28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/1

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(velkého senátu)

ze dne 29. června 2004

ve věci C-486/01 P: Front national proti Evropskému parlamentu (1)

(Opravný prostředek - Prohlášení o vytvoření skupiny ve smyslu čl. 29 odst. 1 jednacího řádu Evropského parlamentu - Nedostatek politické spřízněnosti - Retroaktivní rozpuštění skupiny TDI - Vzájemný opravný prostředek - Výklad čtvrtého pododstavce článku 230 ES - Pojem rozhodnutí týkajícího se „bezprostředně a osobně“ fyzické nebo právnické osoby - Nepřípustnost žaloby podané národní politickou stranou)

(2004/C 217/01)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci 486/01 P, Front national, se sídlem v Saint-Cloud (Francie) (avocats: F. Wagner a V. de Poulpiquet de Brescanvel), jejímž předmětem je opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství (třetí rozšířený senát) ze dne 2. října 2001, Martinez a další v. Parlament (T-222/99, T-327/99 a T-329/99, Recueil, s. II-2823), a směřující ke zrušení uvedeného rozsudku, přičemž druhým účastníkem řízení je Evropský parlament (zmocněnci: G. Garzón Clariana, J. Schoo a H. Krück), žalovaný v prvním stupni, Soudní dvůr (velký senát), ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans (zpravodaj), A. Rosas, J.-P. Puissochet a J. N. Cunha Rodrigues, předsedové senátů, R. Schintgen, F. Macken, N. Colneric, S. von Bahr a R. Silva de Lapuerta, soudci, generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer, tajemník: M. Múgica Arzamendi, vrchní rada, vydal dne 29. června 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 2. října 2001, Martinez v. Parlament (T-222/99, T-327/99 a T-329/99) se zrušuje v rozsahu, v němž žalobu Front national prohlašuje za přípustnou (věc T-327/99).

2)	Žaloba Front national směřující ke zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 14. září 1999, které se týká výkladu článku 29 odstavce 1 jeho jednacího řádu a jímž byla se zpětným účinkem rozpuštěna „Technická skupina nezávislých poslanců (TDI) – Smíšená skupina“, se odmítá jako nepřípustná.

3)	Není proto již třeba rozhodnout o opravném prostředku podaném Front national proti rozsudku uvedenému v bodu 1 tohoto výroku.

4)	Front national se ukládá náhrada nákladů vynaložených Evropským parlamentem jak v rámci této věci tak i v rámci řízení o předběžném opatření.

(1) Úř. věst. C 84, 6.4.2002.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/1

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 8. července 2004

ve spojených věcech C-502/01 a C-31/02 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Sozialgericht Hannover a Sozialgericht Aachen): Silke Gaumain-Cerri proti Kaufmännische Krankenkasse-Pflegekasse a Maria Barth proti Landesversicherungsanstalt Rheinprovinz (1)

(Sociální zabezpečení - Volný pohyb pracovníků - Smlouva o ES - Nařízení (EHS) č. 1408/71 - Dávky určené k pokrytí rizika odkázanosti na péči třetího - Platba příspěvků na starobní pojištění třetí osoby poskytující péči osobě odkázané na její péči v rámci pojištění pro případ odkázanosti)

(2004/C 217/02)

Jednací jazyk: němčina

Ve spojených věcech C-502/01 a C-31/02, jejichž předmětem je žádost Sozialgericht Hannover (Německo) (C-502/01) a Sozialgericht Aachen (Německo) (C-31/02) zaslaná Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES směřující k získání ve sporech probíhajících před těmito soudy mezi Silkou Gaumain-Cerri a Kaufmännische Krankenkasse-Pflegekasse a mezi Marií Barth a Landesversicherungsanstalt Rheinprovinz, rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu ustanovení Smlouvy o ES a sekundárního práva týkajících se volného pohybu občanů Unie, a zejména nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1), Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J.-P. Puissochet (zpravodaj) a R. Schintgen, F. Macken a N. Colneric, soudci, generální advokát: A. Tizzano, tajemník: R. Grass, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Plnění, jako je platba subjektem poskytujícím pojištění pro případ odkázanosti příspěvků na starobní pojištění třetí osoby poskytující domácí péči osobě odkázané na její péči za podmínek věcí v hlavních řízeních, je dávkou v nemoci ve prospěch osoby odkázané na péči třetího podléhající nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996.

Pokud jde o dávky, jako jsou dávky německého pojištění pro případ odkázanosti vyplácené za podmínek věcí v hlavních řízeních pojištěnci, který má bydliště na území příslušného státu, nebo osobě, která má bydliště na území jiného členského státu a na kterou se vztahuje toto pojištění jakožto na rodinného příslušníka pracovníka, brání Smlouva, a zejména článek 17 ES, jakož i nařízení č. 1408/71 ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, tomu, aby platba příspěvků na starobní pojištění příslušníka jednoho členského státu, který má úlohu třetí osoby poskytující péči příjemci těchto dávek, byla odmítnuta příslušnou institucí z důvodu, že tato třetí osoba nebo zmíněný příjemce má bydliště v jiném členském státě, než je příslušný stát.

(1) Úř. věst. C 84, 6.4.2002,

Úř. věst. C 109, 4.5.2002.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/2

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(pléna)

ze dne 29. června 2004

ve věci C-110/02: Komise Evropských společenství proti Radě Evropské unie (1)

(Podpora portugalské vlády chovatelům prasat - Podpora mající umožnit vrácení podpor, které byly prohlášeny za neslučitelné se společným trhem - Rozhodnutí Rady, které prohlašuje takovouto podporu za slučitelnou se společným trhem - Protiprávnost - Čl. 88 odst. 2 třetí pododstavec ES)

(2004/C 217/03)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci C-110/02, Komise Evropských společenství (zmocněnci: F. Santaolalla Gadea, D. Triantafyllou a V. Di Bucci) proti Radě Evropské unie (zmocněnci: J. Carbery a F. Florindo Gijón), podporované Portugalskou republikou (zmocněnci: L. Fernandes a I. Palma) a Francouzskou republikou (zmocněnci: G. De Bergues a F. Million), jejímž předmětem je zrušení rozhodnutí Rady 2002/114/ES ze dne 21. ledna 2002 o povolení poskytnutí podpory portugalskou vládou portugalským chovatelům prasat, kteří byli příjemci opatření poskytnutých v roku 1994 a 1998 (Úř. věst. L 43, s. 18), Soudní dvůr (plénum), ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas, C. Gulmann, J.-P. Puissochet a J. N. Cunha Rodrigues, předsedové senátů, A. La Pergola a R. Schintgen, F. Macken a N. Colneric, S. von Bahr a K. Lenaerts (zpravodaj), soudci, generální advokát: F. G. Jacobs, tajemník: R. Grass, vydal dne 29. června 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Rozhodnutí Rady 2002/114/ES ze dne 21. ledna 2002 o povolení udělení podpory portugalskou vládou portugalským chovatelům prasat, kteří byli příjemci opatření poskytnutých v roce 1994 a 1998, se zrušuje.

2)	Radě Evropské unie se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)	Portugalská republika a Francouzská republika ponesou své náklady.

(1) Úř. věst. C 131, 1.6.2002.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/3

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(třetího senátu)

ze dne 24. června 2004

ve věci C-269/02: Komise Evropských společenství proti Francouzské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Neprovedení směrnice 98/24/ES ve stanovené lhůtě - Ochrana zdraví a bezpečnosti zaměstnanců - Rizika spojená s chemickými činiteli používanými při práci)

(2004/C 217/04)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci C-269/02, Komise Evropských společenství (zmocněnec: D. Martin) proti Francouzské republice (zmocněnci: G. de Bergues, C. Lemaire a C. Bergeot-Nunes), jejímž předmětem je určení, že Francouzská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci (čtrnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (Úř. věst. L 131, s. 11) nebo v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z uvedené směrnice, Soudní dvůr (třetí senát), ve složení A. Rosas, zastupující předseda třetího senátu, R. Schintgen a K. Schiemann (zpravodaj), soudci, generální advokát: A. Tizzano, tajemník: R. Grass, vydal dne 24. června 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Francouzská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci (čtrnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z uvedené směrnice.

2)	Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 219, 14.9.2002.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/3

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 1. července 2004

ve věci C-295/02 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Niedersächsiches Oberverwaltungsgericht): Gisela Gerken proti Amt für Agrarstruktur Verden (1)

(Společná zemědělská politika - Integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor Společenství - Nařízení (EHS) č. 3887/92 a (ES) č. 2419/2001 - Žádosti o podpory „na zvířata“ - Nesrovnalosti - Snížení výše podpory - Čl. 2 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 - Zpětná použitelnost méně přísného ustanovení)

(2004/C 217/05)

Jednací jazyk:němčina

Ve věci C-295/02, jejímž předmětem je žádost zaslaná Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES Niedersächsiches Oberverwaltungsgericht (Německo) směřující k získání, ve sporu probíhajícím před tímto soudem, mezi Giselou Gerken a Amt für Agrarstruktur Verden, rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu čl. 10 odst. 2 písm. a) nařízení Komise (EHS) č. 3887/92 ze dne 23. prosince 1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor Společenství (Úř. věst. L 391, s. 36), článků 44, 53 a 54 nařízení Komise (ES) č. 2419/2001 ze dne 11. prosince 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor Společenství zavedený nařízením Rady (EHS) č. 3508/92 (Úř. věst. L 327, s. 11) a čl. 2 odst. 2 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, s. 1), Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J.-P. Puissochet a R. Schintgen, F. Macken (zpravodaj) a N. Colneric, soudci, generální advokát: P. Léger, tajemník: M.-F. Contet, vrchní rada, vydal dne 1. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Článek 2 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 Rady ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství musí být vykládán v tom smyslu, že v případě žádosti o podporu „na zvířata“, která spadá do časové působnosti nařízení Rady (EHS) č. 3887/92 ze dne 23. prosince 1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor Společenství, a postižené nesrovnalostí, která vede k uplatnění sankce na základě čl. 10 odst. 2 písm. a) téhož nařízení, musejí příslušné orgány použít zpětně ustanovení čl. 44 odst. 1 nařízení Komise č. 2419/2001 ze dne 11. prosince 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor Společenství zavedený nařízením Rady (EHS) č. 3508/92 z toho důvodu, že ustanovení nařízení č. 2419/2001 jsou méně přísná pro dotčené chování.

(1) Úř. věst. C 261, 26.10.2002.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/4

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(třetího senátu)

ze dne 1. července 2004

ve spojených věcech C-361/02 a C-362/02 (žádost Dioikitiko Efeteio Peirairos o rozhodnutí o předběžné otázce): Elliniko Dimosio proti Nikolaosu Tsapalosovi a Konstantinosu Diamantakisovi (1)

(Směrnice 76/308/EHS - Vzájemná pomoc při vymáhání cel - Použitelnost na pohledávky vzniklé před vstupem směrnice v platnost)

(2004/C 217/06)

(ednací jazyk: řečtina

Ve spojených věcech 361/02 a C-362/02, jejichž předmětem jsou žádosti Dioikitiko Efeteio Peiraios (Řecko) zaslané Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES směrující k získání, ve sporech probíhajících před tímto soudem mezi Elliniiko Dimosio a Nikolaosem Tsapalosem (C-361/02), rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článku 1 směrnice Rady 76/308/EHS ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z operací, které jsou součástí systému financování Evropského zemědělského a orientačního fondu, zemědělských dávek a cel, a týkající se daně z přidané hodnoty a určitých spotřebních daní (Úř. věst. L 73, s. 18), ve znění aktu o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království a úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 1994, C 241, s. 21), Soudní dvůr (třetí senát), ve složení A. Rosas, předseda senátu, R. Schintgen (zpravodaj) a N. Colneric, soudci, generální advokát: J. Kokott, tajemník: M. Múgica Arzamendi, vrchní rada, vydal dne 1. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Směrnice Rady 76/308/EHS ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z operací, které jsou součástí systému financování Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, zemědělských dávek a cel, a týkající se daně z přidané hodnoty a určitých spotřebních daní, ve znění aktu o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království a úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie, musí být vykládána tak, že se vztahuje na celní pohledávky, které vznikly v členském státě a jsou předmětem dokladu o vymahatelnosti vydaného takovým členským státem před vstupem uvedené směrnice v platnost v jiném členském státě, kde má sídlo dožádaný orgán.

(1) Úř. věst. C 305, 7.12.2002.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/4

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(čtvrtého senátu)

ze dne 8. července 2004

ve věci C-27/03: Komise Evropských společenství proti Belgickému království (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Životní prostředí - Směrnice 91/271/EHS - Rozhodnutí 93/481/EHS - Odvádění a čištění městských odpadních vod - Neprovedení směrnice v předepsané lhůtě)

(2004/C 217/07)

Jednací jazyk: nizozemština

Ve věci C-27/03, Komise Evropských společenství (zmocněnci: G. Valero Jordana a M. van Beek) proti Belgickému království (zmocněnci: A. Snoecx, ve spolupráci s A. Cornet), jejímž předmětem je určení, že Belgické království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro úplné uplatnění článků 3, 5 a 17 – tohoto posledního článku čteného ve spojení s články 3 a 4 – směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (Úř. věst. L 135, s. 40), jakož i rozhodnutí Komise 93/481/EHS ze dne 28. července 1993 o formulářích pro předkládání státních programů podle článku 17 směrnice Rady 91/271 (Úř. věst. L 226, s. 23), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice a rozhodnutí, Soudní dvůr (čtvrtý senát), ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, J.-P. Puissochet a F. Macken (zpravodaj), soudci, generální advokát: F. G. Jacobs, tajemník: R. Grass, vydal dne 8. července 2004 tento rozsudek, jehož výrok je následující:

Belgické království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro úplné uplatnění článků 3, 5 a 17 – tohoto posledního článku čteného ve spojení s články 3 a 4 – směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod, jakož i rozhodnutí Komise 93/481/EHS ze dne 28. července 1993 o formulářích pro předkládání státních programů podle článku 17 směrnice 91/271, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 226 ES, jakož i z uvedené směrnice a rozhodnutí.

2.	Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 70, 22. 3. 2003

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/5

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(třetího senátu)

ze dne 1. července 2004

ve věci C-65/03: Komise evropských společenství proti Belgickému království (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Články 12, 149 a 150 ES - Maturitní vysvědčení získané v jiném členském státě - Přístup k vysokoškolskému vzdělávání)

(2004/C 217/08)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci C-65/03, Komise evropských společenství (zmocněnec: D. Martin) proti Belgickému království (zmocněnkyně: A. Snoecx), jejímž předmětem je určení, že Belgické království tím, že nepřijalo opatření nezbytná pro zajištění, aby držitelé maturitních vysvědčení získaných v jiných členských státech měli přístup k vysokoškolskému vzdělávání organizovanému Francouzským společenstvím Belgie za stejných podmínek jako držitelé vysvědčení o ukončení střední školy s maturitou (CESS), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 12, 149 a 150 ES, Soudní dvůr (třetí senát), ve složení A. Rosas, předseda senátu, R. Schintgen a N. Colneric (zpravodaj), soudci, generální advokátka: C. Stix-Hackl, tajemník: R. Grass, vydal dne 1. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Belgické království tím že nepřijalo opatření nezbytná pro zajištění, aby držitelé maturitních vysvědčení získaných v jiných členských státech měli přístup k vysokoškolskému vzdělání organizovanému Francouzským společenstvím za stejných podmínek jako držitelé vysvědčení o ukončení střední školy s maturitou (CESS), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 12 ES, ve spojení s články 149 a 150 ES.

2)	Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 83, 5.4.2003

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/5

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(čtvrtého senátu)

ze dne 8. července 2004

ve věci C-127/03: Komise Evropských společenství proti Trendsoft (Irl) Ltd (1)

(Rozhodčí doložka - Vrácení záloh - Úroky z prodlení - Rozsudek pro zmeškání)

(2004/C 217/09)

Jednací jazyk: angličtina

Ve věci C-127/03, Komise Evropských společenství (zmocněnci: L. Flynn a C. Giolito) proti Trendsoft (Irl) Ltd, se sídlem v Dublinu (Irsko), jejímž předmětem je žaloba podaná Komisí Evropských společenství na základě článku 238 ES, směřující k tomu, aby jí byla vrácena částka 21 303 eur zaplacená Komisí Evropských společenství žalované v souvislosti s plněním smlouvy č. EP 23697, navýšená o úroky z prodlení, Soudní dvůr (čtvrtý senát), ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, F. Macken (zpravodaj) a K. Lenaerts, soudci, generální advokát: M. Poiares Maduro, tajemník: R. Grass, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Trendsoft (Irl) Ltd se ukládá zaplatit Komisi Evropských společenství částku 21 303 eur jako dlužnou částku, navýšenou o úroky z prodlení:

—	při sazbě 6, 09 % ročně za období od 31. srpna 2000 do 31. prosince 2002;

—	při sazbě 8 % ročně za období od 1. ledna 2003 do dne vydání tohoto rozsudku;

—

při roční úrokové sazbě použité na základě irského předpisu, jímž je v současnosti článek 26 Debtors (Ireland) Act, 1840, pozměněný v souladu s článkem 20 Courts Act, 1981, nařízením 3 Courts Act, 1981 (Interest on Judgment Debts) Order 1989, do výše úrokové sazby 8, 09 % ročně ode dne vydání tohoto rozsudku.

2)	Trendsoft (Irl) Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 112, 10.5.2003.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/6

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(pátého senátu)

ze dne 22. června 2004

ve věci C-155/03: Komise Evropských společenství proti Francouzské republice (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2000/70/ES - Zdravotnické prostředky obsahující stabilní deriváty z lidské krve nebo lidské plazmy - Neprovedení směrnice“)

(2004/C 217/10)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci C-155/03, Komise Evropských společenství (zmocněnci: B. Stromsky a R. Amorosi) proti Francouzské republice (zmocněnci: G. de Bergues a C. Bergeot-Nunes), jejímž předmětem je určit, že tím že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/70/ES ze dne 16. listopadu 2000, kterou se mění směrnice Rady 93/42/EHS s ohledem na zdravotnické prostředky obsahující stabilní deriváty z lidské krve nebo lidské plazmy (Úř. věst. L 313, s. 22) nebo v každém případě tím, že tyto předpisy Komisi nesdělila, Francouzská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice, Soudní dvůr (pátý senát), ve složení C. Gulmann, předseda senátu, A. La Pergola (zpravodaj) a S. von Bahr, soudci, generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer, tajemník: R. Grass, vydal dne 22. června 2004 tento rozsudek, jehož výrok je následující:

Tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/70/ES ze dne 16. listopadu 2000, kterou se mění směrnice Rady 93/42/EHS s ohledem na zdravotnické prostředky obsahující stabilní deriváty z lidské krve nebo lidské plazmy, Francouzská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 2 této směrnice.

2.	Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 171, 19.7.2003.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/6

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(druhého senátu)

ze dne 8. července 2004

ve věci C-166/03: Komise Evropských společenství proti Francouzské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Článek 28 ES - Uvádění na trh děl z drahých kovů - Pojmenování „zlato“ nebo „slitina zlata“)

(2004/C 217/11)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci 166/03, Komise Evropských společenství (zmocněnec: B. Stromsky) proti Francouzské republice (zmocněnci: G. de Bergues a F. Million), jejímž předmětem je určení, že Francouzská republika tím, že vyhradila pojmenování „zlato“ dílům s ryzostí 750 tisícin, zatímco díla s ryzostí 375 nebo 585 tisícin jsou pojmenována jako „slitina zlata“, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 28 ES, Soudní dvůr (druhý senát), ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J.-P. Puissochet, J. N. Cunha Rodrigues (zpravodaj), R. Schintgen a N. Colneric, soudci, generální advokát: F. G. Jacobs, tajemník: R. Grass, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Francouzská republika tím, že vyhradila pojmenování „zlato“ dílům s ryzostí 750 tisícin, zatímco díla s ryzostí 375 nebo 585 tisícin jsou pojmenována jako „slitina zlata“, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 28 ES.

2)	Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 135, 7.6.2003.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/7

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(prvního senátu)

ze dne 1. července 2004 ve věci C-169/03

(žádost Regeringsrätten o rozhodnutí o předběžné otázce): Florian W. Wallentin proti Riksskatteverket (1)

(„Volný pohyb osob - Pracovníci - Daň z příjmu - Částečné zdanění poplatníka pobírajícího malou část příjmů v jednom členském státě a majícího bydliště v jiném členském státě“)

(2004/C 217/12)

Jednací jazyk: švédština

Ve věci C-169/2003, jejímž předmětem je žádost Regeringsrätten (Švédsko) zaslaná Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES směřující k získání, ve sporu probíhajícím před tímto soudem mezi Florianem W. Wallentinem a Riksskatteverket, rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článku 39 ES, Soudní dvůr (první senát), ve složení P. Jann (zpravodaj), předseda senátu, A. La Pergola a S. von Bahr, R. Silva de Lapuerta a K. Lenaerts, soudci, generální advokát: P. Léger, tajemník: R. Grass, vydal dne 1. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Článek 39 ES brání právní úpravě členského státu, podle které fyzické osoby, které nejsou považovány za daňové rezidenty v tomto členském státě, ale které v něm pobírají příjem z důvodu výkonu práce,

—	podléhají dani vybírané srážkou u zdroje příjmu bez toho, aby jim bylo přiznáno základní snížení základu daně nebo jakákoliv další snížení nebo odpočty, které se vztahují k osobní situaci poplatníka,

—	zatímco poplatníci s bydlištěm ve stejném členském státě mají právo uplatnit tato snížení nebo odpočty při celkovém zdanění jejich příjmů pobíraných v tomto státě a v zahraničí,

—	pokud osoby bez bydliště ve státě zdanění měly ve svém vlastním státě, kde mají bydliště, pouze příjmy, které ze své povahy nepodléhají dani z příjmu.

(1) Úř věst. C 158, 5.7.2003.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/7

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(prvního senátu)

ze dne 8. července 2004

ve věci C-214/03: Komise Evropských společenství proti Rakouské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 88/609/EHS - Znečištění ovzduší - Velké spalovací zdroje)

(2004/C 217/13)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-214/03, Komise Evropských společenství (zmocněnci J. C. Schieferer a G. Valero Jordana) proti Rakouské republice (zmocněnci: H. Dossi a E. Riedl), jejímž předmětem je určení, že Rakouská republika tím, že nesprávně provedla směrnici Rady 88/609/EHS ze dne 24. listopadu 1988 o omezení emisí některých znečisťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zdrojů (Úř. věst. L 336, s. 1), ve znění směrnice Rady 94/66/ES ze dne 15. prosince 1994 (Úř. věst. L 337, s. 83), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice ve znění změn, Soudní dvůr (první senát), ve složení P. Jann, předseda senátu, A. Rosas, A. La Pergola, R. Silva de Lapuerta (zpravodaj) a K. Lenaerts, soudci, generální advokát: M. Poiares Maduro, tajemník: R. Grass, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Rakouská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 2 bodů 6, 8, 9 a 10, čl. 4 odst. 1 ve spojení s přílohami III až VII, čl. 9 odst. 2 a 3 směrnice Rady 88/609/EHS ze dne 24. listopadu 1988 o omezení emisí některých znečisťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zdrojů, ve znění směrnice Rady 94/66/ES ze dne 15. prosince 1994, tím, že

—	v čl. 22 odst. 1 Luftreinhalteverordnung für Kesselanlagen (nařízení o snížení znečišťování ovzduší vztahující se na kotelny), týkajícím se udržování čistoty ovzduší v případě kotelen, zavedla pojem „jednotka spalující více paliv“, jenž se liší od pojmu vymezeného v čl. 2 bodu 8 směrnice,

—	nezačlenila definice „nový zdroj“ a „existující zdroj “ dle čl. 2 bodů 9 a 10 směrnice do příslušných vnitrostátních právních předpisů, Luftreinhaltegesetz für Kesselanlagen (zákon o snížení znečišťování ovzduší vztahující se na kotelny) a Luftreinhalteverordnung für Kesselanlagen,

—	neúplně převzala do příslušných předpisů ochrany ovzduší emisní limitní hodnoty oxidu siřičitého, oxidů dusíku a prachu podle čl. 4 odst. 1 ve spojení s přílohami III až VII směrnice, a to zejména v důsledku odchýlení se od definice paliva uvedené v čl. 2 bodu 6 směrnice, a

—

neprovedla správně čl. 9 odst. 2 a 3 směrnice týkající se výpočtu emisních limitů u spalovacích zdrojů, které jsou vybaveny jednotkami spalujícími více paliv, které používají pro vlastní spotřebu destilační a konverzní zbytky ze zpracování ropy jako jediné palivo nebo společně s ostatními palivy, do Luftreinhaltegesetz für Kesselanlagen a do Luftreinhalteverordnung für Kesselanlagen.

2)	Rakouské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 158, 5.7.2003

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/8

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(čtvrtého senátu)

ze dne 8. července 2004

ve věci C-292/03: Komise Evropských společenství proti Finské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Životní prostředí - Vozidla s ukončenou životností - Směrnice 2000/53/ES)

(2004/C 217/14)

Jednací jazyk: finština

Ve věci C-292/03, Komise Evropských společenství, (zmocněnci: M. Konstantinidis a P. Aalto) proti Finské republice (zmocněnec: A. Guimaraes-Purokoski), jejímž předmětem je určení, že Finská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností (Úř. věst. L 269, s. 34) nebo v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice, Soudní dvůr (čtvrtý senát), ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, F. Macken (zpravodaj) a K. Lenaerts, soudci, generální advokát: M. Poiares Maduro, tajemník: R. Grass, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Finská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2)	Finské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 213, 6.9.2003.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/8

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(třetího senátu)

ze dne 1. července 2004

ve věci C-311/03, Komise Evropských společenství proti Francouzské republice (1)

(Nesplnění povinností státem - Směrnice 1999/44/ES - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2004/C 217/15)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci 311/03, Komise Evropských společenství (zmocněnec: D. Martin) proti Francouzské republice (zmocněnec: G. de Bergues a R. Loosli-Surrans), jejímž předmětem je určení, že Francouzská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (Úř. věst. L 171, s. 12), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice, Soudní dvůr (třetí senát), ve složení A. Rosas, předseda, R. Schintgen a K. Schiemann, soudci, generální advokát: F. G. Jacobs, tajemník: R. Grass, vydal dne 1. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Francouzská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (Úř. věst. L 171, s. 12), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2)	Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 213, 6.9.2003.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/9

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(čtvrtého senátu)

ze dne 1. července 2004

ve věci C-331/03: Komise Evropských společenství proti Francouzské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2000/53/ES - Neprovedení ve stanovené lhůtě)

(2004/C 217/16)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci C-331/03, Komise Evropských společenství (zmocněnci: M. Konstantinidis a F. Simonetti) proti Francouzské republice (zmocněnci: G. de Bergues a E. Puisais), jejímž předmětem je určení, že Francouzská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností (Úř. věst. L 269, s. 34) nebo v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice, Soudní dvůr (čtvrtý senát), ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, F. Macken (zpravodaj) a K. Lenaerts, soudci, generální advokát: M. Poiares Maduro, tajemník: R. Grass, vydal dne 1. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Francouzská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností ve stanovené lhůtě, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.

2)	Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 213, 6.9.2003

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/9

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(čtvrtého senátu)

ze dne 8. července 2004

ve věci C-389/03: Komise Evropských společenství proti Belgickému království (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Neprovedení směrnice 1999/74/ES)

(2004/C 217/17)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci 389/03, Komise Evropských společenství (zmocněnec: A. Bordes) proti Belgickému království (zmocněnkyně: E. Dominkovits), jejímž předmětem je určení, že Belgické království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Rady 1999/74/ES ze dne 19. července 1999, kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu nosnic (Úř. věst. L 203, s. 53) nebo v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomilo, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice, Soudní dvůr (čtvrtý senát), ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, F. Macken (zpravodaj) a K. Lenaerts, soudci, generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer, tajemník: R. Grass, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Belgické království tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Rady 1999/74/ES ze dne 19. července 1999, kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu nosnic, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)	Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. Věst. C 251, 18.10.2003.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/10

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(čtvrtého senátu)

ze dne 8. července 2004

ve věci C-400/03 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce tribunal d'instance du VIIe arrondissement de Paris): Waterman SAS proti Directeur général des douanes et droits indirects (1)

(Společný celní sazebník - Kombinovaná nomenklatura - Položka sazebníku - Kazety na plnicí pera)

(2004/C 217/18)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci C-400/03, jejímž předmětem je žádost tribunal d'instance du VIIe arrondissement de Paris (Francie) zaslaná Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES směřující k získání, ve sporu probíhajícím před tímto soudem mezi Waterman SAS, dříve Waterman SA a Directeur général des douanes et droits indirects, rozhodnutí o předběžné otázce týkající se souladu vysvětlivek k podpoložkám 4202 12 11 a 4202 12 19 kombinované nomenklatury, obsažených ve sdělení Komise, nazvaném „Vysvětlivky ke kombinované nomenklatuře Evropských společenství“ (Úř. věst. 2000, C 199, s. 1), s kombinovanou nomenklaturou společného celního sazebníku uvedenou v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, s. 1), ve znění nařízení Komise (ES) č. 2263/2000 ze dne 13. října 2000 (Úř. věst. L 264, s. 1), Soudní dvůr (čtvrtý senát), ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, J.-P. Puissochet a K. Lenaerts (zpravodaj), soudci, generální advokátka: C. Stix-Hackl, tajemník: L. Hewlett, vrchní rada, vydal dne 8. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

Zkoumáním položené otázky nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mohly ovlivnit platnost vysvětlivek k podpoložkám 4202 12 11 a 4202 12 19 kombinované nomenklatury, obsažených ve sdělení Komise, nazvaném „Vysvětlivky ke kombinované nomenklatuře Evropských společenství“.

(1) Úř. věst. C 275, 15.11.2003

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/10

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(čtvrtého senátu)

ze dne 1. července 2004

ve věci C-448/03: Komise Evropských společenství proti Francouzské republice (1)

(Nesplnění povinnosti státem - Neprovedení směrnice 98/44/ES)

(2004/C 217/19)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci 448/03, Komise Evropských společenství (zmocněnkyně: K. Banks) proti Francouzské republice (zmocněnci: G. de Bergues a A. Bodard-Hermant), jejímž předmětem je určení, že Francouzská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES ze dne 6. července 1998 o právní ochraně biotechnologických vynálezů (Úř. věst. L 213, s. 13), nebo v každém případě tím, že o těchto ustanoveních neuvědomila Komisi, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 15 této směrnice, Soudní dvůr (čtvrtý senát), ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, J.-P. Puissochet a F. Macken (zpravodaj), soudci, generální advokát: F. G. Jacobs, tajemník: R. Grass, vydal dne 1. července 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1)	Francouzská republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES ze dne 6. července 1998 o právní ochraně biotechnologických vynálezů, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 15 této směrnice.

2)	Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 289, 29.11.2003

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/11

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale Amministrativo Regionale della Liguria, druhého senátu, ze dne 22. dubna 2004 ve věci Acquedotto De Ferrari Galliera s.p.a. proti Provincia di Genova a dalším

(Věc C-241/04)

(2004/C 217/20)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Tribunale Amministrativo Regionale della Liguria, druhého senátu, (Itálie) ze dne 22. dubna 2004 ve věci Acquedotto De Ferrari Galliera s.p.a. proti Provincia di Genova a dalším, které došlo Kanceláři Soudního dvora dne 8. června 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Tribunale Amministrativo Regionale della Liguria, druhý senát, žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

—	Je třeba mít za to, že výklad článků 12, 28, 43, 49 a 86 ES Soudního dvora uvedený v rozsudku ze dne 7. prosince 2000 ve věci C-324/98 Teleaustria je účinný a zavazuje vnitrostátního soudce i v případě nepřítomnosti případného nebo skutečného rizika diskriminace na základě státní příslušnosti?

—

Dovolují články 12, 28, 43, 49 a 86 ES, tak jak jsou vykládány Soudním dvorem v rozsudku ze dne 7. prosince 2000, C-324/98, Teleaustria, členským státům v souvislosti s prováděním těchto článků zavést přechodná ochranná ustanovení týkající se koncesí na veřejné služby, které byly již uděleny bez vyhlášení veřejné zakázky, a po jakou dobu?

—

Může být čl. 86 odst. 2 ES vykládán v tom smyslu, že dovoluje odchylku od článků 12, 28, 43 a 49 ES (tak jak jsou vykládány Soudním dvorem v rozsudku ze dne 7. prosince 2000, C-324/98, pokud jde o povinnost udělit koncese na veřejnou službu vyhlášením veřejné zakázky) omezenou na udělení služby na přechodné období, jehož délka je přesně určena a stanovena v přiměřeném rozmezí v případě, kdy konkrétní situace, jež je předmětem posouzení postupujícího soudce, vykazuje zvláštnosti, z důvodu kterých může uspořádání vyhlášení veřejné zakázky za účelem udělení koncese na veřejnou službu obecného hospodářského zájmu, jakou je integrovaná vodohospodářská služba, ohrozit včasné uskutečnění, zahájení a provoz této služby?

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/11

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale Amministrativo Regionale della Liguria, druhého senátu, ze dne 22. dubna 2004 ve věci Acquedotto Nicolay s.p.a. proti Provincia di Genova a dalším

(Věc C-242/04)

(2004/C 217/21)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Tribunale Amministrativo Regionale della Liguria, druhého senátu, (Itálie) ze dne 22. dubna 2004 ve věci Acquedotto Nicolay s.p.a. proti Provincia di Genova a dalším, které došlo Kanceláři Soudního dvora dne 8. června 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Tribunale Amministrativo Regionale della Liguria, druhý senát, žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

—	Je třeba mít za to, že výklad článků 12, 28, 43, 49 a 86 ES Soudního dvora uvedený v rozsudku ze dne 7. prosince 2000 ve věci C-324/98 Teleaustria je účinný a zavazuje vnitrostátního soudce i v případě nepřítomnosti případného nebo skutečného rizika diskriminace na základě státní příslušnosti?

—

Může být čl. 86 odst. 2 ES vykládán v tom smyslu, že dovoluje odchylku od článků 12, 28, 43 a 49 ES (tak jak jsou vykládány Soudním dvorem v rozsudku ze dne 7. prosince 2000, C-324/98, pokud jde o povinnost udělit koncese na veřejnou službu vyhlášením veřejné zakázky) omezenou na udělení služby na přechodné období, jehož délka je přesně určena a stanovena v přiměřeném rozmezí v případě, kdy konkrétní situace, jež je předmětem posouzení postupujícího soudce, vykazuje zvláštnosti, z důvodu kterých může uspořádání vyhlášení veřejné zakázky účelem udělení koncese na veřejnou službu obecného hospodářského zájmu, jakou je integrovaná vodohospodářská služba, ohrozit včasné uskutečnění, zahájení a provoz této služby?

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/12

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 28. května 2004 ve věci Transport Maatschappij Traffic B.V. proti Staatssecretaris van Economische Zaken

(Věc C-247/04)

(2004/C 217/22)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 28. května 2004 ve věci Transport Maatschappij Traffic B.V. proti Staatssecretaris van Economische Zaken, který došel Kanceláři Soudního dvora dne 11. června 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

College van Beroep voor het bedrijfsleven žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následující otázce:

Má být pojem „dlužná ze zákona“ v článku 236 celního kodexu (CK) (1) vykládán tak, že jeho účelem je výhradně otázka, zda jsou splněny předpoklady pro vznik celního dluhu, tak jak jsou stanoveny v hlavě VII kapitole 2 celního kodexu, nebo zda se o částce dlužné ze zákona hovoří pouze tehdy, pokud nelze uvést žádný důvod, a to ani na základě platných vnitrostátních předpisů ve smyslu čl. 4 odst. 23 CK, na základě něhož je sdělení o tom, že clo je dlužné, napadnutelné?

(1) Úř. věst. L 302, 13.10.1992, s. 1.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/12

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 9. června 2004 ve věci Koninklijke Coöperatie Cosun U.A. proti Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit

(Věc C-248/04)

(2004/C 217/23)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 9. června 2004 ve věci Koninklijke Coöperatie Cosun U.A. proti Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit, které došlo Kanceláři Soudního dvora dne 11. června 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

College van Beroep voor het bedrijfsleven žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Pokud se možnost prominutí zakotvená v článku 13 nařízení EHS č. 1430/79 (1), v současnosti nahrazeného článkem 239 celního kodexu Společenství, nepoužije na dávky z cukru C, jako v tomto případě, je nařízení Rady (EHS) č. 1785/81 (2) ze dne 30. června 1981 o společné organizaci trhů v odvětví cukru a nařízení Komise (EHS) č. 2670/81 (3) ze dne 14. září 1981, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro výrobu cukru nad rámec kvóty, zcela nebo částečně neplatné z důvodu absence možnosti vrácení nebo prominutí dávky z cukru C na základě důvodů vycházejících ze spravedlnosti?

V případě kladné odpovědi na první otázku, neuplatní se právní závazek uhradit dávky z cukru C nebo může příslušný orgán dotyčného členského státu a nebo Komise rozhodnout o nevyměření dávek na množství cukru C v souladu s článkem 3 nařízení EHS č. 2670/81, jestliže osobě povinné k úhradě dávky nemůže být vytýkáno podvodné jednání nebo nedbalost, které mohly způsobit to, že nedošlo k vývozu takového množství, jaké zamýšlela, a v zájmu šetření zahájeného vnitrostátními orgány za účelem zjištění porušení a vad nebyla tato osoba o tomto šetření informována?

(1) Úř. věst. L 175, 2.7.1979, s. 1.

(2) Úř. věst. L 177, 14.9.1981, s. 4.

(3) Úř. věst. L 262, 14.9.1981, s. 14.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/12

Žaloba podaná dne 14. června 2004 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice

(Věc C-255/04)

(2004/C 217/24)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 14. června 2004 žaloba směřující proti Francouzské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou E. Traversou a A.-M. Rouchaud-Joët, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

—

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr určil, že Francouzská republika tím, že:

—	podřídila vydávání licence agentuře, zajišťující opatření práce umělcům, usazené v jiném členském státě, kritériu užitku činnosti agentury vzhledem k potřebám opatření práce umělcům,

—	stanovila domněnku zaměstnaneckého poměru u umělce, který je uznán jako poskytoval služeb usazený ve svém členském státu původu, kde obvykle poskytuje obdobné služby,

—	nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 43 a 49 ES, a uložil Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Úprava vydávání licencí poskytovatelům služeb usazeným v jiném členském státě, kteří nemají licenci vydanou za srovnatelných podmínek ve svém státě původu, spočívá v čistě mechanickém použití úpravy uplatňující se na poskytovatele služeb usazené ve Francii a žádným způsobem nezohledňuje již předložená odůvodnění a záruky poskytnuté ve státě původu. Zavedení francouzské úpravy licencí za těchto podmínek jde nad rámec toho, co je nezbytné pro ochranu zájmů dotyčných umělců. Kritérium užitku činnosti agentury vzhledem k potřebám opatření práce umělcům dává Ministerstvu práce, odpovědnému za vydávání nebo odebírání licencí, neomezené správní uvážení vyloučit zahraničního poskytovatele služeb, protože existuje dostatek francouzských agentur, majících licenci ve Francii.

Domněnka zaměstnaneckého poměru, uplatňující se u umělce, který je uznán jako poskytoval služeb usazený ve svém státě původu, kde obvykle poskytuje obdobné služby, představuje omezení volného pohybu služeb, jelikož může zakázat nebo bránit činnostem poskytovatele služeb usazenému v jiném členském státě, kde legálně zajišťuje obdobné služby, a jde nad rámec toho, co je nezbytné pro splnění cílů, které sleduje. Krom toho je domněnka velmi obtížně vyvratitelná a má důsledky nejen, pokud se týká úpravy sociálního zabezpečení, ale i pokud se týká placené dovolené a úpravy doplňkového důchodu. I když se tato domněnka uplatňuje bez rozdílu na národní umělce a na umělce z jiných členských států, představuje omezení, které může bránit nebo činit méně přitažlivými činnosti umělců usazených v členském státě, kde legálně poskytují obdobné služby, nepřiměřené ve vztahu ke sledovanému cíli.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Court of Appeal (England and Wales), Civil Division ze dne 15. června 2004 ve věci Michael Jason Clarke proti Frank Staddon Ltd a J.C. Caulfield, C.F. Caulfield a K.V. Barnes a Marshalls Clay Products Ltd

(Věc C-257/04)

(2004/C 217/25)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Court of Appeal (England and Wales), Civil Division ze dne 15. června 2004 ve věci Michael Jason Clarke proti Frank Staddon Ltd a J.C. Caulfield, C.F. Caulfield a K.V. Barnes a Marshalls Clay Products Ltd, které došlo Kanceláři Soudního dvora dne 16. června 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Court of Appeal (England and Wales), Civil Division žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Zahrnuje smluvně závazné ujednání mezi zaměstnavatelem a pracovníkem, které stanoví, že určitá část mzdy vyplácené pracovníkovi je jeho „proplacenou dovolenou“ (ujednání známé jako „rolled up holiday pay“), porušení pracovníkova práva na placenou dovolenou za kalendářní rok dle článku 7 směrnice 93/104/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby (1)?

Byla by odpověď na první otázku odlišná, pokud by byla pracovníkovi vyplacena ta samá mzda před i po nabytí účinnosti závazného ujednání, takže následkem takového ujednání by nebylo poskytnutí dodatečné mzdy, ale spíše zařazení části mzdy, která má být pracovníkovi zaplacena, jako proplacené dovolené?

3)	V případě kladné odpovědi na první otázku, je porušením práva na placenou dovolenou za kalendářní rok dle článku 7 to, že by se tato částka započetla proti nároku stanovenému ve směrnici?

Za účelem splnění povinnosti dle článku 7 směrnice 93/104/ES zajistit, že pracovník má právo na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů, je potřeba, aby tato platba byla provedena ve výplatním termínu, ve kterém si pracovník vybírá svou dovolenou za kalendářní rok, anebo k souladu s článkem 7 postačuje, pokud je tato platba uskutečněna v průběhu roku formou splátek?

(1) Směrnice Rady 93/104/ES ze dne 23. listopadu 1993 o některých aspektech úpravy pracovní doby. Úř. věst. L 307, 13.12.1993, s. 18-24

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením High Court of Justice, The Person Appointed by the Lord Chancellor under Section 76 of the Trade Marks Act 1994, on Appeal from the Registrar of Trade Marks, ze dne 26. května 2004 ve věci Elizabeth Emanuel a Continental Shelf 128 Ltd

(Věc C-259/04)

(2004/C 217/26)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením High Court of Justice, The Person Appointed by the Lord Chancellor under Section 76 of the Trade Marks Act 1994, on Appeal from the Registrar of Trade Marks, ze dne 26. května 2004 ve věci Elizabeth Emanuel a Continental Shelf 128 Ltd, které došlo Kanceláři Soudního dvora dne 16. června 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

High Court of Justice žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Čl. 3 odst. 1 písm. g) směrnice Rady č. 89/104 (1)

Mohla by ochranná známka klamat veřejnost a nesmí být tedy zapsána podle čl. 3 odst. 1 písm. g) za následujících okolností:

a)	dobré jméno spojené s ochrannou známkou bylo převedeno společně s podnikem vyrábějícím zboží, na které se ochranná známka vztahuje;

b)	před převodem ochranná známka pro podstatnou část relevantní veřejnosti znamenala, že určitá osoba se podílí na designu nebo na vytváření zboží, pro které je užívána;

c)	po převodu právní nástupce podal přihlášku ochranné známky; a

d)	v okamžiku podání přihlášky podstatná část relevantní veřejnosti mylně věřila tomu, že použití ochranné známky znamená, že určitá osoba se stále podílí na designu nebo vytváření zboží, pro které je ochranná známka užívána, a tato víra mohla ovlivnit nákupní chování této části veřejnosti?

2.	Pokud nelze na první otázku odpovědět bezvýhradně kladně, jaké další skutečnosti musí být vzaty v úvahu při posouzení, zda by mohla ochranná známka klamat veřejnost a nesmí být tedy zapsána podle čl. 3 odst. 1 písm. g), a je zejména podstatné to, že nebezpečí klamání se pravděpodobně časem sníží?

Čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice Rady č. 89/104

Může zapsaná ochranná známka vést ke klamání veřejnosti v důsledku užívání majitelem nebo s jeho souhlasem a může tak být majitel zbaven svých práv podle čl. 12 odst. 2 písm. b) za následujících okolností:

a)	zapsaná ochranná známka a s ní spojené dobré jméno byly převedeny společně s podnikem vyrábějícím zboží, na které se ochranná známka vztahuje;

b)	před převodem ochranná známka pro podstatnou část relevantní veřejnosti znamenala, že určitá osoba se podílí na designu nebo na vytváření zboží, pro které je užívána;

c)	po převodu byl podán návrh na zrušení zapsané ochranné známky; a

d)	v okamžiku podání návrhu na zrušení podstatná část relevantní veřejnosti mylně věřila tomu, že použití ochranné známky znamená, že určitá osoba se stále podílí na designu nebo vytváření zboží, pro které je ochranná známka užívána, a tato víra mohla ovlivnit nákupní chování této části veřejnosti?

Pokud nelze na třetí otázku odpovědět bezvýhradně kladně, jaké další skutečnosti musí být vzaty v úvahu při posouzení, zda zapsaná ochranná známka může vést ke klamání veřejnosti v důsledku užívání majitelem nebo s jeho souhlasem a zda tak její majitel může být zbaven svých práv podle čl. 12 odst. 2 písm. b), a je zejména podstatné to, že nebezpečí klamání se pravděpodobně časem sníží?

(1) První směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 40, 1989, s. 1-7)

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/14

Žaloba podaná dne 17. června 2004 Komisí Evropských společenství proti Italské republice

(Věc C-260/04)

(2004/C 217/27)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 17. června 2004 žaloba směřující proti Italské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou K. Wiednerem, C. Cattabrigou a L. Vissagiem, jako zmocněnci.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr určil, že:

—

Italská republika tím, že její Ministerstvo financí obnovilo 329 koncesí pro provozování dostihových sázek, aniž by předtím vyhlásilo veřejnou zakázku, porušila obecnou zásadu transparentnosti a povinnost vyhlašování, které vyplývají z ustanovení Smlouvy ve věci svobody usazování (články 43 an.), jakož i ve věci volného pohybu služeb (články 49 an.);

—	uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Koncese pro služby shromažďování a přijímání dostihových sázek sice nespadají do působnosti směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby (1), nicméně z rozsudku C-324/98, Telaustria (2), vyplývá, že vnitrostátní správní orgány, které vydávají tyto koncese, jsou přesto povinny dodržovat základní pravidla Smlouvy a zejména zásadu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, která je zahrnuta do ustanovení Smlouvy o ES ohledně svobody usazování a volného pohybu služeb (respektive články 43 an. a 49 an.).

V důsledku toho jak vydávání dotčených koncesí, tak jejich prodlužování a jejich obnovování podléhají těmto zásadám. Prodlužování a obnova takové koncese podle práva Společenství odpovídá nové koncesi, která musí být vydána při dodržení tohoto práva.

Jak ale Soudní dvůr uvedl ve svém rozsudku ze dne 18. listopadu 1999, Unitron Scandinavia a 3-S, C-275/98 (3), zásada zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti „předpokládá zejména povinnost transparentnosti, aby bylo umožněno zadavateli ověřit její dodržování“.

Tato povinnost transparentnosti ukládá zadavateli zajistit každému případnému uchazeči odpovídající úroveň vyhlašování, umožňující otevření veřejných zakázek na služby hospodářské soutěži a rovněž tak kontrolu nestrannosti řízení.

Podle názoru Komise je zcela evidentní, že zásada transparentnosti, na níž je výše učiněn odkaz, nebyla italskými orgány dodržena vzhledem k tomu, že obnovily do 1. ledna 2006 329 výše uvedených koncesí pro shromažďování a přijímání dostihových sázek pro ty, kteří již předtím byli majiteli těchto koncesí, aniž by byla vyhlášena veřejná zakázka.

(1) Úř. věst. L 209, 24.7.1992, s.1

(2) Recueil, s. I-10745

(3) Recueil, s. I-8291, 31.bod odůvodnění

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/15

Žaloba podaná dne 29. června 2004 Komisí Evropských společenství proti Belgickému království

(Věc C-275/04)

(2004/C 217/28)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 29. června 2004 žaloba směřující proti Belgickému království podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou C. Giolitem a G. Wilmsem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Belgické království tím, že:

—	nezapsalo na účty uvedené v čl. 6 odst. 3 písm. a) nařízení 1150/2000 (1) nároky konstatované v požadovaných lhůtách; a

—

neověřilo, zda od 1. ledna 1995 nedošlo k jiným prodlením v poskytnutí vlastních zdrojů z důvodu pozdního zapsání na účty uvedené v čl. 6 odst. 3 písm. a) nařízení 1150/2000, zničilo archívy, vztahující se na toto období a nepředalo je Komisi, aby mohla vypočítat dlužné úroky z prodlení podle článku 11 nařízení 1552/89 (2) z důvodu prodlení v poskytnutí vlastních zdrojů;

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 6 odst. 3, 9, 10 a 11 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (3), které od 31. května 2000 zrušilo a nahradilo nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1552/89 ze dne 29. května 1989, kterým se provádí rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (4) s týmž předmětem úpravy, a článku 10 Smlouvy ES.

2.	uložil Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Skutečnost, že Belgické království porušilo ustanovení Společenství o zapisování na účty, způsobila prodlení v poskytnutí vlastních zdrojů. Členské státy jsou totiž povinny zapsat částky stanovených a zajištěných nároků, proti nimž nebyly vzneseny námitky, na účty uvedené v čl. 6 odst. 3 písm. a) nařízení 1150/2000 („Účty A“), zatímco účty uvedené v odst. 3 písm. b) téhož ustanovení („Účty B“) jsou vyhrazeny pouze stanoveným nárokům, které ještě nebyly vybrány a na něž nebylo poskytnuto žádné zajištění. Částky, na něž bylo poskytnuto zajištění v rámci řízení o režimu vnějšího tranzitu (T1, karnet TIR, karnet ATA, atd.), mohou být zapsány na zvláštní účty pouze v případě, že proti nim byly řádně vzneseny námitky, což předpokládá zejména dodržení lhůt a podání písemné žaloby.

Komise nemůže přijmout odůvodnění předložená Belgií k podpoře zjištěných odchylek a prodlení v zapsání.

(1) Nařízení Rady (EHS,Euratom) č. 1150 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 130, s. 1)

(2) Nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1552/89 ze dne 29. května 1989, kterým se provádí rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 155, s. 1)

(3) Úř. věst. L 293, s. 9

(4) Úř. věst. L 185, s. 24

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/15

Žaloba podaná dne 30. června 2004 Komisí Evropských společenství proti Nizozemskému království

(Věc C-282/04)

(2004/C 217/29)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 30. června 2004 žaloba směřující proti Nizozemskému království podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Hansem Støvlbækem a Albertem Nijenhuisem, jako zmocněnci.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Nizozemské království tím, že ponechalo v platnosti některá ustanovení stanov společnosti Koninklijke KPN N.V., která stanoví, že nizozemský stát v této společnosti vlastní zvláštní akcii na jméno, se kterou jsou spojena zvláštní práva ohledně schvalování určitých rozhodnutí příslušnými orgány společnosti, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 56 a 43 ES.

—	uložil Nizozemskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Společnost Koninklijke PTT Nederland NV byla v roce 1998 rozdělena na dvě nezávislé společnosti: Koninklijke KPN NV (KPN) pro oblast telekomunikací a TNT POSTGROEP NV (TPG) pro činnost v oblasti logistiky a distribuce. Základní kapitál společnosti Koninklijke KPN NV tvoří kromě kmenových a přednostních akcií také jedna akcie na jméno, se kterou jsou spojená zvláštní práva. Tato zvláštní akcie je v současné době ve vlastnictví nizozemského státu.

Na základě stanov jsou s touto zvláštní akcií spojena zvláštní práva týkající se schvalování určitých rozhodnutí přijímaných příslušnými orgány společnosti.

Komise je toho názoru, že práva spojená s vlastnictvím této zvláštní akcie omezují volný pohyb kapitálu a svobodu usazování. Tato zvláštní oprávnění, i když nejsou výslovně diskriminační, mohou ztížit nabytí akcií této společnosti a odradit investory z jiných členských států od investování kapitálu do společnosti. Tato oprávnění totiž způsobují podstatné omezení práv, která jsou obvykle spojena s přímými investicemi do KPN. V důsledku toho mohou narušit volný pohyb kapitálu, což by bylo omezením volného pohybu kapitálu ve smyslu článku 56 ES.

Vzhledem k tomu, že tato zvláštní práva umožňují nizozemskému státu vykonávat rovněž kontrolu nad obchodní politikou, jakož i nad každodenní správou společnosti, mají dopad na přímé investice, a tudíž mohou představovat omezení svobody usazování zakotvené v článku 43 ES.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/16

Žaloba podaná dne 1. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Nizozemskému království

(Věc C-283/04)

(2004/C 217/30)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 1. července 2004 žaloba směřující proti Nizozemskému království podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou Hansem Støvlbækem a Albertem Nijenhuisem, jako zmocněnci.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Nizozemské království tím, že ponechalo v platnosti některá ustanovení stanov společnosti TPG, která stanoví, že nizozemský stát v této společnosti vlastní akcii na jméno, se kterou jsou spojena zvláštní práva ohledně schvalování určitých rozhodnutí příslušnými orgány společnosti, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 56 a 43 ES,

—	uložil Nizozemskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Společnost Koninklijke PTT Nederland NV byla v roce 1998 rozdělena na dvě nezávislé společnosti: Koninklijke KPN NV (KPN) pro oblast telekomunikací a TNT POSTGROEP NV (TPG) pro činnost v oblasti logistiky a distribuce. Základní kapitál společnosti TPG tvoří kromě kmenových a přednostních akcií také jedna akcie na jméno, se kterou jsou spojená zvláštní práva. Tato zvláštní akcie je v současné době ve vlastnictví nizozemského státu.

Na základě stanov jsou s touto zvláštní akcií spojena zvláštní práva týkající se schvalování určitých rozhodnutí přijímaných příslušnými orgány společnosti.

Komise je toho názoru, že práva spojená s vlastnictvím této zvláštní akcie omezují volný pohyb kapitálu a svobodu usazování. Tato oprávnění, i když nejsou výslovně diskriminační, mohou ztížit nabytí akcií této společnosti a odradit investory z jiných členských států od investování kapitálu do společnosti. Tato oprávnění totiž způsobují podstatné omezení práv, která jsou obvykle spojena s přímými investicemi do TPG. V důsledku toho mohou narušit volný pohyb kapitálu, což by bylo omezením volného pohybu kapitálu ve smyslu článku 56 ES.

Vzhledem k tomu, že tato zvláštní práva umožňují nizozemskému státu vykonávat rovněž kontrolu nad obchodní politikou a nad každodenní správou společnosti, mají dopad na přímé investice, a tudíž mohou představovat omezení svobody usazování zakotvené v článku 43 ES.

Komise nepopírá, že zajištění dobře fungujícího poštovního systému, zmíněné nizozemskou vládou, může představovat naléhavý obecný zájem. Nicméně tvrdí, že práva spojená se „zlatou akcií“ se vztahují rovněž na poštovní služby, které směrnice 97/67/ES nezařazuje do kategorie všeobecných služeb (jako např.: kurýrní služba nebo logistické služby); takové služby nejsou odůvodněny naléhavým obecným zájmem, který by ospravedlnil omezení základních zásad zakotvených ve Smlouvě o ES. Kromě toho nizozemské úřady nevyužily veškeré možnosti, které směrnice 97/67/ES poskytuje pro zajištění všeobecných poštovních služeb. V tomto ohledu je potřeba poukázat na to, že směrnice 2002/39/ES rozšířila možnosti členských států provádět kontrolu a vést zvláštní řízení za účelem zajištění náležitého poskytování vyhrazených služeb. V této souvislosti se použití mechanismu zvláštních oprávnění nejeví jako přiměřené sledovanému cíli. Konečně je potřeba dodat, že diskreční povaha výkonu zvláštních oprávnění není v souladu s požadavky zakotvenými v judikatuře Soudního dvora.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale di Oristano ze dne 14. června 2004 ve věci Medda Ignazio a Banco di Napoli SpA proti autonomnímu regionu Sardinie

(Věc C-285/04)

(2004/C 217/31)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Tribunale di Oristano (Itálie) ze dne 14. června 2004 ve věci Medda Ignazio a Banco di Napoli SpA proti autonomnímu regionu Sardinie, které došlo Kanceláři Soudního dvora dne 1. července 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Tribunale di Oristano žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o platnosti rozhodnutí Komise č. 97/612/ES (1) s ohledem na následující vady:

a)	nepříslušnost Komise k přijetí napadeného rozhodnutí (porušení spojených ustanovení článků 32 až 38 ES);

b)	porušení ustanovení upravujících řízení ve smyslu čl. 88 odst. 1 ES;

c)	porušení ustanovení upravujících řízení ve smyslu čl. 88 odst. 2 a 3 ES;

d)	nedostatek odůvodnění rozhodnutí s ohledem na spojená ustanovení článku 253, čl. 88 odst. 3 a čl. 87 odst. 1 ES;

e)	porušení a nedodržení „stanovené praxe pro podpory zemědělským podnikům v potížích“ a „hlavních zásad Společenství pro státní podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v potížích“;

f)	porušení zásady legitimního očekávání.

(1) Úř. věst. L 248, 11.9.1997, s. 27.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/17

Opravný prostředek podaný dne 5. července 2004 Eurocermex SA proti rozsudku vydanému dne 29. dubna 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-399/02, Eurocermex SA v. Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

(Věc C-286/04 P )

(2004/C 217/32)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 5. července 2004 (fax ze dne 29.6.2004) opravný prostředek podaný Eurocermex SA, zastoupenou A. Bertrandem, advokátem, proti rozsudku vydanému dne 29. dubna 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-399/02, Eurocermex SA v. Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM).

Účastník řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	změnil rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 29. dubna 2004;

—	zrušil napadené rozhodnutí.

Právní důvody a hlavní tvrzení:

Soud prvního stupně provedl oddělenou analýzu jednotlivých prvků tvořících přihlašovanou ochrannou známku a tím, že potvrdil rozhodnutí odvolacího senátu, shledal, že zmíněné prvky se vyznačují nedostatkem rozlišitelnosti, který spotřebiteli znemožňuje určit původ výrobku. Takto Soud oddělil jednotlivé prvky proto, aby je mohl pojmout odděleně a aby tudíž odepřel přihlašované ochranné známce jakoukoliv rozlišovací způsobilost. Jedná se o závažně nesprávnou analýzu a závažně nesprávné právní posouzení, protože je třeba přezkoumat celkové pojetí takového označení, jakým je přihlašované označení, a nikoliv jeho jednotlivé prvky odděleně.

V každém případě ochranná známka nabyla svou rozlišovací způsobilost svým rozšířeným užíváním jako označení spojení s určitým výrobkem nebo podnikem.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Tribunal de Police de Neufchâteau (Belgie) ze dne 4. června 2004 ve věci Ministère public proti Henrimu Léonovi Schmitzovi

(Věc C-291/04)

(2004/C 217/33)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozsudkem Tribunal de Police de Neufchâteau (Belgie) ze dne 4. června 2004 ve věci Ministère public proti Henrimu Léonovi Schmitzovi, který došel Kanceláři Soudního dvora dne 9. července 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Tribunal de Police de Neufchâteau (Belgie) žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následující otázce:

Brání články 10, 39, 43 a 49 Smlouvy o EHS tomu, aby členský stát přijal opatření ukládající zaměstnanci s bydlištěm na jeho území zaregistrovat v tomto státě vozidlo, i když majitelem tohoto vozidla je jeho zaměstnavatel, společnost se sídlem na území jiného členského státu, společnost, se kterou má zaměstnanec uzavřenu pracovní smlouvu, přičemž je zároveň jejím akcionářem, členem představenstva, zmocněncem pro každodenní řízení nebo v níž má obdobné postavení ?

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/18

Žaloba podaná dne 14. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice

(Věc C-299/04)

(2004/C 217/34)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 14. července 2004 žaloba směřující proti Řecké republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou Theofanisem Christoforouem, právním poradcem, a Karolinou Mojzesowicz, členkou právní služby Komise.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Řecká republika tím, že ve stanovené lhůtě nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Komise 2002/77/ES (1) ze dne 16. září 2002 o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací nebo v každém případě tím, že Komisi o těchto předpisech neuvědomila, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice;

—	uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Lhůta pro provedení směrnice do vnitrostátního práva uplynula dne 14. července 2003.

(1) Úř. věst. L 249, 17.9.2002, s. 21.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/19

Rozsudek Soudu prvního stupně

ze dne 10. června 2004

ve věci T-275/01, Mercedes Alvarez Moreno proti Evropskému parlamentu (1)

(Úředníci - Pomocný zaměstnanec - Konferenční tlumočník - Článek 74 ŘOZ - Skončení pracovního poměru)

(2004/C 217/35)

Jednací jazyk: francouzština

Ve věci T-275/01, Mercedes Alvarez Moreno, s bydlištěm v Berlíně (Německo), zastoupený G. Vandersandenem, advokátem, proti Evropskému parlamentu (zmocněnci: H. von Hertzen a J. de Wachter), jejímž předmětem je jednak návrh na zrušení rozhodnutí nadále již nezaměstnávat konferenční tlumočníky, kteří dosáhli věku 65 let, jednak návrh na náhradu škody, Soud (pátý senát), ve složení R. García-Valdecasas, předseda, P. Lindh a J. D. Cooke, soudci, tajemník: J. Palacio González, vrchní rada, vydal dne 10. června 2004 rozsudek, jehož výrok je následující:

1.	Rozhodnutí Parlamentu ze dne 30. listopadu 2000, doručené žalobkyni dne 10. února 2001, a rozhodnutí Parlamentu ze dne 19. července 2001, jímž se zamítá stížnost žalobkyně, se zrušují.

2.	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3.	Parlament ponese veškeré náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 3, 5.1.2002

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/19

Žaloba podaná dne 26. dubna 2004 Erichem Drazdanskym proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-158/04)

(2004/C 217/36)

Jednací jazyk bude určen podle čl. 131 odst. 2 jednacího řádu - jazyk, ve kterém byla žaloba podána: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 26. dubna 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) Erichem Drazdanskym, s bydlištěm ve Wiener Neustadt (Rakousko), zastoupeným A. Leebem, advokátem.

Druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM byla Concentrate Manufacturing Company of Ireland, působící rovněž pod názvem Seven-Up International, se sídlem v Hamiltonu (Bermudy).

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že žalobci navrátí jeho práva;

—	popřípadě zrušil rozhodnutí Úřadu a nařídil mu opětovně rozhodnout o žádosti;

—	za všech okolností uložil žalovanému úplnou náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Žalobce podal přihlášku slovní ochranné známky „UUP'S“ pro zboží třídy 32 (přihláška č. 1 968 676) u žalovaného Úřadu. Proti zápisu této ochranné známky podala námitky společnost Concentrate Manufacturing Company of Ireland, majitelka slovní ochranné známky Společenství a španělské slovní ochranné známky „UP“ pro zboží tříd 30 a 32.

Rozhodnutím ze dne 31. července 2003, oznámeným dne 1. srpna 2003 faxem, námitkové oddělení námitkám vyhovělo. Dopisem ze dne 1. října 2003 došlým Úřadu dne 7. října 2003 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolání. Dopisem ze dne 23. října 2003 sdělila spisovna odvolacích senátů žalobci, že odvolání nebylo podáno ve stanovené lhůtě a vyzvala ho, aby se k tomu vyjádřil. Žalobce následně podal žádost o navrácení do původního stavu.

Rozhodnutím ze dne 3. března 2004 druhý odvolací senát Úřadu tuto žádost a odvolání žalobce zamítl.

Žalobce uvádí, že odvolání bylo podepsáno zástupcem žalobce poslední den lhůty a položeno na stoh poštovních zásilek, které měly být zaslány faxem. Po zaplacení poplatku za podání námitek pracovnice pošty však omylem nepoložila poštovní zásilku k poštovním zásilkám, které bylo třeba zaslat faxem, nýbrž k těm, které měly být zaslány doporučeně.

Žalobce uplatňuje, že Úřad v napadeném rozhodnutí nepoužil správně ustanovení o navrácení do původního stavu nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství. Při správném použití by musel Úřad dojít k závěru, že podmínky pro navrácení do původního stavu jsou v předmětném případě splněny, jelikož neexistuje žádný organizační nedostatek, který by bránil navrácení do původního stavu a jelikož bylo třeba analogicky použít ustanovení o opožděném zaplacení poplatků podle nařízení Komise (ES) č. 2869/95 ze dne 13. prosince 1995 o poplatcích placených Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory).

Žalobce uvádí, že se v této věci jedná o nedopatření nízkého stupně, kterému nemůže být zabráněno ani ekonomicky přiměřenými organizačními opatřeními. Je třeba rovněž uvážit, že odpůrci v odvolacím řízení nevznikne žádná procesní újma.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/20

Žaloba podaná dne 30. dubna 2004 Eugénio Branco Lda. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-162/04)

(2004/C 217/37)

Jednací jazyk: portugalština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 30. dubna 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Eugénio Branco Lda., se sídlem v Lisabonu, zastoupenou Bolotou Belchiorem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 8. srpna 2004, kterým byla odmítnuta žádost o zaplacení zůstatku v souvislosti s financováním z Evropského sociálního fondu (ESF), kterým určité výdaje předložené žalobkyní nebyly uznány, čímž se snížila podpora z ESF na vzdělávací činnosti schválené rozhodnutím Komise, a kterým bylo žalobkyni uloženo vrátit částku 39 899,07 EUR, kterou obdržela jako zálohovou platbu z ESF a z veřejného státního příspěvku portugalského státu;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Žalobkyně podala dne 29. června 1986 u Departamento para os Assuntos do Fundo Social Europeu (DAFSE) žádost o financování činnosti odborného vzdělávání, které se mělo konat v období od 2. ledna 1987 do 31. prosince 1987, a které bylo schváleno Komisí, z prostředků ESF. Žalobkyně předložila DAFSE žádost o zaplacení zůstatku, ze které vyplýval zůstatek ve prospěch žalobkyně. DAFSE provedl účetní a dokladovou analýzu ve vztahu k žalobkyni a dokladům, týkajícím se vzdělávací činnosti, a rozhodnutím ze dne 13. března 1989 žádost o zaplacení zůstatku schválil. Také Komise žádost o zaplacení zůstatku schválila. Dne 8. srpna 2004 Komise přijala napadené rozhodnutí.

Podle žalobkyně uvedené rozhodnutí porušilo nařízení Rady (EHS) č. 2950/83 ze dne 17. října 1983 k provedení rozhodnutí Rady č. 83/516/EHS o úkolech Evropského sociálního fondu, vzhledem k tomu, že žalobkyně striktně dodržela veškeré zákony, nařízení, směrnice, kritéria, nároky a požadavky, jimž podléhalo schválení žádosti o příspěvek z ESF, a nabyla tak osobních a subjektivních práv. Napadené rozhodnutí tak porušilo nabytá práva.

Dotčené rozhodnutí rovněž porušuje zásady legitimního očekávání a právní jistoty, protože rozhodnutím o schválení bylo žalobkyni přiznáno právo a legitimní očekávání, že obdrží příspěvek, pokud uskuteční vzdělávací činnost za dohodnutých podmínek. Podle žalobkyně mohla Komise již na začátku roku 1989 přijmout rozhodnutí, které nyní přijala, a porušila tak zásady legitimního očekávání a právní jistoty.

Napadené rozhodnutí konečně představuje závažné porušení zásady přiměřenosti, protože žalobkyně vynaložila výdaje s přesvědčením, že Komise splní svůj závazek a své rozhodnutí o poskytnutí příspěvku.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/21

Žaloba podaná dne 25. května 2004 Przedsiebiorstwem Polmos Bialystock proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

(Věc T-180/04)

(2004/C 217/38)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla dne 25. května 2004 předložena žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) Przedsiebiorstwem Polmos Bialystock, se sídlem v Bialystock, Polsko, zastoupeným C. Bercial Arias, advokátkou.

V & S Vin & Sprit AB byla rovněž účastníkem řízení před odvolacím senátem.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu ze dne 16. března 2004 ve věci R 430/2003-1, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí námitkového oddělení č. 1200/2003 vyhovující námitkám č. B 432 635

—	uložil Úřadu náhradu nákladů řízení, včetně nákladů námitkového řízení a řízení před odvolacím senátem.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	žalobce
Přihlašovaná ochranná známka Společenství:	Obrazová ochranná známka „ABSOLWENT B GRADUATE VODKA WÓDKA“ pro výrobky třídy 33 (pivo atd.)
Majitel ochranné známky nebo označení uvedených v námitkovém řízení:	V & S Vin & Sprit AB
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Národní slovní ochranná známka „ABSOLUT“
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Odmítnutí zápisu
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zamítnutí odvolání
Žalobní důvody:	Nepoužitelnost čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 2 písm. c) nařízení 40/94. V této souvislosti žalobce uvádí, že dotčená označení nejsou podobná.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/21

Žaloba podaná dne 25. května 2004 Tokai Europe GmbH proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-183/04)

(2004/C 217/39)

Jednací jazyk: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 25. května 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Tokai Europe GmbH, se sídlem v Mönchengladbachu (Německo), zastoupenou G. Kroemerem, advokátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil nařízení Komise (ES) č. 384/2004 ze dne 1. března 2004 o zařazení některého zboží do kombinované nomenklatury (1);

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Žalobkyně je výrobcem zapalovačů cigaret a dovozcem zapalovačů cigaret a součástek do zapalovačů cigaret. Napadá nařízení Komise (ES) č. 384/2004.

Žalobkyně uplatňuje, že tím, že Komise napadeným nařízením zařadila ozubená kolečka z obecného kovu, která jsou dovážena pro výrobu zapalovačů cigaret z Mexika a Hongkongu, do podpoložky 961390 celní nomenklatury jako součástky (pro zapalovače), byla oblast použití této podpoložky rozšířena nad rámec jejího znění. Tím byly díly, které jsou používány u jiného zboží, které nemohou být zařazeny do položky 9613, zařazeny jako součástky do zapalovačů cigaret. Komise tak překročila své správní uvážení.

Žalobkyně dále uplatňuje, že Komise porušila zásadu zařazení zboží podle jeho objektivních vlastností tím, že zohlednila účel použití kovových koleček pro výrobu zapalovačů cigaret. V odůvodnění zmíněného nařízení se totiž výslovně odvolává na účel použití.

Žalobkyně mimoto uvádí, že Komise zařazením kovových koleček nedbala vysvětlivek Rady pro celní spolupráci k harmonizovanému systému tím, že podle jejího odůvodnění přijala jako kritérium zařazení do celního tarifu účel použití kovových koleček namísto kriteria rozeznatelnosti.

(1) Úř. věst. L 64, s. 21.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/22

Žaloba podaná dne 25. května 2004 společností Lancôme Parfums et Beauté & Cie proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu

(Věc T-185/04)

(2004/C 217/40)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 25. května 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu společností Lancôme Parfums et Beauté & Cie, se sídlem v Paříži, zastoupenou Muriel Antoine-Lalance, advokátkou.

Jacqueline Baudon byla rovněž účastníkem řízení před čtvrtým odvolacím senátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 11. března 2004 (věc R 0039/2002-4), týkající se námitkového řízení mezi společností Lancôme Parfums et Beauté & Cie a Jacqueline Baudon;

—	uložil Úřadu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Ochranná známka Společenství, která je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti:	Slovní ochranná známka AROMACOSMETIQUE – Přihláška č. 886.335, pro výrobky zařazené ve třídě 3 (kosmetické a krášlící výrobky a líčidla)
Majitel ochranné známky, která je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti:	Žalobkyně
Návrh na zrušení:	Jacqueline Baudon, majitelka francouzských slovních ochranných známek „AROMACOSMETIQUE“, č. 92/408 786, pro služby třídy 42 a č. 98/739 256, pro výrobky zařazené ve třídě 3 a 5
Rozhodnutí zrušovacího oddělení:	zrušení ochranné známky Společenství AROMACOSMETIQUE, z důvodu nebezpečí záměny se starší národní ochrannou známkou č. 98/739 256
Rozhodnutí odvolacího senátu:	zamítnutí odvolání
Dovolávané žalobní důvody:	Porušení článků 61, 62, 73 a 79 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství a článku 41 Charty základních práv Evropské unie a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/22

Žaloba podaná dne 24. května 2004 Freixenet S.A. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu.

(Věc T-188/04)

(2004/C 217/41)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 24. května 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu Freixenet S.A., se sídlem v Sant Sadurní d'Anoia (Španělsko), zastoupenou Fernandem de Visscherem, Emmanuelem Cornuem, Ericem De Grysem a Donatiennem Moreauem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu ze dne 11. února 2004 a rozhodl, že přihláška ochranné známky Společenství č. 32540 bude zveřejněna v souladu s článkem 40 nařízení č. 40/94;

—	podpůrně zrušil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu ze dne 11. února 2004;

—	uložil Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Freixenet S.A.
Přihlašovaná ochranná známka Společenství	Prostorová ochranná známka ve formě matně černé zabroušené láhve (č. 32540)
Výrobky nebo služby:	Výrobky třídy 33 (šumivá vína)
Rozhodnutí průzkumového oddělení:	Zamítnutí přihlášky
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zamítnutí odvolání
Dovolávané žalobní důvody:	Porušení práv na obhajobu a článku 73 nařízení č. 40/941 tím, že žalobkyně neměla možnost se vyjádřit ke všem skutečnostem, a dále porušení čl. 7 odst. 1 písm. b a čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1)

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/23

Žaloba podaná dne 24. května 2004 Christianem van der Haegen proti Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru

(Věc T-189/04)

(2004/C 217/42)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 24. května 2004 žaloba podaná proti Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru Christianem van der Haegen, s bydlištěm v Bruselu, zastoupeným Sébastienem Orlandim, Albertem Coolenem, Jean-Noël Louisem a Etiennem Marchalem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí poroty vnitřního výběrového řízení CESE/C/02/03 o nepřipuštění žalobce ke zkouškám výběrového řízení;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Oznámení o dotčeném výběrovém řízení stanovilo jako podmínku přijetí mimo jiné také to, že každý uchazeč prokáže pět let odborné praxe získané v evropských orgánech, z toho alespoň čtyři roky v Hospodářském a sociálním výboru a nebo ve Výboru regionů. Pro první obor výběrového řízení, do kterého se žalobce přihlásil, navíc oznámení o výběrovém řízení vyžadovalo, aby se tři roky z celkové praxe vztahovaly k povaze činností, které zahrnuje první obor.

Žalobce, který získal bohatou a rozmanitou odbornou praxi v různých evropských orgánech, uplatňuje na podporu své žaloby, že oznámení o výběrovém řízení je protiprávní a porušuje článek 27 služebního řádu a zásady rovného zacházení a nediskriminace, protože nic neodůvodňuje požadavek odborné praxe získané výhradně v Hospodářském a sociálním výboru a nebo ve Výboru regionů, s vyloučením ostatních evropských orgánů.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/23

Žaloba podaná dne 28. května 2004 Flex Equipos de Descanso, S.A. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)(OHIM)

(Věc T-192/04)

(2004/C 217/43)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 28. května 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) Flex Equipos de Descanso, S.A., se sídlem v Madridu (Španělsko), zastoupenou R. Ocquetem, advokátem.

Legget & Platt, Incorporated, byla rovněž účastníkem řízení před prvním odvolacím senátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu ze dne 18. března 2004 ve věci R 333/2003-1 a změnil jej v té části, ve které se odmítá důkaz předložený podavatelem námitek a zamítá námitka B - 386088;

—	vrátil věc Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu a nařídil mu zamítnout zápis přihlášky ochranné známky Společenství č. 1607167 „LURA-FLEX“ pro všechny typy zboží, pro které byla podána;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Legget Platt, Inc.
Dotčená ochranná známka Společenství:	Slovní ochranná známka „LURA-FLEX“ pro zboží ve třídách 6 a 20 (pružinové svazky pro použití do nábytku, postelí, matrací a sedadel; nábytek postele, lože, matrace) (Č. 1607167)
Majitel ochranné známky nebo označení, namítaných v námitkovém řízení:	Fabricas Lucia Antonio Betere S.A., nyní Flex Equipos de Descanso S.A.
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Španělská obrazová ochranná známka „FLEX“ pro zboží ve třídách 6 a 20 (kovové konstrukční materiály, kovové rámy postelí; postele; matrace kombinované s kovovými pružinami, nábytek, …), jakož i dobré jméno těchto označení ve vztahu ke všem typům postelí, matrací a polštářů.
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Zamítnutí námitek
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zamítnutí odvolání podaného Flex Equipos de Descanso
Dovolávané žalobní důvody:	Porušení pravidla 18 odst. 2 a pravidla 22 odst. 4 nařízení Komise č. 2868/95 (1) a práva podavatele námitek být vyslechnut v souladu s pravidlem 18 nařízení, jakož i porušení článku 8 nařízení Rady (ES) č. 40/94 (2)

(1) Nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 303, s. 1).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1).

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/24

Žaloba podaná dne 28. května 2004 Gul Ahmed Textile Mills Ltd proti Radě Evropské unie

(Věc T-199/04)

(2004/C 217/44)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 28. května 2004 žaloba podaná proti Radě Evropské unie Gul Ahmed Textile Mills Ltd, se sídlem v Landhi, Karáčí (Pákistán), zastoupenou L. Ruessmannem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil článek 1 nařízení Rady (ES) č. 397/2004 ze dne 2. března 2004 ukládající konečné antidumpingové clo na dovoz bavlněného ložního prádla vyrobeného v Pákistánu (1) v rozsahu, v jakém je antidumpingové clo uvaleno na výrobky žalobkyně,

—	uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Žalobkyně je pákistánskou společností vyrábějící ložní prádlo a vyvážející jej do Evropské unie. Na její výrobky je napadeným nařízením uvaleno antidumpingové clo. Na podporu své žaloby na neplatnost nařízení žalobkyně uvádí následující důvody:

—

porušení čl. 5 odst. 7 a 9 nařízení (ES) č. 384/96 (2) a porušení článků 5.1 a 5.2 Antidumpingové dohody Světové obchodní organizace, a to ve vztahu k zahájení šetření. Žalobkyně tvrdí, že stížnost, na základě které bylo šetření zahájeno, byla zjevně nedostatečná co se týče vylíčení skutečností a rovněž neobsahovala dostatečné odůvodnění pro zahájení šetření,

—	zjevně nesprávné posouzení, porušení čl. 2 odst. 3 a 5 a čl. 18 odst. 4 nařízení (ES) č. 384/96 a porušení Antidumpingové dohody Světové obchodní organizace, a to v souvislosti s výpočtem běžné hodnoty,

—	porušení čl. 2 odst. 10 nařízení (ES) č. 384/96, Antidumpingové dohody Světové obchodní organizace a závazku uvést náležité důvody dle článku 253 ES v souvislosti s úpravou cla k vrácení při srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny,

—	zjevně nesprávné posouzení, porušení článku 3 nařízení (ES) č. 384/96 a porušení Antidumpingové dohody Světové obchodní organizace, a to v souvislosti s určením existence podstatné újmy a příčinné souvislosti mezi údajně dumpingovými dovozy a tvrzenou újmou.

(1) Úř. věst. L 66, 4.3.2004, s. 1.

(2) Úř. věst. L 56, 6.3.1996, s. 1.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/24

Žaloba podaná dne 28. května 2004 autonomním regionem Sardinie proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-200/04)

(2004/C 217/45)

Jednací jazyk: italština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 28. května 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství autonomním regionem Sardinie, zastoupeným Domenicem Dodarem, advokátem.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž prohlašuje, že podpory stanovené Itálií na základě článku 5 zákona č. 22 regionu Sardinie ze dne 17. listopadu 2000, jsou neslučitelné se společným trhem;

—	uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Komise zahájila v projednávané věci řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy napadeným rozhodnutím, které prohlašuje, že podpory stanovené v článku 5 regionálního zákona č. 22/2000 o zásazích ve prospěch chovatelů za účelem čelení epizootii, nazvané „katarální horečka ovcí (blue tongue)“, jsou neslučitelné se společným trhem. Tento zákon stanoví řadu zásahů ve prospěch chovatelů, kteří byli postiženi negativními dopady „blue tongue“.

Na podporu svých tvrzení se žalobce dovolává následujících žalobních důvodů:

—

porušení podstatných formálních náležitostí, jelikož šetření vedené žalovanou za účelem posouzení slučitelnosti podpory bylo nedostatečné, neboť nebyly vzaty v úvahu informace dostupné v oznámení a informace následně doplněné regionem Sardinie, a zejména následující okolnosti:

—	podpora není určena zpracovatelským podnikům, ale je nezbytným dodatečným opatřením směřujícím k odškodnění ztráty příjmu výrobců, která je následkem vyššího dopadu fixních nákladů družstev na rozdělování čistých zisků;

—

příčinnou souvislost mezi epizootií a snížením příspěvků nelze abstraktně prokázat, neboť závisí na praktickém provedení právního předpisu týkajícího se podpory, který je strukturován takovým způsobem, že vylučuje udělení podpory v případech, které nesouvisejí s „blue tongue“. Odkaz na hypotetické případy, které nesouvisejí se snížením příspěvků, není dostatečně odůvodněný a je v rozporu se skutečnostmi známými Komisi Evropských společenství;

—	družstva přijímající podporu nemají žádnou možnost přístupu k náhradním zdrojům zásobování.

—

porušení ustanovení Smlouvy o ES a právních zásad týkajících se jejího použití, jelikož:

—

Komise porušila zásadu užitečného účinku tím, že vyloučila použití čl. 87 odst. 2 písm. b), a to také z důvodu, že toto ustanovení neuplatnily italské orgány. Podle žalobce měla žalovaná povinnost uvést příslušné důvody takového nepoužití. Použití tohoto ustanovení nemůže být s ohledem na zásadu užitečného účinku v žádném případě vyloučeno z důvodu, že ho italské orgány neuplatnily.

—	Komise porušila čl. 87 odst. 3 písm. c), neboť neuznala totožnost povahy opatření považovaných za neslučitelné a opatření, které schválila v rozhodnutí SG(01) D/285817 ze dne 2. února 2001, jež se týká článku 3 regionálního zákona č. 22/2000.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/25

Žaloba podaná dne 7. června 2004 Indorata-Servicos e Gestao Lda proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-204/04)

(2004/C 217/46)

Jednací jazyk: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 7. června 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) Indorata-Servicos e Gestao Lda, zastoupenou Th. Wallentinem, advokátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí, kterým byla zamítnuta přihláška ochranné známky Společenství, a uložil Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu, aby zapsal a zveřejnil označení „HAIRTRANSFER“ jako ochrannou známku Společenství i pro ostatní výrobky a služby, jež jsou předmětem řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Přihlašovaná ochranná známka Společenství:	Slovní ochranná známka „HAIRTRANSFER“– přihláška č. 2 619 039
Výrobky nebo služby:	Výrobky a služby tříd 8, 22, 41 a 44 (mimo jiné elektrické a neelektrické strojky na stříhání vlasů, umělé a pravé vlasy, vzdělávání, zejména organizování a vedení seminářů průběžného vzdělávání, dále péče o zdraví a krásu, zejména péče a ošetřování vlasů)
Rozhodnutí napadené před	Odmítnutí zápisu průzkumovou referentkou odvolacím senátem:
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zamítnutí odvolání
Žalobní důvody:	Přihlašovaná ochranná známka má rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94; Přihlašovaná ochranná známka není výlučně popisná ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/26

Žaloba podaná dne 8. června 2004 Alessandrem Ianniellem proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-205/04)

(2004/C 217/47)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 8. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Alessandrem Ianniellem, s bydlištěm v Bruselu, zastoupeným Stéphanem Rodriguesem a Yolou Minatchym, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 18. února 2004, které obsahuje odpověď na stížnost Alessandra Ianniella a zrušuje posudek o hodnocení služby žalobce, který byl vyhotoven za období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002;

—	stanovil mimosmluvní odpovědnost Evropského společenství, která byla založena napadeným rozhodnutím a opožděným vyhotovením posudku o hodnocení služby žalobce za období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002;

—	přiznal žalobci náhradu škody z důvodu utrpěné újmy ve výši 5000 eur;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Tato žaloba směřuje proti rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 18. února 2004, ve kterém se zamítá stížnost sepsaná žalobcem navrhující přehodnocení posudku o hodnocení služby za období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002 a podle kterého nebylo třeba zahájit správní šetření ohledně určitých dokumentů, které byly předloženy Paritní hodnotící komisi Generálního ředitelství pro vnější vztahy.

Na podporu svých tvrzení žalobce uplatňuje porušení jistých zásad, např. práva na obhajobu, povinnost správního orgánu zachovávat nestrannost a povinnost odůvodnit akty.

Navíc napadené rozhodnutí porušilo právo žalobce na ochranu osobních údajů, povinnost náležité péče a zásadu řádné správy.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/26

Žaloba podaná dne 7. června 2004 (fax/e-mail ze dne 2. června 2004) Fernardem Rodriguesem Carvalhaisem proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-206/04)

(2004/C 217/48)

Jednací jazyk: portugalština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 7. června 2004 (fax/e-mail ze dne 2. června 2004) žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) Fernardem Rodriguesem Carvalhaisem, zastoupeným Paulem Graçou, advokátem.

Druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem byla PROFILPAS, S.N.C. (Ufficio Veneto Brevetti).

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM) ze dne 18. března 2004 (spojené věci R 2407/2002 ze dne 8. srpna 2002 a R 408/2003 1);

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Fernardo Rodrigues Carvalhais
Přihlašovaná ochranná známka Společenství:	Obrazová ochranná známka „PERFIX“, přihláška č. 1635515 pro výrobky třídy 6 (kovové profily a jejich příslušenství), třídy 17 (profily z plastických hmot a jejich příslušenství, spoje a lišty z plastických hmot) a třídy 19 [stavební materiály nekovové, keramické okraje (lišty) a spoje, mramorové okraje (lišty) a spoje a okraje (lišty) a spoje pro obklady obecně (neuvedené v jiných třídách)]
Majitel ochranné známky nebo označení, namítaných v námitkovém řízení:	PROFILPAS, S.N.C.
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Obrazová ochranná známka „CERFIX“ (ochranná známka Společenství č. 587725) a slovní ochranná známka „PROFIX“ (ochranná známka Společenství č. 771196)
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Zamítnutí námitek
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zrušení rozhodnutí námitkového oddělení a zamítnutí přihlášky
Dovolávané žalobní důvody:	Nesprávný výklad čl. 8 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 40/94 odvolacím senátem, pokud došel k závěru, že zápis přihlašované ochranné známky by mohl vést k nebezpečí záměny s ochrannými známkami Společenství č. 587725 a č. 771196. Podle 10. bodu odůvodnění směrnice o ochranných známkách závisí posouzení nebezpečí záměny na mnoha faktorech […]. Odvolací senát se v napadeném rozhodnutí dopustil zjevného omylu v posouzení tím, že poté, co obecně uvedl některé z těchto faktorů, nesplnil svoji povinnost jejich celkového posouzení. Napadené rozhodnutí rozborem kolidujících označení neprovedlo „celkové posouzení příslušných označení“, což je kritérium stanovené, mezi jinými, v rozsudku ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer (C 342/97, Recueil, s. I-3819, bod 25). Zjevný rozpor odvolacího senátu, který sice uvedl kritérium „celkového posouzení příslušných označení“, ale později použil k „rozebrání“ přihlašované ochranné známky Společenství kritérium opačné. Žalobce tvrdí, že odvolací senát dochází v rozhodnutí překvapivě k závěru, že přes veškeré odlišnosti mezi předmětnými označeními existuje nebezpečí záměny mezi příslušnými ochrannými známkami. V úvahu měly být vzaty rovněž veškeré ochranné známky Společenství přihlášené třetími osobami pro výrobky tříd 6, 17 a 19, které obsahují příponu a/nebo předponu „FIX“, z nichž některé jsou starší než ochranná známka toho, kdo podal námitky. Jestliže neexistuje nebezpečí záměny mezi nimi, nelze tvrdit, že ochranná známka žalobce může být zaměněna s ochrannou známkou toho, kdo podal námitky. Převažující prvek předmětných ochranných známek není samostatně uvažovaná část slova „FIX“, ale charakteristické zobrazení spojené s určitým grafickým vyjádřením. Závěrem: neexistuje nebezpečí záměny u spotřebitelů v případě, že na trhu vedle sebe existují odlišná označení, které se shodují pouze ve výrazu „FIX“.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/27

Žaloba podaná dne 9. června 2004 vládou Gibraltaru proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-211/04)

(2004/C 217/49)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 9. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství vládou Gibraltaru, zastoupenou M. Llamasem, J. Temple Langem, A. Petersenem a K. Nordlanderem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí v celém jeho rozsahu;

—	uložil Komisi Evropských společenství nahradit náklady na právní zastoupení a ostatní náklady, jakož i výdaje, které Gibraltaru vznikly v souvislosti s touto věcí.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Žalobkyně napadá rozhodnutí Komise ze dne 30. března 2004 o programu podpory, který má Spojené království v úmyslu provést s ohledem na reformu vlády Gibraltaru v oblasti daní ze zisků společností (1). V rozhodnutí Komise shledává, že navrhovaná daňová reforma představuje státní podporu neslučitelnou se společným trhem.

Podle žalobkyně Komise shledává reformu za regionálně selektivní v tom, že poskytuje společnostem v Gibraltaru ve srovnání se společnostmi ve Spojeném království daňové výhody a že je tato reforma materiálně selektivní v tom, že některé prvky poskytují některým společnostem v Gibraltaru daňové výhody vůči ostatním společnostem v Gibraltaru.

Na podporu své žaloby žalobkyně zaprvé uvádí, že Komise při zjištění, že navrhovaná daňová reforma Gibraltaru je regionálně selektivní, nesprávně použila právní předpisy a dopustila se nesprávného posouzení.

V tomto ohledu žalobkyně uvádí, že domněnka, že Gibraltar je součástí Spojeného království, je nesprávná. Podle žalobkyně je toto jasné podle vnitrostátního ústavního práva, mezinárodního veřejného práva a práva Společenství.

Žalobkyně kromě toho uvádí, že zásada regionální selektivity uplatňovaná Komisí nemůže být použita na Gibraltar. Podle žalobkyně se rozhodnutí týká dvou daňových pravomocí, které jsou zcela oddělené a navzájem se vylučují, a proto nemohou být daňové právní předpisy Gibraltaru považovány za odchylku od daňových právních předpisů Spojeného království.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Komise nepoužila při zjištění, že daňová reforma je materiálně selektivní, správně právní předpisy a dopustila se nesprávného posouzení. Podle žalobkyně má reforma obecnou povahu a představuje rozumnou volbu hospodářské politiky Gibraltaru.

Podle žalobkyně ustanovení, že společnosti, které nevykazují žádné zisky, nejsou zdaňovány, a že společnosti nejsou povinny zaplatit více než určitou maximální částku, jsou určena pouze k tomu, aby se zabránilo nadbytečnému zdaňování a nepoužijí se selektivně na určitou skupinu či kategorii.

Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise pochybila ve zjištění ohledně daně ze mzdy odváděné zaměstnavatelem a majetkové daně, které se nepoužijí na společnosti bez obchodních budov nebo zaměstnanců v Gibraltaru, že reforma vyjímá off-shore sektor a je z tohoto důvodu materiálně selektivní. Žalobkyně dále tvrdí, že Komise v tomto ohledu porušila základní procesní náležitosti, jelikož ani Spojenému království ani žalobkyni nebyla dána možnost se k této věci během formálního šetření vyjádřit.

Závěrem žalobkyně tvrdí, že reforma nemůže být považována za selektivní, jelikož její povaha, obecný záměr a základní prvky jsou navrhnuty tak, aby vyhovovaly zvláštním charakteristikám hospodářství Gibraltaru a zejména jeho omezené velikosti, nedostatku pracovní síly, průmyslu, ve kterém převládají služby, a operační jednoduchosti pro malou správu.

(1) Státní podpora C 66/2002 – Reforma vlády Gibraltaru v oblasti daní ze zisků společností

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/28

Žaloba podaná dne 8. června 2004 Royal County of Berkshire Polo Club Ltd proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

(Věc T-214/04)

(2004/C 217/50)

Jednací jazyk bude určen na základě čl. 131 odst. 2 jednacího řádu jazyk, v němž byla žaloba pod ána: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 8. června 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) Royal County of Berkshire Polo Club Ltd, se sídlem ve Windsoru (Spojené království), zastoupenou J. H. Maitlandem Walkerem a D. McFarlandem, advokáty.

Polo/Lauren Company LP byla rovněž účastníkem řízení před odvolacím senátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu ze dne 25. března 2004 ve věci R 273/2002-1, kterým byla zamítnuta přihláška žalobkyně.

—	uložil Úřadu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Žalobkyně
Dotčená ochranná známka Společenství:	Obrazová známka „ROYAL COUNTY OF BERKSHIRE POLO CLUB“ pro výrobky zařazené do třídy 3 (čistící přípravky atd.).
Majitel ochranné známky nebo označení namítaných v námitkovém řízení:	Polo Lauren Company LP
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Národní obrazové a slovní známky obsahující slovo „POLO“.
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Zamítnutí námitek.
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zrušení rozhodnutí námitkového oddělení; zamítnutí zápisu.
Dovolávané žalobní důvody:	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94(1 ). Žalobkyně tvrdí, že dotčená označení jsou odlišná.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství, Úř. věst. L 11, 14.1.1994, s. 1

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/29

Žaloba podaná dne 9. června 2004 Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-215/04)

(2004/C 217/51)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 9. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, zastoupeným M. Bethellem, zmocněncem, ve spolupráci s D. Andersonem QC a H. Daviesem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil napadené rozhodnutí v celém jeho rozsahu;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Žalobce napadá rozhodnutí Komise ze dne 30. března 2004 o programu podpory, který má Spojené království v úmyslu provést s ohledem na reformu vlády Gibraltaru v oblasti daní ze zisků společností (1). V rozhodnutí Komise shledává, že navrhovaná daňová reforma představuje státní podporu neslučitelnou se společným trhem.

Na podporu své žaloby žalobce tvrdí, že závěry Komise o regionální selektivitě jsou neplatné z důvodu hmotněprávních skutkových pochybení a jsou z hlediska práva nesprávné.

Podle žalobce Gibraltar, který je kolonií, jejíž samostatnou vládu musí Spojené království vytvářet podle Charty Spojených národů, netvoří součást Spojeného království, pokud jde o vnitrostátní, mezinárodní právo a právo Společenství. Kromě toho žalobce uvádí, že Gibraltar je oddělený od Spojeného království a nedostává od něj žádné dotace nebo finanční podpory. Žalobce rovněž uvádí, že daňové systémy Spojeného království a Gibraltaru jsou zcela oddělené a na sobě nezávislé a že návrhy reformy nepředstavují pro daňový systém uplatňovaný ve Spojeném království žádné snížení daní. Přístup Komise rovněž porušuje podle žalobce zásadu rovného zacházení, jelikož opatření přijatá souměrně rozvinutým regionem nemají být považována za státní podporu, zatímco stejná opatření přijatá nesouměrně rozvinutým regionem jsou za státní podporu považována.

Žalobce tvrdí, že závěry Komise ohledně materiální selektivity jsou z hlediska práva nesprávné a nedostatečně odůvodněné.

Žalobce závěrem tvrdí, že Komise porušila právo žalobce být vyslechnut v tom, že během řízení podle čl. 88 odst. 2 ES nezmínila některé skutečnosti, na základě kterých odůvodnila své rozhodnutí.

(1) Státní podpora C 66/2002 – Reforma vlády Gibraltaru v oblasti daní ze zisků společností

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/29

Žaloba podaná dne 9. června 2004 European Environmental Bureau a Stichtung Natuur en Millieu proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-236/04)

(2004/C 217/52)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 9. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství European Environmental Bureau se sídlem v Bruselu (Belgie) a Stichtung Natuur en Millieu se sídlem v Utrechtu (Nizozemí), zastoupenými P. van den Biesenem a B. Arentzem, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

—	částečně zrušil rozhodnutí Komise 2004/248/ES (1), v části, jež se týká čl. 2 odst. 3 a čl. 3 písm. b);

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Komise se napadeným rozhodnutím rozhodla nepozměnit přílohu I ke směrnici 91/414 (2) ve smyslu zařazení atrazinu mezi tam uvedené účinné látky. Článek 4 směrnice 91/414 stanoví, že členské státy mohou povolit pouze takové přípravky na ochranu rostlin, které obsahují účinné látky uvedené v příloze I. Tím, že Komise zamítla zařazení atrazinu do přílohy I, rozhodla o nepovolení dalšího používání přípravků na ochranu rostlin, které obsahují tuto látku.

Žalobkyně nezpochybňují tento aspekt rozhodnutí, ale spíše některá přechodná ustanovení, která umožňují, aby přípravky obsahující atrazine byly, za určitých podmínek zaměřených na minimalizaci rizik, omezeně používány do 30. června 2007. V preambuli k tomuto rozhodnutí Komise odůvodňuje tato přechodná opatření stávajícím nedostatkem účinných alternativ a potřebou poskytnout čas pro jejich vývoj.

Žalobkyně na podporu své žaloby uvádějí, že napadená ustanovení porušují směrnici 91/414. Článek 8 této směrnice stanoví, že členské státy mohou opakovaně povolit na období 12 let používání účinné látky, která již byla na trhu dva roky po oznámení směrnice. Atrazine takovou účinnou látkou je. Pokud však mezitím takové účinné látky do přílohy I zařazeny nebyly, pak podle tvrzení žalobkyň, ve směrnici 91/414 není právní základ umožňující pokračující užívání po uplynutí dvanáctiletého přechodného období. Žalobkyně proto tvrdí, že Komise napadeným rozhodnutím vytvořila nový základ pro pokračující povolování atrazinu, ačkoliv podle směrnice 91/414 k tomu neměla oprávnění.

Žalobkyně také tvrdí, že Komise porušila směrnici 92/43 (3) tím, že do napadeného rozhodnutí nezahrnula další omezení vztahující se ke zvláštním oblastem ochrany, konkrétně k síti Natura 2000, uvedené v čl. 3 směrnice 92/43.

(1) Úř. věst L 78, 16.3.2004, s. 53.

(2) Směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. L 230, 19. 8. 1991, s. 1)

(3) Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, 22. 7. 1992, s. 7).

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/30

Žaloba podaná dne 11. června 2004 Italskou republikou proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-239/04)

(2004/C 217/53)

Jednací jazyk: italština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 11. června 2004 žaloba podaná Italskou republikou, zastoupenou státním advokátem Danilem del Gaizem proti Komisi Evropských společenství.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	prohlásil napadené rozhodnutí za neplatné;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Tato žaloba je namířena proti rozhodnutí Komise K(2004)930 konečné ze dne 30. března 2004, které se vztahuje k řízení č. K 62/2003 (dříve NN 7/2003), které prohlásilo naléhavá opatření týkající se zaměstnanosti, která Itálie zavedla zákonem ze dne 14. února 2003 pozměněným zákonem č. 81 ze dne 17. dubna 2003, za státní podporu neslučitelnou se společným trhem. Žalovaná se zejména domnívá, že předmětná podpora přiznává finanční zvýhodnění nabyvatelům podniků ve finančních obtížích, které podléhají nucené správě, mají alespoň 1000 zaměstnanců a do 30. dubna 2003 uzavřely kolektivní smlouvu s Ministerstvem práce ohledně schválení převodu zaměstnanců, jakož i podniků ve finančních obtížích, které podléhají nucené správě a které mají nejméně 1000 zaměstnanců a jsou subjektem převodu.

Na podporu svých tvrzení žalobkyně uvádí, že:

—	předmětná podpora je opatřením obecné povahy s úmyslem příslibu zaměstnání, a proto nenarušuje ani nemůže narušit hospodářskou soutěž a tím pádem není státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES,

—	posouzení Komise o slučitelnosti podpory je vyvráceno dočasnou platností opatření, které je odůvodněno potřebou čelit dočasné vážné krizi zaměstnanosti a které je omezeno na období nezbytně nutné na zvládnutí situace v souladu se zásadou přiměřenosti,

—

došlo k porušení obecných směrů pro státní podpory na záchranu a restrukturalizaci s ohledem na prodej Ocean SpA společnosti Brandt Italia v tom, že bod 100 těchto obecných směrů výslovně odkazuje na podporu, která se neoznamuje, s uvedením, že Komise musí zkoumat slučitelnost jakékoliv podpory určené k záchraně a restrukturalizaci, která byla přiznána bez povolení Komise, se společným trhem.

—	došlo k porušení nařízení Komise (ES) č. 2204/2002 ze dne 12. prosince 2002 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory zaměstnanosti (1) v tom, že žalovaná nepovažovala předmětnou podporu za slučitelnou s tímto nařízením.

(1) Úř. věst. 2002 L 331, s.3

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/30

Žaloba podaná dne 9. června 2004 Evropským úřadem pro životní prostředí a Stichting Natuur en Millieu proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-241/04)

(2004/C 217/54)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 9. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Evropským úřadem pro životní prostředí, Brusel, Belgie a Stichting Natuur en Millieu, Utrecht, Nizozemí, zastoupenými P. van den Biesenem a B.Arentzem, advokáty.

Žalobci navrhují, aby Soud:

—	částečně zrušil rozhodnutí Komise 2004/247/ES (1), a to v rozsahu týkajícím se čl. 2 odst. 3 a čl. 3 písm. b);

—	uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Napadeným rozhodnutím se Komise rozhodla neupravit přílohu I směrnice 91/414 (2) tak, že by mezi účinné látky v ní uvedené zařadila „Simazine“. Článek 4 směrnice 91/414 stanoví, že pouze ty přípravky na ochranu rostlin, které obsahují účinné látky uvedené v příloze I, mohou být povoleny členskými státy. Odmítnutím zařazení Simazine do přílohy I Komise rozhodla nepovolit další užití přípravků na ochranu rostlin obsahujících tuto látku.

Žalobci nenapadají tento aspekt rozhodnutí, avšak určitá přechodná ustanovení, která do 30. června 2007 a za podmínek směřujících k minimalizaci rizik umožňují určité omezené užití přípravků obsahujících Simazine. V preambuli tohoto rozhodnutí Komise odůvodnila tato přechodná opatření stávajícím nedostatkem použitelných alternativních přípravků a potřebou získání času pro jejich vývoj.

Na podporu své žaloby se žalobci rovněž dovolávají žalobních důvodů a tvrzení, kterých se titíž žalobci dovolávají ve věci T-236/04.

(1) Úř. věst. L 78, 16.3.2004, s. 50.

(2) Směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh, Úřední věstník L 230, 19.8.1991, s. 1 - 32

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/31

Žaloba podaná dne 17. června 2004 Elisabeth Saskia Smit proti Europolu

(Věc T-244/04)

(2004/C 217/55)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 17. června 2004 žaloba podaná proti Europolu Elisabeth Saskia Smit, s bydlištěm v Scheveningen (Nizozemsko), zastoupenou P. de Casparisem a M.F. Baltussenem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Europolu ze dne 19. května 2003 společně s rozhodnutím o stížnosti žalobkyně ze dne 19. března 2004;

—	uložil Europolu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Žalobkyně tvrdí, že ji žalovaný ve svém rozhodnutí nezohlednil pro řadu volných míst. Žalobkyně uvádí, že se žalovaný dopustil zjevně nesprávného posouzení.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/31

Žaloba podaná dne 17. června 2004 Jacquesem Wunenburgerem proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-246/04)

(2004/C 217/56)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 17. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Jacquesem Wunenburgerem, s bydlištěm v Záhřebu (Chorvatsko), zastoupeným Ericem Boigelotem, advokátem.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—

zrušil rozhodnutí Davida O' Sullivana, generálního tajemníka, které přijal dne 11. září 2003 jako odvolací hodnotitel a kterým byl žalobce zkrácen na svých právech tím, že se jím potvrzuje a s konečnou platností schvaluje posudek o vývoji služby žalobce za období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002;

—	zrušil uvedený posudek;

—	zrušil výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti žalobce, která byla podána v souladu s čl. 90 odst. 2 služebního řádu dne 9. prosince 2003, byla zapsána pod číslem R/711/03 a směřovala ke zrušení napadeného rozhodnutí;

—

přiznal žalobci náhradu škody za nemajetkovou újmu a dopad na jeho služební postup, jak z důvodu zásadních porušení, tak i z důvodu značného zpoždění ve vyhotovení uvedeného posudku, přičemž náhrada škody byla oceněna dle zásady spravedlivého posouzení ve výši 4.000 eur s výhradou zvýšení nebo snížení v průběhu řízení;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Na podporu své žaloby se žalobce dovolává porušení druhého pododstavce článku 25 a článků 26 a 43 služebního řádu, jakož i obecných prováděcích ustanovení týkajících se použití článku 43 přijatých Komisí dne 26. dubna 2002. Rovněž se dovolává porušení práva na obhajobu, zásady řádné správy, povinnosti péče, zásady rovného zacházení, jakož i zjevného omylu v posouzení.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/32

Žaloba podaná dne 17. června 2004 Asociación de Exportadores Españoles de Productos Farmacéuticos („ASEPROFAR“) a Española de Desarrollo e Impulso Farmacéutico, S.A. („EDIFA“) proti Komisi Evropských Společenství

(Věc T-247/04)

(2004/C 217/57)

Jednací jazyk: španělština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 17. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských Společenství Asociación de Exportadores Españoles de Productos Farmacéuticos („ASEPROFAR“) a Española de Desarrollo e Impulso Farmacéutico, S.A. („EDIFA“), se sídlem v Madridu, zastoupenými Luizem Ortizem Blancem, advokátem.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

—

zrušil rozhodnutí Komise obsažené v dopisech ze dne 2. dubna, 6. května a 10. května 2004, kterým se odkládají stížnosti zapsané pod čísly P/2002/4609 a 2003/5119 (pokud se týkají použitelnosti článku 29 ES) na základě toho, že Real Decreto 725/2003 ze dne 13. června 2003 neporušil článek 29 ES ani článek 10 ES ve spojení s článkem 29 ES;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Předložená žaloba směřuje ke zrušení rozhodnutí obsaženého v dopisech Komise ze dne 2. dubna a 6. a 10. května 2004, kterým se odmítají stížnosti podané žalobkyněmi (P/2002/2609 a 2003/5119) z důvodu přijetí Real Decreto 725/2003 ze dne 13. června 2003, kterým se provádějí určité aspekty čl. 100 odst. 2 zákona 25/1990 o léčivech.

Tento Real Decreto ukládá velkoobchodům, které distribuují farmaceutické výrobky, aby zdravotnické správě oznamovaly množství léčiv dodávaná lékárnám nebo jiným velkoobchodům. Tato informace je poté veřejnou správou poskytnuta farmaceutickým laboratořím. Žalobkyně mají za to, že farmaceutické laboratoře tak mohou přijímat účinná opatření k blokování vývozů uskutečňovaných velkoobchody do jiných zemí Společenství, protože mají informace o tom, které velkoobchody vyvážejí léčiva, jaké farmaceutické výrobky jsou vyváženy a v jakých množstvích.

Z tohoto důvodu mají žalobkyně za to, že uvedený Real Decreto porušil článek 29 smlouvy o ES nebo její článek 10 ve spojení s článkem 29.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/32

Žaloba podaná dne 21. června 2004 Scania AB (Publ) proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-248/04)

(2004/C 217/58)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 21. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Scania AB (Publ), se sídlem v Södertälje (Švédsko), zastoupenou D. Artsem a F. Herbertem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise ze dne 7. dubna 2004, kterým Komise schválila společnosti Volvo převod A- akcií prostřednictvím společnosti Ainax;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Žalobkyně uvádí, že schválení spojení podniků Volvo a Renault Vehicules Industriels (1) Komisí bylo podmíněno tím, že společnost Volvo převede své akcie společnosti Scania (závazek Scania). Komise v napadeném rozhodnutí přijala návrhy společnosti Volvo na převod, podle nichž společnost Volvo převede zbývající akcie společnosti Scania na dceřinou společnost Ainax. Žalobkyně dále uvádí, že akcie společnosti Ainax budou rozděleny jako dividendy mezi akcionáře společnosti Volvo.

Podle názoru žalobkyně napadené rozhodnutí porušuje závazek týkající se společnosti Scania stanovený rozhodnutím Komise ze dne 1. září 2000, jakož i čl. 6 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odst. 2 nařízení č. 4064/89 (2).

Podle žalobkyně vytvoření zprostředkovatelské struktury, společnosti Ainax, zachovává balík akcií v současné době kontrolovaný společností Volvo, namísto jeho rozdělení mezi akcionáře společnosti Volvo. Žalobkyně dále tvrdí, že vzhledem k tomu, že společnost Renault má přibližně 20 % podíl ve společnosti Volvo, kontroluje společnost Renault přibližně 20 % společnosti Ainax, která naopak kontroluje přibližně 25 % společnosti Scania. Žalobkyně proto tvrdí, že uspořádání převodu akcií zajišťuje společnosti Renault a nepřímo společnosti Volvo podstatný vliv na žalobkyni a privilegovanou interní znalost jejích obchodních tajemství. Žalobkyně tak není schopna, podle svého tvrzení, jednat jako nezávislá alternativa ke skupině Volvo/Renault V.I.

(1) Rozhodnutí Komise ze dne 1. září 2000, kterým se prohlašuje spojení za slučitelné se společným trhem (věc č. IV/M.1980 – 3* VOLVO/RENAULT V.I.) v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 4064/89 (Úř. věst. C 301, s. 23)

(2) Nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. 1990 L 257, s. 13)

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/33

Žaloba podaná dne 21. června 2004 Philippem Combescotem proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-249/04)

(2004/C 217/59)

Jednací jazyk: italština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 21. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Philippem Combescotem, zastoupeným Albertem Maritatim a Viola Messa, advokáty.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	uznal naprostou protiprávnost chování úředníka, nadřízeného P. Combescota, a jeho dopad na jeho profesní život, na jeho služební postup, a tím i na jeho zdravotní stav a v důsledku toho určil jeho právo na pomoc upravenou článkem 24 služebního řádu;

—	uznal protiprávnost posudku o vývoji služebního poměru, vyplývající ze stavu vážného a nenapravitelného nepřátelství mezi žalobcem a jeho nadřízeným;

—	uznal nárok P. Combescota na odškodnění utrpěné nemajetkové újmy a újmy utrpěné v rámci jeho profesního života a služebního postupu, které musí být stanoveny v minimální výši , EUR.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

V projednávaném případě žalobce tvrdí, že byl vystaven ze strany svého nadřízeného osobním a profesním výhružkám, zastrašování a ponižování v době, kdy byl přidělen k Delegaci Komise v Guatemale, kde vykonával funkce místního poradce. Jednalo se celkem o řadu diskriminačních postojů, které negativně ovlivnily jeho profesní život a které měly vážné následky pro jeho zdravotní stav.

Zamítnutí žádosti o pomoc ve smyslu článku 24 služebního řádu musí být tedy posouzeno jako právně neodůvodněné. Mimoto posudek o vývoji služebního poměru, týkající se sporného období, musí být také z právního hlediska považován za protiprávní.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/33

Žaloba podaná dne 21. června 2004 Philippem Combescotem proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-250/04)

(2004/C 217/60)

Jednací jazyk: italština

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—

zrušil rozhodnutí o vyloučení jeho žádosti o účast ve výběrovém řízení na místo vedoucího delegace v Kolumbii zveřejněné dne 28. května 2003 COM/091/03 volná místa; v důsledku toho zrušil celé výběrové řízení a následné rozhodnutí o přidělení místa, jež bylo předmětem výběrového řízení; uznal, že Philippe Combescot utrpěl újmu na své pověsti a na svém profesionálním postavení, která měla závažné dopady na jeho psychickou vyrovnanost způsobené protiprávním rozhodnutím o vyloučení z výběrového řízení; rozhodl o zaplacení částky ve výši 100 000 euro ve prospěch Philippa Combescota jako náhrady škody.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Žalobce v projednávané věci napadá odmítnutí žalované přijmout jeho kandidaturu na uvolněné pracovní místo vedoucího delegace v Kolumbii.

Na podporu svých tvrzení se žalobce dovolává:

—	porušení oznámení o volném místu, neboť důvody, pro které byla jeho kandidatura vyloučena (skutečnost, že neměl dvouletou pracovní zkušenost jako vedoucí jednotky), nebyly v oznámení v žádném případě předvídány;

—	porušení zásady zákazu diskriminace, neboť kandidatury ostatních úředníků nacházejících se v podobném postavení jako žalobce, byly přijaty;

—

nedostatek odůvodnění a nesprávné posouzení z důvodu, že žalobkyně nevzala v úvahu skutečnost, že úloha a úkoly, které žalobce ve skutečnosti vykonával, byť v úředním postavení místního poradce v Guatemale, jsou rovnocenné úloze a úkolům vedoucího jednotky, neboť byl pověřen řízením delegace v Guatemale v plné nezávislosti na úrovni řízení a hospodaření.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/34

Žaloba podaná dne 22. června 2004 Řeckou republikou proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-251/04)

(2004/C 217/61)

Jednací jazyk: řečtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 22. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Řeckou republikou, zastoupenou V. Kontolaimosem a I. Chalkiasem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise 2004/457/ES ze dne 29. dubna 2004 (Úř. věst. L 156, 30.4.2004).

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Napadeným rozhodnutím vyloučila Komise v rámci účetní závěrky provedené dle nařízení (EHS) č. 729/70 některé výdaje Řecké republiky v odvětví ovoce a zeleniny a v odvětví veřejného skladování z financování Společenstvím, v důsledku čehož tyto výdaje nebyly uznány za zákonné výdaje Společenství a byly přičteny k tíži Řecké republice.

Některé tyto výdaje se týkaly veřejného skladování rýže v rozpočtových letech 1999-2001. Komise zdůvodnila jejich neuznání pozdním dodáním částečného množství rýže k intervenci. Řecká republika opírá svou žalobu v souvislosti s těmito výdaji o porušení zásady přiměřenosti, jelikož Komise neuznala stávku řidičů nákladních automobilů za vyšší moc. Dále byla dle žalobkyně porušena zásada legitimního očekávání, neboť útvary Komise nezaujaly včas stanovisko ke sdělení o zamýšlené opožděné intervenční dodávce způsobené vyšší mocí. Dále byla porušena povinnost odůvodnění v souvislosti s nedodržením instrukce VI-5330/97, která upravuje použití paušálních oprav v případě, že nemůže být zjištěna skutečná výše plateb, jež nebyly řádně provedeny.

Další část výdajů vyloučených z financování souvisí dle tvrzení žalobkyně s opravou provedenou v důsledku nezaplacení minimální ceny producentům broskví. Řecká republika uznává, že platby směřovaly přímo výrobním organizacím a nikoli zpracovatelům, stalo se tak však v důsledku zvláštních okolností, které tento postup, který je slučitelný s cíli společné zemědělské politiky a společné organizace trhu, dle názoru žalobkyně ospravedlňují, zvláště proto, že v důsledku výše uvedeného nevznikla žádná škoda. Kromě toho je výše opravy vypočítána nesprávně.

Pokud jde o opravu ve výši 2 % týkající se programu podpory pro nejchudší osoby, uplatňuje Řecká republika nesprávný výklad článků 1, 2 a 9 nařízení Komise (EHS) č. 3149/92 (1), nesprávné posouzení skutkového stavu a nedostatečné odůvodnění.

Pokud jde o opravu týkající se tříletého restrukturalizačního programu pro ovoce a zeleninu, uplatňuje Řecká republika nesprávný výklad článku 2 nařízení Rady (EHS) č. 3816/92 (2) a nesprávné posouzení skutkového stavu, neboť platit se má dle žalobkyně za to, co bylo vytvořeno během těchto tří let, nikoli však za to, co fungovalo, a rovněž se má platit za restrukturalizační práce, které byly prováděny v půlroce následujícím po tříletém období a zaplaceny v prvním pololetí roku 2000.

Řecká republika se konečně dovolává obecného důvodu neplatnosti týkajícího se všech částí napadeného rozhodnutí a uplatňuje, že Komise nebyla v uvedené době dle čl. 7 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1258/1999 (3) ve spojení s článkem 8 nařízení Komise (ES) č. 1663/95 (4), na jejímž základě musí sdělení upravené v článku 8 nařízení č. 1663/1995 obsahovat odhad položek určených k opravě, aby bylo možné stanovit období 24 měsíců, které musí předcházet opravám, oprávněna provádět opravy pro příslušná období.

(1) Nařízení Komise (EHS) č. 3149/92 ze dne 29. října 1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro dodávky potravin z intervenčních zásob ve prospěch nejchudších osob ve Společenství (Úř. věst. L 313, 30.10.1992, s. 50).

(2) Nařízení Rady (EHS) č. 3816/92 ze dne 28. prosince 1992, kterým se v odvětví ovoce a zeleniny zrušuje vyrovnávací mechanismus v obchodu mezi Španělskem a ostatními členskými státy a související opatření (Úř. věst. L 387, 31.12.1992, s. 10).

(3) Nařízení Rady (ES) č. 1258/1999 ze dne 17. května 1999 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 160, 26.6.1999, s. 103).

(4) Nařízení Komise (ES) č. 1663/95 ze dne 7. července 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 729/70 týkající se postupu schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF (Úř. věst. L 158, 8.7.1995, s. 6).

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/35

Žaloba podaná dne 18. června 2004 Caviar Anzali proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu

(Věc T-252/04)

(2004/C 217/62)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 18. června 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu společností Caviar Anzali, se sídlem v Colombes (Francie), zastoupenou Jean-François Jésusem, advokátem.

Novomarket S.A. byla rovněž účastníkem řízení před druhým odvolacím senátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu ze dne 19. dubna 2004 (věc R 479/2003-2, Caviar Anzali v. Novomarket);

—	uložil Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Novomarket S.A.
Dotčená ochranná známka Společenství	Obrazová ochranná známka „Asetra“ pro, mimo jiné, výrobky tříd 29 a 31 (přihláška č. 2187805)
Majitel ochranné známky nebo označení namítaného v námitkovém řízení:	Caviar Anzali S.A.
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Národní a mezinárodní obrazová ochranná známka „Astara“ pro výrobky třídy 29
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Zamítnutí námitek
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zamítnutí odvolání
Žalobní důvody:	Žalobkyně tvrdí, že povaha režimu zavedeného před odvolacím senátem předpokládá, aby žádost byla předmětem nového průzkumu, a že předání překladu po lhůtě stanovené námitkovým oddělením nemohlo způsobit zamítnutí námitek.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/35

Žaloba podaná dne 28. června 2004 Mundipharma AG proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc T-256/04)

(2004/C 217/63)

Jednací jazyk stanoven dle článku 131 odst. 2 jednacího řádu – jazyk, v němž byla vypracována žaloba: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 28. června 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) Mundipharma AG, se sídlem v Basel (Švýcarsko), zastoupenou F. Nielsenem, advokátem.

Dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem byla Altana Pharma AG, Konstanz (Německo).

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu ze dne 19. dubna 2004 (spisová značka odvolacího řízení: R 1004/2002-2);

—	uložil žalovanému úřadu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	ALTANA Pharma AG
Dotčená ochranná známka Společenství:	Slovní ochranná známka „RESPICUR“ pro výrobky zařazené do třídy 5 (terapeutika dýchacích cest) – přihláška č. 949 156
Majitel ochranné známky nebo označení, namítaných v námitkovém řízení:	Žalobkyně
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Německá slovní ochranná známka „RESPICORT“ pro výrobky zařazené do třídy 5 (farmaceutické výrobky a jiné výrobky pro léčebné účely; náplasti)
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Zamítnutí námitky
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zrušení rozhodnutí námitkového oddělení a zamítnutí námitky
Dovolávané žalobní důvody:	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/36

Žaloba podaná dne 23. června 2004 C.E.S.T.A.S. - Centro di Educazione Sanitaria e Tecnologie Appropriate Sanitarie proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-260/04)

(2004/C 217/64)

Jednací jazyk: italština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 23. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství C.E.S.T.A.S. - Centro di Educazione Sanitaria e Tecnologie Appropriate Sanitarie, zastoupenou Nicolettou Amadei a Charlesem Turkem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil napadené rozhodnutí ve všech jeho částech;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Tato žaloba směřuje ke zrušení rozhodnutí Komise (delegace ve Guinejské republice) ze dne 21. dubna 2004, kterým bylo žalobkyni, nevládní organizaci působící v Guineji od roku 1987, uloženo zaplatit částku 959 543 835 guinejských franků (rovná se 397 126,02 eur) z důvodu neopodstatněných výdajů vynaložených na uskutečňování projektů, za které byla odpovědná.

Na podporu svých tvrzení se žalobkyně dovolává:

—

porušení podstatných formálních náležitostí pro nedostatek a nesoudržnost odůvodnění, jakož i pro nedostatek právního základu. Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že napadený „note de débit“ zmiňuje pouze dohodu „Amélioration des conditions de vie à l'intérieur du pays – 7 ACP GUI 019-4-AT CESTAS“, i když neexistuje žádná dohoda s tímto názvem, a proto není jasně zřejmé, na jaký vztah nebo jaké vztahy mezi žalobkyní a guinejskou vládou se napadené rozhodnutí vztahuje. Na druhé straně CESTAS podotýká, že neexistuje jakýkoliv právní základ, na kterém je založen napadený akt. Konečně výzva k zaplacení neposkytuje žádné vysvětlení, pokud jde o účetní kritéria, na základě kterých Komise stanovila spornou částku;

—	toho, že napadené rozhodnutí lze rovněž zrušit vzhledem k tomu, že výzva k zaplacení, ve které byla žalobkyně vyzvána k zaplacení předmětné částky, pochází od Komise, která je třetí stranou ve vztahu ke smlouvám uzavřeným na různé projekty v Guineji;

—	porušení nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (1), neboť nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o obdržení opisu zprávy Ernst & Young, na základě které bylo napadené rozhodnutí přijato;

—	porušení práv žalobkyně na obhajobu;

—	porušení zásady kontradiktornosti a zásady řádné správy.

Žalobkyně v tomto ohledu zejména zdůrazňuje, že analýza domnělých nedostatků žalobkyně byla zcela vykonána externím subjektem, Ernst & Young, který není skutečnou třetí stranou ve vztahu k hlavním účastníkům řízení, ale je naopak institucí placenou guinejskou vládou, a že z toho důvodu nemůže být považován za nestranného.

(1) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/36

Žaloba podaná dne 1. července 2004 Španělským královstvím proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-266/04)

(2004/C 217/65)

Jednací jazyk: španělština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 1. července 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Španělským královstvím, s adresou pro účely doručování na Velvyslanectví Španělska v Lucemburku, Boulevard Emmanuel Servais 4-6, zastoupeným advokátem Fernandem Díez Morenem, jako zmocněncem.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 29. dubna 2004 ve vztahu ke Španělsku, pokud jde o vyloučení finančního vyrovnání za stažení ovoce a zeleniny z trhu (5 253 604,00 EUR) a o vyloučení v odvětví kulturních plodin a prémií na chov dobytka, s výjimkou částky týkající se hospodářského roku 2000/2001 v La Rioja v odvětví kulturních plodin (1 659 053,00 EUR), a

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Pokud jde o žalující stát, napadené rozhodnutí zahrnuje čtyři vyloučení: a) finanční vyrovnání za stažení ovoce a zeleniny z trhu; b) podporu na zpracování citronů; c) dodávky potravin z intervenčních zásob určených k distribuci nejchudším osobám; a d) kulturní plodiny a prémie na chov dobytka. Předložená žaloba se vztahuje pouze na vyloučení finančního vyrovnání za stažení ovoce a zeleniny z trhu (5 253 601 EUR, kvůli údajným nedostatečným kontrolám v oblastech Murcia a Valencia) a na vyloučení v odvětví kulturních plodin a prémií na chov dobytka, s výjimkou částky týkající se hospodářského roku 2000/2001 v La Rioja, ve vztahu ke kulturním plodinám, a částka, jejíž vyloučení je považováno za nepřípustné, tudíž činí v tomto odvětví 1 659 053 EUR.

K podpoře svých požadavků Španělsko uvádí následující žalobní důvody:

—

Finanční vyrovnání za stažení ovoce a zeleniny z trhu

V této části je zdůrazněno, že přestože španělské úřady v důsledku mylného výkladu neprovedly kontrolu 100 % staženého zboží, přijaly opatření ke změně postupu neprodleně poté, co byly na omyl upozorněny Evropským účetním dvorem. K tomu je dále doplněno, že není logické, aby bylo Španělsko penalizováno za problém vzniklý mylným výkladem právního předpisu, který byl napraven neprodleně, jakmile mu byl oznámen, maje na zřeteli jednak to, že španělské úřady vynaložily řádnou péči k nápravě problému zjištěného Účetním dvorem, a jednak to, že nad rámec předepsaných kontrol byly ve zvýšené míře prováděny kontroly na místě.

—

Kulturní plodiny a prémie na chov dobytka

Ohledně této záležitosti je tvrzeno, že v souladu s čl. 7 odst. 4 nařízení (ES) č. 1258/99 ve vztahu k čl. 5 odst. 2 nařízení (EHS) č. 729/70 měly být vyloučeny z finanční opravy veškeré výdaje País Vasco (Baskicko), které se týkaly hospodářského roku 1998/1999 a hospodářského roku 1999/2000 a jejichž platby byly uskutečněny před 31. lednem 1999, respektive 31. lednem 2000. Obdobné tvrzení platí pro La Rioja.

Na druhé straně lze jen obtížně dovodit, že v oblasti prémií na chov dobytka byla dodržena podmínka sdělení stanovená článkem 8 nařízení (EHS) 1663/95.

Španělské království tvrdí, že ve skutečnosti byly příslušné platby na prémie na chov dobytka za zúčtovací období 1998, 1999 a 2000 již předmětem auditu a vyúčtování při šetření 2000/07. Tudíž pokud jde o žádosti z roku 1998, 1999 a 2000 pro País Vasco a žádosti z roku 1998 a 2000 pro La Rioja, Komise provádí finanční opravu bez zohlednění toho, že její služby při tomto zmíněném šetření došly k závěru, že ve vztahu k uvedeným žádostem není třeba provádět finanční opravy. Šetření 2000/2011 tedy nyní sleduje znovuotevření již dříve uzavřeného případu s tím, že by se útvar odlišný od EZOZF zabýval stejnými žádostmi z let 1998 až 2000, které již byly ve své době prověřeny, včetně zkoumání stejné stránky použití sankcí s odlišnými závěry ve vztahu k rozsahu použití vyloučení z financování.

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/37

Žaloba podaná dne 28. června 2004 Spa Monopole, Compagnie fermière de Spa proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM)

(Věc T-268/04)

(2004/C 217/66)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 28. června 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM) Spa Monopole, Compagnie fermière de Spa, se sídlem ve Spa (Belgie), zastoupenou Emmanuelem Cornum, Ericem De Gryse a Donatienne Moreau, advokáty.

Druhým účastníkem řízení před prvním odvolacím senátem byla Cottee Dairy Products Pty Limited.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil napadené rozhodnutí;

—	uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Cottee Dairy Products Pty Limited
Dotčená ochranná známka Společenství:	Slovní ochranná známka „SPA“ pro výrobky třídy 1 (přihláška č. 911388)
Namítané ochranné známky nebo označení:	Slovní a obrazové ochranné známky „SPA“ zapsané v Beneluxu pro výrobky třídy 32, obchodní firma a označení podniku společnosti, která podala námitky.
Majitel ochranné známky nebo označení, namítaných v námitkovém řízení:	S.A. Spa Monopole, Compagnie fermière de Spa
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Zamítnutí žádosti o zápis
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zrušení rozhodnutí námitkového oddělení
Dovolávané žalobní důvody:	Porušení čl. 8 odst. 5 nařízení (ES) č. 40/94 (1 )

(1) Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství, Úř. věst. L 11, 14.1.1994, s. 1

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/38

Žaloba podaná dne 29. června 2004 IDOM, S.A. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

(Věc T-269/04)

(2004/C 217/67)

Jednací jazyk: španělština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 29. června 2004 žaloba podaná proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) IDOM, S.A., se sídlem v Bilbau (Španělsko), zastoupenou Tatianou Villate Consonni, advokátkou u Ilustre Colegio de Madrid.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 27. dubna 2004 ve věci R-153/2003-2;

—	zrušil rozhodnutí 3707/2002 vydané v námitkovém řízení B282733 v části, která zamítá námitky podané jménem IDOM, S.A. a která připouští přihlášku napadené ochranné známky pro třídu 37 a část třídy 42;

—	potvrdil tvrzení odvolatele tím, že nařídí příslušnému námitkovému oddělení OHIM, aby zcela zamítlo zápis dotčené ochranné známky, a

—	uložil OHIM náhradu nákladů řízení vzniklých v tomto řízení v případě, že bude ve sporu neúspěšný.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Přihlašovatel ochranné známky Společenství:	Idom Incorporated
Přihlašovaná ochranná známka Společenství:	Obrazová ochranná známka „IDOM“ – přihláška č. 1 185 800 pro služby tříd 35, 37 a 42 (řízení, poradenství a informatika)
Majitel ochranné známky nebo označení, namítaných v námitkovém řízení:	Žalobkyně
Namítaná ochranná známka nebo označení:	Obrazová ochranná známka Společenství IDOM (č. 847 236), španělské obrazové ochranné známky IDOM (č. 789 822, 789 823, 1 195 931, 2 052 592, 2 052 593) a španělská slovní ochranná známka IDOM (č. 217 244), pro služby tříd 35, 37 a 42
Rozhodnutí námitkového oddělení:	Vyhovění námitkám, pokud jde o služby třídy 35 pokryté oběma ochrannými známkami a jejich zamítnutí ve vztahu ke službám tříd 37 a 42
Rozhodnutí odvolacího senátu:	Zamítnutí odvolání
Dovolávané žalobní důvody:	Nesprávný výklad čl. 8 odst. 1 písm. b) a článku 4 nařízení (ES) č. 40/94

28.8.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 217/39

(2004/C 217/71)

Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unie

Úř. věst. C 201, 7.8.2004

Dřívější publikace

Úř. věst. C 190, 24.7.2004

Úř. věst. C 179, 10.7.2004

Úř. věst. C 168, 26.6.2004

Úř. věst. C 156, 12.6.2004

Úř. věst. C 146, 29.5.2004

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://europa.eu.int/eur-lex

CELEX: http://europa.eu.int/celex

		ISSN 1725-5163
Úřední věstník Evropské unie		C 217

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 47 28. srpna 2004

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	I Informace
	Soudní dvůr
	SOUDNÍ DVŮR
2004/C 217/1	Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 29. června 2004 ve věci C-486/01 P: Front national proti Evropskému parlamentu (Opravný prostředek — Prohlášení o vytvoření skupiny ve smyslu čl. 29 odst. 1 jednacího řádu Evropského parlamentu — Nedostatek politické spřízněnosti — Retroaktivní rozpuštění skupiny TDI — Vzájemný opravný prostředek — Výklad čtvrtého pododstavce článku 230 ES — Pojem rozhodnutí týkajícího se „bezprostředně a osobně“ fyzické nebo právnické osoby — Nepřípustnost žaloby podané národní politickou stranou)	1

2004/C 217/2	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 8. července 2004 ve spojených věcech C-502/01 a C-31/02 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Sozialgericht Hannover a Sozialgericht Aachen): Silke Gaumain-Cerri proti Kaufmännische Krankenkasse-Pflegekasse a Maria Barth proti Landesversicherungsanstalt Rheinprovinz (Sociální zabezpečení — Volný pohyb pracovníků — Smlouva o ES — Nařízení (EHS) č. 1408/71 — Dávky určené k pokrytí rizika odkázanosti na péči třetího — Platba příspěvků na starobní pojištění třetí osoby poskytující péči osobě odkázané na její péči v rámci pojištění pro případ odkázanosti)	1

2004/C 217/3	Rozsudek Soudního dvora (pléna) ze dne 29. června 2004 ve věci C-110/02: Komise Evropských společenství proti Radě Evropské unie (Podpora portugalské vlády chovatelům prasat — Podpora mající umožnit vrácení podpor, které byly prohlášeny za neslučitelné se společným trhem — Rozhodnutí Rady, které prohlašuje takovouto podporu za slučitelnou se společným trhem — Protiprávnost — Čl. 88 odst. 2 třetí pododstavec ES)	2

2004/C 217/4	Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 24. června 2004 ve věci C-269/02: Komise Evropských společenství proti Francouzské republice (Nesplnění povinnosti státem — Neprovedení směrnice 98/24/ES ve stanovené lhůtě — Ochrana zdraví a bezpečnosti zaměstnanců — Rizika spojená s chemickými činiteli používanými při práci)	3

2004/C 217/5	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 1. července 2004 ve věci C-295/02 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Niedersächsiches Oberverwaltungsgericht): Gisela Gerken proti Amt für Agrarstruktur Verden (Společná zemědělská politika — Integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor Společenství — Nařízení (EHS) č. 3887/92 a (ES) č. 2419/2001 — Žádosti o podpory „na zvířata“ — Nesrovnalosti — Snížení výše podpory — Čl. 2 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 — Zpětná použitelnost méně přísného ustanovení)	3

2004/C 217/6	Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 1. července 2004 ve spojených věcech C-361/02 a C-362/02 (žádost Dioikitiko Efeteio Peirairos o rozhodnutí o předběžné otázce): Elliniko Dimosio proti Nikolaosu Tsapalosovi a Konstantinosu Diamantakisovi (Směrnice 76/308/EHS — Vzájemná pomoc při vymáhání cel — Použitelnost na pohledávky vzniklé před vstupem směrnice v platnost)	4

2004/C 217/7	Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 8. července 2004 ve věci C-27/03: Komise Evropských společenství proti Belgickému království (Nesplnění povinnosti státem — Životní prostředí — Směrnice 91/271/EHS — Rozhodnutí 93/481/EHS — Odvádění a čištění městských odpadních vod — Neprovedení směrnice v předepsané lhůtě)	4

2004/C 217/8	Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 1. července 2004 ve věci C-65/03: Komise evropských společenství proti Belgickému království (Nesplnění povinnosti státem — Články 12, 149 a 150 ES — Maturitní vysvědčení získané v jiném členském státě — Přístup k vysokoškolskému vzdělávání)	5

2004/C 217/9	Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 8. července 2004 ve věci C-127/03: Komise Evropských společenství proti Trendsoft (Irl) Ltd (Rozhodčí doložka — Vrácení záloh — Úroky z prodlení — Rozsudek pro zmeškání)	5

2004/C 217/0	Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 22. června 2004 ve věci C-155/03: Komise Evropských společenství proti Francouzské republice („Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 2000/70/ES — Zdravotnické prostředky obsahující stabilní deriváty z lidské krve nebo lidské plazmy — Neprovedení směrnice“)	6

2004/C 217/1	Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 8. července 2004 ve věci C-166/03: Komise Evropských společenství proti Francouzské republice (Nesplnění povinnosti státem — Článek 28 ES — Uvádění na trh děl z drahých kovů — Pojmenování „zlato“ nebo „slitina zlata“)	6

2004/C 217/2	Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 1. července 2004 ve věci C-169/03 (žádost Regeringsrätten o rozhodnutí o předběžné otázce): Florian W. Wallentin proti Riksskatteverket („Volný pohyb osob — Pracovníci — Daň z příjmu — Částečné zdanění poplatníka pobírajícího malou část příjmů v jednom členském státě a majícího bydliště v jiném členském státě“)	7

2004/C 217/3	Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 8. července 2004 ve věci C-214/03: Komise Evropských společenství proti Rakouské republice (Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 88/609/EHS — Znečištění ovzduší — Velké spalovací zdroje)	7

2004/C 217/4	Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 8. července 2004 ve věci C-292/03: Komise Evropských společenství proti Finské republice (Nesplnění povinnosti státem — Životní prostředí — Vozidla s ukončenou životností — Směrnice 2000/53/ES)	8

2004/C 217/5	Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 1. července 2004 ve věci C-311/03, Komise Evropských společenství proti Francouzské republice (Nesplnění povinností státem — Směrnice 1999/44/ES — Neprovedení ve stanovené lhůtě)	8

2004/C 217/6	Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 1. července 2004 ve věci C-331/03: Komise Evropských společenství proti Francouzské republice (Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 2000/53/ES — Neprovedení ve stanovené lhůtě)	9

2004/C 217/7	Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 8. července 2004 ve věci C-389/03: Komise Evropských společenství proti Belgickému království (Nesplnění povinnosti státem — Neprovedení směrnice 1999/74/ES)	9

2004/C 217/8	Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 8. července 2004 ve věci C-400/03 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce tribunal d'instance du VIIe arrondissement de Paris): Waterman SAS proti Directeur général des douanes et droits indirects (Společný celní sazebník — Kombinovaná nomenklatura — Položka sazebníku — Kazety na plnicí pera)	10

2004/C 217/9	Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 1. července 2004 ve věci C-448/03: Komise Evropských společenství proti Francouzské republice (Nesplnění povinnosti státem — Neprovedení směrnice 98/44/ES)	10

2004/C 217/0	Věc C-241/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale Amministrativo Regionale della Liguria, druhého senátu, ze dne 22. dubna 2004 ve věci Acquedotto De Ferrari Galliera s.p.a. proti Provincia di Genova a dalším	11

2004/C 217/1	Věc C-242/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale Amministrativo Regionale della Liguria, druhého senátu, ze dne 22. dubna 2004 ve věci Acquedotto Nicolay s.p.a. proti Provincia di Genova a dalším	11

2004/C 217/2	Věc C-247/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 28. května 2004 ve věci Transport Maatschappij Traffic B.V. proti Staatssecretaris van Economische Zaken	12

2004/C 217/3	Věc C-248/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 9. června 2004 ve věci Koninklijke Coöperatie Cosun U.A. proti Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit	12

2004/C 217/4	Věc C-255/04: Žaloba podaná dne 14. června 2004 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice	12

2004/C 217/5	Věc C-257/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Court of Appeal (England and Wales), Civil Division ze dne 15. června 2004 ve věci Michael Jason Clarke proti Frank Staddon Ltd a J.C. Caulfield, C.F. Caulfield a K.V. Barnes a Marshalls Clay Products Ltd	13

2004/C 217/6	Věc C-259/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením High Court of Justice, The Person Appointed by the Lord Chancellor under Section 76 of the Trade Marks Act 1994, on Appeal from the Registrar of Trade Marks, ze dne 26. května 2004 ve věci Elizabeth Emanuel a Continental Shelf 128 Ltd	13

2004/C 217/7	Věc C-260/04: Žaloba podaná dne 17. června 2004 Komisí Evropských společenství proti Italské republice	14

2004/C 217/8	Věc C-275/04: Žaloba podaná dne 29. června 2004 Komisí Evropských společenství proti Belgickému království	15

2004/C 217/9	Věc C-282/04: Žaloba podaná dne 30. června 2004 Komisí Evropských společenství proti Nizozemskému království	15

2004/C 217/0	Věc C-283/04: Žaloba podaná dne 1. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Nizozemskému království	16

2004/C 217/1	Věc C-285/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Tribunale di Oristano ze dne 14. června 2004 ve věci Medda Ignazio a Banco di Napoli SpA proti autonomnímu regionu Sardinie	17

2004/C 217/2	Věc C-286/04 P : Opravný prostředek podaný dne 5. července 2004 Eurocermex SA proti rozsudku vydanému dne 29. dubna 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-399/02, Eurocermex SA v. Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)	17

2004/C 217/3	Věc C-291/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozsudkem Tribunal de Police de Neufchâteau (Belgie) ze dne 4. června 2004 ve věci Ministère public proti Henrimu Léonovi Schmitzovi	17

2004/C 217/4	Věc C-299/04: Žaloba podaná dne 14. července 2004 Komisí Evropských společenství proti Řecké republice	18

	SOUD PRVNÍHO STUPNĚ
2004/C 217/5	Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 10. června 2004 ve věci T-275/01, Mercedes Alvarez Moreno proti Evropskému parlamentu (Úředníci — Pomocný zaměstnanec — Konferenční tlumočník — Článek 74 ŘOZ — Skončení pracovního poměru)	19

2004/C 217/6	Věc T-158/04: Žaloba podaná dne 26. dubna 2004 Erichem Drazdanskym proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	19

2004/C 217/7	Věc T-162/04: Žaloba podaná dne 30. dubna 2004 Eugénio Branco Lda. proti Komisi Evropských společenství	20

2004/C 217/8	Věc T-180/04: Žaloba podaná dne 25. května 2004 Przedsiebiorstwem Polmos Bialystock proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)	21

2004/C 217/9	Věc T-183/04: Žaloba podaná dne 25. května 2004 Tokai Europe GmbH proti Komisi Evropských společenství	21

2004/C 217/0	Věc T-185/04: Žaloba podaná dne 25. května 2004 společností Lancôme Parfums et Beauté & Cie proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu	22

2004/C 217/1	Věc T-188/04: Žaloba podaná dne 24. května 2004 Freixenet S.A. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu.	22

2004/C 217/2	Věc T-189/04: Žaloba podaná dne 24. května 2004 Christianem van der Haegen proti Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru	23

2004/C 217/3	Věc T-192/04: Žaloba podaná dne 28. května 2004 Flex Equipos de Descanso, S.A. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)(OHIM)	23

2004/C 217/4	Věc T-199/04: Žaloba podaná dne 28. května 2004 Gul Ahmed Textile Mills Ltd proti Radě Evropské unie	24

2004/C 217/5	Věc T-200/04: Žaloba podaná dne 28. května 2004 autonomním regionem Sardinie proti Komisi Evropských společenství	24

2004/C 217/6	Věc T-204/04: Žaloba podaná dne 7. června 2004 Indorata-Servicos e Gestao Lda proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	25

2004/C 217/7	Věc T-205/04: Žaloba podaná dne 8. června 2004 Alessandrem Ianniellem proti Komisi Evropských společenství	26

2004/C 217/8	Věc T-206/04: Žaloba podaná dne 7. června 2004 (fax/e-mail ze dne 2. června 2004) Fernardem Rodriguesem Carvalhaisem proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	26

2004/C 217/9	Věc T-211/04: Žaloba podaná dne 9. června 2004 vládou Gibraltaru proti Komisi Evropských společenství	27

2004/C 217/0	Věc T-214/04: Žaloba podaná dne 8. června 2004 Royal County of Berkshire Polo Club Ltd proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)	28

2004/C 217/1	Věc T-215/04: Žaloba podaná dne 9. června 2004 Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska proti Komisi Evropských společenství	29

2004/C 217/2	Věc T-236/04: Žaloba podaná dne 9. června 2004 European Environmental Bureau a Stichtung Natuur en Millieu proti Komisi Evropských společenství	29

2004/C 217/3	Věc T-239/04: Žaloba podaná dne 11. června 2004 Italskou republikou proti Komisi Evropských společenství	30

2004/C 217/4	Věc T-241/04: Žaloba podaná dne 9. června 2004 Evropským úřadem pro životní prostředí a Stichting Natuur en Millieu proti Komisi Evropských společenství	30

2004/C 217/5	Věc T-244/04: Žaloba podaná dne 17. června 2004 Elisabeth Saskia Smit proti Europolu	31

2004/C 217/6	Věc T-246/04: Žaloba podaná dne 17. června 2004 Jacquesem Wunenburgerem proti Komisi Evropských společenství	31

2004/C 217/7	Věc T-247/04: Žaloba podaná dne 17. června 2004 Asociación de Exportadores Españoles de Productos Farmacéuticos (ASEPROFAR) a Española de Desarrollo e Impulso Farmacéutico, S.A. (EDIFA) proti Komisi Evropských Společenství	32

2004/C 217/8	Věc T-248/04: Žaloba podaná dne 21. června 2004 Scania AB (Publ) proti Komisi Evropských společenství	32

2004/C 217/9	Věc T-249/04: Žaloba podaná dne 21. června 2004 Philippem Combescotem proti Komisi Evropských společenství	33

2004/C 217/0	Věc T-250/04: Žaloba podaná dne 21. června 2004 Philippem Combescotem proti Komisi Evropských společenství	33

2004/C 217/1	Věc T-251/04: Žaloba podaná dne 22. června 2004 Řeckou republikou proti Komisi Evropských společenství	34

2004/C 217/2	Věc T-252/04: Žaloba podaná dne 18. června 2004 Caviar Anzali proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu	35

2004/C 217/3	Věc T-256/04: Žaloba podaná dne 28. června 2004 Mundipharma AG proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)	35

2004/C 217/4	Věc T-260/04: Žaloba podaná dne 23. června 2004 C.E.S.T.A.S. - Centro di Educazione Sanitaria e Tecnologie Appropriate Sanitarie proti Komisi Evropských společenství	36

2004/C 217/5	Věc T-266/04: Žaloba podaná dne 1. července 2004 Španělským královstvím proti Komisi Evropských společenství	36

2004/C 217/6	Věc T-268/04: Žaloba podaná dne 28. června 2004 Spa Monopole, Compagnie fermière de Spa proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM)	37

2004/C 217/7	Věc T-269/04: Žaloba podaná dne 29. června 2004 IDOM, S.A. proti Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)	38

2004/C 217/8	Výmaz věci T-304/99	38

2004/C 217/9	Výmaz věci T-69/02	38

2004/C 217/0	Výmaz věci T-249/03	38

	III Oznámení
2004/C 217/1	Poslední publikace Soudního dvora v Úředním věstníku Evropské unieÚř. věstník C 201 ze dne 7.8.2004	39