4.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 29/1

I–IX

1–6

1–3

4–6

7–26

7–10

11–17

18–26

27–32

27

28

29–31

32

33–46

33–34

35–37

38–39

40–41

42–46

47–77

47–54

55–64

65–71

72–77

72–74

75–77

78–91

92–99

I.

Identifikace a evidence skotu je základním předpokladem, který zaručí vysledování hovězího masa, a je také jednou z podmínek pro získání různých prémií na skot, které v roce 2002 činily více než 7 miliard EUR a v roce 2004 dosahovaly více než 8 miliard EUR.

II.

Hlavím cílem auditu bylo posoudit systém identifikace a evidence skotu (SIEB) na úrovni Komise (koncepce, kontroly realizace a monitorování) a na úrovni členských států (operační systém umožňující účinné sledování zvířat od narození až po porážku a ověžení správnosti veškeré vyplacené přímé pomoci). Audit proběhl ve čtyřech členských státech, které jsou největšími chovateli skotu (Německo, Francie, Itálie a Spojené království).

III.

Systém identifikace tvoří čtyři složky, kterými jsou ušní značky, zvířecí pasy, registr zvířat a počítačová databáze s podrobnými údaji o každém zvířeti. Tato databáze je jednou ze součástí systému a měla být funkční nejpozději 31. prosince 1999.

IV.

Systém identifikace a evidence skotu byl ve čtyřech členských státech zaveden s více než dvouletým zpožděním po stanoveném termínu 31. prosince 1999 a nadále vykazuje určité nedostatky. Například zvířecí pasy skotu, se kterým se obchoduje mezi členskými státy, nejsou monitorovány, nedochází k výměně informací mezi národními databázemi, databáze jsou aktualizované se zpožděním a míra spolehlivosti informací obsažených v databázích je často považována za nedostatečnou. Hlavním zjištěním auditu je, že navržený systém identifikace a evidence skotu nezaručuje vysledování pohybu skotu v rámci Společenství ani mimo členské státy. Tyto přesuny se týkají přibližně tří milionů kusů skotu za rok (cca 4 % celkového počtu zvířat).

V.

Parlament a Rada vytvořily obecný rámec systému. Komise měla za úkol vypracovat prováděcí pravidla k některým složkám systému, ale za zavedení systému odpovídaly členské státy. Právní předpisy neobsahovaly ustanovení o výměně údajů týkajících se přemisťování skotu mezi členskými státy a tato výměna údajů byla ve skutečnosti kompromisem, neboť formáty údajů jednotlivých členských států se liší. Všechny pokusy o harmonizaci informací pocházejících z různých databází byly neúspěšné. Členské státy si vykládaly různými způsoby některá ustanovení právních předpisů Společenství týkající se dodržování lhůt pro označování zvířat ušní značkou a nahlašování veškerých přesunů zvířat, pojmu „držitel“ skotu a odevzdání zvířecích pasů. Komise nebyla pověřená přijetím prováděcích pravidel pro vytváření databází a jejich kontroly. Tato skutečnost zčásti vysvětluje rozdíly, které byly shledány mezi členskými státy.

VI.

Zavedené kontrolní a sankční mechanismy nejsou přizpůsobeny držitelům zvířat, kterými jsou například obchodníci, shromažďovací střediska a provozovatelé jatek. Členské státy dále nevyužívají některé informace obsažené v databázích (například zpoždění při nahlašování pohybu zvířat nebo míra opatření zvířat ušní značkou) pro kontrolu. Kontrolní postupy se také v jednotlivých členských státech velmi liší.

VII.

Komise interpretovala svoji roli při kontrole realizace a monitorování systému identifikace a evidence skotu restriktivním způsobem a neposkytla při vytváření databází žádné metodické vedení. Nedošlo k vydání žádného standardizovaného řídícího předpisu ani ukazatele kvality fungování databází. Postupy uplatňované při uznávání „plné funkčnosti“ databází jsou nedostatečné a role Komise se příliš často omezuje na pouhé konstatování technické existence databází, aniž by na základě přesných řídících předpisů a předem stanovených ukazatelů kvality posoudila jejich skutečnou funkčnost.

VIII.

Komise by měla mít k dispozici dostatečné zdroje, aby mohla v systému zastávat skutečnou řídící roli, a to především prostřednictvím vypracování jednotných řídících předpisů, ukazatelů kvality a formátu pro výměnu údajů mezi národními databázemi. Výměna údajů mezi členskými státy i se třetími zeměmi by měla být uspořádána tak, aby bylo možné udržet kontrolu nad pohyby zvířat v rámci Společenství i mimo členské státy.

IX.

Před vyplacením jakýchkoliv prémií je zapotřebí porovnat administrativní kontroly prováděné v jednotlivých členských státech a definovat křížové kontroly mezi databázemi systému identifikace a evidence skotu a integrovaného systému řízení a kontroly (IACS). Dále je třeba prověřit postup kontroly na místě včetně mechanismu udílení sankcí, přičemž musí být vypracovány specifické přístupy pro každou kategorii držitelů skotu a zaveden přístup, který je plně integrovaný s IACS.

1.

Nařízením specifiky zaměřeným na identifikaci a evidenci skotu (1) se zavádí jednak systém identifikace a evidence skotu (SIEB) ve fázi výroby, a jednak se vytváří specifický systém Společenství pro označování v odvětví hovězího masa. Tyto dva systémy jsou na sobě navzájem závislé; zpětné vysledování skotu díky systému identifikace a evidence je totiž předběžným předpokladem pro zajištění bezpečnosti potravinového řetězce díky systému označování. Veterinární i zdravotní důvody, jakož i požadavky v oblasti řízení některých režimů prémií Společenství v oblasti živočišné výroby hovoří ve prospěch výkonného systému pro identifikaci a evidenci skotu.

2.

Tato zpráva se týká systému identifikace a evidence skotu, aniž by se zabývala fází označování výrobků uvedených na trh. SIEB zahrnuje ušní značky pro individuální identifikaci zvířat, zvířecí pasy, individuální evidenci vedenou v každém zemědělském podniku a počítačové databáze zřízené členskými státy. Počítačové databáze, které měly být zavedeny všemi členskými státy k 31. prosinci 1999, představují důležitý prvek uvedeného systému. Databáze musí obsahovat všechny informace o všech přesunech veškerého skotu od narození až po porážku.

3.

Počítačové databáze o skotu byly původně vytvořeny pro veterinární účely (2), užívají je však rovněž správci prémií pro správní kontrolu, jež se má provádět v rámci integrovaného systému řízení a kontroly (IACS) (3). Důležitou složkou integrovaného systému řízení a kontroly, který má zajišťovat účinné řízení a kontrolu prémií v oblasti skotu, je i systém identifikace a evidence skotu (SIEB), a zvláště pak počítačová databáze skotu (4).

4.

Účetní dvůr prověřoval identifikaci a evidenci skotu již několikrát (5). Připomínky vznesené u předcházejících auditů potvrzují, že systém identifikace a evidence skotu (SIEB) je zásadní součástí celého souboru kontrolních systémů a že v oblasti schvalování, řízení a obsahu databází pro identifikaci a evidenci skotu existují nedostatky.

5.

Cílem auditu bylo prošetřit koncepci SIEB zavedenou na úrovni Evropské unie (viz odstavce 33–46) a analyzovat kontrolu a monitorování prováděné Komisí pro zajištění správného zavedení systému identifikace a evidence v jednotlivých členských státech (viz odstavce 44–77). Audit měl rovněž za cíl ověřit, že byl zřízen účinný systém identifikace a evidence skotu, a posoudit, zda předpisy, které SIEB upravuje, umožňují dosáhnout stanovených cílů jak z hlediska zásad, tak z hlediska prováděcích pravidel.

6.

Audit rovněž zhodnotil úroveň rozvoje SIEB ve čtyřech členských státech, a to v Německu (spolkové země Bavorsko a Sasko), ve Francii, Itálii a Spojeném království (Velké Británii) (viz odstavce 78–91). Cílem bylo prošetřit zavádění SIEB a přitom ověřit, zda navrhovaný systém zajišťuje zpětné vysledování skotu na evropské úrovni, zda tedy umožňuje sledovat všechny přesuny skotu od narození nebo dovozu ze třetích zemí až po porážku nebo po vývoz mimo Evropskou unii. Čtyři navštívené členské státy vlastnily v roce 2002 64 % všech kusů skotu v EU a obdržely téměř 59 % prémií na skot. Audit rovněž přihlédl k práci Komise a zejména ke zprávám z inspekcí v členských státech.

7.

Podle sčítání provedeného Eurostatem bylo v květnu až červnu roku 2002 v Evropské unii 81,1 milionů kusů skotu (6). Francie vlastnila více jak čtvrtinu veškerého evropského skotu, totiž 20,5 milionů kusů. Po ní následovalo Německo se 14,0 a Spojené království s 10,4 miliony kusů, což v daném pořadí představovalo 17,3 % a 12,8 % evropského skotu. Počet kusů skotu byl 7,2 milionů kusů v Itálii a v Irsku (8,9 %) a více jak 6 milionů kusů ve Španělsku (viz graf 1).

8.

Přesuny mezi jednotlivými zeměmi Společenství jsou poměrně dosti rozsáhlé, zatímco obchod s třetími zeměmi se jeví jako omezenější. V roce 2001 byly téměř 3 miliony kusů skotu předmětem obchodu v rámci Společenství nebo mimo jeho území, což představuje přibližně 4 % evropské populace skotu (viz grafy 2 a 3). Podle dostupných informací byl největší počet zvířat odvezen z Francie (1,4 milionů kusů skotu) a z Německa (0,5 milionů kusů). Tyto dva členské státy představují více jak 75 % převozů do jiných zemí Společenství. Naproti tomu převozy do jiných členských států představují méně než 25 kusů skotu v případě Finska, Spojeného království, Portugalska a Řecka. Stejný jev lze pozorovat i v oblasti vstupů, kde Itálie (1,3 milionů kusů), Španělsko (0,5 milionů), Nizozemsko (0,4 miliony) a Francie (0,2 milionů) zaznamenaly 93 % vstupů z ostatních členských států. Ostatních 11 členských států vykázalo v rámci Společenství méně než 7 % vstupů. Pozorované rozdíly v oblasti přemisťování skotu jsou odrazem zvláštních rysů odvětví hovězího masa v jednotlivých členských státech. Francie je pověstná tím, že má velký počet zemědělských podniků specializovaných na produkci mladého skotu prodávaného na výkrm do dalších členských států, zejména do Itálie, která má nedostatek hovězího masa.

9.

Rozpočtové výdaje na společnou organizaci trhu se u hovězího masa stále zvyšují. V roce 1999 představovaly 4,6 miliard EUR, tj. 11,5 % celkových výdajů na zemědělství, a v roce 2002 částku 7,1 miliard EUR, tedy 16,4 % výdajů na zemědělství. V roce 2004 počítá rozpočet s celkovou částkou 8,1 miliard EUR, tedy 17,2 % veškerých výdajů na zemědělství (viz tabulka 1). Tento rychlý nárůst výdajů v průběhu posledních let je výsledkem zvýšení přímé podpory a zavedení nových druhů podpory, jako je porážková prémie.

Tabulka 1

Výdaje na hovězí maso v letech 1999 až 2004

10.

Výdaje spojené s přímou podporou se zvýšily z 3,7 miliard EUR v roce 1999 na 6,0 miliard EUR v roce 2002, což v tomto pořadí představuje 80,7 % a 84,4 % celkových výdajů na hovězí maso. V rozpočtu na rok 2004 se předpokládá nové zvýšení přímé podpory ve výši 7,3 miliard EUR, tj. 90,2 % veškerých výdajů na hovězí maso. V tabulce 2 je uvedeno rozdělení přímých podpor mezi jednotlivé členské státy za rok 2002, zatímco v tabulce 3 se za rok 2002 uvádí, jak byly mezi členské státy rozděleny přímé podpory v souvislosti s BSE.

Tabulka 2

Přímé podpory vyplacené v roce 2002 na skot podle členských států

Tabulka 3

Přímé podpory vztahující se na BSE vyplacené v roce 2002 na skot podle členských států

11.

Systémy identifikace a evidence skotu byly v některých členských státech z jejich vlastního podnětu zavedeny mnohem dříve než v roce 1992. Tyto vnitrostátní systémy nezaručovaly jedinečnost identifikačních čísel, takže mnohá zvířata ze stejného členského státu mohla být označena tímtéž identifikačním číslem. Původně byly tyto vnitrostátní identifikační systémy zejména reakcí na veterinární problémy, aniž by se konkrétně zabývaly cíli zpětného vysledování.

12.

V roce 1992 se po reformě společné zemědělské politiky (SZP) výrazně zvýšily stávající přímé podpory, jako byly prémie na skot samčího pohlaví a prémie na krávy bez tržní produkce mléka, a byly zavedeny prémie nové, jako jsou prémie na porážku mimo sezonu (7) nebo extenzifikační prémie (8). Tehdy byl zaveden nový systém identifikace a evidence skotu, který měl umožnit účinnější kontrolu rozpočtových výdajů a předcházení neoprávněnému vyplácení prémií.

13.

Reforma z roku 1992 tak předpokládala současné zavedení povinného SIEB (9) a integrovaného systému řízení a kontroly (IACS), přičemž vyžadovala křížovou kontrolu (10) mezi těmito databázemi s cílem potvrzení platnosti provedených přímých plateb. SIEB měl být funkční k 1. říjnu 1993 a databáze IACS k 1. lednu 1997.

14.

Veterinární problémy a zejména první krize BSE v roce 1996 vedly Radu k tomu, aby přezkoumala ustanovení v oblasti identifikace a evidence skotu a aby usilovala o zavedení zpětného vysledování skotu od narození až po jatka a poté od jatek až po distributora. Proto se v roce 1997 Rada rozhodla posílit právní předpisy a nahradit směrnici nařízením (11), přičemž pro dosažení vytčeného cíle byly naplánovány tři hlavní etapy. Od 1. ledna 1998 musel být identifikován a evidován veškerý skot narozený, dovezený nebo určený pro obchod v rámci Společenství. Od 31. prosince 1999 měly plně funkční počítačové databáze umožnit vysledovat skot od jeho narození až po porážku nebo úhyn a od 1. ledna 2000 musel být zaveden systém povinného označování hovězího masa.

15.

Z důvodu nesnází, s nimiž se setkala Rada a Parlament při vymezování norem pro označování, a z důvodu praktických omezení, na která poukázali distributoři, bylo konečné datum 1. ledna 2000 stanovené pro zavedení systému povinného označování hovězího masa odloženo na 1. leden 2002 (12).

16.

Zavedení nových prémií (porážkové prémie a dodatkové platby) (13) v rámci reformy Agendy 2000 vedly k tomu, že krávy bez tržní produkce mléka se staly rovněž způsobilými ve vztahu k jedné nebo více přímým podporám. V souladu s novými právními předpisy týkajícími se trhu lze stanovené přímé platby získat pouze pro identifikovaná a evidovaná zvířata (14).

17.

Kromě toho se identifikace a evidence skotu a zpětné vysledování, které má být jejich výsledkem, vztahují i na všechny ostatní výdaje proplácené na hovězí maso (15), včetně výdajů na veřejné skladování nebo na náhrady při vývozu. Veřejné skladování nebo náhrady mohou totiž být poskytnuty pouze na hovězí maso a výrobky z hovězího masa označené takovým způsobem, že lze stanovit vazbu na výchozí identifikaci zvířete (16).

18.

Klíčovými prvky systému jsou ušní značky pro individuální identifikaci zvířat, zvířecí pasy, individuální evidence vedená v každém zemědělském podniku a počítačové databáze zřízené v každém členském státě.

19.

Všechna zvířata narozená po 31. prosinci 1997 nebo určená po tomto datu k obchodu uvnitř Společenství jsou identifikována značkou schválenou příslušným orgánem a tato značka je umístěna v každém uchu. Na obou ušních značkách je uveden stejný identifikační kód, což umožní identifikovat jednotlivě každé zvíře, jakož i zemědělský podnik, kde se narodilo (viz fotografie 1).

20.

Základní informace (17) jsou uvedeny ve zvířecích pasech, v evidencích a v počítačové databázi.

21.

Od 1. ledna 1998 platí, že příslušný orgán každému zvířeti, které má být identifikováno, vydá zvířecí pas do čtrnácti dnů po oznámení jeho narození nebo, v případě zvířat dovezených ze třetích zemí, do čtrnácti dnů po jeho nové identifikaci. Zvířecí pas doprovází zvíře při každém přesunu. Kromě základních informací jsou v pase uvedeny i další skutečnosti (18) (viz fotografie 2).

22.

Každý držitel zvířat, s výjimkou přepravců, vede aktualizovanou evidenci (19).

23.

Počítačová databáze skotu musí být ve všech členských státech funkční k 31. prosinci 1999 a musí obsahovat různé informace týkající se zvířat a zemědělských podniků. Pro každé zvíře se do databáze zaznamenává identifikační kód, datum narození, pohlaví, rasa nebo informace o srsti zvířete, jakož i identifikační číslo matky (nebo, v případě zvířete dovezeného ze třetí země, identifikační číslo udělené při vstupu, které má vazbu na původní identifikační číslo), identifikační číslo zemědělského podniku, kde se zvíře narodilo, identifikační čísla všech zemědělských podniků, kde bylo zvíře drženo, a data všech přesunů. Do databáze se rovněž zaznamenává datum úhynu nebo porážky. U každého zemědělského podniku uvádí databáze jméno a adresu držitele, jakož i identifikační číslo, které kromě kódu země obsahuje i kód, který se skládá nanejvýš z 12 znaků.

24.

Databáze musí umožnit, aby v každém okamžiku byla známa identifikační čísla všech kusů skotu přítomných v daném zemědělském podniku, jakož i všechny přesuny všech kusů skotu od jejich narození nebo, v případě zvířat dovezených ze třetích zemí, od jejich příjezdu do zemědělského podniku, kam bylo zvíře přivezeno při svém vstupu (20) do členského státu.

25.

Pro zajištění správného provádění SIEB musí příslušný orgán každého členského státu provést určité množství kontrol na místě (21) s cílem zkontrolovat identifikaci všech zvířat v daném zemědělském podniku. Tyto kontroly zahrnují fyzickou kontrolu určenou k ověření ušních značek, kontrolu dokladů pro záruku správného vedení evidence a existenci průkazů pro přesuny směrem dovnitř i ven, jakož i kontrolu oznamovací povinnosti vůči správci databáze týkající se každého přesunu (narození, úhyn, nákup, prodej, zapůjčení). Chovatelé, u nichž má být provedena kontrola, jsou vybráni po provedení analýzy rizik. Právní předpisy předpokládají sankce úměrné závažnosti zjištěných přestupků (22). V rámečku č. 1 jsou shrnuty sankce, které mají být použity v závislosti na zjištěných nedostatcích.

Pokud nejsou u některých zvířat plně dodrženy požadavky na identifikaci a evidenci, je pro tato zvířata uloženo omezení přesunů až do okamžiku, kdy budou tyto požadavky zcela splněny.Pokud počet zvířat, u nichž nejsou plně dodrženy požadavky v oblasti identifikace a evidence, přesahuje 20 % z celkového množství, je omezení přesunů uloženo pro všechna zvířata vyskytující se v daném zemědělském podniku.Chybějící oznámení o přesunech, narození nebo úhynu vedou rovněž k omezení přesunů do tohoto zemědělského podniku i z něj.Pokud jedno nebo více zvířat neodpovídá žádnému z ustanovení v oblasti identifikace a evidence, je omezení uloženo pro všechny přesuny všech zvířat do tohoto zemědělského podniku i z něj.Pokud držitel zvířete nemůže prokázat identifikaci zvířete do dvou pracovních dnů, musí být zvíře pod dohledem veterinárních orgánů a bez nároku na odškodnění okamžitě zlikvidováno.

26.

Členské státy, jež vlastní počítačovou databázi, kterou Komise posoudila jako plně funkční, se mohou rozhodnout, že již nebudou vystavovat zvířecí pas pro přesuny skotu uvnitř daného členského státu. V tomto případě musí mít zvířecí pas pouze skot určený k obchodu uvnitř Společenství, přičemž tento pas obsahuje údaje založené na počítačové databázi (23). Pokud členské státy vlastní plně funkční databázi umožňující provádět účinné křížové kontroly, mohou rovněž omezit objem kontrol na místě z 10 % na 5 % (24).

27.

V oblasti ochrany lidského zdraví (25) přijímá Rada a Evropský parlament na návrh Komise základní nařízení. V oblasti zemědělství přijímá Rada po konzultaci s Evropským parlamentem nařízení nebo směrnice navrhované Komisí.

28.

V základním nařízení (ES) č. 1760/2000 se uvádí (26), že Komisi je při přijímání ustanovení týkajících se ušních značek, zvířecího pasu, minimálních kontrol, které mají být provedeny, používání správních postihů a přechodných opatření nápomocen řídící výbor, který se skládá ze zástupců členských států (Výbor Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu) (27). Kromě toho se v základním nařízení (28) rovněž uvádí, že znalci Komise společně s příslušnými orgány jednak ověří, zda členské státy dodržují podmínky tohoto nařízení, a jednak uskutečňují kontroly na místě, aby se přesvědčili, že kontroly jsou prováděny v souladu s platnými právními předpisy. V tomto rámci je Komisi nápomocen Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat (29). Pokud to ve vztahu k výsledkům kontrol pokládá Komise za přiměřené, prošetří situaci na půdě tohoto výboru. Může přijmout nezbytná rozhodnutí. Rovněž je stanoveno, že Komise sleduje vývoj situace a může v případě potřeby tato rozhodnutí pozměnit nebo zrušit.

29.

Každý členský stát má v souladu s právními předpisy zavést systém identifikace a evidence skotu. Členské státy definují a spravují ušní značky, stanovují formu vedení evidence v zemědělském podniku a zavádějí zvířecí pasy.

30.

Za účelem aktualizace vnitrostátní databáze stanoví členské státy postupy pro prohlášení o přesunech skotu. Tyto postupy se provádějí buď manuálně (formuláře o oznámení), nebo automaticky (přenos souborů, internetové spojení atd.).

31.

Členské státy jsou rovněž povinny provádět kontroly u držitelů skotu a zpracovávat výroční zprávu o výsledcích kontrol. Tato zpráva musí být předána Komisi.

32.

Držitelem skotu je každá fyzická nebo právnická osoba trvale nebo dočasně odpovědná za zvířata, a to i po dobu jejich přepravy nebo pobytu na trhu. Každý držitel, s výjimkou přepravců, oznamuje příslušnému orgánu všechny vstupy i výstupy, jakož i veškerá narození a úmrtí. Tito držitelé také vedou aktualizovanou evidenci, vyplňují zvířecí pasy, umisťují ušní značky a v případě jejich ztráty je vyměňují (30).

33.

Právní předpisy přijaté v oblasti identifikace a evidence skotu musí být přiměřené cílům, kterých si přejeme dosáhnout. Je-li cílem moci sledovat veškeré přesuny skotu na území Evropské unie, musí být právní předpisy přizpůsobeny tomuto cíli.

34.

Základní právní předpisy týkající se identifikace a evidence skotu jsou obecné a ponechávají na členských státech odpovědnost za to, že na svém území zavedou systém identifikace a evidence skotu. Komise stanovila prováděcí opatření pro ušní značky, zvířecí pasy, evidence, kontroly (31) a postihy (32), ale nikoli pro počítačové databáze.

35.

V předpisech Společenství jsou uvedena nezbytná opatření pro veterinární a zootechnické kontroly. Nařízení (ES) č. 1760/2000 ukládá členským státům přijetí nezbytných opatření k tomu, aby vnitrostátní počítačová databáze byla co nejrychleji plně funkční. Komise si byla vědoma významu problému a chápala, že žádoucí vysledování zvířat vyžaduje, aby se mezi členskými státy v oblasti výměny informací o zvířatech a jejich přesunech zavedl transparentní postup, a připravila tedy návrh zaměřený tímto směrem. Rada se tímto návrhem neřídila. Nařízení přijaté v červenci roku 2000 neuvádí výměnu údajů mezi různými vnitrostátními databázemi, ale pouze postupy vzájemné pomoci mezi členskými státy. Systém ANIMO umožňuje sdělovat informace mezi členskými státy týkající se vyměňovaných zvířat, tento systém však neumožňuje získat informace k identifikaci zvířat, z nichž se zásilky skládají. Důsledkem je, že si členské státy soustavně nesdělují veterinární status zvířat určených k obchodování nebo jejich způsobilost k získání prémie.

36.

V každém případě je výměna informací mezi jednotlivými vnitrostátními databázemi ohrožena od samého počátku, neboť formáty údajů se mezi členskými státy liší. Neexistuje-li mechanismus pro výměnu údajů mezi databázemi, lze sledování přemisťování skotu zajistit kontrolou odevzdaných zvířecích pasů zvířat určených k obchodování. Nicméně tento mechanismus odevzdávání zvířecích pasů nefunguje (viz odst. 38 písm. c).

37.

V současné době nemá Komise žádný podrobný popis sledování veškerého přemisťování, ani žádnou studii, která by analyzovala jeho fungování v rámci SIEB. Neexistuje-li výměna údajů mezi vnitrostátními databázemi, nemůže Komise vydat potvrzení, že systém umožňuje, přinejmenším teoreticky, účinně sledovat všechny přesuny skotu na území Společenství.

38.

Platné právní předpisy vykazují určité nepřesnosti nebo nejasnosti, které jsou zdrojem odlišného zacházení s členskými státy a případně zdrojem omylů.

39.

Různé možnosti obsažené v právních předpisech Společenství systém zbytečně komplikují:

40.

Na rozdíl od toho, co bylo stanoveno pro ostatní prvky systému (ušní značky, pasy, evidence, kontroly na místě, správní postihy a přechodná opatření), nemá Komise pravomoc (35) stanovit prováděcí opatření týkající se zavedení a kontroly různých vnitrostátních databází (36) (viz odstavec 28). Tato podstatná slabina systému umožňuje pochopit rozdíly zjištěné mezi navštívenými členskými státy, protože každý členský stát vypracoval svou vlastní databázi, která funguje podle kritérií, jež si volně určil (viz tabulka 4).

Tabulka 4

Shrnutí zjištění Účetního dvora v rámci kontrol uskutečněných v prvním pololetí roku 2002 (37)

Zdroj: Účetní dvůr.

41.

Jediná pravomoc, která je Komisi v základním nařízení svěřena (38), je posouzení plné funkčnosti databází (39). Toto uznání umožňuje členským státům zrušit užívání zvířecích pasů pro přesuny skotu na vnitrostátním území (viz odstavec 39). Podmínky pro toto uznání ze strany Komise však nejsou v předpisech Společenství stanoveny. Toto právní „vzduchoprázdno“ vysvětluje, proč řízení postupu uznávání Komisí prodělalo podstatné změny (viz odstavce 55–62).

42.

Právní předpisy týkající se SIEB stanovují soustavu kontrol na místě, jakož i systém zvláštních sankcí. Kontroly na místě mají ověřit, že všechny prvky SIEB byly zavedeny a uspokojivě fungují. Předpisy Společenství předpokládají nepřímé finanční sankce pro držitele skotu pouze v případech závažného pochybení, kdy je stanovena porážka zvířete bez náhrady. Ve všech ostatních případech se ukládají pouze omezení na přesuny skotu. Tato omezení přesunů znemožňují nákup nebo prodej skotu, což může podstatně narušit hospodářskou činnost daného podnikatele. Předepsané sankce Společenství jsou ve všech čtyřech navštívených členských státech používány odlišným způsobem.

43.

Zjištění učiněná ve všech čtyřech navštívených členských státech ukazují, že soustava kontrol na místě a mechanismus sankcí fungovaly v okamžiku auditu nerovnovážně. V rámečku č. 2 jsou uvedeny některé příklady neuspokojivého fungování.

V Itálii prováděli identifikační kontroly veterináři zároveň s veterinárními kontrolami. V průběhu kontrol měla veterinární hlediska přednost před technickými a správními hledisky týkajícími se identifikace. Do kontrolních zpráv nebyla převzata žádná informace vztahující se specificky na kontrolu identifikace. Vzhledem k malému počtu zjištěných přestupků byl velmi omezen i počet sankcí.V Německu neexistoval postup pro sledování nesrovnalostí. Kontrolní zprávy nebyly dostatečně podrobné.Ve Spojeném království inspektoři nepoužívali seznamy nesrovnalostí týkající se přesunů k tomu, aby lépe zaměřili svou kontrolu.Ve Francii nevedly inspekce provedené na jatkách nebo ve sběrných střediscích k tomu, aby byla v daném zařízení vypracována zpráva o kontrole „identifikace“. Vzhledem k počtu zjištěných přestupků byl počet sankcí dosti nízký.

44.

Soustava kontrol, zahrnující analýzu rizik, mechanismus sankcí a kontrolní statistiky, byla před zavedením vnitrostátních databází dobře přizpůsobena ke kontrole chovatelů. Tato soustava kontrol však není dostatečně zaměřena na potřeby kontroly u jiných držitelů, to znamená obchodníků, trhů, sběrných středisek a jatek (viz rámeček č. 3).

Klasická soustava kontrol na místě má za cíl kontrolovat zvířata nacházející se v zemědělském podniku, ověřovat jejich identifikaci a kontrolovat správné vedení evidence, jakož i správnost zvířecích pasů. Tato kontrola má rovněž za úkol ověřit přesuny za posledních dvanáct měsíců. Tato soustava byla dobře přizpůsobena chovatelům skotu. Když šlo o to provést kontrolu „identifikace“ na jatkách, u obchodníka nebo ve sběrném středisku, bylo vzhledem k množství zvířat a vzhledem k rozsahu přesunů zaznamenaných těmito různými držiteli obtížné zavést do praxe tyto klasické kontrolní soustavy.

45.

Kromě toho nebyla tato soustava kontrol přizpůsobena k tomu, aby brala v úvahu informace dostupné po zavedení databází a možnosti uskutečnit účinnější kontrolu na místě díky použití seznamů nesrovnalostí odhalených díky databázi, jako je dvojí zápis, opožděné oznamování, počet vyměněných ušních značek atd. Konečně obsah kontrol na místě také není definován. V Itálii přesahuje míra kontrol na místě 20 %, protože povinné profylaktické veterinární kontroly jsou soustavně započítávány do kontrol identifikace. Tyto kontroly se soustavně nezabývají všemi technickými nebo správními hledisky spojenými s identifikací.

46.

Právní předpisy Společenství umožňují, aby kontroly SIEB na místě mohly být prováděny společně s dalšími inspekcemi, zejména s inspekcemi, které mají být uskutečněny v rámci IACS. Z hlediska chovatelů jsou si obě nařízení velmi blízká. Existence dvou specifických nařízení obsahujících některé rozdíly vyvolává problémy s výkladem a logistické problémy v terénu (viz rámeček č. 4).

Majitelé zemědělských podniků nerozlišovali vždy nutně kontroly identifikace a kontroly související s „prémiemi“. Ověřování lhůt oznámení nebo zásob ušních značek byly prováděny při identifikační kontrole, tyto prvky však nebyly kontrolovány v rámci kontroly IACS.Nesrovnalosti v identifikaci nebyly systematicky uváděny ve zprávě zpracované u příležitosti kontroly zabývající se „prémiemi“, zatímco při kontrole identifikace uváděny byly.

47.

Protože žádné pravidlo neuvádí způsoby řízení databází, liší se tyto databáze velmi výrazně v každém členském státě. Při zavádění vnitrostátních databází se nijak nepočítalo s koordinační úlohou Komise. Každý členský stát zpracoval svou vlastní databázi a nesl podstatnou část nákladů na koncepci a vývoj (40) (ve Spojeném království byly zpracovány dva nezávislé systémy, viz odstavec 62). Databáze nebyly vyvíjeny podle společného programu fungování stanoveného na evropské úrovni a postupy pro zpracování údajů nebyly harmonizovány.

48.

Přesněji lze uvést, že se situace vyznačuje neexistencí definice základních pojmů, jednotných pravidel pro řízení, ukazatelů jakosti a vymezení formátu pro výměnu údajů.

49.

Mezi tyto základní pojmy patří například minimální informace, které mají poskytnout držitelé při oznamování přesunů, nebo úplné vymezení držitelů skotu. V některých případech nevydávají zprostředkující držitelé žádné oznámení, takže zpětné vysledování příslušných zvířat není úplné.

50.

Neexistence jednotných pravidel pro řízení znamená, že zkoušky návaznosti se u jednotlivých databází liší a nesrovnalosti v přesunech nevyjadřují vždy stejnou skutečnost. V důsledku toho je spolehlivost informací uvedených v databázích velmi proměnlivá. Rámeček č. 5 dokumentuje různorodou situaci v členských státech v roce 2002.

Pro kontrolu informací uvedených v databázích stanovily členské státy nesrovnalosti, které systém odhaluje automaticky. Pokud jde o nesrovnalostí zjištěné v oblasti přesunů ve čtyřech navštívených členských státech, v Itálii jich bylo pět, v Německu padesát pět, ve Spojeném království osm a ve Francii třicet pět.Příklady nesrovnalostí v případě přesunů jsou: opuštění zemědělského podniku, po kterém nenásledoval žádný záznam o vstupu u jiného držitele (majitel zemědělského podniku, obchodník, jatka atd.), datum opuštění zemědělského podniku je pozdější než datum vstupu do dalšího zemědělského podniku, odchylky mezi datem odchodu zaznamenaným jedním držitelem a datem vstupu zaznamenaným následujícím držitelem. Tento poslední příklad může poukazovat na to, že nebyl zaznamenán některý mezistupeň přesunu, což tedy znamená ztrátu zpětného vysledování při jednom z přesunů.Pravidla řízení týkající se jednoho a téhož typu nesrovnalostí se v členských státech velmi lišila. Když tedy pro zvíře, o kterém držitel prohlásil, že „opustilo podnik“, nebylo podáno oznámení o „vstupu“ u jiného držitele, označil to německý systém za nesrovnalost, pokud byl rozdíl dva dny, francouzský systém to označil za nesrovnalost při rozdílu 30 dnů, zatímco v Itálii a ve Spojeném království se s takovou nesrovnalostí vůbec nepočítalo. V těchto dvou databázích tedy neexistoval automatický systém pro sledování „ztracených“ zvířat.K 1. lednu 2002 obsahovala italská databáze 2 305 076„ztracených“ zvířat. O těchto zvířatech podal držitel oznámení jako o zvířatech, „která opustila podnik“, žádný jiný držitel však nepodal oznámení o jejich vstupu. Příčiny této situace je třeba hledat buď v neexistujících nebo chybných oznámeních, v chybném vkládání údajů, či jiných počítačových omylech. Ve Spojeném království přivedla stejná situace orgány k zavedení „long dead programme“, který umožňuje vyloučit nesrovnalosti týkající se zvířat, která je třeba pokládat za mrtvá.Pokud bylo zvíře evidováno u dvou držitelů zároveň, systémy v Německu a ve Spojeném království oznamovaly nesrovnalost od prvního dne překrývání, francouzský systém hlásil nesrovnalost, pokud překrývání trvalo 15 dnů, a italský systém s takovou nesrovnalostí nepočítal.

51.

Členské státy zpracovaly pro vnitrostátní databáze málo kvalitativních ukazatelů. Pro nesrovnalosti nebyla stanovena žádná vhodná prahová hodnota. Kromě toho soubor kontrolních ukazatelů buď neexistoval, nebo se teprve zpracovával.

52.

Neexistující definice slučitelného formátu pro výměnu údajů mezi databázemi brání úplnému zpětnému vysledování skotu, který se přesunuje z jednoho členského státu do druhého.

53.

Pro účinné zpětné vysledování v reálném čase má zásadní význam dodržení lhůt pro oznámení. Členské státy nejsou povinny analyzovat tyto údaje, ani je nemusí předávat Komisi. Rozbor informací sdělených Účetnímu dvoru ukázal, že ve lhůtách pro oznámení existují velké rozdíly v závislosti na typu přesunů a na členských státech (viz graf 4).

54.

Při zavádění databází neposkytla Komise pomoc nebo radu těm členským státům, které o to žádaly. Spojené království tak Komisi požádalo o pomoc ve stádiu koncepce svého systému, tato pomoc mu byla odmítnuta.

55.

Komise posuzuje (41) plnou funkčnost vnitrostátních databází před tím, než členský stát zruší zvířecí pasy pro přesuny skotu na svém vnitrostátním území (viz odstavec 26). Pro toto uznání plné funkčnosti databází se Komise v těch členských státech, které o ně požádají, opírá o analýzu odpovědí členských států uvedených v dotazníku a o dvoudenní návštěvu na místě. Tato návštěva má za cíl předvést provoz databáze. Komise následně vydá rozhodnutí o uznání plné funkčnosti vnitrostátní databáze. V rámečku č. 6 jsou převzaty některé příklady podmínek, které jsou uvedeny v rozhodnutích Komise o uznání plné funkčnosti databází.

Komise velice často uváděla podmínky, které musí členský stát dodržet proto, aby jeho databáze byla zcela spolehlivá. Při postupu uznávání lucemburské databáze Komise poukázala zejména na dvě slabiny, totiž na skutečnost, že příslušný orgán nebyl s to rychle opravovat chyby nebo chybějící údaje a že lhůta pro oznamování přesunů, narození a úmrtí byla delší než sedm dnů.V případě Dánska Komise zmínila dvě stejné slabiny. Kromě toho nebylo zajištěno ověřování pravosti pasů a nebyl oznamován statut prémií.V Belgii nebyly do databáze zaznamenávány všechny druhy přesunů a příslušný orgán nebyl s to rychle opravovat chyby nebo chybějící údaje.Pokud jde o Nizozemsko, příslušný orgán nebyl s to rychle opravovat chyby nebo chybějící údaje, lhůta pro oznamování přesunů, narození a úmrtí byla delší než sedm dnů a nařízení (ES) č. 2630/97 nebylo správně uplatňováno.Pokud jde o Rakousko, přesuny zvířat nebyly zaznamenávány, chyby byly opravovány se zpožděním a vnitrostátní právní předpisy v oblasti lhůt pro oznamování přesunů nebyly dodržovány.V případě Švédska nebyly oznamovány ani převozy na jatka, ani do kafilérií. Chyby byly opravovány opožděně a nebyla dodržována všechna ustanovení týkající se nové identifikace skotu v případě ztráty ušních značek. Nebyly dodržovány lhůty pro oznámení přesunů.V Severním Irsku byly orgány vyzvány k tomu, aby přijaly nezbytná opatření pro zlepšení spolehlivosti záznamu údajů, pro zlepšení postupů spojených s náhradou ušních značek, zejména pokud jde o lhůty pro jejich rozdávání a o zpětné vysledování. Rovněž se měl zlepšit postup ověřování pravosti a potvrzování platnosti pasů.Ve Francii byly orgány vyzvány k tomu, aby lhůtu pro oznamování přesunů, narození a úmrtí snížily na sedm dnů, aby zaznamenávaly všechny přesuny zvířat a rychle opravovaly všechny chyby nebo chybějící údaje zjištěné při kontrolách na místě.

56.

V oblasti identifikace a evidence skotu nezaručovaly podmínky zapsané do rozhodnutí Komise pro uznání plné funkčnosti databází a zjištění provedená Potravinovým a veterinárním úřadem, jakož i generálním ředitelstvím pro zemědělství, že zavedený systém umožňuje ve vztahu k lhůtám oznamování, neexistenci oznamování nebo sankcím ověřit podmínky požadované právními předpisy.

57.

Rozhodnutí o uznání plné funkčnosti databáze mělo pouze za cíl potvrdit, že tato databáze je v technickém smyslu slova plně funkční. Podle Komise se toto uznání omezovalo pouze na schválení koncepce systému zavedeného členským státem. Komise kromě toho neposuzovala vlastní chod systému na základě přesných pravidel pro řízení nebo předem definovaných ukazatelů jakosti. Praktický chod a konečná spolehlivost databáze ovšem závisí na držitelích, kteří musí provádět záznamy vyčerpávajícím způsobem a zajišťovat rychlou aktualizaci.

58.

Kromě toho všechna rozhodnutí o uznání funkčnosti obsahují odkladné podmínky spojené s formálním závazkem dotčených členských států, že před datem zahájení oficiálního uznání zavedou určitá opatření na zlepšení chodu databází. Účinné provádění vydaných doporučení začala Komise soustavně sledovat od roku 2001.

59.

Od roku 2001 provedl také Potravinový a veterinární úřad různé kontrolní úkoly týkající se zpětného vysledování a jejich výsledky jsou zohledňovány při posuzování koncepce a chodu databází. Tento postup byl sice nyní přijat, to ovšem neplatí pro první případy posuzování funkčnosti databází. Tyto hloubkové kontroly slouží jako základ pro posouzení funkčnosti databází. Komise proto přikládá větší význam postupu uznávání databází a úloze, kterou přitom může sehrát.

60.

Počátkem roku 2004 uznala Komise v termínech uvedených v tabulce 5 databáze devíti členských států a Severního Irska.

Tabulka 5

Data přijetí rozhodnutí, kterými Komise uznala plnou funkčnost databází

61.

Databáze šesti členských států nebyly na počátku roku 2004 ještě uznány. Jde o Řecko, Španělsko, Irsko, Itálii, Portugalsko a Spojené království (Velkou Británii). Tato situace je podrobněji popsána v rámečku č. 7.

Pokud jde o Portugalsko, útvary Komise se v souvislosti se slabinami zjištěnými na místě inspektory generálního ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele dne 19. října 2000 prozatím nevyjádřily k návrhu rozhodnutí o uznání.Španělské orgány předaly dotazník Komisi dne 24. července 2001. Prohlásily, že jsou připraveny přijmout návštěvu Komise pro oficiální uznání databáze, vyslovily však přání, aby datem zvoleným pro účinnost uznání bylo datum zaslání dotazníku Komisi. Od roku 2002 je objem kontroly na místě snížen na 5 %.Spojené království navštívila Komise ve dnech 20. a 21. listopadu 2001. Byl vyhotoven návrh rozhodnutí s navrhovaným datem účinnosti 1. dubna 2002, ale i zde se útvary Komise v důsledku slabin zjištěných na místě prozatím nevyjádřily.Dopisem ze dne 23. ledna 2002 informovaly pouze irské orgány Komisi o tom, že jejich databáze je plně funkční a že tudíž snižují objem kontrol na místě z 10 % na 5 %.Pokud jde o Itálii, Komise dostala vyplněný standardní dotazník ke dni 28. února 2002. Italské orgány prohlásily, že jsou připraveny přijmout návštěvu Komise pro oficiální uznání databáze.Dopisem ze dne 24. července 2001 řecké orgány ohlásily Komisi časový rozvrh zavedení databáze s předpokládaným uvedením do provozu v červnu roku 2002.

62.

U některých členských států (Portugalsko a Spojené království) se útvary Komise prozatím nevyjádřily k návrhu rozhodnutí o uznání. Toto zpoždění v rozhodovacím procesu způsobuje dotčeným členským státům újmu. Kromě toho si dva členské státy (Španělsko a Irsko) i bez vydaného úředního rozhodnutí Komise přisvojily výhody plynoucí z uznání, a snížily objem kontrol z 10 % na 5 %.

63.

Spojené království zavedlo dvě oddělené databáze, jednu ve Velké Británii a druhou v Severním Irsku (42). Obě databáze jsou neslučitelné, jak o tom svědčí nezdar projektu na sbližování údajů o přesunech skotu mezi oběma databázemi, což je práce, kterou příslušný orgán provádí na žádost Komise. Dostupné údaje neumožňují sledovat zvířata, která jsou převážena mezi územím Severního Irska a Velké Británie. Kromě toho veterináři používali jinou databázi, což neodpovídá cílům stanoveným v právních předpisech (43).

64.

Komise uznala databázi Severního Irska za plně funkční dne 1. listopadu 1999. Skutečnost, že ve Spojeném království byly zavedeny dvě oddělené databáze a že Komise uznala jen jednu z nich, není v souladu s předpisy Společenství. Vzhledem k neslučitelnosti obou databází není možné je z hlediska provozu pokládat za jedinou databázi.

65.

Až do roku 1999 vykonávalo pravomoci v oblasti identifikace a evidence generální ředitelství pro zemědělství. Po tomto datu byly tyto pravomoci převedeny na generální ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele (44). Kontroly a výplata prémií na zvířata jsou však v pravomoci generálního ředitelství pro zemědělství (IACS). Od roku 1999 mohou být prémie na zvířata vypláceny pouze pro skot, který je správně identifikován a evidován na úrovni SIEB (45). Dohled nad SIEB tedy mají vykonávat obě generální ředitelství. Právní předpisy týkající se IACS, jakož i SIEB členským státům umožňují, aby minimální objem kontrol na místě snížily z 10 % na 5 %, pokud je jejich vnitrostátní databáze plně funkční a umožňuje provádět křížové kontroly v rámci IACS déle než jeden rok (46).

66.

Generální ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele má zajišťovat postup uznávání plné funkčnosti vnitrostátních databází (viz odstavce 55–62) a sledovat statistiky o kontrolách na místě, jež jsou členské státy povinny zavést v rámci SIEB (viz odstavec 46).

67.

Běžné sledování zajišťuje Potravinový a veterinární úřad, který je součástí generálního ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele. Na začátku roku 2002 zahájil Potravinový a veterinární úřad řadu cest do členských států pro posouzení průběhu kontrol zpětného vysledování hovězího masa a výrobků z hovězího masa. Během těchto cest se analyzuje celý řetězec, od chovu až po prodejní místa. Zprávy obsahující připomínky a doporučení podléhají různým postupům pro členské státy a konečná zpráva je zveřejněna na internetových stránkách Komise. Pro provedení těchto prací navštěvuje Potravinový a veterinární úřad během 12 měsíců všech patnáct původních členských států.

68.

Generální ředitelství pro zemědělství působí na úrovni členských států v rámci schvalování účetní závěrky. Z tohoto důvodu má toto generální ředitelství po kontrolách na místě provedených v rámci SIEB posoudit spolehlivost informací obsažených v databázi skotu a postupy pro výměnu informací mezi vnitrostátními kontrolními útvary. Zjištění provedená generálním ředitelstvím pro zemědělství v průběhu cest zaměřených na „schvalování účetní závěrky“ mohou poukázat na obtíže při realizaci křížových kontrol mezi údaji, které jsou uvedeny v žádostech o prémie, a údaji z databáze SIEB, nebo také na zpoždění v oznamování přesunů, na neuspokojivé vedení evidencí o chovaných zvířatech či na pochybení týkající se systému potvrzování platnosti pasů. Mohou být rovněž odhaleny nedbalosti v pořádání identifikačních kontrol, jako je neexistence kontrol u jiných držitelů, než jsou ti, kteří předkládají žádosti o prémie, nebo neexistence sdělování výsledků kontrol mezi útvary pověřenými správou prémií a těmi, které jsou pověřeny identifikací.

69.

Koordinace činností prováděných v členských státech jednotlivými pracovníky Komise se v průběhu času zlepšila. Při neexistenci kvantifikovaných ukazatelů jakosti používaných všemi těmito pracovníky však těmto pracovníkům chybí nástroj pro posouzení přijatelnosti či nepřijatelnosti vnitrostátních databází.

70.

Kromě slabin uvedených pod odstavce 44 a 92 nejsou statistiky o kontrolách na místě v rámci SIEB zpracované členskými státy ani analyzovány, ani používány jako nástroj pro koordinační práci Komise (viz tabulka 6).

Tabulka 6

Výsledky kontrol na místě uskutečněných v rozpočtovém roce 2000 v rámci systému identifikace a evidence skotu

71.

V obou právních předpisech, které se odvolávají na SIEB, jsou navrhovány sankce. Předpis týkající se SIEB, jakož i jiné veterinární předpisy neuvádějí žádný finanční postih v případě nedodržení platných pravidel. Naproti tomu nařízení upravující IACS navrhuje v případě nedodržení pravidel finanční sankce. V případě závažných nesrovnalostí týkajících se identifikace a zjištěných při kontrolách mohou úkoly zpracovávané generálním ředitelstvím pro zemědělství vést k finančním opravám (47). Režimy sankcí jsou odlišné a mezi oběma systémy neexistuje žádná vazba.

72.

V nařízení o integrovaném systému řízení a kontroly (IACS) se uvádí, že členské státy provádějí správní kontrolu, která umožňuje zajistit dodržování podmínek způsobilosti pro přidělování podpor a prémií. Tato správní kontrola zahrnuje zejména křížovou kontrolu pomocí databáze skotu. Pro potvrzení platnosti žádostí o prémie využívá tedy IACS počítačovou databázi skotu (ústřední složku SIEB) (48).

73.

Komise dbá na to, aby všechny členské státy zavedly správní kontroly. Ty musí zahrnovat ověření všech podmínek způsobilosti pomocí databáze SIEB. Úroveň kontroly podmínek způsobilosti je ve čtyřech navštívených členských státech velmi různorodá.

74.

Komise přesně vymezila správní kontroly, které mají být provedeny v rámci prémií za skot a které rozdělila na kontroly klíčové a kontroly pomocné. Neuvedla, jaké nesrovnalosti v oblasti identifikace se mají brát v úvahu, ani to, zda mohou výplaty zastavit či nikoli. V rámečku č. 8 je uveden přehled nesrovnalostí týkajících se přesunů.

Příklady nesrovnalostí v případě přesunů: opuštění zemědělského podniku, po kterém nenásledoval žádný záznam o vstupu u jiného držitele (majitel zemědělského podniku, obchodník, jatka atd.), datum opuštění zemědělského podniku, které bylo pozdější než datum vstupu do dalšího zemědělského podniku, odchylky mezi datem opuštění zaznamenaným jedním držitelem a datem vstupu zaznamenaným následujícím držitelem (možnost nezaznamenaného mezistupně přesunu a ztráta zpětného vysledování).

75.

Během krizové situace s BSE v roce 1996 zavedla Komise nařízení, které stanovilo porážku a likvidaci kusů skotu starších 30 měsíců a které se vztahovalo výhradně na Spojené království (49). Během druhé krize v roce 2000 přijala Komise nová opatření použitelná pro ostatní členské státy. V tomto novém nařízení Komise stanovuje, že pokud mají být zvířata způsobilá pro platby přiznávané v případě porážky a likvidace skotu, musí být identifikována a evidována v souladu s nařízením o SIEB (50).

76.

Nařízení použitelné pro Spojené království nebylo po zavedení této podmínky změněno. Proto se pro způsobilost zvířat pro platby v případě porážky a likvidace skotu nepožadovalo, aby byla tato zvířata identifikována a evidována v souladu s nařízením o SIEB. Toto rozdílné zacházení s členskými státy vytváří nesoulad právních předpisů. SIEB byl totiž v EU zaveden po krizové situaci s BSE. Pouze Spojené království, stát jehož se onemocnění dotklo nejvíce, nebylo právně vázáno provádět křížovou kontrolu pomocí vnitrostátní databází a mělo právo na platby pro neidentifikovaná zvířata porážená za účelem likvidace.

77.

Komise zdůvodnila rozdíl v zacházení cílem sledovaným v nařízení z roku 1996, které mělo umožnit stáhnout z trhu starší krávy, které nepodléhaly povinnosti identifikace a jejichž věk nemohl být určen po přezkoumání zubů. Tuto argumentaci, která již dnes není opodstatněná, bylo možno ospravedlnit tím, že zavedení podmínek identifikace pro starší zvířata by zvýšilo riziko neveřejných porážek.

78.

Situace, již jsme mohli pozorovat ve čtyřech členských státech navštívených během prvního pololetí roku 2002, tedy více jak čtyřiadvacet měsíců po uplynutí lhůty 31. prosince 1999 stanovené pro zavedení účinného systému identifikace a evidence, vykazovala nedostatky. Některé členské státy byly v okamžiku auditu ještě ve stádiu vývoje svého vlastního systému a ve všech navštívených členských státech se uvažovalo o dalších zlepšeních. Jestliže některá zjištění Účetního dvora ztratila v mezidobí své opodstatnění, jiné slabiny identifikované v té době jsou předmětem doporučení (viz odstavce 92 až 99) a musí být ještě napraveny. V tabulce 4 je pro všechny čtyři navštívené členské státy doložena situace pozorovaná v roce 2002 v pěti oblastech, jmenovitě pro ušní značky, evidence zemědělských podniků, zvířecí pasy, počítačové databáze a úroveň účasti různých držitelů na systému.

79.

Předpisy stanoví, že množství ušních značek rozdaných majitelům zemědělských podniků pokrývá potřeby nejdéle na dobu jednoho roku. V navštívených členských státech nebyly ušní značky ještě stále na toto množství omezeny. Formát ušních značek povětšinou odpovídá předepsaným požadavkům (viz fotografie 1).

80.

V Německu, ve Francii a v Itálii nevyhodnotily vnitrostátní orgány jakost ušních značek za použití takových ukazatelů, jako je objem ztrát ušních značek nebo častost výměny. Stejně tak neprozkoumaly postupy pro přidělování zakázek. Naproti tomu ve Spojeném království, kde byly schváleny ušní značky pocházející od 12 různých výrobců, jsou k dispozici statistické údaje („Ear Tag Allocation System“ (systém přidělování ušních značek)) a ty ukazují, že po čtyřech letech bylo vyměněno 10,8 % všech značek. Objem obměny byl velmi proměnlivý v závislosti na dodavatelích a mohl někdy dosáhnout i 23 %.

81.

Evidence zemědělských podniků nebyly vždy ve formátu požadovaném v právních předpisech. Ve všech navštívených členských státech nepřebírala evidence používaná na jatkách, ve velkoobchodě a u obchodníků všechny informace požadované v právních předpisech (viz rámeček č. 9).

Ve Francii neprovedl příslušný orgán podle čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 1760/2000 schválení evidence určené pro všechny kategorie držitelů. Schválený formát evidence pro chovné zemědělské podniky nestanovil průběžné záznamy o přesunech stáda a nedával možnost přímo se seznámit s počtem kusů skotu vyskytujících se v zemědělském podniku.V Itálii souběžně existovaly dva rozdílné vzory stájové evidence. Ani jeden ze vzorů nepočítal s průběžným zaznamenáváním přesunů skotu. Pro jatka nebyla schválena žádná evidence.Ve Spojeném království nevedli obchodníci, správci trhů a jatka vždy evidenci ve formátu schváleném příslušným orgánem.

82.

Formát zvířecích pasů se v jednotlivých členských státech velmi lišil, každý členský stát si vyvinul svůj vlastní systém. Zvířecí pasy nebyly mezi sebou srovnatelné a chovatelé v jiném členském státě nemohli odhalit logický princip, podle kterého byly různé pasy zpracovány (viz fotografie 2). Sledování pasů zvířat přemisťujících se mezi členskými státy nebylo v navštívených členských státech dostatečné (viz rámeček č. 10).

V Itálii nebyla spolehlivost pasů zaručena. V některých oblastech totiž současně existovaly různé vzory pasů, ručně vypsané pasy byly používány vedle pasů vytištěných. V některých případech neobsahovaly pasy telat dovezených ze třetích zemí a identifikovaných v zemědělském podniku vstupu žádný údaj týkající se jejich provenience. Italské úřady se rozhodly, že nebudou pro zvířata pocházející z ostatních členských států vydávat nové pasy, ale informace obsažené v čárových kódech pasů přemístěných zvířat nebyly soustavně využívány proto, že tyto čárové kódy nebyly standardizovány. Pasy poražených zvířat nebyly soustavně odevzdávány příslušnému orgánu. Některá jatka posílala pasy do sídla vnitrostátní databáze, další je zasílala místním jednotkám a jiná si je po několik let schovávala. Neexistovala žádná křížová kontrola mezi pasy poražených zvířat a mezi informacemi týkajícími se jatek a sdělovanými těmito jatkami do databází.V Bavorsku a v Sasku neexistoval postup umožňující monitorovat odevzdávání pasů po porážce skotu. Pasy nebyly soustavně odevzdávány „Regionalstelle“ spolkové země. Kromě toho jatka nevyplňovala zvířecí pasy pro všechny poražené kusy skotu. V případě opětného vydávání pasů neexistoval postup, jak se ujistit o opodstatněnosti těchto nových vydání.Francouzské orgány vydávají zvířatům pocházejícím z dalších členských států nový pas. Pasy přemisťovaných zvířat pocházejících z jiného členského státu nebyly odevzdávány státu původu. Tyto pasy byly shromažďovány buď na ministerstvu zemědělství nebo u místních orgánů v očekávání jejich případného zpětného vydání do členského státu původu. Neexistoval ani postup evidence těchto pasů, ani systém jejich znehodnocení.

83.

V předpisech se uvádí, že držitelé zaznamenávají v databázi všechny přesuny do zemědělského podniku a z něj, aniž by přesně stanovily, jaký typ informací má být sdělován. Informace v oznámeních o přesunech nebyly proto vždy úplné. Francouzské orgány tak shromažďovaly velmi omezené informace o určení skotu. Držitelé měli pouze uvést důvod, proč bylo zvíře odvezeno, a to buď „řeznictví“ nebo „chov“, aniž by byla poskytnuta informace o skutečném místě určení daného kusu (francouzský trh nebo jiná země). V důsledku toho neposkytovala databáze žádnou informaci o přemisťování zvířat v rámci území Společenství nebo mimo ně. Sběrná střediska v Itálii neoznamovala přesuny soustavně. Kromě toho bylo zaznamenáno velké zpoždění ve zpracování oznámení. V letech 2000 a 2001 bylo více jak 95 % oznámení všeho druhu zaznamenáno do databáze ve lhůtě delší než je stanoveno v předpisech.

84.

Mechanismus odhalování nesrovnalostí přesunů a nakládání s těmito nesrovnalostmi se v navštívených členských státech velmi lišil (viz rámeček č. 11).

V Německu byla zavedena sada 600 předběžných kontrolních testů, aby se zajistila optimální jakost údajů vložených do databáze. Byly rovněž provedeny i další následné testy. Kromě toho německé orgány zavedly v databázi ukazatel jakosti údajů. Tento ukazatel uváděl procento zvířat vykazujících nesrovnalosti ve vztahu k celkovému počtu přesunů.Pokud jde o oznámení o vstupu provedená v roce 2001 v Itálii, v 515 967 z těchto oznámení nebyl uveden původ přesunu (21 % z celkového množství). K 1. lednu 2002 byl oznámen odchod 2 305 076 zvířat, aniž by bylo uvedeno místo jejich určení. V březnu 2002 bylo ve vnitrostátní databázi zaznamenáno 743 079 dvojmo vydaných ušních značek.Ve Velké Británii bylo zaznamenáno zpoždění v oznamování přesunů. Po jistém počtu přesunů směrem ven nenásledoval přesun směrem dovnitř, což znamená, že zvířata se „ztratila“. Kromě toho byly některé nesrovnalosti napraveny za pomoci automatického postupu, který chybějící přesun sám vygeneroval (v dubnu 2002 bylo napočítáno 1 915 000„opravných“ přesunů).Ve Francii neměla sběrná střediska a prodejci povinnost oznamovat přesuny, pokud u nich skot zůstával po dobu delší než 30 dnů. Pokud jde o jatka, ta neměla vůbec povinnost přesuny oznamovat.

85.

Ve Francii a v Itálii nebyly místní databáze synchronizovány s celostátní databází. Ve Francii přispívalo do celostátní databáze 43 místních databází. U 75 % navštívených zemědělských podniků byly zjištěny kvantitativní a kvalitativní rozdíly mezi údaji obsaženými v celostátní databázi a v místní databázi. V Itálii nemělo všech 198 místních databází přímý přístup do celostátní databáze. Kromě toho jatka nebyla vůbec propojena s celostátní databází. Ve všech navštívených zemědělských podnicích byly zjištěny rozdíly mezi údaji pocházejícími z různých databází.

86.

Jakost informací obsažených v databázích byla v Německu posouzena jako uspokojivá, ale ve všech třech ostatních členských státech jako neuspokojivá. Bylo zpracováno málo ukazatelů jakosti údajů přebíraných do databází a pro potvrzení jakosti těchto údajů nebyly použity externí zdroje.

87.

Pokud jde o oznámení, úroveň účasti jednotlivých držitelů byla posouzena jako uspokojivá v případě chovatelů. Zpětné vysledování však přesto není úplné, pokud všichni držitelé, i dočasní, jako jsou obchodníci, velkoobchodníci a správci sběrných středisek, nebudou oznamovat vstupy a výstupy.

88.

Ve Francii nebyla do systému začleněna jatka. Jatka představují spojnici mezi identifikací ve vlastním slova smyslu a označováním hovězího masa. Z tohoto důvodu představují klíčový spojovací prvek v realizaci úplného zpětného vysledování.

89.

V databázi Francie, která uskutečňuje více jak 50 % vývozu v rámci Společenství, nejsou žádné informace o přesunech ve vztahu k ostatním členským státům. U ostatních členských států ukazují informace pocházející z počítačových databází a týkající se přemisťování skotu v rámci Společenství na podstatné odchylky mezi výstupy hlášenými členským státem původu a vstupy hlášenými členským státem určení (viz tabulka 7). V rámečku č. 12 jsou uvedeny příklady nesrovnalostí a nesouladů zjištěných mezi vnitrostátními databázemi.

Tabulka 7

Harmonizace údajů o přesunech skotu v rámci Společenství obsažených ve vnitrostátních databázích

RŘESUNY V ROCE 2000

PŘESUNY V ROCE 2001

V italské databázi bylo pro rok 2001 zaznamenáno pouze 22 687 zvířat pocházejících z Německa, zatímco podle německé databáze jich bylo do Itálie převezeno 114 820. V roce 2000 představují tyto údaje ve stejném pořadí 18 255 a 79 691. Kromě toho nebyl v italské databázi sebemenší údaj o přejezdech směrem do Německa, ačkoli vstupy z Itálie byly v německé databázi zaznamenány (1 126 kusů skotu v roce 2000 a 73 kusů skotu v roce 2001).V německé databázi bylo v roce 2000 hlášeno pouze 23 zvířat vyvezených do Spojeného království, zatímco v databázích Spojeného království jich bylo zaznamenáno 52. V roce 2001 vykazovala německá databáze 163 zvířat vyvezených do Spojeného království, zatímco databáze Spojeného království jich uváděly 1 122.Zatímco v databázích Spojeného království nebyl zaznamenán žádný přejezd, v italské databázi byly uvedeny vstupy v počtu 160 kusů skotu v roce 2000 a 82 kusů v roce 2001, ačkoli byly tyto přesuny vlastně zakázány.Na další nesoulad musíme upozornit na úrovni přejezdů z Itálie směrem do Spojeného království. V roce 2000 bylo hlášeno, že z Itálie do Spojeného království bylo převezeno 160 zvířat, zatímco databáze Spojeného království jich uváděly pouze 5. V roce 2001 se situace obrátila, protože italská databáze nezaznamenala žádný převoz do Spojeného království, zatímco vstupů bylo zaznamenáno 37.

90.

Výrazné odchylky (viz tabulka 8) lze v letech 2000 a 2001 nalézt i mezi údaji z Eurostatu a údaji z vnitrostátních databází, pokud jde o obchod s třetími zeměmi. S ohledem na šetření provedené Účetním dvorem neexistuje mezi údaji pocházejícími z obou zdrojů žádná návaznost. Nebylo možno získat přesný obrázek o přemisťování zvířat mezi členskými státy a třetími zeměmi.

Tabulka 8

Porovnání údajů o dovozech ze třetích zemí

DOVOZY V ROCE 2000

DOVOZY V ROCE 2001

91.

Kontroly na místě uskutečněné členskými státy (viz tabulka 6) byly posouzeny následujícím způsobem. V Německu byly kontroly na místě organizovány na úrovni spolkových zemí. V Bavorsku nebyl dodržen minimální objem 10 % kontrol, metoda pro výběr příjemců, kteří měli být kontrolováni, nevycházela z roční analýzy rizik, nebyly použity sankce stanovené v předpisech a výsledky kontrol na místě nebyly soustavně předávány správcům prémií. Ve Francii a Spojeném království nebyl pro kontroly na místě dodržen minimální objem 10 %. V Itálii byla spolehlivost kontrol na místě zpochybněna v důsledku toho, jak vypadala jakost kontrol, formalizace výsledků a kontrol, použití sankcí a předávání výsledků správcům prémií.

92.

Pokud se domníváme, že cílem předpisů v oblasti identifikace a evidence skotu je zajistit zpětné vysledování všech přesunů skotu na území Evropské unie, vykazují příslušné právní předpisy koncepční nedostatky (odstavce 33–46). V právních předpisech Společenství není stanoven postup pro sledování přesunů skotu mezi členskými státy, přestože 3–4 % skotu se každoročně přesouvá na území jiného členského státu.

93.

Platné právní předpisy vykazují nepřesnosti nebo nedostatečnou provázanost, což způsobuje, že členské státy s nimi zacházejí nejednotně (odstavec 38). Systém navíc komplikuje možnost různého používání právních předpisů (odstavec 39).

94.

Databáze vyvinuté v členských státech jsou do velké míry nejednotné, což brání propojení mezi těmito databázemi (odstavce 40–41).

95.

Každý členský stát přijal pro SIEB svá vlastní pravidla řízení. Bylo zpracováno málo ukazatelů jakosti (odstavce 86–90).

96.

Právní předpisy stanovují, že Komise posoudí plnou funkčnost databází, přitom však pro to nejsou vymezena pravidla. Cílem tohoto uznání je oprávnit členské státy ke zrušení zvířecích pasů pro přesuny skotu v rámci vnitrostátního území daného členského státu a snížení objemu kontrol pro prémie na zvířata z 10 % na 5 %. Toto zdůvodnění snižuje dosah uznání plné funkčnosti databází. (odstavce 55–64).

97.

Kontroly na místě, které mají uskutečňovat členské státy, nejsou přizpůsobeny všem držitelům skotu. V případě chovatelů nejsou kontroly „identifikace“ a kontroly IACS soustavně začleněny do systému. Vícečetné kontroly tak zanedbávají možné účinky součinnosti (odstavce 42–46). Při neexistenci přesných a harmonizovaných pravidel pro všechny členské státy (odstavce 72–74) mají nesrovnalosti v identifikaci pro prémie vyplácené v jednotlivých členských státech různé finanční následky.

98.

Právní předpisy platné ve Spojeném království neukládají, že pokud mají být zvířata způsobilá pro platby přiznávané v případě porážky a likvidace skotu staršího 30 měsíců, musí být identifikována a evidována v souladu s nařízením o SIEB.

99.

Šetření Účetního dvora provedené v roce 2002 na úrovni orgánů Společenství a ve čtyřech členských státech ukázalo, že cíle spočívajícího ve zřízení účinného systému pro identifikaci a evidenci skotu ve stádiu výroby nebylo dosaženo beze zbytku. Zpětné vysledování veškerého skotu přemisťujícího se po území EU nebylo zcela zaručeno. V důsledku toho byl specifický systém označování Společenství napojen na systém vykazující slabiny a dále šířil ztráty zpětného vysledování, které byly způsobeny již v předcházející fázi (odstavce 78–91).