11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/1

---

Oznámení

Informativní sdělení určené vnitrostátním soudům týkající se řízení o předběžné otázce u Soudního dvora jim bylo doručeno prostřednictvím příslušných vnitrostátních orgánů v roce 1996. Jelikož se toto sdělení ukázalo v praxi jako užitečné, Soudní dvůr se ujal jeho aktualizace v návaznosti na zkušenosti a dnes považuje za vhodné jej zpřístupnit zveřejněním v Úředním věstníku Evropské unie.

INFORMATIVNÍ SDĚLENÍ

o zahajování řízení o předběžné otázce vnitrostátními soudy

(2005/C 143/01)

1.	Systém postoupení předběžné otázky je základním mechanismem práva Evropské unie, jehož cílem je poskytnout vnitrostátním soudům prostředek k zajištění jednotného výkladu a použití tohoto práva ve všech členských státech.

2.	Soudní dvůr Evropských společenství má pravomoc rozhodovat prostřednictvím řízení o předběžné otázce o výkladu práva Evropské unie a o platnosti aktů sekundárního práva. Tato obecná pravomoc je mu svěřena článkem 234 Smlouvy o ES a v určitých přesně vymezených případech dalšími texty.

3.	Vzhledem k tomu, že řízení o předběžné otázce spočívá na spolupráci mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudci, se pro zajištění účinnosti této spolupráce jeví vhodným poskytnout vnitrostátním soudům následující informace.

4.	Účelem těchto praktických informací, které nejsou jakkoli závazné, je orientovat vnitrostátní soudy, pokud jde o příhodnost podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, a případně jim pomoci ve formulaci a prezentaci otázek předkládaných Soudnímu dvoru.

K úloze Soudního dvora v rámci řízení o předběžné otázce

5.

V rámci řízení o předběžné otázce je úlohou Soudního dvora poskytovat výklad práva Společenství nebo rozhodovat o jeho platnosti, a nikoliv uplatňovat toto právo na skutkový stav, o který se jedná v původním řízení, což je úlohou vnitrostátního soudu. Soudnímu dvoru nepřísluší ani vyslovit se ke skutkovým otázkám vzneseným v rámci sporu v původním řízení, ani rozhodovat, pokud jde o rozdílné názory na výklad nebo použití pravidel vnitrostátního práva.

6.	Soudní dvůr rozhoduje o výkladu nebo platnosti práva Společenství, přičemž je veden snahou poskytnout odpověď užitečnou pro řešení sporu, avšak je věcí postupujícího soudu, aby z této odpovědi vyvodil důsledky, a to případně tím způsobem, že nepoužije dotčenou vnitrostátní právní normu.

K rozhodnutí podat Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce

Autor otázky

7.

V rámci článku 234 Smlouvy o ES a článku 150 Smlouvy o ESAE může v zásadě každý soud členského státu, má-li vydat rozhodnutí v rámci řízení, jehož výsledkem má být přijetí rozhodnutí soudního typu, položit Soudnímu dvoru předběžnou otázku. Postavení orgánu jako soudního orgánu je vykládáno Soudním dvorem jako autonomní pojem práva Společenství.

8.

Oproti tomu v případě aktů přijatých orgány v oblasti hlavy IV třetí části Smlouvy o ES týkající se víz, azylu, přistěhovalectví a ostatních politik týkajících se volného pohybu osob – zejména v oblasti soudní příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí – je podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce omezeno na soudy, jejichž rozhodnutí již nemůže být napadeno opravnými prostředky v souladu s článkem 68 Smlouvy o ES.

9.

Stejně tak v souladu s článkem 35 Smlouvy o Evropské unii mohou být akty přijaté orgány v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jen v případě soudů členských států, které přijaly pravomoc Soudní dvora, přičemž každý stát určí, zda je možnost podat Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce přístupná všem jeho soudům nebo zda je omezena na soudy, jejichž rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky.

10.	Není nezbytné, aby otázka byla vznesena samotnými účastníky řízení; vnitrostátní soudce ji může položit i bez návrhu.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu

11.	Každý dotčený soud má pravomoc položit Soudnímu dvoru otázku týkající se výkladu pravidla práva Společenství, pokud ji považuje za nezbytnou k vyřešení sporu, který je mu předložen.

12.

Oproti tomu soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je v zásadě povinen předložit Soudnímu dvoru takovouto otázku, ledaže již v dané oblasti existuje judikatura (a případný nový rámec nenastoluje skutečné pochybnosti ohledně možnosti použití této judikatury) nebo je správný způsob výkladu pravidla Společenství zcela zřejmý.

13.

Soud, jehož rozhodnutí může být napadeno opravnými prostředky, tak může, zejména pokud má věc za dostatečně objasněnou na základě judikatury Soudního dvora, rozhodnout sám o správném výkladu práva Společenství a o jeho použití na jím učiněná skutková zjištění. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se nicméně může ve vhodném stadiu řízení ukázat jako zvláště užitečná, pokud se jedná o novou otázku výkladu mající obecný význam pro jednotné použití práva Společenství v Unii nebo pokud se stávající judikatura nezdá být použitelná na zcela nový skutkový rámec.

14.	Vnitrostátnímu soudu přísluší vysvětlit, v čem je požadovaný výklad nezbytný k vynesení jeho rozsudku.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se posouzení platnosti

15.	Jestliže vnitrostátní soudy mají možnost odmítnout žalobní důvody týkající se neplatnosti, které jsou před nimi uplatňovány, možnost prohlásit akt Společenství za neplatný spadá do výlučné pravomoci Soudního dvora.

16.	Každý vnitrostátní soud tak musí položit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, pokud má pochybnosti o platnosti aktu Společenství, s uvedením důvodů, pro které se domnívá, že by akt Společenství mohl být stižen neplatností.

17.

Nicméně, jestliže má vnitrostátní soudce vážné pochybnosti o platnosti aktu Společenství, na kterém je založen vnitrostátní akt, může výjimečně pozastavit dočasně provádění posledně uvedeného aktu nebo v tomto ohledu přijmout jakékoli jiné předběžné opatření. Je pak povinen položit otázku týkající se platnosti Soudnímu dvoru a uvést důvody, proč má za to, že akt Společenství není platný.

K okamžiku podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce

18.

Vnitrostátní soud může podat Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce hned, jakmile zjistí, že rozhodnutí o otázce nebo otázkách výkladu nebo platnosti je nezbytné k tomu, aby mohl být vydán jeho rozsudek; je to vnitrostátní soud, který může nejlépe posoudit, v jakém stadiu řízení je takovouto žádost třeba podat.

19.

Je nicméně žádoucí, aby rozhodnutí o položení předběžné otázky bylo přijato ve stadiu řízení, kdy je postupující soudce schopen vymezit skutkový a právní rámec problému, aby tak Soudní dvůr měl k dispozici veškeré poznatky nezbytné případně k ověření, že je právo Společenství na spor v původním řízení použitelné. Může se rovněž ukázat v zájmu řádného výkonu spravedlnosti, aby byla předběžná otázka položena po kontradiktorním projednání věci.

K formě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce

20.

Rozhodnutí, kterým vnitrostátní soudce pokládá předběžnou otázku Soudnímu dvoru, může být přijato v jakékoli formě, kterou vnitrostátní právo připouští pro případ procesních otázek. Je však třeba mít na mysli, že je to tento dokument, který je základem pro řízení, které proběhne před Soudním dvorem a že Soudní dvůr musí mít k dispozici poznatky, které mu umožní poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď. Mimoto zúčastněným stranám, které jsou oprávněny předložit před Soudním dvorem vyjádření – zejména členským státům a orgánům – je oznamována právě jen žádost o rozhodnutí o předběžné otázce a pouze tato žádost je rovněž překládána.

21.	Nutnost překládat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce vyžaduje, aby byla sepsána jednoduše, jasně a přesně, bez nadbytečných skutečností.

22.

Délka nepřesahující deset stran je často dostatečná k vyložení rámce žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vhodným způsobem. Přestože musí postupující rozhodnutí zůstat stručné, musí být zároveň dostatečně úplné a obsahovat všechny relevantní informace tak, aby bylo Soudnímu dvoru, jakož i zúčastněným stranám, které jsou oprávněny předložit vyjádření, umožněno správně pochopit skutkový a právní rámec věci v původním řízení. Postupující rozhodnutí musí zejména: — obsahovat krátké vylíčení předmětu sporu, jakož i relevantních skutečností tak, jak byly zjištěny, nebo alespoň vysvětlit skutkové předpoklady, na kterých je předběžná otázka založena; — uvést znění vnitrostátních předpisů, jejichž použití přichází v daném případě v úvahu, a určit případně relevantní vnitrostátní judikaturu, pokaždé s uvedením přesného odkazu (například strany určité sbírky zákonů nebo sbírky soudních rozhodnutí; případně s odkazem na internetové stránky); — určit s co možná největší přesností ustanovení práva Společenství relevantní v daném případě; — ozřejmit důvody, které vedly postupující soud k tomu, aby si kladl otázky ohledně výkladu nebo platnosti určitých ustanovení práva Společenství, jakož i vztah, který spatřuje mezi těmito ustanoveními a vnitrostátními právními předpisy použitelnými na spor v původním řízení; — případně obsahovat shrnutí nejdůležitějších relevantních argumentů účastníků původního řízení. Za účelem usnadnění četby a možnosti na postupující rozhodnutí odkazovat, je užitečné, aby jeho jednotlivé body nebo odstavce byly očíslovány.

23.	Postupující soud konečně může, pokud má za to, že je s to tak učinit, uvést stručně své stanovisko ohledně odpovědi na položené předběžné otázky.

24.

Samotná předběžná otázka nebo předběžné otázky musejí být obsaženy v samostatné a jasně odlišené části postupujícího rozhodnutí, obvykle na jeho začátku nebo na jeho konci. Musejí být srozumitelné, aniž by bylo nutné přihlížet k odůvodnění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které nicméně poskytuje kontext nezbytný k náležitému posouzení.

K účinkům žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na vnitrostátní řízení

25.	Podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce způsobuje přerušení vnitrostátního řízení do doby, nežli Soudní dvůr rozhodne.

26.	Vnitrostátní soudce je přitom nadále příslušný k vydání předběžných opatření, zvláště v rámci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se platnosti (viz bod 17 výše).

K nákladům řízení a právní pomoci

27.	Řízení o předběžné otázce před Soudním dvorem je bezplatné a Soudní dvůr nerozhoduje o nákladech řízení účastníků původního řízení; ohledně toho přísluší rozhodnout vnitrostátnímu soudu.

28.

V případě nedostatku prostředků některého z účastníků řízení a pokud to vnitrostátní předpisy umožňují, může postupující soud poskytnout tomuto účastníku řízení právní pomoc k úhradě nákladů řízení, zejména nákladů na zastoupení, které mu vzniknou před Soudním dvorem. Soudní dvůr samotný může rovněž poskytnout takovouto právní pomoc.

Ke komunikaci mezi vnitrostátním soudem a Soudním dvorem

29.	Postupující rozhodnutí a relevantní dokumenty (zejména případně spis ve věci, případně ve formě stejnopisu) musí vnitrostátní soud zaslat přímo Soudnímu dvoru doporučenou poštovní zásilkou (na adresu „Kancelář Soudního dvora Evropských společenství, L-2925 Luxembourg“, tel. (352) 4303-1).

30.	Kancelář Soudního dvora zůstane až do okamžiku vynesení rozhodnutí v kontaktu s vnitrostátním soudem, kterému předává stejnopisy procesních písemností.

31.	Soudní dvůr předá své rozhodnutí postupujícímu soudu. Přitom vnitrostátní soud požádá, aby ho informoval o důsledcích, které z tohoto rozhodnutí vyvodí ve sporu v původním řízení, a aby mu případně zaslal své konečné rozhodnutí.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/5

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(velkého senátu)

ze dne 26. dubna 2005

ve věci C-494/01: Komise Evropských společenství proti Irsku (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Životní prostředí - Nakládání s odpady - Směrnice 75/442/EHS, ve znění směrnice 91/156/ES - Články 4, 5, 8, 9, 10, 12, 13 a 14)

(2005/C 143/02)

Jednací jazyk: angličtina

Ve věci C-494/01, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 20. prosince 2001, Komise Evropských společenství (zmocněnci: R. Wainwright a X. Lewis) proti Irsku (zmocněnci: D. O'Hagan ve spolupráci s P. Charletonem, SC, a A. Collinsem, BL), Soudní dvůr (velký senát), ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann (zpravodaj), C. W. A. Timmermans a A. Rosas, předsedové senátu, J.-P. Puissochet, R. Schintgen, N. Colneric, S. von Bahr, J. N. Cunha Rodrigues, M. Ilešič, J. Malenovský, U. Lõhmus a E. Levits, soudci, generální advokát: L. A. Geelhoed, vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada, vydal dne 26. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)

Irsko tím, že nepřijalo veškerá opatření nezbytná k zajištění správného provedení článků 4, 5, 8, 9, 10, 12, 13 a 14 směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech, ve znění směrnice Rady 91/156/EHS ze dne 18. března 1991, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedených ustanovení.

2)	Irsko tím, že neodpovědělo na žádost o informace ze dne 20. září 1999, týkající se operací s odpady ve Fermoy v hrabství Cork, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 10 ES.

3)	Irsku se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 56, 2.3.2002.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/5

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(prvního senátu)

ze dne 17. března 2005

ve věci C-294/02: Komise Evropských společenství proti AMI Semiconductor Belgium BVBA a dalším (1)

(„Rozhodčí doložka - Určení Soudu prvního stupně - Pravomoc Soudního dvora - Účastníci řízení v likvidaci - Procesní způsobilost - Nařízení (ES) č. 1346/2000 - Úpadkové řízení - Navrácení záloh - Vrácení na základě smluvního ustanovení - Solidární odpovědnost - Vydání bezdůvodného obohacení“)

(2005/C 143/03)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-294/02, jejímž předmětem je žaloba na základě článku 238 ES, podaná dne 12. srpna 2002, Komise Evropských společenství (zmocněnec: G. Wilms, ve spolupráci s R. Karpensteinem) proti AMI Semiconductor Belgium BVBA, původně Alcatel Microelectronics NV, se sídlem v Audenarde (Belgie), (advokáti: M. Hallweger a R. Lutz), A-Consult EDV-Beratungsgesellschaft mbH (v likvidaci), se sídlem ve Vídni (Rakousko), (advokát: E. Roehlich), Intracom SA Hellenic Telecommunications & Electronic Industry, se sídlem v Aténách (Řecko), (advokáti: M. Lienemeyer, U. Zinsmeister a D. Waelbroeck), ISION Sales + Services GmbH & Co. KG (v likvidaci), se sídlem v Hamburku (Německo), (advokáti: H. Fialski a T. Delhey), Euram-Kamino GmbH, se sídlem v Hallbergmoos (Německo), (advokáti: M. Hallweger a R. Lutz), HSH Nordbank AG, původně Landesbank Kiel Girozentrale, se sídlem v Kielu (Německo), (zmocněnci: B. Treibmann a E. Meincke), InterTeam GmbH (v likvidaci), se sídlem v Itzehoe (Německo), (advokáti: M. Hallweger a R. Lutz), Soudní dvůr (první senát), ve složení P. Jann, předseda senátu, R. Silva de Lapuerta, K. Lenaerts, S. von Bahr a K. Schiemann (zpravodaj), soudci, generální advokátka: J. Kokott; vedoucí soudní kanceláře: M.-F. Contet, vrchní rada, vydal dne 17. března 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Vzájemný návrh Intracom SA Hellenic Telecommunications & Electronic Industry se zamítá.

3.	Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 289, 23.11.2002

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/6

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(prvního senátu)

ze dne 14. dubna 2005

ve věci C-341/02: Komise Evropských společenství proti Spolkové republice Německo (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 96/71/ES - Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb - Podniky v odvětví stavebnictví - Minimální mzdy - Srovnání provedené mezi minimální mzdou stanovenou ustanoveními členského státu, na jehož území je pracovník vyslán, a odměnou skutečně vyplacenou zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státě - Nezohlednění všech navýšení a příplatků vyplacených zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státě jako složek tvořících součást minimální mzdy)

(2005/C 143/04)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-341/02, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 25. září 2002, Komise Evropských společenství (zmocněnci: J. Sack a H. Kreppel) proti Spolkové republice Německo (zmocněnci: W.-D. Plessing a A. Tiemann), Soudní dvůr (první senát), ve složení P. Jann, předseda senátu, A. Rosas (zpravodaj), K. Lenaerts, S. von Bahr a K. Schiemann, soudci, generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer, vedoucí soudní kanceláře: M.-F. Contet, vrchní rada, vydal dne 14. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)

Spolková republika Německo tím, že neuznala navýšení a příplatky, které nemění vztah mezi prací vykonanou pracovníkem a protihodnotou, kterou dostává, vyplacené zaměstnavateli usazenými v jiných členských státech svým zaměstnancům stavebního odvětví vyslaným do Německa, s výjimkou obecné prémie poskytnuté pracovníkům tohoto odvětví, jako složky tvořící součást minimální mzdy, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Každý z účastníků řízení ponese své náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 305, 7.12.2002.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/6

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(velkého senátu)

ze dne 26. dubna 2005

ve věci C-376/02 (žádost Hoge Raad der Nederlanden o rozhodnutí o předběžné otázce): Stichting „Goed Wonen“ proti Staatssecretaris van Financiën (1)

(Daně z obratu - Společný systém daně z přidané hodnoty - Článek 17 šesté směrnice 77/388/EHS - Odpočet daně zaplacené na vstupu - Změna vnitrostátních právních předpisů - Zpětný účinek - Zásady ochrany legitimního očekávání a právní jistoty)

(2005/C 143/05)

Jednací jazyk: nizozemština

Ve věci C-376/02, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES podaná rozhodnutím Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) ze dne 18. října 2002, došlým Soudnímu dvoru dne 21. října 2002, v řízení mezi Stichting „Goed Onen“ a Staatssecretaris van Financiën, Soudní dvůr (velký senát), ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas (zpravodaj), R. Silva de Lapuerta a A. Borg Barthet, předsedové senátů, N. Colneric, S. von Bahr, J. N. Cunha Rodrigues, P. Kūris, E. Juhász, G. Arestis a M. Ilešič, soudci, generální advokát: A. Tizzano, vedoucí soudní kanceláře: M.-F. Contet, vrchní rada, vydal dne 26. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

Zásady ochrany legitimního očekávání a právní jistoty nebrání tomu, aby členský stát, výjimečně a pro účely zamezení tomu, aby finanční praktiky sledující minimalizaci zatížení DPH, proti kterým pozměňovací zákon právě bojuje, byly v průběhu legislativního procesu prováděny ve velkém rozsahu, zavedl zpětnou účinnost tohoto zákona, pokud za takových okolností jako ve věci v původním řízení byly hospodářské subjekty vykonávající takové ekonomické činnosti, jako jsou ty, na které se vztahuje daný zákon, upozorněny na nadcházející přijetí tohoto zákona a na zamýšlený zpětný účinek takovým způsobem, aby mohly seznat následky zamýšlené legislativní změny pro činnosti, které vykonávají.

V případě, že osvobozuje plnění, jehož předmětem je nemovitý majetek, které dříve podléhalo DPH, tento zákon může mít za následek zrušení opravy DPH, ke které došlo z důvodu, že v okamžiku použití nemovitosti k plnění, které bylo v té době považováno za zdanitelné, byl uplatněn nárok na odpočet DPH odvedené z dodání tohoto nemovitého majetku.

---

(1)  Úř. věst. C 7, 11.01.2003.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/7

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 21. dubna 2005

ve věci C-25/03 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof): Finanzamt Bergisch Gladbach proti HE (1)

(Šestá směrnice o DPH - Stavba obytného domu manžely v rámci společenství, které samo o sobě nevykonává hospodářskou činnost - Užívání místnosti k výkonu podnikatelské činnosti jedním ze spoluvlastníků - Postavení osoby povinné k dani - Nárok na odpočet - Pravidla uplatňování - Požadavky na fakturaci)

(2005/C 143/06)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-25/03, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Bundesfinanzhof (Německo) ze dne 29. srpna 2002, došlým Soudnímu dvoru dne 23. ledna 2003, v řízení mezi Finanzamt Bergisch Gladbach a HE, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, R. Silva de Lapuerta, R. Schintgen (zpravodaj), G. Arestis a J. Klučka, soudci, generální advokát: A. Tizzano, vedoucí soudní kanceláře: K. Sztranc, rada, vydal dne 21. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně jak ve svém původním znění, tak ve znění vyplývajícím ze směrnice Rady 91/680/EHS ze dne 16. prosince 1991, kterou se doplňuje společný systém daně z přidané hodnoty a mění směrnice 77/388/EHS za účelem odstranění daňových hranic, musí být vykládána následovně:

—

osoba, která si pořídí nebo nechá postavit dům za účelem bydlení s rodinou, jedná v postavení osoby povinné k dani, a má tedy nárok na odpočet podle článku 17 šesté směrnice 77/388 v rozsahu, v němž užívá jednu místnost tohoto domu jako kancelář k výkonu hospodářské činnosti, byť vedlejší, ve smyslu článků 2 a 4 téže směrnice a přidělí-li tuto část domu do vlastnictví svého podniku;

—	pokud společenství založené sňatkem, které nepožívá právní subjektivitu a nevykonává hospodářskou činnost ve smyslu šesté směrnice 77/388, objedná investiční majetek, musí být spoluvlastníci tvořící toho společenství považováni pro účely použití této směrnice za příjemce plnění;

—

pokud manželé ve společenství založeném svým sňatkem pořídí investiční majetek, jehož část je užívána k podnikatelské činnosti výlučně jedním z manželů spoluvlastníků, má tento manžel nárok na odpočet celkové výše daně z přidané hodnoty na vstupu, která zatížila část majetku, kterou užívá pro potřeby svého podniku, jestliže odečtená částka nepřekračuje hranice podílu, jehož je osoba povinná k dani majitelem ve spoluvlastnictví předmětného majetku;

—

článek 18 odst. 1 písm. a) a čl. 22 odst. 3 šesté směrnice 77/388 nevyžadují, aby k výkonu práva na odpočet za okolností, jakými jsou okolnosti dotčené v původním řízení, měla osoba povinná k dani fakturu vystavenou na své jméno a uvádějící části ceny a daně z přidané hodnoty odpovídající svému podílu ve spoluvlastnictví. Za tímto účelem je dostatečná faktura vystavená bez dalšího rozlišení na oba manžele ve spoluvlastnictví, aniž by obsahovala takovýto rozpis.

---

(1)  Úř. věst. C 70, 22.03.2003.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/8

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 21. dubna 2005

ve věci C-140/03: Komise Evropských společenství proti Řecké republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Články 43 ES a 48 ES - Oční optici - Podmínky usazování - Otevření a provozování prodejny oční optiky - Omezení - Odůvodněnost - Zásada proporcionality)

(2005/C 143/07)

Jednací jazyk: řečtina

Ve věci C-140/03, Komise Evropských společenství, (zmocněnkyně: M. Patakia) proti Řecké republice (zmocněnkyně: E. Skandalou), jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 27. března 2003, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda, R. Silva de Lapuerta, C. Gulmann (zpravodaj), P. Kūris a G. Arestis, soudci, generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer, vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada, vydal dne 21. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)

Řecká republika tím, že přijala a ponechala v platnosti zákon č. 971/79 o výkonu profese očního optika a o prodejnách oční optiky, který nedovoluje diplomovanému očnímu optikovi, který je fyzickou osobou, provozovat více než jednu prodejnu oční optiky, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 43 ES.

2)

Řecká republika tím, že přijala a ponechala v platnosti zákon č. 971/79 a zákon č. 2646/98 o rozvoji národního systému sociální péče a jiných ustanoveních, které pro právnickou osobu podřizují možnost otevřít prodejnu oční optiky v Řecku podmínkám, — že povolení ke zřízení a provozování prodejny oční optiky je vydáno na jméno autorizovaného očního optika, který je fyzickou osobou, že osoba, která vlastní povolení k provozování prodejny, se podílí alespoň ve výši 50 % na základním kapitálu společnosti, jakož i na jejích ziscích a ztrátách, že společnost má formu veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti, a — že dotčený oční optik se podílí nanejvýš na jedné další společnosti, která je vlastníkem prodejny oční optiky, za podmínky, že povolení ke zřízení a provozování prodejny je vydáno na jméno jiného autorizovaného očního optika, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 43 ES a 48 ES.

3)	Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 135, 7.6.2003.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/8

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(šestého senátu)

ze dne 14. dubna 2005

ve věci C-163/03: Komise Evropských společenství proti Řecké republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 80/68/EHS - Ochrana podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami - Články 3, 4 a 5 - Směrnice 91/689/EHS - Nebezpečné odpady - Čl. 2 odst. 1 a čl. 6 odst. 1)

(2005/C 143/08)

Jednací jazyk: řečtina

Ve věci C-163/03, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 8. dubna 2003, Komise Evropských společenství, (zmocněnci: G. Valero Jordana a M. Konstantinidis) proti Řecké republice (zmocněnec: E. Skandalou), Soudní dvůr (šestý senát), ve složení A. Borg Barthet, předseda senátu, U. Lõhmus a A. Ó. Caoimh (zpravodaj), soudci, generální advokát: P. Léger, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 14. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.

Řecká republika tím, že — nepřijala nezbytná opatření k zabránění vnikání do podzemních vod látek ze seznamu I směrnice Rady 80/68/EHS ze dne 17. prosince 1979 o ochraně podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami, a k omezení vnikání látek ze seznamu II této směrnice do podzemních vod tak, aby nedocházelo k jejich znečišťování těmito látkami, — nepodrobila předchozímu šetření každé odstraňování nebo ukládání těchto látek za účelem odstranění látek ze seznamu I uvedené směrnice, které by mohlo vést k nepřímému vypouštění, a — nepodrobila předchozímu šetření všechna přímá vypouštění látek ze seznamu II směrnice 80/68, jakož i odstraňování nebo ukládání těchto látek za účelem odstranění, které by mohlo vést k nepřímému vypouštění, pokud jde o oblast Thriassion Pedion, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 3, 4 a 5 směrnice 80/68.

2.

Řecká republika tím, že nepřijala nezbytná opatření k registrování a identifikování nebezpečných odpadů ukládaných v oblasti Thriassion Pedion a tím, že nevypracovala buď samostatně nebo v rámci obecného plánování nakládání s odpady plán pro nakládání s nebezpečnými odpady v oblasti Thriassion Pedion, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 2 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech.

3.	Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 135, 7.6.2003.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/9

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 21. dubna 2005

ve věci C-207/03 a C-252/03 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutími High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (Patent Court) a Cour administrative): Novartis AG. a další proti Comptroller-General of Patents, Designs and Trade Marks for the United Kingdom a Ministre de l'Économie proti Millennium Pharmaceuticals Inc. (1)

(Patentové právo - Léčivé přípravky - Dodatkové ochranné osvědčení pro léčivé přípravky)

(2005/C 143/09)

Jednací jazyk: angličtina a francouzština

Ve spojených věcech C-207/03 a C-252/03, jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES podané rozhodnutími High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (Patents Court) (Spojené království, C-207/03) a Cour administrative (Lucembursko, C-252/03) ze dne 6. května 2003 a 3. června 2003, došlými Soudnímu dvoru dne 14. května 2003 a 13. června 2003, v řízeních Novartis AG (C-207/03), University College London, Institute of Microbiology and Epidemiology proti Comptroller-General of Patents, Designs and Trade Marks for the United Kingdom a Ministre de l'Économie (C-252/03) proti Millennium Pharmaceuticals Inc., původně Cor Therapeutics Inc., Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, C. Gulmann (zpravodaj), J.-P. Puissochet, R. Schintgen a J. N. Cunha Rodrigues, soudci, generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer, vedoucí soudní kanceláře: Múgica Arzamendi, vrchní rada, vydal dne 21. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

Pokud je registrace léčivého přípravku vydaná švýcarskými orgány a automaticky uznaná Lichtenštejnským knížectvím podle právních předpisů tohoto státu první registrací tohoto léčivého přípravku na území jednoho ze států Evropského hospodářského prostoru, představuje první registraci ve smyslu článku 13 nařízení Rady (EHS) č. 1768/92 ze dne 18. června 1992 o zavedení dodatkových ochranných osvědčení pro léčivé přípravky tak, jak musí být vykládán pro účely použití Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

---

(1)  Úř. věst. C 158 ze dne 5.7.2003, Úř. věst. C 200 ze dne 23.8.2003

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/9

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 21. dubna 2005

ve věci C-267/03 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Högsta domstolen): Lars Erik Staffan Lindberg (1)

(Směrnice 83/189/EHS - Postup při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů - Povinnost oznámit návrhy technických předpisů - Vnitrostátní právní úprava v oblasti hazardních her a loterií - Automatizované hry - Zákaz provozovat hry na elektronických automatech, které nevyplácejí výhry přímo - Automaty typu „kolo štěstí“ - Pojem „technický předpis“)

(2005/C 143/10)

Jednací jazyk: švédština

Ve věci C-267/03, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES podaná rozhodnutím Högsta domstolen (Švédsko) ze dne 10. dubna 2003, došlým Soudním dvoru dne 18. června 2003, v trestním řízení proti Larsu Eriku Staffanu Lindbergovi Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans (zpravodaj), předseda senátu, C. Gulmann, R. Schintgen, F. Arestis a J. Klučka, soudci, generální advokát: F. G. Jacobs, vedoucí soudní kanceláře: H. von Holstein, vydal dne 21. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.

Taková vnitrostátní ustanovení, jako jsou ustanovení pozměněného zákona (1994:1000) o loteriích [lotterilagen (1994:1000)], ve znění vyplývajícím ze zákona (1996:1168), kterým se mění zákon o loteriích [lag om ändring i lotterilagen (1996:1168)], mohou v rozsahu, v němž obsahují zákaz provozovat hazardní hry za použití určitých hracích automatů, představovat technický předpis ve smyslu čl. 1 bodu 9 směrnice Rady 83/189/EHS ze dne 28. března 1983, kterou se stanoví postup při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/10/ES ze dne 23. března 1994, pokud je prokázáno, že dosah dotčeného zákazu je takový, že neumožňuje žádné jiné používání dotčeného výrobku, s výjimkou čistě okrajového, které je možno od dotčeného výrobku důvodně očekávat nebo v případě, že tomu tak není, pokud je prokázáno, že tento zákaz může významně ovlivnit složení, povahu zmíněného výrobku nebo jeho uvedení na trh.

2.

Taková nová definice služby spojené se sestavením výrobku ve vnitrostátní právní úpravě, jakou provedl zákon (1996:1168), kterým se mění zákon o loteriích, zvláště pokud jde o službu spočívající v provozování určitých hracích automatů, může představovat technický předpis, který musí být oznámen podle směrnice 83/189, ve znění směrnice 94/10, pokud se tato nová právní úprava neomezuje na přebrání nebo nahrazení, aniž by dodala technické specifikace či nové nebo doplňující požadavky, stávajících technických předpisů náležitě oznámených Komisi Evropských společenství, pokud tyto předpisy byly přijaty poté, co směrnice 83/189 vstoupila v platnost v dotčeném členském státě.

3.

Přechod ve vnitrostátní právní úpravě od právní úpravy povolení na právní úpravu zákazu může být okolností relevantní pro oznamovací povinnost stanovenou směrnicí 83/189. Menší nebo větší hodnota výrobku nebo služby nebo velikost trhu výrobku nebo služby jsou okolnosti, které nejsou relevantní pro oznamovací povinnost stanovenou ve zmíněné směrnici.

---

(1)  Úř. věst. C 213, 6.9.2003.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/10

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(prvního senátu)

ze dne 14. dubna 2005

ve věci C-385/03 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof): Hauptzollamt Hamburg-Jonas proti Käserei Champignon Hofmeister GmbH & Co. KG (1)

(Vývozní náhrady - Nesprávné prohlášení - Pojem „žádost“ - Sankce - Podmínky)

(2005/C 143/11)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-385/03, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Bundesfinanzhof (Německo) ze dne 30. července 2003, došlým Soudnímu dvoru dne 12. září 2003, v řízení Hauptzollamt Hamburg-Jonas proti Käserei Champignon Hofmeister GmbH & Co. KG, Soudní dvůr (první senát), ve složení P. Jann, předseda senátu, N. Colneric, J. N. Cunha Rodrigues, E. Juhász (zpravodaj) a E. Levits, soudci, generální advokátka: C. Stix-Hackl, vedoucí soudní kanceláře: K. Sztranc, rada, vydal dne 14. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

Článek 11 odst. 1 první a druhý pododstavec nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne 27. listopadu 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2945/94 ze dne 2. prosince 1994, musí být vykládán v tom smyslu, že nesprávné údaje obsažené v dokumentu uvedeném v čl. 3 odst. 5 tohoto nařízení, tedy vývozním prohlášení nebo jakémkoliv jiném dokladu použitém při vývozu, jež mohou vést k náhradě vyšší, než je použitelná náhrada, způsobují uplatnění sankce stanovené v uvedeném článku. Toto pravidlo se použije i v případě, že v rámci žádosti o výplatu zmíněné v článku 47 téhož nařízení je výslovně prohlášeno, že pro některé produkty uvedené v tomto dokumentu není výplata vývozní náhrady požadována.

---

(1)  Úř. věst. C 275, 15.11.2003

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/11

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 14. dubna 2005

ve věci C-441/03: Komise Evropských společenství proti Nizozemskému království (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 79/409/EHS a 92/43/EHS - Ochrana volně žijících ptáků - Ochrana přírodních stanovišť - Neprovedení ve stanovených lhůtách)

(2005/C 143/12)

Jednací jazyk: nizozemština

Ve věci C-441/03, Komise Evropských společenství (zmocněnec: M. van Beek) proti Nizozemskému království (zmocněnec: H. G. Sevenster a N. A. J. Bel), jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 16. října 2003, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, R. Silva de Lapuerta (zpravodaj), R. Schintgen, P. Kuris a G. Arestis, soudci, generální advokátka: J. Kokott, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 14. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)

Nizozemské království tím, že ve stanovených lhůtách neuvedlo v platnost veškeré právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s požadavky čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, ve spojení s čl. 2 odst. 2, čl. 1 písm. a), e) a i), čl. 6 odst. 2 až 4, články 7, 11 a 15 této směrnice, a tím, že ponechalo v platnosti čl. 13 odst. 4 zákona o ochraně přírody (Natuurbeschermingswet), který je neslučitelný s čl. 6 odst. 4 směrnice 92/43, nesplnilo své povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedených směrnic.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Nizozemskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 304,13. 12. 2003.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/11

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(třetího senátu)

ze dne 14. dubna 2005

ve věci C-519/03: Komise Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství (1)

(Rámcová dohoda o rodičovské dovolené - Nahrazení rodičovské dovolené mateřskou dovolenou - Datum, od kterého je přiznáno individuální právo na rodičovskou dovolenou)

(2005/C 143/13)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci C-519/03, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti státem na základě článku 226 ES, podaná dne 12. prosince 2003, Komise Evropských společenství (zmocněnec: D. Martin) proti Lucemburskému velkovévodství (zmocněnec: S. Schreiner), Soudní dvůr (třetí senát), ve složení A. Borg Barthet (zpravodaj), zastávající funkci předsedy třetího senátu, J.-P. Puissochet, S. von Bahr, U. Lõhmus a A. Ó Caoimh, soudci, generální advokát: A. Tizzano, vedoucí soudní kanceláře: M.-F. Contet, vrchní rada, vydal dne 14. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)

Lucemburské velkovévodství tím, že stanovilo, že právo na mateřskou dovolenou nebo na dovolenou při převzetí dítěte zasahující do průběhu rodičovské dovolené nahrazuje tuto rodičovskou dovolenou, která tedy tímto musí skončit, bez možnosti rodiče odložit část rodičovské dovolené, kterou nemohl využít, a tím, že omezilo přiznání práva na rodičovskou dovolenou na rodiče dětí narozených po 31. prosinci 1998 nebo u kterých bylo řízení o osvojení zahájeno po tomto datu, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS.

2)	Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 35, ze dne 7.2.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/12

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(pátého senátu)

ze dne 14. dubna 2005

ve věci C-22/04: Komise Evropských společenství proti Řecké republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Nařízení (EHS) č. 2847/93 - Rybářská plavidla - Zavedení systému satelitního sledování polohy - Neprovedení směrnice ve stanovené lhůtě)

(2005/C 143/14)

Jednací jazyk: řečtina

Ve věci C-22/04, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 26. ledna 2004, Komise Evropských společenství, (zmocněnci: M. Condou-Durande a T. van Rijn) proti Řecké republice (zmocněnkyně: A. Samoni-Rantou a S. Chala), Soudní dvůr (pátý senát), ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně senátu, J. Makarczyk a P. Kūris (zpravodaj), soudci, generální advokátka: C. Stix-Hackl, vedoucí soudní kanceláře: H. von Holstein, vydal dne 14. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.

Řecká republika tím, že nezajistila, aby rybářská plavidla, která plují pod její vlajkou a která musejí být vybavena zařízením pro satelitní zaměřování, byla tímto zařízením skutečně vybavena ke dni 30. června 1998 nebo ke dni 1. ledna 2000 podle druhu dotyčného plavidla, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 3 nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku, ve znění nařízení Rady (ES) č. 686/97 ze dne 14. dubna 1997.

2.	Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 85, 3.4.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/12

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(šestého senátu)

ze dne 14. dubna 2005

ve věci C-146/04: Komise Evropských společenství proti Nizozemskému království (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2000/69/ES a 2001/81/ES - Látky znečišťující ovzduší - Národní emisní stropy - Neprovedení směrnice)

(2005/C 143/15)

Jednací jazyk: nizozemština

Ve věci C-146/04, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 19. března 2004, Komise Evropských společenství, (zmocněnci: M. van Beek a G. Valero Jordana) proti Nizozemskému království (zmocněnci: H. G. Sevenster a J. van Bakel), Soudní dvůr (šestý senát), ve složení A. Borg Barthet (zpravodaj), předseda senátu, S. von Bahr a J. Malenovský, soudci, generální advokát: P. Léger, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 14. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.

Nizozemské království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/69 ze dne 16. listopadu 2000 o mezních hodnotách pro benzen a oxid uhelnatý v ovzduší, jakož i se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/81/ES ze dne 23. října 2001 o národních emisních stropech pro některé látky znečišťující ovzduší, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z těchto směrnic.

2.	Nizozemskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 106, 30.04.2004.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/13

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(čtvrtého senátu)

ze dne 14. dubna 2005

ve věci C-171/04: Komise Evropských společenství proti Nizozemskému království (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2001/80/ES - Neprovedení)

(2005/C 143/16)

Jednací jazyk: nizozemština

Ve věci C-171/04, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti státem na základě článku 226 ES, podaná dne 5. dubna 2004, Komise Evropských společenství (zmocněnci: M. van Beek a G. Valero Jordana) proti Nizozemskému království (zmocněnkyně: H. Sevenster a J. van Bakel), Soudní dvůr (čtvrtý senát), ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, N. Colneric a E. Juhász (zpravodaj), soudci, generální advokát: M. Poiares Maduro, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 14. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)

Nizozemské království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení, nesplnilo své povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Nizozemskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 106, ze dne 30.4.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/13

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(šestého senátu)

ze dne 14. dubna 2005

ve věci C-299/04: Komise Evropských společenství proti Řecké republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2002/77/ES - Trhy sítí a služeb elektronických komunikací - Neprovedení v předepsané lhůtě)

(2005/C 143/17)

Jednací jazyk: řečtina

Ve věci C-299/04, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 14. července 2004, Komise Evropských společenství, (zmocněnci: T. Christoforou a K. Mojzesowicz) proti Řecké republice (zmocněnec: N. Dafniou), Soudní dvůr (šestý senát), ve složení A. Borg Barthet, předseda senátu, J.-P. Puissochet a J. Malenovský (zpravodaj), soudci, generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 14. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Řecká republika tím, že ve stanovené lhůtě nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Komise 2002/77/ES ze dne 16. září 2002 o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2.	Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 228, 11.9.2004.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/13

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(pátého senátu)

ze dne 28. dubna 2005

ve věci C-329/04: Komise Evropských společenství proti Spolkové republice Německo (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2000/43/ES - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2005/C 143/18)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-329/04, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 29. července 2004, Komise Evropských společenství (zmocněnci: D. Martin a H. Kreppel) proti Spolkové republice Německo (zmocněnec: C.-D. Quassowski), Soudní dvůr (pátý senát), ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně senátu, P. Kūris a J. Klučka (zpravodaj), soudci, generální advokát: P. Léger, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 28. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)

Spolková republika Německo tím, že ve stanovené lhůtě nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2)	Spolkové republice Německo se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 239, 25.9.2004.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/14

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(šestého senátu)

ze dne 28. dubna 2005

ve věci C-375/04: Komise Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2002/58/ES - Elektronické komunikace - Zpracování osobních údajů - Ochrana soukromí - Ochrana fyzických osob - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2005/C 143/19)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci C-375/04, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 1. září 2004, Komise Evropských společenství (zmocněnec: M. Shotter) proti Lucemburskému velkovévodství (zmocněnec: S. Schreiner), Soudní dvůr (šestý senát), ve složení A. Borg Barthet, předseda senátu, U. Lõhmus (zpravodaj) a A. Ó Caoimh, soudci, generální advokátka: C. Stix-Hackl, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 28. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)

Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo ve stanovené lhůtě právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 262, 23.10.2004.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/14

---

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(šestého senátu)

ze dne 28. dubna 2005

ve věci C-376/04: Komise Evropských společenství proti Belgickému království (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2002/58/ES - Elektronické komunikace - Zpracování osobních údajů - Ochrana soukromí - Ochrana fyzických osob - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2005/C 143/20)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci C-376/04, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 2. září 2004, Komise Evropských společenství (zmocněnec: M. Shotter) proti Belgickému království (zmocněnkyně: E. Dominkovits), Soudní dvůr (šestý senát), ve složení A. Borg Barthet, předseda senátu, U. Lõhmus (zpravodaj) a A. Ó Caoimh, soudci, generální advokátka: C. Stix-Hackl, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 28. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)

Belgické království tím, že nepřijalo ve stanovené lhůtě všechny právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 262, 23.10.2004.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/15

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korsholms tingsrätt ze dne 18. února 2005 ve věci Teemu Pakala proti Oy L Simons Transport Ab

(Věc C-93/05)

(2005/C 143/21)

Jednací jazyk: švédština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Korsholms tingsrätt ze dne 18. února 2005 ve věci Teemu Pakala proti Oy L Simons Transport Ab, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 22. února 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Korsholms tingsrätt žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následující otázce:

Je mzdový systém, založený na ujetém úseku cesty, v tomto případě v rozporu s nařízením Rady (EHS) č. 3820/85 (1) a zejména jeho článkem 10?

---

(1)  Nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 ze dne 20. prosince 1985 o harmonizaci určitých sociálních právních předpisů v silniční dopravě, Úř. věst. L 370, 31.12.1985, s. 1.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/15

---

Žaloba podaná dne 4. března 2005 Komisí Evropských společenství proti Spolkové republice Německo

(Věc C-112/05)

(2005/C 143/22)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla dne 4. března 2005 předložena žaloba směřující proti Spolkové republice Německo podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou F. Benyonem a G. Braunem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	určil, že čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 a 3 VW-Gesetz (zákon o privatizaci podílů na společnosti s ručením omezeným Volkswagenwerk, dále jen „VW-Gesetz“) jsou v rozporu s články 56 a 43 ES;

2.	uložil Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

VW-Gesetz Spolkové republiky Německo ohraničuje, odchylně od právní úpravy Aktiengesetz (zákon o akciové společnosti), hlasovací právo každého akcionáře na maximálně 20 % základního kapitálu. Spolková republika Německo a Spolková země Dolní Sasko mají právo každá jmenovat dva členy dozorčí rady VW-AG, dokud jim patří akcie této společnosti. Usnesení valné hromady VW-AG, pro jehož přijetí je třeba podle Aktiengesetz většina 75 % základního kapitálu zastoupeného při hlasování, vyžadují většinu více než 80 % zastoupeného základního kapitálu.

Tato ustanovení jsou v rozporu s volným pohybem kapitálu podle článku 56 ES a se svobodou usazování podle článku 43 ES.

Směrnice 88/361/EHS uvádí ve své příloze jako formy pohybu kapitálu nejenom investiční vložení akcií a cenných papírů, ale i účast na podnicích nebo jejich úplné převzetí.

Podle dřívějších rozhodnutí Soudního dvora se oblast ochrany volného pohybu kapitálu týká každé právní úpravy, které by mohla odradit vkladatele z jiných členských států, aby investovali do společnosti a podíleli se na její správě a kontrole. Zákaz článku 56 ES nemá totiž pouze za cíl zabránit diskriminaci zahraničních hospodářských subjektů oproti vnitrostátním hospodářským subjektům, ale zahrnuje každé opatření, které v jakékoliv formě znesnadňuje volný pohyb kapitálu. Podle konstatování Soudního dvora stran zákazu omezení stanoveného článkem 56 ES představuje maximální výše hlasovacího práva uložená státem ve VW-Gesetz nepřímé omezení nabývání, a tímto porušení volného pohybu kapitálu.

Svým podílem na akciích dosahuje Spolková země Dolní Sasko na valných hromadách, kde obvykle kapitál, se kterým jsou spojena hlasovací práva, není plně zastoupen, těch 20 % hlasů, které jsou potřebné k tomu, aby zablokovaly ta usnesení, která vyžadují většinu více než 80 % zastoupeného kapitálu. Toto ustanovení VW- Gesetz představuje omezení výkonem veřejné moci, protože tato právní úprava umožňuje Spolkové zemi, aby zabránila nechtěným změnám status quo, když musí být přijaty takovými usneseními, která podle Aktiengesetz vyžadují vyšší kvorum.

Právo Spolkové republiky Německo a Spolkové země Dolní Sasko jmenovat členy dozorčí rady upravené ve VW-Gesetz nezávisle na množství vlastněných akcií omezuje právo ostatních akcionářů na přiměřené zastoupení v dozorčí radě společnosti. A jelikož – jak Soudní dvůr rovněž vícekrát konstatoval – právní úprava, která omezuje nabývání účasti nebo jiným způsobem omezuje možnost se skutečně podílet na správě společnosti nebo její kontrole, představuje omezení volného pohybu kapitálu, jedná se v případě této právní úpravy o omezení volného pohybu kapitálu v rozporu s právem Společenství.

Omezení volného pohybu kapitálu je možno odůvodnit jen z důvodů uvedených článkem 58 ES nebo z takzvaných naléhavých důvodů veřejného zájmu. Podle kritérií vypracovaných Soudním dvorem nesmí být taková opatření ve veřejném zájmu diskriminační, musí být objektivně nezbytná a přiměřená sledovanému cíli. Tyto důvody musí být především použitelné na všechny osoby nebo podniky činné na území hostitelského členského státu. Obecné finanční zájmy, které jdou nad důvody týkající se daňového práva podle článku 58 ES, jakož i jiné hospodářské cíle členského státu nemohou podle ustálené judikatury odůvodnit žádné omezení, které je zakázáno podle Smlouvy o ES. Podle měřítek článku 56 ES a příslušné judikatury se v případě uvedených ustanovení VW-Gesetz jedná o nepřímá omezení nabývání, pro která neexistují žádná odůvodnění relevantní s ohledem na právo Společenství.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/16

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Finanzgericht Hamburg ze dne 2. března 2005 ve věci Heinrich Schulze GmbH & Co KG i.L., zastoupená likvidátorem Ravensberger Honig GmbH, proti Hauptzollamt Hamburg-Jonas

(Věc C-120/05)

(2005/C 143/23)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Finanzgericht Hamburg (Německo) ze dne 2. března 2005 ve věci Heinrich Schulze GmbH & Co KG i.L., zastoupená likvidátorem Ravensberger Honig GmbH, proti Hauptzollamt Hamburg-Jonas, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 15. března 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Finanzgericht Hamburg žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Může být listinný důkaz stanovený v čl. 7 odst. 1 třetím pododstavci nařízení č. 1222/94 (1) nezohledněn, a může být vývozci povoleno uvést důkazy týkající se produktů skutečně použitých při výrobě vyváženého zboží prostřednictvím jiných druhů důkazů, pokud tento vývozce nemůže (již není schopen) uvést listinné důkazy týkající se výroby z důvodu vyšší moci?

Může výskyt vyšší moci vést ke snížení důkazní povinnosti v tom smyslu, že vývozce musí pouze předložit důkazní materiál nebo hodnověrné nepřímé důkazy týkající se produktů skutečně použitých při výrobě vyváženého zboží?

---

(1)  Úř. věst. L 135, s. 5.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/16

---

Opravný prostředek podaný dne 15. března 2005 (fax: ze dne 11. března 2005) Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) proti rozsudku vydanému dne 12. ledna 2005 Soudem prvního stupně Evropských společenství (třetím senátem) ve věci T-334/03, Deutsche Post Euro Express GmbH v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu

(Věc C-121/05 P)

(2005/C 143/24)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 15. března 2005 (fax: ze dne 11. března 2005) opravný prostředek podaný Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), zastoupeným A. von Mühlendahlem, místopředsedou Úřadu, a G. Schneiderem, členem oddělení soudního řízení v oblasti duševního vlastnictví, proti rozsudku vydanému dne 12. ledna 2005 Soudem prvního stupně Evropských společenství (třetím senátem) ve věci T-334/03, Deutsche Post Euro Express GmbH v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu.

Účastník řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	zrušil rozsudek Soudu prvního stupně (třetího senátu) ze dne 12. ledna 2005 ve věci T-334/03 (1) a zamítl žalobu;

2.	vrátil věc Soudu prvního stupně.

Důvody opravného prostředku a hlavní argumenty

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) odůvodňuje svůj opravný prostředek proti uvedenému rozsudku následně.

Soud porušil svými výklady obsaženými v bodech 35 a 36 napadeného rozsudku čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 tím, že sice uznal označení „EURO“ za údaj o zeměpisném původu výrobků nebo služeb, toto označení ale zároveň posoudil tak, že je vyloučeno ze zápisu jako ochranná známka Společenství jen tehdy, když označení zeměpisného původu je „podstatné“ pro cílový okruh odběratelů, kterým je určena ochranná známka. Toto je v rozporu s jednoznačným zněním uvedeného článku, který bez další kvalifikace vylučuje údaje o zeměpisném původu ze zápisu. Zároveň vyplývá z rozsudku Soudního dvora ze dne 12. února 2004 ve věci C-363/99, že jsou ze zápisu vyloučena všechna označení nebo údaje, které popisují vlastnosti přihlašovaných výrobků nebo služeb, aniž by mělo význam, zda jsou tyto vlastnosti „podstatné“.

Soud porušil svými výklady obsaženými v bodech 36 až 43 napadeného rozsudku čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 tím, že sice uznal označení „PREMIUM“ za údaj o jakosti, ale zároveň na toto označení odmítl použít uvedené ustanovení. Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 bez další kvalifikace vylučuje údaje o hodnotě ze zápisu, protože každý z konkurentů přihlašovatele musí mít právo používat údaje o hodnotě, aniž by byl omezen právy třetích osob k ochranné známce na takové údaje. Argument Soudu (bod 39), podle kterého označení jako „PREMIUM“ musí být posuzována (jen) podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, je v projednávaném případě nevhodný. Protože označení „PREMIUM“ jako údaj o jakosti spadá již pod čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, není třeba se dále odvolávat na čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení.

Podle zásad stanovených v rozsudcích Soudního dvora, které jsou uvedeny v bodu 44 napadeného rozhodnutí, je ochranná známka, která se skládá z popisných částí, také popisná jako celek, pokud není stanoveno, že celkové označení má jako celek jiný význam než jeho jednotlivé části. V projednávaném případě je zřejmé, že označení „EUROPREMIUM“ – představující z jazykového hlediska běžné spojení obou částí „EURO“ a „PREMIUM“ – také v této spojitosti neoznačuje nic jiného, než že se u přihlašovaného zboží a služeb jedná o zboží a služby evropského původu s obzvláštní kvalitou.

Z výše uvedených důvodů tedy napadené rozhodnutí představuje porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, a musí být tedy zrušeno.

---

(1)  Úř. věst. C 69, s. 14

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/17

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Østre Landsret ze dne 15. března 2005 ve věci VW-Audi Forhandleforeningen, jednající za Vulcan Silkeborg proti Skandinavisk Motor Co. A/S

(Věc C-125/05)

(2005/C 143/25)

Jednací jazyk: dánština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem Østre Landsret (Dánsko) ze dne 15. března 2005 ve věci VW-Audi Forhandleforeningen, jednající za Vulcan Silkeborg proti Skandinavisk Motor Co. A/S, který došel kanceláři Soudního dvora dne 17. března 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Østre Landsret žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1)

Musí být čl. 5 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 1475/95 (1) ze dne 28. června 1995 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o distribuci a servisu motorových vozidel („nařízení č. 1475/95 o blokových výjimkách“) vykládán v tom smyslu, že výpověď dohody o distribuci s výpovědní lhůtou jednoho roku dodavatelem vyžaduje uvedení širšího odůvodnění, nežli jen dodavatelův odkaz na toto ustanovení?

2)	V případě kladné odpovědi na první otázku: jaké požadavky mohou být podle práva Společenství kladeny na obsah takového odůvodnění a kdy je takové odůvodnění nezbytné?

3)	Jaké následky mohou být vyvozeny ze skutečnosti, že odůvodnění nebylo poskytnuto řádně či včas?

4)	Musí být čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95 o blokových výjimkách vykládán v tom smyslu, že výpověď dohody s distributorem s výpovědní lhůtou jednoho roku musí být uskutečněna na základě návrhu na reorganizaci již vytvořeného dodavatelem?

5)	V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku: Jaké požadavky mohou být podle práva Společenství stanoveny, pokud jde o obsah a formu návrhu na reorganizaci, vytvořeného dodavatelem a kdy musí být tento návrh předložen?

6)	V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku: Musí dodavatel informovat distributora, jehož dohoda je vypovídána, o obsahu návrhu na reorganizaci a pokud tomu tak je, ke kterému okamžiku a v jaké formě?

7)	V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku: Jaké jsou následky mohou být vyvozeny ze skutečnosti, že případný návrh na reorganizaci není v souladu s požadavky, které mohou být stanoveny pro jeho formu a obsah?

8)

Z dánské verze čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95 o blokových výjimkách vyplývá, že výpověď dohody s distributorem s výpovědní lhůtou jednoho roku předpokládá, že „[…] v případě potřeby zásadní reorganizace celku nebo podstatné části sítě […]“. Pojem „potřeba“ se nachází ve všech jazykových verzích nařízení č. 1475/95, ale slovo „zásadní“ se nachází pouze ve verzi dánské. Za těchto podmínek: Jaké požadavky mohou být stanoveny, pokud jde o povahu reorganizace, aby byl dodavatel oprávněný vypovědět dohodu s distributorem s výpovědní lhůtou jednoho roku podle čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95 o blokových výjimkách?

9)

Je třeba při posuzování otázky, zda jsou podmínky pro to, aby byl dodavatel oprávněný vypovědět smlouvu s výpovědní lhůtou jeden rok podle čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95, splněny, přikládat význam případným hospodářským důsledkům, které dodavatel může utrpět, pokud by vypověděl dohodu s distributorem s výpovědní lhůtou dva roky?

10)	Kdo nese důkazní břemeno při prokazování splnění podmínek, že dodavatel může vypovědět dohodu s výpovědní lhůtou jednoho roku podle čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95 a za jakých podmínek může být tohoto břemena zbaven?

11)

Musí být čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95 o blokových výjimkách vykládán v tom smyslu, že podmínky pro výpověď dohody s výpovědní lhůtou jednoho roku podle tohoto ustanovení dodavatelem mohou být splněny již na základě pouhé skutečnosti, že provedení nařízení č. 1400/2002 o blokových výjimkách může, jako takové, vyžadovat důkladnou reorganizaci dodavatelovy distribuční sítě?

---

(1)  Úř. věst. L 145, 29.6.1995, s. 25.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/18

---

Žaloba podaná dne 21. března 2005 Komisí Evropských společenství proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska

(Věc C-127/05)

(2005/C 143/26)

Jednací jazyk: angličtina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 21. března 2005 žaloba směřující proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou M.-J. Jonczym a N. Yerrellem, členy právní služby Komise.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.

určil, že Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že omezilo povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců po všech stránkách spojených s prací na povinnost tak učinit, „je-li to přiměřeným způsobem proveditelné“, porušilo svoje povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 5 odst. 1 a 4 směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (1);

2.	uložil Spojenému království Velké Británie a Severního Irska náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Předmětem žaloby Komise je ustanovení čl. 2 odst. 1 Health and Safety at Work Act 1974 (zákon z roku 1974 o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci), který uvádí, že každý zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost, ochranu zdraví a blaho všech svých zaměstnanců při práci, „je-li to přiměřeným způsobem proveditelné“. Komise se domnívá, že toto omezení povinnosti zaměstnavatele je neslučitelné s čl. 5 odst. 1 a 4 směrnice 89/391/EHS (dále jen „směrnice“).

Komise tvrdí, že:

i)	Článek 5 odst. 1 ukládá zaměstnavateli odpovědnost za všechny události, nepříznivé pro zdraví a bezpečnost jeho zaměstnanců, pokud nemohou být uplatněny zcela zvláštní okolnosti ve smyslu čl. 5 odst. 4.

ii)	Toto potvrzují mimo jiné okolnosti přijetí směrnice a výslovné zamítnutí zahrnutí ustanovení „je-li to přiměřeným způsobem proveditelné“ zákonodárcem Společenství.

iii)	Naopak právní úprava ve Spojeném království (tak jak je vykládána vnitrostátními soudy) dovoluje zaměstnavateli zbavit se odpovědnosti, jestliže může dokázat, že náklady vynaložené na přijetí dalších opatření ať už peníze, čas nebo obtíže by byly v hrubém nepoměru k riziku.

iv)	Tento „porovnávací test“ je zjevně uplatňován vnitrostátními soudy ve všech případech, a nikoli jen ve výjimečných situacích, na které se vztahuje čl. 5 odst. 4 směrnice.

v)	Posouzení toho, co je „přiměřeným způsobem proveditelné“, dále zaměstnavateli dovoluje zahrnout do jeho úvah náklady (ve finančním smyslu), což je v rozporu s čl. 5 odst. 4 směrnice vykládaným ve smyslu jejího třináctého bodu odůvodnění.

---

(1)  Úř. věst. L 183, s. 1.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/19

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná College van Beroep voor het bedrijfsleven te 's-Gravenhage ze dne 17. března 2005 ve věci N. V. Raverco proti Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit

(Věc C-129/05)

(2005/C 143/27)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem College van Beroep voor het bedrijfsleven te 's-Gravenhage (Nizozemsko) ze dne 17. března 2005 ve věci N. V. Raverco proti Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit, který došel kanceláři Soudního dvora dne 21. března 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

College van Beroep voor het bedrijfsleven te 's-Gravenhage žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1)

Musí být čl. 17 odst. 2 písm. a) směrnice Rady 97/78/ES (1) vykládán v tom smyslu, že důvod, který brání zpětnému zaslání zásilky, která nevyhovuje dovozním podmínkám, spočívá v tom, že dovozní podmínky Společenství nejsou splněny, nebo je třeba hledat v podmínkách, které platí na místě sjednaném s osobou odpovědnou za nakládku mimo území uvedená v příloze I směrnice 97/78/ES?

2)

Musí být čl. 17 odst. 2 písm. a) směrnice 97/78/ES ve spojení s čl. 22 odst. 2 směrnice 97/78/ES a s článkem 5 nařízení Rady (EHS) č. 2377/90 (2) vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení ve všech případech, kdy z kontroly upravené ve směrnici 97/78/ES vyplyne, že by zásilka produktů mohla ohrozit zdraví lidí nebo zvířat, kogentně nařizuje zničení dotyčných zásilek živočišných produktů?

3)

Musí být článek 22 směrnice 97/78/ES ve spojení s článkem 5 nařízení (EHS) č. 2377/90 vykládán v tom smyslu, že prokázání rezidua látky uvedené v příloze V nařízení (EHS) č. 2377/90 v zásilce již znamená, že dotyčná zásilka představuje takové nebezpečí pro zdraví lidí a zvířat, že je zpětné zaslání vyloučeno?

4)

V případě záporné odpovědi na druhou otázku, musí být čl. 17 odst. 2 směrnice 97/78/ES vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení slouží zároveň k ochraně zájmů třetí země, do níž má být zásilka po zpětném zaslání dovezena, i když tyto zájmy neobsahují zároveň ochranu zájmů existujících v členských státech Evropské unie?

---

(1)  Směrnice Rady ze dne 18. prosince 1997, kterou se stanoví základní pravidla pro veterinární kontroly produktů ze třetích zemí dovážených do Společenství (Úř. věst. L 24, s. 9).

(2)  Nařízení Rady ze dne 26. června 1990, kterým se stanoví postup Společenství pro stanovení maximálních limitů reziduí veterinárních léčivých přípravků v potravinách živočišného původu (Úř. věst. L 224, s. 1).

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/20

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná College van Beroep voor het bedrijfsleven te 's-Gravenhage ze dne 17. března 2005 ve věci Coxon & Chatterton limited proti Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit

(Věc C-130/05)

(2005/C 143/28)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem College van Beroep voor het bedrijfsleven te 's-Gravenhage (Nizozemsko) ze dne 17. března 2005 ve věci Coxon & Chatterton limited proti Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit, který došel kanceláři Soudního dvora dne 21. března 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

College van Beroep voor het bedrijfsleven te 's-Gravenhage žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1)

Musí být čl. 17 odst. 2 písm. a) směrnice Rady 97/78/ES (1) vykládán v tom smyslu, že důvod, který brání zpětnému zaslání zásilky, která nevyhovuje dovozním podmínkám, spočívá v tom, že dovozní podmínky Společenství nejsou splněny, nebo je třeba hledat v podmínkách, které platí na místě sjednaném s osobou odpovědnou za nakládku mimo území uvedená v příloze I směrnice 97/78/ES?

2)

Musí být čl. 17 odst. 2 písm. a) směrnice 97/78/ES ve spojení s čl. 22 odst. 2 směrnice 97/78/ES a s článkem 5 nařízení Rady (EHS) č. 2377/90 (2) vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení ve všech případech, kdy z kontroly upravené ve směrnici 97/78/ES vyplyne, že by zásilka produktů mohla ohrozit zdraví lidí nebo zvířat, kogentně nařizuje zničení dotyčných zásilek živočišných produktů?

3)

Musí být článek 22 směrnice 97/78/ES ve spojení s článkem 5 nařízení (EHS) č. 2377/90 vykládán v tom smyslu, že prokázání rezidua látky uvedené v příloze V nařízení (EHS) č. 2377/90 v zásilce již znamená, že dotyčná zásilka představuje takové nebezpečí pro zdraví lidí a zvířat, že je zpětné zaslání vyloučeno?

4)

V případě záporné odpovědi na druhou otázku, musí být čl. 17 odst. 2 směrnice 97/78/ES vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení slouží zároveň k ochraně zájmů třetí země, do níž má být zásilka po zpětném zaslání dovezena, i když tyto zájmy neobsahují zároveň ochranu zájmů existujících v členských státech Evropské unie?

---

(1)  Směrnice Rady ze dne 18. prosince 1997, kterou se stanoví základní pravidla pro veterinární kontroly produktů ze třetích zemí dovážených do Společenství (Úř. věst. L 24, s. 9).

(2)  Nařízení Rady ze dne 26. června 1990, kterým se stanoví postup Společenství pro stanovení maximálních limitů reziduí veterinárních léčivých přípravků v potravinách živočišného původu (Úř. věst. L 224, s. 1).

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/20

---

Žaloba podaná dne 21. března 2005 Komisí Evropských společenství proti Rakouské republice

(Věc C-133/05)

(2005/C 143/29)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 21. března 2005 žaloba směřující proti Rakouské republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou D. Martinem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.

určil, že Rakouská republika tím, že do 2. prosince 2003 nepřijala (všechny) právní a správní předpisy, které jsou na spolkové úrovni nezbytné k dosažení souladu s ustanoveními směrnice Rady (1) 2000/78 ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, týkajícími se diskriminace na základě zdravotního postižení, dále na zemské úrovni s výjimkou zemí Vídeň a Dolní Rakousko se všemi ustanoveními směrnice, popřípadě o těchto předpisech neuvědomila Komisi, nesplnila povinnosti, které pro ni ve vnitrostátním právu vyplývají z článku 18 této směrnice;

2.	uložil Rakouské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Rakouská republika nepřijala opatření k provedení směrnice na spolkové úrovni, pokud jde o ustanovení týkající se diskriminace na základě zdravotního postižení, a dále na zemské úrovni s výjimkou zemí Vídeň a Dolní Rakousko nepřijala žádná opatření, popřípadě o nich ještě neuvědomila Komisi.

---

(1)  Úř. věst. L 303, s. 16.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/21

---

Žaloba podaná dne 22. března 2005 Komisí Evropských společenství proti Italské republice

(Věc C-134/05)

(2005/C 143/30)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 22. března 2005 žaloba směřující proti Italské republice, podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou E. Traversou, členem právní služby Komise.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr určil, že Italská republika tím, že:

1.	váže mimosoudní vymáhání pohledávek na licenci vydanou místním orgánem policie (Questore);

2.	omezuje platnost licence na území provincie, ve kterém byla vydána;

3.	spojuje výkon mimosoudního vymáhání pohledávek s místy konkrétně uvedenými v licenci;

4.	váže výkon činnosti v provincii, pro kterou subjekt nemá licenci, na pověření zástupce, který ji má;

5.	zavazuje subjekty k vyvěšení viditelným způsobem seznamu uvádějícího veškerá plnění, která mohou pro klienty vykonat;

6.	stanoví, že místní orgán policie (Questore) může vázat vydání licence na dodatečná nařízení;

7.	omezuje svobodu určení ceny ze strany subjektů;

8.	určuje, že vymáhání pohledávek je neslučitelné s bankovními a úvěrovými činnostmi, které jsou předmětem vládního nařízení s mocí zákona č. 385/93;

nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 43 a 49 Smlouvy o založení Evropského společenství;

—	uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

1.

Požadavek licence policejního orgánu není slučitelný s článkem 49 Smlouvy, neboť tento článek se použije bez rozdílu na všechny poskytovatele služeb, kteří jsou usazeni v jiném členském státě a aniž je bráno v úvahu splnění povinností těchto poskytovatelů služeb stanovených právním předpisem jejich země na ochranu stejného veřejného zájmu.

2.

Italské území je v současnosti rozděleno na 103 provincií. To znamená, že subjekt Společenství, který se hodlá usadit v Itálii a rozšířit svou činnost na značnou část italského území, bude muset podat tolik žádostí o licenci, kolik je provincií, do kterých je rozdělena oblast, kterou hodlá pokrýt, a alespoň 103 žádostí, chce-li se usadit a vykonávat činnost na celém italském území.

3.

Společnost, která se hodlá usadit v Itálii a provozovat svou činnost na území určitého rozměru bude muset nejen obdržet různé licence, ale také si opatřit tolik míst kolik je obdržených licencí a pokrytých provincií. Takové zatížení je zajisté nepřiměřené s ohledem na náklady, které to s sebou pro subjekty nese, a není ani nezbytné pro výkon činnosti. Mimoto stanovení povinnosti disponovat místy se rovná požadavku usazení subjektu, jehož činností je přeshraniční poskytování služeb.

4.

Subjekt, který legálně vykonává svou činnost, musí mít možnost ji vykonávat na celém italském území, aniž by musel uzavírat mandátní smlouvu se zprostředkovatelem v případě, kdy tento subjekt hodlá vyvíjet svou činnost mimo provincii, pro kterou získal licenci. Tento zprostředkovatel totiž, jelikož pracuje ve stejném odvětví činnosti, je potenciálním konkurentem zmocnitele a mimoto uchýlení se ke zprostředkovateli s sebou nese další čas a dodatečné náklady pro samotného zmocnitele.

5.

Povinnost vyvěsit dobře viditelným způsobem seznam plnění v místě předpokládá, že subjekt nutně disponuje předmětnými místy výkonu činnosti. Podle ustálené judikatury Soudního dvora stanovení povinnosti disponovat místy v členském státě, kde jsou služby poskytovány, se rovná požadavku usazení subjektu, jehož činností je přeshraniční poskytování služeb.

6.

Pravomoc, která je dána každému provinčnímu orgánu policie (Questore), vázat licenci na vymáhání pohledávek na blíže nespecifikovaná „dodatečná nařízení“ nesplňuje podmínky transparentnosti a objektivity požadované judikaturou Soudního dvora, i když pravomoc Questore je omezena zákonem a cílem, který tento zákon sleduje.

7.	Omezení volného určení cen představují překážku jak svobody usazování, tak volného pohybu služeb. Nový subjekt, který hodlá vstoupit na určitý trh, se totiž musí prosadit ve vztahu ke konkurentům a cena služeb představuje faktor prvotní důležitosti pro získání si klientů.

8.	Neslučitelnost s výkonem bankovních a úvěrových činností stanovená italskými předpisy znamená pro bankovní a úvěrové subjekty jiných členských států zákaz výkonu vymáhání pohledávek v Itálii, přičemž se na ně vztahuje jak svoboda usazování, tak volný pohyb služeb zaručených Smlouvou.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/22

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením het College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 22. března 2005 ve věci Stichting Zuid-Hollandse Milieufederatie proti Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit, vedlejším účastníkem řízení je LTO Nederland

(Věc C-138/05)

(2005/C 143/31)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením het College van Beroep voor het bedrijfsleven (Nizozemsko) ze dne 22. března 2005 ve věci Stichting Zuid-Hollandse Milieufederatie proti Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit, vedlejším účastníkem řízení je LTO Nederland, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 25. března 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Het College van Beroep voor het bedrijfsleven žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1)	Může být článek 8 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin (1) uplatňován vnitrostátním soudem po uplynutí lhůty stanovené v článku 23 této směrnice?

2)	Je třeba vykládat článek 16 směrnice o biocidních přípravcích (2) tak, že má stejný význam jako čl. 8 odst. 2 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin?

3)

Má být čl. 8 odst. 2 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin vykládán jako povinnost stand-still v tom smyslu, že členský stát může změnit svůj stávající systém nebo praxi výlučně v rozsahu, ve kterém tato změna vede ke zkoumání souvisejícímu s povolováním přípravků na ochranu zdraví rostlin v souladu s touto směrnicí?

4)	Je-li odpověď na třetí otázku záporná: Ukládá čl. 8 odst. 2 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin omezení změn vnitrostátních právních předpisů o uvádění biocidních přípravků na trh, a pokud ano, jaká omezení?

5)	Je-li odpověď na čtvrtou otázku záporná: Na základě jakých kritérií je třeba zkoumat, zda se jedná o opatření, která vážně ohrožují uskutečnění cíle stanoveného ve směrnici na ochranu rostlin?

6)

Je-li odpověď na druhou otázku záporná: a) Musí být čl. 8 odst. 2 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin vykládán v tom smyslu, že pokud členský stát uvádí na svém území na trh přípravky na ochranu rostlin, obsahující účinné látky neuvedené v příloze I této směrnice, které již byly na trhu dva roky ode dne oznámení směrnice, je povinen řídit se rovněž ustanovením článku 4 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin? b) Musí být čl. 8 odst. 2 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin vykládán v tom smyslu, že pokud členský stát uvádí na svém území na trh prostředky na ochranu rostlin, obsahující účinné látky neuvedené v příloze I této směrnice, které již byly na trhu dva roky ode dne oznámení směrnice, je povinen řídit se rovněž ustanoveními čl. 8 odst. 3 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin?

7)

Musí být čl. 8 odst. 3 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin vykládán v tom smyslu, že jako přezkoumávání je třeba chápat i ohodnocení nového používání přípravku na ochranu rostlin, který byl již uveden na trh, v rámci kterého se zkoumá, zda existují nepřípustná rizika pro uživatele/pracovníky pro veřejné zdraví a životní prostředí v rámci dočasného opatření ve smyslu článku 16aa zákona o pesticidech?

8)	Má být čl. 8 odst. 3 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin vykládán v tom smyslu, že obsahuje pouze předpisy o předložení údajů před přezkoumáváním, nebo musí být chápán tak, že uvedené požadavky mají význam také pro určení, jakým způsobem se má zahájit a provést přezkoumávání?

---

(1)  Směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. L 230, 19.08.1991, s. 1).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh (Úř. věst. L 123, 24.04.1998, s. 1).

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/23

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Zoll-Senat 3 (K) des Unabhängigen Finanzsenates ze dne 17. března 2005 ve věci Amalia Valesko proti Zollamt Klagenfurt

(Věc C-140/05)

(2005/C 143/32)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Zoll-Senat 3 (K) des Unabhängigen Finanzsenates (Rakousko) ze dne 17. března 2005 ve věci Amalia Valesko proti Zollamt Klagenfurt, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 25. března 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Zoll-Senat 3 (K) des Unabhängigen Finanzsenates žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Otázka 1:

Mají být ustanovení aktu o podmínkách přistoupení Slovinské republiky k Evropské unii, příloha XIII – seznam uvedený v článku 24 aktu o přistoupení: Slovinsko, bod 6. Daně, číslo 2 (Úř. věst. L 236, 23.9.2003, s. 906), podle kterých mohou členské státy, po informování Komise a aniž by byl dotčen článek 8 směrnice Rady 92/12/EHS o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani, „zachovat“ po dobu, po kterou tato výjimka platí, tatáž množstevní omezení pro cigarety, které mohou být dovezeny ze Slovinska na jejich území bez zaplacení další spotřební daně, jaká jsou uplatňována pro dovozy z třetích zemí, vykládána s ohledem na terminus technicus „ponechat“ tak, že tato smluvní ustanovení připouští množstevní omezení, která platila v členském státě do okamžiku vstupu Slovinské republiky mimo jiné také pro Slovinskou republiku jako třetí zemi?

Otázka 2:

Měl-li by Soudní dvůr dospět k závěru, že zmíněná smluvní ustanovení nemají být vykládána tak, že připouští množstevní omezení, která platila v členském státě do okamžiku vstupu Slovinské republiky mimo jiné také pro Slovinskou republiku jako třetí zemi, táže se:   Mají být články 23, 25 a 26 Smlouvy o ES vykládány tak, že právní úprava členského státu, podle níž osvobození od spotřební daně na tabákové výrobky, které jsou dováženy v osobním zavazadle cestujících, kteří mají obvyklé bydliště na celním území členského státu a přijíždějí přes pozemní hranici nebo ve vnitrozemních vodách bezprostředně na celní území členského státu, je omezeno na 25 kusů cigaret při příjezdu z určitých jiných členských států, neodporuje zásadám volného pohybu zboží, existuje-li takové množstevní omezení jen vůči celnímu území jediné třetí země (Švýcarsko) a zároveň je dovoleno dovážet do tohoto členského státu ze všech ostatních třetích zemí 200 kusů cigaret s osvobozením od spotřební daně?

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/23

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Luleå tingsrätt. ze dne 21. března 2005 ve věci Åklagaren proti Percymu Mickelssonovi a Joachimu Roosovi

(Věc C-142/05)

(2005/C 143/33)

Jednací jazyk: švédština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Luleå tingsrätt ze dne 21. března 2005 ve věci Åklagaren proti Percymu Mickelssonovi a Joakimu Roosovi, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 24. března 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Luleå tingsrätt žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1)

a) Brání články 28 ES až 30 ES vnitrostátní právní úpravě, která znamená zákaz používání vodních skútrů jinde, než na veřejných navigačních kanálech nebo vodní ploše, pro které místní orgány vydaly předpis povolující jejich takové použití, tak jako je tomu ve švédském nařízení o vodních skútrech? b) Brání, jinak články 28 ES až 30 ES členskému státu, aby použil ustanovení tohoto druhu takovým způsobem, že používání vodních skútrů je zakázáno i na vodních plochách, které nebyly doposud předmětem šetření místních orgánů o tom, zda by měly vydat předpis povolující jejich používání?

3)	Brání směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/44/ES (1), kterou se mění směrnice 94/25/ES o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se rekreačních plavidel, takovým vnitrostátním ustanovením o zákazu používání vodních skútrů, jak je uvedeno výše?

---

(1)  Úř. věst. L 214, 26.8.2003, s. 18

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/24

---

Žaloba podaná dne 29. března 2005 Komisí Evropských společenství proti Belgickému království

(Věc C-143/05)

(2005/C 143/34)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 29. března 2005 žaloba směřující proti Belgickému království podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Knutem Simonssonem a Wouterem Wilsem, jako zmocněnci.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.

určil, že Belgické království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/84/ES (1) ze dne 5. listopadu 2002, kterou se mění směrnice o námořní bezpečnosti a zabránění znečištění z lodí, nebo v každém případě o nich Komisi neuvědomilo, nesplnilo své povinnosti, které pro něj z této směrnice vyplývají;

2.	uložil Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 23. listopadu 2003.

---

(1)  Úř. věst. L 324, s. 53.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/24

---

Žaloba podaná dne 30. března 2005 Komisí Evropských společenství proti Belgickému království

(Věc C-144/05)

(2005/C 143/35)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 30. března 2005 žaloba směřující proti Belgickému království podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Knutem Simonssonem a Wouterem Wilsem, jako zmocněnci.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.

určil, že Belgické království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES (1) ze dne 27. června 2002, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel a kterou se zrušuje směrnice Rady 93/75/EHS, nebo v každém případě o nich Komisi neuvědomilo, nesplnilo své povinnosti, které pro něj z této směrnice vyplývají;

2.	uložil Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 5. února 2004.

---

(1)  Úř. věst. L 208, 05.08.2002, s. 10.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/25

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Bundesfinazhof ze dne 10. února 2005 ve věci Albert Collée, právní nástupce Collée KG proti Finanzamt Limburg a.d. Lahn

(Věc C-146/05)

(2005/C 143/36)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Bundesfinanzhof ze dne 10. února 2005 ve věci Albert Collée, právní nástupce Collée KG proti Finanzamt Limburg a.d. Lahn, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 1. dubna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Bundesfinazhof žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1)	Může finanční správa zakázat osvobození od daně dodání zboží v rámci Společenství, které nepochybně existuje, pouze s odůvodněním, že osoba povinná k dani pro to nepodala včas předepsaný účetní doklad?

2)	Záleží při zodpovězení této otázky na tom, zda osoba povinná k dani existenci dodání zboží v rámci Společenství nejdříve vědomě zatajila?

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/25

---

Žaloba podaná dne 1. dubna 2005 Komisí Evropských společenství proti Nizozemskému království

(Věc C-147/05)

(2005/C 143/37)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 1. dubna 2005 žaloba směřující proti Nizozemskému království podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Michelem van Beek a Sarou Pardo Quintillan, jako zmocněnci.

Žalobce navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.

určil, že Nizozemské království tím, že nepřijalo všechny právní a správní předpisy nezbytné k provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (1) ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, respektive tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

2.	uložil Nizozemskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 22. prosince 2003.

---

(1)  Úř. věst. L 327, s. 1.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/25

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Bundesfinanzhof ze dne 13. ledna 2005 ve věci F. Weissheimer Malzfabrik proti Hauptzollamt Hamburg-Jonas

(Věc C-151/05)

(2005/C 143/38)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Bundesfinanzhof (Německo) ze dne 13. ledna 2005 ve věci F. Weissheimer Malzfabrik proti Hauptzollamt Hamburg-Jonas, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 4. dubna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Bundesfinanzhof žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1)	Použije se článek 70 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 (1) ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, pokud jde o to stanovit, zda má zboží, pro které je požadována vývozní náhrada, uspokojivou obchodní jakost?

2)

Patří záruka spolehlivé a uspokojivé obchodní jakosti poskytnutá ve vnitrostátním platebním příkazu ve smyslu čl. 13 věty první nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 (2) ze dne 27. listopadu 1987 o společných prováděcích předpisech pro vývozní náhrady u zemědělských produktů (neoficiální překlad) mezi údaje podle čl. 11 odst. 1 druhého pododstavce ve spojení s článkem 3 nařízení (EHS) č. 3665/87?

---

(1)  Úř. věst. L 302, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 351, s. 1.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/26

---

Žaloba podaná dne 5. dubna 2005 Komisí Evropských společenství proti Rakouské republice

(Věc C-153/05)

(2005/C 143/39)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 5. dubna 2005 žaloba směřující proti Rakouské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou Geraldem Braunem jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.

určil, že Rakouská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/30/ES (1) ze dne 26. března 2002 o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Společenství a v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze Smlouvy o ES a této směrnice;

2.	uložil Rakouské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení této směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 28. září 2003.

---

(1)  Úř. věst. L 85, s. 40.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/26

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Verwaltungsgerichtshof (Rakousko) ze dne 28. ledna 2005 ve věci Winfried L. Holböck proti Finanzamt Salzburg-Land

(Věc C-157/05)

(2005/C 143/40)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Verwaltungsgerichtshof (Rakousko) ze dne 28. ledna 2005 ve věci Winfried L. Holböck proti Finanzamt Salzburg-Land, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 7. dubna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Verwaltungsgerichtshof žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následující otázce:

Brání ustanovení o volném pohybu kapitálu (články 56 a násl. ES) vnitrostátní právní úpravě, která existovala 31. prosince 1993 (a dále platila také po přistoupení Rakouska k EU dne 1. ledna 1995), podle které jsou dividendy z tuzemských akcií zdaněny sazbou daně ve výši poloviny průměrné sazby daně připadající na celkové příjmy, zatímco dividendy z akciové společnosti se sídlem ve třetím státě (v řízení před postupujícím soudem: ve Švýcarsku), na které má poplatník daně dvoutřetinovou účast, vždy zdaněny běžnou sazbou daně?

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/26

---

Žaloba podaná dne 6. dubna 2005 Komisí Evropských společenství proti Spolkové republice Německo

(Věc C-158/05)

(2005/C 143/41)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 6. dubna 2005 žaloba směřující proti Spolkové republice Německo podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou G. Braunem a M. Huttunenem jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.

určil, že Spolková republika Německo tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/30/ES (1) ze dne 26. března 2002 o pravidlech a postupech pro zavedení provozních omezení ke snížení hluku na letištích Společenství a v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze Smlouvy o ES a této směrnice;

2.	uložil Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení této směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 28. září 2003.

---

(1)  Úř. věst. L 85, s. 40.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/27

---

Opravný prostředek podaný dne 8. dubna 2005 Entorn, Societat Limitada Enginyeria i Serveis proti rozsudku vydanému dne 18. ledna 2005 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-141/01, Entorn, Societat Limitada Enginyeria i Serveis proti Komisi Evropských společenství

(Věc C-162/05 P)

(2005/C 143/42)

Jednací jazyk: španělština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 8. dubna 2005 opravný prostředek podaný Entorn, Societat Limitada Enginyeria i Serveis proti rozsudku vydanému dne 18. ledna 2005 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-141/01, Entorn, Societat Limitada Enginyeria i Serveis proti Komisi Evropských společenství.

Účastník řízení podávající opravný prostředek (navrhovatel) navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	posoudil jako opodstatněné důvody dovolávané navrhovatelem v opravném prostředku a zrušil v celém rozsahu rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 18. ledna 2005 (věc T-141/01), kterým se zamítá žaloba na zrušení rozhodnutí Evropské komise C (1999) 534 ze dne 4. března 1999, a

2.	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Důvody opravného prostředku a hlavní argumenty

1.

Vady řízení u Soudu prvního stupně v tom, že Soud odmítl přijmout určité důkazní prostředky předložené navrhovatelem – které v souvislostech projednávaného případu navrhovatel považoval za rozhodující –, aniž by navrhovatel měl možnost nebo příležitost požádat v průběhu řízení u Soudu o nápravu této vady, což vážně poškodilo jeho zájmy a zabránilo mu ve výkonu jeho práva na obhajobu – body 132 až 138 rozsudku.

2.

Porušení obecné právní zásady presumpce neviny. Zjevně nesprávné a někdy nepodložené posouzení, hodnocení a výklad skutkového stavu Soudem prvního stupně jej vedlo k odůvodnění rozsudku, které zjevně porušuje obecnou právní zásadu týkající se presumpce neviny, jež se vztahuje na všechny osoby až do doby, kdy je proti nim v rámci trestního řízení vydán pravomocný odsuzující rozsudek.

3.

Nesprávné právní posouzení navrhovatele ze strany Soudu prvního stupně jako subjektu odpovědného za vrácení podpory poskytnuté na projekt Zumaque, na základě článku 24 nařízení (EHS) 4253/88 a rozhodnutí o zrušení finanční pomoci. Navrhovatel má za to, že Soud prvního stupně se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že určil společnost Entorn, Societat Limitada Enginyeria i Serveis – navrhovatele – jako subjekt povinný vrátit na základě rozhodnutí Komise C (1999) 534 ze dne 4. března 1999 získanou podporu.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/28

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Verwaltungsgerichsthof (Rakousko) ze dne 31. března 2005 ve věci Heger Rudi GmbH proti Finanzamt Graz-Stadt

(Věc C-166/05)

(2005/C 143/43)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Verwaltungsgerichsthof (Rakousko) ze dne 31. března 2005 ve věci Heger Rudi GmbH proti Finanzamt Graz-Stadt, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 13. dubna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Verwaltungsgerichsthof žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následující otázce:

Představuje poskytnutí práva k výkonu rybolovu ve formě úplatného převodu rybářského lístku „službu vztahující se k nemovitosti“ ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. a) směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně?

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/28

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Cour de cassation de Belgique ze dne 4. dubna 2005 ve věci URADEX SCRL proti Union Professionnelle de la Radio et de la Télédistribution, zkráceně RTD, a Société Intercommunale pour la Diffusion de la Télévision, zkráceně BRUTELE

(Věc C-169/05)

(2005/C 143/44)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem Cour de cassation de Belgique (Belgie) ze dne 4. dubna 2005 ve věci URADEX SCRL proti Union Professionnelle de la Radio et de la Télédistribution, zkráceně RTD, a Société Intercommunale pour la Diffusion de la Télévision, zkráceně BRUTELE, který došel kanceláři Soudního dvora dne 15. dubna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Cour de cassation de Belgique žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následující otázce:

Musí být čl. 9 odst. 2 směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu (1) vykládán v tom smyslu, že pokud je organizace pro kolektivní správu oprávněna spravovat práva nositele autorského práva nebo nositele práv souvisejících s autorským právem, který nepřevedl správu svých práv na organizaci pro kolektivní správu, nemá tato organizace pravomoc vykonávat právo tohoto nositele udělit nebo odmítnout povolení provozovateli kabelového přenosu ke kabelovému přenosu, pokud je pověřena pouze správou peněžních aspektů práv uvedeného nositele?

---

(1)  Úř. věst. L 248, 6.10.1993, s. 15.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/28

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Landesgericht für ZRS Vídeň ze dne 8. dubna 2005 ve věci KVZ retec GmbH proti Rakouské republice (Bundesminister für Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft)

(Věc C-176/05)

(2005/C 143/45)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Landesgericht für ZRS Vídeň (Rakousko) ze dne 8. dubna 2005 ve věci KVZ retec GmbH proti Rakouské republice (Bundesminister für Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft), které došlo kanceláři Soudního dvora dne 20. dubna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Landesgericht für ZRS Vídeň žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1)	Podléhá přeprava (tranzit, respektive zpětný dovoz) masokostní moučky, ať již obsahuje zvláštní rizikový materiál či nikoli, jako odpadu oznamovací povinnosti podle nařízení o dozoru nad přepravou odpadů? případně:

2)	Je přeprava masokostní moučky, ať již obsahuje zvláštní rizikový materiál či nikoli, podle čl. 1 odst. 2 písm. d) nařízení o dozoru nad přepravou odpadů vyňata z použití tohoto nařízení? V případě záporné odpovědi na druhou otázku:

3)

Je přeprava (tranzit, respektive zpětný dovoz) masokostní moučky, a) která neobsahuje zvláštní rizikový materiál nebo b) která obsahuje zvláštní rizikový materiál (zařazený jako materiál do „kategorie 1“ nařízení o vedlejších produktech [nařízení (ES) 1774/2002]), z důvodu, že se jedná o odpad ve smyslu nařízení o dozoru nad přepravou odpadů, bez oznámení a souhlasu dotyčných orgánů protiprávní podle čl. 26 odst. 1 písm. a) a b) nařízení o dozoru nad přepravou odpadů?

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/29

---

Výmaz věci C-273/02 (1)

(2005/C 143/46)

(Jednací jazyk: francouzština)

Usnesením ze dne 16. prosince 2004 rozhodl předseda Soudního dvora Evropských společenství o výmazu věci C-273/02: Evropský parlament proti Radě Evropské unie, podporované Irskem, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska a Lucemburským velkovévodstvím.

---

(1)  Úř. věst. C 219, 14.9.2002

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/29

---

Výmaz věci C-458/02 (1)

(2005/C 143/47)

(Jednací jazyk: angličtina)

Usnesením ze dne 22. března 2005 rozhodl předseda Soudního dvora Evropských společenství o výmazu věci C-458/02, Komise Evropských společenství proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska.

---

(1)  Úř. věst. C 55, 08.03.2003

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/29

---

Výmaz věci C-395/03 (1)

(2005/C 143/48)

(Jednací jazyk: nizozemština)

Usnesením ze dne 25. února 2005 rozhodl předseda šestého senátu Soudního dvora Evropských společenství o výmazu věci C-395/03, Komise Evropských společenství proti Nizozemskému království.

---

(1)  Úř. věst. C 264, 1.11.2003

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/29

---

Výmaz věci C-504/03 (1)

(2005/C 143/49)

(Jednací jazyk: francouzština)

Usnesením ze dne 4. dubna 2005 rozhodl předseda druhého senátu Soudního dvora Evropských společenství o výmazu věci C-504/03: Komise Evropských společenství proti Francouzské republice.

---

(1)  Úř. věst. C 21, 24.01.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/29

---

Výmaz věci C-49/04 (1)

(2005/C 143/50)

(Jednací jazyk: nizozemština)

Usnesením ze dne 23. února 2005 rozhodl předseda Soudního dvora Evropských společenství o výmazu věci C-49/04: Komise Evropských společenství proti Nizozemskému království.

---

(1)  Úř. věst. C 94, 17.4.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/30

---

Výmaz věci C-57/04 (1)

(2005/C 143/51)

(Jednací jazyk: němčina)

Usnesením ze dne 10. ledna 2005 rozhodl předseda Soudního dvora Evropských společenství o výmazu věci C-57/04: Komise Evropských společenství proti Spolkové republice Německo.

---

(1)  Úř. věst. C 85, 3.4.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/30

---

Výmaz věci C-165/04 (1)

(2005/C 143/52)

(Jednací jazyk: angličtina)

Usnesením ze dne 2. března 2005 rozhodl předseda druhého senátu Soudního dvora Evropských společenství o výmazu věci C-165/04: Komise Evropských společenství proti Irsku.

---

(1)  Úř. věst. C 106, 30.04.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/30

---

Výmaz věci C-179/04 (1)

(2005/C 143/53)

(Jednací jazyk: řečtina)

Usnesením ze dne 10. března 2005 rozhodl předseda Soudního dvora Evropských společenství o výmazu věci C-179/04, Komise Evropských společenství proti Řecké republice.

---

(1)  Úř. věst. C 168, 26.6.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/30

---

Výmaz věci C-261/04 (1)

(2005/C 143/54)

(Jednací jazyk: němčina)

Usnesením ze dne 31. ledna 2005 rozhodl předseda Soudního dvora Evropských společenství o výmazu věci C-261/04 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Arbeitsgericht Regensburg): Gerhard Schmidt proti Sennebogen Maschinenfabrik GmbH.

---

(1)  Úř. věst. C 228, 11.9.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/30

---

Výmaz věci C-262/04 (1)

(2005/C 143/55)

(Jednací jazyk: němčina)

Usnesením ze dne 10. ledna 2005 rozhodl předseda Soudního dvora Evropských společenství o výmazu věci C-262/04: Komise Evropských společenství proti Spolkové republice Německo.

---

(1)  Úř. věst. C 201 ze dne 7.8.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/30

---

Výmaz věci C-277/04 (1)

(2005/C 143/56)

(Jednací jazyk: němčina)

Usnesením ze dne 10. ledna 2005 rozhodl předseda Soudního dvora Evropských společenství o výmazu věci C-277/04: Komise Evropských společenství proti Spolkové republice Německo.

---

(1)  Úř. věst. C 228, ze dne 11.09.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/30

---

Výmaz věci C-399/04 (1)

(2005/C 143/57)

(Jednací jazyk: francouzština)

Usnesením ze dne 4. února 2005 rozhodl předseda Soudního dvora Evropských společenství o výmazu věci C-399/04: Komise Evropských společenství proti Francouzské republice.

---

(1)  Úř. věst. C 273 ze dne 6.11.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/31

---

Výmaz věci C-460/04 (1)

(2005/C 143/58)

(Jednací jazyk: nizozemština)

Usnesením ze dne 23. února 2005 rozhodl předseda Soudního dvora Evropských společenství o výmazu věci C-460/04: Komise Evropských společenství proti Nizozemskému království.

---

(1)  Úř. věst. C 314, 18.12.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/31

---

Výmaz věci C-516/04 (1)

(2005/C 143/59)

(Jednací jazyk: francouzština)

Usnesením ze dne 8. dubna 2005 rozhodl předseda Soudního dvora Evropských společenství o výmazu věci C-516/04, Komise Evropských společenství proti Belgickému království.

---

(1)  Úř. věst. C 31, ze dne 5. 2. 2005

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/32

---

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 5. dubna 2005

ve věci T-336/02, Susan Christensen proti Komisi Evropských společenství (1)

(Veřejná služba - Výběrové řízení na dočasné zaměstnance - Složení výběrové komise a průběh řízení)

(2005/C 143/60)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-336/02, Susan Christensen, s bydlištěm v Ispra (Itálie), zastoupená G. Vandersandenem a L. Levim, advokáty, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: E. Tserepa-Lacombe a F. Clotuche-Duvieusart, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je zrušení rozhodnutí výběrové komise COM/R/A/01/2000 pro sestavení seznamu vhodných kandidátů na přijetí dočasných zaměstnanců kategorie A, nezapsat žalobkyni na seznam vhodných kandidátů, a žaloba na náhradu škody, Soud (samosoudce: A.W.Meij), vedoucí soudní kanceláře: D. Christensen, rada, vydal dne 5. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Každý účastník řízení nese své náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 7, 11.1.2003.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/32

---

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 17. března 2005

ve věci T-187/03, Isabella Scippacercola proti Komisi Evropských společenství (1)

(Přístup k dokumentům orgánů - Článek 4 odst. 5 nařízení (ES) č. 1049/2001)

(2005/C 143/61)

Jednací jazyk: angličtina

Ve věci T-187/03, Isabella Scippacercola, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), původně zastoupená K. Adamantopoulosem a D. Papakrivopoulosem, advokáty, poté K. Adamantopoulosem a B. Keanem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: L. Flynn a P. Aalto, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 19. března 2003, jímž byla zamítnuta žádost podaná žalobkyní o získání přístupu k dokumentu týkajícímu se projektu nového aténského mezinárodního letiště v Spata (Řecko), Soud (třetí senát), ve složení J. Azizi, předseda, M. Jaeger a O. Czúcz, soudci, vedoucí soudní kanceláře: I. Natsinas, rada, vydal dne 17. března 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 200, 23.8.2003.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/33

---

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 5. dubna 2005

ve věci T-376/03, Michel Hendrickx proti Radě Evropské unie (1)

(Úředník - Vnitřní výběrové řízení - Nepřipuštění k ústním testům - Požadavek konkrétních jazykových znalostí - Zásada rovného zacházení - Přístup k dokumentům Rady - Povinnost odůvodnění)

(2005/C 143/62)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-376/03, Michel Hendrickx, úředník Rady Evropské unie, bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupený J.-N. Louisem, S. Orlandiem, A. Coolenem a E. Marchalem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Radě Evropské unie (zmocněnci: M. Sims a F. Anton), jejímž předmětem je návrh na, jednak, zrušení rozhodnutí zkušební komise Conseil/A/270 o udělení žalobci vylučující známky za písemný test A.3 a jeho nepřipuštění k ústním testům a, jednak, uložení Radě zaplacení symbolického jednoho eura jako odškodnění za způsobenou morální újmu, Soud (první senát), ve složení J. D. Cooke, předseda, R. García-Valdecasas a I. Labucka, soudci, vedoucí soudní kanceláře: I. Natsinas, rada, vydal dne 5. dubna 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 21, 24.1.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/33

---

USNESENÍ SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 6. prosince 2004

ve věci T-55/02, Peter Finch proti Komisi Evropských společenství (1)

(Úředníci - Stížnost - Konkludentní zamítnutí - Výslovné zamítnutí ve lhůtě pro odvolání - Opožděné oznámení zamítnutí - Přípustnost - Důchody - Převod práv z vnitrostátního důchodu - Výpočet odpracovaných let, které mají být zohledněny v režimu Společenství - Příjem posuzovaný jako referenční - Žaloba zjevně zbavená právního základu)

(2005/C 143/63)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-55/02, Peter Finch, úředník Komise Evropských společenství, bydlištěm v Lucemburku (Lucembursko), zastoupený J.-N. Louisem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnkyně: F. Clotuche-Duvieusart a H. Tserepa-Lacombe, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je žaloba na neplatnost rozhodnutí Komise týkajícího se započtení odpracovaných let, které mají být zohledněny v režimu Společenství, po převedení veškerých práv nabytých žalobcem před jeho nástupem do služby u Komise, Soud prvního stupně (pátý senát), ve složení: M. Vilaras, předseda senátu, M. E. Martins Ribeiro a K. Jürimäe, soudkyně, vedoucí soudní kanceláře: H. Jung, vydal dne 6. prosince 2004 usnesení, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá jako zjevně zbavená právního základu.

2.	Každý účastník ponese své náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 97, 20.4.2002.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/34

---

USNESENÍ SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 15. února 2005

ve věci T-206/02, Congrès national du Kurdistan (KNK) proti Radě Evropské unie (1)

(Žaloba na neplatnost - Zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům [entitám] s cílem bojovat proti terorismu - Aktivní legitimace - Sdružení - Přípustnost)

(2005/C 143/64)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-206/02, Congrès national du Kurdistan (KNK), se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupený J. Boisseauem, advokátem, proti Radě Evropské unie (zmocněnci: V. Vitsentzatos a S. Marquardt), podporované Komisí Evropských společenství (zmocněnci: původně G. Zur Hausen a G. Boudot, poté J. Enegren a G. Boudot, s adresou pro účely doručování v Lucemburku) a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (zmocněnci: původně J. Collins, poté R. Caudwell, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Rady 2002/334/ES, ze dne 2. května 2002, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům [entitám] s cílem bojovat proti terorismu a kterým se ruší rozhodnutí 2001/927/ES (Úř. věst. L 116, s. 33), Soud (druhý senát), ve složení J. Pirrung, předseda, N. J. Forwood a S. Papasavvas, soudci; vedoucí soudní kanceláře: H. Jung, vydal dne 15. února 2005 usnesení, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se odmítá.

2)	Žalobce ponese vlastní náklady řízení a náklady řízení Rady.

3)	Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Komise ponesou vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 247, ze dne 12.10.2002

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/34

---

USNESENÍ SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 15. února 2005

ve věci T-229/02, Kurdistan Worker's Party (PKK) a Kurdistan National Congress (KNK) proti Radě Evropské unie (1)

(Žaloba na neplatnost - Zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu - Způsobilost k právním úkonům - Aktivní legitimace - Sdružení - Přípustnost)

(2005/C 143/65)

Jednací jazyk: angličtina

Ve věci T- 229/02, Kurdistan Worker's Party (PKK) a Kurdistan National Congress (KNK), se sídlem v Bruselu, zastoupené M. Mullerem, E. Grievesem, advokáty a J. Pierce, advokátkou, proti Radě Evropské unie (zmocněnci: M. Vitsentzatos a M. Bishop) podporované Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (zmocněnci: původně J. Collins, poté R. Caudwell, s adresou pro účely doručováni v Lucemburku) a Komisí Evropských společenství (zmocněnci: C. Brown a P. Kuijper, s adresou pro účely doručováni v Lucemburku), jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Rady 2002/334/ES ze dne 2. května 2002, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se ruší rozhodnutí 2001/927/ES (Úř. věst. L 116, s. 33), a rozhodnutí Rady 2002/460/ES ze dne 17. června 2002, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se ruší rozhodnutí 2002/334 (Úř. věst. L 160, s. 26), Soud (druhý senát), ve složení J. Pirrung, předseda, N. J. Forwood a S. Papasavvas, soudci; vedoucí soudní kanceláře: H. Jung, vydal dne 15. února 2005 usnesení, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se odmítá.

2)	Žalobci ponesou vlastní náklady řízení a náklady řízení Rady.

3)	Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Komise ponesou vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 233, 28.9.2002

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/35

---

USNESENÍ SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 14. února 2005

ve věci T-406/03, Nicolas Ravailhe proti Výboru regionů Evropské unie (1)

(Úředníci - Předcházející správní řízení - Nepřípustnost)

(2005/C 143/66)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-406/03, Nicolas Ravailhe, bývalý dočasný zaměstnanec Výboru regionů Evropské unie, s bydlištěm v Amiens (Francie), zastoupený J.-P. Brodskym, proti Výboru regionů Evropské unie (zmocněnec: P. Cervilla, ve spolupráci s B. Wägenbaurem, advokátem), jejímž předmětem je žaloba týkající se odmítnutí orgánem oprávněným k uzavření pracovních smluv znovu žalobci udělit jeho funkce a práva dočasného zaměstnance Výboru regionů Evropské unie vyplývající z pracovního řádu, a podpůrně přiznání náhrady škody, Soud (pátý senát), ve složení M. Vilaras, předseda, F. Dehousse a D. Šváby, soudci; vedoucí soudní kanceláře: H. Jung, vydal dne 14. února 2005 usnesení, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se jako nepřípustná odmítá.

2)	Každý z účastníků řízení ponese své náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 47, 21.2.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/35

---

USNESENÍ SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 12. ledna 2005

ve věci T-268/04, Spa Monopole, Compagnie fermière de Spa proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitky - Zpětvzetí námitek - Usnesení o tom, že není namístě rozhodnout ve věci)

(2005/C 143/67)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-268/04, Spa Monopole, Compagnie fermière de Spa, se sídlem ve Spa (Belgie), zastoupená L. de Brouwer, E. Cornu, E. De Gryse a D. Moreau, advokáty, proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnec: O. Montalto), přičemž druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM byl Cottee Dairy Products Pty Limited, se sídlem v New Wales (Austrálie), jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 19. dubna 2004 (věc R 148/2002-1), Soud (druhý senát), ve složení J. Pirrung, předseda, N. J. Forwood a S. Papasavvas, soudci; vedoucí soudní kanceláře: H. Jung, vydal dne 12. ledna 2005 usnesení, jehož výrok je následující:

1)	Není namístě o žalobě rozhodnout.

2)	Každý účastník řízení nese své náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 217, 28.8.2004.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/35

---

Žaloba podaná dne 21. ledna 2005 Elisabeth Agne-Dapper a dalšími proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-35/05)

(2005/C 143/68)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 21. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Elisabeth Agne-Dapper, s bydlištěm v Schoorl (Nizozemsko), a 172 dalšími, zastoupenými Georgesem Vandersandenem, Laure Levi a Aurore Finchelstein, advokáty.

Žalobci navrhují, aby Soud:

1.	prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou, včetně námitky protiprávnosti, kterou obsahuje;

2.

v důsledku toho zrušil důchodové výměry žalobců z května 2004, s účinkem uplatnění opravného koeficientu podle hlavního města jejich země bydliště, nebo přinejmenším opravného koeficientu, který bude moci adekvátním způsobem odrážet rozdíly životních nákladů v místech, kde se předpokládá, že žalobci vynakládají své výdaje, a odpovídat tedy zásadě rovnocennosti;

3.	uložil Komisi náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Všichni žalobci v projednávané věci jsou úředníky, kteří odešli do důchodu před 1. květnem 2004. Zpochybňují přechodný režim zavedený do zrušení opravných koeficientů nařízením Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004, kterým se mění služební řád úředníků Evropských společenství a pracovní řád ostatních zaměstnanců (1), jelikož uvedený režim vychází z nového výpočtu opravných koeficientů „důchodu“, který již není vypočítáván s ohledem na hlavní město, ale podle průměrných životních nákladů v členském státě, ve kterém osoba oprávněná pobírat důchod prokáže svoje hlavní bydliště.

Na podporu svých tvrzení žalobci nejdříve uplatňují, že výše uvedené nařízení vychází z nesprávného odůvodnění, jelikož prohlubující se integrace Společenství, svoboda pohybu a pobytu ani obtíže při ověřování skutečného místa bydliště důchodců nemohou sloužit jako základ dotčeného přechodného režimu.

Žalobci dále uplatňují, že v projednávané věci byly porušeny zásady rovnosti, právní jistoty, retroaktivity nabytých práv a ochrany legitimního očekávání.

---

(1)  Úř. věst. L 124, 27.4.2004, s. 1.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/36

---

Žaloba podaná dne 17. února 2005 Hinrichem Bavendamem a dalšími proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-80/05)

(2005/C 143/69)

Jednací jazyk: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 17. února 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Hinrichem Bavendamem, s bydlištěm v Brémách (Německo), Güntherem Früchtnichtem, s bydlištěm v Brémách (Německo), Hinrichem Geerkenem, s bydlištěm v Brémách (Německo), Hans-Jürgenem Weyhausen-Brinkmannem, s bydlištěm v Brémách (Německo), Curt-Hildebrandem v. Einsiedelem, s bydlištěm v Lipsku (Německo), Christinou Gräfin von Schall-Riaucour, s bydlištěm v Ahlen-Vorhelm (Německo), Franz-Albrechtem Metternich-Sandorem, Prinzem von Ratibor und Corvey, s bydlištěm v Höxter (Německo), Christophem Prinzem zu Schleswig-Holstein, s bydlištěm v Thumby (Německo) a Stadt Schloß Holte-Stukenbrock (Německo), zastoupenými T. Giesenem, advokátem.

Žalobci navrhují, aby Soud:

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 7. prosince 2004, kterým se v souladu se směrnicí Rady 92/43/EHS (1) přijímá seznam lokalit významných pro Společenství 1. v kontinentální biogeografické oblasti 2. v atlantské biogeografické oblasti oznámena pod číslem K (2004) 4031 a K (2004) 4032 v rozsahu, v němž se týkají vlastnictví žalobců nebo práva žalobců vykonávat územní úpravy;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci jsou buď vlastníky celé lokality nebo velké části lokalit, které byly na základě napadeného rozhodnutí prohlášeny za lokality významné pro Společenství, což omezuje vlastnická práva žalobců.

Žalobci uplatňují, že výběrová kritéria pro přijetí do seznamu lokalit významných pro Společenství nebyla splněna, jelikož typy přírodních stanovišť a druhů, které jsou rozhodující pro takové zařazení, buď vůbec neexistují nebo mají nízký stupeň zastoupení.

Žalobci dále tvrdí, že:

—	byly porušeny podstatné procesní náležitosti podle čl. 6 odst. 2, 3 a 4 nebo podle článku 4 směrnice 92/43/EHS,

—	došlo k nesplnění povinnosti státu, jelikož rozhodnutí o výběru, na kterém je založeno zařazení do seznamu Společenství bylo chybné již na vnitrostátní úrovni,

—	došlo k zneužití pravomoci, jelikož Komise zařadila na seznam Společenství bez výjimky všechny lokality, které byly Spolkovou republikou Německo navrhovány.

---

(1)  Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7).

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/37

---

Žaloba podaná dne 2. března 2005 Akzo Nobel NV, Akzo Nobel Nederland BV, Akzo Nobel Chemicals International BV, Akzo Nobel Chemicals BV a Akzo Nobel Functional Chemicals BV proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-112/05)

(2005/C 143/70)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 2. března 2005 žaloba směřující proti Komisi Evropských společenství podaná Akzo Nobel NV, se sídlem v Arnhemu (Nizozemsko), Akzo Nobel Nederland BV, se sídlem v Arnhemu (Nizozemsko), Akzo Nobel Chemicals International BV, se sídlem v Amersfoortu (Nizozemsko), Akzo Nobel Chemicals BV, se sídlem v Amersfoortu (Nizozemsko) a Akzo Nobel Functional Chemicals BV, se sídlem v Amersfoortu (Nizozemsko) zastoupenými C. R. A. Swaakem a J. de Gouem, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

—	přezkoumal legalitu napadeného rozhodnutí na základě článku 230 ES;

—	zrušil napadené rozhodnutí na základě článku 231 ES;

—	uložil Komisi náhradu svých nákladů řízení a náhradu nákladů řízení žalobkyň.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně napadají rozhodnutí Komise ze dne 9. prosince 2004 týkající se řízení na základě článku 81 ES a článku 53 EHP (Věc COMP/E-2/37.533 – Cholinchlorid), kterým bylo shledáno, že žalobkyně byly zapojeny do souhrnu dohod a jednání ve shodě sestávajících ze stanovování cen, rozdělování trhu a dohodnutých postupů proti soutěžitelům v sektoru cholinchloridu v EHP a uložení pokuty žalobkyním.

Na podporu své žaloby žalobkyně uvádí porušení čl. 23 odst. 2 nařízení 1/2003 (1) v tom, že Komise přisoudila odpovědnost za porušení také Akzo Nobel NV, holdingové společnosti skupiny Akzo Nobel. Podle žalobkyň Akzo Nobel NV neměla rozhodující vliv na obchodní politiku svých dceřinných společností.

Žalobkyně dále uvádí, že částka pokuty uložené společně a nerozdílně žalobkyním přesáhla u jedné z žalobkyň limit 10 % z obratu. Podle žalobkyň měla Komise omezit individuální odpovědnost každé společnosti.

Na závěr žalobkyně uvádí porušení povinnosti uvést odůvodnění. Podle žalobkyň založila Komise svoje rozhodnutí ohledně společné a nerozdílné odpovědnosti Akzo Nobel NV na nesprávném posouzení a neuvedla proč stanovila společnou a nerozdílnou odpovědnost pro jednu z žalobkyň přesahující limit 10 % z obratu.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1)

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/37

---

Žaloba podaná dne 9. března 2005 Andreasem Rodenbrökerem a dalšími proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-117/05)

(2005/C 143/71)

Jednací jazyk: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 9. března 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Andreasem Rodenbrokerem a dalšími, s bydlištěm ve Hövelhof (Německo), zastoupenými H. Glatzelem, advokátem.

Žalobci navrhují, aby Soud:

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 7. prosince 2004, kterým se v souladu se směrnicí Rady 92/43/EHS (1) přijímá seznam lokalit významných pro Společenství v atlantské biogeografické oblasti ohledně přijetí lokalit: — DE 4117-301 „Sennebäche“ — DE 4118-301 „Senne mit Stapellager Senne“ — DE 4118-401 „Vogelschutzgebiet Senne mit Teutoburger Wald“ a — DE 4118-302 „Holter Wald“ v rozsahu, v němž se týkají pozemků, které jsou ve vlastnictví či v nájmu žalobců nebo ke kterým mají žalobci právo vykonávat územní úpravy;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci jsou vlastníci lokalit, které byly na základě napadeného rozhodnutí zahrnuty do seznamu Společenství lokalit významných pro Společenství, což bylo odůvodněno přítomností chráněných přírodních stanovišť a druhů podle směrnice 92/43/EHS.

Žalobci tvrdí, že:

—	vlastnická práva žalobců byla napadeným rozhodnutím zásadním způsobem omezena, pokud jde o svobodné užívaní jejich pozemků, a

—

tento zásah do vlastnických práv je protiprávní, jelikož byl proveden porušením procesních předpisů a zneužitím pravomoci, protože údajná chráněná přírodní stanoviště a druhy vůbec neexistují, nebo alespoň nemají stupeň zastoupení popř. početnost populace vyžadovaný kritérii přílohy III směrnice 92/43/EHS.

---

(1)  Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7).

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/38

---

Žaloba podaná dne 15. března 2005 Borax Europe Ltd proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-121/05)

(2005/C 143/72)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 15. března 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Borax Europe Ltd, se sídlem v Guildford (Spojené království), zastoupená D. Vandermeerschem a K. Nordlanderem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí;

—	uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně zpochybňuje rozhodnutí Komise, kterým odepřela žalobkyni přístup k některým dokumentům a zvukovým záznamům týkajícím se přípravy třicáté úpravy směrnice Rady 67/548/EHS ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (1), související s technickým pokrokem. Žalobkyně konkrétně požadovala přístup k zvukovým nahrávkám nebo přepisům ze zasedání expertů v oblasti reprodukční toxicity ohledně klasifikace kyseliny borité a boritanů.

K podpoře své žaloby uvádí, že se žalovaná dopustila zjevně nesprávného právního posouzení a porušila čl. 4 odst. 1 písm. b) a čl. 4 odst. 3 nařízení 1049/2001 (2) .Podle žalobkyně žalovaná pochybila, když uvedla, že přístup k dokumentům by narušil integritu zúčastněných expertů a vystavil by je vnějšímu tlaku. Žalobkyně dále tvrdí, že žalovaná pochybila tím, že použila výjimku týkající se ochrany rozhodovacího procesu Komise a tím, že rozhodla, že neexistoval převažující veřejný zájem na zveřejnění.

Žalobkyně se konečně dovolává porušení zásady proporcionality v tom, že jí nebyl poskytnut částečný přístup ke zvukovým nahrávkám.

---

(1)  Týká se zvláštního anglického znění Úředního věstníku (Series I Chapter 1967, s. 234)

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43)

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/38

---

Žaloba podaná dne 16. března 2005 Nicolou Falcionem proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-132/05)

(2005/C 143/73)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 16. března 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Nicolou Falcionem, s bydlištěm v Bruselu, zastoupeným Sébastienem Orlandim, Xavierem Martinem, Albertem Coolenem, Jean-Noëlem Louisem a Etiennem Marchalem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí ze dne 24. března 2004 o konečném pracovním zařazení při přijímání do platové třídy A5/4;

—	uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce byl rozhodnutím ze dne 24. března 2004 jmenován úředníkem do platové třídy A5/4. Ve své žalobě zpochybňuje své konečné pracovní zařazení při přijímání. Žalobce se na podporu své žaloby dovolává porušení článku 31 služebního řádu a zjevně nesprávného posouzení. Žalobce tvrdí, že Komise měla současně zohlednit jeho relevantní profesionální zkušenost a univerzitní vzdělání od 16. července 1974 do 28. února 1982. Komise nezohlednila tuto zkušenost z důvodu, že žalobce obdržel univerzitní diplom z ekonomie až dne 1. března 1982.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/39

---

Žaloba podaná dne 17. března 2005 Gérardem Mericem proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM)

(Věc T-133/05)

(2005/C 143/74)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 17. března 2005 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) Gérardem Mericem, s bydlištěm v Paříži, zastoupeným Pascalem Murzeauem, advokátem.

ARBORA & AUSONIA, S.L. byla rovněž účastníkem řízení před prvním odvolacím senátem.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	změnil bez dalšího rozhodnutí vydané prvním odvolacím senátem Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) dne 17. ledna 2005, a v důsledku toho:

—	zamítl námitky podané společností ARBORA & AUSONIA, S.L. proti zápisu ochranné známky „PAM-PIM'S BABY-PROP“,

—	uložil posledně jmenované veškeré náklady vynaložené žalobcem.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Žalobce
Dotčená ochranná známka Společenství:	Slovní ochranná známka „PAM-PIM'S BABY-PROP“, pro výrobky spadající do třídy 16 [plenkové kalhotky z papíru nebo buničiny (jednorázové)].
Majitel ochranné známky nebo označení, namítaných v námitkovém řízení:	ARBORA & AUSONIA, S.L.
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Národní slovní a obrazové ochranné známky „PAM-PAM“ pro výrobky spadající do tříd 5, 16 a 25 (různé druhy oblečení, zejména plenkové kalhotky, obuv, menstruační kalhotky, dámské vložky … – španělské ochranné známky č. 855.391, č. 1.146.300 a č. 1.153.492)
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Námitkám bylo vyhověno na základě národní obrazové ochranné známky „PAM-PAM“ pro výrobky spadající do třídy 16 (kalhotky a plenkové kalhotky z papíru nebo buničiny – španělská ochranná známka č. 1.146.300)
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zamítnutí odvolání žalobce.
Dovolávané žalobní důvody:	U průměrného španělského spotřebitele neexistuje nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94, neboť neexistuje podobnost mezi přihlašovanou ochrannou známkou a staršími ochrannými známkami, ani mezi výrobky označenými přihlašovanou ochrannou známkou a staršími ochrannými známkami.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/40

---

Žaloba podaná dne 11. dubna 2005 Internationaler Hilfsfonds e.V. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-141/05)

(2005/C 143/75)

Jednací jazyk: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 11. dubna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Internationaler Hilfsfonds e.V., se sídlem v Rosbachu v.d.H. (Německo), zastoupená H. Kalteneckerem, advokátem.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise ze dne 14. února 2005, kterým zamítla žádost žalobce o neomezený přístup ke spisu Komise týkajícího se smlouvy LIEN 97-2011;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení a nákladů žalobce.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise zamítla v napadeném dopise žádost žalobce o neomezený přístup ke spisu Evropské komise ohledně smlouvy LIEN 97-2011 s odkazem na čl. 4 odst. 1 písm. b) a čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec nařízení o přístupu k dokumentům (1).

Žalobce uplatňuje, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 4 odst. 3 nařízení o přístupu k dokumentům. Žalobce je toho názoru, že důvody odepření neomezeného přístupu ke spisu o smlouvě LIEN 97-2011 uplatněné Evropskou komisí, a sice ohrožení rozhodovacího procesu v případě neomezeného nahlížení do spisu, jsou nesprávné. Žalobce dále uplatňuje, že na zveřejnění dotčených dokumentů existuje veřejný zájem. Kromě toho zpochybňuje žalobce použitelnost čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení o přístupu k dokumentům.

Žalobce nadto vytýká odepření neomezeného přístupu ke spisu žalovanou s odkazem na nařízení o ochraně dat (2).

Dále žalobce uvádí, že postup Evropské komise představuje akt svévole.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, s. 1).

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/40

---

Žaloba podaná dne 14. dubna 2005 Flex Equipos de Descanso, S.A. proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-146/05)

(2005/C 143/76)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 14. dubna 2005 žaloba směřující proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) podaná Flex Equipos de Descanso, S.A., se sídlem v Alcobendas, Madrid (Španělsko), zastoupenou I. Valdelomarem Serranem, advokátem.

Recticel N.V., se sídlem v Sint-Lambrechts-Woluwe (Belgie) byla rovněž účastníkem řízení před odvolacím senátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu ze dne 8. února 2005 ve věci R 469/2004-2;

—	vrátil věc Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu a nařídil mu zamítnout zápis ochranné známky Společenství, přihláška č. 1.278.175, RENOFLEX pro všechny výrobky ve třídách 17 a 20;

—	prohlásil, že Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu porušuje zásadu právní jistoty;

—	nařídil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Recticel N.V.
Dotčená ochranná známka Společenství:	Slovní ochranná známka „RENOFLEX“ pro výrobky mimo jiné ve třídách 17 a 20 (plnící materiál pro sedadla, sedadla pro vozidla, nábytek…) – přihláška č. 1 278 175
Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení:	Žalobkyně
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Národní obrazové ochranné známky „FLEX“ pro výrobky ve třídách 17 a 20 a to (guma, postele, matrace, víceúčelový nábytek, psací stoly…)
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Vyhovění námitkám pro všechny napadené výrobky
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zrušení rozhodnutí námitkového oddělení
Dovolávané žalobní důvody:	Nebezpečí záměny mezi ochrannou známkou Společenství a staršími ochrannými známkami je zřejmé z důvodu podobnosti označení a na základě skutečnosti, že výrobky, na které se tyto ochranné známky vztahují, jsou částečně totožné a částečně podobné. Ochranná známka Společenství se velmi podobá  starším ochranným známkám vzhledem ke skutečnosti, že slovní prvek a dominantní část starších ochranných známek, FLEX, je obsažena v napadené ochranné známce Společenství RENOFLEX. Přidání slova RENO nemění celkový dojem. Napadené rozhodnutí tedy porušuje čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 40/94. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu navíc porušil zásadu právní jistoty.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/41

---

Žaloba podaná dne 11. dubna 2005 Comunidad Autónoma de Madrid a Madrid, Infraestructuras del Transporte (MINTRA) proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-148/05)

(2005/C 143/77)

Jednací jazyk: španělština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 11. dubna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Comunidad Autónoma de Madrid a Madrid, Infraestructuras del Transporte (MINTRA), se sídlem v Madridu (Španělsko), zastoupenými Canim Fernándezem Viciénem, Davidem Ortegou Peciñem a Juliem Sabaterem Marotiasem, advokáty.

Žalobci navrhují, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise, a

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba směřuje proti rozhodnutí žalované, kterým byla MINTRA klasifikována do odvětví „vládní instituce“ v souladu s „Evropským systémem účtů – ESA 95“ (ESA 95) uvedeným v příloze A nařízení Rady (ES) č. 2223/96 ze dne 25. června 1996 o Evropském systému národních a regionálních účtů ve Společenství (1). ESA 95 se skládá ze systému definic, klasifikací a metodologických účetních pravidel, které členské státy používají při sestavování svých účtů a vnitrostátních hospodářských statistik. Tento účetní systém je rovněž používán pro uplatnění postupu o nadměrném deficitu.

MINTRA je veřejnoprávním subjektem Comunidad de Madrid, přiřazená k Consejería de Transportes e Infraestructuras. Má právní subjektivitu a vlastní jmění, jakož neomezenou způsobilost k právním úkonům.Má rovněž způsobilost přijímat závazky nezávisle na Comunidad de Madrid.

Žalobní porušení různých pravidel SEA 95 týkajících se klasifikace institucionálních jednotek jako „obchodních“ nebo „neobchodních“.

—

porušení zásady legitimního očekávaní v rozsahu, v němž napadené rozhodnutí předpokládá zásadní změnu postoje Eurostat ohledně klasifikace MINTRA touto institucí prostřednictvím listiny ze dne 14. února 2003, přičemž se tato změna klasifikace uskutečnila podle prohlášení Eurostatu ve velmi podobném případě rakouského veřejnoprávního subjektu Bundesimmibiliengesellschaft. V této souvislosti je zdůrazňována skutečnost, že napadené rozhodnutí způsobuje mimořádně závažné finanční důsledky pro žalobkyni a pro MINTRA, vzhledem k tomu, že dluh veřejnoprávního subjektu bude muset být převeden na účty Comunidad de Madrid. Na druhou stranu lze MINTRA považovat za povinnou vypovědět již uzavřené smlouvy v souvislosti se záměrem na rozšíření městské železniční sítě, kterou Comunidad de Madrid zahájila na základě klasifikace z února 2003.

—	Porušení povinnosti odůvodnit, nakolik, kromě jiných důvodů, v napadeném rozhodnutí chybí odkaz na jeho právní základ a konkrétní skutkové okolnosti, na kterých se zakládá.

---

(1)  Úř. věst. L 310, 30.11.1996, s.1

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/42

---

Žaloba podaná dne 18. dubna 2005 Markku Sahlstedtem, Juho Kankkunenem, Mikko Tannerem, Toini Tanner, Liisou Tanner, Eevou Jokinen, Aili Oksanenem, Olli Tannerem, Leenou Tanner, Ailou Puttonen, Risto Tannerem, Tomem Järvinenem, Runo K. Kurkem, Maa- ja metsätaloustuottajain keskusliitto MTK ry a MTK säätiö proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-150/05)

(2005/C 143/78)

Jednací jazyk: finština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 18. dubna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Markku Sahlstedtem, Juho Kankkunenem, Mikko Tannerem, Toini Tanner, Liisou Tanner, Eevou Jokinen, Aili Oksanenem, Olli Tannerem, Leenou Tanner, Ailou Puttonen, Risto Tannerem, Tomem Järvinenem, Runo K. Kurkem, Maa- ja metsätaloustuottajain keskusliitto MTK ry a MTK säätiö, zastoupenými Kari Marttinenem, advokátem.

Žalobci navrhují, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí (1), které je předmětem žaloby, v plném rozsahu,

—	podpůrně, nebude-li to možné, prohlásil rozhodnutí, které je předmětem žaloby, za neplatné v rozsahu, v němž se týká všech lokalit ve Finské republice uvedených v tomto rozhodnutí,

—	podpůrně, nebude-li ani toto možné, prohlásil rozhodnutí za neplatné v rozsahu, v němž se týká oblastí jednotlivě uvedených v bodě 6.2.2.7 žaloby,

—	uložil Komisi Evropských společenství náhradu všech nákladů řízení, včetně zákonných úroků.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci mají za to, že rozhodnutí porušuje právo Společenství, a zejména článek 4 směrnice o přírodních stanovištích a její přílohu III. Pro porušení práva Společenství jsou uváděny tři hlavní žalobní důvody:

a)

Síť Natura 2000 je podle článku 3 směrnice o přírodních stanovištích spojitou evropskou ekologickou sítí zvláštních oblastí ochrany. Za účelem zajištění soudržnosti sítě a příznivého stupně ochrany jsou článek 4 směrnice o výběru lokalit a příloha III závazné jak pro členské státy, tak i Komisi. Při výběru lokalit nesmí být opominuta jak tato ustanovení, tak i přípravná nebo částečná rozhodnutí. Lokality je nutné vybrat na základě jednotných pravidel každého členského státu.

b)

Etapa 1 (na úrovni členských států) a etapa 2 (na úrovni Komise) tvoří podle přílohy III celek, který je tvořen jednáními, která mají právní účinky. Postup v etapě 2 a rozhodnutí o lokalitách významných pro Společenství nejsou v souladu se směrnicí v případě, že návrh v etapě 1 nesplňuje předpoklady směrnice; a

c)	Komise musí v etapě 2 spolu s členskými státy koordinovat návrhy členských států a provést změny územních hranic lokalit biogeografické oblasti, což spočívá v tom, že přezkum příznivého stupně ochrany přesahuje přezkum členského státu.

Návrh Finské republiky v etapě 1, týkající se lokalit, z nichž Komise na základě čl. 4 odst. 2 pododstavce třetího směrnice vybrala lokality významné pro Společenství, je v rozporu se závaznými kritérii výběru lokalit podle směrnice o přírodních stanovištích.

Komise je povinna zajistit, aby lokality uvedené v návrhu členského státu splňovaly biogeografické požadavky, které jsou předpokladem pro zahrnutí lokalit do rozhodnutí, které má být přijato po ukončení etapy 2. Z tohoto důvodu nesmí Komise zahrnutí lokalit, které jsou navrhovány na seznam lokalit významných pro Společenství, schválit, aniž by náležitě přezkoumala biogeografické údaje.

---

(1)  Rozhodnutí Komise 2005/101/ES ze dne 13. ledna 2005, kterým se přijímá seznam lokalit významných pro Společenství v boreální biogeografické oblasti podle směrnice Rady 92/43/EHS (Úř. věst. L 40, 11.2.2005, s.1).

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/43

---

Žaloba podaná dne 18. dubna 2005 Johnem Arthurem Slaterem proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-152/05)

(2005/C 143/79)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 18. dubna 2005 žaloba směřující proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) podaná Johnem Arthurem Slaterem, s bydlištěm v Londýně (Spojené království), zastoupeným M. J. Gilbertem, advokátem.

Prime Restaurant Holdings, Inc., se sídlem v Mississanga, Ontario (Kanada) byla rovněž účastníkem řízení před odvolacím senátem.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu ze dne 13. prosince 2004 ve věci R 582/2003-4;

—	zamítl návrh Prime Restaurant Holdings, Inc. na prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství, přihláška č. 447730;

—	uložil Úřadu a dalším účastníkům řízení náhradu jejich vlastních nákladů řízení a náhradu nákladů žalobce v tomto řízení, v odvolacím řízení č. R582/2003 – 4 a v řízení o prohlášení neplatnosti č. 232C000447730/1.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti:	Slovní ochranná známka EAST SIDE MARIO'S pro výrobky a služby ve třídách 25, 26 a 42 – ochranná známka Společenství č. 447730
Majitel ochranné známky Společenství:	John Arthur Slater
Účastník řízení navrhující prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství:	Prime Restaurant Holdings, Inc.
Ochranná známka účastníka řízení navrhujícího prohlášení neplatnosti:	Národní slovní a obrazové ochranné známky EAST SIDE MARIO'S
Rozhodnutí zrušovacího oddělení:	Neplatnost ochranné známky Společenství
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zamítnutí odvolání
Dovolávané žalobní důvody:	Porušení čl. 51 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 40/94. Podle žalobce se senát dopustil nesprávného posouzení, když učinil závěr, že žalobce jednal za třetí osobu, která má být považována za přihlašovatele ochranné známky, že tato třetí osoba nebyla v dobré víře a že se jedná o nekalé praktiky.

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/43

---

Výmaz věci T-176/00 (1)

(2005/C 143/80)

(Jednací jazyk: nizozemština)

Usnesením ze dne 11. března 2005 rozhodl předseda čtvrtého senátu Soudu prvního stupně Evropských společenství o výmazu věci T-176/00, Cargill B. V. proti Komisi Evropských společenství.

---

(1)  Úř. věst. C 285, ze dne 7.10.2000

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/44

---

Výmaz věci T-225/01 (1)

(2005/C 143/81)

(Jednací jazyk: španělština)

Usnesením ze dne 15. března 2005 rozhodl předseda pátého rozšířeného senátu Soudu prvního stupně Evropských společenství o výmazu věci T-225/01, Gobierno Foral de Navarra proti Komisi Evropských společenství.

---

(1)  Úř. věst. C 331, 24.11.2001

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/44

---

Výmaz věci T-142/04 (1)

(2005/C 143/82)

(Jednací jazyk: nizozemština)

Usnesením ze dne 11. března 2005 rozhodl předseda čtvrtého senátu Soudu prvního stupně Evropských společenství o výmazu věci T-142/04, Cargill B. V. proti Komisi Evropských společenství.

---

(1)  Úř. věst. C 168, 26.6.2004

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/44

---

Výmaz věci T-228/04 (1)

(2005/C 143/83)

(Jednací jazyk: nizozemština)

Usnesením ze dne 11. dubna 2005 rozhodl předseda třetího senátu Soudu prvního stupně Evropských společenství o výmazu věci T-228/04, Nizozemské království proti Komisi Evropských společenství.

---

(1)  Úř. věst. C 247, 12.10.2002

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/44

---

Výmaz věci T-470/04 (1)

(2005/C 143/84)

(Jednací jazyk: francouzština)

Usnesením ze dne 24. února 2005 rozhodl předseda prvního senátu Soudu prvního stupně Evropských společenství o výmazu věci T-470/04, Thomas Peyker proti Komisi Evropských společenství.

---

(1)  Úř. věst. C 57, 5.3.2005

---

11.6.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 143/45

---

(2005/C 143/85)

Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unie

Úř. věst. C 132, 28.5.2005

Dřívější publikace

Úř. věst. C 115, 14.5.2005

Úř. věst. C 106, 30.4.2005

Úř. věst. C 93, 16.4.2005

Úř. věst. C 82, 2.4.2005

Úř. věst. C 69, 19.3.2005

Úř. věst. C 57, 5.3.2005

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://europa.eu.int/eur-lex

CELEX: http://europa.eu.int/celex

---