7.12.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 303/1

I–XI

1–11

1–5

6–9

10–11

12–29

13–14

15–16

17–25

19–21

22–25

26–27

28–29

30–39

31–34

35–39

40–50

41–42

43–50

51–69

52

53–54

55–57

58

59–63

64–65

66–69

70–78

71–72

73–78

79–99

79–96

80–83

84–85

86–87

88–94

95–96

97–99

Cíl 1

Jeden ze tří prioritních cílů strukturálních fondů. Působí ve prospěch rozvoje a strukturálních změn regionů, jejichž rozvoj zaostává. Obecně řečeno všechny fondy přispívají na programy týkající se těchto regionů.

Cíl 2

Jeden ze tří prioritních cílů strukturálních fondů. Působí ve prospěch hospodářské a sociální přeměny oblastí, které čelí strukturálním obtížím. V tomto rámci působí pouze Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropský sociální fond (ESF).

EFRR

Evropský fond pro regionální rozvoj

EHZS

Evropské hospodářské zájmové sdružení. Jde o právní strukturu ustavenou nařízením Rady (EHS) č. 2137/85 ze dne 25. července 1985 (Úř. věst. L 199, 31.7.1985, s. 1). Právnickým a fyzickým osobám z různých členských států umožňuje vytvořit právní sdružení.

IS

Iniciativa Společenství. Vedle operačních programů, technické pomoci a inovačních akcí jedna z forem pomoci ze strukturálních fondů. Existují čtyři iniciativy Společenství: Interreg, Urban, Leader a Equal.

Koordinační výbor

Výbor zajišťující společný výběr projektů a koordinované monitorování jejich provádění. Skládá se ze zástupců různých zemí. Jeho úkoly může případně vykonávat monitorovací výbor.

Monitorovací výbor

Orgán jmenovaný dotčenými členskými státy pro každý program. Jeho úkolem je prověřovat řízení prováděné řídícím orgánem, zajišťovat dodržování priorit a pravidel pro provádění programu a zkoumat jeho hodnocení.

NUTS

Klasifikace územních statistických jednotek, která každý stát hierarchicky člení na regiony úrovně NUTS I, každý z těchto regionů je pak členěn na regiony NUTS II, které se dále dělí na NUTS III. Území Evropské unie tak zahrnuje 78 regionů úrovně NUTS I, 210 úrovně NUTS II a 1 093 úrovně NUTS III.

PIS

Program iniciativy Společenství

Platební orgán

Platební orgán je jmenován proto, aby sestavoval a podával žádosti o platby a přijímal platby od Komise.

PRPS

Plán rozvoje prostoru Společenství. Orientační a nikoli závazný dokument mezivládní povahy, který byl přijat na neformální Radě ministrů odpovědných za územní plánování v květnu r. 1999 v Postupimi. Tvoří rámec pro orientaci politiky a byl přijat pro zlepšení spolupráce v rámci těch odvětvových politik Společenství, které mají výrazný dopad na území.

Řídící orgán

Orgán nebo subjekt určený k řízení programu pomoci. Je na jedné straně odpovědný za účinnost a řádnost řízení a na druhé straně za provádění (převzetí, prozkoumání a hodnocení navrhovaných operací, shromažďování údajů, vypracování výroční zprávy, uspořádání hodnocení v polovině období atd.)

SF

Strukturální fondy

STS

Společný technický sekretariát. Pomáhá řídícímu orgánu při provádění jeho úkolů.

SWOT

Z anglického Strengths, Weaknesses, Opportunities and Threats (silné stránky, slabé stránky, příležitosti a hrozby). Analýza SWOT je pomocný nástroj pro vymezení strategie. Spočívá ve zpracování přehledu silných a slabých stránek, jakož i příležitostí a hrozeb ve zkoumané oblasti, zde konkrétně pro určité území.

Transevropský

Termín obecně převzatý pro tři okruhy iniciativy: přeshraniční spolupráce (okruh A), nadnárodní spolupráce (okruh B) a meziregionální spolupráce (okruh C).

I.

Iniciativa Společenství (IS) Interreg vznikla v roce 1990 v důsledku izolace pohraničních oblastí. Navrhuje partnerům z různých členských států, aby vzájemně spolupracovali, a tím přispěli k otevření hranic. Tato iniciativa byla obnovena pro období 1994–1999 (Interreg II) a 2000–2006 (Interreg III). Na Interreg III bylo vyčleněno 4 875 milionů EUR, čímž se řadí co do objemu finančních alokací mezi největší iniciativy Společenství.

II.

Účetní dvůr provedl audit iniciativy Interreg III za období trvající od přípravy pokynů Komise až po schválení prvních projektů konečných příjemců. Cílem tohoto auditu bylo zodpovědět následující otázky:

III.

Pokyny vydané k iniciativě Interreg III se zaměřují na postupy realizace programů, které mají za cíl podporovat spolupráci. Tyto pokyny byly k dispozici teprve více než rok po zahájení přípravy návrhů PIS. Neuvádí se v nich přesně stanovené, měřitelné a kvantifikovatelné cíle. Chybí ukazatele pro celkové posouzení dosaženého pokroku.

IV.

Komise definovala a zavedla postupy prověřování PIS, avšak příprava hodnotících kritérií byla podceněna a náprava významných nedostatků zjištěných v návrzích nebyla dostatečná. Programy byly přijaty se zpožděním, což způsobilo přerušení spolupráce mezi regiony oprávněnými k čerpání pomoci a neumožnilo využít v plné míře disponibilní finanční prostředky.

V.

Příprava programů probíhala v rámci konzultací, jak stanoví pokyny. Partneři z jednotlivých členských států se převážně podílejí na realizaci programů společně. Vytvoření skutečně společných implementačních struktur v oblasti PIS a alokaci finančních zdrojů z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) nadále zabraňují přetrvávající překážky.

VI.

Programy v rámci okruhu A a B iniciativy Interreg III zahrnují z hlediska souladu řadu analýz. Tyto analýzy jsou ale málo využitelné, neboť priority a opatření vycházely z jiných záměrů, které programy nevysvětlují, rozhodnutí týkající se řešení problémů souvisejících s existencí hranic nebyla přijata a analýzy neumožňují stanovení výchozí situace, na základě které by byl měřen dosažený pokrok. První schválené projekty byly připraveny a budou realizovány za spolupráce různých partnerů. Vzhledem k tomu, že některé projekty se omezují pouze na výměnu zkušeností, nepřispívají vždy významným způsobem k řešení specifických problémů pohraničních oblastí.

VII.

Ukazatele pro následné hodnocení dosaženého pokroku jsou neuspokojivé, tj. nelze jimi dostatečně popsat cíle. Některé ukazatele by dále měly být jasně vymezeny a zdroje informací, ze kterých vycházejí, by měly být upřesněny. Ve většině prověřovaných případů se stále ještě nepoužívaly počítačové aplikace.

VIII.

Účetní dvůr v současné době doporučuje zjednodušit a zdokonalit systémy ukazatelů používané pro jednotlivé PIS, aby bylo možné účinně měřit jejich dopad. Měla by být posílena kritéria pro výběr projektů, která by umožnila zvýšení hodnoty projektů, tj. míry, jíž přispívají k řešení pohraničních problémů.

IX.

V případě obnovení iniciativy po roce 2006 by Komise měla provést analýzu za účelem identifikace přetrvávajících problémů, které vznikají v souvislosti s existencí hranic. Tato analýza by měla nezávisle na uplatňovaném přístupu sloužit ke stanovení konkrétních cílů, které mají v rámci iniciativy Společenství prioritní postavení a zvyšují její přidanou hodnotu. Ukazatele musí být z tohoto důvodu definovány pro každý okruh iniciativy. Stanovení detailních kritérií Komise pro hodnocení návrhů PIS by mělo dále umožnit uplatňování proaktivního přístupu ve vztahu ke členským státům. Analýzy požadované v rámci jednotlivých PIS by měly sloužit ke stanovení příslušných specifických cílů a měření pokroku na dané úrovni.

X.

Před zahájením přípravy PIS by měly být k dispozici pokyny a metodické dokumenty. Dále by měla být ujasněna role předběžných hodnotitelů a obsah Programového dodatku.

XI.

Finanční prostředky vyčleněné na iniciativu by za účelem podpoření spolupráce již neměly být přidělovány podle členských států, práce týkající se právních nástrojů spolupráce musí být dokončena a doporučení musí být zrealizována.

1.

Iniciativa Společenství (IS) Interreg byla vytvořena v roce 1990 jako reakce na izolaci pohraničních oblastí. Hranice jednotlivých států tvoří překážku pro vyvážený rozvoj a integraci evropského území: na jedné straně od sebe v pohraničí hospodářsky, sociálně a kulturně oddělují lidská společenství (1); na straně druhé jsou pohraniční oblasti často zanedbávány v rámci vnitrostátních politik, což jim v rámci příslušného vnitrostátního území dává okrajový ráz. IS byla obnovena pro období 1994–1999 (Interreg II) a 2000–2006 (Interreg III). Tato iniciativa, která usiluje zejména o podporu spolupráce mezi regiony z různých členských států, vyjadřuje podstatu budování Evropy.

2.

Iniciativa Interreg je výslovně uvedena v základních předpisech o strukturálních fondech (SF) (2). Je prováděna z podnětu Komise, která pro ni přijímá pokyny popisující cíle, rozsah působnosti a prováděcí pravidla. V tabulce 1 je znázorněna vazba mezi základními předpisy a projekty, které budou nakonec příjemci pomoci uskutečňovat.

3.

Pro období 2000–2006 na ni byly na základě pomoci poskytované z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), jednoho ze čtyř strukturálních fondů, věnovány dostupné položky závazků ve výši 4 875 milionů EUR z celkové částky 10 432,5 milionů EUR přidělené na všechny čtyři IS (3). Jedná se o nejrozsáhlejší ze všech iniciativ. V tabulce 2 je uveden přehled dostupných položek od začátku období.

4.

Účetní dvůr se již zabýval IS Interreg na konci jejího prvního prováděcího období (Interreg I) (4). Hlavní závěry se týkaly:

5.

Po ukončení druhého prováděcího období (Interreg II) se Komise domnívala, že by mělo být dosaženo zlepšení, pokud jde o přeshraniční ráz projektů, hodnocení ex ante (předběžné hodnocení) a soustavy ukazatelů (5).

6.

Interreg III obsahuje tři okruhy (6): okruh A týkající se přeshraniční spolupráce mezi sousedními regiony (53 PIS), okruh B týkající se nadnárodní spolupráce v rámci velkých regionálních seskupení (13 PIS) a okruh C pro meziregionální spolupráci na celém území Společenství (čtyři PIS). Jejich hlavní charakteristiky jsou uvedeny v tabulce 3. Iniciativa se tedy již neomezuje na přeshraniční spolupráci, která jí posloužila za základ v roce 1990. Stala se iniciativou transevropské spolupráce (viz glosář pojmů) (7).

7.

Ve vztahu k předcházejícím generacím iniciativy byla v pokynech k Interregu III výrazně posílena pravidla, která mají vést k lepší spolupráci, především pokud jde o:

8.

Jednotnost prováděcích orgánů a finančních podkladů by v zásadě měla v dané oblasti podporovat vznik společné strategie a společného postupu. Kromě toho může usnadnit řízení PIS ze strany Komise, která musela dříve jednat s tolika stranami a žádostmi o platby, kolika členských států se každý PIS týkal.

9.

Kromě toho zavádějí nové pokyny nutnost klást větší důraz na doplňkovost s další pomocí ze SF. Ve snaze o zjednodušení je IS Interreg v současnosti zajišťována pouze z EFRR.

10.

Vzhledem k rozsahu iniciativy (viz odstavec 3), vzniklým obtížím (viz odstavce 4 a 5) a podstatným změnám, učiněným pro období 2000–2006 (viz odstavec 7), zkoumal Účetní dvůr programování Interregu III. Cílem bylo odpovědět na následující otázky a zároveň se zabývat tím, jak bylo naloženo s připomínkami, které Účetní dvůr vyjádřil při svém prvním šetření (viz odstavec 4):

11.

Audit pokrýval období od přípravy pokynů Komisí po první rozhodnutí o přijetí návrhů předložených příjemci. K těmto projektům dosud nebyla podána prohlášení o výdajích. První dvě otázky byly zkoumány na úrovni Komise. Další tři otázky byly zkoumány na úrovni členských států. Bylo vybráno osm PIS, z nichž byl vytvořen vzorek vystihující jednotlivé možné situace, to znamená jednotlivé okruhy uvedené v pokynech Komise a jednotlivé souvislosti (viz tabulka 4). Tyto PIS představují 20 % rozpočtového rámce věnovaného této iniciativě. Audit se netýkal hledisek spjatých se spoluprací na vnějších hranicích, jelikož tato hlediska jsou specifická, zejména pokud jde o koordinaci s dalšími finančními nástroji (10).

12.

Komise pro IS stanoví pokyny, v nichž mají být uvedeny podmínky zaměřené na zajištění přidané hodnoty ve vztahu ke klasické pomoci podle cílů 1 a 2 (viz glosář pojmů). Účetní dvůr se domnívá, že pokyny by měly vymezit zvláštní požadavky týkající se projektů, které budou příjemci provádět, specifická provozní pravidla pro PIS a způsobilé oblasti. Definovány musí být i specifické, operační a měřitelné cíle, jakož i konkrétně zaměřená opatření. Pro uspokojivé zohlednění pokynů je důležité, aby tyto pokyny byly dostupné před tím, než bude zahájena příprava PIS.

13.

Transevropský projekt (11) Komise v pokynech definovala ve vztahu k jeho provádění a jeho dopadu: operace musí být „společně vybrány a prováděny bude ve dvou nebo několika členských státech či dotčených třetích zemích, nebo v jediném členském státě za podmínky, že lze prokázat výrazný dopad na jiné členské státy nebo třetí země“ (12). V pokynech se rovněž uvádí, že přidaná hodnota transevropského přístupu musí být prokázána pro všechna opatření a projekty.

14.

Proto je třeba, aby definice transevropského projektu byla funkční na úrovni každého PIS, a je nutno se ujistit o tom, že projekty přispívají k řešení problémů spojených s existencí hranic (viz odstavce 66–69).

15.

V hodnocení ex post (následném hodnocení) Interregu I, provedeném na žádost Komise, již byla vyjádřena různá doporučení týkající se realizace. V rámci projektu „Linkage Assistance and Cooperation for the European border regions“ (LACE, Pomoc a spolupráce pro integraci evropských pohraničních regionů) (13), byla na základě prováděcích předpisů pro programy zpracována typologie PIS Interreg II, upozorňující na nejintegrovanější praktické postupy. Doporučení, která se odrazila i v pokynech (viz odstavec 7), se týkala:

16.

V pokynech se uvažuje o vytvoření evropských hospodářských zájmových sdružení (EHZS) (viz glosář pojmů), aby bylo možno provádět spolupráci prostřednictvím skutečných společných struktur. Členské státy však vyzdvihly řadu problémů právního rázu, přičemž Komise již neměla čas zabývat se jimi podrobněji (viz odstavec 44). V lednu roku 2003 Komise zahájila studii týkající se právních nástrojů, které lze použít v rámci transevropské spolupráce.

17.

Z hlediska cílů a ukazatelů se již v následném hodnocení Interregu I upozorňovalo na:

18.

V očekávání stanoviska Parlamentu k pokynům pro Interreg III Komise zpracovala krátký informační dokument, v němž je uvedena první bilance Interregu II (14). Tento dokument je nicméně velmi obecný a týká se prováděcích otázek. I přes analýzy zmiňované v odstavci 15 a výsledky hodnocení PIS z Interregu II, provedeném v polovině období, neměla Komise v případě Interregu I či Interregu II obvykle k dispozici rozbor specifické situace způsobilých oblastí, ani informace o pokroku v plnění cílů iniciativy nebo specifických cílů PIS. Tato situace představovala překážku pro určení konkrétních specifických cílů.

19.

V pokynech pro Interreg III jsou specifické cíle každého okruhu široké (viz tabulka 3). Kromě toho se má vzhledem k obecnému zaměření SF a politik Společenství rovněž dbát na zaměstnanost, konkurenceschopnost, udržitelný rozvoj a podporu rovných příležitostí pro muže a ženy.

20.

Komise orgánům členských států pověřených PIS ponechala odpovědnost za to, aby na základě analýzy problémů spojených s hranicemi stanovily konkrétní cíle. Přestože stanovila provozní pravidla (viz odstavce 7 a 15–16), nestanovila specifický a měřitelný cíl. Proto je mimořádně důležité, aby při zkoumání návrhů programů členských států dbala na to, že budou zvoleny opodstatněné a konkrétně zaměřené možnosti.

21.

Dokumenty určené na pomoc těmto orgánům při přípravě PIS z hlediska hodnocení ex ante a ukazatelů určených pro Interreg (15) měly především poukázat na klíčové myšlenky vyjadřující priority Komise, a to zejména v očekávání hodnocení ex post. Na tomto základě, jakož i na základě zkušeností získaných během dvou předcházejících generací IS by tak bylo bývalo užitečné určit minimální společnou soustavu ukazatelů, které by se daly použít pro všechny programy v rámci téhož okruhu. Ve skutečnosti tyto dokumenty:

22.

Pokyny Komise pro okruh A obsahují seznam opatření, která mají pouze informativní ráz. Komise ponechala členským státům možnost vypracovat programy s velmi širokým rozsahem. Podle programů pomoci podle cílů 1 a 2 mohou tyto programy obsahovat opatření v oblastí hospodářství, sociálních otázek, kultury a životního prostředí, doprovázejí je však zvláštní prováděcí podmínky, jejichž snahou je posílit přeshraniční spolupráci. Jejich finanční zdroje jsou nicméně o mnoho menší než ty, které jsou vyhrazeny pro tradiční programy, zejména pokud se přihlíží i k rozsahu území způsobilých pro PIS. Tato území mohou rovněž zahrnout oblasti nezpůsobilé pro pomoc z EFRR podle cíle 1 a 2, to znamená regiony, které nevykazují žádné zvláštní problémy v oblasti rozvoje nebo přeměn. Tyto záležitosti jsou dalšími důvody (viz odstavec 20) k tomu, aby se Komise v době zkoumání návrhů programů od členských států ujistila o tom, že pomoc je konkrétně zaměřena (viz odstavce 59–63).

23.

Pokyny pro okruh B předpokládají zohlednění priorit obsažených v politikách Společenství, a to zejména transevropské sítě, jakož i doporučení pro územní rozvoj vyjádřené v rámci „Plánu rozvoje prostoru Společenství“ (viz glosář pojmů). Z toho pramení určitý specifický ráz tohoto okruhu, ačkoli dotčené území je velice rozsáhlé a finanční zdroje jsou omezené, což vyžaduje, aby byl mezi jednotlivými možnostmi pomoci proveden výběr.

24.

Pokud jde o okruh C, je ve výchozích pokynech Komise pouze vyhlášen obecný cíl, totiž zlepšení účinnosti politik a nástrojů regionálního rozvoje a soudržnosti (viz tabulka 3). Ve druhém sdělení, zveřejněném 15. května 2001, je jeho obsah upřesněn, neboť se v něm uvádí pět témat meziregionální spolupráce (16), mezi nimiž je i položka „jiné“. V jejím rámci bylo od počátku provádění PIS z tohoto okruhu podáno nejvíce žádostí o pomoc a přiznáno největší množství příspěvků, což ukazuje na příliš široký záběr celého tohoto okruhu.

25.

Konečně pak jsou cíle zvolené Komisí pro pokyny příliš obecné. Kromě toho nejsou dostupné pracovní dokumenty dostatečnou podporou pro to, aby řídící subjekty naplňovaly operační a přiměřené ukazatele určené k měření dosahovaných cílů. Způsobilá opatření jsou tudíž nesourodá a umožňují velký rozptyl projektů. Toto jsou právě důvody, které Komise uvádí ve svém pracovním dokumentu č. 6 na vysvětlení nízké jakosti hodnocení dřívějších programů. Soustřeďování pomoci je přitom jednou z hlavních zásad pomoci ze SF, určenou k zajištění jejich účinnosti. Pokud nebude proveden výběr možností na úrovni PIS, aby se stanovily konkrétní cíle a omezil rozsah působnosti, bude jejich provádění vést k rozdrobování prostředků a dosažený pokrok bude jen velmi obtížně měřitelný.

26.

Při přípravě nových pokynů vyvstala pro okruh A otázka vymezení způsobilých oblastí. Po překročení pásma 50 až 70 km od hranice ztrácí přeshraniční spolupráce stále více na účinnosti. Při neexistenci nástroje, který by umožnil území rozdělit přesněji, byly oblasti znovu stanoveny na základě klasifikace NUTS III (viz glosář pojmů), což vede k vymezení oblastí, jež v některých členských státech překračují mez 200 km a více od hranice. Zkoumané PIS okruhu A obsahují téměř všechny způsobilé oblasti, které přesahují mez 70 kilometrů od hranice (PIS region Ems-Dollart, PIS Alpy, PIS Irsko-Wales, PIS Španělsko-Portugalsko).

27.

Okruhů B a C se tato otázka netýká, protože nespadají do rámce spolupráce založené na bezprostřední blízkosti, jako je tomu v okruhu A.

28.

První strategické úvahy Komise ohledně Interregu III pocházejí z roku 1997. V březnu 1998 byl vyhotoven první dokument, v němž byly představeny základní možnosti (17). Pokud jde o okruh C, pokyny Komise byly dokončeny v období leden až květen 2000, případně v prvních měsících roku 2001. Vzhledem ke zvláštním obtížím spojeným s přípravou programu Interreg však už na něm členské státy začaly pracovat. Obdobná situace nastala i v případě různých metodických pracovních dokumentů, které Komise připravovala speciálně pro Interreg (viz odstavec 21).

29.

Vzhledem ke složitosti IS Interreg přispěla skutečnost opožděného zpřístupnění pokynů a metodických dokumentů ke zpoždění skutečného zahájení PIS. Vedla rovněž k tomu, že mohly být navrženy PIS nedostatečné jakosti.

30.

Komise zkoumá shodu PIS s pokyny. Účetní dvůr se domnívá, že proces zkoumání by měl být dostatečně podrobný a že slabé stránky, na které bylo poukázáno, by následně měly vést ke zlepšení PIS. Konečně pak je důležité, aby PIS byly přijaty neprodleně, aby se zabránilo přerušení spolupráce zahájené v rámci Interregu II a umožnilo využití dostupných položek.

31.

Postupy pro zkoumání návrhů programů již byly vymezeny a zavedeny. Sestávají ze dvou etap. První etapa se týká přípustnosti a jejím cílem je ujistit se o formálním dodržování předpisů Společenství. Druhá etapa zkoumání se týká kvality programů a slouží jako základ pro zlepšení, která by měla nastat v jejich obsahu při vyjednávání s členskými státy.

32.

Útvary Komise použily seznam kritérií pro zkoumání návrhů PIS pouze v první etapě. Tento seznam je dosti obecný a provedená ověření měla pouze za cíl ujistit se o tom, že některé prvky jsou v návrzích programů výslovně obsaženy. Při kontrole prováděné Účetním dvorem nebylo možno jasně určit původ všech připomínek vyjádřených během etapy zkoumání a předaných Komisí členským státům. Ve složkách nebyl pokaždé obsažen monitorovací dokument, který by ukázal, do jaké míry bylo vyhověno žádostem nebo připomínkám vyzdviženým v dopise zaslaném členským státům (kromě PIS Irsko-Wales, Alpenrhein-Bodensee-Hochrhein, regionu Ems-Dollart a částečně v případě PIS západní Středomoří).

33.

Proces zkoumání návrhů PIS pokaždé nevedl k žádoucímu zlepšení kvality PIS:

34.

Vzhledem k počtu programů k posouzení a složitosti jejich prověřování by byl býval strukturovanější přístup, založený na podrobných kritériích usilujících o průhledné a stejnorodé hodnocení, mohl přispět ke zlepšení obsahu PIS (viz odstavce 51–78). Tato kritéria měla tedy být členským státům sdělena v jednom z pracovních dokumentů připravených Komisí dříve, než zahájily přípravu PIS (viz odstavec 21).

35.

Předepsané lhůty pro přijetí návrhů programů Komisí jsou následující:

36.

Předepsané lhůty byly velmi výrazně překročeny. Mezi návrhy PIS týkajícími se okruhů A a B bylo pouze 27 návrhů ze 66 odevzdáno ve stanovené lhůtě. Žádný z nich nemohl být přijat ve lhůtě pěti měsíců, lhůta pro přijetí se pohybovala od sedmi a půl měsíce do 14 a půl měsíce, s průměrem přibližně jeden rok.

37.

Zkoumání těchto rozhodovacích procesů pro vzorek osmi vybraných programů ukazuje na to, že tuto lhůtu lze v průměru rozložit takto:

38.

Konečně po schválení každého programu Komisí měl monitorovací výbor každého PIS do tří měsíců připravit a přijmout komplement programu. V tomto dokumentu mají být upřesněna některá hlediska týkající se provádění a monitorování. U několika zkoumaných programů nebyl monitorovací výbor s to přijmout komplement v předepsané lhůtě (PIS Irsko-Wales, PIS Španělsko-Portugalsko). V některých případech způsobila nízká kvalita komplementu, že Komise mohla vydat s textem tohoto dokumentu souhlas teprve po roce či po ještě delší době (PIS Alpenrhein-Bodensee-Hochrhein, PIS region Ems-Dollart a PIS západní Středomoří). Tyto komplementy obsahují mnoho opakujících se položek a proces přípravy silně zatížily (18).

39.

Zpoždění v přijímání programů nemělo vliv na zahájení období způsobilosti výdajů pro konečné příjemce v členských státech. Toto období se totiž stanoví na základě data převzetí přípustného návrhu PIS Komisí. Uvedené prodlevy však nicméně vyvolají určité přerušení v procesu spolupráce. Příjemci totiž raději před zahájením realizace projektu čekají na to, až bude jejich žádost schválena, což je možné teprve po přijetí programu Komisí, jakož i po vymezení a zavedení dalších podkladů, jako jsou například kritéria pro výběr projektů. Tyto prodlevy, spojené s opožděným zveřejněním pokynů, je třeba zahrnout mezi činitele, které vedly k novému rozdělení položek závazků z prostředků vyčleněných na rok 2000 a nízkému využívání dostupných položek plateb v letech 2001, 2002 a 2003 (viz tabulka 2).

40.

V pokynech se stanoví, že příprava a provádění PIS mají být zajišťovány ve formě spolupráce, zejména proto, aby se podpořil vznik společné strategie pro způsobilou oblast a aby se tak zvýšila kvalita projektů předložených příjemci pomoci.

41.

Pokyny podporují účast soukromého sektoru, vysokých škol a nevládních organizací již ve fázi přípravy PIS. Tyto složky byly v případě PIS okruhu A skutečně zapojeny od prvních úvah, v ostatních případech ale až opožděně (PIS Španělsko-Portugalsko). Pokud jde o PIS okruhu B, do kterých je zapojen velký počet členských států, konzultace byly vzhledem k již tak složitému rázu přípravy provedeny jen částečně nebo vůbec ne. Pokud konzultace proběhla, vedla jen k chabým výsledkům. V případě okruhu C byla příprava PIS zajišťována společně Komisí a sekretariáty pověřenými těmito programy.

42.

Vzhledem k tomu, že na proces jejich budování podle zásady „bottom-up“ (odzdola nahoru) nenavázal výběr možností umožňující vyčlenit akční priority, byly výsledkem tohoto procesu velmi široké programy pomoci obsahující nesourodá opatření a vedoucí k rozmělňování dostupných zdrojů (viz odstavce 59–63).

43.

K hlavním změnám vneseným do programů Interreg třetí generace (viz odstavec 7) patří jednotnost řídícího orgánu, platebního orgánu, monitorovacího výboru a bankovního účtu, na který je vyplácena pomoc z EFRR, i finančního plánu, jakož i působnost STS a koordinačního výboru.

44.

Pro každý program byl určen jediný řídící orgán a jediný platební orgán. Byl založen koordinační výbor, který se skládá ze zástupců jednotlivých zemí. I přes povzbuzení Komise nevedly pokusy o vytvoření EHZS jakožto subjektů realizace projektů Interreg k žádným výsledkům (PIS Alpy, PIS severozápadní Evropa) (viz odstavec 16). Tyto právnické subjekty by přitom umožnily zastoupení jednotlivých členských států, kterých se PIS týká. To však není možné tehdy, kdy jedinými orgány jsou orgány regionální, jako tomu je v případě zkoumaných programů.

45.

STS byly vytvořeny podle různých vzorů, někdy vzdálených duchu pokynů, jejichž snahou je rovněž povzbudit spolupráci na úrovni organizací, které PIS provádějí. Komise s nimi přesto souhlasila, zejména proto, aby umožnila přijetí programů bez dalšího zvyšování zpoždění:

46.

Bankovní účet používaný pro rozpočtové prostředky Společenství je jeden pro každý ze zkoumaných programů.

47.

I finanční plán každého ze zkoumaných PIS je pouze jeden, to znamená, že členské státy prostředky nijak dále nerozdělují. Přesto se stává, že je tento plán předložen členským státem v příloze ke komplementu programu, jehož obsah byl ověřen Komisí (PIS Alpy) nebo že PIS obsahuje údaj od každého členského státu týkající se dotace z EFRR (PIS Španělsko-Portugalsko, PIS západní Středomoří). Kromě toho v jednom případě se propagace určená k obeznámení s PIS zmiňuje výlučně o podílu jednoho ze dvou členských států (PIS Španělsko-Portugalsko).

48.

Monitorování spotřeby rozpočtových položek vložených každým členským státem pro vytvoření finančního plánu PIS je nicméně obvykle zajištěno. Základem pro sestavení jediného finančního plánu pro každý PIS je skutečně rozdělování zdrojů, které členský stát přidělil na EFRR, a to podle typu pomoci (19), a dále pak způsob, jakým je každý stát pro program Interreg rozdělí podle svých priorit.

49.

V pokynech se nakonec ukládá, aby smlouvy o poskytnutí dotace byly uzavřeny s jediným příjemcem označeným jako hlavní koordinátor, který se pak musí o právech a povinnostech dohodnout se svými transevropskými partnery pro daný projekt. Tato zásada byla dodržena u všech zkoumaných programů, s výjimkou jednoho případu, kdy byl každý návrh dotace podepsán všemi partnery projektů (PIS Irsko-Wales).

50.

Stále ještě přežívají překážky pro navázání spolupráce se všemi partnery, kterých se týkají zkoumané PIS. Jde o právní hlediska a o přidělování finančních zdrojů pro IS z EFRR. Pokyny pro Interreg III však nicméně umožnily posílit spolupráci mezi všemi partnery, ačkoli se jejich zapojení do spolupráce v jednotlivých PIS liší.

51.

V pokynech se stanoví, že postup zpracování PIS je obdobný tomu, který je uveden v základních předpisech pro strukturální fondy. Tento proces má za cíl, aby výběr opatření, do kterých zapadají projekty příjemců podpor, byl založen na analýze situace daného regionu. Tato analýza stejně jako zpracování PIS musí brát v úvahu stanovisko hodnotitele, kterého si vybraly členské státy. Úspěch IS závisí zejména na provázanosti tohoto procesu, v daném případě na přiměřenosti opatření ve vztahu k problémům určeným při analýze. Projekty také musí přispívat k řešení problémů spjatých s hranicemi, a ne mít pouze transevropský rozměr.

52.

Autoři hodnocení ex ante často významnou měrou přispěli k přípravě a zpracování PIS. Zpracované dokumenty, nazvané „hodnocení ex ante“, obvykle tvoří texty, které již byly zcela převzaty do PIS, a podklady, které mají zdůvodnit jejich obsah. Proto se autoři hodnocení ex ante obvykle nevyjádřili kriticky k návrhům programů předložených Komisi, tj. návrhům, na jejichž zpracování se podíleli. Přesto však v jednom případě (PIS severozápadní Evropa) zaznělo několik zásadních kritických poznámek, v nichž se připomněl příliš široký základ cíle PIS a výhoda, jakou představuje stanovení jediného, jasného a nedvojznačného cíle. Nejdůležitější otázky však přesto nastolil autor hodnocení v případě, kdy zůstal stranou přípravy PIS (PIS Irsko-Wales): užitečnost vícečetných rozborů, slabá vazba mezi rozborem a definováním priorit a opatření, jakož i nedostatečné vymezení problémů a potenciálních možnosti spojených s existencí hranice. Nedostatek kritického pohledu při zpracování návrhů PIS, spojený s obecným rázem cílů IS a chybějícími specifickými informacemi pro každou ze způsobilých oblastí (viz odstavce 17–25), jakož i s neexistencí podrobných a předem stanovených kritérií pro jakost (viz odstavec 34) byly na překážku přípravě kvalitních PIS.

53.

Při přípravě programů Interreg III byla pro předcházející období k dispozici pouze hodnocení prováděná v polovině období. Pokud jde o doporučení pro nové období, je jejich obsah velmi neustálený. Toto jsou nejvýraznější hlediska, na která upozornili autoři hodnocení a u kterých vychází najevo, že nebyla dostatečně zohledněna:

54.

Okruh C v rámci Interregu II neexistoval. Projekty meziregionální spolupráce přesto řídila přímo Komise s ohledem na inovační akce SF. Komise neměla k dispozici jejich hodnocení.

55.

S výjimkou jednoho ze zkoumaných programů (PIS Irsko-Wales) byl předložen integrovaný popis regionů založený na statistikách. Nejintegrovanější rozbor byl obsažen ve zkoumaných programech z okruhu B, což lze jistě vysvětlit vyšším počtem členských států, které se na programech podílejí. Získání harmonizovaných a aktualizovaných statistik provázejí četné obtíže: v některém z členských států chybí statistiky, liší se data předložení nebo definice, údaje nejsou dostatečně spolehlivé vzhledem k dělení na menší zeměpisné oblasti pro okruh A.

56.

Tyto rozbory nejsou příliš využitelné, protože nesplňují dvě funkce, které by plnit měly:

57.

Pokud jde o okruh C, chybí v pokynech Komise jasné určení potřeb (viz odstavec 24), což se rovněž promítá do PIS tohoto okruhu, do nichž není převzat žádný rozbor. Je tudíž obtížné určit cíle těchto programů a způsob, jak měřit pokrok, kterého bude dosaženo.

58.

V popisech se hovoří o problémech spojených s rozvojem, jako v případě klasického programu pomoci z EFRR, obvykle bez toho, že by se někdo zabýval problémy způsobenými existencí hranice, jako jsou „chybějící vazby“ (20). Přesto však:

59.

Většina programů z okruhu A byla zpracována na základě přístupu „bottom-up“ (odzdola nahoru), který ve svých pokynech ukládá Komise: partneři, kteří by případně měli zájem o IS, byli vyzváni, aby učinili návrhy týkající se oblastí, ve kterých by měly být realizovány projekty. Tyto návrhy posloužily k vymezení opatření a posléze priorit PIS, aniž by byl proveden výběr možností. Snahou spíše bylo vytvořit velmi široké programy, aby se tak umožnilo maximálnímu počtu subjektů podílet se na jejich realizaci. Občas se členské státy dohodly na opatřeních ještě před provedením rozboru situace regionu (PIS region Ems-Dollart, PIS Španělsko-Portugalsko).

60.

V důsledku toho byly programy často velmi široké a zahrnovaly opatření soustředěná uměle, což vedlo k sestavení abstraktních priorit a cílů, jejichž dosažení nebylo možno změřit. Připomínky ve stejném duchu zazněly i v hodnoceních předcházejících období a od některých autorů hodnocení ex ante (viz odstavce 52–53). Ve všech zkoumaných programech z okruhu A tedy najdeme opatření v oblasti hospodářství, sociálních věcí, rozvoje venkova, lidských zdrojů, životního prostředí, kulturního dědictví a turistiky. Tím se vysvětluje, proč se tyto PIS až na zvláštní prováděcí pokyny spojené s touto iniciativou jinak neliší od klasických programů pomoci (viz odstavce 43–49). V případě, kdy Komise shledala, že rozsah opatření je příliš široký (PIS Alpenrhein-Bodensee- Hochrhein), byla jedna priorita zrušena, opatření spadající do této priority však byla začleněna do priorit zbývajících.

61.

V případě okruhu B jsou opatření specifičtější, protože v obou zkoumaných případech mají vazbu na PRPS. Pro dosažení dohody mezi členskými státy však byly jednotlivé priority PRPS (21) zachovány a další byly přidány, byť má území, kterého se program týká, rozlohu o velikosti jednoho z největších států Unie. Každé opatření tedy mělo jen slabý dopad.

62.

Programy z okruhu C, které neobsahují rozbor potřeb a další rozčlenění celkového cíle, který je tomuto okruhu přiřazen v pokynech, nejsou dále děleny na priority a opatření.

63.

Ve všech zkoumaných programech okruhů A a B tedy existuje nesoulad mezi rozborem regionu způsobilého pro Interreg a vymezením strategie a priorit programu. Priority programu vycházely z jiné problematiky, která není v těchto programech výslovně uvedena, a jejich obsah je velmi široký. Kombinace přístupů „top-down“ (shora dolů) a „bottom-up“ (zdola nahoru) by měla umožnit přihlížet jak k potřebám, jež vyplynuly z předběžných rozborů, tak k potřebám vyjádřeným místními subjekty. Jednotnost prováděcích orgánů PIS a finančních podkladů sice podporuje spolupráci (viz odstavec 50), nevedla však ke stanovení konkrétně zaměřené strategie určené k řešení problémů spojených s hranicemi.

64.

Zkoumané PIS z okruhu A občas obsahují poznámky, které mají ukázat na doplňkovost s tradičními programy pomoci. Ve skutečnosti však tato doplňkovost vyplývá pouze z velmi široké náplně PIS Interreg, které zahrnují mnohá opatření blížící se tradičním programům pomoci, od nichž se obvykle liší pouze prováděcími pokyny (22) (viz odstavce 22–25 a 59–60).

65.

U okruhů B a C nebylo srovnání provedeno v rámci kontroly, jelikož dané regiony byly obvykle způsobilé pro několik desítek různých programů podle cíle 1 a 2. Případné poznámky týkající se doplňkovosti jsou jen výslovným plněním požadavků obsažených v předpisech (PIS severozápadní Evropa).

66.

Ve všech zkoumaných programech je definice transevropského projektu, převzatá z pokynů Komise (viz odstavce 13–14), prováděna na základě kritérií způsobilosti a výběru, jimž je přidělen určitý počet bodů (kromě PIS region Ems-Dollart). Tato kritéria se například týkají existence dopadu na obě strany hranice, intenzity spolupráce mezi partnery a vytváření přeshraničních sítí. Připojena jsou i další kritéria pro posouzení celkové jakosti projektu, jako je například jeho příspěvek k cílům opatření, jeho inovační ráz, trvalost jeho účinků a schopnost partnerů dovést jej do konce. Celkový počet bodů pro každý z projektů, umožňující srovnání mezi projekty, není vždy vypočítán (PIS Alpy, PIS Španělsko-Portugalsko, PIS Alpenrhein-Bodensee-Hochrhein, PIS severní oblast). Dále nebyla pro žádný ze zkoumaných projektů stanovena minimální jakost potřebná k tomu, aby mohly být projekty předloženy k rozhodnutí nebo aby mohly být přijaty. Toto vymezení by však nicméně bylo užitečné vzhledem k tomu, že obavy týkající se použití dostupných položek mohou vést k přijetí projektů nižší jakosti.

67.

Většina zkoumaných projektů (23) má transevropský ráz, partneři z jednotlivých členských států je připravili a měli by je uskutečňovat společně. Vyznačují se duchem spolupráce. Některé projekty nicméně spočívají zejména v souběžném provádění dílčích projektů na jedné i druhé straně hranice a jejich transevropská hodnota je poměrně nízká (okruh A: ustavení infrastruktur pro říční turistiku na jedné i druhé straně hranice, vznik muzeí, obnova dvou historických obytných budov, byť se má následně provést akce, jež má těmto projektům vtisknout transevropský ráz; oprava dvou silnic na jedné straně hranice a výstavba silnice na straně druhé, realizace části technologického parku na straně jedné a obchodního parku na straně druhé; okruh B: vytvoření sítě mezi osmi partnery ze čtyř členských států s cílem vytvořit internetový portál pro každý z regionů na základě stejného vzoru).

68.

Příspěvek projektů k řešení problémů spojených s hranicemi není vždy příliš vysoký, neboť některé jsou omezeny téměř výlučně na výměnu zkušeností a nejsou dosti zaměřeny na akce (okruh A: přenos dovedností v lékařském oboru, výměna zkušeností mezi pěstiteli, vytvoření sítě organizací poskytujících podporu podnikům na základě pořádání společných seminářů; okruh B: výměna zkušeností v oblasti boje proti erozi pobřeží).

69.

Na základě prvních přijatých projektů vychází najevo, že definice transevropského projektu je prakticky naplňována a že mnoho z těchto projektů zahrnuje spolupráci mezi různými partnery. Přidaná hodnota některých projektů je však přesto nízká, protože nejsou zaměřeny na akční rovinu nebo protože by mohly být realizovány v jiných regionech. Ačkoli je zlepšení soustav kritérií pro výběr možné, je tato slabina především způsobena nejasností v plněných cílech a rozsahem opatření na úrovni každého PIS (viz odstavce 59–63).

70.

Základní předpisy o strukturálních fondech předpokládají, že se má pomoc hodnotit, zejména se má pro posouzení jejího dopadu provést hodnocení ex post. Výsledky hodnocení by měly přispět ke zlepšení kvality pomoci v následujících obdobích.

71.

Jak ukazuje proces vymezování priorit a opatření u zkoumaných PIS z okruhů A a B (viz odstavce 55–63), nemohly být cíle určeny na základě rozboru situace daného regionu a volby možností provedené v rámci určité strategie. Programy obvykle obsahují jeden až dva cíle velmi obecné povahy, po nichž následuje několik dílčích cílů, výjimku tvoří pouze některé programy, pro které byly stanoveny početné dílčí cíle (15 pro PIS Španělsko-Portugalsko, 21 pro PIS severozápadní Evropa a 10 pro PIS západní Středomoří) (viz tabulka 5). Neexistence jasného a konkrétního hlavního cíle rozepsaného do nejdůležitějších dílčích cílů předznamenává obtíže v oblasti hodnocení dopadu.

72.

PIS z okruhu C byly koncipovány na základě jediného cíle vymezeného Komisí, totiž zlepšení účinnosti politik a nástrojů regionálního rozvoje a soudržnosti. Nebyl vymezen žádný dílčí cíl.

73.

Komise naléhala na to, aby byly pro každý program předloženy ukazatele. Výjimku tvoří programy z okruhu C, pro něž bylo toto vymezení odloženo na okamžik, kdy bude přijat dostatek projektů, aby tak bylo možno lépe vystihnout obsah prováděných akcí. Byly tedy zpracovány ukazatele. Nicméně měření dopadu u všech zkoumaných programů buď není přesně stanoveno, nebo je velmi nedokonalé, to znamená, že se ukazateli měří jen jedno hledisko ohlášených cílů nebo, pokud se ukazatele týkají priority, odrážejí jen část opatření, ze kterých se skládá (viz tabulka 5). U některých programů má navíc každý předkladatel projektu možnost určit si sám své vlastní ukazatele (PIS region Ems-Dollart, PIS Alpy, PIS Alpenrhein-Bodensee-Hochrhein).

74.

V některých programech z okruhu A jsou předloženy ukazatele bez vazby na stanovené cíle, označované jako ukazatele přeshraničních souvislostí (24) a ukazatele intenzity spolupráce (25) (PIS Alpy, PIS Alpenrhein-Bodensee-Hochrhein, PIS region Ems-Dollart; PIS Španělsko-Portugalsko s nimi počítá, ale nejsou v něm dále zpracovány). Ačkoli se program od programu liší, jsou velmi obecné a jejich význam pro daný program je omezený. Na obecnější úrovni okruhu A této iniciativy by přitom bývaly mohly mít určitý význam, kdyby byly vypracovány a sladěně používány pro všechny PIS z tohoto okruhu.

75.

Jiná slabá stránka spočívá v neexistenci vymezení informačních zdrojů, na jejichž základě byly ukazatele vypočítány, nebo způsobu, jímž byly získány. Vazby mezi ukazateli, od nejnižší úrovně po nejvyšší, to znamená od projektů k celkovým cílům PIS, nelze často určit.

76.

Konečně i přes zjištěné nedostatky bylo u několika programů vynaloženo úsilí na kvantifikaci, občas na úrovni celku, jindy na úrovni priorit a někdy na úrovni opatření. Přesto však nebylo možno získat pracovní dokumenty umožňující ujistit se o způsobu, jímž byla tato kvantifikace sestavena. Mají-li však být tyto kvantifikované cíle užitečné, je třeba, aby mohly být následně porovnány s tím, co bylo realizováno, aby z toho bylo možno vyvodit závěry. Pokud nemohou být dohledány podmínky, za jakých byly sestaveny konečné cíle, budou závěry, které bude možno vyvodit z tohoto srovnání, nepříliš opodstatněné.

77.

Otázka měření stupně realizace cílů je stále odsouvána. Obecný ráz cílů zvolených na úrovni PIS a nestejnorodost opatření představují překážku pro vymezení přiměřených a užitečných ukazatelů. Přitom je důležité vyjasnit situaci v oblasti ukazatelů a provést výběr, jehož cílem bude zachovat pouze ty, které jsou nezbytné pro monitorování postupu PIS a pro přijímání rozhodnutí, jakož i pro měření dopadu.

78.

Pouze dva z osmi zkoumaných programů (PIS Alpenrhein-Bodensee-Hochrhein a PIS region Ems-Dollart) byly vybaveny počítačovým systémem řízení projektů a databází určenou ke shromažďování informací v oblasti ukazatelů. Regiony členských států tyto systémy vyvíjely odděleně, což jen zvýší náklady a povede ke zpoždění při zavádění monitorování PIS.

79.

Ve vztahu ke slabým stránkám zjištěným při šetření Účetního dvora ohledně Interregu I došlo k posílení transevropského rázu projektů a spolupráce při provádění PIS (viz odstavec 7). Nicméně bylo opakovaně zjištěno velké zpoždění a i přes jisté úsilí nebyla nalezena uspokojivá odpověď na otázku hodnocení dopadu IS, a to zčásti v důsledku nejasného a velmi širokého pojetí cílů stanovených v pokynech a na úrovni PIS.

80.

Pokyny Komise obsahují definici transevropského projektu, který má být prováděn v každém PIS (viz odstavce 13–14) a ve snaze o posílení spolupráce kladou větší požadavky na prováděcí fázi. Otázka provádění spolupráce prostřednictvím skutečných společných struktur, jako jsou EHZS, nebyla nicméně rozvedena dostatečně podrobně. Tyto struktury mohou zastupovat jednotlivé dotčené regiony a nést odpovědnost za oblast realizace (viz odstavce 15–16).

81.

Komise neměla k dispozici rozbor týkající se specifické situace způsobilých oblastí a pokroku dosaženého v plnění cílů IS nebo specifických cílů PIS. Nové pokyny nestanoví konkrétně zaměřené a měřitelné cíle. Představují spíše prostor pro možné akce, v jehož rámci jsou členské státy vybídnuty k tomu, aby pohromadě spolupracovaly na tématech, která si mají společně vymezit. Pokud nebude pro stanovení konkrétních cílů proveden výběr možností na úrovni PIS, povede provádění IS k rozmělňování zdrojů. Komise nestanovila společné ukazatele umožňující měřit na úrovni Společenství jako celku pokrok dosažený díky provedení iniciativy (viz odstavce 17–25).

82.

Nebyl vyřešen problém spojený s tím, že pro okruh A jsou v některých členských státech vymezené oblasti příliš velké na to, aby umožnily účinnou spolupráci v důsledku současných parametrů klasifikace NUTS (viz odstavec 26).

83.

Pokyny Komise a pracovní dokumenty určené na pomoc členským státům při zpracování jejich programů byly zveřejněny opožděně, zatímco příprava návrhů PIS v členských státech již začala. To způsobilo zpoždění v realizaci PIS a vedlo k tomu, že mohly vzniknout programy nedostatečné jakosti (viz odstavce 28–29).

84.

Kritéria pro zkoumání v oblasti kvality návrhů programů předaných členskými státy nebyla dostatečně podrobná a připravená. Proces prozkoumání návrhů PIS pokaždé nevedl k žádoucím zlepšením (viz odstavce 31–33 písm. a)).

85.

Doba zkoumání návrhů programů byla mnohem delší, než se předpokládalo. Toto zpoždění znamenalo zkrácení období, během kterého mohou být vypracovány projekty, a vyvolalo kratší či delší přerušení procesu spolupráce mezi způsobilými regiony členských států. Mělo za následek nové přidělení položek závazků v roce 2000 a malé využívání položek plateb během prvních čtyř let daného období (viz odstavce 35–39).

86.

Předběžný konzultační proces s možnými předkladateli projektů se provádí u většiny programů. Ovšem vzhledem k tomu, že po něm nenásleduje výběr možností, vede tento proces k předkládání nepříliš konkrétně zaměřených PIS (viz odstavce 41–42).

87.

Byly ustaveny jednotné prováděcí orgány a jednotné finanční podklady. Spolupráce mezi všemi partnery byla skutečně posílena. Přesto je však možno věci zlepšovat: na jedné straně neexistence skutečných společných struktur zastupujících jednotlivé členské státy vedla k tomu, že řídící orgány mají plnit úlohu, které chybí reálný základ (viz odstavce 43–44); na druhé straně nebyl vždy zachován duch spolupráce, který má převažovat při vytváření STS a jednotnost finančního plánu nebyla v několika případech zcela dodržena v důsledku toho, že členský stát rozděloval prostředky přiřazené SF a zejména pak iniciativám Společenství (viz odstavce 45–50).

88.

Autoři hodnocení ex ante se obvykle podíleli na přípravě a sestavování PIS, nemohou proto zcela nezávisle poskytnout kritické stanovisko, které je od nich požadováno (viz odstavec 52).

89.

Rozbory, na kterých by mělo být založeno určení priorit a opatření PIS, vyžadují mnoho práce a hodně času. Je třeba, aby je prováděli odborníci. Ačkoli jsou obvykle pro způsobilý region předloženy, nejsou přesto dost dobře využitelné, zejména proto, že informace v nich obsažené neslouží k vymezení výchozí situace regionu, na jejímž základě pak mají ukazatele měřit dopad PIS. Pokud povede proces konzultací „bottom-up“ k tomu, že se výsledky těchto analýz budou rozcházet, mělo by se v programech vysvětlit, jaké jsou k tomu důvody (viz odstavce 55–57).

90.

Kromě toho jsou určené problémy obecné a nejsou specifickým následkem existence hranic, ačkoli u některých PIS jsou opatření (životní prostředí, územní hlediska ve vztahu k PRPS atd.) odůvodněné, protože hranice se z podstaty věci jeví jako překážky (viz odstavec 58).

91.

Konečně příčinné vztahy mezi těmito analýzami a prioritami PIS jsou nejasné. Sledované cíle, jakož i priority a opatření vycházejí z jiných záměrů, než jsou ty, které mají za cíl řešit konkrétně zaměřenými akcemi specifické problémy spojené s hranicemi. Programy obsahují velmi různorodá opatření, což vede k rozdrobování zdrojů a rozmělňování dopadu. Jednotnost prováděcích orgánů PIS sice podporuje spolupráci, nevede však ke stanovení konkrétně zaměřené strategie (viz odstavce 59–63).

92.

Programy z okruhu C jsou vymezeny nejhůře, protože se v nich spojují neurčité specifické pokyny s neexistencí hodnocení ex ante, které by přitom mělo upřesnit jejich potřeby. Nemožnost vymezit ukazatele ukazuje také na to, že Komise nebyla na zavedení tohoto okruhu dostatečně připravena (viz odstavce 24, 57, 62, 72).

93.

Doplňkovost PIS z okruhu A s tradiční pomocí je především spojena s šíří PIS Interreg. Prozkoumání doplňkovosti v PIS by bylo účelné pouze tehdy, pokud by tyto PIS byly konkrétněji zaměřené (viz odstavce 64–65).

94.

Většina z prvních přijatých projektů byla připravena a bude realizována v duchu spolupráce. Příspěvek některých projektů k řešení problémů spojených s hranicemi nicméně není příliš vysoký, neboť některé projekty jsou omezeny na výměnu zkušeností anebo nejsou spojeny s existencí hranic. Účetní dvůr se domnívá, že tato přidaná hodnota je příliš nízká, což je především způsobeno neurčitostí sledovaných cílů a velkým rozsahem opatření každého PIS (viz odstavce 66–69).

95.

PIS obsahují cíle na úrovni celku, na úrovni priorit a na úrovni opatření. Nejsou výsledkem provedeného výběru možností pro řešení specifických problémů spojených s hranicemi a jejich propojení není patrné (viz odstavce 71–72).

96.

Ukazatele PIS jsou početné a jejich cíle vyjadřují jen nedostatečně nebo vůbec ne. Ukazatele jsou zde spíše proto, že jsou povinné, než proto, že by vyplývaly z potřeby měřit pokrok ve vztahu k vytčeným cílům. Kromě toho by některé z nich měly být definovány a měly by se přesněji uvést informační zdroje. U několika ukazatelů bylo vynaloženo úsilí na kvantifikaci, nespočívají však na základní analýze a týkají se nepříliš relevantních cílů. Ve většině zkoumaných případů by měla výpočetní technika umožnit shromažďování statistických informací týkajících se doposud neexistujících ukazatelů (viz odstavce 73–78).

97.

Pro současné období:

98.

V případě obnovení iniciativy po roce 2006:

99.

IS Interreg nabízí partnerům z různých členských států možnost spolupracovat a přispívá k otevírání hranic. Ve všech etapách realizace iniciativy se setkává několik členských států a jejich regionů. Zaslouží si, aby ještě během programového období 2000–2006 bylo vynaloženo úsilí v oblasti ukazatelů, měření jejího dopadu a kritérií výběru. Pokud Komise hodlá tuto iniciativu obnovit i po roce 2006, mělo by se v očekávání následujícího období vynaložit úsilí zejména na koncepční práci a na podmínky realizace.