Navracení nelegálních přistěhovalců – společné normy a postupy

 

PŘEHLED DOKUMENTU:

Směrnice 2008/115/ES – společné normy a postupy při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků zemí mimo EU

CO JE CÍLEM TÉTO SMĚRNICE?

Cílem směrnice je zajistit, aby EU měla účinnou a humánní návratovou politiku jakožto nezbytnou složku dobře řízené migrační politiky.

Stanoví společný soubor pravidel platných při navracení všech státních příslušníků zemí mimo EU, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu, pobytu nebo bydliště na území některé země EU, a rovněž stanoví související procesní ochranu a současně podporuje dobrovolný návrat nelegálních přistěhovalců.

KLÍČOVÉ BODY

Ukončení neoprávněného pobytu

Neoprávněný pobyt se ukončí dvoufázovým postupem:

Rozhodnutí o navrácení

Neexistují-li solidární, humanitární nebo jiné důvody nebo neprobíhá-li řízení o obnovení povolení k pobytu, musí země EU vydat rozhodnutí o navrácení státního příslušníka země mimo EU, který neoprávněně pobývá na jejím území.

Pokud má státní příslušník země mimo EU platné povolení k pobytu nebo obdobné povolení z jiné země EU, musí se okamžitě do této země vrátit.

Pokud jiná země EU převezme neoprávněně pobývajícího státního příslušníka země mimo EU na základě bilaterální smlouvy, je za vydání rozhodnutí o navrácení zodpovědná tato země.

V rozhodnutí o navrácení může být neoprávněně pobývajícím státním příslušníkům zemí mimo EU stanovena lhůta pro dobrovolné opuštění území v délce od 7 do 30 dnů. Za jistých okolností lze tuto lhůtu prodloužit. Lze ji však rovněž zkrátit, nebo dokonce neposkytnout, konkrétně v případě, kdy existuje riziko, že neoprávněně pobývající státní příslušník země mimo EU:

Během lhůty stanovené pro dobrovolné opuštění území mohou být státnímu příslušníku země mimo EU uloženy určité povinnosti, které mu mají zabránit v tom, aby uprchl.

Spolu s rozhodnutím o navrácení může být uložen zákaz vstupu, pokud není stanovena lhůta pro dobrovolné opuštění území nebo pokud se neoprávněně pobývající státní příslušník země mimo EU neřídil rozhodnutím o navrácení. Délka trvání zákazu vstupu se stanovuje individuálně a nesmí být delší než pět let, ledaže státní příslušník země mimo EU představuje hrozbu pro veřejnou/národní bezpečnost.

Vyhoštění

Pokud není stanovena lhůta nebo pokud se státní příslušník země mimo EU neřídil rozhodnutím o navrácení ve lhůtě stanovené pro dobrovolný návrat, může země EU vykonat vyhoštění této osoby, a to s výjimkou zvláštních okolností, za kterých může být vyhoštění odloženo. Vyhoštění státních příslušníků země mimo EU musí být odloženo, pokud tím vzniká riziko ohrožení jejich životů (zásada nenavracení, non-refoulement*) nebo pokud bylo rozhodnutí o navrácení dočasně pozastaveno.

Donucovací opatření, která jsou přiměřená a použití síly při nich nesmí překročit únosnou míru, mohou být použita pouze jako poslední řešení, jak vyhostit státní příslušníky zemí mimo EU.

Zajištění za účelem vyhoštění

Za jistých podmínek – a při náležitém zohlednění určitých záruk, včetně soudního přezkumu – mohou země EU během řízení o navrácení zajistit státního příslušníka země mimo EU, pokud existuje riziko, že uprchne / bude bránit přípravě návratu nebo výkonu vyhoštění.

Doba zajištění nesmí překročit šest měsíců.

Je třeba používat zvláštní zajišťovací zařízení, a pokud to není možné, oddělené umístění ve věznici.

Procesní ochrana

Směrnice stanoví řadu nástrojů procesní ochrany:

Země EU musejí rovněž dodržovat právo na zachování celistvosti rodiny a poskytnout neodkladnou zdravotní péči, zajistit základní vzdělání nezletilým a věnovat pozornost zvláštním potřebám zranitelných osob před dobrovolným návratem nebo před vyhoštěním.

Nezletilé osoby bez doprovodu

Před přijetím rozhodnutí, že bude vydáno rozhodnutí o navrácení týkajícího se nezletilých osob bez doprovodu, musejí příslušné orgány poskytnout pomoc v nejvlastnějším zájmu dítěte. Než země EU vyhostí ze svého území nezletilou osobu bez doprovodu, musí zajistit, že tato osoba bude navrácena členu své rodiny, ustanovenému opatrovníkovi nebo že v zemi návratu jsou k dispozici odpovídající přijímací zařízení.

Směrnice usiluje o omezení zajištění nezletilých osob bez doprovodu a rodin a stanoví vhodné podmínky zajištění.

Obecná pravidla

Některé kategorie státních příslušníků zemí mimo EU mohou být z oblasti působnosti této směrnice vyňaty, například ty osoby, které jsou zadrženy v souvislosti s neoprávněným překročením hranice. Země EU však musejí zajistit, aby zacházení s těmito osobami a úroveň ochrany odpovídaly alespoň některým pravidlům směrnice o donucovacích opatřeních, vyhoštění, zdravotní péči a zajištění. Ve všech případech musejí země EU:

Kterých zemí se tato směrnice týká?

Směrnice se týká všech zemí EU s výjimkou Irska a Spojeného království a těchto zemí schengenského prostoru, které nejsou členy EU: Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko.

Prováděcí a související akty

Evropská komise musí každé tři roky podávat zprávu o použití směrnice v zemích EU a případně navrhnout změny.

Nařízením (EU) 2016/1953 se zavádí jednotný evropský cestovní doklad pro návrat neoprávněně pobývajících státních příslušníků zemí mimo EU (evropský cestovní doklad pro návrat). Tento dokument platí pro jednu cestu až do okamžiku příjezdu do země návratu státního příslušníka země mimo EU, na něhož se vztahuje rozhodnutí o navrácení vydané zemí EU.

V roce 2017 vydala Komise doporučení (EU) 2017/432, které má zemím EU umožnit zvýšit efektivitu navracení při provádění této směrnice, jakož i doporučení (C(2017) 6505) o zavedení společné „příručky k navracení osob“, kterou mají země EU používat při plnění úkolů souvisejících s navracením osob. Navrhla rovněž nová opatření v oblasti návratové politiky v podobě aktualizovaného akčního plánu v oblasti navracení a souboru doporučení určených zemím EU.

ODKDY SMĚRNICE PLATÍ?

Platí ode dne 13. ledna 2009. Musela nabýt podoby zákona v zemích EU do dne 24. prosince 2010, a to s výjimkou pravidel o bezplatné právní pomoci nebo zastoupení, pro něž byla lhůta stanovena na 24. prosince 2011.

KONTEXT

Další informace získáte zde:

KLÍČOVÉ POJMY

Navracení (Refoulement): nucení uprchlíků nebo žadatelů o azyl vrátit se do země, kde budou pravděpodobně čelit pronásledování

HLAVNÍ DOKUMENT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98–107)

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Doporučení Komise (EU) 2017/2338 ze dne 16. listopadu 2017 o zavedení společné „příručky k navracení osob“, kterou mají příslušné orgány členských států používat při plnění úkolů souvisejících s navracením osob (Úř. věst. L 339, 19.12.2017, s. 83–159)

Doporučení Komise (EU) 2017/432 ze dne 7. března 2017 ke zvýšení efektivity navracení při provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (Úř. věst. L 66, 11.3.2017, s. 15–21)

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o účinnější návratové politice v Evropské unii – aktualizovaný akční plán (COM(2017) 200 final, 2.3.2017)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1953 ze dne 26. října 2016, kterým se zavádí evropský cestovní doklad pro návrat neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a zrušuje doporučení Rady ze dne 30. listopadu 1994 (Úř. věst. L 311, 17.11.2016, s. 13–19)

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o návratové politice EU (COM(2014) 199 final, 28.3.2014)

Poslední aktualizace 20.02.2018