25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/1

Opravný prostředek podaný 1. července 2004 Showa Denko K.K. proti rozsudku vydanému dne 29. dubna 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve spojených věcech T-236/01, T-239/01, T-244/01 až T-246/01 T-251/01 a T-252/01, Tokai Carbon Co. Ltd. a další v. Komise Evropských společenství

(Věc C-289/04 P)

(2004/C 239/01)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen 1. července 2004 opravný prostředek podaný Showa Denko K.K. (věc T-245/01 (1)), se sídlem v Tokiu (Japonsko), zastoupeným M. Dolmansem, J. Temple Langem a P. Werdmullerem, advokáty, proti rozsudku vydanému dne 29. dubna 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve spojených věcech T-236/01, T-239/01, T-244/01 až T-246/01, T-251/01 a T-252/01, Tokai Carbon Co. Ltd. a další v. Komise Evropských společenství.

Účastník řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	částečně zrušil rozsudek ve věci T-245/01 Showa Denko K.K. v. Komise Evropských společenství;

—	snížil částku pokuty udělené účastníkovi řízení podávajícímu opravný prostředek na částku ve výši 6 960 000 euro, anebo o částku, kterou Soudní dvůr uzná za vhodnou při výkonu svého volného uvážení;

—	přijal jakékoli další opatření, které Soudní dvůr považuje za vhodné.

Právní důvody a hlavní tvrzení

Účastník řízení podávající opravný prostředek má za to, že neexistují náznaky, že by se vedení skupiny nebo vrcholný management účastníka řízení podávajícího opravný prostředek podíleli na kartelové dohodě, nejsou důkazy, že by se účastník řízení podávající opravný prostředek podílel na porušování záměrně, úmyslně a vědomě, a určitě nejsou důkazy, že toto platilo více pro účastníka řízení podávajícího opravný prostředek než pro další účastníky. Není proto odůvodněné, aby bylo s účastníkem řízení podávajícím opravný prostředek zacházeno odlišně a byl mu přiřčen zvláštní „odstrašující faktor“.

Pokud musí být jinak vypočtená pokuta pro účely odstrašení z tohoto důvodu zvýšena, pak musí být částka zvýšení rozumně založena na prospěchu, který společnost v důsledku porušení očekávala. Toto zvýšení může být založeno pouze na obratu společnosti na trhu, jenž byl porušením dotčen, přičemž může být upraveno v závislosti na pravděpodobnosti odhalení.

„Velikost“ společnosti nebo skupiny na trzích nedotčených porušením není relevantní ve vztahu k očekávanému prospěchu a pohnutkám, které mohou motivovat společnost k porušení předpisů, ani se nevztahuje k riziku odhalení. Toto je potvrzeno ekonomickou analýzou. Velikost a peněžní prostředky celé skupiny proto nejsou relevantní pro výpočet jakéhokoli zvýšení potřebného pro účely odstrašení. Jinými slovy, velikost a finanční prostředky celé skupiny nemohou být důvodem pro odlišné zacházení s účastníkem řízení podávajícím opravný prostředek a pro zvýšení jemu uložené pokuty.

Takové zacházení je diskriminační, nepřiměřené, svévolné a není odpovídajícím způsobem odůvodněno.

Účastník řízení podávající opravný prostředek proto tvrdí, že Komise a Soud prvního stupně pochybili, když zvýšení pokuty udělené účastníkovi řízení podávajícímu opravný prostředek pro účely „odstrašení“ založili na obratu, jejž dosáhla skupina účastníka řízení podávajícího opravný prostředek ze zboží nedotčeného porušením, a to bez jakéhokoli zjišťování, že odstrašení bylo nezbytné, anebo bez určení jakéhokoli rozumného základu pro částku zvýšení.

(1) Úř. věst. C 17, 19.1.2002, s. 15.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/1

Opravný prostředek podaný dne 15. července 2004 SEC Corporation proti rozsudku vydanému dne 29. dubna 2004 druhým senátem Soudu prvního stupně Evropských společenství ve spojených věcech T-236/01, T-239/01, T-244/01 až T-246/01, T-251/01 a T-252/01, mezi Tokai Carbon Co. Ltd a dalšími a Komisí Evropských společenství

(Věc C-307/04 P)

(2004/C 239/02)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 15. července 2004 opravný prostředek podaný SEC Corporation (věc T-251/01 (1)), se sídlem v Amagasaki, Hyogo (Japonsko), zastoupenou K. Platteauem, advokátem, proti rozsudku vydanému dne 29. dubna 2004 druhým senátem Soudu prvního stupně Evropských společenství ve spojených věcech T-236/01, T-239/01, T-244/01 až T-246/01, T-251/01 a T-252/01, mezi Tokai Carbon Co. Ltd a dalšími a Komisí Evropských společenství.

Účastník řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

a)	zrušil část rozsudku, proti němuž je podán opravný prostředek v rozsahu, v němž stanoví, že Komise byla oprávněna použít celosvětový obrat jako rozlišující faktor pro stanovení základní částky pokuty uložené účastníku řízení podávajícímu opravný prostředek;

b)	zrušit článek 3 rozhodnutí (2), ve znění pozměněném Soudem prvního stupně v rozsahu, v němž ukládá účastníku řízení podávajícímu opravný prostředek pokutu ve výši 6,138 milionů eur, nebo alespoň tuto pokutu podstatně snížit na částku, kterou Soudní dvůr uzná za vhodnou; a

c)	uložit Komisi náhradu nákladů vzniklých před Soudem prvního stupně a Soudním dvorem.

Právní důvody a hlavní tvrzení:

Účastník řízení podávající opravný prostředek uvádí, že rozsudek Soudu prvního stupně by měl být zrušen z následujících důvodů:

Porušení článku 253 Smlouvy o ES a zásad non bis in idem a spravedlnosti rozhodnutím, že Komise v rámci stanovení pokuty uložené SEC a v kontextu zvláštního charakteru případu není povinna vzít v úvahu sankce, které byly dříve uloženy SEC americkými orgány pro hospodářskou soutěž na základě stejných skutečností.

2)	Porušení článku 253 Smlouvy o ES a zásad spravedlnosti a přiměřenosti rozhodnutím, že Komise je oprávněna rozlišit základní částku pokuty zúčastněných stran pouze na základě celosvětového obratu bez ohledu na rozsah aktivit SEC v EHP.

(1) Úř. věst. C 31, 02.02.2002, s. 12.

(2) Rozhodnutí 2002/271/ES ze dne 18. července 2001, které se týká řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Smlouvy o EHP – Věc COMP/E-1/36.490 – Grafitové elektrody (Úř. věst. 2002, L 100, s. 1).

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/2

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Bundesfinanzhof ze dne 20. dubna 2004 ve věci Fleisch-Winter GmbH & Co. KG proti Hauptzollamt Hamburg-Jonas

(Věc C-309/04)

(2004/C 239/03)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Bundesfinanzhof ze dne 20. dubna 2004 ve věci Fleisch-Winter GmbH & Co. KG proti Hauptzollamt Hamburg-Jonas, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 21. července 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Bundesfinanzhof žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Vylučuje již samotná skutečnost, že na základě šetření celního úřadu existuje podezření, že zboží podléhá zákazu vývozu stanovenému právem Společenství, podle kterého je uvedení výrobku na trh z některého členského státu do jiných členských států nebo do třetích zemích zakázáno, existenci spolehlivé a prodejné kvality ve smyslu čl. 13 věty první nařízení (EHS) č. 3665/87 (1), aniž by záleželo na skutečné povaze nebo konkurenceschopnosti výrobku v jednotlivém případě?

2)	Patří záruka spolehlivé a prodejné kvality poskytnutá ve vnitrostátním platebním příkazu ve smyslu čl. 13 věty první nařízení (EHS) č. 3665/87 mezi údaje podle čl. 11 odst. 1 druhého pododstavce ve spojení s článkem 3 nařízení (EHS) č. 3665/87?

(1) Úř. věst. L 351, s. 1.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/3

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením soudu Gerechtshof te Amsterdam ze dne 28. června 2004 ve věci B.V. Algemene Scheeps Agentuur Dordrecht proti Inspecteur van de Belastingdienst – Douanedistrict Rotterdam

(Věc C-311/04)

(2004/C 239/04)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Gerechtshof te Amsterdam (Nizozemské království) ze dne 28. června 2004 ve věci B.V. Algemene Scheeps Agentuur Dordrecht proti Inspecteur van de Belastingdienst - Douanedistrict Rotterdam, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 22. července 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Gerechtshof te Amsterdam žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Je doplňková poznámka (ES) 1 ke kapitole 10 Společného celního sazebníku, tak jak vyplývá z nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 (1) z 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, platná, pokud stanovuje jiné požadavky na pojem „poloomletá rýže“ než vysvětlivka Rady pro celní spolupráci k položce 1006 harmonizovaného systému?

Je-li odpověď na první otázku kladná, je možné, aby se subjekt práva odvolal na dobrou víru podle čtvrtého pododstavce čl. 220 odst. 2 písm. b) Celního kodexu Společenství, pokud uvedený subjekt znal, anebo měl znát doplňkovou poznámku (ES) 1 písmeno f) ke kapitole 10 společného celního sazebníku, ale nevěděl nebo alespoň mohl mít pochybnosti o tom, zda byla tato doplňková poznámka platná vzhledem k odlišné definici ve vysvětlivce Rady pro celní spolupráci k položce 1006 harmonizovaného systému?

(1) Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/3

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Verwaltungsgericht Frankfurt am Main ze dne 24. června 2004 ve věci Franz Egenberger GmbH Molkerei und Trockenwerk proti Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung

(Věc C-313/04)

(2004/C 239/05)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Verwaltungsgericht Frankfurt am Main ze dne 24. června 2004 ve věci Franz Egenberger GmbH Molkerei und Trockenwerk proti Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 26. července 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Verwaltungsgericht žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Je čl. 35 odst. 2 nařízení Komise (1) (ES) č. 2535/2001 v rozporu s právem Společenství vyšší právní síly, zejména se zákazem množstevních omezení dovozu a opatření s rovnocenným účinkem v článku 28 ES, se zákazem diskriminace čl. 34 odst. 2 druhého pododstavce ES a s čl. 26 odst. 2 nařízení Rady (2)(ES) č. 1255/1999, a je proto neplatný?

Je čl. 25 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 2535/2001 v rozporu s právem Společenství vyšší právní síly, zejména se zákazem diskriminace čl. 34 odst. 2 druhého pododstavce ES a se zákazem diskriminace čl. 29 odst. 2 druhého pododstavce 2 nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, s článkem 28 ES a s čl. 82 odst. 1 ES, a je proto neplatný?

3)	Jsou čl. 25 odst. 1 a čl. 35 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 2535/2001 v rozporu s č. XVII odst. 1 písm. a) Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) a v rozporu s čl. 1 odst. 3 Dohody o dovozním licenčním řízení (3), a jsou proto neplatné?

(1) Úř. věst. L 341, s. 29.

(2) Úř. věst. L 160, s. 48.

(3) Úř. věst. L 336, 23.12.1994, s. 151.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/3

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 22. června 2004 ve věci Stichting Zuid-Holandse Milieufederatie proti College voor de toelating van bestrijdingsmiddelen (Ctb)

(Věc C-316/04)

(2004/C 239/06)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením College van Beroep voor het bedrijfsleven (Nizozemské království) ze dne 22. června 2004 ve věci Stichting Zuid-Holandse Milieufederatie proti College voor de toelating van bestrijdingsmiddelen (Ctb), které došlo kanceláři Soudního dvora dne 26. července 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

College van Beroep voor het bedrijfsleven žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1a)	Může být článek 8 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin (1) uplatňován vnitrostátním soudem po uplynutí lhůty stanovené v článku 23 této směrnice?

1b)	Může být článek 16 směrnice o biocidních přípravcích (2) uplatňován vnitrostátním soudem po uplynutí lhůty stanovené v článku 34 této směrnice?

2.	Je nutno vykládat článek 16 směrnice o biocidních přípravcích tak, že má stejný význam jako čl. 8 odst. 2 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin?

Je nutno vykládat čl. 16 odst. 1 směrnice o biocidních přípravcích jako povinnost „stand-still“?

Je-li odpověď na tuto otázku záporná:

Ukládá čl. 16 odst. 1 směrnice o biocidních přípravcích omezení změn vnitrostátních právních předpisů o uvádění biocidních přípravků na trh, a pokud ano, jaká omezení?

Je-li odpověď na druhou otázku záporná:

Musí být čl. 8 odst. 2 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin vykládán v tom smysl, že pokud členský stát uvádí na svém území na trh prostředky na ochranu rostlin, obsahující účinné látky neuvedené v příloze I směrnice, které již byly na trhu dva roky ode dne oznámení směrnice, je povinen řídit se rovněž ustanovením článku 4 této směrnice?

Musí být dále čl. 8 odst. 2 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin vykládán v tom smyslu, že pokud členský stát uvádí na svém území na trh prostředky na ochranu rostlin, obsahující účinné látky neuvedené v příloze I směrnice, které již byly na trhu do dva roky ode dne oznámení směrnice, je povinen řídit se rovněž ustanovením čl. 8 odst. 3 této směrnice?

Musí být čl. 8 odst. 3 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin vykládán v tom smyslu, že se přezkoumáváním rozumí zkoumání, v jehož rámci se přihlíží k působení určité účinné látky na zdraví člověka a zvířat a na životní prostředí a na jehož základě se účinná látka oznamuje, přičemž v důsledku tohoto oznámení se považují přípravky na ochranu rostlin, které obsahují tuto účinnou látku, za povolené či registrované?

6.	Musí být čl. 8 odst. 3 směrnice o přípravcích na ochranu rostlin vykládán v tom smyslu, že obsahuje pouze předpisy o předložení údajů před přezkoumáváním, nebo musí být chápán tak, že uvedené požadavky mají význam také pro určení, jakým způsobem se má zahájit a provést přezkoumávání?

(1) Úř. věst. L 230, 19.8.1991, s. 1.

(2) Úř. věst. L 123, 24.4.1998, s. 1.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/4

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozsudky Cour d'Appel de Lyon ze dne 24. února 2004 ve věcech SAS Distribution Casino France, právní nástupce Société Casino France proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurance Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales), Société Casino France, právní nástupce SA Imqef, právní nástupce SA Judis proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurace Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales), SA Dechrist Holding proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurance Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales), SA Komogo proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurance Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales), SARL Tout pour la maison proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurance Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales)

(věcech C-321/04, C-322/04, C-323/04, C-324/04, C-325/04)

(2004/C 239/07)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudky Cour d'Appel de Lyon ze dne 24. února 2004 ve věcech

SAS Distribution Casino France, právní nástupce Société Casino France proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurance Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales) (věc C-321/04)

Société Casino France, právní nástupce SA Imqef, právní nástupce SA Judis proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurace Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales) (věc C-322/04)

SA Dechrist Holding proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurance Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales) (věc C-323/04)

SA Komogo proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurance Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales) (věc C-324/04)

SARL Tout pour la maison proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurance Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales) (věc C-325/04), které došly kanceláři Soudního dvora dne 27. července 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Cour d'Appel de Lyon žádá Soudní dvůr, aby rozhodl, zda daň na podporu obchodu a řemesel vybíraná od společnosti, která podala odvolání, má být kvalifikována jako státní podpora ve smyslu článku 87 Smlouvy o ES (dříve článek 92).

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/5

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Consiglio di Stato, zasedajícím jako soud (šestý senát), ze dne 6. dubna 2004 ve věci A.T.I. E.A.C. srl, Viaggi di Maio snc a E.A.C. srl (podává vlastní žalobu) proti A.C.T.V. Venezia spa, Provincia di Venezia, Comune di Venezia a A.T.I. La Linea spa CSSA

(Věc C-331/04)

(2004/C 239/08)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Consiglio di Stato, zasedajícím jako soud (šestý senát) (Itálie) ze dne 6. dubna 2004 ve věci A.T.I. E.A.C. srl, Viaggi di Maio snc a E.A.C. srl (podává vlastní žalobu) proti A.C.T.V. Venezia spa, Provincia di Venezia, Comune di Venezia a A.T.I. La Linea spa CSSA, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 29. července 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Consiglio di Stato, zasedající jako soud (šestý senát), žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

„Je v souladu s právem vykládat článek 34 směrnice 93/38/ES (1) (nebo analogicky článek 36 směrnice 92/50/ES (2)) jako pružné normy v tom smyslu, že umožňují zadavateli v případě přidělování zakázek metodou hospodářsky nejvýhodnější nabídky stanovit ve vyhlášení veřejné soutěže nebo v zadávací dokumentaci kritéria obecným způsobem a následně povolit Komisi udělující zakázky případně specifikovat nebo doplnit tato kritéria, pokud je to nezbytné, přičemž tuto specifikaci nebo doplnění provede před otevřením obálek obsahujících nabídky a přičemž tato specifikace nebo doplnění neobsahuje nová kritéria ve vztahu ke kritériím předem určeným ve vyhlášení veřejné soutěže nebo musí být naopak uvedená právní norma vykládána jako rigidní, která ukládá zadavateli analyticky stanovit kritéria pro přidělení zakázky ve vyhlášení veřejné soutěže nebo v zadávací dokumentaci, a to v každém případě před sestavením užšího seznamu uchazečů nebo před výzvou a která vylučuje, že Komise udělující zakázky může jakýmkoliv způsobem zasáhnout tím, že specifikuje nebo doplní předem stanovená kritéria nebo vytvoří podkritéria nebo podbody, neboť každé určení kritérií pro přidělení zakázky z důvodu transparence musí být obsaženo ve vyhlášení veřejné soutěže nebo v zadávací dokumentaci?

Je třeba považovat tradiční způsob výkladu, ke kterému dospěla judikatura Consiglio di Stato, která připouští zásah doplněním kritérií ze strany Komise udělující zakázky před otevřením obálek obsahujících nabídky, za slučitelný s právem Společenství?

Může v rámci pružného výkladu normy, odůvodněného výrazem ‚pokud možné‘ zadavatel vydat Podmínky účasti, které ve vztahu ke kritériu pro přidělení zakázky (v projednávaném případě organizační a podpůrné podmínky) stanoví přidělení bodů na základě neodvolatelného uvážení zadavatele s odkazem na komplexní řadu kritérií, která nejsou ve vyhlášení veřejné soutěže odstupňována, což vede v tomto smyslu zčásti k tomu, že je blíže neurčené nebo v každém případě právní norma ukládá maximální přesnost ve vyjádření kritérií, která je neslučitelná s nedostatkem odstupňování těchto kritérií ve vyhlášení veřejné soutěže a v případě oprávněnosti tohoto předpokladu v důsledku uznání pružnosti normy a nepovinnosti odstupňování všech prvků, a tedy v případě nedostatku výslovného svěření oprávnění Komisi ve vyhlášení veřejné soutěže, může být připuštěn doplňující - specifikující zásah Komise (který se jednoduše vyřeší tím, že se přidělí samostatný význam a relativní vážnost každému jednotlivému prvku, který se ve vyhlášení veřejné soutěže zamýšlel hodnotit, prostřednictvím celkového přidělení nejvýše 25 bodů) nebo se naopak musí použít Podmínky účasti doslovně a přidělit body na základě jednotného hodnocení různých a komplexních prvků, které bere v úvahu zvláštní zákon?

Je v každém případě ve světle uvedených ustanovení v souladu s právem obecně přiznat Komisi udělující zakázky, která musí hodnotit nabídky nezávisle na způsobu vyjádření ve vyhlášení veřejné soutěže v nabídkovém řízení metodou hospodářsky nejvýhodnější nabídky, avšak pouze ve vztahu k souboru prvků, které musejí být hodnoceny, oprávnění sama omezit obecným způsobem samotné řízení tím, že specifikuje prováděcí parametry kritérií předem stanovených ve vyhlášení veřejné soutěže a může být takové oprávnění Komise vykonáváno tím způsobem, že vytvoří podkritéria, podbody nebo jednoduše stanoví specifičtější kritéria, která provádějí kritéria stanovená obecným způsobem ve vyhlášení veřejné soutěže nebo v zadávací dokumentaci, samozřejmě vždy před přistoupením k otevření obálek?

(1) Úř. věst. L 199, 9.8.1993, s. 84.

(2) Úř. věst. L 209, 24.7.1992, s. 1“.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/5

Žaloba podaná dne 15. června 2004 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice

(Věc C-256/04)

(2004/C 239/09)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 15. června 2004 žaloba směřující proti Řecké republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Arnaudem Bordesem a Minasem Konstantinidisem, členy právní služby Komise.

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Řecká republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Rady 2001/89/ES (1) ze dne 23. října 2001 o opatřeních Společenství pro tlumení klasického moru prasat nebo v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

2.	uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Lhůta pro provedení směrnice do vnitrostátního práva uplynula dne 31. října 2002.

(1) Úř. věst. L 316, 1.12.2001, s. 5.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/6

Žaloba podaná dne 28. června 2004 Polskou republikou proti Radě Evropské unie

Věc C-273/04

(2004/C 239/10)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 28. června 2004 žaloba směřující proti Radě Evropské unie podaná Polskou republikou, zastoupenou Jarosławem Pietrasem.

Polská republika navrhuje, aby Soudní dvůr:

zrušil čl. 1 bod 5 rozhodnutí Rady č. 2004/281/ES ze dne 22. března 2004, kterým se upravuje Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Slovinské republiky a Slovenské republiky a úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie v důsledku reformy zemědělské politiky (1),

Polská republika současně navrhuje, aby:

—	jednacím jazykem řízení byla polština,

—	ve věci rozhodl velký senát,

—	byla Radě Evropské unie uložena náhrada nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Vláda Polské republiky má za to, že ustanovení článku 23 Aktu o přistoupení, vykládáno v souladu se zásadami výkladu mezinárodních smluv a rovněž v souladu se zásadami výkladu práva Společenství, není právním základem pro přijetí prostředků uvedených v čl. 1 bodě 5 rozhodnutí č. 2004/281/ES, jejichž podstatou je rozšíření neúplné výše plateb na nové přímé platby.

Napadené opatření neuvádí Akt o přistoupení do souladu se změnami společné zemědělské politiky, nýbrž podstatně mění podmínky přistoupení zakotvené v tomto Aktu, a to v neprospěch Polské republiky a zemědělských producentů působících na území Polské republiky. Napadené opatření není v důsledku změny pravidel Společenství nezbytné. V důsledku toho Rada Evropské unie neměla podle vlády Polské republiky oprávnění rozšířit neúplný rozsah plateb formou rozhodnutí přijatého na základě článku 23 Aktu o přistoupení. Přijetím napadeného opatření Rada Evropské unie porušila článek 23 Aktu o přistoupení.

Vláda Polské republiky navíc tvrdí, že napadené opatření je v rozporu s účelem Smlouvy o přistoupení, kterým je získání práv a povinností vyplývajících z členství v Evropské unii novými členskými státy, a porušuje zásadu nediskriminace zakotvenou v článku 12 a čl. 34 odst. 2 druhém pododstavci Smlouvy ES. Smlouva o přistoupení zakotvila zásadu přistoupení nových členských států dle stejných práv, tedy dodržujíc základní zásadu nediskriminace a rovného zacházení s producenty ze společenství patnáctí států, tak i z nových členských států. Tato základní zásada byla omezována pouze v případě taxativně vymezených nástrojů na podporu zemědělských producentů. Napadené opatření zavádí naopak odlišnou zásadu, jež má diskriminační charakter, a dle které budou všechny přímé platby, současné či budoucí, poskytovány dle nerovných zásad vyplývajících z mechanismu postupného zavádění. Napadené opatření v důsledku toho vede k neurčitému a nejistému okruhu odchylek od zásady nediskriminace a rovného zacházení.

Vláda Polské republiky má rovněž za to, že napadené opatření tím, že přijalo jako zásadu nástroje, které měly ve Smlouvě o přistoupení výjimečnou povahu, znehodnocuje dosažený vyjednávací kompromis a je porušením zásady dobré víry. Vláda Polské republiky tvrdí, že od zahájení přístupových jednání uznávala mechanismus postupného zavádění jako výjimečný nástroj, jenž obsahuje pouze taxativně uvedené nástroje podpory, a ne jako zásadu podpory zemědělských příjmů na území Polské republiky.

(1) Úř. věst. L 93, 30.3.2004, s. 1.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/7

Žaloba podaná dne 27. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice

(Věc C-326/04)

(2004/C 239/11)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 27. července 2004 žaloba směřující proti Řecké republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Denisem Martinem a Eleniou Tserepa-Lacombe, členy právní služby Komise.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Řecká republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000 (1), kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, nebo v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

2.	uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Lhůta pro provedení směrnice do vnitrostátního práva uplynula dne 19. července 2003.

(1) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/7

Žaloba podaná dne 27. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Finské republice

(Věc C-327/04)

(2004/C 239/12)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 27. července 2004 žaloba směřující proti Finské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou M. Huttunenem a D. Martinem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Finsko tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady 2000/43/ES (1) ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, a přinejmenším tím, že opomenulo Komisi o těchto předpisech uvědomit, nesplnilo povinnosti, které mu příslušejí,

2.	uložil Finsku náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Lhůta stanovená pro provedení směrnice uplynula dne 19. července 2003.

(1) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/7

Žaloba podaná dne 29. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Spolkové republice Německo

(Věc C-329/04)

(2004/C 239/13)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 29. července 2004 žaloba směřující proti Spolkové republice Německo podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou D. Martinem, členem právní služby Komise, a H. Kreppelem, soudcem Arbeitsgericht, přiděleným k právní službě Komise v rámci výměny s vnitrostátními úředníky, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Spolková republika Německo tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady (1) 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ nebo v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

2.	uložil Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Lhůta stanovená pro provedení směrnice 2000/43/ES uplynula dne 19. července 2003.

(1) Úř. věst. L 180, s. 22.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/8

Žaloba podaná dne 30. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice

(Věc C-334/04)

(2004/C 239/14)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 30. července 2004 žaloba směřující proti Řecké republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou Marií Patakia a Michelem van Beekem, členy jejího právního oddělení.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr určil, že Řecká republika tím, že:

označila jako zvláště chráněné oblasti (ZCHO) území, jejichž počet a rozloha jsou zjevně menší než počet a rozloha území splňujících podmínky pro označení jako zvláště chráněné oblasti ve smyslu článku 4 směrnice,

označila jako ZCHO území, jejichž rozloha je zjevně menší než odpovídající území IBA 2000, splňující podmínky pro označení jako ZCHO,

neoznačila jako ZCHO pro mnohé druhy ptáků uvedených v příloze I směrnice 79/409 nebo označila jako ZCHO oblasti, ve kterých nejsou předmětné druhy dostatečně zastoupeny,

neoznačila jako ZCHO pro mnohé stěhovavé druhy nebo označila jako ZCHO oblasti, ve kterých nejsou předmětné druhy dostatečně zastoupeny, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 1 a odst. 2 směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Podle ustálené judikatury Soudního dvora ukládají čl. 4 odst. 1 a odst. 2 směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků, aby členské státy přijaly zvláštní úpravu pro ZCHO, zajišťující zejména přežití a rozmnožování druhů uvedených v příloze I této směrnice.

Mimoto podle judikatury, ale také na návrh Komise je seznam „Oblasti s výskytem významného druhu ptactva“ (Important Birds Areas - IBA) považován za autoritativní referenční vědecký základ.

Podle tohoto seznamu má být v Řecku označeno jako ZCHO 186 oblastí.

V okamžiku podání žaloby Řecko označilo pouze 151 ZCHO, a ty jsou menšího rozsahu než je rozsah uvedený v seznamu IBA 2000.

Z toho Komise dovozuje, že tyto ZCHO nebyly označeny na základě ornitologických kritérií požadovaných článkem 4 směrnice.

Řecké státní území má velký ornitologický význam pro mnohé druhy volně žijících ptáků uvedených v příloze I směrnice, včetně celosvětově ohrožených druhů. Tyto druhy jsou v Řecku nedostatečně chráněny v rámci existujících ZCHO.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/8

Žaloba podaná dne 30. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Rakouské republice

(Věc C-335/04)

(2004/C 239/15)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 30. července 2004 žaloba směřující proti Rakouské republice, podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Dennisem Martinem, členem Právní služby Komise, a Horstempeterem Kreppelem, soudcem pracovního soudu, přiděleným Právní službě Komise v rámci výměnného pobytu národních úředníků, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Rakouská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Rady 2000/43/ES (1) ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, nebo o těchto předpisech Komisi neinformovala, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice, a

2.	uložil Rakouské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Lhůta stanovená pro provedení směrnice 2000/43/ES uplynula dne 19. července 2003.

(1) Úř. věst. L 180, s. 22.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/9

Žaloba podaná dne 2. srpna 2004 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice

(Věc C-337/04)

(2004/C 239/16)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 2. srpna 2004 žaloba směřující proti Francouzské republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Gérardem Rozetem a Christophem Giolitem jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Francouzská republika tím, že neprovedla ve stanovené lhůtě rozhodnutí ze dne 15. ledna 2002 o státní podpoře udělené Francouzskou republikou ve prospěch Crédit Mutuel (Státní podpora C 88/1997 dříve NN 183/1995; nyní zveřejněné v Úř. věst. L 88 ze dne 4. dubna 2003, s. 39), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 249 čtvrtého pododstavce ES a čl. 2 a 3 tohoto rozhodnutí;

2.	uložil Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Komise přijala dne 15. ledna 2002 rozhodnutí podle čl. 88 odst. 2 prvního pododstavce ES, kterým Francii uložila požadovat od Crédit Mutuel navrácení podpor, které jí byly uděleny po 1. lednu 1991, a přijmout předpisy, které by do budoucna odstranily podpory obsažené v Livret bleu a zlepšily její kontrolu, neboť shledala, že udělení práva distribuovat Livret bleu ve prospěch Crédit Mutuel francouzskými orgány veřejné moci představovalo státní podporu neslučitelnou se společným trhem.

Francouzské orgány zaslaly dne 18. června 2003 Crédit Mutuel příkaz k úhradě částky 117,9 milionů EUR. Komise však konstatuje, že až do tohoto dne Crédit mutuel nevrátila žádnou částku podpory a Francie neučinila nic jiného pro uskutečnění tohoto navrácení. Francie se tedy podle mínění Komise rozhodnutí nepodrobila, a protože nenamítla absolutní nemožnost výkonu, která je jediným důvodem obhajoby, který může být dovoláván, nesplnění povinností, které pro ni vyplývají z práva Společenství, musí být považováno za prokázané.

Komise ostatně neuděluje souhlas, co se týče metody jednoduchého úrokování používané francouzskými orgány pro výpočet úroků, které má dostat z částky, která má být navrácena a co se týče částky daně odpočítané od částky, která má být navrácena. Je toho názoru, že pouze kapitalizace úroků metodou složitého úrokování umožňuje dospět k odstranění hospodářské výhody, ze které měl Crédit Mutuel prospěch. Na druhé straně francouzské orgány neprokázaly, že odpočet daně z částky, která má být navrácena byl uskutečněn na základě vnitrostátních pravidel a nediskriminujícím způsobem vzhledem ke srovnatelným případům, na které se vztahuje vnitrostátní právo. Z těchto důvodů částka navržená francouzskými orgány k navrácení neumožňuje účinný výkon rozhodnutí Komise.

Komise má nakonec za to, že Francie se nepodrobila čl. 2 odst. 2, čl. 2 odst. 3 a čl. 2 odst. 4 rozhodnutí ze dne 15. ledna 2002, kterým se zajišťuje, aby v budoucnu byly odstraněny určité prvky podpory obsažené v Livret bleu a její lepší kontrole, ale omezila se na tvrzení, že nezbytné předpisy jsou přijímány. Komise k tomuto dni nemá k dispozici žádnou informaci, která by jí umožnila vyvodit závěr, že rozhodnutí bylo v těchto bodech vykonáno.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/9

Žaloba podaná dne 13. srpna 2004 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství

(Věc C-349/04)

(2004/C 239/17)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 13. srpna 2004 žaloba směřující proti Lucemburskému velkovévodství podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou Ericem Gippinim Fournierem a Karolinou Mojzesowicz, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	určil, že Lucembursko tím, že nesdělilo Komisi veškeré informace, které by jí umožnily potvrdit, že ustanovení směrnice 2002/77/ES (1) byla dodržena, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 9 této směrnice.

2.	uložil Lucembursku náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Článek 9 směrnice 2002/77/ES ukládá členským státům povinnost sdělit Komisi nejpozději do 24. července 2003 takové informace, které Komisi umožní potvrdit, že ustanovení této směrnice byla dodržena.

(1) Směrnice Komise 2002/77/ES ze dne 16. září 2002 o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací (Úř. věst. L 249, 17.9.2002, s. 21)

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/11

Soudní dvůr Evropských společenství usnesením ze dne 8. června 2004 postoupil věci uvedené v levém sloupci níže uvedené tabulky Soudu prvního stupně na základě článku 2 rozhodnutí Rady 2004/407/ES, Euratom (1) ze dne 26. dubna 2004, kterým se mění články 51 a 54 Protokolu o statutu Soudního dvora.

(2004/C 239/23)

Tyto věci byly zapsány do rejstříku Soudu prvního stupně pod níže uvedenými čísly v pravém sloupci.

Číslo věci postoupené Soudním dvorem	Účastníci řízení	Oznámení o zápisu věci zveřejněné v Úředním věstníku		Číslo zápisu do rejstříku Soudu prvního stupně
Číslo věci postoupené Soudním dvorem	Účastníci řízení	Úř. věst.	ze dne	Číslo zápisu do rejstříku Soudu prvního stupně
C-197/01	Nizozemsko v. Komise	C 227	11.8.2001	T-216/04
C-325/01	Nizozemsko v. Komise	C 303	27.10.2001	T-217/04
C-368/01	Nizozemsko v. Komise	C 331	24.11.2001	T-218/04
C-407/01	Nizozemsko v. Komise	C 369	22.12.2001	T-227/04
C-290/02	Itálie v. Komise	C 233	28.9.2002	T-222/04
C-314/02	Nizozemsko v. Komise	C 247	12.10.2002	T-228/04
C-280/03	Komise v. Lior a další	C 213	6.9.2003	T-245/04
C-388/03	Nizozemsko v. Komise	C 275	15.11.2003	T-233/04
C-401/03	Itálie v. Komise	C 304	13.12.2003	T-223/04
C-430/03	Itálie v. Komise	C 304	13.12.2003	T-224/04
C-455/03	Francie v. Komise	C 304	13.12.2003	T-240/04
C-464/03	Španělsko v. Komise	C 7	10.1.2004	T-219/04
C-492/03	Rakousko v. Komise	C 21	24.1.2004	T-235/04
C-60/04	Itálie v. Komise	C 106	30.4.2004	T-225/04
C-102/04	Švédsko v. Komise	C 106	30.4.2004	T-229/04
C-103/04	Nizozemsko v. Komise	C 94	17.4.2004	T-234/04
C-162/04	Finsko v. Komise	C 146	29.5.2004	T-230/04
C-175/04	Španělsko v. Komise	C 146	29.5.2004	T-220/04
C-176/04	Belgie v. Komise	C 118	30.4.2004	T-221/04
C-189/04	Řecko v. Komise	C 179	10.7.2004	T-231/04
C-211/04	Itálie v. Komise	C 179	10.7.2004	T-226/04
C-218/04	Řecko v. Komise	C 179	10.7.2004	T-232/04

(1) Úř. věst. L 132, 29.4.2004.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/12

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 8. července 2004

ve věci T-44/00, Mannesmannröhren-Werke AG proti Komisi Evropských společenství (1)

(Hospodářská soutěž - Dohody narušující hospodářskou soutěž - Trhy s ocelovými bezešvými trubkami - Délka trvání porušení - Pokuty)

(2004/C 239/24)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci T-44/00, Mannesmannröhren-Werke AG, se sídlem v Mülheim an der Ruhr (Německo), zastoupená K. Klusmannem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: M. Erhart a A. Whelan, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2003/382/ES ze dne 8. prosince 1999 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES (věc IV/E-1/35.860-B - Bezešvé ocelové trubky) (Úř. věst. 2003, L 140, s. 1) nebo podpůrně návrh na snížení výše pokuty uložené žalobkyni, Soud (druhý senát), ve složení N.J. Forwood, předseda, J. Pirrung a A.W.H. Meij, soudci, tajemník: J. Plingers, rada, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Článek 1 odst. 2 rozhodnutí Komise 2003/382/ES ze dne 8. prosince 1999 v řízení podle článku 81 ES (Věc IV/E-1/35.860-B – Bezešvé ocelové trubky) se zrušuje v rozsahu, v němž stanoví existenci porušení vytýkaného tímto ustanovením žalobkyni před 1. lednem 1991.

2.	Výše pokuty uložené žalobkyni v článku 4 rozhodnutí 2003/382 se stanoví na 12 600 000 eur.

3.	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4.	Žalobkyně a Komise ponesou své náklady.

(1) Úř. věst. C 135, 13.5.2000.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/12

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 8. července 2004

ve věci T-48/00, Corus UK Ltd proti Komisi Evropských společenství (1)

(Hospodářská soutěž - Dohody narušující hospodářskou soutěž - Trh s ocelovými bezešvými trubkami - Délka trvání porušení - Pokuty)

(2004/C 239/25)

Jednací jazyk: angličtina

Ve věci T-48/00, Corus UK Ltd, dříve British Steel plc, se sídlem v Londýně (Spojené království), zastoupená J. Pheasantem a M. Readingsem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: původně M. Erhart a B. Doherty, posléze M. Erhart a A. Whelan, ve spolupráci s N. Khanem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2003/382/ES ze dne 8. prosince 1999 v řízení dle článku 81 Smlouvy o ES (Věc IV/E-1/35.860-B – Bezešvé ocelové trubky) (Úř. věst. 2003, L 140, s. 1) nebo podpůrně návrh na snížení výše pokuty uložené žalobkyni, Soud (druhý senát), ve složení N. J. Forwood, předseda, J. Pirrung a A. W. H. Meij, soudci; tajemník: J. Plingers, rada, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Čl. 1 odst. 2 rozhodnutí Komise 2003/382/ES ze dne 8. prosince 1999 v řízení podle článku 81 ES (Věc IV/E-1/35.860-B – Bezešvé ocelové trubky) se ruší v rozsahu, v němž stanoví existenci porušení vytýkaného tímto ustanovením žalobkyni před 1. lednem 1991.

2)	Výše pokuty uložené žalobkyni v článku 4 rozhodnutí 2003/382 se stanoví na 11 700 000 eur.

3)	Ve zbývajících částech se žaloba zamítá.

4)	Každý z účastníků řízení ponese své náklady.

(1) Úř. věst. C 135, 13.5.2000.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/13

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 8. července 2004

ve věci T-50/00, Dalmine SpA proti Komisi Evropských společenství (1)

(Hospodářská soutěž - Dohody narušující hospodářskou soutěž - Trhy s ocelovými bezešvými trubkami - Délka trvání porušení - Pokuty)

(2004/C 239/26)

Jednací jazyk: italština

Ve věci 50/00, Dalmine SpA, se sídlem v Dalmine (Itálie), zastoupená M. Siragusou a F. Morettim, advokáty, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: M. Erhart a A. Whelan, ve spolupráci s A. Dal Ferrem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 8. prosince 1999 v řízení dle článku 81 Smlouvy o ES (Věc IV/E-1/35.860-B – Bezešvé ocelové trubky) (Úř. věst. 2003, L 140, s. 1) nebo podpůrně návrh na snížení výše pokuty uložené žalobkyni, Soud (druhý senát), ve složení N. J. Forwood, předseda, J. Pirrung a A. W. H. Meij, soudci; tajemník: J. Plingers, rada, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Čl. 1 odst. 2 rozhodnutí Komise 2003/382/ES ze dne 8. prosince 1999 v řízení podle článku 81 ES (Věc IV/E-1/35.860-B – Bezešvé ocelové trubky) se ruší v rozsahu, v němž stanoví existenci porušení vytýkaného tímto ustanovením žalobkyni před 1. lednem 1991.

2)	Výše pokuty uložené žalobkyni v článku 4 rozhodnutí 2003/382 se stanoví na 10 080 000 eur.

3)	V ostatním částech se žaloba zamítá.

4)	Žalobkyně a Komise ponesou své vlastní náklady.

(1) Úř. věst. C 149, 27.5.2000.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/13

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 8. července 2004

ve spojených věcech T-67/00, T-68/00, T-71/00 a T-78/00, JFE Engineering Corp. a další proti Komisi Evropských společenství (1)

(Dohody narušující hospodářskou soutěž - Trh s bezešvými trubkami a rourami - ESVO - Pravomoc Komise - Porušení - Pokuty)

(2004/C 239/27)

Jednací jazyk: angličtina

Ve spojených věcech T-67/00, T-68/00, T-71/00 a T-78/00, JFE Engineering Corp., dříve NKK Corp., se sídlem v Tokiu (Japonsko), původně zastoupená M. Smithem a C. Maguirem, advokáty, posléze A. Vandencasteelem a V. Dehinem, advokáty a A.-L. Marmagioli, advokátkou, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, Nippon Steel Corp., se sídlem v Tokiu, zastoupená J.-F. Bellisem a K. Van Hovem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, JFE Steel Corp., dřívě Kawasaki Steel Corp., se sídlem v Tokiu, zastoupená A. Vandencasteelem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, Sumitomo Metal Industriels Ltd., se sídlem v Tokiu, zastoupená C. Vajdou, zmocněncem, G. Sproul a F. Weitzman, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: M. Erhart a A. Whelan, ve spolupráci s N. Khanem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), podporovaní Kontrolním úřadem ESVO (zmocněnci: D. Sif Tynes a P. Bjørgan), jejichž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2003/382/ES ze dne 8. prosince 1999 v řízení dle článku 81 Smlouvy o ES (Věc IV/E-1/35.860-B – Bezešvé ocelové trubky) (Úř. věst. 2003, L 140, s. 1) nebo podpůrně návrh na snížení výše pokut uložených žalobkyním, Soud (druhý senát), ve složení N. J. Forwood, předseda, J. Pirrung a A. W. H. Meij, soudci; tajemník: J. Plingers, rada, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Čl. 1 odst. 2 rozhodnutí Komise 2003/382/ES ze dne 8. prosince 1999 v řízení dle článku 81 Smlouvy o ES (Věc IV/E-1/35.860-B- Bezešvé ocelové trubky) se ruší v rozsahu, v němž stanoví existenci porušení vytýkaného tímto článkem čtyřem žalobkyním ve věcech T-67/00, T-68/00, T-71/00 a T-78/00, jehož se dopustily před 1. lednem 1991 a od 30. června 1994.

2)	Výše pokuty uložené každé ze čtyř žalobkyň článkem 4 rozhodnutí 2003/382 se stanoví na 10 935 000 EUR.

3)	Ve zbývajících částech se tyto čtyři žaloby zamítají.

4)	Čtyři žalobkyně a Komise ponesou své náklady.

5)	Kontrolní úřad ESVO ponese své náklady.

(1) Úř. věst. C 149, 27.5.2000.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/14

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 1. července 2004

ve věci T-308/00, Salzgitter AG proti Komisi Evropských společenství (1)

(Státní podpory - Čl. 4 písm. c) ESUO, články 67 a 95 ESUO - Finanční zásahy ve prospěch podniku Salzgitter - Hranice s bývalou Německou demokratickou republikou a bývalou Československou republikou - Neoznámené podpory - Šestý kodex podpor ocelářskému průmyslu - Právní jistota)

(2004/C 239/28)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci 308/00, Salzgitter AG, se sídlem v Salgitter (Německo), zastoupená J. Sedemundem a T. Lübbigem, advokáty, podporovaná Spolkovou republikou Německo, zastoupenou (zmocněnec: W.-D. Plessing, ve spolupráci s K. Schroeterem, advokátem), proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: K.-D. Borchardt a V. Kreuschitz), jejímž předmětem je zrušení rozhodnutí Komise 2000/797/ESUO ze dne 28. června 2000 týkajícího se státní podpory poskytnuté Německem společnostem Salzgitter AG, Preussag Stahl AG a ocelářským dceřiným společnostem skupiny, dnes seskupeným pod názvem Salzgitter AG – Stahl und Technologie (SAG) (Úř. věst. L 323, s. 5), Soud (čtvrtý rozšířený senát), ve složení V. Tiili, předsedkyně, J. Pirrung, P. Mengozzi, A. W. H. Meij a M. Vilaras, soudci; tajemník: I. Natsinas, rada, vydal dne 1. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Články 2 a 3 rozhodnutí Komise 2000/797/ESUO ze dne 28. června 2000 týkající se státní podpory poskytnuté Spolkovou republikou Německo společnostem Salzgitter AG, Preussag Stahl AG a ocelářským dceřiným společnostem skupiny, dnes seskupeným pod názvem Salzgitter AG – Stahl und Technologie (SAG), se zrušují.

2)	Žalobkyně ponese třetinu svých nákladů.

3)	Komise ponese kromě svých nákladů dvě třetiny nákladů vynaložených žalobkyní.

4)	Spolková republika Německo ponese své vlastní náklady.

(1) Úř. věst. C 335, 25.11.2000.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/14

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 7. července 2004

ve spojených věcech T-107/01 a T-175/01, Société des mines de Sacilor - Lormines SA proti Komisi Evropských společenství (1)

(Smlouva ESUO - Hutnictví - Opuštění důlních koncesí - Poplatky uložené Francouzskou republikou důlním podnikům - Stížnost - Nedostatek příznivé odpovědi Komise - Žaloba pro nečinnost - Žaloba na zrušení - Přípustnost - Aktivní legitimace - Podnik ve smyslu článku 80 UO)

(2004/C 239/29)

Jednací jazyk: francouzština

Ve spojených věcech T-107/01 a T-175/01, Société des mines de Sacilor - Lormines SA, se sídlem v Puteaux (Francie), původně zastoupená G. Martym, dále R. Schmittem, advokáty, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: G. Rozet a L. Ström, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejichž předmětem je žaloba pro nečinnost a podpůrně žaloba na zrušení směřující proti odepření Komise vyhovět stížnosti předložené žalobkyní, kterou se domáhala, aby bylo určeno, že Francouzská republika porušila ustanovení čl. 4 písm. b) a c) UO a článek 86 UO tím, že žalobkyni uložila údajně nepřiměřené poplatky v rámci zahájení řízení o opuštění a vzdání se důlních koncesí, Soud (čtvrtý senát), ve složení H. Legal, předseda, V. Tiili a M. Vilaras, soudci; tajemník: J. Palacio González, vrchní rada, vydal dne 7. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Žaloby se odmítají jako nepřípustné.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.

(1) Úř. věst. C 227, 11.8.2001.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/15

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 8. července 2004

ve věci T-198/01, Technische Glaswerke Ilmenau GmbH proti Komisi Evropských společenství (1)

(Státní podpora - Žaloba na zrušení - Kritérium soukromého věřitele - Podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích - Právo na obhajobu - Odůvodnění)

(2004/C 239/30)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci 198/01, Technische Glaswerke Ilmenau GmbH, se sídlem v Ilmenau (Německo), zastoupená původně S. Gerritem a C. Arholdem, poté C. Arholdem a N. Wimmerem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: V. Kreuschitz a V. Di Bucci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), podporované Schott Glass, se sídlem v Mohuči (Německo), zastoupenou U. Soltészem, advokátem, jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2002/185/ES ze dne 12. června 2001 vztahujícího se ke státní podpoře poskytnuté Spolkovou republikou Německo společnosti Technische Glaswerke Ilmenau GmbH (Německo) (Úř. věst. 2002, L 62, s. 30), Soud (pátý rozšířený senát), ve složení R. García-Valdecas, předseda, P. Lindh, J. D. Cooke, H. Legal a M. E. Martins Ribeiro, soudci, tajemník: D. Christensen, rada, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Žalobkyni se ukládá náhrada jejích vlastních nákladů, jakož i nákladů Komise a vedlejšího účastníka v hlavním řízení a v řízení o předběžném opatření.

(1) Úř. věst. C 303, 27.10.2001.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/15

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 6. července 2004

ve věci T-281/01, Hubert Huygens proti Komisi Evropských společenství (1)

(Úředníci - Řízení o udělení známek - Prodlení ve vyhotovení posudku o udělení známek - Přiměřená lhůta - Žaloba na náhradu škody - Nemajetková a majetková újma - Řízení o povýšení - Konkludentní zamítnutí povýšení žalobce - Žaloba na neplatnost - Rozhodnutí o nepovýšení žalobce za období 2000 - Nedostatek odůvodnění - Rozhodnutí o povýšení 54 úředníků za období 2000 - Nepřípustnost)

(2004/C 239/31)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-281/01, Hubert Huygens, úředník Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Olm (Lucembursko), zastoupený S. Nyssensem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: J. Curral a F. Clotuche-Duvieusart, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je jednak žaloba na náhradu škody utrpěné z důvodu prodlení v řízení o udělení známek žalobci za známkované období 1997/1999 a jednak návrh na zrušení konkludentního rozhodnutí Komise o zamítnutí návrhu na náhradu škody utrpěné z důvodu tohoto prodlení, konkludentního rozhodnutí Komise, kterým se zamítá povýšení žalobce do třídy B1 za hodnotící období pro povýšení 2000 a rozhodnutí Komise o povýšení 54 úředníků do třídy B1 za hodnotící období pro povýšení 2000 a, v každém případě, rozhodnutí ředitele Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství o povýšení 4 úředníků do třídy B1 za hodnotící období pro povýšení 2000, Soud (první senát), ve složení B. Vesterdorf, předseda, P. Mengozzi a M. E. Martins Ribeiro, soudci; tajemník: J. Plingers, rada, vydal dne 6. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Komisi se ukládá uhradit žalobci částku 500 EUR jako náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěl.

2.	Rozhodnutí Komise nepovýšit žalobce do třídy B1 za hodnotící období pro povýšení 2000, vyplývající ze zveřejnění seznamu úředníků povýšených do této třídy ve Správních informacích č. 31 ze dne 6. dubna 2000, se zrušuje.

3.	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4.	Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 3, 5.1.2002.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/16

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 30. června 2004

ve věci T-317/01, M+M Gesellschaft für Unternehmensberatung und Informationssysteme mbH proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Společenství M+M EUROdATA - Starší slovní ochranná známka EURODATA TV - Relativní důvod zamítnutí - Nebezpečí záměny - Čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94)

(2004/C 239/32)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci T-317/01, M+M Gesellschaft für Unternehmensberatung und Informationssysteme mbH, se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo), zastoupená M. Treisem, advokátem, proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnci: S. Laitinen a U. Pfleghar), přičemž druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM je Mediametrie SA, se sídlem v Paříži (Francie), zastoupená původně D. Dupuis-Latourem, poté S. Szilvasim, advokáty, jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 2. října 2001 ve věci R 698/2000-1, týkajícímu se námitkového řízení mezi Mediametrie SA a M+M Gesellschaft für Unternehmensberatung und Informationssysteme mbH, Soud (druhý senát), ve složení J. Pirrung, předseda, A.W.H. Meij a N.J. Forwood, soudci; tajemník: D. Christensen, rada, vydal dne 30. června 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 2. října 2001 ve věci R 698/2000-1 se zrušuje s výjimkou té části, v níž vrací věc zpět námitkovému oddělení, aby rozhodlo o přihlášce ochranné známky pro výrobky a služby uvedené v této přihlášce a náležející do tříd 9, 16 a 42.

2)	Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) se ukládá náhrada nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

3)	Vedlejší účastník ponese své vlastní náklady.

(1) Úř. věst. C 56, 2.3.2002.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/16

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 8. července 2004

ve věci T-334/01, MFE Marienfelde GmbH proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Starší slovní ochranná známka HIPPOVIT - Přihláška slovní ochranné známky Společenství HIPOVITON - Řádné užívání starší ochranné známky - Čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 40/94 - Právo být vyslechnut)

(2004/C 239/33)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci T-334/01, MFE Marienfelde GmbH, se sídlem v Hamburku (Německo), zastoupená S. Rojahnem a S. Freytagem, advokáty, proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnci: E. Joly a G. Schneider), přičemž druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM vystupujícím jako vedlejší účastník v řízení před Soudem byl Vétoquinol AG, dříve Chassot AG, se sídlem v Bernu (Švýcarsko), zastoupená A. Kockläunerem, advokátem, jejímž předmětem je žaloba proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 26. září 2001 (věc R 578/2000-4), týkajícímu se námitkového řízení mezi MFE Marienfelde GmbH a Vétoquinol AG, Soud (druhý senát), ve složení N.J. Forwood, předseda, J. Pirrung a A.W.H. Meij, soudci, tajemník: D. Christensen, rada, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 26. září 2001 (věc R 578/2000-4) se zrušuje.

2.	Žaloba se ve zbývající části zamítá.

3.	OHIM ponese své náklady a též náklady vynaložené žalobkyní.

4.	Vedlejší účastník ponese své náklady.

(1) Úř. věst. C 68, 16.3.2002.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/17

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 30. června 2004

ve věci T-107/02, GE Betz Inc. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (1)

(Ochranná známka - Námitkové řízení - Starší obrazová známka - Přihláška slovní ochranné známky Společenství BIOMATE - Nepředložení důkazů v jazyce námitkového řízení - Legitimní očekávání - Pravidla 16, 17 a 18 nařízení (ES) č. 2868/95)

(2004/C 239/34)

Jednací jazyk: angličtina

Ve věci T 107/02, GE Betz Inc., dříve BetzDearborn Inc., se sídllem v Trevose, Pensylvánie (Spojené státy americké), zastoupená G. Glasem a K. Manhaevem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnec: původně E. Joly a poté G. Schneider), dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM była Atofina Chemicals Inc., se sídlem ve Filadelfii, Pensylvánie (Spojené státy americké), zastoupená M. Edenboroughem, advokátem a M. Medyckyj, advokátkou, jejímž předmětem je odvolání proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 17. ledna 2002 (věc R 1003/200-1), které se týká námitkového řízení mezi Atofina Chemicals Inc. a GE Betz Inc., Soud (druhý senát), ve složení N. J. Forwood, předseda, J. Pirrung a A. W. H. Meij, soudci, tajemník: J. Plingers, rada, vydal dne 30. června 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 17. ledna 2002 (věc R 1003/2000-1) se ruší v rozsahu, ve kterém ruší rozhodnutí námitkového oddělení ze dne 7. září 2000, vrací věc námitkovému oddělení k dalšímu projednání a ukládá každému účastníku, aby nesl své náklady vzniklé v rámci řízení před odvolacím senátem.

2)	Úřadu se ukládá náhrada nákladů řízení žalobkyně včetně nákladů, které žalobkyni vznikly v rámci řízení před odvolacím senátem.

3)	Vedlejší účastník ponese své náklady.

(1) Úř. věst. C 169, 13. 7. 2002.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/17

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 13. července 2004

ve věci T-115/02, AVEX Inc. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Společenství obsahující písmeno „a“ - Starší obrazová ochranná známka Společenství obsahující písmeno „a“ - Nebezpečí záměny)

(2004/C 239/35)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci T-115/02, AVEX Inc., se sídlem v Tokiu (Japonsko), zastoupená J. Hofmannem, advokátem, proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnci: D. Schennen a G. Schneider), přičemž druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupujícím jako vedlejší účastník před Soudem, je Ahlers AG, dříve Adolf Ahlers AG, se sídlem v Herfordu (Německo), zastoupená E. P. Kringsem, advokátem, jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 11. února 2002 (věc R 634/2001-1), týkajícímu se námitek majitele obrazové ochranné známky Společenství obsahující písmeno „a“ proti zápisu obrazové ochranné známky Společenství obsahující písmeno „a“, Soud (druhý senát), ve složení J. Pirrung, předseda, A. W. H. Meij a N. J. Forwood, soudci; tajemník: I. Natsinas, rada, vydal dne 13. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 144, 15.6.2002.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/18

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 6. července 2004

ve věci T-117/02, Grupo El Prado Cervera, SL proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Společenství CHUFAFIT - Starší slovní a obrazové národní ochranné známky CHUFI - Nebezpečí záměny - Nebezpečí asociace - Čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94))

(2004/C 239/36)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci T-117/02, Grupo El Prado Cervera, SL, se sídlem ve Valencii (Španělsko), zastoupená P. Kochem Morenem, advokátem, proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnci: J. F. Crespo Carillo a G. Schneider), přičemž druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupujícím jako vedlejší účastník v řízení před Soudem jsou Helene Debuschewitz a další, jako dědici po Johannu Debuschewitzovi, s bydlištěm v Rösrath-Forsbach (Německo), zastoupení E. Kringsem, advokátem, jejímž předmětem je žaloba na zrušení rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 12. února 2002 (věc R 798/2001-1), týkajícího se námitkového řízení mezi Grupo El Prado Cervera, SL a J. Debuschewitzem, Soud (první senát), ve složení B. Vesterdorf, předseda, P. Mengozzi a M. E. Martins Ribeiro, soudci; tajemník: I. Natsinas, rada, vydal dne 6. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 156, 29.6.2002.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/18

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 15. července 2004

ve spojených věcech T-180/02 a T-113/03, Georgios Gouvras proti Komisi Evropských společenství (1)

(Úředníci - Přidělení - Dočasné přidělení v zájmu služby - Změna místa přidělení se zpětnou účinností a související finanční nároky - Vrácení přeplatků - Příspěvek na zařízení a denní příspěvek - Převedení části platu mimo místo přidělení)

(2004/C 239/37)

Jednací jazyk: francouzština

Ve spojených věcech T-180/02 a T-113/03, Georgios Gouvras, úředník Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Bereldange (Lucembursko), zastoupený J.-N. Louisem, É. Marchalem a A. Coolenem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: J. Curral a L. Lozano Palacios, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je,

ve věci T-180/02, zrušení rozhodnutí Komise stanovit, se zpětnou účinností k 1. listopadu 2000 a v průběhu dočasného přidělení žalobce v zájmu služby, místo přidělení posledně uvedeného v Aténách, odepřít žalobci právo na příspěvek za práci v zahraničí a právo na náhradu ročních cestovních výdajů a vztáhnout na jeho odměnu opravný koeficient použitelný v Řecku, jakož i rozhodnutí požadovat vrácení přeplatků a

ve věci T-113/03, zrušení rozhodnutí Komise, kterým se žalobci odmítá přiznání příspěvku na zařízení a denního příspěvku za období jeho dočasného přidělení v Aténách v zájmu služby a přiznání příspěvku na zařízení za účelem jeho opětovného přidělení v Lucemburku, jakož i rozhodnutí, kterým se omezuje na 35 % část jeho odměny převoditelná v průběhu jeho dočasného přidělení do místa přidělení v Lucemburku, Soud (třetí senát), ve složení J. Azizi, předseda, M. Jaeger a F. Dehousse, soudci; tajemník: I. Natsinas, rada, vydal dne 15. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Rozhodnutí Komise ze dne 30. dubna 2002 se ruší v rozsahu, v němž žalobci odmítá přiznání příspěvku na zařízení z důvodu jeho dočasného přidělení v Aténách.

2.	Ve zbývajících částech se návrhy na zrušení předložené ve věcech T-180/02 a T-113/03 zamítají.

3.	Komise ponese své náklady a třetinu nákladů vzniklých žalobci v obou věcech.

4.	Žalobce ponese dvě třetiny svých nákladů v těchto věcech.

(1) Úř. věst. C 191, 10.8.2002.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/19

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 30. června 2004

ve věci T-186/02, BMI Bertollo Srl proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Starší slovní ochranné známky DIESEL - Přihláška obrazové ochranné známky DIESELIT - Relativní důvod zamítnutí - Nebezpečí záměny - Čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94)

(2004/C 239/38)

Jednací jazyk: italština

Ve věci T-186/02, BMI Bertollo Srl, se sídlem v Pianezze San Lorenzo (Itálie), zastoupená F. Tedeschinim, M. Pinnarò, P. Santerem, V. Corbedduem a M. Bertuccellim, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnec: O. Montalto), přičemž druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM, byla Diesel SpA, se sídlem v Molveně (Itálie), zastoupená G. Bozzolou a C. Bellomunnem, advokáty, jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu OHIM ze dne 19. března 2002 (věc R 525/2001-3) týkajícímu se námitkového řízení mezi BMI Bertollo Srl a Diesel SpA, Soud (čtvrtý senát), ve složení H. Legal, předseda, V. Tiili a M. Vilaras, soudci, tajemník: B. Pastor, zástupkyně tajemníka, vydal dne 30. června 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 191, 10.8.2002.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/19

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 8. července 2004

ve věci T-203/02, The Sunrider Corp. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Starší slovní ochranná známka VITAFRUT) - Přihláška slovní ochranné známky Společenství VITAFRUIT - Řádné užívání starší ochranné známky - Podobnost výrobků - Čl. 8 odst. 1 písm. b), článek 15 a čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 40/94)

(2004/C 239/39)

Jednací jazyk: angličtina

Ve věci T-203/02, The Sunrider Corp., se sídlem v Torrance, Kalifornie (Spojené státy), zastoupená A. Kockläunerem, advokátem, proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnec: S. Laitinen), přičemž dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM byl Juan Espadafor Caba, s bydlištěm v Granadě (Španělsko), jejímž předmětem je žaloba proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 8. dubna 2002 (věc R 1046/2000-1), týkajícímu se námitkového řízení mezi Juanem Espadaforem Cabou a The Sunrider Corp., Soud (druhý senát), ve složení J. Pirrung, předseda, a A.W.H. Meij a N.J. Forwood, soudci, tajemník: J. Plingers, rada, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 233, 28.9.2002.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/20

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 8. července 2004

ve věci T-270/02, MLP Finanzdienstleistungen AG proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (1)

(Ochranná známka Společenství - Slovní ochranná známka bestpartner - Absolutní důvody zamítnutí - Čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 40/94 - Ochranná známka postrádající rozlišovací způsobilost - Popisná ochranná známka)

(2004/C 239/40)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci T-270/02, MLP Finanzdienstleistungen AG, se sídlem v Heidelbergu (Německo), zastoupená W. Göpfertem, advokátem, proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnec: G. Schneider), jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu OHIM ze dne 26. června 2002 (věc R 206/2002-3), kterým byl zamítnut zápis slovní ochranné známky bestparner, Soud (druhý senát), ve složení J. Pirrung, předseda, A. W. H. Meij a N. J. Forwood, soudci, tajemník: D. Christensen, rada, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 274, 9.11.2002.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/20

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 30. června 2004

ve věci T-281/02, Norma Lebensmittelfilialbetrieb GmbH & Co. KG proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (1)

(Ochranná známka Společenství - Slovní ochranná známka Mehr für Ihr Geld - Absolutní důvody pro zamítnutí - Rozlišovací způsobilost - Čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94)

(2004/C 239/41)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci T-281/02, Norma Lebensmittelfilialbetrieb GmbH & Co. KG, se sídlem v Norimberku (Německo), zastoupená S. Rojahnem a S. Freytagem, advokáty, proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnec: D. Schennen), jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu OHIM ze dne 3. července 2002 (věc R 239/2002-3), týkajícímu se zápisu slovní ochranné známky Mehr für Ihr Geld jako ochranné známky Společenství, Soud (čtvrtý senát), ve složení H. Legal, předseda, V. Tiili a M. Vilaras, soudci; tajemník: J. Plingers, rada, vydal dne 30. června 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 274, 9.11.2002.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/20

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 8. července 2004

ve věci T-289/02, Telepharmacy Solutions, Inc. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (1)

(Ochranná známka Společenství - Slovní označení TELEPHARMACY SOLUTIONS - Absolutní důvody pro zamítnutí - Čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94 - Dodržování práva na obhajobu)

(2004/C 239/42)

Jednací jazyk: angličtina

Ve věci T-289/02, Telepharmacy Solutions, Inc., se sídlem v North Billerica, Massachusetts (Spojené státy americké), zastoupená R. Davisem a M. Medyckyjem, advokáty, proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), (zmocněnkyně: S. Bonne), jejímž předmětem je žaloba směřující proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 28. června 2002 (věc R 108/2001-4), které se týká zápisu slovního označení TELEPHARMACY SOLUTIONS jako ochranné známky Společenství, Soud (čtvrtý senát), ve složení H. Legal, předseda, V. Tiili a M. Vilaras, soudci, tajemník: B. Pastor, zástupkyně tajemníka, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 305, 7.12.2002.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/21

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 15. července 2004

ve věci T-384/02, Fernando Valenzuela Marzo proti Komisi Evropských společenství (1)

(Úředníci - Odměna - Příspěvek na usídlení - Čl. 9 odst. 3 přílohy VII služebního řádu - Lhůta jednoho roku)

(2004/C 239/43)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-384/02, Fernando Valenzuela Marzo, úředník Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupený M.-A. Lucasem, advokátem, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: J. Curral a V. Joris, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je jednak návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 16. listopadu 2001 a ze dne 13. února 2002, kterými byla žalobci zamítnuta druhá polovina příspěvku na usídlení z důvodu, že k usídlení jeho rodiny v místě výkonu jeho práce nedošlo ve lhůtě 1 roku, stanovené ve služebním řádu, poté, co uzavřel služební poměr, a jednak návrh, aby bylo Komisi uloženo uhradit mu druhou polovinu příspěvku na usídlení, zvýšenou o úroky ve výši 8 % p.a., Soud (třetí senát), ve složení p. Azizi, předseda, M. Jaeger a F. Dehousse, soudci; tajemník: J. Palacio González, vrchní rada, vydal dne 15. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Každý z účastníků ponese své náklady.

(1) Úř. věst. C 55, 8.3.2003.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/21

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 13. července 2004

ve věci T-115/03, Samar SpA proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (1)

(Ochranná známka Společenství - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Společenství GAS STATION - Starší obrazová národní ochranná známka BLUE JEANS GAS - Zamítnutí zápisu)

(2004/C 239/44)

Jednací jazyk: italština

Ve věci T-115/03, Samar SpA, se sídlem v Mottalciatě (Itálie), zastoupená A. Ruem, advokátem, proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (zmocněnci: O. Montalto a M. L. Capostagno), přičemž druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupujícím jako vedlejší účastník před Soudem, je Grotto SpA, se sídlem ve Vicence (Itálie), zastoupená M. Bosshardem a S. Vereou, advokáty, jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu OHIM ze dne 30. ledna 2003 (věc R 340/2002-3), týkajícímu se námitek majitele národní obrazové ochranné známky BLUE JEANS GAS proti zápisu slovní ochranné známky Společenství GAS STATION, Soud (druhý senát), ve složení J. Pirrung, předseda, a A. W. H. Meij a N. J. Forwood, soudci, tajemník: J. Palacio González, vrchní rada, vydal dne 13. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 135, 7.6.2003.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/21

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 8. července 2004

ve věci T-136/03, Robert Charles Schochaert proti Radě Evropské unie (1)

(Úředníci - Žaloba na náhradu škody - Zamítnutí povýšení - Morální obtěžování - Povinnost pomoci)

(2004/C 239/45)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-136/03, Robert Charles Schochaert, bývalý úředník Rady Evropské unie, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupený J. A. Martinem, advokátem, proti Radě Evropské unie (zmocněnci: M. Sims a F. Anton), jejímž předmětem je žaloba na náhradu škody směřující k získání náhrady majetkové a nemajetkové újmy údajně utrpěné opakovaným zamítnutím Rady povýšit žalobce do třídy B1 a údajným morální obtěžováním, Soud (samosoudkyně: P. Lindh); tajemník: I. Natsinas, rada, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Každý účastník řízení ponese své vlastní náklady.

(1) Úř. věst C 146, 21.6.2003.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/22

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 7. července 2004

ve věci T-175/03, Norbert Schmitt proti Evropské agentuře pro obnovu (ERA) (1)

(Dočasný zaměstnanec - Zrušení smlouvy - Čl. 47 odst. 2 písm. a) ŘOZ - Dodržení ustanovení smlouvy - Legitimní očekávání)

(2004/C 239/46)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-175/03, Norbert Schmitt, bývalý dočasný zaměstnanec Evropské agentury pro obnovu, s bydlištěm v Koellerbach (Německo), zastoupený L. Polanzem, advokátem, proti Evropské agentuře pro obnovu (ERA) (zmocněnec: C. Manolopoulos, ve spolupráci s J.-N. Louisem, advokátem), jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí ERA, kterým se zrušuje žalobcova smlouva dočasného zaměstnance, a podpůrně návrh na náhradu škody, Soud (čtvrtý senát), ve složení H. Legal, předseda, V. Tiili a M. Vilaras, soudci; tajemník: I. Natsinas, rada, vydal dne 7. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Rozhodnutí Evropské agentury pro obnovu (ERA) ze dne 25. února 2003, kterým se zrušuje žalobcova smlouva dočasného zaměstnance, se zrušuje.

2)	ERA se ukládá náhrada nákladů řízení včetně nákladů vztahujících se na řízení o předběžném opatření.

(1) Úř. věst. C 184, 2.8.2003.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/22

ROZSUDEK SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 29. června 2004

ve věci T-188/03, Joëlle Hivonnet proti Radě Evropské Unie (1)

(Úředníci - Příspěvek na vzdělání - Podmínky přiznání - Základní vzdělání - Mateřská škola)

(2004/C 239/47)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-188/03, Joëlle Hivonnet, úřednice Rady Evropské Unie, s bydlištěm v New Yorku (Spojené státy), zastoupená G. Vandersandenem a L. Levim, advokáty, proti Radě Evropské Unie (zmocněnci: M. Sims a F. Anton), jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Rady odmítajícího přiznat žalobkyni příspěvek na vzdělání pro její dceru v mateřské škole pro školní rok 1999/2000 a 2000/2001, a kterým byl pouze výjimečně přiznán tento příspěvek pro školní rok 2001/2002, jakož i návrh na náhradu škody směřující k přiznání úroků z prodlení z částek odpovídajících těmto příspěvkům a k náhradě morální újmy vzniklé z důvodu tohoto rozhodnutí, Soud (samosoudce: N. J. Forwood); tajemník: I. Natsinas, rada, vydal dne 29. června 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Každý z účastníků řízení ponese své náklady.

(1) Úř. věst. C 184, 2.8.2003.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/22

USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 12. května 2004

ve věci T-198/01 R [III], Technische Glaswerke Ilmenau GmbH proti Komisi Evropských společenství

(Řízení o předběžném opatření - Státní podpora - Povinnost vrácení - Fumus boni juris - Naléhavost - Vyvážení zájmů - Výjimečné okolnosti)

(2004/C 239/48)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci T-198/01 R [III], Technische Glaswerke Ilmenau GmbH, se sídlem v Ilmenau (Německo), původně zastoupená G. Schodem a C. Arnoldem, poté zastoupená C. Arholdem a N. Wimmerem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: V. Di Bucci a V. Kreuschitz), podporované Schott Glas, se sídlem v Mohuči (Německo), zastoupenou U. Soltészem, advokátem, jejímž předmětem je návrh na prodloužení odkladu vykonatelnosti článku 2 rozhodnutí Komise 2002/185/ES ze dne 12. června 2001 vztahující se ke státní podpoře poskytnuté Spolkovou republikou Německo ve prospěch Technische Glaswerke Ilmenau GmbH (Úř. věst. 2002 L 62, s. 30), který byl v této věci nařízen usneseními předsedy Soudu ze dne 4. dubna 2002 a ze dne 1. srpna 2003, vydal předseda Soudu dne 12. května 2004 usnesení, jehož výrok je následující:

1)	Vykonatelnost článku 2 rozhodnutí Komise 2002/185/ES ze dne 12. června 2001 o státní podpoře poskytnuté Spolkovou republikou Německo ve prospěch Technische Glaswerke Ilmenau GmbH se odkládá až do vynesení rozsudku ve věci hlavní.

2)	O nákladech řízení včetně nákladů vedlejšího účastníka bude rozhodnuto později.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/23

USNESENÍ SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 7. června 2004

ve věci T-230/02, X proti Komisi Evropských společenství (1)

(Žaloba na náhradu škody - Předcházející správní stížnost - Žaloba částečně postrádající právní základ a částečně nepřípustná)

(2004/C 239/49)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-230/02, X, bývalý úředník Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Hellerup (Dánsko), zastoupený G. Bouneoum a F. Frabettim, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: C. Berardis-Kayser a D. Martin, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je návrh na náhradu nemajetkové újmy, kterou žalobce údajně utrpěl v důsledku toho, že Komise nevykonala rozsudky Soudu, a v důsledku chování nadřízeného žalobce, Soud (třetí senát), ve složení J. Azizi, předseda, M. Jaeger a F. Dehousse, soudci; tajemník: H. Jung, vydal dne 7. června 2004 usnesení, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Každý z účastníků řízení ponese své náklady.

(1) Úř. věst. C 247, 12.10.2002.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/23

USNESENÍ SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 27. května 2004

ve věci T-379/02, Antonio Di Andolfi proti Komisi Evropských společenství (1)

(Žaloba na neplatnost - Lhůty - Žaloba na náhradu škody - Návrh na zahájení řízení - Formální náležitosti - Příkaz určený některému z orgánů - Zjevná nepřípustnost)

(2004/C 239/50)

Jednací jazyk: italština

Ve věci T-379/02, Antonio Di Andolfi, s bydlištěm v Římě (Itálie), zastoupený S. Amatem, advokátem, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnkyně: E. Montaguti, ve spolupráci s A. Dal Ferrem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je jednak zrušení rozhodnutí Komise ze dne 30. října 2001, jímž bylo zamítnuto poskytnutí nevratné doplňkové finanční pomoci, která byla stanovena v rámci „Programu joint venture“ pro záměr založení společného italsko-rumunského podniku (JOP Facility 2 – Project in Romania with Phoenix European SRL – J2BROSEVEN), a jednak návrh na náhradu škody údajně způsobené žalobci, Soud (čtvrtý senát), ve složení H. Legal, předseda, V. Tiili a M. Vilaras, soudci; tajemník: H. Jung, vydal dne 27. května 2004 usnesení, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se zamítá jako zjevně nepřípustná.

2)	Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 44, 22.2.2003.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/23

Usnesení Soudu prvního stupně

ze dne 6. května 2004

ve věci T- 34/03, André Hecq proti Komisi Evropských společenství (1)

(Spory mezi Společenstvími a jejich zaměstnanci - Akt, kterým bylo zkráceno právo - Procesní způsobilost - Úředník jednající vlastním jménem, nikoli jménem odborové organizace - Nepřípustnost)

(2004/C 239/51)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-34/03, André Hecq, bývalý úředník Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Mondercange (Lucembursko), zastoupený L. Vogelem, advokátem, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: J. Currall a V. Joris), jejímž předmětem je jednak návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 4. října 2002, kterým byla zamítnuta stížnost podaná A. Hecqem, jednajícím jak svým vlastním jménem, tak jako prezident Syndicat des fonctionnaires internationaux et européens, proti několika rozhodnutím, která se týkají zastupování zaměstnanců a prostředků, které mu Komise dala k dispozici, a jednak návrh na náhradu škody, kterou údajně utrpěl jednáním Komise, Soud (pátý senát), ve složení P. Lindh, předseda, R. García-Valdecasas a J. D. Cooke, soudci; tajemník: H. Jung, vydal dne 6. května 2004 usnesení, jehož výrok je následující:

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Žalobce ponese své náklady, jakož i náklady vzniklé Komisi.

(1) Úř. věst. C 101, 26.4.2003.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/24

USNESENÍ SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 10. června

ve spojených věcech T-314/03 a T-378/03, Musée Grévin SA proti Komisi Evropských společenství (1)

(Program PHARE/JOP - Projekt společného podniku v Polsku - Financování Společenství - Žádost o vrácení všech vyplacených prostředků - Rozhodčí doložka - Žaloba na neplatnost - Nepřípustnost)

(2004/C 239/52)

Jednací jazyk: francouzština

Ve spojených věcech T-314/03 a T-378/03, Musée Grévin SA, se sídlem v Paříži (Francie), zastoupená B. Genestem a O. Davidsonem, advokáty, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnci: J. Sack a G. Boudot), jejímž předmětem je návrh na zrušení dopisů Komise ze dne 8. července a 30. září 2003, zaslaných Crédit Lyonnais, týkajících se navrácení prostředků vyplacených žalobkyni z titulu subvence poskytnuté v rámci programu JOP - Facilita 2, Soud (třetí senát), ve složení J. Azizi, předseda, M. Jaeger a F. Dehousse, soudci; tajemník: H. Jung, vydal dne 10. května 2004 usnesení, jehož výrok je následující:

1)	Žaloby se odmítají jako nepřípustné.

2)	Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 275, 15.11.2003.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/24

USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 9. června 2004

ve věci T-91/04 R, Alexander Just proti Komisi Evropských společenství.

(Předběžné opatření - Výběrové řízení - Odklad výkonu - Přípustnost)

(2004/C 239/53)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci T-91/04 R, Alexander Just, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupený G. Lebitsch, advokátem, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnec: H. Krämer, ve spolupráci s B. Wägenbaur, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je návrh na přerušení výběrového řízení COM/A/2/02 na vytvoření rezervy pro zaměstnání pomocných správců (A8) v oblasti „Životní prostředí“ nebo návrh na pozastavení platnosti rezervního seznamu kandidátů tohoto výběrového řízení, předseda Soudu vydal dne 9. června 2004 usnesení, jehož výrok je následující:

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/24

USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ

ze dne 9. června 2004

ve věci T-92/04 R, Marta Christina Moren Abat proti Komisi Evropských společenství

(Předběžné opatření - Výběrové řízení - Odklad výkonu - Přípustnost)

(2004/C 239/54)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci T-92/04 R, Marta Christina Moren Abat, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupená G. Lebitschem, advokátem, proti Komisi Evropských společenství (zmocněnec: H. Krämer, ve spolupráci s B. Wägenbaurem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku), jejímž předmětem je návrh na přerušení výběrového řízení COM/A/2/02 na vytvoření rezervy pro zaměstnání správců (A7/A6) v oblasti „Životní prostředí“ nebo návrh na pozastavení platnosti rezervního seznamu kandidátů tohoto výběrového řízení, předseda Soudu vydal dne 9. června 2004 usnesení, jehož výrok je následující:

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/25

Žaloba podaná dne 23. dubna 2004 Mülhens GmbH & Co. KG proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-150/04)

(2004/C 239/55)

Jednací jazyk bude určen podle čl. 131 odst. 2 jednacího řádu – jazyk, v němž byla žaloba podána: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 23. dubna 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) Mülhens GmbH & Co. KG, se sídlem v Kolíně nad Rýnem (Německo), zastoupenou T. Schulte-Beckhausenem, advokátem.

Druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem byla Minoronzoni S.r.l. se sídlem v Ponte San Pietro (Bergamo), (Itálie).

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu žalovaného ze dne 18. února 2004 ve věci R 949/2001-1,

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:

Minoronzoni S.r.l.

Dotčená ochranná známka Společenství:

Obrazová známka „TOSCA BLU“ pro zboží třídy 18 a 25 (mj. tašky, kabelky, kufříky, dámské, pánské a dětské oblečení všech typů) – přihláška č. 1 008 291

Majitel ochranné známky nebo označení, namítaných v námitkovém řízení:

Žalobkyně

Namítaná ochranná známka nebo označení:

Německá slovní ochranná známka „TOSCA“ pro výrobky parfumerie (mj. „Parfum“, „Eau de toilette“ a „Eau de Parfum pour femmes“)

Rozhodnutí námitkového oddělení:

Zamítnutí námitek

Rozhodnutí odvolacího senátu:

Zamítnutí odvolání žalobkyně

Dovolávané žalobní důvody:

—	námitky založené na obecné známosti ochranné známky „TOSCA“ jsou odůvodněny čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94;

—	sporné známky jsou zaměnitelné;

—	sporné zboží vykazuje určitou podobnost;

—	existuje nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94;

—	námitkám může být vyhověno také na základě čl. 8 odst. 5 nařízení 40/94.

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/25

Žaloba podaná dne 7. června 2004 Dominique Hardy proti Radě Evropské Unie a Komisi Evropských společenství

(Věc T-208/04)

(2004/C 239/56)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 7. června 2004 žaloba podaná proti Radě Evropské Unie a Komisi Evropských společenství Dominique Hardy, s bydlištěm v Coudeville-plage (Francie), zastoupenou Jeanem-Françoisem Péricaudem, advokátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

rozhodl, že Evropské společenství nese odpovědnost za škodu způsobenou pí Hardy tím, že protiprávním způsobem přijalo a poté uplatňovalo ke škodě námořních zprostředkovatelů článek 5 celního kodexu Společenství,

podpůrně rozhodl, že Evropské společenství nese odpovědnost za škodu vůči pí Hardy z důvodu přijetí, byť po právu, a následného uplatňovaní článku 5 celního kodexu Společenství, čímž jí byla způsobena neobvyklá a zvláštní škoda.

uložil Radě a Komisi, aby společně a nerozdílně uhradily pí Hardy z titulu náhrady škody částku 60 510 eur, respektive 47 829 eur, zvýšenou v každém případě o stanovenou úrokovou sazbu počítanou od podání této žaloby,

uložil Radě a Komisi společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Žalobkyně uvádí, že poté, co Komise zahájila proti francouzskému státu řízení o nesplnění povinnosti, Francie za účelem dosažení souladu francouzského zákona s článkem 5 nařízení č. 2913/92 (1) zrušila monopol na dopravování k celnímu úřadu, který držel stav námořních zprostředkovatelů, k němuž žalobkyně přísluší. Podle žalobkyně zrušení monopolu vyplývá přímo z uplatňovaní článku 5 nařízení č. 2913/92, a je tak přímo přičitatelné Evropskému společenství.

Žalobkyně jako hlavní důvod uplatňuje, že přijetí článku 5 nařízení č. 2913/92 představuje protiprávní jednání zakládající odpovědnost Společenství.

Nejprve žalobkyně tvrdí, že tento článek porušuje ustanovení článku 45 Smlouvy o ES, jímž se stanoví výjimka, jelikož povolání námořního zprostředkovatele se podílí na výkonu veřejné správy tím, že provádí celní předpisy.

Žalobkyně se dále dovolává porušení zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání. Žalobkyně jednak tvrdí, že článek 5 nařízení č. 2913/92 se vztahuje k pojmu „zastupování v jednání s celními úřady“, který se liší od pojmu „dopravení k celnímu úřadu“, což je ve skutečnosti to, co vykonávají námořní zprostředkovatelé. Výklad tohoto článku za použití analogie podle žalobkyně odporuje zásadě právní jistoty. Dále se žalobkyně dovolává porušení jejího legitimní očekávání v důsledku neexistence jakéhokoli přechodného opatření a toho, že francouzští námořní zprostředkovatelé byli ve Společenství jediní, kdo byl neustále vylučován z předchozích liberalizačních opatření.

Žalobkyně se dále dovolává porušení zásad rovnosti a přiměřenosti způsobeného neexistencí přechodných opatření. Žalobkyně se konečně dovolává porušení práva pokojně užívat svůj majetek tím, že zrušení monopolu znemožnilo převod jejich nákladu, neboť tento náklad ztratil celou svoji hodnotu.

Žalobkyně podpůrně tvrdí, že objektivní odpovědnost Společenství je založena vzhledem k tomu, že utrpěná škoda je neobvyklá a zvláštní. Podle žalobkyně je škoda neobvyklá v z toho důvodu, že ztráta tržní hodnoty nákladu a obchodní marže přesahuje obvyklé hospodářské riziko a je zvláštní z toho důvodu, že námořní zprostředkovatelé představují jasně odlišitelnou kategorii hospodářských subjektů.

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1)

25.9.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 239/26

Žaloba podaná dne 24. června 2004 Adriatica di Navigazione S.p.A. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-265/04)

(2004/C 239/57)

Jednací jazyk: italština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 24. června 2004 žaloba podaná společností Adriatica di Navigazione S.p.A., zastoupenou Gianem Michelem Robertim, Alessandrou Franchi a Guidem Bellittim, advokáty, proti Komisi Evropských společenství.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

zrušil napadené rozhodnutí v části, ve které se náhrady za závazky veřejné služby poskytnuté společnosti Adriatica považují za podporu podle článku 87 Smlouvy a ve které jsou tato opatření kvalifikována jako nová podpora;

kromě toho podpůrně zrušil čl. 1 odst. 2 napadeného rozhodnutí;

anebo podpůrně zrušil čl. 1 odst. 3 napadeného rozhodnutí v části, ve které se ukládá Itálii, aby zajistila navrácení podpory společně s úroky;

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Touto žalobou společnost Adriatica di Navigazione S.p.A. napadá, ve smyslu čtvrtého pododstavce článku 230 Smlouvy o ES, rozhodnutí Evropské komise ze dne 16. března K(2004) 470 týkající se státní podpory, kterou Itálie poskytla námořním společnostem Adriatica, Caremar, Siremar, Saremar a Toremar. Žalobkyně zejména žádá Soud prvního stupně, aby zrušil napadené rozhodnutí v části, ve které se náhrady poskytnuté společnosti Adriatica za závazky veřejné služby považují za podporu podle článku 87 Smlouvy a ve které jsou tato opatření kvalifikována jako nová podpora.

Na podporu své žaloby žalobkyně uvádí tři žalobní důvody.

V prvním žalobním důvodu žalobkyně uplatňuje, že Komise se dopustila dvojího nesprávného posouzení. Zaprvé podle názoru žalobkyně je rozhodnutí Komise neplatné, protože Komise nesprávně kvalifikovala náhrady poskytnuté Italským státem námořním společnostem Gruppo Tirrenia na vyrovnání nákladů za jejich závazky veřejné služby jako podporu ve smyslu článku 87 ES. Následkem této chybné kvalifikace napadené rozhodnutí porušuje (a) diskreční pravomoc, kterou mají členské státy v souvislosti s identifikací a financováním závazků veřejné služby, a (b) čl. 4 odst. 3 nařízení 3577/92 (1). Zadruhé Adriatica uvádí, že Komise se každopádně dopustila nesprávného posouzení, když kvalifikovala tyto náhrady jako novou podporu. V tomto ohledu žalobkyně zdůrazňuje, že Komise nevzala v úvahu, že příslušné právní předpisy a úmluvy regionálních společností Gruppo Tirrenia ohledně veřejných služeb byly Komisi oznámeny a Komise je povolila ať výslovně nebo implicitně.

V druhém žalobním důvodu se žalobkyně dovolává nesprávného posouzení, které podle jejího tvrzení učinila Komise v napadeném rozhodnutí, když určila, že režim náhrad pro společnost Adriatica v letech 1992 až 1994 nebyl slučitelný [se společným trhem], protože Adriatica byla odpovědná za nesoutěžní jednání zakázané v článku 81 ES. V tomto ohledu žalobkyně poznamenává, že toto posouzení je nesprávné, jelikož Komise měla prvně zjistit, zda existovala příčinná souvislost mezi konkrétním případem, který zakládá porušení hospodářské soutěže, a případem podpůrných opatření, a došla by k závěru, že za těchto okolností žádná příčinná souvislost neexistovala. Dále žalobkyně zdůraznila, že ke zjištění, zda takováto souvislost existovala, byla pouhá shoda subjektu porušení hospodářské soutěže a výše uvedených náhrad naprosto irelevantní. V tomto ohledu se žalobkyně také dovolává porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v článku 253 ES.

Konečně se žalobkyně v třetím žalobním důvodu dovolává toho, že napadené rozhodnutí je protizákonné v části, ve které v rozporu s obecnými zásadami ochrany legitimního očekávání a přiměřenosti správní činnosti nařizuje, aby podpora poskytnutá společnosti Adriatica za období od ledna 1992 do července 1994 byla navrácena.

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž) (Úř. věst. 1992 L 364, s. 7).

		ISSN 1725-5163
Úřední věstník Evropské unie		C 239

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 47 25. září2004

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	I Informace
	Soudní dvůr
	SOUDNÍ DVŮR
2004/C 239/1	Věc C-289/04 P: Opravný prostředek podaný 1. července 2004 Showa Denko K.K. proti rozsudku vydanému dne 29. dubna 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve spojených věcech T-236/01, T-239/01, T-244/01 až T-246/01 T-251/01 a T-252/01, Tokai Carbon Co. Ltd. a další v. Komise Evropských společenství	1

2004/C 239/2	Věc C-307/04 P: Opravný prostředek podaný dne 15. července 2004 SEC Corporation proti rozsudku vydanému dne 29. dubna 2004 druhým senátem Soudu prvního stupně Evropských společenství ve spojených věcech T-236/01, T-239/01, T-244/01 až T-246/01, T-251/01 a T-252/01, mezi Tokai Carbon Co. Ltd a dalšími a Komisí Evropských společenství	1

2004/C 239/3	Věc C-309/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Bundesfinanzhof ze dne 20. dubna 2004 ve věci Fleisch-Winter GmbH & Co. KG proti Hauptzollamt Hamburg-Jonas	2

2004/C 239/4	Věc C-311/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením soudu Gerechtshof te Amsterdam ze dne 28. června 2004 ve věci B.V. Algemene Scheeps Agentuur Dordrecht proti Inspecteur van de Belastingdienst – Douanedistrict Rotterdam	3

2004/C 239/5	Věc C-313/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Verwaltungsgericht Frankfurt am Main ze dne 24. června 2004 ve věci Franz Egenberger GmbH Molkerei und Trockenwerk proti Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung	3

2004/C 239/6	Věc C-316/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 22. června 2004 ve věci Stichting Zuid-Holandse Milieufederatie proti College voor de toelating van bestrijdingsmiddelen (Ctb)	3

2004/C 239/7	věcech C-321/04, C-322/04, C-323/04, C-324/04, C-325/04: Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozsudky Cour d'Appel de Lyon ze dne 24. února 2004 ve věcech SAS Distribution Casino France, právní nástupce Société Casino France proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurance Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales), Société Casino France, právní nástupce SA Imqef, právní nástupce SA Judis proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurace Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales), SA Dechrist Holding proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurance Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales), SA Komogo proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurance Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales), SARL Tout pour la maison proti Organic de recouvrement (Caisse Nationale de l'Organisation Autonome d'Assurance Vieillesse des Travailleurs Non-Salariés des Professions Industrielles et Commerciales)	4

2004/C 239/8	Věc C-331/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Consiglio di Stato, zasedajícím jako soud (šestý senát), ze dne 6. dubna 2004 ve věci A.T.I. E.A.C. srl, Viaggi di Maio snc a E.A.C. srl (podává vlastní žalobu) proti A.C.T.V. Venezia spa, Provincia di Venezia, Comune di Venezia a A.T.I. La Linea spa CSSA	5

2004/C 239/9	Věc C-256/04: Žaloba podaná dne 15. června 2004 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice	5

2004/C 239/0	Věc C-273/04: Žaloba podaná dne 28. června 2004 Polskou republikou proti Radě Evropské unie	6

2004/C 239/1	Věc C-326/04: Žaloba podaná dne 27. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice	7

2004/C 239/2	Věc C-327/04: Žaloba podaná dne 27. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Finské republice	7

2004/C 239/3	Věc C-329/04: Žaloba podaná dne 29. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Spolkové republice Německo	7

2004/C 239/4	Věc C-334/04: Žaloba podaná dne 30. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice	8

2004/C 239/5	Věc C-335/04: Žaloba podaná dne 30. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Rakouské republice	8

2004/C 239/6	Věc C-337/04: Žaloba podaná dne 2. srpna 2004 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice	9

2004/C 239/7	Věc C-349/04: Žaloba podaná dne 13. srpna 2004 Komisí Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství	9

2004/C 239/8	Výmaz věci C-401/02	10

2004/C 239/9	Výmaz věci C-322/03	10

2004/C 239/0	Výmaz věci C- 418/03.	10

2004/C 239/1	Výmaz věci C-534/03	10

2004/C 239/2	Výmaz věci C-76/04	10

	SOUDNÍ DVŮR A SOUD PRVNÍHO STUPNĚ
2004/C 239/3	Soudní dvůr Evropských společenství usnesením ze dne 8. června 2004 postoupil věci uvedené v levém sloupci níže uvedené tabulky Soudu prvního stupně na základě článku 2 rozhodnutí Rady 2004/407/ES, Euratom ze dne 26. dubna 2004, kterým se mění články 51 a 54 Protokolu o statutu Soudního dvora.	11

	SOUDNÍ DVŮR
2004/C 239/4	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2004 ve věci T-44/00, Mannesmannröhren-Werke AG proti Komisi Evropských společenství (Hospodářská soutěž — Dohody narušující hospodářskou soutěž — Trhy s ocelovými bezešvými trubkami — Délka trvání porušení — Pokuty)	12

2004/C 239/5	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2004 ve věci T-48/00, Corus UK Ltd proti Komisi Evropských společenství (Hospodářská soutěž — Dohody narušující hospodářskou soutěž — Trh s ocelovými bezešvými trubkami — Délka trvání porušení — Pokuty)	12

2004/C 239/6	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2004 ve věci T-50/00, Dalmine SpA proti Komisi Evropských společenství (Hospodářská soutěž — Dohody narušující hospodářskou soutěž — Trhy s ocelovými bezešvými trubkami — Délka trvání porušení — Pokuty)	13

2004/C 239/7	Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. července 2004 ve spojených věcech T-67/00, T-68/00, T-71/00 a T-78/00, JFE Engineering Corp. a další proti Komisi Evropských společenství (Dohody narušující hospodářskou soutěž — Trh s bezešvými trubkami a rourami — ESVO — Pravomoc Komise — Porušení — Pokuty)	13

2004/C 239/8	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 1. července 2004 ve věci T-308/00, Salzgitter AG proti Komisi Evropských společenství (Státní podpory — Čl. 4 písm. c) ESUO, články 67 a 95 ESUO — Finanční zásahy ve prospěch podniku Salzgitter — Hranice s bývalou Německou demokratickou republikou a bývalou Československou republikou — Neoznámené podpory — Šestý kodex podpor ocelářskému průmyslu — Právní jistota)	14

2004/C 239/9	Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7. července 2004 ve spojených věcech T-107/01 a T-175/01, Société des mines de Sacilor - Lormines SA proti Komisi Evropských společenství (Smlouva ESUO — Hutnictví — Opuštění důlních koncesí — Poplatky uložené Francouzskou republikou důlním podnikům — Stížnost — Nedostatek příznivé odpovědi Komise — Žaloba pro nečinnost — Žaloba na zrušení — Přípustnost — Aktivní legitimace — Podnik ve smyslu článku 80 UO)	14

2004/C 239/0	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2004 ve věci T-198/01, Technische Glaswerke Ilmenau GmbH proti Komisi Evropských společenství (Státní podpora — Žaloba na zrušení — Kritérium soukromého věřitele — Podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích — Právo na obhajobu — Odůvodnění)	15

2004/C 239/1	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 6. července 2004 ve věci T-281/01, Hubert Huygens proti Komisi Evropských společenství (Úředníci — Řízení o udělení známek — Prodlení ve vyhotovení posudku o udělení známek — Přiměřená lhůta — Žaloba na náhradu škody — Nemajetková a majetková újma — Řízení o povýšení — Konkludentní zamítnutí povýšení žalobce — Žaloba na neplatnost — Rozhodnutí o nepovýšení žalobce za období 2000 — Nedostatek odůvodnění — Rozhodnutí o povýšení 54 úředníků za období 2000 — Nepřípustnost)	15

2004/C 239/2	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. června 2004 ve věci T-317/01, M+M Gesellschaft für Unternehmensberatung und Informationssysteme mbH proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Přihláška slovní ochranné známky Společenství M+M EUROdATA — Starší slovní ochranná známka EURODATA TV — Relativní důvod zamítnutí — Nebezpečí záměny — Čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94)	16

2004/C 239/3	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2004 ve věci T-334/01, MFE Marienfelde GmbH proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Starší slovní ochranná známka HIPPOVIT — Přihláška slovní ochranné známky Společenství HIPOVITON — Řádné užívání starší ochranné známky — Čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 40/94 — Právo být vyslechnut)	16

2004/C 239/4	Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. června 2004 ve věci T-107/02, GE Betz Inc. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (Ochranná známka — Námitkové řízení — Starší obrazová známka — Přihláška slovní ochranné známky Společenství BIOMATE — Nepředložení důkazů v jazyce námitkového řízení — Legitimní očekávání — Pravidla 16, 17 a 18 nařízení (ES) č. 2868/95)	17

2004/C 239/5	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. července 2004 ve věci T-115/02, AVEX Inc. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Přihláška obrazové ochranné známky Společenství obsahující písmeno „a“ — Starší obrazová ochranná známka Společenství obsahující písmeno „a“ — Nebezpečí záměny)	17

2004/C 239/6	Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. července 2004 ve věci T-117/02, Grupo El Prado Cervera, SL proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Přihláška slovní ochranné známky Společenství CHUFAFIT — Starší slovní a obrazové národní ochranné známky CHUFI — Nebezpečí záměny — Nebezpečí asociace — Čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94))	18

2004/C 239/7	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. července 2004 ve spojených věcech T-180/02 a T-113/03, Georgios Gouvras proti Komisi Evropských společenství (Úředníci — Přidělení — Dočasné přidělení v zájmu služby — Změna místa přidělení se zpětnou účinností a související finanční nároky — Vrácení přeplatků — Příspěvek na zařízení a denní příspěvek — Převedení části platu mimo místo přidělení)	18

2004/C 239/8	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. června 2004 ve věci T-186/02, BMI Bertollo Srl proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Starší slovní ochranné známky DIESEL — Přihláška obrazové ochranné známky DIESELIT — Relativní důvod zamítnutí — Nebezpečí záměny — Čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94)	19

2004/C 239/9	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2004 ve věci T-203/02, The Sunrider Corp. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Starší slovní ochranná známka VITAFRUT) — Přihláška slovní ochranné známky Společenství VITAFRUIT — Řádné užívání starší ochranné známky — Podobnost výrobků — Čl. 8 odst. 1 písm. b), článek 15 a čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 40/94)	19

2004/C 239/0	Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. července 2004 ve věci T-270/02, MLP Finanzdienstleistungen AG proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (Ochranná známka Společenství — Slovní ochranná známka bestpartner — Absolutní důvody zamítnutí — Čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 40/94 — Ochranná známka postrádající rozlišovací způsobilost — Popisná ochranná známka)	20

2004/C 239/1	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. června 2004 ve věci T-281/02, Norma Lebensmittelfilialbetrieb GmbH & Co. KG proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (Ochranná známka Společenství — Slovní ochranná známka Mehr für Ihr Geld — Absolutní důvody pro zamítnutí — Rozlišovací způsobilost — Čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94)	20

2004/C 239/2	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2004 ve věci T-289/02, Telepharmacy Solutions, Inc. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (Ochranná známka Společenství — Slovní označení TELEPHARMACY SOLUTIONS — Absolutní důvody pro zamítnutí — Čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94 — Dodržování práva na obhajobu)	20

2004/C 239/3	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. července 2004 ve věci T-384/02, Fernando Valenzuela Marzo proti Komisi Evropských společenství (Úředníci — Odměna — Příspěvek na usídlení — Čl. 9 odst. 3 přílohy VII služebního řádu — Lhůta jednoho roku)	21

2004/C 239/4	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. července 2004 ve věci T-115/03, Samar SpA proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) (Ochranná známka Společenství — Námitkové řízení — Přihláška slovní ochranné známky Společenství GAS STATION — Starší obrazová národní ochranná známka BLUE JEANS GAS — Zamítnutí zápisu)	21

2004/C 239/5	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. července 2004 ve věci T-136/03, Robert Charles Schochaert proti Radě Evropské unie (Úředníci — Žaloba na náhradu škody — Zamítnutí povýšení — Morální obtěžování — Povinnost pomoci)	21

2004/C 239/6	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 7. července 2004 ve věci T-175/03, Norbert Schmitt proti Evropské agentuře pro obnovu (ERA) (Dočasný zaměstnanec — Zrušení smlouvy — Čl. 47 odst. 2 písm. a) ŘOZ — Dodržení ustanovení smlouvy — Legitimní očekávání)	22

2004/C 239/7	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 29. června 2004 ve věci T-188/03, Joëlle Hivonnet proti Radě Evropské Unie (Úředníci — Příspěvek na vzdělání — Podmínky přiznání — Základní vzdělání — Mateřská škola)	22

2004/C 239/8	Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 12. května 2004 ve věci T-198/01 R [III], Technische Glaswerke Ilmenau GmbH proti Komisi Evropských společenství (Řízení o předběžném opatření — Státní podpora — Povinnost vrácení — Fumus boni juris — Naléhavost — Vyvážení zájmů — Výjimečné okolnosti)	22

2004/C 239/9	Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 7. června 2004 ve věci T-230/02, X proti Komisi Evropských společenství (Žaloba na náhradu škody — Předcházející správní stížnost — Žaloba částečně postrádající právní základ a částečně nepřípustná)	23

2004/C 239/0	Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 27. května 2004 ve věci T-379/02, Antonio Di Andolfi proti Komisi Evropských společenství (Žaloba na neplatnost — Lhůty — Žaloba na náhradu škody — Návrh na zahájení řízení — Formální náležitosti — Příkaz určený některému z orgánů — Zjevná nepřípustnost)	23

2004/C 239/1	Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 6. května 2004 ve věci T- 34/03, André Hecq proti Komisi Evropských společenství (Spory mezi Společenstvími a jejich zaměstnanci — Akt, kterým bylo zkráceno právo — Procesní způsobilost — Úředník jednající vlastním jménem, nikoli jménem odborové organizace — Nepřípustnost)	23

2004/C 239/2	Usnesení Soudu prvního stupně ze dne 10. června ve spojených věcech T-314/03 a T-378/03, Musée Grévin SA proti Komisi Evropských společenství (Program PHARE/JOP — Projekt společného podniku v Polsku — Financování Společenství — Žádost o vrácení všech vyplacených prostředků — Rozhodčí doložka — Žaloba na neplatnost — Nepřípustnost)	24

2004/C 239/3	Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 9. června 2004 ve věci T-91/04 R, Alexander Just proti Komisi Evropských společenství. (Předběžné opatření — Výběrové řízení — Odklad výkonu — Přípustnost)	24

2004/C 239/4	Usnesení předsedy Soudu prvního stupně ze dne 9. června 2004 ve věci T-92/04 R, Marta Christina Moren Abat proti Komisi Evropských společenství (Předběžné opatření — Výběrové řízení — Odklad výkonu — Přípustnost)	24

2004/C 239/5	Věc T-150/04: Žaloba podaná dne 23. dubna 2004 Mülhens GmbH & Co. KG proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	25

2004/C 239/6	Věc T-208/04: Žaloba podaná dne 7. června 2004 Dominique Hardy proti Radě Evropské Unie a Komisi Evropských společenství	25

2004/C 239/7	Věc T-265/04: Žaloba podaná dne 24. června 2004 Adriatica di Navigazione S.p.A. proti Komisi Evropských společenství	26

2004/C 239/8	Výmaz věci T-14/00	27

2004/C 239/9	Výmaz věci T-236/99	27

2004/C 239/0	Výmaz věci T-263/99	28

2004/C 239/1	Výmaz věci T-264/99	28

2004/C 239/2	Výmaz věci T-280/99	28

2004/C 239/3	Výmaz věci T-284/99	28

2004/C 239/4	Výmaz věci T-325/03	28

	III Oznámení
2004/C 239/5	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věst. C 228, 11.9.2004	29