Efektivnější postupy vydávání osob: evropský zatýkací rozkaz

Osoba, která se dopustila závažné trestné činnosti v jiné zemi EU, než ve které žije, může být do této země navrácena za účelem soudního řízení rychle a bez velké administrativní zátěže.

AKT

Rámcové Rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy - Prohlášení některých členských států při přijetí rámcového rozhodnutí.

PŘEHLED

Osoba, která se dopustila závažné trestné činnosti v jiné zemi EU, než ve které žije, může být do této země navrácena za účelem soudního řízení rychle a bez velké administrativní zátěže.

CO JE ÚKOLEM TOHOTO RÁMCOVÉHO ROZHODNUTÍ?

Zlepšuje a zjednodušuje soudní řízení pro rychlejší návrat osob, které spáchaly závažný trestný čin, z jiné země EU.

KLÍČOVÉ BODY

Evropský zatýkací rozkaz nahrazuje režim vydávání. Vyžaduje, aby každý vnitrostátní justiční orgán uznal a s minimálními formalitami a ve stanovené lhůtě vyřídil žádosti justičního orgánu jiné země EU. Na základě rozkazu se předává vyžádaná osoba za účelem:

• trestního stíhání,
• výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody.

Evropský zatýkací rozkaz se používá v těchto případech:

• jde-li o trestné činy, které lze potrestat odnětím svobody nebo ochranným opatřením spojeným s odnětím osobní svobody s horní hranicí sazby v délce nejméně 1 rok,
• byl-li již rozsudkem uložen trest nebo nařízeno ochranné opatření, v případě trestu nebo ochranného opatření v délce nejméně čtyř měsíců.

Přiměřené použití evropského zatýkacího rozkazu

Země EU musí brát v úvahu následující (seznam není úplný):

• okolnosti a závažnost trestného činu,
• pravděpodobný trest,
• méně donucovací alternativní opatření.

Zatčená osoba musí být informována o obsahu zatýkacího rozkazu.

V jakých případech musí země EU odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu?

• Pokud země EU vynesla nad osobou ve stejné věci konečný rozsudek,
• pokud se v zemi EU, která má pachatele vydat, na daný trestný čin vztahuje amnestie,
• pokud osoba není z důvodu svého věku trestně odpovědná v zemi, která byla požádána o výkon rozkazu.

Předpisy k zajištění procesních práv v řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu

Patří sem:

• Směrnice 2010/64/EU o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení,
• Směrnice 2012/13/EU o právu podezřelých a obviněných na informace o jejich právech,
• Směrnice 2013/48/EU o právu na přístup k obhájci a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody.

Prostor pro zlepšení

Zpráva Evropské komise z roku 2011 konstatovala, že ačkoliv je evropský zatýkací rozkaz úspěšným nástrojem v boji zemí EU proti zločinu, některé oblasti je možné dále zlepšit, například:

• provádění,
• správné používání,
• proporcionalita,
• zajištění procesních práv.

Další informace najdete na internetových stránkách Evropské komise o evropském zatýkacím rozkazu.

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení (Úřední věstník L 280 ze dne 26.10.2010, s. 1-7).

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení (Úřední věstník L 142 ze dne 1.6.2012, s. 1-10).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody (Úř. věst. L 294 ze dne 6.11.2013, s. 1-12).

Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (KOM(2011) 175 v konečném znění ze dne 11. 4. 2011).

Vyjádření v článku 31(2) rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úřední věstník L 246 ze dne 29.9.2003, s. 1-1).

Poslední aktualizace 29.07.2015