6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/1

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 16. září 2004

ve věci C-227/01: Komise Evropských společenství proti Španělskému království (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 85/337/EHS - Posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí - Nesprávné použití - Záměr na vybudování železniční dráhy Valencie-Tarragona, úseku Las Palmas-Oropesa)

(2004/C 273/01)

Jednací jazyk: španělština

Ve věci C-227/01, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 7. června 2001, Komise Evropských společenství (zmocněnec: G. Valero Jordana) proti Španělskému království (zmocněnec: S. Ortiz Vaamonde), Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, C. Gulmann, J. N. Cunha Rodrigues a R. Schintgen (zpravodaj) a F. Macken, soudci, generální advokát: M. Poiares Maduro, vedoucí soudní kanceláře: M. Múgica Arzamendi, vrchní rada, vydal dne 16. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Španělské království tím, že neprovedlo posouzení vlivů na životní prostředí „záměru na vybudování železniční dráhy Valencie-Tarragona, úseku Las Palmas–Oropesa. Platforma“, jenž je součástí záměru nazvaného „Středomořský koridor“, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 2 a 3, čl. 5 odst 2 a čl. 6 odst. 2 směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí.

2)	Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 212, 28.7.2001.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/1

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 16. září 2004

ve věci C-465/01: Komise Evropských společenství proti Rakouské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Volný pohyb pracovníků - Státní příslušníci Unie nebo EHP - Státní příslušníci třetích zemí vázaných ke Společenství dohodou - Volitelnost do komor práce a rad zaměstnanců - Zásada zákazu diskriminace, pokud jde o pracovní podmínky)

(2004/C 273/02)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-465/01, Komise Evropských společenství (zmocněnec: J. Sack) proti Rakouské republice (zmocněnec: H. Dossi), jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 4. prosince 2001, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, R. Schintgen (zpravodaj), R. Silva de Lapuerta, P. Kuris a G. Arestis, soudci, generální advokát: F. G. Jacobs, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 16. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Rakouská republika tím, že odepřela právo být volen do komor práce a zaměstnanců pracovníkům, kteří jsou státními příslušníky jiných členských států Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 39 ES a článku 8 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2434/92 ze dne 27. července 1992, jakož i z článku 28 Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

Rakouská republika tím, že odepřela právo být volen do rady zaměstnanců a valné hromady komor práce a zaměstnanců pracovníkům, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, se kterými Společenství uzavřelo dohodu, jež stanoví zásadu zákazu diskriminace, pokud jde o pracovní podmínky, ve prospěch těchto pracovníků, kteří v souladu s předpisy vykonávají povolání ve členském státě, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z ustanovení těchto dohod.

2)	Rakouské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 84, 6.4.2002.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/2

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(třetího senátu)

ze dne 16. září 2004

ve věci C-248/02: Komise Evropských společenství proti Italské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Znečištění a obtěžování - Ochrana půdy - Kaly z čistíren odpadních vod - Předání neúplných informací za roky 1995 až 1997 - Články 10 a 17 směrnice 86/278/EHS)

(2004/C 273/03)

Jednací jazyk: italština

Ve věci C-248/02, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 8. července 2002, Komise Evropských společenství, (zmocněnci: H. Støvlbæk a R. Amorosi) proti Italské republice (zmocněnec: I. M. Braguglia, ve spolupráci s M. Fiorillim), Soudní dvůr (třetí senát), ve složení A. Rosas, úřadující předseda třetího senátu, R. Schintgen a K. Schiemann (zpravodaj), soudci, generální advokátka: C. Stix-Hackl, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 16. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Italská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 10 odst. 1 písm. a) a b), jakož i z článku 17 směrnice 86/278, ve znění směrnice Rady 91/692/EHS ze dne 23. prosince 1991, kterou se normalizují a racionalizují zprávy o provádění některých směrnic týkajících se životního prostředí tím, že:

—	nedodala žádnou informaci o průměrné roční hodnotě koncentrací (mg/kg sušiny) těžkých kovů (kadmium, měď, nikl, olovo, zinek, rtuť a chrom), jakož i dusíku a fosforu obsažených v kalech z čističek odpadních vod;

—	neposkytla žádnou informaci o množství (t/rok) kalů z čističek odpadních vod vyprodukovaných ve formě sušiny;

—

neposkytla požadované informace o množství kalů použitých v zemědělství ve formě sušiny za rok s výjimkou regionu Furlánsko-Julské Benátsko (1995 až 1997), autonomní provincie Bolzano (1995), regionu Emilia Romagna, jakož i regionů Ligurie a Kalábrie, u nichž bylo uvedeno, že kaly z čističek odpadních vod nejsou v zemědělství používány;

—

nezajistila, alespoň pokud se jedná o regiony Lombardie, Emilia Romagna, Toskánsko, Abruzzy, Kampánie, Údolí Aosty, Sicílie a Marky, aktualizaci záznamů o složení a vlastnostech kalů v souladu s ukazateli uvedenými v příloze II A směrnice Rady 86/278/EHS ze dne 12. června 1986 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství a nezajistila aktualizaci záznamů o množství vyprodukovaných kalů (na celém státním území) a množství kalů dodaných zemědělství, alespoň pokud se jedná o regiony Abruzzy, Kampánie, Toskánsko a Sicílie.

2)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 202, 24.8.2002.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/3

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 16. září 2004

ve věci C-329/02 P: SAT.1 SatellitenFernshen GmbH proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)(OHIM) (1)

(Opravný prostředek - Ochranná známka Společenství - Absolutní důvody pro zamítnutí - Čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 40/94 - Spojení SAT.2)

(2004/C 273/04)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci 329/02 P: SAT.1 SatellitenFernshen GmbH, (advokát: R. Schneider) se sídlem v Mohuči (Německo), přičemž druhým účastníkem řízení byl Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)(OHIM) (zmocněnec: M. D. Schennen), jejímž předmětem je opravný prostředek na základě článku 56 Statutu Soudního dvora, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda, J.-P. Puissochet (zpravodaj), R. Schningten, F. Macken a N. Colneric, soudci, generální advokát: F. G. Jacobs, vedoucí soudní kanceláře: H. von Holstein, náměstek, vydal dne 16. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 2. července 2002, SAT.1 v. OHIM (SAT.2) (T-323/00, Recueil, s. II-2839) se zrušuje v rozsahu, v němž Soud rozhodl, že druhý odvolací senát Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)(OHIM) neporušil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství, tím, zamítl svým rozhodnutím ze dne 2. srpna 2000 (věc R 312/1999-2) zapsat jako ochrannou známku Společenství spojení „SAT.2“ pro služby, které byly v přihlášce spojeny se satelitním vysíláním, tj. pro kategorie služeb uvedené v bodu 3 napadeného rozsudku, které Soud neuvedl v bodu 42 tohoto rozsudku.

2)	Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 2. srpna 2000 se zrušuje.

3)	Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) se ukládá náhrada nákladů řízení v obou stupních.

(1) Úř. věst. C 289, 23.11.2002.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/3

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(třetího senátu)

ze dne 16. září 2004

ve věci C-366/02 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Halle): Gerd Gschoßmann proti Amt für Landwirtschaft und Flurneuordnung Süd (1)

(Společná zemědělská politika - Nařízení (EHS) č. 1765/92 a nařízení (ES) č. 1251/1999 - Režim podpor pro producenty plodin na orné půdě - Vyrovnávací platby na plochu určenou pro plodiny na orné půdě a pro vynětí půdy z produkce - Vyloučení půdy osázené trvalými kulturami - Pojem)

(2004/C 273/05)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-366/02, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, předložená rozsudkem Verwaltungsgericht Halle (Německo) ze dne 30. září 2002 zapsaným do rejstříku Soudního dvora dne 14. října 2002, v řízení: Gerd Gschoßmann proti Amt für Landwirtschaft und Flurneuordnung Süd, Soudní dvůr (třetí senát), ve složení A. Rosas, zastupující předseda třetího senátu, R. Schintgen (zpravodaj) a N. Colneris, soudci, generální advokát: P. Léger, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 16. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Článek 9 nařízení Rady (EHS) č. 1765/92 ze dne 30. června 1992 o režimu podpor pro producenty některých plodin na orné půdě a článek 7 nařízení Rady (ES) č. 1251/1999 ze dne 17. května 1999 o režimu podpor pro producenty některých plodin na orné půdě musí být vykládány v tom smyslu, že proto, aby se vyrovnávací platby nevztahovaly na půdu osázenou trvalými kulturami, se nevyžaduje, aby tato půda byla obdělávána, a zvláště ani aby byly používány insekticidy nebo aby byly sklizeny úrody.

Článek 9 nařízení č. 1765/92 a článek 7 nařízení č. 1251/1999 musí být vykládány v tom smyslu, že půda již není osázena trvalými kulturami, pokud jde o produkci jablek, jakmile jsou ovocné stromy pokáceny, i když nebyly odstraněny. Pouhé rozhodnutí pokácet stromy, aniž by toto rozhodnutí bylo vykonáno, však neznamená, že půda již není využívána pro trvalé kultury.

3)	Článek 9 nařízení č. 1765/92 a článek 7 nařízení č. 1251/1999 musí být vykládány v tom smyslu, že půda, která přestala být osázena trvalými kulturami, musí být považována za půdu využívanou pro nezemědělské účely, je-li prokázáno, že není využívána k produkci rostlin nebo chovu zvířat.

(1) Úř. věst. C 305, 7.12.2002.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/4

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 16. září 2004

ve věci C-382/02 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Vestre Landsret): Cimber Air A/S proti Skatteministeriet (1)

(Šestá směrnice o DPH - Článek 15 odst. 6, 7 a 9 - Osvobození vývozu mimo Společenství od daně - Pojem letadla využívaná leteckými společnostmi, které provozují zejména mezinárodní dopravu - Osvobození od daně pro zásobování určené pro vnitrostátní lety)

(2004/C 273/06)

Jednací jazyk: dánština

Ve věci C-382/02, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Vestre Landsret (Dánsko) ze dne 9. října 2002, které došlo Soudnímu dvoru dne 23. října 2002, v řízení Cimber Air A/S proti Skatteministeriet, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, C. Gulmann, J.-P. Puissochet (zpravodaj), J. N. Cunha Rodrigues a N. Colneric, soudci, generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer, vedoucí soudní kanceláře: H. von Holstein, náměstek vedoucího soudní kanceláře, vydal dne 16. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Ustanovení čl. 15 odst. 6, 7 a 9 směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, musejí být vykládána tak, že dodání zboží a poskytování služeb, uvedená v těchto ustanoveních, pro letadla, která uskutečňují vnitrostátní lety, ale jsou využívána leteckými společnostmi, které provozují zejména mezinárodní dopravu za úplatu, jsou osvobozena od DPH.

2)	Vnitrostátním soudům přísluší, aby posoudily vzájemný rozsah podílu činností těchto společností na mezinárodní úrovni a na úrovni jiné než mezinárodní. V rámci tohoto posouzení lze přihlédnout ke všem skutečnostem, které poukazují na relativní význam dotčeného druhu dopravy, zejména k obratu.

(1) Úř. věst. C 7, 11.1.2003.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/4

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 14. září 2004

ve věci C-385/02: Komise Evropských společenství proti Italské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 93/37/EHS - Veřejné zakázky na stavební práce - Vyjednávací řízení bez předchozího zveřejnění vyhlášení zakázky)

(2004/C 273/07)

Jednací jazyk: italština

Ve věci C-385/02, Komise Evropských společenství (zmocněnci: K. Wiedner a R. Amorosi) proti Italské republice (zmocněnec: M. Fiorilli), jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. Timmermans, předseda senátu, J.-P. Puissochet, J. N. Cunha Rodrigues (zpravodaj), R. Schintgen a N. Colneric, soudci, generální advokátka: J. Kokott, vedoucí soudní kanceláře: M. Mugíca Arzamendi, vrchní rada, vydal dne 14. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Italská republika tím, že Magistrato per il Po di Parma, místní orgán ministerstva veřejných prací (nyní ministerstvo infrastruktury a dopravy), zadal zakázky na dokončení stavby nádrže k zadržování povodní na vodním toku Parma v oblasti Marano (obec Parma), jakož i na práce na úpravu a dokončení zadržovací nádrže na vodním toku Enza a regulaci povodní na vodním toku Terdoppio na jihozápad od Cerana, ve vyjednávacím řízení bez předchozího zveřejnění vyhlášení zakázky, ačkoliv podmínky k tomu nezbytné nebyly splněny, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze směrnice Rady 93/37/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce.

2)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 323, 21.12.2002.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/5

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 16. září 2004

ve věci C-386/02 (žádost Arbeits- und Sozialgericht Wien o rozhodnutí o předběžné otázce): Josef Baldinger proti Pensionsversicherungsanstalt der Arbeiter (1)

(Volný pohyb osob - Odškodnění bývalých válečných zajatců - Podmínka státního občanství dotčeného členského státu v době podání žádosti o odškodnění)

(2004/C 273/08)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-386/02, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES podaná Arbeits- und Sozialgericht Wien (Rakousko) rozhodnutím ze dne 22. října 2002 zaregistrovaná Soudním dvorem dne 28. října 2002, v řízení Josef Baldinger proti Pensionsversicherungsanstalt der Arbeiter, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J.-P. Puissochet, J. N. Cunha Rodrigues (zpravodaj), R. Schintgen a N. Colneric, soudci, generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer, vedoucí soudní kanceláře: M.-F. Contet, vrchní rada, vydal dne 16. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Článek 39 odst. 2 ES, čl. 4 odst. 4 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, v pozměněném a aktualizovaném znění nařízení Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, a čl. 7 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, musejí být vykládány tak, že nebrání vnitrostátním právním předpisům, které zakazují za podmínek, jako jsou podmínky ve věci v původním řízení, příjem dávky pro bývalé válečné zajatce z důvodu, že žadatel nemá státní občanství dotčeného členského státu v době podání žádosti, ale má státní občanství jiného členského státu.

(1) Úř. věst. C 7, 11.1.2003.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/5

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(třetího senátu)

ze dne 16. září 2004

ve věci C-396/02 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Gerechtshof te Amsterdam): DFDS BV proti Inspecteur der Belastingdienst – Douanedistrict Rotterdam (1)

(Společný celní sazebník - Kombinovaná nomenklatura - Celní zařazení - Podpoložka 8704 10 - „Minitrac“ pro přepravu a vykládku písku, zeminy a kamenů vybavený systémem vypracovaného vyklápění)

(2004/C 273/09)

Jednací jazyk: nizozemština

Ve věci C-396/02, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, předložená usnesením Gerechtshof te Amsterdam (Nizozemsko) ze dne 6. listopadu 2002, došlým dne 11. listopadu 2002, v řízení DFDS BV proti Inspecteur der Belastingdienst - Douanedistrict Rotterdam, Soudní dvůr (třetí senát), ve složení A. Rosas, úřadující předseda třetího senátu, R. Schintgen, K. Schiemann (zpravodaj), soudci, generální advokátka: C. Stix-Hackl, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 16. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Skutečnost, že vozidlo s korbou je vybaveno funkcí komplexního, mnohostranného a přesného vyklápění, netvoří překážku jeho zařazení jako terénní vyklápěcí vůz ve smyslu podpoložky 8704 10 kombinované nomenklatury, uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění nařízení (ES) č. 3115/94 Komise ze dne 20. prosince 1994 a č. 3009/95 Komise ze dne 22. prosince 1995.

(1) Úř. věst. C 7, 11.1.2003.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/6

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 16. září 2004

ve věci C-400/02 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesarbeitsgericht): Gerard Merida proti Spolkové republice Německo (1)

(Článek 39 ES - Kolektivní smlouva - Dodatečná dočasná podpora bývalým civilním zaměstnancům spojeneckých ozbrojených sil v Německu - Přeshraniční pracovníci - Stanovení vyměřovacího základu této podpory - Fiktivní zohlednění německé daně ze mzdy)

(2004/C 273/10)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci 400/02, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, předložená rozhodnutím Bundesarbeitsgericht (Německo) ze dne 27. června 2002, zapsaným do rejstříku Soudního dvora dne 12. listopadu 2002 v řízení: Gerard Merida proti Spolkové republice Německo, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J.-P. Puissochet, J. N. Cunha Rodrigues (zpravodaj), R. Schintgen a N. Colneric, soudci, generální advokátka: C. Stix-Hackl, vedoucí soudní kanceláře: M. F. Contet, vrchní rada, vydal dne 16. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Článek 39 ES a čl. 7 odst. 4 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství brání vnitrostátní právní úpravě stanovené v kolektivní smlouvě, podle níž se částka sociální dávky, jako je částka dodatečné dočasné podpory („Überbrückungsbeihilfe“), kterou poskytuje členský stát, v němž byla vykonávána pracovní činnost, vypočítá tím způsobem, že daň z příjmu, jež má být odvedena v tomto státě, je při stanovení vyměřovacího základu této podpory fiktivně odečtena, zatímco podle dohody o zamezení dvojího zdanění jsou platy, mzdy a obdobné odměny zaměstnanců s bydlištěm mimo členský stát, v němž vykonávají pracovní činnost, zdaněny pouze v členském státě jejich bydliště.

(1) Úř. věst. C 31, 8.2.2003.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/6

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 16. září 2004

ve věci C-404/02 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division): Nichols plc proti Registrar of Trade Marks (1)

(Ochranné známky - Směrnice 89/104/EHS - Čl. 3 odst. 1 písm. b) - Ochranná známka tvořená rozšířeným příjmením - Rozlišovací způsobilost - Vliv čl. 6 odst. 1 písm. a) na posouzení)

(2004/C 273/11)

Jednací jazyk: angličtina

Ve věci 404/02, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (Spojené království) ze dne 3. září 2002, zapsaným do rejstříku Soudního dvora 12. listopadu 2002, v řízení Nichols plc proti Registrar of Trade Marks, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, C. Gulmann (zpravodaj), J.-P. Puissochet, R. Schintgen a N. Colneric, soudci, generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer, vedoucí soudní kanceláře: M. Múgica Arzamendi, vrchní rada, vydal dne 16. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Posouzení existence či neexistence rozlišovací způsobilosti ochranné známky tvořené příjmením, a to dokonce i rozšířeným, v rámci čl. 3 odst. 1 písm. b) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, musí být provedeno v konkrétním případě, podle kritérií použitelných na jakékoliv označení uvedené v článku 2 zmíněné směrnice ve vztahu jednak k výrobkům a službám, pro něž je zápis žádán, a jednak ke vnímání zúčastněného okruhu osob. Okolnost, že účinky zápisu ochranné známky jsou omezeny na základě čl. 6 odst. 1 písm. a) téže směrnice, nemá vliv na toto posouzení.

(1) Úř. věst. C 7, 11.1.2003.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/7

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 14. září 2004

ve věci C-411/02: Komise Evropských společenství proti Rakouské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Nesprávné provedení - Směrnice 98/10/ES - Telekomunikace - Pojmy „základní podrobný rozpis účtu“ a „ještě podrobnější rozpis“)

(2004/C 273/12)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci 411/02, Komise Evropských společenství (zmocněnci: C. Schmidt a M. Shotter) proti Rakouské republice (zmocněnci: E. Riedl a T. Kramler), jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES podaná dne 18. listopadu 2002, Soudní dvůr (druhý senát) ve složení: C. W. A. Timmermans, předseda senátu, C. Gulmann (zpravodaj), J.-P. Puissochet, J.N. Cunha Rodrigues a N. Colneric, soudci, generální advokát: M. Poiares Maduro, vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada, vydal dne 14. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Rakouská republika tím, že si zvolila účtování spočívající v rozpisu částek řazených pouze podle druhů hovorného a nevykazující dostatečnou úroveň podrobnosti na to, aby byla spotřebitelům zaručena účinná kontrola a možnost ověření, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 14 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/10/ES ze dne 26. února o uplatnění otevřeného přístupu k síti (ONP) pro telefonní službu a o vytvoření univerzální služby v oblasti telekomunikací v konkurenčním prostředí.

2)	Rakouské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 7, 11.1.2003.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/7

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(prvního senátu)

ze dne 16. září 2004

ve věci C-28/03 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Symvoulio tis Epikrateias): Epikouriko kefalaio proti Ypourgos Anaptyxis (1)

(Pojištění - Články 15 a 16 první směrnice 73/239/EHS - Články 17 a 18 první směrnice 79/267/EHS - Postup likvidace pojišťovny v návaznosti na odnětí povolení - Pořadí příslušných přednostních práv ohledně mzdových pohledávek a pohledávek z pojištění)

(2004/C 273/13)

Jednací jazyk: řečtina

Ve věci 28/03, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, předložená usnesením Symvoulio tis Epikrateias (Řecko) ze dne 23. října 2002, došlým Soudnímu dvoru dne 24. ledna 2003, v řízení Epikouriko kefalaio proti Ypourgos Anaptyxis, za přítomnosti: Omospondia Asfalistikon Syllogon Ellados Soudní dvůr (první senát), ve složení P. Jann, předseda senátu, A. Rosas, S. von Bahr, R. Silva de Lapuerta a K. Lenaerts (zpravodaj), soudci, generální advokát: L. A. Geelhoed, vedoucí soudní kanceláře: M.-F. Contet, vrchní rada, vydal dne 16. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Články 15 a 16 první směrnice Rady 73/239/EHS ze dne 24. července 1973 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu, ve znění druhé směrnice Rady 88/357/EHS ze dne 22. června 1988 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního, kterou se stanoví opatření k usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb a kterou se mění směrnice 73/239, a směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního a o změně směrnic 73/239 a 88/357 (třetí směrnice o neživotním pojištění) a články 17 a 18 první směrnice Rady 79/267/EHS ze dne 5. března 1979 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k podnikatelské činnosti v přímém životním pojištění a jejího výkonu, ve znění směrnice Rady 90/619/EHS ze dne 8. listopadu 1990 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého životního pojištění, kterou se stanoví opatření k usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb a kterou se mění směrnice 79/267/EHS, a směrnice Rady 92/96/EHS ze dne 10. listopadu 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého životního pojištění, kterou se mění směrnice 79/267 a 90/619 (třetí směrnice o životním pojištění), nebrání vnitrostátním právním předpisům, dle nichž mohou být aktiva, kterými jsou kryty technické rezervy, v případě konkursu, likvidace nebo obdobného stavu insolvence pojišťovny přednostně použita k uhrazení mzdových pohledávek před pohledávkami z pojištění, pokud tyto předpisy přiznávají posledně jmenovaným pohledávkám přednostní právo, jehož základ v každém případě zahrnuje vedle aktiv, kterými jsou kryty technické rezervy, i další aktiva podniku a může být na základě ministerského rozhodnutí rozšířen na veškerá dostupná aktiva podniku.

(1) Úř. věst. C 70, 22.3.2003.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/8

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(pátého senátu)

ze dne 9. září 2004

ve věci C-81/03: Komise Evropských společenství proti Rakouské (1) republice

(Nesplnění povinnosti státem - Články 43 a 49 ES - Pomocná zdravotnická povolání - Výkon svobodného povolání)

(2004/C 273/14)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-81/03, Komise Evropských společenství (zmocněnci: C. Schmidt a M. Patakia) proti Rakouské republice (zmocněnec: E. Riedl), jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, Soudní dvůr (pátý senát), ve složení C. Gulmann, předseda senátu, S. von Bahr a Silva de Lapuerta (zpravodaj), soudci, generální advokát: M. Poiares Maduro, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 9. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Rakouská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 43 a 49 ES tím, že na základě článku 7a spolkového zákona o regulaci zdravotnicko-technických povolání vyšší střední kategorie zakázala výkon určitých zdravotnicko-technických povolání (laboratorní technik, radiologický technik a ortoptik) jakožto svobodných povolání.

2)	Rakouské republice se ukládá náhrada nákladů.

(1) Úř. věst. C 101, 26.4.2003.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/8

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 14. září 2004

ve věci C-168/03: Komise Evropských společenství proti Španělskému království (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 89/655/EHS a 95/63/ES - Nesprávné provedení - Dodatečná lhůta k přizpůsobení)

(2004/C 273/15)

Jednací jazyk: španělština

Ve věci C-168/03, Komise Evropských společenství (zmocněnkyně: I. Martínez del Peral) proti Španělskému království (zmocněnkyně: L. Fragua Gadea), jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 11. dubna 2003, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J. N. Cunha Rodrigues, J.-P. Puissochet, R. Schintgen a N. Colneric (zpravodaj), soudci, generální advokátka: C. Stix-Hackl, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 14. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Španělské království tím, že stanovilo v odstavci 1 jediného přechodného ustanovení královského nařízení č. 1215/1997 ze dne 18. července 1997, které upravuje minimální požadavky na bezpečnost a zdraví pro používání pracovního zařízení zaměstnanci, dodatečnou lhůtu pro přizpůsobení pracovního zařízení, které bylo zaměstnancům dáno k dispozici v podniku nebo závodě již před 27. srpnem 1997, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 89/655/EHS ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání pracovního zařízení zaměstnanci při práci (druhá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), ve znění směrnice Rady 95/63/ES ze dne 5. prosince 1995.

2)	Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 135, 7.6.2003.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/9

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(pátého senátu)

ze dne 16. září 2004

ve věci C-404/03: Olivier Dupuy a Hervé Rouvre (1)

(Nebezpečné látky a přípravky - Sikativy obsahující olovo - Zákaz uvádění na trh - Směrnice 76/769/EHS a 94/60/ES)

(2004/C 273/16)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci C-404/03, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Tribunal de grande instance v Le Mans (Francie) ze dne 8. září 2003, došlým dne 29. září 2003, v trestním řízení probíhajícím před tímto soudem proti Olivierovi Dupuyovi a Hervé Rouvreovi, Soudní dvůr (pátý senát), ve složení C. Gulmann, předseda senátu, S. von Bahr a R. Silva de Lapuerta (zpravodaj), soudci, generální advokát: F. G. Jacobs, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 16. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Ustanovení práva Společenství o omezeních uvádění nebezpečných látek a přípravků na trh a zvláště ustanovení směrnice Rady 76/769/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se omezení uvádění na trh a používání některých nebezpečných látek a přípravků, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/60/ES ze dne 20. prosince 1994, zakazují uvádět na trh sikativy, které obsahují sloučeniny olova klasifikované jako toxické pro reprodukci, za účelem jejich prodeje široké veřejnosti.

(1) Úř. věst. C 275, 15.11.2003.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/9

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(čtvrtého senátu)

ze dne 16. září 2004

ve věci C-423/03: Komise Evropských společenství proti Finské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Neprovedení - Směrnice 2001/18/ES)

(2004/C 273/17)

Jednací jazyk: finština

Ve věci C-423/03, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti podle článku 226 ES, podaná dne 3. října 2003, Komise Evropských společenství (zmocněnci: U. Wölker a M. Huttunen) proti Finské republice (zmocněnkyně: T. Pynnä), Soudní dvůr (čtvrtý senát), ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, K. Lenaerts a K. Schiemann (zpravodaj), soudci, generální advokát: M. Poiares Maduro, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 16. září 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Finská republika tím, že nepřijala ve stanovené lhůtě právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2)	Finské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 275, 15.11.2003.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/9

USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA

(šestého senátu)

ze dne 9. července 2004

ve věci C-116/03P: Augusto Fichtner proti Komisi Evropských společenství (1)

(Opravný prostředek - Úředník - Disciplinární opatření - Odvolání z funkce se zachováním nároku na starobní důchod - Výkon mimopracovní činnosti bez předchozího souhlasu)

(2004/C 273/18)

Jednací jazyk:italština

Ve věci C-116/03P, Augusto Fichtner, bývalý úředník Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Besozzo (Itálie) (advokáti: F. Colussi a M. Tamburini), jejímž předmětem je opravný prostředek proti rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství (čtvrtého senátu) ze dne 16. ledna 2003, Fichtner v. Komise (T-75/00, RecueilFP, s. II-51), kterým se domáhá zrušení tohoto rozsudku, přičemž dalším účastníkem řízení je Komise Evropských společenství (zmocněnec: J. Currall, ve spolupráci s A. Dal Ferrem), Soudní dvůr (šestý senát), ve složení J.-P. Puissochet, předseda senátu, F. Macken (zpravodajka), A. Borg Barthet, soudci, generální advokát: P. Léger, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 9. července 2004 usnesení, jehož výrok je následující:

1)	Opravný prostředek se zamítá.

2)	Panu Fichtnerovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 146, 21.6.2003.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Finanzgericht Köln ze dne 15. července 2004 ve věci REWE Zentralfinanz e.G., právní nástupkyně ITS Reisen GmbH proti Finanzamt Köln-Mitte

(Věc C-347/04)

(2004/C 273/21)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Finanzgericht Köln ze dne 15. července 2004 ve věci REWE Zentralfinanz e.G., právní nástupkyně ITS Reisen GmbH proti Finanzamt Köln-Mitte, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 13. srpna 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Finanzgericht Köln žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následující otázce:

—

Je třeba vykládat článek 52 (nyní článek 43) ve spojení s článkem 58 (nyní článek 48) a články 67 až 73 a 73b a násl. (nyní články 56 a násl.) Smlouvy o ES v tom smyslu, že brání právní úpravě, která, jako sporná právní úprava v § 2a odst. 1 písm. 3a a odst. 2 EStG (Einkommensteuergesetz – zákona o daních z příjmu) v původním řízení, omezuje okamžitý daňový odpočet ztrát vzniklých ze snížení hodnoty podílů v dceřinných společnostech nacházejících se v jiných členských státech ES, jestliže tyto dceřinné společnosti vykonávají pasivní činnosti ve smyslu vnitrostátního ustanovení nebo pokud provádějí aktivní činnosti ve smyslu vnitrostátního ustanovení pouze prostřednictím vlastních vnukovských společností, zatímco okamžitý daňový odpočet ztrát vzniklých ze snížení hodnoty podílů v dceřinných společnostech – rezidentech je možný bez těchto omezení?

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/11

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) ze dne 17. června 2004 ve věci Boehringer Ingelheim KG a další proti Swingward Ltd a další

(Věc C-348/04)

(2004/C 273/22)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) ze dne 17. června 2004 ve věci Boehringer Ingelheim KG a další proti Swingward Ltd a další, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 12. srpna 2004, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Přebalené výrobky („reboxed products“)

Pokud paralelní dovozce uvádí na trh jednoho členského státu farmaceutický výrobek dovezený z jiného členského státu v jeho původním vnitřním obalu, ale s novým vnějším lepenkovým obalem, vytištěným v jazyce členského státu dovozu („přebalený“ výrobek):

nese dovozce důkazní břemeno prokázat, že nový obal splňuje všechny podmínky uvedené ve spojených věcech C-427/93, C-429/93 a C-436/93 Bristol-Myers Squibb v. Paranova, nebo nese majitel ochranné známky důkazní břemeno prokázat, že tyto podmínky nebyly splněny, nebo se důkazní břemeno liší pro každou z podmínek, a pokud ano, jak?

použije se první podmínka uvedená v Bristol-Myers Squibb v. Paranova, tak jak byla vyložena ve věci C-379/97 Upjohn v. Paranova a věci C-143/00 Boehringer v. Swingward, a sice že musí být prokázáno, že je nezbytné přebalit výrobek, aby nebyl omezen skutečný přístup na trh, pouze na skutečnost přebalení (jak rozhodl Soudní dvůr ESVO ve věci E-3/02 Paranova Inc v. Merck & Co Inc), nebo se též použije na přesný způsob a styl, kterým paralelní dovozce přebalení provedl, a pokud ano, jak?

je čtvrtá podmínka uvedená v Bristol-Myers Squibb v. Paranova, a sice že úprava přebaleného výrobku není taková, aby mohla poškodit dobré jméno ochranné známky nebo jejího majitele, porušena pouze pokud je obal vadný, nízké kvality nebo neúhledný, nebo je ji možno rozšířit na cokoliv co porušuje dobré jméno ochranné známky?

pokud je odpověď na otázku uvedenou pod bodem 1 c) taková, že je čtvrtá podmínka porušena čímkoliv, co porušuje dobré jméno ochranné známky a pokud i) nový vnější lepenkový obal není opatřen ochrannou známkou („de-branding“) nebo ii) paralelní dovozce opatří nový vnější lepenkový obal svým vlastním logem nebo použije podnikový styl nebo úpravu, nebo úpravu, kterou používá pro řadu rozdílných výrobků („co-branding“), musí být takové formy úpravy obalu považovány za poškozující dobré jméno ochranné známky, nebo je to otázkou věcného uvážení vnitrostátního soudu?

e)	pokud je odpověď na otázku uvedenou pod bodem 1 d) taková, že jde o otázku věcného uvážení vnitrostátního soudu, kdo nese důkazní břemeno?

Přeštítkované výrobky

Pokud paralelní dovozce uvádí na trh jednoho členského státu farmaceutický výrobek dovezený z jiného členského státu v jeho originálním vnitřním a vnějším obalu, na který umístil nový vnější štítek vytištěný v jazyce členského státu dovozu („přeštítkovaný“ výrobek):

a)	použije se pět podmínek uvedených v Bristol-Myers Squibb v. Paranova?

pokud je odpověď na otázku uvedenou pod bodem 2 a) kladná, nese dovozce důkazní břemeno prokázat, že přeštítkovaný obal splňuje všechny podmínky uvedené v Bristol-Myers Squibb v. Paranova, nebo nese majitel ochranné známky důkazní břemeno prokázat, že tyto podmínky nebyly splněny, nebo se důkazní břemeno liší pro každou z podmínek, a pokud ano, jak?

pokud je odpověď na otázku uvedenou pod bodem 2 a) kladná, použije se první podmínka uvedená v Bristol-Myers Squibb v. Paranova, tak jak byla vyložena ve věci Upjohn v. Paranova a ve věci Boehringer v. Swingward, a sice že musí být prokázáno, že je nezbytné přebalit výrobek, aby nebyl omezen skutečný přístup na trh, pouze na skutečnost přeštítkování, nebo se použije také na přesný způsob a styl, kterým paralelní dovozce přeštítkování provedl?

pokud je odpověď na otázku uvedenou pod bodem 2 a) kladná, je čtvrtá podmínka uvedená v Bristol-Myers Squibb v. Paranova, a sice že úprava přebaleného výrobku není taková, aby mohla poškodit dobré jméno ochranné známky nebo jejího majitele, porušena pouze pokud je obal vadný, nízké kvality nebo neúhledný, nebo je ji možno rozšířit na cokoliv, co porušuje dobré jméno ochranné známky?

pokud je odpověď na otázku uvedenou pod bodem 2 a) kladná, a odpověď na otázku uvedenou pod bodem 2 d) je taková, že čtvrtá podmínka je porušena čímkoliv, co porušuje dobré jméno ochranné známky, porušuje dobré jméno ochranné známky v tomto smyslu, pokud i) nový štítek je umístěn tak, že zcela nebo částečně zakrývá jednu z ochranných známek majitele, nebo ii) nový štítek neudává, že dotčená ochranná známka je ochrannou známkou vlastněnou majitelem, nebo iii) jméno paralelního dovozce je vytištěno velkými písmeny?

Oznámení

Pokud paralelní dovozce nepodal oznámení o přebaleném výrobku, jak to vyžaduje pátá podmínka Bristol-Myers Squibb v. Paranova, a tím pouze z tohoto důvodu porušil ochrannou/é známku/y majitele:

a)	je každý následný dovoz uvedeného výrobku porušením nebo dopouští se dovozce porušení jen do doby, než se majitel dozvěděl o výrobku a uplynula lhůta stanovená pro oznámení?

b)	je majitel oprávněn domáhat se finanční náhrady (tj. náhrady škody způsobené porušením nebo předání celého zisku nabytého v důsledku porušení) z důvodu dovozcových porušení stejně jako kdyby šlo o padělky?

c)	řídí se poskytnutí finančních náhrad majiteli z důvodu takových dovozcových porušení zásadou proporcionality?

d)	Pokud ne, na jakém základě by mělo být stanoveno vyrovnání, za předpokladu, že dotčené výrobky byly uvedeny na trh v EHP majitelem nebo s jeho souhlasem?

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/12

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Rechtbank van Koophandel Brusel (Belgie) ze dne 29. července 2004 ve věci Lidl Belgium GmbH & Co KG proti NV Etablissementen Franz Colruyt

(Věc C-356/04)

(2004/C 273/23)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem Rechtbank van Koophandel Brusel (Belgie) ze dne 29. července 2004 ve věci Lidl Belgium GmbH & Co KG proti NV Etablissementen Franz Colruyt, který došel kanceláři Soudního dvora dne 18. srpna 2004, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Rechtbank van Koophandel Brusel žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Musí být čl. 3a odst. 1 písm. a) směrnice 84/450/EHS (1) (jak byl zaveden směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES (2) ze dne 6. října 1997, kterou se mění směrnice 84/450/EHS o klamavé reklamě tak, aby zahrnovala srovnávací reklamu) vykládán tak, že je srovnání obecné hladiny cen zadavatele reklamy a soutěžitelů, v jejímž rámci je na základě srovnání cen vybraných vzorků výrobků provedena extrapolace, nepřípustné, neboť je jím v každém případě vzbuzován dojem, že zadavatel reklamy je ohledně svého celkového sortimentu zboží levnější, ačkoliv se provedené srovnání vztahuje pouze na omezený výběr vzorků, ledaže by reklama umožňovala zjistit, kolik a jaké výrobky zadavatele reklamy na straně jedné a srovnávaného soutěžitele na straně druhé budou srovnávány, a umožňuje určit, kde jsou ve srovnání umístěni srovnávaní soutěžitelé a jak vysoké jsou jejich ceny ve srovnání s cenami zadavatele reklamy a jinými srovnávanými soutěžiteli?

Musí být čl. 3a odst. 1 písm. b) směrnice 84/450/EHS (jak byl zaveden směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES ze dne 6. října 1997, kterou se mění směrnice 84/450/EHS o klamavé reklamě tak, aby zahrnovala srovnávací reklamu) vykládán tak, že srovnávací reklama je přípustná pouze tehdy, jestliže se srovnání týká jednotlivého zboží nebo služeb, které slouží stejným potřebám nebo jsou zamýšleny pro stejný účel, a určitý sortiment zboží je vyloučen také tehdy, jestliže sortiment ve svém celku, ale nikoliv nezbytně s ohledem na každou svou část slouží stejným potřebám nebo je zamýšlen pro stejný účel?

Musí být čl. 3a odst. 1 písm. c) směrnice 84/450/EHS (jak byl zaveden směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES ze dne 6. října 1997, kterou se mění směrnice 84/450/EHS o klamavé reklamě tak, aby zahrnovala srovnávací reklamu) vykládán tak, že je srovnávací reklama, v rámci které jsou srovnávány ceny výrobků nebo obecná cenová hladina u soutěžitelů, objektivní pouze tehdy, jestliže uvede srovnávané výrobky a ceny zadavatele reklamy a všech soutěžitelů, kterých se srovnání týká, a umožní zjistit ceny použité zadavatelem reklamy a jeho soutěžiteli, přičemž musí být v tomto případě veškeré výrobky, které jsou srovnávány, uvedeny výslovně v členění podle jednotlivých dodavatelů?

Musí být čl. 3a odst. 1 písm. c) směrnice 84/450/EHS (jak byl zaveden směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES ze dne 6. října 1997, kterou se mění směrnice 84/450/EHS o klamavé reklamě tak, aby zahrnovala srovnávací reklamu) vykládán tak, že rys uvedený ve srovnávací reklamě splňuje požadavek ověřitelnosti ve smyslu tohoto článku pouze tehdy, pokud může být jeho správnost ověřena těmi, kterým je reklama určena, anebo stačí, že může být ověřena třetími osobami, kterým reklama určena není?

Musí být čl. 3a odst. 1 písm. c) směrnice 84/450/EHS (jak byl zaveden směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES ze dne 6. října 1997, kterou se mění směrnice 84/450/EHS o klamavé reklamě tak, aby zahrnovala srovnávací reklamu) vykládán tak, že cena výrobků a obecná hladina cen soutěžitelů jako takové představují ověřitelný rys?

(1) Úř. věst. L 250, 19.9.1984, s. 17.

(2) Úř. věst. L 290, 23.10.1997, s. 18.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale di Vicenza – Sezione Distaccata di Schio ze dne 2. srpna 2004 ve věci Caseificio Valdagnese srl proti Regione Veneto

(Věc C-358/04)

(2004/C 273/24)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Tribunale di Vicenza ze dne 2. srpna 2004 ve věci Caseificio Valdagnese srl proti Regione Veneto, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 17. srpna 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Tribunale di Vicenza žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následující otázce:

„Je čl. 2 odst. 2 nařízení EHS (1) č. 3950/92 ze dne 28. prosince 1992, jak je vyložen rozsudkem C-288/97 ze dne 29. dubna 1999, slučitelný s vnitrostátními právními předpisy a správní praxí, které ukládají odběrateli povinnost, jejíž nesplnění je sankcionováno, odečíst splatnou částku formou dodatečné dávky z ceny mléka zaplacené producentům, kteří odpovídají za platbu dávky, a je tudíž čl. 2 odst. 2 nařízení EHS č. 3950/92, jak je vyložen Soudním dvorem v rozsudku ze dne 29. dubna 1999, v rozporu s článkem 5 a 11 vnitrostátního zákona 468/92, a proto v případě neuplatnění možnosti odběratelem odečíst splatnou částku formou dodatečné dávky z částky uhrazené producentům může být uložena odběrateli členským státem příslušející sankce v případě nedodržení?“

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 3950/92 ze dne 28. prosince 1992, kterým se zavádí doplňková dávka v odvětví mléka a mléčných výrobků (Úř. věst. L 405, 31.12.1992, s. 1).

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Symvoulio tis Epikrateias, Epitropi anastolon (Řecko) ze dne 29. července 2004 ve věci Michaniki A.E. proti Ypourgos Politismou za podpory „J&P – AVAX A.E. – ARCHITECH A.T.E. – GETEM A.E.“

(Věc C-362/04)

(2004/C 273/25)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Symvoulio tis Epikrateias, Epitropi anastolon (Řecko) ze dne 29. července 2004 ve věci Michaniki A.E. proti Ypourgos Politismou s podporou „J&P – AVAX A.E. – ARCHITECH A.T.E. – GETEM A.E.“, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 20. srpna 2004, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Symvoulio tis Epikrateias žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Musí být čl. 30 odst. 4 směrnice Rady 93/37/EHS (1) ze dne ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce (Úř. věst. L 199) vykládán tak, že v zadávacím řízení, jako v případě řízení, které bylo popsáno v odůvodnění tohoto usnesení (nabídky nedoprovázené důvodovou zprávou s uvedením konkrétních procentních slev použitých na každou cenovou skupinu a ověření obvyklosti těchto slev), je zadavatel povinen uvést specifické údaje v aktu, kterým vyzývá uchazeče k poskytnutí vysvětlení ohledně nabídky, která byla posouzena jako mimořádně nízká ve vztahu k prahu určenému matematickou metodou, jež má obdobné charakteristiky jako matematická metoda popsaná v odůvodnění tohoto usnesení?

V případě kladné odpovědi na první otázku, stačí ke splnění požadavků výše uvedeného ustanovení směrnice 93/37/EHS uvést ve výše uvedeném aktu konkrétní slevu nabízenou uchazečem pro jednu nebo více cenových skupin, kterou zadavatel posuzuje za problematickou, nebo musí zadavatel navíc uvést důvody, na základě kterých posuzuje tuto slevu za problematickou, poskytnutím odůvodněného posouzení minimálních nákladů na provedení odpovídajících prací?

(1) Úř. věst. L 199, 9.8.1993, s. 54.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Verwaltungsgericht Wien ze dne 12. srpna 2004 ve věci 1. Transalpine Ölleitung in Österreich GmbH, 2. Planai-Hochwurzen-Bahnen GmbH, 3. Gerlitzen-Kanzelbahn-Touristik Gesellschaft m.b.H. CO KG proti 1. Finanzamt Innsbruck, 2. Finanzamt Liezen, 3. Finanzamt Villach

(Věc C-368/04)

(2004/C 273/26)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Verwaltungsgericht Wien ze dne 12. srpna 2004 ve věci 1. Transalpine Ölleitung in Österreich GmbH, 2. Plani-Hochwurzen-Bahnen GmbH, 3. Gerlitzen-Kanzelbahn-Touristik Gesellschaft m.b.H. CO KG proti 1. Finanzamt Innsbruck, 2. Finanzamt Liezen, 3. Finanzamt Villach, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 24. srpna 2004, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

1)	Verwaltungsgericht Wien žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Brání zákaz provádění opatření podle čl. 88 odst. 3 ES také použití vnitrostátního zákonného ustanovení, které vylučuje podniky, jejichž činnost nespočívá prokazatelně ve výrobě hmotných statků, z vrácení poplatků za energii, a musí tedy být klasifikováno jako státní podpora ve smyslu článku 87 ES, ale o němž Komise nebyla před nabytím účinnosti vnitrostátního pravidla informována, i když na základě čl. 87 odst. 3 ES posoudila opatření za slučitelné se společným trhem v minulosti, a žádost o vrácení se vztahuje na poplatky, které měly být odvedeny za toto období?

Jestliže bude odpověď na první otázku kladná, vyžaduje zákaz provádění opatření v takovém případě vrácení také v případech, kdy byly žádosti podniků poskytujících služby podány po vydání rozhodnutí Komise pro vyměřovací období před tímto okamžikem?

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením VAT and Duties Tribunals, London Tribunal Centre, ze dne 24. srpna 2004 ve věci Hutchison 3G UK Ltd, mmO2 plc, Orange 3G Ltd, T-Mobile (UK) Ltd, Vodafone Group Services Ltd proti Commissioners of Customs and Excise

(Věc C-369/04)

(2004/C 273/27)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením VAT and Duties Tribunals, London Tribunal Centre, ze dne 24. srpna 2004 ve věci Hutchison 3G UK Ltd, mmO2 plc, Orange 3G Ltd, T-Mobile (UK) Ltd, Vodafone Group Services Ltd proti Commissioners of Customs and Excise, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 26. srpna 2004, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

VAT and Duties Tribunals, London Tribunal Centre, žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Za okolností uvedených ve sjednaném popisu skutečností, má být pojem „hospodářské činnosti“ vykládán pro účely čl. 4 odst. 1 a 2 šesté směrnice (1) tak, že zahrnuje vydávání licencí ministrem formou dražby práv k využívání telekomunikačního vybavení ve vymezených částech elektromagnetického spektra (dále jen „činnost“), a jaké úvahy jsou relevantní pro vyřešení této otázky?

2)	Za okolností uvedených ve sjednaném popisu skutečností, jaké úvahy jsou relevantní pro vyřešení otázky, zda-li ministerstvo tím, že provádělo činnost, jednalo jako „orgán veřejné správy“ ve smyslu čl. 4 odst. 5 šesté směrnice?

Za okolností uvedených ve sjednaném popisu skutečností, může činnost (i) zčásti být a zčásti nebýt hospodářskou činností, nebo (ii) zčásti být prováděna a zčásti nebýt prováděna veřejnoprávním subjektem jednajícím jako orgán veřejné správy, s tím, že na činnost by se zčásti uplatňovala DPH podle šesté směrnice a zčásti nikoliv?

Jaká musí být pravděpodobnost vzniku „výrazného narušení hospodářské soutěže“ ve smyslu čl. 4 odst. 5 druhého pododstavce šesté směrnice a jaká musí být časová blízkost mezi takovým narušením a takovou činností jakou je činnost, aby osoba provádějící tuto činnost podle tohoto pododstavce byla považována za povinnou k dani ohledně takové činnosti? V jakém rozsahu, pokud vůbec, se této otázky týká zásada fiskální neutrality?

Obsahuje slovo „telekomunikace“ v příloze D šesté směrnice (na kterou odkazuje čl. 4 odst. 5 třetí pododstavec šesté směrnice) vydávání licencí ministrem formou dražby práv k využívání telekomunikačního vybavení ve vymezených částech elektromagnetického spektra, a to za okolností uvedených ve sjednaném popisu skutečností?

Jestliže (i) se členský stát rozhodne provést čl. 4 odst. 1 a čl. 4 odst. 5 šesté směrnice právními a správními předpisy svěřujícími ministerstvu (jako v tomto případě britskému ministerstvu financí) pravomoc přijímat pokyny, jež určují, které zboží nebo služby dodávané ministerstvy mají být považovány za zdanitelné dodávky, a (ii) takové ministerstvo na základě této pravomoci vydává anebo má v úmyslu vydávat pokyny o tom, že určité dodávky jsou zdanitelné; je zásada zakotvená ve věci C-106/89 Marleasing [1990] ECR 1-4135, odstavec 8 relevantní pro výklad vnitrostátních právních a správních předpisů a těchto pokynů (a pokud ano, v čem)?

(1) Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1).

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/15

Žaloba podaná dne 30. srpna 2004 Komisí Evropských společenství proti Italské republice

(Věc C-371/04)

(2004/C 273/28)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 30. srpna 2004 žaloba směřující proti Italské republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Gérardem Rozetem a Antoniem Aresuem, jako zmocněnci.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Italská republika tím, že nezohlednila profesní zkušenosti a odsloužená léta nabytá v jiném členském státě pracovníkem zaměstnaným v italské státní službě, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 10 a 39 ES a čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (1);

—	uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Služby Komise obdržely stížnosti, podle kterých příslušné italské orgány odmítly zohlednit pro účely stanovení relevantních profesních schopností profesní zkušenosti nebo odsloužená léta, které stěžovatelé nabyli v jiném členském státě.

Ve světle judikatury Soudního dvora má Komise za to, že zásada rovného zacházení s pracovníky Společenství vyjádřená v článku 39 ES a čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1612/68 musí být vykládána v tom smyslu, že předchozí doby srovnatelného zaměstnání odpracované zaměstnanci Společenství ve veřejném sektoru jiného členského státu musejí být zohledněny italskou správou pro účely stanovení relevantních profesních schopností, jako by se jednalo o zkušenost získanou v italském systému.

Komise má tudíž za to, že Italská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 39 ES a čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68.

Komise mimoto podotýká, že skutečnost, že italské orgány v rozporu s povinností spolupráce stanovenou v článku 10 ES neodpověděly na její žádosti o informace, ztížila plnění úlohy Komise vyplývající ze Smlouvy.

(1) Úř. věst. L 257, 19.10.1968, s. 2.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) ze dne 12. července 2004 ve věci The Queen k žalobě Yvonne Watts proti 1) Bedford Primary Care Trust a 2) Secretary of State for Health.

(Věc C-372/04)

(2004/C 273/29)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division), Spojené království Velké Británie a Severního Irska, ze dne 12. července 2004 ve věci The Queen k žalobě Yvonne Watts proti 1) Bedford Primary Care Trust a 2) Secretary of State for Health, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 27. srpna 2004, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Otázka 1

S ohledem na povahu NHS a jeho postavení ve vnitrostátních právních předpisech, musí být článek 49 ES, ve světle rozsudků Geraets Smits, Muller-Faure a Inizan vykládán tak, že v zásadě osoby s obvyklým bydlištěm ve Spojeném království mají podle evropského práva nárok na nemocniční léčbu v jiných členských státech na náklady United Kingdom National Health Service (dále jen „NHS“).

Zejména ke správnému výkladu článku 49 ES:

a)	Je rozdíl mezi národním zdravotním systémem financovaným státem, jakým je NHS, a pojišťovacími fondy, jako je holandský systém ZFW, zejména s ohledem na skutečnost, že NHS nemá žádný fond, ze kterého musí být prováděny platby?

b)	Má NHS povinnost schválit a uhradit takovou léčbu v jiném členském státě bez ohledu na to, že není povinna schválit a uhradit takovou léčbu provedenou soukromě poskytovatelem služeb ze Spojeného království?

c)	Je relevantní, zda si pacient zajistí léčbu nezávisle na příslušném útvaru NHS a bez předchozího schválení nebo oznámení?

Otázka 2

Je při odpovědi na otázku 1 důležité, zda je samotná nemocniční léčba poskytnutá útvary NHS poskytováním služeb ve smyslu článku 49 ES?

V případě kladné odpovědi, a za okolností uvedených výše v popisu skutečností, musejí být články 48, 49 a 50 ES vykládány tak, že v zásadě:

1)	poskytování nemocniční léčby útvary NHS je poskytováním služeb podle článku 49 ES;

2)	přijetím nemocniční léčby v rámci NHS jako takového pacient vykonává své právo na volný příjem služeb ve smyslu článku 49 ES; a

3)	útvary NHS poskytující nemocniční léčbu jsou poskytovateli služeb ve smyslu článků 48 a 50 ES?

Otázka 3

Pokud se článek 49 ES vztahuje na NHS, může se NHS anebo ministr k tomu, aby objektivně zdůvodnil odmítnutí předchozího schválení nemocniční léčby v jiném členském státě, opřít o:

a)	skutečnost, že toto schválení by vážným způsobem narušilo systém NHS, kterým NHS spravuje prostřednictvím čekacích listin zdravotnické zájmy;

b)	skutečnost, že schválení by upřednostnilo pacienty s méně naléhavou potřebou lékařského zákroku před pacientem s naléhavější potřebou lékařského zákroku;

c)	skutečnost, že schválení by způsobilo přesun prostředků za účelem zaplacení méně naléhavé léčby pro ty, kteří jsou ochotni cestovat do zahraniční, na úkor těch, kteří nechtějí anebo nemohou do zahraničí cestovat, nebo zvýšení nákladů vynaložených útvary NHS;

d)	skutečnost, že schválení může vyžadovat, aby Spojené království poskytlo další prostředky do rozpočtu NHS anebo může omezit rozsah léčby dostupné v rámci NHS;

e)	srovnatelné náklady na léčbu a vedlejší výdaje s ní související v jiných členských státech?

Otázka 4

Při posouzení, zda je léčba dostupná bez zbytečného odkladu pro účely článku 49 ES, v jakém rozsahu je nezbytné anebo přípustné vzít v úvahu zejména následující kritéria:

a)	čekací doby;

b)	klinická přednost léčby určená příslušným útvarem NHS;

c)	organizace poskytování nemocniční péče v souladu s prioritami směřujícími k nejlepšímu účinku při omezených zdrojích;

d)	skutečnost, že léčba v rámci NHS je poskytována zdarma v místě jejího poskytování;

e)	individuální zdravotní stav pacienta, předchozí a pravděpodobný vývoj nemoci, kvůli které pacient požaduje léčbu?

Otázka 5

Ke správnému výkladu čl. 22 odst. 1 písm. c) nařízení 1408/71 (1) a především slov „ve lhůtě obvykle nezbytné pro získání předmětné léčby“:

a)	Jsou použitelná kritéria shodná s těmi, která se použijí pro řešení otázek zbytečného odkladu pro účely článku 49 ES;

b)	Pokud tomu tak není, v jakém rozsahu je nezbytné nebo přípustné zohlednit faktory uvedené v otázce 4?

Otázka 6

Za podmínek, kdy je členský stát povinen podle práva EU za osoby s obvyklým bydlištěm v tomto členském státě uhradit nemocniční léčbu v jiných členských státech, vypočítávají se náklady na tuto léčbu podle článku 22 nařízení 1408/71 s odkazem na právní předpisy členského státu, ve kterém je léčba poskytnuta, anebo dle článku 49 ES s odkazem na právní předpisy členského státu bydliště?

V každém případě:

a)	Jaký je přesný rozsah závazku zaplatit nebo nahradit náklady, zejména tehdy, jako v případě Spojeného království, kdy je nemocniční léčba poskytována pacientům v místě jejího poskytování zdarma, a neexistuje vnitrostátní sazebník pro náhradu nákladů léčby pacientům?

b)	Je závazek omezen pouze na skutečné náklady na poskytování stejné nebo rovnocenné léčby v prvním členském státě?

c)	Obsahuje tento závazek rovněž povinnost pokrytí cestovních nákladů a nákladů na ubytování?

Otázka 7

Je potřeba článek 49 ES a článek 22 nařízení 1408/71 vykládat tak, že ukládají členskému státu povinnost hradit nemocniční léčbu v jiných členských státech bez ohledu na rozpočtová omezení, a pokud ano, jsou tyto požadavky slučitelné s odpovědností členského státu za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče, jak jsou uvedeny v čl. 152 odst. 5 ES?

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a na jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením High Court of Justice (England & Wales) (Chancery Division) ze dne 25. srpna 2004 ve věci Test Claimants in Class IV of the ACT Group Litigation proti Commissioners of Inland Revenue

(Věc C-374/04)

(2004/C 273/30)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením High Court of Justice (England & Wales) (Chancery Division) ze dne 25. srpna 2004 ve věci Test Claimants in Class IV of the ACT Group Litigation, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 30. srpna 2004, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

High Court of Justice (England & Wales) (Chancery Division) žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Je v rozporu s článkem 43 ES nebo článkem 56 ES (s ohledem na článek 57 ES a článek 58 ES) (nebo jejich dřívějších ustanovení):

aby členský stát A (jako je Velká Británie)

i)	přijímal a ponechával v účinnosti právní a správní předpisy, které opravňují k úplnému daňovému dobropisu ohledně dividend vyplácených společnostmi se sídlem v členském státě A („příslušné dividendy“) jednotlivým akcionářům s bydlištěm nebo sídlem v členském státě A;

ii)

uváděl v účinnost ustanovení obsažené v úmluvách o zamezení dvojího zdanění uzavřených s určitými jinými členskými státy a třetími státy, které opravňuje k úplnému daňovému dobropisu (nižší daň jak stanoveno v těchto úmluvách) ohledně příslušných dividend pro jednotlivé akcionáře s bydlištěm nebo sídlem v těchto jiných členským státech nebo ve třetích státech;

ale neudělil oprávnění k daňovému dobropisu (úplnému nebo částečnému) ohledně příslušných dividend, pokud jsou tyto vypláceny dceřinnou společností se sídlem v členském státě A (jako Velká Británie) mateřské společnosti se sídlem v členském státě B (jako je Německo), ať již na základě národních právních předpisů nebo podmínek úmluvy o zamezení dvojího zdanění mezi těmito státy;

aby členský stát A (jako je Velká Británie) uváděl v účinnost ustanovení příslušné úmluvy o dvojím zdanění opravňující k částečnému daňovému dobropisu ohledně příslušných dividend pro mateřskou společnost se sídlem v členském státě C (jako je Nizozemsko), ale neudělil takové oprávnění mateřské společnosti se sídlem v členském státě B (jako je Německo), kde neexistuje v úmluvě o zamezení dvojího zdanění mezi členským státem A a členským státem B ustanovení o částečném daňovém dobropise;

aby členský stát A (jako je Velká Británie) neudělil oprávnění částečného daňového dobropisu ohledně příslušných dividend společnosti se sídlem v členském státě C (jako je Nizozemsko), která je kontrolována společností se sídlem v členském státě B (jako je Německo), v případě, kdy členský stát A uvádí v účinnost ustanovení úmluv o dvojím zdanění, která udělují takové oprávnění:

1.	společnostem se sídlem v členském státě C, kontrolovaným společnostmi se sídlem v členském státě C;

2.	společnostem se sídlem v členském státě C, kontrolovaným společnostmi se sídlem v členském státě D (jako je Itálie), kde existuje ustanovení v úmluvě o zamezení dvojího zdanění mezi členským státem A a členským státem D opravňující k částečnému daňovému dobropisu ohledně příslušných dividend;

3.	společnostem se sídlem v členském státě D bez ohledu na to, kdo kontroluje tyto společnosti?

d)	Bude odpověď na otázku 1 písm. c) odlišná, pokud je společnost se sídlem v členském státě C kontrolována nikoliv společností se sídlem v členském státě B, ale společností se sídlem ve třetím státě?

Pokud je odpověď na veškeré nebo pouze některé části otázky 1 písm. a) až c) kladná, jaké zásady zakotvuje právo Společenství s ohledem na uplatnitelná práva a dostupné právní prostředky Společenství za okolností uvedených v těchto otázkách? Zejména:

Je členský stát A povinen platit:

i)	úplný daňový dobropis nebo jemu odpovídající částku; nebo

ii)	částečný daňový dobropis nebo jemu odpovídající částku; nebo

iii)

úplný nebo částečný daňový dobropis, nebo jim odpovídající částku:

1.	po odečtení jakékoliv další daně z příjmů, která je splatná nebo která by byla splatná, pokud by dividenda vyplacená příslušnému nárokujícímu byla spojena s právem na daňový dobropis;

2.	po odečtení takové daně vypočítané na nějakém jiném základě?

Taková platba bude provedena:

i)	ve prospěch příslušné mateřské společnosti v členském státě B nebo členském státě C; nebo

ii)	příslušné dceřinné společnosti v členském státě A?

Je právo na takovou platbu:

i)	právem na vrácení nenáležitě vybraných částek, takže jejich vrácení je důsledkem práva nabytého na základě článku 43 nebo článku 56; nebo

ii)	právem na vyrovnání nebo náhradu škody, takže podmínky navrácení stanovené ve spojených případech C-46/93 a C-48/93 Brasserie du Pecheur a Factortame musí být splněny; nebo

iii)

právem na navrácení nenáležitě odepřeného zisku a pokud ano, tak:

1.	je takové právo důsledkem práva nabytého na základě článku 43 nebo článku 56; nebo

2.	musí být podmínky navrácení stanovené ve spojených případech C-46/93 a C-48/93 Brasserie du Pecheur a Factortame splněny; nebo

3.	musí být splněny nějaké další podmínky?

d)	Je pro účely otázky 2 písm. (c) výše rozdíl, zda jako záležitost národního práva státu A jsou nároky vzneseny jako nároky na navrácení nebo zda byly nebo musí být vzneseny jako nároky na náhradu škody?

e)	Je nutné, aby společnost vznášející nárok za účelem navrácení prokázala, že ona nebo její mateřská společnost by byly nárokovaly daňový dobropis (úplný nebo částečný podle daného případu), kdyby bývaly věděly, že k tomu byly podle práva Společenství oprávněny?

Může skutečnost, že v souladu s rozhodnutím Soudního dvora ve spojených případech C-397/98 a C-410/98 Hoechst a Metallgesellschaft příslušné dceřinné společnosti v členském státě A mohly být vráceny zaplacené částky nebo že mohla být v podstatě oprávněna k vrácení záloh na dani z příjmů právnických osob ve vztahu k dividendě vyplácené příslušné mateřské společnosti v členském státě B nebo členském státě C, změnit odpověď na otázku 2 písm. a)?

Jaké obecné směry, pokud nějaké, je podle Soudního dvora vhodné poskytnout v daných případech ohledně okolností, které by měl vnitrostátní soud vzít v potaz při určování, zda existuje dostatečně vážné porušení ve smyslu rozsudku ve spojených případech C-46/93 a C-48/93 Brasserie du Pecheur a Factortame, zejména zda je, s ohledem na stávající precedenční právo týkající se výkladu příslušných ustanovení práva Společenství, toto porušení odůvodněné?

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Court of Appeal (England and Wales) (Civil Division) (Spojené království) ze dne 30. července 2004 ve věci 1) Commissioners of Customs and Excise, 2) H.M. Attorney-General proti Federation of Technological Industries a 53 dalším účastníkům

(Věc C-384/04)

(2004/C 273/31)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Court of Appeal (England and Wales) (Civil Division) (Spojené království) ze dne 30. července 2004 ve věci 1) Commissioners of Customs and Excise, 2) H.M. Attorney-General proti Federation of Technological Industries a 53 dalším účastníkům, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 4. září 2004, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Court of Appeal (England and Wales) (Civil Division) žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Umožňuje čl. 21 odst. 3 směrnice Rady 77/388/EHS (1) ve znění směrnice Rady 2000/65/ES členským státům stanovit, že jakákoliv osoba může být společně a nerozdílně odpovědná za odvod daně spolu s jakoukoliv osobou takto odpovědnou podle čl. 21 odst. 1 nebo čl. 21 odst. 2, a to pouze s výhradou obecných zásad práva Společenství, tedy, že takové opatření musí být objektivně opodstatněné, rozumné, přiměřené a musí být v souladu s požadavkem právní jistoty?

2)	Umožňuje čl. 22 odst. 8 směrnice členským státům stanovit, že jakákoliv osoba může být takto odpovědná, nebo stanovit, že jedna osoba může být povinna poskytnout zajištění za daňový závazek jiné osoby, a to pouze s výhradou výše uvedených obecných zásad?

3)	Pokud je odpověď na otázku 1 záporná, jaká další omezení jiná než ta, která vyplývají z výše uvedených obecných zásad, se uplatní na pravomoc přenesenou článkem 21.3?

4)	Pokud je odpověď na otázku 2 záporná, jaká další omezení jiná než ta, která vyplývají z výše uvedených obecných zásad, se uplatní na pravomoc přenesenou článkem 22 odst. 8?

Brání směrnice ve znění pozdějších změn tomu, aby členské státy stanovily společnou a nerozdílnou odpovědnost osob povinných k dani nebo aby na osobě povinné k dani požadovaly poskytnutí zajištění za daňový závazek jiné osoby povinné k dani za účelem zabránění zneužití systému DPH a ochrany příjmů splatných v rámci tohoto systému, jestliže taková opatření jsou v souladu s výše uvedenými obecnými zásadami?

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/19

Žaloba podaná dne 10. září 2004 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice

(Věc C-389/04)

(2004/C 273/32)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 10. září 2004 žaloba směřující proti Francouzské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou A. Bordesem a K. Simonssonem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

prohlásil, že: jednak tím, že správně neprovedla čl. 22 první odstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby (1), co se týče požadavku funkční nezávislosti mezi vnitrostátním regulačním orgánem a provozovateli poštovních služeb a tím, že udržuje v platnosti právní úpravu, která nezajišťuje patřičnou funkční nezávislost regulačního orgánu poštovního odvětví ve vztahu k La Poste (Poště), veřejnému provozovateli poštovních služeb,

—	kromě toho tím, že neprovedla ve lhůtách směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/39/ES ze dne 10. června 2002, kterou se mění směrnice 97/67/ES s ohledem na další otevření hospodářské soutěže poštovních služeb Společenství (2),

—	Francouzská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 22 prvního odstavce a článku 24 směrnice 97/67/ES, a respektive z článku 2 směrnice 2002/39/ES,

uložil Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Na základě článku 22 směrnice 97/67/ES Francouzská republika jmenovala ministra hospodářství a financí, který je ministrem odpovídajícím za poštovní služby, vnitrostátním regulačním orgánem pro poštovní odvětví. Souběžně je tento ministr v čele generálního ředitelství průmyslu, informačních technologií a poštovních služeb (DIGITIP) vytvořeného na ministerstvu hospodářství, financí a průmyslu, který vykonává funkce dozoru nad La Poste (Poštou) řízením poštovních činností. Pojem dozoru zahrnuje jisté funkce a odpovědnosti ve veřejném podniku spojené s výkonem vlastnického práva a hospodářského a finančního výkonu Pošty, např. definici strategického směrování, nabídku a tarifikaci služeb sahajících nad obecnou službu, zasahování do výběru administrátorů podniku, účast v ostatních podnicích atd., jejichž výkon musí být oddělen od funkcí regulačních, aby byl dodržen požadavek funkční nezávislosti uložený poštovní směrnicí. Tento požadavek směřuje k vyloučení jakéhokoliv nebezpečí střetu zájmů jednak mezi vnitrostátním regulačním orgánem odpovědným za přijímání právních předpisů pro poštovní odvětví a za kontrolu jejich používání a jednak mezi podniky nabízejícími zboží a služby ve stejné poštovní službě. V projednávaném případě existuje tento střet zájmů, neboť obě funkce jsou vykonávány na stejném ministerstvu. V důsledku toho není zajištěn užitečný účinek čl. 22 prvního odstavce směrnice 97/67/ES.

Kromě toho lhůta k provedení směrnice 2002/39/ES uplynula 31. prosince 2002.

(1) Úř. věst. L 15, 21.1.1998, s. 14.

(2) Úř. věst. L 176, 5.7.2002, s. 21.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Regeringsrätten ze dne 7. září 2004 ve věci GöteborgsOperan AB proti Skatteverket

(Věc C-390/04)

(2004/C 273/33)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Regeringsrätten (Nejvyšší správní soud) (Švédsko) ze dne 7. září 2004 ve věci GöteborgsOperan AB proti Skatteverket, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 13. září 2004, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Regeringsrätten žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Je slučitelné s ustanoveními článku 17 a čl. 19 odst. 1 prvního pododstavce první odrážky šesté směrnice (1), aby byly takové dotace, jaké jsou uvedeny v posledně zmiňovaném ustanovení, brány v úvahu při stanovování nároku na odpočet daně na vstupu rovněž v případech, kdy se daň na vstupu vztahuje na zboží anebo služby, jež budou použity výlučně pro plnění, u kterých je daň z přidané hodnoty jinak odpočitatelná?

Pokud je odpověď na první otázku kladná, požadují se rovněž odpovědi na následující otázky.

2)	Je z důvodu rovnosti hospodářské soutěže anebo z jiných důvodů slučitelné s ustanovením o dotacích v čl. 19 odst. 1 prvním pododstavci druhé odrážce šesté směrnice, aby se toto ustanovení uplatnilo pouze v některých odvětvích zvláště určených členskými státy?

Je třeba na ustanovení o dotacích obsažené v článku 19 odst. 1 prvním pododstavci druhé odrážce šesté směrnice pohlížet tak, že zahrnuje rovněž hospodářskou podporu, která je poskytována nepřetržitě regionálními orgány společnosti jí plně vlastněné, aby společnost mohla provozovat takovou kulturní činnost, která by mohla být prováděna přímo regionálními orgány? Je významné, zda-li je podpora hrazená jinou společností vlastněnou regionálními orgány, jež je mateřskou společností první společnosti?

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Bundesverwaltungsgericht ze dne 7. července 2004 ve věci i-21-germany GmbH proti Spolkové republice Německo

(Věc C-392/04)

(2004/C 273/35)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Bundesverwaltungsgericht (Německo) ze dne 7. července 2004 ve věci i-21-germany GmbH proti Spolkové republice Německo, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 16. září 2004, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Bundesverwaltungsgericht žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Musí být čl. 11 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/13/ES (1) ze dne 10. dubna 1997 o společném rámci pro obecná povolení a individuální licence v oblasti telekomunikačních služeb (licenční směrnice) vykládán v tom smyslu, že brání uložení licenčního poplatku, při jehož výpočtu se vycházelo z předpokládané částky obecných administrativních nákladů vnitrostátního regulativního orgánu za období 30 let?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

Musí být článek 10 ES a článek 11 licenční směrnice vykládán v tom smyslu, že nařizují, aby rozhodnutí o vyměření poplatku, jímž byly stanoveny poplatky ve smyslu první otázky a jež nebylo napadeno, ačkoli to vnitrostátní právo umožňovalo, bylo zrušeno, pokud vnitrostátní právo toto dovoluje, ale nepožaduje?

(1) Úř. věst. L 117, s. 15.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/22

Žaloba podaná dne 21. září 2004 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice

(Věc C-399/04)

(2004/C 273/40)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 21. září 2004 žaloba směřující proti Francouzské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou Antoniem Caeirosem jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

prohlásil, že Francouzská republika tím, že v určené lhůtě nepřijala a nevyhlásila správní a právní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Komise 2003/2/ES ze dne 6. ledna 2003 o omezení uvádění na trh a používání arsenu (desáté přizpůsobení směrnice Rady 76/769/EHS technickému pokroku) (1), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 2 prvního pododstavce výše uvedené směrnice 2003/2/ES;

2.	podpůrně prohlásil, že Francouzská republika tím, že okamžitě neuvědomila Komisi o těchto opatřeních, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 2 prvního pododstavce výše uvedené směrnice;

3.	uložil Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Lhůta určená k provedení směrnice uplynula dne 30. června 2003.

(1) Úř. věst. L 4, 9.1.2003, s. 9.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/23

Opravný prostředek podaný Technische Glaswerke Ilmenau GmbH dne 22. září 2004 proti rozsudku vydanému dne 8. července 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (pátým rozšířeným senátem) ve věci T- 198/01, Technische Glaswerke Ilmenau GmbH v. Komise Evropských společenství, podporovaná Schott Glas

(Věc C-404/04 P)

(2004/C 273/44)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 22. září 2004 opravný prostředek podaný Technische Glaswerke Ilmenau GmbH, zastoupenou C. Arholdem, Rechtsanwalt, a Dr. N. Wimmerem, Rechtsanwalt, White & Case LLP, 62 rue de la Loi, B-1040 Brusel, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti rozsudku vydanému dne 8. července 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (pátým rozšířeným senátem) ve věci T-198/01, Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise Evropských společenství, podporovaná Schott Glas.

Účastnice řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	zrušil rozsudek Soudu ze dne 8. července 2004 ve věci T-198/01 (1);

2.	určil, že rozhodnutí Komise ze dne 12. června 2001 je neplatné;

3.	podpůrně k bodu 2: vrátil spor Soudu prvního stupně;

4.	uložil účastnici řízení, proti níž směřuje opravný prostředek, náhradu nákladů řízení.

Důvody opravného prostředku a hlavní argumenty

Účastnice řízení podávající opravný prostředek napadá rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8.července 2004 ve věci T-198/01, jímž tento soud zamítl žalobu na neplatnost rozhodnutí Komise, jímž Komise posoudila snížení kupní ceny závodu privatizovaného Treuhandanstalt (později BvS) o 4 milióny DM jako podporu, a požadovala proto její navrácení.

Účastnice řízení podávající opravný prostředek zastávala jak ve vyšetřovacím řízení o podpoře, tak v řízení před Soudem prvního stupně názor, že měla nárok na snížení kupní ceny z důvodu odpadnutí podstatných podmínek smlouvy (Wegfall der Geschäftsgrundlage), neboť ona i prodávající - Treuhandanstalt - vycházely při stanovení kupní ceny shodně z toho, že Svobodný stát Durynsko bude podporovat investice účastnice řízení podávající opravný prostředek do privatizovaného podniku zvýšenou sazbou podpory (jež je u malých a středních podniků přípustná) z prostředků GA (obecný režim regionální podpory schválený Komisí). Tato podpora se stala základem pro výpočet kupní ceny. Poté, co byla poskytnuta pouze běžná, nikoli zvýšená podpora, odpadl tímto základ pro výpočet kupní ceny a kupní cena musela být odpovídajícím způsobem přizpůsobena. Vzhledem k tomu, že na upravení ceny existoval obecný civilněprávní nárok, jemuž by podléhal i každý soukromý prodávající, nemohlo být řeči o podpoře (nebylo dáno ani hospodářské zvýhodnění, ani selektivita ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES). Toto platilo i proto, že podle režimu podpory schválené pro Treuhand (Treuhandregime) platného v době privatizace by bylo stanovení příslušným způsobem snížené kupní ceny z hlediska práva podpor přípustné.

Komise odmítla argumentaci účastnice řízení podávající opravný prostředek z právních důvodů a uvedla, že nároky vůči Treuhand a Svobodnému státu Durynsko musí být posuzovány odděleně. Soud prvního stupně tuto argumentaci schválil a nadto uvedl, že žalobkyně v průběhu soudního řízení nepředložila žádný písemný důkaz o příslibu podpory od Svobodného státu Durynsko.

Proti tomuto směřuje opravný prostředek. V souvislosti s odpadnutím podstatných podmínek smlouvy uvádí účastnice řízení podávající opravný prostředek zejména následující důvody opravného prostředku:

—	Soud nesprávně popřel porušení povinnosti Komise uvést odůvodnění (článek 253 ES), neboť z odůvodnění Komise nelze vyvodit, z jakého důvodu Komise odmítla nárok tvrzený žalobkyní vůči Treuhand (nyní BvS) z důvodu odpadnutí podstatných podmínek smlouvy.

—

Pokud by odůvodnění Komise mělo splňovat požadavky stanovené v článku 253 ES, musel by Soud v každém případě konstatovat zjevně nesprávné posouzení, neboť odůvodnění Komise zjevně nebylo způsobilé zpochybnit argumentaci účastnice řízení podávající opravný prostředek ohledně odpadnutí podstatných podmínek smlouvy. Z tohoto důvodu by Soud musel konstatovat porušení čl. 87 odst. 1 ES ze strany Komise.

—

Pokud se Soud opíral o dodatečná odůvodnění, která Komise neuvedla (žádný důkaz o příslibu Svobodného státu Durynsko), jsou tato nepřípustná (záměna odůvodnění) a bezvýznamná (nikoli příslib Svobodného státu Durynsko, ale nesprávná představa smluvních stran o výši podpory je z důkazního hlediska významná).

—

Krom toho porušil Soud podstatné zásady řízení, mimo jiné právo být vyslyšen, tím, že v rozsudku odmítl důkazní návrhy účastnice řízení podávající opravný prostředek ohledně základu pro výpočet kupní ceny a zároveň opřel rozsudek o to, že účastnice řízení podávající opravný prostředek své tvrzení neprokázala.

Kromě těchto důvodů opravného prostředku vytýká účastnice řízení podávající opravný prostředek právní vady ohledně dalších nedostatků odůvodnění v rozhodnutí Komise a právně chybné popření podstatných vad řízení, kterých se dopustila Komise.

(1) Dosud nezveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/24

Opravný prostředek podaný Mannesmannröhren-Werke AG dne 23. září 2004 proti rozsudku vydanému dne 8. července 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-44/00, Mannesmannröhren-Werke AG proti Komisi Evropských společenství

(Věc C-411/04 P)

(2004/C 273/45)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 23. září 2004 opravný prostředek podaný Mannesmannröhren-Werke AG, zastoupeným advokáty Dr. Martinem Klusmannem a Dr. Frederikem Wiemerem, Freshfields Bruckhaus Deringer, Freiligranthstraße 1, D-40479 Düsseldorf, proti rozsudku vydanému dne 8. července 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-44/00, Mannesmannröhren-Werke AG proti Komisi Evropských společenství.

Účastník řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

Při zachování prvoinstančních návrhů žalobkyně částečně zrušil rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 8. července 2004 ve věci T-44/00, Mannesmannröhren-Werke AG proti Komisi Evropských společenství (1) v rozsahu, v němž jím byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalované 2003/382/ES ze dne 8. prosince 1999 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES.

2.	Prohlásil rozhodnutí žalované 2003/382/ES ze dne 8. prosince 1999 v celém rozsahu za neplatné.

3.	Podpůrně přiměřeně snížil pokutu stanovenou žalobkyni v článku 4 rozhodnutí 2003/382/ES, jakož i úroky splatné od zahájení řízení [Rechtshängigkeitszinsen] a úroky z prodlení určené v článku 5 rozhodnutí 2003/382/ES.

4.	Dále podpůrně vrátil právní spor Soudu prvního stupně Evropských společenství k novému rozhodnutí při zohlednění právního názoru Soudního dvora.

5.	Uložil žalované náhradu veškerých nákladů řízení.

Důvody opravného prostředku a hlavní argumenty

Žalobkyně požaduje zrušení rozhodnutí v celém rozsahu z celkem tří odvolacích důvodů:

Soud porušil právní zásadu spravedlivého procesu, jelikož nesprávně považoval zásadní zhodnocení takzvaného „dokumentu o rozdělovacím klíči“ [Verteilerschlüssel-Papier] jakožto přitěžujícího důkazního prostředku za přípustné, ačkoliv autorství a původ dokumentu, jakož i okolnosti jeho získání nejsou žalobkyni známy. Žalobkyně by se mohla přiměřeně bránit proti přitěžujícímu „dokumentu o rozdělovacím klíči“ pouze tehdy, pokud by se mohla vyjádřit kromě obsahu také k věrohodnosti tohoto podkladu.

Soud neprávem potvrdil porušení kartelového práva, vytýkané v článku 2 rozhodnutí, které je předmětem sporu. Žalovaná neprokázala, že žalobkyně uzavřela nebo uskutečnila uzavřením dodavatelské smlouvy se společností Corus v roce 1993 horizontální dohodu s podniky Vallourec a Dalmine. Zůstává nezohledněno, že se jedná o nevýhradní dodavatelskou smlouvu, která byla uzavřena více než dva roky po jiných smlouvách.

Soud porušil zásadu rovného zacházení tím, že žalobkyni – na rozdíl od Vallourec a Dalmine – nepřiznal snížení pokuty z titulu spolupráce podle Sdělení o upuštění od stanovení peněžitých pokut nebo jejich snížení v kartelových věcech (Úř. věst. 1996, C 207). Takzvaným prohlášením „Becher“ se žalobkyně přičinila o objasnění skutkového děje, využitého v rozhodnutí, které je předmětem sporu. Nadto nepopírala žalobkyně zjištěné skutečnosti, uvedené ve sdělení o vytýkaných skutečnostech, což nebylo neprávem zohledněno ve snížení pokuty.

(1) Úř. věst. C 239, 25.9.2004.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/25

Žaloba podaná dne 27. září 2004 Evropským parlamentem proti Radě Evropské unie

(Věc C-413/04)

(2004/C 273/46)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 27. září 2004 žaloba směřující proti Radě Evropské unie podaná Evropským parlamentem, zastoupeným A. Baasem a U. Rössleinem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Evropský parlament navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil směrnici Rady 2004/85/ES ze dne 28. června 2004, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES, pokud jde o použitelnost některých ustanovení na Estonsko (1);

—	uložil Radě náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Článek 57 aktu o přistoupení 2003 není dostatečným právním základem pro přijetí sporné směrnice. Účelem tohoto ustanovení je úprava právních předpisů Společenství s ohledem na přistoupení a umožnění použitelnosti aktů Společenství, které nebyly upraveny samotným aktem o přistoupení, ve vztahu k novým členským státům. Následkem toho nemohou být jiné úpravy založeny na článku 57 aktu. Toto ustanovení nemůže být použito pro účely zavedení úpravy odchylující se od úpravy aktů Společenství, zejména úpravy, která jde nad rámec úpravy výslovně stanovené a vymezené v aktu o přistoupení.

Sporná směrnice není dostatečně odůvodněná, jelikož odůvodnění použití článku 57 aktu o přistoupení 2003 jako právního základu v žádném případě nevyplývá z bodů odůvodnění a ostatních ustanovení směrnice.

(1) Úř. věst. L 236, 7.7.2004, s. 10.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/26

Žaloba podaná dne 27. září 2004 Evropským parlamentem proti Radě Evropské unie

(Věc C-414/04)

(2004/C 273/47)

Evropský parlament navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil nařízení Rady 1223/2004/ES ze dne 28. června 2004, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady 1228/2003/ES, pokud jde o datum použitelnosti některých ustanovení na Slovinsko (1);

—	uložil Radě náhradu veškerých nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody a hlavní argumenty:

Článek 57 Aktu o podmínkách přistoupení 2003 nepředstavuje vhodný právní základ pro přijetí sporného nařízení. Předmětem tohoto ustanovení je přizpůsobení právních předpisů Společenství z důvodu přistoupení, a učinit akty Společenství, které nebyly přizpůsobeny samotným Aktem o podmínkách přistoupení, použitelnými na nové členské státy. Jiné změny tedy nemohou být založeny na článku 57 Aktu. Toto ustanovení nemůže být použito za účelem zavedení odchylek od aktů Společenství.

Sporné nařízení není dostatečně odůvodněno, opodstatněnost použití článku 57 Aktu o podmínkách přistoupení 2003 jako právního základu nevyplývá z odůvodnění a ostatních ustanovení nařízení.

(1) Úř. věst. L 233, 2.7.2004, s. 3.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/28

Žaloba podaná dne 14. května 2004 L D S.A. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-168/04)

(2004/C 273/55)

Jednací jazyk: bude určen podle čl. 131 odst. 2 jednacího řádu – Jazyk, ve kterém byla žaloba podána: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 14. května 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) L D S.A., se sídlem v Huercal de Almeria (Španělsko), zastoupenou M. Knospem, advokátem.

Druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem byla Julius Sämann Ltd., se sídlem v Zug (Švýcarsko).

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí žalovaného Úřadu ze dne 15. března 2004 ve věci R 326/2003-2 týkající se zápisu ochranné známky č. 252 288 v bodech 1 a 3;

—	uložil žalovanému Úřadu úplnou náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Žalobkyně
Přihlašovaná ochranná známka Společenství:	Obrazová ochranná známka „Aire Limpio“ pro výrobky a služby tříd 3, 5, a 35 (mimo jiné parfumerie a éterické oleje, parfémované přípravky pro osvěžení vzduchu a reklamní materiály) – přihláška č. 252 288
Majitel ochranné známky nebo označení, namítaných v námitkovém řízení:	Julius Sämann Ltd.
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Národní a mezinárodní obrazové ochranné známky, jakož i obrazová ochranná známka Společenství č. 91 991 ve formě jedle s různými názvy pro výrobky třídy 5 (přípravky pro osvěžení vzduchu)
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Zamítnutí námitek
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Částečné zrušení rozhodnutí námitkového oddělení. Zamítnutí přihlášky pro výrobky tříd 3 a 5
Žalobní důvody:	Porušení čl. 8 odst. 1 nařízení (ES) č. 40/94; Žádná podobnost označení; Porušení článku 73 nařízení (ES) č. 40/94.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/28

Žaloba podaná dne 21. června 2004 Alainem Crespinetem proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-261/04)

(2004/C 273/56)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 21. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Alainem Crespinetem, s bydlištěm v Rosières (Belgie), zastoupeným Sébastienem Orlandim, Albertem Coolenem, Jean-Noëlem Louisem a Etiennem Marchalem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí o udělení jeho přednostních bodů za hodnotící období pro povýšení 2003 a rozhodnutí o tom, že jeho jméno nebude zapsáno na seznam úředníků povýšených do třídy A5 za totéž hodnotící období;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

V projednávané věci se žalobce brání tomu, že orgán oprávněný ke jmenování jej zamítl povýšit do třídy A5 v rámci hodnotícího období pro povýšení 2003, poté, co mu udělil za totéž hodnotící období nedostatečný počet přednostních bodů pro dosažení hranice bodů nezbytných pro to, aby byl vzat v úvahu pro povýšení.

Na podporu svých tvrzení žalobce uplatňuje:

—	porušení článků 5, 7 a 26 služebního řádu,

—	porušení článků 43 a 45 služebního řádu a jeho obecných prováděcích ustanovení,

—	porušení zásady vzájemné souvislosti mezi třídou a pracovním místem,

—	porušení zásady způsobilosti ke služebnímu zařazení,

—	porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Žalobce má zejména za to, že udělení jednoho bodu za rok ve třídě, jak je upraveno v čl. 12 odst. 3 obecných prováděcích ustanovení článku 45 služebního řádu, uznává roky služby ve třídě úředníků, kteří mohou být povýšeni bez ohledu na jejich skutečné zásluhy, které prokázaly během těchto let, na které se vztahují posudky o udělení známek.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/29

Žaloba podaná dne 6. července 2004 Jeanem-Paulem Keppennem proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-272/04)

(2004/C 273/57)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 6. července 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Jeanem-Paulem Keppennem s bydlištěm v Etterbeek (Belgie), zastoupeným Paulem-Emmanuelem Ghislainem, advokátem.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise nezvýšit počet prioritních bodů GŘ udělených za hodnotící období 2003 a nepovýšit žalobce do třídy A5 na základě hodnotícího období pro povýšení 2003,

—	uložil Komisi zaplatit žalobci částku 3 000 eur z titulu náhrady utrpěné morální újmy,

—	uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Žalobce, úředník Komise, usiluje o prokázání, že rozhodnutí o jeho nepovýšení je protiprávní jednak proto, že podle něj představuje skrytou sankci za jeho dočasné přidělení k Soudnímu dvoru od roku 1996 do roku 2003, a jednak náležitě nepřihlédlo k zásluhám žalobce.

Na podporu své žaloby se žalobce dovolává:

—	porušení zásady nediskriminace, porušení čl. 2 odst. 1 obecných prováděcích ustanovení článku 45 služebního řádu a zneužití pravomoci,

—	porušení čl. 6 odst. 3 písm. ii) a čl. 4 písm. a) obecných prováděcích ustanovení článku 45 služebního řádu a porušení zásady proporcionality,

—	porušení čl. 12 odst. 3 písm. a) obecných prováděcích ustanovení článku 45 služebního řádu,

—	porušení čl. 2 odst. 1 druhého pododstavce obecných prováděcích ustanovení článku 43 služebního řádu,

—	porušení čl. 45 odst. 1 služebního řádu.

Podpůrně se žalobce dovolává porušení povinnosti odůvodnění a článku 13 obecných prováděcích ustanovení článku 45 služebního řádu.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/29

Žaloba podaná dne 16. července 2004 Enviro Tech Europe, Ltd. a Enviro Tech International, Inc. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-291/04)

(2004/C 273/58)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 16. července 2004 žaloba směřující proti Komisi Evropských společenství podaná Enviro Tech Europe, Ltd., se sídlem v Kingston upon Thames, Spojené království a Enviro Tech International, Inc., se sídlem v Illinois, USA, zastoupenými C. Mereuem a K. Van Maldegem, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

I.	Částečně zrušil směrnici Komise 2004/73/ES ze dne 29. dubna 2004 (Úř. věst. L 152, s. 1) ve vztahu k zařazení nPB jako vysoce hořlavé látky (R11) a látky Kategorie 2 pro reprodukční toxicitu (R60);

II.

určil, že Komise je odpovědná za škodu, kterou žalobkyně v průběhu tohoto řízení a do současné doby utrpěly v důsledku nelegálního postupu Komise, včetně mimo jiné jejího zamítnutí žádosti žalobkyň a souvisejícího přijetí napadeného rozhodnutí, a rozhodl o odškodnění žalobkyně za tuto škodu v předběžné výši 350 000 eur;

III.	určil, že Komise je odpovědná za bezprostřední ztráty a škody předvídatelné s dostatečnou jistotou, i když takové ztráty a škody nemohou být přesně ohodnoceny;

IV.	uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně navrhují částečné zrušení směrnice Komise 2004/73/ES ze dne 29. dubna 2004 provádějící dvacáté deváté přizpůsobení technickému pokroku směrnice Rady 67/548/EHS o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (1) v míře, v jaké se týká klasifikace n-propyl bromidu.

Žalobní důvody a hlavní argumenty vznesené v této věci jsou totožné s argumenty vznesenými ve věci T-422/03, Enviro Tech Europe a Enviro Tech International proti Komisi (Úř. věst. 2004 C 47, s. 35).

(1) Úř. věst. L 152, s. 1.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/30

Žaloba podaná dne 4. srpna 2004 Vladimírem Boučkem proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-318/04)

(2004/C 273/59)

Jednací jazyk: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 4. srpna 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Vladimírem Boučkem, s bydlištěm v Praze (Česká republika), zastoupeným Libuší Krafftovou.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí ze dne 29. března 2004 o nepřijetí žalobce k písemnému testu výběrového řízení podle Úředního věstníku C 120 A/13;

—	uvedl v předešlý stav žalobce před vydáním rozhodnutí o nepřijetí ze dne 29. března 2004;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce se přihlásil do výběrového řízení EPSO/A/2/03 za účelem vytvoření zálohy správců (A8) české státní příslušnosti. Podle sdělení o vyhlášení výběrového řízení muselo být přihlášení provedeno přes internet. Napadeným rozhodnutím bylo přihlášení žalobce zamítnuto s odůvodněním, že žalobce neprovedl své písemné přihlášení ve stanovené lhůtě.

Žalobce nesouhlasí s tímto rozhodnutím. Uvádí, že žalovaná nezaslala uchazečům při zveřejnění výsledků předběžného testu a s tím spojených výzev, aby uchazeči zaslali žalované osobní podklady ve stanovené lhůtě tří týdnů, výjimečně žádné sdělení emailem tak, jak to učinila ve všech ostatních stádiích výběrového řízení. Toto může být proto považováno jen za nespojité, nepřiměřené a jako těžká formální vada řízení.

Dále žalobce uplatňuje, že někteří kvalifikovaní uchazeči, kteří nemohli dodržet kvůli okolnostem stanovenou krátkou lhůtu, byli svévolně a účelově vyloučeni. Lhůta kratší než tři týdny byla stanovena zcela nepřiměřeně s ohledem na celkovou délku řízení devíti měsíců. Žalovaná nedostatečně ohodnotila význam tohoto stádia výběrového řízení a nepřijala vhodná opatření, aby obeznámila o lhůtě všechny doposud úspěšné uchazeče. Tím se dopustila zneužití posuzovací pravomoci.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/30

Žaloba podaná dne 30. července 2004 Triantafyllia Dionyssopoulou proti Radě Evropské unie

(Věc T-320/04)

(2004/C 273/60)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 30. července 2004 žaloba podaná proti Radě Evropské unie Triantafyllia Dionyssopoulou, s bydlištěm v Norwich Norfolk (Spojené království), zastoupenou Claudem Quackelsem, advokátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí oznámené dne 12. prosince 2003, které určilo pro výpočet důchodu opravný koeficient pro Řecko;

—	přiznal žalobkyni od 1. listopadu 2003 pro její důchod opravný koeficient pro Spojené království;

—	uložil Radě, aby žalobkyni zaplatila náhradu za majetkovou a nemajetkovou újmu – částku určenou ex aequo et bono na 20 000 eur, za újmu posouzenou s výhradou zvýšení v průběhu řízení na částku 50 000 eur;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně v této věci, bývalá úřednice Společenství požívající invalidní důchod, brojí proti rozhodnutí správního orgánu, aby se na tento důchod použil opravný koeficient pro Řecko namísto opravného koeficientu pro Spojené království.

V tomto ohledu žalobkyně upřesňuje, že na základě stanovení svého pobytu v tomto členském státě má právo na použití tohoto koeficientu a že odmítnutí, které je předmětem tohoto sporu, je protiprávní, jelikož popírá zásadu rovného zacházení, ochrany legitimního očekávání a řádné správy.

Napadené rozhodnutí se navíc zakládá na zjevně nesprávném posouzení.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/31

Žaloba podaná dne 5. srpna 2004 Citicorp proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-325/04)

(2004/C 273/61)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 5. srpna 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) Citicorp, New York (Spojené státy), zastoupenou V. von Bomhard, A. Renckem, C. Schultem a A. Pohlmannem, advokáty.

Link Interchange Network Ltd. byla rovněž účastníkem řízení před odvolacím senátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 18. května 2004 ve věci R0789/2002-1;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Citicorp
Dotčená ochranná známka Společenství:	Slovní ochranná známka „Worldlink“ (přihláška č. 111880)
Výrobky a služby:	Třída 9, 16 a 36
Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení:	Link Interchange Network Ltd.
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Národní slovní a obrazová ochranná známka „LINK“ pro služby ve třídě 36 (bankovní služby pro výdej hotovosti, převodní a platební služby, služby finančních informací)
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Zamítnutí přihlášky ochranné známky Společenství pro služby finanční a služby peněžní ve třídě 36
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zamítnutí odvolání
Dovolávané žalobní důvody:	Porušení článků 73 a 74 nařízení č. 40/94 (1) a čl. 8 odst. 1 písm. b) téhož nařízení.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1).

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/32

Žaloba podaná dne 6. srpna 2004 Komisí Evropských společenství proti Silicon and Software Systems Limited

(Věc T-326/04)

(2004/C 273/62)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 6. srpna 2004 žaloba podaná proti Silicon and Software Systems Limited, se sídlem v Dublinu (Irsko), Komisí Evropských společenství, zastoupenou A. Whelanem, zmocněncem, a D. R. Phelanem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	uložil žalované zaplatit Komisi částku 38 446,50 EUR, odpovídající částce 29 194,00 EUR jako dlužné jistině a částce 9 252,50 EUR jako úrokům z prodlení ve výši 8 % per annum od 30. srpna 2000 do 16. srpna 2004;

—	uložil žalované zaplatit Komisi 6,40 EUR za každý den prodlení jako úrok ve výši 8 % per annum od 17. srpna 2004 do úplného zaplacení dluhu;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dne 28. března 1994 Komise uzavřela s žalovanou smlouvu ESSI č. 10043 za účelem uskutečnění prací ohledně výzkumu a technologického vývoje při provádění programu ESPRIT. V souladu se smlouvou Komise uhradila zálohu svého finančního příspěvku na účet žalované. Po dokončení prací žalovaná předložila konečné vyúčtování nákladů. Komise odmítla vzít v úvahu náklady vzniklé před začátkem smlouvy a změnila v tom rozsahu vyúčtování nákladů. Komise uvádí, že žalovaná nikdy proti tomuto opravenému konečnému vyúčtování nákladů nic nenamítala.

Komise poté požádala o vrácení části zálohy, která přesahovala opravené konečné vyúčtování nákladů, konkrétně 29 194,00 EUR. Žalovaná odmítla dlužnou částku zaplatit a podle Komise tedy porušila smluvní podmínky.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/32

Žaloba podaná dne 3. srpna 2004 Syndicat National de l'Industrie des Viandes (SNIV) proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-327/04)

(2004/C 273/63)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 3. srpna 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Syndicat National de l'Industrie des Viandes (SNIV), se sídlem v Paříži, zastoupeným Nicolou Coutrelis a Severine Henneresse, advokátkami, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise ze dne 30. března 2004 o státní podpoře „N515/2003 – Francie – Podpora v oblasti zpracování uhynulých zvířat – Daň z porážky“;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Zpracování uhynulých zvířat je ve Francii považováno za veřejnou službu a je financováno z fondu, který tvoří státní dotace, jakož i z daně z porážky vybírané od provozovatelů jatek. Tento režim byl ohlášen Komisi. Žalobce, který zastupuje provozovatele jatek, upozornil Komisi na nezbytnost zahájit formální vyšetřovací řízení o podpoře upravené v čl. 88 odst. 2 ES. Nicméně Komise v napadeném rozhodnutí shledala, že dotčený režim je slučitelný s právem Společenství, pokud jde o část týkající se „zvířat uhynulých na farmě“, a že se nejedná o podporu, pokud jde o část týkající se „odpadů z jatek“.

Žalobce shledal, že Komise tímto schválila systém zavedený francouzskou vládou a navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí s odvoláním na čl. 88 odst. 2 ES, jakož i čl. 4 odst. 4 nařízení 659/1999 (1). Žalobce tvrdí, že s ohledem na závažné potíže při posuzování slučitelnosti dotčené podpory, které zmínila, Komise nemůže prohlásit dotčenou podporu za slučitelnou bez zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

Žalobce se rovněž odvolává na několik skutkových pochybení a pochybení v posouzení obsažených v napadeném rozhodnutí. Uplatňuje rovněž, že daň z porážky je ve zjevném rozporu s několika ustanoveními práva Společenství, a to:

—	pravidly týkajícími se DPH;

—	zákazem množstevních omezení mezi členskými státy (článek 28 ES) v rozsahu, v jakém se daň z porážky týká rovněž zvířat „smíšeného“ původu v souladu s nařízením 1760/2000 (2), tedy zvířat pocházejících z jiného členského státu, avšak poražených ve Francii;

—	nařízením 1774/2002 (3);

—	volným poskytováním služeb (článek 50 ES) v rozsahu, v němž může pouze jeden podnik v okrese poskytovat službu zpracování uhynulých zvířat okresním jatkám a chovatelům;

—	mechanizmy společné zemědělské politiky. Žalobce k tomuto bodu uvádí, že zavedením dotčené daně Francie narušuje společnou organizaci trhu s masem a porušuje s ní související nařízení tím, že uměle zvyšuje ceny masa.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES, Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1–9.

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 o systému identifikace a evidence skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 820/97, Úř. věst. L 204, 11.8.2000, s. 1–10.

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, Úř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1–95.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/33

Žaloba podaná dne 3. srpna 2004 Günterem Wilmsem proti Komisi Evropských Společenství

(Věc T-328/04)

(2004/C 273/64)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 3. srpna 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských Společenství Günterem Wilmsem s bydlištěm v Bruselu, zastoupeným Marcem van der Woudem a Valériem Landesem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil seznam povýšených osob ze dne 27. listopadu 2003 v rozsahu, v němž tento seznam neobsahuje jméno žalobce, nebo podpůrně seznam zásluh ze dne 13. listopadu 2003 v rozsahu, v němž tento seznam neobsahuje jméno žalobce v důsledku neudělení dostatečného počtu dodatečných prioritních bodů;

—	zrušil rozhodnutí generálního ředitele právních služeb přijaté na základě čl. 6 odst. 3 obecných prováděcích ustanovení článku 45 služebního řádu udělit mu pouze jeden prioritní bod obecného směru a celkově pouze čtyři prioritní body na základě provedení povýšení 2003;

—	zrušil rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování přijaté na základě článku 9 obecných prováděcích ustanovení článku 45 neudělit mu žádný speciální prioritní bod „Výbor pro povýšení za dodatečné činnosti v zájmu orgánu“ na základě provedení povýšení 2003;

—	zrušil implicitní rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování odmítnout „odvolání“ žalobce ze dne 14. července 2003 předložené Výboru pro povýšení a týkající se udělení prioritních bodů právních služeb a udělení prioritních bodů za dodatečné úkoly;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce tvrdí, že rozhodnutí generálního ředitele právních služeb udělit mu 4 prioritní body představuje porušení článku 45 služebního řádu, čl. 6 odst. 4 bodu a) obecných prováděcích ustanovení článku 45 služebního řádu, zásady kariérního postupu, jakož i zjevného pochybení v posouzení. Žalobce se mimo jiné odvolává na porušení čl. 6 odst. 3 bodu a) obecných prováděcích ustanovení článku 45 služebního řádu a zásady kariérního postupu ve spojení se zásadou rovného zacházení. Na třetím místě se žalobce odvolává na zneužití pravomoci.

Krom toho je podle žalobce rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování neudělit mu prioritní body za dodatečné úkoly protiprávní proto, že představuje porušení čl. 9 odst. 1 a 2, jakož i přílohy 1 obecných prováděcích ustanovení článku 45 služebního řádu a zásady rovného zacházení.

Nakonec se žalobce odvolává na protiprávnost rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování neudělit mu dodatečné body k povýšení na základě svého odvolání u výboru pro povýšení, jelikož toto rozhodnutí není dostatečně odůvodněno.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/34

Žaloba podaná dne 11. srpna 2004 House of Donuts International proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-334/04)

(2004/C 273/65)

Jazyk, ve kterém byla žádost podána: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla dne 11. srpna 2004 předložena žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) House of Donuts International, zastoupenou N. Deckerem, právníkem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Panrico S.A. byla rovněž účastníkem před odvolacím senátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	prohlásil, že přihláška ochranné známky Společenství č. 938 670 žalobkyně musí být přijata;

—	zrušil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 12. května 2004 (věc R 1036/2001-4);

—	uložil osobě, která podala námitky, náhradu nákladů řízení vzniklých žalobkyni.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Žalobkyně
Dotčená ochranná známka Společenství:	Obrazová ochranná známka „House of donuts ‚The Finest American Pastries' “ pro výrobky a služby ve třídách 30, 32 a 42 (např. koblihy, vdolky, croissanty, minerální a sycené vody a služby restaurací, jídelen a zásobování) – přihláška č. 938 670
Majitel ochranné známky nebo označení uvedených v námitkovém řízení:	Panrico S.A.
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Španělské slovní a obrazové ochranné známky „DONUT“a „donuts“ pro výrobky a služby ve třídách 30, 32 a 42 (např. všechny druhy cukrovinek, jemného pečiva, bonbónů, ovocných nápojů a šťáv a služby jídelen, barů, restaurací, hotelů a provozování kempů)
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Zamítnutí přihlášky ochranné známky
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zamítnutí odvolání žalobkyně
Žalobní důvody:	Kolidující ochranné známky nejsou podobné. Osobě, které podala námitky, nelze přiznat výlučné právo na užití slov „donut“ („kobliha“) nebo „donuts“ („koblihy“).

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/34

Žaloba podaná dne 11. srpna 2004 Viz Stal and Duferco Commerciale SpA proti Radě Evropské unie

(Věc T-335/04)

(2004/C 273/66)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 11. srpna 2004 žaloba podaná proti Radě Evropské unie Viz Stal, se sídlem v Jekatěrinburgu (Rusko) a Duferco Commerciale ScA, se sídlem v Janově (Itálie), zastoupenými R. Luffem a J. - F. Bellisem, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

zrušil nařízení Rady (ES) č. 990/2004 ze dne 17. května 2004, kterým se mění nařízení (ES) č. 151/2003 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozů některých izotropních elektroplechů pocházejících z Ruska v rozsahu, ve kterém toto nařízení ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz dotčených výrobků vyráběných společností Viz Stal a do Evropské unie dovážených společností Duferco;

2.	uložil, aby změněná sazba cla použitelná na Viz Stal v napadeném nařízení zůstala dočasně v platnosti do doby, než příslušné orgány přijmou opatření nezbytná pro podrobení se tomuto rozsudku;

3.	uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Napadené nařízení (1) bylo přijaté na základě prozatímního přezkumu zahájeného na základě žádosti podané žalobkyní, Viz Stal, a další žádosti podané dalším ruským výrobcem tohoto výrobku. Žádost byla založena na skutečnosti, že oba výrobci splnili podmínky pro udělení statusu tržního hospodářství a že se jejich dumpingová rozpětí snížila.

V rámci prozatímního přezkumu, který byl omezen na určení dumpingového rozpětí, byla žalobkyni stanovena běžná hodnota a vývozní cena a na základě toho bylo žalobkyni, Viz Stal, stanoveno antidumpingové rozpětí. Podle žalobkyně byly běžná hodnota a vývozní ceny stanoveny protiprávně.

Žalobkyně na podporu své žaloby uplatňují, že odmítnutím cen placených společností Viz Stal dodavatelům Komise porušila čl. 2 odst. 3 a 5 základního nařízení (2). Podle žalobkyň došla Komise chybně k závěru, že Viz Stal a její dodavatel, Magnitogorsk, byly spolupracujícími společnostmi a že účtované ceny byly nespolehlivé. V tomto ohledu žalobkyně též uplatňují porušení jejich práva na obhajobu, zajištěné čl. 18 odst. 4 základního nařízení a čl. 6 odst. 2 antidumpingové dohody Světové obchodní organizace.

Žalobkyně dále uplatňují, že Komise porušila čl. 2 odst. 5 a 6 základního nařízení tím, že uplatněním úrokové sazby na bezúročný úvěr poskytnutý holdingovou společností Vetrade navýšila finanční náklady vzniklé společnosti Viz Stal, které jsou odraženy v účetních dokladech. Ve vztahu k těmto úvěrům nevznikly Viz Stal podle žalobkyň žádné náklady, což nelze porovnávat s úvěry poskytnutými nezávislými třetími osobami. Žalobkyně též tvrdí, že Komisí použitá úroková sazba byla svévolná.

Konečně žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila omylu tím, že dvakrát odpočetla úvěrové náklady od vývozní ceny. Žalobkyně uplatňují, že Komise jednak na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení odpočetla úvěrové náklady jako součást prodejních, správních a režijních nákladů. Kromě toho Komise na základě čl. 2 odst. 10 základního nařízení také učinila úpravy vývozní ceny pro úvěrové náklady, týkající se platebních podmínek poskytovaných společností Duferco prvnímu nezávislému kupci.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 990/2004 ze dne 17. května 2004, kterým se mění nařízení (ES) č. 151/2003 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozů některých izotropních elektroplechů pocházejících z Ruska (Úř. věst. L 182, s. 5).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996 L 56, s. 1).

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/35

Žaloba podaná dne 29. června 2004 Athanasiosem Pitsiorlasem proti Radě Evropské unie a Evropské centrální bance

(Věc T-337/04)

(2004/C 273/67)

Jednací jazyk: řečtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla dne 29. června 2004 předložena žaloba podaná proti Radě Evropské unie a Evropské centrální bance Athanasiosem Pitsiorlasem, bytem v Soluni (Řecko), zastoupeným Dimitriosem Papafilippouem, právníkem.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—

uložil těmto dvěma orgánům Společenství zaplatit mu (1) společně a nerozdílně náhradou za hmotnou újmu částku, která bude výsledkem příslušného výpočtu mzdy pro odpovídající pracovní místo v ECB za období od dubna 2001 do doby tří měsíců po vydání rozsudku Soudu prvního stupně, pokud tento rozsudek vyzní ve prospěch žalobce, sníženou o jeho příjem právníka během odpovídajícího období, a (2) částku 90 000 eur za nehmotnou újmu, společně s úrokem od okamžiku podání této žaloby.

—	uložil těmto dvěma orgánům Společenství náhradu nákladů řízení a dalších nákladů jemu vzniklých.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce již dříve předložil Soudu prvního stupně (věc T-3/00) (1) žalobu na neplatnost odmítnutí Rady Evropské Unie a Evropské centrální banky umožnit mu přístup k Basilejské/Nyborgské dohodě o posílení Evropského měnového systému. Žalobce tvrdí, že tuto dohodu potřeboval pro dokončení doktorandské práce, na které pracoval.

Žalobce ve stávající žalobě tvrdí, že odmítnutí Rady a Evropské centrální banky umožnit mu přístup bylo protiprávní z důvodů totožných s těmi, uvedenými v předchozí žalobě. Navíc tvrdí, že z důvodu odmítnutí nemohl až do nynějška dokončit svou doktorandskou práci. Uvádí, že v případě dokončení doktorandské práce specializované na oblast hospodářského a měnového práva by získal zaměstnání jako právník mezinárodního orgánu či organizace. Domnívá se tedy, že utrpěl hmotnou újmu rovnající se rozdílu mezi (1) mzdou, kterou by takovýmto zaměstnáním získal v období od dubna 2001 – kdy by dokončil svou doktorandskou práci a nalezl takové zaměstnání – do tří měsíců po vydání rozsudku Soudu prvního stupně, a (2) jeho předchozím a budoucím příjmem během téhož období, kdy pracoval jako právník v Řecku. Svojí žalobou požaduje náhradu za vzniklou hmotnou újmu a přiznání náhrady za nehmotnou škodu.

(1) Úř. věst. C 122, 29.4.2000, s. 35.

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/36

Žaloba podaná dne 23. srpna 2004 Ontex N. V. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-353/04)

(2004/C 273/68)

Jazyk podání žaloby: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 23. srpna 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) společností Ontex N. V., se sídlem v Buggenhout (Belgie), zastoupenou M. Du Tréem, advokátem.

Účastníkem řízení před odvolacím senátem byla také Curon Medical, Inc., se sídlem v Sunnyvale, Kalifornie (USA).

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil napadené rozhodnutí druhého odvolacího senátu ze dne 5. července 2004,

—	uložil Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Curon Medical, Inc.
Dotčená ochranná známka Společenství:	Slovní ochranná známka „CURON“ pro výrobky a služby ve třídách 10, 41 a 42 (např. chirurgické, lékařské, stomatologické a veterinární přístroje, nástroje a zařízení kromě rentgenových přístrojů) – přihláška č. 1 934 868
Namítaný majitel ochranné známky nebo označení v námitkovém řízení:	Žalobkyně
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Ochranná známka Společenství „EURON“ pro výrobky a služby ve třídě 10 (např. chirurgické, lékařské, stomatologické a veterinární přístroje, nástroje a zařízení kromě rentgenových přístrojů) – Ochranná známka Společenství č. 762 351
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Zamítnutí přihlášky ochranné známky
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zrušení rozhodnutí námitkového oddělení a vrácení věci námitkovému řízení k dalšímu šetření
Dovolávané žalobní důvody:	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 40/94

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/36

Žaloba podaná dne 27. srpna 2004 SmithKline Beecham p.l.c. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-356/04)

(2004/C 273/69)

Jazyk, ve kterém byla vypracována žaloba: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 27. srpna 2004 žaloba směřující proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) podaná SmithKline Beecham p.l.c., se sídlem v Brentfordu (Spojené království), zastoupenou V. von Bomhardem, A. Renckem, A. Pohlmannem a I. Fowlerem, advokáty.

Druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem byla Warner-Lambert Consumer Healthcare S.Com.p.a., se sídlem v Miláně (Itálie).

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 15. června 2004 ve věci R 0018/2004-1,

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	SmithKline Beecham p.l.c.
Dotčená ochranná známka Společenství:	Slovní ochranná známka ACTIFAST pro výrobky a služby třídy 5 (farmaceutické prostředky) - přihláška č. 1 902 568
Majitel ochranné známky nebo označení, namítaných v námitkovém řízení:	Warner-Lambert Consumer Healthcare S.Com.p.a.
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Národní slovní ochranná známka ACTIFED pro výrobky a služby třídy 5
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Zamítnutí námitek
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Vyhovění odvolání, vyhovění námitkám, zamítnutí zápisu
Dovolávané žalobní důvody:	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 40/94

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/37

Žaloba podaná dne 3. září 2004 Mininem Leonidem proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-362/04)

(2004/C 273/70)

Jednací jazyk: italština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 3. září 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Mininem Leonidem, zastoupeným Titem Ballarinem a Corsem Boviem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, advokáty.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil bod 13 přílohy nařízení Komise (ES) č. 1149/2004 ze dne 22. června 2004, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 872/2004 o dalších omezujících opatřeních týkajících se Libérie,

—	zrušil uvedené nařízení č. 1149/2004 jako celek v tom, že bylo přijato na základě protiprávního nařízení (nařízení č. 872/2004) a

—	prohlásil tato dvě nařízení za nepoužitelná na základě článku 241 nařízení č. 872/2004 [pozn. překladatele Smlouvy o ES?].

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobce uplatňuje, že nařízením Rady (ES) č. 872/2004 ze dne 29. dubna 2004, které bylo přijato na základě společného stanoviska Rady 2004/487/SZBP o zmrazení finančních prostředků bývalého liberijského prezidenta Charlese Taylora a s ním spojených osob a subjektů, Společenství přijalo opatření ke zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů vlastněných nebo ovládaných přímo nebo nepřímo osobami nebo subjekty vyjmenovanými v uvedené příloze 1. Následně na základě ustanovení čl. 11 písm. a) nařízení č. 872/2004 Komise přijala nařízení (ES) č. 1149/2004 ze dne 22. června 2004, kterým se změnila uvedená příloha 1 uvedením žalobce Minina mezi osoby, na které se vztahují opatření.

Žalobce uvádí na podporu svých požadavků následující:

—

protiprávnost nařízení č. 872/2004 (1) a č. 1149/2004 (2), jelikož rezoluce Rady bezpečnosti Spojených národů, na jejichž základě bylo přijato společné stanovisko 2004/487/SZBP, jsou adresovány výlučně členským státům, což vyplývá z povahy OSN, které je orgánem příslušným v oblasti mezinárodních vztahů, ale bez nadnárodní pravomoci,

—	nesprávný právní základ napadených aktů v tom, že jako právní základ nařízení č. 872/2204 jsou uvedeny články 60 a 301 Smlouvy o ES, i když obě dotčená nařízení odkazují na situace, které se vymykají pravidlům obsaženým v uvedených článcích Smlouvy,

—	porušení vlastnického práva, které je základním právem, jemuž právní řád Společenství poskytuje ochranu,

—

porušení práv na obhajobu jednak v tom, že vyhotovením napadených nařízení Společenství učinilo nepřiměřený krok a přijalo akty, které v podstatě tvoří svazek individuálních rozhodnutí bez jakéhokoliv prošetření zmrazených finančních prostředků, a jednak v tom, že je zde žalobce citován pod řadou označení, které nejsou předmětem jakéhokoliv vysvětlení a které by mohly pomýlit inspektory OSN.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 872/2004 ze dne 29. dubna 2004 o dalších omezujících opatřeních vůči Libérii (Úř. věst. L 162, s. 32).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 1149/2004 ze dne 22. června 2004, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 872/2004 (Úř. věst. L 222, s. 17).

6.11.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 273/38

Žaloba podaná dne 23. září 2004 Italskou republikou proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-381/04)

(2004/C 273/71)

Jednací jazyk: italština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 23. září 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Italskou republikou zastoupenou Mauriziem Fiorillim, advokátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	částečně zrušil rozhodnutí Komise Evropských společenství č. K(2004) 2762 konečné ze dne 16. července 2004 a všechna z toho vyplývající právní opatření, jakož i ve vztahu k náhradě nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Je napadáno rozhodnutí Komise K(2004) 2762 konečné ze dne 16. července 2004, které vylučuje z financování Společenství určité výdaje uskutečněné Itálií ze záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu ve výši 21 138 010 euro.

Toto rozhodnutí je protiprávní pro neuvedení odůvodnění, neboť se omezuje pouze na stanovisko Komise bez kritického posouzení faktických údajů předložených Itálií v rámci přezkumu.

Na podporu svých tvrzení žalobkyně uplatňuje, že:

—

finanční vyloučení se zakládá na nepřípustné řadě domněnek. Základní domněnka spočívající v nevěrohodnosti kontrol žádostí o příspěvky na živočišnou výrobu se zakládá na neexistenci databanky pro identifikaci a registraci zvířat stanovené nařízením (ES) č. 820/1997 činné pro roky 1999, 2000, 2001 a 2002. Od roku 1997 je nicméně v Itálii v činnosti centralizovaná databanka pro identifikaci a registraci zvířat. Tato databanka vytvořená a spravovaná bývalou AIMA byla použita pro provedení křížových kontrol jednotlivých žádostí o prémie. Od roku 1997 byly tudíž veškeré platby pro skot uskutečněny po systematickém ověření existence kusů skotu, na které bylo požádáno o prémie, v registru a při dodržení podmínek způsobilosti;

—	vnitrostátní předpisy týkající se kontrol na místě pro roky 2000 a 2001, v rozporu s tím, co tvrdí Komise, nebrání křížovému ověření toho, kolik kusů skotu je v hospodářství a údajů v databance;

—	ověření kusů dobytka, na které bylo požádáno o prémie 12 měsíců předcházejících kontrole, bylo provedeno srovnáním údajů zjištěných v hospodářství a zapsaných do protokolu s údaji v archívech AGEA (Azienda per le erogazioni in agricoltura);

—	definice „krávy“ a „jalovice“ podle italských právních předpisů použitá pro ověření kusů skotu, na které bylo požádáno o prémie, je v souladu s definicí Společenství;

—	kontrola zvířat v hospodářství byla provedena za použití kritérií stanovených v nařízeních (ES) č. 3887/1992 a 2419/2001;

—	co se týče správy prémií na porážení dobytka, opožděné vydání předpisů o kontrole nemůže být považováno za porušení práva, neboť většina žádostí došla v říjnu, kdy uvedené předpisy mohly být používány;

—	v rozporu s tím, co tvrdí Komise, nebyla fyzická kontrola a kontrola identity zvířat uskutečněná na celnici nedostatečná;

—	italský pojem „pastva“ důležitý pro účely prémií na extenzifikaci je v souladu s osobitými vlastnostmi vnitrostátního území, a tudíž použití definic, které se odkazují na odlišné podmínky území, je protiprávní;

—	nesprávnosti napadané ve vztahu k ověřování zvířat na místě v regionu Lazio nezohledňují okolnost, že stáda skotu jsou chována volně a že bylo prokázáno provedení kontrol požadovaných pro udělení prémie.

		ISSN 1725-5163
Úřední věstník Evropské unie		C 273

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 47 6. listopadu 2004

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	I Informace
	Soudní dvůr
	SOUDNÍ DVŮR
2004/C 273/1	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. září 2004 ve věci C-227/01: Komise Evropských společenství proti Španělskému království (Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 85/337/EHS — Posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí — Nesprávné použití — Záměr na vybudování železniční dráhy Valencie-Tarragona, úseku Las Palmas-Oropesa)	1
2004/C 273/2	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. září 2004 ve věci C-465/01: Komise Evropských společenství proti Rakouské republice (Nesplnění povinnosti státem — Volný pohyb pracovníků — Státní příslušníci Unie nebo EHP — Státní příslušníci třetích zemí vázaných ke Společenství dohodou — Volitelnost do komor práce a rad zaměstnanců — Zásada zákazu diskriminace, pokud jde o pracovní podmínky)	1
2004/C 273/3	Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. září 2004 ve věci C-248/02: Komise Evropských společenství proti Italské republice (Nesplnění povinnosti státem — Znečištění a obtěžování — Ochrana půdy — Kaly z čistíren odpadních vod — Předání neúplných informací za roky 1995 až 1997 — Články 10 a 17 směrnice 86/278/EHS)	2
2004/C 273/4	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. září 2004 ve věci C-329/02 P: SAT.1 SatellitenFernshen GmbH proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)(OHIM) (Opravný prostředek — Ochranná známka Společenství — Absolutní důvody pro zamítnutí — Čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 40/94 — Spojení SAT.2)	3
2004/C 273/5	Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. září 2004 ve věci C-366/02 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Halle): Gerd Gschoßmann proti Amt für Landwirtschaft und Flurneuordnung Süd (Společná zemědělská politika — Nařízení (EHS) č. 1765/92 a nařízení (ES) č. 1251/1999 — Režim podpor pro producenty plodin na orné půdě — Vyrovnávací platby na plochu určenou pro plodiny na orné půdě a pro vynětí půdy z produkce — Vyloučení půdy osázené trvalými kulturami — Pojem)	3
2004/C 273/6	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. září 2004 ve věci C-382/02 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Vestre Landsret): Cimber Air A/S proti Skatteministeriet (Šestá směrnice o DPH — Článek 15 odst. 6, 7 a 9 — Osvobození vývozu mimo Společenství od daně — Pojem letadla využívaná leteckými společnostmi, které provozují zejména mezinárodní dopravu — Osvobození od daně pro zásobování určené pro vnitrostátní lety)	4
2004/C 273/7	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. září 2004 ve věci C-385/02: Komise Evropských společenství proti Italské republice (Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 93/37/EHS — Veřejné zakázky na stavební práce — Vyjednávací řízení bez předchozího zveřejnění vyhlášení zakázky)	4
2004/C 273/8	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. září 2004 ve věci C-386/02 (žádost Arbeits- und Sozialgericht Wien o rozhodnutí o předběžné otázce): Josef Baldinger proti Pensionsversicherungsanstalt der Arbeiter (Volný pohyb osob — Odškodnění bývalých válečných zajatců — Podmínka státního občanství dotčeného členského státu v době podání žádosti o odškodnění)	5
2004/C 273/9	Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. září 2004 ve věci C-396/02 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Gerechtshof te Amsterdam): DFDS BV proti Inspecteur der Belastingdienst – Douanedistrict Rotterdam (Společný celní sazebník — Kombinovaná nomenklatura — Celní zařazení — Podpoložka 8704 10 — Minitrac pro přepravu a vykládku písku, zeminy a kamenů vybavený systémem vypracovaného vyklápění)	5
2004/C 273/0	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. září 2004 ve věci C-400/02 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesarbeitsgericht): Gerard Merida proti Spolkové republice Německo (Článek 39 ES — Kolektivní smlouva — Dodatečná dočasná podpora bývalým civilním zaměstnancům spojeneckých ozbrojených sil v Německu — Přeshraniční pracovníci — Stanovení vyměřovacího základu této podpory — Fiktivní zohlednění německé daně ze mzdy)	6
2004/C 273/1	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 16. září 2004 ve věci C-404/02 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division): Nichols plc proti Registrar of Trade Marks (Ochranné známky — Směrnice 89/104/EHS — Čl. 3 odst. 1 písm. b) — Ochranná známka tvořená rozšířeným příjmením — Rozlišovací způsobilost — Vliv čl. 6 odst. 1 písm. a) na posouzení)	6
2004/C 273/2	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. září 2004 ve věci C-411/02: Komise Evropských společenství proti Rakouské republice (Nesplnění povinnosti státem — Nesprávné provedení — Směrnice 98/10/ES — Telekomunikace — Pojmy základní podrobný rozpis účtu a ještě podrobnější rozpis)	7
2004/C 273/3	Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. září 2004 ve věci C-28/03 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Symvoulio tis Epikrateias): Epikouriko kefalaio proti Ypourgos Anaptyxis (Pojištění — Články 15 a 16 první směrnice 73/239/EHS — Články 17 a 18 první směrnice 79/267/EHS — Postup likvidace pojišťovny v návaznosti na odnětí povolení — Pořadí příslušných přednostních práv ohledně mzdových pohledávek a pohledávek z pojištění)	7
2004/C 273/4	Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 9. září 2004 ve věci C-81/03: Komise Evropských společenství proti Rakouské republice (Nesplnění povinnosti státem — Články 43 a 49 ES — Pomocná zdravotnická povolání — Výkon svobodného povolání)	8
2004/C 273/5	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. září 2004 ve věci C-168/03: Komise Evropských společenství proti Španělskému království (Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 89/655/EHS a 95/63/ES — Nesprávné provedení — Dodatečná lhůta k přizpůsobení)	8
2004/C 273/6	Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 16. září 2004 ve věci C-404/03: Olivier Dupuy a Hervé Rouvre (Nebezpečné látky a přípravky — Sikativy obsahující olovo — Zákaz uvádění na trh — Směrnice 76/769/EHS a 94/60/ES)	9
2004/C 273/7	Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 16. září 2004 ve věci C-423/03: Komise Evropských společenství proti Finské republice (Nesplnění povinnosti státem — Neprovedení — Směrnice 2001/18/ES)	9
2004/C 273/8	Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 9. července 2004 ve věci C-116/03P: Augusto Fichtner proti Komisi Evropských společenství (Opravný prostředek — Úředník — Disciplinární opatření — Odvolání z funkce se zachováním nároku na starobní důchod — Výkon mimopracovní činnosti bez předchozího souhlasu)	9
2004/C 273/9	Věc C-338/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale di Larino Sezione Distaccata di Termoli – ze dne 8. července 2004 v trestněprávním řízení proti Massimilianu Placanicovi	10
2004/C 273/0	Věc C-345/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Bundesfinanzhof ze dne 26. května 2004 ve věci Centro Equestro da Leziria Grande LDA proti Bundesamt für Finanzen	10
2004/C 273/1	Věc C-347/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Finanzgericht Köln ze dne 15. července 2004 ve věci REWE Zentralfinanz e.G., právní nástupkyně ITS Reisen GmbH proti Finanzamt Köln-Mitte	10
2004/C 273/2	Věc C-348/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) ze dne 17. června 2004 ve věci Boehringer Ingelheim KG a další proti Swingward Ltd a další	11
2004/C 273/3	Věc C-356/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Rechtbank van Koophandel Brusel (Belgie) ze dne 29. července 2004 ve věci Lidl Belgium GmbH & Co KG proti NV Etablissementen Franz Colruyt	12
2004/C 273/4	Věc C-358/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale di Vicenza – Sezione Distaccata di Schio ze dne 2. srpna 2004 ve věci Caseificio Valdagnese srl proti Regione Veneto	13
2004/C 273/5	Věc C-362/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Symvoulio tis Epikrateias, Epitropi anastolon (Řecko) ze dne 29. července 2004 ve věci Michaniki A.E. proti Ypourgos Politismou za podpory J&P – AVAX A.E. – ARCHITECH A.T.E. – GETEM A.E.	13
2004/C 273/6	Věc C-368/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Verwaltungsgericht Wien ze dne 12. srpna 2004 ve věci 1. Transalpine Ölleitung in Österreich GmbH, 2. Planai-Hochwurzen-Bahnen GmbH, 3. Gerlitzen-Kanzelbahn-Touristik Gesellschaft m.b.H. CO KG proti 1. Finanzamt Innsbruck, 2. Finanzamt Liezen, 3. Finanzamt Villach	13
2004/C 273/7	Věc C-369/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením VAT and Duties Tribunals, London Tribunal Centre, ze dne 24. srpna 2004 ve věci Hutchison 3G UK Ltd, mmO2 plc, Orange 3G Ltd, T-Mobile (UK) Ltd, Vodafone Group Services Ltd proti Commissioners of Customs and Excise	14
2004/C 273/8	Věc C-371/04: Žaloba podaná dne 30. srpna 2004 Komisí Evropských společenství proti Italské republice	15
2004/C 273/9	Věc C-372/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) ze dne 12. července 2004 ve věci The Queen k žalobě Yvonne Watts proti 1) Bedford Primary Care Trust a 2) Secretary of State for Health.	15
2004/C 273/0	Věc C-374/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením High Court of Justice (England & Wales) (Chancery Division) ze dne 25. srpna 2004 ve věci Test Claimants in Class IV of the ACT Group Litigation proti Commissioners of Inland Revenue	17
2004/C 273/1	Věc C-384/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Court of Appeal (England and Wales) (Civil Division) (Spojené království) ze dne 30. července 2004 ve věci 1) Commissioners of Customs and Excise, 2) H.M. Attorney-General proti Federation of Technological Industries a 53 dalším účastníkům	18
2004/C 273/2	Věc C-389/04: Žaloba podaná dne 10. září 2004 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice	19
2004/C 273/3	Věc C-390/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Regeringsrätten ze dne 7. září 2004 ve věci GöteborgsOperan AB proti Skatteverket	19
2004/C 273/4	Věc C-391/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Simvoulio tis Epikrateias ze dne 6. července 2004 ve věci 1) Ypourgos Oikonomikón a 2) Proïstamenos D.O.Y. Amfissas proti Charilaos Georgakis	20
2004/C 273/5	Věc C-392/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Bundesverwaltungsgericht ze dne 7. července 2004 ve věci i-21-germany GmbH proti Spolkové republice Německo	20
2004/C 273/6	Věc C-393/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem cour d'appel v Liège (devátého senátu) ze dne 15. září 2004 ve věci Air Liquide Industries Belgium SA proti Ville de Seraing	21
2004/C 273/7	Věc C-394/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Symvoulio tis Epikrateias (Řecko) ze dne 16. čevna 2004 ve věci Diagnostikon & Therapeftikon Kentron Athinon-Ygeia A.E. proti Ypourgos Oikonomikon	21
2004/C 273/8	Věc C-395/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Symvoulio tis Epikrateias (Řecko) ze dne 16. června 2004 ve věci Diagnostikon & Therapeftikon Kentron Athinon-Ygeia A.E. proti Ypourgos Oikonomikon	21
2004/C 273/9	Věc C-396/04: Žaloba podaná dne 20. září 2004 Komisí Evropských společenství proti Finské republice	21
2004/C 273/0	Věc C-399/04: Žaloba podaná dne 21. září 2004 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice	22
2004/C 273/1	Věc C-400/04: Žaloba podaná dne 21. září 2004 Komisí Evropských společenství proti Nizozemskému království	22
2004/C 273/2	Věc C-401/04: Žaloba podaná dne 22. září 2004 Komisí Evropských společenství proti Švédskému království	23
2004/C 273/3	Věc C-402/04: Žaloba podaná dne 22. září 2004 proti Francouzské republice Komisí Evropských společenství	23
2004/C 273/4	Věc C-404/04 P: Opravný prostředek podaný Technische Glaswerke Ilmenau GmbH dne 22. září 2004 proti rozsudku vydanému dne 8. července 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (pátým rozšířeným senátem) ve věci T- 198/01, Technische Glaswerke Ilmenau GmbH v. Komise Evropských společenství, podporovaná Schott Glas	23
2004/C 273/5	Věc C-411/04 P: Opravný prostředek podaný Mannesmannröhren-Werke AG dne 23. září 2004 proti rozsudku vydanému dne 8. července 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-44/00, Mannesmannröhren-Werke AG proti Komisi Evropských společenství	24
2004/C 273/6	Věc C-413/04: Žaloba podaná dne 27. září 2004 Evropským parlamentem proti Radě Evropské unie	25
2004/C 273/7	Věc C-414/04: Žaloba podaná dne 27. září 2004 Evropským parlamentem proti Radě Evropské unie	26
2004/C 273/8	Výmaz věci C-13/02	26
2004/C 273/9	Výmaz věci C-81/02	26
2004/C 273/0	Výmaz věci C-197/02	26
2004/C 273/1	Výmaz věci C-361/03 P	27
2004/C 273/2	Výmaz věci C- 457/03	27
2004/C 273/3	Výmaz věci C-554/03	27
2004/C 273/4	Výmaz věci C-17/04	27
	Soud prvního stupně
2004/C 273/5	Věc T-168/04: Žaloba podaná dne 14. května 2004 L D S.A. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	28
2004/C 273/6	Věc T-261/04: Žaloba podaná dne 21. června 2004 Alainem Crespinetem proti Komisi Evropských společenství	28
2004/C 273/7	Věc T-272/04: Žaloba podaná dne 6. července 2004 Jeanem-Paulem Keppennem proti Komisi Evropských společenství	29
2004/C 273/8	Věc T-291/04: Žaloba podaná dne 16. července 2004 Enviro Tech Europe, Ltd. a Enviro Tech International, Inc. proti Komisi Evropských společenství	29
2004/C 273/9	Věc T-318/04: Žaloba podaná dne 4. srpna 2004 Vladimírem Boučkem proti Komisi Evropských společenství	30
2004/C 273/0	Věc T-320/04: Žaloba podaná dne 30. července 2004 Triantafyllia Dionyssopoulou proti Radě Evropské unie	30
2004/C 273/1	Věc T-325/04: Žaloba podaná dne 5. srpna 2004 Citicorp proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	31
2004/C 273/2	Věc T-326/04: Žaloba podaná dne 6. srpna 2004 Komisí Evropských společenství proti Silicon and Software Systems Limited	32
2004/C 273/3	Věc T-327/04: Žaloba podaná dne 3. srpna 2004 Syndicat National de l'Industrie des Viandes (SNIV) proti Komisi Evropských společenství	32
2004/C 273/4	Věc T-328/04: Žaloba podaná dne 3. srpna 2004 Günterem Wilmsem proti Komisi Evropských Společenství	33
2004/C 273/5	Věc T-334/04: Žaloba podaná dne 11. srpna 2004 House of Donuts International proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	34
2004/C 273/6	Věc T-335/04: Žaloba podaná dne 11. srpna 2004 Viz Stal and Duferco Commerciale SpA proti Radě Evropské unie	34
2004/C 273/7	Věc T-337/04: Žaloba podaná dne 29. června 2004 Athanasiosem Pitsiorlasem proti Radě Evropské unie a Evropské centrální bance	35
2004/C 273/8	Věc T-353/04: Žaloba podaná dne 23. srpna 2004 Ontex N. V. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	36
2004/C 273/9	Věc T-356/04: Žaloba podaná dne 27. srpna 2004 SmithKline Beecham p.l.c. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	36
2004/C 273/0	Věc T-362/04: Žaloba podaná dne 3. září 2004 Mininem Leonidem proti Komisi Evropských společenství	37
2004/C 273/1	Věc T-381/04: Žaloba podaná dne 23. září 2004 Italskou republikou proti Komisi Evropských společenství	38
2004/C 273/2	Výmaz věci T-118/04 R	38
2004/C 273/3	Výmaz věci T-134/04 R	38

	III Oznámení
2004/C 273/4	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unie Úř. věst. C 262, 23.10.2004	39