—

které zasedlo v Haagu ve dnech 22. až 25. listopadu 2004,

—

s ohledem na čl. 17 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na Dohodu o partnerství AKT-EU podepsanou v Cotonou (Benin) dne 23. června 2000 (2), která vstoupila v platnost 1. dubna 2003, a zejména na článek 8 (Politický dialog) hlavy II (Politický rozměr),

—

s ohledem na navržené směrnice pro politický dialog AKT-EU (článek 8), které přijala v květnu 2003 smíšená Rada ministrů AKT-EU na svém 28. zasedání v Bruselu,

—

s ohledem na „Rámec a všeobecné zásady pro politický dialog mezi zeměmi AKT“, které přijala v prosinci 2002 Rada ministrů AKT na svém 76. zasedání v Bruselu,

—

s ohledem na vymezení nestátních aktérů uvedené v článku 6 dohody z Cotonou,

—

s ohledem na kritéria výběru nestátních aktérů uvedená v příloze VI „Handbook on the Involvement of Non-state Actors“ (příručka účasti nestátních aktérů), která rozvádějí kritéria stanovená v článku 6 dohody z Cotonou,

—

s ohledem na revizi dohody z Cotonou a úsilí vynaložené oběma zúčastněnými stranami ke zlepšení a přesnějšímu vymezení postupů a mechanizmů politického dialogu,

—

s ohledem na cíle a zásady Aktu zakládajícího Africkou unii přijatého dne 11. července 2000,

—

s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění o využívání Evropského rozvojového fondu (APP/3602/final) přijaté dne 15. října 2003 v Římě (3),

—

s ohledem na zprávu výboru pro politické záležitosti (ACP-UE/3689),

A.

oceňuje dosažený pokrok při provádění ustanovení dohody z Cotonou a zvláště ustanovení, která se týkají politického dialogu,

B.

zdůrazňuje, že v rámci revize dohody z Cotonou je třeba zasadit se především o zlepšení mechanizmů a postupů politického dialogu,

C.

je přesvědčeno, že by věcný, transparentní a pravidelný dialog přispěl k dalšímu posílení partnerství AKT-EU,

D.

zdůrazňuje potřebu zvětšit a rozšířit příležitosti pro politický dialog a jeho rozsah mezi zúčastněnými stranami na národní a regionální úrovni, na úrovni zemí AKT a na globální úrovni,

E.

podtrhuje nutnost vzít v rámci politického dialogu v úvahu historické perspektivy a příslušné zvláštní a jednotlivé okolnosti každého státu AKT při sestavování jednotných priorit zúčastněných stran a jejich společných pořadů jednání,

F.

zdůrazňuje potřebu důkladně posoudit a provádět navržené směrnice pro politický dialog AKT-EU (článek 8), které byly přijaty smíšenou Radou ministrů AKT-EU,

G.

zdůrazňuje potřebu aktivnějšího zapojení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU jako jednoho ze subjektů politického dialogu do průběhu politického dialogu AKT-EU na všech úrovních,

H.

domnívá se, že politický dialog má hrát významnou roli v podpoře řádné správy v zemích AKT, a v této souvislosti zdůrazňuje, že neexistuje jednotné řešení a že řádná správa musí být podrobena analýze specifické pro každou zemi,

I.

potvrzuje, že dohoda z Cotonou poskytuje základní obecné směry pro komplexní, vyvážený a hluboký politický dialog vedoucí k oboustranným závazkům,

J.

vzhledem k tomu, že přijetí a uplatňování navžených směrů pro politický dialog AKT-EU (článek 8) lze chápat jako proaktivní, konkrétní a pozitivní činnost prohlubující politický dialog AKT-EU a že přetrvává potřeba dalšího rozšíření a institucionalizace politického dialogu AKT-EU na všech úrovních, aby bylo možné plně využít tohoto klíčového nástroje k řízení partnerství,

K.

vzhledem k tomu, že dialog lze vést na řadu různých témat, a to formálním nebo neformálním způsobem a na různých úrovních (národní, regionální, na úrovni zemí AKT a na globální úrovni),

L.

podtrhuje potřebu zapojit do formálních i neformálních debat politického dialogu členy národních, nadnárodních a regionálních parlamentů a členy Smíšeného parlamentního shromáždění, neboť mají jako zvolení zástupci lidu hrát důležitou roli při realizaci výsledků dialogu,

M.

potvrzuje potřebu účasti nestátních aktérů na politickém dialogu AKT-EU ve snaze zajistit přístup otevřený všem,

N.

potvrzuje, že je třeba zavést mechanizmy k zajištění pravidelného a celosvětového toku informací mezi všemi zúčastněnými stranami politického dialogu v Evropě a v zemích AKT a že pracoviště delegací Evropské komise mohou plnit funkci střediska komunikace v obou směrech,

O.

zdůrazňuje potřebu využít všech možností, které článek 8 nabízí, pro dialog o podstatných prvcích a základních zásadách dohody z Cotonou,

P.

se domnívá, že je důležité, aby politický dialog neustále zahrnoval celou škálu témat jdoucích nad rámec podstatných prvků a základních zásad dohody z Cotonou,

Q.

zdůrazňuje skutečnost, že ačkoli se politický dialog podle článku 8 dohody z Cotonou a konzultace podle článků 96 a 97 vztahují k různým tématům, může politický dialog zahrnovat i oblasti, v nichž mohou být konzultace nezbytné,

R.

je si vědomo prvořadého významu regionálních, podregionálních a nestátních aktérů jednoznačně vymezených ve směrnicích pro politický dialog AKT-EU (článek 8), které přijala během května 2003 smíšená Rada ministrů AKT-EU na svém 28. zasedání v Bruselu,

S.

se domnívá, že dobrá komunikace mezi hlavními městy zemí AKT a subjekty, které sídlí v Bruselu, je zvláště důležitá, když dialog v článku 8 pokrývá podstatné prvky a základní zásady (4),

T.

zdůrazňuje nutnost společných rozhodnutí a závěrů v duchu partnerství a dlouhotrvajících vztahů mezi zeměmi AKT-EU,

U.

zastává názor, že dialog by měl být oboustranným procesem mezi rovnými a vzájemně si důvěřujícími partnery,

V.

zdůrazňuje potřebu ověřit si na různých úrovních možnosti financování pro vytvoření a posílení schopností vést v souladu s článkem 8 dialog, jakožto proces otevřený všem, na národní a regionální úrovni, na úrovni zemí AKT a na globální úrovni (včetně mezinárodních fór, jsou-li projednávány související body, které mají přímý dopad na spolupráci mezi zeměmi AKT-EU),

W.

domnívá se, že nepřetržitý tok informací jako zásadní podmínka realizace výsledků dialogu může fungovat pouze tehdy, zapojí-li se do tohoto dialogu příslušné parlamenty, a že proto příslušní členové Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU mají dbát na to, aby parlamentům, které je do SPS vyslaly, podávali úplné informace,

X.

zdůrazňuje nutnost, aby Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU bylo bezprostředně zapojeno do hodnocení politického dialogu,

Y.

domnívá se, že účast různých subjektů a institucí vyjmenovaných v rámcové dohodě smíšené Rady ministrů AKT-EU uzavřené v květnu 2003 je důležitá pro diferencovaný přístup a úspěch dialogu,

Z.

zdůrazňuje potřebu koordinace a spolupráce mezi zúčastněnými stranami na všech úrovních, včetně výměny informací o činnostech probíhajících v jednotlivých zemích se subjekty, které sídlí v Bruselu,

AA.

zastává názor, že politický dialog se má podle čl. 8 odst. 4 dohody o partnerství AKT-EU mimo jiné zaměřovat na témata jako obchod se zbraněmi – včetně šíření lehkých zbraní a malorážových zbraní – nadměrné vojenské výdaje, drogy a organizovaný zločin nebo etnická, náboženská či rasová diskriminace a musí rovněž počítat s pravidelným hodnocením situace v oblasti dodržování lidských práv, demokratických principů, zásad právního státu a správného řízení,

AB.

domnívá se, že dopad korupce a nezákonných finančních praktik na ekonomiky a společnosti rozvojových zemí je nesmírný, představuje nepřekonatelnou překážku rozvoje a nedovoluje vymanit se ze spirály chudoby; bere v úvahu, že podle odhadů každoročně z nejbohatších zemí odchází do rozvojových ekonomik a ekonomik v procesu transformace přibližně 50 miliard dolarů pomoci,

AC.

domnívá se, že podle odhadů se z rozvojových zemí a z rozvíjejících se zemí nezákonně převádí do dalších zemí zhruba 500 miliard dolarů špinavých peněz a že tyto peníze nemohou sloužit chudým zemím k řešení nejnaléhavějších humanitárních otázek: například očkování všech dětí, kvalitnější vzdělání, dostupnost pitné vody a základní zdravotní péče pro miliony lidí,

1.

znovu potvrzuje skutečné zapojení a účast Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU jako subjektu politického dialogu ve smyslu článku 8;

2.

zdůrazňuje, že politický dialog ve smyslu článku 8 představuje vzájemný závazek, který má prohloubit partnerství, jež vzniklo na základě dohod z Lomé, později z Cotonou;

3.

doporučuje diferencovaný přístup k politickému dialogu za účasti více subjektů včetně nestátních aktérů vymezených na základě dohodnutých kritérií v souladu s doporučeními pro směrnice pro politický dialog AKT-EU (článek 8), které přijala smíšená Rada ministrů AKT-EU v květnu 2003;

4.

vybízí všechny zúčastněné strany ke zdržení se jakýchkoliv jednostranných činů, které by mohly být vnímány jako škodící partnerství;

5.

má za to, že je důležité, aby politický dialog nebyl považován pouze za první úroveň konzultací uvedených ve článcích 96 a 97 dohody z Cotonou, ale přednostně také sloužil k budování dlouhodobých, trvalých a hlubokých vztahů mezi všemi zainteresovanými stranami;

6.

připomíná, že dodržování lidských práv, boji s chudobou, zasazování se o udržitelný rozvoj a rovnosti pohlaví má v politickém dialogu patřit ústřední místo;

7.

vyzývá všechny zúčastněné strany, aby prozkoumaly širokou škálu témat, jež jdou nad rámec témat týkajících se článku 8: šíření malorážových zbraní, korupce, veřejný dluh, světová, národní, regionální a sektorová politika rozvoje, práva dětí a dětských vojáků, zdravotní péče, zvláště pak boj proti viru HIV/AIDS;

8.

zdůrazňuje preventivní charakter politického dialogu uvedeného v článku 8 dohody z Cotonou, který má vytvářet vzájemnou důvěru předtím, než by vypukla krize a než by byly podle článků 96 a 97 dohody z Cotonou konzultace nezbytné;

9.

podtrhuje významnou roli regionálních organizací, zvláště Africké unie (AU), v politickém dialogu mezi stranami konfliktu v průběhu krizí na africkém kontinentu a od vlád afrických států podobně očekává, že se budou snažit přispět k řešení konfliktů;

10.

zdůrazňuje významnou roli národních parlamentů v politickém dialogu mezi stranami a vyjadřuje radost z úspěchu, který měly semináře pořádané pro poslance národních parlamentů o uplatňování dohody z Cotonou;

11.

vybízí všechny zúčastněné strany, aby politický dialog vnímaly jako součást nepřetržitého procesu a před jeho navázáním nečekaly na to, až se vztahy dostanou do kritické fáze;

12.

domnívá se, že posílení politického dialogu musí potvrdit úlohu Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU jako hlavního aktéra, a podtrhuje význam neformálního dialogu vedeného na jeho půdě, ze kterého by se měla postupně vyvinout skutečná „parlamentní demokracie“;

13.

podporuje návrh zemí AKT v revizi dohody z Cotonou, aby byla vypracována příloha k dohodě, kde by byly stanoveny postupy a mechanizmy politického dialogu; žádá Komisi, aby v tomto směru vypracovala návrhy;

14.

vyzývá zúčastněné strany, aby co nejrychleji realizovaly mechanizmus rychlé výstrahy AKT popsaný v Rámci a všeobecných zásadách pro politický dialog mezi zeměmi AKT, které přijala Rada ministrů AKT, tak, aby se zemím AKT dostalo pomoci v úsilí uplatňování preventivních opatření proti konfliktům a aby nemuselo docházet ke konzultacím uvedeným v článku 96 a 97 dohody z Cotonou;

15.

vyzývá státy AKT, aby Smíšené parlamentní shromáždění informovaly o hlavních výsledcích afrického mechanizmu rychlé výstrahy, aby bylo možno odhalit vznik nových krizí nebo obnovení konfliktů v co nejčasnějším stadiu a přispět k hledání řešení prostřednictvím politického dialogu;

16.

vyzývá zainteresované strany, aby v souladu s doporučením Rady ministrů AKT z prosince 2002 vytvořily „skupinu pro vzájemné hodnocení“ s centrem v Bruselu v duchu systémů stejného typu, které zavedla Africká unie, a na jejich podporu a zasadily se o to, aby v problémových oblastech vznikly podobné skupiny pro vzájemné hodnocení; zdůrazňuje, že je velmi důležité v zájmu účinné podpory politického dialogu v jeho různých stadiích zapojit do tohoto procesu členy Smíšeného parlamentního shromáždění a nestátní aktéry i zástupce nedotčených regionů AKT;

17.

vyzývá členy Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, aby vedli politický dialog na všech úrovních i prostřednictvím osobních jednání a aby o tom podávali zprávy výboru pro politické záležitosti Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU;

18.

vyzývá Radu ministrů AKT-EU, aby po skončení jednání ministrů podala zprávu Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU, a vybízí tyto dvě instituce k tomu, aby formálním i neformálním způsobem podporovaly vzájemný politický dialog;

19.

vyzývá spolusekretariát AKT-EU k sestavení seznamu všech členů Smíšeného parlamentního shromáždění uvádějící jejich jméno, funkci, adresu a fotografii, aby tento seznam mohl sloužit k vyhledání a kontaktování potenciálních protějšků pro politický dialog;

20.

nabádá Evropskou komisi, aby určila potřebné finanční prostředky k zavedení a institucionalizaci nutných ustanovení tak, aby každá země AKT mohla případně přizvat zástupce sousedních zemí („přátele země“, včetně národních zástupců ve Smíšeném parlamentním shromáždění AKT-EU) k debatám o některých aspektech politického dialogu;

21.

ukládá Evropské komisi jako autorovi předběžného návrhu rozpočtu Evropské unie a dále Evropskému parlamentu a Radě ministrů Evropské unie jako orgánům schvalujícím rozpočet, aby v případě začlenění Evropského rozvojového fondu (EDF) do rozpočtu Společenství prozkoumaly možnosti úzkého zapojení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU do rozpočtových postupů EU, aby mohlo cenným způsobem přispět k rozpočtové pravomoci EU, pokud jde o rozpočtové otázky týkající se zemí AKT, s cílem posílit politický dialog ve všech aspektech rozvojové pomoci;

22.

vyzývá všechny zainteresované strany, aby všem účastníkům politického dialogu zaručily plnou ochranu před jejich vystoupením, během něj i po něm;

23.

žádá, aby byla zajištěna účast žen na straně zemí AKT i na straně EU, a to ve všech podobách a ve všech etapách politického dialogu a procesu konzultací;

24.

podporuje konání pravidelných slyšení v národních parlamentech národními organizátory a delegacemi EU o probíhajícím politickém dialogu za účasti občanské společnosti;

25.

považuje za nezbytné energicky hájit postoje vyjádřené ve společných rozhodnutích a závěrech, k nimž dospěl politický dialog, na půdě mezinárodních organizací jako OSN či WTO;

26.

zdůrazňuje, že politický dialog jako oboustranný proces rovných partnerů, kteří si navzájem důvěřují, umožňuje zemím AKT žádat o přezkoumání smysluplnosti politik realizovaných Evropskou unií a jejich dopadu na země AKT;

27.

požaduje systematické zahrnování aktualizovaných informací o politickém dialogu ve smyslu článku 8 (obsah, postupy, organizace, výsledek) do pořadů jednání Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU;

28.

zdůrazňuje, že probíhající vývoj směrem k regionalizaci poskytuje příležitost k posílení politického dialogu v regionálním měřítku, a doporučuje pořádání regionálních setkání v rámci Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU;

29.

doporučuje pro různé úrovně dialogu (národní, regionální, AKT a globální) proaktivní a transparentní identifikaci osob, které odpovídají za organizaci dialogu, při zohlednění místní reality a především aktérů, kteří se ho účastní;

30.

domnívá se, že je třeba jasně stanovit, které organizace a osoby spadají do kategorie nestátních aktérů; v této souvislosti pak zdůrazňuje nutnost jasné definice na základě přesných kritérií;

31.

žádá zúčastněné strany, aby popřípadě zvážily využití nezávislých/neutrálních zprostředkovatelů, zvláště jedná-li se o otázky, které jsou byť jen trochu citlivé, případně dle potřeby využití Smíšeného parlamentního shromáždění;

32.

požaduje, aby Evropská komise vypracovala mechanizmy, včetně možnosti financování, k zajištění pravidelných zasedání pro dialog v jednotlivých oblastech a následné předávání informací příslušným institucím se sídlem v Bruselu;

33.

žádá členy Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, aby se aktivně účastnili příslušných stadií politického dialogu na všech úrovních;

34.

nabádá členy Rady ministrů AKT-EU k účasti a aktivnímu zapojení se do smíšených ministerských zasedání;

35.

zdůrazňuje potřebu prosazovat politický dialog ve smyslu článku 8 na úrovni národních parlamentů a Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU;

36.

je přesvědčeno o nutnosti pokračování humanitární pomoci a dialogu s občanskou společností v případech trvalého porušování všeobecných lidských práv, a to i v případech, kdy k porušování dochází ze strany státu, aby obyvatelstvo nemuselo platit za porušování práv, jehož se dopouští jeho vláda;

37.

žádá, aby se v rámci politického dialogu AKT-EU urychleně řešil problém korupce a nezákonných finančních praktik v rozvojových zemích, na nichž často mají podíl takzvaní partneři EU a jiné dárcovské země, s cílem vytvořit si představu o množství špinavých peněz, které vycházejí z rozvojových ekonomik a ekonomik v procesu transformace, a o důsledcích tohoto jevu pro tyto země a pro programy rozvojové pomoci;

38.

vyzývá Radu ministrů AKT-EU a Evropskou komisi, aby projevily svou autoritu a odsoudily jeden z nejkatastrofálnějších ekonomických jevů, které postihují chudé země, a aby řešily problém špinavých peněz v úzké spolupráci se Světovou bankou, MMF a dalšími multilaterálními institucemi a dárci;

39.

pevně věří, že společným řešením problému korupce a nezákonných finančních praktik v rozvojových zemích přispějí země AKT a země EU velkou měrou k boji proti chudobě, kriminalitě a terorismu a současně podpoří politickou stabilitu a sociálně hospodářský rozvoj;

40.

nařizuje svým spolupředsedům, aby předali toto usnesení Radě ministrů AKT-EU, Evropské komisi a regionálním integračním organizacím AKT.

—

které zasedlo v Haagu ve dnech 22. až 25. listopadu 2004,

—

s ohledem na čl. 17 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na nařízení (ES) č. 1292/96 ze dne 27. června 1996 o politice potravinové pomoci, jejím řízení a zvláštních opatřeních na podporu zajišťování potravin (2),

—

s ohledem na všeobecnou deklaraci z roku 1974 o konečném odstranění hladu a podvýživy přijatou Valným shromážděním OSN v rezoluci č. 3348 (XXIX),

—

s ohledem na síť systému OSN o rozvoji venkova a potravinovém zabezpečení a rezoluce Valného shromáždění OSN č. A/57/226 a A/56/155,

—

s ohledem na závazky přijaté zeměmi AKT a členskými státy Evropské unie v rámci dohody o partnerství AKT-EU podepsané v Cotonou dne 23. června 2000, a zvláště ustanovení, která je zavazují omezit problémy spojené s potravinovým zabezpečením a potravinovou pomocí (čl. 23 písm. d) a články 72 a 73),

—

s ohledem na Rozvojové cíle tisíciletí (RCT) schválené na Summitu tisíciletí OSN, který se konal ve dnech 6. – 8. září 2000,

—

s ohledem na Monterreyský konsensus, který vzešel z Konference OSN o financování rozvoje konané dne 22. března 2002,

—

s ohledem na deklaraci přijatou během Světového potravinového summitu: pět let poté – Mezinárodní aliance proti hladu, který se konal od 10. do 13. června 2002 v Římě (Itálie),

—

s ohledem na Johannesburskou deklaraci o udržitelném rozvoji přijatou dne 4. září 2002 v průběhu Světového summitu OSN o udržitelném rozvoji,

—

s ohledem na světovou konferenci OSN o udržitelném rozvoji malých rozvojových ostrovních států a akční plán pro Barbados, která se konala na Barbadosu od 25. dubna do 6. května 1994, a zejména ustanovení týkající se zranitelnosti, zvláštností a specifik potravinového zabezpečení v malých rozvojových ostrovních státech,

—

s ohledem na zprávu výboru pro sociální věci a životní prostředí (ACP-UE 3692/04),

A.

vzhledem k tomu, že odstranění extrémní chudoby a hladu je prvním z „rozvojových cílů tisíciletí“ OSN,

B.

vzhledem k právu každé lidské bytosti na přístup ke zdravé, bezpečné a výživné stravě v souladu s právem na přiměřenou výživu a na základní právo každého být chráněn před hladem,

C.

vzhledem k tomu, že více než 800 milionů lidí na světě, zvláště v rozvojových zemích, nemá dost potravy, aby uspokojilo své základní potřeby potravin,

D.

vzhledem k tomu, že světové zásoby potravin se sice značně zvýšily, ale že uspokojení výživových potřeb obyvatelstva brání četné obtíže v přístupu k potravě, chronický nedostatek rodinných a národních příjmů pro nákup potravin, nestabilita nabídky a poptávky i přírodní či lidskou činností způsobené katastrofy,

E.

vzhledem k tomu, že bezpečnost potravin, vedle potravinového zabezpečení jako takové, má hrát významnou úlohu při zajišťování lepšího zásobování bezpečnými potravinami obyvatelstva zemí AKT, zejména ze zdravotního hlediska,

F.

vzhledem k tomu, že deklarace přijatá během „Světového potravinového summitu: pět let poté“ opakuje politickou vůli a závazek zabezpečit potravinové zabezpečení pro všechny a vyvíjet stálé úsilí s cílem vymýtit hlad ve všech zemích a v nejbližší době do roku 2015 snížit o polovinu počet podvyživených osob,

G.

vzhledem k tomu, že v deklaraci se rovněž zdůrazňuje, že právo na přiměřenou výživu je jedním ze základních lidských práv, a že se proto nesmí výživy využívat jako prostředku politického a hospodářského nátlaku, a že je třeba v úsilí o vymýcení hladu zdůraznit význam mezinárodní spolupráce a solidarity,

H.

vzhledem k tomu, že je zásadní, aby v zemích AKT byly zavedeny nebo upevněny národní akční rámce s cílem zlepšit zásobování potravinami, posílit bezpečnostní sítě, jež chudým umožňují nakupovat dostupné potraviny, a programy boje proti chudobě, a to při zohlednění hospodářské a sociální dynamiky jednotlivých zemí,

I.

vzhledem k tomu, že v mnoha rozvojových zemích AKT žije většina chudých a zranitelných skupin obyvatelstva ve venkovských oblastech, a že jsou proto politiky rozvoje venkova nezbytné pro účinný boj proti chudobě a hladu,

J.

vzhledem k tomu, že v různých zemích AKT je třeba vytvořit rámcové podmínky, které jsou nutné pro dodržování pravidel bezpečnosti potravin s cílem poskytnout obyvatelům těchto států přístup k bezpečné výživě a k odbytištím, aby mohli na trhy Evropské unie vyvážet potravinové výrobky, které nejsou zdraví škodlivé, což by navíc velmi přispělo k boji proti chudobě,

K.

vzhledem k tomu, že se má za to, že potravinové zabezpečení existuje tehdy, mají-li všichni lidé neustále fyzický a ekonomický přístup k dostatečné, zdravé a výživné stravě, která jim umožňuje vést zdravý a aktivní život,

L.

vzhledem k tomu, že Světový potravinový summit (Řím) formuloval tři nezbytné prvky potravinového zabezpečení: (i) dostupné a stabilní zásobování potravinami, (ii) dostupné potraviny za přiměřenou cenu a (iii) kvalitní a bezpečné potraviny,

M.

vzhledem k tomu, že „Světový potravinový summit: pět let poté“ konstatoval, že nedostatek potravinového zabezpečení bráním chudým využívat možností rozvoje, a zdůraznil nutnost věnování pozornosti otázkám výživy, které musí být nedílnou součástí potravinového zabezpečení,

N.

vzhledem k tomu, že mnoho lidí trpí hladem ve striktním smyslu slova a ještě více jich trpí nedostatkem mikrovýživných látek,

O.

vzhledem k tomu, že potravinového zabezpečení se ve většině zemí, zejména v rozvojových zemích, dosahuje zvyšováním zemědělské výroby, zlepšením příjmů venkovského obyvatelstva a přístupem ke spravedlivému obchodu a že toto potravinové zabezpečení často závisí na chudých zemědělcích, kteří nedostávají státní subvence ani úvěry ani nemohou využívat obchodních sítí, k nimž mají přístup největší zemědělští výrobci a nadnárodní zemědělsko-potravinářské podniky,

P.

vzhledem k tomu, že národní a světové politiky v oblasti potravinového zabezpečení mají hrát úlohu v podpoře potravinového zabezpečení a že často jsou pod vlivem strategií uplatňovaných v jiných odvětvích jako uvádění na trh, obchodní režimy a doprava,

Q.

vzhledem k tomu, že potravinové politiky, které nevěnují skutečnou pozornost potravinovému zabezpečení, přinesly jen špatné reakce na naléhavé a životně důležité potřeby potravin,

R.

vzhledem k tomu, že reforma společné zemědělské politiky a kolo jednání WTO z Doha by neměly poškozovat pěstování zemědělských plodin, ale naopak je podporovat, a to včetně potravinářských plodin určených k vnitřní spotřebě i na vývoz, protože pouze ony mohou zajistit příjmy z vývozu potřebné k financování dovozu produktů, jež mají pokrýt příslušné potřeby rozvojových čistě dovozních zemí potravin z řad zemí AKT, a to i prostřednictvím ustanovení článku 54 dohody z Cotonou, s cílem zaručit jim potravinové zabezpečení,

S.

vzhledem k tomu, že přeměna potravinové soběstačnosti v potravinové zabezpečení v zásadě vyžaduje existenci vhodných zemědělských infrastruktur, úvěrových systémů a rozvojových programů, efektivního systému bezpečnostních sítí, který pokrývá venkovské i městské oblasti, a orgánů včasného varování a okamžité reakce,

T.

vzhledem k tomu, že krize potravinového zabezpečení jsou nejčastěji důsledkem zrychleného demografického růstu a řetězce katastrof jako konflikty, sucho a povodně, jež postupně zmenšují majetek již tak chudých domácností a způsobují bídu celých společenství, což zhoršuje politickou a sociální nestabilitu,

U.

vzhledem k tomu, že udržování míru a bezpečnosti a posilování mezinárodní spolupráce v oblasti potravin a zemědělství hraje významnou roli ve zlepšování ekonomické situace a potravinového zabezpečení,

V.

vzhledem k tomu, že se uznává, že šíření viru HIV/AIDS přispívá k oslabování potravinového zabezpečení v příslušných zemích AKT,

W.

vzhledem k tomu, že k řádnému řízení v oblasti potravin je zapotřebí mnoha aktérů, a to na úrovni veřejných orgánů i občanské společnosti,

X.

vzhledem k tomu, že se na místní, národní a mezinárodní úrovni uznává, že řádné postupy řízení jsou pro úspěch iniciativ v oblasti potravinového zabezpečení nezbytné,

Y.

vzhledem k tomu, že zabezpečení potravinového zabezpečení bude do velké míry záviset na bezvýhradném zapojení se ze strany vlády a občanské společnosti a na posílení moci všech zúčastněných aktérů, zvláště chudých a těch, kteří trpí hladem,

Z.

vzhledem k tomu, že pokračování mezinárodní pomoci úsilí, jež vyvíjejí země AKT za účelem střednědobého a dlouhodobého rozvoje svého potravinářského a zemědělského sektoru, považuje za zásadní,

AA.

vzhledem k tomu, že je naprosto nezbytné, aby mezinárodní společenství zvýraznilo úsilí, které vyvíjí v oblasti rozvoje, s cílem vymýtit zejména chudobu, hlad a podvýživu i dětskou úmrtnost,

AB.

vzhledem k tomu, že operace potravinové pomoci musí být pečlivě promyšlenými akcemi, tak, aby reagovaly na naléhavé situace, a že nesmějí nijak působit proti dlouhodobému cíli, kterým je záruka přijatelné úrovně potravinového zabezpečení v příslušných zemích,

AC.

vzhledem k tomu, že prvořadým posláním potravinové pomoci je dodání potravinových výrobků pro lidskou spotřebu, a to jak formou cílené pomoci určené konkrétnímu obyvatelstvu, která mu má zajistit přímý přístup k vhodným potravinám v krizové situaci, tak formou necílené pomoci vládám, jež má podpořit zásobování potravinami, zejména prostřednictvím subvencí na nákup potravinových výrobků,

AD.

vzhledem k tomu, že je třeba vytrvalého úsilí s cílem posílit schopnost mezinárodního společenství reagovat na situace naléhavé potřeby potravin a zlepšit potravinové zabezpečení světa, a to zajištěnou potravinovou pomocí bez ohledu na světové ceny a kolísání nabídky,

AE.

vzhledem k tomu, že je třeba dbát na to, aby potravinová pomoc zejména sloužila ke zmírnění hladu a podvýživy u nejzranitelnějších skupin a aby byla slučitelná se strategiemi zemědělského rozvoje příslušných zemí AKT,

AF.

vzhledem k tomu, že pro zabezpečení vhodných reakcí na potřeby potravin je třeba počítat s příslušným financováním, a to bez využití hlavních zdrojů dlouhodobějšího rozvoje, které se zaměřují na příčiny nedostatečného potravinového zabezpečení,

AG.

vzhledem k tomu, že potravinová pomoc se považuje za nástroj zprostředkující obnovení potravinového zabezpečení po přírodních katastrofách nebo v naléhavých situacích, a že je proto nezbytné dbát na maximalizaci jejích účinků, její efektivity a kvality a dále omezovat její potenciálně škodlivý dopad, jako je závislost a narušení místních trhů,

AH.

vzhledem k tomu, že obohacování potravin o stopové prvky a přidávání stopových prvků do potravin má podstatný význam pro náhradu jejich nedostatku, ale že těmito otázkami je třeba se zabývat nezávisle na potravinové pomoci, neboť ta se poskytuje ve formě obilovin, zatímco k přidávání potravinových doplňků je zapotřebí průmyslového zpracování,

AI.

vzhledem k tomu, že potravinová pomoc – pokud je poskytována během dlouhých období, pokud není řádně řízena nebo je řízena bez ohledu na to, zda nedostatek potravin představuje na daném místě skutečně naléhavý problém – může poškodit místní trhy nebo narušit pobídková opatření pro místní výrobu a místní investice a bohužel přimět spotřebitele k tomu, že před základními výrobky místní výroby budou dávat přednost potravinovým výrobkům dováženým ze Spojených států nebo z Evropy,

AJ.

vzhledem k tomu, že je důležité zřetelně oddělit činnost vlád a nevládních organizací, která spočívá (a) v přímých dodávkách potravin chudému obyvatelstvu, což je úkol, který stejně dobře plní multilaterální organizace, (b) v poskytování subvencí na nákupy potravin a (c) v monetizaci potravinové pomoci za účelem realizace projektů, které nezahrnují převody potravinové pomoci,

AK.

vzhledem k tomu, že potravinová pomoc pomohla zmírnit dosah lidských katastrof v zemích AKT, které jsou na ní závislé, a v zemích postižených přírodními katastrofami,

AL.

vzhledem k tomu, že Lesotho v současné době zjevně čelí těžkému hladomoru, který je způsoben tím, že od roku 2001 nebyly tři roky po sobě dostatečné srážky, a že tuto situaci navíc komplikuje rostoucí pandemie viru HIV/AIDS s mírou rozšíření 31 %,

AM.

vzhledem k tomu, že je důležité posilovat koordinaci a efektivitu mezinárodní pomoci při mimořádných událostech, aby byla zaručena rychlá, koordinovaná a vhodná reakce, zvláště zlepšením komunikace v mezinárodním společenství,

AN.

vzhledem k tomu, že je nezbytné zlepšovat, respektive rozvíjet účinné a efektivní mechanizmy zásahů při mimořádných událostech na mezinárodní, regionální, národní a místní úrovni,

1.

klade důraz na nutnost zintenzivnit úsilí, jehož smyslem je zajistit všemu obyvatelstvu zemí AKT fyzický a ekonomický přístup k dostatečné, zdravé a výživné stravě, která jim umožní vést zdravý a aktivní život;

2.

vyzývá mezinárodní společenství, aby znovu začalo dodržovat cíle Světového potravinového summitu konaného v roce 2002 a posílilo společné úsilí za účelem plnění závazku, které přijalo s cílem odstranit hlad a podvýživu, zejména v rozvojových zemích;

3.

zdůrazňuje význam mezinárodní spolupráce a solidarity při zajišťování dohledu nad tím, aby se výživy nevyužívalo jako prostředku politického a ekonomického nátlaku;

4.

klade důraz na nutnost přijmout opatření na národní a místní úrovni s cílem zavést vhodné akční rámce pro pěstování potravinářských a zemědělských plodin;

5.

vyzývá rozvojové země a evropské instituce, aby se snažily zavést rámcové podmínky (legislativní a technické povahy), které jsou nutné pro dodržování pravidel bezpečnosti potravin v zemích AKT s cílem poskytnout obyvatelům těchto států přístup jednak k bezpečným potravinám, jednak k odbytištím, aby mohli na trhy Evropské unie vyvážet potravinové výrobky, které nejsou zdraví škodlivé, což by velmi přispělo k boji proti chudobě;

6.

žádá, aby se v rámci uplatňovaných politik věnovala větší pozornost úloze žen v potravinových systémech, a trvá na nutnosti zajistit účast žen na vypracovávání, uskutečňování a kontrole národních potravinových strategií, plánů a návrhů;

7.

trvá na tom, aby se realizovaly politiky, jejichž cílem je vymýcení chudoby a nerovnosti, zlepšení neustálého fyzického a ekonomického přístupu k dostatečné výživě, která je z výživového a zdravotního hlediska přiměřená, a umožnění jejího efektivního využití;

8.

vyzývá rozvojové země, aby napomáhaly optimálnímu rozdělování a využívání veřejných a soukromých investic tak, aby se rozvíjely lidské zdroje, udržitelné systémy potravin, zemědělství, rybolovu a lesnictví a pokračoval rozvoj venkova;

9.

podtrhuje, že rozvojové země by měly sledovat cíl, který je pro ně zásadní a který spočívá v potravinovém zabezpečení a soběstačnosti, spíše než být závislé na potravinové pomoci, a že proto je důležité analyzovat příčiny nedostatečného potravinového zabezpečení a zabývat se jimi;

10.

vyzývá Komisi a země AKT, aby dodržovaly Kartagenský protokol o biologické bezpečnosti a znovu potvrzuje nutnost dodržovat zásadu potravinové svrchovanosti, podle níž musí mít každá země právo svobodně si zvolit takový způsob zásobování potravinovými výrobky, jaký si přeje, v souladu s kolektivním národním nebo regionálním zájmem, aniž by narušovala trhy ostatních zemí;

11.

znovu potvrzuje svůj postoj, podle něhož patenty na semena a genetické zdroje určené pro výživu a zemědělství ohrožují udržitelné zemědělské postupy a posilují monopoly společností na technologie, semena, geny a léky; podporuje návrh předložený rozvojovými zeměmi pod vedením Afriky na změnu dohody TRIPS;

12.

vyzývá mezinárodní dárce a národní vlády, aby své rozvojové úsilí zaměřili na venkovské a chudé oblasti a přitom vzali v úvahu jednak boj proti venkovské chudobě a udržitelné řízení přírodních zdrojů v podobě, v jaké existují uvnitř současného systému národních politik, strategií a programů, jednak širokou škálu veřejných a soukromých organizací a organizací občanské společnosti, které vyvíjejí činnost ve venkovském prostředí;

13.

vyzývá mezinárodní dárce, zvláště Evropskou unii, a národní vlády zemí AKT, aby do strategií rozvoje venkova pro státy AKT zařadili následující prvky: přístup k výrobním prostředkům (zemědělská půda, zařízení a vstupy), přístup k financování a informacím, zlepšení schopností a účast místních společenství na rozhodování;

14.

vyzývá rozvojové země, aby zajistily politické, společenské a ekonomické prostředí, z něhož by mohly vzejít nejlepší podmínky pro odstranění chudoby a zachování trvalého míru, založené na plnoprávné a rovné účasti mužů a žen, což by nejspíše mohlo přinést potravinové zabezpečení pro všechny;

15.

zdůrazňuje význam snahy, aby potravinové politiky obchodu se zemědělskými výrobky a obchodu obecně přispívaly k posílení potravinového zabezpečení pro všechny prostřednictvím spravedlivého a tržně zaměřeného světového obchodního systému;

16.

uznává, že z hlediska potravinového zabezpečení jsou malé rozvojové ostrovní státy velmi zranitelné, a vyzývá mezinárodní společenství, zejména instituce bretton-woodského systému, aby splnily jednotlivé závazky akčního plánu pro Barbados, zvláště pak uskutečnily ty jeho části, které se týkají potravinového zabezpečení;

17.

vyzývá Komisi, aby podnikala reformní akce společné zemědělské politiky, které zaručují, že zemědělský protekcionismus nebude překážkou dovozu z rozvojových zemí, a aby těmto zemím pomáhala plnit potravinářské normy Společenství tak, aby byly schopny čelit hospodářské soutěži;

18.

vyzývá EU a Evropskou komisi k dohledu nad tím, aby návrhy pro reformy režimu cukru Společenství nadále zaručovaly příslušným zemím AKT dostatečnou úroveň příjmů z vývozu cukru do EU, který je nezbytný, aby mimo jiné zajistil financování základních potřeb potravin těchto zemí, jež má zásadní význam pro jejich potravinové zabezpečení;

19.

zdůrazňuje, že nedostatek infrastruktur představuje vážnou překážku potravinového zabezpečení a že jsou nutné následující prvky: minimální silniční síť, přepravní vozidla, dostatečná kapacita bezpečných skladů a dohled nad rozdělováním; vyzývá Komisi a ostatní mezinárodní dárce, aby do svých strategií potravinového zabezpečení zařadili podporu infrastruktur;

20.

zaznamenává úsilí dosažené v rámci Zvláštního programu FAO pro potravinové zabezpečení (ZPPZ), který si klade za cíl pomoci lidem žijícím v rozvojových zemích, zvláště v zemích s nízkými příjmy a potravinovým deficitem (ZNPPD), a zlepšit jejich potravinové zabezpečení pomocí rychlého zvýšení výroby potravin;

21.

uznává, že potravinové zabezpečení není možné bez dlouhodobých investic do produktivity zemědělství a iniciativ v oblasti rozvoje venkova kombinovaných s akcemi na podporu venkovských rodin, které nejsou potravinově zajištěny, a proto je důležité, aby byly země vybaveny zdravými zemědělskými infrastrukturami, úvěrovými a rozvojovými systémy, systémy účinných bezpečnostních sítí, kterým se dostane zvláštní rozpočtové podpory a které budou pokrývat venkovské i městské oblasti, a orgány včasného varování a okamžité reakce;

22.

vyzývá Komisi k podpoře přijímání takových opatření ve státech AKT v duchu dohody z Cotonou, jejichž cílem je, aby v oblasti řízení přírodních zdrojů přešla zemědělská výroba od neudržitelných postupů k udržitelným postupům a nedocházelo k poškozování zdrojů;

23.

s obavou konstatuje, že navzdory nepříznivým tendencím označily rozvoj zemědělství za prioritu ve svých dokumentech národní strategie pro 9. Evropský rozvojový fond pouze čtyři země AKT;

24.

vyzývá Komisi a státy AKT, aby jednak podle potřeby revidovaly dokumenty národní strategie s cílem posílit podporu strategií zemědělské výroby, národních a regionálních politik potravinového zabezpečení i řízení vodních zdrojů a udržitelného rozvoje rybolovu podle článku 23 dohody z Cotonou, jednak se snažily maximálně využít potenciálu 10. Evropského rozvojového fondu a výsledků cyklu jednání z Doha;

25.

vyzývá rozvojové země, aby s mezinárodní pomocí posílily svou vlastní činnost v oblasti potravinářského a zemědělského výzkumu, zejména v odvětví biotechnologií, s cílem produkovat zdokonalené odrůdy a zlepšit svou produktivitu a potravinářství;

26.

uznává, že mnoho lidí trpí hladem v užším smyslu slova a ještě více jich trpí nedostatkem mikrovýživných látek, a zdůrazňuje, že náhradou nedostatku těchto látek prostřednictvím obohacování potravin o stopové prvky a přidávání potravinových doplňků je třeba se zabývat nezávisle na potravinové pomoci, neboť ta se poskytuje ve formě obilovin, zatímco k obohacování potravinovými doplňky je zapotřebí průmyslového zpracování;

27.

uznává nutnost podporovat posílení regionální spolupráce pro předcházení hladomoru, neboť potravinové zabezpečení nezná státních hranic;

28.

vyzývá Komisi a ostatní dárce, aby jednak financovali významný, potřebám malých zemědělců přizpůsobený rozvoj veřejného výzkumu v oblasti biotechnologií, který se týká základních tropických a subtropických potravinových výrobků, jednak vzdělávání v oblasti využívání biotechnologií;

29.

vyzývá rozvojové země, aby v rámci dostupných zdrojů zavedly v zájmu blahobytu a potravinového zabezpečení bezpečnostní sítě, které by uspokojily potřeby obyvatelstva zranitelného z hlediska výživy, zejména chudých lidí, dětí, těhotných žen, kojících matek, postižených a osob s křehkým zdravím;

30.

uznává, že odvětví rybolovu může přispět k potravinovému zabezpečení zemí AKT, a vyzývá Komisi, aby v zájmu oboustranného prospěchu Unie a rozvojových zemí revidovala platné dohody o rybolovu s cílem zajistit zachování zásob, jejich udržitelné využívání a zvýšení té části výroby, která je určena pro místní spotřebu;

31.

vyzývá rozvojové země, které mají rybolovný průmysl, aby s mezinárodní pomocí posílily výzkum a využívání technologického pokroku v oblasti chovu ryb a jiných mořských druhů a jeho uplatnění v odvětví potravinářství a rybolovu s cílem zvýšit produktivitu a zlepšit využívání potravin;

32.

uznává, že zlepšení čistoty vody a zásobování vodou je pro dosažení potravinového zabezpečení nezbytné, neboť čistá voda a její dostatek jsou pro lidské zdraví a zavlažování plodin zásadní;

33.

podtrhuje, že je úkolem vlád, aby vytvořily takové prostředí, které umožní soukromým iniciativám a skupinám zaměřit své schopnosti, úsilí a zdroje a zejména investice na uskutečnění společného cíle: strava pro všechny;

34.

konstatuje, že chudoba, hlad a podvýživa patří v rozvojových zemích k hlavním příčinám zrychlení migrace z venkova do měst, a klade důraz na nutnost určit skupiny obyvatelstva, které jsou v této souvislosti nejvíce postiženy hladem a podvýživou, zjistit příčiny této situace a přijmout opatření směřující k jejím zlepšení;

35.

zdůrazňuje nutnost zavést právní a jiné mechanizmy – podle toho, jaké budou vhodné –napomáhající postupu pozemkové reformy, které uznávají a chrání vlastnická práva, práva přístupu k vodě a práva užívání, aby se zlepšil přístup chudých a žen ke zdrojům;

36.

vyzývá vlády rozvojových zemí, aby ve spolupráci se všemi subjekty občanské společnosti ověřily dostupnost a výživovou kvalitu dodávek potravin a rezervních zásob potravin a přitom věnovaly zvláštní pozornost oblastem s vysokým rizikem nedostatku potravinového zabezpečení, skupinám zranitelným z hlediska výživy a regionům, v nichž mají sezónní vlivy velký dopad na výživu;

37.

vyzývá vlády rozvojových zemí k dohledu nad tím, aby obyvatelstvo v oblastech krize a konfliktu mělo přístup k humanitární pomoci a aby tak mohly být naplněny jeho základní výživové a jiné potřeby;

38.

zdůrazňuje nutnost zlepšit potravinové zabezpečení světa, zejména zaručením dodání potravinové pomoci ve vhodné době těm, kteří ji potřebují, bez ohledu na světové ceny potravin a kolísání nabídky;

39.

vyzývá mezinárodní dárce, zvláště Evropskou unii, i přijímající země, aby operace potravinové pomoci připravovali s náležitou péčí: přesné zhodnocení potřeb, plán realizace a strategie ukončení, a to tak, aby se předešlo potenciálně škodlivým účinkům jako závislost na potravinové pomoci a narušení místních trhů;

40.

uznává, že potravinová pomoc je důležitý nástroj pro předcházení hladomorům nebo jejich zmírnění v naléhavých krizových situacích, avšak připouští, že tato pomoc – pokud je poskytována během dlouhých období, pokud není řádně řízena nebo je řízena bez ohledu na to, zda nedostatek potravin představuje na daném místě skutečně naléhavý problém – může poškodit místní trhy nebo narušit pobídková opatření pro místní výrobu a místní investice a bohužel přimět spotřebitele k tomu, že před základními výrobky místní výroby budou dávat přednost potravinovým výrobkům dováženým ze Spojených států nebo z Evropy;

41.

bere na vědomí významnou úlohu, kterou bezpochyby hraje okamžitá potravinová pomoc umožňující zachránit životy lidí a omezit výživový stress v naléhavých krizových situacích, které následují po konfliktu nebo přírodní katastrofě, a klade důraz na nutnost tuto potravinovou pomoc zhodnotit v rámci oživení místních ekonomik, jež byly poškozeny v důsledku konfliktu či přírodní katastrofy;

42.

spatřuje v rozvojové potravinové pomoci prostředek boje proti chudobě, podpory všeobecného základního vzdělání a zlepšování výživy a zdraví zranitelného obyvatelstva v rozvojových zemích, avšak zdůrazňuje, že tato pomoc musí jít ruku v ruce s jasnou strategií přechodu na jiné formy pomoci ve střednědobém horizontu s cílem posílit potravinové zabezpečení a snížit závislost na potravinové pomoci;

43.

uznává roli, kterou může výživa hrát v boji proti viru HIV/AIDS, a zvláště příspěvek Světového potravinového programu (WFP), UNICEF, FAO a jiných organizací k potravinovému zabezpečení a boji proti viru HIV/AIDS prostřednictvím jejich programů potravinové pomoci v příslušných zemích AKT;

44.

vyzývá národní vlády a mezinárodní dárce, zejména Evropskou unii, aby vzaly v úvahu úlohu, kterou mohou dodávky potravin sehrát za účelem zvýšení efektivity vzdělávacích a zdravotnických programů, a aby proto zvážily možnost zařadit takových dodávek do svých vzdělávacích a zdravotnických programů, v zájmu toho, aby tyto programy již netrpěly v důsledku kolísání zahraniční potravinové pomoci;

45.

uznává, že finanční pomoc se obvykle ukazuje jako nejúčinnější prostředek pro pomoc platební bilanci nebo rozpočtovou rozvojovou pomoc či rozpočtovou pomoc potravinovému zabezpečení;

46.

uznává, že nákupy uskutečněné na místních a regionálních trzích jsou obvykle nejúčinnější; zdůrazňuje, že při realizaci operací potravinové pomoci je třeba zabránit narušení místních trhů;

47.

vyzývá mezinárodní dárce, zvláště Evropskou unii, aby poskytovali nevázanou potravinovou pomoc, která jediná může zaručit maximální efektivitu nákupů a dodávek a přinést tak větší prospěch příjemcům;

48.

zdůrazňuje nutnost vytváření programů potravinové pomoci a jejího řízení v širším rámci potravinové asistence v zájmu zmírnění účinků hladu prostřednictvím celé řady opatření potravinové asistence připravených a realizovaných na národní úrovni s mezinárodní podporou;

49.

podtrhuje, že potravinovou pomoc je nutno realizovat prozíravě a držet se zlaté střední cesty mezi nutností poskytování pomoci při mimořádných událostech a rizikem způsobení závislosti a destabilizace trhu a poškození místních a národních výrobců, místních obchodníků a místních ekonomik;

50.

žádá, aby se potravinová pomoc poskytovala podle účinných operativních pravidel, jež zamezí přesunu obchodu a omezí odbyt zemědělských přebytků z dárcovských zemí v souladu s cíli stanovenými v tzv. červencovém balíčku rozhodnutí Generální rady WTO o pracovním programu z Doha;

51.

žádá Komisi a ostatní dárce, aby potravinovou pomoc nakupovaly v rozvojových zemích, nejlépe takových, které jsou co nejblíže postiženým regionům, zejména kvůli podpoře ekonomik rozvojových zemí a snížení ceny dopravného a ekologických nákladů a rovněž z důvodu kontroly místních cen;

52.

vyzývá přijímající země, aby odstranily politické a materiální faktory, které brání potravinové pomoci, aby se dostala do všech regionů, které ji potřebují, a aby bránily vzniku takových překážek;

53.

vyzývá Komisi, aby pomáhala vládám zemí AKT a podporovala je v úsilí, jež vyvíjejí v oblasti předcházení přírodním katastrofám a krizím způsobeným lidskou činností, a rovněž v přípravě na takové situace;

54.

vyzývá Evropskou komisi a ostatní mezinárodní dárce, aby poskytli další okamžitou pomoc Lesothu a dalším zemím jižní Afriky, které jsou podobně jako Svazijsko postiženy suchem a AIDS, aby tak napravily čím dál tím více zneklidňující situaci, v níž se nachází zranitelné obyvatelstvo těchto zemí;

55.

žádá země AKT a Komisi, aby zvážily, zda by bylo vhodné do strategických bodů umístit stálé jednotky krizové reakce;

56.

vyzývá vlády, aby se vhodným způsobem a ve vzájemné shodě se subjekty občanské společnosti snažily zaručit přiměřený dohled nad operacemi při mimořádných událostech a zajistit si při realizaci těchto operací spolupráci místních samosprávných celků, úřadů a institucí a spontánně vzniklých organizací a struktur pomoci;

57.

zdůrazňuje nutnost chránit v době konfliktů životy civilního obyvatelstva i životy osob, které poskytují humanitární pomoc, a zaručit přístup k potravinám při mimořádných událostech, zvláště pro domácnosti, v jejichž čele stojí žena; žádá, aby se zvláštní pozornost věnovala obtížné potravinové situaci, v níž se ocitají uprchlíci a vnitřně přesídlené osoby během konfliktů a bezprostředně po nich;

58.

nařizuje svým spolupředsedům, aby předali toto usnesení Radě ministrů AKT-EU, Evropské komisi a generálním tajemníkům OSN a Africké unie.

—

které zasedlo v Haagu ve dnech 22. až 25. listopadu 2004,

—

s ohledem na společné komuniké vlády Súdánu a OSN ze dne 3. července 2004,

—

s ohledem na akční plán pro Dárfúr, na kterém se dohodla OSN s vládou Súdánu dne 5. srpna 2004,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady míru a bezpečnosti Africké unie o rozšířeném poslání AU v Súdánu ze dne 21. října 2004,

—

s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN z listopadu 2004 a rezoluci OSN č. 1564 přijatou 18. září 2004 a rezoluci OSN č. 1574 přijatou 19. listopadu 2004,

—

s ohledem na obnovení vyjednávání v rámci mírového procesu pod záštitou IGAD dne 7. října 2004 a podpis Memoranda o shodě mezi vládou Súdánu a SPLM/A v Nairobi v Keni dne 19. listopadu 2004, kterým se obě strany zavazují uzavřít závěrečnou dohodu o míru před koncem roku 2004,

—

s ohledem na dohodu podepsanou v Chartúmu dne 21. srpna 2004 mezi vládou Súdánu a Mezinárodní organizací pro migraci o dobrovolném návratu vnitřně přesídlených osob,

A.

vzhledem k tomu, že region Dárfúru i jiné regiony Súdánu trpí nedostatečným rozvojem a ekonomickou a politickou marginalizací,

B.

vzhledem k tomu, že v únoru 2003 vypuklo v Dárfúru povstání vedené Súdánským osvobozeneckým hnutím (SLM) a Hnutím za spravedlnost a rovnost (JEM),

C.

prohlašuje, že je hluboce znepokojeno nárůstem nebezpečí a násilí, katastrofální humanitární situací, trvalým porušováním lidských práv a opakovaným porušováním příměří v Dárfúru, a v této souvislosti znovu potvrzuje, že všechny strany jsou povinny plnit závazky uvedené v předchozích rezolucích Rady bezpečnosti;

D.

vzhledem k tomu, že navzdory příměří podepsanému dne 8. dubna 2004 nadále dochází k vraždění civilistů milicemi a povstalci a k sexuálnímu zneužívání žen a dětí a násilí páchaném na ženách a dětech,

E.

vyzývá všechny strany, aby splnily svou povinnost a ukončily veškeré násilí, odsuzuje porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva a zdůrazňuje, že pachatele těchto zločinů je nutné bezodkladně předat spravedlnosti,

F.

znovu potvrzuje nutnost toho, aby všechny strany, včetně vlády Súdánu, v celém rozsahu splnily své povinnosti podle rezolucí č. 1556 (2004) a č. 1564 (2004) Rady bezpečnosti OSN, a zdůrazňuje nutnost podporovat a obnovit důvěru mezi zranitelným obyvatelstvem a zlepšit pocit bezpečí v Dárfúru,

G.

v této souvislosti připomíná, že všechny strany musí dodržovat lidská práva a mezinárodní humanitární právo, ale že je především úkolem vlády Súdánu chránit své obyvatelstvo na svém území a udržovat na něm pořádek a přitom dodržovat lidská práva,

H.

podtrhuje, že konečné řešení krize v Dárfúru musí zahrnovat dobrovolný a bezpečný návrat přesídlených osob do jejich původního bydliště, a v této souvislosti zaznamenává Memorandum o shodě podepsané mezi vládou Súdánu a Mezinárodní organizací pro migraci dne 21. srpna 2004,

I.

vzhledem k tomu, že Africká unie nadále poskytovala pozitivní pomoc při hledání definitivního řešení dárfúrského problému a umístila v tomto regionu mírové pozorovatele,

J.

vzhledem k tomu, že podle Světového potravinového programu (WFP) umírá každý měsíc na podvýživu několik tisíc lidí, hlavně žen a dětí,

K.

vítá, že vláda Súdánu přijala určitý počet opatření pro odstranění administrativních překážek dopravy humanitární pomoci a tak umožnila přístup do Dárfúru více pracovníkům organizací humanitární pomoci a mezinárodních nevládních organizací, které se zabývají lidskými právy; přesto zdůrazňuje, že všechny strany ještě musí vyvinout úsilí k zaručení přístupu k humanitární pomoci bez překážek pro všechno obyvatelstvo Dárfúru včetně obyvatelstva, které se zdržuje mimo tábory,

L.

nabádá vládu Súdánu a skupiny povstalců, aby napomohly humanitární pomoci tak, že zajistí dodávkám a humanitárním pracovníkům pozemní a popřípadě letecký přístup bez překážek, a to včetně hranic Súdánu s Čadem a Libyí,

M.

vzhledem k tomu, že v Dárfúru dochází k porušování lidských práv, včetně bombardování civilního obyvatelstva, a nepřestává ničení táborů přesídlených osob,

N.

připomíná, že Rada bezpečnosti OSN je znepokojena důsledky, které by mohla mít situace v Súdánu pro mezinárodní mír a bezpečnost a stabilitu v regionu,

1.

vítá podpis memoranda o porozumění mezi vládou Súdánu a Súdánským lidovým osvobozeneckým hnutím/Súdánskou lidovou osvobozeneckou armádou v Nairobi dne 19. listopadu 2004, které obsahuje závazek uzavřít celkovou mírovou dohodu před koncem roku a které pro ně znamená důležitý krok na cestě k nastolení míru na jihu Súdánu a může rovněž přispět k nastolení míru v Dárfúru;

2.

podporuje iniciativu Rady bezpečnosti, která požaduje, aby vládní síly, povstalecké síly a všechny ostatní ozbrojené skupiny okamžitě ukončily veškeré násilí a útoky včetně únosů, zdržely se dalšího násilného přesídlování civilního obyvatelstva, poskytly součinnost mezinárodním akcím humanitární pomoci a dohledu, dbaly na to, aby jejich členové dodržovali mezinárodní humanitární právo, zajistily bezpečnost humanitárním pracovníkům a na všech úrovních plnily přijatý závazek nechat volný průchod humanitárním organizacím a jejich pracovníkům v souladu s rezolucí č. 1502 (2003) ze dne 26. srpna 2003 o přístupu humanitárních pracovníků k obyvatelstvu v nouzi a v souladu s Protokoly z Abuje ze dne 9. listopadu 2004;

3.

žádá všechny súdánské strany, aby přijaly opatření nutná k tomu, aby se případy porušování příměří hlášené Komisí staly předmětem okamžité pozornosti a aby ti, kdo je zavinili, se museli ze svých činů zodpovídat;

4.

podporuje výzvu Rady bezpečnosti OSN vládě Súdánu, aby tato vláda ukončila beztrestnost, která panuje v Dárfúru, a zjistila a předala spravedlnosti všechny viníky četných porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, včetně členů lidových obranných sil a milicí Džandžavíd, a trvá na tom, aby vláda Súdánu přijala všechna opatření nutná k ukončení násilí a krutostí;

5.

podporuje iniciativu Rady bezpečnosti, která požaduje, aby vláda Súdánu předala misi Africké unie za účelem ověření důkazy – především jména odzbrojených členů milicí Džandžavíd a těch, kdo byli zatčeni pro porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva – a tak ukázala, že se podřizuje požadavkům rezoluce č. 1556 (2004) a závazkům přijatým v dohodě o příměří uzavřené dne 8. dubna 2004 v N'Djamena;

6.

vítá, že generální tajemník OSN vytvořil mezinárodní vyšetřovací komisi, jejímž úkolem je prošetřit informace upozorňující na porušování mezinárodního humanitárního práva a mezinárodních nástrojů týkajících se lidských práv, kterých se dopustily všechny strany v Dárfúru, a „rovněž zjistit, zda byly spáchány zločiny genocidy, a určit pachatele těchto porušení práva s cílem zajistit, aby se viníci museli zodpovídat ze svých činů“; žádá všechny strany, aby s touto komisí plně spolupracovaly, a vyzývá mimo jiné generálního tajemníka OSN, aby ve vzájemné shodě s Úřadem vysokého komisaře pro lidská práva byla přijata vhodná opatření pro zvýšení počtu pozorovatelů lidských práv rozmístěných v Dárfúru;

7.

nabádá vládu Súdánu, aby učinila vše pro zabezpečení dobrovolného a bezpečného návratu všech uprchlíků a vnitřně přesídlených osob podle dohod, které uzavřela s Mezinárodní organizací pro migraci;

8.

zdůrazňuje, že je nutné, aby pokročila mírová jednání v Abuji mezi vládou Súdánu, SLA a JEM, jejichž cílem je vyřešit krizi v Dárfúru; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby všechny strany mírových rozhovorů v Abuji vyjednávaly v dobré víře, a dospěly tak rychle k dohodě; vítá podpis humanitárního protokolu a protokolu o bezpečnosti dne 9. listopadu 2004; vybízí strany, aby rychle začaly uplatňovat jejich podmínky, a doufá, že brzy dojde k podpisu deklarace zásad za účelem politického řešení;

9.

žádá všechny země regionu, aby činily vše, co je v jejich silách, v zájmu aktivní podpory úplné a bezodkladné realizace celkové mírové dohody;

10.

podtrhuje, že celková mírová dohoda přispěje k nastolení míru a stability v celém Súdánu a k vyřešení krize v Dárfúru, a zdůrazňuje nutnost zaujetí celonárodního přístupu, který by do procesu usmíření a upevnění míru zapojil všechny zúčastněné včetně žen;

11.

pevně stojí za rozhodnutími Africké unie zvýšit počet pracovníků její mise v Dárfúru na 3 320 osob a rozšířit její mandát na úkoly vyjmenované v odstavci 6 komuniké Rady míru a bezpečnosti Africké unie ze dne 20. října 2004; nabádá členské státy Evropské unie a státy AKT, aby dodaly materiál, logistické a finanční prostředky a ostatní nutné zdroje, a vybízí vládu Súdánu a všechny skupiny povstalců v Dárfúru, aby plně spolupracovaly s Africkou unií;

12.

žádá OSN a Africkou unii, aby zlepšily koordinaci svých plánů a zabránily tak porušování dohod o příměří, včetně pohybu jednotek;

13.

zavazuje se ihned po podpisu celkové mírové dohody pomoci súdánskému lidu v budování mírumilovného, sjednoceného a prosperujícího státu za podmínky, že všechny strany budou plnit své závazky, zvláště ty, které byly podepsány v Abuji (Nigérie) a v N'Djamena (Čad).

14.

naléhavě žádá Společnou hodnotící misi OSN, Světové banky a stran, aby ve vzájemné shodě s ostatními bilaterálními a multilaterálními dárci vytrvaly v úsilí, jehož cílem je připravit rychlé poskytnutí pomoci pro hospodářskou obnovu a rozvoj Súdánu, včetně veřejné rozvojové pomoci, popřípadě snížení dluhu a přístupu na trhy, jakmile dojde k podpisu celkové mírové dohody a jakmile tato dohoda začne být uplatňována;

15.

klade důraz na rychlé odblokování fondů Evropské unie určených pro operaci humanitární pomoci a pro Africkou unii;

16.

vyzývá členské státy Evropské unie, aby urychleně poskytly velkorysé a trvalé příspěvky humanitárnímu úsilí, které se nyní vyvíjí v Súdánu a v Čadu;

17.

zaznamenává rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN o zvážení přijetí dalších opatření, například takových, jaká jsou uvedena v článku 41 Charty Organizace spojených národů, podle něhož „Rada bezpečnosti může rozhodnout, jakých opatření nezahrnujících užití ozbrojené síly má být použito, aby jejím rozhodnutím bylo dodáno účinnosti, a může vyzvat členy Organizace spojených národů, aby taková opatření provedli. Tato opatření mohou zahrnovat úplné nebo částečné přerušení hospodářských styků, spojů železničních, námořních, leteckých, poštovních, telegrafních, rádiových a jiných, jakož i přerušení styků diplomatických.“, avšak tato opatření nesmějí zvyšovat utrpení obyvatelstva;

18.

vyzývá všechny strany a mezinárodní společenství, aby okamžitě přijaly nutná opatření k ukončení šíření zbraní v oblasti Dárfúru, která je postižena konflikty;

19.

rozhodla o tom, že do Súdánu bude vyslána vyšetřovací mise s úkolem zhodnotit situaci a následně podat zprávu předsednictvu;

20.

nařizuje svým spolupředsedům, aby předali toto usnesení Radě ministrů AKT-EU, Evropské komisi, vládě Súdánu, Africké unii, IGAD, vládám Spojených států amerických, Libye, Egypta a Číny a generálnímu tajemníkovi OSN.

—

které zasedlo v Haagu ve dnech 22. až 25. listopadu 2004,

—

s ohledem na Světovou konferenci OSN o udržitelném rozvoji malých rozvojových ostrovních států, která se konala na od 25. dubna do 6. května 1994, a Akční plán pro Barbados,

—

s ohledem na své usnesení o škodách způsobených cyklóny v Tichomoří, Indickém oceánu a v karibské oblasti a o nutnosti rychlé reakce na přírodní katastrofy, které bylo přijato v Addis Abebě dne 19. února 2004 (2),

—

s ohledem na Kjótský protokol o změně klimatu,

—

s ohledem na Dohodu o partnerství AKT-EU podepsanou v Cotonou (Benin) dne 23. června 2000,

A.

je hluboce zarmouceno následky série cyklónů, obrovskými ztrátami na lidských životech a katastrofálními následky na socioekonomických infrastrukturách, které mimořádně silně zasáhly země karibské oblasti, zejména Bahamy, Barbados, Kubu, Dominikánskou republiku, Grenadu, Haiti, Jamajku, Svatou Lucii, Svatý Vincent a Grenadiny a Trinidad a Tobago,

B.

s obavou bere na vědomí zvláště situaci Grenady, kde bylo zničeno 90 % infrastruktur a kde bylo zpustošeno celé zemědělství, a Haiti, kde při katastrofě zahynulo přibližně 3 000 lidí,

C.

vzhledem k tomu, že tyto katastrofy bohužel prokázaly opodstatněnost usnesení přijatého Smíšeným parlamentním shromážděním AKT-EU v Addis Abebě, v němž byly zdůrazněny rostoucí ničivé účinky přírodních katastrof,

D.

vzhledem k tomu, že zranitelné ostrovy AKT a sousední země trpí důsledky změny klimatu vlivem oteplování planety a že ničivé bouře a hladina moře ohrožují bezpečnost lidí a majetku i samotnou existenci některých ostrovů,

E.

připomíná, že malé ostrovní státy musí čelit nepříznivým důsledkům změny klimatu, jako jsou ničivé bouře a stoupání hladiny moří, které mohou ohrožovat samotnou existenci některých malých ostrovů,

F.

vzhledem k tomu, že stoupání hladiny moří má nepříznivé důsledky pro dostupnost a jakost sladkých vod, zemědělství a lidská sídla,

G.

vzhledem k tomu, že škody způsobené hurikánem Ivan a tropickou bouří Jeanne jasně dokazují, že původ pohromy je sice přírodní, ale rozsah škod již není, pokud dochází k anarchické výstavbě a postupy výstrahy a evakuace neplní svůj účel,

H.

je přesvědčeno, že kdyby se při přípravě a realizaci strategie rozvoje lépe bralo v úvahu předcházení přírodním rizikům, přispělo by to značně k uskutečnění přednostního cíle udržitelného rozvoje,

I.

vzhledem k tomu, potřeby obnovy dosahují několika miliard eur,

J.

vzhledem k tomu, že OSN vyzvala k poskytnutí okamžité mezinárodní pomoci ve výši 30 milionů dolarů,

K.

vzhledem k výzvě k obnově, kterou vydaly hlavy států a vlád organizace CARICOM,

L.

znovu zdůrazňuje mimořádnou zranitelnost ekonomik rozvojových ostrovních států, které mohou být kdykoli zničeny čím dál častějšími přírodními katastrofami;

1.

vyjadřuje soustrast a soucit lidu a vládám dotyčných zemí, jakož i rodinám obětí;

2.

upozorňuje Evropskou unii a mezinárodní společenství na zvláštní situaci Grenady, jejíž ekonomika a mezinárodní aktivity byly zcela ochromeny a jež má naléhavou potřebu finanční, materiální a lidské pomoci pro dlouhodobou obnovu a rekonstrukci země;

3.

vyslovuje uznání karibské a tichomořské oblasti, Evropské unii a dalším rozvojovým partnerům a organizacím za úsilí, které v těchto zemích již vyvinuli;

4.

vyzývá Evropskou unii, aby pro účely obnovy postižených zemí, zvláště Grenady, Jamajky, Haiti a Dominikánské republiky rychle zajistila uvolnění potřebných finančních prostředků;

5.

vyzývá Evropskou unii a mezinárodní společenství, aby co nejdříve zavedly systémy pro rychlý a účinný zásah, aby tak kromě okamžité humanitární pomoci existovala vhodná opatření za účelem přípravy na přírodní katastrofy a minimalizace jejich následků a zejména rychlé obnovy socioekonomických infrastruktur;

6.

podporuje vytvoření facility „Přírodní katastrofy“ AKT-EU a v rámci současného procesu revize dohody z Cotonou vyzývá Evropskou unii, aby rozšířila ustanovení čl. 2 odst. 7 písm. a) přílohy II dohody o prostředcích investiční facility na vnitrozemské a ostrovní státy AKT za účelem financování důležitých investic určených na rekonstrukci po přírodních katastrofách a obnovu výrobních odvětví jejich ekonomik i jejich udržitelný rozvoj s ohledem na omezení rozvoje, jež vyplývají z jejich specifických potřeb v oblasti rozvoje a obchodu;

7.

vyzývá mezinárodní společenství a zvláště instituce bretton-woodského systému a Evropskou unii, aby uznaly, že klasickou metodu hodnocení malých rozvojových ostrovních států, která se zakládá pouze na HDP na obyvatele, je třeba upravit tak, aby brala v potaz velmi vysokou zranitelnost z hlediska dodávek rozvojové pomoci, prominutí dluhu a obchodních preferencí, zvláště pak skutečnost, že se uvažuje o zvláštním a diferencovaném zacházení v rámci Světové obchodní organizace;

8.

vyzývá Komisi, Radu ministrů Evropské unie a členské státy Evropské unie i státy AKT, aby ve spolupráci s ostatními svými rozvojovými partnery zahájily všechny akce nutné pro to, aby rozvojové projekty a programy přinesly vhodnou odpověď na zranitelnost malých rozvojových ostrovních států;

9.

vybízí mezinárodní společenství, zejména společenství dárců (instituce a státy), aby vzaly na vědomí příští mezinárodní zasedání OSN na téma „Barbados plus 10“, které se má konat na Mauriciu ve dnech 10. až 14. ledna 2005;

10.

vyzývá všechny státy, aby plnily své závazky a ratifikovaly a prováděly Kjótský protokol o změně klimatu, a vybízí Evropskou unii a celé mezinárodní společenství, aby podporovaly programy na posílení schopností s cílem zadržet neblahé důsledky změny klimatu pro země a regiony AKT;

11.

domnívá se, že stoupání hladiny moří potenciálně ohrožuje přežití malých ostrovních států, pokud se projevuje znásobením tropických bouří, přerušováním omezeného zásobování sladkou vodou a snižováním biologické rozmanitosti, které postihuje mořské zdroje;

12.

nařizuje svým spolupředsedům, aby předali toto usnesení Radě ministrů AKT-EU, Evropské komisi, generálnímu tajemníkovi OSN, Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance a Světové obchodní organizaci.