29.5.2004

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/1

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Arbeitsgericht München (Německo) ze dne 26. února 2004 ve věci Werner Mangold proti Rüdigerovi Helmovi

(Věc C-144/04)

(2004/C 146/01)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce usnesením Arbeitsgericht München (Německo) ze dne 26. února 2004 ve věci Werner Mangold proti Rüdigerovi Helmovi, která došla Kanceláři Soudního dvora dne 17. března 2004 a kterou Arbeitsgericht München žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1a.)

Je třeba ustanovení 8 bod 3 rámcové dohody (směrnice Rady 1999/70/ES (1) ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS) vykládat v tom smyslu, že toto ustanovení provedené ve vnitrostátním právu brání zhoršení vyplývajícímu ze snížení věku z 60 na 58 let?

1.b.)

Je třeba ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody (směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS) vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu právnímu předpisu takovému, jako je ten v tomto sporu, který nepředvídá omezení odpovídající jednomu z třech předpokladů uvedených v tomto bodu?

2.)

Je třeba článek 6 směrnice Rady 2000/78/ES (2) ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu právnímu předpisu takovému, jako je ten v tomto sporu, který povoluje stanovit dobu určitou u pracovního poměru zaměstnanců starších 52 let a navíc bez objektivního důvodu, a to v rozporu se zásadou, která vyžaduje takovýto objektivní důvod?

3.)	Bude-li na jednu z těchto tří otázek odpovězeno kladně: je vnitrostátní soudce povinen nepoužít vnitrostátní právní předpis odporující právu Společenství a použít obecnou zásadu vnitrostátního práva, na základě které je dovoleno stanovit dobu určitou pouze na základě objektivního důvodu?

---

(1)  Úř. věst. L 175, S. 43

(2)  Úř. věst. L 303, S. 16

---

29.5.2004

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/1

---

Žaloba podaná dne 31. března 2004 Finskou republikou proti Komisi Evropských společenství

(Věc C-162/04)

(2004/C 146/02)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 31. března 2004 žaloba směřující proti Komisi Evropských společenství podaná Finskou republikou zastoupenou panem A. Guimaraesem-Purokoskim, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

i)	zrušil rozhodnutí Komise 2004/136/ES ze dne 4. února 2004 vylučující z financování Společenství některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) (1) v rozsahu, v němž se týká Finska;

ii)	uložil Komisi náhradu nákladů řízení. podpůrně:

iii)	zrušil rozhodnutí Komise 2004/136/ES ze dne 4. února 2004 vylučující z financování Společenství některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) v rozsahu, v němž se týká částky 3 194 596 EUR;

iv)	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Finsko má za to, že přijetím sporného rozhodnutí:

i)	Komise špatně uplatnila čl. 9 odst. 2 nařízení č. 3887/92 (2) a nesprávně posoudila situaci v Severní Karélii. Neprokázala, že finský kontrolní systém podpor na plochu obsahuje v Severní Karélii významné mezery a že finské úřady nepřijaly jí vyžadovaná nápravná opatření;

ii)	Komise nesprávně posoudila situaci v Severní Ostrobotnii, v Severním Savo, ve Středním Finsku, v Kainuu a v Laponsku. Neprokázala, že finský kontrolní systém podpor na plochu obsahuje v uvažovaných regionech významné mezery a že finské orgány nepřijaly jí vyžadovaná nápravná opatření;

iii)	Komise porušila zásadu přiměřenosti tím, že vztáhla sporné rozhodnutí nejen na Severní Karélii, ale i na Severní Ostrobotnii, na Severní Savo, na Střední Finsko, na Kainuu a na Laponsko. Konečně,

iv)	Komise neprokázala, že postupy opatření používané v kontrolním systému podpor na plochu v Severní Karélii, v Severní Ostrobotnii, v Severním Savo, ve Středním Finsku, v Kainuu a v Laponsku jsou v rozporu s právem Společenství.

---

(1)  Úř. věst. L 40 ze dne 12. února 2004, s. 31.

(2)  Nařízení Komise (EHS) č. 3887/92 ze dne 23. prosince 1992 o prováděcích postupech integrovaného administrativního a kontrolního systému týkajícího se určitých režimů podpor Společenství, Úř. věst. L 391 ze dne 31. prosince 1992, s. 36.

---

29.5.2004

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/2

---

Žaloba podaná dne 5. dubna 2004 Komisí Evropských společenství proti Rakouské republice

(Věc C-168/04)

(2004/C 146/03)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 5. dubna 2004 žaloba směřující proti Rakouské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou pí Barbarou Eggers a p. Enricem Traversou, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalující strana navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

shledal, že Rakouská republika porušila povinnosti, které jí jsou uloženy na základě článku 49 Smlouvy o ES tím, že ponechala v platnosti § 18 odst. 12 až 16 Ausländerbeschäftigungsgesetz, jakož i § 10 odst. 1 bod 3 Fremdengesetz, které nepřiměřeným způsobem omezují vysílání pracovníků, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, v rámci poskytování služeb.

—	uložil Rakouské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Poskytovatelé služeb usazení v jiném členském státě jsou znevýhodňováni v případě vysílání pracovníků, kteří jsou původem z třetích zemí, do Rakouska tím, že se musí podrobit třem kontrolním postupům u třech různých rakouských správních orgánů. Kromě víza předvídaného Fremdengesetz (zákon o cizincích) vydávaného příslušnými konzuláty a ohlašovacího postupu, který má kontrolovat platové a pracovní podmínky v souladu s Arbeitsvetragsrechtsanpassungsgesetz (AVRAG) (zákon přizpůsobující právo použitelné na pracovní smlouvy), Ausländerbeschäftigungsgesetz (AuslBG) vyžaduje například získání „potvrzení o vyslání přijetí ES“ u krajských úřadů práce.

I   „Potvrzení o přijetí ES“, § 18 odst. 12 až 16 Ausländerbeschäftigungsgesetz

Nutnost získat „potvrzení o přijetí ES“ v souladu s § 18 odst. 12 až 16 Ausländerbeschäftigungsgesetz má omezující důsledky na volný pohyb služeb ve Společenství.

Nutnost získat „potvrzení o přijetí ES“ kromě vstupního víza tak, jak to stanoví Fremdengesetz a nutnost ohlašovacího postupu tak, jak ho předvídá AVRAG, jsou nepřiměřené s ohledem na cíle sledované Rakouskou republikou, to jest zabránit zneužití a chránit pracovníky.

1   Předcházení zneužití

Rakouské pravidlo je v rozporu se zásadou přiměřenosti, protože účinná kontrola podmínek vysílání v rámci volného poskytování služeb může být zajištěna méně donucujícími prostředky.

Povinnost předložit vízum může stačit k uspokojení odůvodněného zájmu členského státu na ověření podmínek vysílání pracovníků podniku, který je poskytovatelem služeb, jenž jsou státními příslušníky třetích zemí. Jakákoli doplňková kontrola taková, jako je ta používaná zde formou potvrzení o přijetí ES vydávaného jiným správním orgánem, je neodůvodněná.

2   Dodržování platových a pracovních podmínek

Podmínka stanovená v § 18 odst. 13 bod 2 AuslBG, podle které je potvrzení o přijetí ES vydáno pouze tehdy, jsou-li dodrženy podmínky použitelné v Rakousku pokud jde o plat a pracovní podmínky tak, jak jsou stanoveny v AVRAG, má za důsledek rovněž nepřiměřenou dvojí kontrolu.

Nutnost získat potvrzení o přijetí ES a postup, který je s tím spojen, jsou nepřiměřené s ohledem na cíl ochrany pracovníků sledovaný tímto pravidlem, protože Rakouská republika má již k dispozici méně donucující prostředky.

Rakouská republika provedla směrnici o vysílání pracovníků prostřednictvím AVRAG, který stanoví možnosti následné kontroly pro ověření, zda jsou požadované mzdy skutečně vyplaceny.

3   Obvyklí pracovníci podniku

Požadavek být zaměstnán alespoň jeden rok u poskytovatele služeb nebo mít s tímto poskytovatelem uzavřenu smlouvu na dobu neurčitou, který je obsažen v § 18 odst. 13 bod 1 Ausländerbeschäftigungsgesetz jako podmínka pro vydání potvrzení o přijetí ES představuje omezení volného poskytování služeb, které není nijak odůvodněno. Cíl předejít zneužití může být rovněž dosažen méně omezujícími opatřeními.

II   Odmítnutí vydání povolení k pobytu, § 10 odst. 1 bod 3 Fremdengesetz

V souladu s § 10 odst. 1 bod 3 Fremdengesetz je nutné odmítnout vydání povolení k pobytu, vstoupil-li pracovník na území členského státu již bez víza. Toto ustanovení brání vyslání, i když poskytovatel může prokázat legalitu tohoto vyslání, tj. když již podal žádost, na základě které může členský stát přistoupit k potřebnému ověření.

Automatické odmítnutí povolení k pobytu tak, jak je stanoveno v § 10 odst. 1 bod 3 Fremdengesetz, nesouvisí s cílem kontroly podmínek, kterým podléhá právo pobytu a v důsledku toho musí být považováno za protiprávní.

Automatické odmítnutí víza tak, jak je stanoveno v případě vstupu na území členského státu, který je protiprávní jen z důvodu nesplnění formálních náležitostí, se závažně dotýká volného poskytování služeb a činí ho v určitých odvětvích zdánlivým. Za současného stavu práva Společenství má Rakouská republika k dispozici prostřednictvím kontrol vykonávaných v rámci vydávání víza před vstupem na území prostředek stejně účinný ale méně donucující pro ověření, zda státní příslušník třetího státu vstupuje na jeho území za účelem poskytování služeb.

---

29.5.2004

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/3

---

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozhodnutím VAT and Duties Tribunals, London Tribunal Centre, ze dne 2. dubna 2004 ve věci Abbey National plc (s Inscape Investments Ltd jako společníkem v řízení) proti Commissioners of Customs and Excise.

(Věc C-169/04)

(2004/C 146/04)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla rozhodnutím VAT and Duties Tribunals, London Tribunal Centre (Anglie), ze dne 2. dubna 2004 ve věci Abbey National plc (s Inscape Investments Ltd jako společníkem v řízení) proti Commissioners of Customs and Excise, které došlo Kanceláři Soudního dvora dne 5. dubna 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

VAT and Duties Tribunals, London Tribunal Centre, žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1)

Znamená osvobození od daně pro „spravování zvláštních investičních fondů, jak je vymezují členské státy“, obsažené v čl. 13B písm. d) bodě 6 Šesté směrnice o DPH (1), že členské státy mají pravomoc vymezit činnosti zahrnující „spravování“ zvláštních investičních fondů, jakož i pravomoc určit ty zvláštní investiční fondy, které jsou od daně osvobozeny?

2)

Je-li odpověď na první otázku záporná a pojem „spravování“ v čl. 13B písm. d) bodě 6 Šesté směrnice o DPH má mít se zřetelem na směrnici Rady 85/611/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů („směrnice SKIPCP“) (2) ve znění jejích změn samostatný význam v právu Společenství, představují poplatky spojené s činností depozitáře nebo správce za služby, které poskytli podle článků 7 a 14 směrnice SKIPCP, podle ustanovení vnitrostátní právní úpravy a stanov příslušného fondu od daně osvobozená plnění zahrnutá ve „spravování zvláštních investičních fondů“ podle čl. 13B písm. d) bodu 6 Šesté směrnice o DPH?

3)

Je-li odpověď na první otázku záporná a pojem „spravování“ má mít samostatný význam v právu Společenství, uplatní se osvobození od daně pro „spravování zvláštních investičních fondů“ v čl. 13B písm. d) bodu 6 Šesté směrnice o DPH na služby poskytované třetí osobou, co se týče správního řízení fondů?

---

(1)  Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, 13.6. 1977, s. 1)

(2)  ze dne 20. prosince 1985 (Úř. věst. L 375, 31.12. 1985, s. 3).

---

29.5.2004

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/4

---

Žaloba podaná dne 13. dubna 2004 Španělským královstvím proti Komisi Evropských společenství

(Věc C-175/04)

(2004/C 146/05)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 13. dubna 2004 žaloba proti Komisi Evropských společenství podaná Španělským královstvím zastoupeným pí Lourdes Fraguas Gadea, Abogado del Estado, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalující strana navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

zrušil rozhodnutí ze dne 4. února 2004 (1) v rozsahu, v němž vylučuje Španělsko z financování Společenství ve výši 7 314 177 eur z důvodu „nedostatků v jakostních kontrolách“ v případě produkční podpory určené zpracovatelům rajčat a ve výši 1 277 630,65 eura z důvodu „nedodržení harmonogramu dodávek“ v případě podpory určené producentům některých citrusových plodů;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Pokud jde o o produkční podporu ve prospěch zpracovatelů rajčat:

Služby Komise se domnívají, že postup uplatněný pro jakostní kontrolu konečných produktů není v souladu s článkem 15 nařízení Komise (ES) č. 504/97 ze dne 19. března 1997, kterým se stanoví prováděcí pravidla nařízení Rady (ES) č. 2201/96 pokud jde o režim produkčních podpor v odvětví produktů zpracovaných z ovoce a zeleniny. V důsledku toho navrhují paušální srážku ve výši 10 % celkových výdajů vynaložených v členském státě v rámci této podpory. Ve Španělsku jsou však každoročně prováděny ve všech podnicích během celého hospodářského roku kontroly. Kromě toho je v souladu s čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení č. 504/97 ve vybraných podnicích („vzorkový soubor“) prováděna doplňková analytická kontrola konečných produktů, jež mohou být předmětem žádosti o podporu, z čehož nelze vyvozovat, že ostatní podniky se dopustily porušování předpisů.

Pokud jde o podporu producentům některých citrusových plodů:

Služby Komise navrhují finanční srážku na základě toho, že smluvní množství byla rozdělena do různých dodacích období. Španělsko však během hospodářského roku 1997/98 zaznamenalo značně nadprůměrné deště, které způsobily v některých oblastech nebo místech obtíže se sklizní zralých plodů a zpoždění v dozrávání pozdních odrůd. Tyto podmínky změnily harmonogramy dodávek stanovené ve smlouvách. Španělské orgány se od počátku dovolávaly zapříčinění vyšší mocí. Navíc pro víceleté smlouvy neexistovaly během hospodářského roku 1997/98 žádné předpisy upravující převody mezi v harmonogramu čtvrtletně stanovenými množstvími. Jelikož nařízení takový případ neupravilo, tuto praxi nelze tudíž považovat za protiprávní, a to tím spíše, že převody smluvně stanovených množství mezi různými dodacími obdobími byly v pozdějších hospodařských letech povoleny.

---

(1)  Rozhodnutí Komise 2004/136/ES ze dne 4. února 2004 vylučující z financování Společenství některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), Úř. věst. L 40, s. 31.

---

29.5.2004

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/5

---

Žaloba podaná dne 18. března 2004 společností Railion Deutschland AG proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-109/04)

(2004/C 146/06)

Jednací jazyk: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 18. března 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství společností Railion Deutschland AG, se sídlem v Mohuči (Německo), zastoupenou p. H. Johlenem, advokátem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise K(2003)4660 v konečném znění ze dne 12. prosince 2003 konstatující, že prominutí dovozních cel není v daném zvláštním případě odůvodněné;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Žalobkyně je podnikem provozujícím železniční dopravu zboží. Žaloba napadá rozhodnutí Komise, kterým zamítla žádost Spolkové republiky Německo, v níž požadovala prominutí celního dluhu ve prospěch žalobkyně. Tento celní dluh vznikl na základě toho, že žalobkyně údajně přepravovala po železnici alkohol ze svobodného celního pásma Brém do svobodného celního pásma Hamburku a deklarovala tento alkohol jako barvu. Žalobkyně se domnívá, že žádná skutečnost nenasvědčuje tomu, že učinila takové nesprávné celní prohlášení. Z Hamburku bylo zboží nakonec dopraveno do České republiky, a to v souladu s platnými předpisy.

Žalobkyně zejména uplatňuje, že rozhodnutím byly porušeny podstatné formální náležitosti, protože nebylo dodrženo právo být slyšen. Formálně byla žalobkyně zajisté vyzvána, aby předložila svá vyjádření. Nicméně žalobkyně se domnívá, že zamítavé rozhodnutí žalované, v rozporu s tím, co předpokládá právo být slyšen, neodpovědělo na předložená tvrzení. Žalobkyně tvrdí, že Komise nevzala v úvahu to, co jí vylíčila ohledně různých rizik, kterým je společnost provozující železniční nebo námořní dopravu vystavena ve svobodném celním pásmu. Žalobkyně se domnívá, že Komise ve svém rozhodnutí vyšla ze zásady, že se žalobkyní jako společností provozující železniční dopravu bude zacházeno stejně jako se společností provozující námořní dopravu.

Žalobkyně kromě toho uvádí, že rozhodnutí je v rozporu s článkem 239 celního kodexu Společenství. Poukazuje na nepřesná nebo neúplná zjištění skutečností a popírá existenci „zvláštních okolností“. Žalobkyně je toho názoru, že je vystavena zvýšenému riziku, že bude uvedena v omyl, pokud jde o povahu dopravovaného zboží z důvodu zjednodušených správních postupů spojených se železničním tranzitem. Soudí, že pokud jde o ni, nemůže toto riziko odstranit, ani jej mít pod kontrolou. Zejména vysvětluje, že je prakticky nemožné kontrolovat kontejnery.

Konečně žalobkyně uplatňuje, že co se týče rozhodnutí o prominutí cla upraveného v článku 239 celního kodexu Společenství, je třeba vzít v úvahu skutečnost, že Evropská společenství neutrpěla žádnou finanční škodu a ani neexistovalo nebezpečí jejího vzniku, protože alkohol byl určen pro český trh a byl tam ostatně dopraven.

---

29.5.2004

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/5

---

Žaloba podaná dne 1. dubna 2004 KM Europa Metal AG, Tréfimétaux S.A. a Europa Metalli S.p.A. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-127/04)

(2004/C 146/07)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 1. dubna 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství KM Europa Metal AG, Osnabruck (Německo), Tréfimétaux S.A., Courbevoie (Francie) a Europa Metalli S.p.A., Florencie (Itálie), zastoupenými p. M. Siragusou, p. A. Wincklerem, p. G. Cesare Rizzou, p. T. Grafem a p. M. Piergiovannim, advokáty.

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

—	podstatně snížil pokutu uloženou žalobkyním rozhodnutím Komise Evropských společenství, které bylo přijato dne 16. prosince 2003 ve věci COMP/E-1/38.240

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení a též výdajů vynaložených žalobkyněmi v souvislosti s poskytnutím bankovní záruky namísto zaplacení pokuty uložené společnosti KME během projednávání věci Soudem.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

V napadeném rozhodnutí Komise shledala, že žalobkyně, mimo jiné, porušily článek 81 ES a čl. 53 odst. 1 dohody o EHP tím, že se podílely na dohodách a jednáních ve vzájemné shodě, které ovlivnily trh EHP s průmyslovými měděnými trubkami dodávanými ve vrstevně navinutých kotoučích. Z těchto důvodů Komise uložila žalobkyním společně a nerozdílně pokutu ve výši 18 990 000 eur.

Žalobkyně nepopírají zjištění obsažená v rozhodnutí týkající se jejich porušení pravidel hospodářské soutěže ES a EHP, ale tvrdí, že se Komise dopustila několika skutkových a právních omylů při výpočtu výše pokuty. Zaprvé se domnívají, že při stanovení základu pokuty a při výpočtu její složky odrážející délku trvání Komise porušila zásady přiměřenosti a rovného zacházení tím, že nevzala v úvahu statisticky bezvýznamný dopad předmětných dohod na trh a změny, k nimž došlo v kartelových činnostech.

Žalobkyně dále namítají, že Komise při posuzování závažnosti porušení hrubě nadhodnotila hospodářský dopad předmětných dohod tím, že spíše než trh zpracovatelských služeb vzala v úvahu velikost trhu s polotovary (měděné průmyslové trubky).

Žalobkyně též tvrdí, že Komise chybně opomenula vzít v úvahu několik polehčujících okolností, to jest: omezené provedení předmětných dohod žalobkyněmi, jejich okamžité a dobrovolné ukončení porušování; strukturální krizi oboru výroby průmyslových trubek a spolupráci žalobkyň s Komisí. Žalobkyně namítají, že snížení pokuty o 30 %, které jim bylo přiznáno, bylo založeno na chybných skutkových předpokladech a bylo v rozporu s praxí Komise a s judikaturou. Dále uvádějí, že Komise protiprávně rozlišovala mezi nimi a jinou společností tím, že uplatňovala určité polehčující okolnosti pouze vůči posledně zmíněné společnosti a že bez jakéhokoli objektivního důvodu zacházela s touto společností daleko shovívavěji.

---

29.5.2004

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/6

---

Žaloba podaná dne 8. dubna 2004 panem Guiseppem Caló proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-134/04)

(2004/C 146/08)

Jednací jazyk: francouzština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 8. dubna 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství panem Guiseppem Caló, s bydlištěm v Lucemburku, zastoupeným panem Sébastienem Orlandi, panem Albertem Coolenem, panem Jean-Noëlem Louisem a panem Etiennem Marchalem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—	zrušil rozhodnutí Komise ze dne 30. března 2004 o obsazení funkce třídy A2 ředitele ředitelství „Statistiky zemědělství, rybolovu, strukturálních fondů a životního prostředí“ v GŘ EUROSTAT a o zamítnutí žádosti žalobce, kterou se uchází o toto místo;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Žalobce, úředník žalované přidělený k EUROSTATu jako ředitel ředitelství „Statistiky zemědělství, rybolovu, strukturálních fondů a životního prostředí“ byl přeložen do funkce hlavního poradce u generálního ředitele generálního ředitelství, ke kterému byl přidělený, přičemž bylo převedeno i jeho pracovní místo. Komise rovněž rozhodla o obsazení jeho původní funkce.

Žalobce napadl tato rozhodnutí u Soudu v rámci jiné věci (T-118/03 Caló v. Komise).

Touto žalobou žalobce zpochybňuje rozhodnutí jmenovat jiného úředníka na jeho původní funkci, předně se dovolávaje stejných žalobních důvodů jako dovolávaných ve věci T-118/03. Nadto uplatňuje, že vybraný uchazeč údajně nemá kvalifikaci požadovanou v dotyčném oznámení o uvolnění místa. Rovněž tvrdí, že se tento uchazeč zúčastnil schůze vedoucích kabinetů komisařů, na které bylo rozhodnuto o obsazení místa, o které se on sám ucházel. Žalobce na základě toho poukazuje na porušení zásad průhlednosti, spravedlnosti a nestrannosti, jakož i porušení práv obhajoby. Konečně žalobce poukazuje na skutečnost, že zcela chybí odůvodnění.

---

29.5.2004

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/6

---

Žaloba podaná dne 13. dubna 2004 p. Kurtem Mayerem, společností Tilly Forstbetriebe GesmbH, p. Antonem Volpinim de Maestrim a p. Johannesem Volpinim de Maestrim proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-137/04)

(2004/C 146/09)

Jednací jazyk: němčina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 13. dubna 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství p. Kurtem Martinem Mayerem, s bydlištěm v Eisentrattenu (Rakousko), společností Tilly Forstbetriebe GesmbH, se sídlem v Treibachu (Rakousko), p. Antonem Volpinim de Maestrim, s bydlištěm ve Spittal/Drau (Rakousko), jakož i p. Johannesem Volpinim de Maestrim, s bydlištěm v Seebodenu (Rakousko), zastoupenými p. M. Schaffgotschem, advokátem.

Žalobci navrhují, aby Soud:

—	zrušil celé napadené rozhodnutí Komise,

v případě, že tomuto návrhu nebude vyhověno, podpůrně navrhují, aby Soud

—	zrušil napadené rozhodnutí, pokud jde o všechny rakouské lokality významné pro Společenství (kód AT přílohy I napadeného rozhodnutí),

v případě, že tomuto návrhu nebude vyhověno, podpůrně navrhují, aby Soud

—	a) zrušil napadené rozhodnutí Komise v části týkající se zápisu lokality AT 2010000 „Nockberge“ a b) zrušil napadené rozhodnutí Komise v části týkající se zápisu lokality AT 2119000 „Gut Walterskirchen“;

v případě, že tomuto návrhu nebude vyhověno, podpůrně navrhují, aby Soud

—

zrušil zápis určitých lokalit v příloze I napadeného rozhodnutí posouzených za lokality významné pro Společenství pro stanoviště a druhy se stupněm zastoupení a celkovým hodnocením B, C a D (podpůrně C a D, a opět podpůrně výlučně C) v souladu se standardními formuláři členských států, a) pro veškeré lokality uvedené v napadeném rozhodnutí (tj. v příloze I), a podpůrně b) pro veškeré rakouské lokality (Kód AT přílohy I), a podpůrně c) pouze pro lokality AT 2102000 „Nockberge“ a AT 2119000 „Gut Walterkirchen“,

—	v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení k rukám zplnomocněného zástupce žalobců.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Touto žalobou žalobci napadají rozhodnutí Komise ze dne 22. prosince 2003, kterým se přijímá, podle směrnice Rady 92/43/EHS, seznam lokalit významných pro Společenství pro alpínskou biogeografickou oblast (1). Žalobci jsou zemědělci a lesníci, kteří na svých pozemcích vykonávají zemědělskou a lesní činnost, včetně druhotných činností, přičemž tyto pozemky leží v „lokalitách významných pro Společenství“ stanovených v napadeném rozhodnutí. Žalobci uplatňují, že z nich rozhodnutí dělá osoby, kterým jsou určeny normy Společenství. Tímto bylo vlastnické právo žalobců, které musí být chráněno na základě ústavní tradice Společenství, omezeno schématickým způsobem a výrazně nad rozsah, jenž by mohl být nezbytný s ohledem na případné sociální povinnosti, aniž by byly vyváženy zájmy, stanoveny výjimky a aniž by byla poskytnuta odpovídající náhrada. (nebo dokonce, aniž by byla přijata opatření za účelem poskytnutí náhrady) v rozporu se Smlouvou ve smyslu čl. 230 odst. 2 ES, což vyžaduje zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalobci uplatňují, že napadené rozhodnutí je také v rozporu se samotnou směrnicí (2), na níž se dané rozhodnutí zakládá. Nezbytné podklady pro určení nutného finančního příspěvku nebyly správně stanoveny a soudržnost sítě chráněných lokalit, kterou vyžaduje směrnice, není zaručena.

Navíc žalobci uplatňují, že Komise v napadeném rozhodnutí výslovně a jasně neupřesnila, pro které druhy a stanoviště mají lokality, jí napříště označené za „lokality významné pro Společenství“, skutečně význam pro Společenství. Konečně žalobci tvrdí, že pokud jde o chráněné lokality dotýkající se žalobců, je obsah rozhodnutí Komise založen na chybných skutečnostech. Tímto byly lokality chybně označeny za lokality významné pro Společenství pro určité druhy a stanoviště, což je rovněž důvod, pro které je nezbytné napadené rozhodnutí zrušit.

---

(1)  Úř. věst. L 14, 21.1. 2004, s. 21.

(2)  Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7).

---

29.5.2004

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/7

---

Žaloba podaná dne 8. dubna 2004 Adviesbureau Ehcon B.V. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-140/04)

(2004/C 146/10)

Jednací jazyk: nizozemština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 8. dubna 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Adviesbureau Ehcon B.V., se sídlem v Reeuwijku (Nizozemsko), zastoupenou p. M.A. Goedkoopem.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	uložil Evropskému společenství zaplatit náhradu škody ve výši 158 400 eur, jako náhradu újmy, kterou utrpěla žalobkyně v důsledku toho, že nezískala zakázku; tato částka má být navýšena o zákonné úroky až do doby splacení celé částky;

—	uložil Evropskému společenství zaplatit náhradu ušlého zisku, který vznikl žalobkyni, ve výši 60 000 eur z důvodu, že žalobkyně, jejíž podání nabídky bylo odmítnuto, nemohla využívat a rozšiřovat své know-how; tato částka má být navýšena o zákonné úroky až do doby splacení celé částky;

—

uložil Evropskému společenství zaplatit náhradu nepřímé škody způsobené žalobkyni tím, že se nebude moci ucházet o zakázku, která navazuje na zakázku, pro kterou byla žalobkyně odmítnuta. Nepřímá škoda vyplývá ze snížené pravděpodobnosti získat navazující zakázku a je stanovena na 10 % čistého příjmu z této zakázky, což je 25 500 eur;

—	podpůrně, uložil Evropskému společenství zaplatit náhradu škody způsobené žalobkyni tím, že ztratila možnost získat zadání zakázky, ve výši 26 400 eur; tato částka má být navýšena o zákonné úroky až do doby splacení celé částky;

—	uložil Evropskému společenství nahradit výdaje, které žalobkyně vynaložila v souvislosti se sepsáním své nabídky, ve výši 10 000 eur; tato částka má být navýšena o zákonné úroky až do doby splacení celé částky;

—	uložil Evropskému společenství nahradit výdaje, které žalobkyně vynaložila v souvislosti se shromažďováním důkazů a předložením věci evropskému ochránci práv ve výši 40 000 eur, tato částka má být navýšena o zákonné úroky až do doby splacení celé částky;

—	uložil Evropskému společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

V září 1996 se žalobkyně přihlásila do řízení o zadání veřejné zakázky vyhlášené Komisí pro služby související se směrnicí o vodách určených ke spotřebě (1). Podání nabídky žalobkyně nebylo přijato.

Podle žalobkyně Komise svým jednáním porušila povinnost průhlednosti, kterou je nutno brát v úvahu v oblasti veřejných zakázek. Žalobkyně uvádí, že na základě její stížnosti došel evropský ochránce práv ke stejnému závěru.

Žalobkyně též tvrdí, že Komise svým jednáním porušila článek 3 směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby (2). Podle žalobkyně se Komise nevyhnula rozdílnému zacházení s jednotlivými uchazeči, čímž porušila zásadu řádného výkonu správy.

Žalobkyně též tvrdí, že Komise porušila čl. 12 odst. 1 směrnice 92/50/EHS, neboť žalobkyni nesdělila důvody odmítnutí její nabídky ve lhůtě patnácti dnů ode dne, kdy obdržela písemnou žádost sepsanou za tímto účelem.

Žalobkyně též trvá na tom, že kdyby Komise jednala podle pravidel řádného výkonu správy, žalobkyně by byla bývala přijata do stádia zadávání zakázek. V takovémto případě by též bývala získala zakázku.

Žalobkyně navíc tvrdí, že podle článku 16 a čl. 17 odst. 2 směrnice 92/50/EHS byla Komise povinna zaslat oznámení o výsledcích řízení o zadávání zakázek Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství nejpozději čtyřicet osm dní po zadání dané zakázky.

Žalobkyně nakonec prohlašuje, že se ji Komise pokusila oklamat.

---

(1)  Vyhlášení veřejné zakázky – XI.D.1 (Úř. věst. 1996 C 232, s. 35)

(2)  Směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby

---

29.5.2004

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 146/8

---

Žaloba podaná dne 9. dubna 2004 Lapin liitto (Regionální radou Laponska) a obcemi Enontekiö, Inari, Utsjoki a p. Untem Auttem, chovatelem sobů proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-141/04)

(2004/C 146/11)

Jednací jazyk: finština

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 9. dubna 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství Lapin liitto (Regionální radou Laponska) a obcemi Enontekiö, Inari, Utsjoki a p. Untem Auttem, chovatelem sobů, zastoupenými p. Karim Marttinenem, advokátem a p. prof. Perttim Eilavaarou

Žalobci navrhují, aby Soud:

—	zrušil a vyňal z rozhodnutí Komise údaje týkající se finských regionů, protože způsob, jakým jsou předloženy jim dává protiprávní povahu.

—	vyňal zvláště chráněnou oblast národního parku Pallas-Ounastunturi (F11300101), jelikož její uvedení na seznamu je nezákonné a zasahuje do práv žalobce, p. Unta Autta, chovatele sobů.

—	uložil náhradu veškerých nákladů řízení i s úroky počítanými od vyhlášení rozsudku.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Rozhodnutí Komise 2004/69/ES ze dne 22. prosince 2003, kterým byl na základě směrnice Rady 92/43/ES přijat seznam lokalit významných pro Společenství pro alpínskou biogeografickou oblast, je založeno na nezákonném odůvodnění, a to z těchto důvodů:

—	Komise překročila své pravomoci při přijímání seznamu lokalit předložených Finskou republikou.

—	Komise nepřezkoumala zákonnost rozhodnutí Finské republiky způsobem stanoveným v Římské smlouvě nebo jak to vyžaduje směrnic o přírodě. Z tohoto důvodu její vlastní přípravné práce jsou založeny na postupu, jenž je v rozporu s přílohou III směrnice o přírodě.

—	Finská republika připravila své vlastní rozhodnutí týkající se lokalit v rozporu s právem Společenství, protože nepoužila směrnici o přírodě v souladu s přílohou III, což je její povinností potvrzenou v několika rozsudcích Soudního dvora.

—	Žalobci nebyli slyšeni ohledně vytvoření alpínských biogeografických oblastí a ve zbývající části přípravného postupu ve Finsku nebylo rovněž postupováno podle směrnice o přírodě.

—

Zvláště p. Uto Autto uplatňuje, že rozhodnutí Komise 2004/69/ES ze dne 22. prosince 2003, kterým byl na základě směrnice Rady 92/43/EHS přijat seznam lokalit významných pro Společenství pro alpínskou biogeografickou oblast, nechrání jeho základní práva, protože toto rozhodnutí má právní účinky, i když jeho základní práva nejsou chráněna. Základními právy se rozumí práva zaručená Ústavou Finské republiky, na ochranu vlastnictví, na svobodný výkon povolání, ale také práva týkající se ochrany kultury. Rozhodnutí Komise porušuje rovněž základní práva zaručená a uplatňovaná v ustálené praxi Evropskou Unií.

---