Pojem „základní práva“ se používá pro vyjádření koncepce „lidských práv“ v Evropské unii (EU). Tato práva, která jsou pro jednotlivce žijící v EU základní, jsou stanovena v Listině základních práv EU. Listina se právně závaznou pro EU stala v prosinci 2009, kdy vstoupila v platnost Lisabonská smlouva.
Pojem „lidská práva“ se obecně používá v mezinárodním právu a označuje práva všech lidí bez ohledu na jejich národnost, rasu, kastu, vyznání, pohlaví atd. EU má tendenci používat pojem „lidská práva“ v kontextu svých vnějších vztahů a politik rozvojové spolupráce.
Listina se při dodržení zásady subsidiarity vztahuje na instituce EU a nemůže rozšířit pravomoci a úkoly, které jim jsou svěřeny ve smlouvách. Vztahuje se také na členské státy EU, když provádějí právo EU.
Mnohá práva a svobody obsažené v listině EU odrážejí práva a svobody již zakotvené v Evropské úmluvě o lidských právech (1950) a Sociální chartě (1965, revidováno v roce 1996) Rady Evropy.
Agentura EU pro základní práva se sídlem ve Vídni (Rakousko), která nahradila Evropské středisko pro sledování rasismu a xenofobie, byla zřízena v roce 2007 s cílem chránit práva, hodnoty a svobody zakotvené v listině EU.
Článek 7 Smlouvy o Evropské unii připouští možnost pozastavení práv vyplývajících z členství v EU (například hlasovacích práv v Radě), pokud země závažně a trvale porušuje zásady, na nichž je EU založena (svoboda, demokracie, respektování lidských práv a základních svobod a právní stát).
VIZ TAKÉ