 92/91/EHS (11) a 92/104/EHS (12).

(17)

Z důvodu zvláštní povahy nakládání s odpady z těžebního průmyslu je v případech zařízení pro nakládání s odpady, která se používají pro přijímání těchto odpadů, nezbytné zavést zvláštní postupy pro žádosti a povolení. Členské státy by navíc měly přijmout nezbytná opatření, aby zajistily pravidelná posouzení podmínek povolení příslušným orgánem a podle potřeby jejich aktualizaci.

(18)

Členské státy by měly mít povinnost zajistit, aby v souladu s Úmluvou OSN/EHK o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí ze dne 25. června 1998 (Aarhuská úmluva), podepsanou Evropským společenstvím, byla veřejnost informována o žádosti o povolení k nakládání s odpady a aby byla dotčená veřejnost před udělením povolení k nakládání s odpady konzultována.

(19)

Je nezbytné jasně stanovit požadavky, které by měla zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu splňovat, pokud jde o jejich umístění, řízení, kontrolu, uzavírání a preventivní a ochranná opatření, která musí být z krátkodobého i dlouhodobého hlediska přijata v zájmu ochrany životního prostředí, především s ohledem na znečištění podzemních vod vsakováním průsakové vody do půdy.

(20)

Je nezbytné jasně definovat zařízení pro nakládání s odpady kategorie A užívaná pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu s přihlédnutím k pravděpodobným vlivům jakéhokoliv znečištění v důsledku provozu takového zařízení nebo havárie, při které dojde k úniku odpadu z takového zařízení.

(21)

Je třeba, aby odpady ukládané zpět do vytěžených prostor za účelem rekultivace nebo pro stavební účely související s těžbou nerostů, například pro výstavbu nebo údržbu přístupových cest pro stroje, dopravních ramp, přepážek, bezpečnostních stěn nebo etáží ve vytěžených prostorech, rovněž podléhaly určitým požadavkům za účelem ochrany povrchových a podzemních vod, zabezpečení stability takových odpadů a zajištění vhodného monitorování po ukončení takových činností. Takové odpady by proto neměly být předmětem požadavků této směrnice, která se vztahuje výhradně na „zařízení pro nakládání s odpady“, s výjimkou požadavků uvedených v konkrétním ustanovení o vytěžených prostorech.

(22)

Pro zajištění řádné výstavby a údržby zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu by měly členské státy přijmout vhodná opatření zajišťující, že projektování, umístění a řízení takových zařízení jsou prováděna technicky způsobilými osobami. Je nutné zajistit, aby odborná příprava a znalosti provozovatelů a zaměstnanců zahrnovala potřebné dovednosti. Příslušné orgány by se dále měly přesvědčit o tom, že provozovatelé splňují příslušné požadavky pro stavbu nebo údržbu nového zařízení nebo pro jakékoliv rozšíření nebo změnu stávajícího zařízení pro nakládání s odpady, včetně období po ukončení provozu.

(23)

Je nutné stanovit postupy pro monitorování zařízení pro nakládání s odpady během provozu a po jeho ukončení. Mělo by se stanovit období pro monitorování a kontrolu zařízení pro nakládání s odpady kategorie A po ukončení jejich provozu, úměrně k riziku, které dotčené zařízení pro nakládání s odpady představuje, obdobně jako podle požadavků směrnice 1999/31/ES.

(24)

Je nezbytné definovat, kdy a jak by měl být ukončen provoz zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu, a stanovit povinnosti a odpovědnosti provozovatele v období po ukončení provozu.

(25)

Členské státy by měly od provozovatelů činných v těžebním průmyslu požadovat, aby uplatňovali monitorovací a řídicí postupy za účelem předcházení znečištění vody, zeminy a půdy a zjištění jakéhokoliv nepříznivého účinku, který by jejich zařízení pro nakládání s odpady mohla mít na životní prostředí nebo lidské zdraví. Aby se snížilo na minimum znečištění vody, k vypouštění odpadu do jakéhokoliv vodního recipientu by mělo docházet v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (13). Koncentrace kyanidu a sloučenin kyanidu z určitých odvětví těžebního průmyslu v odkalištích by s ohledem na jejich škodlivé a toxické účinky měly být sníženy na nejnižší možnou úroveň s využitím nejlepších dostupných technik. Aby bylo těmto účinkům zabráněno, měly by být podle toho a v každém případě v souladu s konkrétními požadavky této směrnice stanoveny maximální limity koncentrací.

(26)

Provozovatel zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu by měl mít povinnost složit finanční nebo jinou rovnocennou záruku v souladu s postupy, které určí členské státy, aby bylo zajištěno splnění všech povinností vyplývajících z povolení, včetně povinností týkajících se ukončení provozu a období po ukončení provozu zařízení. Výše finanční záruky by měla být dostatečná na pokrytí nákladů rekultivace místa patřičně odborně způsobilou a nezávislou třetí stranou. Je rovněž nutné, aby tato záruka byla složena před zahájením ukládání do zařízení pro nakládání s odpady a aby byla pravidelně upravována. Dále je důležité vyjasnit, v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ a se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (14), že provozovatel zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu nese odpovědnost za škody na životním prostředí, které jsou způsobeny jeho činností, nebo za hrozbu takové škody.

(27)

Pro provoz zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu, která mohou mít nepříznivé přeshraniční účinky na životní prostředí a následná rizika pro lidské zdraví na území jiného členského státu, by měl existovat společný postup usnadňující konzultace mezi sousedními zeměmi. Takový postup by měl zajistit dostatečnou výměnu informací mezi orgány a řádné informování veřejnosti o veškerých takových zařízeních pro nakládání s odpady, která by mohla mít nepříznivé účinky na životní prostředí uvedeného jiného členského státu.

(28)

Je nutné, aby členské státy zajistily, že příslušné orgány vytvoří účinný systém kontrolních prohlídek zařízení pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu nebo rovnocenných kontrolních opatření. Aniž jsou dotčeny povinnosti provozovatele uložené v povolení, měla by se před zahájením ukládání provést kontrolní prohlídka, která ověří, že podmínky povolení byly splněny. Dále by měly členské státy zajistit, aby provozovatelé a jejich nástupci vedli aktuální záznamy o takových zařízeních pro nakládání s odpady a aby provozovatelé předali svým nástupcům informace o stavu zařízení pro nakládání s odpady a o jeho činnosti.

(29)

Členské státy by měly Komisi zasílat pravidelné zprávy o provádění této směrnice, včetně informací o haváriích nebo stavech blízkých haváriím. Komise na základě těchto zpráv podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě.

(30)

Členské státy by měly stanovit pravidla týkající se sankcí za porušení této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Takové sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(31)

Je nutné, aby členské státy zajistily vypracování soupisu uzavřených zařízení pro nakládání s odpady umístěných na jejich území, která mají závažný nepříznivý vliv na životní prostředí nebo která by mohla ve střednědobém nebo krátkodobém časovém horizontu představovat významnou hrozbu pro lidské zdraví nebo životní prostředí.

(32)

Komise by měla zajistit přiměřenou výměnu vědeckých a technických informací o zpracování soupisu uzavřených zařízení pro nakládání s odpady na úrovni členského státu a o tvorbě metod, které by členským státům napomohly, aby při rekultivaci uzavřených zařízení pro nakládání s odpady splňovaly požadavky této směrnice. Mezi členskými státy a v jejich rámci by měla být zajištěna výměna informací o nejlepších dostupných technikách.

(33)

Tato směrnice by mohla být užitečným nástrojem při ověřování, zda projekty financované prostředky Společenství v rámci rozvojové pomoci obsahují opatření nutná pro předcházení nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo pro jejich co největší snižování. Takový přístup je v souladu s článkem 6 Smlouvy, zejména pokud jde o integraci požadavků na ochranu životního prostředí do politiky Společenství v oblasti rozvojové spolupráce.

(34)

Cíle této směrnice, kterým je zlepšení nakládání s odpady z těžebního průmyslu, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy jednajícími samostatně, neboť nesprávné nakládání s takovými odpady může způsobit přeshraniční znečištění. V rámci zásady „znečišťovatel platí“ je nezbytné mimo jiné vzít v úvahu veškerou škodu na životním prostředí způsobenou odpady z těžebního průmyslu, přičemž různé vnitrostátní způsoby uplatňování této zásady mohou vést k významným rozdílům ve finančním zatížení hospodářských subjektů. Navíc existence různých vnitrostátních politik pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu ztěžuje dosažení cíle, kterým je zajištění minimální úrovně bezpečného a odpovědného nakládání s takovými odpady a maximalizace jeho opětovného použití v celém Společenství. Z důvodu rozsahu a účinků této směrnice může být cíle směrnice lépe dosaženo na úrovni Společenství, a proto může Společenství přijímat opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(35)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (15).

(36)

Provoz zařízení pro nakládání s odpady existujících v okamžiku provedení této směrnice by měl být upraven, aby mohla být ve stanovené lhůtě provedena opatření pro jejich přizpůsobení požadavkům této směrnice.

(37)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (16) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude pokud možno patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

a)

odpad vznikající při vyhledávání, těžbě a úpravě nerostných surovin a při provozu lomů, který však nevzniká přímo při těchto činnostech;

b)

odpad vznikající při vyhledávání, těžbě a úpravě nerostných surovin v moři;

c)

vtlačování vody a zpětné vtlačování čerpané podzemní vody podle první a druhé odrážky čl. 11 odst. 3 písm. j) směrnice 2000/60/ES v rozsahu stanoveném v uvedeném článku.

1.

„odpadem“ odpad ve smyslu čl. 1 písm. a) směrnice 75/442/EHS;

2.

„nebezpečným odpadem“ odpad ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady č. 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech (17);

3.

„inertním odpadem“ odpad, který nepodléhá žádným fyzikálním, chemickým nebo biologickým změnám. Inertní odpad se nerozkládá, nehoří a není fyzikálně ani chemicky reaktivní, není biologicky rozložitelný a nenarušuje jiné látky, se nimiž přichází do styku, způsobem, který by mohl vést ke znečištění životního prostředí nebo k poškození lidského zdraví. Celkové množství vznikajících průsakových vod a obsah znečišťujících látek v odpadu stejně jako ekotoxicita průsakových vod musí být zanedbatelné, zejména pak nesmí poškozovat jakost povrchových nebo podzemních vod;

4.

„neznečištěnou zeminou“ zemina, která se odstraňuje z horní vrstvy povrchu země během těžebních prací a není považována za znečištěnou podle vnitrostátního práva členského státu, na jehož území k těžbě dochází, a podle práva Společenství;

5.

„nerostnou surovinou“ nebo „nerostem“ přírodní ložisko organické nebo anorganické látky v zemské kůře, například energetická paliva, kovové rudy, průmyslové a stavební nerostné suroviny, s výjimkou vody;

6.

„těžebním průmyslem“ veškerá zařízení a podniky, které se zabývají povrchovou nebo hlubinnou těžbou nerostných surovin pro obchodní účely, včetně těžby pomocí vrtů, nebo úpravou vytěžených surovin;

7.

„v moři“ oblast moře a mořského dna od bodu nejnižšího stavu vody normálního nebo středního odlivu směrem do moře;

8.

„úpravou“ mechanický, fyzikální, biologický, tepelný nebo chemický proces nebo kombinace procesů, které se používají u nerostných surovin a při provozu lomů s cílem těžby nerostu, včetně změny velikosti, třídění, oddělování a loužení, jakož i opětovné zpracování odpadu, s výjimkou tavení, tepelných výrobních procesů a hutnických prací;

9.

„hlušinou“ odpadní pevné látky nebo kaly zbylé po úpravě nerostů oddělováním (například drcením, rozmělňováním, tříděním podle velikosti, flotací a jinými fyzikálně-chemickými postupy), kterým se užitkové nerosty oddělují od méně hodnotné horniny;

10.

„odvalem“ uměle vybudované povrchové zařízení na ukládání pevného odpadu;

11.

„hrází“ uměle vybudovaný objekt za účelem zachycení nebo spoutání vody a odpadu v odkališti;

12.

„odkalištěm“ přírodní nebo uměle vybudované zařízení na ukládání jemnozrnného odpadu, obvykle hlušiny, spolu s různým množstvím volné vody, který vzniká při úpravě nerostných surovin a při čištění a recirkulaci technologické vody;

13.

„kyanidem rozložitelným v slabé kyselině“ kyanid a sloučeniny kyanidu, které se rozkládají v slabé kyselině při stanovené hodnotě pH;

14.

„průsakovou vodou“ jakákoli kapalina, která prosakuje uloženým odpadem a vytéká ze zařízení pro nakládání s odpady nebo je v něm zadržována, včetně znečištěného odvodňovacího systému, a která může mít nepříznivý vliv na životní prostředí, pokud není vhodně upravena;

15.

„zařízením pro nakládání s odpady“ prostor vyhrazený pro hromadění nebo ukládání těžebního odpadu v pevném nebo kapalném stavu nebo ve formě roztoku či suspenze pro následující období:

Součástí takových zařízení je zpravidla hráz nebo jiný objekt sloužící k držení, zachycení, spoutání nebo k jiné podpůrné úloze pro uvedené zařízení, mimo jiné odvaly a odkaliště, s výjimkou vytěžených prostor, které jsou odpadem znovu vyplňovány, po vytěžení nerostu, z rekultivačních a stavebních důvodů;

16.

„závažnou havárií“ událost na místě během nakládání s těžebními odpady v jakémkoli zařízení, na které se vztahuje tato směrnice, jež vede bezprostředně nebo později k vážnému ohrožení lidského zdraví a životního prostředí přímo na místě nebo mimo toto místo;

17.

„nebezpečnou látkou“ nebezpečná látka, směs nebo přípravek ve smyslu směrnice 67/548/EHS (18) nebo směrnice 1999/45/ES (19);

18.

„nejlepšími dostupnými technikami“ techniky ve smyslu čl. 2 odst. 11 směrnice 96/61/ES;

19.

„vodním recipientem“ povrchové, podzemní, brakické a pobřežní vody, jak jsou definovány v čl. 2 odst. 1, 2, 6 a 7 směrnice 2000/60/ES;

20.

„rekultivací“ úprava území zasaženého zařízením pro nakládání s odpady takovým způsobem, aby byla uvedena do uspokojivého stavu, zejména pokud jde o kvalitu půdy, planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy, přírodní stanoviště, sladkovodní systémy, krajinu a vhodné možnosti dalšího využití;

21.

„vyhledáváním“ hledání hospodářsky využitelných nerostných ložisek včetně odběru vzorků, hromadného odběru vzorků, vrtání a hloubení průzkumných rýh, kromě všech prací nutných k otevření takových ložisek a kromě činností přímo souvisejících se stávajícím těžebním provozem;

22.

„veřejností“ jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a jejich sdružení, organizace nebo skupiny v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi;

23.

„dotčenou veřejností“ veřejnost, které se týká nebo pravděpodobně týká rozhodování v oblasti životního prostředí podle článků 6 a 7 této směrnice nebo která má o toto rozhodování zájem; pro účely této definice se má za to, že nevládní organizace, které se zabývají ochranou životního prostředí a splňují příslušné požadavky podle vnitrostátního práva, o toto rozhodování mají zájem;

24.

„provozovatelem“ fyzická nebo právnická osoba odpovědná za nakládání s těžebním odpadem v souladu s vnitrostátním právem členského státu, ve kterém k němu dochází, včetně dočasného skladování těžebního odpadu, provozní fáze a fáze po uzavření;

25.

„držitelem odpadů“ původce těžebních odpadů nebo fyzická či právnická osoba, která má tyto odpady v držení;

26.

„způsobilou osobou“ fyzická osoba, která má podle vnitrostátního práva členského státu, v němž provozuje svou činnost, takové technické znalosti a zkušenosti, aby mohla vykonávat povinnosti vyplývající z této směrnice;

27.

„příslušným orgánem“ orgán nebo orgány určené členským státem a pověřené úkoly vyplývajícími z této směrnice;

28.

„místem“ celé území v určité zeměpisné poloze, které podléhá kontrole provozovatele;

29.

„podstatnou změnou“ změna ve složení nebo v provozu zařízení pro nakládání s odpady, která by podle názoru příslušného orgánu mohla mít významný nepříznivý vliv na lidské zdraví nebo na životní prostředí.

a)

předcházet vzniku odpadu a jeho škodlivosti nebo je omezit, zvláště zohledněním:

b)

podporovat využití těžebního odpadu pomocí recyklace, opětovného použití nebo regenerace, pokud je to šetrné k životnímu prostředí v souladu se stávajícími ekologickými normami na úrovni Společenství a s požadavky této směrnice;

c)

zajistit krátkodobé a dlouhodobé bezpečné ukládání těžebního odpadu, zejména tím, že se již ve fázi projektování zohlední nakládání s takovým odpadem během provozu zařízení pro nakládání s odpady i po jeho ukončení, a výběrem projektu, který bude klást minimální, a pokud možno nakonec žádné, požadavky na monitorování, kontrolu a řízení uzavřeného zařízení pro nakládání s odpady.

a)

v případě potřeby návrh klasifikace zařízení pro nakládání s odpady v souladu s kritérii uvedenými v příloze III:

b)

popis odpadu v souladu s přílohou II a údaj o odhadovaném celkovém množství těžebních odpadů, které vzniknou během provozní fáze;

c)

popis postupů, při kterých takové odpady vznikají, a popis veškerého jejich následného zpracování;

d)

popis uvádějící, do jaké míry by ukládání takových odpadů mohlo mít nepříznivý vliv na životní prostředí a lidské zdraví a jaká musí být přijata preventivní opatření, aby byl co možná nejvíce snížen dopad na životní prostředí během provozu i po jeho ukončení, mimo jiné se zřetelem k čl. 11 odst. 2 písm. a), b), d) a e);

e)

návrh kontrolních a monitorovacích postupů podle článku 10 v případě potřeby a čl. 11 odst. 2 písm. c);

f)

návrh plánu pro ukončení provozu včetně rekultivace, postupů po ukončení provozu a monitorování podle článku 12;

g)

opatření pro předcházení nebo minimalizaci zhoršování stavu vody a znečištění ovzduší a půdy podle článku 13.

a)

potlačení a zvládnutí závažných havárií a jiných mimořádných událostí takovým způsobem, aby se minimalizovaly jejich účinky a aby se omezilo zejména poškození lidského zdraví a životního prostředí;

b)

provádění opatření nezbytných k ochraně lidského zdraví a životního prostředí před účinky závažných havárií a jiných mimořádných událostí;

c)

sdělování nezbytných informací veřejnosti a příslušným útvarům nebo orgánům v dané oblasti;

d)

zajištění rekultivace, sanace a vyčištění životního prostředí po závažné havárii.

a)

totožnost provozovatele;

b)

návrh umístění zařízení pro nakládání s odpady včetně všech možných alternativních umístění;

c)

plán pro nakládání s odpady podle článku 5;

d)

vhodná opatření týkající se finanční nebo jiné rovnocenné záruky v souladu s článkem 14;

e)

informace poskytnuté provozovatelem v souladu s článkem 5 směrnice 85/337/EHS (20), pokud je podle této směrnice požadováno hodnocení vlivu na životní prostředí.

a)

provozovatel splňuje příslušné požadavky podle této směrnice;

b)

nakládání s odpadem není v přímém rozporu s prováděním příslušného plánu pro nakládání s odpady podle článku 7 směrnice 75/442/EHS ani jej jiným způsobem nenarušuje.

—

pokud v provozu zařízení pro nakládání s odpady nebo u ukládaného odpadu došlo k podstatným změnám,

—

na základě výsledků monitorování sdělených provozovatelem podle čl. 11 odst. 3 nebo na základě kontrol vykonaných podle článku 17,

—

na základě výměny informací o podstatných změnách týkajících se nejlepších dostupných technik podle čl. 21 odst. 3.

a)

žádost o povolení;

b)

případně skutečnost, že rozhodnutí týkající se žádosti o povolení podléhá konzultaci mezi členskými státy v souladu s článkem 16;

c)

údaje o příslušných orgánech odpovědných za rozhodování, o orgánech, od kterých je možno získat informace a kterým je možno předkládat připomínky nebo otázky, a údaje o časovém harmonogramu pro doručování připomínek a otázek;

d)

povaha možných rozhodnutí;

e)

v případě potřeby údaje týkající se návrhu na aktualizaci povolení nebo podmínek povolení;

f)

čas, místo a případně prostředky zpřístupnění příslušných informací;

g)

údaje o opatřeních, která umožní účast veřejnosti podle odstavce 7.

a)

nejdůležitější zprávy a podklady předané podle vnitrostátních právních předpisů příslušnému orgánu ke dni, kdy je veřejnost informována podle odstavce 1;

b)

v souladu s ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (21) další informace kromě informací uvedených v odstavci 1 tohoto článku, které se týkají rozhodování podle článku 7 této směrnice a které vyšly najevo poté, co byly poskytnuty veřejnosti informace podle odstavce 1 tohoto článku.

a)

obsah rozhodnutí, včetně kopie povolení;

b)

důvody rozhodnutí a úvahy, na kterých je rozhodnutí založeno.

1.

zajištění stability těžebního odpadu obdobně jako podle čl. 11 odst. 2;

2.

předcházení znečištění půdy a povrchových a podzemních vod obdobně jako podle čl. 13 odst. 1 a 3;

3.

zajištění monitorování těžebního odpadu obdobně jako podle čl. 12 odst. 4 a 5.

a)

zařízení pro nakládání s odpady je vhodně umístěno, přičemž se vezmou v úvahu především geologické, hydrologické, hydrogeologické, seismické a geotechnické faktory, a je navrženo tak, aby splňovalo z krátkodobého i dlouhodobého hlediska všechny nezbytné podmínky pro předcházení znečištění půdy, ovzduší, podzemních a povrchových vod, zejména s ohledem na směrnice 76/464/EHS (22), 80/68/EHS (23) a 2000/60/ES, je zajištěn účinný sběr znečištěné vody a průsakové vody, pokud je vyžadován v povolení, a je omezena eroze způsobovaná větrem a vodou v nejvyšší technicky možné a hospodářsky únosné míře;

b)

zařízení pro nakládání s odpady je vybudováno, řízeno a udržováno tak, aby byla zajištěna jeho fyzická stabilita, aby se z krátkodobého i dlouhodobého hlediska předcházelo znečištění půdy, ovzduší, povrchových a podzemních vod a aby se co možná nejvíce minimalizovalo poškození krajiny;

c)

existují vhodné plány a opatření pro pravidelné monitorování a kontrolu zařízení pro nakládání s odpady způsobilými osobami a pro učinění kroků v případě, že jejich výsledky prokáží nestabilitu nebo znečištění vody nebo půdy;

d)

jsou přijata vhodná opatření pro rekultivaci oblasti a pro ukončení provozu zařízení pro nakládání s odpady;

e)

jsou přijata vhodná opatření pro období po ukončení provozu zařízení pro nakládání s odpady.

a)

příslušné podmínky uvedené v povolení jsou splněny;

b)

povolení je na žádost provozovatele uděleno příslušným orgánem;

c)

příslušný orgán za tímto účelem vydá odůvodněné rozhodnutí.

a)

všechny objekty zařízení byly monitorovány a udržovány pomocí kontrolních a měřicích přístrojů, které jsou vždy připraveny k použití;

b)

případné přepadové kanály a výpusti byly udržovány čisté a volné.

a)

byla vyhodnocena možnost tvorby průsakové vody, včetně obsahu znečišťujících látek v průsakové vodě, během provozu i po ukončení provozu zařízení pro nakládání s odpady a aby byla určena vodní bilance zařízení;

b)

se předcházelo tvorbě průsakové vody a znečištění povrchových a podzemních vod a půdy odpadem nebo aby se tvorba průsakové vody a znečištění minimalizovala;

c)

se znečištěná voda a průsaková voda, které byly shromážděny ze zařízení pro nakládání s odpady, upravovaly na jakost požadovanou pro jejich vypouštění.

a)

byly splněny všechny povinnosti podle povolení vydaného v souladu s touto směrnicí, včetně ustanovení týkajících se období po ukončení provozu;

b)

byly ve stanovenou dobu k dispozici prostředky pro rekultivaci místa.

a)

pravděpodobného vlivu zařízení pro nakládání s odpady na životní prostředí, přičemž se vezme v úvahu zejména kategorie zařízení pro nakládání s odpady, vlastnosti odpadu a budoucí využití rekultivované oblasti;

b)

předpokladu, že nezávislé a odborně způsobilé třetí strany vyhodnotí a provedou potřebné rekultivační práce.

a)

provádění článku 20;

b)

rekultivace uzavřených zařízení pro nakládání s odpady podle článku 20 za účelem splnění požadavků článku 4. Tyto metody musí umožnit vytvoření nejvhodnějších postupů hodnocení rizika a sanačních opatření s přihlédnutím k různým geologickým, hydrogeologickým a klimatologickým podmínkám v Evropě.

a)

harmonizace a pravidelného předávání informací podle čl. 7 odst. 5 a čl. 12 odst. 6;

b)

provádění čl. 13 odst. 5, včetně technických požadavků týkajících se kyanidu rozložitelného v slabé kyselině a metody jeho měření;

c)

technických pokynů pro finanční záruku v souladu s požadavky čl. 14 odst. 2;

d)

technických pokynů pro kontroly v souladu s článkem 17;

e)

doplnění technických požadavků pro popis vlastností odpadu, obsažených v příloze II;

f)

výkladů definice obsažené v čl. 3 bodu 3;

g)

určení kritérií pro klasifikaci zařízení pro nakládání s odpady v souladu s přílohou III;

h)

určení harmonizovaných norem pro metody odběru vzorků a analýzy nezbytné pro technické provádění této směrnice.

—

přestala přijímat odpady před … (31),

—

dokončují uzavírací postupy v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy nebo s programy schválenými příslušným orgánem a

—

budou skutečně uzavřená do 31. prosince 2010.

12.7.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 172/26

(1)

Podle Smlouvy může Rada pomocí směrnic stanovit minimální požadavky na podporu zlepšování zejména pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků. Tyto směrnice by neměly ukládat žádná správní, finanční ani právní omezení bránící zakládání a rozvoji malých a středních podniků.

(2)

Sdělení Komise o jejím akčním programu týkajícím se provádění Charty Společenství základních sociálních práv pracovníků stanoví zavedení minimálních požadavků na ochranu zdraví a bezpečnost týkajících se expozice zaměstnanců rizikům způsobeným fyzikálními činiteli. V září 1990 přijal Evropský parlament usnesení o tomto akčním programu (4), v němž Komisi vyzývá zejména k vypracování zvláštní směrnice o rizicích způsobených hlukem, vibracemi a všemi ostatními fyzikálními činiteli na pracovišti.

(3)

Jako první krok přijaly Evropský parlament a Rada směrnici 2002/44/ES ze dne 25. června 2002 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (vibracemi) (šestnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (5). Dále Evropský parlament a Rada přijaly dne 6. února 2003 směrnici 2003/10/ES o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (hlukem) (sedmnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (6). Poté, dne 29. dubna 2004, přijaly Evropský parlament a Rada směrnici 2004/40/ES o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (elektromagnetickými poli) (osmnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (7).

(4)

V současné době je nezbytné zavést opatření na ochranu zaměstnanců před riziky spojenými s optickým zářením, vzhledem k jeho účinkům na zdraví a bezpečnost zaměstnanců, zejména poškození očí a kůže. Záměrem těchto opatření není jen zajistit zdraví a bezpečnost každého zaměstnance jako jednotlivce, ale též vytvořit minimální základ ochrany pro všechny zaměstnance ve Společenství, který zabrání případnému narušení hospodářské soutěže.

(5)

Tato směrnice stanoví minimální požadavky, a umožňuje tak členským státům zachovat nebo přijmout přísnější opatření na ochranu zaměstnanců, zejména stanovit nižší limitní hodnoty expozice. Prováděním této směrnice nesmí být odůvodňováno jakékoli zhoršení oproti stavu, který již v členském státě existuje.

(6)

Systém ochrany před riziky optického záření se musí bez zbytečných podrobností omezit na vymezení cílů, jichž je třeba dosáhnout, zásad, které mají být dodržovány, a základních hodnot, jež mají být použity, aby umožňoval členským státům uplatňovat minimální požadavky jednotným způsobem.

(7)

Úroveň expozice optickému záření lze účinněji snížit začleněním preventivních opatření již do návrhů pracovních míst pracovišť, jakož i volbou pracovního vybavení, postupů a metod, aby se riziko snížilo přednostně u zdroje. Opatření týkající se pracovního vybavení a metod tak přispívají k ochraně zaměstnanců, kteří je používají. V souladu s obecnými zásadami prevence, stanovenými v čl. 6 odst. 2 směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (8), mají prostředky kolektivní ochrany přednost před prostředky individuální ochrany.

(8)

Zaměstnavatelé by se měli přizpůsobit technickému pokroku a vědeckým poznatkům o rizicích spojených s expozicí optickému záření s cílem zlepšovat bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců.

(9)

Tato směrnice je samostatnou směrnicí ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS, uvedená směrnice se vztahuje na expozici zaměstnanců optickému záření, aniž jsou dotčena přísnější nebo zvláštní ustanovení této směrnice.

(10)

Tato směrnice představuje konkrétní příspěvek k vytvoření sociálního rozměru vnitřního trhu.

(11)

Doplňujícího přístupu, který podporuje zásadu zdokonalené právní úpravy a zajišťuje vyšší úroveň ochrany, lze docílit, pokud výrobky zhotovené výrobci zdrojů optického záření a souvisejících zařízení splňují harmonizované normy vypracované za účelem ochrany zdraví a bezpečnosti uživatelů před riziky, které tyto výrobky představují; není tudíž nutné, aby zaměstnavatelé opakovali měření nebo výpočty již provedené výrobcem za účelem zjištění souladu se základními bezpečnostními požadavky pro takové zařízení, uvedenými v platných směrnicích Společenství.

(12)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (9).

(13)

Dodržování limitních hodnot expozice by mělo poskytovat vysokou úroveň ochrany před zdravotními účinky, které mohou být důsledkem expozice optickému záření. Jelikož se však použití limitních hodnot expozice a technických kontrol nepovažuje v případě expozice přírodním zdrojům optického záření za vhodné, jsou při posuzování a snižování rizik spojených s expozicí slunečnímu záření rozhodující preventivní opatření, včetně informování a školení zaměstnanců.

(14)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (10) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

a)

„optickým zářením“ jakékoli elektromagnetické záření o vlnové délce mezi 100 nm a 1mm. Spektrum optického záření se dělí na ultrafialové záření, viditelné záření a infračervené záření:

b)

„laserem (zesilovač světla pomocí vynucené emise záření)“ jakýkoliv přístroj, který může produkovat nebo zesilovat elektromagnetické záření ve vlnovém rozsahu optického záření hlavně prostřednictvím procesu řízené vynucené emise;

c)

„laserovým zářením“ optické záření z laseru;

d)

„nekoherentním zářením“ jakékoliv optické záření jiné než laserové záření;

e)

„limitními hodnotami expozice“ limity expozice optickému záření, které vycházejí přímo z prokázaných účinků na zdraví a z údajů o biologickém působení. Dodržování těchto limitů zaručuje, že zaměstnanci, kteří jsou vystaveni umělým zdrojům optického záření, jsou chráněni proti všem známým zdraví škodlivým účinkům;

f)

„ozářením (E) nebo hustotou zářivého toku“ zářivý tok na jednotku plochy, vyjádřený ve wattech na metr čtvereční (W m-2);

g)

„expozicí záření (H)“ integrál ozáření v čase, vyjádřený v joulech na metr čtvereční (J m-2);

h)

„září (L)“ zářivý tok nebo výstupní výkon vztažený na jednotkový prostorový úhel a na jednotku plochy, vyjádřený ve wattech na metr čtvereční na steradián (W m-2 sr-1);

i)

„úrovní“ kombinace ozáření, expozice záření a záře, kterým je zaměstnanec vystaven.

a)

úrovni, vlnové délce a trvání expozice umělým zdrojům optického záření;

b)

expozici přírodním zdrojům optického záření;

c)

limitním hodnotám expozice podle článku 3 této směrnice;

d)

všem účinkům na zdraví a bezpečnost zaměstnanců, kteří patří ke zvlášť ohroženým rizikovým skupinám;

e)

všem možným účinkům na zdraví a bezpečnost zaměstnanců vyvolaným vzájemným působením optického záření a světlocitlivých chemických látek na pracovišti;

f)

všem nepřímým účinkům, jako dočasnému oslepení, výbuchu nebo požáru;

g)

existenci záložního zařízení určeného ke snížení úrovně expozice optickému záření;

h)

odpovídajícím informacím získaným ze zdravotního dohledu včetně zveřejněných informací, pokud je to možné;

i)

mnohočetným zdrojům expozice optickému záření;

j)

zařazení laseru, jak je definováno v souladu s příslušnou normou IEC, a každému obdobnému zařazení týkajícímu se jakéhokoliv umělého zdroje, který může způsobit poškození stejného rozsahu jako laser třídy 3B nebo 4;

k)

údajům poskytnutým v souladu s příslušnými směrnicemi Společenství výrobci zdrojů optického záření a souvisejícího pracovního zařízení.

a)

jiným pracovním metodám, které snižují riziko způsobené optickým zářením;

b)

volbě zařízení vyzařujícího méně optického záření, s přihlédnutím k práci, která má být vykonána;

c)

technickým opatřením zaměřeným na snížení optického záření – v případě nutnosti i použití blokovacích zařízení, stínění nebo podobných ochranných prostředků;

d)

vhodným programům údržby pracovního vybavení, pracoviště a systémů na pracovišti;

e)

návrhu a dispozici pracovišť a pracovních míst;

f)

omezení trvání a úrovně expozice;

g)

dostupnosti vhodných osobních ochranných pracovních prostředků;

h)

pokynům výrobce zařízení, vztahuje-li se na ně příslušné směrnice Společenství.

a)

opatření přijatých na základě této směrnice;

b)

limitních hodnot expozice a souvisejících možných rizik;

c)

výsledků hodnocení, měření nebo výpočtů úrovně expozice optickému záření podle článku 4 této směrnice spolu s vysvětlením jejich významu a možných rizik;

d)

způsobů, jak rozpoznat zdraví škodlivé účinky expozice a jak je ohlašovat;

e)

okolností, za nichž mají zaměstnanci nárok na zdravotní dohled;

f)

bezpečných zdravotních postupů k minimalizaci rizik souvisejících s expozicí;

g)

správného používání vhodných ochranných pracovních prostředků.

a)

lékař nebo jiná vhodně kvalifikovaná osoba informuje zaměstnance o výsledku, který se jej osobně týká. Zaměstnanec zejména obdrží informace a doporučení ohledně zdravotního dohledu, kterému by se měl podrobit po ukončení expozice;

b)

zaměstnavatel bude informován o všech významných nálezech zdravotního dohledu, s přihlédnutím k lékařskému tajemství;

c)

zaměstnavatel:

a)

přijetím směrnic v oblasti technické harmonizace a normalizace týkajících se navrhování, stavby, výroby nebo konstrukce pracovního vybavení nebo pracovišť;

b)

technickým rozvojem, změnami nejdůležitějších harmonizovaných evropských norem nebo mezinárodních specifikací a novými vědeckými poznatky týkajícími se expozice optickému záření při práci