16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/1

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(velkého senátu)

ze dne 22. února 2005

ve věci C-141/02 P: Komise Evropských společenství proti T-Mobile Austria GmbH (1)

(Opravný prostředek - Článek 90 odst. 3 Smlouvy o ES (nyní po změně čl. 86 odst. 3 ES) - Výše poplatků uložených Rakouskou republikou provozovatelům GSM - Částečné zamítnutí stížnosti - Přípustnost)

(2005/C 93/01)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-141/02 P, Komise Evropských společenství (zmocněnci: W. Mölls a K. Wiedner), podporovaná Francouzskou republikou (zmocněnci: G. De Bergues a F. Million), přičemž dalšími účastníky řízení jsou: T-Mobile Austria GmbH, původně max-mobil Telekommunikation Service GmbH, se sídlem ve Vídni (Rakousko) (advokáti: A. Reidlinger, M. Esser-Wellié a T. Lübbig) a Nizozemské království (zmocněnkyně: H. G. Sevenster), jejímž předmětem je opravný prostředek podle článku 49 Statutu ES Soudního dvora podaný dne 15. dubna 2002, Soudní dvůr (velký senát), ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas a A. Borg Barthet, předsedové senátů, J.-P. Puissochet (zpravodaj), R. Schintgen, N. Colneric, S. von Bahr, M. Ilešič, J. Malenovský, J. Klučka a U. Lõhmus, soudci, generální advokát: M. Poiares Maduro, vedoucí soudní kanceláře: M.-F. Contet, vrchní rada, vydal dne 22. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 30. ledna 2002, max.mobil v. Komise (T-54/99) se zrušuje.

2)	Žaloba podaná společností max.mobil Telekommunikation Service GmbH u Soudu prvního stupně Evropských společenství se odmítá.

3)	Společnosti T-Mobile Austria GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 169, 13.7.2002.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/1

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 17. února 2005

ve spojených věcech C-453/02 a C-462/02 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof): Finanzamt Gladbeck proti Edith Linneweber a Finanzamt Herne-West proti Savvasi Akritidisovi (1)

(Šestá směrnice o DPH - Osvobození hazardních her - Stanovení podmínek a omezení osvobození - Zdanění her provozovaných mimo veřejná kasina - Dodržování zásady daňové neutrality - Článek 13 B písm. f) - Přímý účinek)

(2005/C 93/02)

Jednací jazyk: němčina

Ve spojených věcech C-453/02 a C-462/02, jejichž předmětem je žádost Bundesfinanzhof (Německo) zaslaná Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES rozhodnutími ze dne 6. listopadu 2002, došlými kanceláři Soudního dvora 13. a 23. prosince 2002, směřující k získání ve sporech probíhajících před tímto soudem mezi Finanzamt Gladbeck a Edith Linneweber (C-453/02) a Finanzamt Herne-West proti Savvasi Akritidisovi (C-462/02), rozhodnutí o předběžné otázce, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, C. Gulmann a R. Schintgen (zpravodaj), soudci, generální advokátka: C. Stix-Hackl, vedoucí soudní kanceláře: M.-F. Contet, vrchní rada, vydal dne 17. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

Článek 13 B písm. f) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě členského státu, která stanoví, že provozování všech hazardních her a hracích přístrojů pro hazardní hry je osvobozeno od DPH, pokud je vykonáváno ve schválených veřejných kasinech, zatímco výkon téže činnosti provozovateli odlišnými od provozovatelů takových kasin od DPH osvobozen není.

2.	Článek 13 B písm. f) šesté směrnice má přímý účinek v tom smyslu, že se ho provozovatel hazardních her nebo hracích přístrojů pro hazardní hry může dovolávat před vnitrostátními soudy za účelem vyloučení použití pravidel vnitrostátního práva neslučitelných s tímto ustanovením.

(1) Úř. věst. C 70, 22.3.2003.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/2

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(třetího senátu)

ze dne 17. února 2005

ve věci C-134/03 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Giudice di pace di Genova-Voltri): Viacom Outdoor Srl proti Giotto Immobilier SARL (1)

(Volný pohyb služeb - Hospodářská soutěž - Služby vyvěšování reklamních zpráv - Vnitrostátní právní úprava zavádějící obecní daň z reklamy - Poskytování veřejné plakátovací služby obcemi - Pravomoc obcí upravovat poskytování služeb vyvěšování reklamních zpráv - Nediskriminační vnitrostátní zdanění)

(2005/C 93/03)

Jednací jazyk: italština

Ve věci C-134/03, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Giudice di pace di Genova-Voltri (Itálie) ze dne 10. března 2003, došlým Soudním dvoru dne 25. března 2003, v řízení Viacom Outdoor Srl proti Giotto Immobilier SARL, Soudní dvůr (třetí senát), ve složení A. Rosas (zpravodaj), předseda senátu, A. Borg Barthet, J.-P. Puissochet, J. Malenovský a U. Lõhmus, soudci, generální advokátka: J. Kokott, vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada, vydal dne 17. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Předběžné otázky týkající se výkladu článků 82 ES, 86 ES, 87 ES a 88 ES jsou nepřípustné.

Článek 49 ES nebrání vybírání takové daně, jako je obecní daň z reklamy zavedená prostřednictvím decreto legislativo no 507 – Revisione ed armonizzazione dell'imposta comunale sulla pubblicità e del diritto sulle pubbliche affissioni (legislativní nařízení č. 507 – Revize a harmonizace obecní daně z reklamy a poplatků za vyvěšování plakátů) ze dne 15. listopadu 1993.

(1) Úř. věst. C 146, 21.6.2003.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/2

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(pátého senátu)

ze dne 24. února 2005

ve věci C-320/04: Komise Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2000/43/ES - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2005/C 93/04)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci C-320/04, Komise Evropských společenství, (zmocněnec: D. Martin) proti Lucemburskému velkovévodství (zmocněnec: S. Schreiner), jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti státem, podaná dne 27. července 2004, Soudní dvůr (pátý senát), ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně, J. Makarczyk a J. Klučka (zpravodaj), soudci, generální advokát: P. Léger, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 24. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 228, 11.9.2004.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/3

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(pátého senátu)

ze dne 24. února 2005

ve věci C-327/04: Komise Evropských společenství proti Finské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2000/43/ES - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2005/C 93/05)

Jednací jazyk: finština

Ve věci C-327/04, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění smluvní povinnosti podle článku 226 ES, podaná dne 27. července 2004, Komise Evropských společenství (zmocněnci: D. Martin a M. Huttunen) proti Finské republice (zmocněnkyně: T. Pynnä), Soudní dvůr (pátý senát), ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně senátu, J. Makarczyk a J. Klučka (zpravodaj), soudci, generální advokát: P. Léger, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 24. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

Finská republika tím, že pro provincii Åland nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2)	Finské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 239, 25.9.2004.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/3

USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 1. prosince 2004

ve věci C-498/01 P: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) proti Zapf Creation AG (1)

(Opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Nařízení (ES) č. 40/94 - Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu - Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) - Slovní spojení „New Born Baby“ - Nevydání rozhodnutí ve věci)

(2005/C 93/06)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-498/01 P, jejímž předmětem je opravný prostředek na základě článku 49 Statutu Soudního dvora podaný dne 20. prosince 2001, Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnci: A. von Mühlendahl, M. Schennen a C. Røhl Søberg), podporovaný Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (zmocněnec: K. Manji, ve spolupráci s M. Tappinem), přičemž druhým účastníkem řízení byla Zapf Creation AG, se sídlem v Rödental (Německo), (advokáti: A. Kockläuner a S. Zech), Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J.-P. Puissochet (zpravodaj) a R. Schintgen, soudci, generální advokát: F. G. Jacobs, vedoucí soudní kanceláře: M.-F. Contet, vrchní rada, vydal dne 1. prosince 2004 usnesení, jehož výrok je následující:

1)	O opravném prostředku podaném Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) není třeba rozhodnout.

2)	Zapf Creation AG se ukládá náhrada nákladů řízení v tomto stupni.

3)	Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponese své náklady.

(1) Úř. věst. C 56, 2.3.2002.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/4

USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA

(pátého senátu)

ze dne 16. prosince 2004

ve věci C-222/03 P: Associazione Produttori Olivicoli Laziali (APOL), Associazione Italiana Produttori Olivicoli (AIPO) proti Komisi Evropských společenství (1)

(Opravný prostředek - EZOZF - Zlepšení podmínek zpracování a prodeje zemědělských výrobků - Projekt výstavby zařízení na skladování, zpracování a prodej olivového oleje - Zásada proporcionality - Vyšší moc - Práva obhajoby)

(2005/C 93/07)

Jednací jazyk: italština

Ve věci C-222/03 P, jejímž předmětem je opravný prostředek podle článku 56 Statutu Soudního dvora, podaný dne 21. května 2003, Associazione Produttori Olivicoli Laziali (APOL), Associazione Italiana Produttori Olivicoli (AIPO) (advokáti: E. Cappelli, P. De Caterini a A. Bandini), přičemž dalším účastníkem řízení je Komise Evropských společenství (zmocněnci: L. Visaggio a C. Cattabriga, ve spolupráci s advokátem: M. Moretto), Soudní dvůr (pátý senát), ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně senátu, C. Gulmann a J. Klučka (zpravodaj), soudci, generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 16. prosince 2004 usnesení, jehož výrok je následující:

1)	Opravný prostředek se zamítá.

2)	Associazione Produttori Olivicoli Laziali a Associazione Italiana Produttori Olivicoli se ukládá náhrada nákladů řízení o opravném prostředku.

(1) Úř. věst. C 171, 19.7.2003.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/4

Opravný prostředek podaný dne 18. ledna 2005 H. Meisterem proti rozsudku vynesenému dne 28. října 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (třetím senátem) ve věci T-76/03, H. Meister v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

(Věc C-12/05 P)

(2005/C 93/08)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 18. ledna 2005 opravný prostředek podaný H. Meisterem, zastoupeným P. Goergenem, advokátem, proti rozsudku vynesenému dne 28. října 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (třetím senátem) ve věci T-76/03, H. Meister v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM).

Účastník řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	prohlásil opravný prostředek za přípustný a opodstatněný,

2.	zrušil rozsudek T-76/03 Soudu prvního stupně (třetího senátu) ze dne 28. října 2004, s výjimkou ustanovení, která v bodech 202 až 208 napadeného rozsudku uvádějí, že předseda OHIM se dopustil pochybení při výkonu své funkce, které může vést k náhradě,

3.	s konečnou platností rozhodl ve sporu nebo vrátil věc Soudu, aby rozhodl, a vyhověl návrhům podaným navrhovatelem v prvním stupni,

4.	uložil OHIM náhradu celkových nákladů řízení v obou stupních.

Důvody opravného prostředku a hlavní argumenty

Soud jednak svůj rozsudek nesprávně, nedostatečně a rozporuplně odůvodnil a jednak se dopustil nesprávného právního posouzení.

Nedostatky v odůvodnění spočívají nejprve ve zkreslení skutečností. Soud totiž náhodně vybral a nepřesně určil skutkové okolnosti. Spočívají následně v nesprávné právní kvalifikaci napadeného rozhodnutí a zvláště v zamítnutí kvalifikovat je jako disciplinární sankci. Soud se rovněž dopustil nedostatku v odůvodnění tím, že správě přiznal širokou pravomoc uvážení při hodnocení zájmu služby, což znehodnocuje povinnost zohlednit zájem úředníka, a tím že potvrdil, že soudní kontrola týkající se dodržení podmínky týkající se zájmu služby se musí omezit na otázku, zda orgán oprávněný ke jmenování neužil své posuzovací pravomoci zjevně nesprávným způsobem. Soud ostatně nesprávně posoudil zájem služby a nezohlednil zájem úředníka. Rovněž nesprávně použil zásadu přiměřenosti tím, že rozhodl, že napadené rozhodnutí tuto zásadu respektuje, zatímco nebylo ani přiměřeným opatřením, ani nejméně omezujícím. Soud se dále dopustil nesprávného posouzení rovnocennosti nebo srovnatelnosti nového pracovního místa s dřívějším zaměstnáním. Podle jeho odůvodnění totiž každé přeřazení spojené se získanou platovou třídou respektuje kritérium rovnocennosti zaměstnání. Soud konečně opomněl uvést skutečnosti, které mu sloužily k hodnocení morální újmy utrpěné žalobcem.

Soud se rovněž dopustil četných nesprávných právních posouzení. Označil nejprve rozhodnutí o změně přidělení za pouhé vnitřní organizační opatření, povinnost odůvodnění za povinnost považovanou za obecnou právní zásadu. Dále se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že neprohlásil porušení práva na spravedlivý proces k újmě navrhovatele. Soud se rovněž dopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o uplatnění práva na svobodu slova tím, že se opomněl jasně vyslovit ohledně rozsahu práva na svobodu slova, kterého mohl požívat navrhovatel v projednávané věci. Soud se konečně dopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o uplatnění práv obhajoby a zejména práva být slyšen před rozhodnutím o přeřazení.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/5

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Commissione Tributaria Provinciale di Napoli ze dne 15. července 2004 ve věci Casa di Cura Privata Salus SpA proti Agenzia Entrate Ufficio Napoli 4

(Věc C-18/05)

(2005/C 93/09)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Commissione Tributaria Provinciale di Napoli (Itálie) ze dne 15. července 2004 ve věci Casa di Cura Privata Salus SpA proti Agenzia Entrate Ufficio Napolie 4, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 20. ledna 2005, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Commissione Tributaria Provinciale di Napoli žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Vztahuje se osvobození uvedené v čl. 13 B písm. c) šesté směrnice Rady 77/388/EHS (1) ze dne 17. května 1977 na DPH uhrazenou na vstupu při pořízení zboží určeného pro činnost osvobozenou od daně také v případě, když se subjekt, který si pořídil zboží určené k výkonu této činnosti, následně rozhodne prodat ho jiným subjektům?

2)	Obsahuje toto ustanovení bezpodmínečná a dostatečně přesná pravidla, aby bylo přímo použitelné ve vnitrostátním právním řádu?

Jaký význam je třeba přikládat z hlediska přímého účinku směrnice následující okolnosti: výše uvedený čl. 13 odst. 1 stanoví, že členské státy jsou povinny při provedení těchto pravidel [B písm. c)] stanovit podmínky k „zamezení jakýchkoli daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem či zneužití“?

(1) Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/5

Žaloba podaná dne 20. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Dánskému království

(Věc C-19/05)

(2005/C 93/10)

Jednací jazyk: dánština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 20. ledna 2005 (telefax ze dne 14.1.) žaloba směřující proti Dánskému království podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou N. B. Rasmussenem a G. Wilmsem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Dánské království tím, že nezaplatilo Komisi částku 18 687 475 DKK jako vlastní zdroje spolu s úrokem z prodlení z této částky od 27. července 2000, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z práva Společenství a zejména článku 10 Smlouvy o ES a článků 2 a 8 rozhodnutí Rady 94/728/ES, Euratom (1) ze dne 31. října 1994 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství;

—	uložil Dánskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Částka, na kterou se odkazuje v žalobě, představuje clo, které dánské celní úřady opomenuly vybrat v období 1994-1997 od podniku, kterému bylo nesprávně povoleno dotyčnými úřady dovážet určité zboží za nulovou sazbu. Toto povolení bylo vydáno jako kdyby bylo vydáno pro zboží určené pro konstrukci, uzpůsobení nebo vybavení plavidel v souladu s přílohou 1 oddílem II nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 (2) ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku. Zboží však bylo určeno pro výrobu kontejnerů a nemohlo, jak bylo později uznáno dánskými úřady, spadat pod uvedené ustanovení.

Dánské úřady protiprávně nedaly k dispozici uvedenou částku Komisi jako vlastní zdroje. Argumenty předložené v tomto ohledu odpovídají těm, které Komise uplatnila ve své žalobě proti Dánsku ve věci C-392/02. (3)

(1) Úř. věst. L 293, 12.11.1994, s. 9.

(2) Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1.

(3) Úř. věst. C 31, 8.2.2003, s. 4.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/6

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale Civile e Penale di Forlì ze dne 14. prosince 2004 vydaným v trestním řízení proti K.J.W. Schwibbertovi

(Věc C-20/05)

(2005/C 93/11)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Tribunale Civile e Penale di Forlì ze dne 14. prosince 2004 vydaným v trestním řízení proti K.J.W. Schwibbertovi, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 21. ledna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Tribunale Civile e Penale di Forlì žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

—

Je připojení rozlišujícího znaku SIAE (Società Italiana degli Autori ed Editori ) slučitelné se směrnicí Rady 92/100/EHS (1) ze dne 19. listopadu 1992 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem, jakož i s článkem 3 Smlouvy a články 23 až 27 Smlouvy o ES?

—	Je rovněž slučitelné se směrnicemi Rady 83/189/EHS (2) a 88/182/EHS (3)?

(1) Úř. věst. L 346, 27.11.1992, s. 61.

(2) Úř. věst. L 109, 26.4.1983, s. 8.

(3) Úř. věst. L 81, 26.3.1988, s. 75.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/6

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 18. ledna 2005 ve věci 1. G. J. Dokter, 2. Maatschap Van den Top, 3. W. Boekhout proti Minister van Landbouw, Natuurbeheer en Voedselkwaliteit

(Věc C-28/05)

(2005/C 93/12)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením College van Beroep voor het bedrijfsleven (Nizozemsko) ze dne 18. ledna 2005 ve věci 1. G. J. Dokter, 2. Maatschap Van den Top, 3. W. Boekhout proti Minister van Landbouw, Natuurbeheer en Voedselkwaliteit, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 28. ledna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

College van Beroep voor het bedrijfsleven žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Má povinnost členských států zajistit, aby laboratorní vyšetření zaměřená na prokázání slintavky a kulhavky byla prováděna v národní laboratoři uvedené v příloze B směrnice 85/511/EHS vyplývající z čl. 11 odst. 1 první odrážky ve spojení s čl. 13 odst. 1 druhou odrážkou směrnice 85/511/EHS přímý účinek?

a)	Má být čl. 11 odst. 1 směrnice 85/511/EHS vykládán tak, že z okolnosti, že slintavka a kulhavka byla prokázána laboratoří, která není uvedena v příloze B směrnice 85/511/EHS, mají být vyvozeny právní důsledky?

V případě, že bude kladně odpovězeno na otázku 2a:

Je účelem čl. 11 odst. 1 směrnice 85/511/EWG ochrana zájmů jednotlivce jako žalobce v řízení před postupujícím soudem? V případě že ne, může se jednotlivec dovolávat jako žalobce v řízení před postupujícím soudem případného nesplnění povinností, které vyplývají pro orgány členských států z tohoto ustanovení?

c)	V případě, že z odpovědi na otázku 2b vyplyne, že se jednotlivec může dovolávat čl. 11 odst. 1 směrnice 85/511/EHS: Jaké právní důsledky mají být vyvozeny z prokázání slintavky a kulhavky laboratoří, která není uvedena v příloze B směrnice 85/511/EHS?

3.	Má být příloha B směrnice 85/511/EHS vykládána s přihlédnutím k ustanovením článku 11 a 13 této směrnice tak, že uvedení „Centraal Diergeneeskundig Instituut, Lelystad“ se může nebo musí vztahovat také na ID-Lelystad B.V.?

V případě, že z odpovědí na výše uvedené otázky vyplyne, že slintavka a kulhavka smí být prokázána laboratoří, která není uvedena v příloze B směrnice 85/511/EHS, nebo že příloha B směrnice 85/511/EHS má být vykládána tak, že uvedení „Centraal Diergeneeskundig Instituut, Lelystad“ se může nebo musí vztahovat také na ID-Lelystad B.V.:

Má být směrnice 85/511/EHS vykládána tak, že stanoví, že správní orgán pověřený rozhodnutím je vázán výsledky vyšetření laboratoře, která je uvedena v příloze B směrnice 85/511/EHS, nebo v případě, že z odpovědi na otázku 2a vyplyne, že správní orgán může svá opatření pro tlumení slintavky a kulhavky opřít také o výsledky laboratoře, která není uvedena v příloze B směrnice 85/511/EHS, nebo spadá toto určení do správního uvážení členského státu a příslušný soudce v řízení před postupujícím soudem má zkoumat, zda příslušné předpisy platí nezávisle na tom, zda se laboratorní vyšetření uskuteční na základě povinnosti stanovené právem Společenství nebo vnitrostátním právem, jakož i zda použití vnitrostátního procesně-právního rámce nečiní provedení předpisů práva Společenství krajně obtížným nebo prakticky nemožným?

V případě, že z odpovědi na otázku 4 vyplyne, že vázanost vnitrostátních orgánů laboratorními výsledky je upravena směrnicí 85/511/EHS:

Jsou vnitrostátní orgány nutně vázány výsledkem vyšetření slintavky a kulhavky provedeným laboratoří? V případě že ne, jaký prostor pro uvážení ponechává směrnice 85/511/EHS vnitrostátním orgánům?

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/7

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 26. ledna 2005 ve věci Maatschap J. a G. P. a A. C. Schouten proti de Minister van Landbouw, Natuurbeheer en Voedselkwaliteit

(Věc C-34/05)

(2005/C 93/13)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 26. ledna 2005 ve věci Maatschap J. en G. P. a A. C. Schouten proti de Minister van Landbouw, Natuurbeheer en Voedselkwaliteit, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 31. ledna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

het College van Beroep voor het bedrijfsleven žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1)	Je třeba vykládat čl. 12 odst. 2 písm. b) nařízení (ES) č. 1254/1999 (1) a čl. 2 odst. 1 písm. c) nařízení (EHS) č. 3887/92 (2) tak, že na plochu uváděnou jako krmnou plochu nelze považovat za plochu, kterou „lze využívat“ již tehdy, když byla plocha v určitém okamžiku rozhodného období zavodněna?

2)	Pokud bude odpověď na první otázku kladná, jsou potom tato ustanovení závazná, zvláště s následky, které z toho vyplývají?

Pokud bude odpověď na první otázku záporná, která kritéria potom platí, aby bylo možno posoudit, zda je plochu uváděnou jako krmná plocha, která byla dočasně zavodněna, možno považovat za plochu, kterou „lze využívat“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) nařízení (ES) č. 1254/1999 a čl. 2 odst. 1 písm. c) nařízení (EHS) č. 3887/92?

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1254/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem (Úř. věst. L 160, s. 21).

(2) Nařízení Komise (EHS) č. 3887/92 ze dne 23. prosince 1992 o způsobech použití integrovaného správního a kontrolního systému pro určité režimy podpor Společenství (Úř. věst. L 391, s. 36).

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/8

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Corte Suprema di Cassazione ze dne 23. června 2004 a 10. listopadu 2004 ve věci Reemtsma Cigarettenfabriken GmbH proti Ministero delle Finanze

(Věc C-35/05)

(2005/C 93/14)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Corte Suprema di Cassazione ze dne 23. června 2004 a 10. listopadu 2004 ve věci Reemtsma Cigarettenfabriken GmbH proti Ministero delle Finanze, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 31. ledna 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Corte Suprema di Cassazione žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Mají se články 2 a 5 osmé směrnice Rady 79/1072EHS (1) ze dne 6. prosince 1979 v rozsahu, v jakém je vrácení DPH nabyvateli zboží/příjemci služeb neusazenému v tuzemsku závislé na použití zboží/služeb k provedení zdanitelných obratů, vykládat tak, že také DPH, která není dlužná a která byla postupně omylem fakturována a zaplacena do státní pokladny, podléhá vrácení? V případě kladné odpovědi na první otázku, porušuje vnitrostátní právní předpis, podle kterého je na základě neodpočitatelnosti vyúčtované a zaplacené daně, přestože nebyla dlužná, vyloučeno vrácení DPH nabyvateli zboží/příjemci služeb neusazenému v tuzemsku, uvedená ustanovení dané směrnice?

Je obecně možné ze společného systému DPH logicky odvodit, že nabyvatel zboží/příjemce služeb je osobou povinnou k dani? Je slučitelné s uvedeným systémem, a zejména se zásadou neutrality DHP, zásadou účinnosti a zásadou nediskriminace, nepřiznat z důvodů vnitrostátního práva nabyvateli zboží/příjemci služeb podléhajícímu DPH – a považovanému z důvodu vnitrostátního práva za podléhajícího povinnosti fakturace a platby daně – právo na vrácení daně ze strany finančního orgánu v případě, že byla vyúčtována a zaplacena daň, která nebyla dlužná? Porušuje vnitrostátní právní úprava – tak, jak je vykládána vnitrostátními soudy, zásadu účinnosti a zásadu nediskriminace v oblasti vracení DPH, která byla vybrána v rozporu s právem Společenství, pokud umožňuje nabyvateli zboží/příjemci služeb podat žalobu pouze vůči prodejci zboží/poskytovateli služeb a nikoli proti finančnímu orgánu, přestože ve vnitrostátním právním řádu existuje v oblasti přímých daní obdobný případ ve formě substitutu, kdy jak zástupce daňového subjektu, tak daňový subjekt jsou oprávněni vznést nárok na vrácení daně vůči finančnímu orgánu ?

(1) Úř. věst. L 331, 27.12.1979, s. 11.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/8

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Överklagandenämnden för högskolan ze dne 1. února 2005 ve věci Kaj Lyyski proti Umeå universitet

(Věc C-40/05)

(2005/C 93/15)

Jednací jazyk: švédština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Överklagandenämnden för högskolan Švédsko ze dne 1. února 2005 ve věci Kaj Lyyski proti Umeå universitet, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 3. února 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Överklagandenämnden för högskolan žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Brání právo Společenství, konkrétně článek 12 ES tomu, aby při hodnocení kvalifikace uchazeče pro přijetí do školení vyučujících zaměřeného na odstranění nedostatku kvalifikovaných učitelů ve Švédsku v krátké době, bylo požadováno zaměstnání ve švédské škole? Může byt takový požadavek považován za odůvodněný a přiměřený?

2)	Má pro odpověď na první otázku význam skutečnost, že uchazeč o přijetí do školení učitelů zaměstnaný ve školském zařízení v jiném členském státu nežli Švédsku je švédským státním příslušníkem nebo státním příslušníkem jiného členského státu?

3)	Má pro odpověď na první otázku význam, že se jedná o školení učitelů, jehož trvání je časově omezené spíše než o trvalý školící program ?

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/9

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Tribunal de première instance v Lutychu (Belgie) ze dne 24. ledna 2005 ve věci Air Liquide Industries Belgium SA proti Province de Liège

(Věc C-41/05)

(2005/C 93/16)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem Tribunal de première instance (soud prvního stupně) v Lutychu (Belgie) ze dne 24. ledna 2005 ve věci Air Liquide Industries Belgium SA proti Province de Liège, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 3. února 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Tribunal de première instance v Lutychu (Belgie) žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1)	Musí být osvobození od komunální daně z motorové síly přiznané pouze motorům používaným ve stanicích přírodního zemního plynu, s výjimkou motorů používaných pro další průmyslové plyny, považováno za státní podporu ve smyslu článku 87 konsolidovaného znění Smlouvy o založení Evropského společenství?

V případě kladné odpovědi na předcházející otázku, musí vnitrostátní soud, kterému je předložena žaloba poplatníkem, kterému nebylo přiznáno osvobození od komunální daně z motorové síly, uložit veřejnému orgánu, který tuto daň vybral, aby ji vrátil poplatníkovi, pokud konstatuje, že ať právně nebo skutkově není možné, aby veřejný orgán, který vybral tuto daň, ji vymáhal na poplatníkovi, kterému bylo přiznáno osvobození od daně z motorové síly?

Musí být daň z motorové síly týkající se motorů používaných pro dopravu průmyslového plynu prováděnou potrubím pod vysokým tlakem vyžadující zavedení kompresních stanic považována za poplatek s rovnocenným účinkem podle článku 25 a následujících článků konsolidovaného znění Smlouvy, když se jeví, že je ve skutečnosti vybírána krajem nebo obcí při dopravě průmyslového plynu za jejich územní hranice, zatímco doprava přírodního zemního plynu je za stejných podmínek osvobozena od takovéto daně?

Musí být daň z motorové síly týkající se motorů používaných pro dopravu průmyslového plynu prováděnou potrubím pod vysokým tlakem vyžadující zavedení kompresních stanic považována za opatření vnitrostátního zdanění zakázaného článkem 90 a následujícími články Smlouvy, když se jeví, že je od této daně osvobozena doprava přírodního zemního plynu?

5)	V případě, že předcházející otázky budou zodpovězeny kladně, je podložené, aby se poplatník, který zaplatil daň z motorové síly, domáhal vrácení této daně ode dne 16. července 1992, data vyhlášení rozsudku Legros a další?

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/9

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Cour de cassation de Belgique (prvního senátu) ze dne 20. ledna 2005, ve věci Belgický stát proti Ring Occasions a Fortis Banque

(Věc C-42/05)

(2005/C 93/17)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem Cour de cassation de Belgique (prvního senátu) ze dne 20. ledna 2005, ve věci Belgický stát proti Ring Occassions a Fortis Banque, který došel kanceláři Soudního dvora dne 3. února 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Cour de cassation de Belgique (první senát) žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

V případě, že je určeno dodání zboží osobě povinné k dani, která uzavřela v dobré víře smlouvu, aniž by věděla o podvodu spáchaném kupujícím, brání zásada daňové neutrality daně z přidané hodnoty tomu, aby zrušení kupní smlouvy za základě vnitrostátní občanskoprávní normy, která postihuje tuto smlouvu absolutní neplatností z důvodu rozporu s veřejným pořádkem kvůli nedovolenému důvodu prodávajícího, vyvolalo ztrátu práva této osoby povinné k dani na odpočet daně?

2.	Je odpověď odlišná v případě, že absolutní neplatnost vychází ze samotného podvodu u daně z přidané hodnoty?

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 2. února 2005 ve věci Maatschap Schonewille-Prins proti Minister van Landbouw, Natuurbeheer en Voedselkwaliteit

(Věc C-45/05)

(2005/C 93/18)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 2. února 2005 ve věci Maatschap Schonewille-Prins proti Minister van Landbouw, Natuurbeheer en Voedselkwaliteit, který došel kanceláři Soudního dvora dne 4. února 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

College van Beroep voor het bedrijfsleven žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1.	Musí být článek 21 nařízení (ES) č. 1254/1999 (1) vykládán v tom smyslu, že jakákoli nesrovnalost při dodržování nařízení (ES) č. 1760/2000 ve vztahu ke zvířeti vede k úplnému vyloučení poskytnutí porážkové prémie za toto zvíře?

2.	V případě kladné odpovědi na první otázku, je pak článek 21 nařízení (ES) č. 1254/1999 právně závazný, zejména ve spojení s důsledky, které z něj vyplývají?

3.	Jsou články 44 a 45 nařízení (ES) č. 2419/2001 (2) použitelné na nesrovnalosti při dodržování nařízení (ES) č. 1760/2000 (3)?

V případě kladné odpovědi na třetí otázku, vede pak správné použití článku 45 nařízení (ES) č. 2419/2001 ve spojení s článkem 44 k tomu, že se vyloučení porážkových prémií při opomenutí v souvislosti s hlášením údajů provozovateli počítačové databáze nepoužije, pokud předané údaje, jako v projednávaném případě údaje o dodávkách, jsou z věcného hlediska zcela správné (a byly správné již od počátku a nemusely být tudíž opravovány)? Pokud toto neplatí pro každé opomenutí, platí to v případě, o nějž se jedná v projednávané věci, kdy opomenutí spočívalo v opožděném předání údajů (o několik dnů nebo týdnů), zatímco k porážce dojde podstatně později?

Musejí být článek 11 nařízení (EHS) č. 3887/92 (4) nebo článek 22 nařízení (ES) č. 1760/2000 nebo čl. 47 odst. 2 nařízení (ES) č. 2419/2001 vykládány v tom smyslu, že členský stát je oprávněn prostřednictvím vnitrostátní sankce, která má zajistit dodržování tohoto nařízení, vyloučit nárok na porážkovou prémii upravený právem Společenství nebo provést snížení tohoto nároku?

6.	Bude-li pátá otázka zodpovězena zcela nebo zčásti kladně, použijí se odpovídajícím způsobem výjimky upravené právem Společenství ze snížení a vyloučení ve Společenství, zejména články 44 a 45 nařízení (ES) č. 2419/2001, na vnitrostátní snížení a vyloučení?

V případě kladné odpovědi na šestou otázku, vede pak správné odpovídající použití článku 45 nařízení (ES) č. 2419/2001 ve spojení s článkem 44 k tomu, že opomenutí v souvislosti s hlášením údajů do počítačové databáze, konkrétně opožděné předání údajů, nemůže vést k vyloučení porážkové prémie, pokud jsou údaje uvedené v registru, jako v projednávaném případě datum dodávky, z věcného hlediska zcela správné?

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1254/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem (Úř. věst. L 160, s. 21).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 2419/2001 ze dne 11. prosince 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor Společenství zavedený nařízením Rady (EHS) č. 3508/92 (Úř. věst. L 327, s. 11).

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 o systému identifikace a evidence skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 820/97 (Úř. věst. L 204, s. 1).

(4) Nařízení Komise (EHS) č. 3887/92 ze dne 23. prosince 1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor Společenství (Úř. věst. L 391, s. 36).

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/10

Žaloba podaná dne 7. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Irsku

(Věc C-46/05)

(2005/C 93/19)

Jednací jazyk: angličtina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 7. února 2005 žaloba směřující proti Irsku podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Nicolou Yerrellem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Irsko tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Rady 2000/79/ES ze dne 27. listopadu 2000 o Evropské dohodě o organizaci pracovní doby mobilních pracovníků v civilním letectví uzavřené mezi Sdružením evropských leteckých společností (AEA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF), Evropským sdružením technických letových posádek (ECA), Evropským sdružením leteckých společností (ERA) a Mezinárodním sdružením leteckých dopravců (IACA) (1) nebo nezajistilo, aby vedení a pracovní síly přijali nezbytná opatření dohodou nebo to neoznámilo Komisi, nesplnilo své povinnosti, které pro ně vyplývají ze Smlouvy o ES;

b)	uložil Irsku náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta pro provedení směrnice uplynula dne 1. prosince 2003.

(1) Úř. věst. L 302, 1.12.2000, s. 57.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/11

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Korkein Hallinto-oikeus ze dne 4. února 2005 ve věci Maija Terttu Inkeri Nikula

(Věc C-50/05)

(2005/C 93/20)

Jednací jazyk: finština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Korkein Hallinto-oikeus (Finsko) ze dne 4. února 2005 ve věci Maija Terttu Inkeri Nikula, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 8. února 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Korkein Hallinto-oikeus žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následující otázce:

Je třeba čl. 33 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (1) vykládat tak, že s tímto ustanovením není slučitelné, když příspěvky na zdravotní pojištění v případě, ve kterém důchodce podle článku 27 nařízení může v případě nemoci a mateřství žádat dávky jen od instituce místa bydliště a na účet uvedené institute, jsou vyměřovány tím způsobem, že v členském státě, ve kterém má důchodce bydliště, jsou jako základ pro stanovení výše příspěvků zohledňovány vedle důchodů, které tento pobírá od státu bydliště, také důchody, které pobírá od jiného členského státu, i když jen do té míry, že příspěvky nepřekračují částku z pobírání důchodů?

(1) Úř. věst. 1971, L 149, s. 2.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/11

Žaloba podaná dne 9. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Finské republice

(Věc C-54/04)

(2005/C 93/21)

Jednací jazyk: finština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 9. února 2005 žaloba směřující proti Finské republice podaná Komisí Evropských společenství M. Van Beckem a M. Huttunenem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	určil, že Finská republika tím, že stanoví převozní povolení pro motorová vozidla, která jsou v jiném členském státě řádně registrována a provozována, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 28 a 30 ES;

2.	uložil Finské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Podle ve Finsku platného nařízení č. 1598/1995 o registraci motorových vozidel, musí osoba, která má ve Finsku trvalé bydliště, při dovozu motorového vozidla nebo jeho převozu do jiného členského státu nebo do třetí země přes Finsko požádat o vydání dočasného převozního povolení pro motorové vozidlo, které bylo dříve řádně registrováno a pojištěno v jiném členském státě. Osoba, která má ve Finsku trvalé bydliště, tak nemůže motorové vozidlo, které bylo předtím registrováno a pojištěno v jiném členském státě, bez převozního povolení ve Finsku používat. Osoba s bydlištěm ve Finsku, která dováží motorové vozidlo registrované v jiném členském státě, musí za účelem získání povolení k převozu zastavit na hraničním přechodu, kde může požádat o vydání převozního povolení a zaplatit příslušné poplatky. Motorové vozidlo nelze před udělením převozního povolení ve Finsku používat. Převozní povolení je v zásadě udělováno na období sedmi dnů, během nichž musí dovozce motorového vozidla nechat toto motorové vozidlo zaregistrovat ve Finsku, pokud jej nechce používat pouze v rámci dočasného převozního povolení.

Podle článku 28 ES jsou omezení dovozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem, zakázána.

Vzhledem k tomu, že osoba s bydlištěm ve Finsku, musí při dovozu motorového vozidla, které je registrováno v jiném členském státě, nebo při jeho převozu do jiného členského státu nebo třetí země přes Finsko, za účelem podání žádosti o vydání převozního povolení zastavit na finském hraničním přechodu, podléhá toto motorové vozidlo systematickým hraničním kontrolám, které naplňují znaky omezení dovozu nebo opatření s rovnocenným účinkem ve smyslu článku 28 ES.

Finská republika neprokázala, že použití těchto převozních pravidel je jediným prostředkem k zajištění účinnosti daňových kontrol, což v praxi znamená, že každá osoba, která má ve Finsku trvalé bydliště, je v zásadě povinna splnit zvláštní hraniční formality, tzn. že musí zastavit na nejbližším hraničním přechodu a požádat o vydání převozního povolení, aniž by měla zákonnou záruku, že motorové vozidlo, které je řádně registrované, pojištěné a podrobeno technické kontrole bude možné ve Finsku používat. Takové systematické hraniční formality představují podstatné omezení volného pohybu zboží.

V případě, že by Soudní dvůr Evropských společenství měl mít za to, že pravidla týkající se převozních povolení jsou obecně na základě článku 30 ES odůvodněná (což podle názoru Komise v tomto případě neplatí), je nařízením stanovená doba platnosti převozního povolení v délce sedmi dnů v každém případě nepřiměřeně krátká.

Na základě všech těchto úvah má Komise za to, že pravidla týkající se převozních povolení podle finského nařízení č. 1598/1995 jsou v rozporu s články 28 a 30 ES. V případě, že by Soudní dvůr měl mít za to, že jsou tato pravidla obecně na základě článku 30 ES odůvodněná, je v každém případě doba platnosti převozního povolení v délce sedmi dnů v rozporu s články 28 a 30 ES.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/12

Žaloba podaná dne 9. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice

(Věc C-56/05)

(2005/C 93/22)

Jednací jazyk: řečtina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 9. února 2005 žaloba směřující proti Řecké republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou D. Triantafyllouem, zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Řecká republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb (Úř. věst. L 157, 26.6.2003, s. 38) nebo v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 17 této směrnice;

2)	uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Lhůta k provedení této směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 1. ledna 2004.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/13

Žaloba podaná dne 10. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Švédskému království

(Věc C-58/05)

(2005/C 93/23)

Jednací jazyk: švédština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 10. února 2005 žaloba směřující proti Švédskému království, podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou L. Ström van Lierem a N. Yerrelem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Švédské království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady 2000/79/ES (1) ze dne 27. listopadu 20001 o Evropské dohodě o organizaci pracovní doby mobilních pracovníků v civilním letectvu uzavřené mezi Asociací evropských leteckých společností (AEA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF), Evropskou asociací letových posádek (ECA), Evropskou asociací regionálních leteckých společností (ERA) a asociací nezávislých leteckých dopravců (IACA), a v každém případě tím, že tyto předpisy nesdělil Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 3 této směrnice; a

2)	uložil Švédskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta stanovená pro provedení této směrnice uplynula dne 1. prosince 2003.

(1) Úř. věst. L 302, 1.12.2000, s. 57.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale amministrativo Regionale per la Lombardia ze dne 14. prosince 2004 ve věci WWF Italia a další proti Regione Lombardia, s vedlejším účastenstvím ad opponendum Associazione migratoristi italiani

(Věc C-60/05)

(2005/C 93/24)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Tribunale amministrativo Regionale per la Lombardia ze dne 14. prosince 2004 ve věci WWF Italia a další proti Regione Lombardia, s vedlejším účastenstvím ad opponendum Associazione migratoristi italiani, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 10. února 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Tribunale amministrativo Regionale per la Lombardia žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Je třeba směrnici 79/409/EHS (1) rozumět v tom smyslu, že bez ohledu na vnitrostátní rozdělení kompetencí mezi stát a regiony provedené vnitrostátními právními řády mají členské státy povinnost přijmout transpoziční předpisy týkající se všech situací chráněných touto směrnicí, a to především co se týče zajištění, aby úbytek vyplývající z lovu na základě odchylky nepřekročil malé množství upravené v čl. 9 odst. 1 písm. c) směrnice?

Pokud jde konkrétně o množství úbytku na základě odchylky, je třeba směrnici 79/409/EHS vykládat tak, že přechodný vnitrostátní předpis musí odkazovat na určený nebo určitelný parametr, i když ten je svěřen kvalifikovaným technickým orgánům, tak, aby byl úbytek způsobený lovením na základě odchylky prováděn na základě ukazatele, který objektivně stanovuje množstevní hranici, kterou není možné v rámci státu nebo regionu překročit, s ohledem na existenci případných odlišných podmínek životního prostředí?

Je vnitrostátní ustanovení článku 19a zákona č. 157/92 týkající se povinného ale nezávazného stanoviska INFS o určení tohoto parametru, avšak bez zakotvení dohodovacího řízení mezi regiony o rozdělení závazným způsobem pro každý druh množstevního limitu odstřelu na základě odchylky, jež je dle vnitrostátních předpisů malým množstvím, správným použitím článku 9 směrnice 79/409/EHS?

Může kontrolní postup uvedený v článku 19a zákona č. 152/97 týkající se shody s právní úpravou Společenství o úbytku způsobeném lovením na základě odchylek povolených italskými regiony, jelikož je prováděn na základě výzvy, přičemž podléhá technickým lhůtám potřebným jak pro přijetí tak pro zveřejnění opatření, během kterých se postupuje podle krátkodobého rozvrhu, v průběhu kterého jsou tyto úbytky povolené, zabezpečit účinné použití směrnice 79/409/EHS?

(1) Úř. věst. L 103, 25.4.1979, s. 1.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/14

Žaloba podaná dne 14. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Nizozemskému království

(Věc C-66/05)

(2005/C 93/25)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 14. února 2005 žaloba směřující proti Nizozemskému království podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Denisem Martinem a Pieterem van Nuffelem.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	určil, že Nizozemské království tím, že při výpočtu příspěvků na zdravotní pojištění zohledňovalo důchody vyplacené na základě právních předpisů jiného členského státu než Nizozemska, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 33 odst. 1 nařízení (EHS) č. 1408/71 (1);

2.	uložil Nizozemskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Algemene Wet Bijzondere Ziektekosten (AWBS) (Všeobecný zákon o zvláštních léčebných nákladech) upravuje převzetí nákladů na ošetření, péči a zaopatření při závažných dlouhodobých onemocněních nebo vadách. Všichni rezidenti, tj. všechny osoby, které mají bydliště v Nizozemsku, jsou pojištěny. Jedná se tedy o jedno z „národních pojištění“. Na základě Wet Financiering Volksverzekering jsou všichni pojištěnci povinni platit příspěvky. Tento příspěvek je vypočten na základě jejich celkového příjmu.

Tato právní úprava má za následek, že osoba, která bydlí v Nizozemsku a pobírá tam na základě právních předpisů jiného členského státu mimo nizozemského důchodu i jiný důchod, je podle AWBZ pojištěna pro případ zvláštních léčebných nákladů, avšak je také povinna platit příspěvky. Při výpočtu tohoto příspěvku se zohledňuje jak její nizozemský, tak ale také jiný důchod.

Podle názoru Komise čl. 33 odst. 1 nařízení pouze umožňuje, aby při výpočtu tohoto příspěvku byl zohledněn nizozemský důchod; podle názoru Nizozemska lze zohlednit celkový příjem, včetně důchodu, který dotčená osoba pobírá na základě právních předpisů jiného členského státu.

(1) Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2. Pozměněné a aktualizované nařízením (ES) č. 118/97 (Úř. věst. L 28, 30.1.1997, s. 1) a naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 631/2004 (Úř. věst. L 100, 6.4.2004, s. 1).

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Finanzgericht München ze dne 1. února 2005 ve věci společné domácnosti Jörga a Stephanie Wollny

(Věc C-72/05)

(2005/C 93/26)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Finanzgericht München (Německo) ze dne 1. února 2005 ve věci společné domácnosti Jörga a Stephanie Wollny, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 15. února 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Finanzgericht München žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Jak má být vykládán pojem „výše výdajů“ uvedený v čl. 11 A odst. 1 písm. c) směrnice 77/388/EHS (1)? Zahrnuje výše výdajů na byt užívaný k soukromým účelům nacházející se v budově, která je jako celek součástí podniku (kromě běžných výdajů) také roční odpisy opotřebení budovy odpovídající příslušné vnitrostátní úpravě nebo v návaznosti na příslušné vnitrostátní opravné období pro odpočet daně vypočítaný podíl pořizovacích a výrobních nákladů, které opravňovaly k odpočtu daně z přidané hodnoty?

(1) Úř. věst. L 145, s. 1.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Finanzgericht Köln ze dne 27. ledna 2005 ve věci Herbert Schwarz a Marga Gootjes-Schwarz proti Finanzamt Bergisch Gladbach

(Věc C-76/05)

(2005/C 93/27)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Finanzgericht Köln (Německo) ze dne 27. ledna 2005 ve věci Herbert Schwarz a Marga Gootjes-Schwarz proti Finanzamt Bergisch Gladbach, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 16. února 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Finanzgericht Köln žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následující otázce:

Je článek 8a (nyní po změně 18) (volný pohyb osob), článek 48 (nyní po změně článek 39) (volný pohyb pracovníků), článek 52 (nyní po změně článek 43) (svoboda usazování), respektive článek 59 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 49) (volný pohyb služeb) v rozporu s tím, že podle čl. 10 odst. 1 pododstavec 9 zákona o daních z příjmů fyzických osob ve znění platném pro rok 1998 a 1999 lze k platbám školného na určitých německých školách přihlédnout, avšak nikoliv k platbám školného na školách na ostatním území Společenství, jako ke zvláštním výdajům tvořícím položku odčitatelnou ze základu daně z příjmu fyzických osob?

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale di Livorno ze dne 19. ledna 2005 ve věci Gentilini Umberto proti Dal Colle Industria Dolciaria SpA

(Věc C-78/05)

(2005/C 93/28)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Tribunale di Livorno Itálie ze dne 19. ledna 2005 ve věci Gentilini Umberto proti Dal Colle Industria Dolciaria SpA, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 17. února 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Tribunale di Livorno žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

„Má být, s přihlédnutím ke znění článku 17 směrnice Rady 653/86 ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců (1), článek 19 téže směrnice vykládán tak, že umožňuje členskému státu stanovit ve svých ustanoveních k provedení směrnice do vnitrostáního práva, že právo na odškodnění zástupce se určuje podle kolektivní smlouvy, závazné pro signatáře, bez ohledu na podmínky uvedené v první a druhé odrážce čl. 17 odst. 2 písm. a), a že se vypočítává nikoliv na základě kritérií stanovených ve směrnici, ale v dotčené kolektivní smlouvě, s tím následkem, že v mnoha případech by odškodnění muselo být určeno v částce podstatně nižší, než je maximální částka, kterou stanoví směrnice?

Musí být výpočet odškodnění prováděn analyticky, prostřednictvím odhadu pozdějších provizí, které by zástupce pravděpodobně obdržel v letech následujících po rozvázání smlouvy s ohledem na zákazníky, které získal, nebo na zvýšení objemu obchodu, které provedl, přičemž se kritérium ekvity použije pouze pro upravení částky, nebo jsou přípustné různé a více syntetické metody výpočtu, které více zohledňují kritérum ekvity?“

(1) Úř. věst. L 382, 31.12.1986, s. 17.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/16

Žaloba podaná dne 17. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Italské republice

(Věc C-79/05)

(2005/C 93/29)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 17. února 2005 žaloba směřující proti Italské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou U. Wölkerem a A. Aresuem, jako zmocněnci.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Italská republika tím, že nepřijala veškerá použitelná preventivní opatření pro odstranění a minimalizaci úniků regulovaných látek, především co se týče povinnosti kontrolovat jednou za rok pevně instalovaná zařízení s náplní chladicí kapaliny větší než 3 kg, zda na nich nedochází k únikům, nesplnila povinnosti, které pro ní vyplývají z čl. 17 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 (1) ze dne 29. června 2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu;

2.	uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Podle dostupných informací Italská republika ještě nepřijala opatření požadovaná čl. 17 odst. 1 nařízení (ES) č. 2037/2000.

(1) Úř. věst. L 244, 29.9.2000, s. 1.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunal Superior de Justicia de Castilla y León, Sala de lo Social, ze dne 28. ledna 2005 ve věci Anacleto Cordero Alonso proti Fondo de Garantía Salarial

(Věc C-81/05)

(2005/C 93/30)

Jednací jazyk: španělština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Tribunal Superior de Justicia de Castilla y León, Sala de lo Social, ze dne 28. ledna 2005 ve věci Anacleto Cordero Alonso proti Fondo de Garantía Salarial, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 18. února 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Tribunal Superior de Justicia de Castilla y León, Sala de lo Social, žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Znamenají povinnost uložená členským státům přijmout veškerá obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají ze Smlouvy o Evropském společenství nebo jsou důsledkem činnosti orgánů Společenství (článek 10 Smlouvy), jakož i zásada přednosti práva Společenství před vnitrostátním právem samy o sobě a bez nezbytnosti výslovných ustanovení ve vnitrostátním právu to, že vnitrostátním soudním orgánům je přiznána pravomoc nepoužít jakýkoliv druh vnitrostátních právních předpisů, který je v rozporu s právem Společenství, nezávisle na postavení těchto předpisů v hierarchii právních předpisů (nařízení, zákony, nebo dokonce i Ústava)?

Jestliže mají španělské správní a soudní orgány rozhodnout o právu zaměstnance, jehož zaměstnavatel byl prohlášen za platebně neschopného, na získání odstupného, jež mu náleží při ukončení pracovní smlouvy, z Fondo de Garantía Salarial, které mu v případě platební neschopnosti zaručují vnitrostátní právní předpisy, uplatňují právo Společenství, ačkoliv směrnice 80/987/EHS (1) ve svých článcích 1 a 3 neuvažuje o odstupném při ukončení smlouvy?

V případě kladné odpovědi, jsou španělské správní a soudní orgány při použití směrnice 80/987/EHS a vnitrostátních právních předpisů, které její obsah provádějí, vázány zásadou rovnosti před zákonem a zákazem diskriminace, které vyplývají z práva Společenství a jejichž dosah je upřesněn jejich výkladem Soudním dvorem Evropského společenství, ačkoliv se tento výklad neshoduje s výkladem podobného základního práva, přiznaného španělskou Ústavou, v judikatuře španělského Ústavního soudu?

V případě kladné odpovědi, ukládá základní právo na rovnost před zákonem vyplývající z práva Společenství povinnost rovného zacházení s těmi případy, v nichž byl nárok zaměstnance na odstupné při ukončení smlouvy určen soudním rozhodnutím, a s jinými případy, v nichž je tento nárok výsledkem dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem uzavřené před soudem a jím schválené?

Jestliže členský stát již před vstupem směrnice 2002/74/ES (2) v platnost přiznával ve svých vnitrostátních právních předpisech zaměstnanci právo na ochranu ze strany záruční instituce v případě platební neschopnosti zaměstnavatele ve vztahu k odstupnému při ukončení smlouvy, lze mít za to, že od vstupu uvedené směrnice v platnost, tedy ode dne 8. října 2002, členský stát uplatňuje právo Společenství, ačkoliv neuplynula maximální lhůta k jejímu provedení, když rozhoduje o vyplacení tohoto odstupného při ukončení smlouvy ze strany záruční instituce v případě platební neschopnosti podniku prohlášené po 8. říjnu 2002?

(1) Směrnice Rady 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (Úř. věst. L 283, 28.10.1980, s. 23).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/74/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 80/987/EHS (Úř. věst. L 270, 8.10.2002, s. 10).

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/17

Žaloba podaná dne 17. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice

(Věc C-82/05)

(2005/C 93/31)

Jednací jazyk: řečtina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 17. února 2005 žaloba směřující proti Řecké republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou Marií Patakia, členkou právní služby Komise.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Řecká republika tím, že klade naroveň proces rozpékání nebo ohřívání výrobků „bake-off“ komplexnímu procesu výroby chleba a pečiva a podřizuje jej požadavkům právních předpisů o pečení, brání dovozu produktů „bake-off“ z jiných členských států a prodeji těchto výrobků v Řecku, nesplňuje povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 28 ES,

2.	uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Komise byla informována stížností, že řecké úřady zacházejí s procesem „bake-off“ z důvodu nedostatku zvláštních právních předpisů pro předpečené nebo pečené a hluboce zmrazené pekárenské zboží jako s komplexním procesem výroby a pečení chleba. Povolily proto krátké rozpékání nebo ohřívání těchto výrobků v prodejně jen tehdy, když tyto činnosti splňovaly veškeré podmínky stanovené pro pekárny, ačkoliv proces „bake-off“ spočívá pouze v krátkém rozpečení předpečeného chleba nebo v ohřátí pečeného a hluboce zmrazeného chleba bez veškerých předchozích etap výroby a pečení. Výrobky „bake-off“ mohou být tedy uvedeny do oběhu na řecký trh buď – po rozpečení nebo ohřátí – prodejnami, které splňují podmínky stanovené pro pekárny, nebo prodejnami potravin ve formě předpečených nebo hluboce zmrazených pekárenských výrobků, které může spotřebitel později sám péci nebo ohřívat. V obou případech jsou výrobky „bake-off“ pro spotřebitele méně atraktivní než hotové pekárenské výrobky.

Způsob, jakým řecké úřady vykládaly a používaly platné právní předpisy, směřuje v jádru k zákazu uvádění výrobků „bake-off“ do oběhu v hlavních obchodech s potravinami (supermarketech), neboť řecké úřady neprávem předpokládají, že tyto výrobky podléhají zvýšeným požadavkům, které kladou obce na výrobu a pečení hotového chleba a pečiva.

Jelikož krátké rozpékání nebo ohřívání mimo pekárnu vykazuje specifické znaky, které odlišují výrobky „bake-off“ od jiných pekárenských výrobků, nemůže být s použitím řeckých právních předpisů týkajících se pečení na výrobky „bake-off“ zacházeno tak, jako by se vztahovaly na způsoby prodeje ve smyslu judikatury Keck a Mithouard; tímto spadá pod článek 28 ES.

Většina podmínek, kterým je podřízen proces „bake-off“, je ostatně zřejmě neodůvodněná a nepřiměřená, neboť tento proces spočívá pouze v krátkém rozpečení nebo ohřátí předpečených nebo pečených a hluboce zmrazených pekárenských výrobků. Dále představují tyto podmínky extrémní zátěž pro běžné obchody, které musejí splňovat požadavky kladené na pekárny.

5.	Řecká republika tímto nesplňuje povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 28 ES.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/18

Žaloba podaná dne 18. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Italské republice

(Věc C-84/05)

(2005/C 93/32)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 18. února 2005 žaloba směřující proti Italské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou M. Konstantinidisem a A. Aresuem, členy Právní služby.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	určil, že Italská republika tím, že dodnes nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (1), nová zařízení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 21 odst. 1 této směrnice

2.	uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta stanovená pro provedení směrnice uplynula dne 30. října 1999.

(1) Úř. věst. L 257, 10.10.1996, s. 26.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/18

Žaloba podaná dne 18. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Italské republice

(Věc C-85/05)

(2005/C 93/33)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 18. února 2005 žaloba směřující proti Italské republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou S. Pardem Quintillánem a D. Recchia, jako zmocněnci.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Italská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (1) ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, a v každém případě tím, že tuto skutečnost neoznámila Komisi, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 24 odst. 1 směrnice;

—	uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 22. prosince 2003.

(1) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/19

Žaloba podaná dne 18. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Italské republice

(Věc C-86/05)

(2005/C 93/34)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 18. února 2005 žaloba směřující proti Italské republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou B. Schimou a D. Recchiou, jako zmocněnci.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Italská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Komise 2003/32/ES ze dne 23. dubna 2003, kterou se zavádějí podrobné specifikace, pokud jde o požadavky stanovené ve směrnici Komise 93/42/EHS pro zdravotnické prostředky vyrobené s použitím tkání zvířecího původu (1), popřípadě o těchto předpisech neuvědomila Komisi, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 8 odst. 1 této směrnice;

—	uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta stanovená pro provedení směrnice uplynula dne 1. ledna 2004.

(1) Úř. věst. L 105, 26.4.2003, s. 18.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/19

Žaloba podaná dne 18. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Italské republice

(Věc C-87/05)

(2005/C 93/35)

Jednací jazyk: italština

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Italská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice Komise 2003/12/ES (1) ze dne 3. února 2003 o změně klasifikace prsních implantátů v rámci směrnice 93/42/EHS (2) o zdravotnických prostředcích, nebo v každém případě Komisi o těchto vnitrostátních předpisech neuvědomila, nesplnila své povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

—	uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení směrnice uplynula dne 1. srpna 2003.

(1) Úř. věst. L 28, 4.2.2003, s. 43.

(2) Úř. věst. L 169, 12.7.1993, s. 1.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/19

Žaloba podaná dne 18. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Finské republice

(Věc C-88/05)

(2005/C 93/36)

Jednací jazyk: finština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 18. února 2005 žaloba směřující proti Finské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou M. Huttunenem a K. Simonssonem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Finská republika tím, že nepřijala všechny právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES (1) ze dne 27. června 2002, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel a kterou se zrušuje směrnice Rady 93/75/EHS, a v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice,

2)	uložil Finské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta stanovená pro provedení směrnice uplynula dne 5. února 2004.

(1) Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 10.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Bundesverwaltungsgericht ze dne 9. prosince 2004 ve věci Emsland-Stärke GmbH proti Bezirksregierung Weser-Ems

(Věc C-94/05)

(2005/C 93/37)

Jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem Bundesverwaltungsgericht ze dne 9. prosince 2004 ve věci Emsland-Stärke GmbH proti Bezirksregierung Weser-Ems, který došel kanceláři Soudního dvora dne 22. února 2005, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Bundesverwaltungsgericht žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Použije se čl. 13 odst. 4 ve spojení s čl. 4 odst. 5 nařízení (ES) č. 97/95, ve znění nařízení (ES) č. 1125/96, pokud byla uzavřena smlouva označená jako smlouva o pěstování a tato smlouva byla uznána příslušným orgánem podle čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení, nebyla však uzavřena s producentem brambor, nýbrž s obchodníkem, který brambory sám přímo nebo nepřímo odebírá od producentů brambor?

b)	Předpokládá čl. 13 odst. 4 nařízení (ES) č. 97/95, ve znění nařízení (ES) č. 1125/96, že podnik vyrábějící bramborový škrob překročil přijetím dodávky brambor svou subkvótu?

a)	Vyhovuje sankční úprava čl. 13 odst. 4 nařízení (ES) č. 97/95, ve znění nařízení (ES) č. 1125/96 s vymezením k čl. 13 odst. 3 tohoto nařízení požadavkům na určitost práva Společenství?

Je sankce, stanovená v čl. 13 odst. 4 nařízení (ES) č. 97/95, ve znění nařízení (ES) č. 1125/96 vzhledem ke své výši nezbytná také v případech jako je projednávaný ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení (ES, EURATOM) č. 2988/95 pro ochranu finančních zájmů Společenství? Je v případech jako je projednávaný přiměřená ochraně finančních zájmů Společenství?

3)	Je nepravidelnost, kterou sankcionuje čl. 13 odst. 4 nařízení (ES) č. 97/95, ve znění nařízení (ES) č. 1125/96, způsobená z nedbalosti ve smyslu čl. 5 odst. 1 nařízení (ES, EURATOM) č. 2988/95, pokud orgán schválil prémii při plné znalosti skutkového stavu?

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/21

Žaloba podaná dne 21. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice

(Věc C-95/05)

(2005/C 93/38)

Jednací jazyk: řečtina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 21. února 2005 žaloba směřující proti Řecké republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Knutem Simonssonem a Georgiosem Sabbosem, členy právní služby Komise.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Řecká republika tím, že nepřijala právní s správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES ze dne 27. června 2002, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel a kterou se zrušuje směrnice Rady 93/75/EHS (1), a v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

2.	uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení této směrnice do vnitrostátního právního řádu uplynula dne 5. února 2004.

(1) Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 10.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/21

Žaloba podaná dne 21. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice

(Věc C-96/05)

(2005/C 93/39)

Jednací jazyk: řečtina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 21. února 2005 žaloba směřující proti Řecké republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou Geraldem Braunem a Georgiosem Zavvosem, členy právní služby Komise, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Řecká republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/65/ES ze dne 27. září 2001, kterou se mění směrnice 78/660/EHS, 83/349/EHS a 86/635/EHS, pokud se jedná o pravidla oceňování pro roční účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky některých forem společností, bank a ostatních finančních institucí (1) nebo v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

2.	uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta stanovená k provedení směrnice uplynula dne 1. ledna 2004.

(1) Úř. věst. L 283, 27.10.2001, s. 28.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/21

Žaloba podaná dne 24. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Finské republice

(Věc C-99/05)

(2005/C 93/40)

Jednací jazyk: finština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 24. února 2005 žaloba směřující proti Finské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou D. Martinem a I. Koskinenem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Finské republice tím, že v autonomní provincii Åland nepřijala veškeré právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady2000/78/ES (1) ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, a v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

2)	uložil Finské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta stanovená pro provedení směrnice uplynula dne 2. prosince 2003.

(1) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/22

Žaloba podaná dne 3. března 2005 Komisí Evropských společenství proti Finské republice

(Věc C-105/05)

(2005/C 93/41)

Jednací jazyk: finština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 3. března 2005 žaloba směřující proti Finské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou D. Martinem a I. Koskinenem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Finská republika při vyměřování příspěvků na sociální pojištění nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 33 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (1);

2.	uložil Finské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Podle svých vnitrostátních právních předpisů, zákona o zdravotním pojištění č. 364/1963, započítává Finsko při vyměřování příspěvků na sociální pojištění důchodce, který má bydliště ve Finsku, kromě důchodu vypláceného Finskem, též důchody vyplácené ostatními členskými státy. Započítávání důchodů vyplácených ostatními členskými státy za účelem určení vyměřovacího základu příspěvků sociálního pojištění je v rozporu s ustanovením čl. 33 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71, jakož i judikaturou Soudního dvora Evropských společenství (věc C-389/99, Rundgren).

(1) Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/22

Žaloba podaná dne 3. března 2005 Komisí Evropských společenství proti Finské republice

(Věc C-107/05)

(2005/C 93/42)

Jednací jazyk: finština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 3. března 2005 žaloba směřující proti Finské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou U. Wölkerem a P. Aaltem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Finská republika tím, že nepřijala do vnitrostátního právního řádu s ohledem na oblast Åland právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (1), nebo v každém případě o nich Komisi neuvědomila, nesplnila své povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

2.	uložil Finské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta k provedení směrnice uplynula dne 31. prosince 2003.

(1) Směrnice 2003/87/ES ze dne 13. října 2003, Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/24

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 3. února 2005

ve věci T-19/01, Chiquita Brands International, Inc. a další proti Komisi Evropských společenství (1)

(Společná organizace trhu - Banány - Žaloba na náhradu škody - Nařízení č. 2362/98 - Dohoda o zřízení WTO a dohody k ní připojené - Doporučení a rozhodnutí orgánu pro řešení sporů WTO)

(2005/C 93/47)

Jednací jazyk: angličtina

Ve věci T-19/01, Chiquita Brands International, Inc., se sídlem v Trenton, New Jersey (Spojené státy americké), Chiquita Banana co. BV, se sídlem v Bredě (Nizozemsko), Chiquita Italia, SpA, se sídlem v Římě (Itálie), zastoupené C. Pounceym, advokátem a L. Van Den Hende, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: původně C. Van der Hauwaert, C. Brown, poté L. Visaggio, C. Brown, M. Niejahr a konečně L. Visaggio a C. Brown ve spolupráci s N. Khanem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je žaloba na náhradu škody údajně vzniklé z důvodu přijetí a zachování v platnosti nařízení Komise (ES) č. 2362/98 ze dne 28. října 1998, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 404/93, pokud jde o dovoz banánů do Společenství (Úř. věst. L 293, s. 32), Soud (pátý rozšířený senát), ve složení P. Lindh, předsedkyně, R. García-Valdecasas, J. D. Cooke, P. Mengozzi a M. E. Martins Ribeiro, soudci; vedoucí soudní kanceláře: J. Plingers, rada, vydal dne 3. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Žalobkyně ponese své náklady řízení a náklady řízení Komise.

(1) Úř. věst. C 108, 7.4.2001.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/24

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 3. února 2005

ve věci T-139/01, Comafrica SpA a Dole Fresh Fruit Europe Ltd Co. proti Komisi Evropských společenství (1)

(Společná organizace trhu - Banány - Dovoz ze států AKT a z třetích zemí - Nařízení (ES) č. 896/2001 - Nařízení (ES) č. 1121/2001 - Žaloba na neplatnost - Přípustnost - Osobně dotčená osoba - Žaloba na náhradu škody)

(2005/C 93/48)

Jednací jazyk: angličtina

Ve věci T-139/01, Comafrica SpA, se sídlem v Janově (Itálie) a Dole Fresh Fruit Europe Ltd Co., se sídlem v Hamburku (Německo), zastoupené B. O'Connorem, advokátem a P. Bastos-Martinem, advokátem, podporované Simba SpA, se sídlem v Miláně (Itálie), zastoupenou S. Carbonem a F. Munarim, advokáty, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: původně L. Visaggio, M. Niejahr a K. Fitch, poté L. Vissagio a K. Fitch, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), podporované Španělským královstvím (zmocněnkyně: původně R. Silva de Lapuerta, poté L. Fraguas Gadea, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je jednak návrh na zrušení nařízení Komise (ES) č. 896/2001 ze dne 7. května 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 404/93, pokud jde o dovoz banánů do Společenství (Úř. věst. L 126, s. 6), a nařízení Komise (ES) č. 1121/2001 ze dne 7. června 2001, kterým se stanoví vyrovnávací koeficienty, jež se použijí na referenční množství tradičních hospodářských subjektů v rámci celních kvót pro dovoz banánů (Úř. věst. L 153, s. 12), a jednak žaloba na náhradu škody údajně vzniklé žalobkyním přijetím nařízení č. 896/2001 a č. 1121/2001, Soud (pátý senát), ve složení P. Lindh, předsedkyně, R. García-Valdecasas a J. D. Cooke, soudci; vedoucí soudní kanceláře: J. Plingers, rada, vydal dne 3. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Návrhy na zrušení se odmítají jako nepřípustné.

2)	Návrhy na náhradu škody se zamítají jako neopodstatněné.

3)	Žalobkyně ponesou své náklady řízení, jakož i náklady řízení vzniklé Komisi v hlavním řízení a v řízení o předběžném opatření.

4)	Vedlejší účastníci ponesou své náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 245, 1.9.2001.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/25

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 15. února 2005

ve věci T-256/01, Norman Pyres proti Komisi Evropských společenství (1)

(Úředníci - Výběrové řízení pro přijímání dočasných zaměstnanců - Nepřipuštění ke zkouškám - Omezení věku - Zásada zákazu diskriminace)

(2005/C 93/49)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-256/01, Norman Pyres, bývalý dočasný zaměstnanec Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupený G. Vandersandenem a L. Levim, advokáty, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: J. Currall, a F. Clotuche-Duvieusart, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí výběrové komise „Výzkum“ COM/R/A/14/2000 ze dne 1. prosince 2000, COM/R/A/07/2000 ze dne 4. prosince 2000 a COM/R/A/10/2000 ze dne 7. prosince 2000 o nepřipuštění žalobce k výběrovým řízením organizovaným generálním ředitelstvím „Výzkum“ z důvodu, že nesplnil podmínku vztahující se na omezení věku, Soud (první senát), ve složení B. Vesterdorf, předseda, P. Mengozzi a I. Labucka, soudci, vedoucí soudní kanceláře: H. Jung, vydal dne 15. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Každý účastník řízení ponese vlastní náklady.

(1) Úř. věst. C 17, 19.1.2002.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/25

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 15. února 2005

ve věci T-169/02, Cervecería Modelo, SA de CV proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství, která představuje pivní láhev a obsahuje slovní prvek „negra modelo“ - Starší národní obrazová ochranná známka Modelo - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94)

(2005/C 93/50)

Jednací jazyk: španělština

Ve věci T-169/02, Cervecería Modelo, SA de CV, se sídlem v Mexiku (Mexiko), zastoupené C. Lemou Devesou a A. Velázquezem Ibáñezem, advokáty, proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnci: J. Crespo Carillo a I. de Medrano Caballero), přičemž druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM, který je vedlejším účastníkem před Soudem, je Modelo Continente Hipermercados, SA, se sídlem v Senhora da Hora (Portugalsko), zastoupená N. Cruzem, J. Pimentou a T. Colaçou Diasem, advokáty, jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu OHIM ze dne 6. března 2002 (věc R 536/2001-3 a R 674/2001-3), které se týká námitkového řízení mezi Cervecería Modelo, SA de CV a Modelo Continente Hipermercados, SA, Soud (první senát), ve složení B. Vesterdorf, předseda, a P. Mengozzi a I. Labucka, soudci, vedoucí soudní kanceláře: H. Jung, vydal dne 15. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 180, 27.7.2002.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/26

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 15. února 2005

ve věci T-296/02, Lidl Stiftung Co. KG proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory ) (OHIM) (1)

(„Ochranná známka Společenství - Námitky - Nebezpečí záměny - Přihláška slovní ochranné známky LINDENHOF - Starší slovní a obrazová ochranná známka LINDERHOF - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“)

(2005/C 93/51)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci T-296/02, Lidl Stiftung Co. KG, se sídlem v Neckarsulm (Německo), zastoupený P. Großem, advokátem, proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnci: A. von Mühlendahl, B. Müller a G. Schneider), přičemž druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM, který je vedlejším účastníkem před Soudem, je REWE-Zentral AG, se sídlem v Kolíně (Německo), zastoupená M. Kinkeldeyem, advokátem, jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu OHIM ze dne 17. července 2002 (věc R 0036/2002-3) týkajícímu se námitkového řízení mezi Lidl Stiftung Co. KG a REWE-Zentral AG, Soud (druhý senát), ve složení J. Pirrung, předseda, A. W. H. Meij a N. J. Forwood, soudci; vedoucí soudní kanceláře: I. Natsinas, rada, vydal dne 15. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 289, 23.11.2002.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/26

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 1. února 2005

ve věci T-57/03, Société provençale d'achat et de gestion (SPAG) SA proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Společenství HOOLIGAN - Starší slovní ochranné známky OLLY GAN - Skutkové a právní poznatky, které nebyly předloženy OHIM - Přípustnost - Nebezpečí záměny)

(2005/C 93/52)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci T-57/03, Société provençale d'achat a de gestion (SPAG) SA, se sídlem v Marseille (Francie), zastoupená K. Manhaevem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnci: U. Pfleghar a G. Schneider), přičemž druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupujícím jako vedlejší účastník před Soudem, jsou Frank Dann a Andreas Backer, s bydlištěm ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo), zastoupení P. Baronikiansem, advokátem, jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 5. prosince 2002 (věc R 1072/2000-2), týkajícímu se námitkového řízení ohledně ochranných známek HOOLIGAN a OLLY GAN, Soud (druhý senát), ve složení J. Pirrung, předseda, N. J. Forwood a S. Papasavvas, soudci; vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada, vydal dne 1. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 112, 10.5.2003.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/27

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 3. února 2005

ve věci T-137/03, Ornella Mancini proti Komisi Evropských společenství (1)

(Úředníci - Místo lékaře - konzultanta - Změna oznámení o volném místě - Překročení pravomoci - Složení výběrové komise - Srovnávací přezkum zásluh - Zjevně nesprávné posouzení - Rovné zacházení s muži a ženami - Žaloba na náhradu škody)

(2005/C 93/53)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-137/03, Ornella Mancini, úřednice Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupená É. Boigelotem, advokátem, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: C. Berardis-Kayser a G. Berscheid, ve spolupráci s B. Wägenbaurem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je jednak návrh na zrušení rozhodnutí Komise nepřijmout žádost žalobkyně na místo lékaře – konzultanta u jednotky „Lékařské služby – Brusel“ a zrušení rozhodnutí jmenovat jiného uchazeče na dané místo a jednak žaloba na náhradu škody, Soud (čtvrtý senát), ve složení H. Legal, předseda, V. Tiili a M. Vadapalas, soudci, vedoucí soudní kanceláře: I. Natsinas, rada, vydal dne 3. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady.

(1) Úř. věst. C 158, 5.7.2003.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/27

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 3. února 2005

ve věci T-172/03, Nicole Heurtaux proti Komisi Evropských společenství (1)

(Úředníci - Zamítnutí povýšení - Nedostatek odůvodnění - Srovnávací posouzení zásluh - Žaloba na neplatnost)

(2005/C 93/54)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-172/03, Nicole Heurtaux, úřednice Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupená J.-N. Louisem, É. Marchalem, A. Coolenem a S. Orlandim, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: J. Curall a V. Joris, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise nepovýšit žalobkyni do platové třídy B 2 v hodnoceném roce 2002, ze dne 14. srpna 2002, Soud (pátý senát), ve složení P. Lindh, předsedkyně, J. D. Cooke a D. Šváby, soudci, vedoucí soudní kanceláře: I. Natsinas, rada, vydal dne 3. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Rozhodnutí Komise nepovýšit žalobkyni do platové třídy B2 v hodnoceném roce 2002, ze dne 14. srpna 2002, se zrušuje.

2.	Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 184, 2.8.2003.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/27

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 16. února 2005

ve věci T-284/03, Rosalinda Aycinena proti Komisi Evropských společenství (1)

(Úředníci - Jmenování do vyšší platové třídy služebního zařazení - Zařazení do stupně)

(2005/C 93/55)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-284/03, Rosalinda Aycinena, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupená J.-N. Louisem, E. Marchalem, A. Coolenem a S. Orlandim, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnkyně: C. Berardis-Kayser), jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise o konečném zařazení žalobkyně při jejím jmenování do třídy LA 6, stupně 1 Soud (třetí senát), ve složení M. Jaeger, předseda,V. Tiili a O. Czúz, soudci; vedoucí soudní kanceláře: H. Jung, vydal dne 16. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Žalované se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 251, 18.10.2003.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/28

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 16. února 2005

ve věci T-354/03, Gemma Reggimenti proti Evropskému parlamentu (1)

(Úředníci - Náhrada výdajů za cestu vyživovaného dítěte - Rozdělení v případě rozvodu dvou manželů úředníků)

(2005/C 93/56)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-354/03, Gemma Reggimenti, úřednice Evropského parlamentu, s bydlištěm ve Woluwé-Saint-Lambert (Belgie), zastoupená C. Junionem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Evropskému parlamentu (zmocněnci: L. G. Knudsen a A. Bencomo Weber, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 27. května 2003 potvrzeného dopisem ze dne 17. července 2003, kterým Parlament rozhodl podle článku 8 přílohy VII služebního řádu rozdělit od roku 2002 náhradu nákladů za cestu týkajících se dcery žalobkyně mezi dva rozvedené úředníky, Soud (třetí senát), ve složení J. Azizi, předseda, M. Jaeger a O. Czúcz, soudci; vedoucí soudní kanceláře: I. Natsinas, rada, vydal dne 16. února 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba je nepřípustná, pokud jde o paušální náhradu nákladů na cestu dřívějších než z roku 2002.

2.	Žaloba je rovněž nepřípustná v tom rozsahu, ve kterém obsahuje návrh na příkaz k zaplacení.

3.	Zbývající část návrhů žaloby je zamítnuta jako neopodstatněná.

4.	Každý účastník řízení nese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 7, 10.1.2004.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/28

USNESENÍ SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 31. ledna 2005

ve věci T-447/04, Capgemini Nederland BV proti Komisi Evropských společenství

(Veřejné zakázky na služby - Nabídkové řízení Společenství - Řízení o předběžných opatřeních - Fumus boni iuris - Naléhavost)

(2005/C 93/57)

Jednací jazyk: angličtina

Ve věci T- 447/04, Capgemini Nederland BV, se sídlem v Utrechtu (Nizozemsko), zastoupené M. Meulenbeltem a H. Speyartem, advokáty, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnec: L. Parpala, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je návrh na odklad vykonatelnosti jednak rozhodnutí Komise, kterým se odmítá nabídka předložená žalobkyní v rámci nabídkového řízení JAI-C3-2003-01 na vývoj a instalaci Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) a na případný vývoj a instalaci vízového informačního systému v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a kterým se zakázka zadává jinému uchazeči, a jednak rozhodnutí Komise uzavřít smlouvu týkající se systémů SIS II a VIS s jiným uchazečem, předseda Soudu vydal dne 31. ledna 2005 usnesení, jehož výrok je následující:

1.	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2.	O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto později.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/29

Žaloba podaná dne 23. prosince 2004 NORTRAIL Transport GmbH proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-496/04)

(2005/C 93/58)

Jednací jazyk: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 23. prosince 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství společností NORTRAIL Transport GmbH, se sídlem v Kielu (Německo), zastoupenou J. Krause, advokátkou.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	Zrušil rozhodnutí Komise ze dne 1. října 2004 REM 15/02 o žádosti společnosti NORTRAIL Transport GmbH o vrácení dovozního cla podle článku 239 celního kodexu nařízení Rady (EHS) č. 2913/92;

—	uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně od července 1995 nepřetržitě dovážela z Norska zásilky s různými produkty rybolovu. Od 1. září 1995 požádala žalobkyně o bezcelní propuštění zboží do volného oběhu v rámci celních kvót poskytnutých nařízením (ES) č. 3061/95 (1). Příslušný celní úřad stanovil, že celní osvobození, o které žalobkyně požádála, nemůže být pro určitý počet dovážených zásilek poskytnuto a že je třeba použít obvyklou celní sazbu. Na základě toho požádal příslušný celní úřad žalobkyni o zaplacení dovozního cla za propuštění dotyčného zboží do volného oběhu. Žalobkyně část dovozního cla zaplatila.

Žalobkyně uplatňuje, že existují zvláštní okolnosti ve smyslu článku 239 nařízení (EHS) č. 2913/92 (2), které poskytují žalobkyni nárok na vrácení a prominutí dovozního cla.

Žalobkyně zakládá své tvrzení mimo jiné na tom, že právní akt Společenství byl vydán se zpětnou účinností. Německým celním úřadům bylo sdělením Spolkového ministerstva financí ze dne 31. srpna 1995 oznámeno otevření celních kvót od 1. září 1995. Dne 4. října 1995 bylo nicméně německým celním úřadům oznámeno, že tyto celní kvóty byly otevřeny se zpětnou účinností ke dni 1. července 1995. V době od 1. září 1995, ve které žalobkyně požádala o bezcelní propuštění dotyčného zboží do volného oběhu, byly některé z celních kvót již vyčerpány, toto ale částečně nastalo z důvodu otevření se zpětnou účinností od 1. července 1995 již před 1. září 1995.

Žalobkyně dále uvádí, že právní akt byl vydán nedostatečnou a nejasnou formou a že rozpor mezi okamžikem zveřejnění právního aktu Společenství a okamžikem otevření celních kvót, jež právní akt upravuje a jež platí se zpětnou účinností, je nejasný. Toto umožňuje národním celním orgánům rozdílný výklad okamžiku otevření celních kvót, což porušuje zákaz diskriminace.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 3061/95 ze dne 22. prosince 1995, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 992/95 o otevření a správě celních kvót Společenství pro některé zemědělské produkty a produkty rybolovu pocházející z Norska ( Úř. věst. L 327, s. 1).

(2) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1).

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/29

Žaloba podaná dne 18. ledna 2005 Wieland Werke AG, Buntmetall Amstetten Ges.m.b.H. a Austria Buntmetall AG proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-11/05)

(2005/C 93/59)

Jednací jazyk: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 18. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Wieland Werke AG, sídlem v Ulm (Německo), Buntmetall Amstetten Ges.m.b.H., se sídlem v Amstetten (Rakousko) a Austria Buntmetall AG, se sídlem v Enzesfeld (Rakousko), zastoupené R. Bechtoldem a U. Soltészem, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise ze dne 3. září 2004, vyhlášené dne 20. října 2004 (věc COMP/E-1/38.069 – měděné instalatérské trubky);

—	podpůrně snížil pokuty uložené v tomto rozhodnutí;

—	uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Napadeným rozhodnutím byla žalobkyním uložena pokuta kvůli porušení čl. 81 odst. 1 ES v důsledku dohod a jednání ve shodě, které spočívaly ve stanovení cen a rozdělení trhu v odvětví měděných instalatérských trubek.

Žalobkyně napadají toto rozhodnutí a uplatňují, že nové uložení pokut v projednávaném řízení porušuje zásadu ne bis in idem, jelikož Komise v rámci řízení o průmyslových trubkách COMP/E-1/38.240 již posuzovala a sankcionovala převážné prvky stejného skutkového stavu. Žalobkyně tvrdí, že při stanovení pokuty musela Komise přinejmenším zohlednit již uložené pokuty a že oddělení jednotných řízení o měděných trubkách do řízení o průmyslových trubkách a řízení o instalatérských trubkách je nepřípustné.

Žalobkyně dále uplatňují, že pokuta je nepřiměřená a že při jejím stanovení byly porušeny nezbytné zásady řízení, jako povinnost odůvodnění podle článku 253 ES, zásada přiměřenosti a zásada rovného zacházení. Toto žalobkyně zakládají mimo jiné na tom, že:

—	určení vážnosti porušení je založeno na chybném a nedostatečném posouzení druhu porušení, jeho dopadů na trh a prostorového dosahu dohod,

—	Komise v rámci odlišného posouzení zúčastněných podniků měla vzít v úvahu nejen podíly na trhu, avšak i absolutní velikost podniků,

—	Komise v rozhodnutí neodůvodnila, podle kterých zásad stanovila konkrétní základní pokuty a neobjasnila jednoznačně ve sdělení námitek, že vycházela z obzvláště vážného porušení pravidel hospodářské soutěže,

—	Komise při zvýšení pokuty na základě délky dohod použila nesprávně její Pokyny o metodě určování pokut (1) a k tomu nevzala v úvahu, že podstatné skutečnosti již byly promlčeny,

—	a že Komise nevzala v úvahu podstatné důvody ke zmírnění, jako obtížná situace na trhu a nízké výnosy z tržeb v oblasti měděných trubek a okamžité ukončení dohod po vyšetřování.

Při zmírnění pokut vůči ostatním zúčastněným podnikům kartelu kvůli jejich spolupráci, na které se nevztahuje sdělení o shovívavosti, porušila dále Komise krom toho zásadu rovného zacházení.

Žalobkyně konečně uplatňují, že čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003 (2), a sice uložení základní částky pokuty, který přiznává Komisi prakticky neomezené správní uvážení, porušuje zásadu určitosti, a tím právo Společenství vyšší právní síly.

(1) Pokyny o metodě určování pokut, které byly stanoveny podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a podle čl. 65 odst. 2 Smlouvy o ESUO, Úř. věst. C 9, 14.1.1998, s. 3.

(2) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1).

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/30

Žaloba podaná dne 25. ledna 2005 Sergio Rossi S.p.A. proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-31/05)

(2005/C 93/60)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 25. ledna 2005 žaloba směřující proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) podaná Sergio Rossi S.p.A., se sídlem v San Mauro Pascoli (Itálie), zastoupenou A. Ruo, advokátem.

K & L Ruppert Stiftung & Co. Handels-KG, se sídlem ve Weilheim (Německo) byla rovněž účastníkem řízení před odvolacím senátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil napadené rozhodnutí;

—	uložil Úřadu pro Harmonizaci na vnitřním trhu náhradu nákladů řízení žalobkyně.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	K & L Ruppert Stiftung & Co. Handels-KG
Dotčená ochranná známka Společenství:	Slovní ochranná známka „ROSSI“ pro výrobky ve třídě 25 (Oděv svrchní a spodní prádlo; rukavice, šály na krk, šátky, šály, kravaty, pokrývky hlavy) – přihláška č. 876 094
Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení:	Sergio Rossi
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Národní a mezinárodní slovní a obrazové ochranné známky „SERGIO ROSSI“ pro výrobky ve třídě 25 (oděvní výrobky, včetně obuvi, domácí obuvi, šátků, šál, kravat,…)
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Vyhovění námitkám
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zrušení rozhodnutí námitkového oddělení
Dovolávané žalobní důvody:	Porušení článku 8 nařízení Rady 40/94.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/31

Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Bayer CropScience AG, Makhteshim Agan Holding BV, Alfa Agricultural Supplies S.A. a Aragonesas Agro S.A. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-34/05)

(2005/C 93/61)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 31. ledna 2005 žaloba směřující proti Komisi Evropských společenství podaná Bayer CropScience AG, se sídlem v Monheimu (Německo), Makhteshim Agan Holding BV, se sídlem v Amsterodamu (Nizozemsko), Alfa Agricultural Supplies S.A., se sídlem v Aténách (Řecko), a Aragonesas Agro S.A., se sídlem v Madridu (Španělsko), zastoupenými C. Mereu a K. Van Maldegem, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

—	určil, že žalovaná nesplnila své povinnosti vyplývající z práva Společenství přezkoumat vědecké údaje předložené žalobkyněmi pro přezkoumání endosulfanu na základě směrnice 91/414/EHS a poskytnout jim řádné řízení během přezkoumání;

—	uložil žalované, aby splnila své povinnosti vyplývající z práva Společenství a jednala tak, jak bylo požadováno žalobkyněmi tím, že přezkoumá a posoudí všechny údaje předložené pro přezkoumání endosulfanu a poskytne jim řádné řízení včetně práva obhajoby a řádného a spravedlivého projednání;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dopisem ze dne 24. září 2004 žalobkyně požadovaly, aby Komise přezkoumala vědecké údaje předložené žalobkyněmi přezkumnému orgánu k přezkumu a povolení, na základě směrnice 91/414/EHS (1), endosulfanu, účinné látky jejich přípravku na ochranu rostlin. Také žádaly, aby jim bylo umožněno adresovat a odpovídat na otázky vznesené posuzovateli během posledních stádií přezkumu bez jakékoliv předchozí konzultace s žalobkyněmi. Dopisem ze dne 26. listopadu 2004 Komise odpověděla, že její služby byly v procesu přípravy legislativního návrhu týkajícího se nezařazení endosulfanu do přílohy I směrnice 91/414. To bude mít za následek zákaz používání této látky.

Na podporu své žaloby žalobkyně tvrdí, že neprovedením přezkumu všech nejnovějších relevantních vědeckých údajů předložených žalobkyněmi, Komise porušila čl. 95 odst. 3 a čl. 152 odst. 1 ES. Dále tvrdí, že tím, že nejednala na základě žádosti žalobkyň, Komise porušila zásadu řádné správy obsaženou v článku 211 ES a také jejich práva obhajoby, právo na řádné a spravedlivé projednání, povinnost uvést odůvodnění a zásadu rovného zacházení.

Žalobkyně se dále domnívají, že Komise, tím, že nepřezkoumala všechny údaje, které předložily, jednak nedosáhla požadovaného cíle posouzení bezpečnosti přípravků na ochranu rostlin a jednak nevytvořila nejméně omezující prostředky k dosažení takových cílů, jelikož výsledné rozhodnutí nezahrnout endosulfan do přílohy I by způsobilo, že bude stažen z trhu EU s nenapravitelnými obchodními důsledky pro žalobkyně. Na tomto základě se žalobkyně domnívají, že Komise porušila zásadu proporcionality, legitimního očekávání a právní jistoty. Závěrem žalobkyně tvrdí, že tím, že nejednala, Komise zasáhla do jejich práva provádět obchodní činnosti a zasáhla do jejich vlastnického práva.

(1) Směrnice Rady 91/414 EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh, Úř. věst. L 230, s. 1.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/32

Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Coats Holdings Limited a J & P Coats Limited proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-36/05)

(2005/C 93/62)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 31. ledna 2005 žaloba směřující proti Komisi Evropských společenství podaná Coats Holdings Limited, se sídlem v Uxbridge (Spojené království) a J & P Coats Limited, se sídlem v Uxbridge (Spojené království), zastoupenými W. Sibreem a C. Jeffsem, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

—	prohlásil za neplatné a zrušil rozhodnutí Komise ze dne 26. října 2004 ve věci COMP/F-1/38.338/PO – Needles Doc. C(2004) 4221 – konečné);

—	podpůrně zrušil takové části rozhodnutí, o nichž Soud shledá, že je Komise neprokázala nebo jsou stiženy zjevně nesprávným posouzením nebo nedostatečným odůvodněním;

—	zrušil nebo snížil pokutu uloženou žalobkyním;

—	uložil Komisi náhradu vlastních nákladů řízení a nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V napadeném rozhodnutí Komise shledala, že během období trvajícího od 10. září 1994 do 31. prosince 1999 žalobkyně, společně s dalšími podniky, porušily čl. 81 odst. 1 ES tím, že jednaly ve shodě a uzavíraly řadu dohod, které představovaly třístrannou dohodu, která měla za následek a jejímž předmětem bylo (i) rozdělení evropského trhu s tvrdou galanterií, což se rovná rozdělení trhu výrobků na trh s ručními šicími jehlami a speciálními jehlami a širší trhy pro jehly a ostatní trhy s tvrdou galanterií, a (ii) segmentaci evropského trhu s jehlami, což se rovná zeměpisnému rozdělení trhu s jehlami.

Na podporu své žaloby se žalobkyně dovolávají řady zjevně nesprávných posouzení ze strany Komise. Žalobkyně nenapadají zjištění Komise ohledně existence kartelu mezi ostatními podniky uvedenými v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně však mají za to, že zjištění Komise, že se žalobkyně také účastnily stejného kartelu, je založeno na spekulaci, neopodstatněném úsudku, velkém množství prostých nesprávných skutkových posouzení a řadě překroucených výkladů událostí. Žalobkyně mají za to, že nesprávná posouzení Komise jsou nevyhnutelná, jelikož Komise provedla chybné šetření, během kterého nepoložila žalobkyním žádné relevantní otázky o dotčených jednáních a dohodách a nezhodnotila obchodní souvislosti, ve kterých žalobkyně jednaly a které je vedly k uzavření zcela legálních dohod o prodeji podniku a k následné dodávce jehel.

Žalobkyně dále tvrdí, že i když Soud potvrdí celé údajné porušení nebo jeho část, pokuta by měla být podstatně snížena. Podle žalobkyň Komise uložila žalobkyním stejnou pokutu, jakou uložila jinému účastníku, i přesto, že dokonce i podle verze událostí Komise žalobkyně hrály menší roli ve srovnání s ostatními podniky. Žalobkyně mají rovněž za to, že pokuta je velmi neúměrná vzhledem k jejich obratu na trhu s jehlami, na jediném trhu, na kterém jejich účast mohla mít nějaký vliv, a v tomto smyslu velmi neúměrná vzhledem k jejich možnému hospodářskému prospěchu nebo ke škodě způsobené spotřebitelům.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/33

Žaloba podaná dne 28. ledna 2005 Ritec International Limited proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-40/05)

(2005/C 93/63)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla dne 28. ledna 2005 předložena žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství společností Ritec International Limited, se sídlem v Enfieldu (Velká Británie), zastoupenou P. H. L. M. Kuypersem a M. J. Ossem, právníky s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	určil, že žalobkyně nepotřebuje dostat výjimku podle čl. 5 odst. 7 nařízení 2037/2000/ES pro své užívání HCFC-141b ve výrobku „ClearShield“;

—	podpůrně, nařídil Komisi, aby neprodleně přijala nové rozhodnutí v souladu s rozhodnutím Soudu, pokud Soud určí, že žalobkyně potřebuje dostat výjimku podle čl. 5 odst. 7 nařízení 2037/2000/ES pro své užívání HCFC-141b ve výrobku „ClearShield“;

—	určil, že žalobkyně dostatečně prokázala, že pro její užívání HCFC-141b ve výrobku „ClearShield“ neexistuje žádná technicky a ekonomicky dostupná vhodná náhradní látka nebo technologie nebo ji nelze použít, ve smyslu čl. 5 odst. 7 nařízení 2037/2000/ES;

—	uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Článek 5 odst. 7 nařízení 2037/2000/ES (1) umožňuje Komisi na žádost příslušného orgánu členského státu povolit dočasnou výjimku a umožnit uvádění na trh a použití hydrochlorfluoruhlovodíků, prokáže-li se, že pro určité použití neexistují technicky a ekonomicky dostupné vhodné náhradní látky nebo technologie nebo je nelze použít. Příslušný orgán Velké Británie podal za žalobkyni takovou žádost o výjimku pro její užívání HCFC-141b ve výrobku „ClearShield“, výrobku pro ochranu skla. Dne 23. listopadu 2004 Komise zamítla tuto žádost.

Žalobkyně má za to, že Komise si nesprávně vyložila způsob, kterým žalobkyně používá HCFC-141b, a dále popírá tvrzení Komise, že výrobky podobné nehořlavému „ClearShield“ jsou již na trhu, že žalobkyně plánuje zavedení hořlavého „ClearShield“ nebo lakovacího boxu v roce 2005, že hořlavé výrobky na ochranu skla lze učinit bezpečné pro uživatele, pokud je hořlavý výrobek používán v lakovacím boxu, a že žalobkyně měla dostatek času nahradit používání HCFC-141b náhradními látkami. Dále tvrdí, že napadené rozhodnutí nebere v úvahu, že žalobkyně našla náhradu za HCFC-141b. Zároveň žalobkyně zpochybňuje zjištění Komise, že je k dispozici několik náhradních látek bez HCFC, ale ještě nejsou zavedeny z důvodu obav z hořlavosti nebo protože jsou užívány jinými společnostmi na trhu EU. Žalobkyně uvádí, že nalezla pouze jedinou náhradní látku, která není komerčně dostupná.

Žalobkyně dále zpochybňuje zjištění Komise, že užívání HCFC-141b bylo zakázáno již podle nařízení 3093/1994 (2) a že výjimka podle čl. 5 odst. 7 nařízení 2037/2000 je nezbytná pro další užívání této látky žalobkyní. Podle žalobkyně se na její užívání HCFC-141b nařízení 2037/2000 nevztahuje, nebo alespoň bude zakázáno až po roce 2015.

Konečně žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí Komise je v rozporu s článkem 253 ES, jelikož neobsahuje odůvodnění.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 ze dne 29. června 2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, Úř. věst. L 244 s. 1.

(2) Nařízení Rady (ES) č. 3093/94 ze dne 15. prosince 1994 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, Úř. věst. L 333, s. 1.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/33

Žaloba podaná dne 28. ledna 2005 Dimon Incorporated proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-41/05)

(2005/C 93/64)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 28. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Dimon Incorporated, se sídlem v Danville, Virginia (USA), zastoupenou L. Bergkampem, H. Cogelsem a J. Dhontem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	prohlásil články 1, 3 a 5 napadeného rozhodnutí za neplatné v rozsahu, v jakém se vztahují na Dimon Inc.;

—	druhým platebním příkazem snížil pokutu uloženou společně a nerozdílně Agroexpansion S.A. a Dimon Inc.;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně napadá rozhodnutí Komise ze dne 20. října 2004 o řízení k uplatnění čl. 81 odst. 1 ES (věc COMP/C.38.238/B.2 – odvětví surového tabáku ve Španělsku). Žalobkyně tvrdí, že není správným adresátem rozhodnutí.

Na podporu své žaloby žalobkyně tvrdí, že došlo k porušení čl. 81 odst. 1 ES, čl. 23 odst. 3 nařízení 1/2003 (1) a zásady proporcionality. Podle žalobkyně Komise zjevně nesprávně shledala, že žalobkyně vykonávala rozhodující vliv na Agroexpansion v období porušování a tedy nesprávně adresovala rozhodnutí žalobkyni a přesáhla maximální limit pro částku pokuty, kterou lze uložit Agroexpansion, neboť při výpočtu maximálního stropu uvedené pokuty Komise zohlednila obrat skupiny Dimon.

Žalobkyně dále tvrdí, že došlo k porušení zásady proporcionality a zásady odpovědnosti tím, že žalobkyně byla činěna zodpovědnou za jedinou a složitou dlouhodobou kartelovou dohodu provedenou Agroexpansion, o které žalobkyně nebyla informována.

Žalobkyně dále tvrdí, že došlo k porušení zásady proporcionality a zásady odpovědnosti a čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003. Podle žalobkyně jí neměla být připsána odpovědnost za porušení, ke kterým došlo předtím, než se Agroexpansion stala součástí skupiny Dimon.

Konečně, žalobkyně tvrdí, že došlo k porušení zásady oprávněných očekávání při použití polehčujících okolností podle oddílu 3 pokynů Komise pro rok 1998 (2), neboť porušení bylo ukončeno ihned po zahájení vyšetřování Komise.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy Úř. věst. L 1, s. 1).

(2) Pokyny týkající se způsobu stanovení pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy ESUO (Úř. věst. C 9, s. 3).

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/34

Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Rhiannon Williams proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-42/05)

(2005/C 93/65)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 31. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Rhiannon Williams, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupenou S. Crosbym a C. Bryantem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise ze dne 19. listopadu 2004, kterým byla zamítnuta žádost o přístup k dokumentům, jejichž existenci je třeba předpokládat i přesto, že nejsou uvedeny v napadeném rozhodnutí;

—	zrušil rozhodnutí ze dne 19. listopadu 2004, kterým byla zamítnuta žádost o přístup k dokumentům označeným v napadeném rozhodnutí čísly 9, 16, 17, 27, 29, 32, 33, 34 a 46;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně je doktorandskou výzkumnou pracovnicí uskutečňující projekt týkající se dopadů globalizace na právo a politiku Společenství v oblasti životního prostředí a rozvojové spolupráce. Za tímto účelem žalobkyně požádala o přístup k dokumentům, aby mohla přezkoumat podklady pro nejnovější předpisy o geneticky modifikovaných organismech (GMO). Na základě žádosti žalobkyně jí byl povolen přístup pouze k části dokumentů.

Na podporu své žaloby se žalobkyně dovolává porušení článku 8 nařízení č. 1049/2001 (1) a nedostatku odůvodnění podle článku 253 ES. Podle žalobkyně poskytla Komise neúplnou odpověď na žádost o přístup a neoznačila všechny dokumenty, na které se žádost vztahuje. Žalobkyně tvrdí, že existují další dokumenty, u kterých nebylo zamítnutí přístupu odůvodněno, a pro které nebyla uplatněna žádná výjimka.

Žalobkyně dále uplatňuje, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a nesprávně použila výjimku zakotvenou v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci a čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce nařízení č. 1049/2001. Žalobkyně rovněž uplatňuje, že Komise neuvedla důvody a nesprávně se domnívala, že zpřístupnění by závažně narušilo rozhodovací proces, že neexistuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění dokumentů a že dotčené dokumenty by oslabily pozici Komise před panelem Světové obchodní organizace ohledně faktického moratoria na povolování a uvádění biotechnologických výrobků na trh.

Žalobkyně rovněž uplatňuje porušení zásady proporcionality a nedostatek odůvodnění pro částečné zamítnutí přístupu k dokumentům.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43).

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/35

Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Micronas GmbH proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-45/05)

(2005/C 93/66)

Jednací jazyk: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 31. ledna 2005 žaloba směřující proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) podaná Micronas GmbH, se sídlem ve Freiburgu i. Br. (Německo), zastoupenou G. Herrem, advokátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí druhého odvolacího senátu ze dne 12. listopadu 2004 – R 366/2004-2 – 3D Panorama v rozsahu, v němž zamítá zápis ochranné známky Společenství „3D-Panorama“ pro výrobky třídy 9 „elektronické spínače, integrované spínače, především polovodičové čipy“;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Žalobkyně
Přihlášená ochranná známka Společenství:	Slovní ochranná známka „3D-Panorama“ pro výrobky třídy 9 (přístroje určené k zábavě, především televizní přijímače, videorekordéry, rádia, elektronické spínače, integrované spínače, především polovodičové čipy; počítačový software) – přihláška č. 2871218.
Rozhodnutí průzkumového referenta:	Zamítnutí přihlášky pro všechny přihlášené výrobky.
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zamítnutí odvolání žalobkyně.
Žalobní důvody:	Napadeným rozhodnutím byl porušen čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 40/94, protože slovní spojení 3D-Panorama pro výrobky „elektronické spínače, integrované spínače, především polovodičové čipy“ není ani výlučně popisné, ani nepostrádá rozlišovací způsobilost.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/36

Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Pilar Ange Serrano proti Evropskému parlamentu

(Věc T-47/05)

(2005/C 93/67)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 31. ledna 2005 žaloba podaná proti Evropskému parlamentu Pilar Ange Serrano, s bydlištěm v Lucemburku, Jean-Marie Brasem, s bydlištěm v Lucemburku, Dominiekem Decouterem, s bydlištěm ve Wolwelange (Lucemburk), Arminem Hauem, s bydlištěm v Lucemburku, Adolfem Orcajem Teresou, s bydlištěm v Bruselu, a Franciscem Javierem Solanou Ramosem, s bydlištěm ve Woluwe-Saint-Lambert (Belgie), zastoupenými Ericem Boigelotem, advokátem.

Žalobci navrhují, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí týkající se nového zařazení žalobců do platových tříd, které jim bylo sděleno nepodepsaným dopisem bez data pocházejícím z generálního ředitelství pro personální věci;

—	zrušil jakýkoliv akt následující nebo vztahující se k tomuto rozhodnutí i akt později zasahující do této žaloby;

—	uložil Evropskému parlamentu platbu náhrady škody ohodnocenou ex aequo et bono na 60 000 EUR za každého žalobce s výhradou zvýšení nebo snížení v průběhu řízení;

—	v každém případě uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Všichni žalobci jsou úředníky Evropského parlamentu, kteří uspěli ve výběrovém řízení o postupu mezi kategoriemi (z kategorie D do kategorie C nebo z kategorie C do kategorie B) před vstupem reformy služebního řádu v platnost dne 1. května 2004. Uplatňují, že jejich zařazení do platové třídy podle nového služebního řádu je méně příznivé než to zařazení, které by získali, kdyby v dotčených výběrových řízeních neuspěli.

Na podporu své žaloby žalobci vznášejí nejprve námitku nezákonnosti vůči nařízení 723/2004 (1), kterým se mění služební řád zakládající se na údajných porušeních povinnosti odůvodnění, zásad právní jistoty, legitimního očekávání, proporcionality a rovnosti zacházení. Rovněž uplatňují, že Evropský parlament přijetím napadených rozhodnutí nerespektoval ani svoji povinnost péče, ani zásadu řádné správy.

(1) Nařízení Rady (ES, EURATOM) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004, kterým se mění služební řád úředníků Evropských společenství a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství, Úř. věst. L 127, 27.4.2004, s. 1.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/36

Žaloba podaná dne 28. ledna 2005 Yvesem Franchetem a Danielem Bykem proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-48/05)

(2005/C 93/68)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 28. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Yvesem Franchetem, bydlištěm v Nice (Francie), a Danielem Bykem, bydlištěm v Lucemburku, zastoupenými Georgesem Vandersandenem a Laure Levi, advokáty.

Žalobci navrhují, aby Soud:

—	uložil Komisi odškodnit majetkovou a nemajetkovou újmu způsobenou žalobcům pochybeními Komise, která je předběžně a spravedlivě ohodnocena na jeden milion eur,

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci byli obviněni OLAF z porušení předpisů ve vztahu ke správě některých spisů týkajících se Eurostatu. Žalobci shledávají, že opatření posléze přijatá Komisí obsahují pochybení procesní povahy a nedodržují jejich základní práva.

Podle žalobců se OLAF dopustil pochybení tím, že předal spisový materiál s obviněním francouzským a lucemburským soudním orgánům, aniž by o tom informoval žalobce nebo Komisi, čímž porušil zásadu důvěrnosti, zásadu presumpce neviny, zásadu řádné správy a článek 9 nařízení 1073/1999 (1), právo být slyšen a povinnost odůvodnění. Žalobci mimoto odkazují na skutečnost, že OLAF zamítl přístup k některým dokumentům a nakonec tvrdí, že OLAF nevyřídil věci v přiměřené lhůtě a porušil články 6 a 11 nařízení 1073/1999.

Žalobci se rovněž dovolávají skutečnosti, že Komise pochybila v tom, že nezajistila důvěrnost a nedodržela základní práva, zejména práva obhajoby a zásadu presumpce neviny. Žalobci krom toho Komisi vytýkají rozporuplné jednání a násobení řízení, porušení zásady řádné správy a nakonec zamítnutí přístupu k dokumentům OLAF v držení Komise.

Žalobci tvrdí, že tato pochybení jim způsobila nemajetkovou a majetkovou újmu.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (Úř. věst. L 136, s. 1).

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/37

Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Rijn Schelde Mondia France proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-55/05)

(2005/C 93/69)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 31. ledna 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství společností Rijn Schelde Mondia France, se sídlem v Rouen (Francie), zastoupenou François Citronem, advokátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	určil, že dopis ze dne 7. října 2004 zaslaný Evropskou komisí generálnímu ředitelství cel ve spisu REM 2201 představuje rozhodnutí Evropské komise poškozující společnost Rijn Schelde Mondia France a že musí být zrušeno;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně v projednávaném sporu napadá rozhodnutí, které má být obsaženo v dopise Komise ze dne 7. října 2004, zaslaném Komisí francouzskému generálnímu ředitelství cel.

V tomto ohledu je připomenuto, že dopisem ze dne 31. října 2000 žalobkyně požádala francouzskou správu cel, aby schválila prominutí cel, které jí bylo oznámeno generálním ředitelstvím cel v Rouen a v Le Havru v celkové výši 962 058,674 EUR. Francouzská správa, která se považovala za příslušnou pro vyřízení požadované žádosti o prominutí cel, spis přesto postoupila Komisi, aby se vyjádřila „k tomu, zda je zjištěná nedbalost zjevná, či nikoli“.

Napadeným rozhodnutím Komise spis vrátila francouzským celním úřadům „k vyřízení vašimi službami“. Francouzské správě nicméně sdělila, že má za to, že se žalobkyně dopustila zjevné nedbalosti, přičemž doporučila, aby bylo žalobkyni zamítnuto prominutí cel.

Na podporu svých tvrzení žalobkyně uplatňuje:

—	Existenci překročení pravomoci v projednávaném případě, jelikož Komise, která se prohlásila za nepříslušnou k rozhodnutí o žádosti o prominutí cel, přesto přijala stanovisko k otázce týkající se údajné zjevné vytýkané nedbalosti.

—	Komise nepřijala své rozhodnutí ve lhůtě devíti měsíců stanovené článkem 907 druhým pododstavcem prováděcího nařízení k celnímu kodexu Společenství.

—	Porušení povinnosti odůvodnění aktů.

—	Existenci zneužití pravomoci v projednávaném případě v rozsahu, v němž bylo rozhodnutí o nepříslušnosti Komise přijato tři roky poté, co jí byl spis francouzskou správou předán, a to i když nevzala v úvahu argument o nepříslušnosti původně vznesený samotnou žalobkyní u francouzských celních úřadů.

Nakonec žalobkyně vytýká Komisi zjevně nesprávné posouzení základních náležitostí zjevné nedbalosti v projednávaném případě.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/38

Žaloba podaná dne 3. února 2005 Isabel Clara Centeno Mediavilla a dalšími proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-58/05)

(2005/C 93/70)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 3. února 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Isabel Clarou Centeno Mediavilla, s bydlištěm v Seville (Španělsko) a 16 dalšími, zastoupenými Georgesem Vandersandenem, Laure Levi a Aurore Finchelstein, advokáty.

Žalobci navrhují, aby Soud:

—	zrušil zařazení do platových tříd stanovené žalobcům v rozhodnutích o jejich přijetí v tom rozsahu, že toto zařazení je podložené na základě čl. 12 odst. 3 přílohy XIIII nového služebního řádu;

—

v důsledku toho, obnovil služební postup žalobců (včetně zhodnocení jejich zkušeností, práv na postup a práv na důchod do takto opravené platové třídy), podle platové třídy, do které měli být jmenováni na základě oznámení výběrového řízení, na základě kterého byli umístěni na seznam vhodných kandidátů buď do platové třídy stanovené v tomto oznámení výběrového řízení nebo do ekvivalentní platové třídy podle nového služebního řádu (a do odpovídajícího stupně v souladu s pravidly použitelnými před 1. květnem 2004) podle rozhodnutí o jejich jmenování;

—

přiznal žalobcům úroky na základě sazby určené Evropskou centrální bankou pro veškeré částky odpovídající rozdílu mezi platem odpovídajícím jejich zařazení, které bylo uvedeno v rozhodnutí o přijetí, a zařazením, na které měli mít právo, až do data, kdy přijde rozhodnutí o jejich řádném zařazení do platové třídy;

—	uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci se zúčastnili výběrových řízení pro přijetí úředníků do Komise a byli zapsání na seznam vhodných kandidátů před 1. květnem 2004, datem vstupu v platnost nařízení Rady č. 723/2004 ze dne 22. března 2004, kterým se mění služební řád úředníků Evropských společenství a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství (1). Žalobci byli skutečně jmenováni po 1. květnu 2004 a byli zařazeni do platové třídy a stupně podle přechodných ustanovení nového nařízení, která jsou obsažena v článku 12 přílohy XIII. Žalobci uvádějí, že jednak z toho vyplynulo zařazení do nižší platové třídy, než která je stanovena v oznámeních výběrových řízení, a jednak nové platové třídy, které jim byly přiděleny, neodpovídají starším platovým třídám v kategoriích A nebo B, do kterých byli přijati.

Žalobci na podporu svých žalob zaprvé vznášejí námitku vůči článku 12 přílohy XIII. Žalobci mají za to, že článek 12 přílohy XIII nového služebního řádu porušuje zásadu rovnosti zacházení a zásadu zákazu diskriminace v tom, že s úspěšnými účastníky stejného výběrového řízení bylo zacházeno rozdílně, co se týče jejich zařazení do platových tříd podle toho, jestli byli přijati před 1. květnem 2004 nebo poté.

Krom toho tvrdí, že článek 12 přílohy XIII porušuje článek 31 nového služebního řádu. Podle žalobců musí být přijatému úředníkovi přidělena ta platová třída, která je stanovena v oznámeni o výběrovém řízení, jehož se zúčastnil. Neboť platová třída, která byla žalobcům přidělena při jejich přijetí, se liší od platové třídy uvedené v oznámení o výběrovém řízení.

Žalobci se také dovolávají toho, že článek 12 přílohy XIII porušuje článek 5 nového služebního řádu, zásadu rovnosti zacházení a zákazu diskriminace a zásadu ekvivalence pracovního místa a platové třídy. Tvrdí, že nedošlo k přeřazení jejich pracovního místa podle povahy a významu vykonávaných služebních povinností ve vztahu ke každému typu pracovního místa a že kvůli porušení čl. 5 odst. 5 nového služebního řádu se na žalobce nevztahovaly stejné podmínky přijímání a služebního postupu jako na úspěšné účastníky stejných výběrových řízení jmenované před 1. květnem 2004.

Dovolávají se také toho, že článek 12 přílohy XIII porušuje zásadu právní jistoty a zásadu zákazu retroaktivity, nabytá práva žalobců a jejich oprávněné očekávání. Podle žalobců vznikají práva týkající se zařazení do třídy v okamžiku, kdy jsou zapsáni na seznam vhodných kandidátů, a že na základě této informace mohou mít jistotu, že v případě jmenování budou zařazeni do třídy stanovené v oznámení o výběrovém řízení.

Žalobci se konečně dovolávají porušení článku 10 nového služebního řádu, neboť Komise neprojednala podruhé s výborem zaměstnanců úpravu původního návrhu na změnu služebního řádu a přijala text, jehož legalita je zpochybňována.

Na podporu svých žalob se žalobci dovolávají také porušení zásady řádné správy, zásady péče, zásady transparentnosti, zásady legitimního očekávání, zásady dobré víry, zásady rovnosti zacházení a zákazu diskriminace a zásady ekvivalence pracovního místa a platové třídy.

(1) Úř. věst. L 124, s. 1.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/39

Žaloba podaná dne 2. února 2005 Union française de l'express (UFEX) a dalšími proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-60/05)

(2005/C 93/71)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 2. února 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Union française de l'express (UFEX), se sídlem v Roissy Charles de Gaulle (Francie), DHL International SA, se sídlem v Roissy Charles de Gaulle (Francie), Federal Express International (Francie) SNC, se sídlem v Gennevilliers (Francie) a CRIE, se sídlem v Asnières (Francie), zastoupenými Ericem Morganem de Rivery a Jacquesem Derennem, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise SG-Greffe (2004) D/205294 ze dne 19. listopadu 2004;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba směřuje ke zrušení rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost podaná v prosinci 1990 společností UFEX, uvedenou jako SFEI, proti la Poste z důvodu křížových subvencí údajně představujících zneužití dominantního postavení ve prospěch francouzské mezinárodní poštovní společnosti (SFMI). Toto rozhodnutí následovalo po žádosti o obnovu řízení před Komisí, po zrušení rozhodnutí Komise ze dne 30. prosince 1994 soudem Společenství, které zamítlo původní stížnost (1).

Hlavní otázka vznesená v projednávané věci je stejná jako otázka, která byla předmětem výše uvedených rozsudků Soudního dvora a Soudu; jde o otázku, zda žalovaná dodržela své povinnosti v rámci přezkumu stížnosti. Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí zamítající stížnost pro údajný nedostatek zájmu Společenství porušuje právní normy týkající se posuzování zájmu Společenství, obsahuje protichůdná odůvodnění a řadu nesprávných právních posouzení, pokud jde o zamítnutí části stížnosti založené na článcích 86 ES, 82 ES, 3 g) ES a 10 ES.

Konkrétně žalobkyně zejména uplatňují, že Komise nesprávně posoudila skutečnosti, které mají v každém případě vliv na definici zájmu Společenství, jelikož k závěru, že zájem Společenství neexistuje, je nezbytné posoudit závažnost a trvání porušení namítaného ve stížnosti. V důsledku toho nepostačuje zjistit, zda protisoutěžní účinky přetrvávají, a pokud ne, učinit v rámci přezkumu stížnosti závěr, že žádný zájem Společenství neexistuje.

Pokud jde o trvání porušení, žalobkyně vytýkají Komisi skutečnost, že pouze zkoumala přetrvávání vedlejších účinků údajného porušení (vývoj podílů na trhu; opuštění trhu soutěžiteli, citlivost cenové poptávky, nedostatek trvalých účinků v oblasti cen; atd.), aniž by se zabývala hlavním účinkem strukturální povahy, tedy vznikem vedoucího postavení SFMI-Chronopost na trhu a udržením tohoto postavení.

Pokud jde o odůvodnění, bylo uvedeno, že v napadeném rozhodnutí Komise potvrzuje jednak, že je jednoznačně v pozici, kdy může prověřit úroveň hrazení nákladů la Poste, což v rámci článku 82 a článku 87 ES bylo jediným výpočtem umožňujícím zjištění existence křížových subvencí, a jednak, že důvodem proč neprověřila úroveň hrazení nákladů la Poste s ohledem na článek 82 ES je, že by se jednalo o zdvojení práce, kterou musí provést sama la Poste v rámci části stížnosti, která se týká státní podpory.

Žalobkyně rovněž napadají tvrzení Komise, že výhody poskytnuté Chronopost, pokud jde o celní povolení a osvobození od zaplacení, jsou předmětem činnosti francouzského státu v oblasti výkonu veřejné moci a nespadají do oblasti působnosti spojených ustanovení článků 82 a 86 ES.

(1) Věci C-119/97 P, UFEX a další v. Komise (Recueil, 1999, s. I-1341), a T-77/95, REV UFEX a další v. Komise (Recueil, 2000, s. I-2167).

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/40

Žaloba podaná dne 18. února 2005 Dariem Scottem proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-76/05)

(2005/C 93/72)

Jednací jazyk: italština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 18. února 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Dariem Scottem, zastoupeným Massimem Condinanzim, advokátem.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise ze dne 27. října 2004, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce ze dne 12. července 2004 (č. R/616/04), a v důsledku toho zrušil posudek o vývoji služby č. 23330;

—	uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce v této věci napadá posudek o vývoji služby (REC) za období od 1. ledna 2003 do 31. srpna 2003.

Na podporu svých návrhů uplatňuje:

—	porušení článku 43 služebního řádu a jeho prováděcích ustanovení;

—	porušení řízení o vypracování REC z důvodu neúplného ohodnocení referenčního období;

—	existenci zjevně nesprávných skutkových zjištění při hodnocení činností žalobce ve vztahu k jednotlivým stanoveným cílům.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/40

Žaloba podaná dne 19. února 2005 Andreou Balduinim proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-77/05)

(2005/C 93/73)

Jednací jazyk: italština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 19. února 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Andreou Balduinim, zastoupeným Gabrielem Balduinim, advokátem.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

po zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 12. listopadu 2004, ADMIN. B.2-PC/amd-D (2004)27617, které bylo oznámeno doporučeným dopisem s doručenkou ze dne 15. listopadu 2004 a doručeno dne 22. listopadu 2004, prohlásil za neplatné otázky č. 11 a č. 36 zkoušky A (znalost oboru) výběrového řízení EPSO/A/11/03, nebo též pouze jednu z nich;

2)	a následně, po zrušení rozhodnutí zkušebního výboru výběrového řízení EPSO/A/11/03, které bylo žalobci oznámeno sdělením ze dne 14. května 2004 EPSO/5000LM-EN, určil, že žalobce dosáhl jednoho ze 450 nejlepších výsledků, a připustil tudíž jeho účast v dalších fázích výběrového řízení EPSO/A/11/03;

3)	každopádně uložil žalované náhradu nákladů řízení, poplatků a odměn.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce se účastnil otevřeného výběrového řízení EPSO/A/11/03, které stanovilo ve své první fázi tři předvýběrové testy.

Sdělením ze dne 14. května 2004 oznámil zkušební výbor žalobci, že celkový výsledek jeho předvýběrových testů (44,726 bodů) nepatří ke 450 nejlepším výsledkům, takže nebude připuštěn k dalším zkouškám.

Následným sdělením oznámil zkušební výbor všem uchazečům, že výsledky předvýběrových testů byly stanoveny poté, co sám zkušební výbor zrušil pět otázek uvedených zkoušek (č. 17 zkoušky A, č. 4 a č. 20 zkoušky B a č. 45 a č. 52 zkoušky C).

Žádost o přezkoumání adresovaná zkušebnímu výboru a stížnost adresovaná EPSO byly zamítnuty. V těchto dvou žádostech žalobce navrhoval, aby byly zrušeny dvě další otázky zkoušky A (č. 11 a č. 36), neboť jsou zcela nesprávné, nelogické a nesrozumitelné, takže po zrušení zmíněných otázek by dosáhl výsledku, podle kterého by patřil mezi 450 nejlepších uchazečů a mohl by se účastnit dalších fází výběrového řízení. Obě žádosti byly zamítnuty.

Na podporu svých tvrzení žalobce uplatňuje porušení zásady rovného zacházení, uvedené v čl. 5 odst. 3 služebního řádu.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/41

Žaloba podaná dne 17. února 2005 Italskou republikou proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-82/05)

(2005/C 93/74)

Jednací jazyk: italština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 17. února 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Italskou republikou, zastoupenou Antoniem Cingolem, advokátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—

zrušil sdělení ze dne 8. prosince 2004, D (2004) 12075, jehož předmětem jsou platby provedené Komisí, odlišné od požadovaných částek (věc: Program POR Campania, žádost o platbu č. 2004 2245), v části, v níž Evropská komise, Generální ředitelství pro regionální politiku – Zásahy na Kypru, v Řecku, v Itálii, na Maltě, v Maďarsku a v Nizozemsku, oznámila následující rozhodnutí: „Jak je uvedeno v dopise ministerstva hospodářství č. 0037474 ze dne 25. listopadu 2004, částka 1 994 835 eur nebyla v rámci opatření 4.2 uznána, neboť odpovídá zálohám vyplaceným v rámci režimu podpor po 19. únoru 2003 nebo zálohám, u nichž lhůta k podání žádosti k tomuto datu neuplynula, které konečný příjemce nepoužil k úhradě skutečných nákladů“.

—	zrušil veškeré související a předběžné akty;

—	uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou totožné s těmi, jichž se žalobkyně dovolává ve věci T-345/04, Italská republika v. Komise. (1)

(1) Úř. věst. C 262, 23.10.2004, s. 55.

16.4.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 93/42

(2005/C 93/75)

Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unie

Úř. věst. C 82, 2.4.2005

Dřívější publikace

Úř. věst. C 69, 19.3.2005

Úř. věst. C 57, 5.3.2005

Úř. věst. C 45, 19.2.2005

Úř. věst. C 31, 5.2.2005

Úř. věst. C 19, 22.1.2005

Úř. věst. C 6, 8.1.2005

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://europa.eu.int/eur-lex

CELEX: http://europa.eu.int/celex

		ISSN 1725-5163
Úřední věstník Evropské unie		C 93

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 48 16. dubna 2005

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	I Informace
	Soudní dvůr
	SOUDNÍ DVŮR
2005/C 093/1	Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 22. února 2005 ve věci C-141/02 P: Komise Evropských společenství proti T-Mobile Austria GmbH (Opravný prostředek — Článek 90 odst. 3 Smlouvy o ES (nyní po změně čl. 86 odst. 3 ES) — Výše poplatků uložených Rakouskou republikou provozovatelům GSM — Částečné zamítnutí stížnosti — Přípustnost)	1

2005/C 093/2	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 17. února 2005 ve spojených věcech C-453/02 a C-462/02 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof): Finanzamt Gladbeck proti Edith Linneweber a Finanzamt Herne-West proti Savvasi Akritidisovi (Šestá směrnice o DPH — Osvobození hazardních her — Stanovení podmínek a omezení osvobození — Zdanění her provozovaných mimo veřejná kasina — Dodržování zásady daňové neutrality — Článek 13 B písm. f) — Přímý účinek)	1

2005/C 093/3	Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 17. února 2005 ve věci C-134/03 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Giudice di pace di Genova-Voltri): Viacom Outdoor Srl proti Giotto Immobilier SARL (Volný pohyb služeb — Hospodářská soutěž — Služby vyvěšování reklamních zpráv — Vnitrostátní právní úprava zavádějící obecní daň z reklamy — Poskytování veřejné plakátovací služby obcemi — Pravomoc obcí upravovat poskytování služeb vyvěšování reklamních zpráv — Nediskriminační vnitrostátní zdanění)	2

2005/C 093/4	Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 24. února 2005 ve věci C-320/04: Komise Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství (Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 2000/43/ES — Neprovedení ve stanovené lhůtě)	2

2005/C 093/5	Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 24. února 2005 ve věci C-327/04: Komise Evropských společenství proti Finské republice (Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 2000/43/ES — Neprovedení ve stanovené lhůtě)	3

2005/C 093/6	Usnesení Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 1. prosince 2004 ve věci C-498/01 P: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) proti Zapf Creation AG (Opravný prostředek — Ochranná známka Společenství — Nařízení (ES) č. 40/94 — Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu — Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) — Slovní spojení New Born Baby — Nevydání rozhodnutí ve věci)	3

2005/C 093/7	Usnesení Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 16. prosince 2004 ve věci C-222/03 P: Associazione Produttori Olivicoli Laziali (APOL), Associazione Italiana Produttori Olivicoli (AIPO) proti Komisi Evropských společenství (Opravný prostředek — EZOZF — Zlepšení podmínek zpracování a prodeje zemědělských výrobků — Projekt výstavby zařízení na skladování, zpracování a prodej olivového oleje — Zásada proporcionality — Vyšší moc — Práva obhajoby)	4

2005/C 093/8	Věc C-12/05 P: Opravný prostředek podaný dne 18. ledna 2005 H. Meisterem proti rozsudku vynesenému dne 28. října 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (třetím senátem) ve věci T-76/03, H. Meister v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)	4

2005/C 093/9	Věc C-18/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Commissione Tributaria Provinciale di Napoli ze dne 15. července 2004 ve věci Casa di Cura Privata Salus SpA proti Agenzia Entrate Ufficio Napoli 4	5

2005/C 093/0	Věc C-19/05: Žaloba podaná dne 20. ledna 2005 Komisí Evropských společenství proti Dánskému království	5

2005/C 093/1	Věc C-20/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale Civile e Penale di Forlì ze dne 14. prosince 2004 vydaným v trestním řízení proti K.J.W. Schwibbertovi	6

2005/C 093/2	Věc C-28/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 18. ledna 2005 ve věci 1. G. J. Dokter, 2. Maatschap Van den Top, 3. W. Boekhout proti Minister van Landbouw, Natuurbeheer en Voedselkwaliteit	6

2005/C 093/3	Věc C-34/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 26. ledna 2005 ve věci Maatschap J. a G. P. a A. C. Schouten proti de Minister van Landbouw, Natuurbeheer en Voedselkwaliteit	7

2005/C 093/4	Věc C-35/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Corte Suprema di Cassazione ze dne 23. června 2004 a 10. listopadu 2004 ve věci Reemtsma Cigarettenfabriken GmbH proti Ministero delle Finanze	8

2005/C 093/5	Věc C-40/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Överklagandenämnden för högskolan ze dne 1. února 2005 ve věci Kaj Lyyski proti Umeå universitet	8

2005/C 093/6	Věc C-41/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Tribunal de première instance v Lutychu (Belgie) ze dne 24. ledna 2005 ve věci Air Liquide Industries Belgium SA proti Province de Liège	9

2005/C 093/7	Věc C-42/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Cour de cassation de Belgique (prvního senátu) ze dne 20. ledna 2005, ve věci Belgický stát proti Ring Occasions a Fortis Banque	9

2005/C 093/8	Věc C-45/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 2. února 2005 ve věci Maatschap Schonewille-Prins proti Minister van Landbouw, Natuurbeheer en Voedselkwaliteit	10

2005/C 093/9	Věc C-46/05: Žaloba podaná dne 7. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Irsku	10

2005/C 093/0	Věc C-50/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Korkein Hallinto-oikeus ze dne 4. února 2005 ve věci Maija Terttu Inkeri Nikula	11

2005/C 093/1	Věc C-54/04: Žaloba podaná dne 9. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Finské republice	11

2005/C 093/2	Věc C-56/05: Žaloba podaná dne 9. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice	12

2005/C 093/3	Věc C-58/05: Žaloba podaná dne 10. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Švédskému království	13

2005/C 093/4	Věc C-60/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale amministrativo Regionale per la Lombardia ze dne 14. prosince 2004 ve věci WWF Italia a další proti Regione Lombardia, s vedlejším účastenstvím ad opponendum Associazione migratoristi italiani	13

2005/C 093/5	Věc C-66/05: Žaloba podaná dne 14. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Nizozemskému království	14

2005/C 093/6	Věc C-72/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Finanzgericht München ze dne 1. února 2005 ve věci společné domácnosti Jörga a Stephanie Wollny	14

2005/C 093/7	Věc C-76/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Finanzgericht Köln ze dne 27. ledna 2005 ve věci Herbert Schwarz a Marga Gootjes-Schwarz proti Finanzamt Bergisch Gladbach	15

2005/C 093/8	Věc C-78/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale di Livorno ze dne 19. ledna 2005 ve věci Gentilini Umberto proti Dal Colle Industria Dolciaria SpA	15

2005/C 093/9	Věc C-79/05: Žaloba podaná dne 17. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Italské republice	16

2005/C 093/0	Věc C-81/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunal Superior de Justicia de Castilla y León, Sala de lo Social, ze dne 28. ledna 2005 ve věci Anacleto Cordero Alonso proti Fondo de Garantía Salarial	16

2005/C 093/1	Věc C-82/05: Žaloba podaná dne 17. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice	17

2005/C 093/2	Věc C-84/05: Žaloba podaná dne 18. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Italské republice	18

2005/C 093/3	Věc C-85/05: Žaloba podaná dne 18. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Italské republice	18

2005/C 093/4	Věc C-86/05: Žaloba podaná dne 18. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Italské republice	19

2005/C 093/5	Věc C-87/05: Žaloba podaná dne 18. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Italské republice	19

2005/C 093/6	Věc C-88/05: Žaloba podaná dne 18. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Finské republice	19

2005/C 093/7	Věc C-94/05: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Bundesverwaltungsgericht ze dne 9. prosince 2004 ve věci Emsland-Stärke GmbH proti Bezirksregierung Weser-Ems	20

2005/C 093/8	Věc C-95/05: Žaloba podaná dne 21. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice	21

2005/C 093/9	Věc C-96/05: Žaloba podaná dne 21. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice	21

2005/C 093/0	Věc C-99/05: Žaloba podaná dne 24. února 2005 Komisí Evropských společenství proti Finské republice	21

2005/C 093/1	Věc C-105/05: Žaloba podaná dne 3. března 2005 Komisí Evropských společenství proti Finské republice	22

2005/C 093/2	Věc C-107/05: Žaloba podaná dne 3. března 2005 Komisí Evropských společenství proti Finské republice	22

2005/C 093/3	Výmaz věci C-165/02	23

2005/C 093/4	Výmaz věci C-272/02	23

2005/C 093/5	Výmaz věci C-501/03	23

2005/C 093/6	Výmaz věci C-100/04	23

	SOUD PRVNÍHO STUPNĚ
2005/C 093/7	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 3. února 2005 ve věci T-19/01, Chiquita Brands International, Inc. a další proti Komisi Evropských společenství (Společná organizace trhu — Banány — Žaloba na náhradu škody — Nařízení č. 2362/98 — Dohoda o zřízení WTO a dohody k ní připojené — Doporučení a rozhodnutí orgánu pro řešení sporů WTO)	24

2005/C 093/8	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 3. února 2005 ve věci T-139/01, Comafrica SpA a Dole Fresh Fruit Europe Ltd Co. proti Komisi Evropských společenství (Společná organizace trhu — Banány — Dovoz ze států AKT a z třetích zemí — Nařízení (ES) č. 896/2001 — Nařízení (ES) č. 1121/2001 — Žaloba na neplatnost — Přípustnost — Osobně dotčená osoba — Žaloba na náhradu škody)	24

2005/C 093/9	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. února 2005 ve věci T-256/01, Norman Pyres proti Komisi Evropských společenství (Úředníci — Výběrové řízení pro přijímání dočasných zaměstnanců — Nepřipuštění ke zkouškám — Omezení věku — Zásada zákazu diskriminace)	25

2005/C 093/0	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. února 2005 ve věci T-169/02, Cervecería Modelo, SA de CV proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Přihláška obrazové ochranné známky Společenství, která představuje pivní láhev a obsahuje slovní prvek negra modelo — Starší národní obrazová ochranná známka Modelo — Nebezpečí záměny — Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94)	25

2005/C 093/1	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. února 2005 ve věci T-296/02, Lidl Stiftung Co. KG proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory ) (OHIM) (Ochranná známka Společenství — Námitky — Nebezpečí záměny — Přihláška slovní ochranné známky LINDENHOF — Starší slovní a obrazová ochranná známka LINDERHOF — Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94)	26

2005/C 093/2	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 1. února 2005 ve věci T-57/03, Société provençale d'achat et de gestion (SPAG) SA proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Přihláška slovní ochranné známky Společenství HOOLIGAN — Starší slovní ochranné známky OLLY GAN — Skutkové a právní poznatky, které nebyly předloženy OHIM — Přípustnost — Nebezpečí záměny)	26

2005/C 093/3	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 3. února 2005 ve věci T-137/03, Ornella Mancini proti Komisi Evropských společenství (Úředníci — Místo lékaře — konzultanta — Změna oznámení o volném místě — Překročení pravomoci — Složení výběrové komise — Srovnávací přezkum zásluh — Zjevně nesprávné posouzení — Rovné zacházení s muži a ženami — Žaloba na náhradu škody)	27

2005/C 093/4	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 3. února 2005 ve věci T-172/03, Nicole Heurtaux proti Komisi Evropských společenství (Úředníci — Zamítnutí povýšení — Nedostatek odůvodnění — Srovnávací posouzení zásluh — Žaloba na neplatnost)	27

2005/C 093/5	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 16. února 2005 ve věci T-284/03, Rosalinda Aycinena proti Komisi Evropských společenství (Úředníci — Jmenování do vyšší platové třídy služebního zařazení — Zařazení do stupně)	27

2005/C 093/6	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 16. února 2005 ve věci T-354/03, Gemma Reggimenti proti Evropskému parlamentu (Úředníci — Náhrada výdajů za cestu vyživovaného dítěte — Rozdělení v případě rozvodu dvou manželů úředníků)	28

2005/C 093/7	Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 31. ledna 2005 ve věci T-447/04, Capgemini Nederland BV proti Komisi Evropských společenství (Veřejné zakázky na služby — Nabídkové řízení Společenství — Řízení o předběžných opatřeních — Fumus boni iuris — Naléhavost)	28

2005/C 093/8	Věc T-496/04: Žaloba podaná dne 23. prosince 2004 NORTRAIL Transport GmbH proti Komisi Evropských společenství	29

2005/C 093/9	Věc T-11/05: Žaloba podaná dne 18. ledna 2005 Wieland Werke AG, Buntmetall Amstetten Ges.m.b.H. a Austria Buntmetall AG proti Komisi Evropských společenství	29

2005/C 093/0	Věc T-31/05: Žaloba podaná dne 25. ledna 2005 Sergio Rossi S.p.A. proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	30

2005/C 093/1	Věc T-34/05: Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Bayer CropScience AG, Makhteshim Agan Holding BV, Alfa Agricultural Supplies S.A. a Aragonesas Agro S.A. proti Komisi Evropských společenství	31

2005/C 093/2	Věc T-36/05: Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Coats Holdings Limited a J & P Coats Limited proti Komisi Evropských společenství	32

2005/C 093/3	Věc T-40/05: Žaloba podaná dne 28. ledna 2005 Ritec International Limited proti Komisi Evropských společenství	33

2005/C 093/4	Věc T-41/05: Žaloba podaná dne 28. ledna 2005 Dimon Incorporated proti Komisi Evropských společenství	33

2005/C 093/5	Věc T-42/05: Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Rhiannon Williams proti Komisi Evropských společenství	34

2005/C 093/6	Věc T-45/05: Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Micronas GmbH proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	35

2005/C 093/7	Věc T-47/05: Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Pilar Ange Serrano proti Evropskému parlamentu	36

2005/C 093/8	Věc T-48/05: Žaloba podaná dne 28. ledna 2005 Yvesem Franchetem a Danielem Bykem proti Komisi Evropských společenství	36

2005/C 093/9	Věc T-55/05: Žaloba podaná dne 31. ledna 2005 Rijn Schelde Mondia France proti Komisi Evropských společenství	37

2005/C 093/0	Věc T-58/05: Žaloba podaná dne 3. února 2005 Isabel Clara Centeno Mediavilla a dalšími proti Komisi Evropských společenství	38

2005/C 093/1	Věc T-60/05: Žaloba podaná dne 2. února 2005 Union française de l'express (UFEX) a dalšími proti Komisi Evropských společenství	39

2005/C 093/2	Věc T-76/05: Žaloba podaná dne 18. února 2005 Dariem Scottem proti Komisi Evropských společenství	40

2005/C 093/3	Věc T-77/05: Žaloba podaná dne 19. února 2005 Andreou Balduinim proti Komisi Evropských společenství	40

2005/C 093/4	Věc T-82/05: Žaloba podaná dne 17. února 2005 Italskou republikou proti Komisi Evropských společenství	41

	III Oznámení
2005/C 093/5	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 82, 2.4.2005	42