Minimální normy pro řízení týkající se přiznávání či odnímání postavení uprchlíka
Tato směrnice stanovuje minimální normy pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka, aby omezila rozdíly mezi vnitrostátními postupy posuzování a aby zabezpečila kvalitu rozhodování v zemích Evropské unie (EU).
AKT
Směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka
PŘEHLED
Směrnice je použitelná na všechny žádosti o azyl * na území zemí Evropské unie (EU), včetně hranic, nebo v tranzitním prostoru. Nevztahuje se však na Dánsko, které se rozhodlo k neúčasti na politice spravedlnosti a vnitřních věcí obecně.
Země EU jsou povinny tuto směrnici uplatňovat na postupy zpracování žádostí o azyl na základě Ženevské úmluvy *. Pokud v rámci svých azylových řízení země EU také posuzují vhodnost žadatele pro některý typ mezinárodní ochrany, musí tuto směrnici uplatňovat na celé řízení. Navíc ji mohou uplatňovat na postupy zpracování žádostí o jiné typy mezinárodní ochrany.
Základní záruky
Žádost o azyl nesmí být zamítnuta výhradně z toho důvodu, že nebyla podána co nejdříve. Kromě toho země EU musí zajistit, aby žádosti byly posuzovány individuálně, objektivně a nestranně.
Žadatelé jsou oprávněni zůstat v zemi po dobu, než bude jejich žádost vyřízena.
Země EU musí také zajistit, aby žadatelé:
V případě nezletilých osob bez doprovodu se s výhradou některých podmínek uplatňují následující další záruky *:
Povinnosti
Země EU mohou žadatelům o azyl uložit podmínky, aby spolupracovali s vnitrostátními orgány. Mohou zejména stanovit, že žadatelé musí:
Postup posouzení
Rozhodnutí o žádostech přijímá obecně rozhodovací orgán stanovený zeměmi EU. Pracovníci takového orgánu musí mít znalosti příslušných norem v oblasti azylového a uprchlického práva.
Dříve, než příslušný orgán přijme rozhodnutí, mají žadatelé o azyl obvykle nárok na osobní pohovor s příslušným úředníkem. Ten se zpravidla uskutečňuje v nepřítomnosti rodinných příslušníků a za podmínek, které zajistí odpovídající důvěrnost. O pohovoru je vypracována písemná zpráva, jejíž obsah může být předložen žadateli ke schválení. Odmítnutí žadatele zprávu schválit však nemůže příslušnému orgánu zabránit přijmout rozhodnutí.
Země EU nezajistí osobu pouze z toho důvodu, že se jedná o žadatele o azyl. Je-li žadatel o azyl zajištěn, země EU zajistí možnost rychlého soudního přezkumu. Další pravidla o zajišťování žadatelů stanovuje směrnice, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl.
Země EU mohou v rámci posuzování žádosti o azyl použít k určení věku nezletilých osob bez doprovodu lékařské vyšetření.
Země EU musí zajistit, aby byla zachována důvěrnost informací o jednotlivých žádostech.
Řízení v první instanci
Základní zásady a záruky stanovené směrnicí se uplatňují v plné míře na řízení pro posouzení „normálních“ žádostí o azyl. Země EU mohou také stanovit zvláštní řízení, která jsou z těchto zásad a záruk vyňata, aby mohly být posouzeny žádosti o azyl v následujících dvou případech:
Země EU mohou též rozhodnout, a to v souladu se základními zásadami a zárukami stanovenými směrnicí, o zrychlení posouzení, zejména za následujících podmínek:
Třetí země označená za bezpečnou zemi původu může být pro daného žadatele o azyl takto považována, pouze pokud nepředložil závažné důvody naznačující, že není bezpečná z hlediska jeho osobní situace vzhledem k podmínkám požadovaným pro vznesení nároku na postavení uprchlíka v souladu se směrnicí Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany.
Za konkrétních podmínek mohou země EU prohlásit žádost za nepřijatelnou a neposuzovat její podstatu, zejména když:
Země EU mohou uplatnit pojetí bezpečné třetí země pouze v případě, že si jsou příslušné orgány jisty, že v dotčené třetí zemi:
Řízení o odnětí postavení uprchlíka
Země EU zahájí posouzení k odnětí postavení uprchlíka určité osobě, objeví-li se nové prvky nebo zjištění naznačující, že existují důvody pro nové posouzení oprávněnosti jejího postavení uprchlíka.
Takové posouzení musí splňovat určité zásady a záruky zejména ohledně informací o dotčené osobě a daná osoba má možnost představit svůj případ v souvislosti s odnětím při osobním pohovoru.
Řízení o opravném prostředku
Země EU musí žadatelům zaručit právo na účinný opravný prostředek před soudem proti rozhodnutí o jejich žádosti o azyl a proti jiným typům rozhodnutí, která byla přijata v rámci azylového řízení (včetně řízení o odnětí postavení uprchlíka nebo přípustnosti žádosti).
Kontext
V závěrech Evropské rady, která se konala v Tampere v roce 1999, bylo rozhodnuto o vytvoření společného evropského azylového systému, který bude vyčerpávajícím způsobem a komplexně uplatňovat Ženevskou úmluvu. Z krátkodobého hlediska mělo být jeho součástí stanovení společných norem pro spravedlivé a účinné azylové řízení, jak je stanoveno ve srovnávacím přehledu, který Rada schválila dne 27. března 2000. Z dlouhodobého hlediska by mělo být společné azylové řízení a jednotné postavení v celé Unii.
Klíčové pojmy aktu
Odkazy
Akt |
Vstup v platnost |
Lhůta pro provedení v členských státech |
Úřední věstník |
Směrnice 2005/85/ES |
2. 1. 2006 |
1. 12. 2007(1. 12. 2008 pro článek 15) |
Úř. věst. L 326 ze dne 13. 12. 2005 |
SOUVISEJÍCÍ AKTY
Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 8. září 2010 o uplatňování směrnice 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech pro přiznávání a odnímání postavení uprchlíka (KOM(2010) 465 v konečném znění – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku). Tato zpráva poskytuje přehled provedení směrnice 2005/85/ES v zemích EU v jejich vnitrostátním právu a přehled problémů, které se při jejím uplatňování objevily.
Zpráva detailně uvádí několik případů neúplného nebo nesprávného provedení a chyb při uplatňování této směrnice v zemích EU. Dále z důvodu některých volitelných ustanovení a odchylek ve směrnici přetrvávají rozdíly mezi ujednáními a procesními zárukami mezi zeměmi EU. To platí zejména v souvislosti s:
Pro nápravu procesních rozdílů mezi zeměmi EU způsobených některými nejasnými a nejednoznačnými normami ve směrnici přijala Komise v roce 2009 návrh (KOM(2009) 554 v konečném znění) na její změnu.
Poslední aktualizace: 16.10.2010